Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Předváděcí akce a ochrana zvláště ohrožených skupin spotřebitelů Barbora Sobotková

2014/2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Předváděcí akce a ochrana zvláště ohrožených skupin spotřebitelů“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

……………………………………………..

1

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Evě Večerkové, Ph.D., za odborné vedení této práce, připomínky a cenné rady, které mi poskytla.

2

Abstrakt Předmětem této práce jsou předváděcí akce zaměřené na seniory jako zvláště ohroženou skupinu spotřebitelů. Senioři pod vlivem agresivních a klamavých praktik uzavírají smlouvy, jež by za jiných okolností nepodepsali. Práce se věnuje jak veřejnoprávním, tak i soukromoprávním aspektům předváděcích akcí. Jádrem práce je rozbor konkrétních nekalých praktik užívaných na předváděcích akcích a analýza praktických problémů

spojených

s uplatňováním

právních

prostředků ochrany

vůči

jejich

pořadatelům. Česká právní úprava je srovnávána s německým přístupem k problematice předváděcích akcí. V závěru práce jsou navrhována řešení problému s nekalými praktikami předváděcích akcí.

Klíčová slova Agresivní praktiky, klamavé praktiky, nekalá soutěž, nekalé obchodní praktiky, průměrný spotřebitel, předváděcí akce, spotřebitelská smlouva, zvláště zranitelné skupiny spotřebitelů.

Abstract This diploma thesis deals with sales promotion events, that are focusing on elderly people as a group of particularly vulnerable consumers. The elderly conclude a contract under the influence of aggressive and misleading practices, which they would not do in other circumstances. This thesis elaborates on aspects of sales promotion events from the public law point of view, as well as from the private law point of view. The core of this thesis lies in an analysis of specific unfair practices, that are frequently used on sales promotion events and in an analysis of practical problems associated with enforcement of the law in regard with them. Czech approach to the issue of sales promotion events is compared to the german legislation. In the conclusion, there are suggestions of possible solutions of the problem with „unfair“ sales promotion events.

Key words Aggressive practices, average consumer, consumer contract, consumer protection, misleading practices, particularly vulnerable groups of consumers, sales promotion events, unfair commercial practices, unfair competition.

3

Obsah Úvod ....................................................................................................................... 5 Veřejnoprávní aspekty předváděcích akcí .............................................................. 7 1

Organizovaná akce ...................................................................................... 8 1.1 Pozvánka a ohlašování organizované akce .............................................. 9 1.2 Odpovědnost za ohlašování organizovaných akcí ................................. 11 1.3 Německá úprava „organizovaných akcí“ .............................................. 12 1.4 Zákaz předváděcích akcí mimo obchodní prostory na území obce ....... 15

2

Nekalé obchodní praktiky ......................................................................... 17 2.1 Senioři jako zvláště zranitelná skupina spotřebitelů.............................. 19 2.2 Klamavé obchodní praktiky................................................................... 21 2.3 Agresivní obchodní praktiky ................................................................. 24 2.4 Prostředky ochrany proti nekalým obchodním praktikám .................... 26

Soukromoprávní aspekty předváděcích akcí ........................................................ 31 3

Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ............................................ 32 3.1 Odstoupení od smlouvy ......................................................................... 33 3.2 Zdánlivost smluvních doložek ............................................................... 36 3.3 Neplatnost smlouvy ............................................................................... 37 3.4 Vybrané prostředky ochrany spotřebitele podle německého BGB ....... 41

4

Nekalá soutěž............................................................................................. 43 4.1 Prostředky ochrany proti nekalé soutěži ................................................ 45 4.2 Německé prostředky ochrany proti nekalé soutěži ................................ 47

Závěr ..................................................................................................................... 50 Seznam použité literatury ..................................................................................... 52

4

Úvod Pod pojmem předváděcí akce spočívá jedna z forem přímého prodeje zboží. Přestože se jedná o zcela legitimní prodejní strategii, nabyl výraz „předváděcí akce“ v posledních letech negativní konotace v souvislosti s nekalými praktikami, které využívají nepoctiví prodejci k manipulaci spotřebitelů. Přímý marketing je léty osvědčenou metodou propagace. Podomní nebo pouliční prodej však vyžaduje mnoho úsilí a času, protože prodejce komunikuje s každým spotřebitelem zvlášť. Tak se vyvinula strategie předváděcích akcí, která umožňuje přímý prodej realizovat ve velkém měřítku a dosahovat tak vysokých zisků s relativně malým úsilím. Pořadatelé předváděcích akcí se přitom zaměřují na ty skupiny spotřebitelů, které nejsnadněji přesvědčí ke koupi zboží. V České republice se cílovou skupinou stali senioři, kteří se vyznačují osamělostí, důvěřivostí, nižší informovaností o manipulativních prodejních praktikách, nedostatkem fyzických sil a především zdrženlivostí nebo apatií k uplatňování svých práv a představují tak „ideálního“ zákazníka pro nepoctivé prodejce. Strategie prodejců pak zahrnuje postupy, které znesnadňují, ne-li znemožňují odhalit a potrestat jejich protizákonné praktiky. Poté, co se v roce 2013 vzedmula mediální vlna s informacemi o tzv. „šmejdech“, zavedl zákonodárce ohlašovací povinnost při pořádání „organizovaných akcí“, která měla České obchodní inspekci (dále jen ČOI) usnadnit výkon kontroly nad těmito akcemi a poskytnout spotřebitelům dostatek informací o propagačním charakteru akce a jejím pořadateli. Více než rok po účinnosti této novely je jasné, že k eliminaci nekalých praktik na předváděcích akcích nepřispěla, ba naopak ještě podnítila kreativitu nepoctivých prodejců k obcházení zákona. Nabízí se tedy otázka, co je příčinou tohoto tristního stavu a jak bojovat proti nekalým praktikám pořadatelů předváděcích akcí. Cílem této práce je odhalit problémové oblasti v boji proti nekalým předváděcím akcím a navrhnout jejich řešení, a to na základě rozboru konkrétních praktik pořadatelů předváděcích akcí, analýzy veřejnoprávních a soukromoprávních prostředků ochrany proti nim a praktických aspektů jejich prosazování. Tomuto hodnocení se pokusím přidat na objektivitě prostřednictvím komparace české právní úpravy předváděcích akcí s úpravou německou. V souladu se zadáním diplomové práce se v první části této práce zabývám veřejnoprávními aspekty předváděcích akcí. Věnuji se preventivním prostředkům 5

ochrany před nekalými obchodními praktikami, nekalým obchodním praktikám a prostředkům ochrany proti nim. Zaměřím se přitom na úpravu podle zákona o ochraně spotřebitele (dále jen ZOS)1 a činnost ČOI. V druhé části se věnuji soukromoprávním prostředkům ochrany spotřebitele, který uzavřel smlouvu na předváděcí akci mimo obvyklé obchodní prostory podnikatele, a dále prostředkům ochrany proti nekalé soutěži. Tyto kapitoly doplňuji průběžně o srovnání s německou právní úpravou. Vzhledem k tomu, že Německo zvolilo integrovaný přístup k právu nekalé soutěže s převahou civilněprávních prostředků ochrany, komplexněji se věnuji německé úpravě nekalé soutěže až v soukromoprávní části práce. Protože judikatura ve věci předváděcích akcí je poměrně sporadická a v literatuře se jí zvláštní pozornosti také nedostává, nabízí toto téma prostor k vlastním úvahám. Mimo jiné v této práci vycházím ze svých zkušeností a praktických poznatků, které jsem nabyla jako poradce ve spotřebitelské poradně SOS – Asociace; dále z osobních konzultací s poradci ČOI a informací, které mi byly ze strany ČOI poskytnuty2 na základě žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím.3 Při práci se zdroji jsem použila metody analytické, deskriptivní, deduktivní, komparativní a empirické. S ohledem na předmět práce se extenzivně nevěnuji obecným výkladům a tam, kde je to možné, je text práce veden optikou předváděcích akcí. Pojem „předváděcí akce“ je do jisté míry pojmem vágním. Pro účely této práce za předváděcí akce považuji jak akce v obvyklých obchodních prostorech, tak mimo ně, pokud neuvádím jinak. Jelikož jsou předváděcí akce pořádány zpravidla za účelem prodeje zboží, tak vynechávám z výkladu relevantních ustanovení výraz „zboží nebo služba“ a používám pouze výraz „zboží“ a „smlouvou“ mám na mysli smlouvu kupní. Protože se pořadatelé předváděcích akcí zaměřují téměř výhradně na seniory, přesněji řečeno ekonomicky neaktivní osoby v důchodovém věku, zaměřuji se v této práci právě této skupině spotřebitelů.

1

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2015]. 2 Přestože jsem ČOI žádala o poskytnutí (i konkrétních) správních rozhodnutí ve věcech předváděcích akcí, byly moje žádosti v tomto bodě vždy zamítnuty. 3 Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2015].

6

Veřejnoprávní aspekty předváděcích akcí Veřejnoprávní prostředky ochrany před praktikami předváděcích akcí zastávají naprosto zásadní postavení, jelikož jednotliví spotřebitelé – senioři jsou k uplatňování svých soukromoprávních nároků apatičtí.4 Vzhledem k dualistické koncepci k právu nekalé soutěže a dozoru nad nekalými obchodními praktikami vůči spotřebitelům formou public enforcement zákonodárce předznamenal, že existuje veřejný zájem na ochraně spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami. Dozorová činnost ČOI má tudíž představovat primární a především preventivní prostředek ochrany. Zákaz nekalých obchodních praktik totiž nemá chránit pouze spotřebitele, nýbrž i jiné soutěžitele a férovost hospodářské soutěže jako celku.5 V této části práce se snažím mimo jiné poukázat na problematické aspekty současné úpravy a praxe veřejnoprávní ochrany před nepoctivými předváděcími akcemi i ve srovnání s německou právní úpravou.

4

Už jen proto, že nehodlají investovat čas a další finance do poměrně nejistého výsledku řízení, protože i příznivé soudní rozhodnutí ve věcech předváděcích akcí je často nevymahatelné. 5 Srov. bod č. 8 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. Května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie (dále jen směrnice 2005/29/ES). [cit. 1. 2. 2015].

7

1

Organizovaná akce Zákonodárce stanovuje zvláštní povinnosti prodávajícího i pořadatele akce vůči

ČOI a spotřebitelům, jestliže předváděcí akce naplňuje znaky tzv. organizované akce podle § 20 odst. 2 ZOS. Pod pojmem organizovaná akce rozumí „akce určená pro omezený počet spotřebitelů, kteří na ni byli adresně či neadresně pozváni, a v jejímž průběhu dochází k prodeji výrobků či poskytování služeb nebo jejich propagaci či nabízení, přičemž není rozhodující, zda je součástí akce též doprava osob účastnících se této akce.“6 Z definice organizované akce vyplývá, že může jít o akce v obchodních prostorách i mimo ně. Tento aspekt je pak zcela zásadní z hlediska rozsahu informačních povinností prodávajícího a prostředků ochrany spotřebitele. V zásadě připadají v úvahu 4 kombinační varianty využití ustanovení o organizovaných akcích dle § 20 a násl. ZOS a ustanovení na ochranu spotřebitele dle § 1820 a násl. občanského zákoníku (dále jen OZ)7: 

Organizovaná akce se koná mimo obchodní prostory. Spotřebiteli je nutné přiznat ochranu dle § 1820 a násl. OZ.



Organizovaná

akce

je

pořádána

v obvyklých

obchodních

prostorech

prodávajícího. Spotřebitel tímto bude ochuzen o ochranu spotřebitele dle OZ, se zákonnou výjimkou případů dle § 1828 odst. 2 písm. a) a b). 

Akce konající se mimo obvyklé obchodní prostory, která nesplňuje podmínky organizované akce. Jedná se například o kulturní či sportovní akce, degustace apod.



Akce se koná v obvyklých obchodních prostorech, ale nesplňuje podmínky organizované akce. Akci proto prodávající nemusí ohlašovat a spotřebiteli nenáleží práva ze smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Takovou akcí by mohla být spontánní prezentace v provozovně prodávajícího bez předchozí pozvánky účastníků. Jakým povinnostem podnikatele daná akce podléhá a jaké nároky může

spotřebitel uplatňovat, je tedy nutné posuzovat ad hoc podle okolností případu. 6

§ 20 odst. 2 ZOS Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015]. 7

8

Výsledek závisí také na interpretaci pojmových znaků organizované akce a výrazu „obvyklé obchodní prostory“, což v praxi přináší nemalé problémy. Zákonodárce vymezil organizované akce tak, aby povinnosti dopadaly na co nejširší okruh předváděcích akcí. Na některé formy propagace zboží se však ustanovení o organizovaných akcích nevztahují. Jedná se například o dražby8, akce organizované výlučně za účelem individuálního sjednání pojistné smlouvy, penzijního připojištění, investiční služby či obchodu na trhu s investičními nástroji.9 Ohlašovat není třeba akci pořádanou za účelem degustace, konzumace a prodeje degustovaných výrobků, pokud součástí takové akce není propagace, nabídka či prodej jiných výrobků nebo poskytování jiných služeb.10 Prodávající tohoto ustanovení často zneužívají k obcházení zákona a plánovaný prodej zboží se snaží skrýt pod pozvánku na zabijačkové hody, degustace různého druhu nebo kulturní vystoupení.

1.1

Pozvánka a ohlašování organizované akce

Pokud jsou naplněny pojmové znaky organizované akce, má prodávající povinnost předem její konání ohlásit ČOI.11 Oznámení musí být podle § 20 odst. 3 ZOS učiněno nejpozději 10 pracovních dnů před konáním organizované akce. Kromě obecných náležitostí stanovených § 37 odst. 2 SŘ musí oznámení obsahovat adresu místa konání organizované akce, datum konání organizované akce a předpokládaný časový harmonogram, identifikaci výrobků a služeb, které budou v rámci organizované akce prodávány a kopii pozvání k účasti na organizované akci (§ 20 odst. 4 ZOS). Za ohlášení akce a jeho pravdivost je vždy odpovědný přímo prodávající, i když vlastním pořadatelem akce je jiný podnikatel. Pozvánka na organizovanou akci musí vždy prokazatelně, jasně, čitelně a srozumitelně obsahovat údaje stanovené v § 20a odst. 1 ZOS.12 V případě, že 8

§ 20b odst. 1 ZOS § 20b odst. 3 ZOS 10 § 20b odst. 2 ZOS 11 Podání musí být učiněno způsobem stanoveným v § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR (dále jen SŘ). 12 Těmito údaji jsou adresa místa konání organizované akce, datum jejího konání včetně jejího předpokládaného časového harmonogramu, identifikace výrobku nebo služby, jež budou v rámci organizované akce propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány, identifikace pořadatele a jeho obchodních zástupců, pokud je prodávající osobou odlišnou od osoby pořádající organizovanou akci, též jeho identifikaci a údaje o jeho obchodních zástupcích. 9

9

organizovanou akci pořádá jiný podnikatel než prodávající, má povinnost pozvánkou řádně informovat spotřebitele skutečný pořadatel akce.13 Zákon explicitně nevymezuje, jakou formu má mít pozvání na akci. Z příslušných ustanovení14 lze vyvodit, že pozvánka musí mít písemnou podobu. Ve prospěch písemného pozvání vypovídá také důvodová zpráva k zákonu.15 ČOI však ustanovení vykládá takovým způsobem, že pozvání písemnou formu mít nemusí a v případě telefonické pozvánky má prodávající místo kopie pozvánky přiložit k oznámení akce opis telefonátu.16 Podle mého názoru není tento výklad správný. Vyplývá to jednak přímo ze znění ustanovení ZOS, jednak z účelu zákona. Primárním důvodem zákonodárce pro zavedení pevně stanoveného obsahového minima pozvánky bylo zaručit, že spotřebitel bude prokazatelně, jasně a srozumitelně informován o propagačním charakteru akce a identifikaci prodávajícího nebo organizátora, a to i pro účely případného následného uplatnění svých soukromoprávních nároků. Pokud pozvání nemá spotřebitel k dispozici v trvalé, opakovaně zobrazitelné podobě, pozbývá ustanovení § 20a smysl, neboť telefonická pozvánka v podstatě nedává spotřebiteli šanci ověřit si údaje o podnikateli a mít je k dispozici k případnému uplatňování jeho práv, což je smyslem tohoto ustanovení. Nepravdivé a neúplné ohlášení je deliktem dle § 24 odst. 8 písm. c) ZOS a neuvedení stanovených údajů v pozvánce nebo uvedení údajů nepravdivých nebo neúplných je správním deliktem podle § 24 odst. 9 ZOS. Domnívám se, že ČOI si nemůže ulehčovat svoje kontrolní povinnosti tím, že bude presumovat pravdivost a úplnost ohlášení. Ověřit, že osobní nebo telefonické pozvání neodpovídalo nahlášenému znění, je totiž prakticky nemožné. Nelze předpokládat, že spotřebitel si telefonát nebo jiný rozhovor nenahraje. Od průměrného spotřebitele nelze očekávat, že si zapamatuje identifikační

13

Odpovědnost za řádně učiněné pozvání nese i prodávající. Viz podkapitola 1.3 Odpovědnost za ohlašování předváděcích akcí. 14 Podle § 20 odst. 4 písm. d) ZOS musí oznámení organizované akce obsahovat kopii pozvání k účasti na organizované akci. Podle § 20a odst. 1 má prodávající v pozvání uvést údaje prokazatelně, jasně, čitelně a srozumitelně. 15 Důvodová zpráva uvádí, že požadované údaje v pozvánce budou muset být spotřebiteli sděleny viditelným a srozumitelným způsobem a k oznámení akce by měl být přiložen také text pozvání, který musí přesně odpovídat kopii pozvání. Důvodová zpráva k zákonu č. 476/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky[online]. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. Zveřejněno dne 27. 11. 2013 [cit. 1. 2. 2015]. s. 10 . Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=11&CT1=0 16 ČOI tak uvádí ve svých instrukcích k oznamování pro podnikatele. Tento výklad potvrdil k mému dotazu také ústřední inspektorát ČOI. Oznamování předváděcích prodejních akcí. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce © 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/oznamovani-predvadecich-akci/

10

číslo prodávajícího z telefonního hovoru. Z uvedených důvodů je nutné kvalifikovat osobní nebo telefonickou pozvánku jako nepřípustnou.

1.2

Odpovědnost za ohlašování organizovaných akcí

Nedodržení ohlašovací povinnosti a náležitostí stanovených pro pozvánku je správním deliktem, který může být sankcionován ve správním řízení pokutou až do výše 5 mil. Kč.17 Jedná se o objektivní odpovědnost, postačuje protiprávní stav spočívající v neohlášení akce, pozdní ohlášení akce nebo uvedení nepravdivých či neúplných údajů v oznámení či pozvánce. Odpovědné subjekty přitom nemusí být totožné. Za včasné, pravdivé a úplné ohlášení akce je zodpovědný prodávající.18 Za uvedení údajů v pozvánce a jejich pravdivost a úplnost odpovídá podle znění § 24 odst. 9 ZOS prodávající nebo pořadatel akce. Prodávající však de iure za úplné a pravdivé pozvání odpovídá vždy, jelikož pozvání je nedílnou součástí pozvánky.19 Pozvánka, která neobsahuje údaje stanovené § 20a odst. 1 nebo obsahuje údaje nepravdivé je správním deliktem sama o sobě, může však naplňovat znaky klamavé obchodní praktiky dle § 5 ZOS či nekalé soutěže pro rozpor s § 2976 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen OZ).20 V praxi pak bude obtížné zjistit identifikovat odpovědný subjekt, jelikož nepoctiví prodávající se oznamovací povinnosti vyhýbají zejména tak, že spotřebitele oslovují pod různými záminkami převážně telefonicky nebo osobně.

Smyslem je

zanechat po sobě minimum fyzických stop, které by později mohly ČOI dovést k odpovědným osobám a posloužit jako důkaz o jejich protiprávním chování. Kromě toho, že prodejci akce neohlašují, nahlásí naopak s cílem obejít zákon desítky akcí, nelze však zjistit, které se skutečně budou konat a ČOI nemá personální kapacity, aby mohla všechny prověřit. Za rok 2014 ohlásilo 66 podnikatelů konání více než 27 600 předváděcích akcí. ČOI však odhalila porušení ohlašovací povinnosti ve 465

17

§ 24 odst. 8 a 9 ZOS ve spojení s § 24 odst. 12 písm. d) ZOS § 24odst. 8 ZOS 19 Vyplývá tak z § 24 odst. 8 ZOS ve spojení s § 20 odst. 4 ZOS. Spojka nebo v § 24 odst. 9 ZOS je užita v poměru slučovacím. Nejvyšší správní soud se navíc ve své judikatuře již vyjádřil k nutnosti přičítat jednání pořadatele akce prodávajícímu, ač je pořadatel akce samostatným subjektem. Více se tomuto rozsudku věnuji v podkapitole 2.4 Prostředky ochrany proti nekalým obchodním praktikám. 20 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015]. 18

11

případech a nedodržení stanovených údajů v pozvání v 255 případech.21 Ohlášení akce neznamená, že akce proběhne v souladu se zákonem.22 Pravděpodobnost, že nekalé praktiky učiněné v rámci předváděcích akcí budou odhaleny a potrestány, se pak prakticky příliš neliší od stavu před účinností ustanovení o organizovaných akcích. Podle stanovené výše horní hranice pokuty, která může být za delikty podle § 24 odst. 8 a 9 udělena, lze vyvodit, že zákonodárce považuje neoznámení akce za stejně závažný delikt jako samotné nekalé praktiky, protože poctivý prodávající nemá žádný legitimní důvod k tomu, aby akci neohlásil. Uskutečnění neohlášené akce se bude ČOI prokazovat mnohem snadněji, než nekalé jednání pořadatele. ČOI tak má de iure velmi efektivní nástroj k potrestání i těch případů, kdy akce nebyla ohlášena, inspektoři se jí neúčastnili a nekalé praktiky se i přes všechny indicie nepodaří prokázat. Sankce za porušení ohlašovací povinnosti by v takových případech měla podle účelu zákona odpovídat vysoce pravděpodobnému porušení zákazu nekalých praktik.

1.3

Německá úprava „organizovaných akcí“

V německé právním řádu je úprava „organizovaných akcí“ zařazena do živnostenského řádu („Gewerbeordnung“, dále jen GewO)23 mezi ustanovení o živnostech vykonávaných mimo provozovnu („Reisegewerben“). Ochrana před nepoctivými podnikateli na předváděcích akcích mimo obvyklé obchodní prostory je zajištěna ve dvou rovinách. Kdo chce v Německu prodávat či propagovat zboží nebo služby mimo provozovnu a bez předchozí objednávky ze strany spotřebitelů,24 musí mít primárně k

21

Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce © 2013. Zveřejněno dne 29. 1. 2015. [cit. 1. 2. 2015]. s. 1. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-nc1354/ 22 V praxi si pořadatel pronajme přednáškový sál nebo jiný prostor a během několika dnů v něm pořádá blok akcí. Cílem je uzavřít smlouvu s co nejvíce spotřebiteli z tohoto města. Inspektoři se z důvodů vytíženosti zpravidla dostaví ke kontrole jediné akce, na které pořadatel přizpůsobí svoji rétoriku tak, aby nedošlo k porušení zákona, a může se prakticky spoléhat na to, že již v rámci tohoto bloku akcí kontrolován nebude. 23 Německý živnostenský řád - Gewerbeordnung ze dne 22. 2. 1999 (BGBl. I S. 202) In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/bundesrecht/gewo/gesamt.pdf 24 § 55a odst. 1 bod 3 GewO

12

této činnosti osvědčení („Reisegewerbekarte“).25 Německý zákonodárce v zájmu ochrany veřejnosti stanovil, že osvědčení mohou dostat pouze ti žadatelé, kteří disponují potřebnou spolehlivostí.26 Spolehlivost podnikatelů i jednotlivých fyzických osob, které v rámci činnosti podnikatele působí, je zkoumána z hlediska jejich minulých prohřešků v oblasti trestního, správního i civilního práva. Významnou roli v boji proti nekalým postupům pořadatelů předváděcích akcí v Německu představuje rozsudek správní soudu v Oldenburgu, podle něhož jediným ukazatelem nespolehlivosti pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu o odpovědnosti za činnost, která naplní všechny znaky nekalé praktiky, ale postačí, když se podnikatel na podvodných praktikách předváděcích akcí prokazatelně podílel podle zjištění příslušných orgánů, aniž by však musel být za porušení zákazu nekalé soutěže odsouzen. Podnikatel nemá nárok na osvědčení, pokud jeho minulost dostatečně nasvědčuje tomu, že bude v nepoctivých praktikách předváděcích akcí pokračovat i nadále.27 Prodávající jsou motivováni dodržovat ohlašovací povinnost o konání „organizované akce“ a jiné zákonné povinnosti také proto, že jim hrozí, že ztratí potřebnou spolehlivost a bude jim odebráno výše zmíněné osvědčení pro výkon živnosti.28 Český požadavek bezúhonnosti k provozu živnosti je pak v kontrastu s německým pojetím spolehlivosti značně liberální.29 Konání předváděcí akce v místě, které není provozovnou podnikatele, a o níž je veřejnost informována pozvánkou („Wanderlager“),30 musí být ohlášeno příslušnému 25

V § 55a, § 55b a § 55c GewO uvádí výjimky z nutnosti povolení k této činnosti. Na některé z těchto výjimek se zároveň nevztahuje zákaz vybraných činností dle § 56 odst. 2 GewO. Povolení k výkonu činnosti mimo provozovnu nemusí mít živnostník, který má v této obci svoji pobočku nebo sídlo, za předpokladu, že obec nemá více než 10 000 obyvatel. Činnost bez nutného povolení však může být také podle § 59 GewO zakázána za předpokladu naplnění § 57 GewO. 26 § 57 odst. 1 GewO 27 Rozsudek Správního soudu v Oldenburgu · ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. Az. 12 A 1106/09 OpenJur: die freie juristische Datenbank [online]. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: https://openjur.de/u/325446.html 28 § 48 a § 49 německého správního řádu - Verwaltungsverfahrensgesetz (VwVfG) ze dne 23. 1. 2003 (BGBl. I S. 102), ve znění pozdějších předpisů, In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/bundesrecht/vwvfg/gesamt.pdf 29 § 6 a násl. zákona o živnostenském podnikání (dále jen ZŽP). Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. 30 Zákonodárce v § 56a odst. 1 GewO používá výrazu „ öffentliche Ankündigung“, pod kterým se rozumí adresné i neadresné pozvání veřejnosti. Pod oznamovací povinnost tedy nespadají privátní akce, na které jsou pozváni spotřebitelé, kteří již navázali vztah s prodávajícím na základě objednávky, ale také akce, které hostí spotřebitel pro své přátele, Pozvání může být učiněno plakátem, inzerátem, oběžníkem, letákem, vyvoláním na ulici, rozhlasem, televizí nebo osobně; připouští se taky kontaktování spotřebitelů, kteří se již dříve akce zúčastnili a jsou členy „věrnostního klubu“. Pracovní dokument německé Obchodní komory v Berlíně. Wanderlager. IHK Berlin [online]. IHK Berlin, © 2015. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ihk-

13

úřadu s 14 denním předstihem.31 Německá úprava obsahově zcela neodpovídá definici organizované akce dle § 20 odst. 2 ZOS, která se vztahuje i na akce v provozovně prodávajícího. Rozdíl mezi úpravami spočívá také v povinném obsahu pozvánky, který v Německu zahrnuje pouze informace o nabízeném druhu zboží nebo služby a místo konání předváděcí akce, zákon proto nevymezuje nutnou formu pozvánky. Česká úprava je vstřícnější k potřebám spotřebitele, jelikož součástí pozvánky musí být také identifikační údaje prodávajícího a pořadatele akce a v zájmu zachování právní jistoty vyžaduje písemnou podobu pozvánky. V těchto ohledech je možné českou úpravu považovat za vhodnější.32 Dále je explicitně zakázáno slibovat v pozvánce jakákoliv bezúplatná plnění včetně soutěží o ceny, loterií nebo tombol. Takový zákaz by byl v české úpravě nadbytečný, jelikož nekalé obchodní praktiky i delikty podle § 24 odst. 8 a 9 spadají na rozdíl od německé úpravy do kompetence jednoho orgánu.33 Vlastní oznámení akce musí navíc obsahovat místo a datum jejího konání, údaje o osobě pořádající akci i prodejci, znění a druh zamýšleného pozvání. Akci pak smí pořádat pouze v oznámení uvedený prodejce, pořadatel nebo jejich zástupce. Příslušný úřad může zakázat konání jednotlivé akce na základě nepravdivého, neúplného nebo pozdě učiněného oznámení nebo také v případě, že pozvání neodpovídalo stanoveným podmínkám.34 Porušení těchto povinností může být sankciováno pokutou ve výši 1.000 EUR.35 Český i německý přístup k umístění úpravy organizovaných akcí v právním řádu má svoji logiku. ČOI má být zefektivněn dozor ČOI nad nekalými praktikami. V Německu není prosazována ochrana před nekalými obchodními praktikami podle UWG prosazována správními orgány, a ohlašovací povinnost organizovaných je berlin.de/linkableblob/bihk24/branchen/handel/downloads/821702/.16./data/Wanderlager_Stand_Mai_20 06-data.pdf 31 § 56 odst. 1 GewO 32 Za předpokladu, že ji ČOI bude interpretovat správným způsobem. Viz výklad v předchozí podkapitole. 33 Německá právní úprava práva proti nekalé soutěži není založena na dualistickém přístupu jako úprava česká. Zákon proti nekalé soutěži (dále jen UWG), do něhož je směrnice 2005/29/ES implementována, poskytuje k ochraně spotřebitelů před nekalými praktikami podnikatelů pouze soukromoprávní a trestněprávní prostředky ochrany. Správní orgány vykonávají podle § 20 UWG dozor pouze nad dotěrným obtěžováním osobním telefonátem nebo telefonním automatem, příslušnými jsou Bundesnetzagentur für Elektrizität, Gas, Telekommunikation, Post und Eisenbahnen. Německý zákon proti nekalé soutěži - Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (UWG) ze dne 3. 3. 2010 (BGBl. I S. 254), ve znění pozdějších předpisů, In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/bundesrecht/uwg_2004/gesamt.pdf 34 § 56a odst. 2 GewO 35 § 145 odst. 4 GewO.

14

svěřena do kompetencí úřadů, jejichž příslušnost určují vlády jednotlivých spolkových zemí nebo jimi určené orgány.36 Obvykle je příslušným orgánem k ohlášení akce obecní úřad obce, v jejímž obvodu se má akce konat. Dozor obcí nad dodržováním ohlašovací povinnosti je z povahy věci efektivnější než dozor ČOI, jelikož německý spotřebitel, který se dozví o konání akce, se může obrátit přímo na orgány obce a její pracovníci mohou okamžitě zasáhnout. Tato úprava také eliminuje problémem nedostatečné personální kapacity dozorujících orgánů typu ČOI, a umožňuje pružněji a rychleji reagovat na konání neohlášené akce. Německá přístup k ohlašování organizovaných akcí podle mého mínění poskytuje efektivnější nástroj k prevenci nekalých obchodních praktik. V důsledku této úpravy je ale nutné, aby s obcemi spolupracovali i majitelé a provozní prostor, kde se akce obvykle pořádají, a aby se občané obraceli na obec s podezřelými pozvánkami. Německé obce proto vedou poměrně intenzivní kampaně k informování občanů. Díky tomu je průměrný německý občan lépe informovaným spotřebitelem, od něhož se očekává aktivní zapojování do každodenního života.37

1.4

Zákaz předváděcích akcí mimo obchodní prostory na území obce

Ani český zákonodárce úplně nepomíjí roli obcí v prevenci před nekalými praktikami prodejců a poskytuje jim k tomu podle § 18 odst. 3 ZŽP38 možnost apriorně plošně zakázat některé druhy prodeje mimo obchodní prostory. Na rozdíl od „pouhého“ ad hoc zákazu akce mimo obchodní prostory podle německé úpravy, ZŽP obcím umožňuje apriorní plošný zákaz některých druhů prodeje mimo obchodní prostory.39 Ústavní soud již judikoval, že plošný zákaz podomního a pouličního prodeje je možný, pokud to vyžaduje veřejný zájmem na ochraně spotřebitelů, avšak pouze pod podmínkou, že bude zachována možnost realizovat prodej mimo obchodní prostory

36

§ 155 odst. 2 GewO To má v německé doktríně také markantní dopady na posuzování nároků na průměrného spotřebitele a chápání seniora jako zvláště zranitelného spotřebitele. 38 „Obec může nařízením obce vydaným podle odstavce 1 stanovit, že …. některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu v obci nebo její části jsou zakázány.“ 39 Předváděcí akce pořádané mimo stálou provozovnu za účelem prodeje určitého zboží zakázal svým nařízením například Železný Brod, a to pro všechny prostory v rámci obce bez ohledu na jejich charakter a vlastnictví k nim. Nařízení města Železný brod č. 2/2014, tržní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015]. 37

15

v obci jiným způsobem.40 V případě zákazu předváděcích akcí mimo obchodní prostory na území obce je situace komplikovanější, protože předmětem poměřování nebude jen vztah mezi zájmem na ochraně spotřebitelů a svobodou podnikání pořadatelů akcí, nýbrž i práva vlastníků prostor, v nichž se předváděcí akce obvykle konají. Vlastníci přednáškových sálů, kulturních domů, restaurací apod. by v důsledku zákazu přišli o příjmy z pronájmu prostor. Zákaz předváděcích akcí podle mého názoru neparalyzuje možnost vlastníků a provozovatelů pronajímat prostory k účelům jiným. Pořadatelé předváděcích akcí mohou mimo obchodní prostory prodej zboží realizovat na místech určených obcí a organizovat předváděcí akce ve svých provozovnách schválených. Nelze popřít, že zákaz sleduje legitimní cíl – chránit spotřebitele před nekalými praktikami, které se jinými prostředky zatím nedaří eliminovat. Zájem na ochraně spotřebitelů převáží nad právy vlastníků společenských a přednáškových sálů i u zákazu předváděcích akcí. Domnívám se, že i plošný zákaz předváděcích akcí mimo provozovny v obci tedy prochází testem proporcionality. Obce by měly mít v každém případě pod kontrolou předváděcí akce konané v objektech obecního vlastnictví. Obce, které záměrně ignorují, že v prostorech vlastněných obcí pravidelně dochází k porušování zákonů a nečiní patřičné kroky k předcházení takových situací, protože tím získává majetkový prospěch, nelze hodnotit jako morálně indiferentní počínání.

40

Nález Ústavního soudu ze dne ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 57/13. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/Pl._US_57 _13.pdf

16

2

Nekalé obchodní praktiky

Český zákonodárce zvolil dualistický přístup k zákazu nekalých praktik v hospodářské soutěži, přičemž zákaz nekalých obchodních praktik podle ZOS a dozorové pravomoci ČOI se uplatní pouze na vztahy B2C; nedopadá tedy na stejný okruh nekalých praktik, jako úprava nekalé soutěže podle OZ, která reguluje jak vztahy B2C, tak i B2B.41 Účelem směrnice 2005/29/ES není zákaz všech nepoctivých praktik podnikatelů vůči spotřebitelům, ale pouze před takovým neprofesionálním chováním podnikatelů, které zároveň představuje významný zásah proti pravidlům soutěže.42 Ukazatelem závažnosti má být schopnost praktiky podstatně ovlivnit obchodní rozhodnutí průměrného spotřebitele tak, že učiní rozhodnutí, které by za jiných okolností neučinil. Kritérium průměrného spotřebitele má zajistit, že hospodářská soutěž nebude naprosto paralyzována tím, že by podnikatelé museli zohledňovat dopady svého jednání na každého jednotlivého spotřebitele. Požadavky na průměrného spotřebitele přitom nevychází ze statistického průměru spotřebitelského chování, ale z normativního modelu spotřebitele, který je dostatečně informovaný, pozorný a opatrný. Tento model pak ve své judikatuře s ohledem na požadavky vnitřního trhu dotváří Soudní dvůr Evropské unie a vnitrostátní soudy jednotlivých členských států s ohledem na svoje kulturní, sociální a jazykové zvláštnosti.43 Nekalé je podle generální klauzule § 4 odst. 1 ZOS takové „jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče, které je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.“44 Nekalou praktikou je každé chování, které kumulativně naplní znaky výše uvedené generální klauzule.

41

Německý zákonodárce naopak zvolil integrovaný přístup k právu nekalé soutěže a dozor nad nekalými obchodními praktikami nevykonávají správní orgány. UWG poskytuje proti nekalým praktikám civilněprávní a trestněprávní prostředky ochrany. 42 Srov. bagatelní klauzule § 3 odst. 1 UWG 43 Bod č. 18 odůvodnění směrnice 2005/29/ES 44 Hlavní rozdíly v definici nekalých obchodních praktik dle čl. 5 směrnice 2005/29/ES a § 4 ZOS lze spatřovat jednak v tom, že ZOS užívá pojem „odborná péče“ a směrnice 2005/29/ES pojem „náležitá profesionální péče“, jednak v tom, že ZOS hovoří o způsobilosti ovlivnit „obchodní rozhodování“ spotřebitele a směrnice 2005/29/ES hovoří o narušení či způsobilosti narušit „ekonomické chování“ spotřebitele. Rozdíly v obou definicích je nutné považovat za formulační než koncepční a ZOS vykládat v souladu se směrnicí 2005/29/ES. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 188. ISBN 9788073575052.

17

Zakázány jsou však i ty praktiky, které sice nejsou nekalé z pohledu průměrných spotřebitelů, ale z pohledu průměrného člena určité skupiny spotřebitelů, na kterou se podnikatelé zaměřují kvůli její zranitelnosti, nekalé jsou.45 Směrnice 2005/29/S potom vychází z předpokladu, že určitá míra „nepoctivosti“ a manipulace je imanentní součástí obchodního styku a zakazuje pouze ty praktiky, které mohou představovat zásah do hospodářské soutěže, ne „běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.“ Proti těm nejsou podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2005/29/ES chráněni ani skupiny spotřebitelů zvláště zranitelných. Za nekalé obchodní praktiky lze podle § 4 odst. 3 ZOS (čl. 5 odst. 4 směrnice 2005/29/ES) považovat zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky, jež jsou konkretizovány v tzv. malých generálních klauzulích. Vedle toho směrnice formuluje tzv. černou listinu nejzávažnějších klamavých a agresivních praktik, které jsou za nekalé považovány vždy, aniž by bylo třeba posuzovat naplnění znaků generálních klauzulí.46 Podle ZOS (směrnice 2005/29/ES) lze tedy podle charakteru rozlišovat tři kategorie nekalých praktik - klamavé, agresivní a tzv. „neprofesionální“ praktiky podle generální klauzule. Jestliže vycházíme ze znění směrnice, tak je nutné při hodnocení nekalých obchodních praktik uplatňovat tzv. induktivní metodu. Nejdříve je nutné zjistit, zda nejde o nekalou praktiku z černé listiny. Pokud ano, praktika je bez dalšího zkoumání podmínek považována za nekalou.47 Praktiky podle černé listiny poskytují zvýšený stupeň ochrany. Jedná se o výjimečné praktiky, které jsou tak závažné, že se u nich neuplatní korektiv průměrného spotřebitele nebo člena zvláště zranitelné skupiny spotřebitelů. Ustanovení černé listiny je však z tohoto důvodu třeba interpretovat restriktivně, protože mohou mít tvrdý dopad na podnikatele.48 Pokud jednání nelze kvalifikovat jako případ zahrnutý do černé listiny, je třeba se ptát, zda nenaplní znaky generální klauzule klamavých či agresivních praktik. Tyto praktiky ve znění § 5 a § 5a ZOS musí zároveň naplňovat podmínky stanovené v § 4 45

§ 4 odst. 2 ZOS (čl. 5 odst. 3 směrnice 2005/29/ES) V čl. 5 odst. 5 směrnice 2005/29/ES je užito formulace „jsou považovány za nekalé za všech okolností“. Německý UWG uvádí v § 3 odst. 3, že obchodní praktiky uvedené v příloze tohoto zákona jsou „vždy nedovolené“ („stets unzulässig“). 47 Na rozdíl od nekalé soutěže dle OZ není nutné, aby praktika zvlášť konkretizovaná v černé listině naplňovala znaky generální klauzule nekalých obchodních praktik. Vztahem praktik z černé listiny a generální klauzule nekalé soutěže dle § 2976 odst. 1 OZ se blíže věnuji v kapitole 4 Nekalá soutěž. 48 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 145. ISBN 9788021050518. 46

18

odst. 1. Jiný výklad ustanovení ZOS není možný, protože by klamavé a agresivní praktiky povyšoval na úroveň černé listiny, jehož výčet musí být stejný ve všech zemích a jeho doplnění je možné pouze na základě revize směrnice.49 Nejsou-li naplněny ani tyto podmínky, je nutné přistoupit k hodnocení podmínek velké generální klauzule. Pokud nejsou naplněny znaky ani této nejobecnější klauzule, praktika není zakázána.

2.1

Senioři jako zvláště ohrožená skupina spotřebitelů

Pořadatelé předváděcích akcí se zaměřují na seniory jako skupinu spotřebitelů, které lze nejsnáze ovlivnit a vmanipulovat do uzavření smlouvy. Pokud pomineme praktiky z černé listiny, které jsou zakázané za všech okolností, nekalou je pouze ta praktika, která je schopná podstatně ovlivnit obchodní rozhodnutí průměrného člena skupiny, na kterou podnikatel své jednání zaměřuje. Z právního hlediska pak nekalost postupů předváděcích akcí stojí a padá na tom, zda jsou na seniora kladeny jiné nároky než na „průměrného spotřebitele“. Je nutné se ptát, jestli určité okolnosti a vlastnosti omezují seniory v tom, aby se řádně informovali a zachovali se dostatečně pozorně a obezřetně, jak je obecně vyžadováno od průměrného spotřebitele. Model průměrného zástupce dané skupiny a nároků na něj kladených je možné zkonstruovat jen podle souhrnu vlastností cílové skupiny spotřebitelů.50 Postavení průměrného člena cílové skupiny propagačních akcí je nutné zkoumat také s ohledem na sociální a kulturní faktory té které členské země.51 Senioři jsou často osamělí a předváděcí akce je pro ně jedinečnou společenskou událostí, kde se mohou cítit důležitě. Protože se osoby v důchodovém věku nezapojují aktivně do problémů každodenního života, mají jen malé povědomí o nekalých praktikách podnikatelů a rizicích, které jsou s účastí na předváděcích akcích spojeny. 49

Jiná interpretace se nabízí, pokud budeme vcházet ze znění čl. 6 až 9 směrnice 2005/29/ES, podle kterých se jedná o klamavou nebo agresivní praktiku, pokud je tato zároveň schopná ovlivnit průměrného spotřebitele tak, že učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Pokud jsou tyto podmínky naplněny, považuje se bez dalšího, že praktika je nekalá. Uplatní se tedy nevyvratitelná domněnka, že jednání je v rozporu s profesionální péčí podnikatele a má schopnost narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele podstatným způsobem. Tento výklad lze vyvodit také z bodu 13 odůvodnění směrnice 2005/29/ES: „Obecný zákaz je vypracován na základě pravidel pro dva nejběžnější typy obchodních praktik, totiž klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky.“ 50 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 4 As 112/2013. In: Nejvyšší správní soud, © 2003 2010. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2013/0112_4As__130_20140416102145_prevedeno.pdf 51 Bod č. 18 směrnice 2005/29/ES

19

V posledních letech sice probíhá mediální kampaň o praktikách prodejců na předváděcích akcích, lze ale spekulovat o tom, jak se zvýšila informovanost samotných seniorů. Veřejnost je o nových nekalých praktikách informována především prostřednictvím internetu, se kterým průměrný senior nepracuje. Besedy o spotřebitelských právech bývají pořádány pouze ve větších městech. Menší obce (resp. vesnice) aktivitu nevyvíjí vůbec, proto se pořadatelé předváděcích akcí zaměřuje právě na tyto seniory. Na nabídky a „dary“ od neznámých osob senioři nereagují s potřebnou podezřívavostí, která je průměrnému spotřebiteli vlastní, a na falešné přísliby reagují s nepřiměřenou důvěřivostí. Pořadatelé zneužívají také fyziologických projevů stárnutí. Program akce trvá několik hodin, hraje hlasitá hudba a jsou podávány alkoholické nápoje, když pořadatelé přistoupí k propagaci zboží, jsou už senioři unaveni. Sál je nedostatečně osvětlen a smlouvy jsou psané malým písmem a slabý zrak jim znesnadňují seznámit se s obsahem smlouvy. Pořadatelé předváděcích akcí se především spoléhají na to, že senioři na svá práva ve většině případů rezignují a nepodnikají žádné kroky k jejich prosazení. Zda je možné seniory vůbec považovat za zvláště zranitelné spotřebitele dle čl. 5 odst. 3 směrnice 2005/29/ES (§4 odst. 2 ZOS), je podle mého názoru otázkou interpretace a názoru. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2005/29/ES se musí jednat o „určitou jednoznačně vymezitelnou skupinu spotřebitelů“ Tím vzniká problém už jen při vymezení „zvláště zranitelné skupiny“ seniorů, protože osoby vyššího věku jsou heterogenní demografickou vrstvou s odlišným stupněm vzdělání, úrovní právního a ekonomického povědomí, rodinného zázemí a v neposlední řadě různé zdravotní kondice. Nelze mít za to, že věk sám o sobě zdravému člověku brání v tom, aby se řádně informoval o nepoctivých praktikách. Obecný argument o větší důvěřivosti seniorů také nepovažuji za legitimní důvod k vyšší ochraně. Domnívám se totiž, že důvěřivost ve smyslu čl. 5 odst. 3 směrnice 2005/29/ES nesmí být zaměňována za naivitu dospělých osob.52 Nicméně je nutné přiznat zvláštní ochranu těm seniorům, u kterých se kromě „věku“ projevují jiné aspekty zranitelnosti, jako je fyzická či duševní slabost.

52

Důvodem důvěřivosti seniorů je také to, že většinu života strávili v systému centrálně plánovaného hospodářství a nepřizpůsobili se tomu, že v tržním systému jde podnikateli především o zisk, a proto podnikatelé jednají pod heslem „účel světí prostředky“.

20

Německá doktrína od zvýšené ochrany seniorů účastnících se předváděcích akcí upustila, protože senior má být osobou schopnou učinit informované rozhodnutí, jelikož má čas i možnost dostatečně se informovat o povaze předváděcích akcí, a nelze tedy chránit osoby lhostejné, nepozorné a nedbalé.53 Při posuzování nekalých praktik na předváděcích akcích je však nutné brát v úvahu to, že se nejedná o izolované praktiky, které by samy o sobě zřejmě nekalé nebyly, ale v jejich kombinaci, celkovém kontextu a souvislostech akce aspekt nekalosti získají.54 Pokud k agresivním podmínkám předváděcích akcí přičteme klamavá sdělení a opomenutí, je nutné dospět k závěru, že průběh a okolnosti předváděcí akce jako celek mohou nabýt takové intenzity, že budou způsobilé podstatně ovlivnit rozhodnutí průměrného seniora jako člena skupiny, na kterou se prodávající zaměřil. Domnívám se, že se česká doktrína pomalu vyvíjí ve směru k vyšším nárokům na seniory, protože jediným způsobem, jak nekalé předváděcí akce eliminovat, je zajistit, že po nich nebude „poptávka“ ze strany spotřebitelů. O rostoucí aktivitě seniorů svědčí i fakt, že se každoročně navyšuje počet podnětů o nekalých praktikách v souvislosti s předváděcími akcemi k ČOI.55

2.2 Klamavé obchodní praktiky Klamavou obchodní praktikou je takové chování podnikatele v rozporu s profesionální péčí, které je způsobilé uvést spotřebitele v omyl, ať už jde o klamavé jednání nebo opomenutí. Obecné druhy klamavých jednání jsou obsaženy v § 5 odst. 1 a 2 ZOS. Nejběžnější praktikou předváděcích akcí je potom uvádění nepravdivých či neúplných údajů, ale i sdělení údajů, které jsou samy o sobě pravdivé, ale vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byly užity, mohou spotřebitele uvést v omyl. Klamavé je také

53

YANKOVA, Sylviya, HÖREN, Henrike. Besondere Schutzbedürftigkeit von Senioren nach dem UWG? In: WRP - Wettbewerb in Recht und Praxis. 2011, č. 10. s. 1240. [cit. 1. 2. 2015]. .Dostupné z: http://www.uni-muenster.de/Jura.itm/hoeren/itm/wp-content/uploads/Senioren.pdf 54 Bod 7 odůvodnění směrnice 2005/29/ES 55 V roce 2014 podali spotřebitelé v souvislosti s předváděcími akcemi na ČOI 632 podnětů, oproti 584 podnětům v roce 2013 a 402 podnětům v roce 2012. Tisková zpráva ČOI: Pokuty „šmejdům“ přes 21 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce © 2013. Zveřejněno dne 18. 2. 2014. [cit. 1. 2. 2015]. s. 1. Dostupné z: http://www.coi.cz/pokuty-smejdum-pres-21-milionu-nc998/, Výroční zpráva 2013. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce © 2013. Zveřejněno 2014. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocnizpravy-o-cinnosti/2013-vyr-zprava-cinnost.pdf

21

opomenutí důležitého údaje, jenž lze po podnikateli vzhledem k okolnostem požadovat. Za opomenutí se potom považuje i uvedení důležitého údaje nesrozumitelným, nejednoznačným či nejasným způsobem.56 V reakci na zavedení ohlašovací povinnosti předváděcích akcí se změnila strategie nepoctivých prodejců. S cílem vyhnout se kontrole ČOI a nezanechat fyzický důkaz o klamavosti pozvání prodejci oslovují spotřebitele především telefonicky nebo osobně. Kontakty na seniory získávají zpravidla oslovením na ulici a vyplněním „dotazníku“. V současnosti větší společnosti disponují databázemi osob, které jim poskytly údaje nebo se předváděcích akcí v minulosti zúčastnili. Seniora pak kontaktují pod různými záminkami, přičemž jej neupozorní na to, že se bude jednat o prodejní akci a neuvedou informace požadované § 20a odst. 1 ZOS. Klamavost osobní nebo telefonické pozvánky může spočívat jednak v klamavém obsahu sdělení, které by mohlo být způsobilé podstatně ovlivnit seniorovo obchodní rozhodnutí, jednak v nejasném a nesrozumitelném způsobu sdělení, který je dán právě formátem osobního nebo telefonního rozhovoru.57 Nekalost pozvánky je však dána vždy, pokud bude naplňovat znaky praktik podle černé listiny. Jde například o pozvánky, ve kterých se prodejci vydávají za subjekty, které nejednají v rámci své podnikatelské činnosti. ČOI řešila případ, kdy pořadatel zval seniory jako „spotřebitelský ombudsman“ ke konzultaci s tím, že jim pomůže při vymáhání práv ze smluv uzavřených na předváděcích akcích. Konzultace pak ve skutečnosti byla jen další předváděcí akcí. 58 Největším motivem seniorů k účasti je příslib „dárků“ a „výher“, které si však musí „vyzvednout“ na akci. Pokud spotřebitel musí za výrobek vynaložit jakékoliv náklady, zejména pokud je vydání daru podmíněno uzavřením smlouvy, jedná se vždy o

56

Mezi důležité údaje patří podle § 5 odst. 3 ZOS mimo jiné informace o identifikaci prodávajícího, údaje o výrobku a jeho identifikaci, použitém materiálu, ceně, informace požadované pro uzavření smlouvy nebo uplatnění práv z ní podle zvláštních právních předpisů (např. informace o podrobnostech odstoupení od smlouvy dle OZ). 57 Spotřebitelská poradna SOS – Asociace v Prostějově opakovaně řeší případy, kdy jsou senioři pozváni na fiktivní degustaci, jež se má konat v Národním domě v Prostějově, který je národní kulturní památkou České republiky. Důvěřiví senioři očekávají, že se bude jednat o prestižní akci pod záštitou Národního domu a předpokládají, že se v takové instituci prodejci nebudou dopouštět nekalých praktik, opak je ale pravdou. 58 Tisková zpráva ČOI: Nepodceňujte prevenci!. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 8. 10. 2014. [cit. 1. 2. 2015]. s. 1. Dostupné z: http://www.coi.cz/nepodcenujte-prevenci-nc1242/

22

klamavou praktiku.59 V praxi jsem se setkala s případem, kdy obchodní zástupkyně seniorce telefonicky oznámila, že pro ni „jedno z jejích vnoučat“ zakoupilo jako překvapení pobyt v lázních, poukázku si však musí přijít vyzvednout. Obchodní zástupkyně zvolila záměrně gramaticky neutrální výraz „jedno z Vašich vnoučat“, který poměrně rafinovaně kombinuje prvek zneužití důvěřivosti seniora, když přijde na jeho vnoučata, a klamání spotřebitele o získání daru. Pomyslný vrchol předváděcí akce představuje samotná prezentace zboží. Druh zboží je zvolen tak, aby byl pro seniora atraktivní. Jedná se o převážně o kuchyňské nádobí, domácí spotřebiče, deky, doplňky stravy apod. Prodejci se snaží produkt vylíčit v co nejlepším světle. Nekalost prezentace pak spočívá v klamání o vlastnostech a kvalitě výrobku za „výhodnou cenu“.60 Cena výrobků ve skutečnosti drasticky převyšuje jejich tržní hodnotu a jde převážně o výrobky, které jsou méně kvalitní a jinak neprodejné. Promotéři dále klamou o zdraví prospěšných vlastnostech produktu a o tom, že výrobek může vyléčit nemoc nebo zdravotní poruchu a dopouští se tím nekalé praktiky dle přílohy č. 1 písm. p) ZOS. Oklamání spotřebitele spočívá dále v navození dojmu, že mají jedinečnou šanci k nákupu špičkového zboží za výhodnou cenu. Prodávající se snaží vyvolat představu, že se jedná o mimořádnou nabídku, která se již nebude opakovat, a je určena jen těm „vyvoleným“, kteří se zúčastnili předváděcí akce, protože se jedná o zboží, které jinak v České republice není k dostání. Pokud prodávající poskytuje nesprávné informace o tržních podmínkách nebo o možnosti opatřit si výrobek nebo službu, aby tak přiměl spotřebitele koupit si tento výrobek za méně výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky, jedná se vždy o klamavou praktiku dle přílohy č. 1 písm. q) ZOS. Prodejci využívají i nízkého právního povědomí seniorů a jako výhody proklamují práva, která spotřebiteli vyplývají přímo ze zákona. Jde například o tvrzení, že jedině u nich v případě nespokojenosti dostane zákazník možnost zboží vrátit ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy a od této smlouvy odstoupit. Ve skutečnosti však má podnikatel povinnost spotřebitele informovat o možnostech a podrobnostech odstoupení přímo ze zákona.61 Pokud prodávající prezentuje jako přednost nabídky práva, která 59

Příloha č. 1 písm. s) ZOS Klamání tedy spočívá často v porušení informačních povinností prodávajícího podle § 9, § 10 odst. 1 a 2, § 12 a § 13 ZOS, jejichž porušení je správním deliktem dle § 24 odst. 7 písm. d), e), j) a k). 61 Pokud se jedná o smlouvu uzavřenou mimo obvyklé obchodní prostory, platí informační povinnosti dle § 1820 OZ. Pokud naopak informační povinnost o odstoupení od smlouvy uzavřené mimo obvyklé 60

23

náleží spotřebiteli přímo ze zákona, jedná se o klamavou praktiku podle přílohy 1 písm. i) ZOS.

2.3

Agresivní obchodní praktiky

Za agresivní se podle § 5a odst. 1 považuje praktika, která s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Při posuzování agresivity průběhu předváděcí akce se pak musí přihlédnout k okolnostem prezentace, zejména k jejímu načasování, místu a době trvání, způsobu jednání pořadatelů, výhružnosti a urážlivosti jejich chování, vědomému využití nepříznivé situace spotřebitele, kladení nepřiměřených překážek pro uplatnění práv spotřebitelů a případným hrozbám protiprávním jednáním. Autonomii vůle průměrného účastníka předváděcí akce deformuje zejména prezentace zboží za okolností, při nichž průměrný senior neočekává, že mu bude učiněna obchodní nabídka. Jde o akce formou „degustací“ nebo „zájezdů“ mimo obvyklé obchodní prostory, při kterých pořadatel zneužije momentu překvapení a snaží se ke koupi přinutit seniora, který na takovou nabídku není překvapen a v kombinaci s klamavými údaji na ni nedokáže adekvátně zareagovat. Nátlak podle ustanovení § 5a odst. 1 ZOS neznamená pouze použití fyzické síly, ale i nepatřičné ovlivňování, tedy psychickou manipulaci a působením na city. Prodávající nejdříve vystupuje sympaticky, později přitvrzuje svoji rétoriku a snaží se v seniorech vyvolat pocit viny a nevděčnosti za poskytnuté občerstvení a drobné dárky. Za agresivní praktiku se vždy považuje vyvolání pocitu vděčnosti seniora sdělením, že se stal výhercem ceny nebo že vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoliv ve skutečnosti žádná výhra neexistuje, nebo pro její získání musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky, zejména pak uzavřít smlouvu v hodnotě několika tisíc.62 Seniory výhra v soutěži často rozruší tak, že si neuvědomí důsledky podpisu smlouvy, kterým je získání výhry podmíněno. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že skutková podstata správního deliktu spočívajícího v agresivní obchodní obchodní prostory nesplní, může se jednat rovněž o klamavou praktikou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) ZOS ve spojení s § 5 odst. 4 ZOS. 62 Tyto „výhry“ představují agresivní praktiku dle přílohy č. 2 písm. h) ZOS.

24

praktice podle přílohy 2 písm. h) ZOS byla naplněna v případu, kdy se účastníci předváděcí akce mohli zúčastnit losování o výhru (v letáku byl slibován notebook) až poté, co zakoupili výrobek Lanolin za 250 Kč. Ani poté však žádnou výhru neobdrželi. Akce se přitom účastnilo celkem 45 osob; tím byla splněna podmínka minimální účasti 35 osob, na níž záviselo losování o notebook, přičemž žádná další podmínka losování nebyla předem stanovena a podmínku stanovil obchodní zástupce až přímo v průběhu akce.63 Soudní dvůr Evropské unie k této praktice uvádí, že její znaky jsou naplněny a je tedy zakázána, i když náklady, které musí spotřebitel vynaložit na získání ceny, jsou oproti hodnotě ceny zanedbatelné nebo z nich obchodníkovi neplyne žádný zisk.64 Výjimkou na předváděcích akcích nejsou ani výhružky a fyzické násilí. Prodávající často brání seniorům, aby odešli z akce před jejím ukončením, tedy než bude podepsáno dostatečné množství smluv.65 Na zájezdech prodejci spotřebitele nutí ke koupi pod pohrůžkou, že zpátky budou odvezeni pouze ti účastníci, kteří si zakoupili nějaké zboží a podepsali kupní smlouvu. Spotřebitel smlouvu podepíše ze strachu, že bude opuštěn na neznámém místě. Výjimkou není ani podávání alkoholu, pod jehož vlivem se spotřebitel nechá snadněji zmanipulovat k podpisu smlouvy. Dlouhá a přednáška má za následek únavu a otupělost účastníků. Akce trvají i několik hodin a končí ve večerních hodinách, kdy je snížená viditelnost a senior má problém přečíst malé písmo smluv. Pořadatelé navíc rozptylují pozornost spotřebitele, aby se na obsah smlouvy nemohl koncentrovat. Zejména tyto agresivní praktiky mohou svojí intenzitou překročit míru únosné škodlivosti a naplnit znaky trestných činů. Agresivní rétorika pořadatelů může naplnit znaky skutkové podstaty vydírání zakotvené v § 175 trestního zákoníku.66 Případy, kdy organizátoři seniory zamknou v místnosti, kde je předváděno zboží, by mohly naplnit znaky trestného činu omezování osobní svobody dle § 171 trestního zákoníku. Prodejci, který nabízel „výhru“ formou slevy na zboží, byl Okresním soudem v Opavě uložen 63

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5A 143/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015]. 64 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 18. října 2012. Purely Creative Ltd a další. Věc C‑428/11. EUR-Lex [právní informační systém]. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:62011CJ0428&from=EN 65 Pokud prodávající vytváří dojem, že spotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek, bez uzavření smlouvy, jedná se o agresivní praktiku dle přílohy č. 2 písm. a) ZOS. 66 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2015].

25

jednoletý podmíněný trest se zkušební dobou dvacet měsíců za trestný čin podvodu dle § 209 trestního zákoníku, kterého se dopustil na čtyřech ženách, kdy nejstarší byla ročníku 1927 a nejmladší ročníku 1944. Odsouzený pořádal předváděcí akce, při nichž nabízel fiktivní slevu na kuchyňské zboží. Věci nabízel za částku 65.000 Kč a po slevě za 35.000 Kč, přitom bylo prokázáno, že zboží pořizoval na vietnamských tržnicích za sumy od čtyř do sedmi tisíc korun.67

2.4

Prostředky ochrany proti nekalým obchodním praktikám

Kompetentním orgánem pro dozor nad dodržováním zákazu nekalých obchodních praktik je ČOI, nicméně je vždy nutné posuzovat, jestli praktika nebyla vykonána na úseku speciální příslušnosti jiného orgánu.68 Odpovědnost za správní delikt nekalé obchodní praktiky je odpovědností objektivní s možností liberace - podnikatel musí prokázat, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil.69 Odpovědnost zaniká, jestliže ČOI nezahájí řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděla, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.70 Odpovědným subjektem je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která se protiprávního jednání dopustila. Odpovědnost za nesplnění povinností dle ZOS nesou i osoby, které se jen vydávají za podnikatele, ale fakticky jím nejsou, nebo nemají příslušné oprávnění.71 Z ustanovení ZOS vyplývá, že nekalých obchodních praktik se fakticky může dopustit podnikatel, případně osoby jím pověřené, zaměstnanci a další osoby jednající jeho jménem. Do strategie prodejců patří i to, že se snaží zastřít, kdo je odpovědným subjektem.72 Ve správním řízení poté prodávající argumentují, že nemohou být odpovědní za činy svých obchodních zástupců. K těmto praktikám se 67

ČÁNOVÁ, Andrea, BERGER, Vojtěch, BENEŠOVÁ, Petra. Soud potrestal dealera, který prodal důchodkyním předražené spotřebiče. Radiožurnál [online]. Český Rozhlas, © 1997 – 2015. Zveřejněno dne 16. 4. 2014. [cit. 1. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zpravy/_zprava/1339633 68 § 23 odst. 1 ZOS. 69 § 24b odst. 1 ZOS 70 § 24b odst. 3 ZOS 71 § 27 ZOS 72 Prodávající ani jednotlivé osoby pořádající akci se vůbec neidentifikují nebo udávají fantazijní firmy a jména. Společnosti (téměř bez výjimky společnosti s ručením omezeným) navíc své pravé firmy mění, aby nevzbudily podezření u seniorů. Za všechny lze uvést nechvalně známou společnost BECK CZECH, s.r.o., jež se přejmenovala na BECK EUROPE s.r.o., dnes vystupuje jako HOME TECH s.r.o., a která figuruje na seznamu nejvýše pokutovaných společností bez ohledu na změny názvu. Z výpisu z obchodního rejstříku lze zjistit, že se s pravidelností obměňují společníci podvodných společností.

26

vyjádřil Nejvyšší správní soud, který došel k závěru, že jednání obchodního zástupce je nutné přičítat prodávajícímu, který je jednou ze stran uzavřených smluv, a proto se na něj vztahuje § 24 odst. 1 písm. a) ZOS. Prodávající je pak odpovědný za plnění veřejnoprávních povinností, které mu ukládá zákon, a tyto nemůže přenést soukromoprávní smlouvou na jiný subjekt. Skutečnost, že obchodní zástupce je samostatným podnikatelem a předmětem jeho činnosti je právě „obchodní zastoupení“ čili uzavírání smluv jménem prodávajícího a na účet prodávajícího, je ve vztahu k veřejnoprávním povinnostem uloženým prodávajícímu bez významu. Obchodní zástupce nemůže naprosto opomíjet pokyny zastoupeného, takže je na prodávajícím, zda bude případné excesy svého obchodního zástupce tolerovat. Je přitom známo, že obchodní zástupci na předváděcích akcích nepostupují podle své vlastní úvahy, ale používají specifické postupy, k nimž bývají předem prodávajícími společnostmi vyškoleni.73 Prodávající (popř. jiný podnikatel) se porušením zákazu nekalých obchodních praktik dopustí správního deliktu, který může být dle § 24 odst. 12 písm. d) ZOS potrestán až ve výši 5 mil. Kč. Na místě však může inspektor dle § 24 odst. 13 ZOS uložit pokutu příkazem pouze do výše 5.000 Kč. Při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti deliktu, zejména ke způsobu a okolnostem jeho spáchání a jeho následkům. Právě ve výši ukládaných sankcí spatřuji prostor k boji proti nekalým praktikám na předváděcích akcích. ČOI se dle mého názoru k výši pokut staví poněkud rezervovaně.74 Podle mého názoru jsou v případě společností, které opakovaně porušují zákaz nekalých obchodních praktik, na místě i likvidační pokuty. I Nejvyšší správní soud uznává za vhodné připustit i výjimky ze zákazu likvidačních pokut, a to u zvlášť závažných správních deliktů nebo v situaci, kdy se právnická osoba správních deliktů dopouští opakovaně a předchozí mírnější sankce se ukázaly jako neúčinné. Dále také v případech, kdy byla právnická osoba fakticky založena za účelem provádění protiprávní 73

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5A 143/2010. In: Nejvyšší správní soud, © 2003 2010. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2010/5_A_143_2010_49_20150107163924_prevedeno.p df, 74 Patrné je to ze seznamu nejvyšších pokut ČOI za delikty spáchané v rámci předváděcích akcí v roce 2014. Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 29. 1. 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-nc1354/

27

činnosti, a je zde tak velmi silný veřejný zájem na tom, aby tato právnická osoba v daném oboru činnosti již nepůsobila.75 Domnívám se, že pokud zisky společnosti z jedné předváděcí akce převyšují pokutu, která jí hrozí za delikt nekalé obchodní praktiky, a spotřebitelé nežalují prodávajícího o své nároky, nemůže plnit svůj účel „sebelepší“ legislativní úprava. Přestože se už při transpozici směrnice 2005/29/ES daly předpokládat určité problémy s tím, že bude vynucována formou „public enforcement“76, nelze současnou praxi ČOI v kontrole předváděcích akcí přijímat bez námitek. Domnívám se, že statistiky ČOI nejsou zcela relevantním ukazatelem efektivity v potírání nekalých praktik na předváděcích akcích, jestliže ČOI řeší převážně „jednoduché případy“, kdy akce inspektoři osobně účastní.77 Lze spekulovat i o tom, jestli je taková kontrola vůbec účelná, pokud pořadatelé akce z povahy věci budou moderovat svoji rétoriku a prodejní strategii, přičemž lze jen těžko uvažovat o anonymitě inspektorů mezi ostatními účastníky důchodového věku. Domnívám se, že by se ČOI měla více soustředit na důkladnější a kvalitnější šetření podnětů seniorů o akcích, kterých se osobně neúčastnila, a které nebyly ohlášeny. V praxi se však setkávám s tím, že ČOI frekventovaně podněty spotřebitelů o praktikách předváděcích akcí odmítá s odůvodněním, že se jedná o soukromoprávní nároky ze smluv, které nejsou v její kompetenci, a nemůže podniknout žádné kroky.78 ČOI sice není oprávněna posuzovat nároky ze smluv, měla by ale zahajovat správní řízení, pokud se dostane k informacím o možném spáchání správního deliktu v souvislosti s předváděcí akcí. Měřítkem řádného výkonu dozorové a kontrolní činnosti ČOI totiž není počet zjištěných nedostatků a uložených sankcí, nýbrž důkladné

75

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008. Nejvyšší správní soud [online], © 2003 2010. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0009_1As__0800_663fa96f_cac1_4555_8833_6fb1 4b49d55e_prevedeno.pdf 76 Například nedostatek osobní zainteresovanosti na uplatnění zásahu, tendence vybírat si k postihu jednoduché záležitosti, možnost zvýšeného výskytu korupčních praktik. HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 133. ISBN 9788021050518. 77 Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 29. 1. 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-nc1354/ 78 S těmito případy se pravidelně setkávám v praxi, protože ČOI odkáže seniora na SOS – Asociaci s tím, že tyto věci není oprávněna řešit. K mému dotazu na Ústřední inspektorát ČOI mi bylo sděleno totéž.

28

vyšetření skutečností uvedených v podnětu žadatele.79 Tím spíše uvedené platí za současné situace, kdy senioři své nároky u soudu prakticky neuplatňují, a tak hrozí, že vznikne (resp. už vzniklo) právní vakuum, ve kterém si mohou nepoctiví prodejci bez většího rizika počínat, jak chtějí. 80 Výhoda českého dualistického systému práva nekalé soutěže spočívá v tom, že spolupráce mezi spotřebiteli a ČOI má potenciál odstranit problémy se spotřebitelskou apatií k užívání soukromoprávních prostředků ochrany. I když ČOI nezahájí správní řízení, měla by podle mého názoru podnět prověřit takovým způsobem, aby z jejího šetření spotřebitel získal relevantní podklad pro uplatňování svých soukromoprávních nároků před soudem.81 Argumentem ČOI je nedostatečná personální kapacita, která činí fyzicky nemožným kontrolovat všechny ohlášené akce a zároveň prošetřovat všechna podání, dozor v oblasti nekalých praktik přitom není jedinou agendou ČOI. Je tedy úlohou státu, aby zajistil správním orgánům takové zázemí, aby mohly efektivně vykonávat svoji činnost. V tomto kontextu se mi pak zdá zvláště efektivní německé řešení ohlašování organizovaných akcí, které je svěřeno do kompetence orgánům obcí, jež mohou reagovat pružněji a rychleji na porušování ohlašovací povinnosti předváděcích akcí a případně je rozpustit dříve, než spotřebitelům vznikne újma. Čeští senioři mají navíc k obcím „blíž“ než k inspektorátům ČOI.82

79

Průběžná zpráva o šetření postupu České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy, při prověřování podnětu na užití nekalých obchodních praktik při uzavírání kupních smluv na předváděcí akci ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 6034/2010/VOP/PN. Brno: Veřejný ochránce práv [online]. Datum neuvedeno. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/ochrana_spotrebitele/6034-2010-PNZZ.pdf 80 Kancelář veřejného ochránce práv při šetření podnětů shledala nedostatky v postupu jednotlivých inspektorátů ČOI při prověřování spotřebitelských stížností na nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v průběhu předváděcích akcí. Zástupkyně veřejného ochránce práv navíc zjistila, že různé inspektoráty posuzují stejnou praktiku různým způsobem, což není žádoucí z hlediska právní jistoty. Závěrečné stanovisko k postupu České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy a inspektorátu Ústeckého a Libereckého, při prověřování podnětu pana D. na nekalé obchodní praktiky ze dne 16. 12. 2011, sp.zn. 6034/2010/VOP/PN. Brno: Veřejný ochránce práv [online]. Datum neuvedeno. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/ochrana_spotrebitele/6034-2010-PNZSO.pdf 81 Soud je podle § 135 odst. 1 OSŘ vázán rozhodnutím ČOI. 82 Tento stav měl zlepšit projekt „Spotřebitelský ombudsman“ Ministerstva průmyslu a obchodu, který měl především seniorům umožnit efektivně, rychle a bezplatně se domoci spotřebitelských práv. Projekt spočívá v tom, že živnostenské úřady odkáží spotřebitele na nejbližší nevládní neziskovou organizaci, případně kontaktují příslušný inspektorát ČOI. I V některých velkých městech se totiž poradny ČOI konají jen jednou měsíčně.

29

Významným prostředkem ochrany spotřebitelů je oprávnění spotřebitelských sdružení a jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele podat návrh na zahájení řízení u soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů, které je zakotveno v § 25 ZOS. Podle § 26 ZOS jsou sdružení spotřebitelů a profesní organizace založené k ochraně spotřebitele rovněž oprávněny činit podněty vůči orgánům veřejné správy v souvislosti s jejich dozorem nad ochranou zájmů spotřebitelů. Tyto orgány pak jsou povinny informovat sdružení či profesní organizace o vyřízení podnětu, a to nejpozději do dvou měsíců od jejich obdržení. Tato spolupráce mezi spotřebitelským sdružením a ČOI má nezastupitelný a naprosto klíčový význam pro úspěšnost zdržovací žaloby. Spotřebitelská sdružení totiž na rozdíl od ČOI nedisponují kontrolními pravomocemi. Výsledek správního řízení, resp. prověření podnětu bude významným důkazním prostředkem v případné žalobě. Návrh na zahájení řízení může podat sdružení nebo profesní organizace, jež mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, nebo subjekt uvedený v seznamu osob oprávněných k podání zdržovací žaloby vedeném Komisí Evropské unie.83

83

Tyto osoby však musí splnit podmínky stanovené v § 25 odst. 4. Doklady o splnění podmínek musí být přiloženy k žádosti o zapsání do seznamu adresované Ministerstvu průmyslu a obchodu. V Úředním věstníku EU C 105/01 ze dne 27. 3. 2015 byly jako osoby oprávněné podávat žaloby na zdržení se jednání Sdružení Českých spotřebitelů, o.s.; Občanské sdružení spotřebitelů TEST; Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace; Občanské sdružení Společná obrana a Unicampus, o.s. Úřední věstník EU, č. C 105 z 27. 3. 2015. EUR-Lex [právní informační systém]. [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52015XC0327(04)&qid=1427955626072&from=CS

30

Soukromoprávní aspekty předváděcích akcí V této části práce se věnuji vybraným soukromoprávním prostředkům ochrany spotřebitele, který byl v důsledku nekalých praktik pořadatelů předváděcí akce přinucen k podpisu smlouvy. Jelikož je v tomto případě spotřebitelem senior, který se zdráhá uplatňovat prostředky ochrany, a prodávajícím nepoctivý podnikatel, který se systematicky vyhýbá odpovědnosti, je s prosazováním soukromoprávních prostředků vůči pořadatelům předváděcích akcí spojeno nemalé množství praktických problémů. V úvodu této části si dovolím připomenout jednu ze základních zásad soukromého práva vigilantibus iura scripta sunt – právo přeje bdělým, která vede účastníky soukromoprávních vztahů k tomu, aby řádně a včas uplatňovali svá práva a využívali odpovídajících prostředků k jejich ochraně. Spotřebitel tedy nutně musí vyvinout aktivitu, aby se domohl své ochrany. Tím, že v českých poměrech senioři, resp. spotřebitelé obecně nebrání svá práva, nelze nijak redukovat význam soukromoprávních prostředků proti nekalým praktikám. Tento stav právě naopak musí iniciovat debatu o příčinách apatie spotřebitelů k vymáhání svých práv.

31

3

Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory Přestože se všechny předváděcí akce nekonají mimo obchodní prostory,84 jedná

se o převažující podobu předváděcích akcí. Cílem je zaskočit spotřebitele nabídkou zboží, kterou na „degustaci“ či „zájezdu“ nebude očekávat, a využít tohoto momentu překvapení k uzavření smlouvy. Spotřebitel je tak v podstatě ochuzen o možnost porovnat nabídku prodávajícího s jiným zbožím na trhu. Jelikož jde zpravidla o jednorázovou akci, jedná spotřebitel také pod tlakem „výjimečné šance“. Tato specifika smluv uzavřených mimo obchodní prostory vyžadují existenci zvláštních prostředků k ochraně spotřebitele. Primárně má slabší výchozí pozici spotřebitele vůči podnikateli vyrovnat extenzivnější informační povinnost podnikatele,85 sekundárně má spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy do 14 dnů. Nicméně je třeba poznamenat, že v každém jednotlivém případě je nutné zkoumat, za jakých podmínek byla smlouva uzavřena. Problematický je přitom výklad samotného pojmu „obvyklý prostor pro podnikatelovo podnikání.“ Tento výraz se totiž nekryje s pojmem „provozovna“ ve smyslu ZŽP.86 Je totiž nutné vycházet z čl. 2 odst. 9 směrnice 2011/83/EU87, podle kterého jsou obchodními prostory veškeré movité maloobchodní prostory, kde podnikatel trvale provozuje svou činnost, nebo veškeré movité obchodní prostory, kde svou činnost provozuje obvykle. Je přitom nerozhodné, zda jde o prostory, které naplňují podmínky „provozovny“ dle živnostenského zákona, např. existence právního důvodu užívání, oznámení živnostenskému úřadu apod. 88 Obchodní prostory vyžadují znak trvalosti či obvyklosti, a to z pohledu spotřebitele. Musí se jednat o prostory, kde spotřebitel může očekávat podnikání určitého podnikatele.

84

Viz kapitolu 1 Organizovaná akce V § 1828 odst. 1 OZ stanovuje, že sjednává-li se smlouva mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli písemně údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. V jiné textové podobě tyto údaje může sdělit jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil. 86 § 17 ZŽP 87 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. (dále jen směrnice 2011/83/EU) [cit. 1. 2. 2015]. 88 HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s. 542. ISBN 9788074005350. 85

32

Domnívám se tedy, že podmínku „obvyklosti“ nenaplní pravidelné a frekventované pořádání předváděcích akcí na určitém místě, protože se o konání akce obvykle široká veřejnost nedozví, a tudíž není přiměřené požadovat po každém spotřebiteli – seniorovi, aby očekával prodej v daném místě. Ledaže by prodejce opakovaně zval pořád stejný okruh účastníků, což nepovažuji za pravděpodobné. Do prodeje mimo obvyklé obchodní prostory lze zahrnout podomní prodej a pouliční prodej. OZ pak výslovně za smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory považuje smlouvu uzavřenou na organizovaném zájezdu podnikatele za účelem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb podle § 1828 odst. 2 písm. b) OZ. Dále OZ v § 1828 odst. 2 písm. a) zavádí fikci smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory i pro případy, kdy smlouva byla uzavřena v provozovně podnikatele bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory. Je však třeba za smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory považovat i případy dle čl. 2 písm. a) a b) směrnice 2011/83/EU.89

3.1

Odstoupení od smlouvy

Základním a nejdůležitějším prostředkem ochrany spotřebitele, který uzavřel smlouvu mimo obvyklé obchodní prostory, je oproti „obyčejným“ spotřebitelským smlouvám nadstandartní možnost do 14 dnů od smlouvy odstoupit. Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory jsou z hlediska ochrany spotřebitele spojené mimo jiné s povinností podnikatele informovat spotřebitele o možnosti a podmínkách odstoupení od smlouvy.90 Podnikatel má možnost poskytnout informace o odstoupení od smlouvy také pomocí vzorového formuláře dle nařízení vlády č. 363/2013 Sb.91 Pokud byl spotřebiteli 89

Německý zákonodárce pak oproti naší úpravě do § 312b odst. 1 BGB doslovně převzal znění čl. 2 odst. 8 směrnice 2011/83/EU. Stejně jako definici obchodních prostor („Geschäftsräume“) dle čl. 2 odst. 9 směrnice 2011/83/EU (§ 312b odst. 2 BGB). Německý občanský zákoník - Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) ze dne 2. 1. 2002 (BGBl. I S. 42, 2909; 2003 I S. 738) In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/bundesrecht/bgb/gesamt.pdf (dále jen BGB). 90 Spotřebitel by se měl pozorně seznámit s informacemi poskytnutými mu podnikatelem předtím, než uplatní své právo odstoupit od smlouvy. Pokud by se odchýlil od pokynů podnikatele vztahujících se k odstoupení od smlouvy, nemusel by takovéto odstoupení podnikatel přijmout. 91 Nařízení vlády č. 363/2013 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory a vzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

33

poskytnut formulář, platí vyvratitelná domněnka, že byl spotřebitel informován podle písm. f), g) a h) § 1820 odst. 1 OZ a obrací se tím důkazní břemeno, spotřebitel tedy musí prokázat, že informace neobdržel.92 Sankcí za neposkytnutí informací je zejména to, že prodávající nebude moci po spotřebiteli požadovat náklady, o kterých jej nepoučil. Absencí poučení o možnosti odstoupení se také prodlužuje čtrnáctidenní lhůta k odstoupení o rok. Lhůta tedy skončí rok a 14 dní ode dne, kdy měl její běh začít, pokud by byl spotřebitel řádně poučen.93 Podnikatel může spotřebitele poučit i dodatečně v rámci této lhůty, čtrnáctidenní lhůta k odstoupení pak začne běžet ode dne doručení tohoto poučení.94 Postačí přitom, když spotřebitel odešle odstoupení v poslední den lhůty.95 Spotřebitel může odstoupit od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě 14 dnů a bez uvedení důvodů, měl by však v rámci jistoty a případného následného prokazování alespoň uvést ustanovení, podle kterého tak činí.96 Zboží spotřebitel musí vrátit nejpozději do 14 dnů po odstoupení od smlouvy. 97 Podnikatel je povinen po obdržení odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele bez zbytečného odkladu (nejpozději však do 14 dnů) vrátit všechny od spotřebitele přijaté peněžní prostředky včetně nákladů na dodání.98 Pokud spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží, nese náklady, které převyšují nejlevnější nabízený způsob dodání zboží, spotřebitel.99 Podnikatelé tohoto ustanovení často zneužívají a tvrdí, že nejlevnější způsob vrácení zboží je osobně v provozovně, a proto požadují plnou náhradu nákladů na dodání zboží. Podnikatel není povinen vrátit přijaté peněžní

92

Obecně však poskytnutí informací prokazuje podnikatel (§ 1839 OZ). Je třeba dbát na to, že lhůta v případě kupní smlouvy nezačíná běžet uzavřením smlouvy, nýbrž ode dne převzetí zboží, případně jiným okamžikem dle § 1829 odst. 1 OZ. 94 § 1829 OZ 95 Výslovně to zakotvuje druhá věta § 1818 OZ: „Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy…, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje.“ Nemění se tím však povaha lhůty z hmotněprávní na procesní. Účinky odstoupení zůstávají v hmotněprávní rovině. Mění se pouze charakter lhůty z dochodivší na odchodivší. 96 § 1818 OZ 97 Stanovuje tak § 1831 odst. 1 OZ. Pokud však prodávající zboží doveze spotřebiteli po předváděcí akci až domů a povaha zboží neumožňuje jeho odeslání obvyklou poštovní cestou, spotřebitel nemusí po odstoupení od smlouvy na své náklady nic vracet, ale může počkat, až si podnikatel zboží sám na své náklady vyzvedne (§ 1835 OZ). 98 § § 1832 odst. 1 OZ 99 § § 1832 odst. 2 OZ 93

34

prostředky spotřebiteli dříve, než mu bude předáno zboží spotřebitelem nebo alespoň prokázáno, že je podnikateli odeslal.100 V důsledku těchto ustanovení se vytváří distinkce mezi zákonnými povinnostmi a realitou. Spotřebitel samozřejmě nechce riskovat, že odešle zboží a nepoctivý prodejce mu nevrátí peníze, a tak neodešle zboží před vrácením peněz, protože by neměl k dispozici ani zboží, ani peníze. Problém ale spočívá v tom, že odstoupením se smlouva ruší od počátku. Marným uplynutím 14 dnů od odstoupení bez vrácení zboží se tak spotřebitel dostává do sféry bezdůvodného obohacení, které ale nenastává u podnikatele vzhledem k tomu, že ten má vůči peněžním prostředkům zadržovací právo. Podle mého názoru je tímto nastaven nepoměrný vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, který neodpovídá logice a systematice ustanovení na ochranu spotřebitele podle OZ. Součástí strategie nepoctivých pořadatelů předváděcích akcí je organizovat akce na co nejvzdálenějším místě od vlastního sídla společnosti s cílem znesnadnit nebo znemožnit osobní cestu spotřebitele k podnikateli za účelem odstoupení od smlouvy. Není žádnou výjimkou, když podnikatel po skončení akce nereaguje na telefonáty, případně volané telefonní číslo neexistuje nebo se nezdržuje na udané adrese. Co se týká odstoupení od smlouvy, to je účinné, pokud se dostane do sféry adresáta, proto není na překážku, že se spotřebiteli dopis vrátí jako nedoručený. Důležité pro účely dokazování je, aby si spotřebitel ponechal vrácený dopis s potvrzením o nepřevzetí. Je pak na spotřebiteli, aby se se svými nároky obrátil na soud. Z praxe ale vyplývá, že i když dá soud spotřebiteli za pravdu, jsou pohledávky spotřebitelů bohužel prakticky nevymahatelné.101 Uzavřel-li spotřebitel spolu s kupní smlouvou také smlouvu o spotřebitelském úvěru, jehož prostřednictvím měla být uhrazena cena alespoň z části, bude mít odstoupení od kupní smlouvy stejné účinky na smlouvu o vázaném úvěru, a to i v případě, kdy poskytovatelem úvěru je třetí osoba, tomu však musí spotřebitel písemně oznámit, že od smlouvy odstoupil.

102

Dokladem o lukrativnosti předváděcích akcí je

100

§ 1832 odst. 4 OZ Vycházím přitom ze zkušeností spotřebitelské poradny SOS – Asociace. Se stejným problémem se ale potýká i veřejnoprávní sféra v rámci vymáhání pokut za nekalé obchodní praktiky. Informuje o tom ve své tiskové zprávě. Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 29. 1. 2015. [cit. 1. 2. 2015]. s. 1. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-nc1354/ 102 Poskytovatel úvěru rovněž nesmí takové odstoupení od smlouvy žádným způsobem sankcionovat (§ 1816 odst. 1 OZ). 101

35

také fakt, že se v poradně SOS – Asociace pravidelně setkáváme s případy, kdy spotřebitel odstoupil od kupní smlouvy a notifikoval o tom poskytovatele úvěru, který odstoupení vzal řádně na vědomí, přičemž prodávající na odstoupení vůbec nereagoval a zboží se spotřebiteli vrátilo. Senioři si nevědí rady, co s takovým zbožím dělat, a zda jej mohou používat. Jelikož byla smlouva zrušena, zboží se stalo bezdůvodným obohacením. Podle mého názoru jej však spotřebitelé začít používat, protože se uplatní § 3001 odst. 2 OZ.103

3.2

Zdánlivost smluvních doložek

Pokud senior na předváděcí akci uzavřel smlouvu v obvyklých obchodních prostorech (s výjimkami zakotvenými v § 1828 odst. 2 písm. a) a b) OZ) nebo ve stanovené lhůtě z nějakého důvodu od smlouvy neodstoupil, bude muset uplatňovat jiné nároky, aby se ze smlouvy uzavřené na předváděcí akci mohl vyvázat. Protože jednou ze základních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, je třeba na smlouvy pohlížet spíše jako na platné než jako na neplatné (§ 574 OZ). Ke smluvním ujednáním, která se ale odchylují od kogentních ustanovení k ochraně spotřebitele, se nepřihlíží, a to ani v případě, kdy se spotřebitel svého zákonem zaručeného práva výslovně vzdá (§ 1812 odst. 2 OZ). Podle § 1813 OZ jsou zakázána ujednání, která nastolí nepřiměřenou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele.104 K nepřiměřeným ujednáním se potom nepřihlíží, ledaže by se jich spotřebitel dovolával (§ 1815 OZ). Toto ustanovení se podle mého názoru uplatní v situaci, kdy prodávající do kupní smlouvy zařadí doložku, že se uzavřením smlouvy aktivuje „věrnostní program“. Z tohoto programu však spotřebiteli ve skutečnosti nevyplývá žádná výhoda, ale za „zrušení členství“ v případě odstoupení od smlouvy musí senior zaplatit tisíce korun. Takovou praktiku zjistila ČOI při kontrole předváděcí akce v Brně. Kupní smlouva z této akce obsahovala ustanovení, dle kterého se současně s uzavřením a smlouvy a „na jeho žádost“ aktivovala VIP karta, s jejíž aktivací „výslovně a bez 103

“Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.“ 104 To se však neplatní pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (§ 1813 OZ). Demonstrativní výčet těchto ujednání je obsažen v § 1814 OZ.

36

výhrad“ souhlasí. Dle textu smlouvy pak byla deaktivace VIP karty, k níž dojde při odstoupení od smlouvy, zpoplatněna částkou 8.000 Kč. Tato částka měla představovat „náhradu nákladů“ spojených s deaktivací VIP karty. Dále bylo v kupní smlouvě uvedeno, že odstoupení od smlouvy musí spotřebitel učinit písemným podáním do 14 dnů od uzavření smlouvy nebo i bez uvedení důvodu do 1 měsíce od uzavření smlouvy, nedošlo-li dosud k předání předmětu koupě dodavatelem spotřebiteli. Prodávající ovšem neinformoval spotřebitele o právu na odstoupení od kupní smlouvy bez jakékoliv sankce a ve lhůtách, které jsou stanoveny zákonem.105 Takové ustanovení lze volně „přeložit“ i jako smluvní pokutu za odstoupení od smlouvy. OZ pak v § 1818 výslovně stanovuje, že s právem odstoupit od smlouvy nelze spojovat žádný postih. Jak vyplývá z judikatury, ujednání, jehož skutečným smyslem je sjednání smluvní pokuty za výkon práva, nikoliv pro případ porušení smluvní povinnosti, je v rozporu s účelem zákona, a proto je neplatné.106 Judikoval tak mimo jiné i Nejvyšší soud v tzv. kauze ZEPTER, když rozhodoval o dovolání společnosti ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., která požadovala po kupujícím zaplacení smluvní pokuty ve výši 25% z kupní ceny v případě odstoupení od smlouvy uzavřené na předváděcí akci, aniž by na její straně existovala ekvivalentní sankce.107

3.3

Neplatnost smlouvy

Kupní smlouva uzavřená na předváděcí akci musí odpovídat požadavkům kladeným na právní jednání, zejména s ohledem na jejich soulad se zákony a dobrými mravy (§ 547 OZ). Právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, je podle § 580 OZ relativně neplatné, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ je pak absolutně neplatné jednání, které se zjevně příčí

105

Tisková zpráva ČOI. Nekalé obchodní praktiky na předváděcích akcích vedou. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 18. 4. 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:sMrySgzqwp0J:www.coi.cz/userdata/files/tiskov e-zpravy/2013/130418-tz-predvadeci-akce-1q2013.doc+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz 106 Podle § 580 odst. 1 OZ 107 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 182/2001. Nejvyšší soud [online]. © 2010 [cit. 25. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B4ADF8031F26FD00C1257A4E006547C 4?openDocument&Highlight=0

37

dobrým mravům, anebo je v rozporu se zákonem a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek nebo zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 OZ). Jak jsem uvedla v předchozí podkapitole, na smlouvu je třeba spíše hledět jako na platnou než jako na neplatnou, k ujednáním v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele se tedy přihlížet nebude, stejně jako k ujednáním nepřiměřeným, popřípadě se v pochybnostech bude smlouva vykládat ve prospěch spotřebitele (§ 1812 odst. 3 OZ). Smlouva jako celek však bude platná. Neplatnost smlouvy bude nutné namítat pro skutečnosti, které mohly autonomii vůle spotřebitele na předváděcí akci zásadním způsobem omezit nebo deformovat. Tyto okolnosti způsobující neplatnost smlouvy bude ale muset spotřebitel prokázat. Což může být v případě spotřebitelů – seniorů značně problematické.108 Právě z toho důvodu považuji za nezbytné, aby ČOI podněty spotřebitelů řádně prošetřila a poskytla tím seniorovi solidní důkaz v případném sporu a neodmítala jej s tím, že platnost smlouvy je soukromoprávní záležitostí, o které není oprávněna rozhodovat.109 V souvislosti s agresivními okolnostmi předváděcích akcí, je nejprve třeba zkoumat, zda spotřebitel vůbec měl vůli k uzavření smlouvy. Existence vůle a její projev je základním předpokladem pro vznik právního jednání, a tedy i pro vznik smluvního závazkového vztahu., bez její existence by byla smlouva jen zdánlivým jednáním (non negotium) dle § 551 OZ, ke kterému se podle § 554 OZ vůbec nepřihlíží. Závazek mezi stranami bez existence vůle seniora vůbec nevzniká. To, jestli měl spotřebitel vůli smlouvu uzavřít, je třeba posuzovat ad hoc podle okolností případu, resp. co je spotřebitel schopen prokázat.110 Spotřebitel může v souvislosti s agresivitou prodejců ve smyslu § 587 OZ namítat, že byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí, a z toho důvodu je smlouva neplatná. Úspěch takové námitky opět záleží na tom, jak senior unese důkazní břemeno. Prodávající, který přivedl spotřebitele k uzavření

108

Snížené kognitivní schopnosti starších osob mohou způsobit tomu, že si senior v prvé řadě ani neuvědomí agresivní okolnosti předváděcí akce. Slabší paměť seniorů jim pak často znemožňuje vybavit si detaily akce nebo jména jiných osob, které se akce účastnily a mohly poskytnout svědeckou výpověď apod. Pořadatel akce navíc dělá vše možné proto, aby po jeho nezákonném jednání nezůstaly stopy. 109 Je lhostejné, zda by šlo o podklad pro žalobu spotřebitele nebo naopak obranu proti žalobě prodávajícího. 110 Relevantní je podle mého názoru opilost spotřebitelů v takovém stupni, že ztratí vědomí a kontrolu nad svým počínáním., nebo také případy, kdy jim prodejce násilím fyzicky vede ruku při podpisu smlouvy.

38

smlouvy hrozbou nebo lstí, musí navíc podle § 587 odst. 2 OZ spotřebiteli vždy nahradit újmu z toho vzniklou. Také klamání pořadatelů akce o charakteru zboží může v důsledku způsobit neplatnost smlouvy. Jednal-li senior v omylu například o tom, že výrobek bude schopný vyléčit jeho nemoc, bude smlouva neplatná.111 Stejně tak bude smlouva neplatná, pokud senior smlouvu podepsal v omylu vyvolaném lstí, například tím, že jej pořadatel ujistí o tom, že se jedná pouze o předběžné a nezávazné ujednání apod.112 Ústavní soud ČR pak v několika případech tzv. kauzy ZEPTER konstatoval, že autonomii vůle nelze přiznávat absolutní ochranu, jestliže je narušen jiný základní princip či veřejný zájem, který je způsobilý autonomii vůle proporcionálně omezit. Chráněny by měly být osoby, které činily právní úkon s důvěrou v určitý, druhou stranou prezentovaný skutkový stav. Podle názoru Ústavního soudu nemohou obecné soudy formalisticky zkoumat z hlediska dobrých mravů jen izolovaně jen některá ustanovení kupní smlouvy, aniž by vzaly v potaz působení dobrých mravů na celý komplex tohoto závazkového vztahu, včetně jeho kontraktační fáze a stadia po podpisu smlouvy.113 V jednom z případů kauzy ZEPTER Ústavní soud ČR také jako jednu z rozhodujících skutkových okolností posuzoval velikost písma smlouvy, která byla podle jeho názoru způsobilá významně ovlivnit spotřebitelovo rozhodnutí. ÚS uvedl, že „není klíčové, že nejmenší písmo zakotvující povinnosti a sankce stěžovatelky, nebylo nečitelné …, nýbrž že bylo hůře čitelné, ne-li těžce čitelné pro běžného člověka. Navíc, toto velmi drobné písmo, obsahující pro kupující klíčová smluvní ujednání, bylo systematicky umístěno pod graficky vytvořené obdélníky obsahující specifikaci zboží a jeho cenu, obsahující větší písmo, a současně umístěno těsně nad podpisy smluvních

111

„Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.“ (§ 583 OZ). 112 § 584 odst. 2 OZ 113 Za rozhodné okolnosti, které ovlivnily spotřebitelovo rozhodnutí uzavřít smlouvu Ústavní soud považoval to, že stěžovatel uzavřel smlouvu na „party“ mimo běžné obchodní prostory prodávajícího, kterou vzhledem k prostředí a atmosféře, v níž se stěžovatel mohl cítit omezen ve svobodném rozhodování, na akci se totiž podával alkohol a k podpisu smlouvy došlo až ve večerních hodinách, po kontaktování zástupců a zaměstnanců dodavatele, jimž sdělil vůli odstoupit od smlouvy, jej prodejce dále nekontaktoval, nechal jej v přesvědčení, že smlouva byla zrušena a vyčkal okamžiku těsně před promlčením nároku na zaplacení kupní ceny. Nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp zn. II. ÚS 3/06, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

39

stran. Mohlo tak navozovat již prima facie dojem méně relevantního obsahu."114 Významným faktorem podle ÚS bylo také to, že smlouva byla uzavírána až kolem 18. hodiny v zimním období, tedy v době snížené viditelnosti. Stěžovatelka navíc neměla dioptrické brýle, které jinak ke čtení potřebuje.115 Nekalé praktiky prodejců na předváděcích akcích by za splnění podmínek OZ bylo možné kvalifikovat i jako lichvu. Podle § 1796 OZ je neplatná každá smlouva, při jejímž uzavření jedna strana zneužila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti druhé strany za účelem získání plnění, jehož hodnota by byla vzhledem ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. V daném případu by tedy bylo nutné mimo jiné prokázat nepřiměřenost ceny vzhledem ke kvalitě, množství nebo slibovaným vlastnostem zboží.116 Co se týče nepřiměřené výše ceny za zboží zakoupeného na předváděcí akci, která zdaleka neodpovídá jeho kvalitě a ceně tržní, může spotřebitel využít k nápravě princip neúměrného zkrácení (laesio enormis) zakotveného v § 1793 OZ. Pokud je plnění jedné strany v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může podle § 1793 OZ zkrácená strana požadovat doplnění toho, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Pokud toto doplnění poskytnuto nebylo, může se podle § 1795 OZ do jednoho roku od uzavření smlouvy zkrácená strana domáhat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Ke specifikům předváděcích akcí patří, že se organizátoři zaměřují většinou na osamělé seniory nebo zvou naopak zásadně oba manžele. Smlouvu o koupi zboží v hodnotě desítek tisíc korun totiž nelze považovat za obstarávání běžných záležitostí, a proto je k jejímu uzavření třeba i souhlasu druhého manžela. V takovém případě se může jeden manžel dovolat neplatnosti jednání manžela druhého (§ 714 odst. 2 OZ). Uvědomělí potomci osamělých seniorů, kteří se zadlužují v důsledku neuvážených rozhodnutí, někdy podávají k soudu žádost na omezení svéprávnosti seniora pro právní jednání přesahující určitou finanční částku. Pokud je takovým 114

. Nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp zn. I.ÚS 342/09, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015]. 115 Pokud dle § 1800 odst. 1 OZ smlouva uzavřená adhezním způsobem obsahuje doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka neplatná, působí-li slabší straně újmu nebo druhá strana neprokáže, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. 116 Lichva je také trestným činem dle § 218 TrZ, proto lze spotřebiteli doporučit, aby podal trestní oznámení.

40

způsobem omezena svéprávnost seniora, lze následně všechna právní jednání, která učinil, prohlásit za neplatná.117

3.4

Vybrané prostředky ochrany spotřebitele podle německého BGB Úprava týkající se uzavírání smluv mimo obvyklé obchodní prostory

je Německu v důsledku transpozice směrnice 2011/83/EU založené na principu plné harmonizace118, obdobná jako v České republice.119 Německo však využilo možnost omezit působnost těchto ustanovení jen na takové smlouvy, které převyšují určitou hodnotu.120 Odstoupit ve čtrnáctidenní lhůtě tedy není možné u smluv, u kterých cena nepřesahuje hodnotu 40 EUR a zaplacena byla ihned po uzavření smlouvy. 121 Toto omezení svědčí opět o přísnosti německé doktríny ohledně nároků na průměrného spotřebitele. Německý BGB upravuje rovněž zdánlivost jednání (§ 134 BGB), možnost zrušení projevu své vůle („Anfechtung der Willenserklärung“), tedy namítat neplatnost projevu vůle, který učinil v důsledku omylu (§ 119 BGB), lsti nebo hrozby (§ 123 BGB) apod. Těmito instituty se však podrobněji zabývat nebudu, protože nemá význam duplikovat předchozí podkapitoly a komparace jednotlivých ustanovení by pro účely práce nebyla přínosem. V rámci ochrany před nejčastějšími nekalými praktikami předváděcích akcí má v Německu velké uplatnění ustanovení o nároku na vydání přislíbené výhry. Německý zákonodárce k ustanovením o vypsání ceny podle § 661 BGB122

totiž

připojil

navíc

§

661a

BGB,

který

upravuje

příslib

výhry

(„Gewinnzusagen“) spotřebiteli. Kromě toho, že příslib „výhry“ v pozvánce na předváděcí akci mimo obchodní prostory je zakázán v § 56a odst. 1 GewO a je nekalou praktikou per se podle bodu 117

§ 581 ve spojení s § 65 odst. 1 OZ Směrnice 2011/83/EU je založena na proncipu plné harmonizace (srov. čl. 4 směrnice 2011/83/EU). 119 Od smlouvy mimo obchodní prostory je možné odstoupit ve čtrnáctidenní lhůtě podle § 312 a násl. BGB ve spojení s § 355 a násl. BGB. Obdobně jako v České republice, podle § 356 odst. 3 BGB lhůta pro odstoupení neskončí dříve než 14 dní od okamžiku, kdy byl spotřebitel řádně poučen, nejpozději však rok a 14 dní od okamžiku, od kterého by měla běžet, kdyby byl řádně poučen. 120 „Členské státy se mohou rozhodnout, že tuto směrnici nepoužijí pro smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, u nichž platba učiněná spotřebitelem nepřesahuje částku 50 EUR … Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit nižší hodnotu této částky.“ (čl. 3 odst. 4 směrnice 2011/83/EU) 121 § 312 odst. 2 č. 12 BGB 122 Na rozdíl od českého zákonodárce. Vypsání ceny je v OZ upraveno v §§ 2887 – 2889. 118

41

č. 17 přílohy UWG (popřípadě § 4 odst. 1 č. 1 UWG), má spotřebitel podle BGB nárok na vydání této „výhry“. Podnikatel, který zašle příslib výhry nebo podobné sdělení spotřebiteli, a zněním těchto příslibů vyvolává dojem, že spotřebitel vyhrál cenu, musí spotřebiteli tuto cenu vydat. Zásadní význam pro soudní praxi měl rozsudek Zemského soudu v Gießenu, který přiznal žalobci výhru, kterou prodejce sliboval v pozvánce na předváděcí akci. Soud konstatoval, že celkový dojem pozvánky byl tak jednoznačný, že je lhostejné, jak naivní je konkrétní adresát pozvánky; a prodávající, který na základě své pozvánky profituje, musí být zodpovědný za slíbenou výhru. Přitom stačí, že je zaslané oznámení podle obsahu a podoby způsobilé v průměrném spotřebiteli vyvolat představu, že obdrží jemu slíbenou cenu.123

123

Rozsudek Zemského soudu v Gießenu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 2 O 189/09. OpenJur: die freie juristische Datenbank [online]. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: https://openjur.de/u/581673.html

42

4

Nekalá soutěž

Obecný zákaz nekalé soutěže představuje generální klauzule obsažená v § 2976 odst. 1 OZ: „Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.“ Generální klauzule se tedy skládá ze tří podmínek, které musí být naplněny kumulativně, aby bylo možné určité jednání kvalifikovat jako nekalosoutěžní. Pokud byly naplněny znaky konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže uvedené demonstrativním výčtem v § 2976 odst. 2 OZ, musí být naplněny i podmínky generální klauzule, jinak se nepůjde o deliktní jednání.124 Nekalá soutěž je tzv. ohrožovacím deliktem, k jehož naplnění dostačuje pouhá způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Odpovědnost za nekalosoutěžní jednání je, vyjma subjektivního principu u uplatnění nároku na náhradu škodu a přiměřeného zadostiučinění, založena na principu objektivním.125 V této podkapitole se nebudu zabývat pojmenovanými skutkovými podstatami nekalé soutěže, protože jejich současný výčet zdaleka nepokrývá nejčastěji užívané praktiky předváděcích akcí. Nejvýznamnější úlohu tak v posouzení nekalých praktik na předváděcích akcích hraje generální klauzule a soudcovské skutkové podstaty vzniklé na jejím základě. Transpozicí směrnice 2005/29/ES do ZOS byl sice nastolen dualismus v právu nekalé soutěže. Nicméně spotřebitelé jsou stále subjektem ochrany proti nekalé soutěži dle OZ. Z tohoto důvodu obecné soudy mohou, ale také musí přihlížet ke znění směrnice 2005/29/ES a zajistit tak, aby dualismus práva nekalé soutěže zůstal v rovině institucionální a nepřerostl do roviny materiální.126

124

V právu nekalé soutěže se tradičně neuplatňuje přílišná kazuističnost, protože kreativita podnikatelů v obcházení zákona je v podstatě bezmezná a zákonodárce tak objektivně nemůže vymezit všechny situace, které by mohly deformovat pravidla férové soutěže. Obecné podmínky generální klauzule umožňují vznik soudcovských skutkových podstat nekalé soutěže, které reagují na aktuální společenskou realitu. 125 ONDREJOVÁ, D., Nekalá soutěž podle nového občanského zákoníku. iPrávník [online]. iPrávník. Zveřejněno dne 16. 12. 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8744/nekala-soutez-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.aspx 126 Viz důvody odmítnutí dualismu nekalé soutěže v Německu v podkapitole 4.2 Německé prostředky ochrany proti nekalé soutěži.

43

I když jsou generální klauzule podle § 4 odst. 1 ZOS a § 2976 odst. 1 OZ opticky velmi rozdílné, musí soudy vycházet z účelu obou úprav, který je shodný.127 Poměrně neurčité výrazy jako „zvláštní dovednosti“ a „péče, kterou lze rozumně očekávat“ v generální klauzuli nekalých obchodních praktik dávají soudům prostor generální klauzuli nekalé soutěže vykládat v souladu se směrnicí 2005/29/ES.128 Nekalé obchodní praktiky podle ZOS (směrnice 2005/29/ES) je tedy nutné postihovat na základě soudcovských skutkových podstat nekalé soutěže jako porušení norem veřejného práva s důsledky pro soutěžní postavení.129 Zvláště to platí o praktikách z černé listiny, které jsou nejzávažnějšími a nejčastějšími praktikami předváděcích akcí.130 Zvlášť naléhavý se výklad generální klauzule v souladu se směrnicí 2005/29/ES jeví v případech, kdy veřejnoprávní zásah selže131, odmítnutí takového výkladu by v důsledku vedlo ke vzniku „šedé zóny“, ve které budou moci nepoctiví podnikatelé moci jednat až za hranicí zákona bez rizika právního postihu.132 To, zda praktika pořadatelů předváděcích akcí bude pokládána za nekalosoutěžní, závisí předně na činnosti soudů a soudců. Je tedy i na nich, aby vytvořili prostředí, ve kterém se nebudou senioři a osoby oprávněné k hájení jejich práv zdráhat podat žalobu pro porušení zákazu nekalé soutěže jen proto, že ty jsou soudy pravidelně odmítány.133

127

Bod č. 8 odůvodnění směrnice 205/29/ES uvádí: „Tato směrnice přímo chrání ekonomické zájmy spotřebitele před nekalými obchodními praktikami vůči spotřebitelům. Tím také nepřímo chrání oprávněné podniky před soutěžiteli, kteří nedodržují pravidla této směrnice, a zaručuje korektní hospodářskou soutěž v oblastech jí koordinovaných.“ 128 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 134. ISBN 9788021050518. 129 Tamtéž, s. 135. 130 Nicméně je i u praktiky z černé listiny nutné zkoumat naplnění znaků nekalé soutěže, i když směrnice 2005/29/ES je za nekalé považuje vždy. Což hypoteticky může vést k jinému výsledku než při interpretaci dle § 5 odst. 3 a § 5a odst. 2 ZOS, podle kterých jde o praktiky per se zakázané. Výseč skutkového stavu, který naplňuje všechny znaky určité praktiky, nezohledňuje všechny okolnosti případu, které by mohly poukazovat na to, že v daném případě element nekalosti chybí. HULLE, Tomáš. Nekalá soutěž na scestí aneb kudy cesta nevede po reformě B2C vztahů. In: Dny práva – 2008- Days of law. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1097 – 1104. [cit. 1. 2. 2015]. ISBN 9788021047334. http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/obchod/hulle.pdf 131 Současná praxe ČOI je popsána v podkapitole 2.4 Prostředky ochrany proti nekalým obchodním praktikám. 132 HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 18. ISBN 9788021065208. 133 Tamtéž, s. 18.

44

4.1

Prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Český spotřebitel má ve srovnání s německou úpravou privilegované postavení, protože má aktivní legitimaci ke všem nárokům, které § 2988 OZ k ochraně před nekalou soutěží poskytuje.134 Spotřebitel, jehož právo bylo ohroženo nebo porušeno nekalou soutěží, tak může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav, poskytl mu přiměřené zadostiučinění (jak morálního, tak i peněžitého), náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Žalobní nároky je možné uplatnit i kumulativně a tímto žalobním petitem je soud při rozhodování vázán. Spotřebitel se může v petitu žaloby zároveň domáhat také uveřejnění rozsudku.135 Spotřebitelovo vymáhání nároku na náhradu škody však komplikuje subjektivní princip náhrady škody.136 V případech podle § 2989 odst. 2 OZ sice rušitel musí prokázat to, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží137, vznik povinnosti nahradit škodu způsobenou nekalosoutěžním jednáním je ale vázán na zavinění rušitele, které musí prokázat spotřebitel. OZ navíc upřednostňuje náhradu škody uvedením v předešlý stav oproti peněžité náhradě. Subjektivní princip pak komplikuje i vymáhání přiměřeného zadostiučinění, které doposud figurovalo v podstatě jako „substitut“ za náhradu škody, protože pro jeho úspěšné uplatnění bylo potřeba spíše jen tvrdit existenci nemajetkové újmy než ji prokazovat.138 Uplatňování restitučního a negatorního nároku v případech stanovených v § 2976 až 2981 a § 2987 OZ139 má spotřebiteli usnadnit obrácení důkazního břemene, 134

Kromě žaloby, resp. návrhu na předběžné patření podle § 74 a násl. a § 102 OSŘ, je možné uplatňovat tzv. mimosoudní prostředky ochrany, kterými se však v této práci podrobněji zabývat nebudu. 135 § 155 odst. 4 OSŘ 136 ONDREJOVÁ, D., Nekalá soutěž podle nového občanského zákoníku. iPrávník [online]. iPrávník. Zveřejněno dne 16. 12. 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8744/nekala-soutez-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.aspx 137 Druhou větu § 2989 odst. 2 OZ je nutné vykládat v souvislosti s celým ustanovením a obrácení důkazního břemene vztahovat pouze k vymezeným skutkovým podstatám § 2898 odst. 2 OZ. Pak ale nastává problém s interpretací toho, jaká ustanovení vlastně pod § 2898 odst. 2 OZ spadají. ONDREJOVÁ, D., Nekalá soutěž podle nového občanského zákoníku. iPrávník [online]. iPrávník. Zveřejněno dne 16. 12. 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8744/nekala-soutez-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.aspx 138 HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 14. ISBN 9788021065208. 139 OZ doplnil oproti předchozí úpravě výčet případů obrácení důkazního břemene o skutkovou podstatu srovnávací reklamy, nesystematicky však zákonodárce vynechal skutkovou podstatu dotěrného obtěžování. To spotřebitel může obejít tím, že dotěrné obtěžování bude žalovat pro rozpor s generální klauzulí, nebo argumentovat tím, že do § 2898 odst. 2 OZ je zahrnut celý § 2976 OZ, tím pádem je důkazní břemeno obráceno i v případech vyjmenovaných v § 2976 odst. 2 OZ.

45

faktický význam ustanovení je však téměř nulový, neboť ve sporech z nekalé soutěž jednotliví spotřebitelé v praxi nežalují.140 Domnívám se, že obrácení důkazního břemene by bylo pro spotřebitele velmi „výhodné“, pokud by se v rámci restitučního nároku domáhal zrušení smlouvy, protože by nemusel prokazovat důvody neplatnosti spočívající v nekalém jednání, což by při uplatňování „obyčejné“ neplatnosti smlouvy prokázat

musel.

Uplatnění zdržovacího

nároku

v případě předváděcích akcí

spotřebitelem považuji za nepravděpodobné, protože předváděcí akce je pro spotřebitele zpravidla jednorázovou záležitostí, ze které se do budoucna poučí a nemá potřebu proaktivně bránit dalšímu nekalosoutěžnímu jednáním rušitele v zájmu jiných spotřebitelů. Důsledky apatie jednotlivých spotřebitelů k uplatňování žalobních nároků má zmírnit aktivní legitimace právnických osob oprávněných hájit zájmy zákazníků. Přiznání žalobní legitimace takovým osobám má zároveň vyrovnává ekonomické a informační rozdíly mezi rušitelem a spotřebitelem, důkazní břemeno se tedy neobrací v jejich prospěch. Uplatňovat mohou pouze negatorní a restituční nárok.141 Právnická osoba je však aktivně legitimována pouze v případech, kdy jsou aktivně legitimováni sami spotřebitelé, tedy v případech, kdy jsou přímo dotčeny (tedy ohroženy či narušeny) jejich zájmy. Právnická osoba chránící zájmy spotřebitelů spotřebitele nezastupuje, ale vystupuje v řízení samostatně i bez zmocnění spotřebitelů. Spotřebitel v tomto řízení nemá postavení účastníka řízení.142 Jak jsem již několikrát zdůraznila, zdaleka nejvýznamnějším prostředkem v boji proti nekalým praktikám předváděcích akcí je prevence. Z toho důvodu by měl být proti rušitelům nejfrekventovaněji využíván restituční nárok. Úspěch jeho uplatnění však spočívá ve správně formulovaném žalobním petitu. Příliš úzce formulovaný nárok nemá vzhledem k invencím nepoctivých podnikatelů praktický význam, u obecně formulovaného petitu hrozí riziko, že žaloba bude pro neurčitost zamítnuta.143 Vzhledem k tomu, že se jedná o nároky, ze kterých právnickým osobám neplyne 140

HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 132. ISBN 9788021050518. 141 Aktivní legitimace právnických osob je podle § 2989 odst. 1 OZ omezena z hlediska nároků i skutkových podstat, které může žalovat. Jsou oprávněny domáhat se pouze zdržovacího nároku mimo skutkové podstaty parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství. 142 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 75. ISBN 9788073575052. 143 HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 58. ISBN 9788021065208.

46

finanční prospěch, výsledek řízení a jeho následná realizace jsou značně nejisté, neuplatňují své žalobní nároky ani právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů nijak často.144 Pasivně legitimován je každý „rušitel“, a to i tehdy, když za sebe nechá jednat jiného nebo mu k tomu dá podnět. Pojem „rušitel“ je tak významově širší než pojem „soutěžitel“. V řadě případů, které se týkají předváděcích akcí, může být prodávající odlišným subjektem než osoba pořádající předváděcí akci a pasivní legitimaci je nutné posuzovat ad hoc. Efektivita žaloby v případě „neseriózních“ podnikatelů je ale téměř nulová, protože vzhledem k účelovému zakládání a rušení společností, personálním a kapitálovým přesunům ve společnostech, jež se pořádáním předváděcích akcí zabývají, prakticky neexistuje subjekt, který by bylo možné s úspěchem žalovat. Oprávněné subjekty tak pořadatele předváděcích akcí v současnosti z výše uvedených důvodů nežalují.

4.2

Německé prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Díky tomu, že směrnice 2005/29/ES umožnila členským státům volbu prostředků ochrany, bylo možné v Německu zachovat integrovaný přístup k zákazu nekalé soutěže s primátem civilněprávních prostředků ochrany. Německý zákonodárce odmítl dualistický přístup k právu nekalé soutěže s tím, že by mohla být ztracena přehlednost a transparentnost ve vztazích mezi ochranou soutěžitelů a spotřebitelů, a nemohla by tak být adekvátně chráněna hospodářská soutěž jako celek.145 V německém pojetí není dodržování práva proti nekalé soutěži jen zájmem soukromým, ale i zájmem veřejným, jak deklaruje § 1 UWG, podle kterého je účelem zákona ochrana zájmů soutěžitelů,

144

U žaloby na zdržení se protiprávního jednání nebo na odstranění závadného stavu ve věcech ochrany proti nekalé soutěži se navíc zakazuje kumulace žalob podle § 83 odst. 2 OSŘ. Rozsudek potom zakládá podle § 159a odst. 2 OSŘ překážku věci rozhodnuté pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu pro spotřebitele i jiné aktivně legitimované osoby, tedy i v případě neúspěchu. 145 PEUKERT, Alexander. Das Prinzip der Selbstverantwortung im Lauterkeitsrecht. Die GoetheUniversität Frankfurt am Main [online]. Goethe-Universität Frankfurt am Main, © 2015. s. 3. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.jura.unifrankfurt.de/43641134/Vortraege_der_grundsatz_der_selbstverantwortung_im_lauterkeitsrecht.pdf

47

spotřebitelů a ostatních účastníků trhu před nekalými obchodními praktikami. Za současné ochrany veřejného zájmu na nezkreslenou soutěž.146 Nejvýznamější roli v ochraně před nekalosoutěžním jednáním soutěžitelů hrají civilněprávní prostředky ochrany. V §§ 8 – 10 UWG je zakotven nárok na zdržení se jednání, odstranění závadného stavu, náhradu škody a odčerpání zisku. Jednotliví spotřebitelé přitom nemají aktivní legitimaci k podání žaloby proti nekalosoutěžnímu jednání. Jednat v zájmu spotřebitelů jsou podle UWG oprávněny jen spotřebitelské organizace. To, že jednotliví spotřebitelé podle UWG nemají aktivní legitimaci proti nekalosoutěžnímu

jednání,

vede

k poměrně

velké

aktivitě

spotřebitelských

organizací.147 Spotřebitelské organizace nemohou podle § 9 UWG uplatňovat nárok na náhradu škody. Ochrana spotřebitelů proti nekalé soutěži je tak v Německu soustředěna převážně na negatorním a restitučním nároku.148 Většina zdržovacích nároků je v současné německé praxi vyřešena mimosoudně prostřednictvím tzv. varovné výzvy („Abmahnung“) a následné dohody o zanechání nekalého jednání („Unterlassungserklärung“), ve které se rušitel zaváže do budoucna zanechat nekalého jednání. Vzhledem k tomu, že nekalosoutěžní jednání může nepoctivým podnikatelům přinášet velké zisky a poškozovat velký počet spotřebitelů, kteří jsou k aktivnímu uplatňování svých práv apatičtí, není podle německého zákonodárce spravedlivé, aby si podnikatel ponechal to, co získal jednáním v rozporu se zákazem nekalé soutěže. V § 10 UWG zakotvený nárok na odčerpání zisku („Gewinnabschöpfung“) mohou uplatňovat sdružení vyjmenovaná v § 8 odst. 3 bodu č. 2 až 4. Odčerpaný zisk však nepřipadne žalobci, ale stane se příjmem státního rozpočtu. Odčerpání zisku je v podstatě sankčním opatřením, které má suplovat absenci správního orgánu, který by udělil za nekalé praktiky pokutu. Jelikož se peněžní prostředky nevrátí poškozeným a spotřebitelské organizace tak nejsou finančně zainteresovány na výsledku řízení, není tento institut prakticky využíván.149

146

HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 20. ISBN 9788021065208. 147 WEBER, Franziska. Gegenwärtige Verbraucherrechtsfälle und Bedarf an staatlicher Rechtsdurchsetzung. Nomos [online]. Nomos Verlagsgesellschaft, © 2015. s. 323. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z:http://www.vur.nomos.de/fileadmin/vur/doc/2013/Aufsatz_VuR_13_09.pdf 148 Tamtéž, s. 323. 149 WEBER, Franziska. Gegenwärtige Verbraucherrechtsfälle und Bedarf an staatlicher Rechtsdurchsetzung. Nomos [online]. Nomos Verlagsgesellschaft, © 2015. s. 330. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z:http://www.vur.nomos.de/fileadmin/vur/doc/2013/Aufsatz_VuR_13_09.pdf

48

Protože mají aktivně legitimované subjekty jen omezené možnosti v tom, aby si opatřili důkazy o praktikách pořadatelů předváděcích akcí, vnímají někteří němečtí odborníci absenci správního orgánu s kontrolními pravomocemi za „slepu skvrnu“ integrovaného přístupu k právu proti nekalé soutěži s primátem civilněprávních prostředků ochrany. Nástrojem k odstranění tohoto problému by podle nich měla být spolupráce sdružení se správním orgánem, který věc prošetří a postaví tím základ úspěšné žaloby.150 Paradoxně, v České republice tato možnost existuje, ale propojení soukromoprávních a veřejnoprávních prostředků prozatím nijak významně neuplatňuje. Veřejnoprávní prostředky ochrany obsažené v §§ 16 – 20 UWG zdaleka nedosahují takového významu jako civilněprávní prostředky podle §§ 8 – 10 UWG ve spojení s prostředky jednotlivých spotřebitelů podle BGB. Z trestných činů definovaných UWG je v kontextu předváděcích akcí relevantní trestná reklama („Strafbare Werbung“) definovaná v § 16 odst. 1 UWG. Trestnímu stíhání se vystavuje ten, kdo klamavě inzeruje pro veřejnost nebo větší okruh osob nepravdivé informace s úmyslem vyvolat dojem obzvláště výhodné nabídky, a hrozí mu peněžitá pokuta nebo až dvouletý trest odnětí svobody. Spolkový soudní dvůr shledal z tohoto trestného činu vinným pořadatele, který lákal seniory v několika případech na celodenní výlet za výhodnou cenu s obědem, tombolou a dárky. Během zájezdů však byla pořádána prodejní akce, oním „chutným obědem“ byla konzerva fazolí, tombola se nekonala a účastníci nedostali žádné dárky.151

150

Tamtéž, s. 331. Rozsudek Spolkového soudního dvora ze dne 15. 08. 02, sp. zn. 3 StR 11/02. HRR-Strafrecht.de [online]. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.hrr-strafrecht.de/hrr/3/02/3-11-02.php3 151

49

Závěr Přestože obecné povědomí o předváděcích akcích v posledních letech vzrostlo, eliminovat nekalé praktiky na předváděcích akcích se nedaří. Pořadatelé předváděcích akcí neustále aktualizují svoji strategii a vyhýbají se odpovědnosti za své protiprávní jednání. Cílem této práce bylo odhalení problémových oblastí v boji proti nekalým předváděcím akcím a navrhnout jejich řešení. Na základě rozboru praktik pořadatelů předváděcích akcí, analýzy veřejnoprávních a soukromoprávních prostředků ochrany proti nim a praktických aspektů jejich prosazování jsem dospěla k těmto závěrům: Příčina problému s předváděcími akcemi spočívá mimo jiné v liberálním přístupu k provozování obchodní činnosti v prostorech, které nejsou obvyklými obchodními prostory. Doporučuji proto zavést povinnost živnostenských úřadů zkoumat „spolehlivost“ k výkonu živnosti mimo provozovnu, na osvědčení o spolehlivosti by měl žadatel nárok, pokud se neprokáže opak. Legislativně – technicky by bylo vhodné toto ustanovení zařadit do § 7 ZŽP o zvláštních podmínkách provozování živnosti nebo § 8 ZŽP o překážkách provozování živnosti. Spolehlivost by měla být zkoumána z hlediska důkazů o deliktním chování v oblasti správního, trestního i civilněprávního. Živnostenský úřad by byl oprávněn osvědčení odebrat v důsledku ztráty spolehlivosti. Právní úprava žalobních nároků a aktivní legitimace z nekalé soutěže poskytuje spotřebiteli a právnickým osobám oprávněným hájit zájmy zákazníků v komparaci s německou úpravou nadstandartní ochranu před nekalou soutěží. Přesněji řečeno možnost ochrany, protože spotřebitelé svoje nároky z nekalé soutěže u soudů neuplatňují. Výsledek je navíc nejistý vzhledem k přílišnému formalismu obecných soudů a malou pravděpodobností úspěchu v následné exekuci. Což platí i v případě žalobních nároků spotřebitele ze smlouvy uzavřené na předváděcí akci. V této souvislosti by bylo vhodné více využít výhod dualismu práva proti nekalé soutěži a změnit praxi inspektorátů ČOI v otázkách spolupráce se spotřebitelskými organizacemi i samotnými spotřebiteli v otázkách prošetření jejich podnětů o nekalých praktikách, které by jim mohlo sloužit jako významný podklad v následném uplatňování jejich soukromoprávních nároků u soudu. ČOI by neměla odmítat podněty spotřebitelů s tím, že se jedná o soukromoprávní nároky, které není oprávněna řešit a tím mít věc za vyřízenou, nýbrž podnět řádně prošetřit. Na tato šetření by se měla ve své praxi

50

soustředit více, než na inspekce konkrétních předváděcích akcí. Takové změny budou zřejmě vyžadovat navýšení rozpočtu a personálu ČOI. Především je ale nutné činit opatření ke zvyšování informovanosti seniorů o praktikách nepoctivých prodejců a jejich právního povědomí, a to všemi dostupnými prostředky. Prostor spatřuji v aktivitě jednotlivých obcí v boji proti nekalým předváděcím akcím. Obce by se měly intenzivněji věnovat informování spotřebitelů prostřednictvím letáků, besed, poradenství apod. V neposlední řadě pak mohou předváděcí akce mimo obvyklé obchodní prostory přímo zakázat. Neměly by tolerovat zejména konání předváděcích akcí v budovách, které jsou obecním majetkem. Ostatně je žádoucí, aby se i majitelé a provozní kulturních sálů nebo restauračních zařízení zasadili proti porušování zákonů v jejich prostorech, i když by to pro ně znamenalo ekonomickou újmu. Abych shrnula své poznatky, klíčem k eliminaci předváděcích akcí je především prevence zajištěná prostřednictvím veřejnoprávních opatření. Prevence by však měla spočívat především ve zvyšování informovanosti seniorů o nekalých praktikách nepoctivých podnikatelů. Jediné skutečně efektivní řešení problému s předváděcími akcemi totiž spočívá v tom, že se jich senioři přestanou účastnit. Tam kde nebude poptávka, nebude ani nabídka.

51

Seznam použité literatury Monografie 1.

HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 146. ISBN 9788021050518.

2.

HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 445. ISBN 9788021065208.

3.

HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s. 1317. ISBN 9788074005350.

4.

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 328. ISBN 9788073575052.

Právní předpisy a související dokumenty 5.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

6.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

7.

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

8.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

9.

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

10.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

11.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

12.

Nařízení vlády č. 363/2013 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory a vzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

13.

Nařízení města Železný brod č. 2/2014, tržní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015]. 52

14.

Důvodová zpráva k zákonu č. 476/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. Zveřejněno dne 27. 11. 2013 [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=11&CT1=0

Německé právní předpisy 15.

Německý živnostenský řád - Gewerbeordnung (GewO) ze dne 22. 2. 1999 (BGBl. I S. 202) In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/bundesrecht/gewo/gesamt.pdf

16.

Německý občanský zákoník - Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) ze dne 2. 1. 2002 (BGBl. I S. 42, 2909; 2003 I S. 738) In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetzeim-internet.de/bundesrecht/bgb/gesamt.pdf

17.

Německý správní řád - Verwaltungsverfahrensgesetz (VwVfG) ze dne 23. 1. 2003 (BGBl. I S. 102), ve znění pozdějších předpisů, In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/bundesrecht/vwvfg/gesamt.pdf

18.

Německý zákon proti nekalé soutěži - Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (UWG) ze dne 3. 3. 2010 (BGBl. I S. 254), ve znění pozdějších předpisů, In: Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz [online]. Bundesministeriums der Justiz und für Verbraucherschutz, © 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/bundesrecht/uwg_2004/gesamt.pdf

Komunitární právní předpisy a dokumenty 19.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. 5. 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. [cit. 1. 2. 2015].

20.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. [cit. 1. 2. 2015].

53

21.

Úřední věstník EU, č. C 105/01 z 27. 3. 2015. EUR-Lex [právní informační systém]. [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52015XC0327(04)&qid=1427955626072& from=CS

22.

Pokyny k provedení/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Evropská komise [online]. European Union, © 1995-2015. Zveřejněno dne 3. 12. 2009 [cit. 1. 2. 2015]. s. 62. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/archive/rights/docs/Guidance_UCP_Directive_cs. pdf

Soudní rozhodnutí 23.

Nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp zn. I.ÚS 342/09, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

24.

Nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp zn. II. ÚS 3/06, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

25.

Nález Ústavního soudu ze dne ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 57/13. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. [cit. 1. 2. 2015].

26.

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008. Nejvyšší správní soud [online]. © 2003 - 2010. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0009_1As__0800_663fa96 f_cac1_4555_8833_6fb14b49d55e_prevedeno.pdf

27.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 4 As 112/2013. In: Nejvyšší správní soud [online]. © 2003 - 2010. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2013/0112_4As__130_2014041 6102145_prevedeno.pdf

28.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 182/2001. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B4ADF8031F26 FD00C1257A4E006547C4?openDocument&Highlight=0

29.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5A 143/2010. In: Nejvyšší správní soud [online]. © 2003 - 2010. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2010/5_A_143_2010_49_20150 107163924_prevedeno.pdf

54

30.

Rozsudek Spolkového soudního dvora ze dne 15. 08. 02, sp. zn. 3 StR 11/02. HRR-Strafrecht.de [online]. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.hrrstrafrecht.de/hrr/3/02/3-11-02.php3

31.

Rozsudek Zemského soudu v Gießenu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 2 O 189/09. OpenJur: die freie juristische Datenbank [online]. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: https://openjur.de/u/581673.html

32.

Rozsudek Správního soudu v Oldenburgu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 12 A 1106/09 OpenJur: die freie juristische Datenbank [online]. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: https://openjur.de/u/325446.html

33.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 18. října 2012. Purely Creative Ltd a další. Věc C‑428/11. EUR-Lex [právní informační systém]. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:62011CJ0428&from=EN

34.

ČÁNOVÁ, Andrea, BERGER, Vojtěch, BENEŠOVÁ, Petra. Soud potrestal dealera, který prodal důchodkyním předražené spotřebiče. Radiožurnál [online]. Český Rozhlas, © 1997 – 2015. Zveřejněno dne 16. 4. 2014. [cit. 1. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zpravy/_zprava/1339633

35.

HULLE, Tomáš. Nekalá soutěž na scestí aneb kudy cesta nevede po reformě B2C vztahů. In: Dny práva – 2008- Days of law. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1097 – 1104. [cit. 1. 2. 2015]. ISBN 9788021047334. http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/obchod/hulle.pdf

36.

ONDREJOVÁ, D., Nekalá soutěž podle nového občanského zákoníku. iPrávník [online]. iPrávník. Zveřejněno dne 16. 12. 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8744/nekala-soutez-podle-novehoobcanskeho-zakoniku.aspx

37.

PEUKERT, Alexander. Das Prinzip der Selbstverantwortung im Lauterkeitsrecht. Die Goethe-Universität Frankfurt am Main [online]. GoetheUniversität Frankfurt am Main, © 2015. s. 21. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.jura.unifrankfurt.de/43641134/Vortraege_der_grundsatz_der_selbstverantwortung_im_l auterkeitsrecht.pdf

38.

WEBER, Franziska. Gegenwärtige Verbraucherrechtsfälle und Bedarf an staatlicher Rechtsdurchsetzung. Nomos [online]. Nomos Verlagsgesellschaft, © 2015. s. 323 - 332 Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z:http://www.vur.nomos.de/fileadmin/vur/doc/2013/Aufsatz_VuR_13_09.pdf

55

39.

YANKOVA, Sylviya, HÖREN, Henrike. Besondere Schutzbedürftigkeit von Senioren nach dem UWG? In: WRP - Wettbewerb in Recht und Praxis. 2011, č. 10. s. 1236 – 1241. Datum neuvedeno. [cit. 1. 2. 2015]. .Dostupné z: http://www.uni-muenster.de/Jura.itm/hoeren/itm/wpcontent/uploads/Senioren.pdf

40.

Průběžná zpráva o šetření postupu České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy, při prověřování podnětu na užití nekalých obchodních praktik při uzavírání kupních smluv na předváděcí akci ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 6034/2010/VOP/PN. Brno: Veřejný ochránce práv [online]. Datum neuvedeno. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/ochrana_spotre bitele/6034-2010-PN-ZZ.pdf

41.

Závěrečné stanovisko k postupu České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy a inspektorátu Ústeckého a Libereckého, při prověřování podnětu pana D. na nekalé obchodní praktiky ze dne 16. 12. 2011, sp.zn. 6034/2010/VOP/PN. Brno: Veřejný ochránce práv [online]. Datum neuvedeno. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/ochrana_spotre bitele/6034-2010-PN-ZSO.pdf

42.

Tisková zpráva ČOI. Nekalé obchodní praktiky na předváděcích akcích vedou. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 18. 4. 2013. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:sMrySgzqwp0J:www.c oi.cz/userdata/files/tiskove-zpravy/2013/130418-tz-predvadeci-akce1q2013.doc+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

43.

Tisková zpráva ČOI: Pokuty „šmejdům“ přes 21 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 18. 2. 2014. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/pokuty-smejdum-pres-21milionu-nc998/

44.

Tisková zpráva ČOI: Nepodceňujte prevenci!. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 8. 10. 2014. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/nepodcenujte-prevenci-nc1242/

45.

Tisková zpráva ČOI: Pokuty pořadatelům předváděcích akcí přes 29 milionů. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Zveřejněno dne 29. 1. 2015. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/predvadeci-akce-pokuty-29-mil.-nc1354/

46.

Výroční zpráva 2013. Česká obchodní inspekce [online]. Česká obchodní inspekce, © 2013. Datum neuvedeno. [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-ocinnosti/2013-vyr-zprava-cinnost.pdf

56

47.

Oznamování předváděcích prodejních akcí. Česká obchodní inspekce [online] Česká obchodní inspekce, © 2013. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/oznamovani-predvadecich-akci/

48.

Pracovní dokument německé Obchodní komory v Berlíně. Wanderlager. IHK Berlin [online]. IHK Berlin, © 2015. Datum neuvedeno [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ihkberlin.de/linkableblob/bihk24/branchen/handel/downloads/821702/.16./data/Wa nderlager_Stand_Mai_2006-data.pdf

49.

Z parkoviště na předváděčku. Šmejdi slibují před supermarkety soutěže o ceny. lidovky.cz, Zpravodajský server Lidových novin [online]. MAFRA, a.s., © 2015. Zveřejněno dne 23. 8. 2014 [cit. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/z-parkoviste-na-predvadecku-smejdi-utoci-predobchodnimi-domy-p6a-/zpravy-domov.aspx?c=A140822_145902_ln_domov_sk

57