Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Živnostník a jeho postavení v sociálním zabezpečení
Bc. Helena Berná
2013/2014
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Živnostník a jeho postavení v sociálním zabezpečení zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
2
Děkuji vedoucí diplomové práce prof. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za cenné rady, užitečné připomínky, vstřícný přístup, čas a ochotu, které mi poskytla při zpracování této diplomové práce.
3
Anotace Tato diplomová práce se zabývá problematikou sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných. Práce je členěna do 5 kapitol, v úvodních dvou kapitolách jsou vysvětleny pojmy, které prostupují celou prací: sociální pojištění, samostatné výdělečná činnost a osoba samostatně výdělečně činná. Následně shrnuji historický vývoj zabezpečení OSVČ v dobách nepříznivých možných sociálních situací. V poslední a nejrozsáhlejší části se zaměřuji na sociální pojištění OSVČ od roku 1990 do současnosti. V průběhu práce u konkrétních témat porovnávám různé právní úpravy, v závěru hodnotím převážně současnou právní úpravu a její dopady na OSVČ. Názory v práci uvedené se opírají o poznatky z mé dlouhodobé praxe pracovníka okresní správy sociálního zabezpečení.
Klíčová slova Osoba samostatně výdělečně činná – samostatná výdělečná činnost – sociální pojištění – důchodové pojištění – nemocenské pojištění – pojistné – vyměřovací základ
4
Abstract The subject of this thesis is social insurance for self-employed. The work is divided into five chapters, the first two chapters explain terms that are contained in the entire work: socia, self-employment and self-employed. Then it summarizes the historical development of selfemployed position in times of adverse social situations. The last and largest section focuses on social insurance for self-employed from 1990 to the present. It compares different legislation in force at this period and mainly discusses current legislation and its impact to the selfemployed. Opinions presented in this thesis are based on my long work experience at the district office off The Czech Social Security Administration.
Keywords Self-employed - self-employment - social insurance - pension insurance - sickness insurance – premium - assessment base
5
Obsah Použité zkratky ...................................................................................................................... 8 Úvod ...................................................................................................................................... 9 1
2
Sociální pojištění .......................................................................................................... 10 1.1
Veřejné zdravotní pojištění ........................................................................................ 11
1.2
Nemocenské pojištění ................................................................................................ 12
1.3
Důchodové pojištění .................................................................................................. 12
Pojmy živnostník, osoba samostatně výdělečně činná v našem právním řádu ............... 14 2.1
Živnostník ................................................................................................................... 14
2.2
Osoba samostatně výdělečně činná .......................................................................... 14 2.2.1
3
4
5
Pojem „samostatná výdělečná činnost“ ...................................................... 15
Sociální zabezpečení do 30.9.1948 ................................................................................ 17 3.1
Od svépomocných podpůrných spolků po Rakousko-Uhersko................................. 17
3.2
Sociální pojištění v Československé republice od r. 1918 .......................................... 18
3.3
Sociální zabezpečení živnostníků do r. 1948 .............................................................. 19
Sociální zabezpečení OSVČ od 1.10.1948 do 30.4.1990 .................................................. 22 4.1
Období 1.10.1948 – 31.12.1956 ................................................................................ 22
4.2
Období 1.1.1957 – 30.4.1990..................................................................................... 25 4.2.1
Osoby samostatně hospodařící .................................................................... 26
4.2.2
Umělci .......................................................................................................... 28
4.2.3
Pracovníci činní na povolení národních výborů ........................................... 29
Sociální zabezpečení OSVČ od 1.5.1990......................................................................... 32 5.1
Přihlášení a odhlášení OSVČ ...................................................................................... 33
5.2
Účast na pojištění OSVČ ............................................................................................. 34 5.2.1
Vyměřovací základ ....................................................................................... 38
5.2.1.1
Minimální vyměřovací základ ................................................................. 39
5.2.1.2
Maximální vyměřovací základ................................................................. 41
5.2.2
Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a pojistné ................................... 43
5.2.2.1
Přehled o příjmech a výdajích OSVČ ....................................................... 43
5.2.2.2
Výpočet pojistného v přehledu .............................................................. 44
5.2.2.3
Sazby pojistného a zálohy na pojistné DP OSVČ ..................................... 45
5.3
Splatnost a způsoby placení/vracení pojistného, vč. záloh na pojistné..................... 46
5.4
Sankce ukládané OSVČ za neplnění (nebo pozdní plnění) povinností ....................... 48 6
5.5
5.4.1
Pokuty .......................................................................................................... 48
5.4.2
Penále........................................................................................................... 49
5.4.3
Pravděpodobná výše pojistného .................................................................. 50
5.4.4
Vymáhání pojistného, penále a pokut OSVČ ............................................... 52
Splátky, snížení záloh, prominutí penále ................................................................... 53 5.5.1
Splátky .......................................................................................................... 53
5.5.2
Snížení záloh ................................................................................................. 55
5.5.3. Prominutí penále ............................................................................................. 55 5.6
5.7
Dávky poskytované z nemocenského pojištění ......................................................... 56 5.6.1
Nemocenské................................................................................................. 58
5.6.2
Peněžitá pomoc v mateřství......................................................................... 60
Dávky poskytované z důchodového pojištění ............................................................ 61 5.7.1
Aktuální dávky DP ........................................................................................ 61
5.7.2
Dávky DP do r. 1995 ..................................................................................... 63
Závěr ................................................................................................................................... 64 Seznam použitých zdrojů ..................................................................................................... 67
7
Použité zkratky ČSSZ - Česká správa sociálního zabezpečení DP
- důchodové pojištění
NP
- nemocenské pojištění
OSVČ - osoba samostatně výdělečně činná SVČ
- samostatná výdělečná činnost
PPM - peněžitá pomoc v mateřství ZNP - zákon o nemocenském pojištění ZDP - zákon o důchodovém pojištění PPM - peněžitá pomoc v mateřství VVZ - všeobecný vyměřovací základ ZPSZ - zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
8
Úvod V této diplomové práci se budu zabývat vývojem sociálního pojištění podnikajících osob, ať už je budu nazývat živnostníky (většinou v době 1. republiky), později osobami samostatně hospodařícími nebo od roku 1990 osobami samostatně výdělečně činnými. Cílem práce je zjistit, jakým způsobem a zda vůbec byly v historii podnikající osoby sociálně zabezpečeny a jakou roli v jejich zabezpečení hrál stát. Nejvíce se budu samozřejmě věnovat moderní historii sociálního zabezpečení po r. 1989. Práci rozčlením na kapitoly, nejprve vymezím základní charakteristiku sociálního pojištění jako součást systému sociálního zabezpečení, v další kapitole vysvětlím základní pojmy, které budou prostupovat celou prací. V následujících kapitolách nastíním sociální zabezpečení osob od středověku až do vzniku Československé republiky v roce 1918 a dále přes rok 1948 až po sametovou revoluci v roce 1989, přičemž v každém z těchto období se budu snažit vyhledávat právě tu část sociálního pojištění, která se dotýká osob podnikajících. V poslední a nejrozsáhlejší kapitole pojednám o sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných od roku 1990. Budu se zabývat povinnostmi těchto osob v sociálním pojištění, jako je přihlašování/odhlašování samostatné výdělečné činnosti u správ sociálního zabezpečení, výpočtem a placením pojistného, případně sankcemi za neplnění povinností. V této části práce se budu věnovat i účasti na důchodovém a nemocenském pojištění a nárokům, které z těchto pojištění mohou osobám samostatně výdělečně činným plynout. Dále uvedu i „výhody“ pro osoby samostatně výdělečně činné ze strany státu formou splátkových kalendářů, snížení splátek nebo prominutí penále. Průběžně se pokusím porovnávat právní úpravy, případně provedu porovnání se pojištěním zaměstnanců, v závěru práce zhodnotím zejména současnou právní úpravu a její dopady na osoby samostatně výdělečně činné. Názory v práci uvedené se opírají o poznatky z mé dlouhodobé praxe pracovníka okresní správy sociálního zabezpečení. Vzhledem ke skutečnosti, že část mé rodiny jsou osoby samostatně výdělečně činné a pomáhám jim s účetnictvím, mohu konstatovat, že problematiku osob samostatně výdělečně činných znám nejen z pozice úřednice, ale i z druhé strany.
9
1
Sociální pojištění Sociální pojištění je spolu se státní sociální podporou a sociální pomocí součástí systému
sociálního zabezpečení. Tím se rozumí zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích způsobených sociálními událostmi, jako jsou nemoc, úraz, invalidita, mateřství, stáří a ztráta živitele.1 Zabezpečení svých občanů musí řešit každý vyspělý stát, záleží však převážně na jeho ekonomické situaci, jakým způsobem bude tuto činnost zabezpečovat. Dále záleží i na občanech samotných, na jejich zájmech, na řešení jejich potřeb a na intenzitě prosazování jejich zájmů, na etických a morálních názorech převládajících ve společnosti, na tradici řešení sociálních problémů.2 Pravděpodobně nejdůležitější je ale demografická struktura obyvatelstva – pokud bude ve společnosti více pracujících občanů, bude stát bohatší a bude si moci dovolit být i štědřejší v oblasti sociálního zabezpečení. Naopak stát, který bude mít pracujících občanů málo, bude mít v oblasti sociálního zabezpečení velmi těžkou roli, neboť jej prakticky nebude z čeho financovat. „Právo sociálního zabezpečení představuje soubor právních předpisů, které upravují hmotné zabezpečení a služby, jež stát zabezpečuje, reguluje nebo poskytuje oprávněným občanům, kteří v důsledku sociální události nemohou být výdělečně činnými a jejich nezadatelná sociální práva zaručená ústavou jsou ohrožena.“3 Sociální pojištění je v současné době povinný systém, stát v právní úpravě přesně vymezuje osobní a věcný rozsah a způsob správy a financování. Státní sociální podpora (nazývaná také sociálním zaopatřením) není vázána na předchozí zásluhy pojištěnce, většinou se jedná o podporu rodin s dětmi nebo sociální prevenci. Financována je zcela ze státního rozpočtu. Sociální pomoc je určena pro zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se ocitli v hmotné nouzi a nemohou tuto situaci překonat sami nebo s pomocí své rodiny.4 Základem sociálního zabezpečení v České republice byl pravděpodobně zákon o úrazovém pojištění dělníků a zákon o nemocenském pojištění dělníků, které byly přijaty v roce 1888. V roce následujícím byl přijat zákon o bratrských pokladnách. Těmito třemi zákony bylo zavedeno povinné veřejnoprávní pojištění, do kterého přispívali pojištěnci i zaměstnavatelé. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byly tyto předpisy od Rakouska-Uherska přejaty a postupně byly přijímány nové. Po II. světové válce byl sociální systém spíše zabezpečovací než
1
TRÖSTER, P. a kolektiv Právo sociálního zabezpečení 5. vyd. Brno: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, s. 25 2 TRÖSTER, 2010, op. cit., s.25 3 TRÖSTER, 2010, op. cit., s.20 4 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení 2. vyd. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005, s. 38 - 40
10
pojistný. Po roce 1989 byly právní předpisy přijímány tak, aby sociální zabezpečení bylo znovu postaveno na pojistném systému. V České republice je nyní součástí sociálního pojištění veřejné zdravotní pojištění, nemocenské pojištění a důchodové pojištění.
1.1
Veřejné zdravotní pojištění Základem veřejného zdravotního pojištění je zákon 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších zákonů. Tento zákon nabyl účinnosti 1.4.1997 a od té doby byl již více než 50 x novelizován. Účelem zdravotního pojištění je stanovení podmínek pro poskytování zdravotní péče hrazené z tohoto pojištění, vymezení subjektů, kterým je péče poskytována a stanovení okruhů zdravotní péče, která je hrazena na účet zdravotního pojištění.5 Hlavní zásadou zdravotního pojištění je hradit zdravotní péči, která je pojištěnci poskytována s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav. Ustanovení § 13 a příloha č. 1 uvedeného zákona vymezují, které zdravotní úkony nejsou zdravotními pojišťovnami ze zdravotního pojištění hrazeny vůbec nebo jen za určitých podmínek. Jedná se takové úkony, které přímo nesledují léčebný účel. Příkladem mohou být rovnátka zubů u dětí, kde práci hradí zdravotní pojišťovna a materiál na rovnátka hradí pojištěnec sám. Stát vytváří právní rámec zdravotního pojištění a je v pozici garanta nad fungováním a financováním.6 Samotnou realizaci a tím i hospodaření s prostředky zdravotního pojištění ponechal stát samostatným nestátním subjektům.7 Těmito subjekty jsou zdravotní pojišťovny, kterých je k 15.10.2012 celkem 78, z nichž nejvíce pojištěncům spravuje zdravotní pojištění Všeobecná zdravotní pojišťovna. Zdravotní pojištění je ze zákona povinné pro každou fyzickou osobu, která má trvalé bydliště na území České republiky (dále ČR) nebo je zaměstnaná u zaměstnavatele s trvalým bydlištěm nebo sídlem v České republice. Současně je ale této osobě dána možnost volby, u které zdravotní pojišťovny bude pojištěna.
5
GREGOROVÁ, GALVAS, 2005, op. cit., s.163 GREGOROVÁ, GALVAS, 2005, op. cit., s.163 7 GREGOROVÁ, GALVAS, 2005, op. cit., s.163 8 Seznam zdravotních pojišťoven. *online+ Ministerstvo zdravotnictví České republiky, *cit. 4.3.2014+. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/zdravotni-pojistovny_945_839_1.html 6
11
1.2
Nemocenské pojištění Účelem nemocenského pojištění je zabezpečit pracovně aktivní osoby v době, kdy
z důvodu krátkodobé sociální události nemohou svou činnost vykonávat. Smyslem nemocenského tudíž není plně nahradit běžný příjem nemocného, ať už se jedná o mzdu nebo příjem z podnikání. Podmínkou je, že taková osoba musí být v době vzniku sociální události účastna nemocenského pojištění. V oblasti nemocenského pojištění došlo od r. 2009 k velmi výrazným změnám. Nemocenské pojištění bylo po dlouhá léta prováděno podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, podle zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, dále podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, všechny ve znění pozdějších předpisů, a mnohými dalšími zákony. Dnem 1.1.2009 vstoupil v účinnost nový zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále ZNP), který je platný dosud. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění nahradil všechny předpisy upravující nemocenské pojištění do této doby. Obsahuje postupy při provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných i osob ve služebním poměru, ale i například posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění. Asi největší změnou bylo zavedení institutu náhrady mzdy, kterou zaměstnavatel vyplácí prvních 14 dnů pracovní neschopnosti (v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 21 dnů) a skutečnost, že dávky nemocenského pojištění za nemoc vzniklou po 1.1.2009 vyplácí už pouze orgány nemocenského pojištění, kterými jsou organizační složky České správy sociálního zabezpečení (dále ČSSZ). Z nemocenského pojištění se aktuálně vyplácí 4 dávky: nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, přičemž na poslední dva nevzniká nárok osobám samostatně výdělečně činným, ale pouze zaměstnancům.
1.3
Důchodové pojištění Na přelomu 20. a 21. století se zákony týkající se sociálního zabezpečení velice často
mění. Vzhledem k tomu, že se stále snižuje porodnost, zvyšuje se počet lidí v neproduktivním věku a snižuje se počet lidí v produktivním věku, byla a stále je nutná kvalitní důchodová reforma. Zvyšuje se věk odchodu do důchodu, prodlužuje se doba pojištění potřebná pro vznik nároku na starobní důchod. Problematika důchodového pojištění je upravena zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále ZDP). Důchodové pojištění spravuje ČSSZ v souladu se zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
12
ve znění pozdějších předpisů. ČSSZ především rozhoduje o dávkách důchodového pojištění. Tato instituce vyplatí měsíčně asi 3,5 milionu těchto dávek. Jedná se o důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí. ČSSZ vyplácí důchody, ale současně vybírá pojistné, které je příjmem státního rozpočtu, vede se na jeho samostatném účtu. Součástí důchodového pojištění je i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Poplatníky pojistného jsou zaměstnanci, zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné (dále OSVČ) a osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění. Od roku 1994 se lidé mohou dobrovolně penzijně připojistit, penzijní připojištění (nyní doplňkové penzijní spoření) je se státním příspěvkem. Součástí důchodové reformy platné od roku 2013 je i důchodové spoření, tzv. II. pilíř. Důchodové spoření je kombinací státního a soukromého pojištění, kde soukromé pojištění zajišťují čtyři fondy. V období od 1.1. do 30.6.2013 mohl do II. pilíře vstoupit smlouvu uzavřít prakticky kdokoli, od 1.7.2013 už jen lidé mladší 35 let. Důchodové spoření je stále aktuální a velice diskutované téma, neboť se jedná o dobrovolný systém, ale jen do chvíle uzavření smlouvy, vystoupit z něj už nelze. Minulá vláda si od důchodové reformy slibovala vstup půl milionu lidí, smlouvy ale uzavřelo asi 84 tisíc občanů, přičemž dle mé zkušenosti je velké množství těch lidí, kteří si spletli pilíře a smlouvu by nyní chtěli zrušit. Zrušení, resp. přesunutí II. do III. pilíře (doplňkové penzijní spoření) je aktuálně součástí koaliční dohody9, která předpokládá v budoucnu větší podporu III. pilíře. V roce 2006 byl schválen Parlamentem České republiky zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, ale jeho účinnost se stále odkládá, nyní je datum účinnosti 1.1.2015.
9
Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017. [online] Vláda České republiky, *cit. 27.2.2014+ Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezitedokumenty/koalicni-smlouva-mezi-cssd--hnutim-ano-2011-a-kdu-csl-na-volebni-obdobi-2013---2017115459/
13
2
Pojmy živnostník, osoba samostatně výdělečně činná v našem právním řádu
2.1
Živnostník Pojmem živnostník bývá často nahrazován pojem podnikatel, fyzická osoba podnikající a
v neposlední řadě i pojem osoba samostatně hospodařící, kterou znal již právní řád na počátku 20. století. Živnostníky byly maloživnostníci (nejčastěji obchodníci a řemeslníci) a malorolníci zabývající se zemědělským zpracováním půdy. Pojem živnostník používám pouze do roku 1989.
2.2
Osoba samostatně výdělečně činná Samotný institut osoba samostatně výdělečně činná vznikl v porevoluční době 1.5.1990,
kdy nabyla účinnosti vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 123/1990 Sb., která zavedla pro OSVČ povinnost platit pojistné a současně podmínky nároku pro dávky nemocenského a důchodového zabezpečení. V současném právním řádu vymezuje tento pojem § 9 odst. 2 ZDP. Za OSVČ se považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla aspoň 15 let, to vše ale ještě za předpokladu, že vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud na ni lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje z této činnosti. V České republice činí povinná školní docházka 9 let; žák ji ukončí dle § 36 odst. 1 zákona 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)10, i v případě, že nepostoupil do devátého ročníku základní školy a tím nedosáhne základního vzdělání. Povinnost školní docházky končí školním rokem, v němž žák dovršil 17. rok věku. Příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů11 lze stejným poměrem rozdělit na spolupracující osoby dle § 13 dvěma způsoby:
10
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2. 2014]. 11 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+.
14
a) na spolupracujícího manžela (manželku) – podíl připadající na spolupracujícího nesmí být vyšší než 50 % příjmů přesahující výdaje a současně nesmí být podíl vyšší než 45 000 Kč za každý (i započatý) měsíc spolupráce nebo b) na spolupracující ostatní osoby žijící s poplatníkem (OSVČ) v domácnosti – podíl těchto osob nesmí být vyšší než 30 % příjmů přesahujících výdaje, současně nesmí být podíl vyšší než 15 000 Kč za každý (i započatý) měsíc spolupráce. Pokud jsou příjmy rozdělovány na manželku i ostatní osoby žijící s poplatníkem v domácnosti, musí být výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná. Příjmy a výdaje lze na děti rozdělit podle zákona o dani z příjmů až po ukončení jejich povinné školní docházky. Od 1.1.1996 se za OSVČ považuje i osoba spolupracující. Do konce roku 1995 prováděla za spolupracující osobu všechny úkony OSVČ, příkladem může být podání přihlášky, odhlášky nebo přehledu o příjmech a výdajích. OSVČ za spolupracující hradila pojistné, ale i sankce. V případě neplnění povinností byla za spolupracující osobu uložena pokuta OSVČ. Od r. 1996 je spolupracující osoba postavena na roveň OSVČ, se kterou vykonává spolupráci. Je zde ale jedna výjimka – protože spolupracující osoba nemá vlastní živnostenské oprávnění a tedy ani vlastní identifikační číslo, nemůže vykonávat samostatnou výdělečnou činnost a z tohoto titulu být důchodově i nemocensky pojištěna bez vykonávání samostatné výdělečné činnosti osobou samostatně výdělečně činnou. Jestliže tedy OSVČ podnikatelskou činnost ukončí, musí ji ukončit i spolupracující osoba, a to nejpozději ke stejnému datu.
2.2.1 Pojem „samostatná výdělečná činnost“ Samostatnou výdělečnou činností se dle § 9 odst. 3 ZDP rozumí: podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle12 § 2f zákona č. 252/1997, o zemědělství. Za příjem z podnikání v zemědělství nemůžeme považovat např. prodej přebytků ze zahrady fyzické osoby. Takový příjem je podle zákona o dani z příjmů ostatním příjmem (§ 10). provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle § 10 a § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost.13 Společníky lze vyhledat ve veřejném
12
§ 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2. 2014]. 13 § 9 odst. 3 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+.
15
(dříve obchodním) rejstříku na internetové adrese www.justice.cz. Tento portál spravuje Ministerstvo spravedlnosti České republiky. umělecká nebo jiná tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů podle zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou. Příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně podle § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (za předpokladu, že jde o příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů) a úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 10.000 Kč.14 Zvláštní sazba je 15 %. jiná činnost vykonávaná výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů, neuvedená v písmenech a) a ž d) § 3 ZDP, a činnost mandatáře konaná na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku. Podmínkou zde je, že tyto činnosti jsou konány mimo vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, a jde-li o činnost mandatáře, též to, že mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti. Výkonem jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů je vždy považována činnost znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a insolvenčního správce popřípadě dalšího správce.15 činnosti neuvedené v písmenech a) až e) § 3 ZDP a vykonávané vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona č 586/1992, o daních z příjmů; za výkon těchto činností nelze považovat pronájem movitých věcí a nemovitostí – příjmy z pronájmu jsou daněny podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
14
§ 7 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 15 § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+.
16
3
3.1
Sociální zabezpečení do 30.9.1948
Od svépomocných podpůrných spolků po Rakousko-Uhersko Svépomocné podpůrné spolky ve středověku lze považovat za první snahu o cílené
sociální zabezpečení. Jednalo se zejména o hornická bratrstva, jež zakládala podpůrné pokladny. Do těchto pokladen přispívali většinou horníci. Později se začaly přidávat i řemeslné cechy a tovaryšská bratrstva. Z pokladen byli podporováni nemocní a staří členové a jejich rodiny. „V roce 1854 došlo k uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech, čímž byl
položen
základ
pro
samostatné
hornické
sociální
pojištění,
které
existovalo
v Československu až do roku 1948.“16 Velkou roli v sociálním zabezpečení do 18. století hrála církev, která poskytovala přístřeší a almužnu chudině. V roce 1785 byla vrchnosti vydáním nařízení pro Království české uložena povinnost starat se o chudé a nemocné práce neschopné osoby. „Později byla povinnost pečovat o chudé přenesena na obce. V roce 1868 pak byla v českých zemích uzákoněna zásada, že péče se poskytuje pouze chudým s domovských právem“.17 Úroveň péče závisela na velikosti a bohatství obce a samozřejmě na počtu osob, o které se musela tímto způsobem postarat. Obce zřizovaly obecní pastoušky a chudobince, kde byly potřebným poskytovány základní služby, jakými byla nejnutnější strava a ubytování. V této době vznikají dělnické podpůrné spolky, které navázaly na tradici hornických bratrstev. Na území Rakouska-Uherska vznikaly spolkové nemocenské pokladny jako dobročinné spolky, jejichž cílem bylo zajištění dělníků v případě nemoci a nahradit tak opatření, která byla ukládána zákonodárcem podnikatelům. Jedním z opatření byl např. Dekret dvorské kanceláře z roku 1837, který ukládal živnostníkům platit za dělníky 4 týdny stravné v nemocnici.18 Dosud bylo zabezpečení dobrovolné. „Až novelou živnostenského řádu č. 39/1883 ř.z. byla uložena všem majitelům živnostenských podniků, kteří nenáleželi k žádnému společenstvu, povinnost zřídit závodní pokladnu nebo své dělníky k jiné již existující pokladně přihlásit. Současně byla společenstvům stanovena povinnost zřídit si nemocenskou pokladu nebo přistoupit k pokladně jiné, jejíž stanovy vyhovují“.19
16
TRÖSTER, P. a kolektiv Právo sociálního zabezpečení 5. vyd. Brno: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, s. 26 17 TRÖSTER, 2010, op. cit., s. 27 18 TRÖSTER, 2010, op. cit., s. 28 19 TRÖSTER, 2010, op. cit., s. 29
17
Pro vývoj sociálního pojištění byla velmi důležitá tzv. Bismarckova reforma – jednalo se o postupné uzákonění povinného nemocenského, úrazového a starobního a invalidního pojištění v Německu v letech1883 až 1889. V českých zemích bylo zavedeno povinné úrazové pojištění dělníků a od 1.8.1889 pak i povinné nemocenské pojištění dělníků. Nárok na dávky z těchto dvou pojištění měly pouze osoby pojištěné, pojištění se nevztahovalo na jejich rodinné příslušníky. V roce 1989 byl přijat zákon o bratrských pokladnách. Jak už bylo v úvodu řečeno, tyto 3 zákony zavedly v našich zemích povinné veřejnoprávní pojištění, do kterého přispívali pojištěnci i zaměstnavatelé.
3.2
Sociální pojištění v Československé republice od r. 1918 „Československá republika převzala právní předpisy ze sociální oblasti od Rakouska-
Uherska a postupně byly přijímány právní předpisy nové.“20 Nejvýznamnějším nově přijatým předpisem byl zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tímto zákonem byli pojištěni všichni zaměstnanci, pokud jejich pojištění zákon výslovně nevylučoval – takovými osobami byly státní zaměstnanci a soukromí úředníci, ale i zaměstnanci, kteří nastoupili do zaměstnání po 60. roku věku.21 Každý pojištěnec měl svůj průkaz a evidenční číslo. Všichni pojištěnci platili pojistné podle třídy, do které byli zařazeni na základě výše mzdy. Těchto tříd bylo původně deset. Pojištěnci ve své třídě platili jednotné pojistné, ale pobírali i stejný důchod. Polovinu pojistného hradil zaměstnanec a druhou půlku zaměstnavatel. Nemocenské pojištění bylo vypočteno ve výši 6 % středního denního výdělku.22Pojistné pro invalidní, starobní a nemocenské pojištění vybíraly nemocenské pojišťovny (dříve nemocenské pokladny), které podléhaly dozoru Ústřední sociální pojišťovny se sídlem v Praze (předchůdce dnešní České správy sociálního zabezpečení). Z nemocenského pojištění byla poskytována pomoc v nemoci, v mateřství a pohřebné; prováděly jej nemocenské pojišťovny. Za zmínku stojí informace, že už tento zákon zná 3denní karenční dobu, tzn. výplatu nemocenského až od 4. dne pracovní neschopnosti. Tento institut se do nemocenského pojištění vrátil od roku 2009, kdy nabyl účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Invalidní a starobní pojištění prováděla Ústřední sociální pojišťovna, byly z něj hrazeny důchody invalidní a starobní a dále vyrovnávací příplatky k těmto důchodům, vdovský, 20
TRÖSTER, 2010, op. cit., s. 30 TRÖSTER, 2010, op. cit., s. 31 22 § 159 odst. 1 zákona č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 21
18
vdovecký a sirotčí důchod a odbytné. Nárok na starobní důchod vznikl pojištěnci v 65 letech (věk byl stejný pro muže i ženy) za předpokladu, že uplynula čekací doba, kterou bylo 150 příspěvkových týdnů. Civilní zaměstnanci státu byli od r. 1925 pojištěni podle zákona č. 221/1925 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců. Pojištění spravoval Léčebný fond veřejných zaměstnanců se sídlem v Praze. V roce 1929 došlo zákonem č. 26/1929 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách k nové úpravě pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, která zavedla až 10 x vyšší nároky z pojištění. Pojištěnci se nově zařazovali do 11 tříd tzv. služného podle ročních služebních požitků, které se započítávali až do výše 42 000 Kč oproti předchozí úpravě do výše 9 000 Kč. Z těchto tříd byl rovněž počítán starobní důchod (renta), který činil 80% z příslušné třídy, maximálně tedy 27 600 Kč ročně. Změna byla i v době nápadu bezpodmínečného starobního důchodu – u mužů ze 70 let na 65 let, u žen z 65 let na 60 let. „Sociální pojištění v období první republiky bylo organizačně dosti roztříštěné, bylo diferencováno podle stavovské příslušnosti, preferování byli zejména státní zaměstnanci. I nadále existovala veřejná chudinská péče organizovaná především domovskými obcemi, které budovaly různá zařízení jako starobince, chudobince, sirotčince, útulky, obecní kuchyně atd. Ingerence státu byla v této oblasti mnohem výraznější, než tomu bylo do roku 1918, pesto však zde do značné míry přetrvával charitativní charakter.“23 V době okupace se sociální pojištění přizpůsobovalo politickým, hospodářským, sociálním a měnovým podmínkám, nedocházelo k žádným reformám nebo významný změnám, a už vůbec nedocházelo k zlepšením ve prospěch pojištěnců. „Po II. světové válce nebyly předpisy z doby okupace uznány za součást československého právního řádu. Zákonodárství I. republiky ze sociální oblasti bylo v zásadě přejato. Situace v sociální oblasti byla velmi komplikovaná zejména tím, že fondy sociálního pojištění byly buď zabaveny okupanty, nebo znehodnoceny válečným hospodářstvím. Základní zásady poválečného sociálního zákonodárství byly obsaženy v Košickém vládním programu.“24
3.3
Sociální zabezpečení živnostníků do r. 1948 Všechny výše uvedené právní předpisy se týkaly jen zaměstnanců, mohlo by se tedy
zdát, že sociální zabezpečení živnostníků, nebylo upraveno nebo že se živnostníci nechtěli pojištění účastnit. Pojištění živnostníků se zabýval zemský poslanec František Kratochvíl už 23
TRÖSTER, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Brno: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, s. 32 24 TRÖSTER, 2010, op. cit., s. 32
19
v roce 1907. Starší živnostníci v té době projevovali zájem o sociální zabezpečení, protože řemeslo je dokázalo zabezpečit v době, kdy jej vykonávali, ale už nezbývalo na úspory, z kterých by mohli čerpat ve stáří. Mladší řemeslnictvo se k otázce sociálního zabezpečení chovalo lhostejně.25 Mladší generace živnostníků neměla zájem přispívat do společného systému, proto zde vyvstala otázka, zda by pojištění živnostníků mělo být povinné nebo dobrovolné. V případě povinného (obligatorního) pojištění by všichni museli hradit pojistné a pak z něj zase všichni mohli čerpat nároky. Tím, že by do systému byli zapojeni všichni živnostníci, bylo by pojištění levnější. Dalším problém bylo i případné neplacení nebo jen částečné placení pojistného, tzn. výplata nároků na úkor těch, kteří hradili pojištění řádně v plné výši. Z tohoto důvodu byly v té době úvahy o dobrovolném pojištění, které by ale bylo nákladnější, protože se do něj nezapojí všichni. Ať už to jsou mladí živnostníci nebo starší nejchudší živnostníci s omezeným příjmem, kteří na dražší pojištění nemají dostatek prostředků. Jedinou možností pro živnostníky bylo pojištění u pojišťovacího fondu císaře Františka Josefa – k 31.12.1905 fond pojišťoval 5141 českých živnostníků.26 Ani po vzniku Československé republiky nebylo sociální pojištění živnostníků upraveno právním předpisem, přestože to bylo téma stále živé, o čemž svědčí i body týkající se živnostníků ve směrnici pro další činnost ministerstva sociální péče. Jedním z bodů je i nutnost vybudování pojištění živnostníků, pravděpodobně jen nucené pojištění starobní, případně invalidní. Dalším bodem bylo doporučení jediné průměrné sazby pojistného.27 V zemědělství byly zvykem tzv. výměnky. Hospodář, který přebíral statek po svém předchůdci odcházejícím na odpočinek (vejminek), se zavázal, že bude odstupujícímu hospodáři doživotně zaručovat ubytování a naturální dávky nebo služby. Novým hospodářem byl většinou dědic, syn původního hospodáře. Na institut výměnku byly názory různé. Část zemědělců volala po důsledném provedení starobního pojištění zemědělců, jiní byly pro zachování výměnku jako doplňkové formy k malé starobní rentě.28 V roce 1925 byl přijat zákon č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. Zákon ale nikdy nenabyl účinnosti. Pojištění měla provádět
25
KRATOCHVÍL, F. O pojišťování živnostníků. 1. vyd. Praha: Rolnická tiskárna a nakladatelství v Praze, 1907, s. 8 26 KRATOCHVÍL, 1907, op. cit. , s. 13 - 14 27 LUKÁŠ, J. Úvod do československého sociálního pojištění. 1. vyd. Praha – Karlín: Sociální služba. 1922, s.16 28 ŠTERN, E.. Současné otázky sociálního pojištění. 1. vyd. Praha – Karlín: Sociální služba, 1926, s. 150 151
20
Pojišťovna osob samostatných se sídlem v Praze.29Tímto zákonem měly být povinně pojištěny všechny samostatně výdělečné osoby, včetně osob samostatně se zabývajících zpracováním půdy. Z pojištění se měly poskytovat důchody invalidní a starobní, k nim ještě příplatky vychovávací, dále důchod vdovský, vdovecký, sirotčí a odbytné.30 Pojistné se mělo platit za dobu, po kterou trvalo pojištění a současně pokud by nenastal pojistný případ v osobě pojištěnce,31 a to ve výši 22 Kč měsíčně32. „Pojištění osob samostatně hospodařících bude se vztahovat na 646 000 samostatných zemědělců a 499 000 osob samostatně výdělečně činných v průmyslu, živnostech a obchodu.“33 Přestože o nemocenské pojištění byl zejména mezi osobami samostatně hospodařícími také zájem, nebylo zákonem upraveno vůbec.
29
§ 11 odst. 1 zákona č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 30 § 51 1 zákona č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáříIn: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 31 § 86 zákona č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 32 § 85 odst. 3 zákona č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 33 ŠTERN, 1926, op. cit., s. 154
21
4
4.1
Sociální zabezpečení OSVČ od 1.10.1948 do 30.4.1990
Období 1.10.1948 – 31.12.1956 V již zmiňovaném Košickém vládním programu jeden bod zněl: „Vláda se bude starat,
aby všichni pracující byli zabezpečení pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, mateřství, invalidity, staroby a úmrtí, a tato péče bude postupně rozšířena i na osoby samostatně výdělečně činné, pokud nemají jiných existenčních možností.“34 I proto byl přijat zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, který od 1.10.1948 zrušil všechny předpisy upravující veřejnoprávní nemocenské, důchodové a úrazové pojištění. Vztahoval se prakticky na všechny občany Československa. Smyslem národního pojištění bylo primárně poskytovat věcné dávky, tzn. ochrana a upevnění zdraví pojištěnců a jejich rodinných příslušníků všemi dostupnými prostředky, které má lékařská věda k dispozici, až druhotné bylo poskytování peněžitých dávek,35např. je-li poskytována ústavní péče, není již pojištěnci vypláceno nemocenské. „Postupně byl opouštěn pojišťovací princip a byly přijímány nové předpisy, které vycházely ze sovětských zkušeností“.36 § 4 zákona 99/1948 Sb. vymezuje OSVČ, jsou jimi podnikatelé, kteří jsou na území Československa činní na vlastní vrub, zejména zemědělci, živnostníci a provozovatelé svobodných povolání.37 V § 5 jsou vymezeni spolupracující členové rodiny. Vyměřovacím základem OSVČ pro dávky a pojistné s výjimkou zemědělců je příjem, stanovený příslušnou mzdovou vyhláškou pro zaměstnance tak odborně kvalifikovaného, že může zastupovati podnikatele ve vedení podniku, zvýšený o jednu čtvrtinu, nejméně však příjem nejlépe placeného zaměstnance podniku zvýšený o jednu čtvrtinu.38 Vyměřovací základ zemědělců stanoví ministerstvo sociální péče se zřetelem na rozlohu pozemků, výrobní oblast, bonitu a kulturu půdy a způsob hospodaření. Do výměry zemědělského podniku, rozhodné pro stanovení vyměřovacího základu, se započítává 34
Pracovní pětka Program – KRÁLÍK, J., NĚMEC, B., PAIGER, B., POVOLNÝ, D., ŠEMBERA, R. Program vlády Národní fronty Čechů a Slováků v obrazech. 1. vyd. Praha: Svět v obrazech, s. r.o., 1945, s. 34 [cit. 27.2.2014+. Dostupné z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/kosicky-vladni-program-v-obrazech/ 35 NEUMANN F. a kol. Národní pojištění – sociální zabezpečení. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Cíl., 1948, s. 18 36 TRÖSTER, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Brno: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, s. 33 37 § 4 odst. 1 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 38 § 20 odst. 2 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+.
22
obhospodařovaná půda vlastní, půda spolupracujících členů rodiny a rodinných příslušníků i půda pachtovaná. U zemědělských spolupodnikatelů se vyměřovací základ určí podle poměru jejich podílů.39 Pojistné se stanovilo procentní sazbou z vyměřovacího základu.40Minimální vyměřovací základ činil 6 000 Kč41 a maximální vyměřovací základ činil 120 000 Kč, byl-li součet vyměřovacích základů z několika činností vyšší, mohl pojištěnec do 31.3. následujícího roku zažádat o vrácení přeplatku pojistného zaplaceného nad rámec maximálního vyměřovacího základu.42Institut maximálního vyměřovacího základu a s tím související vracení přeplatků se do našeho právního řádu vrátil v roce 2009. OSVČ měla nárok na nemocenské až od 43. dne pracovní neschopnosti, pokud však pro nemoc zastavila provoz svého podniku, poskytlo se nemocenské již od prvního dne neschopnosti tak, jako zaměstnanci. Nemocenské bylo vypláceno maximálně 365 dní. Zákonem 99/1948 Sb. došlo k zavedení porodného, které činí 2 500 Kč na jedno dítě. Současně měla pojištěnka nárok na peněžitou pomoc v mateřství v délce maximálně 6 týdnů před a 6 týdnů po porodu. Z národního důchodového pojištění měli všichni pojištěnci za určitých podmínek nárok na důchody: starobní, invalidní (i manželky), vdovský, sirotčí, důchod družky a výbavné. Například nárok na starobní důchod vznikl pojištěnci po 65. roce věku nebo v 60 letech, pokud byl předtím ale 20 let pojištěn. Výše všech důchodů sestávala ze základní části vždy ve výši 8 400 Kč a dále z částky zvyšovací, kterou bylo určité procento průměrného ročního výdělku.43 Novinkou byl sociální důchod, který byl přiznán potřebné osobě starší 65 let nebo osobě invalidní. Sociální důchod pobíraly i osoby, které vykazovaly výdělečnou činnost, ale nevztahovalo se na ně pojištění nebo v minulosti nesplnily všechny podmínky. Sociální důchod byl poskytován ve výši 8 400 Kč, pokud měla osoba ještě jiný příjem, důchod se o něj snižoval.44 Vzhledem k tomu, že asi 40 % národa (tzv. živnostníci, zemědělci a příslušníci svobodných povolání) neměla do této doby sociální pojištění, musely dle mého názoru sociální důchody značně zatížit ekonomiku Československé republiky. 39
§ 20 odst. 3 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014]. 40 § 117 odst. 1 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 41 § 20 odst. 5 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 42 § 20 odst. 6 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 43 NEUMANN F. a kol. Národní pojištění – sociální zabezpečení. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Cíl., 1948, s. 49. 44 NEUMANN, 1948, op. cit., s. 51.
23
OSVČ se ze sociálních výhod netěšily dlouho. Po komunistickém puči v únoru 1948 začala etapa 12 let taktické likvidace živnostnictva jako nepřátelské vykořisťovatelské třídy v Československu a přeměna samostatného a odpovědného podnikatele v závislého a kontrolovaného zaměstnance.45 Likvidace se týkala i soukromě hospodařících zemědělců, kteří byli násilně, s výhružkami a perzekucemi přeřazováni do JZD. Do roku 1953 se komunistům podařilo převést do komunálních, státních a družstevních podniků větší část podnikatelů. Národní výbory zakládaly komunální podniky, které měly sloužit místním potřebám. Prakticky bylo ale nutné nahradit soukromé živnostenské a řemeslné podnikání.46Komunální podnik odkupoval od živnostníka všechny zásoby za nákupní ceny (peníze ale živnostník obdržel ve splátkách), prostory si od živnostníka pronajal. Živnostník mohl do komunálního podniku nastoupit jako zaměstnanec za mzdu.47 Mnohé komunální podniky nevedly ani účetnictví, protože jim chyběly účetní. Vznikal tak prostor pro falšování údajů, docházelo k chybným fakturacím, pracovalo se bez kontrol, někde dokonce chyběly i roční účetní uzávěrky.48 Proto v roce 1953 došlo k reorganizaci komunálních podniků, některé byly i zrušeny. Likvidace živnostníků probíhala krácením dodávek materiálu, obchodníkům nebylo dodáváno zboží vůbec nebo jen v omezeném množství. Proto část těchto osob živnosti sama zavřela, což způsobilo značné potíže v zásobování obyvatelstva a přístupu ke službám. „Státní orgány začaly regulovat počet pracovníků v obchodech, a to jednak zákazem zaměstnávat zde mladé a fyzicky zdatné muže, jednak odčerpáváním pracovních sil, jež byly nuceny přecházet do průmyslu.“49 Došlo tak k situaci, kdy v obchodech zůstali muži nad 65 let nebo ženy. Přestárlým a invalidním živnostníkům bylo povoleno podnikat tzv. na dožití. Proti živnostníkům, kteří do této doby ještě vydrželi podnikat, byla v roce 1952 namířena berní reforma, která zavedla novou živnostenskou daň (při ročním příjmu nad 500 000 Kč činila až 95 %), nový zákon o dani z příjmů obyvatelstva zvýšil daně živnostníků o polovinu – následkem toho byla další vlna skládání živností.50 Důsledkem socializace živností byla zejména devastace řemesla a zánik řemesel vyžadující velkou odbornost. „Nelze pochybovat o tom, že likvidace soukromého malovýrobního sektoru přispěla k celkovému poklesu ekonomiky, neboť státní ani družstevní sektor nebyl tak efektivní jako privátní. Socializace živností přinesla také hrubý zásah do práv občanů – šlo
45
MAREK, P. České živnostnictvo 1945 -1960. Likvidace živnostníků, řemeslníků a obchodníků v českých zemích. 1. vyd. Brno: Doplněk. 2006. s. 114 46 MAREK, 2006, op. cit., s. 123 47 MAREK, 2006, op. cit., s. 152 48 MAREK, 2006, op. cit., s. 178 49 MAREK, 2006, op. cit., s. 139 50 MAREK, 2006, op. cit., s. 173
24
především o omezení práv soukromého vlastnictví a ztrátu svobodné občanské volby – výrazně zasáhla do sociálního postavení lidí a zapříčinila pokles odbornosti a vzdělanosti živnostníků.“51 V letech 1953 – 1957 došlo ke krizi ve službách, proto byly žádosti o nové živnosti kladně vyřizovány. Zájem byl převážně o švadleny, instalatéry, malíře, pokrývače, zedníky, mandlování prádla. V této době se v uvedených činnostech na našem území rozmohlo podnikání bez povolení, tzv. fušerství. Fušeři pracovali rychle a za nízké ceny na zakázku pro občany, ale i pro socialistické podniky. Státní orgány o fušerství věděly a vědomě je připouštěly. 52 Ne však dlouho, v březnu 1956 bylo vydáno nařízení pro zpřísnění postupu proti fušerům. V polovině roku 1957 byl vydán zákaz povolování nových živností a prodlužování platnosti stávajících. Nová živnost mohla vzniknout jen ve sféře služeb na vesnici za podmínky, že potřebu nemohl uspokojit socialistický sektor, výjimka mohla být udělena přestárlým a invalidům (pokud pracovali sami).53Nakonec se začleňování nevyhnulo ani těmto živnostníkům, v roce 1957 byli umisťováni do nově zřizovaných tzv. drobných provozoven místních (městských) národních výborů, které měly zajišťovat drobné opravy a služby pro obyvatelstvo. Záměrně zde v začátcích činnosti drobných provozoven mohly pracovat jen osoby nad 65 let nebo invalidé. „Počet soukromých živností poklesl v roce 1960 na 1,7 % počtu z roku 1948, tj. bylo likvidováno 98,3 % soukromé a řemeslné výroby.54 V roce 1960 zbylo v soukromých živnostech asi 6 600 pracovníků.“55 Ve sféře sociálního pojištění docházelo samozřejmě také k opatřením proti živnostníkům. Zákonem č. 269/1949 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o národním pojištění, došlo k odložení nemocenského pojištění OSVČ na neurčito a omezení dávek pro OSVČ a spolupracující osoby v případě, že neměli zaplacené pojistné. V roce 1950 bylo znárodněno zdravotnictví, následně došlo ke dvěma reformám sociálního zabezpečení.
4.2
Období 1.1.1957 – 30.4.1990 V době první reformy byl přijat zákon 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění
zaměstnanců, který byl zrušen až k 31.12.2008 novým zákonem o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb. Dalším stěžejním zákonem byl zákon č. 55/1956 Sb. o sociálním zabezpečení, který nahradil důchodové pojištění dosud upravené zákonem č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné byly na základě vládních nařízení pojištěny pouze 51
MAREK, 2006, op. cit., s. 181 MAREK, 2006, op. cit., s. 182 - 183 53 MAREK, 2006, op. cit., s. 189 54 MAREK, 2006, op. cit., s. 189 55 MAREK, 2006, op. cit., s. 195 52
25
na stáří, invaliditu a proti ztrátě živitele. V roce 1964, kdy probíhala druhá reforma, byly přijaty zákony 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení a zákon 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. „V důsledku slabé efektivnosti hospodářství a nepříliš příznivého ekonomického vývoje došlo ke zhoršení úrovně důchodového zabezpečení.“56 V této době byly na území naší republiky 3 skupiny „podnikatelů“ – osoby samostatně hospodařící, umělci a pracovníci činní na povolení národních výborů.
4.2.1 Osoby samostatně hospodařící Za osoby samostatně hospodařící byly dle vládního nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, považovány zejména jednotlivě hospodařící rolníci, živnostníci a soukromí učitelé.57 Tyto osoby podléhaly povinnému sociálnímu pojištění od 1.10.1948 až do 30.4.1990. Povinně byly pojištěny i spolupracující osoby, těmi mohli být: děti, sourozenci, rodiče, tchán, tchyně, zeť a ovdovělá snacha nebo družka. Manželka osoby jednotně hospodařícího rolníka byla z pojištění vyňata, neměla možnost se z této činnosti pojistit, a to ani dobrovolně. Z tohoto titulu mohla být až od 1.1.1969 pojištěna manželka hospodařícího rolníka. Pojištění hospodařícího rolníka vzniklo dnem, od kterého byla osobně výdělečně činná na vlastní vrub za podmínek, že hospodařil na zemědělské půdě o výměře alespoň 0,4 ha a příjem z této činnosti byl jeho jediným nebo převážným příjmem. Rozhodující pro pojištění bylo podání přihlášky, a to i dodatečně. O pojištění rozhodoval Okresní národní výbor (ONV) příslušný podle místa trvalého bydliště rolníka. Pojistné muselo být zaplaceno za celou dobu pojištění, jinak nebyla tato doba zohledněna do výpočtu důchodu. Z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících se poskytovaly důchody starobní, invalidní, vdovské (vdovecké) a sirotčí a dále dávky při pracovním úrazu, výchovné, zvýšení důchodu pro bezmocnost a zabezpečení důchodů v nemoci.58
56
TRÖSTER, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Brno: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, s. 33 57 § 19 odst. 2 nařízení vlády č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 58 §20 zákona č. 56/1956 Sb. o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014].
26
Nemocenskému pojištění osoby samostatně hospodařící a jejich rodiny vůbec nepodléhaly. Až od 1.1.1957 se dětem hospodařících rolníků začalo poskytovat bezplatné ošetřování v nemocnici.59 Pojistné hradily osoby samostatně hospodařící odboru sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru do 15. dne následujícího měsíce, od 16. dne se v případě nezaplacení počítalo penále ve výši 0,01 % dlužné částky za každý den prodlení.60 Sazby pojistného byly určeny § 30 odst. 1 nařízení vlády 56/1956 Sb. Roční vyměřovací základ hospodařících rolníků byl stanoven vyhláškou státního úřadu sociálního zabezpečení č. 67/1957 Ú.L. v rozsahu 25 stupňů v závislosti na oblasti (řepařská, obilnářská, bramborářská a pastvinářská) a počtu hektarů. Nejnižším vyměřovacím základem bylo 1 200 Kčs, nejvyšším pak 24 000 Kčs.61 Stejná vyhláška upravovala i vyměřovací základy osob samostatně hospodařících, byla-li činnost vykonáváme pouze osobou hospodařící, činil vyměřovací základ 800 Kčs měsíčně, pokud měla tato osoba spolupracovníka, byl vyměřovací základ stanoven ve výši 1 100 Kč. Od 1.1.1976 upravoval důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a zabezpečení matky a dítěte jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících § 7 a § 172 zákona č. 121/1975 Sb., zákon o sociálním zabezpečení a §§ 98 – 117 vyhlášky č. 128/1975 Sb. Od 1.10.1988 byla účast na zabezpečení těchto osob upravena zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a vyhláškou č. 149/1988 Sb., na základě kterých došlo k poměrně velkým změnám. Od 1.10.1988 byly zrušeny vyměřovací základy a bylo zavedeno jednotné pojistné ve výši 50 Kč měsíčně62 pro všechny osoby samostatně hospodařící, a to i při zpětném doplácení pojistného. Nebylo už vyměřováno penále za pozdní úhrady. Nově mohly být k pojištění přihlašovány osoby spolupracující pouze k osobám hospodařících rolníků. Pojištění stávajících spolupracujících zůstalo zachováno, nerušilo se. Podmínkou nároku na starobní důchod bylo u těchto osob dosažení věku 65 let a doba pojištění nejméně 15 let. Na invalidní důchod má nárok osoba hospodařící, pokud je uznána invalidní a získala potřebnou dobu pojištění. Výše důchodů je závislá na době pojištění – při 15 59
§ 29 nařízení vlády č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 60 § 21 odst. 1 a 2 vyhlášky státního úřadu sociálního zabezpečení č. 67/1957 Ú.l. ve znění xxx. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 61 § 5 vyhlášky státního úřadu sociálního zabezpečení č. 67/1957 Ú.l. ve znění xxx. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 62 § 87 odst. 1 vyhlášky 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+.
27
letech pojištění nebo kratší době pojištění činí důchod 550 Kčs měsíčně, při více než 15 letech pojištění činí 630 Kčs měsíčně.63 „Průměrný starobní důchod přiznaný v roce 1989 činil 1 994 Kčs, družstevníkovi 1 866 Kčs a soukromému rolníku 578 Kčs.“64 Nově bylo z pojištění osob samostatně hospodařících vypláceno pohřebné.
4.2.2 Umělci Umělci byli rovněž od 1.10.1948 povinně pojištěni podle zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. Přihlášku podávali u okresního národního výboru podle místa svého trvalého bydliště. Pro vznik pojištění bylo nutné vyjádření organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců, že umělec vykovával svou činnost jako povolání tvořící trvalý a hlavní zdroj příjmu, ale ne v pracovním poměru. Další podmínky pro vznik pojištění: umělec nebyl účasten důchodového zabezpečení z jiného důvodu a nepožíval starobní nebo invalidní důchod, důchod za výsluhu let ani osobní důchod. Povinné zabezpečení umělce vznikalo dnem, kterým podle vyjádření spolupůsobící organizace začal umělec soustavně vykonávat svou uměleckou činnost a zanikalo dnem, kterým podle vyjádření této organizace uvedená činnost skončila. Spolupůsobícími organizacemi byly např. PRAGOKONCERT, Cirkusy a varieté atd. Pouze potvrzení spolupůsobících organizací mají v důchodovém pojištění umělců právní váhu, k jiným potvrzením nelze ani v současné době přihlížet.65 V období od 1.10.1948 do 31.12.1968 byly pro účely placení pojistného rozděleni do 6 měsíčních příjmových stupňů. Pojistné činilo 10 % z určitého příjmové stupně a pro budoucí započtení této doby na důchod, bylo nutné pojistné skutečně uhradit. Od 1.1.1769 bylo vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV) č. 179/1968 Sb. zrušena povinnost placení pojistného a nově jsou za umělce pro účely sociálního pojištění považováni i novináři (pokud nejsou v pracovním poměru). Doba účasti na pojištění umělců se do 31.12.1975 hodnotila podle ustanovení § 59 a následující vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení č. 101/1964 sb. Od 1.10.1988 se rozšířil okruh umělců pro potřeby zabezpečení, novými umělci jsou např. scénáristé a režiséři, zase za předpokladu, že činnost nevykonávají v pracovním poměru -
63
§ 92 odst. 1 vyhlášky 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 27. 2. 2014+. 64 TOMKOVÁ, M. Sociální zabezpečení. In: Bobek, M. et al. (eds) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita, 2009, s. 722 *cit. 28.2.2014]. ISBN 978-80-210-4844-7. Dostupné z: http://www.komunistickepravo.cz 65 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14.5.2008, sp. zn. 3 Ads 31/2008 – 48. Nejvyšší soud [online]. *cit. 27.2.2014+. Dostupné z: http://www.nssoud.cz.
28
opět je zde nutné vyjádření spolupůsobící organizace. Další podmínkou pro zabezpečení umělců je příjem z umělecké činnosti vyšší než 12 000 Kčs za uplynulý rok (zrušily se příjmové stupně pro nemocenské i důchodové pojištění). Příjem z umělecké činnosti je hrubý příjem (po odečtení režijních nákladů), jestliže podléhá dani z literární a umělecké činnosti. Zabezpečení vznikne i umělci, který nedosáhl stanoveného příjmu z důvodu nemoci, péči o dítě do 3 let věku, byl na lázeňské péči nebo vykonával službu v zbrojených silách. Pokud nedosáhl umělec příjmu 12 000 Kčs z umělecké činnosti, byl pro tento rok vyňat z pojištění a podléhal zabezpečení ze souběžně vykonávané činnosti. Z nemocenského pojištění umělců se poskytovalo nemocenské (za kalendářní dny; od 1. dne pracovní neschopnosti), peněžitá pomoc v mateřství, lázeňská péče, podpora při narození dítěte, přídavky na děti a pohřebné. Od 1.5.1990 se umělci považují za osoby samostatně výdělečně činné. Nařízením vlády č. 257/1990 Sb., bylo těmto OSVČ sníženo pojistné v období od 1.7. do 31.12.1990 na 5 % z přihlášeného vyměřovacího základu, v letech 1991 a 1992 na 10 %.66Od roku 1993 podléhají umělci pojištění a všem povinnostem tak, jako všechny ostatní OSVČ.
4.2.3 Pracovníci činní na povolení národních výborů Zákonodárce se rozhodl zapojit do pracovního procesu ženy v domácnosti, kterým péče o děti nedovolovala zařadit se do pracovního poměru, dále důchodce a občany se změněnou pracovní schopností, kterým totéž nedovoloval vyšší věk nebo zdravotní stav. Proto byly přijaty zákonem 20/1965n Sb., zásady pro poskytování některých služeb a oprav občany na základě povolení národního výboru. Na základě čl. 2 těchto zásad bylo možné povolení udělit k poskytování drobným řemeslným pracím a opravám, případně k drobné doplňkové výrobě z místních zdrojů.67 Tyto služby mohli vykonávat na základě povolení místního národního výboru ženy z domácností, důchodci, osoby se změněnou pracovní schopností a pracovníci vedle svého hlavního zaměstnání za předpokladu, že dovršili 18. rok věku a prokáží potřebnou kvalifikaci.68
66
§ 1 nařízení vlády č. 257/1990 Sb., o přechodném snížení výše pojistného na sociální zabezpečení pro osoby vykonávající uměleckou činnost. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 28. 2. 2014]. 67 Čl. 2 odst. 2 zákona č. 20/1965 Sb., zásady pro poskytování některých služeb a oprav občany na základě povolení národního výboru schválené usnesením vlády. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 28. 2. 2014+. 68 Čl. 3 odst. 1 zákona č. 20/1965 Sb., zásady pro poskytování některých služeb a oprav občany na základě povolení národního výboru schválené usnesením vlády. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 28. 2. 2014+.
29
Podrobně je důchodové zabezpečení těchto občanů upraveno v § 13 vyhlášky Státního úřadu sociálního zabezpečení, Ústřední rady odborů a ministerstva zdravotnictví č. 21/1965 Sb. „Občané činní při poskytování služeb a oprav na základě povolení národního výboru jsou zabezpečeni jen důchodově, a to tehdy, nejsou-li zabezpečeni již z důvodu jiné činnosti, nepobírají-li starobní nebo invalidní důchod a jsou-li povinni platit daň z příjmů obyvatelstva v paušální částce odpovídající rovněž tak příjmu nejméně 400 Kčs měsíčně, resp. daň ze mzdy.“69 Z důchodového pojištění byla poskytována podpora při narození dítěte, přídavky na děti a důchodové nároky.70Pro výměru dávky důchodového zabezpečení se za průměrný měsíční výdělek považuje maximálně částka 1 200 Kč, nejde-li o občana se změněnou pracovní schopností.71 Zásady č. 20/1965 Sb. byly zrušeny nařízením vlády 154/1982 sb., o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru, které nabylo účinnosti dnem 1.1.1983. Osobní rozsah podle tohoto nařízení vlády je stejný jako do konce roku 1982. Národní výbor, v jehož území měly být služby poskytovány, mohl udělit povolení i jinému občanovi, pokud jím poskytované služby jsou v daném místě nedostatkové72 a nelze je zajistit socialistickou organizací. Povolení bylo možné udělit na dobu určitou i neurčitou na: řemeslnické práce včetně údržby domovního majetku (např. opravy jízdních kol, šicích strojů, čalounické, sklenářské práce atd.), zakázkové zhotovování včetně oprav (např. oděvů, lůžkovin a záclon, deštníků, obuvi atd.), osobní služby (holičské, kadeřnické a opatrovnické), úklidové služby (např. mandlování prádla), služby nosičů, kopáčské práce, provozování přívozu atd. Občan mohl poskytovat služby za pomoci nejvýše pěti rodinných příslušníků, které musel vyjmenovat v žádosti o povolení. Občané činní na základě povolení MNV platili daň z příjmu obyvatelstva, pokud její roční hrubé příjmy přesáhly částku 6 000 Kč. Od příjmů se odečetly režijní výdaje ve výši 20 % příjmů, pokud občan neprokázal výdaje vyšší skutečné výdaje. Příjem do 6 000 Kčs byl od daně osvobozen. Daňové přiznání podával občan u MNV. 69
ŠTĚPÁN, A., KRAIČOVIČ, Š. Odchylné úpravy nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. 2. vyd. Praha: MÍR 1, 1976, s. 95. 70 § 13 odst. 1 vyhlášky č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemocenském pojištění a preventivní a léčebné péči některých občanů činných při poskytování služeb, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 28. 2. 2014+. 71 § 13 odst. 2 vyhlášky č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemocenském pojištění a preventivní a léčebné péči některých občanů činných při poskytování služeb, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 28. 2. 2014+. 72 § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 154/1982 Sb. o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 28. 2. 2014+.
30
Podmínky účasti na zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte a důchodovém zabezpečení tohoto občana vzniklo nejdříve dnem, v němž podle povolení MNV mohl začít vykonávat tuto činnost a zaniklo dnem, jímž končila platnost povolení. Občan byl účasten sociálního zabezpečení, pokud již nebyl účasten z jiné činnosti nebo nebyl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu a měl-li v předchozím roce příjmy z této činnosti vyšší než 6 000 Kčs. Členové rodiny, kteří se souhlasem MNV mohli pomáhat při poskytování služeb, nepodléhali z této činnosti sociálnímu zabezpečení. Z nemocenského pojištění občanů poskytujících služby byly poskytovány nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při narození dítěte, přídavky na děti, lázeňská péče a pohřebné. Nenáležel vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a podpora při ošetřování člena rodiny. Od 1.1.1984 vedly evidenci důchodového pojištění těchto občanů dle vyhlášky č. 141/1983 Sb. odbory sociálních věcí a zdravotnictví okresních národních výborů, o povolení nebo zrušení i nadále rozhodovaly místní národní výbory. Občané byli povinni platit pojistné, pokud příjem z výdělečné činnosti podléhal dani z příjmu obyvatelstva, tzn. činil alespoň 6 001 Kčs. Dosavadní pojištění skončilo dnem 30.4.1990, od následujícího dne vznikla občanovi činnému na základě povolení národního výboru povinnost přihlásit se k sociálnímu zabezpečení OSVČ a platit pojistné.
31
5
Sociální zabezpečení OSVČ od 1.5.1990 Institut osoba samostatně výdělečně činná vznikl 1.5.1990 účinností vyhlášky č.
123/1990 Sb., která změnila a doplnila vyhlášku č. 149/1988, která dosud upravovala pojištění osob hospodařících, které nebyly v pracovním poměru. OSVČ mohly získat oprávnění k podnikání na základě zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. Podmínkou k získání oprávnění bylo podání žádosti osobou způsobilou k právním úkonům, bezúhonnou a odborně kvalifikovanou (vyžaduje-li to povaha podnikání). Žadatel musel být starší 18 let. Pokud splňoval všechny předepsané podmínky, příslušný orgán jej zaregistroval a vydal osvědčení o registraci (předchůdce dnešního živnostenského oprávnění). Stejně se registrovali i samostatně hospodařící rolníci. Jednotlivě hospodařící rolník, který vykonával činnost již před účinností tohoto zákona, se od této doby považoval za samostatně hospodařícího rolníka, a to bez podání žádosti o registraci k obecnímu úřadu. Samostatně hospodařící rolník provozuje zemědělskou výrobu vlastním jménem, na vlastní účet a odpovědnost.73 Od 1.1.1992 nabyl účinnosti zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), který byl dosud 105 x novelizován. Živnostenský zákon upravil podmínky živnostenského podnikání, v § 2 definoval živnost, kterou je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.74Následující paragraf obsahuje taxativní výčet činností, které živností nejsou. Živnosti byly rozděleny na živnosti ohlašovací, na které byl vystaven živnostenský list (např. krejčovské práce, obchod, kadeřnictví), a živnosti koncesované, na ně byla vydávána koncesní listina (např. doprava, činnost pyrotechnika, výroba lihu) Na základě zákona č. 570/1991 Sb., zákon o živnostenských úřadech, vznikly obecní a krajské živnostenské úřady a Živnostenský úřad České republiky, které převzaly činnost národních výborů v činnosti živností. Sociální zabezpečení všech civilních osob v současné době zajišťuje Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), která zaštiťuje okresní správy sociálního zabezpečení, na území Prahy pražské správy sociálního zabezpečení a od 1.1.2010 na území Brna Městskou správu sociálního zabezpečení Brno. ČSSZ vznikla dne 1.9.1990 zákonem 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, sloučením Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění 73
§ 12a odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 3. 2. 2014+. 74 § 2 zákona č. 455/1991 Sb., zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 4. 3. 2014+.
32
Svazu českých a moravských výrobních družstev. ČSSZ je poměrně velkou a významnou finanční institucí s celkovým objemem příjmů a výdajů více než 500 miliard Kč ročně a spravuje záležitosti více než 7 milionu pojištěnců. Prostřednictvím této instituce dochází každý měsíc k výplatám více než 3,5 milionů důchodů měsíčně a 200 tisíc dávek z nemocenského pojištění. Příjmy ČSSZ jsou zhruba třetinovým příjmem státního rozpočtu České republiky.75 Sociální zabezpečení policistů, hasičů a ostatních příslušníků bezpečnostních sborů provádí na základě § 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Odbor sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra.
5.1
Přihlášení a odhlášení OSVČ OSVČ měla na základě zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., o změnách
v působnosti orgánů České republiky o sociálním zabezpečení povinnost oznámit zahájení samostatné výdělečné činnosti do 8 dnů od jejího zahájení. Od účinnosti ZDP 1.1.1995 se lhůta pro oznámení prodloužila, nyní musí OSVČ tuto povinnost splnit do 8. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy byla samostatná výdělečná činnost zahájena. Přihlášení OSVČ bylo vždy možné podat pouze na předepsaném tiskopisu přihlášky, jehož vzhled se samozřejmě od r. 1990 měnil. Ty nejdůležitější údaje ale zůstávají stejné: jméno a příjmení OSVČ, rodné číslo, bydliště, datum, od kdy je oprávněna činnost vykonávat, podpis (vč. data vyhotovení) a zejména datum zahájení samostatné výdělečné činnosti. Přihláškou OSVČ oznamuje zahájení podnikatelské činnosti, ale současně se i přihlašuje k účasti na důchodovém (do r. 1994 sociálním) pojištění. Přihlášku v r. 1990 podávali OSVČ (vč. zemědělců) podnikající na základě registrace, umělci, společníci veřejných obchodních společností a společností s ručením omezeným a sportovci. Sportovci neměli a nemají žádné oprávnění k podnikání, toto je pro účely sociálního pojištění nahrazeno jejich prohlášením o výkonu sportovní činnosti. Do 31.12.2009 byl podmínkou soustavný výkonu sportovní činnosti. Za spolupracující osoby podávala přihlášku vždy OSVČ. Přihlášku neměly do konce roku 1992 povinnost podat OSVČ, které vykonávaly SVČ v tak malém rozsahu, že příjem z ní nedosáhl částky 4 800 Kčs ročně (resp. 400 Kčs měsíčně), dále OSVČ – poživatelé starobního nebo invalidního důchodu nebo OSVČ účastné nemocenského a důchodového zabezpečení z jiného důvodu (např. zaměstnání). Po 1.1.1993 měly povinnost podat přihlášku k pojištění i OSVČ, které zahájily SVČ před 1.10.1992 a byly nemocensky pojištěny z jiného důvodu (např. zaměstnanci, poživatelé důchodů) a současně jejich příjem ze SVČ za rok 1992 byl vyšší než 26 400 Kč (nebo 2 200 Kč za každý měsíc SVČ). 75
ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. 80 let sociálního zabezpečení [online]. Praha, 2004 [cit. 28.2.2014+. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/informacni-materialy/publikace.htm.
33
Osobní rozsah k přihlášení se od 1.1.1994 rozšířil o občany vykonávající nezávislé povolání, které není živností ani podnikáním (např. činnost advokátů, tlumočníků, daňových poradců). Od roku 1996 je možné pouze oznámit zahájení samostatné výdělečné činnosti tiskopisem s aktuálním názvem „Oznámení o zahájení (opětovném zahájení) samostatné výdělečné činnosti“. Tento tiskopis podávaly převážně osoby, které chtěly být považovány za tzv. OSVČ vedlejší, tzn., že samostatná výdělečná činnost (dále SVČ) je jejich vedlejší činností. ZDP v § 9 odst. 6 ZDP taxativně vymezuje OSVČ, které mohou vykonávat vedlejší SVČ: zaměstnanci, poživatelé starobního nebo invalidního důchodu (jakéhokoli stupně invalidity), rodičovského příspěvku, peněžité pomoci v mateřství (dále PPM) nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu (pokud není nárok na PPM), osoby pečující o osobu závislou, nezaopatřené děti do 26 let věku a osoby vykonávající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky (ne vojáci z povolání). V současné době tímto tiskopisem oznamují všechny OSVČ zahájení SVČ. OSVČ, která svou SVČ ukončila, je povinna datum ukončení do 8 dnů od této skutečnosti oznámit příslušné OSSZ. Do 31.12.1995 bylo možné oznámení o ukončení SVČ podat pouze na předepsaném tiskopisu odhlášky. I zde platí, že tuto povinnost za spolupracující osobu vykonávala OSVČ. Od roku následujícího stačilo ukončení SVČ oznámit písemně, tedy volnou formou bez předepsané tiskopisu. Od účinnosti ZDP odhlášku podává spolupracující osoba sama a to nejpozději ke dni, kdy činnost ukončila OSVČ, se kterou spolupracovala. Povinným údajem přihlášky nebo odhlášky spolupracující osoby musí být navíc vždy jméno, příjmení, ročné číslo a trvalý pobyt osoby samostatně výdělečně činné, s kterou byla spolupráce vykonávána.
5.2
Účast na pojištění OSVČ V letech 1990 a 1992 byly sociálního pojištění OSVČ účastny osoby s povinnou
přihláškou, tzn. osoby s příjmem ze SVČ vyšším než 400 Kčs/měs. a osoby, které nebyly zaměstnané nebo nepobíraly důchod. Od roku 1993 se účast na pojištění odvíjela od příjmů ze SVČ. Příjmy OSVČ dokládala přehledy o příjmech a výdajích (dále přehled OSVČ), o tom dále. Od 1.1.1994 došlo k rozdělení důchodového (dále DP) a nemocenského pojištění (dále NP). OSVČ hradila dál jednu platbu, ale ta se procentuálně dělila na DP a NP. Nemocenské pojištění se stalo pojištěním dobrovolným. OSVČ, které do této doby podnikaly, byly dále účastny NP automaticky. OSVČ, které zahájily SVČ po 1.1.1994, měly možnost se k NP OSVČ přihlásit na předepsaném tiskopisu. Účast na NP OSVČ byla možná jen za podmínky, že OSVČ
34
již byla účastna DP OSVČ. Účast na NP zanikla podáním odhlášky, zánikem účasti na DP OSVČ nebo nezaplacením pojistného za 3 měsíce. Účinností ZDP od 1.1.1996 došlo ke změně, kdy určitá výše příjmu zakládala povinnou účast na DP. Všem OSVČ skončila k 31.12.1995 účast na důchodovém pojištění a od 1.1.1996 závisela její další účast na DP na dosažených příjmech z podnikání. Pokud měla OSVČ příjmy z podnikání nižší, nebyla účastna DP ze zákona, ale mohla kdykoli během roku, nejpozději v den podání přehledu podat přihlášku k účasti na DP za uplynulý rok (za který podává přehled OSVČ). Tato přihláška byla jen na rok, tzn. zajistila účast na DP od 1.1. do 31.12. daného roku, pokud tato účast již nebyla zajištěna vyššími příjmy. Pokud byla do této doby účastna NP a chtěla být i nadále, musela podat přihlášku k DP i na rok následující. V opačném případě by NP zaniklo, neboť by nebyla splněna podmínka současné účasti OSVČ na DP.
Rok
Rozhodná výše příjmů (v Kč)
1996
30 000
1997
33 600
1998
35 400
1999
36 600
2000
37 800
2001
39 600
2002
42 600
2003
44 400
Rok
Rozhodná výše příjmů (v Kč) jen OSVČ vedlejší
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Zdroj: vlastní
40 410 42 922 45 200 48 334 51 744 56 532 56 901 59 374 60 329 62 121 62 261
V roce 2004 došlo k doplnění ZDP § 9 o odst. 6 – 9, přičemž § 6, 7 a 9 určují vedlejší a hlavní SVČ, což je důležitá skutečnost pro určení povinné účasti na DP, pro odvod pojistného a stanovení záloh na pojistné. Za vedlejší činnost se považovala SVČ, pokud OSVČ: -
byla nemocensky pojištěná z důvodu zaměstnání (dosáhla příjmu alespoň 12ti násobku minimální mzdy),
-
měla nárok na výplatu starobního nebo invalidního důchodu,
-
měla nárok na výplatu příspěvku při péči o osobu blízkou (nebo jinou osobu),
35
-
vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky (ne vojáci z povolání),
-
byla nezaopatřením dítětem
-
byla ve vazbě nebo výkonu trestu více než 3 po sobě jdoucí měsíce.
Podmínka vedlejší činnosti byla splněna, pokud tato skutečnost trvala celý měsíc. SVČ se považovala a dodnes považuje za hlavní SVČ v období, ve kterém se nepovažuje za vedlejší SVČ, tzn. pokud OSVČ neoznámí příslušné OSSZ žádný důvod pro výkon vedlejší SVČ. Důvod vazby pro výkon vedlejší činnosti byl zrušen od 1.1.2009. Od 1.1. letošního roku je podmínka vedlejší činnosti splněna, pokud skutečnosti pro vedlejší činnost trvaly byť jen jeden den v měsíci; a tento den současně spadal do SVČ. Jestliže OSVČ uplatnila některý z důvodů pro výkon vedlejší SVČ a později došlo k zániku tohoto důvodu, je OSVČ povinna oznámit příslušné OSSZ den, od kterého k zániku skutečnosti došlo; a to do 8. dne následujícího po měsíci, v němž ke skutečnosti došlo. Oznámení o vedlejší činnosti musí OSVČ učinit nejpozději na přehledu o příjmech a výdajích za rok, ve kterém chce být považována za OSVČ vykonávající vedlejší činnost. Povinnost v této lhůtě měly OSVČ naposledy u přehledu za rok 2008, od podání přehledu za rok 2009 již stačí doložit vedlejší činnost nejpozději do konce kalendářního roku následujícího po měsíci, ve kterém OSVČ přehled podala.76 Rozlišením hlavní a vedlejší SVČ se OSVČ vykonávající hlavní činnost vrátily k povinné účasti na důchodovém pojištění, a to i v případě, když nedosáhly rozhodného příjmu. OSVČ vedlejší byly účastny DP OSVČ v případě, jestliže na přehledu nevyznačily důvod pro vedlejší činnost nebo jestliže měly příjmy vyšší, než byl rozhodný příjem. Dnem 1.1.2009 nabyl účinnosti ZNP, který přinesl velkou změnou fyzického oddělení plateb NP od plateb DP, více v podkapitole 5.3. a dále došlo ke změně § 9 ZDP. Za vedlejší SVČ se již nepovažovala vazba nebo výkon trestu; nově byl pro důvod vedlejší SVČ zaveden nárok na PPM nebo nemocenské z důvodu těhotenství nebo mateřství z NP zaměstnance. Nemocenské pojištění vzniklo podáním přihlášky na předepsaném tiskopisu dnem uvedeným v přihlášce, ne dříve než byla přihláška podána (nemusí být přímo na pracoviště OSSZ, postačí i podání k poštovní přepravě77). V tomto případě běžela tzv. tříměsíční čekací doba, tzn. OSVČ mohla uplatnit nárok na nemocenské až za nemoc vzniklou po 3 měsících ode dne vzniku NP. Tuto tříměsíční čekací dobu považuji za pomyslnou sankci za pozdní splnění 76
§ 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 3. 2014]. 77 § 161 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 4. 3. 2014+.
36
povinnosti oznámení SVČ. Pokud podala přihlášku OSVČ, která zahajovala nebo obnovovala SVČ maximálně 8 dnů zpětně, vznikla účast dnem zahájení (pokud není na přihlášce uveden datum pozdější), tříměsíční čekací doba v tomto případě neběžela. NP OSVČ automaticky pokračovalo těm OSVČ, které jej byly účastny do konce roku 2008. NP mohly být účastny od r. 2009 i OSVČ, které nebyly účastny DP, dokonce i ty OSVČ, které měly vůči SSZ závazek. V tuto dobu byl zaznamenán obrovský nárůst přihlášek k NP (většinou s placením maximálního pojistného a následně čerpáním dávek NP, většinou PPM, více v podkapitole 5.6.2. Účast na NP OSVČ byla zrušena, pokud OSVČ nezaplatila včas pojistné za 1 měsíc (dosud to byly 3 měsíce). Novelou ZNP účinnou od 1.1.2011 došlo ke sjednocení dne vzniku NP pro všechny OSVČ. NP OSVČ vzniká dnem, který uvedla v přihlášce, nejdříve však dnem, ve kterém byla přihláška podána.78Pojištění zaniká z důvodů uvedených v § 13 odst. 2 ZNP: podáním odhlášky (nejdříve však dnem podání odhlášky, ne zpětně), ukončení SVČ nebo dnem zániku oprávnění k SVČ nebo pozastavení výkonu, dnem nástupu výkonu trestu nebo prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo včas zaplaceno pojistné. Od letošního roku se NP OSVČ dočkalo další poměrně významné změny. OSVČ, která vykonává vedlejší činnost, už není považovaná za OSVČ hlavní, tudíž může být účastna NP aniž by byla povinně účastna DP. Tato OSVČ může hradit pouze minimální platbu na NP ve výši 115 Kč. Účast na pojištění, nemocenském i důchodovém, vzniká OSVČ pouze jednou, přestože vykonává několik SVČ, např. na základě několika živnostenských listů. Po celou dobu důchodového pojištění OSVČ platí, že pokud OSVČ za daný rok nezaplatila pojistné v plné výši tak, jak bylo vypočteno dle příjmu za daný rok, není DP účastna. Pojistné lze doplatit prakticky kdykoli, není stanovena žádná promlčecí lhůta. Přihlášku, odhlášku nebo jakékoli jiné podání může OSVČ zaslat i e-mailem nebo do datové schránky SSZ, ale pouze opatřené elektronickým podpisem.
78
§ 13 odst. 1 zákona č. 187/2006, o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 4. 3. 2014+.
37
Pro ilustraci v tabulce uvádím počty OSVČ s rozdělením na hlavní a vedlejší, dále na platící zálohy, dobrovolně účastné DP a účastné NP:
Osoby samostatně výdělečně činné Rok
vykonávající činnost celkem
hlavní
vedlejší
platí zálohy na DP celkem
hlavní
vedlejší
Dobrovol. účast DP
Účast NP
2005
910 829 651 205 259 624 729 191 651 097
78 094
8 407
240 825
2006
903 944 631 657 272 287 709 330 631 501
77 829
8 219
222 074
2007
917 984 632 963 285 021 716 303 631 723
84 580
7 680
210 540
2008
938 265 638 369 299 896 727 063 637 340
89 723
6 835
196 225
2009
955 659 648 941 306 718 746 389 648 351
98 038
5 094
141 389
2010
977 069 640 406 336 663 734 711 639 572
95 139
4 807
151 881
2011
1 001 764 649 990 351 774 742 235 649 104
93 131
4 479
115 115
2012
994 088 627 596 366 492 719 490 626 729
92 761
5 166
98 579
2013 977 228 602 395 374 833 692 753 601 743 Zdroj: vlastní
91 010
4 828
92 525
5.2.1 Vyměřovací základ Při splnění podmínek daných ZDP nebo ZNP, má OSVČ povinnost dle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále ZPSZ), hradit pojistné na DP nebo i NP. Pojistné se vždy vypočítává z vyměřovacího základu, a to stanovenou procentní sazbou. Vyměřovací základ je jedním ze základních pojmů v sociálním, ale i zdravotním pojištění. Vyměřovací základy jsou různé: roční, měsíční, určený, minimální, maximální, denní (pro výpočet dávek NP), osobní (pro výpočet dávek DP). V této části se budu zabývat pouze vyměřovacími základy, které se nějakým způsobem dotýkají výpočtu pojistného, nikoli dávek. Do konce roku 2008 byl vyměřovací základ totožný pro odvod DP i NP. Od 1.1.2009 se nemocenské pojištění od důchodového oddělilo a OSVČ si měsíční vyměřovací základ začaly určovat už samotnou poukázanou platbou. Vyměřovací základ pro DP se i nadále odvíjel od příjmu OSVČ. Rokem 2011 došlo k provázanosti vyměřovacích základů DP a NP, ale od letošního roku nemá výše uhrazených záloh na DP v roce 2014 vazbu na výši měsíčního základu NP ani na výši ročního vyměřovacího základu za rok 2014. OSVČ vedlejší může být účastna NP, přestože není účastna DP. Vyměřovací základ se zjišťuje z rozhodného období, kterým je pro DP kalendářní rok, za který se pojistné počítá. Rozhodné období se sníží o kalendářní měsíce, v kterých OSVČ nevykonávala SVČ nebo měla nárok na nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství z NP 38
OSVČ a od letošního roku se sníží i o měsíce, ve kterých OSVČ byť jen jeden den vykonávala SVČ jako vedlejší. Vyměřovacím základem pro DP je dle § 5b ZPSZ částka, kterou si OSVČ sama určí, ne však méně než 50 % daňového základu stanoveného dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, upraveného podle § 5 a § 23 tohoto zákona. Vyměřovací základ se zaokrouhluje na koruny nahoru. Tímto způsobem se vyměřovací základ stanoví od roku 2009, do roku 2008 se určoval z podílu příjmů a výdajů z podnikání (nikoli daňového základu). Sazba vyměřovacího základu se v průběhu let zvyšovala, v letech 1994 – 2003 činila 35 %, v roce 2004 40 % a v roce 2005 45 %. Od roku 2006 činí vyměřovací základ 50 %. 5.2.1.1
Minimální vyměřovací základ
Měsíčním vyměřovacím základem OSVČ je částka, kterou si sama určí. Nemůže si ale určit menší, než je minimální vyměřovací základ. Minimální vyměřovací základ OSVČ je stanoven jako součin minimálního měsíčního vyměřovacího základu platného v daném kalendářním roce a počtu kalendářních měsíců výkonu SVČ. Do počtu kalendářních měsíců se nezahrnují měsíce, v nichž po celý měsíc měla OSVČ nárok na nemocenské z NP OSVČ nebo z něj pobírala peněžitou pomoc v mateřství. Dále se těmito měsíci rozumí i měsíce, kdy byla činnost vykonávána jen po část měsíce. Minimální vyměřovací základ se vypočte z průměrné mzdy pro daný rok. Průměrnou mzdu získáme z všeobecného vyměřovacího základu, který předchází o dva roky, který upravíme příslušným koeficientem. Výši všeobecného vyměřovacího základu a koeficientu určuje každý rok vyhláškou ministr práce a sociálních věcí. Např. pro rok 2014 je vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 296/2013 Sb. stanoven všeobecný vyměřovací základ za rok 2012 ve výši 25 903 Kč a přepočítací koeficient za rok 2012 činí 1,0015. Součinem získáme průměrnou mzdu ve výši 25 942 Kč. Minimální měsíční vyměřovací základ je rozdílný pro OSVČ, které vykovávají samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní (25 % z průměrné mzdy) a pro ty, které ji vykonávají jako vedlejší (10 % z průměrné mzdy). Minimální vyměřovací základ může činit nejvýše částku rovnající se maximálnímu vyměřovacímu základu. Vyměřovací základy se zaokrouhlují na koruny nahoru. Z důvodu přehlednosti níže uvádím měsíční minimální (i maximální) vyměřovací základy DP v období let 1993 – 2014 v tabulkách. Pro doplnění jsou uvedeny i měsíční minimální vyměřovací základy a pojistné u OSVČ a umělců v období 1990 – 1992 (o zvláštním režimu
39
umělců do roku 1992 bylo pojednáno v kapitole 4.2.2). Obě tabulky jsou doplněny o minimální a maximální měsíční pojistné. Vyměřovací základ (v Kč)
Období OSVČ
min.
1.5.1990 - 31.12.1991
min.
max.
400
10 000
100
2 500
2 000
10 000
500
2 500
1.5.1990 - 31.12.1990
400
10 000
20
500
r. 1991
400
10 000
40
1 000
r. 1992
2 000
10 000
200
2 000
r. 1992 Umělci
max.
Pojistné (v Kč)
Zdroj: vlastní
Vyměřovací základ (v Kč) Rok
Min.
Pojistné na DP (v Kč)
Max.
Min.
Max.
hlavní
vedlejší
hl. i vedl.
hlavní
vedlejší
hl. i vedl.
1993
1 100
x
40 500
396
x
14 580
1994
1 100
x
40 500
333
x
12 231
1995
1 100
x
40 500
333
x
12 231
1996
1 250
x
40 500
370
x
11 988
1997
1 400
x
40 500
415
x
11 988
1998
1 475
x
40 500
437
x
11 988
1999
1 525
x
40 500
452
x
11 988
2000
1 575
x
40 500
467
x
11 988
2001
1 650
x
40 500
489
x
11 988
2002
1 775
x
40 500
526
x
11 988
2003
1 850
x
40 500
548
x
11 988
2004
3 368
1 684
40 500
997
499
11 988
2005
4 024
1 789
40 500
1 192
530
11 988
2006
4 709
1 884
40 500
1 394
558
11 988
2007
5 035
2 014
40 500
1 491
597
11 988
2008
5 390
2 156
86 240
1 596
639
25 528
2009
5 889
2 356
94 220
1 720
688
27 513
2010
5 928
2 371
94 836
1 731
693
27 693
2011
6 185
2 474
148 440
1 807
723
43 345
2012
6 285
2 514
100 548
1 836
735
29 361
2013
6 471
2 589
103 536
1 890
756
30 233
6 486 2014 Zdroj: vlastní
2 595
103 768
1 894
758
30 301
40
Minimální vyměřovací základ pro pojistné na NP odpovídal minimálnímu vyměřovacímu základu pro pojistné na DP. Od roku 2009, kdy bylo pojistné OSVČ rozděleno, nemohl být minimální vyměřovací základ pro platbu NP OSVČ nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na NP. V letech 2009 – 2011 činil minimální vyměřovací základ NP OSVČ 4 000 Kč, tomu odpovídala částka minimálního pojistného na NP 56 Kč, v roce 2011 došlo ke zvýšení procentní sazby, tudíž minimální platba NP činila 92 Kč, od tohoto roku byla stanovena maximální platba NP, byla jí částka 3.415 Kč. Od roku 2012 je minimální vyměřovací základ 5 000 Kč, jemuž odpovídá minimální platba 115 Kč. Maximální platba NP OSVČ v roce 2012 činila 2 313 Kč, v roce 2013 pak 2 382 Kč a letošním roce 2 387 Kč. Pokud OSVČ uhradí částku vyšší, SSZ ji vrátí jako přeplatek, pokud OSVČ uhradí platbu menší než je stanovené minimum, NP OSVČ zanikne nebo vůbec nevznikne, pokud se jedná o první měsíc pojištění. 5.2.1.2
Maximální vyměřovací základ
Tak, jak OSVČ nemůže platit pojistné nižší než z minimálního vyměřovacího základu, nemůže jej platit ani z částky nad maximální vyměřovací základ. Maximální vyměřovací základ se v průběhu let také měnil. V tabulce jsou uvedeny maximální vyměřovací základy za období let 1990 – 1992, v období let 1993 - 2007 činil roční maximální vyměřovací základ 486 000 Kč (tj. 40 500 Kč měsíčně) a byl stejný pro OSVČ hlavní i vedlejší. Roční maximální vyměřovací základ se snižoval z důvodů nevykonávání SVČ, nároku na nemocenské nebo PPM. V roce 2008 byl maximální vyměřovací základ OSVČ stanoven v § 5a odst. 3 ZPSZ, rovnal se částce 48násobku průměrné mzdy. Od roku 2009 do současnosti je institut maximálního vyměřovacího základu OSVČ stejně jako maximální vyměřovací základ zaměstnanců upraven v § 15a ZPSZ. V důsledku tzv. Janotova úsporného balíčku, který byl obsažen v zákoně č. 347/2010 Sb. účinném od 1.1.2011 činil maximální vyměřovací základ 72násobek průměrné mzdy. Tento zákon byl k 31.12.2011 zrušen nálezem Ústavního soudu č. 80/2011 ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10.79 Od 1.1.2012 je tudíž maximální vyměřovací základ opět jen 48násobek průměrné mzdy, což samozřejmě kladně přijaly nejen OSVČ, ale i zaměstnanci. Maximální vyměřovací základ se od roku 2008 nesnižuje o poměrnou část. Jedná se o tzv. zastropování pojistného.
79
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1.3.2011, sp. zn. Pl. ÚS 55/10. Ústavní soud ČR [online]. [cit. 21.3.2014+. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=69372&pos=1&cnt=1& typ=result
41
V tabulce uvádím maximální vyměřovací základy v období 2008 - 2014:
Rok
Maximální roční VZ (v Kč)
2008
1 034 880
2009
1 130 640
2010
1 707 048
2011
1 781 280
2012
1 206 576
2013
1 242 432
2014
1 245 216
OSVČ vykonávající SVČ hlavní jednoduše nezaplatí víc pojistného, než je pojistné vypočtené z maximálního vyměřovacího základu. Byla-li OSVČ v roce, za který podává přehled, ještě zaměstnaná, doloží potvrzení o výších vyměřovacích základů od zaměstnavatelů nejpozději v den podání přehledu. Vyměřovací základy ze zaměstnání a vyměřovací základ ze SVČ se sečtou, bude-li výsledkem částka vyšší než maximální vyměřovací základ pro daný rok, sníží se vyměřovací základ OSVČ. Pokud měla OSVČ příjmy už ze zaměstnání rovnající se maximálnímu vyměřovacímu základu, pojistné jako OSVČ za příslušný rok neodvádí. V případě, že by příjmy ze samotných zaměstnání (musí jich být více, neboť zaměstnavatel v případě dosažení hranice maximálního vyměřovacího základu už další pojistné zaměstnanci nesráží) byly vyšší než maximální vyměřovací základ, může OSVČ/zaměstnanec požádat SSZ příslušnou podle místa trvalého bydliště o vrácení přeplatku pojistného zaplaceného nad tento strop. Žádost lze podat a přeplatek vrátit nejpozději do 3 let. Jen pro zajímavost zde uvádím, že maximální vyměřovací základ znal již zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, blíže v kapitole 4.1. Tehdy bylo možné požádat o vrácení přeplatku jen do 31.3. následujícího roku. Další zajímavostí, ale v tomto případě aktuální, je maximální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění, které je prováděno zákonem č. 119/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V rámci jiného úsporného balíčku než byl Janotův úsporný balíček, byl do uvedeného zákona zákonem č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, zapracován § 3d, který vylučuje použití maximálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění v letech 2013 – 2015, tzn. že OSVČ budou v těchto letech hradit pojistné na zdravotní pojištění podle skutečných příjmů, a to bez horní hranice pro výpočet, což pro OSVČ bude rozhodně finanční zátěž. 42
5.2.2 Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a pojistné V letech 1990 – 1992 bylo pojistné stanoveno paušálně bez ohledu na příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti, proto OSVČ dokládaly SSZ pouze výpisy z daňových přiznání. Od roku 1993 jsou OSVČ povinny dokládat SSZ příslušné podle místa trvalého bydliště příjmy ze SVČ na tiskopisu „přehled o příjmech a výdajích OSVČ“. 5.2.2.1
Přehled o příjmech a výdajích OSVČ
OSVČ má dle § 15 odst. 1 ZSZP povinnost podat přehled nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zákona o daních z příjmů podat daňové přiznání. Pokud daňové přiznání zpracovává daňový poradce, je OSVČ povinna tuto skutečnost oznámit SSZ nejpozději 30.4. roku, ve kterém má povinnost toto daňové přiznání podat. Přehledy za roky 1993 – 1995 měly OSVČ povinnost podat do 8 dnů ode dne povinnosti podání daňového přiznání, na přehledu musel být pracovníkem správce daně vyznačen datum podání daňového přiznání, nebo bylo možné doložit podací lístek z pošty o odeslání poštovní zásilky finančnímu úřadu. Přehled mají povinnost podat všechny OSVČ, které vykonávaly v uplynulém roce jakoukoli samostatnou výdělečnou činnost a to i jen po část roku, ať je hospodářským výsledkem zisk nebo ztráta. Tento tiskopis je pro každý rok jiný, někdy v něm jsou změny větší, jindy jen drobné. Porovnám-li zpětně přehledy např. za rok 1996 a 2013, je dle mého názoru současný přehled tak složitý, že jej málokterá OSVČ bez pomoci účetní nebo pracovníka SSZ správně vyplní. OSVČ ale mají možnost vyplnit si přehled na webových stránkách ČSSZ. Přehled lze následně i vytisknout. Ze své praxe vím, že přibývá OSVČ, které podávají tímto způsobem zpracované přehledy. Přehled lze podat osobně nebo zaslat poštou, případně zaslat do speciální datové schránky ČSSZ zřízené pro podávání určitých tiskopisů. Další možností je podání přehledu prostřednictvím tzv. VREPu (veřejného rozhraní pro e-podání), toto podání je nutné opatřit elektronickým podpisem. Obě tato elektronická podání mají výhodu ve formální kontrole a zpětné vazbě směrem k OSVČ, jinými slovy řečeno, systém nedovolí převzít chybně vyplněné přehledy (samozřejmě nelze kontrolovat výpočet, ale proběhne logická kontrola, např. v poli, kde systém očekává číslo, nelze doplnit písmeno). Dále lze přehled zaslat i do datové schránky místně příslušné SSZ, případně na tuto zaslat e-mailem, podmínkou je opět zaručený elektronický podpis – toto podání ale nepodléhá automatické kontrole a OSVČ nemá již zmíněnou zpětnou vazbu o správnosti nebo naopak chybném podání s vyhodnocenou chybou. V přehledu OSVČ uvádí informace týkající se její osoby, údaje o daňovém přiznání, dále údaje o výkonu SVČ v roce, za který přehled podává, tzn. zda celý rok trvala SVČ hlavní nebo zda v některých měsících byla činnost vedlejší (a z jakých důvodů). Dále se v přehledu uvádí, 43
zda byla OSVČ v tomto roce účastna nemocenského pojištění, a zda a v jakém období byla účastna důchodového spoření. Tento údaj je na přehledu nový, tím i dokazuji změny na přehledech – nejedná se tedy jen např. o změnu formátu nebo barvy přehledu, ale zejména o změny dané legislativou. 5.2.2.2
Výpočet pojistného v přehledu
Nejpodstatnějšími údaji na přehledu jsou daňový základ a počet měsíců vykonávání hlavní/vedlejší SVČ. Od těchto skutečností se dále odvíjí rozdělení daňového základu a stanovení dílčího vyměřovacího základu. Protože je od roku 2011 provázané DP a NP vyměřovacími základy a OSVČ si vyměřovací základ NP určuje každý měsíc platbou, může si uhradit na NP pojistné, jehož měsíční vyměřovací základ je vyšší, než je vypočtený dílčí měsíční vyměřovací základ DP. V tomto případě je nutné skutečnost vyznačit v přehledu, pojistné na DP pak bude v takových měsících dopočteno podle vyměřovacího základu NP, pro zbylé měsíce bude platit vypočtený minimální vyměřovací základ. Po této úpravě si OSVČ určí svůj roční vyměřovací základ v rozmezí minimálního a maximálního vyměřovacího základu. Následně bude odečten případný doložený vyměřovací základ ze zaměstnání. V tomto okamžiku získáváme vyměřovací základ ze SVČ a můžeme vypočítat pojistné na DP. Od pojistného je nutné ještě odečíst úhrn zaplacených záloh za daný rok. Výsledná částka je buď doplatkem, nebo přeplatkem pojistného. Poprvé v přehledu za rok 2013 je nutné zohlednit ještě důchodové spoření, tzv. II. pilíř, tzn. OSVČ odvede nižší pojistné do státního rozpočtu. Za roky 1996 – 2003 OSVČ s nižším než rozhodným příjmem nebyly povinny vypočítat a následně zaplatit pojistné na DP, přestože SVČ vykonávaly jako svou hlavní činnost a z jiného titulu pojištěny nebyly. Tyto OSVČ měly možnost nejpozději v den podání přehledu podat přihlášku na období, za které podávaly přehled. Tady vznikla poměrně zvláštní situace, neboť zákon znal pouze termín přihláška na předepsaném tiskopisu. Za rok 1996 byly podávány přihlášky dle zákona, ale za rok 1997 byla pro zjednodušení část tiskopisu označena jako přihláška na daný rok. OSVČ mohla jen podepsat tuto část tiskopisu, nemusela vyplňovat klasickou přihlášku. Praxe ale ukázala, že ani tento způsob nebyl příliš vhodný, neboť spousta OSVČ podepsala přihlášku, přestože nechtěla být účastna DP, v domnění, že podepisují správnost údajů na přehledu. V současné době je na druhé straně přehledu pouze nabídka přihlášky se zaškrtávacími okénky ano/ne. Od roku 2004 došlo k rozlišení OSVČ vykonávající SVČ na hlavní a vedlejší činnost. OSVČ hlavní byly povinny vždy odvádět pojistné (pokud neměly po celý měsíc nárok na dávky z NP), 44
OSVČ vedlejší nemusely být účastny DP za podmínky, že nedosáhly rozhodného příjmu. Pokud byla SVČ vykonávána po část měsíce jako hlavní a po část vedlejší, vždy byla tato činnost považována za hlavní, tudíž vznikla účast na DP a muselo být uhrazeno pojistné. 5.2.2.3
Sazby pojistného a zálohy na pojistné DP OSVČ
Pojistné i zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou z měsíčního vyměřovacího základu. Pro přehlednost je opět uvádím v tabulce, spolu s minimální zálohou na důchodové a nemocenské pojištění od roku 1994.
Sazby pojistného (v %)
Období r. 1993 r. 1994 - 1995 r. 1996 - 2008 r. 2009 - dosud
DP
NP
36 30,2 29,6 29,2
x 4,8 4,4 x
Sazba pojistného na NP je v 1,4 % v období 1.1.2009 – 31.12.2010, od 1.1.2011 byla sazba zvýšena na 2,3 % z vyměřovacího základu. Minimální vyměřovací základ pro NP činí: od 1.1.2009 do 31.12.2011:
4 000 Kč,
od 1.1.2012 dosud:
5 000 Kč.
Zálohy se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce, neplatí se pouze za kalendářní měsíce, v nichž má OSVČ po celý měsíc nárok na dávky NP OSVČ. Celým měsícem se rozumí i jeho část, po kterou OSVČ vykonávala SVČ a celou tuto dobu měla nárok na uvedené dávky. Od pojistného je zcela osvobozená OSVČ, která je současně zaměstnaná a z tohoto zaměstnání již dosáhla maximálního vyměřovacího základu – od měsíce, ve kterém předloží SSZ potvrzení od zaměstnavatele, již nemusí hradit zálohy na pojistné. Dále je od placení záloh osvobozena OSVČ, která vykonává vedlejší činnost a v průběhu roku se stala plátcem daně paušální částkou dle § 7a zákona o daních z příjmů, pokud předpokládané příjmy nezaloží účast na DP – osvobozena je rovněž od měsíce doložení protokolu o stanovení daně paušální částkou vyhotoveného správcem daně. Zálohy na pojistné OSVČ hlavní, která zahájila činnost, se počítají z minimálního vyměřovacího základu. OSVČ vedlejší v prvním roce činnosti zálohy neplatí, pokud se dobrovolně nepřihlásila k účasti na DP. Tyto OSVČ hradí zálohy na pojistné až v dalším roce po podání přehledu za rok předchozí, zálohy jsou vypočteny podle skutečných příjmů předchozího roku. OSVČ vedlejší je povinna hradit zálohy v dalším roce jen v případě, že překročila rozhodnou výši příjmů ze SVČ. 45
Pro zálohy na pojistné je od roku 2004 stanoven minimální vyměřovací základ ve výši 25 % průměrné mzdy pro OSVČ hlavní a ve výši 10 % průměrné mzdy pro OSVČ vedlejší. Od roku 2013 se snižuje OSVČ účastným důchodového spoření povinný odvod pojistného z 29,2 % (z toho 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti) na 26,2 % (rovněž 1,2 % na st. politiku zaměstnanosti). Zbylá 3 % (+ další 2 %) odvedou po podání pojistného přiznání samy na účet správce daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Pojistné přiznání je součástí daňového přiznání, letos jej OSVČ podávají poprvé (za rok 2013) svému správci daně, a to v termínu pro podání daňového přiznání. Údaje na podaném přehledu referentka SSZ zkontroluje, zejména zda je doložena vedlejší činnost, pokud ji v přehledu OSVČ uvádí. Správně vyplněný přehled je posléze zadán do systému. Poté se přepočítá všechno penále, pokud je dluh OSVČ ke dni podání přehledu do 100 Kč, odepíše se dle § 123b
odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1991 Sb. k tíži státu. Pokud
vyúčtováním vznikne přeplatek, uhradí se z něj všechny závazky OSVČ vůči ČSSZ a to i v případě, že je OSVČ současně zaměstnavatel. Z přeplatku lze, na žádost OSVČ vyznačenou na 2. straně tiskopisu přehledu, uhradit zálohy OSVČ do budoucna, nejpozději však do konce roku, ve kterém je přehled podáván.
5.3
Splatnost a způsoby placení/vracení pojistného, vč. záloh na pojistné V období let 1990 a 1992 OSVČ neplatily zálohy na pojistné, které by se po ukončení
hospodářského roku zúčtovaly. Formou záloh se pojistné hradí až od 1.7.1993, do té doby OSVČ hradily jen pojistné. Pojistné se hradilo do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. V období od 1.1.1996 do 31.12.2008 se zálohy na pojistné hradily do 8. dne následujícího po měsíci, za který se platilo. Od 1.1.2009 dosud mají OSVČ povinnost platit zálohy na pojistné do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, za který platily. Pokud poslední den připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl poslední den této lhůty nejblíže následující pracovní den.80 Do konce roku 2008 hradily OSVČ platby na účet s předčíslím 1011 příslušné SSZ. Byla-li OSVČ nemocensky pojištěna, došlo k procentuálnímu rozdělení této částky na DP a NP. Od 1.1.2009 odvádí OSVČ pojistné na NP na zvláštní účet s předčíslím 11017, účet s tímto předčíslím opět vede každá SSZ. Rozdělení plateb a placení NP na jiný účet působilo v počátcích většině OSVČ nemalé problémy, u spousty z nich došlo k zánikům NP. Do dnešního dne ale činí OSVČ problémy označování plateb správným variabilním symbolem – NP se označuje rodným
80
§ 23 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 3. 2014].
46
číslem, DP musí OSVČ označit speciálním variabilním symbolem, který jim SSZ přidělila při jejich registraci na SSZ. Doplatek pojistného z přehledu je splatný do 8 dnů ode dne, kdy byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích. Pro úhrady plateb je důležité ustanovení § 22a ZPSZ, které stanoví pořadí úhrad došlých na účet 1011 (účet DP) z plateb v následovném pořadí: nejstarší nedoplatky pojistného, běžné platby pojistného, penále, pokuty. Do roku 2008, kdy OSVČ hradily DP i NP jednou platbou, byl § 22a ZPSZ dosti odlišný, platba se umísťovala na SSZ následovně: pokuty, nejstarší nedoplatky DP, běžné pojistné DP, penále z DP, nejstarší nedoplatky NP, běžné pojistné NP, penále z NP. Každý platební výměr nebo pokuta mají svůj zvláštní variabilní symbol (vždy uvedeno v rozhodnutí), kterým se OSVČ povinna tento titul označit. Platby pojistného, ale i penále nebo pokuty, lze uhradit převodem z účtu, poštovní poukázkou nebo v hotovosti v pokladně SSZ, zde je ale limit 10 000 Kč denně. Limit v pokladně je velkým problémem zvláště v období podávání přehledů, kdy OSVČ chtějí hradit i větší částky. Klienti často volají po zvýšení limitu, bohužel to není možné z technických důvodů SSZ (např. zabezpečení pokladen, odvoz hotovosti bezpečnostními agenturami atd). Do konce roku 2009 byl za den platby považován den, kdy byla platba odepsána z účtu OSVČ, případně datum úhrady poštovní poukázky. Od 1.1.2010 je dnem platby den připsání platby na účet SSZ a to i v případě poštovních poukázek. Změna byla do zákona 589/1992 Sb. zapracována až od roku 2010, přestože nový zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku nabyl účinnosti již 1.1.2009. U plateb pokladnou je samozřejmě dnem platby den předání platby pokladníkovi SSZ. Vznikl-li OSVČ u SSZ přeplatek z přehledu o výši pojistného, je SSZ povinna jej vrátit do 30 dnů od podání přehledu, pokud nemá OSVČ vůči ČSSZ splatné závazky, případně 47
nepožaduje z přeplatku uradit zálohy na pojistné na příští období nebo splátky (i do budoucna). Splatným závazkem může být i závazek OSVČ, která současně zaměstnává zaměstnance a řádně za ně neodvádí pojistné. Dalším splatným závazkem může být i přeplatek na dávce NP nebo DP, nebo i nedoplatek regresní náhrady.
5.4
Sankce ukládané OSVČ za neplnění (nebo pozdní plnění) povinností Právní předpisy ukládají každé OSVČ určité povinnosti, základními povinnostmi jsou
přihlášení, odhlášení OSVČ a předložení přehledu o příjmech a výdajích. Dohled nad plněním povinností provádí správy sociálního zabezpečení. Pokud OSVČ řádně své povinnosti neplní, SSZ jejich porušení sankcionují.
5.4.1 Pokuty Pokuty lze ukládat dle ZPSZ, ZNP a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. O pokutách rozhodují SSZ ve správním řízení s důrazem na řádné odůvodnění, OSVČ se proti nim vždy mohou odvolat do 15ti dnů ode dne doručení. Příjmy z pokut jsou příjmem státního rozpočtu, i když určitě nepatrným. Dle zákona č. 582/1991 Sb. může SSZ udělit pokutu do výše 10 000 Kč za nedostavení se ke kontrole a neposkytnutí součinnosti při kontrole účetních a dalších podkladů rozhodných pro určení výše pojistného 81 a dále za nesplnění (nebo pozdní splnění) povinností uvedených v § 48 a § 48 b zákona č. 582/1991 Sb., např. pozdní oznámení zahájení nebo ukončení SVČ. Pokutu lze dle § 54 odst. 7 uložit do 2 let ode dne, kdy se SSZ o nesplnění nebo porušení povinnosti dozvěděla, nejpozději ale do 5 let ode dne, kdy k této skutečnosti došlo. SSZ může OSVČ uložit pokutu lze dle § 22 odst. 2 ZPSZ za nesplnění povinnosti podat přehled o příjmech a výdajích, a to i za pozdní podání tohoto přehledu. Dále lze pokutu uložit za neoznámení (nebo pozdní oznámení) informace týkající se insolvence nebo likvidace, dále za porušení povinnosti uschovávání účetních záznamů dle § 22c ZPSZ nebo za nepoužívání předepsaných tiskopisů dle 2 24 ZPSZ. Při ukládání pokut má SSZ možnost rozhodnout o pokutě až do výše 20 000 Kč, při opakovaném porušení až do výše 100 000 Kč. Běžnou praxí jsou pokuty za přehledy, ale ani ty se rozhodně neudělují OSVČ po několikadenním porušení povinnosti, předchází jim alespoň 2 upomínky s náhradní lhůtou splnění. Tyto pokuty jsou nejčastěji ukládány problematickým OSVČ, které se SSZ nekomunikují vůbec, nebo jen velmi málo. Své mínění o tom, že si taková OSVČ pokutu zaslouží, podporuji
81
§ 13 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 11. 3. 2014+.
48
rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Soud došel k závěru, že SSZ postupovala v souladu s logickým uvažováním a výši pokuty potvrdil, i přestože OSVČ tvrdila, že je nemajetná.82 Za nesplnění povinností uvedených v § 104 odst. 1 písm. c) a d) ZNP může SSZ od roku 2009 rozhodnout o pořádkové pokutě až do výše 10 000 Kč. Jedná se opět o porušení povinnosti nedostavení se ke kontrole a nesoučinnost při kontrole plnění povinností v NP. Pořádkovou pokutu do výše 20 000 Kč lze OSVČ uložit za neplnění povinností dle § 104 odst. 1 písm. a) a e) ZNP.
5.4.2 Penále Nejčastější sankcí je penále, které se odvíjí od dne zahájení nebo ukončení SVČ. Pro výpočet penále je tudíž důležité, aby OSVČ své oznamovací povinnosti plnila včas. Penále se vždy počítá jen z pojistného, nikdy se nepočítá z penále. Penále se počítá, pokud nebylo pojistné uhrazeno včas nebo v nižší výši. Penále se od 1.7.1993 počítá za kalendářní dny a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného, do dne, ve kterém bylo pojistné uhrazeno. Penále se nepočítá za dobu, kdy OSVČ nevykonávala SVČ. Sazba penále se v průběhu let měnila: od 1.1.1993 do 30.6.1993
– 3,0 % (ale za každý i započatý kalendářní měsíc),
od 1.7.1993 do 31.12.1993 – 0,3 %, od 1.1.1995 do 31.12.2006 – 0,1 %, od 1.1.1997 dosud
– 0,05 %.
Domnívám se, že penále v roce 1993 bylo zbytečně vysoké, na druhou stranu dnes je pro spoustu OSVČ výhodné ČSSZ dlužit pojistné, protože je to tzv. nejvýhodnější úvěr. U OSVČ se rozlišuje penále ze záloh na pojistné a penále z nedoplatku (případně penále ze splátek, o tom dále). Penále ze záloh se počítá ze záloh, které nebyly řádně (pozdě nebo v nesprávné výši) uhrazeny, až do dne úhrady, nejpozději do dne podání přehledu – tímto dnem jsou zálohy zúčtované, penále z nich už nemůže běžet. Pokud je v přehledu vypočten nedoplatek a není uhrazen do 8 dnů, začíná se počítat penále z nedoplatku a to až do jeho úplného uhrazení (nebyla-li ukončena SVČ). Do konce roku 2008 bylo ještě počítáno penále ze záloh na pojistné na NP a z nedoplatku NP. Od 1.1.2009 po účinnosti nového ZNP se NP nehradí zálohově, nemůže
82
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.2.2000, sp. zn. 10 Ca 396/99. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 11. 3. 2014+.
49
vzniknout nedoplatek na NP ani se nepočítá penále - jestliže totiž OSVČ ve splatnosti pojistné na NP neuhradí již první měsíc, NP zanikne, což je dle mého názoru mnohem citelnější sankce než úhrada pár korun penále. Může totiž dojít k situaci, kdy si OSVČ mnoho let platí nemocenské pojištění a pak pojistné uhradí o jeden den později, a její účast na NP tak končí. Penále je počítáno každé OSVČ, SSZ nemá možnost volby, zda penále vypočítá nebo ne, tak jako je tomu u vydávání pokut. Penále vypočítá, ale stejně tak jej může za určitých podmínek odepsat nebo prominout, o tom dále.
5.4.3 Pravděpodobná výše pojistného Institut pravděpodobná výše pojistného slouží ke stanovení pojistného těm OSVČ, které dlouhodobě nekomunikují se SSZ, ve většině případů jim byla uložena i pokuta, byly pozvány ke kontrole (v některých případech i Policií České republiky), tzn. že SSZ vyčerpala všechny možnosti stanovit řádné pojistné. Pokud OSVČ za určitý rok nepodala přehled o příjmech a výdajích ani poté, kdy jí SSZ doručila (byť fikcí) výzvu s upozorněním na možnost stanovení pojistného pravděpodobnou výší, SSZ může ve správním řízení přikročit k vystavení platebního výměru na pravděpodobnou výši pojistného dle § 22b ZPSZ. SSZ nestanoví pravděpodobnou výši pojistného u OSVČ, pokud tato v daném roce hradila zálohy na pojistné a započtením vůči pravděpodobné výši pojistného by vznikl přeplatek. Dále se pravděpodobná výše pojistného nestanoví, kdy správce daně SSZ sdělí, že OSVČ nedosáhla rozhodného příjmu zakládajícího účast na DP (v případě OSVČ vedlejší), pokud tato OSVČ nebyla k účasti na DP dobrovolně přihlášena. Při stanovení pravděpodobné výše pojistného SSZ vychází z údajů a pomůcek, které má k dispozici, nebo které si sama opatří.83 SSZ si může opatřit z příslušného správce daně údaje o daňovém základu (do r. 2008 údaje o příjmech a výdajích). Nepodala-li OSVČ ani daňové přiznání, lze použít údaj z přehledu za rok předcházející, pokud jej OSVČ předložila. V případě, že SSZ nemá údaje od správce daně ani přehled za předcházející rok k dispozici, má se za to, že měsíčním příjmem OSVČ je částka 1,5násobku průměrné mzdy určované pro kalendářní rok, ve kterém SSZ pravděpodobnou výši stanoví. 84 První pravděpodobnou výši pojistného bylo možné stanovit v roce 1998, a to zpětně až od roku 1993. Pravděpodobná výše pojistného se dodnes stanovuje z všeobecného
83
§ 22b odst. 2 věta první zákona č. 589/1992 Sb., zákon o pojistném na sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 11. 3. 2014+. 84 § 22b odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., zákon o pojistném na sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 11. 3. 2014+.
50
vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu rok, ve kterém se stanoví pravděpodobná výše pojistného. Všeobecný vyměřovací základ (VVZ) pro každý rok stanovuje vyhláškou ministr práce a sociálních věcí.
Pro názornost zde uvedu modelový příklad – OSVČ nepodala přehled za rok 2011, jedná se o OSVČ vykonávající SVČ hlavní po celých 12 měsíců, zálohy na tento rok nebyly hrazeny, OSVČ neměla nárok na výplatu dávek NP. Vzhledem k tomu, že na SSZ nedoložila přehled ani za rok 2010 a ani za tento rok nepodala daňové přiznání správci daně, přistoupí SSZ ke stanovení výše pojistného. Pokud by SSZ rozhodovala v roce 2013: 1,5 x 25 093 (VVZ podle r. 2011) x 12 měsíců x 50 % vyměřovací základ x 29,2 % sazba pojistného = pravděpodobné pojistné činí 65 945 Kč, což odpovídá příjmům OSVČ ve výši 451 679 Kč. Pokud SSZ rozhoduje v roce 2014: 1,5 x 25 903 (VVZ podle r. 2012) x 12 měsíců x 50 % vyměřovací základ x 29,2 % sazba pojistného = pravděpodobné pojistné činí 68 074 Kč, což odpovídá příjmům OSVČ ve výši 466 260 Kč. Oproti tomu, kdyby OSVČ svou povinnost podat přehled splnila, vypočetla by si pojistné ve výši 21 673 Kč – jedná se samozřejmě o minimální pojistné z minimálního vyměřovacího základu. OSVČ, které si hradí minimální pojistné, je ale většina.
Na příkladu jsem demonstrovala, že pravděpodobné pojistné činí více než 3násobek běžného pojistného, což je poměrně velký, ale zejména zbytečný, finanční postih. K tomu je samozřejmě velmi důležité přihlédnout k penále, které se z takto vysokého pravděpodobného pojistného počítá. Ať už se pojistné stanoví jakýmkoli z těchto způsobů, stále se jedná o pravděpodobné pojistné. I když se platební výměr s pravděpodobnou výší pojistného OSVČ (snížený o případné uhrazené zálohy na pojistné) doručí a OSVČ jej i uhradí (dobrovolně nebo v exekuci), stále trvá povinnost podat přehled o příjmech a výdajích. Po podání skutečného přehledu o příjmech a výdajích SSZ platební výměr na pravděpodobnou výši pojistného rozhodnutím zruší. Je-li pojistné vyšší, než byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, pojistné se dopočítá, pokud jej OSVČ neuhradí, bude mu předepsáno platebním výměrem. Další sankcí spojenou se stanovením pravděpodobné výše pojistného je penále, které se z takto určeného pojistného stanoví. Penále se počítá z pravděpodobné výše pojistného od splatnosti platebního výměru, který pravděpodobné pojistné obsahoval, až do dne úhrady této 51
pravděpodobné výše nebo do dne podání přehledu (co nastane dříve). Pokud OSVČ podá přehled s příjmy nižšími, než byla pravděpodobná výše pojistné, penále se zastaví skutečným dnem podání přehledu. Pokud bude skutečné pojistné z přehledu vyšší než stanovená pravděpodobná výše pojistného, penále se dopočítá ode dne, kdy měl být podán přehled v řádném termínu do dne úhrady skutečného pojistného. Jestliže OSVČ byla stanovená pravděpodobná výše pojistného a na základě dodatečně předloženého přehledu nebo sdělení správce daně se zjistí, že OSVČ v tomto roce nedosáhla rozhodného příjmu (OSVČ vedlejší) a k pojištění se nepřihlásila, SSZ platební výměr zruší. OSVČ v tomto případě není OSVČ povinna hradit penále z pravděpodobné výše od samého začátku, penále se nebude vůbec počítat. OSVČ berou stanovení pravděpodobné výše pojistného na lehkou váhu, většinou na problém narazí až ve chvíli, kdy žádají o důchod. I přestože OVSVČ pravděpodobné pojistné uhradila, ale nesplnila povinnost podání přehledu, tato doba se nebude započítávat jako odpracovaná doba na důchod. Většinou až v tuto dobu OSVČ své povinnosti rychle řeší. Jednáli se ale o dobu např. před 10 lety, OSVČ už často nemá účetnictví a tudíž nemá z čeho příjmy vypočítat (za předpokladu, že nepodala daňové přiznání). Z praxe vím, jak je tato nikdy nekončící agenda složitá a často úmorná. Přesto se ale domnívám, že sankce nezapočtení doby například 5 let uhrazené pravděpodobné výše při výpočtu důchodu, je až moc tvrdá. Možná by stačilo předepsat už tak dost vysoké penále. Na druhou stranu je nutné brát v potaz, že se stále jedná o porušení povinnosti OSVČ, která je v naprosté většině případů až v tuto chvíli donucena situaci řešit.
5.4.4 Vymáhání pojistného, penále a pokut OSVČ Nedoplatky pojistného a dlužné penále jsou OSVČ předepisovány platebním výměrem, pokuta je samostatné rozhodnutí. O obou titulech SSZ rozhodují ve správním řízení. V případě neuhrazení jsou platební výměr i pokuty exekučními tituly. V současné době může SSZ vymáhat pohledávky pouze správní exekucí, tzn. např. exekucí účtu, exekucí mzdy nebo lze pohledávku zajistit zástavním právem k nemovitosti. Do roku 2012 mohly SSZ podávat u okresních soudů návrhy na prodej movitých věcí nebo nemovitostí, tento způsob vymáhání byl volen až po neúspěšném provedení správní exekuce. Soudní exekuce byla jedinou možností vymáhání, které na spousty OSVČ obávaly. V dnešní době je vymáhání často neefektivní, neboť OSVČ účty buď nemají, nebo na nich banky vedou minimální částky, zaměstnaných OSVČ je jen zlomek, proto ani exekuce mzdy nepřichází v naprosté většině do úvahy. Jedinou a poslední jistotou je exekuce důchodu.
52
Každá OSVČ na exekuci reaguje různě, některá má snahu pohledávku ihned vyrovnat, případně se domluvit na splátkovém kalendáři, jiné OSVČ už v postupu vymáhání SSZ mají letitou praxi a nepřekvapí je ani zmíněná zástava na nemovitosti.
5.5
Splátky, snížení záloh, prominutí penále V předchozích částech jsem se zabývala povinnostmi, v této podkapitole popíšu stav, kdy
OSVČ sice má nepříjemnou povinnost uhradit svůj závazek, ale snaží se s ní nějakým způsobem vyrovnat, se SSZ komunikuje. Zde ale záleží na SSZ, jak na uvedenou situaci bude nahlížet, zda bude moci OSVČ vyhovět.
5.5.1 Splátky Jednou z možností úhrady dluhu je povolení splátkového kalendáře dle § 20a zákona ZPSZ. Písemnou žádost podává OSVČ u místně příslušné SSZ, která o žádosti rozhoduje ve správním řízení. Splátky lze povolit jen na pojistné a penále, a to až do výše dlužného ke dni podání žádosti, resp. ke dni vydání rozhodnutí. OSVČ ale může požádat o povolení splátek na dluh nižší. Splátky nelze povolit na dlužné pokuty, zálohy na pojistné DP a na pojistné NP. Od roku 2008 si OSVČ si sama určuje, jak dlouho bude dluh splácet, doba splácení ale nesmí přesáhnout 36 měsíců. Pokud OSVČ ve své žádosti uvede jen skutečnost, že chce hradit částku dluhu ke dni žádosti (nebo konkrétní částku) po dobu 36 měsíců, SSZ vyhotoví splátkový kalendář s rovnoměrnými splátkami po celé 3 roky, tzn. že každý měsíc bude hradit stejnou částku, jen poslední splátka může být odlišná. OSVČ si ale může sama navrhnout výši jednotlivých splátek, což může v praxi znamenat, že si určí 35 splátek po 1 Kč a poslední splátku ve zbývající částce, kterou může být i několik set tisíc Kč. Přestože je zřejmé, že takové počínání je účelové, aby se OSVČ vyhnula výkonu rozhodnutí, SSZ nemůže vydat jiné rozhodnutí, než povolení splátek, ani návrh na zahájení insolvenčního řízení. Splátky nelze povolit v případě, že se OSVČ nachází v insolvenci, v tomto případě se i běžící splátky ukončí rozhodnutím o zrušení splátek ke dni vydání rozhodnutí o úpadku. Splátky se vždy platí odděleně od běžného pojistného, speciální variabilní symbol, kterým je nutné označovat platby splátek, je OSVČ sdělen vždy v rozhodnutí o povolení splátek. Pokud OSVČ platbu řádně neoznačí, nemůže ji SSZ považovat za řádně uhrazenou splátku. OSVČ má povinnost hradit řádně a včas splátky, ale i pojistné, které není součástí splátkového kalendáře, tzn. splátky nebo nedoplatek pojistného z později podaného přehledu. Pokud tuto povinnost neplní a nelze dlužné splátky uhradit např. z vyúčtování přehledu za pozdější rok nebo z přeplatku zaměstnavatele (tytéž OSVČ), SSZ splátky rozhodnutím zruší. Zde 53
je na úvaze SSZ a individuálním posouzení porušení povinnosti, kdy dojde ke zrušení splátek. V praxi dochází ke zrušení většinou po 3 neuhrazených splátkách nebo zálohách na pojistné, případě po neuhrazení nedoplatku pojistného z přehledu 1 měsíc po jeho splatnosti. SSZ není povinna upozorňovat OSVČ před vydáním rozhodnutí o zrušení na neplnění povinnosti, běžně se tak ale děje i z toho důvodu, že tato upozornění jsou podpůrnými prostředky pro vydání rozhodnutí o zrušení splátek. OSVČ, která řádně uhradila poslední splátku, přepočte penále za dobu splácení splátek poloviční sazbou běžného penále, tzn. aktuálně je počítáno penále ve splátkách 0,025 % z dlužné částky za každý kalendářní den, kdy dluh na pojistném trvá. I ve splátkách se počítá penále pouze z pojistného, nikoli z penále. Penále ze splátek se nepočítá za dny, kdy OSVČ nevykonávala OSVČ. O povolení dluhu ve splátkách mohly žádat OSVČ až od 1995. Žádost o splátky tehdy musela být rovněž písemná, bylo možné žádat o splátkový kalendář na nedoplatky pojistného (nejdříve od roku 1993) a penále ze záloh a z nedoplatků. Na povolení splátek byl zákonný nárok, pokud byly splněny stanovené podmínky. Základní podmínkou pro povolení splátek bylo, že dluh na nedoplatku pojistného a penále činil aspoň dvojnásobek rozhodné částky dluhu. Rozhodnou částkou dluhu byl úhrn záloh na DP, které měla OSVČ povinnost platit, za 3 kalendářní měsíc bezprostředně předcházejícímu měsíci, v němž byla podána žádost o splátky. Pokud OSVČ vykonávala SVČ spolu se spolupracující osobou, zahrnovala se do rozhodné částky obdobným způsobem i úhrn záloh za spolupracující osobu. Rozhodnutí bylo vystaveno na OSVČ (i na splátky za spolupracující osobu), OSVČ hradila každý měsíc jednu splátku, za sebe i spolupracující. SSZ nemohla vyhovět těm OSVČ, které již v době podání žádosti nebyly účastny důchodového zabezpečení OSVČ, pokud OSVČ ukončila SVČ až po rozhodnutí o povolení splátek, splátky se nerušily. Den splatnosti a výši jednotlivých splátek určovala SSZ. Pokud nebyly splátky řádně a včas hrazeny, SSZ splátky zrušila. Na tentýž dluh nebylo možné povolit splátky nové, což dnes možné je. Od 1.1.1997 došlo v agendě splátek k velké změně – na povolení splátek přestal být zákonný nárok, bylo tedy již na úvaze SSZ, zda OSVČ umožní splácet závazky ve splátkách. Právní úprava již umožňovala povolení splátek opakovaně, a to i před splacením dluhu, na který bylo placení splátek v minulosti povoleno. Nově také nebylo možné povolit splátky, pokud byl podán návrh vůči OSVČ na prohlášení konkurzu. Splátky nebylo možné povolit na dluh, který je předmětem správního nebo soudního výkonu rozhodnutí. Výši jednotlivých splátek stanovila SSZ rovnoměrně na jednotlivé kalendářní měsíce opět podle rozhodné částky dluhu. Byl-li dluh, který byl předmětem splátek, nižší než 4násobek rozhodné částku dluhu, byly splátky předepsány do 1 roku ode dne splatnosti první splátky. Pokud byl dluh vyšší než 4 54
násobek, ale nižší než 8násobek rozhodné částku dluhu, byly splátky předepsány do dvou let. V případě, že byl dluh vyšší než 8násobek rozhodné částky, musely být splátky uhrazeny do 3 let od první splátky.
5.5.2 Snížení záloh Snížení záloh často využívají OSVČ, kterým byl povoleno splácet závazky ve splátkách. O snížení měsíčního vyměřovacího základu měli možnost žádat OSVČ písemnou formou už od 1.7.1993. Podmínkou pro snížení VZ je dle ustanovení § 14 odst. 5 ZPSZ alespoň o jednu třetinu poklesne průměrný měsíční příjem ze SVČ od 1.1. do konce kalendářního měsíce předcházejícímu měsíci, ve kterém je podána žádost o snížení, oproti průměrnému měsíčnímu příjmu za celý rok předcházející. Pokud žadatel tuto podmínku splní, SSZ vydá ve správním řízení rozhodnutí o poměrném snížení na dobu nejdéle do měsíce předcházejícímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích. V rozhodnutí SSZ uvede nově stanovený měsíční VZ a nově stanovené zálohy na pojistné. Vyměřovací základ nemůže být nižší než minimální vyměřovací základ. Stanovení snížených záloh je konečné, nelze jej zrušit. Samozřejmě se OSVČ proti rozhodnutí může odvolat, ale není možné je zrušit například jen proto, že OSVČ ani tyto nižší zálohy neplatí, tak jak je tomu u splátek. Velmi důležité je i penále v tomto případě, které se vždy počítá z nižších stanovených záloh. Je třeba si ale uvědomit, že se jedná o snížení vyměřovacího základu jen pro účely hrazení záloh, tzn., že po podání přehledu bude vypočteno pojistné podle skutečných příjmů. OSVČ si v přehledu může sama určit vyměřovací základ například i maximální. Snížení vyměřovacího základu chápu jako pomoc těm OSVČ, kterým se momentálně v podnikání nedaří a měly by hradit zálohy podle roku, kdy měly příjmy vysoké. Je to určitě i velká pomoc těm OSVČ, kterým bylo povoleno splácet dluh ve splátkovém kalendáři. Jestliže OSVČ neměly dostatek finančních prostředků na úhradu dluhu, nemají ani dost prostředků na hrazení záloh na pojistné, které je povinností při splátkách.
5.5.3. Prominutí penále Žádost o prominutí penále podle § 104ch zákona č. 582/1991 Sb. může podat OSVČ, který penále, o jehož prominutí žádá, už zaplatil nebo je povinen jej zaplatit. Žádat může i
55
OSVČ, která již SVČ nevykonává. O prominutí penále může žádat i osoba, která převzala dluh na pojistném a penále po zemřelé OSVČ. Na promíjení penále se vztahuje vyhláška MPSV č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení. Dle uvedené vyhlášky je nutné podat žádost písemně u místně příslušné SSZ. V žádosti OSVČ uvede přesnou výši penále, kterou žádá prominout. Plně postačí, uvede-li jakési ohraničení penále, např. že žádá prominout např. penále ke dni podání žádosti nebo penále od 1.1.2011 do 30.6.2012 nebo penále ze záloh za rok 2012. Výši penále pak stanoví SSZ. Nelze prominout penále vzniklé až po dni podání žádosti. Žadatel dále uvede i důvody, pro jaké žádá o prominutí penále. Mohou to být například zdravotní důvody, ale i úhrada pojistného, z něhož bylo vypočítané penále, o jehož prominutí OSVČ žádá, na účet správce daně nebo zdravotní pojišťovny. Důvody uvedené v žádosti je dobré podpořit důkazy (např. lékařské zprávy v případě uvedení zdravotních důvodu, výpisy z účtů o chybném převodu). Od roku 2008 může pro prominutí penále být i celosvětová hospodářská krize, čehož OSVČ hojně využívají. K tomu, aby SSZ žádost posoudila, je nutné splnit 2 podmínky: žadatel musí splnit podmínku uhrazeného pojistného (a to i v případě, že aktuálně pojistné dluží, ale v minulosti tuto nebo vyšší částku uhradil na penále) a nesmí být proti OSVČ podán návrh na zahájení insolvenční řízení. O promíjení penále do výše 200 000 Kč rozhodují okresní/pražské/městská SSZ, nad tuto částku do výše 1 000 000 rozhoduje ČSSZ a nad 1 000 000 Kč rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Na řízení o prominutí penále se nevztahují obecné předpisy o správním řízení, např. se nelze proti rozhodnutí odvolat. Na prominutí penále není právní nárok. Pokud nebylo penále prominuto, může OSVČ novou žádost o prominutí penále podat dle § 104ch odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. nejdříve po 60 dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této žádosti ale nemohou být uplatněny stejné důvody jako v žádosti původní. V takovém případě by SSZ o žádosti už nerozhodovala.
5.6
Dávky poskytované z nemocenského pojištění K tomu, aby OSVČ mohla pobírat dávky nemocenského pojištění, je nutné, aby byla
nejprve účastna NP – o podmínkách účasti, přihlášení, odhlášení, bylo pojednáno v kapitole 5.2, proto se v této části budu zabývat už jen plněním z nemocenského pojištění.
56
OSVČ byly v letech 1990 – 1993 vypláceny z NP tyto dávky: -
nemocenské,
-
peněžitá pomoc v mateřství,
-
podpora při narození dítěte,
-
přídavky na děti,
-
pohřebné,
-
lázeňská péče (jen do 31.12.1992),
-
náhrada výdělku při službě v ozbrojených silách.
Z nemocenského pojištění jsou v současné době obecně vypláceny čtyři dávky. Můžeme je rozdělit do dvou skupin, podle toho, za jakého důvodu jsou poskytované:85 1. z důvodu nemoci: -
nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz, případně při karanténě,
-
ošetřovné při ošetřování nemocného člena rodiny nebo i zdravého dítěte do 10 let v případech uvedených v ustanovení § 39 odst. 1 písm. b) ZNP,
2. z důvodu mateřství: -
peněžitá pomoc v mateřství,
-
vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.
OSVČ mají z nemocenského pojištění nárok jen na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství, zbylé 2 dávky se z dobrovolného NP neposkytují. OSVČ jsou oproti zaměstnancům v nevýhodě, neboť mohou mít členy domácnosti nemocné stejně tak, jako zaměstnanci. V důsledku jsou tak znevýhodněni i členové domácností OSVČ. Podobná situace je i u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, neboť žena – OSVČ vykonávají svou SVČ, která může být pro práci v těhotenství náročná nebo i zakázaná, ztratí příjem nebo jí alespoň poklesne. Právě z důvodu snížení příjmu je zaměstnankyni dávka vyplácena, OSVČ na ni nárok nemá. OSVČ proto řeší tyto situace pracovní neschopností a pobírají nemocenské z NP. Dávky NP jsou dle požadavku OSVČ vypláceny na účet nebo poštovní poukázkou, dávku nelze vyplatit v hotovosti.
85
TRÖSTER, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Brno: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, s. 149-150
57
5.6.1 Nemocenské Účelem nemocenského je finanční pomoc státu překlenout dobu dočasné pracovní neschopnosti práce neschopného občana. Nejde tedy o to plně nahradit běžný příjem nemocného. Podmínkou poskytnutí nemocenského je účast OSVČ na NP, které jsem se věnovala v kapitole 5.2. Další podmínkou nároku na dávky NP je skutečnost, že OSVČ osobně nevykonává SVČ v době, kdy je lékařem uznána práce neschopnou. Výplata dávek probíhala s různými obměnami výpočtů až do konce roku 2007. Zásadní změny v nemocenském pojištění provedl zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který nabyl účinnosti od 1.1.2008. Tímto zákonem došlo ke změně výpočtu dávek, ke zkrácení ochranné lhůty ze 42 dnů na 7 dní a zejména byl zaveden pojem tzv. karenční doby (doba, po kterou se neposkytuje nemocenské). Karenční doba činila první tři dny pracovní neschopnosti, nemocenské se proto poskytovalo až od 4. dne pracovní neschopnosti. Karenční dobu zrušil Ústavní soud svým nálezem, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 166/2008 Sb., s účinností od 30.6.2008.86 Karenční dobu zákonodárci nakonec stejně prosadili, a to od 1.1.2009. Od tohoto dne zaměstnavatelé začali vyplácet prvních 14 dnů pracovní neschopnosti náhradu mzdy – náhrada se vyplácí až od 4. dne (po karenční době). Tak, jako zaměstnanci vznikl nárok na dávky NP až od 15. dne, vznikl stejný nárok na dávky OSVČ s tím rozdílem, že prvních 14 dnů neměla nárok na žádné zabezpečení, což je dle mého názoru diskriminující. Ještě těžší situace měly OSVČ v období od 1.1.2011 do 31.12.2013, kdy nárok na dávky NP vznikl až od 22. dne dočasné pracovní neschopnosti. Od 1.1.2014 je znovu nárok na dávky NP od 15. dne od vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Nárok na dávku uplatní OSVČ předložením předepsaného tiskopisu rozhodnutí o potvrzení dočasné pracovní neschopnosti, tzv. neschopenky (případně potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, tzv. lístku na peníze) místně příslušné SSZ. Nemocenské může být vypláceno maximálně po dobu podpůrčí doby dle § 26 - § 28 ZNP. Podpůrčí doba trvá nejdéle 380 kalendářních dní od vzniku dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do ní všechny dočasné pracovní neschopnosti v posledních 380 dnech. Pokud trvalo pojištění déle než 190 kalendářních dní od skončení poslední pracovní neschopnosti, nezapočítává se tato neschopnost do podpůrčí doby. Podpůrčí dobu lze prodloužit po 380 86
BERNÁ, Helena. Nemocenské pojištění OSVČ *online+. Brno, 2011 *cit. 14.3.2014+. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/325906/pravf_b?fakulta=1422;obdobi=6043;studium=609917;info=1;zpet=% 2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DNemocensk%C3%A9%20poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%20 OSV%C4%8C%26start%3D1
58
dnech až o dalších 350 kalendářních dnů. O žádosti o prodloužení rozhoduje posudkový lékař SSZ příslušné podle místa trvalého bydliště nemocné OSVČ. Po vyčerpání podpůrčí doby je buď OSVČ uznán práce schopným nebo si požádá o invalidní důchod. Nárok na dávky nevzniká vždy v plné výši. Může dojít k situaci, kdy pojištěnec svým jednáním přispěje ke vzniku pracovní neschopnosti. Takovým jednáním může dle § 31 ZNP být zaviněná účast ve rvačce, bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných (nebo psychotropních) látek nebo spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Takovému pojištěnci náleží pouze 50 % původně vypočteného nemocenského. Podle právní úpravy platné do konce roku 2008 by v takovém případě nevznikl nárok na dávku vůbec. Rozhodným obdobím pro výpočet dávky je 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, v němž vznikl nárok na nemocenské. V závislosti na výši pojistného, na provázanosti pojistného NP a DP, na výplatě dávek až od 15., resp. 22. dne došlo ke snížení počtu OSVČ s účastí na nemocenském pojištění, jak vyplývá z tabulky počtu OSVČ v podkapitole 5.2. Níže uvádím tabulku s vypláceným nemocenským OSVČ v období od roku 2005 do roku 2013, kde je patrné snížení počtu žádostí o dávky v roce 2009, které si vysvětluji mnoha zániky NP při přechodu na nový systém placení NP – odděleně na zvláštní účet. V letech 2010 a 2011 se projevilo masové zneužívání dávek. Od roku 2012 byly provázané vyměřovací základy NP a DP a na počtu výplat nemocenského se tato skutečnost dle tabulky rozhodně projevila.
Rok
Vyplacené nemocenské (v Kč)
Počet případů
2005 443 209 849 141 321 2006 477 923 604 126 359 2007 469 031 745 114 106 2008 443 688 675 101 019 2009 592 298 825 75 767 2010 1 455 550 689 103 853 2011 1 844 068 324 116 375 2012 362 751 119 50 680 2013 202 695 062 43 017 Zdroj: vlastní (podklady pro tabulku ČSSZ)
59
Proplacené dny 3 628 160 3 364 579 3 918 407 2 741 168 2 121 233 2 727 101 3 178 297 1 389 034 1 186 988
5.6.2 Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství je dávka, jejímž účelem je náhrada příjmu v případě sociální události související s narozením dítěte nebo převzetím dítěte do péče. U této dávky nedocházelo v průběhu let k zásadním změnám. PPM nejčastěji pobírají ženy, které porodily dítě. Mohou ji ale pobírat i další osoby, které vymezuje § 32 odst. 1 ZNP. Základní podmínkou nároku na PPM je účast pojištěnce na NP alespoň 270 dnů v předchozích 2 letech před dnem nástupu na PPM. Do roku 2008 bylo nutné splnit 270 dnů ke dni porodu. Pouze OSVČ jako jediní pojištěnci musí pro nárok na PPM splnit ještě jednu podmínku, a to účast na NP OSVČ 180 kalendářních dnů v posledním roce pojištění před nástupem na PPM. OSVČ nesmí osobně vykonávat SVČ v době pobírání této dávky. Podmínka je splněna, pokud SVČ vykonává osoba spolupracující nebo zaměstnanec této OSVČ. Dávka PPM může být vyplácena nejdříve 8 týdnů před očekávaným dnem porodu, který určí lékař v tiskopisu žádosti o peněžitou pomoc v mateřství, kterým OSVČ o výplatu dávky žádá. PPM se vyplácí do vyčerpání podpůrčí doby, která je samozřejmě oproti nemocenskému kratší. Podpůrčí doba začíná nástupem na PPM a činí dle § 33 ZNP 28 týdnů u pojištěnky, která porodila 1 dítě, 37 týdnů u vícečetného porodu. Pobírání dávky PPM ostatních osob je uveden v § 33 písm. c) a d) ZNP. Den nástupu na PPM si OSVČ určuje sama, nesmí to být dříve než 8 týdnů a ne déle než 6 týdnů před očekávaným dnem porodu. Obecně platí, že podpůrčí doba OSVČ, která porodila, nesmí být kratší než 14 týdnů a nesmí skončit dřív než 6 týdnů po porodu.87 Rozhodným obdobím pro výpočet dávky je 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, v němž vznikl nárok na PPM. Tak jako u nemocenského, i zde uvádím vývoj výplat dávky PPM. U PPM je situace obdobná, ovšem u této dávky je nutné zmínit, že se jedná o dávku dlouhodobější a opakující se. Znamená to tedy, že změny se projeví později než u nemocenského, což se nejlépe demonstruje na počtech případů výplaty – u nemocenského se počet případů snížil o více než polovinu už v roce 2012, zatímco u PPM až v roce 2013, protože v roce 2012 ještě dobíhaly PPM z předchozího roku.
87
§ 35 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., zákon o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 14. 3. 2014+.
60
Rok
Vyplacené PPM (v Kč)
Počet případů Počet nových výplaty případů
2005 57 627 144 14 402 2006 67 032 690 13 908 2007 64 592 582 12 966 2008 70 018 087 13 012 2009 147 108 913 13 224 2010 377 738 324 19 371 2011 455 029 140 21 990 134 808 533 16 328 2012 78 756 731 12 961 2013 Zdroj: vlastní (podklady pro tabulku ČSSZ)
5.7
2 019 1 918 1 867 1 806 1 961 2 691 3 188 2 208 1 782
Dávky poskytované z důchodového pojištění Důchodové pojištění je systémem všeobecným (dotýká se všech osob), systémem
jednotným (právní úprava se všech osob dotýká stejně). V České republice se jedná o systém povinný, tzn. že vzniká nezávisle na vůli osob, ale na základě stanovených právních skutečností. Základní zásadou v důchodovém pojištění je zásada zásluhovosti vyjádřená pojistným principem.
88
Z důchodového pojištění mají tedy nárok na dávky všechny osoby stejné, ať se
jedná o OSVČ nebo zaměstnance, ale ne vždy do něj OSVČ povinně přispívaly (např. r. 1996). V celé agendě týkající se OSVČ je výplata dávek důchodového pojištění rozhodně nejstabilnější. Pokud jsou zde nějaké podmínky a změny, týkají se všech pojištěnců, nejen OSVČ.
5.7.1 Aktuální dávky DP Z DP OSVČ mohou být vypláceny starobní a invalidní důchody, sirotčí důchod, vdovský a vdovecký důchod. Nárok na důchod vzniká splněním podmínek stanovených ZDP pro vznik nároku na důchod.89 O důchod je nutné písemně požádat SSZ. Datum nároku na dávku DP je vázán na určitou sociální událost, která je vždy stanovena zákonem. Asi nejdůležitější sociální událostí v důchodovém systému je starobní věk. Na důchodovém věku závisí odchod do starobního důchodu. Podle právní úpravy účinné do 88
GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005, s. 215 -216. 89 ČERNÁ, J.; TRINNEROVÁ, D.; VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 227, s. 72
61
31.12.1995 činil důchodový věk u mužů 60 let, u žen byl v rozmezí 53 a 57 let podle počtu vychovaných dětí. Od ZDP účinného od 1.1.1996 se hranice posouvá u mužů o 2 měsíce a u žen o 4 měsíce za každý i započatý rok po 31.12.1995 do dne dosažení věkových hranic původních. Tabulka důchodového věku pojištěnců narozených v období let 1936 – 1977 je přílohou k ZDP – z tabulky je patrné, že všechny osoby (muži i ženy) budou mít stejný důchodový věk 67 let. Nárok na důchod nezávisí jen na důchodovém věku, ale i na době pojištění, která se od 1.1.2010 pro nárok na starobní důchod postupně prodlužuje z 25 let až na 35 let (v závislosti na kalendářním roce dosažení důchodového věku). Důchod sestává ze dvou částí; ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra je určena pevnou částkou, v roce 1996 činila 680 Kč měsíčně, postupem let se zvyšovala až k dnešním 2 340 Kč měsíčně. Druhou částí je procentní výměra, která je individuální - závisí na získaných dobách důchodového pojištění a dosahovaných příjmech, i ta se v průběhu let zvyšovala; většinou v závislosti na inflaci (naposledy vzrostla o 0,4 % od 1.1.2014). Výpočty následujících důchodů jsou odlišné a poměrně složité. U OSVČ je zvláštností hodnocení doby pojištění
podle právní úpravy účinné do
31.12.1995, kdy se účast na DP OSVČ do konce roku 1995 považovala za celek. Pokud OSVČ neměla uhrazenou část doby, po kterou vykonávala SVČ, do konce roku 1995 (neukončila-li SVČ dříve), tuto dobu nelze hodnotit jako odpracovanou dobu na důchod. Nedoplatek pojistného je samozřejmě možné uhradit kdykoli v budoucnu, tzn. i těsně před podáním žádosti o důchod, případně po podání žádosti a pak si OSVČ může nechat důchod přepočíst. Podle nového ZDP účinného od 1.1.1996 se každý rok účasti OSVČ na DP hodnotí zvlášť, tzn. pro nárok se počítá každý rok, za který bylo uhrazeno pojistné. Stará právní úprava je dle mého názoru zbytečně přísná, neboť jestliže OSVČ bude dlužit i třeba minimální pojistné za 1 rok, nezapočte se mu z toho důvodu celá doba, kdy i pojistné mohlo být několikanásobně vyšší. Na druhou stranu je to možnost, aby OSVČ dostála svým závazkům, které do té doby z jakýchkoli důvodů opomíjela. Pro invalidní důchod (dříve plný a částečný, od 1.1.2010 - 3 stupně invalidity) je rozhodná sociální událost invalidita, kterou je snížená až nulová schopnost soustavné výdělečné činnosti. Stupeň invalidity určují posudkoví lékaři při SSZ. U částečných invalidních důchodů podle předchozí právní úpravy nebo invalidity I. a II. stupně často dochází k nepochopení vedlejší SVČ. Nárok na tento druh důchodu je samozřejmě důvodem pro vedlejší činnost a tudíž do určité hranice rozhodného příjmu není nutné hradit pojistné, ale poživatelé těchto důchodů si velice často neuvědomují, že se jim současně tato doba nezapočte jako doba pojištěná. Poživatelům invalidních důchodů III. stupně, jimž pracovní schopnost poklesla alespoň o 70 %, se účast na DP v době nároku důchodu započítává. 62
Další dávkou - pozůstalostní, je sirotčí důchod, na který má nárok pozůstalé nezaopatřené dítě, pokud zemřel rodič dítěte nebo osoba, která převzala dítě do péče rodičů a dítě na něj bylo odkázáno výživou a za dalších podmínek stanovených v § 52 ZDP. Nárok nejčastěji zaniká ve chvíli, kdy dítě přestane být nezaopatřené, tzn. nejpozději dosažením věku 26 let nebo vlastním nástupem do zaměstnání. Pozůstalostními dávkami jsou i vdovský a vdovecký důchod. Účelem této dávky je přispět ženě k vyrovnání životní úrovně po smrti manžela nebo přispět muži na výdaje, které mu vzniknou po smrti manželky. Na vdovský/vdovecký důchod vznikne dle § 49 a § 50 ZDP nárok manželce/manželovi po dobu 1 roku od smrti manžela/manželky.
5.7.2 Dávky DP do r. 1995 Do roku 1995 byl z důchodového pojištění vyplácen přídavek na dítě, státní vyrovnávací příspěvek, podpora při narození dítěte a pohřebné. Podmínkou pro výplatu dávek DP bylo uhrazení pojistného po celou dobu účasti na zabezpečení s výjimkou kalendářního měsíce, v němž došlo k porodu, nebo měsíce, na který se mají přídavky poskytovat. Podmínka zaplacení pojistného se považovala za splněnou a přídavky byly vyplaceny, pokud OSVČ dlužné pojistné uhradila do tří měsíců ode dne porodu nebo do posledního dne kalendářního měsíce, za který by jinak náležely přídavky. Pohřebné náleželo žadateli – pozůstalému po OSVČ, pokud OSVČ měla uhrazené pojistné splatné ke dni úmrtí. Tyto dávky byly od 1.1.1996 na základě zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, vypláceny referáty státní sociální podpory při městských úřadech. Dávka podpora při narození dítěte se od účinnosti tohoto zákona nazývá porodné. Tzv. dávky státní sociální podpory nejsou závislé na pojistném (úhradě pojistného), ale jen na příjmech. V současné době o dávkách rozhodují krajské pobočky Úřadu práce. Oproti právní úpravě platné do 31.12.1995, kdy pro výplatu dávek bylo nutné uhradit pojistné, dnes SSZ jen potvrdí, zda OSVČ byl v přehledu zúčtován přeplatek nebo nedoplatek na pojistném. Nezáleží ale na samotné úhradě nedoplatku, což rozhodně není správné, protože OSVČ, která státu dluží nedoplatek, bude současně od státu pobírat dávky státní sociální podpory. Předchozí právní úprava byla bezpochyby spravedlivější.
63
Závěr V této diplomové práci jsem se zabývala vývojem sociálního pojištění OVSČ. Práci jsem rozdělila do pěti částí, v prvních dvou jsem vysvětlila pojmy, které prostupují celou prací – těmito pojmy zejména jsou: sociální pojištění, důchodové a nemocenské pojištění, osoba samostatně výdělečně činná a samostatná výdělečná činnost. Náš právní řád zavedl institut osoby samostatně výdělečně činné až v roce 1990, proto do té doby používám pojem živnostník nebo osoba samostatně hospodařící. Cílem diplomové práce bylo zjistit, jakým způsobem a zda vůbec se stát v minulosti zabýval sociálním pojištěním této části (a v době 1. republiky nemalé části) obyvatelstva a zda bylo těmto lidem umožněno se pojistit proti nepříznivým životním situacím, které kdykoli v budoucnu mohly nastat. Dalším úkolem této práce bylo zjistit stav sociálního pojištění OSVČ v současné době, tedy v době po roce 1990. Zjistila jsem, že pravděpodobně nejjistějším sociálním zabezpečením v minulosti byly výměnky, které byly vybudovány na základě tradice, nebyly uzákoněny. O pojišťování živnostníků se dle literatury vždy vedly bouřlivé debaty, ale bohužel ani sami živnostníci neměli jasno, jak se k pojištění postavit – povinné pojištění odmítali zejména mladší živnostníci, kteří by se tedy nepojistili ani dobrovolně. Pro starší živnostníky by dobrovolné pojištění v tomto případě drahé. Jedinou možností bylo soukromé pojištění, které si ale drobní živnostníci nemohli dovolit. V roce 1925 byl sice schválen zákon o povinném důchodovém pojištění všech živnostníků, ale nikdy nenabyl účinnosti. Z tohoto vyplývá, že živnostníci se museli vždy spolehnout pouze sami na sebe. Od roku 1948 se tehdejší představitelé státu snažili všemi možnými zákonnými a často i nezákonnými způsoby živnostníky zlikvidovat, což se jim nakonec podařilo. Takže do roku 1989 se o podnikání v pravém slova smyslu nedá mluvit. Do sametové revoluce v tomto státě samostatně hospodařilo „pár“ drobných zemědělců, protože ostatní byli nuceni vstoupit do jednotných zemědělských družstev. Za živnostníky lze v tomto období považovat umělce tzv. na volné noze, kteří byli organizováni spolupůsobícími organizacemi, a dále osoby, které podnikaly na základě zvláštního povolení národních výborů. Pojištění těchto skupin obyvatel se často měnilo, pojistné bylo pro každou skupinu odlišné. Rokem 1990 se všechny tyto osoby staly osobami samostatně výdělečně činnými, prakticky se stejnými právy a povinnostmi v oblasti sociálního pojištění. Sociální pojištění této skupiny osob se stále mění, zvláště v posledních 10 letech. Po roce 1996 nebylo důležité, zda je OSVČ pojištěná z jiného titulu, např. zaměstnance, pro účast na DP byl rozhodným její příjem. Od roku 2004 se OSVČ dělily na vykonávající hlavní a vedlejší činnost, OSVČ hlavní byly účastny
64
DP povinně, OSVČ vedlejší musely doložit příjmy ze zaměstnání a účastny DP OSVČ byly až po dosažení určitého příjmu z podnikání. Od roku 2009 stačí pouze doložit informaci o době zaměstnání. Do loňského roku musela podmínku SVČ vedlejší splnit po celý měsíc, od 1.1.2014 stačí i 1 den vedlejší činnosti a SVČ v tomto měsíci se považuje za vedlejší. Systém sociálního pojištění je pro OSVČ samotné dost nepřehledný, bez pomoci účetních nebo referentů SSZ se málokterá OSVČ v tomto nestabilním systému vyzná. Zákonodárce by měl brát v úvahu, že spousta těchto OSVČ jsou lidé, kteří by za normálních okolností sami nepodnikali, raději by se stali zaměstnanci a všechny povinnosti spojené s odvody státu přenechali na zaměstnavatelích. Bohužel mnoho OSVČ je nuceno svou práci vykonávat pro svého odběratele, který by mohl být vlastně zaměstnavatelem, na živnostenský list v tzv. švarcsystému. Jedná se o osoby, které nemají svůj vlastní podnikatelský záměr, jen se snaží zabezpečit sami sebe a nežít ze sociálních dávek. I pro tyto OSVČ byla velkou finanční zátěží, když si za sebe zaplacené sociální a zdravotní pojištění nemohly od roku 2008 uplatnit jako nákladovou položku pro daňové účely, tudíž z vyššího příjmu hradily další pojistné. Situace se pro OSVČ zlepšila od roku 2010, kdy byly zvýšeny tzv. paušální výdaje (např. výdaje u příjmů ze zemědělství činí 80 % nebo ze živnosti činí 60 %). Většina OSVČ této možnosti využívá, jejich chování je v současné době jistě pochopitelné, ale pro budoucnost krátkozraké, neboť odvádí méně na pojistném na DP, v budoucnu jim bude důchod počítán také z nízké částky. V nemocenském pojištění OSVČ zase docházelo v letech 2009 a 2010 k zneužívání dávek. I zde je ale nutné si uvědomit, že nemocné mohly být zase jen OSVČ, které nebyly existencionálně závislé na svém podnikání, tzn. většinou to byly OSVČ vedlejší. OSVČ hlavní by o své zakázky v době nemoci přišla a už by je zpět nemusela získat. Od roku 2011 se systém dávek NP změnil, došlo k provázání NP s DP, a z toho důvodu došlo i ke snížení počtu OSVČ účastných nemocenského pojištění – pro OSVČ vedlejší už nemocenské pojištění nebylo finančně zajímavé. Problémem je ale i výplata dávek NP OSVČ až od 15. dne (do loňského roku od 22. dne) trvání dočasné pracovní neschopnosti, tento systém výplat dávek opět nahrává spekulacím, kdy se k účasti na NP přihlásí OSVČ, která bude dopředu vědět o plánované operaci nebo bude chtít pobírat PPM z NP OSVČ. Běžné nemoci jako je např. chřipka se většinou vyléčí do 2 týdnů, tudíž se OSVČ rozhodně nevyplatí hradit nemocenské pojištění a nebude tak přispívat do systému NP. Domnívám se, že tímto do systému plyne méně finančních prostředků, protože jej OSVČ využívají jen účelově v době, kdy už dopředu vědí, že z něj budou čerpat – a to rozhodně větší částky, než do něj vloží. I pro stát by určitě bylo výhodnější nastavit OSVČ takové podmínky, kdy by se jich pro případ nemoci pojistilo maximum. Všechny by odváděly pojistné, ale jen zlomek z nich by čerpal dávky, nikdy nečerpají všechny OSVČ. Myslím, že by stálo i za úvahu povinné nemocenské pojištění pro OSVČ, vždyť 65
běžný zaměstnanec s pracovní smlouvou je také nemocensky pojištěn ze zákona (samozřejmě za určitých podmínek). V důchodovém pojištění OSVČ podle mého názoru k tak častým a závažným změnám nedochází, tato část systému je poměrně stabilní. Samozřejmě je důležité si uvědomit, že OSVČ využívají každé možnosti, jak platit co nejmenší odvody pojistného, nebo nejlépe vůbec žádné. Chovají se ale jen tak, jak jim právní předpisy umožňují. V práci jsem se snažila vysvětlit, že stát ukládá OSVČ povinnosti, ale na druhé straně jim dává i možnost se například se svými závazky vypořádat formou splátkových kalendářů, z kterých se počítá jen poloviční penále. Dále stát dává i možnost snížení vyměřovacího základu nebo prominutí penále. To jsou instituty, které OSVČ mají pomoci překlenout jejich těžké období nejen v podnikání, neboť u drobných OSVČ je podnikání provázané s osobním životem rozhodně více než u velkých podnikatelů se zaměstnanci. Systém sociálního pojištění OSVČ by se rozhodně měl zjednodušit, ale zejména stabilizovat, aby se OSVČ v systému snadno orientovaly, aby nedocházelo k častým změnám. Věřím, že kdyby byl systém jednoduchý a stabilní, pro OSVČ snadno zapamatovatelný, ubylo by OSVČ, které se jednání na SSZ nebo na zdravotní pojišťovně obávají, a proto se i úřadům vyhýbají. Úředníci mají v současné době vždy tzv. navrch, protože OSVČ, které podnikají ve své oblasti a pojištění a daně jsou pro ně jen nutnými „doplňkovými“ činnostmi, nejsou schopny všechny změny v pojištění a daních registrovat. Úvah k zlepšení a zjednodušení výběru pojistného a pomoci drobným OSVČ bylo již mnoho, včetně těch, kdy OSVČ podá pouze jedno jakési daňové přiznání a z něj bude vypočtena daň a sociální i zdravotní pojištění. Jednalo se o myšlenku jednoho inkasního místa, kdy se měly daně a sociální a zdravotní pojištění sloučit do jednoho výběru. Nedomnívám se, že to je právě šťastné řešení, neboť charakter daní a pojistného je odlišný. Když už tedy ulehčit administrativě, viděla bych možnost ve sloučení sociálního a zdravotního pojištění, to má k sobě rozhodně blíž než obě tyto složky k daním. Této možnosti sloučení by musela předcházet podrobná analýza všech dopadů včetně ekonomické náročnosti, tak aby se neopakovaly negativní zkušenosti ze změn v minulých obdobích.
66
Seznam použitých zdrojů Monografie ČERNÁ, J.; TRINNEROVÁ, D.; VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 230 s. ISBN 978-80-7380-018-2 GREGOROVÁ, Z.; GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vyd. Brno: nakladatelství DOPLNĚK, 2005. 280 s. ISBN 80-7239-176-3 KRATOCHVÍL, F. O pojišťování živnostníků. 1. vyd. Praha: Rolnická tiskárna a nakladatelství v Praze, 1907. 30 s. LUKÁŠ, J. Úvod do československého sociálního pojištění. 1. vyd. Praha - Karlín: Sociální služba, 1922. 80 s. MAREK, P. České živnostnictvo 1945 -1960. Likvidace živnostníků, řemeslníků a obchodníků v českých zemích. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2006, 328 s. ISBN 80-7239-200-X NEUMANN F. a kol. Národní pojištění – sociální zabezpečení. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Cíl., 1948, 61 s. ŠTĚPÁN, A., KRAIČOVIČ, Š. Odchylné úpravy nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. 2. vyd. Praha: MÍR 1, 1976, 112 s. ŠTERN, E.. Současné otázky sociálního pojištění. 1. vyd. Praha – Karlín: Sociální služba, 1926. 182 s. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6
Právní předpisy zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve znění předpisů jej měnících a doplňujících platném k 5.květnu 1945 zákon č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění platném do 30.9.1952 zákon č. 20/1965 Sb., zásady pro poskytování některých služeb a oprav občany na základě povolení národního výboru schválené usnesením vlády zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 67
zákon č. 119/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, střední, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí zákon č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, nařízení vlády č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 257/1990 Sb., o přechodném snížení výše pojistného na sociální zabezpečení pro osoby vykonávající uměleckou činnost nařízení vlády č. 154/1982 Sb. o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru vyhláška státního úřadu sociálního zabezpečení č. 67/1957 Ú.l. vyhláška 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení vyhláška státního úřadu sociálního zabezpečení č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemocenském pojištění a preventivní a léčebné péči některých občanů činných při poskytování služeb, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 296/2013 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2014 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2014 a o zvýšení důchodu v roce 2014
68
Soudní rozhodnutí: Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 14.5.2008, sp. zn. 3 Ads 31/2008
–
48.
Nejvyšší
soud
[online].
*cit.
27.2.2014+.
Dostupné
z:
http://www.nssoud.cz Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.2.2000, sp. zn. 10 Ca 396/99. In: ASPI . Wolters Kluwer ČR *cit. 11. 3. 2014+ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1.3.2011, sp. zn. Pl. ÚS 55/10. Ústavní soud ČR [online]. *cit. 21.3.2014+. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=69372&pos=1&cnt=1&typ=result
Elektronické prameny: Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017.
*online+
Vláda
České
republiky,
*cit.
27.2.2014+
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/koalicni-smlouva-mezicssd--hnutim-ano-2011-a-kdu-csl-na-volebni-obdobi-2013---2017-115459/ Seznam zdravotních pojišťoven. *online+ Ministerstvo zdravotnictví České republiky, [cit. 4.3.2014]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/zdravotni-pojistovny_945_839_1.html Pracovní pětka Program – KRÁLÍK, J., NĚMEC, B., PAIGER, B., POVOLNÝ, D., ŠEMBERA, R. Program vlády Národní fronty Čechů a Slováků v obrazech. 1. vyd. Praha: Svět v obrazech, s. r.o., 1945, s. 34 *cit. 27.2.2014+. Dostupné z: http://www.modernidejiny.cz/clanek/kosicky-vladni-program-v-obrazech/ TOMKOVÁ, M. Sociální zabezpečení. In: Bobek, M. et al. (eds) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita, 2009, s. 722 [cit. 28.2.2014]. ISBN 978-80-210-4844-7. Dostupné z: http://www.komunistickepravo.cz ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. 80 let sociálního zabezpečení [online]. Praha,
2004
*cit.
28.2.2014+.
Dostupné
z:
http://www.cssz.cz/cz/o-
cssz/informace/informacni-materialy/publikace.htm BERNÁ, Helena. Nemocenské pojištění OSVČ [online]. Brno, 2011 [ cit. 14.3.2014]. Bakalářská
práce.
Masarykova
univerzita.
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
https://is.muni.cz/auth/th/325906/pravf_b?fakulta=1422;obdobi=6043;studium=6099 17;info=1;zpet=%2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DNemocensk%C3%A9%20p oji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%20OSV%C4%8C%26start%3D1
69
