Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra správní vědy a správního práva

Diplomová práce

Delikt dodavatele v režimu zákona o veřejných zakázkách Ondřej Dlouhý

2015/2016

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Delikt dodavatele v režimu zákona o veřejných zakázkách“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

2

Poděkování

Rád bych na tomto místě poděkoval JUDr. Petru Kolmanovi, Ph.D za vedení a podporu při tvorbě této práce. Dále bych rád poděkoval celé své rodině za podporu a poskytnutí vhodného prostředí během mých studií. 3

ASTRAKT Práce se zabývá institutem správního deliktu dodavatele ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Je v ní proveden rozbor institutu včetně některých problematických situací s institutem spojených. Taktéţ obsahuje zmapování vývoje aplikační praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe a je provedeno srovnání s úpravou slovenskou a estonskou. Závěr práce taktéţ obsahuje úvahy de lege ferenda v návaznosti na připravovanou novou právní úpravu v oblasti veřejných zakázek.

KLÍČOVÁ SLOVA delikt dodavatele, veřejné zakázky, správní trestání, kvalifikace, zadávací řízení

ABSTRACT Thesis is focused on contractor offence under § 120a subsection 1. point. a) of the Public Procurement Act. It containts an analysis of the institute including analysis of some related problematic situations. Also it maps evolution of decisions of The Office for the Protection of Competition and contains comparison is made with Slovak and Estonia legislation. In final part it also contains de lege ferenda personal views related to prepared new Public Procurement Act.

KEY WORDS contractor offence, public prucurement, administrative punishment, qualification, procurement proceeding

4

Práce je psaná k právnímu stavu ke dni 31.1.2016.

5

Obsah 1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 8 2 ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŢE ..................................................... 10 3 KVALIFIKACE .................................................................................................................... 14 3. 1 Základní kvalifikační předpoklady ................................................................................ 17 3. 2 Profesní kvalifikační předpoklady ................................................................................. 18 3. 3 Ekonomická a finanční způsobilost ............................................................................... 19 3. 4 Technické kvalifikační předpoklady ............................................................................. 20 4 DELIKT DODAVATELE .................................................................................................... 23 4. 1 Historie .......................................................................................................................... 23 4. 2 Skutková podstata deliktu dodavatele ........................................................................... 26 4. 3 Sankce ............................................................................................................................ 30 4. 4 Black list ........................................................................................................................ 32 4. 5 Liberace ......................................................................................................................... 33 5 MOŢNÉ PROBLÉMOVÉ OTÁZKY ................................................................................... 34 5. 1 Odpovědnost za spáchání správního deliktu dodavatele při předloţení společné ţádosti o účast či nabídky ................................................................................................................. 34 5. 2 Odpovědnost za spáchání správního deliktu dodavatele v případě předloţení listin neodpovídajících skutečnosti k prokázání kvalifikace subdodavatelem .............................. 37 5. 3 Postup v případě předloţení vícero referencí, avšak některé neodpovídají skutečnosti 38 6

VYBRANÉ

PŘÍPADY

ROZHODOVACÍ

PRAXE

ÚŘADU

PRO

OCHRANU

HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŢE .................................................................................................. 40 6.1 Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S655/2014 ........................................................................ 40 6. 2 Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S1000/2014 ..................................................................... 43 6. 3 Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S703,704/2014 ................................................................ 44 6. 4 Další vybrané případy .................................................................................................... 46 7 ZAHRANIČNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA ..................................................................................... 47 6

7. 1 Slovenská republika ....................................................................................................... 47 7. 2 Estonsko......................................................................................................................... 49 8 ÚVAHY DE LEGE FERENDA A PŘIPRAVOVANÝ ZÁKON O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK ....................................................................................................... 52 9 ZÁVĚR.................................................................................................................................. 54 SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ ..................................................................................... 56

7

1 ÚVOD Oblast zadávání veřejných zakázek je v prvním stádiu na unijní úrovni řešena, kdy cílem je, aby právní úprava této oblasti byla sladěna v rámci všech členských států Evropské unie. I tento aspekt naznačuje, o jak významnou oblast se jedná a podtrhuje nutnost její regulace. Pod pojmem zadávání veřejných zakázek je potřeba si představit, jak je ostatně definováno na národní úrodni v ustanovení § 17 písm. m) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), závazný postup zadavatele v zadávacím řízení, jehoţ účelem je zadání veřejné zakázky, a to aţ do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení. Zadávání veřejných zakázek, prostřednictvím kterých zadavatel získává zboţí, sluţby či stavební práce souvisí s vynakládáním značného mnoţství veřejných prostředků, mnohdy kofinancovaných z prostředků Evropské unie, kdy je zapotřebí, aby tyto prostředky byly vynakládány dle pravidel stanovených zákonodárcem. Pro to, aby bylo zachováno zdravé soutěţní prostředí, které napomáhá efektivnímu vynakládání veřejných prostředků, je nutné určení přesných pravidel, která jsou jak zadavatelé veřejných zakázek, tak uchazeči o veřejné zakázky povinni dodrţovat. Nejen tedy samotné zadávání veřejných zakázek, tedy postup zadavatele je nutno určitým způsobem korigovat a vykonávat nad ním dohled. Stejně tak pro zdravé soutěţní prostředí je potřeba, aby i samotní dodavatelé, resp. uchazeči o veřejné zakázky dodrţovali pravidla „fair play“. Pozornost této diplomové práce je zaměřena právě toliko jednání dodavatelů, zejm. jednání dodavatele naplňující skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, tzv. delikt dodavatele. Práce je zaměřena v rámci tohoto deliktu na případy, kdy dodavatel předloţí nepravdivé informace či doklady k prokázání kvalifikace v zadávacím řízení. Zákon o veřejných zakázkách sice v citovaném ustanovení pamatuje i na další eventuality, tyto však nejsou zde reflektovány. Jako jeden z pojmových znaků deliktu dodavatele je moţno označit kvalifikaci, resp. prokazování kvalifikace, kdy právě v této fázi zadávacího řízení v jednání dodavatele se příp. spáchání tohoto správního deliktu nalézá. Vzhledem k této skutečnosti, tato diplomová práce pojednává i o této zásadní fázi zadávacího řízení. V zadávacím řízení je totiţ nutno spatřovat určitou souslednost jednotlivých částí, ze kterých se skládá, a které na sebe vzájemně navazují, kdy jedním z nich je právě i prokazování kvalifikace z pohledu uchazeče o veřejnou zakázku, z pohledu zadavatele pak posouzení kvalifikace, která je esenciální součástí 8

problematiky deliktu dodavatele. Proč tomu tak je? Neboť právě jednání dodavatele, které je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách při prokazování kvalifikace konstruuje zákonodárce jakoţto jednání deliktní, naplňující skutkovou podstatu správního deliktu, se kterou se pojí poměrně přísné sankce, a to nejen v rovině finanční. Orgánem, který je nadán pravomocí k dohledu a rozhodování o správních deliktech dodavatelů je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, který je vrcholným orgánem státní správy. Tato diplomová práce tedy nejprve alespoň ve stručnosti představuje výše jmenovaný orgán dohledu, příslušný k projednání deliktů dodavatelů a ukládání sankcí za jejich spáchání a následně se zaobírá otázkou prokazování kvalifikace a jejího dopadu na skutkovou podstatu deliktu dodavatele, který je představen v navazující části této diplomové práce. V práci budou rovněţ předneseny některé moţné problematické otázky, resp. okruhy, v souvislosti se zde řešenou problematikou, tedy otázkou deliktu dodavatele. Vlastní diplomová práce je zpracována zejména za vyuţití platných právních předpisů, dostupné odborné literatury a relevantní judikatury, zejm. pak rozhodovací činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Tato diplomová práce se zaměřuje především na popis současného stavu sledované problematiky, avšak současně práce zohledňuje i skutečnost, ţe v nadcházejících měsících, vzhledem k posunu na úrovni unijního práva, dojde ke změnám i v rámci národních právních úprav a v práci jsou zakomponovány i úvahy de lege ferenda, stejně tak je poukázáno i na vybranou zahraniční úpravu zde řešeného.

9

2 ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE Jak jiţ bylo uvedeno v úvodu této diplomové práce, na místě je nejprve alespoň ve stručnosti

představit

orgán

dohledu,

který

„hraje

hlavní

roli“

při

dohlíţení

nad dodrţováním zákonnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek a který je ve smyslu § 112 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách příslušný k projednávání správních deliktů podle zákona o veřejných zakázkách, tedy i deliktu ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, tzv. deliktu dodavatele, který jak jiţ z uvedeného názvu plyne se nevztahuje k osobě zadavatele, který je při zadávání veřejných zakázek vázán řadou zejm. povinností, ale naopak k osobě, která se jím zadávané veřejné zakázky účastní, resp. se uchází o její získání, tedy osobě dodavatele, která se aktivně zadavatelem zadávané veřejné zakázky účastní. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe jsou svěřeny kompetence v oblasti ochrany hospodářské soutěţe, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a v monitoringu a koordinaci veřejné podpory. Působnost tohoto ústředního orgánu státní správy, který započal svou činnost dne 1. listopadu 1996 a jeţ sídlí ve městě Brně, je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe“). Pakliţe bylo ve vztahu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe uţito označení „ústřední orgán státní správy“ je na místě doplnit, ţe pod tímto pojmem je nutno vnímat, ţe se v případě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe jedná o sloţku státní moci, která se při své činnosti spolupodílí na tvorbě jednotné státní politiky a jsou jí svěřeny pravomoci na věcně vymezeném úseku fungování společnosti. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe jakoţto ústřední orgán státní správy je tedy podřízený pouze vládě, která je dle platné a účinné právní úpravy vrcholným ústředním orgánem státní správy, avšak ţádný jiný úřad není Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe nadřazen1. S ohledem na výše uvedené je evidentní, ţe ve své rozhodovací činnosti je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe nezávislý. Ze zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, přesněji z ustanovení § 1 odst. 3 citovaného zákona, vyplývá, ţe v čele úřadu stojí předseda, kterého jmenuje na návrh vlády prezident republiky. Funkční období předsedy je stanoveno na dobu 6 let a nikdo nemůţe být jmenován do této funkce na více jak dvě funkční období. V současné době

1

PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část s univerzita, 2004, s. 157-166.

10

předsedou tohoto ústředního orgánu je jmenován Ing. Petr Rafaj, který zastává jiţ druhé funkční období, do kterého vstoupil v loňském roce2. Z hlediska organizačního uspořádání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je vhodné zmínit, ţe v současné době je členěn na celkem 5 sekcí3 a jeho činnost tedy nespočívá pouze v dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, tzn. postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek, vč. dohledu nad jednáním dodavatelů, kteří se zadávacích řízení na veřejné zakázky účastní, ale jeho kompetence jsou mnohem širší. To, ţe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe jsou svěřeny i kompetence související s dohledem nad zadáváním veřejných zakázek, je výslovně stanovena jiţ v samotném ustanovení § 2 písm. b) zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, kde je výslovně uvedeno „vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek“. Vzhledem k tomu, ţe tato diplomová práce je zaměřena především na problematiku deliktu dodavatele z činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe tak odráţí pouze relativně úzkou výseč jeho rozhodovací činnosti, neboť z rozhodovací činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe4, míněno ve vztahu k Sekci veřejných zakázek, je evidentní, ţe výrazně převládá rozhodovací činnost týkající se postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a rozhodovací činnost týkající se deliktů dodavatelů je marginální ve vztahu k celkovému objemu rozhodovaných věcí Úřadem. Pakliţe výše bylo uvedeno, ţe Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe se skládá z 5 sekcí, a tato práce se dotýká nejpočetnější sekce Úřadu, a to Sekce veřejných zakázek, nabízí se, alespoň ve stručnosti tuto sekci představit, neboť právě její rozhodovací činnost se nemalou měrou podílí na závěrech týkajících se deliktů dodavatelů obsaţených v této diplomové práci. V čele Sekce veřejných zakázek stojí místopředseda5, přičemţ tuto funkci od července 2015 zastává JUDr. Josef Chýle, Ph.D.6 Jak jiţ bylo výše uvedeno, Sekce veřejných zakázek je z hlediska personálního sloţení nejpočetnější sekcí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, čítající cca 200 zaměstnanců, čemuţ odpovídá i nápor řešených případů, které tato sekce řeší. Jak vyplývá z výroční zprávy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe za rok 2014, bylo v tomto roce zahájeno 981 prvostupňových správních řízení, coţ je počet

2

Vedení Úřadu | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-03-2016]

3

Historie Úřadu | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-03-2016]

4

Sbírky rozhodnutí | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-03-2016]

5

Vedení Úřadu | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-03-2016]

6

Sekci veřejných zakázek veden nový místopředseda Josef Chýle | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012 [cit. 8-03-2016]

11

mnohonásobně převyšující vedená správní řízení na ostatních sekcích Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe.7 Pravomoc Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, stejně tak tedy i příslušnost k projednání deliktů spáchaných dle zákona o veřejných zakázkách, vyplývá v obecné rovině ze zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, zejména však ze zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, kde je výslovně v ustanovení § 112 právě citovaného právního předpisu v odst. 1 uvedeno „Úřad vykonává dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh…“, kdy z pohledu tématu této diplomové práce je pak ještě zásadnější znění odst. 2 téhoţ ustanovení zákona o veřejných zakázkách, kde je obsaţen následující text „Úřad projednává správní delikty podle tohoto zákona a ukládá sankce za jejich spáchání“. Jelikoţ delikt dodavatele je upraven v ustanovení § 120a zákona o veřejných zakázkách, je evidentní, ţe je to právě Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, který je příslušný k projednávání deliktů dodavatelů podle citovaného zákona a ukládání sankcí za jejich spáchání. Ve vztahu k dohledové činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, stejně tak obecně zadávání veřejných zakázek, je na místě zdůraznit, ţe národní právní úprava je v tomto ohledu determinována unijním právem, a vychází ze Směrnic Evropského parlamentu a Rady, zejm. pak Směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a veřejných zakázek na stavební práce, Směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pouţití předpisů Společenství o postupech při zadávání veřejných zakázek v oblasti vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací, kdy se jedná o tzv. „dohledové směrnice“, a dále lze v souvislosti s problematikou veřejných zakázek upozornit na následující směrnice: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a sluţby, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních sluţeb. V souvislosti se směrnicemi, stejně tak národní právní úpravou povaţuji za vhodné v rámci této diplomové práce zdůraznit i skutečnost, ţe sice současná platná a účinná právní 7

Výroční zprávy | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012 [cit. 8-03-2016]

12

úprava vychází mj. z výše citovaných směrnic, avšak jiţ dne 28. března 2014 byly v Úředním věstníku Evropské unie publikovány nové směrnice, které regulují oblast veřejných zakázek v členských státech Evropské unie. Konkrétně se jedná o Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/25/EU a č. 2014/24/EU, které vstoupily v platnost od 17. dubna 2014 a členské státy Evropské unie jsou povinny do 17. dubna 2016 převzít nová pravidla do vnitrostátního právního řádu8, přičemţ v České republice doposud k transpozici uvedených směrnic nedošlo, a tedy právní úprava zadávání veřejných zakázek, stejně tak dohledu nad jejich zadáváním prozatím vychází z původních směrnic, avšak lze na legislativní úrovni sledovat, ţe v nadcházejících měsících ke změnám v této oblasti dojde, a s nejvyšší pravděpodobností i v této práci sledovaném ohledu, a to tzv. deliktu dodavatele, se kterým, jak vyplývá z vládního návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek, sněmovní tisk č. 6379 zákonodárce jiţ do budoucna nepočítá. Pro úplnost ve vztahu k dohledové činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe a tímto úřadem vedenými správními řízeními, rovněţ i v případě deliktů dodavatelů, povaţuji za vhodné předestřít informaci vztahující se k průběhu samotného řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe, který je z hlediska procesní úpravy v obecné rovině upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jakoţto lex generalis, k němuţ v pozici lex specialis vystupuje právě zákon o veřejných zakázkách. Z rozhodovací činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, stejně tak z relevantních právních předpisů, zejm. pak z výše jmenovaného správního řádu a zákona o veřejných zakázkách je evidentní, ţe Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe o spáchání deliktu dodavatele rozhoduje v rámci jím vedeného správního řízení dle § 9 správního řádu, které je vedeno z moci úřední ve věci moţného spáchání správního deliktu a je tedy ve smyslu § 46 správního řádu zahájeno dnem „kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení (…)“. Výsledkem vedeného správního řízení je pak rozhodnutí orgánu dohledu o tom, zda se dodavatel deliktu dopustil či nikoliv. V rámci rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je moţné, dle mého názoru, sledovat určitý vývoj v čase, co do vnímání skutkové podstaty tohoto správního deliktu, který bude přiblíţen v rámci navazujících kapitol této diplomové práce.

8

Nové evropské zadávací směrnice publikovány v Úředním věstníku EU - Portál VZ. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2012. [cit. 7-03-2016]. 9

Směmovní tisk 637. Poslanecká sněmovna © 2016. [cit. 8-03-2016].].

13

3 KVALIFIKACE Jestliţe tématem této diplomové práce je delikt dodavatele ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, povaţuji za vhodné nejprve představit institut tzv. kvalifikace, se kterým je pojen právě delikt dodavatele, neboť pouze uvádění skutečností neodpovídajících skutečnosti v rámci kvalifikace je jednáním, se kterým je spjat delikt dodavatele. V jiných částech nabídky či ţádostech o účast uchazeči uváděné skutečnosti neodpovídající skutečnosti nejsou pojmovým znakem deliktu dodavatele. Kvalifikace, jak jiţ název napovídá, dává tušit, ţe se jedná o kategorii vyjadřující, zda je dodavatel „kvalifikovaným“, tedy dostatečně zdatným, pro poskytnutí poptávaného plnění zadavatelem v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku, kdy pod veřejnou zakázkou dle předmětu jejího plnění je moţno hledat jak stavební práce, tak sluţby či dodávky, čemuţ odpovídá dělení veřejných zakázek obsaţené v § 7 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.10 Kvalifikaci je nutno vnímat jako jednu z nejzásadnějších součástí procesu zadávání veřejných zakázek, neboť jak bylo jiţ výše nastíněno, je to právě kvalifikace, prostřednictvím které má být zadavateli umoţněno zjistit, zda je dodavatel schopen plnit předmět zadávané veřejné zakázky. V úmyslu zákonodárce lze shledávat skutečnost, ţe se snaţí dát zadavateli nástroj, kterak eliminovat případné nekompetentní dodavatele a tedy dát zadavateli určitou míru jistoty, ţe dodavatel, který poţadovanou kvalifikaci v rámci zadávacího řízení prokáţe, je kvalifikovaný (způsobilý) pro plnění předmětu dané veřejné zakázky. Jinými slovy řečeno, v případě, ţe daný uchazeč či zájemce o veřejnou zakázku prokáţe splnění kvalifikačních předpokladů, zadavateli je tímto dáván signál, ţe uzavře smlouvu se subjektem, který je objektivně způsobilý předmět veřejné zakázky řádně plnit a splnit, neboť disponuje určitými profesními a kvalitativními vlastnostmi. Pakliţe v úvodu této diplomové práce jsem uvedl, ţe zadávací řízení je proces, který se skládá z několika na sebe navazujících částí, a současně jsem v rámci této kapitoly poukázal na skutečnost, ţe kvalifikace je jednou ze zásadních fází zadávacího řízení, je na místě zdůraznit, ţe fáze posuzování kvalifikace navazuje na otevírání obálek. Jestliţe fázi otevírání obálek pro účely této diplomové práce označíme jak první fázi (v rámci této práce s ohledem na její zaměření není úmyslně reflektováno, ţe zadávací řízení je zahájeno odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení či odesláním výzvy ve smyslu § 26 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách), tak po této úvodní fázi, kdy dojde k otevření obálek s nabídkami a komise pro otevírání obálek zkontroluje základní údaje dle § 71 odst. 7 zákona 10

JURČÍK, Radek. Veřejné zakázky a koncese. 2. dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 445

14

o veřejných zakázkách, zda jsou tyto náleţitosti splněny, následuje jiţ fáze posuzování kvalifikace jednotlivých uchazečů, tedy dodavatelů, kteří podali nabídky či ţádosti o účast. To, ţe fáze posouzení kvalifikace je jiţ v prvopočátku zadávacího řízení, resp. je fází následující po podání a otevření obálek s nabídkami, je podle mého zdůraznění její významnosti v oblasti zadávání, neboť de facto prvním, co se v nabídkách (ţádostech o účast) uchazečů prověřuje, je právě kvalifikovanost daného dodavatele, aţ poté co je dokončena fáze posuzování kvalifikace, tedy zda se do zadávacího řízení přihlásili relevantní dodavatelé, přichází fáze posuzování nabídek a následně aţ jejich hodnocení, tedy určení, která z nabídek nejlépe vyhovuje zadavatelem zvolenému hodnotícímu kritériu, a se kterým uchazečem má tedy býti uzavřena smlouva, neboť je tzv. vybraným uchazečem. Z toho, jak zákonodárce v současné právní úpravě konstruuje zadávací řízení, je evidentní, ţe je kladen vysoký důraz na to, aby hned v prvopočátku byly vyřazeny nabídky či ţádosti o účast těch dodavatelů, kteří nejsou pro danou veřejnou zakázku kvalifikováni, neboť je bezpředmětné hodnotit nabídku někoho, kdo nesplnil (neprokázal kvalifikaci), jelikoţ takový uchazeč má být ze zadávacího řízení vyloučen. 11 Z výše uvedeného je patrné, ţe poţadavek na prokázání kvalifikace je institutem, který má chránit samotného zadavatele, a je to právě zadavatel, kdo stanovuje poţadavky kladené na dodavatele k prokázání kvalifikačních předpokladů a tím si de facto zadavatel stanovuje, jaký subjekt povaţuje za způsobilý k provedení poptávaného plnění v rámci veřejné zakázky. Povinností zadavatele ovšem je, aby stanovil kvalifikaci takovým způsobem, který je odůvodněn předmětem dané veřejné zakázky. Nastavení kvalifikace totiţ do značné míry ovlivňuje okruh potenciálních dodavatelů, kteří jsou schopni podat svou nabídku. Na jednu stranu je chtěným stavem, aby zadavatel obdrţel nabídky relevantních subjektů, které jsou schopny plnit předmět veřejné zakázky, na stranu druhou nesmí být nepřiměřenými poţadavky na kvalifikaci omezena hospodářská soutěţ. Jinými slovy řečeno, nesmí tedy být bezdůvodně bráněno, právě např. prostřednictvím nepřiměřeně nastavených kvalifikačních předpokladů, dodavatelům, kteří by byli reálně schopni předmět veřejné zakázky plnit, aby se nemohli zadávacího řízení účastnit z důvodu neodůvodněně přísných kvalifikačních poţadavků zadavatele. Právě i do kvalifikace se promítají základní zásady zadávacího řízení, kterými jsou zásada zákazu diskriminace, transparentnosti a rovného zacházení, kterými má být toto řízení ovládáno, a jeţ jsou zakotveny v § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Ve vztahu ke kvalifikaci se pak do popření dostává zejména zásada zákazu diskriminace, coţ 11

JURČÍK, 2014. op.cit., s. 445

15

ostatně vyplývá jiţ z výše uvedeného textu, v tom smyslu, ţe kvalifikační předpoklady nesmí být nastaveny nepřiměřeně, aby nediskriminovali příp. potenciální dodavatele, kteří by objektivně byli schopni předmět veřejné zakázky plnit, avšak v důsledku přespříliš přísně nastavených kvalifikačních předpokladů by nebyli schopni poţadovanou kvalifikaci prokázat. Ve vztahu ke zde uvedenému je moţno např. odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. června 2008, na který je ostatně i hojně odkazováno v rámci rozhodovací činnosti samotného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe12. Z ustanovení § 50 odst. 1 vyplývá, ţe kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky je dodavatel, který a) splní základní kvalifikační předpoklady podle § 53, b) splní profesní kvalifikační předpoklady podle § 54, c) předloţí čestné prohlášení o své ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku a d) splní technické kvalifikační předpoklady podle § 56. Z výše uvedeného je evidentní, ţe zákon o veřejných zakázkách rozeznává 4 druhy kvalifikačních předpokladů, a to základní, profesní, ekonomické a finanční a technické. Ve vztahu k ekonomickým a finančním kvalifikačním předpokladům je na místě doplit, ţe novelou zákona o veřejných zakázkách č. 55/2012 Sb. Byla v případě ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů provedena změna, a to v tom smyslu, ţe došlo k vypuštění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů a jejich prokazování je nahrazeno pouze předloţením čestného prohlášení o ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku, přičemţ ţádné další poţadavky v tomto ohledu nejsou zákonem o veřejných zakázkách na dodavatele kladeny.13 Vyjma

ekonomické

a

finanční

způsobilosti,

kterou

dodavatel

prokazuje

prostřednictvím čestného prohlášení zákonodárce k základním, profesním a technickým kvalifikačním předpokladům v ustanoveních §§ 53, 54 a 56 určuje způsob, jak má být daný kvalifikační předpoklad prokázán. Z dikce zákona o veřejných zakázkách je evidentní, ţe zadavatel musí obligatorně poţadovat prokázání základních kvalifikačních předpokladů, profesních kvalifikačních předpokladů a současně je povinen po dodavatelích poţadovat předloţení čestného prohlášení o ekonomické a finanční způsobilosti. Oproti tomu poţadavek 12

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 12. 10. 2012, č.j. ÚOHS-S537/2011/VZ3401/2012/550/HOd/HKu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2012 [cit. 25-03-2016]. 13

PODEŠVA, Vilém a kol. Zákon o veřejných zakázkách: komentář, 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011, In. ASPI [právní informační systém]. [cit. 16-03-2016]

16

na prokázání technických kvalifikačních předpokladů je fakultativní, tedy je na volném uváţení zadavatele, zda se v konkrétní veřejné zakázce rozhodne po dodavatelích poţadovat prokázání i tohoto kvalifikačního předpokladu, který lze stručně charakterizovat jako reálnou zkušenost s obdobným předmětem plnění zadávané veřejné zakázce.

3. 1 Základní kvalifikační předpoklady Co se týče základních kvalifikačních předpokladů, z jiţ uvedeného je evidentní, ţe se jedná o takový kvalifikační předpoklad, který je zadavatel povinen po uchazečích poţadovat, zde lze tedy sledovat snahu zákonodárce, kterak podpořit zadavatele při výběru dodavatele na plnění předmětu veřejné zakázky, aby se jednalo o subjekt, který bude schopen řádně plnit. Ve vztahu k základním kvalifikačním předpokladům je potřeba zdůraznit, ţe musí být prokázány kaţdým dodavatelem, který se zadávacího řízení na veřejnou zakázku účastní. V námi zejména sledované problematice deliktu dodavatele v rámci této diplomové práce je na místě zdůraznit, ţe v případě, kdy je nabídka či ţádost o účast do zadávacího řízení podávána několika dodavateli společně, tzn. tito dodavatelé uzavřeli smlouvu o společnosti ve smyslu § 2716 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je povinen kaţdý z těchto společníků (dodavatelů, resp. uchazečů či zájemců v dikci zákona o veřejných zakázkách) prokázat tuto část kvalifikace samostatně, coţ dle mého plyne právě z § 51 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, a je v daném ustanovení vyjádřeno slovy „Máli být předmět veřejné zakázky plněn několika dodavateli společně a za tímto účelem podávají či hodlají podat společnou nabídku, je každý z dodavatelů povinen prokázat splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 50 odst. 1 písm. a) a profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a) v plném rozsahu.“ Tato skutečnost má dopad i do rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, jak bude rozebráno dále v této diplomové práci. 14 Základní kvalifikační předpoklady jsou svým způsobem specifické i v tom, ţe jejich prokazování je vázáno výlučně na osobu daného dodavatele, a nelze je prokázat např. prostřednictvím subdodavatele, jak vyplývá z ustanovení § 51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, kde uvedeno, ţe „Pokud dodavatel není schopen prokázat splnění určité části kvalifikace požadované veřejným zadavatelem podle § 50 odst. 1 písm. b) a d) v plném rozsahu, je oprávněn splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prokázat prostřednictvím subdodavatele.“ Z uvedeného je tedy evidentní, ţe dodavatel není oprávněn prokazovat splnění základních kvalifikačních prostřednictvím jiné osoby, jiného subjektu. Důvod proč 14

JURČÍK, 2014, op. cit., s. 453

17

tomu tak je, je dle mého názoru zachycen v § 53 zákona o veřejných zakázkách, kde je zákonodárcem specifikováno, co se pod základním kvalifikačním předpokladem ve smyslu zákona o veřejných zakázkách rozumí a z logiky věci, ačkoliv právo není vţdy logickou disciplínou, je zřejmé, proč nelze tento druh kvalifikačního předpokladu prokazovat skrz jinou osobu. Z ustanovení § 53 zákona o veřejných zakázkách totiţ plyne, ţe dodavatelem, který splňuje základní kvalifikační předpoklady, je subjekt, který je beztrestný a bezúhonný, kdy chtěným stavem za jisté je, aby plnění veřejných zakázek bylo poskytováno právě takovými dodavateli, jelikoţ v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek jsou vynakládány nemalé veřejné finanční prostředky. Z výše zmiňovaného § 53 zákona o veřejných zakázkách, resp. z jeho textace je seznatelné, ţe všechny poţadavky uvedené pod písmeny a) aţ k), resp. l), jelikoţ zákon o veřejných zakázkách byl novelizován i v roce 2016, za účelem prokázání základního kvalifikačního předpokladu musí být splněny dodavatelem kumulativně, tedy najednou, aby mohl být dodavatel povaţován za v tomto smyslu kvalifikovaného. Pro úplnost ve vztahu k základním kvalifikačním předpokladům nad rámec zdůrazněné skutečnosti, ţe zadavatel je povinen v zadávacím řízení povinen poţadovat prokázání základních kvalifikačních předpokladů, povaţuji za vhodné doplnit i to, ţe zadavatel nemůţe poţadavky na prokázání základních kvalifikačních předpokladů měnit, jelikoţ tento druh kvalifikačního předpokladu je pěvně stanoven zákonem o veřejných zakázkách, tedy i jeho obsah či rozsah.

3. 2 Profesní kvalifikační předpoklady Dalším druhem kvalifikačních předpokladů je profesní kvalifikace, která je blíţe upravena v § 54 zákona o veřejných zakázkách. K tomuto druhu kvalifikačního předpokladu je moţno uvést, ţe prostřednictvím dokladů, které dodavatel, resp. zájemce v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku předkládá, kdy z ustanovení § 17 písm. n) zákona o veřejných zakázkách plyne, ţe zájemcem je dodavatel, který podal nabídku či ţádost o účast v zadávacím řízení, jsou doklady, které „potvrzují jeho veřejnoprávní autorizaci k výkonu činnosti, která je předmětem plnění veřejné zakázky.“15 Kdy za zdůraznění stojí skutečnost, ţe stejně jako je tomu v případě základních kvalifikačních předpokladů, i v tomto případě zadavatel není oprávněn obsah, rozsah i způsob prokázání kvalifikačních předpokladů měnit, neboť toto je stanoveno výslovně zákonem a zadavatel tyto poţadavky není oprávněn jakkoliv měnit. Aplikovatelnost jednotlivých profesních kvalifikačních předpokladů se bude odvíjet 15

PODEŠVA, Vilém a kol. Zákon o veřejných zakázkách: komentář, 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011, In. ASPI [právní informační systém]. [cit. 16-03-2016]

18

v každém jednotlivém případě od povahy předmětu veřejné zakázky. Tento princip odpovídá zásadě omezit rozsah kvalifikace pouze na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky vyjádřené v § 50 odst. 3.“16 Z ustanovení § 54 zákona o veřejných zakázkách plyne, ţe stanovuje 5 poţadavků pod písmeny a) aţ e), které mají být splněny. Pokud u základních kvalifikačních předpokladů platí, jak jsem výše uvedl, ţe je musí splňovat kaţdý dodavatel a ani nemůţe být tento kvalifikační předpoklad prokazován prostřednictvím subdodavatele, potom ve vztahu k profesním kvalifikačním předpokladům, je na místě uvést, ţe podle § 51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, který byl výše citován, je dodavatel oprávněn tento druh kvalifikačního předpokladu v chybějícím rozsahu prokázat prostřednictvím subdodavatele. Výjimku však představuje poţadavek na profesní kvalifikační předpoklad podle § 54 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, kterým je předloţení výpisu z obchodního rejstříku, pokud je v něm dodavatel zapsán, či výpis z jiné obdobné evidence, pokud je v ní zapsán, a který nelze prokázat prostřednictvím subdodavatele.17 Výše uvedené k poţadavku podle § 54 písm. a) zákona o veřejných zakázkách platí i ve vztahu k dodavatelům, kteří podávají společnou nabídku, coţ je zachyceno v § 51 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, jeţ byl citován výše v rámci této diplomové práce. Ve vztahu k ostatním poţadavkům na profesní kvalifikační předpoklad zachycený pod písm. b) aţ d) v § 54 zákona o veřejných zakázkách platí, jak vyplývá z výše uvedeného, ţe je lze prokazovat i prostřednictvím subdodavatele a současně ve vztahu k dodavatelům, kteří podávají společnou nabídku dle § 51 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, platí, ţe „Splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) a d) musí prokázat všichni dodavatelé společně.“

3. 3 Ekonomická a finanční způsobilost Co se týče prokázání ekonomické a finanční způsobilosti, zde jsem jiţ výše uvedl, ţe novelou zákona o veřejných zakázkách č. 55/2012 Sb., došlo ke změně právní úpravy, kdy ustanovení § 55 zákona o veřejných zakázkách bylo vypuštěno a dodavatelé jsou dle aktuální právní úpravy pouze povinni do svých nabídek či ţádostí o účast začlenit čestné prohlášení o ekonomické a finanční způsobilosti.

16

PODEŠVA, Vilém a kol. Zákon o veřejných zakázkách: komentář, 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011, In. ASPI [právní informační systém]. [cit. 16-03-2016] 17

JURČÍK, 2014 op. cit. s 453

19

Dle novelizované právní úpravy se tedy jiţ nejedná o ţádné sloţité prokazování kvalifikace, jelikoţ dodavatel tuto svou kvalifikovanost stvrzuje výlučně předloţením čestného prohlášení a nemusí tedy dokládat ţádné relevantní doklady. 18

3. 4 Technické kvalifikační předpoklady Poslední druhem kvalifikace jsou tzv. technické kvalifikační předpoklady, které jsou více přiblíţeny v ustanovení § 56 zákona o veřejných zakázkách. Jestliţe pro předchozí typy kvalifikačních předpokladů platilo, jak jiţ ostatně bylo výše v této diplomové práci uvedeno, ţe zadavatel je povinen prokázání základních a profesních kvalifikačních předpokladů poţadovat vţdy, tedy obligatorně, v případě technických kvalifikačních předpokladů je situace odlišná. Zadavatel je totiţ oprávněn poţadovat prokázání technických kvalifikačních předpokladů, ale je to právě zadavatel, kdo pro příslušné zadávací řízení stanoví, zda-li vůbec bude tento druh kvalifikace prokazován a jaký bude její příp. rozsah, avšak své poţadavky musí formulovat tak, aby nebyly nepřiměřené, resp. diskriminační ve vztahu k předmětu zadávané veřejné zakázky. 19 „Cílem technických kvalifikačních předpokladů je prokázat, že dodavatel disponuje pro plnění veřejné zakázky potřebnou technickou způsobilostí, resp. má k dispozici potřebné materiální a personální zázemí. Prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů má veřejnému zadavateli zajistit, že vybraný dodavatel disponuje potřebnou technickou kapacitou k plnění veřejné zakázky.“20 Z dikce zákona o veřejných zakázkách je sice zřejmé, ţe je to zadavatel, kdo určuje poţadavky na technické kvalifikační předpoklady, nicméně i při stanovení tohoto typu kvalifikace jsou zadavateli dány určité meze, kam jeho poţadavky mohou směřovat. Ustanovení § 56 zákona o veřejných zakázkách dává kompletní, tedy taxativní výčet moţností, které můţe zadavatel poţadovat za účelem splnění technických kvalifikačních předpokladů. Stejně jako u předchozích druhů kvalifikace platí, ţe zadavatel není oprávněn po dodavatelích poţadovat prokázání technických kvalifikačních předpokladů odlišným způsobem, neţ je stanoveno v zákoně o veřejných zakázkách. Z citovaného ustanovení zákona o veřejných zakázkách tedy vyplývá, ţe zadavatel je oprávněn poţadovat např. prokázání realizace obdobného plnění, které poptává v zadávané 18

JURČÍK, 2014 op. cit., s 469.

19

Ibidem, s. 469

20

PODEŠVA, Vilém a kol. Zákon o veřejných zakázkách: komentář, 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011, In. ASPI [právní informační systém]. [cit. 16-03-2016]

20

veřejné zakázce či můţe vznést poţadavky na osoby či technické vybavení, které budou (bude) vyuţito pro plnění na dané veřejné zakázce. Zadavatel je v případě stanovení technických kvalifikačních předpokladů povinen respektovat i povinnost stanovenou v § 50 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, kterým je zadavateli určeno, ţe je povinen omezit rozsah poţadované kvalifikace pouze na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky. Pro celé zadávací řízení platí, stejně tak fázi kvalifikace a nastavení jejích poţadavků nevyjímaje, ţe stanovení technických kvalifikačních předpokladů nesmí být v rozporu se základními zásadami, jak jiţ bylo zmíněno v rámci této kapitoly. Zadavatel je tedy povinen vţdy pečlivě zváţit, jaké minimální kvalifikační poţadavky jsou pro provedení veřejné zakázky nezbytné, přičemţ se musí vyvarovat těch poţadavků, které s předmětem plnění zadávané veřejné zakázky nesouvisí, a které by tedy mohly narušit hospodářskou soutěţ, jelikoţ by omezily moţnost vstupu dodavatelů do předmětné veřejné zakázky. Ostatně jak z rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, tak i soudů lze vypozorovat, ţe ve vztahu ke stanoveným kvalifikačním předpokladům je často zmiňováno porušení základních zásad, zejména pak zásady zákazu diskriminace.21 Vzhledem k tomu, ţe delikt dodavatele je úzce spjat právě s kvalifikací, výše tedy byly alespoň ve stručnosti představeny její druhy a přiblíţeno, co vlastně onou kvalifikací je. Mám za to, ţe z uvedeného je zřejmé, ţe se skutečně jedná o podstatný institut, který má v oblasti veřejných zakázek své místo, jelikoţ je jakýmsi prvotním sítem dodavatelů, které je vůbec moţno povaţovat za vhodné smluvní partnery pro zadavatele, jakoţto objednatele určitého plnění, jelikoţ uchazeč, který kvalifikaci neprokáţe, musí být dle § 60 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách ze zadávacího řízení vyloučen a tedy „nepostupuje“ do dalších fází tohoto procesu22. Určitým specifikem při prokazování kvalifikace, resp. při posuzování kvalifikace zadavatelem, pro účely mé diplomové práce v návaznosti na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je moţnost doplnění kvalifikace na základě předchozí ţádosti zadavatele. Tento institut je zachycen v § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách a je vyjádřen slovy „zadavatel může požadovat po dodavateli, aby písemně objasnil předložené informace či doklady nebo předložil další informace či doklady prokazující splnění 21

K tomuto podrobněji např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008-81 ze dne 9.7.2009 nebo rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ve věci sp. zn. R 147/2012 ze dne 20.8.2012 22

Viz např. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č .j. ÚOHS-S910/2014/VZ-26960/2014/523/LSt ze dne 16.12.2014.

21

kvalifikace.“ Z uvedeného ustanovení neplyne nic jiného, neţ ţe zadavatel je oprávněn uchazeče vyzvat, aby předloţené informace obsaţené v nabídce či ţádosti o účast, týkající se kvalifikace vyjasnil či dokonce předloţil informace nové, které nebyly v nabídce či ţádosti o účast obsaţeny, a takto byl schopen dodatečně kvalifikaci v rozsahu poţadovaném zadavatelem prokázat. Jak jsem jiţ nastínil výše, tato skutečnost je Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe reflektována i v rámci rozhodovací praxe dotýkající se deliktu dodavatele a pozornost jí bude tedy věnována v navazující kapitole této diplomové práce týkající se jiţ právě deliktu dodavatele, jelikoţ i tento institut změnil náhled Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe na naplnění skutkové podstaty správního deliktu.

22

4 DELIKT DODAVATELE V předcházejících kapitolách byl představen Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, jakoţto orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, který je mimo jiného nadán pravomocí k rozhodnutí o tom, zda ze strany dodavatele byl porušen zákon o veřejných zakázkách a zda se dodavatel dopustil deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách a příp. za tento delikt, pakliţe je naplněna jeho skutková podstata ukládat sankci. Rovněţ bylo zmíněno, ţe delikt dodavatele se týká „pouze“ kvalifikace a z toho důvodu byl tento institut, tedy kvalifikace, přiblíţen v předcházející kapitole, jelikoţ se jedná o značně významnou sloţku celého procesu zadávání veřejných zakázek. Současně jsem povaţoval za vhodné přiblíţit i tuto část zadávacího řízení pro získání představy s jakými souvislostmi zákonodárce spojuje delikt dodavatele, protoţe je to jediná oblast jednání dodavatele v procesu zadávání veřejných zakázek, se kterou zákonodárce spojuje moţné deliktní jednání. Níţe, v navazujících částech této diplomové práce jiţ bude pojednáváno právě o deliktu dodavatele jako takovém, opětovně na tomto místě připomínám, ţe tato diplomová práce nereflektuje všechny typy deliktů dodavatele, které ustanovení § 120a rozeznává a práce je zaměřena pouze na delikt specifikovaný v odst. 1 písm. a) předmětného ustanovení, kdy i v rámci písm. a) je definováno vícero způsobů jednání, které je schopno naplnit skutkovou podstatu tohoto deliktu, ale práce se výhradně zaměřuje na jednání dodavatele v zadávacím řízení. Níţe tedy bude představen tento správní delikt, bude poukázáno i na rozhodovací praxi jiţ zmiňovaného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, stejně tak bude poukázáno na zahraniční právní úpravu a úvahy de lege ferenda ohledně tohoto institutu, které jsou významně terminovány přicházející novou právní úpravou oblasti zadávání veřejných zakázek.

4. 1 Historie Ve vztahu k v této diplomové práci řešené problematice, deliktu dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, se hodí nejprve uvést pár slov k samotnému původu institutu deliktu dodavatele. Co se týče deliktu dodavatele, zákon o veřejných zakázkách vţdy s tímto institutem správního deliktu nepočítal. Přecházející právní úprava obsaţena v zákonu č. 40/2004 Sb. delikt dodavatele neznala vůbec23 a v počátku s tímto institutem nepracoval ani zákon č. 137/2006 Sb. Jak je zřejmé z předchozí věty, prvotní znění zákona č. 137/2006 Sb., tedy 23

Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.In. ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 8-03-2016]

23

obdobně jako tomu bylo v předchozí právní úpravě obsahovalo pouze vymezení deliktů, kterých se můţe dopustit zadavatel při zadávání veřejných zakázek. Kdy obecně lze konstatovat, ţe na zadavatele jsou zákonem o veřejných zakázkách kladeny značné nároky, je tedy vázán řadou povinností, které musí dodrţet. Jedinou „sankcí“ dle zákona o veřejných zakázkách pro dodavatele, před novelizací zákona, tedy bylo „pouze“ příp. vyloučení ze zadávacího řízení a tedy nezískání veřejné zakázky jako takové. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe tedy posuzoval průběh zadávacího řízení, rozhodoval mimo jiného např. o tom, zda byl či nebyl uchazeč vyloučen ze zadávacího řízení či vybrán jako vybraný uchazeč v souladu se zákonem, avšak tato činnost kontrolovala pouze úkony zadavatele, nikoliv samotných dodavatelů, ačkoliv na ně měla a má značný dopad. 24 Jelikoţ se zadáváním veřejných zakázek je spojeno vynakládání značných veřejných prostředků, je cílem, aby tyto prostředky byly vynakládány hospodárně a veřejné zakázky byly plněny subjekty, které splňují určitý standard a jedná se odborně zdatné, důvěryhodné a kvalitní „obchodní partnery“. Oblast veřejných zakázek je tedy úzce spojena s bojem proti korupci. Snahou nejen zákonodárce tedy byl a je boj proti korupci, a to i v ohledu jednání dodavatelů vstupujících do veřejného zadávání. Jelikoţ jednání společností působících v této veřejné oblasti vţdy nenaplňovalo (jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, stále nenaplňuje) znaky „fair play“, je tak moţné historicky dohledat základ vytváření skutkové podstaty správního deliktu dodavatele do roku 2006. Výrazným momentem v tomto roku je schválení usnesení č. 1199/2006, O strategii boje proti korupci, Vládou České republiky25.26 V bodu 5 písm. cb) a cc) předmětného usnesení uloţila Vláda České republiky Ministerstvu pro místní rozvoj, které se na oblast veřejných zakázek zaměřuje, je mimo jiného gestorem zákona o veřejných zakázkách a metodickým orgánem v oblasti zadávání veřejných zakázek27, úkoly za účelem zlepšení transparentnosti a potíráním korupce v oblasti zadávání veřejných zakázek. V rámci plnění těchto úkolů bylo v rámci novely zákona o veřejných zakázkách (novela byla provedena zákonem č. 417/2009 Sb.) zavedeno zcela nové ustanovení § 120a nazvané „Správní delikty dodavatelů“, kdy toto ustanovení předkládá taxativní výčet 24

Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách .In. ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 8-03-2016] 25

Usnesení Vlády České republiky č. 1199/2006, o strategii boje proti korupci. Vláda České republiky [online]. Vláda České republiky, © 2006 [cit. 26-03-2016]. 26

JURČÍK, 2014. op. cit., s. 326

27

Veřejné zakázky a PPP - MMR. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2016 [cit. 26-03-2016].

24

deliktů dodavatele dle zákona o veřejných zakázkách. Předmětná novela zákona nabyla účinnosti dne 1. ledna 2010. V rámci tohoto ustanovení byl mimo jiného zaveden i předmětný delikt dodavatele dle §120a odst. 1 písm. a). Za zmínku stojí i to, ţe vymezení skutkové podstaty správního deliktu dodavatele dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách se od doby nabytí účinnosti novely zákona č. 417/2009 Sb. aţ do doby vypracování této diplomové práce nezměnilo. Citované ustanovení § 120a zákona o veřejných zakázkách, mimo v této práci přiblíţenému deliktu dodavatele při předloţení nepravdivých informací souvisejících s kvalifikací, rozeznává i další druhy jednání, které subsumuje pod tzv. delikt dodavatele. Těmi dalšími jsou jednání dodavatele spočívající v nepodání ţádosti o změnu zápisu podle § 130 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, coţ představuje skutečnost, kdy u dodavatele dojde ke změně údajů zapsaných v seznamu, která by jinak měla za následek neprokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů či profesních kvalifikačních předpokladů a dodavatel je v takovém případě učinit do 15 dnů od této změny příslušné kroky a posledním s čím zákonodárce spojuje delikt dodavatele je jednání dodavatele spočívající nepředloţení seznamu subdodavatelů podle § 147 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách. 28 Současně kromě definice toho, jaké jednání je z pohledu zákona o veřejných zakázkách chápáno jako delikt dodavatele, byl do zákona vloţen odst. 2 citovaného ustanovení zákona, který stanovuje sankce za takovéto deliktní jednání. V souvislosti s problematikou deliktu dodavatele, kterému je věnována pozornost v této diplomové práci, byla zákonodárcem stanovena značná sankce, kterou lze pro některé dodavatele vnímat i téměř jako existenci ohroţující. Vyjma finanční pokuty, která je charakteristická i pro zadavatele v případě ukládání sankcí za spáchaný správní delikt zadavatelem, je sankcí i zákaz plnění veřejných zakázek na tři roky. Sankce za spáchaný správní delikt dodavatelem však budou blíţe přiblíţeny v samostatné podkapitole dále v této diplomové práci. 29

28

JURČÍK, 2014, op. cit., s. 327

29

Ibidem, s. 328

25

4. 2 Skutková podstata deliktu dodavatele Jak jiţ bylo opakovaně v rámci této diplomové práce uvedeno, delikt dodavatele (v intencích sledované problematiky této práce) je obsaţen v ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách a definuje jej následovně: „Dodavatel se dopustí správního deliktu tím, že předloží k prokázání splnění kvalifikace informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na posouzení kvalifikace dodavatele v zadávacím řízení, v řízení o žádosti o zápis do seznamu podle § 129 anebo o žádosti o změnu tohoto zápisu podle § 130 odst. 2 nebo pro účely splnění podmínek pro vydání certifikátu podle § 138.“ Neţli přejdu k rozebrání skutkové podstaty tohoto deliktu, dovolím si přiblíţit několik pojmů, se kterými zákon o veřejných zakázkách pracuje, a které je povaţuji za vhodné pro dokreslení sledované problematiky. Jiţ k samotnému označení (názvu) tohoto deliktu bych doplnil následující, jelikoţ z mého úhlu pohledu je tento pojem lehce zavádějící, resp. pracuje s obecným pojmem dodavatele, kdy přiléhavější by mohlo být uţití jiného označení osoby, která se deliktu dopustila, příp. je z jeho spáchání podezřelá. Proč tomu tak dle mého názoru je? Zákon o veřejných zakázkách v ustanovení § 17 vymezuje některé pojmy, se kterými zákon pracuje. Z citovaného ustanovení zákona o veřejných zakázkách je evidentní, ţe zákonodárce rozlišuje mezi pojmem dodavatel, uchazeč a zájemce. Pojem dodavatel je vysvětlen v § 17 pod písm. a) a charakterizuje jej jako fyzickou nebo právnickou osobu, která dodává zboţí, poskytuje sluţby nebo provádí stavební práce, pokud má sídlo, místo podnikání či místo trvalého pobytu na území České republiky, nebo zahraniční dodavatel. Oproti tomu v citovaném ustanovení zákona o veřejných zakázkách pod písm. j) je charakterizován uchazeč, a to jako dodavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení a současně pod písm. n) zákona o veřejných zakázkách je definován pojem zájemce, a to jako dodavatel, který podal ţádost o účast v zadávacím řízení. Z uvedeného je podle mě zřejmé, ţe pojem dodavatel je nadřazen pojmům uchazeč či zájemce a je jakousi zastřešující kategorií, kdy z jeho definice lze dovodit, ţe se jedná o subjekt, který by se mohl zadávacího řízení účastnit a tedy se stát uchazečem či zájemcem, pokud se rozhodne podat do zadávacího řízení nabídku či ţádost o účast. Jestliţe delikt dodavatele je charakterizován jako jednání dodavatele, kdy k prokázání kvalifikace předloţí doklady či informace, jeţ neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na posouzení kvalifikace, je zřejmé, ţe se v dikci ustanovení § 17 zákona o veřejných 26

zakázkách jedná o uchazeče či zájemce o veřejnou zakázku, tedy takový subjekt, který jiţ svým jednáním projevil vůli účastnit se zadávacího řízení na veřejnou zakázku, neboť pouze u takového subjektu zadavatel kvalifikaci posuzuje. Oproti tomu dodavatel je tedy „pouze“ subjektem u kterého zákon dovozuje, ţe by se potenciálně mohl zadávacího řízení účastnit, neboť dodává relevantní plnění, které můţe být zadavatelem poptáváno. Pokud však dodavatel neučiní krok k tomu, ţe by se zadávacího řízení, v rámci kterého by kvalifikaci prokazoval, účastnil, nemůţe se z logiky věci deliktu dodavatele dopustit. Jinými slovy řečeno, deliktu se můţe dodavatel dopustit pouze za předpokladu, ţe se stane uchazečem či zájemcem o veřejnou zakázku. Kdyţ jsem jiţ výše popsal rozdíly mezi dodavatelem, uchazečem a zájemcem o veřejnou zakázku a v textu této diplomové práce jsou pouţívány, resp. rozlišovány pojmy „nabídka“ a „ţádost o účast“, pro přehlednost a úplnost popisované situace povaţuji za vhodné doplnit, proč tomu tak je. Zákon o veřejných zakázkách udává v § 21 výčet druhů zadávacích řízení, v rámci kterých lze zadávat veřejnou zakázku. Právě volba druhu zadávacího řízení a jeho průběh determinují to, proč např. právě v souvislosti s kvalifikací jsou uţívány pojmy „nabídka“ či „ţádost o účast“. V případě, ţe se jedná např. o „jednokolové“ zadávací řízení, v rámci České republiky typicky otevřené zadávací řízení, dodavatel, který se stává uchazečem, v rámci tohoto druhu zadávacího řízení podává nabídku, ve které mimo jiného dokládá i skutečnosti (informace či doklady), kterými prokazuje splnění kvalifikačních předpokladů, které jsou zadavatelem v daném zadávacím řízení poţadovány, tedy tak, jak jsou stanoveny v zadávací dokumentaci. Jestliţe se tedy uchazeč účastní tohoto druhu zadávacího řízení předloţením nepravdivých informací k prokázání základních, profesních, příp. i technických kvalifikačních předpokladů, jsou-li zadavatelem v rámci daného zadávacího řízení poţadovány, či doloţením nepravdivého čestného prohlášení o své finanční a ekonomické způsobilosti splnit veřejnou zakázku ve své nabídce, se můţe svým jednáním dopustit správního deliktu ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. V takovémto druhu zadávacího řízení tedy uchazeč předkládá pouze nabídku, ţádost o účast se zde nevyskytuje. Např. v uţším zadávacím řízení je situace odlišná. Tento druh zadávacího řízení je moţno označit jako „dvoukolové“ zadávací řízení. Dodavatel, který se stává zájemcem o danou veřejnou zakázku, nejdříve zadavateli předkládá tzv. ţádost o účast, v rámci které prokazuje splnění zadavatelem vyţadovaných kvalifikačních předpokladů, tedy je to právě ţádost o účast, ve které se vyskytují doklady a informace týkající se zadavatelem poţadované a zájemcem prokazované kvalifikace. Ţádost o účast tedy obsahuje méně informací neţ 27

nabídka, jelikoţ se vztahuje zejména pouze k prokázání kvalifikace. Avšak i v rámci uţšího zadávacího řízení se vyskytuje nabídka, tu však podávají jen ty subjekty (dodavatelé), které „projdou“ prvním kolem, tedy posouzením kvalifikace a jsou zadavatelem k podání nabídky vyzváni. V případě uţšího řízení se tedy deliktu dodavatele můţe zájemce dopustit předloţením nepravdivých informací v ţádosti o účast, nikoliv však jiţ v samotné nabídce, neboť v rámci ní jiţ není prokazována kvalifikace a jak vyplývá ze skutkové podstaty správního deliktu dodavatele, tento je vázán výlučně na kvalifikaci, nikoliv na jakékoliv nepravdivé informace (doklady) obsaţené v ţádosti o účast či nabídce dodavatele. Jestliţe se vrátím ke skutkové podstatě správního deliktu dodavatele tak, jak je vymezena ve výše citovaném ustanovení zákona č. 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, tato je naplněna pokud se (v dikci tohoto zákonného ustanovení) dodavatel dopustí jednání, kdy při prokazování splnění kvalifikačních předpokladů předloţí informace či doklady, které neodpovídají skutečnosti. Současně však musí být splněna podmínka, ţe tyto nepravdivé informace týkající se prokazované kvalifikace měly či mohly mít vliv na posouzení kvalifikace zadavatelem v zadávacím řízení. Ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách spojuje tento delikt i s jednáním pokud dodavatel předloţí nepravdivé informace týkající se kvalifikace při ţádosti o zápis do seznamu podle § 129 anebo o ţádosti o změnu tohoto zápisu podle § 130 odst. 2 nebo pro účely splnění podmínek pro vydání certifikátu podle § 138, avšak tato diplomová práce je zaměřena (reflektuje), jak jiţ bylo uvedeno, pouze skutečnosti spadající do zadávacího řízení, tedy zabývá se pouze situací, kdy dodavatel zadavateli předloţí nepravdivé informace za účelem prokázání kvalifikace. Vzhledem k tomu, ţe v této diplomové práci je reflektována pouze tato část deliktu dodavatele, bylo výše nastíněno, jak zákon o veřejných zakázkách pracuje s pojmy dodavatel, uchazeč a zájemce, a ţe by dle mého názoru mohl zákon pracovat i s bliţším pojmem neţ dodavatel. 30Avšak co se týče dalších „moţností“ jednání dodavatele spadajících do tohoto typu deliktu dodavatele, zde je naopak pojem dodavatel přiléhavý. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, ţe na základě textace předmětného ustanovení je nezbytné, aby nastaly dva vzájemně provázané jevy pro naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu, a to předloţení informací nebo dokladů neodpovídajících skutečnosti dodavatelem za účelem prokázání kvalifikace a jejich způsobilost k ovlivnění posouzení kvalifikace tohoto dodavatele.

30

JURČÍK, 2014, op.cit.,s. 327

28

V úvodu povaţuji za vhodné konstatovat a zdůraznit zjevnou skutečnost, ţe tento správní delikt je třeba povaţovat rozhodně za protiprávní jednání komisivní povahy. Ve vztahu ke zde uţitému pojmu „komisivní“ doplňuji, ţe se jedná o takové jednání, resp. pro spáchání takového typu deliktu je třeba určitého aktivního jednání. Opozitem proti tomuto typu deliktu, který je dán aktivním konáním delikventa, je delikt vyplývající z omisivní povahy jednání delikventa, který naopak spočívá v tom, ţe subjekt byl nečinný, tedy nekonal či opomenul např. jemu stanovenou povinnost. Z dikce předmětného ustanovení, které je ústředním bodem pozornosti této diplomové práce, je však evidentní, jak jsem jiţ výše dovodil, ţe se jedná o delikt vycházející z jednání komisivní povahy, neboť dodavatel koná v tom smyslu, ţe do své nabídky či ţádosti o účast začlení a tedy zadavateli v zadávacím řízení předloţí informace či doklady neodpovídající skutečnosti. Výše byl přiblíţen první pojmový znak deliktu dodavatele, tedy předloţení nepravdivých informací či dokladů k prokázání kvalifikace zadavateli. Je však třeba zabývat se i druhým pojmovým znakem tohoto deliktu, který je rovněţ jeho esenciální součástí a bez jeho naplnění by nebylo moţno jednání dodavatele spočívající v předloţení nepravdivých informací či dokladů k prokázání kvalifikace subsumovat pod tento delikt. Druhým pojmovým znakem deliktu ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tedy je to, ţe výše přiblíţené jednání dodavatele mělo nebo mohlo mít vliv na posouzení kvalifikace. Obě předpokládané skutečnosti tedy musí nastat společně.Dále v rámci této diplomové práce bude přiblíţena i rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe a právě v této části budou vyzdvihnuty případy, ze kterých vyplývá, ţe se jmenovaný orgán dohledu právě touto otázkou zabývá, a ţe tedy ne kaţdé jednání, kdy dodavatel předloţí k prokázání kvalifikace nepravdivé údaje, je automaticky spjato se skutkovou podstatou tohoto správního deliktu. 31 Pro úplnost stojí za upozornění, ţe zákon o veřejných zakázkách s tímto deliktem nespojuje pouze jednání, kdy prokazatelně dojde k vlivu na posouzení kvalifikace, ale k naplnění této skutkové podstaty postačí pouze moţnost vlivu na její posouzení, tedy není nezbytné, aby došlo k samotnému ovlivnění posouzení kvalifikace. Z mého úhlu pohledu se tak jedná o preventivní prvek, který má odradit případné dodavatele od neţádoucího jednání tedy předloţení neodpovídajících údajů a současně má zabránit situaci, kdy by byl např. bdělý zadavatel, který by při posuzování kvalifikace nepravdivé např. reference odhalil, takového

31

KRČ, Robert. Zákon o veřejných zakázkách s komentářem a judikaturou. 1. vyd. Praha: Linde, 2013, s. 1107

29

dodavatele ze zadávacího řízení vyloučil a tento by se díky úkonu zadavatele „vyvinil“ z de facto „spáchaného“ deliktu. Poslední informací, kterou bych rád ve vztahu ke skutkové podstatě deliktu dodavatele doplnil je to, ţe z textace předmětného ustanovení je nutno učinit závěr, ţe tato dopadá na všechny druhy kvalifikace, které byly přiblíţeny v samostatné kapitole této diplomové práce, která se této problematice věnovala. Tedy deliktu dodavatele se můţe dodavatel dopustiti předloţením nepravdivých informací či dokladů jak v případě základních, profesních nebo technických kvalifikačních předpokladů, stejně tak v případě, kdy předloţí lţivé čestné prohlášení o své ekonomické a finanční způsobilosti. Avšak u posledně uvedeného oproti základním, profesním nebo technickým kvalifikačním předpokladům mi dovozování deliktu dodavatele osobně přijde sloţitější, resp. je otázkou moţnost jeho prokázání. Právní úprava před novelou zákona č. 55/2012 Sb. dle mého názoru umoţňovala i v rámci ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů snadnější dovození toho, zda k deliktu došlo či nikoliv.

4. 3 Sankce V předcházející části mé diplomové práce byl přiblíţen delikt dodavatele, resp. jeho skutková podstata. Jestliţe je jednáním dodavatele naplněna skutková podstata tohoto správního deliktu, zákonodárce s tím spojuje i konkrétní sankci. Ostatně stejná situace je i v případě správních deliktů zadavatele, ke kterým jsou v zákoně o veřejných zakázkách rovněţ přiřazeny různé sankce odvislé od konkrétního typu spáchaného deliktu. V rámci této diplomové práce jsem opakovaně uvedl, ţe kvalifikace je velmi významným prvkem zadávacích řízení a má slouţit k určité ochraně zadavatele, aby poptávané plnění bylo poskytováno subjektem, který bude plnohodnotným obchodním partnerem, a to jak po stránce odborné (profesní), tak ekonomické. Jestliţe dodavatel při prokazování kvalifikace lţe a svým jednáním se tedy dopustí deliktu dodavatele, zákonodárce s tímto správním deliktem spojuje poměrně přísné sankce, coţ je podle mě odrazem významnosti státem chráněného zájmu. Sankce za tento správní delikt je obsaţena rovněţ v opakovaně zmiňovaném ustanovení § 120a zákona o veřejných zakázkách. Odstavec 1. daného ustanovení vymezuje, jaké jednání představuje delikt dodavatele a odstavec 2 nese informace o moţných ukládaných sankcích. V § 120a odst. 2 zákona o veřejných zakázkách je sankce vymezena následovně „Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 20 000 000 Kč a zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let (…)“.

30

Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, ţe Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe v případech, kdy jsou ukládány sankce za delikt dodavatele, rozhoduje jednak o peněţité sankci, která dle současné platné a účinné právní úpravy počítá s pokutou v maximální výši aţ 20 000 000 Kč. Maximální výše peněţité sankce však v průběhu času dostála změn. Jak jsem jiţ uvedl, ustanovení § 120a jako celek bylo do zákona inkorporováno novelou zákona č. 417/2009 Sb., kterou byl delikt dodavatele do zákona o veřejných zakázkách vloţen. Původní právní úprava však umoţňovala uloţení maximální výše pokuty za spáchání deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) do výše 10 000 000Kč. Aţ tzv. transparentní novelou, tedy novelou zákona č. 55/2012 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. dubna 2014, byla maximální výše pokuty zvýšena na současnou částku ve výši 20 000 000 Kč. Avšak kromě této peněţité sankce je orgán dohledu povinen, v případě, ţe je naplněna skutková podstata deliktu dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách uloţit sankci ve formě zákazu účasti a plnění veřejných zakázek, a to na dobu tří let. Co se týče druhé jmenované sankce, a to zákazu účasti v zadávacích řízeních a plnění veřejných zakázek, v tomto ohledu zůstala sankce nezměněna od jejího vloţení do zákona. Dle mého názoru však právě tato sankce v podobě zákazu plnění veřejných zakázek, je pro dodavatele tou nejpřísnější sankcí, protoţe ve svém důsledku významně můţe převyšovat i maximální moţnou ukládanou finanční pokutu. V případě peněţitého trestu z textace daného ustanovení zákona o veřejných zakázkách je rovněţ zřejmé, ţe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je svěřena diskreční pravomoc co se týče výše ukládané finanční sankce, tedy je na zváţení orgánu dohledu s přihlédnutím k okolnostem spáchaného správního deliktu, jakou výši pokuty dodavateli udělí, nejvýše však 20 000 000 Kč. Avšak co se týče sankce spočívající v uloţení zákazu účasti a plnění veřejných zakázek, zde není správnímu úřadu ponechána pravomoc rozhodnout o odlišné délce trvání zákazu plnění veřejných zakázek, nebo jeho neuloţení vůbec, neboť zákon o veřejných zakázkách v § 120a odst. 2 výslovně stanovuje, ţe se za tento typ správního deliktu ukládá zákaz plnění veřejných zakázek na tři roky. Moţnost prodlouţení či zkrácení této doby tedy není moţná, jelikoţ zákonodárce zde zvolil formulaci „za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží … zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let“. 32 Odstavec 3. citovaného ustanovení pak definuje, co se se zákazem plnění veřejných zakázek rozumí, a definuje jej následovně „Zákazem plnění veřejných zakázek se rozumí zákaz účasti v zadávacím řízení a zákaz uzavřít smlouvu na plnění veřejných zakázek malého 32

JURČÍK, 2009, op. cit., s 327

31

rozsahu. Doba 3 let, na kterou se zákaz plnění veřejných zakázek ukládá, začíná dnem, kdy rozhodnutí podle odstavce 2, kterým byl uložen zákaz plnění veřejných zakázek, nabylo právní moci.“ Z uvedeného je tedy evidentní, ţe dopad této sankce na nepoctivého dodavatele je citelný a můţe mít i zásadní dopad na jeho fungování či existenci, neboť takový dodavatel je v podstatě na tři roky vyřazen z veřejného zadávání, tedy poptávaného plnění za veřejné prostředky.

4. 4 Black list Jak bylo uvedeno v předchozích částech této diplomové práce, jestliţe se dodavatel dopustí deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe povinen takovému dodavateli udělit mimo jiného sankci spočívající v udělení zákazu plnění veřejných zakázek, a to na dobu tří let, přičemţ se jedná o část zákonného ustanovení, která nepřipouští správní diskreci a není moţno tuto sankci jakkoliv upravovat či měnit ze strany orgánu dohledu. Aby bylo nejen zadavatelům veřejných zakázek známo, kteří dodavatelé jsou touto sankcí stiţeny, tedy jedná se o nepoctivé dodavatele, kteří jiţ v minulosti za účelem získání veřejné zakázky nejednali poctivě, je v souvislosti s touto sankcí zřízen i speciální registr, kde jsou tito dodavatelé uvedeni, spolu s informací do kterého data je jim zákaz účasti a potaţmo i plnění veřejných zakázek uloţen. Důsledkem udělení zákazu plnění veřejných zakázek je tedy zápis do rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek (tzv. black list). Rejstřík osob se zákazem plnění veřejných zakázek představuje právní instrument, jehoţ prostřednictvím má být zamezena účast ve veřejných zakázkách po dobu 3 let těm dodavatelům, u kterých se prokázalo, ţe svým jednáním naplnili skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. 33 Zákon o veřejných zakázkách black list představuje v ustanovení § 144. Z citovaného ustanovení zákona je zřejmá jeho definice, která byla v podstatě přiblíţena v předcházejících větách. Z odstavce 2 tohoto ustanovení, kde je uvedeno „Úřad uvědomí bezodkladně ministerstvo o nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl podle § 120a odst. 2 uložen zákaz plnění veřejných zakázek, sdělí identifikační údaje právnické nebo podnikající fyzické osoby, která má být na základě tohoto rozhodnutí do rejstříku zapsána, a uvede den, od kterého výkon zákazu plnění veřejných zakázek začíná, a den, kdy končí. Ministerstvo nejpozději do 5 pracovních dnů od sdělení Úřadu zapíše tyto údaje do rejstříku.“ vyplývá, ţe v tomto ohledu 33

JURČÍK, 2009, op. cit. s. 328

32

dochází k úzké spolupráci mezi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe a Ministerstvem pro místní rozvoj, kdy se jedná o dva subjekty výrazně participující v oblasti veřejného zadávání. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe je subjektem, který rozhoduje, resp. rozhodne o spáchaném správním deliktu a současně uloţí sankci za jeho spáchání, není však jiţ subjektem, který by vedl rejstřík osob se zákazem plnění, ten je právě zastřešován a spravován Ministerstvem pro místní rozvoj, který vede Informační systém o veřejných zakázkách, jehoţ součástí je právě i rejstřík osob s uděleným zákazem plnění veřejných zakázek34. Je tedy evidentní, ţe je to právě Ministerstvo pro místní rozvoj, kterému je svěřena pravomoc a současně povinnost na základě sdělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe do pěti dnů ode dne obdrţení informace, ţe dotyčnému dodavateli byla pravomocně uloţena sankce v podobě zakázku plnění veřejných zakázek tuto skutečnost do rejstříku zapsat. Tento seznam dodavatelů se zákazem plnění veřejných zakázek je k neustále k dispozici pomocí dálkového přístupu (tedy pomocí sítě Internet). Na závěr stojí za doplnění skutečnost, ţe právě zápis do tohoto rejstříku zapříčiňuje danému subjektu nemoţnost naplnit základní kvalifikační předpoklad dle § 53 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných zakázkách.35

4. 5 Liberace V předcházejících částech této diplomové práce bylo vysvětleno jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty správního deliktu dodavatele. Za zmínku však vzhledem k tomu, ţe se v daném tématu pohybujeme v oblasti správněprávního trestání, zajisté stojí i institut liberace, tedy moţnost zbavení se objektivní odpovědnosti. Samotná právní norma formuluje obecnou odpovědnost dodavatele jako odpovědnost objektivní, kdy podmínkou jejího vzniku není zavinění. Jak jiţ bylo zmíněno výše, není tedy třeba zkoumat psychický vztah pachatele k danému jednání. Odpovědnost objektivní se přitom člení na odpovědnost s připuštěním liberačních důvodů a absolutní, tj. bez moţnosti liberace36. V případě posuzovaného správního deliktu podle § 120a zákona se jedná o objektivní odpovědnost s moţností liberace a tedy se v případě deliktu dodavatele nejedná o odpovědnost absolutní. Ustanovení § 121 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách obsahuje obecnou liberační klauzuli, která je vyjádřena následujícím textem: „Právnická osoba za

34

Věstník rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek - ISVZ. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2016 [cit. 27-03-2016]. 35 JURČÍK, 2009, op. cit., s. 328 36

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 6. vyd. Praha: C.H. Beck, 2015, s . 179

33

správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.“. Citované ustanovení zákona o veřejných zakázkách tedy dopadá na všechny typy správních deliktů, které tento právní předpis upravuje, vztahuje se jak na zadavatele, tak dodavatele. Jinými slovy řečeno zákon o veřejných zakázkách tedy pracuje i s tím, ţe odpovědnost za protiprávní jednání nenastává ani v případě, kdy dodavatel předloţí nepravdivé informace nebo doklady k prokázání zadavatelem poţadovaných kvalifikačních předpokladů, které jsou způsobilé ovlivnit posuzování kvalifikace tohoto dodavatele, pakliţe tento dodavatel prokáţe, ţe vynaloţil moţné úsilí, aby se tak nestalo. Osoba (dodavatel) se odpovědnosti zprostí tehdy, prokáţe-li, ţe porušení nebo ohroţení chráněného objektu bylo způsobeno okolností, kterou zákon označuje jako liberační důvod. Tím můţe být skutečnost, ţe k protiprávnímu následku došlo, ačkoli dotyčný vynaloţil veškeré úsilí, které od něj lze poţadovat, aby takový následek nenastal.37 V rámci rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, který svá pravomocná rozhodnutí uveřejňuje na svých internetových stránkách, jsem však ţádné rozhodnutí, které by konstatovalo, ţe byl naplněn liberační důvod a dodavatel tedy za spáchaný správní delikt řešený touto práci neodpovídá, nenalezl. V kontextu deliktu dodavatele je však vhodné uvaţovat o moţných situacích, ve kterých by mohlo být aplikováno liberačního důvodu. V navazující části této diplomové práce se pokusím alespoň nějaký takový důvod nastínit, který by mohl zaloţit liberaci dodavatele.

5 MOŽNÉ PROBLÉMOVÉ OTÁZKY V této části diplomové práce bych rád poukázal a následně rozebral několik potenciálně problematických otázek, které jsou s deliktem dodavatele úzce spjaty. Jedná se o problémy, které povaţuji za aktuální, důleţité a typicky k nim není dostatečně ustálená rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe či soudů. Jedná se zejména o aplikaci správního práva trestního v kontextu deliktu dodavatele.

5. 1 Odpovědnost za spáchání správního deliktu dodavatele při předložení společné žádosti o účast či nabídky Vcelku jasně empiricky zjistitelnou skutečností je, ţe pro získání a následné plnění veřejné zakázky můţe být vhodné se pro jednotlivé subjekty (dodavatele) se určitým 37

KRČ, 2013, op. cit., s 1113

34

způsobem spojit a tím posílit šanci na úspěch. Vhodným a vyuţívaným právním institutem pro tento účel je, v terminologii občanského zákoníku 89/2012 Sb., společnost38. Jedná se o sdruţení stran na základě smlouvy za společným účelem činnosti nebo věci. Vzhledem k relativně krátké době účinnosti nového civilního kodexu je dle mého názoru vhodné uvést, ţe předchozí občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb. označoval tento institut jako „sdruţení“. Pro účely této práce jsem neshledal v právních aspektech ţádné závaţné rozdíly, a proto soudím, ţe dále zmíněná tvrzení by měla platit jak pro institut společnosti, tak i pro starší institut sdruţení. Z hlediska charakteristiky tohoto uskupení je podstatné konstatovat, ţe u daného druhu institutu se nejedná o vznik subjektu s právní osobností ve smyslu § 15 občanského zákona. Odpovědnost obecně nesou členové sdruţení viz. § 2736 (shodně téţ § 835 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.). Nicméně zde se jedná o odpovědnost civilněprávní, tedy zejména odpovědnost za plnění, které dle mého názoru nelze vztáhnout na odpovědnost za spáchání veřejnoprávního deliktu ať uţ deliktu dodavatele či deliktu jiného, k tomuto však blíţe viz dále v textu. 3940 Co se týče moţnosti sdruţení vícero subjektů, s touto skutečností, resp. moţností počítá i samotný zákon o veřejných zakázkách, kdyţ výslovně pracuje s moţností podání společné nabídky či ţádosti o účast do zadávacího řízení, coţ bylo přiblíţeno např. v kapitole „Kvalifikace“ v této diplomové práci. Pro posouzení deliktu dodavatele dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách je třeba dle mého názoru vycházet z koncepce nutno primárně posuzovat o jaký druh prokazované kvalifikace, v rámci které byly předloţeny informace či doklady neodpovídající skutečnosti, se jedná. Odlišná situace dle mého názoru bude např. při posuzování základních kvalifikačních předpokladů (ve smyslu § 53 zákona o veřejných zakázkách) a profesního kvalifikačního předpokladu (ve smyslu §54 písm. a) zákona o veřejných zakázkách), kdy je ve vztahu k těmto druhům kvalifikačních předpokladů stanoveno (viz např. ustanovení § 51 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách), ţe tyto musí kaţdý

dodavatel

splňovat

samostatně.

V souladu s tímto ustanovením rozhodl např. Úřad ve svém rozhodnutí S306/2011/VZ-

38

Téţ se pouţívá pojmu konsorcium.

39

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolsters Kluwer [cit. 10-03-2016] 40

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolsters Kluwer [cit. 10-03-2016]

35

15739/2012/540/IMA o udělení sankce pouze jednomu členu sdruţení, který předloţil nepravdivé údaje o splnění základních předpokladů. Sloţitější situace je však u prokazování profesních kvalifikačních předpokladů (§ 50 odst. 1 písm. b), resp. § 54 zákona o veřejných zakázkách) a technických kvalifikačních předpokladů (§ 50 odst. 1 písm. d), resp. § 56 zákona o veřejných zakázkách) při podání společné nabídky či ţádosti o účast. Z ustanovení § 51 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách v této situaci totiţ plyne, resp. zákon vyţaduje, aby takto sdruţení dodavatelé prokázali kvalifikaci společně. Z hlediska odpovědnosti deliktní je třeba vycházet z obecných principů a zásad správního práva trestního - tedy i ze skutečnosti, ţe společnost nedisponuje deliktní způsobilostí

41 42

. Je tedy třeba, aby správní orgán dovodil odpovědnost individuálně u

kaţdého subjektu, neţ je na něj uvalena sankce, resp. konstatováno, ţe se tento subjekt deliktu dopustil43. V případě trestání pouze odpovědného člena (členů) společnosti je dle mého názoru klíčové provést rozbor hierarchie společnosti a způsob realizace vztahů ve společnosti - významným zdrojem můţe být samotná smlouva o společnosti, resp. její předmětná ustanovení, která zakotvují jednotlivé rozdělení práv a povinností stran. Lze tedy například uvaţovat situaci, kdy ve společnosti o dvou členech jsou rozděleny kompetence následovně první účastník zajistí technickou kvalifikaci, typicky v podobě referenčních listů a předloţí nabídku, druhý člen ve společnosti „pouze“ participuje za účelem následného plnění. Tato skutečnost bude typicky zachycena i ve smlouvě obligatorně předloţené dle § 51 odst. 6. Odpovědnost druhého člena by tedy dle mého soudu v tomto případě byla nedovoditelná a sankce by měla být uloţena pouze subjektu, který obstarával reference a kompletaci a předloţení společné nabídky. Současně je na místě i dodavatelům doporučit, aby si řádně své obchodní partnery prověřili a byli obezřetní s kým do společnosti (sdruţení) vstupují.

41

Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon

veřejné správy. Ministerstvo vnitra 2013. [cit. 10-3-2016] 42

PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 282

43

Ibidem, 282 s.

36

5. 2 Odpovědnost za spáchání správního deliktu dodavatele v případě předložení listin neodpovídajících skutečnosti k prokázání kvalifikace subdodavatelem Jak jiţ bylo zmíněno výše tak samotný zákon o veřejných zakázkách připouští splnění kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, tedy prostřednictvím třetí osoby, pakliţe poţadavky na kvalifikaci není schopen prokázat sám dodavatel. Otázkou je, jak by přistupoval k posouzení případu ve věci moţného spáchání správního deliktu dodavatele Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe v případě, kdy by byl delikt způsoben např. právě subdodavatelem. Typicky lze prokazování kvalifikace prostřednictvím subdodavatele shledávat při prokazování technických kvalifikačních předpokladů, tedy dokládání referencí např. o provedeném plnění. Jako modelovou situaci tedy můţeme uvaţovat následující. Dodavatel, který podává nabídku, není schopen sám prokázat technické kvalifikační předpoklady spočívající v doloţení realizace konkrétních referenčních staveb. Za tímto účelem bude tuto část kvalifikace v souladu se zákonem o veřejných zakázkách prokazovat prostřednictvím subdodavatele, který mu má na základě své předchozí činnosti zajistit moţnost předloţení zadavatelem poţadovaných referencí. Dodavatel tedy subdodavatelem doloţené reference začlení do své nabídky, kterou ve lhůtě pro podání nabídek podá do zadávacího řízení na určitou veřejnou zakázku. Avšak tyto reference jsou lţivé, tedy neodpovídající skutečnosti. Je evidentní, ţe se v tomto případě jedná o doklady prokazující kvalifikaci a při nejmenším mohou mít vliv na posouzení kvalifikace tohoto dodavatele. Kdo je v tomto případě osobou odpovědnou za spáchání správního deliktu dodavatele? Opětovně nám bude nápomocno ustanovení § 17 zákona o veřejných zakázkách, které definuje některé základní pojmy a současně je nutno reflektovat terminologii obsaţenou v ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Pojmy jako dodavatel, uchazeč i zájemce byly jiţ v této práci definovány, proto v tomto smyslu odkazuji na jiţ uvedené. Avšak pojem subdodavatel prozatím definován nebyl. Podle § 17 písm. i) zákona o veřejných zakázkách je subdodavatelem osoba, pomocí které má dodavatel plnit určitou část veřejné zakázky nebo která má poskytnout dodavateli k plnění veřejné zakázky určité věci či práva. Ačkoliv v námi navozené situaci doklady neodpovídající skutečnosti doloţil subdodavatel, musí být respektováno i pojmosloví uţité v souvislosti se samotným deliktem, jelikoţ je evidentní, ţe zákonodárce jednoznačně rozlišuje mezi dodavatelem či subdodavatelem. Ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách výslovně 37

pracuje s pojmem dodavatel, kdyţ je zde výslovně uvedeno „dodavatel se dopustí správního deliktu tím, že předloží (…)“ z ustanovení § 17 pak z písm. j) pak plyne, ţe uchazečem je dodavatel, který podal nabídku. Z výše uvedených formulací je podle mého názoru evidentní, ţe nelze deliktní jednání vztahovat k osobě subdodavatele, ačkoliv např. tato dodavateli nepravdivé reference doloţila. Je to konec konců dodavatel, kdo kompletuje svou nabídku a kdo ji následně podává do zadávacího řízení a tedy i nese plnou odpovědnost za její správnost a obsah. Odpovědnost za deliktní jednání je tedy vázána výlučně na subjekt dodavatele, kdy subdodavatel ostatně ani v průběhu zadávacího řízení nevstupuje do přímého vztahu se zadavatelem, tedy ani nepodává nabídku či ţádost o účast. Odpovědnost za poskytnutí nepravdivých údajů v dokladech či informacích k prokázání kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, které mohou nebo měly vliv na posouzení kvalifikace dodavatele, tak nese z hlediska správní sankce plně dodavatel 44. V popisovaném případě si lze však představit hypotetickou moţnost pro liberaci, a to za předpokladu, ţe by si dodavatel, který např. nevědomky do své nabídky vloţil nepravdivé reference, ověřoval pravdivost referencí u vystavitelů (objednatelů) retenčních zakázek, avšak by např. nedostal zpětnou vazbu od takto oslovených subjektů, ţe se jedná o nepravdivé reference. Ovšem samotná skutečnost, ţe subdodavatelem předloţené informace nejsou pravdivé, rozhodně nemůţe dodavatele liberovat ve smyslu předmětného liberačního ustanovení - pouze pasivní přijetí a následné předloţení dokladů a dobrá víra v jejich soulad se skutečností nelze povaţovat dle mého názoru za „vynaloţení veškerého úsilí, které bylo moţno poţadovat“. Odlišně by se pak dle mého názoru ale dalo pohlíţet na situaci, kdy dodavatel, jak jsem jiţ výše nastínil, aktivně prováděl verifikaci předloţených dokladů.

5. 3 Postup v případě předložení vícero referencí, avšak některé neodpovídají skutečnosti Poslední moţnou situací, kterou bych rád v této diplomové práci zmínil, je skutečnost, kdy dodavatel, potaţmo uchazeč ve své nabídce či ţádosti o účast předloţí vyšší počet referencí, neţ je zadavatelem vyţadováno, avšak některé nejsou pravdivé. Uvedeno na příkladu, zadavatel k prokázání technických kvalifikačních předpokladů poţaduje doloţení minimálně tří referencí a uchazeč v nabídce poţadovanou technickou kvalifikaci prokazuje

44

Shodně téţ BUZEK, Roman Právní odpovědnost dodavatele za spáchání správního deliktu dle ustanovení §120a zákona o veřejných zakázkách a rizika z toho vyplývající. ePravo.cz [online]. Publikováno 24. 5. 2015 [cit. 10-3-2016]. Srovn. BŘÍZOVÁ, Helena et al. Předloţení nepravdivých údajů subdodavatelem. Veřejné zakázky. 2013. čís 1. s. 24-31

38

prostřednictvím pěti referencí, z nichţ jedna je lţivá, tedy neobsahující informace odpovídající skutečnosti. Na tento modelový případ nám jiţ v podstatě dává jasnou odpověď rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, neboť z jeho rozhodnutí je zřejmé, ţe k této problematice jiţ zaujal jednoznačné stanovisko45, a to, ţe v takovém případě není naplněno deliktní jednání dodavatele, neboť tento dodavatel (uchazeč) pořád ve své nabídce předkládá dostatečné mnoţství referencí k prokázání kvalifikace a není tedy naplněna druhá část skutkové podstaty správního deliktu dodavatele, neboť takové jednání nemůţe a ani nemá vliv na posouzení kvalifikace. Výše uvedený příklad byl Sdruţením INDOC, které se o dění ve veřejných zakázkách výrazně zabývá, zejm. zastupuje dodavatele v zadávacích i správních řízení, titulován jako „V nabídkách se může lhát. Ale jen trochu (…)“ 46 Podrobněji se dané problematice věnuji v navazující kapitole této diplomové práce, jelikoţ povaţuji právě tato rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe dotýkající se výše nastíněné situace za poměrně významná, jelikoţ přinesla bliţší náhled na výklad toho, jaké jednání má být vnímáno jako deliktní, tedy naplňující skutkovou podstatu deliktu dodavatele tak, jak je zakotveno v § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách.

45

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 27. 10. 2015, č.j. ÚOHS-S0703,0704/2014/VZ36449/2015/531/JDo. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. ÚOHS, © 2015 [cit. 25-03-2016]. 46

KOVAŘÍK, Martin V nabídkách se můţe lhát. Ale jen trochu, prolomil ÚOHS další tabu veřejných zakázek. Indoc. Sdružení INDOC [online], © 2010. Dostupné z http://www.indoc.cz/lhani-kvalifikace-nabidky-uohsspravni-delikt [cit. 26-03-2016].

39

6 VYBRANÉ PŘÍPADY ROZHODOVACÍ PRAXE ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE Jak jsem jiţ v rámci této diplomové práce nastínil je moţno v rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe sledovat určitý posun v názoru, jaké jednání je či není deliktem dodavatele, a to i s přihlédnutím k naplnění materiální stránky tohoto deliktu jak je charakterizován v ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, kdy se zaměřím především na rozhodnutí, kterými došlo k určité „liberalizaci“ náhledu na to, jaké jednání naplňuje skutkovou podstatu deliktu dodavatele. V tomto ohledu jako zásadním shledávám následující tři případy, které budou níţe alespoň stručně rozebrány a právě těmito případy byla determinována i předchozí část této diplomové práce, která právě tuto problematiku obsahovala.

6.1 Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S655/2014 První případ, který povaţuji za vhodný prezentovat v této diplomové práci je zaloţen zejména na rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. ÚOHSR382/2014/VZ-4323/2015/321/IPS ze dne 13. 2. 201547, kterým bylo zrušeno původní rozhodnutí prvostupňového orgánu č. j. ÚOHS-S655/2014/VZ-21867/2014/533/HKu ze dne 15. 10. 2014, kterým Úřad konstatoval spáchání správního deliktu ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Předmětné správní řízení bylo vedeno ve věci moţného spáchání správního deliktu dodavatele společnosti STAFI CZ s. r. o., které bylo následně rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. ÚOHS-S655/2014/VZ17980/2015/533/HKu ze dne 15. 7. 201548 při respektování závěrů obsaţených v rozhodnutí předsedy Úřadu zastaveno podle § 117a písm. d) zákona o veřejných zakázkách, neboť nebyly shledány důvody pro uloţení sankce. Avšak stojí za upozornění, ţe ačkoliv na základě výše specifikovaného správního řízení, nebyla dodavateli uloţena sankce, tedy nebylo prokázáno, ţe by se deliktu dodavatele dopustil, coţ bude rozebráno níţe, jedná se o dodavatele, který je v současné době zapsán na tzv. black listu49, neboť v jiném, Úřadem pro ochranu hospodářské

47

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 13. 2. 2015, č.j. ÚOHS-R382/2014/VZ4323/2015/321/IPs. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016]. 48

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 15. 7. 2015, č. j. ÚOHS-S655/2014/VZ17980/2015/533/HKu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016]. 49

Věstník rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek - ISVZ. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2016 [cit. 27-03-2016].

40

soutěţe vedeném správním řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0217/2015 bylo pravomocně rozhodnuto, ţe se tento dodavatel deliktu dopustil. Ve vedeném správním řízení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe pod sp. zn. ÚOHS-S655/2014 a s ním provázaném řízení o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R382/2014 byly skutkové okolnosti následující. Zadavatel v rámci dané veřejné zakázky poţadoval k prokázání technických kvalifikačních předpokladů dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona o veřejných zakázkách předloţení minimálně tří významných stavebních prací, které byly svým charakterem odpovídající předmětu zadávané veřejné zakázce, provedených dodavatelem za posledních pět let. Zadavatel dále stanovil poţadavek na dokládané referenční stavby co do jejich finanční hodnoty. Předmětem zadávané veřejné zakázky přitom, jak vyplývá z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, byla Obnova Smetanových sadů a navazujících ploch v Krnově dle zadavatelem předloţené projektové dokumentace, a to včetně provedení souvisejících geodetických prací. Dodavatel, se kterým bylo vedeno následně u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe správní řízení ve věci moţného spáchání deliktu, ve své nabídce předloţil toliko tři reference, coţ odpovídalo poţadavku zadavatele, na doloţení alespoň tří referenčních zakázek. Jak dále plyne z odůvodnění rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe s odvoláním na skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce, zadavatel v rámci předmětné veřejné zakázky aplikovat moţnost vyuţití institutu dle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, neboť měl pochybnosti o tom, zda jsou předloţené referenční listiny relevantní pro prokázání kvalifikace v poţadovaném rozsahu. Na základě této výzvy uchazeč o veřejnou zakázku předloţil zadavateli nové referenční listiny, kterými hodlal kvalifikaci prokázat. Celkem předloţil dalších šest referencí, kdy tři z nich provedl výlučně právě daný uchazeč a tři reference prokazoval prostřednictvím subdodavatele, a tedy současně zadavateli předloţil i subdodavatelskou smlouvu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe v původním rozhodnutí vycházel při posuzování skutkového stavu věci z postupu zadavatele v předmětném zadávacím řízení a své závěry o naplnění skutkové podstaty správního deliktu opřel „pouze“ o to, ţe zadavatel k prokázání kvalifikace posuzoval pouze tři referenční listiny, které byly realizovány dodavatelem a předloţeny na základě výzvy dle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, neboť referenční práce provedené subdodavatelem nemohly být dle zadavatele s ohledem na poţadavky stanovené zákonem o veřejných zakázkách uznány a k referenčním zakázkám, jeţ byly obsaţeny v původní nabídce, zadavatel nepřihlíţel. Stěţejní skutečností v posuzovaném případě je, ţe právě jedna ze tří následně doloţených referencí uchazečem obsahuje skutečnosti neodpovídající skutečnosti. Na těchto skutkových okolnostech Úřad pro ochranu hospodářské 41

soutěţe vystavěl své původní rozhodnutí. Tedy vycházel ze závěru zadavatele, ţe dodavatel předloţil pouze tři relevantní reference, přičemţ jedna z nich byla prokazatelně lţivá. Na základě toho bylo v původním prvostupňovém rozhodnutí dovozeno, ţe byla naplněna skutková podstata deliktu dodavatele, jinými slovy, ţe daný uchazeč o veřejnou zakázku předloţil k prokázání splnění kvalifikace doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na posouzení jeho kvalifikace. Jak vyplývá z druhostupňového rozhodnutí, zejm. bodu 33 a násl. odůvodnění daného rozhodnutí, kterým bylo zrušeno původní rozhodnutí, tento postup nebyl správný, neboť v případě posuzování naplnění skutkové podstaty deliktu dodavatele je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe povinen sám posoudit relevantnost všech jednotlivých referencí, nikoliv vycházet pouze z postupu zadavatele v daném zadávacím řízení. Prvostupňový orgán, který je vázán závěry obsaţenými v druhostupňovém rozhodnutí tedy o daném případu opětovně rozhodoval, a to tak, ţe samostatně posuzoval a vyhodnocoval veškeré reference, které byly dodavatelem v rámci zadávacího řízení předloţeny. Ostatně jak vyplývá z obsahu druhostupňového rozhodnutí, skutečnost, ţe dodavatel ve veřejné zakázce v součtu předloţil celkem devět referencí, byla stěţejní argumentací účastníka správního řízení. Z opětovného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ve věci sp. zn. ÚOHS- S655/2014 pak plyne, ţe se skutečně zabýval všemi v zadávacím řízení předloţenými referencemi. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe při opětovném posouzení věci dospěl mimo jiného k závěru, kdy se ztotoţnil se zadavatelem v tom smyslu, ţe reference prokazované prostřednictvím subdodavatele není moţno uznat jako způsobilé k prokázání kvalifikačního předpokladu. Co se týče dalších šesti referenčních listin, které uchazeč předloţil v zadávacím řízení, z opětovného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je zřejmé, ţe z těchto šesti referenčních listin prokazatelně neodpovídala skutečnosti (coţ ostatně nebylo rozporováno ani dodavatelem ani rozhodnutím druhostupňového orgánu). Dalšími dvěma referencemi byl uchazeč schopen kvalifikaci prokazovat. Zbývalo tedy posouzení skutečnosti, zda existuje i třetí relevantní reference. V případě deliktu dodavatele je však nutno reflektovat skutečnost, ţe se jedná o správněprávní trestání a Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe je tedy povinen prokázat, ţe došlo k naplnění skutkové podstaty daného deliktu. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe se však v předmětné věci nepodařilo prokázat, ţe by se v případě dalších tří zbývajících referencí nenacházela ţádná, kterou by byl schopen dodavatel doloţit poţadovanou třetí relevantní referenci a tedy v souladu se zásadou in dubio pro reo předmětné správní řízení zastavil, neboť se mu podařilo prokázat, ţe by byla naplněna skutková podstata deliktu dodavatele.

42

Z popsaného případu, vedeném před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe, lze vyzdvihnout následující závěr. Pokud dodavatel ve své nabídce předloţí doklady, které neodpovídají skutečnosti, k čemuţ ve výše popsaném případu beze sporu došlo, neznamená to bez dalšího, ţe došlo k naplnění skutkové podstaty deliktu ve smyslu § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, pakliţe se v nabídce uchazeče vyskytují i další reference, které je moţno povaţovat za způsobilé k prokázání kvalifikace.

6. 2 Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S1000/2014 Výše popsaný případ má odraz i v rámci dalšího vedeného správního řízení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe, pod sp. zn. ÚOHS-S1000/2014, kdy účastníky řízení bylo sdruţení (v dikci současné právní úpravy občanského zákoníku společnost) více dodavatelů, kteří podali společnou nabídku. Dané správní řízení ve věci moţného spáchání deliktu dodavatele bylo rovněţ zastaveno prvostupňovým orgánem, bez „zásahu“ rozhodnutím předsedy Úřadu, jelikoţ nebyly shledány důvody pro uloţení sankce, a to s odůvodněním: „Jestliže jsou však součástí nabídky dodavatele vedle „nepravdivých“ dokladů i další „pravdivé“ doklady a informace, kterými dodavatel požadovanou kvalifikaci prokázal, nelze konstatovat spáchání správního deliktu podle §120a odst. 1 písm. a) zákona dodavateli. Právě k této situaci došlo v šetřeném případě, neboť dodavatelé v nabídce předložili k prokázání splnění předmětných kvalifikačních předpokladů vícero osvědčení o referenčních službách (z nichž část byla zpochybňována), přičemž součty hodnot referenčních služeb, u kterých byla prokazatelně ověřena jejich pravdivost, překračují minimální finanční hodnoty služeb stanovené zadavatelem k prokázání splnění příslušných kvalifikačních předpokladů. V uvedeném případě tak postačovalo, aby Úřad ověřil pravdivost předložených informací a dokladů do míry rovnající se minimálním požadavkům zadavatele. Pakliže Úřad postavil najisto, že dodavatelé předložili k prokázání splnění kvalifikace dostatek takových dokladů, kterými předmětné kvalifikační předpoklady prokázali, nelze jim prokázání kvalifikace v příslušných kvalifikačních kritériích jakkoliv upřít. V takovém případě pak není důvod posoudit kvalifikaci daného uchazeče jako nesplněnou, v důsledku čehož takové jednání dodavatele není způsobilé mít vliv na posouzení kvalifikace dodavatele a nelze tak ani konstatovat spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.“50

50

Bod 86 odůvodnění rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 15. 5. 2015, č. j. ÚOHSS1000/2014/VZ-11736/2015/511/JNv. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016].

43

6. 3 Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S703,704/2014 Posledním případem, na který bych rád ve své práci upozornil, a který povaţuji z pohledu rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe v případech dotýkajících se deliktu dodavatele za zajímavý, vychází z rozhodnutí ve věci vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S703,704/2014 k němuţ se vztahuje rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R458/2014/VZ-24844/2015/321/BRy ze dne 26. 8. 201551. Obdobně jako tomu bylo v rámci výše popsaného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe vedeného správního řízení ve věci sp. zn. ÚOHS-S655/2014, prvostupňový orgán v původním rozhodnutí rozhodl, ţe se dodavatel dopustil deliktu dodavatele, tedy ţe byla naplněna skutková podstata deliktu dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, avšak při opětovném posouzení věci v návaznosti na závěry předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ve výše citovaném rozhodnutí bylo řízení zastaveno z důvodu, ţe nebyly shledány důvody pro uloţení sankce. Z předmětných rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je zřejmé, ţe dodavatel v rámci své nabídky předloţil referenci, která neodpovídala skutečnosti, ačkoliv tento následně ve správním řízení argumentoval tím, ţe se jednalo o referenci, která obsahovala pouze chybné údaje, a tato reference byla spojením dvou referenčních zakázek, které dodavatel skutečně realizoval, coţ prokazoval osvědčeními od objednatele referenčních zakázek a současně orgánu dohledu v průběhu správního řízení doloţil další reference. Zajímavým momentem daného správního řízení tedy byl fakt, ţe dodavatel (účastník řízení) v jeho průběhu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe předloţil další reference, kterými by byl schopen kvalifikaci prokázat. Avšak i přes tuto skutečnost, jak jsem jiţ výše uvedl, bylo v původním rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe konstatováno, ţe se dodavatel deliktu dopustil. Z rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-R458/2014 vyplývá, ţe v případě deliktu dodavatele má být ze strany orgánu dohledu velmi pečlivě posuzována materiální stránka deliktu, tedy zda „jednání pachatele vykazovalo určitou míru společenské nebezpečnosti, a to právě ve vztahu k porušené povinnosti“52, která nebyla podle názoru druhostupňového orgánu dostatečně ve vztahu k okolnostem daného případu posouzena. Z obsahu druhostupňového rozhodnutí vyplývá, ţe se ztotoţňuje s názorem 51

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 26. 8. 2015, č. j.:ÚOHS-R458/2014/VZ24844/2015/321/BRy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016]. 52

Bod 28 odůvodnění rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 26. 8. 2015, č. j.:ÚOHSR458/2014/VZ-24844/2015/321/BRy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016].

44

obsaţeným v původním rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, ţe dodavatel měl správné referenční listy předloţit v zadávacím řízení, nikoliv aţ v průběhu správního řízení, a ţe tento závěr je tedy v zásadě správný, avšak dále k tomuto je v rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe uvedeno „(…) mám za to, že Úřad nesplnil svoji povinnost uloženou

mu

zákonem,

konkrétně

pak

v ust.

§

50

odst.

4

správního

řádu,

a vyplývající mu rovněž z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, pokud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval tím, jaký vliv mohlo mít předložení opravených a pravdivých referenčních listů na posouzení otázky společenské nebezpečnosti jednání dodavatele.“53. Současně je v tomto rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe zdůrazněno, jaký dopad má pro dodavatele ukládaná sankce za tento typ deliktu „uložení zákazu plnění veřejné zakázky dodavatelem na dobu 3 let lze považovat za jednu z nejpřísnějších sankcí, které je možné na základě zákona dodavateli uložit, neboť takto uložená sankce může ve svém důsledku ohrozit i samotnou existenci dodavatele.“54 Uvedený závěr druhostupňového orgánu lze shrnout tak, ţe se ztotoţňuje se závěry původního rozhodnutí v tom smyslu, ţe byla naplněna formální stránka deliktu dodavatele, nicméně při opětovném posouzení věci bylo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe uloţeno, aby se zabýval i tím, zda byla naplněna materiální stránka deliktu, tedy zda jednání dodavatele vykazuje skutečně určitou míru společenské nebezpečnosti (škodlivosti), jelikoţ v rámci správního řízení předloţil další způsobilé reference. Opětovné rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe vydal dne 27. 10. 2015 pod č. j. ÚOHS-S0703,0704/2014/VZ-36449/2015/531/JDo55, kterým Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe dané správní řízení zastavil, jak jiţ bylo mnou ostatně uvedeno výše. Překvapivě se Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe v opětovném rozhodnutí nakonec nezabýval naplněním materiální stránky deliktu dodavatele, v případě, kdy dodavatel následně doloţí další reference, ale vycházel ze závěrů jiţ v této diplomové práci přiblíţeného rozhodnutí ve věci ÚOHS-R458/2014, potaţmo ÚOHS-S655/2014, neboť při opětovném posouzení případu Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe reflektoval skutečnost, ţe zadavatel dodavatele v průběhu zadávacího řízení vyzval na základě § 59 odst. 4 zákona o veřejných 53

Bod 31 odůvodnění rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 26. 8. 2015, č. j.:ÚOHSR458/2014/VZ-24844/2015/321/BRy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016]. 54

Ibidem, bod 33

55

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 27. 10. 2015, č.j. ÚOHS-S0703,0704/2014/VZ36449/2015/531/JDo. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2015 [cit. 25-03-2016].

45

zakázkách a tento předloţil další referenční listinu a tedy průběhu zadávacího řízení ze strany dodavatele byl předloţen minimální poţadovaný počet referencí, který odpovídal skutečnosti a to, ţe byla předloţena jedna reference neodpovídající skutečnosti nezakládá důvody naplňující skutkovou podstatu deliktu dodavatele, coţ je dle názoru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe „akceptovatelné“, resp. v tomto jednání nelze shledávat naplnění skutkové podstaty deliktu dodavatele tak, jak je koncipována v ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách.

6. 4 Další vybrané případy V úvodu této kapitoly jsem sice konstatoval, ţe uvedu tři příklady Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe vedených správních řízení, které povaţuji za zajímavé. Vzhledem k tomu, ţe se paradoxně jedná o příklady, kdy orgán dohledu zastavil správní řízení, jelikoţ nebyly shledány důvody pro uloţení sankce, tedy nebyla naplněna skutková podstata deliktu dodavatele, pro úplnost doplňuji, ţe Úřad pro ochranu i pravomocně „odstíhal“ některé dodavatele, o čemţ svědčí skutečnosti zaznamenané v tzv. black listu. Vyjma výše jmenované společnosti STAFI CZ je v současné době na black listu zapsáno dalších pět dodavatelů.56 V souvislosti s těmito delikventy lze odkázat na řízení vedená Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe pod sp. zn. ÚOHS-S159/2015, ÚOHSS477,478/2014, ÚOHS-R26/2014, ÚOHS-R256/2012 či ÚOHS-R355/2014. Vzhledem ke skutečnosti, ţe institut deliktu dodavatele je jiţ nějakou dobu uzákoněn, lze upozornit i na to, ţe po uplynutí doby zákazu plnění veřejných zakázek je odstíhaný delikvent, který jiţ svůj trest splnil z rejstříku osob se zákazem plnění vymazán. V tomto smyslu je moţno jmenovat dodavatele RESA - sanace a rekonstrukce, spol. s r.o. a UPC Česká republika, s.r.o., jejichţ případy byly Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe vedeny pod sp. zn. ÚOHS-S306/2011 a ÚOHS-S437/2012.

56

Věstník rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek - ISVZ. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2016 [cit. 27-03-2016].

46

7 ZAHRANIČNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA V souladu se zadáním této diplomové práce, stejně tak jako získání většího přehledu o této problematice, se v této části práce budu věnovat krátkému srovnání úpravy deliktu dodavatele ve smyslu tuzemské právní úpravy §120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách se zahraniční právní úpravou. Jiţ v úvodu jsem však uvedl, ţe oblast zadávání veřejných zakázek je v členských státech Evropské unie determinována směrnicemi, které na tuto oblast dopadají. Právě tato skutečnost byla mou motivací pro zvolení níţe posuzovaných států, tedy ţe se jedná taktéţ o členy Evropské unie a tedy na všechny státy dopadá společný rámec unijního práva - zejména tedy v podobě směrnic o veřejných zakázkách, kdy však problematika deliktu dodavatele nemusí být v rámci jednotlivých států upravena, neboť toto není unijním právem vyţadováno.

7. 1 Slovenská republika Jelikoţ s Českou republikou je neodmyslitelně spjato Slovenko je nasnadě v rámci komparace právních úprav deliktu dodavatele zaměřit se i na slovenskou právní úpravu. Důvody pro zvolení byly následující, a myslím, ţe poměrně logické, jedná se o stát, se kterým Česká republika sdílela výraznou část vývoje právního řádu, stejně tak způsobu právního myšlení. Taktéţ nepříliš velká jazyková bariéra mi umoţnila vcelku bezproblémovou práci se slovenskými zdroji. Jako první stát pro srovnání jsem tedy zvolil Slovenskou republiku. Obdobně jako je tomu v České republice, tak i na Slovensku je oblast zadávání upravena v jednom celistvém právním předpisu, kterým je zákon č. 25/2006 Z.z., o verejnom obstarávaní, ve znění pozdějších předpisů. Oproti tuzemské právní úpravě v sobě zahrnuje i koncese, které jsou v České republice upraveny samostatným zákonem, a to zákonem č. 139/2006 Sb., zákon o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak jako v České republice je k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, stejně tak k dohledu nad jednáním dodavatelů při prokazování kvalifikace, věcně příslušný samostatný ústřední orgán státní správy v podobě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, je na Slovensku zřízen obdobný samostatný orgán, a to Úrad pre verejné obstarávanie. Tento nezávislý ústřední orgán státní správy byl zřízen dnes jiţ zrušeným zákonem č. 263/1999 Z.z., o veřejnou obstarávaní, ve znění pozdějších předpisů. Současně je na místě uvést i to, ţe stejně jako Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, tak Úrad pre veřejné obstarávanie je ústředním orgánem státní správy, coţ vyplývá přímo z § 21 zákona č. 575/2001 Z.z., o organizácii činnosti vlády a organizácii ústrednej štátnej správy, ve znění 47

pozdějších předpisů. Tento správní orgán, který je tedy na Slovensku obdobou českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, sídlí v Bratislavě a v jeho čele rovněţ stojí předseda, kdy v době zpracování této diplomové práce je předsedkyní jmenovaného správního orgánu Ing. Zita Táborská57. Z hlediska v této diplomové práci sledované problematice, tedy deliktu dodavatele v rámci slovenské právní úpravy nejblíţe odpovídá znění ustanovení § 149 odst. 3 písm. a) zákona o verejnom obstarávaní výše nadepsaného zákona, jehoţ znění je následující „Úrad uloží uchádzačovi, záujemcovi alebo dodávateľovi pokutu od 1 000 eur do 10 000 eur a zákaz účasti vo verejnom obstarávaní na dobu troch rokov, ak na účely preukázania osobného postavenia,finančného a ekonomického postavenia alebo technickej alebo odbornej spôsobilosti vo verejnom obstarávaní alebo na účely zápisu údajov do zoznamu podnikateľov predloží informácie, doklady alebo čestné vyhlásenie podľa § 32 ods. 11, ktoré sú uchádzačom, záujemcom alebo dodávateľom sfalšované alebo pozmenené tak, že nezodpovedajú skutočnosti a majú alebo by mohli mať vplyv na posúdenie osobného postavenia, finančného a ekonomického postavenia alebo technickej alebo odbornej spôsobilosti vo verejnom obstarávaní v jeho prospech.“ Slovenská právní úprava sice konkrétněji specifikuje okruh subjektů, kteří se mohou deliktu dopustit, stejně tak druhy předpokladů (které jsou koneckonců obecně shodné s tuzemskou právní úpravou), nicméně se v zásadě jedná o obdobnou právní úpravu, kdy definice deliktu dodavatele je značně obšírnější (a co do terminologie se kloním k tomu, ţe přesnější) neţ česká úprava. Stejně jako tuzemská právní úprava, obsahuje slovenská taktéţ dvě nutné podmínky k tomu, aby se jednalo o delikt dodavatele. Tyto dvě podmínky jsou, jak jiţ bylo přiblíţeno v rámci české právní úpravy, předloţení falešných informací, dokladů nebo čestných prohlášení k prokázání kvalifikace a současně toto jednání dodavatele musí být způsobilé těchto ovlivnit posouzení osobního, finančního a ekonomického, technického nebo odborného předpokladu v jeho prospěch. Co se týče sankční sloţky, tato je v podstatě rovněţ obdobná, kdy peněţitá sankce je vymezena rozmezím „od do“, kdy minimální výše ukládané peněţité sankce činí 1 000 eur a maximální výše je stanovena do 10 000 eur, která je však co do horní výše oproti české úpravě výrazně niţší 58. Nicméně sankce v podobě zákazu plnění veřejných zakázek po dobu tří let bez moţnosti správního uváţení úřadu je zde shodná. 57

Predsedníčka úradu - Ůrad pre verejné obstarávanie. Úrad pre verejné obstarávanie © 2015 [cit. 27-03-2016].

58

Pro orientační přepočet kurzu EUR/Kč byl pouţit kurz ČNB vyhlášený k 29. 1. 2016 v poměru 1 Euro = 27,025 Kč

48

Jestliţe jsem v rámci české právní úpravy uváděl, ţe v případě, kdy je dodavatel pravomocně Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe „odstíhán“ a jemu tedy uloţen zákaz plnění veřejných zakázek, přičemţ následně je zapsán na black list, obdobně je tomu i na Slovensku, kde je rovněţ veden rejstřík osob se zákazem plnění veřejných zakázek, který nese název Register osôb so zákazom. Tento rejstřík však rozdílně od tuzemské právní úpravy (avšak dle mého názoru pochopitelněji) vede samotný Úrad pre verejné obstarávanie59. Důvodem je dle mého skutečnost, ţe Úrad pre verejné obstarávanie zastává roli, která je v České republice dělena mezi dva samostatné úřady, a to Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe a Ministerstvo pro místní rozvoj, tedy jak orgánem dohledu, tak i odborným garantem v oblasti veřejného zadávání. Nad rámec výše zmíněného dodávám, ţe i v rámci slovenské právní úpravy je moţné uloţit trest zákazu plnění veřejných zakázek i za spáchání jiných deliktů - další delikty jsou vymezeny v jednotlivých ustanoveních § 149 odst. 3 písm. b), § 149 odst. 3 písm. c), § 149 odst. 3 písm. d) zákon č. 25/2006 Z. z. Výše uvedené ve vztahu ke slovenské právní úpravě lze tedy shrnout, ţe právní úprava deliktu dodavatele ve smyslu tuzemského ustanovení § 120a odst. 1 je aţ přes dílčí drobné nuance velmi podobná a ve svém důsledku v zásadě totoţná. Tato skutečnost však není příliš překvapivá - dá se vcelku předpokládat, ţe při vzniku zákona a při jeho novelách docházelo k vzájemnému ovlivňování právních úprav a legislativních záměrů České republiky a Slovenska.

7. 2 Estonsko Jako další stát pro stručné porovnání právní úpravy deliktu dodavatele jsem zvolil Estonsko. Pokud byla Slovenská republika do srovnání zvolena z důvodu blízkosti právních úprav, tak Estonsko jsem zvolil mimo jiného z důvodu zařazení tohoto státu, který by měl větší odstup od našeho právního prostředí. Významným aspektem je i skutečnost, ţe Estonsko jako jeden z mála států zveřejňuje překlady svých právních předpisů do anglického jazyka (nutno však podotknout, ţe právní závaznost má však samozřejmě originální znění v estonštině). Základním právním předpisem upravujícím oblast veřejných zakázek je zde Public Procurement Act (estonsky Riigihangete seadus) z roku 2007, který byl jiţ vícekrát novelizován, kdy poslední novela je z roku 2015. Odlišně od české a slovenské právní úpravy 59

Rgister osôb so zákazom. Úrad pre verejne obstaravanie © 2016 [cit. 27-03-2016].

49

zde však není výkon dohledu nad zadáváním svěřen samostatnému správnímu orgánu, ale tato činnost, resp. působnost k ní je svěřena Ministerstvu financí. Z právě uvedeného je tedy evidentní, ţe v Estonsku nebyl vytvořen speciální (správní) orgán, kterému by byla tato pravomoc svěřena.60 I přes výraznější odlišnosti neţ je tomu mezi Českou republikou a Slovenskem, zná i estonská právní úprava delikt dodavatele. Samotný delikt dodavatele je ve výše konkretizovaném předpisu vymezen v § 113. Jeho vymezení je však poměrně stručné, jeho znění je následující „(1) The penalty for submission of false information in a procurement procedure by the tenderer or candidate is a fine of up to 200 fine units (2) The penalty for the same act committed by a legal person is a fine of up to 2000 euros.“ Jak je z výše uvedeného zjevné, tak se jedná o delikt, který obecně sankcionuje poskytnutí nepravdivých informací v zadávacím řízení uchazečem nebo zájemcem. Sankcí je však pouze uloţení pokuty aţ do výše 200 pokutních jednotek (kdy 1 pokutní jednotka jsou 4 eura 61). Při spáchání deliktu právnickou osobou je horní hranice aţ 2 000 euro. Nicméně se jedná o jedinou ukládanou sankci, která je, jak je zřejmé z jiţ uvedeného, pouze v peněţité rovině. V rámci české i slovenské právní úpravy jsem rozebíral i druhý typ sankce, kterým je v případě deliktu dodavatele zákaz plnění veřejných zakázek. S tímto institutem však estonská právní úprava nepočítá (nepracuje). Jestliţe estonská právní úprava v souvislosti s deliktem dodavatele spojuje pouze peněţitou sankci, zákon tedy ani z logiky věci nepočítá s existencí rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek, který je pro Českou i Slovenskou republiku typický. Rovněţ však platí, pakliţe se zadavateli podaří v průběhu zadávacího řízení zjistit, ţe údaje poskytnuté dodavatele neodpovídající skutečnosti, povinnost takové uchazeče či zájemce ze zadávacího řízení vyloučit. Tomu odpovídají i ustanovení § 38 a § 103 předmětného zákona. U estonské právní úpravy je moţné pozorovat velký rozdíl oproti úpravě tuzemské. Je-li u úpravy české i slovenské moţnost uloţení vysoce citelné sankce, jak peněţní, tak hlavně v podobě zakázku plnění veřejných zakázek, tak zde tato moţnost je výrazně odlišná. Peněţitou sankci je moţno uloţit spíše mírnou a sankci zákazu plnění veřejných zakázek vůbec není moţno uloţit. Moţným důvodem tohoto jevu je dle mého názoru i případná

60

Public Procurement Policy - Main Activities. Ministry of Finance of the Republic of Estonia. © 2016 [cit. 703-2016]. 61

A misdemenaour - eesti.ee. Information System Authority © 2016 [cit. 7-03-2016].

50

odlišná kvalita podnikatelského a politického prostředí - je moţné si představit, ţe potřebu zostření institutu deliktu dodavatele v podobě zákazu plnění veřejných zakázek doposud nepocítili.

51

8 ÚVAHY DE LEGE FERENDA A PŘIPRAVOVANÝ ZÁKON O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK Diplomová práce byla zaměřena především na stávající právní úpravu, příp. zde byl proveden krátký exkurz do minulosti, avšak pouze z důvodu, aby bylo přiblíţeno, kdy a jakým způsobem se institut deliktu dodavatele do národní právní úpravy dostal. Na místě však je zaměřit se i na to, jak by mohla právní úprava deliktu dodavatele do budoucna vypadat. Můj náhled však je v současné době značně determinován připravovaným novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, kdy z návrhu tohoto zákona plyne, ţe do budoucna se jiţ s tímto deliktem nepočítá, neboť budoucí norma jej neobsahuje, viz sněmovní tisk č. 637, na který jsem odkazoval jiţ v kapitole nazvané „Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe“. Osobně jsem tímto postojem poněkud překvapen vzhledem k tomu, ţe tento delikt byl do zákona vloţen novelou zákona č. 417/2009 Sb., která vstoupila v účinnost od 1. ledna 2010 s cílem účinnějšího boje proti korupci a po cca šesti letech se od tohoto deliktu a trestání dodavatelů upouští, kdy nový zákon by měl v platnost vstoupit v tomto roce, avšak je u něj ponechána delší legisvakanční lhůta, a to dle poslední verze návrhu zákona v délce tří měsíců, je tedy zřejmé, ţe nový zákon by měl s největší pravděpodobností nabýt účinnosti ve druhé polovině tohoto roku.62 Argumentace důvodové zprávy konstatuje pochybnosti o efektivitě tohoto institutu naopak se zmiňuje jeho údajné zneuţívání v rámci konkurenčního boje. Navrhuje tedy, jak jiţ bylo zmíněno výše, vypuštění tohoto institutu z nového zákona s tím, ţe by moţnost vyloučení nepoctivého dodavatele zadavatelem zůstala.Jedním z nosných argumentů je, ţe počet „odstíhaných“ dodavatelů je vcelku nízký - na tuto skutečnost je však moţné nahlíţet i z druhé strany a to tak, ţe samotná existence sankce odradila velké mnoţství nepoctivých dodavatelů.63 Z mého úhlu pohledu by však bylo vhodnější tento institut deliktu dodavatele zachovat, neboť dle mého naplňuje jak preventivní, tak i sankční charakter vůči nepoctivým dodavatelům. Zajímavé ovšem je, ţe za dobu jeho účinnosti existuje pouze několik málo dodavatelů, kteří byli pravomocně Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe „odstíhány“ 62

Směmovní tisk 637. Poslanecká sněmovna © 2016 [cit. 8-03-2016].

63

Důvodová zpráva k zákonu o veřejných zakázkách. Ministerstvo pro místní rozvoj s. 267-270 [cit. 8-03-2016]

52

a sankcionovány, kdy se bavíme o jednotkách případů, v rámci zpracovávání této diplomové práce, resp. získávání podkladů pro její zpracování, se mi podařilo zjistit celkem 8 potrestaných dodavatelů, coţ plyne z kapitoly „Vybrané případy rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe“. Jestliţe jsem tedy uvedl, ţe osobně bych tento institut ponechal zachovaný, je evidentní, ţe mé představy jsou značně odlišné od vůle zákonodárce, který s deliktem dodavatele do budoucna jiţ nepočítá. Odhlédnu-li od této skutečnosti, osobně bych nijak významně nezasahoval do vymezení samotné skutkové podstaty správního deliktu dodavatele tak, jak je nyní definována v § 120a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, vyjma moţného upřesnění některých pojmů, coţ jsem ostatně naznačil jiţ v této diplomové práci v kapitole „Delikt dodavatele“. Úpravu bych však provedl v ustanovení upravujícím ukládanou sankci za takový správní delikt, svou pozornost bych vztáhl k sankci v podobě ukládání zákazu plnění veřejných zakázek. Současná právní úprava Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe v případě ukládání této sankce neumoţňuje zohlednit okolnosti jednotlivých případů, to je orgánu dohledu umoţněno pouze v souvislosti s ukládanou výší peněţité pokuty. Osobně bych Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe určitou diskreční pravomoc tedy svěřil i v tomto případě, a to např. v tom smyslu, ţe by orgán dohledu měl povinnost zákaz plnění veřejných zakázek ukládat, avšak např. v rozmezí od 1 do 3 let, a to právě s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Tento názor zastávám především z důvodu toho, ţe současně nastavení sankce v podobě zákazu plnění veřejných zakázek sice můţe mít odstrašující účinek na případné nepoctivé dodavatele, nicméně jak jiţ bylo i výše zmíněno tak mohou nastat případy, kdy absence případného správního uváţení můţe mít za následek sankci snad aţ příliš přísnou. I s ohledem na moţné problematické situace nastíněné v této práci by tedy bylo dle mého názoru udělení jisté diskreční pravomoci Úřadu v důsledku pro prostředí veřejných zakázek příznivější. Zavedením určité diskrece by taktéţ do jisté míry mohl odpadnout často napadaný aspekt black-listu a to je jeho případné zneuţívání v rámci konkurenčního boje mezi dodavateli.

53

9 ZÁVĚR Účelem a smyslem této práce bylo provést rozbor a přiblíţit problematiku deliktu dodavatele ve smyslu § 120a odst. 1. písm. a) zákona o veřejných zakázkách, jakoţto specifického institutu v oblasti veřejných zakázek, kdy vyjma jiţ zaţité úpravy deliktů zadavatele nabyla od roku 2010 účinnosti novela, která do zákona zavedla i nový typ deliktu, který dopadá právě na dodavatele. Specifikem tohoto deliktu je, ţe se týká uvádění nepravdivých informací v nabídkách či ţádostech o účast, avšak pouze v souvislosti s prokazovanou kvalifikací. Mou hlavní snahou bylo v této práci zdůraznit co nejvíce aspektů, které se tohoto institutu dotýkají. Z tohoto důvodu byla práce rozdělena do několika samostatných kapitol. V první části této práce byl nejprve představen správní úřad, který vykovává dohled nad zadáváním veřejných a současně je i příslušný k ukládání sankcí za spáchané správní delikty, tedy i delikt dodavatele. Tímto orgánem dohledu je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, který má jiţ v rámci České republiky 25letou tradici a je ústřední správní orgán výkonné moci. Po představení tohoto specifického úřadu, který zajisté hraje nezastupitelnou úlohu i v rámci České republiky a jejího fungování byla práce jiţ zaměřena na instituty vyplývající ze samotného zákona o veřejných zakázkách. Jelikoţ deliktní jednání v případě deliktu dodavatele je výlučně spjato s kvalifikací, jiné „lhaní“ dodavatelů není stíháno z pohledu zákona o veřejných zakázkách, byla navazující a tedy druhá část zaměřena právě na kvalifikaci, neboť jsem povaţoval za vhodné čtenáře této práce seznámit právě s tímto základním atributem deliktu dodavatele, aby bylo zřejmé, v jaké části procesu zadávání zákonodárce vnímal takové potenciální riziko, ţe neférové jednání spojil s deliktem. V rámci této části práce tedy byla popsána kvalifikace jako taková a byly představeny její jednotlivé druhy, aby bylo zjevné, jaký rozsah vlastností dodavatelé musí zadavateli za účelem, aby mohli veřejnou zakázku získat, prokázat. Po představení kvalifikace jiţ jsem povaţoval za vhodné a účelné, aby byl přiblíţen institut, kterému je zejména tato práce věnována, a to delikt dodavatele. Delikt dodavatele byl ve třetí části této práce uveden jeho samotným vznikem a následně rozebrána skutková podstata tohoto deliktu, tedy bylo vysvětleno, jaké jednání dodavatelů je zákonem trestáno. A pakliţe jiţ jsme u trestání současně jsem vysvětlil, s jakými sankcemi je tento typ deliktu spjat, kdy dle mého názoru právě sankce v podobě zákazu plnění je poměrně zajímává a lze ji povaţovat za sankci nejpřísnější jakou zákon o veřejných zakázkách zná. 54

Rovněţ provedené porovnání se zahraniční úpravou ukázalo, ţe na delikt dodavatele lze nahlíţet různě - ať uţ se jedná o obdobnou (pouze o něco mírnější) úpravu slovenskou nebo značně odlišnou a výslovně benevolentnější úpravu estonskou. Závěrem lze říci, ţe v oblasti deliktu dodavatele vyplynul i z této práce postřehnutelný posun ve vnímání deliktu jak na straně zákonodárce tak i na stráně pověřeného správního orgánu. Posun na straně úřadu osobně spatřuji zejména v jistém zmírnění dopadu sankcí. Z pohledu zákonodárce vnímám posun zejména ve skutečnosti, ţe téměř přesně za 10 let od prvotních intenzivních snah o zavedení deliktu pro dodavatele ve veřejných zakázkách, se nejspíše tento delikt v novém zákoně neobjeví. Bude do budoucna zajímavé, jak se v praxi osvědčí nový zákon o veřejných zakázkách - zdali nedojde k dodatečnému zavedení dodavatelského odpovědnostního institutu i do tohoto předpisu.

55

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ LITERATURA [1] JURČÍK, Radek. Veřejné zakázky a koncese. 2. dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 1024 s. ISBN 978-80-7400-443-8 [2] KRČ, Robert. Zákon o veřejných zakázkách s komentářem a judikaturou. 1. vyd. Praha: Linde, 2013, 1272 s. ISBN 978-80-7201-888-8. [ 3] MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 6. vyd. Praha: C.H. Beck, 2015, 204 s. ISBN 978-80-7400-567-1. [4] PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 7. dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 418 s. ISBN 978-80-210-4276-6 [5] PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, 446 s. ISBN 978-80-7400-456-8. [6] PODEŠVA, Vilém a kol. Zákon o veřejných zakázkách: komentář, 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011, 648, ISBN: 978-80-7357-636-3

ROZHODNUTÍ ÚŘADU [7] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 12. 10. 2012, č.j. ÚOHSS537/2011/VZ-3401/2012/550/HOd/HKu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, © 2012

[cit. 25-03-2016]. Dostupné z

http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-10720.html [8] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 13. 2. 2015, č.j. ÚOHSR382/2014/VZ-4323/2015/321/IPs. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro

ochranu

hospodářské

soutěţe,

©

2015

[cit.

25-03-2016].

Dostupné

z

http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-12194.html [9] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 15. 5. 2015, č. j. ÚOHSS1000/2014/VZ-11736/2015/511/JNv. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro

ochranu

hospodářské

soutěţe,

©

2015

[cit.

25-03-2016].

Dostupné

z

http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-12509.html 56

[10] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 15. 7. 2015, č. j. ÚOHSS655/2014/VZ-17980/2015/533/HKu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro

ochranu

hospodářské

soutěţe,

©

2015

[cit.

25-03-2016].

Dostupné

z

http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-12735.html [11] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 26. 8. 2015, č. j.:ÚOHSR458/2014/VZ-24844/2015/321/BRy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. Úřad pro

ochranu

hospodářské

soutěţe,

©

2015

[cit.

25-03-2016].

Dostupné

z

http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-12855.html [12] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 27. 10. 2015, č.j. ÚOHSS0703,0704/2014/VZ-36449/2015/531/JDo. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. ÚOHS, © 2015 [cit. 25-03-2016]. Dostupné z http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirkyrozhodnuti/detail-13073.html

CITOVANÉ ZÁKONY ČR [13] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25-03-2016] [14] Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.In. ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 8-03-2016] [15] Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25-03-2016] [16] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25-03-2016]

CIZÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

[17] Zákon č. 575/2001 Z.z., o organizácii činnosti vlády a organizácii ústrednej štátnej správy, ve znění pozdějších předpisů. In: Zakonypreludi.sk [právní informační systém]. [cit. 25-03-2016] 57

[18] Zákon č. 25/2006 Z.z., o verejnom obstarávaní, ve znění pozdějších předpisů. In: Zakonypreludi.sk [právní informační systém]. [cit. 25-03-2016] [19] Public Procurement Act of 2007 RT I 2007, 15, 76. In: Riigi Teataja. [cit. 25-03-2016] Dostupné z https://www.riigiteataja.ee/en/eli/502042015013/consolide

INTERNETOVÉ ZDROJE [20] A misdemenaour - eesti.ee. Information System Authority © 2016. [cit. 7-03-2016]. Dostupné

z

https://www.eesti.ee/eng/oigusabi/kuriteost_ja_karistusest/mis_on_vaartegu_kus_ta_kirjas_on [21] BUZEK, Roman Právní odpovědnost dodavatele za spáchání správního deliktu dle ustanovení §120a zákona o veřejných zakázkách a rizika z toho vyplývající. ePravo.cz [online].

Publikováno

24.

5.

2015

[cit.

10-3-2016].

Dostupné

http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-odpovednost-dodavatele-za-spachani-spravnihodeliktu-dle-ustanoveni-120a-zakona-o-verejnych-zakazkach-a-rizika-z-toho-vyplyvajici82772.html [22] Důvodová zpráva k zákonu o veřejných zakázkách. Ministerstvo pro místní rozvoj s. 267-270 [cit. 8-03-2016]. Dostupné z http://www.indoc.cz/soubory/Duvodova-zpravanoveho-zakona-o-verejnych-zakazkach-ZVZ.pdf [23] Historie Úřadu | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-032016]. Dostupné z https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu.html [24] KOVAŘÍK, Martin. V nabídkách se můţe lhát. Ale jen trochu, prolomil ÚOHS další tabu

veřejných

zakázek.

Indoc.

Sdruţení

INDOC,

©

2010.

Dostupné

z

http://www.indoc.cz/lhani-kvalifikace-nabidky-uohs-spravni-delikt [cit. 26-03-2016]. [25] Nové evropské zadávací směrnice publikovány v Úředním věstníku EU - Portál VZ. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2012. [cit. 7-03-2016]. Dostupné z http://www.portalvz.cz/cs/Aktuality/Nove-evropske-zadavaci-smernice-publikovany-v-Ured [26] Public Procurement Policy - Main Activities. Ministry of Finance of the Republic of Estonia. 58

© 2016. [cit. 7-03-2016]. Dostupné z http://www.fin.ee/public-procurement-policy [27] Rgister osôb so zákazom. Úrad pre verejne obstaravanie © 2016 .[cit. 27-03-2016]. .Dostupné z http://www.uvo.gov.sk/dolezite/vestnik-a-registre/udaje-o-podnikateloch-vedeneuradom/register-osob-so-zakazom-490.html [28] Sbírky rozhodnutí | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-032016]. Dostupné z https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/sbirky-rozhodnuti [29] Sekci veřejných zakázek veden nový místopředseda Josef Chýle | Úřad pro ochranu hospodářské

soutěže.

UOHS

©

2012

[cit.

8-03-2016].

Dostupné

z

https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/aktuality-z-verejnych-zakazek/1974-sekciverejnych-zakazek-na-uohs-vede-novy-mistopredseda-josef-chyle.html [30] Usnesení Vlády České republiky č. 1199/2006, o strategii boje proti korupci. Vláda České republiky [online]. Vláda České republiky, © 2006 [cit. 26-03-2016]. Dostupné z https://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/WebGovRes/9C4B21C81F9FF81E C125720D002B731E?OpenDocument [31] Vedení Úřadu | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012. [cit. 6-03-2016]. Dostupné z https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/vedeni-uradu.html [32] Veřejné zakázky a PPP - MMR. Ministerstvo pro místní rozvoj © 2016 [cit. 26-03-2016]. Dostupné z http://www.mmr.cz/cs/Verejne-investovani/Verejne-zakazky-a-PPP [33] Věstník rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek - ISVZ. Ministerstvo pro místní

rozvoj

©

2016

[cit.

27-03-2016].

Dostupné

z

http://www.isvz.cz/ISVZ/VZ/VestnikZakazPlneniVZ.aspx [34] Výroční zprávy | Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. UOHS © 2012 [cit. 8-032016]. Dostupné z http://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/vyrocni-zpravy.html [35] Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon

veřejné

správy.

Ministerstvo

vnitra

2013.

[cit.

10-3-2016]

Dostupné

z

http://is.muni.cz/el/1422/jaro2007/MP606Z/um/Zasady_spravniho_postihu-1.pdf PERIODIKA

59

[36] BŘÍZOVÁ, Helena et al. Předloţení nepravdivých údajů subdodavatelem. Veřejné zakázky. 2013. čís 1. s. 24-31. ISSN 1803-6724

60