Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce Předváděcí akce a jiné nekalé obchodní praktiky

2013/2014

Veronika Pejchalová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Předváděcí akce a jiné nekalé obchodní praktiky“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

1

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi byli při psaní diplomové práce nápomocni, a to zejména vedoucí této práce JUDr. Evě Večerkové, Ph.D., za její odborné připomínky a cenné rady. Dále děkuji svým blízkým, kteří při mně v průběhu studia stáli, a v neposlední řadě své rodině, která mě po celou dobu studií podporovala a byla mi velkou oporou.

2

Abstrakt Předmětem práce jsou vybrané nekalé obchodní praktiky a jiná protiprávní jednání, jichţ se dopouštějí obchodníci vůči spotřebitelům. Část textu je věnována rozboru neţádoucí reklamy (reklama klamavá, reklama vábivá a reklama, jako nekalá obchodní praktika), další část se zabývá několika druhy spotřebitelských smluv uzavíraných mimo prostory obvyklé k podnikání (prodej podomní, pouliční a zejména předváděcí akce). Práce pojednává také o ochraně spotřebitele, která mu náleţí při ohroţení či porušení práv z popisovaných protiprávních jednání.

Klíčová slova Nekalé obchodní praktiky, reklama klamavá, reklama vábivá, reklama jako nekalá obchodní praktika, podomní prodej, pouliční prodej, předváděcí akce, ochrana spotřebitele, zákon o ochraně spotřebitele.

Abstract The thesis elaborates on specific unfair business practices and other unlawful acts used by the business entities against the consumers. Part of the thesis aims at the undesirable advertising (misleading advertising, bait advertising and unfair advertising per se). The other part covers several types of consumer contracts concluded away from business premises (doorstep selling, street selling and especially roadshows). The thesis is also focused on legal protection of the consumers against analysed unlawful practices.

Key words Unfair business practices, misleading advertising, bait advertising, unfair advertising per se, doorstep selling, street selling, roadshows, consumer protection, Consumer Protection Act.

3

Obsah Seznam pouţitých zkratek ................................................................................................ 5 Úvod.................................................................................................................................. 6 1.

Nekalé obchodní praktiky a jejich souvislost s vyuţitím slabin seniorů ................... 9

2.

Neţádoucí reklama .................................................................................................. 12 2.1

Ochrana podle zákona o ochraně spotřebitele, podle zákona o regulaci reklamy a podle obchodního zákoníku........................................................................... 16

3.

Spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání ................. 18 3.1

Podomní prodej ................................................................................................ 19

3.2

Pouliční prodej ................................................................................................. 22

3.3

Předváděcí akce ................................................................................................ 23

3.3.1

Česká obchodní inspekce .......................................................................... 30

3.3.2

Spotřebitelský ombudsman ....................................................................... 34

3.3.3

Případ z praxe ........................................................................................... 35

3.3.4

Změna právní úpravy v oblasti předváděcích akcí ................................... 36

3.4

Ochrana spotřebitele u obchodů uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání .......................................................................................................... 38

3.4.1

Ochrana podle občanského zákoníku ....................................................... 38

3.4.2

Ochrana podle zákona o ochraně spotřebitele .......................................... 40

3.4.3

Ochrana podle právní úpravy nekalé soutěţe ........................................... 42

Závěr ............................................................................................................................... 51 Pouţité prameny ............................................................................................................. 55 Příloha ............................................................................................................................. 61

4

Seznam použitých zkratek ČOI

Česká obchodní inspekce

LZPS

ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

nový občanský zákoník/NOZ

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

NS

Nejvyšší soud České republiky

občanský soudní řád

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

občanský zákoník/OZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

obchodní zákoník/ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

směrnice č. 85/577/EHS

směrnice Rady č. 85/577/EHS ze dne 20. 12. 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory

směrnice č. 2011/83/EU

směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech spotřebitelů

směrnice č. 2005/29/ES

směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004

směrnice č. 2006/114/ES

směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě

správní řád

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

trestní zákoník/TZ

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud/ÚS

Ústavní soud České republiky

ZOS

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

ZRR

zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů

živnostenský zákon

zákon č. 455/1991 Sb., ţivnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů 5

Úvod Vznik nekalých obchodních praktik souvisí s touhou lidstva po bohatství. Uţ od pradávna lidé vedli boje a války, aby ostatním ukázali svou moc, převahu a získali různé druhy statků a majetku. Stejně tak i dnes obchodníci vymýšlejí nové druhy obchodu, které jim umoţní vydělat v oblastech, v nichţ ještě není příliš velká nabídka, nebo je tak velká poptávka, ţe nabídka nedostačuje. Ne kaţdý obchod je samozřejmě nekalou obchodní praktikou. V některých případech se však lidé snaţí zkoušet hranice zákona a balancují na jeho hraně, protoţe se jim to v případě, ţe jim takové jednání projde, vyplatí. Z tohoto důvodu by měl zákonodárce dbát na kvalitu zákonů a nechávat co nejmenší, nejlépe vůbec ţádný prostor pro to, aby docházelo k jednání, které by mohlo obcházet jejich účel. K praktikám tohoto typu přistupují obchodníci, kteří se snaţí vyuţít určitých slabin spotřebitele. Jednání, zaměřené právě na zneuţívání slabin seniorů, je jádrem předkládané práce. Nepochybně záleţí na velkém mnoţství faktorů, které rozhodování jednotlivců ovlivňují, a spotřebitelé pokročilého věku samozřejmě nejsou jedinými, na nichţ jsou nekalé obchodní praktiky páchány. Nejsou ani jedinými, kteří se nechají těmito praktikami oklamat, ale tvoří nejohroţenější skupinu. Na seniory se totiţ orientují samotní prodejci a přizpůsobují jim svoji obchodní taktiku a nabídku zboţí. Předváděcí akce, které jsou hlavním tématem této práce, samy o sobě samozřejmě nekalou obchodní praktikou nejsou. Pojem „předváděcí akce“ má v názvu představovat spíše ty nekalé obchodní praktiky, které pouţité slovní spojení asociuje. Uvedené téma jsem si vybrala proto, ţe právní úprava předváděcích akcí byla v našem právním řádu po dlouhou dobu nedostatečná, stejně jako postihy společností, které na předváděcích akcích vydělávají. V poslední době se však situace začíná zlepšovat, neboť se o této oblasti a její problematice stále více hovoří, a to bych také chtěla ve své práci ukázat. Cílem mé práce je tedy rozbor nekalých obchodních praktik a jiných protiprávních jednání, kterých se obchodníci dopouštějí na spotřebitelích, a přiblíţení moţností ochrany, kterých se můţe poškozený spotřebitel dovolávat, přičemţ největší důraz je kladen na předváděcí akce a problematiku s nimi související. V první kapitole přibliţuji pojem nekalých obchodních praktik a jejich právní úpravu, a to jak v našem právním řádu, tak také v právu komunitárním, neboť to povaţuji za základ pro jejich rozbor v navazujících kapitolách. 6

Ve druhé kapitole na praktických příkladech z české judikatury vysvětluji pojetí vybraných druhů reklamy, jeţ se pouţívají pro klamání a manipulaci se spotřebiteli. Věnuji se zde reklamě jako nekalé obchodní praktice, reklamě klamavé a reklamě vábivé. Na konci kapitoly předkládám moţnosti ochrany proti takovým jednáním a postihy, kterými je moţné represivně působit na subjekty, které se ho dopouštějí. Třetí kapitola je nejobsáhlejší částí práce, neboť se zde zaměřuji na spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání. Do této kapitoly zařazuji podkapitoly týkající se pouličního a podomního prodeje, přičemţ hlavní jádro spočívá v rozboru jiţ zmíněných předváděcích akcí. U nich se soustřeďuji na analýzu právní úpravy a na přiblíţení toho, co dnes předváděcí akce představují. Provádím názorný rozbor praktik, které se objevily v dokumentu reţisérky Silvie Dymákové „Šmejdi“, neboť sám dokument podrobné právní zhodnocení představené problematiky neobsahuje. Poté blíţe popisuji činnost ČOI a její závěry, ke kterým při své inspekční činnosti dochází. Dále čtenáři představuji nový institut, jakým je spotřebitelský ombudsman, a zabývám se novými moţnostmi, které nabízí. Další podkapitola se věnuje případu z praxe, který se stal mému prarodiči, pro názorné dokreslení představy o průběhu konkrétní předváděcí akce. Následující podkapitola se věnuje změně právní úpravy, která byla v průběhu roku 2013 schválena, a na závěr se opět zabývám moţnostmi ochrany spotřebitele a postihy, které naše právní předpisy proti neţádoucímu chování v rámci obchodů uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání připouštějí. Důraz je kladen především na ochranu podle právní úpravy nekalé soutěţe, protoţe z praxe mi není znám ţádný případ, kdy by se spotřebitel, který byl podveden například na nějaké předváděcí akci, touto cestou snaţil domoci svých práv. Z toho důvodu bych chtěla ve své práci ukázat, kdy a jak lze této moţnosti vyuţít. V některých pasáţích práce se zaměřuji také na srovnání právní úpravy účinné do r. 2013 s novým občanským zákoníkem, a to zejména v těch případech, kdy povaţuji za důleţité, právní úpravu účinnou od r. 2014 zmínit. Téma spadá pod více právních odvětví, je na něj moţné nahlíţet z pohledu práva občanského, obchodního, trestního atd. Tyto moţné náhledy se pokouším rozebrat a do své práce vhodně zapracovat. Vzhledem k omezenému rozsahu práce se snaţím vystihnout zejména základní podstatu rozebíraných témat a nezbývá prostor pro hlubší rozbory, pokud to není v daném případě potřebné. Stejně tak přibliţuji pouze některé pojmy, jejichţ 7

konkretizace je vzhledem k tématu práce na místě. Nicméně i těmto pojmům je věnován pouze minimální prostor. Nezabývám se ani širším historickým exkurzem. Pouţité informace pocházejí zejména z odborné kniţní literatury, časopiseckých článků, judikatury, zákonů a důvodových zpráv k zákonům, ale také z některých elektronických zdrojů, neboť zejména ČOI na svých internetových stránkách zveřejňuje velké mnoţství faktů vztahujících se k tématu. Předváděcí akce navíc nejsou tématem, kterému by se odborná literatura příliš podrobně věnovala. Posledním zdrojem je jiţ zmíněný dokument „Šmejdi“, protoţe velmi dobře ukazuje průběh některých předváděcích akcí a protiprávní jednání jejich pořadatelů. K sepsání práce vyuţívám zejména metodu deskriptivní, komparativní, analytickou a klasifikační. Tato diplomová práce je psána dle právního stavu ke dni 31. 12. 2013 a změny právní úpravy po tomto datu nejsou do práce zapracovány, s výjimkou pasáţí, kde dochází ke srovnávání stávající a jiţ platné nové právní úpravy (zejména v případě NOZ a ZOS).

8

1. Nekalé obchodní praktiky a jejich souvislost s využitím slabin seniorů Nekalé obchodní praktiky jsou definovány v ZOS.1 Jejich úprava byla do uvedeného zákona vloţena na základě směrnice č. 2005/29/ES,2 jeţ byla přijata v květnu roku 2005.3 Při výkladu úpravy obsaţené v ZOS je tedy nutné přihlíţet ke znění uvedené směrnice a také k judikatuře Soudního dvora Evropské unie, která se k ní vztahuje.4 Účelem směrnice č. 2005/29/ES bylo přispět ke správnému fungování vnitřního trhu v Evropské unii a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Kromě toho také směrnice pomáhá ze své podstaty chránit i poctivé podnikatele – pokud by se obecně tolerovalo pouţívání nekalých obchodních praktik, byli by znevýhodněni a to by mohlo vést aţ k jejich postupnému zanikání. Daná směrnice obsahuje tzv. velkou generální klauzuli,5 která představuje zákaz nekalých obchodních praktik a upravuje jejich dva druhy – praktiky agresivní a klamavé. Ty jsou upraveny tzv. malými generálními klauzulemi.6 Její příloha pak obsahuje tzv. černou listinu, která vyjmenovává praktiky, které jsou zakázány obecně za kaţdé situace. Výčet je zde doslovně stanoven především proto, ţe pro členské státy Evropské unie, jejich obchodníky a spotřebitele je důleţité, aby jednání takového typu bylo bez výjimek vyloučeno. Směrnice má pomoci posílení důvěryhodnosti vnitřního trhu Evropské unie, neboť kaţdý členský stát měl povinnost ji společně s tzv. černou listinou implementovat do svého právního řádu.7 V ZOS je obsaţena v přílohách č. 1 a č. 2.

1

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 10. 2013]. 2 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 132. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 10. 2013]. 4 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vyd. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 186. 5 HAJN, Petr in ELIÁŠ, Karel; BEJČEK, Josef; HAJN, Petr; JEŢEK, Jiří a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 350. 6 Tamtéţ. 7 HENNING-BODEWIG, Frauke. Unfair Competition Law: European Union and Member States. 1. ed. The Hague: Kluwer Law International, 2006, s. 62.

9

V prvním odstavci § 4 ZOS je uvedeno, ţe nekalá je taková obchodní praktika, kdy podnikatel jedná se spotřebitelem v rozporu s poţadavky odborné péče a takové jednání je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil. V případě seniorů je důleţitý také druhý odstavec, který stanoví, ţe v určitých případech, právě třeba kvůli věku spotřebitele, se nekalost hodnotí podle průměrného člena takové skupiny, s výjimkou obvyklého reklamního přehánění.8 Průměrný spotřebitel je kromě judikátů definován také jiţ v samotné směrnici č. 2005/29/ES, a to v její preambuli v bodu č. 18, kde je řečeno, ţe průměrný spotřebitel je ten, který „má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný“. Jak je vyjádřeno mimo jiného v rozhodnutí NS ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, výše uvedená formulace znamená, ţe teď uţ má být míra spotřebitelovy pozornosti posuzovaná přísněji, coţ je zapříčiněno uţitým slovním výrazem „rozumná míra“. Aby mohlo být jednání povaţováno za nekalé v rámci nekalé soutěţe, musí naplňovat znaky generální klauzule, která je upravena v § 44 odst. 1 obchodního zákoníku.9 Je třeba, aby byly splněny kumulativně všechny tři podmínky dané ObchZ,10 musí tedy jít o jednání: A. v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, B. které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe C. a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. V rámci nekalé soutěţe se jedná o delikty objektivní povahy. Stačí tedy, ţe jsou objektivně naplněny znaky daného nekalosoutěţního jednání a nevyţaduje se subjektivní prvek, zavinění. Musí být naplněny buď znaky obecné, které jsou stanoveny v generální klauzuli nebo znaky obecné společně se znaky speciálními, které jsou specifické pro konkrétní skutkové podstaty dle § 45–52 ObchZ. Tento výčet zvláštních skutkových podstat však není uzavřený, je pouze demonstrativní, proto se mohou

8

§ 4 ZOS. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 10. 2013]. 10 ONDREJOVÁ, 2010, op. cit., s. 9. 9

10

objevit i skutkové podstaty v zákoně neuvedené, tedy nepojmenované.11 Ty jsou také někdy označovány jako tzv. soudcovské skutkové podstaty. NOZ12 obsahuje generální klauzuli nekalé soutěţe ve svém § 2976 odst. 1,13 přičemţ k podstatným změnám zde nedochází. Rozdíly přesto nalezneme, a to zejména ve formulaci. I podle NOZ bude ke kvalifikaci určitého jednání jako nekalosoutěţního potřeba, aby byly naplněny kumulativně všechny tři podmínky, které generální klauzule nekalé soutěţe obsahuje. Z výše vyjmenovaných podmínek generální klauzule se vypouští výraz „v hospodářské soutěţi“, dále skupina „spotřebitelů“ z bodu C a je upravena nová zvláštní skutková podstata „dotěrné obtěţování“ dle § 2986 NOZ. Úprava dle NOZ se navrací k úpravě, kterou v minulosti obsahoval zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., proti nekalé soutěţi, jelikoţ generální klauzule je opět koncipována jako tzv. civilní delikt. Nejedná se o změnu přelomovou, ale je to změna vhodná vzhledem k povaze a legislativnímu zařazení daného ustanovení.14

11

VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama – vybrané kapitoly. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 78-79. 12 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 2. 10. 2013]. 13 „Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.“ 14 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207.

11

2. Nežádoucí reklama V této části je prostor na konkrétní přiblíţení vybraných druhů nekalých obchodních praktik. Jako první si uveďme reklamu, coţ je prostředek, který má obecně obchodníkům pomoci, aby na sebe upozornili. Je nástrojem, který můţe přispět k uzavření samotného obchodu – obchodník se s její pomocí snaţí vstoupit do povědomí případných zákazníků a upozornit na své sluţby a výrobky. Definici reklamy v ObchZ nenajdeme, najdeme ji ale například v ZRR,15 coţ je předpis veřejnoprávní, a to konkrétně v § 1 odst. 2. Jedná se o prostředek, kterým se propaguje a prezentuje při výkonu podnikatelské činnosti určité zboţí, sluţby, subjekt atd., a to prostřednictvím komunikačních médií. S reklamou se dnes setkáváme stále, takţe uţ se stala běţnou součástí našich ţivotů a leckdy uţ ji téměř nevnímáme. Z tohoto důvodu se musejí obchodníci snaţit vymýšlet reklamy stále originálnější a poutavější, aby případného zákazníka zaujaly. Touha po inovacích v oblasti reklamy můţe v některých případech způsobit, ţe se reklama stává nekalou obchodní praktikou – mohou v ní například být poskytovány informace, které jiţ překročí míru standardního reklamního přehánění. Mezi typy neţádoucí reklamy je řazena reklama klamavá, vábivá a reklama, která je sama nekalou obchodní praktikou. První z nich – reklama klamavá – je v § 44 odst. 2 písm. a) ObchZ vymezena jako zvláštní skutková podstata nekalé soutěţe a konkrétně se jí věnuje § 45. Abychom však určitou reklamu mohli povaţovat za klamavou, nepostačí, ţe budou splněny předpoklady vytyčené zmíněnými ustanoveními, ale bude také potřeba, aby byly kumulativně naplněny znaky generální klauzule nekalé soutěţe. Legální definice klamavé reklamy je uvedena v § 45 odst. 1 ObchZ: „Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků.“ Přičemţ v § 45 odst. 2 ObchZ pak je uvedeno, co je povaţováno za „šíření údajů“.

15

Zákon č. 40/1995 Sb., zákon o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 14. 10. 2013].

12

Podstatným faktem, jenţ je vyjádřen ve skutkové podstatě klamavé reklamy, je také sdělení, ţe klamavý údaj nemusí být nutně nepravdivý. Můţe se jednat i o pravdivý údaj, který mimo jiného můţe v případě, ţe je zamlčena ještě další podstatná informace, vyvolat u zákazníka o výrobku mylnou představu. Nejde však o klasické reklamní superlativy jako „nejlepší“, „nejúčinnější“, „prověřeno miliony zákazníků“ atd. Podobné přehánění je v reklamě povoleno, je tedy nutné hodnotit reklamu vţdy jako celek. Je nezbytné brát v úvahu celkový kontext reklamy a zváţit, jaký dojem můţe u zákazníka vyvolat, nezaobírat se pouze sloganem vytrţeným ze souvislostí. Přitom se klamavost posuzuje z pohledu průměrného zákazníka, u kterého se předpokládají určité průměrné znalosti v závislosti na jeho věku, na produktu, o který se jedná atd.16 K této otázce se vztahuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6 As 16/2004, které povoluje nadsázku a přehánění v reklamním přesvědčování, nicméně pouze ve formě, jeţ je pro jednotlivé případy přípustná. Míra přípustnosti se určuje podle okruhu subjektů, které mají být takovou reklamou dotčeny. Nemusí také nutně dojít k oklamání určitého spotřebitele, aby mohla nastoupit sankce. Stačí pouze, ţe je reklama schopná vyvolat omyl.17 Shodný závěr můţeme nalézt také například v právní

větě

rozhodnutí

Městského

soudu

v Praze

ze

dne

22.

9.

2004

sp. zn. 9 Ca 66/2003-39. V NOZ je úprava klamavé reklamy obsaţena zejména v § 2977 a § 2979. Oproti dosavadnímu obchodnímu zákoníku došlo k určitým změnám, které mají naši úpravu přiblíţit úpravě dle směrnice směrnice č. 2006/114/ES.18 Mění se zde celkově definice klamavé reklamy a nově se přidává také ustanovení týkající se demonstrativního vyjmenování několika konkrétních parametrů, které je třeba posuzovat při hodnocení, zda je určitá reklama klamavá.19 V ZRR je pak v § 2 uvedeno, jaká reklama se zakazuje. Mimo jiného je v § 2 odst. 1 písm. c) zakázána taková reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle ZOS. Při posuzování, zda reklama spadá pod tento právní předpis, vycházíme zejména z § 4 – § 5a. K uvedené právní úpravě se váţe rozsudek Nejvyššího správního

16

ELIÁŠ, Karel in ELIÁŠ, BEJČEK, HAJN, JEŢEK a kol., 2007, op. cit., s. 312-317. Tamtéţ. 18 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 4. 10. 2013]. 19 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207. 17

13

soudu ČR ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 9 As 38/2010-71, kterým byla zamítnuta kasační stíţnost. Stěţovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze, který zamítl jeho ţalobu proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen jako „ţalovaný“) ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2008/954/vav/You, č. j. vav/1770/09. V napadeném rozhodnutí byla stěţovateli uloţena pokuta ve výši 300 000 Kč kvůli porušení § 2 odst. 1 písm. c) ZRR. Tohoto porušení se měl stěţovatel dopustit tím, ţe v televizní reklamě uváděl cenu Duo mobilu výrazně a velkými písmeny pouze ve výši bez DPH a cena s DPH byla uvedena jen drobnými písmeny. Cena s DPH byla tedy evidentně záměrně vizuálně potlačena. Zvukový doprovod přitom také hovořil pouze o ceně ve výši bez DPH. Stěţovatel se tak podle ţalovaného dopustil klamání, neboť se snaţil upozornit pouze na niţší cenu bez DPH a vyvolat klamavý pocit u diváků, ţe je cena niţší, neţ byla realita. Stejně tak působila reklama klamavě na ty diváky, kteří ji pouze poslouchali, aniţ by se dívali na obraz. Nedošlo tak pouze ke klamání spotřebitelů, ale i ke znevýhodnění konkurence, neboť stěţovatelova nabídka mohla v úplném důsledku rozebírané reklamy působit výhodněji. V televizi běţely celkem tři různě obměněné reklamní spoty, přičemţ za kaţdý byla uloţena pokuta ve výši 100 000 Kč. NS vyslovil závěr, ţe údaje o ceně s DPH nebyly uvedeny dostatečně, a mohlo tak dojít ke klamání spotřebitele. Soud však zdůraznil, ţe velmi záleţí i na druhu média, které reklamu zobrazuje – pokud by byla cena takto uvedena například v tisku, kde má spotřebitel dostatek času na to, aby si ji důkladně přečetl, mohla by být taková reklama vyhodnocena jako naprosto v pořádku. V televizi však běţí reklama pouze několik vteřin, takţe nemusí být dostatečný prostor na detailní prozkoumání. Vţdy tedy záleţí na konkrétním provedení a okolnostech, za jakých se reklama dostává na veřejnost. Výše popsaný druh reklamy můţe působit klamavě zejména na seniory. Právě lidé ve starším a důchodovém věku často televizi pouze poslouchají a přistupují k ní jako ke kulise v průběhu jiné činnosti, často mají také horší zrak, a proto drobnému písmu nevěnují pozornost. Nejsou také obvykle tak ostraţití a předpokládají, ţe se základní informace z reklamy dozvědí bez bliţšího zkoumání – to způsobuje, ţe se mohou nechat snadno takovou nabídkou oklamat.

14

V příloze č. 1 ZOS, tedy na tzv. černé listině, je pod písmenem d) výslovně za kaţdé situace zakázána vábivá reklama, která je zde také definována.20 Demonstrací vábivé reklamy v praxi je případ, který byl řešen Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 5 Ca 7/2007-35, kdy ţalobcem byla veřejná obchodní společnost Lidl (dále jen „Lidl“) a ţalovaným Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“), s jehoţ rozhodnutím Lidl nesouhlasil. Magistrát mu uloţil pokutu ve výši 8 000 Kč ve správním řízení, jeţ zahájil na podnět zákazníka, který si přišel na základě reklamy v letáku koupit inzerovaný telefon za sníţenou cenu. Toto zboţí však bylo jiţ v polovině prvního dne, kdy akce s uvedenou zvláštní nabídkou probíhala, vyprodané. Lidl uvedl, ţe dopředu není nikdy u akčního zboţí moţné zjistit, kolik kusů přesně dorazí. Proto bylo v letáku uvedeno nejenom datum, po které měla tato akce trvat, ale také, ţe končí s vyprodáním zásob. Jelikoţ však Lidl uvedl, ţe na prodejně, kde nespokojený zákazník telefon poţadoval, měli pouze dva kusy, dospěl magistrát k závěru, ţe prodej těchto telefonů nemohl pokrýt ani náklady na jejich reklamu. Této akční nabídce bylo v reklamním letáku věnováno nejvíce prostoru, a to plocha A4. Magistrát navíc předpokládal, ţe zde bylo větší mnoţství neuspokojených zákazníků, neboť podnět k zahájení byl podán velice brzy, a to hned první den akce ve 13.15 hodin. Lidl nesouhlasil zejména s tím, ţe se jednalo o zvláštní nabídku ve smyslu § 2 odst. 1 ZRR. Městský soud v Praze však ţalobu Lidlu zamítl a dal za pravdu magistrátu. Podstata jeho odůvodnění byla uvedena v právní větě tohoto rozhodnutí: k rozhodnutí o tom, jestli se v daném případě jedná o vábivou reklamu, „postačí zjištění, že množství zboží, které je v provozovně ve skutečnosti k dispozici, je ve zcela zjevném nepoměru k množství potenciálních zákazníků, které podnikatel oslovil inzercí plošně vhazovanou do poštovních schránek.“

20

„Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).“

15

2.1 Ochrana podle zákona o ochraně spotřebitele, podle zákona o regulaci reklamy a podle obchodního zákoníku Problematika regulace reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, je upravena v § 23 odst. 11 ZOS a odkazuje na ZRR. Tento zákon obsahuje v § 7 informace o orgánech dozoru v jednotlivých případech – vzhledem k faktu, ţe velké mnoţství reklam je šířeno pomocí televize nebo rádia, významným dozorovým orgánem je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ke kontrole dochází v rámci správního řízení a konečná rozhodnutí mohou být napadena ve správním soudnictví podle soudního řádu správního.21 ZRR však v § 7b odst. 1 uvádí, ţe posouzení, jestli je určitá reklama nekalou obchodní praktikou, nebo ne, se naopak provádí podle ZOS. Pokud se spotřebitelé chtějí proti reklamě bránit, mohou podat podnět k zahájení řízení. Nestanou se však účastníky řízení. Z hlediska věcné úpravy ZRR a úpravy nekalé soutěţe v ObchZ je úprava v ZRR uţší, neboť se posuzuje jednání, ke kterému dochází při výkonu podnikatelské činnosti, kdeţto u nekalé soutěţe je důleţitá pouze účast subjektu v hospodářské soutěţi, nebo v hospodářském styku. ObchZ a ZRR se mohou pouţívat buď zvlášť, nebo společně. Pokud je pouţijeme společně, naplní se tak definice tzv. soudcovské skutkové podstaty. V případě, ţe by byla naplněna skutková podstata generální klauzule a zároveň by došlo k porušení úpravy obsaţené v ZRR, jednalo by se o „porušení norem veřejného práva s dopadem na soutěţní postavení“. Přesto, ţe oba právní předpisy dopadají v takové chvíli na shodnou situaci, zájem, který chrání, je odlišný.22 To vyplývá uţ z povahy obou předpisů, kdy ObchZ je předpis soukromoprávní a ZRR je předpis veřejnoprávní.23 Pokud dozorový orgán dospěje v rámci své činnosti k závěru, ţe došlo k porušení právní úpravy, můţe na základě ZRR nařídit odstranění, ukončení reklamy nebo zakázat její šíření. Kromě tohoto zákazu můţe dozorový orgán pouze pozastavit takové šíření. To je moţné i v případě, kdy ani nevznikla ţádná skutečná ztráta nebo jiná újma. Pokud

21

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 14. 10. 2013]. 22 Viz Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, sp. zn. EJ 209/2007. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 14. 10. 2013]. 23 ONDREJOVÁ, 2010, op. cit., s. 179-183.

16

subjekt v těchto případech neposkytuje potřebou součinnost, existuje moţnost uloţení pořádkových pokut.24 Lze také vyuţít ochranu, kterou nám zaručuje ObchZ, například v případě klamavé reklamy. Moţnosti, které v tomto případě existují, jsou popsány dále.25

24 25

§ 7c, § 7d ZRR. V oddílu 3.4.3. Ochrana podle právní úpravy nekalé soutěţe.

17

3. Spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání Spotřebitelské smlouvy se dělí na obecné a zvláštní. Já se ve své práci věnuji druhému typu smluv.26 Legální definice spotřebitelských smluv je obsaţena v občanském zákoníku v § 52 odst. 1.27 Spadají do nich smlouvy kupní, smlouvy o dílo a další smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a dodavatelem. Za spotřebitelské smlouvy jsou povaţovány jak smlouvy pojmenované, tak smlouvy inominátní bez ohledu na to, jaký právní předpis je upravuje. Jejich úprava byla do OZ vloţena zákonem č. 367/2000 Sb., jeţ nabyl účinnosti k 1. 1. 2001.28 Jelikoţ je obsaţena v obecné části OZ, znamená to, ţe se tato ustanovení aplikují vţdy, pokud se jedná o spotřebitelskou smlouvu, a to vedle ustanovení, jeţ se týkají konkrétního typu spotřebitelské smlouvy a obsahují zvláštní úpravu těchto smluv. V právních vztazích, kterým je věnován prostor v následujících podkapitolách, je jedna strana nepodnikatelem a kupuje zboţí pro vlastní potřebu, nikoli pro podnikání. Smlouva je upravena OZ, a pokud strany nedojdou k jiné dohodě, bude se OZ také řídit. Vztah mezi občanským a obchodním zákoníkem v oblasti závazků je upraven v § 261 ObchZ, kde je řečeno, na jaké závazkové vztahy obchodní zákoník dopadá. § 262 uvádí, ţe pokud daný závazkový vztah nespadá pod § 261, mohou si strany výslovně písemně dohodnout, ţe se jejich vztah bude ObchZ řídit, není-li to ke škodě straně, která není podnikatelem. Pokud by to vedlo ke zhoršení právního postavení spotřebitele, byla by volba ObchZ neplatná.29 I kdyby si však strany zvolily ObchZ, pouţitelnost některých předpisů a ustanovení týkajících se ochrany spotřebitele tím vyloučena nebude.30 Nebude tak ani zcela vyloučen OZ, pokud by pouţití jeho ustanovení bylo ve prospěch spotřebitele, neboť se jedná o tzv. jednostranně kogentní ustanovení, jeţ nelze ani ujednáním vyloučit. Tím je spotřebitel chráněn pro případ, kdy by s ním podnikatel záměrně uzavřel smlouvu, ve které by chtěl vyloučit ustanovení OZ

26

SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 31. Zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 14. 10. 2013]. 28 VEČEŘA, Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 72. 29 § 262 odst. 1 ObchZ. 30 § 262 odst. 4 ObchZ. 27

18

a vyhnout se tak rizikům, která pro něho z jeho ustanovení mohou plynout.31 Tato dvojkolejnost k 1. 1. 2014 zanikne, neboť NOZ obsahuje jednotnou úpravu závazkových vztahů pro vztahy občanskoprávní i pro vztahy obchodněprávní. Evropské právo upravilo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory hned první směrnicí, která se týkala soukromoprávní ochrany spotřebitele, a to směrnicí č. 85/577/EHS,32 jeţ byla implementována do našeho právního řádu prostřednictvím § 57 OZ.33 Tato směrnice bude od 13. 6. 2014 nahrazena směrnicí č. 2011/83/EU34 a prováděcími předpisy.35 Mezi tyto smlouvy spadá především tzv. podomní prodej, pouliční prodej a předváděcí akce. Tyto druhy obchodů budou v následujících kapitolách podrobně rozebrány, a to včetně ochrany spotřebitele v rámci těchto obchodů. Jelikoţ je právní úprava ochrany spotřebitele v rámci práva Evropské unie zaloţena na principu kumulace ochrany spotřebitele, je moţné pouţít všechny směrnice týkající se ochrany spotřebitele v jednom případě naráz.36

3.1 Podomní prodej Podomní prodej spočívá v tom, ţe prodejci obcházejí domy v obci a nabízejí jejich obyvatelům produkty nebo sluţby. Hlavní aktivita zde tedy spočívá na prodejci. Podomní prodej sám o sobě samozřejmě není nekalou obchodní praktikou, problém nastává, kdyţ prodejci pouţívají formy donucení a manipulace se spotřebitelem a donutí ho koupit si zboţí, které nechce. Spotřebitel přitom často zaplatí za zboţí více peněz,

31

TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde a. s., 2011, s. 23. 32 Směrnice č. 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory ze dne 20. 12. 1985. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 19. 10. 2013]. 33 Další směrnice, které se týkají ochrany spotřebitele, jsou směrnice č. 1997/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, směrnice č. 93/12/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboţí a záruk. Tyto směrnice měly být všechny nahrazeny novou směrnicí o právech spotřebitelů, jejíţ text byl zveřejněn v říjnu roku 2008. Avšak konečné znění, které bylo přijato formou směrnice č. 2011/83/EU nakonec nezahrnuje tak širokou oblast ochrany spotřebitele a dojde v závěru pouze k nahrazení dvou z uvedených směrnic, a to směrnice č. 1997/7/ES a směrnice č. 1985/577/EHS. 34 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU o právech spotřebitelů ze dne 25. 10. 2011. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 19. 10. 2013]. 35 VEČEŘA, 2013, op. cit., s. 126-129. 36 Tamtéţ, s. 72.

19

neţ kdyby si šel danou věc koupit do obchodu po předchozím prostudování cen, nebo si pod psychickým nátlakem kvůli své neznalosti koupí zboţí nekvalitní. Osobně vnímám podomní prodej spíše negativně, protoţe jsem toho názoru, ţe pokud člověk něco potřebuje, tak se sám vydá do obchodu a zde si vybere konkrétní produkt z větší nabídky, porovná různé druhy daného zboţí na trhu, jejich pozitiva, negativa i cenu a podle toho si věc zakoupí. Navíc jsou k podomnímu prodeji poměrně často vyuţívány osoby s postiţením, které automaticky působí na emoce člověka a vyvíjí tak určitý druh psychického nátlaku. Pro demonstraci uvedu případ, který se stal v Havlíčkově Brodě. Podomní prodejci za nejmenovanou energetickou společnost navštívili v bytě čtyřiaosmdesátiletou ţenu (pro účely modelového případu nazvaná paní Nováková). Chytře volenými slovy ji vmanipulovali do smlouvy, ve které jí nabízeli jejich slovy „velmi výhodnou“ nabídku týkající se dodávky elektřiny, přičemţ hovořili o spoustě slev, které mohou za určitých podmínek nastat. Paní Nováková se v této problematice nevyznala, proto jejich slovům uvěřila a smlouvu podepsala. Poté se ukázalo, ţe uzavřená smlouva není vůbec výhodná, ale paní Nováková nestihla ve čtrnáctidenní lhůtě odstoupit od smlouvy a musela se problematicky jinými cestami snaţit smlouvu ukončit. Společnost se snaţila vyuţít její očividné nevědomosti, na paní Novákovou navíc silně působilo to, ţe daná společnost měla velmi důvěryhodný název, který budil dojem, ţe se jedná o stabilní společnost, která má dlouholetou tradici v České republice. Jelikoţ se o problematice podomního prodeje, předváděcích akcí a jejich moţných negativních formách, které bývají zneuţívány k oklamání zejména seniorů, začalo více diskutovat, začínají se tomuto problému více věnovat i obce a podomní prodej nařízeními určitým způsobem upravují. Tato pravomoc jim je svěřena jednak v zákoně o ţivnostenském podnikání,37 v § 18 odst. 3 a dále zákonem o obcích v jeho § 11 v souvislosti s § 102 odst. 2 písm. d).38 Jedná se o výkon přenesené působnosti a v případě nerespektování takového nařízení hrozí dané osobě sankce v podobě pokuty aţ do výše 200 000 Kč podle § 58 odst. 4 zákona o obcích, neboť by se tím tato osoba dopustila správního deliktu.

37

Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 19. 10. 2013]. 38 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 19. 10. 2013].

20

Dle mého názoru je dobře, ţe se konečně začíná tato problematika řešit a obce začínají podomní prodeje více regulovat a chrání tím své občany před zbytečným obtěţováním od různých podvodníků. Nicméně je také pravda, ţe je tím ztěţována situace slušným prodejcům, kteří skutečně podomní prodej vyuţívají v souladu se zákonem i s dobrými mravy, bez rozličných forem klamání či agresivity. Právě tito prodejci mohou doplácet na momentální postoj společnosti vůči obdobné formě podnikání a důsledkem můţe být menší počet uzavřených obchodů. Myslím si však, ţe pokud se jedná o prodej kvalitních sluţeb nebo produktů, nic nebrání tomu, aby se takový obchodník dobře ţivil i v kamenném obchodě nebo aby nabízel své produkty přes internet nebo přes letáky do schránky a tím si vynahradil obcházení po domech. Souhlasím tedy s tím, ţe zde by měla být na prvním místě ochrana občanů a aţ na druhém zájmy podnikatelů. Podomní prodejci se ale s omezením své činnosti nechtějí smířit, sdruţují se do Asociace pro férový prodej a chtějí uzavřít dohodu s ČOI a Svazem měst a obcí, která by se týkala přijatelných podmínek úpravy podomního prodeje pro obě dvě strany, jak uvedli zástupci zakládajících členů této asociace.39 Někteří prodejci by mohli namítat, a také uţ se tak v minulosti stalo, ţe takový způsob omezení prodeje určitého druhu zboţí na určitém místě je zásahem do ústavně zaručených práv a svobod. A to zejména do práva svobodně podnikat, jeţ je přiznáno Listinou základních práv a svobod v čl. 26.40 Jak jiţ však bylo judikováno Ústavním soudem, toto právo není právem absolutním a můţe být omezeno. To samo je také stanoveno v čl. 26 odst. 2 LZPS. Ústavní soud se takto vyslovil např. ve svém nálezu III. ÚS 253/04 ze dne 25. 1. 2006. Zde stěţovatel zejména namítal, ţe kvůli vydanému trţnímu řádu nemůţe v Praze provozovat podnikání, které doposud vykonával, přestoţe si povolání svobodně zvolil a splnil všechny podmínky, které jsou pro výkon takového povolání zákonem stanoveny. Jednalo se dle něho tedy mimo jiné o porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 26 odst. 1 LZPS. Ústavní soud však vyslovil právní větu, ze které vyplývá, ţe taková regulace obcí je na základě § 18 ţivnostenského zákona zcela v pořádku a není nijak v rozporu s uvedeným ustanovením. Ke stejnému

39

Podomní prodejci nad propastí. Zachránit se chtějí vlastní asociací. IHNED.cz [online]. Publikováno 9. 8. 2013 [cit. 10. 10. 2013]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-60393890-podomni-prodejci-nadpropasti-zachranit-se-chteji-vlastni-asociaci 40 Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 19. 10. 2013].

21

závěru došel také dříve Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 7 A 77/2002-29.

3.2 Pouliční prodej Pouliční prodej je druh prodeje, v rámci něhoţ jsou potencionální zákazníci oslovováni prodejcem přímo na veřejném prostranství. Dnes je stejně jako podomní prodej jiţ v mnoha městech zakázán úplně nebo je alespoň určitým způsobem omezen. Přesto je v praxi velmi snadné setkat se s pouličním prodejcem, který člověka zastaví na ulici a snaţí se mu prodat nějaké zboţí či sluţbu. Tuto formu prodeje často vyuţívají energetické společnosti či mobilní operátoři, kteří chtějí upozornit na nové sluţby. Mnoho lidí uţ podobné prodejce spíše ignoruje a na jejich nabídky nereaguje nebo reaguje záporně, aniţ by si zjišťovali, o co se konkrétně jedná. Někteří lidé ale nejsou schopni přímočarého odmítnutí a toho prodejce náleţitě vyuţívá. Snaţí se zaujmout a získat zákazníka v pár okamţicích, neboť si je vědom, ţe nemá příliš mnoho času. Pouliční prodejci pouţívají různé přesvědčovací metody, které mohou být leckdy aţ klamavé nebo agresivní, a mohlo by se jednat o nekalé obchodní praktiky dle ZOS. Tito prodejci se často zaměřují na seniory, neboť mají obvykle více času neţ jiní lidé, rádi si s někým popovídají a také je o seniorech známo, ţe se zajímají o jakékoli slevy nebo výhody – na to se je pouliční prodejci mohou snaţit nalákat. Někdy mohou také spoléhat na nevelký přehled starších lidí třeba v oblasti techniky a mohou se snaţit i z toho důvodu propagovat nabídku například mobilního operátora právě u nich. Záleţí však bezesporu celkově na okolnostech a na nabízeném produktu. Nevýhodou pouličního prodeje je jiţ na první pohled časový tlak. S tím souvisí fakt, ţe si člověk nabídku pořádně nepromyslí nebo na rušné ulici nemá klid na vstřebání všech informací, na doptání se na vše potřebné nebo na přečtení předloţené smlouvy. Následně můţe dojít k tomu, ţe spotřebitel aţ doma zjistí, ţe danou věc nebo sluţbu vlastně vůbec nepotřebuje nebo ţe by ho jinde vyšla levněji apod. Naštěstí na obdobné situace naše právní úprava pamatuje a je moţné ještě od smlouvy bez sankce za určitých zákonem daných podmínek odstoupit.41

41

Viz kapitola 3.4 Ochrana spotřebitele u obchodů uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání.

22

K zákazu tohoto druhu prodeje dochází stejně, jako bylo popsáno u zákazu podomního prodeje, není to tedy třeba znovu zmiňovat. Obce mohou také trţním řádem v přenesené působnosti vymezit, ţe mohou prodejci v určitou dobu a při dodrţování stanovených pravidel prodávat své produkty na místech pro to určených – na trţnicích a trţištích – a mohou stanovit i další podmínky prodeje dle § 18 odst. 1 ţivnostenského zákona. To se uţ bude jednat o prodej stánkový. Obyvatelé některých měst se občas diví, ţe i kdyţ je v jejich městě pouliční prodej zakázán, jsou na ulicích zastavováni propagátory různých produktů. Takové jednání však není v rozporu se zákazem pouličního prodeje, pokud při něm skutečně dochází k pouhému poskytování informací, aniţ by docházelo k právním úkonům směřujícím k uzavření nebo k realizaci smlouvy.42 Často se také můţeme setkat se situací, kdy mají města pouliční prodej zakázán s určitými výjimkami, jeţ jsou obvykle prospěšné určité skupině osob. Jde například o prodej drobných předmětů, kdy výtěţek jde na charitu a jiné dobročinné účely nebo prodej časopisu Nový prostor ve prospěch osob, jeţ se dostaly do tíţivé sociální situace atd.43

3.3 Předváděcí akce Předváděcí akce jsou jedním z nejkontroverznějších obchodních prostředků a jedná se o jednu z nejméně bezpečných forem prodeje pro spotřebitele, neboť jsou zde ve většině případů uţívány prodejní praktiky, které se vymykají pravidlům stanoveným v obecně závazných právních předpisech ČR. Jedná se momentálně o velmi probírané téma. Velkou diskusi o něm rozpoutal bezpochyby dokument reţisérky Silvie Dymákové „Šmejdi“, který přibliţuje pomocí záběrů pořízených skrytou kamerou, jaké prostředky obchodníci pouţívají, aby dosáhli svého zisku. S předváděcími akcemi se setkává kaţdý z nás běţně. Můţeme na ně narazit v obchodním centru, kde je nám nabízena například nějaká ochutnávka, nebo přímo jen tak na ulici. Tyto akce se však dějí relativně v souladu s právem, a pokud jiţ zákazník

42

Zákaz podomního a pouličního prodeje lze obejít. Deník.cz [online]. Publikováno 19. 6. 2013 [cit. 3. 11. 2013]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/130618-vyhlasku-o-zakazuprodeje-lze-obejit.html 43 Takovou úpravu můţeme najít od 1. 11. 2013 např. v Plzni.

23

nechce být nadále jejich účastníkem, jednoduše odejde od stánku v obchodě nebo od obchodníka na ulici. Někdy je tu také moţnost pozvat si prodejce za určitých podmínek k sobě domů, aby zde předvedl například zvláštní vlastnosti určitého druhu nádobí, noţů, ţehliček a jiných věcí vhodných do domácnosti. Tehdy se však spotřebitel můţe dostat do svízelné situace ve chvíli, kdy chce předčasně prezentaci ukončit – obchodník nemusí chtít jeho domácnost dobrovolně opustit. I kdyţ prezentace probíhá zdánlivě bez problémů, můţe obchodník vyuţít své profesionální dovednosti a můţe si třeba všimnout, ţe osoba, u které prezentaci provádí, trpí nějakými zdravotními problémy nebo od ní můţe vhodnými dotazy takovou informaci získat. To je jedna z věcí, které prodejci často zneuţívají. Začnou v té chvíli apelovat na to, ţe jejich produkt dokáţe od podobných potíţí ulevit, ţe bude jeho uţívání zdravé například i pro děti a pro vnoučata (pokud se např. jedná o pánev, která se bude pouţívat k vaření společných jídel) a ţe není nic lepšího, co by se dalo na trhu pořídit. Předváděcí akce v domácnostech ale přeci jen nejsou tak rozšířené, protoţe se to jednak tolik nevyplatí prodejcům, jelikoţ představují svoji nabídku menšímu mnoţství spotřebitelů, kteří se případně nechají přesvědčit k podpisu smlouvy, a jednak si samotní spotřebitelé většinou k sobě domů nezvou cizí obchodníky z obavy, aby se například nejednalo o zloděje. Z tohoto důvodu jsou více nebezpečné předváděcí akce, v rámci kterých se spotřebitel vydá autobusem někam na výlet nebo třeba jen do místního kulturního domu. Tyto akce jsou určené zejména seniorům nebo lidem, kteří jsou nějakým jiným způsobem odříznuti od společnosti, a proto se rádi zúčastní nabízeného setkání, aby si s někým popovídali a něco nového se dozvěděli. Jak je známo, mladší lidé zde nejsou příliš vítáni. Na předváděcí akce jsou spotřebitelé obvykle nalákáni na základě letáku, který jim přijde domů a který je zároveň pozvánkou a někdy také „propustkou“ na akci. Jeden leták přišel i do domu mých prarodičů (viz Příloha), proto na něm ukáţu první chyby, kterých se prodejci dopouštějí. První problém vidím v tom, ţe leták neobsahuje ţádné informace o osobě, která předváděcí akci pořádá. Nikde se zde nedozvíme obchodní firmu ani sídlo společnosti či jméno podnikatele, který na danou akci spotřebitele zve. Nikde se také nehovoří o tom, ţe je to především prodejní akce. Je zde sice obsaţen text: „ukázka nových výrobků do domácnosti“, tím však jakékoli informace o produktech, které se budou nabízet, končí. O to více nalezneme informací o dárcích 24

a jídle, které tu bude pro kaţdého připraveno. Dle letáku se z nabízené akce dá za pouhých 30 Kč vstupného odnést přibliţně deset dárků. Nedivím se tedy, ţe to leckterého důvěřivého seniora naláká, aby se události tohoto typu zúčastnil. Jak se však denně dočítáme z médií a jak je moţné vidět v jiţ zmíněném dokumentu „Šmejdi“, realita je často jiná. Obchodníci na těchto akcích pouţívají často lákání a agresi, snaţí se v lidech vyvolat pocit, ţe pokud nabízené zboţí nekoupí, přijdou o velmi výhodný obchod a zároveň o zázračný produkt, se kterým uţ moţná nikdy nepřijdou do styku. Jedná se vlastně o parazitování na lehčí manipulovatelnosti se seniory. Prodejci zneuţívají slabiny, které u nich spatřují – jejich slušnost, důvěřivost nebo vyvolaný strach. Forma manipulace, která je zde pouţívána, je buď fyzická, kdy je spotřebitel ke koupi nucen násilím nebo psychická, kdy je na spotřebitele vyvíjen psychický nátlak, kterým se ho snaţí dohnat k uzavření smlouvy. Můţe jít o formu dehonestace před ostatními, pouţití vulgárních výrazů atd. Někdy se můţe stát, ţe spotřebitel uzavře smlouvu kvůli tomu, ţe byl v určitých věcech oklamán. Nátlakem je také poměrně rozšířená taktika pořadatelů, kteří si seniora odvedou do oddělené místnosti a zde ho tak dlouho zahlcují různými informacemi, aţ jim podlehne a smlouvu podepíše. Často si totiţ ani sám neuvědomuje, ţe uţ je to krok těţko změnitelný, ţe uţ se jedná o určitý závazek, kde budou platit přesně stanovené podmínky. Leckdy si spotřebitel smlouvu ani nepřečte. To můţe být způsobeno buď časovým nátlakem, tím, ţe u sebe nemá brýle a prodejci ho pro ně nechtějí pustit, nebo prostě proto, ţe k prodejcům a jejich projevu získá takovou důvěru, ţe ho ani nenapadne přemýšlet nad tím, zda ho textem předloţené smlouvy nechtějí podvést.44 Smlouvy, jeţ zde bývají uzavírány, mohou být smlouvami adhezními. U nich dochází v podstatě k narušení zásady rovnosti, jeţ je základní soukromoprávní zásadou smluvního práva, neboť při jejich uzavírání rovnost mezi smluvními stranami de facto neexistuje.45 Jedná se o smlouvy, jejichţ text je jednou ze stran předem připravený ve formulářové formě nebo se v něm nachází odkaz na všeobecné obchodní podmínky, které vypracovaly odborné nebo zájmové organizace, nebo odkaz na jiné obchodní

44

Předváděcí akce. Česká televize [online]. Česká televize, publikováno 19. 4. 2010 [cit 15. 10. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097429889-cerne-ovce/210452801080419/3772reportaze/?sekce=30&clanek=1850 45 ELIÁŠ, Karel; HAVEL, Bohumil in BEJČEK, Josef; ELIÁŠ, Karel; RABAN, Přemysl a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 8-9.

25

podmínky, které smluvní strany buď znají, nebo byly k textu smlouvy přiloţeny.46 Základním znakem adhezních smluv je, ţe jedna ze stran se zde staví do role výlučného navrhovatele, přičemţ druhé straně zbývá pouze předloţenou smlouvu přijmout ve znění, v jakém mu byla předloţena, nebo ji odmítnout. Musí být také splněn předpoklad, ţe jedna ze stran je stranou slabší.47 Na předváděcích akcích obvykle prodejci nedávají druhé straně prostor pro vyjednávání, neboť zde jsou běţně stanovena jasná pravidla a smlouvy jsou připraveny předem s tím, ţe na místě uţ se doplní pouze poloţky proměnlivé, jakými jsou iniciály smluvních stran, místo a datum uzavření smlouvy atd. Aby se předešlo zneuţívání postavení silnějšího v rámci tohoto smluvního institutu, byla zákonodárcem do úpravy spotřebitelských smluv v OZ včleněna ustanovení, jeţ mají spotřebitele chránit před libovůlí druhé strany. Výchozím předpisem pro některá nově včleněná ustanovení byla směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených smluvních podmínkách ze dne 5. dubna 1993. Základem této ochrany je § 55 odst. 1 OZ, kde je řečeno, ţe se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nesmí od zákona odchýlit, pokud by takové odchýlení bylo v neprospěch spotřebitele. Zdůrazněno je, ţe se spotřebitel nemůţe vzdát svých zákonných práv nebo jiným způsobem zhoršit své postavení. Podstatný je také § 55 odst. 3 OZ, který zakotvuje zásadu přednosti takového výkladu ujednání spotřebitelských smluv, jeţ je pro spotřebitele výhodnější, pokud vzniknou pochybnosti o správné interpretaci. V § 56 odst. 1 OZ je stanoveno, ţe „spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“, a § 56 odst. 3 obsahuje demonstrativní výčet ujednání, která jsou při naplnění zde stanovených podmínek neplatná.48 Na základě výše uvedené směrnice byl také do ObchZ včleněn § 262 odst. 4, jehoţ cílem je rovněţ posílit ochranu spotřebitele, přičemţ zde jsou výslovně zmíněny také adhezní smlouvy.49

46

§ 273 odst. 1, odst. 3 ObchZ. ELIÁŠ, Karel; HAVEL, Bohumil in BEJČEK; ELIÁŠ; RABAN a kol., 2010, op. cit., s. 12-14. 48 § 55 odst. 2 OZ. 49 „Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.“ 47

26

V nynější právní úpravě nejsou adhezní smlouvy výslovně upraveny, i kdyţ ObchZ se o nich zmiňuje a judikatura s nimi pracuje. To se ale od 1. 1. 2014 změní, neboť NOZ jiţ výslovnou úpravu smluv uzavřených adhezním způsobem obsahuje.50 Zde dochází k ještě většímu posílení popsané ochrany spotřebitele. Zakotveny jsou nově některé limity týkající se smluvních podmínek. Z hlediska předváděcích akcí by tato úprava měla vést ke zlepšení postavení jejich účastníků a mohla by být dle mého názoru do budoucna nápomocna při snaze vymanit se ze smlouvy, kterou účastník v předloţeném znění vlastně podepsat nechtěl, ale protoţe mu nebyl znám skutečný obsah, smlouvu podepsal. Pro seniory, kteří mívají obvykle potíţe se čtením drobného písma, je velmi významný § 1800 odst. 1 NOZ, kde je řečeno, ţe pokud je v adhezní smlouvě doloţka, jiţ je moţné přečíst pouze se zvláštními obtíţemi, je neplatná. To povaţuji za velmi dobrý krok zákonodárce, neboť mnoho obchodníků do současné doby spoléhalo na fakt, ţe většina spotřebitelů čte zejména text psaný běţnou velikostí písma a malé písmo často nebere příliš v potaz. Teď bude záleţet na tom, jak se bude v konkrétním případě posuzovat formulace „zvláštní obtíţe“.51 V minulosti docházelo ke zneuţívání nepozornosti spotřebitele také včleněním rozhodčí doloţky do obchodních podmínek, která měla působit nenápadně a byla koncipována jako snadno přehlédnutelná. Zmíněná doloţka byla problematická zejména kvůli způsobu rozhodování případných sporů, který stanovila. Uvedený způsob byl často ve vztahu ke spotřebiteli na hranici se zásadami spravedlnosti a férového jednání.52 Tomu ale naštěstí zamezila novela zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, která nabyla účinnosti k 1. 4. 2012. Nově je tedy v § 3 odst. 3 stanoveno, ţe v případě spotřebitelských smluv je třeba, aby byla rozhodčí smlouva sjednána samostatně vedle smlouvy hlavní. Dnes uţ by rozhodčí doloţka obsaţená v obchodních podmínkách uzavřené spotřebitelské smlouvy byla neplatná. Podnikatel navíc musí na základě § 3 odst. 4 spotřebiteli náleţitě vysvětlit, co rozhodčí smlouva představuje. Dříve se totiţ stávalo, ţe pokud uţ si byl spotřebitel rozhodčí

50

§ 1798 a násl. NOZ. § 1798-1801 NOZ. 52 RABAN, Přemysl. Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích? Právní rádce. 2010, roč. 18, č. 1, s. 47. 51

27

doloţky vědom, nebyl často obeznámen s jejími následky a nevěděl tak například, ţe se tímto způsobem vylučuje pravomoc soudu.53 Dalším problémem předváděcích akcí, jak někteří zúčastnění vypověděli, je, ţe dochází k nátlaku prodejců drţením jednoho ze seniorů v jiné místnosti, neţ je zbytek účastníků, a ke snaze ho tak přinutit smlouvu podepsat. Vyhroţují mu například, ţe pokud bude dlouho váhat, autobus zpátky mu odjede a on se nebude moci dostat domů. V dalších případech seniora nechtějí pustit na toaletu, pokud smlouvu nepodepíše atd. V takovém jednání bychom mohli spatřovat spáchání trestného činu omezování osobní svobody podle § 171 trestního zákoníku,54 neboť ochrana, která je tímto ustanovením poskytována, dopadá na volný pohyb člověka a na moţnost činit svobodně rozhodnutí. K naplnění skutkové podstaty tohoto úmyslného trestného činu také není podstatné, jaká byla délka trvání zmíněného omezení, důleţité pouze je, ţe k němu na určitou dobu došlo. Délka omezení je důleţitá pouze pro posouzení závaţnosti trestného činu, coţ ovlivňuje případné stanovení trestu.55 Pokud by byl účastník omezován dlouhodobě, podstatné by to bezesporu bylo, neboť by byla naplněna jiná skutková podstata, a to zbavení osobní svobody podle § 170 TZ. Abychom určité jednání mohli kvalifikovat jako omezování osobní svobody, musí také platit, ţe omezení nebylo snadno překonatelné.56 Podobné jednání se však spotřebitelům těţko dokazuje, neboť s sebou většinou nemají ţádného svědka, který by tomu byl přítomen. Pokud by se výše uvedené počínání však přece jen podařilo dokázat, hrozilo by pachateli či pachatelům odnětí svobody aţ na dva roky. V případě, ţe by byly naplněny znaky některé z kvalifikovaných skutkových podstat, jednalo by se o odnětí svobody na dva roky aţ osm let nebo na tři roky aţ deset let v závislosti na konkrétních okolnostech. V případě předváděcích akcí by v určitých situacích mohlo dojít například ke kvalifikované skutkové podstatě způsobení fyzické nebo psychické útrapy podle § 171 odst. 3 písm. c) TZ.

53

Rozhodčí doloţka ve spotřebitelských smlouvách. Zakonyprolidi.cz [online]. Publikováno 23. 10. 2013 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/blog/rozhodci-dolozka-ve-spotrebitelskychsmlouvach.htm 54 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 4. 12. 2013]. 55 § 39 odst. 1, odst. 2 TZ. 56 ŠÁMAL, Pavel in ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II., komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1536-1542.

28

Často se také stává, ţe je osobám společně s podpisem kupní smlouvy nabízeno uzavření úvěru. Ten je přitom pro spotřebitele velmi nevýhodný a můţe vést k tomu, ţe se kvůli neplnění závazků z uzavřené smlouvy dostanou senioři do finanční tísně a do bezvýchodné situace.57 Spotřebitel by si tedy měl pořádně prohlédnout všechny listiny, které mu jsou k podpisu předloţeny. Dalším z triků, jakými se snaţí prodejci ovlivnit spotřebitele, aby zboţí nakoupil, je podávání alkoholu účastníkům v průběhu předváděcí akce. Pořadatelé spoléhají na to, ţe se účastník pod vlivem alkoholu snadněji nechá k podpisu smlouvy zlomit. I na tuto praktiku je tedy třeba dát si pozor. Obzvláště kdyţ uţ je znám i případ, kdy jeden ze seniorů pod vlivem alkoholu na předváděcí akci zkolaboval a pořadatelé i přes to vyhroţovali inspektorce ČOI, která chtěla zavolat záchrannou sluţbu.58 Běţnou praxí, jak ukazují i tiskové zprávy ČOI, je, ţe je seniorovi pouze oznámeno, ţe vyhrál určitou věc, VIP kartičku apod. a jediné, co musí udělat, je podepsat smlouvu o této výhře a zaplatit třeba nějakou, dle slov prodejců, „zanedbatelnou“ částku. Přitom však podepisuje smlouvu kupní a s postupem času mu domů začínají přicházet sloţenky s výzvou k zaplacení.59 Výše zmíněné by se dalo povaţovat za další trestný čin, a to konkrétně za trestný čin podvodu, který spadá pod trestné činy proti majetku a je upraven v § 209 TZ. Skutková podstata, která je v tomto ustanovení popsána, je dle mého názoru naplněna, neboť je zde příčinná souvislost mezi tím, ţe se prodejci na předváděcí akci obohatili tak, ţe úmyslně uvedli spotřebitele v omyl, zamlčeli podstatné skutečnosti a v důsledku toho vznikla spotřebiteli škoda. Omyl spočíval v tom, ţe spotřebitel měl o dané situaci jinou představu, neţ jaká byla realita.60 Spotřebiteli tak vznikla škoda obvykle v řádech desítek tisíc korun českých. Dala by se tedy povaţovat za škodu nikoli nepatrnou, jakou vyţaduje zákon. Škoda nikoli nepatrná je určena v § 138 odst. 1 TZ, kde je řečeno, ţe je

57

Silvie Dymáková - Show Jana Krause 19. 4. 2013. Youtube.com [online]. Publikováno 20. 4. 2013 [cit. 5. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=EpkwsHU6ppU 58 Opíjejí důchodce a mladé nevpustí, zjistila inspekce u předváděcích akcí. iDNES.cz [online]. Publikováno 22. 5. 2012 [cit. 5. 12. 2013]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/kontroly-inspekce-upredvadecich-akci-dxp-/ekonomika.aspx?c=A120522_164145_ekonomika_hro 59 Silvie Dymáková - Show Jana Krause 19. 4. 2013. Youtube.com [online]. Publikováno 20. 4. 2013 [cit. 5. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=EpkwsHU6ppU 60 FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část. 3. vyd. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2012, s. 54.

29

to škoda ve výši minimálně 5 000 Kč. Někdy se dokonce jedná o škodu minimálně ve výši 25 000 Kč, jeţ se označuje jako škoda nikoli malá.61 Pouhá příprava by v uvedeném případě trestná nebyla, přestoţe § 209 odst. 6 TZ uvádí, ţe trestná je. Je totiţ potřeba vycházet zároveň z obecné části trestního zákoníku a to konkrétně z § 20, kde je příprava upravena. Zde je v § 20 odst. 1 a odst. 2 řečeno, ţe příprava je trestná, pokud se jedná mimo jiné o zvlášť závaţný zločin. A v případě trestného činu podvodu se o zvlášť závaţný zločin jedná pouze, pokud jsou naplněny podmínky, jeţ jsou dány v § 209 odst. 5 TZ.62 Pokud by soud uznal, ţe se jedná o trestný čin podvodu, hrozil by pachatelům trest odnětí svobody aţ na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to v případě, ţe za takový čin nebyli v posledních třech letech odsouzeni nebo potrestáni a zároveň není naplněna jiná kvalifikovaná skutková podstata stanovená v § 209 TZ. Nabízí se otázka, jaké následky mají případy, kdy spotřebitel neprokáţe, ţe na něj byl vyvíjen nedovolený nátlak a pouţívány jiné nekalé obchodní praktiky, a rozhodne se přesto neplatit. V takové situaci je potom právo na straně prodávajícího, jenţ má určité nároky ze smlouvy a podvedený spotřebitel by se mohl v nejhorším případě dostat aţ do exekuce. Společností, které se podobné formě podnikání věnují, je v České republice aktuálně okolo pěti set.63 3.3.1

Česká obchodní inspekce

Důleţitou roli v otázkách předváděcích akcí hraje ČOI, které ZOS svěřuje ve svém § 23 odst. 1 dozor nad ochranou spotřebitele dle tohoto zákona s výjimkami zde vyjmenovanými. ČOI je orgánem státní správy a je spravována Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.64 Navazuje na dřívější Státní obchodní inspekci.65 Působnost

61

§ 138 odst. 1 TZ. ŠÁMAL, Pavel in ŠÁMAL a kol., 2010, op. cit., s. 1850 – 1877. 63 Pojeďte s námi vyhodit tisíce korun za nádobí. Letáky na předváděcí akce mají přestat lhát. IHNED.cz [online]. Publikováno 16. 5. 2013 [cit. 15. 10. 2013]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvicesko/c1-59891340-pojedte-s-nami-vyhodit-tisice-korun-za-nadobi-letaky-na-predvadeci-akce-majiprestat-lhat 64 § 1 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 10. 11. 2013]. 65 Působnost úřadu. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 2013 [cit. 10. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ 62

30

a pravomoci ČOI jsou upraveny v ZOS. Donedávna ještě nebyla činnost ČOI vůči předváděcím akcím zřetelná, poslední dobou se však i v jejím jednání zrcadlí nespokojenost společnosti s tímto problémem, začíná se zvyšovat četnost kontrol, zástupci ČOI se více vyjadřují v médiích k tomuto tématu atd. Během kontroly, kterou ČOI provádí, mají pracovníci ČOI (inspektoři) různá oprávnění, svěřená ust. § 4 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se například o oprávnění vstupovat do provozoven, kde je kontrolovaná činnost vykonávána, oprávnění ţádat od kontrolovaných potřebné doklady, údaje, vysvětlení, odebírat za náhradu nebo i bez náhrady za určitých okolností vzorky výrobků k posouzení, zda nedochází ke klamavé obchodní praktice dle ZOS. V neposlední řadě také mohou poţadovat, aby kontrolovaný subjekt odstranil zjištěné nedostatky, jejich příčiny a škodlivé následky nebo aby k jejich odstranění neprodleně provedl nezbytná opatření atd. K této kontrole si mohou inspektoři v odůvodněných případech přizvat jiné odborně způsobilé osoby. V rámci předváděcích akcí jsou při zjištění určitých pochybení ukládány zejména pokuty. Jelikoţ se jedná o správní řízení, ČOI zde vystupuje jako správní orgán a musí se při vydávání rozhodnutí řídit správním řádem.66 Z § 71 správního řádu vyplývá, ţe by ČOI měla vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu a pokud to není moţné, je zde pro rozhodnutí dána lhůta 30 dnů od zahájení řízení. V případech taxativně stanovených zákonem lze však lhůtu prodlouţit. K této otázce se váţe rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2011 sp. zn. 9 A 128/2010-33. Zde došlo k zamítnutí ţaloby, kterou podala společnost ST. GALLEN proti ČOI a kde se společnost ST. GALLEN domáhala zrušení rozhodnutí ČOI podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu a zastavení řízení. Jako důvody uváděla společnost ST. GALLEN nedodrţení lhůty stanovené v § 71 odst. 3 správního řádu, i kdyţ podle ní nebyl naplněn ţádný z uvedených důvodů pro její prodlouţení. Ţalovaný v této věci uvedl, ţe lhůta dodrţena byla, neboť se jednalo o zvlášť sloţitý případ, při kterém bylo potřeba posoudit velké mnoţství důkazů. Ţalovaný dále uvedl, ţe i kdyby došlo k jejímu překročení, nemůţe to znamenat neplatnost či nezákonnost rozhodnutí, neboť se jedná pouze o lhůtu procesní a v zákoně není za její nedodrţení stanovena ţádná sankce. Městský soud ţalobu

66

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 25. 11. 2013].

31

neshledal jako důvodnou a uvedl, ţe nesouhlasí s argumentací ţalovaného v tom směru, ţe se jednalo o zvlášť sloţitý případ a předmětná lhůta byla zachována, ale souhlasil s argumentací, ţe nedodrţení lhůty, která je lhůtou pořádkovou, nemůţe být důvodem pro zrušení správního rozhodnutí.67 Dle informací, které zveřejňuje ČOI na svých internetových stránkách, bylo v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 provedeno 241 kontrol (v roce 2010 jich bylo pouze 141), které se soustředily zejména na odhalování uţívání nekalých obchodních praktik. Ke zjištění nesouladu s obecně závaznými právními předpisy došlo přibliţně v 61 %, coţ činí celkem 164 předváděcích akcí z výše uvedených kontrol. Za rok 2011 byly uloţeny pokuty v celkové výši 2 479 500 Kč.68 Zvyšující se počet kontrol na těchto akcích a přísnost ČOI ukazuje také celková výše pokut za rok 2012, přesněji od 2. 1. 2012 do 3. 1. 2013. V uvedeném období totiţ výše pokut dosáhla 5 629 000 Kč, coţ je téměř dvojnásobek oproti roku předchozímu. Není ani výjimkou, ţe je v jednom roce uděleno jednomu subjektu více pokut. Dle tiskové zprávy ČOI přesně k tomu došlo u více neţ 30 subjektů, u nichţ byla kontrola v daném období za rok 2012 prováděna. Rok 2012 byl ještě smutnější na počet kontrol, kde by bylo vše v pořádku. Z celkových 281 kontrol bylo shledáno pochybení v 204 případech, coţ odpovídá po zaokrouhlení 73 %.69 Přelomový rok v mnoţství a výši rozdaných pokut však byl rok 2013, neboť v jeho průběhu nabylo právní moci 172 pokut ve výši 21 030 000 Kč. Celá řada řízení přitom ještě nebyla skončena. ČOI odvedla v tomto roce dobrou práci, neboť učinila celkem 365 kontrol. K pochybení došlo v 262 případech, přičemţ 71,9 % z celkového mnoţství představovalo pouţívání některé z forem nekalých obchodních praktik.70 ČOI zveřejňuje výsledky provedených kontrol na svých internetových stránkách www.coi.cz. Dle § 24 odst. 1 písm. a) a odst. 10 písm. d) ZOS můţe ČOI pořadatelům předváděcích akcí, jeţ pouţívali nekalé obchodní praktiky, uloţit pokutu aţ do výše

67

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 9 A 128/2010-33. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 25. 11. 2013]. 68 Nekalé praktiky na předváděcích akcích. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 27. 2. 2012 [cit. 10. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/nekale-praktiky-na-predvadecich-akcich-nc64/ 69 Vydírání seniorů na předváděcích akcích. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 7. 2. 2012 [cit. 10. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/vydirani-senioru-na-predvadecich-akcich-nc611/ 70 Tiskové zprávy. Pokuty „Šmejdům“ přes 21 milionů. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 18. 2. 2014 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.coi.cz/pokuty-smejdum-pres-21milionu-nc998/

32

5 mil. Kč. Takto vysoká pokuta zatím uloţena nebyla. Nejvyšší pokuta do října 2013 (včetně) byla uloţena ve výši 2 mil. Kč 1. České reklamní společnosti, s. r. o., a to zejména za uţívání agresivních nekalých praktik a nesplnění informační povinnosti tím, ţe u zboţí nebyl návod v českém jazyce. K tíţi společnosti byl také fakt, ţe jiţ v minulosti byla za podobná pochybení sankcionována. Uvedená společnost totiţ patří mezi subjekty, které obdrţely od ČOI největší počet pokut. Od roku 2012 jich bylo 25 v celkové výši 5,9 mil. Kč.71 Jelikoţ pokuty situaci očividně neřešily, navrhla ČOI ţivnostenskému úřadu, aby jí zrušil oprávnění k podnikání. Ţivnostenský úřad vyhověl a 1. Česká reklamní společnost, s. r. o., jiţ vydělávat tímto nekalým způsobem dále nemůţe. Stejný návrh byl podán také u sedmi dalších společností, z nichţ ještě dalším třem bylo oprávnění zrušeno. Vladimír Velčovský, který byl v období od 6. 3. 2013 do 7. 11. 2013 ústředním ředitelem ČOI, se k nastíněné situaci vyjádřil takto: „U společností, které nekomunikují a dostávají opakovaně pokuty v řádu milionů, nespolupracují, neplatí, nezbývá, než aby stát ten kruh uzavřel.“72 Někteří pořadatelé předváděcích akcí končí v České republice sami a dobrovolně. Jedním z nich je například jeden z největších pořadatelů předváděcích akcí u nás – německý podnikatel Beckhäuser, který prodal svůj obchodní podíl ve společnostech Beck Europe a Beck Reisen.73 Zmíněné společnosti také patří mezi ty, jeţ byly v minulosti ČOI vícekrát pokutovány. To je jasný důkaz, ţe boj s předváděcími akcemi, na kterých jsou pouţívány nekalé obchodní praktiky a jiné formy porušení obecně platných právních předpisů, zintenzivňuje a snad se časem dočkáme, ţe budou vymýceny úplně. V úvodu této práce byla zmíněna lidská vynalézavost a i tady přichází znovu ke slovu – i tento systém uţ prodejci obcházejí. Pořádají nyní předváděcí akce ve formě výletu do zahraničí, tedy přesněji do zemí mimo Evropskou unii, kde je poté

71

Rekordní pokuta za předváděcí akce. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 28. 5. 2013 [cit. 10. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/rekordni-pokuta-za-predvadeci-akce-nc723/ 72 Čtyři Šmejdi uţ nesmí podnikat. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 19. 9. 2013 [cit. 10. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/242743-ctyri-smejdi-uz-nesmi-podnikat/ 73 Taţení proti „šmejdům“: Král předváděček Beckhäuser končí. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 21. 8. 2013 [cit. 11. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/238963-tazeni-proti-smejdum-kral-predvadecekbeckhauser-konci/

33

spotřebitelům zboţí nabízeno a kam náš právní řád nedosahuje.74 Jedná se například o země, jako je Turecko nebo Izrael. 3.3.2

Spotřebitelský ombudsman

Spotřebitelského ombudsmana si nelze představovat jako veřejného ochránce práv, i kdyţ k tomu jeho pojmenování vybízí. Nejedná se totiţ o konkrétní fyzickou osobu, ale jedná se o systém, který byl vytvořen Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, aby pomohl spotřebitelům se zdarma, rychle a efektivně domoci jejich práv. Funguje prostřednictvím kontaktních míst zřízených na ţivnostenských úřadech, jeţ spolupracují s různými neziskovými organizacemi, a byl zrealizován zejména kvůli seniorům a jejich ochraně při oklamání v rámci předváděcích akcí.75 V praxi ho lze vyuţít tak, ţe se poškozený spotřebitel obrátí na ţivnostenský úřad, kde vyplní vstupní formulář a předloţí dokumenty, které jsou potřebné pro identifikaci prodejce, zejména kupní smlouvu. Jeho případ je poté předán nejbliţší nevládní neziskové organizaci, jeţ mu bude pomáhat v dalším počínání. Tento institut u nás funguje od května roku 2013.76 Státní orgány se prostřednictvím spotřebitelského ombudsmana snáz dostanou k tipům na případné nekalé prodejce, jejichţ předváděcí akce by se měly prověřit.77 Tento institut byl dle mého názoru zaveden velmi dobře. V případě, ţe bych se setkala s někým, kdo si na předváděcí akci zakoupil nepotřebné zboţí a rád by následně od smlouvy odstoupil, doporučila bych mu, aby se na ţivnostenský úřad a nový systém obrátil.

74

Čtyři Šmejdi uţ nesmí podnikat. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 19. 9. 2013 [cit. 11. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/242743-ctyri-smejdi-uznesmi-podnikat/ 75 Informace o systému „Spotřebitelského ombudsmana“. MPO [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, publikováno 16. 5. 2013 [cit. 11. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument141062.html 76 Seniorům pomůţe spotřebitelský ombudsman. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 17. 4. 2013 [cit. 12. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/223264-seniorum-pomuzespotrebitelsky-ombudsman/ 77 Informace o systému „Spotřebitelského ombudsmana“. MPO [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, publikováno 16. 5. 2013 [cit. 13. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument141062.html

34

3.3.3

Případ z praxe

Popsaný případ se stal mému prarodiči, který se autobusem vypravil na předváděcí akci pořádanou společností Czech reisen, s. r. o., která jiţ byla v minulosti několikrát pokutována ČOI. Česká televize o ní dokonce natočila reportáţ, která dokumentuje obdobné praktiky, jaké zaţil můj prarodič (pro modelový případ nazvaný pan Novák).78 Nejprve vše probíhalo poměrně neškodně, ale ke konci se tlak prodejců stupňoval. Pan Novák byl obchodníky odveden do jiné místnosti, neţ byl zbytek účastníků, a tam mu bylo oznámeno, ţe je jeho šťastný den. Vyhrál totiţ robot, vařič a několik dalších věcí, a to úplně zadarmo. Stačilo jen, aby jim podepsal smlouvu, ţe výhru přebírá. Pan Novák smlouvu podepsal, aniţ by si ji přečetl, a aţ poté zjistil, ţe se zbytečně unáhlil. Bylo mu oznámeno, ţe bude muset zaplatit 35 000 Kč za zmíněné zboţí, neboť výhra spočívala pouze v tom, ţe zboţí obdrţí za zlevněnou cenu oproti ceně skutečné (o pravdivosti tohoto tvrzení by se zajisté dalo také pochybovat). Dále mu byla předána VIP karta, za kterou měl časem zaplatit další poplatek ve výši 10 000 Kč a která mu měla zajistit výhody na dalších předváděcích akcích. Kromě toho mu bylo řečeno, ţe domů uţ nepojede autobusem s ostatními, ale ţe ho povezou sami prodejci svým automobilem, aby jim mohl rovnou vydat poţadovanou hotovost. Tak se skutečně stalo a on jim poţadovanou částku zaplatil. Naštěstí si však uvědomoval, ţe takové jednání není správné, a situace se ujal přizvaný advokát, který si byl vědom, ţe obdobné společnosti se záměrně vyhýbají přebírání poštovních zásilek v sídle společnosti. Rozeslal proto vyrozumění o odstoupení od smlouvy na všechny adresy spojené s touto společností, včetně soukromých adres jednatelů. Díky tomu, i přesto, ţe se v tomto konkrétním případě nepodařilo zajistit převzetí v sídle společnosti, povedlo se vyrozumění o odstoupení od smlouvy doručit převzetím na soukromé adrese jednatele.79 Protistrana odeslala zpět vyrozumění, ţe bylo platně odstoupeno od smlouvy a lze tedy odeslat zboţí zpět na stanovenou adresu nebo jej doručit osobně. Důvěru v takový postup však pan Novák s advokátem neměli, proto následně proběhlo vyjednávání o způsobu vrácení peněz a zboţí mezi oběma stranami, coţ si vyţádalo několik

78

Tato reportáţ je dostupná na stránkách: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/210964-napredvadeci-akci-v-prevlecich-a-se-skrytou-kamerou/ 79 Podmínky odstoupení jsou podrobněji rozebrány v kapitole č. 3.4.1 Ochrana podle občanského zákoníku.

35

telefonátů, zaslání písemné výzvy k plnění ze strany Czech reisen, s. r. o., ve které byla připuštěna moţnost zahájit soudní jednání, pokud společnost nedostojí svému závazku. Kupní smlouva byla uzavřena 21. 6. 2012. Peníze se nakonec díky správnému právnímu postupu v celé věci podařilo získat zpět do 15. 8. 2012. Zmíněný případ pana Nováka, zřejmě jako jeden z mála stejných či obdobných případů, byl spravedlivě vyřešen a odstoupení od smlouvy i vrácení peněz bylo úspěšné. Czech reisen, s. r. o., však nadále pořádá předváděcí akce a ostatní zákazníci uţ takové štěstí mít nemusejí. Proto je velmi důleţité, ţe v současné době dochází ke změně právních předpisů s cílem zajistit větší ochranu spotřebitelům. 3.3.4

Změna právní úpravy v oblasti předváděcích akcí

Po dlouhých letech, kdy byli senioři na předváděcích akcích agresivními a klamavými praktikami připravováni o své peníze a leckdy i o zdraví, se konečně přistoupilo k návrhu novely ZOS, která má zejména postavení seniorů výrazně zlepšit. Novela byla vytvořena Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR v čele s ministrem Martinem Kubou. Dne 10. 12. 2013 bylo znění návrhu zákona, kterým se mění ZOS, jednomyslně přijato všemi přihlášenými poslanci, kterých bylo při hlasování 184.80 Novela ZOS bude účinná od 15. 1. 2014. Podle ZOS v novelizovaném znění budou muset pořadatelé hlásit ČOI kaţdou předváděcí akci nejpozději deset pracovních dnů předem, přičemţ v ohlášení musejí poskytovat informace o místě a datu konání a také seznam předváděného zboţí. To je dle mého názoru velký krok kupředu, protoţe ohlášení výrazně zlepší moţnost kontrolovat předváděcí akce a to, zda se na nich vše odehrává v souladu se zákonem. Dále by uţ neměly být rozesílány letáky ve formě, která je výše v práci popsána, tedy letáky bez názvu společnosti atd. Všechny informace, které by měl pořadatel ohlašovat ČOI, musí obsahovat i leták. Významným krokem je, ţe budou muset být nově v pozvánce na akci uvedeny identifikační údaje osoby, jeţ akci pořádá. Nezapomnělo se ani na situaci, kdy akci pořádá osoba odlišná od osoby prodávající – v takovém případě zde nesmí chybět ani informace o samotné osobě prodávající. V § 20b ZOS pak je uvedeno, na jaké případy se úprava nevztahuje. Jedná se o veřejné

80

Stenoprotokol ze 4. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 10. prosince 2013. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, publikováno 2013 [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/004schuz/s004006.htm

36

draţby, o akce, na kterých se jedná výlučně o degustaci, konzumaci a prodej degustovaných výrobků a nakonec o akce, jejichţ účelem je sjednání pojistné smlouvy, penzijního připojištění, investiční sluţby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.81 Podle novelizované úpravy je dále průlomové (a velmi mě zaráţí, ţe to v naší právní úpravě dosud chybělo), ţe od 1. 1. 2014 mohou inspektoři ČOI legálně pořizovat zvukové a obrazové záznamy z předváděcích akcí a poté je uplatňovat jako důkaz ve správním řízení. Uvedenou moţnost jim zajistí zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád.82 Poslední významnou změnou právní úpravy týkající se pořadatelů předváděcích akcí je novela ţivnostenského zákona, která je účinná od 17. 10. 2013. V rámci ní došlo ke změně § 8, jenţ se zabývá překáţkami provozování ţivnosti, a tím i ke zpřísnění zákazu tzv. řetězení ţivností. Dosavadní úprava ţivnostenského zákona obsahovala zákaz provozování ţivnosti pro podnikatele, kterému bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění.83 Přičemţ tato překáţka odpadala nejdříve po uplynutí tří let od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění, pokud se nejednalo o některou ze zákonem uvedených výjimek, kdy toto tvrzení neplatí. U ţádosti o udělení koncese v jiném oboru byla stanovena lhůta nejméně v délce jednoho roku.84 Uvedené lhůty nyní dle novely zůstávají stejné, ale mění se okruh subjektů, na které zákaz dopadá. Nově byly do tohoto okruhu včleněny také fyzické a právnické osoby, které byly členem statutárního orgánu právnické osoby za okolností blíţe specifikovaných v § 8 odst. 6 písm. b), c) a d).85 Fyzická či právnická osoba, která je podle nové úpravy potrestána, jiţ nemůţe být po stanovenou dobu členem statutárního orgánu společnosti, která se zabývá stejným nebo příbuzným oborem a stejně tak pokud taková osoba byla členem statutárního orgánu sankcionované společnosti v době, kdy nastaly nebo trvaly neţádoucí skutečnosti, nemůţe začít podnikat po stanovenou dobu ve stejném nebo

81

Sněmovní tisk 11/0, část č. 1/4. Novela zákona o ochraně spotřebitele [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, publikováno 2013 [cit. 14. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=11&CT1=0 82 Čtyři Šmejdi uţ nesmí podnikat. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 19. 9. 2013 [cit. 14. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/242743-ctyri-smejdi-uznesmi-podnikat/ 83 Pokud bylo zrušeno na základě § 58 odst. 2 nebo odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenského zákona, ve znění dle zákona č. 234/2013 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 18. 2. 2014]. 84 § 8 odst. 6 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 234/2013 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 18. 2. 2014]. 85 Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 309/2013 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 18. 2. 2014].

37

příbuzném oboru sama.86 Tím se zamezilo například obcházení zákazu provozování ţivnosti v případech, kdy si pořadatel předváděcí akce, kterému bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění, jednoduše zaloţil společnost, v jejímţ rámci pokračoval bez jakékoli přestávky ve své dosavadní činnosti.

3.4 Ochrana spotřebitele u obchodů uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání Ochrana spotřebitele je upravena zejména na úrovni soukromého práva. Veřejné právo však tuto oblast také neopomíjí, zde je ochrana zakotvena zejména v právu trestním a správním. Obě úrovně ochrany se vzájemně doplňují. Ochraně spotřebitele se věnuje velká pozornost zejména proto, ţe je vnímán ve vzniklých právních vztazích jako slabší strana. Někdy je k samotné realizaci ochrany nutné vyuţít práva procesního, které je nástrojem uplatňování hmotněprávní úpravy. V dnešní době však nejsou soudy příliš zahlcené spotřebitelskými spory, neboť spotřebitelé často raději strpí vyvolaný protiprávní stav, neţ aby podstupovali zdlouhavý proces u obecných soudů, který je také určitou finanční zátěţí.87 3.4.1

Ochrana podle občanského zákoníku

Jak se tedy mohou bránit samotní spotřebitelé, pokud si následně uvědomí, ţe smlouva, kterou v rámci podomního prodeje nebo předváděcích akcí uzavřeli, neobsahuje podmínky, jaké si představovali? Ustanovení § 57 odst. 1 OZ dává spotřebiteli moţnost, aby do 14 dnů od uzavření smlouvy, která byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, písemně bez uvedení důvodu a bez jakékoli sankce odstoupil. To platí také v situacích, kdy dodavatel stálé místo k podnikání nemá. V případě, ţe se ještě neuskutečnila dodávka zboţí a sluţeb, je moţné odstoupit dokonce v dvojnásobně dlouhé lhůtě, a to ve lhůtě jednoho měsíce. Na takové právo musí dodavatel spotřebitele písemně upozornit, jinak se lhůta pro odstoupení prodluţuje na jeden rok, coţ je lhůta objektivní. V odst. 4 § 57 OZ jsou pak

86

Od 1. 1. 2014 můţe nově být členem voleného orgánu právnické osoby jiná právnická osoba. To vyplývá z § 154 NOZ a § 46 ,§ 47 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. 87 ONDŘEJ, Jan a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele. Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3-4.

38

vyjmenovány výjimky, kdy se tato úprava nepouţije. Jedná se např. „o smlouvy, jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti,88 smlouvy na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa“ a jiné. Směrnice č. 85/577/EHS (na jejímţ základě byla tato úprava do našeho právního řádu vloţena), ve svém čl. 5 odst. 1 uvádí, ţe spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory alespoň ve lhůtě sedmi dnů ode dne, kdy byl spotřebitel poučen o moţnosti odstoupení. Jelikoţ směrnice, na rozdíl od nařízení, pouze udává, jaký má být minimální standard vnitrostátní úpravy po její implementaci a není nutné ji přijmout doslovně jako celek, mohl náš zákonodárce lhůtu prodlouţit na dvojnásobek a stanovit jiný počátek jejího běhu. Směrnice č. 85/577/EHS také stanovuje, ţe se jedná o lhůtu procesní, nicméně dle našeho OZ jde o lhůtu hmotněprávní,89 neboť právní účinky nastávají v okamţiku, kdy se tento jednostranný právní úkon dostane do sféry dispozice druhého účastníka.90 Od chvíle, kdy spotřebitel platně odstoupí od smlouvy, má dodavatel 30 dnů na to, aby spotřebiteli vrátil zaplacenou kupní cenu.91 Spotřebitel je zase naopak povinen vrátit dodavateli zboţí, které oproti kupní ceně obdrţel, přestoţe tato povinnost není zákonem výslovně zakotvena. Pokud by si však zboţí ponechal, bezdůvodně by se obohatil dle § 451 OZ.92 V NOZ je úprava smluv uzavíraných mimo obchodní prostory93 obsaţena v § 1828 a odstoupení od smlouvy je upraveno v § 1829 a násl. Lhůta pro odstoupení od smlouvy zůstane i v nové úpravě shodná, tedy do 14 dnů od uzavření. Mění se však povaha této lhůty. Nebude nadále lhůtou hmotněprávní, ale stane se lhůtou procesní, jak předpokládá výše zmíněná směrnice. Podle § 1818 NOZ se lhůta bude povaţovat za zachovanou, pokud spotřebitel v dané lhůtě pouze odešle podnikateli oznámení, ve kterém uvede, ţe od smlouvy odstupuje.94

88

„S výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných.“ VEČEŘA, 2013, op. cit., s. 130. 90 FIALA, Josef a kol. MERITUM Občanské právo. 1. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 161. 91 § 57 odst. 1 OZ. 92 VEČEŘA, 2013, op. cit., s. 131. 93 Dle OZ smlouvy uzavírané mimo prostory obvyklé k podnikání. 94 BEZOUŠKA, Petr; PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vyd. Ostrava: ANAG, 2013, s. 244. 89

39

Na základě čl. 10 odst. 1 směrnice č. 2011/83/EU dojde k prodlouţení roční lhůty v případě neinformování o moţnosti odstoupení způsobem, jaký byl uveden výše, na jeden rok a 14 dnů ode dne počátku běhu lhůty.95 Tato lhůta by tak měla být po provedené harmonizaci ve všech státech EU vázaných touto směrnicí shodná. Další změnou je rozšíření informací, které by měl podnikatel spotřebiteli před uzavřením dané smlouvy sdělit96 a v § 1828 odst. 2 se rozšiřuje okruh míst, jeţ spadají pod pojem „mimo obchodní prostory“. Nově sem bude spadat i uzavření smlouvy, kdy obchodník oslovil spotřebitele na ulici, bez ohledu na to, ţe smlouva byla poté uzavřena v prostorách obvyklých pro jeho podnikání a výslovně jsou k tomuto pojmu zařazeny smlouvy, které byly uzavřeny „během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb“, coţ je významné pro problematiku předváděcích akcí. 3.4.2

Ochrana podle zákona o ochraně spotřebitele

ZOS obsahuje jak normy soukromého, tak normy veřejného práva, ale převáţně je povaţován za předpis spíše veřejnoprávní. Ochrana spotřebitele dle ZOS vhodně doplňuje ochranu danou OZ a jsou zde orgány dozoru ukládány správní sankce za porušení zákona. Dozorovým orgánem dle ZOS je zejména ČOI, nicméně pro některé oblasti jsou stanoveny orgány speciální. Jedná se například o Státní zemědělskou inspekci, Státní potravinářskou inspekci, krajské hygienické stanice aj. V souladu s § 23a odst. 1 ZOS jsou zmíněné orgány oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, přičemţ je zde speciálně upraven stav v případě naléhavé situace. Proti jejich rozhodnutí je moţné podat odvolání, které však nemá odkladný účinek, a to do tří dnů od doručení písemného vyhotovení. Odpovědnost společností, které provozují předváděcí akce, podomní prodej atd. a dopouštějí se v rámci těchto obchodů nekalých obchodních praktik, není časově neomezená. Z § 24b odst. 3 ZOS vyplývá, ţe existuje subjektivní lhůta, ve které odpovědnost určité právnické osoby zaniká v případě, ţe správní orgán nezahájí řízení do dvou let, kdy se o spáchání deliktu dozvěděl. A dále je zákonem dána objektivní

95 96

§ 1829 odst. 2 NOZ. BEZOUŠKA; PIECHOWICZOVÁ, 2013, op. cit., s. 245.

40

lhůta, dle které odpovědnost právnické osoby zaniká nejpozději do pěti let od spáchání deliktu. Spotřebitel zde má moţnost, kromě ochrany vlastními silami, vyuţít sluţeb sdruţení spotřebitelů a jiných právnických osob zaloţených k jeho ochraně (dále jen „sdruţení“ – legislativní zkratka zavedená v ZOS).97 Jedná se buď o sdruţení, nebo profesní organizaci, jeţ mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele nebo o subjekt uvedený v seznamu osob oprávněných k podání zdrţovací ţaloby, který je veden Komisí Evropských společenství a je zveřejňován v Úředním věstníku Evropské unie. V Úředním věstníku C 97 ze dne 31. 3. 2012 byly za Českou republiku zveřejněny tyto oprávněné právnické osoby: Sdruţení českých spotřebitelů, o. s., Občanské sdruţení spotřebitelů

TEST,

Sdruţení

obrany

spotřebitelů

České

republiky,

o.

s.

a Spotřebitel.cz.98 Uvedený seznam se však rozchází se seznamem sdruţení doporučených spotřebitelům na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, do kterého je takových sdruţení zahrnuto celkem šest.99 V následující podkapitole podám výklad také o právnických osobách, jeţ jsou oprávněny hájit zájmy spotřebitele podle ObchZ. Obě úpravy však uvedeným subjektům přiznávají poněkud odlišné postavení a moţnosti. Na rozdíl od úpravy ObchZ není nutně potřeba, aby sdruţení dle ZOS měla právní subjektivitu, neboť zákon uvádí, ţe právní postavení určuje zejména zákon o sdruţování občanů100 a OZ. OZ přitom ve svém § 829 připouští i vznik sdruţení bez právní subjektivity.101 Sdruţení mohou v rámci ochrany spotřebitele buď podávat podněty orgánům veřejné správy, které jsou povinny je zpět informovat, nebo mohou podat návrh na zahájení soudního řízení, kde se mohou doţadovat zdrţení se protiprávního jednání (právnické osoby dle ObchZ se mohou domáhat kromě zdrţení také odstranění závadného stavu).102 Zde je třeba upozornit na fakt, ţe na základě bodu 154 v § 3080 NOZ dojde k 1. 1. 2014 ke zrušení zákona č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, a institut

97

§ 25 ZOS. Tento Úřední věstník je dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:097:0001:0045:CS:PDF 99 Aktuální seznam dostupný zde: http://www.mpo.cz/dokument141064.html. 100 Zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, ve znění pozdějších předpisů. 101 ONDREJOVÁ, 2010, op. cit., s. 72-73. 102 § 25-26 ZOS. 98

41

občanského sdruţení zanikne.103 Občanská sdruţení se ze zákona přemění na spolky podle NOZ,104 nebo mohou valné hromady zanikajících sdruţení schválit transformaci na jinou právní formu, a to buď na sociální druţstvo, nebo na ústav, podle toho, na jakou činnost je daná právnická osoba zaměřená.105 3.4.3

Ochrana podle právní úpravy nekalé soutěže

Ochrana v případě nekalých obchodních jednání v rámci obchodů uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání by se mohla zakládat pouze na generální klauzuli nekalé soutěţe, pokud nebude moţné konkrétní jednání podřadit pod speciální skutkovou podstatu. Pokud byla ohroţena nebo porušena práva spotřebitele, je spotřebitel aktivně legitimován k tomu, aby podal ţalobu u soudu. Úprava právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi není zatím příliš dotčena právní úpravou Evropské unie. To však nevadí, neboť záleţí pouze na daném členském státě, kam ve svém právním řádu vloţí potřebnou úpravu, aby bylo dosaţeno chtěného cíle. V České republice je tato úprava obsaţena například ve veřejnoprávních normách týkajících se nekalých obchodních praktik, které obsahují i potřebné sankce.106 Prostředky, jimiţ je moţné se v nekalé soutěţi chránit, můţeme rozdělit do několika skupin podle různých kritérií. První skupina se dělí podle výsledku – zda je výsledkem meritorní, či nemeritorní rozhodnutí. Druhá skupina obsahuje prostředky zabraňovací a kompenzační, které členíme podle následku, jeţ vyvolají. A poslední skupinu lze členit na prostředky materiální a imateriální, podle toho, zda mají, či nemají majetkový charakter.107 Institut předběžného opatření,108 který předchází ostatním meritorním řešením sporu, má v otázkách nekalé soutěţe velký význam a lze se s ním setkat častěji, neţ je obvyklé v jiných právních oblastech, s výjimkou práv duševního vlastnictví.109 Jeho role

103

Spolek jakoţto nástupce občanského sdruţení. ESFCR.cz [online]. Evropský sociální fond v ČR, publikováno 4. 11. 2013 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/file/8783/ 104 § 3045 odst. 1 NOZ. 105 Přehled změn. ESFCR.cz [online]. Evropský sociální fond v ČR, publikováno 4. 11. 2013 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/file/8782/ 106 HAJN, 2010, op. cit., s. 76-78. 107 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi podle obchodního zákoníku. Bulletin advokacie. 2010, č. 4, s. 64-65. 108 § 74 a násl., § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 2. 2014]. 109 HAJN, Petr in ELIÁŠ; BEJČEK; HAJN; JEŢEK a kol., 2007, op. cit., s. 375.

42

je podstatná zejména v případě, kdy se sporné strany nejsou schopné dohodnout na mimosoudním řešení svého sporu a hrozí, ţe takový spor bude v důsledku toho trvat třeba i několik let. Neţ tedy bude pravomocně rozhodnuto, je v určitých případech vhodné upravit určité otázky předběţným opatřením, aby například jedné ze stran nevznikla zbytečná újma, kterou uţ by později nemohlo zhojit ani to, ţe by soud rozhodl v její prospěch. V případě předváděcích akcí by se mohlo jednat třeba o situaci, kdy by spotřebitel podepsal na předváděcí akci smlouvu, v jejímţ rámci by mu byl také rušitelem podvodně poskytnut úvěr a v důsledku jeho plnění by se spotřebitel mohl dostat do tíţivé finanční situace, v níţ by hrozilo, ţe by musel například začít i rozprodávat svůj majetek atd. Hlavním účelem předběţného opatření je zamezení v pokračování nebo opakování protiprávního chování rušiteli. Pokud by totiţ předběţné opatření nebylo vydáno, rušitel by v případě předváděcích akcí mohl během několika let, co by je provozoval, protiprávně získat velké mnoţství finančních prostředků, na čemţ by následný rozsudek zřejmě jiţ nemohl mnoho změnit. Velice vhodné je vyuţití tohoto institutu v případě, kdy byla podána ţaloba na zdrţení se jednání, neboť ze samotné povahy této ţaloby vyplývá, ţe je třeba, aby zásah byl rychlý, jelikoţ po pár letech uţ nemusí být předmětný spor aktuální nebo uţ můţe být zásah zbytečný.110 K meritornímu rozhodnutí ve věci vedou dále uvedné prostředky ochrany. Dle § 53 ObchZ můţe spotřebitel ţádat, jednak aby se osoba, jeţ se dopustila nekalých obchodních praktik, zdržela takového jednání či aby odstranila závadný stav. Dále můţe poţadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. V tomto případě má tedy spotřebitel stejné nároky a oprávnění jako soutěţitel. Pokud bude spotřebitel poţadovat zdržení se jednání, můţe vyuţít negatorní ţaloby. V případě ţádosti odstranění závadného stavu se jedná o ţalobu restituční, kterou se můţe doţadovat obnovení stavu, jaký tu byl před tím, neţ došlo k protiprávnímu jednání. V případě těchto dvou zmíněných nároků je v § 54 odst. 2 ObchZ zakotveno pravidlo, které má chránit spotřebitele. Spočívá v tom, ţe v určitých zde uvedených případech dochází k obrácení důkazního břemene a nese ho poté rušitel. Do těchto

110

ONDREJOVÁ, Dana. Předběţné opatření ve sporech z nekalé soutěţe. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 283-290.

43

případů spadá např. generální klauzule a klamavá reklama.111 Někdy se v odborné literatuře uvádí, ţe se jedná o tzv. pozitivní diskriminaci spotřebitele. Ţalující spotřebitel má totiţ podle této úpravy v uvedených případech výhodnější postavení, neţ by měl ve stejné situaci ţalující soutěţitel nebo jiný subjekt, který by byl v dané věci aktivně legitimovaný. Uvedená úprava byla do ObchZ vloţena na základě zákona č. 370/2000 Sb.112 V důvodové zprávě je jako důvod pro její včlenění uvedeno, ţe tato úprava je jiţ standardně zavedená v členských státech Evropské unie a je povaţována za významnou z hlediska ochrany spotřebitele. Obdobná ochrana je podle důvodové zprávy logická zejména proto, ţe spotřebitel sám nedisponuje důkazy a jinými údaji a nemá ani potřebné finanční zajištění pro to, aby je mohl získat.113 Zmíněné důvody je moţné v některých případech zpochybnit, jak uvádí P. Hajn ve svém článku. Spotřebitel totiţ leckdy disponuje jak potřebnými důkazy, tak také finančními prostředky. Někdy můţe nastat i situace, kdy má spotřebitel k dispozici dokonce více finančních prostředků, neţ má sám ţalovaný soutěţitel. Úprava ve státech Evropské unie také nebyla v době zavedení předmětného ustanovení úplně totoţná. Například směrnice č. 2006/114/ES umoţňuje ve svém čl. 7 obrácení důkazního břemene i v případě, kdy ţalujícím je osoba odlišná od spotřebitele. Navíc je zde, na rozdíl od úpravy v ObchZ, moţnost obrácení důkazního břemene zakotvena pouze v případě, kdy to vyţadují okolnosti daného případu.114 Ani od 1. 1. 2014 nedojde v NOZ k výraznějším změnám v této úpravě, neboť ustanovení, která se týkají sankčních postihů nekalé soutěţe a nedovoleného omezení soutěţe115 byla včleněna do § 2988-2990 pouze s nepatrnými změnami, přičemţ povaha důkazního břemene zůstává stále stejná. Další

moţností

ochrany

spotřebitele

proti

nekalé

soutěţi

je

přiměřené

zadostiučinění, které je moţné poţadovat prostřednictvím ţaloby satisfakční a můţe mít dvě podoby. Můţe se jednat buď o náhradu v penězích, nebo o náhradu v podobě nehmotné. Lze uloţit také obě moţnosti zároveň.

111

VEČERKOVÁ, Eva in POKORNÁ, Jarmila; KOVAŘÍK, Zdeněk; ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 244-249. 112 HAJN, Petr. Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěţe? Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3, s. 69-72. 113 Sněmovní tisk 476/0. Novela obchodního zákoníku - EU [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, publikováno 1999 [cit. 8. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=476&ct1=0 114 HAJN, Petr. Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěţe? Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3, s. 69-72. 115 Tedy § 53-55 ObchZ.

44

K náhradě v penězích se přistupuje zejména tehdy, pokud je důvod domnívat se, ţe by nemajetková náhrada nebyla dostatečná. K tomu můţe dojít třeba v případě, ţe protiprávní jednání zasáhlo i do materiální sféry poškozeného. V tomto případě je ale sloţité určit konkrétní výši nutné náhrady, neboť ObchZ se takové otázce ve svých ustanoveních nevěnuje. Je však dáno, ţe výše musí být přiměřená. Pokud ale poškozenému spotřebiteli vznikne újma materiální, není moţné ji vypořádat přiměřeným zadostiučiněním, ale je nutné vyuţít institutu náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. ObchZ však dává přednost náhradě nehmotné, která můţe mít podobu omluvy, uveřejnění výroků, jeţ zpřesňují jiné výroky z minulosti, atd.116 V NOZ dojde k zásadní změně – u přiměřeného zadostiučinění se bude nově uplatňovat subjektivní odpovědnost, stejně jako u nároku na náhradu škody. Spotřebitel v pozici ţalobce bude mít tedy v řízení o těchto nárocích ztíţené postavení, a to i přes to, ţe § 2911 NOZ obsahuje domněnku nedbalosti.117 Nárok na náhradu škody je upraven v § 373 a násl. ObchZ, na něţ odkazuje § 757 ObchZ. Tento nárok je soudy v praxi velmi málo přiznáván a je těţko uplatnitelný. § 54 odst. 2 ObchZ sice do jisté míry usnadňuje postavení spotřebitele, neboť zakotvuje obrácení důkazního břemene. To znamená, ţe musí rušitel prokazovat, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil. Samotnou výši však uţ musí prokázat ţalobce spotřebitel.118 Podle NOZ navíc dojde k ještě většímu ztíţení uplatnění nároku jiţ zmíněným zakotvením subjektivní odpovědnosti.119 Nově bude mít také přednost uvedení v předešlý stav před náhradou peněţitou, jak je zakotveno v § 2951 odst. 1 NOZ.120 Poslední z právních prostředků ochrany výslovně vyjmenovaných v ObchZ je pouţití institutu bezdůvodného obohacení. Sám ObchZ právní úpravu bezdůvodného obohacení neobsahuje, proto je třeba (v souladu s § 1 odst. 2 ObchZ) postupovat podle § 451 a násl. OZ. Jednání nekalé soutěţe se zde na základě výkladu podřazuje pod „majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů“.121 V NOZ nedojde u tohoto

116

VEČERKOVÁ, Eva in POKORNÁ; KOVAŘÍK; ČÁP a kol. 2009, op. cit., s. 244-249. ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207. 118 ONDREJOVÁ, 2010, op. cit., s. 122-124. 119 § 2910 NOZ. 120 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207. 121 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 113. 117

45

institutu k ţádné zásadní změně, pouze se bude jednání nekalé soutěţe dle § 2991 odst. 2 nově podřazovat pod „protiprávní užití cizí hodnoty“.122 Ani tento prostředek ochrany ale není povaţován za dobře uplatnitelný ve spojení s nekalou soutěţí. § 54 odst. 2 ObchZ i v tomto případě zakotvuje obrácení důkazního břemene. Nicméně i zde, stejně jako u náhrady škody, musí povahu a rozsah vţdy prokazovat ţalobce, coţ není v praxi příliš jednoduché. Konkrétní výše bezdůvodného obohacení se vyčísluje poměrně těţce. Správné vyčíslení je přitom důleţité i proto, ţe soud nemůţe přiznat ţalobci více, neţ je poţadováno v ţalobním petitu. Můţe však přiznat méně.123 Jménem spotřebitele mohou ţalobu podat také právnické osoby, které jsou oprávněny hájit zájmy spotřebitelů podle § 54 odst. 1 ObchZ, ovšem pouze v omezených případech (nemohou v případech uvedených v § 48 aţ § 51 ObchZ) a omezeným způsobem. Vedly se široké právní diskuse o tom, zda je výčet skutkových podstat, kde je aktivní legitimace právnických osob vyloučena, správný. A většinově se odborná právní veřejnost shoduje na tom, ţe by měla být dána aktivní legitimace právnickým osobám v širším rozsahu, minimálně pro oblast srovnávací reklamy, neboť i zde mohou být nepochybně práva spotřebitelů dotčena nebo ohroţena.124 Takovou úpravu ostatně předpokládá i směrnice č. 2006/114/ES.125 Jiţ brzy se však rozšíření aktivní legitimace právnických osob v otázce srovnávací reklamy dočkáme, neboť NOZ ve svém § 2989 negativně vymezuje pouze čtyři skutkové podstaty, v nichţ právnické osoby oprávněny nebudou, přičemţ srovnávací reklama zde zahrnuta jiţ nadále nebude.126 Jiţ se však objevují názory, ţe jedna mezera ObchZ byla touto změnou vyřešena a další mezera vznikla, neboť právnická osoba nebude podle NOZ aktivně legitimována v případě skutkové podstaty tzv. dotěrného obtěţování, která můţe rovněţ ohrozit nebo narušit práva spotřebitelů.127 Jak jiţ bylo uvedeno v předchozí podkapitole, právnické osoby mohou poţadovat pouze zdrţení se protiprávního jednání a odstranění závadného stavu. Proto není nutné předpokládat, ţe by se právnické osoby chtěly na zastupování spotřebitelů nějak

122

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207. 123 ONDREJOVÁ, 2010, op. cit., s. 131-134. 124 Tamtéţ, s. 76-77. 125 Čl. 5 odst. 1 směrnice č. 2006/114/ES. 126 § 2982 – 2989 NOZ. 127 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207.

46

výrazně obohatit, neboť k obohacení u nich v řízení můţe dojít zejména z přiznání nákladů právního zastoupení, coţ nebude příliš ekonomicky lukrativní. Není tedy nutné, aby byly právnické osoby vhodné k zastupování nějak detailně zkoumány a hodnoceny. Moţná i to je důvod, proč nejsou nikde v ObchZ blíţe definovány a ani judikatura se jejich vymezení zatím mnoho nevěnovala. Důleţité je hlavně to, aby měly právní subjektivitu a aby byly k takové ochraně oprávněny. Není však uţ rozhodné, jestli je ochrana spotřebitele jejich hlavní nebo vedlejší činností. Stejně tak není rozhodné, zda vykonávají ochranu na základě svých zakládacích dokumentů a stanov nebo pouze fakticky v praxi, i kdyţ po právní stránce by bylo vhodnější, kdyby byly naplněny oba případy. Není však ani vyloučeno, aby se touto činností zabývala určitá právnická osoba jenom zprostředkovaně. Nezáleţí také na tom, zda byla právnická osoba zřízena ad hoc pro určitý případ, nebo zda se jedná jiţ o déle existující právnickou osobu. Moţnost zastupování byla právnickým osobám dána zejména proto, aby se setřely ekonomické rozdíly mezi postavením rušitele a spotřebitele. Spotřebitelé, kteří chtějí být právnickou osobou chráněni, nemusejí být jejími členy. Je však nutné, aby jejich práva byla přímo dotčena.128 V tom mají právnické osoby specifické postavení, jelikoţ jejich práva dotčena ani ohroţena nebyla. Specifické postavení je dáno také proto, ţe nevystupují jako zástupci chráněných spotřebitelů, ale jsou v řízení účastníky místo těchto spotřebitelů. V důsledku jejich aktivní legitimace mohou samy bez zmocnění ţalovat v dané věci a účastnit se samostatně projednávání. To je důvod, proč je nemůţeme chápat jako zástupce, jejichţ oprávnění k zastupování vzniklo smluvně, obvykle plnou mocí.129 Další moţností, jak sankcionovat rušitele v nekalé soutěţi, je uveřejnění rozsudku na náklady žalované strany. Tento nárok můţe soud přiznat na návrh ţalobci, kterému v řízení vyhověl, ale nemůţe být v návrhu uplatňován samostatně. Můţe být přiznán také ţalobci, kterému vyhověl pouze částečně, ale v takovém případě musí soud zváţit, jakým způsobem se má kaţdá ze sporných stran podílet na nákladech na zveřejnění. Soud zde disponuje volným uváţením, zda takový nárok přizná či nikoli.130 Důvody, pro které je moţné nárok nepřiznat, nejsou v zákoně výslovně uvedeny. Uveřejnění

128

ONDREJOVÁ, 2010, op. cit., s. 69-74. Tamtéţ, s. 75-79. 130 ONDREJOVÁ, Dana. Uveřejnění rozsudku ve sporech z nekalé soutěţe. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 6, s. 172-176. 129

47

rozsudku by ale pro ţádnou ze stran nemělo být nepřiměřenou výhodou či nevýhodou, proto takovým důvodem můţe být například nepřiměřená nákladnost nebo příliš dlouhý časový odstup od protiprávního nekalosoutěţního jednání.131 Soud musí dále podle okolností určit rozsah, formu a způsob uveřejnění. Tím se má předejít případným dalším sporům. Dříve byla úprava uvedeného institutu obsaţena přímo v ObchZ,132 ale od 1. 1. 2003 se nachází v § 155 odst. 4 občanského soudního řádu. Mezi funkce, které uveřejnění rozsudku plní, můţeme zařadit funkci informační, represivní, satisfakční a výchovnou. Funkce informační má velice důleţitou úlohu, neboť v rámci jejího naplňování dochází k publikaci rozsudku takovým způsobem, aby byl přístupný širší veřejnosti a umoţnil jí získat informace o protiprávním jednání ţalovaného. Například u předváděcích akcí by mohlo zveřejnění zapůsobit jako varování a mohlo by v důsledku toho dojít k odrazení některých případných budoucích účastníků takové akce u ţalovaného nebo by naopak uveřejnění očišťujícího rozsudku v případě, kdy by ţalující stranou byla společnost provozující předváděcí akce, mohlo dojít k obnovení její dobré pověsti atd. Dle mého názoru je ale problém, ţe ti, kteří byli na předváděcích akcích nějakým nekalosoutěţním způsobem poškozeni, v naprosté většině případů nejdou s danou věcí k soudu, natoţ aby si nárokovali svá práva v rámci nekalé soutěţe. Takţe ve skutečnosti není tento institut právě třeba u předváděcích akcí tolik vyuţívaný. Dále je také pravdou, ţe největší zájem veřejnosti o určitý spor nastává v okamţiku jeho vzniku, ale málokdo se poté zajímá o to, kde je zveřejněn konečný rozsudek a o fakta v něm uvedená. Proto někdy i samotné zveřejnění nemusí přinést předpokládané a poţadované výsledky. V případě tohoto prostředku ochrany se jedná zejména o satisfakci morální, proto se na uveřejnění rozsudku pohlíţí jako na doplnění či nahrazení přiměřeného zadostiučinění v jeho imateriální formě. Nicméně tento institut je moţné kumulovat i se všemi ostatními právními prostředky ochrany proti nekalé soutěţi.133 Uveřejnění rozsudku je dle mého názoru velmi dobrý způsob, jakým se můţe ţalobce očistit v očích veřejnosti. Zejména pokud byl předmětný spor řešen v médiích a širší veřejnosti. Efektivně můţe působit například uveřejnění rozsudku na internetových stránkách ţalobce či v prostorech, kde

131

HAJN, Petr in ELIÁŠ; BEJČEK; HAJN; JEŢEK a kol., 2007, op. cit., s. 390-391. Podle této úpravy mohl podat návrh na zveřejnění rozsudku téţ ţalovaný, pokud byl ve sporu alespoň z části úspěšný. 133 ONDREJOVÁ, Dana. Uveřejnění rozsudku ve sporech z nekalé soutěţe. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 6, s. 172-176. 132

48

dochází ke kontaktu s případnými zákazníky, kteří se tak mohou snadno a rychle dozvědět, jaká jsou skutečná fakta, nikoli jen nepodloţené domněnky či informace vyňaté z kontextu. U uvedených prostředků ochrany hraje také podstatnou roli čas, neboť osoby aktivně legitimované jsou omezeny zákonnými promlčecími lhůtami, v rámci kterých mohou své právo uplatnit. Pokud promlčecí lhůta uplyne předtím, neţ strana poškozená uplatní své nároky, dojde k jejich oslabení. To v praxi znamená, ţe pokud se druhá strana dovolá promlčení, není jiţ moţné straně ţalující její nároky přiznat. Soud tedy nepřihlíţí k promlčení ex offo. Pokud by došlo k plnění promlčeného nároku, nedochází ke vzniku bezdůvodného obohacení, neboť nárok sám o sobě promlčením nezanikl. Institut promlčení je obsaţen jak v OZ, tak také v ObchZ, proto se v minulosti vedly mezi odborníky debaty, zda § 262 odst. 4 ObchZ znamená, ţe se ustanovení OZ týkající se promlčení pouţijí u spotřebitelských smluv v případě, ţe je naplněn předpoklad stanovený v tomto ustanovení za středníkem.134 Uvedenou otázkou se nakonec zabývaly také soudy a NS ve svém rozsudku ze dne 24. 7. 2012 sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, konstatoval, ţe úprava promlčení v OZ nemůţe být povaţována za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu zmíněného § 262 odst. 4. ObchZ. Tím byl tedy tento podstatný interpretační a aplikační spor vyřešen. Sama se s tímto názorem ztotoţňuji a myslím si, ţe NS ve svém rozhodnutí pouţil velmi dobré argumenty. Jedním z nich je, ţe by dvojkolejnost pouţívání právní úpravy promlčení přinášela zásadní nejistotu do právních vztahů a zároveň zásah do zásady rovnosti mezi subjekty těchto vztahů. Navíc odlišná délka promlčecí doby nebyla dle odůvodnění NS v ObchZ a OZ stanovena kvůli ochraně spotřebitele, ale je pouze výsledkem různých legislativních procesů. Dále NS ve svém rozsudku uvádí, ţe „promlčení působí vůči oběma stranám stejně, z komplexní úpravy promlčení v každém z těchto zákonů nelze považovat jen některá z nich za výhodnější pro spotřebitele.“ Úprava promlčení, která je obsaţena v ObchZ v § 387 a násl., dopadá jak na práva majetková, tak i na práva nemajetková, pokud vznikla z obligačního poměru. To je jeden z rozdílů, oproti úpravě, kterou obsahuje OZ ve svém § 100 a násl. ObchZ tedy pro obchodní závazkové vztahy obsahuje vlastní úpravu promlčení, nicméně při

134

„Ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.“

49

počítání promlčecí lhůty se uplatní obecná pravidla pro počítání času, která obsahuje OZ ve svém § 122.135 U nároků z nekalé soutěţe se obvykle vyuţívá obecná promlčecí lhůta, která je čtyřletá a je stanovena v § 397 ObchZ. V některých případech však můţe být úprava odlišná, nicméně záleţí na konkrétních okolnostech dané situace.136 Po 1. 1. 2014 uţ nebude popsaný dualismus právní úpravy promlčení v ObchZ a OZ existovat, neboť dojde k jejímu sjednocení tím, ţe bude účinná komplexní úprava tohoto institutu obsaţená v NOZ v § 609 a násl. Pravidla pro pouţívání obou úprav promlčení sice byla judikaturou značně nastavena, ale i přesto povaţuji sjednocení této úpravy za velmi dobrý krok, který vede ke zjednodušení, a to zejména pro neprávní veřejnost, která o judikatuře nemusí mít takový přehled. V NOZ bude tedy délka promlčecí doby sjednocena na subjektivní lhůtu tří let. Objektivní lhůta je pro majetková práva stanovena v délce deseti let ode dne, kdy takové právo dospělo, pokud není zákonem stanovena promlčecí lhůta jiná.137 Další novinkou oproti stávající právní úpravě je moţnost sjednání délky promlčecí doby, která je zakotvena v § 630 NOZ, čímţ došlo k posílení autonomie vůle stran. Nově můţe být tedy promlčecí lhůta sjednána delší i kratší, přičemţ je zde stanoveno rozmezí od jednoho roku do patnácti let. I v NOZ je pamatováno na ochranu slabší strany, neboť je zde zakotveno, ţe sjednaná délka nemůţe být na újmu slabší straně. To bude v praxi znamenat, ţe pokud bude slabší strana v postavení věřitele, nebude moţné sjednat lhůtu kratší a pokud bude v postavení dluţníka, nebude moţné sjednat lhůtu delší.138

135

ONDREJOVÁ, Dana. Role času v právu proti nekalé soutěţi. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 1, s. 8-12. Konkrétní případy, kdy je na promlčecí dobu nahlíţeno odlišně viz článek dostupný z: ONDREJOVÁ, Dana. Role času v právu proti nekalé soutěţi. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 1, s. 8-12. 137 § 629 NOZ. 138 BEZOUŠKA; PIECHOWICZOVÁ, 2013, op. cit., s. 101-102. 136

50

Závěr Hlavním cílem práce byl rozbor několika nekalých obchodních praktik a jiných protiprávních jednání, kterými obchodníci poškozují spotřebitele, a přiblíţení moţností ochrany, které český právní řád spotřebitelům přiznává. Práce můţe tedy slouţit i jako návod pro spotřebitele, kteří se s uvedenými praktikami setkali a hledají prostředky, jimiţ se mohou ve své situaci bránit. V okamţiku, kdy jsem si téma pro svou práci vybírala, měla právní úprava značné mezery a pořadatelům předváděcích akcí byl ponechán poměrně velký prostor pro obcházení či porušování právních předpisů (zejména ZOS). V přístupu k předváděcím akcím však začalo docházet k podstatným změnám. Staly se hlavním předmětem zájmu ČOI, která se snaţila zvýšit četnost kontrol na předváděcích akcích a zároveň zpřísnit ukládané pokuty některým pořadatelům akcí, jimiţ se mělo zabránit v jejich dalším protiprávním jednání nebo alespoň odradit jiné pořadatele od uţívání neţádoucích praktik. Dále došlo k takové změně právní úpravy, aby byl spotřebitel před neţádoucími praktikami předváděcích akcí více ochráněn. Například některá nová ustanovení, zařazená do NOZ, značně přispějí ke zlepšení ochrany spotřebitele. Jedná se o výslovnou úpravu smluv uzavřených adhezním způsobem a problematické doloţky v nich vloţené, jako je doloţka psaná drobným písmem či doloţka pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná atd. Velmi významná je změna povahy lhůty pro odstoupení od smlouvy uzavřené u obchodů uzavřených mimo obchodní prostory, která jiţ od 1. 1. 2014 nebude hmotněprávní, ale procesněprávní. Změna značně usnadní odstoupení od smlouvy, která byla uzavřená bez potřebného rozmyslu, jestliţe si spotřebitel vzápětí uvědomí, ţe takovou smlouvou být vázán nechce. Tím dojde k vyřešení dlouhodobého problému, kdy nebylo moţno řádně doručit odstoupení od smlouvy z důvodu nepřebírání poštovních zásilek jejich příjemcem. Největší průlom spatřuji v přijetí nového kontrolního řádu,139 který obsahuje ustanovení, díky němuţ bude moci být jako důkazní prostředek pouţit zvukový nebo obrazový záznam inspektorů ČOI z předváděcí akce. Tím by mělo dojít ke značnému zjednodušení prokazování klamavých, agresivních i jiných protiprávních praktik,

139

Zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 11. 2. 2014].

51

kterých se pořadatelé na předváděcích akcích dopouštějí. Neméně důleţitá je také novela ţivnostenského zákona, která vhodně upravila zákaz tzv. řetězení ţivností a napomohla zamezit obcházení zákazu provozování ţivnosti, ke kterému v minulosti docházelo. Od 15. 1. 2014 vstoupí v účinnost novela ZOS, která řeší a vhodným způsobem odstraňuje nedostatky v dosavadní úpravě. Uţ jen fakt, ţe předmětná novela byla Poslaneckou sněmovnou přijata poměrně rychle a jednomyslně, ukazuje, jak byla taková změna právní úpravy potřeba. Novelu povaţuji za zdařilou a přísnější pravidla, která mají nyní pořadatelé nastavena, jsou dle mého názoru velmi dobře zpracována. Hlavní změna spočívá v tom, ţe se nově budou muset předváděcí akce hlásit ČOI a leták bude muset obsahovat předepsané náleţitosti. Přesto v novelizovaném znění ZOS spatřuji pár dalších mezer. Dle mého názoru by bylo vhodné začlenit do povinných náleţitostí letáku, kterým pořadatelé zvou na předváděcí akci, uvedení cen zboţí, které se na nabízené akci bude prezentovat a povinnost ohlašovat tyto informace také ČOI. Uvedené ceny by měly být konečné, včetně všech dalších poplatků a podmínek pro jejich platnost, s výslovným prohlášením, ţe po zákaznících nebudou poţadovány jakékoliv další platby. Spotřebitelé by mohli být uvedenou cenou od své účasti na nabízené akci odrazeni, neboť zboţí, které se zde prodává, se obvykle pohybuje v ceně desítek tisíc korun českých. Inspektoři ČOI by na základě příliš vysokých, ale i příliš nízkých cen mohli zváţit, zda na vybraných akcích nemají provést kontrolu. Jiţ nyní, koncem r. 2013, se ozývají odborníci ze sdruţení zaměřených na ochranu spotřebitelů, kteří se domnívají, ţe novelizované znění ZOS povede k zahlcení ČOI takovým mnoţstvím ohlášení o předváděcích akcích, ţe inspektoři ČOI nebudou schopni provádět kontroly tak, aby byly efektivní. Zejména z důvodu nedostatečných personálních kapacit. Bylo by tedy vhodné zamyslet se nad úpravou, která by předešla i této moţnosti. Ani samotní prodejci nemohou předváděcí akce pořádat v příliš velkém mnoţství, proto je moţné, ţe bude řada oznámení pouze fiktivní, a ohlášená předváděcí akce bude nakonec zrušena. Pro tyto případy bych do právní úpravy doporučovala včlenit povinnost oznamovat také zrušení plánované akce, a to nejméně tři dny předem. V případě neohlášení zrušení nebo pozdního ohlášení zrušení akce bych dále navrhovala ukládat určité sankce, jeţ by se v dané situaci jevily jako vhodné – například pokuty – a to v těch případech, kdy by nebyly naplněny ospravedlnitelné důvody pro zrušení

52

akce. Tyto důvody by bylo třeba vymezit tak, aby ani zde nemohli pořadatelé vymyslet způsob, jakým ospravedlnitelný důvod naplnit, i kdyţ ho ve skutečnosti nemají. Zákonodárce zřejmě neuváţil, ţe ZOS stanoví povinnost ohlašovat pouze předváděcí akce, které spadají pod § 20 odst. 2. Bylo by jistě vhodné začlenit do předmětného ustanovení i další akce, které pod něj nespadají, ale svým charakterem jsou „předváděcími akcemi“. Mám na mysli například tyto situace: zákazník je osloven na ulici a nalákán do prodejny, kde mu jsou prezentovány určité výrobky, předváděcí akce realizovaná prodejcem v domácnosti v případě, ţe účastníky akce nezve prodávající, ale samotný spotřebitel, podomní prodej, u kterého chybí jedna ze základních náleţitostí dle § 20 odst. 2 ZOS – pozvání spotřebitelů, společenské, kulturní a sportovní akce nebo přednášky, neboť opět není splněno kritérium, ţe zde musí být spotřebitelé adresně či neadresně pozváni. Uvedené akce se totiţ obvykle pouze propagují určitou formou reklamy, která nemá sama o sobě povahu pozvánky. Často je účast na takové akci spojena také s koupí vstupenek. Prezentování a prodej produktů jsou na druhém místě, na prvním místě je samotná sportovní, kulturní či jiná událost. Navíc je obvykle na rozhodnutí spotřebitele, jestli se předvedení výrobků v rámci těchto akcí zúčastní. I přesto však můţe mít samotná prezentace povahu klasické předváděcí akce.140 Kromě výše uvedeného nespatřuji nedostatky závaţnější povahy v této oblasti naší právní úpravy a všechny novely, které v roce 2013 vstoupily v účinnost nebo byly přijaty, povaţuji za přínosné. S dalším hodnocením je třeba vyčkat, jak bude nově přijatá právní úprava fungovat v praxi a zda prodejci přijdou na nové praktiky, kterými budou i nadále ustanovení právních předpisů obcházet. Ani nová úprava však neochrání spotřebitele před nimi samotnými a je třeba, aby si kaţdý spotřebitel na předváděcí akci uvědomil, ţe svým podpisem se jiţ jednou k určitým povinnostem zavázal a protistrana bude očekávat jejich plnění. Moje doporučení na závěr tedy je, aby se spotřebitelé, a zvláště senioři, předváděcím akcím

140

Oznamování předváděcích akcí. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.coi.cz/oznamovani-predvadecich-akci-nc965/

53

vyhýbali, a pokud se na takovou akci vypraví, aby si své jednání raději dopředu několikrát rozmysleli, neţ učiní krok, který uţ budou jen těţko vracet zpátky. Sepsání diplomové práce pro mě bylo velmi přínosné, neboť jsem hlouběji pronikla do problematiky, která mě velmi zajímá, a při hledání odborných informací jsem se obohatila také o spoustu nových a zajímavých poznatků.

54

Použité prameny Knižní zdroje 1. BEJČEK, Josef; ELIÁŠ, Karel; RABAN, Přemysl a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 594 s. ISBN 978-807400-337-0. 2. BEZOUŠKA, Petr; PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vyd. Ostrava: ANAG, 2013, 375 s. ISBN 978-80-7263819-2. 3. ELIÁŠ, Karel; BEJČEK, Josef; HAJN, Petr; JEŢEK, Jiří a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 652 s. ISBN 978-80-7179-583-4. 4. FIALA, Josef a kol. MERITUM Občanské právo. 1. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2006, 1000 s. ISBN 80-7357-212-5. 5. FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část. 3. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s. r. o., 2012, 170 s. ISBN 978-80-7418-159-7. 6. HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 329 s. ISBN 80-210-2282-5. 7. HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 146 s. ISBN 978-80-210-5051-8. 8. HENNING-BODEWIG, Frauke. Unfair Competition Law: European Union and Member States. 1. ed. The Hague: Kluwer Law International, 2006, 272 s. ISBN 90-411-2329-6. 9. MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 244 s. ISBN 978-80-7179-543-8. 10. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vyd. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. 11. ONDREJOVÁ, Dana. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2.

55

12. ONDŘEJ, Jan a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele. Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. 13. POKORNÁ, Jarmila; KOVAŘÍK, Zdeněk; ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, 1115 s. ISBN 978-80-7357-491-8. 14. SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. 15. SKÁLOVÁ, Ylona. Průvodce: Nekalé obchodní praktiky. 1. vyd. Praha: Spotřebitel net, 2011, 23 s. 16. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II., komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 1200 s. ISBN 978-80-7400-178-9. 17. TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde, a. s., 2011, 201 s. ISBN 978-80-7201-864-2. 18. VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama – vybrané kapitoly. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 330 s. ISBN 80-210-3607-9. 19. VEČEŘA, Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, 268 s. ISBN 978-80-87576-34-2.

Časopisecká literatura 1. HAJN, Petr. Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěţe? Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3, s. 69-72. ISSN 1803-6554. 2. ONDREJOVÁ, Dana. Role času v právu proti nekalé soutěţi. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 1, s. 8-12. ISSN 1214-7966. 3. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi podle obchodního zákoníku. Bulletin advokacie. 2010, č. 4, s. 64-68. ISSN 1210-6348. 4. ONDREJOVÁ, Dana. Předběţné opatření ve sporech z nekalé soutěţe. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 283-290. ISSN 1803-6554. 5. ONDREJOVÁ, Dana. Uveřejnění rozsudku ve sporech z nekalé soutěţe. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 6, s. 172-176. ISSN 1803-6554. 6. ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 7-8, s. 207. ISSN 1803-6554. 56

7. RABAN, Přemysl. Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích? Právní rádce. 2010, roč. 18, č. 1, s. 46-52. ISSN 1210-4817. 8. ŠŤAVÍKOVÁ ŘEZNÍČKOVÁ, Iva. Co přinese nová směrnice o právech spotřebitelů? Právní rádce. 2013, roč. 21, č. 3, s. 28-31. ISSN 1210-4817. 9. VYMAZAL, Lukáš. Ochrana spotřebitele a její meze v obchodním závazkovém právu. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2, č. 2, s. 35-42. ISSN 1803-6554.

Elektronické prameny 1. Čtyři Šmejdi uţ nesmí podnikat. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 19. 9.

2013

[cit.

10.

11.

2013].

Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/242743-ctyri-smejdi-uz-nesmipodnikat/ 2. Hyde park ČT 24. Silvie Dymáková. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno

26.

4.

2013.

Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/26.4.2013/ 3. Informace o systému „Spotřebitelského ombudsmana“. MPO [online]. Ministerstvo

průmyslu

a

obchodu

ČR,

publikováno

16.

5.

2013

[cit. 11. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument141062.html 4. Interview ČT 24. Vladimír Velčovský, ústřední ředitel ČOI. ČT 24 [online]. Česká

televize,

publikováno

2013

[cit.

10.

2.

2014].

Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interviewct24/213411058040412/ 5. Na předváděcí akci v převlecích a se skrytou kamerou. ČT 24 [online]. Česká televize,

publikováno

15.

1.

2013

[cit.

10.

2.

2014].

Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/210964-na-predvadeci-akci-vprevlecich-a-se-skrytou-kamerou/ 6. Nekalé praktiky na předváděcích akcích. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce,

publikováno

27.

2.

2012

[cit.

10.

11.

2013].

Dostupné

z: http://www.coi.cz/nekale-praktiky-na-predvadecich-akcich-nc64/ 7. Opíjejí důchodce a mladé nevpustí, zjistila inspekce u předváděcích akcí. iDNES.cz [online]. Publikováno 22. 5. 2012 [cit. 5. 12. 2013]. Dostupné

57

z: http://ekonomika.idnes.cz/kontroly-inspekce-u-predvadecich-akci-dxp/ekonomika.aspx?c=A120522_164145_ekonomika_hro 8. Oznamování předváděcích akcí. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.coi.cz/oznamovani-predvadecichakci-nc965/ 9. Podomní prodejci nad propastí. Zachránit se chtějí vlastní asociací. IHNED.cz [online].

Publikováno

9.

8.

2013

[cit.

10.

10.

2013].

Dostupné

z: http://byznys.ihned.cz/c1-60393890-podomni-prodejci-nad-propastizachranit-se-chteji-vlastni-asociaci 10. Pojeďte s námi vyhodit tisíce korun za nádobí. Letáky na předváděcí akce mají přestat lhát. IHNED.cz [online]. Publikováno 16. 5. 2013 [cit. 15. 10. 2013]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59891340-pojedte-snami-vyhodit-tisice-korun-za-nadobi-letaky-na-predvadeci-akce-maji-prestatlhat 11. Předváděcí akce. Česká televize [online]. Česká televize, publikováno 19. 4. 2010

[cit

15.

10.

2013].

Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097429889-cerneovce/210452801080419/3772-reportaze/?sekce=30&clanek=1850 12. Přehled změn. ESFCR.cz [online]. Evropský sociální fond v ČR, publikováno 4. 11. 2013 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/file/8782/ 13. Působnost úřadu. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 2013 [cit. 10. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ 14. Rekordní pokuta za předváděcí akce. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno

28.

5.

2013

[cit.

10.

11.

2013].

Dostupné

z: http://www.coi.cz/rekordni-pokuta-za-predvadeci-akce-nc723/ 15. Rozhodčí doloţka ve spotřebitelských smlouvách. Zakonyprolidi.cz. [online]. Publikováno

23.

10.

2013

[cit.

10.

2.

2014].

Dostupné

z: http://www.zakonyprolidi.cz/blog/rozhodci-dolozka-ve-spotrebitelskychsmlouvach.htm 16. Seniorům pomůţe spotřebitelský ombudsman. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno

17.

4.

2013

[cit.

12.

11.

2013].

Dosuptné

z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/223264-seniorum-pomuzespotrebitelsky-ombudsman/ 58

17. Silvie Dymáková - Show Jana Krause 19. 4. 2013. Youtube.com [online]. Publikováno

20.

4.

2013

[cit.

5.

12.

2013].

Dostupné

z: http://www.youtube.com/watch?v=EpkwsHU6ppU 18. Sněmovní tisk 11/0, část č. 1/4. Novela zákona o ochraně spotřebitele [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, publikováno 2013 [cit. 14. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT =11&CT1=0 19. Sněmovní tisk 476/0. Novela obchodního zákoníku - EU [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, publikováno 1999 [cit. 8. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=476&ct1=0 20. Spolek jakoţto nástupce občanského sdruţení. ESFCR.cz [online]. Evropský sociální fond v ČR, publikováno 4. 11. 2013 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/file/8783/ 21. Stenoprotokol ze 4. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 10. prosince 2013 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky,

publikováno

2013

[cit.

27.

12.

2013].

Dostupné

z: http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/004schuz/s004006.htm 22. Taţení proti „šmejdům“: Král předváděček Beckhäuser končí. ČT 24 [online]. Česká televize, publikováno 21. 8. 2013 [cit. 11. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/238963-tazeni-proti-smejdumkral-predvadecek-beckhauser-konci/ 23. Tiskové zprávy. Pokuty „Šmejdům“ přes 21 milionů. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce, publikováno 18. 2. 2014 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.coi.cz/pokuty-smejdum-pres-21-milionu-nc998/ 24. Vydírání seniorů na předváděcích akcích. ČOI [online]. Česká obchodní inspekce,

publikováno

7.

2.

2012

[cit.

10.

11.

2013].

Dostupné

z: http://www.coi.cz/vydirani-senioru-na-predvadecich-akcich-nc611/ 25. Zákaz podomního a pouličního prodeje lze obejít. Deník.cz [online]. Publikováno

19.

6.

2013

[cit.

3.

11.

2013].

Dostupné

z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/130618-vyhlasku-o-zakazu-prodejelze-obejit.html

59

Jiné zdroje 1. Šmejdi [film]. Reţie Silvie DYMÁKOVÁ, Česko, 2013.

60

Příloha Přední strana letáku

61

Zadní strana letáku

62