Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Vybrané problémy exekuce prodejem movitých věcí Stanislav Ondráček

2014/2015

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vybrané problémy exekuce prodejem movitých věcí zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ ...……………………….. Stanislav Ondráček

2

Na tomto místě bych chtěl velmi poděkovat vedoucímu své diplomové práce JUDr. Ing. Radovanu Dávidovi, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady, připomínky a vstřícný přístup při psaní této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat své rodině a zejména své přítelkyni, neboť mi byli po dobu celého studia oporou.

3

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá exekucí prodejem movitých věcí a jejími vybranými problémy. Práce obsahuje vymezení obecných pojmů s tématem spojených, zejména ústředního pojmu celé práce, movité věci. Dále je kladen důraz především na kritické hodnocení právní úpravy vybraných problémů exekuce prodejem movitých věcí a její historický vývoj. Těžištěm práce jsou kapitoly zabývající se ochranou práv povinného a třetích osob, soupisem movitých věcí a dražbou. Obsaženy jsou taktéž vlastní doporučení a úvahy de lege ferenda.

Klíčová slova Exekuce, movitá věc, exekutor, povinný, oprávněný, třetí osoba, ochrana práv, mobiliární exekuce, dražba

Abstract This thesis deals with execution by the sale of movable things and its selected problems. The study includes a definition of general terms related to the theme, especially the main term of the whole thesis, the movable thing. Thereafter the emphasis is put mainly on the critical evaluation of legislation which deals with the selected issues of the execution by the sale of movable things and its historical development. The core of the thesis are chapters applied to a protection of debtors, third parties and their rights, an inventory of movable things and an auction. Personal recommendations and de lege ferenda opinions are also included.

Key words Execution, movable thing, executor, debtor, creditor, third party, rights protection, mobiliar execution, auction

4

Obsah Úvod ………………………………………………………………………8 1. Movitá věc ............................................................................................ 11 1.1 Věc v římském právu ...................................................................... 11 1.2 Dělení věcí v římském právu........................................................... 12 1.3 Movitá věc v současnosti ................................................................ 13 1.4 Věci a jejich dělení po rekodifikaci ................................................. 13 1.5 Movitá věc po rekodifikaci ............................................................. 14 2. Soupis na místě samém ....................................................................... 18 2.1 Zajištění přístupu ............................................................................. 19 2.1.1 Byt povinného ........................................................................... 21 2.2 Výběr a soupis movitých věcí ......................................................... 25 2.2.1 Postup při soupisu zvířat a rychle se kazících věcí .................. 27 2.2.2 Prokazování vlastnictví ............................................................ 30 2.2.3 Střet exekucí ............................................................................. 32 2.3 Jiný soupis ....................................................................................... 32 3. Ochrana práv povinného .................................................................... 34 3.1 Věci nepodléhající exekuci ............................................................. 34 3.1.1 Běžné oděvní součásti............................................................... 36 3.1.2 Zdravotnické potřeby, věci osobní povahy a zvířata ................ 37 3.1.3 Hotové peníze ........................................................................... 38 3.1.4 Majetek sloužící k podnikání .................................................... 40 3.1.5 Další vyloučené movité věci ..................................................... 42 3.1.6 Připravovaná novela ................................................................ 43 4. Ochrana práv třetích osob .................................................................. 45 4.1 Návrh na vyškrtnutí movité věci ze soupisu ................................... 46 4.2 Excindační (vylučovací) žaloba ...................................................... 49 4.2.1 Ochrana manžela povinného .................................................... 51

5

4.2.2 Náklady řízení o vylučovací žalobě .......................................... 53 5. Stanovení ceny sepsaných věcí ........................................................... 55 5.1 Cena stanovená úředně .................................................................... 57 5.2 Ocenění znalcem ............................................................................. 57 5.3 Cenné papíry ................................................................................... 58 6. Dražba .................................................................................................. 60 6.1 Nekalé dražby .................................................................................. 60 6.2 Příprava dražby ............................................................................... 62 6.3 Dražební vyhláška ........................................................................... 63 6.4 Průběh dražby .................................................................................. 64 6.4.1 Elektronická dražba ................................................................. 67 6.5 Skončení dražby a přechod práv na vydražitele .............................. 68 6.6 Rozdělení výtěžku dražby ............................................................... 69 Závěr ......................................................................................................... 71 Seznam použitých zdrojů ........................................................................ 74

6

Seznam použitých zkratek OSŘ: zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů EŘ:

zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

OZ:

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

LZPS: ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod JŘ:

vyhláška č. 37/1992 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy

7

Úvod Současným trendem ve vývoji legislativy upravující činnost soudních exekutorů a celkovou podobu výkonu exekuce vůbec je bezesporu zvýšení transparentnosti exekucí, posílení možností dohledu takzvaně zvenku a v neposlední řadě větší důraz na ochranu povinného a případných třetích stran. Na tyto oprávněné požadavky byl zákonodárce nucen reagovat tak, jak je to patrné z posledních změn exekučního řádu a občanského soudního řádu v předešlých letech. Jelikož exekuce představuje nade všechnu pochybnost reálný zásah do osobnostní a majetkové sféry povinného, je na místě, aby se jednalo o zásah skutečně odůvodněný, přiměřený a na prvním místě účelný. Tento stav je i cílem dnešní legislativy, jak to vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 286/2009 Sb., kterým se mění exekuční řád. Nově byla přijata ustanovení exekučního řádu, z kterých je zřejmá preference konkrétních způsobů výkonu rozhodnutí, a dále byl posílen výkon dohledu nad činností soudního exekutora. Relativně nový institut nacházíme v oblasti ochrany třetích osob v rámci exekučního řízení, kterým je návrh na vyškrtnutí movité věci ze soupisu při provádění exekuce prodejem movitých věcí. Podstatných změn, a dle mého názoru jistě ne definitivních, dostála i úprava médii a širší veřejností přetřásaných nákladů exekuce a odměn exekutora. V neposlední řadě můžeme pozorovat snahu o vyřešení problému, který se v právní úpravě vyskytuje již od přijetí zákona č. 120/2001 Sb., tedy dvoukolejnosti právní úpravy exekučního řízení, které je upraveno právě v exekučním řádu, a na druhé straně úpravy soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu.1 V této práci, nebude-li z textu vyplývat jinak, budu na problematiku nahlížet z pohledu soudního exekutora a exekučního řádu. Jako nejpodstatnější vývoj poslední doby v oblasti výkonu rozhodnutí pramenícího z občanského soudního řádu spatřuji ve změně, kterou přinesla

1

HLAVSA, P., DÁVID, R., KOJAN, M.: Exekuční řád a předpisy souvisící. 1. Vyd. Praha: Leges 2013, s. 9.

8

novela OSŘ od 1. 1. 2013 číslo 396/2012 Sb. Díky této novele je možno nyní v rámci exekučního řízení postihnout výlučný majetek manžela povinného. Za zmínku také stojí pravomoc soudního exekutora vypovědět smluvní vztah povinného a postihnout prostředky, které by povinný získal v delším časovém horizontu po výplatě v rámci této smlouvy.2 Ovlivněn svou dvouletou praxí na Exekutorském úřadě Brno-město Mgr. Lucie Valentové jsem se při výběru tématu pro svou diplomovou práci zaměřil právě na problematiku z oblasti exekutorské činnosti. Hlavním cílem této práce je kriticky zhodnotit právní úpravu vybraných problémů exekuce prodejem movitých věcí a upozornit na její případné nedostatky. V první kapitole práce bude položen teoretický základ pro vymezení ústředního pojmu týkajícího se exekuce prodejem movitých věcí, a to samotného předmětu tohoto způsobu exekuce, tedy movité věci, včetně historického vývoje chápání tohoto pojmu. Poté se práce podrobně zaměří na vybrané oblasti týkající se exekuce prodejem movitých věcí. S tímto způsobem exekuce se pojí výstižný a často používaný pojem „mobiliární exekuce“. Jedná se o efektivní a často jedinou účinnou možnost, jak dosáhnout uspokojení věřitele, avšak z pohledu povinného jde o velmi intenzivní zásah do jeho soukromí, kdy je sepsán jeho majetek přímo v místě bydliště nebo podnikání. Jak již název práce napovídá, budu se detailně zabývat vybranými problémy tohoto způsobu provedení exekuce, přičemž cílem práce není provést komplexní výklad celého průběhu exekuce prodejem movitých věcí. V jedné z kapitol se soustředím na problematiku ochrany povinného, což považuji s ohledem na zásadu ochrany povinného a přiměřenosti exekuce za velmi podstatné. Součástí práce bude také kapitola zaměřená na ochranu třetích osob, ve které zdůrazním legální prostředky, které lze použít pro obranu a hájení práv účastníků exekučního řízení, ať už je to excindační neboli vylučovací žaloba, nebo návrh na vyškrtnutí movité věci ze soupisu. Dále se budu zabývat veřejností často diskutovanými problémy jako zajištění přístupu do nemovité věci

2

KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 7.

9

povinného, jednotlivými omezeními při soupisu movitých věcí nebo následnou dražbou. Za použití metody kritické analýzy zhodnotím současnou právní úpravu a pojmenuji problémy, které nastávají při aplikaci předmětných ustanovení v praxi. U institutů, kde se dikce paragrafů, jež je upravují, v průběhu historie měnila, se budu zabývat tímto vývojem a dopadem konkrétních změn na reálné situace. Tam, kde je to vhodné, budu danou problematiku demonstrovat na judikatuře soudů doplněné o vlastní poznatky a komentáře. V neposlední řadě nastíním své osobní úvahy de lege ferenda, jakou cestou by se měla naše legislativa ubírat, případně konkrétní změny, které by mohly napomoci k zefektivnění exekučního řízení nebo ochraně povinného a třetích stran.

10

1. Movitá věc V následující kapitole se budu zabývat jedním z ústředních pojmů této diplomové práce, movitou věcí. Teoretické vymezení právního termínu movitá věc, jakožto předmětu exekuce prodejem movitých věcí, je z hlediska tématu této práce natolik stěžejní, že jej řadím do samostatné kapitoly.

1.1 Věc v římském právu České právo, soukromé nevyjímaje, se řadí do kontinentálního systému práva se základy postavenými na recepci římského práva. Pojem věc v právním smyslu, jakožto i následné dělení druhů věcí bylo již v římském právu podrobně reglementováno, čímž byl dán teoretický základ pro novodobé právní řády kontinentálního typu. V takovém případě považuji za vhodné zařadit stručný historický exkurz zabývající se římskoprávními základy pojmu věc a dělením věcí, které přetrvalo do dnes, s důrazem zejména na rozlišení věcí movitých a nemovitých. V Římském právu platila premisa, podle které to, co je subjektem práva, nemůže být za žádných okolností také jeho objektem a naopak. Na základě tohoto tvrzení lze dovodit, že objektem práva nemůže být zejména člověk, jelikož právě člověk je nejtypičtějším subjektem práv. Výjimku může představovat rodinné právo, kdy se člověk běžně stává objektem práv, např. ve vztahu rodič a dítě. V rodinném právu se však člověk stává objektem práv nemajetkové povahy, a proto se jedná o kvalitativně odlišnou skutečnost od objektů majetkových práv, kterými jsou právě věci. Římské právo definovalo věc různými způsoby, z nichž však lze vyvodit společné znaky, které musí věc ve své podstatě splňovat. Kincl uvádí, že hlavním znakem věci je její hmotná podstata a samotná její existence. V jistých případech bylo tedy možné nahlížet i na člověka jako na věc, a to tehdy, pokud byl zbaven svých práv a svobody. Věcí mohl být také pouze samostatný celek, v

11

důsledku čehož se za věc nepovažovala pouhá součást věci hlavní do doby, než došlo k přerušení jejich spojení.3 Někteří římští právníci uváděli i res incorporales, tedy věci bez hmotné podstaty. Gaius mezi takové věci řadí ty, jejichž podstatou je právo, např. pozůstalost nebo ususfrukt. Většinový názor byl ovšem ten, že každé právo musí mít objekt, který je hmotný, dokonce i penězi ocenitelný a především musí být způsobilý stát se objektem vlastnického práva.4

1.2 Dělení věcí v římském právu Římané v závislosti na přirozených vlastnostech jednotlivých věcí používali dělení, na základě kterého byly věci typizovány do různých kategorií. Mezi nejvýznamnější kategorie patří věci zuživatelné a nezuživatelné, přičemž hodnotícím kritériem je zde fakt, zda se věc při běžném používání spotřebovává či se mění její podstata, nebo věc naopak zůstává stejná. Dalším z možných dělení je rozlišování věcí speciálních a genericky určených. Věci generické neboli druhové se od speciálních liší tím, že není podstatná jejich individualita, nýbrž množství vyjádřené počtem, mírou nebo váhou. Na základě fyzikálních vlastností věcí se dále rozlišují věci dělitelné a nedělitelné.5 Pro téma této práce je však nejdůležitější dělení věcí na movité a nemovité. Věci movité, v latině res mobiles, jsou takové, s kterými je možné pohybovat, aniž by byla změněna jejich podstata. Naopak věci nemovité (res immobiles) jsou ty, s kterými hýbat nelze. Věcmi nemovitými byly v římském právu pouze pozemky, neboť byla uplatňována superficiální zásada, v důsledku které vše, co bylo s pozemkem spojeno pevným

3

KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 82. 4 KINCL, J. Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 99. 5 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, op. cit. s. 82.

12

základem, bylo jeho součástí a nemohlo být považováno za samostatnou věc z pohledu práva.6

1.3 Movitá věc v současnosti Rozdíl mezi věcmi movitými a nemovitými je patrný již při vzniku věcných práv k nim, jako například u způsobů převodu jejich vlastnictví nebo v odlišném stanovení vydržecích dob. Pro účely této práce je ovšem důležité, že lze nalézt rozdíly i ve způsobech, kterými jsou tyto věci exekučně postihovány. Jak již bylo uvedeno výše, dělení na movité a nemovité věci bylo zavedeno již v římském právu, kdy se odvozovalo od významu slov immobiles a mobiles, která byla používána pro označení pohyblivosti věcí. Největší rozdíl v pojetí movitých a nemovitých věcí bylo zřejmě možné pozorovat ve středověku, kdy byly dokonce každé upravovány jiným právním odvětvím. I v současné době však v některých zemích přetrvalo důsledné rozdělování, které nalezneme zejména ve švýcarském a nizozemském civilním kodexu, kde jsou úpravy vlastnictví nemovitých a movitých věcí rozděleny do zvláštních titulů.7 Podle § 293 rakouského všeobecného zákoníku občanského je movitá věc definována následovně: „Věci, které lze bez porušení jejich podstaty přemístit z jednoho místa na druhé, jsou movité. V opačném případě jsou nemovité. Věci, které jsou samy o sobě movité, jsou v právním smyslu pokládány za nemovité, pokud na základě zákona nebo určením vlastníka tvoří příslušenství nemovité věci.“8

1.4 Věci a jejich dělení po rekodifikaci Nový občanský zákoník po vzoru předválečného vládního návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 znovu zavedl do českého 6

HADAMČÍK, L. Dělitelnost věci – součást věci [online]. 2013 [cit. 9. 6. 2015]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jan Hurdík. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/251557/pravf_m/Diplomova_prace_Delitelnost_veci_-_Soucast_veci.pdf 7 ELIÁŠ, K., Věci jako pojem soukromého práva, Právní rozhledy. Praha: C. H. BECK, 2007. roč. 15, s. 119-124. 8 § 293 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch.

13

právního řádu definici věci, kterou v důsledku širokého uchopení pojmu9 je vše rozdílné od osoby a je zároveň využíváno k potřebám lidí.10 Takové vymezení pojmu věc je velmi široké a změnilo obecně zažité chápání věci v běžném životě. Na základě této legální definice je nyní možné nahlížet například na pohledávku jako na věc, přestože v době před přijetím nového kodexu byla dlouhou dobu považována za majetkové právo.11 V občanském zákoníku je dále vedle pozitivní definice vymezena věc také negativně, neboť dle § 493 není možné za věc považovat lidské tělo ani jeho jednotlivé části, byť by byly od těla odděleny. S tímto tradičním závěrem nelze nesouhlasit, neboť dispozice s lidským tělem by měly být přenechány veřejnoprávní úpravě, jako tomu je v případě zákona č. 285/2002 Sb., transplantační zákon nebo zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Nicméně ani v těchto případech nelze lidské tělo považovat za věc v právním smyslu.12 Taktéž jsou z definice věci vyjmuta živá zvířata, což ovšem nelze tvrdit bezvýjimečně, neboť v případě exekuce prodejem movitých věcí je možné postihnout hospodářská zvířata obdobně jako movité věci. Na základě tohoto faktu však nelze dojít k závěru, že některá zvířata je možné považovat za movité věci, i když se v konečném důsledku stejně stávají objektem majetkoprávních vztahů. I v případě provádění exekuce prodejem movitých věcí, jejímž předmětem jsou zvířata, je vyžadováno speciální zacházení s přihlédnutím k jejich zvláštní povaze, která je bezesporu odlišná od neživých věcí.

1.5 Movitá věc po rekodifikaci Dělení věcí na movité a nemovité má zásadní význam pro dnešní právo soukromé, ale i pro právo jako celek. České občanské právo ještě za účinnosti

9

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. § 489 OZ. 11 STUNA, S., ŠVESTKA, J. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. In Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 10, s. 366. 12 ELIÁŠ, K. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1119. 10

14

zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník užívalo a volně zaměňovalo plné označení – věc movitá, věc nemovitá13 – nebo zkrácené termíny movitost a nemovitost.14 Po rekodifikaci došlo ke změně terminologie v tom směru, že se v OZ přestalo užívat zkrácených výrazů a vždy se hovoří o věci movité nebo věci nemovité. Jedinou výjimku představují pasáže, kdy se v kodexu mluví o katastru nemovitostí, zde ke změně nedošlo.15 S účinností nového občanskoprávního kodexu v roce 2014 byly nově vymezeny i movité a nemovité věci. Hovořím o nich společně, neboť jsou jejich definice provázané a zejména definice věci movité nemůže obstát bez vymezení věci nemovité. V občanském zákoníku z roku 1964 nebyla definice movité věci přímo obsažena. V § 119 bylo pouze uvedeno, že věci jsou movité a nemovité. Současně v druhém odstavci téhož paragrafu byla definována věc nemovitá takto: „Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“16. Z tohoto bylo nutné logickým výkladem dovodit, že movitými věcmi jsou všechny ostatní, na které tato definice nedopadá. Podobnou konstrukci zavádí i OZ, zde se však zákonodárce vyjádřil poněkud detailněji, kdy v odstavci prvním § 498 vymezuje nemovitou věc jako: „pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.“ Posléze v druhém odstavci definuje věc nemovitou následovně: „Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.“17 Věci je podle OZ možné dělit podle jejich povahy předně na hmotné a nehmotné, přičemž věcí hmotnou je podle § 496 odst. 1 „ovladatelná část 13

Např. § 133 zákona č. 40/1964 Sb. Např. § 134 zákona č. 40/1964 Sb. 15 Viz § 3064 OZ. 16 § 119 zákona č. 40/1964 Sb. 17 § 498 OZ. 14

15

vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu“ a podle odst. 2 věcí nehmotnou „práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.“18 V občanském zákoníku je toto dělení věcí uvedeno na prvním místě před dělením věcí na movité a nemovité. Nicméně jej v kontextu této práce uvádím až nyní, neboť je pro její téma důležité vnímat definici nehmotné věci v průniku s definicí věci movité. Podle důvodové zprávy k OZ jsou typickými věcmi nehmotné povahy, na které tato definice dopadá, předměty z kategorie průmyslového a jiného duševního vlastnictví nebo zaknihovaných cenných papírů.19 Vždy se tak jedná výlučně o převoditelná majetková práva, nikoliv práva osobnostní. Mezi konkrétní věci nehmotné povahy lze zařadit například ochranné známky, nikoliv však práva autorská nebo práva k obchodní firmě.20 Dále jsou vedeny diskuse mezi odbornou veřejností nad povahou pohledávky a její subsumpcí pod pojem nehmotné věci jako předmětu vlastnictví. Pádný argument pro názor, že pohledávka nemůže být považována za předmět vlastnictví, se opírá o samotné znění OZ, konkrétně jeho § 1721, který říká, že ten, kdo je ze závazkového stavu oprávněný, je vůči dlužníkovi věřitelem a nikoliv majitelem pohledávky.21 Naopak hlavní autor OZ zastává názor, že pohledávka patří mezi typické zástupce nehmotných věcí, které jsou navíc penězi ocenitelné.22 Skutečnost, že bylo možné práva a pohledávky vnímát jako věci movité a dokonce exekučně postižitelné již v dobách obecného zákoníku občanského, je možné doložit v tomto případě vhodným judikátem Nejvyššího soudu z roku 1927, se spisovou značkou Zm II 87/27, ve kterém vyslovil právní větu: „Věcmi ve smyslu zákona jsou věci hmotné i nehmotné, zejména i práva a pohledávky.“23

18

§ 496 OZ. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. op. cit. 20 TROJAN, O. Ochranná známka jako předmět exekuce. Holec-advokati.cz [online]. Publikováno 15. 5. 2012 [cit. 13. 6. 2015]. 21 LAVICKÝ, P., POLIŠENSKÁ, P. Judikatura k rekodifikaci. Věci v právním smyslu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 15. 22 ELIÁŠ, Věci jako pojem soukromého práva. op. cit., s. 119-124. 23 LAVICKÝ; POLIŠENSKÁ, op. cit., s. 89. 19

16

Dle mého názoru nemohou být v současnosti pohledávky předmětem vlastnictví, neboť vedle již zmíněného § 1721 jsou v OZ obsaženy i další indicie podporující tezi, že na pohledávky nelze nahlížet tímto způsobem. Přestože věřitel může svou pohledávku převést na jiného, stejně jako tak může učinit vlastník věci, jsou tato právní jednání upravena různými ustanoveními OZ. Převod pohledávky se řídí ustanoveními o postoupení pohledávky jakožto změně závazku, nikoliv převodem věci do vlastnictví jiného, jako v případě převodu vlastnictví věci. Inkorporace takového pojetí dělení věcí, podle kterého náleží k movitým věcem i předměty nehmotné povahy, zejména pak majetková práva, musí mít alespoň teoretické dopady i v oblasti exekucí. Úprava exekuce prodejem movitých věcí totiž počítá pouze s postihováním předmětů hmotné povahy, nikoliv však práv, která jsou podle výše zmíněné definice považována taktéž za věci movité. Způsoby exekuce, v rámci kterých jsou postihována práva, mají zcela jinou koncepci a z tohoto důvodu se jeví podřazení práv do kategorie movitých věcí jako problematické.24 Nicméně zastávám názor, že v praxi nedojde ke změně postupů provádění exekuce, kdy by v rámci exekuce prodejem movitých věcí byly postihovány pohledávky či jiná majetková práva. Právě z důvodu odlišnosti nakládání s věcmi a s právy jsou tyto postihovány v rámci samostatných způsobů provedení exekuce, kdy je jejich postih upraven odlišně. Například výše zmíněná práva z oblasti duševního vlastnictví jako ochranné známky nebo patenty, která jsou podle OZ movitými věcmi, jsou exekučně postihovány přikázáním pohledávky, nikoliv prodejem movitých věcí, neboť z jejich povahy je není možné postihnout v rámci mobiliární exekuce. Nicméně pro jejich následnou dražbu se použijí některá ustanovení, kterými se řídí dražební prodej movitých věcí.

24

LAVICKÝ; POLIŠENSKÁ, op. cit., s. 12.

17

2. Soupis na místě samém V úvodu této kapitoly je nejprve vhodné zmínit, že k exekuci prodejem movitých věcí a s ní spojenému soupisu movitých věcí se zpravidla přistupuje až v okamžiku, kdy nelze pohledávku uspokojit jinými způsoby provedení exekuce, jako zejména přikázáním pohledávky či srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Laická veřejnost si při vyslovení pojmu exekuce většinou představí až onu exekuci mobiliární, tzn. situaci, kdy se exekutor dostaví do místa bydliště nebo podnikání, a sepíše, případně i odveze movité věci povinného. Jde o fázi exekučního řízení, se kterou je spojeno nejvíce emocí a obav povinných a přirozeně zde může nastat řada komplikací a sporů. Na druhou stranu je vhodné podotknout, že se jedná o velmi dlouhou dobou prověřený postup, neboť exekutoři již na konci 19. století postupovali při provádění soupisu movitých věcí velmi obdobným způsobem jako dnes. Tehdy tuto problematiku upravoval § 253 zákona č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím a soupis věcí označoval jako zájemní zápis.25 Kladně lze hodnotit iniciativu, jež vznikla ve skupině přibližně dvaceti soudních exekutorů, kteří se sdružili, aby prosazovali společné ideje, přičemž jednou z nich je humanizace mobiliárních exekucí. Podle oficiálního vyjádření, které je dostupné na internetových stránkách organizace, si zúčastnění plně uvědomují, co mobiliární exekuce pro povinné znamená, a proto sami preferují jiné způsoby provedení exekuce.26 Nicméně soupis movitých věcí je pro způsob exekuce prodejem movitých věcí stěžejní fází, ve které se do značné míry rozhoduje o úspěšnosti tohoto způsobu exekuce. Právě sepsání věcí povinného, nutno podotknout úspěšné sepsání, je prvotním předpokladem pro další uspokojení oprávněného. Takový

25

§ 253 zákona č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění předpisu k 9. 5. 1945. 26 ÚPRAVA MOBILIÁRNÍCH EXEKUCÍ – HUMANIZACE. In: O sdružení. [online]. Exekutoři za spravedlivé exekuce [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://spravedliveexekuce.cz/index.php/o sdruzeni.html

18

předpoklad lze považovat za naplněný v případě, že budou sepsány věci v hodnotě postačující k úhradě celého dluhu povinného.27

2.1 Zajištění přístupu Z důvodu, aby bylo možné soupis movitých věcí skutečně provést, je nutné uplatňovat výjimku ze zásady ochrany osobní a domovní svobody, která je všem zaručena články Listiny základních práv a svobod,28 což potvrdil i Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 1. 3. 2012, kdy konstatoval, že „zásah do tohoto práva (článek 12 LZPS) může být zákonem dovolen, děje-li se tak pro ochranu práv druhých.“29 K realizaci výkonu exekuce má vykonavatel oprávnění provést osobní prohlídku povinného včetně prohlídky jeho bytu, popř. sídla. Povinný může být za účelem zjištění, zda u sebe nemá věci vhodné k soupisu, podroben osobní prohlídce i mimo svůj byt, resp. kdekoliv, kde bude zastižen. Taková prohlídka by měla být prováděna osobou stejného pohlaví30 a s odpovídající šetrností, zejména pokud jde o prohlídku ošacení, které má povinný na sobě.31 Dále pak má vykonavatel právo přístupu do dalších místností povinného a také do skříní a schránek, kde má povinný svůj majetek. Při realizaci prohlídky má právo zajistit si do bytu, jakož i všech vyjmenovaných úložišť, přístup.32 Jak již bylo uvedeno výše, uplatňuje se při těchto úkonech nutná výjimka ze zásady nedotknutelnosti osoby a obydlí, která je obecně zaručena LZPS, avšak se v případě výkonu exekuce dostává do konfliktu s nezbytností ochrany práva oprávněného na vymožení pohledávky mu přiznané exekučním titulem. 27

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 396. Viz články 8 a 12 LZPS. 29 Usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2399/11. 30 Slovenský Exekučný poriadok tuto povinnost explicitně zakotvuje, viz § 119 odst. 2 zákona č. 233/1995 Z. Z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok). 31 DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 2009. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 1578. 32 SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce). 1. Vydání. Ostrava: Key Publishing, 2007. s. 29. 28

19

Obligatorní podmínkou pro uplatnění této výjimky však je, že může být uplatněna pouze tehdy, když povinný neposkytuje dostatek součinnosti a neplní svou povinnost dobrovolně.33 Pro srovnání uvádím, že dle důvodové zprávy k slovenskému Exekučnému poriadku si povinný musí být vědom toho, že když mu uplyne lhůta na dobrovolné splnění jeho povinnosti, zákon omezí některá jeho práva, aby mohla být poskytnuta ochrana oprávněných zájmů toho, komu náleží.34 Na závažnost tohoto zásahu do soukromí upozornil také Nejvyšší správní soud, který zdůraznil, že „současně je však třeba mít neustále na zřeteli, že Listina základních práv a svobod zaručuje nedotknutelnost obydlí a toto právo (resp. svobodu) zařazuje hned na úvod mezi základní lidská práva a svobody. Bez souhlasu toho, kdo v obydlí bydlí, je možno do něj vstoupit jen v rámci domovní prohlídky v trestním řízení anebo na základě zákona, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.“35 Možností provést soupis movitých věcí i na jiných místech, kde se nacházejí věci povinného, nelze rozumět místo zcela libovolné. Takovým místem může být např. nemovitá věc vlastněná povinným či jím užívaná, nemůže se však jednat o byt jiné osoby, o kterém nelze tvrdit, že je povinným užívána. V případě, že se věci povinného nacházejí u někoho jiného, je možné je pojmout za předmět exekuce pouze tehdy, pokud je tato osoba dobrovolně vydá.36 Jako prvotní krok související s exekucí prodejem movitých věcí provede exekutor lustraci povinného v registru obyvatel prostřednictvím informačního 33

KASÍKOVÁ a kol., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. op. cit., s. 1578-1579. KRAJČO, J., BAJCURA, A. O súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti: exekučný poriadok: komentáre, dôvodová správa, judikatúra, súvisiace predpisy. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1996, s. 177. 35 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 11 Kseo 5 /2009. 36 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 14 Kse 6 /2011. 34

20

systému evidence obyvatel, jehož správcem je Ministerstvo vnitra a do kterého má přístup na základě § 33a EŘ.37 Na základě výsledku této lustrace exekutor zjistí aktuální místo trvalého pobytu povinného, dále jsou dostupné předchozí adresy, na kterých byl v minulosti hlášen k trvalému pobytu a také případná doručovací adresa.38 Pro účely exekuce je však podstatným rozdílem místo trvalého pobytu a místo, kde se povinný skutečně zdržuje a má zde svoje věci. Běžnou praxí povinných v exekučním řízení je, že jsou ve snaze vyhnout se mobiliární exekuci přihlášeni k trvalému pobytu na ohlašovně trvalého pobytu v dané obci a fakticky se zdržují na místě jiném. To však s sebou přináší další komplikace spojené s doručováním úředních písemností povinnému, který tak do poslední chvíle ani nemusí vědět o tom, že je proti němu exekuční řízení vedeno. Soudní exekutor tak musí využít dostupných možností pro zjištění faktického pobytu povinného, přičemž jednou z nich může být např. poskytnutá součinnost od úřadu práce, který může evidovat skutečnou adresu povinného za účelem zasílání příspěvků státní sociální podpory. 2.1.1 Byt povinného Zabývám se vymezením pojmu byt povinného především z důvodu, že je to rozhodné pro určení, zdali má exekutor právo zjednat si do konkrétního bytu přístup. OZ definuje byt jako: „místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení.“39 Pro účely exekuce však toto obecné vymezení pojmu byt nepostačí, neboť je nutné jej vnímat v průniku se vztahem k povinnému. Bytem povinného se nemusí nutně rozumět pouze byt, ke kterému má povinný vlastnické právo, ale je nutné zohlednit další možné vztahy a práva. Článek 32 Řádu pro soudní vykonavatele definuje byt povinného tak, že je jím zejména:

37

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). 38 Informační systém evidence obyvatel. mvcr.cz [online]. © 2015 Ministerstvo vnitra České republiky. Publikováno 31. 7. 2014 [cit. 17. 6. 2015]. 39 Viz § 2236 OZ.

21

a ) „byt, ke kterému má povinný, po případě se svým manželem, nájemní nebo podnájemní právo b ) byt, který je ve vlastnictví povinného nebo jeho spoluvlastnictví s další osobou (manželem) c ) byt (místnost), který povinný obývá v domě (bytě) svých rodičů, manžela, družky, druha, rodičů manžela apod. d ) byt třetí osoby, ve kterém se povinný zdržuje trvale, nebo přechodně, nikoliv však krátkodobě za účelem návštěvy e ) místnost v ubytovně, nebo hotelový pokoj“40 Podle mého názoru však ani tato definice sama o sobě neobstojí, neboť nepamatuje na případy, kdy existuje právní vztah mezi povinným a třetí osobou, jako např. nájemní či podnájemní smlouva. V bytě, ke kterému má povinný právo, tak fakticky může bydlet naprosto nezúčastněná třetí osoba. Myslím si tedy, že by vykonavatel neměl za žádných okolností vstupovat do bytu pouze na základě skutečnosti, že je tento byt ve vlastnictví povinného, ale je povinen získat další zdroj informací, který potvrdí či vyvrátí, zda se povinný v předmětném bytě trvale zdržuje. Exekutor má právo zjednat si přístup do bytu povinného, případně do jeho sídla, je-li právnickou osobou, a také do jiných místností povinného. Může tak učinit proti vůli povinného za předpokladu, že povinný místnosti fakticky užívá. Nezáleží při tom však na právním důvodu, na základě kterého tak činí. Právním důvodem může být vlastnické, nájemní nebo jiné právo. Lze přistoupit i na fakt, že místnosti užívá bez právního důvodu. Je však třeba odlišit situace, kdy je povinný v bytě např. jen na krátkodobé návštěvě. Výkon exekuce může být proveden tedy i v tom případě, kdy např. nájemní právo povinného k bytu již skončilo, či dokonce nikdy nevzniklo. Naopak si vykonavatel nesmí zjednat přístup do takových prostor, ke kterým sice nájemní právo svědčí povinnému, ale jsou užívány výhradně kupř. podnájemcem. Pokud by však místnosti užívaly třetí osoby s povinným společně, byla by situace jiná. Je tedy pouze na úsudku vykonavatele, zda povinný místnosti užívá a je v nich tedy možné exekuci 40

Čl. 32 Řádu pro soudní vykonavatele.

22

provést. Mnohdy však není možné s naprostou jistotou určit, jestli povinný místnosti užívá, a proto, i s ohledem na zabránění zmaření výkonu exekuce tím, že se povinný o chystaném zásahu předčasně dozví, postačí, je-li užívání místností povinným alespoň pravděpodobné. Pro zvýšení pravděpodobnosti své domněnky využívá vykonavatel svých dosavadních zkušeností a všech dostupných indicií. Těmi může být například skutečnost, zda si povinný na dané adrese přebírá poštovní zásilky, jmenovka na dveřích či informace získané od třetích osob. Vykonavatel není do místnosti povinného oprávněn vstoupit, pokud by zde byly důvodné pochybnosti, že není povinným skutečně užívána. Pokud by tedy byla například na dveřích bytu jmenovka se jménem povinného, ale soused sdělí, že se povinný již odstěhoval, není vykonavatel oprávněn do bytu vstoupit.41 Pokud se exekutorovi nepodaří zjistit skutečné místo pobytu povinného, může se pokusit vykonat soupis movitých věcí na dostupných adresách předchozího trvalého pobytu. Jednou z takových adres zpravidla bývá místo pobytu rodičů povinného. Z důvodu blízkého vztahu těchto osob k povinnému je zde nebezpečí, že pod tlakem situace budou ochotny uhradit dluh namísto povinného. Dle mého názoru by k takovým situacím nemělo docházet, a pokud vykonavatel neshledá pravděpodobným, že se povinný v bytě rodičů trvale zdržuje, popř. zde má uloženy svoje věci, neměl by přistupovat k soupisu věcí, které zjevně povinnému nepatří, ale pouze se pokusit zjistit skutečnou adresu pobytu povinného. S mobiliární exekucí je nutně spojeno nemalé riziko, že vykonavatel vstoupí do nesprávného bytu, proto by vždy mělo být postupováno s maximální obezřetností. Zastávám názor, že by bylo možné částečně omezit případy bezohledných soupisů movitých věcí, které jsou známy z médií, např. zvýšením kvalifikačních nároků na vykonavatele42 a zavedením povinnosti absolvovat pravidelně školení vykonavatelů pořádaných Exekutorskou komorou, 41

JIRSA J., Mádr J., Beran V. a kolektiv: Občanské soudní řízení - soudcovský komentář - kniha V. - § 251-376. 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 287. 42 Vykonavatelem soudního exekutora se může stát občan České republiky, který je plně svéprávný, bezúhonný, je v pracovním poměru u exekutora po dobu nejméně 6 měsíců a který složil zkoušku vykonavatele soudního exekutora.

23

které by měly být zaměřeny mimo jiné na téma identifikace bytu povinného, což lze považovat za jistou formu správního uvážení, dále pak na konkrétní praktické případy s demonstrací souslednosti úvah, které by měly být provedeny před vstoupením do bytu. Za nejúčinnější opatření bych však považoval zvýšení kárné odpovědnosti přímo vykonavatelů43 a důslednější dohled státních orgánů, čemuž přisvědčuje i Ústavní soud. Důraz na dohled nad exekutory by měl být kladen zejména ze strany Ministerstva vnitra, neboť sama skutečnost, že stát svěřil část své moci do rukou jiných subjektů, jej nezbavuje odpovědnosti za výsledek realizace této přenesené pravomoci.44 S postavením a pravomocemi vykonavatelů při provádění mobiliární exekuce je úzce spojena otázka, zda je vykonavatel soudního exekutora úřední osobou ve smyslu § 127 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle jehož dikce je úřední osobou soudní exekutor. Zodpovězení této otázky je významné zejména pro situace, kdy je vykonavatel soudního exekutora napaden povinným, a pro jeho případnou následnou trestní odpovědnost. Řešení této sporné otázky spočívalo v přiklonění se buď k doslovnému výkladu zmíněného paragrafu, nebo k výkladu extenzivnímu, na základě kterého by bylo možné přiznat vykonavateli status úřední osoby, jakožto pověřeného zaměstnance exekutora. Nejvyšší soud zaujal pravděpodobně definitivní stanovisko ve svém rozhodnutí ze dne 6. 3. 2014, kdy použití rozšiřujícího výkladu vyloučil, na základě čehož tak postavení úřední osoby nemůže být vykonavatelům přiznáno.45 Přiznání statusu úřední osoby může být na první pohled ochranou především osoby vykonavatele. Pokud by však došel Nejvyšší soud k názoru, že takové postavení vykonavatelům přiznat lze, byla by tak dle mého názoru zajištěna vyšší ochrana i povinným, neboť by v případě neoprávněného zásahu mohl být vykonavatel potrestán za zneužití 43

Za jednání vykonavatele, jakožto svého zaměstnance, je ve většině případů odpovědný soudní exekutor. Podle Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 13 Kseo 1 /2011, by byl sám vykonavatel odpovědný pouze tehdy, pokud by jednal zjevně excesivně a v rozporu s pokyny exekutora. 44 Nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 51/05. 45 Usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1396/2013.

24

pravomoci úřední osoby ve smyslu § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nikoliv pouze přiznanou kárnou odpovědností, jako je tomu za současného stavu. V situaci, kdy je vykonavatel napaden povinným či je jinak znemožňováno provedení exekuce, upustí vykonavatel od provádění exekuce, o čemž provede zápis do spisu. V zájmu zachování pořádku a k nerušenému výkonu exekuce může být požádán příslušný policejní orgán o poskytnutí ochrany.46 Při otevírání dveří bytu, sídla právnické osoby, jiné místnosti nebo skříně či schránky povinného je nutné přibrat zámečníka, aby byla zajištěna patřičná odbornost. Po skončení prohlídky musí být dveře nemovité věci, popř. otevřené schránky nebo skříně opět uzavřeny a klíče předány dotčeným osobám. Nemohou-li si je bezprostředně převzít, uloží se klíče na vhodném místě a dotčené osoby budou vyrozuměny, kde si mohou klíče vyzvednout.47 O problematice násilného vstupu do bytu bez přítomnosti povinného rozhodoval i Nejvyšší soud, který setrval na názoru, že „před provedením prohlídky by měl mít exekutor postaveno najisto, že se jedná skutečně o obydlí, případně

místo

podnikání

povinného,

resp.

že

lze

s velkou

mírou

pravděpodobnosti očekávat, že se právě tam nalézá majetek povinného.“48 V posuzovaném případě byla markantní nepřípustnost provedení soupisu umocněna zejména tím, že otec povinného, který byl soupisu přítomen, dokládal své tvrzení, že jeho syn v daném bytě nežije, rozhodnutím magistrátu města o zrušení údaje o trvalém pobytu.

2.2 Výběr a soupis movitých věcí Soupis movitých věcí povinného je proces, který slouží k zajištění věcí, jež mohou být prodány. Z tohoto výtěžku bude poté uspokojena vymáhaná pohledávka. Při soupisu je nutné ctít zásadu přiměřenosti, proto musí osoba, která 46

§1 odst. 5 vyhlášky č. 418/2001 Sb. § 53 vyhlášky č. 37/1992 Sb. 48 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 11 Kseo 5 /2009, op. cit. 47

25

soupis provádí, přesně vědět, v jakém rozsahu a hodnotě je nutné věci sepsat. Po provedení soupisu nesmí povinný v souladu s § 324 OSŘ se sepsanými věcmi nakládat. O soupisu je pořízen protokol49 a požádá-li o to osoba, která je oprávněna být přítomna soupisu, bude pořízen záznam o jeho průběhu.50 V současné době je připravována novela § 325b odst. 3 OSŘ, který má do budoucna konstituovat přímou povinnost pořizovat o průběhu prohlídky bytu audiovizuální záznam.51 Nové ustanovení má pravděpodobně chránit jak povinného proti nekalostem ze strany vykonavatele, tak vykonavatele např. proti agresivnímu počínání povinného. Nicméně vnímám zavedení této povinnosti jako nepřiměřený zásah do osobní sféry povinného. Skutečnost, že vykonavatel přijde do bytu povinného a začne sepisovat, popř. i odvážet jeho věci, je sama o sobě velmi stresujícím zážitkem a citelným zásahem do jeho soukromí a pořizování záznamu celý vjem ještě znásobí. Přestože doposud nejsou známy prováděcí předpisy k tomuto ustanovení, je nutné vyjádřit obavu, že povinnost pořizovat obrazově zvukový záznam si vyžádá nezbytnost přítomnosti další osoby, pravděpodobně zaměstnance exekutora, což s sebou samozřejmě přinese zvýšení nákladů celého úkonu. Za vhodnější tak považuji současný stav, kdy je pořízení záznamu ponecháno v rovině dobrovolnosti, popř. účelnosti. Samotný úkon soupisu na místě samém zahájí vykonavatel tím, že vyzve povinného k dobrovolnému splnění povinnosti. Vykonavatel od svého úmyslu provést soupis upustí, pokud povinný zaplatí celou vymáhanou pohledávku včetně jejího příslušenství. O zaplacení dluhu do rukou vykonavatele bude povinnému vydána kvitance.52 V případě, že tímto způsobem bude úplně uhrazena exekučně vymáhaná pohledávka včetně nákladů exekuce, dojde k jejímu skončení, aniž by

49

§ 2 vyhlášky č. 418/2001 Sb. Viz § 325b OSŘ. 51 Senátní tisk č. 77 – Novela z. – občanský soudní řád [online]. Senát Parlamentu ČR. [cit. 18. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/76083/63970 52 TRIPES, op. cit., s. 408. 50

26

bylo nutné vydávat o tom zvláštní rozhodnutí. Je-li následně podán oprávněným návrh na zastavení exekuce, nelze mu vyhovět.53 54 Pro určení postupu, jak mají být jednotlivé věci sepisovány, neexistují přesná pravidla, ale podle Berana by měl platit jistý usus, jak bude při soupisu postupováno. Jako první budou sepsány hotové peníze v české měně. Druhé v pořadí pak světově obchodovatelné zlato a peněžní prostředky v cizích měnách. Dále následují cenné papíry a poté věci z drahých kovů, starožitné a umělecké předměty a další vhodné věci. Jako poslední v pořadí budou sepsána zvířata a věci, které se rychle kazí. Toto pořadí není samozřejmě závazné a vždy je nutné posuzovat a postupovat v každém případě individuálně. Sepsány by měly být především věci, které může povinný nejspíše postrádat a které bude možné nejsnáze prodat. Zároveň je při soupisu nutné přihlížet k tomu, aby hodnota sepsaných věcí výrazně nepřevyšovala vymáhanou pohledávku. Dále doslovně cituji Beranem uvedený příklad z praxe: „Jestliže tedy v konkrétním případě mají být uspokojeny nároky v celkové výši 10 000 Kč a je možno sepsat např. diamantový náhrdelník v hodnotě přes 100 000 Kč a televizi v hodnotě 30 000 Kč, měla by být sepsána právě televize, protože hodnota náhrdelníku výrazně převyšuje uspokojované nároky. Pokud by však namísto televizoru mohla být sepsána např. skříň obdobné hodnoty a atypického tvaru uzpůsobeného bytu povinného, měl by být sepsán náhrdelník, neboť atypický tvar skříně by pravděpodobně vedl k její neprodejnosti.“55 2.2.1 Postup při soupisu zvířat a rychle se kazících věcí Jednotlivé druhy věcí, které jsou z exekuce vyjmuty, budou podrobně rozebrány v následující kapitole zabývající se ochranou práv povinného. V této podkapitole se však budu zabývat soupisem určitých druhů věcí, které postihnout 53

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004. Blíže k problematice zastavování exekučního řízení, popř. výkonu rozhodnutí po úplném vymožení pohledávky: MALIŠ, Daniel. LZE EXEKUCE ZASTAVOVAT „S KŘÍŽKEM PO FUNUSE“?. epravo [online]. 7. 10. 2014 [cit. 20. 06. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/to p/clanky/lze-exekuce-zastavovat-s -krizkem-po-funuse-95609.html?mail 55 JIRSA; MÁDR; BERAN, op.cit., s. 290. 54

27

lze, ale existují pro ně určitá omezení a postupy, které je nutné dodržovat s ohledem na jejich zvláštní povahu, což se promítá i do výše naznačeného pořadí, v kterém by měly být věci sepisovány. O zvířatech, která postihnout nelze, bude pojednáno níže. Ta zvířata, která z exekuce vyjmuta nejsou, však lze postihnout obdobně jako movité věci. Je ovšem nutné přihlédnout k tomu, že se jedná o živé tvory, a podle toho s nimi zacházet. Sepsána by tedy měla být pouze v případě, že je možné zajistit jejich následný odvoz do místa konání dražby. Logicky je nutné, aby případný odvoz i péče o zvířata probíhaly pod náležitým odborným dohledem, zřejmě tedy za součinnosti veterináře. Jinou variantou by mohlo být konání dražby v prostorách povinného, kde zvířata chová, což se však neobejde bez jeho souhlasu. Lze si představit také variantu, kdy bude oprávněný např. chovatelem dobytka, obdobně jako povinný, a bude ochoten přijmout zvířata povinného na započtení vymáhané pohledávky. Tam, kde je právní úprava nedostatečná, mělo by být postupováno obdobně, jako u věcí rychle se kazících.56 Takový předpoklad je využitelný opět jen tam, kde to neodporuje povaze zvířat, neboť jsou to smysly nadaní živí tvorové.57 Stejně jako u zvířat je nutno přihlížet ke zvláštní povaze věcí, které podléhají rychlé zkáze. Jedná se o věci, jejichž doba použitelnosti je v řádu dní. Pozitivní úprava sice na žádném místě tyto věci nevyjmenovává, ale lze dovodit, že typickým příkladem těchto věcí jsou potraviny. S ohledem na krátkou dobu, po kterou mohou plnit svůj účel, není možné čekat na jejich prodej v dražbě. V případě, že budou takové věci sepsány, je tedy na rozdíl od jiných věcí zapotřebí, aby byly bezprostředně po soupisu odvezeny a prodány mimo dražbu.

56 57

TRIPES, op. cit., s. 414. Viz § 494 OZ.

28

Jestliže se nepodaří sepsané věci prodat a ani oprávněný je nepřevezme za stanovenou cenu na úhradu své pohledávky, musí být vráceny povinnému.58 Věci, které byly sepsány, se zpravidla nechávají na místě, kde k soupisu došlo. Platí zde výjimka u věcí, u kterých to stanoví OSŘ. Vždy se odvezou hotové peníze a cenné papíry. Dále může oprávněný navrhnout, aby byly sepsané věci zajištěny. Je však povinen složit zálohu na náklady, pokud by byly se zajištěním věcí spojeny. 59 Věci, které nebyly zajištěny, jsou ponechány na místě soupisu a označeny nálepkou nebo štítkem. Při označování sepsané věci je třeba dbát na to, aby nedošlo k jejímu poškození a bylo možné ji nadále užívat k účelu, kterému slouží. Zároveň však musí být označení takové, aby ho nebylo možné odstranit bez jeho poškození či znehodnocení.60 Takovéto označení sepsané věci slouží exekutorovi k zajištění prioritního práva k možnosti realizace exekučního prodeje této věci pro případ, že by proti povinnému bylo vedeno více exekučních řízení. Pokud by později u povinného prováděl soupis movitých věcí jiný exekutor, nic mu nebrání v označení téže věci, ale již pouze jako druhý v pořadí, a najisto lze postavit, že sepsanou věc nemůže z bytu povinného odvést. Častou praxí některých exekutorů je uzavření dohody s povinným, že pokud v blízké době svůj dluh uhradí, sepsané věci neodvezou, ale uschovají je v místnosti v bytě povinného, kterou uzamknou a klíč od dveří pošlou po uhrazení např. prostřednictvím poštovní služby. Taková dohoda je dle mého názoru velmi výhodná pro obě strany. Pro povinného v tom směru, že se nenavyšují náklady exekuce spojené s převozem a uskladněním věcí v prostorách exekutora, a pro exekutora je výhodný psychologický efekt celé situace. Povinný má věci ve svém bytě, ale nemůže je užívat, což jej omezuje, proto se snaží o co nejrychlejší uhrazení dluhu. 58

Viz § 326b OSŘ. WINTEROVÁ, Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, op. cit., s 928. 60 Viz § 52 JŘ. 59

29

2.2.2 Prokazování vlastnictví Jelikož má vykonavatel právo sepsat všechny věci, s nimiž může povinný volně nakládat, což znamená nejen ty, jež jsou v jeho vlastnictví, ale všechny, které má u sebe, mohou být do soupisu pojaty i věci náležející třetím osobám. K obraně třetích osob proti postižení jejich věcí slouží prostředky, o kterých bylo pojednáno v předcházející kapitole. Existují však možnosti, jak soupisu věcí třetích osob zabránit již na místě samém. Z důvodu efektivity provedení exekuce nemá vykonavatel povinnost při soupisu movitých věcí prokazovat, že věci patří povinnému. Pokud je však již na místě zřejmé, že věc patří třetí osobě, nebude sepsána, a do práv třetí osoby tak nebude zasaženo. K prokázání práv postačí např. doklad o koupi znějící na jméno třetí osoby nebo technický průkaz k automobilu, ve kterém je uvedeno jméno jeho majitele. Pokud však při soupisu vzniknou pochybnosti nebo nebude dostatečně prokázáno právo třetí osoby k movité věci, bude tato věc vykonavatelem pojata do soupisu, a do případného práva třetí osoby tak bude zasaženo.61 Pokud osoba přítomna soupisu tvrdí, že je věc ve vlastnictví třetí osoby, ale není schopna své tvrzení podepřít důkazy, bude tato věc sepsána v případě, že nejsou postiženy jiné věci, které by postačovaly k uhrazení vymáhaného nároku včetně příslušenství. Tvrzení musí vykonavatel poznamenat do protokolu včetně uvedení identifikace třetí osoby, které věc údajně patří, a právního důvodu, ze kterého je právo na vyloučení věci z exekuce uplatňováno.62 Opačným směrem se zákonodárce vydal v navrhované novele EŘ, jehož nové znění § 66 naopak exekutorovi přímo zakazuje provést exekuci prodejem movitých věcí v případě, kdy není dostatečně prokázáno, že je movitá věc skutečně ve vlastnictví povinného. Porušením tohoto ustanovení by exekutorovi dokonce vznikla kárná odpovědnost včetně odpovědnosti za škodu. V úmyslu zákonodárce lze spatřit jasnou snahu o zamezení bezprávného zabavování 61

DÁVID, R. Ochrana třetích osob v exekučním řízení. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta 2010/2011. s. 49. 62 Viz § 51 JŘ.

30

movitých věcí, nicméně je možné mít obavu, zdali by nedošlo k razantnímu snížení efektivnosti exekuce prodejem movitých věcí. Myslím si, že v mnoha případech bude velmi problematické prokázat, že věc skutečně patří povinnému, a je otázkou, jak bude takové prokazování skutečně probíhat v praxi.63 Přijetím zmíněné novely by se česká právní úprava přiblížila německému právnímu řádu, neboť jak uvádí komentář k německému občanskému zákoníku, podle německého práva nelze výkon rozhodnutí provést v takovém případě, kdy by jím bylo zasaženo do práv třetích osob a zároveň by takový zásah neměl oporu v exekučním titulu.64 S ohledem na výše zmíněné lze připravovanou novelizaci hodnotit kladně, neboť by znamenala přiblížení se k vyspělému právnímu řádu, za který ten německý bezesporu považovat lze. Prokazováním vlastnictví k věcem při soupisu se hojně zabývaly i civilní soudy a je možné říci, že je jejich judikatura v této oblasti ustálená. Příkladem může být závěr Nejvyššího soudu, který zní: „Jestliže si v posuzované věci soudní vykonavatel dostatečně neověřil existenci podmínek pro provedení soupisu movitých věcí povinné, za použití násilí vnikl do nebytových prostor pronajatých třetí osobě (nikoli povinné) a zde nacházející se věci této osoby pojal do soupisu a odvezl, zatímco povinné nesvědčil žádný právní důvod k užívání těchto nebytových prostor, neužívala je a nebyla ani vlastníkem zabavených movitých věcí, jednalo se o nesprávný úřední postup, jenž je objektivně v rozporu s právním předpisem.“65

63

Návrh novely § 66 EŘ. Sněmovní tisk 225/0 , část č. 1/4 , Novela z. - exekuční řád. AVENARIUS, M., OTTE. G. J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen. Neubearb. Berlin: Sellier. [u.a.], 2003. s. 623. 65 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2813/2006. 64

31

2.2.3 Střet exekucí Nezřídka nastávají situace, kdy je vedena exekuce proti jednomu povinnému současně více orgány, které jsou k tomu oprávněny. Takovými orgány jsou soudy, správci daně, orgány veřejné správy a soudní exekutoři. Řešení těchto případů nalezneme v zákoně č. 119/2001, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Předmětem jeho úpravy jsou situace, kdy jsou výše zmíněnými institucemi postihovány tytéž věci, práva a další majetkové hodnoty povinného. Podle tohoto zákona nebrání soupisu movité věci skutečnost, že již byla sepsána v jiném exekučním řízení, nicméně bude provedena ta exekuce, v rámci které byla věc sepsána jako první v pořadí, a ostatní exekuce budou ohledně této věci přerušeny. V exekuci, která je další v pořadí, lze pokračovat jen tehdy, nebyla-li v exekuci, v níž byla věc sepsána dříve, prodána ani jinak použita k uspokojení oprávněného. Pokud dojde k soupisu téže věci v jeden den, rozhodne o tom, jaká exekuce bude provedena, obecný soud povinného.66 V této souvislosti lze zmínit diskutované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který v něm dospěl k závěru, že zákon č. 119/2001 nedopadá na případy, kdy je souběžně vedeno exekuční řízení prováděné soudním exekutorem a výkon rozhodnutí nařízený soudem.67

2.3 Jiný soupis Tak zvanou velkou exekuční novelou byl konstituován institut jiný soupis. Jiný soupis je rozšířením možností, jakými lze provádět exekuce. Je tak možné pojmout do soupisu věc i bez toho, aby byla fakticky zjištěna. V praxi je využitelný v tom případě, že je údaj o věci povinného zjistitelný z veřejné evidence či databáze, která je vedena dle zákona. Většinou se tedy bude používat při postihování dopravních prostředků, neboť jsou vedeny v evidenci motorových vozidel, dále je vhodný také např. při soupisu vkladních knížek. Stejně jako u věcí 66 67

Zákon č. 119/2001 Sb. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004.

32

sepsaných klasickým způsobem je povinnému zakázáno i s takovým majetkem nakládat. V tomto případě již v okamžiku, kdy jsou exekutorovi dostupné potřebné údaje. Jiný soupis může být proveden na základě vydání exekučního příkazu prodejem movitých věcí, obdobně jako tomu je při soupisu na místě samém. Osoba či orgán, který vede dotčený rejstřík, se neprodleně vyrozumí o provedení soupisu, na základě čehož, je-li to možné, bude do daného rejstříku proveden o soupisu záznam. Když nabyde exekuční příkaz právní moci, je povinný vyzván, aby sepsanou věc bez odkladu odevzdal. Pokud povinný klade odpor a odmítá postiženou věc odevzdat, může mu být udělena pořádková pokuta, v krajním případě může jít až o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.68 Tímto lze uzavřít, že jiný soupis je možné považovat za prostředek, který je výhodný jak pro soudní exekutory, tak pro povinné. Exekutorům je ušetřen čas, který by strávili soupisem na místě samém, a povinnému je ušetřena část nákladů, které jsou při mobiliární exekuci o poznání vyšší. Tato metoda jistě musela být spolu s elektronizací veřejných rejstříků zavedena. Její jedinou nevýhodou tak je, že je ze své povahy omezena pouze na věci, které jsou evidovány v elektronických rejstřících.

68

HOBL, Jaroslav. Jiný soupis. epravo [online]. 2013 [cit. 17. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jiny-soupis-90522.html

33

3. Ochrana práv povinného Přesto, že je právě povinný tím, kdo nesplnil svůj závazek a porušil jednu ze základních právních zásad, o které hovořil již Ulpianus69 a kterou v našem právním řádu nově výslovně zakotvuje OZ, tedy Pacta sunt servanda70, má také on nárok, aby s ním v rámci exekučního řízení bylo zacházeno spravedlivě a byla mu po celou dobu přiznávána rovná práva včetně uplatnění zásady ochrany jeho zájmů, která má vyvažovat zásah do jeho vlastnických práv. Právě uplatnění zásady ochrany povinného má podle Macura vytvářet vhodné předpoklady pro to, aby byly neoprávněné zásahy do práv povinného po celou dobu, kdy exekuční řízení trvá, vyloučeny.71 Vedle obecných zásad ochrany povinného, které jsou společné pro celé exekuční řízení, jako zásada účelnosti, vhodnosti, minimálního zásahu do práv povinného nebo již zmíněná zásada ochrany povinného, lze za prostředek ochrany, který se vůči povinnému uplatňuje výhradně při prodeji movitých věcí považovat vyloučení určitých věcí z exekučního postihu.

3.1 Věci nepodléhající exekuci V důsledku zákonné ochrany není možné exekuci podrobit všechny movité věci bez výjimky, a ani v rámci exekuce nemohou být prodány věci, jejichž prodej není obecně možný, tedy res extra comercium, a to ani za situace, kdy by je povinný k prodeji dobrovolně nabízel.72 Exekučně nelze postihnout věci, jejichž prodej je v důsledku ustanovení zvláštního předpisu zakázán. Podle Mádra je takovým předpisem např. zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými

69

Pacta sunt servanda. In: Slovník pojmů. [online]. Business center. [cit. 25. 02. 2015]. Viz § 3 odst. 2 písm. d) OZ. 71 MACUR, J.: Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 63. 72 TRIPES, op. cit. s. 388. 70

34

druhy nebo zákon č. 539/1992 Sb., puncovní zákon, který zakazuje prodej úředně neoznačeného zboží z drahých kovů.73 Mádr dále uvádí, že vedle těchto věcí nelze exekučně postihnout ani ty věci, které podle zvláštního předpisu exekuci nepodléhají. Nelze tak např. postihnout majetková autorská práva v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském. Specifickým příkladem je nemožnost exekučně postihnout peněžní prostředky, které jsou uloženy na zvláštním účtu a slouží jako finanční rezerva k zajištění vypořádání důlních škod podle ustanovení § 37a odst. 6 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).74 § 322 OSŘ dále rozšiřuje výčet věcí, které jsou exekučně nepostižitelné. První odstavec vyjímá z exekuce věci, které povinný nutně potřebuje k tomu, aby byl schopen zajistit základní potřeby pro sebe a svou rodinu. V závěru odstavce je užit pojem rozpor s morálními pravidly.75 Jedná se o relativní pojem, a přestože v odstavci druhém nalezneme konkrétnější výčet neexekvovatelných věcí, bylo zapotřebí ustálení soudní rozhodovací praxe v otázce, jaké druhy věcí lze postihnout, aniž by došlo k rozporu s morálními pravidly. Nejvyšší soud zastává názor, že by měl být uplatňován restriktivní výklad § 322 OSŘ a že je možné „podřadit pod něj pouze věci, které povinný nemůže postrádat, aniž by tím byla snížena jeho lidská důstojnost.“76 Lze uvažovat nad tím, jestli s postupem doby a s ním spojeným technickým rozvojem se také mění vnímání toho, co tvoří běžné vybavení domácnosti. Odstavec druhý § 322 OSŘ tyto věci z exekuce vylučuje, proto je určení, co všechno lze pod tento pojem zařadit, na místě. Jistě si již bez různých technických vymožeností nedokážeme náš život představit, ale pokud jsme schopni službu, kterou nám určitá věc poskytuje, nahradit bez větších problémů 73

JIRSA; MÁDR; BERAN, op.cit., s. 272. Tamtéž. 75 Viz § 322 OSŘ. 76 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 509/2006. 74

35

jiným způsobem nebo se bez ní obejít, není zde překážka pro exekuční postih této věci. Například barevný televizor je v dnešní době součástí většiny domácností, nejedná se však o věc, která by byla nezbytně potřebná.77 Předně je však vždy nutné individuálně posoudit každou konkrétní situaci. Zajisté bude mít jiné nároky na vybavení domácnosti čtyřčlenná rodina s malými dětmi a svobodný povinný, který žije v bytě sám.78 Konkrétně k pojmu obvyklého vybavení domácnosti Nejvyšší soud uvedl ve svém rozhodnutí 20 Cdo 180/2003 ze dne 26. 2. 2004 právní větu: „I když jsou určité věci součástí tzv. obvyklého vybavení domácnosti, nemusí být z výkonu vyloučeny, jestliže jsou současně věcmi k uspokojování potřeb povinného zbytnými.“79 3.1.1 Běžné oděvní součásti Vedle obvyklého vybavení domácnosti dále vyjmenovává druhý odstavec § 322 OSŘ běžné oděvní součásti. Logicky lze tedy dovodit, že se omezení vztahuje pouze na takové oděvní součásti, které povinný používá při každodenním fungování. Postihnout tedy zřejmě bude možné například staročeský kroj, který je používán jen při výjimečných příležitostech. Také se domnívám, že je vždy nutné posuzovat individuálně, co lze považovat za běžnou oděvní součást, neboť kupříkladu zedník zajisté nenosí frak tak často, jako dirigent orchestru. V případě postihování oděvů je velmi obtížné stanovit normu, co ještě lze považovat za běžné a co již nikoliv. Tripes k tomu uvádí, že ohledně ošacení převažuje představa, že by nemělo být postihováno a pokud ano, tak pouze ve výjimečných případech, jako např. kožichy a sportovní vybavení.80

77

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003. Podle Krajského soudu v Ústní nad Labem a jeho rozsudku ze dne 17. 10. 2005., sp. zn. 10 Co 932/2004 je nutné zkoumat, zda je automatická pračka skutečně nezbytně potřebná k uspokojování potřeb rodiny. Pokud v rodině nejsou děti útlého věku, nesplňuje automatická pračka podmínku nezbytnosti. 79 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. Zn. 20 Cdo 180/2003. 80 TRIPES, op. cit. s. 391. 78

36

3.1.2 Zdravotnické potřeby, věci osobní povahy a zvířata Vyloučeny jsou taktéž zdravotnické potřeby, které povinný užívá s ohledem na jeho zdravotní postižení či nemoc. Dále sem patří snubní prsteny a věci obdobného charakteru. Jedná se tedy o věci ryze osobní povahy, přičemž by do této kategorie dle mého názoru bylo možné zařadit například osobní řády, vyznamenání, diplomy a další. Otázkou mohou být medaile za sportovní výkony, které mnohdy dosahují vysoké ceny. V takovém případě by bylo pravděpodobně vhodné upřednostnit účel exekuce před ochranou osobního vztahu povinného k takové věci. K tomu lze uvést výňatek z rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého dopadá § 322 odst. 2 OSŘ „pouze na věci, k nimž má povinný silný osobní vztah a jejichž přechod do vlastnictví jiné osoby by byl z etického hlediska nevhodný.“81 Od roku 201382 není také možné postihnout domácí zvířata, která člověk nechová pro hospodářský výnos, ale jako tzv. domácí mazlíčky. Za takové jsou běžně označována ta zvířata, která jsou chována pouze z citových důvodů. Je možné, že zákonodárce k této úpravě přistoupil z důvodu medializovaných případů, kdy nejednou došlo k zabavení zejména psů povinných. Nelze však generalizovat, že není možné zabavit veškerá zvířata, která jsou běžně chována jako domácí mazlíčci. Konkrétně v případě psů je tato úvaha na místě, neboť je sice jejich majitel může chovat z citových důvodů, avšak pokud bude mít zároveň registrovanou chovnou stanici, je přirozeně situace jiná. V tomto případě bude velmi obtížné posoudit, jaký je hlavní účel chovu. Nabízí se však také úvaha, že předmětná úprava vznikla pod vlivem nového chápání pojmu věc a výslovného určení, že zvíře věcí není, jež bylo zavedeno novým občanským zákoníkem.83 Nicméně tuto ochranu nelze z logiky věci vztáhnout na hospodářská zvířata, tedy taková, která jsou chována pro peníze. Na druhou stranu si myslím, že obdobně jako u psů i v případě dalších zvířat chovaných pro osobní potěchu je nutné 81

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3244/2008. Zákon č. 396/2012 Sb. 83 Viz § 494 OZ. 82

37

posuzovat každou situaci individuálně. Bylo by totiž odporující účelu exekuce, aby povinný vlastnil např. několik vzácných plazů, které by choval výlučně pro svou potřebu, jejichž cena by však postačila k uspokojení celé vymáhané pohledávky. Pro úplnost je vhodné uvést, že exekuční postih zvířat je velmi krajní variantou řešení, která soudním exekutorům přináší celou řadu komplikací se zajištěním převozu zvířat a následnou péčí o ně, a proto k tomuto kroku přistupují až v nezbytně nutných situacích. Před zavedením zákazu postihu domácích mazlíčků používali povětšinou tuto možnost, alespoň dle mého názoru, jako formu psychologického nátlaku na povinné, čímž si vynucovali zvýšení snahy o dobrovolné uhrazení vymáhané pohledávky. 3.1.3 Hotové peníze V roce 2009 došlo ke změně § 322 odstavce 2 písmena d, který do té doby vylučoval z exekuce hotové peníze do částky 1000 Kč. Nově tak není možné postihnout hotovost do výše dvojnásobku aktuálního životního minima jednotlivce.84 Nezabavitelná částka v hodnotě 1000 Kč měla dozajista svou váhu v době, kdy bylo původní znění zákona přijímáno, tedy v roce 1963. Reálná hodnota této sumy se však od té doby v důsledku inflace a hospodářského vývoje několikanásobně zmenšila a původní úprava tak ztratila svůj smysl, kterým bylo zajistit, aby měl povinný prostředky alespoň na zajištění nejnutnějších životních potřeb. Devizou nové úpravy je také fakt, že paragrafové znění nebude nutné měnit za účelem úpravy výše nezabavitelné částky. Životní minimum jednotlivce je totiž upraveno ve zvláštním předpise, na který je taktéž odkazováno. Tímto předpisem je zákon č. 110/2006 Sb., o životním minimu a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 tohoto zákona je aktuální životní minimum jednotlivce 3404 Kč. Jelikož se zákonná úprava životního minima jednotlivce 84

Zákon č. 218/2009 Sb.

38

průběžně mění, je vždy pro posouzení výše nezabavitelné částky rozhodná úprava, která je účinná v okamžiku, kdy jsou hotové peníze vykonavatelem sepisovány.85 V souvislosti s peněžní hotovostí je možné dále zmínit, že exekučně nepostižitelné jsou také některé dávky poskytované v rámci sociálního systému státu. Předně exekuci nepodléhají dávky pomoci v hmotné nouzi. Při soupisu může nastat situace, že vykonavatel nalezne peníze, které byly povinnému poskytnuty jako pomoc v hmotné nouzi, nicméně povinný povětšinou nemá možnost, jak prokázat původ těchto peněz.86 Tímto tématem se již zabýval i Nejvyšší soud, který judikoval, že peníze, jež byly vyplaceny jako hotovost, neztrácejí svou povahu pouhým vyplacením, nýbrž až směnou za něco jiného, popř. v okamžiku, kdy se stanou úsporou. Z uvedeného tedy vyplývá, že takovéto peníze exekučnímu postihu nepodléhají.87 Znění zákona tedy nelze vykládat čistě formalisticky a je nutné při aplikaci procesních norem zohlednit i článek 30 odst. 2 LZPS, na základě kterého musí být každému zajištěny podmínky pro uspokojení základních životních potřeb v hmotné nouzi. V uvedeném případě, který posuzoval Nejvyšší soud, však docházelo k exekuci hotových peněz bezprostředně po tom, kdy byly vyplaceny Úřadem práce, tudíž byl povinný sto bezpečně prokázat původ těchto peněz. Pokud by však byly tyto peníze zabavovány v bytě povinného, činilo by mu značné potíže prokázat, jaký je jejich skutečný původ. Judikaturou není jednoznačně připuštěno zabavení této hotovosti, nicméně v praxi často povinnému tato ochrana zaručena není. De lege ferenda proto lze doporučit navýšení nezabavitelné částky ve výši dvojnásobku životního minima o hodnotu, která odpovídá výši dávek pomoci v hmotné nouzi. Tato částka by pak byla povinnému vyplácena každý měsíc najednou v jedné dávce. Je třeba přihlédnout 85

JIRSA; MÁDR; BERAN, op. cit., s. 274. Obdobná situace nastává v případě, kdy je exekučním příkazem postižen bankovní účet povinného, na který mu zaměstnavatel posílá nezabavitelnou část mzdy. Takový postup je však obecně považován za přípustný s odůvodněním, že si povinný může nechat vyplácet peníze jiným způsobem. 87 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4105/2009. 86

39

k primárnímu účelu dávek sociální pomoci, tedy že mají sloužit k řešení nepříznivé situace, kdy se člověk nachází v hmotné a sociální nouzi a sám není schopen zabezpečit své základní potřeby, a je tedy nutné mu poskytnou finanční pomoc.88 Pokud by byly takové dávky povinnému odebrány, postrádal by celý systém této finanční pomoci svůj smysl. Při nepřiměřeném dopadu exekuce na povinné, by se dále mohl prohlubovat jejich dluhový labyrint. Taková bezvýchodná situace by pak v konečném důsledku mohla mimo jiné vést ke zvýšení drobné kriminality. 3.1.4 Majetek sloužící k podnikání Exekutor nemůže postihnout majetek povinného-podnikatele, bez ohledu na to, jestli se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu, který nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.89 Ke svému podnikání potřebuje nutně povinný pouze takové věci, díky kterým bude schopen provozovat své podnikání alespoň v minimálním rozsahu v souladu se svým předmětem podnikání.90 Míru nezbytně nutné potřebnosti je při tom nutné posuzovat hlavně ve vztahu k podnikatelské činnosti, která je předmětem oprávnění dané osoby.91 V praxi je často diskutovaným problémem uplatnění závěrů platících pro věci nemovité, které stanovil Nejvyšší soud například ve svém usnesení 20 Cdo 1766/2001, i pro oblast věcí movitých. Nejvyšší soud zde zastává názor, že obtíže, které podnikajícímu povinnému vzniknou v souvislosti s exekučním prodejem nemovité věci, nejsou z hlediska uplatnění § 322 odst. 3 OSŘ významné. Dále soud vyslovil, že podnikání není vázáno na určité místo, ani na vlastnictví určité nemovité věci.92 Jinými slovy lze říci, že povinnému nic nebrání, aby si pro

88

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 14 Co 223/2009. Viz § 322 odst. 3 OSŘ. 90 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2621/2012. 91 TRIPES, op. cit. s. 394. 92 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001. 89

40

udržení své podnikatelské činnosti obstaral jinou nemovitou věc, například uzavřením nájemní smlouvy. Mádr k tomu uvádí, že se jedná jistě o racionální řešení, neboť opak by měl za následek ztížení, až znemožnění provedení exekuce či výkonu rozhodnutí. Naopak je zde nutné zohlednit jistou diskutabilitu, neboť pokud by bylo takto striktně postupováno i při exekuci prodejem věcí movitých, ztrácelo by ustanovení § 322 odst. 3 OSŘ svůj smysl. Mohlo by i v tomto případě totiž dojít k uplatnění argumentu, že povinnému není podnikání znemožněno, i přestože mu byly zabaveny veškeré věci, které ke své činnosti potřebuje, neboť si je může kupříkladu pronajmout. Podle Mádra by diskuzím, které v budoucnu i nadále očekává, mohlo zabránit zpřesnění předmětného ustanovení.93 Za nynějšího stavu legislativy si tedy můžeme položit otázku: „Je možné exekučně postihnout automobil taxikáře, jenž využívá pro své podnikání, neboť lze předpokládat, že si může obstarat jiný?“ Domnívám se, že na tuto otázku poskytl odpověď Krajský soud v Brně, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. 10. 2012 uvedl, že je vždy nutné posuzovat, zda je povaha podnikání bezprostředně svázána s používáním zabavovaného automobilu. Tak by tomu podle soudu bylo v případě dopravní činnosti, jako např. provozování taxislužby, kterou by bez automobilu nebylo vůbec možné realizovat.94 Nejvyšší soud k tomu dále uvádí, že „postižení věcí nesmí mít za následek znemožnění dalšího pokračování podnikání povinného.“95 K otázce nezbytnosti věcí pro zachování možnosti provozovat živnost alespoň v minimálním rozsahu bylo dále judikaturou dovozeno, že k výkonu podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je hostinská činnost, není nezbytně

93

JIRSA; MÁDR; BERAN, op. cit., s. 275. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2012 č. j. 20 Co 461/2011. 95 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 238/2013. 94

41

nutné vlastnit restauraci, neboť tento předmět podnikání není vázán na konkrétní místo, tudíž může být vlastnický podíl povinného exekučně postižen.96 Dle mého názoru je výše zmíněný výklad pro povinné nepřiměřeně striktní, neboť ponechání pouze minimálního vybavení pro podnikání s velkou pravděpodobností

v konečném

důsledku

stejně

povede

z důvodu

nekonkurenceschopnosti k ukončení podnikatelské činnosti, která by jinak mohla být zdrojem příjmu pro uhrazení dluhu povinného. V případech, kdy je to možné, považuji tedy za vhodnější využít jiný způsob provedení exekuce, kterým je postižení závodu, v rámci něhož bude ustanoven správce, který bude na provoz dohlížet, popř. bude závod prodán jako celek. Toto řešení však není pravděpodobně ve většině případů využitelné pro podnikající fyzické osoby, neboť v jejich případě nelze o závodu hovořit. 3.1.5 Další vyloučené movité věci Vyloučeny z exekuce jsou dále technické prostředky k vedení evidence investičních nástrojů podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.97 Podle pátého odstavce § 322 OSŘ jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny věci, které povinný nabyl jako substituční jmění.98 § 1512 OZ konstituuje institut tzv. substitučního jmění, přičemž jde o majetek, který dědic nabývá v rámci dědictví, o němž však zůstavitel nařídil, že po smrti dědice přejde na svěřenského nástupce jako následného dědice. Takové jmění je z exekuce vyloučeno, ledaže zůstavitel stanovil, že má dědic právo s dědictvím volně nakládat.99

96

KURKA, V., Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005, Judikatura (ASPI Publishing). s. 179. 97 Viz § 322 odst. 4 OSŘ. 98 Viz § 322 odst. 5 OSŘ. 99 Viz § 1512 a násl. OZ.

42

3.1.6 Připravovaná novela Lze se domnívat, že zákonodárce vyslyšel volání po zpřesnění výčtu nezabavitelných věcí, neboť se v blízké budoucnosti dočkáme velké novelizace § 322 OSŘ. Prezident svým podpisem již potvrdil přijetí novely § 322 OSŘ, která by měla kompletně změnit celé znění tohoto paragrafu. Jako jeden z hlavních důvodů změny zákonodárce uvádí přílišnou demonstrativnost současného ustanovení § 322 OSŘ, které je exekutory mnohdy zneužíváno. V prvním odstavci nového znění tak můžeme nalézt mnohem konkrétnější výčet všech věcí, které nelze postihnout.100 Nový výčet nezabavitelných věcí hodnotím ve vztahu k povinnému kladně, neboť obsahuje prakticky veškeré vybavení domácnosti, které je k jejímu běžnému chodu potřebné, bez ohledu na to, zda jsou členy domácnosti děti či nikoliv. Naopak z pohledu efektivnosti exekučního řízení a i s ohledem na výše zmíněnou judikaturu považuji seznam běžného vybavení domácnosti v určitých aspektech za nadmíru obsáhlý. Konkrétně lze být na pochybách v případě kuchyňského nářadí. Pokud lze pod tento pojem subsumovat například i kuchyňský robot a podobné přístroje, jejichž cena může být značná, dojde tak dle mého názoru k oslabení efektivity exekuce prodejem movitých věcí. Nedostatečně je také vyřešena otázka kvantity věcí, které musí zůstat nepostižené. Zajisté není nutné, aby vybavení domácnosti čítalo celou sadu nožů, hrnců, nádobí a takto lze pokračovat dále. Obdobně je tomu v případě nemožnosti postihu palivového dřeva, kterého bývá okolo domů na vesnicích zásoba na několik topných sezon. S dalším výčtem vyloučených věcí lze v zásadě souhlasit, až na výjimku, kterou jsou dětské hračky. Toto se opět jeví kontroverzně, neboť bude velmi obtížně definovatelné, co vše lze pod tento pojem podřadit. Navíc v mnoha případech dosahují dětské hračky vysoké hodnoty, zejména pokud do této kategorie bude patřit i elektronika sloužící k zábavě dětí. Mé tvrzení podtrhuje i

100

Senátní tisk č. 77 – Novela z. – občanský soudní řád [online]. op. cit.

43

demonstrativní situace, kdy povinný má dítě ve věku dvanácti let, které si již zajisté nehraje s hračkami určenými pro děti tříleté, nicméně se takové stále nacházejí v úložných prostorách bytu povinného. V první řadě však lze polemizovat nad tím, zdali není ustanovení o hračkách nadbytečné, neboť hračky povětšinou patří dětem (v rozsahu rozumové vyspělosti), dostaly je darem a proti jejich osobě není exekuční řízení vedeno. Zákon nepamatuje ani na situace, kdy bude povinným např. sběratel hraček, v jehož případě hračky neplní svůj původní účel. De lege ferenda proto navrhuji ve vztahu k celému § 322 inkorporovat větu: „Pokud to neodporuje smyslu výkonu rozhodnutí.“

44

4. Ochrana práv třetích osob Vedle zásady ochrany povinného se v exekučním řízení uplatňuje další stěžejní zásada, kterou je zásada ochrany práv třetích osob. Exekuční řízení je vedeno za účelem vymožení pohledávky, kterou povinný neuspokojil, ačkoliv tak učinit měl. Existuje tedy právní důvod, na základě kterého je proti povinnému vedeno exekuční řízení. Jak již bylo rozvedeno dříve, jedná se o citelný zásah do soukromé sféry dlužníka, s jehož faktickým výkonem může být spojen i zásah do práv třetích osob. Tyto třetí osoby však nemusí mít s exekučním titulem a závazky povinného nic společného, a proto řadím jejich ochranu do popředí. Tato ochrana musí být třetím osobám garantována, proto současná právní úprava zakotvuje základní instituty tomuto účelu sloužící.101 Uspokojení vymáhané pohledávky z majetku třetí osoby je v rámci exekuce relativně nepřípustné. Tato relativnost spočívá ve skutečnosti, že k nepřípustnosti může být přihlíženo pouze na návrh té třetí osoby, do jejíchž práv bylo exekucí zasaženo.102 Nad to je třeba uvést, že zmíněným osobám je ochrana poskytnuta výlučně v případě, že byla jejich práva narušena bez jejich souhlasu, neboť v situaci, kdy by vydaly věc dobrovolně na úhradu dluhu povinného, jednalo by se o plnění za jiného a ochrana v podobě vyloučení věci z exekuce by nemohla být přiznána. Možnou ochranou v takovém případě je podání samostatné žaloby na vydání bezdůvodného obohacení103 V souvislosti s ochranou práv třetích osob se budu v této kapitole zabývat návrhem na vyškrtnutí movité věci ze soupisu a vylučovací žalobou, což jsou dva základní vzájemně procesně provázané prostředky ochrany. Dalšími instituty, které lze uplatnit, ale pro účely této práce a z důvodu jejího rozsahu se jimi nebudu zabývat, jsou odporovací žaloba, žaloba z lepšího práva, případně žaloba na vydání bezdůvodného obohacení. 101

DÁVID, R. Třetí osoby a práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 2, s. 55-65. 102 FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). Praha: Univerzita Karlova, 1972, s. 29. 103 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 14 Co 555/2003.

45

4.1 Návrh na vyškrtnutí movité věci ze soupisu V roce 2009 byl zákonem 286/2009 Sb. novelizován § 68 EŘ, čímž byl zaveden institut vyškrtnutí věci ze soupisu.104 Jedná se o prostředek ochrany třetích osob, který lze využít výhradně u exekuce prodejem movitých věcí a nikoliv v případě prodeje nemovitých věcí, pro které zůstává i nadále jediným prostředkem ochrany vylučovací žaloba. V exekučním řízení se běžně předpokládá nutný zásah do práv třetích osob, zejména v případě provádění srážek ze mzdy nebo přikázání pohledávky. Pouze však v případech, kdy jsou exekučně postihovány hmotné věci, vyvstává možnost postihu věcí, ke kterým má třetí osoba právo výkon rozhodnutí, popř. exekuci, nepřipouštějící.105 Mezi práva třetích osob, která nepřipouští výkon rozhodnutí, se obecně řadí vedle práva vlastnického právo držby či detence věci, nikoliv již právo zástavní a zadržovací, neboť v takovém případě jejich nositel nedisponuje s věcí jako vlastník. K držbě, jakožto právu, které nepřipouští výkon rozhodnutí, je třeba uvést, že je nutné na ni nazírat ze dvou pohledů. Držbu je možné vnímat buď jako faktický stav či jako samostatné subjektivní právo. Německý autor Schultes uvádí, že pokud by bylo na držbu nazíráno pouze jako na faktický stav a nikoliv jako na právo, nebylo by možné pouze na základě držby s úspěchem uplatnit vylučovací žalobu. Obecně však lze držbu považovat za způsobilý titul k uplatnění vylučovací žaloby za podmínky, že se jedná o držbu oprávněnou.106 Výše zmíněný výčet práv nepřipouštějících výkon rozhodnutí však nelze považovat za taxativní, neboť jej právní řád přesně nevymezuje, ani nepanuje mezi odbornou veřejností názorová shoda na toto téma. Bylo by proto do budoucna vhodné podrobit tuto otázku hlubší diskuzi, popř. zpřesnit legislativní úpravu.107 Jestliže byla sepsána věc třetí osoby, které svědčí právo 104

Zákon č. 286/2009 Sb. FIALA, op. cit. s. 61-62. 106 RAUSCHER, WAX, WENZEL, SCHULTES. Münchener Kommentar zur Zivilprozessordnung: mit Gerichtverfassungsgesetz und Nebengesetzen. 4. Aufl. München: C. H. Beck, 2012. s. 480. 107 DÁVID, Třetí osoby a práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí. op. cit. 105

46

k této věci nepřipouštějící exekuci, může tato osoba podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů od chvíle, kdy se navrhovatel o soupisu věcí dozvěděl. Povinností exekutora je vždy věc ze soupisu vyškrtnout, pokud s tím souhlasí oprávněný. Exekutor také vyškrtne všechny věci, o kterých během řízení vyjde najevo, že povinnému nepatří.108 Z dikce § 68 EŘ je možné logickým výkladem dovodit, že nelze podat excindační žalobu podle § 267 OSŘ dříve, než bude navrhovateli doručeno rozhodnutí o nevyhovění návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu. Tento názor je podpořen i usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 20 Co 646/2010, v jehož odůvodnění soud vyslovil, že: „ustanovení § 68 exekučního řádu nově zavádí procesní institut vyškrtnutí věci ze soupisu, který má pro třetí osoby zjednodušit postup při navrácení věci, o které tvrdí, že nepatří povinnému a zároveň má zajistit rychlejší postup v exekučním řízení. Proto se ještě před podáním vylučovací žaloby musí třetí osoba obrátit na exekutora, který nejprve podle předložených listin posoudí, zda problém nelze vyřešit přímo v rámci exekuce bez nutnosti nalézacího řízení o vylučovací žalobě.“109 Naproti tomu převládají názory a i soudní rozhodovací praxe se v ostatních případech kloní spíše k opačnému závěru, a sice takovému, že úspěch žaloby na vyloučení věci z exekuce není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu. Podkladem pro toto tvrzení může být například rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011, ve kterém zastal názor, že: „využití institutu vyškrtnutí věci ze soupisu podle § 68 odst. 1 až 3 exekučního řádu není podmínkou, bez které nelze úspěšně přikročit k podání žaloby na vyloučení věci z exekuce podle § 267 OSŘ.“110 Jmenovaný soud dospěl k tomuto závěru na základě úvahy, že pokud by chtěl být zákonodárce skutečně tak přísný a podmínil možnost podat vylučovací žalobu 108

§ 68 EŘ. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 20 Co 646/2010, obdobně Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 28 Co 464/2010. 110 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011. 109

47

předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí movité věci ze soupisu, vyžadoval by zajisté výslovné poučení ze strany soudního exekutora adresované povinnému, ve kterém by jej o takových následcích poučil. Myslím si, že předmětný rozsudek je již částečně překonán, což odůvodňuji tím, že od roku 2013 je v § 68 EŘ zařazen odst. 5, který výslovně stanoví povinnost exekutora bezodkladně písemně poučit 3. Osobu o možnosti podat návrh na vyškrtnutí. To považuji za jasné určení postupu a souslednosti úkonů, které mají být učiněny, a tím, že dojde ke zmeškání lhůty, je takto stanovený postup porušen. Výstižně se k tomuto vyjádřil Svoboda, který návrh na vyškrtnutí movité věci ze soupisu označuje jako předběžnou žalobu.111 Zřejmě opačný názor však zastává Nejvyšší soud, který otázku možnosti podat excindační žalobu nezávisle na návrhu na vyškrtnutí, pokládá za judikatorně vyřešenou a v odůvodnění svého rozsudku ze dne 4. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1037/2013 explicitně odkazuje na výše zmíněné rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23 Co 35/2011 s dodatkem, že na stanovených závěrech není důvod cokoliv měnit.112 Z tohoto důvodu je patrně nutné se přiklonit k závěru, že možnost uplatnit návrh na vyloučení věci z exekuce podle § 267 OSŘ není svázána s předchozím uplatněním návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu podle § 68 EŘ. Lze však de lege ferenda doporučit zpřesnění § 68 EŘ a určit, zda je včasné uplatnění návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu podmínkou pro podání excindační žaloby či nikoliv. Došlo by tak k posílení zásad právní jistoty a legitimního očekávání. S dalším závěrem Krajského soudu v Hradci Králové je nutné souhlasit v tom směru, že podání návrhu má přinejmenším sloužit žalobci k tomu, aby

111 112

SVOBODA, K. Žaloba v civilním řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 247. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2014, sp. zn.: 23 Co 35/2011.

48

nebyla věc do skončení vylučovacího sporu prodána, přičemž jeho nepodáním se vystavuje nebezpečí jejího prodeje.113 Jako důvod, proč bylo vyškrtnutí věci ze soupisu zařazeno do EŘ, uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 286/2009 Sb. snahu o zjednodušení vyškrtnutí věcí ze soupisu, které do něj byly pojaty neprávem. Dále je zde uvedeno, že se snaží přimět osoby, jejichž věci byly takto sepsány, aby aktivně vystoupily, a nedocházelo tak k účelovému brždění průběhu exekučního řízení.114

4.2 Excindační (vylučovací) žaloba V návaznosti na předchozí podkapitolu poznáváme další významný prostředek ochrany třetích osob, kterým je vylučovací žaloba. Jejím účelem je poskytovat ochranu těm osobám, jejichž majetek byl exekučně, popř. výkonem rozhodnutí postižen a které mají zároveň k postiženým věcem takové právo, jež brání tomu, aby se staly zdrojem pro uspokojení práv oprávněného. 115 Třetí osobě je dána možnost podat excindační žalobu, pokud soudní exekutor zamítavě rozhodne o předchozím návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu. Jak bylo rozvedeno výše, není však podání návrhu na vyškrtnutí nutnou podmínkou pro možnost uplatnění vylučovací žaloby. Vylučovací žaloba se projednává v řízení podle části třetí OSŘ. Jedná se o sporné řízení, ve kterém žalobce nese důkazní břemeno a v jehož rámci předkládá a prokazuje skutečnosti svědčící ve prospěch svého tvrzení, že k postihnuté věci má práva, která nepřipouštějí výkon rozhodnutí. Winterová dále k vylučovací žalobě uvádí, že její petit zní na vyloučení věci z exekučního postihu.116 Společným znakem osob, které jsou aktivně legitimovány k podání vylučovací žaloby, je skutečnost, že se vždy jedná o osobu odlišnou od povinného. Úmyslem žalobce při podání excindační žaloby je, aby soud vydal rozhodnutí, jehož výrok vylučuje věc z určitého výkonu

113

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011, op. cit. Důvodová zpráva k zákonu č. 286/2009 Sb. 115 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2006, s. 822. 116 WINTEROVÁ, Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice, op. cit., s. 537. 114

49

rozhodnutí, popř. exekuce.117 Rakouská právní teorie obdobně jako česká uvádí, že rozhodnutí o vylučovací žalobě má konstitutivní charakter s účinky ex nunc.118 Obdobně jako v případě vyškrtnutí movité věci ze soupisu je třetí osobě dána prekluzivní lhůta třiceti dnů pro uplatnění vylučovací žaloby. V minulosti byly vedeny polemiky nad důvodností omezení třetích osob touto propadnou lhůtou. Dle Svobody je užití nepřekročitelných propadných lhůt přílišným a neodůvodněným omezením třetích osob.119 Ve prospěch tohoto ustanovení však dle mého názoru hovoří procesní stránka věci, kdy je zřejmým cílem zákonodárce urychlit průběh řízení ve smyslu zásady procesní ekonomie. Dále se domnívám, že za současné právní konstrukce je stanovení lhůt dokonce nezbytné, neboť za jejich trvání nesmí soudní exekutor přistoupit k exekučnímu prodeji předmětných věcí. Ústavní soud se taktéž zabýval argumenty ve prospěch tvrzení, že uvedené lhůty jsou v rozporu s ústavním pořádkem, neboť brání třetím osobám v uplatnění jejich základního práva domáhat se ochrany vlastnictví před soudem. Došel však k závěru, že „žalobní lhůta jako taková nemůže být protiústavní. Je věcí úvahy zákonodárce, zda a jakou lhůtu pro realizaci práva stanoví. Ani délka žalobní lhůty sama o sobě nemůže být zásadně důvodem pro její zrušení.“120 Dle mého názoru není třicetidenní lhůta pro uplatnění návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu nepřiměřeným omezením, neboť v daném případě musel zákonodárce najít vhodný kompromis mezi zachováním efektivnosti exekučního řízení a požadavkem na přiměřenou bdělost potenciálně zasažených třetích osob, jelikož je především v jejich zájmu domoci se svých práv za využití nabízených legálních prostředků. Dále uvádím, že jak lhůta pro podání návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu, tak pro podání vylučovací žaloby začíná běžet od 117

WINTEROVÁ, Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, op. cit., s. 843. ANGST, P., JAKUSCH, W., PIMMER, H. Exekutionsordnung, völlig neu bearb. Aufl. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2009, xxxiv, s. 118. 119 SVOBODA, K. Žaloba v civilním řízení. op. cit., s. 248. 120 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 17/09. 118

50

okamžiku, kdy se postižená třetí osoba o soupisu věcí dozvěděla, popř. jí bylo doručeno zamítavé rozhodnutí soudního exekutora, kterým nevyhověl jejímu návrhu na vyškrtnutí. Informace o zásahu do práv by tak vždy měla být bezpečně v dispozici poškozeného, a proto považuji délku lhůty za dostačující. Nad to uvádím rozsudek Nejvyššího soudu, dle kterého zmeškání lhůty pro podání vylučovací žaloby neznamená, že poškozený již nemá k dispozici žádný jiný prostředek ochrany svých práv, neboť je mu stále ponechána možnost podat žalobu z lepšího práva s odvoláním na rozpor s dobrými mravy.121 4.2.1 Ochrana manžela povinného S účinností OZ došlo také k novelizaci druhého odstavce § 267 OSŘ.122 Podle této úpravy svědčí právo podat vylučovací žalobu i manželovi povinného. V kombinaci s prvním odstavcem bude toto právo využitelné zejména v případech, kdy byl postižen majetek, který je výlučně ve vlastnictví manžela povinného. V této situaci se manžel povinného dostává do postavení třetí osoby ve smyslu odst. 1 § 267 OSŘ.123 Jak však vyplývá ze znění odstavce 2 in fine, jeho smyslem je ochránit manžela povinného v případech, kdy došlo k exekučnímu postihu majetku, který sice spadá do společného jmění manželů, avšak nelze z něho vymáhanou pohledávku uspokojit. Řešení problému, jak určit, který majetek je takto chráněn, nalezneme v ustanovení § 732 OZ. Ten dopadá na situace, kdy dluh jednoho z manželů vznikl proti vůli druhého z nich a ten zároveň vůči věřiteli vznik takového dluhu bezodkladně rozporoval. V tomto případě je možné postihnout společné jmění pouze do výše, která by se rovnala podílu dlužníka ze společného jmění, bylo-li by toto zrušeno a vypořádáno.124 K tomu lze uvést související judikaturu Nejvyššího soudu, podle které splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, který však byl sjednán pouze jedním z manželů, nelze vymoci na druhém z manželů v nalézacím řízení. Tímto 121

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp.zn. 28 Cdo 4531/2008. Důvodová zpráva k zákonu č. 293/2013 Sb. 123 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006. 124 JIRSA; MÁDR; BERAN, op. cit., s. 94. 122

51

však není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce.125 Přestože zákon zavazuje manžele k solidárnímu plnění závazků, nelze na základě exekučního titulu, který jako povinného označuje pouze jednoho z nich, nařídit exekuci proti druhému z manželů.126 Podle Mádra je otázkou, zdali měl zákonodárce při tvorbě § 732 OZ a v návaznosti na něj i odst. 2 § 267 OSŘ povědomí o tom, jaký bude mít dopad jejich aplikace na reálné situace. Při vylučovacím řízení by tak soud měl v podstatě simulovat rozdělení společného jmění manželů za účelem zjištění podílů, které by připadly každému z nich. Řízení, ve kterých se rozděluje společné jmění, přitom často náležejí k nejsložitějším a nezřídka trvají i několik let.127 Zřejmým

úmyslem

zákonodárce

bylo

posílení

ochrany

manžela

povinného, zároveň však došlo k opačnému efektu, než který by měl být současným trendem a kterým je uvolňování zahlcenosti soudů. Dále lze polemizovat nad paradoxním dopadem předmětného ustanovení na vymahatelnost jím chráněných práv. O poznání jednodušší bude jistě situace, kdy již k rozdělení společného jmění došlo před podáním vylučovací žaloby. Příkladem může být vymáhání pohledávky, která vznikla za trvání manželství, které však již bylo rozvedeno a tím pádem i rozděleno společné jmění.128 Možnost využití vylučovací žaloby však nedopadá na případy, ve kterých byl postižen majetek spadající do společného jmění manželů ve větším rozsahu, než který určuje ustanovení § 732 OZ. Excindační žalobu lze totiž v tomto případě uplatnit pouze v případě, kdy je postihován majetek ve společném jmění manželů, 125

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 31 Odo 677/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002. 127 Tamtéž, s. 94. 128 Jako související judikaturu lze uvést usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, ve kterém byla vyslovena právní věta: „K vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno.“ Obdobně také Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009. 126

52

ze kterého nelze vymáhanou pohledávku uspokojit. Tomu odporuje samotný § 732 OZ, který takový postih umožňuje, byť v omezené míře. Dále je tak možné postupovat prostřednictvím návrhu na zastavení exekuce.129 Obdobně je opět vhodnějším prostředkem k obraně proti postihu majetku ve společném jmění manželů návrh na zastavení exekuce v příslušném rozsahu oproti vylučovací žalobě v případě, kdy vymáhaná pohledávka vzniklá za účinnosti OZ nevznikla za trvání manželství.130 4.2.2 Náklady řízení o vylučovací žalobě Paradoxní situaci, která může vzniknout při rozhodování o nákladech řízení o vylučovací žalobě, uvádí Dávid. Řízení o vylučovací žalobě je řízením sporným, což znamená, že náhrada vzniklých nákladů bude účastníkům přiznána v závislosti na míře jejich úspěchu v dané věci. Pokud tedy bude exekutorem postižena věc patřící třetí osobě a tato osoba podá vylučovací žalobu, stanou se stranami sporu pouze tato třetí osoba a oprávněný z exekučního řízení. V případě, že bude třetí osoba v řízení o vylučovací žalobě úspěšná, bude soud postaven před otázku, zdali této osobě přiznat náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému. Bylo by totiž zřejmě nespravedlivé, pokud by oprávněný musel zaplatit náhradu nákladů řízení, neboť k pojetí vylučované věci do soupisu nedošlo jeho přičiněním. Pokud by soud rozhodl tak, že se náklady řízení nepřiznávají žádnému z účastníků, dojde k nespravedlnosti v tom směru, že osoba, jejíž věc byla neoprávněně postižena exekucí, musí zaplatit náklady řízení, ve kterém se domohla svého práva. Třetí osoba je tedy postavena před rozhodnutí, zdali je pro ni účelné podat vylučovací žalobu a domáhat se svých práv k zabavené věci, zvláště v případě, kdy má postižená věc zřejmě nižší hodnotu, než potenciální náklady řízení.131

129

SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 922. 130 Tamtéž, s. 900. 131 DÁVID, Ochrana třetích osob v exekučním řízení . op. cit. s. 124 – 129.

53

V návaznosti na výše zmíněné je vhodné poukázat na relevantní nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 923/10, ve kterém uvádí, že „považuje za objektivně nespravedlivé, aby oprávněný, který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva a následně usiloval o výkon příslušného rozhodnutí, byl v souzené věci povinován k zaplacení náhrady nákladů nesprávného provedení exekuce.“132 Dále v případě negativního rozhodnutí soudu ve věci přiznání náhrady nákladů řízení by se v návaznosti na výše popsanou situaci mohla v řízení úspěšná třetí osoba domáhat náhrady nákladů v rámci řízení o náhradě škody, za kterou by byly takto vzniklé náklady považovány. Tento závěr koresponduje s nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07, kde bylo stanoveno, že „lze jako škodu uplatnit i ty náklady, které vznikly osobám v řízeních, v nichž úspěšně tvrdily, že mají k majetku taková práva, která výkon rozhodnutí nepřipouští.“133

132

Nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 923/10, obdobně Nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn.: I. ÚS 303/2012. 133 Nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07.

54

5. Stanovení ceny sepsaných věcí Téma této kapitoly přímo souvisí a je provázané s kapitolou následující, neboť stanovení ceny sepsaných věcí je rozhodné pro následující dražbu. Stanovení ceny by mohlo být součástí kapitoly o dražbě, ale pro zdůraznění důležitosti tohoto procesu jej řadím do kapitoly samostatné. Logicky musí být cena věci stanovena již před tím, než dojde k samotné dražbě, i za předpokladu, že bude v dražbě prodána za cenu jinou. Prvotní odhad ceny provádí již vykonavatel při soupisu movitých věcí, neboť sepisuje věci do té doby, než bude podle jeho názoru dosaženo hodnoty, která odpovídá výši vymáhané pohledávky. Musí mít tedy alespoň přibližnou představu o tom, jakou mají sepisované věci hodnotu. Myslím si, že v tomto směru je právní úprava velmi benevolentní, neboť je těžce dokazatelné, že ten, kdo prováděl soupis, vědomě sepisované věci podhodnotil. Hlavně zde a také při následném odhadu podle § 328 OSŘ může dojít ke značnému poškození povinného. Jeho věci de facto ztratí část své hodnoty pro účel dražby. Samozřejmě je možné, že se při samotné dražbě věci prodají za odpovídající cenu, ale jelikož se od rozhodné ceny odvíjí cena vyvolávací, mohou být při nezájmu více dražitelů věci prodány za pouhý zlomek jejich faktické ceny. Je zřejmě nereálné, aby byl ustanoven jakýsi zákonný klíč pro oceňování sepisovaných věcí, neboť vždy záleží na jejich stáří, opotřebení a dalších specifikách. Povinné přibírání znalce také nepřipadá v úvahu, hlavně s ohledem na výrazné navýšení nákladů a rozmanitost sepisovaných věcí. Problémem, který souvisí se stářím postihovaných věcí, také je, že pro povinného stále mohou plnit svůj účel, ale potencionální vydražitel je ochoten za ně zaplatit pouze nepatrný zlomek ceny z hodnoty, jakou představují pro povinného. Hodnota těchto věcí je tak spíše užitná a výtěžnost jejich prodeje je velmi neefektivní. Proto se domnívám, že současná úprava nechrání povinné dostatečně. Alespoň částečným řešením problému by bylo stanovení minimální ceny, které musí postihovaná věc zřejmě dosahovat, aby bylo možné ji exekučně postihnout. Věci, jejichž hodnota je pro účely dražby bagatelní a kterých se výše zmíněný problém týká především,

55

by tak zůstaly povinnému, pro kterého je jejich hodnota vyšší. Že si je zmíněného problému zákonodárce vědom, dokazuje i fakt, že v projednávané novele § 322 OSŘ, bylo navrhnuto zavedení minimální hodnoty zabavitelných věcí, a sice 1000 Kč.134 Tato navrhovaná změna se však zatím do právního řádu neprosadí, neboť ústavně právní výbor tento bod z navrhovaného znění novely vyřadil. Objevovaly se totiž také názory opačné polarity, kdy bylo namítáno, že stanovení této hranice by vedlo ke zbytečným sporům při soupisu o to, zda věc dosahuje příslušné hodnoty či nikoliv. Další námitkou také bylo, že stanovení této hranice by znemožnilo postihování věcí, které jsou pro povinného snadno postradatelné.135 Podle § 328 OSŘ se sepsané věci odhadnou s výjimkou těch, jejichž cena je stanovena úředně. Zvláštní úprava platí pro cenné papíry s ohledem na jejich povahu. Nestačí-li v jednoduchých případech odhad provedený tím, kdo sepisuje věci, přibere se znalec.136 V této věci se vyjadřoval také Nejvyšší správní soud, který uvedl, že při rozhodování, zda se k odhadu věci přibere znalec, je rozhodující, jestli se jedná o jednoduchý případ, pro jehož posouzení postačí znalosti a zkušenosti vykonavatele.137 Problémem ovšem je absence definice, co je považováno za jednoduchý případ. Vykonavatel sám posuzuje, zda je toto kritérium naplněno, čímž je zde opět dán prostor pro pochybení a následné poškození povinného nesprávným odhadem ceny věci. Odhad se provádí za účelem získání informace o ceně věci, za kterou by ji bylo možné prodat v následné dražbě. Takto stanovená cena je podkladem pro

134

Sněmovní tisk 181/0 , část č. 1/4 , Novela z. - občanský soudní řád. Dostupné z : http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=98416. op. cit. 135 Mezi exekučně nepostižitelné věci by měla najisto patřit lednice a pračka. Exekutorská komora ČR [online]. Publikováno 9. 4. 2014 [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://ekcr.cz/1/aktuality-promedia/1564-mezi-exekucne-nepostizitelne-veci-by-mela-najisto-patrit-i-lednice-a-pracka-09-042014?w= 136 Viz § 328 OSŘ. 137 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 14 Kse 9 /2011.

56

určení nejnižšího podání, které je poté limitem ceny, pod níž nelze draženou věc prodat. Reálná tržní cena však bude určena až samotnou dražbou.138 Odhadní cenu je nutné stanovit tak, aby byl v dražbě o věc zájem, přičemž musí být současně naplněn primární předpoklad, aby kromě nákladů byla uspokojena v co nejvyšší míře také vymáhaná pohledávka. Stanovená cena tedy nesmí být příliš nízká.139

5.1 Cena stanovená úředně Úřední stanovení ceny se provádí v souladu se zákonem o cenách. Cena se stanovuje úředně pro věci, jako jsou např. zdravotnické pomůcky, léčivé přípravky nebo cigarety. Cena je regulována tak, že je stanoveno rozmezí ohraničené minimální a maximální výší ceny daného výrobku. Další možností je stanovení ceny pevné, tj. takové, od které se není možné odchýlit. Rozhodnutí o cenách jednotlivých věcí je zveřejňováno Ministerstvem financí v Cenovém věstníku, o jehož vydání je informováno ve Sbírce zákonů.140 V případě, že je cena stanovená rozmezím, je nutné určit odhadní cenu tak, aby nebyla nižší než minimální zákonná cena, nebo naopak vyšší, než je stanovená maximální hranice. Jestliže je cena stanovena pevně, odpovídá cena sepsané věci této pevné částce.

5.2 Ocenění znalcem V jednoduchých případech, kdy pro odhadnutí ceny postačí dosavadní zkušenosti a znalosti vykonavatele z předchozích dražeb, provádí odhad právě vykonavatel, který o jeho výsledku učiní záznam do spisu. Za jednoduchý případ je považován takový, kdy jsou sepsány věci, které jsou nižší hodnoty a jsou běžně dostupné. Opačný případ upravuje odstavec druhý § 328 OSŘ, podle kterého bude přibrán znalec. TRIPES, op. cit., s. 417. SVOBODA, SMOLÍK, op. cit. s. 1111. 140 Zákon č. 526/1990 Sb. 138 139

57

Znalec bude přibrán např. v případě, kdy byly sepsány a v následující dražbě mají být prodány věci specifické povahy. Takovými věcmi mohou být umělecké předměty, složitější strojní zařízení nebo např. již zmíněná zvířata.141 Znalec je zpravidla vybírán ze seznamu znalců podle svého zaměření a do řízení je přibrán usnesením. Proti osobě znalce může být vznesena námitka podjatosti v souladu s § 11 zákona o znalcích.142 Takto přibraný znalec provede odhad obvyklé ceny podle § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Obvyklou cenou se zde rozumí taková cena, která by byla dosažena při prodeji stejné či obdobné věci. Cena jednotlivých věcí, které byly pojaty do soupisu, se nazývá cena rozhodná. Rozhodná cena všech věcí bude následně uvedena v dražební vyhlášce. Odhad se provádí pouze pro účely dražby, a tím nemá charakter rozhodnutí. Účastníci se s rozhodnou cenou seznámí prostřednictvím dražební vyhlášky a až do okamžiku zahájení dražby mohou proti stanovené rozhodné ceně podávat námitky. Pokud bude takovýmto námitkám přisvědčeno, budou následně zahájeny kroky k novému určení ceny. V opačném případě zůstane platná původně určená cena.143

5.3 Cenné papíry Odhad se neprovádí, pokud byly sepsány investiční nástroje nebo cenné papíry. Jedná-li se o investiční nástroje, které byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, rovná se jejich rozhodná cena uveřejněnému kurzu. Tento kurz lze zjistit prostřednictvím organizátora trhu, např. na jeho internetových stránkách. V České republice jsou organizátory regulovaného trhu Burza cenných papírů Praha, a. s. a RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a. s. V případě cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru, který byl vydán investičním fondem nebo investiční společností čili fondem kolektivního

TRIPES, op. cit., s. 417 – 420. § 11 zákona č. 36/1967 Sb. 143 KASÍKOVÁ a kol., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. op. cit., s. 1593. 141 142

58

investování, odpovídá opět jejich cena zveřejněné hodnotě, kterou lze zjistit prostřednictvím příslušného emitenta.144 Jelikož rozhodná cena jednotlivých věcí musí být obsažena v dražební vyhlášce, budou cena, která je stanovena úředně, kurz investičního nástroje i hodnota cenného papíru vydaného fondem kolektivního investování zjištěny a zapsány ve stavu ke dni, který předchází vydání dražební vyhlášky.145

144 145

JIRSA; MÁDR; BERAN, op.cit., s. 304. KASÍKOVÁ a kol., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. op. cit., s. 1593.

59

6. Dražba Dražbu lze považovat za jednu z konečných fází exekuce prodejem movitých věcí. Dražba je transparentní způsob, kterým dojde ke zpeněžení sepsaných věcí. Tyto věci jsou ke koupi nabídnuty každému zájemci, který je ochoten zaplatit nejvyšší cenu.146 Všechny předchozí úkony, které byly v rámci tohoto způsobu exekuce provedeny, de facto cílí k tomu, aby mohla být vykonána dražba a z jejího výtěžku došlo k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného. V následující kapitole bude tedy představen proces dražby, přičemž se nejdříve zaměřím na několik problémů s ním spojených, jak již bylo naznačeno v kapitole předcházející.

6.1 Nekalé dražby Jelikož je dražba finální fází exekuce prodejem movitých věcí, kde se rozhoduje o tom, do jaké míry bude úspěšná, je zde poměrně velký prostor pro příležitosti, kdy může dojít k poškození povinného, ale v zásadě i oprávněného. Již dříve bylo zmíněno, že při oceňování sepsaného majetku hrozí podhodnocení zabavených věcí. To má samozřejmě kromě negativního dopadu pro povinného, který z tohoto důvodu přijde o více věcí, než by bylo nutné, možný vliv i na uspokojení pohledávky oprávněného. To, že budou věci v dražbě prodány za nižší cenu, než které by bylo možné dosáhnout, může mít za následek neúplné uspokojení pohledávky. Zkrátka výtěžek dražby nepostačí na vyrovnání celého dluhu, a je tak snížena vymahatelnost pohledávky a ohrožen celý smysl exekuce. Při mé osobní účasti na dražbách jsem nikdy nezaznamenal žádný náznak jakýchkoliv nekalých praktik. Nicméně jsou mediálně známé případy, kdy na dražbách docházelo k obcházení či porušování zákona, a tím poškozování účastníků exekuce. Na jednotlivé problémy veřejně upozorňují i někteří právníci.

146

KASÍKOVÁ a kol., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. op. cit.,s. 1597.

60

Jedním z nich je například Závodský, který v současnosti vykonává funkci náměstka ministra financí ČR pro oblast majetku státu.147 Závodský se v rámci svého výzkumu zúčastnil více než 50 dražeb a následně shrnul své konkrétní poznatky. Prvním z problémů, které pojmenovává, je tzv. dražení v setech neboli dražení souborů věcí namísto věcí jednotlivých.148 Jako příklad takového setu uvádí, že se nedraží zvlášť lednice, myčka nádobí a varná konvice, ale draží se vybavení celé kuchyně jako celek. To potom nahrává překupníkům, kteří v setu vydraží velmi levně mnoho věcí, které následně rozprodávají po jednotlivých kusech a inkasují svůj vlastní zisk. Dále Závodský uvádí, že je praxe na mnoha dražbách taková, že se organizovaná skupina lidí předem domluví a při dražbě souboru věcí, kterým může být i vybavení celého bytu, přihodí všichni shodně minimální možnou částku a dále svá podání nenavyšují. V této situaci, kdy žádný z dražitelů svou nabídku nenavyšuje, je rozhodnuto losem. Jednomu z členů skupiny je tak přiklepnuta věc vysoké hodnoty za vyvolávací cenu navýšenou pouze o bagatelní částku.149 Na konci citovaného článku je obsaženo vyjádření Exekutorské komory, s kterým nelze než velmi souhlasit. Je zde kontrováno mimo jiné tím, že pletichám na dražbách lze zabránit způsobem, který představují elektronické dražby, jež jsou v současné době již hojně využívány.150 Nekalostem na klasických dražbách by se však dle mého názoru mělo zabraňovat především zajištěním co nejvyššího počtu účastníků, neboť při vysokém počtu na sobě nezávislých dražitelů je omezen prostor pro uplatnění jakýchkoliv nekalých praktik. De lege ferenda bych tedy napříště doporučil zavedení obligatorního 147

JUDr. Ondřej Závodský, Ph.D. náměstek ministra sekce 03. In: O ministerstvu – organizační struktura. [online]. Ministerstvo financí ČR. [cit. 22. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/o -ministerstvu/zakladni-informace/organizacni-struktura/sekce-03majetek-statu/namestek-ministra-sekce-03 148 Toto ovšem umožňuje § 328b OSŘ. 149 SOVOVÁ, E. Právník: Na dražbách zabaveného majetku se normálně krade. In: Rádce. [online]. iDnes, 1. 11. 2013. [cit. 22. 03. 2015]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/pravnik-ondrejzavodsky-dluhy-a-zlodejny-na-drazbach-p0c-/viteze.aspx?c=A131031_121502_viteze_sov 150 Tamtéž.

61

zveřejňování dražební vyhlášky v celostátním či místním tisku, nikoliv pouze v odůvodněných případech, jako je tomu nyní.

6.2 Příprava dražby Sepsané věci budou prodány v dražbě s výjimkou těch, o kterých tak stanoví zákon. Příkladem takových věcí jsou významná umělecká a literární díla. S ohledem na jejich kulturní hodnotu budou vždy nabídnuta ke koupi institucím, které se ochranou daných kulturních památek zabývají. Účel prodeje movitých věcí je zde však zachován, a proto budou vždy i tato umělecká díla nabídnuta nejméně za rozhodnou cenu. Jestliže však nabídkou oslovená instituce do třiceti dnů neodpoví a nesloží rozhodnou cenu, budou tyto předměty prodány v rámci dražby s věcmi ostatními.151 Při přípravě dražby je nutné rozhodnout, zdali budou věci prodány jednotlivě nebo jako soubor věcí. Vždy by měl být vybrán takový způsob, u kterého lze očekávat nejvyšší výtěžek. Při nejistotě je možné vyžádat si stanoviska povinného a oprávněného, která ale samozřejmě nejsou závazná. Mají pouze napomoci k tomu, aby byly věci prodány za co nejvyšší cenu, neboť je to především právě v jejich zájmu. Na otázku zda, popř. které věci je vhodné dražit v souboru, může odpovědět také přibraný znalec, který sepsané věci oceňoval.152 Pro určení místa, kde se bude dražba konat, lze zvažovat místo, na kterém se sepsané věci nacházejí nebo jiné vhodné místo. V praxi jsou z pochopitelných důvodů dražby často konány v místě, kde má exekutor svůj sklad. Pokud se bude dražba konat v místě, kde se sepsané věci nacházejí, přičemž nebyly exekutorem doposud zajištěny a jsou stále umístěny v prostorách povinného, má exekutor právo si při nedostatečné součinnosti povinného do těchto prostor zajistit pro účely dražby přístup.153

151

PRUDILOVÁ, M. Veřejné dražby a exekuce. Praha: Linde, 2001, s. 28. JIRSA; MÁDR; BERAN, op.cit., s. 308. 153 WINTEROVÁ, Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, op. cit., s 930. 152

62

6.3 Dražební vyhláška Dražební rok je oznamován dražební vyhláškou, která je rozhodnutím soudního exekutora a není proti němu přípustné odvolání. Zde došlo v roce 2013 k posunu, neboť do té doby bylo stanoveno, že dražební vyhláška není rozhodnutím soudu, popř. exekutora. Dále však nebylo explicitně specifikováno, čím tedy dražební vyhláška je. Charakter dražební vyhlášky byl proto v důsledku dílčích změn upraven tak, že nyní odpovídá dražební vyhlášce na nemovité věci. Podle třetího odstavce § 328b OSŘ bude dražební vyhláška doručena povinnému i jeho manželovi. Dále pak oprávněnému, orgánu obce, v jejímž obvodu se bude daná dražba konat a orgánu obce, kde má povinný své bydliště. Mimo to musí být dražební vyhláška uveřejněna takovým způsobem, který je v daném místě obvyklý. Běžně tak bývá dražební vyhláška zveřejnována na internetových stránkách exekutorského úřadu, který dražbu provádí, dále také na portálu dražeb, který zřizuje Exekutorská komora ČR od roku 2009. Obvykle se dražební vyhláška zveřejňuje na úřední desce exekutora a exekučního soudu a také prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Je vhodné využít velké množství informačních zdrojů, neboť čím více dražitelů se dražby zúčastní, tím je pravděpodobnější, že budou věci vydraženy za vyšší cenu.154 6.3.1 Náležitosti dražební vyhlášky Zákon taxativně vyjmenovává náležitosti, které musejí být v dražební vyhlášce obsaženy. Obligatorně tak musí být uvedeno datum, místo a čas konání dražby. Jednou z nejpodstatnějších částí dražební vyhlášky je seznam s označením dražených věcí, včetně údaje o tom, zda se budou dražit jednotlivě nebo v rámci souboru věcí. Nezbytnou informací je také uvedení rozhodné ceny a nejnižšího podání u jednotlivých věcí nebo jejich souborů. V případě, že rozhodná cena některé z věcí nebo souboru dražených věcí přesahuje v české měně ekvivalent

154

HOBL, J. Dražba movitých věcí s ohledem na novelu OSŘ a EŘ. epravo [online]. 2013 [cit. 22. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jiny-soupis-90522.html

63

45 000 EUR, je pro dražitele stanovena povinnost složit jistotu, jejíž výše bude předem stanovena.155 Fakultativním, ale často vhodným, údajem na dražební vyhlášce může být uvedení informace o tom, kde si lze případně věci před konáním dražby prohlédnout. Pro potencionální účastníky dražby může být užitečné také zveřejnění fotografií v budoucnu dražených věcí, což se většinou realizuje hlavně prostřednictvím internetových stránek daného exekutorského úřadu.

6.4 Průběh dražby Dražbu neboli dražební rok může per 64nalogiím řídit kromě exekutora vykonavatel, exekutorský kandidát nebo koncipient.156 Povinností vykonavatele dražby je o jejím průběhu sepsat protokol se zákonnými náležitostmi. Dražby se mohou účastnit fyzické osoby, jež před zahájením dražby prokáží svou totožnost, která bude poznamenána do protokolu. Pokud se dražby účastní právnická osoba, je nutné, aby fyzická osoba, která za ni jedná, prokázala své oprávnění k zastupování. Totéž platí v případě, že dražitel vystupuje jako zástupce jiné fyzické osoby. Z důvodu transparentnosti a zabránění případným pochybnostem o řádném průběhu dražby se dražebního jednání nemohou jako dražitelé účastnit exekutor, povinný, manžel povinného ani zaměstnanci exekutora. Použitím množného čísla ve znění prvního odstavce § 329 OSŘ, kde je řečeno, že se dražby nemohou účastnit zaměstnanci soudů, je těmto zakázáno účastnit se i dražby pořádané soudem jiným, než u kterého jsou zaměstnáni.157 Z toho lze dovodit, že obdobný zákaz platí i pro zaměstnance soudních exekutorů. Nabízí se zde však otázka, do jaké míry je zjišťováno a především zjistitelné, není-li dražitel zaměstnancem exekutora. Přítomným osobám se před zahájením dražby dostane poučení, že dražené věci budou prodány pouze za hotové peníze a je nutností nejvyšší podání zaplatit 155

PRUDILOVÁ, M. Veřejné dražby a exekuce. Praha: Linde, 2001, s. 30. Viz k tomu § 1 vyhlášky č. 418/2001. 157 Viz odst. 1 § 329 OSŘ, věta druhá. 156

64

ihned. V případě, že vydražitel tuto podmínku nesplní, bude se věc dražit znovu bez jeho účasti. Výjimku z tohoto pravidla představuje dosažení limitu, který je dán zákonem o omezení plateb v hotovosti. Přesáhne-li nejvyšší podání částku 270 000 Kč, je nutné ji zaplatit bezhotovostně.158 Vykonavatel dále uvede, v jakém pořadí budou jednotlivé věci draženy. V případě, že je dražena věc, k jejímuž držení je nutné oprávnění podle zvláštního předpisu, smí se její dražby účastnit pouze ten dražitel, který je takového oprávnění držitelem. Tím je cíleno zejména na zbraně a je právem vykonavatele vyžádat si předložení příslušného osvědčení o daném oprávnění.159 Neexistují žádná závazná pravidla pro to, v jakém pořadí mají být věci draženy. Rozhodnutí je vždy na zvážení toho, kdo dražbu řídí. Nelze však tvrdit, že pořadí, v jakém se věci draží, nemá na výsledek řízení vliv. Mělo by být vždy cílem uspokojit pohledávku, a současně tím postihnout co nejmenší počet věcí povinného. Pokud je tedy dražba prováděna k uspokojení jedné pohledávky, měly by být jako první v pořadí draženy věci s největší hodnotou, neboť je možné, že budou prodány za vysokou cenu, která postačí k uspokojení celé pohledávky. V takovém případě by nebylo nutné dále pokračovat s dražbou ostatních věcí. Máli být však uspokojeno více pohledávek pro více oprávněných, je nasnadě, aby byly nejprve draženy věci, které byly sepsány pro jednoho oprávněného, následně pro dalšího a na závěr věci, které byly sepsány pro více oprávněných. Takovýto postup by měl napomoci předejít nutnosti následně rozvrhovat výtěžek pro jednotlivé oprávněné. Vždy je však nutné postupovat s ohledem na konkrétní situaci, zejména s ohledem na výši vymáhaných pohledávek. Proto pokud lze předpokládat, že výtěžek dražby postačí k uspokojení více oprávněných, v jejichž prospěch byly sepsány věci společně, a naopak výtěžek z věcí sepsaných pro jednoho oprávněného na uspokojení jeho pohledávky nepostačí, je na místě začít s dražbou věcí sepsaných pro více oprávněných. Rozvrhu výtěžku se totiž zřejmě

158 159

§ 4 zákona č. 254/2004 Sb. KASÍKOVÁ a kol., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. op. cit., s. 1600.

65

nezabrání a je vhodné dát přednost tomu, aby bylo prodáno co nejméně věcí. Nehledě na výše zmíněné, je vždy třeba dostát zásadě, aby byly uspokojeny pohledávky oprávněných, exekuce byla pro povinného co nejmenší zátěží a výplata výtěžku dražby co možná nejjednodušší.160 Nejnižší částka, za kterou lze draženou věc vydražit, se nazývá nejnižší podání a je určena jako jedna třetina rozhodné ceny. Nutnou informací, kterou musí ten, kdo řídí dražbu uvést, je výše nejnižšího příhozu. Je to nejnižší částka, o kterou lze navýšit předchozí podání a její minimální výše je omezena na 50 Kč s výjimkou situací, kdy je dražena věc, jejíž rozhodná cena je nižší než 50 Kč. V takovém případě je výše nejnižšího příhozu 1 koruna. Maximální výše ceny, za kterou může být věc vydražena, není omezena cenovými předpisy. To znamená, že je-li úředně stanovena pevná nebo maximální cena věci, může být tato věc vydražena i za cenu vyšší.161 Samotný proces dražby movitých věcí probíhá tak, že vykonavatel před dražbou každé věci tuto věc vyvolá, neboli oznámí, která věc se bude dražit, jaká je rozhodná cena a výše nejnižšího podání. Následně jsou dražitelé vyzváni, aby činili svá podání. Každý z přítomných dražitelů se poté může přihlásit a oznámit své podání. Dražitel se zpravidla přihlásí zvednutím ruky nebo čísla, které mu bylo přiděleno při osobní identifikaci. Podáním dražitele se rozumí nabídka ceny, za kterou je ochoten danou věc koupit. Touto svou nabídkou je vázán a nelze ji vzít zpět. Dražba dále pokračuje do té doby, dokud dražitelé činí vyšší podání. Až žádný z dražebníků neučiní vyšší podání, vyzve vykonavatel k dalším nabídkám slovem „poprvé“ s připojením částky doposud nejvyššího podání. Jestliže ani poté nikdo neučiní vyšší podání, opětovně vyzve vykonavatel slovem „podruhé“. Neníli dalšího podání, upozorní vykonavatel dražitele na to, že pokud nebude učiněno vyšší podání, udělí se slovy „potřetí“ příklep tomu, kdo učinil do té doby nejvyšší podání. Tímto je skončena dražba dané věci a udělen příklep dražiteli s nejvyšším 160 161

JIRSA; MÁDR; BERAN, op.cit., s. 311. Viz § 329 OSŘ; § 59 JŘ.

66

podáním. Na jeho podání bude započtena případná složená jistota a současně bude jistota vrácena neúspěšným dražitelům. Za situace, kdy více dražitelů učinilo shodné nejvyšší podání a žádný z nich svou nabídku nenavýšil, bude udělen příklep tomu, v jehož prospěch svědčí předkupní právo k věci nebo právo zpětné koupě. Nesvědčí-li žádnému z nich takové právo, bude o výsledku dražby rozhodnuto losem.162 6.4.1 Elektronická dražba Od roku 2013 je do OSŘ zařazen § 330a, který umožňuje konání elektronické dražby s využitím internetu obdobně, jako tomu bylo do té doby pouze u věcí nemovitých. Zákonodárce zde předpokládá, že při současném vývoji se postupem času stanou internetové aukce dominantním způsobem, který bude před klasickou dražbou upřednostňován. Při elektronické dražbě se postupuje obdobně jako při klasické dražbě. Je třeba podotknout, že i v případě elektronické dražby je nutné povinnému věci odebrat, aby se tak zabránilo situaci, kdy by nebylo možné předat vydraženou věc vydražiteli. Nezpochybnitelným přínosem elektronické dražby by měl být otevřený přístup pro dražitele, které již nebude omezovat místo, kde se dražba koná. Skutečnost, že je při elektronické dražbě identita dražitelů známa pouze vykonavateli, zamezuje spekulativním dohodám dražitelů, o kterých již bylo pojednáno v podkapitole o nekalých dražbách. Jedinou odlišností od klasických dražeb jsou některé náležitosti dražební vyhlášky a také způsob rozhodování u shodných nejvyšších podání. Zatímco v klasické dražbě by bylo rozhodnuto losem, v elektronické je rozhodující pořadí, v jakém byly příhozy učiněny.163

162 163

HOBL, Dražba movitých věcí s ohledem na novelu OSŘ a EŘ., op. cit. Důvodová zpráva k zákonu č. 396/2012 Sb.

67

Možnou nevýhodu elektronických dražeb lze spatřovat v jejich závislosti na výpočetní technice. Jistě je možné, že v průběhu dražby může dojít například k výpadku dodávky elektrické energie a elektronická dražba bude úplně nebo alespoň pro část účastníků zmařena. Nastalá situace by tak zřejmě musela být vyřešena ad hoc, např. opakováním dražby, protože na takové případy legislativa nepamatuje. Zvýšené obezřetnosti je při elektronické dražbě také třeba dbát při činění podání. Lze si totiž představit jednoduchou situaci, kdy při neopatrné manipulaci s klávesnicí dražitel přihodí o řád vyšší částku, než kterou měl původně v úmyslu. Jednou učiněné podání již nelze vzít zpět, a tak zřejmě jediným řešením by bylo své nejvyšší podání zaplatit. Pokud by cenu za vydraženou věc nezaplatil, vystavil by se postihu ve formě náhrady nákladů spojených s opětovnou dražbou věci a případně vzniklé škody.

6.5 Skončení dražby a přechod práv na vydražitele Dražba je skončena v okamžiku, kdy dosažený výtěžek postačí k uspokojení všech pohledávek. Skončí-li dražba očekávaným způsobem, tzn., našel se zájemce o koupi dražené věci, který řádně a včas zaplatí své nejvyšší podání, přejde na něj také vlastnické právo k vydražené věci. Stane se tak po zaplacení ceny a převzetí věci s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Jelikož je nabytí vlastnictví v dražbě způsobem originárním, přechází právo k věci na nabyvatele bez ohledu na to, zda byla věc doposud ve vlastnictví povinného či nikoliv.164 K této situaci zaujal Nejvyšší soud takové stanovisko, že „předchozí vlastník se nemůže úspěšně domáhat jejího vydání vydražitelem; má k dispozici jen žalobu z lepšího práva proti tomu, komu byl vyplacen výtěžek z prodeje věci.“165 V opačném případě, kdy se nenajde zájemce o koupi dražených věcí, bude nařízena opětovná dražba. Stejně bude postupováno, když vydražitel nezaplatí 164

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1380/2009; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003. 165 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 5177/2007.

68

řádně a včas své nejvyšší podání. Tehdy navíc půjdou na jeho účet náklady spojené s opětovnou dražbou a také případná škoda, která nezaplacením za vydraženou věc vznikla. Nastane-li situace, že ani po konání opětovné dražby nepřejdou některé věci do vlastnictví vydražitele, budou nabídnuty k převzetí oprávněnému za jednu třetinu rozhodné ceny. Pokud má o převzetí věci zájem více oprávněných, přednost dostane ten, komu svědčí lepší pořadí. V případě, že žádný z oprávněných nemá o převzetí věci zájem, bude tato vyloučena ze soupisu a vrácena povinnému.166

6.6 Rozdělení výtěžku dražby Nejjednodušší případ nastává, pokud je dražba prováděna pro uspokojení pohledávky jediného oprávněného. V takové situaci bude po odečtení nákladů prodeje vyplacen oprávněnému dosažený výtěžek, který zahrnuje vše, co bylo v rámci exekučního řízení na povinném vymoženo nebo co případně uhradil dobrovolně. Byla-li v dražbě prodána věc, která sloužila povinnému k jeho podnikatelské činnosti a povinný je zároveň plátcem daně z přidané hodnoty, je nutné tuto daň z výtěžku prodeje předmětné věci odečíst a odvést ji příslušnému správci daně.167 Do této povinnosti je promítnuto rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. Cpjn 6 /2007.168 Pokud není exekuce prodejem movitých věcí vedena pro uspokojení pouze jediné pohledávky, nastává nyní situace, kdy je třeba provést rozvrh výtěžku na jednotlivé pohledávky. Tripes však uvádí, že pokud byly věci sepsány a prodány pro několik oprávněných zvlášť, nebude se výtěžek rozvrhovat, ale každý oprávněný bude uspokojen z výtěžku z těch věcí, které byly sepsány v jeho prospěch.169 V praxi se však spíše setkáme se situací, kdy je nutné rozdělit výtěžek mezi více oprávněných. V tomto případě je před rozdělením výtěžku opět nutné odečíst od něj položky zmíněné výše, tedy náklady prodeje a případně daň 166

Viz § 330 OSŘ. Viz odst. 1 § 331 OSŘ. 168 Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. Cpjn 6 /2007. 169 TRIPES, op. cit., s. 432. 167

69

z přidané hodnoty. Pro samotné rozdělení vymožené částky je pak rozhodující pořadí, které svědčí pohledávkám oprávněných. Rozvrh výtěžku má formu usnesení, proti kterému je přípustné odvolání. Pořadí pohledávek oprávněných se určuje podle dne, kdy byl vydán exekuční příkaz prodejem movitých věcí.170 Pokud tedy výtěžek postačí na uspokojení pohledávky, která je první v pořadí, bude tato uspokojena úplně a případný zbytek výtěžku bude použit na částečné uspokojení pohledávky druhé v pořadí. Jestliže dosažený výtěžek převyšuje všechny pohledávky, bude po jejich uspokojení zbytek výtěžku vrácen povinnému.171

170 171

Viz odst. 1 § 332 OSŘ. JIRSA; MÁDR; BERAN, op.cit., s. 320.

70

Závěr Předmětem této diplomové práce byla exekuce prodejem movitých věcí a s ní spojené problémy. Potvrdil se fakt, že se jedná o stále aktuální téma a že některých problematických ustanovení českého právního řádu, která upravují exekuci prodejem movitých věcí, si je zákonodárce vědom, což bylo demonstrováno na novelách EŘ a OSŘ v současnosti projednávaných. Při analýze změn ve vnímání pojmu věc, které s sebou přinesl nový občanský zákoník, zejména pak podřazení nehmotných věcí pod kategorii věcí movitých, jsem dospěl k závěru, že na způsoby provedení exekuce nebudou mít tyto změny reálný dopad a i napříště budou soudní exekutoři volit stejné způsoby provedení. Jako stěžejní problém právní úpravy, který se nyní snaží vyřešit i zákonodárce, jsem vyhodnotil vymezení věcí, které exekuci nepodléhají v § 322 OSŘ. Přestože nové znění tohoto paragrafu obsahuje detailnější výčet věcí, které nelze

exekučně

postihnout,

pravděpodobně

se

v budoucnu

nevyhneme

interpretačním problémům při výkladu předmětných ustanovení. Soupis movitých věcí je proces, kterého se obávají všichni povinní, ale je to také věc, která se jako první vybaví většině příslušníků laické veřejnosti při vyslovení pojmu exekuce. Na základě toho jsem věnoval pozornost důvodům, pro které může vykonavatel vstoupit do bytu, a naopak případům, v kterých ke zjednání si přístupu právo nemá. Právě situace ohledně místa, kde je mobiliární exekuce prováděna, je velmi komplikovaná a často zde dochází k nedůvodným zásahům do práv třetích osob. Konflikty vznikají především z důvodu, že je exekutorům umožněno provádět exekuci nejen v místě, kde je povinný hlášen k trvalému pobytu, ale kdekoliv, kde se mohou jeho věci nacházet. Proto jsem uvedl názor, že by měl exekutor, popř. vykonavatel, mít vždy postaveno najisto, že se předmětné věci skutečně na daném místě nacházejí, a v opačném případě raději od výkonu exekuce upustit. V souvislosti s tím jsem se zabýval také postavením vykonavatelů soudního exekutora, kterým není přiznáno postavení úřední osoby. Pokud by tomu však tak bylo, došlo by k posílení ochrany nejen osoby vykonavatele, ale především také

71

povinných, neboť by vykonavatel mohl být stíhán za zneužití svých pravomocí. Právě zvýšení odpovědnosti vykonavatelů jsem uvedl jako hlavní prostředek pro omezení nedůvodných porušování práv třetích osob. V kapitole o ochraně práv třetích osob jsem se zabýval především návrhem na vyškrtnutí movité věci ze soupisu a vylučovací žalobou a také procesním vztahem těchto dvou prostředků ochrany. Zejména jsem poukázal na rozdílné vnímání toho, zda je či není možné podat vylučovací žalobu, aniž by byl předtím uplatněn návrh na vyškrtnutí. Na judikatuře soudů jsem demonstroval, že se objevují oba postoje, nicméně jednotící názor Nejvyššího soudu je takový, že tyto dva instituty nejsou procesně svázány. I přesto jsem uvedl doporučení, že by bylo vhodné v tomto směru legislativu zpřesnit, neboť by tak došlo k posílení zásad právní jistoty a legitimního očekávání. Nakonec jsem však došel k závěru, že prostředky, které jsou k obraně třetích osob dostupné, lze považovat za dostačující a není zde nutné přistupovat k výraznějším změnám. V oblasti stanovení ceny sepsaných věcí jsem se zabýval problémem, že není jasně určeno, v jakých případech postačí ocenění vykonavatelem, a kdy již musí být přibrán znalec. V současné situaci, kdy není jasně dáno, co lze považovat za jednoduchý případ, a tím pádem k ocenění postačí zkušenosti vykonavatele, je dán nepřiměřený prostor pro poškození povinného, neboť v důsledku podhodnocení může být povinnému zabaveno více věcí, než by bylo nezbytně nutné. Z tohoto důvodu jsem jako problém současné právní úpravy vytkl právě absenci definice jednoduchého případu, pro který postačí ocenění vykonavatelem. V poslední kapitole týkající se dražby, což je finální fáze exekuce prodejem movitých věcí, jsem uvedl reálné situace, které v praxi při dražbách nastávají. Nekalostem na dražbách lze předcházet zvýšením publicity dražeb, a proto jsem navrhl zavedení obligatorního zveřejňování dražební vyhlášky v místním či celostátním tisku. Pro zvýšení transparentnosti dražeb jsem také do budoucna doporučil co nejčetnější užívání dražeb elektronických, kdy je prakticky

72

znemožněno uplatnění jakýchkoliv spekulativních dohod mezi dražiteli, čímž by došlo k obstojnému řešení tohoto problému. Především soudní exekutoři a jejich nekalé praktiky jsou považováni za zdroj problémů, které vznikají při provádění exekuce. Zajisté nelze pochybovat, že někteří exekutoři porušují pravidla a snaží se vykládat zákon způsobem pro své účely nejvýhodnějším. Mám však za to, že takových exekutorů je minimum a že pokud k porušením dochází, jsou tato potrestána vysokými pokutami a zesíleným dohledem. Hlavní problémy však dle mého názoru plynou z mnohdy nejasné právní úpravy dané oblasti. Nedostatky současné právní úpravy nespočívají v tom, že by zákonodárce nebyl schopen zajistit prostřednictvím zákonných ustanovení požadovanou ochranu všem účastníkům exekuce, nýbrž v tom, že řada těchto ustanovení nabízí nepřiměřenou volnost výkladu. Právě rozpětí, ve kterém se může výklad jednotlivých exekutorů pohybovat, dává prostor k nepřiměřeným zásahům zejména do osobních sfér povinných i třetích osob. Dílčí změny exekučního práva, které jsou v současnosti přijímány, nelze považovat za uspokojující řešení. Některé zákonné požadavky směřují k oslabení efektivity exekuce, zatímco by měl být brát zřetel zejména na samotný účel exekuce. To vše samozřejmě při zajištění účelnosti a ochrany práv všech účastníků exekuce. K zajištění přehlednosti, jasnosti a jednotnosti výkladu také nepřispívá roztříštěnost exekučního práva do dvou předpisů. Navrhuji tedy zpracování komplexního předpisu sloužícího pro výkon rozhodnutí a exekuci tak, jako je tomu v jiných evropských zemích jako například v Rakousku či Slovensku. Tato změna by se však neobešla bez vyřešení mnoha problémů vzniklých v důsledku vazeb jak mezi jednotlivými částmi OSŘ, tak dalšími procesními předpisy. Především jsem však toho názoru, že tato koncepční změna měla přijít již s přijetím nového občanského zákoníku.

73

Seznam použitých zdrojů Monografie 1. ANGST, P., JAKUSCH, W., PIMMER, H. Exekutionsordnung: samt EGEO und Nebengesetzen : mit zahlreichen Anmerkungen, Verweisungen, den grundlegenden Entscheidungen des Obersten Gerichtshofs sowie mit einem auführlichen Sachverzeichnis. 15., völlig neu bearb. Aufl. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2009, xxxiv, 844 s. Taschenkommentar. ISBN 9783214027551. 2. AVENARIUS, M., OTTE, G. Red. OTTE, G. J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen. Neubearb. Berlin: Sellier [u.a.], 2003. 798 s. ISBN 9783805909822. 3. BAUMBACH, A., LAUTERBACH, W., ALBERS, J., HARTMANN, P. Zivilprozessordnung: mit Gerichtsverfassungsgesetz und anderen Nebengesetzen. 66., völlig neubearb. Aufl. München: Verlag C. H. Beck, 2008, xx, 3006 s. ISBN 9783406563515. 4. DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 2009. 1. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, 1986 s. ISBN: 978-807357-460-4. 5. DÁVID, R. Ochrana třetích osob v exekučním řízení. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta 2010/2011. 6. DÁVID, R. Třetí osoby a práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 2, s. 55-65. 7. ELIÁŠ, K. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. 8. FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). Praha: Univerzita Karlova, 1972, 120 s. 9. HADAMČÍK, L. Dělitelnost věci – součást věci [online]. 2013 [cit. 201506-09]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jan Hurdík. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/251557/pravf_ m /Diplomova_prace_Delitelnost_veci_-_Soucast_veci.pdf 10. HLAVSA, P., DÁVID, R., KOJAN, M.: Exekuční řád a předpisy souvisící. 1. vydání Praha: Leges 2013, 256 s. ISBN: 978-80-87576-54-0. 11. JIRSA J., Mádr J., Beran V. a kolektiv: Občanské soudní řízení soudcovský komentář - kniha V. - § 251-376. 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, 627 s. ISBN: 978-80-87109-50-2. 12. KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. 13. KINCL, J. Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 326 s. ISBN 9788073800543.

74

14. KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl. Beck 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, xxii, 386 s. Právnické učebnice (C. H. Beck). ISBN 3406400825. 15. KRAJČO, J., BAJCURA, A. O súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti: exekučný poriadok: komentáre, dôvodová správa, judikatúra, súvisiace predpisy. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1996, 543 s. ISBN 8080440093. 16. KURKA, V, DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2006, 854 s. ISBN 80-7201-443-9. 17. KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005, 316 s. Judikatura (ASPI Publishing). ISBN 80-7357054-8. 18. LAVICKÝ, P., POLIŠENSKÁ, P. Judikatura k rekodifikaci. Věci v právním smyslu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 409 s. ISBN 978-807478-040-0. 19. MACUR, J.: Kurs občanského práva procesního – Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, 207 s. ISBN 80-7179-190-3. 20. PRUDILOVÁ, M. Veřejné dražby a exekuce. Praha: Linde, 2001, 449 s. ISBN 80-7201-288-6. 21. RAUSCHER, WAX, WENZEL, SCHULTES. Münchener Kommentar zur Zivilprozessordnung: mit Gerichtverfassungsgesetz und Nebengesetzen . 4. Aufl. München: C. H. Beck, 2012. ISBN 9783406610318. 22. SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce). 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2007. 189 s. ISBN 978-80-87071-37. 23. STUNA, S., ŠVESTKA, J. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 10, s. 366373. ISSN 1210-6410. 24. SVOBODA, K. Žaloba v civilním řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 312. ISBN 978-80-7357-535-9. 25. SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. a kol. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xxiii, 1398 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-506-0. 26. TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, xvi, 836 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 8071794899. 27. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2011, 701 s. ISBN 97880-7201-842-0. 28. WINTEROVÁ, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2007, 1087 s. ISBN: 97880-7201-647-1.

Právní předpisy 1. Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1360/95-OOD, ze dne 21. srpna 1996, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele. [online].

75

Ministerstvo spravedlnosti [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.tvrdk ova.cz/fdbuilder/priloha/instrukce_c1360-1995-OOD__rad_pro_vykonavatele.doc 2. Vyhláška č. 37/1992 Sb., Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 3. Vyhláška č. 418/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o postupech při výkonu exekuční a další činnosti. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 4. Zákon č. 119/2001 Sb., Zákon, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 5. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 6. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 6. 2015]. 7. Zákon č. 233/1995 Z. Z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 8. Zákon č. 254/2004 Sb., Zákon o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 23. 3. 2015]. 9. Zákon č. 286/2009 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 10. Zákon č. 36/1967 Sb. zákon o znalcích a tlumočnících. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 11. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 12. Zákon č. 396/2012 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 13. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 14. Zákon č. 526/1990 Sb., zákon o cenách. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015].

76

15. Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění předpisu k 9. 5. 1945. [online]. epravo [cit. 15. 06. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=431&Section=1 &IdPara=1 &ParaC=2 16. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 17. Zákon č. 946/1811 Sb. z. s., Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 18. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015]. 19. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20. 3. 2015].

Judikatura 1. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 3. 2015]. 2. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 3. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2015]. 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25. 6. 2015]. 5. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. Zn. 20 Cdo 180/2003. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 5. 3. 2015]. 6. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 5. 3. 2015]. 7. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 31 Odo 677/2005. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 8. Rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 17. 10. 2005., sp. zn. 10 Co 932/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 9. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 10. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 509/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015].

77

11. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 3. 2015]. 12. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2813/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 13. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. Cpjn 6 /2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 14. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 5177/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp.zn. 28 Cdo 4531/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 16. Nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 51/05. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25. 6. 2015]. 17. Nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2015]. 18. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 14 Co 223/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25. 6. 2015]. 19. Nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 17/09. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2015]. 20. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3244/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 21. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 28 Co 464/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 22. Nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 923/10. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2015]. 23. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 20 Co 646/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2015]. 24. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2015]. 25. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4105/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 6. 2015]. 26. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015].

78

27. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1380/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 28. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 11 Kseo 5 /2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 6. 2015]. 29. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 14 Kse 6 /2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 6. 2015]. 30. Usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2399/11. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 6. 2015]. 31. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 13 Kseo 1 /2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25. 6. 2015]. 32. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 14 Kse 9 /2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25. 6. 2015]. 33. Nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn.: I. ÚS 303/2012. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 6. 2015]. 34. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2012 č. j. 20 Co 461/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 35. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2621/2012. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 36. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 238/2013. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 6. 2015]. 37. Usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1396/2013. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 6. 2015].

Elektronické zdroje 1. HOBL, J. Dražba movitých věcí s ohledem na novelu OSŘ a EŘ. epravo [online]. 2013 [cit. 22. 03. 2015]. Dostupný z: http://www.epravo.c z/top/clanky/jiny-soupis-90522.html 2. Informační systém evidence obyvatel. mvcr.cz [online]. © 2015 Ministerstvo vnitra České republiky. Publikováno 31. 7. 2014 [cit. 17. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/informacni-systemevidence-obyvatel.aspx?q =Y2hudW09Mg%3D%3D 3. JUDr. Ondřej Závodský, Ph.D. náměstek ministra sekce 03. In: O ministerstvu – organizační struktura. [online]. Ministerstvo financí ČR. [cit. 22. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/o -

79

4.

5.

6.

7.

8.

9.

ministerstvu/zakladni-informace/organizacni-struktura/sekce-03-majetekstatu/namestek-ministra-sekce-03 MALIŠ, D. LZE EXEKUCE ZASTAVOVAT „S KŘÍŽKEM PO FUNUSE“?. epravo [online]. 7. 10. 2014 [cit. 20. 06. 2015]. Dostupné z: h ttp://www.epravo.cz/top/clanky/lze-exekuce-zastavovat-s -krizkem-pofunuse-95609.html?mail Pacta sunt servanda. In: Slovník pojmů. [online]. Business center. [cit. 25. 02. 2015]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p1668pacta-sunt-servanda.aspx TROJAN, O. Ochranná známka jako předmět exekuce. Holec-advokati.cz [online]. Publikováno 15. 5. 2012 [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.holec-advokati.cz/cs/publikace/232 ÚPRAVA MOBILIÁRNÍCH EXEKUCÍ – HUMANIZACE. In: O sdružení. [online]. Exekutoři za spravedlivé exekuce [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://spravedliveexekuce.cz/index.php/o -sdruzeni.html SOVOVÁ, E. Právník: Na dražbách zabaveného majetku se normálně krade. In: Rádce. [online]. iDnes, 1. 11. 2013. [cit. 22. 03. 2015]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/pravnik-ondrej-zavodsky-dluhy-azlodejny-na-drazbach-p0c-/viteze.aspx?c=A131031_121502_viteze_sov HOBL, J. Jiný soupis. epravo [online]. 2013 [cit. 17. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jiny-soupis-90522.html

Odborné články a další zdroje 1. Důvodová zpráva k zákonu č. 286/2009 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 3. 2015]. 2. Důvodová zpráva k zákonu č. 293/2013 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 3. 2015]. 3. Důvodová zpráva k zákonu č. 396/2012 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 23. 3. 2015]. 4. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 6. 2015]. 5. ELIÁŠ, K., Věci jako pojem soukromého práva, Právní rozhledy. Praha: C. H. BECK, 2007. roč. 15, s. 119-124. ISSN 1210-6410. 2007 6. Senátní tisk č. 77, Novela z. občanský soudní řád [online]. Senát Parlamen tu ČR. [cit. 18. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pss enat/original/76083/63970 7. Sněmovní tisk 181/0 , část č. 1/4 , Novela z. - občanský soudní řád. In: Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. [cit. 27. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=98416 8. Sněmovní tisk 225/0 , část č. 1/4 , Novela z. - exekuční řád. In: Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. [cit. 29. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=100239

80