Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra trestního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Dítě jako oběť sexuálních trestných činů
Dominika Nogová 2015/2016
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dítě jako oběť sexuálních trestných činů zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
V Brně, dne 14. 3. 2016 ………………………… Dominika Nogová
2
Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucímu práce doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, CSc., za jeho odborné vedení a cenné rady při zpracování diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině za podporu během celého studia.
3
ABSTRAKT Tato diplomová práce se věnuje vymezení trestných činů, jejichž obětí je dítě, se zaměřením na znásilnění, pohlavní zneužití, svádění k pohlavnímu styku a trestné činy související s pornografií, a dále na právní úpravu postavení oběti v zákoně 45/2013 Sb. V úvodu práce jsou nastíněny pojmy dítě, oběť a sexuální trestný čin. Práce pokračuje stručným historickým exkurzem a vymezením jednotlivých sexuálních trestných činů. Druhá polovina práce je věnována osobnostem oběti a pachatele sexuálních trestných činů a rozboru statistik. Cílem práce je objektivně zhodnotit současnou právní úpravu pomocí metody komparace odlišností postavení dítěte jako oběti od obětí dospělých, doplněnou úvahami de lege ferenda.
KLÍČOVÁ SLOVA Dítě Oběť Sexuální trestný čin Mravnostní delikty Znásilnění Pohlavní zneužívání Pornografie Svádění k pohlavnímu styku Pomoc obětem Statistické údaje
4
ABSTRACT Following thesis focuses on definition those criminal acts in which the victim is a child; with the emphasis on rape, sex abuse, sexual act inveiglement and criminal acts relating to pornography and last but not least to legislation of the victim ´s position in accordance with Law No. 45/2013 Coll. The introduction of the thesis outlines further expressions – child, victim and sexually related criminal act. Onward it continues with a brief historical excursus and single sexually related criminal acts. The second half of the work pays attention to victims ‘and sexual crimes perpetrators ´personalities and statistics analysis. The aim of the work is to give an unbiased look into current legislation by means of the comparative method in which positions of the child victims and adult victims are distinguished, supplemented by de lege ferenda advisement.
KEY WORDS Child Victim Sexually related criminal act Immoral offence Rape Sexual abuse Prnography Sexual intercourse inveiglement Statistic data Victim support
5
Seznam použitých zkratek TrZ
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
TrŘ
zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
ZSM
zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů
ZOTČ
zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů
ObčZ
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
ZTOPO
zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
OČTŘ
orgány činné v trestním řízení
PČR
Policie České republiky
ÚPD
Úmluva o právech dítěte
JmK
Jihomoravský kraj
6
Seznam použitých grafů Graf č. 1
Kriminalita v roce 2015 na území ČR
Graf č. 2
Mravnostní kriminalita v roce 2015 na území ČR
Graf č. 3
Pachatelé pohlavního zneužívání v roce 2015 na území ČR
Graf č. 4
Rozdělení zjištěných a objasněných TČ dle krajů
Graf č. 5
Rozdělení zjištěných a objasněných mravnostních TČ dle krajů
Graf č. 6
Mravnostní kriminalita v roce 2015 na území JmK
Graf č. 7
Pachatelé pohlavního zneužívání v roce 2015 na území JmK
Graf č. 8
Vývoj mravnostní kriminality v letech 2011-2015 na území JmK
7
Seznam použitých zkratek....................................................................................... 6 Seznam použitých grafů .......................................................................................... 7 ÚVOD ................................................................................................................... 10 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................ 12 1. 1. Dítě ............................................................................................................ 12 1. 2. Oběť ........................................................................................................... 13 1. 3. Sexuální trestný čin ................................................................................... 16 2. VYBRANÉ SEXUÁLNÍ TRESTNÉ ČINY ..................................................... 17 2. 1. Vývoj právní úpravy sexuálních trestných činů ........................................ 17 2. 2. Znásilnění .................................................................................................. 23 2. 3. Pohlavní zneužití ....................................................................................... 27 2. 4. Pornografie ................................................................................................ 32 2. 4. 1. Šíření pornografie .............................................................................. 34 2. 4. 2. Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií .................................. 35 2. 4. 3. Zneužití dítěte k výrobě pornografie ................................................. 38 2. 4. 4. Účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem .......................................................................................... 39 2. 5. Svádění k pohlavnímu styku ..................................................................... 41 3. OSOBNOST OBĚTI SEXUÁLNÍCH TRESTNÝCH ČINŮ ........................... 43 3. 1. Dítě jako oběť ............................................................................................ 43 3. 1. 1. Viktimizace ........................................................................................ 46 3. 1. 2. Práva obětí trestných činů .................................................................. 50 3. 1. 3. Výslech dítěte v trestním řízení ......................................................... 56 4. OSOBNOST PACHATELE ............................................................................. 62 4. 1 Pojem pachatele a jeho typologie ............................................................... 62 4. 2. Pachatel sexuálních trestných činů ............................................................ 64 4. 2. 1. Nedeviantní pachatel.......................................................................... 65 4. 2. 2. Deviantní pachatel ............................................................................. 66 4. 2. 3. Žena jako pachatel sexuálních trestných činů.................................... 67 4. 3. Diagnostika a možnost léčby deviantních pachatelů ................................. 68 5. STATISTICKÝ PŘEHLED MRAVNOSTNÍ KRIMINALITY ....................... 71
8
5. 1. Statistický přehled mravnostní kriminality na území České republiky ..... 71 5. 2. Statistický přehled mravnostní kriminality na území JmK ....................... 75 ZÁVĚR ................................................................................................................. 80 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................... 83 Monografie a další publikace ............................................................................ 83 Články ............................................................................................................... 85 Právní předpisy .................................................................................................. 86 Elektronické dokumenty.................................................................................... 87 Soudní rozhodnutí ............................................................................................. 88 Spisový materiál ................................................................................................ 90
9
ÚVOD Ochrana proti sexuálním trestným činům je poskytována každé fyzické osobě, neboť se jedná o zásah do života a zdraví oběti takového činu. Obzvlášť velký důraz je pak kladen na ochranu dětí před takovým jednáním, neboť mravní, psychologický a sociální vývoj dítěte je považován za jednu z nejpodstatnějších úloh moderní společnosti. Trestné činy proti důstojnosti v sexuální oblasti jsou činy obzvlášť závažné, bez ohledu na osobnost oběti či pachatele, proto je jim věnována celá hlava zvláštní části trestního zákoníku, konkrétně již hlava třetí, následuje tedy za trestnými činy proti životu, zdraví a svobodě. Téma sexuálních trestných činů páchaných na dětech považuji za velmi aktuální a zajímavé, ač citlivé, protože i přes veškerou snahu a důraz na prevenci se nedaří těmto deliktům zcela předcházet. Toto téma jsem zvolila z toho důvodu, že se jedná o téma praktické, se kterým se můžeme setkat, aniž bychom si to uvědomili. Naneštěstí je toto téma považováno společností za nepříjemné, až tabu, v důsledku čehož zůstávají sexuální trestné činy utajované a skrývané, ač v posledních letech bývá trestná činnost v sexuální oblasti odhalována rychleji a účinněji, mimo jiné díky organizacím napomáhajícím obětem takovýchto činů. Proto bych ve své práci ráda uvedla rozbor aktuální úpravy a posoudila, zda je tato úprava dostatečná. Nutnost reflektovat vývoj moderní doby a tedy i techniky pachatelů trestné činnosti se projevuje také postupným rozšiřováním skutkových podstat v této problematice. Problematiku sexuálních trestných činů na dětech posuzuji jak z pohledu juristického tak kriminologického. Juristickou část práce bych ráda věnovala aktuální tuzemské ochraně dětí před sexuálními trestnými činy, v části kriminologické se budu zabývat otázkou obětí a pachatelů této činnosti a rozborem statistik. Hned v počátku mé práce bych ráda vymezila základní pojmy jako dítě, oběť a sexuální trestný čin s důrazem na novou právní úpravu v oblasti obětí trestných činů. Dále uvedu jednotlivé skutkové podstaty sexuálních trestných činů
10
dle aktuální české legislativy, s přihlédnutím k úpravě historické. Vzhledem k tomu, že bych ve své práci ráda uvedla problematiku sexuálních trestných činů komplexně, budou další kapitoly mé práce věnovány kriminologické části, neboť se v nich zabývám postavou pachatele jakožto muže i ženy a v protikladu také postavou oběti, tedy dítěte. Domnívám se, že stále velká část sexuálního násilí páchaného na dětech zůstává skryta před očima veřejnosti, ale i před orgány činnými v trestním řízení. Proto bych se ráda v práci zaměřila také na analýzu aktuálních statistik Policie České republiky na území České republiky i Jihomoravského kraje. Cílem mé práce je tedy komplexní zpracování tohoto tématu, analýza aktuální úpravy sexuální trestné činnosti na dětech s užitím metod explanace a komparace odlišností postavení dítěte jako oběti oproti obětem dospělým. Protože jsem měla možnost absolvovat praxi na Okresním státním zastupitelství v Blansku, ráda bych do práce zahrnula také poznatky získané touto praxí.
11
1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Pro správný a logický rozbor problematiky sexuálních trestných činů na dětech je nutné hned na počátku práce vymezit několik základních pojmů, které budu během práce užívat. Za nejdůležitější považuji vymezení pojmu dítě, jeho odlišení od mladistvého, sexuální trestný čin a trestný čin proti dítěti. Výkladu jednotlivých trestných činů se budu věnovat v samostatné kapitole.
1. 1. Dítě Pojem dítě nalezneme v mnoha právních předpisech a to především v občanskoprávních a trestněprávních. Obecně dítě můžeme vymezit jako určitou věkovou skupinu osob, jejichž postavení může být zákonem upraveno odlišně. V oblasti vnitrostátního práva bych ráda zmínila např. zákon o sociálněprávní ochraně dítěte, který vymezuje dítě jako osobu nezletilou.1 Za zmínku určitě stojí vymezení v zákoně o zaměstnanosti, který v § 121 uvádí, že dítětem se rozumí osoba mladší 15 let nebo starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku.2 TrZ definuje dítě jako osobu mladší osmnácti let, pokud TrZ nestanoví jinak. 3 TrZ tedy za dítě považuje všechny osoby mladší osmnácti let bez ohledu na to, zda dosáhly plné svéprávnosti dle předpisů občanskoprávních. Pokud tedy osoba nabude zletilosti před dovršením osmnáctého roku věku dle ObčZ, např. tedy sňatkem, nemá to žádný vliv na posouzení této osoby jako dítěte dle TrZ. 4 TrZ stanoví jinak v případě, kdy rozlišuje mezi dítětem mladším patnácti let, kterému je poskytována zvýšená ochrana, a dítětem starším patnácti let, ale mladším osmnácti let. V § 195 odst. 2 písm. a) TrZ si navíc můžeme povšimnout ještě speciální Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 7. 2015]. 2 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 7. 2015]. 3 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 7. 2015]. 4 CHROMÝ, Jakub. Trestněprávní ochrana mládeže v České republice - vybraná teoretická východiska. Státní zastupitelství. 2008, č. 5 1
12
ochrany dítěte, kdy v případě opuštění dítěte mladšího tří let je naplněna tzv. kvalifikovaná skutková podstata s vyšší výměrou trestu. Také ZSM uvádí ve svém § 2 vymezení pojmů dítě mladší patnácti let, mladistvý a mládež.5 ZSM je však speciální k TrZ, definice dítěte bude proto užita jen v případech, na které dopadá tento zákon. Speciální ochranu garantuje dítěti také ZOTČ který dle § 2 řadí dítě mezi tzv. zvlášť zranitelné oběti.6 V oblasti mezinárodního práva je podstatná definice v čl. 1 ÚPD, kde je dítě vymezeno jako každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.7 ÚPD je zásadním dokumentem na poli ochrany dítěte a jeho práv, Česká republika je její stranou již od 1. 1. 1993, tedy ode dne svého vzniku. Dále ve své práci budu užívat pojem dítě tak, jak je definován v TrZ, pokud nebude uvedeno jinak.
1. 2. Oběť Dle ZOTČ je obětí taková fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková či nemajetková újma nebo na jejíž úkor se trestným činem jiná osoba obohatila.8 Pokud byla oběti trestným činem způsobena smrt, je za oběť považován také její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, popř. také druh, je-li osobou blízkou. Jedná se o tzv. druhotnou neboli sekundární oběť trestného činu. Obětí může být i více těchto osob zároveň.9
Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 7. 2015]. 6 Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 7. 2015]. 7 rezoluce OSN 44/25, přijatá 20. 11. 1989. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 7. 2015]. 8 § 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 8. 2015]. 9 VICHEREK, Roman. Oběti trestných činů a jejich práva. Epravo.cz [online]. Epravo.cz, a.s., publikováno 26. 11. 2013 [cit. 6. 8. 2015]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/obeti-trestnych-cinu-a-jejich-prava-92945.html 5
13
Obětí může být pouze fyzická osoba, nikoliv osoba právnická. Právnická osoba však může mít postavení poškozeného v trestním řízení. Pro naplnění definice oběti musí být způsobeno ublížení na zdraví, majetková či nemajetková újma nebo bezdůvodné obohacení trestným činem. Ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. 10 Tyto tři znaky ublížení na zdraví musí být naplněny kumulativně, nemohou tedy být oddělovány. Ublížení na zdraví je posuzováno zejména podle povahy poruchy zdraví, způsobu, jak k takové poruše došlo, ale také i to, jaký orgán či tělesná funkce byla narušena. Ublížení na zdraví je posuzováno individuálně pro daný případ a vždy musí být v přímé souvislosti s jednáním pachatele. Podle ustálené soudní praxe se za ublížení na zdraví pokládá taková újma na zdraví poškozeného, kdy je obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti ztížen po dobu nejméně 7 dní.11 Pokud újma na zdraví nedosahuje takové intenzity, aby mohla být považována za ublížení na zdraví, jedná se o přestupek podle zákona o přestupcích. 12 V případě majetkové újmy (škody) se jedná o jakoukoliv ztrátu na majetku, přičemž představuje nejen škodu skutečnou (damnum emergens), ale také ušlý zisk (lucrum cessans). Oproti tomu nemajetková újma nepředstavuje přímou ztrátu na majetku, přestože se v konečném důsledku může projevit na majetku poškozeného (oběti). Bezdůvodné obohacení definuje ObčZ jako majetkový prospěch bez spravedlivého důvodu.13
§ 122 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 8. 2015]. 11 Např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 5. 2010 sp. zn. 4 Tdo 376/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 10. 2015]. 12 § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 8. 2015]. 13 Konkrétní změny. Nový občanský zákoník. [online]. © 2013–2015 Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 8. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/nahrada-ujmy/konkretni-zmeny 10
14
Z definice oběti v ZOTČ je patrné, že pro to, aby se fyzická osoba stala obětí, není podstatný její věk, postavení ani způsobilost k právním úkonům. K těmto znakům fyzické osoby je však možno přihlížet při vymezení tzv. zvlášť zranitelné oběti. Je samozřejmé, že každá oběť je zranitelná a vyžaduje tedy zvláštní zacházení, a to s velkou mírou empatie a starostlivosti. Přesto však ZOTČ pamatuje na oběti, které mohou být náchylnější k stresu a psychické újmě, a to nejen samotným trestným činem, ale také svou účastí v trestním řízení, např. při výslechu. Vymezení zvlášť zranitelných obětí v § 2 odst. 4 ZOTČ vychází z návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady zavádějící minimální standard práv, pomoci a ochrany obětí trestných činů. Zvláštní ochrana je tak poskytována v závislosti na osobě oběti trestného činu, tedy dítěti, hendikepované osobě nebo osobě s takovým postižením, které může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve společnosti, nebo dle trestného činu, tedy oběti trestného činu obchodování s lidmi a oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy.14 Považuji za nezbytné zdůraznit, že pojem oběť trestného činu není totožný s pojmem poškozeného, ačkoliv je velmi často oběť a poškozený jedna a tatáž osoba. Zatímco poškozený je pojem ryze trestního práva procesního a jedná se o stranu trestního řízení, oběť trestného činu je spíše adresát zacházení ze strany státu. Poškozeným může být jak osoba fyzická, tak právnická, avšak musí se jednat přímo o tu osobu, které trestným činem škoda, újma na zdraví nebo nemajetková újma vznikla nebo měla vzniknout. Oproti tomu obětí může být pouze osoba fyzická, avšak také osoba, jež je tzv. sekundární oběť (např. pozůstalý po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela).15
§ 2 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 8. 2015]. 15 JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2013, s. 14-15 ISBN 978-80-87576-49-6 14
15
1. 3. Sexuální trestný čin Sexuální trestné činy, tedy trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, jsou upraveny v hlavě třetí TrZ, a to v § 185 až § 193, dále pak v hlavě čtvrté TrZ, konkrétně trestný čin svádění k pohlavnímu styku v § 202. Třetí hlava TrZ vymezuje devět trestných činů, které se vyznačují tím, že zasahují do oblasti sexuální sféry. Kromě lidské důstojnosti můžeme v oblasti sexuálních trestných činů nalézt další objekty, a to svobodu rozhodování v pohlavních vztazích, zdravý vývoj dětí či mravní zásady. Obětmi sexuálních trestných činů mohou být muži, ženy, děti i senioři. Co se týče objektivní stránky sexuálních trestných činů, můžeme si povšimnout některých speciálních způsobů jednání, např. již v § 185 jde o jednání pod pohrůžkou násilí. Je logické, že u všech trestných činů hlavy třetí TrZ i u trestného činu svádění k pohlavnímu styku se vyžaduje zavinění, a to ve formě úmyslu.16 Přestože většina sexuálních trestných činů nezpůsobuje závažné fyzické poranění, dochází obvykle k dlouhodobému či dokonce trvalému psychickému poškození oběti, které se může projevit strachem, úzkostí, depresí či často opomíjenými problémy v dalších partnerských vztazích.17 Pachatelem všech sexuálních trestných činů může být fyzická osoba. Právnická osoba však může být pachatelem trestných činů znásilnění, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, kuplířství, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, účast na pornografickém představení, navazování nedovolených kontaktů s dítětem a svádění k pohlavnímu styku, což vychází z úpravy v § 7 ZTOPO.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2014, s. 602. ISBN 978-80-7502-044-4 17 NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef a kol. Kriminologie. 3 vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 310-313. ISBN 978-80-7353-376-8 16
16
2. VYBRANÉ SEXUÁLNÍ TRESTNÉ ČINY Vymezení sexuálních trestných činů nalezneme v TrZ ve zvláštní části, hlavě třetí a čtvrté. Hlava třetí zahrnuje veškeré trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Obětí těchto trestných činů nemusí být tedy nutně pouze dítě, na rozdíl od trestného činu svádění k pohlavnímu styku v hlavě čtvrté. Objektem, který chrání hlava třetí, je lidská důstojnost, která je považována za jednu z nejdůležitějších hodnot demokratické společnosti. Do následujících podkapitol jsem zařadila pouze vybrané trestné činy. Rozhodla jsem se vynechat např. trestné činy související s prostitucí, neboť to je dle mého názoru téma velkého rozsahu, vhodné spíše pro samostatnou práci.
2. 1. Vývoj právní úpravy sexuálních trestných činů Sexuální násilí provázelo lidstvo již od jeho počátků, avšak v průběhu historie docházelo k velkým změnám v nahlížení na takovou činnost s tím, jak se měnilo nahlížení na člověka, který byl považován často spíše za věc. Ještě před počátkem rozmachu křesťanství byly ženy často unášeny a znásilňovány, aniž by pachatelé byli jakkoliv trestáni. V minulosti zákony chránily pouze ženy jako oběti sexuálních trestných činů, avšak ty byly považovány spíše za majetek muže, ať už otce či manžela, tudíž útok na ženu byl chápan jako zásah do předmětu vlastnictví. Pokud tedy byla žena znásilněna, docházelo často k jejímu zavržení a stalo se pro ni téměř nemožné se uzavřít manželství. Znásilnění bylo mnohdy zaměňováno s únosem či cizoložstvím, avšak obojí bylo přísně trestáno. Trest smrti za takovýto čin znalo právo babylonské, řecké, islámské, židovské a římské. Ve východních zemích dokonce fungovala tzv. odplatná znásilnění, kdy se otec znásilněné ženy mohl domáhat vykonání pohlavního styku se sestrou pachatele. V Augsburském městském právu se můžeme v 13. století setkat s pojmem pederastie, tedy homosexuální vztah k chlapcům, který se trestal stětím. Naopak pohlavní styk mezi příbuznými byl trestán velmi mírně, obvykle pokutou.
17
V historických právních předpisech si taktéž můžeme povšimnout trestných činů, jež jsou v našem právu již překonány, popř. nemají ekvivalent, např. trestný čin smilstva proti přirozenosti či trestní postih homosexuality. 18 Ač se to zdá nemožné, již v Bibli můžeme najít jakési zakotvení znásilnění a trestu za takovýto čin. „Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel. Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho. Vždyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil. Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý svůj život ji nesmí propustit.“19 Je však patrné, že myslitelnou obětí takového činu byla pouze žena, nikoliv tedy muž či dítě. V biblické úpravě také nenalezneme znaky charakteristické pro znásilnění. Žena však musela prokazovat obranu proti násilníkovi. Trestem za znásilnění bylo ukamenování, a to buď násilníka, nebo i ženy, která obranu neprokázala. V římském právu se můžeme setkat s úpravou hned několika sexuálních trestných činů, např. cizoložství (kdy byla trestána zpočátku pouze žena cizoložnice), kořistění z prostituce jiného či zneuctění. Těchto činů se však bylo možné dopustit jedině na osobách svobodných, pokud byl tedy obětí takového činu otrok, jednalo se o poškození cizí věci.20
18
MITLÖHNER, Miroslav. Erotika a paragrafy. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1999. s. 9-12. ISBN 80-7169-691-9 19 Deuteronomium 22, Česká biblická společnost [online]. 2009, [cit. 4. 9. 2015] Dostupné z: http://www.biblenet.cz/app/b/Deut/chapter/22 20 SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír a kol. Sexuální trestné činy včera a dnes. 1 vyd. Ostrava: Key Publishing s.r.o. s. 21-29. ISBN 978-80-7418-213-6
18
V 11. - 18. století bylo hlavním úkolem práva chránit, vedle státních orgánu a církve, především soukromé vlastnictví, kde byla úprava velmi přísná a detailní. Trestání nemajetkových trestných činů bylo často ponecháváno na soukromé iniciativě a svépomoci, kdy např. až do 17. století měl otec nebo manžel právo zabít provinilou dceru nebo manželku a jejího milence, pokud je dopadl při činu. Církevní představy o pohlavním životě byly uplatňovány také cestou práva, kdy byl trestán tzv. konkubinát, bigamie i cizoložství, a to až do 16. století velmi přísně, někdy až smrtí. Trestný však byl jakýkoliv mimomanželský pohlavní styk, obzvlášť pak se Židy, mezi příbuznými (incestus), s nedospělou dívkou, s jeptiškou či styk se zvířetem. 21 Setkat se můžeme také s trestem za kuplířství (lenocinium), které se obvykle praktikovalo přechováváním nevěstek. To Koldínův zákoník trestá smrtí.22 Právní úpravu znásilnění můžeme nalézt v Zákoníku českého městského práva Pavla Kristiana z Koldína, kde je v čl. M. XXX. odstavci druhém uvedeno: „Pakli násilně, to jest, když by panny aneb vdovy mocí snižovány a o své poctivosti strojeny byly, aneb že by na ně mocí saženo bylo, a ony byly by zavožovany, a slove raptus, to jest násilné zajetí. Seu stuprum violentum, násilí aneb podav jest, kdyžby na ženu aneb pannu od někoho mocí a bezprávně bylo saženo, tak žeby násilným skutkem panna k porušení a žena poctivá o poctivost svau přijíti musila.“ Zde již autor vymezuje dva základní znaky znásilnění, a to soulož a násilí. Jako znásilnění je trestána dle čl. M.XXXIV i soulož s dítětem, tedy i dobrovolná: „Násilí se děje také i tehdáž, kdyžby panenka aneb dívčička, jsaucí ještě v letech dětinských, od někoho k sprznění a k porušení přišla.…“. Naopak trestněprávní ochrany nepožívaly ženy lehkých mravů, tedy pravděpodobně prostitutky, ačkoliv i v jejich případě by šlo o znásilnění: „Sic jináč nevěstkám a jiným nepoctivým ženám při takových věcech věřiti se nemůže, aby se jim jaká od koho násilí dáti měla a mohla;
VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v Českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 3-12. ISBN 80-210-4056-4 22 Pozn. Práva městská království českého Pavla Kristiána z Koldína 21
19
poněvadž předešle, poctivosti své nešetříce, s mnohými smilniti přivykly.“23 Trestem za znásilnění bylo obvykle stětí či vpletení do kola, popř. vykleštění, pachatel však mohl trestu uniknout sňatkem s poškozenou. Vězení nebylo využíváno jako trest, ale jen k zajištění podezřelých či obviněných osob. Poškozená v případě násilného smilstva musela prokázat násilí, např. křikem. Kniha Tovačovská neboli Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství moravském z 15. století stanoví, že zletilý je muž od 16 let a dívka od 14 let, u rytířského stavu a poddaných byla tato hranice zvyšována, a to až o dva roky. V Čechách byla stanovena obecná hranice dospělosti až roku 1549 na 20 let, pro měšťany na 18 let a u dívek na 15 let.24 V právu městském patřily mezi sexuální delikty trestný čin cizoložství, tedy porušení stavu manželského, bigamie, smilstvo, tedy dobrovolný sexuální akt s osobou opačného pohlaví bez manželské svazku, znásilnění, tj. nedobrovolný styk vynucený násilním, sodomie, homosexualita, prostituce a zneužití dítěte. Zajímavý byl způsob prokazování takových činů, např. Kodex městského a báňského práva Banskej Štiavnice uvádí, že pokud byla žena zneužitá v poli, postačí jeden svědek, v městě však musí být svědkové dva. Pokud má žena roztrhané šaty, rozcuchané vlasy a je zkrvavená a nemá svědky, obviněný muž se může obhájit s pomocí dvou svědků. Pokud nemá žena porušený oděv a není zkrvavená, obviněný se může hájit sám.25 Trestní právo v 19. – 20. století bylo ovlivněno recepcí, přičemž byla z velké části převzata právní úprava z Koldínova zákoníku. Základem moderního rakouského i československého trestního práva je bezpochyby trestní zákon z r. 1852, jenž obsahuje kapitolu O násilném smilstvu, zprznění a jiných těžkých KOLDÍN, Pavel Kristián. Práva městská království českého a markrabství moravského: spolu s krátkou jich summou. Edited by Josef Jireček. Vyd. 5. V Praze: Nákladem Spolku českých právníků "Všehrd", 1876 s 308-310. 24 FRANCEK, Jindřich. Zločin a sex v českých dějinách. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2000, s. 19. ISBN 80-86182-29-0 25 SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír a kol. Sexuální trestné činy včera a dnes. 1 vyd. Ostrava: Key Publishing s.r.o.. s. 74. ISBN 978-80-7418-213-6 23
20
případech smilstva, kde nechybí ani definice znásilnění: „Kdo osobu ženskou nebezpečným vyhrožováním, skutečně vykonaným násilím nebo lstivým omámením smyslů učiní neschopnou, aby mu odpor činila, a v stavu tomto jí zneužije k mimomanželské souloži, dopustí se zločinu násilného smilstva.“26 Ač již se definice přibližuje modernímu právu, nadále je dle rakouského práva možná pouze ženská oběť, podle § 127 však také oběť dětská, jenž je mladší čtrnácti let. Za povšimnutí stojí také vymezení znásilnění jako mimomanželská soulož, znásilnění mezi manželi tak patrně možné, dle rakouského práva 19. století, nebylo. Trestem za znásilnění byl žalář mezi pěti a deseti lety, v případě důležité škody na zdraví pak žalář mezi deseti a dvaceti lety, pokud pak nastala u oběti smrt, byl možný doživotní trest. V § 128 je definován trestný čin zprznění, kterého se dopustí ten, kdo pro ukojení svých choutek pohlavně zneužije dívku nebo chlapce mladší čtrnácti let, a to jiným způsobem než souloží. Následují trestné činy smilstva proti přírodě (soulož se zvířetem či osobou stejného pohlaví), zprznění krve (soulož mezi příbuznými) a svedení ke smilstvu. Trestem byl v těchto případech těžký žalář, a to až na doživotí. 27 V období druhé světové války poskytoval německý trestní zákoník zvýšenou ochranu osobám, které se nacházely v určitém stupni závislosti. Soud mohl potrestat vězením o minimální délce šesti měsíců toho, kdo zneužil ke smilstvu osobu mladší 21 let, která se nacházela v jeho výchově, dozoru či péči. Horní hranice trestní sazby tedy nebyla stanovena. Smilstvem se zde pak rozumělo jednání, které bylo proti studu a mravnosti v pohlavním vztahu, tedy i polibek mezi dvěma muži. Za pohlavní styk s osobou mladší 14 let, a to nezávisle na tom, zda se jednalo o ženu či muže, stejně jako nezáleželo na pohlaví pachatele, bylo možno uložit trest káznice v maximální délce 10 let. Trestem odnětí svobody až na jeden
§ 125 zákona č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 9. 2015]. 27 Zákon č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 9. 2015]. 26
21
rok byl postihnut ten, kdo svedl dívku mladší 16 let k pohlavnímu styku, pokud tato dívka předtím nevykonala dobrovolně a vědomě soulož. Smyslem byla ochrana pohlavně nezkušených dívek. Po novele trestního zákoníku v r. 1941 bylo možné uložit pachatelům sexuálních deliktů trest smrti. Ráda bych zdůraznila, že jako opatření bylo možné provést také kastraci, a to dobrovolnou, ale také nedobrovolnou. 28 Ve 20. století byla právní úprava sexuálních trestných činů podstatně změněna. Nejprve se jednalo o trestní zákoník z roku 1950, kdy bylo přijato ustanovení § 238: „Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži, nebo kdo k takovému činu zneužije její bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.“ K tomu, aby tedy byla naplněna skutková podstata znásilnění, muselo dojít k souloži, tedy spojení pohlavních orgánů. Pokud tedy došlo k vynucenému styku do konečníku či úst oběti, nejednalo se o znásilnění dle trestního zákona, ale o trestný čin omezování osobní svobody, vydírání či útisk. Dále si již můžeme povšimnout zakotvení trestného činu pohlavního zneužití, kterého se pachatel dopustí tím, že vykoná soulož či jinak pohlavně zneužije osobu mladší patnácti let. Nadále také zůstává trestná soulož mezi osobami stejného pohlaví.29 Trestní zákoník z roku 1961 přichází s novinkou v úpravě znásilnění, kdy byla právně zakotvena možnost, že obětí znásilnění může být také muž: „Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě až osm let.“ 30 V této novele je taktéž kvalifikovaná skutková podstata v případě znásilnění dítěte, avšak dítěte jakožto osoby mladší osmnácti let, nikoli patnácti, jak tomu bylo do té doby. SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír a kol. Sexuální trestné činy včera a dnes. 1 vyd. Ostrava: Key Publishing s.r.o.. s. 198-206. ISBN 978-80-7418-213-6 29 Zákon. č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 10. 2015]. 30 § 241 zákona č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 10. 2015]. 28
22
Vymezení skutkové podstaty pohlavního zneužití zůstalo stejné, ačkoli byla zpřísněna trestní sazba. V tomto zákoně se pak již nesetkáme s postihováním soulože mezi osobami stejného pohlaví.
2. 2. Znásilnění Znásilnění patří mezi nejčastěji páchané mravnostní trestní činy, ačkoliv se jedná o trestný čin, jenž je ne vždy oznámen policii. Podle statistik PČR bylo jen v roce 2015 zjištěno 598 případů znásilnění, avšak tyto statistiky doprovází tzv. vysoká latence. Častěji bývá znásilnění oznamováno v případě, že došlo k újmě na zdraví či bylo spácháno neznámým pachatelem, zatajování znásilnění naopak bývá typické v případě, že se oběť a pachatel znají.31 V ČR je tedy registrováno jedno až dvě znásilnění denně, přičemž některé statistiky předpokládají, že je oznamováno pouze okolo 8 % znásilnění. Znásilnění se jako pojem užívá v českém právu až od roku 1950, do té doby se užívalo dobového označení násilné smilstvo. Trestný čin znásilnění je uveden v hlavě třetí, § 185 TrZ. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.32 Můžeme si povšimnout, že trestný čin znásilnění v sobě zahrnuje dvojí jednání, a to násilné jednání v podobě násilí, pohrůžky násilí či pohrůžky jiné těžké újmy, a pohlavní styk. Znásilnění je úmyslný trestný čin, jehož pachatelem může být pouze osoba fyzická, nikoli právnická. Objektem trestného činu znásilnění je právo jedince na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě. Předmětem útoku je fyzická osoba, a to bez rozdílu pohlaví, věku či způsobu života, může se tedy jednat také o
Statistické přehledy kriminality za rok 2015, PČR [online]. 2015, [cit. 19. 2. 2016] Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2015.aspx 32 § 185 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 9. 2015]. 31
23
osobu, s níž pachatel žije nebo dříve žil v partnerském či dokonce manželském vztahu.33 Za násilí můžeme považovat užití fyzické síly k překonání kladeného odporu oběti, avšak dle § 119 TrZ také uvedení jiného lstí do stavu bezbrannosti. Za pohrůžku násilím je považováno psychické působení na vůli jiného, přičemž může působit jak proti napadenému, tak proti třetí osobě, v případě znásilnění se tak může jednat o případ, kdy pachatel pohrozí oběti tím, že určitým způsobem ublíží její rodině. Pohrůžkou jiné těžké újmy rozumíme pohrůžku, jež může směřovat např. proti cti, pověsti či rodinnému životu.34 Stavem bezbrannosti je takový stav, v němž oběť nemůže klást odpor a může se jednat o duševní poruchu oběti, hluboký spánek, mdlobu, nemoc, avšak také silnou opilost oběti, v důsledku které nebyla oběť schopna klást pachateli odpor. Stavem bezbrannosti může být také dětský věk oběti, v němž oběť není natolik rozumově a fyzicky vyvinuta, aby vymáhané souloži odporovala.35 Bezbrannost je však nutné posuzovat s ohledem na to, zda oběť znásilnění měla v daném místě a čase prostředky efektivní obrany a zda je nevyužila z důvodů, které omezovaly její svobodnou volbu. Nejvyšší soud se zabýval právní kvalifikací jednání obviněného, který ve svém bytě přinutil nezletilou poškozenou k orálnímu styku a o dva roky později se ve svém bytě dotýkal nezletilé poškozené na intimních partiích těla. Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí Vrchního soudu a případ byl kvalifikován jako trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 TrZ. K tomu, aby mohlo být jednání kvalifikováno jako znásilnění, chyběl znak násilí a zneužití bezbrannosti, neboť odsouzený užil v průběhu svého jednání fyzické síly tak, že tlakem na záda a hlavu přinutil poškozenou, aby si klekla na zem a aby vzala do úst jeho pohlavní úd až do jeho vyvrcholení, přičemž ji držel za hlavu, resp. u druhého skutku poškozenou
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2014, s. 605. ISBN 978-80-7502-044-4 34 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s.228. ISBN 978-80-87576-69-4 35 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2014, s. 605. ISBN 978-80-7502-044-4 33
24
hladil přes její nesouhlas na přirození a přestože říkala, že to nechce, a odstrkovala jej, strkal jí do přirození prst. Takto vynaložená fyzická síla ovšem nebyla prostředkem donucení poškozené k pohlavnímu styku a k překonání jejího odporu, nýbrž spíše vlastním projevem obviněným užitých sexuálních praktik, když poškozenou spíše přidržoval a manipuloval s ní tak, aby byl uspokojen. O zanedbatelném významu použité fyzické síly svědčí rovněž to, že důvodem, proč poškozená jednání obviněného strpěla, nebyla její obava z fyzické převahy obviněného a z ní pramenící strach o vlastní tělesnou integritu, ale spíše obava z možného narušení vztahů v rodině. K nedostatku zneužití bezbrannosti Nejvyšší soud uvádí, že vedle skutečnosti, že obě poškozené, které měly v době útoku mezi deseti a dvanácti lety, byly fyzicky zdravé a schopny dát svůj nesouhlas obviněnému najevo verbálním odmítáním i odstrkováním. Nejvyšší soud považuje za rozhodující, že k prvnímu útoku došlo v kuchyni dvoupokojového bytu, v jehož dvou bezprostředně sousedících místnostech se v té době nacházeli příbuzní poškozené, přičemž k zamezení útoku by postačovalo například volání o pomoc či způsobení jakéhokoliv hluku, a ve druhém případě postačovalo, když svůj nesouhlas dala poškozená dostatečně najevo a obviněný jednání zanechal. Poškozené tak za popsané situace disponovaly možností efektivní obrany.36 Vypuštěním podmínky bezprostřednosti u pohrůžky násilím, rozšířením jednání i na pohrůžku jiné těžké újmy a rozšířením trestnosti na všechny formy pohlavního styku je možné postihovat takové jednání, které bylo podle původní úpravy kvalifikováno jako vydírání, omezování osobní svobody či útisk. Právní úprava v TrZ rozlišuje mezi pohlavním stykem, souloží a jiným pohlavním stykem prováděným způsobem srovnatelným se souloží s tím, že na rozdíl od předchozí
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2014 sp. zn. 3 Tdo 969/2014. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/55B3F266C26755B1C1257D6A00 358652?openDocument&Highlight=0, 36
25
právní úpravy je znásilnění formou soulože či jiného pohlavního styku srovnatelného se souloží považováno za okolnost podmiňující vyšší trestní sazbu.37 Pohlavním stykem ve smyslu § 185 odst. 1 TrZ je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolané pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení zahrnuje širokou škálu činností jako soulož (coitus) a jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, tj. zejména orální pohlavní styk (felaci či cunilinctus), anální pohlavní styk (coitus analys), zasouvání prstů nebo jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, zejména pokud napodobují pohyby pohlavního údu ve vagíně ženy, ale i jiné způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky mužských či ženských pohlavních orgánů. Obecně lze jako pohlavní styk posoudit i vsunování pohlavního údu muže mezi prsy ženy (coitus inter femora), osahávání genitálií ženy nebo muže, prsou ženy, sání prsních bradavek (sactustupratio), tzv. erotické masáže, které pachatel provádí druhé osobě nebo ona jemu apod. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde. 38 Za situace, kdy jednání pachatele směřuje k sexuálnímu uspokojení, postačí k dokonání skutku již pouhý dotyk ústy pohlavních orgánů poškozené osoby. Trestné činy proti svobodě v oblasti intimních styků jsou pro společnost nebezpečné samy o sobě, i v relativně krátké době je takové jednání navíc spojeno s nebezpečím nákazy pohlavní nemocí. Doba trvání takového dotyku je tedy pro právní kvalifikaci případu nepodstatná.39
KUCHTA, Josef a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 87. ISBN 978-80-7400-047-8 38 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 7 Tdo 1205/2012. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/31D6205AE786851AC1257ACA0 045CFCA?openDocument&Highlight=0, 39 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. 4 Tdo 1070/2012. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. Dostupné z: 37
26
Pokud je trestný čin znásilnění spáchán souloží nebo způsobem srovnatelným se souloží, jedná se o kvalifikovanou skutkovou podstatu s trestem odnětí svobody na dvě až deset let. Za soulož je považováno spojení pohlavních orgánů muže a ženy, kdy postačí pouze částečné zasunutí údu muže do pochvy ženy, bez ohledu na to, zda došlo k pohlavnímu ukojení pachatele. Proto za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží lze považovat i případy, kdy dochází ke styku pohlavních orgánů, nikoli však k jejich spojení, neboť by se již jednalo o soulož. Dalšími okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby jsou např. spáchání činu se zbraní, spáchání činu na dítěti či spáchání činu na dítěti mladším patnácti let. Ke kvalifikované skutkové podstatě znásilnění na dítěti bych ráda uvedla, že se jedná o osobu mladší osmnácti let, tedy se může jednat o osobu zletilou, která nabyla zletilosti uzavřením manželství podle občanského práva. V praxi je pak nutné posoudit, zda se v případě pohlavního styku s dítětem mladším patnácti let jedná o znásilnění či pohlavní zneužití, kdy rozlišení bude spočívat právě v užití násilí, jeho pohrůžce či zneužití bezbrannosti. Trestný čin znásilnění je spáchán se zbraní, pokud pachatel nebo některý ze spolupachatelů užije zbraň k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomuto účelu má u sebe.
2. 3. Pohlavní zneužití Trestný čin pohlavního zneužití, zasahující do sexuální integrity dítěte mladšího patnácti let patří nepochybně k těm společensky nejvíce škodlivým trestným činům, což se odráží i v jeho trestní sazbě. Vzhledem k tomu, že se jedná o čin, který je namířen proti dítěti mladšímu patnácti let, často bohužel i mnohem mladšímu, je z pochopitelných důvodů společensky odsuzován a velmi citlivě vnímán.
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/6CC553411A679587C1257AA800 5CA564?openDocument&Highlight=0
27
V roce 1993 byl proveden první reprezentativní výzkum sexuálního chování obyvatel České republiky. Podle něho bylo zjištěno, že až 4,6 % českých mužů a 8,7 % český žen bylo ve věku do 15 let sexuálně zneužito (opakovaně pak 1 % mužů i žen). V těchto případech byl pachatelem většinou dospělý muž, u ženských obětí pak byl pachatel příbuzným či známým, naopak u mužských obětí se jednalo ve většině případů o pachatele z osob cizích. Alarmující je, že pouze jedno z osmi zneužití u dívek a jedno ze sedmi u chlapců, bylo oznámeno rodičům, avšak pouze 12 % zneužití dívek bylo oznámeno policii (u chlapců nedošlo k žádnému oznámení z těchto případů). 40 Mezi laickou veřejností často převládá mylný dojem, že k sexuálnímu zneužívání dětí nedochází, popř. dochází velmi zřídka a že sexuální zneužití dítěte znamená pouze pohlavní styk dospělého s dítětem. Velmi častým omylem je také tvrzení, že děti sexuálně zneužívají pouze duševně nemocní jedinci, nebo že k tomu dochází pouze v nižších sociálních vrstvách či primitivních kulturách. Pro pohlavní zneužívání je charakteristické, že probíhá tzv. za zavřenými dveřmi a děje se tak obvykle v prostředí pro dítě velmi známém, často přímo domácím. Vyšetřování trestného činu pohlavního zneužití je proto značně složité především právě pro rozporné výpovědi obviněných a poškozených, které jsou často rozhodujícími důkazy, o které se OČTŘ opírají. Trestný čin pohlavního zneužití je upraven v hlavě třetí, § 187 TrZ. Pohlavního zneužití se dopouští ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije.41 Přísněji je trestaný pachatel, který čin spáchal na dítěti svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Pohlavní zneužití je úmyslný trestný čin, přičemž úmysl se posuzuje dle toho, zda útok směřoval na osobu mladší patnácti let, pokud se tedy pachatel
WEIS, Petr a kol. Sexuální zneužívání – Pachatelé a oběti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 2000. s. 15. ISBN 80-7169-795-8 41 § 187 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 9. 2015]. 40
28
domníval, že zneužitá osoba je starší patnácti let, bude v důsledku toho beztrestný. S problematikou prokázání úmyslu jsem se setkala během mého výkonu praxe, kdy obviněný vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let, přičemž dle výpovědi poškozené byl srozuměn s jejím věkem. Obviněný během trestního řízení doznal, že mezi ním a poškozenou došlo k pohlavnímu styku, avšak popřel, že by znal její skutečný věk. Soud však na základě svědeckých výpovědí dospěl k závěru, že pachatel jednal v úmyslu přímém a naplnil skutkovou podstatu pohlavního zneužití.42 Pokud se však naopak pachatel mylně domnívá, že osoba, s níž vykonal pohlavní styk, je mladší patnácti let, posuzuje se tento čin jako pokus o pohlavní zneužití. Objektem pohlavního zneužívání je mravní a tělesný vývoj dětí, resp. dětí mladších patnácti let, a lidská důstojnost. Stát by měl dbát o co nejvyšší ochranu všech osob mladších patnácti let před útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Předmětem tohoto činu je osoba mladší patnácti let bez ohledu na pohlaví, fyzickou a mravní vyspělost či předchozí sexuální zkušenosti. Ochrana dítěte mladšího patnácti let trvá pouze do dne předcházejícího patnáctým narozeninám.43 S účinností ZTOPO může být pachatelem pohlavního zneužití jak fyzická, tak právnická osoba. Není taktéž vyloučeno, aby se dítě mladší patnácti let dopustilo činu jinak trestného pohlavního zneužití. Skutečnost, že takovýto čin jinak trestný spáchalo dítě mladší patnácti let, má význam jen pro posouzení, zda je mu nutné a vhodné ukládat opatření podle ZSM.44 Trestní odpovědnost pachatele pohlavního zneužití nelze vyloučit souhlasem dítěte, ačkoli se můžeme setkat s názorem laické veřejnosti, dle kterého by neměl být trestán dospělý pachatel za nenásilný pohlavní styk s dítětem, tedy za styk, se kterým dítě souhlasilo. Zde je však nutné si uvědomit, že i dobrovolný styk může být pro dítě traumatizující, což se může projevit až v dospělosti.
42
Spis OSZ Blansko, sp. zn. ZT 80/2014 Srov. § 139 TrZ 44 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 8 Tdo 295/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 10. 2015]. 43
29
Pojmu soulož jsem se již věnovala výše v kapitole 2. 2. Znásilnění. Za jiný způsob pohlavního zneužívání je považován akt podobný souloži nebo svou povaho se jí blížící, který vede k uspokojení sexuálních potřeb pachatele tohoto činu a který se svou závažností a intenzitou blíží souloži, např. dotyky či líbání přirození.45 Jako pohlavní zneužití je posuzován i případ, kdy je naopak oběť tohoto činu aktivní, tedy pokud dojde např. k provádění orálního sexu na pachateli. Podle judikatury Nejvyššího soudu nesouhlas poškozené osoby se souloží pachateli znemožňuje dokonání zločinu pohlavního zneužití, neboť tento čin předpokládá, že zneužité dítě (pod psychickým nátlakem vyplývajícího z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem) dá souhlas k souloži (event. k jinému pohlavnímu zneužití), takže poté s ním při následných sexuálních praktikách spolupracuje a je aktivní.46 Pojem jiný způsob pohlavního zneužívání je zároveň nutno odlišovat od pojmu jiný obdobný pohlavní styk u trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 2 TrZ, kde zákon naopak předpokládá, že půjde o pohlavní styk svým významem pokud jde o zásah do pohlavní integrity jiného - srovnatelný se souloží.47 Pod pojmem jiným způsob pohlavního zneužití je třeba chápat pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to ve formě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle.48 Podle Šámala jsou však nesprávně posuzovány za pohlavní zneužití také letmé dotyky přes oděv, přičemž je zapotřebí v takovém případě JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2014, s. 610. ISBN 978-80-7502-044-4 46 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1302/2014. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 16. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F83D852733822FBBC1257DE200 4F43B6?openDocument&Highlight=0, 47 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. 3 Tdo 550/2009. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 22. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2277EE1837D05B5DC1257A4E00 691B0C?openDocument&Highlight=0, 48 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 10. 2015]. 45
30
posuzovat také povahu a závažnost pachatelova jednání a to s důrazem na vzájemný vztah pachatele a oběti.49 Zde bych ráda opět uvedla příklad z praxe, kdy byl odsouzen pachatel pro spáchání trestného činu pohlavní zneužití právě z důvodu, že jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let a to tak, že uchopil nezletilou poškozenou za pozadí a položil ji na zem ve vchodu obytného domu, kde jí osahával přes spodní kalhotky pozadí a genitálie po dobu několika minut.50 Podle judikatury Nejvyššího soudu pouhý letmý dotek na přirození dítěte, který učinila osoba vykonávající nad dítětem dozor, s cílem dítě zklidnit, nemusí obvykle svědčit o natolik aktivním a intenzivním jednání této osoby, které by mělo směřovat k jejímu sexuálnímu vzrušení. Formální znaky zločinu pohlavního zneužití podle TrZ tak popsané jednání obvykle nenaplňuje.51 Okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby, uvedených v dalších odstavcích, jsou např. spáchání pohlavního zneužití na dítěti mladším patnácti let svěřeném pachatelově dozoru nebo spáchání tohoto činu se zneužitím závislosti. O osobu svěřenou dozoru pachatele jde tehdy, pokud má pachatel právo a povinnost na tuto osobu dohlížet, jako je tomu u rodičů vůči dětem nebo učitele vůči žákům. Za takovou osobu však je považován také manžel rodiče dítěte, který s ním žije ve společné domácnosti. Za zneužití závislosti se považuje stav, kdy dítě mladší patnácti let dá pachateli souhlas k souloži či jinému pohlavnímu zneužití pod psychickým nátlakem, který vyplývá právě ze vztahu mezi pachatelem a jemu svěřeným dítětem. Pokud by však k vynucení soulože došlo násilím nebo jeho pohrůžkou, jedná se o trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 2 TrZ. O zneužití závislosti se nejedná, pokud pachatel osobu jemu svěřenou zneužívá ve spánku a po probuzení toho nechává. Toto jednání bude klasifikováno jako trestný čin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 TrZ 52 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 1861 ISBN 978-807400-428-5 50 Spis OSZ v Blansku, sp. zn. ZT 86/2015 51 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2013 sp. zn. 3 Tdo 1179/2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 10. 2015]. 52 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 1996 sp. zn. 2 Tzn 26/96. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 10. 2015]. 49
31
V souvislostí s úvahami o snížení trestní odpovědnosti z 15 na 14 let bývá také diskutováno snížení hranice věku u pohlavního zneužití (tzv. „legální hranice pohlavního styku“). Osobně považuji hranici patnácti let za přiměřenou a plně dostačující a nemyslím si, že by měla být měněna podle hranice trestní odpovědnosti. Naopak bych se přikláněla k myšlence poskytnout soudu možnost k věkové hranici patnácti let nepřihlížet, a to v zákonem stanovených případech, např. v případě, že je oběť ve věku blízkém patnácti let, k jednání došlo s jejím souhlasem apod.
2. 4. Pornografie Do této podkapitoly jsem se rozhodla zařadit hned pět trestných činů uvedených v hlavě třetí TrZ v § 191 až § 193b, a to z toho důvodu, že se všechny týkají právě pornografie. Znění skutkových podstat trestného činu šíření pornografie, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií a zneužití dítěte k výrobě pornografie bylo upraveno v návaznosti na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografie ze dne 25. 5. 2000 a na Úmluvu o počítačové kriminalitě ze dne 23. 11. 2001, a to včetně trestní sazby odnětí svobody, která by měla zajistit účinný postih. Dle důvodové zprávy k trestnímu zákoníku není součástí těchto ustanovení definice pornografického díla z toho důvodu, že výklad tohoto pojmu nečiní v praxi problém.53 Přesto si myslím, že by legální definice pornografie byla maximálně žádoucí. Objektem uvedených trestných činů je ochrana mravního cítění společnosti a vývoje mládeže.54 Pachatelem může být jakákoli fyzická osoba, v případě trestných činů výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TrZ), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TrZ), účast na pornografickém představení (§
FENYK, Jaroslav a kol. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl. 1. vyd. Praha: Linde, a.s., 2010. s. 730-731 ISBN 978-80-7201-802-4 54 Srov. Čl. 15 odst. 2 LPS o svobodě umělecké tvorby a čl. 17 LPS o svobodě projevu 53
32
193a TrZ) a navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b TrZ), i osoba právnická. Ve smyslu § 13 odst. 2 TrZ se jedná o trestný čin úmyslný, přičemž příprava k němu není trestná, neboť nejde o zvlášť závažný zločin. Za pornografii se považuje neumělecké znázornění lidského těla s účelem podněcování
sexuálního
pudu,
přičemž
může
mít
formu
písemného,
fotografického, filmového, elektronického aj. díla. Takové dílo se posuzuje podle toho, zda celkový dojem pornografického díla vzbuzuje pohoršení osobě s obvyklým cítěním a zda podněcuje sexuální pud, obvykle se také hledí na kontext, v jakém je dílo předkládáno, samo zobrazení lidského těla tedy není považováno za pornografii, např. v učebnici biologie. K tomu, aby byla pornografie trestná, je nutné, aby se jednalo o pornografii dětskou (trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 TrZ) nebo tvrdou (trestný čin šíření pornografie podle § 191 odst. 1 TrZ) či pornografii prostou, jestliže se může dostat do rukou dětem (šíření pornografie podle § 191 odst. 2 TrZ). Trestné je i přechovávání dětské pornografie (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 1 TrZ). Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TrZ) je samostatný trestný čin, kterého se dopustí pachatel, který přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na takovém pornografickém díle. Poměrně nově je postihována také účast na pornografickém představení a navazovaní nedovolených kontaktů s dítětem.55 Za tvrdou pornografii je považováno takové dílo, kde je vyobrazeno některým z výše uvedených způsobů násilí či neúcta k člověku nebo takové dílo, ve kterém se vyskytuje pohlavní styk se zvířetem, přičemž se nejčastěji jedná o násilí v podobě mučení člověka či ponižující praktiky (např. znečišťování výkaly). Dětská pornografie zahrnuje díla, které zobrazují dítě, tedy osobu mladší osmnácti
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. s. 746-747 ISBN 978-80-7400-059-1 55
33
let. Oproti tomu pod prostou pornografii můžeme zařadit veškerou ostatní pornografii, tedy tu, která není dětská či tvrdá.56
2. 4. 1. Šíření pornografie Trestný čin šíření pornografie je upraven v hlavě třetí, § 191 TrZ, podle kterého
je
trestné
šíření
díla
fotografického,
filmového,
počítačového,
elektronického či jiného díla, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem. Přísněji je potrestán ten, kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti, nebo na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje.57 V této práci se budu zabývat převážně odstavcem druhým citovaného ustanovení, neboť se dotýká dětí, což je předmětem práce. Šíření pornografie se pachatel dopouští tak, že pornografické dílo vyrobí (v případě tvrdé pornografie je trestná také výroba pro vlastní potřebu pachatele), doveze, vyveze, proveze, nabídne (činnost směřující k tomu, aby jiná osoba dílo převzala), činí veřejně přístupným (např. na webových stránkách), zprostředkuje (umožní šíření), uvede do oběhu, prodá (převede do vlastnictví jiného za úplatu) či jinak opatří. Můžeme si tedy povšimnout, že samotné držení pornografie podle § 191 odst. 1 trestné není, na rozdíl od držení pornografie dětské.58 Skutkovou podstatou podle druhého odstavce je šíření pornografie tak, že je dílo nabízeno, přenecháváno nebo zpřístupněno dítěti či se vykytuje na místě, které je dětem přístupné. U této skutkové podstaty je navíc zmíněno také písemné pornografické dílo, což je projevem zvýšené ochrany dítěte.
DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník. Komentář, 1. díl (§ 1 až 232). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015. s. 1032-1033 ISBN 978-80-7478-790-4 57 Srov. § 191 odst. 1 a § 192 TrZ. 58 DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník. Komentář, 1. díl (§ 1 až 232). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015. s. 1033-1034 ISBN 978-80-7478-790-4 56
34
Považuji za nutné zdůraznit, že je tedy postihováno i šíření pornografie prosté, pokud je cílovým objektem takového díla dítě. Místo přístupné dítěti je např. výloha knihkupectví, veřejná nástěnka apod. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin úmyslný, mám za to, že k trestnosti pachatele nepostačuje, pokud např. umístí dílo na webové stránky s tím, že jsou přístupné prakticky komukoliv, neboť pachatel musí být přinejmenším srozuměn s porušením nebo ohrožením trestním zákonem chráněného zájmu (úmysl nepřímý). Myslím si, že je tedy postačující, aby provozovatel takovýchto stránek umístil na stránky varování, že se jedná o stránky obsahující pornografii, popř. vstup na stránky podmínil souhlasem dané osoby, že je starší osmnácti let. K přitěžujícím okolnostem patří např. spáchání tohoto činu prostřednictvím tisku, filmu, rozhlasu, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo obdobným způsobem.59 Dle mého mínění by bylo postačující, kdyby se zákaz šíření pornografie vztahoval pouze na děti mladší patnácti let, kdy by byla jednotná ochrana dítěte mladšího patnácti let před pohlavním zneužitím i pornografií.
2. 4. 2. Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, který nalezneme v § 192 TrZ, v sobě zahrnuje dvojí jednání, které bylo v původním trestním zákoně upraveno odděleně, a to přechovávání dětské pornografie a úpravu dětské pornografie. Tohoto činu se dopouští ten, kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem.60 Vzhledem k tomu, že trestní sazba za takový čin je vyšší než sazba za šíření tzv. tvrdé pornografie, můžeme předpokládat, že je dětská pornografie společensky škodlivější než
59
Srov. § 138 odst. 1, odst. 2 TrZ § 192 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 11. 2015]. 60
35
pornografie tvrdá, s čímž se plně ztotožňuji, neboť je tím opět projevena posílená ochrana nad zájmy dítěte. Za dětskou pornografii lze považovat takové dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě. Za pornografické dílo zobrazující dítě jsou pokládány např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, popř. i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí.61 K podstatné změně v této úpravě dětské pornografie došlo novelou trestního zákona z roku 2011, která v souladu s Rámcovým rozhodnutím Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii, doplňuje v § 192 odstavci 1. se za slovo „dítě“ vkládají slova „nebo osobu, jež se jeví být dítětem“.62 Trestná tedy může být i výroba pornografického díla, ve kterém jsou výhradně osoby starší osmnácti let, pokud tyto osoby vytvářejí objektivně dojem, že se jedná o děti. V takovém případě osoba vyrábějící pornografické dílo obvykle ví, že se vyobrazená osoba není dítětem a nemůže se tedy dopustit trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TrZ). Další možností je vyobrazení neexistujícího dítěte, které je však realisticky znázorněné, např. pomocí počítačové techniky. Přechováváním je jakýkoliv způsob držení dětské pornografie. Na délce přechovávání pornografie pro posouzení trestnosti činu nezáleží, stejně jako není nutné, aby měl pachatel tuto pornografii fyzicky u sebe, např. nahrané dílo na DVD, postačí, že ji má ve své dispozici, tedy např. uloženou pomocí dálkového přístupu na internetu, což svědčí o závažnosti tohoto trestného činu. Naproti tomu prohlížení dětské pornografie trestné není, pokud si ji uživatel neukládá na nosič informací. Přechodné automatické ukládání webových stránek nebo jiných dat např. do
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 12. 2004 sp. zn. 7 Tdo 1077/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 11. 2015]. 62 Zákon č. 330/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 11. 2015]. 61
36
vyrovnávací paměti počítače nelze za přechovávání považovat.63 Dle mého názoru pak nebude trestné ani cílené navštěvování internetových stránek s dětskou pornografií, pokud uživatel jakýmkoliv způsobem nezasahuje do obsahu takových stránek. V posledních letech probíhá diskuze nad trestností tzv. virtuální dětské pornografie, kdy je dílo kreslené, psané či animované. TrZ nerozlišuje ve svém ustanovení mezi pornografií reálnou a virtuální, tudíž by se dalo z hlediska jazykového výkladu konstatovat, že je zakázána jakákoliv dětská pornografie, tedy i ta virtuální. Na druhou stranu, pokud se zamyslíme nad účelem ustanovení § 192 TrZ, tak jde o ochranu mravnosti a ochranu konkrétních osob, tedy dítěte jako aktéra takového díla. V případě virtuální pornografie jsou pak spíše chráněni diváci, nikoliv aktéři. Podle Herczega je možné virtuální pornografické dílo přechovávat beztrestně. Taková podoba pornografie, v které reálně není využíváno dítě, by mohla být jakousi alternativou pro pedofilní pachatele, kteří by pak nepotřebovali své představy realizovat přímým pácháním sexuální trestné činnosti na dětech.
64
Osobně mám však názor opačný, neboť se obávám, že by povolení virtuální dětské pornografie naopak motivovalo některé pedofily k páchání sexuálních trestných činů, přičemž by ve virtuální pornografii mohli nalézt inspiraci pro tuto činnost. V USA shledal Nejvyšší soud zákaz virtuální dětské pornografie jako protiústavní zásah do svobody projevu a umělecké tvorby.65 V českém právu se však zatím soudy k tomuto problému nevyjádřily. Přísněji, než přechovávání dětské pornografie, je postihováno její šíření podle odstavce druhého. Šířit dětskou pornografii je možno tak, že ji pachatel vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupnou, zprostředkuje, GŘIVNA, Tomáš. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie 10/2009. s. 67-72. ISSN 12106348 64 HERCZEG, J. Virtuální dětská pornografie – zločin bez oběti? In: Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI - Wolters Kluwer, 2008, s. 36-49. ISBN 978-80-7357-365-2 65 FindLaw: ASHCROFT, ATTORNEY GENERAL, et al. v. FREE SPEECH COALITION et al. [online]. [cit. 2013- 05-03]. Dostupné z: http://caselaw.findlaw.com/us-supreme-court/535/234.html 63
37
uvede do oběhu, prodá či jinému opatří. Na rozdíl od šíření pornografie dle § 191 TrZ, tedy pornografie prosté, je trestné i kořistění z dětské pornografie. Kořistěním se rozumí vytěžení majetkového prospěchu z pornografického díla, tedy především jeho prodej, dokonce také pronájem prostor pro výrobu takového díla, avšak pouze v případě, kdy pachatel věděl, k jakému účelu prostory budou sloužit. K zvlášť přitěžujícím okolnostem patří např. spáchání činu jako člen organizované skupiny.66
2. 4. 3. Zneužití dítěte k výrobě pornografie Podle § 193 TrZ se trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na takovém pornografickém díle.67 Toto ustanovení bylo převzato beze změny z předchozího trestního zákona, a to včetně druhu a výměry trestů. Jedná se o úmyslný trestný čin, přičemž úmysl se musí vztahovat také k věku poškozené osoby. Jednání pachatele spočívá v tom, že pachatel takového trestného činu přiměje, zláká, zjedná, najme, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo z takového díla kořistí. Pachatel přiměje dítě k výrobě pornografického díla, pokud v dítěti vzbudí rozhodnutí účastnit se výroby pornografického díla, avšak bez použití násilí či pohrůžky násilí. Může se jednat o donucení pomocí psychického nátlaku. O zjednání se bude jednat v případě, kdy pachatel s dítětem uzavře dohodu o jeho účasti na výrobě pornografického díla, tedy kdy pachatel dítě vyhledá a tuto nabídku mu předloží, za předpokladu, že dítě bude souhlasit. O formálnější způsob zjednání půjde v případě nájmu dítěte, kdy pachatel uzavře smlouvu s dítětem nebo s osobou, která za dítě jedná. Tato smlouva může být samozřejmě ústní, přičemž obvykle se bude jednat o plnění za úplatu. O zlákání jde v případě, že pachatel dítě přesvědčí
§ 192 odst. 3, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 11. 2015]. 67 § 193 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 11. 2015]. 66
38
k výrobě pornografie tak, že dítěti představí nejrůznější výhody, jež pro něj mají z této výroby plynout, např. představuje takové dílo jako vrchol filmografie s tím, že oběť se stane filmovým hercem. Obdobou zlákání je svedení dítěte k účasti na výrobě pornografie, avšak jedná se o skrytý způsob přesvědčování. Za kořistění je považováno jednání pachatele, které spočívá v tom, že získává prospěch z účasti dítěte na výrobě pornografie, přičemž může jít o producenta takového díla, avšak také o rodiče, kteří se přímo výroby neúčastní. Protože se však jedná o trestný čin úmyslný, nemohou být za něj trestně odpovědní rodiče, kteří o takovéto činnosti svého dítěte neví.68 Jako příklad bych uvedla pachatele, který zneužil k výrobě pornografie dceru své manželky tak, že ji přiměl k tomu, aby si vyhrnula pyžamo a poté ji takto obnaženou fotografoval mobilním telefonem, přičemž tyto fotografie měl potom uložené na paměťové kartě telefonu. Poškozená, která byla osobou mladší 18 let, pachatele respektovala a byl pro ni autoritou, proto nekladla odpor, jednalo se tedy o přimění k účasti na výrobě pornografie.69 Za přitěžující okolnosti je považováno např. spáchání v úmyslu získat značný prospěch či prospěch velkého rozsahu.
2. 4. 4. Účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem Oba uvedené trestné činy, tedy účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem, byly do trestního zákoníku doplněny novelou č. 141/2014 Sb., účinnou od 1. 8. 2014, která vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii.
DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník. Komentář, 1. díl (§ 1 až 232). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015. s. 1039-1040 ISBN 978-80-7478-790-4 69 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. 4 Tdo 1347/2013-31. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 11. 2015]. 68
39
Podle § 193a se trestného činu dopustí ten, kdo se účastní pornografického představení nebo jiného obdobného vystoupení, ve kterém účinkuje dítě.70 Jako pornografické představení si můžeme představit živé vystoupení, které je určené přítomným divákům, v němž vystupuje dítě a je zapojeno do sexuálního jednání, anebo pokud jsou obnažovány jeho části těla s úmyslem vyvolat sexuální uspokojení. Tento trestný čin je úmyslný, přičemž trestná je už úmyslná účast pachatele na takovém představení. Domnívám se tedy, že pokud se pachatel účastní představení, které nebylo řádně označeno tak, aby mohli diváci vyvozovat, že v něm účinkuje dítě, nebude za takovou účast trestně odpovědný. V souladu se ZTOPO může být pachatelem také právnická osoba. Dle § 193b spáchá trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem ten, kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1 (pohlavní zneužití), § 192 (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, § 193 (zneužití dítěte k výrobě pornografie) nebo § 202 odst. 2 (svádění k pohlavnímu styku) nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin.71 Nově je tedy trestán pachatel již za samotný návrh setkání, který učinil dítěti, avšak pouze dítěti mladšímu patnácti let, za účelem dopustit se na něm některého z trestných činů, které jsou uvedeny v odstavci výše. Výčet je však pouze demonstrativní, může jít tedy i o jiný trestný čin se sexuálním motivem, např. o trestný čin sexuálního nátlaku dle § 186 TrZ. Protože je ve skutkové podstatě použito slova „navrhne“, domnívám se, že je trestný čin dokonán i v případě, že ke schůzce ve skutečnosti ani nedojde, myslím si však, že bude obtížné prokázat pachateli, že schůzku navrhl s úmyslem spáchat sexuální trestný čin. Pachatelem tohoto trestného činu může být fyzická i právnická osoba.
§ 193a zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 11. 2015]. 71 § 193b zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 11. 2015]. 70
40
2. 5. Svádění k pohlavnímu styku Trestný čin svádění k pohlavnímu styku je upraven v hlavě čtvrté trestního zákoníku, v § 202. Za tento trestný čin je odpovědný ten, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jinému za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu, výhodu nebo prospěch.72 Předmětem útoku je dítě, tedy osoba mladší osmnácti let. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádné výchově dětí a jejich ochrana před svádění k prostituci. Objektivní stránka spočívá v jednání pachatele, kterým dítěti za výše uvedené nabídne, slíbí nebo poskytne úplatu nebo výhodu či prospěch. Můžeme tedy předpokládat, že trestná je již taková nabídka, bez ohledu na to, zda dítě tuto nabídku skutečně přijme. Pachatelem svádění k pohlavnímu styku může být kterákoliv fyzická i právnická osoba, ovšem kromě dítěte samotného, neboť to za přijmutí úplaty, výhody či prospěchu, ale dokonce i za návrh k sexuálně motivovanému jednání, je zcela beztrestné.73 Jedná se o vyjádření zásady, podle které nemůže být trestána ta osoba, k jejíž ochraně dané ustanovení slouží. Za úplatu je považován jakýkoliv majetkový prospěch, kterým může býti nejen finanční částka, ale také např. šperky či jiné dárky. Oproti tomu prospěch je nemajetkové povahy, tedy třeba zvýhodnění při přijímacích zkouškách na vysokou školu. Zvýhodnění, které nemůžeme zahrnout pod úplatu či prospěch, znamená výhodu. Úplatu, prospěch či výhodu nemusí pachatel nabídnout jen dítěti, avšak taktéž třetí osobě, která bude spolupachatelem tohoto trestného činu. Pro znázornění bych uvedla případ, kdy pachatel nabízel blíže nezjištěnému počtu dětí mladších patnácti let cigarety, alkohol i finanční hotovost. Tento pachatel se cíleně zaměřil na děti z dětského domova, u kterých předpokládal, že budou spíše
§ 202 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2015]. 73 Srov. § 203 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 72
41
v pokušení jeho nabídce vyhovět za účelem získání úplaty. Za takovou úplatu požadoval po nezletilých orální styk.74 Mezi okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby patří spáchání činu na dítěti mladším patnácti let, spáchání činu ze zavrženíhodné pohnutky, kdy může jít např. o pomstu, pokračování v páchání činu po delší dobu nebo páchání opětovně. Vzhledem k tomu, že objektem tohoto trestného činu je zájem na tělesném, rozumovém, mravním a citovém vývoji dítěte a jednání pachatele směřuje k pohlavnímu styku s dítětem, domnívám se, že by bylo vhodnější zařazení této skutkové podstaty do hlavy třetí, a to buď jako samostatnou skutkovou podstatu, nebo jako privilegovanou skutkovou podstatu některých trestných činů.
74
Spis OSZ Blansko, sp. zn. ZT 6/2014
42
3. OSOBNOST OBĚTI SEXUÁLNÍCH TRESTNÝCH ČINŮ 3. 1. Dítě jako oběť Obětí sexuálního trestného činu se může stát absolutně každá fyzická osoba, a to bez ohledu na věk, pohlaví či zdravotní stav. Věda, zabývající se obětmi trestných činů, se nazývá viktimologie75. Předmětem této vědy je zkoumání osoby oběti, vztahu mezi obětí a pachatelem, procesu viktimizace, role oběti v průběhu vyšetřování trestného činu, pomoc oběti a ochrana osob před viktimizací. Od viktimologie jako vědy můžeme odvodit také pojem viktimnost, který znamená jakousi schopnost či předpoklad jedince stát se obětí trestného činu. Můžeme si tak v některých případech povšimnout souvislosti mezi viktimností a např. věkem oběti, její profesí či psychickou vyspělostí. Von Hentig takto rozdělil oběti do třinácti skupin, kde hned na prvním místě uvádí děti a mladistvé, za nimi pak ženy, seniory, osoby s mentálním handicapem, imigranty, příslušníky minorit, mentálně narušené osoby, osoby trpící depresemi, osoby toužící po zbohatnutí, promiskuitní osoby, osamělé osoby, týrané či týrající osoby a nakonec osoby, které v nějakém ohledu vyčnívají nad ostatní.76 Pokud je obětí trestného činu dítě, je podstatné, jaký je vztah mezi tímto dítětem a pachatelem, jak dlouho zneužívání trvá, v jakém prostředí se tak odehrává a také chování pachatele po dokonání trestného činu. Lze předpokládat, že pro dítě bude mít nejhorší následky opakované zneužívání v rodině blízkou osobou, kdy je dítě často primárně poškozeno samotným činem, obzvlášť při násilnějších formách zneužívání, sekundárně však může být zasažen i psychický a emocionální vývoj dítěte. Podle některých studií trpí dítě následky sexuálního zneužívání ještě několik let po činu, což se projevuje např. emocionální nevyrovnaností, špatnými výsledky
Z lat. Victima - oběť ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o.., 2014. s. 1415. ISBN 978-80-262-0582-1 75 76
43
ve škole, nedostatkem sebevědomí, pozdějšími partnerskými problémy či neschopností zařazení se do společnosti.77 V době páchání trestného činu některé oběti zůstávají vůči pachateli zcela pasivní, ať už z důvodu strachu či šoku, jiné oběti se pak snaží utéct či volají o pomoc. Myslím, že není možné konstatovat, která z těchto variant je účinnější, a to už z důvodu různorodosti pachatelů, kdy někteří mohou při obraně oběti od svého jednání upustit, a to především pachatelé páchající trestnou činnost poprvé, jiní mohou aktivním jednáním oběti pocítit větší sexuální vzrušení. Vztah mezi obětí a pachatelem je zvláště u sexuálních trestných činů podstatný, neboť pachatelem často bývá osoba dítěti velmi blízká, např. rodič či partner rodiče. Podle Vernerové78 lze zjistit blízký vztah mezi obětí a pachatelem trestného činu znásilnění až v 31 % případů. V odborné literatuře, zabývající se psychologií obětí, se často můžeme setkat s pojmem ideální oběť. Tento pojem vymezuje N. Christie v šesti znacích. Ve vztahu k pachateli by měla oběť býti slabším jedincem, kdy jde obvykle právě o dítě či ženu. Ideální oběť se chová za každé situace mravně a poctivě. Ideální oběť nenese na nastalé skutečnosti žádný podíl viny a mezi pachatelem a obětí neexistuje žádný bližší vztah, z čehož vyplývá, že je nejedná o trestné činy pokračující či trvající. Osoba oběti působí důvěryhodně a nelze o ní pochybovat na základě spojení jejího vlivu, sympatií a moci. Oproti tomu osoba pachatele je vzorem zla či špatnosti.79 Toto vymezení ideální oběti je však již překonáno a může mít naopak negativní vliv na širší veřejnost. Újma způsobená dítěti, které se stalo obětí sexuálního trestného činu, je velmi různorodá. Fyzické následky jsou nejvíce patrné právě u nejmenších dětí
JELÍNEK, Jiří; GŔIVNA, Tomáš. Poškozený a oběť trestného činu z trestněprávního a kriminologického pohledu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2012. s. 130-134. ISBN 978-8087576-39-7 78 VERNEROVÁ, Eva. Některé viktimologické aspekty vyšetřování trestného činu znásilnění. In: Příspěvky ke kriminalistice. Praha: Univertzita Karlova, 1990, s. 145 an. 79 Victims, victimization and victimology. McGraw-Hill.co.uk [online]. [cit. 27. 1. 2016]. S. 17. Dostupné z: http://www.mcgraw-hill.co.uk/openup/chapters/0335209807.pdf 77
44
(např. urogenitální problémy). Podle Weisse80 však ze strany pedofilních pachatelů obvykle není ohroženo tělesné zdraví či život oběti, neboť zneužívání probíhá spíše v nekoitální rovině, kdy se pachatel dotýká intimních míst oběti, popř. vyžaduje po oběti masturbaci. Více pozornosti je však věnováno následkům psychickým, které můžeme rozdělit do čtyř oblastí (souhrnně syndrom sexuálně zneužitého dítěte). ●
Traumatická sexualizace V tomto případě se dítě obvykle vymyká v oblasti sexuálního chování, může tedy trpět až fobií z jakéhokoliv doteku nebo naopak vykazovat promiskuitu.
●
Emocionální důsledky Dítě prožívá pocity zrady a má problém důvěřovat jinému člověku. Emocionálním důsledkem však může být také naprostá oddanost vůči zneužívajícímu.
●
Bezmocnost Bezmocnost se projevuje častými útěky, poruchami spánku či příjmu potravy. Dítě může mít také potřebu vymykat se obecným normám, což může vyústit až v převzetí role zneužívajícího.
●
Stigmatizace Dítě, které se stalo obětí zneužívání, má často značně snížené sebevědomí a obviňuje z nastalé situace samo sebe. Taková reakce nezřídka pokračuje v sebepoškozování.
Celkový dopad zneužívání na dítě však závisí na velkém počtu okolností, mezi které patří také věk dítěte, způsob zneužívání či reakce okolí. Proto ne každé dítě trpí výše uvedenými poruchami. Můžeme se také setkat s tzv. efektem spáče,
WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha, Grada Publishing, 2000. s 11. ISBN 80-7169-795-8 80
45
kdy se trauma způsobené zneužíváním projeví později, např. v stresující fází života.81
3. 1. 1. Viktimizace Proces, kdy se potencionální oběť stává obětí reálnou, je nazýván viktimizace. Její součástí je chování oběti, vztah oběti a pachatele a míra viktimizace. Co se týče chování oběti, v praxi se můžeme setkat s tím, že je oběť veřejností či obhajobou obviňována z jakési provokace pachatele. Je pak vhodné, aby OČTŘ zamezily takovému jednání a s tím spojené sekundární viktimizaci. Viktimizace obvykle začíná trestným činem, avšak často nekončí samotným útokem na dotčenou oběť, z tohoto hlediska se pak rozlišuje viktimizace primární a sekundární, někdy dokonce i terciální. V 80. letech minulého století se začal stále častěji objevovat pojem reviktimizace. Pod tímto pojmem můžeme chápat opakovanou zkušenost s trestným činem, a to v roli oběti. Od počátku 90. let je pak zaváděn pojem sexuální reviktimizace, a to v oblasti sexuálního násilí. Nejčastěji je pak zkoumána souvislost mezi sexuálním násilím v dětství a později v dospělosti. Velká část obětí, které jsou v dětství sexuálně zneužívány, se později v životě stává opakovaně obětí sexuálního či jiného násilí, popř. takové násilí páchá na jiných obětech. Podle Sakaře však existuje i nezanedbatelná skupina obětí, u které k sexuální reviktimizaci nedochází a sexuální násilí ani nepáchají.82 Dle mého názoru dochází k reviktimizaci z toho důvodu, že je oběť často v důsledku na ni páchaném jednání oslabena, a to jak psychicky tak fyzicky. Pachatelé si pak často vybírají oběti, které se straní svého okolí a jsou zranitelnější. Primární viktimizace souvisí s přímým jednáním pachatele, např. tedy u znásilnění se samotným aktem pohlavního styku. Trestný čin je pro oběť velmi ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s 163-183. ISBN 978-80-7380-461-9 82 SAKAŘ, Petr. Sexuální reviktimizace. Česká a slovenská psychiatrie. 2007. roč. 103. 346-352. ISSN 1212-0383. 81
46
stresující, Bílý kruh bezpečí dokonce uvádí situace, kdy ani soudkyně, která se sama stala obětí násilného trestného činu, nedokázala použít své znalosti a zkušenosti ve svém vlastním případě.83 Často se oběť trestného činu chová pro někoho až nepochopitelně, což však lze zdůvodnit tím, že nezaujatá osoba sleduje případ od jeho počátku až do konce, avšak oběť takové jednání nečeká a čekat ani nemůže. Oběť pak často podléhá pachateli zcela pasivně a neklade žádný odpor. Zde považuji za vhodné zmínit také tzv. Stockholmský syndrom, který se obvykle projevuje tak, že unesená osoba chová vůči pachateli pozitivní emoce, kdy jej dokonce chrání před policií, nebo naopak jsou její city k policii tak negativní, že s policií nespolupracuje ani v zájmu odhalení pachatele. 84 Primární viktimizace je způsobena pouhým jednáním pachatele a způsobuje tzv. primární rány, které můžeme rozdělit na rány fyzické (v rozsahu od lehčího poranění až po těžké ublížení na zdraví či smrt), psychické (až posttraumatická stresová porucha, jež může vyústit v sebevraždu či pokus o ni) a finanční (poškození či ztráta majetku, ušlý zisk). Velmi závažné, avšak často podceňované, jsou právě psychické (emocionální) rány, k jejímž častým příznakům patří strach z pachatele či strach z opakování trestného činu. Oběť velmi často trpí strachem a nedůvěrou vůči svému okolí a obtížně se soustředí (poruchy učení u dětí pohlavně zneužívaných). Oběť dále prožívá silný pocit zneuctění, typicky až zaskočení nad tím, že zrovna ona se stala touto obětí. 85 Problematický pak může být strach až stud oběti, která trestný čin neoznámí. Setkáváme se zde s tzv. viktimologickým paradoxem, kdy právě nejvíce traumatizující zločiny (násilné, sexuální) bývají oznamovány nejméně. U sexuálních trestných činů pak dochází velmi často k opožděnému oznámení, kdy si
ČÍRTKOVÁ, Ludmila; VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Příručka pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2007. s. 13. ISBN 978-80247-2014-2. 84 Stockholmský syndrom byl definován na základě události z roku 1973 ve Stockholmu 85 ČÍRTKOVÁ, Ludmila; VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Příručka pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2007. s. 13-16. ISBN 97880-247-2014-2. 83
47
oběť uvědomí, že pachatel může trestný čin opakovat ať už na ní či jiné oběti, popř. je čin oznámen ze strany jiné osoby (učitel zneužívaného dítěte). V takovém případě pak oběti následně velmi neochotně spolupracují s OČTŘ, či svou výpověď mění.86 K sekundární viktimizaci dochází v případě, že je oběti po dokonaném trestném činu způsobena další újma. Ačkoliv by v ideálním případě k sekundární viktimizaci docházet nemělo, většina obětí trestných činů se s ní setkává. Zdrojem této újmy může být pachatel (v případě následného zastrašování oběti), prostředí (média, rodina) či OČTŘ (opakovaný a nešetrný výslech), a to jak vědomě tak nevědomě. Jak je patrné, sekundární újma může být pro oběť mnohdy závažnější než újma primární, např. v případě sebevraždy oběti pohlavního zneužívání. Sekundární viktimizace však nezahrnuje stres, který je obvyklý až nezbytný u každého, kdo se octne v postavení oběti či poškozeného v trestním řízení. K sekundární viktimizaci jsou nejvíce náchylné právě oběti násilných trestných činů a trestných činů zasahujících lidskou důstojnost. V případě, že je obětí dítě, může být jeho újma násobena tím, že nerozumí průběhu trestního řízení, proto je vhodné oběti trestného činu vhodně vysvětlit jeho průběh. Podle Čírtkové je nutné zabezpečit základní potřeby oběti, kterými jsou potřeba informací, bezpečí, důvěry a respektu.87 Sekundární viktimizaci nepodléhají oběti, které označujeme jako skryté (latentní oběti), což může být pro oběť motivací k neoznámení trestného činu. U latentních obětí je však oproti tomu zvýšené riziko reviktimizace a vznik dlouhodobých následků a psychosociálních problémů.88 Procesy sekundární viktimizace zahrnují: ●
Očerňování oběti (Blaiming the victim)
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o.., 2014. s. 3354. ISBN 978-80-262-0582-1 87 Tamtéž 88 VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA , Josef a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 195-196. ISBN: 978-80-7400-429-2 86
48
Výraz očerňování oběti označuje jakýsi způsob útočení na oběť, jehož smyslem je konstatování, že si oběť trestného činu viktimizaci zasloužila. K tomu bývá obvykle využíváno chování oběti, její minulost, životní styl či vzhled. Nezřídka bývá naivita oběti označena za riskantní chování či spolupráci s pachatelem. ●
Obviňování, přenášení viny na oběť Vina je často připisována oběti, která si dle veřejnosti za trestný čin může sama, a to kvůli své naivitě či lehkomyslnosti. Jako příklad lze uvést dívku, která je zneužívaná svým učitelem, avšak chodí do jeho kabinetu. Na chování oběti lze nahlížet tak, že mohla jednání učitele ohlásit, nebo do jeho kabinetu přestat chodit.
●
Nerespektování soukromí Právo oběti na ochranu soukromí je zakotveno jak v ZOTČ, tak i přímo v TrŘ, kde je v § 8b odst. 2 zvlášť chráněna totožnost osoby poškozené
mladší
18
let
i
osoby
poškozené
některým
z vyjmenovaných trestných činů, mj. trestnými činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Oběť nyní podle ZOTČ může žádat, aby se její citlivé údaje vedly odděleně a do spisu mohly nahlížet pouze pověřené úřední osoby. ●
Poškozování dobrého jména oběti Příkladem poškozování dobrého jména oběti může být projednávání jejího sexuálního života či otázky směřující k počtu partnerů přímo v soudní síni.
●
Bagatelizace újmy Újma oběti může být často zpochybňována, ať už v rozsahu nebo závažnosti. Nežádoucí je také bagatelizace ze strany samotné oběti,
49
která může mít, i díky vnějšímu tlaku, pocit, že se vlastně nic tak zlého nestalo. 89 V souvislosti se sekundární viktimizací bych ráda zmínila výzkum Branscombeho, který vyzval zkoumané osoby, aby k předloženému reálnému případu domyslely vlastní závěr. Testované osoby pak velmi často uváděly závěr, ve kterém měnily chování oběti, nikoli pachatele, čímž prakticky obviňovaly oběť z nežádoucího chování.90 Stav, kdy oběť není schopna vyrovnat se s traumatickou zkušeností, přestože z objektivního hlediska došlo k jakési nápravě a odškodnění, označují někteří autoři za terciární viktimizaci. V takovém případě se oběť po psychické stránce mění, není schopna navázat na předchozí život. Viktimizace může oběť podnítit také v páchání trestných činů. Mnoho pachatelů nejen sexuálních trestných činů tak udává, že byli v dětství sami obětí pohlavního zneužívání či znásilnění.
3. 1. 2. Práva obětí trestných činů V minulosti bylo právně upraveno pouze postavení pachatele a na oběť trestného činu zákony ani mezinárodní předpisy příliš nepamatovaly. V roce 1983 byla přijata Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů. Je zde výslovně zakotveno právo obětí na poskytnutí materiální i nemateriální pomoci a vyzývá společnost k větší angažovanosti. V letech 1985 a 1987 Rada Evropy schválila dvě doporučení, Doporučení o postavení oběti v rámci trestního práva a trestního řízení R (85) 11 a Doporučení o pomoci obětem a o prevenci viktimizace R (87) 21. V roce 1985 byla přijata Deklarace OSN č. 40/ 34, o základních principech spravedlnosti pro oběti trestného činu a pro oběti zneužití moci, která v sobě zahrnuje právo obětí na ochranu a na náhradu škody. 89
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA , Josef a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 196-198. ISBN: 978-80-7400-429-2 90 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Muži jako oběti domácího násilí. Domacinasili.cz. [online]. [cit. 28. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.domacinasili.cz/ohrozene-osoby/muzi-jako-obeti-domaciho-nasili/
50
V roce 2001 bylo přijato Rámcové rozhodnutí Rady EU 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení, jehož cílem bylo apelovat na respektování důstojnosti obětí, právo na informace, ochranu soukromí a ochranu v jednotlivých fázích trestního procesu a na právo na přihlédnutí k tomu, že osoba má bydliště jinde, než byl trestný čin spáchán. Rámcové rozhodnutí bylo přijato kvůli nezbytnosti sjednotit nějakým způsobem postavení obětí v praxi jednotlivých států. Z roku 2004 pochází směrnice Rady 2004/80/ES o odškodňování obětí trestných činů. Obětem trestných činů přiznává právo na spravedlivé a přiměřené odškodnění za utrpěnou újmu bez ohledu na místo v EU, kde byl spáchán trestný čin. Směrnice také usnadňuje způsob odškodňování obětí v přeshraničních případech a požaduje na členských státech, aby zavedly systém odškodňování obětí.91 Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV bylo nahrazeno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Sama směrnice si ve svém čl. 1 stanoví cíle, jimiž jsou především dostupnost informací obětem, ochrana, podpora a možnost účastnit se trestního řízení. Dle směrnice mají členské státy zacházet s obětmi individuálně, s respektem, profesionálně a bez diskriminace (diskriminace je vyloučena i mj. na základě pobytového statusu oběti). Směrnice také zdůrazňuje zvláštní ochranu dětí, které se staly obětí trestného činu.92 Dne 1. dubna 2013 nabyla účinnosti první část ZOTČ, který sjednotil právní úpravu pomoci obětem trestných činů. Účinnost další části, tedy ustanovení upravující práva obětí, nastala až 1. srpna 2013. Do té doby v ČR právní úprava pomoci obětem trestných činů chyběla.93 Cílem ZOTČ bylo podstatné rozšíření
Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodnění obětí trestných činů [online]. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 29. 1. 2016]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=URISERV%3Al33174 92 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012 kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu [online]. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 29. 1. 2016]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32012L0029 93 JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2013, s.11-12 ISBN 978-80-87576-49-6 91
51
práv obětí trestných činů, posílení pomoci těmto obětem, zpřehlednění právní úpravy v této oblasti a samozřejmě také odstranění nedostatků implementace rámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení. Díky ZOTČ by mělo být s obětmi trestných činů zacházeno s ohledem na jejich osobnost i situaci, v jaké se nacházejí a to tak, aby jim nebyla způsobena další újma. Obětem je tak poskytována nejen právní pomoc a není na ně již nahlíženo jen jako na důkaz v trestním řízení.94 Oběť trestného činu má dle ZOTČ právo na poskytnutí odborné pomoci, právo na informace, právo na ochranu před hrozícím nebezpečím, právo na ochranu soukromí, právo na ochranu před druhotnou újmou a v neposlední řadě také právo na peněžitou pomoc. Dítě, jakožto zvlášť zranitelná oběť pak má navíc oproti ostatním obětem právo na bezplatnou odbornou pomoc a dále je specificky upraveno podání vysvětlení a výslech zvlášť zranitelné oběti. Odbornou poskytovatelů
pomoc
pomoci
poskytují obětem
obětem
trestných
subjekty činů
uvedené
vedeném
v registru
Ministerstvem
spravedlnosti. V Brně se jedná např. o organizace Bílý kruh bezpečí, Spondea či Persefona. Mezi odbornou pomoc patří poradenství psychologické, sociální či právní. Díky odborné pomoci by se měla oběť být schopna orientovat v nastalé situaci a najít řešení. Zvláštní formou odborné pomoci mohou být restorativní programy, z nichž je jistě nejznámější mediace, tedy jakási komunikace mezi obětí a pachatelem za účasti mediátora. V případě mediace je však nezbytnou podmínkou ochota oběti účastnit se jí, což dle mého názoru může být velkou překážkou, obzvlášť u sexuálních trestných činů, kdy si mnohdy ani neumím představit, že by oběť měla zájem sedět s pachatelem v jedné místnosti. V důsledku restorativních programů tak může u oběti dojít k sekundární viktimizaci. Právo na přístup k informacím je jistě jedno z nejdůležitějších práv obětí vůbec, a to z toho důvodu, že se od něj odvíjí uplatnění práv ostatních. Oběť, která JELÍNEK, Jiří; GŔIVNA, Tomáš. Poškozený a oběť trestného činu z trestněprávního a kriminologického pohledu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2012, s. 25. ISBN 978-80-8757639-7 94
52
není dostatečně informována o svých právech, bude jen stěží žádat o peněžitou pomoc. ZOTČ rozlišuje informace, které povinný subjekt (např. PČR) poskytuje na žádost (např. informace o propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby) a bez žádosti (např. informace, u kterého orgánu může oběť podat trestní oznámení). ZOTČ je postaven na koncepci, která by měla zabránit zahlcení oběti přemírou informací. Dle mého názoru však tento přístup nezohledňuje individuální situaci a potřeby oběti. Dále se domnívám, že není úplně vhodné, aby byla informační povinnost ze strany policejního orgánu vyžadována hned při prvním kontaktu s obětí, neboť oběť bývá velmi často natolik traumatizována, že poučení není schopna vnímat. Z toho důvodu by bylo zřejmě vhodnější poučení bez zbytečného odkladu. Dle § 14 ZOTČ má oběť právo na ochranu před hrozícím nebezpečím. O takovou ochranu se může jednat v případě zajištění osoby či věci. Zvláštním institutem je poskytnutí krátkodobé ochrany, která může být poskytnuta v případě hrozící újmy na zdraví nejen oběti, ale také osobám oběti blízkým. PČR je dále oprávněna k ochraně oběti vykázat ohrožující osobu ze společného obydlí, a to až na deset dní. Dalšími instituty v rámci ochrany před hrozícím nebezpečím jsou předběžné opatření podle civilního práva, zvláštní ochrana a pomoc podle zvláštního zákona95, utajení podoby a totožnosti či předběžné opatření podle TrŘ. ZOTČ garantuje obětem trestných činů právo na ochranu soukromí. V § 15 je upraven zákaz zveřejňování informací o totožnosti oběti, kdy ZOTČ odkazuje na úpravu v TrŘ.96 Dítěti je dle ustanovení TrŘ poskytována zvláštní ochrana, neboť nikdo nesmí v souvislosti se spáchaným trestným činem zveřejnit informace umožňující zjištění jeho totožnosti. Ochrana totožnosti dítěte je zde dostatečně široká, neboť zahrnuje prakticky veškeré možnosti informací, které by vedly ke zjištění jeho totožnosti, tedy i obrazové záznamy či podobizny nejen samotného Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 1. 2016]. 96 § 8a a násl. zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2016]. 95
53
dítěte, ale také jeho rodiny, přátel či místa bydliště. Za porušení zákazu zveřejnění těchto informací může být udělena pokuta až 1 milion korun, při naplnění zvlášť přitěžujících okolností (šíření např. televizí) až 5 milionů korun. Předpokládám, že výše této pokuty slouží především k odstrašení od zveřejnění chráněných informací. Na žádost oběti (popř. zákonného zástupce, opatrovníka či zmocněnce) je možné vést její osobní údaje tak, aby do nich mohly nahlížet jen zákonem určené osoby (např. OČTŘ). V praxi jsou pak obvykle vedeny tyto údaje v samostatném spisu, přičemž se jedná o výjimku z práva nahlížet do spisů. Tato ochrana oběti může zabránit vyhrožování nebo i samotnému dokonání trestného činu. Jak jsem již uvedla dříve, zdrojem sekundární viktimizace může být vedle pachatele také OČTŘ. ZOTČ garantuje v ustanovení § 17 právo na ochranu před druhotnou újmou, konkrétně tedy právo na zamezení kontaktu oběti s pachatelem. V případě, že si žádost o zamezení takového kontaktu podává dítě (popř. zákonný zástupce či opatrovník), tedy zvlášť zranitelná oběť, jsou příslušné orgány povinny této žádosti vyhovět. Prakticky je pak kontaktu mezi obětí a pachatelem zamezeno pomocí oddělených čekáren či využitím speciálních východů z budovy. Problematické však může být vymezení takových prostor ve starších budovách. S tím počítá i Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/, která v čl. 19 odst. 2 uvádí povinnost členských států zajistit oddělené čekárny pro oběti v nových soudních prostorách. Pro oběť je velmi významným právem právo na peněžitou pomoc. Účelem poskytování peněžité pomoci je překlenutí zhoršené sociální situace, která nastala v důsledku trestného činu. Ustanovení § 23 odst. 2 ZOTČ vymezuje oběti, které mají právo na peněžitou pomoc. Jedná se, za splnění dalších podmínek, o občany ČR a cizince, kteří splňují podmínky stanovené zákonem (např. v případě, že se cizinec stal obětí trestného činu na území ČR). Ne každá oběť má právo na peněžité odškodnění. Tímto právem disponují pouze oběti vymezené v § 24 ZOTČ, kde pod písmenem d) nalezneme oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Oběti sexuálního trestného činu tedy nemusí být způsobena těžká újma na
54
zdraví nebo ublíženo na zdraví, aby měla nárok na peněžitou pomoc. Přestože je vymezení oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti poněkud nejasné, neboť není stanoveno, zda se jedná pouze o trestné činy podle hlavy III. zvláštní části TrZ, ztotožňuji se s názorem Jelínka97, podle kterého zde spadá i trestný čin svádění k pohlavnímu styku či obchodování s lidmi. Peněžitá pomoc může být obětem sexuálních trestných činů poskytnuta do výše 50.000,- Kč, a to na úhradu nákladů spojených s poskytnutím psychoterapie či fyzioterapie. Peněžitá pomoc obětem, kterým vznikla nemajetková újma v důsledku sexuálního trestného činu, může být zároveň poskytnuta také peněžitá pomoc v případě těžké újmy na zdraví, nikoliv však peněžitá pomoc pro ublížení na zdraví.98 Zvlášť zranitelná oběť má navíc ve fázi přípravného řízení právo na citlivě vedený výslech, na výslech, který vedou k tomu účelu proškolené osoby, na výslech osobou stejného pohlaví, na výslech vedený stejnou osobou a dále pak na zabránění vizuálního kontaktu s pachatelem. Poměrně novým je pak institut důvěrníka oběti. Jeho účelem je poskytnutí psychické podpory, případně pomoci během procesních úkonů. Tím se důvěrník liší od zmocněnce, který oběť v trestním řízení zastupuje a především dbá na dodržení všech práv oběti, resp. poškozeného. Oběť tedy může mít jednu osobu jako důvěrníka a druhou jako zmocněnce, nebo může obě postavení vykonávat tatáž osoba. Posledním novým oprávněním oběti je prohlášení oběti o dopadech, které měl trestný čin na její život99. Tímto prohlášením oběť realizuje své právo být slyšena, a to nejen k okolnostem, které jsou důležité z hlediska objasnění skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci, tedy věci doposud pro soud stěžejní,
JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2013. s. 132. ISBN 978-80-87576-49-6 98 JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2013. s. 46-150. ISBN 978-80-87576-49-6 99 Pozn. V zahraničí je tento institut znám jako victim impact statement 97
55
ale také takové prohlášení může pomoci při citovém vyrovnání se s událostí. Obviněný tak má možnost plně si uvědomit, co svým činem způsobil.
3. 1. 3. Výslech dítěte v trestním řízení Oběť sexuálního trestného činu, která se rozhodne ohlásit trestný čin orgánům činným v trestním řízení (popř. je ohlášen jinou osobou), se ocitá v postavení poškozeného podle TrŘ s tím souvisejícími právy a povinnostmi. Ačkoli neexistuje přímé rozdělení pojmů poškozený a oběť, je nutné tyto pojmy odlišovat. Vzhledem k tomu, že oběť mravnostního deliktu bývá často jediným zdrojem informací o pachateli nebo spáchaném činu, je právě výslech oběti tím základním podkladem pro další průběh vyšetřování. Výslech oběti je zpravidla doprovázen velmi emotivní reakcí oběti, u které může dojít k sekundární viktimizaci. Následkem toho může být výslech ukončen a to zejména z toho důvodu, že si oběť velmi živě vybaví vyšetřovaný skutek, což ji uvede do silně stresující situace, ve které není schopna dále vypovídat. Z toho důvodu bývá zpravidla k výslechům obětí mravnostních deliktů přibrán psychologický pracovník, který může společně s vyšetřovatelem připravit výslech tak, aby bylo dosaženo jeho účelu, avšak docházelo v co nejmenší míře k vyvolání nežádoucího stresu u oběti. Ačkoli není stanovena minimální věková hranice pro způsobilost k výslechu, uvádí se, že schopnost osoby objektivně vnímat skutečnosti a poté je správně reprodukovat, nastává ve věku okolo tří až šesti let.100 Myslím, že stojí za zvážení, zda by nebylo pro praxi užitečné stanovení této hranice. Jedním ze zásadních problémů výslechu dítěte je možné dotváření prožitých skutečností. V případech, kdy si dospělý nepamatuje konkrétní dotazovanou skutečnost, zpravidla přizná, že neví, nebo si nevzpomíná, ale u dětí je specifické
FRYŠTÁK, Marek. Procesní postavení svědka (poškozeného) a jeho výslech v přípravném řízení. Trestněprávní revue. 2014, roč. 13, č. 10, s. 225-233. ISSN 1213-5313 100
56
doplnění o vymyšlené údaje, kdy se objevuje snové a fantazijní upravování vzpomínek.101 Věková i mentální vyspělost dětí vyžaduje diferencovaný přístup a zvláštní znalosti při jejich výslechu, zejména pokud jsou děti vyslýchány za situace, kdy jsou zároveň poškozenými (zvláště ohledně trestných činů proti lidské důstojnosti). Každému výslechu by měla předcházet řádná a důsledná příprava, která spočívá v podrobném seznámení se spisovým materiálem případu, zjištěním rozumové a duševní úrovně oběti a také prozkoumání dosud zjištěných poznatků. Trestní řád zakotvuje odchylky výslechu osob mladších osmnácti let v případě, že jsou vyslýchány o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich duševní a mravní vývoj. Výslech je třeba provádět zvlášť šetrně s ohledem na osobu dítěte. Výslech dítěte týkající se sexuálního trestného činu bezesporu může ovlivnit mravní vývoj dítěte, proto je nutné dbát na jeho úplnost, aby se předcházelo opakování výslechu. Pro tyto případy upravuje §102 TrŘ možnost přibrání pedagogického pracovníka (učitel, pracovník OSPOD) či rodiče k výslechu, kdy tato přibraná osoba může navrhnout odložení, přerušení či ukončení výslechu. Přítomnost rodiče je vyloučena v případě, že rodiče zároveň ve věci mají postavení svědka, jsou na věci zainteresováni jako poškození anebo dokonce existuje podezření, že jsou pachatelé daného trestného činu. Stejně se postupuje v případě, kdy dítě v přítomnosti rodičů není schopno nebo ochotno vypovídat pravdu. Dítě by nemělo být vyslýcháno opakovaně, aby se předcházelo sekundární viktimizaci. Proto TrŘ nabízí hned dvě možnosti, jak opakování výslechu předejít. Ve fázi před zahájením trestního stíhání podávají svědci tzv. vysvětlení, o kterém se sepisuje úřední záznam. Ten je možné číst v řízení před soudem pouze v zákonem stanovených případech. Dítě by tedy muselo být vyslýcháno opakovaně, a to buď po zahájení trestního stíhání, kde by byl o výslechu již sepsán protokol, MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Aplikovaná forenzní psychologie. Praha: Grada Publishing., 2013, s. 264. 978-80-247-4580-0 101
57
nebo v řízení před soudem. Proto, pokud je vyslýcháno dítě mladší 15 let, je vhodné, aby byl výslech před zahájením trestního stíhání prováděn jako neopakovatelný nebo neodkladný úkon, za přítomnosti soudce, který odpovídá za zákonnost takto prováděného úkonu, a to z toho důvodu, že dítě není vzhledem k velmi nízkému věku a rozumovým schopnostem v budoucnu schopno prožité události správně popsat a hrozí ztráta důkazní hodnoty.102 Tento způsob výslechu však může být v rozporu s principem kontradiktornosti řízení, neboť obviněný pak nemá možnost kladení otázek svědkovi.103 Po zahájení trestního stíhání je o výslechu svědka sepisován protokol, který již může být čten v řízení před soudem, avšak pouze v případě, že s tím souhlasí obžalovaný i státní zástupce. V případě výslechu dítěte však není pro čtení protokolu o výslechu v řízení před soudem souhlas nutný, neboť opakovaný výslech takové osoby by měl nastat jen v nutných případech, jinak postačí čtení protokolu či přehrání zvukového záznamu.104 Možnost čtení protokolu o výslechu dítěte bez souhlasu stran byla do TrŘ zavedena až s účinností ZOTČ. Do té doby toto platilo jen v případě výslechu dětí mladších patnácti let. Velmi důležitá je pro dosažení účelu výslechu samotná osoba vyslýchajícího. Ten by se měl především vyznačovat trpělivostí a schopností navázat psychologický kontakt s dítětem, aby si získal jeho důvěru. Samozřejmě není vhodné, aby zneužité dítě vyslýchal policista se zvýšeným hlasem a dával dítěti znát nedůvěru vůči jeho výpovědi. Kontakt je vhodné navázat s dítětem projevením zájmu, např. o některou jeho oblíbenou činnost či hračku, kterou má s sebou. Obzvlášť u mladšího dítěte může vzbudit strach uniforma, proto je dle mého názoru vhodnější výslech prováděný osobou v civilním oblečení. Také prostředí výslechu by mělo být přizpůsobeno tak, aby co nejvíce zmírnilo stres z návštěvy policejní stanice. Speciální výslechová místnost by měla
Srov. § 158 odst. 9, § 158a a § 160 odst. 4 TrŘ Blíže Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci S. N. proti Švédsku ze dne 2. 7. 2002 104 Srov. § 102 odst. 2 TrŘ 102 103
58
být vybavena dětským nábytkem, kobercem i hračkami tak, aby dítěti připomínala např. školku. Místnost by navíc měla umožňovat zvukový či i obrazový přenos a záznam, aby bylo možné pozorovat výslech z vedlejší místnosti a použít záznam v řízení u soudu. Dle mého názoru by bylo vhodné zakotvit v zákoně povinnost provádět výslech se záznamem zvuku a obrazu pro další použití v trestním řízení, a to v případě, kdy existuje podezření, že může být ovlivněn duševní či mravní vývoj dítěte, jako je tomu na Slovensku.105 Dle judikatury Vrchního soudu v Praze však nestačí, pokud se se získaným audiovizuálním záznamem seznámí pouze senát mimo hlavní líčení. Podle tohoto rozhodnutí je zapotřebí v případě technické závady jednání přerušit nebo odročit. Vrchní soud dále judikoval, že pokud se dítě blíží věku osmnácti let a jeho výpověď je klíčovým důkazem, měl by soud zvážit, zda by takový svědek neměl být vyslechnut znovu přímo v hlavním líčení.106
§ 135 odst. 3 zák. č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2016]. 106 FASTNER, Jindřich. Vrchní soud v Praze: K provedení důkazu výslechem svědka mladšího než osmnáct let v hlavním líčení. K nařízení odvolacího soudu, aby věc byla projednána v jiném složení senátu. K závaznosti právní moci rozhodnutí. Trestněprávní revue. 2015, roč. 14, č. 4, s. 100. ISSN 1213-5313 105
59
Speciální výslechová místnost v Jablonci nad Nisou107
Poučení dítěte by mělo být přiměřené věku dítěte, poučující orgány by tedy měl používat takové výrazy, aby jim dítě daného věku rozumělo. Otázce přiměřenosti poučení dítěte se věnoval Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 27. 9. 1993, sp. zn. 7 To 181/93, ve kterém uvedl, že se nejedná o vadu přípravného řízení, pokud by dítě nebylo poučeno podle ustanovení § 101 odst. 1 TŘ, avšak z okolností případu by bylo zřejmé, že mu byl v rámci poučení vysvětlen význam jeho výpovědi a že má povinnost vypovídat úplně a pravdivě.108 Dítě mladší patnácti let není nutné poučovat o následcích křivé výpovědi, neboť není trestně odpovědné, tudíž si ani trestní následky přivodit nemůže.
Demonstrační pomůcky Jája a Pája109
ŽÍLA, Jan. Vypovídat teď půjde snáze. deník.cz [online]. VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Publikováno 13.1.2016. [cit. 14. 2. 2016]. Dostupné z: http://jablonecky.denik.cz/zpravy_region/vypovidat-ted-pujde-snaze-20160113.html 108 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 1993 sp. zn. 7 To 181/93. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2016]. 109 SEJKORA, Jiří. Policejní výslechy už nebudou oběti zbytečně traumatizovat. deník.cz [online]. VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Publikováno 31. 3. 2013. [cit. 14. 2. 2016]. Dostupné z: http://pardubicky.denik.cz/z-regionu/policejni-vyslechy-uz-nebudou-obeti-zbytecnetraumatizovat-20130131.html 107
60
Co se týče samotného průběhu výslechu, neměl by trvat neúměrně dlouhou dobu, neboť u dětí často dochází rychle ke ztrátě pozornosti a opětovné navázání kontaktu může být velmi obtížné, ne-li nemožné. Pro usnadnění výslechu je možné použít speciálních hraček. Nejznámějšími jsou demonstrační pomůcky „Jája a Pája“, pomocí kterých může dítě lépe reprodukovat prožité události. Jedná se o textilní panenky opačného pohlaví, které mají znázorněny i sekundární pohlavní orgány. Použití těchto pomůcek je vhodné obzvlášť v případě, kdy s dítětem nelze navázat kontakt, nebo pro svůj nízký věk či nezralost není schopno děj popsat. Použití demonstračních pomůcek také může usnadnit komunikaci s dítětem mentálně postiženým nebo hluchoněmým. Protože je možné, že dítě vzhledem k nízkému věku není schopno protokol o své výpovědi přečíst, je mu obvykle nahlas čten. Podpis na protokolu vykoná dítě dle svých možností, tedy např. i jen křestním jménem. Vyslýchající osoba by se měla vyvarovat kladení uzavřených otázek, na které je možné odpovědět pouze „ano“ či „ne“, neboť u dítěte může dojít k situaci, kdy budou odpovídat kladně jen z toho důvodu, že otázce nerozumí nebo mají pocit, že je to správná odpověď. Zcela nepřípustné je zpochybňování či zlehčování výpovědi (např. výrazy: „To určitě nebylo tak strašné.“), neboť zde hrozí, že dítě nebude dále vypovídat. Co se týče výslechů dětí, domnívám se, že by stálo za uvážení sjednocení tohoto procesu, tedy v oblasti věku vyslýchaného dítěte, povinné zavedení speciální výslechové místnosti i úpravě přesného procesněprávního postupu výlechu.110
110
Pozn. Např. s využitím institutu neodkladného či neopakovatelného úkonu.
61
4. OSOBNOST PACHATELE 4. 1 Pojem pachatele a jeho typologie Osobnost pachatele je velice problematikou velice zajímavou, avšak složitou, neboť zasahuje hned do několika vědních disciplín. V kriminologii je pojem pachatele chápán šířeji, než je tomu v trestním právu, dle kterého je pachatelem osoba, jež se dopustila činů označených zákonem jako trestné. Kriminologické vymezení pachatele totiž zahrnuje také osoby, které nebudou pro své jednání trestně stíhány, např. kvůli svému věku či aktuálnímu duševnímu stavu. Jako osobnost pachatele můžeme chápat organický celek duševního života jedince, zahrnující jak základ biologický, tak podmínky jeho života včetně společenských vztahů.111 Typologie pachatelů umožňuje rozdělení pachatelů do jednotlivých skupit podle určitých kritérií. Účelem typologie je jakési zařazení pachatele do skupiny, pomocí kterého je možné lépe pochopit jeho jednání a najít nejlepší způsob jeho řešení, popř. také způsob předcházení dalšímu takovému jednání. Odborné výzkumy však potvrzují, že neexistuje tzv. čistý typ, jednotlivé osoby se pouze přibližují některému z vymezených typů. Typologií pachatelů, a to jak kriminologických tak psychologických, bylo vytvořeno velké množství, doposud však chybí ucelený přehled. Ve své práci jsem se rozhodla uvést typologii podle vlivu na utváření osobnosti pachatele, které lze rozdělit na typologie biologické, psychologické a sociologické. Mezi typologie s vlivem biologických dispozic byly dříve zařazeny teorie založeny na fyzických vlastnostech či anomáliích pachatele (např. velikost lebky). Později se teorie zabývaly spíše vztahem poruch v biologické podstatě člověka a jeho kriminálním jednáním. Zde bych uvedla teorie zabývající se vlivem dědičnosti na jednání pachatele a teorie věnující se studiu mozku a jeho činností. Jako příklad
NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 119-120. ISBN 978-80-7353-376-8 111
62
teorií s vlivem biologických dispozic bych uvedla Lombrosovu teorii o rozeném zločinci nebo teorii Kretschmerovu112, který na základě rozboru 4 414 případů rozdělil pachatele do čtyř skupin. Prvním je atletický typ, který se vyznačuje svalnatostí a silnými kostmi, s převládajícím násilným delikventním chováním. Dále pak o typ astenický, který by měl být citově chladný až uzavřený, se štíhlou postavou a menší hlavou, u kterého převažuje drobná majetková charakteristika. Jako třetí typ uvádí Kretschmer pyknický typ se zavalitým tělem se sklony k tloustnutí a společenským chováním, jehož převládajícím chováním je podvod. Posledním typem je dysplastický typ se sklonem k mravnostním či násilným deliktům. Kretschmerova teorie však potvrzena nikdy nebyla.113 Typologie s vlivem psychologických dispozic vycházejí z poznatků psychologie, psychopatologie a psychiatrie. Teorie využívající tuto typologii rozdělují pachatele obvykle na základě schopností (vč. inteligence), charakteru, temperamentu, volních vlastností, motivace, postoje, zájmů, psychických zvláštností apod. Z tvůrců, kteří se zabývali psychologickou typologií, bych zdůraznila Eysencka114, podle jehož teorie podmiňování se svědomí jednotlivce vytvářejí na základě strachu, který vznikl opakovaným trestáním dítěte.115 Poslední typologií je typologie s vlivem sociálního prostředí. Tato typologie klade důraz na prostředí, které utváří osobnost pachatele. Dle Liszta116 lze rozdělit pachatele na tři skupiny, a to pachatele příležitostné, zločince ze zvyku a nepolepšitelné zločince. S tímto rozdělením také spojoval schopnost pachatele nápravy. Uvedené typologie jsou pouze vybrané z velkého množství existujících typologií. Pachatele trestných činů můžeme rozlišovat taktéž podle věku, pohlaví, národnosti či recidivy. Pozn. Erns Kretschmer (1888 – 1964), německý psychiatr NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef a kol. Kriminologie. 3 vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 120-124. ISBN 978-80-7353-376-8 114 Pozn. Hans Jürgen Eysenck (1916 – 1997), německo-britský psycholog 115 GŘIVNA, Tomáš a kol. Kriminologie. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 91-93. ISBN 978-80-7478-614-3 116 Pozn. Franz von Liszt (1851 – 1919), německý kriminalista 112 113
63
4. 2. Pachatel sexuálních trestných činů Motivy pachatele ke spáchání trestného činu v rámci mravnostní kriminality mohou být různorodé, od potřeby uspokojení sexuálního pudu přes touhu ponížit, kontrolovat, zranit či ovládnout oběť po motiv ryze finanční (např. výroba pornografie). Pachatele sexuálních trestných činů nelze naprosto konkrétně popsat nebo vymezit, což je způsobeno individualitou každého jedince, specifičností osobnosti a vlivů, které utvářejí hodnotový rámec a postoje k mravním pravidlům každého z nás. Přesto můžeme pachatele mravnostních trestných činů, alespoň orientačně, rozdělit do několika skupin, a to podle četnosti páchání sexuálních trestných činů na příležitostné pachatele a pachatele, kteří se mravnostních deliktů dopouštějí plánovaně a cílevědomě, nebo dále na deviantní a nedeviantní pachatele. Přestože mezi veřejností často vládne názor, že pachatelé mravnostních deliktů bývají pouze sexuální devianti, není tomu tak. Již samotný fakt, že je u osoby zjištěna sexuální deviace neznamená, že se dopustí sexuálně motivovaného trestného činu, naopak se může jednat o člověka žijícího běžný život. Stejně tak osoba, u které sexuální deviace zjištěna nebyla, může být právě pachatelem mravnostních deliktů.117 U pachatele sexuálních trestných činů si můžeme obvykle povšimnout jistých specifických rysů, např. pohlavní nevyzrálost118 či naopak nezdrženlivost. U mladistvých pachatelů pak mohou mít velký význam poruchy spojené s dospíváním či touha po uspokojení sexuální zvědavosti. Velmi často bývají u pachatelů sexuálních trestných činů diagnostikovány poruchy osobnosti, nízké sebevědomí či introverze. Pro pachatele pohlavního zneužívání existuje několik samostatných typologií, např. Knight, Carter a Prentky rozdělili pachatele na fixované, agresivní, regresivní a vykořisťovatelské. Pro fixovaného pachatele je dítě objektem sexuální
HOLCR, Květoň a kol. Kriminologie. 1. vyd. Praha: Leges., 2009. s. 79-82. ISBN 978-8087212-23-3 118 Pozn. Často způsobena nedostatečnou mravní a sexuální výchovou 117
64
preference, dospělé osoby jej sexuálně nepřitahují. Regresivní pachatel je osoba, u které došlo v důsledku určité události k ústupu psychosexuálního vývoje. Agresivní pachatel vyhledává uspokojení v působení bolesti jiné osobě, což se u daného jedince může projevit už v dětství a postupně se stupňovat. Oproti tomu vykořisťovatelský pachatel se vyznačuje mentální zaostalostí.119 V posledních letech je velmi diskutovaná otázka registrace sexuálních delikventů. Argumenty pro zavedení takového registru se obvykle týkají informovanosti okolí nebo motivačního charakteru na pachatele. Většina studií však došla k závěru, že registr by neměl významný vliv na recidivu pachatele. Osobně se ztotožňuji s názorem, že by takový systém naopak posílil u pachatele pocit beznaděje a stres, dále by pak pachatel mohl mít problém s hledáním zaměstnání a vrácením se do společnosti, což by mohlo vést k páchání další trestné činnosti, nejen sexuálního charakteru.120 V následujících podkapitolách se budu věnovat podrobněji deviantním a nedeviantním pachatelům, dále pak ženským pachatelkám. 4. 2. 1. Nedeviantní pachatel Velkou část, podle některých autorů dokonce většinu, sexuální trestných činů páchají osoby nedeviantní. U takových pachatelů se často objevují problémy v osobnostních rysech, ať už v oblasti partnerské, profesní či sexuální. Podle Brzka se u nedeviantních pachatelů sexuálních trestných činů setkáváme s psychosexuální nevyzrálostí. Tento stav se běžně projevuje v období puberty, avšak u některých jedinců přetrvává i v dospělosti.121 Nedeviantní pachatele rozděluje Weiss do několika skupin. Jedná se o:
BLATNÍKOVÁ, Šárka. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, s. 38. ISBN 978-80-7338-091-5 120 BLATNÍKOVÁ, Šárka; ZEMAN, Petr. Registrace sexuálních delikventů – nástroj k ochraně společnosti nebo slepá ulička. Trestní právo. 205, č. 2, s. 4-14. ISSN 1211-2860 121 BRZEK, Antonín. Sexuologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1997, s. 36. ISBN 807184-383-0 119
65
●
sociosexuálně a psychosexuálně nezralé muže, kteří nejsou schopni úplně akceptovat společenské normy v sexuální oblasti,
●
jedince s poruchou osobnosti, kteří se projevují nezdrženlivostí a nutkáním vyhovět svým pudům,
●
pachatele, kteří se dopouštějí sexuálních deliktů situačně, např. pod vlivem alkoholu,
●
hypersexuální jedince se sníženou sebekontrolou, kteří páchají obvykle sexuální delikty agresivního charakteru
●
osoby s vrozenou nebo získanou vadou rozumových schopností, např. mentálně retardované osoby,
●
psychotiky zasažené duševní chorobou.122
4. 2. 2. Deviantní pachatel Sexuální deviace, neboli parafilie, je označení pro jakési odchýlení se či poruchu v sexuálních preferencích jedince. Lze nalézt velké množství klasifikací parafilií, avšak nejznámější je dělení na deviace v aktivitě a v objektu. V případě deviace v aktivitě jde o poruchu ve způsobech dosažení sexuálního vzrušení či uspokojení. Deviace v objektu označuje kvalitativní poruchu sexuální motivace, týká se tedy objektu, ke kterému je pachatel sexuálně přitahován. Mezi deviace v aktivitě patří patologická sexuální agresivita, kdy je pachatel vzrušen překonáním odporu oběti a samotný útok bývá nečekaný a nepředchází mu žádný pokus o konverzaci, dále pak např. tušérství či exhibicionismus.123 Mezi deviace v objektu můžeme zařadit pedofilii, zoofilii, nekrofilii a další. Pedofilii můžeme dělit dále jako heterosexuální, homosexuální a bisexuální. U
122
WEISS, Petr a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 2010, s. 492. ISBN 978-80247-2492-8 123 BLATNÍKOVÁ, Šárka a kol. Násilná sexuální kriminalita – téma pro experty i veřejnost. 1. vyd. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. s. 128-136. ISBN 978-80-7338-143-1
66
pedofilů převažuje preference fyzické nezralosti objektu, tedy nepřítomnost sekundárních pohlavních znaků (např. chybění pubického ochlupení). Pedofilní pachatelé jsou obvykle velmi problematičtí jedinci, obzvlášť v oblasti sociální adaptace. Není neobvyklé, pokud je u pedofilního jedince zároveň zjištěna závislost na alkoholu či jiných návykových látkách.124
4. 2. 3. Žena jako pachatel sexuálních trestných činů Uvedená typologie pachatelů sexuálních trestných činů se vztahuje spíše na pachatele mužského pohlaví, neboť problematika sexuálního zneužívání dětí ze strany žen není tolik osvětlena a popisována. Dříve docházelo k častému omylu, že ženy nepáchají sexuální násilí, popř. že jej páchají v mnohem méně často. Dalším omylem je tvrzení, že pohlavní zneužívání páchané ženami není tolik škodlivé jako v případě mužského pachatele. Dle mého názoru lze tyto omyly vysvětlit tím, že ženy nepoužívají na oběť tak často fyzického násilí. Oběť tak může působit dojmem, že se sexuálními aktivitami souhlasí, čímž zůstává tato kriminalita latentní. Přesto však takové jednání zanechává na dítěti nemalé stopy, především dochází ke znemožnění zdravého vývoje osobnosti a plnohodnotnému životu v dospělosti. Čírtková125 rozděluje ženské pachatelky do tří skupin, a to na milenky, spolupachatelky a pachatelky se zátěží. Milenky obvykle zneužívají děti okolo pubertálního věku, kdy samy považují dané jednání za milenecký vztah. Pachatelka tak jedná s dítětem jako s dospělým jedincem. Není neobvyklé, kdy se při odhalení pokouší pachatelka přenést vinu na dítě, které označí za aktivní v daném vztahu. Pod nátlakem muže, obvykle sexuálního partnera, pak dítě zneužívají tzv. spolupachatelky, které mohou být k podílení se na takovém jednání přinuceny i 124
WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o. 2002. s. 74-93. ISBN 80-7178634-9 125 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 170-172. ISBN 978-80-7380-461-9
67
násilím. Dítě je pak zneužíváno oběma partnery, kdy obvykle jeden z nich může být jeho rodičem. Navenek tato trojice často působí jako harmonická rodina. Pachatelky se zátěží představují takové ženy, které se samy v minulosti staly obětmi sexuálního zneužívání. Tyto pachatelky se nezřídka dopouštějí sexuálního zneužívání na vlastních dětech.126
4. 3. Diagnostika a možnost léčby deviantních pachatelů Před zahájením samotné léčby pachatelů je samozřejmě nutné nejprve zjistit, zda se u pachatele projevuje některá z deviací a poté diagnostikovat, o jakou deviaci se jedná. Obecně lze však konstatovat, že měření psychologických vlastností je velmi obtížné, v sexuální oblasti je pak tato obtížnost zvýšená o jistou nutnost zachování soukromí a intimnosti vyšetřovaných subjektů. Diagnostické metody pak můžeme rozdělit na psychodiagnostické, psychofyziologické a amnestické. V průběhu trestního řízení je vyšetření pachatele dokládáno znaleckým posudkem. Vyslovení diagnózy deviace či přesné určení deviace na základě psychodiagnostické metody je prakticky nemožné. Tato metoda určuje spíše odlišnosti v osobní, charakterové či inteligenční rovině. Jako příklad z oblasti psychodiagnostické metody lze uvést Kresbu lidské postavy, kdy například v kresbě pedofilů můžeme zpozorovat změnu proporcí u kreslených postav. Bohužel u tohoto testu je velká nevýhoda nesnadnost interpretace nakresleného. Nejčastější psychofyziologickou metodou je falometrie, nebo též penilní pletysmografie (PPG), která spočívá v přístrojovém měření objemových změn penisu při předkládání vizuálních podnětů. Pomocí samotného falometrického vyšetření však nelze prokázat, že jedinec delikt opravdu spáchal, ani v případě, že měření prokázalo přítomnost deviace.
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 170-172. ISBN 978-80-7380-461-9 126
68
Nejvýznamnější diagnostickou metodou je však anamnestické vyšetření s pomocí zaměřeného rozhovoru s pacientem. Podle Weisse je zapotřebí všímat si základních znaků, které značí deviantní sklony. Mezi ty patří atypické chování v dětství, vymykající se obsah masturbačních fantazií, výskyt sexuálních dysfunkcí, nápadný časový odstup mezi první sexuální a další zkušeností či absence hlubších emocí.127 Pokud zdravotní stav pachatele naznačuje, že není možná jiná forma trestu, nařídí předseda senátu ochranné léčení. V České republice se ochranné sexuologické léčení provádí ve dvou formách, a to ve formě ústavní či ambulantní. Pokud je ochranné léčení nařízeno vedle trestu odnětí svobody a ve věznici jsou pro takové léčení přijatelné podmínky, pak pachatel absolvuje léčení během výkonu trestu odnětí svobody. Jestliže byl pachatel propuštěn z výkonu trestu dříve, než byla splněna účelnost ochranného léčení, pak tento pachatel bude i po výkonu trestu odnětí svobody pokračovat v ochranném léčení. Pokud však věznice nesplňuje podmínky pro uskutečnění ochranného léčení, vykoná pachatel ochranné léčení před nebo po výkonu trestu odnětí svobody. 128 Na ústavní ochranné léčení sexuálních delikventů zpravidla navazuje léčba ambulantní. Ambulantní léčba je možná tehdy, když soud, na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo obviněného, dospěje k závěru, že společenská nebezpečnost pachatele byla natolik snížena, že již není nutná léčba ústavní. Ochranná léčba je, na rozdíl od většiny jiných zemí, nedobrovolná a skládá se z tří pilířů – na léčbě biologické, režimové a skupinově psychoterapeutické. Biologická léčba znamená užití léků, které by měly tlumit tvorbu testosteronu a omezit nežádoucí sexuální touhy.129
127
WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o. 2002. s 177-211. ISBN 80-7178634-9 128 Srov. § 99 odst. 4 TrZ 129 BLATNÍKOVÁ, Šárka a kol. Násilná sexuální kriminalita – téma pro experty a veřejnost. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. s. 76-81. ISBN 978-80-7338143-1
69
Poněkud kontroverzním způsobem léčby sexuálních deviantů může být terapeutická kastrace, kterou umožňuje zákon o specifických zdravotních službách. Cílem terapeutické kastrace je pokles hladiny testosteronu a sexuální touhy. O kastraci musí podat písemnou žádost sám pachatel. Souhlas ke kastraci uděluje odborná komise ustanovená Ministerstvem zdravotnictví, avšak pouze pachateli, který je starší 25 let, v minulosti spáchal násilný sexuálně motivovaný trestný čin, odborné lékařské vyšetření prokázalo existenci specifické sexuální deviace a vysokou míru pravděpodobnosti, že u něj dojde k recidivě, a pokud u něj nebyly úspěšné jiné léčebné metody.130 Výbor proti mučení Rady Evropy kastrace kritizuje, neboť tento zákrok považuje za degradující. Troufám si však tvrdit, že kastrace není trestem, ale léčbou, která není podmíněna souhlasem pacienta, ale dokonce prováděna pouze na jeho žádost. Deviantní pachatel mnohdy není schopen ovládat své pudy, proto je pro něj terapeutická kastrace možností, jak žít relativně normální život bez toho, aby se dopouštěl sexuálního násilí a trávil velkou část života ve věznici či ochranném léčení. Takovým způsobem je pach ochrana poskytována nejen dítěti, ale i potenciálnímu pachateli sexuálního deliktu.
§ 17 a násl. zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2016]. 130
70
5. STATISTICKÝ PŘEHLED MRAVNOSTNÍ KRIMINALITY V závěrečné části své práce bych ráda nastínila statistický přehled kriminality v sexuální oblasti. Nejdříve bych se ráda zaměřila na mravnostní kriminalitu v rámci celorepublikových statistik s tím, že uvádím statistiky v uplynulých po sobě jdoucích pěti letech, tedy od roku 2011 do roku 2016. Výše uvedené shledávám přínosným zejména proto, že lze pozorovat jakýsi vývoj kriminality a její odlišnosti. Z toho důvodu srovnávám také počet případů nahlášených a vyjasněných s uvedením celkové úspěšnosti v procentech. Dále bych se ráda zaměřila rovněž na JmK, ve kterém v současné době žiji. Mravnostní kriminalita označuje veškeré sexuálně motivované jednání, které není společensky tolerované a uznávané. Mravnostní trestné činy můžeme najít zejména v hlavě III. zvláštní části TrZ. Statistiky PČR vymezují samostatně trestné činy znásilnění, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití v závislosti, pohlavního zneužití ostatní, komerčního pohlavního zneužití v závislosti, komerčního pohlavního zneužití ostatní, ostatní pohlavní úchylky, šíření pornografie, ohrožování pohlavní nemocí, ublížení na zdraví pohlavní nemocí, ublížení na zdraví pohlavní nemocí z nedbalosti, kuplířství, soulož mezi příbuznými a obchodování s lidmi. Jiné mravnostní trestné činy najdeme v kategorii „ostatní“. Ve své práci se budu věnovat podrobněji pouze statistikám trestných činů, které jsou vymezeny v hlavě III. TrZ.
5. 1. Statistický přehled mravnostní kriminality na území České republiky V prvním grafu jsem znázornila celkový stav kriminality v ČR s rozdělením na vraždy, násilné trestné činy, mravnostní trestné činy, krádeže, majetkové a hospodářské trestné činy. Do grafu jsem pro přehlednost nezahrnula trestné činy, které nebyly obsaženy v žádné z těchto kategorií.
71
Graf č. 1
KRIMINALITA NA ÚZEMÍ ČR V ROCE 2015 Hospodářské činy
Vraždy Násilné činy Mravnostní činy
Krádeže Majetkové činy
Za rok 2015 bylo celkem spácháno 247 628 trestných činů. Objasněných trestných činů bylo celkem 112 139, což z celkového součtu činí asi 45 % objasněných trestných činů za rok 2015. Téměř polovina trestných činů byla tedy za rok 2015 objasněna. Pro srovnání uvádím, že v roce 2014 bylo spácháno 288 660 trestných činů s 44 % objasněných trestných činů, v roce 2013 bylo spácháno 325 366 trestných činů s 40 % objasněnosti, v roce 2012 pak bylo spácháno 304 528 trestných činů s 39 % úspěšně objasněných trestných činů a konečně v roce 2011 bylo spácháno 317 177 trestných činů, z nichž bylo objasněno 39 %. Lze tedy konstatovat, že postupně dochází k snižování celkového počtu zjištěných trestných činů a naopak k zvýšení objasněných trestných činů. Je však nutno zdůraznit, že ve statistikách není zahrnuta tzv. latentní kriminalita. Nejvyšší počet trestných činů za posledních pět let můžeme zaznamenat v roce 2013, což je dle mého názoru způsobeno prezidentskou amnestií, vyhlášenou 1. ledna 2013.
72
Dále bych se ráda zaměřila na statistiky mravnostních trestných činů. Na celém území ČR bylo spácháno, resp. zjištěno celkem 2 256 mravnostních trestných činů a také dvě sexuálně motivované vraždy, kdy byly obě objasněny. 1 638 mravnostních trestných činů bylo objasněno, z toho 212 bylo objasněno dodatečně. 95 mravnostních trestných činů bylo spácháno pod vlivem alkoholu a celková škoda činila 76 tisíc korun českých. Graf č. 2
MRAVNOSTNÍ KRIMINALITA V ROCE 2015 NA ÚZEMÍ ČR Šíření Ostatní pohlavní úchylky 17%
pornografie 3%
Komerční forma sexuálního zneužívání 0% Pohlavní zneužívání 41%
Kuplířství 3%
Znásilnění 32%
Sexuální nátlak 4%
V grafu výše uvádím složení vybraných mravnostních trestných činů. Jak je patrné, největší zastoupení v těchto činech má pohlavní zneužívání, kdy bylo zjištěno celkem 753 případů pohlavního zneužívání, z toho v 75 případech se jednalo o pohlavní zneužívání v závislosti. Právě z toho důvodu se budu dále věnovat blíže právě tomuto trestnému činu. V roce 2015 bylo spácháno celkem 753 případů pohlavního zneužívání, což činí asi 0,3 % z počtu celkem spáchaných trestných činů. Pozitivní je, že celkem 75 % těchto případů bylo objasněno. Pouhých 14 případů bylo spácháno pod vlivem alkoholu, což je způsobeno dle mého názoru tím, že pohlavní zneužívání není trestným činem, který je vykonán pouze jednou, pod vlivem omamných látek, jako tomu může být např. u znásilnění. Ve 114 případech pohlavního zneužívání byli stíháni či vyšetřováni recidivisté. Toto relativně vysoké číslo by dle mého názoru
73
mělo opět vyvolat často kladenou otázku, a to, zda je u pachatele pohlavního zneužívání možná efektivní náprava. Vyšetřováno bylo 531 osob, z nichž 65 pachatelů bylo ve věku 1-14 let, 133 pachatelů ve věku 15-17 let a 56 ženských pachatelů. Složení pachatelů uvádím v posledním grafu této podkapitoly. Graf č. 3
PACHATELÉ POHLAVNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ V ROCE 2015 NA ÚZEMÍ ČR Pod vlivem alkoholu 4% Mladiství 15-17 let 35%
Mladiství 1-14 let 17%
Recidivisté 30%
Ženy 14%
Opět jen pro srovnání bych ráda uvedla, že v roce 2014 bylo zjištěno více než 700 trestných činů pohlavního zneužívání na území ČR, v roce 2013 pak téměř 800. Dovolím si tedy konstatovat, že nedochází k velkým výkyvům v oblasti pohlavního zneužívání i sexuálních trestných činů jako takových. Dle mého názoru by bylo zajímavé porovnat statistiku obětí tohoto trestného činu z hlediska jejich věku, v souvislosti s častou diskuzí nad snížením věku „způsobilosti k pohlavnímu styku“
131
. K této domněnce mě vede mimo jiné vysoký počet mladistvých
stíhaných či vyšetřovaných pro trestný čin pohlavního zneužívání.132
131
Pozn. hranice 15 let v § 187 TrZ Statistické přehledy kriminality za rok 2015. Policie ČR. [online]. 2015 [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2015.aspx 132
74
5. 2. Statistický přehled mravnostní kriminality na území JmK Veškeré páchání trestných činů se ve společnosti odvíjí i od toho, jaká je její sociální úroveň, úroveň zaměstnanosti, výše příjmů apod. Proto ve stručnosti uvádím několik ukazatelů sociální úrovně obyvatelstva JmK. JmK vznikl na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích. JmK se rozprostírá na území o velikosti 719 555 ha, na kterém žije cca 1 169 000 obyvatel, což činí hustotu zalidnění 162 obyvatel/km2. Pod JmK spadá celkem 673 obcí, 49 měst a 7 okresů. V JmK je 7 % nezaměstnaných obyvatel, přičemž pro území celé ČR činila nezaměstnanost v prosinci 2015 6,2 %. V JmK je tedy větší míra nezaměstnanosti, což může způsobovat zvýšenou kriminalitu, především pak majetkovou.133 V souvislosti s údaji o zaměstnanosti bych chtěla uvést průměrnou hrubou mzdu v JmK, kdy tato činí částku 25 122,- Kč. 134 K dalším ukazatelům, které mohou mít vliv na četnost páchání kriminality je bezesporu vzdělání obyvatelstva. V JmK působí oproti jiným krajům relativně vysoký počet vysokých škol. Lze předpokládat, že s rostoucím indexem vzdělanosti obyvatelstva klesá index kriminality, avšak musím poukázat na skutečnost, že studenti vysokých škol v JmK obvykle nepocházejí pouze z tohoto kraje, ale z celé České republiky nebo dokonce i ze států evropských i mimoevropských, kam se po dokončení studia obvykle vracejí. Migrace studentů a obecně fyzických osob pak může přispívat k nárůstu kriminality. Nejprve bych ráda uvedla celkovou skladbu kriminality v roce 2015 v JmK. Celkem bylo zjištěno 23 828 trestných činů, přičemž objasněnost na tomto území činí 42 %, což je o tři procenta méně, než je průměrná objasněnost na území celé ČR. JmK tak skončil na 13. místě v objasněnosti, horší, tedy 14. místo pak obsadilo hlavní město Praha, s objasněností 25 %. Naopak 1. místo si vysloužil kraj Karlovarský, s objasněností 69 %. Statistiky nezaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV. [online] [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz 134 Základní údaje o JmK. Jihomoravský kraj. Krajský úřad Jihomoravského kraje. [online] [cit. 27. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=27204&TypeID=2 133
75
Graf č. 4
Rozdělení zjištěných a objasněných TČ dle krajů 65,000 60,000 55,000 50,000 45,000 40,000 35,000 30,000 25,000 20,000 15,000 10,000 5,000 0
Zjištěné
Objasněné
Mravnostních trestných činů bylo na území JmK spácháno v roce 2015 celkem 206, z nichž se podařilo objasnit 126 případů, jedná se tedy o 61 % objasnění. Takto však JmK zaujímá poslední místo co do objasněnosti, kdy na území ČR je průměrná objasněnost mravnostních trestných činů 73 %. Nejúspěšnější byl tentokrát Královehradecký kraj s 88 %.
76
Graf č. 5
Rozdělení zjištěných a objasněných mravnostních TČ dle krajů 400 300 200 100 0
Zjištěné
Objasněné
Co se týče konkrétního složení mravnostních trestných činů v JmK, na rozdíl od celé ČR, kde převažovalo pohlavní zneužívání, zde můžeme ze statistik zjistit, že nejvíce byl páchán, resp. zjištěn, trestný čin znásilnění. Bohužel musím konstatovat, že jedna ze dvou zjištěných sexuálních vražd byla spáchána na území JmK. Naopak pozitivní je, že u některých sexuálních trestných činů můžeme u statistik pro rok 2015 najít číslo 0, jako tomu je např. u obchodování s lidmi či komerčního sexuálního zneužívání. Je však očividné, že tyto nízké hodnoty mohou být způsobeny vysokou latencí v daných trestných činech. V dalším grafu pak uvádím složení mravnostních trestných činů v JmK.
Graf č. 6
MRAVNOSTNÍ KRIMINALITA V ROCE 2015 NA ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Ostatní pohlavní úchylky 28% Komerční forma sexuálního zneužívání 0%
Pohlavní zneužívání 34%
Kuplířství 1%
Znásilnění 35%
Sexuální nátlak 2%
77
Co se týče skladby pachatelů mravnostních trestných činů na území JmK, opět můžeme pozorovat relativně vysoký poměr recidivy, kdy celkem bylo stíháno či vyšetřováno 110 osob, z nichž 38 osob byli recidivisté. Taktéž je zřejmý vysoký poměr mladistvých a dětských pachatelů, kdy dle statistiky byli stíháni či vyšetřováni 4 pachatelé ve věku do 14 let a 16 pachatelů ve věku od 15 do 17 let. Zajímavostí je velmi nízký počet mravnostních trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu, kdy v roce 2015 byl pod vlivem alkoholu spáchán pouze jeden mravnostní trestný čin, a to pohlavní zneužívání ostatní (tedy ne v závislosti). Graf č. 7
PACHATELÉ POHLAVNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ V ROCE 2015 NA ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Pod vlivem alkoholu 4%
Mladiství 1517 let 43%
Recidivisté 21%
Ženy 18% Mladiství 1-14 let 14%
Pro celkový přehled bych ráda ve stručnosti uvedla vývoj v posledních pěti letech na vymezeném území. V roce 2012 bylo zjištěno 174 mravnostních trestných činů, což je nejnižší počet za posledních pět let. Naopak nejvíce bylo 239 mravnostních deliktů, a to v roce 2014. První dvě místa mezi mravnostní kriminalitou klasicky obsazovalo pohlavní zneužívání a znásilnění, kdy až na rok 2015, kdy vedlo znásilnění, a rok 2012, kdy byl spáchán stejný počet znásilnění i pohlavního zneužívání, převažovalo pohlavní zneužívání. Nejvíce jich bylo zjištěno v roce 2014, tedy 83 případů pohlavního zneužívání, což je téměř o třicet případů více, než v roce 2015.
78
Graf č. 8
Vývoj mravnostní kriminality v letech 2011-2015 na území Jihomoravského kraje 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 2011
2012
2013
pohlavní zneužívání
2014
2015
znásilnění
Nezbývá tedy než doufat, že bude docházet k dalšímu poklesu mravnostní kriminality, a to nejen na území JmK, ale také na území celé České republiky. Dle mého názoru však mohou být statistiky v dalších letech silně ovlivněny aktuální migrační situací.135
Statistické přehledy kriminality za rok 2015. Policie ČR. [online]. 2015 [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2015.aspx 135
79
ZÁVĚR Téma sexuálních trestných činů není ničím novým, neboť tyto trestné činy byly páchány již dávno v minulosti, v dobách, kdy na člověka bylo nahlíženo jako na věc a takové činy považovány za zásah do vlastnictví. Přesto jsem se pokusila do této práce vložit část sebe samé a obohatit dané téma nejen o aktuální judikaturu či odborné články, ale také o vlastní názory a myšlenky. Tvorba této práce pro mne nebyla jednoduchá, avšak považuji ji za veliký osobní přínos. Sexuální trestné činy páchané na dětech, tedy osobách mladších osmnácti let, jsou vysoce nebezpečné a pro společnost nežádoucí, s velkou mírou latence. Důvody, proč oběti neoznámí trestný čin, jsou různé, u mravnostních deliktů se však nejčastěji jedná o vztah k pachateli či pocit studu. Nebezpečnost těchto trestných činů spočívá především ve vlivu na vývoj dítěte. V současnosti začíná být tato problematika stále více diskutovaná, což napomáhá informovanosti veřejnosti a tím také i boji proti mravnostní kriminalitě. V úvodu své diplomové práce jsem si stanovila jako cíl komplexní zpracování tohoto tématu, rozbor aktuální právní úpravy sexuálních trestných činů i postavení obětí a komparace postavení dítěte a dospělé oběti. Nejvíce prostoru jsem pak přirozeně věnovala nejzávažnějším a nejčastěji se vyskytujícím trestným činům v této oblasti, tedy znásilnění a pohlavnímu zneužití. Téma jsem zpracovala nejen pohledem trestního práva, ale taktéž se zohledněním poznatků kriminologických, kriminalistických a částečně sexuologických. V celé práci jsem průběžně uváděla vlastní názory či návrhy de lege ferenda. V kriminologické části jsem se věnovala postavení dítěte jako oběti, dále pak pachateli mravnostních deliktů a statistikám na území České republiky i Jihomoravského kraje. Jakýkoli trestný čin může oběť zasáhnout a poznamenat na velmi dlouhou dobu, dokonce i celý život. Pokud je obětí dítě, je zde možnost, že si ještě plně neuvědomí závažnost trestného činu a z paměti ho svým způsobem vytěsní. Na druhou stranu však může být tímto zasaženo do jeho vývoje natolik, že nikdy
80
nebude schopno začlenit se plně do společnosti a vést plnohodnotný život. V kapitole věnované dětským obětem sexuálních trestných činů jsem se zaměřila na viktimizaci oběti, která není jen primární, ale také sekundární či dokonce terciární. V návaznosti na zákon o obětech trestných činů jsem se také věnovala možnostem pomoci obětem, které tento zákon nabízí. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti velmi úzce souvisí s osobou pachatele, na kterou jsem se zaměřila hlavně z pohledu forenzní psychologie a kriminologie. Protože mezi veřejností panuje mnoho mýtů o pachatelích sexuálních deliktů, kteří bývají bez dalšího považováni za osoby trpící deviací, rozdělila jsem pachatele do samostatných podkapitol na deviantní a nedeviantní, zvlášť jsem pak zařadila ženy jako pachatelky sexuálních deliktů, neboť ty bývají mnohdy opomíjeny. Pokud zhodnotím současnou právní úpravu sexuálních trestných činů v trestním zákoníku, považuji ji za uspokojivou a funkční. Navíc bylo dle mého názoru dostáno většině závazků, které vyplývají z mezinárodních smluv. Pozitivní vývoj právní úpravy spatřuji v systematice zvláštní části trestního zákona, kdy největší zájem státu je v oblasti ochrany života, zdraví, svobody a lidské důstojnosti člověka. Z toho důvodu jsou v trestním zákoně trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti upraveny již v hlavě třetí, na rozdíl od trestního zákona z roku 1961, kde byly sexuální trestné činy zakotveny hned v několika hlavách, přičemž obecně trestné činy proti lidské důstojnosti obsahovala až hlava osmá. Domnívám se však, že by bylo žádoucí spojení sexuálních trestných činů na dětech do samostatného dílu III. hlavy TrZ. Trestněprávní ochrana dětí proti nežádoucímu sexuálnímu jednání je z mého pohledu dostatečná a přiměřená a nepřikláním se tedy ke změně hranic věku jednotlivých skutkových podstat, např. u trestného činu znásilnění v § 185 odst. 2 a 3 TrZ či u trestného činu pohlavního zneužívání v § 187. Naopak se domnívám, že by bylo vhodné posílit prevenci v sexuální oblasti, např. sexuální výchovou ve
81
školách tak, aby si případné oběti sexuálních trestných činů byly vědomy svého postavení a možností ochrany, které jim právo nabízí.
82
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie a další publikace -
BLATNÍKOVÁ, Šárka. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, s. 38. ISBN 97880-7338-091-5
-
BLATNÍKOVÁ, Šárka a kol. Násilná sexuální kriminalita – téma pro experty i veřejnost. 1. vyd. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. s. 128-136. ISBN 978-80-7338-143-1
-
BRZEK, Antonín. Sexuologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-383-0
-
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-461-9
-
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o.., 2014. ISBN 978-80-262-0582-1
-
ČÍRTKOVÁ, Ludmila; VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Příručka pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2007. s. 13. ISBN 978-80-247-2014-2.
-
DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník. Komentář, 1. díl (§ 1 až 232). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015. ISBN 978-80-7478-790-4
-
FENYK, Jaroslav a kol. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl. 1. vyd. Praha: Linde, a.s., 2010. ISBN 978-80-7201-802-4
-
FRANCEK, Jindřich. Zločin a sex v českých dějinách. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2000. ISBN 80-86182-29-0
-
GŘIVNA, Tomáš a kol. Kriminologie. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 91-93. ISBN 978-80-7478-614-3
-
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 9788074000591
83
-
HERCZEG, J. Virtuální dětská pornografie – zločin bez oběti? In: Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI - Wolters Kluwer, 2008, s. 36-49. ISBN 978-80-7357-365-2
-
HOLCR, Květoň a kol. Kriminologie. 1. vyd. Praha: Leges., 2009. ISBN 978-80-87212-23-3
-
JELÍNEK, Jiří a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2013. ISBN 978-8087576-49-6
-
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-69-4
-
JELÍNEK, Jiří; GŔIVNA, Tomáš. Poškozený a oběť trestného činu z trestněprávního
a
kriminologického
pohledu.
1.
vyd.
Praha:
Nakladatelství Leges, 2012. ISBN 978-80-87576-39-7 -
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2014, s. 602. ISBN 978-80-7502-044-4
-
KOLDÍN, Pavel Kristián. Práva městská království českého a markrabství moravského: spolu s krátkou jich summou. Edited by Josef Jireček. Vyd. 5. V Praze: Nákladem Spolku českých právníků "Všehrd", 1876
-
KUCHTA, Josef a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 87. ISBN 978-80-7400-047-8
-
MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Aplikovaná forenzní psychologie. Praha: Grada Publishing, 2013. 978-80-247-4580-0
-
MITLÖHNER, Miroslav. Erotika a paragrafy. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1999. ISBN 80-7169-691-9
-
NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef a kol. Kriminologie. 3 vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. ISBN 978-80-7353-376-8
-
PÖTHE, Peter. Dítě v ohrožení. 2. vyd. Praha: G plus G, 1999. ISBN 8086103218
-
SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír a kol. Sexuální trestné činy včera a dnes. 1 vyd. Ostrava: Key Publishing s.r.o. ISBN 978-80-7418-213-6
84
-
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-428-5
-
VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN: 978-80-7400-429-2
-
VLČEK,
Eduard.
Dějiny
trestního
práva
v Českých
zemích
a
v Československu. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80210-4056-4 -
WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o. 2002. ISBN 80-7178-634-9
-
WEIS, Petr a kol. Sexuální zneužívání – Pachatelé a oběti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 2000. ISBN 80-7169-795-8
-
WEISS, Petr a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 2010. ISBN 978-80-247-2492-8
Články -
BLATNÍKOVÁ, Šárka; ZEMAN, Petr. Registrace sexuálních delikventů – nástroj k ochraně společnosti nebo slepá ulička. Trestní právo. 205, č. 2, s. 4-14. ISSN 1211-2860
-
FASTNER, Jindřich. Vrchní soud v Praze: K provedení důkazu výslechem svědka mladšího než osmnáct let v hlavním líčení. K nařízení odvolacího soudu, aby věc byla projednána v jiném složení senátu. K závaznosti právní moci rozhodnutí. Trestněprávní revue. 2015, roč. 14, č. 4, s. 100. ISSN 1213-5313
-
FRYŠTÁK, Marek. Procesní postavení svědka (poškozeného) a jeho výslech v přípravném řízení. Trestněprávní revue. 2014, roč. 13, č. 10, s. 225-233. ISSN 1213-5313
-
GŘIVNA, Tomáš. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie 10/2009. s. 67-72. ISSN 12106348
85
-
CHROMÝ, Jakub. Trestněprávní ochrana mládeže v České republice vybraná teoretická východiska. Státní zastupitelství. 2008, č. 5
-
SAKAŘ, Petr. Sexuální reviktimizace. Česká a slovenská psychiatrie. 2007. roč. 103. 346-352. ISSN 1212-0383.
-
VERNEROVÁ, Eva. Některé viktimologické aspekty vyšetřování trestného činu znásilnění. In: Příspěvky ke kriminalistice. Praha: Univertzita Karlova, 1990, s. 145 an.
Právní předpisy -
Úmluva o právech dítěte
-
Rezoluce OSN 44/25
-
Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodnění obětí trestných činů
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012 kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu
-
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
-
Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů
-
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
-
Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
-
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
-
Zákon č. 330/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
-
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
-
Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže
86
-
Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením
-
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
-
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
-
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád
-
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník účinný do 31. 12. 2009
-
Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon
-
Zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích
-
Zákon č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok
Elektronické dokumenty -
Konkrétní změny. Nový občanský zákoník. [online]. © 2013–2015 Ministerstvo
spravedlnosti
ČR
[cit.
6.
8.
2015].
Dostupné
z:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/nahrada-ujmy/konkretni-zmeny -
VICHEREK, Roman. Oběti trestných činů a jejich práva. Epravo.cz [online]. Epravo.cz, a.s., publikováno 26. 11. 2013 [cit. 6. 8. 2015]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/obeti-trestnychcinu-a-jejich-prava-92945.html
-
FOREJT, Petr. Zákon o obětech trestných činů. Základní informace. [online] Praha, 2012. [cit. 5.8.2015] Jednání Republikového výboru pro prevenci kriminality ze dne 29.3.2015. Ministerstvo spravedlnosti
-
Deuteronomium 22, Česká biblická společnost [online]. 2009, [cit. 4. 9. 2015] Dostupné z: http://www.biblenet.cz/app/b/Deut/chapter/22
-
Statistické přehledy kriminality za rok 2014, PČR [online]. 2015, [cit. 4. 9. 2015]
Dostupné
z:
http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-
kriminality-za-rok-2014.aspx -
Victims, victimization and victimology. McGraw-Hill.co.uk [online]. [cit. 24.
2.
2013].
S.
17.
Dostupné
z:
http://www.mcgraw-
hill.co.uk/openup/chapters/0335209807.pdf
87
-
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Muži jako oběti domácího násilí. Domacinasili.cz. [online].
[cit.
28.
1.
2016].
Dostupné
z:
http://www.domacinasili.cz/ohrozene-osoby/muzi-jako-obeti-domacihonasili/ -
SEJKORA, Jiří. Policejní výslechy už nebudou oběti zbytečně traumatizovat. Publikováno
deník.cz
[online].
31.3.2013.
[cit.
VLTAVA-LABE-PRESS, 14.2.
2016].
Dostupné
a.s. z:
http://pardubicky.denik.cz/z-regionu/policejni-vyslechy-uz-nebudou-obetizbytecne-traumatizovat-20130131.html -
Statistiky nezaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV. [online] [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz
-
ŽÍLA, Jan. Vypovídat teď půjde snáze. deník.cz [online]. VLTAVA-LABEPRESS, a.s. Publikováno 13.1.2016. [cit. 14. 2. 2016]. Dostupné z: http://jablonecky.denik.cz/zpravy_region/vypovidat-ted-pujde-snaze20160113.html
-
Statistické přehledy kriminality za rok 2015. Policie ČR. [online]. 2015 [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledykriminality-za-rok-2015.aspx
-
FindLaw: ASHCROFT, ATTORNEY GENERAL, et al. v. FREE SPEECH COALITION
et
al.
[online].
[cit.
2013-
05-03].
Dostupné
z:
http://caselaw.findlaw.com/us-supreme-court/535/234.html
Soudní rozhodnutí -
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2014 sp. zn. 3 Tdo 969/2014. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/55B3F266C 26755B1C1257D6A00358652?openDocument&Highlight=0,
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 7 Tdo 1205/2012. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. Dostupné z:
88
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/31D6205A E786851AC1257ACA0045CFCA?openDocument&Highlight=0, -
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. 4 Tdo 1070/2012. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/6CC553411 A679587C1257AA8005CA564?openDocument&Highlight=0
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 5. 2010 sp. zn. 4 Tdo 376/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 10. 2015].
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 8 Tdo 295/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 10. 2015]
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1302/2014. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 16. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F83D85273 3822FBBC1257DE2004F43B6?openDocument&Highlight=0,
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. 3 Tdo 550/2009. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 22. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2277EE183 7D05B5DC1257A4E00 691B0C?openDocument&Highlight=0,
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 418/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 10. 2015].
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2013 sp. zn. 3 Tdo 1179/2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 10. 2015]
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 1996 sp. zn. 2 Tzn 26/96. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 10. 2015].
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 12. 2004 sp. zn. 7 Tdo 1077/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 11. 2015].
89
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. 4 Tdo 1347/2013-31. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 11. 2015].
-
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 1993 sp. zn. 7 To 181/93. Nejvyšší soud [online]. 2010. [cit. 19. 9. 2015]. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2016]
Spisový materiál -
Spis OSZ Blansko, sp. zn. ZT 6/2014 Spis OSZ Blansko, sp. zn. ZT 80/2014 Spis OSZ Blansko, sp. zn. ZT 86/2015
90
