Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo sociálního zabezpečení Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení
Bakalářská práce Invalidní důchody (Invalidity Benefits)
Dohnalová Radmila 2010/2011
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Invalidní důchody zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.
……………………………………….. Dohnalová Radmila
2
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za vstřícnost, ochotu, odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytla během práce na mé bakalářské práci.
3
Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 6 1. Stručný historický vývoj důchodového zabezpečení ........................................................... 7 2. Charakteristika důchodového systému .............................................................................. 9 2.1. Základní všeobecný důchodový systém ...................................................................... 9 2.2. Doplňkové důchodové systémy ................................................................................ 10 2.3. Důchodové spoření ................................................................................................... 10 2.4. Důchodový systém v České republice ....................................................................... 11 2.5. Financování důchodového systému ......................................................................... 11 3. Vymezení základních pojmů .............................................................................................14 3.1. Důchody .................................................................................................................... 14 3.2. Dočasná pracovní neschopnost ................................................................................ 14 3.3. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ..................................................................... 15 3.4. Závislost na péči jiné osoby – bezmocnost ............................................................... 16 3.5. Zdravotní postižení – volba povolání ........................................................................ 17 4. Invalidita ..........................................................................................................................19 4.1. Pojem ........................................................................................................................ 19 4.2. Invalidita z pohledu právního ................................................................................... 19 4.3 Koncepce invalidity ................................................................................................... 19 4.4. Invalidita jako sociální událost .................................................................................. 20 4.5. Invalidita z pohledu medicínského ........................................................................... 20 4.6. Invalidita z pohledu sociologického .......................................................................... 21 4.7. Invalidita z pohledu ekonomického .......................................................................... 22 5. Plný a částečný invalidní důchod, právní úprava platná do 31. 12. 2009 ............................23 5.1. Invalidní důchod........................................................................................................ 23 5.1.1. Plný invalidní důchod ............................................................................................. 23 5.1.2. Částečný invalidní důchod ..................................................................................... 23 5.2. Podmínky nároku na plný a částečně invalidní důchod ............................................ 24 5.2.1 Potřebná doba pojištění pro nárok na plný a částečně invalidní důchod .............. 24 5.3. Výše plného a částečně invalidního důchodu ........................................................... 24 5.3.1. Výše plného invalidního důchodu.......................................................................... 24 5.3.2. Výše částečného invalidního důchodu .................................................................. 25 6. Invalidní důchody, právní úprava účinná od 1. 1. 2010 ......................................................26 6.1. Invalidní důchod........................................................................................................ 26 6.2. Podmínky nároku na invalidní důchod ..................................................................... 27 6.3. Potřebná doba pro nárok na invalidní důchod ......................................................... 27 6.4. Výše invalidního důchodu ......................................................................................... 28 6.5. Změna stupně invalidity............................................................................................ 29 7. Invalidní důchod v mimořádných případech......................................................................30 7.1. Podmínky nároku na invalidní důchod z mládí ......................................................... 30 7.2. Výše invalidního důchodu z mládí ............................................................................ 30 8. Transformace částečného a plného invalidního důchodů podle zákona č. 306/2008 Sb. .....................................................................................................................31 8.1. Plný invalidní důchod ................................................................................................ 31 8.2. Částečný invalidní důchod ........................................................................................ 31 8.3. Přeměna plného invalidního důchodu, částečného invalidního důchodu na starobní důchod ............................................................................................................... 32 8.4. Změna invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně transformovaného z plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009 ..................................................................................................................... 32
4
8.5. Změna invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně transformovaného z částečného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009 ..................................................................................................................... 33 8.6. Změna invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně transformovaného z částečného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009 ..................................................................................................................... 34 8.7. Změna invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně .................................................................................................. 34 8.8. Změna invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně .................................................................................................. 34 9. Dávková formule invalidního důchodu třetího stupně ........ Chyba! Záložka není definována. 9.1. Příklad č. 1 ................................................................................................................. 36 9.1. Příklad č. 2 ................................................................................................................. 38 9.3. Solidarita důchodového systému............................................................................. 40 Závěr ....................................................................................................................................42 Resumé ................................................................................................................................45 Seznam použité literatury a zdrojů .......................................................................................46
5
Úvod
V průběhu života člověk prochází různými životními situacemi, které se snaží zvládnout více či méně úspěšně. Nastanou však takové životní situace, které není schopen řešit vlastními silami. Stát svou sociální politikou vytváří nástroje pro to, aby dopad těchto událostí byl snesitelnější, a to jak po ekonomické stránce, tak společenské. Jednou z takových událostí je právě invalidita, která je většinou dlouhodobá, ale někdy bohužel trvalá. Člověk se musí s takovou situací naučit žít, na okolí je potom pomoci takové osobě se začleněním do společnosti. Dříve jsme se setkávali s tím, že byla snaha osoby zdravotně postižené ze společnosti spíše vyčlenit, v dnešní době je tomu naopak, i když podmínky nejsou určitě dostatečné. Cílem této bakalářské práce je charakterizovat postavení invalidity v právním systému ČR, a to jak ve stávající právní úpravě, tak v právní úpravě platné do 31. 12. 2009, jejich srovnání, včetně vlivu na aplikační praxi. Ve své práci se budu zabývat zejména invaliditou a invalidními důchody. Invalidita je jednou ze sociálních událostí, která souvisí nejen se samotnou změnou zdravotního stavu, ale také se sociální a ekonomickou situací jedince. Na jedné straně dochází k omezení finančních prostředků, vzhledem ke snížení pracovní schopnosti či její ztrátě, na straně druhé k jejich zvýšené potřebě, neboť v důsledku onemocnění se podstatně zvýší náklady na běžný život postiženého, což se obojí negativně promítne do jeho již tak těžké životní situace. Invalidita je ztráta nebo snížení pracovní schopnosti, vzniká obvykle důsledkem vážné nemoci nebo úrazu. Postižený je v tomto případě zabezpečen dávkou důchodového pojištění, kterou je invalidní důchod. Na začátku své práce stručně nastíním historický vývoj důchodového zabezpečení, charakteristiku důchodového systému, současně dojde k vymezení určitých pojmů, které s invaliditou a invalidními důchody souvisí. Hlavní část mé práce bude nejdříve věnována právní úpravě plného a částečného invalidního důchodu, která byla zakotvena v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění do 31. 12. 2009. Dále navážu zákonem č. 306/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon o důchodovém pojištění, jímž došlo od 1. 1. 2010 k novému vymezení invalidity. S novelizací uvedeného zákona souvisí rovněž transformace dosud přiznaných dávek, včetně aplikace těchto ustanovení v praxi. V závěru budu prezentovat konkrétní stanovení výše invalidního důchodu s poukazem na nález Ústavního soudu, týkající se stanovení výše výpočtového základu.
6
1. Stručný historický vývoj důchodového zabezpečení
Právo důchodového pojištění je ve srovnání s jinými odvětvími práva poměrné mladé. Základy většiny právních odvětví můžeme hledat v římském právu, u důchodového pojištění tomu však tak není, neboť římské právo o důchodových nárocích vůbec nepojednává. Můžeme se tu setkat s pojmem pense, ale toto označení vyjadřuje odměnu za práci, tedy mzdu.1 Se snahou o zabezpečení nemocných a starých lidí se setkáváme už v prvobytně pospolné společnosti, která se o ně starala v rámci rodiny či kmene. Prvním počinem, který by se dal pokládat za cílené zabezpečení, jsou svépomocné podpůrné spolky, které začaly vznikat ve středověku. Takovými spolky byla hornická bratrstva, která zakládala podpůrné pokladny, do kterých přispívali především horníci, ale i těžaři. Postupem času se začaly přidávat řemeslné cechy a tovaryšská bratrstva. Z takto vytvořeného zdroje, pak byli podporováni práce neschopní, staří a jejich rodiny. Nápomocné v těžkých životních situacích byly také obce a církev, které prostřednictvím chudobinců, sirotčinců, obecních pastoušek, poskytly minimální standart ubytování a nejnutnější stravu. Za vlády Marie Terezie došlo k zásadní reformě státní správy. V souvislosti s touto skutečností nastal problém, jak zajistit laické státní úředníky a jejich rodiny pro případ nemoci a stáří. Byly vydány dva penzijní normály, první (1771), který zabezpečoval vdovy a sirotky a druhý (1781) pro samotné úředníky. Moderně organizované sociální pojištění se poprvé objevuje ve druhé polovině 19. století, jedná se tzv. Bismarkovu reformu. Tato koncepce obsahuje mnohé prvky, které se staly základem pro následné vytváření soustav sociálního zabezpečení v řadě zemí Evropy. Bylo uzákoněno povinné nemocenské pojištění (1883), úrazové pojištění (1884), pak následovalo starobní a invalidní pojištění (1889). Krátce po uzákonění Bismarkova modelu v Německu bylo povinné sociální pojištěno zavedeno pro rakouskou část Rakouska – Uherska, tím i pro české země. Po vzniku Československé republiky byly nejdříve převzaty právní předpisy Rakouska – Uherska, které v podstatě platily po celou dobu první republiky. V průběhu let však byly přijímány i nové předpisy. Jedním z nejvýznamnějších předpisů byl zákon č.221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jehož účinnost nastala od 1. 7. 1926. Jednalo se o výkon pracovního, služebního nebo učňovského poměru. Na základě tohoto 1
BREJCHA, A., ŠANTRÚČEK, V. Právo důchodového pojištění. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Linde, 1998, s. 32
7
pojišťění byly poskytovány důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké, sirotčí a odbytné. Tato právní úprava se týkala pouze soukromých zaměstnanců a byla založena ryze na pojistném principu. Dalším předpisem byl zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., o pojištění soukromých zaměstnanců, který nabyl účinnosti 1. 4. 1931. Zabezpečoval úředníky, kancelářské zaměstnance, zaměstnance v redakcích a administracích, obchodní pomocníky, cestující zástupce a jednatele a další specifikované zaměstnance. Věcný rozsah byl obdobný jako u předešlého zákona, navíc se tu můžeme setkat s důchodem rodičů a odbytným jednou provždy. Princip byl rovněž založen na pojistném. Oba tyto zákona platily až do 1. 10. 1948 kdy vstoupil v účinnost zákon č. 99/1948 Sb. z. a n., o národním pojištění. Tento předpis se vztahoval na zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné, spolupracující členy rodiny samostatně výdělečně činné, důchodce a nezaměstnané. Z pohledu dávek se jednalo o starobní, invalidní, vdovský, sirotčí důchod a výbavné. Již se tu nesetkáme s vdoveckým důchodem, ovšem věcný rozsah byl rozšířen o důchod manželky, důchod družky, odškodnění za pracovní úrazy a sociální důchod. Zákon již v podstatě nebyl postaven na pojistném principu, neboť celé pojistné bylo hrazeno zaměstnavatelem. Novým zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení došlo ke změně principu na zabezpečovací. Zabezpečoval zaměstnance, domácí dělníky, žáky učilišť státních pracovních záloh a učně. Věcný rozsah byl rozšířen o částečný invalidní důchod, opět se tu setkáváme s důchodem vdoveckým a nově také s důchodem osobním a za výsluhu let. Osobní důchod byl dávkou fakultativní, která souvisela s tehdejší politickou situací. Do roku 1995 se můžeme setkat s dalšími čtyřmi zákony, kterými jsou zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Všechny tyto zákona byly založeny na zabezpečovacím principu, až zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění opět zavedl princip pojišťovací.
8
2. Charakteristika důchodového systému Základním smyslem a účelem úpravy důchodových systémů je zajistit lidem dostatečné příjmy ve stanovených sociálních situacích. Tento cíl samozřejmě může být dosahován různými způsoby. Jednou možností je, aby stát zajistil vysoký stupeň náhrady příjmů, dosahovaných před vznikem stanovených sociálních událostí, spolu se základním stupněm náhrady příjmů všem, kteří nemají příjmy ze zaměstnání anebo jejich příjmy nedosahují určité hranice. Další možností je ponechat jedince, aby si sami vytvořili potřebné systémy k zajištění svých příjmů.2 Většina zemí kombinuje různé systémy, aby bylo dosaženo dostatečného zabezpečení jedince při stanovených sociálních událostech. Tyto systémy můžeme rozdělit do tří rovin, tzv. tři pilíře důchodového systému. Prvním pilířem je základní všeobecný důchodový systém, který je zajišťován státem nebo veřejnými institucemi. Druhým pilířem je doplňkový důchodový systém, na kterém se podílejí zaměstnanci a zaměstnavatelé. Třetím pilířem důchodového systému je pak důchodové spoření.
2.1. Základní všeobecný důchodový systém Základní všeobecný důchodový systém většinou zahrnuje veškeré obyvatelstvo na území státu, lze ho tedy považovat za systém povinný a univerzální. Fungování tohoto systému, potažmo jeho solventnost je garantována státem. Realizace základního všeobecného systému může probíhat ve třech různých alternativách. První možností je, že důchodový systém je součástí sociální pomoci. Pokud není jedinec vzhledem ke svému věku nebo jiné sociální události schopen si zajistit potřebné příjmy, pak mu je poskytnuta příslušná dávka. V tomto případě se nejedná o typické důchodové pojištění. Druhým způsobem je garance minimálního důchodu všem jedincům při splnění určitých podmínek. Poslední možností je potom systém pojistný, který je založen na placení pojistného, které se odvíjí od výše příjmů. Dávky z tohoto systému jsou přesně stanovené. Dávky ze základního důchodového systému jsou stanoveny na základě dosahovaných výdělků a počtu odpracovaných let. Můžeme se v podstatě setkat se dvěma typy dávek, a to jednosložkovými, které jsou odvozeny pouze od výše výdělku a doby pojištění a dvousložkovými, které se skládají z pevné částky a částky, která je rovněž odvozena od dosažených příjmů a získané doby pojištění.
2
GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. 1.vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 1998, s. 53
9
2.2. Doplňkové důchodové systémy Doplňkový důchodový systém má při sociální události zajistit jedinci vyšší životní úroveň. V tomto případě se většinou nejedná o povinný systém. Doplňkové důchodové systémy vznikají ze soukromé iniciativy, která je bud’ individuální nebo kolektivní.3 Tento systém může fungovat vedle základního důchodového systému nebo jako nadstavba tohoto systému. Pokud se jedinec vyváže ze základního důchodového systému, pak doplňkový systém existuje vedle základního důchodového systému. V tomto systému je jedinci poskytovaný standart základního zabezpečení včetně plnění navíc. Ve většině případů se však setkáváme se systémem nadstavby. Financování doplňkového důchodového systému je založeno většinou na kapitálové metodě. Zaměstnanci a zaměstnavatelé přispívají do fondu, který je spravován zástupci přispěvovatelů. Takto získané prostředky můžou být použity pouze ve prospěch pojištěnců. Oproti základnímu důchodovému systému, jehož fungování a solventnost je garantována státem, má doplňkový důchodový systém určitá rizika. Určitým rizikem je možnost, že tento systém zkrachuje v důsledku špatného hospodaření, ekonomickou situací či z jiných důvodů. Problémy mohou nastat i v případě ukončení zaměstnání se zaměstnavatelem, který doplňkový důchodový systém vytvořil.
2.3. Důchodové spoření Důchodové spoření je individuální důchodové spoření jedinců, které představuje tzv. třetí pilíř. Jedinec dobrovolně uzavře pojistný vztah s institucí, která tyto služby poskytuje. Stát v tomto případě může poskytnout určité výhody, kterými může být daňové zvýhodnění nebo finanční příspěvek. Tato podpora má občana motivovat k tomu, aby se snažil zabezpečit při negativní sociální události v co nejširší míře. Tento systém je vhodný zejména pro osoby s vysokými příjmy, kterým základní důchodový systém a doplňkový důchodový systém v žádném případě nemůže nahradit příjmy, které dosahovaly před vznikem sociální události. Důchodové spoření má však také svá rizika, tak jako je tomu u doplňkového důchodového systému. Zhodnocení se odvíjí od inflace, ekonomické situace, způsobu zhodnocení vložených prostředků. Díky těmto faktorům může dojít k tomu, že poskytovatel uvedených služeb nebude schopen dostát svým závazkům.
3
GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 1998, s. 58
10
2.4. Důchodový systém v České republice Důchodový systém v České republice je v současné době založen na dvou pilířích. Hlavním z nich je základní důchodový systém a důchodové pojištění, které je nazýváno penzijním připojištěním. Doplňkový důchodový systém zatím v České republice chybí, avšak v souvislosti s důchodovou reformou se o zavedení tohoto pilíře uvažuje. Základní důchodový systém je systémem jednotným, povinným, všeobecným, který je budován na zásadě zásluhovosti, jež je vyjádřena pojistným principem, tedy přímým finančním podílem oprávněných subjektů na tvorbě zdrojů důchodového systému.4 Tím, že je základní důchodový systém všeobecný, zahrnuje v podstatě veškeré obyvatelstvo, které je ekonomicky aktivní nebo se nachází ve věku ekonomické aktivity, kterou však z určitých důvodů nevykonává. Systém ovšem na základě právní úpravy zahrnuje i další osoby, které do uvedených skupin nespadají. Jednotnost systému se projevuje tím, že právní úprava je pro všechny oprávněné osoby stejná. Povinný systém pak představuje to, že účast oprávněných osob v systému vzniká nezávisle na jejich vůli, je dána právními skutečnostmi, které stanovuje zákon. Ovšem i zde jsou určité výjimky. Penzijní připojištění dává možnost občanům, aby si v souvislosti s negativní sociální událostí, zajistili vyšší životní úroveň, než kterou jim poskytne základní důchodový systém. Důchodové připojištění je upraveno zákonem č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Důchodové připojištění je financováno z příspěvku účastníků, z výnosů hospodaření a ze státního příspěvku. Penzijní fondy jsou povinny větší část svých výnosů z hospodaření použít ve prospěch svého klienta. Stát nejen přispívá účastníkům určitou částkou, ale také na základě právní úpravy tento systém reguluje. Regulace však nepředstavuje, že by stát nesl odpovědnost za fungování celého systému, především pak solventnost tohoto fondu. Penzijní připojištění také umožňuje určité daňové výhody.
2.5. Financování důchodového systému Důchodové systémy lze financovat dvojím způsobem, a to buď ze státního rozpočtu, nebo z prostředků získaných z pojistného. Co se týče financování důchodového systému ze státního rozpočtu, jedná se o tzv. důchodové zabezpečení. V tomto případě účastník není povinen platit pojistné. Prostředky na financování jednotlivých dávek se získávají přerozdělováním státního rozpočtu. Na první pohled to vypadá, jako by účastník na důchodové zabezpečení nepřispíval, ovšem tato účast se skrývá za důchodovou daň, daň
4
GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 1998. s. 127
11
ze mzdy či další příjmy. Tento způsob je však velmi nepřehledný, ve svém důsledku by mohlo dojít ke krácení financování důchodového systému na úkor jiných odvětví. Rovněž tu není vidět přímá vazba účastníka v souvislosti s budoucími dávkami, a tudíž není motivací pro jeho budoucí zajištění. Druhým způsobem financování je zvláštní fond, do kterého odvádí účastník přímé platby, tzv. pojistné. V tomto případě se jedná o důchodové pojištění. Pojistný systém můžeme rozdělit na financování průběžné a kapitálové. Metoda průběžného financování (PAYG) představuje vyplácení dávek v daném období přímo z příspěvků vybraných v tomto období. Tento systém je závislý na počtu pojištěnců, kteří do tohoto systému přispívají a na počtu těch, kteří již ze systému příslušné dávky čerpají. Základem průběžného financování je rozpočet, jehož hlavním účelem je zajistit jeho vyrovnanost či spíše přebytek. Na naplnění rozpočtu má zásadní vliv demografický vývoj, neboť dochází ke stárnutí populace a současně snížení porodnosti. Metoda průběžného financování se zejména využívá při financování základního důchodového systému. Tento způsob má řadu výhod, zejména při změně zaměstnání či jeho ztrátě, neboť jedinec neztrácí získané nároky. Metoda průběžného financování je vždy ovlivněna trhem práce. S růstem mezd či zaměstnanosti roste objem prostředků, které jsou do systému odváděny. Systém má samozřejmě i nevýhody, která souvisí s pevně stanovenými podmínkami, demografickým vývojem, trhem práce. Povinná účast a stejné podmínky omezují možnost vlastního výběru, tím dochází ke snížení životní úrovně. Pokud dochází ke stárnutí populace, musí potažmo dojít k nárůstu výše pojištění, aby došlo k vyrovnání příjmů. Metoda kapitálového financování potřebuje určitou dobu k tomu, aby došlo k vytvoření určitého objemu prostředků, ze kterých jsou pak poskytovány dávky. V tomto je rozdíl oproti průběžnému financování, neboť tento systém funguje okamžitě po zahájení činnosti. Vytvořený kapitál, který není použit na financování dávek, lze investovat a výnosy posléze použít v důchodovém systému. Neuplatňuje se tu mezigenerační solidarita a garance fondu. Každý účastník systému při vzniku sociální události dostane prostřednictvím dávky zpět, to co do systému vložil. Další výhodou je, že každý se může individuálně rozhodnout, na jaké úrovní bude platit, neboť účast v systému není povinná. Systém má samozřejmě i své nevýhody, jednou z těchto nevýhod je nemožnost ochránit vložené prostředky před inflací. Také může dojít k nevýhodným, investicím, a tím dojít ke zhroucení celého systému či k podstatnému snížení jeho prostředků. Metody kapitálového systému se především užívá u doplňkových důchodových systémů. Rovněž tento systém můžeme rozdělit na dva
12
vnitřní systémy, kterými je individuální kapitalizace a kolektivní kapitalizace. V případě individuální kapitalizace, má účastník zřízen svůj osobní účet dávky se vyplácejí do kladného zůstatku na účtu. Naproti tomu kolektivní kapitalizace je vytvořena na globální rovnováze celé skupiny účastníků. Ztráty na jedné straně jsou vyrovnávány ze zisku druhých.5 Financování důchodového systému na našem území do roku 1993 bylo prováděno prostřednictvím státního rozpočtu. V souvislosti s ekonomickými a společenskými změnami muselo dojít ke změně sociálního zabezpečení jako celku, a tím i k důchodovému systému. Původní návrhy počítaly s vytvořením samostatného fondu, který bude odtržen od státního rozpočtu. Tato myšlenka však realizována nebyla. Došlo však k tomu, že pojistné na důchodovém pojištění je vedeno na samostatném účtu, který je nadále součástí státního rozpočtu. Systém je tedy nadále financován ze státního rozpočtu, ale vybrané pojistné musí být použito pouze na důchodové pojištění.
5
GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. 1.vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 1998, s. 93
13
3. Vymezení základních pojmů V důchodové oblasti vždy byly, jsou a jistě ještě po značně dlouhou dobu budou klíčovými pojmy ty, které ve vzájemné kombinaci vytvářejí podmínky pro nárok na jednotlivé důchody.6
3.1. Důchody Důchody jsou dlouhodobé dávky, které jsou poskytovány v sociálním systému. Představují peněžité plnění, které kompenzuje negativní důsledky určitých sociálních událostí. Dávky důchodového pojištění jsou podmíněny sociální situací, kterou je dovršení určité věkové hranice, vzniku invalidity a ztrátou živitele. Na základě těchto skutečností můžeme rozlišit původní dávky a dávky odvozené. Mezi dávky původní patří starobní důchod a invalidní důchod. Mezi dávky odvozené pak spadají pozůstalostní dávky. Starobní důchod je nejčetnějším druhem důchodu. Účelem je nahradit ztrátu nebo omezení příjmu, který nastal dosažením určitého věku. Starobní důchod můžeme rozdělit na řádný starobní důchod a předčasný starobní důchod. Invalidní důchod představuje zabezpečení z důvodu ztráty způsobilosti pracovat vzhledem k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. Od 1. 1. 2010 je rozdělen na invalidní důchod prvního, druhého a třetího stupně. Rozdělení souvisí s mírou poklesu pracovní schopnosti. Důchody pozůstalých patří k nejstarším dávkám. Účelem je vyrovnání příjmu rodiny při ztrátě jejího živitele. Mezi tyto dávky patří důchod vdovský, vdovecký a sirotčí.
3.2. Dočasná pracovní neschopnost Každý člověk se dostane v životě do situace, kdy mu zdravotní stav zabrání ve výkonu jeho zaměstnání, a tím dochází k částečné ztrátě jeho výdělku. Pokud je občan výdělečně činný, tak je při dočasné pracovní neschopnosti zabezpečen peněžitou dávkou nemocenského pojištění. O uznání pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař, a to z důvodu nemoci, úrazu či karantény. Jedná se o poruchu zdraví, která je jen krátkodobá, v opačném případě by se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je při splnění určitých podmínek zabezpečen z důchodového pojištění. Dočasnou pracovní neschopnost většinou
6
TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5.vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck. 2010. s. 205
14
způsobuje nemoc, která není pro občana v jeho životě zásadní změnou, neboť se předpokládá v určitém časovém horizontu její obnovení. Při posuzování, zda je občan schopen výkonu výdělečné činnosti se
přihlíží k zaměstnání, při kterém pracovní
neschopnost vznikla, a ze kterého plyne nemocenské pojištění. Problematika rozhodování ohledně vzniku dočasné pracovní neschopnosti, jejího zániku, režimu pacienta dočasně neschopného práce, podmínek vzniku nároku na nemocenské dávky, včetně souvisejících záležitostí, je upravena v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Za dočasnou pracovní neschopnost se rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo pro jiné zákonem stanovené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost.7 Setkáme se však i se situací, kdy dočasná pracovní neschopnost nenastane, i když je člověk účasten nemocenského pojištěni. Jedná se o případy ošetřování pojištěnce v nočním sanatoriu, v době detoxikace po požití alkoholu nebo při poskytování zdravotní péče v jeho osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů. Z pohledu pracovního práva je dočasná pracovní neschopnost důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance a zaměstnavatel je povinen omluvit zaměstnancovu nepřítomnost v práci po dobu jeho pracovní neschopnosti.
3.3. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav Návaznost na dočasnou pracovní neschopnost má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Zatímco při dočasné pracovní neschopnosti je občan zabezpečen z nemocenského pojištění, u dlouhodobě nepříznivého stavu vzniká nárok na dávky z důchodového pojištění. Dlouhodobost je v českém právním řádu vyjádřena tím, že nepříznivý zdravotní stav trval nebo bude trvat podle poznatků lékařské vědy déle než jeden rok. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je rozhodující skutečností pro případné uznání invalidity. Tento statut však ještě nemusí představovat uznání invalidity a následné přiznání invalidního důchodu. Ke vzniku invalidity může dojít již v průběhu tzv. podpůrčí doby pobírání nemocenského, může však k ní dojít, aniž by pojištěnec byl ve formálně uznané pracovní neschopnosti.8 Posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je v kompetenci lékařů lékařské posudkové služby OSSZ. V příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb. jsou taxativně 7 8
§ 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5.vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck. 2010, s. 236
15
uvedeny nemoci včetně hranic poklesu pracovní schopnosti. Nejdříve probíhá zjišťovací prohlídka, která slouží k prověření žádosti pojištěnce o invalidní důchod, následně pak kontrolní lékařská prohlídka (KLP), která ověří trvání již uznané invalidity či rozhodne o její změně. Lékaři při posuzování zdravotního stavu vycházejí z nálezu ošetřujícího lékaře, výsledků odborných vyšetření, z vlastního vyšetření, ale i z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Pokud pojištěnec nesouhlasí s rozhodnutím ve věci své invalidity, může podat opravný prostředek. Od 1. 1. 2010 se tu setkáváme s novým institutem, kterým je řízení o námitkách. V tomto případě bude zdravotní stav posuzovat ČSSZ. Pokud dojde k přezkumnému soudnímu řízení, pak bude posuzovat zdravotní stav posudková komise MPSV.
3.4. Závislost na péči jiné osoby – bezmocnost V souvislosti se zdravotním stavem můžou oprávněné osobě vzniknout zvýšené životní náklady, neboť není schopna si sama zajistit potřeby, které jsou součástí každodenního života. V tomto případě je tato osoba závislá na péči jiné osoby. Závislost na péči jiné osoby je definována jako stav, kdy osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při zákonem předepsaného počtu úkonů péče o vlastní osobu a její soběstačnost.9 Zabezpečení těchto osob je zajištěno prostřednictvím příspěvku na péči, který je zakotven v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jenž nabyl účinnosti od 1. 1. 2007. Do tohoto data zabezpečoval zvýšené životní náklady institut bezmocnosti, který byl součástí zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, dále pak v přechodných ustanoveních zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Výplata bezmocnosti byla podmíněna nejen zdravotním stavem, ale i výplatou dávky důchodového pojištění. Byla rozdělena do tří stupňů, na částečnou, převážnou a úplnou bezmocnost. Výše bezmocnosti se odvíjela od životního minima, byla však velmi nízká, takže zvýšené náklady těchto osob dostatečně pokrýt nemohla. Naopak výše příspěvku na péči již z větší části kompenzuje zvýšené náklady, které vzniknou takové osobě v souvislosti s jejím zdravotním stavem, i když v některých případech není dostačující ani tento příspěvek. Výše příspěvku je rozdělena do čtyř stupňů podle míry závislosti, od lehké, přes středně těžkou, těžkou až úplnou závislost.
9
§ 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
16
Rozlišení souvisí s úkony při péči o vlastní osobu a soběstačnost, při kterých postižená osoba potřebuje každodenní pomoc nebo dohled. Příspěvek na péči je velmi důležitou složkou dávek sociálního zabezpečení, neboť umožňuje postiženým osobám ulehčení a zkvalitnění každodenního života.
3.5. Zdravotní postižení – volba povolání Osoby se zdravotním postižením mají vzhledem ke svému zdravotnímu stavu mnohem těžší pozici při uplatnění na trhu práce. Rovné zacházení a zákaz diskriminace osob zdravotně postižených je přímo zakotven v Listině základních práv a svobod. Všichni zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, osoby zdravotně postižené pak na zvýšenou ochranu zdraví při práci, zvláštní pracovní podmínky, na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě povolání.10 Právní úprava zabývající se touto problematikou je obsažena v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Ve své třetí části je přímo definováno zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Těmito osobami jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni, invalidními v prvním nebo druhém stupni či rozhodnutím úřadu práce osobami zdravotně znevýhodněnými.11 Úřad práce má za povinnost vést evidenci osob se zdravotním postižením. Tato evidence obsahuje identifikační údaje o osobě se zdravotním postižením, o omezeních v možnostech jejího pracovního uplatnění, o právním důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením, a údaje o poskytování pracovní rehabilitace. Evidence těchto údajů jsou určeny výhradně pro účely začlenění a setrvání těchto osob na trhu práce a pro statistické účely. Úřad práce poskytuje těmto osobám různé služby, mezi které patří pracovní rehabilitace, chráněné pracovní místo nebo chráněná pracovní dílna.12 Stát se rovněž snaží motivovat zaměstnavatele, určitými úlevami, aby vytvářeli nová pracovní místa ve prospěch těchto osob. Pokud zaměstnavatel zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců, má nárok na příspěvek, který mu poskytuje Úřad práce. Zákon však zaměstnavatelům rovněž ukládá povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši podílu 4%, za předpokladu že se jedná o zaměstnavatele s 10
Čl. 30 a 31 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 11 § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 12 § 68 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
17
více než 25 zaměstnanci. Pokud není tato povinnost splněna, lze ji nahradit odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb chráněných pracovních dílen nebo zadáváním zakázek těmto subjektům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací.13 Osobám se zdravotním postižením jsou rovněž poskytnuty určité daňové výhody. Pro osoby se zdravotním postižením je velmi důležité, aby se mohly opět začlenit do pracovního procesu, a tím se vrátit zpět do společnosti.
13
§ 81 odst. 1,2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
18
4. Invalidita
4.1. Pojem Pokud vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesne znatelně schopnost soustavné výdělečné činnosti postiženého, označujeme tento stav jako invaliditu.14 Invalidita patří k jedné z nejvýznamnější skutečnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Je to sociální událost, která se neustále vyvíjí v souvislosti s pokrokem medicíny, vývojem společnosti, ale také v důsledku změn pracovních a životních podmínek. Pojmu invalidita se používá v nejrůznějších souvislostech v praxi různých vědných oborů, takže jde o pojem zároveň lékařský, ekonomický, sociologický a právní.15 Těmto různým pojetím invalidity se budu dále věnovat.
4.2. Invalidita z pohledu právního Pokud se na invaliditu díváme z pohledu právního, tato musí vždy odpovídat definici v zákoně. Právní pojetí invalidity zahrnuje souhrn podmínek pro její uznání, které jsou stanoveny právním předpisem. Tyto podmínky jsou zakotveny v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti k 1. 1. 1996, avšak od té doby prošel mnoha novelizacemi. Od 1. 1. 2010 došlo ke změnám v oblasti důchodového pojištění, které upřely pozornost na potřebu důchodové reformy. Demografické změny ve společnosti, respektive, klesající porodnost, pokles úmrtnosti a prodlužující se střední délka života do jisté míry ohrožují aktuální systém financování důchodového pojištění. Již v lednu 2010 dochází k některým změnám, těmto je pak věnovaná kapitola 7 této práce. Právní úprava invalidity vymezuje především podmínky pro uznání tohoto stavu. Má zde zásadní význam, k jak velkému rozsahu poklesu pracovní schopnosti došlo. Podle toho je pak rozlišována invalidita prvního, druhého nebo třetího stupně.
4.3 Koncepce invalidity V rámci teorie sociálního zabezpečení byly vypracovány tři různé koncepce invalidity. Jedná se o invaliditu fyzickou, profesionální (stavovskou) a všeobecnou.16 U koncepce fyzické invalidity jsou posuzovány pouze fyziologické schopnosti člověka. Bez ohledu na profesi a bez ohledu na pokles výdělečné schopnosti se zkoumá pouze to, zda pojištěnec trpí určitým onemocněním. Takové pojetí invalidity je de facto odškodněním 14
TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5.vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010. s. 84 GREGOROVÁ, Z. Právo sociálního zabezpečení. 3.vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2005. s. 125 16 GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita Brno, 1998. s. 153. 15
19
za diagnózu a v pojistném systému je již překonáno. S účinností od 1. 1. 2010 tak dochází i v České republice ke zrušení tohoto pojetí invalidity.17 Z hlediska profesionální (stavovské) invalidity se vychází ze zdravotních změn v profesionálním životě postiženého.18 Zkoumán je stupeň možnosti vykonávat dosavadní povolání, přičemž se přihlíží k rozdílu zdravotního stavu před onemocněním a po onemocnění. Invalidní důchod je pak tedy jakýmsi odškodněním za ztrátu profesní způsobilosti,
v důsledku
toho
ztráty
dosavadního
zaměstnání
a tím
i ztráty
společenského postavení. Pokud je invalidita pojata jako všeobecná, pak platí, že je pro všechny pojištěnce posuzovaná podle stejných pravidel. Tento přístup je základem pro zkoumání invalidity podle českých právních předpisů.19 Je zkoumána především míra poklesu výdělečné činnosti a lze tedy hovořit o příčinné souvislosti mezi změnou zdravotního stavu a nemožností uplatnění postiženého v jakémkoli zaměstnání. Podstatou by mělo být stimulovat jedince k využití veškerého zbývajícího zachovaného potenciálu k určitému pracovnímu uplatnění odpovídajícímu zachované schopnosti.20
4.4. Invalidita jako sociální událost Právními událostmi nazýváme ty skutečnosti, které vznikají nezávisle na vůli subjektů, a se kterými právní normy spojují vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. V právu sociálního zabezpečení nazýváme tyto právní události sociálními událostmi. Invalidita je dle této logiky chápána jako sociální událost, která má zpravidla negativní dopad na sociální situaci jedince a je tím řazena mezi nežádoucí sociální události. 21 Z hlediska členění sociálních události řadíme invaliditu do biologických sociálních událostí, které jsou zcela nezávislé na vůli jedince. Invalidita je sociální událostí nepřirozenou.
4.5. Invalidita z pohledu medicínského Jak již bylo řečeno, s pojmem invalidita se můžeme setkat v souvislosti s různými obory. Vzhledem ke své podstatě je nejbližším oborem medicína. Invaliditu je možné definovat jako stav přechodného tělesného nebo duševního poškození, ztrátu určité funkce nebo 17
VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. s 73-74. 18 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2000. s. 222. 19 VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. s. 73-74. 20 GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. 1.vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita Brno, 1998. s. 153. 21 TRÖSTER, P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, Praha 2000. s. 50
20
části organismu, v jejichž důsledku pak přichází snížení pracovní schopnosti nebo společenského uplatnění. Z medicínského pohledu jde především o otázky zdravotního stavu pacienta, kterým se lékař snaží porozumět, předpovědět další průběh, interpretovat a hlavně změnit v průběhu léčby pacienta. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi pojmem invalidity a nemoci. V obou těchto situacích totiž dochází k poškození zdraví. K nemoci je však přistupováno jako ke krátkodobému nepříznivému stavu, zatímco k invaliditě jako ke zdravotnímu stavu dlouhodobě nepříznivému.22 V tomto pojetí se jako invalidní jeví ten, koho nelze vyléčit. Invalidita je zejména vážnou změnou oproti běžnému způsobu života jedince a jeho rodiny. Přináší mnoho omezení, která mohou zhoršit sociální a ekonomickou situaci jedince, popřípadě i jeho rodiny. Sociologickým a ekonomickým aspektům invalidity se věnuji v následujících řádcích.
4.6. Invalidita z pohledu sociologického Sociologické pojetí invalidity se nezabývá pochopitelně již samotnými příčinami invalidity, ale naopak řeší různé sociální důsledky, které mohou být způsobeny právě změnou jedincova zdravotního stavu. Zabývá se tedy obecně důsledky změny zdravotního stavu na sociálním postavení jedince.23 Schopnost jedince fungovat ve společnosti závisí do jisté míry na vážnosti jeho zdravotního problému. Obecně platí, že čím je postižení vážnější, tím složitější je začlenění invalidní osoby do společnosti. V krajním případě pak může dojít k jeho naprostému vyloučení. Invalidita je vnímána jako určité stigma, které znemožňuje běžný život, ať už v pracovní, nebo společenské oblasti. Jako preventivní nástroj sociální ochrany ve vztahu ke změněné pracovní schopnosti je možné v první řadě označit zákaz diskriminace na základě zdravotního stavu v pracovněprávních vztazích. Dalším nástrojem je pak také přizpůsobení pracovních podmínek a pracoviště pro jedince s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem tak, aby si svůj příjem mohl zabezpečit vlastní prací sám. Osoby se zdravotním postižením mají také právo na pracovní rehabilitaci, mohou využít speciálních rekvalifikačních kurzů, práce na chráněných pracovních místech nebo v chráněných pracovních dílnách.24 Tato právem garantovaná preventivní opatření se snaží pomoci
22
KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 94. MATLÁK, J. Právo sociálneho zabezpečenia. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 158. 24 KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 96. 23
21
integraci invalidních jedinců do společnosti a zamezit tak jejich vyloučení. To má negativní dopad nejen na sociální postavení, ale může se negativně podepsat i na psychické stránce invalidní osoby. Invalidní lidé často sami negativně vnímají svůj zdravotní stav, stydí se, straní se společnosti a mají problém se začleněním mezi skupiny zdravých osob. Jsou často středem nežádoucí zvýšené pozornosti a raději pak zůstávají sami. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je v těchto případech, podle mého názoru, vhodným nástrojem k integraci těchto jedinců do společnosti.
4.7. Invalidita z pohledu ekonomického Ekonomické pojetí invalidity je spojeno v první řadě se změnou životní úrovně. Dlouhodobé poškození zdravotního stavu má jednoznačně vliv na pracovní schopnost nemocného, resp. na jeho možnost zabezpečit svůj příjem a příjem své rodiny vlastní prací. Z tohoto hlediska je tedy možné invaliditu označit jako ekonomickou sociální událost, jelikož má vliv na příjmovou situaci jedince a jeho rodiny.25 Kromě toho, že má osoba, která se stane invalidní, omezenou možnost si sehnat, popřípadě udržet práci, zdravotní postižení sebou může přinášet také zvýšené náklady spojené zejména s nákladnými zdravotními pomůckami, speciální stravou, apod., které jsou nezbytné pro zkvalitnění běžného života. Tyto zvýšené náklady pak mohou být alespoň částečně řešeny formou příspěvků ze systému sociální podpory a sociální pomoci, jež jsou poskytovány formou zvýšení základní výše dávky v souvislosti s invaliditou.26
25 26
KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 94. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 102.
22
5. Plný a částečný invalidní důchod, právní úprava platná do 31. 12. 2009
5.1. Invalidní důchod Základním hmotně právním předpisem, který upravuje jednotlivé nároky na důchody, způsob stanovení výše a podmínky jejich výplaty je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1996. Od té doby tento zákon prošel mnoha změnami. Invalidní důchod poskytuje zabezpečení pojištěnci, u kterého nastala sociální událost, kterou je invalidita. Do 31. 12. 2009 rozlišujeme invaliditu plnou a částečnou.
5.1.1. Plný invalidní důchod Za plně invalidního považuje zákon o důchodovém pojištění pojištěnce, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 66%, nebo je tato schopnost možná vzhledem ke zdravotnímu postižení jen za zcela mimořádných podmínek.27 Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčního vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, a přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosažení vzdělání, zkušenostem a znalostem. Rovněž se rozlišuje, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.28
5.1.2. Částečný invalidní důchod Pojištěnec je částečně invalidní, jestliže jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33%. Za částečně invalidního je pojištěnec považován též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. 29 Tak jak bylo uvedeno u plného invalidního důchodu, i zde se posuzuje zbytková schopnost výdělečné činnosti vzhledem k vykonávanému zaměstnání.
27
§ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 29 § 44 odst. 1, 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 28
23
5.2. Podmínky nároku na plný a částečně invalidní důchod Pokud se pojištěnec stane plně nebo částečně invalidním může mu být přiznán důchod jen tehdy, jestliže splní podmínku potřebné doby pojištění, tzv. důchodové schéma. Můžeme se však setkat i s výjimkou, kdy se splnění této podmínky nevyžaduje, a to v případě pokud invalidita vnikne následkem pracovního úrazu.
5.2.1 Potřebná doba pojištění pro nárok na plný a částečně invalidní důchod Potřebná doba pojištění pro nárok na plný i částečně invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity. Jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoli období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity. Pokud se jedná o pojištěnce mladšího 24 let, tak po vzniku invalidity musí získat alespoň 2 roky pojištění.30 Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně než jeden rok, b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky, e) od 26 let do 28let čtyři roky, f) nad 28 let pět roků.31
5.3. Výše plného a částečně invalidního důchodu Výše plného invalidního a částečně invalidního důchodu se odvíjí od počtu získaných let pojištění a výše vyměřovacího základu. Důchod se skládá ze základní výměry a výměry procentní. Výše základní výměry pro plný i částečně invalidní důchodu k 31. 12. 2009 činila 2170,- měsíčně.
5.3.1. Výše plného invalidního důchodu Výše procentní výměry plného invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Nejméně činí procentní výměra plného invalidního důchodu 770,- Kč měsíčně.32
30
§ 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 § 40 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 32 § 41 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 31
24
Pro výši procentní výměry plného invalidního důchodu se započítává i dopočtená doba. Touto dobou je doba ode dne vzniku nároku na plný invalidní důchod do dosažení důchodového věku. U žen se bere v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. Dopočtená doba se však nezapočítává, jestliže plná invalidita vznikla následkem poškození zdraví, které si pojištěnec způsobil nebo nechal způsobit, nebo poškození zdraví pojištěnce vzniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu.33 Pokud u pojištěnce mladšího 28 let věku, nedosahuje procentní výměra plného invalidního důchodu určité výše, činí tato výměra 45 % výpočtového základu. Podmínkou však je, že se jedná o pojištěnce mladšího 18 let věku nebo období od 18 roku věku do vzniku nároku na invalidní důchod je kryto dobou pojištění nebo doba, která není krytá je kratší jednoho roku.34 Pro stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ pak považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází roku přiznání plného invalidního důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.35 Tento systém stanovení procentní výměry plného invalidního důchodu se vztahuje i na pojištěnce, který ke dni vzniku nároku na invalidní důchod získal aspoň 15 roků doby pojištění. Do získání doby pojištění se nezapočítávají náhradní doby pojištění.
5.3.2. Výše částečného invalidního důchodu Výše procentní výměry částečně invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 0,75 % výpočtového základu měsíčně. Jak už bylo řečeno výše, i zde se započítává dopočtená doba. Přiměřeně tu platí rovněž nárok na stanovení výše ze všeobecného vyměřovacího základu, a to ve výši poloviny procentní výměry. Minimální výše částečně invalidního důchodu činí 385,- Kč měsíčně.36
33
§ 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 § 42 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 35 § 42 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 36 § 45 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 34
25
6. Invalidní důchody, právní úprava účinná od 1. 1. 2010
Zákonem č. 306/2008 Sb. byl novelizován zákon o důchodovém pojištění. V souvislosti s touto změnou došlo k novému vymezení invalidity. Již se tu nesetkáme s plným a částečně invalidním důchodem, ale pouze invalidním důchodem, který byl rozdělen na tři stupně.
6.1. Invalidní důchod Pojištěnec je invalidní, poklesla-li jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.37 Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se pak rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.38 Při určování poklesu pracovní schopnosti, se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zde jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69%, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.39 37
§ 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 39 § 39 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 38
26
Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Stabilizovaný zdravotní stav je takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovního omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
6.2. Podmínky nároku na invalidní důchod Pojištěnci vznikne nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let, stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod při dosažení důchodového věku, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod před dosažením důchodového věku, pokud již dosáhl důchodového věku, nebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu.40
6.3. Potřebná doba pro nárok na invalidní důchod Základní podmínky pro nárok na invalidní důchod se oproti předešlé právní úpravě nezměnily, stále činí u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně než jeden rok, b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky, e) od 26 let do 28let čtyři roky, f) nad 28 let pět roků.41 Nadále se potřebná doba zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, tak z posledních deseti roků před vznikem invalidity. Setkáváme se tu však s novou podmínkou, a to je rozhodné období u pojištěnce staršího 38 let a rozsah získané doby pojištění. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje též za splněnou, byla-li tato doba získána v období
40 41
§ 38 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů § 40 odst. 1 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
27
posledních 20 let před vznikem invalidity s tím, že potřebná doba pojištění činí 10 roků.42 V tomto případě dochází ke změkčení podmínek nároku. Podle důvodové zprávy se zavedením nového rozhodného období komplexněji zohlední ekonomické aktivity před vznikem invalidity u pojištěnců střední věkové kategorie.43 Zavedení této podmínky byl určitě krok správným směrem, neboť praxe již ukazuje pozitivní přínos pro osoby, které byly v 90. letech ekonomicky aktivní. Do budoucna však už takovou efektivitu mít asi nebude. Pojištěnec nadále může splnit podmínku potřebné doby pojištění po vzniku invalidity. Tato podmínka se vztahuje pouze na období 10 let před vznikem invalidity.
6.4. Výše invalidního důchodu Výše invalidního důchodu se rovněž skládá ze základní a procentní výměry. V současné době činí výše základní výměry invalidního důchodu 2230,- měsíčně, a to bez rozdílu stupně invalidity. Výše procentní výměry invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění a) 0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, b) 0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, c) 1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.44 Pro stanovení výše se stále započítává i dopočtená doba. Novou úpravou však došlo k omezení rozsahu tohoto zápočtu. Dopočtená doba se za určitých podmínek zkracuje, a tím dochází i ke snížení výše invalidního důchodu. Tato změna odráží zásluhovost, neboť zohledňuje rozsah získaných dob pojištění a náhradních dob pojištění. Dopočtená doba se hodnotí plně, je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou českého pojištění nebo vznikla-li invalidita následkem pracovního úrazu. Dále pokud doba, která není kryta dobou českého pojištění, je kratší 1 roku, vznikla-li invalidita před 28. rokem věku pojištěnce, 2 let, vznikla-li invalidita od
42
§ 40 odst. 2 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Důvodová zpráva k zákonu č. 306/2008 Sb. 44 § 41 odst. 2 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 43
28
dosažení věku 28 let do 40. roku věku pojištěnce, nebo 3 let, vznikla-li invalidita od dosažení věku 40 let pojištěnce.45 Ke snížení zápočtu dopočtené doby dochází, nejsou-li splněny shora uvedené podmínky. V tomto případě se krátí dopočtená doba v poměru délky dob pojištění získaných v českém pojištění v období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod k době, která uplynula od dosažení 18 let věku do dne vzniku nároku na invalidní důchod. Za stejných podmínek byl zachován u pojištěnce mladšího 28 let věku nebo při získání doby pojištění alespoň 15 roků nárok na stanovení procentní výměry invalidního důchodu třetího stupně nejméně ve výši 45 % výpočtového základu stanoveného ze všeobecného vyměřovacího základu, u invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně nejméně ve výši poloviny této částky a invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně nejméně ve výši jedné třetiny.
6.5. Změna stupně invalidity Podle starých právních předpisů pokud došlo ke zvýšení či snížení stupně invalidity, byl vždy proveden nový výpočet této dávky. Od 1. 1. 2010 se již pouze provede navýšení procentní výměry příslušným koeficientem, který se odvíjí od stupně invalidity.
Tabulka koeficientů: Dosavadní stupeň
Nový stupeň
Výše koeficientu
Koeficient byl
invalidity
invalidity
k
stanoven poměrem
I.
II.
1,5
0,75 : 0,5
I.
III.
3
1,5 : 0,5
II.
I.
0,6667
0,5 : 0,75
II.
III.
2
1,5 : 0,75
III.
I.
0,3333
0,5 : 1,5
III.
II.
0,5
0,75 : 1,5
Zdroj: vlastní
Pro aplikační praxi je tato změna určitě přínosem, zkracuje se tím délka řízení, neboť většinu těchto změn lze provést automatizovaně.
45
§ 41 odst. 5 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
29
7. Invalidní důchod v mimořádných případech
Princip důchodového pojištění je v České republice založen na principu potřebné doby pojištění. Ovšem existuje i výjimka z této podmínky, a tím je tzv. invalidní důchod z mládí. V tomto případě se nevyžaduje získání potřebné doby pojištění, ovšem oprávněná osoba musí splnit kumulativně určité podmínky.
7.1. Podmínky nároku na invalidní důchod z mládí Jedná se rovněž o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, na který však vznikne nárok v případě, že oprávněná osoba dosáhla alespoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a invalidita třetího stupně vznikla před dosažením 18 let věku. Za invaliditu třetího stupně se v tomto případě považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které mají za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.46
7.2. Výše invalidního důchodu z mládí Důchod se opět skládá ze základní a procentní výměry. Procentní výměra je však stanovena ze všeobecného vyměřovacího základu, neboť oprávněná osoba tím, že nezískala žádnou dobu pojištění, nemohla získat ani vyměřovací základ. Procentní výměra invalidního důchodu činí měsíčně 45 % výpočtového základu. Pro stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází roku přiznání plného invalidního důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.47
46 47
§ 42 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů § 42 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
30
8. Transformace částečného a plného invalidního důchodů podle zákona č. 306/2008 Sb.
Některé druhy důchodů vyplácené k 31. 12. 2009 se v souladu s čl. II přechodná ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. od 1. 1. 2010 změnily na nové druhy důchodů. Dále některým poživatelům důchodů podmíněných zdravotním stavem zanikl dosažením stanoveného věku nárok na důchod dosud vyplácený a od stejného data jim vznikl nárok na důchod jiného druhu. Realizace těchto zákonem stanovených změn druhů důchodů byla u vyplácených důchodů zabezpečena hromadnou automatizovanou transformací.48
8.1. Plný invalidní důchod Plná invalidita, která trvala ke dni 31. 12. 2009, ať již jejím důvodem byl pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo skutečnost, že pojištěnec byl schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, se od 1. 1. 2010 považuje za invaliditu třetího stupně.49
8.2. Částečný invalidní důchod Částečná invalidita, která trvala ke dni 31. 12.2009, se považuje od 1. 1. 2010 a) za invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, a b) za invaliditu prvního stupně v ostatních případech, včetně případu, kdy pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil méně než 50 %, kdy důvodem částečné invalidity byla skutečnost, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnci značně ztěžoval obecné životní podmínky. Byl-li částečný invalidní důchod přiznán s přihlédnutím k mezinárodní smlouvě a částečná invalidita přitom nebyla posouzena podle českých právních předpisů, považuje se částečná invalidita za částečnou invaliditu z důvodu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, tzn. za invaliditu druhého stupně.50
48
Prováděcí pokyn vrchní ředitelky ČSSZ č. 8/2009, transformace důchodů podle zákona č. 306/2008 Sb. Čl. II zákona č. 306/2008 Sb., bod 8 50 Čl. II zákona č. 306/2008 Sb., bod 8 49
31
8.3. Přeměna plného invalidního důchodu, částečného invalidního důchodu na starobní důchod Byl-li občan poživatelem plného invalidního nebo částečně invalidního důchodu a dosáhl–li před 1. 1. 2010 věku 65 let věku, zanikl mu nárok na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod dnem 1. 1. 2010, a současně mu tímto dnem vznikl nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu. Tento starobní důchod se nezvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na tento důchod. Transformovaný starobní důchod nevylučuje nárok na starobní důchod ke dni dovršení důchodového věku.51
8.4. Změna invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně transformovaného z plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009 Dojde-li u invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, transformovaného z plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 ke změně stupně invalidity, která bude mít za následek snížení výše invalidního důchodu, tzn. namísto třetího stupně invalidity bude zjištěn pouze druhý nebo první stupeň invalidity, snížení výše invalidního důchodu se provede až od 13. splátky splatné po dni konání této prohlídky.52 V případě, že však při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 bude u takto transformovaného invalidního důchodu zjištěno, že pojištěnec není již invalidní ani pro první stupeň invalidity, invalidní důchod se odejme od splátky důchodu splatné po dni, jímž uplynulo období, za které byl již vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nikoliv tedy až od 13. splátky splatné po dni konání této prohlídky. Pokud v rámci první kontrolní lékařské prohlídky konané po roce 2009 nedojde u poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně transformovaného z plného invalidního důchodu ke změně stupně invalidity, tzn. jde nadále o invaliditu třetího stupně, a ke změně stupně invalidity z třetí na druhou nebo z třetí na první dojde až při druhé nebo některé z dalších lékařských prohlídek, v takovém případě se již neaplikuje přechodné ustanovení a snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo prvního stupně se provede rovněž od
51 52
Čl. II zákona č. 306/2008 Sb., bod 5 Čl. II zákona č. 306/2008 Sb., bod 13
32
splátky důchodu splatné po dni, jímž uplynulo období, za které byl již vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.
8.5. Změna invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně transformovaného z částečného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009 Dojde-li u invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně transformovaného z částečného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010 na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009, nezáleží, zda jde o první či další KLP, ke změně stupně invalidity, která by měla za následek snížení výše invalidního důchodu, tzn. namísto druhého stupně invalidity bude zjištěn pouze první stupeň invalidity, náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši invalidního důchod pro invaliditu druhého stupně. V takovémto případě tedy přes uvedenou změnu invalidity ke snížení výše invalidního důchodu nedojde, invalidní důchod bude náležet v dosavadní výši. Změna invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně beze změny jeho výše se provede od splátky důchodu následující po vydání rozhodnutí. Dojde-li dále u invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náležejícího ve výši druhého stupně při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 ke změně stupně invalidity z prvního na druhý, ode dne změny stupně invalidity bude náležet invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, avšak ke změně výše důchodu nedojde. Ode dne změny stupně invalidity bude tedy náležet invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, důsledku této změny bude stupeň invalidity invalidního důchodu odpovídat výši důchodu. Následně jakákoliv další změna tohoto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a naopak bude spočívat pouze ve změně typu invalidního důchodu, aniž by došlo ke změně jeho výše. Tento zvláštní režim daný přechodným ustanovením bude zrušen až případným zvýšením na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.
33
8.6. Změna invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně transformovaného z částečného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009 Dojde-li u invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně transformovaného z částečně invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009, nezáleží, zda jde o první či další KLP ke změně stupně invalidity, a to namísto prvního stupně invalidity bude zjištěn druhý stupeň invalidity, provede se ode dne změny stupně invalidity zvýšení invalidního důchodu bez aplikace přechodného ustanovení, a to ode dne změny stupně invalidity.
8.7. Změna invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně Dojde-i u invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně transformovaného z částečně invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009, při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009, nezáleží, zda jde o první či další KLP, ke změně z prvního na třetí stupeň invalidity, zvýšení invalidního důchodu se provede bez aplikace přechodného ustanovení, tzn. že procentní výměra invalidního důchodu bude navýšena koeficientem 2.
8.8. Změna invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně Dojde-li u invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně transformovaného z částečně invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 2010, jehož nárok trval ke dni 31. 12. 2009, při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009, nezáleží, zda jde o první či další KLP, ke změně z prvního na třetí stupeň invalidity, zvýšení invalidního důchodu se provede bez aplikace přechodného ustanovení, tzn. že procentní výměra invalidního důchodu bude navýšena koeficientem 3. Výše invalidního důchodu druhého stupně odpovídá výši částečně invalidního důchodu, který byl součástí právního předpisu do 31. 12.2009. Na základě přechodných ustanovení byly veškeré částečné invalidní důchody transformované od 1. 1. 2010 na invalidní důchody prvního či druhého stupně. Rozhodujícím kritériem byl pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Jak už bylo uvedeno výše, pokud pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil nejméně 50%, pak byl částečný invalidní důchod změněn na invalidní důchod druhého stupně, při poklesu do 50%, pak na invalidní důchod prvního stupně.
34
Vzhledem k tomu, že oba tyto druhy invalidních důchodů zůstávají v původní výši, nastávají při zhoršení zdravotního stavu nerovné podmínky pro stanovení nové výše invalidního důchodu. Při změně na invalidní důchod třetího stupně je navýšena procentní výměra transformovaného invalidního důchodu prvního stupně koeficientem 3, naopak při invalidním důchodu druhého stupně činí tento koeficient 2. Tento režim platí rovněž při změně transformovaného invalidního důchodu prvního stupně na stupeň druhý, kde je koeficient 1,5. Takto stanovené nové výše invalidních důchodů jsou naprosto pořádku, pokud se jedná o dávky přiznané po 1. 1. 2010. Ovšem pokud se jedná o dávky transformované, tak jsou podstatně zvýhodněny osoby, jejichž zdravotní stav byl ke dni 31. 12. 2009 lepší. V této souvislosti se setkáme s nadstandardně vysokými částkami invalidních důchodů, které vůbec neodpovídají dávkové formuli. V této souvislosti se můžeme zamyslet nad tím, co vedlo zákonodárce, že byla transformace částečných invalidních důchodu provedena zrovna tímto způsobem. Nabízí se tu daleko jednodušší řešení, kterým by bylo transformování veškerých částečných invalidních důchodů na invalidní důchod druhého stupně a následně při první KLP po 31. 12. 2009 provedení změny podle poklesu pracovní schopnosti, tím by se zachovala spravedlivá výše dávky. Pravděpodobně toto řešení bylo přijato v souvislosti se zásadou zachování nabytých práv, která je jednou ze zásad důchodového pojištění.
35
9. Dávková formule invalidního důchodu třetího stupně Dávková formule invalidního důchodu představuje přesně určení výše této dávky. Tak jak už bylo řečeno dříve, výše invalidního důchodu se skládá ze základní výměry, která je daná pevnou částkou a procentní výměry, která se odvíjí od počtu získaných dob pojištění a výše vyměřovacího základu. Samotné stanovení výše procentní výměry je založeno na přesných matematických pravidlech.
9.1. Příklad č. 1 Pojištěnec je muž narozen 4. 12. 1975, v důsledku vážného onemocnění byl lékařem posudkové komise OSSZ uznán ke dni 1. 1. 2011 invalidním pro invaliditu třetího stupně. V době od 1. 9. 1991 do 31. 8. 1995 pojištěnec studoval střední školu, následně pokračoval do 31. 7. 2000 ve studiu na vysoké škole a 1. 9. 2000 dosud je v zaměstnaneckém poměru. Dopočtená doba je hodnocena plně do 3. 12. 2040. Ke dni vzniku invalidity je pojištěnec starší 28 let věku, splňuje podmínku potřebné doby pojištění v rozsahu 5 let. Pro stanovení procentní výměry důchodu musí být nejdříve vypočten osobní vyměřovací základ a následně výpočtový základ, ze kterého je pak stanovena samotná výše procentní výměry. Osobní vyměřovací základ (OVZ) je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Jsou-li v rozhodném období vyloučené doby, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.53 Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Koeficient nárůstu představuje zachování úrovně příjmů dosažených v konkrétním roce rozhodného období vzhledem k roku, ve kterém je důchod přiznán.54 Rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu je období 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu. Do rozhodného období
53 54
§ 16 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů § 16 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
36
se nezahrnuje kalendářní rok, ve kterém pojištěnec dosáhl 18 let věku, a kalendářní roky předcházející.55 Rozhodným obdobím v uvedeném příkladu je rok 1994 až 2010.
Rok
Získaný
Vyměřovací
Vyloučené
Koeficient
Roční
počet dnů
základ
doby
nárůstu
vyměřovací základ
1994
365
0
365
3,5874
1995
365
0
365
3,0273
1996
366
0
366
2,5567
1997
365
0
365
2,3129
1998
365
0
365
2,1157
1999
365
0
365
1,9549
2000
213
0
213
1,8339
2000
122
76528
1,8339
140345
2001
365
265201
1,6898
448137
2002
365
283697
1,5746
446709
2003
365
315260
1,4753
465103
2004
366
382183
1,3835
528750
2005
365
401761
1,3153
528436
2006
365
406059
1,2339
501035
2007
365
466376
1,1492
535959
2008
366
527142
1,0627
560194
2009
365
534415
1,0269
548791
2010
365
580524
1,0000
580524
celkem
6178(6209)
4239145
8
10
5
2427
Zdroj: vlastní
5283984 OVZ = ------------------ * 30,4167 = 42 497 6209 - 2427
55
§ 18 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
37
5283984
Vyměřovacím základem (VZ) je osobní vyměřovací základ pokud nepřevyšuje částku 11 000,- Kč. Převyšuje-li osobní vyměřovací základ částku 11 000 Kč, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 11 000 Kč se počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu nad 11 000 Kč do 28 200 Kč se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 28 200 Kč se počítá 10 %.56 VZ = 11000 + 5160 + 1430 = 17 590 Pojištěnec získal celkem 49 roků a 76 dnů pojištění, po snížení náhradní doby pojištění na 80% činí doba pojištění pro stanovení procentní výměry (PV) invalidního důchodu činí 47 roků a 32 dnů. Výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu měsíčně.
PV = 47 x 1,5 % = 70,50 x 17590 = 12 401
Pojištěnci by náležela procentní výměra ve výši 12 401,-Kč, základní výměra ve výši 2 230,- Kč, celkem by invalidní důchod třetího stupně náležel ve výši 14 631,- Kč měsíčně.
9.1. Příklad č. 2 Modelová situace přikladu č. 1 vycházela z příjmu pojištěnce, které jsou nadprůměrné, příklad č. 2 je jeho protipólem. Pojištěnec je muž, opět narozen 4. 12. 1975, jeho invalidita třetího stupně vznikla rovněž 1. 1. 2011. V době od 1. 9. 1991 do 31. 8. 1994 studoval učňovskou školu, po skončení do 31. 5. 1999 byl v zaměstnaneckém poměru, od 1. 6. 1999 do 31. 12. 1999 byl veden na Úřadu práce s nárokem na hmotné zabezpečení, od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 pokračovala evidence již bez finančního zabezpečení, od 1. 1. 2000 do 30. 4. 2002 byl bez pojištění a 1. 5. 2002 dosud je opět v zaměstnaneckém poměru. Dopočtená doba je rovněž hodnocena plně do 3. 12. 2040. Ke dni vzniku invalidity je pojištěnec starší 28 let věku, splňuje podmínku potřebné doby pojištění v rozsahu 5 let.
56
§ 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
38
Rok
Získaný
Vyměřovací
Vyloučené
Koeficient
Roční
počet dnů
základ
doby
nárůstu
vyměřovací základ
1994
243
0
1994
122
16525
1995
365
31430
1996
365
1997
243
3,5874 3,5874
59289
35
3,0273
95148
48830
25
2,5567
124844
365
73344
12
2,3129
169637
1998
365
72345
2,1157
153060
1999
151
27048
15
1,9549
52876
1999
214
214
1,9549
2000
366
366
1,8339
2002
245
77029
1,5746
121290
2003
365
119202
1,4753
175859
2004
366
115546
1,3835
159854
2005
365
107764
1,3153
141724
2006
365
70566
100
1,2339
87071
2007
365
195621
28
1,1492
224808
2008
366
166016
10
1,0627
176425
2009
365
171037
1,0269
175638
2010
365
180524
1,0000
180524
celkem
5724(6209)
1472824
1048
2098058
Zdroj: vlastní
O osobní vyměřovací základ a výpočtový je stanoven stejným způsobem jako u předešlého případu. 2098058 OVZ = ------------------ * 30,4167 = 12 366 6209 - 1048
VZ = 11000 + 410 = 11 410
Pojištěnec získal celkem 47 roků a 352 dnů pojištění, po snížení náhradní doby pojištění na 80% činí doba pojištění pro stanovení procentní výměry invalidního důchodu 47 roků a 182 dnů. Výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu měsíčně.
39
PV = 47 x 1,5 % = 70,50 x 11410 = 8 045
Pojištěnci by náležela procentní výměra ve výši 8 045,-Kč, základní výměra ve výši 2 230,- Kč, celkem by invalidní důchod třetího stupně náležel ve výši 10 275,- Kč měsíčně. 9.3. Solidarita důchodového systému Na uvedených příkladech jsem chtěla prezentovat nejen podrobné stanovení výše invalidního důchodu, ale také poukázat na míru solidarity, kterou náš důchodový systém přináší. Pojištěnec prvního příkladu měl v posledním roce před vznikem invalidity průměrný hrubý příjem ve výši 48 377,- Kč, čistý měsíční příjem ve výši 35 390,- Kč, na sociálním pojištění z této částky odvedl 3 147,- Kč. Jeho výše invalidního důchodu by činila 14 341,Kč, což představuje 41,35% jeho čisté mzdy. Pojištěnec prezentovaný na druhém příkladu měl v posledním roce před vznikem invalidity průměrný hrubý příjem ve výši 15 044,- Kč, čistý měsíční příjem ve výši 12 429,Kč, na sociálním pojištění z této částky odvedl 978,- Kč. Jeho výše invalidního důchodu by činila 10 275,- Kč, což představuje 82,67% jeho čisté mzdy. Z uvedených skutečností vyplývá, že pojištěnec z prvního přikladu, který odvádí na sociálním pojištění trojnásobnou částku oproti pojištěnci uvedeném v příkladu druhém, je v případě vzniku sociální události, kterou je invalidita, zabezpečen pouze z 41,35%, v případě druhého pojištěnce dosahuje míra kompenzace 82,67%. Tyto rozdíly vznikají v souvislosti s redukcí osobního vyměřovacího základu, neboť jak už bylo uvedeno výše, částka 11 000 Kč se počítá v plné výši, z částky nad 11 000 Kč do 28 200 Kč se započte 30 % a z částky nad 28 200,- Kč pak pouze 10 %. Na nerovnost tohoto systému poukázal Krajský soud v Ostravě, který podal návrh k Ústavnímu soudu na zrušení části ustanovení § 15 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podkladem pro podání návrhu byla skutečnost, kdy žalobci byl v roce 2006 přiznán plný invalidní důchod ve výši 11 876,- Kč při osobním vyměřovacím základu ve výši 68 635,- Kč, což představuje pouze 19 % z jeho příjmu. Navrhovatel uvedl, že podle názvu zákona se jedná o pojištění, tedy o právní institut, který v každém právním státě má svůj ustálený obsah. Pojištěný přenáší svá rizika za úplatu na jiný subjekt, který toto riziko přejímá a za určité situace je vázán k poskytnutí stanoveného plnění. Se zaplaceným pojistným proto musí být zacházeno jako s pojistným, nikoli jako s daní. U pojistného by přitom dle navrhovatele relace mezi zaplaceným pojistným a
40
plněním měla být zřetelná a přiměřená. Zdůraznil, že aplikací zejména druhé redukční hranice dochází k podstatnému snížení výpočtového základu, aniž by byla zřejmá úvaha zákonodárce o legitimním cíli a smyslu takové právní úpravy. Faktickým výsledkem uplatnění uvedených redukcí je to, že čím je vyšší suma zaplaceného pojištění, tím je relativně nižší vyplácený důchod. V závěru návrhu navrhovatel uvedl, že ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je dle jeho názoru rozporné s čl. 1 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 1 Listiny, neboť zjevně nepřiměřeným způsobem diskriminuje značnou část pojištěných.57 Ústavní soud návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení § 15 zákona č. 155/1995 Sb. vyhověl a toto ustanovení zrušil. Vykonatelnost svého rozhodnutí odložil do 30. 9. 2011 s tím, že zrušované ustanovení zůstává do stanovené doby aplikovatelné. Zákonodárci tímto byli postaveni před problém, jak tuto situaci vyřešit, aniž by změny zásadně narušily už tak napjatý státní rozpočet. Na základě vládního návrhu ze dne 23. 2. 2011 by se měl v období od 30. 9. 2011 do 31. 12. 2014 stanovit výpočtový základ, tak, že a) do částky první redukční hranice se bude počítat 100 %, b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se v období od 30. 9. 2011 do 31. 12. 2011 bude počítat 29 %, v roce 2012 (28 %), v roce 2013 (27 %) a v roce 2014 (26 %), c) z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se v období od 30. 9. 2011 do 31. 12. 2011 bude počítat 13 %, v roce 2012 (16 %), v roce 2013 (19 %) a v roce 2014 (22 %), d) z částky nad třetí redukční hranici se v období od 30. 9. 2011 do 31. 12. 2011 se bude počítat 10 %, v roce 2012 se bude počítat 8 %, v roce 2013 (6 %) a v roce 2014 (3 %). V období po roce 2014 se výpočtový základ pak tak, že do částky první redukční hranice se bude počítat 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 %, k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží. U nově přiznávaných důchodů zůstane náhradový poměr u 10 % jedinců s nejnižšími příjmy zachován. U jedinců s příjmy mezi současnou první redukční hranicí a současnou druhou redukční hranicí dojde k poklesu náhradového poměru v rozmezí do 3 %. Navrhované řešení zajistí posílení principu ekvivalence, a to zvýšením náhradového poměru v posledních dvou příjmových decilech při současném zachování solidarity u 57
Nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, .sp. zn. Pl. ÚS 8/07
41
nízko příjmových jedinců v prvním decilu. Náklady na růst náhradového poměru tedy budou rozloženy mezi zbylých cca 70 % pojištěnců, avšak úroveň jejich důchodů nepoklesne tak, aby byla ohrožena jejich životní úroveň.58 Navrhované úpravy určitě vyhoví požadavku Ústavního soudu, avšak zásadně neovlivní výši důchodů u pojištěnců, kteří odvádějí několikanásobně vyšší sociální pojištění.
58
Návrh zákona ze dne 23. 2. 2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
42
Závěr Cílem této bakalářské práce bylo charakterizovat postavení invalidity v právním systému ČR, a to jak ve stávající právní úpravě, tak v právní úpravě účinné do 31. 12. 2009, jejich srovnání, včetně vlivu na aplikační praxi. Zákonem č. 306/2008 Sb. byl novelizován zákon o důchodovém pojištění. V souvislosti s touto změnou došlo k novému vymezení invalidity. Invalidita patří k jedné z nejvýznamnější skutečnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Je to sociální událost, která se neustále vyvíjí v souvislosti s různými obory. Vzhledem k tomuto vývoji bylo třeba přistoupit k novému pojetí invalidity, včetně úpravy některých podmínek související se samotným nárokem na dávku důchodového pojištění a její výši. Do 31. 12. 2009 jsme se mohli setkat se dvěma druhy invalidity, a to invaliditou plnou a částečnou. Plně invalidním se stal občan, jestliže jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 66% nebo jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti byla možná jen za zcela mimořádných podmínek. Při částečné invaliditě pak schopnost soustavné výdělečné činnosti občana musela poklesnout nejméně o 33% nebo jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav musel značně stěžovat obecné životní podmínky. V právní úpravě účinné od 1. 1. 2011 se již nesetkáme s plnou a částečnou invaliditou, ale invaliditou, která je rozdělena do tří stupňů. Dolní hranice pro vznik invalidity byla zpřísněna, občan se tak stane invalidním pro invaliditu prvního stupně, jestliže jeho pracovní schopnost poklesne nejméně o 35%, invalidita druhého stupně pak představuje pokles pracovní schopnosti nejméně o 50%. Vzhledem k tomu, že invalidita třetího stupně v podstatě odpovídá plné invaliditě, i zde došlo k zpřísnění podmínek, neboť tato invalidita vznikne, jestliže pracovní schopnost poklesne nejméně o 70%. Invalidita se neposuzuje již podle poklesu soustavné výdělečné činnosti, ale podle poklesu pracovní schopnosti. Změny ve vymezení invalidity přinesly i změny při stanovení výše invalidního důchodu. Procentní výměra Invalidního důchod třetího stupně odpovídá výši plného invalidního důchodu, invalidní důchodu druhého stupně pak výši částečného invalidního důchodu. Novou dávkou z pohledu výše je invalidní důchod prvního stupně, odpovídá třetině procentní výměry invalidního důchodu třetího stupně. Zvýhodnění přinesla nová právní úprava ve vztahu k základní výměře, která je pro všechny tři druhy invalidních důchodů stejná, kdežto k částečně invalidnímu důchodu náležela pouze ve výši jedné poloviny.
43
Novelizace změkčuje podmínky pro splnění potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, a to zavedením dalšího rozhodného období u občanů starších 38 let, kdy se komplexněji zohlední ekonomická aktivita střední věkové kategorie. Zavedení této podmínky bylo určitě krok správným směrem, neboť praxe již ukazuje pozitivní přínos pro osoby, které byly v 90. letech ekonomicky aktivní. Do budoucna však už takovou efektivitu asi mít nebude. Naproti tomu zpřísnění podmínek přineslo omezení zápočtu dopočtené doby, která se krátí v souvislosti s rozsahem získané doby pojištění a náhradní doby pojištění. Zákona č. 306/2008 Sb. přinesl mnoho změn v aplikační praxi, a to hlavně v případě transformací dávek přiznaných podle předchozích předpisů. Plný invalidní důchod byl transformován na invalidní důchod třetího stupně, který i odpovídá jeho výši. Problém nastává v souvislosti s transformací částečného invalidního důchodu, který byl transformován na invalidní důchod prvního a druhého stupně, podle poklesu pracovní schopnosti, ale jeho výše odpovídá pouze invalidnímu důchodu druhého stupně. Tady došlo k pochybení ze strany zákonodárců, a to při následném zhoršení zdravotního stavu, neboť takto transformovaný invalidní důchodu prvního stupně je při změně na invalidní důchod třetího stupně zvýšen koeficientem 3, avšak při změně z invalidního důchodu druhého stupně to bude koeficient 2. V podstatě dochází k diskriminaci osob, jejichž zdravotní stav byl ke dni 31. 12. 2009 horší. K odstranění těchto nerovností by mělo dojit k 1. 1. 2012. Prezentace dvou případů dávkové formule invalidního důchodu pak ukazují míru solidarity našeho důchodového systému. Solidarita určitě musí být, neboť by jinak systém nemohl fungovat, ale z mého pohledu je naše solidarita příliš veliká. Občanu s nízkými příjmy se finanční situace, při sociální události jako je invalidita, příliš nezmění, o to víc dochází k poklesu životní úrovně u občanů s vysokými příjmy. S nadsázkou můžeme konstatovat, že občanu s nízkým příjmem se pobírání důchodu vyplatí. Tuto nerovnost by měly trochu zmírnit navrhované změny k 30. 9. 2011, jedná se však spíše o kosmetické úpravy. Účelem novely zákona o důchodovém pojištění bylo vytvořit změny, které by vedly k modernizaci a zpřesnění posudkového procesu, jenž následně ovlivní další vývoj invalidizace, náklady na invalidní důchody a počty ekonomicky aktivních a neaktivních osob. Systém důchodového pojištění prochází poslední dobou určitými změnami a reformami. Některé z těchto reforem již proběhly, tak jak bylo prezentováno v této práci, avšak zásadní změny jsou teprve před námi, a to hlavně v souvislosti se zabezpečením ve stáří.
44
Resumé The goal of this Bachelor Paper is to characterize the position of the invalidity in the legal system of CR, both in the existing legal regulation, as well as in the regulation effective until 31. 12. 2009, a comparison of them, including the impact on the application practice. Through the Law no. 306/2008 Coll. revised was the pension insurance. In connection with such change, a new definition of invalidity occurred. Invalidity pertains to one of the most important facts in the area of social security. It is a social event which has been continuously developing in connection with other fields. Considering such development, it would be necessary to proceed to a new concept invalidity, including the adjustment of some conditions related to the claim as such for the allowance of the social insurance, and the amount of it. Until 31. 12. 2009, we thus could experience two types of invalidity, i.e. the full and partial ones. Within the legal regulation effective from 1. 1. 2010 we have no longer encounter the full and partial invalidity, but with the invalidity which is subdivided into three stages. Changes to the definition of the invalidity have brought the changes on the determination of the amount of the invalidity pension. An advantage was brought by the new legal regulation in relation to the basic assessment which is identical for all three types of the invalidity pensions whereas for the partial invalidity pension it pertained only in a level of one half. The novelization softens the conditions for the satisfaction of the necessary period of insurance for the claim for the invalidity pension. Contrary to that, making the conditions more stringent has brought the limitation of crediting the additionally counted period which is shortened in connection with the extent of the acquired period of insurance and the substitute period of insurance. The law no. 306/2008 Coll. has brought many changes in the application practice too, particularly in the case of the transformation of the allowances admitted in accordance with the above regulations. The full invalidity pension was transformed into the invalidity pension of the third stage which corresponds to its amount. The system of the pension insurance has recently undergone certain changes and reforms. Some of such reforms have already took place as it is presented in this work, however principal changes are before us.
45
Seznam použité literatury a zdrojů
Literatura: BREJCHA, A., Šantrůček, V.: Právo důchodového pojištění, 1.vyd. Linde. 1998. IBSN 8072011243 ČERNÁ, J., Trinnerová, D., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení. 2.vyd. Plzeň. ISB: 9788073800192 GREGOROVÁ, Z., Galvas, M.: Sociální zabezpečení. 2.vyd. Brno: Masarykova univerzita. Brno. 2005. ISBN: 8072391763 GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 8021020032 KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 9788071796206. KOMENDOVÁ, J. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. ISBN 9788074180224 MATLÁK, J. Právo sociálneho zabezpečenia. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. ISBN 9788073802127 TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 1.vyd. Praha : C.H.Beck, 2000. ISBN 8071793531. TRÖSTER, P. a kol: Právo sociálního zabezpečení. 3.vyd. Praha: C.H.Beck. 2005. ISB: ISBN 8071798568 TRÖSTER, P. a kol: Právo sociálního zabezpečení. 5.vyd. Praha: C.H.Beck. 2010. ISBN 9788074003226 VESELÝ, J.: Právo sociálního zabezpečení. 1.vyd. Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. ISBN 9788086775234
Právní předpisy: Zákon č. 155/1995 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění do 31. 12. 2006 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem
46
Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity
Ostatní: Důvodová zpráva k zákonu č. 306/2OO8 Sb. Návrh zákona ze dne 23. 2. 2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Prováděcí pokyn vrchní ředitelky ČSSZ č. 8/2009, transformace důchodů podle zákona č. 306/2008 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 8/07
47
