Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Elektronické doručování v civilním soudním řízení Jan Marek

2015/2016

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Elektronické doručování v civilním soudním řízení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ ..…………………….....

2

Poděkování Rád bych tímto poděkoval vedoucímu diplomové práce, Mgr. Miloslavu Hrdličkovi, za odborné vedení, cenné rady i podnětné připomínky, které mi při zpracovávání této diplomové práce věnoval. Dále bych rád poděkoval všem členům rodiny a přítelkyni za podporu poskytovanou v průběhu studia.

3

Abstrakt Diplomová práce se věnuje jednotlivým institutům elektronického doručování v civilním soudním řízení a popisuje historii změn v doručování podle Občanského soudního řádu. Zaměřuje se jak na aktuální problémy doručování, tak na problematiku přihlašování do systému datových schránek. Pojednává též o souvisejících institutech, kterými jsou služby certifikačních autorit jako elektronický podpis, značka a časové razítko a v neposlední řadě o způsobech uchovávání dokumentů obsažených v datových zprávách a jejich autorizované konverzi. Klíčová slova Elektronické doručování; elektronický podpis; datová schránka; datová zpráva; autorizovaná konverze. Abstract The thesis deals with individual institutes of the electronic delivery in civil judicial proceeding and describes the history of changes in delivery in accordance with Civil judicial procedure. It focuses on actual problems of delivery as well as issues of logging into the data mailbox system. It also deals with related institutes which are services of Certification Authorities such as electronic signature, mark and time stamp and, least but not last, with ways of preservation of documents contained in data messages and their authorized conversion. Key words Electronic delivery; electronic signature; data mailbox; data message; authorised conversion

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 6 1.

Historie doručování v zákoně 99/1963 Sb. Občanský soudní řád ................... 9

2.

Současnost doručování .................................................................................. 12

3.

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu .... 14

4.

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky ........... 17

4.1.

Druhy datových schránek ........................................................................... 17

4.2.

Zřízení datové schránky, přístup do ní a její zánik .................................... 20

4.3.

Doručování do datových schránek ............................................................. 27

4.3.1.

Doručování orgánem veřejné moci ........................................................ 27

4.3.2. Doručování soukromými subjekty (fyzickými osobami, fyzickými osobami podnikateli a právnickými osobami) ...................................................... 32 5.

Elektronický podpis a certifikační služby ...................................................... 40

6.

Uchovávání elektronických dokumentů ........................................................ 46

7.

Autorizovaná konverze .................................................................................. 48

Závěr ..................................................................................................................... 53 Seznam použitých pramenů .................................................................................. 56 1.

Monografie ................................................................................................. 56

2.

Odborné články .......................................................................................... 57

3.

Právní předpisy .......................................................................................... 58

4.

Soudní rozhodnutí ...................................................................................... 60

5.

Elektronické prameny ................................................................................ 61

6.

Jiné prameny .............................................................................................. 62

5

Úvod Považuji se za příslušníka generace, která si již nepamatuje svět bez celosvětové sítě internet. Využívání výhod této sítě a s ní spojené technologie počítačů pro mě bylo součástí základní výuky a náš vzdělávací systém ve mně tyto znalosti v následujících letech jen prohluboval. Použití těchto a dalších obdobných prostředků k elektronické komunikaci se tak pro mě stalo něčím přirozeným na rozdíl od komunikace listinnou formou, především poštou, která ve mně vyvolávala asociace s obsílkami úřadů, vyplňováním formulářů a vůbec s jakýmsi nestandardním způsobem doručování vyhrazeným pro komunikaci se státním aparátem. Zjištěním, že jsou zaváděny dálkově přístupné elektronické vývěsky i formuláře, jsem byl překvapen i nadšen stejnou měrou. Proto mě zajímalo i to, jakým způsobem probíhá zavádění elektronické komunikace do odvětví s tak ustálenými postupy, jako je civilní řízení. Doručování je jedním z nejdůležitějších institutů procesního práva, který je zároveň jedním ze základních stavebních prvků právního státu. Bez funkčního systému doručování by nebylo možné domáhat se svých práv ani se bránit zvůli veřejné moci a tato by zas nebyla schopna svoji vůli prosazovat. Elektronické doručování je pak krokem do neznáma, je zcela novou oblastí přinášející problémy, které dosud nebyly řešeny a které svou specifičností mnohdy brání i použití analogií. Ve srovnání s ostatními státy nejen Evropské unie je navíc Česká republika díky masivnímu a důslednému zavedení systému datových schránek na pomyslné špičce, v důsledku čehož je obtížné hledat odpovědi mimo náš právní systém. V případě elektronického doručování se dostávají do rozporu dva odlišné principy: na jedné straně principy práva a na straně druhé principy technologického vývoje. Prvé, tedy právo, má být stálé, předvídatelné a zaručovat tím jistotu svým adresátům. Druhé, tedy technologická úroveň hardware a software, se neustálé mění a vyvíjí. Spojení těchto dvou odlišných principů je nelehkým úkolem. Naše právní úprava elektronického doručování a souvisejících institutů je však zaváděna progresivně, nicméně toto rychlé zavádění nových

6

pojmů s sebou bohužel nese nepřesnost v jejich používání. Rychlá progrese také naráží na odpor těch, kdo si již osvojili tradiční způsoby komunikace a nyní jsou proti své vůli nuceni využívat tuto novou formu doručování., což snižuje efektivitu zavádění nové zákonné úpravy do běžného užívání. K uvedení do problematiky každé kapitoly použiji popisnou metodu vycházející především z právních předpisů a odborné literatury. Následně dané instituty podrobím kritické analýze k identifikaci jednotlivých problémů a dále využiji metody komparace s názory autorů odborných článků a judikatury i mezi nimi navzájem1. Mým cílem je kritická analýza jednotlivých forem elektronické komunikace

v civilním

soudním

řízení.

Ta

zahrnuje

jak

doručování

prostřednictvím běžné elektronické pošty, u které chci porovnat její výhody a nevýhody oproti novějším datovým schránkám, tak samotný systém datových schránek. U těchto se zaměřím na problémy vyplývající z rozdělení datových schránek na jednotlivé druhy, a to především z možnosti, aby jedna osoba disponovala vícero datovými schránkami různých druhů, a pokusím se předestřít vliv tohoto na doručování soudy. Dále se budu věnovat momentu doručení datové zprávy soudu i účastníku řízení, zde chci co nejvíce konkretizovat moment, kdy datová zpráva opouští sféru vlivu účastníka řízení a vliv určení tohoto momentu na běh lhůt. Stejným způsobem chci konkretizovat moment doručení účastníku řízení a s tím spojenou fikci doručení. Mým dalším cílem je posoudit možné výklady institutu fikce elektronického podpisu, zhodnotit jejich vliv na dokumenty obsažené v datové zprávě a pokusím se navrhnout, který výklad je pro efektivitu elektronické doručování nejvhodnější. Tato diplomová práce je rozdělena do sedmi kapitol, které jsou vzájemně provázané a odkazují se na ostatní kapitoly. První kapitola je exkurzem do historie doručování podle Občanského soudního řádu a je zaměřena na změny, kterými si institut doručování v civilním řízení prošel. Druhá je pak zaměřena na současný 1

K jednotlivým metodám blíže KNAPP, Viktor. Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1996, 248 s. ISBN 80-7179-089-3.

7

právní stav doručování a problematiku používání pojmu elektronické a listinné podání v zákoně. Ve třetí kapitole se věnuji chronologicky prvnímu způsobu elektronického doručování, kterým je doručování na elektronickou adresu. Druhým a dnes preferovaným způsobem doručování do datových schránek se zabývá kapitola čtvrtá, kde se v rámci podkapitol věnuji jednotlivým aspektům od druhů datových schránek přes jejich zřízení, zánik a přístup do nich až po samotné doručování. Zde rozvádím problematiku doručování ve všech čtyřech možných směrech mezi držiteli jednotlivých druhů datových schránek. V páté kapitole se zaměřuji na jednotlivé certifikační služby v návaznosti na předchozí dvě kapitoly a poukazuji na jejich výhody a nevýhody, včetně problematické nestálosti v čase, s čímž souvisí kapitola č. 6 věnovaná uchovávání datových zpráv a elektronických dokumentů. Poslední kapitola se týká rovnocennosti elektronické a listinné formy a především jejich vzájemné převoditelnosti, zejména pomocí autorizované konverze. V této práci vycházím především ze zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), ale i zvláštních předpisů jakými jsou zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen zákon o elektronických úkonech), zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví (dále jen zákon o archivnictví) nebo zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu (dále jen ZEP), jakož i dalších souvisejících zákonů a vyhlášek. Dále využiji judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR. Vzhledem k novosti řešené problematiky budou mým dalším zdrojem zejména aktuální odborné články doplněné odbornou literaturou.

8

Historie doručování v zákoně 99/1963 Sb. Občanský soudní řád V současnosti prožívá občanské právo období turbulentních změn, kdy v podstatě kontinuální, přestože mnohokrát a zásadně novelizovaná, existence zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku náhle došla svého konce a byla nahrazena zcela novým, staronovými instituty oplývajícím zákonem č. 89/2012 Sb. Procesní část občanského práva však stále zůstává pomyslným ostrovem relativní neměnnosti v této bouři změn a pod všemi nánosy novelizačních změn zde zůstává prapůvodní základ z roku 1963. Dovolil bych si tyto nánosy stručně odkrýt od nejhlubších po nejsvrchnější. Od data účinnosti 1. dubna 1964 neprošla úprava doručování v o.s.ř. žádnými výraznějšími změnami po následujících 30 let a to ani v rámci České a Slovenské federativní republiky. Novelizace2 v tomto období byly převážně kosmetické, například byl v textu místní národní výbor nahrazen orgánem obce a orgán Veřejné bezpečnosti příslušným policejním orgánem, další změny se dočkalo doručování advokátům, kde byla advokátní poradna nahrazena doručováním advokátním koncipientům a jiným pracovníkům. Výraznější změny přinesla až novela č. 171/1993 Sb., ve které přibyla v §48 specifická úprava doručování notářům a doručování (či spíše naopak nedoručování) právnickým osobám a v neposlední řadě nový §47a zabývající se doručením prostřednictvím vyvěšení na úřední desce. Toto bych označil za první vlaštovku v boji s nedosažitelnými adresáty. Tento boj stále trvá a netýká se jen účastníků, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám, ale i adresátů známých, avšak doručení se vytrvale vyhýbajících. Zvláště posledně zmínění jsou problémem, který provází právní úpravu o.s.ř. po celá devadesátá léta. Právě nové milénium v podobě novely č. 30/2000 Sb. vneslo do civilního doručování mnoho změn. Do této doby byla justice až na výjimky při doručování odkázána téměř výhradně na třetí subjekt, tedy poštu, nově byl vytvořen institut 2

Zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, ve znění zákona č. 24/1993 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 6. 2015].

9

soudního doručovatele a orgánů justiční stráže. Došlo také k velkému pokroku ve zmiňovaném boji s vyhýbavými adresáty doručení, neboť bylo výrazně zpřísněno doručování do vlastních rukou. Před novelou muselo být adresátu vhodným způsobem oznámeno, kdy se mu soud pokusí písemnost doručit podruhé a až po tomto neúspěšném druhém pokusu byla zásilka na tři dny uložena a po uplynutí této doby byla považována za doručenou; po novele zcela odpadla nutnost oznámení a s tím i druhého pokusu o doručení. Zvláštní péče byla věnována doručování právnickým osobám, které jsou upraveny vlastním ustanovením §47 o.s.ř. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. Další novela č. 151/2002 Sb. umožnila doručování i prostřednictvím soudního exekutora a také veřejné datové sítě. Dochází k dalšímu upozadění doručování prostřednictvím „zalepených obálek“3 a je preferováno doručení při jednání anebo skrze veřejnou datovou síť, což je začátek elektronizace komunikace v civilním soudním řízení, kvůli němuž byl vytvořen i zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Novela č. 555/04 tento rychlý nástup elektronizace komunikace trochu zpomalila, když elektronickou komunikaci prostřednictvím datových schránek postavila až na druhé místo vedle doručujícího orgánu. Řady těchto orgánů byly obohaceny o orgány Vězeňské služby České republiky, zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, územní vojenské správy a Ministerstvo vnitra (dále jen Ministerstvo), čímž se jejich počet rozrostl na rovných deset. Počet druhů adresátů byl také rozšířen, a to rovnou na šestnáct, přičemž přísnost úpravy doručování do vlastních rukou vyhýbavých adresátů byla opět snížena vzhledem k judikatuře4, která ji považovala za neadekvátně přísnou. Výše zmíněné zpomalení progrese elektronické komunikace však bylo pochopitelným důsledkem nedůsledné právní úpravy. V té době nový zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád přikazoval ve svém §37 úřadům zřídit elektronickou podatelnu, skrze kterou měla elektronická 3

§50b zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění zákona č. 151/2002 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 6. 2015]. 4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1539/2000. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 4. 6. 2015].

10

komunikace probíhat, nicméně aby bylo zabráněno formálně špatným podáním ze strany veřejnosti, považovala se za doručnou i zpráva došlá na elektronickou adresu pracovníka úřadu, který ji pak měl přeposlat na správnou adresu, tedy elektronickou adresu elektronické podatelny5.

5

ŠTĚDROŇ, Bohumír. Občanské soudní řízení sporné a využití informačních technologií a právních informačních systémů: (E-Justice). Praha: Linde, 2008, s. 50-51. ISBN 978-80-7201714-0.

11

Současnost doručování Rok 2009 byl pro doručování bez nadsázky zlomovým, přičemž epicentrem tohoto zlomu je zákon o elektronických úkonech. Výsledkem je skokový posun k elektronizaci komunikace nejen mezi státními orgány navzájem, ale i mezi nimi a osobami fyzickými i právnickými. Tento způsob doručování sice zůstal na druhém místě (hned po doručení při jednání či jiném soudním úkonu), avšak není to jako dříve místo poslední, tím je nyní podle § 45 odst. 3 o.s.ř. doručování prostřednictvím doručujícího orgánu nebo účastníka či jeho zástupce. Vedle těchto změn došlo k neméně důležitému zeštíhlení právní úpravy doručování, kdy již zmiňovaných 16 zvlášť upravených druhů adresátů bylo ze zákona vypuštěno a nahrazeno jednotnou úpravou6. Na rozdíl od předchozího znění §42, kde písemné podání bylo synonymem pro listinnou podobu a další formy, včetně elektronického podání, byly řešeny odděleně, došlo po novele č. 126/2008 Sb. ke sjednocení písemné formy a elektronické podání se tak stalo rovnocenným s listinným7. Hned ve třetím odstavci téhož ustanovení však zákonodárce opět odsunul jiná než listinná podání do druhotné pozice, neboť pro jejich platnost požadoval předložení listinného originálu ve třídenní lhůtě. Navíc zde zákonodárce měl opět problém odlišit písemnou formu od listinné a oba pojmy zaměňuje, což vedlo k poněkud schizofrenní dikci, kdy zákon v podstatě požaduje, aby bylo písemné podání (v elektronické podobě) doplněno písemným podáním shodného znění místo toho, aby pojmově správně žádal podání v elektronické podobě doplnit listinným podáním.

6

KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy. 2009, č. 17. Mimořádná příloha, s. 1-12. ISSN: 1210-6410. 7 LECHNER, Tomáš. Elektronické dokumenty v právní praxi. Praha: Leges, 2013, s. 122. ISBN 978-80-87576-41-0. 8 Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 4. 6. 2015].

12

V aktuálním znění o.s.ř. po novele z roku 20138 je písemné podání a listinná forma písemného podání stále zaměňována, nicméně došlo k posílení pozice elektronické formy podání, které již není třeba doplňovat, je-li podepsáno uznávaným elektronickým podpisem či podáno podle zákona o elektronických úkonech, tedy prostřednictvím systému datových schránek. Ze samotné dikce ustanovení §42 navíc byla odebrána možnost učinit podání ústně; v samotném o.s.ř. je i nadále tato možnost zachována, ale jen ve specifických případech a jako ryze doplňkový způsob podání, např. v §40 odst. 6, dle kterého lze odvolání podat i ústně do protokolu. Možnost zahájit řízení ústně do protokolu byla přesunuta do §14 nového zákona č 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, který byl vydán v konjunkci se zmiňovanou novelou 293/2013. Tento zákon je z obecného pohledu pro civilní právo procesní velkou změnou a podle důvodové zprávy9 je prvním krokem na cestě k systémovému oddělení soudních řízení sporných a nesporných, kde tento se zaměřuje výhradně na druhé zmiňované. O.s.ř. se ale nestává předpisem výlučně upravující sporná řízení, neboť i nadále upravuje veškerou procesní materii a vůči novému zákonu tak zůstává jako lex generalis. Na doručování tyto jinak zásadní změny ale nemají markantní vliv, žádná nová specifická forma komunikace se v zákoně 292/2013 neobjevila.

8

Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 4. 6. 2015]. 9 Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 5. 6. 2015].

13

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu Vedle systému datových schránek jde o druhý ze dvou způsobů elektronického doručování a z pohledu práva způsob nepreferovaný. To je dáno především tím, že jde o přímou komunikaci mezi účastníkem a soudem, na rozdíl od systému datových schránek, kde je komunikace řízena skrze prostředníka nadaného státní mocí10. Jak bylo uvedeno výše, pro příjem datových zpráv11 mimo systém datových schránek byly zřizovány specializované elektronické podatelny12, ty však byly k 30. červnu 2012 zrušeny zákonem č. 167/2012 Sb. a 1. srpna téhož roku byly funkce elektronické podatelny přeneseny na podatelny standardní. Opustilo se tedy od částečných úprav v jednotlivých zákonech a funkci podatelen místo toho obecně upravuje zákon o archivnictví jako spisovou službu, přičemž podrobnosti jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, a to právě včetně přijímaní datových zpráv13. Uvedená vyhláška také řeší technické náležitosti e-mailové14 komunikace, například zveřejnění elektronické adresy dle §2 odst. 3 písm. c), která je virtuálním protikladem fyzické adresy budovy podatelny. Aby datová zpráva mohla být přijata, musí také splňovat požadavky na datový formát. Tento požadavek má zajistit čitelnost zprávy příjemcem a v současnosti již nemá u listinné formy podání v zákoně obdoby, to je nicméně důsledkem tisíciletého vývoje této formy, díky kterému dnes není třeba zmiňovat, že písemnost má být natisknuta například černým inkoustem na bílý papír a nikoli papír černý. Krom těchto náležitostí ještě dle §4 odst. 4 vyhlášky podatelna zjišťuje, zda je zpráva 10

SVOBODA, Karel; SUK, Milan; ZEMAN, Pavel. Doručování v soudním řízení. Praha: Linde, 2009, s. 162. ISBN 978-80-7201-777-5. 11 Pojem datové zprávy je definován v §2 písm. d) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů 11 Pojem datové zprávy je definován v §2 písm. d) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů 12 Vyhláška Ministerstva informatiky č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 24. 8. 2015]. 13 LECHNER, op. cit., s. 127-129. 14 E-mail jako zkrácenina „electronic mail“, v češtině elektronická pošta, což je pojem používaný i v zákoně č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, výslovnou definici ale právo neposkytuje.

14

opatřena uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou, což má zásadní vliv na další osud přijaté datové zprávy, jak je zmíněno níže. Uvedený způsob komunikace skrze elektronické adresy má oproti datovým schránkám určité výhody, ale hlavně také mnoho závažných nedostatků. Výhodou tohoto způsobu komunikace je jednodušší způsob zřízení elektronické adresy oproti zřízení datové schránky, především pro nepodnikající fyzické osoby, krom toho je v současnosti držení elektronické adresy a vůbec e-mailová komunikace mezi osobami standardem a i z tohoto důvodu je z pohledu práva na třetím místě v preferencích způsobů doručování, požádá-li o to adresát, a to na stejné úrovni jako je doručování na fyzickou adresu15. Mezi nedostatky naopak patří nemožnost garance doručení, bez dalšího i absence jednoznačné identifikace odesílatele či nedůvěryhodnost data a času odeslání ze strany podatelen, které datové zprávy přijímají, pak i možné zahlcení nevyžádanou poštou. Garanci doručení u systému datových schránek poskytuje prostředník, jak je zmíněno výše, při využití datové sítě Internet však není poskytovatel právně vázán tuto garanci doručení zajišťovat. Problém jednoznačné identifikace odesílatele je pak způsoben právě jednodušším způsobem zřizování elektronické adresy, při kterém nejsou ověřovány uváděné údaje. Zákon tento problém řeší uznávaným elektronickým podpisem, bez kterého není datová zpráva podaná tímto způsobem plnohodnotným právním dokumentem, a proto je i zákonnou povinností podatelny zjišťovat existenci a ověřovat platnost tohoto podpisu, viz §4 odst. 5 zmiňované vyhlášky. Problematika data přijetí podání je pak zvláště důležitá z pohledu běhu lhůt, se kterými civilní právní řád hojně pracuje. Podle §3 odst. 1 má příjemce zaznamenat čas přijetí doručení dokumentu s přesností na vteřiny, což je umožněno právě díky elektronické formě přijetí. Označení

elektronického

dokumentu

kvalifikovaným

časovým

razítkem

osvědčuje existenci daného dokumentu před tímto okamžikem (k tomu blíže pátá

15

§45 odst. 2 o.s.ř.

15

kapitola), nicméně nijak neovlivňuje čas přijetí dokumentu podatelnou16. V neposlední řadě je pak zásadní vadou tohoto způsobu komunikace nedostatek zabezpečení17, které není zákonem nijak stanoveno a jehož míra se tak může značně lišit.

16

LECHNER, op. cit., s. 132-134. SMEJKAL, Vladimír; VALÁŠEK, Michal A. Jak na datové schránky: praktický manuál pro každého. Praha: Linde, 2012, s. 166-167. ISBN 978-80-86131-80-1. 17

16

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky 1.1. Druhy datových schránek Doručování pomocí elektronických adres se vzhledem ke zmíněným nedostatkům ukázalo jako nedostačující pro potřeby komunikace s orgány veřejné moci (dále jen OVM) i mezi nimi navzájem. S řešením přišel výše zmiňovaný zákon o elektronických úkonech a tím řešením jsou právě datové schránky a dedikovaný informační systém18, který se má těchto nedostatků vyvarovat. Datová schránka je v §2 zákona o elektronických úkonech definována jako elektronické úložiště, což má podtrhnout rozdíl mezi tímto a e-mailem, kdy v případě e-mailu putuje zpráva od odesílatele na elektronickou adresu příjemce, zatímco zpráva v datové schránce zůstává „na místě“ a příjemce se k ní dostane přihlášením do této schránky19. V odst. 2 téhož ustanovení je dána Ministerstvu pravomoc a povinnost schránky zřizovat a spravovat, stejně tak je dle §14 i správcem informačního systému datových schránek (dále také ISDS), jeho provozovatelem je však držitel poštovní licence, kterým je do 31. prosince 2017 Česká pošta, s.p.20 Takto nastavený systém má v současnosti několik problematických důsledků, které budou řešeny níže. Samotné datové schránky rozděluje zákon do několika druhů podle subjektu, který je jejich uživatelem. Jsou to datové schránky fyzických osob, fyzických osob podnikatelů, právnických osob a OVM. Datová schránka fyzické osoby se zřizuje výlučně na žádost osoby způsobilé k právním úkonům a každý má nárok právě na jednu datovou schránku tohoto druhu. Další podmínky zřízení jsou uvedené v §3. Následující ustanovení se týká datových schránek fyzických osob podnikajících, ty jsou v mnohém podobné těm pro fyzické osoby, odchylně

18

STUPKA, Václav. eJustice. Revue pro právo a technologie, Brno: Masarykova Univerzita: Právnická fakulta, 2010, roč. 1, č. 2, s. 79. ISSN 1804-5383. 19 MACKOVÁ, Alena. Elektronická komunikace v právním řádu. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 2, s. 3. ISSN 1214-7966 20 Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 27. 8. 2015].

17

se pak postupuje v případě advokátů, daňových poradců a insolvenčních správců, těm se totiž zřizuje datová schránka bezodkladně poté, co ministerstvo obdrží informaci o jejich zapsání do zákonem stanovené evidence. Držení datové schránky pro tyto osoby je tedy obligatorní. Vzhledem k tomu, že jde o jiný druh datové schránky, může mít jedna fyzická osoba jak datovou schránku fyzické osoby, tak datovou schránku podnikající fyzické osoby21, nicméně stále platí omezení na jednu schránku od každého druhu. Datová schránka advokátů, daňových poradců a insolvenčních správců má zvláštní statut a je považovaná za jiný druh než datová schránka podnikající fyzické osoby, díky čemuž může mít jedna fyzická osoba až tři datové schránky22. Je také možné, aby např. advokát vykonával živnost ve sdružení či společně nebo také jako společník právnické osoby, která také může mít vlastní datovou schránku. Zákon tedy rozděluje datové schránky do několika druhů, při doručování však mezi nimi nerozlišuje23. K tomuto vydal Legislativní odbor České advokátní komory stanovisko, ve kterém došel k závěru, že má být advokátům doručováno do jejich datové schránky podnikající fyzické osoby24. Zřizování datových schránek právnické osoby podle §5 je taktéž obligatorní, u právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku je datová schránka zřízena po tom, co ministerstvo obdrží informaci o jejich zapsání do této evidence. Pro právnickou osobu zřízenou zákonem je datová schránka právnické osoby zřízena bezodkladně po jejím vzniku. Ostatní právnické osoby mohou o zřízení datové schránky požádat. Pro OVM je zřízení datové schránky orgánu veřejné moci bez výjimek povinné a do relevantního §6 jsou zahrnuti i

21

SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s. 165 SMEJKAL, Vladimír. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Bulletin Advokacie. 2009, č. 6, s. 29. ISSN 1210-6348 22 SMEJKAL, Vladimír. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Bulletin Advokacie. 2009, č. 6, s. 29. ISSN 1210-6348 23 MACKOVÁ, op. cit., s. 3 24 Stanovisko legislativního odboru ČAK, dostupné z: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2887 22

18

notáři a soudní exekutoři. Oproti předchozím typům datových schránek může mít OVM vícero datových schránek orgánu veřejné moci, dokonce v zákoně neexistuje žádný limit, další schránky se zřizují na žádost pro potřebu vnitřní organizační jednotky orgánu veřejné moci nebo výkonu konkrétní agendy nebo činnosti orgánu veřejné moci. Pro vnější komunikaci má ale doručení do jakékoliv datové schránky dotyčného OVM stejné účinky jako doručení do jeho hlavní datové schránky25. Ve výjimečných případech může být datová schránka orgánu veřejné moci zřízena i pro fyzickou či právnickou osobu, a to vykonává-li působnost v oblasti veřejné správy podle §5a zákona o elektronických úkonech. Zvláštní ustanovení se pak věnuje orgánům územních samosprávných celků, kterým je nad rámec výše uvedeného zřizovaná samostatná datová schránka orgánu veřejné moci.

25

MACKOVÁ, op. cit., s. 4

19

1.2. Zřízení datové schránky, přístup do ní a její zánik Které datové schránky jsou zřizovány na žádost a které ex offo bylo shrnuto v minulé kapitole, k tomu je vhodné dodat, že v prvním případě je datová schránka zřízená do tří dnů ode dne podání žádosti, zatímco v druhém bezodkladně poté, kdy se ministerstvo dozví o existenci relevantního subjektu. Není překvapující, že v době nabytí účinnosti zákona26 mnoho z těchto subjektů existovalo, pročež došlo na přechodné ustanovení §31, kterým byla ministerstvu ponechána 90 denní lhůta pro zřízení datových schránek všem těmto subjektům, vyjma advokátů a daňových poradců. Těm byla ponechána tříletá „přípravná“ lhůta, která na základě odst. 3 daného ustanovení uplynula k 1. červenci 2012 (formulace ustanovení nebyla nejpřesnější, což vyvolalo diskuze, zda nejde o 1. leden či 2. červenec27).

V mezidobí byla advokátům a daňovým poradcům

ponechána možnost fakultativního zřízení schránky, šlo však pouze o standardní datovou schránku podnikající fyzické osoby podle §4 odst. 1, která následně byla změněna na specifickou datovou schránku podle odst. 3, ale až po zmíněné tříleté lhůtě28. Dalším krokem je zpřístupnění datové schránky podle §10, čímž je umožněno ji používat k odesílání a přijímání datových zpráv29. K tomuto dojde ve chvíli, kdy se poprvé přihlásí do schránky osoba k přístupu oprávněná na základě §8 odst. 1 až 4. Přístupové údaje30, které jsou k tomuto úkonu potřeba, zasílá ministerstvo do vlastních rukou téže osoby bezodkladně po zřízení schránky a od tohoto momentu také běží patnáctidenní lhůta, po které je schránka zpřístupněna automaticky. Stejně jako při zřizování zde platilo přechodné ustanovení, kdy se

26

Zákon o elektronických úkonech nabyl účinnosti 1. července 2009. TESAŘ, Pavel. Proces zřízení datových schránek advokátům. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 5, s. 41. ISSN 1214-7966 28 PRUDÍKOVÁ, Dana; KORBEL, František. Datové schránky tři roky poté: praktické zkušenosti s jejich používáním. Bulletin Advokacie. 2012, č. 5, s. 23-24. ISSN 1210-6348 29 BUDIŠ, Petr; HŘEBÍKOVÁ, Iva. Datové schránky: fungování, doručování, bezpečnost, návody. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2010, s. 125. ISBN 978-80-7263-617-4. 30 MATES, P., SMEJKAL, V. Možnosti elektronické komunikace s orgány veřejné moci. Právní rozhledy. 2009, č. 13. s. 463. ISSN 1210-6410 27

20

místo této lhůty zpřístupnily všechny schránky plošně v den 1. listopadu 2009. To s sebou přineslo, z hlediska nestátních subjektů, velkou výhodu i nevýhodu. V případě OVM to považuji za výhodné, neboť tím bylo rázně zabráněno všemožným průtahům v zavádění této formy elektronické komunikace, kdy veškerá podání od tohoto dne dále učiněná elektronicky do datové schránky OVM jsou považována za řádně doručená. Nevýhodou je přenesení tohoto břemena i na nemalé množství soukromých subjektů, tedy vyjmenované právnické osoby a insolvenční správce (což je některými autory považováno až za fatální problém datových schránek31). Tento problém se ukázal aktuálním i po třech letech, kdy se začal týkat i advokátů a daňových poradců32. Přestože se považuji za zastánce modernizace a inovace, která je u komunikace mezi státem a občany nutná a potřebná,

jsem

zároveň

odpůrcem

oktrojování

specifických

podmínek

komunikace vůči státní mocí nenadaným subjektům. Někteří adresáti se však cítili natolik dotčeni podle nich protiústavním nucením k používání elektronické komunikace, že se rozhodli podat ústavní stížnost, kteroužto ústavní soud sice zamítl, nicméně ji využil jako příležitost, aby se zastal nového systému datových schránek, když konkrétně uvádí, že „samotná hierarchie povinnosti zřídit si pro doručování datovou schránku je dle názoru Ústavního soudu zcela zřejmá - v zásadě je tato povinnost uložena subjektům, u nichž lze objektivně předpokládat, na základě exaktně zjistitelných dat, že objem komunikace s jinými subjekty bude rozsáhlejší, než je tomu u běžného občana - fyzické osoby, příp. drobného živnostníka (fyzické osoby podnikající)“33. Zpřístupněním je do datové schránky umožněn přístup, se kterým se pojí i právní následky, ať již jde o lhůty či dokumenty obsahující citlivé údaje, a proto má význam kdo a kdy do datové schránky vstoupí. Zákon takto rozlišuje tři typy 31

LOEBL, Zbyněk. Datové schránky v justici? Nevěřím, že budou v praxi fungovat. Ejustice.cz [online]. 2009. [cit. 29. 8. 2015] Dostupný z http://ejustice.cz/zbynek-loebl-datove-schranky-vjustici-neverim-ze-budou-v-praxi-fungovat 32 DÁVID, Radovan; HRDLIČKA, Miroslav. Elektronizace podání. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 2, s. 9. ISSN 1214-7966 33 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. III. ÚS 1513/11-2. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 29. 8. 2015].

21

oprávněných osob: primární osoby, pověřené osoby a administrátoři. Primárními osobami jsou u datových schránek fyzických osob a fyzických osob podnikajících ty osoby, pro které byly schránky zřízeny, u datových schránek právnických osob je to statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo vedoucí organizační složky podniku a u datové schránky OVM je to vedoucí tohoto orgánu34. Toto je také jediná osoba, která s pomocí svých přihlašovacích údajů může zpřístupnit datovou schránku. Poté může dle §8 odst. 6 zákona o elektronických úkonech určit další osoby a pověřit je k přístupu do dané datové schránky a zároveň určit rozsah, v jakém mohou tyto pověřené osoby manipulovat s datovými zprávami. Jednotlivé pravomoci v rámci jedné datové schránky, které lze pověřené osobě přidělit, jsou pravomoc číst zprávy, číst zprávy určené do vlastních rukou, vytvářet a odesílat datové zprávy, prohlížet seznam dodaných zpráv i doručenek a vyhledávat datové schránky35. Co již zákon neřeší, je způsob nebo forma, kterou má být pověření provedeno. V tomto ohledu jsme odkázání na Provozní řád informačního systému datových schránek, podle kterého tak lze učinit vyplněním elektronického formuláře přímo v administrativní části webového portálu datové schránky nebo na pracovišti Czech POINT. Na základě §8 odst. 7 zákona o elektronických úkonech je posledním typem oprávněné osoby administrátor. Účelem tohoto institutu je oproštění oprávněných osob od většího množství čistě administrativních záležitostí spojených s provozem datové schránky36. V podstatě mu přísluší ty pravomoci primární oprávněné osoby, které nelze přenést na pověřenou osobu, a naopak mu není umožněno manipulovat s datovými zprávami. Nicméně není vyloučeno, aby administrátor byl zároveň pověřenou osobou.

34

§8 odst. 1 – 4 zákona o elektronických úkonech; Vedoucím u orgánů územních samosprávných celků je osoba uvedená v §7 odst. 3 tohoto zákona. 35 Provozní řád ISDS [online]. Ministerstvo vnitra, 2015 [cit. 29. 8. 2015], s. 9. Dostupný z http://www.mvcr.cz/soubor/provozni-rad-isds-pdf.aspx 36 BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 132.

22

Aby bylo možné rozlišit, která z těchto výše uvedených osob vstupuje do datové schránky, a zároveň aby se zabránilo v přístupu nepovolaným osobám37, má dle ustanovení §9 zákona o elektronických úkonech každá oprávněná osoba vlastní přístupové údaje. Tyto údaje jsou tvořeny uživatelským jménem, které je pro každou osobu jedinečné, a bezpečnostním heslem, přičemž způsob vzniku a další podmínky jsou uvedeny v §1 výše zmiňované vyhlášky Ministerstva č. 194/2009 Sb. Zákon, stejně jako systém datových schránek, nepočítá s přihlášením nepovolané osoby pomocí přístupových údajů osoby oprávněné, která má naopak povinnost předcházet vzniku takových situací, což vyplývá z odst. 2 zmiňovaného ustanovení §9 zákona o elektronických úkonech. V takovém případě nastávají všechny právní účinky spojené s přístupem dané osoby do datové schránky a záleží pouze na oprávněné osobě, aby se bránila neúčinností

doručení

podle

§50d

o.s.ř.

Důkazní

břemeno

k prokázání

38

neoprávněného vstupu však ponese dotčená osoba . K omezení množství takovýchto případů slouží institut zneplatnění přístupových údajů podle §12 zákona o elektronických úkonech. Na jeho základě zneplatní ministerstvo přístupové údaje osoby oprávněné k přístupu do dané datové schránky po jejím oznámení, a to zejména (ale nejen) při ztrátě či odcizení údajů. Učiní tak neprodleně a současně zašle osobě nové přístupové údaje. Obdobně ministerstvo postupuje v případě, kdy oprávněná osoba nebo i administrátor zruší výše rozebírané pověření k přístupu do schránky. Tentokrát však samozřejmě nedojde k automatickému zaslání nových přístupových údajů. V neposlední řadě využijí institut zneplatnění přístupových údajů právnické osoby a OVM, tedy subjekty, jejichž datová schránka není spjata s jednou konkrétní fyzickou osobou. Pokud totiž takováto osoba přestane být v pozici, kvůli které se stala oprávněnou osobu (tj. člen statutárního orgán, vedoucí OVM, apod.), jsou

37

PETERKA, Jiří. Co je nedostatečně bezpečné? Datové schránky nebo osvěta? Lupa : server o českém internetu [online]. 2009. [cit. 29.8.2015]. Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/co-jenedostatecne/ 38 SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s 167

23

její přístupové údaje zneplatněny a nové přístupové údaje jsou zaslány tomu, kdo zmíněnou osobu v její pozici nahrazuje. Současná podoba institutu zneplatnění má ale dva problémy. Prvním je absence předepsané formy tohoto aktu, přeci jen nejde o pouhou technickou formalitu. Vzhledem k tomu, že tak činí ministerstvo a že jde především v případech fyzických a právnických osobu o zřejmý zásah do soukromoprávní sféry, lze tento úkon nejspíše pokládat za správní rozhodnutí, které tak podléhá správnímu a případně i soudnímu přezkumu39. Druhým problémem jsou situace, kdy dojde ke zneplatnění přístupových údajů všech osob oprávněných k přístupu do datové schránky, a to všem současně. U datových schránek fyzických či podnikajících fyzických osob by zpravidla stačilo i zneplatnění přístupových údajů jediné osobě, čímž by nastala stejná situace. Tou situací je období, po které není nikomu z adresátů datových zpráv umožněn přístup do datové schránky, která však dále funguje, v důsledku čehož může uplynout i zákonná lhůta pro fikci doručení stanovená v §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech. V současnosti se proti tomuto lze bránit pouze pomocí již zmíněného institutu určení neúčinnosti doručení dle §50d o.s.ř.40 Tento postup ale nemá velkou naději na úspěch, neboť se již stalo ustálenou rozhodovací praxí soudů nepřihlížet k tomu, zda v relevantní době příjemce disponoval platnými přihlašovacími údaji či nikoliv a s tímto přístupem se ztotožnil i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1344/2014, usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3981/2011 nebo usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 930/2014. Znepřístupnění datové schránky podle §11 zákona o elektronických úkonech má, jak lze odvodit i gramatickým výkladem názvu tohoto institutu, opačný účinek než zpřístupnění datové schránky. Výsledkem je omezení funkčnosti datové schránky jako komunikačního prostředku a nemožnost přijímat či odesílat datové zprávy či dokumenty41, proto je potřeba nezaměňovat tento 39

SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s 174 BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 135. 41 SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s 170 40

24

institut se zneplatněním přístupových údajů, neboť druhý uvedený nemá přímý vliv na účinek doručení. Na rozdíl od zneplatnění je u znepřístupnění pro fyzické a podnikající fyzické osoby uveden taxativní výčet důvodů, pro které se datová schránka znepřístupní ze zákona, bez ohledu na vůli dotčené osoby. Těmito důvody jsou úmrtí nebo prohlášení za mrtvého, omezení na osobní svobodě a zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. Byť to zákon nikde výslovně neuvádí, je potřeba posledně jmenované vykládat tak, že z rozhodnutí o omezení způsobilosti musí vyplynout dopad tohoto omezení na schopnost osoby (elektronicky) komunikovat se soudem, neboť nelze u každého takového rozhodnutí a priori předpokládat neschopnost používání datových schránek42. Dalším důvodem ke znepřístupnění datové schránky je výmaz ze státem stanovené evidence, na jejímž základě byl umožněn vznik datové schránky fyzické osoby podnikající a právnické osoby. V případech, kdy byla datová schránka zřízena ze zákona a bez ohledu na vůli subjektu, pro který byla zřízena (např. OVM, notář), dochází ke znepřístupnění v moment, kdy dochází ke zrušení daného subjektu nebo k zániku jeho funkce. Všechny výše uvedené důvody jsou právními událostmi vázanými ke konkrétnímu datu, a proto ke znepřístupnění může dojít i zpětně k danému dni. Odlišným případem je znepřístupnění datové schránky na žádost podle §11 odst. 5 zákona o elektrických úkonech, kdy tuto žádost mohou podat výlučně subjekty, kterým se datová schránka zřizuje též na žádost, v těchto případech se použije standardní třídenní lhůta. Vzhledem k tomu, že zpřístupňování a znepřístupňování na žádost lze provádět bez omezení a stále dokola, zavádí následující odst. 6 ultimátum, podle kterého je po dvou znepřístupněních během jednoho roku možné zpřístupnit dotčenou datovou schránku až po uplynutí jednoho roku od posledního znepřístupnění. Znepřístupněním datové schránky však tato schránka nezaniká, což vyplývá již ze zmiňované možnosti v uvedených případech podat žádost o opětovné zpřístupnění datové schránky. K zániku datové schránky dochází pouze

42

SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s. 172

25

jejím zrušením dle §13 zákona o elektronických úkonech. Zákon opět uvádí taxativní výčet případů, kdy dochází ke zrušení datové schránky ex offo, a to v případě úmrtí fyzické osoby či jejím prohlášení za mrtvou, u podnikající fyzické osoby výmazem ze zákonem stanovené evidence, u právnické osoby taktéž výmazem z evidence, nemá-li právního nástupce a u OVM jeho zrušením. Ve všech těchto případech je datová schránka fakticky zrušena po uplynutí tříleté lhůty, během které lze pro účely úředního řízení čerpat údaje o provozu těchto znepřístupněných a nefunkčních, ale stále existujících datových schránek43.

43

SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s 175

26

1.3. Doručování do datových schránek 1.3.1. Doručování orgánem veřejné moci Ve chvíli, kdy jsou datové schránky zřízeny, zpřístupněny a rozděleny podle jednotlivých typů, nezbývá než přejít k jejich nejdůležitější funkci a vůbec smyslu jejich samotné existence, tedy doručování. Podobně jakou jsou rozdílné jednotlivé typy datových schránek, liší se i způsoby a podmínky doručování v závislosti na tom, mezi kterými typy schránek datová zpráva putuje. Lze tak hovořit o čtyřech směrech doručování, a to podání orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky učiněné soukromým subjektem (tj. z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby či právnické osoby), opačným směrem pak doručování OVM do datové schránky soukromého subjektu, dále komunikace mezi různými OVM navzájem a v neposlední řadě i dodávání dokumentů soukromých subjektů mezi nimi vzájemně. Jako první bych zmínil doručování mezi OVM, neboť v tomto případě existuje nejmenší množství výjimek, které by umožňovaly vyhnout se použití datových schránek. Jak bylo zmíněno výše, musí mít každý OVM minimálně jednu datovou schránku a na základě §17 zákona o elektronických úkonech musí jinému OVM doručovat dokumenty právě prostřednictvím datové schránky. Této formě doručování se samozřejmě OVM může vyhnout, pokud doručuje na místě, anebo jsou pro to jiné bezpečnostní důvody. Použití jiné formy komunikace, protože to neumožňuje povaha dokumentu, by mělo být naprosto výjimečné a nad pochybnosti odůvodnitelné. Vždyť jedním z hlavních důvodů zavádění datových schránek vůbec je minimalizace jiné komunikace mezi OVM a tím pádem výrazné zlevnění, ale i zrychlení doručování mezi nimi. Vzhledem k velkému objemu komunikace také není nutné každou zprávu opatřovat uznávaným elektronickým podpisem, nejedná-li se ovšem o rozhodnutí. Čas doručení není tak významný jako u následujících typů doručování do datových schránek, proto bych pouze

27

uvedl, že je datová zpráva doručena okamžikem dodání do datové schránky OVM44. Kromě doručování mezi sebou navzájem mají OVM obecnější povinnost doručovat do datové schránky každému subjektu, který ji má zřízenou. Druhým typem doručování je doručování směrem od OVM k soukromým subjektům. OVM včetně soudů mají k dispozici všechny potřebné prostředky pro zjištění, zda adresát disponuje datovou schránkou; především se jedná o seznam držitelů datových schránek, jak jej zmiňuje zákon o elektronických úkonech v §14b. Pokud tedy nebylo adresátu doručeno na místě a zároveň je uveden v daném seznamu, nemá možnost jak se volním způsobem vyjmout z doručování do datové schránky. Z důvodu právní jistoty je tak nezbytné, aby soudy vždy správně doručovaly do datové schránky, nemůže zde být prostor pro libovůli, či v tomto případě zvůli OVM. Přesto je v zákoně možnost výjimky, pokud povaha dokumentu neumožňuje elektronické doručení, viz výše. Zda do této kategorie dokument spadá, záleží přirozeně na uvážení orgánu, který jej odesílá, a OVM by měl v tomto ohledu postupovat silně restriktivně a být připraven své uvážení řádně odůvodnit. Plně souhlasím s názorem45, že nedostatečně opodstatněné zařazení formy dokumentu do této kategorie by mělo být důvodem pro uplatnění odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem46. Nicméně je samozřejmostí, že mezi výjimky patří doručování veřejnou vyhláškou. Za těchto striktních podmínek je jedině pochopitelné zavedení nového elektronického spisu v §40b o.s.ř. (elektronickým spisům se blíže věnuje kapitola 6). Díky tomuto není nutné každý úkon soudu konvertovat, stejně jako písemný úkon musí i tento být opatřen podpisem příslušné osoby, v tomto případě uznávaným elektronickým podpisem či elektronickou značkou soudu. Ty jsou důležité zvláště ve chvíli, kdy je potřeba provést konverzi do písemné formy, oproti standardním podpisům však 44

BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 110 Tamtéž, s. 105 46 Zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 1. 10. 2015]. 45

28

mají podstatnou nevýhodu: jejich platnost se může v čase měnit. Jinými slovy, může dojít k zneplatnění elektronického podpisu, čímž je znemožněna i autorizovaná konverze, podrobněji se tomuto budu věnovat v páté kapitole. V současnosti je jedním z řešení bezplatné vydání dalšího stejnopisu na žádost47. Při doručování je zejména z důvodu běhu lhůt zvlášť důležitý moment doručení. Zákonodárce v tomto případě, stejně jako při doručování jinými způsoby, ponechává adresátům v pozici subjektů nenadaných veřejnou mocí široké časové okno pro přijetí datové zprávy. Moment dodání je shodný s výše zmíněným momentem doručení u OVM, tedy když dojde do datové schránky adresáta, ale účinně doručen je až ve chvíli, kdy se adresát přihlásí do své datové schránky. Pouze takto nastavená podmínka doručení by byla snadno zneužitelná prostým nepoužíváním datové schránky jejím držitelem, tudíž zde existuje náhradní doručení, ke kterému dojde dle §17 zákona o elektronických úkonech po deseti dnech od dodání datové zprávy bez jejího doručení přihlášením držitele do schránky, samozřejmě jen pokud není zákonem vyloučeno náhradní doručení. Tato podmínka se jeví velice prostě, opak je však pravdou a je potřeba se ptát: Jak přihlášení do datové schránky chápe zákon a jak funguje v rámci ISDS? V minulé kapitole byly rozebírány tři typy osob oprávněných k přístupu do datové schránky a vzhledem k rozdílnosti jejich pravomocí v rámci jedné schránky je nasnadě, že přihlášení různých osob může mít odlišný vliv na doručení dodané datové zprávy. Jak vyplývá z dikce §8 odst. 5 zákona o elektronických úkonech, lze dokumenty doručované datovými schránkami určit do vlastních rukou adresáta a tímto je zásadně primární oprávněná osoba (tj. držitel dané datové schránky). Jak již bylo zmíněno výše, zákon umožňuje tuto pravomoc přenést i na další pověřené osoby, pokud tak ale primární osoba neučiní, nemůže u dokumentů určených do vlastních rukou vyvolat přihlášení těchto dalších osob účinky doručení. To však není vše, podle Provozního řádu ISDS je nutné rozlišovat i různé způsoby přihlášení do

47

KOTASOVÁ, Elena. Práce soudů s datovými schránkami. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 4, s. 35. ISSN 1214-7966

29

datové schránky48. Pokud se uživatel datové schránky přihlásí prostřednictvím aplikace třetí strany, tedy nikoliv manuálně na webovém portálu ISDS, a provede pouze některou z operací odeslání nové datové zprávy či vyhledání cizí datové schránky, pak nedojde k doručení datové zprávy ve smyslu §17 odst. 3 zákona o elektrických úkonech. Nyní je jasné, kdo se musí do datové schránky přihlásit a jakým způsobem tak musí učinit, aby byla datová zpráva fakticky doručena. Stále však nebylo vyjasněno, do kdy tak musí učinit, aby mu nebylo doručeno fikcí. Byla sice zmíněna desetidenní lhůta, avšak v samotném zákoně o elektronických úkonech není rozebíráno, jakým způsobem se tato lhůta počítá. Pokud se odkážeme na ustanovení o.s.ř. (§57) či správního řádu (§40), vždy dojdeme k závěru, že lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Nejvyšší správní soud však přistoupil k jinému výkladu, kdy posledním dnem lhůty může být i den nepracovní49 a tento názor zastávají i autoři odborných publikací50.

Osobně se přikláním k prvnímu

uvedenému výkladu. Lze jistě opodstatněně namítat, že dálkový přístup do datové schránky umožňuje kontrolu obsahu v podstatě každý den včetně nepracovních dnů, dovolil bych si však oponovat: dle mého názoru by měly být možnosti soukromých subjektů vzhledem k OVM výkladem omezovány jen v krajních případech, kdy hrozí úmyslné zneužívání či protahování řízení. Nemyslím si, že by v tomto případě prodloužení lhůty k nejbližšímu pracovnímu dni mělo tak negativní dopad na efektivnost řízení a navíc podle mých osobních zkušeností představuje datová schránka pro některé soukromé subjekty způsob komunikace, který využívají jen výjimečně.

48

Provozní řád ISDS [online]. Ministerstvo vnitra, 2015 [cit. 1. 10. 2015], s. 12. Dostupný z http://www.mvcr.cz/soubor/provozni-rad-isds-pdf.aspx 49 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 5 Afs 76/2012-28. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 1. 10. 2015]. 50 Např. BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 106

30

Mohou také nastat, a nastávají situace, kdy dochází k pochybení ze strany OVM. S ohledem na datové schránky jde především o nedodržení pořadí doručování, tedy doručením na jinou adresu. V takovém případě by šlo o jasnou procesní vadu, čímž je automaticky vyloučeno náhradní doručení, a tato vada by například mohla vést až ke zrušení rozhodnutí odvolacím soudem podle §219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Takto striktní výklad by však bylo nepraktické vztáhnout na všechny situace, pokud by adresát prokazatelně převzal rozhodnutí doručené mu nesprávným způsobem, bylo by nesmyslně formalistické považovat takovéto doručení za neúčinné51. Za zásadní procesní vadu lze samozřejmě považovat doručení do nesprávné datové schránky. Jde však o neomluvitelnou vadu v případě, kdy jde o datovou schránku stejné osoby, které byla zpráva adresována? Vzhledem k tomu, že jedna fyzická osoba může mít více typů datových schránek, jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách, nepůjde o výjimečný či nečekaný problém52. Účinky takovéhoto nesprávného doručení by pak měly být obdobné jako u doručení nesprávným způsobem.

51 52

SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s. 162 KOTASOVÁ, op. cit. s. 34-35

31

1.3.2. Doručování

soukromými

subjekty

(fyzickými

osobami,

fyzickými osobami podnikateli a právnickými osobami) Soukromé subjekty mají oproti OVM zásadní rozdíl v míře volnosti využívání komunikace prostřednictvím datových schránek, jinými slovy: zasílání zprávy soukromými subjekty do datových schránek podle §18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech je zcela dobrovolné a nevynutitelné. Pokud už se systém datových schránek rozhodnou k doručení podání využít, má jim poskytnou rychlý a pohodlný způsob komunikace s OVM. Krom toho se tím ale také vydají na cestu mnoha nejednoznačných a nedořešených problémů. Prvním z nich je způsob, jakým ISDS s datovými zprávami pracuje, v literatuře je populární přirovnání k obálce a přílohám. Zde je nutno upozornit na rozdíl mezi pojmem příloha v procesním smyslu53 a tímto pojmem z technického hlediska, kdy v datové zprávě se za přílohu z technických důvodů považuje veškerý obsah zprávy, tedy obálky, včetně například samotného podání54. Toto se může zdát jako banalita, závratně však nabude na významu ve spojení se způsobem, jakým je datová zpráva elektronicky podepsána. U elektronického podání, jakožto i dokumentů, má podpis stejný účel jako u písemností – identifikaci osob, které mají k listině právní vztah. Z tohoto důvodu byl pro elektronickou komunikaci ještě před vznikem datových schránek zaveden elektronický podpis, jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách. Způsob, jakým jsou datové schránky zřizovány, by měl být pro identifikaci odesílatele dostačující, což zákonodárce podpořil ustanovením §18 odst. 2, dle kterého úkon učiněný prostřednictvím datové schránky oprávněnou nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Navzdory tomuto OVM mnohdy požadovaly i u datových zpráv uznávaný elektronický podpis55, což vedlo až k rozsudku Nejvyššího správního soudu, dle kterého není nutné, aby podání, které je obsahem datové zprávy, bylo zvlášť podepsáno zaručeným elektronickým 53

Např. §42 odst. 4 o.s.ř. PETERKA, Jiří; PODANÝ, Jan. Problematika podání k soudu prostřednictvím datové schránky. Bulletin Advokacie. 2013, č. 1-2, s. 24. ISSN 1210-6348 55 KOTASOVÁ, op. cit. s. 32 54

32

podpisem, pokud jej činí osoba oprávněná, v jejíž prospěch byla datová schránka aktivována, nebo alespoň jí osoba pověřená56. Podání lze tedy automaticky považovat za podepsané, stejně tak ale i každý právní úkon, který je v odeslané „obálce“ obsažen. Přirozeně je však elektronický podpis nutný tam, kde je potřeba podpis osoby odlišné od držitele datové schránky. Ve většině případů lze takovýto výklad brát jako vhodný, připojení uznávaného elektronického podpisu přeci jen není do takové míry automatizováno jako obyčejné podepsání písemného úkonu, nicméně to zároveň znamená, že nelze odeslat z datové schránky nepodepsaný úkon. Ad absurdum lze tvrdit, že veškeré listiny obsažené v datové zprávě jsou podepsány držitelem datové schránky. Pro OVM většinou jistě nebude problém obsahovým výkladem rozlišit, který dokument brát jako podepsaný a který nikoliv, například důkazní listiny. V určitých případech takové rozlišení nemusí být již snadné, může jít především o případy přeposílání dokumentů57, ze kterých nemusí být patrné, zda je chtěl držitel schránky podepsat, například elektronicky nepodepsané uznání dluhu58. Prozatím tedy nepanuje jednotný názor a ani zatím nebyla vytvořena relevantní judikatura, která by řešila, jakým způsobem posuzovat, zda považovat z datové schránky odeslaný úkon za elektronicky podepsaný a který nikoliv. Osobně se domnívám, že lepším řešením než právní změna je spíše změna technická, konkrétně možnost při vytváření a odesílání datových zpráv určit, které přílohy si držitel schránky nepřeje elektronicky podepsat. Při zmiňovaném podepisování fikcí se stále hovořilo o podpisu držitele datové schránky. Z citovaného §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, jakož i z rozsudku Nejvyššího soudu jasně plyne, že veškeré úkony odeslané z dané datové schránky jsou podepsány jejím držitelem (příp. oprávněnou osobou), a to tedy i v případě, kdy je datová zpráva odeslána pověřenou osobou, 56

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011-31. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 1. 10. 2015]. 57 PETERKA, J., PODANÝ, J.: Problematika elektronického podpisu v soudní praxi, Právní rozhledy. 2010, č. 19. s. 695-697. ISSN 1210-6410 58 PETERKA, PODANÝ, 2013, op. cit. s. 30

33

tedy osobou odlišnou od držitele. Ten samozřejmě musel dotyčné pověřené osobě udělit v rámci své datové schránky dostatečnou pravomoc, to však znamená, že takto udělená pravomoc je srovnatelná s generální plnou mocí jednat jménem držitele datové schránky bez možnosti určit jednotlivé agendy, ve kterých by pověřená osoba měla jménem držitele jednat59. Technicky by jistě bylo možné propracovat administrativní systém datových schránek do takové míry, která by umožňovala podrobnou kontrolu a řízení jednotlivých pověřených osob, avšak i já sám bych toto řešení považoval za přehnané. V tomto ohledu bych upřednostňoval legislativní úpravu, která by jasněji vymezila právní vztah mezi osobou oprávněnou a pověřenou. Byť k takovéto legislativní změně zatím nedošlo, vyrazily datové schránky alespoň technickými změnami na správnou cestu60. Jak bylo zmíněno v předchozích kapitolách, každý uživatel datové schránky obdrží vlastní unikátní přihlašovací údaje, díky těmto lze rozlišit, které úkony byly provedeny kterou pověřenou osobou, či samotnou osobou oprávněnou nebo administrátorem. Tím není nijak vyřešen problematický vztah mezi oprávněnou osobou a pověřenou osobou, ale aspoň lze tyto údaje použít pro podložení neplatnosti úkonů provedených bez vůle držitele datové schránky (byť jistě nejde o definitivní důkaz). Výše nastíněné problémy se ještě více komplikují ve chvíli, kdy má jedna fyzická osoba vícero datových schránek. V předchozí kapitole tento problém vyvstal při doručování od OVM a závěrem bylo, že toto nepředstavuje vážný zádrhel, totiž že vyzvednutím z nesprávné datové schránky je zpráva účinně doručena. A není důvod, aby tomu bylo jinak, když je držitelem takovýchto datových schránek jedna a ta samá osoba, která je díky seznamu (§14b zákona o elektronických úkonech) jednoznačně identifikovatelná. Stejnou argumentaci lze dle mého názoru použít i v tomto případě. Zda například advokát použije k odeslání podání svoji datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta nebo zda použije svoji datovou schránku fyzické osoby, by nemělo mít vliv na 59 60

PETERKA, PODANÝ, 2013, op. cit. s. 33 Tamtéž, s. 27-28

34

platnost podání a OVM mělo k takovémuto úkonu přihlížet jako formálně bezvadnému61. Na rozdíl od doručování od OVM bych však byl zdrženlivější v případě použití datových schránek právnických osob. V ostatních případech je totiž i při využití různých typů schránek vždy shoda v osobě držitele, zatímco v tomto případě je držitelem osoba odlišná od odesílatele. Tomuto rozporu se věnoval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013, ve kterém uvádí, že u nepodepsané datové zprávy se vždy uplatní fikce podpisu držitele datové schránky a nikoli toho, kdo zprávu vytvořil, i kdyby šlo o osobu pověřenou či v případě datové schránky právnické osoby dokonce o osobu oprávněnou. Tím pádem dochází k závěru, že podání ve věci fyzické osoby odeslané formou datové zprávy z datové schránky právnické osoby je vadné, neboť tímto postupem se založil rozpor mezi označením autora podání (přílohy datové zprávy) a fikcí podpisu držitele datové schránky - právnické osoby podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Na závěr dodává, že se tomuto lze vyhnout připojením uznávaného elektronického podpisu autora podání, čímž zároveň vyřešil otázku, zda se fikce podpisu uplatní i v případě, kdy je příloha již elektronicky podepsána. Posunem od vytvoření datové zprávy k jejímu odeslání se dostáváme k nejpalčivější otázce datových schránek z pohledu soukromého subjektu: Kdy je moje datová zpráva doručena? Dle § 57 o.s.ř. odst. 3 je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Odesláním datové zprávy prostřednictvím datové schránky je splněna povinnost účastníka odevzdat podání orgánu, který má povinnost podání doručit. Starost o dodržení zákonných lhůt tedy je a zpravidla vždy byla dávána na bedra adresátům veřejné moci, ruku v ruce s touto zásadou je jim zpravidla zaručena možnost s jistotou zjistit, zda úkon učinili včas. Tento princip je zachycen v citovaném §57 odst. 3 o.s.ř. Je ale toto ustanovení dostatečně konkrétní pro systém datových schránek? Samotný zákon o

61

PETERKA, PODANÝ, 2013, op. cit. s. 29

35

elektronických úkonech postrádá ustanovení ohledně určení momentu doručení datové zprávy OVM. Analogií legis se dostaneme nanejvýše k již řešenému momentu doručení datové zprávy soukromému subjektu v §17 odst. 3. Jsou zde rozlišeny dva různé momenty – dodání datové zprávy a její doručení, v prvním případě jde o de facto doručení zprávy do datové schránky a v druhém o její zobrazení uživatelem, přičemž první událost, jak zmíněno výše, nemá jiný právní následek než započetí lhůty pro uskutečnění události druhé. Takovýto systém je však pro doručení OVM nepřijatelný, subjekt, který učinil podání vůči OVM, by byl zcela odkázán na libovůli odpovědného pracovníka, totiž kdy se rozhodně do datové schránky přihlásit, a ponechán tak v nejistotě, kdy bude jeho podání účinně doručeno. Záhy tak byl přijat výklad, dle kterého v tomto případě moment dodání a doručení splývá62. Dlouho na sebe nenechalo čekat řešení v podobě judikátu Nejvyššího správního soudu, který nad jakoukoliv pochybnost stvrdil, že podání prostřednictvím datové schránky vůči orgánu veřejné moci je učiněno okamžikem dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci63. Mohlo by se zdát, že tímto byl problém vyřešen, opak je však pravdou. Dodání datové zprávy do datové schránky je totiž až posledním bodem na cestě z datové schránky odesílatele. Do datové schránky soudu totiž vloží zprávu informační systém datových schránek potom, co mu byla zaslána z datové schránky odesílatele. Na tento problém poukazuje nejeden autor odborných článků a mnohdy používá barvitá přirovnání, T. Sokol například ukazuje rozdílnost fyzického odevzdání podání na poště pár minut před vypršením lhůty tak, že pokud by se tato pošta ihned po předání zprávy propadla do země či

62

Např. BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 102; JIRSA, Jaromír. Datové schránky, advokáti a soudy. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 3, s. 25. ISSN 1214-7966; PETROVÁ, Veronika. Datové schránky pohledem advokátní koncipientky. Bulletin Advokacie. 2012, č. 11, s. 26. ISSN 12106348 63 Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010-79. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 1. 10. 2015].

36

vyletěla do povětří, lhůta by stejně byla zachována64. V. Vlk pak vyobrazuje datovou schránku jako dům poddaného (občana ČR) a ISDS jako sídelní město a cestu, kterou musí mezi těmito body urazit datová zpráva, pak popisuje jako nebezpečný černý les, který není v teritoriální působnosti vládce sídelního města, alias českého státu65. Tím lesem, jak ve svém článku V. Vlk uvádí, je myšleno virtuální prostředí internetu a reálné servery, umístěné často mimo území České republiky, a tedy mimo její svrchovanou moc. Já se spíše přikláním k názorům Svobody a spol., že je odeslání elektronického dokumentu z datové schránky účastníka potřeba chápat jako odevzdání k přepravě66. Zároveň si dovoluji tvrdit, že většina rozkolů okolo cesty datové zprávy z jedné datové schránky do druhé je způsobena nesprávným pochopením způsobu, jakým funguje systém datových schránek a ještě spíše fungování veřejných datových sítí, mezi které patří internet. Nejprve bych se vyjádřil k problematice nebezpečného černého lesa veřejné datové sítě internet. Datovou sítí je třeba rozumět síť (ať již ve fyzické podobě kabelů či bezdrátového přenosu) sloužící k přenosu paketů, tedy do vhodně velkých celků roztříděných digitálních dat67. Pokud by tento přenos fungoval jednosměrně, od datové schránky k ISDS, pak by přirovnání k cestě černým lesem bylo na místě. V. Vlk má naprostou pravdu v tom, že ztráta dat při přenosu veřejnou datovou sítí je těžko řešitelnou hrozbou, nad kterou navíc nemá stát žádnou kontrolu, nicméně výměna informací je obousměrná a zdárné odeslání datové zprávy obousměrnou výměnu dat vyžaduje. Jednoduše řečeno, uživateli datové schránky se nezobrazí datová zpráva jako odeslaná68, dokud nedojde k přenosu dat do ISDS a dokud

64

SOKOL, Tomáš. Ještě jednou k datovým schránkám. Bulletin Advokacie. 2012, č. 11, s. 30. ISSN 1210-6348 65 VLK, Václav. Dva problémy datových schránek. Bulletin Advokacie. 2012, č. 7-8, s. 25. ISSN 1210-6348 66 SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s. 170 67 PETERKA, Jiří. Co jsou datové sítě? eArchiv.cz [online]. Archiv článků a přednášek Jiřího Peterky, 2015 [cit. 2. 10. 2015], Dostupný z http://www.earchiv.cz/b00/b0003001.php3 68 MACKOVÁ, A., ŠTĚDROŇ, B. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 130. ISBN 978-80-7357-427-7

37

ISDS zpětně nepotvrdí přijetí těchto dat. V momentu, kdy nastane tato výměna dat, dojde v ISDS k zapsání informace o datu odeslání dokumentu nebo provedení úkonu z datové schránky s uvedením hodiny, minuty a sekundy a údaj identifikující osobu, která odeslání dokumentu nebo úkon provedla69. Tímto se systém datových schránek dostává na úroveň spolehlivosti reálné fyzické pošty a, je-li řádně zálohován (ostatně jako by tomu muselo být i v případě pošty), může se klidně propadnout či vyletět do povětří a lhůty budou zachovány. Docela jiný problém nastane, když se pošta propadne v poslední den lhůty, následkem čehož nebude moci odesílatel lhůtu k odeslání dodržet. V případě datových schránek by šlo o závadu ze strany ISDS, která by fakticky neumožnila datovou zprávu ani odeslat (a tyto technické problémy se již vyskytly70. Jistě by bylo možné v obou případech žádat prominutí zmeškání lhůty z omluvitelného důvodu podle §58 odst. 1 o.s.ř. Omluvitelností zmeškání lhůty z obdobných technických důvodů se již zabýval Nejvyšší soud71 Výše popsaného chápání okamžiku, kdy přechází podání ze sféry odesílatele do sféry veřejné moci, se zastal i Ústavní soud, když rozhodl, že „pro okamžik podání prostřednictvím datové schránky je rozhodné, kdy účastník prokazatelně dodá své podání do veřejné datové sítě, nikoliv okamžik, kdy aplikace soudu datovou zprávu zpracuje nebo kdy se s jejím obsahem seznámí pověřený soudní zaměstnanec72“. Jde o zásadní posun v problematice doručování, neboť dokud by byl moment doručení chápán jako čas dodání zprávy do datové schránky OVM, pak by odesílatel nesl následky v případě, kdy by došlo ke zdržení či dokonce ztrátě zprávy v systému datových schránek či mezi ISDS a datovou schránkou OVM.

69

SVOBODA, SUK, ZEMAN, op. cit., s. 177 PETERKA, Jiří. Stalo se: datové schránky mají první problémy. Lupa : server o českém internetu [online]. 2009. [cit. 2. 10. 2015] Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/stalo-se-prvniproblemy-datovych-schranek/ 71 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10.2013 sp. zn. 23 Cdo 2001/2013. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 10. 2015]. 72 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 3518/11-1. Dostupné z: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 10. 2015]. 70

38

Posledním směrem komunikace prostřednictvím datových schránek je doručování datových zpráv mezi soukromými subjekty navzájem, což je zároveň způsob doručování, který do zákona přibyl jako poslední, a to poněkud nečekaně73. Relevantní ustanovení §18a zákona o elektronických úkonech upravuje toto doručování „privátních datových zpráv“ odlišně od předchozích způsobů doručované datovými schránkami. Do 28. 11. 2011 nebyla zpráva doručena, dokud toto výslovně nepotvrdil příjemce74, což bylo přijímáno s pochopitelnými rozpaky75, a snad i proto došlo k „zarovnání“ této specifické úpravy s obecnou úpravou doručování soukromým subjektům, byť logicky bez doručování fikcí. Dalším logickým rozdílem je zpoplatnění tohoto způsobu komunikace, přičemž je poplatek hrazen zásadně odesílatelem a od stejného data, jež je uveden výše, může být se souhlasem odesílatele hrazen i jinou osobou. V poslední řadě je třeba zdůraznit, že u této privátní komunikace se neuplatňuje fikce podpisu, neboť by to mohlo mít krajně negativní důsledky.

73

SMEJKAL, Vladimír. Datové schránky v právním řádu ČR. Zákon č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem. 1. Vydání. Praha: ABF, a.s., 2009, s. 130. ISBN 978-80-86284-78-1. 74 Zákon č. 263/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 3. 10. 2015]. 75 Např. BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 111-113, SMEJKAL, 2009, Datové schránky v právním řádu ČR. Zákon č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, op. cit. s. 131

39

Elektronický podpis a certifikační služby V minulé kapitole řešená problematika fikce podpisu u datových zpráv odeslaných z datové schránky je názorným příkladem, na kterém lze uvést obecně předpokládané funkce podpisu. Stručně zrekapitulováno – jedním problémem byla schopnost příjemce určit, kdo z datové schránky zprávu odeslal, a dalším pak, zda všechny zprávy odeslané z datové schránky zavazují držitele svým obsahem. První problém je spojen s identifikační funkcí podpisu, druhý s předpokladem deklarace vůle dané osoby. Třetí, ale nezmiňovanou funkcí je fixace obsahu podpisem. V písemné formě je natolik běžným a starým institutem, že pro něj není vyžadována zvláštní zákonná úprava a jeho schopnost dostát svým funkcím je spíše předpokládaná než faktická76. Se zavedením elektronických podání se podstata podpisu změnila a samotný podpis se stal daleko širším pojmem, což nejlépe dokazuje formulace v §2 písm. a) v ZEP, dle které jde o údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. V takovéto podobě jde o tzv. prostý elektronický podpis77, kterým může být téměř cokoliv, co vytváří pojítko mezi osobou a podepsanou datovou zprávou, například i jednoduše naskenovaný vlastnoruční podpis. Ve světle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, konkrétně §561 a §562, lze nakonec za odpovídající údaje považovat i při odeslání automaticky vytvářená metadata, obsahující informace o fyzické adrese použitého počítače, IP adrese sítě a další údaje použitelné k ověření identity odesílající osoby78. Důraz kladený na elektronickou formu údajů a jejich spojení s elektronickým dokumentem není nahodilý, laikovi může uniknout neprostupnost jednotlivých forem dokumentů, kdy elektronickými údaji nelze podepsat listinný dokument, což je stále snáze pochopitelné než opačný případ, kterým může být fyzické 76

POLČÁK, Radim. Praxe elektronických dokumentů. Bulletin Advokacie. 2011, č. 7-8, s. 55. ISSN 1210-6348 77 ŠTĚDROŇ, Bohumír; PROKEŠ, Josef. Datové schránky, elektronický podpis a autorizovaná konverze dokumentů. Bulletin Advokacie. 2011, č. 10, s. 32. ISSN 1210-6348 78 KORBEL, František; MELZER, Filip. Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronickém právním jednání. Bulletin Advokacie. 2014, č. 12, s. 35. ISSN 1210-6348

40

podepsání nosiče elektronického dokumentu. Elektronická data nejsou ze své podstaty svázána s nosiči, na kterých jsou uložena, tudíž nelze podepsání takového nosiče přisuzovat žádné právní důsledky pro obsažená data (např. podepsaný CD disk obsahující podání k OVM)79. Uvedený

prostý

elektronický

podpis

je

obecně

použitelný

v soukromoprávních vztazích, zákon však pro komunikaci s OVM vyžaduje uznávaný elektronický podpis80, který poskytuje větší míru důvěryhodnosti a důkazní spolehlivosti. Dle mého názoru má v tomto ohledu elektronické doručování potenciál přesáhnout standardní listinnou formu podpisu, srovnatelnou s prostým elektronickým podpisem, a to především ve funkci identifikační a fixační. Zejména druhé zmíněné podle mě představuje výrazný vývojový posun vpřed, neboť v listinné formě je schopnost podpisu fixovat obsah dokumentu založena spíše na víře než prokazatelnosti, kterou jsou schopny zajistit jen ověřené kopie. K pochopení výhod uznávaného elektronického podpisu je potřeba poznat způsob, jakým funguje, a tak se nyní pokusím laicky tento způsob přiblížit. V zásadě podepisující osoba využívá dva elektronické „klíče“, jeden soukromý a druhý veřejný81. Pomocí soukromého klíče dojde k zašifrování datové zprávy82, ta je pak odeslána spolu s originální zprávou a veřejným klíčem, který příjemci umožní zprávu opět dešifrovat. Prostým srovnáním dešifrovaného dokumentu se zaslaným dokumentem tak lze zjistit, zda jde skutečně o originální zprávu83. Takže v moment, kdy je datová zpráva elektronicky „podepsána“, dochází ke skutečné fixaci jejího obsahu a výše uvedené ověření, že se posuzovaná zpráva shoduje se zněním, jaké původce zprávy podepsal, může provést následně kdokoliv, kdo obdrží zmiňovaný veřejný klíč.

79

LECHNER, op. cit., s. 66 ŠTĚDROŇ, PROKEŠ. op. cit. s. 32 81 BAUMGARTNER, Michal. Než to začne. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 5, s. 45. ISSN 12147966 82 Šifrování celé datové zprávy by bylo zbytečně zdlouhavé a tak ve skutečnosti dochází pouze k šifrování otisku datové zprávy, k tomu blíže LECHNER, op. cit., s. 69-71 83 LECHNER, op. cit. s. 67-69 80

41

Nabízí se však otázka, jak je zajištěna bezpečnost těchto klíčů a jejich jedinečné spojení s určitou osobou? Odpovědí jsou certifikační autority, slovy zákona v §2 písm. h) ZEP pak poskytovatelé certifikačních služeb. Podle zákonných požadavků na tyto poskytovatele je lze rozřadit do tří úrovní, kterým odpovídá

i

různá

úroveň

bezpečnosti

jimi

vydávaných

klíčů.

Klíče

zprostředkované pouhým poskytovatelem certifikačních služeb mají z pohledu zákona stejnou váhu jako prostý elektronický podpis, kvalifikovaní poskytovatelé pak umožňují zřídit zaručený elektronický podpis, ale pouze akreditované certifikační autority poskytují uznávané elektronické podpisy vyžadované pro komunikaci s OVM. Nejnižší zabezpečení u prostého poskytovatele je dáno absencí veřejnoprávní kontroly nad jeho činností, naproti tomu kvalifikovaný poskytovatel má oznamovací povinnost vůči Ministerstvu podle §6 ZEP, příjemci elektronicky podepsané zprávy je tak garantována identita držitele daného zaručeného elektronického podpisu u této důvěryhodnější certifikační autority, nicméně není zaručeno, že zmiňovaným držitelem je skutečná osoba84, což je důvodem nedostatečnosti zaručeného elektronického podpisu pro civilní proces. Akreditované certifikační autority jsou pak na základě § 9 ZEP dokonce pod přímou kontrolou Ministerstva, díky čemuž se těší největší míře důvěryhodnosti, zejména ze strany OVM, které mají dle §11 odst. 1 ZEP povinnost uznávat elektronické

klíče

vydané

pouze

těmito

poskytovateli

a

zahraničními

poskytovateli, nad kterými je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie85. Co se týče bezpečnosti, je třeba podotknout, že u standardního podpisu se neuvažuje o možnosti jeho „zcizení“ a za jeho zneužití zásadně nenese zodpovědnost „vlastník“, přičemž u elektronického podpisu je zcizení především soukromého klíče reálným problémem a na rozdíl od standardního podpisu je tak 84

PETERKA, Jiří. Báječný svět elektronického podpisu. Praha: CZ.NIC. 2011. s. 119. ISBN: 97880-904248-3-8 85 Rozhodnutí Komise Evropských společenství 2009/767/ES ze dne 16. října 2009, kterým se stanovují opatření pro usnadnění užití postupů s využitím elektronických prostředků prostřednictvím "jednotných kontaktních míst" podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 6. 10. 2015].

42

v §5 ZEP dávána držiteli povinnost zajistit, aby jeho podpis nebyl vystaven zneužití. Elektronický podpis má v zákoně také své téměř identické dvojče v podobě elektronické značky. Tyto dva instituty jsou od sebe odlišné především ve dvou významných detailech, za prvé může být dle zákona podepisující osobou pouze osoba fyzická, zatímco označující navíc i právnická osoba. Osobně bych očekával, že bude legislativně zohledněna zvláštní podstata právnické osoby, což nejprve zákonodárce učinil, když těmto fyzickou podobu postrádajícím entitám neumožňuje mít vlastní podpis, byť elektronický, záhy ale poněkud nelogicky v §3a odst. 2 ZEP uvádí, že pokud označující osoba označila datovou zprávu, má se za to, že tak učinila automatizovaně bez přímého ověření obsahu datové zprávy a vyjádřila tím svou vůli. V tomto ohledu. R. Polčák trefně poznamenává, že pokud bychom se drželi čistě gramatického výkladu, mohli bychom usoudit, že zákon poprvé přisoudil vykonstruované entitě, tedy právnické osobě její vlastní vůli86. Vážnějším problémem je pak konstrukce nevyvratitelné domněnky vůle, označení elektronického dokumentu tak například při soudním dokazování vylučuje jakoukoliv diskuzi o omylu při posuzování vůle a jejího projevu. Chápu úmysl zákonodárce zavázat právnické osoby a vůbec komunikaci v podnikatelské sféře větší odpovědností a chránit tím subjekty ve slabším postavení, tedy jednotlivce, ale takto konstruovanou fikci vůle považuji za neobratné řešení a elektronické značky tak nepovažuji za tak převratný prvek jako elektronický podpis. I elektronický podpis má však svoji temnou stránku, kterou je jeho nestálost v čase87. Je mnoho způsobů, jakým lze zaručený, potažmo uznávaný podpis zneplatnit, ať již na žádost samotného držitele nebo z nařízení Ministerstva, případně i při odnětí akreditace poskytovateli certifikačních služeb nebo při pravidelné změně certifikátu po jednom roce od vydání88. Především 86

POLČÁK, 2011, op. cit., s. 57 PETERKA, Jiří. Proč elektronické podpisy nejsou věčné? Lupa : server o českém internetu [online]. 2010. [cit. 8. 10. 2015] Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/proc-elektronicke-podpisynejsou-vecne/ 88 POLČÁK, 2011, op. cit., s. 58-59 87

43

posledně uvedené značně znepříjemňuje a odrazuje od používání kvalifikovaných elektronických podpisů. I když si osoba certifikát obnoví, elektronické podpisy na již podepsaných dokumentech zůstávají zneplatněny a obnova je možná jen novým podepsáním. Příjemci tedy nestačí pouze ověřit, zda dokument skutečně podepsal jeho původce a zda dokument nebyl změněn, ale musí ještě ověřit, zda je podpis platný v daný časový moment (de facto nezaniká platnost samotného podpisu, ale spíše zaniká možnost ověřit jeho platnost89), což má zajistit certifikační autorita zveřejněním seznamu podle §6a odst. 1 písm. f) ZEP. Nicméně toto ověření může proběhnout v meziobdobí, kdy byl certifikát již zneplatněn, ale seznam nebyl ještě aktualizován, čímž je příjemce dokumentu i po ověření ponechán v nejistotě, navíc i takovéto ověření vypovídá pouze o platnosti dokumentu před ověřením a nikdy do budoucna, což může zvláště v soudních řízeních značně snižovat právní sílu daného elektronického dokumentu. Řešením této nestálosti v čase je poslední, zatím nezmíněná certifikační služba, kterou je kvalifikované časové razítko (existenci nekvalifikovaných časových razítek zákon nevylučuje, nicméně nemají zákonem poskytovanou a vyžadovanou důvěryhodnost90). Na rozdíl od předchozích služeb nemůže uživatel časového razítka toto používat od vydání poskytovatelem dle své libosti, nýbrž je přiděleno pouze ad hoc91, což zcela odpovídá jeho funkci. Připojením kvalifikovaného časového razítka je platnost celého elektronického dokumentu, včetně jeho obsahu a připojených elektronických podpisů a značek, připoutána k časovému údaji uvedenému v časovém razítku. Jaký má toto význam pro pravost daného elektronického dokumentu lze nejlépe vyčíst z §69a odst. 5 zákona o archivnictví: Neprokáže-li se opak, dokument v digitální podobě se považuje za pravý, byl-li podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou osoby, která k tomu byla v okamžiku 89

PETERKA, Jiří. Elektronický podpis na rozcestí. Lupa : server o českém internetu [online]. 2011. [cit. 8. 10. 2015] Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/elektronicky-podpis-na-rozcesti/ 90 LECHNER, op. cit. s. 96-97 91 BUDIŠ, Petr. Elektronický podpis a jeho aplikace v praxi. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2008, s. 82-87. ISBN 978-80-7263-465-1

44

podepsání nebo označení oprávněna, a následně za doby platnosti uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, nebo uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, opatřen kvalifikovaným časovým razítkem. Touto vyvratitelnou domněnkou pravosti elektronických dokumentů je značně usnadněno jejich používání, které snad mohla znepříjemnit výše zmiňovaná nestálost v čase. Je potřeba upozornit, že použitím časového razítka není prodloužena platnost elektronického podpisu, ale pouze jeho ověřitelnost, jak o ní hovoří vyhláška Ministerstva č. 212/2012 Sb. o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu v §3 odst. 2, kde je uvedeno,

že

platnost

kvalifikovaného

certifikátu

nebo

kvalifikovaného

systémového certifikátu se ověřuje k časovému údaji uvedenému v kvalifikovaném časovém razítku. Tím však nejsou vyřešeny technické problémy, kterés s sebou nese překotný technologický vývoj v oblasti výpočetní techniky. V rozmezí desítek let se může například natolik zvýšit výpočetní kapacita, že se prolomení a padělání původních elektronických klíčů použitých k šifrování stane triviálním. Dalším problémem je nutnost opakovaného prodlužování ověřitelnosti časovým razítkem, které bude nesporně technicky náročnější než u listinného dokumentu, u kterého v zásadě stačí zachovat čitelnost92.

92

POLČÁK, 2011, op. cit., s. 59

45

Uchovávání elektronických dokumentů Již bylo zmíněno, že elektronické dokumenty nejsou svázány s fyzickým nosičem, na kterém jsou uloženy. Zároveň však za současné technologické úrovně není možná jejich existence nezávisle na těchto nosičích a v každý moment tak musí být tyto dokumenty nějakým způsobem někde uchovávány. Navíc informace, ze kterých jsou elektronická data složena, jsou čitelná pouze skrze technické zařízení (např. počítač), a to pomocí programů, které je přetvářejí v čitelný text, obraz, zvuk apod. Různé datové formáty elektronických dokumentů jsou schopny zpracovat různé programy, a proto bylo potřeba sjednocení požadavků na užívané formáty datových zpráv, u datových schránek pak jde o rozšiřující se seznam v příloze č. 3 vyhlášky č. 194/2009 Sb. V případě datových schránek zákon často hovoří o dodání datové zprávy do datové schránky příjemce, to však neznamená přesun dokumentu do zařízení příjemce, jeho datová schránka i zpráva se stále nalézá na serverech ISDS a uživateli datové schránky se pouze na jeho zařízení zobrazuje. Uchovávání všech datových zpráv všech držitelů datových schránek po neomezenou dobu by v současnosti bylo pro provozovatele ISDS neúnosné, a proto je ze zákona omezena doba uchování na 90 dní93 ode dne doručení, příp. dodání. Po teoreticky neomezenou dobu je zaručeno uchovávání zpráv doručených fikcí94. Po skončení této doby, má-li být obsah zprávy a v ní obsažené dokumenty zachovány, musí být zpráva přesunuta do jiných úložišť (anebo konvertována, k tomu blíže následující kapitola), z nichž zvláště privátní úložiště nemusí být dostatečně zabezpečeno a postrádá důvěryhodnost. Sám provozovatel ISDS nabízí za poplatek možnost prodloužení uchování dokumentů pomocí tzv. Datového trezoru95.

93

§6 vyhlášky č. 194/2009 Sb. o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění vyhlášky č. 422/2010 Sb.. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 10. 10. 2015]. 94 Provozní řád ISDS [online]. Ministerstvo vnitra, 2015 [cit. 10. 10. 2015], s. 14. Dostupný z http://www.mvcr.cz/soubor/provozni-rad-isds-pdf.aspx 95 Dostupné online z: https://www.ceskaposta.cz/sluzby/egovernment/doplnkove-sluzby-kdatovym-schrankam/datovy-trezor

46

U soudů a dalších OVM zajišťují uchování dokumentů spisové služby96, pro příjem elektronických dokumentů pak mají na základě §63 odst. 3 zákona o archivnictví zřízenu spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby (dále jen elektronická spisová služba). Při správném využití umožní tato elektronická spisová služba rychlejší a ekonomičtější vedení spisů, neboť na základě §3 odst. 5 vyhlášky č. 259/2012 o podrobnostech výkonu spisové služby ukládá doručenou zprávu tak, jak byla doručena. Největší přínos však vidím ve zvýšení zabezpečení97, a tím i důvěryhodnosti elektronických dokumentů98, čímž se vykompenzuje jejich výše řešená nestálost v čase. §6 uvedené vyhlášky totiž ukládá elektronické spisové službě mimo jiné ověřit platnost elektronických podpisů, značek a časových razítek přijímaného dokumentu a následně o výsledcích ověření vést záznam. Tato evidence ve spojení s národním standardem Ministerstva stanovující technické požadavky pro elektronické spisové služby zaručuje vysokou míru bezpečnosti a důvěryhodnosti takto uchovávaných dokumentů. Je-li obtížné prokazovat pravost elektronického dokumentu přímo, je díky výše uvedenému možné ji prokázat prostřednictvím těchto důvěryhodných datových úložišť99. I přesto je však dlouhodobé uchování elektronických dokumentů znesnadněno neustálým technologickým vývojem, který datové nosiče i formáty může v řádu desítek let učinit obsoletními a v krajních případech nečitelnými. Tomu však právo nemůže zabránit, může se pouze dostatečně flexibilně přizpůsobovat.

96

DÁVID, Radovan. Spisová služba a archivace dokumentů. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 7, s. 84-88. ISSN 1214-7966 97 POLČÁK, Radim. K elektronizaci justice. Jurisprudence. 2008, roč. 17, č. 6, s. 6. ISSN 18023843 98 POLČÁK, Radim. Elektronické právní jednání – změny, problémy a nové možnosti v zákoně č. 89/2012 Sb. Bulletin Advokacie. 2013, č. 10, s. 39. ISSN 1210-6348 99 POLČÁK, 2011, op. cit., s. 59

47

Autorizovaná konverze Jedním

z problémů

vyvolaných

zavedením

nejen

elektronické

komunikace, ale elektronizace veřejné správy vůbec, je vytvoření jakési dvojkolejnosti v existujících dokumentech. Na jedné straně tu jsou státem ověřené listiny prokazující určité skutečnosti v určitém procesním rozhodování existující převážně v listinné podobě, zatímco je právě po veřejné správě vyžadována komunikace prakticky výhradně elektronická. Zároveň stále více dokumentů vzniká rovnou v elektronické formě, která má i přes své výhody řadu neduhů zmiňovaných výše a v mnoha případech tak stále může být vyžadována forma listinná100. Řešením není nic menšího než úplné zrovnoprávnění těchto dvou forem101, alespoň z hlediska právních účinků, vyplývající z ustanovení §22 odst. 3 zákona o elektronických úkonech. V důsledku tohoto ustanovení je povinnost předložit určitý listinný dokument splněna i při předložení elektronické verze daného dokumentu. Pojem „dokument obsažený v datové zprávě“, které dané ustanovení používá, může být poněkud zavádějící. Vzhledem k tomu, že zbytek předpisu je věnován doručování prostřednictvím datové sítě ISDS, nabízí se nepřesný výklad, že lze konvertovat pouze dokumenty, jež prošly přes tento systém, opak je však pravdou102 a správný výklad datové zprávy je třeba, trochu nesystematicky, hledat v §2 písm. d) ZEP. Zmíněná rovnoprávnost konvertovaných dokumentů se vztahuje pouze na autorizované konverze podle zákona o elektronických úkonech a vyhlášky č. 193/2009 Sb. o stanovení podrobností provádění autorizované konverze dokumentů (dále jen vyhláška o konverzi), převod mezi těmito dvěma formami ale upravují pro své vlastní potřeby i další předpisy, mimo jiné zákon o

100

SMOLÍK, Petr. Autorizovaná konverze dokumentů advokáty. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 3, s. 14. ISSN 1214-7966 101 MATES, Pavel; SMEJKAL, Vladimír. E-government v České republice: právní a technologické aspekty. 2. podstatně přeprac. a rozš. vyd. Praha: Leges, 2012, s. 157-158. ISBN 978-80-87576-36-6. 102 LECHNER. po. cit. s. 216

48

archivnictví v §69a, vyhláška o účetních záznamech103, zákon o DPH104 a další. Veškeré následující zmínky o konverzi se však budou vztahovat pouze ke konverzi autorizované. Přestože jsou konvertovanému dokumentu, který zákon označuje za „výstup“, přisouzeny stejné právní účinky jako originálu, v zákoně označeném jako „vstup“, stále je třeba jej brát jako derivát, tedy jako ověřenou kopii dle §22 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, který se tímto odkazuje na vidimaci podle zákona č. 21/2006 Sb. o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu (dále jen ověřovací zákon), se kterou autorizovaná konverze sdílí většinu prvků, kterou jsou ale zvlášť upraveny (např. dle §6 odst. 2 ověřovacího zákona se vidimací nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů uvedených na původní listině, stejně jako u konvertovaného dokumentu dle §24 odst. 6 zákona o elektronických úkonech). Kdo je oprávněn konverzi provést, záleží na tom, zda jde o konverzi na žádost nebo z moci úřední. Na žádost mohou provádět konverzi kontaktní místa veřejné správy105 a advokáti, kvůli čemuž bylo do zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii přidáno ustanovení §25c, které jen konstatuje oprávnění advokáta provádět konverzi v rámci poskytování právních služeb. Z moci úřední pak provádějí konverzi OVM pro výkon své působnosti, pokud by OVM převedl dokument mimo svoji působnost, nebude mít dokument na výstupu právní účinky konvertovaného dokumentu, nýbrž se dostane do působnosti §69a odst. 4 zákona o archivnictví106. Zásadní rozdíl při konverzi z moci úřední představuje §24 odst. 5 písm. f) zákona o elektronických úkonech, který umožňuje OVM konvertovat

103

§26 a následující vyhlášky č. 383/2009 Sb. o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů, ve znění pozdějších vyhlášek. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 12. 10. 2015]. 104 §35a zákona č. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 12. 10. 2015]. 105 Zákon č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 12. 10. 2015]. 106 BUDIŠ, HŘEBÍKOVÁ, op. cit., s. 210

49

jakýkoliv elektronický dokument, aniž by musel být podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou. Z technického hlediska však samotná konverze vždy probíhá prostřednictvím elektronické aplikace systému kontaktních míst veřejné správy, ke které dálkově přistupují ostatní oprávněné subjekty. Tuto stejně jako ostatní technické náležitosti rozebírá vyhláška o konverzi a mimo jiné stanovuje pro snímací zařízení a tiskárny technické parametry jako rozlišení, barevnou hloubku či velikost formátu. Stanovení těchto parametrů se může zdát na první pohled triviální, ovlivňují však míru přesnosti či schopnost přenesení barev z jednoho formátu do druhého, což může zásadně ovlivnit čitelnost dokumentů. V současnosti je například formát výstupu dokumentu obsaženého v datové zprávě omezen na PDF (Portable Document Format), u vstupu pak též PDF a nebo PDF/A (Portable Document Format/Archive), zatímco podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 194/2009 Sb. lze při komunikaci datovými schránkami zasílat dokumenty ve 26 různých formátech. Postup při samotné konverzi se přirozeně liší v závislosti na „směru“ konverze. Při konverzi listinného dokumentu do elektronického se v zákoně projevuje zvyklost na listinnou formu a důvěra v ní a to tak, že není vyžadováno žádné ověřování, což ale odpovídá již zmiňovanému ustanovení §24 odst. 6, totiž že konverzí není zaručena správnost či pravdivost obsahu dokumentu. Převádějící subjekt je povinen pouze ověřit shodu mezi vstupem a výstupem, opatřit výstup ověřovací doložkou podle §25 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a také jej opatřit uznávanou elektronickou značkou či uznávaným elektronickým podpisem a navíc přidat kvalifikované časové razítko. V opačném „směru“ z elektronického dokumentu na listinný je však vyžadováno ověření všech možných ochranných prostředků, tedy platnost kvalifikovaného časového razítka (je-li jím vstup označen, tudíž nejde o podmínku konverze), dále musí ověřit, zda nebyl zneplatněn kvalifikovaný, příp. kvalifikovaný systémový certifikát, na němž je založen uznávaný elektronický podpis, respektive značka, kterými je vstup podepsán/označen. V neposlední řadě má subjekt provádějící konverzi též ověřit

50

platnost daného elektronického podpisu či značky, přičemž podle §24 odst. 5 písm. f) zákona o elektronických úkonech je kladné ověření podpisu či značky v případě konverze na žádost podmínkou převedení dokumentu do listinné podoby. Dané ustanovení tuto podmínku ale zároveň dál rozvádí, neboť je zde uvedeno, že musí jít o podpis či značku toho, kdo dokument vydal nebo vytvořil. Tato formulace je přinejmenším problematická, neboť pro převádějící subjekt by bylo krajně obtížné, ne-li přímo nemožné zjistit, kdo daný elektronický dokument vytvořil107. Osobně pak nevidím důvod, proč by neměla být konverze možná i bez uznávaného elektronického podpisu tvůrce dokumentu. Chápal bych, pokud by se formulace omezila na případy, kdy musí být dokument označen uznávanou elektronickou značkou toho, kdo daný dokument vydal, neboť by se dle jazykového výkladu jednalo o dokumenty vzniklé v souvislosti s řízením vedeným OVM. Domnívám se, že právě toto je záměrem současné formulace daného ustanovení, bez něhož by bylo možné konvertovat i dokumenty, které vypadají jako usnesení či rozhodnutí OVM, pouze pak postrádají elektronickou značku daného orgánu, o čemž by byl veden záznam pouze v ověřovací doložce a následný výstup v listinné podobě by se dal zneužít tak, aby uvedl v omyl neznalé osoby. Důsledné dodržování požadavku na elektronický podpis toho, kdo dokument vytvořil, by naopak mohlo vést k zásadnímu omezení práv, např. pokud je smlouva elektronicky sepsána advokátem a následně opatřena uznávanými elektronickými podpisy jednotlivých stran, nikoli však samotného advokáta, pak by se strany nemohly dožadovat autorizované konverze. Odpověď na otázku, jakým způsobem toto ustanovení vykládat, nedává ani důvodová zpráva, ani současná judikatura. Po ověření se již postupuje obdobně jako u konverze listinného dokumentu na elektronický: ověří se shoda vstupu a výstupu a výstup se opatří ověřovací doložkou, u které je především navíc potřeba uvést výsledky ověření, tedy zda byl vstup opatřen uznávaným elektronickým podpisem či značkou, případně datum a

107

LECHNER, op. cit. s. 218

51

čas uvedené v kvalifikovaném časovém razítku. Toto ustanovení lze však vztáhnout pouze na konverzi z moci úřední, neboť negativní výsledek ověření vede k nemožnosti provedení konverze na žádost, jak bylo řešeno výše. Krom již zmiňované absence platného elektronického podpisu či značky jsou v §24 odst. 5 uvedeny další případy, které brání provedení autorizované konverze. Lze tedy převést jen dokument v podobě listinné nebo datové zprávy, což je zapříčiněno šíří definice dokumentu v §2 písm. d) zákona o archivnictví, dle které je dokumentem například i zvukový záznam, který se z pochopitelných důvodů konvertovat do listinné podoby nedá. Dále nelze konvertovat dokumenty, jejichž jedinečnost nelze konverzí nahradit, které obsahují změny, doplňky, vsuvky či škrty, ze kterých není patrné, zda se jedná o originál či derivát (toto se však nevztahuje na již konvertované dokumenty), které jsou opatřeny nepřevoditelnými trojrozměrnými prvky, jako je plastický text a samozřejmě takové, co nesplňují technické náležitosti vyhlášky o konverzi. Nakonec musí subjekt provádějící konverzi zaznamenat tuto konverzi do evidence provedených konverzí, čímže je tento proces završen.

52

Závěr Elektronické doručování v civilním soudním procesu je stále nedořešenou problematikou. Jde ale o relativně nový institut, a byť se často potýká se stejnými problémy jako starší formy doručování, musí nacházet vlastní řešení a nelze ho připodobňovat těmto zavedeným formám. Jako vše nové, tak i elektronické doručování naráží na neochotu lidí opustit způsoby, na které si již zvykli, a toto je umocněno složitostí použité technologie. Technologická náročnost zavedeného systému doručování a především rychlost, s jakou se používaný software i hardware vyvíjejí, je další překážkou, kterou nelze jednorázově překonat a právo na ni musí a bude muset adekvátně reagovat. Ačkoliv je tato nová forma již léta v praxi využívána a mnohé problémy již byly vyřešeny, každá změna relevantních předpisů či nový judikát vyvolávají další diskuze ohledně základních institutů elektronického doručování. V případě e-mailové komunikace jsem po srovnání s datovými schránkami došel k závěru, že se v současnosti nejedná o komunikační kanál vhodný pro formalisticky náročné soudní řízení. Důvodem je sporadické zabezpečení a technické nedostatky, které neumožňují na rozdíl od ISDS důvěryhodně zaznamenat právně důležité skutečnosti jako čas odeslání či doručení nebo identitu odesílatele. Dále jsem se věnoval jednotlivým druhům datových schránek a zjistil jsem, že jedna osoba může být držitelem např. tří různých datových schránek, což se ukázalo jako problematické jak při zasílání datových zpráv soudem do špatné datové schránky, tak při odeslání podání ze špatné datové schránky. V tomto ohledu považuji současný stav za neudržitelný a řešení vidím ve spojení různých druhů datových schránek jedné osoby do jediné datové schránky. Dalším obsáhlým problémem byl momentu doručení do datové schránky. Zde se projevila výkladové rozdíly mezi jednotlivými autory i judikaturou, a to jak při doručování soudům tak i opačným směrem účastníkům řízení. U doručování soudům jsem dospěl k závěru, že problém přesného určení momentu dodání (který splývá s momentem doručení) nepramení z nejasné právní úpravy,

53

nýbrž z technické složitost fungování systému datových schránek. Moment doručení jsem umístil do chvíle, kdy jsou data přenesena do veřejné datové sítě, což považuji za jediný výklad, který nekrátí odesílatele na jeho právech. U momentu doručení účastníku řízení jsem našel problém pouze ve fikci doručení, která na rozdíl od ostatních forem doručování nastává uplynutím lhůty i v nepracovní den. V neposlední řadě jsem řešil rozporuplný institut fikce elektronického podpisu a domnívám se, že za současného právního stavu může působit více problémů, než kolik jich řeší, přičemž jsem poukázal na takovéto nejasné situace, např. odeslání fiktivně podepsané datové zprávy obsahující dokumenty, které odesílatel nezamýšlel doručit podepsané. Řešení jsem spíše než v právní rovině hledal v technických možnostech, nespatřuji totiž žádnou překážku, která by bránila zavedení speciální funkce ISDS, jenž by umožňovala odesílateli označit, kterou část datové zprávy si přeje podepsat, aniž by musel využít nákladnějšího a nadbytečného elektronického podpisu. U samotného elektronického podpisu jsem rozvedl jeho výhody oproti podpisu standardnímu a domnívám se, že má do budoucna větší potenciál, než může mít řečený standardní podpis. Za současného právního a technologického stavu jsem byl však nucen upozornit na značné nedostatky nejen elektronického podpisu, ale i značky, mezi které jsem zařadil nestálost v čase a s ní spojený problém, který provází elektronizaci doručování vůbec, totiž nedůvěru uživatelů. Této nedůvěře lze čelit adekvátním způsobem uchovávání elektronických dokumentů anebo ještě lépe, jejich autorizovanou konverzí. Osobně považuji elektronické doručování za doručování budoucnosti, s potenciálem upozadit či dokonce zcela nahradit ostatní formy, ale pouze za předpokladu nejvyšší možné míry zabezpečení, tedy výrazně propracovanějšího technického zázemí a samozřejmě vstřícnějšího přístupu těch, kdo se rozhodnou (nebo jsou nuceni) jej využívat. Budoucnost je však stále krok před námi a jako doručování současnosti má elektronická forma mnoho nedostatků, z nichž jsem mnohé rozebral ve své práci a snad tak i přispěl k formulaci aktuálních problémů

54

a kultivaci právního prostředí v oblasti elektronického doručování v civilním procesu.

55

Seznam použitých pramenů 1. Monografie 1) BUDIŠ, Petr. Elektronický podpis a jeho aplikace v praxi. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2008, 157 s. ISBN 978-80-7263-465-1. 2) BUDIŠ, Petr; HŘEBÍKOVÁ, Iva. Datové schránky: fungování, doručování, bezpečnost, návody. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2010, s. 125. ISBN 978-80-7263-617-4 3) LECHNER, Tomáš. Elektronické dokumenty v právní praxi. Praha: Leges, 2013, s. 122. ISBN 978-80-87576-41-0 4) MACKOVÁ, A., ŠTĚDROŇ, B. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 130. ISBN 978-80-7357-427-7 5) MATES, Pavel; SMEJKAL, Vladimír. E-government v České republice: právní a technologické aspekty. 2. podstatně přeprac. a rozš. vyd. Praha: Leges, 2012, 464 s. ISBN 978-80-87576-36-6. 6) KNAPP, Viktor. Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1996, 248 s. ISBN 80-7179-089-3. 7) PETERKA, Jiří. Báječný svět elektronického podpisu. Praha: CZ.NIC. 2011. 430 s. ISBN: 978-80-904248-3-8 8) SMEJKAL, Vladimír. Datové schránky v právním řádu ČR. Zákon č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem. 1. Vydání. Praha: ABF, a.s., 2009, s. 130. ISBN 978-80-86284-78-1 9) SMEJKAL, Vladimír; VALÁŠEK, Michal A. Jak na datové schránky: praktický manuál pro každého. Praha: Linde, 2012, 197 s. ISBN 978-8086131-80-1. 10) SVOBODA, Karel; SUK, Milan; ZEMAN, Pavel. Doručování v soudním řízení. Praha: Linde, 2009, s. 162. ISBN 978-80-7201-777-5 11) ŠTĚDROŇ, Bohumír. Občanské soudní řízení sporné a využití informačních technologií a právních informačních systémů: (E-Justice). Praha: Linde, 2008, s. 50-51. ISBN 978-80-7201-714-0

56

2. Odborné články 1) BAUMGARTNER, Michal. Než to začne. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 5, s. 44-47. ISSN 1214-7966 2) DÁVID, Radovan; HRDLIČKA, Miroslav. Elektronizace podání. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 2, s. 9. ISSN 1214-7966 3) DÁVID, Radovan. Spisová služba a archivace dokumentů. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 7, s. 84-88. ISSN 1214-7966 4) JIRSA, Jaromír. Datové schránky, advokáti a soudy. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 3, s. 25. ISSN 1214-7966 5) KORBEL, František; MELZER, Filip. Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronickém právním jednání. Bulletin Advokacie. 2014, č. 12, s. 35. ISSN 1210-6348 6) KORBEL, František., PRUDÍKOVÁ, Dana. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy. 2009, č. 17, Mimořádná příloha, s. 1-12. ISSN 1210-6410. 7) KOTASOVÁ, Elena. Práce soudů s datovými schránkami. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 4, s. 35. ISSN 1214-7966 8) MACKOVÁ, Alena. Elektronická komunikace v právním řádu. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 2, s. 3. ISSN 1214-7966 9) MATES, Pavel., SMEJKAL, Vladimír. Možnosti elektronické komunikace s orgány veřejné moci. Právní rozhledy. 2009, č. 13. s. 461-464. ISSN 1210-6410 10) PETERKA, Jiří., PODANÝ, Jan.: Problematika elektronického podpisu v soudní praxi, Právní rozhledy. 2010, č. 19. s. 689-700. ISSN 1210-6410 11) PETERKA, Jiří; PODANÝ, Jan. Problematika podání k soudu prostřednictvím datové schránky. Bulletin Advokacie. 2013, č. 1-2, s. 24. ISSN 1210-6348 12) PETROVÁ, Veronika. Datové schránky pohledem advokátní koncipientky. Bulletin Advokacie. 2012, č. 11, s. 26. ISSN 1210-6348 13) POLČÁK, Radim. K elektronizaci justice. Jurisprudence. 2008, roč. 17, č. 6, s. 3-10. ISSN 1802-3843.

57

14) POLČÁK, Radim. Praxe elektronických dokumentů. Bulletin Advokacie. 2011, č. 7-8, s. 55. ISSN 1210-6348 15) POLČÁK, Radim. Elektronické právní jednání – změny, problémy a nové možnosti v zákoně č. 89/2012 Sb. Bulletin Advokacie. 2013, č. 10, s. 3440. ISSN 1210-6348 16) PRUDÍKOVÁ, Dana; KORBEL, František. Datové schránky tři roky poté: praktické zkušenosti s jejich používáním. Bulletin Advokacie. 2012, č. 5, s. 23-24. ISSN 1210-6348 17) SMEJKAL, Vladimír. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Bulletin Advokacie. 2009, č. 6, s. 29. ISSN 12106348 18) SMOLÍK, Petr. Autorizovaná konverze dokumentů advokáty. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 3, s. 14. ISSN 1214-7966 19) SOKOL, Tomáš. Ještě jednou k datovým schránkám. Bulletin Advokacie. 2012, č. 11, s. 30. ISSN 1210-6348 20) STUPKA, Václav. eJustice. Revue pro právo a technologie, Brno: Masarykova Univerzita: Právnická fakulta, 2010, roč. 1, č. 2, s. 76-97. ISSN 1804-5383. 21) ŠTĚDROŇ, Bohumír; PROKEŠ, Josef. Datové schránky, elektronický podpis a autorizovaná konverze dokumentů. Bulletin Advokacie. 2011, č. 10, s. 32. ISSN 1210-6348 22) TESAŘ, Pavel. Proces zřízení datových schránek advokátům. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 5, s. 41. ISSN 1214-7966 23) VLK, Václav. Dva problémy datových schránek. Bulletin Advokacie. 2012, č. 7-8, s. 25. ISSN 1210-6348 3. Právní předpisy 1) Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 2) Zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů 3) Zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů

58

4) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 6) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 7) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů 9) Zákon č. 21/2006 Sb. o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů 11) Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník 12) Zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních 13) Zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, ve znění zákona č. 24/1993 Sb. 14) Zákon č. 171/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád 15) Zákon č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ve znění zákonů č. 6/2002 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 89/2012 Sb. a č. 256/2013 Sb. 16) Zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního ve znění zákonů č. 436/2004 Sb., č. 127/2005 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 329/2011 Sb. a č. 89/2012 Sb. 17) Zákon č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění zákonů č. 278/2009 Sb., č. 281/2009 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 89/2012 Sb. a č. 241/2013 Sb. 18) Zákon č. 263/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších

59

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 19) Zákon č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ve znění zákona č. 256/2013 Sb. 20) Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 21) Vyhláška č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách 22) Vyhlášky č. 194/2009 Sb. o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění vyhlášky č. 422/2010 Sb. 23) Vyhláška č. 383/2009 Sb. o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů, ve znění pozdějších vyhlášek 24) Vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby 25) Vyhláška č. 212/2012 Sb. o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu 4. Soudní rozhodnutí 1) Rozhodnutí Komise Evropských společenství 2009/767/ES ze dne 16. října 2009, kterým se stanovují opatření pro usnadnění užití postupů s využitím elektronických prostředků prostřednictvím "jednotných kontaktních míst" podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu. 2) Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. III. ÚS 1513/112 3) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 3518/11-1 4) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1539/2000

60

5) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10.2013, sp. zn. 23 Cdo 2001/2013 6) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1344/2014 7) Usnesení Nejvyššího soudu ČR usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3981/2011 8) Usnesení Nejvyššího soudu ČR usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 930/2014 9) Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010-79 10) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011-31 11) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 5 Afs 76/2012-28 5. Elektronické prameny 1) Provozní řád ISDS [online]. Ministerstvo vnitra, 2015. Dostupný z http://www.mvcr.cz/soubor/provozni-rad-isds-pdf.aspx 2) LOEBL, Zbyněk. Datové schránky v justici? Nevěřím, že budou v praxi fungovat. Ejustice.cz [online]. 2009. Dostupný z http://ejustice.cz/zbynekloebl-datove-schranky-v-justici-neverim-ze-budou-v-praxi-fungovat 3) PETERKA, Jiří. Co jsou datové sítě? eArchiv.cz [online]. Archiv článků a přednášek Jiřího Peterky, 2015. Dostupný z http://www.earchiv.cz/b00/b0003001.php3 4) PETERKA, Jiří. Co je nedostatečně bezpečné? Datové schránky nebo osvěta? Lupa : server o českém internetu [online]. 2009. Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/co-je-nedostatecne/ 5) PETERKA, Jiří. Proč elektronické podpisy nejsou věčné? Lupa : server o českém internetu [online]. 2010. Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/proc-elektronicke-podpisy-nejsou-vecne/ 6) PETERKA, Jiří. Stalo se: datové schránky mají první problémy. Lupa : server o českém internetu [online]. 2009. Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/stalo-se-prvni-problemy-datovych-schranek/

61

7) PETERKA, Jiří. Elektronický podpis na rozcestí. Lupa : server o českém internetu [online]. 2011. Dostupný z http://www.lupa.cz/clanky/elektronicky-podpis-na-rozcesti/ 6. Jiné prameny 1) Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. 2) Stanovisko legislativního odboru ČAK, dostupné z: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2887

62