Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Trvalý pobyt jako údaj o evidenci obyvatele Miroslava Přikrylová

2010/2011

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Trvalý pobyt jako údaj o evidenci obyvatele zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“.

...............................................

Obsah Úvod .........................................................................................................................................................4 1. Pojem trvalý pobyt ...............................................................................................................................7 1.1 Základní vymezení pojmu ...............................................................................................................8 1.2 Hlášení, změna a zrušení údaje místa trvalého pobytu............................................................... 11 2. Funkce trvalého pobytu..................................................................................................................... 15 2.1 Informační systém evidence obyvatel ......................................................................................... 15 2.2 Trvalý pobyt na ohlašovně .......................................................................................................... 17 2.3 Práva a povinnosti spojené s trvalým pobytem .......................................................................... 19 3. Místní příslušnost .............................................................................................................................. 22 4. Doručování ........................................................................................................................................ 29 5. Exekuce .............................................................................................................................................. 32 6. Volební právo .................................................................................................................................... 35 Závěr ...................................................................................................................................................... 39 Resumé .................................................................................................................................................. 42 Příloha ................................................................................................................................................... 44 Seznam použité literatury ..................................................................................................................... 45

3

Úvod Evidence obyvatelstva je zásadním polem působnosti státní správy, která má mnoho důvodů. Obyvatelstvo se eviduje, aby bylo patrné, zda existuje přírůstek anebo úbytek populace, kde je nejvyšší hustota zalidnění, kde nejmenší. Evidence je významná i z hlediska ekonomického, kdy je moţné sledovat takové ukazatele jako zaměstnanost, příjmy, HDP regionu, HDP na obyvatele, apod. V neposlední řadě je evidence obyvatelstva nepostradatelná i v rámci komunikace s orgány státní správy, zde se uplatňuje především základní institut, a to institut trvalý pobyt, tedy údaj, na který je tato bakalářská práce zaměřena. Trvalý pobyt není pouze záznam o tom, ţe osoba někde trvale ţije, je to také faktický stav, který je nutné chápat jako danou lidskou aktivitu. Trvalý pobyt je důleţitý například pro to, aby bylo moţné doručovat jednotlivým osobám dokumenty související se správním a daňovým právem. V rámci práva se neustále opakuje jedno zásadní pravidlo. Pokud dojde k rozhodnutí, musí o tom být uvědoměna osoba, které se bezprostředně týká. Doručení probíhá často právě cestou poštovní zásilky a tedy doručením na adresu trvalého pobytu. Trvalý pobyt se v tomto smyslu tedy stává naprosto elementárním údajem a důleţitou součástí soudního a správního procesu. Pokud by trvalý pobyt nebyl znám, nebyl někde evidován, nastal by problém s doručením rozhodnutí, i kdyţ je pravdou, ţe i v tomto směru má české právo patřičné instituty - fikci doručení. Přesto by však výkon takového rozhodnutí nebyl dostatečně efektivní, protoţe potřebné informace by se, ať uţ vědomě či nevědomě, nedostaly k osobě, které se týkají. V případě, ţe zde institut trvalého pobytu existuje, je mnohem snazší daný dokument skutečně doručit a vykonat jeho právní podstatu v souladu se zákonem. Trvalý pobyt – i kdyţ se můţe jednat o trvalý pobyt domnělý, ale nikoli skutečný – je údajem, který musí být určitým způsobem evidován. Je otázkou, zda se skutečně jedná o údaj veřejný, nicméně v evidenci existuje a pokud se jedinec stěhuje, respektive mění trvalý pobyt, musí o tom uvědomit příslušné úřady, aby nedošlo k tomu, ţe další zásilky nebudou doručeny a osoba nebude o určité skutečnosti obeznámena. Evidence obyvatel je tak základní funkcí trvalého pobytu, a proto je na ni také primárně zaměřeno v rámci zpracování této bakalářské práce. Tato práce chce poukázat s pouţitím analyticko-deskriptivní metody, jak je trvalý pobyt ukotven v právní úpravě, jaké jsou jeho základní charakteristiky a k jakým změnám zde došlo oproti předcházející právní úpravě. Tato práce vychází z právního stavu ke dni 30. 6. 2011. Základní hypotézou této práce je předpoklad, ţe trvalý pobyt je v současné době pouze 4

evidenčním údajem, jeţ ztratil všechny další funkce. Hypotéza dále vychází z toho, ţe v současnosti se i v médiích objevují případy, které jsou spojeny právě s trvalým pobytem a jeho negativními prvky. Tyto situace se objevují především proto, ţe legislativa je v tomto směru nedostatečně přesná nebo vhodná. Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol váţících se k dané problematice a majících s trvalým pobytem jednoznačně spojitost. Práce se snaţí postupovat od obecného ke konkrétnímu a vyuţívá především metody analýzy dokumentů – zákonů a judikatury – které jsou v rámci trvalého pobytu platné a jenţ s daným tématem úzce souvisí. V části první je vymezen trvalý pobyt jako pojem, který české právo zná a určitým způsobem chápe. Komparativní metodou je krátce porovnána právní úprava stávající s právní úpravou, jenţ té současné předcházela. Pojem je rozpracován co nejpodrobněji, aby bylo zřejmé, jaké jsou jeho právní základy v podmínkách České republiky. Rovněţ je v této části rozebrána problematika hlášení, změny a zrušení údaje místa trvalého pobytu. Po vymezení pojmu následuje v části druhé rozbor funkcí trvalého pobytu, respektive podrobná analýza jeho evidenční funkce. S touto problematikou rovněţ úzce souvisí informační systém evidence obyvatel o němţ je zde také pojednáno. Nelze také opomenout úskalí, jenţ přinášejí ohlašovny. V této části je rozebrána mimo jiné i judikatura, která se ohlašoven týká. Dále jsou v této části zmíněna práva a povinnosti s trvalým pobytem spojená, a to rovněţ ve světle judikatury. Část třetí se zabývá místní příslušností. Ta je jednou ze spojitostí úzce svázanou s trvalým pobytem. Je na ni nahlíţeno mimo jiné v souvislosti s místními poplatky, daněmi a rovněţ je zde uvedena judikatura. V části čtvrté je pojednáno o doručování, jenţ navazuje na institut trvalého pobytu. Klasické doručování je zde konfrontováno s institutem datových schránek. O stále častěji pouţívaném způsobu výkonu rozhodnutí, exekucích je pohovořeno v části páté. Tato problematika je spjata nejen s doručováním a ale i s informačním systémem evidence obyvatel, ze kterého jsou exekutorovi poskytovány informace. V části šesté, poslední je nahlíţeno na institut trvalého pobytu z pohledu práva volebního. Je zde vylíčena situace, kdy došlo k účelovému zneuţití trvalého pobytu k manipulaci s volbami do orgánu územního samosprávného celku, v tomto případě obce Karlova Studánka. Bakalářská práce téma trvalého pobytu jako údaje o evidenci obyvatele přejímá zevrubně a jejím smyslem je detailní nahlédnutí do právního systému z pohledu trvalého 5

pobytu. Práce se však jen nesnaţí rozebírat současný stav a porovnávat jej případně se stavem minulým, ale především se snaţí definovat doporučení, která by bylo moţné přijmout a zároveň tato doporučení objektivně zhodnotit, zda jsou skutečně proveditelná, či jsou zde negativa, která je nutné při jejich navrhování, či případném detailnějším rozpracování zohlednit.

6

1. Pojem trvalý pobyt Ještě před tím, neţ dojde k základnímu vymezení dané problematiky, je vhodné podotknout, ţe pojem trvalý pobyt se prolíná celým právním systémem České republiky. Právní úprava trvalého pobytu je zakotvena v Hlavě II. zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále jen: zákon o evidenci obyvatel). Zákon o evidenci obyvatel nahradil zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů. V ustanovení §§ 10, 10a a 10b zákona o evidenci obyvatel jsou upraveny základní pravidla a charakteristiky pro institut trvalého pobytu. Dále pak v ustanovení § 12 jsou upravena pravidla pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Zákon č. 133/2000 Sb. je jednoznačně primárním zákonem upravujícím trvalý pobyt a je nutné na něj pohlíţet jako na primární zdroj. Pro poskytnutí uceleného obrazu na problematiku trvalého pobytu je třeba zmínit i zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci občanů. Tento zákon nebyl příliš obsáhlý (není tomu tak ani v případě zákona nového), neboť obsahoval pouze dvacet tři paragrafů. Problematika trvalého pobytu zde byla definována následujícím způsobem: „Pobytem se podle tohoto zákona rozumí jak pobyt trvalý, tak pobyt přechodný. Trvalým pobytem je pobyt v místě stálého bydliště občana, to je zpravidla v místě kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Trvalý pobyt mohou mít občané jen v objektech, které jsou označeny číslem podle zvláštních předpisů.1 Přechodným pobytem je pobyt občana mimo objekt trvalého pobytu, to je zpravidla tam, kde se občan dočasně zdržuje z pracovních, studijních, zdravotních, rekreačních a jiných důvodů. Jde-li o občana trvale žijícího v cizině, je přechodným pobytem též jeho pobyt na území Československé socialistické republiky.“2 Jiţ při prvním pohledu na definici je patrný velký rozdíl v současné úpravě a v úpravě předcházející. I dnešní zákon o evidenci obyvatel zná pojem „pobyt“, ale pouze ve smyslu pobytu jako místa, kde se jedinec zdrţuje v případě, kdy je v zahraničí. Trvalý pobyt má ale

1

Jednalo se o vyhlášku Ústředního úřadu pro věci národních výborů č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování budov, a vyhláška ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky č. 93/1970 Sb., o určování názvů obcí a jejich částí, ulic a jiných veřejných prostranství a o číslování budov. V současné době danou problematiku objasňuje vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu pouţití a umístění čísel k označení budov, o náleţitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb. 2 Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci počtu obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, § 3.

7

v České republice. O pobytu se zde pak hovoří v rámci problematiky zajištění práv občanů v zahraničí.3

1.1 Základní vymezení pojmu Trvalý pobyt je pojmem právním, daný a upravený zákonem s jednoznačně určeným místem v právním řádu České republiky. Proto je naprosto nezbytné vyuţít definici, kterou poskytuje zákon o evidenci obyvatel. Zákon definuje: „Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu4 označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.“5 Vymezení trvalého pobytu je poměrně jednoznačné, nicméně musí být splněny určité podmínky, bez kterých není moţné, aby byl trvalý pobyt brán z právního hlediska správný. Těmito podmínkami, vyplývající z definice, jsou: -

existující adresa,

-

osoba má k místu vztah – rodinný, sociální, apod.,

-

místem trvalého pobytu je objekt, který je k pobytu určen – není tedy moţné jako místo pobytu uvést kancelář, garáţ, apod. Jak je z definice patrné, jedná se skutečně především o údaj evidenční. Zákon to sám

potvrzuje, kdyţ dodává: „Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému výše ani k vlastníkovi nemovitosti.“6 Zákon tedy poukazuje na to, ţe zde nevznikají práva k objektu nebo vlastníkovi objektu. Nelze tedy říci, ţe práva z trvalého pobytu nevznikají vůbec ţádná. I proto je definice pojmu v zákoně o evidenci obyvatel

3

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 8 odst. 14. 4 Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu pouţití a umístění čísel k označení budov, o náleţitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb. 5 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 10 odst. 1. 6 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 10 odst. 2.

8

v tomto směru poměrně obecná a nechává volnost dalším zákonným úpravám, které problematiku rozpracovávají a podrobněji určují, zda některé práva skutečně vznikají. Jedním z takových příkladů je volební právo, které je vázáno na místo trvalého pobytu. Je tedy moţno říci, ţe s trvalým místem pobytu vzniká volební právo, ale je nutné si uvědomit, ţe je potřeba splnit i další podmínky. Dále se tato práce zabývá problematikou volebního práva v kapitole šesté. Vznik práv se ale netýká pouze volebního práva v komunálních a regionálních volbách. Nachází se zde další povinnosti a nároky mající vztah k trvalému pobytu a jeţ jsou spojeny např. s exekucí a doručováním. I těmto tématům se bude tato práce věnovat podrobněji. Vzhledem k tomu, ţe trvalý pobyt zasahuje do širokého spektra právní problematiky, je vhodné se zabývat i zákony vyšší právní síly. Trvalý pobyt je, jak jiţ bylo uvedeno, evidenčním údajem obsahujícím především adresu. Trvalý pobyt lze měnit, a tato moţnost je dána jiţ samotnou Listinou základních práv a svobod, kde se uvádí: „Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.“7 Pokud se daná citace vztáhne na problematiku trvalého pobytu, můţeme z této zákonné definice vyvodit několik základních poznatků. Nejprve k tomu, ţe svoboda pohybu platí pro kaţdého, tedy nikoli pouze pro občany České republiky, ale i pro cizince. Zároveň zjišťujeme skutečnost, ţe občan, ale i další osoby, se mohou po České republice pohybovat bez zákazu. Mohou tedy měnit místo svého trvalého pobytu. A zároveň, pokud mají místo trvalého pobytu určené a dané, nemusí se zde skutečně trvale zdrţovat. Z této skutečnosti vyplývá především fakt, ţe trvalý pobyt je skutečně především evidenční údajem, který nemusí vypovídat o skutečném stavu, ale je určujícím pro zapsání osob a pro jejich zastiţení na jednom místě, a to i s tím, ţe zde fakticky nemusí setrvávat. Trvalý pobyt tedy nelze chápat jako skutečně trvalý, ale pouze jako právní nástroj. Zároveň je vhodné poukázat na jednu skutečnost vyplývající z definice trvalého pobytu, jak byla prezentována výše a jak je dána zákonem o evidenci obyvatel. Zákon jasně určuje, ţe občan můţe mít jen jedno místo trvalého pobytu – nemůţe jich mít více, ale zároveň jeden občan můţe mít pouze jedno místo trvalého pobytu, ať uţ se na něm fakticky vyskytuje či nikoli. K této problematice se konkrétněji vyjadřuje nález Ústavního soudu

7

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, čl. 14 odst. 1 a 2.

9

České republiky, který se vyjadřuje k ustanovení § 10 odst. 1, z něhoţ je patrné, ţe: „Na straně druhé to však neznamená (jak je patrno z dikce věty druhé téhož odstavce), že občan místo trvalého pobytu mít nemusí, nebo naopak, že takových míst může mít více než jedno. Z citované (obecné) právní úpravy je tedy zřejmé, že místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu, kterou si občan sám zvolí, přičemž takovou adresu (místo) trvalého pobytu může mít jen jedno.“8 Krátce ještě k vymezení pojmu občan. Občana lze definovat následujícím způsobem: „Je to člověk, jehož vztah k území a ke státu má charakter trvalosti a je v právním vztahu ke státu z hlediska jeho státního občanství. Tento poměr zakládá určité kvalifikované vztahy mezi státní mocí a občanem, ať se nachází kdekoliv.“9 Ne kaţdého člověka, pobývajícího na území České republiky, lze povaţovat za občana. Z výše popsaného však jasně vyplývá, ţe kaţdý občan České republiky musí mít své místo trvalého pobytu. A právě na občany bude primárně zaměřeno. V rámci trvalého pobytu by bylo ještě moţné hovořit o trvalém pobytu cizinců, ale tento pojem přesně definován není. Zákon vymezuje: „Cizinec je oprávněn pobývat na území v rámci trvalého pobytu na základě povolení k trvalému pobytu, nebo rozhodnutí příslušného orgánu o svěření tohoto cizince do náhradní výchovy10, je-li splněna podmínka podle § 87 odst. 1.“11 Pro upřesnění: § 87 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se týká skutečnosti, ţe pokud je cizinec mladší 18 let v náhradní péči, musí mít alespoň jedna fyzická osoba, jíţ je cizinec svěřen, trvalý pobyt na území České republiky.12 Problematika této práce se zaměřuje na občany České republiky a jejich postavení v rámci institutu trvalého pobytu. Pokud se zaměříme na pobyt přechodný, jenţ byl pouţíván v rámci zákona č. 135/1985 Sb., tak současná právní úprava jej také zná, ale pouze v souvislosti s pobytem cizinců, kdy tito mohou získat povolení k přechodnému pobytu.13 Přechodný pobyt jiţ není upravován tak jako ve staré úpravě a došlo zde k významné změně. V současné době existuje

8

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/02 ze dne 30. října 2002. FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy státovědy. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2006. 267 s. ISBN 80-210-4057-2. S. 21. 10 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 11 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 65 odst. 1. 12 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 87 odst. 1. 13 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 13 a písm. a). 9

10

v podstatě pouze jeden pobyt, a to tedy pobyt trvalý, který musí být nahlášen, jak bude dále rozebráno. V rámci dané problematiky je právě nahlášení jednou ze základních aktivit, které je moţné v problematice trvalého pobytu vykonat. Aktivity jsou celkem tři: -

hlášení trvalého pobytu,

-

změna trvalého pobytu,

-

zrušení trvalého pobytu.

1.2 Hlášení, změna a zrušení údaje místa trvalého pobytu Jak jiţ bylo napsáno, základní definice trvalého pobytu je následující: „Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.“14 Poslední část této citace je velmi důleţitá, protoţe je nutné si uvědomit, ţe trvalý pobyt musí mít i narozené dítě, pokud je tedy občanem České republiky. Dítě má trvalý pobyt tam, kde má svou rodinu, respektive svou matku. Jakmile se narodí, automaticky se stává místem trvalého pobytu bydliště matky, můţe být i otce, pokud se tak rodiče dohodnou, nebo pokud jsou k tomu okolnostmi nuceni. A to v případech, kdy matka zemře při porodu, nebo není občanem České republiky apod. Případně místem trvalého pobytu dítěte můţe být i jiné místo – ústavní péče, adopce, apod.15 Stávají se i takové situace, kdy matka není známa, místem trvalého pobytu se stává ohlašovna, v jejímţ územním obvodu se občan narodil. Pokud se občan ČR narodí v zahraničí a nelze zjistit místo trvalého pobytu matky, místem narozeného občana ČR je sídlo zvláštní matriky, která je v Brně. Místo trvalého pobytu vzniká tedy narozením, ale z praxe lze vyvodit, ţe můţe dojít ke změně místa trvalého pobytu. Občané České republiky se stěhují za prací, anebo i z jiného důvodu opouštějí nastálo původní místo trvalého pobytu. Samozřejmě s takovou moţností se počítá a upravuje ji i zákon. Občanovi vzniká povinnost takovou změnu nahlásit. Ohlášení změny se provádí na ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Je nezbytné, aby byly

14

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 10 odst. 1. 15 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 10 odst. 3.

11

splněny určité náleţitosti. Těmito náleţitostmi pro úřední změnu místa trvalého pobytu, jsou:16 -

vyplnění a podepsání přihlašovacího lístku k trvalému pobytu, který obsahuje jméno a příjmení, určení původního a nového místa trvalého pobytu, určení vlastníka objektu,

-

předloţení platného občanského průkazu,

-

doloţení vlastnictví domu nebo bytu, anebo doloţení oprávnění k uţívání domu nebo bytu. Při změně údaje je důleţitý právě zmíněný „přihlašovací lístek k trvalému pobytu“,

dostupný na kaţdé ohlašovně. Zároveň je moţné tento lístek stáhnout na stránkách Ministerstva vnitra České republiky17. Podobně jako v rámci vzniku místa trvalého pobytu můţe dojít k určitým komplikacím. Tyto komplikace jsou spojeny s tím, kdy osoba, jejíţ místo trvalého pobytu se mění, není schopna tuto skutečnost oznámit. Důvodů můţe být několik, jak určuje praxe. Jsou jimi např.:18 -

osoba, jejíţ údaj místa trvalého pobytu se mění, je mladší 15 let – zde je postup poměrně jednoduchý: vzhledem k tomu, ţe osoba mladší 15 let nemá občanský průkaz, jako v jiných otázkách za něj zastupuje jeho zákonný zástupce (rodič, pěstoun);

-

osoba je zbavena způsobilosti k právním úkonům, či její způsobilost je natolik omezena, ţe nemůţe provést poţadované změny v rámci ohlášení nového místa trvalého pobytu – jedná se o obdobný příklad jako v předchozím případě, kdy i tentokrát je osobou, která podává ţádost o změnu místa trvalého pobytu, zákonný zástupce,

-

pokud osoba nemá dostatečný důvod k tomu, aby neohlásila změnu místa trvalého pobytu, je její jednání nezákonným.

16

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 10 odst. 6. 17 MV ČR. Přihlašovací lístek k trvalému pobytu [online] 2011. [cit. 28. května 2011]. Dostupné z WWW: . 18 KOLEKTIV AUTORŮ. Meritum obce 2008-2009. Praha : ASPI Wolters Kluwer, 2008. 1168 s. ISBN 978-80-7357-331-7.

12

V rámci ohlášení změny místa trvalého pobytu musí ohlašovna co nejdříve nahlásit číslo potvrzení o změně místa trvalého pobytu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (ohlašovnou je i obecní úřad, který není úřadem s rozšířenou působností), který vydal občanský průkaz. Do 15 dnů také musí dojít k informování o změně vlastníka objektu.19 Jestliţe dochází ke změně, nejedná se o změnu bezplatnou, ale tato změna je zpoplatněna správním poplatkem 50 Kč, kdy od tohoto poplatku jsou osvobozeny osoby, které nedosáhly 15 let věku.20 Jelikoţ se jedná o změnu důleţitou, je nutné tomu přizpůsobit i dokumenty. V tomto případě konkrétně občanský průkaz, na jehoţ zadní straně je místo trvalého pobytu uvedeno. Samozřejmě není moţné, aby zde zůstalo původní místo trvalého pobytu. A tak má občan ze zákona povinnost poţádat o vydání nového občanského průkazu, a to do 15 pracovních dnů po dni, kdy ohlásil změnu místa trvalého pobytu nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu.21 Nároky na občana jsou v tomto smyslu poměrně široké. Ale on sám dal důvod ke změně místa trvalého pobytu. Je tedy pochopitelné, aby to byl právě občan, kdo na vlastní náklady ponese povinnosti vyplývající z této změny. V neposlední řadě můţe také dojít k úplnému zrušení údaje o trvalém pobytu. Objevují se případy, ţe občan České republiky ukončí svůj trvalý pobyt na území státu, protoţe se stěhuje do země jiné, kde chce mít nahlášené místo trvalého pobytu. Ze skutečnosti, ţe chce jedinec měnit místo trvalého pobytu a to stávající v České republice ukončit, plynou určité skutečnosti, které je nutné naplnit: „Občan, který se rozhodne ukončit trvalý pobyt na území České republiky, sdělí tuto skutečnost písemně ohlašovně podle místa svého trvalého pobytu. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který vydal jeho občanský průkaz nebo matričnímu úřadu podle místa trvalého pobytu je povinen odevzdat občanský průkaz do 15 pracovních dnů od oznámení této skutečnosti.“22 Dále mohou nastat případy, kdy ohlašovna sama rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu. Zákon o evidenci obyvatel je v tomto směru poměrně jednoznačný a taxativně vymezuje případy, kdy dochází ke zrušení údaje o místě trvalého pobytu občana České republiky. Těmito případy jsou:

19

KOLEKTIV AUTORŮ. Meritum obce 2008-2009. Praha : ASPI Wolters Kluwer, 2008. 1168 s. ISBN 978-80-7357-331-7. 20 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, Příloha Část I. Poloţka 2. 21 Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, § 14 odst. 1 písm. c). 22 MV ČR. Hlášení trvalého pobytu [online] 2011. [cit. 28. května 2011]. Dostupné z WWW: .

13

-

byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů nebo nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností,

-

byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení,

-

zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.23 U třetího bodu je nutné, aby zánik práva ohlásila osoba oprávněná. V tomto smyslu

osoba, která je vlastníkem subjektu, v němţ zaniklo místo trvalého pobytu jiného jedince. V takovém případě můţe ohlašovna zrušit údaj o místě trvalého pobytu. Pokud je tak uvedeno, musí se ve všech případech údaj o tom, ţe ke zrušení skutečně došlo, objevit v informačním systému evidence obyvatelstva.24 Například na Městském úřadě v Kyjově se odhlášení z místa trvalého pobytu děje z 90 % na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby. Ve zbylých 10 % se odhlašuje z mocí úřední na základě likvidace domu, i z důvodu, ţe objekt není určen k bydlení. Aby vlastník objektu mohl podat návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu, musí být zachovány základní podmínky. Odhlašovaná osoba nesmí být spoluvlastníkem dané nemovitosti ani nájemcem a je nutno dokázat, ţe se osoba na místě nezdrţuje. K tomu stačí mít dva svědky (většinou sousedy), kteří to ústně do protokolu či písemně potvrdí. Nezdá se, ţe by toto dokazování bylo sloţité, ale mnohé situace bývají velmi komplikované. Na základě podkladů se vydá rozhodnutí o zrušení údaje místa trvalého pobytu. Pokud se rozhodnutí dotyčnému nepodaří doručit, vyvěsí se na úřední desce města veřejnou vyhláškou po dobu 15 dni. Poslední den je dnem doručení. Vznik, změna a ukončení místa trvalého pobytu jsou základní úkony, s nimiţ se kaţdý občan České republiky dostává do styku. Pro většinu občanů je to změna, kterou jsou nuceni provést aţ v dospělém věku. Jak bylo předvedeno, problematika trvalého pobytu není z hlediska zákona příliš komplikovaná a je jasně dáno, jaké jsou primární principy, ale přesto můţe dojít k situacím, jeţ je nutné řešit soudní cestou. 23

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 12 odst. 1. 24 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 12 odst. 2 a 3.

14

2. Funkce trvalého pobytu Definování funkce trvalého pobytu není komplikovanou látkou, především proto, ţe jiţ sám zákon o evidenci obyvatel ve svém názvu ukrývá základní smysl místa trvalého pobytu, tím je evidence. Tato kapitola se zabývá danou problematiku podrobněji. Určuje základní prvky, jeţ jsou s fungováním místa trvalého pobytu jako nástroje evidence obyvatel spojeny. Kapitola je rozdělena na tři stručné podkapitoly věnující se nejprve informačním systémem evidence obyvatelstva, který je v podstatě výstupem existence a fungování trvalého pobytu. Dále pak problematikou ohlašoven, aby následně bylo rozebráno místo trvalého pobytu z pohledu práva povinností, které jsou s ním spojené, i kdyţ se o nich zákon o evidenci obyvatel a rodných číslech konkrétněji nezmiňuje.

2.1 Informační systém evidence obyvatel V rámci práce jiţ bylo poznamenáno, ţe informační systém obyvatel je určen zákonem o evidenci obyvatel, stejně jako samotné místo trvalého pobytu. Vzhledem k tomu, ţe zákon přímo stanovuje, jak je informační systém chápán, pouţiji přímo citaci ze zákona: „Evidence obyvatel je vedena v informačním systému evidence obyvatel, jehož správcem je ministerstvo. Tento informační systém je agendovým informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona25.“26 Smyslem informačního systému je evidence obyvatelstva, kde kromě místa trvalého pobytu vystupují ještě další důleţité ukazatele:27 -

místo narození,

-

místo uzavření manţelství nebo vzniku registrovaného partnerství,

-

místo úmrtí. Důvody, proč se tyto údaje vedou a proč má vůbec stát právo tyto údaje vést, je

několik. Základní odpověď opět můţeme najít v právním řádu, neboť zákonodárnou mocí České republiky byly přijaty zákony vyţadující existenci informačního systému evidence obyvatel. Mezi tyto zákony patří zejména: 25

Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. 26 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 3 odst. 1. 27 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 3 odst. 2.

15

-

zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů – týká se především ověřování totoţnosti osob, kdy policista musí mít přístup do obdobné databáze, aby si mohl vyhledat příslušné údaje, které jsou nezbytné pro přesné identifikování osoby, která mohla být pachatelem trestného činu, svědkem, osobou hledanou, apod.,28

-

zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů – má obdobná ustanovení jako zákon o Policii České republiky, kdy i celníci mají právo poţadovat identifikaci osoby,29

-

zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů – vzhledem k tomu, ţe se jedná o bezpečnostní orgán, který byl v České republice zřízen, je nezbytné, aby i tento měl přístup k údajům o občanech, podobně jako je tomu např. v případě zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zajištění databáze a nahlíţení do ní je poměrně závaţnou problematikou, jeţ musí být

sledována, ale kromě toho také aktualizována. Proto je nezbytné, aby zde existovala i kontrola uváděných údajů. Tato kontrola je ustanovena vyhláškou č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel a kterou se mění vyhláška č. 177/2000 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška přímo definuje moţnosti, kdy je moţné kontrolu údajů v informačním systému evidence obyvatel provést. Těmito případy jsou:30 -

zajištění úplnosti, přesnosti a aktuálnosti vedených dat,

-

rozlišení zpracovávání aktuálních, historických nebo blokovaných údajů za účelem ověřování,

-

vedení záznamů o poskytování údajů,

-

zajištění vedení údajů před jejich případnými změnami, zničením či ztrátou, neoprávněným přenosem, nebo jiným neoprávněným zpracováním, popřípadě před jejich jiným zneužitím, neoprávněným nebo nahodilým přístupem k nim,

-

vyhodnocení účinnosti přijatých opatření k ochraně údajů,

-

vyhodnocení důsledného zpracovávání námitek subjektů údajů.

28

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 63. Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 31. 30 Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel a kterou se mění vyhláška č. 177/2000 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů, § 3 odst. 2. 29

16

Funkce místa trvalého pobytu je tedy zejména funkce evidenční. Zásadní a naprosto nezbytnou se jeví především maximální moţná aktualizace dat. Povinnost udrţovat údaje o místu trvalého pobytu pak leţí na osobě samotné – pokud ta se stěhuje do jiného místa, které bude místem jejího trvalého pobytu, musí toto nahlásit. Jestliţe tak neučiní, bude místem trvalého pobytu místo původní, coţ předpokládá, ţe v rámci doručování bude dokumentace doručována právě na starou adresu, nikoli na adresu novou. Problematika doručování bude dále rozebrána v kapitole čtvrté.

2.2 Trvalý pobyt na ohlašovně Zde bych si dovolila zopakování citace, která jiţ v rámci textu byla pouţita: „V případě, že nelze zjistit místo trvalého pobytu občana, rozumí se místem trvalého pobytu tohoto občana sídlo ohlašovny.“31 Příčina toho, proč existuje institut přihlášení se trvalým pobytem v sídle ohlašovny vězí v tom, ţe v některých případech prostě není moţné určit místo trvalého pobytu daného jedince. Zákon byl vytvářen s cílem, ţe v sídle ohlašovny budou mít místo trvalého pobytu především tyto osoby:32 -

dítě, které bylo nalezeno a u kterého není známá matka a ani totoţnost druhého rodiče, případně jiného příbuzného,

-

matka, která má zájem o utajený porod a z tohoto důvodu chtěla utajit svou vlastní identitu,

-

cizinec, který se vrací do České republiky a nemá dostatečné doklady k tomu, aby bylo určeno místo trvalého pobytu v České republice, kam se jedinec vrací anebo zde ţádá o pobyt, apod. Institut místa trvalého pobytu v sídle ohlašovny je tedy spíše institutem doplňkovým.

Má zaručit, ţe kaţdá osoba v České republice bude mít místo trvalého bydliště. A to i v případech, kdy je toto místo poměrně nejasné. Následující citace určuje, ţe zde určité problémy vznikají. Jedná se o problémy, které jsou spojeny s do jisté míry špatným nastavením zákona: „Bylo zjišťováno, kolik občanů je nyní (k roku 2007) hlášeno na ohlašovnách. Krajské úřady ve svých správních obvodech zjistily, že na sídlech ohlašoven má evidován trvalý pobyt přibližně 112 000 občanů. Je to v podstatě 1 % všech občanů. Na 31

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 10 odst. 4. 32 NĚMEC, Z. Trvalý pobyt na adrese sídla ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 13-14.

17

ministerstvu byla vedena polemiku, někdo říká: to není tak moc. Autor textu (Zdeněk Němec) se kloní spíše k té druhé skupině, a myslí si, že to je docela dost. Jestliže už 1 % obyvatel je na ohlašovnách, tak to něco signalizuje.“33 Jednoznačně lze určit, ţe zde opravdu určité negativní signály jsou. Pokud byl systém určen především pro osoby výše jmenovány, je prezentované číslo příliš vysoké. Problém spočívá v tom, ţe lidé často místo trvalého pobytu na ohlašovně zneuţívají, případně samotné úřady nepostupují dostatečně správně. Jedná se především o osoby následující:34 -

ve správním řízení je osobám – především z důvodů neplatných dokumentů předaných při evidování – zrušeno trvalé místo pobytu,

-

manţelé se rozvedou, ale nadále spolu ţijí, přesto jeden z nich určí, ţe jiţ v místě nebydlí a místem jeho nového trvalého pobytu se stává ohlašovna, kam chodí obsílky, které si následně nevyzvedává,

-

osoby, které přijdou na ohlašovnu se ţádostí, ţe chtějí, aby ohlašovna byla místem jejich trvalého pobytu, a ohlašovna jim vyhoví, coţ je problém, neboť takový postup je jiţ nezákonný – zákon o evidenci obyvatel jasně definuje, v jakém případě je moţné, aby se místem trvalého pobytu stalo právě sídlo ohlašovny – v tomto případě výše popisované legislativní podmínky naplněny nejsou a osoba by k trvalému pobytu v sídle ohlašovny přihlášená být neměla. Pro srovnání chci ještě doplnit, kolik občanů je vedeno na ohlašovně Obecního úřadu

Hovorany a Městského úřadu Kyjov. V obci Hovorany k 1. 10. 2009 bylo přihlášeno k trvalému pobytu 2.181 obyvatel. K 21. 6. 2011 je vedeno na ohlašovně 49 občanů. Kaţdý rok je jiný, v roce 2009 byl zrušen údaj o místu trvalého pobytu 11 občanům, v roce 2011 jen 3 občanům a v I. polovině roku 2011 přibylo 13 občanů. Dle zjištění ţádostí o zrušení místa trvalého pobytu bývá více, ale mnoho z nich se zastaví z důvodu přihlášení se na jinou adresu. Oproti tomu Město Kyjov k 28. 1. 2011 eviduje 11.698 obyvatel, z toho ke dni 21. 6. 2011 jich bylo hlášeno k trvalému pobytu na ohlašovně 376, coţ není zrovna nejmenší počet. Od roku 2005 do roku 2011 kaţdoročně přibude na ohlašovně 47 lidí. Jelikoţ korespondence a zásilky nezadrţitelně narůstaly, Město Kyjov muselo být nuceno vydat jasné pokyny pro nepřebírání korespondence pro občany, jimţ byla přidělena právě adresa městského úřadu. Městský úřad Kyjov zdůraznil, ţe tato adresa slouţí výlučně jen jako evidenční údaj pro 33

NĚMEC, Z. Trvalý pobyt na adrese sídla ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 13-14. 34 NĚMEC, Z. Trvalý pobyt na adrese sídla ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 13-14.

18

vydání osobního dokladu a nelze ji tedy povaţovat za adresu pro doručování korespondence, natoţ v ní fyzicky přebývat. K pobytu na ohlašovně se váţe judikatura Ústavního soudu, konkrétně pak nález ústavního soudu České republiky 495/2002 Sb. Problém, který řešil tento nález, se týkal případu, kdy muţ odmítl převzít občanský průkaz, kde bylo jako místo trvalého pobytu uvedeno sídlo ohlašovny. Důvodem byla skutečnost, ţe se v tomto místě nezdrţuje a poukázal na zajímavou skutečnost: „Podle názoru stěžovatele zákon o evidenci obyvatel nepožaduje, aby každý občan měl trvalý pobyt. Dovozoval to z dikce § 10 odst. 1 věty druhé zákona, podle níž občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu. Tedy může, nikoli však musí, takže zde podle stěžovatele existují dvě možnosti: mít jen jedno místo trvalého pobytu nebo žádné. Pokud tedy stěžovatelův dosavadní trvalý pobyt byl zrušen, neznamená to ještě, že by mohl být úřední cestou zapsán do občanského průkazu údaj nový. Článek 14 odst. 1 Listiny umožňuje svobodnou volbu pobytu (“Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.”), tudíž nemůže být trvalý pobyt určen úřední cestou proti vůli stěžovatele. Pokud by se tak v daném případě stalo, byl by navíc stěžovatel omezen oproti ostatním občanům v rozhodování o svém pobytu a tedy oproti nim diskriminován. Zde by pak byl dán rozpor s článkem 1 Listiny (“Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.”).“35 Stěţovatel se snaţil poukázat na skutečnost, ţe zde existuje určitá mezera v zákoně, kterou je moţné v tomto případě vyuţít. Ústavní soud argumentoval: „Ve svých závěrech tak Ústavní soud vyšel z nutnosti rozlišovat dvě důležité kategorie. Předně je to bydliště, tedy místo, kde se občan skutečně zdržuje. Toto místo si smí zvolit podle své vlastní vůle (resp. s omezením daným článkem 14 odst. 3 Listiny). Zároveň se na něm však zdržovat nemusí a kdykoliv je může změnit. Veřejné moci pak není povinen sdělovat ani toto bydliště, ani jeho případnou změnu.“36 Jednoznačně se tak ukázalo, ţe trvalý pobyt není skutečným trvalým pobytem, ale existují zde dvě různé kategorie, z kterých případně mohou plynout nejasnosti a problémy, jak bude naznačeno dále v práci.

2.3 Práva a povinnosti spojené s trvalým pobytem Pokud se hovoří o právech a povinnostech, zde zmíním judikaturu, která se právům a povinnostem věnuje a je spojena s místem trvalého pobytu. V rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 AS 43/2005-182 se konkrétně uvádí: „Právo na zvolení místa trvalého pobytu 35

KROUPA, J. Trvalý pobyt obyvatel ve světle nálezu Ústavního soudu č. 495/2002 Sb., o návrhu na zrušení ustanovení §10 odst. 5 věty druhé zákona o evidenci obyvatel. Veřejná správa, červen 2008, č. 14. 36 KROUPA, J. Trvalý pobyt obyvatel ve světle nálezu Ústavního soudu č. 495/2002 Sb., o návrhu na zrušení ustanovení §10 odst. 5 věty druhé zákona o evidenci obyvatel. Veřejná správa, červen 2008, č. 14.

19

podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel je veřejným subjektivním právem, proti jehož porušení rozhodnutím správního orgánu se občan může dovolat ochrany podle § 65 s. ř. s., tj. podáním správní žaloby. Součástí práva na zvolení místa trvalého pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky. Místo trvalého pobytu nelze zaměňovat s jakýmkoliv jiným místem pobytu; evidování tohoto místa má vliv na práva a povinnosti subjektu. Tato práva a povinnosti nevyplývají sice přímo ze zákona o evidenci obyvatel, ale z jiných zákonů, a vylučují tak, aby evidování trvalého pobytu mělo skutečně jen evidenční účinky.“37 Zde jsou základním poznáním, které je důleţité pro praxi zejména dvě poslední věty citovaného textu, kdy je jasně odkázáno na skutečnost, ţe i kdyţ to zákon o evidenci obyvatelstva nezmiňuje, s trvalým pobytem jsou spojena práva a povinnosti. Trvalý pobyt tedy není pouze evidenčním institutem, ale právě institutem, který dává vzniknout právům, jeţ by jinak vzniknout nemohla. Jak jiţ bylo řečeno, volební právo je navázáno na místo trvalého pobytu. Pokud zde jedinec nemá místo trvalého pobytu – například je v České republice na dovolené – nemůţe mu vzniknout volební právo. Zákon o evidenci obyvatel tedy přímo neurčuje práva a povinnosti, které jsou spjaty s místem trvalého pobytu osoby na území České republiky. Jak určuje následující citace, práva a povinnosti jsou s místem trvalého pobytu skutečně spjaty, ale jedná se o práva a povinnosti, které plynou především z jiných právních aktů, které jsou v rámci české legislativy přijaty: „Když byl zákon (zákon o evidenci obyvatel) tvořen, bylo zjištěno, že ve více jak 120 zákonech je jakási vazba na trvalý pobyt, s kterou jsou spojené nějaké povinnosti nebo práva.“38 V rámci práce není nezbytné zabývat se všemi předpisy, které určují práva a povinnosti, které plynou z místa trvalého pobytu, ale přesto je vhodné se věnovat těm základním, které jsou z pohledu práv a povinností občanů velmi významné. Vzhledem k tomu, ţe většina jich bude rozebrána v následujících částech bakalářské práce, zde je pouze vymezení těch základních práv a povinností, které jsou s místem trvalého pobytu spjaty: -

volební právo – je určeno jiţ ústavním pořádkem, ale dále rozpracováno další zákonnou legislativou, např. zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

37

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 6 As 43/2005-182 ze dne 12. dubna 2007. NĚMEC, Z. Trvalý pobyt na adrese sídla ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 13-14. 38

20

-

doručování písemností – je spojeno s místní příslušností (kapitola 3.), která vychází ze zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů, kdy z titulu doručování písemností plynou osobě, která má místo trvalého bydliště, na které jsou písemnosti doručovány, povinnosti, jeţ jsou spojeny především s převzetím písemnosti,

-

exekuce – je spojena s místem trvalého pobytu, a to na základě výše citovaného správního řádu, ale především pak na základě zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, kdy tento zákon určuje především práva exekutorů a povinnosti občanů, které jsou subjektem exekuce a v rámci jejichţ místa trvalého pobytu je exekuce prováděna. Vzhledem k tomu, ţe právům a povinnostem, které z místa trvalého pobytu plynou, se

dále věnuje zbytek práce, bude přímo překročeno k prvnímu důleţitému prvku v dané problematice, kterým je místní příslušnost. Pokud se týká následujících kapitol, snaţí se zaměřit spíše praktickým směrem, aby bylo patrné, ţe zde existují problémy, které jsou způsobeny legislativou a legislativním určením místa trvalého pobytu. Většinou budou mít problémy společný jmenovatel – „trvalý“ pobyt, kdy trvalý je zde slovo, které je částečně nadbytečné, neboť se nejedná o skutečně trvalý pobyt, ale v podstatě pouze pobyt, který je spojený zejména s ohlašovací povinností – osoba, která je občanem České republiky musí mít místo trvalého pobytu, jak bylo na základě zákona definováno, coţ znamená, ţe toto místo musí nahlásit. Kde skutečně osoba pobývá, to jiţ nemusí být shodné s údajem o místě trvalého pobytu. Označení „trvalý pobyt“ se tak nejeví jako označení správné. Následující kapitoly poukazují na to, ţe podobné označení skutečně vţdy správné není a logika se zde střetává s právním ustanovením, které je dáno a musí být akceptováno.

21

3. Místní příslušnost Místní příslušnost je obecným pojmem, jenţ zná zejména správní právo a pouţívá se proto, aby bylo moţné určit, který orgán bude v daném procesu rozhodování jednat a vystupovat jako zástupce státu. Je vhodné nejprve začít s obecným postojem k pojmu „místní příslušnost“, kdy tuto definici je následně moţné vztáhnout i na problematiku místa trvalého pobytu. Teoretické určení místní příslušnosti je následující: „Místní příslušnost určuje, který z více věcně příslušných správních orgánů má správní řízení provést. Místní příslušnost správních orgánů k projednávání přestupků se řídí místem, kde byl přestupek spáchán. Je-li místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou se jinak, koná řízení ten, který zahájil řízení první. Tam, kde se místně příslušné správní úřady nedohodnou, nebo nelze místní příslušnost určit, rozhodne o ní formou usnesení nejblíže společně nadřízený správní orgán. Pokud takový orgán není, rozhodne o místní příslušnosti usnesením ústřední správní úřad, do jehož působnosti věc náleží.“39 Z hlediska místa trvalého pobytu je určení místní příslušnosti zásadní, neboť jsou s tím spojena další práva a povinnosti, která se k místu trvalého pobytu váţí. Místní příslušnost je zásadním institutem správního práva. Její právní úpravu je nutné hledat ve správním řádě. Zde je místní příslušnost definována následujícím způsobem: „Místní příslušnost správního orgánu je určena: -

v řízeních týkajících se činnosti účastníka řízení místem činnosti,

-

v řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se nemovitost nachází,

-

v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem podnikání,40

-

v ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu,41 popřípadě místem pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince42;

39

ČERNÝ, J., HROZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. 12. vyd. Praha : Linde Praha, 2011. 742 s. ISBN 978-80-7201-859-8. S. 42. 40 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 3. 41 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 42 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

22

nemá-li fyzická osoba místo trvalého pobytu na území České republiky, je místní příslušnost určena posledním známým místem jejího pobytu na území České republiky, -

v ostatních řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky;43 u zahraniční právnické osoby je místní příslušnost správního orgánu určena sídlem její organizační složky zřízené v České republice; po zrušení organizační složky je místní příslušnost určena posledním sídlem této organizační složky na území České republiky.“44 Pokud se týká fyzické osoby, je místo trvalého pobytu jednou z moţností určující

místní příslušnost, jeţ je pro správné provedení správního úkonu naprosto zásadní. V tomto směru se v podstatě dostáváme k tomu, ţe funkce místa trvalého pobytu není pouze evidenční, ale nachází se zde další funkce, které jsou s institutem místa trvalého pobytu automaticky spojeny (např. volební právo – zde je nutné splnit další podmínky jako věk, anebo doručování písemností), případně se k němu připojují v zákonem stanovených případech (např. exekuce). Na místo trvalého pobytu v souvislosti s problematikou místní příslušnosti je však moţné nahlíţet ze dvou pohledů. Tím prvním je zde prezentovaný pohled, kdy místo trvalého pobytu je samo určujícím institutem místní příslušnost v nastalém správním řízení. Zde můţeme vidět, jak je důleţité, aby jasné určení místa trvalého pobytu existovalo, a to i v případě, ţe takovým místem trvalého pobytu bude sídlo ohlašovny.45 Zároveň, ale z tohoto titulu mohou vzniknout problémy spojené s doručováním písemností a které budou podrobněji definovány v následující kapitole. Pokud se týká místní příslušnosti, kterou určuje místo trvalého pobytu, respektive kde je místo trvalého pobytu rozhodujícím faktorem, můţeme obdobné ustanovení jako ve správním řádu najít i v dalších zákonech. Jejich kompletní seznam by byl pro potřeby bakalářské práce nadbytečný, ale přesto je vhodné zmínit několik zákonů, kde se místo trvalého pobytu zmiňuje jako prvek určující místní příslušnost daného řízení. Vybranými zákony jsou:

43

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 1 a 2. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1. 45 ŠVOMA, J. Doručování občanům s místem trvalého pobytu evidovaným v sídle ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 18-22. 44

23

-

zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů – zde se určuje, ţe místní příslušnost krajské pobočky úřadu práce se řídí místem, kde je oprávněná osoba hlášena k trvalému pobytu,46

-

zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – zde se zmiňuje, ţe pokud krajský soud rozhoduje ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění, důchodového zabezpečení a dávek vyplácených spolu s důchody, je k tomuto rozhodování příslušný soud v místě, kde má navrhovatel bydliště47 – je vhodné si všimnout, ţe zde se zákon konkrétně nezmiňuje o místě trvalého pobytu, ale o bydlišti, coţ je původní pojem, který se v současnosti v právním řádu příliš nevyskytuje, ale jeho definování bylo mnohem jednoznačnější, neţ v případě trvalého pobytu, kdy v rámci bydliště bylo nutné naplnit jeho skutkovou podstatu nahlášením, ale i skutečným zdrţováním se v daném místě, coţ u trvalého pobytu zřejmé není, zde je primární povinnost ohlašovací, která nemusí být spojena se skutečným zdrţováním se v daném místě,48

-

zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů – přímo definuje: „Místní příslušnost správce daně, není-li dále stanoveno jinak, se řídí u fyzické osoby jejím místem pobytu; pro účely správy daní se místem pobytu fyzické osoby rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit, rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje.“49 Daňový řád upustil od pojmu „bydliště“ a pouţívá jej pouze ve vztahu k fyzickým osobám nacházejícím se mimo území České republiky.50 Pojem „bydliště“ byl v rámci zákona o správě daní a poplatků postaven naroveň pojmu trvalý pobyt.51 Toto odlišení je krokem vedoucím k přehlednosti, neboť v zákoně o správě daní a poplatků byly odlišné pojmy sloučeny v jeden. Toto mohlo vést k celkové nepřehlednosti. Můţe se tak jednat o důvod k tomu, proč bylo od pojmu bydliště upuštěno, neboť jeho definice se v právním řádu rozmělnila a je nejasná, proto se v současnosti přešlo na pojem

46

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, § 66 odst. 2. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 3. 48 ZVÁNOVEC, V. Opomíjený právní institut „bydliště“. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 34. 49 Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1 písm. a) 50 Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, § 44 odst. 1 47

51

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, § 4 odst. 1

24

„trvalý pobyt“, který je dnes vyuţívanější a je určujícím v oblasti evidence a identifikace místní příslušnosti, -

zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů – tento zákon určuje, jaké jsou místní příslušnosti v rámci oprávnění k placení a případně vyplácení dávek sociálního zabezpečení, stejně jako určení toho, kdo je osobou povinnou; ani zde není jediným kritériem místní příslušnosti místo trvalého pobytu, ale jedná se o jedno z kritérií zásadních, která jsou důleţitá i pro osoby samostatně výdělečně činné a pro jejich nároky na vyplácení dávek.52 Z hlediska místní příslušnosti je místo trvalého pobytu jedním ze základních určujících

prvků důleţitých v různých oblastech státní správy, ale i v rámci správního soudnictví. V případě občanskoprávních ţalob je jiţ místní příslušnost odlišná.53 Z místní příslušnosti a z místa trvalého pobytu jako takového plynou zásadní práva a povinnosti, které jsou nejvýraznější v oblasti doručování písemností, exekučního řízení, ale také v oblasti volebního práva. I pro tyto instituty českého práva je zásadní místní příslušnost. V rámci správního řádu, je naprosto nezbytná funkčnost místní příslušnosti. Pouze v jejím rámci mohou být správně doručovány dokumenty, které jsou spojené s průběhem správního řízení a s jeho zákonnou správností. K místu trvalého pobytu samozřejmě nesmím opomenout judikaturu. V rámci místa trvalého pobytu je judikatura poměrně rozsáhlá, coţ jiţ samo o sobě poukazuje na skutečnost, ţe zde není něco v pořádku. V rámci tohoto institutu zde mohou vznikat problémy, jeţ je nutné následně řešit soudní cestou. Většina problémů vychází z toho, ţe se objevuje nesoulad s uvedeným místem trvalého pobytu a skutečným pobytem. Následující rozsudek se však zabýval poněkud jiným problémem. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 964/2008 řešil následující spor: „Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 36 000 Kč s příslušenstvím, tedy 1 000 Kč jako poplatek za každý z 36 měsíců, které předcházely dni 20. 10. 2006, kdy byla podána žaloba. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný zneužívá postavení nájemce s regulovaným nájemným, neboť byt v žalobcově domě užívá nejen k bydlení, ale – bez souhlasu vlastníka – i k výdělečné činnosti (účetní 52

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, § 7, § 22, § 50, atd. ČSSZ. Místní příslušnost OSVČ [online] 2010. [cit. 18. června 2011]. Dostupné z WWW: . 53 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 9 aţ § 12.

25

poradenství, vedení účetnictví), jakož i k registraci místa podnikání podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.“54 Jedná se o to, ţe místo trvalého pobytu je uvedeno v bytě nájemním. Tedy v bytě, který není majetkem osoby v něm ţijící. Jiţ ze skutečnosti, ţe toto místo je trvalým pobytem jedince, můţeme odvodit, jak daný spor dopadl. Jeho skutečný výsledek: „Neplyne-li z nájemní smlouvy něco jiného, může osoba oprávněná k užívání bytu zaregistrovat na jeho adrese místo podnikání ve smyslu živnostenského zákona, i pokud k tomu nemá vlastníkův souhlas. Proto jí takovým jednáním nevzniká ani bezdůvodné obohacení.“55 Důleţité odůvodnění souviselo se skutečností, ţe registrace místa podnikání je obdobná s registrací místa trvalého pobytu. Zde se tedy registrace trvalého pobytu stala jakýmsi vodítkem, které dopomohlo k rozhodnutí tohoto případu. Občanský zákoník jasně říká: „Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.“56 Pokud má právo z najaté věci, kterou můţe být i nemovitost, brát uţitky, uţitkem lze chápat i skutečnost, ţe sám z vlastní vůle rozhodne o tom, ţe nemovitost vyuţije pro své podnikání, za předpokladu, ţe smlouva nestanovuje jinak a ţe tím není porušeno uţívání, které je přiměřené povaze a určení věci. Není zde důvod k tomu, aby vlastník musel rozhodovat o tom, ţe nájemce smí vyuţívat byt i jako místo podnikání. V rámci místní příslušnosti chci zmínit, jak je to s placením místních poplatků, dané právě místem trvalého pobytu. Příkladem můţe být poplatek ze psů. „Poplatek ze psů platí držitel psa. Držitelem je fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky.“57 „Poplatek ze psů platí držitel obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla.“58 Hned k poplatku ze psů vyvstává otázka. Jedinec má trvalý pobyt nahlášený v jedné obci, ale ve skutečnosti ţije v obci jiné. Zjevně zde vzniká rozpor mezi ohlašovací povinností a faktickým místem pobytu. Nyní dochází k tomu, ţe osoba má povinnost platit místní poplatek za psa v obci, kde je jeho místo trvalého pobytu, nikoliv v obci jeho pobytu faktického. I kdyby došlo k tomu, ţe by se skutečně v místě svého trvalého pobytu nahlásil a za svého psa zde platil, ustanovení postrádá význam. Finanční prostředky by dostávala obec, která psem znečišťována není. Obec, kde se pes vyskytuje a kde případně musí správa silnic nebo jiná společnost odklízet jeho výkaly, nemá finanční prostředky, které by tak měla mít. Vyvstává zde otázka, zda-li by nebylo vhodnější ustanovit placení poplatku 54 55 56 57 58

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 964/2008 ze dne 15. května 2008. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 964/2008 ze dne 15. května 2008. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 663. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 4.

26

obci, ve které se drţitel psa fakticky zdrţuje. Upravit toto raději pojmem bydliště neţ trvalý pobyt. V tomto směru by pak bylo jistější, ţe poplatek jde skutečně obci, kterého má na svém území. Bohuţel jako problematické se mi jeví dokazování faktického stavu. Je pravdou, ţe i přes toto nabízené řešení jsou zákony v České republice, týkající se trvalého pobytu, poměrně nejednotné. Trvalý pobyt v podstatě znamená pouze povinnost ohlášení. Zákon by v tomto případně mohl jasně definovat dva pojmy, trvalý pobyt jako pojem hlavní a bydliště jako pojem doplňující. Nelze říci, ţe se jedná o zjednodušení, ale na druhou stranu je to moţnost, která by vyřešila problémy, které v současné době v rámci institutu místa trvalého pobytu nastávají. V právní praxi není neobvyklé, ţe se objeví případy, které naráţí na rozpor mezi trvalým pobytem a faktickým bydlištěm. Toto následně vede ke zmatkům, zbytečným úkonům, anebo dokonce protiprávnímu jednání. Jak bude prezentováno v kapitole, která se věnuje volebnímu právu v České republice, konkrétně případu voleb do obecního zastupitelstva v obci Karlova Studánka. K tématu místních poplatků rovněţ doplňuji judikaturu. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/02 se věnuje problematice, která byla spojena s obecně závaznou vyhláškou. Článek z obecně závazné vyhlášky o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů upravoval: „Poplatek neplatí a) fyzická osoba, která je v obci přihlášena k trvalému pobytu, ale v obci se prokazatelně nezdržuje (např. dlouhodobý pobyt v cizině, vojenská základní služba, pobyt v místě studia, pobyt ve vězení, dlouhodobý pobyt v rehabilitačním či jiném léčebném zařízení). Poplatník uvedený v ustanovení článku 3 je povinen správci poplatku vždy do 31. ledna příslušného kalendářního roku prokázat, že důvod osvobození trvá (lze nahradit písemným čestným prohlášením vlastníka nemovitosti, kde má takto od poplatku osvobozený poplatník hlášen trvalý pobyt).“59 Na první pohled se zdá ustanovení v pořádku, ale při bliţším zkoumání si lze povšimnout, kde nastal v rámci vyhlášky problém. Čestné prohlášení o osvobození by neměl podávat majitel nemovitosti, kde má poplatník nahlášen trvalý pobyt. Takovou povinnost by měl mít sám poplatník, který by tak svůj status dokázal. Samozřejmě, logika je dána především tím, ţe se mělo jednat o usnadnění pozice poplatníka, který se v místě trvalého pobytu nezdrţuje, na druhou stranu čestné prohlášení vlastníka nelze brát jako dostatečný důkaz pro osvobození.

59

Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/02 ze dne 24. června 2003.

27

Ústavní soud se na danou problematiku díval následujícím způsobem, jeţ vedl ke zrušení citovaného článku obecně závazné vyhlášky: „Za problematickou lze ovšem považovat možnost čestného prohlášení vlastníka nemovitosti, ve které má takový poplatník hlášen trvalý pobyt, že se v obci prokazatelně nezdržuje. Byť čestné prohlášení zákon o správě daní a poplatků výslovně nevylučuje, měl by je dávat osobně ten, jehož právního postavení se týká, nikoli jiná osoba. Poněkud paradoxně přitom tuto možnost podle čl. 6 odst. 2 vyhlášky nemá samotný poplatník. Toto ustanovení vyhlášky podle názoru Ústavního soudu je v rozporu se zákonem.“60 Institut trvalého pobytu se vztahuje i k právu daňovému. Zejména se dotýká daně z příjmů z prodeje rodinného domu anebo bytu, a to osvobození od ní. Podle ustanovení § 4 odstavce 1 písmeno a) jsou od daně osvobozeny: „příjmy z prodeje rodinného domu, bytu, včetně podílu na společných částech domu nebo spoluvlastnického podílu, včetně souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem.“61 Zákon zde hovoří o bydlišti, nikoliv o trvalém pobytu. Mohou vznikat dva problémy. První, kdy prodávající má v nemovitosti hlášený trvalý pobyt, ale fakticky v ní nebydlí. Druhý, kdy prodávající nemá v nemovitosti hlášený trvalý pobyt, ale fakticky v ní bydlí. V prvním případě nelze předpokládat, ţe by příslušný finanční úřad zjišťoval faktický stav. Musel by takto prověřovat prakticky kaţdý prodej takových nemovitostí, coţ se mi jeví jako nereálné. Ovšem ve druhém případě jiţ je předpoklad, ţe prodávající bude muset dokázat, ţe v předmětné nemovitosti skutečně bydlel. Zákonodárce tak dává prostor prodávajícímu mít nahlášený trvalý pobyt v jiné nemovitosti, neţ v té, kterou prodává, byť za cenu obtíţného dokazování. Nicméně je jasné, ţe takových případů nebude mnoho, ale jistě se vyskytují a vyskytovat budou. Obdobná situace nastává i v případech, které zákon vyjmenovává dále v dotčeném ustanovení. Konkrétně, kdy prodávající bydlí v nemovitosti po dobu kratší neţ dva roky, ale je od daně osvobozen v případě, kdy peněţní prostředky z prodeje vyuţije opět k zajištění vlastního bydlení. A také v případě prodávajících manţelů, kdy postačí, ţe v prodávané nemovitosti, kterou mají manţelé ve společném jmění manţelů, má bydliště alespoň jeden z nich. Jak jiţ bylo předestřeno výše, tyto problematické situace by mohla řešit úprava dvou právních pojmů, a to trvalého pobytu jako primárního a bydliště jako subsidiárního. Stejně tak by jistě nebylo od věci ujednotit terminologii v jednotlivých právních předpisech. 60 61

Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/02 ze dne 24. června 2003. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 4 odst. 1 písm. a).

28

4. Doručování Současná praxe doručování je odlišná od stavu před deseti lety. Jedná se o problematiku, která byla postupem času zjednodušena. Především pak ve chvíli, kdy byly zavedeny tzv. datové schránky. Smysl zavedení datových schránek je moţné vidět i v problému spojeným s trvalým pobytem – trvalý pobyt nemusí být místem faktického pobytu daného jedince, kterému má být doručováno. Ale v případě, ţe si jedinec zřídí datovou schránku (v některých případech je to přímo povinnost), doručení se váţe k doručení přes datovou schránku, kdy tedy vůbec není nutné znát místo trvalého pobytu, doručováno je právě do datové schránky.62 Datová schránka se v současnosti stala velmi důleţitým a pro některé subjekty i povinným aspektem pro doručování písemnosti v rámci komunikace s veřejnou správou a ve veřejné správě mezi jednotlivými orgány. Pokud se týká povinnosti zřízení datové schránky, tato povinnost platí pro:63 -

právnické osoby,

-

orgán veřejné moci,

-

orgán územního samosprávného celku – povinná jedna schránka pro orgán. Jak je patrné, jiţ z tohoto určení datových schránek vychází, ţe institut místa trvalého

pobytu je pro doručování naprosto nezbytný. Ve správním řádu je sice jiţ automaticky první variantou doručení do datové schránky64, ale stále je nutné si uvědomit, ţe v případě, kdy na jedné straně (většinou tedy u občana nebo u podnikající fyzické osoby) schránka není zřízena, znamená to, ţe je nutné písemnost (rozhodnutí, ţádost, upomínku, apod.) doručit na adresu trvalého pobytu. S tím souvisí následující problematika: „Pokud jde o hlášený pobyt, ideálním stavem je soulad hlášeného a faktického pobytu. Nesoulad mezi hlášeným a faktickým pobytem vzniká z několika důvodů. Jednak jde o skrývání se té osoby, která se pak úmyslně hlásí jinde. Dále se může stát, že osoba má určitý zájem být hlášena na jiném místě než

62

Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. 63 Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, § 5, § 6 a § 7. 64 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 19.

29

skutečně pobývá, a to např. z důvodů volebních, aby mohla jinde kandidovat, nebo z důvodu pořadníku na určité služby, anebo třeba z důvodu výhod, které bývají součástí určité obce.“65 Jak je patrné, vzniká zde prostor pro jednání, které není protizákonné. Avšak můţe vytvářet problémy spojené se skutečností, ţe pojem trvalý pobyt, jak je v zákoně definován, není nutně faktickým místem trvalého pobytu, ale pouze místem nahlášeným v evidenci. Funkce spojeny s institutem lze povaţovat následující: -

evidenční funkce – jednoznačně funkce daná a stále platná,

-

informační funkce – význam informační funkce upadá s tím, ţe neexistuje přímé propojení mezi ohlašovacím a faktickým aspektem trvalého pobytu,

-

funkce vzniku práv a povinností – pokud se budeme dívat na povinnost, která je spojena s převzetím, jeţ je dáno doručením, tato funkce upadá, opět v důsledku toho, ţe zde není soulad s uvedením místa trvalého pobytu v evidenci se skutečným místem, kde se jedinec zdrţuje, ale zároveň zde dochází i k tomu, ţe se více začíná uplatňovat datová schránka. K datové schránce a k doručování, které je přes ni prováděno, je vhodné doplnit

několik statistických čísel:66 -

počet datových schránek (ke 12. červnu 2011) – 436 378 datových schránek,

-

týdenní počet odeslaných datových zpráv – okolo 700 000 zpráv,

-

celkový počet odeslaných zpráv (ke 12. červnu 2011) – 45 759 666 zpráv. Datové schránky jsou velmi vhodným a efektivním nástrojem, především ve chvíli,

kdy dojde ke srovnání úspěšnosti doručení. Datové schránky se mohou pyšnit úspěšností doručení 97 %67, kdeţto klasickou písemnou cestou je úspěšnost zhruba 50 %68. Zde je jednoznačně patrné, ţe místo trvalého pobytu ztrácí své funkce.

65

ČIŢINSKÝ, P. Trvalý pobyt a doručování. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 15-18. 66 MVČR. Statistiky [online] 12. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: . 67 MVČR. Datové schránky [online] 12. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: . 68 ITBIZ. Stalo se: datové schránky ročně uspoří za doručování v justici přibližně 120 milionů Kč [online] 26. května 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: .

30

Doručování se usnadnilo i dnem 1.1.2006, kdy vstoupil v účinnost nový správní řád. Neměla by proto nastat situace, kdy rozhodnutí či zásilku nelze doručit. Správní řád v ustanovení § 20 stanovuje, ţe fyzické osobě se doručuje na adresu pro doručování, na adresu jejího trvalého pobytu, případně lze doručovat osobě kdekoliv, kde bude zastiţena. Zákonodárce v tomto směru preferuje na prvním místě adresu zvolenou občanem. I na adresu ohlašovny lze platně doručit písemnost, musí však být splněny zákonné podmínky. Ale v mnoha případech jsem se setkala se stavem, kdy ohlašovny výslovně odmítají přebírat písemnosti osob hlášených právě na ohlašovně. Důvodů se objevuje stále více, jednak se takové písemnosti nemají kam ukládat a jednak s tímto rostou náklady, jenţ by mohly být vyuţity účelněji. Proto je odpovědností kaţdého z nás, jak se postará o vyzvedávání doporučených zásilek a jiných písemností. Pokud tak nečiní, jde o rozhodnutí a musí nést následky z toho vyplývající.

31

5. Exekuce Exekuce je velmi specifickým institutem. Zná ji nejen české právo, ale obecně i právo ve světě. Exekuci můţeme rozeznávat na základě toho, podle jakého zákona je prováděna: -

výkon rozhodnutí prováděný soudy – jedná se o výkon rozhodnutí prováděný na základě zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

-

exekuce soudní prováděná soudním exekutorem – zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů,

-

exekuce správní – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,

-

exekuce daňová – zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, Problematika exekucí je poměrně rozsáhlá, ale v rámci tématu místa trvalého pobytu

se zaměříme na exekuci soudní prováděnou soudním exekutorem a řídící se tedy exekučním řádem. Zde tento exekuční řád definuje následující ustanovení: „V elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup poskytne pro potřeby provedení exekuce exekutorům prostřednictvím Komory Ministerstvo financí údaje z informačního systému.“69 Orgány tedy musejí exekutorům poskytnout potřebné informace v případě, ţe tito mají o dané informace zájem. Informace jsou poskytovány z následujících veřejných registrů, jeţ jsou v zemi vedeny:70 -

základní registr obyvatel,

-

informační systém evidence obyvatel,

-

informační systém cizinců,

-

registr rodných čísel. Na první pohled je patrné, ţe jedním z údajů, které mohou, respektive musí být

exekutorovi poskytnuty, je i údaj o místě trvalého pobytu občana. Z titulu exekutora v souvislosti s místem trvalého pobytu můţe vzniknout několik problémů. Ten první se týká samotné kompetentnosti exekutorů a toho, jaké informace ţádají a jaké by jim měly být

69

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, § 33c. 70 Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, § 33a odst. 1.

32

poskytnuty. Nabízí se následující příklad: „Praxe je ovšem taková, že někteří exekutoři (Praha 7, Cheb, Mělník) opakovaně a neustále zasílají dotazy se žádostí o osobní údaje nejen osoby povinného, ale i bývalé manželky, dětí povinného a rodičů povinného, ba dokonce i rodičů manželky. Pokud jde o bývalé manželky či manžele, máme několik dotazů, kdy manželství bylo rozvedeno před 7 a více lety.“71 Jako první problém je tedy skutečnost, ţe exekutoři mnohdy poţadují informace, které nejsou v daném případě potřebné. Pro tuto potřebu mohou získávat i místa trvalého pobytu osob, které poţadují z jiného důvodu – například se můţe jednat o moţnost, kdy je exekutor s jedincem domluven, ţe mu za úplatu poţadované informace seţene. Jedná se samozřejmě o případ nelegální. Z moţných řešení takového stavu se nabízí kontrola. Znamenalo by to ale, ţe by se musel rozšířit úřednický aparát. Anebo by bylo nutné zavést nová opatření související s potřebou prokázat oprávněnost dané ţádosti, tedy přímo doloţit konkrétní a případně taxativně vyjmenované důvody, na jejichţ základě je moţné skutečně dané informace získat. Výrazně by to ale vedlo k prodlouţení procesu exekuce, coţ by mohlo vést zase k tomu, ţe by osoba určitým způsobem zajistila svůj majetek, například přestěhováním či přepsáním na jinou osobu. Jedná se o problém poměrně komplikovaný, který můţe výrazně nabourat základní práva a svobody občanů, ale vzhledem k tomu, ţe tato práce se zaměřuje na místo trvalého pobytu, je vhodné ho zmínit. Další problém vzniká v souvislosti s tím, ţe jedinec má určité místo trvalého pobytu nahlášeno, ale ve skutečnosti se vyskytuje na jiné adrese, a to i dlouhodobě nebo dokonce celoročně. Zde se opět setkáváme se situací, ţe místo trvalého pobytu není definičně shodné s tzv. bydlištěm. „Pojem bydliště je v doktríně jasně definovaný. Bydliště má ten, kdo má „animus domicilandi“ a „corpus domicilandi“. Animus znamená, že má úmysl se někde trvale zdržovat, a corpus, že tam skutečně pobývá. Tedy tyto dva znaky jsou definicí bydliště, čímž se řeší nekonečné spory o to, jestli u trvalého pobytu musí se člověk zdržovat, nebo stačí, když se jen nahlásí.“72 Nyní k problému, který můţe vzniknout a také skutečně v praxi vzniká. Tento problém je spojen s tím, ţe soudní exekutor poţádá o zajištění informací, které se váţí k osobě, na níţ má být exekuce nařízena. Mezi těmito informacemi se uvádí i místo trvalého pobytu. 71

PROCHÁZKA, M. Poskytování údajů z informačního systému evidence obyvatel exekutorům. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 46-47. 72 ZVÁNOVEC, V. Opomíjený právní institut „bydliště“. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 34.

33

Ve skutečnosti se jedná o místo, které je sice nahlášeno jako místo trvalého pobytu, ale není faktickým místem, kde jedinec ţije. Toto místo tedy není bydlištěm na základě definice zmíněné výše. Ve chvíli, kdy je toto místo (byt, dům, apod.) neobývané, nejedná se o tak velký problém, který by ovlivnil jiné nájemníky. Pouze exekutoři jsou nuceni jiným způsobem zajistit majetek určený ke splacení dluhů, jeţ dluţník má u věřitelů, respektive u orgánů veřejné správy. Další problém nastává ve chvíli, kdy místo, které je určeno jako místo trvalého pobytu, skutečně někdo obývá. Nejedná se však o osobu, na níţ má být exekuce uvalena. A zde dochází k problému, protoţe exekutor povaţuje dané místo za skutečné místo, kde jedinec, jehoţ majetek má být zajištěn, přebývá. Předpokládá, ţe majetek, nacházející se zde, mu skutečně patří. A tak můţe dojít k tomu – a není to neobvyklá situace – ţe je skutečně zajištěn majetek, který vlastní jiná osoba a nikoli ten, na koho je exekuce nařízena. Člověk, který v daném místě skutečně ţije, v podstatě nemá přímou moţnost se exekutorům bránit a musí strpět zabavení majetku. Přitom by bylo poměrně snadné tomuto zabránit – kdyby v evidenci došlo ke kolizi jmen evidovaných v jednom bytě, bylo by moţné elektronicky tuto kolizi odhalit a případně prošetřit. Naštěstí občanský soudní řád počítá s podobnými případy. Proto existuje moţnost, aby se jedinec bránil před podobným jednáním, které není v jeho moci. Stejně tak je z hlediska zákona legální pozice exekutorů, kteří nečiní nic, co by jim zákon zakazoval. Jedinec, jemuţ majetek skutečně náleţí, se můţe bránit prostřednictvím institutu vyškrtnutí věci ze soupisu, respektive ţalobou na vyloučení věci.73 Jak je patrné, chyba není na straně obyvatelů bytu ani na straně exekutorů, ale právě na straně právně nevhodně definovaného místa trvalého pobytu, které nemusí být nutně spojeno se skutečným místem, kde osoba přebývá.

73

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, § 68.

34

6. Volební právo Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 25/03, které se vrací k problematice práv, která jsou spojena s trvalým pobytem ve svém textu ustanovuje: „Pokud občan učiní svobodně rozhodnutí, že zruší svůj trvalý pobyt na území České republiky, musí počítat také s důsledky, které eventuálně z tohoto rozhodnutí vyplynou. S trvalým pobytem občana je totiž spojena realizace některých práv, mezi něž patří i realizace práva volebního či práva hlasovat v referendu, protože zápis do příslušného volebního seznamu provádějí obecní úřady příslušné podle místa trvalého pobytu občana.“74 Ve chvíli, kdy se tedy občan vzdává trvalého pobytu – ruší jej – dochází i k zániku jeho práv, která byla s trvalým pobytem spojena. Jedná se především o práva, která jsou spojena s volbami do zastupitelstev obcí a krajů a s volbami do parlamentních komor, ale také případně s moţností podílet se svým hlasem na vyhlášeném referendu. Práva, která jsou s trvalým pobytem spojena, jsou poměrně zásadní a kaţdý jedinec, který má trvalý pobyt na území České republiky by si jich měl být vědom. Kapitola se zaměří na praktické hledisko a tedy na problémy, které mohou v rámci této kategorie vznikat. S tím, ţe jedinec má v určité obci nahlášeno místo trvalého pobytu, plyne skutečnost, ţe zde má volební právo, stejně jako právo kandidovat v dané obci do zastupitelstva. Na první pohled by se zdálo, ţe se nejedná o nijak komplikovanou problematiku, ale vzhledem k tomu, ţe člověk má tendenci vyuţívat právních kliček a nedostatků, které jsou v právu obsaţeny, je moţné, aby i tento stav byl vyuţit ku prospěchu jedince. Jedním z příkladů je situace, ke které došlo v Karlově Studánce. Událost, která se v Karlově Studánce stala, je spojena s komunálními volbami v roce 2010. Do lázeňské obce Karlova Studánka se v posledních třech týdnech před volbami začali registrovat k trvalému pobytu noví obyvatelé. Všech 34 nových obyvatel uvedlo stejnou adresu – Hotel Dţbán, kde byl zkolaudovaný byt. Ludvík Zifčák, bývalý agent StB a někdejší předseda KSČ, na jehoţ podnět si podalo ţádost o trvalý pobyt 34 lidí, čelil nařčení ze snahy o zmanipulování voleb. Uţ tak vysoký počet je na zamyšlení, v jakých hygienických či ţivotních podmínkách se uskutečňovalo souţití těchto lidí. Jestli splňovali všechny podmínky dané předpisem – zároveň je ale zřejmé, ţe zde došlo k tomu, ţe jedinci zde měli nahlášeno

74

Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 25/03 ze dne 2. července 2003.

35

místo trvalého pobytu, ale vůbec se zde nezdrţovali.75 Přesto by se rozhodně mělo zváţit, zdali je moţné, aby v jednom bytě vůbec bylo moţné povolit souţití tolika osob, ať uţ skutečně anebo pouze z hlediska nahlášení. Zde by jednoznačně stálo za úvahu, zda není vhodné lépe propojit registry, které jsou v České republice vedeny, v tomto případě informační systém evidence obyvatel a katastr nemovitostí, kde by bylo jasně uvedeno, kolik osob v dané nemovitosti ţije, alespoň tedy na základě dat, která jsou v informačním systému uvedena. Ano, dodatečně bylo skutečně moţné zjistit, ţe zde ţilo aţ příliš velké mnoţství osob. Přesto je vhodné se zamyslet nad tím, jestli je natolik komplikované zajistit systém, který by obdobnou skutečnost odhalil jiţ při nahlašování místa trvalého pobytu. V dnešním světě moderních komunikačních a informačních technologií se pouze zdá, ţe veřejná správa dostatečně nevyuţívá potenciál, který by zde mohl existovat a který by výrazně napomohl tomu, aby k podobným případům jako v Karlově Studánce nedocházelo. Ale samozřejmě případ neskončil a bylo nutné jej řešit: Zifčák odmítal jakékoli spekulace o nařčení, ţe by chtěl zmanipulovat volby. Trvalý pobyt zajišťoval jen dlouhodobým klientům hotelu zejména z řad majitelů a zaměstnanců firem z okolí. A byl si jist, ţe zákon neporušuje, protoţe ten neukládá maximální počet osob na byt či domek. Podmínkou však bylo, ţe s počtem musí majitel souhlasit, coţ se v tomto případě stalo. Zde se jedná o jednoznačný nedostatek z pohledu legislativy, kdy zákon by měl stanovit, pokud ne přímo, tak alespoň popisným způsobem maximální počet osob, který je pro pobyt v jednom bytě moţný. Starosta obce, po větším počtu přihlášených lidí do Hotelu Dţbán, byl nucen poţádat pracovnici, aby přerušila přihlašování. Nebyl si jistý, zda probíhalo vše podle zákona. Proto poţádal advokáta a krajský úřad o závazné stanovisko. Od pana Zifčáka si tak „vyslouţil“ trestní oznámení. Právník i kraj potvrdili, ţe přihlašování nově příchozích lidí bylo v souladu se zákonem, a tak nic nebránilo v pokračování registrace. Opět se nabízí otázka na zamyšlení, jestli podobný způsob rozhodnutí byl dostatečně správný a zda byly prozkoumány všechny důkazy. Ale jiţ se přímo ukazuje, ţe v této oblasti existuje ještě poměrně velké mnoţství nejasností a zákon není úplně jednotný v tom, jak by se měly podobné případy řešit, především proto, ţe rozsudek soudu zněl k 15. červnu 2011 následujícím způsobem: „Podzimní komunální volby v Karlově Studánce na Bruntálsku byly zmanipulované a budou se muset opakovat. Krajský soud v Ostravě rozhodl, že výsledek voleb do obecního zastupitelstva mohla ovlivnit skutečnost, že se těsně před volbami přestěhovaly 75

NETOČNÝ, T. Bývalý agent Zifčák ovlivnil volby, budou proto nové [online] 15. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: .

36

desítky nových obyvatel. (...) Spolu s bývalým agentem Zifčákem se od zastupitelstva dostal také Jiří Klásek, který je majitelem místního hotelu Džbán.“76 Jednoznačně tedy k pochybení došlo, ale otázkou je, jestli nedošlo i k pochybení na straně kraje nebo dalších osob, které byly do této kauzy zahrnuty. Zároveň je vhodné připomenout, ţe do zastupitelstva obce se dostala i osoba, která vlastní hotel, kde byli všichni noví přistěhovalci vedeni. Ač se tedy na první pohled můţe zdát, ţe problematika místa trvalého pobytu je problematikou poměrně jednoduchou a slouţí jako prvek evidenční z hlediska vytváření databáze obyvatelstva, rozhodně zde dochází k problémům, které mohou výrazně zasáhnout do společnosti, coţ je na příkladu Karlovy Studánky patrné. Tyto problémy s volbami a trvalým pobytem by se do budoucna měly jednou pro vţdy vyřešit. Snad formou vyhlášky či nařízení, ţe po určité období lze přijímat omezený počet registrací k trvalému pobytu. Nevím, zda by takové řešení bylo přijatelné, ale v kaţdém případě by se mělo nějaké začít hledat. Pokud se nezačne hledat řešení, můţe docházet k nepříjemným precedentům jako k tomu, k němuţ došlo v Ústeckém kraji: „Návod, jak postupovat, nepřímo a samozřejmě nechtěně poskytl Krajský soud v Ústí nad Labem77, který vyslovil právní názor, podle něhož „přihlášení občana k trvalému pobytu v obci jako jedna z podmínek práva volit do jejího zastupitelstva, která je zakotvena v § 4 odst. 1 zákona o volbách do obecních zastupitelstev, má formálně evidenční a nikoliv faktickou povahu. Z hlediska aktivního volebního práva do zastupitelstva obce proto není rozhodné, zdali má občan v obci stálé bydliště a skutečně tam žije, nýbrž to, jestli si za místo svého trvalého pobytu zvolil nějaký objekt, který se v ní nachází.“78 Zde v podstatě došlo k tomu, ţe krajský soud rozhodl, ţe místo pobytu je skutečně pouze místem nahlášeným, nikoli místem, kde se jedinec trvale zdrţuje. Je tak v podstatě potvrzen předpoklad, který byl v práci prezentován – problematika trvalého pobytu je v českém právu nedořešena, a to především proto, ţe podstatou tohoto institutu je „animus domicilandi“, tedy v podstatě přihlášení se na daném místě k trvalému pobytu, ale nikoli „corpus domicilandi“, tedy naplnění podstaty a skutečný pobyt v nahlášeném místě trvalého pobytu.

76

NETOČNÝ, T. Bývalý agent Zifčák ovlivnil volby, budou proto nové [online] 15. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: . 77 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 15 Ca 102/2005. 78 ŠIMÍČEK, V. Trvalý pobyt – vybrané aspekty. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 4-9.

37

V souvislosti s těmito skutečnostmi se nabízí několik základních otázek, které souvisí s tím, zda je místo trvalého pobytu správným institutem. Zda není vhodné tento institut českého práva pozměnit – například jej zaměnit za bydliště a to upravit podle toho, aby zde bylo jasné vymezení nutnosti nahlášení spojené s nutností faktického pobytu v daném místě. Anebo je zde také moţnost dojít aţ tak daleko, ţe bude trvalý pobyt jako právní institut zrušen a bude nahrazen jiným, který je vhodnější, anebo bude zrušen bez náhrady. I v této fázi by existovalo určité řešení, především takové, kdy by se datové schránky staly povinným zařízením pro všechny obyvatele a veškeré úkony, které mají charakter zasílání písemností, by byly řešeny pomocí datových schránek. Pokud by pokrok a legislativa zašly skutečně daleko, bylo by moţné pomocí datových schránek uplatnit i volební právo, coţ by opět mohlo vést ke zjednodušení evidence, neboť hlas by se vázal na osobu, nikoli na místo, kde se nachází. Tak je tomu v podstatě i v současné době, anebo je moţné si stav přizpůsobit, jak bylo poukázáno.

38

Závěr Základní hypotéza byla v úvodu práce stanovena následujícím způsobem: Základní hypotézou této práce je předpoklad, ţe trvalý pobyt je v současné době pouze evidenčním údajem, který ztratil všechny další funkce. Hypotéza dále vycházela z toho, ţe v současnosti se i v médiích objevují případy, které jsou spojeny právě s trvalým pobytem a jeho negativními prvky. Tyto situace se objevují především proto, ţe legislativa je v tomto směru nedostatečně přesná nebo vhodná. Jak práce ukázala, rozhodně nelze tuto hypotézu zamítnout, ale na druhou stranu není ji moţné ani úplně potvrdit. Nejprve tedy k tomu, proč není moţné hypotézu plně potvrdit, i kdyţ práce poukázala na dostatečné mnoţství případů, kdy se současná úprava ukázala jako nedostačující. Vycházejme z hypotézy, jak byla stanovena, a uvaţujme nad místem trvalého pobytu jako nad institutem, který by měl plnit určité funkce. Práce vymezila tři základní funkce: evidenční a informační funkci a také funkci vzniku práv a povinností spojených s institutem trvalého pobytu. Práva a povinnosti se vznikem místa trvalého pobytu vznikají, a to ať uţ se jedná o práva spojená s místní příslušností, doručováním, volebním právem nebo výkonem exekuce. Ve všech případech se ukazuje, ţe se jedná o instituty pevně – někdy aţ příliš – spojené s místem trvalého pobytu. Trvalý pobyt tedy jednoznačně neztratil všechny funkce kromě funkce evidenční, a to proto, ţe s nahlášením místa trvalého pobytu jedinci vzniká volební právo, stejně jako právo hlasovat v referendu. Problém nastává ve chvíli, kdy se budeme podrobněji zabývat ostatními funkcemi, tedy především funkcí informační, kterou by měl údaj o místě trvalého pobytu také poskytovat. Pokud se vrátíme k funkci evidenční, uvědomíme si, ţe z tohoto pohledu se jedná pouze o funkci, která má naplnit podstatu evidence – do určité databáze se uvede údaj, respektive v tomto směru větší mnoţství údajů. Z existence obdobné databáze se předpokládá, ţe zde budou evidována data, která mají určitou vypovídací schopnost. Podobně jako je tomu v případě katastru nemovitostí. Je zde moţné zjistit aktuální vlastnická a další práva k nemovitosti. A tak i v evidenci obyvatel by mělo být moţné zjistit aktuální údaje, které – například exekutorům – poskytnou informace o tom, kde se daná osoba nachází, aby bylo moţné na její majetek skutečně uvalit exekuci. Jenţe tomu tak není a praxe ukazuje, ţe z hlediska funkce informační evidence obyvatel selhává, a to právě v rámci institutu trvalého pobytu. V systému evidence obyvatel je u dané osoby vedeno určité místo trvalého pobytu, 39

ale tato osoba se na tomto místě vyskytuje jen velmi málo anebo vůbec. Je pak otázkou jestli je trvalý pobyt skutečně trvalým pobytem. Ze samotného pojmu by bylo moţné si dovodit, ţe se jedná o skutečně trvalé místo pobytu. V současné praxi však došlo k tomu, ţe byly odděleny dvě podstaty, které v teorii má pojem bydliště. První sloţkou je sloţka ohlašovací, kdy je nutné trvalý pobyt nahlásit – ze zákona tato povinnost existuje. Druhou sloţkou by měla být sloţka faktického pobytu na daném místě trvalého pobytu, která je však v současné době oddělena. Jedinec ţije jinde, neţ má nahlášeno. A z této skutečnosti vyvstávají problémy v několika různých oblastech. Práce se zaměřila především na oblast doručování písemností, exekuce a volebního práva. V případě doručování písemností je vhodné zmínit problematiku datových schránek. Ty jsou v současné době povinné především pro právnické osoby a orgány státní správy a samosprávy. Je moţné uvaţovat nad tím, ţe by se institut datových schránek rozšířil povinně o okruh dalších subjektů, a to i fyzických osob. V současné době jsou datové schránky pro fyzické osoby nepovinné. Povinnost mít datovou schránku by jistě byla problémem pro mnoho občanů, zejména proto, ţe ne kaţdý je dostatečně počítačově gramotný, aby byl schopen datovou schránku obsluhovat, především pak pokud se týká seniorů. Přesto ale, pokud pokrok půjde nadále kupředu, je moţné, ţe přes datovou schránku bude moţné zajistit úkony jako volební právo, doručování písemností, apod. Velice by se tak zjednodušila státní správa a bylo by moţné institut místa trvalého pobytu přesouvat do pozice institutu vedlejšího, který pouze určitým způsobem doplňuje ostatní legislativní úpravu. V případě exekuce vyvstává jiný problém, který je ale opět spojen s tím, ţe místo trvalého pobytu je pouze místem nahlášeným, nikoli danou osobou skutečně obývaným. V tomto místě trvalého pobytu ţije osoba jiná, ale exekutoři přesto mají právo zajistit majetek, který se zde nachází, jako kdyby patřil osobě, které se exekuce skutečně týká. Získat majetek zpět je pak poměrně zdlouhavé. V případě volebního práva jiţ několikrát došlo v rámci zastupitelských voleb k tomu, ţe se skupina obyvatel přihlásila k trvalému pobytu v určité obci, aby tak hlasy mohla pomoci některému z kandidátů, který si tuto pomoc zajistil. Voliči mají trvalý pobyt v dané obci, ale vlastně se zde objevili jen na volby a jinak zde nebydleli. Dle mého názoru je moţné uvaţovat nad tím, ţe by se od institutu trvalého pobytu upustilo, ale pouze za předpokladu, ţe by došlo k jeho nahrazení institutem bydliště, který by v sobě zahrnoval obě výše jmenované sloţky – ohlašovací i sloţku, kdy se jedinec na zadané

40

adrese skutečně zdrţuje a je zde k zastiţení dlouhodobě – místo trvalého pobytu by tak bylo skutečným místem trvalého pobytu.

41

Resumé The registry office is the basic field of action of the establihment, and the residency information belongs to its basics. Residency is not just a record saying that somebody is a resident somewhere. It is also an actual state, which we need to understand as a given human activity. Residency registry is important for instance so that it is possible to deliver documents connected to the administration law and taxation law. Delivery is often done in a form of post delivery, therefore by delivering to the residency address. Residency is a record that is recorded in a certain way. Residency then becomes one of the basic functionalities of the registry office, and therefore this paper is focused mainly on this matter. The enactment of residency is stated in the Act no. 133/2000. This part of the law is without question the primary law on the residency topic. The basic hypothesis of this paper is an assumption that residency currently serves only for the evidence purposes, and that it has lost all of its other functions. This paper is based on the fact, that from time to time there are cases connected to the residency issue and its negative aspects. Such situations mainly happen due to the fact that the legislation is not accurate or suitable for this purpose. The introduction is followed by the body of this paper, which is divided into several parts. The paper is concluded by an evaluation considering the whole context and the relationship to each particular institutes. The first part defines residency as a term, which is known and understood by the Czech law. Also, mentioned here are the institutes of report, change and termination of residency. In the second part, there follows a functional analysis of residency, especially its evidence function. This is also closely connected to the registry office information system that keeps residency records. Further mentioned is also the situation regarding the registry offices. The third part is focused on the local „citizenship“. It is being looked at, besides others, in connection with the local fees and taxes. In the forth part, we will go through the process of delivery that is connected to the residency issue. Classical form of delivery is confronted here with the the electronic data mailbox system. The issue of execution is in the fifth part described in connection to the possibility of executors having access to the registry. 42

In part six, the last one, we look at the institute of permanent residency from the election point of view. Here we analyse a situation, where there was the residency status misused in order to manipulate the local elections, in this case in the Karlova Studanka municipality. The conclusion provide answers to the questions asked in the introductory part, and an evaluation of the current state of the residency institute.

43

Příloha

44

Seznam použité literatury MONOGRAFIE

 ČERNÝ, J., HROZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. 12. vyd. Praha : Linde Praha, 2011. 742 s. ISBN 978-80-7201-859-8.  FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy státovědy. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2006. 267 s. ISBN 80-210-4057-2.  KOLEKTIV AUTORŮ. Meritum obce 2008-2009. Praha : ASPI Wolters Kluwer, 2008. 1168 s. ISBN 978-80-7357-331-7. PUBLIKOVANÉ ČLÁNKY

 KROUPA, J. Trvalý pobyt obyvatel ve světle nálezu Ústavního soudu č. 495/2002 Sb., o návrhu na zrušení ustanovení §10 odst. 5 věty druhé zákona o evidenci obyvatel. Veřejná správa, červen 2008, č. 14.  ŠIMÍČEK, V. Trvalý pobyt – vybrané aspekty. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 4-9.  NĚMEC, Z. Trvalý pobyt na adrese sídla ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 13-14.  ČIŢINSKÝ, P. Trvalý pobyt a doručování. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 15-18.  ŠVOMA, J. Doručování občanům s místem trvalého pobytu evidovaným v sídle ohlašovny. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 18-22.  ZVÁNOVEC, V. Opomíjený právní institut „bydliště“. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 34.  PROCHÁZKA, M. Poskytování údajů z informačního systému evidence obyvatel exekutorům. Sborník z konference Trvalý pobyt pořádané 25. října 2007 v Kanceláři veřejného ochránce práv, 2007, s. 46-47.

PRÁVNÍ PŘEDPISY

 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 45

 Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel a kterou se mění vyhláška č. 177/2000 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů.  Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu pouţití a umístění čísel k označení budov, o náleţitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.  Vyhláška Ústředního úřadu pro věci národních výborů č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování budov, a vyhláška ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky č. 93/1970 Sb., o určování názvů obcí a jejich částí, ulic a jiných veřejných prostranství a o číslování budov.  Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci počtu obyvatel, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

46

 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 517/2002 Sb.  Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů

JUDIKATURA

 Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/02 ze dne 24. června 2003.  Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 4/02 ze dne 30. října 2002.  Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 964/2008 ze dne 15. května 2008.  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 6 As 43/2005-182 ze dne 12. dubna 2007.  Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 15 Ca 102/2005.  Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 25/03 ze dne 2. července 2003. INTERNETOVÉ PRAMENY A ZDROJE

 ČSSZ. Místní příslušnost OSVČ [online] 2010. [cit. 18. června 2011]. Dostupné z WWW: .

47

 ITBIZ. Stalo se: datové schránky ročně uspoří za doručování v justici přibližně 120 milionů Kč [online] 26. května 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: .  MVČR. Hlášení trvalého pobytu [online] 2011. [cit. 28. května 2011]. Dostupné z WWW: .  MVČR. Datové schránky [online] 12. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: .  MVČR. Statistiky [online] 12. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: .  NETOČNÝ, T. Bývalý agent Zifčák ovlivnil volby, budou proto nové [online] 15. června 2011. [cit. 20. června 2011]. Dostupné z WWW: .

48