Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
Diplomová práce
Trestněprávní právní úprava boje proti obchodu s dětmi Bc. Jana Pavlišová
akademický rok 2013/2014
Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma Trestněprávní úprava boje proti obchodu s dětmi vypracovala samostatně a použila pouze zdroje řádně uvedené v seznamu literatury.
V Brně, 15. ledna 2014
podpis..................................................... 2
Tímto velice děkuji JUDr. Milaně Hrušákové, Ph.D. za odborné vedení, doporučení potřebné literatury, jakož i cenné rady a připomínky k této diplomové práci. Mé poděkování patří též nejbližší rodině a přátelům za podporu, které se mi od nich dostávalo během celého mého studia. 3
Abstrakt Předkládaná diplomová práce se za pomoci deskriptivně analytické a komparativní metody zabývá současnou trestněprávní úpravou boje proti obchodu s dětmi.
Cílem textu je podrobný rozbor platné právní úpravy, a to jak z pohledu
vnitrostátního, tak i mezinárodního práva. Výstupem celé práce je pak zhodnocení současného stavu a jeho případných mezer či nedostatků. Pro lepší vhled do dané problematiky je jedna z kapitol věnována taktéž trestněprávní úpravě dvou vybraných evropských zemí a jejímu následnému srovnání s úpravou českou. Zvolenými zeměmi jsou Bulharská republika a Spolková republika Německo. Samotný závěr práce je pak ponechán zhodnocení a úvahám de lege ferenda.
Klíčová slova obchod s lidmi, obchod s dětmi, trestněprávní úprava, mezinárodní smlouvy, Evropská unie, Trestní zákoník
Abstract The presented thesis is dealing with present penal adaptation of the fight against child trafficking, with a help of descriptively analytic and comparative method. The goal of the text is to detail the analysis of the valid legislation from the domestic and also the international point of view. The outcome of the essay is the evaluation of the present situation and its possible mistakes or lacks. For better understanding of the theme presented, one of the chapters is dealing with penal adjustment of two selected countries of the Europen Union and their later comparation with the adjustment of the Czech Republic. Chosen countries are the Republic of Bulgaria and the Federal Republic of Germany. The conclusion itself is let to be thought through with the de lege ferenda.
Key words Trafficking in Human Beings, Child Trafficking, Criminal Law Regulation, International Agreements, The European Union, Penal Code
4
OBSAH Seznam použitých zkratek.................................................................................................7
ÚVOD...............................................................................................................................8
1. TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ POJMŮ........................................................10 1.1 Vymezení pojmu obchod s lidmi.....................................................................10 1.1.1 Znaky obchodu s lidmi........................................................................13 1.2 Vymezení pojmu obchod s dětmi.....................................................................17 1.2.1 Znaky obchodu s dětmi........................................................................19
2. MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA BOJE PROTI OBCHODU S DĚTMI....20 2.1 Historický nástin vývoje mezinárodní úpravy ve 20. století............................21 2.2 Jednotlivé významné mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána...............23 2.2.1 Úmluva o právech dítěte......................................................................24 2.2.1.1
Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii..........26
2.2.2 Úmluva proti nadnárodním organizovaném zločinu...........................28 2.2.2.1 Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi...........................29 2.3 Dokumenty přijaté Radou Evropy...................................................................31 2.3.1 Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi...........32 2.3.2 Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání.......................................................................34
3. KOMUNITÁRNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA BOJE PROTI OBCHODU S DĚTMI....35 3.1 Historický nástin vývoje právní úpravy...........................................................36
5
3.2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí.................................39
4. VNITROSTÁTNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA BOJE PROTI OBCHODU S DĚTMI...42 4.1 Historický nástin vývoje..................................................................................42 4.2 Ústavní zakotvení.............................................................................................44 4.3 Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.................................................................46 4.3.1 Trestný čin obchodování s lidmi podle § 168......................................47 4.3.2 Trestný čin svěření dítěte do moci jiného podle § 169........................50 4.3.3 Související trestné činy........................................................................51 4.3.3.1 Trestné činy podle hlavy III.............................................52 4.3.3.2 Trestné činy podle hlavy IV.............................................54 4.4 Zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim..................................................................................................................55 4.5 Zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.................................................56
5. KOMPARACE ČESKÉ VNITROSTÁTNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY S ÚPRAVOU VYBRANÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU................................................................59 5.1 Bulharská republika.......................................................................................59 5.2 Spolková republika Německo........................................................................63
6. ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ A ÚVAHY DE LEGE FERENDA.....................68
Seznam použité literatury a zdrojů..................................................................................73 Odborné publikace, články a jiné........................................................................73 Právní předpisy a mezinárodní smlouvy..............................................................74 Ostatní elektronické zdroje..................................................................................78
6
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BG
Bulharská republika
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
ESLP
Evropský soud pro lidská práva
IKSP
Institut kriminologie a sociální prevence
ILO
Mezinárodní organizace práce (v angl. orig.: International Labour Organization)
LZPS
Listina základních práv a svobod České republiky, v platném znění
MZV
Ministerstvo zahraničních věcí
OČTŘ
orgány činné v trestním řízení
OSN
Organizace spojených národů
OZ
organizovaný zločin
PO
právnická osoba
TOPO
zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění
SRN
Spolková republika Německo
TZ
zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění
UNICEF
Dětský fond Organizace spojených národů (v angl. orig.: United Nations Children’s Fund
USA
Spojené státy americké (v angl. orig.: United States of America)
7
Úvod
Samotná problematika obchodu s lidmi, respektive její subkategorie obchod s dětmi, se v posledních letech opět dostává do popředí zájmu, neboť představuje závažný problém nejen pro rozvojové země, ale i pro vyspělé demokracie západního typu. Ke zvýšené pozornosti přispívá nemalou měrou také fakt, že na tento typ kriminality je často napojena i řada jiných forem trestné činnosti, respektive organizovaný zločin jako takový. Nutno podotknout, že naléhavosti řešit tuto otázku nahrává také postupující trend omezování či rušení hraničních kontrol, různé unie volného pohybu, i celkové globalizační tendence ve světě. Jak uvádí Zpráva OSN o obchodu s lidmi z roku 2012, Světová organizace práce odhaduje, že se ročně stane oběťmi nucené práce téměř dvacet jedna milionů osob.1 Celkové počty zobchodovaných osob je prakticky nemožné zjistit. I tyto hrubé odhady však naznačují vzrůstající tendenci problému. Není tedy nikterak překvapující, že je mezinárodním společenstvím i jednotlivými národními státy akcentována snaha o propracovanější právní úpravu a efektivnější nástroje boje proti této závažné trestné činnosti. V rámci předkládané diplomové práce s názvem Trestněprávní úprava boje proti obchodu s dětmi se pokusím zmapovat současnou právní úpravu boje proti této závažné trestné činnosti. Cílem textu je tedy zevrubný rozbor platné právní úpravy, a to jak z pohledu vnitrostátního práva, tak i mezinárodního. Předkládaná práce si taktéž klade za cíl její zhodnocení, přičemž se blíže pokusím zamyslet nad možnými nedostatky a mezerami současné legislativy, a naznačím případné řešení de lege ferenda. Těchto vymezených cílů se pokusím dosáhnout především za pomoci deskriptivně-analytické metody. V některých částech textu je pak rovněž použita metoda komparativní. Samotný text diplomové práce je rozdělen do několika stěžejních kapitol, v rámci nichž je čtenář postupně seznámen se současnou právní úpravou boje proti obchodu s dětmi, a to na mezinárodní, komunitární a konečně také vnitrostátní úrovni. Úvod předkládaného textu je přitom věnován terminologickému vymezení a zpřesnění samotného pojmu. Neopomenutelnou část práce tvoří taktéž nástin trestně-právní úpravy dvou vybraných evropských zemí. Na základě získaných informací se v rámci této kapitoly pokouším o srovnání s úpravou českou. Pro bližší komparaci jsem zvolila 1
Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. 8
Spolkovou republiku Německo a Bulharskou republiku. Důvodů pro výběr těchto konkrétních zemí existuje hned několik. Primárním motivem však bylo blíže zmapovat současnou úpravu vybraných členských států Evropské unie (dále též "EU"), které se liší nejen odlišnou historickou zkušeností a právním vývojem, ale především ekonomickým potenciálem a reálnou mocensko-politickou pozicí v rámci Unie. Je nepopiratelným faktem, že Spolková republika Německo, jakožto země stojící u samotného zrodu myšlenky evropské integrace, přistupuje k otázce právního státu, postihu závažné trestné činnosti i ochraně základních lidských práv poněkud citlivěji než některé nově přijaté státy. Výběr Bulharské republiky pak považuji za vhodný také z důvodu, že se země tradičně potýká s problémem organizovaného zločinu, který s fenoménem obchodu s lidmi úzce souvisí. Komparativní analýzu těchto zemí pokládám za vhodný prostředek, jak odhalit případné nedostatky, ale i pozitiva či možnosti české vnitrostátní úpravy. Závěr diplomové práce je pak věnován kritickému zhodnocení současné trestně-právní úpravy dané problematiky, respektive nastínění úvah de lege ferenda. Překládaná práce čerpá zejména z analýzy současné právní úpravy, především pak rozboru nejvýznamnějších mezinárodních smluv, komunitárního práva a také trestních kodexů, případně i jiných dílčích vnitrostátních zákonů. Další užitečný informační zdroj představují různé mezinárodní i národní strategie či koncepce, které povětšinou nejsou právně závazné, přesto však dobře ilustrují soudobý vývoj dané otázky a vytyčují priority pro nadcházející období. Opomenout nelze ani odborné studie publikované Institutem kriminologie a sociální prevence (dále též "IKSP") či různé statistické přehledy a analýzy každoročně sestavované Ministerstvem vnitra ČR, Policií ČR a podobně. Obecně lze říci, že je problematika obchodu s lidmi zpracována poměrně uspokojivě. Zejména v posledních letech je v této otázce vyvíjeno zvýšené úsilí, a to jak ze strany jednotlivých států, mezinárodního společenství, tak i nevládních organizací. Pozornost je však podle mého názoru tradičně více věnována obchodu se ženami především z důvodu sexuálního vykořisťování a v rámci EU nově také obchodu s lidmi za účelem pracovního vykořisťování, nikoli však konkrétně obchodu s dětmi. Pevně proto doufám, že předkládaná práce poslouží jako základní vhled do dané problematiky, případně nastolí některé zajímavé otázky vhodné pro další zpracování.
9
1. TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ POJMŮ
Na úvodu celé práce, dříve než přistoupím k samotnému rozboru současné právní úpravy boje proti obchodu s dětmi, považuji za nutné nejprve terminologicky vymezit a zpřesnit některé základní pojmy, se kterými text dále pracuje. Následující kapitola se tedy bude podrobně věnovat jednak vymezení koncepce obchodu s lidmi, a jednak pojmu obchod s dětmi. Tyto dva termíny budou analyzovány především na základě svých charakteristických znaků.
1. 1 Vymezení pojmu obchod s lidmi
Pojem obchod s lidmi je dnes hojně užívá jak odbornou, tak i laickou veřejností. S konceptem je možno se setkat v celé řadě ať už mezinárodních, tak i vnitrostátních dokumentů a textů. Lze tedy bez nadsázky říci, že se jedná o často skloňovaný termín. Právě vysoká frekvence užívání tohoto pojmu vedla ke snaze o jeho vymezení a zpřesnění, neboť jednotná a všeobecně přijímaná definice je bezesporu základním předpokladem pro efektivní boj proti této závažné formě kriminality. Více či méně úspěšných snah o definici tohoto pojmu lze v minulosti vysledovat hned několik. Za první definici obchodu s lidmi, kterou je však možné pokládat za všeobecně uznávanou a přijímanou lze označit až koncept obsažený v článku 3 Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, obsažený v Úmluvě OSN proti nadnárodním organizovaném zločinu z roku 2000, který
definuje termín obchod s lidmi jako najímání, přepravování,
převádění, přechovávání nebo držení osob, a to za použití síly, pod hrozbou síly nebo jiných forem nátlaku jako je únos, podvod, zneužití moci či bezbrannosti dané osob. Definice se dále zmiňuje také o předání nebo přijetí platby či jiných výhod, které mají za cíl získat souhlas osoby, která disponuje faktickou kontrolou nad jinou osobou za účelem jejího vykořisťování, ať už z důvodu prostituce nebo jiných forem sexuálního
10
vykořisťování, dále nucené práce nebo poskytování služeb, otroctví, nevolnictví nebo jim podobných praktik či ilegálního obchodu s lidskými orgány.2 Výše uvedená definice je významná nejen proto, že je většinou státu obecně přijímána, ale především z toho důvodu, že reaguje na trend rozšiřující se škály důvodů a forem obchodu s lidmi. Zatímco tradiční, starší koncepty se soustředily spíše na problematiku obchodu s lidmi za účelem sexuálního či pracovního vykořisťování, definice obsažená v Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, akcentuje i nové formy jako je obchod s lidmi za účelem ilegálního nakládání s lidskými orgány a tkáněmi. Jednoznačné pozitivum spatřuji i v určité obecnosti a širokosti dané definice, která ponechává prostor pro podrobnější úpravu na vnitrostátní úrovni. V souvislosti s úvodním terminologickým vymezením pojmu obchod s lidmi, považuji také za vhodné odlišit tento koncept od termínu jako zavlečení, nelegální migrace, případně pak od pojmu pašování osob. Jak už bylo řečeno v úvodu práce, obchodování s lidmi v řadě případů souvisí a je spojeno i s jinou trestnou činností, respektive s fungováním organizovaných zločineckých skupin jako takových. Pokud dochází k faktickému "přesunu" obchodovaných osob z jednoho státu na území státu jiného, může dané jednání snadno naplňovat i znaky takového jednání jako je již zmíněné zavlečení nebo ilegální migrace. Tento přeshraniční tranzit však není nutným předpokladem pro kvalifikaci určitého jednání jako obchod s lidmi. Jak uvádí Světová zpráva o obchodu s lidmi, nezřídka dochází ke zobchodování dané osoby pouze v rámci jediného státu.3 Překročení státních hranic tedy není určující podmínkou ani definičním znakem koncepce obchodu s lidmi. Trestný čin zavlečení vymezuje česká vnitrostátní právní úprava v zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, ve svém ustanovení § 172 jako jednání, při kterém pachatel lstí, násilím nebo hrozbou násilí nebo jiné újmy zavleče určitou osobu do ciziny, nebo ji přiměje, aby se do ciziny odebrala, či ji odvrací od návratu z ní.4 V případě nelegální migrace je situace v souvislosti s přeshraničním prvkem obdobná. Toto jednání lze charakterizovat jako
2
Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. The United Nations, New York, 2004 [cit. 20. 1. 2014]. 3 Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012, s. 41 [cit. 20. 1. 2014]. 4 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 1. 2014]. 11
neoprávněný vstup na území státu, případně neoprávněné opuštění, dále také neoprávněný pobyt na území související především s padělanými cestovními doklady nebo pobyt v rozporu s účelem, pro který bylo vydáno pobytové oprávnění, tzn. typicky porušení stanovených vízových podmínek.5 Termín pašování osob pak definuje kupříkladu Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, ve svém článku 3 jako přímé či nepřímé jednání nebo zprostředkování, směřující k neoprávněnému vstupu určité osoby cizí
státní příslušnosti na území jiného státu, a to výměnou
za poskytnutí finanční úplaty nebo jiné materiální výhody.6 Přestože je z výše uvedeného patrno, že jsou si dané termíny blízké a často mohou s obchodem s lidmi souviset, nelze je zaměňovat. Jak již bylo naznačeno, zahrnuje v sobě ilegální migrace, pašování osob i trestný čin zavlečení vždy přeshraniční prvek, v rámci praktik naplňujících znaky obchodu s lidmi to však nutné není. Toto jednání lze uskutečnit i za předpokladu, že ani jediný z aktérů nepřekročí státní hranice dané země. Rozhodující odlišnost však spatřuji v samotné podstatě zkoumaných pojmů. Zatímco v případě organizování ilegální migrace či pašování lidí je primárním účelem zisk pachatele, pramenící ze zprostředkování či přesunu určité osoby do cílové destinace, v tomto případě cizího státu, v souvislosti s obchodem s lidmi, je zobchodovaná osoba sama osobě zdrojem budoucích zamýšlených zisků a její případný geografický přesun je v celkovém kontextu vnímán pouze jako "přeprava zboží do místa určení" a ke kumulaci zisku dochází až následně. Ilegální migrace či pašování lidí může být na rozdíl od obchodu s lidmi taktéž charakterizována určitou mírou dobrovolnosti osob, které vstupují do těchto "vztahů". Tento definiční znak však osobně považuji za ne zcela jednoznačný a pro odlišení zkoumaných konceptů proto spíše podpůrný, neboť v určitých případech není přítomnost souhlasu oběti podstatná.
5
Přístup k nelegální migraci v České republice a Evropské unii [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 1. 2014]. 6 Protocol against Smuggling of Migrants by Land, Sea and Air, Supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. The United Nations, New York, 2004 [cit. 20. 1. 2014]. 12
1.1.1 Znaky obchodu s lidmi
Z výše uvedeného lze snadno abstrahovat základní znaky obchodu s lidmi. Na úvod je vhodné zopakovat základní podstatu obchodu s lidmi. Specifikum představuje již samotné pojímání zobchodované osoby. Lidská bytost je zde vnímána pouze jako věc, předmět směny, který slouží k dosažení zisku či prospěchu. Toto jednání představuje obrovský zásah do lidské důstojnosti a svobody. Není tedy žádným překvapením, že v sobě tato závažná trestná činnost spojuje jak dimenzi bezpečnostní, tak i lidskoprávní. Kupříkladu Střítecký a kol. ve své komparativní analýze uvádí, že má definice obsažená v Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, tři základní složky.7 První kategorii představuje určité jednání, které podle definice spočívá například v najímání, přepravování, přesunu, přechování či ukrývání osob. Druhou složku autoři označují jako užité prostředky. Pod tuto kategorii lze podle nich subsumovat hrozbu použití síly a dalších donucovacích prostředků, únos, podvod, zneužití moci nebo zranitelného postavení, přijetí platby či jiných výhod, a to za účelem získání souhlasu osoby mající kontrolu nad jinou osobou. Třetí složku uváděné definice pak podle autorů reprezentuje samotný záměr vykořisťovat. Tedy odpověď na otázku, proč a za jakým účelem k obchodu s lidmi dochází.8 Účelů, pro které k obchodu s lidmi dochází, existuje celá řada. K těm nejčastějším bezesporu patří nedobrovolná prostituce či jiné formy sexuálního vykořisťování, dále nucená práce, otroctví nebo jemu podobné praktiky, ilegální odběr orgánů a tkání či jiné formy vykořisťování.9 Podle statistik Organizace spojených národů (dále též "OSN") je nejrozšířenější formou obchod s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, který v roce 2010 představoval celých 58% ze všech zjištěných případů. Druhým nejčastějším důvodem byla s 36% nucená práce.10 Jiné formy obchodu s lidmi 7
BELLAK-HANČILOVÁ, Blanka. Vývoj diskuzí o obchodování s lidmi. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 14. 8 Tamtéž, s. 14. 9 Human Trafficking [online]. UNODC, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. 10 Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012, s. 36 [cit. 20. 1. 2014]. 13
jsou již v celkovém kontextu spíše marginální a jejich vyšší míra výskytu souvisí s určitým specifickým regionem.11 Ze statistických dat obsažených ve Světové zprávě o obchodu s lidmi za rok 2012 lze taktéž vyčíst jeden zajímavý trend. Z vývoje v průběhu sledovaného období12 lze usuzovat, že dochází k mírnému poklesu případu sexuálního vykořisťování a naopak k růstu obchodu s lidmi za účelem nucené či otrocké práce. Jak uvádí citovaná zpráva, v případě vykořisťování z důvodů nucené práce je to poměrně značný skok z 18% v roce 2006 na 36% v roce 2010. Nezanedbatelný nárůst lze vysledovat také u jiných forem vykořisťování. Zde dochází ve sledovaném období k nárůstu z 3% na 6% z celkového počtu zachycených případů.13 Za nové formy obchodu s lidmi lze považovat například vynucenou účast na drobné kriminalitě či pěstování drog, organizované žebrání, nucenou účast v podvodech se sociálními dávkami, náhradní mateřství či nucené sňatky.14 K výše uvedenému je však nutné dodat, že kriminalizován a postihován je obchod s lidmi jako takový. Samotná forma vykořisťování, tedy účel pro který k takovému obchodu došlo, není relevantní, neboť toto jednání je posléze postihováno na základě jiných skutkových podstat. Jak již byl výše předestřeno, lze v případě jednání naplňujícího definiční znaky obchodu s lidmi vysledovat několik charakteristických znaků. Vždy se jedná o jakýsi vztah mezi určitými subjekty. Historicky je zkoumaný koncept pojímán jako vztah trojstranný, tedy obchodník jako prodávající, zobchodovaná osoba jako předmět směny a vykořisťovatel jako kupující. Obchodník v takovém případě nese odpovědnost za trestný čin obchodování s lidmi. Osoba kupujícího je odpovědná jak za toto jednání, tak za činy související se samotným vykořisťováním oběti. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že daný vztah mezi prodávajícím a kupujícím končí okamžikem předání "zboží" a zaplacením kupní ceny. Tento tradiční model v praxi stále převažuje, avšak v posledních letech dochází v případě určitých forem obchodu s lidmi k jistému posunu v chápání zkoumaného vztahu. V souvislost s nucenou prací či jinou formou pracovního vykořisťování se stále více hovoří taktéž o vztahu dvoustranném. Tento model vnímá obchodníka nejen jako prodávajícího zobchodované osoby, ale taktéž jako jejího 11
Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012, s. 36 [cit. 20. 1. 2014]. 12 Data sbíraná mezi léty 2007 až 2010. 13 Global Report on Trafficking in Persons 2012, s. 37 [online]. UNODC, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. 14 BELLAK-HANČILOVÁ, Blanka. Vývoj diskuzí o obchodování s lidmi. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 26-28. 14
vykořisťovatele. Typicky funguje tento subjekt na bázi pracovní agentury, která propůjčuje kupujícímu své "zaměstnance" jako levnou pracovní sílu. Tomuto typu obchodníka pak vzniká odpovědnost nejen z důvodu samotného obchodování s lidmi, ale i z následného vykořisťování, na kterém se podílí tím, že inkasuje určitou část peněz, kterou si oběť prací vydělá.15 Jakkoli by se mohlo zdát, že je debata o dvoustrannosti či trojstrannosti těchto vztahů pouze akademická a má prakticky minimální dopad na reálné případy obchodu s lidmi, opak je pravdou. Problém spočívá ve faktu, že skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi je často naformulována právě na základě tradičního trojstranného pojímání tohoto vztahu. Subsumovat tedy jednání pachatelů, které vykazuje znaky dvoustranného schématu, pod skutkovou podstatu trestného činu založenou na klasické trojstranné koncepci, je proto často obtížné, ne-li přímo nemožné. Následkem toho pak bývá toto jednání, které vykazuje znaky obchodování s lidmi, posuzováno jako jiná trestná činnost a jsou za něj ukládány i mírnější tresty.16 Kromě výše nastíněné problematiky jednotlivých subjektů, představuje další definiční znak pojmu obchod s lidmi také určité jednání spočívající především v najímání, přepravě, převozu, přechovávání či přijetí dané osoby.17 Charakteristickým prvkem je proto pohyb či transport zobchodované osoby. Jak již bylo výše poznamenáno, může však být tento přesun uskutečněn i bez přechodu státních hranic, a to v rámci jediné země. V případě přeshraniční formy obchodování, lze v rámci evropského prostoru identifikovat zejména směr z východu na západ. V celosvětovém měřítku velmi zjednodušeně řečeno pak z jihu na sever.18 Další skupinu definičních znaků představují praktiky související s donucením zobchodované osoby. Mezi nejčastěji užívané metody patří použití síly či její hrozba, dále různé formy nátlaku či vydírání. Definice obsažená v Protokolu o prevenci,
15
ŠMÍD, Michal. Komparativní analýza evropských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 34-36. 16 Více k tomuto tématu viz např.: ŠMÍD, Michal. Komparativní analýza evropských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 31-98. 17 Obchod s lidmi - Definice [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 1. 2014]. 18 POJMAN, Petr. Obchodování s lidmi ve východní Evropě. Kriminalistika. 2012, č. 4, s. 303. 15
potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, hovoří také o praktikách typu únos, podvod nebo zneužití moci či bezbrannosti zobchodované osoby.19 Aktéři podílející se na obchodu s lidmi používají celou řadu metod jak donutit oběť ke spolupráci. Od praktik zahrnujících hrubé fyzické násilí a týrání, po velmi sofistikované metody využívající nepříznivé situace např. čerstvých imigrantů, kteří neznají jak jazyk, tak ani poměry v cílové zemi. Všechny tyto praktiky mají za cíl jediné, nahradit dobrovolný souhlas zobchodované osoby, který v drtivé většině případů absentuje. Jeden z neopomenutelných definičních znaků obchodu s lidmi představuje také účel za jakým k vykořisťování daných osob dochází. Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly, existuje jich celá řad, od sexuálního vykořisťování, nucenou prácí, až po obchod s lidmi za účelem odběru jejich orgánu a podobně. Citovaný protokol uvádí pouze demonstrativní výčet těch nejčastějších forem s nimiž se lze setkat. Daná definice přitom obsahuje taktéž obecně formulovanou sběrnou kategorii umožňující reagovat na nově vznikající formy obchodu s lidmi. Závěrem bych ráda připomněla poslední stěžejní definiční znak, kterým je úplatnost celého jednání. V případě úplatnosti se samozřejmě nemusí vždy jednat pouze o poskytnutí finanční platby, ale o jakékoli dohodnuté protiplnění či výhodu. Organizace spojených národů řadí tento definiční znak do kategorie "prostředků", a to společně s praktikami jako použití síly, nátlak, zneužití bezbrannosti oběti a podobně.20 Osobně zastávám názor, že by měl tento znak představovat samostatnou kategorii. Praktiky užívané v souvislosti s vynucením poslušnosti zobchodované osoby jsou vztahem mezi obchodníkem a obětí, případně pak vykořisťovatelem a danou osobou, a jejich cílem je degradovat lidskou bytost na pouhý předmět směny, respektive zajistit bezproblémový průběh celé "obchodní transakce". Různé formy donucení za použití síly jsou tedy prostředkem vedoucím k určitému cíli, nikoli samotným cílem. Naopak poskytnuté protiplnění je primární důvod, proč k obchodu vůbec dochází. Jedná se o vztah mezi obchodníkem jako prodávajícím a vykořisťovatelem jako kupujícím, zobchodovaná osoba zde jako subjekt nefiguruje. Podle mého názory je tedy vhodnější uvádět úplatnost v rámci samostatné skupiny znaků. 19
Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. The United Nations, New York, 2004 [cit. 20. 1. 2014]. 20 Human Trafficking [online]. UNODC, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. 16
1. 2 Vymezení pojmu obchod s dětmi
Obchod s dětmi představuje určitou subkategorii širšího termínu obchod s lidmi. Není tedy žádným překvapením, že primárně také z této koncepce vychází. Podle světové zprávy OSN figurují v 27% všech celosvětově zjištěných případů obchodu s lidmi jako oběti děti. Dvě ze tří těchto dětí jsou pak dívky.21 Situace v jednotlivých regionech je však značně odlišná. Kupříkladu v případě Afriky a Středního východu je podíl obchodovaných dětí 68% ku 32% dospělých. Statistická data shromážděná pro oblast Evropy a střední Asie vykazují opačný trend, 16% dětí oproti 84% dospělých osob.22 Základní a stěžejní rozdíl odlišující tento koncept od obchodu s lidmi představuje bezesporu specifičnost subjektu, konkrétně tedy zobchodované osoby, neboť obětí této trestné činnosti se stává dítě. V případě terminologického vymezení je tedy nezbytné zodpovědět otázku, zda je či není daný subjekt dítětem. Tato na první pohled poměrně jednoduchá otázka, může být komplikována řadou
různých
skutečností. Předně je nutné uvést, že věková hranice dítěte je v různých částech světa vnímána odlišně. Tento jev je ovlivněn mnoha různými faktory, od náboženství, historického kontextu, kultury, až po celkovou socioekonomickou úroveň daného regionu. Nadto je pojem dítě často užíván ve dvojím významu. Daným termínem lze označit jakoukoli fyzickou osobu, pokud chceme vyjádřit její vztah k rodičům nebo osobu jež považujeme za nedospělého jedince, kterému je nutno poskytnout zvýšenou ochranu.23 Především pro mezinárodní společenství tedy může
být problematické
hledat mezi státy jednotný konsensus a přijímat potřebnou legislativu v boji proti tomuto fenoménu. Na mezinárodní úrovni je významné především vymezení Organizace spojených národů obsažené v čl.1 Úmluvy o právech dítěte, kde se uvádí, že: "Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle konkrétního vnitrostátního právního řádu není zletilosti dosaženo dříve."24 Možnost 21
Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012, s. 7 [cit. 20. 1. 2014]. Tamtéž, s. 27. 23 SCHÖN, Monika. Koho české právo rozumí pod pojmem dítě? Právo a rodina. 2013, č. 3, s. 17. 24 Convention on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. 22
17
dosáhnout zletilosti před dovršením věku 18 let je v tomto případě pojímána spíše v kontextu soukromoprávních vztahů, což následně dobře ilustruje přijatá speciální úprava. Kupříkladu Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, který se týká zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, zakotvuje bez výjimky věkovou hranici 18 let.25 Dané problematice se taktéž věnuje již citovaný Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, který ve svém čl. 3 písm. d) definuje dítě jako každou osobu mladší 18 let věku.26 Druhý poměrně zásadní rozdíl, kterým se odlišuje obchod s dětmi od širšího pojmu obchod s lidmi, představuje skutečnost, že v případě prodeje osob mladších 18 let postačuje k určení, že se jedná o obchod s dětmi pouze předmětné jednání a záměr, nikoli praktiky související s donucení oběti.27 Otázka případného souhlasu či dobrovolnosti je tak v případě obchodu s dětmi irrelevantní. Na základě modifikace uváděné definice obchodu s lidmi a s ohledem na zmiňovaná specifika lze tedy obchod s dětmi vymezit jako najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob mladších 18 let za účelem zneužívání nebo vykořisťování, a to výměnou za přijetí platby či jiných výhod. Velmi podobnou definici nabízí také Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, který se týká obchodu s dětmi, dětské prostituce a dětské pornografie. Tento dokument definuje ve svém čl. 2 písm. a) prodej dětí jako jakékoli jednání nebo transakci, při které kdokoli, jednotlivec nebo skupina, předá dítě jinému, a to za úplatu či jiné protiplnění.28
25
Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the involvement of children in armed conflict online]. UNHR, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. 26 Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. The United Nations, New York, 2004 [cit. 20. 1. 2014]. 27 BELLAK-HANČILOVÁ, Blanka. Vývoj diskuzí o obchodování s lidmi. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 14. 28 Convention on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. 18
1.2.1 Znaky obchodu s dětmi
Jedním z určujících definičních znaků obchodu s dětmi jsou bezesporu subjekty vystupující v těchto vztazích. Tak jako v případě obchodu s lidmi, se opět jedná zpravidla o trojstranný vztah, v němž vystupuje obchodník jako prodávající, vykořisťovatel jako kupující a zobchodovaná osoba mladší 18 let. Ani v případě obchodu s dětmi však není vyloučena existence dvojstranného vztahu, který lze snadno představit v souvislosti s možným pracovním vykořisťováním osob ve věku 15 až 18 let. Tak jako v případě obchodu s lidmi je zde určité jednání, která má nejčastěji formu najímaní, přepravy, převoz či přechovávání dítěte. Přítomný je taktéž prvek přesun či transport zobchodované osoby, respektive její předání z rukou prodávajícího do moci kupujícího. Obchodování s dětmi probíhá zpravidla za stejným účelem jako je tomu v případě obchodu s lidmi, tedy tradičně za účelem sexuálního vykořisťování či nucené práce. Četnost výskytu těchto dvou nejčastějších důvodů je v různých oblastech světa jiná. Zatímco například v rámci Evropy převládá obchod za účelem sexuálního vykořisťování, v Africe dochází nejčastěji k nucené práci a otroctví dětí. V souvislosti s obchodem s dětmi se do popředí dostávají i jiné specifické formy vykořisťování jako například dětské sňatky29, nelegální adopce či organizované žebrání dětí.30 Jak již bylo řečeno, není v případě obchodu s dětmi nutná přítomnost jakéhokoli donucení. Praktiky související s použitím síly v tomto případě tedy nejsou definujícím znakem. Případná dobrovolnost jednání či souhlas dítěte s daným jednáním nelze pokládat za jakkoli určující.
29
Child protection from violence, exploitation and abuse; Child Marriage [online]. UNICEF, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. 30 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 19
2. MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA BOJE PROTI OBCHODU S DĚTMI
Není nikterak překvapující, že obchod s lidmi, respektive dětmi, dnes představuje globální fenomén, který často překračuje hranice států i kontinentů. Již delší dobu existuje snaha přijmout na mezinárodní úrovni takové dokumenty a opatření, které by sjednotily a koordinovaly postup jednotlivých národních států. Tato iniciativa dlouhodobě zaznívá především z řad mezinárodních organizací, kterými jsou například Organizace spojených národů, její přidružené organizace jako Dětský fond OSN (dále též "UNICEF")31 či Mezinárodní organizace práce (dále též "ILO")32, dále Africká unie (dále též "AU")33 nebo Organizace amerických států (dále též "OAS")34. V evropském měřítku nelze kromě EU opomenout také aktivity Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (dále též "OBSE")35 či Rady Evropy (dále též "RE")36. Nemalou měrou přispívá k upozorňování na tuto závažnou formu kriminality také činnost řady nevládních organizací v čele s Amnesty International37, Human Rights Watch38 či La Strada International39. Než přistoupím k samotnému popisu nejvýznamnějších mezinárodních smluv dotýkajících se problematiky obchodu s dětmi, považuji za vhodné krátce se zmínit o některých významných mezinárodních smlouvách přijatých v průběhu 20. století, které bezesporu formovaly dnešní pojímání lidských práv a svobod a ve výsledku tedy měly vliv i koncepci obchodu s lidmi jako takovou.
31
Child protection from violence, exploitation and abuse; Child Trafficking [online]. UNICEF, 2012 [cit. 3. 2. 2014]. 32 Why definitions matter [online]. International Labour Organization, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 33 Vision and Mission [online]. African Union, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 34 Trafficking in Persons; Legal Frameworks, Public Policies and National Programs against Trafficking in Persons [online]. Organization of American States, 2012 [cit. 3. 2. 2014]. 35 OSCE Special Representative calls for Child Care Quality Standards to prevent Child Trafficking [online]. Organization for Security and Co-operation in Europe, 2011 [cit. 3. 2. 2014]. 36 Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 37 Who we are [online]. Amnesty International, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 38 Exploitation, Forced Labor and Trafficking [online]. Human Rights Watch, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 39 Trafficking in Human Beings; Trafficking in Europe [online]. La Strada International, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 20
2.1 Historický nástin vývoje mezinárodní úpravy ve 20. století
Přestože fenomén obchodu s lidmi, respektive různé formy otroctví či nevolnictví jsou staré jako lidstvo samo, dostává se tato problematika do popředí zájmu až v průběhu 20. století, a to především v souvislosti rozvojem základních lidských práv a svobod. Kupříkladu koncem září 1921 vyústily kodifikační snahy mezinárodního společenství v přijetí Mezinárodní úmluvy o potírání obchodu se ženami a dětmi.40 Nejednalo se o úplně první dokument tohoto druhu.41 Jeho prvenství však spočívalo ve faktu, že se zde poprvé v souvislosti s oběťmi výslovně hovoří také o dětech. Poměrně zásadní bylo taktéž zakotvení trestnosti přípravy či pokusu tohoto jednání.42 Vůbec první mezinárodní dokument, který se věnoval výhradně právům dětí, představuje Ženevská deklarace práv dítěte ze září 1924. Liga národů, předchůdce dnešní OSN, v dokumentu mimo jiné přiznává dětem zvláštní ochranu, a to z důvodu jejich tělesné a duševní nezralosti. Dále text například zakazuje jakékoli formy vykořisťování a přiznává dětem právo na pokojný tělesný i duševní vývoj.43 Mezi jednu z nejvýznamnějších lidskoprávních smluv bezesporu patří Všeobecná deklarace lidských práv z prosince 1948. Přestože není tento dokument právně závazný, představuje významný milník ve formulaci a moderním pojetí základních lidských práv a svobod.44 V souvislosti se zkoumanou problematikou text zakotvuje v článku 4 zákaz všech forem otroctví, obchodu s otroky a nevolnictví. Článek 5 pak zakazuje podrobovat kohokoli ponižujícímu a nelidskému zacházení a trestání. Postavení dětí se věnuje čl. 25 odst. 2, který uvádí, že dětství má nárok na
40
Tehdejší Československo bylo smluvním státem této smlouvě na základě zák. č. 123/1924 Sb. Této úmluvě předcházela Mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s děvčaty ze dne 18. 5. 1904 a Mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s děvčaty ze dne 4. 5. 1910. 42 TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana a kol. Obchodování se ženami z pohledu České republiky [online]. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. s. 41-42 [cit. 3. 2. 2014]. 43 Geneva Declaration of the Rights of the Child [online]. The United Nations, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 44 The Universal Declaration of Human Rights [online]. The United Nations, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 41
21
zvláštní péči a pomoc a všechny děti mají bez rozdílu nárok na stejnou sociální ochranu.45 Další významnou smlouvou týkající se dané problematiky je Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z července 1951, kterou je Česká republika do současné doby stále vázána.46 Smluvní strany této mnohostranné dohody si kladou za cíl přijímat všechna opatření, která směřují k
vymýcení
prostituce
a
obchodování
s
lidmi.47
Nutno
podotknout,
že mezinárodněprávní závazek plynoucí pro ČR z tohoto dokumentu je v současné době jedním z hlavních důvodů, proč u nás nelze jakkoli právně regulovat prostituci.48 Další ze smluv, které je na tomto místě vhodné zmínit je Charta práv dítěte. Tato mezinárodní úmluva byla přijata Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1959 v New Yorku. Jejími východisky byly především Ženevská deklarace práv dítěte z roku 1924 a Všeobecná deklarace lidských práv z prosince 1948, zakotvující univerzalitu základních lidských práv a svobod pro všechny bez rozdílu. Text tohoto dokumentu obsahuje celkem 10 zásad. V souvislosti s tématem této práce je vhodné citovat především zásadu devátou, která dětem poskytuje ochranu před všemi formami nedbalosti, krutosti a vykořisťování. Dále úmluva výslovně zakazuje, aby bylo dítě předmětem jakékoli formy obchodu s ním. Zásada také nedovoluje přijmout dítě do zaměstnání před dosažením určitého minimálního věku.49 Opomenout nelze ani přijetí dvojice lidskoprávních mezinárodních smluv z prosince 1966, které jsou na rozdíl od proklamativní Všeobecné deklarace lidských práv již pro smluvní státy právně závazné. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který byl do čs. právního řádu recipován na základě vyhlášky MZV
45
CHUTNÁ, Monika; JÍLEK, Dalibor. Lidská práva v mezinárodních dokumentech. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1994, s. 152-154. 46 Prostituce - Prostituční scéna [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 3. 2. 2014]. 47 Convention for the Suppression of the Traffic in Persons and of the Exploitation of the Prostitution of Others [online]. UN General Assembly, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 48 Vládní návrh na vydání zákona, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s její výpovědí Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a její závěrečný protokol ze dne 21. března 1950 [online]. Vláda České republiky, 2004 [cit. 3. 2. 2014]. 49 Declaration of the Rights of the Child [online]. The United Nations, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 22
č. 120/1976 Sb.50, se věnuje problematice otroctví, obchodu s otroky, nevolnictví a nucené práci ve svém článku 8. V souvislosti s problematikou dětských sňatků je vhodné zmínit taktéž čl. 23 odst. 3, který zakotvuje, že: "manželství nebude uzavřeno bez svobodného a plného souhlasu obou snoubenců."51 Následující článek 24 opět zdůrazňuje požadavek zvláštní ochrany dětí. Nově je zde zakotvena povinnost každé dítě bezprostředně po narození registrovat a udělit mu jméno, což vnímám jako snahu předcházet případnému obchodování s novorozenými dětmi či nelegálním adopcím.52 Mezinárodní pak o hospodářských, sociálních a kulturních právech se v souvislosti s řešenou problematikou zabývá především uspokojivými pracovními podmínkami. Článek 10 odst. 3 zakotvuje ochrana před sociálním a hospodářským vykořisťováním dětí a mladistvých. Toto ustanovení obsahuje taktéž závazek států přijmout na národní úrovní taková opatření, která by stanovila minimální věkovou hranici pro dětskou námezdní práci.53 Výše uvedené mezinárodní smlouvy pochopitelně nepředstavují úplný výčet úmluv a deklarací, které byly v souvislosti s problematikou obchodu s dětmi ve 20. století přijaty. Jedná se pouze o autorčin vlastní výběr, který jak pevně doufá, poslouží spíše jako úvodní vhled do zkoumané problematiky. Za zmínku by jistě stála celá řada dalších dokumentů, není však v možnostech tohoto textu se jim blíže věnovat.54
2.2 Jednotlivé významné mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána
V rámci této podkapitoly se již blíže zaměřím na analýzu vybraných významných mezinárodních smluv související s tématem obchodu s dětmi, které byly přijaty na půdě OSN. Za stěžejní dokumenty považují v tomto ohledu Úmluvu 50
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online]. Vláda České republiky, 2011 [cit. 3. 2. 2014]. 51 CHUTNÁ, Monika; JÍLEK, Dalibor. Lidská práva v mezinárodních dokumentech. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1994, s. 16. 52 Tamtéž, s. 16. 53 Tamtéž, s. 28. 54 Více viz např.: Vybrané mezinárodní předpisy a deklarace o právech dítěte [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 23
o právech dítěte z listopadu 1989 a také Úmluvu proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000. Pro daný rozbor považuji za klíčovou taktéž analýzu některých protokolů přijatých v souvislosti s těmito úmluvami. Konkrétně se jedná o Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii a Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi.
2.2.1 Úmluva o právech dítěte
Úmluva o právech dítěte představuje v oblasti ochrany základních práv a svobod dětí zásadní dokument. Tato mnohostranná mezinárodní smlouva byla přijata Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 v New Yorku. Pro tehdejší Československo vstoupila úmluva v platnost k 6. únoru 1991. Ve Sbírce zákonů byla publikována jako sdělení Federálního Ministerstva zahraničních věcí pod č. 104/1991 Sb.55 Česká republika se stala smluvním státem tohoto významného dokumentu k 1. lednu 1993, kdy vstoupila do většiny mezinárodních závazků zaniklé České a Slovenské federativní republiky. V případě Úmluvy o právech dítěte se jedná ve srovnání s předchozími obecnými kodifikačními pokusy o poměrně obsáhlý dokument s širokým katalogem zákazů na jedné straně a oprávnění na straně druhé. Smlouva stanovuje jak jednotlivá práva dětí, tak i povinnosti smluvních států přijmout určitou vnitrostátní úpravu. Samotný text obsahuje celkem 54 článků, přičemž se jedná o směsici práv občanských, politických, ale také kulturních, sociálních či ekonomických. Poměrně výjimečná je tato mezinárodní úmluva také proto, že poprvé definuje dítě jako každou bytost mladší 18 let. Vzhledem k tématu této práce je vhodné uvést především čl.11, který smluvním státům ukládá přijmout opatření proti nezákonnému přemisťování dětí do zahraniční.56 V souvislosti s problematiku obchodu s dětmi za účelem ilegální adopce se taktéž nabízí 55 56
Úmluva o právech dítěte [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 3. 2. 2014]. Convention on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. 24
čl. 21 písm. d), který zakazuje, aby vedlo případné přeshraniční osvojení k neoprávněnému finančnímu obohacení zúčastněných osob.57 Další relevantním ustanovením je čl. 32 zakotvující ochranu dětí před jakýmkoli pracovním vykořisťováním. Jeho text zavazuje smluvní státy přijmout úpravu týkající se např. nejnižší věkové hranice pro vstup do zaměstnání, specifické pracovní doby či pracovních podmínek. Problematice sexuálního vykořisťování se pak úmluva věnuje v čl. 34, který mimo jiné zakazuje svádění nebo nucení dětí k jakýmkoli nezákonným sexuálním praktikám, využívání dětí k prostituci či výrobě pornografických materiálů.58 Samotný obchod s dětmi je výslovně řešen v čl. 35, který uvádí, že: "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě."59 Nespornou výhodou úmluvy je skutečnost, že dokument disponuje vlastním kontrolním mechanismem v podobě Výboru pro práva dítěte. Tento orgán je v současné době složen z 18 nezávislých expertů jednotlivých smluvních států, kteří jsou voleni na dobu 4 let na společném zasedání všech zúčastněných zemí.60 V článku 44 se smluvní státy zavazují předkládat každých 5 roků prostřednictvím generálního tajemníka OSN Výboru pro práva dítěte hodnotící zprávu týkající se plnění závazků plynoucích z úmluvy.61 Do současnosti Česká republika předložila celkem 4 hodnotící zprávy.62 V souvislosti s Úmluvou o právech dítěte nelze opomenout ani její opční protokoly, které byly v průběhu let postupně přijaty. Jedná se celkem o tři dokumenty. První z nich je Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů z května 2000, který Česká republika ratifikovala k 30. 11. 200163. Uvedený text je významný mj. tím, že stanovuje minimální věkovou hranici 18 let pro osoby, které se účastní 57
Convention on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. Tamtéž. 59 CHUTNÁ, Monika; JÍLEK, Dalibor. Lidská práva v mezinárodních dokumentech. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1994, s. 142. 60 Committee on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 61 CHUTNÁ, Monika; JÍLEK, Dalibor. Lidská práva v mezinárodních dokumentech. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1994, s. 145-146. 62 Třetí a čtvrtá periodická zpráva o plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte a informace České republiky o plnění Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte a zapojování dětí do ozbrojených konfliktů [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 3. 2. 2014]. 63 Status; Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the involvement of children in Armed Conflict [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 58
25
případných ozbrojených konfliktů. Protokol reagoval na stále častější nasazování tzv. dětských vojáků, kteří dnes představují v některých oblastech světa závažný problém. Osoby mladší 18 let, nezřídka však i děti do 10 let věku, plní celou škálu různých úkolů. Jsou využívaný např. jako špióni, osobní strážci, sebevražední atentátníci či lidské štíty. Nezřídka dochází také k jejich sexuálnímu vykořisťování a nucené práci v rámci vojenských táborů.64 V pořadí druhý dokument představuje Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii taktéž z května 2000, jemuž se budu podrobněji věnovat v následující samostatné podkapitole. Třetím textem je Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte zavádějící postup předkládání oznámení z prosince 2011, ke kterému ČR zatím nepřistoupila.65 Posledně jmenovaný dokument v podstatě umožňuje jednotlivcům či skupinám podávat Výboru stížnosti týkající se konkrétních porušení práv, které zakotvuje jak Úmluva, tak i dva předchozí opční protokoly.66
2.2.1.1 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii
Opční protokol k Úmluvě o právech dítětem obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii ukládá smluvním stranám přijmout taková opatření, která povedou k prevenci, potlačování i trestání činů souvisejících s prodejem dětí za účelem jejich sexuálního vykořisťování, nucené práce či nezákonné adopce. Text taktéž zavazuje smluvní státy k potírání nežádoucích jevů, jako je dětská prostituce a dětská pornografie.67 Přestože byl tento dokument přijat současně s Opčním protokolem o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, tedy v květnu 2000, Česká republika
64
Who are child soldiers [online]. Child Soldiers International, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Status; Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on a communications procedure [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 66 Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on communications procedure [online]. United Nations; General Assembly, 2012 [cit. 3. 2. 2014]. 67 Úmluva o právech dítěte [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 3. 2. 2014]. 65
26
ho ratifikovala poměrně nedávno, a to 26. září 2013.68 Toto zpoždění souviselo s absencí vnitrostátní úpravy týkající se trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Za tento nedostatek byla ČR ze strany mezinárodního společenství i EU dlouhodobě kritizována. Problém byl vyřešen až přijetím zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.69 Tato nová právní úprava tak otevřela od ledna 2012 cestu mimo jiné také k ratifikaci Opčního protokolu.70 Jak již bylo poznamenáno v úvodní kapitole této práce, obsahuje Protokol v čl. 2 vymezení termínu obchod s dětmi. Za prodej dětí se podle něj považuje jakýkoli úkon či transakce, při které kdokoli, jednotlivec nebo skupina, předá jinému dítě za úplatu či jiné protiplnění.71 Kromě této definice uvedený článek dále přesněji vymezuje také pojem dětská prostituce a dětská pornografie. Společně s obchodem s dětmi za účelem jejich sexuálního vykořisťování tvoří tyto dva pojmy součást širšího konceptu komerčního sexuálního zneužívání dětí definovaného již v roce 1996 v rámci tzv. Stockholmského kongresu.72 Za stěžejní ustanovení zkoumaného protokolu považuji čl. 3, který výslovně zmiňuje všechny nejdůležitější a nejčastější důvody obchodování s dětmi. Smluvním státům je uložena povinnost postihovat alespoň ty činy a jednání, které souvisejí s nabízením, předáváním či přijímáním dítěte jakýmikoli prostředky, a to za účelem jeho sexuálního vykořisťování, přenosu orgánů dítěte za účelem zisku či zapojení dítěte do nucené práce. Protokol taktéž zapovídá adopce dětí v rozporu s platnými mezinárodními dokumenty. Skutečnost, že se dokument výslovně zmiňuje i o této problematice velmi oceňuji, neboť např. Světová zpráva o obchodování s lidmi z roku 2012 v souvislosti s problematikou obchodu s dětmi o této formě zcela mlčí. Opční protokol v čl. 3 dále zakazuje jakékoli nabízení, získávání, zprostředkování 68
Status; Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Sale of Children, Child Prostitution and Child Pornography [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 69 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 2. 2014]. 70 Sněmovní tisk 925/0, část č. 1/7 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte; Důvodová zpráva [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 71 Sněmovní tisk 925/0, část č. 1/7 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie; český překlad [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 72 Třetí a čtvrtá periodická zpráva o plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte a informace České republiky o plnění Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte a zapojování dětí do ozbrojených konfliktů [online]. Vláda České republiky, 2008, s. 40 [cit. 3. 2. 2014]. 27
či poskytování dítěte k dětské prostituci a také výrobu, distribuci, šíření, dovoz, vývoz, nabízení, prodej či držení dětské pornografie. Trestně stíhán má být taktéž pokus o popsané jednání nebo spolupachatelství, či účast na kterémkoli z těchto činů.73 Všechny výše citované závazky jsou smluvní státy Protokolu povinny implementovat do svých národních právním úprav. V případě České republiky se tak stalo jak na základě řady novelizací, tak i přijetím zcela nové právní úpravy. Ve svém čl. 12 odst. 1 Protokol mj. ukládá smluvní straně povinnost, aby do dvou let od jeho vstupu v platnost, předložila Výboru pro práva dítěte souhrnnou zprávu o opatřeních, která byla v souvislosti s plněním smluvních závazků na vnitrostátní úrovni přijata. Podrobněji se tomuto tématu věnuji dále v textu, v kapitole čtvrté s názvem Vnitrostátní právní úprava boje proti obchodu s dětmi.
2.2.2 Úmluva proti nadnárodnímu organizovaném zločinu
Za jeden nejdůležitějších milníků v boji proti obchodu s lidmi je bezesporu považováno přijetí Úmluvy proti nadnárodním organizovaném zločinu, respektive jejího Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi. Samotná Úmluva byla přijata 15. listopadu 2000. České republika ji podepsala 12. prosince 2000 v Palermu (dále též "Palermská úmluva"). S následnou ratifikací tohoto dokumentu to však bylo opět poněkud problematické. Došlo k ní až 24. října 2013.74 Hlavní příčinou otálení ze strany ČR byla opět neexistující vnitrostátní úprava trestněprávní odpovědnosti právnických osob.
73
Sněmovní tisk 925/0, část č. 1/7 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie; český překlad [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 74 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu [online]. Sbírka mezinárodních smluv ČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 28
Text úmluvy si již v úvodu klade za cíl efektivnější boj proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Tohoto účelu má být dosaženo různými způsoby. Dokument zakotvuje např. trestnost účasti v organizované zločinecké skupině, dále legalizace výnosů z trestné činnosti, praní špinavých peněž či korupce. Mimo vymezení těchto trestných činů, se úmluva taktéž věnuje otázce mezinárodní spolupráce a vzájemné pomoci mezi státy, a to jak při vyšetřování, trestním stíhání, tak i při samotném soudním řízení. Důraz je mj. kladen také na přijetí opatření souvisejících s ochranou obětí a svědků, prevencí či efektivní výměnou informací o aktuálním vývoji a trendech v oblasti organizovaného zločinu (dále též "OZ").75 Do současné doby byly v rámci Úmluvy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu přijaty celkem 3 protokoly, které dále rozpracovávají některá specifická témata související s aktivitami OZ. Konkrétně se jedná o Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, moři a letecky, oba z 15. listopadu 2000, a také Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní, jejich částí, komponentů a munice a obchodu s nimi z 31. května 2001. Zatímco první z jmenovaných ČR zatím pouze podepsala, druhé dva protokoly již ratifikovala, a to k datu 24. září 2013.76
2.2.2.1 Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi
Jak již bylo výše uvedeno, Česká republika Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak ženami a dětmi podepsala, avšak stále neratifikovala. Stalo se tak 10. prosince 2002. Pro zajímavost lze uvést, že v podobné situaci jako ČR, jsou dnes podle dostupných informací země jako Barbados, Kongo, 75
United Nations Convention against Transnational Organized Crime and the Protocols thereto [online]. UNODC, 2004, s. 5-34 [cit. 3. 2. 2014]. 76 Status; Protocol against the Illicit Manufacturing of and Trafficking in Firearms, Their Parts and Components and Ammunition, supplementing the United Nations Conventions against Transnational Organized Crime [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 29
Japonsko, Jižní Korea, Sierra Leone, Srí Lanka či Uganda.77 Vzhledem ke skutečnosti, že je zákon o odpovědnosti právnických osob v platnosti od 1.ledna 2012, není zcela jasné, proč Česká republika s přijetím tohoto významného dokumentu i nadále váhá. Tato nečinnost je o to více zarážející, že ratifikace zmíněného Protokolu byla stanovena jako jedna z priorit v Národní strategii boje proti obchodování s lidmi v ČR na období 2012 až 2015, a to s termínem plnění 2012.78 Význam dokumentu spočívá především ve faktu, že jako historicky první přináší obecně uznávanou a ucelenou definici obchodu s lidmi. Jak již bylo uvedeno v úvodní kapitole, vymezuje Protokol obchod s lidmi jako: "najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob za účelem zneužívání za pomoci hrozby, použití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu bezbrannosti nebo pomocí předání nebo přijetí plateb či výhod, a to za účelem získání souhlasu osoby mající kontrolu nad jinou osobou.“79 Zmíněná definice se vzhledem k poměrně obecné formulaci pokouší pokrýt co možná nejširší okruh možných situací, což vnímám jako pozitivní. Samotný protokol se soustřeďuje na tři hlavní oblasti zájmu. Primárně je to samotný boj a prevence proti obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi. Druhou oblast představuje ochrana a pomoc obětem tohoto obchodu a třetí skupinu reprezentují opatření tykající se vzájemné spolupráce smluvních států v této oblasti. Z konkrétních opatření lze uvést např. požadavek přijmout úpravu týkající se psychologické i materiální pomoci obětem či zajištění jejich fyzické bezpečnosti. Ve spolupráci v neziskovým sektorem se smluvní státy zavazují poskytnout zobchodovaným osobám kupříkladu bydlení, lékařskou pomoc, psychologickou podporu nebo jiné formy poradenství. Protokol taktéž pamatuje na repatriaci obětí a jejich případné navrácení do země původů. Důraz je kladen také na opatření
77
Status; Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 78 Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice na období 2012 - 2015 [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2012, s. 14 [cit. 20. 1. 2014]. 79 Obchod s lidmi - Definice [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 1. 2014]. 30
související s možným paděláním cestovních či jiných dokladů totožnosti a také kontroly na hranicích.80 Zmíněný Protokol dnes díky své obecné formulaci a velkému počtu přistoupivších smluvních států představuje základní rámec v rámci celosvětového boje proti obchodu s lidmi. Zde obsaženou definicí je více či méně inspirována řada vnitrostátních úprav, včetně té české. Trvající neratifikace ze strany ČR se tedy jeví jako nelogická. Za případný nedostatek jak samotné Úmluvy, tak i jejích protokoly lze považovat chybějící kontrolní mechanismus. Sporná může být taktéž interpretace některých užitých pojmů, neboť Protokol je založena na zásadě, že jednání v něm uvedené definuje a jejich pachatele stíhá každý stát podle vlastních vnitrostátních zákonů.81
2.3 Dokumenty přijaté Radou Evropy
Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, není Organizace spojených národů jedinou mezinárodní organizací, která vyvíjí v souvislosti s problematikou obchodováním s lidmi, respektive dětmi, aktivní činnost. V evropském prostoru jsou důležité také aktivity Rady Evropy, která má ve srovnání například s Evropskou unií jednu nespornou výhodu, a to poměrně širokou členskou základnu zahrnující i státy jako Rusko, státy Balkánského poloostrova či Turecko. Nadto je pro významné mimoevropské země zřízen status pozorovatelské země. Této možnosti doposud využily kupříkladu Kanada, Japonsko či Spojené státy americké.82 Tato mezinárodní organizace
80
United Nations Convention against Transnational Organized Crime and the Protocols thereto [online]. UNODC, 2004, s. 41-51 [cit. 3. 2. 2014]. 81 HÝBNEROVÁ, Stanislava. Smluvní úprava OSN k potírání obchodu se ženami a dětmi za účelem sexuálního vykořisťování. In: ŠTURMA, Pavel et al. (eds.). Právní následky mezinárodně protiprávního chování; Pocta Čestmíru Čepelkovi k 80. narozeninám. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2007, s. 249-250. 82 47 Countries [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://hub.coe.int/ 31
založená v roce 1949 se soustřeďuje především na podporu demokracie a dodržování základních lidských práv a svobod. V souvislosti s touto organizací nelze nezmínit Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950. V evropském kontextu tvoří tato smlouva základ mezinárodněprávní ochrany lidských práv a svobod. Její důležitost je ještě podpořena existencí Evropského soudu pro lidská práva (dále též "ESLP"), který dohlíží na závazky z ní plynoucí. V kontextu řešeného tématu práce je vhodné zmínit čl. 4 této smlouvy, který zakotvuje zákaz otroctví a nucených prací.83 V průběhy let přijala Rada Evropy celou řadu různých mezinárodních úmluv. Jen namátkou lze zmínit např. Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí z roku 1996 či revidovanou Evropskou úmluvu o osvojení z roku 2008.84 Následující text se bude blíže věnovat dvěma smlouvám, a to Úmluvě RE o opatřeních proti obchodování s lidmi a Úmluvě RE o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání.
2.3.1 Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi
Úmluva RE o opatřeních proti obchodování s lidmi byla Radou ministrů přijata 8. května 2005.85 Do současné doby ji ratifikovalo celkem 41 států. Česká republika jako jedna z mála zemí86 tak dosud stále ještě neučinila. Dohoda je otevřena k podpisu také nečlenským státům Rady Evropy. Toho v nedávné době využilo Bělorusko, když Úmluvu taktéž signovalo, a to s účinností k 1. 3. 2014.87 Obsahově se Úmluva v porovnání s předchozími mezinárodními dokumenty soustřeďuje především na ochranu obětí obchodu s lidmi, což souvisí již se samotnou 83
Evropská úmluva o ochraně lidských práv [online]. Rada Evropy, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Úplný seznam přijatých mezinárodních dohod viz.: Complete list of the Council of Europe´s treaties [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 85 Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 3. 2. 2014]. 86 Ve stejném postavení, tedy absence jak podpisu, tak samotné ratifikace Úmluvy, je také Rusko, Monako a Lichtenštejnsko. 87 Status; Convention on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. k 1. 3. 2014]. 84
32
lidskoprávní dimenzí Rady Evropy. Zvýšená pozornost je věnován také prevenci a stíhání obchodníků s lidmi. Za přínosné považuji rovněž ustanovení čl. 36 a násl. týkající se zřízení nezávislého monitorovacího mechanismu s názvem "GRETA", který mapuje dodržování Úmluvy v jednotlivých smluvních státech i současné trendy a vývoj v dané oblasti.88 Tato nezávislá expertní skupina pravidelně publikuje hodnotící zprávy o přijatých opatřeních, případně upozorňuje na trvající nedostatky ve vnitrostátních úpravách smluvních států. Kromě tzv. country reports týkajících se konkrétní situace v jednotlivých smluvních státech, publikuje GRETA i tzv. general reports.89 Zatím poslední, v pořadí třetí, celková zpráva byla publikována v říjnu 2013. V souvislosti s ČR, text mimo jiné vyzývá zbývající členské státy RE, aby ratifikovaly zmíněnou Úmluvu. V rámci oblasti prevence klade zpráva důraz na větší zapojení soukromého sektoru a medializaci celého problému. Dokument se taktéž věnuje otázce předcházení obchodu s lidmi v rámci rizikových etnických skupin, zejména pak v případě romské komunity. Zpráva mj. uvádí, že navzdory nedostatečným údajům o etnické příslušnosti jednotlivých obětí, je podle četných zpráv důvodné se domnívat, že jsou Romové, zejména pak romské ženy a děti, náchylnější stát se oběťmi tohoto obchodování. Česká republika je ve zprávě dokonce výslovně zmiňována jako jedna se zemí, kde je romské etnikum postiženo tímto problémem mnohonásobně více než příslušníci většinové populace.90 Závěrem lze konstatovat, že Úmluva obsahově vychází z Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi. Smlouva však klade větší důraz na ochranu zobchodovaných osob a jejich práv. Dokument např. obsahuje závazek států implementovat do jednotlivých právních řádů zásadu beztrestnosti protiprávního jednání, ke kterému byly oběti obchodování donuceny. Dále postihuje kupříkladu i osoby, které vědomě profitují či užijí služeb zobchodované osoby. Toto ustanovení nabývá na důležitosti zejména v souvislosti s využíváním nucené nebo otrocké práce některými zaměstnavateli či v případě sexuálního vykořisťování formou nucené prostituce. Celkově lze říci, že Úmluva RE konkretizuje
88
Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2005 [cit. 3. 2. 2014]. 89 About GRETA - the Group of Experts on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 90 3rd General Report on GRETA´s activities [online]. GRETA; Council of Europe, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. 33
dosud přijatou úpravu, přičemž se soustřeďuje především na lidskoprávní dimenzi daného problému.
2.3.2 Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání
Další z významných dokumentů, které se dotýkají problematiky obchodu s dětmi představuje Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání z července 2007. Tento dokument se primárně nesoustřeďuje na obchod s dětmi jako takový, přesto je i v tomto ohledu důležitý a přínosný. Jeho cílem je předcházet pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí, chránit jejich práva a podporovat vnitrostátní i mezinárodní spolupráci v boji proti těmto formám trestné činnosti. Důraz je tedy kladen především na osvětu, prevenci, případně na následnou ochranu dětských obětí a jejich práv. Úmluva zakotvuje například některé specifické podmínky uplatňované v rámci vyšetřování, trestního stíhání nebo soudního procesu. Primárním cílem je zajistit, aby úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení (dále též "OČTŘ") byly v zájmu dítěte a nezhoršily jeho prožité trauma. Smluvní státy se dále zavazují přijmout zásadu přednosti tohoto druhu řízení. Poměrně detailně text popisuje taktéž podmínky výslechu dítěte. Tento úkon má být prováděn co možná nejšetrněji, bez zbytečného prodlení, v prostorách k tomu uzpůsobených a vyškoleným odborníkem.91 Stejně tak jako výše zmiňovaný dokument týkající se obchodu s lidmi, Česká republika tuto Úmluvu taktéž nepodepsala. V tomto ohledu je ČR jedinou členskou zemí Rady Evropy, která tak doposud neučinila.92
91
Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání [online]. Rada Evropy, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. 92 Status; Council of Europe Convention on the Protection of Children against Sexual Exploitation and Sexual Abuse [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 34
3. KOMUNITÁRNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA BOJE PROTI OBCHODU S DĚTMI
Jakožto mezinárodní organizace dnes Evropská unie zaujímá v rámci evropského prostoru výsadní postavení. Toto politické a ekonomické uskupení v současné době sdružuje celkem 28 členských států. Ve srovnání s mezinárodními organizacemi tradičního typu je EU specifická především mírou své supranacionality. Právě delegace určitého okruhu pravomocí z jednotlivých států na nadstátní celek totiž může vést k efektivnějšímu a koordinovanému postupu v boji proti obchodování s lidmi. V rámci evropského prostoru nabylo téma obchodování s lidmi na důležitosti především v souvislosti s postupující integrací EU a zavedením jednotného vnitřního trhu mezi členskými státy. Právě z důvodu zrušení hraničních kontrol se dnes mohou lidé prakticky bez omezení přesouvat téměř po celém území Evropy. Princip volného pohybu osob je však nespornou výhodou také pro jedince či organizované skupiny, podílející se na tak závažné formě trestné činnosti, jakou je přeshraniční obchod s lidmi. Nutnost blíže upravit problematiku obchodu s lidmi, respektive dětmi, v rámci evropského prostoru vyvěrá také z teritoriálních odlišností tohoto fenoménu. V rámci Evropy a Střední Asie poměrně výrazně dominuje obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Ve srovnání s jinými oblastmi a regiony je odlišná taktéž skladba zobchodovaných osob. Nejčastějšími oběťmi jsou ženy. Děti představují 16% z celkového počtu, což je v porovnání
např. Afrikou poměrně nízké číslo.
Nejčastější oblastí původu osob, které jsou posléze zobchodovány v západní a střední Evropě, je Balkánský poloostrov. Nezanedbatelné procento představují také oběti původem ze západní Afriky.93 V rámci Evropské unie samotné pochází převážná část zobchodovaných osob především z Rumunska, Bulharska, Polska a Maďarska. Ze zemí mimo EU dominují státy jako Nigérie, Vietnamu, Ukrajiny, Ruska a Číny.94
93
Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012, s. 13 [cit. 20. 1. 2014]. 94 Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012-2016 [online]. Evropská komise, 2012, s. 3 [cit. 15. 2. 2014]. 35
Tato kapitola mapuje současnou komunitární úpravu boje proti obchodu s dětmi. Blíže se zaměřuji především na rozbor směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, která je v rámci současné unijní právní úpravy boje proti obchodu s dětmi stěžejní.
3.1 Historický nástin vývoje právní úpravy
V průběhu let lze v rámci unijního boje proti obchodu s lidmi zaznamenat řadu různých iniciativ a projektů. Z těch významnějších lze zmínit například tzv. Společnou akci95 11 členských států v roce 1997 týkající se opatření v boji proti obchodování s lidmi a pohlavnímu zneužívání dětí.96 Tento akt ukládal smluvním stranám přezkoumat své národní právní úpravy a zajistit, aby jednání v podobě obchodu s dětmi a jejich sexuálního vykořisťování a zneužívání bylo napříště trestným činem. Společná akce taktéž vyzývala státy k přijetí nezbytných opatření k ochraně a pomoci obětem a jejich rodinám.97 Dalším z významných dokumentů zabývající se tímto tématem bylo dnes již nahrazené Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002, o boji proti obchodování s lidmi, které ukládalo členským státům přijmout opatření, která by zajišťovala trestnost takovéhoto jednání. Použitá definice obchodu s lidmi přitom opět vychází z tzv. Palermské úmluvy a jejich protokolů. Text rámcového rozhodnutí výslovně zmiňuje pouze dvě nejčastější formy obchodování s lidmi, a to za účelem sexuálního vykořisťování a nucené práce. Avšak tento nedostatek lze přičítat době vzniku dokumentu, neboť debata o nových formách nabývá na aktuálnosti až v posledních letech. Pozitivně naopak vnímám ustanovení, které se týkaly trestnosti
95
Jednalo se o určitý nástroj tzv. II. pilíře Evropské unie, tedy Společné zahraniční a bezpečnostní politika, který byl přijímán Rada EU. Tento nástroj sloužil ke společnému a jednotnému postupu členských států v souvislosti s určitou otázkou. 96 Joint Action 97/154/JHA of 24 February 1997 [online]. The Council of the European Union, 1997 [cit. 15. 2. 2014]. 97 Tamtéž. 36
návodu, pomoci, účastenství či pokusu. Rozhodnutí se také věnovalo otázce ukládaných sankcí či ochraně a pomoci obětem obchodování.98 V souvislosti s obchodem s dětmi je vhodné zmínit také rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii, které mj. stanovovalo minimální standardy pro trestní sazby za toto protiprávní jednání.99 V současné době je zmiňované rozhodnutí nahrazeno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, která stanovuje minimální pravidla týkající se vymezení tohoto typu trestné činnosti a sankcí za ni ukládaných.100 V současné době je problematika obchodu s lidmi upravena jak primárním, tak následně i sekundárním právem Evropské unie. Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie se otázky dotýká v čl. 83 odst. 1, jenž považuje obchod s lidmi za mimořádně závažnou trestnou činnost a umožňuje její bližší úpravu formou směrnic.101 Řešenému tématu se věnuje také Listina základních práv Evropské unie, která v hlavě I čl. 5 odst. 3 výslovně zakotvuje zákaz obchodu s lidmi.102 Vedle klasické legislativní činnosti EU nelze opomenout ani dokumenty koncepčního charakteru, které vymezují základní cíle této oblasti. V tomto ohledu je v současné době aktuální Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi na období 2012 až 2016, která stanovuje pět základních priorit. Jmenovitě se jedná o identifikaci, ochranu a pomoc obětem obchodu s lidmi, zesílení prevence obchodu s lidmi, dále intenzivnější stíhání obchodníků s lidmi, posílenou koordinaci a spolupráci mezi hlavními aktéry a soudržnost politik a zlepšení znalostí o vznikajících problémech, které
98
Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002, o boji proti obchodování s lidmi. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 99 Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 100 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. In: EURLex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 101 Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie, s. 34-35 [cit. 15. 2. 2014]. 102 Listina základních práv Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie, s. 6 [cit. 15. 2. 2014]. 37
se týkají všech forem obchodu s lidmi, a účinnou reakci na ně.103 Evropská unie podporuje také řadu aktivit koordinačního, informačního a vzdělávacího charakteru. Významné je v tomto ohledu např. rozhodnutí Komise 2011/502/EU ze dne 10. srpna 2011, kterým se zřizuje odborná skupina pro otázky obchodování s lidmi. Hlavním úkolem této expertní skupiny v čele s tzv. koordinátorem EU pro boj proti obchodování s lidmi je podpůrná a odborně-konzultační činnost ve vztahu k Evropské komisi.104 Významnější iniciativu představuje např. také program Daphné, který se zaměřuje především na prevenci a potírání všech forem násilí páchaného na dětech, mladých lidech ve věku 12 až 25 let a ženách.105 V současné době je aktuální třetí fáze tohoto programu (Daphné III), která se vztahuje k období od ledna 2007 do prosince 2013. Problematika pohlavního vykořisťování a obchodu s lidmi je zmíněna v čl. 3 tohoto dokumentu. Program podporuje zejména monitorovací činnost, provádění výzkumů a šetření, odborné vzdělávání, různé osvětové kampaně či spolupráci s neziskovým sektorem.106 Efektivnějšímu boji proti obchodování s dětmi v průběhu let bezesporu napomohly také obecné snahy o posílení koordinace a spolupráce a sdílení informací mezi policejními i soudními orgány jednotlivých členských států. Mezi tyto instrumenty patří kupříkladu evropský zatýkací rozkaz, který nahradil dříve užívané poměrně zdlouhavé formální extradiční řízení zjednodušeným předáváním stíhaných osob mezi členskými státy, dále EUROPOL, Jednotka EU pro justiční spolupráci v podobě EUROJUSTU či společné vyšetřovací týmy.107 Právě posledně jmenovaný instrument lze považovat za velmi efektivní nástroj zvláště v souvislosti s vyšetřováním přeshraničního obchodování s lidmi.
103
Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012-2016 [online]. Evropská komise, 2012, s. 5 [cit. 15. 2. 2014]. 104 Odborná skupina pro otázky obchodování s lidmi [online]. Evropská unie, 2014 [cit. 15. 2. 2014]. 105 Boj proti násilí páchanému na dětech, mladistvých a ženách: program Daphné III [online]. Evropská Unie, 2014 [cit. 15. 2. 2014]. 106 Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2007/779/ES ze dne 20. června 2007, kterým se na období let 2007–2013 zavádí zvláštní program pro předcházení násilí páchanému na dětech, mladých lidech a ženách a jeho potírání a pro ochranu obětí a ohrožených skupin. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 107 TOMÁŠEK. Michal a kol. Europeizace trestního práva. 1. vyd. Praha: Linde, 2009, s. 340405. 38
3.2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí
Směrnice EP a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí byla přijata 5. 4. 2011. V platnost vstoupila o několik dní později 15. 4. 2011. Tematicky navazuje a nahrazuje výše zmiňované Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV. Jejím primárním účelem je stanovit minimální pravidla týkající se trestných činů a sankcí ve vztahu k obchodování s lidmi. V rámci všech členských států mělo být této harmonizace dosaženo nejpozději do 6. dubna 2013.108 Směrnice podporuje spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi, které se věnují boji proti obchodu s lidmi. Výslovně se zmiňuje o aktivitách OSN a také monitorovacím a hodnotícím mechanismu Rady Evropy GRETA. V souvislosti s existencí těchto mezinárodních organizací zároveň upozorňuje na nebezpečí zdvojování úsilí v boji proti této závažné formě trestné činnosti.109 Ve srovnání s dříve zmiňovanou mezinárodní úpravou obsahuje směrnice širší definici pojmu obchodu s lidmi. Pokouší se tak reagovat na aktuální vývoj a nové formy vykořisťování v dané oblasti. Text primárně opět vychází z definice obsažené v protokolu k tzv. Palermské úmluvě, zmiňuje se však i o některých dalších formách obchodu spadajících pod tuto kategorii. Pokud jsou naplněny znaky skutkové podstaty obchodu s lidmi, lze pod tento pojem podřadit také využívání jiných osob k žebrání, kapesním krádežím, obchodování s omamnými látkami či k jiné trestné činnosti. Důležitý je v tomto případě výraz "využívání k trestné činnosti", který zobchodovanou oběť staví do role pouhého nástroje sloužícímu k finančnímu obohacení pachatelů. Jeho správná interpretace je významná především v kontextu uplatňované zásady beztrestnosti jednání, které spáchá zobchodovaná osoba. V souvislosti s novými formami obchodování text dále zmiňuje také odebírání lidských orgánů, nezákonné osvojení a nucené sňatky. Směrnice se nově dotýká také otázky související s pohlavím zobchodovaných osob. Zatímco ženy se v rámci Evropy stávají oběťmi především z důvodu sexuálního vykořisťování, muži jsou obchodováni především za účelem
108
Prevence obchodování s lidmi [online]. Evropská unie, 2014 [cit. 15. 2. 2014]. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 109
39
nucené práce, typicky např. ve stavebnictví, zemědělství a podobně.110 Této skutečnosti si je EU vědoma a snaží si ji v boji proti této závažné formě kriminality zohledňovat. Směrnice se vcelku podrobně věnuje problematice obchodu s dětmi. Pro svoji zranitelnosti má být dětem, tedy osobám mladším 18 let, poskytnuta zvláštní péče a ochrana. Text dokonce uvádí, že pokud není s jistotou znám věk oběti obchodování s lidmi, a existují-li zde důvody domnívat se, že se jedná o osobu mladší 18 let, měla by být tato osoba považována za dítě.111 Specifickou úpravu týkající se dětských obětí obsahují zejména články 13 až 16. Směrnice zde zavazuje členské státy přijmout takové kroky, které krátkodobě i dlouhodobě napomohou k fyzickému i psychosociálnímu zotavení obětí, jako příklad je uváděna možnost přístupu ke vzdělání. Při veškerém konání mají být přitom zohledněny nejlepší zájmy dítěte. Zvláštní pozornost věnuje směrnice také otázce ochrany dětských obětí při vyšetřování a trestním řízení. Zvolené metody mají být co možná nejšetrnější, aby nedocházelo při těchto nezbytných úkonech k jejich opětovné traumatizaci. Výslechy dětských obětí mají být prováděny bez zbytečného prodlení, vyškolenými odborníky, v prostorách k tomu uzpůsobených a jejich celkový počet by měl být co možná nejnižší. V případě následného soudního řízení zajistit, aby bylo výslech dítěte možno uskutečnit na dálku za pomoci k tomu vhodných komunikačních prostředků. Ve stanovených případech směrnice taktéž umožňuje přístup k bezplatnému právnímu poradenství a zastoupení, a to i v případě uplatnění nároku na odškodnění. Za zvláště zranitelné text označuje dětské oběti obchodu s lidmi bez doprovodu, kterým má být v případě potřeby neprodleně ustaven opatrovník či zástupce.112 V oblasti ochrany lidských práv obětí směrnice navazuje a blíže rozpracovává některé zásady uvedené v Úmluvě Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Jednou z hlavních priorit směrnice je samotný boj proti této formě trestné činnosti. Ukládané tresty mají být především účinné, přiměřené a odrazující. Článek 4 řeší otázku ukládaných sankcí tak, aby horní hranicí trestu odnětí svobody v jednotlivých členských státech byla nejméně pět let. Pokud však byl trestný čin obchodování s lidmi spáchán na oběti, která je zvlášť zranitelná, což v kontextu této 110
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 111 Tamtéž. 112 Tamtéž. 40
směrnice zahrnuje především dětské oběti, je možné uložit pouze sankci s horní hranicí trestu odnětí svobody ve výši nejméně deseti let.Trestným jednáním je také návod, pomoc, účastenství nebo pokus. Jako konkrétní nástroj boje proti obchodu lidmi směrnice zmiňuje např. zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti či odpovědnost právnických osob a případné sankce vůči nim.113 Významný je taktéž článek 8 směrnice, který zakotvuje beztrestnost obětí obchodování s lidmi. Členské státy se zavázaly přijmout taková opatření, které budou vnitrostátní orgány opravňovat trestně nestíhat tyto oběti nebo jim neukládat tresty za jejich účast na trestné činnosti, kterou byly přinuceny spáchat v přímém důsledku toho, že se staly oběťmi obchodu s lidmi. Článek 17 naopak těmto osobám umožňuje domáhat se v rámci vnitrostátních úprav odškodnění. Otázka případné beztrestnosti je důležitá zejména v případě, kdy dochází ke zobchodování osob mladistvých. Směrnice věnuje svou pozornost i oblasti prevence. Důraz je kladen především na osvětové a informační kampaně, které mají zvýšit informovanost veřejnosti i potencionálních obětí a vzdělávací a doškolovací projekty určené odborné veřejnosti. Směrnice zakotvuje také určitý kontrolní mechanismus v podobě národních zpravodajů a hodnotících zpráv.114 Závěrem lze konstatovat, že zmiňovaná směrnice týkající se obchodování s lidmi obsahuje ucelený a integrovaný přístup k dané problematice. Pozitivně vnímám především širší definici konceptu obchodu s lidmi, která reaguje na současný vývoj a nové trendy v této oblasti. Oceňuji také zakotvení zvlášť přitěžujících okolností s vyššími trestními sazbami a prostor, který je věnován ochraně a pomoci obětem obchodu s lidmi, zvláště pak dětem.
113
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 114 Tamtéž. 41
4. VNITROSTÁTNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA BOJE PROTI OBCHODU S DĚTMI
Následující kapitola se věnuje podrobné analýze současné vnitrostátní úpravy boje proti obchodu s dětmi. Klíčovou část textu přitom tvoří rozbor ustanovení obsažených v zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, (dále též "TZ"). Pro lepší vhled do dané problematiky i pochopení souvislostí je úvod kapitoly věnován krátkému nástinu vývoje právní úpravy. Kromě zmiňovaného trestního zákoníku se text blíže zabývá také zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Na úvod této kapitoly je rovněž vhodné říci, že kromě klasické legislativní činnosti v podobě vydávání zákonů, jsou dnes ústředními orgány v této oblasti zpracovávány také různé koncepční strategie a záměry. Přestože se jedná o dokumenty právně nezávazného charakteru, nelze je v rámci boje proti obchodu s dětmi opomenout, neboť hrají v této oblasti důležitou roli při stanovování dlouhodobých priorit a cílů. V obecné rovině se jedná především o Národní strategii boje proti obchodování s lidmi v ČR na období 2012 až 2015, která vymezuje čtyři hlavní oblasti zájmu, a to prevenci, postih pachatelů, podporu a ochranu obětí a v neposlední řadě také partnerství.115 V souvislosti s obchodem s dětmi je dobré zmínit i další koncepční dokument, a to Národní strategii prevence násilí na dětech v ČR na období 2008 až 2018, která se mj. dotýká problémů jako týrání či komerční sexuální zneužívání dětí.116
4.1 Historický nástin vývoje
Za první právní předpis, který se dotýkal problematiky obchodování s lidmi lze označit zák. č. 71/1922 Sb., o vystěhovalectví z 15. února 1922. Uvedený zákon 115
Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice na období 2012 - 2015 [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2012, s. 14 [cit. 20. 1. 2014]. 116 Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období 2008 - 2018 [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 20. 2. 2014]. 42
samozřejmě neřešil tuto otázku komplexně, ale odrážel dobovou situaci, která se soustřeďovala pouze na problém obchodu se ženami za účelem sexuálního vykořisťování.117 Zákon o vystěhovalectví ve svém § 35 uvádí, že: „Kdo najme osobu ženského pohlaví nebo dopraví do ciziny v úmyslu, aby jí bylo užito k chlípným účelům jiného, dopouští se přečinu a buď potrestán vězením od šesti měsíců do tří let; pokus je trestný.“118 Věk ženy zákon blíže nespecifikuje, avšak odst. 3 zmíněného ustanovení zakotvuje, že viník bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od pěti do desíti let, dopustil-li se takového činu na osobě pohlavně bezúhonné. Osoby mladší 18 let jsou chráněny taktéž ustanovením § 34, který blíže stanovuje některé podmínky pro výdělečnou práci mladistvých v cizině. Trestný čin obchodu se ženami byl poprvé zakotven až trestním zákonem č. 86/1950 Sb. Ustanovení § 243 vymezuje obchod se ženami takto: „Kdo do ciziny zláká, najme nebo dopraví ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s někým jiným, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“119 Jako oběť zde opět figuruje pouze žena, odstavec druhý tohoto paragrafu však již blíže specifikuje její věk, když uvádí, že odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se uvedeného činu na ženě mladší osmnáct let. Další ustanovení poskytující ochranu dětem a mladistvým jsou obsažena především v hlavě V. trestního zákona. Zde lze nalézt kupříkladu trestný čin týrání svěřené osoby (§ 212), únos (§ 214) či ohrožení mravní výchovy dítěte (§ 215).120 Následující kodifikační pokus, tedy zák. č. 140/1961 Sb., který po mnoha novelizacích platil až do účinnosti současného trestního zákoníku, zakotvoval trestnost tohoto jednání ve svém § 246.121 Původní znění z 60. let je prakticky totožné jako v případě ustanovení § 243 zák. č. 86/1950. Stejně tak jako oba zákony zmiňované výše, uváděl i tento předpis jako oběť výslovně pouze osobu ženského pohlaví. Dalším společným znakem všech tří úprav je vztah k cizině. Tato koncepce přeshraničního obchodu s lidmi je dnes již překonaná, neboť je zřejmé, že vnitrostátní obchodování 117
NEČADA, Václav. Obchodování s lidmi. Trestní právo. 2005, č. 1, s. 6-7. Zákon č. 71/1922 Sb., o vystěhovalectví. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [20. 2. 2014]. 119 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 120 Tamtéž. 121 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 118
43
s lidmi představuje taktéž vážný bezpečnostní problém. Jak již bylo řečeno, prošel trestní zákon č. 140/1961 Sb. v průběhu let mnoha novelizacemi. V souvislosti s tématem obchodu s dětmi je vhodné zmínit novelu č. 557/1991 Sb., která v rámci hlavy VI, trestné činy proti rodině a mládeži, zakotvila nový trestný čin obchodování s dětmi. Ustanovení § 216a však primárně cílilo na ochranu před nezákonnými adopcemi dětí.122 V kontextu obecného vymezením skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi, patří mezi ty nejvýznamnější bezesporu novela č. 134/2002 Sb., která upouští od TČ obchodování se ženami za účelem pohlavního styku a nahrazuje ji obecnějším TČ obchodování s lidmi bez ohledu na pohlaví oběti. Vymezený účel, tedy sexuální vykořisťování zobchodované osoby, je však stále ještě zachován.123 Změna přichází až s novelou trestního zákona č. 537/2004 Sb., která ruší předchozí § 246 a nahrazuje ho novým ustanovením § 232a o obchodování s lidmi.124 Skutková podstata TČ přijata touto novelou již nereflektuje otázku pohlaví oběti ani účel za kterým k obchodování dochází. Rovněž již není podstatné, zda k této trestné činnosti dochází v rámci jednoho státu nebo v souvislosti s překročením státních hranic.125 Osoby mladší 18 let jsou chráněny na základě § 232a odst. 1, který uvádí: „Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let. Poslední stav textu zák. č. 140/1961 Sb., tedy předpis účinný do 31. 12. 2009, zakotvoval trestněprávní ochranu dětí před obchodováním jak v § 216a, tak i na základě § 232a odst. 1.
4.2 Ústavní zakotvení
V základní rovině je dnes problematika obchodu s lidmi, tak jako ostatně i řada jiných témat, upravena ústavním zákonem ČNR Č. 1/1993 Sb. (dále též "Ústava") 122
Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění novely zákona č. 557/1991 Sb. Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění novely zákona č. 134/2002 Sb. 124 Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění novely zákona č. 537/2004 Sb. 125 NEČADA. Václav. Obchodování s lidmi. Trestní právo. 2005, č. 1, s. 7-8. 123
44
a Listinou základních práv a svobod ČR (dále též "LZPS" či "Listina"), která je součástí ústavního pořádku. Ustavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb. přímo zákaz obchodu s lidmi nezakotvuje, z některých jeho ustanovení však lze nedovolenost tohoto jednání dovodit. Některé zásadní zásady jsou obsaženy již v preambuli Ústavy, která hovoří např. o nedotknutelnosti lidské důstojnosti a svobody či o úctě k lidským právům. V souvislosti s ochranou lidských práv je vhodné zmínit také čl. 2 odst. 4 Ústavy, který zakotvuje, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, nebo článek 4, který poskytuje těmto právům soudní ochranu.126 Vzhledem ke skutečnosti, že je dnes obchod s lidmi vnímán jako globální problém nerespektující hranice států, jeví se mi vhodné zmínit také ustanovení týkající se mezinárodních smluv a jejich recepce do českého vnitrostátního práva. Základní zásadu Ústava zakotvuje v čl. 1 odst. 2 Ústavy, když říká, že ČR dodržuje závazky, jež pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Důležité je v tomto ohledu zmínit také čl. 10, který uvádí, že: "Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva."127 V neposlední řadě je vhodné uvést také čl. 10a Ústavy umožňující přenést část pravomocí doposud vykonávaných státem na mezinárodní organizaci či instituci. Ukázkovým příkladem takého přenechání je Evropská unie. Listina základních práv a svobod se ve srovnání s Ústavou věnuje řešenému tématu o něco podrobněji, opět však neobsahuje výslovný zákaz obchodu s lidmi, respektive dětmi. Nedovolenost tohoto jednání lze dovodit například z čl. 7 odst. 2, který zakazuje kruté a nelidské zacházení nebo z čl. 9 odst. 1, který zakotvuje zákaz nucených prací či služeb. Obchodování s lidmi jako takové se samozřejmě může dotýkat řady různých základních práv a svobod, od práva na život (čl. 6) např. v případech nezákonného odběru orgánů, přes právo na nedotknutelnost osoby (čl. 7), zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti (čl. 10) až po svobodu pohybu a pobytu (čl. 14) dané osoby.128 Zásah do takovýchto práv je však již odvislý 126
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 127 Tamtéž. 128 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 45
od konkrétní formy obchodu s lidmi a užitých praktik. V souvislosti s dětmi, LZPS v čl. 32 odst. 1 zaručuje jejich zvláštní ochranu.
4.3 Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
V současné době je stěžejní vnitrostátní úprava problematiky obchodu s dětmi obsažena v zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, (dále též "TZ"), který nahradil do té doby používaný trestní zákon č. 140/1961 Sb. Ten byl i přes značný počet novelizací ve své koncepci a systematice stále poznamenán politickoprávní doktrínou totalitního státu ovládaného komunistickou ideologií a bylo tedy nutné dříve či později přistoupit k celkové rekodifikaci trestního práva hmotného.129 Tato podkapitola se podrobně zabývá rozborem zejména dvou důležitých ustanovení trestního zákoníku, a to trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 TZ a trestného činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 TZ. Následně se text věnuje také vybraným souvisejícím trestným činům, které jsou obsaženy v hlavě III s názvem trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální a oblasti a hlavě IV nazvané trestné činy proti rodině a dětem. Vzhledem ke skutečnosti, že k obchodu s dětmi dochází z celé řady různých důvodů a za použití často odlišných praktik, nepředstavuje však podkapitola věnující se souvisejícím trestným činům úplný výčet možných TČ, ale pouze výběr na základě autorčina subjektivního uvážení. Než přistoupíme k samotnému rozboru uvedených trestných činů, považuji za vhodné se krátce zmínit a zpřesnit pojem dítě. Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, obsahuje jeho definici ve svém § 126, který uvádí, že dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.130 Stanovení této věkové hranice mj. odráží požadavky plynoucí ČR z jejích mezinárodních závazků.
129
Sněmovní tisk 410/0, část č. 1/9 Vl.n.z. trestní zákoník; Důvodová zpráva [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2008, s. 182 [cit. 20. 2. 2014]. 130
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 46
Ve vymezených případech však kodex zároveň ponechává prostor pro snížení této věkové hranice. Zpravidla se tak děje u některých kvalifikovaných skutkových podstat TČ, které zakotvují vyšší trestní sazbu. S kategorií dětí mladších patnácti let se tak můžeme setkat např. v případě trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. a) nebo trestného činu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 5 písm. a) TZ. Vymezená skutková podstata trestného činu opuštění dítěte nebo svěřené osoby podle § 195 odst. 2 písm. a) pak pamatuje i na případy, kdy jsou oběťmi děti mladší tří let. Primárním cílem těchto modifikací je snaha o zvýšenou ochranu zvláště mladších dětí, které jsou obecně zranitelnější a náchylnější stát se obětí různé trestné činnosti.131
4.3.1. Trestný čin obchodování s lidmi podle § 168
Trestný čin obchodování s lidmi je zakotven v ustanovení § 168 zvláštní části zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. A to konkrétně v hlavě II s názvem Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, díl 1 Trestné činy proti svobodě, která vymezuje jak samotný TČ obchodování s lidmi, tak i některé další navazující a související trestné činy jako např. trestný čin zbavení osobní svobody (§ 170), omezení osobní svobody (§ 171) nebo zavlečení (§ 172). Samotné ustanovení § 168 TZ pokrývá jak problematiku obchodu s dětmi (odst. 1), tak i prodej osob starších 18 let (odst. 2). Odstavec první tohoto paragrafu uvádí, že: "Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, b) k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jeho těla, c) k službě v ozbrojených silách, d) k otroctví nebo nevolnictví, nebo e) k nuceným pracem nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo
131
HULMÁKOVÁ, Jana; VÁLKOVÁ, Helena. Trestněprávní ochrana dětí podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, č. 10, s. 308. 47
kořistí z takového jednání, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let."132 Dítětem je v tomto případě myšlena každá osoba mladší 18 let. Z výše uvedené definice je jasně patrno, že zohledňuje požadavky obsažené jak v mezinárodní, tak unijní právní úpravě, která byla řešena v předchozích kapitolách. Jedná se o poměrně obecně vymezenou skutkovou podstatu, která je zřetelně inspirována definicí obsaženou v Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi. A to i za situace, kdy Česká republika zmíněný Protokol stále ještě neratifikovala. Co se týče teoretického ukotvení, je zvolená formulace ustanovení § 168 odst. 1 TZ vymezena jako tradičně trojstranný vztah mezi osobou, která přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá zobchodované dítě, dále osobou, která toto dítě převezme do své moci a za různými účely ho užívá a samotnou obětí tohoto obchodu. Znění ustanovení § 168 reaguje jak na nové formy vykořisťování, tak na požadavek pokrýt otázku vnitrostátního obchodování s lidmi, neboť neosahuje prvek přeshraničního přesunu zobchodované osoby. Pozitivně lze hodnotit především existenci tzv. sběrné kategorie, jejíž cílem je pokrýt i ty účely vykořisťování, které dané ustanovení výslovně neuvádí. Vhodná je tato formulace i z hlediska předcházení budoucím novelizacím reagujícím na nové trendy v dané oblasti. Na rozdíl od odstavce 2 § 168 TZ, který zakotvuje zákaz obchodovat s osobami staršími 18 let, neobsahuje odst. 1 požadavek násilí, pohrůžky násilí, lsti, ani zneužití omylu, tísně či závislosti dítěte. Jak uvádí důvodová zpráva, děti jsou mnohem bezbrannější a zranitelnější než dospělí, a proto má být obchod s nimi postihován v každém případě, i když nebylo použito těchto násilných metod.133 Případný souhlas zobchodované osoby s daným jednáním není relevantní v případě dětí, ani dospělých. Jak odstavec první, tak druhý § 168 TZ postihuje jako pachatele i takovou osobu, která z daného jednání kořistí, přičemž stanovená trestní sankce není u těchto dvou okruhů osob nějak odlišena. Trestní stíhání tedy hrozí jak prodávajícímu a kupujícímu, tak i všem dalším osobám, které se na daném jednání podílejí či z něj jakkoli profitují. Jako poněkud nestandardní se jeví skutečnost, že dané ustanovení 132
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 133 Sněmovní tisk 410/0, část č. 1/9 Vl.n.z. trestní zákoník; Důvodová zpráva [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2008, s. 252 [cit. 20. 2. 2014]. 48
výslovně nepracuje s pojmy jako za úplatu či za odměnu. Úplatnost celé "transakce" lze sice dovodit z užití sousloví "anebo kdo kořistí z takového jednání", jasná formulace však chybí. Podle mého názoru je však tato vyšší míra obecnosti spíše ku prospěchu věci, neboť vymezená skutková podstata tím pádem dopadá na širší okruh možných kauz. Jak v případě obchodu s dětmi, tak při prodeji osob starších 18 let hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě až deset let. Tyto stanovené trestní sazby jsou v souladu s minimálními standardy stanovené mezinárodní i unijní právní úpravou, kterou se ČR zavázala implementovat. Následující odst. 3, 4 a 5 ustanovení § 168 TZ zakotvuje kvalifikované skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Primárním cílem těchto ustanovení je vymezit přitěžující okolnosti, které mají za následek tvrdší postih pachatelů. Přísnější tresty jsou pachateli ukládány spáchá-li čin obchodování s lidmi např. jako člen organizované skupiny, získá-li pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobíli svým jednáním oběti těžkou újmu na zdraví či dokonce smrt.134 Ukládané sankce jsou zpravidla odstupňovány v závislosti na závažnosti utrpěné újmy oběti či rozsahu způsobené škody. Způsobí-li např. pachatel činem uvedeným v odst. 1 a 2 smrt, je možné ho potrestat odnětím svobody na deset až osmnáct let. Ve srovnání s odst. 1 a odst. 2 dává ustanovení odst. 3, 4 a 5 § 168 TZ možnost uložit vedle odnětí svobody i jiný druh trestu, a to konkrétně trest propadnutí majetku. Podle mého názoru by trest v podobě určité finančního postihu měl být zakotven již v základní skutkové podstatě trestného činu podle § 168 TZ, neboť podstatou tohoto jednání je právě zisk či profit pachatelů. Obchodování s lidmi je obecně považováno za tak závažnou formu trestné činnosti, že je potírána i příprava, její trestnost zakotvuje odst. 6 zmiňovaného paragrafu.135
134
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 135 Tamtéž. 49
4.3.2 Trestný čin svěření dítěte do moci jiného podle § 169
V souvislosti s tématem obchodování s
dětmi je vedle trestného činu
obchodování s lidmi podle § 168 TZ vhodný také bližší rozbor ustanovení § 169 TZ, které zakotvuje trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Znění tohoto paragrafu v podstatě odkazuje na dříve platný trestný čin obchodování s dětmi podle § 216a zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon.136 Ačkoli předchozí text práce uvádí, že definičním znakem obchodování s lidmi je zejména určitá forma jednání subjektů, nikoli samotný účel, za kterým k obchodování dochází, je problematika nezákonných adopcí považována za natolik specifickou, že je v rámci TZ vymezena jako samostatný trestný čin. Její důležitost potvrzuje taktéž samotné zařazení v rámci systematiky trestního kodexu. Oproti očekávání totiž není toto jednání obsaženo v hlavě IV trestné činy proti rodině a dětem, ale nalezneme ho již v hlavě II, dílu trestné činy proti svobodě. Ve vztahu k řešenému TČ obchodování s lidmi podle § 168 TZ se v případě trestného činu svěření dítěte do moci jiného jedná o privilegovanou skutkovou podstatu TČ s podstatně nižší trestní sazbou. Základní skutková podstata tohoto ustanovení uvádí, že: "Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti."137 V tomto případě se opět jedná o poněkud obecně a široce vymezenou skutkovou podstatu. Tak jako u obchodování s lidmi podle §168 TZ, je i znění tohoto trestného činu formulováno na principu trojstranného vztahu. Obecnost dokládá taktéž neurčité vymezení subjektu. Pachatelem trestného činu podle § 169 TZ je každý, kdo za odměnu a za vymezeným účelem svěří dítě do moci jiného. Skutečnost, zda se v takovémto případě jedná o biologické rodiče daného dítěte či jiné osoby, není již relevantní. Ve srovnání se zněním trestného činu obchodování s lidmi, § 169 TZ explicitně zakotvuje úplatnost celého jednání. V této souvislosti však užívá pouze pojmu za odměnu. Výslovně tedy nepředpokládá pouze úplatu v podobě finanční hotovosti, ale jakékoli protiplnění, které prodávající strana pociťuje jako své obohacení. Jak již bylo řečeno, jedná se v případě § 169 TZ
136
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 137 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 50
o privilegovanou skutkovou podstatu s podstatně nižší trestní sazbou než je tomu v případě odsouzení za TČ podle § 168 TZ. Určitý rozdíl lze spatřovat také v zakotvení více druhů trestů již v základní skutkové podstatě, která stanovuje trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti. Navazující odst. 2 a 3 ustanovení § 169 TZ vymezuje kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Tak jako v případě obchodování s lidmi, je pachateli ukládán přísnější trest spáchá-li uvedený čin např. jako člen organizované skupiny, opětovně, s úmyslem získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li svým jednáním oběti těžkou újmu na zdraví či dokonce smrt.138 Přesto jsou stanovené trestní sazby v porovnání s § 168 TZ podstatně mírnější. Kromě klasického trestu odnětí svobody zakotvuje odst. 2 i odst. 3 možnost uložit trest propadnutí majetku. V případě formulace trestného činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 TZ se mi jeví jako problematické především dvě okolnosti. Jednak absence ustanovení výslovně zakotvující trestnost přípravy tohoto jednání, a jednak samotné vymezení základní skutkové podstaty, která dopadá pouze na jednání "prodávajícího", nikoli však "kupujícího". Daný trestný čin by podle mého názoru měl být přeformulován tak, aby alespoň částečně trestal také příjemce zobchodovaného dítěte či jinou osobu, která z tohoto jednání kořistí.
4.3.3 Související trestné činy
V rámci zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, najdeme celou řadu trestných činů, které více či méně souvisejí s problematikou obchodu s dětmi. Tato ustanovení však již nepostihují obchod jako takový, ale jednání s ním související, především pak účel, pro který k prodeji dětí došlo. Při bližším rozboru souvisejících
138
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 51
trestných činů je tedy primárně nutné odpovědět na otázku, o jakou formu a za jakým účelem k obchodování s dětmi dochází. V případě obchodování s lidmi lze samozřejmě předpokládat porušení mnoha základních ustanovení týkající se ochrany života a zdraví obětí. Jen namátkou lze uvést např. trestný čin vraždy (§ 140 TZ), ublížení na zdraví (§ 146 TZ), mučení a jiné nelidské a kruté zacházení (§ 149 TZ) nebo v případě obchodování s lidmi za účelem nelegálního odběru orgánu také trestné činy neoprávněného odebrání tkání a orgánů (§ 164 TZ).139 Z výše uvedeného je zřejmé, že souvisejících trestných činů může být celá řada a vždy proto záleží na specifických okolnostech konkrétního případu. V následujícím textu se však blíže zaměřím na nejčastější související trestné činy, které nalezneme v hlavě III a hlavě IV trestního zákoníku.
4.3.3.1 Trestné činy podle hlavy III
Za jeden z nejčastějších důvodů, proč dochází k obchodu s dětmi je prodej za účelem jejich sexuální vykořisťování.140
Trestné činy související s touto
problematikou vymezuje TZ především v hlavě III s názvem trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Nalezneme zde např. trestný čin znásilnění (§ 185 TZ), sexuálního nátlaku (§ 186 TZ), pohlavního zneužití (§ 187 TZ), kuplířství (§ 189 TZ), šíření pornografie (§ 191 TZ), výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ) či zneužití dítěte k výrobě pornografie (193 TZ).141 Převážná většina jmenovaných trestných činů se primární nesoustřeďuje pouze na ochranu dětí. Na případy, kdy je obětí osoba mladší 18 let však zpravidla pamatují jednotlivé kvalifikované skutkové podstaty, které zpřísňují základní trestní sazby. V případě
139
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 140 BLATNÍKOVÁ, Šarka. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí [online]. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009 [cit. 20. 2. 2014]. 141 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 52
trestného činu znásilnění či trestného činu sexuálního nátlaku kodex dokonce rozlišuje mezi dítětem, tedy osobou mladší 18 let, a dítětem mladším 15 let. Za poměrně velký nedostatek považuji formulaci trestného činu kuplířství podle § 189 TZ, který s pojem dítě v žádném ze svých odstavců nepracuje. Mezi přitěžující okolnosti trestní zákoník opět tradičně řadí členství v organizované skupině, značný prospěch či ublížení na zdraví, dítě jako oběť kuplířství však opomíjí. Zneužívání dětí k prostituci přitom patří vedle pornografického průmyslu mezi nejčastější důvodu obchodu s dětmi za účelem sexuálního vykořisťování. Hlava třetí trestního zákoníku obsahuje taktéž ustanovení týkající se dětské pornografie. Konkrétně se jedná o trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ) a trestný čin zneužívání dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TZ). Základní skutková podstata TČ podle § 192 odst. 2 uvádí, že: "Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty."142 Z výše uvedené formulace je opět patrná inspirace mezinárodní a unijní úpravou. Jedná se o poměrně širokou definici, která se snaží o pokrytí co největšího okruhu možných případů. Za poněkud problematické však považuji sousloví "osoba, jež se jeví být dítětem", které bylo do našeho právního řádu implementováno na základě unijních předpisů. V případě dalšího trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 TZ uvádí základní skutková podstata následující: "Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na takovém pornografickém díle, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let."143 V souvislosti s tímto trestným činem považuji za nedostatek především stanovenou trestní sazbu odnětí svobody, a to konkrétně její horní hranici. Vzhledem k trestnému činu pohlavního zneužití podle § 187 TZ, který zakotvuje základní trestní sazbu v rozmezí jeden až osm let odnětí svobody, považuji horní hranici uváděnou 142
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 143 Tamtéž. 53
v § 193 odst. 1 za příliš nízkou. Dané ustanovení by podle mého názoru mělo taktéž zakotvovat i jiný druh trestu než pouze odnětí svobody. Vhodný se mi v tomto případě jeví trest v podobě finančního postih pachatele tak, jak je vymezen kupříkladu v § 192 trestního zákoníku.
4.3.3.2 Trestné činy podle hlavy IV
Trestné činy související s obchodování s dětmi lze ve větší míře nalézt také v hlavě IV s názvem trestné činy proti rodině a dětem. Z těch nejčastějších lze uvést například trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 TZ), týrání svěřené osoby (§ 198 TZ), ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TZ) či svádění k pohlavnímu styku (§ 202 TZ).144 V případě základní skutkové podstaty trestného činu opuštění dítěte nebo svěřené osoby podle § 195 TZ kodex uvádí, že: "Kdo opustí dítě nebo jinou osobu, o kterou má povinnost pečovat a která si sama nemůže opatřit pomoc, a vystaví ji tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta."145 Odstavec druhý tohoto ustanovení pak tresty zpřísňuje, pokud je uvedený čin spáchaný opětovně, na dítěti mladším tří let nebo na dvou a více osobách. Horní hranice trestu odnětí svobody je v případě, že způsobí pachatel svým činem osobě smrti 10 let. Uvedený trestný čin lze aplikovat na jednání osob, které mají povinnost
o děti pečovat, avšak z důvodu postoupení dítěte k prodeji ho opustí.
V souvislosti s obchodem s dětmi za účelem sexuálního vykořisťování dětí může často docházet také k jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestního činu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 TZ. Ne vždy totiž dochází k sexuálnímu zneužívání dětí za pomoci násilí či jiných obdobných praktik. Přítomna naopak může být určitá dobrovolnost jednání či souhlas dítěte, které jsou vyvolány příslibem či poskytnutím 144
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 145 Tamtéž. 54
různých výhod, dárků či finančních prostředků. Právě na takovéto jednání pamatuje § 202 TZ, když uvádí, že: "Kdo nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jinému za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu, výhodu nebo prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem."146
4.4 Zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
Ač se na první pohled může zdát, že odpovědnost právnických osob (dále též "PO") s problematikou obchodování s lidmi příliš nesouvisí, opak je pravdou. Právě absence vnitrostátní úpravy trestněprávní odpovědnosti právnických osob dlouhou dobu bránila v ratifikaci řady mezinárodních smluv týkajících se dané oblasti. Tato faktická překážka byla ČR překonána až přijetím zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízením proti nim, (dále též "TOPO"), který nabyl účinnosti od 1. ledna 2012.147 Přijetí tohoto předpisu v podstatě představovalo průlom v českém trestním právu, které bylo do té doby postaveno na principu individuální trestní odpovědnosti fyzických osoby. Tedy zásadě, která říká, že pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba. Zákon č. 418/2011 Sb., do českého právního řádu naopak zavadí institut kolektivní trestněprávní odpovědnosti.148 Trestněprávní odpovědnost právnických osob je striktně omezena jen na taxativní výčet trestných činů uvedených v ustanovení § 7 TOPO. Vzhledem k tématu této práce lze uvést např. trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 TZ), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 TZ), sexuální nátlak (§ 186 TZ), pohlavní zneužití (§ 187 146
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 147 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 148 FENYK, Jaroslav. Základy trestní odpovědnosti a nedostatek trestnosti činu právnických osob. In: KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 525-526. 55
TZ), výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TZ), ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TZ), svádění k pohlavnímu styku (§ 202 TZ) či účast na organizované zločinecké skupině (§ 361 TZ).149 Zákon č. 418/2011 Sb., definuje také sankce, které lze právnické osobě uložit. V případě trestů se jedná například o zrušení PO, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti či uveřejnění rozsudku. TOPO dává taktéž možnost uložit ochranné opatření, a to v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.150 Jak již bylo poznamenáno v úvodu, přijetí potřebné úpravy o trestněprávní odpovědnosti právnických osob bylo nutným předpokladem pro ratifikaci řady mezinárodních smluv a také implementaci požadavků stanovených unijními předpisy. O odpovědnosti právnických osob v souvislosti s obchodem s lidmi se zmiňuje kupříkladu Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, Úmluva proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a její protokoly, dále Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodu s lidmi či
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU, o prevenci obchodování
s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. Zákon č. 418/2011 Sb. tedy od 1. 1. 2012 otevřel cestu k jejich ratifikaci. Některé z výše uvedených mezinárodních úmluv však zůstávají i přes téměř dvou a půl roční účinnost TOPO stále ještě neratifikovány.
4.5 Zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů V rámci komplexní analýzy české vnitrostátní úpravy boje proti obchodu s dětmi nelze opomenout ani nedávno přijatý zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Bez ohledu na věk jsou zobchodované osoby často dlouhodobě vystaveny kumulaci extrémně stresových faktorů. Odborná literatura zmiňuje například prostředí 149
FENYK, Jaroslav. Základy trestní odpovědnosti a nedostatek trestnosti činu právnických osob. In: KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 528-530. 150 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 56
organizované
kriminality,
zpravidla
ilegální
pobyt
v
místě,
kde
dochází
k vykořisťování, jazykovou bariéru, vystavení fyzickému i psychickému násilí, vydírání a podobně. Nadto oběti obchodování často pociťují úzkost a strach o svou bezpečnost i po odhalení dané trestné činnosti a následném soudním procesu.151 Právě požadavek vyšší míry ochrany obětí a jejich práv vedl k přijetí výše citovaného zákona, který nabyl účinnosti k 1. 8. 2013. Dříve přijatá právní úprava v podobě zák. č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti152 neupravila danou problematiku komplexně. Jejím hlavním smyslem bylo nabídnout oběti finanční pomoc jako kompenzaci utrpěné újmy. Tomuto zákonu však bylo vytýkáno mnoho nedostatků, zejména nízké částky poskytované finanční pomoci, příliš úzké vymezení okruhu obětí či absence dalších podpůrných služeb.153 Text již zmíněného zák. 45/2013 Sb., v sobě naopak odráží obecné tendence usilující o zlepšení postavení oběti v rámci trestním řízení. Tento zákon dané oběti zajišťuje jednak lepší a citlivější zacházení ze strany státních orgánů, a jednak posiluje její práva v rámci probíhajícího řízení.154 Přijetím tohoto předpisu Česká republika zároveň dostála závazkům plynoucím jí z opatření obsažených zejména ve směrnici Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů155 a také ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí.156 V souvislosti s tématem obchodu s dětmi je důležité zejména vymezení zvlášť zranitelné oběti. Touto specifickou kategorií se podle § 2 odst. 4 rozumí a) dítě, b) osoba, která je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, které ve spojení s různými překážkami může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy, c) oběť trestného činu obchodování s lidmi, d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku 151
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2014, s. 130. Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 153 GŘIVNA, Tomáš; VÁLKOVÁ, Helena. Nový zákon o obětech trestných činů a jeho význam pro aplikační praxi. Trestněprávní revue. 2013, č. 4, s. 83-84. 154 VICHEREK, Roman. Oběti trestných činů a jejich práva. epravo.cz [online]. publikováno 26. 11. 2013 [cit. 20. 2. 2014]. 155 Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004, o odškodňování obětí trestných činů. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 156 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011, o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. 152
57
násilím, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní.157 Toto vymezení zvlášť zranitelných obětí reflektuje jak otázku věku dané oběti, tak i obchod s lidmi jako takový. Je tedy více než zřejmé, že je tato forma trestné činnosti vnímána jako velmi závažná. U tohoto okruhu obětí taktéž existuje zvýšené riziko sekundární viktimizace, které často ústí až v neochotu spolupracovat s policií a justicí.158 Mezi práva náležející obětem trestných činů zákon řadí především právo na odbornou pomoc, právo na informace, dále právo na ochranu soukromí, právo na peněžitou pomoc a také právo na ochranu před hrozícím nebezpečím či před druhotnou újmou. Právě otázka sekundární viktimizace bývá v případě dětských obětí častým problémem. Ochrana před následnou újmou spočívá např. v zabránění kontaktu oběti
s osobou, kterou označila za pachatele, s osobou podezřelou nebo s osobou,
proti níž
se vede trestní řízení. Ustanovení § 20 tohoto zákona dále ukládá, aby byl
výslech zvlášť zranitelných osob prováděn vyškolenou osobou, obzvlášť citlivě a takovým způsobem, aby později nemusel být opakován. Oběť má taktéž právo, aby byl při úkonech trestního řízení např. doprovázena osobou důvěrníka, který slouží především jako psychická podpora.159 Celkově lze tento zákon vnímat jako pozitivní krok směrem ke zlepšení postavení a ochraně obětí trestných činů, což byla oblast právní úpravy v minulosti spíše opomíjená.
157
Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 158 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2014, s. 61. 159 Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 58
5. KOMPARACE ČESKÉ VNITROSTÁTNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY S ÚPRAVOU VYBRANÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU Následující kapitola se podrobněji zabývá trestněprávní úpravou boje proti obchodu s dětmi ve vybraných členských státech Evropské unie. Zvolenými zeměmi jsou konkrétně Bulharská republika (dále též "BG" či "Bulharsko") a Spolková republika Německo (dále též "SRN" či "Německo"). V rámci této kapitoly se také pokouším o komparaci předkládaných informací s trestněprávní úpravou České republiky, o které bylo podrobně pojednáno v předchozí kapitole.
5.1 Bulharská republika V rámci evropského prostoru je Bulharsko v souvislosti s obchodem s lidmi obecně považováno spíše za zemi zdrojovou, méně již za zemi transitní a cílovou.160 Nejčastěji dochází k obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, což se týká především žen a dětí, a nucené práce, které jsou vystaveni také muži. V případě dětí je taktéž zmiňováno organizované nucené žebrání, ke kterému dochází jak v samotném Bulharsku, tak i zahraničí. Podle hodnotící zprávy Ministerstva zahraničí Spojených státu amerických (dále též "U.S.A.") z roku 2013 jsou bulharské ženy a děti obchodovány za účelem sexuálního vykořisťování zejména v rekreačních oblastech a pohraničních městech. V souvislosti s přeshraničním obchodem je jako cílová země uváděna kupříkladu Belgie, Německo, Rakousko, Francie, Itálie, ale i Česká republika, Slovensko či Polsko. Zpráva taktéž uvádí, že zvlášť ohroženou skupinou náchylnou stát se obětí obchodování jsou příslušníci romského etnika.161 Jak již bylo řečeno, Bulharsko je od 1. ledna 2007 součástí Evropské unie. Členství v této organizaci s sebou mj. přináší povinnost dodržovat a implementovat unijní právní předpisy. V souvislosti s řešeným tématem je vhodné zmínit alespoň
160
Obchod s lidmi - Popis situace v obchodu s lidmi [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 2. 2014]. 161 Trafficking in Persons Report 2013; Country Narratives A-C [online]. U. S. Department of State, 2014, s. 44 [cit. 20. 2. 2014]. 59
směrnici o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu z dubna 2011 a směrnici o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii z prosince 2011, o kterých bylo pojednáno v kapitole věnované právu EU. Na mezinárodní úrovni je země tak jako ČR též vázána řadou úmluv a dokumentů. Z těch nejvýznamnějších je možné jmenovat kupříkladu Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, který je součástí Úmluvy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Na rozdíl od České republiky, která tak doposud neučinila, ratifikovalo Bulharsko tento dokument již v prosinci 2001.162 Od února 2008 je v platnosti také Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi163, kterou v roce 2012 doplnila i Úmluva RE o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání.164 Stěžejní vnitrostátní úprava týkající se obchodu s lidmi, potažmo dětmi, je obsažena v ustanovení §159a až § 159d bulharského trestního zákoníku (dále též "BTZ"). Na úvod je vhodné říci, že tato právní úprava rozlišuje mezi obchodem s lidmi v rámci státu (§ 159a BTZ) a přeshraničním obchodem (159b BTZ), který je obecně pokládán za závažnější formu a jsou za něj ukládány i vyšší tresty.165 Základní skutková podstata trestného činu vnitrostátního obchodování s lidmi postihuje toho, kdo najme, přepraví, skryje nebo přijme osobu či skupinu osob za účelem sexuálního vykořisťování, nucené práce, nezákonného odběru a nakládání s lidskými orgány nebo držení v silné podřízenosti, bez ohledu na jejich souhlas. Takový pachatel bude potrestán trestem odnětí svobody na 2 až 8 roků a pokutou ve výši 3.000,- až 12.000 lev.166 Odstavec druhý zmíněného paragrafu vymezuje kvalifikovanou skutkovou podstatu. Za přitěžují okolnost je považovaná situace, kdy je daný čin spáchán na osobě mladší 18 let, za použití nátlaku nebo klamu, za pomoci únosu nebo nelegálního omezování svobody, zneužívaje závislosti zobchodované osoby, zneužívaje svého postavení či za příslib, inkasování nebo přijetí různých
162
Status; Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 163 Status; Convention on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. k 1. 3. 2014]. 164 Status; Council of Europe Convention on the Protection of Children against Sexual Exploitation and Sexual Abuse [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 165 Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014, s. 79-80 [cit. 20. 2. 2014]. 166 Stanovená výše pokuty 3.000,- až 12.000,- lev odpovídá hodnotě cca 42.000,- až 168.000,Kč. 60
výhod.167 Za takovéto jednání pak hrozí pachateli trest odnětí svobody na 3 až 10 let a finanční postih ve výši 10.000,- až 20.000,- lev.168 Na rozdíl od české právní úpravy, absentuje již u základní skutkové podstaty obchodu s lidmi169 prvek násilí, pohrůžky násilí, lsti, zneužití omylu, tísně či závislosti. Některé tyto znaky vnímá bulharský trestní zákoník pouze jako přitěžující okolnosti, nikoli jako nutný předpoklad, aby dané jednání mohlo být kvalifikováno jako obchod s lidmi. V praxi může tato skutečnost značně usnadnit práci OČTŘ při shromaždování důkazu a následném dokazování v rámci soudního procesu. Co se týče ukládaných sankcí, lze konstatovat, že délka trestu odnětí svobody je v obou státech srovnatelná. Bulharská právní úprava se však liší možností uložit poměrně vysoké pokuty, což považuji za efektivní nástroj v boji proti této trestní činnosti. Trestněprávní úprava postihující obchodování s dětmi za účelem nezákonné adopce je v rámci bulharského zákoníku poněkud roztříštěná. Na danou problematiku lze aplikovat jednak ustanovení § 159a odst. 3, které představuje ve vztahu k odstavci prvnímu kvalifikovanou skutkovou podstatu, a jednak některé trestné činy obsažené v hlavě IV s názvem trestné činy proti manželství, rodině a dětem. Ustanovení § 159a v odstavci 3, který uvádí, že kdo spáchá čin uvedený v odst. 1 na těhotné ženě s úmyslem následného prodeje jejího dítěte, bude potrestán trestem odnětí svobody na 3 až 15 let a pokutou ve výši 20.000 až 50.000 lev.170 Ve srovnání s českou právní úpravou a trestním činem svěření dítěte do péče jiného podle § 169 TZ, u kterého je stanovena sankce odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti, se jeví bulharské ustanovení o poznání tvrdší. Pachateli uvedeného jednání totiž reálně hrozí nejen poměrně dlouhý pobyt za mřížemi, ale také vysoká finanční pokuta.171 Podle mého názoru však formulace ustanovení § 159a odst. 3 BTZ primárně necílí na případy nezákonné adopce, ale pokouší se zohlednit vysokou míry zranitelnosti těhotných žen jakožto obětí obchodování. Trestné činy související s ilegální adopcí jsou vymezeny především ve zmiňované hlavě IV, a to zejména v ustanovení § 182a BTZ. Ve srovnání s § 169 českého TZ se mi jeví bulharská formulace jako podrobnější a konkrétnější, neboť postihuje i takové jednání jako navádění či přesvědčování. Ukládané sazby trestu 167
Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014, s. 79 [cit. 20. 2. 2014]. Stanovená výše pokuty 10.000,- až 20.000,- lev odpovídá hodnotě cca 140.000,- až 280.000,Kč. 169 Ve smyslu obchodu s osobami staršími 18 let věku. 170 Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014, s. 79 [cit. 20. 2. 2014]. 171 Stanovená výše pokuty 20.000,- až 50.000,- lev odpovídá hodnotě cca 280.000,- až 700.000,- Kč. 168
61
odnětí svobody jsou srovnatelné s úpravou českou, nadto je však opět zakotvena možnost uložit i finanční postih. Zmiňovaná hlava IV vymezuje i další trestné činy, které mohou souviset s obchodováním s dětmi. Vhodné je uvést např. ustanovení § 178 BTZ, které postihuje rodiče či příbuzné, kteří za úplatu přimějí své dcery nebo jiné příbuzné uzavřít nucený sňatek.172 Jak již bylo řečeno výše, rozlišuje bulharský trestní zákoník mezi vnitrostátní a přeshraniční formou obchodování s lidmi, která je blíže upravena v § 159b. Toto ustanovení zakotvuje v odst. 1, že: "Kdo najme, přepraví, ukryje nebo přijme osobu nebo skupinu osob a převede je přes státní hranice za účelem uvedeným v § 159a odst. 1, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři roky až dvanáct let a pokutou 10.00020.000 lev."173 V případě přeshraničního obchodu s dětmi je stanovena vyšší trestní sazba, a to pět až dvanáct let odnětí svobody a pokutu 20.000 až 50.000 lev. Analogické ustanovením § 168 odst. 1 českého TZ zakotvuje v rámci vymezení základní skutkové podstaty obchodu s dětmi trestní sazbu 2 až 10 let trestu odnětí svobody. Jinou formu trestu, konkrétně propadnutí majetku, nalezneme až v navazujících odst. 3, 4 a 5 § 168 českého TZ. Bulharský trestní zákon zakotvuje v § 159c také trestnost jednání pro osoby, které určitým způsobem profitují z vykořisťování zobchodovaných obětí. V takovém případě hrozí pachateli trest odnětí svobody 3 až 10 let a peněžitá pokuta ve výši 10.000 až 20.000 lev.174 Kvalifikovanou skutkovou podstatu obsahuje taktéž ustanovení § 159d BTZ, které se věnuje problematice recidivy a páchání této trestné činnosti v souvislosti s organizovanou zločineckou skupinou. V případě usvědčení z TČ podle § 159d BTZ hrozí pachateli trest odnětí svobody v rozmezí od 5 do 15 let a peněžitá pokuta ve výši 20.000 až 100.000 lev175.176 Kromě samotného trestního zákoníku je problematika obchodu s lidmi řešena také speciálním zákonem č. 46 z 20. května 2003 o boji proti obchodování s lidmi, který se blíže zabývá především ochranou a pomocí obětem obchodování a také prevencí této
172
Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014, s. 91 [cit. 20. 2. 2014]. ŠMÍD, Michal. Komparativní analýza evropských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 63. 174 Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014, s. 80 [cit. 20. 2. 2014]. 175 Stanovená výše pokuty 20.000,- až 100.000,- lev odpovídá hodnotě cca 280.000,- až 1.400.000,- Kč. 176 Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014, s. 80 [cit. 20. 2. 2014]. 173
62
závažné kriminality.177 Celkově lze bulharskou právní úpravu zhodnotit jako dostačující a odpovídající požadavkům, které zemi plynou z mezinárodněprávních závazků. Za pozitivní ve srovnání s českou úpravou považuji zejména celkově přísnější sankce a možnost uložit pachateli jako trest také finanční postih. Vhodné se mi jeví také výslovné zakotvení některých trestných činů, na které česká právní úprava nepamatuje. Takovým příkladem je kupříkladu již zmiňovaný trestný čin nucení k sňatku.
5.2 Spolková republika Německo
Jak uvádí zpráva Ministerstva zahraničí USA z roku 2013, je Spolková republika Německo jak zemí cílovou, tak díky své geografické poloze také zemí tranzitní, v menší míře pak i zdrojovou. Převážná většina identifikovaných obětí zobchodovaných za účelem sexuálního vykořisťování pochází z Evropy. Jako zdrojové země jsou uváděny např. Rumunsko či Bulharsko. Z mimoevropských zemí je zmiňována Nigérie, Indonésie či státy Latinské Ameriky. Přibližně ve 14% odhalených případů, figurují jako oběti děti. V souvislosti s Německem se zpráva věnuje také problému dětské sexuální turistiky.178 Rozšířená je rovněž výroba a distribuce dětské pornografie. Podle odhadů Interpolu patří SRN k jedním z největších producentů těchto materiálů na světě.179 Na mezinárodní úrovni je země vázána celou řadou smluv a dokumentů. Z výše vzpomínaných mezinárodních smluv neratifikovala Spolková republika Německo pouze Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání. Tento dokument je ze strany SRN v současné době pouze podepsán.180
177
Combating Trafficking in Human Beings Act [online]. State Agency for National Security, 2014 [cit. 20. 2. 2014]. 178 Trafficking in Persons Report 2013; Country Narratives D-I [online]. U. S. Department of State, 2014, s. 26 [cit. 20. 2. 2014]. 179 Global monitoring status of action against commercial sexual exploitation of children; Germany [online]. ECPAT International, 2012, s. 11 [cit. 20. 2. 2014]. 180 Status; Council of Europe Convention on the Protection of Children against Sexual Exploitation and Sexual Abuse [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. 63
Hodnotící zpráva Ministerstva zahraničí USA však uvádí, že legislativa země je plně v souladu s minimálními standardy boje proti obchodu s lidmi, které pro zemi vyplývají z mezinárodních závazků.181 Tak jako Bulharsko, je i Německo, jakožto člen Evropské unie, vázáno i právem komunitárním, což mj. znamená povinnost implementovat do svého národního právního řádu obsah směrnic, které se tohoto tématu týkají. Stěžejní vnitrostátní úprava je obsažena v německém trestním zákoníku (dále též "NTZ"), a to konkrétně v oddílu osmnáctém s názvem trestné činy proti osobní svobodě. V rámci ustanovení §§ 232 a násl. je problematika obchodování s lidmi rozpracována poměrně podrobně. Předně je nutno říci, že německý trestní zákoník rozlišuje TČ obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (§ 232 NTZ) a TČ obchodování za účelem vykořisťování pracovní síly (§ 233 NTZ). Spáchání trestného činu podle § 232 NTZ se dopustí ten: "Kdo jinou osobu s využitím tísně nebo bezmocnosti, která je spojena s jejím pobytem v cizí zemi, přiměje k prostituci nebo k pokračování v prostituci nebo ji přiměje k tomu, aby provozovala sexuální jednání, kterými je vykořisťována, na pachateli nebo před pachatelem nebo na třetím nebo před třetím nebo pachatelem nebo třetím na sobě takové nechala provádět, trestá se trestem odnětí svobody od 6 měsíců do 10 let. Stejně se trestá, kdo osobu mladší 21 let přiměje k prostituci nebo k pokračování v prostituci nebo k jiným, ve větě 1 označeným sexuálním jednáním."182 Pokud je podle odst. 3 obětí takového činu dítě183 pachateli je uložen trest odnětí svobody od 1 do 10 let. Poměrně zajímavý je také odst. 5 tohoto ustanovení, který dává v méně závažných případech odst. 3 a 4 možnost uložit mírnější trest odnětí svobody od šesti měsíců do pěti let.184 Zpravidla se totiž v rámci jednotlivých vnitrostátních úprav lze setkat spíše s ustanoveními, které sankce vymezené základní skutkovou podstatou naopak zpřísňují. Ustanovení § 233 NTZ, tedy obchod za účelem vykořisťování pracovní síly, uvádí, že: "Kdo jinou osobu s využitím tísně nebo bezmocnosti, která je spojena s jejím pobytem v cizí zemi, vydá do otroctví, nevolnictví nebo do poroby nebo k přijetí 181
Trafficking in Persons Report 2013; Country Narratives D-I [online]. U. S. Department of State, 2014, s. 27 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z http://www.state.gov/documents/organization/210739.pdf 182 KRUK, Jiří. Trestní zákoník Spolkové republiky Německo; Výběr z literatury. In: Beckonline [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 20. 2. 2014]. 183 V tomto případě ustanovení odkazuje k § 176 odst. 1, který pojmem dítě označuje osoby mladší 14 let. 184 KRUK, Jiří. Trestní zákoník Spolkové republiky Německo; Výběr z literatury. In: Beckonline [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 20. 2. 2014]. 64
zaměstnání u něj nebo u třetího nebo k pokračování takového zaměstnání za pracovních podmínek, které jsou v nápadném nepoměru k pracovním podmínkám jiných zaměstnankyň nebo zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou nebo srovnatelnou činnost, trestá se trestem odnětí svobody od šesti měsíců do deseti let. Stejně se trestá, kdo osobu, která nedovršila 21 roku věku vydá do otroctví, nevolnictví nebo do poroby nebo k přijetí nebo k pokračování zaměstnání uvedeného ve větě 1."185 I ustanovení týkající se obchodu s lidmi za účelem vykořisťování pracovní síly pamatuje na otázku možných dětských obětí, když v odst. 3 odkazuje na užití předchozího § 232 odst. 3 až 5 NTZ. Kromě citovaného trestního zákoníku se otázce pracovního vykořisťování věnuje také zákon o boji proti černé práci.186 V porovnání s délkou trestů odnětí svobody, které lze uložit podle § 168 českého trestního zákoníku, jsou sankce obsažené v § 232, respektive i § 233 NTZ poněkud mírnější. Zřejmá je tato skutečnost např. za situace, kdy je čin spáchán členem organizované zločinecké skupiny. Zatímco český TZ za takovéto jednání stanovuje sazbu 5 až 12 let odnětí svobody nebo propadnutí majetku, německý TZ postihuje srovnatelný čin trestem odnětí svobody v délce trvání od 1 do 10 let. Ještě patrnější je tato disproporce v případě ust. § 168 odst. 5 zák. č. 40/2009 Sb., který zakotvuje v případě smrti oběti obchodování sazbu trestu odnětí svobody 10 až 18 let. Odpovídající
ustanovení
v
německém
trestním
zákoníku
však
nenajdeme.
Problematická se mi taktéž jeví i samotná formulace a vymezení skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Zatímco česká i bulharská právní úprava do značné míry přebírá definici obsaženou v Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, německý trestní zákoník užívá v §§ 232 a 233 NTZ pouze výrazů "kdo (...) přiměje" nebo "kdo (...) vydá". Podle mého názoru je v tomto případě vhodné zvolit spíše model obsažený v § 168 českého TZ. Poněkud sporná je dle mého také formulace ustanovení § 233 NTZ, která kriminalizuje samotné pracovní vykořisťovaní, nikoli prodej jako takový. Název ustanovení § 233, tedy trestný čin obchodu s lidmi za účelem vykořisťování pracovní síly, proto považuji za poněkud nepřesný, neboť klasické chápání koncepce obchodu s lidmi odkazuje 185
KRUK, Jiří. Trestní zákoník Spolkové republiky Německo; Výběr z literatury. In: Beckonline [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 20. 2. 2014]. 186 ŠMÍD, Michal. Komparativní analýza evropských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 45. 65
především k obchodní transakci samotné, nikoli k účelu, za kterým k prodeji/nákupu zobchodované osoby dochází. Jako jednoznačně pozitivní naopak vnímám výslovné zakotvení ochrany osob mladších 21 let, a to jak v rámci § 232, tak i § 233 NTZ. Drtivá většina mezinárodních dokumentů v tomto ohledu věnuje zvýšenou pozornost a ochranu pouze dětem, tedy osobám mladším 18 let. Mentální a psychosociální vyspělost jedinců mezi 17 a 20 rokem života však bývá často srovnatelná. V případě zobchodování osob mladších 21 let navíc předpis nevyžaduje splnění podmínky existence tísně a bezmocnosti, která je spojena s pobytem cizí zemi. Jak česká, tak i bulharské úprava poskytuje zvláštní ochranu pouze osobám mladším 18 let. Německý trestní zákoník pamatuje i další trestné činy související s obchodem s lidmi. Jedná se kupříkladu o podporování obchodu s lidmi (§ 233a NTZ), únos (§ 234 NTZ), zavlečení (§ 234a NTZ) či donucení ke sňatku (§ 237 NTZ). V souvislosti s problematikou obchodu s dětmi vymezuje také trestný čin odnětí nezletilých (§ 235 NTZ) či obchod s dětmi (§ 236 NTZ). Posledně jmenovaný trestný čin tak jak je vymezen v NTZ, cílí především na problematiku nelegálních adopcí. Základní vymezení skutkové podstaty tohoto trestného činu říká, že: "Kdo své dítě, které ještě nedovršilo věku osmnácti let nebo svého poručence nebo svěřence, který ještě nedovršil věku osmnácti let, s hrubým zanedbáním povinné péče nebo výchovy přenechá natrvalo jinému a přitom jedná za úplatu nebo v úmyslu, aby se sám obohatil nebo obohatil jiného, trestá se trestem odnětí svobody až na pět let nebo peněžitým trestem. Stejně se trestá, kdo v případech věty 1 dítě, poručence nebo svěřence vezme natrvalo k sobě a za to poskytne úplatu."187 Toto ustanovení odst. 1 primárně cílí na rodiče, které své dítě, případně poručence či svěřence, prodají a na osoby, které od nich toto dítě koupí, přičemž uvedené jednání může proběhnout bez přítomnosti třetích osob v podobě různých zprostředkovatelů či překupníků. Ustanovení odst. 2 již postihuje toho, kdo neoprávněně adopci zprostředkuje osoby nebo vykonává za obdobným účelem zprostředkovatelskou činnost. V takovém případě hrozí pachateli trest odnětí svobody až na tři léta nebo peněžitý trest. Nejpřísnější postih zakotvuje odst. 4, který uvádí, že: "Trest odnětí svobody od šesti měsíců do deseti let se uloží, jestliže pachatel jedná ze ziskuchtivosti, po živnostensku nebo jako člen bandy, která se spolčila k pokračování 187
KRUK, Jiří. Trestní zákoník Spolkové republiky Německo; Výběr z literatury. In: Beckonline [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 20. 2. 2014]. 66
v páchání obchodu s dětmi, nebo dítě nebo zprostředkovávanou osobu vystaví činem nebezpečí závažného poškození tělesného nebo duševního vývoje."188 V českém právním řádu nachází ustanovení § 236 NTZ ekvivalent v trestném činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 TZ. Ve srovnání s německou úpravou, český TZ nerozlišuje mezi prodej vlastního dítěte a zprostředkovatelskou činností. Formulace ustanovení § 169 odst. 1 TZ uvádí pouze: "Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného..."189. Co se týče výše stanovených trestů, jsou obě právní úpravy srovnatelné. Pozitivně vnímám výslovné zakotvení postihu nejen osob, které dítě prodávají, ale i osob, které jej koupí, což v rámci české právní úpravy chybí. Obecně lze německou právní úpravu týkající se obchodování s lidmi označit za propracovanou a poměrně detailní, což však není vždy automaticky ku prospěchu věci. Zejména základní vymezení skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi, ať již v § 232 nebo § 233 NTZ, považuji za poněkud nešťastné a zmatečné. V tomto případě považuji za vhodnější definici obsaženou v českém trestním zákoníku, která účel obchodování nezohledňuje. Nevhodné se mi jeví rovněž pojmenování § 233 NTZ jako trestného činu obchodování s lidmi (...), neboť uváděná skutková podstata primárně postihuje samotné pracovní vykořisťování, nikoli obchodní transakci jako takovou. Část německé odborné veřejnosti vytýká skutkové podstatě obchodování s lidmi, že je přespříliš orientovaná na osobu oběti a její ochranu. Bez svědecké výpovědi oběti, kterou je však v mnoha případech poměrně obtížné získat, je dokázání naplnění všech nutných znaků velmi problematické.190 S tímto názorem nelze než souhlasit, přesto však oceňuji např. zakotvení ochrany osob mladších 21 let.
188
KRUK, Jiří. Trestní zákoník Spolkové republiky Německo; Výběr z literatury. In: Beckonline [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 20. 2. 2014]. 189 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 190 ŠMÍD, Michal. Komparativní analýza evropských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 48. 67
6. ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ A ÚVAHY DE LEGE FERENDA V rámci této závěrečné kapitoly se pokusím o celkové zhodnocení předložených informací a zamyšlení se nad nynější českou vnitrostátní právní úpravou týkající se boje proti obchodu s dětmi. A to jak nad jejími pozitivy, tak i odhalenými nedostatky. Současně s tím hodlám rovněž v rámci úvah de lege ferenda shrnout základní doporučení a navrhnout vhodné změny, ke kterým jsem při podrobné analýze daného tématu dospěla. Vzhledem k tematickému řazení jednotlivých kapitol práce, započnu nejdříve se zhodnocením mezinárodněprávních dokumentů týkajících se obchodování s dětmi. V tomto ohledu jsou důležité zejména dva dokumenty přijaté Organizací spojených národů, a to Úmluva o právech dítěte z roku 1989, která poskytuje dětem obecný rámec ochrany a Úmluva proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000 specializující se mimo jiné i na otázku obchodování s lidmi. Nadto jsou oba zmíněné dokumenty konkretizovány v navazujících protokolech. Výjimečný je v tomto případě především Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, který jako první zakotvuje obecně uznávanou a ucelenou definici obchodu s lidmi. Zmíněná formulace vymezila toto jednání poměrně obecně a zeširoka, což nahrává obecným snahám mezinárodního společenství, aby byl Protokol ratifikován co možná největším počtem států. Větší či menší míru ovlivnění touto definici lze vysledovat jak v rámci mnoha vnitrostátních úpravách, tak i v případě komunitárních předpisů. Právě unijní právo představuje další úroveň, na které je problematika obchodování s dětmi intenzivně řešena. Za nejvýznamnější dokumenty lze označit zejména směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí či směrnici 2011/92/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. Ve srovnání s mezinárodněprávní úpravou je unijní legislativa podrobnější a více rozpracovává jednotlivé tematické podoblasti daného problému. Nadto unijní právo více zohledňuje specifika související s obchodem v rámci evropského prostoru, což je mnohdy v případě obecné, univerzální mezinárodní úpravy značně problematické. Komunitární úpravu hodnotím pozitivně i z toho důvodu, že poskytuje členským státům určitý obecný rámec minimálních standardů pro následnou implementaci. Nezastupitelnou roli hraje také
68
vysoce efektivní kontrolní a eventuálně i sankční mechanismus, který nastupuje v případě nedodržení závazků zakotvených v unijních předpisech. Jak dokumenty přijímané OSN, tak i předpisy EU se zabývají problematiku obchodu s dětmi v obecné rovině a co možná nejkomplexněji. Některé tematické oblasti daného problému je však vhodnější řešit na půdě úžeji specializovaných mezinárodních organizací. Typický příkladem je činnost Rady Evropy. Nesporným přínosem Úmluvy RE o opatřeních proti obchodování s lidmi je totiž její důraz kladený na lidskoprávní dimenzi zkoumaného problému, tedy na ochranu obětí a jejich práv. V souvislosti s existencí celé řady mezinárodních úmluv a jiných dokumentů zabývajících se obchodováním s dětmi, se občas upozorňuje na nebezpečí zdvojování úsilí v boji proti této závažné formě trestné činnosti. Podle mého názoru však k tomuto nedochází, neboť každá ze zkoumaných úprav je ovlivněna různými okolnostmi a pohlíží tudíž na dané téma i trochu jinou optikou. Nadto je vhodné připomenout, že
k prevenci a předcházení obchodu s lidmi, respektive dětmi, přispívá již samotná
veřejná diskuze a medializace tohoto problému. Aktivní činnost vyvíjenou různými mezinárodními organizacemi proto považuji za vhodnou a velmi přínosnou. Samotné zhodnocení české trestněprávní úpravy boje proti obchodu s dětmi nelze začít jinak než kritikou v souvislosti s trvajícím nepřistoupením ČR k některým významným mezinárodním úmluvám. Jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, přijetí řady těchto dokumentů donedávna bránila absence vnitrostátní úpravy týkající se trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Tato překážka však byla s účinností od 1. ledna 2012 odstraněna zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění. Po tomto datu tedy nic objektivně nebrání jejich přijetí. Zejména v průběhu roku 2013 došlo ze strany České republiky k přistoupení k některých z těchto dokumentů, několik
z nich však na podpis
či ratifikaci stále ještě čekají. Konkrétně se jedná o Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání a zejména o Protokol k Úmluvě proti nadnárodnímu organizovanému zločinu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi, který mj. vymezuje samotnou definici obchodování s lidmi. O to nepochopitelnější se jeví toto otálení České republiky ve světle skutečnosti, že současná vnitrostátní úprava uvedenou definici přesto 69
zohledňuje a je jí do značné míry inspirována. Nepřijetím výše uvedených dokumentů tak země podle mého názoru vysílá navenek negativní signál a poškozuje vlastní obraz v zahraničí. Stěžejní trestněprávní úprava týkající se problematiky obchodu s dětmi je upravena v ustanovení § 168 a § 169 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, který vymezuje trestný čin obchodování s lidmi a trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Jak již bylo řečeno, je vymezení trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 TZ v nemalé míře ovlivněno obecnou definicí obsaženou v Protokolu k Úmluvě proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Ve srovnání se zkoumanou bulharskou a německou trestněprávní úpravou, je formulace základní skutkové podstaty trestného činu podle § 168 odst. 1 českého TZ koncipována poměrně zeširoka a nezachází do zbytečných podrobností. Dané ustanovení se vztahuje na každého, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo užito jiným k vymezenému účelu nebo kdo kořistí z takového jednání.191 Z tohoto výčtu je patrno, že se zákonodárce pokoušel postihnout co možná nejširší okruh činností, které mohou v průběhu obchodu s dětmi nastat. Co se týče explicitního zahrnutí některých specifických forem obchodu jako je například vykořisťování za účelem odběru orgánu či služby v ozbrojených silách, které se v evropském prostoru téměř neobjevují, tyto jsou především odrazem platných mezinárodněprávních závazků, které byla ČR povinna implementovat. Co však hodnotím pozitivně je výslovné zakotvení tzv. sběrné kategorie. I v případě vymezených účelů vykořisťování je tak patrná snaha o pokrytí co nejširšího rejstříku motivů, za kterými k obchodu s dětmi dochází. Obecné vymezení ustanovení § 168 TZ taktéž nerozlišuje mezi vnitrostátním a přeshraničním obchodem s lidmi, tak jak to činí kupříkladu bulharský trestní kodex, který postihuje přeshraniční formu přísněji. Osobně se nedomnívám, že by se tyto dvě formy obchodu od sebe lišily natolik, že by bylo nutné pro ně stanovit jiné trestní sazby. Za případný nedostatek české trestněprávní úpravy však považuji skutečnost, že naopak nezakotvuje různé trestní sazby v případě § 168 odst. prvního a druhého. Jediným rozdílem ve formulaci trestného činu obchodování s dětmi a prodejem osob starších 18 191
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 1. 2014]. 70
let tak zůstává prvek násilí, pohrůžky násilí, lsti, ani zneužití omylu, tísně či závislosti oběti, který je vyžadován pouze v případě odstavce druhého. Za druhý nedostatek ustanovení § 168 odst. 1 a 2 TZ považuji zakotvení pouze jediného druhu sankce, neboť alternativu v podobě trestu propadnutí majetku obsahuje § 168 až v odst. 3, 4 a 5. V tomto případě by se podle mého názoru mohla česká právní úprava mohla inspirovat bulharským trestním zákoníkem, který kromě tradičně ukládané sankce odnětí svobody, postihuje pachatele také značným peněžitým trestem. Ustanovení § 169 TZ, tedy trestného činu svěření dítěte do moci jiného, primárně cílí na potírání prodeje dětí za účelem nelegální adopce. V tomto případě se jedná ve vztahu k § 168 TZ o privilegovanou skutkovou podstatu. Zde uváděná definice je opět spíše obecnější, neboť nerozlišuje mezi prodejem dítěte samotnými rodiči a zprostředkovatelskou činností třetích osob jako je to například v případě ustanovení § 236 německého trestního zákoníku. Za nedostatek § 169 TZ ve srovnání s německou úpravou považuji zejména skutečnost, že postihuje pouze pachatele, který dítě za odměnu svěří do moci jiného, nikoli osobu kupujícího, která toto dítě přijme. V souvislosti s vymezením § 169 TZ taktéž absentuje výslovné zakotvení trestnosti přípravy tohoto jednání. Ze všech tří zkoumaných právních úprav se mi v případě vymezení trestného činu obchodování s dětmi jeví jako nejhodnější formulace česká. Avšak s poznámkou, že předností bulharské úpravy je zejména délka a druh ukládaných trestů a v rámci německé úpravy je to akcentace lidskoprávní dimenze a ochrany zobchodovaných osob. V rámci úvah de lege ferenda bych tedy v případě ustanovení § 168 TZ navrhovala jednak zpřísnit sazbu trestu odnětí svobody v rámci odstavce prvního ve vztahu k odstavci druhému, a jednak doplnit základní skutkovou podstatu tohoto trestného činu i o jiné druhy trestu. Jako vhodný se mi jeví zejména trest v podobě finančního postihu pachatele. Za bližší uvážení by stálo také zavedení vyšší ochrany pro osoby, které již sice přesáhly hranici 18 let, přesto jsou jí však svým věkem stále blízké. V tomto ohledu je inspirativní především německá právní úprava, která zakotvuje speciální ochranu pro osoby mladší 21 let. V případě trestného činu podle § 169 TZ, tedy svěření dítěte do moci jiného, by podle mého názoru bylo žádoucí jednak přeformulovat skutkovou podstatu tak, aby postihovala nejen osobu "prodávajícího", ale i "kupujícího", a jednak výslovně zakotvit také trestnost přípravy. Při bližším rozboru některých souvisejících 71
trestných činů jsem neshledala výrazné nedostatky. Za vhodné k úpravě považuji snad jen ustanovení trestného činu kuplířství podle § 189 TZ. Kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto TČ bych vedle tradičních přitěžujících okolností rozšířila také o situaci, kdy bude uvedený čin spáchán na osobě mladší 18 let, případně pak i na dítěti mladším 15 let. Cílem překládané diplomové práce bylo za pomoci deskriptivně analytické a komparativní metody podrobně rozebrat současnou trestněprávní úpravu boje proti obchodu s dětmi s jejími pozitivy i nedostatky a případně také navrhnout vhodné změny současné platné právní úpravy. Tohoto v úvodu vytyčeného záměru bylo podle mého názoru dosaženo. Daná problematika byla postupně analyzována na mezinárodní, komunitární i vnitrostátní úrovni. Za velmi přínosnou považuji taktéž kapitolu věnující se rozboru a komparaci vnitrostátních úprav Bulharské republiky a Spolkové republiky Německo. Obě tyto země poskytly zajímavý náhled na řešené téma a posloužily při následných úvahách o možných doporučeních v rámci úpravy české. I přes výše uváděná doporučení a navrhované změny se však domnívám, že je stávající česká koncepce právní úpravy v otázce obchodování s dětmi dostačující. Výraznější prostor pro změny vidím pouze v oblasti ukládaných trestů. Nadto je vhodné mít neustále na paměti, že samotná litera zákona vytváří pouze vhodné podmínky, nezaručuje vyřešení problému jako takového. K efektivnímu boji proti této závažné kriminalitě je proto potřeba zohlednit i mimoprávní aspekty problému.
72
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ
Odborné publikace, články a jiné − BELLAK-HANČILOVÁ, Blanka. Vývoj diskuzí o obchodování s lidmi. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 13-30. ISBN 978-80-87558-11-9. − BLATNÍKOVÁ, Šarka. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí [online]. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009 [cit. 20. 2. 2014]. ISBN 978-80-7338-091-5. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/366.pdf − ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2014, 160 s. ISBN 978-80-262-0582-1. − FENYK, Jaroslav. Základy trestní odpovědnosti a nedostatek trestnosti činu právnických osob. In: KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 961 s. ISBN 978-80-7179-082-2. − GŘIVNA, Tomáš; VÁLKOVÁ, Helena. Nový zákon o obětech trestných činů a jeho význam pro aplikační praxi. Trestněprávní revue. 2013, č. 4, s. 83-87. ISSN 1213-5313. − HULMÁKOVÁ, Jana; VÁLKOVÁ, Helena. Trestněprávní ochrana dětí podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, č. 10, s. 307-312. ISSN 1213-5313. − HÝBNEROVÁ, Stanislava. Smluvní úprava OSN k potírání obchodu se ženami a dětmi za účelem sexuálního vykořisťování. In: ŠTURMA, Pavel et al. (eds.). Právní následky mezinárodně protiprávního chování; Pocta Čestmíru Čepelkovi k 80. narozeninám. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2007, s. 214-253. ISBN 978-80-85889-83-3. − CHUTNÁ, Monika; JÍLEK, Dalibor. Lidská práva v mezinárodních dokumentech. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1994, s. 291. ISBN 80-2101005-3.
73
− KRUK, Jiří. Trestní zákoník Spolkové republiky Německo; Výběr z literatury. In: Beck-online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 20. 2. 2014]. − NEČADA, Václav. Obchodování s lidmi. Trestní právo. 2005, č. 1, s. 4-12. ISSN 1211-2860.
− POJMAN, Petr. Obchodování s lidmi ve východní Evropě. Kriminalistika. 2012, č. 4, s. 303-307. ISSN 1210-9150. − SCHÖN, Monika. Koho české právo rozumí pod pojmem dítě? Právo a rodina. 2013, č. 3, s. 17-20. ISSN 1212-866X. − ŠMÍD, Michal. Komparativní analýza evropských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In: STŘÍTECKÝ, Vít; TOPINKA, Daniel a kol. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v teorii a praxi. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 30103. ISBN 978-80-87558-11-9. − TOMÁŠEK. Michal a kol. Europeizace trestního práva. 1. vyd. Praha: Linde, 2009, 459 s. ISBN 97880-7201-737-9. − TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana a kol. Obchodování se ženami z pohledu České republiky [online]. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004 [cit. 3. 2. 2014]. ISBN 8073380307. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/304.pdf − VICHEREK, Roman. Oběti trestných činů a jejich práva. epravo.cz [online]. publikováno 26. 11. 2013 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/obeti-trestnych-cinu-a-jejich-prava-92945.html
Právní předpisy a mezinárodní smlouvy − Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2005 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/197.htm
74
− Convention for the Suppression of the Traffic in Persons and of the Exploitation of the Prostitution of Others [online]. UN General Assembly, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.refworld.org/cgibin/texis/vtx/rwmain?docid=3ae6b38e23 − Convention on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/CRC.aspx − Declaration of the Rights of the Child [online]. The United Nations, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.un.org/cyberschoolbus/humanrights/resources/child.asp − Evropská úmluva o ochraně lidských práv [online]. Rada Evropy, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf − Geneva Declaration of the Rights of the Child [online]. The United Nations, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.un-documents.net/gdrc1924.htm − Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie, s. 34-35 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0047:0200:cs:PD F − Listina základních práv Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie, s. 6 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:0391:0407:CS:P DF − Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on communications procedure [online]. United Nations; General Assembly, 2012 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/doc/source/signature/2012/ares-66-138-english.pdf − Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the involvement of children in armed conflict online]. UNHR, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/OPACCRC.aspx − Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Sale of Children, Child Prostitution and Child Pornography [online]. UNHR, 2014 [cit. 75
20. 1. 2014]. Dostupné http://www.ohchr.org/Documents/ProfessionalInterest/crc-sale.pdf
z:
− Protocol against Smuggling of Migrants by Land, Sea and Air, Supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. The United Nations, New York, 2004 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.unodc.org/documents/treaties/UNTOC/Publications/TOC%20Conve ntion/TOCebook-e.pdf − Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. The United Nations, New York, 2004 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.unodc.org/documents/treaties/UNTOC/Publications/TOC%20Conve ntion/TOCebook-e.pdf − Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002, o boji proti obchodování s lidmi. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:19:06:32002F0629:CS:PDF − Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32004F0068:CS:HTML − Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:101:0001:0011:cs:PD F − Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:335:0001:0014:CS:PD F
76
− Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004, o odškodňování obětí trestných činů. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:19:07:32004L0080:CS:PDF − The Universal Declaration of Human Rights [online]. The United Nations, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.un.org/en/documents/udhr/hr_law.shtml − United Nations Convention against Transnational Organized Crime and the Protocols thereto [online]. UNODC, 2004, s. 5-34 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.unodc.org/documents/treaties/UNTOC/Publications/TOC%20Conve ntion/TOCebook-e.pdf − Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání [online]. Rada Evropy, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/standardsetting/children/Source/LanzaroteConvention _cs%20rev.pdf − Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Zákon č. 71/1922 Sb., o vystěhovalectví. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [20. 2. 2014]. − Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Zákon č. 557/1991 Sb., novela trestního zákona. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 77
− Zákon č. 134/2002 Sb., novela trestního zákona. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Zákon č. 537/2004 Sb., novela trestního zákona. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. − Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 1. 2014]. − Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 2. 2014]. − Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014].
Ostatní elektronické zdroje − About GRETA - the Group of Experts on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 3. 2. 2014] Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/trafficking/Docs/Monitoring/GRETA_en.a sp#TopOfPage − Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/trafficking/default_en.asp − Boj proti násilí páchanému na dětech, mladistvých a ženách: program Daphné III [online]. Evropská Unie, 2014 [cit. 15. 2. 2014] Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/fight_against_t rafficking_in_human_beings/l33600_cs.htm − Combating Trafficking in Human Beings Act [online]. State Agency for National Security, 2014 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.dans.bg/images/stories/EN-acts/zbth-20091116-en.pdf 78
− Committee on the Rights of the Child [online]. UNHR, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/CRC/Pages/CRCIndex.aspx − Complete list of the Council of Europe´s treaties [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeTraites.asp?CM=8&CL=ENG − Criminal Code [online]. State Agency for National Security, 2014 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.dans.bg/images/stories/EN-acts/nk-091202en.pdf − Exploitation, Forced Labor and Trafficking [online]. Human Rights Watch, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.hrw.org/topic/migration/exploitation-forced-labor-trafficking − Global monitoring status of action against commercial sexual exploitation of children; Germany [online]. ECPAT International, 2012, s. 11 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://resources.ecpat.net/EI/Pdf/A4A_II/A4A_V2_EU_GERMANY.pdf − Global Report on Trafficking in Persons 2012 [online]. UNODC, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.unodc.org/documents/data-andanalysis/glotip/Trafficking_in_Persons_2012_web.pdf − Human Trafficking [online]. UNODC, 2014 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.unodc.org/unodc/en/human-trafficking/what-is-humantrafficking.html?ref=menuside − Child protection from violence, exploitation and abuse; Child Marriage [online]. UNICEF, 2012 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.unicef.org/protection/57929_58008.html − Child protection from violence, exploitation and abuse; Child Trafficking [online]. UNICEF, 2012 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.unicef.org/protection/57929_58005.html − Joint Action 97/154/JHA of 24 February 1997 [online]. The Council of the European Union, 1997 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31997F0154:EN:HTML
79
− Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online]. Vláda České republiky, 2011 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-a-politickych-pravech-19851/ − Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice na období 2012 - 2015 [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2012, s. 14 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/vlada-schvalila-narodni-strategiiboje-proti-obchodovani-s-lidmi.aspx − Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období 2008 - 2018 [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/scripts/file.php?id=61422 − Obchod s lidmi - Definice [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmidefinice.asp − Obchod s lidmi - Popis situace v obchodu s lidmi [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-popis-situace-v-obchodu-s-lidmi979350.aspx − Odborná skupina pro otázky obchodování s lidmi [online]. Evropská unie, 2014 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/fight_against_t rafficking_in_human_beings/jl0061_cs.htm − OSCE Special Representative calls for Child Care Quality Standards to prevent Child Trafficking [online]. Organization for Security and Co-operation in Europe, 2011 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.osce.org/cthb/75718 − Prevence obchodování s lidmi [online]. Evropská unie, 2014 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/fight_against_t rafficking_in_human_beings/jl0058_cs.htm − Prostituce - Prostituční scéna [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/prostituceprostitucni-scena.aspx
80
− Přístup k nelegální migraci v České republice a Evropské unii [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/migrace-novy-clanek890951.aspx?q=Y2hudW09NQ%3D%3D − Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2007/779/ES ze dne 20. června 2007, kterým se na období let 2007–2013 zavádí zvláštní program pro předcházení násilí páchanému na dětech, mladých lidech a ženách a jeho potírání a pro ochranu obětí a ohrožených skupin. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2007:173:0019:0026:CS:PD F − Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu [online]. Sbírka mezinárodních ČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: smluv http://www.sbirka.cz/POSL4TYD/NOVE/13m075.htm − Sněmovní tisk 410/0, část č. 1/9 Vl.n.z. trestní zákoník; Důvodová zpráva [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2008, s. 182 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=410&CT1=0 − Sněmovní tisk 925/0, část č. 1/7 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte; Důvodová zpráva [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=925&CT1=0 − Sněmovní tisk 925/0, část č. 1/7 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie; český překlad [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=925&CT1=0 − Status; Convention on Action against Trafficking in Human Beings [online]. Council of Europe, 2014 [cit. k 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=197&CM =8&DF=02/03/2014&CL=ENG − Status; Council of Europe Convention on the Protection of Children against Sexual Exploitation and Sexual Abuse [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=201&CM=1&D F=&CL=ENG 81
− Status; Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on a communications procedure [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/pages/viewdetails.aspx?src=treaty&mtdsg_no=iv-11d&chapter=4&lang=en − Status; Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the involvement of children in Armed Conflict [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z:https://treaties.un.org/pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=IV11-b&chapter=4&lang=en − Status; Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Sale of Children, Child Prostitution and Child Pornography [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=IV11-c&chapter=4&lang=en − Status; Protocol against the Illicit Manufacturing of and Trafficking in Firearms, Their Parts and Components and Ammunition, supplementing the United Nations Conventions against Transnational Organized Crime [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XVIII -12-c&chapter=18&lang=en − Status; Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime [online]. United Nations; Treaty Collection, 2014 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XVIII -12-a&chapter=18&lang=en − Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012-2016 [online]. Evropská komise, 2012, s. 3 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0286:FIN:CS:PDF − Trafficking in Human Beings; Trafficking in Europe [online]. La Strada International, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://lastradainternational.org/?main=traffickinghumanbeings − Trafficking in Persons Report 2013; Country Narratives A-C [online]. U. S. Department of State, 2014 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.state.gov/documents/organization/210738.pdf 82
− Trafficking in Persons Report 2013; Country Narratives D-I [online]. U. S. Department of State, 2014, [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.state.gov/documents/organization/210739.pdf − Trafficking in Persons; Legal Frameworks, Public Policies and National Programs against Trafficking in Persons [online]. Organization of American States, 2012 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.oas.org/dsp/english/cpo_trata.asp − Třetí a čtvrtá periodická zpráva o plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte a informace České republiky o plnění Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte a zapojování dětí do ozbrojených konfliktů [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/TRETI_A_CTVRTA_PERIODICKA_ZPRAVA_O_PLNENI_ZAVAZK U.pdf − Úmluva o právech dítěte [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organyvlady/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-o-pravech-ditete42656/ − Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2010 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/umluva-rady-evropy-o-opatrenich-protiobchodovani-s-lidmi.aspx − Vision and Mission [online]. African Union, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.au.int/en/about/vision − Vládní návrh na vydání zákona, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s její výpovědí Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a její závěrečný protokol ze dne 21. března 1950 [online]. Vláda České republiky, 2004 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=13280 − Vybrané mezinárodní předpisy a deklarace o právech dítěte [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialniprogramy/mezinarodni-umluvy-2
83
− Who are child soldiers [online]. Child Soldiers International, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.child-soldiers.org/about_the_issues.php − Who we are [online]. Amnesty International, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/who-we-are − Why definitions matter [online]. International Labour Organization, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.ilo.org/global/about-theilo/newsroom/comment-analysis/WCMS_234854/lang--en/index.htm − 3rd General Report on GRETA´s activities [online]. GRETA; Council of Europe, 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/trafficking/Docs/Gen_Report/GRETA_20 13_17_3rdGenRpt_en.pdf − 47 Countries [online]. Council of Europe, 2014 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://hub.coe.int/
84
