Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo
Katedra obchodního práva
Diplomová práce
Obchodní firma v novém občanském zákoníku Jakub Koudelka
2013/2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Obchodní firma v novém občanském zákoníku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
1
Abstrakt Tato práce se zabývá právní úpravou obchodní firmy v novém občanském zákoníku. První kapitola je zaměřena na vymezení pojmu obchodní firma, její funkce, její základní dělení a zásady firemního práva. Druhá kapitola popisuje předchozí právní úpravu firmy, která byla obsažena v obchodním zákoníku, a vymezuje její základní problémy. Jádrem práce je kapitola třetí, pojednávající o úpravě obchodní firmy v novém občanském zákoníku a porovnávající novou úpravu s úpravou dosavadní. Závěr shrnuje základní poznatky práce a obsahuje autorovo zamyšlení nad perspektivou firemního práva. Klíčová slova Obchodní firma, obchodní zákoník, nový občanský zákoník, podnikatel, nezaměnitelnost, klamavost, ochrana, srovnání.
Abstract This thesis focuses on regulation of a legal name in the New Civil Code. The first chapter is focused on definition of the term legal name, its functions, its basic division and principles of legal name law. The second chapter describes previous legal name regulation contained in the Commercial Code and defines its fundamental issues. The third chapter dealing with legal name regulation in the New Civil Code and comparing this regulation with previous regulation is the core of the thesis. The last part of thesis summarizes essential conclusions of the thesis and contains author’s consideration about perspective of a legal name law. Keywords Legal name, the Commercial Code, the New Civil Code, businessman, entrepreneur, uniqueness, deceptiveness, protection, comparison.
2
Obsah Úvod ......................................................................................................................................4 1
2
3
Základní otázky obchodní firmy ......................................................................................6 1.1
Pojem a podstata firmy .........................................................................................6
1.2
Funkce obchodní firmy .........................................................................................7
1.3
Dělení obchodní firmy a její druhy .......................................................................8
1.4
Zásady firemního práva ........................................................................................9
1.5
Rekapitulace ....................................................................................................... 14
Obchodní firma a její úprava dle obchodního zákoníku.................................................. 16 2.1
Pojem a vztah k podnikateli ................................................................................ 16
2.2
Zaměnitelnost a klamavost obchodní firmy ........................................................ 18
2.3
Tvorba obchodní firmy ....................................................................................... 20
2.4
Převod, přechod a změna obchodní firmy ........................................................... 24
2.5
Užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby ............................................... 27
2.6
Ochrana obchodní firmy ..................................................................................... 29
2.7
Zápis firmy do obchodního rejstříku ...................................................................31
2.8
Shrnutí základních problémů právní úpravy ........................................................ 32
Obchodní firma a její úprava dle nového občanského zákoníku .....................................35 3.1
Systematika nové úpravy obchodní firmy ........................................................... 35
3.2
Pojem a pojetí obchodní firmy ............................................................................ 36
3.3
Zásady firemního práva v textu nového občanského zákoníku ............................ 37
3.4
Firma fyzické osoby ........................................................................................... 39
3.5
Koncernová firma ............................................................................................... 41
3.6
Stará firma, převod a přechod firmy ...................................................................42
3.7
Užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby ............................................... 46
3.8
Ochrana obchodní firmy ..................................................................................... 49
3.9
Zápis firmy do obchodního rejstříku ...................................................................50
3.10
Jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku.....................................52
3.11
Zhodnocení nové právní úpravy ......................................................................... 53
Závěr .................................................................................................................................... 57 Seznam použitých pramenů ..................................................................................................59
3
ÚVOD Tématem své diplomové práce jsem zvolil institut obchodního práva – obchodní firmu. Vzhledem k rozsáhlé rekodifikaci soukromého práva, která se týkala též úpravy firemního práva, se v rámci své práce zabývám aktuální právní úpravou obchodní firmy, konkrétně jejím srovnáním s předchozí úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Z této zákonné definice se lze domnívat, že obchodní firma je spojena pouze s osobou podnikatele. Její zákonná úprava má však význam pro širokou veřejnost, jelikož porušování či nerespektování norem firemního práva má následky jak pro podnikatele, tak i pro jejich zákazníky. Volba tématu mé práce byla ovlivněna skutečností, že pojem obchodní firma, potažmo zkráceně firma, je širokou veřejností chápána jako synonymum pro podnik či osobu podnikatele, což však není správně. Dalším motivem pro zpracování daného tématu byla skutečnost, že obsáhlému subodvětví firemního práva je věnováno pouhých pět paragrafů v obchodním zákoníku a šest paragrafů v novém občanském zákoníku. V neposlední řadě mě motivovala též možnost kritického zhodnocení změn provedených zákonodárcem v důsledku rekodifikace soukromého práva. Struktura práce Samotná práce je členěna do tří hlavních kapitol. První kapitola pojednává obecně o obchodní firmě, jejích funkcích a jejích zásadách. Jejím účelem je uvedení do problematiky obchodní firmy. V rámci druhé kapitoly pojednávám o úpravě obchodní firmy, obsažené v obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013. Druhá kapitola shrnuje poznatky o obchodní firmě, obsažené v rozhodnutích soudů a publikované v odborné literatuře, a zaměřuje se na problematické aspekty úpravy obchodní firmy v obchodním zákoníku. Třetí kapitola tvoří jádro celé práce a je zaměřena na úpravu obchodní firmy v novém občanském zákoníku. Obsahuje analýzu ustanovení upravujících obchodní firmu, jejich srovnání s úpravou v obchodním zákoníku a zhodnocení, zda byly odstraněny problémy obsažené v dosavadní právní úpravě či zda se v souvislosti s novou úpravou obchodní firmy objevily problémy nové. Závěr obsahuje zhodnocení základních poznatků práce a zamyšlení nad perspektivou institutu obchodní firmy, jakož i celého subodvětví firemního práva. Cíle práce Základním cílem mé práce není detailní rozbor veškerých aspektů firemního práva. V rámci své práce se detailněji zaměřuji na aspekty firemního práva, které v důsledku rozsáhlé soukromoprávní rekodifikace prochází změnou a aspekty, které přinášely nebo nově přinášejí výkladové problémy. Proto jsem pro svoji práci stanovil následující cíle: 4
-
kritická analýza úpravy obchodní firmy dle obchodního zákoníku a vymezení jejich základních problémů; kritická analýza úpravy firmy v novém občanském zákoníku; komparativní analýza úpravy obchodní firmy dle nového občanského zákoníku a obchodního zákoníku; zhodnocení, zda zákonodárce plně využil rekodifikaci soukromého práva k odstranění problémů obchodní firmy, jež vyplývaly z obchodního zákoníku.
5
1 ZÁKLADNÍ OTÁZKY OBCHODNÍ FIRMY Úvod své práce, než se konkrétně začnu věnovat úpravě obchodní firmy dle obchodního a nového občanského zákoníku, věnuji obecnému vysvětlení pojmu a podstaty obchodní firmy, jejím funkcím a jejím hlavním zásadám, které jsou důležité pro pochopení celého institutu obchodní firmy. Dodávám, že obecné otázky institutu obchodní firmy, o nichž pojednávám v první kapitole, jsou rozebrány ve smyslu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013.
1.1
Pojem a podstata firmy
Obchodní firma je institutem obchodního práva, jehož primární funkcí je označení a identifikace podnikatele. Pojem firma bývá širokou laickou veřejností často užíván ve smyslu subjekt – podnikatel – právnická osoba, nikoli ve smyslu označení a identifikátoru podnikatele. Takové vnímání pojmu firma veřejností je pochopitelně nesprávné. Pojem obchodní firma nesmí být zaměňován s pojmem obchodní jméno, které je pojmem širším než firma. Obchodní jméno ve smyslu naší právní úpravy platné do 1. ledna 2001 označovalo jméno příslušející každému podnikateli, kdežto pojem obchodní firma náleží pouze podnikatelům zapsaným do obchodního rejstříku. 1 Obchodní firma má povahu nehmotného statku a právo k obchodní firmě proto spadá mezi tzv. průmyslová práva (průmyslové vlastnictví). 2 Obchodní firma je složkou podniku jakožto souboru hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. 3 Právo k obchodní firmě je ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“) chápáno jakožto právo osobní; v rámci nové úpravy firemního práva obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“), je však chápáno spíše jako právo majetkové, což je vyjádřeno v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku následovně: „Koncepčně dochází k významnému posunu, který je do značné míry již dnes předjímaný obchodní a podnikatelskou praxí. Právo k obchodní firmě se nechápe výlučně jako právo osobní, ale spíše jako právo
1
PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku: (s přihlédnutím k evropskému právu). 4. aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2004, s. 103. 2 Tamtéž, s. 104. 3 § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 2. 2014].
6
majetkové; proto je firma víc uvolněna pro majetkové dispozice, ať již se uskuteční samostatně, nebo v rámci obchodního závodu, se kterým je spojena.“4 Obchodní firma je obchodněprávním institutem, tudíž základní normy firemního práva se nacházejí v obchodním zákoníku. Legální definici obchodní firmy nalezneme v § 8 odstavci 1 obchodního zákoníku, který definuje obchodní firmu jakožto „název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.“ V souladu s touto definicí mají obchodní firmu pouze podnikatelé zapisovaní do obchodního rejstříku. Ostatní podnikatelé obchodní firmu nemají a při svém podnikání jednají pod svým jménem, jsou-li fyzickými osobami nebo pod svým názvem, jsou-li právnickými osobami. U svého jména a příjmení nebo názvu mohou ostatní podnikatelé užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže.5 Obchodní firmu mají naopak osoby označované jako tzv. fiktivní podnikatelé, tzn. osoby zapsané do obchodního rejstříku, avšak fakticky nevykonávající podnikatelskou činnost.
1.2
Funkce obchodní firmy Obchodní firma plní několik základních funkcí, které utvářejí její podstatu a vymezují její
základní vlastnosti ve vztahu k podnikateli, jakož i ve vztahu ke třetím osobám. Mezi základní funkce obchodní firmy patří: a) Identifikační funkce – obchodní firma patří mezi jeden ze základních charakteristických znaků identifikace podnikatele, vytváří jeho individualitu. Obchodní firma zajišťuje přesnou identifikaci subjektu, kterému náleží a zabraňuje jeho záměně se subjekty jinými. 6 b) Diverzifikační (rozlišovací) funkce – obchodní firma umožňuje třetím osobám od sebe navzájem odlišit jednotlivé podnikatelské subjekty či uskupení. Částečně se kryje s funkcí identifikační, která je však více zaměřena na individualitu podnikatele. 7 c) Ochranná funkce – obchodní firma je ochranným označením, které je předmětem průmyslového vlastnictví a které slouží k ochraně podnikatele před neoprávněným použitím jeho obchodní firmy. 8 d) Garanční funkce – obchodní firma působí ve vztahu ke třetím osobám (zákazníkům a obchodním partnerům) a přesvědčuje je o výhodnosti obchodních kontaktů s daným
4
Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 2. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zpravaNOZ-konsolidovana-verze.pdf 5 § 8 odst. 2 obchodního zákoníku. 6 KOŽIAK, Jaromír. Obchodní firma v novém občanském zákoníku. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 9. 7 Tamtéž. 8 LOCHMANOVÁ, Ludmila. Poznámky k problematice obchodního jména. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014].
7
podnikatelem; ve vztahu k těmto subjektům může taktéž garantovat tradici a serióznost daného podnikatele. 9 e) Propagační a reklamní funkce - mimo výše uvedených funkcí může obchodní firma plnit funkci reklamní a propagační, jejímž hlavním významem je získat stabilní místo na trhu a vhodným způsobem upoutat zákazníky a spotřebitele, aby kupovali výrobky daného podnikatele či využívali jeho služeb. 10
1.3
Dělení obchodní firmy a její druhy
Obchodní firma se tradičně dělí na tzv. firemní kmen (corpus firmae) a na firemní dodatky, které mohou být obligatorní nebo fakultativní. 11 Firemní kmen je základem firmy a představuje její hlavní, podstatnou a určující část, která má nejsilnější rozlišovací způsobilost a na kterou se veřejnost nejvíce zaměřuje a zůstává jí v paměti.12 Firemní kmen můžeme zpravidla členit na osobní, věcný, fantazijní a smíšený: Osobní firemní kmen je naopak zpravidla tvořen jménem a příjmením, případně pouze příjmením jednoho či více společníků (např. „KLÍMA a PAZDÍREK, a.s.“). Věcný firemní kmen se odvozuje z předmětu podnikání. Příkladem věcného firemního kmene může být kmen obchodní firmy „VÝROBA DVEŘNÍCH VRAT, s.r.o.“ Fantazijní firemní kmen je zpravidla abstraktní a blíže nespecifikuje ani osobu podnikatele, ani předmět podnikání (např. „DRAGON, a.s.“). Smíšený firemní kmen je kombinací prvků osobního a věcného firemního kmene a je v něm zastoupena jak složka věcná, tak i složka osobní (např. „Novákův autoservis, spol. s r.o.“).13 Firemní dodatek je doplňkovou částí firmy a primárně slouží k odlišení shodných či podobných firem, a to zejména u osob fyzických. Firemní dodatky můžeme členit podle jejich významu na: osobní (např. starší, mladší, otec, MUDr.), věcné (např. řezník, autobusový dopravce), smíšené (např. mladší – odborný finanční poradce, prodejce obuvi – vnuk), fantazijní (např. Marsyas, U Zlatého stromu), odlišující místo podnikání či sídlo (Ostrava, Plzeň), označující právní formu právnických osob (např. a.s., komanditní společnost). Podle povahy dále můžeme členit firemní dodatky na fakultativní (do této kategorie řadíme většinu 9
HAJN, Petr; POKORNÁ, Jarmila. Jméno společníka jako součást obchodního jména. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 4, s. 135. 10 Tamtéž. 11 ELIÁŠ, Karel. Obchodní firma. In: ELIÁŠ, Karel a kol. Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900. 5. přeprac. a rozš. vyd. podle stavu k 1.11.2006. Praha: Linde, 2006, s. 67. 12 KALENSKÝ, Michal. Pravidla tvorby obchodní firmy fyzické osoby po rekodifikaci. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 22, s. 801. 13 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, s. 12-13.
8
z nich), jejichž užití závisí na vůli podnikatele a obligatorní (např. označení právní formy právnické osoby), jejichž použití ve firmě je stanoveno zákonem jako povinné.
1.4
Zásady firemního práva
1.4.1 Obecně k zásadám Základní zásady lze dělit na obecné, zvláštní a specifické. Obecné zásady jsou označovány také jako principy práva vůbec, zásady zvláštní se někdy nazývají jako meziodvětvové, svým významem zpravidla přesahují několik právních odvětví. Zásady specifické jsou příznačné pro určité právní odvětví či obor práva. Níže uvedené zásady firemního práva tedy podřazujeme k posledně jmenovaným, neboť jsou 14 charakteristické právě pro firemní právo. Firemní právo je tedy ovládáno specifickými zásadami, které určují povahu, interpretaci a aplikaci norem firemního práva. V obchodním zákoníku jsou výslovně vyjádřeny pouze dvě zásady: zásada nezaměnitelnosti a zásada zákazu klamavosti. Další zásady lze odvozovat z povahy ustanovení norem firemního práva, ze soudní judikatury a právní teorie. Mezi základní zásady firemního práva jsou řazeny zásada nezaměnitelnosti, zásada zákazu klamavosti, zásada pravdivosti, zásada jasnosti, zásada jednotnosti, zásada firemní povinnosti, zásady volnosti a vázanosti a zásada priority. 1.4.2 Zásada nezaměnitelnosti obchodní firmy Zásada nezaměnitelnosti je zřejmě nejdůležitější zásadou firemního práva. Řadí se mezi zásady, jež jsou explicitně vyjádřeny v obchodním zákoníku. Platnost zásady nezaměnitelnosti je omezena na území České republiky, což dovozujeme z teritoriální platnosti obchodního zákoníku, tudíž tuto zásadu je nutno chápat tak, že obchodní firma nesmí být shodná či zaměnitelná s jinou obchodní firmou na území České republiky. Nezaměnitelnost obchodní firmy není posuzována pouze z hlediska vizuálního vjemu, ale též z hlediska vjemu sluchového, což znamená, že každá nově vznikající obchodní firma se musí od všech již dříve zapsaných odlišovat, a to nejen vjemem zrakovým, ale i sluchovým. Na této tezi se shoduje právní teorie, například Ludmila Lochmanová uvádí: „V jednotlivých případech se musí přihlížet ke všem (důležitým) rozlišovacím okolnostem současně, tedy nejen k různému způsobu psaní, ale i k různému sluchovému vjemu (zvuku), neboť jak zvuk, tak i písmo jsou pro rozlišování firem podstatné“.15 Hlavním účelem takového zákazu audiální zaměnitelnosti obchodní firmy je ochrana třetích osob před záměnou obchodní firmy při uzavírání smluv ústní formou. Účelem zákazu audiální zaměnitelnosti firmy je taktéž ochrana osob nevidomých, které nejsou schopny rozlišovat a vnímat vizuální stránku obchodní firmy. 14
KULHÁNEK, Martin. Pojetí a základní zásady firemního práva. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 7, s. 295. LOCHMANOVÁ, Ludmila. Obchodní firma a tvorba firemního kmene I. Právní rádce [online]. Economia, publikováno 20. 12. 2006 [cit. 8. 2. 2014]. 15
9
Za zaměnitelnou je třeba pokládat obchodní firmu tehdy, pokud se shoduje (či jen nepatrně odlišuje) v určité výrazné - dominantní části s obchodní firmou jiného podnikatele. Je totiž v přirozenosti zákazníků, že jim utkví v paměti povětšinou právě taková dominantní část obchodní firmy. 16 Nezaměnitelnost obchodní firmy tudíž nelze chápat v absolutním smyslu. Je samozřejmé, že si podnikatel nemůže zvolit naprosto identickou obchodní firmu jako je firma podnikatele již zapsaného v obchodním rejstříku. Nevylučuje se však, aby obchodní firma obsahovala obchodní firmu jiného podnikatele, musí však obsahovat dodatek, který dostatečně novou obchodní firmu odliší od firmy původní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 29 Cdo 904/2007). Dostatečným rozlišujícím prvkem v jinak zaměnitelných či přímo shodných obchodních firmách však není sám o sobě dodatek označující právní formu podnikání právnických osob. Takový dodatek není totiž veřejností vnímán shodně jako základní část obchodní firmy, neboť není vnímán se stejným stupněm pozornosti. 17 „Při posouzení otázky zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka.“18 Dojem, který vzniká u průměrného zákazníka, je v každém jednotlivém případě posuzování zaměnitelnosti obchodní firmy hodnocen se zřetelem k mnoha faktorům, kterými jsou například umístění sídla, obchodního závodu nebo provozovny posuzovaných podnikatelů, jejich předmět podnikání či osobní složení statutárního orgánu. Příkladem budiž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který za důležitý faktor, vytvářející dojem u průměrného zákazníka, považoval ve svém rozhodnutí skutečnost, že provozovna společnosti A se nacházela v lokalitě, kde se dříve po dobu několika let nacházela provozovna společnosti B a že současný jednatel společnosti A byl dříve zaměstnancem společnosti B v této lokalitě. Ve spojení se skutečností, že obě společnosti se zabývaly stejnou činností a dominantním prvkem firem obou podnikatelů bylo slovo „R.“, dospěl soud k závěru, že průměrný zákazník, ovlivněný výše uvedenými faktory, mohl firmy obou společností zaměnit. 19 V dalším rozhodnutí vzal Nejvyšší soud v potaz skutečnost, že společnost X měla jako předmět podnikání zapsánu obchodní činnost v oblasti veterinárních přípravků a premixů pro výživu zvířat a společnost Y obchodní živnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, avšak fakticky se zabývala výhradně obchodováním s
16
Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. R 3 Cmo 238/96. In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, s. 40. 17 Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. R 3 Cmo 573/93. In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, s. 10. 18 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3580/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/A4257DBD305B8BFDC1257A4E006A8F96?ope nDocument&Highlight=0, 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/28C6CBD03D5640EDC1257A4E0068A08B?ope nDocument&Highlight=0,
10
veterinárními přípravky a léčivy. Na základě těchto premis soud stanovil, že průměrným zákazníkem společnosti X a Y je zákazník, zabývající se užitím veterinárních přípravků a léčiv, jemuž utkví v paměti nejen první (v daném případě shodné) slovo obchodní firmy společnosti X, ale i další část kmene obchodní firmy X, jež je natolik jednoznačná, že firmu společnosti X spolehlivě odlišuje od firmy společnosti Y. 20 Otázkou zůstává, jak bude dojem z firmy vznikající u průměrného zákazníka hodnocen u tzv. fiktivních podnikatelů. Takoví podnikatelé mohou mít obchodní firmu, avšak nevykonávají podnikatelskou činnost, tudíž ani nedisponují žádnými zákazníky. V takovém případě přichází v úvahu užití posuzování obchodní firmy nikoli z hlediska průměrného zákazníka, ale z hlediska průměrného člověka. Domnívám se, že výše uvedené faktory pro posuzování jeho dojmu, vznikajícího z obchodní firmy, budou aplikovány obdobně. 1.4.3 Zásada zákazu klamavosti Zásada zákazu klamavosti je druhou zásadou, jež je výslovně vyjádřena v textu obchodního zákoníku. Zatímco zásada nezaměnitelnosti je zaměřena na porovnání obchodní firmy s jinými firmami jiných podnikatelů, zásada zákazu klamavosti chrání třetí osoby před užíváním klamavých prvků v obchodní firmě, které by takové třetí osoby mohly uvést do omylu. Zásada zákazu klamavosti vyjadřuje, že obchodní firma nesmí vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo předmětu podnikání. Dochází tu sice k překrytí s právem nekalé soutěže, avšak ochrana poskytovaná zásadou zákazu klamavosti je ochranou absolutní a týká se tudíž všech vztahů, bez ohledu na to, zda mají soutěžní povahu či nikoli. 21 Pro posouzení klamavosti firmy se obdobně jako v případě posouzení zaměnitelnosti firmy použije hledisko dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. Jako příklad mohu uvést obchodní společnost, která podnikala pod obchodní firmou Česká finanční úvěrová, s.r.o. a konkrétně se zabývala zprostředkováním finančních produktů spotřebitelům. Slovní spojení „finanční úvěrová“ obsažené ve firmě společnosti vzbuzovalo v zákaznících dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb. Společnost však neměla v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů z vlastních zdrojů (ačkoli měla k této podnikatelské činnosti potřebné živnostenské oprávnění), pouze zprostředkovávala jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání „zprostředkovatelská činnost“. Z těchto skutkových okolností soud vyvodil, že
20
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 29 Cdo 904/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2F4396210C0DBDB3C1257A4E00656355?open Document&Highlight=0, 21 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; PLÍVA, Stanislav. Díl třetí. Obchodní firma. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 27.
11
obchodní firma vzbuzuje klamavý dojem, zabývá-li se společnost ve skutečnosti jinou činností, než jakou má podle společenské smlouvy zapsanou v obchodním rejstříku.22 1.4.4 Zásada pravdivosti Zásada pravdivosti není expressis verbis vyjádřena v rámci obchodního zákoníku a je dovozována z relevantní judikatury a právní teorie. Zásada pravdivosti vyjadřuje, že by obchodní firma neměla být klamavá (zde lze spatřit přesah se zásadou zákazu klamavosti) a současně by měla obsahovat údaje zakládající se na pravdivých objektivních skutečnostech. U firmy právnických osob se tato zásada projevuje v povinnosti užití dodatku označujícího její právní formu. U firmy fyzických osob se projevuje zejména v povinnosti užít při tvorbě nové firmy osobní kmen, jenž je tvořen jménem a příjmením podnikatele zapsaným v matrice. Se zásadou pravdivosti úzce souvisí zásada jasnosti, jež vyžaduje, aby údaje o podnikateli byly v obchodní firmě podnikatele vyjádřeny srozumitelně a jasně a nezastíraly pravý stav věci. 23 1.4.5 Zásada jednotnosti Zásadu jednotnosti lze vyjádřit tak, že podnikatel je povinen vyvíjet své podnikatelské aktivity pod jednou obchodní firmou, třebaže tyto činnosti provozuje v několika závodech, odštěpných závodech či v několika provozovnách.24 To však samo o sobě neznamená, že by podnikatel např. nemohl pro účely reklamní a propagační používat i jiných označení, typicky ochranných známek, autorskoprávních označení apod.25 Do obchodního rejstříku tak nemůže mít podnikatel zapsáno více alternativních obchodních firem. Stejně tak podnikatel nemůže mít v obchodním rejstříku vedle obchodní firmy zapsánu její zkratku, jelikož vyhovění návrhu na zápis zkratky obchodní firmy by ve svých důsledcích vedlo k pluralitě jmen jedné a téže společnosti a tudíž porušení zásady jednotnosti firmy. Takový návrh na zápis zkráceného znění obchodního firmy společnosti v obchodním rejstříku by bylo nutno posuzovat jako změnu zapisovaných skutečností, týkajících se obchodní firmy společnosti. 26 Zkratka obchodní firmy bude požívat ochranu dle ustanovení firemního práva pouze v případě, že bude přímo součástí firmy či nahradí dosavadní znění firmy podnikatele (například podnikatel, podnikající pod obchodní firmou „První česká sportovní, s.r.o.“, může změnit svoji obchodní firmu na „PČS - První brněnská 22
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 201/2007. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptembqhfpwgxzwge3dc&conversationId=1707538 23 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava. Obchodní firma. In: ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: obecná část : soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 113. 24 Tamtéž. 25 DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 20. 26 Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1995, sp. zn. 15 Co 318/95. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptcojzgzpxexzug5pwg2lw&conversationId=1707848
12
sportovní, s.r.o.“ či svoji dosavadní firmu firmou ve znění zkratky nahradit „PČS s.r.o“). Zásada jednotnosti se konečně projevuje i ve skutečnosti, že zakladatelé obchodní společnosti musí při tvorbě nové firmy společnosti zvolit jeden ze tří druhů taxativně vyjmenovaných dodatků označujících právní formu společnosti (např. komanditní společnost, kom.spol. nebo k.s.) a zvolené znění dodatku užívat po celou dobu existence obchodní firmy. Pokud by obchodní společnost chtěla činit právní úkony při své podnikatelské činnosti s použitím jiného dodatku, než který je dosud v rejstříku zapsán, musela by docílit změny zápisu obchodního firmy v tom směru, že původní dodatek k obchodní firmě nahradí jednou ze dvou zbývajících možností. 27 1.4.6 Zásada firemní povinnosti Zásada firemní povinnosti se projevuje ve dvou základních povinnostech, a to v povinnosti každého podnikatele, (ať již obligatorně či fakultativně) zapisovaného do obchodního rejstříku, zvolit si svoji obchodní firmu a v povinnosti pod touto obchodní firmou zapsanou v obchodním rejstříku činit své právní úkony. Zásada firemní povinnosti vyjadřuje, že obchodní firma je mandatorním, povinným údajem, zapisovaným do obchodního rejstříku – bez jejího zvolení podnikatel nemůže být zapsán do obchodního rejstříku. Jakmile je poté daný podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, je povinen činit veškerá svá právní jednání pod zapsanou obchodní firmou. Nic mu však nebrání, aby v obchodní praxi užíval kromě obchodní firmy i jakékoli jiné názvy, které však nejsou obchodní firmou, například k označení závodu, v reklamě, při propagaci, na vývěsním štítu, ve svém logu a podobně. 28 Zásadě firemní povinnosti odpovídá nutnost uvádět obchodní firmu přesně tak, jak zní a jak je evidována v obchodním rejstříku. Její nesprávné uvedení na učiněných písemných právních úkonech totiž může ovlivnit platnost takových úkonů v případě, že nelze z deformovaného firemního jednání dovodit, kdo vlastně označeným subjektem je. V takovém případě však mohou sehrát důležitou roli také další doplňující údaje o podnikateli (např. sídlo, identifikační číslo). 29
27
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. 3 Cmo 27/96. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptcojzgzpxg4s7gvpxg5dsl4ytgmdb&conversationId=1707962 28 VEČERKOVÁ, Eva. Obchodní firma. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 966. 29 ELIÁŠ, 2006, op. cit., s. 67-68.
13
1.4.7 Zásada volnosti a vázanosti Naše právní úprava obsahuje na jedné straně prvky firemní vázanosti, na druhé straně jsou v ní patrny silné prvky firemní volnosti. 30 Zásada firemní vázanosti se projevuje ve stanovení závazných zákonných požadavků na to, co by měla obchodní firma podnikatele obsahovat. V našem právním řádu je to konkrétně povinnost podnikatele - fyzické osoby uvádět ve firmě své úřední jméno a příjmení. V případě právnických osob (obchodních společností) se projevuje v nutnosti uvádět dodatek označující právní formu společnosti. Zásada firemní volnosti je opakem zásady firemní vázanosti a vyjadřuje, že zákon ponechává podnikatelům určitou míru volnosti při tvorbě firmy. V české právní úpravě se nejvýrazněji uplatňuje při tvorbě obchodní firmy právnických osob, jejímiž podrobnostmi se budu zabývat v následující kapitole. 1.4.8 Zásada priority Při ochraně obchodní firmy platí princip priority. To znamená, že pokud je určité označení zapsáno v obchodním rejstříku jako obchodní firma, získává tím oprávněný subjekt právo na jeho ochranu. Skutečnosti, že bylo určité označení zapsáno jako firma do obchodního rejstříku, se však nemůže uživatel dovolávat, svědčí-li jinému subjektu právo priority. 31 Princip priority tedy vyjadřuje, že ochrana obchodní firmy náleží subjektu, který po právu použil obchodní firmu poprvé.
1.5
Rekapitulace
Obchodní firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Je nehmotným statkem, jinou majetkovou hodnotou, která tvoří složku podniku jakožto věci hromadné. Právo k obchodní firmě patří mezi práva duševního vlastnictví (tzv. průmyslová práva) a ve smyslu obchodního zákoníku mělo charakter práva osobního. Představuje název, pod kterým je podnikatel, ať osoba fyzická či právnická, zapsán do obchodního rejstříku. Ustanovení obchodní firmy se tak na podnikatele, který se do obchodního rejstříku nezapisuje, nevztahují. Mezi základní funkce obchodní firmy řadíme funkci identifikační, diverzifikační, ochrannou, garanční a propagační a reklamní. Funkce obchodní firmy určují její charakteristiku a slouží k pochopení jejích základních vlastností. Nezastupitelnou roli hrají firemní zásady, bez jejichž pochopení nelze plně pochopit problematiku obchodní firmy, jakož i celého subodvětví firemního práva. Můžeme je
30
PELIKÁNOVÁ, Irena. Firemní právo v novém obchodním zákoníku. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2014]. 31 DVOŘÁK, 2006, op. cit., s. 22.
14
označovat za základní vodítka pro interpretaci a aplikaci firemního práva. Firemní zásady dělíme na zásady výslovně vyjádřené v obchodním zákoníku, kterými jsou zásada nezaměnitelnosti a zásada zákazu klamavosti, a zásady dovozované judikaturou soudů a právní teorií, kterými jsou zásada pravdivosti, zásada jasnosti, zásada jednotnosti, zásada firemní povinnosti, zásady volnosti a vázanosti a zásada priority.
15
2 OBCHODNÍ FIRMA A JEJÍ ÚPRAVA DLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU Předmětem druhé kapitoly této práce je úprava obchodní firmy dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V úvodní podkapitole je obecně vysvětlen pojem obchodní firmy v obchodním zákoníku a její vztah k osobě podnikatele. Předmětem druhé podkapitoly je zásada nezaměnitelnosti a zákazu klamavosti obsažená v obchodním zákoníku. Další podkapitoly se zabývají tvorbou firmy, převodem, přechodem a změnou firmy, užitím jména třetí osoby ve firmě právnické osoby, ochranou firmy a jejím zápisem do obchodního rejstříku. Závěr této kapitoly je poté věnován shrnutí základních problémů úpravy obchodní firmy v obchodním zákoníku.
2.1
Pojem a vztah k podnikateli
Obchodní firma byla dle obchodního zákoníku definována jako „název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku“ 32 a měla charakter nehmotného statku, určité majetkové hodnoty, která jako nehmotná složka podnikání tvořila součást podniku jakožto věci hromadné. Ve smyslu obchodního zákoníku nebyla považována za věc v právním smyslu, proto nebyla ani předmětem vlastnictví a právo k ní mělo povahu práva osobního, nikoli majetkového. Ve vztahu k obchodní firmě obchodní zákoník rozlišoval dvě základní skupiny podnikatelů: a) podnikatele, kteří mají obchodní firmu, protože jsou zapsáni v obchodním rejstříku a b) podnikatele, kteří nemají obchodní firmu, protože zapsáni v obchodním rejstříku nejsou. 2.1.1 Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku Obchodní firmu měl pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, přičemž nezáleželo na tom, zda se jednalo o zápis obligatorní či fakultativní. Pokud byl zapsán v obchodním rejstříku, měl obchodní firmu též podnikatel fiktivní, který nevykonával žádnou faktickou podnikatelskou činnost. Obchodní zákoník výslovně uváděl, že podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Tato formulace byla výrazem zásady firemní povinnosti. Podnikatel, pro kterého byla firma zapsána, měl ke své obchodní firmě absolutní právo. 33 To znamená, že právo podnikatele k jeho obchodní firmě působilo erga omnes (vůči všem). Firma podnikatele tak požívala tzv. absolutní ochrany, která spočívala v tom, že podnikatel, do jehož práv k obchodní firmě bylo neoprávněně zasaženo, se mohl u soudu domáhat
32
§ 8 odst. 1 obchodního zákoníku. POKORNÁ, Jarmila a kol. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 34. 33
16
ochrany proti každému, kdo se takového jednání dopustil. Této ochrany však požíval jen ten podnikatel, který začal firmu užívat po právu jako první, což bylo výrazem zásady priority.34 2.1.2 Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku nepodléhal ustanovením firemního práva a své právní úkony byl povinen činit: 1) byl-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením; 2) byl-li právnickou osobou, pod svým názvem. Ke svému jménu a příjmení nebo názvu podnikatel mohl připojit a užívat s ním odlišující dodatek nebo další označení, avšak pouze za podmínky kumulativního splnění následujících předpokladů: a) dodatek nepůsobil klamavě, b) jeho užívání bylo v souladu s právními předpisy, c) jeho užívání bylo v souladu s dobrými mravy soutěže. Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku tak mohl uzavřít smlouvu pod svým jménem a příjmením, k němuž připojil jím používaný dodatek. Připojení takových dalších údajů za jméno a příjmení podnikatele tudíž samo o sobě nemohlo být důvodem neplatnosti smlouvy. Smlouva mohla být neplatná jen v případě, že by nezapsaný podnikatel použil pouze dodatek bez svého jména a příjmení anebo by „zkomolil“ své jméno a příjmení tak, že by se stal neidentifikovatelným; popřípadě šlo-li by o dodatek, který by mohl způsobit omyl ohledně jednající osoby. 35 Stejná pravidla se vztahovala taktéž na připojení dodatku k názvu právnické osoby. Normy upravující označení podnikatelů nezapsaných v obchodním rejstříku byly zařazeny mezi ustanovení firemního práva (§8 až §12 obchodního zákoníku). Jejich zařazení mezi ustanovení firemního práva bylo reakcí zákonodárce na stav právní nejistoty panující mezi podnikatelskou veřejností v době po tzv. harmonizační novele (zák. č. 370/2000 Sb. účinný od 1. 1. 2011), v důsledku které byly činěny nesprávné závěry o podnikatelích nezapsaných v obchodním rejstříku a jejich právní ochraně – firma byla chápána nad rámec pouhého podepisování právních úkonů a byla ztotožňována s obchodním jménem v jeho původním významu, který obecně sloužil k označování podnikatele (i podniku, v reklamě atd.).36 Ačkoli mělo zařazení norem upravujících jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku v tehdejší době svůj důvod, byly normy zařazeny nesystematicky a domnívám se, že měly být zařazeny spíše mezi normy upravující osobu podnikatele. 34
BARTOŠÍKOVÁ; PLÍVA, 2009, op. cit., s. 32. BOHÁČEK, Martin a kol. K používání dodatků podnikateli nezapsanými v obchodním rejstříku. Juristic.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, publikováno 23. 1. 2001 [cit. 14. 2. 2014]. 36 POKORNÁ a kol., 2009, op. cit., s. 35. 35
17
2.2
Zaměnitelnost a klamavost obchodní firmy
Základní otázky zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy byly podrobněji rozebrány v podkapitole, pojednávající o zásadách firemního práva. Tato podkapitola je proto zaměřena na krátkou rekapitulaci nejdůležitějších pravidel obecně použitelných při posuzování zaměnitelnosti a klamavosti firmy ve smyslu obchodního zákoníku. Mezi obecně použitelná pro posuzování zaměnitelnosti a klamavosti podle obchodního zákoníku bylo možno řadit následující pravidla: a) Obchodní firma nesměla být zaměnitelná s jinou obchodní firmou na území České republiky. b) Obchodní firma nesměla vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo o předmětu podnikání. c) Při posuzování otázky zaměnitelnosti (klamavosti) obchodní firmy bylo nutno přihlížet k dojmu, který vznikal u průměrného zákazníka. d) Zaměnitelnost obchodní firmy se posuzovala z hlediska vizuálního i sluchového vjemu. e) K odlišení dvou zaměnitelných firem fyzických osob zpravidla postačilo uvedení jiného místa podnikání, pokud by toto nestačilo (oba podnikatelé by byli ze stejného místa), byl podnikatel povinen připojit další dodatek osobního, věcného či fantazijního charakteru, který jinak zaměnitelné firmy dostatečně odlišil. f)
K odlišení firmy právnických osob nestačil rozdílný dodatek označující právní formu.
Konstrukce nezaměnitelnosti a zákazu zaměnitelnosti obchodní firmy v obchodním zákoníku ale bohužel nijak nereflektovala skutečnost, že pojmy zaměnitelnost a klamavost nelze zobecňovat. Ačkoli šlo u zaměnitelnosti obchodní firmy určit objektivní jádro – určité znaky firmy shodné s jiným již zapsaným označením, nešlo takovou firmu mechanicky označit za zaměnitelnou. Při kladení otázky, zda je obchodní firma zaměnitelná, jsme si nevystačili s jednoduchým bipolárním posuzováním ano/ne. Ačkoli k takovému posuzování dikce ustanovení obchodního zákoníku o zaměnitelnosti a klamavosti navádělo, když pouze stanovilo, že obchodní firma zaměnitelná a klamavá být nesmí, nešlo však na tento jev pohlížet černobíle. 37 Vzhledem k výše uvedenému se proto ztotožňuji s názorem Jaromíra Kožiaka, který uvádí, že „daleko příhodnější je tedy zaměnitelnost obchodní firmy vnímat jako určitou škálu míry zaměnitelnosti a hodnotit, do jaké míry je tedy firma v konkrétním případě zaměnitelná – jak vysoko na škále zaměnitelnosti se dané označení nachází.“38 Zaměnitelnost a klamavost je 37 38
KOŽIAK, op. cit., s. 34-35. KOŽIAK, op. cit., s. 35.
18
tak třeba chápat jako jevy škálovatelné, které se na určité stupnici pohybují od zaměnitelnosti absolutní (obchodní firmy se naprosto shodují) až po zaměnitelnost nulovou (obchodní firmy jsou naprosto odlišné). Jelikož ve většině případů posuzování dvou firem existovala určitá míra jejich zaměnitelnosti, záleželo na posouzení soudu, zda firmy zaměnitelné jsou či nejsou. Obchodní zákoník ale neobsahoval žádné univerzálně platné pravidlo, které by pro soudy stanovilo závaznou přípustnou míru zaměnitelnosti, použitelnou pro každý jednotlivý případ posuzování zaměnitelnosti firem. Zajímavě se k tomuto problému stavěla právní teorie, která se snažila dovozovat určitá pravidla pro posuzování zaměnitelnosti firem; za zmínku stojí především soubor pravidel publikovaných Petrem Hajnem: „1. Při zkoušení zaměnitelnosti jest bráti zřetel v první řadě na elementy shodné, podobné, nikoliv na elementy rozdílné. 2. Rychlé životní tempo dovoluje zákazníku zpravidla jen spěšné pozorování, letmý pohled. Má-li zákazník zvláště vyvinutý postřeh a zkoumá-li pedanticky podnikovou značku, nebude ošálen. Není však průměrným zákazníkem. 3. Nelze vycházeti z pozornosti v zákaznickém styku potřebné ku rozeznání padělku od originálu, nýbrž nutno vycházeti z faktické skutečně vynakládané pozornosti, jež jest zajisté daleko méně intensivní. Zákazníkům nelze ukládat povinnost, aby pečlivě studovali podnikové značky. 4. Není správným rozpitvati podnikovou značku na řadu podružných elementů a pak vycházeti od elementů neshodných. 5. Nekalý soutěžitel počítá s matností upomínkového obrazu a s letmým pohledem odběratelstva. 6. Při stejnosti předmětu podnikání, je povinnost odlišovat podnikovou značku přísnější.“39 Lze tak shrnout, že úprava zaměnitelnosti a klamavosti firmy, obsažená v obchodním zákoníku, bohužel nereflektovala skutečnost, že se jedná o jevy škálovatelné a ponechávala stanovení podrobnějších pravidel pro jejich posuzování na soudní judikatuře a právní teorii. Na druhou stranu si jen stěží dokážu představit soubor právních norem, které by pokryly veškeré situace, jež mohou nastat při posuzování zaměnitelnosti a klamavosti obchodních firem. Domnívám se, že taková pravidla by byla velice komplikovaná, neúměrně by prodlužovala text zákona a není jisté, zda by subjektům firemního práva přinesla požadovanou vyšší míru právní jistoty.
39
HAJN, Petr. Jak posuzovat zaměnitelnost. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 2. 2014].
19
2.3
Tvorba obchodní firmy
2.3.1 Firma fyzické osoby Tvorba firmy fyzické osoby ve smyslu obchodního zákoníku byla ovládána dvěma hlavními zásadami, a to zásadou firemní volnosti a zásadou firemní vázanosti. Zásada firemní vázanosti se projevovala při tvorbě firemního kmene podnikatele - fyzické osoby, který dle obchodního zákoníku musel být vždy tvořen jménem a příjmením fyzické osoby (kmen osobní). Muselo se jednat o jméno a příjmení úřední, zapsané v matrice dle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení. Přípustné nebyly zdrobněliny jmen, jména domácí, iniciály, přezdívky, pseudonymy či jiná smyšlená označení osoby, která se od úředního jména a příjmení fyzické osoby jakkoli odlišovala. Pokud se jednalo o ženu podnikatelku, musela ve své nové firmě použít takové příjmení, které jí v dané době podle práva příslušelo. To znamená, že vdaná žena nesměla užít ve firmě svého dívčího příjmení, ovdovělá či rozvedená žena, která se znovu provdala, nesměla užít příjmení svého dřívějšího manžela apod. Pokud však žena podnikatelka v průběhu podnikání změnila své jméno, mohla používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím nové jméno (například Pavlína Nováková-Bílá, květinářka). To se týkalo nejen žen podnikatelek, ale obecně všech fyzických osob - podnikatelů. 40 Obchodní zákoník dále uváděl, že obchodní firma fyzické osoby může obsahovat dodatek. Vzhledem k tomu, že obchodní firma nesměla být podle § 10 odst. 1 obchodního zákoníku zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele, musela v případě, že již působí v témže místě osoba stejného jména (jména a příjmení), obsahovat dodatek. Ze slovního znění § 9 odst. 1 ObchZ ovšem vyplývalo, že dodatek může obsahovat, i když tu tato povinnost není. Obchodní zákoník výslovně uváděl dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. 41 Právní teorie se však shoduje, že podnikatel nebyl omezen doslovným zněním obchodního zákoníku a mohl při tvorbě firmy ke svému jménu a příjmení připojit dodatek fantazijní. Tento názor byl stvrzen i v praxi – firmy fyzických osob, obsahující fantazijní dodatek, bývaly rejstříkovými soudy zapisovány do obchodního rejstříku bez jakýchkoliv problémů. Institut obchodní firmy není mezi podnikateli – fyzickými osobami rozšířen natolik jako mezi podnikajícími právnickými osobami. Domnívám se, že příčinou nízké oblíbenosti obchodní firmy u podnikatelů – fyzických osob byla kombinace následujících faktorů: a) podnikajícím fyzickým osobám byla stanovena povinnost zápisu do obchodního rejstříku pouze v případě, jestliže výše jejich výnosů nebo příjmů snížených o daň
40
BARTOŠÍKOVÁ; PLÍVA, 2009, op. cit., s. 22-23. TOMSA, Miloš. K obchodnímu jménu a jeho ochraně. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2014]. 41
20
z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku sto dvacet milionů Kč; b) relativně vysoké administrativní náklady spojené se zápisem do rejstříku 42; c) uplatňování zásady firemní vázanosti při tvorbě kmenu obchodní firmy fyzických osob. Mám za to, že by měla být zachována podmínka pro zápis fyzických osob – podnikatelů do obchodního rejstříku uvedená pod písmenem a), takových podnikatelů je minimum a ostatním podnikatelům by měla být dána volnost v rozhodnutí, zda chtějí mít svou obchodní firmu a požívat absolutní ochrany poskytované normami firemního práva. Zachována by naopak neměla být povinnost uvádět v rámci firmy své úřední jméno a příjmení v přesném znění. Domnívám se totiž, že pokud by byla opuštěna zásada vázanosti při tvorbě kmene fyzické osoby a podnikatelé mohli užívat přezdívky, pseudonymy a další pro ně příznačná označení, došlo by k zatraktivnění institutu obchodní firmy mezi fyzickými osobami. Podnikající fyzické osoby by měly vyšší zájem na ochraně svého označení a počet návrhů na jejich zápis do obchodního rejstříku by výrazně vzrostl, což by ve svém důsledku přispělo k umocnění významu celého institutu obchodní firmy. 2.3.2 Firma právnické osoby Tvorba firemního kmene právnických osob nepodléhala zásadě vázanosti jako u osob fyzických. Obchodní zákoník připouštěl firmy osobní, věcné, a též fantazijní, různým způsobem kombinované, smyšlené, převzaté z řecké mytologie či různých vědních oborů. V tomto směru se nekladl požadavek pravdivosti, jako tomu bylo u obchodní firmy fyzické osoby. Ani u právnických osob nebyly vyloučeny patronymy, jejichž podstatou je, že se obchodní firmou stávalo jméno zakladatele či majitele obchodní společnosti, které ovšem často postupně ztrácelo svůj osobní charakter (např. ŠKODA Plzeň, a.s.).43 Hlavním z omezujících kritérií pro volbu firmy byly podmínky dané § 10 obchodního zákoníku44 a v některých případech též podmínky kladené na firmu ustanoveními zvláštních předpisů (např. zákonem o bankách či zákonem o kolektivním investování). 45 Nutno bylo samozřejmě zohlednit skutečnost, že obchodní firma nesměla narušovat obecnou mravnost, tj. nesměla obsahovat vulgární a dvojsmyslná slova, fašistická označení atd. a navíc musela
42
Ke dni 1. 3. 2014 je dle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazba poplatku za první zápis do veřejného rejstříku pro fyzické osoby-podnikatele stanovena ve výši 6.000,- Kč. 43 HAJN, Petr. K úpravě obchodního jména. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2014]. 44 § 10 odst. 1 obchodního zákoníku: „Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek odlišující právní formu.“ 45 DĚDIČ, Jan. Obchodní firma. In: DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 79.
21
vyhovovat i předpisům z oblasti průmyslového práva a požadavkům z oblasti práva nekalé soutěže.46 Zásada vázanosti se uplatňovala u dodatků označujících právní formu právnických osob, které byly obchodním zákoníkem stanoveny jako obligatorní. Právnické osoby (obchodní společnosti) měly povinnost užít dodatek označující jejich právní formu, a to v jednom z tvarů, obsažených v kogentních ustanoveních obchodního zákoníku, upravujících příslušnou formu obchodní společnosti. Společnost si mohla vybrat pouze jedinou podobu obligatorního firemního dodatku označujícího její právní formu; pod firmou obsahující zvolenou formu dodatku byla poté povinna činit veškeré své právní úkony. Příkladem budiž společnost podnikající pod obchodní firmou PERSEUS, a.s., která nemohla užívat firmu v podobě PERSEUS, akc.spol. Obchodní zákoník totiž nepřipouštěl, že by dodatek mohl být zapsán alternativně v různých podobách; pokud by obchodní společnost střídavě vystupovala jako PERSEUS, a.s. a PERSEUS, akc.spol., nutně by to znamenalo, že by měla obchodní firmy dvě, což obchodní zákoník zřetelně (§ 9 odst. 2) vylučoval. A pokud by společnost podala návrh na zápis firmy se zkráceným dodatkem do obchodního rejstříku, jednalo by se o návrh na zápis změny obchodní firmy, neboť obchodní zákoník nepovoloval paralelní existenci dvou různých dodatků. Stav, kdy by obchodní společnost měla zapsána dodatek ve dvou různých podobách, by totiž vedl k nepřípustné pluralitě firem. 47 Otázkou zůstává, zda bylo možno dodatek, označující právní formu obchodní společnosti, předřadit samotnému názvu dané společnosti. Obchodní zákoník takovou skladbu obchodní firmy nevylučoval, na druhou stranu z gramatického výkladu pojmu „DODATEK“ se dalo dospět k závěru, že dodatek k něčemu připojujeme, dodáváme, že sám o sobě nemůže bez něčeho, k čemu jej dodáváme, samostatně existovat. Z logiky věci plyne, že dodatek by měl následovat až po vlastním názvu společnosti, jelikož pouze obsahuje doplňkovou (dodatkovou) informaci. 48 Šlo však argumentovat, že se stále pohybujeme v oblasti soukromého práva, ovládaného zásadou „co není zakázáno, je povoleno“, tudíž jsem názoru, že uvedení dodatku, označujícího právní formu společnosti před samotným názvem společnosti (například Akciová společnost SPRINT), nemohlo být překážkou pro zápis takto koncipované obchodní firmy do obchodního rejstříku. 2.3.3 Koncernová firma Existence koncernů (holdingů) je v dnešní době jevem velice častým. Z hlediska jejich existence bylo proto nanejvýš praktické, aby jednotlivé obchodní společnosti tvořící jeden koncern mohly užívat stejnou nebo podobnou firmu, případně alespoň její část. To je vhodné i
46
BŘEŇ, Milan. Obchodní jméno s.r.o. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2014]. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 17-18. 48 BŘEŇ, op. cit. 47
22
z hlediska třetích osob, kterým je tímto dáváno najevo, že určité osoby jsou podřízeny jednotnému řízení v rámci jednoho koncernu. 49 Z důvodů, uvedených v předchozím odstavci, obchodní zákoník upravoval zvláštní druh obchodní firmy právnických osob, označovaný jako koncernová firma, když stanovoval, že „firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k témuž koncernu, mohou obsahovat shodné prvky, obsahují-li dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li dostatečně navzájem rozlišitelné.“50 Tím docházelo k částečnému prolomení zásady nezaměnitelnosti firmy, která ale byla zachována tím, že podnikateli byla uložena povinnost připojit koncernový dodatek a zachovat určitou míru rozlišitelnosti firmy. Koncernový dodatek mohl být vyjádřen jako „člen koncernu XY“.51 V praxi rejstříkových soudů však bylo sporné, zda šlo koncernový dodatek použít ve formě „člen skupiny XY“, přičemž na možnosti jeho použití se neshodovala ani právní teorie. Za pozitivní skutečnost považuji, že obchodní zákoník reflektoval podnikatelskou praxi a vzrůstající počet koncernů a povolil podnikatelům, jejichž podniky náleží k jednomu koncernu, užívat obchodní firmy obsahující shodné prvky. Stejně kvituji skutečnost, že obchodní zákoník vyžadoval určitou, byť ne přesně stanovenou, míru vzájemné odlišitelnosti těchto firem. Za negativní aspekt úpravy koncernové firmy v obchodním zákoníku naopak považuji povinnost připojit dodatek o příslušnosti ke koncernu. Ten totiž neúměrně prodlužoval obchodní firmu, v důsledku čehož firma ztrácela na své hodnotě. Stejného názoru byla zřejmě celá řada podnikatelů, kteří povinnost připojit koncernový dodatek ignorovali a dodatek ke svým firmám nepřipojovali. Nefunkčnost celé úpravy koncernového dodatku pak konečně umocňovala skutečnost, že ani rejstříkové soudy dodatek o příslušnosti ke koncernu v zákonem stanovených případech nevyžadovaly a firmy bez tohoto dodatku do obchodního rejstříku zapisovaly. 2.3.4 Společné obchodní jméno více podnikajících osob Ačkoli problematika společného obchodního jména obsahově nezapadá do této podkapitoly, jeví se mi jako nejvhodnější ji zařadit právě sem. Obchodní zákoník stanovoval, že „podniká-li více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně. Společné jméno není firmou.“52 Zařazení výše citovaného odstavce mezi ustanovení firemního práva považuji za nesystematické. Druhou větu předmětného ustanovení navíc považuji za zcela nadbytečnou – společné obchodní jméno se do obchodního rejstříku nikdy nezapisovalo, tudíž je nadmíru
49
DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 21. § 11 odst. 6 obchodního zákoníku. 51 BARTOŠÍKOVÁ; PLÍVA, 2009, op. cit., s. 31. 52 § 10 odst. 2 ObchZ 50
23
jasné, že ani nemohlo být obchodní firmou. Do budoucna tak doporučuji, aby předmětné ustanovení bylo vypuštěno či v rámci zákona systematicky přeřazeno do obecné části upravující název právnických osob.
2.4
Převod, přechod a změna obchodní firmy
2.4.1 Stará firma V souvislosti s převodem a přechodem obchodní firmy je nutno se zmínit o pojmu stará firma. Stará firma je obchodní firmou, kterou podnikatel nabyl od jiného podnikatele. Je založena na pojetí, že podstatná je známost firmy v kruzích klientely, její zavedenost v obchodním styku a tudíž i konkurenční ocenitelnost.53 Povinnost podnikat pod starou firmou obchodním zákoníkem stanovena nebyla, obchodní zákoník jen zakotvoval její možnost.54 Konkrétně obchodní zákoník umožňoval zachovat starou firmu v případě převodu nebo přechodu podniku na nového vlastníka. To souviselo se skutečností, že firma se v průběhu existence podniku stávala významnou hospodářskou hodnotou, důležitou složkou podniku, která plnila individualizační a identifikační funkci. 55 Zachování staré obchodní firmy i v případě převodu nebo přechodu podniku na nového majitele bylo sice v rozporu se zásadou pravdivosti, avšak pro mnohé podnikatele měla možnost nadále užívat původní obchodní firmu nezastupitelnou hodnotu (v obchodních kruzích mohla být firma slavnou či proslulou). 2.4.2 Dědění obchodní firmy Pokud jde o obchodní firmu jako předmět dědictví, obchodní zákoník umožňoval, aby ten, kdo zdědí podnik po zesnulém podnikateli, dále podnikal pod starou firmou (pod obchodní firmou zůstavitele). V takovém případě, pokračoval-li dědic v podnikání, musel ke zděděné obchodní firmě připojit tzv. nástupnický dodatek - dodatek, z něhož bylo patrno, že se jedná o nástupnictví v obchodní firmě. 56 Úprava obsažená v obchodním zákoníku tak dávala dědicům možnost využít dobré pověsti podniku (goodwill) a nadále provozovat podnik pod dosavadní obchodní firmou. Zároveň zajišťovala uložením dodatku označujícího nástupnictví, aby obchodní firma byla v souladu se zásadou pravdivosti. Bylo však pouze na vůli dědice, zda starou obchodní firmu využije. 57
53
ELIÁŠ, 2006, op. cit., s. 74. POKORNÁ a kol., 2009, op. cit., s. 48. 55 BEJČEK, Josef a kol. Nástin obchodního práva. 3. dotisk 2., upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 15. 56 Převod/přechod obchodní firmy. Sagit.cz [online]. © 1996-2014 Nakladatelství Sagit [cit. 18. 2. 2014]. 57 LOCHMANOVÁ, Ludmila. Práva na označení: obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. Vyd. 1. Praha: Orac, 1997, s. 22. 54
24
Souhlas s užíváním obchodní firmy mohl zůstavitel zahrnout do závěti nebo jej mohl dát jiným způsobem, který však musel být vždy výslovný. Jestliže v tomto smyslu zůstavitel před smrtí žádnou vůli nevyjádřil, bylo možné nahradit jeho vůli souhlasem dědiců. Obchodní zákoník užíval množného čísla, což musíme chápat tak, že souhlas k pokračování v podnikání pod starou firmou byl vyžadován ode všech dědiců. To znamená, že byť jen jeden nesouhlasící dědic mohl zabránit dalšímu užívání staré firmy. Ačkoli to z textu obchodního zákoníku jednoznačně nevyplývá, tak i výslovný nesouhlas, vyslovený zůstavitelem před jeho smrtí, trvání staré firmy zabraňoval. 58 Obchodní zákoník blíže nespecifikoval přesné znění nástupnického dodatku. Právní nauka se však shoduje na tom, že postačil dodatek pouze ve stručné formě, nebylo potřeba uvádět celé jméno právního nástupce. Podnikatel ale měl volit takový dodatek, z kterého bude jasně patrno, že se opravdu o právního nástupce jedná (např. „nástupce“, „dědic-vnuk“ apod.). Úprava obsažená v obchodním zákoníku tak vhodně kombinovala možnost dědice využít dříve vybudované dobré pověsti podniku se současným naplněním zásady pravdivosti, která se projevovala v povinnosti připojit ke zděděné firmě nástupnický dodatek. Za poněkud přísnou považuji právní úpravu pro případ, kdy by s užíváním staré firmy nedal souhlas pouze jediný z mnoha dědiců. Ačkoli by ostatní dědicové jednomyslně souhlasili s užitím staré firmy, jediný z dědiců mohl i bez rozumného důvodu blokovat její další užívání. Stojí proto za uvážení, zda by nebylo vhodné změnit právní úpravu například ve smyslu, že postačí souhlas většiny dědiců, nikoli všech. Dále by šlo namítnout, zda by v textu zákona mohl být uveden alespoň demonstrativní výčet nástupnických dodatků, které podnikatelé mohou použít. Jejich užívání však v praxi nečinilo větších problémů, tudíž zastávám názor, že takového výčtu i nadále nebude třeba. 2.4.3 Přechod firmy právnické osoby univerzální sukcesí První podmínkou přechodu práva k obchodní firmě právnické osoby v rámci univerzální sukcese byl zánik původní právnické osoby bez likvidace. Druhou podmínkou byl projev vůle nástupnické osoby o převzetí obchodní firmy, což v praxi znamenalo nezbytnost upravit otázku převzetí obchodní firmy v projektu fúze nebo ve smlouvě o rozdělení. Dle obchodního zákoníku však nebyl úplně vyloučen ani volnější výklad, připouštějící převzetí firmy konkludentně, bez výslovné dohody. Docházelo-li ke sloučení obchodních společností, komplikovala se situace v tom, že společnost přejímající již nějakou obchodní firmu měla. Velice často neměla zájem na tom ji měnit a firmu zaniklé obchodní společnosti nevyužila. Mohlo se tak stát, že si již nevyužívanou firmu nechala zapsat jiná obchodní společnost, aby mohla parazitovat na pověsti zaniklé obchodní společnosti. V takovém případě se přejímající společnost mohla 58
PELIKÁNOVÁ, 2004, op. cit., s. 141.
25
bránit právem nekalé soutěže.59 V případě, že přejímající obchodní společnost měla jinou právní formu, než společnost původní, byla samozřejmě povinna změnit dodatek v souladu se svou právní formou. 2.4.4 Smluvní převod obchodní firmy Obchodní zákoník povoloval pouze tzv. vázaný převod firmy. Převod firmy byl možný jen současně s převodem podniku jako celku, popřípadě i jeho části, ovšem za podmínky, že dosavadní podnikatel zbývající část provozoval pod jinou firmou nebo tato část zanikla likvidací. V této souvislosti je nutno zmínit, že obchodní zákoník hovořil o zániku části podniku likvidací, tato formulace však byla nepřesná, protože likvidace byla institutem spojeným s právnickými osobami, nikoli s podniky, které byly pouhými věcmi nebo jejich částmi. 60 Pokud šlo o převod části podniku, z ustanovení § 487 obchodního zákoníku vyplývalo, že převáděná složka podniku musela tvořit samostatnou organizační složku. 61 Nutno však podotknout, že vázaný převod firmy nebránil tomu, aby byl převeden podnik či jeho část bez obchodní firmy. Potřeba je též uvést, že i v případě smluvního převodu podniku či jeho části se pro užití staré firmy aplikovala výše nastíněná pravidla o připojení nástupnického dodatku. 2.4.5 Změna obchodní firmy fyzické osoby Dá se říct, že ke změně úředního jména a příjmení fyzické osoby dochází nejčastěji (nikoli však výlučně) v důsledku sňatku, proto se problematika změny obchodní firmy fyzické osoby nejvíce především dotýká žen - podnikatelek. Ačkoli ke změnám úředního jména z jiných důvodů taktéž dochází, jsou daleko méně časté. Obchodní zákoník stanovoval, že „fyzická osoba, která změnila své jméno, může používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím nové jméno.“ Toto ustanovení však blíže nespecifikovalo pořadí, v jakém má být uvedeno původní jméno a dodatek s novým jménem. Formulaci „i své dřívější jméno“ lze chápat tak, že dřívější jméno je méně výraznou součástí obchodní firmy, tudíž se uvádí až jako druhé v pořadí. K opačnému závěru ale lze dospět, když pojem dodatek chápeme v doslovném a běžném smyslu, jakožto slovní spojení za něčím následující, nikoli ničemu předcházející, což by znamenalo, že druhé v pořadí bude jméno nové. 62 Jak tedy vidíte, ani na základě jazykového či logického výkladu nelze z předmětného ustanovení jednoznačně vyvodit, zda podnikatel byl povinen uvést v rámci firmy jako první své původní nebo své nové jméno. S přihlédnutím ke skutečnosti, že obchodní zákoník ani blíže neupravoval formu dodatku obsahujícího nové jméno, mohl
59
Tamtéž, s. 143. ELIÁŠ, 2006, op. cit., s. 75. 61 LOCHMANOVÁ, 1997, op. cit., s. 22. 62 HAJN, 1995, op. cit., s. 18. 60
26
dodatek v některých případech působit klamavě. Mohla proto nastat celá řada situací, kdy dodatek mohl působit klamavě: 1) Podnikatel připojil nové jméno bez jakéhokoli jiného slovního spojení (např. „Pavel Straka, Jan Orel“) – v zákazníkovi vyvolává dojem, že jde o společné jméno sdružení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jako „občanský zákoník“). Z firmy navíc nebylo patrno, které jméno je nové a které je původní. 2) Podnikatel použil slovního spojení před původním či novým jménem v případě úřední změny jména (např. „Petr Pacanda, nově Oldřich Nový“ nebo „Oldřich Nový, dříve Petr Pacanda“). Takto koncipovaná firma zněla zmatečně a zákazníky spíše uváděla do omylu. 3) V případě transgenderových osob bude nová firma působila zmatečně, ne-li komicky (např. „dříve Petr Rychlý, nyní Jana Konečná“). 63 S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto považuji úpravu změny firmy fyzických osob v důsledku změny úředního jména za matoucí a nepraktickou. Ačkoli se zákonodárce snažil vyhovět zásadě pravdivosti obchodní firmy, mám za to, že taková úprava podnikatelům spíše přinášela problémy s identifikací ze strany třetí osob. Dalo by se říct, že stanovením povinnosti připojit dodatek obsahující nové jméno byl podnikatel bezdůvodně „trestán“ - jeho firma v důsledku takové změny mátla zákazníky a ztrácela svoji hodnotu. Domnívám se tak, že zákonodárce by v rámci nové právní úpravy měl reflektovat skutečnost, že v důsledku změny úředního jména fyzické osoby zůstává osoba podnikatele stejná a zachování firmy v původním znění tak ani zákazníky nemůže klamat.
2.5
Užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby
Obchodní zákoník připouštěl, aby součástí firmy právnické osoby bylo jméno jejího společníka nebo jejího člena. V případě, že daný společník či člen přestal být společníkem či členem dané právnické osoby, mohla právnická osoba užívat jeho jméno dále jen s jeho souhlasem. Pokud daný společník nebo člen zemřel nebo zanikl, vyžadoval obchodní zákoník jeho předchozí souhlas anebo souhlas dědice nebo právního nástupce. Ustanovení upravující problematiku užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby (§ 11 odst. 5 obchodního zákoníku) bohužel nečinilo žádný rozdíl mezi společnostmi osobními a společnostmi kapitálovými, jejichž koncepce se však v mnohém odlišuje. Charakteristickým rysem osobních společností je důraz na osobní, individuální vlastnosti společníků a jejich bezprostřední zapojení do podnikání; na rozdíl od toho jsou společnosti kapitálové chápány jako korporace, právnické osoby, které existují nezávisle na svém společnickém složení,
63
POKORNÁ a kol., 2009, op. cit., s. 50.
27
neboť z hlediska společníků jde hlavně o výhodné investování do obchodních podílů či akcií. 64
Je tedy otázkou, zda předmětné ustanovení podmiňovalo souhlasem další užívání jména bývalého společníka jak ve firmě osobní společnosti (kde tuto podmínku považuji za oprávněnou), tak i ve firmě kapitálové společnosti (kde by se o podmínce souhlasu s dalším užitím jména bývalého společníka dalo polemizovat) a zda mají soudy toto ustanovení aplikovat mechanicky na všechny případy. V této otázce se ztotožnuji s názory Jarmily Pokorné a Evy Večerkové, které dovozují že „jen velmi zužujícím výkladem bychom mohli dospět k názoru, že souhlas společníka - fyzické osoby (popř. jeho dědiců) s užíváním jeho jména ve firmě společnosti poté, co jeho účast na společnosti zanikla, je nutný pouze u osobních společností. …nedomníváme se, že je nutno aplikovat ust. § 11 odst. 5 obch. zák. mechanicky na základě doslovného výkladu. Soud by měl přihlížet i k zájmu společnosti na zachování stability její identifikace a pověsti a neměl by bez dalšího vyhovět společníkovi, který by svůj souhlas s dalším užíváním svého jména ve firmě společnosti odpíral zcela neodůvodněně a svévolně.“65 Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že problematika udělování souhlasu s užitím jména třetí osoby ve firmě právnické osoby mohla být v rámci obchodního zákoníku upravena podrobněji, a to zejména s přihlédnutím k rozdílům mezi osobními a kapitálovými společnostmi. Přikláním se proto k řešení, že v případě osobních společností by souhlas s užíváním jména bývalého společníka měl být vyžadován; vazba mezi osobní společností a jejím bývalým společníkem je nepoměrně silnější, než je tomu u společností kapitálových. Naopak u společností kapitálových by takový souhlas neměl být vyžadován vůbec nebo pouze v případech, kdy to bude mezi kapitálovou společností a jejím společníkem před jeho vystoupením ujednáno. Další otázkou zůstává, zda souhlas udělený bývalým společníkem mohl být udělen pouze na dobu určitou nebo zda mohl být odvolán. Domnívám se, že nic nebránilo společnosti a bývalému společníkovi sjednat udělení souhlasu na dobu určitou. Stejně tak se domnívám, že si strany mohly při udělování souhlasu ujednat podmínky, za kterých mohl být souhlas společníkem odvolán. Pokud by nebylo takového ujednání, mám za to, že se jednalo o souhlas časově neomezený a neodvolatelný. Na druhou stranu však mohly nastat extrémní situace (například nakladatelství vydávající odbornou a naučnou literaturu začne po odchodu společníka a udělení souhlasu s užitím jeho jména ve firmě vydávat časopis s pornografickou tématikou), v kterých mohl mít bývalý společník eminentní zájem na tom, aby mohl svůj souhlas odvolat a bylo by zjevně nespravedlivé, kdyby mu možnost odvolat dříve udělený souhlas byla odepřena. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak bylo zřejmě 64
POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva. Jméno společníka – fyzické osoby jako součást firmy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 11, s. 460. 65 POKORNÁ; VEČERKOVÁ, 2008, op. cit., s. 462.
28
nejvýhodnější, když si daná společnost a její bývalý společník sjednali veškeré podmínky užití jména již při udělování souhlasu. Z hlediska právní jistoty bylo dle mého takové ujednání oboustranně nejvýhodnější, když působílo preventivně vůči budoucím sporům a problémům při případném odvolávání souhlasu. Na závěr je nutno dodat, že i právnické osoby mohly dle obchodního zákoníku být členy družstva či společníky obchodní společnosti. Ačkoli tak v této podkapitole hovořím o fyzických osobách, souhlas s užitím jména byl obchodním zákoníkem vyžadován též od osob právnických, proto se výše uvedené teze vztahovaly i na ně.
2.6
Ochrana obchodní firmy
2.6.1 Obecně k ochraně obchodní firmy Obchodní firma požívala dle obchodního zákoníku ochranu dvojího druhu, a to ochranu poskytovanou ustanovením § 12 obchodního zákoníku (tzv. ochranu absolutní) a ochranu poskytovanou předpisy práva nekalé soutěže (tzv. ochranu relativní). Absolutní ochrana obchodní firmy spočívala v tom, že podnikatel, do jehož práva k obchodní firmě bylo zasaženo, se mohl domáhat ochrany vůči každému, kdo se takového jednání dopustil. Takové ochrany však požíval jen ten podnikatel, který použil firmu po právu jako první. 66 Absolutní ochrana tedy chránila podnikatele vůči širšímu okruhu rušitelů, na rozdíl od relativní ochrany ale nepostačovalo k aplikaci sankcí vypočtených v § 12 obchodního zákoníku pouhé ohrožení práv, do práv muselo být skutečně zasaženo. Relativní ochrana obchodní firmy byla zabezpečována prostřednictvím práva nekalé soutěže. Aby mohla být uplatněna, musely být naplněny podmínky generální klauzule o nekalé soutěži.67 Oproti absolutní ochraně dané § 12 obchodního zákoníku tak bylo vyžadováno, aby se "soupeřící" strany nacházely v soutěžním vztahu. Dalším zásadním rozdílem byla skutečnost, že pro poskytnutí absolutní ochrany dle § 12 obchodního zákoníku bylo nutné, aby k neoprávněnému užívání již došlo (neoprávněné užívání proběhlo nebo probíhá), zatímco dle nekalosoutěžního ustanovení § 44 obchodního zákoníku postačilo, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu jinému subjektu, aniž by tím porušitel nutně musel získat materiální či jiný prospěch. 68 Takové jednání navíc muselo být v rozporu s dobrými mravy soutěže, což dle § 12 obchodního zákoníku též nebylo vyžadováno. Při porušení nebo ohrožení práv k obchodní firmě nemusela být vůbec porušena nebo ohrožena práva vyplývající z jiných právních předpisů než je obchodní zákoník (např. 66
BARTOŠÍKOVÁ; PLÍVA, 2009, op. cit., s. 32. § 44 odst. 1 obchodního zákoníku: „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“ 68 LOCHMANOVÁ, Ludmila. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce [online]. Economia, publikováno 26. 4. 2007 [cit. 21. 2. 2014]. 67
29
autorské právo, právo k ochranné známce…), ani nemuselo dojít k nekalosoutěžnímu jednání. Pokud však byla dotčená osoba zkrácena i na těchto svých dalších právech, mohla je uplatňovat vedle absolutní ochrany poskytované § 12 obchodního zákoníku. 69 2.6.2 Legitimace k řízení o ochraně dle § 12 obchodního zákoníku Aktivně legitimován v řízení o ochraně podle § 12 obchodního zákoníku byl ten, kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy. K aktivní legitimaci v případě nároku dle § 12 obchodního zákoníku zaujímá právní teorie dva rozdílné přístupy. Stanislav Devátý a Petr Toman uvádějí, že „aktivně legitimován v řízení o ochraně podle § 12 ObchZ je především podnikatel, který doloží, že neoprávněným užíváním jeho obchodní firmy jinou osobou byl dotčen na svých právech. Důležitým pojmem v celé právní úpravě jsou slova „na svých právech.“ Příslušným výkladem lze doložit, že to nemusí být jen jeho právo na nezaměnitelnost obchodní firmy, ale může jít o jakékoli právo garantované Listinou základních práv a svobod nebo zákonem. Lze si představit neoprávněné užívání obchodní firmy – společnosti s ručením omezeným, jehož důsledkem je narušení práva fyzické osoby – společníka této společnosti na ochranu její osobnosti nebo jiných jejich práv.“70 Přikláním se však k názoru Evy Večerkové, která poukazuje na skutečnost, že § 12 byl zařazen mezi ustanoveními firemního práva a nemohl tak poskytovat ochranu jiným subjektům, než jsou podnikatelé s firmou: "nelze použít rozšiřující výklad, podle něhož právní ochranu obchodní firmy mohou využít různé podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, které byly dotčeny na svých právech, tedy na jakýchkoli právech, např. na právech k ochranné známce, právech ke svému jménu (jsou-li fyzickými osobami) nebo názvu (jsou-li právnickými osobami), na autorských právech apod." 71 Vzhledem ke skutečnosti, že předmětná otázka nebyla soudy nikdy judikována, lze jen polemizovat, který z výše uvedených názorů je skutečně správný. Pasivní legitimace ve sporu podle § 12 obchodního zákoníku nečinila větší výkladové problémy, proto lze říci, že pasivně legitimován v takovém řízení o ochraně byl nejen podnikatel, ale každý, kdo neoprávněným užíváním obchodní firmy zasáhl do tohoto chráněného práva.72
69
POKORNÁ a kol., 2009, op. cit., s. 54. DEVÁTÝ, Stanislav; TOMAN, Petr. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2001, s. 92. 71 VEČERKOVÁ, Eva. Obchodní firma. In: FALDYNA, František a kol. Obchodní právo: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.3.2005. Praha: ASPI, 2005, str. 40-41. 72 DEVÁTÝ; TOMAN, op. cit., s. 93. 70
30
2.6.3 Nároky při neoprávněném užívání firmy Pojem neoprávněného užívání obchodní firmy bylo nutno chápat v širokém smyslu. Pod pojem neoprávněného užívání spadal nejenom případ, kdy si rušitel přisvojí cizí obchodní firmu a užíval ji, ale i případ, kdy si sám zvolil a nechal do obchodního rejstříku pro sebe zapsat firmu zaměnitelnou s obchodní firmou již po právu užívanou jiným podnikatelem. Obchodní zákoník poskytoval ochranu i v případě, kdy někdo užíval cizí obchodní firmu ve zkreslené podobě nebo nepřesně, jestliže tím vyvolal zaměnitelnost s jinou obchodní firmou. Vzhledem k různé povaze protiprávního jednání musely být odlišné i nároky, kterých se podnikatel, dotčený na svých firemních právech, mohl na rušiteli domáhat.73 Při neoprávněném užívání firmy tak § 12 obchodního zákoníku poskytoval následující škálu nároků: zdržení se jednání (tzv. zdržovací nárok), odstranění závadného stavu (tzv. odstraňovací nárok), vydání bezdůvodného obohacení, přiměřené zadostiučinění a náhradu škody. Stejné nároky měl podnikatel i v případě relativní ochrany (poskytované nekalosoutežním § 53 obchodního zákoníku); docházelo tak k jejich dualizaci. V každém jednotlivém případě však bylo nutné pečlivě zvažovat, zda jsou naplněny všechny podmínky, za nichž je možné předmětný typ ochrany použít. Ochrana prostřednictvím ustanovení o nekalé soutěži byla použitelná jenom v případě, že neoprávněné užití firmy vykazovalo znaky nekalé soutěže. Bylo velice pravděpodobné, že při neoprávněném užití obchodní firmy dle § 12 obchodního zákoníku se též jednalo o nekalosoutěžní jednání, tudíž podnikatel se mohl v rámci jedné žaloby současně opírat o ochranu absolutní i relativní. Kromě výše zmíněných nároků mohl soud účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno, přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. Tento nárok ale nebyl typickým nárokem dle obchodního práva, jeho úprava byla převzata ze zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“).74 Z hlediska významu dobré pověsti podnikatele se mi tento způsob ochrany jevil jako velice účinný.
2.7
Zápis firmy do obchodního rejstříku
Obchodní firma vznikala okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. Zápis firmy do obchodního rejstříku měl povahu konstitutivní, podnikatel tedy v okamžiku zápisu získával
73
PELIKÁNOVÁ, 2004, op. cit., s. 149. § 155 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů: „Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.“ In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2014]. 74
31
právo k obchodní firmě a firma začala požívat absolutní ochrany dle § 12 obchodního zákoníku. V případě, že by byl podnikatel na svých firemních právech dotčen ještě před zápisem firmy do obchodního rejstříku, nemohl na ochranu svého jiného označení (v té chvíli se stále nejednalo o obchodní firmu) použít § 12 obchodního zákoníku, ale pouze předpisy práva nekalé soutěže. Mohlo se však stát, že podnikatel byl v tomto mezidobí dotčen na svých právech k „budoucí obchodní firmě“, aniž rušitel naplnil podmínky pro nekalosoutěžní jednání dle generální klauzule nekalé soutěže. V takovém případě podnikatel nepožíval absolutní ani relativní ochrany obchodní firmy a mohl využít například institut náhrady škody. To však pouze v případě, že způsobenou škodu v řízení před soudem prokázal, což v takových případech bylo velmi problematické. K řízení ve věcech obchodního rejstříku, tedy i k zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku, byl příslušný soud, v jehož obvodu byl obecný soud fyzické nebo právnické osoby, jíž se zápis v rejstříku týkal. 75 Jiné subjekty nebyly k zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku oprávněny. V souladu s § 200db odst. 1 občanského byl rejstříkový soud povinen provést zápis do obchodního rejstříku nejpozději do pěti pracovních dnů. Se vzrůstajícím počtem podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku ale vzrůstal i počet návrhů na zápis změn zapsaných skutečností do obchodního rejstříku, což v praxi vedlo k přetěžování rejstříkových soudů, které tak nebyly schopny provádět zápisy ve výše uvedené zákonem stanovené lhůtě. To ve svém důsledku činilo podnikatelům nemalé problémy při výkonu jejich podnikatelské činnosti. Stálo tak za úvahu, zda nedelegovat část pravomocí rejstříkových soudů na třetí osoby tak, aby byla rejstříková agenda rovnoměrněji rozdělena mezi více subjektů, které budou schopny provádět zápisy v zákonem stanovené lhůtě.
2.8
Shrnutí základních problémů právní úpravy
V této závěrečné podkapitole jsou shrnuty základní systematické a výkladové problémy, které vznikají v souvislosti s úpravou firemního práva obsaženou v obchodním zákoníku. Stručná právní úprava. Firemní právo je vcelku obsáhlým subodvětvím obchodního práva, kterému však bylo v rámci obchodního zákoníku věnováno pouze pět paragrafů, čítajících patnáct odstavců. Zákonná úprava obchodní firmy v obchodním zákoníku tedy nebyla nikterak podrobná a její mezery musely být vyplněny sjednocující judikaturou soudů a závěry učiněnými právní teorií. Nesystematické zařazení ustanovení neupravujících firmu. Mezi ustanoveními firemního práva bylo nesystematicky a nadbytečně zakomponováno ustanovení týkající se podnikatelů nezapsaných v obchodním rejstříku, kteří obchodní firmu nemají, jakož i institut společného jména sdružení právnických osob, které též nebylo obchodní firmou a nepožívalo 75
§ 200a odst. 1 občanského soudního řádu.
32
ochrany dle firemního práva. Domnívám se, že tato ustanovení by měla být přeřazena do části upravující postavení podnikatele a do části obecně upravující právnické osoby či jejich sdružování. Zásada vázanosti při tvorbě firmy fyzických osob. Tvorba obchodní firmy fyzických osob byla ovládána zásadou vázanosti. Skutečnost, že firma fyzické osoby musela vždy obsahovat úřední jméno a příjmení podnikatele, vedla k tomu, že obchodní firma nebyla mezi podnikateli – fyzickými osobami rozšířena. Podnikatelům – fyzickým osobám obchodní zákoník neumožňoval kreativitu při tvorbě kmene firmy, čímž oslaboval její propagační a reklamní funkci. Optimálně nebyla řešena ani problematika dodatku obsahujícího nové jméno pro případ, že fyzická osoba změnila své úřední jméno. Obchodní zákoník nestanovoval pořadí dřívějšího jména a dodatku obsahující nové jméno, neupravoval ani znění dodatku. Firma se navíc v důsledku připojení dodatku obsahujícího nové jméno neúměrně prodlužovala, ztrácela svoji hodnotu a namísto toho, aby třetí osoby jasně informovala o novém jménu podnikatele, působila v některých případech zmatečně a třetí osoby uváděla do omylu. Dodatek vyjadřující příslušnost ke koncernu. Koncernový dodatek neúměrně prodlužoval délku firmy, čímž ji znehodnocoval. Samotná úprava koncernové firmy v obchodním zákoníku navíc ani nebyla podnikatelskou veřejností akceptována. V praxi tak nebylo výjimkou, že členové jednoho koncernu užívali obchodní firmy obsahující shodné prvky, aniž by připojili koncernový dodatek. K tomu přispívala též skutečnost, že rejstříkové soudy připojení koncernového dodatku vyžadovaly pouze výjimečně a zapisovaly firmu i bez něj. Souhlas s užíváním staré firmy zůstavitele. Obchodní zákoník stanovoval velmi přísná pravidla pro případ, kdy by s užíváním staré firmy nedal souhlas pouze jediný z mnoha dědiců. Ačkoli by ostatní dědicové jednomyslně souhlasili s užitím staré firmy, jediný z dědiců by i bez rozumného důvodu mohl blokovat její použití. Stálo by proto za uvážení, zda neupravit právní úpravu například ve smyslu, že postačí souhlas většiny dědiců, nikoli všech. Omezené majetkové dispozice s obchodní firmou. Obchodní firma jakožto nehmotný statek tvořící složku podniku (věci hromadné) byla k podniku vázána silnou vazbou. To se projevovalo tím, že obchodní firmu šlo převést pouze současně s podnikem či jeho částí. Podnikatelé tak byli značně omezováni ve svých majetkových dispozicích s obchodní firmou. Nebylo tak například možné převést současně ochrannou známku a obchodní firmu (které často bývaly v podobném znění), aniž by byl současně převeden podnik či jeho část. Lze tedy dovodit, že omezení dispozic tak ve svém důsledku zasahovalo i do převodů jiných průmyslových práv (například výše zmíněného práva k ochranné známce).
33
Povinnost připojení dodatku obsahujícím nové jméno v případě změny úředního jména fyzické osoby. Obchodní zákoník nijak nereflektoval skutečnost, že v důsledku změny úředního jména fyzické osoby zůstává osoba podnikatele stejná a tudíž ani nemůže dojít ke klamání třetích osob a vyžadoval v těchto případech připojit dodatek obsahující nové jméno. Samotnou úpravu změny firmy fyzických osob v důsledku změny úředního jména proto považuji za matoucí a nepraktickou. Ačkoli se zákonodárce snažil vyhovět zásadě pravdivosti obchodní firmy, mám za to, že podnikatelům spíše přinášela problémy s identifikací ze strany třetí osob. Firma se navíc v důsledku takové změny neúměrně prodlužovala a ztrácela svoji hodnotu. Souhlas s užitím jména v rámci firmy právnické osoby. Domnívám se, že obchodní zákoník mechanicky vyžadoval souhlas s užíváním jména bývalého společníka v rámci obchodní firmy ve všech případech a nijak nereflektoval zásadní rozdíly v pojetí společností osobních a kapitálových. Zejména v případě společností kapitálových měla být stanovena pravidla, podmiňující další užití jména bývalého společníka ve firmě souhlasem pouze v určitých případech. Nejednoznačná aktivní legitimace v § 12 obchodního zákoníku. Z ustanovení, poskytujícího obchodní firmě absolutní ochranu, jednoznačně nevyplývá, které osoby byly aktivně legitimovány pro zahájení sporu. Ačkoli jsem se k řešení otázky aktivní legitimace v takovém sporu vyjádřil výše, tato otázka nikdy nebyla soudy řešena, tudíž ani jeden z názorů vyjádřených právní teorií nelze označit bez jakýchkoliv pochybností za správný. Nedodržování lhůt pro zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku. V důsledku přetíženosti rejstříkových soudů nebývala dodržována pětidenní lhůta stanovená pro zápisy do obchodních rejstříků, což mohlo podnikatelům působit značné problémy při výkonu jejich podnikatelské činnosti.
34
3 OBCHODNÍ FIRMA A JEJÍ ÚPRAVA DLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Třetí kapitola práce je zaměřena na úpravu obchodní firmy, jež je obsažena v novém občanském zákoníku. Její první podkapitola pojednává o systematice nové úpravy, jakož i o seřazení jednotlivých ustanovení firemního práva. Další podkapitoly se zabývají pojmem a pojetím firmy, firemními zásadami zakotvenými v zákoně, firmou fyzické osoby, koncernovou firmou, převodem a přechodem firmy, užitím jména třetí osoby ve firmě právnické osoby, ochranou obchodní firmy a zápisem firmy do obchodního rejstříku. Předposlední podkapitola je věnována úpravě jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku; tato problematika je řazena téměř na konec této kapitoly, jelikož ji nepovažuji za firemní záležitost. V závěrečné podkapitole je poté obsaženo zhodnocení nové firemní úpravy, zda nová úprava odstraňuje problémy úpravy v obchodním zákoníku, vymezené v předchozí kapitole, či zda přináší problémy nové.
3.1
Systematika nové úpravy obchodní firmy Dosavadní obecná úprava firemního práva byla obsažena v zákoně č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník. V důsledku několik let plánované soukromoprávní rekodifikace ale došlo zákonem č. 89/2012, Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník) mimo jiné ke zrušení stávajícího občanského a obchodního zákoníku a k jejich nahrazení jednotným soukromoprávním kodexem upravujícím základní otázky práva občanského, práva rodinného i práva obchodního. Od 1. ledna 2014 je tak obecná úprava obchodní firmy obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Je zařazena v jeho první části (obecná část), hlavě druhé (osoby), dílu pátém upravujícím postavení podnikatelů. Takové systematické zařazení obchodní firmy je logické, jelikož obchodní firma je institutem spojeným výlučně s osobou podnikatele; její institut se proto nehodí zařazovat mezi obchodní společnosti nebo družstva. Nový občanský zákoník však není jediným právním předpisem, jenž upravuje firemní právo. Další předpisy, které obsahují normy firemního práva, nejsou zaměřeny obecně jako občanský zákoník, ale obsahují různé odlišení, speciality a odchylky. Speciální normy firemního práva, blíže upravující obchodní firmu jednotlivých forem obchodních korporací, jsou obsaženy v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Další normy firemního práva jsou obsaženy v dalších zvláštních zákonech (o bankách, o investičních společnostech a investičních fondech apod.). Procesní úprava zápisu firmy do obchodního rejstříku je poté nově součástí samostatného zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „zákon o veřejných rejstřících PaFO“).
35
Jádrem současné úpravy firemního práva jsou ustanovení § 423 – 428 nového občanského zákoníku, kterým předchází § 422 upravující jednání podnikatele, který nemá obchodní firmu. Ačkoli je tak v porovnání s původní právní úpravou firemnímu právu věnováno více paragrafů, již na první pohled do textu zákona je patrné, že nová úprava firemního práva je „hubenější“. Konkrétně se jedná o šest paragrafů, obsahujících devět odstavců.76 Jednotlivé paragrafy firemního práva jsou řazeny následovně: a) § 423 odst. 1 - definice obchodní firmy (původně §8 odst. 1 obchodního zákoníku) - zásada jednotnosti (v obchodním zákoníku neobsažena) b) § 423 odst. 2 - zásada priority (dříve výslovně v obchodním zákoníku nevyjádřena) - ochrana před neoprávněným zásahem (§ 12 obch. zák.) c) § 424
- zásada nezaměnitelnosti a zákazu klamavosti (§ 10 odst. 1 obch.zák.)
d) § 425
- obchodní firma fyzické osoby (§ 9 odst. 1 obch. zák.)
e) § 426
- koncernová firma (§ 11 odst. 6 obch.zák.)
f) § 427
- stará firma, její přechod a převod (§ 11 odst. 1 až 4 obch.zák.)
g) § 428
- souhlas s užitím jména ve firmě právnické osoby (§ 11 odst. 5 obch.zák.)
h) § 422
- jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku (§ 11 odst. 2 obch.zák.)
Ve výše uvedeném porovnání paragrafů tak lze vidět, že došlo ke změnám v uspořádání jednotlivých norem firemního práva, což však nepovažuji za nijak zásadní ani významnou skutečnost s výjimkou skutečnosti, že úprava jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku byla nově systematicky předřazena ustanovením upravujícím obchodní firmu.
3.2
Pojem a pojetí obchodní firmy
V důsledku rekodifikace soukromého práva došlo ke změnám v terminologii soukromoprávních institutů, a to v takovém rozsahu, že je bez nadsázky můžeme označit za „malou terminologickou revoluci“. Ačkoli je pojem obchodní firma laickou veřejností dlouhodobě nepochopen a bývá zaměňován s podnikem či se subjektem podnikatele, zvolil zákonodárce v jejím případě cestu právní kontinuity a jeden z hlavních identifikátorů podnikatelů zapsaných do obchodního rejstříku nadále označuje jako obchodní firmu. I po 1. lednu 2014 tedy můžeme hovořit o firemním právu. „Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.“ 77 Definice obchodní firmy obsažená v novém občanském zákoníku téměř doslovně kopíruje
76
Poznámka autora: § 422 nového občanského zákoníku nepovažuji za ustanovení firemního práva. § 423 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014]. 77
36
dosavadní definici obsaženou v obchodním zákoníku, pouze pojem „název“ byl nahrazen pojmem „jméno“. Tato malá terminologická změna však nemá žádný zásadní vliv na definici obchodní firmy. Zůstává tak zachována koncepce, dle které je obchodní firma spjata výlučně s osobou podnikatele, a to pouze takovým, který je zapsán v obchodním rejstříku. Nezáleží přitom na skutečnosti, zda se podnikatel do obchodního rejstříku zapisuje obligatorně nebo fakultativně. Normy firemního práva se nadále aplikují též v případě fiktivních podnikatelů, tzn. osob zapsaných do obchodního rejstříku, které fakticky nevykonávají podnikatelskou činnost. Naopak na veškeré další subjekty právních vztahů se ustanovení firemního práva přímo nevztahují (fyzické osoby a právnické osoby nezapsané v obchodním rejstříku, územní samosprávné jednotky, stát). Obchodní zákoník chápal firmu jako nehmotný statek, určitou majetkovou hodnotou, která jako nehmotná složka podnikání byla součástí hromadné věci – podniku (nebyla však považována za věc). Ačkoli to nevyplývá přímo z textu nového občanského zákoníku, nově je obchodní firma považována za věc v právním smyslu. Podle užitného třídění věcí, obsaženého v § 496 nového občanského zákoníku, lze obchodní firmu řadit pod nehmotné věci (tj. práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez holé podstaty). Podle § 498 odst. 2 poté můžeme zařadit obchodní firmu jako věc movitou.78 Podnikatel, pro kterého je firma zapsána, tak má ke své firmě vlastnické právo a může s firmou dle vlastního uvážení nakládat (prodat, darovat, licencovat ji). Samotný charakter práva k obchodní firmě prošel zásadní změnou, která taktéž není na první pohled patrna z textu zákona. Zákonodárce však popisuje změnu charakteru práva k firmě v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku: „Koncepčně dochází k významnému posunu, který je do značné míry již dnes předjímaný obchodní a podnikatelskou praxí. Právo k obchodní firmě se nechápe výlučně jako právo osobní, ale spíše jako právo majetkové; proto je firma víc uvolněna pro majetkové dispozice, ať již se uskuteční samostatně, nebo v rámci obchodního závodu, se kterým je spojena“.79
3.3
Zásady firemního práva v textu nového občanského zákoníku
3.3.1 Zásada jednotnosti firmy „Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem“.80 Nový občanský zákoník přímo ve svém textu zakotvuje zásadu jednotnosti dříve dovozovanou právní teorií a judikaturou soudů. Tato zákonná formulace navazuje na dosavadní chápání zásady jednotnosti, tudíž pro její interpretaci a aplikaci bude možno využít dřívější poznatky dovozované právní naukou a judikaturou soudů. Nadále tedy platí, že podnikatel si nemůže vedle své obchodní firmy nechat zapsat do obchodního rejstříku zkratku firmy anebo že je povinen užívat dodatek 78
VEČERKOVÁ, 2014, op. cit., s. 966. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 80 § 423 odst. 1 nového občanského zákoníku. 79
37
odlišující právní formu obchodní společnosti jen v takové podobě, kterou si zvolil při zápisu firmy do obchodního rejstříku. Také to znamená, že pokud se podnikatel – fyzická osoba zapíše do obchodního rejstříku např. pod svým pseudonymem, bude povinen užívat při svém podnikání pouze tento pseudonym zapsaný v obchodním rejstříku, nikoli své úřední jméno zapsané v matrice. 3.3.2 Zásada priority „Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu použil poprvé“.81 Nový občanský zákoník přejímá do textu zákona další zásadu, dříve dovozovanou pouze právní teorií a judikaturou soudů, která vyjadřuje tezi, že chráněna může být pouze první obchodní firma, tzn. firma dříve zapsaná do obchodního rejstříku. Tím, kdo použil obchodní firmu po právu poprvé, bude v první řadě podnikatel, pro něhož byla firma zapsána do obchodního rejstříku. V důsledku uvolnění majetkových dispozic k obchodní firmě ale nemusí být chráněnou osobou vždy výhradně vlastník firmy. Příkladem může být obchodní firma, kterou užívá podnikatel na základě licence poskytnuté vlastníkem firmy – ochrana práv k obchodní firmě v takovém případě bude náležet též uživateli obchodní firmy, nikoli pouze jejímu vlastníkovi. Ochrana práv k firmě bude též náležet právnímu nástupci původního majitele firmy. Ačkoli bude právní nástupce povinen připojit ke staré obchodní firmě údaj vyjadřující právní nástupnictví, bude mu náležet ochrana práv k firmě, a to i proti podnikateli, od kterého firmu nabyl. 3.3.3 Zásada nezaměnitelnosti a zákazu klamavosti „Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani nesmí působit klamavě.“82 Nový občanský zákoník přebírá v plném rozsahu koncepci zásady nezaměnitelnosti a zákazu klamavosti dříve obsaženou v obchodním zákoníku. Nový občanský zákoník neobsahuje upřesnění, že k odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu. Proti vypuštění tohoto pravidla ničeho nenamítám, jelikož tato skutečnost byla mnohokrát judikována a její zákonné zakotvení není třeba. Stejně tak nejsou v novém občanském zákoníku obsažena pravidla pro odlišení firem dvou podnikatelů – fyzických osob podnikajících v témže místě, což je však logickým důsledkem upuštění od zásady vázanosti při tvorbě firmy fyzických osob, kterou se budu podrobněji zabývat níže. Úprava zaměnitelnosti a klamavosti firmy v novém občanském zákoníku tak setrvává na původní koncepci, která nevnímá zaměnitelnost a klamavosti jako jevy škálovatelné a nadále ponechává stanovení podrobnějších pravidel pro posuzování zaměnitelnosti a klamavosti na soudní judikatuře a právní teorii. Ačkoli jsem v předchozí kapitole namítal možnost stanovení podrobnějších pravidel pro posuzování nezaměnitelnosti a klamavosti firem, které zohlední
81 82
§ 423 odst. 2 nového občanského zákoníku. § 424 nového občanského zákoníku.
38
jejich škálovatelnost, kvituji skutečnost, že alespoň zůstává zachována právní kontinuita. Soudy tudíž budou moci při rozhodování o klamavosti či nezaměnitelnosti firmy využít dřívější rozsáhlou judikaturu a poznatky právní nauky.
3.4
Firma fyzické osoby
3.4.1 Tvorba firmy fyzické osoby „Člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou tvořenou zpravidla jeho jménem. Změní-li se jeho jméno, může používat v obchodní firmě i nadále své dřívější jméno; změnu jména však uveřejní.“83 Obchodní zákoník uplatňoval při tvorbě firemního kmene fyzické osoby zásadu vázanosti. Podnikající fyzická osoba byla při tvorbě firmy vázána v tom směru, že byla povinna užít osobní kmen obsahující její celé úřední jméno (jméno a příjmení). Volnost byla fyzické osobě ponechána pouze při výběru firemních dodatků, kterých mohla připojit více, libovolného druhu a v libovolném pořadí. Ve výše citovaném ustanovení je naopak promítnuta zásada volnosti při tvorbě obchodní firmy fyzické osoby, která více reflektuje rozdíl mezi jménem fyzické osoby a její firmou, kdy vzhledem k jejich odlišnému právnímu režimu není důvod trvat na tom, aby jméno a firma byly identické.84 Z § 424 nového občanského zákoníku dovozuji, že zákonodárce nadále preferuje, aby firemní kmen podnikající fyzické osoby byl tvořen jejím úředním jménem a příjmením. Užitím slova „zpravidla“ ale zákonodárce dává podnikající fyzické osobě možnost zápisu do obchodního rejstříku pod obchodní firmou, která nebude tvořena jejím úředním jménem a příjmením. Fyzická osoba se tak může zapsat do obchodního rejstříku pod firmou tvořenou například: pseudonymem (např. Řezník – český rapper; Lucie Bílá, zpěvačka; Ivan Olbracht, spisovatel); zdrobnělinami svého jména (např. Janička Nováková, švadlenka); pouze jménem nebo příjmením (např. Realitní kancelář Straka; Arnoštovo pohostinství, Brno); přezdívkami či jinými označeními (např. Létající Čestmír, Velký John). „Zapíše-li se člověk do obchodního rejstříku pod jinou obchodní firmou, než pod svým jménem, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické osoby.“ 85 Například v případě umělce či osobnosti známé širokou veřejností nebude problém rozeznat, že se jedná o fyzickou osobu. Známé osobnosti většinou nejsou ani pod svými úředními jmény známy 83
§ 425 odst. 1 nového občanského zákoníku. KALENSKÝ, op. cit., s. 800. 85 § 425 odst. nového občanského zákoníku. 84
39
(např. Michal David, Martin Maxa či Petra Janů). Problém však může vyvstat u pseudonymu jednoslovného, fantazijního, v jejichž případě bude vhodné připojit firemní dodatek, který dá veřejnosti dostatečně najevo, že se nejedná o právnickou osobu. Příkladem může být český rapper, vystupující pod pseudonymem Gipsy – pokud by si nechal do obchodního rejstříku zapsat obchodní firmu v přesném znění jeho pseudonymu, nebylo by z pohledu průměrného zákazníka patro, že se jedná o fyzickou osobu. Řešením pro něj může být připojení vhodně zvoleného dodatku (např. Gipsy – rapper nebo Gipsy, umělec).86 V takovém případě usuzuji, že by podmínka odlišitelnosti od právnické osoby byla naplněna a rejstříkový soud by takto tvořenou obchodní firmu do obchodního rejstříku zapsal. Šlo by též namítat, že k odlišení fyzické a právnické osoby stačí absence dodatku označujícího právní formu obchodní korporace; taková interpretace ale z pohledu průměrného zákazníka nemůže obstát. Uplatnění zásady volnosti při tvorbě firemního kmene podnikající fyzické osoby je krokem, který by mohl vést k zatraktivnění firmy mezi podnikajícími fyzickými osobami. Domnívám se, že podnikatel, podnikající pod svým originálním pseudonymem či přezdívkou, bude více vnímat propagační a reklamní funkci svého označení, tudíž bude i více dbát na jeho ochraně. A právě takovou ochranu může získat v důsledku zápisu své osoby do obchodního rejstříku pod svým označením. 3.4.2 Změna jména fyzické osoby V případě změny úředního jména fyzické osoby obchodní zákoník podmiňoval užití dřívějšího jména ve firmě připojením dodatku obsahujícím nové jméno. Nový občanský zákoník podobné pravidlo neobsahuje a správně reflektuje skutečnost, že se změnou úředního jména nedochází ke změně osoby podnikatele, tudíž zachováním dřívějšího jména nemůže docházet ke klamání třetích osob či jejich uvedení v omyl. Tato změna je logickým důsledkem zavedení zásady volnosti při tvorbě obchodní firmy a znamená, že fyzická osoba v případě změny svého úředního jména může dále užívat svou obchodní firmu v původním znění, aniž by byla povinna připojovat jakýkoli dodatek či jiný údaj. Příkladem budiž paní Tereza Daňková, podnikající pod obchodní firmou Tereza Daňková - kosmetické studio Beauty, jejíž úřední jméno se změní v důsledku sňatku s panem Sovou. Ačkoli její nové úřední jméno bude znít Tereza Sovová, ona bude moci nadále podnikat pod obchodní firmou Tereza Daňková - kosmetické studio Beauty. Podobný postup bude samozřejmě možný v případě změny jména nejen v důsledku sňatku, ale i v důsledku jiných událostí (z vlastní vůle, v důsledku změny pohlaví); k těmto ale nebude docházet s takovou frekvencí. Podnikatel, který změnil své úřední jméno a hodlá užívat ve firmě své dřívější jméno, má povinnost změnu jména uveřejnit. K formě a způsobu uveřejnění důvodová zpráva k novému
86
VEČERKOVÁ, 2014, op. cit., s. 981-982.
40
občanskému zákoníku pouze uvádí, že „uveřejnění se může stát jakýmkoli vhodným způsobem odpovídajícím povaze jednotlivého případu“.87 Takovým způsobem uveřejnění bude zápis nového úředního jména do obchodního rejstříku jakožto další skutečnosti, o které to stanoví zákon o veřejných rejstřících PaFO nebo jiný zákon, nebo jiné důležité skutečnosti, o jejíž zápis požádá zapsaná osoba, má-li na takovém zápisu právní zájem dle § 25 odst. 1 písm. k) zákona o veřejných rejstřících PaFO. 88 Domnívám se však, že pokud by zápis do obchodního rejstříku měl být jedinou možností uveřejnění nového jména, bylo by to zákonodárcem v novém občanském zákoníku výslovně uvedeno. Ačkoli tak bude uveřejnění nového jména v obchodním rejstříku ve většině případů nejvhodnějším způsobem, lze uvažovat též o dalších způsobech uveřejnění. V úvahu připadá například uveřejnění v místním tisku (v případě lokálního podnikatele, jehož klientela pochází pouze z určité oblasti), uveřejnění v místě podnikání (na vývěsním či reklamním štítu, na dveřích), uveřejnění formou e-mailové zprávy rozeslané klientům či třeba uveřejnění na internetových stránkách podnikatele. Vhodnost způsobu uveřejnění ale bude vždy hodnocena vzhledem k okolnostem odpovídajícím povaze daného případu.
3.5
Koncernová firma
Ačkoli pro název této podkapitoly užívám zavedený termín koncernová firma, není tento pojem de facto přesný, jelikož nový občanský zákoník v níže citovaném ustanovení hovoří o podnikatelském seskupení. To dle zákona o obchodních korporacích zahrnuje nejen formu koncernu, ale též formu prostého ovlivnění a formu ovládání. 89 Pro zachování jednotné terminologie práce ale zůstávám u pojmu koncernová firma. „Je-li více obchodních závodů několika podnikatelů spojeno do podnikatelského seskupení, mohou jejich jména nebo obchodní firmy obsahovat shodné prvky; veřejnost však musí být schopna je odlišit.“90 Přímo z textu nového občanského zákoníku je patrno, že přináší důležité změny oproti dosavadní právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku. Úprava koncernové firmy v obchodním zákoníku se vztahovala pouze na obchodní firmy právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku. Nový občanský zákoník nově počítá s tím, že shodné prvky mohou obsahovat nejen firmy podnikatelů - právnických osob zapsaných do obchodního rejstříku, ale také obchodní jména (názvy) právnických osob do obchodního rejstříku nezapsaných, které firmu nemají. I takoví podnikatelé totiž mohou být členy podnikatelského seskupení a jejich jména (názvy) mohou obsahovat shodné prvky s firmami dalších členů téhož podnikatelského seskupení.
87
Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. VEČERKOVÁ, 2014, op. cit., s. 981. 89 § 71 a následující zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2014]. 90 § 426 nového občanského zákoníku. 88
41
Za jednoznačně pozitivní označuji skutečnost, že nový občanský zákoník ruší povinnost připojovat dodatek o příslušnosti ke koncernu, který významně prodlužoval a tím současně znehodnocoval obchodní firmu podnikatele náležejícího do koncernu. Zákonodárce tak vhodně reagoval na skutečnost, že povinnost připojení dodatku o příslušnosti ke koncernu se v českém podnikatelském prostředí nikdy neuchytila; podnikatelé i rejstříkové soudy ji ignorovali. V praxi se tak s firmou obsahující koncernový dodatek šlo setkat pouze výjimečně. Nový občanský zákoník vhodně zachovává podmínku, že jednotlivé firmy podnikatelů spojených do podnikatelského seskupení obsahující shodné prvky od sebe musí být veřejností odlišitelné. V praxi lze užití koncernové firmy ilustrovat na příkladu brněnského seskupení IMOS tvořeného podnikateli s následujícími firmami: IMOS holding, a.s.; IMOS Brno, a.s.; IMOS stavby, a.s.; IMOS development, uzavřený investiční fond, a.s.; IMOS facility, a.s.; IMOS Asset, s.r.o. Fantazijní firemní kmen IMOS je vždy doplněn vhodným dodatkem charakteru věcného (holding, stavby, development) a místního (Brno), čímž činí jednotlivé firmy pro veřejnost navzájem odlišitelnými. Naopak dodatek označující příslušnost ke koncernu ve formě „člen koncernu IMOS“ nebo „člen skupiny IMOS“ již nadále není vyžadován a jednotliví členové koncernu jej ve své firmě mít obsažen nemusí.
3.6
Stará firma, převod a přechod firmy
3.6.1 Stará firma obecně „Kdo nabude obchodní firmu, má právo ji používat, pokud k tomu má souhlas svého předchůdce nebo jeho právního nástupce; vyžaduje se však, aby k obchodní firmě připojil údaj vyjadřující nástupnictví.“91 Občanský zákoník s menšími změnami navazuje na koncepci staré firmy v obchodním zákoníku. Pro používání staré obchodní firmy nabyvatelem je tak nadále vyžadován souhlas předchůdce či jeho právního nástupce. Nový občanský zákoník ale neužívá jako obchodní zákoník pojmu výslovný souhlas a nahrazuje jej pojmem souhlas. K jeho formě zákonodárce v důvodové zprávě uvádí, že se nově „k převzetí staré firmy nevyžaduje souhlas v písemné formě; postačí i souhlas ústní nebo konkludentní.“92 Nově tedy nabyvateli stačí pouze souhlas konkludentní. Z důvodu právní jistoty ale doporučuji, aby zainteresované osoby i nadále sjednávaly udělení souhlasu ve formě písemné; tímto například předejdou problémům se splněním důkazního břemene v případě soudního sporu. Dikce předmětného ustanovení navozuje dojem, že okamžik nabytí obchodní firmy a okamžik, kdy nabyvatel začíná firmu užívat, nemusí být vždy okamžiky totožnými (Kdo 91 92
§ 427 odst. 1 nového občanského zákoníku. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
42
nabude obchodní firmu, má právo ji užívat….). S takovým výkladem však nelze souhlasit. Podnikatel nabývá vlastnické právo k obchodní firmě zápisem firmy do obchodního rejstříku. Od tohoto okamžiku je v souladu se zásadou firemní povinnosti nikoli oprávněn, ale přímo povinen firmu používat. Nemůže tak dojít k situaci, že by podnikatel firmu vlastnil a současně neužíval; formulaci předmětného ustanovení tudíž považuji za nepřesnou a matoucí. Smysluplný výklad předmětného ustanovení však uvádí Jaromír Kožiak, který tvrdí, že lze „ustanovení vyložit za pomoci odlišení okamžiku, kdy dojde k nabytí obchodní firmy (zápisem do rejstříku) a okamžiku, kdy dojde k právnímu jednání nebo skutečnosti směřující k nabytí firmy (např. uzavření smlouvy). Pak bychom mohli tvrdit, že kdo má v budoucnu nabýt obchodní firmu, potřebuje k tomu souhlas univerzálního sukcesora.“93 Nový občanský zákoník dále stanovuje, že k užití firmy je potřeba souhlas předchůdce nabyvatele firmy nebo jeho právního nástupce. S ohledem na pojem právní nástupce vyvstává otázka, zda měl zákonodárce na mysli právního nástupce univerzálního či právního nástupce individuálního. Důvodová zpráva k této problematice mlčí. Lze se domnívat, že za takového právního nástupce nemůžeme považovat sukcesora individuálního, protože tím je v daném případě sám nabyvatel firmy, což by vedlo k absurdnímu a nepřípustnému výkladu, že by nabyvatel uděloval souhlas sám sobě. Za právního nástupce předchůdce nabyvatele firmy tak z logiky věci můžeme považovat pouze sukcesora univerzálního. Pokud bude nabyvatel firmy sukcesorem individuálním (typicky kupujícím či obdarovaným), bude potřebovat souhlas předchozího vlastníka firmy nebo jeho univerzálního sukcesora. Nebude však již samotný projev vůle převodce převést vlastnické právo k obchodní firmě na kupujícího (nabyvatele), vyjádřený ve smlouvě, nahrazovat udělení souhlasu? Lze se tak domnívat, že projev vůle směřující k převodu vlastnického práva k firmě na nabyvatele ve své podstatě nahrazuje souhlas k užívání staré firmy, a to souhlas neomezený a neodvolatelný. To lze dovodit ze skutečnosti, že v důsledku převodu a následného zápisu firmy do obchodního rejstříku ve prospěch nabyvatele pozbývá převodce své vlastnické právo k firmě, tudíž k ní ztrácí dispoziční oprávnění a nemá proto právo rozhodovat o jejím dalším osudu. Pokud bude nabyvatel firmy sukcesorem univerzálním (typicky dědicem nebo nástupnickou právnickou osobou), bude opět potřebovat souhlas předchůdce nebo jeho univerzálního sukcesora. Výkladové problémy nečiní situace, kdy předchůdce udělí souhlas s užíváním své firmy před svou smrtí (v případě fyzické osoby) nebo zánikem (v případě právnické osoby). Pokud ale předchozího souhlasu nebude a předchůdce již nebude existovat, jediným oprávněným k udělení souhlasu bude jeho univerzální sukcesor, tedy právě nabyvatel firmy. V takovém případě lze dovodit, že samotným užíváním obchodní firmy si univerzální sukcesor sám udělí souhlas k jejímu užívání. 94
93 94
KOŽIAK, op. cit., s. 52. Tamtéž.
43
V případě, že by měl zůstavitel více univerzálních sukcesorů (dědiců), pak z výše uvedeného dovozuji, že nový občanský zákoník zachovává přísnou podmínku, která byla obsažena v obchodním zákoníku, a nadále podmiňuje užívání staré firmy souhlasem všech dědiců bez výjimky. Nový občanský zákoník nadále podmiňuje užití staré firmy připojením údaje vyjadřujícího právní nástupnictví; tento pojem ale blíže nespecifikuje, proto lze mít za to, že podnikatelům je ponechána značná volnost jeho znění (např. nástupce, právní nástupce, nabyvatel, dědic, syn, vnuk apod.), i jeho umístění (před firmou či za firmou). Bude však připojení údaje vyjadřujícího právní nástupnictví vyžadováno též v případě přechodu obchodní firmy v důsledku přeměny právnické osoby? Domnívám se, že § 427 odst. 1 nového občanského zákoníku vyžadující připojení dodatku má obecnou povahu a ve vztahu k němu speciální ustanovení § 427 odst. 2 nového občanského zákoníku 95 rozdílnou úpravu neobsahuje ani užití odst. 1 nevylučuje, tudíž by připojení údaje vyjadřujícího právní nástupnictví mělo být vyžadováno i v případě přeměny právnické osoby. Nabízí se však i rozdílný výklad, dle kterého se při přechodu firmy v důsledku přeměny obecná úprava obsažená v odst. 1 nepoužije. Tento výklad dle mého podporuje skutečnost, že údaj vyjadřující právní nástupnictví nemá v případě přeměny právnické osoby své logické opodstatnění. Zákonodárce navíc v důvodové zprávě obecně uvádí, že „přechod obchodní firmy na právního nástupce zůstává zachován“96, což vede k domněnce, že by údaj vyjadřující právní nástupnictví neměl být vyžadován. Ať již bude správný kterýkoli z výše nastíněných výkladů, předpokládám, že značná část podnikatelů – právnických osob nebude údaj vyjadřující právní nástupnictví připojovat. Otázkou poté zůstává, jak se k této problematice postaví rejstříkové soudy. 3.6.2 Převod obchodní firmy „Převod firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. Převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací.“97 Obchodní zákoník značně omezoval podnikatele v majetkové dispozici s jeho obchodní firmou. Podnikatel mohl firmu převést jen současně s převodem podniku jako celku, anebo části podniku, avšak to pouze za splnění výše uvedených
95
§ 427 odst. 2 nového občanského zákoníku: „Při přeměně právnické osoby přejde obchodní firma na právního nástupce, pokud s tím souhlasí; souhlas jiné osoby se nevyžaduje. Má-li právnická osoba více právních nástupců a neurčí-li se, na kterého z nich obchodní firma přechází, nepřejde obchodní firma na žádného z nich.“ In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 3. 2014]. 96 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 97 § 11 odst. 4 obchodního zákoníku.
44
zákonných podmínek, přičemž převáděná část podniku musela dle § 487 obchodního zákoníku tvořit samostatnou organizační složku. Nový občanský zákoník neobsahuje jakékoli ustanovení, které by vázalo převod obchodní firmy na převod podniku (nově označovaného jako obchodní závod) či jeho části. V souladu se základním principem soukromého práva „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“ tak lze dovodit, že obchodní firma může být převedena samostatně. Podnikatelům se tak otevírá celá řada možností, jak se svou obchodní firmou nakládat. Mám za to, že nejčastějšími instituty využívanými pro dispozice s obchodní firmou budou koupě, darování či přenechání do užívání na základě licence. Převod obchodní firmy bude institutem využívaným zejména právnickými osobami. Jen těžko si lze totiž představit, že pan Tomáš Krátký nabude na základě kupní smlouvy od pana Petra Svobody obchodní firmu ve znění „P. Svoboda – kovářství ORION“, zapíše se pod touto firmou do obchodního rejstříku a bude pod touto firmou podnikat. Taková firma by nesplňovala podmínku zákazu klamavosti a návrh na její zápis do obchodního rejstříku by musel být rejstříkovým soudem zamítnut. Firmu bude možno převést například na základě kupní či darovací smlouvy. V případě jejich uzavření je však nutno vzít v potaz, že vlastnické právo k obchodní firmě na nabyvatele přechází až okamžikem zápisu firmy do obchodního rejstříku v jeho prospěch a že samotná smlouva není podkladem pro zápis do obchodního rejstříku. Jelikož žádné ustanovení občanského zákoníku či jiného právního předpisu nebrání tomu, aby vlastník firmy poskytnul licenci k užívání firmy třetí osobě, domnívám se, že firmu je taktéž možno licencovat, a to k užívání obchodní firmy v širším slova smyslu, tzn. jakožto označení subjektu, na který byla firma licencována. Otázkou však zůstává, zda lze licenci poskytnout též na užívání obchodní firmy k podpisování právních jednání podnikatele. Dosud se totiž vycházelo ze skutečnosti, že firma je označením právního subjektu a slouží k jeho identifikaci, nebylo tudíž možné, aby podnikatel poskytoval licenci na užívání firmy k podpisování. 98 3.6.3 Přechod obchodní firmy při přeměně právnické osoby „Při přeměně právnické osoby přejde obchodní firma na právního nástupce, pokud s tím souhlasí; souhlas jiné osoby se nevyžaduje. Má-li právnická osoba více právních nástupců a neurčí-li se, na kterého z nich obchodní firma přechází, nepřejde obchodní firma na žádného z nich.“99 Při přeměně právnické osoby mohou nastat dvě základní situace: a) Do práv a povinností právnické osoby v důsledku její přeměny vstupuje pouze jeden univerzální sukcesor. V takovém případě stačí k přechodu obchodní firmy na univerzálního 98 99
VEČERKOVÁ, 2014, op. cit., s. 969. § 427 odst. 2 nového občanského zákoníku.
45
sukcesora pouze jeho souhlas, který stačí v konkludentní formě, tudíž stačí, že firmu převezme a bude ji používat. Formulace „souhlas jiné osoby se nevyžaduje“ navíc výslovně vylučuje nutnost souhlasu původní právnické osoby. b) Právnická osoba má v důsledku přeměny více univerzálních sukcesorů. Pokud má právnická osoba více právních nástupců, musí být určeno, na kterého z nich obchodní firma přechází. Tato skutečnost bude vyplývat z projektu rozdělení právnické osoby. Pokud nebude určeno, na kterého z právních nástupců právnické osoby obchodní firma přechází, nepřejde obchodní firma na nikoho. V takovém případě se obchodní firma uvolní, stává se věcí opuštěnou a každý je oprávněn si ji přivlastnit.
3.7
Užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby
3.7.1 Obecná východiska Nový občanský zákoník upravuje problematiku souhlasu s užitím jména ve firmě právnické osoby podrobněji (§ 133, § 134 a § 428 občanského zákoníku) než obchodní zákoník, který věnoval problematice souhlasu s užíváním jména bývalého společníka nebo člena právnické osoby pouze jeden odstavec (§ 11 odst. 5). Obchodní zákoník vyžadoval souhlas pouze v případě, že obchodní firma právnické osoby obsahovala jméno společníka nebo člena, který přestal být jejím společníkem nebo členem. V případě, že firma právnické osoby obsahovala jméno jakékoli jiné třetí osoby, souhlas k jeho užívání nebyl normami firemního práva vyžadován. Pokud třetí osoba takovým užíváním svého jména v obchodní firmě právnické osoby byla dotčena na svých právech, mohla se u soudu dožadovat ochrany prostřednictvím institutu ochrany osobnosti dle § 11 a násl. občanského zákoníku; tato problematika tedy ustanoveními firemního práva řešena nebyla. 3.7.2 Užití jména člověka „Název může obsahovat jméno člověka, k němuž má právnická osoba zvláštní vztah. Je-li člověk živ, lze užít jeho jméno v názvu právnické osoby jen s jeho souhlasem; zemřel-li, aniž dal souhlas, vyžaduje se souhlas jeho manžela, a pokud není, souhlas zletilého potomka, a pokud není on, souhlas předka.“ 100 Nový občanský zákoník stanovuje, že název právnické osoby může obsahovat jméno člověka, k němuž má právnická osoba zvláštní vztah. Takovou osobou nemusí být pouze člen nebo společník právnické osoby (na něž se vztahovala úprava v obchodním zákoníku), ale může jí být též například osoba, která se na založení právnické osoby určitým způsobem podílela (např. darem) či zakladatele jiným způsobem podporovala. Užívání jména takového člověka v názvu právnické osoby je podmíněno jeho souhlasem, přičemž zákon nijak 100
§ 133 odst. 1 nového občanského zákoníku.
46
nerozlišuje mezi souhlasem předběžným a souhlasem následným, proto se domnívám, že fyzická osoba moci může souhlas udělit předběžně i následně. Pokud fyzická osoba, jejíž jméno je ve firmě obsaženo, zemře, aniž by dala k užití svého jména souhlas, přechází právo udělit souhlas na jejího manžela. Pokud není manžela, vyžaduje se souhlas zletilého potomka, a pokud není on, souhlas předka. 101 V souvislosti s tím vyvstává otázka, zda zákonodárce myslel pouze potomky první generace nebo i potomky generace druhé? K těmto otázkám důvodová zpráva mlčí; domnívám se však, že potomky byli myšleni i potomci druhé generace (vnukové, vnučky), jelikož i ti mohou mít zájem na tom, zda bude jméno jejich předka ve firmě právnické osoby obsaženo. Avšak potomci druhé generace budou moci udělit souhlas jen v případě, že žádný z potomků první generace již nebude naživu. A co pokud bude zletilých potomků téže generace více? Postačí souhlas pouze od jednoho z nich nebo bude potřeba souhlas ode všech? Jazykovým výkladem dovozuji, že bude stačit souhlas pouze jediného potomka, a nebude-li jeho, pouze jediného předka. Další otázka vyvstává pro případ, kdo a zda bude moci udělit souhlas, pokud fyzická osoba nebude mít manžela, ani žádné potomky či žijící předky. Nabízí se dvě varianty řešení: a) Vzhledem ke skutečnosti, že již nebude existovat žádná osoba předvídaná zákonem, která může udělit souhlas s užíváním jména, právnická osoba nebude moci souhlas žádným způsobem získat a nebude dále oprávněna užívat jméno zesnulé fyzické osoby ve své firmě. b) Vzhledem k tomu, že nebude existovat žádná osoba, která by na ochraně jména pozůstalého měla zájem, nebude souhlas vyžadován a právnická osoba tak bude moci užívat jméno zesnulé fyzické osoby ve své firmě i bez udělení souhlasu. Z dikce § 133 odst. 1 nového občanského zákoníku však usuzuji, že správným výkladem bude možnost a), tedy pokud právnická osoba nebude moci získat souhlas, jméno člověka ve firmě nebude moci dále užívat a bude si muset zvolit novou obchodní firmu, která jméno daného člověka obsahovat nebude. Současně mám za to, že zákonodárce mohl tuto problematiku dotáhnout do samotného konce a neponechat řešení této otázky na právní teorii a soudní judikatuře. 3.7.3 Užití názvu právnické osoby „Název právnické osoby může obsahovat některý příznačný prvek názvu jiné právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. I v tom případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlišit. Příznačný prvek názvu jiné právnické osoby nelze v názvu použít bez jejího souhlasu.“102 Ačkoli je předmětní ustanovení obsaženo v části obecně upravující právnické osoby, konkrétně jejich název, bude jakožto lex generalis použitelné i v případě obchodní firmy. 101 102
§ 133 odst. 1 nového občanského zákoníku. § 134 nového občanského zákoníku.
47
Proto v případě, kdy obchodní firma právnické osoby bude obsahovat příznačný prvek firmy jiné právnické osoby a bude-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu, bude k užití takového příznačného prvku vyžadován souhlas právnické osoby, jejíž příznačný prvek je v názvu jiné právnické osoby užit. 3.7.4 Odvolání souhlasu „Odvolat souhlas s užitím svého jména v obchodní firmě právnické osoby může ten, kdo k tomu má tak závažný důvod, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby jeho jméno bylo v obchodní firmě využíváno.“103 Nový občanský zákoník užívá legislativní zkratku jméno, jelikož je předpokládáno, že souhlas může být odvolán jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou. Uvádí též výčet toho, co je považováno za tak závažný důvod, že po osobě nelze spravedlivě požadovat, aby její jméno bylo v obchodní firmě využíváno: „takovým důvodem může být zejména změna převažující povahy podnikání právnické osoby nebo změna vlastnické struktury obchodní korporace.“104 S ohledem na hledisko pro posuzování dispozitivnosti norem, obsažené v novém občanském zákoníku 105, považuji výše citovanou normu pro odvolání souhlasu s užitím jména v obchodní firmě za dispozitivní; ke stejnému závěru docházím i z textu důvodové zprávy: „Je-li souhlas s využitím obchodní firmy dán, nemůže být odvolán, ledaže jsou pro to dány důvody podle zákona (tj. jak důvody zákonem výslovně stanovené, tak i ujednané).“106 Na základě toho se domnívám, že strany si mohou při udělení souhlasu ujednat, z kterých důvodů může takový souhlas být odvolán, případně souhlas sjednat jako neodvolatelný. Předmětný paragraf též stanovuje, že právo odvolat souhlas má i právní nástupce osoby, která souhlas udělila. S ohledem na výše uvedené se taktéž domnívám, že odchylné ujednání mezi stranami může právo odvolání souhlasu právním nástupcem vyloučit. Ačkoli problematika udělování a odvolávání souhlasu s užitím jména třetí osoby ve firmě právnické osoby je nyní upravena podrobněji, mám za to, že stále nedostatečně reflektuje rozdíl mezi osobními a kapitálovými obchodními společnostmi. Ve většině případů totiž bude obchodní firma společnosti obsahovat jméno osoby společníka, a to na základě souhlasu, který osoba udělila v době, kdy ještě byla společníkem. Společník může svůj souhlas odvolat, pokud má tak závažný důvod, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby jeho jméno bylo v obchodní firmě využíváno. Takovým závažným důvodem může být změna vlastnické struktury obchodní korporace nebo změna převažující povahy podnikání. Užití formulace 103
§ 428 nového občanského zákoníku. Tamtéž. 105 § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“ 106 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 104
48
„může být“ ale navozuje dojem, že tomu tak nemusí být ve všech případech a dává prostor pro interpretaci, že důvody pro odvolání souhlasu ve firmě osobní společnosti mohou být rozdílné od důvodů pro odvolání souhlasu ve firmě kapitálové společnosti. Bude tak například moci odvolat svůj souhlas společník, vyloučený ze společnosti s ručením omezeným, který se bude chtít společnosti „pomstít“ a souhlas s užitím svého jména ve firmě odvolá z důvodu změny vlastnické struktury? Zákon jednoznačnou odpověď nedává a bude zajímavé sledovat, jak se například s tímto problémem ve svém rozhodování vypořádají soudy.
3.8
Ochrana obchodní firmy
„Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu užil poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží.“107 Ochrana obchodní firmy je v novém občanském zákoníku nadále založena na zásadě priority, která je však nově vyjádřena přímo v první větě výše citovaného ustanovení. Druhá věta (na rozdíl od § 12 obchodního zákoníku) nepoužívá formulaci „kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy“, ale formulaci „kdo byl dotčen na svém právu k obchodní firmě“, z čehož vyvozuji dvě zásadní skutečnosti: 1) Nový občanský zákoník jasně stanovuje, že aktivně legitimován v případě sporu o absolutní ochranu firmy je ten, který byl dotčen na svých právech garantovaných ustanoveními firemního práva, nikoli různé podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, které byly neoprávněným užíváním firmy dotčeny na svých právech, tedy na jakýchkoli právech, např. na právech k ochranné známce či právech ke svému jménu. b) Formulaci neoprávněné užívání bylo nutno odlišovat od formulace neoprávněné užití; chápat užívání jako trvající, opakující se činnost. Domnívám se proto, že dle obchodního zákoníku nebylo možné uplatit nároky poskytované § 12 v případě jednotlivého zásahu, který neměl opakující se či trvalou povahu. Nový občanský zákoník ve výše citovaném ustanovení o ochraně firmy formulaci neoprávněné užívání neužívá, proto se domnívám, že k uplatnění nároků v případě absolutní ochrany firmy, poskytovaných § 423 odst. 2 ve spojení s nekalosoutežním § 2988, bude stačit pouze jediný zásah do práva k obchodní firmě, nikoli zásah trvající či opakovaný (viz formulace kdo byl dotčen na svém právu k obchodní firmě…). Nový občanský zákoník setrvává v koncepci ochrany právní firmy zavedené zákoníkem obchodním (obchodní firma tak nadále požívá ochrany absolutní a ochrany relativní). Odstraňuje však dualistickou koncepci nároků, když přímo v § 423 odkazuje na ochranu před nekalou soutěží.
107
§ 423 odst. 2 nového občanského zákoníku.
49
Nároky, kterých se může domáhat aktivně legitimovaný subjekt, jsou taxativně vymezeny v § 2988 občanského zákoníku. Ten, kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, tak může proti rušiteli požadovat, aby se neoprávněného zásahu do práv k obchodní firmě zdržel, nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Výše uvedené prostředky ochrany obchodní firmy jsou stejně jako v zákoníku obchodním konstruovány na principu objektivní odpovědnosti, tedy bez ohledu na zavinění. K uplatnění nároku však musí být splněny tři hmotněprávní nároky, kterými jsou existence zásahu do práva k obchodní firmě, jeho neoprávněnost a příčinná souvislost mezi zásahem a jeho neoprávněností. 108 Mezi ustanoveními firemního práva naopak není nadále výslovně zakotvena možnost soudu v rozsudku přiznat účastníku, jehož návrhu ve věci ochrany firmy bylo vyhověno, právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. To však neznamená, že by soud takovou možnost neměl. Jedná se o institut procesního práva, který je nadále obsažen v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 109
3.9
Zápis firmy do obchodního rejstříku
3.9.1 Předregistace obchodní firmy „Navrhnou-li to všichni zakladatelé, zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku obchodní firmu řádně založené obchodní korporace; přílohou návrhu je zakladatelské právní jednání. Není-li podán návrh na zápis obchodní korporace, jejíž zakladatelé o zápis firmy požádali, do 1 měsíce od zápisu firmy, rejstříkový soud firmu vymaže.“110 Od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zákon o veřejných rejstřících PaFO, který obsahuje hmotněprávní úpravu veřejných rejstříku a procesněprávní úpravu zápisů do veřejných rejstříků. Tento zákon mimo jiné stanovuje možnost předběžného zápisu obchodní firmy neboli tzv. předregistraci obchodní firmy. V rámci předregistrace obchodní firmy rejstříkový soud zkoumá, zda obchodní korporace byla řádně založena a zda navrhovaný název není zaměnitelný s jinou, již zapsanou obchodní firmou, případně není-li název klamavý. Po předběžném zápisu názvu po dobu jeho trvání rejstříkový soud nezapíše název jiné právnické osoby, který by byl zaměnitelný s takto předběžně zapsanou obchodní firmou nebo by v souvislosti s ní působil klamavě; firmě je 108
DEVÁTÝ; TOMAN, op. cit., s. 93. § 155 odst. 4 občanského soudního řádu: „Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.“ 110 § 48 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 3. 2014]. 109
50
tedy poskytována absolutní ochrana již před vznikem samotné obchodní korporace. Tato předběžná ochrana však trvá pouze jeden měsíc od provedení předběžného zápisu; v této lhůtě musí být podán řádný návrh na zápis obchodní korporace do obchodního rejstříku se všemi náležitostmi dle zákona o veřejných rejstřících PaFO. Předběžná ochrana tedy trvá do okamžiku uplynutí měsíční lhůty nebo do okamžiku právní moci rozhodnutí, kterým rejstříkový soud řádný návrh na zápis obchodní korporace do obchodního rejstříku zamítne.111 Návrh na předregistraci obchodní firmy je však spojen se soudním poplatkem, který zvyšuje již tak nemalé náklady, jež zakladatelé vynaloží v souvislosti se založením obchodní korporace. Navíc doba mezi založením obchodní korporace a jejím vznikem není ve většině případů nikterak dlouhá (v řádu dnů, maximálně týdnů), proto se lze domnívat, že institut předregistrace najde své uplatnění jen v ojedinělých případech. Může posloužit třeba v případě, kdy je navrhovaný název obchodní korporace sporný a zakladatelé nechtějí riskovat zamítnutí návrhu na její zápis do obchodního rejstříku z důvodu případné zaměnitelnosti či klamavosti obchodní firmy. 3.9.2 Zápis do obchodního rejstříku notářem Možnost předregistrace obchodní firmy však není jedinou zásadní změnou dotýkající se obchodní firmy, kterou přináší zákon o veřejných rejstřících PaFO. Tento zákon též nově zavádí možnost provedení zápisu do obchodního rejstříku notářem, a to za splnění následujících podmínek: a) zapisované skutečnosti mají podklad v notářském zápisu pro zápis do veřejného rejstříku nebo v notářském zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby sepsaných podle jiného zákona (dále jen „podkladový notářský zápis“), b) podkladový notářský zápis obsahuje vyjádření notáře o tom, že obsah právního jednání je v souladu s právními předpisy a se zakladatelským jednáním právnické osoby, popřípadě že byly splněny formality nebo právní jednání, ke kterým jsou právnická osoba nebo její orgán povinny, nebo c) notáři byly předloženy všechny listiny, které tento nebo jiný zákon požadují pro zápis do veřejného rejstříku nebo pro založení do sbírky listin. 112 Zápis do obchodního rejstříku přitom může provést jen ten notář, který sepsal podkladový notářský zápis, a to dálkovým přístupem a bez zbytečného odkladu po podání žádosti o zápis. Zákonodárce se tak delegováním pravomoci provádět zápisy do obchodního rejstříku na notáře snaží reagovat na dosavadní stav přetíženosti rejstříkových soudů a zavádí novinku, která by měla rejstříkovým soudům odlehčit a tudíž i zrychlit celou jejich agendu. Tímto by tak měly odpadnout problémy, vznikající podnikatelům v důsledku zápisů do obchodního 111
WALDER, Ivo. Co je to tzv. předregistrace názvu právnické osoby? Rekodifikace a praxe. 2013, roč. 1, č. 7, s. 25. 112 § 108 zákona o veřejných rejstřících PaFO.
51
rejstříku, neprovedených v zákonné lhůtě pěti pracovních dnů. Otázkou však zůstává, nakolik budou zápisy prováděné notáři využívány a zda toto řešení opravdu povede ke svému cíli.
3.10 Jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku Ustanovení upravující jednání podnikatele, který není zapsán do obchodního rejstříku, již není včleněno mezi ustanovení firemního práva, jak tomu bylo dříve v obchodním zákoníku. Paragraf, týkající se jednání podnikatele nezapsaného do obchodního rejstříku, byl vhodně, logicky a systematicky předřazen firemním ustanovením; takový podnikatel totiž nemá obchodní firmu a ustanovení firemního práva na něj nedopadají. V § 422 nového občanského zákoníku je stanoveno, že „Podnikatel, který nemá obchodní firmu, právně jedná při svém podnikání pod vlastním jménem, připojí-li k němu dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod, nesmí být klamavé.“113 Nový občanský zákoník užívá pojmu vlastní jméno, který je legislativní zkratkou a dle důvodové zprávy zahrnuje jak jméno a příjmení fyzické osoby podle § 77 odst. 1 NOZ, tak i název právnické osoby podle § 132 NOZ. 114 V souladu s touto interpretací by bylo možno se domnívat, že podnikající fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku při svém podnikání musí vždy jednat pod svým jménem a příjmením. K opačnému závěru můžeme dojít při pohledu na § 79 nového občanského zákoníku, který dává fyzické osobě neomezenou možnost používání pseudonymu v soukromoprávní oblasti (dříve regulovanou pouze autorským zákonem), která nepochybně zahrnuje též oblast podnikání. Ačkoli nebude podnikatel moci použít pseudonym ve veřejnoprávní sféře (např. živnostenský list musí být vydán na podnikatelovo úřední jméno a příjmení), domnívám se, že při podnikání bude moci pod pseudonymem právně jednat. Jeho použití totiž nově není na újmu platnosti konkrétního právního jednání za podmínky, že zde nejsou pochybnosti o tom, kdo vlastně jednal. 115 Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku může ke svému vlastnímu jménu připojit dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod, které však nesmí být klamavé. Lze namítat, že z doslovného znění zákona (dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod) se nabízí restriktivní interpretace, dle které podnikatel nemůže užívat dodatky fantazijní. Mám však za to, že dané ustanovení by mělo být vykládáno extenzivně a podnikateli mělo být umožněno, aby užíval též dodatky fantazijní, jelikož i takové mohou charakterizovat jeho obchodní závod. Příkladem budiž pan Jan Novák, provozující obchodní závod pod obchodním jménem Cestovní kancelář Omega, jehož firma bude znít „Jan Novák – cestovní kancelář Omega“ (slovo Omega bude fantazijní dodatek blíže charakterizující jeho obchodní závod). 113
§ 422 nového občanského zákoníku. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 115 HAMPEL, Petr. Může podnikatel vystupovat při podnikání pod pseudonymem? Rekodifikace a praxe. 2013, roč. 1, č. 11, s. 18. 114
52
3.11 Zhodnocení nové právní úpravy 3.11.1 Zhodnocení problémů obsažených v obchodním zákoníku ve světle nové úpravy Stručnost právní úpravy. V porovnání s obchodním zákoníkem je úprava firemního zákoníku stručnější, když je soustředěna do šesti paragrafů, obsahujících devět odstavců. Tuto skutečnost nehodnotím kladně ani záporně, některá ustanovení byla vhodně vyřazena, jiná naopak chybí. Konkrétně o nich bude pojednáno níže v rámci jednotlivých problémů firemního práva dle obchodního zákoníku. Vyřazení nesystematických ustanovení neupravujících firmu. Za pozitivní lze jednoznačně označit skutečnost, že v rámci jednotlivých paragrafů firemního práva nejsou nadále nesystematicky zařazeny odstavce upravující jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku a společné jméno více podnikajících osob. Odstranění zásady vázanosti při tvorbě firmy fyzických osob. Nový občanský zákoník opouští zásadu vázanosti při tvorbě obchodní firmy fyzických osob. Ačkoli nadále preferuje, aby fyzické osoby v rámci své firmy užívaly své úřední jméno a příjmení, nebrání jim v tom, aby v rámci své firmy používaly přezdívky, iniciály, zdrobněliny svého jména či jeho zkrácené verze. To však pouze za podmínky, že bude zřejmé, že nejde o firmu právnické osoby. Tuto změnu považuji za pozitivní a domnívám se, že podnikatelé, užívající pseudonym či jinou formu jména nikoli v úřední formě, budou mít vyšší zájem na ochraně takového svého označení. Mohlo by tudíž dojít ke zvýšení počtu podnikatelů, kteří se fakultativně zapíší do obchodního rejstříku a budou podléhat ustanovením firemního práva, což v důsledku přinese vyšší míru ochrany nejen podnikatelům, ale i široké veřejnosti. Zrušení povinnosti připojit dodatek obsahující nové jméno. Zákonodárce vhodně reflektoval skutečnost, že v případě změny úředního jména se osoba podnikatele nemění a tudíž ani nemůže dojít ke klamání zákazníků. Nový občanský zákoník tak vypouští povinnost fyzické osoby připojit k firmě dodatek obsahující nové jméno pro případ, že chce ve firmě užívat své dřívější jméno. Tento krok hodnotím kladně - firma fyzické osoby dodatkem s novým jménem nebude dodatkem prodlužována, zachová si svoji původní hodnotu a nebude zákazníky uvádět do omylu. Jedinou povinností podnikatele tak bude změnu jména vhodným způsobem uveřejnit (v obchodním rejstříku, na webových stránkách, na vývěsním štítu, emailovými zprávami apod.). Zrušení dodatku vyjadřujícího příslušnost ke koncernu. Nový občanský zákoník již neobsahuje povinnost připojovat dodatek o příslušnosti ke koncernu v případě, že více obchodních závodů několik podnikatelů je spojeno do podnikatelského seskupení a jejich jména nebo obchodní firmy obsahují shodné prvky. Tuto změnu lze označit za kladnou, jelikož koncernový dodatek neměl žádný význam, znehodnocoval firmu a jeho úprava dlouhodobě nebyla podnikatelskou veřejností ani soudy přijímána.
53
Nový občanský zákoník též připouští, aby shodné prvky členů podnikatelského seskupení byly obsaženy nejen v obchodní firmě, ale i v názvu právnické osoby (nezapsané v obchodním rejstříku), čímž reflektuje skutečnost, že podnikatel může náležet do podnikatelského seskupení, aniž by musel být zapsán v obchodním rejstříku. Souhlas s užíváním staré firmy zůstavitele. Domnívám se, že nový občanský zákoník zachovává koncepci obchodního zákoníku, dle které se k dalšímu užití staré firmy zůstavitele vyžaduje souhlasu všech jeho dědiců. Ačkoli budou dědicové jednomyslně souhlasit s užitím staré firmy, jediný z dědiců by i bez rozumného důvodu může blokovat její použití. Zejména v případě vyššího počtu dědiců mi přijde zjevně nespravedlivé, aby jeden dědic svým nesouhlasem bránil dalšímu použití staré firmy. Proto by za úvahu stála například úprava ve smyslu, že bude vyžadován pouze souhlas většiny dědiců. Uvolnění majetkové dispozice s obchodní firmou. V souvislosti s majetkovými dispozicemi s obchodní firmou je v prvé řadě nutno uvést, že firma je nově považována za věc v právním smyslu a právo k ní má povahu práva majetkového, nikoli osobního, jako tomu bylo ve smyslu obchodního zákoníku. Zákonodárce promítl do nové koncepce převodu firmy základní soukromoprávní zásadu – zásadu autonomie vůle a v novém občanském zákoníku vypouští ustanovení podmiňující převod obchodní firmy současným převodem podniku (nyní obchodního závodu) či jeho části. Opuštění vázaného převodu firmy kvituji a domnívám se, že v důsledku uvolnění majetkových dispozic dojde k častějším převodům obchodní firmy. Za negativní naopak považuji povinnost připojit údaj vyjadřující právní nástupnictví, k čemuž se vyjadřuji níže. Aktivní legitimace pro absolutní ochranu firmy. Z ustanovení, poskytujícího obchodní firmě absolutní ochranu v obchodním zákoníku, jednoznačně nevyplývalo, které osoby jsou aktivně legitimovány pro zahájení sporu. Nový občanský zákoník naopak poměrně jasně stanovuje, že aktivně legitimován v případě sporu o absolutní ochranu firmy je ten, který byl dotčen na svých právech garantovaných ustanoveními firemního práva, nikoli různé podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, které byly dotčeny na jakýchkoli svých právech, např. na právech k ochranné známce či právech ke svému jménu. Navíc aktivně legitimován bude nově i ten, do jehož práva k obchodní firmě bylo zasaženo pouze jednou. Při dotčení na právech k firmě není totiž podmínkou pro uplatnění absolutní ochrany (na rozdíl od obchodního zákoníku) neoprávněné užívání firmy, které mělo charakter činnosti trvající či opakující se a které vylučovalo možnost uplatnění ochrany při jediném neoprávněném užití firmy. Delegace provádění zápisů do obchodního rejstříku. Zákonodárce se snaží řešit přetíženost rejstříkových soudů pomocí delegace pravomoci provádět zápisy do obchodního rejstříku na notáře. Tuto skutečnost považuji za krok správným směrem, nejsem však schopen předpovědět, nakolik podnikatelé budou možnost zápisu notáři využívat, zda skutečně dojde 54
k odlehčení rejstříkovým soudům a tím i k odstranění problému s pozdním prováděním zápisů do obchodního rejstříku. 3.11.2 Problémy vyvstávající s novou právní úpravou obchodní firmy Absence povinnosti právně jednat pod firmou. „Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou.“116 Zdánlivě banální a jednoznačné ustanovení obsahující povinnost podnikatele činit právní úkony pod svou obchodní firmou, obsažené v obchodním zákoníku, bylo zákonodárcem v textu nového občanského zákoníku nepochopitelně vypuštěno. V této souvislosti je třeba zmínit § 435 odst. 1 nového občanského zákoníku, který uvádí, že „každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo“. Zákonodárce užil legislativní zkratku jméno, která v sobě zahrnuje jméno a příjmení fyzické osoby nebo název právnické osoby, nikoli však firmu podnikatele. Ačkoli se jméno a příjmení fyzické osoby či název právnické osoby budou ve většině případů s obchodní firmou podnikatele shodovat, nebude tomu tak vždy, proto povinnost právně jednat pod obchodní firmou nemůžeme z daného ustanovení spolehlivě odvodit. Domnívám se však, že podnikatel bude nadále v souladu s obecně platnou zásadou firemní povinnosti povinen právně jednat pod svou obchodní firmou. Ať již však šlo o úmysl zákonodárce, či o jeho opomenutí, je vyřazení zásady firemní povinnosti z textu chybou, která přináší interpretační problémy a snižuje míru právní jistoty. Souhlas s užíváním staré firmy. § 427 odst. 1 nového občanského zákoníku ve svém současném znění navozuje domněnku, že může dojít k situaci, kdy podnikatel firmu vlastní, ale nesmí ji používat, což ale s ohledem na zásadu firemní povinnosti není možné. Tuto nepřesnost lze překlenout pouze výkladem, kdy se za okamžik nabytí firmy považuje okamžik právního jednání, které vede k nabytí firmy (například uzavření smlouvy o převodu obchodní firmy). Takový výklad ale považuji za nepřesný, jelikož k nabytí vlastnického práva k firmě dochází až v okamžiku zápisu firmy do obchodního rejstříku. Předmětné ustanovení navíc ani nečiní rozdíl mezi právním nástupcem univerzálním a individuálním a pouze složitým výkladem lze dovodit, v kterých případech bude moci udělit souhlas sukcesor individuální, a v kterých sukcesor univerzální. Proto se domnívám, že problematika souhlasu s užíváním firmy by měla být preciznější a podrobnější, minimálně v tom směru, že bude důsledně rozlišovat případy individuální a univerzální. Údaj vyjadřující právní nástupnictví. Nový občanský zákoník obsahuje povinnost připojit údaj vyjadřující právní nástupnictví ve všech případech nabytí firmy. V případě univerzální sukcese považuji údaj vyjadřující právní nástupnictví za užitečný, v případě
116
§ 8 odst. 1 obchodního zákoníku.
55
singulární sukcese, mám naopak za to, že svůj význam postrádá. Proto se domnívám, že povinnost připojit tento údaj měla být zachována pouze v případě univerzální sukcese. Na druhou stranu ale očekávám, že údaj vyjadřující právní nástupnictví stihne podobný osud jako koncernový dodatek ve smyslu obchodního zákoníku. Podnikatelé, kteří nabudou firmu smlouvou, budou předmětné ustanovení obcházet a tento zákonem vyžadovaný údaj nebudou připojovat. Otázkou poté bude, jak se případně k takové praxi postaví rejstříkové soudy a notáři provádějící zápisy do obchodního rejstříku. Souhlas s užitím jména v rámci firmy právnické osoby. Nový občanský zákoník vyžaduje souhlas s použitím jména třetí osoby v rámci firmy právnické osoby od jakéhokoli člověka, k němuž má právnická osoba zvláštní vztah nebo právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu (nikoli tedy pouze od bývalého společníka nebo člena právnické osoby jak uváděl zákoník obchodní). Rozšiřuje tak okruh osob, od kterých je souhlas vyžadován. Úprava udělování souhlasu s sebou přináší několik nových výkladových problémů. Z § 133 nového občanského zákoníku, upravujícího udělení souhlasu s užíváním jména člověka ve firmě právnické osoby, tak není patrné: a) zda v případě smrti člověka, jehož jméno je užito ve firmě právnické osoby a který před svou smrtí neudělil souhlas s takovým užitím svého jména, mohou udělovat za zákonem stanovených podmínek pouze potomci první generace či též potomci generace druhé; b) kdo a zda bude moci udělit souhlas v případě, kdy již nebude naživu nebo nebude existovat žádná z osob, které jsou ze zákona oprávněny udělit souhlas s užitím jména ve firmě právnické osoby. Za pozitivní lze jednoznačně označit skutečnost, že nový občanský zákoník výslovně upravuje možnost odvolání souhlasu s užitím jména ve firmě právnické osoby. Navíc uvádí zákonné podmínky, za kterých může být souhlas odvolán a uvádí i výčet důvodů, z kterých může být souhlas odvolán. Domnívám se, že předmětné ustanovení též ponechává stranám možnost sjednat důvody odlišné či odvolání souhlasu vyloučit. Ačkoli problematika udělování a odvolávání souhlasu s užitím jména třetí osoby ve firmě právnické osoby prošla změnami a je upravena podrobněji, mám za to, že se nový občanský zákoník v případě odvolávání souhlasu nedostatečně vypořádává s rozdíly mezi osobními a kapitálovými společnostmi.
56
ZÁVĚR V souladu s cíli své diplomové práce jsem tedy podrobil kritické analýze předchozí právní úpravu a došel k závěru, že původní právní úprava obchodní firmy, obsažená v obchodním zákoníku, přinášela do právních vztahů řadu úskalí, která nebyla dostatečně řešena ani judikaturou soudů či právní teorií. V důsledku rekodifikace soukromého práva se však zákonodárci naskytla jedinečná příležitost veškeré problémy původní právní úpravy odstranit. Posouzení, zda se to zákonodárci povedlo, bylo dalším cílem mé diplomové práce. Ačkoli to není na první pohled z textu nového občanského zákoník patrno, důkladnou analýzou nových ustanovení firemního práva jsem došel k tomu, že nový občanský zákoník přináší v úpravě celou řadu změn, a to jak změn pozitivních, tak i změn, o jejichž užitku se dá polemizovat. Za pozitivní rozhodně označuji změnu v celém chápání obchodní firmy, která již nadále není nehmotným statkem, jinou majetkovou hodnotou, ale věcí v právním smyslu, jež může být převáděna bez současného převodu obchodního závodu (dříve podniku) či jeho části. Stejně tak kladně hodnotím opuštění zásady vázanosti při tvorbě fyzických osob, zrušení povinnosti připojovat koncernový dodatek, zrušení povinnosti připojit dodatek obsahující nové jméno či systematické přeřazení norem, které neupravovaly obchodní firmu, mimo paragrafy upravující obchodní firmu. V oblasti procesní úpravy by pozitivní dopad na průběh a lhůty zápisů do obchodního rejstříku mohla mít delegace části rejstříkové agendy na notáře. Jak jsem již ale uvedl, nový občanský zákoník přináší i řadu nových výkladových i jiných úskalí. Zásadním problémem se mi jeví vypuštění povinnosti podnikatele právně jednat pod svou obchodní firmou. Úprava udílení a odvolání souhlasu s užitím jména ve firmě právnické osoby přináší další řadu výkladových problémů. Nejinak je tomu i v případě udělování souhlasu s použitím staré firmy. Za prospěšnou lze též těžko označit povinnost připojit k firmě údaj vyjadřující právní nástupnictví, která dle mého v případě individuální sukcese firmy postrádá svůj význam. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak mám za to, že zákonodárce plně nevyužil novou právní úpravu obchodní firmy k napravení veškerých problémů úpravy předchozí; nová právní úprava naopak další výkladové problémy přináší. Mohla být preciznější a jasnější, aby se nejenom předcházelo případným nejasnostem a soudním sporům, ale též aby byla nastolena vyšší míra právní jistoty a tím více chráněn nejen samotný podnikatel, ale i celá veřejnost. Obecně lze závěrem říci, že obchodní firma má své nezastupitelné místo v oblasti označování podnikatele a je veliká škoda, že její pojem není širokou veřejností chápán ve správném smyslu. Je neprávem přehlíženým institutem, který svým významem značně přesahuje rozsah, který mu zákonodárce věnoval v novém občanském zákoníku. Ačkoli je obchodní firma primárně spojena s osobou podnikatele, nerespektování či porušení 57
ustanovení firemního práva má důsledky nejen pro podnikatele, ale též pro zákazníky, potažmo celou veřejnost. Nová právní úprava s sebou přináší nové výkladové problémy, které postupem času vyplují na povrch. Dá se tudíž očekávat, že v nejbližších letech bude firemní právo ovlivňováno množstvím nových soudních rozhodnutí, které (doufejme) povedou k požadované vyšší míře právní jistoty.
58
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Knižní tituly: 1.
BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava. Obchodní firma. In: ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: obecná část : soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 111-121. ISBN 9788071795834.
2.
BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; PLÍVA, Stanislav. Díl třetí. Obchodní firma. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 19-33. ISBN 9788074000553.
3.
BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, 571 s. ISBN 8071797340.
4.
BEJČEK, Josef a kol. Nástin obchodního práva. 3. dotisk 2., upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, 95 s. ISBN 9788021050310.
5.
DEVÁTÝ, Stanislav; TOMAN, Petr. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2001, 199 s. ISBN 8072012975.
6.
DĚDIČ, Jan. Obchodní firma. In: DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 71-92. ISBN 8072730711.
7.
DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, 390 s. ISBN 8071795518.
8.
DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2008, 428 s. ISBN 9788073573447.
9.
DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 886 s. ISBN 9788073574307.
10. ELIÁŠ, Karel. Obchodní firma. In: ELIÁŠ, Karel a kol. Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900. 5. přeprac. a rozš. vyd. podle stavu k 1.11.2006. Praha: Linde, 2006, s. 67-79. ISBN. 8072016245. 11. KOŽIAK, Jaromír. Obchodní firma v novém občanském zákoníku. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 124 s. ISBN 9788021064201. 12. LOCHMANOVÁ, Ludmila. Práva na označení: obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. Vyd. 1. Praha: Orac, 1997, 213 s. ISBN 8090193838. 13. MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, 481 s. ISBN 807179256X.
59
14. PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku: (s přihlédnutím k evropskému právu). 4. aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2004, 607 s. ISBN 8073570092. 15. POKORNÁ, Jarmila a kol. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, 1079 s. ISBN 9788073574918. 16. VEČERKOVÁ, Eva. Obchodní firma. In: FALDYNA, František a kol. Obchodní právo: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.3.2005. Praha: ASPI, 2005, str. 19-45. ISBN 8086395901. 17. VEČERKOVÁ, Eva. Obchodní firma. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 965-990. ISBN 9788074783708.
Odborné články: 1.
BOHÁČEK, Martin a kol. K používání dodatků podnikateli nezapsanými v obchodním rejstříku. Juristic.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, publikováno 23. 1. 2001 [cit.
14.
2.
2014].
ISSN
1802-789X.
Dostupné
z:
http://obchodni.juristic.cz/62089/clanek/j_obchod2.html 2.
BŘEŇ, Milan. Obchodní jméno s.r.o. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2014].
3.
HAJN, Petr. Jak posuzovat zaměnitelnost. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 2. 2014].
4.
HAJN, Petr. K úpravě obchodního jména. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2014].
5.
HAJN, Petr; POKORNÁ, Jarmila. Jméno společníka jako součást obchodního jména. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 4, s. 135-138. ISSN 1210-6410.
6.
HAMPEL, Petr. Může podnikatel vystupovat při podnikání pod pseudonymem? Rekodifikace a praxe. 2013, roč. 1, č. 11, s. 18-19. ISSN 1805-6822.
7.
KALENSKÝ, Michal. Pravidla tvorby obchodní firmy fyzické osoby po rekodifikaci. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 22, s. 799-803. ISSN 1210-6410.
8.
KULHÁNEK, Martin. Pojetí a základní zásady firemního práva. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 7, s. 294-299. ISSN 1210-6410.
9.
LOCHMANOVÁ, Ludmila. Poznámky k problematice obchodního jména. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014].
10. LOCHMANOVÁ, Ludmila. Obchodní firma a tvorba firemního kmene I. Právní rádce [online]. Economia, publikováno 20. 12. 2006 [cit. 8. 2. 2014]. ISSN 1213-
60
7693. Dostupné
z:
http://pravniradce.ihned.cz/c1-20014280-obchodni-firma-a-tvorba-
firemniho-kmene-i 11. LOCHMANOVÁ, Ludmila. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce [online]. Economia, publikováno 26. 4. 2007 [cit. 21. 2. 2014]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-20997610-ochrana-obchodni-firmy 12. PELIKÁNOVÁ, Irena. Firemní právo v novém obchodním zákoníku. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2014]. 13. POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva. Jméno společníka – fyzické osoby jako součást firmy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 11, s. 460-463. ISSN 1214-7966. 14. TOMSA, Miloš. K obchodnímu jménu a jeho ochraně. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2014]. 15. WALDER, Ivo. Co je to tzv. předregistrace názvu právnické osoby? Rekodifikace a praxe. 2013, roč. 1, č. 7, s. 25. ISSN 1805-6822.
Internetové zdroje: 1.
Převod/přechod obchodní firmy. Sagit.cz [online]. © 1996-2014 Nakladatelství Sagit [cit. 18. 2. 2014].
Soudní rozhodnutí: 1.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/28C6CBD03D5640EDC1 257A4E0068A08B?openDocument&Highlight=0,
2.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. R 3 Cmo 573/93. In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, s. 8-11. ISBN 807179256X.
3.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. R 3 Cmo 238/96. In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, s. 38-40. ISBN 807179256X.
4.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1995, sp. zn. 15 Co 318/95. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptcojzgzpxexzug5pwg2lw&conversationId=17078 48
5.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 29 Cdo 904/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2F4396210C0DBDB3C12 57A4E00656355?openDocument&Highlight=0, 61
6.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 201/2007. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptembqhfpwgxzwge3dc&conversationId=170753 8
7.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3580/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/A4257DBD305B8BFDC1 257A4E006A8F96?openDocument&Highlight=0,
8.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. 3 Cmo 27/96. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptcojzgzpxg4s7gvpxg5dsl4ytgmdb&conversationI d=1707962
Právní předpisy: 1.
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.
2.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.
3.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014].
4.
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.
5.
Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.
Zvláštní druh publikace: 1.
Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 2. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf
62
