Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právní vztahy k nemovitostem Katedra ţivotního prostředí

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Chráněné krajinné oblasti z pohledu práva

Václav Samek 2011

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Chráněné krajinné oblasti z pohledu práva zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

2

„Na světě jistě existují krásnější krajiny, neţ je ta naše. Tak exotické, aţ berou dech. Ale jakmile se do nich vydáte, narazíte na skutečný, či aspoň pomyslný plot. Někde jsou jedovatí hadi, štíři a pavouci. Jinde číhají lupiči a divá zvěř. A ještě jinde číhají majitelé pozemků, připraveni vás buďto zastřelit, anebo přinutit zaplatit vstupné. U nás se člověk můţe vydat na výlet po turistické značce, přejít přes pole, vykoupat se v rybníku, posedět s kamarády u táboráku v opuštěném lomu, přespat pod skalním převisem. Dokud jsem trochu nepoznala svět, neuměla jsem si toho váţit. Teď uţ ano. A prosím: nechte to tak! Nesvazujte naši krajinu dalšími a dalšími ploty!“1

Za odborné vedení a cenné připomínky děkuji Doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc. Za moţnost odborných konzultací děkuji Bc. Petru Machovi z odboru ţivotního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje a RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy Chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Rodině a přátelům děkuji za podporu při mém studiu.

1

PEKÁRKOVÁ, Iva in Právo na krajinu? 1. vydání. Adamov: ADATISK, 2005.

3

1. Úvod Základní podmínkou lidské existence je prostředí, které nás obklopuje – ţivotní prostředí. Významnou součástí ţivotního prostředí je příroda. Její ochrana by tedy měla být samozřejmostí při kaţdého z nás. Ochranu přírody lze uskutečnit prostřednictvím různých nástrojů, mezi kterými významné postavení zajímá právo. Pomocí právních nástrojů lze stanovit nejenom zákazy či omezení, ale také povinnost chovat se určitým způsobem. Cílem mé práce je pojednat o chráněných krajinných oblastech z pohledu práva. Protoţe právo nepůsobí ve společnosti izolovaně, ale je provázáno se všemi oblastmi, obsahuje tato práce z důvodu komplexnějšího pojetí i související „neprávní“ informace. Téma „Chráněné krajinné oblasti z pohledu práva“ jsem si vybral, protoţe v přírodě rád odpočívám a poznávám nová místa. Většinu národních parků a chráněných krajinných oblastí jsem navštívil, proto mne zajímalo jejich „zákulisí“. Mnou zvolené téma je však velmi obsáhlé. V úvodní části své práce se tedy krátce zaměřím obecně na historii ochrany přírody, význam a funkce územní ochrany přírody. Zde budu vycházet hlavně z odborných publikací. Uvedu také ústavní základy platné právní úpravy, prameny práva na úseku ochrany přírody a krajiny a vývoj právní úpravy v oblasti ochrany přírody a krajiny, tzn. zejména Ústavu České republiky, Listinu základních práv a svobod a platný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.2 Zmíním také zákon o ochraně přírody, který platil před přijetím současného ZOPK, a významné novely ZOPK během posledních cca 7 let, které souvisí především se vstupem České republiky do Evropské unie (1. 5. 2004) a nutnou harmonizací českého práva na úseku ochrany přírody s právem Evropských společenství. Podle ZOPK se zvláště chráněná území3, která jsou kvůli jejich rozloze označována jako velkoplošná, člení na národní parky (dále jen NP) a chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO). Uvedu tedy základní charakteristiky velkoplošných ZCHÚ a velmi stručně zmíním národní parky na území České republiky, které pokrývají 1,52 % rozlohy území ČR. Jsou to Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko. V současné době je na území ČR 25 CHKO, které pokrývají 13,78 % rozlohy našeho státu. Jde o CHKO Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, Český kras, Český les, Český ráj, České středohoří, Jeseníky, Jizerské hory, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské pískovce, Litovelské Pomoraví, Luţické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Poodří, Slavkovský les, Šumava, Třeboňsko, Ţďárské vrchy a Ţelezné hory.

2 3

dále jen ZOPK dále jen ZCHÚ

4

Zmíním také orgány ochrany přírody podle ust. § 75 ZOPK, které se vykonávají státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny. Jako příklad velkoplošného ZCHÚ jsem si vybral CHKO Moravský kras, který je cílem jeskyňářů, kolébkou moderní středoevropské speleologie díky profesoru Karlu Absolonovi a fenoménem nejen jiţní Moravy, ale celé střední Evropy. Moravský kras je druhým nejstarším velkoplošným chráněným územím v České republice (jako první byla zřízena CHKO Český ráj v roce 1955). Pokusím se stručně popsat vznik, vývoj a charakteristiku CHKO Moravský kras, postavení Správy CHKO Moravský kras v systému správních orgánů a budu se zabývat i správní agendou této CHKO. V závěru práce zhodnotím právní úpravu některých institutů ochrany přírody a krajiny s náměty de lege ferenda.

5

2. Územní ochrana přírody – historie, účel, význam Pojem ţivotní prostředí má svůj původ v přírodních vědách. Odtud byl převzat do věd technických a společenských, tedy i do právní vědy. „Životním prostředím rozumíme prostor, eventuálně jeho části, v němž existuje (může existovat) život. Z toho potom logicky vyplývá i závěr, že tento prostor má kvalitu (vlastnosti), které existenci života umožňují.“4 Součástí ochrany ţivotního prostředí je ochrana přírody. Ochranou přírody a krajiny se podle ZOPK rozumí péče státu a fyzických i právnických osob o volně ţijící ţivočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakoţ i péče o vzhled a přístupnost krajiny5. Účelem ochrany přírody a krajiny je přispět k udrţení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem ţivota, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji.6 ZOPK vymezuje dva základní typy ochrany přírody: obecnou a zvláštní. Obecnou ochranou přírody a krajiny se rozumí ochrana krajiny, populací ţivočichů a rostlin, rozmanitosti druhů, přírodních a estetických kvalit přírody, ale také důraz na šetrné vyuţívání přírodních zdrojů. ZOPK rozlišuje obecnou ochranu přírody a krajiny na třech úrovních: 1. obecná ochrana územní – formou institutů jako je územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, krajinný ráz a přechodně chráněná plocha, poskytuje ochranu přírodním a estetickým hodnotám na území celé České republiky, 2. obecná ochrana druhová – chrání všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně ţijících ţivočichů před zničením, poškozováním a dalšími činnosti, které mohou vést k ohroţení jejich populací, 3. obecná ochrana neţivé části přírody a krajiny – chrání jeskyně, přírodní jevy na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory, vývěry krasových vod) a paleontologické nálezy. Zvláštní ochrana se v ZOPK dělí na zvláštní ochranu územní a zvláštní ochranu druhovou. Jednotlivé instituty zvláštní územní ochrany přírody ZOPK přesně vymezuje, jde o šest kategorií zvláště chráněných území (NP, CHKO, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky)7. Cílem ochrany je udrţení nebo zlepšení dochovaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji. 4

PEKÁREK Milan, JANČÁŘOVÁ Ilona. Právo životního prostředí, I. díl. 1. dotisk 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. s. 8. 5 § 2 ZOPK 6 § 1 ZOPK 7 § 14 ZOPK

6

V rámci druhové ochrany ZOPK zajišťuje zvláštní ochranu vybraných, vzácných, nebo vědecky a kulturně významných druhů rostlin a ţivočichů. Jsou stanoveny 3 kategorie ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a ţivočichů, a to podle míry ohroţení, na druhy kriticky ohroţené, silně ohroţené a ohroţené8. Seznamy těchto druhů a jejich rozdělení do jednotlivých kategorií ochrany jsou taxativně uvedeny ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Mimo uvedené dva základní typy ochrany obsahuje ZOPK ještě specifickou úpravu ochrany evropsky významných druhů ţivočichů a rostlin a tzv. evropsky významných stanovišť. S vývojem civilizace se postupně zvyšoval tlak na ţivotní prostředí a narůstal počet ohroţených druhů rostlin, ţivočichů i celých přírodních celků. To vedlo ke snahám chránit ohroţené druhy před vyhubením, rostliny a biotopy před zničením. Asi první českou právní normou, ve které najdeme zmínku o ochraně lesů, jsou Statuta Konrádova českého kníţete Konráda Oty z rodu moravských Přemyslovců, datovaná pravděpodobně roku 1222. Například uţ Karel IV. hovoří v Maiestas Carolina o ochraně lesů. Maiestas Carolina bývá povaţován za první pokus o ochranu přírody. Obsahoval propracovaný systém feudální správy lesů a stanovil přísné tresty při jeho porušení. Pro odpor šlechty však návrh nenabyl platnosti. První pokusy o ochranu území byly obvykle motivovány snahou o zachování loveckých revírů. Na začátku 19. století se objevují jiţ uvědomělé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území. První chráněné území na českém území – Ţofínský prales – byl vyhlášen v roce 1838 na svém panství v Novohradských horách hrabětem Jiřím Augustinem Langueval-Buquoyem, který ve stejném roce zřídil další chráněné území Hojná voda. Obě území patří mezi nejstarší evropské rezervace a existují dodnes, Ţofínský prales jako národní přírodní rezervace a Hojná voda jako národní přírodní památka. Roku 1858 hrabě Jan Schwanzerberg vyhlásil Boubínský prales rezervací (dnes národní přírodní rezervace). První chráněná přírodní území tedy nezřídil panovník (stát), ale jednotlivé osoby. V následujících letech byla postupně vyhlašována ochrana dalších, převáţně lesních, celků. V roce 1955 (rok před vydáním prvního samostatného zákona o ochraně přírody) u nás byla vyhlášena první chráněná krajinná oblast Český ráj a v roce 1963 byl zřízen první národní pak na území tehdejší Československé socialistické republiky - Krkonošský národní park9.

8

§ 48 ZOPK http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=historie_ochrany&site=zakladni_udaje_cz (citováno 30. 10. 2010) 9

7

3. Vývoj právní úpravy v oblasti ochrany přírody Ochrana přírody na území dnešní České republiky se vyvíjí od první poloviny 19. století. Mezi první ochránce přírody můţeme počítat šlechtické majitelé panství, kterým však šlo zejména o ochranu vlastního majetku. Uţ v době Rakousko-Uherska, především ale po vzniku samostatné Československé republiky, se k majitelům panství a státu začínají připojovat první neziskové organizace – povětšinou turistické či okrašlovací spolky. Právní úprava ochrany přírody se na území ČR datuje do začátku 20. století a souvisí se vznikem samostatné Československé republiky. „Stát prostřednictvím československé vlády převzal garanci za ochranu přírody a věnoval se již od počátku zejména ochraně přírodních památek, tj. vyhlašováním přírodních rezervací.“10 Během druhé světové války nebyl prostor na aktivity v ochraně přírody. Po válce, v období celosvětového hospodářského růstu, došlo k rozvoji průmyslové a chemické výroby a těţby uranu. Přírodní zdroje byly čerpány příliš rychle a docházelo k ničení přírody a krajiny. Teprve v 50. letech došlo k obnovení zájmu o ochranu přírody. První samostatný zákon o ochraně přírody byl schválen aţ v roce 1956, i kdyţ o něj čeští odborníci a politici usilovali jiţ od počátku 20. století, a to zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Tento zákon představoval relativně komplexní pojetí ochrany přírody ze strany státu. Stanovil ochranu přírodního bohatství a vzhledu krajiny (chráněných území, chráněných přírodních výtvorů, chráněných přírodních památek a také chráněných druhů ţivočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin). Mezi chráněná území patřily NP, CHKO, státní přírodní rezervace, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy. Zákon se věnoval způsobům vyhlášení ochrany, podmínkám ochrany, právům a povinnostem vlastníků území, zákazům činností, evidenci chráněných částí přírody a také organizaci, řízení a dozoru v oblasti státní ochrany přírody. Ve své době představoval významný příspěvek pro ochranu přírody, platil však pouze na území ČR. Slovensko svůj vlastní zákon přijalo jiţ o rok dříve (z. č. 1/1955 Zb. SNR). Počátkem 80. let 20. století bylo evidentní, ţe ochrana přírody dle zákona o státní ochraně přírody je nedostačující. Nestačilo chránit pouze vybraná území, ale bylo nezbytné chránit přírodu na celém území státu. V zákonu chyběly prostředky nutné k účinnému uplatňování a realizaci komplexní ochrany přírody (zejména administrativní, sankční, koncepční a institucionální nástroje). Zákon také neupravoval účast veřejnosti na ochraně přírody, právo

10

DAMOHORSKÝ, Milan a kolektiv. Právo životního prostředí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 291

8

na přístup k informacím o stavu přírody, úpravu vlastnických práv a jejich omezení z důvodu veřejného zájmu na ochraně přírody11. Začátek moderní legislativy zaměřené na ochranu ţivotního prostředí u nás nastal aţ po roce 1989 v souvislosti se společenskými, politickými a hospodářskými změnami.. „Během poměrně krátké doby došlo nejen k vydání zákonů, které na tomto úseku dosud scházely (například zákon o ochraně ovzduší, zákon o odpadech, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ale i k obměně většiny dřívějších, již zastaralých předpisů (zákon o lesích, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon o ochraně přírody a krajiny). Vydáním zákona o životním prostředí č. 17/1992 Sb. byl v tomto období učiněn také prvý, i když ne právě zdařilý pokus o ucelenější, ale jen velmi rámcovou právní úpravu celkové ochrany prostředí.“12 Vývoj českého práva ţivotního prostředí ovlivnilo získávání poznatků ze států s vyspělejší právní úpravou ochrany. Inspirací se stalo především právo ţivotního prostředí států Evropského společenství. Nová právní úprava ochrany přírody měla řešit dlouholetý problém v poskytnutí modernější a účinnější právní úpravy ochrany přírody. Zákon o státní ochraně přírody platil 35 let a kusé, nejednoznačné a zastaralé formulace tohoto zákona nemohly zabránit, nebo alespoň zmírnit, negativní důsledky lidské činnosti pro přírodu a krajinu. Účinnost zákona o státní ochraně přírody byla také oslabována dalšími právními předpisy ze 70. a 80. let, které upravovaly vztahy k vyuţívání přírodních zdrojů nešetrným způsobem. Právní základ státní ochrany přírody tak byl přehlíţen a objektivně se stal nezpůsobilý k prosazení modernějšího postoje k ochraně ţivotního prostředí. Vše umocňoval ještě mimoprávní politický nátlak ze strany mocenských orgánů, které předem určovaly výsledky důleţitých rozhodnutí, závaţných jednání a udělování výjimek v oblasti ochrany přírody. Výsledkem tohoto stavu bylo, ţe na chráněné části přírody se v praxi často pohlíţelo tak, jako by vůbec chráněny nebyly. „Chráněná území se sice vyhlašovala, evidovala a označovala, ale jejich ochranné podmínky nebyly s to zabránit v mnoha případech ani těm nejzřejmějším devastacím krajiny plynoucím především z průmyslové a zemědělské velkovýroby. Výkonné orgány státní ochrany přírody nejčastěji zastupoval jediný profesionální pracovník pro území okresu, navíc vždy podřízený složité funkcionářské hierarchii. Orgány státní ochrany přírody byly odtrženy od struktury odborných pracovišť v ochraně přírody (správ NP, CHKO, krajských středisek a státního ústavu ochrany přírody).“13 11

Důvodová zpráva k zákonu č. 114/1992 Sb., ASPI DAMOHORSKÝ, Milan a kolektiv. Právo životního prostředí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 26 13 Důvodová zpráva k zákonu č. 114/1992 Sb., ASPI 12

9

Velmi váţný a neudrţitelný stav byl v právní ochraně rostlin a ţivočichů vyskytujících se ve volné přírodě, jejichţ výčet platil v nezměněné podobě více neţ 20 let, přestoţe se přírodní podmínky na území České republiky změnily zcela zásadním způsobem k horšímu. Koncepce nového zákona vycházela z předpokladu celistvosti a svébytnosti přírody. Důraz kladla na ochranu celé přírody a krajiny, neboť krajinu nelze rozdělit na chráněnou a nechráněnou. V zákoně byla zakotvena všeobecná ochrana všech ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin, samostatně byla navrţena ochrana stromů rostoucích mimo les, ochrana jeskyní a významných krajinných prvků. Nově byla poskytována ochrana paleontologickým nálezům a vybraným druhům minerálů14. 19. února 1992 byl přijat dosud platný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to s účinností od 1. června 1992. ZOPK vychází ze zásad prevence, předběţné opatrnosti, udrţitelného vyuţívání přírodních zdrojů, apod. a umoţňuje aktivní přístup k ochraně přírody jak státu, tak soukromých osob, často vlastníků pozemků, či ekologických sdruţení. Účelem zákona je přispět k ochraně přírody (krajiny, různorodosti druhů, přírodních hodnost, estetických kvalit přírody a vyuţití přírodních zdrojů), ale také k aktivní obnově a zajištění šetrného vyuţití zdrojů. Po roce 2000 byla právní úprava na úseku ochrany ţivotního prostředí ovlivněna harmonizací českého práva s právem Evropských společenství. Došlo k četným legislativním změnám, které se promítly do vydání nových právních předpisů (např. zákon o ovzduší, zákon o vodách, zákon o odpadech apod.). V posledních letech se právní úprava ochrany přírody a krajiny významně změnila v souvislosti s Naturou 2000. Jedná se o soustavu chráněných území evropského významu. Tuto ucelenou ekologickou soustavu chráněných území evropského významu vytváří na svém území podle jednotných principů - v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně ţijících ptáků15 a směrnicí Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin16 všechny státy Evropské unie. Cílem soustavy Natura 2000 je zabezpečit ochranu nejcennějších, nejvíce ohroţených, vzácných či výskytem omezených druhů ţivočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť.

14

Důvodová zpráva k zákonu č. 114/1992 Sb., ASPI dále jen směrnice o ochraně volně ţijících ptáků. Tato směrnice nahradila směrnici Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně ţijících ptáků. 16 dále jen směrnice o stanovištích 15

10

4. Prameny práva na úseku ochrany přírody a krajiny a platná právní úprava Právo ţivotního prostředí se v našem systému práva formuje teprve v posledních desetiletích. Pro prameny práva ţivotního prostředí je charakteristická jejich veliká četnost, která má svůj důvod zejména v rozsáhlé oblasti představující problematiku péče o ţivotní prostředí nebo s ní související. Prameny práva ţivotního prostředí můţeme rozdělit do čtyř skupin: První skupina – prameny, které upravují postavení tohoto právního odvětví v ústavním pořádku České republiky a vymezují základní všeobecný rámec tohoto odvětví v právním systému. Patří sem Ústava České republiky17 a Listina základních práv a svobod18. Druhá skupina – prameny, jejichţ obsah představuje obecnou právní úpravu pro oblast ţivotního prostředí. Sem patří zejména zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí a zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Třetí skupina – prameny, které působí v omezené oblasti ţivotního prostředí. Jde o tzv. sloţkové zákony, které obsahují reţim ochrany jednotlivých částí ţivotního prostředí, nebo směřují na určitou aktivitu, jejíţ důsledky mohou ţivotní prostředí negativně ovlivnit. Sem patří např. ZOPK, zákon o ochraně vod, zákon o ochraně ovzduší apod. Čtvrtou skupinu představují právní předpisy upravující jiné oblasti společenských vztahů, pokud se v nich vyskytují normy, které upravují otázky týkající se ţivotního prostředí. Jde o právní předpisy nejrůznějších právních odvětví19.

4.1 Prameny práva na úseku ochrany přírody a krajiny Právní vztahy v oblasti ochrany přírody a krajiny patří mezi právní vztahy v oblasti ţivotního prostředí. Ochrana ţivotního prostředí jako celku se skládá z jednotlivých sloţkových zákonů upravujících jednotlivé oblasti ţivotního prostředí. Mezi tyto sloţkové zákony patří i právní úprava ochrany přírody a krajiny. Nejzákladnějším pramenem je Ústava a LZPS. V čl. 7 Ústavy je zakotvena povinnost státu dbát o šetrné vyuţívání přírodních zdrojů a chránit přírodní bohatství. Z Preambule Ústavy pak vyplývá povinnost chránit a rozvíjet zděděné přírodní bohatství.

17

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., dále jen Ústava Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, dále jen LZPS 19 PEKÁREK Milan, JANČÁŘOVÁ Ilona. Právo životního prostředí, I. díl. 1. dotisk 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. s. 18 - 21. 18

11

V čl. 35 LZPS je v odst. 1 zakotveno právo kaţdého na příznivé ţivotní prostředí a v odst. 2 právo na včasné a úplné informace o stavu ţivotního prostředí a přírodních zdrojů. Odst. 3 tohoto článku stanoví, ţe při výkonu svých práv nikdo nesmí ohroţovat ani poškozovat ţivotní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Dále lze uvést čl. 120, 1121 a odst. 3 čl. 1422. Stěţejním pramenem právní úpravy na úseku ochrany přírody a krajiny je ZOPK – zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Na tento zákon navazují četné prováděcí právní předpisy, z nichţ obecný význam mají zejména vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK a vyhláška č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. Mezi další prameny patří právní normy, kterými jsou vyhlašovány NP a upraveny podmínky jejich ochrany. Dalšími prameny jsou podzákonné právní normy zřizující jednotlivá konkrétní zvláště chráněná území a upravující reţim jejich ochrany. Česká republika je signatářem mnoha dvoustranných i vícestranných smluv o ochraně ţivotního prostředí a je členem řady mezinárodních organizací (např. Světový svaz ochrany přírody, OSN, Světový fond pro ochranu přírody). Mnohé ekologické problémy totiţ překračují hranice státu a vyţadují mezinárodní spolupráci. Také po vstupu do Evropské unie, která má v mezinárodní politice ţivotního prostředí vedoucí roli, získala Česká republika příleţitost aktivněji se zapojovat do mezinárodní diskuse o otázkách ochrany ţivotního prostředí a udrţitelném rozvoji i do mezinárodní spolupráce.

4.2 Platná právní úprava Přijetím ZOPK došlo k podstatnému posílení právní úpravy ochrany přírody v České republice. ZOPK je komplexním právním předpisem, která upravuje nejen speciální ochranu územní a druhovou, ale obecně také ochranu veškeré přírody a krajiny, rostlinstva, ţivočišstva a prvků neţivé přírody. Komplexnost je dána tím, ţe právní úprava je zaloţena na obecné (základní) ochraně veškeré přírody a krajiny i zvláštní (zvýšené) ochraně vybraných částí.

20

„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ 21 Vlastnická práva. Zejm. odst. 3: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneuţito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a ţivotní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ 22 Práva na svobodu pohybu a pobytu. Odst. 3: „Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliţe je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udrţení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích téţ z důvodu ochrany přírody.“

12

ZOPK prošel mnoha novelizacemi. Pokusím se zmínit ty nejdůleţitější během posledních sedmi let. 4.2.1. Zákon č. 218/2004 Sb. Z důvodu potřeby harmonizace českého práva na úseku ochrany přírody s právem Evropských společenství byl přijat zákon č. 218/2004 Sb., kterým se mění ZOPK, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tedy dnem 28. dubna 2004. Tento závazek pro Českou republiku vyplynul z Evropské dohody zakládající přidruţení k Evropské unii. Ze srovnání platné právní úpravy vyplynuly určité rozdíly (např. zvýšená ochrana ptáků v EU), které bylo potřeba řešit. Do ZOPK bylo nutno transponovat dvě směrnice, a to směrnici o ochraně volně ţijících ptáků a směrnici o ochraně stanovišť. Hlavním cílem novely bylo stanovit právní nástroje pro vytvoření české součásti evropské soustavy chráněných území Natura 2000 a harmonizace ochrany ohroţených druhů rostlin a ţivočichů v evropském měřítku, aby nedošlo k tomu, ţe v České republice po vstupu do EU budou vedle sebe platit dva druhy ochrany přírody bez styčných bodů. Přijetí novely bylo ze strany EU chápáno jako podmínka vstupu, o čemţ svědčí i skutečnost, ţe pro implementaci soustavy Natura 2000 se přes snahu České republiky nepodařilo získat přechodné období. Důvodem odmítnutí je vnímání problematiky ochrany přírody jako prioritní. Na přípravě této novely se na Ministerstvu ţivotního prostředí ČR23 pracovalo jiţ od roku 1998. Návrh novely předloţilo MŢP na podzim roku 2001 do připomínkového řízení. Na základě značného mnoţství připomínek rozhodl ministr ţivotního prostředí o staţení předlohy a následném přepracování. Nový návrh novely však z důvodu parlamentních voleb projednala a schválila aţ nová vláda v listopadu 2002. Parlament ČR novelu po téměř ročním a sloţitém projednávání neschválil. Vedení MŢP rozhodlo o urychleném zpracování nového návrhu, který byl připraven během několika týdnů a po bouřlivých jednáních i schválen těsně před vstupem ČR do EU, coţ se stalo 1. 5. 2004. Za zmínku stojí jedna zajímavost. Při přípravě české legislativy se předkladatelé novely nemohli opřít o ţádné zahraniční zkušenosti. „Bohužel se ukázalo, že na zahraniční příklady spoléhat nemůžeme. V uvedené době totiž ještě většina tehdejších členských států EU neměla směrnice transponovány, přestože u směrnice o ptácích tak měly učinit již v roce 1981 a u směrnice o stanovištích v roce 1994.“24 Česká republika svůj závazek v této oblasti splnila jen částečně – povedlo se sice 23

dále jen MŢP MIKO, Ladislav, BOROVIČKOVÁ, Hana a kolektiv. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 24

13

přijmout novelu zákona, protoţe však nabyla účinnosti tři dny před vstupem do EU, nebylo moţné ke dni vstupu ani teoreticky zabezpečit vyhlášení ptačích oblastí a národního seznamu evropsky významných lokalit. 4.2.2. Zákon č. 349/2009 Sb. Další významnou novelou je zákon č. 349/2009 Sb., kterým se mění ZOPK, s účinností od 1. 12. 2009. Vzápětí byla přijata „opravná“ novela zákona, publikovaná pod č. 381/2009 Sb. s účinností od 2. 1. 2010. I tato novela souvisí s Evropskou unií. V roce 2006 byla ČR informována Evropskou komisí o záměru zahájit řízení pro porušení Smlouvy o zaloţení Evropského společenství, protoţe dle názoru Evropské komise ČR nedostatečně transponovala směrnice o ochraně volně ţijících ptáků a o ochraně přírodních stanovišť. V případě, ţe by nedošlo ke změnám v zákoně tak, jak poţadovala Evropská komise, rozhodl by ve věci Evropský soudní dvůr a České republice hrozily ze strany Evropských společenství přísné sankce. Kromě úplné transpozice uvedených směrnic bylo předmětem novely upřesnění ustanovení, u kterých nebyl jednoznačný výklad (např. zpřesnění postupu při vyhlašování ZCHÚ a ochranných pásem25, odlišný reţim vyhlašování maloplošných a velkoplošných ZCHÚ26, převod některých kompetencí k ZCHÚ27, právní zakotvení postavení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jako správního úřadu zastřešujícího správy CHKO28 apod.) a přizpůsobení právní úpravy poţadavkům funkční praxe a nového správního řádu. Další zásadní změnou byla úprava procesu vydávání výjimek ze zákazu v ZCHÚ, která byla nevyhovující (kompetentním orgánem byla vláda, která vydávala výjimky usnesením na základě podkladů připravovaných MŢP mimo správní řízení). Cílem úpravy bylo také zjednodušení systému kompetencí v ochraně přírody a krajiny a soustředění rozhodovací pravomoci tak, aby v jednom správním obvodu byl věcně příslušný jen jeden orgán ochrany přírody. To umoţnilo přesun věcně souvisejících kompetencí na jeden orgán ochrany přírody, slučování správních řízení vedených v jedné věci a tím rychlejší a transparentnější průběh řízení (např. na území ZCHÚ a jeho ochranného pásma příslušnost pouze jednoho správního orgánu). Novelou také došlo k decentralizaci rozhodovacích kompetencí, aby v prvním stupni 25

§ 40 ZOPK § 40 ZOPK 27 § 75 – 82 ZOPK 28 Opatření č. 2/09 Ministerstva ţivotního prostředí o vydání úplného znění zřizovací listiny organizační sloţky státu Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky http://webportal.nature.cz/wps/wcm/connect/da1e7d00453604fe900690317c0c9b8b/opat%C5%99en%C3%AD+ c.+unor+2009.pdf?MOD=AJPERES&CACHEID=da1e7d00453604fe900690317c0c9b8b 26

14

nerozhodoval ústřední orgán státní správy (MŢP), ale orgány, které jsou k tomu odborně a personálně vybaveny, a správní řízení tak bylo vedeno na niţších úrovních státní správy, tedy blíţe k dotčeným osobám. MŢP se tím otevřel prostor pro poskytování metodické, koncepční a dozorové činnosti vůči krajským úřadům, správám národních parků a Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR. Dále byla změněna forma vydávání návštěvních řádů NP a omezování vstupu z nařízení správ NP na opatření obecné povahy. Novelou byl také omezen počet evropsky významných lokalit (dále jen EVL), které musely být do šesti let od schválení tzv. evropských seznamů vyhlášeny jako ZCHÚ v některé z kategorií uvedených v § 14 ZOPK. V případě, ţe se na EVL bude vztahovat reţim tzv. základní ochrany uvedený v ust. § 45c odst. 2 ZOPK (ochrana před poškozováním a ničením, vyuţití pouze tak, aby nedošlo k závaţnému nebo nevratnému poškození nebo zničení předmětu ochrany), nebude nutné tyto EVL vyhlašovat29.

29

Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2009 Sb., ASPI

15

5. Velkoplošná zvláště chráněná území z pohledu ZOPK Ochrana území prostřednictvím ZCHÚ je jedním z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny. Vztahuje se na velmi hodnotná, přírodovědecky či esteticky významná nebo jedinečná stanoviště či území, která jsou vyhlášena za zvláště chráněná v některé ze šesti kategorií uvedených v ust. § 14 ZOPK. Za taková území lze povaţovat lokality s unikátní nebo reprezentativní biologickou rozmanitostí, a to na úrovni druhů, populací i společenstev, území s jedinečnou geologickou stavbou, území reprezentující charakteristické prvky krajinného rázu kulturní krajiny a území důleţitá z hlediska vědeckého významu. ZCHÚ dělíme na území velkoplošná, coţ jsou NP a CHKO a území maloplošná, kam řadíme národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. ZCHÚ tvoří cca 15 % celkové rozlohy ČR30. Jednotlivé kategorie ZCHÚ se liší úrovní chráněných hodnot, průměrnou výměrou, přísností reţimu ochrany a formou vyhlášení. ZOPK stanoví pro kaţdou kategorii ZCHÚ základní ochranné podmínky, které jsou společné pro všechna území chráněná v dané kategorii. Dále můţe příslušný orgán ochrany přírody při vyhlašování území ve zřizovacím předpise stanovit tzv. bliţší ochranné podmínky vztahující se na činnosti a zásahy, které mohou být provedeny jen s předchozím souhlasem orgánů ochrany přírody. Cílem ochrany ZCHÚ je udrţení nebo zlepšení dochovaného stavu území nebo ponechání území (či jeho části) samovolnému vývoji. NP a CHKO mají větší rozlohu území neţ maloplošná ZCHÚ, proto se člení do zón ochrany přírody s odstupňovaným reţimem (maloplošná ZCHÚ mají reţim ochrany na celém území stejný) - v NP se zpravidla stanoví tři zóny, v CHKO tři nebo čtyři zóny. ZCHÚ lze dále členit dle Mezinárodní managementové kategorizace území IUCN, u nás definované v doporučujícím dokumentu Zásady pro kategorizaci chráněných území na základě managementu31. Tato kategorizace rozlišuje šest kategorií chráněných území přírody: 1. přísná rezervace, která se člení na přísnou rezervaci vědeckou a přísnou rezervaci k ochraně původní přírody, 2. národní park, 3. přírodní památka, 4. řízená rezervace, 5. chráněná krajina,

30

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/doplneni-soustavy-chranenych-krajinnych-oblasti-v-ceskerepublice.html (citováno 8. 12. 2010) 31 MIKO, Ladislav, BOROVIČKOVÁ, Hana a kolektiv. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 134

16

6. území ochrany přírodních zdrojů. Do těchto kategorií se zařazují území na základě typu převaţující plochy chráněného území (alespoň 75 % plochy). Kategorizace tak slouţí k porovnání chráněných území na mezinárodní úrovni, neboť jednotlivé státy pouţívají vlastní kategorizaci území. Všechna ZCHÚ jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody (§ 42 ZOPK), který vede Agentura ochrany přírody a krajiny ČR32. Velkoplošná ZCHÚ jsou vyňata z působnosti obecných orgánů ochrany přírody a jsou svěřena specializovaným orgánům, tj. správám NP a správám CHKO. Správy CHKO mají působnost pouze ve věcech ochrany přírody a nepřísluší jim správa lesních a vodních hospodářství a dalších sloţek ţivotního prostředí. 5.1. Společné prostředky ochrany pro zajištění ochrany velkoplošných ZCHÚ Pokud je potřeba zabezpečit ZCHÚ před rušivými vlivy z okolí, můţe být pro ně na základě § 37 ZOPK vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Tvoří tak určité přechodové území mezi územím zvláště chráněným a ostatním územím a můţe být vyhlášeno pro všechny kategorie ZCHÚ. V ust. § 37 odst. 2 ZOPK jsou uvedeny činnosti, k jejichţ výkonu v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody (např. stavební činnost, terénní úpravy apod.). ZOPK stanoví v ust. § 40 postup při vyhlašování ZCHÚ a ochranných pásem těchto ZCHÚ. Návrh na vyhlášení NP nebo CHKO nebo ochranného pásma NP (příp. vymezení zón ochrany) zašle MŢP obcím a krajům, jejichţ území se návrh dotýká. Vlastníkům dotčených nemovitostí zašle MŢP písemné oznámení o předloţení návrhu k projednání zároveň s informací o moţnosti seznámit se s úplným zněním návrhu a moţnosti podat ve stanovené lhůtě námitky. Tuto informaci MŢP zveřejní na portálu veřejné správy. O podaných námitkách rozhoduje příslušný orgán ochrany přírody. Při změně vymezení způsobu nebo rozsahu ochrany ZCHÚ (nebo zón ochrany) se postupuje obdobně.33 Dle ust. § 41 ZOPK záměr na vyhlášení NP a CHKO projedná orgán ochrany přírody s ústředními orgány státní správy dotčenými podle zvláštních předpisů. ZCHÚ jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody. Ústřední seznam ochrany přírody je registr ZCHÚ, ptačích oblastí, EVL, chráněných území zřízených podle § 39 ZOPK a památných stromů včetně jejich ochranných pásem, na území ČR a zahrnuje jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení a právní a odbornou dokumentaci. Vedením ústředního 32 33

dále jen AOPK § 40 ZOPK

17

seznamu je pověřena AOPK. Ústřední seznam je veřejný registr a kaţdý je oprávněn do dokumentace nahlíţet. Údaje vedené v elektronické podobě jsou zveřejněny prostřednictvím internetu. Kaţdé vyhlášení, změnu nebo zrušení chráněného území oznámí orgán ochrany přírody příslušnému katastrálnímu úřadu, který provede záznam do katastru nemovitostí. K označení NP a CHKO se uţívá velký státní znak ČR. Cílem je informovat veřejnost, ţe se nachází na území ZCHÚ, čemuţ je potřeba přizpůsobit chování, a také z hlediska osvěty, výchovy a případného vymáhání sankcí za porušení ochranných podmínek. Výjimky ze zákazů v ZCHÚ v zákoně stanovených případech, kdy veřejný zájem výrazně převaţuje nad zájmem ochrany přírody, schvaluje MŢP na základě závazného usnesení vlády.34 Výjimky ze zákazů v ZCHÚ v zákoně stanovených případech, kdy jiný veřejný zájem převaţuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany ZCHÚ, uděluje příslušný orgán přírody a krajiny (příslušné kraje nebo správy NP a CHKO).35 Ve velkoplošných ZCHÚ nelze bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně uţívání stavby, kolaudační souhlas, pokud je spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem nebo udělit souhlas podle vodního zákona. Závazné stanovisko není třeba, pokud jde o stavby v souvisle zastavěném území obce ve čtvrté zóně CHKO a pokud má obec schválenou územně plánovací dokumentaci se zapracovaným stanoviskem orgánů ochrany přírody. Činnosti a zásahy vázané na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody lze vymezit v bliţších ochranných podmínkách všech ZCHÚ.36 Orgán, který ZCHÚ (včetně jeho ochranného pásma) vyhlásil, jej můţe stejným způsobem, jakým bylo provedeno vyhlášení, zrušit, a to pouze pokud důvody pro zvláštní ochranu zanikly, nebo z důvodů, pro něţ lze udělit výjimku z bliţších podmínek ochrany.37 Tento postup doposud nebyl u ţádného velkoplošného ZCHÚ uplatněn.

34

§ 43 odst. 1, 2 ZOPK § 43 odst. 3, 4 ZOPK 36 § 44 ZOPK 37 § 45 ZOPK 35

18

5.2. Maloplošná ZCHÚ Za maloplošná ZCHÚ jsou z kategorií ZCHÚ upravených v ZOPK povaţovány národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. Protoţe do této kategorie nepatří NP a CHKO, celková rozloha maloplošných ZCHÚ na rozloze ČR dosahuje pouze cca 1,2 %. Rozloţení maloplošných ZCHÚ v regionech ČR je závislé jednak na přírodním charakteru území, ale také na aktivitě ochránců přírody, přírodovědců, místních obyvatel a orgánů odpovědných za jejich vyhlášení. Nejvíce maloplošných ZCHÚ se tak vyskytuje v rámci národních parků a CHKO. Národní přírodní rezervace je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku.38 Seznam ZCHÚ, která byla vyhlášena před účinností ZOPK a jeţ byla po vydání ZOPK zařazena do kategorií národní přírodní rezervace, národní přírodní památka a přírodní rezervace tvoří přílohu V vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádí ZOPK. Všechna maloplošná ZCHÚ jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody. Národní přírodní rezervace vyhlašuje MŢP jako orgán ochrany přírody a krajiny vyhláškou. ZOPK obsahuje výčet zákazů pro území národní přírodní rezervace.39 Na území národních přírodních rezervací lze vykonávat právo myslivosti a rybářství pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody. Přírodní rezervace je menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast.40 ZOPK obsahuje v § 34 výčet zákazů pro území přírodní rezervace. Národní přírodní památka je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných a ohroţených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.41 Přírodní památka je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohroţených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.42

38

§ 28 ZOPK § 29 ZOPK 40 § 33 ZOPK 41 § 35 ZOPK 42 § 36 ZOPK 39

19

5.3. Národní parky ZOPK definuje NP jako rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichţ značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichţ rostliny, ţivočichové a neţivá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Veškeré vyuţití NP musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením43. V současné době existují v ČR 4 NP, které pokrývají 1,52 % rozlohy území ČR44. Jsou to Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko. Kromě Národního parku České Švýcarsko, který jiţ byl vyhlášen na základě ust. § 15 odst. 3 ZOPK zákonem č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, byly předchozí 3 NP vyhlášeny nařízením vlády (před účinností ZOPK). ZOPK obsahuje v ust. § 15 – 24 podrobné zákonné prostředky a nástroje zajišťující ochranu NP všeobecně. Specifika úpravy ochranného reţimu jednotlivých NP jsou předmětem individuálních zřizovacích právních předpisů a dalších prováděcích předpisů. Na základě členění území NP zpravidla do tří zón ochrany přírody jsou stupňovány druhy ochrany NP. Pro první zónu platí nejpřísnější reţim ochrany. „Posláním národních parků a jejich dlouhodobým cílem ochrany je obvykle vytvoření podmínek pro obnovu fungování přirozených procesů v ekosystémech a jejich následné ponechání samovolnému vývoji na převážné většině území národního parku. Významnou funkcí národních parků je rovněž jejich pro přírodu šetrné rekreační využívání a výchovné působení na veřejnost.“45 Hlavním cílem ochrany NP je zachování, příp. zlepšení stavu přírodních ekosystému a přirozených vývojových procesů, a to při vědeckém, výchovném a rekreačním vyuţití. Nástrojem, který to umoţňuje, je rozdělení území do různých zón ochrany. V první zóně je zejména území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami a biotopy. Zde platí nejvíc základních a bliţších ochranných podmínek, proto je nutné hranice první zóny v terénu vyznačit. Druhá zóna zahrnuje území s převahou ekosystémů blízkých přírodě a reţim této zóny není tak přísný jako reţim první zóny. Tyto dvě zóny lze označit za jádrové území NP. Ve třetí zóně jsou zařazeny plochy s převahou ekosystémů vyuţívaných nebo do značné míry ovlivněných činností člověka, dále zastavěné části území obce nebo místa s vysokou rekreační zátěţí. Spolu s ochranným pásmem zmírňuje vliv vyuţívání krajiny na jádrové 43

§ 15 ZOPK http://www.mzp.cz/cz/narodni_parky (citováno 26. 3. 2011) 45 MIKO, Ladislav, BOROVIČKOVÁ, Hana a kolektiv. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 137, 138 44

20

území NP. Bliţší charakteristiku a reţim jednotlivých zón upravuje právní předpis, kterým je NP zřízen. Kaţdý NP má svůj plán péče o NP a jeho ochranné pásmo (zpravidla na období 10 let), který představuje koncepční a odborný podklad pro provádění opatření ve prospěch přírodních hodnot území, a také návštěvní řád, který je podzákonným právním předpisem (nařízením), jehoţ účelem je ochrana NP před rušivými vlivy rekreace a turistiky. Návštěvní řád můţe stanovit podmínky pro vstup a další aktivity v NP (např. rozdělávání ohňů, provozování vodních sportů, táboření apod.). Nemůţe však obsahovat zákazy nad rámec zákona, neboť z Ústavy a LZPS vyplývá, ţe práva a povinnosti mohou být stanoveny pouze zákonem. Ze ZOPK vyplývá zvláštní reţim lesů NP, které nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských. To znamená, ţe lesy v NP nejsou určeny k produkci dřeva, ale plní jiné funkce, zejména funkce ekosystémové a rekreační. 5.3.1. Krkonošský národní park Krkonošský národní park byl vyhlášen v roce 1963 na základě zákona č. 40/1956 Sb. vládním nařízením č. 41/1963 Sb., o zřízení Krkonošského národního parku. Nově byl Krkonošský národní park zřízen nařízením vlády České republiky č. 165/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany. Krkonošský národní park leţí v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem a má rozlohu 54 969 ha. Z administrativního hlediska leţí jeho větší část na území bývalých okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Podrobnější informace na www.krnap.cz. 5.3.2. Národní park Šumava CHKO Šumava byla zřízena výnosem Ministerstva školství a kultury č. 53855/63 dne 27. 12. 1963 v rozloze 168 654 ha. Dne 27. 3. 1990 řídící výbor UNESCO vyhlásil Šumavu biosférickou rezervací. Nařízením vlády ČR č. 163/1991 Sb. z 20. 3. 1991 byl v jádrové části CHKO Šumava vyhlášen Národní park Šumava o rozloze 66 064 ha. NP se rozkládá ve vrcholových polohách Šumavy, podél státní hranice s Rakouskem a Německem, kde v délce 45 km sousedí s Národním parkem Bavorský les. Polovina výměry NP se nachází v Jihočeském a polovina v Plzeňském kraji. CHKO Šumava se současnou výměrou 99 398 ha plní v podstatě funkci ochranného pásma NP. Podrobnější informace na www.npsumava.cz.

21

5.3.3. Národní park Podyjí Národní park Podyjí byl vyhlášen ke dni 1. července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. Rozloha NP tvoří 63 km2. Počátek velkoplošné územní ochrany se datuje do roku 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena CHKO Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a tím nebyla turistické veřejnosti přístupná. Národní park Podyjí je rozlohou nejmenším NP v České republice a je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. Podrobnější informace na www.nppodyji.cz. 5.3.4. Národní park České Švýcarsko Má rozlohu 80,13 km2 a jako náš čtvrtý NP byl vyhlášen zákonem č. 161/1999 Sb. s účinností k 1. 1. 2000. Před vznikem NP bylo jeho území součástí CHKO Labské pískovce, ze které byl NP v její nejcennější části vyčleněn. Podél severní hranice sousedí s Národním parkem Saské Švýcarsko, vyhlášeným jiţ v roce 1990. Oba NP tak tvoří souvislé území obklopené CHKO Labské pískovce, Luţické hory a Saské Švýcarsko. Podrobnější informace na www.npcs.cz. 5.4. Chráněné krajinné oblasti ZOPK definuje CHKO jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popř. s dochovanými památkami historického osídlení. „Pojem „rozsáhlá území“ chápeme tak, že se jedná o území, jejichž předmětem ochrany jsou krajinné celky; to v praxi nelze v rámci České republiky zajistit na územích menších než cca 4 – 5 tisíc ha.“46 Tato území se hospodářsky vyuţívají podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udrţoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační vyuţití je moţné pouze v případě, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty CHKO. CHKO, jejich poslání a bliţší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením.47 Činnosti prováděné na území CHKO jsou omezeny právními předpisy. Většina těchto omezení se týká stavební činnosti, rybářství, lesního hospodaření (včetně myslivosti) a dalšího podnikání. Běţný návštěvník musí mít na paměti, ţe tábořit a rozdělávat oheň smí pouze na místech k tomu vyhrazených 46

MIKO, Ladislav, BOROVIČKOVÁ, Hana a kolektiv. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 159 47 § 25 ZOPK

22

orgány ochrany přírody, ţe nesmí odchytávat ţivočichy, sbírat rostliny (kromě lesních plodů), nesmí měnit přírodní prostředí apod. Na dodrţování ochranných podmínek dohlíţí stráţ přírody, která chrání unikátní zbytky ţivé a neţité přírody před lehkováţným, neodpovědným a mnohdy i bezohledným chováním lidí poškozujících nejcennější sloţky naší krajiny. ZOPK obsahuje v ust. § 25 – 27 podrobné zákonné prostředky a nástroje zajišťující ochranu CHKO obecně. Obdobně jako NP se CHKO člení do zón ochrany přírody. Podrobnější reţim zón ochrany přírody CHKO upravuje právní předpis, kterým se CHKO vyhlašuje. Podle platné právní úpravy se CHKO vyhlašuje nařízením vlády. Na rozdíl od ostatních ZCHÚ je jedním z předmětů ochrany CHKO i její krajinný ráz. Protoţe krajinný ráz je do značné míry i dílem člověka, jsou pro výběr vhodného území významné i dochované kulturní památky, např. historické stavby, které tvoří součást osídlení, drobné sakrální stavby v krajině, ale také charakteristicky uspořádané polní nebo viniční trati, rybniční soustavy, historické odvodňovací systémy apod. Jako CHKO nemají být navrhována území silně urbanizovaná, s vysokým podílem zemědělsky intenzivně vyuţívané půdy, zničená těţbou nerostných surovin aj. V současné době je na území ČR 25 CHKO, které pokrývají 13,78 % rozlohy území ČR48. Jejich seznam včetně údajů o zřizovacím právním předpisu, správním obvodu a sídlu správy CHKO tvoří přílohu ZOPK. Jde o CHKO Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, Český kras, Český les, Český ráj, České středohoří, Jeseníky, Jizerské hory, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské pískovce, Litovelské Pomoraví, Luţické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Poodří, Slavkovský les, Šumava, Třeboňsko, Ţďárské vrchy a Ţelezné hory. 23 z nich bylo vyhlášeno výnosem nebo vyhláškou ministerstva před účinností ZOPK a pouze CHKO Český ráj a CHKO Český les byly vyhlášeny nařízením vlády v souladu s ust. § 25 odst. 3 ZOPK. U CHKO Český ráj se však nejednalo o novou CHKO, ale o nové vyhlášení existující oblasti zřízené v roce 1955. V souvislosti se zajištěním ochrany EVL uvedených v národním seznamu proběhlo v roce 2008 vyhodnocení moţnosti vyhlásit v ČR další ZCHÚ, při kterém byly zohledněny dřívější rozbory soustavy velkoplošných ZCHÚ. Na základě tohoto vyhodnocení byl zpracován a schválen dokument Priority vyhlašování velkoplošných ZCHÚ obecně a ve vztahu k soustavě Natura 2000, který předpokládá vyhlášení několika nových CHKO. V roce 2008 AOPK vyhodnotila pro MŢP území navrhovaná pro velkoplošnou ochranu z hlediska zajištění ochrany EVL soustavy Natura 2000. Při výběru území byly zohledněny zejména

48

http://www.mzp.cz/cz/chranene_krajinne_oblasti (citováno 26. 3. 2011)

23

následující skupiny kritérií:  uvedení navrhované kategorie CHKO v národním seznamu EVL nebo soustředění většího mnoţství EVL, které plošně pokrývají značnou část navrţeného území,  reprezentativnost území a celé soustavy velkoplošných ZCHÚ s upřednostněním návrhů s přírodními podmínkami a krajinnými typy dosud nedostatečně zastoupenými v soustavě,  mimořádná přírodovědná hodnota území a přítomnost velkého mnoţství předmětů ochrany, 

potřebnost koordinace managementu v souladu se zajištěním zájmů ochrany přírody a krajiny. Návrhy na doplnění soustavy CHKO pak byly rozděleny do tří skupin:

1. mezi území s vysokou přírodní a krajinnou hodnotou s nejvyšší mírou naléhavosti vyhlášení, kde EVL pokrývají 60 – 90 % plochy, byla zařazena území Jestřebsko-Dokesko (rozšíření CHKO Kokořínsko), Dolní Morava (vyhlášení CHKO Soutok) a Doupovské hory (vyhlášení CHKO Doupovské hory včetně Středního Poohří). 2. mezi území s vysokou přírodní i krajinnou hodnotou se střední mírou naléhavosti vyhlášení z hlediska ochrany EVL byla zařazena území: Krušné hory (vyhlášení CHKO Krušné hory), Rychlebské hory (rozšíření CHKO Jeseníky), Chřiby a Ţdánický les (vyhlášení CHKO Středomoravské Karpaty). 3. ostatní území s nadprůměrnou přírodní a krajinnou hodnotou v měřítku ČR, kde lze ochranu EVL zajistit sítí maloplošných ZCHÚ: Novohradské hory (vyhlášení CHKO Novohradské hory) a Ještědský hřbet (rozšíření CHKO Luţické hory). AOPK postupně v letech 2008 – 2009 zpracovala podklady pro vyhlášení (zejména rozbory a návrhy plánů péče) nových CHKO Soutok, Doupovské hory a rozšíření CHKO Kokořínsko (o oblast Dokeska)49. V současné době je na stránkách MŢP zveřejněn informační leták „Soutok Moravy a Dyje si vyhlášení chráněnou krajinnou oblastí zaslouţí“, který popisuje území nově navrhované CHKO včetně vymezení území, informuje, co vyhlášení CHKO přinese a shrnuje také nejčastější dotazy včetně odpovědí. Více na http://www.mzp.cz/cz/soutok_moravy_dyje.50

49

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/doplneni-soustavy-chranenych-krajinnych-oblasti-v-ceskerepublice.html (citováno 26. 3. 2011) 50 citováno 26. 3. 2011

24

5.4.1. Plán péče o CHKO Pro kaţdou CHKO se vypracovávají a schvalují tzv. plány péče, a to zpravidla na období 10 – 15 let. Plány péče o CHKO jsou zásadním koncepčním dokumentem ochrany přírody a krajiny. Tvorba těchto plánů je upravena v ust. § 38 ZOPK, podrobnější obsah a proces tvorby plánů péče upravuje vyhláška č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci území chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a o změně vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (vyhláška o plánech péče, označování a evidenci chráněných území)51 a Metodický pokyn MŢP 16/2007, kterým se stanoví obsah plánů péče o CHKO a postup jejich zpracování, projednání a schvalování. Podkladem pro zpracování plánů péče je dokument Rozbory CHKO. Ten popisuje a rozebírá přírodní podmínky a lidské činnosti, které ovlivňují stav přírody a krajiny v CHKO. Nedílnou součástí jsou mapové a textové přílohy (maloplošná ZCHÚ, zóny apod.). Plán péče shrnuje podstatné odborné údaje o ZCHÚ (např. údaje o stavu druhů, jejich populacích a společenstvech, stav ekosystémů, historický vývoj území apod.) a na základě jejich vyhodnocení určuje koncepci péče o území z hlediska dosaţení cílů ochrany. Plán péče slouţí také jako podklad pro zpracování jiných druhů plánovacích dokumentů (např. územně plánovací dokumentace, plánování v oblasti vod apod.) a jako podklad pro rozhodování orgánů ochrany přírody (rozhodování o závazných stanoviscích k lesním hospodářským plánům apod.). Zpracování plánu provádí příslušná správa CHKO, přípravu plánu zajišťuje MŢP prostřednictvím AOPK. Plán péče je po připomínkování v rámci AOPK předloţen ke schválení na MŢP minimálně rok před ukončením platnosti předchozího plánu. MŢP návrh posuzuje a zajišťuje jeho projednání, kdy vydává oznámení o moţnosti seznámit se s návrhem plánu péče zasláním dotčeným obcím a krajům. Toto oznámení MŢP také zveřejní na portálu veřejné správy, dotčená obec i na úřední desce. MŢP spolupracuje na vypořádání připomínek s AOPK a zajišťuje konečné vypořádání připomínek k návrhu plánu péče. Projednaný návrh MŢP následně schvaluje protokolem, který obsahuje vypořádání podaných připomínek. Plán péče se povaţuje za schválený k datu vydání protokolu o vypořádání připomínek k němu. Schválený plán péče je zveřejněn na internetových stránkách příslušné správy CHKO a MŢP. Plán péče obsahuje úkoly pro správu CHKO a není závazný pro fyzické a právnické osoby. Stanovuje cíle ochrany přírody a krajiny v území, zejména kam bude vývoj CHKO směřovat a jaké jsou priority. Kromě 51

s účinností od 18. 3. 2011 byla tato vyhláška nahrazena vyhláškou č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území

25

obecných opatření jsou v plánu uvedeny i konkrétní zásahy, jejichţ potřeba vyplynula během přípravy plánu. Plán péče tedy má také proklamativní charakter, aby bylo zřejmé, čeho chce správa CHKO v území dosáhnout. Není reálné vypracovat podrobný plán péče jako v případě maloplošného ZCHÚ. Obecná formulace je také potřebná pro realizaci opatření, jejich potřeba vyplyne aţ během platnosti plánu péče, neboť praktické zásahy můţe MŢP financovat např. z Programu péče o krajinu, pouze pokud jsou v plánu obsaţeny52. 5.4.2. Zóny ochrany přírody v CHKO Obdobně jako NP se CHKO člení do zón ochrany přírody. Podrobnější reţim zón ochrany přírody CHKO upravuje právní předpis, kterým se CHKO vyhlašuje (nařízení vlády). K bliţšímu určení způsobu ochrany v CHKO se vymezují zpravidla 4, nejméně však 3 zóny odstupňované ochrany. První zóna má nejpřísnější reţim ochrany. Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví MŢP vyhláškou po projednání s dotčenými obcemi. Součástí vyhlášky je i orientační grafické vymezení jednotlivých zón. „Bližší ochranné podmínky se stanoví tak, aby ochranný režim vyhovoval konkrétnímu území CHKO a naplňoval její poslání stanovené při vyhlášení. Posláním CHKO a jejich dlouhodobým cílem ochrany je udržení charakteristických krajinných rysů daného území a zachování typické biologické rozmanitosti na úrovni krajinných prvků, společenstev i druhů. Významnou funkcí CHKO je rovněž podpora k přírodě šetrného hospodaření na pozemcích a k přírodě šetrného rekreačního využívání.“53 V první a druhé zóně převládá ochrana přírodního prostředí, na zbývající ploše CHKO pak zachování hodnot krajiny a rozvoj hospodaření a vyuţívání. Na celém území CHKO (tj. ve všech zónách) je zakázáno: 1. zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, 2. tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, 3. vjíţdět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, poţární ochranu a zdravotní a veterinární sluţbu, 4. povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin 52

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/metodicky_pokyn_plan_pece/$FILE/OZCHP-vestnik_12_200720080811.pdf (citováno 25. 2. 2011) 53 MIKO, Ladislav, BOROVIČKOVÁ, Hana a kolektiv. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 160

26

a ţivočichů, 5. pouţívat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti, 6. stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály, 7. pořádat automobilové a motocyklové soutěţe, 8. provádět chemický posyp cest, 9. měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bliţšími podmínkami ochrany CHKO54. Tato omezení často upravují i jiné právní předpisy neţ ZOPK (např. zákon o lesích). V CHKO je nejčastěji řešen zákaz vjezdu mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. Zákaz rozšiřovat geograficky nepůvodní druhy neznamená, ţe nelze tyto druhy obnovovat. Rozšiřováním není jejich obnova na stejné ploše, ať je to v lesích, nebo např. i v parku či aleji. Ze všech výše uvedených zákazů je v případě potřeby moţné poţádat o povolení výjimky55. Území v první a druhé zóně ochrany přírody mají ochranné podmínky přísnější, neboť se jedná o území cennější (z pohledu zájmu ochrany přírody). Na území první zóny CHKO je dále zakázáno: 1. umisťovat a povolovat nové stavby, 2. povolovat a měnit vyuţití území, 3. měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o CHKO, 4. hnojit pozemky, pouţívat kejdu, siláţní šťávy a ostatní tekuté odpady, 5. těţit nerosty a humolity56. Na území první a druhé zóny CHKO je dále zakázáno: 1. hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyţadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch, pouţívat biocidy, měnit vodní reţim či provádět terénní úpravy značného rozsahu, 2. zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy, baţantnice, pořádat soutěţe na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody57. I v těchto případech můţe být v odůvodněných případech povolena výjimka. Často je 54

§ 26 odst. 1 ZOPK http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/ochranne_podminky_chko/$FILE/OZCHP-zonace-20100610.pdf (citováno 26. 3. 2011) 56 § 26 odst. 2 ZOPK 57 § 26 odst. 3 ZOPK 55

27

diskutován zákaz pouţívání intenzivních technologií. Pravidelná údrţba luk, kdy nedojde ke změně druhové skladby bylin nebo ţivočichů na louku vázaných, nebo hospodaření v lesích, které zachovává nejen druhy dřevin, ale i druhy rostlin a ţivočichů vázaných na tyto biotopy, není intenzivní technologií. Za tu lze povaţovat opatření vedoucí k podstatné změně struktury ekosystému. Záměrem zákazů činnosti v zónách ochrany není uvedenou činnost nepovolit, ale dohodnout se na moţnostech jejího provozování (to se týká zejména vyznačování a provozování různých stezek a pořádání veřejných akcí) tak, aby uvedená činnost nepoškozovala dochované přírodní prostředí a přitom vyhovovala záměrům na zřízení stezky i organizátorům veřejné akce. Ze základních ochranných podmínek v CHKO dle ZOPK v ţádné zóně odstupňované ochrany přírody nevyplývá zákaz vstupu, není omezen stávající výkon práva myslivosti a rybářství a ve třetí a čtvrté zóně není omezeno ani stávající provozování zemědělství.58 Na webových stránkách MŢP je zveřejněna jak Informace o ochranných podmínkách CHKO dle zón odstupňované ochrany přírody (viz odkaz na této straně), tak metodický pokyn k vymezení zón ochrany přírody v CHKO ČR, který byl zveřejněný ve Věstníku MŢP č. 2006/0259. Tento pokyn stanoví doporučený postup příslušných orgánů ochrany přírody při vymezování zón ochrany přírody v CHKO dle ust. § 27 odst. 1 ZOPK a stanoví kritéria pro vymezování zón ochrany přírody, zpracování a projednávání návrhu zonace. Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví MŢP vyhláškou (dle ust. § 27 odst. 2 ZOPK). Do první zóny ochrany patří území s harmonicky utvářenou krajinou s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zpravidla bez staveb, zejména přirozené lesy a málo pozměněné lesní ekosystémy, dále přírodní a přírodě blízké nelesní ekosystémy, ekosystémy s trvalým výskytem ţivotaschopné populace v ČR chráněných a existenčně ohroţených druhů a společenstev

a

území

s výskytem

celostátně

významných

geologických

a geomorfologických útvarů. Do druhé zóny ochrany patří území s harmonicky utvářenou krajinou s vysokou kvalitou krajinného rázu, s mozaikou přirozených i výrazně pozměněných ekosystémů (patří sem zejména lesní ekosystémy s částečně pozměněnou druhovou skladbou, druhově bohaté nelesní ekosystémy, ekosystémy s trvalým výskytem chráněných a existenčně ohroţených druhů a společenstev udrţované vhodným hospodařením a regionálně významné geologické a geomorfologické útvary). Do třetí zóny ochrany náleţí kulturní krajina 58

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/ochranne_podminky_chko/$FILE/OZCHP-zonace-20100610.pdf (citováno 26. 3. 2011) 59 http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/vymezeni_zon/$FILE/OZCHP-vestnik_02_2006-20080711.pdf (citováno 26. 3. 2011)

28

s podstatně pozměněnými ekosystémy a člověkem hospodářsky vyuţívaná území mimo souvisle zastavěná území a výrobní a těţení areály. Jedná se zejména o lesy se silně pozměněnou druhovou skladbou a intenzivně obhospodařované pozemky. Do čtvrté zóny ochrany patří souvisle zastavěná území, větší výrobní a těţební areály a pozemky, jejichţ zastavěním nedojde k narušení krajinného rázu. Součástí návrhu zonace CHKO je textová část obsahující stručnou charakteristiku jednotlivých zón a odůvodnění základních principů, ze kterých se při zpracování zón ochrany přírody konkrétní CHKO vycházelo. Návrh zonace CHKO připraví příslušná správa CHKO za spolupráce odborné sekce MŢP (návrh musí být zakreslený v katastrálních mapách a obsahovat textovou část). Poté bude návrh zonace projednán MŢP dle ust. § 40 ZOPK.60

60

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/vymezeni_zon/$FILE/OZCHP-vestnik_02_2006-20080711.pdf (citováno 26. 3. 2011)

29

6. Orgány ochrany přírody Dle ust. § 75 ZOPK patří mezi orgány ochrany přírody, které vykonávají státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny: 1. obecní úřady, 2. pověřené obecní úřady, 3. obecní úřady obcí s rozšířenou působností, 4. krajské úřady, 5. správy NP a CHKO, 6. Česká inspekce ţivotního prostředí, 7. Ministerstvo ţivotního prostředí, 8. újezdní úřady, Ministerstvo obrany. S účinností od 1. prosince 2009 byla přijata novela ZOPK č. 349/2009 Sb. Hned nato byla přijata další (opravná) novela ZOPK č. 381/2009 Sb. s účinností od 2. ledna 2010. Původní návrh novely měl zjednodušit a zpřehlednit systém kompetencí jednotlivých orgánů ochrany přírody a krajiny. Tento záměr se však podařilo naplnit jen zčásti, protoţe návrh na zřízení AOPK jako správního úřadu Senát odmítl. Tím zůstaly zachovány všechny orgány ochrany přírody, řada kompetencí však byla díky novelám formulována přesněji. Hlavním cílem úpravy bylo, aby v jednom správním obvodu byl k rozhodování věcně příslušný pouze jeden orgán ochrany přírody. Ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany přírody v ČR je MŢP. Působnost MŢP je taxativně uvedena v ust. § 79 ZOPK. Působnost obecních úřadů (včetně pověřených obecních úřadů) a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností je vymezena v ust. § 76 a 77 ZOPK. Z působnosti obecních úřadů (včetně pověřených obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností) jsou vyňata ZCHÚ včetně jejich ochranných pásem. Výjimkou je příslušnost obecních úřadů k povolování kácení dřevin a ukládání náhradní výsadby na území CHKO. Působnost krajů a krajských úřadů je upravena v ust. § 77a ZOPK. Na území vojenských újezdů vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny újezdní úřady (pokud není příslušné ministerstvo obrany).61 Působnost České inspekce ţivotního prostředí je upravena v ust. § 80 ZOPK. Krajské úřady a správy NP a CHKO ustanovují stráţ přírody (z řad dobrovolných pracovníků). Posláním stráţe přírody je kontrola dodrţování předpisů o ochraně přírody a krajiny. Působnost stráţe přírody je upravena v ust. § 81 – 82 ZOPK.

61

§ 78a ZOPK

30

6.1 Správy CHKO Vzhledem k tématu mé práce se zaměřím zejména na působnost správ CHKO upravených v ust. § 78 ZOPK62. Správy CHKO vykonávají státní správu v oblasti ochrany přírody a krajiny pro území CHKO, zajišťují naplňování podpůrných krajinotvorných programů, sledují stav svěřeného území a působí v oblasti ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty. Zajišťují také péči o státní majetek v ZCHÚ a vyplácení finančních náhrad za ztíţení zemědělského a lesnického hospodaření a při hospodaření na rybnících z důvodu ochrany přírody. Kompetence správ CHKO vyplývají ze ZOPK a jsou územně vázané na CHKO. Vyhláškou č. 46/2010 Sb.63 je stanovena územní působnost jednotlivých správ ke zvláště chráněným územím národní kategorie mimo samotné území CHKO (péče o národní přírodní rezervace a národní přírodní památky i mimo území CHKO). Kromě výše uvedeného mají správy CHKO malé kompetence vyplývající z Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroţenými druhy volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin (oficiálně pouţívaná zkratka CITES64), která je v jednotlivých členských zemích realizována prostřednictvím zmocněných úřadů, tzv. výkonných, vědeckých a kontrolních orgánů. V ČR je výkonným orgánem s nejvyšší působností MŢP, regionálními výkonnými orgány jsou krajské úřady, vědeckým orgánem je AOPK a funkci kontrolního orgánu zastává ČIŢP65. Správy CHKO plní také funkci sběrného místa a odborného garanta při uplatňování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými ţivočichy na území CHKO podle zákona č. 115/2000 Sb. Pro území CHKO mají správy kompetence i dle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Správy CHKO patří do organizační struktury AOPK. AOPK je organizační sloţka státu zřízená MŢP s účinností od 1. 3. 1995. Sídlí v Praze a jejím hlavním posláním je péče o přírodu a krajinu na území ČR. Tvoří ji ředitelství se sídlem v Praze, kde působí čtyři sekce: sekce ochrany přírody, sekce dokumentace přírody a krajiny, sekce vnitřních sluţeb a informatiky, sekce ekonomicko-provozní a 30 regionálních pracovišť: 1. Krajské středisko Brno, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Plzeň, Praha a Střední Čechy 62

Působnost správ národních parků a CHKO Vyhláška č. 46/2010 Sb., o příslušnosti správ národních parků a správ chráněných krajinných oblastí k výkonu státní správy ve správních obvodech tvořených národními přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy 64 CITES je anglická zkratka - Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora – CITES. Je známa také jako Washingtonská úmluva. V platnost vstoupila 1. 7. 1975. Signatářem je 175 zemí, včetně všech 27 členských států EU. ČR se k úmluvě připojila 28. 5. 1992. 65 http://www.ochranaprirody.cz/wps/portal/cs/aopkcr (citováno 25. 3. 2011) 63

31

a Ústí nad Labem, 2. Správa CHKO Beskydy, Blaník, Blanský les, Broumovsko, České středohoří, Český kras, Český les, Český ráj, Jeseníky, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské pískovce, Luţické hory, Moravský kras, Pálava a Třeboňsko, Ţďárské vrchy, 3. Správa CHKO (SCHKO) a krajské středisko (KS): SCHKO Jizerské hory a KS Liberec, SCHKO Bílé Karpaty a KS Zlín, SCHKO Litovelské Pomoraví a KS Olomouc, SCHKO Orlické hory a KS Hradec Králové, SCHKO Poodří a KS Ostrava, SCHKO Slavkovský les a KS Karlovy Vary, SCHKO Ţelezné hory a KS Pardubice. Krajská střediska jsou odbornými pracovišti pro zpracování odborných posudků a stanovisek a zajištění podpory státní správy ochrany přírody pro kraje a obce. Podílejí se také na administraci krajinotvorných dotačních programů. Správy CHKO vykonávají na svém území státní správu v oblasti ochrany přírody a krajiny (pokud není příslušný obecní úřad nebo MŢP dle ZOPK): 1. vydávají souhlasy k vyhrazení míst ke zneškodňování odpadů na území CHKO, 2. vydávají souhlasy k vyhrazení míst k vjezdu a setrvávání motorových vozidel a obytných přívěsů na území CHKO, 3. vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro pořádání soutěţí na jízdních kolech na území CHKO, 4. vydávají souhlasy k vyznačení cest na území národních přírodních rezervací, 5. vydávají souhlasy k vyhrazení míst k činnostem a k táboření a rozdělávání ohňů, 6. vydávají souhlasy k výkonu rybářského a mysliveckého práva na území přírodních rezervací, 7. vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bliţších ochranných podmínkách ochranných pásem národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (včetně činností a zásahů), 8. povolují výjimky ze zákazů u CHKO, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, 9. vydávají závazné stanovisko potřebné k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně uţívání stavby, kolaudačního souhlasu, pokud je spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona, 10. vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bliţších ochranných podmínkách 32

CHKO, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, 11. vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu66. Správy jsou dle ust. § 78 odst. 3 ZOPK oprávněny k vydání nařízení pro obvod své působnosti, pokud k tomu není příslušné MŢP. Návrh nařízení projedná správa s dotčenými obcemi. Nařízení musí být vyhlášeno vyvěšením na úřední desce správy po dobu 15 dnů (podmínka platnosti). V souladu s ust. § 78 odst. 7 ZOPK plní správy zároveň úkoly odborných organizací ochrany přírody ve svých územních obvodech (provádí potřebné inventarizační přírodovědné průzkumy, dokumentaci a šetření v ochraně přírody, spolupracují s výzkumnými a vědeckými pracovišti, zajišťují stráţní, informační a kulturně výchovnou činnost, zajišťují péči o ZCHÚ ve své územní působnosti). Správy navrhují plány péče o CHKO, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a jejich ochranná pásma (ust. § 78 odst. 9 ZOPK). Na území CHKO správy vymezují a hodnotí místní a regionální systém ekologické stability (ust. § 78 odst. 10 ZOPK). Ve své územní působnosti jsou správy odvolacím orgánem proti rozhodnutím orgánů obcí vydaných podle ZOPK (ust. § 78 odst. 11).

66

§ 78 odst. 2 ZOPK

33

7. CHKO Moravský kras 7.1. Popis, vývoj a charakteristika CHKO Moravský kras CHKO Moravský kras byla zřízena výnosem ministerstva školství a kultury ČSR č. 18.001/55 – A/6 ze dne 4. července 1956. Je druhým nejstarším velkoplošným chráněným územím v České republice (jako první byla zřízena CHKO Český ráj v roce 1955). Moravský kras je nejrozsáhlejším a nejvíce vyvinutým krasovým územím v ČR. Rozkládá se na ploše 92 m2 a zaujímá téměř 24 km dlouhý a 2 - 6 km široký pás krasových devonských vápenců. CHKO Moravský kras je situována na sever a severovýchod od Brna, v jihozápadní části Drahanské vrchoviny. Moravský kras je tvořen plošinami s mnoţstvím závrtů, které oddělují hluboké kaňonovité ţleby. Většina vod přitékajících z nekrasové části Drahanské vrchoviny mizí na hranicích Moravského krasu v ponorech do podzemí, kde během dlouhého geologického vývoje vytvořila sloţité jeskynní labyrinty. Pro veřejnost jsou zpřístupněny jeskyně Punkevní, Sloupsko-šošůvské, Kateřinská, Balcarka a Výpustek a také 138 metrů hluboká propast Machocha. Císařská jeskyně (veřejnosti přístupná v letech 1929 – 1953) je vyuţívána pro speleoterapii. V severní části Moravského krasu se nachází jeskynní systém Amatérské jeskyně, který i s navazujícími jeskyněmi (Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně) měří téměř 40 km a patří tak k nejrozsáhlejším jeskynním systémům ve střední Evropě. Ve střední části Moravského krasu je nejdelším jeskynním systémem Rudické propadání – Býčí skála (délka cca 13 km). V jiţní části Moravského krasu je nejznámější jeskyní Ochozská jeskyně s délkou téměř 2 km. Na celém území Moravského krasu je evidováno více neţ 1100 jeskyní. V některých jsou uchovány svědectví dávno vyhynulého ţivota a vývoje lidské společnosti. Nejstarší osídlení Moravského krasu předchůdci člověka z doby před 120 000 lety je doloţeno v jeskyni Kůlna, neandrtálci z doby zhruba před 40 – 50 tisíci lety v jeskyni Kůlna a Švédův stůl. Zajímavé jsou také nálezy z jeskyně Pekárna – rytiny koní a bizonů na koňských ţebrech, které vytvořili lovci koní a sobů. Jejich stáří se odhaduje na 11 – 13 tisíc let. V paleolitu slouţily jeskyně jako obydlí i jako úkryt před dravou zvěří. V novodobější historii (za druhé světové války) slouţily některé zdejší jeskyně jako podzemní vojenské továrny (Výpustek)67. Punkevní jeskyně jsou nejznámější a nejvíce navštěvované. Leţí dva kilometry od Skalního Mlýna a přístupné jsou vchodem ve stěně krasového kaňonu Pustý ţleb. Zájemce 67

http://www.kct-tabor.cz/gymta/ChranenaUzemiCR/MoravskyKras/index.htm (citováno 2. 2. 2011)

34

čeká cesta krápníkovými chodbami a dómy aţ na dno propasti Macocha a zpáteční romantická cesta na lodičkách po řece Punkvě. První část jeskyní byla zpřístupněna roku 1910, vodní plavba byla zahájena v roce 1933. Na začátku Suchého ţlebu, asi 500 metrů východně od Skalního Mlýna, se nachází Kateřinská jeskyně, která byla bohatým nalezištěm kostí pleistocénních zvířat, zejména jeskynních medvědů. Pro veřejnost je otevřena od roku 1910. V Kateřinské jeskyni je největší prostora Moravského krasu a největší veřejnosti přístupný podzemní dóm v ČR – Hlavní dóm vynikající výbornou akustickou. Několikrát ročně jsou zde pořádány hudební a pěvecké koncerty. V severní části Moravského krasu, v přírodní rezervaci Balcarova skála – Vintoky (úsek Suchého ţlebu u Ostrova u Macochy) leţí jeskyně Balcarka, kterou tvoří labyrint chodeb, dómů a propastí s bohatou a mnohotvárnou krápníkovou výzdobou. Jeskyně je přístupná veřejnosti od roku 1925. Sloupsko-šošůvské jeskyně se nachází na jiţním okraji městyse Sloup ve Sloupském údolí (počátek Suchého ţlebu). Patří do systému Amatérské jeskyně a jsou rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí vytvořených ve dvou patrech nad sebou. Vynikající akustiku má Eliščina jeskyně a příleţitostně je vyuţívána pro koncerty komorní hudby. Eliščina jeskyně, objevená v roce 1879, je veřejnosti přístupná od roku 1881, zbývající část Sloupsko-šošůvských jeskyní byla objevena postupně v letech 1889 – 1915. Ve střední části Moravského krasu, na levé straně Křtinského údolí, se nachází jeskyně Výpustek. Jeskyně byla ve 20. století významně ovlivněna lidskou činností. V letech 1920 – 1932 se zde těţila fosfátová hlína, z níţ se vyráběla hnojiva. Tím byla jeskyně zvýšena a rozšířena. V roce 1936 rozhodlo Ministerstvo národní obrany, ţe zde vybuduje podzemní muniční sklad. Přitom byly uvolněny další zahliněné prostory, odstřeleno mnoho prostor a skalních přepáţek, ale sklad nebyl uveden do provozu. V prostorách jeskyně byla v roce 1944 vybudována podzemní dílna německého podniku, který se specializoval na výrobu motorů. Začátkem 60. let převzala celý areál jeskyně opět československá armáda, která zde vybudovala mohutný podzemní protiatomový kryt. Ten byl přísně utajován a střeţen aţ do konce roku 2001. V roce 2006 převzala jeskyni Správa jeskyní ČR – Správa jeskyní Moravského krasu. Pro veřejnost byla jeskyně otevřena v roce 2008. Propast Macocha je hluboká více neţ 138 metrů. Je největší propastí v České republice i ve střední Evropě. Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. První je umístěn

35

v nejvyšším bodě (Horní můstek) a byl vybudován v roce 1882. Druhý se nachází 92 metrů nad spodní částí propasti, pochází z roku 1899 a je z něj velmi dobře vidět na dno propasti.68 Moravský kras je největší a nejvýznamnější krasovou oblastí v České republice. Najdeme zde typicky vyvinuté formy povrchového a podzemního krasového území, unikátní ţivou přírodu i archeologické doklady existence člověka jiţ v dávných dobách. Na území Moravského krasu se nachází specifická rostlinná a ţivočišná společenstva, v jeskyních ţijí např. netopýři, kterých zde bylo dosud zjištěno 21 druhů, i četné druhy bezobratlých ţivočichů, kteří jsou přizpůsobeni k ţivotu v naprosté tmě. Současný ráz území s bohatými krasovými tvary získal Moravský kras v nejmladších třetihorách, zejména pak v průběhu čtvrtohor, kdy na povrchu vápenců vznikala celá řada jednotlivých krasových tvarů (závrty, ponory, škrapy, vývěry, skaliska, skalní mosty apod.)69. V tomto období v podzemí vznikaly druhotné krasové tvary – krápníky, sintrové tvary a došlo i k uloţení sedimentů vymezujících rozsah jednotlivých jeskyní. Tyto jevy však nejsou pouze výsledkem krasovění, ale vznikaly ještě dříve, kdy docházelo k zarovnávání zemského povrchu a zmenšování nadmořské výšky a výškových rozdílů v terénu odnášením rozrušených hornin působením větru, mrazu, vody a dalšími erozními vlivy (tzv. denudace)70. Na území CHKO Moravský kras se nachází 4 národní přírodní rezervace, a to Býčí skála, Habrůvecká bučina, Hádecká planinka a Vývěry Punkvy, 2 národní přírodní památky – Jeskyně Pekárna, Rudické propadání a 11 přírodních rezervací (Sloupsko-šošůvské jeskyně, Bílá voda, Balcarova skála – Vintoky, Mokřad pod Tipečkem, Dřínová, U Výpustku, Březinka, Čihadlo,Údolí Říčky, Velký Homek, U Brněnky). Pro zcela výjimečné přírodní hodnoty bylo téměř celé území Moravského krasu zařazeno do sítě evropsky významných lokalit Natura 2000. 7.2. Vznik CHKO Moravský kras, právní úprava CHKO Moravský kras byla zřízena výnosem ministerstva školství a kultury ČSR č. 18001/55–A/6 ze dne 4. července 1956 se souhlasem Krajského národního výboru v Brně, krajské správy lesů v Brně, Okresního národního výboru v Blansku, příslušných místních národních výborů a správ lesního hospodářství i ostatních zájmových sloţek.71 CHKO Moravský kras byla vymezena pomocí kót. Výnosem ministerstva školství a kultury č. j.

68

http://www.moravskykras.net/moravsky-kras.html (citováno 2. 2. 2011) http://www.webserver.cz/cewis/chko/moravsky_kras.html (citováno 4. 2. 2011) 70 http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?denudace (citováno 2. 2. 2011) 71 Výnos č. 18001/55-A/6, kterým byla zřízena CHKO Moravský kras je uveden v příloze č. 1 k této práci 69

36

74.900/57-D/1 ze dne 25. února 1958, kterým byla vyhlášena změna hranic CHKO Moravský kras, došlo ke změně jiţní hranice chráněného území posunutím k severu. Tím došlo ke zmenšení plochy CHKO Moravský kras z důvodu rozsáhlého dobývacího prostoru vápence a korekční sialické suroviny pro výrobu cementu u obce Mokrá. Správa CHKO Moravský kras připravila návrh změny dobývacího prostoru tak, aby mezi hranicí CHKO Moravský kras a hranicí dobývacího prostoru zůstalo ochranné pásmo široké několik set metrů. Toto pásmo má slouţit i k ochraně Hostěnického propadání a navazujícího jeskynního systému Ochozské jeskyně. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, chráněná území a podmínky jejich ochrany určí ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány. Proto jiţ ve zřizovacím výnosu byly stanoveny podmínky k zabezpečení CHKO Moravský kras, jako např.: není dovoleno poškozovat krasové jevy, povrchové i podzemní, skalní útvary a převisy, závrty, ponory (propadání), výtoky (vyvěračky), jeskyně, propasti, není dovoleno odváţet nebo přemisťovat zkrasovělé povrchové balvany a otevírat nové lomy, v CHKO se nesmí nasazovat cizí zvířata, nedovoluje se odhazování odpadů apod. Více je uvedeno v příloze č. 1 této práce v bodech 1. – 20. Kontrola podmínek stanovených k ochraně CHKO Moravský kras byla svěřena orgánům státní ochrany přírody (ministerstvo školství a kultury a odbory kultury rad krajských národních výborů, u kácení stromů rostoucích mimo les rozhodovaly místní národní výbory, pokud si toto rozhodování nevyhradily okresní národní výbory72) a orgánům lesnickým (příp. dalším orgánům, které by tím byly pověřeny).73 Přestupky na úseku státní ochrany přírody obsahoval zákon o státní ochraně přírody v ust. § 17a a 17b. CHKO Moravský kras byla potvrzena uvedením v příloze k ZOPK. Posláním CHKO Moravský kras je zachování všech ojedinělých exemplářů ţivé i neţivé přírody, kulturních i technických památek, a to při rozvoji šetrných forem hospodářského vyuţívání oblasti. V CHKO Moravský kras také působí stráţ přírody, kterou ustanovuje Správa CHKO Moravský kras. Ve stráţi působí dobrovolní pracovníci. Posláním stráţe přírody je kontrola dodrţování předpisů o ochraně přírody a krajiny, zajišťuje stráţní, informační, výchovné a příp. odborné činnosti na území v působnosti orgánu ochrany přírody, který ji jmenoval. Působnost stráţe přírody je upravena v ust. § 81 – 82 ZOPK, organizace, úkoly a předpoklady pro výkon stráţe přírody a zavedení a uţívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany

72 73

§ 13 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody Bod č. 20 výnosu č. 18001/55-A/6, kterým byla zřízena CHKO Moravský kras

37

přírody je upraveno ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.74, kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK. Stráţ nosí na levém rukávu označení „stráţce“ s logem CHKO Moravský kras. Stráţí přírody můţe být ustanovena fyzická osoba, která je občanem ČR, je starší 21 let, nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, má způsobilost k právním úkonům, je zdravotně způsobilá, prokázala znalost práv a povinností stráţe přírody podle ZOPK a znalost souvisejících předpisů a sloţila před ustanovujícím úřadem slib stráţe přírody.75 Při své činnosti je stráţ povinna prokázat se průkazem stráţe přírody a nosit sluţební odznak, dohlíţet na dodrţování předpisů o ochraně přírody a krajiny a oznamovat zjištěné závady, nedostatky a škody.76 Stráţce je oprávněn zjišťovat totoţnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody, ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky na úseku ochrany přírody, vstupovat na cizí pozemky za podmínek stanovených ZOPK, zadrţet ke zjištění totoţnosti osobu, kterou přistihnou při porušování právních předpisů o ochraně přírody a krajiny a odevzdat ji orgánu Policie ČR, poţadovat pomoc nebo součinnosti orgánů policie (ČR i obecní), pokud nemůţe splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.77 Stráţ přírody v CHKO Moravský kras je proškolována kaţdoročně a jednou za 5 let jsou členové stráţe přezkoušeni ze zákonů na ochranu přírody. Stráţci jsou vedeni ke smírným postupům při řešení přestupků a ke vzdělávání veřejnosti. Pokuty ukládají pouze v nejnutnějších případech. Někteří stráţci ve spolupráci se speleology také kontrolují podzemí CHKO Moravský kras. Při Správě CHKO Moravský kras nyní působí 10 stráţců a 14 spolupracovníků (zpravodajů), kteří se chtějí stát stráţci přírody. Stráţce přírody z národních parků a CHKO v ČR sdruţuje Asociace stráţců přírody chráněných území České republiky (zkráceně Asociace stráţců), která vznikla v roce 1998 jako profesní organizace – občanské sdruţení. Stanovy Asociace stráţců byly zaregistrovány Ministerstvem vnitra ČR dne 2. 6. 1998. Asociaci reprezentuje sedmičlenný výbor volený na 2 roky. Valná hromada, která se schází jedenkrát ročně, rozhoduje o zásadních návrzích. Členem asociace se můţe stát kaţdý stráţce nebo další zájemce, který souhlasí s programem asociace, jejími stanovami a získá podporu alespoň dvou stávajících členů. Cílem Asociace stráţců je zvyšovat odbornost a profesionální úroveň svých členů, neboť v této oblasti dlouhodobě chybí metodika a koordinace. Svým členům tak asociace nabízí školení, odborné exkurze a stáţe (včetně zahraničních). Dlouhodobou snahou asociace je připravit metodiku 74

§ 20 a § 21 vyhlášky § 81 odst. 3 ZOPK 76 § 81a ZOPK 77 § 81 odst. 8 ZOPK 75

38

vedoucí ke sjednocení činnosti stráţců přírody na celém území ČR, příp. koncepci stráţní sluţby v celé ČR. Od roku 1999 je Asociace stráţců členem International Ranger Federation (organizace sdruţující národní asociace stráţců přírody na celém světě). V roce 2000 byla uzavřena dohoda o vzájemné spolupráci mezi českou a slovenskou Asociací stráţců. Více na www.strazprirody.cz. 7.3. Správa CHKO Moravský kras Správa CHKO Moravský kras byla zřízena 1. 1. 1977, tedy aţ po 21 letech od vyhlášení CHKO Moravský kras. Správu zřídil Krajský národní výbor v Brně jako detašované pracoviště Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Krajská střediska památkové péče a ochrany přírody při krajských národních výborech do roku 1989 zajišťovala státní ochranu přírody. V roce 1991 se Správa CHKO Moravský kras stala součástí Českého ústavu ochrany přírody jako celorepublikové organizace státní ochrany přírody. Po účinnosti ZOPK od 1. 6. 1992 začala Správa CHKO Moravský kras vykonávat státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny78. Přijetím ZOPK se nepodařilo prosadit organizaci, která by zastřešovala správy CHKO a NP. V polovině 90. let byla zřízena Správa CHKO České republiky, která centrálně zastřešila všechny existující CHKO. Vedle sebe tak fungovaly 2 organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny a Správa CHKO ČR (Správa ochrany přírody), a to aţ do roku 2006. Od 1. 1. 2006 začalo platit opatření MŢP ČR o změně zřizovací listiny AOPK ČR, které převedlo veškerá práva a povinnosti Správy ochrany přírody na AOPK ČR. Cílem sloučení obou organizací bylo zefektivnění práce, zkvalitnění metodického vedení pracovníků a zlepšení spolupráce v regionech. Při sloučení těchto organizací byla zároveň vyčleněna nová příspěvková organizace, a to Správa jeskyní České republiky79. Přestoţe se MŢP ČR snaţí, aby AOPK získala postavení správního úřadu, zatím tato organizace pouze prostřednictvím správ CHKO zajišťuje výkon speciální státní správy v oblasti ochrany přírody a krajiny podle ZOPK. Správa CHKO Moravský kras je v souladu se ZOPK správním orgánem vykonávajícím státní správu na úseku ochrany přírody v rámci svého území a vykonává také činnost odborné organizace ochrany přírody v souladu s ust. ZOPK80. Na území CHKO Moravský kras rovněţ administruje program péče o krajinu a pečuje o svěřený státní majetek. V působnosti správy je také výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny ve vybraných národních 78

§ 78 odst. 1 ZOPK http://lesprace.silvarium.cz/content/view/161/51/ (citováno 2. 2. 2010) 80 ust. § 78 odst. 7 ZOPK 79

39

přírodních rezervacích a národních přírodních památkách (včetně jejich ochranných pásem) mimo CHKO Moravský kras, a to v národních přírodních rezervacích Krumlovskorokytenské slepence a Mohelenská hadcová step a v národních přírodních památkách Červený kopec a Stránská skála. Správa CHKO Moravský kras je součástí rozpočtové organizace AOPK. Správa CHKO Moravský kras nyní připravuje upřesnění hranic CHKO, protoţe kvóty uvedené ve výnosu ministerstva školství a kultury ČSR, kterým byla CHKO Moravský kras zřízena, jiţ neodpovídají poţadavkům současné doby. S tím souvisí příprava nového nařízení vlády na vyhlášení CHKO Moravský kras, kterému bude předcházet projednání změny hranic se všemi dotčenými obcemi v CHKO Moravský kras. Správa také plánuje v novém nařízení vlády zavést 4 zóny ochrany přírody (dosud jsou 3 zóny) a do 4. zóny zařadit intravilány obcí a měst. 7.4. Správní agenda CHKO Moravský kras V souladu s ust. § 78 odst. 1 ZOPK vykonává Správa CHKO Moravský kras státní správu v oblasti ochrany přírody a krajiny. To znamená, ţe správa rozhoduje v různých záleţitostech týkajících se předmětu ochrany přírody a krajiny na území CHKO Moravský kras. Správa CHKO Moravský kras tedy vede nejrůznější správní řízení, např. rozhoduje ve věcech výjimek ze ZOPK, povoluje speleologický výzkum apod., vydává závazná stanoviska ke stavebnímu řízení, vydává odborná stanoviska pro schvalování územních plánů obcí a měst, vydává vyhlášky o zřízení přírodních rezervací a přírodních památek, zpracovává plány péče o tato území a následně provádí kontrolní a inspekční činnost včetně projednávání a ukládání pokut za přestupky a protiprávní jednání. Dále správa vykonává činnost v praktické péči o přírodní a krajinné prostředí, provádí odbornou, vědeckou, studijní a metodickou činnost a také činnost výchovnou, informační a dokumentační. Tyto činnosti správa provádí v souladu se ZOPK a dalšími zákonnými předpisy (např. správní řád), platným plánem péče CHKO Moravský kras a platnými plány péče jednotlivých maloplošných ZCHÚ a územním plánem VÚC CHKO Moravský kras. V čele Správy CHKO Moravský kras jako orgánu státní správy stojí vedoucí správy a jeho zástupce, které jmenuje a odvolává ředitel AOPK po projednání s MŢP. V současné době má Správa CHKO Moravský kras 8 zaměstnanců a člení se na 2 oddělení – oddělení péče o krajinu a oddělení ochrany přírody.

40

Správa CHKO Moravský kras patří mezi orgány státní správy. Státní správa je veřejnou správou, kterou stát uskutečňuje prostřednictvím orgánů státní správy. Svým charakterem představuje realizaci moci výkonné. Většina činností vyplývající z výkonu státní správy probíhá ve správním řízení. Ve správním řízení postupuje správa jako orgán ochrany přírody a krajiny podle zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád)81, v platném znění, který nabyl účinnosti 1. 1. 2006. Správní řád obsahuje obecnou úpravu správního řízení a orgán ochrany přírody podle něj postupuje, pokud není správní řízení upraveno speciálním zákonem, který má přednostní postavení (např. ZOPK má postavení zvláštního zákona). Správní řízení je postup správního orgánu, jehoţ účelem je vydání rozhodnutí, jímţ se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby, nebo jímţ se v určité věci prohlašuje, ţe taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.82 Podle správního řádu se postupuje vţdy, není-li správním řádem nebo zvláštními právními předpisy stanoveno jinak. Správní řád upravuje správní řízení ve všech nezbytných postupových krocích od začátku aţ do konce, takţe představuje úplné schéma jednotlivých procesních institutů včetně jejich posloupnosti. Zvláštní právní předpisy naproti tomu upravují pouze to, co je třeba řešit odlišně od reţimu obsaţeného ve správním řádu. V roce 2008 vydala Správa CHKO Moravský kras 325 správních rozhodnutí a závazných stanovisek. Nejčastějším úkonem byla závazná stanoviska, kdy správa posuzovala stavební aktivity s ohledem na podmínky ochrany přírody (největší počet se týkal stavební činnosti – 214 případů) a 31 závazných stanovisek k vodoprávní problematice, zejména přípravě a výstavbě kanalizací a ČOV. Dále správa vydala 1 posouzení o uplatnění nároku újmy za nehnojení v 1. zóně CHKO a 2 posouzení za omezení lesního hospodářství. Specifikem CHKO Moravský kras je povolování a kontrola speleologických průzkumů. Byla vydána 4 rozhodnutí o povolení speleologických průzkumů na 7 lokalitách. Rozhodnutím byly také stanoveny podmínky ochrany přírody pro turistické vyuţití nově zpřístupněné jeskyně Výpustek. Dále správa vydala 43 rozhodnutí – výjimky z ochranných podmínek kriticky a silně ohroţených druhů a 21 rozhodnutí o evidenci ţivočichů odchovaných v přímé péči člověka.83 V roce 2009 vydala Správa CHKO Moravský kras 209 správních rozhodnutí a závazných stanovisek. Nejčastější byla závazná stanoviska, kdy správa posuzovala stavební aktivity s ohledem na podmínky ochrany přírody (největší počet se týkal stavební činnosti – 169 81

dále jen správní řád § 9 správního řádu 83 Výroční zpráva Správy CHKO Moravský kras za rok 2008: http://www.ochranaprirody.cz/res/data/172/022350.pdf (citováno 21. 2. 2011) 82

41

případů) a 20 závazných stanovisek k vodoprávní problematice, zejména přípravě a výstavbě kanalizací a ČOV. Byla vydána 3 rozhodnutí o povolení speleologických průzkumů na 3 lokalitách, jedno řízení bylo usnesením zastaveno. Správa vydala 7 rozhodnutí – výjimky z ochranných podmínek kriticky a silně ohroţených druhů, 2 řízení zastavila a 12 rozhodnutí o evidenci ţivočichů odchovaných v přímé péči člověka. Dále správa přijala 4 ţádosti o náhradu újmy za ztíţení lesního hospodaření za rok 2008 a zamítla 2 ţádosti o újmu za ztíţené zemědělské hospodaření.84 V roce 2010 vydala Správa CHKO Moravský kras 238 správních rozhodnutí a závazných stanovisek – nejčastější byla opět závazná stanoviska, kdy správa posuzovala stavební aktivity s ohledem na podmínky ochrany přírody (největší počet se týkal stavební činnosti – 166 případů) a 30 závazných stanovisek k vodoprávní problematice, zejména přípravě a výstavbě kanalizací a ČOV. Proti jednomu závaznému stanovisku, ve kterém správa nesouhlasila s dodatečným povolením souboru staveb, bylo podáno odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. Toto stanovisko přezkoumalo MŢP a se stanoviskem souhlasilo. Bylo vydáno 6 rozhodnutí o povolení speleologických průzkumů jeskyní. 1 rozhodnutí z předchozího roku týkající se jeskyní bylo napadeno odvoláním, odvolací orgán rozhodnutí zrušil a proběhlo nové řízení. Odvolání bylo podáno i proti jednomu rozhodnutí v roce 2010 (speleologický průzkum), kdy odvolací orgán část rozhodnutí zrušil a část potvrdil. Správa vydala 7 rozhodnutí – výjimky z ochranných podmínek kriticky a silně ohroţených druhů. Správa provedla 4 kontroly dodrţování vydaných rozhodnutí a závazných stanovisek a řešila 4 ţádosti o náhradu újmy za ztíţení lesního hospodaření za rok 2009. Vydala 13 odborných stanovisek týkajících se těţeb.85 Správa je příslušná k rozhodování ve správních řízeních dle ust. ZOPK (konkrétně uvedeno na http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=1607 – přehled kompetencí platný k 1. 2. 2010 (citováno 20. 2. 2011). Nejčastěji správa rozhoduje o: 

závazném stanovisku k některým činnostem v CHKO dle ust. § 44 odst. 1 ZOPK,



souhlasu z hlediska krajinného rázu dle ust. § 12 odst. 2 ZOPK,



povolování výjimek ze zákazů v ZCHÚ dle ust. § 43 odst. 3 ZOPK.



souhlasu k ošetřování památného stromu dle ust. § 46 odst. 2 ZOPK, vymezení ochranného pásma památného stromu a souhlas k činnostem v ochranném pásmu památného stromu dle ust. § 46 odst. 3 ZOPK, zrušení ochrany památného stromu dle ust. § 46 odst. 4 ZOPK,

84 85

Výroční zpráva Správy CHKO Moravský kras za rok 2009 Výroční zpráva Správy CHKO Moravský kras za rok 2010

42



oznámení vyhlášení památného stromu do ústředního seznamu dle ust. § 47 odst. 1 ZOPK,



výjimky ze zákazů u památných stromů správy dle ust. § 56 odst. 1 ZOPK,



uloţení provedení nezbytných zásahů ve vztahu k dřevinám dle ust. § 7 odst. 2,



povolení ke kácení dřevin (pouze území maloplošných ZCHÚ a jejich ochranných pásem) dle ust. § 8 odst. 1,



přijímá oznámení o provedeném kácení a rozhodují o pozastavení, omezení nebo zákazu kácení dle ust. § 8 odst. 2 a 4 ZOPK,



uloţení náhradní výsadby dřevin (pouze území maloplošných ZCHÚ a jejich ochranných pásem) dle ust. § 9 odst. 1 ZOPK,



povolení k výzkumu nebo průzkumu jeskyně dle ust. § 10 odst. 5,



výjimkách ze zákazů dle ust. § 56 ZOPK (např. zvlášť chráněných druhů rostlin a ţivočichů)



poskytování finanční náhrady za ztíţení zemědělského nebo lesního hospodaření dle ust. § 58 odst. 4 ZOPK,



stanovení kompenzačních opatření dle ust. § 45i odst. 11 ZOPK,



výzvě k prokázání původu zvláště chráněné rostliny nebo ţivočicha, ptáka, rostliny nebo ţivočicha chráněného podle mezinárodních úmluv dle ust. § 54 odst. 1 ZOPK, výzvě k prokázání totoţnosti dle ust. § 54 odst. 2 ZOPK, souhlasu k vypouštění zvláště chráněných ţivočichů odchovaných v zajetí a k vysévání či vysazování uměle vypěstovaných zvláště chráněných rostlin dle ust. § 54 odst. 3 ZOPK, evidenci ţivočichů a vydání osvědčení dle ust. § 54 odst. 4 ZOPK,



ostatní (např. zemědělství, myslivost, rybářství, vodní hospodářství, těţba nerostných surovin, rekreace, sport a turistika), Správní řízení se dle správního řádu člení na řízení o ţádosti86 a řízení z moci úřední87.

Správní řád určuje účastníky správního řízení88. Dle ust. § 70 ZOPK je ochrana přírody uskutečňována za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdruţení a dobrovolných sborů či aktivů. Občanská sdruţení, která se do řízení včas přihlásí, mají postavení účastníka řízení. § 71 ZOPK upravuje účast obcí v ochraně přírody a krajiny. Obce se do ochrany přírody a krajiny zapojují prostřednictvím svých orgánů ve svých územních obvodech (vyjadřují se zejména k vyhlašování a rušení ZCHÚ, památných stromů a jejich ochranných pásem). Ve svém územním obvodu jsou obce účastníkem řízení, pokud v téţe 86

ust. § 44 a 45 správního řádu ust. § 46 a 47 správního řádu 88 ust. § 27 a násl. správního řádu 87

43

věci nerozhodují jako orgány ochrany přírody. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou stanoveny ust. § 83 odst. 3 ZOPK – v jednoduchých věcech rozhodne orgán státní ochrany přírody bezodkladně. V ostatních případech rozhodne do 60 dnů od zahájení řízení, ve zvláště sloţitých případech do 90 dnů od zahájení řízení. Výsledkem správního řízení je rozhodnutí. Rozhodnutím dle ust. § 67 správního řádu správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva (povinnosti) jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, ţe taková osoba práva (povinnosti) má anebo nemá. Správní řád stanovuje náleţitosti rozhodnutí89, a to výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků o moţnosti podat odvolání. Odvolání90 se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Ten postoupí spis odvolacímu orgánu, kterým je pro Správu CHKO Moravský kras MŢP (odbor výkonu státní správy VII, Mezírka 1, Brno). 7.5. Správa jeskyní Moravského krasu Správa jeskyní České republiky byla zřízena 1. dubna 2006 jako státní příspěvková organizace. Je součástí struktury státní ochrany přírody a její součástí se stalo 15 správ jeskyní i odborné oddělení péče o jeskyně. Zajišťuje ochranu, péči a provoz zpřístupněných jeskyní ČR a s nimi bezprostředně souvisejících podzemních prostor a zpřístupňování, ochranu a péči o podzemní prostory, pokud v nich budou prováděny činnosti na základě rozhodnutí místně příslušného orgánu ochrany přírody, nebo budou vyuţívány k účelům podléhajícím dozoru státní báňské správy. Péče o jeskyně je spojena s co nejšetrnější prezentací jeskyní a zajištěním jejich údrţby. Nejsloţitější a finančně nejnákladnější jsou kompletní rekonstrukce návštěvních tras (nové povrchy, zábradlí, lávky či visutá schodiště z nekorodujících materiálů, nasvícení podzemních prostor apod.). Protoţe se všechny zpřístupněné jeskyně nacházejí na území ZCHÚ, jsou realizovaná opatření součástí plánů péče a správa při jejich zpracování úzce spolupracuje s ostatními orgány ochrany přírody. Správa jeskyní Moravského krasu je organizační sloţkou Správy jeskyní České republiky. Zajišťuje přímou správu a provoz zpřístupněných jeskyní v Moravském krasu (Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně, Kateřinská jeskyně, jeskyně Balcarka a jeskyně Výpustek), která spočívá v průvodcovské, informační a propagační činnosti, zajišťuje údrţbu, ochranu, péči a výzkum jeskyní, provoz informačního centra na Skalním mlýně, informačního střediska a obou vyhlídkových můstků na propasti Macocha, údrţbu a provoz správních objektů v Blansku a zabezpečení skalních stěn jednotlivých jeskyní a propasti Macocha. 89 90

ust. § 68 a násl. správního řádu ust. § 81 a násl. správního řádu

44

8. Závěr a úvaha de lege ferenda V této práci jsem se snaţil shrnout právní instituty týkající se velkoplošných ZCHÚ. Hlavním podkladem mé práce byl kromě odborné literatury ZOPK a jeho prováděcí předpisy. Při diskusi s pracovníkem Správy CHKO Moravský kras jsem měl moţnost nahlédnout i do „zákulisí“ a zjistit, co pracovníci této správy v ZOPK nejvíce postrádají. Přece jenom je ZOPK, i kdyţ s některými novelizacemi, platný od roku 1992. Pro srovnání můţeme pouţít příklad sousední Slovenské republiky. Tam byl „postsocialistický“ zákon komplexně upravující problematiku ochrany přírody přijat po rozpadu Československé republiky v roce 1994. V současné době uţ ve Slovenské republice platí nový zákon upravující problematiku ochrany přírody, a to zákon č. 543/2002 Z. z. ze dne 25. června 2002 (dále jen zákon o ochrane prírody a krajiny). ZOPK v roce 1992 představoval moderní předpis, který řešil dlouholetý problém obcházení ochrany přírody a krajiny upřednostňováním hospodářských zájmů a poskytl ucelenou, modernější a účinnější právní ochranu přírody. Vycházel z předpokladu celistvosti a svébytnosti přírody, kladl důraz na ochranu přírody a krajiny jako celku a stanovil podmínky zvláštní ochrany pro nejvýznamnější části přírody a krajiny. Zákon chtěl také upozornit, ţe člověk je podřízen řádu přírody a má respektovat její původnost a svébytnost a nepřipustit ničení přírody svým přezíravým a kořistnickým přístupem. Od doby svého přijetí prošel ZOPK mnoha novelizacemi. Ve srovnání se slovenskou úpravou zákona o ochrane přírody a krajiny se mi v současné době ZOPK zdá pojatý příliš obecně a tím i nepřehledně. Myslím si, ţe tato oblast by si zaslouţila novou, modernější právní úpravu. Ve vztahu k ochraně velkoplošných ZCHÚ ZOPK podle mého názoru nedostatečně upravuje právní reţim jeskyní. Pracovníci Správy CHKO Moravský kras (na území CHKO Moravský kras se nachází více neţ 1100 jeskyní) postrádají nejenom podrobnější právní úpravu, ale i metodické vedení od MŢP ČR ve věci jeskyní. Jeskyně jsou v ZOPK upraveny pouze v § 10, kde je obsaţena úprava, která řeší pouze obecné otázky: co je to jeskyně, co je v jeskyni zakázáno a ţe pro průzkum nebo výzkum jeskyně je třeba povolení orgánu ochrany přírody. Tato ustanovení se vztahují i na přírodní jevy na povrchu (krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod, které s jeskyněmi souvisí). Pokud je zjištěna jeskyně při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací, ZOPK stanovuje povinnost bezodkladně tuto skutečnost oznámit orgánu ochrany přírody. Slovenský zákon o ochrane prírody a krajiny upravuje jeskyně a přírodní vodopády v § 24, který obsahuje 22 bodů (ZOPK obsahuje pouze 5 obecných bodů). Na rozdíl od české úpravy je tedy tato

45

problematika zpracovaná mnohem podrobněji. Za jeskyni podle slovenského zákona lze povaţovat člověku přístupný a přírodními procesy vytvořený dutý podzemní prostor v zemské kůře, jehoţ délka nebo hloubka přesahuje 2 metry a rozměry povrchového otvoru jsou menší neţ jeho délka nebo hloubka. Zároveň stanovuje, ţe jeskyně je přírodní památkou, je vlastnictvím Slovenské republiky a je do ní zakázáno vstoupit. ZOPK stanovuje, ţe je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav. V původně přijatém ZOPK (účinnost od 1. 6. 1992 do 27. 4. 2004 – novela z. č. 218/2004 Sb.) bylo v ust. § 10 odst. 2 ve větě druhé uvedeno, ţe pro povolení ke zpřístupnění či jinému vyuţití jeskyní podle zvláštních předpisů je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Myslím si, ţe tato věta mohla i v upraveném a podrobnějším textu ZOPK nadále zůstat, protoţe v současné době je povolení třeba (dle ust. § 10 odst. 3 ZOPK) pro průzkum nebo výzkum jeskyní. ZOPK tedy vůbec neupravuje moţnost regulace zpřístupnění nebo vyuţití dalších jeskyní? Slovenská úprava taxativně vyjmenovává, co je v jeskyni zakázané – např. kromě zákazu vstupu a poškozování jeskyní také sbírání nerostů, chytání ţivočichů, provozování činností měnících stav vodních toků, táboření, bivakování, rozdělávání ohňů, ustájení zvířat, znečišťování podzemních prostor atd. Pokud to vyţaduje zájem ochrany, lze vyhlásit ochranné pásmo jeskyně. Zákon o ochrane prírody a krajiny také vymezuje činnosti, na které se pak vztahuje nutnost souhlasu orgánu ochrany přírody – ať uţ přímo v jeskyni, nebo v jejím ochranném pásmu. Pokud při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací dojde ke zjištění jeskyně, je podle ZOPK osoba oprávněná k dobývání, nebo osoba provádějící geologické práce, povinna zastavit činnosti, bezodkladně tuto informaci oznámit orgánu ochrany přírody a na své náklady zajistit dokumentaci jeskyně. Slovenská úprava je podobná, ovšem průzkum a výzkum nové jeskyně zabezpečuje orgán ochrany přírody nebo osoby oprávněné pro výzkum a průzkum jeskyní. Slovenská úprava se mi v této části zdá vhodnější. Domnívám se, ţe česká úprava zbytečně finančně zatěţuje objevitele nové jeskyně a tím nepřímo vybízí k tomu, aby nová jeskyně oznámena nebyla. Slovenská úprava se mi zdá následováníhodná i v případě vlastnictví jeskyní. Protoţe jeskyně nejsou v ČR předmětem vlastnictví, jsou problémy s jejich případným vyuţitím (v ust. § 61 odst. 3 ZOPK je uvedeno, ţe jeskyně nejsou součástí pozemku a nejsou předmětem vlastnictví). Pokud neexistuje vlastník, nelze jeskyni pronajmout a tím příp. komerčně vyuţívat, např. zpřístupnit veřejnosti. Proto navrhuji, aby se jeskyně staly vlastnictvím České republiky – buď MŢP, nebo nějaké jím zřízené organizace, která správu jeskyní bude zajišťovat. S tím souvisí i můj další návrh, a to na zrušení státní příspěvkové organizace – Správy jeskyní České republiky. Tato 46

příspěvková organizace je součástí struktury státní ochrany přírody a jejím cílem je zajišťování ochrany, péče a provozu zpřístupněných jeskyní na území ČR (včetně bezprostředně souvisejících podzemních prostor). Všechny zpřístupněné jeskyně se nacházejí na území velkoplošných ZCHÚ, proto se mi zdá nadbytečná existence dalšího orgánu, který se stará pouze o jeskyně. Domnívám se, ţe orgán ochrany přírody (správa CHKO) je schopen zajistit i správu jeskyní, pokud tím bude pověřen a náleţitě personálně vybaven. Správa jeskyní vykonává průvodcovské, informační, propagační činnosti a zajišťuje údrţbu, ochranu, péči a výzkum jeskyní, ale nemá ţádné kompetence v oblasti ochrany přírody a krajiny. Slovenský zákon o ochrane prírody a krajiny upravuje i moţnost zpřístupnění jeskyní, ve kterých nehrozí nebezpečí jejich poškození a je zajištěn bezpečný pohyb návštěvníků. V takto zpřístupněné jeskyni je moţné pohybovat se pouze s průvodcem po označených trasách. Dalším nedostatečně upraveným institutem je stráţ přírody. Také na tuto skutečnost mě upozornili pracovníci Správy CHKO Moravský kras. Stráţ přírody, kterou ustanovuje Správa CHKO Moravský kras, je upravena v ust. § 81 – 82 ZOPK (stráţ přírody a pouţívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody) a v ust. § 20 a 21 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK (organizace, úkoly a předpoklady pro výkon stráţe přírody a zavedení a uţívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody). Posláním stráţe přírody je kontrola dodrţování předpisů o ochraně přírody a krajiny, zajišťování stráţní, informační, výchovné a odborné činnosti. Ve stráţi působí pouze dobrovolní pracovníci. I kdyţ je činnost těchto dobrovolných stráţců velice zásluţná a důleţitá pro ochranu ZCHÚ, tak v této oblasti chybí metodické vedení a zájem MŢP (stejně jako v případě jeskyní). V loňském roce byl alespoň na AOPK vyčleněn pracovník zabývající se problematikou stráţe přírody na centrální úrovni, takţe se snad začíná i v této oblasti něco dít. Asociace stráţců přírody chráněných území České republiky, která vznikla v roce 1998, totiţ nemá postavení profesní organizace (jako např. Česká lékařská komora), ale občanského sdruţení. Asociace do jisté míry nahrazuje absenci řídící a metodické činnosti MŢP, neboť nabízí školení, odborné exkurze a stáţe a jejím cílem je připravit metodiku sjednocující činnosti a postup stráţců přírody na celém území ČR (příp. koncepci stráţní sluţby). V kaţdém případě je ovšem věcí MŢP, aby problematiku stráţe přírodu upravilo podzákonným právním předpisem tak, aby podle něj mohly postupovat stráţe přírody ve všech ZCHÚ jednotně. I v případě stráţe přírody je slovenský zákon mnohem podrobnější (stráţ přírody upravuje v § 72 – 79 zákona o ochrane prírody a krajiny). Slovenský zákon také v § 58 upravuje moţnost uloţení poplatků za vstup do chráněné oblasti, a to z důvodu regulace vyuţívání chráněného území. V České republice však takovou 47

úpravu nenajdeme (ZOPK v ust. § 24 odst. 1 upravuje moţnost vybírat poplatek na území NP, a to za vjezd a setrvání motorovými vozidly na území NP nebo za vstup do jeho vybraných míst mimo zastavěná území obcí, neupravuje však tuto moţnost u CHKO). Důvodem můţe být skutečnost, ţe poplatky za vstup do chráněných území zde u veřejnosti vzbuzují dojem, ţe příroda je jen pro bohaté. Provoz správ CHKO je ale financován ze státního rozpočtu, tedy z příjmů daňových poplatníků, takţe za „chráněnou přírodu“ a přístup do ní platíme všichni a nehraje roli, zda vůbec přírodu navštěvujeme a jak často. Plná závislost správ CHKO na státním rozpočtu je ovšem riziková, protoţe tlak na sniţování výdajů vede k šetření na mnohdy nesprávných místech (např. stráţ přírody). V současné době se v ČR přímé poplatky za návštěvu přírody nevybírají, existuje zde ale řada míst, kde poplatky za návštěvu chráněných území vybírají jiné subjekty, většinou obce nebo soukromí vlastníci, na jejichţ území se návštěvnicky zajímavá část přírody nachází. Jde např. o národní přírodní památku Pravčická brána a Edmundovu soutěsku v Národním parku České Švýcarsko, národní přírodní rezervaci Adršpašskoteplické skály, přírodní rezervaci Prachovské skály v CHKO Český ráj, přírodní rezervaci Tiské stěny v CHKO Labské pískovce apod. Lze říci, ţe v těchto případech je vstupné vnímáno jako samozřejmost a pokud by se nevybíralo, turistická vybavenost by byla na mnohem niţší úrovni. Vstupné je tedy vybíráno v územích, kde terén tvoří uzavřené areály a turisté musí projít vstupní branou, nebo v územích, jejichţ zpřístupnění je spojeno s vynaloţením finančních prostředků – např. kamenná schodiště ve skalních městech, zábradlí, ţebříky, nebo dlouhé úseky povalových chodníků v mokřadech. Nejrozšířenější formou zpoplatnění je však parkovné. V řadě míst je cíleně vytvářena moţnost parkování pouze na placených místech (např. Hřensko – přístup k Pravčické bráně) a poplatky tak díky pasivitě státu ve věci vstupného do chráněných území vybírají soukromí vlastníci a ne orgány ochrany přírody. Přitom by se takto vybrané finanční prostředky mohly reinvestovat do ochrany přírody. Námětů je určitě mnohem víc, nastínil jsem hlavně problémy týkající se CHKO Moravský kras. Oblast ochrany přírody a krajiny si kaţdopádně po téměř 20 letech od schválení ZOPK zaslouţí modernější právní úpravu.

48

9. Resumé In my thesis I processed the topic of Protected landscape area from legal point of view. In the introductory part I dealt with the history of environmental protection generally, the function and the significance of territorial environmental protection and valid legislation, represented mainly by Act. No. 114/1992 Coll., about nature and landscape protection. This act has been amended several times, therefore I considered also the most significant amendments, accepted in the course of 7 years period, which are connected with the entrance of the Czech Republic into the European Union on 1st May 2004, and thus with the necessary reconciliation of Czech law system with environmental policy of the European Community. In next part of my thesis I pursued the question of large specially protected areas which are further divided into two categories: national parks and protected landscape areas. In the Czech Republic there are four national parks covering 1,52 % of total area. These are Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí and Národní park České Švýcarsko. Protected landscape area comprises of 25 territories covering 13,78 % of total Czech Republic area and these concern CHKO Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, Český kras, Český les, Český ráj, České středohoří, Jeseníky, Jizerské hory, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské pískovce, Litovelské Pomoraví, Luţické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Poodří, Slavkovský les, Šumava, Třeboňsko, Ţďárské vrchy a Ţelezné hory. I also briefly mentioned the state authorities of environmental protection providing the public administration in the field of nature and landscape protection. I chose Moravský kras as an example of large specially protected area, due to its phenomenal status not only within South Moravia but all over Central Europe. Protected landscape area Moravský kras is the most extensive and the most developed karst territory in CR. It is spread over 92 km2, stretches for about 24 km long and 2-6 km wide karst calcite area. Protected landscape area Moravský kras is the second oldest large specially protected area in the Czech Republic (the first protected landscape area was established in 1952 as Český ráj). It was established by the decree of the Ministry of Education and Culture in ČSR no. 18.001/55 – A/6 from 4th July 1956. In my thesis I attempted to describe the origin, development and characteristics of the protected landscape area Moravský kras within the system of state authorities as well as the content of administrative agenda in this protected landscape area. The conclusion is concerned with my assessment of legal form of certain institutes for nature and landscape protection, particularly caves and nature guards, with de lege ferenda proposals. In this point I had been inspired by Slovak legislation which is considerably

49

elaborate. With the regard to the fact that contemporary law about nature and landscape protection has been valid for over 20 years, it would be worth considering its up-to-dateness.

50

10. Přehled použitých a citovaných pramenů LITERATURA: 1. ČERVINKA, Pavel a kolektiv. Ekologie a životní prostředí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2005. 2. DAMOHORSKÝ, Milan a kolektiv. Právo životního prostředí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 3. HANZLÍKOVÁ, Jiřina. Omezení užívání nemovitostí v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny. 2006. 60 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Ilona Jančářová, Dr. (http://is.muni.cz/th/127533/pravf_b?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dhanzl%C3%ADkov %C3%A1%20ji%C5%99ina%26start%3D1)

4. HNIKOVÁ, Jana. Právní režim pozemků ve zvláště chráněných územích. 2006. 77 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Ivana Průchová, CSc. (http://is.muni.cz/th/53063/pravf_m/Diplomova_prace_Jana_Hnikova.pdf?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2 F%3Fsearch%3Dhnikov%C3%A1%20jana%26start%3D1)

5. HULEJOVÁ, Karolína. Právní režim pozemků sloužících ochraně přírody. 2009. 55 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Ing. Milan Pekárek, CSc. (http://is.muni.cz/th/123951/pravf_b_a3?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dhulejov%C3%A 1%20karol%C3%ADna%26start%3D1)

6. HROMAS, Jaroslav a kolektiv. Navštivte… Podzemí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Olympia, a. s., 2002. 7. KOLEKTIV AUTORŮ. Právo životního prostředí. 2. díl. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 8. KORÁBOVÁ, Martina. Právní úprava evropsky významných lokalit. 2009. 108 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Ivana Průchová. (http://is.muni.cz/th/134511/pravf_m/DP_Pravni_uprava_evropsky_vyznamnych_lokalit.pdf?info=1;zpet=% 2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dkor%C3%A1bov%C3%A1%20martina%26start%3D1)

9. KNOTEK, Jaroslav. Právní režim zvláště chráněných území. 2003. 203 s. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.Vedoucí práce doc. JUDr. Ing. Milan Pekárek, CSc. 10. MIKO, Ladislav, BOROVIČKOVÁ, Hana a kolektiv. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007 51

11. OBŮRKOVÁ, Eva. Kam na jižní Moravě. 1. vydání. Brno: Computer Press, a.s., 2005. 12. PEKÁREK Milan, JANČÁŘOVÁ Ilona. Právo životního prostředí, I. díl. 1. dotisk 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 13. PEKÁRKOVÁ, Iva in Právo na krajinu? 1. vydání. Adamov: ADATISK, 2005. 14. ZAJÍČEK, Petr. Moravský kras. 1. vydání. České Budějovice: nakladatelství KANT – Karel Kerlický, 2007. 15. Výroční zpráva Správy CHKO Moravský kras za rok 2008. 16. Výroční zpráva Správy CHKO Moravský kras za rok 2009. 17. Výroční zpráva Správy CHKO Moravský kras za rok 2010. 18. Informace o ochranných podmínkách CHKO dle zón odstupňované ochrany přírody (http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/ochranne_podminky_chko/$FILE/OZCHP-zonace20100610.pdf).

PRÁVNÍ PŘEDPISY: 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění 2. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, v platném znění 3. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění 4. Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění 5. Zákon č. 218/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 6. Zákon č. 349/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 543/2002 Z. z., o ochrane prírody a krajiny 8. Zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody 9. Důvodová zpráva k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. ASPI 10. Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2004 Sb. ASPI 11. Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2009 Sb., ASPI 12. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 13. Vyhláška č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci území chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a o změně vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona

52

č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (vyhláška o plánech péče, označování a evidenci chráněných území). 14. Vyhláška č. 46/2010 Sb., o příslušnosti správ národních parků a správ chráněných krajinných oblastí k výkonu státní správy ve správních obvodech tvořených národními přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy. 15. Výnos ministerstva školství a kultury ČSR č. 18001/55–A/6, kterým se zřizuje Chráněná krajinná oblast Moravský kras. 16. Výnos ministerstva školství a kultury ČSR č. j. 74.900/57-D/1, kterým se vyhlašuje změna hranic chráněné krajinné oblasti Moravský kras. 17. Metodický pokyn MŢP, kterým se stanoví obsah plánů péče o chráněné krajinné oblasti

(CHKO) a postup jejich zpracování, projednání a schvalování, který byl zveřejněný ve Věstníku MŢP č. 2007/12 (http://www.mzp.cz/cz/metodicky_pokyn_plan_pece). 18. Metodický pokyn k vymezení zón ochrany přírody v CHKO ČR, který byl zveřejněný ve

Věstníku MŢP č. 2006/02 (http://www.mzp.cz/cz/vymezeni_zon). WEBOVÉ STRÁNKY: 1. www.mzp.cz 2. www.ochranaprirody.cz 3. www.casopis.ochranaprirody.cz 4. www.cittadella.cz 5. www.geology.cz 6. http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz/ 7. www.cavemk.cz/moravsky-kras 8. http://strazcichkomk.ic.cz/ 9. www.strazprirody.cz 10. http://www.moravskykras.net/moravsky-kras.html 11. http://www.webserver.cz/cewis/chko/moravsky_kras.html 12. http://www.kct-tabor.cz/gymta/ChranenaUzemiCR/MoravskyKras/index.htm 13. http://lesprace.silvarium.cz CD: AUDYOVI, Marek a Světluše. Moravský kras 2004. Jedovnice: Vydavatelství Audy, 2004.

53

11. Příloha č. 1 VÝNOS ministerstva školství a kultury ze dne 4.7.1956, kterým se zřizuje Chráněná krajinná oblast Moravský kras Ministerstvo školství a kultury zřídilo výnosem ze dne 4.července 1956 číslo 18.001/55-A/6 se souhlasem Krajského národního výboru v Brně, krajské správy lesů v Brně, Okresního národního výboru v Blansku, příslušných místních národních výborů a správ lesního hospodářství i ostatních zájmových sloţek chráněnou krajinnou oblast “Moravský kras”. Chráněná krajinná oblast “Moravský kras” se vymezuje takto: Hranice chráněné krajinné oblasti “Moravský kras” vychází na západní straně od hostince Velká Klajdovka u kóty 377 a jde po vozové cestě nad lomy na kopci Hády (kóta 425) ZSZ směrem. Pod drtičem u nejzápadnějšího lomu sestupuje hranice příkrou stezkou na lesní cestu, která vede přibliţně středem svahu nad Svitavou mezi Obřany a Bílovicemi. Tuto cestu sleduje aţ za kótu 435, odkud sbíhá do strţe protékané pramenem ústícím do potoka v Těsnohlídkově ţlebu. Pak stoupá hranice cestou po pravém břehu zmíněného pramene a od místa, kde dostihne silnice do Bílovic, jde po ní na sever k pomníku J. Ressla. Tam odbočuje na lesní cestu vedoucí VSV směrem na silnici od Klajdovky do Obce. Podél této silnice postupuje pak přes Obce, Kanice a Babice k Adamovu. U vrcholu posledního ostrého zákrutu této silnice před Adamovem přechází hranice chráněné oblasti úzký pruh lesa na lesní okraj a po něm běţí k mostu přes Křtinský potok na východním konci Adamova, překračuje jej po mostě a pokračuje po oblouku silnice Křtiny - Adamov na severním okraji Adamova. Dostává se tak do údolí Svitavy nad silnicí Adamov - Blansko, podél níţ běţí 0,5 km na místo, kde odbočuje lesní cesta k SV, po které pak jde přes Vyškůvku a Holé brdy (kóta 476). JV od Olomučan probíhá hranice obloukem na sever podél cesty ke kótě 426, kde odbočuje od silnice Olomučany - Josefov silnice do Rudice, po které jde hranice směrem na Rudice a za hájenkou odbočuje na lesní cestu. V místě, kde lesní cestu přetíná polní cesta vedoucí na východ od Olomučan, zahýbá na tuto cestu a jde po ní k údolí potoka, tekoucího k Márovce, sbíhá po cestě na jeho pravém břehu k silnici Laţánky - Starohraběcí huť a jde po ní k Starohraběcí huti, kde přetíná Punkvu. Za Starohraběcí hutí stoupá hranice strmou stezkou přes kótu 432 a jde dále k hájence jiţně od dvora Ţiţlavice. Potom odbočuje na SV podél silnice na Těchov, přes něj dále ke Dvěma Dvorům a přes Veselici k Vavřinci, po jehoţ západním okraji odbočuje na silnici k Petrovicím a z nich na Ţďár. Ze Ţďáru vybíhá severní hranice chráněné oblasti polní cestou ke Sloupu, opustí ji v místě, kde odbočuje cesta k okraji lesa na svahu Brusné (kóta 608) a pokračuje po této cestě na SV okraji lesa, přechází pak na silnici Němčice - Sloup, po které jde do Sloupu a přes něj do Šošůvky. Od kaple v Šošůvce sleduje polní cestu k Holštejnu a po 700 m zabočuje k severu na okraj lesa, jehoţ jiţní výběţek přechází a stáčí se na jih do Holštejna. V Holštejně začíná probíhat východní ohraničení chráněné oblasti, které jde zprvu k jihu, podél silnice Holštejn - Ostrov. U ústí Lipoveckého potoka do Bílé vody se obrací k JV a postupuje po jeho pravém břehu aţ k místu, kde začíná lesní průsek probíhající směrem přibliţně jiţním na na východ od jeskyně Plánivy. Po něm přechází na silnici vedoucí od Michalovy jeskyně do Lipovce a jde po ní směrem k Lipovci aţ na konec lesa, po jeho kraji pak k jihu aţ k místu, kde do lesa vstupuje polní cesta od Lipovce. Podél této pak přechází přes les k Pastouškám východně od Ostrova, kde les končí. Odtud vede krátce po jeho okraji, za ostrovskou myslivnou přejde přes potok a pokračuje opět po kraji lesa a dále po lesní cestě, která se obrací JV směrem k Senetářovu. Tuto cestu sleduje v délce 1 km, načeţ sestupuje lesním průsekem do údolí potoka, kde přejde na cestu vedoucí tímto údolím k západu a zahýbající pak na jih ke Krasové. Sleduje ji potom aţ k okraji lesa, jde po něm a opustí jej, kdyţ dosáhne silnice Ostrov - Jedovnice. Podle níţ běţí aţ ke křiţovatce se silnicí Krasová - Vilémovice a po ní do Vilémovic. Tam odbočuje k jihu polní cestou přes Stráţnou (kóta 539) na křiţovatku (kóta 493), odkud sleduje silnici do

54

Jedovnic, kde přechází na silnici Jedovnice - Křtiny. Jde podél ní k jihu mimo myslivnu Stará huť a 0,5 km jiţně od myslivny odbočuje po lesní cestě k západu a vyústí na cestu od Rudice ke Křtinám. Po ní běţí k jihu aţ na okraj lesa, kde odbočuje cesta, po které dochází do Habrůvky, z níţ vede podél silnice do Křtin, kde se obrací k JZ podle silnice Křtiny Adamov. V místě, kde odbočuje cesta spojující tuto silnici se silnicí Křtiny - Březina, vystupuje na tuto cestu a pokračuje po ní aţ dostihne silnici do Březiny a jde po ní. V Březině odbočuje na východ k Proseči, před kterou zahýbá k jihu podél silnice, vedoucí mimo myslivnu Nový Dvůr na Hádek. U Hádku přetíná zákrut silnice Ochoz - Hostěnice a běţí po ní aţ k místu, kde silnice se v blízkosti hostěnické myslivny rozdvojuje. Odtud sleduje její větev ke kótě 378, kde zahýbá podél lesní cesty vedoucí přes kótu 450, a vyúsťuje s ní na silnici k Mokré. Na této silnici jiţ začíná jiţní ohraničení chráněné oblasti. Jde po ní na západ přes Mokrou aţ k Bělkovu mlýnu, od něhoţ probíhá podél cesty na levém břehu Říčky k Muchově boudě. Pod Muchovou boudou vystupuje stezkou k jiţnímu okraji lesa Anaklety, sleduje jej aţ na silnici Líšeň - Obce, na níţ vstupuje jiţně od kóty 383 a běţí po ní k severu přes zmíněnou kótu k vyústění na silnici Ochoz – Velká Klajdovka, po které se obrací JZ směrem na Velkou Klajdovku a připojuje se zde k západnímu ohraničení chráněné oblasti. V chráněné krajinné oblasti “Moravský kras” jsou zahrnuty tyto jiţ zřízené státní přírodní rezervace: 1. Moravský kras” (Punkevní jeskyně, Kateřinská jeskyně kromě jiných jeskyní a krasových jevů v oblasti Blansko - Rájec) - řízená rezervace z r. 1930 ve výměře 344,759 ha. 2. “Jeskyně Pekárna” (U Díravice) v katastrálním území Mokrá - řízená rezervace z r. 1933 ve výměře 14 ha. 3. “Josefovské údolí” v katastrálním území Babice,Habrůvka a Březina řízená rezervace z r. 1950 ve výměře 1620,2319 ha. 4. “Hádecká planinka” v katastrálním území Kanice - řízená rezervace z r. 1950 ve výměře 82,9530 ha. Chráněná krajinná oblast je zakreslena v mapách uloţených u ministerstva školství a kultury – státní památkové správy v Praze a její pobočky v Brně a u Krajského národního výboru v Brně. K zabezpečení chráněné oblasti “Moravský kras” byly stanoveny tyto podmínky: 1. Krasové jevy, povrchové i podzemní, jako zejména skalní útvary a převisy, závrty, ponory, ropadání), výtoky (vyvěračky), jeskyně, propasti aj. není dovoleno poškozovati: závrty se nesmějí zaváţet nebo zasypávat. 2. Není dovoleno odváţet nebo přemisťovat zkrasovělé povrchové balvany a otevírat nové lomy. Narazí-li se při práci v dosavadních lomech na krasové jevy nebo paleontologické nálezy, je vedoucí provozu povinen zpravit o tom ihned ministerstvo školství a kultury státní památkovou správu, pobočku v Brně, oddělení ochrany přírody. 3. Dosavadní nevhodné a nepřirozené porosty budou postupně přeměněny na porosty stanovišti odpovídající. Vysazovat cizokrajné nebo stanovišti nevhodné druhy není dovoleno. 4. Zbytky původních skalních stepí se nebudou zalesňovat. V ostatních případech o zalesnění nebo odlesnění rozhodují věcně příslušné orgány v dohodě s ministerstvem školství a kultury – státní památkovou správou, pobočkou v Brně. 5. Toky se nebudou regulovat a rybníky rušit, břehy se budou upevňovat výsadbou stanovištně vhodných dřevin, dosavadní břehové porosty budou zachovány a doplňovány a bude se soustavně pečovat o to, aby vody nebyly znečišťovány. Vodní a rybářská práva a chov pstruhů nejsou zřízením chráněné krajinné oblasti dotčeny. 6. Na kulturních pozemcích se bude hospodařit dosavadním způsobem. Louky a pastviny se nebudou přeměňovat na pole nebo jinou kulturu vyjma lesní, mokřiny se nebudou odvodňovat.

55

7. V chráněné krajinné oblasti se nesmějí nasazovat cizí zvířata, výkon práva myslivosti není omezen. 8. Odhazování odpadků se nedovoluje. Odpadky smějí být skladovány pouze na místech, která k tomu určí místní národní výbory v dohodě s ministerstvem kultury a školství státní památkovou správou pobočkou v Brně. Vedoucí rekreačních středisek, stravovacích a ubytovacích zařízení jsou osobně odpovědni za čistotu a pořádek v okolí objektů. 9. Chodit je dovoleno jen po značkovaných a veřejných cestách. Zakazuje se kaţdé poškození znešvařování přírody jako např. lámání krápníků, popisování skal, balvanů a kamenů, ničení, trhání a vyrývání rostlin, olamování a ořezávání stromů a keřů. 10. Za dodrţování příslušných zákazů účastníky výprav jsou také osobně odpovědni vedoucí. 11. Umísťovat reklamní tabule v chráněné oblasti se nedovoluje. Orientační tabule i turistické značky musí být přizpůsobeny krajině a umístěny tak, aby nerušily přirozený ráz místy. Smějí se umísťovat jen v dohodě s ministerstvem školství a kultury - státní památkovou správou, pobočkou v Brně. 12. Táboření se dovoluje pouze v místech k tomu určených příslušnými správami lesních hospodářství po dohodě s ministerstvem školství a kultury - státní památkovou správou, pobočkou v Brně, Okresním národním výborem v Blansku a národním podnikem Turista. Tábořiště budou přesně vymezena, poznamenána v parcelním protokolu a zakreslena v katastrální mapě. Rozdělávat ohně u skal a v jeskyních je zakázáno i v místech určených pro táboření, jinak platí obecné i zvláštní protipoţární předpisy. 13. V chráněné krajinné oblasti není dovoleno pořádat slavnosti a sportovní podniky mimo uzavřené obce. Výjimečně mohou být ministerstvem školství a kultury povoleny závody probíhající částečně po silnici chráněné krajinné oblasti, avšak s podmínkou, ţe divákům nebude dovolen přístup do Suchého a Pustého ţlebu. Horolezectví se povoluje pouze organizovaným horolezcům na místech určených dohodou mezi všemi zúčastněnými sloţkami. 14. Veškeré komunikace, dálkové elektrické vedení, pozemní technické stavby mimo zastavovací území mohou být plánovány a prováděny jen po předběţném projednání s ministerstvem školství a kultury a s jeho souhlasem. To se nevztahuje na budování lesních cest a jiných komunikací podle plánu dopravní lesní sítě. Budovat nové průmyslové závody a stavět rekreační chaty není v celé chráněné oblasti dovoleno. 15. Vědecký výzkum v chráněné krajinné oblasti bude plánovat, řídit a koordinovat komise, zřízená brněnskou základnou Československé akademie věd a sloţená ze zástupců zainteresovaných pracovišť. Podle výsledků výzkumů rozhodne ministerstvo školství a kultury o tom, které části Moravského krasu mohou být turisticky přístupny. 16. Ochranné podmínky platí i pro všechny nástupce v drţbě pozemků, podmínky týkající se lesů budou poznamenány a tradovány v hospodářských lesních plánech. 17. Jinak nejsou vlastnická práva zřízením chráněné oblasti dotčena. 18. Poškozování nebo ničení přírody se stíhá § 125 trestního zákona správního, pokud nejde o čin přísněji trestný. 19. Ochranné podmínky stanovené pro státní přírodní rezervace, které byly nebo budou na území chráněné krajinné oblasti zřízeny, zůstávají nedotčeny. 20. Kontrola zachování podmínek, stanovených k zabezpečení chráněné krajinné oblasti, přísluší orgánům státní ochrany přírody a orgánům lesnickým, popřípadě dalším dozorčím orgánům, které by tím byly pověřeny. náměstek ministra: Mucha v. r.

56

VÝNOS ministerstva školství a kultury, v Praze dne 25.2.1958, č.j. 74.900/57-D/1, kterým se vyhlašuje změna hranic chráněné krajinné oblasti Moravský kras V chráněné krajinné oblasti Moravský kras vyhlašuje ministerstvo školství a kultury změnu jiţní hranice tohoto chráněného území a posunuje ji poněkud k severu. Ministerstvo školství a kultury mění svůj výnos ze dne 4.července 1956, č.j. 18.001/55-A/6, uvedený v částce 89 Úředního listu z roku 1956, v odstavci čtvrtém, poslední věta a v odstavci pátém, první dvě věty (od slov “Odtud sleduje...” aţ po slova “...k Muchově boudě”), takto: “Odtud sleduje větev ke kótě 378, zahýbá podél lesní cesty, vedoucí přes kótu 450, jde však po ní pouze k místu, kde ji přetíná vrstevnice 400 m. Tam odbočuje na západ a jde po této vrstevnici aţ na lesní pěšinu, vedoucí od výškového bodu 378 ke kříţi u mokerské myslivny, kde vyúsťuje na silnici od Mokré k Bělkovu mlýnu. Na této silnici začíná jiţní ohraničení chráněné oblasti. Jde po ní na západ aţ k Bělkovu mlýnu, od něhoţ probíhá podél cesty na levém břehu Říčky k Muchově boudě. I. náměstek ministra: Dr. Karel Bedrna v. r

57

OBSAH 1.

Úvod ................................................................................................................................... 4

2.

Územní ochrana přírody – historie, účel, význam......................................................... 6

3.

Vývoj právní úpravy v oblasti ochrany přírody ............................................................ 8

4.

Prameny práva na úseku ochrany přírody a krajiny a platná právní úprava ......... 11 4.1 Prameny práva na úseku ochrany přírody a krajiny ................................................. 11 4.2 Platná právní úprava ................................................................................................. 12 4.2.1. Zákon č. 218/2004 Sb. ................................................................................. 13 4.2.2. Zákon č. 349/2009 Sb. ................................................................................. 14

5.

Velkoplošná zvláště chráněná území z pohledu ZOPK .............................................. 16 5.1. Společné prostředky ochrany pro zajištění ochrany velkoplošných ZCHÚ ............ 17 5.2. Maloplošná ZCHÚ ................................................................................................... 19 5.3. Národní parky .......................................................................................................... 20 5.3.1. Krkonošský národní park ............................................................................ 21 5.3.2. Národní park Šumava .................................................................................. 21 5.3.3. Národní park Podyjí .................................................................................... 22 5.3.4. Národní park České Švýcarsko ................................................................... 22 5.4. Chráněné krajinné oblasti ........................................................................................ 22 5.4.1. Plán péče o CHKO ...................................................................................... 25 5.4.2. Zóny ochrany přírody v CHKO................................................................... 26

6.

Orgány ochrany přírody ................................................................................................ 30 6.1. Správy CHKO ……………………………………………………………………..31

7.

CHKO Moravský kras ................................................................................................... 34 7.1. Popis, vývoj a charakteristika CHKO Moravský kras ............................................. 34 7.2. Vznik CHKO Moravský kras, právní úprava .......................................................... 36 7.3. Správa CHKO Moravský kras ................................................................................. 39 7.4. Správní agenda CHKO Moravský kras ................................................................... 40 7.5. Správa jeskyní Moravského krasu ........................................................................... 44

8.

Závěr a úvaha de lege ferenda ...................................................................................... 45

9.

Resumé ............................................................................................................................ 49

10. Přehled použitých a citovaných pramenů .................................................................... 51 11. Příloha č. 1 ...................................................................................................................... 54 12. Zadání bakalářské práce ……………………………..……………………………… 59

58