Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Škoda způsobená věcí použitou při plnění obchodního závazku

Jakub Šrámek

2015/2016

Prohlášení

"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma škoda způsobená věcí použitou při plnění obchodního závazku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury."

…........................................

2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Ing. Josefu Šilhánovi, PhD. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování mé diplomové práce. Poděkování patří i mé rodině, přítelkyni a přátelům, kteří mi byli oporou nejen při psaní diplomové práce, ale i v průběhu celého mého studia.

3

Abstrakt Diplomová práce se zaměřuje především na zvláštní režim náhrady škody způsobené věcí použité k plnění obchodního závazku. Především dochází k vyjasnění interpretačně problematického použití vadné věci k plnění. V práci nedochází k rozebírání elementárních pojmoslovných otázek, ale autor se soustředí na konkrétní aplikační předpoklady, které rozebírá za účelem vymezení jejich komplexních dopadů. Tohoto cíle autor dosahuje pomocí relevantních argumentů včetně ekonomické analýzy práva a své závěry dále demonstruje na modelových příkladech. Klíčová slova Škoda způsobená vadou věci, škoda způsobená věcí, použití věci k plnění, vada věci, vada výrobku, objektivní odpovědnost, nemajetková újma, provozní činnost, provoz zvlášť nebezpečný, ekonomická analýza práva

Abstract The thesis mainly focuses on a special regime founded on the grounds of an object used while performing a contract. The main purpose of the thesis is to provide the reader with information about the issue of using a defective object for the performance. The author doesn't deal with basic issues, but follows the main purpose of the thesis by concentrating on specific requirements of application to identify their scale. This target is reached by relevant arguments including the economic analysis of law. The author's conclusions are also demonstrated on model examples. Key words Damage caused by a defective thing, damage caused by a thing, a thing used for performance, defect of a thing, defect of a product, strict liability, non-material damage, plant operation, particularly dangerous plant, economic analysis of law

4

Obsah Úvod.............................................................................................................6 1. Škoda způsobená vadou věci použité a její zvláštní aplikační předpoklady ...................................................................................................................... 9 1.2. Způsoby použití věci........................................................................13 1.2.1. Vlastnictví použité věci............................................................16 1.2.2 Třetí osoba použitá pro plnění povinnosti..................................17 1.3. Věc...................................................................................................18 1.3.1. Zvláštní objekty použité při plnění...........................................19 1.3.1.1. Zvíře použité k plnění závazku..........................................19 1.3.1.2 Lidské tělo a jeho části.......................................................21 1.4. Pojem „vada věci“ použité při plnění...............................................23 1.4.1. Interpretace pojmu „vadná věc“...............................................23 1.4.2. Vada věci jako ztráta běžné úrovně bezpečnosti.......................25 1.4.3. Shrnutí......................................................................................30 1.5. Výskyt vady na věci.........................................................................30 1.6. Škoda způsobená věcí a prodlení.....................................................32 1.7. Konfrontace se škodou způsobenou na základě autonomního aktu věci.........................................................................................................33 1.8. Příčinná souvislost...........................................................................37 1.9. Obsah nároku na náhradu škody......................................................39 2. Škoda způsobená věcí použitou při plnění obchodního závazku z pohledu ekonomické analýzy práva..........................................................................41 3. Věc použitá v rámci provozní činnosti a provozu zvlášť nebezpečného. 43 4. Subjektivní nebo objektivní odpovědnost v případě použití vadné věci..47 Závěr...........................................................................................................49 Seznam použitých pramenů........................................................................52 Použitá literatura.....................................................................................52 Odborné články......................................................................................54 Elektronické zdroje.................................................................................55 Právní předpisy.......................................................................................55 Judikatura...............................................................................................56 5

Úvod Věci obecně slouží k uspokojování nejrůznějších potřeb lidí, kdy tento atribut je spolu s dalšími znaky odlišuje od subjektů práva. Mohou tedy sloužit jako prostředek k dosažení cílů lidí nebo obecně subjektů práva 1, kterými mohou být samozřejmě i plnění konkrétních závazků. Věci jsou ovšem samy o sobě zdrojem nebezpečí různé úrovně, na což zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „ObčZ“)2 reaguje zvláštní ochranou práv a povinností dotčených subjektů. V praxi se často objevují případy, kdy věc způsobí újmu během plnění závazku povinného na základě způsobu jejího použití, tedy například neodbornou manipulací. Důvodem však nemusí být pouze neodborná manipulace, k újmě může dojít na základě vady věci, kterou měla již před jejím použitím. K újmě ovšem může dojít i na základě úmyslného jednání, škůdce tedy například úmyslně hodí nářadí do skleněné tabule, kterou tím zničí. Lze si představit i situaci, kdy všichni povinní budou postupovat „lege artis“3, ale právě díky nějaké vlastnosti věci v širším slova smyslu, tedy například i vady, přeci jen dojde ke způsobení škody. Cílem této práce pojednávající o škodě, případně obecněji o újmě, způsobené věcí použitou při plnění obchodního závazku bude poskytnout výklad tohoto režimu její náhrady. Interpretována budou zejména ustanovení vztahující se ke škodě způsobené vadou použité věci, v rámci použití věci k plnění však bude pojednáno i o škodě způsobené věcí v širší rovině. Především ale půjde o detailní výklad § 2936 ObčZ v kontextu ostatních ustanovení, o jejichž aplikaci je v případě použití věci možné uvažovat. Výklad nebude vždy sloužit pouze pro účely obchodních závazků, bude zaměřen na obsah vybraných právních norem jako takových. Obchodní závazky se budou objevovat zejména prostřednictvím modelových příkladů, v nichž budou sledovány dopady právě na jejich účastníky. Zákonodárce při tvorbě ObčZ vycházel z potřeby regulace zdrojů zvláštních rizik, kdy nejprve obecně stanoví pravidla pro náhradu majetkové a nemajetkové újmy a následně vymezuje pomocí zvláštních ustanovení i škodu způsobenou 1 2 3

KOUKAL, Pavel. komentář k § 489. In: LAVICKÝ, Petr a kol.. Občanský zákoník: komentář I. Obecná část (§ 1 - 654). 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 1731. § 2936 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck. [cit. 22. 3. 2016]. SOKOL, Tomáš. Lege Artis, známý pojem neznámého obsahu. Právní Rádce. 2010, č. 4., s. 4.

6

vadou věci, která byla k plnění závazku použita. Dále v práci bude rovněž pojednáno o samotném riziku, které je vybranou právní normou regulováno, což bude podrobeno ekonomické analýze práva. Práce se soustředí především na výkladově sporné a významné otázky ustanovení § 2936 ObčZ, které prostřednictvím příslušných argumentačních nástrojů rozebírá. Autor by rád investoval rozsah i do řešení dalších otázek, ale jeho úkolem je zejména přispět do výkladově nevyjasněného režimu, jehož rozbor je pojímán s důrazem na detailní pojednání o daných předpokladech. Nejde tedy o zcela komplexní rozbor situace, kdy je použita věc, ale o detailní pojednání a případné vyjasnění problematiky v případě použití vadné věci, čímž autor sleduje zadání práce. První kapitola bude pojednávat o aplikačních předpokladech ustanovení o škodě způsobené vadou věci, jež byla použita k plnění závazku. Nejprve tedy práce poskytne jejich identifikaci a ty nejdůležitější v jednotlivých podkapitolách podrobně rozebere, případná výkladová omezení budou v textu práce odůvodněna. Výklad se v první podkapitole soustředí na obsah pojmu „povinnost plnit“, objasněny jsou tedy povinnosti, při jejichž plnění může dojít ke vzniku uvedené odpovědnosti. Druhá podkapitola se bude věnovat možným způsobům použití věci při plnění obchodního závazku. Výklad se v této kapitole nejprve soustředí na možné způsoby použití věci spíše než na vymezení okruhu věcí, jež mohou být použity k plnění závazku a jejichž vada může při použití způsobit škodu ve smyslu vybraného ustanovení. V následující podkapitole bude poskytnut výklad pojmu „věc“ pro účely daného režimu náhrady škody. Nejprve dojde k vymezení obecného okruhu objektů, které mohou sloužit jako prostředek k plnění a dále se bude výklad soustředit na otázku, zdali je ve vybraných případech možné uvažovat i nad aplikací na objekty nesplňující tuto legální definici. Následně je v práci podrobně rozebírána vada věci jako aplikační předpoklad vybrané odpovědnosti. Důrazu je kladeno zejména na vymezení významu tohoto předpokladu pomocí objasnění okamžiku výskytu vady na věci. Dále je vybrané ustanovení konfrontováno s ustanovením o věci, která škodu způsobí sama o sobě. Autor v této části vymezuje výkladovou dělící linku mezi 7

těmito ustanoveními a prostřednictvím modelových příkladů blíže vymezuje jejich vztah. Výklad se dále zabývá otázkou příčinné souvislosti mezi vadou použité věci, vzniklou újmou a obsahem nároků vznikajících na základě naplnění aplikačních předpokladů ustanovení o škodě způsobené vadou věci a dále pojednává o obsahu nároku, který vzniká na základě použití vadné věci k plnění povinnosti. Práce následně podrobuje odpovědnost za škodu způsobenou věcí ekonomické analýze práva, zabývá se zejména alokací rizika a efektivitou dané úpravy. Dochází rovněž k výkladu souvisejících ustanovení o škodě způsobení z provozní činnosti. V poslední kapitole práce pojednává o založené odpovědnosti a zdali došlo k odklonu i v oblasti objektivního chápání odpovědnosti za škodu způsobenou vadou věci v rámci ObčZ.

8

1. Škoda způsobená vadou věci použité a její zvláštní aplikační předpoklady Vzhledem k omezenému rozsahu práce i k jejímu samotnému zaměření se výklad ohledně aplikačních předpokladů bude soustředit přímo na zvláštní aplikační předpoklady vybraného režimu náhrady škody způsobené vadou věci použité, které aktivují vybranou právní normu. Určité obecné předpoklady vzniku závazku k náhradě újmy jsou natolik široké, že by jejich kvalitnímu výkladu bylo třeba vymezit samostatnou diplomovou práci, proto budou na některých místech pouze zmíněny, jejich bližší výklad však nebude obsahem této práce. Navíc o naplnění skutkové podstaty, jejímuž výkladu se má tato práce především věnovat, lze do jisté míry hovořit i bez naplnění ostatních předpokladů vzniku právní odpovědnosti, nicméně nemusí dojít k aktivaci jejích účinků například z důvodu přítomnosti některé z okolností vylučující protiprávnost. Cílem není zanedbávat důležitost těchto okolností, ale pouze odůvodnit omezení výkladu poskytnutého touto prací, který se soustředí na škodu způsobenou věcí. U povinnosti nahradit škodu v případě použití vadné věci lze hovořit o nutnosti prokázání existence povinnosti plnění odpovědného subjektu. Dále je třeba prokázat samozřejmě vznik újmy, určitou událost pocházející právě z vady použité věci a příčinnou souvislost mezi újmou a danou událostí4, respektive skutečnost, že škoda byla způsobena vadou použité věci. Pro účely celkového posouzení se však nelze spokojit pouze s výše uvedenými, je třeba rovněž vymezit, co vše lze podřadit pod pojem „použití“ věci a dále, co může být pro účely daného režimu náhrady škody považováno za věc, tedy je-li nutné se striktně omezit pouze na věc v právním smyslu.

1.1. Obsah pojmu „povinnost plnit“ Jedním z nejdůležitějších aspektů vybraného režimu náhrady škody je samozřejmě právě povinnost plnit v ustanovení vymezená jako „kdo je povinen někomu něco plnit“5. Téma této práce je omezeno pouze na obchodní závazky, jejichž doktrinální chápání se sice v posledních letech poněkud měnilo6, nicméně 4 5 6

BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ. In: HULMÁK Milan. Občanský zákoník: komentář VI: Závazkové právo: Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 1635. § 2936 zákona č. 89/2012 Sb. BEJČEK, Josef; ŠILHÁN, Josef. Obchodní smlouvy: Závazky z podnikání. 1. vyd. Praha:

9

vzhledem k účelu této práce a jejímu rozsahu nebudou obchodní závazky blíže vymezovány. Většina výkladových závěrů je stejně dobře použitelných i na závazky ryze občanskoprávní, proto je tedy výklad často koncipován obecně, ustanovení samo o sobě nedopadá pouze na vztahy obchodní nebo na vztahy, jejichž účastníkem je například spotřebitel. Práce se má především soustředit na výkladově nevyjasněný režim náhrady škody. Zákonodárce použil velmi širokého pojmu pro vymezení okruhu možných povinností, které mohou být základem pro založení odpovědnosti za škodu způsobenou vadou použité věci. U tohoto vybraného předpokladu vzniku odpovědnosti nelze k jednoznačnému závěru dojít pouze díky jazykovému výkladu, jelikož ten v dané věci poskytuje pouze vágní závěry. Svou roli však hraje nejednoznačnost obecného jazyka i povaha samotného jazykového výkladu, který sám o sobě neslouží jako jediná výkladová metoda. Pouze ze stanovení „povinnosti plnit“ nelze jeho prostřednictvím kvalitně usoudit, co všechno lze pod daný pojem podřadit. Interpret se pohybuje při rozdělení pojmu do jeho tří oblastí akceptovaných odbornou literaturou ve významově neurčité části pojmu.7 Pro kvalitní interpretaci je vhodné se zaměřit i na subjektivně historický výklad, tedy na hledání významu, který s vybraným ustanovením spojoval sám zákonodárce8. Při zkoumání jednotlivých pramenů lze dojít k závěru, že odpověď neposkytne jednoduchý subjektivně historický výklad, jelikož zákonodárce se v důvodové zprávě k této věci dostatečně nevyjadřuje. Zákonodárce pouze poukazuje na změnu dané odpovědnosti9, která ovšem nutně nezakládá změnu všech pojmů použitých v ustanovení oproti předchozí úpravě. Ty mohou být v určitých případech i nadále chápány ve stejném smyslu. Nejedná se, a to ani při zohlednění systematického zařazení ustanovení, o pravidlo sloužící pro regulaci například pouze smluvních závazků. I deklarovaná výrazná celková koncepční změna nemusí kontinuitu v určitých bodech striktně vylučovat, jelikož takový postup není vždy žádoucí,

7 8 9

Nakladatelství C.H. Beck, 2015, s. 2. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: Úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2011, s. 96. Tamtéž, s. 118. ELIÁŠ, Karel, Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2012, s. 1038.

10

v kontextu rekodifikace se někdy hovoří i o celkovém obratu prostředí 10. Zjišťovat záměr zákonodárce lze však prostřednictvím velkého množství podkladů ohledně vzniku předpisu a lze využít i jiných argumentů než těch zachycených v důvodové zprávě, navíc záměr zákonodárce není definitivním argumentem pro vymezení významu daného pravidla. V určitých případech mohou převážit legitimační důvody jiné výkladové metody.11 Někteří autoři odborné literatury, jejichž závěry celkově jako právní věda sice nejsou skutečným závazným pramenem práva, ovšem vliv na interpretaci vybraného ustanovení rozhodně nelze zanedbat, zastávají ohledně možných důvodů vzniku povinnosti plnit názor, že nezáleží na právním důvodu nebo povaze závazku12. Obě tyto formulace jsou ale možná až příliš tvrdé, obzvláště v případě „povahy“ závazku, a jako vhodnější se jeví spíše hovořit o právních důvodech, které zákon pro vznik závazku předpokládá. Poškozený prokazuje povinnost plnit. Výčet možných právních důvodů povinnosti plnit, jež musí být přítomny pro založení vybrané odpovědnosti není omezen pouze na ty ze závazku 13. Ani v případě závazku však nelze hovořit jen o omezení na ty smluvní, ale mohou se k nim řadit například i ty založené rozhodnutím orgánu nebo na základě deliktu. Právním důvodem vzniku závazku může být obecně jakákoliv skutečnost, kterou zákon pro jeho vznik určí14. Ustanovení předpokládá existenci právního vztahu, nejčastěji se bude jednat o ty závazkové právní vztahy, na které se soustředí i tato práce. Nemusí se však vždy jednat o závazkový vztah15, je ale nutné, aby bylo při dané povinnosti plnit vůbec možné věc použít. Vzhledem k širokému pojetí majetkové povahy plnění lze uvažovat nad založením majetkového plnění již použitím věci k této činnosti. V rámci vykládaného režimu náhrady škody užívá zákon pouze pojmu plnění, tedy určité činnosti někoho plnícího právní povinnost. Pro vznik obligace 10 ELIÁŠ, Karel. Návrh českého občanského zákoníku: Obrat paradigmat. PRÁVNÍRÁDCE.IHNED.CZ [online]. Economia. Publikováno 27. 1. 2010 [cit. 22. 3. 2016]. 11 MELZER, op. cit., s. 102. 12 NOVOTNÝ, Petr; KOUKAL, Pavel; ZAHOŘOVÁ, Eva. Nový občanský zákoník. Náhrada škody. Praha: GRAGA Publishing, a.s., 2014, s. 82. 13 BEZOUŠKA, komentář k § 2936 ObčZ, In: HULMÁK, Milan. VI, 2014, op. cit, s. 1636. 14 HULMÁK, Milan. komentář k § 1723 ObčZ In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník: komentář V: Závazkové právo: Obecná část (§ 1721 - § 2054). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 14-15. 15 BEZOUŠKA, komentář k § 2936 ObčZ. In: HULMÁK, Milan, V, 2014, op. cit, s. 1636.

11

dle ObčZ je ale nutné, aby mělo plnění majetkovou povahu16. Pokud plnění nemá majetkový charakter, pak se jedná spíše o „obecně uloženou povinnost“17 než závazek. Plnění závazku, tedy samo chování musí být ocenitelné penězi.18 Není však vyloučeno, aby při poskytování například zdravotních nebo sociálních služeb došlo ke vzniku závazku. Majetkovou povahu musí mít v rámci závazku samo plnění, tedy lidské chování jako primární předmět závazku. Například při poskytování zdravotnických služeb dochází k ochraně zdraví, které je nemajetkovou hodnotou19, zájem věřitele je tedy nemajetkový, předmětem závazku však bude lidské chování, které má za cíl toto chránit, což už majetkovou hodnotu má. Ustanovení o škodě způsobené věcí použité při plnění může být aplikováno i v případě, že předmětem plnění jsou „zdravotnické, sociální, veterinární a jiné biologické služby“20, při jejichž poskytování zcela určitě může docházet i ke vzniku povinnosti plnit z jiných důvodů než pouze ze smlouvy. Tento výčet je však jen demonstrativní, výčet služeb, při nichž může být použita vadná věc je mnohem širší. Je však nutné, aby při plnění povinnosti byla použita vadná věc a aby tato způsobila škodu. Lze si představit příklad, kdy si podnikatelka A nechá udělat plastickou operaci očních víček. V dosavadním stavu jí totiž způsobují nemalé problémy, zejména zvyšují únavu jejich očí a začíná mít i problémy se zrakem. Není schopna pracovat tak dlouho a tak intenzivně, jak by potřebovala. Předmětem závazku uzavřeného se soukromou klinikou tedy bude plnění ve formě provedení plastické operace a toto plnění má majetkovou hodnotu. Jako sekundární předmět závazku byl ale mohlo být označeno samo zdraví podnikatelky.

1.2. Způsoby použití věci ObčZ stanoví, že kdo použije při plnění vadnou věc, je povinen nahradit škodu způsobenou vadou věci. V tomto bodě je tedy nutné interpretovat, co se rozumí 16 17 18 19

§ 1722 zákona č. 89/2012 Sb. HULMÁK, Milan. komentář k § 1722 ObčZ in HULMÁK, Milan, V, 2014, s. 10. Tamtéž, s. 10. PELIKÁNOVÁ, Irena; PELIKÁN, Robert. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. (§ 1721 – 2520), Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 5. 20 § 2936 zákona č. 89/2012 Sb.

12

pod termínem „použití vadné věci". V této kapitole se budu zabývat samotným použitím věci bez akcentu na použití přímo vadné věci. Aplikační předpoklad použití věci pro založení dané zvláštní odpovědnosti za škodu se může na první pohled při použití striktně jazykového výkladu zdát jako jeden z těch bezproblémových. Pokud rozdělíme tento pojem do tří oblastí akceptovaných literaturou21, pak lze dojít k závěru, že do neurčité části pojmu bude spadat poměrně významné množství způsobů použití věci, například tzv. pasivní použití22. V rámci tohoto způsobu použití je objekt sice prostředkem k plnění závazku, nicméně povinný na něj v danou chvíli fyzicky nepůsobí. Lze si například představit situaci, kdy bude dlužník umisťovat ve svém zařízení skříňky, jejichž mechanismus ale selže a způsobí škodu věřiteli23. Zákonodárce se v této oblasti od úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále též jen „SObčZ“) neodchýlil24, je zachována i pojmová jednotnost, lze tedy uvažovat i nad kontinuitou soudních rozhodnutí, která bude možno pro účely posouzení, zdali se vybraný případ posoudí jako použití věci, nadále využít. Není tedy nezbytné zcela vyloučit veškerou judikaturu k ustanovení o škodě způsobené použitou věcí 25, tento závěr je z důvodu přílišné obecnosti zbytečně omezující. Judikatura bude vyloučena pouze v případě posouzení aplikačních předpokladů, které se změnily, jelikož u těch je třeba na věc nahlížet jinak. Ze stejného důvodu tak lze použít i odbornou literaturu k tomuto konkrétnímu problému. Díky zachování kontinuity soudních rozhodnutí v této oblasti můžeme tedy i dnes využít starší judikaturu poskytující výklad pojmu „použití věci“. Za věci použité při plnění závazku tak mohou být považovány v případě zdravotnických služeb i léky26 nebo kupříkladu stolní nádobí, příbory a prostřený stůl, jež dlužník použije při poskytování služeb veřejného stravování27. Dlužník poskytující v 21 MELZER, Filip, op. cit., s. 96. 22 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ. In: HULMÁK, Milan, VI. 2014, op. cit., s. 1637. 23 Tamtéž, s. 1637. 24 Viz § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 25 HULMÁK, Milan a kol.. Stará judikatura ve světle nových zákonů. Brno: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2012, s. 45. 26 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1240/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 27 VOJTEK, Petr. Přehled judikatury ve věcech náhrady škody. Praha: ASPI a.s., 2006, s. 326.

13

rámci plnění závazku veřejné stravování, který používá například vadný stůl, jej v okamžiku, kdy dojde ke vzniku škody fakticky neovládá, přesto jej však použije za účelem plnění závazku, věc je v pozici prostředku k plnění povinnosti. Stejně by tomu tak mohlo být v případě zdravotnických služeb, kdy lékař pacientovi na pokoj dá léky, které má pacient dle pokynu používat v určitých časových intervalech. Lékař tedy v dané době věc fakticky ovládat nebude, dá lék pacientovi do užívání, k faktickému podání léku dochází až ve sféře pacienta. Je ovšem nutné prokázat příčinnou souvislost mezi vadou léku a způsobenou újmou. Dlužník věc používá k plnění jeho povinnosti. Sám závazek nemusí spočívat přímo v konání, ale dlužník může být na jeho základě povinen se něčeho zdržet, něco strpět, případně něco dát. Podstatné je, že věc slouží jako prostředek k dosažení cíle závazku, tedy ke splnění povinnosti. Je-li tedy účelem závazku například poskytování veřejného stravování, pak je jeho součástí i poskytnutí příborů, stolů a nádobí28. Dále je vhodné vypořádat se s neurčitostí pojmu „při plnění“. Uvažovat lze teoreticky i nad použitím vadné věci při příležitosti plnění, ovšem ne za účelem splnění dané povinnosti. V modelovém příkladu podnikatel A (dále též jen „A“) uzavře s podnikatelem B (dále též jen „B“) smlouvu o dílo, jejímž předmětem je úprava výrobních zařízení v provozovně B. Jeden z přístrojů, které A používá při plnění závazku, ale přestane fungovat. Z důvodu náročnosti přepravy se A rozhodne tento přístroj sám opravit na místě. Vzhledem k tomu, že je A velmi nedbalý, použije k opravě jiného vadného přístroje, který ale bohužel poškodí i jiná zařízení B. V tomto případě se ale § 2936 ObčZ aplikovat nebude, A věc nepoužil k plnění. Je pravdou, že oprava probíhala v době a na místě, kdy měl A daný závazek plnit, ovšem ten ho během opravy neplnil. Mezi A a B takový závazek neexistuje. V tomto případě lze uvažovat o aplikaci ustanovení § 2937 ObčZ, způsobila-li by škodu věc sama o sobě, případně věc posoudit dle obecných ustanovení o náhradě škody. V rámci interpretovaného zvláštního režimu náhrady škody je ochrana poskytována pouze při plnění povinnosti, ve výše uvedeném příkladu dlužník neplní povinnost, pouze opravuje svoje vlastní zařízení. Za určitých okolností mohou rovněž vznikat situace, kdy není dobře 28 Tamtéž, s. 326.

14

rozeznatelné, je-li daná věc použita při plnění závazku, či je-li samotným předmětem závazku. Podobnou věc již dříve řešil Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „NS ČR“), který pod prostředek k plnění povinnosti zahrnul všechny hmotné objekty, které jsou při plnění závazku použity29. Za věc použitou při plnění závazku však nelze považovat například nebytový prostor, který byl dán do nájmu. Přitom by se mohlo zdát, že dlužník při plnění povinností z nájemní smlouvy použije v tomto případě nemovitou věc jako prostředek k plnění závazku. Nejedná se však o prostředek ke splnění povinnosti, ale o samotný předmět plnění. Předmětem závazku může být povinnosti dlužníka něco dát, konat, strpět nebo se nějakého konání zdržet. V případě nájemní smlouvy je povinností dlužníka poskytnout předmět nájmu k užívání30. K posouzení zdali se jedná o předmět závazku, případně je-li věc prostředkem ke splnění povinnosti je nutné zkoumat rovněž samu povinnost, která dlužníkovi vzniká. Použiji-li v odborné literatuře uvedený příklad 31, kdy majitel dá do autoservisu své vozidlo k opravě, pak je nutné se zamyslet právě nad jeho povinností. Tou je činnost spočívající ve výměně vymezené součástky, předmětem závazku je konání dlužníka. Dle mého stanoviska je nutné skutečně v tomto případě uvažovat o škodě způsobené vadou použité věci. Náhradní díl bude vlastníkem vozidla od autoservisu zakoupen, je tedy součástí povinnosti plnit kupní smlouvu32. V případě tohoto závazku tedy ve vztahu k této součástce zmíněná odpovědnost nevznikne. Automechanik však věc, která je v tu dobu již ve vlastnictví dlužníka, použije ke splnění závazku spočívající v jemu uložené povinnosti provést výměnu této součástky. Musí se rovněž posoudit, zdali věc, která byla do jisté míry použita při plnění, není výsledkem plnění závazku. V judikatuře se objevuje případ s negativním působením protézy. Věc byla ale posouzena jako nekvalitně provedený zákrok, zubní protézu nelze považovat za věc použitou k plnění závazku, ale jako „výsledek protetických prací“33. 29 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.03.2013, sp. zn. 25 cdo 834/2012. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 30 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 cdo 834/2012. 31 NOVOTNÝ, Petr a kol., op. cit., s. 82. 32 KNAPPOVÁ, Marta a kol. Občanské právo hmotné: 2. svazek. 4. aktualizované a doplněné vydání Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2005, s. 86. 33 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.12.2012, sp. zn. 25 cdo 2800/2011. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016].

15

1.2.1. Vlastnictví použité věci Není rozhodné, je-li věc ve vlastnictví osoby, která věc použila34, čímž je sledován účel vybraného režimu náhrady škody. Ten nechrání před výkonem vlastnického práva, v rámci něhož vlastník použije k plnění jiné povinnosti nějakou věc, ale chrání před riziky pocházejícími z vady dané věci a z jejího použití. Použití věci přitom nemusí být nutně svázáno s vlastnickým právem. Podnikatel, který se zaváže pro dalšího podnikatele něco opravit, si může potřebné přístroje například pronajmout nebo vypůjčit, stále však v případě vady na takové věci bude odpovídat za škodu způsobenou vadou této věcí. Tento postup je obvyklý zejména ve stavebnictví, kde často dochází pouze k pronájmu stavebních zařízení. Lze si představit příklad, kdy v rámci deratizace použije podnikatel postřikové zařízení, které mu vypůjčí například majitel bytového domu. Tento zvláštní režim náhrady škody slouží především k ochraně poškozeného před vadnou věcí, která je použitá k plnění povinnosti. Vztažení pouze na věci ve vlastnictví odpovědného by mělo za důsledek omezení dopadu ustanovení v rámci jeho ochranného režimu, což by směřovalo proti úmyslu zákonodárce. Ten sám hovoří o potřebě ochrany před škodou způsobenou vadou věci35, je-li použita k plnění. Mezi subjekty přitom existují vztahy, v rámci nichž dochází k přesunu věcí přímo od vlastníka k faktickému uživateli zcela běžně, což akceptuje i ObčZ regulací takových vztahů. Na dalším modelovém příkladě lze toto ještě lépe demonstrovat. Soukromý zubař používající ve své ordinaci lékařské nástroje nemusí být jejich vlastníkem, někdy tomu tak ani nebývá. Společnosti obchodující s lékařským materiálem se v rámci hospodářské soutěže předhání v boji o svého zákazníka, kterým je i zde zmíněný zubař. Taková společnost pak zubaři za účelem založení dlouhodobého odběru zdarma vypůjčí nějaký přistroj, případně poskytne vzorek nějaké nové technologie. Tyto věci samozřejmě mohou být vadné, takže by je zubař použít neměl, pokud to však udělá a vadou takové věci bude způsobena škoda, pak za ní odpovídá v rámci zvláštního režimu odpovědnosti za škodu způsobenou vadou věci. Vlastnictví použité věci tak skutečně není relevantním předpokladem, důležité je zejména, k čemu věc slouží, tedy ke splnění závazku36. 34 NOVOTNÝ, Petr a kol., op. cit., s. 82. 35 ELIÁŠ, Karel, Důvodová zpráva, 2012, op. cit. s. 1038. 36 BEZOUŠKA, Petr. komentář k § 2936 ObčZ. In: HULMÁK, Milan, VI, 2014, op. cit., s 1638.

16

1.2.2 Třetí osoba použitá pro plnění povinnosti Dlužník nemusí svůj dluh vždy plnit sám. Jak bylo již uvedeno výše, v případě pasivního užití se jedná o situaci, kdy věc fakticky neovládá dlužník, nicméně s věcí je v kontaktu věřitel. K plnění závazku může ale dlužník v souladu se zákonem použit i jiné osoby, ve sféře obchodních závazků je toto dokonce pravidlem, pouze malí podnikatelé budou své závazky plnit převážně skutečně sami. Ti větší častěji použijí například své zaměstnance. Zaměstnanci tak například předají nějaký přístroj, prostřednictvím něhož se má daný závazek plnit, ten jej pak skutečně použije. Zaměstnanec má o věci, kterou používá každodenně, často mnohem detailnější informace než sám zaměstnavatel. Poškozený se svého nároku na náhradu škody způsobené vadou použité věci může domáhat po tom, kdo měl povinnost plnit. Relevantními ustanoveními pro tyto případy jsou určitě § 1935 ObčZ a § 2914 ObčZ, která stanovují pravidla pro odpovědnost za třetí osoby. První z jmenovaných stanoví, že v případě plnění závazku odpovídá povinný jako by plnil sám, druhé hovoří o užití vyjmenovaných třetích osob při činnosti povinného. Samo zvolení vadné věci k plnění ještě není dle mého stanoviska plněním dluhu, nicméně její použití k plnění již ano. Nedochází sice pokaždé k nesplnění povinnosti plnit, nicméně pro založení dané odpovědnosti dochází k použití vadné věci a vzniku škody na základě tohoto použití. Ke škodě nedochází pouze přímo v důsledku použití této vadné věcí, ale i v důsledku škodné událostí mající původ ve vadě věci. Volba vadné věci není otázkou plnění daného dluhu, tou je činnost, k níž je tato věc použita. Zohledňuje se tím postavení věci jako prostředku k plnění37. Věc není jen prostředkem ke splnění povinnosti, ale i k samotnému procesu plnění. Konkrétní věc nemusí být vůbec k plnění použita, může být použita věc typově stejná nebo, pokud to připouští povaha dané povinnosti i věc typově odlišná. Případně nemusí být věc použita vůbec, nemusí tedy vůbec dojít k použití prostředku. Dle mého stanoviska je samo použití vadné věci k plnění otázkou plnění dluhu. Plněním je chování dlužníka spočívající v konání nebo nekonání. Jedná-li se o konání, pak je tímto povinnost dát nebo konat. Bude-li se jednat o povinnost dát,

37 KNAPPOVÁ, Marta a kol, op. cit., s. 507.

17

pak nebude prostředkem ke splnění povinnosti předmět koupě38. Vzhledem k uvedeným skutečnostem lze tedy otázku odpovědnosti za třetí osoby v dané otázce shrnout v tom smyslu, že za ně bude škůdce odpovídat dle § 1935 ObčZ, tedy při své činnosti, kterou je právě použití vadné věci k plnění závazku. V případe § 2914 ObčZ dlužník v případě použití třetí osoby odpovídá v rámci jiné činnosti než při plnění dluhu39.

1.3. Věc ObčZ vymezuje věc v právním smyslu v § 489, následující ustanovení pak regulují její zvláštní druhy. Za věc je považováno vše, co je odlišné od osoby a slouží potřebě lidí. U věcí se tedy předpokládá určitá užitečnost, kterou využívají subjekty práva pro dosažení určitého cíle 40, lze ji tedy použít i k plnění závazku subjektu. Daná věc, kterou může být například nějaký přístroj, nářadí nebo třeba lék, slouží subjektu ke splnění závazku spočívajícího například v povinnosti něco opravit nebo poskytnout zdravotní služby apod. Za věc použitou při plnění závazku lze považovat zásadně věc v právním smyslu. Nejčastěji se bude jednat o hmotné věci, nicméně nelze předem vyloučit ani věci nehmotné, u nichž ovšem může být složitější prokázat jejich vadnost, respektive že škoda byla způsobena jejich vadou. Věc tedy musí být způsobilá k vadám a tyto případné vady musí být způsobilé ke zapříčinění vzniku škody, musí tedy docházet k nějakým vnějším projevům případné vlastnosti, kterou lze posoudit jako vadu. Věc nehmotnou ale vzhledem k současnému znění zákona nelze vyloučit apriorně na základě absence hmotné podstaty, ale až na základě případné nemožnosti její vadnosti. Je tedy nutné se zabývat povahou dané nehmotné věci a v těchto mezích vykládat její vadu. 1.3.1. Zvláštní objekty použité při plnění Pro účely této práce pojednávající o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou 38 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 cdo 834/2012, op. cit. 39 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2914 ObčZ. In: HULMÁK, Milan,VI. Závazkové právo, 2014, op.cit., s. 1578. 40 KOUKAL, Pavel. komentář k § 489. In: LAVICKÝ, Petr a kol., I, 2014, s. 1731.

18

věci použitou při plnění obchodního závazku je rovněž nutné vyjasnit zejména režim lidského těla a jeho částí a živých zvířat. Lidské tělo ani jeho části nejsou dle ObčZ považovány za věc, čímž je mimo jiné vyjádřena odlišnost subjektu od objektu práva, jelikož lidské tělo je součástí člověka, za kterou je do jisté míry považováno i v případě oddělení. Živé zvíře rovněž není věcí, ovšem na rozdíl od lidského těla a jeho částí musí být zvíře živé a ObčZ výslovně ve vybraných případech připouští aplikaci ustanovení o věcech i na živá zvířata.41

1.3.1.1. Zvíře použité k plnění závazku Nejprve ke zvířatům, která mohou být použita pro plnění obchodního závazku. Použití zvířete k plnění závazku si lze představit například pro účely plnění nejrůznějších úkolů v oblasti zemědělství, nebo například i jako tažnou sílu. Majitel pily si například objedná od pana B přepravu nařezaného dřeva z přilehlého lesa a pan B při této činnosti použije tažné koně. Zvíře je tedy použito k plnění závazku, jehož předmětem je přeprava nařezaného dřeva. Pro úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem však v ObčZ existuje zvláštní úprava. Tento další zvláštní režim náhrady škody je stejně jako škoda způsobená vadou použité věci založen na objektivní odpovědnosti 42. Oproti té je však rozdíl k odpovědnosti povolán především vlastník zvířete, s nímž případně může společně a nerozdílně odpovídat osoba, která zvíře fakticky ovládá. V případě aplikace § 2934 ObčZ (§ 2933 ObčZ) a za předpokladu, že by bylo zvíře použito k plnění závazku a bylo-li by použito například jeho chovatelem nebo i cvičitelem, by právě ten byl povinen vzniklou škodu nahradit společně a nerozdílně s vlastníkem. Ovšem například při použití vrtačky, která je věcí, bude odpovědný ten, kdo věc k plnění závazku použil, měla-li vadu, nikoliv nezbytně její skutečný vlastník. Vzhledem k tomu, že na živé zvíře se užijí ustanovení o věcech pouze v případě, že to neodporuje jeho smyslu a existuje zvláštní úprava odpovědnosti za škodu, která byla způsobena zvířetem, pak je nutné na takovou škodu aplikovat 41 § 494 zákona č. 89/2012 Sb. 42 MATZNER, Jiří. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. právníprostor.cz [online]. Atlas Consulting spol. s.r.o., publikováno 13.11.2015. [cit. 22. 3. 2016].

19

zvláštní ustanovení ObčZ43. Zákonodárce tímto ustanovením nad rámec vymezení věcí v právním smyslu zohledňuje odlišnost zvířete od pouhé věci, jelikož zvíře skutečně má svou vůli, která ho může v mnoha situacích činit na rozdíl od věci bez vůle nepředvídatelným, zvíře je schopné vlastního rozhodnutí. Zvláštní režim škody způsobené zvířetem se ovšem neaktivuje vždy, když zvíře způsobí škodu. K jeho aktivaci nedochází v případě, působí-li jako tzv. živý nástroj, tehdy se totiž nezohledňuje zvláštní povaha zvířete44. Zvíře v takovém případě totiž skutečně působí jako neživý předmět, jelikož jeho zvláštní vlastnosti od věci jej odlišující se v daný okamžik neprojevují. Může se jednat například o tažné zvíře, které v důsledku své váhy nebo rozměrů 45 způsobí škodu při plnění závazku, v takovém případě se skutečně nejedná o vlastnost charakteristickou pro zvířata, tedy živé tvory nadané svými smysly, ale o vlastnost zvířete jako věci. Tento režim je zvláštní právě pro živá zvířata, jelikož se na ně mohou aplikovat ustanovení o věcech, pokud to neodporuje jejich povaze. V takovém případě by se na zvíře použilo ustanovení o škodě způsobené vlastností věci 46, tedy například jeho velikostí nebo váhou. Nabízí se však otázka, zdali zvíře může mít vadu jako věc. Lze uvažovat například nad chorobou, která způsobí neobvyklé chování zvířete nebo nad vrozenou vadou, která způsobí například křehkost kostí. Taková „vada“ se však vztahuje ke zvláštní povaze zvířete jako živého tvora, jelikož podobná porucha nepostihuje věci, ale pouze živé tvory. Bude-li tedy zvíře trpět nějakou poruchou, která například způsobí křehkost jeho kostí a v důsledku této poruchy zvíře selže, jedná se o škodu způsobenou zvířetem. Při vztažení na modelový příklad s přepravovaným dřevem pomocí zvířat si lze představit, že tažný kůň trpí těžkým zánětem kopyta, v důsledku čehož má problémy s chůzí. Jeho majitel jej ale přesto použije k tahání dřeva. Zvíře při závěrečné části cesty již nezvládne pokračovat a upadne spolu s přepravovaným dřevem na zaparkované vozidlo majitele pily. Tato porucha zvířete je součástí jeho zvláštní povahy, nelze tedy v daném případě uvažovat o zvířeti jako o věci, ale 43 ELIÁŠ, Karel, Důvodová zpráva, 2012, op. cit. s. 1038. 44 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2933 ObčZ. In: HULMÁK Milan. Občanský zákoník: komentář VI: Závazkové právo: Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014 45 Tamtéž, s. 1628. 46 § 2937 zákona č. 89/2012 Sb.

20

naopak je nutné případ posoudit jako škodu způsobenou zvířetem.

1.3.1.2 Lidské tělo a jeho části V případě lidského těla a jeho části je situace poněkud složitější. Jak bylo již uvedeno výše, lidské tělo a jeho části nejsou považovány za věc v právním smyslu47. Tímto ustanovením je poskytnuta ochrana tělesné integritě člověka, zamezuje se tím především možnosti obchodování s lidským tělem 48. Ochrana však neslouží pouze pro vyloučení obchodování s lidským tělem, lze v ní sledovat snahu o zachování celkové integrity člověka. Předně je třeba vyjasnit, je-li vůbec možné použít lidské tělo nebo jeho část jako předmět k plnění povinnosti. Komentářová literatura například neakceptuje využití vlastních rukou dlužníka jako věc použitou k plnění závazku 49. Dlužník sice při činnosti ruce může použít, ovšem ty jsou jeho součástí nikoliv pouze z důvodu skutečnosti, že tyto nejsou považovány za věc, ale i z důvodu integrity člověka jako entity. Člověk vždy používá nějakou svoji část. Dlužník tedy používá pouze sebe, nikoliv nějaký další prostředek od člověka odlišný. Asi nejčastěji bude k využívání lidského těla a jeho částí docházet při poskytování zdravotních služeb. Nemusí se přitom jednat pouze o orgán nebo tkáň, může jít například i o krev a v kosmetické chirurgii se uplatní třeba i vlasy. Částečnou odpověď na otázku ohledně částí lidského těla poskytne přímo ObčZ. Ten stanoví, že vlasy a obdobné části těla se považují za věc movitou a lze je přenechat i za úplatu50. Na tyto části těla tedy ani není nutné nahlížet jako na určitou zvláštní entitu použitou k plnění závazku. Jedná se o movité věci, pro něž navíc platí určitý speciální režim. Důležitým kritériem je možnost jejich bezbolestného oddělení a přirozená obnova51. Tyto části lidského těla tedy tvoří výjimku z obecného pravidla, které nepovažuje části lidského těla ani tělo jako celek za věci. K těmto vyňatým částem 47 § 489 zákona č. 89/2012 Sb. 48 Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m.s., o Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 49 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ, In: HULMÁK, Milan, VI, 2014, op. cit., s. 1635. 50 § 112 zákona č. 89/2012 Sb. 51 Tamtéž, § 112.

21

těla lze dokonce uzavřít například smlouvu o smlouvě budoucí ještě před jejich oddělením52.

Oddělením

se

stanou

hmotnou

věcí.

Ovšem

například

transplantované orgány, tkáně, buňky nebo další části lidského těla, které nelze podřadit pod zákonnou výjimku, případně lidské tělo jak celek za věc skutečně považovat nelze. Ovšem určitý způsob manipulace například s orgány není vyloučen. Člověk, jehož součástí tyto orgány jsou, je může přenechat jinému. Při tomto počinu je ale nutné dbát na jejich zvláštní povahu a rovněž zákaz jejich použití za účelem finančního prospěchu53. K užití těchto částí těla odňatých za života jejich původce se vyžaduje jeho souhlas, k čemuž dále existuje zvláštní právní úprava 54. Například Bezouška si klade otázku, zdali lze uvažovat o aplikaci § 2936 ObčZ v případě užití části lidského těla55. Vzhledem k relativní vzdálenosti od zaměření práce se však výklad této otázce dále nevěnuje, a to především z důvodu omezeného rozsahu. Komplexnímu řešení této otázky je vhodné věnovat samostatnou práci. Lze však v kontextu polemiky Bezoušky poznamenat, že dané části lidského těla, které i po jejich oddělení nelze považovat za věc, spadají stále pod zvláštní režim váznoucí na lidském těle a jeho částech. Zákon předpokládá jejich užití především ke zdravotnickým, věděckým či výzkumným účelům56, u nichž je nutné dbát zejména na zvláštní právní předpisy. Jako určitý základ lze ale vnímat právě zákaz užití lidského těla jako zdroje finančního prospěchu. I v případě, že újmu způsobí transplantát, nelze uvažovat o skutečném vzniku újmy, jelikož v takovém případě je situace posuzována jako prodloužení života57.

1.4. Pojem „vada věci“ použité při plnění Za účinnosti předchozí úpravy byly za jeden z předpokladů odpovědnosti za 52 MANN, Michael. Nejen o vlasech. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 21, s. 747. 53 Úmluva o lidských právech a biomedicíně, op. cit. 54 § 80 zákona č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů: In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 55 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ, In: HULMÁK, Milan. VI, 2014, op. cit., s. 1635. 56 § 111 zákona č. 89/2012 Sb. 57 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 421a. ELIÁŠ, Karel a kol. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. Praha: Linde, 2008, s. 827.

22

škodu způsobenou věcí považovány okolnosti mající původ v povaze přístroje nebo jiné věci58, což znamenalo v mnohých případech opravdu velmi tvrdé podmínky pro dlužníka, jelikož ten mohl být odpovědný za škodu i v případě, že splnil všechny své právní povinnosti59, odpovědnost byla koncipována jako objektivní bez liberačního důvodu. Zákonodárce se od této úpravy odchýlil, důvodová zpráva k vybranému ustanovení výslovně odkazuje na jeho poplatnost socialistickému režimu a potřebu se od něj odchýlit60. Vliv socialistického režimu lze spatřovat zejména v tom, že ustanovení v sobě odráželo tvrzené maximální a populistické garance. Socialistický občan měl být pod silnou ochranou státu, ten zjednodušeně pojato garantoval spokojený život za každé situace. Dřívější úprava působila jako absolutní ochrana bez akcentu na porušení právní povinnosti, v čemž lze sledovat právě onu tvrdost. V době vzniku ustanovení byla situace ve společnosti odlišná od té dnešní. V důsledku tehdejší politické situace byla úprava zaměřena na přísnou ochranu věřitelů. Text zákona se v průběhu legislativního procesu poměrně výrazně měnil, kdy právě odchýlení se od podstaty staré úpravy se objevilo až v jeho pozdějších fázích61. Není však nejvhodnější klást přílišné nároky na dlužníky po vzoru předchozí úpravy, tedy přesouvat na ně náklady, mohlo by to vést k jejich negativní motivaci ve vztahu ke vstupování do smluvních závazků.

1.4.1. Interpretace pojmu „vadná věc“ V rámci vylučování sémanticky nevyjasněného režimu tohoto aplikačního předpokladu zjistíme prostřednictvím subjektivně historického výkladu, že tuto otázku nelze i vzhledem k povaze této výkladové metody zcela uspokojivým způsobem řešit. Použijeme-li pojem vada v čistě jazykovém významu, pak do neurčité části

58 § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 59 ŠKÁROVÁ, Marta. Komentář k § 421a SObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákon: komentář I ,2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1227 – 1228. 60 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit. s. 1038. 61 HULMÁK, 2012, op. cit. s. 44.

23

pojmu62 můžeme zařadit například i ryze subjektivní chápaní vady, což se jeví i vzhledem k šíři možných právních důvodů povinností plnit jakožto aplikačních předpokladů jako nežádoucí. Nicméně i při pohledu na objektivní vymezení vady jako je tomu v případě vady výrobku dle ObčZ63 lze spatřovat určité subjektivní prvky. Vnímání bezpečnosti průměrně rozumnou osobou je objektivizovaným požadavkem fiktivní osoby s určitým standardem rozumových schopností. Objektivnost chápání vady zejména způsobí, že se ve vztahu k bezpečnosti výrobku neklade důrazu na chápání každé konkrétní osoby. Takový postup by zvedal transakční náklady dlužníka, který v rámci kontraktačního procesu zjišťuje požadavky věřitele. U výrobků by výrobce musel u každého zkoumat vybrané předpoklady na bezpečnost. Výrobce proto musí prvek bezpečnosti výrobku nastavit na základě oprávněného očekávání širší veřejnosti, která může výrobek používat, nikoliv pouze dle připravenosti nebo možnosti použití věci64. Naopak při posuzování vadnosti plnění závazku se postupuje především dle smluvních ujednání, mnohem větší význam tak mají bilaterální ujednání o předmětu plnění, jejichž porušení zakládá vadu předmětu plnění. Při interpretaci vady věci u posuzovaného ustanovení o škodě způsobené věcí použité při plnění je vhodné využít zejména teleologického výkladu. Účelem dané normy je poskytnout právní ochranu těch, v jejichž prospěch je plněno pomocí nevyhovujícího prostředku ke splnění povinnosti65. Důraz je tedy kladen na nositele právní povinnosti tak, aby veškeré své povinnosti plnili, tedy zejména aby dohlíželi na kondici věcí, které používají k plnění a aby vybrané služby byly poskytovány na co nejvyšší úrovni, v čemž může být spatřováno zejména preventivní působení tohoto ustanovení. Vzhledem k postavení takové věci použité jako prostředku k plnění nicméně často nedochází ke stanovení jejích vlastností v rámci vyjednávání o obsahu smlouvy, jedná-li se o smluvní závazek, o to spíš jedná-li se o závazek vzniklý z jiného důvodu. V praktickém příkladu si představme automechanika, který bude ve všech smlouvách vymezovat vlastností svého nářadí, které používá k plnění 62 MELZER, op. cit. s. 97. 63 § 2939 zákona č. 89/2012 Sb. 64 HRÁDEK, Jiří. Komentář k § 2939 ObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: Komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 1047. 65 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit., s. 1038.

24

závazku. Takové vyjednávání by vedlo ke zbytečnému zvyšování transakčních nákladů. Naopak vadnost plnění se vztahuje k vadnosti předmětu plnění. Věc použitá k plnění ale tímto předmětem není, je pouze prostředkem k plnění tohoto předmětu.

1.4.2. Vada věci jako ztráta běžné úrovně bezpečnosti Posuzovala-li by se vadnost věci použité k plnění dle vadnosti samotného plnění předmětu závazku, pak by existence speciálního ustanovení o náhradě škody způsobené věcí postrádala do jisté míry smyslu. Poškozený by svůj nárok mohl uplatnit podle ustanovení o náhradě škody na základě porušení smluvní povinnosti. Naopak v případě posuzování vadnosti věci ve smyslu ztráty určité objektivní úrovně bezpečnosti66 musí nositel povinnosti sledovat pouze samu věc a nikoliv investovat další ekonomické náklady do procesu vymezení jejich vlastností, což má na starosti samotný výrobce. V rámci objektivně recentního výkladu však lze s vadností výrobku pro účely škody způsobené věcí zacházet jen opatrně, jelikož ta je zařazena pod jinou zvláštní odpovědnost za škodu, totiž za škodu způsobenou výrobkem. Ta má svoje specifika, zejména ta v § 2943 ObčZ67, která jeho použití omezují. V rámci jazykového výkladu nelze vadu výrobku zařadit do jádra pojmu pro vadu věci obecně, naopak se opět pohybujeme na pomezí s neurčitou částí pojmu. Výrobek je též věcí, nicméně věc nemusí být vždy výrobkem, ten musí být věcí movitou68. Ustanovení o škodě způsobení vadou věci nesměřuje výlučně na závazky, jejichž předmětem je výroba věci, reguluje plnění povinnosti prostřednictvím věci. Primární povinností eventuálního škůdce nemusí být výroba věci, nelze na něj tedy vždy vztahovat povinnosti k tomuto se vztahující. Jeho povinnosti ale mohou spočívat ve výrobě nějaké věci, ovšem nikoliv té, kterou je škoda způsobena. 66 Obdobně jako v případě regulace v § 2941 zákona č. 89/2012 Sb. 67 Vzhledem k tomu, že škoda v rámci tohoto režimu nemá být způsobena na samotném výrobku a na věci určené a převážné užívané k podnikatelským účelům, dochází k užšímu regulatornímu dosahu než v případě škody způsobené vadou věci použité při plnění závazku. § 2943 zákona č. 89/2012 Sb. 68 § 2939 zákona č. 89/2012 Sb.

25

V tomto okamžiku je vhodné vytvořit přehled možných nároků, což provedu na modelovém příkladu. A se na základě smlouvy o dílo zaváže pro B vytvořit na míru postavený nábytek z tisového dřeva. Pro smontování nosných součástí použije vrtačku, která je na základě tvrzení výrobce v reklamě i v popisu zboží způsobilá k užití do nejrůznějších materiálů čítajících samozřejmě i dřevo. Vrtačka je ovšem vadná a během použití na základě vady „odlétne jiskra“ a zapálí celý dům B. V daném případě tak došlo ke způsobení škody vadou věci použité při plnění. Zároveň ale došlo ke škodě způsobené vadou výrobku, k jejíž náhradě je povinný výrobce. Mezi vybranými ustanoveními tak může existovat konkurenční vztah, jelikož není nutné, aby nárok na náhradu újmy z důvodu vady výrobku uplatnil pouze kupující, nicméně nárok může uplatnit i osoba, jíž škoda skutečně vznikla, tedy například třetí osoba, kterou je v modelové případě B. Obdobná věc se již dříve objevila v judikatuře 69, použitý rozsudek vzhledem k povaze změn v rámci rekodifikace lze stále pro účely vymezení vztahu mezi vybranými nároky použít. Odpovědnost za vadu výrobku byla dříve upravena zvláštním zákonem70, který byl v rámci rekodifikace zrušen a ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku bylo přesunuto přímo do ObčZ. Soud ve zmiňovaném judikátu řešil odpovědnost za usmrcení dítěte v důsledku vadné vyhřívací podušky, v rámci čehož dovodil, že nelze požadovat dvojí plnění za jedno porušení71. Důvodem nemožnosti volba ale byla existence zvláštní právní úpravy, která byla zrušena.72 Dnes není solidární odpovědnost vyloučena, ovšem ustanovení § 2936 ObčZ se vůči výrobci aplikovat nebude z důvodu, že daná věc není prostředkem ke splnění jeho povinnosti.73 Poškozeným je stále ponecháno právo volby, kterým směrem budou svůj nárok směřovat. Poškození mohou uplatnit nárok na náhradu škody vůči tomu, 69 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.08.2008, sp. zn. 24 C 7/2007. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016.]. 70 Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Tato úprava se domácího právního prostředí dostala zejména díky harmonizačním snahám ve sféře ochrany spotřebitele. Předpisem, který byl takto transponován je směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 7. 8. 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 4. 2013]. 71 Rozsudek KS v Brně, sp. zn. 24 C 7/2007, op. cit. 72 § 10 odst. 2 zákona o odpovědnosti za vadu výrobku, op. cit. 73 Rozsudek KS v Brně, sp. zn. 24 C 7/2007, op. cit.

26

kdo měl závazek plnit a použil vadnou věc, nebo vůči výrobci použité věci. Budou-li však požadovat náhradu po výrobci, je nutné dbát na specifika této odpovědnosti, zejména na existenci liberačních důvodů74. Uplatnění nároku u výrobce se přesto může pro poškozené vzhledem k možné dobytnosti jejich pohledávek jevit velice výhodně. Může se stát, že subjekt, který s nimi byl například ve smluvním vztahu a plnil smlouvu s poměrně nízkou hodnotou, například 10.000,- Kč, může při plnění způsobit prostřednictvím použití vadné věci škodu mnohem větší. Tu třeba nebude nikdy schopen zcela uhradit. Zatímco výrobce užité věci může být třeba velká obchodní společnost, která bude moci svoji povinnost k náhradě škody za škodu způsobenou vadou jejího výrobku mnohem efektivněji splnit. Povinnost uvést na trh bezvadný výrobek, který je tak bezpečný, jak od něj lze rozumně očekávat, je určena pro jejího výrobce, který má oproti uživatelům tohoto výrobku obvykle mnohem detailnější znalosti o jeho vlastnostech. Rozhodující je ale právě bezpečnosti věci. Ta je velice důležitým parametrem i pro osobu, která věc použije k plnění závazku, jelikož je tímto požadavkem stanovena určitá hranice pravděpodobnosti vzniku škody. Pro účely stanovení vadnosti věci, jež způsobí škodu při plnění závazku, tedy nelze pouze bez dalšího přejmout ustanovení o vadnosti výrobku pro posouzení její vadnosti. Z tohoto ustanovení lze pouze vycházet, jelikož vymezuje do určité míry chápání vadnosti věci. Nicméně vadnost věci je nutné posuzovat odděleně, věc použitá k plnění ani nemusí být za všech okolností výrobkem. Věc může použít například sám tvůrce k plnění obchodního závazku, aniž by ji dále prodával na trhu, může se například jednat o speciálně vytvořené nástroje, které mají za účel dlužníkovi usnadnit například manipulaci s materiálem nebo přístup k místu plnění. Tímto může být třeba součástka lešení, které ve většině případů samozřejmě bude skutečně výrobkem, může ovšem nastat i situace, kdy tomu tak nebude. Bude-li věc použitá zároveň výrobkem, pak bude zejména zachována možnost volby poškozených mezi uplatněním škody jako nároku z vady věci použité nebo vady výrobku, což se projeví především v okamžiku, kdy jeden ze škůdců bude schopný mnohem lépe tuto odpovědnost nést. Nebude-li výrobkem, 74 § 2942 zákona č. 89/2012 Sb.

27

bude se při posouzení její vadnosti stejně posuzovat obecněji úroveň bezpečnosti věci. V případě, že věc použije k plnění svého závazku sám výrobce, pak je nositelem odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku i použitou vadnou věcí. Nedochází však k multiplikaci nároků, ale poškozený má opět právo volby. Vadnost věci je rovněž nutné posuzovat odlišně od chápání vady ve smyslu odpovědnosti za řádné plnění, tedy jako odchylky mezi smluvně ujednaným plněním a plněním skutečně poskytnutým75. Jako bylo již uvedeno výše, dlužník totiž v rámci plnění závazku, k němuž použije věc, ve valné většině případů nebude vymezovat přesné parametry daných věcí. Nebude se zavazovat k použití věcí zcela bez vad, vada věci může být například na funkci přístroje, kterou dlužník pří plnění své povinnosti vůbec nepoužije, přičemž za takových okolností nemusí vada způsobovat ani žádné nebezpečí škody. Důležité je rovněž poznamenat, že dlužníkovi zákon výslovně neukládá povinnost použít k plnění závazku věc bez vad, pouze mu ukládá povinnost nahradit škodu, která bude z vady pocházet76, dlužník má tedy povinnost plnit řádně a nesmí způsobit škodu. Pro posouzení vady v rámci vady plnění může být za tuto vadu považován například i rozměr věci neshodující se s plněním dle smlouvy 77, což má pro účely stanovení vadnosti plnění ze smlouvy jasný účel, jelikož věřitel může mít a většinou i má zájem na všech vymíněných vlastnostech předmětu plnění. Na vlastnostech věci použité dlužníkem k plnění jeho povinností však přímý zájem nemá, tedy do té míry, než tyto vlastnosti nebo přímo vada způsobí věřiteli škodu nebo ovlivní plnění povinnosti. Vadnost věci použité k plnění závazku rovněž nelze posuzovat například dle ustanovení upravující předmět koupě pro účely kupní smlouvy, jelikož toto ustanovení opět směřuje k vadnosti předmětu plnění, nikoliv prostředku k plnění předmětu smlouvy. Pro účely posouzení vadnosti věci použité při plnění závazku je nutné se zaměřit na vnější projevy jejích vlastností a stanovit určitou objektivní hodnotu jejich vlastností. Může-li něco způsobit škodu, musí to též nějakým způsobem 75 ŠILHÁN, Josef. Komentář k § 1914 ObčZ. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník: komentář V: Závazkové právo: Obecná část (§ 1721 - § 2054). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 873. 76 § 2936 zákona č. 89/2012 Sb. 77 ŠILHÁN, Josef. Komentář k § 1914 ObčZ, In: HULMÁK Milan, V. 2014, op. cit., s. 876 – 877.

28

působit na vnější svět, tedy i na možnou oběť. V širším slova smyslu se tedy bavíme o nějakých vlastnostech, většinou o neplánovaných vlastnostech, nicméně ani plánované působení věci nelze jako vadu zcela vyloučit. Vlastnost věci je však nepochybně pojem významově širší než pouze pojem vada věci. Vada je nežádoucí vlastností, objevují se stanoviska, že se má jednat o vady, jež mají vliv na bezpečnost věci78, i když v případě vady výrobku je nutné sledovat zejména odlišnost vztahů, v nichž vystupují odlišné subjekty, pro než je toto zvláštní ustanovení určeno, kde někteří vidí zejména použití spotřebitelem79. Je ovšem nutné poznamenat, že ustanovení o škodě způsobené výrobkem nepůsobí pouze na vztahy, jejichž účastníkem je spotřebitel. Naopak lze usuzovat o hojném použití pro obchodní závazky, kdy si například stavebník koupí od výrobce stavební stroje, které ovšem budou vadné a způsobí škodu na majetku osobě, které měl podnikatel plnit. Škodu totiž mohou způsobit i na podnikatelově věci, která ovšem není určená a převážně používaná k podnikatelským nebo výdělečným účelům80. Výklad chápe i vadu pro účely vadnosti věci použité při plnění jako oslabení její bezpečnosti81, kterou je nutné vnímat jako základní kritérium, jelikož zejména při použití věci vyjdou najevo její vlastnosti. Uživatel v rámci využití funkcí věci očekává určitý výsledek. Pouhou absencí vybrané funkce, kterou lze například ve vztahu k prodávajícímu chápat jako vadné plnění, jelikož předmět plnění v takovém případě pozbývá kupujícím tvrzené vlastností, však ještě nemusí dojít ke vzniku škody způsobené vadou věci, ale například k prodlení. Nicméně i vada spočívající v nefunkčnosti věci může být chápána jako oslabení její bezpečnosti, jelikož pokud nějaký přistroj nefunguje a fungovat má, může být požadovaná maximální úroveň pravděpodobnosti vzniku škody překročena. Lze si představit zařízení regulující teplotu nějakého stroje, pokud jeho vada spočívá v nefunkčnosti, pak může dojít například ke vznícení stroje. Bezpečnostnímu očekávání musí být obecně přizpůsobeny vlastnosti věci působící na okolní svět. 78 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ, In: HULMÁK, Milan, V, 2014, op. cit., s. 1637. 79 VOJTEK, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: Komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 1047. 80 § 2943 zákona č. 89/2012 Sb. 81 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ, In. HULMÁK, Milan, V, 2014, op. cit., s. 1637.

29

1.4.3. Shrnutí Lze tedy sledovat výkladovou spojnici, pokud je věc použitá zároveň výrobkem. Subjekt, jež věc skutečně používá sice není osobou odpovědnou za vznik této vady, je ovšem odpovědný za škodu, kterou tato vada způsobí, nezáleží tedy, ani jestli tato osoba o vadě skutečně ví nebo ne. Odpovědnost je nastavena jako objektivní, nezáleží na zavinění osoby. Povinná osoba má zároveň věc pravidelně kontrolovat nebo alespoň zajistit, aby věc, kterou používá plnila svůj účel, má tedy zkoumat možnost způsobení škody vzhledem k jejímu účelu82. Je-li věc výrobkem, pak se může osoba, která věc použila k plnění závazku na výrobce obrátit se svým nárokem na náhradu škody, jelikož výrobek nebyl tak bezpečný, jak se od něj očekávalo, není-li věc výrobkem a je-li například vyrobena samotnou osobou, která ji použije k plnění závazku, pak se tato osoba, která zároveň věc použije dostává do postavení obdobného výrobci, i když věc není například uvedena na trh, má ale o možných vlastnostech věci největší možné znalosti. Vadu věci použité při plnění závazku lze chápat v kontextu její bezpečnosti. Je-li výrobkem, vyrobil-li ji sám i když nelze použitý prostředek za výrobek vůbec považovat, je nutné hovořit o případné snížené bezpečnosti věci vzhledem k jejímu účelu. Snížení bezpečnosti lze chápat jako nárůst pravděpodobnosti vzniku škody věcí. Za vadu použitého prostředku je nutné považovat i vadu, která byla způsobena po výrobě věci, pokud snižuje bezpečnost užití. Lze si představit případ, kdy podnikatel používá k plnění svých závazků stavební techniku, kterou ovšem během plnění jednoho závazku v důsledku neodborné manipulace poškodí. Daný přístroj se pak stane nebezpečným, jelikož při jeho zapnutí například začíná hořet. Použije-li podnikatel tento přístroj i pro další plnění, použije vadnou věc ve smyslu daného režimu náhrady škody.

1.5. Výskyt vady na věci Věc musí mít vadu již v okamžiku jejího použití jako prostředku pro splnění povinnosti. Zákonodárce v důvodové zprávě poukazuje zejména na nedůvodnou 82 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ In: HULMÁK, Milan, VI, 2014, op. cit., s. 1635.

30

zátěž založenou na základě SObčZ, která zakládala povinnost i v případě, kdy povinný postupoval „lege artis“83. Dle mého stanoviska je nutné vadu věci použité k plnění vidět poněkud abstraktněji než samotné selhání věci. Věc nemusí přímo selhat ještě před jejím faktickým užitím. Aby byla považována za vadnou, musí být vzhledem k jejímu účelu a dalším okolnostem s ohledem na její použití rovněž rozumně očekávatelné, že dojde k jejímu selhání i během užití. Právě na tomto parametru lze dle mého stanoviska vidět uvolnění režimu dlužníků. O úpravě v SObčZ se hovořilo jako o povinnosti nahradit škodu bez odpovědnostního charakteru84. Dnešní stav je ale dle mého stanoviska odlišný, jelikož dlužník již nemusí použit jakoukoli věc, ale pouze vadnou věc. Dříve dlužník odpovídal i v případě, že okolnost způsobující škodu byla zcela neočekávanou, ale i pravidelnou.85 Za vadnou věc je považována ta, která neodpovídá bezpečnostním očekáváním průměrně rozumné osoby. Dlužník má zejména povinnost postarat o bezvadnost jím používané věci86. Požaduje se po něm tedy, aby prováděl kontroly věci. Tyto kontroly se mají soustředit na zachování bezpečnosti věci očekávané průměrně rozumnou osobou. Jeho odpovědnost spočívá na zachování potřebné bezpečnosti věci. Pokud dlužník věc například každý den ráno zapne, musí v danou chvíli zkoumat její bezpečnost. Lze nicméně souhlasit se závěry odborné literatury, že nelze objektivně nastavit četnost a intenzitu těchto kontrol87. Tento parametr musí být nastaven zejména dle určení věci nebo také dle „povahy“ věci. Pokud věc dle svého určení představuje vyšší úroveň rizika, je třeba ji kontrolovat častěji. Nicméně platí, že věc musí splňovat požadavky na její bezpečnost před použitím, případně pokud tyto požadavky přestane splňovat během užívání, musí s užíváním povinný skončit. Úroveň potřebné péče o věc nelze stanovit jen na základě určení věci, ta 83 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit., s 1038. 84 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 421a, In: ELIÁŠ, Karel a kol. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. Praha: Linde, 2008, s. 822. 85 LAZAR, Ján a kol. Občanské právo hmotné: II. svazek. Praha: Nakladatelství Panorama, 1987, s. 110. 86 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ, In: HULMÁK, Milan, VI, 2014, op. cit., s. 1637. 87 Tamtéž, s. 1637

31

rovněž závisí na postavení osoby, která má povinnost plnit. V případě obchodního závazku, přihlásí-li se podnikatel ke své odbornosti, má zároveň povinnost jednat s tzv. odbornou péčí88. Musí tedy jednat s potřebnou znalostí a pečlivostí vzhledem ke svému oboru. Automechanik má tedy povinnost postupovat podle jeho znalostí, musí být přitom i odpovídajícím způsobem pečlivý. Má-li na základě své odbornosti informace, že věc může snadno ztratit potřebnou úroveň bezpečí, má ji kontrolovat častěji nežli věc maximálně bezpečnou. V jednotlivých oborech navíc může být četnost kontrol explicitně stanovena na základě právního předpisu. Bude-li podnikatel postupovat s odbornou péčí, pak na věci odhalí i vadu spočívající ve ztrátě její bezpečnosti očekávané obvykle rozumnou osobou. 89 Nastavením tohoto parametru pomocí rozumu fiktivní osoby sice mohou nastat problémy s se stanovením konkrétní hranice, nicméně dle mého stanoviska je právě tento parametr prospěšný pro právní jistotu všech zúčastněných. Faktická znalost případně neznalost vady ale nevylučuje odpovědnost za škodu způsobenou vadou věci použité k plnění závazku. Provedená kontrola neslouží jako důvod zproštění odpovědnosti. V kombinaci s nastavením potřebné bezpečnosti věci slouží pouze jako nástroj pro dlužníka k zachování maximální pravděpodobnosti, že věc není vadná.

1.6. Škoda způsobená věcí a prodlení Jako o vadě věci použité k plnění závazku by šlo teoreticky uvažovat i o vadě nad rámec její pouhé bezpečnosti, jelikož v případě, že se v důsledku absence funkcí přístroje zdrží plnění závazku, může věřiteli v důsledku prodlení dlužníka vzniknout škoda. V případě porušení této povinnosti však nedochází ke vzniku škody na základě vady věci použité, ale na základě porušení povinnosti dlužníka splnit svůj závazek věřiteli včas, nedochází tedy k jeho splnění90. V tomto případě se tak aplikuje obecné ustanovení o porušení smluvní povinnosti 91. Škoda nevzniká 88 § 5 zákona č. 89/2012 Sb. 89 LAVICKÝ Petr, komentář k § 4 ObčZ. In: In: LAVICKÝ, Petr a kol.. Občanský zákoník: komentář I. Obecná část (§ 1 - 654). 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 67 – 68. 90 ŠILHÁN, Josef. Komentář k § 1914 ObčZ, In. HULMÁK, Milan, 2014, op. cit., s. 842 – 843. 91 § 2913 zákona č. 89/2012 Sb.

32

v důsledku vady použité věci, jelikož dlužník mohl například využít náhradní přístroj nebo závazek splnit jiným způsobem. Škoda vzniká na základě a v důsledku prodlení, jehož důvodem sice může být vada věci použité k plnění, ovšem tento důvod prodlení nehraje roli.

1.7. Konfrontace se škodou způsobenou na základě autonomního aktu věci Pro účely posouzení odpovědnost za škodu způsobenou vadou věci použité při plnění obchodního závazku je nutné zaměřit se i na ustanovení o škodě způsobené na základě povahy věci, kterou zákon vymezuje jako „škodu, kterou věc způsobí sama o sobě“92 (dále také jen „autonomní akt věci). Zákon totiž zcela nevypustil odpovědnosti za škodu, kterou způsobí věc i ze širších okolností než pouze z vad. Vyjasnit poměr těchto režimů náhrady škody je žádoucí, v určitých situacích se mohou překrývat. Poškozenému je v nich poskytována různá úroveň ochrany v podobě exkulpačního důvodu pro věřitele, který spočívá na prokázání náležitého dohledu nad věcí u odpovědnosti škodu, jež způsobí věc na základě jejich vlastností. Způsobí-li škodu vada věci, kterou škůdce použije k plnění závazku, pak je tu jako aplikační předpoklad dána jeho činnost, kterou je dále možné rozdělit na povinnost plnit závazek a dále použití vadné věci jako prostředku k této činnosti. Způsobí-li škodu věc sama o sobě, pak tato může být způsobena rovněž vadou. Nicméně se už nevyžaduje, aby věc bylo použita jako prostředek k plnění, to ovšem neznamená, že je vyloučena. Samotnou vadu nebo její vnější projevy je nutné chápat také jako vlastnost věci. Vlastnosti nemusí spočívat pouze v parametrech věci, tedy například v její velikosti nebo ostrosti hran 93. V případě autonomního aktu věci je ale důležité, že spouštěčem tohoto aktu nesmí být přímo chování člověka. V komentáři Bezoušky, který byl členem rekodifikační komise v rámci tvorby ObčZ, se objevuje informace ohledně inspirace čl. 1465 Code Civil du Québec (dále též jen „CCQ“)94. Důvodová zpráva sice výslovně na inspiraci 92 § 2937 zákona č. 89/2012 Sb. 93 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ In: HULMÁK, Milan, VI, 2014., op. cit., s. 1640. 94 Tamtéž, s. 1640.

33

neodkazuje, nicméně CCQ obecně slouží jako jeden z inspiračních zdrojů ObčZ. U tohoto ustanovení lze přitom sledovat určitou podobnost s ObčZ. V případě CCQ je nutné, aby věc působila aktivně jako příčina, tím ovšem není vyloučeno, že například přestane fungovat, věc nemůže být ve vztahu ke způsobené škodě tzv. „inertní“.95 Samotný akt věci však musí být příčinou a působení věci nesmí být jen prostředkem k projevu lidského působení.96 I v kontextu § 2937 ObčZ lze toto sledovat, platí, že škodu věc způsobí bez ohledu na to, jak s ní je zacházeno a na základě jejich vlastností či okolností spojených s povahou věci 97. V opačném případě dochází vlastně k jednání člověka, věc slouží jen jako určité „prodloužení“98 lidského chování, nekoná sama. V případě režimu dle § 2936 ObčZ však není nutné, aby potřebná úroveň bezpečí nebyla splněna jen na základě autonomního aktu věci. Pokud ji například před měsícem někdo poškodil, bude považována za vadnou pro účely tohoto režimu. Věc může škodu sama o sobě způsobit i v případě, kdy je použita jako prostředek k plnění. Poškozený však v tomto případě nemusí prokazovat, že to byla právě vada věci, co škodu způsobila, ale obecněji její vlastnost. Je tedy lhostejné, zdali předmětný projev věci, který škodu způsobil, byl vadou či ne. Působení člověka však nelze zcela vyloučit. Problematiku je třeba vidět z většího odstupu. Věc má škodu způsobit sama o sobě, vliv člověka je tedy vyloučen ve smyslu vyvolání daných vlastností způsobujících škodu. Nesmí ani s věcí zacházet tak, aby byla způsobena škoda. Ta musí pocházet z jejích vlastností, které jí ale mohl přiřknout i člověk v rámci výroby. Je-li rameno bagru náchylné ke zlomení v důsledku skryté vady, pak může tuto odpovědnost vyvolat i její zlomení v době, kdy věc nikdo neužívá. Je-li například přistroj uložený ve skladu náchylný k velkým teplotám, přičemž ve skladu dojde k jejímu zvýšení, v důsledku čehož se přístroj vznítí a způsobí škodu, je naplněn aplikační předpoklad způsobení škody věcí samou o sobě. Nicméně lidské chování nelze zcela vyloučit ani jako určitý „vnější spouštěč“, jelikož v důsledku aktivity lidstva může například dojít ke zvýšeným 95 BAUDOUIN, Jean-Louis; LINDEN, Allen M. Tort Law in Canada. Alphen aan den rijn: Kluwer law internatinal, 2010, s. 64. 96 Tamtéž, s. 64. 97 VOJTEK, Petr. Komentář k § 2937 ObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: Komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 1042. 98 BAUDOUIN, LINDEN, op. cit. s. 64.

34

vibracím půdy. Tyto vibrace pak způsobí například zlomení ramene zmiňovaného bagru a přesto bude aplikační předpoklad pro škodu způsobenou věcí samou naplněn. Vlastností tohoto bagru je totiž náchylnost ke zvýšeným vibracím, které jsou spouštěčem projevu uvedené vlastnosti bagru. K projevům dané vlastnosti nesmí dojít například z důvodu špatné manipulace s věcí. Projev vlastnosti, případně vady nesmí být přímým důsledkem lidského chování. nepoužije vadnou věc, použije bezvadný zvedák, který ovšem selže v důsledku své vlastnosti. Tuto vlastnost lze nazvat jako „kazivost“, tento pojem se vyskytuje i v komentářové literatuře99. Věc se může pokazit sama o sobě, aniž by přímým důsledkem bylo působení člověka. Oba režimy náhrady škody chrání před riziky pocházející z věci, zejména § 2937 ObčZ. Nicméně jak bylo již uvedeno výše, režim odpovědnosti za škodu způsobenou vadou věci použitou při plnění nechrání pouze před věcí nebo před vadou. Ochranu lze sledovat i před jednáním nositele povinnosti, který především nemá vadnou věc použít jako prostředek ke splnění povinnosti. Odpovídá vlastně za zachování potřebné úrovně bezpečnosti věci. Existuje přitom rozdíl mezi použitím nějakého prostředku ke splnění povinnosti a faktickým ovládáním této věci. V rámci § 2937 ObčZ jsou vnitřní vlastností i kupříkladu kazivost, náchylnost ke zvýšeným teplotám nebo křehkost100 jsou vlastnosti projevující se určitým vnějším působením hlubších příčin. V případě kazivosti to může být špatná perzistence materiálu, v případě křehkosti je to zase možná špatná celistvost přístroje. Nejedná se ale pouze o oslabení bezpečnosti takové věci, zahrnuty jsou její vlastnosti jako celek v případě, kdy věc způsobí škodu na základě autonomního aktu. V případě aplikace § 2936 je ale nutné uvažovat o potřebné zvýšené pravděpodobnosti škodlivého projevu těchto věci v podobě škodné události, která způsobí škodu. Zákonodárce tímto pamatuje na situace, v nichž je třeba poškozeným poskytovat vyšší ochranu z důvodu určitého rizika pocházejícího z věci jako takové. V této situaci tedy nutně nemuselo dojít k porušení právní povinnosti 99

BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2937 ObčZ In: In: HULMÁK Milan. Občanský zákoník: komentář VI: Závazkové právo: Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014., s. 1640. 100 Tamtéž, s. 1640.

35

žádného z potenciálně povinných při jejím použití k plnění závazku. I zde lze hovořit o odklonu od přílišné zátěže povinných k náhradě škody101, jelikož těm je dán k dispozici exkulpační důvod založený na náležitém dohledu. Tento ve staré úpravě k dispozici nebyl, došlo tedy k posunu od objektivní odpovědnosti k subjektivní v případě škody způsobené vlastnostmi věci. Distinkce mezi škodou způsobenou vadou použité věci, která byla použita pro plnění závazku a škodou způsobenou vlastností věci může být rovněž sledována v osobách, které za škodu případně odpovídají. V případě škody způsobené vlastností věci je totiž odpovědný její vlastník, nelze-li určit osobu povolanou k dohledu nad věcí. Byla-li by vadná věc použita a v důsledku její vady došlo ke vzniku škody, pak je naplněn aplikační předpoklad dle § 2936 ObčZ. Obě jmenovaná ustanovení nechrání především před jednáním člověka, ale před věcí, buď před vadou věci nebo před její širší vlastností, nicméně jednání člověka je právě to, co mezi nimi činí podstatný rozdíl. Mezi autory odborné literatury se objevují názory, že v ustanovení o škodě způsobené věci samou o sobě lze spatřovat doplnění ochrany poškozených zejména u zdravotnických služeb102. Je pravdou, že zejména z důvodu mimořádné povahy věcí používaných ve zdravotnictví, tedy například vedlejších ale i hlavních účinků léků, lze uvažovat o této působnosti normy. Jak ale poukazuje Bezouška103, je nutné mít na paměti právě exkulpační důvod spočívající na náležitém dohledu. Ve zdravotnictví často dojde k prokázání, že povinný nezanedbal náležitý dohled. Škoda způsobená vadou věci ovšem rozhodně není ve zdravotnictví vyloučena jen díky zvláštní povaze věcí, které jsou používány. Nicméně již zmiňovaný případ s vyhřívací poduškou104, která v důsledku vady usmrtila dítě, by mohla být podřazena pod § 2936 ObčZ, jelikož ta byla použita v okamžiku, kdy tuto vadu již měla105. V daném případě tedy se škůdce nemůže exkulpovat pomocí prokázání náležitého dohledu. 101 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. Cit., s. 1038. 102 VOJTEK, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: Komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 1047. 103 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2937 ObčZ, In: HULMÁK, Milan, VI, 2014, s. 1640. 104 Rozsudek KS v Brně, sp. zn. 24 C 7/2007, op. cit. 105 Rozsudek KS v Brně, sp. zn. 24 C 7/2007, op. cit.

36

V případě použití věci jako prostředku k plnění obchodního závazku tedy nelze uvažovat pouze o režimu náhrady škody dle § 2936 ObčZ. Samo použití věci nevylučuje ani zvláštní režim náhrady škody dle § 2937 ObčZ, je nutné se vždy zabývat všemi aplikačními předpoklady a požadovat škodu na základě vhodně

zvoleného

ustanovení.

Hlavním

hlediskem

volby mezi

těmito

ustanoveními je právě skutečnost, že škodu způsobilo právě „použití“ vadné věci, tedy její volba k plnění povinnosti.

1.8. Příčinná souvislost Pro řešení daného problému musí interpret rovněž zkoumat příčinnou souvislost mezi způsobenou újmou a škodnou událostí vzniklou z důvodu vady věci.106 Ustanovení o škodě způsobené vadou věci působí jako ochrana před rizikem hrozícím druhé smluvní straně z použití vadné věci jako prostředku k plnění. Není tedy vyloučeno, že druhé straně bude poskytnut předmět plnění odpovídající ujednání. Škoda má být způsobena prostředkem k plnění povinnosti nikoliv samotným předmětem plnění. Poškozený tedy nemusí prokazovat, že použitím došlo konkrétně k vadnému splnění, musí pouze prokázat, že došlo ke vzniku škodu v důsledku použití vadné věci. V rámci domácího právního prostředí je pro zkoumání příčinné souvislosti používána zejména teorie adekvátnosti. Dle této teorie lze o splnění požadavku příčinné souvislosti hovořit, jestliže je škoda podle „obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události“107. Škoda nesmí bez dané příčiny nastat. Při použití této teorie ale není pouze adekvátní příčinou škodní události použití vadné věci jako prostředku k plnění ale zejména její vada. Dochází tedy k multiplikaci podmínek, protože ke vzniku škody by nedošlo, pokud by vadná věc nebyla použita k plnění. Prokazuje se příčinná souvislost mezi škodnou událostí, tedy například explozí použitého přístroje a jeho vadou. Pro založení odpovědnost dle § 2936 ObčZ je nutné, aby došlo k použití již vadné věci, jedná se o jeden z rozlišovacích znaků od škody způsobené věcí samou o sobě. Věc může být použita, může 106 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2936 ObčZ, In: HULMÁK, Milan, VI. 2014 op. cit. s. 1634. 107 HAVLIŠ, Miroslav. K teorii adekvátnosti příčinné souvislosti. Profiprávo.cz [online]. ProfiPrávo.cz s.r.o., publikováno 15. 4. 2011 [cit. 22. 3. 2016].

37

z vnitřní příčiny přijít o požadovanou úroveň bezpečí pokazit a může způsobit škodu. V tomto případě to rovněž bude škoda „způsobená vadou věci“, nikoliv však použitím vadné věci. Dlužník nepoužije vadnou věc, ta se vadnou teprve stane v důsledku vnitřní příčiny pocházející ze samotné věci. Dlužníkovi nevzniká povinnost použít k plnění věc, musí pouze splnit jemu uložené povinnosti, k čemuž jako prostředek věc použije. Nevznikají mu však pouze povinnosti výslovně stanovené ve smlouvě, vznikají mu veškeré povinnosti, které vedou ke splnění účelu závazku108. Musí se sledovat, co se použitím vadné věci jako prostředku k plnění poruší, jestli povinnost směřující k naplnění účelu smlouvy případně jestli pouze povinnost vznikající při plnění ovšem nezávisle na samotném účelu závazku. Je také nutné poznamenat, že ke vzniku odpovědnosti dochází až škodnou událostí nikoliv samotným užitím věci. Dle mého stanoviska nedochází pouze použitím vadné věci k protiprávnímu činu, tím je až případné porušení smlouvy. ObčZ v § 545 stanoví, že právní jednání vyvolává i jiné účinky než ty, které jsou v něm výslovně uvedeny109, do smlouvy jsou tak zahrnuty ujednání k přímému splnění smlouvy a nikoliv pouze ty v něm výslovně ujednané. Hrádek ve svém komentáři rovněž hovoří o určitých vedlejších smluvních povinnostech, které jsou dle jeho názoru velmi široké110. Dle jeho stanoviska se mezi tyto vedlejší povinnosti řadí i další širší povinnosti, které řadí pod deliktní nároky nikoli nároky z porušení smlouvy.111 Přitom platí, že mezi škůdcem a poškozeným musí existovat právní vztah 112, to ovšem neznamená, že by se škoda vzniklá třetí osobě stojící zcela vně vztah nehradila vůbec, § 2936 ObčZ je zvláštní skutkovou podstatou, ostatní tedy mohou případný nárok na náhradu škody uplatnit prostřednictvím obecných ustanovení. Například Bezouška ale použití vadné věci označuje za porušení smluvní povinnosti113. Lze odkázat rovněž na skutečnost, že závazek musí být 108 ACHOUR, Gabriel; PELIKÁN, Martin. Náhrada škody a nemajetkové újmy v občanskoprávních a obchodních vztazích. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2015, s. 55. 109 § 545 zákona č. 89/2012 Sb. 110 HRÁDEK, Jiří. Komentář k § 2913 ObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: Komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 960. 111 Tamtéž, s. 960. 112 HENDRYCH, Dušan a kol., Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 586. 113 § 2936 zákona č. 89/2012 Sb.

38

dlužníkovi splněn tak, aby mu nebyla způsobena škoda114. Za smluvní povinnosti lze tedy považovat ty v souhrnu směřující k naplnění smlouvy, které by ale dlužníkovi bez převzetí závazku nevznikly115, kam se řadí i použití věci. Nicméně je nutné poznamenat, že povinnost nahradit škodu dle § 2936 ObčZ nevzniká na základě porušení smlouvy, ale v důsledky vady věci. 116 To ovšem neznamená, že v důsledku použití vadné věci k porušení smlouvy dojde. Specifická je situace ve zdravotnictví, kde může prokazování příčinné souvislosti svá specifika. V judikatuře se objevuje případ s nesterilní jehlou. Tu lze za vadnou považovat i dnes Při jejím použití je nutné prokázat příčinnou souvislost mezi újmou a vadou věci, tedy nesterilitou. 117 V uvedeném případu nedošlo k prokázání příčinné souvislosti mezi přenosem nemoci a použitím nesterilní jehly při odběru krve pacienta. Sice bylo prokázáno, že byla použita nesterilní jehla, což způsobila určité riziko, nicméně konkrétní příčinná souvislost prokázána nebyla.

1.9. Obsah nároku na náhradu škody Obsah nároků na náhradu škody za škodu způsobenou věcí je nutné samozřejmě pojmout v návaznosti na obecnou koncepci náhrady újmy v ObčZ, který zakládá obecný pojem újma. Újmu lze nadále rozdělit na újmu na jmění, tedy škodu a újmu nemajetkovou. Zákonodárce se tak odvrátil od materialistického pojetí institutu náhrady škody, kterou označuje za primitivní118 a založil obecná pravidla pro náhradu újmy. V případě vzniku povinnosti nahradit vzniklou újmu bude povinností odpovědného odškodnit majetkovou újmu, jež je stále jádrem, a v případech zvlášť vymezených zákonem má být hrazena i újma nemajetková, pokud nebude tato povinnost výslovně ujednána. 114 Odpovědnost je v ObčZ pojímána jako odpovědnost za řádné chování, v praxi však jde jen o přeformulování stejných požadavků. Důsledky odpovědnosti dle SObčZ byly stejné. Tedy v případě porušení primární povinnosti nastupuje povinnosti sekundární. GERLOCH, Aleš a kol. Funkce a místo právní odpovědnosti v recentním právním řádu. Praha: Nakladatelství Leges s.r.o., 2014, s. 26. 115 ACHOUR, PELIKÁN, op. cit., s, 55. 116 KINDL, Milan; ROZEHNAL, Aleš. Občanský zákoník: Problémy a úskalí. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 212. 117 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005. In. Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck. [cit. 22. 3. 2016]. 118 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit., s. 1022

39

Celá rubrika obsahující i ustanovení o škodě způsobené věcí ovšem pojednává pouze o škodě, kterou může vadná věc způsobit. Smluvní strany si především mohou povinnost hradit i nemajetkovou újmu ujednat, ovšem obecná ustanovení nevylučují povinnost nahradit nemajetkovou újmu i u zvláštních ustanovení o způsobené škodě. Nemajetková újma se hradí v případě, kdy je to zákonem zvlášť stanoveno.119 Zákonodárce vychází z pojetí, že předpoklady pro vznik škody mají platit i pro nemajetkovou újmu.120 Přes určitou ztrátu systematické elegence tedy není vyloučena povinnost nahradit nemajetkovou újmu i v případě, kdy celá rubrika zákona i jednotlivá ustanovení hovoří pouze o škodě, tedy o pouhé složce celé způsobené újmy. Je-li způsobena újma na přirozených právech člověka, pak se hradí rovněž nemajetková újma121. ObčZ v § 2936 odkazuje i na použití v případě poskytovaní zdravotnických služeb, v rámci nichž bude převážně docházet právě k újmě na přirozených právech člověka. V případě nemajetkové újmy zejména na zdraví bude nejčastěji hrazena formou peněžitého přiměřeného zadostiučinění, jelikož je ostatní formy budou pro odčinění újmy většinou nedostatečné. Vzhledem k omezenému rozsahu práce lze pouze shrnout, že majetková újma i nemajetková újma, které vzniknou na základě použití vadné věci při plnění závazku budou vyčíslovány a odškodňovány podle příslušných pravidel pro způsob a rozsah náhrady škody. Při povinnost odčinit přímo škodu se bude především sledovat navrácení v předešlý stav a nebude-li to možné, případně požádá-li o to sám poškozený, bude se vzniklá škoda nahrazovat v penězích122.

119 § 2894 zákona č. 89/2012 Sb. 120 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit., s. 1022 121 § 2956 zákona č. 89/2012 Sb. 122 ACHOUR, PELIKÁN, op. cit., s. 166.

40

2. Škoda způsobená věcí použitou při plnění obchodního závazku z pohledu ekonomické analýzy práva V případě použití věci k plnění závazku dochází k regulaci rizika pocházejícího přímo z věci, zároveň však dochází k regulaci rizika pocházejícího přímo z tohoto použití. Vstupují-li strany přímo do smluvního vztahu, očekávají, že na základě tohoto vztahu dojdou k určitému výdělku 123. Výdělečnost právního vztahu, v němž může být k plnění použita věc nelze vidět pouze při plnění smluvního závazku, ale i v případě jeho vzniku z jiného právního důvodu. I když se nemusí jednat konkrétně o zvětšení majetku povinného, je motivován ke splnění závazku z jiných důvodů, například z důvodu možného vynucení nebo příchodu dalších sankcí. Dlužník se tedy snaží svoji povinnost splnit co nejefektivněji, k čemuž často využívá věc jako nástroj, která jeho činnost usnadňuje. Svoji povinnost je tak schopen splnit za vynaložení menších nákladů, protože dojde například k urychlení. Užité věci jsou ale zdrojem různě vysokého rizika. Jedná-li se například o klasické nářadí, bude riziko vzniku škody z této věci menší než v případě užití chemické látky v případě poskytování biologických služeb 124, kam se řadí například deratizace. ObčZ obecně vychází z modelu objektivně koncipované odpovědnosti v případě porušení smluvní povinnosti, které dopadá i na porušení závazku vzniklého z jiného právního důvodu nežli pouze smluvního 125. Mezi stranami závazku existuje úzké pouto založené na vzájemných povinnostech k naplnění účelu tohoto závazku. Povinný používající k plnění věc je nositelem rizika, jeho odpovědnost je koncipována na základě striktního pravidla126 v případě vady. Vyžaduje se jeho péče a kontrola věci zejména z důvodu, aby nedošlo k použití vadné věci k plnění a vzniku škody z této vadné věci. Dlužník používající věc musí splnit určitý standard kontroly věci, zároveň musí zvážit riziko použití vadné věci k plnění závazku. Je po něm požadováno, aby věc, kterou použije, splňovala určité 123 DRIESEN M., David. The Economic Dynamics of Law. New York: Cambridge University Press, 2012, s. 99. 124 § 2936 zákona č. 89/2012 Sb. 125 § 1724 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. 126 MICELI J. Thomas. The economic Approach to law. Stanford: Stanford University Press, 2004, s. 41 – 48.

41

bezpečnostní požadavky. Nositelem rizika je přímo poškozený, ten je obvykle v pozici tzv. „cheapest cost avoidera“.127 Právě on může vzniku škody předejít s nejnižšími náklady, vadnou věc jako prostředek používá právě on. Přitom o tomto lze uvažovat i v případě, kdy dochází k dříve zmíněnému pasivnímu užití věci. Dlužník je stále v pozici toho, kdo věc používá jako prostředku k plnění, není však s věcí ve fyzickém kontaktu. Je důležité zdůraznit, že škodu v tomto případě stále způsobí věc, nikoliv věřitel. Tato odpovědnost dle mého pohledu nabývá hybridní povahy v rámci ObčZ. Posun v rámci ObčZ lze vnímat zejména v motivaci dlužníků používajících k plnění nějaké prostředky. Ti budou více motivování k předcházení vzniku škody, jelikož objektivní odpovědnost vznikne pouze v případě, že škoda bude způsobena vadou věci, nikoliv okolnostmi majícími původ v povaze věci. Dřívější úprava navíc mohla mít v některých případech za následek negativní motivaci k použití prostředku k plnění povinnosti128. ObčZ ale striktní odpovědnost za okolnosti pocházející z povahy věci opustil.

127 FRYŠTENSKÁ, Marcela. Ekonomická analýza práva. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 2015, s. 102. 128 POSNER, Richard A. Economic Analysis of Law. 8. vyd. New York: Aspen Publishers, 2011, s. 226.

42

3. Věc použitá v rámci provozní činnosti a provozu zvlášť nebezpečného Vzhledem ke skutečnosti, že se tato práce soustředí na použití věci v rámci obchodního závazku, pak je rovněž velice užitečné vymezit vztah ustanovení o škodě způsobené vadou věci použité k ustanovením o škodě způsobené z provozní činnosti a dále i k provozu zvlášť nebezpečnému. Provozní činnost se vymezuje jako určité vedení závodu nebo jiného zařízení sloužícího k výdělečné činnosti129. Ustanovení o provozu zvlášť nebezpečném by se mohlo zdát jako zvláštní skutková podstata, nicméně je nutné si uvědomit, že provoz zvlášť nebezpečný zahrnuje širší okruh činností. Provoz zvlášť nebezpečný nemusí být provozován pouze za účelem výdělku, podstatné zde je zvýšené riziko.130 Právě prvek výdělečnosti je zde tím stěžejním, jelikož za vzniklou škodu má být odpovědný ten, kdo má z provozu výdělek. Platí, že za provoz je třeba považovat činnost daného subjektu vyvíjenou zpravidla opakovaně určitým organizačním způsobem.131 Nejčastěji tak bude provozován například obchodní závod podnikatele. V rámci judikatury bylo dovozeno, že touto činností může být i činnost předcházející činnosti hlavní. Objevuje se případ se skladováním rostlinného materiálu, které je vedlejším produktem provozní činnosti, přitom i toto skladování je za provozní činnost nutné považovat132. Zákon touto regulací sleduje rizika pramenící z provozní činnosti, pro níž stanovuje zvláštní liberační důvod. Rizika z provozní činnosti se budou projevovat rovněž na životním prostředí133, které bývá často poškozováno různými chemickými látkami použitými v rámci průmyslových objektů, v nichž dochází k provozní činnosti případně k provozu zvlášť nebezpečnému.

Zejména při

pohledu na možné poškození životního prostředí lze sledovat potřebu pro zvláštní regulaci tohoto rizika pomocí zvýšení standardů oproti obecné odpovědnosti za škodu. Existuje velké množství průmyslových objektů, které již samotným chodem, případně i selháním na životní prostředí velmi negativně působí. V případě odpovědnosti za provozní činnost nejde především o zohlednění rizika 129 § 2924 zákona č. 89/2012 Sb 130 ACHOUR, PELIKÁN, op. cit., s. 147. 131 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2924 ObčZ, s. 1601. 132 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne Nejvyšší soud, 29.01.2008, sp.zn. 25 Cdo 529/2006. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit 22. 3. 2016]. 133 PSUTKA, Jindřich. Odpovědnost za ekologické škody v občanském právu. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 262.

43

pro druhou smluvní stranu jako v případě škody způsobené věcí použitou při plnění závazku. Tento režim však může sloužit jako doplnění ochrany v případě plnění závazku. V tomto případě se nemusí jednat přímo o vadu, navíc je stanoven poměrně přísný liberační důvod, škůdce musí prokázat veškerou možnou péči, kterou po něm lze požadovat.134 Pro možnou aplikaci tohoto režimu musí být škoda způsobena vlivem provozu na okolí, tedy například z důvodu působení nějakého přístroje v provozu užitého, dále samotnou činností, například výrobním procesem, případně věcí použitou při provozní činnosti.135 V případě, že se hovoří o věci použité v rámci provozní činnosti, pak je tu oproti škodě způsobené věcí dán rozdíl právě v oné účasti věci, kterou je nutné za součást provozu považovat. Dále je nutné zmínit rozdíl v povinnosti plnit, která je v případě § 2936 ObčZ jedním z aplikačních předpokladů. V případě provozní činnosti není nutné, aby měl provozovatel povinnosti plnit věřiteli, ustanovení dopadá na riziko ze samotné organizované činnosti, k níž je daná věc použita. Účast věci je dána tehdy, když je věc použita ke službám poskytovaným v rámci provozní činnosti136. Přitom není relevantní, jestli je daná věc vadná nebo ne. V modelovém příkladu si lze představit hotelové zařízení. To používá při poskytování ubytovacích služeb například postele, židle, ložní prádlo atd. Ty mohou být považovány za věci použité v rámci provozní činnosti. Ubytovaným je poskytována vyšší ochrana než pouze v případě užití vadné věci, jelikož v rámci provozní činnosti nemusí být považovány za vadné. Věc musí být především součástí služby poskytované provozovatelem.137 Nemuselo by však dojít pouze ke škodě vzniklé ubytovanému, mohlo by dojít například k poškození vozidel zaparkovaných na parkovišti sousedního hotelu. Škoda by mohla být způsobena též na životním prostředí. Jak bylo již uvedeno výše, podstatným rozdílem oproti režimu dle § 2936 ObčZ je fakt, že nemusí dojít k použití vadné věci v rámci provozní činnosti, dále 134 KINDL; ROZEHNAL op. cit., s. 207. 135 VOJTEK, Petr. Komentář k § 2924 ObčZ. In: ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: Komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 1006. 136 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2924 ObčZ, In: HULMÁK Milan. Občanský zákoník: komentář VI: Závazkové právo: Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 1601. 137 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008. In: Beck-online [online právní informační sytém]. Nakladatelství C.H. Beck. [cit. 22. 3. 2016].

44

je to samozřejmě existence liberačního důvodu. Nicméně v obou případech věc slouží jako prostředek k činnosti, i když u věci použité v rámci provozní činnosti nemusí touto činností být plnění závazku, nicméně například i samotná výroba věci pro vlastní účely. Naopak oproti případu, kdy věc působí sama od sebe na základě svých vlastností je zase stanoven přísnější důvod zproštění odpovědnosti spočívající v nutnosti prokázání veškeré péče, kterou lze požadovat, aby bylo škodě zabráněno138. Veškerá rozumně požadovaná péče v sobě přitom zahrnuje více opatření proti vzniku škody nežli pouze náležitý dohled. Lze uvažovat například o častějších kontrolách, případně rozumných doplňkových opatřeních proti vzniku škody, které v případě náležitého dohledu již není třeba konat. Lze sledovat podobnost v postavení věci v rámci provozu jako v případě § 2936 ObčZ, kde věc slouží jako prostředek ke splnění povinnosti. V případě věci použité při provozní činnosti tato slouží jako prostředek k uskutečňování dané organizované činnosti. V rámci judikatury bylo dříve dovozeno, že se může jednat o jakékoli zařízení nebo vybavení provozovny139. Může se jednat například i o strom, který se nachází na pozemku sloužícímu k provozování autokempu140. Není-li však možné v daném případě věc použitou k plnění považovat za součást provozu, pak nastupuje odpovědnost za škodu způsobenou věcí. Judikaturou například bylo dovozeno, že provedení lékařského zákroku není provozní činností, jelikož lékařský zákrok není součástí samotného provozu nemocnice.141 V případě provozu zvlášť nebezpečného lze musí být příčina ve zdroji zvláštního nebezpečí. Není nutné tedy vždy aplikovat ustanovení § 2925 ObčZ, pokud bude škoda způsobena provozem zvláště nebezpečným, musí se jednat o škodu způsobenou tímto velmi rizikovým faktorem.142 Pokud tedy uvažujeme o použití věci v rámci provozu zvláště nebezpečného, musí být i tato věc za zvláště nebezpečnou považována. Přitom je stále zachována nízká úroveň nákladů v případě uplatňování nároku poškozeným, jelikož ten prokazuje pouze, že škoda byla způsobena vadou 138 § 2924 zákona č. 89/2012 Sb. 139 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008. 140 Tamtéž. 141 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.05.2015, sp. zn. 25 Cdo 3805/2009. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. 142 ACHOUR, PELIKÁN, op. cit., s. 147.

45

použité věci, zavinění není potřeba. Obzvláště v případě provozu zvlášť nebezpečného se nabízí konfrontace s § 2936 ObčZ. V případě provozu zvlášť nebezpečného ovšem nejde pouze o selhání, nicméně i o působení, které je vzhledem k jeho povaze standardní. Dle mého stanoviska bude za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným odpovídat provozovatel i v případě, že škoda bude způsobena očekávatelným nebezpečím. V případě použití standardu dle § 2936 ObčZ by ale nedošlo ke vzniku odpovědnosti, pokud by důvodem vzniku škody bylo očekávatelné riziko vzhledem k povaze věci. Pokud tedy nějaký průmyslový podnik vzhledem k současnému stavu techniky vypouští do ovzduší škodlivé látky v množství pro tento typ výroby standardní, pak to není jeho vadou.

46

4. Subjektivní nebo objektivní odpovědnost v případě použití vadné věci Za účinnosti předchozí úpravy platilo, že odpovědnosti za škodu způsobenou věcí se nelze zprostit143. Odpovědnost tedy byla koncipována jako objektivní, tedy spočívající v odpovědnosti za protiprávní stav.144 Nelze však striktně hovořit o naprosté absolutní objektivní odpovědnosti v kontextu současné úpravy. Nicméně existovaly a existují i určité obecné zprošťující klauzule, respektive

okolnosti

vylučující

protiprávnost,

zabraňující

vůbec

vzniku

odpovědnosti. V takovém případě nepůjde o plnění závazku. V ObčZ je především nutné

neopominout

pravidla

pro

diferenciaci

objektivní

a

subjektivní

odpovědnosti a zjistit tak, jedná-li se v případě škody způsobené vadou věci o odpovědnost spočívající na zavinění či nikoliv. Stěžejním ustanovením pro vymezení vybrané odpovědnosti je § 2895 ObčZ, který stanoví: „Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.“ 145. Zákonodárce tímto stanovuje obecné pravidlo pro rozlišení subjektivní a objektivní odpovědnosti. U objektivní odpovědnosti nemusí být výslovně stanoveno, že se nevyžaduje zavinění, nicméně musí zde být alespoň dán liberační důvod 146, čímž se dají přehledným způsobem vyčlenit ustanovení, která z vybraných důvodů vyžadují založení objektivní odpovědnosti. Dotčené ustanovení o škodě způsobené vadou věci však neobsahuje jednoznačný prvek, který by jej vymezil jako pravidlo zakládající objektivní odpovědnost s liberačním důvodem nebo jako absolutní objektivní odpovědnost. Dle doslovného znění zákona by tedy bylo nutné dojít k závěru, že se jedná o odpovědnost subjektivní stejně jako v případě ustanovení upravující odpovědnost za škodu, kterou věc způsobí sama o sobě. U té je ovšem dán exkulpační důvod založený na náležitém dohledu nad věci147. Důvodová zpráva k ustanovení o škodě způsobené vadou věci naopak 143 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 421a. In: ELIÁŠ, Karel, 2008, op. cit., s. 827. 144 ŠKOP, Martin; MACHÁČ, Petr. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 169. 145 § 2895 zákona č. 89/2012 Sb. 146 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2895 ObčZ, In: HULMÁK Milan. Občanský zákoník: komentář VI: Závazkové právo: Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014 s. 1501. 147 BEZOUŠKA, Petr. Komentář k § 2937 ObčZ, In: Hulmák, VI, 2014, op. cit., s. 1642.

47

směřuje k závěru o odlišném záměru zákonodárce, jelikož ten zde hovoří o odchýlení se od staré úpravy postihující veškeré okolnosti pocházející z povahy věci použití při plnění a o vztažení odpovědnosti pouze na škodu, kterou způsobí její vada148. Vzhledem k existenci výše zmíněného ustanovení § 2895 ObčZ však nelze pouze cestou subjektivně teleologického výkladu ustanovení § 2936 ObčZ dojít k závěru, že je i tato odpovědnost objektivní, z důvodu absence liberačního důvodu dokonce absolutně objektivní. Objevují se i názory, že v § 2895 užité „zvlášť stanovené zákonem“ může zahrnovat veškerá zvláštní ustanovení o způsobené škodě149. Tento závěr je však založen především na systematickém výkladu a je příliš generalizující. Mezi zvláštními ustanoveními o odpovědnosti za škodu se vyskytují i odpovědnosti subjektivní. Řešení této otázky se lze naopak dobrat pomocí dotváření práva teleologickou redukcí. Zákonodárce měl v úmyslu snížit zátěž na nositele povinnosti, kteří k jejímu plnění použijí věc. Snížení této zátěže lze spatřovat v omezení pouze na případy, kdy škodu způsobí vada věci, což dává zákonodárce najevo v důvodové zprávě150. Z důvodové zprávy lze sledovat snahu zákonodárce o zachování objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou vadou věci, chce ji pouze omezit na případy, kdy ke škodě dojde v případě použití vadné věci. Účelem právní normy je mimo jiné motivace dlužníků, aby věci kontrolovali a zejména, aby vadné věci nepoužívali k plnění závazku především z důvodu zvýšeného rizika vzniku škody. Pokud tedy použije k plnění vadnou věc, odpovídá za způsobenou škodu odpovídal bez nutnosti zavinění.

148 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit., s. 1038. 149 REMEŠOVÁ, Michaela. Komentář v diskusi k § 2895 zákona č. 89/2012 Sb., Dostupné z: https://obczan.cz/zakon/noz/cast-ctvrta/hlava-iii/dil-1/oddil-1?detail-item-8140-commentsitem-1377-expanded=1 150 ELIÁŠ, Důvodová zpráva, 2012, op. cit., s. 1038.

48

Závěr Účelem práce bylo rozebrat problematiku vzniku škody v důsledku použití věci k plnění obchodní závazku. Práce se soustředila zejména na použití vadné věci při plnění obchodního závazku, výklad byl poskytován v souvislosti s obdobnými ustanoveními o odpovědnosti za škodu, kterou způsobí věc. Pokud jde o škodu způsobenou věcí použitou k plnění závazku, pak oproti úpravě ve SObčZ došlo k omezení aplikačních předpokladů, v současnosti přísnou objektivní odpovědnost založí pouze případ, kdy je k plnění použita vadná věc. V práci bylo rovněž pojednáno o zvláštní povaze předchozí úpravy, která bývá označována jako poplatná době svého vzniku. V práci jsem uvedl, že se s tímto ztotožňuji, jelikož za účinnosti předchozí úpravy bylo možné, aby došlo ke vzniku velice přísné odpovědnosti i v případě, kdy věc působila tak, jak měla. I dnes je možné založení odpovědnosti za škodu v důsledku pouhých povahových vlastností věci. Není zcela žádoucí vypustit i rizika, která z věcí plynou i za běžných okolností, nicméně v takovém případě není založena absolutně objektivní odpovědnost jako dříve. V případě ustanovení § 2936 ObčZ je hlavním účelem ochrana smluvního partnera před rizikem vyplývajícím z vadné věci. Jako vedlejší účinek lze pozorovat i preventivní působení na dlužníky, kteří hodlají k plnění použít nějakou věc. Současná úprava na dlužníky působí s větším důrazem na prevenci, jelikož ti neodpovídají za každou škodu vzniklou z okolnosti, která má původ v povaze samotné věci. V práci bylo rovněž uvedeno, že za účinnosti SObčZ mohlo za určitých okolností docházet k negativní motivaci dlužníků ke vstupu do závazku. Někdy tedy i uvolnění režimu může být prospěšné pro obě strany závazku. Povinnost plnit musí být založena na právní skutečnosti, kterou zákon pro založení dané odpovědnosti předpokládá. Nelze tedy hovořit o vzniku povinnosti plnit mimo zákonný výčet právních skutečností, které zakládají právní vztah. Přitom přímo z této právní skutečnost nebo obecněji z daného právního vztahu nevzniká dlužníkovi přímo povinnost použít danou věc, tu si volí jako prostředek k plnění závazku. Je zejména nutné sledovat pozici této použité věci v rámci dané činnosti dlužníka. Ten neposkytuje tuto věc jako předmět plnění, pouze ji používá jako prostředek ke splnění dané povinnosti. Pouze užitím vadné věci bez dalšího

49

neporuší smluvní povinnost. Dlužník může v rámci své činnosti, kterou je plnění daného dluhu použít i třetí osoby, v takovém případě za plnění této osoby odpovídá tak, jako by plnil sám. Zejména v oblasti obchodních závazků je tradicí, že dlužník k plnění použije například zaměstnance nebo jinou osobu. Zásadní je, že tato třetí osoba dlužníkem zvolená k plnění povinnosti plná povinnosti plynoucí ze závazku. Výklad se rovněž zaměřoval na obsah pojmu „vada“. Dle subjektivně historického hlediska mělo dojít k uvolnění pozice dlužníků používajících k plnění nějaké prostředky. Pomocí použitých výkladových metod, zejména subjektivně historického výkladu a dále teleologického výkladu bylo dosaženo závěru, že věc je nutné považovat za vadnou nejen v případě, že není tak bezpečná, jak od ní lze rozumně očekávat. Dle mého stanoviska však nemusí skutečně negativně ovlivňovat okolí před jejím faktickým užitím, nicméně má představovat zvýšené riziko vzniku škody v případě jejího použití oproti jejímu účelu. Věc tedy není vadná v případě, že je vzhledem k jejím charakteristickým vlastnostem vzhledem k jejímu účelu pravděpodobné, že škodu způsobí. Pokud je s ní spojeno vyšší riziko, jelikož věc například standardně do ovzduší vypouští nebezpečné látky, pak není vadná. Zákon však dále reguluje zdroje zvýšeného rizika v podobě věcí, případně provozních činností, v rámci nichž může být věc použita. Má-li věc působit na základě autonomního aktu, nesmí být příčinou škody právě působení člověka na věc. Zákon v tomto případě chrání před věcí, která představuje určité riziko sama o sobě, Pokud s ní její uživatel například neodborně zachází, pak se nejedná o autonomní akt věcí, kterým dojde ke vzniku škody. Prostřednictvím liberačního důvodu je však případný vlastník nebo nositel povinnosti dohledu schopen se odpovědnosti zprostit. Poškozeným není zcela odebrána možnost uplatňovat své nároky na náhradu škody i v případě, že je použitá věc bezvadná, pokud je použitá v rámci provozní činnosti, případně je-li zdrojem zvýšeného rizika v případě provozu zvlášť nebezpečného. Právní úprava se tak více přiblížila skutečným potřebám společnosti, která nedbá na absolutní trestání věřitele, který použije při plnění závazku věc. Dopady lze sledovat v mnoha oblastech, zejména pak při poskytování zdravotnických 50

služeb, kde jsou často k léčení pacientů používány látky, které představují vyšší míru rizika. Je přitom nutné sledovat, co je za použití představ fiktivní průměrně rozumné osoby považováno za standardní projevy věci vzhledem k její povaze. Lze tedy shrnout, že i přes poměrně problematickou stránku věcí, která spočívá zejména v posouzení vadnosti věcí, se ObčZ v této oblasti posunul tím správným směrem. Důležitou roli pro vymezení vadnosti jednotlivých věcí bude dále hrát i judikatura. Soud se v současnosti musí při posouzení odpovědnosti dlužníka mnohem více soustředit na posouzení projevů věci.

51

Seznam použitých pramenů

Použitá literatura

1. ACHOUR, Gabriel; PELIKÁN, Martin. Náhrada škody a nemajetkové újmy v občanskoprávních a obchodních vztazích. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2015, s. 275 s. ISBN 978807418. 2. BAUDOUIN, Jean-Louis; LINDEN, Allen M. Tort Law in Canada. Alphen aan den rijn: Kluwer law internatiol, 2010, 246 s. ISBN 9789041133731. 3. BEJČEK, Josef; ŠILHÁN, Josef. Obchodní smlouvy: Závazky z podnikání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2015, 507 s. ISBN 9788074005749. 4. DRIESEN M., David. The Economic Dynamics of Law. New York: Cambridge University Press, 2012, 241 s. ISBN 9781107004856. 5. ELIÁŠ, Karel a kol. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. Praha: Linde, 2008, 1391 s. ISBN 9788072016877. 6. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 9788072089222. 7. FRYŠTENSKÁ, Marcela. Ekonomická analýza práva. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 2015, 311 s. ISBN 9788021078802. 8. GERLOCH, Aleš a kol. Funkce a místo právní odpovědnosti v recentním právním řádu. Praha: Nakladatelství Leges s.r.o., 2014, 272 s. ISBN 9788075020581. 9. HENDRYCH, Dušan; FIALA, Josef. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxii, 1459 s. ISBN 9788074000591. 10. HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník: komentář V: Závazkové právo: Obecná část (§ 1721 - § 2054). Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, s. 14-15. ISBN 9788074005350. 11. HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI: Závazkové právo: Zvláštní část (§ 2055 - 3014). Praha: C.H. Beck, 2014. 2046 s. ISBN 9788074002878. 12. HULMÁK, Milan a kol.. Stará judikatura ve světle nových zákonů. Brno: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2012, 189 s. ISBN 9788087382264.

52

13. KINDL, Milan; ROZEHNAL, Aleš. Občanský zákoník: Problémy a úskalí. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, 303 s., ISBN 9788073805166. 14. KNAPPOVÁ, Marta a kol. Občanské právo hmotné: 2. svazek. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství ASPI, 2005, 612 s. ISBN 8073571285. 15. LAVICKÝ, Petr a kol.. Občanský zákoník I: Obecná část (§ 1 - 654). 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2014, 2380 s. ISBN 9788074005299. 16. LAZAR, Ján a kol. Občanské právo hmotné: II. svazek. Praha: Nakladatelství Panorama, 1987, 381 s. ISBN 17. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2011, 276 s. ISBN 9788074003820. 18. MICELI, Thomas J. The economic approach to law. Stanford, California: Stanford economics and finance, 2004. 379 s. ISBN 0804746559. 19. NOVOTNÝ, Petr; KOUKAL, Pavel; ZAHOŘOVÁ, Eva. Nový občanský zákoník. Náhrada škody. Praha: Nakladatelství GRAGA Publishing, a.s., 2014, 144 s. ISBN 9788024751658. 20. POSNER, Richard A. Economic Analysis of Law. 8. vyd. New York: Aspen Publishers, 2011, 1009 s., ISBN 9780735594425. 21. PSUTKA, Jindřich. Odpovědnost za ekologické škody v občanském právu. Praha: Wolters Kluwer, 2011, 436 s., ISBN 978807357. 22. ŠKOP, Martin; MACHÁČ, Petr. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 196. ISBN 9788073577094. 23. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář: Svazek VI. (§ 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014. s. 1516 s. ISBN 9788074786303. 24. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. (§ 1721 – 2520), Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, 1700 s. ISBN 9788074783692. 25. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákon: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 1373 s. ISBN 9788074001086. 26. VOJTEK, Petr. Přehled judikatury ve věcech náhrady škody. Praha: ASPI a.s., 2006, 712 s. ISBN 8073571943.

53

Odborné články 1. ELIÁŠ, Karel. Návrh českého občanského zákoníku: Obrat paradigmat. PRÁVNÍRÁDCE.IHNED.CZ [online]. Economia, publikováno 27. 1. 2010 [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-40207140navrh-ceskeho-obcanskeho-zakoniku-obrat-paradigmat-sup-1-sup. 2. HAVLIŠ, Miroslav. K teorii adekvátnosti příčinné souvislosti. Profiprávo.cz [online]. ProfiPrávo.cz s.r.o., publikováno 15. 4. 2011 [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php? page=article&id_category=55&id_article=254991&csum=c435d5e7. 3. MANN, Michael. Nejen o vlasech. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 21, s. 747. ISSN 1210-6410. 4. MATZNER, Jiří. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. právníprostor.cz [online]. Atlas Consulting spol. s.r.o., publikováno 13.11.2015. [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/odpovednost-za-skoduzpusobenou-zviretem. 5. SOKOL, Tomáš. Lege Artis, známý pojem neznámého obsahu. Právní Rádce. 2010, č. 4., s.4. ISSN 1213-7693.

Elektronické zdroje

1.

REMEŠOVÁ, Michaela. Komentář v diskusi k § 2895 zákona č. 89/2012 Sb., Dostupné z: https://obczan.cz/zakon/noz/cast-ctvrta/hlava-iii/dil1/oddil-1?detail-item-8140-comments-item-1377-expanded=1

Právní předpisy

1.

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck. [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mrqgezf6obzfuya.

2.

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mjzgy2f6nbqfu2tq

54

3.

Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z:https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mjzhe4f6njzfuza.

4. Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m.s., o Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrg2427giydamk7he3c2ma. 5. CODE CIVIL DU QUÉBEC. Občanský zákoník provincie Québec. In: Zupio [online právní informační systém]. LEXUM [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: http://ccq.lexum.com/ccq/en#! fragment/__167__3_Act_of_a_thing_1573539/KGhhc2g6KGNodW5rxIV hbsSHb3JUZXh0Ol9fMTY3xJczX0FjdF9vZl9hX3RoaW5nxJg1NzM1Mz kpLG5vdGVzUXVlcnk6Jycsc2Nyb2xsQ8SIxIo6IW7Fg2VhcsSHxLvEvc S/xYHFkMWSxIdTxJB0QsS/UkVMRVZBTkNFLHRhYjp0b2MpKQ==. 6. směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 7. 8. 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 4. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/? uri=CELEX:31985L0374&qid=1459373734569&from=CS. 7. zákon č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů: In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mrqgeyv6mzxgiwtm. Judikatura

1.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.08.2008, sp. zn. 24 C 7/2007. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016.]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembqhfpxa4s7gjpxg5dsl43tc.

2.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1240/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/document-view.seam documentId=njptembrgfpwgxzzg42tg&groupIndex=0&rowIndex=0.

55

3.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 cdo 1117/2008. In: Beck-online [online právní informační sytém]. Nakladatelství C.H. Beck. [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgfpwgxzzg4ytk&groupIndex=0&rowIndex=0.

4.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.05.2015, sp. zn. 25 Cdo 3805/2009. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgjpwgxzrgeytgoa&groupIndex=0&rowIndex=0.

5.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne Nejvyšší soud, 29.01.2008, sp.zn. 25 Cdo 529/2006. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembqhbpwgxzvg44tc&groupIndex=0&rowIndex=0.

6.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.03.2013, sp. zn. 25 cdo 834/2012. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgnpwgxzrgizdsoa&groupIndex=0&rowIndex=0.

7.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005. In. Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck. [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgnpxg4s7grpxg5dsl4ytgmy&groupIndex=10&rowIn dex=0&relationType=reference&referenceType=passive&referenceName= zakladnipredpis_j&originalDocumentId=onrf6mjzgy2f6nbqfzygmnbsgfqs 2oi&showLowerSectionsRelations=false&activeFacets=3509&sortType=r ank-rp&firstPage=0¤tPage=0.

8.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.12.2012, sp. zn. 25 cdo 2800/2011. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgnpxg4s7grpxg5dsl4ytgmy&groupIndex=10&rowIn dex=0&relationType=reference&referenceType=passive&referenceName= zakladnipredpis_j&originalDocumentId=onrf6mjzgy2f6nbqfzygmnbsgfqs 2oi&showLowerSectionsRelations=false&activeFacets=3509&sortType=r ank-rp&firstPage=0¤tPage=0.

56