Právnická fakulta Masarykovy Univerzity Veřejná správa
Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení
Diplomová práce
Dávky pro osoby se zdravotním postižením Petra Šárová
2014 1
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Dávky pro osoby se zdravotním postižením zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
…………………………….
2
Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, prof. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za odborné a metodické vedení, cenné rady a připomínky, vstřícnost a trpělivost při konzultacích.
3
Abstrakt Diplomová práce se zabývá dávkami pro osoby se zdravotním postiţením dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením. Obsahuje ucelený přehled jednotlivých dávek, kterými jsou příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Dále se zabývá příspěvkem na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Obsahuje také rozbor právní úpravy průkazů osob se zdravotním postiţením. V závěru popisuje úpravu dávek pro osoby se zdravotním postiţením v zemích Evropské unie a zhodnocení současné právní úpravy dávek pro osoby se zdravotním postiţením.
Klíčová slova: osoba se zdravotním postiţením, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, příspěvek na péči, průkaz osoby se zdravotním postiţením
Abstract This thesis deals with benefits for persons with disabilities pursuant to Act No. 329/2011 Coll., The provision of benefits to persons with disabilities. It contains a comprehensive overview of the benefits, which include mobility allowance and special allowance for aid. It also deals with the contribution of care pursuant to Act No. 108/2006 Coll., Social Services, as subsequently amended. It also includes an analysis of regulatory licenses of persons with disabilities. In conclusion describes the adjustment of the benefits for persons with disabilities in the European Union and of the current legislation of benefits for people with disabilities.
Key words: persons with disabilities, mobility allowance, allowance to special aid, care allowance, card of handicapped person
4
Obsah Seznam použitých zkratek Úvod……………………………………………………………………………. 8 1. Sociální politika státu……………..………………………………………. 10 1.1 Principy sociální politiky……………………………………………………... 10 1.1.1 Princip sociální spravedlnosti…………………………………………... 10 1.1.2 Princip sociální solidarity……………………………………………..... 11 1.1.3 Princip subsidiarity……………………………………………………... 12 1.1.4 Princip participace..…………………………………………………….. 12 1.2 Sociální politika České republiky……………………………………………... 13 1.3 Sociální politika ve vztahu k osobám se zdravotním postiţením……………... 14
2. Systém sociálního zabezpečení……..…………………………………..…. 15 2.1 Systémové součásti sociálního zabezpečení……………………………………16 2.1.1 Sociální pojištění…………………………………………..……………. 16 2.1.2 Státní sociální podpora………………………………………………….. 16 2.1.3 Sociální pomoc………………………………………………...…………17
3. Historický vývoj sociálního zabezpečení…………...…………………….. 18 3.1 Středověk…………………………………………………………...…………. 18 3.2 Druhá polovina 18. století………………...………………………...…………. 19 3.3 19. století a Taafeho reforma………………………………………….………. 19 3.4 Období první republiky…………………………………………………………20 3.5 Vývoj v období let 1948 – 1989…………………………………...………….. 20 3.6 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení………………………………21
4. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením…………24 4.1 Osoba se zdravotním postiţením……………………………….………………25 4.2 Oprávněné osoby…………………………………………………..………….. 26 4.3 Příslušnost k rozhodování o dávkách…………………………………………. 28 4.4 Řízení o dávkách………………………………………………………………. 29
5. Dávky pro osoby se zdravotním postižením……………………….………31 5.1 Příspěvek na mobilitu……………………………………..………….….……. 31 5.2 Příspěvek na zvláštní pomůcku…………………………..……….…….…….. 33 5.2.1 Výše příspěvku na zvláštní pomůcku……………..……………...…….. 34 5
5.2.2 Druhy a typy zvláštních pomůcek……………………………...…….…35 5.3 Průkaz osoby se zdravotním postiţením…………………………….……...... 37 5.4 Příspěvek na péči………………………………………………………....……39
6. Mezinárodní dokumenty a srovnání některých dávek pro OZP ve vybraných zemích EU……………………………………………………...43 6.1 Mezinárodní právní předpisy a dokumenty……………………………..…….43 6.1.1 Dokumenty Mezinárodní organizace práce……………….…….....……43 6.1.2 Dokumenty Organizace spojených národů………………….……...….. 44 6.1.3 Dokumenty Světové zdravotnické organizace………….…….….…….. 46 6.1.4 Dokumenty Rady Evropy…………………………………….….…….. 47 6.1.5 Dokumenty ES………………………………………………...……….. 47 6.2 Podpora mobility osob se zdravotním postiţením v zemích EU…….….…..... 48 6.2.1 Slovensko…………………………………………………….….………48 6.2.2 Rakousko……………………………………………….…….….…….. 49 6.2.3 Německo……………………………………………………...….…….. 50 6.2.4 Francie……………………………………………………….….………50 6.2.5 Velká Británie…………………………………………………....…….. 51
7. Zhodnocení současné právní úpravy……………………………....…….. 53 Závěr……………………………………………………………………...…... 58 Seznam použitých pramenů……………………………….…………...……. 60
6
Seznam použitých zkratek ČR
-
Česká republika
ČSÚ
-
Český statistický úřad
ES
-
Evropské společenství
EU
-
Evropská unie
ICF
-
Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postiţení a zdraví
ICIDH
-
Mezinárodní klasifikace vad, postiţení a znevýhodnění
MOP
-
Mezinárodní organizace práce
MPSV
-
Ministerstvo práce a sociálních věcí
OSN
-
Organizace spojených národů
OSSZ
-
Okresní správa sociálního zabezpečení
OSVČ
-
osoba samostatně výdělečně činná
OZP
-
osoba se zdravotním postiţením
ÚP
-
Úřad práce
WHO
-
Světová zdravotnická organizace
7
Úvod Přestoţe se zdravotně postiţení sami snaţí za pomoci své rodiny, přátel či různých neziskových organizací zabezpečit své potřeby, jejich snaha není vţdy úspěšná. Nejsou schopni své potřeby zajistit vlastními silami a proto je zde stát, který by měl za pomoci kvalitního legislativního rámce umoţnit těmto lidem překonat bariéry, zmírnit následky, které jejich postiţení přináší a věnovat jim dostatečnou pozornost a péči. Ţivot pro lidi s postiţením je sám o sobě dost těţký, úřady a instituce jim ho ale také neulehčují, ačkoliv by mělo být snahou kaţdé moderní společnosti umoţnit těmto osobám vést plnohodnotný a smysluplný ţivot. Osoby se zdravotním postiţením tvoří nemalou část naší společnosti. Je tedy důleţité, ne-li dokonce nezbytné, těmto lidem věnovat více pozornosti, neţ jak tomu bylo doposud – existuje stále řada překáţek, které brání zdravotně postiţeným osobám plně vyuţívat svá základní práva. Téma své diplomové práce „Dávky pro osoby se zdravotním postiţením“ jsem si zvolila i z důvodu, ţe se v mém blízkém okolí nacházejí osoby se zdravotním postiţením. Jak se právě těmto lidem změnil ţivot od ledna roku 2012, kdy došlo k mnoţství zásadních změn v oblasti nepojistných sociálních dávek? Ve své práci se budu věnovat zejména nové právní úpravě v oblasti dávek pro osoby se zdravotním postiţením s cílem zhodnotit současnou právní úpravu, komplexně rozebrat dávky určené pro zdravotně postiţené, posoudit přínos reformy a zamyslet se nad moţnými změnami do budoucna. Mezi nejpodstatnější zdroje, ze kterých budu ve své práci vycházet, patří kniţní a časopisecká literatura z oblasti sociálního zabezpečení. Dalšími důleţitými zdroji jsou zejména vnitrostátní právní předpisy, mezinárodní závazky přijaté Českou republikou v oblasti ochrany osob se zdravotním postiţením, dokumenty a analýzy organizací, do jejichţ činnosti patří ochrana zájmů zdravotně postiţených osob a internetové zdroje. V diplomové práci pouţívám metodu popisnou, částečně také metodu historickou a především analýzu úpravy jednotlivých dávek. Nemalá pozornost bude zaměřena na celkové zhodnocení nové právní úpravy a zamyšlením se nad moţnými změnami de lege ferenda. Úvodní kapitoly věnuji sociální politice státu zaměřené vůči osobám se zdravotním postiţením, stručně nastíním systém sociálního zabezpečení a jeho systémové součásti a v následující, třetí kapitole, popíši historický vývoj sociálního
8
zabezpečení od středověku aţ po zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zaměřím se zejména na zachycení vývoje právní úpravy dávek pro zdravotně postiţené osoby. Čtvrtá kapitola bude věnována zákonu č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, v jejím úvodu vymezím legislativní pojem osoba se zdravotním postiţením a dále se budu zabývat zvláště řízením o dávkách. Ve stěţejní, páté, kapitole se budu zabývat komplexním rozborem dávek poskytovaných na základě zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, kterými jsou příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Rozeberu kdo, za jakých podmínek a v jaké výši má nárok na jednotlivé dávky a také zhodnotím současnou právní úpravu těchto příspěvků. Neopomenu se zmínit o nedávkové pomoci v podobě průkazů osob se zdravotním postiţením. V této kapitole se budu věnovat také příspěvku na péči, který je poskytován osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby na základě zákona o sociálních sluţbách. Ačkoliv tato dávka není řešena pomocí zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, svým zaměřením do okruhu těchto příspěvků bezpochyby patří. Obsahem dalších kapitol bude vymezení vybraných mezinárodních právních předpisů a dokumentů přijatých Českou republikou, týkající se ochrany zdravotně postiţených osob, dále se budu zabývat srovnáním podpory mobility osob se zdravotním postiţením ve vybraných zemích EU. V neposlední řadě, v sedmé kapitole práce, zhodnotím současnou právní úpravu dávek poskytovaných zdravotně postiţeným osobám a navrhnu moţná řešení nynějšího legislativního stavu. Problémy lidí se zdravotním postiţením, se kterými se potkávají v běţném ţivotě, by se jistě dalo zabývat v daleko větší míře, neţ je rozsah této diplomové práce. A to zejména otázkám týkajících se diskriminace z důvodu zdravotního postiţení či moţnosti poskytnout lidem s postiţením samostatně si vydělávat na ţivobytí a řešení těchto problémů. Diplomová práce je proto zaměřena převáţně na dávky pro osoby se zdravotním postiţením, které jsou pro většinu postiţených důleţitým prvkem v jejich ţivotě.
9
1. Sociální politika státu Co je to vlastně sociální politika? V prvé řadě je třeba zdůraznit, ţe je to pojem velmi široký a existuje pro něj celá řada různých definic. Skoro kaţdý autor, který o sociální politice píše, má pro ni i svoji definici. Profesor K. Engliš ve své knize Sociální politika povaţuje sociální politiku za: „praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji.“
1
Dle něj sociální politika vyrovnává společenské nesrovnalosti a jako taková si všímá vrstev a tříd slabších, utlačených, méně majetných, těch, kterým jest uloţena větší neţ průměrná část břemene společenské práce, ale jimţ se dostává menší neţ průměrný podíl na plodech hmotné a duchovní kultury. P. Tröster v učebnici Právo sociálního zabezpečení definuje sociální politiku jako „soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování svého nebo jiného (státního, samosprávného) sociálního systému“.2 Profesorka Z. Gregorová v učebnici Sociální zabezpečení rozumí sociální politikou: „cílevědomou činnost subjektů (státu a jeho orgánů, zaměstnavatelů, odborů, obcí, občanských a jiných iniciativ, náboženských společností, rodiny i jedinců a dalších), která směřuje k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince.“3 Já sama bych sociální politiku vymezila jako soustavné činnosti, které vedou ke zlepšování ţivotních podmínek všech občanů, zejména těch, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni.
1.1 Principy sociální politiky 1.1.1 Princip sociální spravedlnosti Tento princip je klíčovým principem sociální politiky. Je jím myšlena jednak spravedlnost v právním slova smyslu (souhrn právních norem a zásad, které jsou pro všechny stejné) a jednak spravedlnost sociální, kterou lze vymezit pravidly, podle nichţ jsou ve společnosti rozdělovány předpoklady a prostředky veřejného blahobytu mezi _____________________________________________________________________________ 1) ENGLIŠ, Karel. Sociální politika. 2. vydání. Praha: Topič/Duch a svět, 1921. 2) TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 8 s. ISBN 978-80-7400-322-6 3) GREGOROVÁ, Zdeňka; GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 16 s. ISBN 80-210-3686-9
10
jednotlivé subjekty. 4 Neexistuje nějaká obecně akceptovatelná představa o tom, co je a co není sociálně spravedlivé. Pro naši společnost, která dlouhou dobu byla opřena o model sociální spravedlnosti s dominantním působením rovnostářského principu, je posun vnímání pojmu sociální spravedlnost velmi dlouhodobým procesem, pro který jsou důleţité nejen nerovnosti samy a jejich velikost, ale zejména skutečnost, jak tyto nerovnosti jsou vnímány a přijímány společností. 5 Josef Macek 6 (1887- 1972, československý ekonom, politický teoretik i aktivní politik a poslanec) hovoří o třech zásadách sociální spravedlnosti: kaţdému stejně, kaţdému podle potřeb, kaţdému podle zásluh. První zásada (kaţdému stejně) vychází z poţadavku absolutní solidarity. Ve vyspělých společnostech tato zásada prakticky není moţná, neboť vede k ekonomické neefektivnosti, destabilizaci společnosti a k všeobecné nevraţivosti. Druhá zásada (kaţdému dle potřeb) je ve své úplnosti také nerealizovatelná, neboť není moţné uspokojovat potřeby všech členů společnosti, protoţe jejich potřeby mohou být nesrovnatelně vyšší neţ mnoţství zdrojů slouţící k uspokojení těchto potřeb. Nicméně v rámci sociálního státu v omezené míře dochází k uplatňování této zásady a to při uspokojování potřeb členů společnosti v rámci sociálního zabezpečení (je důleţité určit, které potřeby jsou prioritní). Třetí zásada (kaţdému podle zásluh) vychází z principu, který klade důraz na vazbu mezi výkonem a odměnou – zásadní problém ovšem představuje skutečnost, jaká kritéria určit pro určení výši odměny za daný výkon. Co tedy je a není spravedlivé? Odpověď na tuto otázku neexistuje a hledat definici sociální spravedlnosti je zbytečné. Myslím si, ţe většina z nás se shodne na tom, ţe sociální spravedlnost představuje míru lidského dobra, empatie a humanismu. A také se domnívám, ţe kaţdá společnosti si přeje být organizována a řízena na principu sociální spravedlnosti. 1.1.2 Princip sociální solidarity Představuje neodmyslitelný myšlenkový atribut sociální politiky a tak, jak je v moderní době chápána – nejen jako vzájemné porozumění a pomoc, ale i jako ______________________________________________________________________ 4) Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. Sociální politika. [online]. Vysoká škola evropských a regionálních studií o.p.s. [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/dokument/Socialni%20politika.pdf 5) GREGOROVÁ, Zdeňka; GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 17 s. ISBN 80-210-3686-9 6) MACEK, Josef. Základy sociální politiky. Praha: Lidová knihtiskárna A. Němec, 1925.
11
vzájemná odpovědnost – je povaţována za významnou hybnou sílu nejen materiálního, ale i mravního a duchovního vývoje lidstva a za předpoklad pokroku. V soudobých moderních společnostech se solidarita ve značné míře naplňuje pomocí redistribuční a transferové politiky státu. 7 Do vzájemné solidarity občanů vstupuje stát a rozhodujícím prvkem se stává vynucená solidarita realizovaná formou sociálního zabezpečení. Doplňkovou formou je dobrovolná solidarita realizovaná tradičně v rámci rodin a charitou prostřednictvím církví a dobročinných organizací. Růst vynucené solidarity má pozitivní důsledky v tom, ţe uspokojování základních potřeb obyvatel v jakékoliv sociální situaci je garantována státem coţ zvyšuje pocit sociální jistoty. Zároveň ale sebou nese riziko útlumu aktivit jednotlivců při překročení její určité míry a omezení dobrovolné solidarity, která demotivační prvek neobsahuje. 8 1.1.3 Princip subsidiarity Naplňování principu subsidiarity předpokládá jednak výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní sebeodpovědnosti, jednak i reálnou sociální situaci, tj. prostor pro samostatné, vlastní odpovědné sociální chování. Princip subsidiarity vlastně vymezuje, jaká je posloupnost pomoci různých subjektů tomu, aby byl jedinec ve svých sociálních podmínkách přiměřeně zajištěn. 9 Princip subsidiarity: pomoc si sám (nelze-li) → pomůţe rodina (nelze-li) → jiná společenství (nelze-li) → pomůţe stát. Stát by měl vytvářet takové podmínky, aby si kaţdý občan svým vlastním přičiněním mohl pomoci sám a pokud to nelze, pomáhá aţ na posledním místě. Princip subsidiarity je nejvíce patrný v systému důchodové připojištění, kdy je stát nápomocen při moţnosti individuálního zabezpečení člověka ve stáři, nebo v systému stavebního spoření. 1.1.4 Princip participace Moţnost podílet se na společenském ţivotě nejen jako subjekt sociálně _____________________________________________________________________________ 7) Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. Sociální politika. [online]. Vysoká škola evropských a regionálních studií o.p.s. [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/dokument/Socialni%20politika.pdf 8) VOŢICKÁ, Magdaléna. Princip sociální solidarity, subsidiarity, participace. [online]. Sociální práce, publikováno 18. 11. 2009 [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: http://socialniprace.blog.cz/0911/principsocialni-solidarity-subsdiarity-participace 9) GREGOROVÁ, Zdeňka; GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 18 s. ISBN 80-210-3686-9
12
politických opatření, ale i jako subjekt, který je rovnoprávný a respektovaný a podílí se na jejich tvorbě a spolurozhoduje o realizaci těchto sociálně politických opatření. Participace občanů na tvorbě a realizaci sociální politiky vede k tomu, ţe sociální opatření bývají více účinné a občané se s nimi více ztotoţní. Člověk se tak stává aktivním při tvorbě a realizaci sociálně-politických opatření a přestává být pasivním příjemcem těchto opatření. Předpokladem této skutečnosti je dostatečná informovanost, zralost, vzdělanost a vyspělost občanů při daném sociálním jednání.
1.2 Sociální politika České republiky Obsahem novodobé státní sociální politiky je v nejobecnější poloze péče o blahobyt lidí. V současné době jde o to, aby stát přispíval hlavně k zajištění dobrého vzdělání, dobrého zdraví a nezbytného, alespoň minimálního příjmu všem občanům. Vlastní naplňování těchto úkolů se liší v závislosti na ekonomických a společenských podmínkách, na kulturní vyspělosti a tradicích různých zemí v jednotlivých vývojových etapách. 10 Sociální politika naší země se vytváří postupně, v souvislosti s politickými změnami po roce 1989. Před rokem 1989 měl stát téměř výlučný monopol v sociální oblasti, kdy ostatní subjekty byly ze sociální politiky vyloučeny. Sociální politika byla relativně velkorysá, podporovala v lidech myšlenku, ţe se mohou spolehnout na stát, který za ně vyřeší jejich problémy. Byla zaloţena na rovnostářském modelu, ideologii, dle které lze dosáhnout setření hlavních společenských rozdílů tím, ţe všichni lidé budou mít stejně a budou si rovni. Tento model jako celek spočíval na nesvobodě a na potlačování lidských práv. Po transformaci v roce 1989 se začínají projevovat rozdíly ve společnosti, jsou patrné majetkové nerovnosti, které vedou ke konfliktům a narušují stabilitu společnosti, objevují se problémy, které tu dříve nebyly, jako nezaměstnanost, chudoba, bezdomovectví. Nový systém sociální politiky se snaţí vyvolat v lidech odpovědnost za svůj ţivot, pokouší se zvýšit aktivitu obyvatel při řešení jejich problémů, podporuje snahu najít si práci. Omezuje sociální velkorysost státu s cílem zavést úspornou sociální politiku, který by odpovídala ekonomickým zdrojům státu. ______________________________________________________________________ 10) Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. Sociální politika. [online]. Vysoká škola evropských a regionálních studií o.p.s. [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/dokument/Socialni%20politika.pdf
13
1.3 Sociální politika ve vztahu k osobám se zdravotním postižením Podle odhadů Českého statistického úřadu (ČSÚ) ţilo v roce 2007 v České republice 1 015 548 osob se zdravotním postiţením, coţ představuje téměř 10% celé populace. Z celkového počtu osob se zdravotním postiţením byl podíl ţen nepatrně vyšší neţ muţů (52%). Úroveň vzdělání byla v porovnání s celkovou populací České republiky výrazně niţší. Převládá počet osob se základním vzděláním (38%). U osob se zdravotním postiţením činil podíl zaměstnanců a osob výdělečně činných pouze 14%. 11 V současné době probíhá další výběrové šetření osob se zdravotním postiţením a jeho výsledky budou zveřejněny v dubnu 2014. Uvidíme, zda nové šetření přinese pozitivnější údaje, alespoň co se týká vzdělání a zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Snahou kaţdé společnosti je vytváření stejných ţivotních podmínek zdravotně postiţeným občanům, které jsou srovnatelné s ţivotními podmínkami zdravých občanů. Stejně tak je důleţité, aby kaţdá společnost respektovala to, ţe postiţení lidé mají stejné práva jako ostatní a usilovala o to, aby jejich práva byla v nejvyšší moţné míře naplněna. Kaţdá společnost by měla umoţnit zdravotně postiţeným občanům rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, bydlení, sociálním sluţbám a zamezit tak sociálnímu vyloučení a chudobě. Navíc by měl kaţdý stát zamezit jakékoliv formě diskriminace, a to nejen z důvodu zdravotního postiţení. Sociální politika ve vztahu k lidem s postiţením se především soustředí na podporu zapojení těchto osob do běţného ţivota a zmírnění sociálních dopadů kvůli jejich zdravotnímu postiţení, ať uţ formou výhod např. v oblasti dopravy, daní či pomocí peněţitých dávek (příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, příspěvek na péči).
____________________________________________________________ 11) KALNICKÁ, V. Čísla o zdravotně postiţených. Statistika & my. 2012, č. 5, s. 29. ISSN 1804-7149.
14
2. Systém sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení je pojem, jehoţ obsah je dostatečně znám, ale jeho definice je obtíţná a historicky podmíněná. U nás byl rozšířen v souvislosti s reformami národního pojištění v letech 1954 aţ 1964, tedy komunistickou stranou v době sovětizace naší společnosti. V roce 1964 byl takto označen zákon
12
, který poskytoval
důchodové zabezpečení a sociální péči. Tím byl obsah pojmu zúţen a v této zúţené podobě se také často pouţívá dodnes. 13 Naše společnost chápe sociální zabezpečení jako soubor nařízení a opatření, prostřednictvím kterých je občanům poskytována pomoc v případě sociálních událostí, kterými mohou být např. nemoc, mateřství, invalidita nebo ztráta ţivitele – jde v podstatě o státem zajištěnou bezpečnost při vzniku sociální události a o odstraňování nepříznivých následků, které při takové události mohou nastat. Pojem sociálního zabezpečení můţeme chápat jako pojem komplexní, který je vnitřně dále členěný a znamená soubor právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichţ účelem je předcházet moţným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka. 14 Sociálními událostmi jsou různé sociálně tíţivé situace člověka, vyplývající z běhu ţivota všeobecně a z podmínek moderní civilizace zvláště. Důleţité je, ţe tyto sociálně tíţivé situace jsou obvykle spojeny i s nepříznivými ekonomickými dopady, které občan buď vůbec anebo obtíţně můţe překonat sám bez pomoci zvenčí. Z hlediska poskytování plnění jsou však významné pouze ty sociální událostí, jejichţ tíţivost a nezbytnost pomoci zvenčí je všeobecně uznávána a zakotvena jako součást sociálního zabezpečení. 15 Právo na sociální zabezpečení je stěţejní nezcizitelné sociální právo člověka. Stát by jej měl uskutečňovat takovým způsobem, aby byl zajištěn důstojný a svobodný rozvoj osobnosti člověka. ______________________________________________________________________ 12) Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení 13) TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. 3 s. ISBN 80-77179-669-7 14) GREGOROVÁ, Zdeňka; GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 22 s. ISBN 80-210-3686-9 15) GREGOROVÁ, Zdeňka; GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 22 s. ISBN 80-210-3686-9
15
2.1 Systémové součásti sociálního zabezpečení Systém sociálního zabezpečení je zaloţen na třech subsystémech a jeho nejčastěji pouţívanými nástroji jsou:
sociální pojištění
státní sociální podpora
sociální pomoc
2.1.1 Sociální pojištění Jde o povinný systém, v současném světě nejrozšířenější institucionální forma, který řeší sociální situace, na které se lze předem připravit a to tak, ţe si občan odkládá část svých příjmů pro případ budoucí pojistné události (např. dočasná pracovní neschopnost, kterou řeší nemocenské pojištění, věk – řeší důchodové pojištění, pracovní úraz – pojištění úrazové, které ovšem není součástí práva sociálního zabezpečení). Sociální pojištění je financováno ze státního rozpočtu přerozdělením příspěvků od zaměstnanců, zaměstnavatelů, OSVČ a z příspěvků státu. Pro zabezpečení vyššího standardu plnění je moţné vyuţít dobrovolného účastenství na sociálním pojištění. Základními pojmovými znaky sociálního pojištění jsou:
jde o povinnost – zákonem uloţené pojištění
zákon stanoví osobní rozsah, tj. jak okruh povinně pojištěných osob, tak okruh povinných plátců pojistného
zákon stanoví věcný rozsah, tj. pojištěné sociální události, podmínky vzniku a trvání nároků a výši nároků
zákon stanoví i způsob správy a financování. 16
Sociální pojištění dnes tvoří pojištění zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění. 2.1.2 Státní sociální podpora Systém státní sociální podpory byl v ČR zaveden zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a vychází ze tří principů:
zvláště pracovní příjmy mají být hlavním zdrojem k poskytování ţivotní úroveň
dávky státní sociální podpory nejsou náhradou příjmů
musí být zachována hospodárnost, vhodnost a adresnost dávek
______________________________________________________________________ 16) TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 16 s. ISBN 978-80-7400-322-6
16
Státní sociální podpora řeší takové sociální situace, které společnost za situace hodné podpory uznala a které je třeba řešit. Jedná se o státem organizovanou solidaritu mezi občany, která slouţí k překonání nepříznivých důsledků sociálních událostí – zaměřena zejména na pomoc rodinám při nákladech spojených s narozením dítěte, s péčí o dítě a pomoc při krytí nákladů spojených s bydlením. Financována je plně ze státního rozpočtu, ve stanovených případech je pro přiznání dávky hlavní kritériem příjmová situace rodiny (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné). Pojmovými znaky státní sociální podpory jsou:
povinný, zákonem upravený redistributivní systém
zákon stanoví osobní rozsah, tj. okruh povinně zaopatřených osob
zákon stanoví věcný rozsah, tj. podmínky vzniku a trvání nároků a jejich výši
poţivatel dávky finančně do systému nepřispívá
systém je financován ze státního rozpočtu. 17
2.1.3 Sociální pomoc Cílem sociální pomoci je vytvářet občanům v nepříznivé ţivotní situaci, kterou nemohou sami překonat, podmínky pro soběstačný a důstojný ţivot. Právo na ochranu v hmotné nouzi je garantováno také Listinou základních práva a svobod, která ve svém čl. 30 odst. 2 stanoví: „Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“ 18 Sociální pomoc je soustředěna na dlouhodobě nezaměstnané občany (pomoc poskytována za aktivní podpory jedince), zdravotně postiţené občany, nízkopříjmové a rozvrácené rodiny či občany sociálně vyloučené (bezdomovci, propuštění vězni, lidé závislý na drogách). Pomoc občanům se zdravotním postiţením je naší společností akceptována, domnívám se však, ţe pomoc poskytována např. lidem závislým na alkoholu či drogách je vnímavá negativně a často kritizována. Také sociální pomoc je financována ze státního rozpočtu nebo z jiného veřejnoprávního rozpočtu, příp. příspěvků dobrovolných organizací působících v daných sociálních oblastech.
______________________________________________________________________ 17) TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 18 s. ISBN 978-80-7400-322-6 18) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 4. 2014].
17
3. Historický vývoj sociálního zabezpečení Zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích způsobených sociálními událostmi, jako jsou zejména nemoc, úraz, invalidita, mateřství, stáří a ztráta ţivitele, je problémem kaţdé společnosti. Kaţdá společnost se jim musí zabývat a řešit ho. Formu a úroveň řešení sociálních problémů v dané společnosti určuje zejména ekonomická nutnost a ekonomická moţnost řešení těchto problémů. Významné jsou i další faktory, např. etické a morální názory převládající ve společnosti, v neposlední řadě i tradice řešení sociálních problémů, která je důleţitá a určující z hlediska dalšího vývoje. 19
3.1 Středověk První zmínky o sociálním zabezpečení se začínají objevovat jiţ ve středověku. Nacházíme je v různých formách chudinské péče vrchnostenské, církevní nebo domovské. Převládal názor, ţe péče o práceneschopné je věcí soukromou a církevní. Církev o chudé a nemocné pečovala aţ do roku 1785, kdy nařízení pro Království české tuto povinnost uloţilo vrchnosti. Později byla tato povinnost přenesena na obce. Další způsob zajištění pro případ onemocnění nebo výdělečné neschopnosti vycházel z profesních skupin, které byly z podstaty své výrobní (pracovní) činnosti určitým způsobem organizovány. Těmi byly jiţ tradičně od raného středověku hornická bratrstva. Horničtí zaměstnanci měli vţdy na rozdíl od ostatních skupin pracovníků svázaných přísnými cechovními pravidly relativně svobodnější postavení. To souviselo jednak s významem tohoto povolání pro vytváření finančních zdrojů panovníka a jednak na středověké poměry s nebývalou koncentrací pracovníků na místech hornického podnikání. Proto byla po celý středověk věnována ze strany panovníka nebo soukromníků v hornictví pozornost právní úpravě tohoto odvětví vydáváním tzv. horních řádů. Součástí těchto řádů byla od 19. století i ustanovení týkající se zabezpečení horníků, kteří onemocněli, utrpěli úraz nebo zchudli. Důleţité byly také středověké řemeslné cechy a jejich vzájemnostní spolky a podpůrné pokladny. Ty přinesly myšlenku solidarity a vzájemnosti. 20
_____________________________________________________________________________________ 19) TRÖSTER, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 25 s. ISBN 978-80-7400-322-6. 20) ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. 80 let sociálního pojištění. Praha, 2004, 10 s.
18
3.2 Druhá polovina 18. století V 18. století stát do postavení práceneschopných zasahoval minimálně, pokud to nebylo nutné z důvodu sociálních bouří. Stát nabízel řešení sociálních problémů pouze okrajově, např. zabezpečoval vojenské vyslouţilce, jejich vdovy a sirotky. Aţ koncem 18. století nastala potřeba hromadně zabezpečovat obyvatelstvo při nemoci, invaliditě, stáří a jiných sociálních událostech, které ohroţují zdraví nebo zbavují výdělku za práci. 21 V období konce 18. století bylo uzákoněno penzijní zaopatření státních a následně i jiných veřejných zaměstnanců. V letech 1771 a 1781 byly v rakouské monarchii vydány dva předpisy, tzv. penzijní normály, zakládající nárok na penze pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří „věrně slouţili“, a druhý pro zaměstnance, kteří se alespoň po deseti letech uspokojivé sluţby stali neschopnými práce. 22
3.3 19. století a Taafeho reforma Zajištění dělníků v případě nemoci upravovalo několik předpisů. Zejména pak Ţivnostenský řád č. 227/1859 ze dne 20. 12. 1859 (účinnost 1. 5. 1860), který ukládal nejen povinnost zřídit pro podporu svých dělníků samostatnou bratrskou pokladnu (svépomocnou
nemocenskou
pokladnu),
ale
také
povinnost
ţivnostenských
společenstev zřizovat ústavy pro podporu onemocnělých členů společenstva. Ţivnostenský řád k tomu říká: „Úkol nových společenstev bude: aby staraly se spojenými silami o všeobecné dobré živnostníků a pečovaly o prospěch veškeré společnosti i jednotlivcův, a sice mají: 1. Pořádek udržovat mezi samostatnými pány a jejich pomocníky, tovaryši a učeníky. 2. Rozepře pánů s pomocníky a učeníky narovnávati a vyřizovat 3. Zakládati řemeslnické školy a na ně dohlížet. 4. Zřizovati pomocné pokladnice pro onemocnělé a v nouzi postavené členy spolku.“ Taafeho reforma – zavedení povinného sociálního pojištění. Jednalo se o dva zákony, a to zákon o úrazovém pojištění dělníků (zákon č. 1/1888 ř. z.) a zákon o nemocenském pojištění dělníků (zákon č. 33/1888 ř. z.).
______________________________________________________________________ 21) ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. 80 let sociálního pojištění. Praha, 2004, 11 s. 22) ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, 2004, op. cit., s. 11.
19
3.4 Období první republiky Postupem času byly přijímány nové právní předpisy, z nichţ za jeden z nejdůleţitějších lze povaţovat zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ze dne 9. 10. 1924, který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 1926. V důvodové zprávě k tomuto zákonu se říká: „Sociálním pojištěním rozumíme soubor veřejnoprávních hospodářských zařízení spočívajících na principu ekvivalence mezi příjmy a vydáními, a majících za účel zabezpečiti vrstvám hospodářsky slabým, případně všem občanům vůbec, zpravidla za přispění státu pro případ nemožnosti výdělku nebo smrti živitele rodiny jisté, hlavně peněžité dávky, jimiž má býti zabráněno hrozící jinak hospodářské katastrofě pojištěnců a jejich rodin.“ Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. je rozdělen do pěti částí a svým obsahem je velmi rozsáhlý. Upravuje zejména rozsah pojištění, organizaci pojištění, druhy pojistných dávek a v neposlední řadě i pojišťovací řízení a soudnictví. Invalidní důchody jsou řešeny v části třetí, oddíl druhý, § 109 – 111. Dle tohoto zákona se za invalidního povaţuje: „Kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní nemůže prací, přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani třetiny toho, co tělesné a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejné vydělává.“ Poţitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Zaniká smrtí oprávněné osoby nebo takovým zlepšením jejího zdravotního stavu, ţe jiţ nelze mluvit o invaliditě. Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, významnou měrou přispěl k posílení demokratického vývoje v Československu. S ohledem na budoucí politický vývoj v sousedních zemích se projevil jako velmi prozíravý a stal se jednou z nejvýznamnějších sociálních reforem československého zákonodárství mezi dvěma světovými válkami. 23
3.5 Vývoj v období let 1948 - 1989 Po II. světové válce nebyly předpisy z doby okupace uznány za součást československého právního řádu. Zákonodárství 1. republiky ze sociální oblasti bylo v zásadě převzato. Významným mezníkem bylo přijetí zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění ze dne 15. 4. 1948, s účinností od 15. 5. 1948, který zrušil všechny předchozí zákony z této oblasti. _____________________________________________________________________________________ 23) ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. 80 let sociálního pojištění. Praha, 2004, 21 s.
20
První reforma sociálního zabezpečení po roce 1948 byla uskutečněna v roce 1956, kdy byl přijat zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a zejména pak zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.
24
Tento zákon se ve své
části čtvrté, v § 50 – 66 přímo zabývá sociální péči a v jejím všeobecném ustanovení říká: „Stát pomáhá osobám, jež potřebují jeho pomoci, zejména osobám se změněnou pracovní schopností, dětem a občanům starým nebo těžce poškozeným na zdraví ke zlepšení jejich hmotných poměrů a k rozvoji jejich kulturního života poskytováním služeb nebo dávek, a to radou, pracovním umisťováním, ústavním zaopatřením a doplňkovou péčí.“ Druhá reforma sociálního zabezpečení proběhla v roce 1964, kdy byl přijat zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení. K méně rozsáhlé reformě pak došlo i v roce 1975 přijetím zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení ze dne 14. 11. 1975. Zmíněný zákon ve svém § 93 – 94 přímo řeší péči o občany těţce postiţené na zdraví. Zákon upravoval otázky týkající se sociálního zabezpečení do roku 1988, kdy vešel v platnost zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ze dne 16. 6. 1988, s účinností od 1. 10. 1988.
3.6 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Aţ do konce roku 201125 bylo jádro dávkové pomoci osobám se zdravotním postiţením upraveno v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
26
Tento zákon vymezuje ve své části třetí pojem sociální péče a
definuje ji takto: „Sociální péče zahrnuje zejména péči o a) rodinu a děti, b) občany těžce zdravotně postižené, c) staré občany, d) občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, e) občany společensky nepřizpůsobené.“ 27 Zákon se zmiňuje o tom, ţe stát by měl v oblasti sociální péče zajišťovat poradenskou a výchovnou činnost tak, aby došlo k upevňování rodinných vztahů a ______________________________________________________________________ 24) TRÖSTER, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 25 s. ISBN 978-80-7400-322-6. 25) Zákon byl velmi často novelizován, dokonce i několikrát ročně. 26) Respektive ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. 27) § 73 odst. 5 zákona o sociálním zabezpečení. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
21
docházelo k vzájemné pomoci mezi občany a to především pomoci občanům těţce zdravotně postiţeným a starým občanům. Mimo jiné ve své třetí části, hlavě páté vymezuje úpravu péče o těţce zdravotně postiţené: „občanům těžce zdravotně postiženým, zejména nevidomým a občanům s těžkým postižením pohybového nebo nosného ústrojí, poskytují příslušné státní orgány služby, věcné dávky, peněžité dávky a bezúročné půjčky k překonání obtíží vyplývajících z jejich postižení. Zajišťuje se jim zejména společné stravování a rekreace, poskytuje pečovatelská služba a pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení; místo těchto pomůcek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.“ 28 Prováděcí vyhláška č. 182/1991 Sb. ve svém § 32 a násl. konkretizovala jednotlivé peněţité dávky pro osoby se zdravotním postiţením. Zpočátku byl výčet těchto příspěvků rozsáhlý, postupem času v souvislosti s novelami se počet dávek sniţoval, aţ do konečné podoby osmi příspěvků pro zdravotně postiţené v roce 2011: Příspěvek na opatření zvláštních pomůcek – příspěvek na pomůcku, která zdravotně postiţeným umoţní sebeobsluhu, samostatný pohyb, popř. na pomůcku nutnou k přípravě a realizaci pracovního uplatnění. Jednalo se o jednorázový příspěvek, který poskytovaly obce s rozšířenou působností. Podmínkou k jeho přiznání bylo, ţe pomůcku plně nehradí ani nezapůjčuje příslušná zdravotní pojišťovna a zároveň byla jako vhodná pomůcka doporučena ošetřujícím praktickým nebo odborným lékařem. Příspěvek na úpravu bytu – příspěvek bylo moţné vyuţít na většinu potřebných stavebních úprav bytu (např. úprava přístupu do domu, garáţe, rozšíření dveří, odstranění prahů) nikoliv však na stavbu nového bytu či domu. Rozsah úprav byl posuzován se zřetelem na závaţnost a druh zdravotního postiţení občanů. Maximální výše příspěvku činila 70 % z celkové ceny (nejvýše však 50 000 Kč) se zřetelem na příjmy a majetkové poměry občana a jeho rodiny. Příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla – určeno pro osoby s těţkými vadami nosného a pohybového ústrojí. O příspěvek mohli poţádat také rodiče nezaopatřených dětí s těţkou vadnou nosného či pohybového aparátu, úplně nebo prakticky nevidomých či mentálně postiţených s průkazem ZTP/P. Příspěvek poskytovaly obce s rozšířenou působností. Maximální výše příspěvku činila 100 000 Kč a na jeho výši měly vliv i majetkové poměry ţadatele a blízkých osob ve ______________________________________________________________________ 28) § 86 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
22
společné domácnosti. O příspěvek bylo moţné ţádat jednou za pět let a součet příspěvků nesměl v období 10 let přesáhnout částku 200 000 Kč. Místo příspěvku na zakoupení vozidla mohl být poskytnut příspěvek na celkovou opravu staršího vozidla v maximální výši 60 000 Kč. Pokud i s přiznaným příspěvkem chyběla finanční hotovost, bylo moţné vyuţít zvýhodněnou půjčku. Těţce zdravotně postiţenému občanovi, jemuţ byl přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla, bylo moţno poskytnout bezúročnou půjčku na zakoupení motorového vozidla aţ do výše 40 000 Kč za podmínky, ţe se zaváţe splatit půjčku nejpozději do 5 let od jejího poskytnutí. Příspěvek na provoz motorového vozidla – obecně se příspěvku říkalo „na benzín“, ale byla v něm zahrnuta i částka na úhradu povinného ručení a pojištění. Příspěvek byl podmíněn tím, aby občan byl drţitelem průkazu mimořádných výhod II. nebo III. stupně a vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla. Nárok na tuto dávku měli také rodiče nezaopatřeného dítěte, které je léčeno na klinice fakultní nemocnice pro onemocnění zhoubným nádorem. Příspěvek se poskytoval na jeden kalendářní rok. Příspěvek na individuální dopravu – o tento příspěvek mohl poţádat občan s těţkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, občan úplně nebo prakticky nevidomý a rodič nezaopatřeného dítěte, které je léčeno na klinice fakultní nemocnice pro onemocnění zhoubným nádorem. Podmínkou bylo, ţe ţádající občan nesmí být vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla. Obecní úřady příspěvek poskytovaly ve výši 6 500 Kč na jeden kalendářní rok. Jednalo se o dávku obligatorní, která se vyplácela jednorázově na základě kaţdoroční ţádosti. Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže – poskytován občanům s těţkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a občanům úplně nebo prakticky nevidomým, kteří uţívají bezbariérový byt, ve výši 400 Kč měsíčně a aţ 200 Kč za uţívání garáţe. Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům – určen na krmivo pro vodícího psa. Výše příspěvku činila 800 Kč měsíčně a jednalo se o opakující se fakultativní dávku. Bezúročné půjčky – občanovi, jemuţ byl přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla, lze poskytnout bezúročnou půjčku na zakoupení motorového vozidla aţ do výše 40 000 Kč za podmínky, ţe se zavázal splatit půjčku nejpozději do 5 let od jejího poskytnutí.
23
4. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením Zákon č. 329/2011 Sb. byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 14. listopadu 2011 a účinnosti nabyl 1. ledna 2012. Upravuje poskytování peněţitých dávek osobám se zdravotním postiţením určených ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postiţení a k podpoře jejich sociálního začleňování a průkaz osoby se zdravotním postiţením a některé nároky, které z průkazu vyplývají. Prováděcím předpisem k zákonu č. 329/2011 Sb., je vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením. Vyhláška stanoví seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám s těţkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těţce zrakově postiţeným osobám, těţce sluchově postiţeným osobám. Dále osobám s těţkou nebo hlubokou mentální retardací a také stanoví dovednosti, které musí splňovat vodící pes. Systém příspěvků pro osoby se zdravotním postiţením podporuje celkovou samostatnost těchto osob. Jednotlivé příspěvky mají zajistit maximální kompenzaci postiţení převáţně v oblasti bydlení a dopravy. Dávky pro osoby se zdravotním postiţením byly sloučeny z původních osmi na dvě základní dávky. Podle ministerstva práce a sociálních věcí ČR by měla změna zákona přinést účelnější, adresnější a efektivnější výplatu dávek a zjednodušení fungování sociálního systému. Tato právní úprava je v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postiţením (dále jen „Úmluva“) přijatou dne 13. prosince 2006 v New Yorku, která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 28. října 2009. Jedná se zejména o ustanovení článku 4 Úmluvy, ve kterých se Česká republika zavázala zajistit a podporovat plnou realizaci všech lidských práv a základních svobod všem osobám se zdravotním postiţením bez diskriminace na základě zdravotního postiţení. Dávková a nedávková pomoc realizuje opatření specifikovaná v článku 20 Úmluvy. Příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, výpůjčka zvláštní pomůcky, příspěvek na instalaci zvláštní pomůcky i benefity plynoucí z průkazu osoby se zdravotním postiţením mají za cíl zajistit mobilitu osob se zdravotním postiţením a umoţnit jim přístup ke kompenzačním pomůckám, novým technologiím a různým formám asistence. 29 ____________________________________________________________________________________ 29) BECK, P., HACAPERKOVÁ, D., KRÁLOVÁ, J., NIEDERLE, P. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením. Olomouc: Anag, 2012. 159 s. ISBN 978-80-7263-744-7.
24
4.1 Osoba se zdravotním postižením Kdo je osobou se zdravotním postiţením? Většina z nás si představí člověka na invalidním vozíku, slepého či jinak fyzicky hendikepovaného. Jedná se však o daleko širší a různorodější skupinu lidí. Jsou to lidé tělesně, sluchově či zrakově postiţení, ale také lidé postiţení mentálně či lidé stiţení civilizačními chorobami. Tito lidé mohou mít postiţení vrozené, ale také získané během dospívání nebo dospělého věku. U některých není postiţení tak veliké a proto mohou pracovat či se jinak účastnit společenského ţivota, u jiných je postiţení takového rozsahu, ţe je třeba je podporovat a značně jim pomáhat. A proto je třeba věnovat lidem se zdravotním postiţením pozornost a péči, snaţit se usnadnit jim zapojení do běţného ţivota, umoţnit jim rovný přístup k zaměstnání a vzdělání a odstranit veškeré formy diskriminace těchto osob. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vypracovalo Úvodní zprávu o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením, která popisuje situaci zdravotně postiţených osob v České republice. V souvislosti s Úmluvou, článkem 1, hovoří o tom, ţe v českém právním řádu neexistuje jednotná definice zdravotního postiţení, ani osoby se zdravotním postiţením. Článek 1 dále uvádí, ţe osobami se zdravotním postiţením se rozumí osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postiţení, které v interakci s různými překáţkami můţe bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. 30 V českém právním řádu jednotlivé normy pouţívají pro svou potřebu vlastní vymezení: Např. zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (antidiskriminační zákon) v § 5 odst. 6 stanoví: „ Pro účely tohoto zákona se zdravotním postižením rozumí tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem, přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.“ 31 Jedná se o vymezení pojmu pouze pro účely daného zákona, kdy je zdravotní postiţení posuzováno ve vztahu k moţné diskriminaci z důvodu zdravotního postiţení. _____________________________________________________________________ 30) Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením ze dne 13. prosince 2006. [online] Organizace spojených národů. [cit. 1. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.nrzp.cz/dokumenty-odkazy/mezinarodnidokumenty.html 31) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
25
Další definice zdravotního postiţení je obsaţena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. V § 3 písm. g) tohoto zákona je zdravotní postiţení chápáno jako „tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby“.
32
I zde je pojem vymezen
pouze pro účely daného zákon – zdravotní postiţení je zde posuzováno ve vztahu k moţné závislosti postiţené osoby na pomoci druhé osoby. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) v § 16 odst. 2 říká: „Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.“
33
Zdravotní postiţení posuzováno ve vztahu k moţným
poruchám učení či ve vztahu k poruchovému chování. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů jsou osobami se zdravotním postiţením „fyzické osoby, které jsou: a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni, b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni, c) rozhodnutím úřadu práce vydaným krajskou pobočkou úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými.“ 34 V našem právním řádu jednotné a konkrétní vymezení pojmu osoba se zdravotním postiţením stále chybí. Existuje několik různých definic osob se zdravotním postiţením, které však vymezují pojem osoby se zdravotním postiţením jenom pro účely konkrétního zákona. Dalo by se domnívat, ţe alespoň zákon o poskytování dávek pro OZP bude obsahovat jasnou definici, nicméně tento zákon definici osoby se zdravotním postiţením vůbec neobsahuje. Je tedy nutné a důleţité, aby došlo k obecnému vymezení uvedeného pojmu a tím k určitému sjednocení právní úpravy v oblasti sociálního zabezpečení.
4.2 Oprávněné osoby Okruh oprávněných osob, které mají při splnění podmínek nárok na příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a průkaz osoby se zdravotním postiţením, je u uveden v § 3 zákona č. 329/2011 Sb.: ______________________________________________________________________ 32) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014]. 33) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014]. 34) § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
26
a) osoba, které je na území ČR hlášena k trvalému pobytu podle jiného právního předpisu (zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) nebo osoba, která má na území ČR trvalý pobyt podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, 35 b) osoba, které byla udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů – doklad, který taková osoba uţívá, je průkaz povolení pobytu azylanta, c) cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tento nárok zaručuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu – touto mezinárodní smlouvou je Evropská sociální charta, d) občan členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle jiného právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie – v případě zákona č. 329/2011 Sb. je přímo pouţitelným předpisem Evropské unie Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie a zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, e) rodinný příslušník občana členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle jiného právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie, f) cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k dlouhodobému pobytu podle jiného právního předpisu, a to pokud má bydliště na území České republiky. Co se rozumí bydlištěm, stanoví zákon o pomoci v hmotné nouzi. Podle tohoto zákona má osoba bydliště na území ČR zejména, pokud se zde dlouhodobě zdrţuje, vykonává zde výdělečnou činnosti, ţije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popř. existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichţ vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou. 36 ______________________________________________________________________ 35) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014]. 36) § 5 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
27
4.3 Příslušnost k rozhodování o dávkách V důsledku reformy v systému sociálních dávek došlo v oblasti rozhodování o dávkách k podstatným změnám. O dávkách a o průkazu osoby se zdravotním postiţením rozhoduje Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu. Úřad práce České republiky je správním úřadem s celostátní působností. Krajské pobočky jsou organizační součástí Úřadu práce ČR, nejsou samostatnými správními úřady. Působnost ÚP ČR je dána zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů – Úřad práce plní úkoly v oblastech
zaměstnanosti,
ochrany
zaměstnanců
při
platební
neschopnosti
zaměstnavatele, státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postiţením, příspěvku a péči a inspekce poskytování sociálních sluţeb a pomoci v hmotné nouzi. Nadřízeným úřadem Úřadu práce je MPSV. V předchozí právní úpravě se o příspěvky pro zdravotně postiţené ţádalo na obecním úřadě obce s rozšířenou působnosti. Ačkoliv se v současné době usiluje o co nejvyšší míru decentralizace, přesunutím sociálních dávek na úřady práce došlo k posílení centralizace, protoţe přestaly existovat jednotlivé úřady práce, které byly do jisté míry autonomní a znovu se začal upřednostňovat anonymní a neadresný způsob jednání úředníků. Oficiálně je tento krok zdůvodňován tím, ţe se jedná o hospodárnější způsob nakládání se státními penězi a také o zmírnění administrativní zátěţe. Přestoţe peníze na dávky dával stát, o jejich poskytování rozhodovali úředníci v dané obci, kteří mnohdy znali situaci konkrétních ţadatelů a mohli tak lépe posoudit danou situaci. Nepojistné sociální dávky byly sice sjednoceny pod jediný úřad, domnívám se však, ţe avizovanou hospodárnost a efektivitu to nepřineslo. Odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce se adresuje Ministerstvu práce a sociálních věcí prostřednictvím příslušné krajské pobočky úřadu práce, která ve věci rozhodovala v prvním stupni. Je vhodné se před podáním odvolání dobře seznámit s posudkem, na jehoţ základě bylo rozhodnutí prvního stupně vydáno. Od 1. ledna 2012 je moţné podat správní ţalobu i proti odvolacímu rozhodnutí ve věci dávek pro osoby se zdravotním postiţením. Ţaloba je přípustná, jen pokud ţalobce vyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Ţalobu je třeba podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, pokud zvláštní zákon nestanoví lhůtu jinou. K řízení je příslušný krajský soud – místní příslušnost se řídí místem sídla správního orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Jelikoţ je správním úřadem Úřad práce ČR se sídlem v Praze (ne krajské pobočky), je příslušným soudem pro 28
všechny ţaloby Městský soud v Praze. Tuto skutečnost povaţuji za velmi problematickou, neboť zejména v případech sociálních dávek pro osoby se zdravotním postiţením je nutné přihlíţet k jejich zdravotnímu stavu, k jejich duševním a fyzickým moţnostem. Vhodnějším řešením se tak jeví hodnotit místní příslušnost soudu nikoliv podle sídla orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, ale dle místa trvalého bydliště ţalobce.
4.4 Řízení o dávkách V řízení o dávkách pro osoby se zdravotním postiţením a o průkazu osoby se zdravotním postiţením se postupuje podle správního řádu. Zákon č. 329/2011 Sb. stanoví některé odchylky od obecné úpravy správního řízení vyplývající z charakteru a účelu právní úpravy dávek pro osoby se zdravotním postiţením. 37 § 21 zákona č. 329/2011 Sb. stanoví, ţe účastníkem řízení je pouze ţadatel o dávku (nikoliv tedy osoby společně posuzované s ţadatelem, u kterých se zjišťuje výše jejich příjmů pro účely stanovení výše příspěvku na zvláštní pomůcku) nebo osoby uvedené v § 17 odst. 1: „Zemřela-li oprávněná osoba po uplatnění nároku na dávku, nabývají nárok na částky, na něž vznikl nárok do dne smrti oprávněné osoby, postupně manžel, děti a rodiče, jestliže žili s oprávněnou osobou v době její smrti ve společné domácnosti.“ 38 Řízení se zahajuje na základě písemné ţádosti podané na tiskopisu předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí a je zahájeno dnem, kdy je ţádost doručena dané krajské pobočce ÚP. V některých případech lze zahájit řízení také z moci úřední – např. změna výše příspěvku na péči, odejmutí příspěvku na mobilitu. § 22 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. říká, ţe: „řízení o odnětí příspěvku na mobilitu nebo o zastavení výplaty příspěvku na mobilitu se zahajuje z moci úřední.“ 39 § 24 zákona č. 329/2011 Sb. se zabývá přerušením řízení. Zde je stanoveno, ţe krajská pobočka ÚP je povinna přerušit řízení o dávkách na dobu, po kterou okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav ţadatele o dávku. Řízení o dávkách a o průkazu osoby se zdravotním postiţením lze přerušit i z důvodů ____________________________________________________________________________________ 37) BECK, P., HACAPERKOVÁ, D., KRÁLOVÁ, J., NIEDERLE, P. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením. Olomouc: Anag, 2012. 209 s. ISBN 978-80-7263-744-7. 38) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 4. 2014]. 39) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 4. 2014].
29
stanovených v § 64
40
správního řádu, kdy záleţí na uváţení krajské pobočky Úřadu
práce, zda řízení přeruší či nikoliv. Řízení se přerušuje usnesením a doba, po kterou je řízení přerušeno, se nezapočítává do lhůty pro vydání rozhodnutí. Dle mého názoru je úprava řízení o dávkách pro OZP v zákoně nedostatečně a ne příliš jasně vymezena a formulována. Podrobně se zákon zmiňuje o náleţitostech ţádosti a o moţnosti přerušení řízení, ale např. kompetenci či nezbytnost ÚP provádět sociální šetření nelze ze zákona zcela jednoznačně dovodit. Pro vydání rozhodnutí o příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcku platí správní řád a pro tato rozhodnutí nejsou stanoveny ţádné odchylky. V řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postiţením se rozhodnutí vydává jen v případě, kdy je přiznání průkazu zamítnuto. Pokud je osobě se zdravotním postiţením průkaz přiznán, rozhodnutí se nevydává, pouze se výsledek řízení zaznamená do spisu a průkaz se bez dalšího vydá účastníku řízení. 41
______________________________________________________________________ 40) Právní orgán může řízení usnesením přerušit: a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2, b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku, c) probíhá-li řízení o předběžné otázce, d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi, e) z dalších důvodů stanovených zákonem. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 4. 2014]. 41) BECK, P., HACAPERKOVÁ, D., KRÁLOVÁ, J., NIEDERLE, P. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením. Olomouc: Anag, 2012. 214 s. ISBN 978-80-7263-744-7.
30
5. Dávky pro osoby se zdravotním postižením V následující kapitole budou blíţe popsány jednotlivé dávky (příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku) a také nedávková pomoc v podobě průkazů OZP. Zároveň bude stručně popsána charakteristika příspěvku na péči, který sice není upraven zákonem o poskytování dávek pro zdravotně postiţené, ale bezesporu svým vymezením a charakterem mezi dávky pro osoby s postiţením patří.
5.1 Příspěvek na mobilitu Příspěvek na mobilitu je novou dávkou, která od ledna roku 2012 nahradila dvě dávky poskytované osobám se zdravotním postiţením, a to příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na individuální dopravu. Nejedná se pouze o nové označení uvedených dávek, nynější právní úprava souhrnně vymezuje předpoklady vzniku nároku a výplaty tohoto příspěvku. Podmínky k získání příspěvku na mobilitu jsou upraveny v § 6 zákona o dávkách pro OZP: „Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku, která je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P, který byl přiznán podle předpisů účinných od 1. ledna 2014, opakovaně se v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby
42
podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním
postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče.“
43
Uvedené podmínky musí být splněny po celý
měsíc, s výjimkou opakovaného dopravování. Jestliţe byly pobytové sociální sluţby poskytovány pouze po část měsíce, příspěvek na mobilitu osobám s postiţením taktéţ nenáleţí. Naopak nárok na příspěvek má osoba, které jsou poskytovány pobytové sociální sluţby v jiných zařízeních, neţ které jsou uvedeny v zákoně o sociálních sluţbách, např. chráněné bydlení, stacionáře nebo centra sociální rehabilitace. Za poněkud sporné, moţná spíše nevhodně formulované, povaţuji ustanovení o opakovaném dopravování a jeho dokazování na základě čestného prohlášení. V zákoně o dávkách pro zdravotně postiţené není zmíněno, co přesně je opakovaným dopravováním zamýšleno. P. Beck ve svém komentáři k zákonu uvádí, ţe opakovaným ______________________________________________________________________ 42) Tj. sociální sluţby uvedené v § 48 aţ § 50 a § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. 43) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 5. 2014].
31
dopravováním se rozumí doprava alespoň dvakrát v kalendářním měsíci. Přitom se cesta do místa určení a zpět povaţuje za jednu cestu. 44 MPSV původně prosazovalo, aby drţitelé průkazu ZTP z důvodu praktické nebo úplné hluchoty starší 18 let, neměly nárok na příspěvek na mobilitu – coţ povaţuji za diskriminační a neakceptovatelné z pohledu těchto osob. Nakonec se podařilo prosadit pozměňovací návrh, na jehoţ základě došlo k rozšíření poskytování příspěvku na mobilitu i pro osoby, které jsou prakticky nebo úplně hluché. Ačkoliv tento krok nesplňuje poţadavky sociální reformy a to ušetření výdajů veřejných prostředků, já sama jej povaţuji za počin ubírající se správným směrem, neboť sluchově postiţení mohou mít ztíţenou schopnost orientace v hromadných dopravních prostředcích a tedy i oni mají nárok na příspěvek na individuální dopravu. Výše příspěvku na mobilitu za kalendářní měsíc činí 400,- Kč.
45
Současná
právní úprava je pro osoby se zdravotním postiţením méně výhodná oproti minulé právní úpravě – dle vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, dosahovala výše příspěvku na individuální dopravu 6 500,- Kč ročně.
46
Příspěvek na provoz motorového vozidla se odvíjel od zdravotního stavu
přepravované osoby a pohyboval se v rozmezí od 2 300,-Kč do 9 900,- Kč. 47 Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo jednou z podmínek nutných ke stanovení nároku na dávku provedení sociálního šetření v místě bydliště a následně byla poţádána příslušná okresní správa sociálního zabezpečení o posouzení zdravotního stavu ţadatele. Zdravotní stav byl posuzován stejným způsobem jako pro účely příspěvku na péči. Při posuzování bylo hodnoceno, zda je postiţená osoba schopna zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Mobilita: „za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném _____________________________________________________________________________________ 44) BECK, P., HACAPERKOVÁ, D., KRÁLOVÁ, J., NIEDERLE, P. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením. Olomouc: Anag, 2012. 166 s. ISBN 978-80-7263-744-7. 45) Od 1. ledna 2014 je moţné na základě ţádosti příjemce příspěvku vyplatit příspěvek jednou splátkou za tři kalendářní měsíce, za které náleţel. 46) § 37 odst. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 5. 2014]. 47) § 36 odst. 4 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 5. 2014].
32
povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.“ Orientace: „za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.“ 48 Od ledna 2014 došlo ve způsobu posuzování nároku na příspěvek na mobilitu k zásadním změnám. U nových ţadatelů je vznik nároku na dávku podmíněn vlastněním průkazu ZTP nebo ZTP/P, přiznaného podle předpisů účinných od 1. ledna 2014. Ţádost o dávku tedy nelze podat samostatně, musí být předloţena současně se ţádostí o přiznání průkazu osoby se zdravotním postiţením. Zdravotní stav se posuzuje pouze pro účely nároku na průkaz OZP, sociální šetření se jiţ neprovádí. Příspěvek na mobilitu můţe být uznán také ţadateli, kterému byl přiznán průkaz mimořádných výhod
49
II.
nebo III. stupně dle právní úpravy účinné do konce roku 2011, do konce platnosti tohoto průkazu, nejdéle do konce roku 2015. Současná právní úprava příspěvku na mobilitu je o poznání méně administrativně sloţitá, neţ právní úprava účinná do konce roku 2013. Zejména u posuzování zdravotního stavu došlo k výrazným pozitivním změnám, kdy se upustilo od sociálního šetření, které bylo u této dávky zcela zbytečné. Přesto se domnívám, ţe by se mělo uvaţovat o navýšení tohoto příspěvku, neboť v současné době, s ohledem např. na cenu pohonných hmot, je částka 400,- Kč spíše zanedbatelná – pokud se zdravotně postiţená osoba pravidelně dopravuje k lékaři, do zaměstnání či školy nebo na rehabilitaci, výše příspěvku pokryje jen minimální náklady. Netvrdím, ţe je nutné proplácet veškeré výdaje spojené s dopravou, nicméně určité navýšení příspěvku na mobilitu je bezpochyby na místě.
5.2 Příspěvek na zvláštní pomůcku Jedná se o jednorázovou obligatorní dávku, na kterou má v obecné rovině nárok osoba starší jednoho roku s těţkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s těţkým sluchovým či zrakovým postiţením. V případě příspěvku týkající se motorového vozidla má nárok na jeho poskytnutí také osoba s těţkou nebo hlubokou mentální retardací. Současně musí být splněna podmínka, ţe zdravotní stav osoby _____________________________________________________________________________________ 48) Příloha č. 1 k vyhlášce 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 5. 2014]. 49) Průkazy mimořádných výhod se vydávaly pouze do 1. 1. 2012
33
nevylučuje přiznání příspěvku a jedná se o postiţení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 50 Zákon ve svém § 9 přesně vymezuje podmínky nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku. Je zde uvedena nejen podmínka věku postiţené osoby, ale i schopnost osoby danou pomůcku uţívat – mělo by se tedy jednat o takovou pomůcku, která osobě umoţní sebeobsluhu, případně ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, vzdělávání nebo ke styku s okolím. Důleţitou podmínkou je moţnost uţívání pomůcky v přirozeném sociálním prostředí. 5.2.1 Výše příspěvku na zvláštní pomůcku V prvé řadě je třeba zmínit, ţe důleţitou roli při stanovení výše příspěvku hraje podmínka nejmenší ekonomické náročnosti (nepoţaduje se, pokud je příspěvek poskytován na pořízení motorového vozidla nebo je-li oprávněnou osobou dítě). Příspěvek se poskytuje na pomůcku v jejím základním provedení tak, aby osobě plně vyhovovala a zároveň byla finančně co nejméně nákladná. Základním provedením je např. funkce anebo design dané pomůcky. Ţadatel o dávku si můţe pořídit pomůcku ve vyšším standardu, nicméně výše příspěvku se bude odvíjet od pomůcky v niţší cenové relaci. Příspěvek nelze poskytnout na pomůcku, která je plně nebo částečně
51
hrazena
z veřejného zdravotního pojištění, příp. je osobě zapůjčena zdravotní pojišťovnou. Zákon v § 10 upravuje stanovení výše příspěvku na zvláštní pomůcku:
u pomůcky, jejíţ pořizovací cena je niţší neţ 24 000,- Kč se příspěvek poskytne, pokud příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných je niţší neţ osminásobek ţivotního minima jednotlivce nebo ţivotního minima společně posuzovaných osob podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu. Spoluúčast osoby je v tomto případě 10 % z předpokládané nebo zaplacené ceny pomůcky.
u pomůcky, jejíţ pořizovací cena je vyšší neţ 24 000,- Kč se nezkoumají příjmy posuzovaných osob. Je zde stanovena pouze spoluúčast osoby ve výši 10 % z předpokládané nebo jiţ zaplacené ceny pomůcky. Jelikoţ se v mnohých
_________________________________________________________________ 50) § 9 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., zákona o dávkách pro zdravotně postiţené: „za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok.“ In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 5. 2014]. 51) Do 31. 12. 2013 bylo moţné za splnění podmínek uvedených v zákoně poskytovat příspěvek na zvláštní pomůcku, která byla částečně hrazena z prostředků zdravotního pojištění.
34
případech jedná o pomůcky finančně poměrně nákladné, můţe Úřad práce v případě ţadatele, jeţ není schopen plně se podílet na spolufinancování dané pomůcky, rozhodnout o sníţení spoluúčasti a to aţ na 1 000,- Kč.
pokud je příspěvek poskytován na pořízení motorového vozidla, jeho výše se stanoví s přihlédnutím k četnosti a důvodu dopravy, k příjmu osoby a osob s ní společně posuzovaných a k celkovým majetkovým poměrům. Maximální výše činí 200 000,- Kč. Součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku nesmí v 60 kalendářních
měsících jdoucích po sobě překročit částku 800 000,- Kč (resp. 850 000,-Kč v případě příspěvku na pořízení schodišťové plošiny). Zákon ukládá povinnost vrátit příspěvek nebo jeho poměrnou část a to zejména pokud: jej příjemce nepouţil do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené rozhodujícím správním orgánem (povinnost vrátit příspěvek v plné výši); jej nepouţil v uvedených lhůtách v plné výši (povinnost vrátit příspěvek v plné výši); v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců nebo 120 měsíců v případě pořízení motorového vozidla pozbyl příjemce dávky vlastnické právo k pomůcce nebo přestal pomůcku pouţívat (povinnost vrátit poměrnou část příspěvku); příjemce se přestal opakovaně dopravovat nebo přestal být schopen převozu motorovým vozidlem (povinnost vrátit poměrnou část příspěvku); oprávněná osoba jej pouţila v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání nebo uvedla v ţádosti o příspěvek nepravdivé nebo zkreslené údaje (povinnost vrátit příspěvek v plné výši). Zákon pamatuje i na situace, kdy se příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrná část vracet nemusí. 52 5.2.2 Druhy a typy zvláštních pomůcek Ve vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o _____________________________________________________________________________________ 52) § 12 odst. 2, 3, 4 zákona č. 329/2011 Sb., zákona o dávkách pro zdravotně postiţené: „Osoba uvedená v odstavci 1 není povinna vyplacený příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže a) v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne jeho vyplacení přestala užívat zvláštní pomůcku z důvodu změny zdravotního stavu nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla se z důvodu změny zdravotního stavu přestala opakovaně dopravovat nebo pozbyla schopnost být převážena motorovým vozidlem, b) byl vyplacen příspěvek na pořízení vodícího psa a tento v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku zemře nebo ztratí své dovednosti z důvodu onemocnění nebo úrazu, k němuž došlo bez zavinění příjemce dávky, nebo c) osoba zemřela. Povinnost vrátit poměrnou část příspěvku nevzniká, jestliže tato částka nepřesahuje 100 Kč. Krajská pobočka Úřadu práce může z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část.“ In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 5. 2014].
35
poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, konkrétně v příloze 1, je uveden výčet druhů a typů zvláštních pomůcek. Zákon však připouští moţnost poskytnout příspěvek i na zvláštní pomůcku, která není uvedena ve vyhlášce. V takovém případě je nutné, aby Úřad práce posoudil, zda je daná pomůcka srovnatelná s těmi druhy pomůcek, které jsou ve vyhlášce uvedeny. Je třeba při posuzování postupovat individuálně, nikoliv obecně, neboť kaţdému ţadateli, byť se stejným postiţením, můţe vyhovovat jiná pomůcka. Příloha 2 vyhlášky obsahuje dovednosti vodícího psa jako zvláštní pomůcky určené pro těţce zrakově postiţené osoby. Jsou jimi zejména: poslušnost, ovladatelnost psa a jeho chování, vyhledávací dovednosti (např. nalezení přechodu pro chodce, nalezení dveří, výtahu nebo zastávky hromadné dopravy), dovednosti nezbytné při cestování v dopravních prostředcích nebo dovednost v místě bydliště. Do konce roku 2013 zákon o dávkách pro zdravotně postiţené obsahoval v § 13 výpůjčku zvláštní pomůcky – stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny a schodolezu. Na tyto pomůcky nemohl být poskytnut příspěvek na zvláštní pomůcku. Pomůcka musela být v základním provedení, které plně vyhovovalo postiţené osobě, a zároveň splňovala podmínku nejmenší ekonomické náročnosti. Oprávněná osoba musela s Úřadem práce uzavřít písemnou smlouvu o výpůjčce, která přesně specifikovala práva a povinnosti osoby se zdravotním postiţením. Domnívám se, ţe administrativní zátěţ týkající se příspěvku na zvláštní pomůcku je pro pracovníky Úřadů práce poněkud náročnější neţ v dřívější právní úpravě. Zejména při stanovení výše příspěvku je často velmi sloţité rozhodnout o optimální výši dávky, neboť není moţné, aby se pracovník dostatečně orientoval ve všech druzích výrobků pro zdravotně postiţené, které jsou uváděny na trhu. Můţe se tak stát, ţe výše příspěvku je buď nepřiměřeně nízká, nebo naopak vysoká. Za přínos povaţuji stanovení povinné spoluúčasti zdravotně postiţených osob, které můţe zamezit zneuţívání dávky a současně můţe vést k šetrnějšímu zacházení s pomůckou ze strany postiţených osob. Nicméně kvituji moţnost ÚP sníţit výši spoluúčasti pro ţadatele, který nemá dostatek finančních prostředků k úhradě spoluúčasti ve výši stanovené zákonem. V takovém případě je oprávněná osoba povinna doloţit celkové sociální a majetkové poměry své a společně posuzovaných osob. Úřad práce je oprávněn v takových případech sníţit spoluúčast aţ na 1 000,-Kč.
36
5.3 Průkaz osoby se zdravotním postižením Průkazy pro OZP v oblasti sociální péče kompenzují především omezené pohybové nebo orientační schopnosti člověka. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postiţením podle dřívější právní úpravy
53
v zákoně o dávkách pro OZP měla kaţdá
osoba, které byl přiznán nárok na příspěvek na mobilitu nebo příspěvek na péči. Průkaz byl vydáván automaticky, bez písemné ţádosti oprávněné osoby. Dále průkaz náleţel: „osobám starším 1 roku, které nejsou schopny z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace nebo jsou uznány závislými na pomoci jiné osoby podle zákona o sociálních službách.“
54
Vydáván byl na základě samostatné ţádosti o průkaz a pro účely přiznání průkazu OZP bylo prováděno sociální šetření. Při rozhodování o přiznání průkazu vycházela krajská pobočka ÚP z posudku okresní správy sociálního zabezpečení o posouzení schopnosti ţadatele zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility, orientace a o posouzení stupně závislosti. Pokud byl průkaz přiznán, rozhodnutí se nevydávalo, to se vydávalo pouze v případě jeho nepřiznání. Průkaz osob se zdravotním postiţením nebyl samostatnou listinou, ale součástí karty sociálních systémů. Ta byla zavedena do českého právního řádu novelou zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky. V § 4b odst. 3 byla definována moţnost jejího vyuţití, mimo jiné i jako: „ průkazu osoby se zdravotním postižením podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.“
55
Projekt sKaret se setkal s velkou kritikou ze strany odborné i laické
veřejnosti – jelikoţ se jednalo o průkaz, který by slouţil k identifikaci osoby, byla napadána především moţnost porušování ochrany osobních údajů, obsahovala neúměrně mnoţství citlivých údajů. To nakonec vedlo k vydání zákona č. 306/2013 Sb., o zrušení karty sociálních systému, s účinností od 1. 10. 2013. Úřady práce informovaly osoby, které vlastnily kartu, o zrušení sKaret, zároveň drţitelům oznámily moţnost výměny karty sociálních systému (která doposud slouţila jako průkaz pro OZP) za průkaz osob se zdravotním postiţením podle zákona č. 329/2011 Sb., ve znění účinném k 1. 10. 2013. ______________________________________________________________________ 53) Do konce roku 2013. 54) § 34 zákona č. 329/2011 Sb., zákona o dávkách pro zdravotně postiţené, ve znění účinném do 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 5. 2014]. 55) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 5. 2014].
37
Novelou 56 zákona o dávkách pro zdravotně postiţené došlo v případě nároku na průkaz osoby se zdravotním postiţením k výrazným změnám. Nárok na průkaz OZP má: „osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3.“ 57 Průkaz TP (průkaz osoby s těţkým zdravotním postiţením) náleţí osobě, která trpí středně těţkým funkčním postiţením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Průkaz ZTP (průkaz osoby se zvlášť těţkým zdravotním postiţením) přísluší osobě s těţkým funkčním postiţením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. A průkaz ZTP/P (průkaz osoby se zvlášť těţkým zdravotním postiţením s potřebou průvodce) patří osobě, která má zvlášť těţké funkční postiţení nebo úplné postiţení pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Drţitelé výše uvedených průkazů mají nárok na výhody z nich plynoucí. Zákon o dávkách pro OZP stanovuje drţitelům průkazů nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích, přednost při osobním projednávání své záleţitosti, vyţaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání, bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob, slevy na jízdném anebo slevy na kulturní a sportovní akce. Další výhody pro drţitelé průkazů jsou obsaţeny v jiných předpisech. Jsou jimi parkovací průkaz a vyhrazené parkovací místo dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a s ní spojená výhoda, kdy osoba mající parkovací průkaz má nárok parkovat na místech vyhrazených pro osoby s postiţením. Majitel vozidla s přiznaným průkazem ZTP si můţe poţádat o vyhrazené parkovací místo v místě bydliště. Mezi daňové a poplatkové úlevy patří např. osvobození od daně ze staveb, úlevy na daních z příjmů, úlevy na správních poplatcích, úlevy na místních poplatcích nebo úlevy na rozhlasových a televizních poplatcích. Průkaz má povahu veřejné listiny a v zákoně, v jeho § 34a jsou stanoveny obsahové náleţitosti průkazu. Zákon ve větší míře řeší konec platnosti průkazu, kdy se nově věnuje eventualitě, kdy krajská pobočka ÚP můţe rozhodnout o neplatnosti průkazu. Zcela nově je v zákoně upravena povinnost ţadatele a drţitele průkazu OZP ______________________________________________________________________ 56) Účinnost od 1. 1. 2014. 57) § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., zákona o dávkách pro zdravotně postiţené. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 5. 2014].
38
podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly OSSZ, předloţit určenému poskytovateli zdravotních sluţeb lékařské nálezy ošetřujících lékařů, sdělit další údaje významné pro vypracování posudku nebo poskytnou jinou součinnost potřebnou k vypracování posudku. Pokud tuto povinnost nesplní, můţe se stát, ţe mu průkaz nebude přiznán nebo mu bude odebrán. Nově je zdravotní stav pro účely průkazu osoby se zdravotním postiţením posuzován na základě dokladů doloţených lékařskými nálezy, které hodnotí závaţnost funkčních poruch. Jediným podkladem se stává zdravotnická dokumentace a je upuštěno od sociálního šetření v místě pobytu ţadatele. Přiznání či nepřiznání průkazu OZP je prováděno formou rozhodnutí, vůči němuţ je moţno podat opravné prostředky dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Novela zákona přinesla několik kladných změn, kdy zrušila např. přiznání průkazu OZP v návaznosti na přiznání příspěvku na mobilitu a příspěvku na péči, které bylo zcela nelogické a dle mého názoru vedlo k ještě větší administrativní a také finanční zátěţi. Také pouţívání sKaret bylo nedomyšlené a ve svém konečném důsledku přineslo místo slibovaných úspor poměrně výraznou ztrátu státní pokladně. I přes několik novelizací je současná právní úprava, dle mého názoru, i nadále příliš rozsáhlá a nepřehledná. 5.4 Příspěvek na péči Příspěvek na péči byl do systému nepojistných sociálních dávek zaveden zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, s účinností od 1. ledna 2007. Příspěvek na péči je dávka sociální péče určená ke krytí nákladů na sociální sluţby, jejichţ dlouhodobé poskytování je nezbytné k zachování důstojného ţivota osoby se zdravotním postiţením. Přestoţe není řešen pomocí zákona o dávkách pro osoby se zdravotním postiţením, je jednou z nejdůleţitější a z finančního pohledu nejvýraznější dávkou pro postiţené občany. Svého času nahradil příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost, které byly poskytovány dle zákona o sociálním zabezpečení. Zákon o sociálních sluţbách prošel za poslední léta rozsáhlou novelizací, v oblasti příspěvku na péči došlo k významné změně při rozhodování o příspěvku, neboť aţ do konce roku 2011 bylo toto rozhodování v kompetenci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Od 1. 1. 2012 přešla veškerá agenda na Úřad práce České republiky.
39
„Nárok na příspěvek má osoba starší jednoho roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.“
58
Závislost osoby na jiné osobě je posuzována na základě
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stupeň závislosti se hodnotí dle schopnosti zvládat deset základních ţivotních potřeb, kterými jsou:
mobilita
orientace
komunikace
stravování
oblékaní a obouvání
tělesná hygiena
výkon fyziologické potřeby
péče o zdraví
osobní aktivity
péče o domácnost.
Bliţší vymezení uvedených schopností a způsob jejich hodnocení je stanoven vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. Jednotlivé základní ţivotní potřeby se pro stanovení stupně závislosti na čtyřstupňové škále sčítají a dle těchto stupňů se určuje měsíční finanční podpora, kterou postiţení pobírají. Předchozí hodnocení závislosti obsahovalo 36 úkonů péče o vlastní osobu, ve kterých bylo zahrnuto dalších 129 podmnoţin. Zákon o sociálních sluţbách rozlišuje čtyři stupně závislosti, od kterých se odvíjí výše poskytovaného příspěvku na péči a která je odlišná pro osoby do 18 let věku a pro osoby starší:
stupeň I (lehká závislost): u osoby do 18 let věku je stanoven, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní péči jiné osoby (výše příspěvku činí
______________________________________________________________________ 58) § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 5. 2014].
40
3 000,- Kč za kalendářní měsíc), u osoby starší 18 let v případě, ţe není schopna zvládat 3 nebo 4 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby (výše příspěvku činí 800,- Kč za kalendářní měsíc).
stupeň II (středně těţká závislost): u osoby do 18 let věku je stanoven, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 4 nebo 5 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní péči jiné osoby (výše příspěvku činí 6 000,- Kč za kalendářní měsíc), u osoby starší 18 let v případě, ţe není schopna zvládat 5 nebo 6 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby (výše příspěvku činí 4 000,- Kč za kalendářní měsíc).
stupeň III (těţká závislost): u osoby do 18 let věku je stanoven, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 6 nebo 7 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní péči jiné osoby (výše příspěvku činí 9 000,-Kč za kalendářní měsíc), u osoby starší 18 let v případě, ţe není schopna zvládat 7 nebo 8 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby (výše příspěvku činí 8 000,- Kč za kalendářní měsíc).
stupeň IV (úplná závislost): u osoby do 18 let věku je stanoven, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 8 nebo 9 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní péči jiné osoby (výše příspěvku činí 12 000,-Kč za kalendářní měsíc), u osoby starší 18 let v případě, ţe není schopna zvládat 9 nebo 10 základní ţivotní potřeby a vyţaduje kaţdodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby (výše příspěvku činí 12 000,- Kč za kalendářní měsíc).
Nárok na výplatu příspěvku je vázán na podání ţádosti o přiznání příspěvku na péči, řízení můţe být zahájeno také z moci úřední. Příspěvek můţe být přiznán a vyplácen nejdříve od toho měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku. Krajská pobočka ÚP jej vyplácí měsíčně v daném měsíci, za který příspěvek náleţí. Sociální šetření, kterým se zjišťuje schopnost zdravotně postiţené osoby vést samostatný ţivot v přirozeném sociálním prostředí, provádí sociální pracovník Úřadu práce, který ţadatele o příspěvek navštíví v jeho přirozeném prostředí a zkoumá skutečnou situaci oprávněné osoby, jeho schopnost samostatné péče o vlastní osobu, rodinné vztahy, zároveň ověřuje majetkové poměry ţadatele. Po skončení šetření ÚP poţádá okresní správu sociálního zabezpečení o posouzení stupně závislosti. Lékařská 41
posudková sluţba OSSZ na základě ţádosti vydá posudek o stupni závislosti, při jehoţ posuzování vychází především z výsledku sociálního šetření, ze zdravotní dokumentace doloţené ošetřujícím lékařem, případně z vlastního šetření posuzujícího lékaře. Jakmile obdrţí Úřad práce vypracovaný posudek, vydá rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů od jeho obdrţení odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí. Proti rozhodnutí o odvolání je moţné do dvou měsíců od jeho obdrţení podat ţalobu k příslušnému krajskému soudu.
42
6. Mezinárodní dokumenty a srovnání některých dávek pro OZP ve vybraných zemích EU Kaţdý šestý člověk v Evropské unii má nějaké zdravotní postiţení, které můţe být lehkého nebo těţkého stupně. To je přibliţně 80 milionů osob, které se často nemohou plně zapojit do společnosti a ekonomiky kvůli překáţkám v prostředí a v postojích okolí. Míra chudoby je v jejich případě o 70% vyšší neţ u průměru populace, coţ je částečně způsobeno omezeným přístupem k zaměstnání. Více neţ třetina osob nad 75 let má nějaký druh postiţení, které je do určité míry omezuje, a více neţ 20% se musí vyrovnávat se závaţným omezením. Jelikoţ navíc populace Evropské unie stárne, bude počet těchto lidí nadále vzrůstat. EU a její členské státy mají silný mandát zlepšit sociální a ekonomickou situaci osob se zdravotním postiţením. 59
6.1 Mezinárodní právní předpisy a dokumenty Členské země EU mají zavedena vlastní pravidla pro přístup k občanům zdravotně postiţeným. Zaleţí na tradicích a sociální politice dané země. Vţdy by však mělo platit pravidlo, ţe kaţdá členská země je povinna se chovat k postiţeným občanům z jiných členských států, kteří tam chtějí trvale ţít, stejně jako k vlastním občanům a poskytovat jim všechny běţné výhody. Ochrana lidských práv probíhá nejenom na úrovni jednotlivých zemí, ale je i mezinárodní záleţitostí. Mezinárodní smlouvy jsou vyjádřením shody řady národů a států o tom, co chápou pod pojmem lidská práva, a tak představují určitý standard těchto práv. 60 6.1.1 Dokumenty Mezinárodní organizace práce Jako první dokument přijatý na mezinárodní úrovni, který vymezuje termín osoba se zdravotním postiţením, je doporučení Mezinárodní organizace práce 61 č. 99 o pracovní rehabilitaci osob se zdravotním postiţením přijaté Generální konferencí práce ______________________________________________________________________ 59) Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postiţením 2010-2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Evropská komise, Brusel, 15. 11. 2010, s. 3 [cit. 4. 12. 2013]. Dostupné z:http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0636:FIN:CS:PDF 60) BRUTHANSOVÁ, D., JEŘABKOVÁ, V. Možnosti řešení sociálních důsledků zdravotního postižení – synergické efekty a bílá místa současné právní úpravy [online]. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2012, s. 18 [cit. 4. 12. 2013]. ISBN 978-80-7416-103-2. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_345.pdf 61) Zaloţena 11. dubna 1919 ve Versailles jako stálé zřízení Společenství národů s cílem podpory světového míru na základě sociální spravedlnosti. Československo bylo jedním z devíti zakládajících členů.
43
dne 22. června 1955. Dle čl. 1 písm. b) tohoto doporučení znamená výraz „zdravotně postižená osoba jednotlivce, jehož vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání jsou sníženy v důsledku tělesného nebo duševního postižení.“ 62 Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159) byla přijata na 69. zasedání generální konference MOP. Ratifikace Úmluvy Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 21. února 1985 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého čl. 11 odst. 3 Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v platnost dnem 21. února 1986 a byla vyhlášena jako vyhláška ministra zahraničních věcí pod č. 72/1985 Sb. Ve svém čl. 1 odst. 1 vymezuje Úmluva výraz invalidita a to: „každou osobu, jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního postižení.“ 63 Úmluvy a doporučení MOP se zabývají a posuzují zdravotní postiţení ve vztahu k výběru a výkonu vhodného zaměstnání. Míra postiţení není rozhodující, důleţitým faktorem je moţnost a šance nalézt i přes zdravotní handicap práci a tuto práci si udrţet. 6.1.2 Dokumenty Organizace spojených národů Jedním z nejdůleţitějších mezinárodních dokumentů je Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením (dále jen Úmluva) a její Opční protokol, která byla přijata Valným shromáţděním OSN 13. prosince 2006. K podpisu byla otevřena 30. března 2007 a vstoupila v platnost 3. května 2008. Cílem dohody, jeţ se zabývá právy postiţených lidí, je zajistit, aby lidé se zdravotním postiţením mohli poţívat svých práv stejně jako všichni ostatní. Úmluva stanoví minimální normy pro ochranu a zajištění celé řady občanských, politických, sociálních a ekonomických práv pro osoby se zdravotním postiţením. Poskytne tak ochranu 50 milionům občanů EU a 650 milionům lidí se zdravotním postiţením na celém světě. Zavazuje smluvní strany nejenom k přijetí zákonů a nařízení dodrţující tento princip, ale také k zajištění, aby v praktickém ţivotě docházelo k lepší integraci zdravotně postiţených lidí do společnosti. Ochrana lidských práv osob se zdravotním postiţením byla aţ do přijetí nové Úmluvy upravena na mezinárodní úrovni obecně především ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a ______________________________________________________________________ 62) KOMENDOVÁ, J. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009. 15 s. ISBN 978-80-7418-022-4 63) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 4. 2014].
44
Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Mezinárodní dokumenty, které aţ dosud specificky upravovaly lidská práva osob se zdravotním postiţením, měly pouze nezávazný charakter v podobě deklarací a doporučení. Úmluva nezavádí ţádná nová specifická práva, je zaloţena na principu rovnoprávnosti, zaručuje osobám se zdravotním postiţením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do ţivota společnosti. 64 Česká republika Úmluvu podepsala mezi prvními dne 30. března 2007. Poté probíhal proces ratifikace. Pro ČR vstoupila Úmluva v platnost dne 28. října 2009. Součástí právního řádu České republiky se stala dne 12. února 2010. Ve svém čl. 1 Úmluva specifikuje osoby zdravotně postiţené takto: „Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“ 65 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením je zaloţena na zásadách nediskriminace, respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti a samostatnosti zdravotně postiţených osob, jejich plného a účinného zapojení a začlenění do společnosti a respektování odlišnosti a přijímání osob se zdravotním postiţením jako součásti lidské různorodosti a přirozenosti. Mezi další principy, na nichţ je Úmluva vystavěna, náleţí rovnost příleţitostí, rovnoprávnost muţů a ţen, přístupnost a respektování rozvíjejících se schopností dětí se zdravotním postiţením a jejich práva na zachování identity. OSN také přijalo v 70. letech dvě deklarace upravující práva osob se zdravotním postiţením: Deklarace práv osob s mentálním postiţením byla vyhlášena Valným shromáţděním OSN dne 20. prosince 1971. Deklarace slouţí zejména na ochranu těchto práv: mentálně postiţení mají mít v nejvyšší moţné míře stejná právo jako ostatní lidé, mají mít právo na zdravotní péči a vhodnou fyzikální terapii, právo na ekonomické zabezpečení a slušnou ţivotní úroveň, právo na kvalifikovaného opatrovníka, v neposlední řadě pak právo na ochranu před jakýmkoli vykořisťováním, zneuţíváním nebo poniţujícím zacházením. Deklarace práv zdravotně postiţených osob byla vyhlášena Valným shromáţděním OSN v roce 1975. Deklarace stanoví, ţe: zdravotně postiţení, bez ohledu na původ, povahu a závaţnost svého postiţení, mají stejná _____________________________________________________________________________________ 64) MAKOVCOVÁ, S. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postiţením. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Sociální sluţby, publikováno 18.5.2011, s. 2 [cit. 4. 12. 2013] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10775/umluva_info_160511.pdf 65) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 4. 2014].
45
základní práva jako jejich vrstevníci, mezi něţ patří v prvé řadě právo ţít důstojný, pokud moţno plnohodnotný ţivot. Ani jedna z uvedených deklarací není právně závazná. 6.1.3 Dokumenty Světové zdravotnické organizace Na mezinárodní úrovni v podstatě neexistuje jednotná definice zdravotního postiţení. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization)
66
se pokusila
v roce 1980 definovat zdravotní postiţení. Dle této definice je postiţení: „částečné nebo úplné omezení schopnosti vykonávat některou činnosti či více činností, které je způsobeno poruchou nebo dysfunkcí orgánu.“ Pro účely této diplomové práce je významný dokument přijatý WHO v roce 1980: Mezinárodní klasifikace vad, postiţení a znevýhodnění (ICIDH). Tento dokument definuje tři základní typy zdravotního postiţení a to – vada, postiţení a znevýhodnění. ICIDH byla pouţívána pro nejrůznější účely, např. v oblasti statistiky, výzkumu, sociální politiky či zdělávání. Nelze opomenou ani oblast sociálního zabezpečení, pojištění, práce či změn prostředí. Své vyuţití našla také v oblasti ochrany lidských práv. 67 Významnou revizí prošla výše uvedená klasifikace v roce 2001, kdy byl přijat dokument Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postiţení a zdraví (ICF). ICF se pouţívá jako základní metodika k hodnocení funkčních schopností osob s postiţením. Má velký význam z hlediska moţnosti lépe definovat a vyhodnotit pozitivní nebo naopak negativní dopady různých aspektů prostředí na participaci osob s disabilitou, jak toto prostředí zmenšuje důsledky zdravotního postiţení anebo jak je naopak umocňuje vytvářením nových překáţek. 68 Do našeho právního řádu byla Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (na základě ICF) zavedena Českým statistickým úřadem ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví formou sdělení pod č. 431/2009 Sb., ze dne 18. listopadu 2009, s účinností od 1. července 2010. _____________________________________________________________________________________ 66) V roce 1945 na Konferenci OSN její účastníci jednohlasně schválili návrh Brazílie a Číny na vytvoření nezávislé mezinárodní zdravotnické organizace v rámci OSN. O rok později v roce 1946 v New Yorku podepsalo 61 států z celého světa, včetně tehdejšího Československa, Zakládací smlouvu Světové zdravotnické organizace. Zakládací smlouva nabyla platnosti 7. dubna 1948. 67) KOMENDOVÁ, J. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009. 18 s. ISBN 978-80-7418-022-4 68) NROZP ČR. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. První české vydání překladu anglického vydání International Classification of Functioning, Disability and Health. Praha: Grada Publishing, a.s. 8 s. ISBN 978-80-247-1587-2
46
6.1.4 Dokumenty Rady Evropy Rada Evropy vystupující jako regionální mezinárodní organizace na poli lidských práv vychází ve svých dokumentech z pojetí zdravotního postiţení ve vztahu k překáţkám, kterým musí lidé se zdravotním postiţení čelit. Definici zdravotního postiţení můţeme najít v doporučení Parlamentního shromáţdění Rady Evropy 1185 o politikách rehabilitace pro zdravotně postiţené, přijatém 7. května 1992. Podle bodu 3 tohoto doporučení je zdravotní postiţení: „omezení způsobené fyzickými, psychickými, smyslovými, sociálními, kulturními nebo právními překážkami, které postižené osobě brání, aby se integrovala a účastnila se rodinného života a života společnosti na stejné úrovni jak kdokoli jiný.“ Rozhodující není porucha zdraví, ale dopad překáţek na účast v různých oblastech ţivota ve společnosti. 69 Dalším významným dokumentem je např. Evropská sociální charta, která byla členskými státy Rady Evropy přijata 18. října 1961 v Turínu. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 3. prosince 1999. Vymezuje mj. i obsah jednotlivých práv a zdůrazňuje práva určitých kategorií osob, kterým má být poskytnuta zvláštní ochrana. Pro osoby se zdravotním postiţením je významný zejména čl. 15, který přiznává tělesně a duševně postiţeným osobám právo na odbornou přípravu k výkonu povolání, rehabilitaci a na profesní a sociální readaptaci. V článku 9 a 10 se smluvní strany zavazují k uplatnění práva všem osobám, včetně osob se zdravotním postiţením, na poradenství při volbě povolání a na přípravu k výkonu povolání. 6.1.5 Dokumenty ES Problematice zdravotně postiţených osob se v rámci Evropské unie v posledních letech věnuje stále více pozornosti. Ačkoliv tyto dokumenty mají zpravidla povahu Stanovisek či Doporučení a nejsou tudíţ právně závazné, mají za cíl upravit v členských zemích právní úpravu v oblastech týkající se zdravotně postiţených osob. Velký průlom v oblasti zdravotního postiţení přišel s Amsterdamskou smlouvou. Článek 13 smlouvy o ES dává Společenství právo k podniknutí akcí v potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboţenství nebo víry, zdravotního postiţení, věku a sexuální orientace. Za zmínku stojí také Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, __________________________________________________________________________________ 69) KOMENDOVÁ, J. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009. 21 s. ISBN 978-80-7418-022-4
47
kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Jejím hlavním účelem je stanovení obecného rámce pro boj proti diskriminaci v zaměstnání a povolání na základě náboţenského vyznání či víry, zdravotního postiţení, věku nebo sexuální orientace. V článku 5 je rozebrán pojem přiměřeného uspořádání pro zdravotně postiţené osoby. To znamená, ţe pokud to konkrétní případ vyţaduje, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postiţené osobě umoţní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno.
6.2 Podpora mobility osob se zdravotním postižením v zemích EU 70 Podpora mobility zdravotně postiţených osob je ve vybraných evropských státech pojímána odlišně. Vlády jednotlivých zemí se snaţí podporovat mobilitu handicapovaných osob s rozdílným důrazem na poskytování finančních dávek, dopravních sluţeb či různých slev a výhod. Podpora mobility zdravotně postiţených osob je nezbytná k zajištění přístupu ke kvalitní zdravotní péči, vzdělávání, pracovnímu zařazení a také k udrţení rodinných a občanských aktivit. 71 6.2.1 Slovensko Zákonem, který upravuje poskytování příspěvků pro osoby se zdravotním postiţením je zákon č. 447/2008 Z.z., o peněţních příspěvcích na kompenzaci těţkého zdravotního postiţení z 29. října 2008, s účinností od 1. 1. 2009. V § 1 odst. 1 je vymezen předmět právní úpravy: „Tento zákon upravuje právní vztahy při poskytování peněžních příspěvků na kompenzaci sociálních důsledků těžkého zdravotního postižení, právní vztahy při vyhotovení průkazu fyzické osoby s těžkým zdravotním postižením a parkovacího průkazu pro fyzickou osobu se zdravotním postižením.“ 72 Cílem zákona je podpora sociálního začlenění zdravotně postiţené osoby do společnosti za její aktivní účasti při zachování její lidské důstojnosti. Příspěvky se poskytují v oblasti mobility (příspěvek na koupi osobního _____________________________________________________________________________________ 70) Kapitola zpracována na základě Analýzy příjemců vybraných dávek sociální péče osobám se zdravotním postižením (oblast mobility). Autoři: Galetová Zdeňka, Soukup Tomáš, Průša Ladislav, Kořánová Marie, Krinesová Lenka, Popová Dagmar, Příhodová Růţena, Suchomelová Mirjam. Praha: VÚPSV, 2009. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_307.pdf 71) GALETOVÁ, Z. a kol. Analýza příjemců vybraných dávek sociální péče osobám se zdravotním postižením (oblast mobility) [online]. Praha: VÚPSV, 2009. s. 37 [cit. 11. 5. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_307.pdf 72) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 5. 2014].
48
motorového vozidla, příspěvek na úpravu osobního vozidla, příspěvek na přepravu), sebeobsluhy (příspěvek na koupi pomůcky, na výcvik pouţívání pomůcky, na úpravu či opravu pomůcky, příspěvek na koupi zvedacího zařízení), bydlení (příspěvek na úpravu bytu, na úpravu garáţe, na úpravu rodinného domu) nebo peněţní příspěvek na kompenzaci zvýšených výdajů.
73
Tyto dávky se poskytují formou opakovaných nebo
jednorázových příspěvků – mezi opakované příspěvky patří např. peněţní příspěvek na přepravu, mezi jednorázové náleţí např. příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla. Příspěvek na koupi motorového vozidla je moţný v maximální výši 6 638,79 eur, u vozu s automatickou převodovkou ve výši 8 298,48 eur. Výše příspěvku se určuje procentuální sazbou v závislosti na ceně vozidla a příjmu postiţené osoby. Další příspěvek je na koupi vozidla lze poskytnou po uplynutí nejméně sedmi let od přiznání předchozího příspěvku. Taktéţ příspěvek na úpravu vozidla se určuje procentuální sazbou v závislosti na ceně úpravy a příjmu postiţené osoby a jeho maximální výše je 6 638,79 eur. O další příspěvek lze poţádat po uplynutí sedmi let od předešlého poskytnutí příspěvku. 6.2.2 Rakousko Hlavním aktérem v politice zdravotně postiţených osob je Spolkový sociální úřad. Ve svých pobočkách nabízí pomoc a poradenství postiţeným lidem tak, aby se zlepšila jejich integrační moţnost na trhu práce. Tento úřad poskytuje zdravotně postiţeným také řadu finančních podpor v jejich kaţdodenním ţivotě a podporuje odstraňování bariér. Spousta opatření je zaměřena na podporu mobility. Příspěvek na mobilitu je poskytován osobám, které se snaţí získat zaměstnaní nebo jiţ zaměstnání vykonávají. Jedná se o paušální dávku, která se poskytuje jednou ročně a má krýt zvýšené náklady z důvodu zdravotního postiţení spojené s tím, ţe postiţená osoba nemůţe cestovat veřejnými dopravními prostředky. Výše příspěvku činí 3,5násobek vyrovnávací taxy
74
, která je 220 euro měsíčně (v roce 2009) na
jednoho postiţeného, který měl být zaměstnán. Příspěvek na nákup a úpravu motorového vozidla je poskytován v souvislosti s hledáním práce, nástupem do ______________________________________________________________________ 73) Přesný výčet peněţní příspěvků je uveden v zákoně č. 447/2008 Z.z., o peněţních příspěvcích na kompenzaci těţkého zdravotního postiţení, v § 19 odst. 1. 74) Podniky zaměstnávající 25 a více zaměstnanců jsou povinny zaměstnat vţdy na 25 zaměstnanců jednoho zdravotně postiţeného. V případě, ţe zaměstnavatelé tuto povinnost nemohou nebo nechtějí splnit, předepisuje jim Spolkový sociální úřad tzv. vyrovnávací taxu.
49
zaměstnání nebo výkonem zaměstnání. Podmínkou je, ţe osoby, které si ţádají o tuto dávku, nemohou z důvodu svého postiţení pouţívat veřejné dopravní prostředky a příjem ţadatele nepřesahuje částku 12násobku vyrovnávací taxy. 6.2.3 Německo Hlavním zákonem, který upravuje oblast zabývající se participací zdravotně postiţených osob na ţivotě ve společnosti je IX. kniha sociálního zákoníku – rehabilitace a participace osob se zdravotním postiţením (Sozialgesetzbuch IX. Rehabilitation und Teilhabe behinderter Menschen). Byla přijata v roce 2001 a přinesla změnu pohledu na politiku ve prospěch osob se zdravotním postiţením – místo myšlenky péče o postiţené osoby staví do popředí zejména uznávání postiţených osob za odborníky ve vlastních záleţitostech, participace a sebeurčení.
75
Dle této knihy je
osoba zdravotně postiţená, pokud se její tělesné funkce, intelektuální schopnosti nebo duševní zdraví odchylují od stavu typického pro daný věk a je tím omezena participace na ţivotě ve společnosti. Prostředky na sociální sluţby se čerpají z pojištění, které je v Německu pro všechny obyvatele povinné. Podle míry postiţení dostávají měsíční příspěvek na péči – sami si pak mohou zvolit, jako sluţbu potřebují nebo chtějí vyuţít. Ţadatel dostává přímo určitou částku nebo je náklad rovnou uhrazen ze systému pojištění. Pokud osoba pracuje nebo studuje (v opačném případě nemá nárok na příspěvek na zakoupení motorového vozidla – tato podmínka podstatně zuţuje okruh ţadatelů a je tedy moţné poskytovat vyšší příspěvku) a je vzhledem ke svému postiţení odkázána na motorové vozidlo můţe obdrţet finanční pomoc zaměřenou na motorové vozidlo a to dávky na zakoupení motorového vozidla, na doplňkové vybavení z důvodu postiţení a k získání řidičského oprávnění. Na zakoupení vozu se poskytuje pomoc aţ do výše kupní ceny, maximálně však 9 500 eur. Poskytování tohoto příspěvku se řídí příjmem postiţené osoby. Novou pomoc lze poskytnout aţ po uplynutí pěti let od nákupu posledního vozidla, na které byl poskytnout příspěvek. 6.2.4 Francie Nový rámec pro pomoc zdravotně postiţeným osobám přinesl zákon č. 2005______________________________________________________________________ 75) SUCHOMELOVÁ, M. Politika zaměstnanosti osob se zdravotním postižením ve Spolkové republice Německo [online]. Praha: VÚPSV, 2013. s. 8 [cit. 11. 5. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_371.pdf
50
102 z 11. února 2005 o rovnosti práv a šancí, účasti a občanství osob se zdravotním postiţením. Zejména zavedl princip nároku postiţených na kompenzaci následků zdravotního postiţení bez ohledu na to, jaké je jejich postiţení, jaká byla příčina vzniku postiţení či jaký je jejich věk. Zákon zavedl dávku, která zahrnuje různé formy pomoci, stanovené na základě potřeb osob se zdravotním postiţením a poskytované bez ohledu na příjmy postiţeného. Mimo toho zákon posílil jiţ existující druhy pomoci tak, aby bylo moţné lépe vyjít vstříc potřebám postiţených a omezovat překáţky, se kterými se kaţdý den setkávají. Dávky týkající se podpory mobility zahrnují především pomoc v podobě příspěvků na koupi vozidla, které musí slouţit pro získání zaměstnání nebo udrţení tohoto zaměstnání. Tuto podporu nelze vyuţít opakovaně. Další formou pomoci jsou příspěvky na výuku k získání řidičského oprávnění nebo úpravu vozidla. Moţnost získat uvedené příspěvky je závislá na skutečnosti, ţe si zdravotně postiţené osoby hledají zaměstnání, pracují, příp. se připravují na budoucí povolání. Všechny uvedené dávky poskytuje Národní asociace pro správu fondu pro pracovní integraci zdravotně postiţených osob Agefiph
76
(Association de gestion du fonds pour l'insertion
professionnelle des personnes handicapees) v rámci procesu pracovní integrace postiţených osob. 6.2.5 Velká Británie Zásadní roli v oblasti politiky zaměstnávání osob se zdravotním postiţením hraje Ministerstvo práce a důchodů, jehoţ součástí je také Sluţba pro zdravotně postiţené osoby a pečovatele, která vyřizuje nároky na sociální dávky. 77 Příspěvkem na ţivobytí pro zdravotně postiţené je dávka, která má pomoci s úhradou zvláštních výdajů, plynoucích z postiţení. Je určena pro děti a dospělé, kteří mají fyzické či mentální postiţení natolik závaţné, ţe jsou odkázáni na pomoc ostatních lidí. Dávka se poskytuje bez ohledu na to, zda postiţený pracuje nebo nikoliv a většinou není ovlivněna ani příjmem postiţeného. Příspěvek se skládá ze dvou sloţek: sloţka na péči a sloţka na mobilitu. Ţadatel obvykle potřebuje vyšetření od odborníka Lékařských _____________________________________________________________________________________ 76) Posláním asociace je zlepšovat přístup pracovníků se zdravotním postiţením k zaměstnání, pomáhat podnikům s přijímáním těchto osob a s jejich udrţením v zaměstnání a prohlubovat znalosti aktivní populace se zdravotním postiţením. Finanční prostředky na příspěvky pro zdravotně postiţené osoby získává od podniků s 20 a více zaměstnanci, které se tímto způsobem vyrovnávají se svou povinností zaměstnávat postiţené pracovníky. 77) KOŘÁNOVÁ, M. Politika zaměstnanosti osob se zdravotním postižením ve Velké Británii [online]. Praha: VÚPSV, 2013. s. 14 [cit. 14. 5. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_375.pdf
51
sluţeb, které zahrnuje rozhovor a v určitých případech i fyzické vyšetření. Účelem vyšetření u zdravotního odborníka není stanovení diagnózy, případně léčba postiţeného, ale zhodnocení toho, jak dané postiţení osobu omezuje. Dávka můţe být přiznána na dobu určitou nebo neurčitou v závislosti na tom, zda je zdravotní postiţení trvalého rázu či nikoliv. Výše příspěvku závisí na potřebách postiţeného, např. u sloţky na mobilitu se poskytuje ve dvou výších a to u niţší sazby 18,65 liber týdně, u vyšší sazby 49,10 liber týdně.
52
7. Zhodnocení současné právní úpravy Cílem sociální reformy, kterou se podařilo prosadit v roce 2011 a jeţ přinesla od roku 2012 řadu podstatných změn v oblasti sociálních dávek, bylo zejména zefektivnění práce orgánů státní správy, zlepšení adresnosti a účelnosti sociálních dávek, sníţení administrativní zátěţe pro uţivatele sluţeb a v neposlední řadě také sníţení státních výdajů. V lednu 2014 byly dávky pro osoby se zdravotním postiţením vyplaceny v celkové výši 140,5 mil. Kč, tj. o 10,7 mil. Kč méně neţ v lednu 2013. Tento meziroční pokles výdajů je způsoben poklesem výdajů na příspěvek na zvláštní pomůcku (v lednu 2014 bylo vyplaceno o 33,9 % příspěvku neţ v lednu 2013). Oproti tomu výdaje v roce 2011, vypláceny dle prováděcí vyhlášky č. 182/1991 Sb., činily 189,8 mil. Kč. Příspěvek na péči, který náleţí těm lidem, kteří jsou z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislí na pomoci jiné osoby, byl v lednu 2014 vyplacen ve výši 1 582,6 mil. Kč, tj. o 3,6 mil. Kč méně neţ v lednu 2013. V roce 2011 celkové náklady na příspěvek na péči dosáhly výše 1 808,4 mil. Kč. 78 Z uvedeného vyplývá, ţe cíl sociální reformy týkající se sniţování státních výdajů byl bezesporu naplněn. Pokusím se zhodnotit, zda se i ostatní cíle reformy podařilo naplnit nebo zda nové legislativní změny přinesly spíše zhoršení ţivotní úrovně zdravotně postiţených osob. Příspěvek na mobilitu – přestoţe v dnešní době dochází k výraznému odstraňování bariér, které musejí zdravotně postiţení občané překonávat, např. navýšení počtu linkových autobusů určených pro osoby na invalidním vozíku, výstavba bezbariérových zastávek MHD, stavba bezbariérových přechodů pro chodce nebo bezbariérové úpravy ve stanicích metra, stále je spousta zdravotně postiţených osob, které se bez individuální dopravy neobejdou. Pro ně je určen příspěvek na mobilitu, který nahradil příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na individuální dopravu. Výše příspěvku je oproti minulé právní úpravě niţší, v ţádném případě však nepokryje náklady spojené s pravidelnou dopravou. Měsíční dávka je pevně stanovena jednou částkou bez ohledu na míru postiţení a četnost dopravy. U této dávky by stálo za úvahu přihlédnout zejména k četnosti individuální dopravy a od ní by se mohla odvíjet výše
příspěvku.
Význam
by
toto
opatření
mohlo
mít
především
pro
____________________________________________________________ 78) MPSV. Informace o vyplacených dávkách v resortu MPSV ČR [online]. Praha: MPSV, 2014. s. 11 [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17426/davky_leden_2014.pdf
53
osoby pravidelně dojíţdějící do zaměstnání či školy s přihlédnutím k jejich míře postiţení. Za sporné povaţuji ustanovení zákona o dokazování pravidelnosti dopravy pouze na základě čestného prohlášení. V tomto pokynu vidím poměrně velkou moţnost zneuţití příspěvku na mobilitu. Uvědomuji si však, ţe jiný způsob prokazování pravidelné dopravy by byl jednoznačně sloţitější a administrativně náročnější. Např. na Slovensku je pobírám příspěvek na pohonné hmoty ve výši 33 euro měsíčně pro osoby, které mají vozidlo a mohou je oni sami nebo osoba, která o ně pečuje, řídit. V případě, ţe vyuţívá k dopravě sluţeb přepravce, můţe si poţádat o příspěvek na dopravu ve výši 100 euro měsíčně. Ani v jednom případě nemusí dokládat čestné prohlášení ani ţádným jiným způsobem prokazovat skutečně náklady na dopravu. I tímto směrem by se mohla ubírat pomoc v podobě příspěvku na mobilitu v naší republice. Ve věci posuzování nároku na příspěvek na mobilitu došlo od ledna letošního roku k zásadním změnám, které bezpochyby přinesly posun ţádoucím směrem. Odpadla povinnost provádět sociální šetření, které v případě této dávky bylo sloţité a ve své podstatě nadbytečné. Příspěvek na mobilitu, tak jak je nastaven, splňuje cíle dané sociální reformou. Ve vztahu k osobám se zdravotním postiţením se mi jeví jako nedostatečný a oproti předchozí právní úpravě kaţdopádně méně výhodný. Příspěvek na zvláštní pomůcku - dřívější právní úprava řešila příspěvky na zvláštní pomůcky ve větší počtu, neţ jak je tomu v současné době. Tento posun hodnotím kladně, neboť došlo ke sjednocení postupu u příspěvků, které měly podobný účel. I přesto je nynější právní úprava nadále nepřehledná, komplikovaná a v některých ustanoveních hůře pochopitelná. Jedním z cílů sociální reformy bylo sniţování administrativní zátěţe, o čemţ se v případě příspěvku na zvláštní pomůcku nedá hovořit. Pracovníci úřadů práce musí umět objektivně posoudit, zda daná pomůcka ţadateli skutečně vyhovuje, zda je pro něj vhodná a také se musejí řídit podmínkou nejmenší ekonomické náročnosti. Domnívám se, ţe v tak velikém mnoţství kompenzačních pomůcek je nesnadné se orientovat a můţe se stát, ţe pracovník úřadu práce nemusí správně stanovit výši příspěvku na danou pomůcku. Úředník se řídí posudkem o zdravotním stavu ţadatele, který popisuje druh postiţení posuzované osoby, neobsahuje však ţádné vyjádření o tom, který druh a typ zvláštní pomůcky by dané osobě mohl vyhovovat. Zákon při výběru zvláštní pomůcky ukládá povinnost dodrţet podmínku nejmenší ekonomické náročnosti. Pokud oprávněné osobě vyhovuje pomůcka ve vyšší cenové relaci, zaplatí si rozdíl v cenách výrobků ze svého. I přes 54
poskytnutí příspěvku na pomůcku je pořizovací cena některých kompenzačních pomůcek velmi vysoká, a tedy i zákonem stanovená 10 % spoluúčast můţe být pro některé zdravotně postiţené neúnosná. V takových případech by se dalo přemýšlet o moţnosti bezúročných půjček na pořízení pomůcky, případně uvaţovat o splátkovém prodeji. Podmínka nejmenší ekonomické náročnosti není vyţadována v případě, je-li oprávněnou osobou dítě, neboť orgán rozhodující o nároku na dávku a její výši, je povinen vţdy sledovat dosaţení nejlepšího zájmu dítěte. Úmluva o právech dítěte se vyjadřuje ve svém článku 23 k tomu, ţe stát uznává právo postiţeného dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporuje a zabezpečuje dítěti a osobám, které se o ně starají, poţadovanou pomoc a to podle moţností bezplatně, s ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o dítě starají. 79 Průkaz osoby se zdravotním postižením – nedá mi, nezmínit se v souvislosti s průkazem pro postiţené osoby, o kartě sociálních systémů, tzv. sKartě, i přesto, ţe úvahy na toto téma nejsou aktuální. Ta byla zavedena do českého právního řádu novelou zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky. Slouţila, mimo jiné, jako karta k příjmu sociálních dávek i jako průkaz osob se zdravotním postiţením. Celý systém sociálních karet byl od samého počátku kritizován nejen politiky, ale také samotnými uţivateli, nejvíce zdravotně postiţenými, kteří povaţovali kartu za diskriminační, zejména pro porušování ochrany osobních údajů. Vzhledem k velkému mnoţství negativních reakcí a oprávněných kritik došlo ke zrušení karty sociálních systému k 1. 10. 2013 přijetím zákona č. 306/2013 Sb., o zrušení karty sociálních systému. Pro OZP, kterým slouţila sKarta také jako průkaz osoby se zdravotním postiţením, bylo důleţité datum 30. 4. 2014, kdy bez ohledu na uvedenou platnost karty, tyto karty skončily. Jejich majitelé musejí na příslušném úřadu práce zajistit výměnu dokladu za průkaz ZP, ZTP, ZTP/P. Řízení o průkazu osoby se zdravotním postiţením je vedeno dle zákona o dávkách pro OZP. Po novelizaci zákona (od 1. 1. 2014) došlo k zásadním změnám v oblasti průkazů. Dříve bylo nutné provádět sociální šetření pro stanovení nároku na průkaz, v nynější právní úpravě se od tohoto šetření upustilo, coţ povaţuji za významnou a jednoznačně kladnou změnu. Průkaz je tak přiznávám na základě _________________________________________________________________________________ 79) Čl. 23 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 5. 2014].
55
posouzení zdravotního stavu ţadatele. Na základě přiznaného příspěvku na mobilitu, respektive příspěvku na péči, byly průkazy vydávány bez ţádosti (mnohdy i osobám, které o ně nestály), coţ se jiţ v současné době neděje a povaţuji to za vítanou změnu dosavadní praxe. V případě průkazu pro osoby se zdravotním postiţením došlo v posledních letech k posunu správným směrem. Příspěvek na péči – novela zákona o sociálních sluţbách, která byla součástí sociální reformy, přinesla nové stanovování stupně závislosti pro účely přiznání příspěvku na péči. Posuzování příspěvku se zjednodušilo podle mezinárodního modelu, konkrétně dle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disabilit a zdraví, jejíţ aplikace je v České republice od roku 2010 závazná. Původní model posuzování příspěvku na péči tento mezinárodní model respektoval pouze v minimálním rozsahu, byl velmi rozsáhlý a nepřehledný. Výhodou nového řešení je zjednodušení posudkového procesu, sníţení administrativní zátěţe, zefektivnění činnosti lékařské posudkové sluţby sociálního zabezpečení a umoţnění víceúčelového vyuţití posudku. Jednou z avizovaných výhod měl být objektivnější přístup k posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V tomto směru povaţuji nový model posuzování za znevýhodňující aţ diskriminační. Některým lidem se po sociální reformě sníţil příspěvek na péči řádově aţ o tisíce korun měsíčně, i kdyţ se jejich zdravotní stav nezměnil. Nejvíce změny dopadly na rodiny s postiţenými dětmi. Většina rodin s postiţenými dětmi je sociálně slabá, neboť jeden z rodičů se musí celodenně starat o postiţené dítě a nemá moţnost chodit do práce, rodina tak ţije pouze z jednoho příjmu. Ačkoliv dříve bylo dítě vedeno např. ve stupni těţké závislosti, po novém posouzení se můţe stát, ţe bude uznán pouze lehce závislým, coţ znamená propad v příjmech aţ o několik tisíc korun. Míra handicapu se zjišťuje pomocí sady tabulkových otázek, které pokládají sociální pracovnice v rámci sociálního šetření. Můţe se tedy stát, ţe posuzovaný člověk, který se dokáţe sám najíst, bude mít v kolonce stravování vyplněn kříţek, přestoţe není schopen si stravu sám připravit. Z toho vyplývá, ţe nynějších deset kritérií je nepřesných, kdy do jedné základní ţivotní potřeby nelze zahrnout všechny okolnosti z ní plynoucí a mělo by dojít k podrobnějšímu rozpracování těchto deseti oblastí. Posuzující orgán by měl více zohlednit potřeby a schopnosti posuzované osoby, neboť se dostatečně nepřihlíţí k závislosti postiţené osoby na pomoci druhých. Výrazný finanční dopad do rodin se zdravotně postiţeným dítětem mělo zrušení souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči. K 1. 12. 2012 byl sice tento 56
souběh obnoven, vztahuje se však pouze na děti ve věku od 1 do 4 let, přičemţ stav před novelizací zákona byl takový, ţe souběh těchto dvou příspěvků byl aţ do sedmi let věku dítěte. Obecně povaţuji zákon o sociálních sluţbách, především jeho část zabývající se příspěvkem na péči, za povedený právní předpis, kdy kladně hodnotím jeho přehlednost a ucelenost. Výhrady mám pouze k posuzování zdravotního stavu a jednotlivých schopností, které má vliv na přiznání této dávky v jednotlivých stupních závislosti.
57
Závěr Existence zdravotního postiţení představuje situaci, která zásadním způsobem ovlivňuje ţivot všech osob, kterých se dotýká. Kaţdá společnost by měla usilovat o vytváření stejných ţivotních podmínek pro osoby se zdravotním postiţením, tak jako je mají zdraví občané. Naplnit jejich práva v co nejvyšší moţné míře, zamezit jakékoliv formě diskriminace a zapojit osoby se zdravotním postiţením do všech sloţek společenského ţivota. Podpořit je v kaţdodenním ţivotě, v práci, volném čase a při řešení obtíţných ţivotních situací, aby mohli ţít podle svých představ. Myslím si, ţe naše společnost má sociální politiku vůči zdravotně postiţeným občanům nastavenou dobře a ubírá se tím správným směrem. Výdaje na sociální zabezpečení jsou však stále vyšší a nutnost změn je nezbytností. Na jedné straně stojí potřeba více nezadluţovat stát, na straně druhé je důleţité zachovat sociální stát s jistotou na udrţení důstojného ţivota pro občany jakýmkoliv způsobem znevýhodněné. Nevyhnutelné změny měla přinést sociální reforma, která doznala rozsáhlých změn i v oblasti dávek pro osoby se zdravotním postiţením. Sociální dávky pro zdravotně postiţené občany tvořily do konce roku 2011 řadu nejrůznějších dávek, sluţeb a slev. V rámci sociální reformy došlo k významnému sníţení počtu těchto dávek. Reforma byla provedena bez pečlivé přípravy, hlubší analýzy dané problematiky a bez celkově propracované koncepce. Urychlené změny sebou přinesly mnoţství negativních dopadů na cílové skupiny obyvatel. Zákon o dávkách pro OZP od roku 2012 prošel několikrát novelizací, tou poslední došlo k poměrně zásadním změnám. Novelizace přinesla obrat k lepšímu zejména v oblasti posuzování zdravotního stavu pro nárok na průkaz osoby se zdravotním postiţením a příspěvek na mobilitu, neboť bylo zcela nesmyslné odvozovat přiznání nových průkazů od stupně závislosti. U příspěvku na péči došlo v rámci posuzování zdravotního stavu k vytvoření nového modelu posuzování, bohuţel pro postiţené osoby se jeví jako nedostatečný a neobjektivní. Hodnocení se opírá o neměřitelné hodnoty uskutečněné v rámci tzv. sociálního šetření, poté je hodnocení prováděno zpravidla pouze na základě lékařských zpráv bez přítomnosti oprávněné osoby a závisí na subjektivním pohledu posudkového lékaře. Přenesením činností na Úřady práce došlo k prodlouţení doby posuzování zdravotního stavu a k větší administrativní zátěţi jak pro samotné úředníky, tak pro ţadatele o dávku.
58
Myslím si, ţe stále existují oblasti, ve kterých je potřeba podniknout kroky ke zlepšení situace zdravotně postiţených osob. Aby se mohli lidé s postiţením více zapojit do společnosti, potaţmo do ekonomiky, musí být zrušena jakákoliv forma diskriminace na základě zdravotního postiţení. Zapojit je do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními občany a zajistit jim kvalitní pracovní místa, která by jim umoţnila ekonomickou nezávislost a výrazně sníţila závislost na sociálních dávkách. Je třeba odstranit sociální vyloučení a izolaci a prosadit důstojné ţivotní podmínky pro osoby se zdravotním postiţením.
59
Seznam použitých pramenů Literatura 1) Beck, P., Hacaperková, D., Králová, J., Niederle, P., Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postiţením, 1. vydání. Nakladatelství ANAG, spol. s r.o., Olomouc, 2012. ISBN 978-80-7263-744-7 2) Česká správa sociálního zabezpečení. 80 let sociálního pojištění. Praha 2004. 3) Engliš, K., Sociální politika, 2. vydání. Nakladatelství Topič/Duch a svět, Praha, 1921. 4) Gregorová, Z., Galvas, M., Sociální zabezpečení, 2. vydání. Masarykova univerzita Brno, nakladatelství Doplněk Brno, 2005. ISBN 80-210-3686-9 5) Kalnická, V., Čísla o zdravotně postiţených. Statistika & my. 2012, č. 5. ISSN 1804-7149. 6) Komendová, J., Pracovní podmínky osob se zdravotním postiţením, 1. vydání. Nakladatelství Key Publishing, Ostrava, 2009. ISBN 978-80-7418-022-4 7) Macek, J., Základy sociální politiky. Nakladatelství Lidová knihtiskárna A. Němec, Praha, 1925. 8) Národní rada osob se zdravotním postiţením ČR. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. První české vydání překladu anglického vydání International Classification of Functioning, Disability and Health. Nakladatelství Grada Publishing, a.s., Praha. ISBN 978-80-247-1587-2. 9) Troster, P., a kol., Právo sociálního zabezpečení, 2. vydání. Nakladatelství C.H.Beck, Praha, 2002. ISBN 80-7179-669-7. 10) Troster, P., a kol., Právo sociálního zabezpečení, 5. vydání. Nakladatelství C.H.Beck, Praha, 2010. ISBN 978-80-7400-322-6. Právní předpisy 1) zákon č. 227/1859 Sb., ţivnostenský řád 2) zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění pozdějších předpisů 3) zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
60
4) zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 5) zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 6) zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 7) zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) 8) zákon č. 500/2006 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 9) zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 10) zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 11) zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (antidiskriminační zákon) 12) zákon č. 73/2011 o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 13) zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 14) zákon č. 306/2013 Sb., o zrušení karty sociálních systémů 15) vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 16) vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 17) Listina základních práv a svobod 18) Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením 19) Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159) - vyhláška ministra zahraničních věcí pod č. 72/1985 Sb. Internetové zdroje 1) Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. Sociální politika. [online]. Vysoká škola evropských a regionálních studií o.p.s. [cit.3. 12. 2013]. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/dokument/Socialni%20politika.pdf 2) Voţická, M., Princip sociální solidarity, subsidiarity, participace. [online]. Sociální práce, publikováno 18. 11. 2009 [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: 61
http://socialniprace.blog.cz/0911/princip-socialni-solidarity-subsdiarityparticipace 3) Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postiţením 2010-2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Evropská komise, Brusel, 15. 11. 2010, [cit. 4. 12. 2013]. Dostupné z:http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0636:FIN: CS:PDF 4) Bruthansová, D., Jeřábková, V. Moţnosti řešení sociálních důsledků zdravotního postiţení – synergické efekty a bílá místa současné právní úpravy [online]. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2012, [cit. 4. 12. 2013]. ISBN 978-80-7416-103-2. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_345.pdf 5) Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením ze dne 13. prosince 2006. [online] Organizace spojených národů. [cit. 1. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.nrzp.cz/dokumenty-odkazy/mezinarodni-dokumenty.html 6) Makovcová, S. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postiţením. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Sociální sluţby, publikováno 18. 5. 2011, [cit. 4. 12. 2013] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10775/umluva_info_160511.pdf 7) Galetová, Z. a kol. Analýza příjemců vybraných dávek sociální péče osobám se zdravotním postiţením (oblast mobility) [online]. Praha: VÚPSV, 2009. [cit. 11. 5. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_307.pdf 8) Suchomelová, M. Politika zaměstnanosti osob se zdravotním postiţením ve Spolkové republice Německo [online]. Praha: VÚPSV, 2013. [cit. 11. 5. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_371.pdf 9) Kořánová, M. Politika zaměstnanosti osob se zdravotním postiţením ve Velké Británii [online]. Praha: VÚPSV, 2013. [cit. 14. 5. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_375.pdf 10) MPSV. Informace o vyplacených dávkách v resortu MPSV ČR [online]. Praha: MPSV, 2014. [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17426/davky_leden_2014.pdf
62
