PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA OBCHODNÍHO PRÁVA

DIPLOMOVÁ PRÁCE ZÁKAZ KONKURENCE V OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTECH V SOUČASNÉ A NOVÉ ÚPRAVĚ MIROSLAV KYPRÝ

2012/2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zákaz konkurence v obchodních společnostech v současné a nové úpravě zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. __________________ Miroslav Kyprý

Abstrakt: Tato práce se zabývá zákonnou úpravou zákazu konkurence v obchodních společnostech v současné a nové právní úpravě. První část je zaměřena na obecné otázky týkající se zákazu konkurence, společně s ohledem na její dosavadní vývojové tendence. V druhé části jsou popisovány současné výkladové možnosti a komparace s úpravou novou ve 4 základních typech obchodních společností, tj. veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Výsledkem práce je stručný výčet kladů a záporů nové úpravy s návrhem na jejich změnu. Klíčová slova Zákaz konkurence, Obchodní společnosti, Veřejná obchodní společnost, Komanditní společnost, Společnost s ručením omezeným, Akciová společnost, Zákon o obchodních společnostech a družstvech, Nový občanský zákoník, Obchodní zákoník Abstract: This thesis compare the current legal rules regulating prohibition of competitive negotiations in business companies with the new legislation come into force from. The first part is focused on general questions related to prohibition of competitive negotiations, with respect to its current trends. The second part of this diploma thesis is focused on the interpretation possibilities of current legislation, comparison with a new legislation which come into force. The comparision is made in 4 basic types of business companies ie, public companies, limited partnerships, limited liability companies and joint stock companies. The conclusion of this thesis is a brief list of the positives and negatives aspects of the new legislation which come into force and my proposal for legislativ changes is also included. Keywords Ban on Competition , Trading company, public company, limited partnership, limited liability company, joint stock company, the Law on commercial companies and cooperatives, New Civil Code, the Commercial Code

3

Obsah

Obsah ................................................................................................................................. 4 Úvod ................................................................................................................................... 6 1

Obecně k zákazu konkurence .................................................................................. 8 1.1

Vymezení pojmu zákaz konkurence ................................................................... 8

1.2

Ústavně právní zakotvení .................................................................................... 9

1.3

Účel zákazu konkurence ................................................................................... 10

1.4

Ekonomický význam......................................................................................... 11

2

Vývojové tendence .................................................................................................. 13

3

Obecná úprava zákazu konkurence v současné a nové úpravě .......................... 16 3.1

Současná právní úprava .................................................................................... 16

3.2

Nová právní úprava ........................................................................................... 18

4 Úprava zákazu konkurence v současné úpravě a úpravě nové v jednotlivých právních formách obchodních společností ................................................................... 21 4.1

Veřejná obchodní společnost ............................................................................ 21

4.1.1

Současná právní úprava ............................................................................ 21

4.1.2

Nová právní úprava ................................................................................... 25

4.1.3

Dílčí zhodnocení ....................................................................................... 27

4.2

Komanditní společnost ...................................................................................... 27

4.2.1


4.2.2


4.2.3


4.3

Společnost s ručením omezeným ...................................................................... 30

4

4.3.1


4.3.2


4.3.3


4.4

5

Akciová společnost ........................................................................................... 38

4.4.1


4.4.2


4.4.3


Porušení zákazu konkurence a jeho následky ...................................................... 45 5.1

Následky porušení zákazu konkurence v současné úpravě ............................... 45

5.2

Následky porušení zákazu konkurence v nové úpravě ..................................... 47

5.2.1

Následky porušení zákazu konkurence podle ZOK .................................. 47

5.2.2

Následky porušení zákazu konkurence podle NOZ .................................. 48

6

Klady a zápory nové právní úpravy ...................................................................... 49

7

Závěr ........................................................................................................................ 51

Seznam použitých zdrojů ............................................................................................... 54

5

Úvod

Téma zákaz konkurence v obchodních společnostech v současné a nové úpravě jsem zvolil zejména z důvodu jeho aktuálnosti díky rekodifikaci soukromého práva. V současné době je institut zákazu konkurence v zákoně č. 513/1992 Sb., Obchodní zákoník (dále také jen „ObchZ“) natolik ustálen, že se legislativní změny již nekonají. Dále byly zákonodárným sborem schváleny a ve sbírce zákonů vyšly v částce 33, resp. 34 rekodifikující zákony, a to zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále také jen „nový občanský zákoník“ či „NOZ“) a zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (dále také jen „zákon o obchodních korporacích“ či „ZOK“), které dosavadní právní úpravu nahrazují. Tím bylo završeno dvanáctileté úsilí o zpracování zcela nové úpravy soukromého práva. Legisvakační lhůta by měla uplynout 31.12.2013, a nyní je dle mého názoru vhodná chvíle na upozornění výkladových problémů stávající úpravy, v komparaci s úpravou novou. V neposlední řadě jde o téma, které mě osobně zajímá a právo obchodních společností je oblastí, které bych se chtěl v budoucnu věnovat. Ačkoliv jsem si vědom toho, že nový občanský zákoník a zákon o obchodních společnostech a družstvech jsou postaveny na diskontinuitě s dosavadní platnou úpravou, tak mým cílem bude nalézt dílčí kontinuitu, právě při jejich komparaci. Dále se pokusím odpovědět na otázku, zdali se zpracovatelům, a posléze i zákonodárci, podařilo nejasnosti, či nepřesnosti stávající právní úpravy vyjádřené v množství odborných článků napravit a současně i konkurenční jednání eliminovat tak, že můžeme při sjednávání společenské smlouvy podle nové právní úpravy, tedy po uplynutí vacatio legis, „odložit“ v kontextu se zákazem konkurence jednu ze základních zásad Vigilantibus iura scripta sunt a soustředit svoji pozornost na jiné důležité oblasti společenské smlouvy s vědomím, že minimální zákonná právní úprava zákazu konkurence v obchodních společnostech dostatečně ochrání naše práva, jakožto investora, který očekává budoucí výnosy z této transakce. V opačném případě bych chtěl čtenáře upozornit na úskalí, či spíše osobní obavy, které vnímám z nového pojetí tohoto institutu, eventuelně přednést svoje návrhy na změnu.

6

Nejprve se tedy budu zabývat zákazem konkurence obecně s tím, že vymezím pojem zákazu konkurence, jeho ústavněprávním zakotvení, účel, jenž sleduje a možné projevující se ekonomické dopady při ne-respektování tohoto zákonného zákazu, a dále se pokusím nalézt i určité vývojové tendence. Zvláštní a tedy i hlavní část práce bude věnována rozboru zákazu konkurence ve stávající právní úpravě a rozborem úpravy nové, s rozlišením ve 4 základních typech obchodních společností, tj. veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. V neposlední řadě budou popsány i následky porušení zákazu konkurenčního jednání a závěr práce stručně shrne poznatky, ke kterým jsem dospěl. Z výše uvedeného pramení i metody práce, tedy v obecné části metoda deskriptivní, ve zvláštní části analytická metoda a metoda komparace. Při diplomové práci vycházím z platné právní úpravy ke dni 1. 1. 2013.

7

1 Obecně k zákazu konkurence 1.1

Vymezení pojmu zákaz konkurence Pojem „zákaz konkurence“ je tvořen dvěma slovy, z nichž jedno je typicky české

vyjadřující zákaz a konkurence, které je převzato z latiny. S pochopením a výkladem slova zákaz, který je vyjádřen v právních normách upravujících tento institut, problém není, jedná se o zavazující právní normy, které nám, dle teorie práva, přikazují či zakazují chování určitého druhu. Druhé slovo, má svůj původ v latinském slově concurrere nebo také concurrentia.1 Nejen slovníky cizích slov se shodují na tom, že ekvivalentem latinského concurrere je české slovo soutěž 2, nýbrž i literatura uvádí, že konkurent je vlastně synonymem českého slova soutěžitel.3 Můžeme tedy používat pro označení zákazu konkurence také slovní spojení zákaz soutěže, či zákaz soutěžení, nebo jej také můžeme sloučit do jednoho slova – nesoutěžení (ve smyslu určité činnosti). Definic pojmu soutěže nalezneme v literatuře bezpočet. Soutěž bývá v obecném pohledu zkoumána především jako sociologický jev. Např. prof. Bejček definuje soutěž jako usilování dvou nebo více jedinců či skupin o tentýž cíl, přičemž vyšší stupeň dosažení cíle jedním subjektem je podmíněn nižším stupněm dosažení cíle druhým subjektem.4 Na soutěžní chování pak např. prof. Hajn nahlíží nejen z pohledu společenské vědy, nýbrž také vědy přírodní. Člověka tak chápe, jako bytost biosociální. Soutěžní chování není vlastní jen člověku, lze jej spatřit i u ostatních živočichů. Chování člověka je vedle jeho biologických faktorů ovlivňováno na základě požadavků lidského společenství vyplývajících z lidské kultury.5 Kulturní dimenzí je pak výchova každého jedince, a to jak v kruhu rodinném, tak celospolečenském. Ovšem každé soutěžní chování ve vyspělé lidské společnosti má svoje určité meze, resp., je určitým způsobem regulováno. Pokud by totiž společnost rezignovala na regulaci soutěžního chování, pak by nás tato situace posunula, díky prostředkům biologického soupeření, především agresí a lákáním, historicky zpět. Již Thomas Hobbes při zdůvodňování legitimity Leviathana 1

Šimečková, E., Právní úprava konkurence v obchodním právu, Acta Iuridica Olomucensis č. 1/2006, rubrika Studie a články, In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16.10.2012]. 2 Klimeš, Lubomír, Slovník cizích slov, Edice Odborné slovníky, Státní pedagogické nakladatelství, n.p. v Praze roku 1981. ISBN 14-608-81 s. 364 3 Hajn, Petr, Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita v Brně roku 2000, ISBN 80-210-2282-5. s. 49 4 Bejček, J., Existenční ochrana konkurence, Masarykova univerzita, 1996, ISBN 80-210-1353-0.s. 13 5 Hajn, Petr, Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita v Brně roku 2000, ISBN 80-210-1353-0. s. 14

8

uvádí, že lidé neustále soupeří o úctu a důstojnost, a právě z tohoto důvodu vzniká mezi lidmi závist, nenávist a posléze bědný stav války. U člověka spočívá radost v porovnání sebe s jinými lidmi, může se tak těšit z toho, co jej povyšuje.6 Osobně si myslím, že můžeme v rámci soutěžního chování rozlišovat minimálně dvoje základní meze. Zaprvé, jsou jimi možnosti každého jednotlivce, jednak z pohledu biologické dimenze, ale také z pohledu kultury v obecném smyslu, která se může navíc projevit prostřednictvím morálky, na základě které pak soutěžní chování osciluje mezi morálkou povinností a morálkou aspirace, tak jak ji popsal L. Fuller ve svém díle Morálka práva. Zadruhé, jsou to meze vytyčené zákonodárcem, a právě na tuto oblast je zaměřena tato práce.

1.2

Ústavně právní zakotvení Jedním z pilířů právního státu je zásada upravená v základních právních aktech České

republiky, tj. v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a v Usnesení ČNR, č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod (dále jen „listina“), která je v Ústavě zakotvena v čl. 2 odst. 4, jako právo každého občana na to, že může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. V Listině základních práv a svobod je tato zásada upravena v čl. 2 odst. 3 tak, že Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.7 K dovolenosti lidského chování není zapotřebí zákonného dovolení. Naopak, je třeba zákonného zákazu k tomu, aby nějaké chování dovoleno nebylo. Je nepochybné, že zásada uvedená v čl. 2 odst. 4 Listiny nevyplývá jen pro jednotlivce, tj. osoby fyzické ale tato zásada platí i pro osoby právnické.8 Dalším článkem, který upravuje postavení fyzických a právnických osob v kontextu se zákazem konkurence je článek 26 listiny, který stanoví, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Z odst. 2 uvedeného článku pak vyplývá, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání či činností.

6

HOBBES, T. Leviathan, nakladatelství OIKOYMENH, Praha 2009, ISBN 978-80-7298-106-9. s.119 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20.10.2012] 8 KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 6 7

9

Legitimitu a legalitu čerpá institut zákazu konkurence v případě obchodních společností právě z těchto ústavních norem a právním předpisem, který tento institut dále rozvíjí a upravuje je v současné době zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a pokud nedojde k odložení účinnosti rekodifikujících zákonů, pak od 1.1.2014 to bude NOZ a ZOK.

1.3

Účel zákazu konkurence Konkurence může být vnímána jednak v pozitivním slova smyslu, ale právě tak i ve

smyslu negativní, což je, dle mého názoru, institut zákazu konkurence. Domnívám se, že zákaz konkurence plní především preventivně-ochranou funkci jednak pro samotnou obchodní společnost, ale také pro její obchodní partnery. Za obchodní společnosti jednají subjekty, které tvoří statutární orgán nebo jsou členy statutárního orgánu obchodní společnosti, přičemž jejich zájmy se mohou jevit odlišně od samotných společností. A pro případ, kdy si subjekt, který tvoří statutární orgán společnosti nebo je jeho členem, má být především přínosem pro samotnou společnost, nedostatečně uvědomuje tuto skutečnost, resp. loajalita ke společnosti je mu cizí, zákonodárce stanovil určitá pravidla chování, které mají povinnost dotyčné subjekty dodržovat. Zákaz konkurence je tak právní institucí, která umožňuje, aby se společnost bránila proti zneužívajícím jednání společníků, kterými je způsobována škoda dané společnosti. Větší rozsah podnikání, více převodních článků, menší informovanost společníků, akcionářů o obchodech společnosti, to vše dovedlo zákonodárce k rozhodnutí, že do úpravy zákazu konkurence v kapitálových společnostech vnesl částečně prvek kogentnosti, kdy zákaz je možno dále jen zpřísnit, nikoliv však zmírnit.9 Tím, že zákonodárce vyhodnotil jisté chování za natolik škodlivé, či rizikové a rozhodl jej zakázat, vytvořil tak minimální zákonný rozsah zákazu soutěžení. Záměrem je zcela jistě ochranná funkce pro obchodní společnosti, jelikož je chrání tím, že upřednostňuje zájem podnikatele před zájmem člena statutárního orgánu, pokud by mezi těmito zájmy došlo ke konfliktu.10

9

PELIKÁNOVÁ, I., ČERNÁ, S. a kol. Obchodní právo, Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, Praha: ASPI, a.s., 2006, ISBN 80-7357-149-8, s. 75 10 BEJČEK, J. O střetu zájmů podnikatelů a jejich manažerů. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 2004, Roč. 12, č. 13, ISSN 1210-6410, s. 492-498

10

Dle mého názoru, zákaz konkurence plní i omezující funkci pro výkon určitých práv. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 25 Cdo 1702/2002 odmítl přiznat nárok na náhradu škody vůči škůdci, který zavinil, že poškozenému ušel zisk, který měl obdržet z obchodu uskutečněného v rozporu se zákazem konkurence, a to z toho důvodu, že výkon tohoto práva je v rozporu s dobrými mravy. Další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 585/2010 omezilo výkon hlasovacích práv akcionáře - člena dozorčí rady. V tomto rozhodnutí soud judikoval, že při rozhodování valné hromady o odvolání člena dozorčí rady pro porušení zákazu konkurence, jakožto jedné z povinností při výkonu funkce člena dozorčí rady akciové společnosti, nemůže akcionář, který je zároveň odvolávaným členem dozorčí rady, vykonávat hlasovací právo.

1.4

Ekonomický význam Další oblastí, kterou může zákaz konkurence pozitivně či negativně ovlivnit, je oblast

ekonomická. Při vědomí o rozsahu a účelu této práce, chci tak pouze přednést krátké zamyšlení nad možnými ekonomickými dopady v případě ne-dodržování zákazu konkurence. K tomu, aby se ekonomické dopady projevily, presumuji, že konkurenční jednání dosahuje již takové intenzity, které je způsobilé přivodit újmu dané společnosti. Z ustanovení § 2 ObchZ mj. vyplývá, že podnikání je činností prováděnou za účelem dosažení zisku. Zisk je nejen pro společnost důležitý, za tímto účelem mj. společníci zakládají kapitálové společnosti, tedy aby po úspěšném období, mohli, za předpokladu že jim v tom nebrání jiné zákonné ustanovení,11 po schválení účetní závěrky vytvořený zisk rozdělit, pokud valná hromada nerozhodne jej převést na nerozdělený zisk. Díky nerozdělenému zisku roste hodnota společnosti, kterou nejlépe vystihuje výše vlastního kapitálu. Společnost se tak stává ekonomicky silnější, méně náchylná na negativní projevy hospodářského cyklu, projevujícího se např. krátkodobým poklesem ekonomiky, či recesí. V případě nedodržování zákazu konkurence, který působí újmu dané společnosti, je tedy upřednostňován jiný zájem, nežli zájem společnosti, musí zákonitě docházet k ekonomickému oslabování společnosti. Tato okolnost pak zpočátku může vést k hledání úspor na straně nákladové, např. skrze propouštění zaměstnanců, omezování investic, či

11

např. § 65a odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

11

nákladů na vývoj atp., až po platební neschopnost. Za těchto okolností může dojít ke zrušení společností její likvidací, v horším případě k zahájení insolvenčního řízení, které v převážné většině končí likvidačním způsobem řešení úpadku a tím i zánikem společnosti. Tyto skutečnosti ovšem nemají vliv pouze na obchodní společnost, ovlivňují tak i další subjekty, zejm. její zaměstnance, dodavatele, odběratele, atd. Výše zmíněné pozitivní i negativní ekonomické dopady v soukromoprávní oblasti, se podobným způsobem projevují i v oblasti veřejnoprávní. Tzn., čím větší společnost vytváří zisk, tím větší je pravděpodobnost, že i do státního rozpočtu odvede mj. na dani z příjmů právnických osob vyšší daň. Pokud se společnost bude snažit optimalizovat daňovou povinnost, např. nákupem spotřebního materiálu12, opět tyto finanční prostředky budou využity v rámci ekonomiky daného regionu, státu. V případě mimořádných odměn zaměstnancům, či tantiém, se tyto dopady projeví zvýšenými odvody zdravotního, sociálního a důchodového pojištění, taktéž vyšší daní z příjmů fyzických osob, atd. Negativní dopady ve veřejnoprávní oblasti pak mohou znamenat především dopad do fiskální oblasti, nižší odvody daní, poplatků, zdravotního, důchodového pojištění atp. Pokud dojde k insolvenčnímu řízení, pak dopad může mít např. podobu minimální zákonné odměny insolvenčního správce.13 Zajímavostí může být také nepřímý dopad v případě, kdy společnost přijde o podstatné příjmy a bude žádat podle ust. § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád o posečkání daně. Za dobu posečkání vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok, ovšem správce daně může upustit od předepsání tohoto úroku. V případě žádosti o upuštění od předepsání úroku z posečkání je třeba zohlednit pravidla pro poskytování veřejné (státní) podpory uvedená v čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie a podpory poskytované v režimu „de minimis“ (Nařízení Komise (ES) 1998/2006 ze dne 15. 12. 2006, Úř. věst. L 379 z 28. 12. 2006).14 Z uvedeného tedy vyplývá, že existuje celá řada ekonomických sfér, kde se mohou účinky zákaz konkurence projevit jak pozitivně, tak i negativně.

12

bez ohledu na časové rozlišení nákladů a investice, které se odepisují dle § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce… Nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč. 14 Metodický pokyn č. 15/2012, vydaný Ministerstvem financí 13

12

2 Vývojové tendence Vývoj zákazu konkurence lze pozorovat ve dvou rovinách. První rovinou můžeme označit samotnou existenci právní úpravy obsahující zákaz konkurence, druhou pak jeho vývoj, z hlediska jeho rozsahu. Právní úpravu zákazu konkurence lze dohledat již v právním řádu Rakouska Uherska, jehož součástí byly i české země. Obecnou právní úpravu stanovil ve svém § 1186 Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s. ze dne 1.6.1811, pod kterým byl vyhlášen Všeobecný občanský zákoník (dále jen „ABGB“)15, speciální právní úpravu pak pro v.o.s. a k.s. zákon č. 1/1863 ř. z. Všeobecný obchodní zákoník (dále jen „AHGB“), pro s.r.o. zákon č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením omezeným. Pro akciovou společnost platil sice již Císařský patent o spolcích z roku 1852, poté AHGB a tzv. akciový regulativ z roku 189916, avšak zákaz konkurence v akciové společnosti upraven nebyl.17 V souvislosti se vznikem samostatného Československého státu byl přijat zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého, který ve svém článku č. 2 stanovil, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti a tím tedy recipoval mj. i výše uvedené zákony. Zákon o společnostech s ručením omezeným č. 58/1906 ř. z., dále ABGB a AHGB byly v roce 1950 zrušeny tehdejším občanským zákoníkem (zákon č. 141/1950 Sb.). Došlo tak ke zrušení veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným. Pro akciovou společnost byl přijat zákon z roku 1949. Lze tedy konstatovat, že v období 1951 – 1990 neexistují na území našeho státu žádné obchodní společnosti, vyjma akciových společností, pro které ovšem zákaz konkurence upraven nebyl. Zákonem č. 103/1990 Sb., kterým je novelizován hospodářský zákoník, dochází opět k návratu obchodních společností – v.o.s., k.s., s.r.o., ovšem bez právní úpravy zákazu konkurence. Zatímco v případě akciové společnosti dochází k úpravě zákazu konkurence již zákonem č. 104/1990 Sb., tak v případě ostatních obchodních společností se zákaz

15

Zákoník platil ve všech zemích rakouského soustátí s výjimkou uherské koruny viz. VOJÁČEK, L., České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-80-7380-127-4, s. 473 16 VOJÁČEK, L., České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-80-7380-127-4, s. 473 17 ZIMMERMANNOVÁ, A., Zákaz konkurence v obchodních společnostech. Brno 2004, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

13

konkurence dočká svého návratu teprve současným zákonem, tj. zákonem č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník. Pokud se týká vývoje rozsahu zákazu konkurence v osobních společnostech, tak lze pohlížet na právní úpravu zákazu konkurence společně jak pro veřejnou obchodní společnost, tak i pro komanditní společnost. Je to dáno především zvolenou konstrukcí právní úpravy v komanditní společnosti, která se za dobu platnosti a účinnosti ObchZ nezměnila, a na komplementáře platí právní úprava stejná jako na společníky v.o.s., zatímco na komanditisty, dle § 99 ObchZ, neplatí zákaz konkurence, pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného. Rozsah zákazu konkurence se mění až v důsledku schválení zákona č. 370/2000 Sb., kdy dochází k rozšíření podmínek, na které se vztahuje zákaz konkurence. Změna ustanovení § 84 ObchZ přinesla upřesnění a rozšíření věcného rozsahu zákonného zákazu konkurence s tím, že i nadále úprava zůstává dispozitivní.18 V případě společnosti s ručením omezeným byla právní úprava zákazu konkurence od účinnosti ObchZ, tj. od 01.01.1992 do 30.06.1996 u jednatelů dispozitivní. Změnu přinesla novela ObchZ provedená zák. č. 142/1996 Sb., která nabyla účinnosti dne 01.07.1996. Došlo k přeformulování ust. § 136 odst. 1, a to tak, že pokud ze společenské smlouvy nebo stanov nevyplývají další omezení, nesmí jednatel vykonávat konkurenční jednání specifikované shodně jako s předchozí úpravou. Z literatury pak vyplývá, že cílem bylo postavit určité bariéry jednatelům v nepoctivém a spekulativním jednání na úkor společnosti.19 Negativním efektem takto prosazené novely, byl stoupající počet tzv. formálních jednatelů s relativně velkou odpovědností vyplývající ze zákona. Jednatel je pak osobou určenou pro styk s rejstříkovým soudem a s jinými orgány státní správy, ovšem celou ekonomickou agendu, včetně kompetence uzavírat obchodní smlouvy, má ředitel, případně prokurista společnosti, který může např. být jednatelem jiné společnosti, aniž by porušil zákaz konkurence.20 Dílčí změnou pak bylo doplnění odst. 3 tak, že společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se vztahuje zákaz konkurence i na společníky.

18

KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 14 19 DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1 s.1209. 20 PRŮCHA, P., MAREK, K., LIT7809CZ, Právní rádce 1997, číslo 7, strana 16, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 29. 10. 2012].

14

Zákon č. 370/2000 Sb., byl další novelou, která zcela přeformulovala zákaz konkurence v s.r.o., a to do dnešní podoby. V ustanovení odstavce 1 písm. a) se upřesňuje vymezení rozsahu zákazu konkurence, neboť ze zákona nebylo patrné, zda jednatel smí či nesmí vstupovat do obchodních vztahů se společností. Proto v zájmu ochrany jak společníků, tak věřitelů společnosti se navrhuje výslovně stanovit, že jednatel do obchodních vztahů se společností vstupovat nesmí. Zákaz konkurence se rozšiřuje i na případy, kdy jednatel sice přímo nepodniká ve stejném nebo obdobném oboru podnikání jako společnost, avšak je ovládající osobou jiné osoby, která podniká ve stejném nebo podobném předmětu podnikání jako společnost.21 Pro akciové společnosti je zákaz konkurence upraven v ust. § 196 ObchZ. Změna tohoto ustanovení provedená prostřednictvím zákona č. 142/1996 Sb. spočívala v tom, že zákon určil možnost stanovami nebo usnesením valné hromady zpřísňovat podmínky vztahující se k zákonnému vymezení zákazu konkurence, avšak neumožňuje zákonem stanovené vymezení zákazu konkurence zužovat.22 K další částečné změně zákonné dikce § 196 odst. 1 došlo novelou ObchZ prostřednictvím zákona č. 370/2000 Sb., a to s ohledem mj. na úpravu koncernového práva a dále dochází k řešení určitých výkladových problémů, které byly spojeny s dosavadní právní úpravou zákazu konkurence, zejména otázky, zda členové představenstva mohou vstupovat do obchodních vztahů se společností, anebo zda mohou být ovládající osobou v jiné společnosti se stejným nebo obdobným předmětem podnikání. Důvody této úpravy jsou tedy stejné jako důvody uvedené u § 136 ObcZ.23 Z vývoje právní úpravy lze tedy pozorovat ustálení právního institutu zákazu konkurence v našem právním řádu. Dále v právní úpravě zákazu konkurence dochází na konci 20. století nejen ke snaze vyřešit výkladové problémy, ale i ke zpřísnění zákonné dikce, např. tím, že se v případě s.r.o. a a.s. odklání od zcela dispozitivní úpravy k jednostranně dispozitivní.

21

Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, [online] Sněmovní tisk č. 476/0. [cit. 1.2.2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=476&ct1=0 22 KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 19 23 Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, [online] Sněmovní tisk č. 476/0. [cit. 1.2.2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=476&ct1=0

15

3 Obecná úprava zákazu konkurence v současné a nové úpravě Z výše uvedeného tedy plyne, že zákaz konkurence je pozitivně upraven, ačkoliv by se mohl eventuelně ponechat i generální klauzuli loajality, dobrým mravům či zásadám poctivého obchodního styku. Rizikem takového řešení by ovšem byla jeho přílišná obecnost a z toho pramenící těžká aplikovatelnost. Na zákaz konkurence tedy pohlížíme jako na konkretizaci generální klauzule loajality.24 Z jednotlivých skutkových podstat zákazu konkurence lze vypozorovat určité společné znaky, kterými především jsou: 1. jednající osoba je s obchodní společností spjata formální vazbou (člen statutárního či dozorčího orgánu společnosti), 2. osoba realizuje svůj vlastní zájem, 3. realizací vlastního zájmu poškozuje zájmy společnosti, především pak její zájmy majetkové. 25

3.1

Současná právní úprava V obchodním zákoníku je zákaz konkurence v obchodních společnostech upraven

kombinací obecného ustanovení s ustanoveními speciálními, která jsou rozptýlena na různých místech zákonné úpravy. V obecné části obchodního zákoníku je tímto ustanovením § 65 ObchZ, které nás dále odkazuje na § 84 pro veřejnou obchodní společnost, § 93 odst. 4 a s § 99 pro komanditní společnost, § 136 a § 139 odst. 4 pro společnost s ručením omezeným, § 196 a § 200 odst. 3 pro akciovou společnost. Kromě ustanovení § 65 ObchZ, které má kogentní povahu, jsou všechna další ustanovení dispozitivní a po účinnosti zák. č. 142/1996 Sb., je ve vztahu k akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným dispozitivnost omezená v tom směru, že společníci nemohou napříště zákaz konkurence zmírnit, nýbrž jen zpřísnit.26

24

BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2007, roč. 15., č. 17. ISSN 1210-6410. s. 613-624 25 POKORNÁ, J., VEČERKOVÁ, E. K zákazu konkurenčního jednání v obchodních společnostech, Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 1997, roč. 5, č. 12, ISSN 1210-6410. s. 602 26 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vyd., Praha: Aspi Publishing, 2004, ISBN 80-86395-99-5. s. 149

16

Pro osobní společnosti je charakteristické, že se společníci osobně účastní podnikání společnosti, náleží jim jednak obchodní vedení, a dále sami tvoří statutární orgán. Z tohoto důvodu, se zákaz konkurence vztahuje na neomezeně ručící společníky, kteří tvoří osobní rozsah zákazu konkurence. U veřejné obchodní společnosti jde tedy o všechny společníky, u společnosti komanditní se jedná pouze o komplementáře. Na základě ustanovení § 99 ObchZ se v komanditní společnosti zákaz konkurence nevztahuje na komanditisty za předpokladu, že společenská smlouva nestanoví něco jiného. Zákaz konkurence v osobních společnostech lze ovšem překonat, a to buď na základě společenské smlouvy, či na základě svolení ostatních společníků. U kapitálových společností jsou zřízeny orgány, jejichž členy mohou být osoby, které nemají společnický vztah s danou společností. Z tohoto důvodu zákaz konkurence směřuje především právě na statutární a dozorčí orgány, či členy těchto orgánů. Zatímco u akciové společnosti nelze rozšířit okruh subjektů, na které dopadá zákonný zákaz konkurence i o její akcionáře, tak v případě společníků s.r.o. zákonodárce tuto možnost připouští, a to prostřednictvím společenské smlouvy. Subjektem, na který se vztahoval zákaz konkurence, mohla být zásadně fyzická osoba, a to buď společník, nebo jiná osoba. Avšak po novele provedené zák. č. 370/2000 Sb., tento závěr již neplatí zcela bezvýjimečně, neboť bude-li jednatele společnosti jmenovat soud na základě ust. § 194 odst. 2 ObchZ, na jehož obdobné použití odkazuje § 135 odst. 2 ObchZ, vyplývá z obdobného použití § 71 odst. 2 věty druhé, možnost jmenovat jednatelem i společníka, který je právnickou osobu.27 Zákaz konkurence se nemusí aplikovat pouze po dobu, kdy je dotyčný subjekt statutárním či dozorčím orgánem, nebo jeho členem, případně společníkem, na kterého se zákaz konkurence vztahuje, nýbrž může na něj působit i poté co jeho postavení skončí. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod č. j. 29 Odo 463/2001 dospěl k závěru, že rozšíření zákazu konkurence dohodou všech společníků tak, že bude působit vůči společníkům i poté, co skončí jejich účast ve společnosti, není v rozporu se zákonem ani se zásadami, na kterých spočívá obchodní zákoník, neboť jestliže společníci dobrovolně převezmou smluvně závazek nekonkurovat společnosti ani určitou dobu poté, co jejich 27

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha : C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7. s. 460

17

účast ve společnosti skončí, odpovídá takový závazek zásadě smluvní volnosti a nedochází jím k závažnému zásahu do práv společníků. Podobně tak konstatoval Nejvyšší soud i v případě jednatele s.r.o. v rozhodnutí pod č. j. 29 Cdo 2049/2009. Zákaz konkurence v obchodních společnostech ovšem neplatí jen pro výše zmíněné subjekty. Svoje místo si tento institut našel také v pracovněprávních vztazích. Právní regulace konkurenční činnosti zaměstnance ve vztahu k zaměstnavateli upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), který ve svém ust. § 304 stanoví, že zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu provozovat i výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, ovšem pouze s jeho předchozím písemným souhlasem. Toto omezení se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.28 Po skončení zaměstnání je možné omezit výdělečné činnosti, které by byly shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo které by měly vůči němu soutěžní povahu za předpokladu naplnění všech podmínek upravených ust. § 310 ZP.

3.2

Nová právní úprava Institut zákazu konkurence v obchodních společnostech se vyskytuje jednak

v novém občanském zákoníku, ale zakotven je také v zákoně o obchodních společnostech a družstvech, tedy v zákoně, který je svou povahou lex specialis k NOZ. Zatímco úprava stanovená v NOZ míří na podnikatelovy zástupce, regulace zákazu konkurence v ZOK míří na členy orgánu právnické osoby,29 příp. na společníky, tak jako tomu je v současné právní úpravě. Zakázané konkurenční jednání v NOZ má svoje místo v první obecné části, v druhé hlavě, dílu pátého „Podnikatel“ v § 432 a je upraveno komplexně. Tzn., že obsahuje osobní i věcný rozsah a dále i možnosti dané podnikateli, k nápravě protiprávního stavu. Ustanovení § 432 odst. 1 NOZ říká, že osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí

28

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 17. 1. 2013] 29 Dle § 152 odst. 1 NOZ dochází ke zjednodušení legislativní mluvy, kdy odpadá mnohomluvné vyjadřování „orgán právnické osoby nebo jeho člen“, podle nové úpravy již postačí „člen orgánu právnické osoby“

18

účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel.30 Na fyzickou, či právnickou osobu bude vztažen zákaz konkurence dle této úpravy za předpokladu, že budou splněny kumulativně tyto čtyři podmínky: 1) vystupovat jako podnikatelův zástupce, 2) vystupovat při provozu obchodního závodu, 3) bez souhlasu podnikatele, 4) provádět činnost na vlastní nebo cizí účet v oboru obchodního závodu. Do okruhu podnikatelových zástupců řadíme ty osoby, které odpovídají generální úpravě zastoupení určené v ust. § 431 a § 431 NOZ. Bude se jednat např. o zaměstnance podnikatele31, jiné pověřené osoby dle § 430 odst. 1, či třetí osoby vyskytující se v podnikatelově provozovně32, dále ale také o vedoucího odštěpného závodu.33 Obchodní závod je definován v § 502 NOZ, jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti, přičemž se má za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Další podmínkou je, neudělený souhlas podnikatele. Zákon neuvádí, v jaké formě má být souhlas udělen, proto bych na případný souhlas aplikoval ust. § 559 NOZ, dle kterého má každý právo si zvolit pro právní jednání libovolnou formu, tedy i konkludentní souhlas. Poslední podmínkou je činnost v oboru obchodního závodu. Zdali se na výklad pojmu činnost v oboru obchodního závodu bude aplikovat pojem předmět činnosti, podnikání, ukáže literatura, případně judikatura. Dnešní literatura nepovažuje např. nákup a prodej za obor podnikání, ale chápe jej ve vztahu již ke konkrétnímu zboží.34 Nutno podotknout, že právní úprava zákazu konkurence pro zaměstnance zůstává zachována v zákoníku práce, který je svou povahou lex specialis k NOZ, i nadále a přitom nedochází k duplicitní úpravě, jelikož oba zákazy míří na jinou činnost. Zatímco úprava v NOZ míří na „vnitřní“ činnost (podnikatelův zástupce, při provozu obchodního závodu), úprava v ZP míří na „vnější“ činnost.

30

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějším předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H. Beck [cit. 17. 1. 2013]. 31 Zaměstnanci podnikatele již mají podle ust. § 304 ZP zakázán výkon vedlejší výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele 32 Srov. 430 odst. 2 NOZ 33 ELIÁŠ, K. s kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2, s. 206 34 BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2007, roč. 15., č. 17. ISSN 1210-6410. s. 613-624

19

Zákaz konkurence v ZOK Jednání za právnickou osobu je v NOZ chápáno jako zastupování právnické osoby, což ve svém důsledku znamená, že na členy orgánu právnické osoby se hledí jako na zástupce. Dle mého názoru ust. § 46 odst. 4 ZOK nemusí ještě nutně znamenat, že tyto osoby jsou vyjmuty z obecného zákazu konkurence upraveného v novém občanském zákoníku, jelikož NOZ míří na jiný typ konkurenčního jednání. Podobně tak i na prokuristy.35 Zákaz konkurence v zákoně o obchodních korporacích a družstvech zachovává kombinaci obecného ustanovení § 5 ZOK, které upravuje možné právní nároky společnosti, se speciální úpravou pro jednotlivé typy obchodních společností, tj. § 109 pro v.o.s., § 119 pro k. s., § 199 společně s § 201 pro s.r.o. a konečně § 441, § 442, § 456 pro a.s. Tato ustanovení pak upravují skutkové podstaty zakázaného soutěžního chování dotčených subjektů. Osobní rozsah zákazu konkurence v osobních společnostech směřuje na její společníky36, dispozitivnost úpravy může využít společenská smlouva dle § 109 odst. 2 ZOK, vyloučit aplikaci, resp. účinky zákazu konkurence pak může souhlas všech společníků. U kapitálových společností zákon ukládá zakázané soutěžní jednání ve stejném osobním rozsahu jako dnes. Lze jej však překonat, když pro s.r.o. postačí, informuje-li jednatel o záměru písemně společníky a během měsíce nikdo z nich nevznese nesouhlas (§ 199 odst. 2 ZOK). Pouhé mlčení společníků potlačí zákonný zákaz. To dokládá důraz, jaký zákon klade na ostražitost účastníků a aktivní přístup k ochraně jejich práv, přičemž kdo zaváhá, může se záhy ocitnout ve zcela jiné právní pozici. Bylo by vhodné, pokud by byl přijat výklad, podle kterého by mohla společenská smlouva uvedené účinky mlčení společníků předem vyloučit.37 Také v a. s. se uplatní možnost překonat zákonný zákaz konkurence pouhým mlčením zakladatelů, resp. příslušného orgánu. Následky porušení zákazu konkurenčního jednání pak upravuje § 5 ZOK, který bude analyzován v samostatné kapitole, stejně tak i porušení konkurence podle NOZ. 35

36

Srov. § 58 ZOK

Vyjma komplementářů, ti ze svého postavení zákazu konkurence nepodléhají, pokud společenská smlouva nestanoví jinak 37 ČECH, P., s.r.o. po rekodifikaci, Právní rádce, Praha: Economia, 2012, č. 05, ISSN 1210-4817, s. 16

20

4 Úprava zákazu konkurence v současné úpravě a úpravě nové v jednotlivých právních formách obchodních společností 4.1

Veřejná obchodní společnost Jedním ze základních charakteristických rysů veřejné obchodní společnosti je osobní

pojetí. Společníci jsou úzce propojeni se společností a z toho také pramení současná právní úprava zákazu konkurence. Tuto svojí charakteristiku si veřejná obchodní společnost zachovává i podle zákona o obchodních společnostech a družstvech. 4.1.1

Současná právní úprava

Právní úpravu veřejné obchodní společnosti nalezneme v obecné úpravě v prvém dílu první hlavy druhé části obchodního zákoníku a dále ve speciálních ustanoveních obsažených v § 76 až § 92 Obchodního zákoníku. Určující pro stanovení věcného rozsahu zákazu konkurence a osob, na které se zákaz konkurence vztahuje, bude znění společenské smlouvy. Ustanovení zákona se bude aplikovat pouze tehdy, nebude-li mít společenská smlouva žádnou úpravu, nebo pokud převezme úpravu obsaženou v zákoně.38 Dle mého názoru, může být tedy zákaz konkurence ve veřejné obchodní společnosti upraven následujícími kombinacemi: 1) § 65 a § 84, 2) § 65 a úpravou ve společenské smlouvě, 3) § 65, § 84 a společenskou smlouvou. Dispozitivní úprava v ustanovení § 84 ObchZ dává společníkům veřejné obchodní společnosti možnost, aby si sjednali ve společenské smlouvě zákaz konkurence odlišně. V literatuře panuje shoda, že zákaz konkurence pomocí společenské smlouvy lze rozšířit, ale i zúžit. Neshodu lze nalézt v případě, pokud by společenská smlouva zákaz konkurence zcela vyloučila. Např. Štenglová uvádí, že zákaz konkurence lze i vyloučit, tj. povolit neomezené podnikání společníků v předmětu činnosti společnosti. Takovou úpravu ovšem považuje z hlediska úspěšnosti podnikání společnosti za velmi nepraktickou.39 Jiný názor zaujímá Pokorná, dle které již samotný jazykový výklad, který je podpořen i praktickým významem zákazu konkurence, tuto možnost vylučuje.40 38

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Prospektrum, 1997, ISBN 80-7175-059-X. s. 283 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha : C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 323 40 ELIÁŠ, K., POKORNÁ, J., DVOŘÁK, T. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6 vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-048-5, s. 109 39

21

Nejenom že se jeví vyloučení konkurence ve veřejné obchodní společnosti jako kontraproduktivní, ale mohlo by být v konkrétní situaci chápáno jako obcházení účelu a smyslu zákona, což by mělo za následek absolutní neplatnost tohoto ujednání.41 Dle mého názoru rozhodující roli pro uznání platnosti či neplatnosti ujednání o vyloučení zákazu konkurence budou hrát důvody takové úpravy a účel, kterého má být dosaženo. Každý konkrétní případ by měl být tedy posuzován ad hoc s tím, že bychom měli ctít smluvní volnost a svobodu. Pokud společníci rozhodnou o zúžení rozsahu zákazu konkurence, nemusí tak nutně činit za pomocí změny společenské smlouvy. Zákonodárce společníkům veřejné obchodní společnosti poskytl možnost takového zúžení pomocí souhlasu všech společníků, to současně znamená, že povolení pouze některého ze společníků je z hlediska zákazu konkurence bez právního významu. „Souhlas může být udělen jakoukoliv formou, nejenom písemně (i když písemnou formu lze pro praxi doporučit). Za svolení však nelze považovat stav, kdy jeden nebo ostatní společníci ví o porušení zákazu konkurence a nezasáhnou proti tomu. Udělení souhlasu patří mezi rozhodování společníků o ostatních záležitostech v.o.s. (§ 79 odst. 2 obch. Z.).“42 Ani v této oblasti, tedy získání konkludentního souhlasu, nepanuje v literatuře shoda. Někteří autoři uvádějí, že zákon pro svolení nevyžaduje žádnou zvláštní formu, a tedy souhlas může být udělen i ústně nebo konkludentně.43 Osobně se neztotožňuji s výkladem, že postačí i konkludentní souhlas, jelikož lhůta stanovená v ustanovení § 65 odst. 3 ObchZ je dle mého názoru lhůtou poměrně krátkou a propadnou. Vlastní věcný rozsah pak spočívá v tom, že společník podle ustanovení § 84 Obchodního zákoníku nesmí bez svolení ostatních společníků: a) podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, b) zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného, c) nemůže být statutárním nebo jiným orgánem nebo členem orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání. 41

DVOŘÁK, T. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, ISBN 978-80-7357-755-1, s. 116 42 DVOŘÁK, T. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, ISBN 978-80-7357-755-1, s. 115 43 KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 29. 4.2012].

22

Ad a) Formulace zákazu konkurence je problematická v části „podnikání ve prospěch jiných osob“ a „podnikání v předmětu podnikání společnosti“. Pojem podnikání je definován v ust. § 2 odst. 1 ObchZ, kde jsou stanoveny znaky podnikání - jde o soustavnou činnost, prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Tzv. podnikání ve prospěch jiných osob zřejmě tyto znaky postrádá. Při striktním výkladu tedy docházíme k závěru, že se jedná o protimluv.44 Jiný výklad tohoto ustanovení hovoří o tom, že pokud by se mělo jednat o podnikání v plném smyslu, tedy v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 ObchZ, jednalo by se o zbytečné upřesňování. Tzn., že tak platí i v případě podnikání „ve prospěch jiných osob“ (např. obstaravatelské činnosti). Zákaz tedy zřejmě nejen nepřipouští podnikání ve stejném předmětu, ale zakazuje i jiné výdělečné činnosti, které podnikáním ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 ObchZ nejsou.45 Nejširší výklad potom vztahuje podnikání ve prospěch jiných osob i na podílnictví na aktivní podnikatelské účasti jiných osob, např. podnikání ve sdružení podle ustanovení § 829 a násl. občanského zákoníku, anebo tiché společenství, či nejrůznější obstaravatelské aj. činnosti.46 Osobně se přikláním k tomu, že „podnikání ve prospěch jiného“ by mělo pokrývat i případy tzv. podnikatelského treuhandu, tedy půjde o skryté podnikání, kdy je formálně podnikatelem osoba A, avšak tato osoba ve skutečnosti podniká na účet osoby B.47 Dalším výkladový problém je spatřován v pojmu „podnikání v předmětu podnikání společnosti“. Můžeme jej vyložit dvěma způsoby, a to buď formálně, či materiálně. Podle formálního výkladu je předmětem podnikání společnosti předmět činnosti zapsaný v obchodním rejstříku, zatímco podle materiálního výkladu je předmětem činnosti takový souhrn činností, které společnost skutečně vykonává. Podle ustanovení § 35 písm. b), obchodního zákoníku se do obchodního rejstříku zapisuje také předmět podnikání (činnosti).48 Pokud tedy společník nesmí podnikat v předmětu podnikání společnosti, tak podle jazykového a tedy i formálního výkladu by nám mělo postačit nahlédnutí do 44

KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 12.10.2012]. 45 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vyd., Praha: Aspi Publishing, 2004, ISBN 80-86395-99-5. s. 149 46 DVOŘÁK, T. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, ISBN 978-80-7357-755-1, s. 115 47 KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 12.10.2012]. 48 KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 12.10.2012].

23

obchodního rejstříku. Ovšem např. v případě zapsané živnosti volné, může být předmět podnikání zapsán v obchodním rejstříku jako „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.49 Z tohoto pak vyplývá, že formální výklad předmětu podnikání ve vztahu k zákazu konkurence je velmi obecný a až příliš by tak zasahoval do svobody podnikání, což zajisté není účelem institutu zákazu konkurence. Nelze tedy chápat zapsaný předmět podnikání veřejné obchodní společnosti mechanicky, nýbrž vždy se musí přihlédnout ke skutečné povaze a předmětu podnikání dané veřejné obchodní společnosti.50 Pokud ovšem budeme ctít účel zákazu konkurence, tak i materiální výklad nemusí vždy obstát. Na tuto skutečnost upozorňuje prof. Bejček, který uvádí, „ že spor mezi formálním a materiálním výkladem „předmětu podnikání“ je třeba vyřešit opravným výkladem.“51 Jelikož zákaz konkurence má vyloučit možnost reálného zájmového střetu společnosti a jejího společníka, musí vycházet z reálné možnosti tohoto střetu. Jestliže nemůže reálný střet nastat, nemá smysl bránit aktivitám společníkovi prospěšným jiným společnostem a neškodící vlastní společnosti.52 Podmínky v podnikání se ovšem mění velice rychle, především pak v souvislosti s rozvojem internetu, který přispívá ke stále větší globalizaci a reálný zájmový střet pak může nastat i v oblastech, kde by to dotyčné subjekty neočekávali, např. podnikatelé provozující regionální rozhlasové vysílání v případech, kdy se rozhodnou vysílat i prostřednictvím internetu. Ad b) O případ skutkové podstaty zprostředkování obchodů veřejné obchodní společnosti pro jiného se bude jednat tehdy, jestliže obchod, který by jinak realizovala v.o.s., realizuje někdo jiný, a to zásluhou společníka v.o.s. Jde tedy o situace, ve kterých společník v.o.s. pomůže uskutečnit obchod jinému podnikateli, přestože o tento kontrakt měla zájem právě tato v.o.s. Prospěch z daného obchodu tak má dotyčný podnikatel na úkor této veřejné obchodní společnosti a to v důsledku zneužití postavení a znalostí o společnosti. Společník tímto jednáním nejenom poškodil či poškozuje v.o.s. na které je 49

Zákon č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějším předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H. Beck [cit. 17. 1. 2013]. 50 DVOŘÁK, T. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, ISBN 978-80-7357-755-1, s. 117 51 BEJČEK, J. O střetu zájmů podnikatelů a jejich manažerů. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 2004, Roč. 12, č. 13, ISSN 1210-6410, s.492-498 52 BEJČEK, J. O střetu zájmů podnikatelů a jejich manažerů. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 2004, Roč. 12, č. 13, ISSN 1210-6410, s.492-498

24

účasten, nýbrž toto jednání může být posouzeno jako naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužití informací a podstavení v obchodním styku, dle ustanovení § 255 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.53 Ad c) Rozšíření zákazu konkurence o zákaz působit jako orgán nebo člen orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání přinesla novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb. Jde o nezbytnou součást ochrany společnosti, před zneužitím informací o společnosti a zneužití postavení v ní.54 Jak již bylo výše zmíněno, důvodová zpráva uvádí, že sice dochází k rozšíření zákazu konkurence, avšak dispozitivnost tohoto ustanovení je nadále zachována.55 V praxi to tedy znamenalo, že k 01. 01. 2001 musel společník, který působil jako statutární nebo jiným orgán, či člen orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání požádat o souhlas s tímto působením všechny společníky nebo muselo dojít ke změně společenské smlouvy. V opačném případě jde stále o porušení ustanovení § 84 Obchodního zákoníku, tedy porušení zákazu konkurence. Zákaz konkurence představuje výjimku z ústavně zaručené svobody podnikání a svobody volby povolání. Z tohoto důvodu je třeba interpretovat zkoumaná ustanovení restriktivně a přiznávat zákazu konkurence účinky pouze tam, kde dochází ze strany společníka ke skutečně konkurenční činnosti.56

4.1.2

Nová právní úprava

Nová právní úprava zakotvuje zákaz konkurence ve veřejné obchodní společnosti v první části, hlavě II., konkrétně v ustanovení § 109 ZOK. Z této úpravy vyplývá, že bez svolení všech ostatních společníků nesmí společník: -

podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob,

-

ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného,

53

ZIMMERMANNOVÁ, A., Zákaz konkurence v obchodních společnostech. Brno 2004, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 54 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 323 55 Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, [online] Sněmovní tisk č. 476/0. [cit. 1.2.2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=476&ct1=0 56 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vyd., Praha: Aspi Publishing, 2004, ISBN 80-86395-99-5.

25

-

společník nesmí být ani členem statutárního nebo jiného orgánu jiné obchodní korporace s obdobným předmětem podnikání, ledaže se jedná o koncern.

Odstavec druhý § 109 ZOK pak stanoví, že společenská smlouva může zákaz konkurence upravit odlišně. Odlišnosti zákona lze vypozorovat v jeho formální stránce. Stávající úprava je přehlednější tím, že se člení do oddílů, zatímco nová právní úprava tvoří jeden celek, což může působit nepřehledně. Materiální stránka, tedy jednotlivé skutkové podstaty, jsou ze strany zákonodárce v podstatě přejímány z dosavadního znění obchodního zákoníku. Důležitou změnou pak je pouze ta skutečnost, že o zákaz konkurence nepůjde v případech, kdy společník bude členem statutárního orgánu nebo členem jiného orgánu jiné obchodní korporace s obdobným předmětem podnikání jestliže se bude jednat o koncern. Pro doplnění uvádím, že koncern je upraven v ustanoveních § 79 - § 81 ZOK. Důvodová zpráva uvádí, že dispozitivní zákaz konkurence se nemění. Chtěl bych upozornit na skutečnost, že nejen neaktualizovaná důvodová zpráva57, ale i zpráva aktualizovaná 58, uvádí, že je zavedena vyvratitelná domněnka o konkludentním souhlasu s konkurenční činností v těch případech, kdy společníci o rozporu se zákazem konkurence v době založení nebo přistoupení nového společníka nebo v době existence společnosti věděli a nevyjádřili s tím nesouhlas. Toto řešení je zvoleno v případě společnosti s ručením omezeným, ale také v případě společnosti akciové.59 V případě veřejné obchodní společnosti tato domněnka ovšem neplatí a důvodová zpráva je tak pouze pozůstatkem původního záměru.60 Připouštím, že po určité době se může najít takový názor, že by bylo vhodné využít analogie legis (§ 10 NOZ) a použít i na úpravu zákazu konkurence ve v.o.s. konkludentní souhlas upravený v s.r.o. či a.s. Proti tomuto názoru ovšem svědčí ten fakt, že zákonodárce vládní návrh v ZOK změnil a tento konkludentní souhlas zrušil. 57

Např. Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o korporacích), Nakladatelství ANAG, 2012, s. 30., [cit. 10.3.2013]. Dostupné z: http://www.anag.cz/Files/file/duvodova_obchkor.pdf, či Důvodová zpráva (volební období 2010-2014) – 363/0 Vládní návrh ZOK, In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8.3.2013] 58 HAVEL, B. a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, ISBN 978-80-7208-923-9. 59 Srov. § 199 odst. 2, § 442 odst. 2 ZOK 60 Sněmovní tisk 836/0, část č. 1/2, Vl.n.z., o obchodních korporacích – EU, originál dokumentu dostupný z http://psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=836&ct1=0

26

4.1.3

Dílčí zhodnocení

Z uvedeného je zřejmé, že dosavadní právní úprava zcela vychází z úpravy původní, tedy dnešní, navazuje na ní, a takřka žádným způsobem nereflektuje výhrady a nejasnosti dosavadní úpravy, konkretizované v publikovaných článcích a komentářích. Pro některé autory61 tak nová právní úprava bude trpět neduhy té staré, a to minimálně ve výkladu pojmu „podnikání ve prospěch jiných osob“ a „podnikání v předmětu podnikání společnosti“. Na druhou stranu již máme zpracované výklady, které se i v budoucnu dají využít. Jediná změna je tak v osobním rozsahu, ze kterého budou napříště vyloučeny ty subjekty, které jednají v rámci koncernu.

4.2

Komanditní společnost Komanditní společnost řadíme stejně jako veřejnou obchodní společnost mezi osobní

společnosti, lze se ale také setkat s jejím zařazením mezi společnosti smíšené.62 V obchodním zákoníku je její úprava v ustanoveních § 93 a násl., v ZOK pak § 118 a násl. Od veřejné obchodní společnosti se odlišuje mj. existencí dvou druhů společníků. Jako komplementáři jsou označováni ti společníci, kteří svou vlastní činností realizují účel, pro který byla společnost vytvořena, podmiňují svoji přítomností existenci společnosti a ručí za její závazky neomezeně. Druhou skupinu tvoří společníci označovaní jako komanditisté, jejichž účast na společnosti se omezuje na povinný vklad do základního kapitálu společnosti. Nemají povinnost se osobně činnosti společnosti zúčastňovat, existence společnosti na nich nezávisí a jejich ručení za závazky společnosti je pouze omezené.63 4.2.1


Z ustanovení § 93 odst. 4 ObchZ vyplývá, že pokud zákon nestanoví něco jiného, tak na komanditní společnost se přiměřeně použijí ustanovení obchodního zákoníku o veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným. Obchodní zákoník úpravu zákazu konkurence pro komplementáře

61

Dvořák, T., Pelikánová, I., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 338 63 ELIÁŠ, K., POKORNÁ, J., DVOŘÁK, T. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6 vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-048-5, s. 150 62

27

odlišně nestanoví. Znamená to tedy, že je nutné aplikovat stejnou právní úpravu jako na společníky veřejné obchodní společnosti také na komplementáře komanditní společnosti. Udělení souhlasu s konkurenčním podnikáním společníků komanditní společnosti lze kvalifikovat jako rozhodování o ostatních záležitostech společnosti dle § 97 odst. 2 a rozhodují o něm nejen komplementáři, ale i komanditisté.64 Vzhledem k tomu, že úprava zákazu konkurence u komplementářů komanditní společnosti se neliší od úpravy společníků veřejné obchodní společnosti, dovoluji si tímto pouze odkázat na výše uvedený text. Jiná situace nastává u komanditistů komanditní společnosti. Jak jsem již uvedl výše, z ustanovení § 93 odst. 4 ObchZ vyplývá, že pokud zákon nestanoví něco jiného, tak se na právní postavení komanditistů použijí ustanovení o společnosti s ručením omezeným. Ze systematického uspořádání obchodního zákoníku vyplývá, že práva a povinnosti společníků komanditní společnosti jsou upravena mj. od ustanovení § 97 po ustanovení § 100 Obchodního zákoníku. Z ustanovení § 99 Obchodního zákoníku má tedy komanditista právo na konkurenční jednání za předpokladu, že společenská smlouva nestanoví něco jiného. Nicméně otázkou zůstává, jaké účinky by mělo stručné ustanovení společenské smlouvy komanditní společnosti o tom, že zákaz konkurence se uplatní i pro komanditisty. Podle ustanovení § 93 odst. 4 ObchZ lze považovat zákaz konkurence za otázku, která se týká právního postavení komanditistů, a tedy odpověď na tuto otázku bychom měli hledat v ustanoveních upravujících právní postavení společníků společnosti s ručením omezeným. Postavení společníků s.r.o. je v této záležitosti upraveno v § 136 odst. 3 ObchZ, který stanový, že společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se vztahuje zákaz konkurence i na společníky. Jelikož nás ustanovení § 136 odst. 3 odkazuje zpětně na smlouvu, kde nám chybí sjednaný rozsah zákazu konkurence a přitom nemůžeme dle § 93 odst. 4 ObchZ použít přiměřeně úpravu zákazu konkurence ve veřejné obchodní společnosti i na komanditisty, nezbývá než konstatovat, že tímto způsobem se nám rozsah nepodaří zjistit.

64

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 350

28

Někteří autoři z toho usuzují, že takto sjednané ujednání o zákazu konkurence pro komanditisty by bylo nepřípustné a bez právních účinků.65 Jiný výklad, podpořen i rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR pod č.j. 1 Odon 48/96, říká, že takto sjednaný zákaz konkurence je dostatečně určitý z toho důvodu, že odkaz ve společenské smlouvě s.r.o. na ustanovení o zásadách konkurence je dostatečně určitý, protože jiný předpis než obchodní zákoník zákaz konkurence v s.r.o. neupravuje. Z toho tedy vyplývá, že při takto sjednaném zákazu konkurence se použije ustanovení § 136 odst. 1 ObchZ na společníky s.r.o., tak i na komanditisty k.s. 66 Osobně je mi bližší přístup pro zachování platnosti i takto svým způsobem neurčitě sjednaného zákazu konkurence, a to především z toho důvodu, že komanditista tímto způsobem projevil vůli být vázán zákazem konkurence. Tento projev vůle by se měl vykládat podle ustanovení § 266 odst. 1 ObchZ, tedy podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Další otázkou je, zdali strany měly v úmyslu sjednat rozsah zákazu konkurence stejný jako u komplementářů, či právě jako u jednatelů společnosti s ručením omezeným. I když Nejvyšší soud působí jako sjednotitel judikatury obecných soudů, tak bych automaticky nespoléhal na tento výklad, který může být samozřejmě časem překonán. Pro případ využití ustanovení § 99 ObchZ doporučuji67 při sjednávání úpravy zákazu konkurence ve společenské smlouvě v případě komanditistů alespoň odkázat na ustanovení § 136 odst. 1 ObchZ, či ustanovení § 84 ObchZ, pokud bychom nechtěli vytvářet širší či užší rozsah zákazu konkurenčního jednání. 4.2.2


Právní úprava komanditní společnosti je v zákoně o obchodních společnostech a družstvech upravena především v části první, hlavě III., konkrétně v ustanoveních §§ 118 – 131 ZOK. Zákaz konkurence pro komanditní společnost přímo v hlavě III. upraven není. Využívá se tedy opět odkazovacího ustanovení, tentokrát upraveného v § 119 ZOK, které určuje, že pokud ze společných ustanovení části druhé (ustanovení závěrečná a 65

KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 12.10.2012]. 66 ZIMMERMANNOVÁ, A., Zákaz konkurence v obchodních společnostech. Brno 2004, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 67 V případě odkladu účinnosti NOZ a ZOK

29

přechodná - § 774 - § 785 ZOK) a hlavy III. zákona (ZOK) neplyne něco jiného, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení o veřejné obchodní společnosti. Z toho vyplývá, že pro komanditní společnost platí přiměřeně ustanovení § 109 ZOK. V odstavci druhém, § 109 ZOK, je zakotvena právní norma, která určuje, že společenská smlouva může zákaz konkurence upravit odlišně. Důvodová zpráva je v části zákazu konkurence u v.o.s., tak i k.s. společná a uvádí, že dispozitivní zákaz konkurence zůstává nadále zachován. 4.2.3


Zákaz konkurence v komanditní společnosti dostál pouze stejné změny v osobním rozsahu jako u v.o.s., tedy neplatí pro subjekty v rámci koncernu. Současně se komanditní společnost musí jak v případě komplementářů, tak komanditistů obejít bez zvláštní úpravy tohoto institutu. Z postavení společníků komanditní společnosti lze usoudit, že použití § 109 odst. 1 ZOK na všechny společníky přiměřené není, a tudíž na komanditisty, kteří nadále zůstávají kapitálovým prvkem, se zákaz konkurence neuplatní, pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného. Takto hovoří i aktualizovaná důvodová zpráva.

68

Skutkové podstaty vyjádřené v § 109 ZOK se pro komplementáře

v nové právní úpravě oproti té stávající nemění.

4.3

Společnost s ručením omezeným

4.3.1


Jak již bylo uvedeno výše, obchodní zákoník nestanoví pro společníky společnosti s ručením omezeným na rozdíl od osobních společností zákaz konkurenčního jednání, z důvodu její kapitálové povahy, kdy společnost má svoje zákonem upravené řídící a kontrolní orgány a výkon funkce v nich je oddělen od práv a povinností společníků. Členy těchto orgánů jsou v praxi často společníci, ale mohou jimi být i třetí osoby mimo společnost. Pokud jsou členy řídících či kontrolních orgánů jmenováni společníci, není nahlíženo na jejich právní vztah při výkonu funkce v orgánech společností jako na vztah společnický, nýbrž se jedná o zvláštní právní vztah, který vzniká, trvá a zaniká vedle vztahu společnického. Zákaz konkurenčního jednání platí proto v první řadě pro členy 68

HAVEL, B. a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, ISBN 978-80-7208-923-9, s. 77

30

orgánů společnosti. Je to dáno zejména z toho důvodu, že jednatelé jsou oprávnění zavazovat společnost navenek a mohli by se tak dostat do konfliktu zájmů, zatímco pro společníky potom platí zákaz konkurence v tom rozsahu, v jakém jej upraví společenská smlouva.69 Osobní rozsah směřuje na jednatele společnosti, na členy dozorčí rady. Z ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ plyne fakultativnost úpravy zákazu konkurence na společníky společnosti, přičemž samotná úprava zákazu konkurence na společníky pak musí být upravena ve společenské smlouvě,70 zatímco jednatelé mohou podléhat omezení určeného stanovami společnosti podle ustanovení § 136 odst. 1 ObchZ, či dokonce i ve smlouvě o výkonu funkce jednatele podle § 66 odst. 2 ObchZ.71 Věcný rozsah zákazu konkurence v případě společníků s.r.o. je možné sjednat jako širší či užší než odpovídá zákonnému rozsahu zákazu konkurence. Někteří autoři pak uvádějí, že limitem sjednání rozsahu zákazu konkurence v případě společníků je šíře zákazu konkurence u jednatele. Jinými slovy, z dikce ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ lze dovodit, že šířeji než pro jednatele zákaz konkurence pro společníky stanovit nelze.72 Jiný názor tvrdí, že pokud společenská smlouva rozšíří zákaz konkurence i o společníky, jsou tito společníci povinni dodržovat stejný, vyšší, či užší rozsah, nežli jednatelé. 73 Osobně se domnívám, že pokud společníci ve společenské smlouvě dobrovolně převezmou smluvně závazek nekonkurovat společnosti v širším rozsahu než je u jednatelů, tak se nebude jednat o rozpor se zákonem ani se zásadami na kterých spočívá obchodní zákoník. Z ustanovení § 136 odst. 1 ObchZ také vyplývá požadavek na určení rozsahu zákazu konkurence u společníků ve společenské smlouvě, ovšem jak již bylo uvedeno výše, i v případě neupraveného rozsahu nemusí být takto sjednaný zákaz konkurence neurčitý, tedy neplatný, jak judikoval Nejvyšší soud ČR č.j. 1 Odon 48/96, a k tomuto výkladu se přiklání i literatura. 74

69

POKORNÁ, J., Obchodní právo. MERITUM. Praha: ASPI, a.s., 2005, ISBN: 80-86395-90-1, s.332 KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 17.02.2013]. 71 DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1 s.1208 72 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 469 73 DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1 s.1211 74 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 350 70

31

Smluvní rozšíření zákazu konkurence se může týkat pouze jednatelů, nebo pouze členů dozorčí rady, anebo se může rozšiřovat v jiném rozsahu na jednatele a v jiném pro členy dozorčí rady, přičemž nelze vyloučit ani tu situaci, kdy by se rozšíření zákazu konkurence týkalo jen některých jednatelů nebo některých členů dozorčí rady.75 Podle ustanovení § 136 odst. 1 ObchZ ve spojení s § 139 odst. 4 ObchZ nesmí jednatelé a členové dozorčí rady: a) podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů, b) zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti, c) účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání, a d) vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern.76 K ust. § 136 odst. 1, písm. a) ObchZ Jednatel společnosti tedy nesmí podnikat v předmětu podnikání společnosti ve stejném nebo obdobném oboru, přitom shodnost předmětu podnikání je zřejmá ze společenské smlouvy a z oprávnění k provozování podnikatelské činnosti. Za obdobný předmět podnikání je třeba považovat takový obor, který je hospodářskou soutěží. 77 Po novele provedené zák. č. 370/2000 Sb. již zcela jednoznačně vyplývá z tohoto ustanovení, že osoby na které se vztahuje zákaz konkurence, nemohou být obchodními partnery společnosti, tzn., že s ní jako podnikatelé nemohou uzavírat smlouvy v předmětu svého podnikání.78 V praxi však běžně dochází k porušení tohoto kogentního ustanovení alespoň u malých s.r.o., kdy jednatelé, kteří dříve aktivně podnikali a živnostenské 75

KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 20.02.2013]. 76 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8.3.2013]. 77 KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 17 78 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 468

32

oprávnění dosud nepřerušili, či nadále podnikají, převádějí svůj obchodní majetek na základě kupní smlouvy na společnost, která jej posléze využívá k zajištění a udržení příjmů společnosti. Pokud tímto jednáním nebude společnost poškozena, pak sice konstatujeme porušení zákazu konkurence, ovšem bez negativních následků. K ust. § 136 odst. 1, písm. b) ObchZ Za obstarávání obchodů s.r.o. pro jiného je nutné považovat uzavírání takových smluv, které se týkají obchodů s.r.o. vlastním nebo cizím jménem pro jinou osobu než je s.r.o., přičemž nerozhoduje, zda tyto obchody jsou úplatné či neúplatné. „Za zprostředkování obchodů s.r.o. pro jiné osoby se považuje činnost směřující k uzavření obchodní smlouvy, která se týká předmětu podnikání s.r.o. mezi zájemcem a třetí stranou, i když tento obchod patří do předmětu podnikání s.r.o.“79 Dané ustanovení tedy znemožňuje

uzavření

obstaravatelského typu.

smlouvy

mandátní,

komisionářské

a

ostatních

smluv

80

K ust. § 136 odst. 1, písm. c) ObchZ Tímto ustanovením se nepřipouští možnost, aby osoba, na kterou se vztahuje zákaz konkurence, byla společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti. Dále vylučuje aby, ač má sama jiný předmět podnikání, a neporušuje tedy ustanovení pod písm. a), konkurovala společnosti, jejímž je jednatelem (či jinou osobou podrobenou zákazu konkurence), prostřednictvím ovládané osoby.81 K ust. § 136 odst. 1, písm. d) ObchZ Činností statutárního orgánu je zejména výkon funkce jednatele v jiné s.r.o., člena představenstva a.s. nebo družstva, ředitele státního podniku nebo malého družstva nebo rozpočtové či příspěvkové organizace, pokud tato organizace podniká. Činností jiného orgánu či jeho člena je zejména výkon činnosti likvidátora, člena dozorčí rady s.r.o. nebo

79

KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 17 80 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 469 81 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 469

33

a.s., kontrolní komise družstva.82 Ovšem ustanovení § 136 odst. 1 písm. d) ObchZ vychází vstříc koncernovému pojetí podnikání, kdy připouští, aby jednatel řídící osoby byl statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu řízené osoby, nebo aby byl jednatel řízené osoby v rámci koncernu jednatelem jiné řízené osoby, a to přesto, že má podobný předmět podnikání. Zákon přitom nerozlišuje, zdali jde o koncern faktický či smluvní.83 Určitý výkladový problém ovšem formulace § 136 odst. 1, písm. d) nastoluje. Podle obecné úpravy v ustanovení § 65 odst. 1 ObchZ, má speciální úprava platná pro jednotlivé formy obchodních společností určit, které osoby a v jakém rozsahu podléhají zákazu konkurenčního jednání. Formulace zvolená pod písm. d) tuto dispozici překračuje, jelikož nestanoví, že fyzické osoby v postavení statutárních orgánu obchodních společností, jejich členů či členů jiných orgánů společnosti nesmí svého postavení zneužívat na úkor zájmů společnosti, nýbrž se snaží zabránit vzniku situací, v nichž lze zneužívání předpokládat, tj. souběh postavení fyzické osoby jako člena orgánu více společností se stejným nebo podobným předmětem činnosti. Z toho vyplývá, že Obchodní zákoník nezakazuje vlastní konkurenční jednání, nýbrž má zabránit vzniku okolností, za nichž by pravděpodobně ke konfliktu zájmů a konkurenčního jednání došlo. Podle ustanovení § 65 odst. 2 ObchZ je osoba, která porušila zákaz konkurence platný pro danou formu obchodní společnosti, povinna vydat prospěch z obchodu, při kterém zákaz porušila, anebo převést odpovídající práva na společnost. V případě, že by osoba, která by byla statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem jiného orgánu ve více společnostech, všechny tyto funkce vykonávala zcela korektně, aniž by zneužívala svého postavení, či nabývala neoprávněného prospěchu či práv a společnost tak poškozovala, nebylo by pro uvedenou sankci důvodu. Případná náhrada škody, která by byla vázána na porušení právní povinnosti stanovené zákonem, rovněž nepřipadá v úvahu, jelikož společnosti nevznikne škoda v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. 84

82

KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 21 83 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 469 84 POKORNÁ, J., VEČERKOVÁ, E. K zákazu konkurenčního jednání v obchodních společnostech, Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 1997, roč. 5, č. 12, ISSN 1210-6410. s. 602

34

Můžeme tedy uzavřít, že pokud osoba poruší kogentní ustanovení § 136 odst. 1, písm d) ObchZ, ovšem při tomto souběhu se nedopustí jednání, kterým by poškodila zájmy dotčených společností, tak nebude sankcionována podle ustanovení § 65 odst. 2 ObchZ ani v podobě náhrady škody jako obecné sankce, která může dopadnout na všechny případy porušení právní povinnosti. Právní teorie i judikatura dospěla k závěru, že s ohledem na zákonnou dikci vztahující se k podmínce výkonu funkce, není rozhodující, zda došlo k volbě určité osoby do funkce představenstva ve vazbě pro to, aby se osoba ocitla v kolizi se zákazem dle § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ, ale rozhodující pro posuzování, zda nastal zákaz konkurence, je až faktický výkon funkce.85 4.3.2


Právní úprava zákazu konkurence ve společnosti s ručením omezeným v zákoně o obchodních společnostech a družstvech je upravena taktéž kombinací obecného ustanovení § 5 ZOK společně s ustanoveními § 199 a § 201 ZOK. Osobní rozsah v ustanovení § 199 ZOK směřuje na jednatele společnosti, dále v ust. § 201 odst. 4 ZOK směřuje na členy dozorčí rady a v ust. § 199 odst. 4 ZOK, který zakládá fakultativní možnost úpravy zákazu konkurence, taktéž na společníky společnosti s ručením omezeným. Věcný rozsah zákazu konkurence v případě společníků s.r.o. bude možné sjednat změnou společenské smlouvy a jeho meze budou odpovídat úpravě v ní obsažené. Společenskou smlouvu bude možné měnit dle ust. § 147 ZOK na základě dohody všech společníků, a to v podobě veřejné listiny.86 Pokud tak stanoví společenská smlouva, dalším nástrojem jak bude možné změnit její znění je prostřednictvím rozhodnutí valné hromady, taktéž v podobě veřejné listiny. Aby nedošlo k rozšíření zákazu konkurence i na společníky, či jen jednoho vyvoleného společníka nedobrovolně prostřednictvím rozhodnutí valné hromady, zákonodárce v ust. § 171 odst. 2 ZOK zakotvil „pojistku“, kterým je souhlas společníka, kterému se tímto způsobem zasahuje do práv a povinností. Na druhou stranu, pokud se společníci s.r.o. jednou shodnou na rozsahu zákazu 85

KOCINA, J. Zákaz konkurence a jeho porušení, Bulletin advokacie 10/2006, Praha: Česká advokátní komora v Praze, ISSN 1210-6348, s. 20 86 Veřejnou listinou je podle ust. § 3026 NOZ notářský zápis

35

konkurence ve společenské smlouvě, tak zúžit, rozšířit či vyloučit jej bude možné zase pouze prostřednictvím její změny. Věcný rozsah zákazu konkurence v případě jednatelů a členů dozorčí rady společnosti budou moci společníci zúžit, rozšířit, či zcela vyloučit prostřednictvím souhlasu všech společníků, jde tedy o dispozitivní ujednání. Důležitou skutečností však je, že jakoukoliv změnu zákonného věcného rozsahu zákazu konkurence v případě jednatelů a členů dozorčí rady budou muset odsouhlasit všichni společníci, tzn., že žádný ze společníků nebude moci být při tomto rozhodování přehlasován. Ovšem zatímco další omezení činnosti jednatele musí proběhnout pouze změnou společenské smlouvy se souhlasem všech společníků, tak zúžení, či úplné vyloučení bude moci být dosaženo nejen prostřednictvím svolení všech společníků, ale také již na základě vyvratitelné domněnky, kterou může být tzv. konkludentní souhlas. Společník, který s touto konkurenční činností souhlasit nebude, musí svůj nesouhlas dát najevo nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy na konkurenční činnost byl jednatelem upozorněn. Forma oznámení všem společníkům ze strany jednatele či člena dozorčí rady závisí na tom, zdali tuto skutečnost oznámí při založení společnosti nebo v okamžiku zvolení, či později. Při založení společnosti nebo v okamžiku zvolení může tak jednatel, příp. člen dozorčí rady, učinit výslovně, zatímco pokud zákaz konkurence nastane či má nastat později, pak zbývá jednateli, příp. členu dozorčí rady, jediná forma, a to písemná. Písemně musí upozornit všechny společníky, tzn., že tento úkon bude možné provést v jakékoliv písemné formě, na kterémkoliv nosiči v minimálně jednom vyhotovení. Zvláštní požadavky ZOK neupravuje, tzn., že se použije obecná právní úprava o právních jednáních stanovené v Hlavě V NOZ. Podle ustanovení § 199 společně s ust. § 201 odst. 4 platí, že bez svolení všech společníků jednatel (člen dozorčí rady) nesmí: a) podnikat v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného, b) být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání nebo osobou v obdobném postavení, ledaže se jedná o koncern, nebo

36

c) účastnit se na podnikání jiné obchodní korporace jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti nebo podnikání.87 Výše uvedené skutkové podstaty byly přeformulovány, a to jednak s využitím dikce z části zákona o veřejné obchodní společnosti a jednak v případě ust. § 199 odst. 2 se využívá zahraniční obecnější formulace (např. švýcarská) a to zejména v presumování souhlasu. Skutková podstata vyjádřená v § 199 odst. 1), písm. a) ZOK nahrazuje skutkové podstaty upravené v § 136 odst. 1 písm. a) a písm. b) ObchZ s tím, že obdobnost je v zákazu činnosti, podnikání nebo zprostředkovávání, či podnikání pro jiné osoby, nahrazena "shodou" a to z toho důvodu, že není zájem zakazovat možnost podnikání, když obdoba je spíše věcí náhodného posouzení než přesné úvahy. Navíc nic nebrání, aby přesnější a tvrdší podmínky byly upraveny ve společenské smlouvě.

88

Určitou změnu,

která není na první pohled patrná, spatřuji v nahrazení pojmu „oboru“ za pojem „předmět“. Oborem podnikání není např. nákup a prodej jako takový, nýbrž samotný vztah ke konkrétnímu zboží, a díky tomuto výkladu byl sledován materiální obsah.89 Ustanovení § 199 odst. 1, písm. b) ZOK odpovídá současnému § 136 odst. 1, písm. d) ObchZ s tím, že pro novou právní úpravu není za hranicí zákona až faktický výkon činnosti, nýbrž již samotný vznik členství ve statutárním orgánu. Bohužel tím, že tvůrci zákona v důvodové zprávě důrazně odlišují mezi stejnou a obdobnou činností nebo podnikáním, tak se stávají obětí vlastní úpravy. Totiž dnes obchodní zákoník zakazuje vykonávat činnost statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, zatímco nová právní úprava zakazuje být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby pouze s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání, nikoliv tedy se stejným, jak je stanoveno např. v § 199 odst. 1 písm. c) ZOK. A konečně ustanovení § 199 odst. 1, písm. c) svým materiálním obsahem kopíruje dnešní ust. § 136 odst. 1, písm. c).

87

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck, s.r.o. [cit. 10. 2. 2013]. 88 Důvodová zpráva (volební období 2010-2014) – 363/0 Vládní návrh ZOK, In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8.3.2013] 89 BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2007, roč. 15., č. 17, ISSN 1210-6410, s. 613-624

37

4.3.3


Nová právní úprava nese v sobě některé prvky, které lze označit za uvolňující, jiné pak za komplikující. Uvolnění pozoruji nejen v překonání zákazu konkurence, a to již od pouhého konkludentního souhlasu, ale také v možnosti pro členy statutárního orgánu podnikat v obdobném oboru podnikání jako společnost. I když zákon jednoznačně nestanoví, že jednatel nesmí být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným předmětem činnosti nebo podnikání, z povahy zákazu konkurence to vyplývá. Dle mého názoru, podle nové úpravy již člen statutárního orgánu může se společností vstupovat do obchodních vztahů a platí na něj pravidla o střetu zájmů. Jako komplikující se mi jeví podmínky, které musejí být splněny pro to, aby došlo k dalšímu omezení konkurenční činnosti pro jednatele společnosti, kdy tak musí učinit prostřednictvím společenské smlouvy všichni společníci, namísto dnešní možnosti změny společenské smlouvy. Na druhou stranu nová právní úprava zákazu konkurence alespoň ve s.r.o. správně rozlišuje mezi pojmy podnikat v předmětu činnosti (předmět činnosti představuje vymezení činnosti právnické osoby, která vykonává jinou než podnikatelskou činnost 90) a

podnikat

v předmětu

podnikání

(předmět

podnikání

představuje

vymezení

91

podnikatelské činnosti, ke které má podnikatel příslušné oprávnění ).

4.4

Akciová společnost

4.4.1


Zákaz konkurence je pro akciové společnosti upraven ve zvláštním ustanovení § 196 Obchodního zákoníku, kde jsou také stanoveny jednotlivé skutkové podstaty mířící na členy představenstva akciové společnosti, prostřednictvím ust. § 200 odst. 3 ObchZ na členy dozorčí rady. Porušení zákazu konkurence pak může vyvolat následky stanovené v ustanovení § 65 Obchodního zákoníku. Věcný rozsah zákazu konkurence stanovený v zákonném ustanovení § 196 ObchZ lze prostřednictvím usnesení valné hromady nebo stanov společnosti pouze rozšířit, nelze jej zúžit či vyloučit. 90

HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník, 3. Vydání. In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck,[cit. 10.3.2013] 91 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník, 3. Vydání. In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck,[cit. 10.3.2013]

38

Z ustanovení § 196 odst. 1, písm. a) vyplývá, že osoby, na které se zákaz konkurence vztahuje, nemohou být podnikateli se stejným nebo obdobným předmětem podnikání, jaký má společnost. Další omezením je zákaz vstupovat se společností do obchodního vztahu.92 Někteří autoři vykládají toto omezení i tak, že tyto osoby nemohou vstupovat do obchodních vztahů se společností ani nepřímo, tj. nemohou být ke společnosti v obchodních vztazích ani v dalších stupních, jako např. osoby pověřené provedením díla podle § 538, které sice nejsou v přímém vztahu ke společnosti, ale zajišťují v tzv. subdodavatelském vztahu část plnění, ke kterému se smluvně zavázal ve vztahu ke společnosti zhotovitel, se kterým jsou ve smluvním vztahu.93 Osobně jsem přesvědčen, že takto stanovený rozsah zákazu konkurence je až zbytečně přísný a spatřuji v něm odklon od samotného účelu zákazu konkurence, tedy zákazu soutěžení. Pokud bude smlouva uzavřena za obvyklých podmínek v daném místě a čase, doporučovat bych o ní uvědomit představenstvo, či dozorčí radu, pak bych problém v této smlouvě neviděl. Takové omezení podnikání ve mně evokuje dojem, že se zákonodárce snaží rozšiřovat zákaz konkurence, ačkoliv jsou k dispozici jiné nástroje, které by podmínky smlouvy měly uhlídat – tj. institut péče řádného hospodáře dle § 194 odst. 5 ObchZ, či zákaz zneužití informací a postavení v obchodním styku dle zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník. Zákonodárce ovšem plošně zakázal vznik těchto potenciálně nebezpečných situací, možná i s ohledem na historicko-kulturní podmínky českého podnikatelského prostředí, jelikož ztráty z nepoctivosti by zřejmě výrazně převážily nad hodnotou zisku ze sebeobchodování pro společnost.94 Na omezení konkurenční činnosti uvedené v ust. § 196 odst. 1, písm. b), c), d) si dovoluji z důvodu shody se skutkovými podstatami zákazu konkurence u společnosti s ručením omezeným § 136 odst. 1, písm. b), c), d) toliko pouze odkázat.

92

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 728 93 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 728 94 BEJČEK, J. O střetu zájmů podnikatelů a jejich manažerů. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 2004, Roč. 12, č. 13, ISSN 1210-6410, s. 492-498

39

4.4.2


Akciová společnost je v zákoně o obchodních společnostech a družstvech upravena v části první, hlavě V. Podle nové právní úpravy rozeznáváme na základě toho, které orgány jsou ve společnosti vytvořeny, dva typy akciových společností. Akciová společnost s dualistickým systémem, upravená v oddíle 3 a akciová společnost s monistickým systémem, upravená v oddíle 4. Dualistický systém tvoří představenstvo, které je statutárním orgánem a přísluší mu obchodní vedení společnosti a dozorčí rada, která dohlíží na výkon působnosti představenstva, zejm. pak na činnost společnosti. V případě monistického systému je vytvořena správní rada, která určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon, a statutární ředitel jmenovaný správní radou, kterému přísluší obchodní vedení společnosti. Osobní rozsah zákazu konkurence v akciové společnosti je upraven v oddíle 3, konkrétně v ustanovení § 441 ZOK, které dopadá na členy představenstva společnosti a v ustanovení § 451 ZOK, které působí na členy dozorčí rady společnosti. V případě monistického systému zákaz konkurence určen není, což ovšem automaticky neznamená, že na členy správní rady a statutárního ředitele nedopadá. Díky ustanovení § 456 ZOK, tak právní úprava zákazu konkurence působí na statutárního ředitele i na členy správní rady. Pro členy představenstva nebo pro statutární ředitele je zákaz konkurence regulován v § 441 ZOK takto: (1) Člen představenstva nesmí podnikat v předmětu činnosti společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. (2) Člen představenstva nesmí být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti nebo osobou v obdobném postavení, ledaže se jedná o koncern. (3) Člen představenstva se nesmí účastnit na podnikání jiné obchodní korporace jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti.95 Z ust. § 441 odst. 1 ZOK by se mohlo zdát, že zákonodárce v nové právní úpravě zákazu konkurence již nepočítá se zákazem vstupu společnosti do obchodních vztahů se 95

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck, s.r.o. [cit. 20. 2. 2013].

40

svými členy představenstva. Ovšem důvodová zpráva k tomu uvádí opak, tedy že zákaz konkurence je nastaven obdobně jako v dnešní (současné právní úpravě) a použitý pojem podnikat je pojem širší a nahrazuje tak dnešní "vstupovat se společností do obchodních vztahů".96 Osobně bych se podobně jako v případě s.r.o. přimlouval pro výklad, že nová právní úprava takové jednání vylučuje ze zákonného zákazu konkurence a pokud hodlá člen orgánu obchodní společností uzavřít s touto korporací smlouvu, aplikoval bych pravidla o střetu zájmů, tj. ust. § 54 a násl. ZOK. V těchto případech musí tento člen na základě § 55 ZOK informovat o úmyslu uzavřít tuto smlouvu orgán, jehož je členem, dále kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán a to bez zbytečného odkladu. Zároveň musí uvést, za jakých podmínek má být předmětná smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými. I když jsem přesvědčen, že § 55 odst. 3 je vhodným řešením, osobně bych se přimlouval, v rámci vyšší transparentnosti a také z důvodu možného rizika zneužití ust. § 57 ZOK, aby i peněžní rozsah těchto vztahů byl povinně zaznamenán v příloze k účetní závěrce.97 Další zajímavostí je skutečnost, že zatímco podle současné právní úpravy člen představenstva nesmí podnikat ve stejném nebo obdobném oboru podnikání, podle nové úpravy nesmí člen představenstva podnikat v předmětu činnosti korporace. Z důvodové zprávy pak lze pouze vyčíst, že zákaz konkurence v a.s. je nastaven obdobně jako úprava současná, tedy že obdoba je spíše věcí náhodného posouzení. Osobně vnímám zákaz konkurence také z pohledu obdobné činnosti, a proto předpokládám, že i nadále bude výklad především závislý na reálném ohrožení dané korporace. Skutkové podstaty upravené v ust. § 441 odst. 2 a odst. 3 jsou pak shodné se současnou právní úpravou zakotvenou v ust. § 191 odst. 1, písm. d, resp. § 191 odst. 1, písm. c). Nová právní úprava nadále netrvá na jednostranně dispozitivní úpravě a s využitím úpravy společnosti s ručením omezeným se i do akciového práva zavádí domněnka souhlasu s konkurenčním jednáním v případě, že o překážce konkurence věděli 96

HAVEL, B., a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, ISBN 978-80-7208-923-9, s. 174 97 Jsem si vědom té skutečnosti, že účetní závěrku cca 60-70% podnikatelů nepředávají do sbírky listin, ovšem pokud by došlo v rámci daňového přiznání k nepatrné změně, kterou by bylo pouhé prohlášení, že Finanční úřad má tyto listiny předat příslušnému krajskému soudu, došlo by tak, dle mého názoru, k nárůstu plnění této zákonné povinnosti.

41

zakladatelé při založení společnosti nebo o ní věděl příslušný orgán společnosti oprávněný představenstvo jmenovat v době jmenování, popř. se o něm aktivním jednání člena představenstva dověděl. Důvodem je opětovný akcent na vigilantibus iura, když není důvod omezovat společnost v možnostech udržet ve funkci člena představenstva osobu, která je pro akcionáře přínosná, byť jednala v rozporu se zákazem konkurence.98 Pokud však některý ze zakladatelů nebo orgán příslušný k jeho volbě nebude s konkurenčním jednáním souhlasit, musí nesouhlas s činností podle § 441 vyslovit ve lhůtě do jednoho měsíce, která začne plynout od té doby, kdy byl na tyto okolnosti upozorněn. Statutárnímu řediteli tak bude nesouhlas s konkurenční činností vydávat správní rada, členu představenstva pak valná hromada, případně dozorčí rada, pokud stanovy určí99, že členy představenstva volí a odvolává dozorčí rada. Je-li ovšem člen představenstva volen valnou hromadou, pak platí speciální úprava v § 422 odst. 2, kdy musí být v pozvánce na valnou hromadu uvedeno upozornění podle odst. 1, a na pořad jejího jednání musí být zařazeno hlasování o případném nesouhlasu podle odstavce 1. Pokud bude mít akciová společnost zájem na zpřísnění rozsahu zákazu konkurence, může tak učinit prostřednictvím stanov nebo rozhodnutí valné hromady. Doporučuji však do této zpřísňující úpravy zařadit i úpravu zákonnou dle ust. § 441 proto, aby nebyla úprava zákazu konkurence stanovena jednat v ZOK a jednak ve stanovách či usnesení valné hromady. Tímto krokem se předchází situaci, kdy by bylo možné poukazovat na vyvratitelnou domněnku dle ust. § 442 odst. 1 na zakázané činnosti podle § 441 ZOK. Právní úprava zákazu konkurence pro členy dozorčí rady určená v ustanovení § 451 odst. 1 a odst. 3 ZOK je naprosto shodná s právní úpravou stanovenou pro členy představenstva v § 441 odst. 1 a odst. 3, a také v tomto případě je tedy otázkou, zdali člen dozorčí rady má oprávnění podnikat v obdobném předmětu činnosti společnosti či nikoliv. Skutková podstata konkurenčního jednání určená v § 451 odst. 2, se již rozchází s rozsahem stanoveným pro členy představenstva (§ 441 odst. 2). Zatímco člen představenstva má zakázáno být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby se 98

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o korporacích), Nakladatelství ANAG, 2012, s 55., [cit. 10.3.2013]. Dostupné z: http://www.anag.cz/Files/file/duvodova_obchkor.pdf 99 v souladu s ust. § 438 odst. 1 ZOK

42

stejným nebo obdobným předmětem činnosti společnosti, tak členu dozorčí rady je zakázáno být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby pouze s obdobným předmětem činnosti, nikoliv se stejným předmětem činnosti. I v případě členů dozorčí rady platí, že zákaz konkurence stanovený zákonem, lze překonat, jinými slovy členové dozorčí rady nemusejí být rozsahem zákazu konkurence vázáni po celou dobu výkonu této funkce. Dle mého názoru mohou vzniknout pouze tyto 2 postupy: 1) Při založení společnosti a. člen dozorčí rady musí výslovně upozornit všechny zakladatele společnosti na okolnosti podle § 451 b. každý ze zakladatelů má k dispozici lhůtu jednoho měsíce, aby vyslovil nesouhlas s činností podle § 451 – na lhůtu se použije ust. § 605 odst. 2 NOZ 2) V průběhu činnosti společnosti a. člen dozorčí rady musí písemně upozornit valnou hromadu na okolnosti § 451 ZOK, a to v pozvánce na konání valné hromady b. na pořad jednání valné hromady musí být zařazeno hlasování o případném nesouhlasu s konkurenční činností i.

valná hromada bude usnášeníschopná a o tomto bodu jednání musí rozhodnout: 1. valná hromada vysloví nesouhlas s konkurenční činností, 2. rozhodne o přeložení této záležitosti na příští valnou hromadu dle § 409 ZOK, ovšem s důsledky propadné jednoměsíční lhůty, 3. rozhodne o této záležitosti tak, že nebude projednána.

ii.

valná hromada nebude usnášeníschopná.

Z výše uvedeného plyne, že lhůta jednoho měsíce, ve které musí být vysloven nesouhlas s činností podle § 441 ZOK, platí jak pro zakladatele akciové společnosti při jejím založení, tak i pro valnou hromadu, jakožto orgán příslušný k volbě členů dozorčí rady. Domnívám se, že lhůta jednoho měsíce pro valnou hromadu začíná běžet od doby konání řádné valné hromady. Pokud nebude řádná valná hromada usnášeníschopná, může podle § 414 ZOK náhradní valná hromada rozhodnout o nesouhlasu s konkurenční činností i s akcionáři, jejichž jmenovitá hodnota nebo počet nepřesahuje 30% dle § 412 ZOK, za předpokladu dodržení lhůty jednoho měsíce od konání řádné valné hromady.

43

4.4.3


Právní úprava zákazu konkurence se v osobním rozsahu nemění, jednotlivé skutkové podstaty navazují na současnou právní úpravu. Výhrady mám k dvojí úpravě stanovené jednak pro představenstvo společnosti a zvlášť pro dozorčí radu s jejími drobnými jazykovými rozdíly, kdy v jedné skutkové podstatě je zakázaná činnost v předmětu činnosti společnosti, v jiné skutkové podstatě je pak zakázaná činnost ve stejném nebo obdobném předmětu činnosti. Důležitou změnou je celkové pojetí zákazu konkurence, kdy nová právní úprava již umožňuje překonat dosud jednostranně dispozitivní (zpřísňující) zákaz konkurence.

44

5 5.1

Porušení zákazu konkurence a jeho následky

Následky porušení zákazu konkurence v současné úpravě Důsledky porušení zákazu konkurence jsou upraveny v ustanovení § 65 odst. 2

Obchodního zákoníku. Uplatní se pouze tyto sankce, čímž ovšem není vyloučena možnost kumulace tohoto civilního deliktu s nějakým deliktem dalším.100 Tato úprava je kogentní, tzn., že nemůže být smluvně měněna.

101

Společnost může požadovat, aby

osoba, která zákaz konkurence porušila: a) se zdržela konkurenčního jednání (§ 80 písm. b, OSŘ),102 b) vydala prospěch z obchodu, při němž tento zákaz porušila, c) převedla tomu odpovídající práva na společnost, d) nahradila škodu způsobenou porušením zákazu konkurence. „Obchodem lze rozumět smlouvu uzavíranou při výkonu podnikatelské činnosti společnosti nebo osoby, jež porušuje zákaz konkurence či zprostředkování uzavření takové smlouvy. Obchodem, při kterém je porušen zákaz konkurence, je jakýkoliv obchodní závazkový vztah, jenž to které ustanovení u jednotlivých forem obchodních společností zakazuje.“103 Za prospěch je nutno považovat jakýkoliv majetkový prospěch (peníze, věci, práva apod.), který získala osoba porušující zákaz konkurence z obchodu, jímž tento zákaz porušila. K této situaci dochází tehdy, pokud byl závazek ve prospěch toho, kdo porušil zákaz konkurence, již splněn.104 Zajímavé na vydání prospěchu z obchodu může být jeho oddělení od samotného závazkového vztahu, který tak nadále trvá mezi osobou porušující zákaz konkurence a osobou třetí.

100

ELIÁŠ, K., POKORNÁ, J., DVOŘÁK, T. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6 vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-048-5, s. 312 101 DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1 s. 437 102 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.03.2009, sp. zn. 29 Cdo 1744/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. ATLAS Cinsulting [cit. 10. 3. 2012]. 103 DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1 s. 437 104 KOCINA, J. Zákaz konkurence a jeho porušení, Bulletin advokacie 10/2006, Praha: Česká advokátní komora v Praze, ISSN 1210-6348, s. 47

45

Povinnost převést právo odpovídající prospěchu z konkurenčního obchodu na společnost vznikne za předpokladu, že osoba porušující zákaz konkurence prospěch dosud nezískala, ačkoliv právní nárok na plnění již vznikl, popřípadě se jedná o opakující se plnění, při kterém konkurenční obchod nebyl dosud zcela konzumován. K převodu tohoto práva dochází na základě smlouvy o postoupení pohledávky z osoby porušující zákaz konkurence na poškozenou obchodní společnost. V případě, že povinná osoba odmítne smlouvu o postoupení pohledávky uzavřít, má poškozená společnost právo domáhat se splnění této povinnosti soudní cestou, prostřednictvím ustanovení § 161 odst. 3 OSŘ, tj. nahrazením projevu vůle dotčené osoby soudním rozhodnutím.105 Určitý výkladový problém může nastat u převodu práva užívání, poskytnutí licence apod. Z povahy věci totiž plyne, že zatímco u převodu vlastnického a obdobných práv nebude zpravidla nutný souhlas, tak v případě převodu práva užívání, poskytnuté licence již souhlas jeho poskytovatele nutný bude.106 Odpovědnost za škodu vzniklou porušením zákazu konkurence podle ustanovení § 65 odst. 2 ObchZ se podle § 757 ObchZ řídí ustanovením § 373 an. Práva společnosti vyplývající z porušení zákazu konkurence po uplynutí určené lhůty zaniknou, tedy se prekludují a soud má povinnost k jejich zániku přihlédnout ze zákona. Pro uplatnění práva na náhradu škody platí obecná čtyřletá promlčecí lhůta (§ 397 ObchZ), která počíná běžet ode dne, kdy se společnost dověděla nebo mohla dovědět o škodě, a končí nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy došlo k porušení konkurence.107 Nároky na vydání výhod získaných porušením zákazu konkurence a na náhradu škody mohou být uplatněny kumulativně. „V důsledku se tedy může tímto způsobem společnost i obohatit, neboť ke skutečné škodě a k ušlému zisku, jejichž náhradu vydobude, získá i výhody nabyté nevěrným reprezentantem.“108 Domnívám se, že kumulativní charakter následků z porušeného zákazu konkurence je namístě a působí především preventivně. Tato právní konstrukce zajišťuje společnosti 105

DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1 s. 437 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 258 107 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7, s. 259 108 BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2007, roč. 15., č. 17, ISSN 1210-6410, s. 613-624 106

46

možnost jak se domoci nejen samotného prospěchu z obchodu, např. finančních prostředků, nýbrž také náhrady škody, pokud prokáže újmu, zakázané konkurenční chování a současně příčinnou souvislost.

5.2

Následky porušení zákazu konkurence v nové úpravě Následky porušení zákazu konkurenčního jednání v nové právní úpravě jsou

obsaženy jak v NOZ, tak současně v ZOK. NOZ upravuje následky porušení konkurenčního jednání obecně pro podnikatelovy zástupce vystupující při provozu obchodního závodu v ust. § 432 odst. 2, 3. Prostřednictvím ust. § 46 odst. 4 ZOK jsou zástupci právnické osoby, kteří jsou členy orgánu obchodní korporace, vtažení pro potřeby zákazu konkurence tam obsaženého do ZOK a použije se na tyto osoby ustanovení o nepřípustnosti konkurenčního jednání podle ust. § 5 ZOK. Orgány obchodní korporace jsou pak určeny v díle 7 ZOK a dále v jednotlivých formách obchodních společností. 5.2.1

Následky porušení zákazu konkurence podle ZOK

Následky porušení zákazu konkurence jsou oproti dnešní právní úpravě změněny, a to v souladu s Osnovou z roku 1937 (§ 134). Nadále se stanoví, že porušující osoba vydá společnosti získaný prospěch nebo připustí, že jednání, která učinila, jsou jednáním společnosti.109 Věcně jde o to, že společnost má možnost buď získat žalobou náhradu konkrétního jednání, nebo se může stejným způsobem domoci toho, že jednání, které ji poškodilo, je jejím jednáním (v podstatě jde o nevyvratitelnou domněnku). Pro převod vzniklých práv platí podmínka, že tak nesmí vylučovat povaha získaných práv. Povinnost vydání prospěchu anebo převedení vzniklých práv v důsledku porušení zákazu konkurence platí stejně i pro třetí osoby, ledaže prokážou, že jednaly v dobré víře. Výkon obou práv je omezen pomocí subjektivní i objektivní prekluzivní lhůty, která činí 3 měsíce ode dne, kdy se obchodní společnost o porušení zákazu dozvěděla, resp. 1 rok od porušení zákazu konkurence. K později uplatněnému právu se nepřihlíží, tzn., že i soud k případné propadné lhůtě přihlédne automaticky, bez ohledu na návrh strany. O

109

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o korporacích), Nakladatelství ANAG, 2012, s 15., [cit. 10.3.2013]. Dostupné z: http://www.anag.cz/Files/file/duvodova_obchkor.pdf

47

možnosti uplatnění případného nároku z titulu náhrady škody však ustanovení § 5 ZOK mlčí. Z uvedeného tedy vyplývá nemožnost uplatnění nároku na náhradu škody, a dále odklon od možnosti uplatnění kumulativních nároků, k uplatnění pouze alternativního nároku s jeho dalším omezením. 5.2.2

Následky porušení zákazu konkurence podle NOZ

Jak již bylo uvedeno NOZ ve svém ust. § 432 upravuje zákaz konkurence vůči osobám, které vystupují jako podnikatelovy zástupci. Následky porušení zákazu soutěžního chování pak upravuje konstrukce vymezena v odstavcích 2 a 3 § 432 NOZ. Společnost má právo domáhat se svých práv vůči zástupci, který jednal na vlastní účet, může se ale také domáhat svých práv vůči osobě, na jejíž účet zástupce jednal. V situacích, kdy zástupce jednal na svůj účet, přichází do úvahy návrh na prohlášení tohoto jednání za učiněné na účet společnosti. Jinými slovy, společnost tak vstupuje do práv a povinností namísto zástupce, který porušil zákaz konkurence. Pokud zástupce jedná na cizí účet, může se společnost domáhat, aby jí bylo postoupeno právo na odměnu nebo aby jí byla vydána již poskytnutá odměna. Společnost tak nevstupuje do práv a povinností cizích osob, vzniká jí pouze právo na odměnu. Tato společnost si pak zřejmě bude klást otázku, co bylo, či má být předmětem odměny. Alternativním nárokem k výše uvedenému je pak možnost požadovat náhradu škody po zástupci podnikatele, resp. třetí osobě. To ovšem pouze za předpokladu, měl-li a mohl zástupce (třetí osoba) vědět, že svou činností podnikatele poškozuje. Na právní nárok, kterým je prohlášení zástupcova jednání za učiněné na účet společnosti a právní nárok na postoupení práva na odměnu, která byla již vyplacena nebo k vyplacení má teprve dojít se aplikuje opět 3 měsíční prekluzivní subjektivní lhůta, která začíná běžet ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, případně roční prekluzivní objektivní lhůta ode dne, kdy k jednání došlo. V případě náhrady škody pak plyne promlčecí doba dle § 609 a násl. NOZ v délce 3 roky, nejdéle však 10 let.

48

6 Klady a zápory nové právní úpravy Mezi kladné stránky nové právní úpravy řadím úpravu zákazu konkurence v novém občanském zákoníku. Nemyslím si ovšem, že pojem zákaz konkurence vyjadřuje jednání upravené v § 432 NOZ, jelikož jsem přesvědčen, že by lépe odpovídal výraz zákaz zneužití postavení. Nicméně tento zákaz konkurence, který směřuje na podnikatelovy zástupce při provozu obchodního závodu, je dostatečně obecný, doplňuje tak alespoň ve vztahu k zaměstnancům zákaz konkurence stanovený zákoníkem práce, podnikatelům jak podnikajícím fyzickým, tak právnickým osobám - dává do rukou nástroje na nápravu konkurenční činnosti. Zatímco dnes platí omezení nároku náhrady škody způsobené zaměstnancem dle § 257 odst. 2 ZP ve výši 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku, z úpravy v § 432 odst. 3 NOZ takové omezení již nevyplývá. Otázkou ovšem zůstává, zdali se neuplatní pravidlo lex specialis derogat generali. Tím bychom se opět dostali na omezenou výši náhrady škody dle ZP. V zákoně o obchodních korporacích kladně hodnotím úpravu zákazu konkurence v komanditní společnosti z toho úhlu pohledu, že již nedochází k odlišné aplikaci právních norem ke společníkům, kdy na právní postavení komanditistů se použije ustanovení o společnosti s ručením omezeným, resp. na komplementáře o veřejné obchodní společnosti. Správně také dochází u komanditní a veřejné obchodní společnosti k vyloučení dopadů zákazu konkurence na subjekty tvořících koncern. I rozšíření okruhu subjektů, na které dopadá zákazu konkurence, konkrétně o prokuristy podnikatele prostřednictví § 58 ZOK se mi jeví jako velmi vhodné a účelné. Zápory, resp. spíše obavy, které mohou plynout z mého nepochopení, mám především z terminologické nekonzistentnosti. Pokud zákonodárce zakazuje určitou činnost, měl by se držet stejných pojmů, minimálně v případech právní úpravy kapitálových společností. Mělo by dojít k určité revizi a sjednotit pojmově § 441 odst. 1 společně s § 199 odst. 1, písm. a), aby nedocházelo k otázkám, zdali je rozdíl mezi zákazem „podnikání v předmětu činnosti společnosti“ a zákazem „podnikání v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti“. Tuto samou výtku mám i k § 441 odst. 2 - stejný

49

nebo obdobný předmět činnosti, zatímco u § 451 odst. 2 - obdobný předmět činnosti a § 199 odst. 1, písm b), - obdobný předmět činnosti nebo podnikání. V případě společnosti s ručením omezeným se přikláním spíše k negativnímu pohledu na pravidlo zakotvené v § 199 odst. 2, kterým společenská smlouva může pouze se souhlasem všech společníků určit další omezení činnosti jednatele. V tomto případě se nerozhoduje o právech a povinnostech společníků, nýbrž pouze a jen o zpřísňujícím zákazu konkurence pro jednatele a proto bych považoval za dostatečnou dvoutřetinovou většinu hlasů všech společníků.110 Skutkové podstaty vyjádřené v § 199 odst. 1, písm b), § 441 odst. 2 a § 451 odst. 2 kdy je dotčeným subjektům zakázáno být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby… ačkoliv dle mého názoru by byla vhodnější dnešní formulace zákazu výkonu činnosti statutárního orgánu…, a to i s ohledem na úpravu pravidel o střetu zájmů, kdy v § 54 odst. 4 ZOK může kontrolní nebo nejvyšší orgán na vymezenou dobu pozastavit tomuto členu výkon funkce, pokládám za velmi přísné. Presumovaný souhlas s konkurenční činností nepovažuji jako ochranu společnosti, spíše na mě působí dojmem ochrany konkurenčně jednajících subjektů, proto bych jej vyloučil u s.r.o. Ponechal bych pouze možnost dispozitivní úpravy prostřednictvím souhlasu všech společníků. U a.s. bych tuto možnost také vyloučil. Navíc tato úprava je způsobilá nastolit patřičnou právní nejistotu při aplikaci jednotlivých ustanovení vážících se k zákazu konkurence a k důsledkům za porušení zákazu konkurence včetně trestně právní odpovědnosti, když pravidlo vztahující se k případným pochybnostem by bylo možné aplikovat pouze v občanskoprávním řízení při přenosu důkazního břemene a nikoliv v trestním řízení.111 Alternativní způsob uplatnění nároků z ust. § 432 odst. 2 a 3 NOZ považuji za nešťastný, jelikož mohou nastat případy, kdy by společnost chtěla prohlásit jednání za učiněné na její účet a současně jí při této konkurenční činnosti vznikne škoda. V případě opět alternativního uplatnění nároků z porušeného zákazu konkurence dle ust. § 5 ZOK mě pak jednoznačně chybí ustanovení o možném vymáhání nároků náhrady způsobené škody.

110

Srov. § 171 odst. 1, písm. a) KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3, s. 105 111

50

7 Závěr Zákaz konkurence v obchodních společnostech má v našem právním řádu svoje již stabilní místo a taktéž i svoje opodstatnění. Původ na našem území získal díky právním předpisům ABGB, AHGB a po sametové revoluci jej především upravuje současný obchodní zákoník, ve kterém dochází zejména v 90. letech 20. století pod tíhou kulturních podmínek podnikatelského prostředí ke zpřísnění konkurenčního jednání. Do budoucna s tímto institutem počítá i nová právní úprava v NOZ, resp. v ZOK. Opodstatnění lze spatřit v ochraně obchodní společnosti před určitými konkurenčními vlivy, které se projevují zejména výkonem podnikatelské činnosti uskutečňující se v předmětu podnikání společnosti ze strany statutárního orgánu, jeho členů, případně společníků, či jinou konkurenční činností, jako je například členství ve statutárním orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti. Pro současnou právní úpravu v případě osobních společností je charakteristickým rysem zvolená dispozitivnost úpravy, u kapitálových společností je to její jednostranně dispozitivní povaha, která se projevuje v minimálním, zákonem stanoveným, rozsahem zákazu konkurence, který nelze překonat. Nedostatkem současné právní úpravy je skutečnost, že na jedné straně zakazuje svým věcným rozsahem určité konkurenční jednání, ovšem bez ohledu na její škodlivost, např. vstupovat se společností do obchodních vztahů, na straně druhé pak osobním rozsahem určité konkurenční jednání nepostihuje, protože se vztahuje pouze na statutární orgán, či jejich členy, v omezené míře díky zákoníku práce i na zaměstnance, ovšem na ředitele společnosti již částečně nedopadá, či dopadat vůbec nemusí, na prokuristy pak nedopadá. Výhodu v současné úpravě spatřuji v nárocích, které z nedovoleného soutěžního chování společnostem připadají, kdy je možné tyto nároky kumulovat, přičemž nedochází k jejich vzájemné konzumaci a tak mohou působit především preventivně. Jako důležité ustanovením vnímám možnost domoci se po konkurenčně jednajícím subjektu i náhrady způsobené škody. Nová právní úprava rozšiřuje oproti té stávající zákaz konkurence prostřednictvím NOZ o podnikatelovy zástupce, kteří jednají při provozu obchodního závodu. Tento

51

zákaz konkurence tak míří např. na zaměstnance a vytváří „vnitřní“ ochranu podnikatelů, zatímco úprava v zákoníku práce působí jako „vnější“ ochrana. Konstrukce zákazu konkurence zvolená v ZOK působí na zástupce právnické osoby, kteří jsou členy orgánů obchodní korporace. V osobních společnostech je zachován nadále dispozitivní charakter, v kapitálových společnostech můžeme mluvit o návratu dispozitivní úpravy, která se projevuje možným překonáním zákonného zákazu konkurence u společnosti s ručením omezeným prostřednictvím souhlasu všech společníků se soutěžní činností, u akciové společnosti pak nesouhlasem s touto činností. Nové právní úpravě bych vytknul duplicitní úpravu u akciové společnosti jak pro představenstvo, tak i pro dozorčí radu. Naopak absence úpravy v případě komanditní společnosti mi chybí, alespoň v takové míře jako dnes. V dnešní úpravě tak komanditista nemusí být právníkem, aby z textu zákona určil, zdali se na něho tento institut vztahuje či nikoliv. Terminologická nekonzistentnost je pro novou úpravu charakteristická zejména se projevuje v úpravě zákazu konkurence u společnosti s ručením omezeným a u akciové společnosti. Za nepřiměřenou podmínku považuji nutný souhlas všech společníků s.r.o. vyjádřený prostřednictvím změny společenské smlouvy v případě dalšího určení omezení činnosti jejího jednatele. Zásadní proměnu od současné úpravy nabízí pohled na prostředky, kterými se může poškozená společnost bránit. Podle nové právní úpravy má společnost pouze alternativní možnosti jak uplatnit svoje nároky. NOZ dává podnikatelům možnost vznášet vůči svým zástupcům nárok na prohlášení zástupcova jednání za učiněné na její účet, případně vůči třetím osobám, aby jí bylo postoupeno právo na jejich odměnu, či aby jí byla vydána již poskytnutá odměna. V ZOK má společnost nárok, aby jí byl vydán prospěch, který subjekt porušující zákaz konkurence získal, anebo získaná práva, která byla konkurenční činností nabyta. Zcela tak chybí ustanovení o možnosti nároku na náhradu škody z porušení zákazu konkurence. Osobně jsem přesvědčen, že nová právní úprava zákazu konkurence v ZOK v případě kapitálových společností by měla být terminologicky sladěna, při současném uplatnění zásady legislativní techniky, která spočívá v tom, že stejný obsah se

52

nevyjadřuje různými slovy. Dále bych doporučoval upustit od presumpce souhlasu s konkurenční činností v případě společnosti s ručením omezeným, ale i u akciové společnosti. U společnosti s ručením omezeným bych uvítal změnu v § 199 odst. 3 ZOK tak, že společenská smlouva může určit další omezení činnosti jednatele, bez požadavku souhlasu všech jejích společníků, přičemž dostačující by tak byla dvoutřetinová většina hlasů všech společníků. Dnešní možnost uplatnění náhrady škody vůči konkurenčně jednajícím subjektům bych ovšem zachoval. Z výše

uvedeného

tak

jednoznačně

plyne

doporučení

všem

investorům,

společníkům, či subjektům, kteří oceňují možnou návratnost investice do obchodních společností, aby mj. zkoumali, jak je institut zákazu konkurence v jednotlivé obchodní společnosti upraven, zdali již nedošlo k presumpci souhlasu s konkurenční činností, příp. jak se tyto skutečnosti mohou v dané společnosti projevit. Zákonodárce tak zvolenou strukturou nové právní úpravy institutu zákazu konkurence uplatňuje vůči společnostem a jejím společníkům, ve velké míře zásadu Vigulantibus iura scripta sunt.

53

Seznam použitých zdrojů Monografie a odborné časopisecké články 1. BEJČEK, J., Existenční ochrana konkurence. Masarykova univerzita, 1996, ISBN 80-210-1353-0. 2. BEJČEK, J. O střetu zájmů podnikatelů a jejich manažerů. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 2004, Roč. 12, č. 13, s. 492-498. ISSN 1210-6410. 3. BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2007, roč. 15., č. 17 s. 613-624. ISSN 1210-6410. 4. BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností, LINDE Praha, Karlovarské právnické dny č. XVI./2007, str. 33 – 57, In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 5. ČECH, P. S.r.o. po rekodifikaci, Právní rádce, Praha: Economia, 2012, č. 05, s. 16. ISSN 1210-4817. 6. DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997, ISBN 807175-059-X. 7. DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník díl II. Praha: POLYGON, září 2002, ISBN 80-7273-071-1. 8. DVOŘÁK, T. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012, 580 s., ISBN 978-80-7357755-1. 9. ELIÁŠ, K., Pokorná, J., Dvořák, T. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6 vydání, Praha : C. H. Beck, 2010, 538 s. ISBN 978-807400-048-5. 10. ELIÁŠ, K. s kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2. 11. HAJN, Petr, Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, v Brně roku 2000, ISBN 80-210-2282-5. 12. HAVEL, B., a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, ISBN 978-80-7208-923-9.

54

13. HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník, 3. Vydání. In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck. 14. HOBBES, T. Leviathan, nakladatelství OIKOYMENH, Praha 2009, ISBN 97880-7298-106-9. 15. KLIMEŠ, Lubomír, Slovník cizích slov, Edice Odborné slovníky, Státní pedagogické nakladatelství, n.p. v Praze roku 1981. 14-608-81. 16. KOCINA, J. Zákaz konkurence a jeho porušení, Bulletin advokacie 10/2006, Praha: Česká advokátní komora v Praze, ISSN 1210-6348. 17. KOCINA, J. Zákaz konkurence ve světle soukromého a veřejného práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.h.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-167-3. 18. KŘETÍNSKÝ, D. Věcný a osobní rozsah zákazu konkurence v obchodních společnostech, Právní rozhledy 6/1999, s. 302 In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck. 19. PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 3. vyd., Praha: Aspi Publishing, 2004, ISBN 80-86395-99-5. 20. PELIKÁNOVÁ, I., ČERNÁ, S. a kol. Obchodní právo, Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, Praha: ASPI, a.s., 2006, ISBN 80-7357-149-8. 21. POKORNÁ,

J.,

VEČERKOVÁ,

E.

K

zákazu

konkurenčního

jednání

v obchodních společnostech, Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C.H.Beck, 1997, roč. 5, č. 12, s. 601-604. ISSN 1210-6410 22. POKORNÁ, J., Obchodní právo. MERITUM. Praha: ASPI, a.s., 2005, ISBN: 8086395-90-1. 23. PRŮCHA, P., MAREK, K., LIT7809CZ, Právní rádce 1997, číslo 7, strana 16, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer. 24. Šimečková, E., Právní úprava konkurence v obchodním právu, Acta Iuridica Olomucensis č. 1/2006, rubrika Studie a články, In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 25. ŠTENGLOVÁ, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha : C. H. Beck, 2010, 1469 s., ISBN 978-80-7400-354-7. 26. VOJÁČEK, L., České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 473 s., ISBN 97880-7380-127-4.

55

27. ZIMMERMANNOVÁ, A., Zákaz konkurence v obchodních společnostech. Brno 2004, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Česká legislativa a důvodové zprávy 28. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 29. Ústavní zákon č. 23/1991 Sb. (usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod) 30. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 31. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce 32. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 33. Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích a družstvech 34. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 35. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání 36. Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 476/0, Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=476&CT1=0 37. Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, Sněmovní tisk 836/0, část č. 1/2, Vl.n.z., o obchodních

korporacích

–

EU,

originál

dokumentu

dostupný

z

http://psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=836&ct1=0 38. Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o korporacích), Nakladatelství ANAG, 2012, str 15., Dostupný z: http://www.anag.cz/Files/file/duvodova_obchkor.pdf 39. Důvodová zpráva (volební období 2010-2014) – 363/0 Vládní návrh ZOK, In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. Rozsudky Nejvyššího soudu: 40. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 1 Odon 48/96 41. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 29 Odo 463/2001 42. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 25 Cdo 1702/2002 43. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 29 Cdo 1744/2008 44. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 29 Cdo 2049/2009 45. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 25 Cdo 585/2010

56

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Recommend Documents