Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Územní řízení Karel Švercl 2007

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Územní řízení zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny“

Rád bych na tomto místě vyjádřil své poděkování paní doc. JUDr. Ivaně Průchové CSc. za cenné rady a připomínky poskytnuté při zpracování této práce.

2

OBSAH 1.

ÚVOD.................................................................................................................................................... 4

2.

SPOLEČNÁ VÝCHODISKA DOTČENÉ PROBLEMATIKY....................................................... 7 2.1 CHARAKTERISTIKA PRÁVNÍ ÚPRAVY ..................................................................................................... 7 2.2 ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ .............................................................................................................................. 8 2.3 SPECIFICKÉ FUNKCE REGULAČNÍHO PLÁNU ......................................................................................... 13

3.

ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ.............................................................................................................................. 15 3.1 SUBSIDIARITA SPRÁVNÍHO ŘÁDU ......................................................................................................... 16 3.2 ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ ............................................................................. 17 3.2.1 Význam a závaznost zásad .......................................................................................................... 17 3.2.2 Jednotlivé zásady činnosti správních orgánů.............................................................................. 18 3.2.3 Zásady správního řízení .............................................................................................................. 21 3.3 SUBJEKTY ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ ............................................................................................................... 23 3.3.1 Správní orgány............................................................................................................................ 23 3.3.1.1 Stavební úřady...................................................................................................................................... 25 3.3.1.2 Změny příslušnosti ............................................................................................................................... 26 3.3.1.3 Oprávněná úřední osoba....................................................................................................................... 27

3.3.2. Dotčené orgány veřejné správy.................................................................................................. 27 3.3.3.Účastníci územního řízení........................................................................................................... 30 3.3.3.1 Vymezení účastníků územního řízení................................................................................................... 31 3.3.3.2 Zastoupení na základě plné moci ......................................................................................................... 32

3.3.4 Obec ............................................................................................................................................ 33 3.3.5 Účast veřejnosti .......................................................................................................................... 33 3.3.6 Občanská sdružení ...................................................................................................................... 35 3.4 PRŮBĚH ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ .................................................................................................................. 36 3.4.1 Územně plánovací informace...................................................................................................... 36 3.4.2 Zahájení územního řízení ............................................................................................................ 39 3.4.3 Přílohy tvořící součást žádosti ................................................................................................... 42 3.4.4 Oznámení zahájení řízení............................................................................................................ 44 3.4.5 Informace o záměru .................................................................................................................... 45 3.4.6 Ústní jednání............................................................................................................................... 45 3.4.7 Možnost spojení územního řízení se stavebním řízením .............................................................. 46 3.4.8 Přerušení a zastavení územního řízení........................................................................................ 47 3.5 ZJEDNODUŠENÉ ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ .......................................................................................................... 49 3.6 PŘÍPUSTNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY...................................................................................................... 52 4.

ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ ................................................................................................................ 53 4.1 OBECNÉ NÁLEŽITOSTI ÚZEMNÍHO ROZHODNUTÍ .................................................................................. 55 4.2 DRUHY ÚZEMNÍCH ROZHODNUTÍ ......................................................................................................... 56 4.2.1 Rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení ............................................................................... 57 4.2.2 Rozhodnutí o změně využití území............................................................................................... 59 4.2.3 Rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu na využití území ..................................................... 60 4.2.4 Rozhodnutí o dělení a scelování pozemků................................................................................... 61 4.2.5 Rozhodnutí o ochranném pásmu ................................................................................................. 61 4.3 VYDÁNÍ A OZNÁMENÍ ÚZEMNÍHO ROZHODNUTÍ ................................................................................... 61 4.4 PLATNOST A ZMĚNA ............................................................................................................................ 63 4.5 NÁHRADA ZA ZMĚNU V ÚZEMÍ............................................................................................................. 65 4.6 ÚZEMNÍ SOUHLAS ................................................................................................................................ 66

5.

ODPOVĚDNOST ZA SPRAVÁVNÍ DELIKTY ............................................................................ 69

6.

ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 73

7.

POUŽITÉ PRAMENY ...................................................................................................................... 78

8.

SUMMARY ........................................................................................................................................ 81

PŘÍLOHA .................................................................................................................................................... 84

3

1. ÚVOD Na počátku letošního roku nabyla účinnosti nová právní úprava územního plánování, vtělená spolu s problematikou stavebního řádu do stavebního zákona1, na jehož schválení se čekalo dlouhé roky, neboť dosavadní, bezmála třicet let platná, právní úprava přes celou řadu více či méně zásadních novelizací již svou koncepcí nevyhovovala současným požadavkům. Nemalý tlak na provedení rekodifikace veřejného stavebního práva vyvolala současně probíhající reforma veřejné správy, což s sebou přineslo i potřebu efektivně a účinně řešit řadu věcných problémů v oblasti ekonomického rozvoje, kvality životního prostředí a sociální soudržnosti. Vzájemně vyvážený vztah těchto oblastí je faktickým předpokladem udržitelného rozvoje, má dopad na území, je podmiňován jeho možnostmi a vyžaduje dostatečný předstih v přípravě území. Při přípravě stavebního zákona byly respektovány požadavky správního řádu, který podstatným způsobem ovlivňuje výkon veřejné správy, neboť upravuje nové postupy a instituty, jejichž zohlednění si vyžádalo výrazné změny v právní úpravě územního plánování a stavebního řádu. Současný stavební zákon vychází ze správního řádu a přizpůsobuje mu činnosti orgánů územního plánování a stavebních úřadů, přičemž v nezbytné míře autonomně upravuje některé odchylky od obecné právní úpravy správního řízení, což se projeví i v územním řízení. Stavební zákon v reakci na některé výhrady vůči dosavadní právní úpravě vnáší do územního rozhodováním koncepčně odlišné pojetí některých postupů či procesů, případně zavádí zcela nové. V souladu s obecným požadavkem, dopadajícím na výkon veškerých činností v působnosti stavebního zákona, využívají orgány územního plánování a stavební úřady přednostně zjednodušující postupy, čímž minimalizují míru zatěžování dotčených osob. Tradiční role územního řízení zůstala zachována i současnou právní úpravou, protože se jím nadále rozumí správní řízení, jehož provedení je nezbytné pro možnost následné realizace staveb, či zařízení v daném území. Zachováno zůstalo i dosavadní pojetí pravomoci stavebního úřadu vydávat územní rozhodnutí na principu komplexní odpovědnosti za svěřené území a na principu koordinace veškerých zájmů na využití území a zájmů uplatňovaných dotčenými správními úřady. V souladu s účinným stavebním zákonem lze umisťovat stavby nebo řízení, jejich změny, měnit jejich vliv na 1

Stavebním zákonem rozumíme ve smyslu legislativní zkratky zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

4

využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území pouze na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, jestliže zákon nestanoví jinak. Jestliže takový postup zákon umožňuje, mohou orgány územního plánovaní a stavební úřady uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu namísto vydání územního rozhodnutí, nesmí však být tímto postupem porušena nebo ohrožena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených orgánů. Z výše uvedeného vyplývá, že územní rozhodnutí ztratilo výlučnou pozici nástroje územního rozhodování, přičemž stávající právní úprava nově upravuje několik postupů, jimiž lze vyjádřit souhlas s umístěním posuzovaného záměru v dotčeném území. Rozhodnutí o příslušném záměru lze tak dosáhnout postupem v souladu s regulačním plánem, v rámci územního řízení, které lze modifikovat do podoby zjednodušeného územního řízení, územním souhlasem, dodržením podmínek stanovených územně plánovací informací a za použití veřejnoprávní smlouvy, kterou lze nahradit územní rozhodnutí. Nehledě na to došlo k poměrně zásadnímu rozšíření okruhu záměrů, jejichž realizace si vydání územního rozhodnutí nevyžaduje, respektive se zatímco účelem vůbec nevydává. Podstatnou změnu oproti dosavadní právní úpravě lze vysledovat v přístupu k rozhodování o územní v souvislosti s rozlišováním procesních postupů využívaných v zastavěném a nezastavěném území. Průlomovou úpravu představují nové principy součinnosti s dotčenými orgány odrážející požadavky správního řádu, který vyžaduje nahrazení samostatných rozhodnutí závaznými stanovisky dotčených orgánů nebo stanovisky dotčených orgánů pro postupy, jenž nemají charakter správních řízeními. Uvedené pojetí součinnosti s dotčenými orgány si vyžádalo změnu souvisejících právních předpisů, upravujících postavení a činnost dotčených orgánů. Rozlišování účastníků územního řízení, ne zcela korespondující s pojetím účastníků správních řízení podle správního řádu, se promítlo do způsobů doručování využívaných v územním řízení a souvisejících postupech. Stranou změn nezůstalo ani pojetí územně plánovací dokumentace, která představuje jeden z nejdůležitějších podkladů pro rozhodování v území. Cílem předkládané práce bude především v širších souvislostech podrobně analyzovat problematiku právní úpravy územního řízení, obsaženou ve stavebním zákoně. Práce si však neklade za cíl postihnout veškeré aspekty a problémy předkládané právní úpravy, neboť takové pojetí dalece překračuje možnosti rozsahu práce, pozornost tak bude věnována z pohledu autora nejdůležitějším otázkám, opomenuty zůstanou především 5

související řízení, týkající se příkladně posuzování trvale udržitelného rozvoje a v rámci něho posuzování vlivů na životní prostředí. Za obecné východisko předkládané práce byla zvolena stručná charakteristika právní úpravy územního plánování, podrobněji se práce věnuje otázce vztahu správního řádu k úpravě územního řízení, vymezení subjektů správního řízení, průběhu samotného územního řízení s důrazem na jednotlivé fáze, náležitostem územních rozhodnutí, jednotlivým druhům územních rozhodnutí a pozornosti se dostalo i otázce odpovědností za správní delikty související s problematikou územního rozhodování. Na základě předložených poznatků se pokusíme zformulovat obecné závěry a zhodnotit přínos nové právní úpravy pro aplikační praxi, případně upozornit na možná úskalí spojená s jejím uplatněním. Při zpracování práce bylo vycházeno především z pramenů platné právní úpravy a z dostupné odborné monografické, učebnicové a časopisecké literatury, přičemž s ohledem na skutečnost, že předmětná problematika byla podrobena nové právní úpravě, dostupné aktuální literatury není mnoho a k té dosavadní je potřeba přistupovat kriticky. Metody použité při psaní této práce jsou tedy metoda popisná, analýzy a u vybraných otázek komparace.

6

2. SPOLEČNÁ VÝCHODISKA DOTČENÉ PROBLEMATIKY 2.1 Charakteristika právní úpravy Po dlouhém období příprav od schválení věcného záměru a náročném legislativním projednávání, přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dne 14. března 2006 ve znění pozměňovacích návrhů předložených Senátem Parlamentu České republiky dlouho očekávaný zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Tento nahradil bezmála 30 let účinný zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“). Součástí nových legislativních úprav na úseku územního plánování a stavebního řádu se stal rovněž zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění (dále jen „změnový zákon“). Účinnost stavebního zákona byla obecně stanovena k 1. lednu 2007.2 Soubor uvedených právních předpisů přináší celou řadu nových nástrojů, ať již na úseku územního plánování nebo stavebního řádu, a stanoví nové procesní postupy a nové zásady činnosti orgánů územního plánování a stavebních úřadů. Úprava procesů a postupů v režimu stavebního zákona vychází ze správního řádu3, přičemž stavební zákon v nezbytné míře upravuje odchylky od obecné právní úpravy správního řízení, což se projevilo v rámci zákonné úpravy územního řízení. Základní princip, ze kterého vychází úprava obsažená ve stavebním zákoně, spočívá v zakotvení těžiště uplatňování veřejných zájmů v rámci nástrojů územního plánování4, které komplexně a kontinuálně řeší uspořádání území včetně koordinace

2

srovnej § 198 stavebního zákona

3

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

4

Mezi nástroje územního plánování v souladu s právní úpravou řadíme: · územně plánovací podklady, vyhodnocující stav, možnosti a podmínky změn využití území, · politiku územního rozvoje, která je strategickým nástrojem územního plánování na celostátní úrovni, určuje rámce pro naplňování cílů a úkolů územního plánování ve stanoveném období, v potřebných republikových a mezinárodních souvislostech a koordinuje územně plánovací činnost krajů, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj, · územně plánovací dokumentace, která stanovuje směrnice pro navazující rozhodování o změnách ve využívání území a o stavbách, koordinuje různé veřejné zájmy, které chrání dotčené orgány svými stanovisky podle zvláštních předpisů. Je pořizována orgány územního plánování krajů a obcí a po veřejném projednání vydávána jejich zastupitelstvy nebo radami a to v závislosti na tom, o který druh územně plánovací dokumentace se jedná, · územní rozhodnutí, které může být v zákonem stanovených případech nahrazeno územním souhlasem,

7

veřejných a soukromých záměrů. V návaznosti na uvedené pojetí dochází k významné liberalizaci povolování staveb na úseku stavebního řádu. Zásadní proměnu přístupu ke kontrole veřejných zájmů ve výstavbě, představuje snížení preventivní kontroly orgány státní správy tím způsobem, že řada činností je nově pouze oznamována a případný veřejnoprávní zásah je prováděn pouze při porušení veřejných zájmů po tomto oznámení. V souvislosti s takto naznačenými změnami, došlo k přesunu odpovědnosti na jednotlivé účastníky procesu výstavby, neboť jim byly stanoveny povinnosti, jež podléhají kontrole s možností uplatnění příslušných sankcí. Nastavení nově pojatého systému kontroly veřejných zájmů v procesu výstavby přináší podstatnou změnu nároků na přístupy a činnost stavebních úřadů, včetně uplatnění jednoho ze základních principů nové právní úpravy, jenž představuje přednostní využití zjednodušujících postupů s cílem vydávat zejména u jednoduchých staveb pouze jediné rozhodnutí.5

2.2 Územní plánování Cíl právní úpravy na úseku územního plánování lze spatřovat ve vytváření předpokladů pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající v harmonizaci podmínek životního prostředí, hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti obyvatelstva a území.6 K naplnění těchto cílů disponuje právní úprava územního plánování několika nástroji koordinace, jenž se prolínají v jednotlivých institutech stavebního zákona. K dosahování shody v názorech na využití území rovněž přispívá mechanismus řešení rozporů mající oporu ve správním řádu.7 Tradice územního plánování a jeho právní úprava vychází z minulé zkušenosti, z níž vyplývá, že změny prováděné v uspořádání území a na jednotlivých pozemcích se projeví v širším okolí, jehož kvalitu mohou významně ovlivnit, avšak jsou na ní zpravidla · územní opatření, jako nástroj, který z důvodu veřejného zájmu s časově omezenou platností upravuje poměry v území formou opatření obecné povahy, · rozhodnutí o výměně pozemků, předkupní právo a náhrada za změnu v území jsou nové instituty stavebního zákona, jejichž smyslem je umožnit využití území a upravit vlastnické vztahy v něm tak, aby mohlo být využíváno hospodárně ku prospěchu všech jeho vlastníků. Obdobná právní úprava existovala ve stavebním právu v období 1. republiky a v různých formách je obsažena v řadě právních úprav evropských zemích, · předkupní právo, které je stanoveno pro obce, kraje nebo stát a to podle jejich příslušnosti k vlastnictví, v případě veřejně prospěšné stavby, veřejných prostranství a veřejně prospěšné opatření, · náhradu za změnu v území, která náleží vlastníkům pozemků nebo staveb v důsledku omezení jejich práv. 5

Doležal J., Mareček J., a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha : Linde, 2006, strana 27

6

srovnej § 18 odstavec 1 stavebního zákona

7


8

závislé. Územní plánování je výrazem potřeby společnosti z těchto důvodů usměrňovat nakládání s územím a s jeho částmi a současně chránit dotčené veřejné zájmy.8 Územní plánování sleduje, pozoruje a vyhodnocuje stav a možnosti území, zajišťuje ochranu přírodních, civilizačních a kulturních hodnot území, včetně architektonického a kulturního dědictví, ale především identifikuje problémy území. Soustavně a trvale zpřesňuje a konkretizuje veřejný zájem na využití území, přičemž se soustředí na racionální využívání zastavěného území a vymezování zastavitelných ploch a na ochranu nezastavěného území, s cílem snížit nebezpečí nevratného procesu jeho přeměny. Veřejný zájem, chráněný územním plánováním, je představován zvyšováním kvality území s ohledem na požadavky udržitelného rozvoje území a zahrnující zlepšování životního prostředí, sociálních podmínek a podmínek hospodářského rozvoje a jejich vyváženého vztahu.9 Podstatnou změnou přístupu v rozhodování o území je diferenciace procesních postupů v zastaveném a nezastavěném území s ohledem na přísnou ochranu nezastavěného území před neregulovanými zásahy. Změny vymezení zastavěného území bude možno dosáhnout zásadně pouze prostřednictvím územního plánu po komplexním zhodnocení využití dosavadních zastavitelných ploch a požadavků na nové zastavitelné plochy. Jedině v zastavěném území a ve vymezených zastavitelných plochách lze uplatnit zjednodušující postupy při umisťování a povolování záměrů. Převratnou úpravu představují nové principy součinnosti s dotčenými orgány ve vazbě na úpravu obsaženou ve správním řádu, dle které se vydávají místo samostatných rozhodnutí

závazná stanoviska nebo stanoviska pro postupy, jenž nemají charakter

správních řízení. K naplnění této koncepce přispívá i změnový zákon, který pro potřebnou implementaci nového stavebního zákona novelizuje několik desítek souvisejících právních předpisů. Mezi novými principy součinnosti dotčených orgánů, převládá princip kontinuity, na jehož základě jsou dotčené orgány vázány svým stanoviskem, vydaným v předchozích etapách a mohou jej měnit pouze v případě změn podmínek v území nebo požadavků na vydání koordinovaného stanoviska v případě, že týž orgán veřejné správy je příslušný podle několika zvláštních právních předpisů. Územní plánování se v rámci svých úkolů zaměřuje jednak na analýzu stavu území, na stanovení koncepce rozvoje a ochrany území a dále na prevenci, regeneraci a 8

Veřejný zájem představuje v souvislosti s dotčenou problematikou velmi frekventovaný pojem, jenž řadíme mezi neurčité právní pojmy. Přestože se tento pojem vyskytuje v celé řadě právních předpisů, žádný z nich neobsahuje jeho byť obecnou definici. Jednotlivé zákony pouze stanoví určité znaky nebo podmínky, při jejichž naplnění lze konstatovat soulad s veřejným zájmem. 9


9

revitalizaci

území

a

rovněž

tak

na

vyhodnocování

ekonomické

efektivnosti

vynakládaných prostředků z veřejných rozpočtů na realizace změn v území. Tradičně zůstaly zachovány úkoly při stanovení urbanistických a architektonických požadavků na využívání území a prostorové uspořádání území, zejména pak na umisťování a řešení staveb. Předpoklad úspěšného a efektivního rozhodování o dotčeném území představuje dostupnost ověřených a aktuálních informací o území. Územně analytické podklady představují v rámci územně plánovacích podkladů zcela nový nástroj, obsahující konkrétní zjištění a hodnocení stavu a vývoje území, včetně hodnocení udržitelného rozvoje a problémů dotčeného území, které si vyžadují řešení prostřednictví územně plánovací dokumentace. K zajištění vytváření územně analytických podkladů na úrovni obcí a krajů slouží zákonem založená povinnost poskytování informací zohledňujících požadavek součinnosti, jenž směřuje proti orgánům státní správy, případně vlastníkům dopravní

a

technické

infrastruktury.

Systém

územně

analytických

podkladů,

aktualizovaný každé dva roky, zprostředkovává potřebné informace o území širšímu okruhu subjektů, především pak orgánům územního plánování. Nově pojatý koncepční celorepublikový nástroj územního plánování představuje politika územního rozvoje, stanovící priority územního rozvoje v celorepublikových a návazně mezinárodních souvislostech. Jako taková plní funkci strategického nástroje koordinace tvorby územně plánovacích dokumentů na úrovni krajů, z čehož lze usuzovat na její závaznost pro územně plánovací činnost obcí a krajů. Průběžná aktualizace politiky územního rozvoje má za cíl zajistit kontinuální územně plánovací činnost. Nedílnou součást politiky územního rozvoje představuje její hodnocení z hlediska vlivu na udržitelný rozvoj, včetně vyhodnocení vlivů na životní prostředí. V návaznosti na osvědčenou a minulou právní úpravou prověřenou územně plánovací dokumentaci došlo ke změně v jejím obsahu, což se projeví zejména při rozlišení územně plánovací dokumentace pořizované na krajské úrovni v podobě zásad územního rozvoje od územních a regulačních plánů obcí při respektování oddělené působnosti těchto územně samosprávných celků. Řešení problémů v širším území přísluší krajům, jenž mají dbát o to, aby nezasahovaly do kompetencí obcí. Důraz je kladen na diferenciaci obsahu územního a regulačního plánu v tom smyslu, aby územní plán byl zaměřen na základní urbanistickou koncepci území, koncepci veřejné infrastruktury a určování funkčního vymezení ploch, zatímco regulační již podrobně stanoví podmínky využití území., neboť podrobně stanoví podmínky pro využití pozemků, pro umístění a 10

prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. V souvislosti s vydáváním nových nástrojů územně plánovací dokumentace se uplatní institut opatření obecné povahy10, jímž se rozhoduje o konkrétním území ve vztahu k blíže neurčitému, neomezenému okruhu osob. Z nového pojetí regulačního plánu pramení jeho poslaní, jako jednoho z nástrojů územního rozhodování. Zcela zásadní procesní změnu představuje využití opatření obecné povahy při vydávání územně plánovací dokumentace, jež je novou formou správní činnosti v režimu správního řádu, respektující zvláštnosti postupu při pořizování a projednávání územně plánovací dokumentace. Umožňuje rozhodovat o námitkách dotčených osob a současně nebrání přezkumu zákonnosti včetně soudního přezkumu vydané územně plánovací dokumentace. V souvislosti s liberálním pojetím povolování staveb na úseku stavebního řádu, umožňuje nová právní úprava obsažená ve stavebním zákoně s ohledem na složitost a význam posuzované stavby a konkrétních podmínek v území, zvolit jednu ze šesti možností územního rozhodování. Přičemž stanoví případy, pro něž se vydání územního rozhodnutí nevyžaduje nebo nevydává. Rozhodnutí o příslušném záměru, lze dosáhnout postupem

v souladu

s regulačním

plánem,

v rámci

úplného

územního

řízení,

zjednodušeného územního řízení, na základě územního souhlasu nebo dle podmínek stanovených v územně plánovací informaci11, případně za použití veřejnoprávní smlouvy.12 Pro snadnou orientaci v požadovaných postupech, slouží žadateli územně plánovací informace, coby jeden z nových nástrojů územního plánování zaměřený nejen na poskytování informací o věcných podmínkách využívání území, ale zejména na stanovení procesních postupů. Možnost využití zjednodušeného postupu při vydávání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, vychází zejména z vymezení staveb, u nichž takový postup zákon připouští, ale současně závisí na souladu s požadavkem na umisťování staveb do zastavěného území nebo zastavitelné plochy a vlivu stavby na životní prostředí. Územní souhlas se uplatní v případech bezkonfliktních staveb, s jejichž umístěním vyjádřili souhlas jak vlastníci mezujících pozemků a staveb, tak dotčené orgány, aniž by 10

blíže § 171 a násl. správního řádu

11

blíže § 21 stavebního zákona

12

blíže § 159 a násl. zákona správního řádu

11

stanovily nějaké podmínky. Zjednodušeným územním řízením se rozumí vydání územního rozhodnutí bez provedení územního řízení, přičemž stavební úřad ve výroku rozhodnutí zohlední připomínky dotčených orgánů stanovením závazných podmínek. Návrh výroku rozhodnutí se zveřejní a jestliže ve stanovené lhůtě nebudou podány proti tomuto záměru námitky, nabývá právní moci. V opačném případě se záměr posoudí ve standardním řízení. Zcela v souladu s požadavkem na přednostní používání zjednodušených postupů, lze dosáhnout významného zjednodušení u vymezených staveb podléhajících pouze ohlášení stavebnímu úřadu a pojatých v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, které se umisťují v zastavěném území13 nebo v zastavitelné ploše14, jestliže se v souvislosti s posuzovaným záměrem podstatně nezmění poměry v území a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. To vše za předpokladu, že se jedná o stavby, k jejichž provedení podle poskytnuté územně plánovací informace postačí ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo bez územního souhlasu. Nový nástroj územního rozhodování představuje využití veřejnoprávní smlouvy, kterou lze za splnění zákonem vymezených podmínek nahradit územní rozhodnutí. Stavební zákon překonal omezené pojetí dřívější úpravy a rozšířil možnost spojit územní a stavební řízení na prakticky všechny případy, bez ohledu na druh povolované stavby, jestliže podmínky v území jsou jednoznačné, především ve vazbě na schválený územní nebo regulační plán. Pro spojená řízení se zcela v souladu s dosavadní praxí uplatní přísnější procesní pravidla zajišťující náležitou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků řízení. Nová právní úprava poskytuje možnost zjednodušeného postupu, založenou na zveřejňování řízení, včetně využití doručování jednotlivých úkonů veřejnou vyhláškou, v případech umisťování staveb v území, pro než byl zpracován územní plán. Naopak v území bez vydaného územního plánu, je nezbytné doručovat oznámení o zahájení řízení a příslušná rozhodnutí individuálně, podle obecné úpravy obsažené ve správním řádu. Odlišně pojaté vymezení okruhu účastníků řízení vychází právě z rozdělení účastníků za účelem doručování. Procesní postupy v územním řízení navazují na dosavadní pozitivní 13

Zastavěným územím rozumíme souladu s § 2 odstavec 1 písm. d) stavebního zákona území vymezené územním plánem nebo postupem podle stavebního zákona, jestliže obec nemá vymezené zastavěné území, považuje se za zastavěné území zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. 14

Zastavitelnou plochou rozumíme v souladu s § 2 odstavec 1 písm. j) stavebního zákona plochu vymezenou k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje.

12

zkušenosti s koncentrační zásadou, přičemž ústní jednání se stalo povinnou součástí řízení, od níž nelze za žádných okolností upustit. V novém pojetí územního řízení, stíhá žadatele povinnost informovat na místě stavby nebo na jiném veřejně přístupném místě stanoveném stavebním úřadem o svém záměru. Zvláštní úpravy se dočkaly formální požadavky na stanoviska, námitky a připomínky

uplatňované

řízení,

v územním

včetně

nového

způsobu

řešení

občanskoprávních námitek, při němž je větší díl pravomocí svěřen stavebním úřadům. V souvislosti

s vymezováním

veřejně

prospěšných

staveb

nebo

veřejně

prospěšných opatření, obsahuje úprava územního plánování právní institut zákonného předkupního práva veřejnoprávních korporací a státu. To umožní vlastníkovi pozemku, určeném regulačním plánem k naznačenému účelu, nabídnout záměrem dotčený pozemek k odkoupení. Náhrada za změnu v území, představuje zcela nový institut územního plánování určený ke kompenzaci újmy způsobené omezením vlastnických práv v důsledku stavební uzávěry, zrušení územního nebo regulačního plánu, případně územního rozhodnutí, přičemž účinnost dotčeného ustanovení byla odložena.15

2.3 Specifické funkce regulačního plánu Regulační plán, jež tradičně řadíme mezi územně plánovací dokumenty, představuje jeden ze základních nástrojů územního plánování závazný pro rozhodování v území, kterému nová právní úprava navíc přisoudila roli nástroje územního rozhodování, proto mu bude věnována bližší pozornost. Celkem výstižně regulační plán charakterizuje skutečnost, že v řešené ploše podrobně stanoví podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí16, z čehož je potřeba vycházet při dalších úvahách o jeho roli při umisťování záměrů. V jím řešené ploše regulační plán nahrazuje ve schváleném rozsahu územní rozhodnutí s jediným omezením a to nemožností uplatnění uvedeného postupu v nezastavěném území.17 O pořízení regulačního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce nebo kraje v samostatné působnosti, pro území vojenských újezdů Ministerstvo obrany, a to 15

Mareček J. Nový stavební zákon. Bulletin Stavební právo, 2006, číslo. 2 strana 7

16


17

Nezastavěným územím rozumíme ve smyslu § 2 odstavce 1 písm. f) pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy.

13

z vlastního podnětu nebo na žádost. K projednání návrhu regulačního plánu se svolává veřejné projednání, o kterém pořizovatel informuje alespoň třicet dní přede dnem jeho konání. Nejpozději v průběhu veřejného projednání lze uplatnit námitky a připomínky. Regulační plán vydává na základě doporučení, vzešlého z veřejného projednání návrhu, zastupitelstvo obce, respektive kraje formou opatření obecné povahy. Před samotným veřejným projednáním je nutné uskutečnit společné jednání s dotčenými orgány. Předpokladem pro podání žádosti o zahájení pořizování regulačního plánu je skutečnost, jestli podmínky pro jeho vydání byly stanoveny v předcházející fázi územního plánování, například schválením jeho zadání při vydání územního plánu. Námitky proti návrhu regulačního plánu mohou podávat osoby shodné s účastníky případného územního řízení, což odpovídá pojetí regulačního plánu především coby nástroje územního rozhodování. Námitky proto mohou vznášet žadatel, obec, případně záměrem dotčení vlastníci sousedních nemovitostí nebo občanská sdružení. Regulační plán pořízený na žádost platí zásadně tři roky, platnosti pozbývá v tom případě, pokud ve vymezené lhůtě nebyla podána žádost o stavební povolení.

14

3. ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ Správní řízení vedené na základě stavebního zákona, označované v souladu se zažitou terminologií jako územní řízení, představuje klasický příklad zvláštního správního řízení s částečně odchylnou procesní úpravou od obecné, obsažené ve správním řádu. Územním řízením rozumíme specifický postup správního orgánu, završený zpravidla vydáním územního rozhodnutí, jehož pojetí coby jednoho z nástrojů územního plánování odráží i systematika stavebního zákona, neboť oba instituty podrobně upravuje část třetí stavebního zákona. Územní řízení představuje rozhodovací postup správního orgánu, jehož výsledkem je autoritativní rozhodnutí o konkrétním opatření, jež se má uskutečnit v daném území, respektive rozhodnutí o konkrétním využití pozemku k danému účelu. Z výše naznačeného vyplývá, že územní rozhodnutí v podobě individuálního správního aktu konstitutivního charakteru je významným dokumentem operativního rozhodování o území.18 Stavební zákon výslovně stanoví, že umisťovat stavby19 nebo zařízení20, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze pouze na základě pravomocného územního rozhodnutí, případně územního souhlasu, čímž je zdůrazněn princip ochrany veřejných zájmů při využívání území.21 Jednoznačně se tímto stanoví zásada, že veškeré zamýšlené změny ve využití území včetně umisťování staveb, stejně tak jako ochrana některých důležitých zájmů v území zásadně podléhají vydání územního rozhodnutí. Na druhé straně zákon vyjmenovává případy, v nichž se výše uvedený princip neuplatní. Takto nijak výjimečný postup přichází do úvahy pouze za podmínky, jestliže zákon výslovně stanoví, že pro danou situaci se vydání územního rozhodnutí nevyžaduje 18

Kliková A., Průcha P., Havlan P., Stavební právo, praktická příručka, Praha : Linde, 2005, strana 57

19

Stavbou rozumíme ve smyslu § 2 odstavce 3 stavebního zákona veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Z ustanovení § 120 odstavce 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku vyplývá, že stavba spojená se zemí pevním základem je samostatnou věcí, jinak se jedná o příslušenství nebo součást pozemku. Například u zpevněných ploch a komunikací, evidovaných v katastru nemovitostí pod druhem pozemku ostatní plochy, se nejedná o věc schopnou samostatného použití, kterou lze oddělit od věci hlavní bez toho, aniž by se tato neznehodnotila, proto její vlastnictví přísluší vlastníkovi pozemku. Blíže k problematice in Pech V. Co je stavba? Bulletin Stavební právo. 2006, č. 4, strana 46. 20

Zařízením rozumíme ve smyslu § 3 odstavce 2 stavebního zákona informační a reklamní panel, tabuli, desku či jinou konstrukci a technické zařízení, pokud se nejedná o stavbu. 21


15

nebo se územní rozhodnutí vůbec nevydává. V těchto případech je ochrana veřejných zájmů zajištěna jinak, než jejich šetřením ve správním řízení, například stanovením závazných podmínek přímo v zákoně nebo provázaností s jinými opatřeními.22 Jako správní orgány veřejné správy, působící na úseku územního plánování vystupují věcně a místně příslušné obecné stavební úřady, do jejichž výlučné kompetence vydávání územních rozhodnutí spadá. Stavební úřady postupují v územním řízení podle stavebního zákona, podpůrně využívají ustanovení správního řádu upravujícího obecné správní řízení, přičemž některé aspekty postupu blíže specifikuje prováděcí vyhláška.23 Faktickým a právním základem pro vydání rozhodnutí v konkrétní věci je schválená územně plánovací dokumentace24, která by měla poskytovat dostatečný prostor pro správní uvážení. Na případy územních řízení, která nebyla pravomocně ukončena za účinnosti starého stavebního zákona, pamatuje ustanovení stanovící, že územní řízení zahájená přede dnem účinnosti starého stavebního zákona dokončí příslušné úřady podle dosavadních právních předpisů.25

3.1 Subsidiarita správního řádu Pokud zvláštní zákony nestanoví jiný postup, postupují správní úřady ve správních řízení podle jednotlivých ustanovení správního řádu26, jenž představuje obecný právní předpis upravující veškerá správní řízení. Specifičnost výkonu veřejné správy na úseku územního plánování se promítla do úpravy územního řízení, neboť stavební zákon upravuje některé procesní postupy odchylně od správního řádu. Stavební úřad tak musí v řízení postupovat zásadně podle správního řádu s výjimkou odchylek, upravených výslovně stavebním zákonem, což je faktickým projevem subsidiárního použití správního řádu v územním řízení. Procesní úprava stavebního zákona řeší odchylným způsobem od obecné úpravy správního řízení řadu procesních institutů, přičemž správní řád obecně upravuje 22


23

vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření 24

Územně plánovací dokumentací rozumíme ve smyslu § 2 odstavce 1 písm. n ) stavebního zákona zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán. 25


26

srovnej § 1 odstavec 2 správního řádu

16

především základní zásady činnosti správních orgánů, postavení jednotlivých subjektů správních řízení, možnosti zastupování účastníků v řízení, podmínky a některé procedurální náležitosti správního řízení, případně podmínky pro přezkum rozhodnutí vydaných ve správním řízení.

Na veškeré činnosti vykonávané stavebními úřady

v záležitostech spadajících do působnosti stavebního zákona, je nezbytné s odkazem na ustanovení správního řádu uplatnit základní zásady činnosti správních orgánu obsažené ve správním řádu. Povaze výše naznačeného vztahu ke správnímu řádu odpovídá i ustanovení stavebního zákona o použití správního řádu na postupy a řízení v režimu stavebního zákona, pokud tento nestanoví jinak.27

3.2 Základní zásady činnosti správních orgánů Jak naznačuje pojmenování základních zásad činnosti správních orgánů, dostává se jim poněkud širšího uplatnění, než pouze ve vztahu ke správnímu řízení, ale promítají se do veškeré činnosti správních orgánů. Uplatní se dokonce i v těch případech, kdy sice zvláštní právní předpis použití správního řádu vylučuje, avšak úpravu obdobnou těmto zásadám neobsahuje, případně u dalších činností správních orgánů výslovně neupravených správním řádem při výkonu veřejné správy.28 Základní činnosti správních orgánů představují významný soubor požadavků, jimž má být podřízen veškerý výkon veřejné správy.

3.2.1 Význam a závaznost zásad Smyslem základních zásad činnosti správních orgánů, s jejich široce pojatou působností vůči orgánům veřejné správy, je zajištění předpokladů a podmínek pro řádný výkon veřejné správy. Což souvisí se vzrůstajícími požadavky na určitou minimální úroveň činností a kvalitu rozhodování ve veřejné sféře v případech takových činností, jimiž veřejná správa zasahuje do práv a svobod jednotlivců, či se jich dotýká. Dále společnost očekává od orgánů veřejné správy naplňování požadavku efektivnosti správních činností. Prosazování a intenzita uvedených požadavků souvisela částečně se vzrůstajícími požadavky na úroveň a záruky právního státu v oblasti moci výkonné ve spojitosti se vzrůstajícím rozsahem úkolů svěřených veřejné správě.

27


28

Skulová S., Průcha P., Havlan P., Kadečka S., Správní právo procesní, Praha : Eurolex, 2005, strana 34

17

Tím, že zákonodárce soustředil základní zásady do úvodních ustanovení správního řádu, přiznal jim účinek právně závazných pravidel chování. Nutno ovšem upozornit na skutečnost, že soubor jednotlivých základních zásad obsažený ve správním řádu není výčtem zdaleka vyčerpávajícím, neboť některé další zásady je nadále třeba vyvozovat z jednotlivých ustanovení procesně právních předpisů. Vedle přímé právní závaznosti plní základní zásady tradiční úlohu interpretačního pravidla pro výklad a aplikaci jednotlivých ustanovení obsažených ve správním řádu, respektive zvláštních zákonech, pokud tyto upravují postupy správních orgánů. Základní zásady se logicky staly inspirací pro zákonodárce, neboť jejich požadavky promítl do řady konkrétních ustanovení správního řádu upravujících jednotlivé procesní instituty.29

3.2.2 Jednotlivé zásady činnosti správních orgánů Zásada legality představuje jednu ze základních zásad determinujících činnost správních orgánů při výkonu veřejné správy vůbec, neboť ukládá správním orgánům postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které tvoří součást právního řádu České republiky.

Tím veřejné správě

vymezuje podmínky, způsoby a meze uplatnění jejich pravomocí. Zásada legality představuje jednu ze záruk zákonnosti v oblasti veřejné správy. Mimo sféru jejího uplatnění by neměl zůstat žádný z postupů, kterými subjekty vykonávající veřejnou správu, zasahují do právních poměrů adresátů veřejné správy nebo na ně jinak působí. Nejen z těchto důvodů bývá zásada legality a spolu s ní další základní zásady činnosti správních orgánů, pojímány jako univerzální zásady výkonu veřejné správy. Lze ji však také považovat za základ uplatnění dalších zásad, neboť zákony v jejím duchu upravují jejich obsah, způsob uplatnění a závaznost. Zásada zákonnosti dopadá i na další subjekty zúčastněné na řízení nebo jiných postupech mimo správních orgánů, má však zcela jinou kvalitu. Zatímco správní orgány a další subjekty uplatňující veřejnou moc, mohou veřejnou moc uplatnit pouze v takovém rozsahu, v jakém jim to zákon umožní, další osoby mohou činit vše, co není zákonem zakázáno a navíc nikdo nesmí být nucen činit nic, co zákon výslovně neukládá. Zásada proporcionality se vyznačuje určitou specifičností, neboť se sestává z několika dílčích zásad, které však obstojí i samostatně a bude o nich pojednáno jednotlivě.

29

Mezi ony dílčí zásady, tvořící ve svém souhrnu zásadu proporcionality,

tamtéž strana 36-37

18

řadíme zásadu zákazu zneužití správního uvážení, zásadu ochrany dobré víry a oprávněných zájmů a v neposlední řadě i zásadu subsidiarity, spojenou s požadavkem na nalézání řešení odpovídajících okolnostem daného případu. S principem proporcionality úzce souvisí požadavek na veřejnou správu, jednat ve veřejném zájmu. Zákaz zneužití správního uvážení souvisí s požadavkem, aby pravomoc správních orgánů nebyla zneužita a její výkon probíhal řádným a rozumným způsobem. Zákonný požadavek výslovně stanoví, aby správní orgán uplatňoval jemu svěřenou pravomoc pouze k těm účelům, k jejichž realizaci mu ji zákon svěřil, a v rozsahu, v jakém mu ji svěřil Zásada souladu s veřejným zájmem představuje důležitou zásadu, uplatňovanou při výkonu veřejné správy, neboť veškerá činnost správních orgánů by měla být realizována právě v souladu s tímto veřejným zájmem. Na první pohled neurčitý pojem veřejný zájem, získává svůj konkrétní obsah skrze účel, který zákonodárce pro jednotlivé úseky státní správy stanovil a vtělil do konkrétních právních předpisů. Respektování veřejného zájmu slouží zároveň jako garance proti zneužití pravomoci správním orgánem. Zásada subsidiarity se uplatní v souvislosti s požadavkem apelujícím na správní orgán, pokusit se, pokud to povaha projednávané věci umožňuje, smírně odstranit rozpory bránící řádnému projednání a rozhodnutí v dané věci. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby se prostředky veřejné moci uplatňovaly pouze v nezbytném rozsahu, odůvodněném účelem výkonu této pravomoci, a pouze tam, kde se nezdaří v rámci postupů správních orgánů a v rozhodnutích uplatnit smírné řešení. Přijaté řešení má být, s přihlédnutím ke shora uvedeným hlediskům, adekvátní řešenému případu. Zásada předvídatelnosti odpovídá požadavku, aby správní orgány při rozhodování skutkově shodných či obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, jinak by totiž došlo k porušením principu rovnosti před zákonem. Veřejná správa by si tak měla vytvořit a udržet určitou míru ustálenosti ve svých postupech, zejména při rozhodování. Zásada legitimního očekávání neznamená absolutní neměnnost v rozhodování, neboť s ohledem na neustálé hledání a nalézání vhodnějších a přiměřenějších způsobů posouzení konkrétních zájmů dochází k pozvolným změnám uplatňované praxe. Zásada materiální pravdy stanoví, že jestliže nevyplývá ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán způsobem směřujícím k zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v takovém rozsahu, jenž je nezbytný pro úkonů v souladu se stanovenými požadavky. Naplnění zásady materiální pravdy bude vyžadovat, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně ve vztahu k řádnému posouzení a uplatnění 19

zejména zásady legality, zásady přiměřenosti, zásady předvídatelnosti a řešení věci v souladu s veřejným zájmem. Zásada procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů zaručuje dotčeným osobám při uplatňování procesních práv rovné postavení. Správní orgány mají ve vztahu k dotčeným osobám vystupovat nestranně a vyžadovat od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností ve stejném rozsahu. V případě ohrožení rovnosti dotčených osob, učiní správní orgán potřebná opatření k jejímu zajištění. Zásada směřuje především k zamezení diskriminace dotčených osob. Zásada veřejné správy jako služby pramení z ústavního pojetí veřejné moci, jež má sloužit všem občanům. Přičemž uplatňovat ji lze pouze v případech, v mezích a způsoby stanovenými zákonem. Uvedená zásada se projevuje hned v několika ohledech, kdy především úřední osoby, plnící úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, se k osobám, se kterými přicházejí v úřední styk, chovají zdvořile a vycházejí jim podle možností vstříc. S provedením většiny úkonů souvisí povinnost poskytnout úkonem dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, jestliže to s ohledem na povahu úkonu a s přihlédnutím k osobním poměrům dotčené osoby pokládá za potřebné. Správní orgán rovněž s dostatečným předstihem informuje dotčené osoby o vůči nim činěném úkonu, pokud se to jeví jako potřebné k hájení jejich práv, nesmí však být ohrožen účel úkonu. Nenápadnou součást zásady veřejné správy jako služby představuje požadavek umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Zásada spolupráce správních orgánů a souladu jejich postupů se projeví v požadavku na zajištění jednotného, systematického a koordinovaného postupu správních orgánů vůči dotčeným osobám, což by mělo přispívat k posilování důvěryhodnosti veřejné správy. S ohledem na tento záměr mají správní orgány dbát vzájemného souladu všech postupů probíhajících současně a souvisejících s totožnými právy nebo povinnostmi dotčené osoby. Dotčená osoba přispívá k naplnění této zásady prostřednictvím řádného plnění povinnosti bezodkladně upozornit na skutečnost, že proti ní probíhá několik obdobných postupů u různých správních úřadů. Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu naplnění principu dobré správy. Zásada rychlosti a hospodárnosti postupů je garancí vyřízení věci správním orgánem bez zbytečných průtahů v co nejkratší době. V případě, že správní orgán neučiní požadované úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo jestliže není lhůta stanovena, ve lhůtě přiměřené, lze ke zjednání nápravy využít prostředků ochrany proti nečinnosti. Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a dbá o to, aby co nejméně 20

zatěžoval dotčené osoby. Jestliže je například možné získat požadované údaje z úřední evidence, kterou správní orgán vede, má správní orgán povinnost si jejich obstarání zajistit, jestliže o to dotčená osoba požádá. Zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů se projevuje v postupu správního orgánu tím, že tento šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správních orgánů v jednotlivých případech dotýká, a zasahovat do těchto práv může jen za podmínek stanovených zákonem a to pouze v nezbytném rozsahu. Dobrou vírou se obecně rozumí nezaviněná nevědomost o případných právních nedostatcích určitého právního stavu, přičemž se presumuje poctivost dotčené osoby.

3.2.3 Zásady správního řízení Základní zásady činnosti správních orgánů se vztahují rovněž na postupy správních orgánů, uskutečňované v rámci správního řízení, avšak jednotlivých právních předpisech lze vystopovat některé další tradiční procesní zásady v podobě zásad správního řízení. S ohledem na tradiční pojetí jednotlivých zásad se většinou vyskytují v protikladných, případně doplňujících se dvojicích, jež se uplatní rozdílně v odlišných fázích řízení. Zásada písemnosti správního řízení předurčuje charakter správního řízení, neboť jej determinuje jako proces vedený zejména na základě písemných podkladů, jenž se zakládají do spisu. Lze jí chápat jako nutnost zaznamenat pro potřeby provedení správního řízení veškeré úkony ve správním řízení písemnou formou, což se projeví zejména v případě ústního jednání, o kterém se pořizuje písemný záznam. Zásada vyjadřuje skutečnost, že není nutné nařizovat ve správním řízení ústní jednání, jestliže to není nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nebo tak stanoví zákon. Za účelem projednání určitých záležitostí se v některých případech nařizuje ústní jednání coby projev zásady ústnosti ve správním řízení. Zásada neveřejnosti správního řízení naznačuje, že správní řízení zpravidla není vedeno veřejně. Veřejnost řízení se obecně uplatňuje ve vztahu k účastníkům řízení a jejich zástupcům, v rámci územního řízení se však lze setkat s širším pojetím účasti veřejnosti. Veřejnost řízení se uplatní v plném rozsahu ve vztahu k účastníkům řízení a jejich zástupcům, neboť mají právo seznámit se podrobně se shromážděnými poklady rozhodnutí, případně vyjádřit své stanovisko v řízení. Zásada oficiality znamená, že správní orgán disponuje pravomocí zahájit a provádět správního řízení bez ohledu na vůli účastníků. Uvedená zásada bezprostředně 21

souvisí s povinností správního orgánu zjistit dostatečně skutkový stav věci, za tímto účelem si sám opatřuje podklady pro rozhodnutí a provádí důkazy. Zcela odlišně se projeví zásada dispoziční, uplatňovaná především v řízeních zahajovaných na návrh účastníka, neboť je vyjádřením povinnosti účastníka aktivně se účastnit řízení . Zásada dvojstupňovosti vyjadřuje obecné oprávnění každého účastníka správního řízení, napadnout nepravomocné rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího v prvém stupni řádnými opravnými prostředky. Účel takového postupu lze spatřovat v dosažení devolutivního účinku odvolání neboli přezkoumání napadeného rozhodnutí nadřízeným orgánem. Smyslem uvedené zásady je rovněž dosažení suspenzivního účinku neboli odkladu realizace výroku napadeného rozhodnutí. Pokud podanému odvolání zcela vyhoví správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, nazývá se naznačený postup autoremedurou. Zásada jednotnosti vyjadřuje skutečnost, že správní řízení tvoří jeden celek a odráží okolnost, že účastníci mohou navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, až do okamžiku vydání rozhodnutí ve věci, přičemž v odvolacím řízení lze uplatnit pouze takové skutečnosti a návrhy, které nebylo možno uplatnit dříve. Zásadou koncentrace řízení se naopak rozumí oprávnění správního úřadu, stanovit lhůtu pro realizaci výše vymezených pravomocí, přičemž k podnětům podaným po uplynutí stanovené lhůty nelze přihlédnout. Zásada zjištění skutkového stavu věci přestavuje pro potřebu správního řízení modifikovanou zásadu materiální pravdy. Obecně se ukládá správnímu orgánu povinnost zjistit veškeré okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, což je nepochybně zcela v souladu s povinností jednat vždy ve veřejném zájmu. Jestliže je v řízení ukládána povinnost z moci úřední, je správní orgán povinen i bez návrhu zajistit veškeré dostupné rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch či naopak v neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím povinnost uložena. Zásada vyšetřovací znamená, že správní orgán má za povinnost opatřovat podklady pro rozhodnutí, přičemž tato není absolutní , neboť účastníci jsou povinni mu za tímto účelem poskytnout patřičnou součinnost. Naproti tomu zásada projednací se projeví v povinnosti účastníků navrhovat důkazy na podporu svých tvrzení, což může mít vliv na charakter a samotný průběh řízení. Zásada volného hodnocení důkazů odráží povinnost správního orgánu náležitě se zabývat každou věcí, což se projeví v povinnosti zohlednit veškeré relevantní skutečnosti a důkazy, dle vlastní úvahy je zhodnotit a rozhodnout na základě vlastního uvážení. 22

3.3 Subjekty územního řízení Pojmem subjekty správního řízení lze označit nositele procesních práv a povinností, kteří jejich realizací rozhodujícím způsobem ovlivňují průběh i samotný výsledek správního řízení. Za fundamentální subjekty správního řízení, považujeme na jedné straně procesního vztahu správní orgány, vystupující v pozici subjektů veřejné správy vybavené odpovídajícími pravomocemi potřebnými k výkonu veřejné moci, a na druhé straně účastníky správního řízení, vůči nimž se uvedená pravomoc uplatní při rozhodování o jejich záležitostech v rámci konkrétního správního řízení.30 Zpravidla ve správním řízení vystupují vedle výše zmíněných elementárních subjektů ještě některé další, přičemž nejčastěji se jedná o dotčené orgány veřejné správy, v podobě odborných orgánů působících ve veřejné správě, nebo jednotky územní samosprávy a to v rozsahu, v jakém jejich postavení vymezují právní předpisy. Obecná

úprava

správního

řízení

předpokládá

participaci

dalších

osob

zúčastněných na řízení, jimž není přiznáno postavení účastníka, avšak disponujích některými procesními oprávněními a povinnostmi, pro něž nelze jejich význam pro zdárný průběh řízení nechat bez povšimnutí. Předpisy upravující zvláštní druhy správních řízení mnohdy okruh, postavení a úlohu dalších osob v řízení upřesňují a doplňují, přičemž jak vyplývá ze subsidiární povahy správního řádu, přiznává se zvláštní úpravě přednost, k čemuž je potřeba vždy přihlédnout.31

3.3.1 Správní orgány Pro správní řízení platí, že provádět jej a v jeho rámci rozhodovat, mohou pouze správní orgány příslušné k tomu podle právních předpisů, což je zcela v souladu se zásadou legality. Jednoznačné zákonné vymezení příslušnosti správního orgánu slouží coby vodítko pro určení konkrétního správního orgánu z celé organizační struktury orgánů veřejné správy, respektive dalších subjektů, jimž byl výkon veřejné správy svěřen, oprávněného správní řízení provést a v jeho průběhu případně vydávat správní rozhodnutí.32

30


31

Kadečka S., a kol. Správní řád. Komentář. Praha : Aspi, 2006, strana 97

32


23

Závazná pravidla pro určení příslušnosti správních orgánů, obsahují právní předpisy upravující jednotlivá zvláštní správní řízení, obecnou úpravu potom představuje správní řád. Tato pravidla jsou závazná především pro správní orgány, ale respektovat je musí rovněž tak účastníci.33 Zpravidla rozlišujeme věcnou, místní a případně funkční příslušnost správních orgánů. Věcná příslušnost blíže určuje typ správního orgánu příslušného k provedení správního řízení v prvém stupni, zatímco místní příslušnost stanoví, který z věcně příslušných správních orgánů s ohledem na jemu vymezenou územní příslušnost, správní řízení provede. Místní příslušnost je založena na vztahu správního orgánu k rozhodované věci z hlediska jeho místního působnosti, která se většinou překrývá s územním členění státu, případně je stanovena zákonem nebo na jeho základě odlišně. Kritéria pro určení místní příslušnosti mají hierarchickou podobu. Jestliže je předmětem řízení nemovitost, řídí se příslušnost vždy místem, kde se nemovitost nachází. V případě, že se nejedná o nemovitost, představuje rozhodnou skutečnost pro určení místní příslušnosti místo činnost, o které má být rozhodováno, respektive místo podnikání fyzické osoby, týká-li se věc její podnikatelské činnosti. Nejde-li určit místní příslušnost na základě výše uvedených znaků, je příslušným správní orgán podle místa trvalého pobytu fyzické nebo sídla právnické osoby.34 Prostřednictvím funkční příslušnosti se v rámci organizační struktury jinak věcně příslušného správního orgánu určí konkrétní orgán, jemuž řízení přísluší rozhodovat. S uvedeným pojetím příslušnosti se lze nejčastěji setkat u obcí a krajů, jenž se pro potřeby výkonu veřejné správy vnitřně dále člení nejčastěji na odbory působící na vymezených úsecích výkonu veřejné správy. Na případy doručení podání správnímu orgánu věčně nebo místně nepříslušnému k provedení řízení, pamatuje obecná právní úprava správního řízení postupem zcela v souladu s požadavkem na zdárný průběh řízení a to konkrétně ustanovením o povinnosti bezodkladně postoupit usnesením „zatoulané“ podání příslušnému správnímu orgánu a uvědomit o tom osobu, která takové podání učinila.35 Jestliže správní orgán, kterému bylo podání postoupeno s tímto nesouhlasí, neboť se domnívá, že sám není věcně ani místně příslušným, smí jej usnesením postoupit dalšímu správnímu úřadu nebo vrátit pouze se 33

Horzinková E., Novotný V. Správní právo procesní, Praha : Linde, 2006, strana 47

34

Hendrych D., a kol. Správní právo. Obecná část. 6.vydání. Praha : C.H.Beck, 2006, strana 361

35

srovnej § 12 správního řádu

24

souhlasem nadřízeného správního orgánu.36 Správní řízení je v tomto případě zahájeno až dnem doručení podání příslušnému správnímu úřadu.

3.3.1.1 Stavební úřady Příslušným k provedení územního řízení je věcně a místně příslušný stavební úřad, který na základě provedeného klasického územního řízení

nebo zjednodušeného

územního řízení, vydává ve věci meritorní územní rozhodnutí. Místní příslušnost stavebního úřadu pro územní rozhodnutí vychází z pravidla obsaženého ve správním řádu a řídí se polohou nemovitosti, které se posuzovaný záměr dotýká, tj. místem nacházejícím se v konkrétním správním obvodu některého ze stavebních úřadů.37 Pravomoc vydávat územní rozhodnutí svěřuje zákon zásadně do rukou obecným stavebním úřadům prvého stupně, jako které nejčastěji vystupují příslušné obecní úřady. Mezi obecné stavební úřady lze zařadit Ministerstvo pro místní rozvoj, krajské úřady, Magistrát hlavního města Prahy a úřady městských částí hlavního Prahy města určené statusem, magistráty územně členěných statutárních měst a úřady městských částí nebo obvodů určené statusem, magistrát statutárního města, pověřené obecní úřady a úřady měst a obcí, které tuto působnost vykonávali přede dnem nabytí účinnosti stavebního zákona, tj. ke konci roku 2006.38 Výčet obecných stavebních úřadů obsahuje sdělení Ministerstva pro místní rozvoj39 Avšak to stávající vyžaduje v zájmu aktuálnosti doplnění o nové stavební úřady obcí s pověřeným obecným úřadem Třemošná, Kašperské Hory a Plánice, které byly nově konstituovány jako stavební úřady v souladu s požadavkem, aby jimi byly úřady obcí s pověřeným obecním úřadem40, neboť právě tyto vyjmenované působnost stavebních úřadů doposud nevykonávaly. V přechodných ustanoveních konstatuje stavební zákon kontinuitu správních obvodů stávajících stavebních úřadů. Obecné stavební úřady vykonávají působnost podle 36

Nadřízeným správním orgánem je správní orgán, o kterém tak stanoví zvláštní zákon. Pokud by zvláštní zákon neurčoval nadřízený správní orgán, je jím správní orgán, který rozhoduje o dovolání nebo vykonává dozor. 37

srovnej § 11 odstavec 1 písm. b) správního řádu

38


39

sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb., vydané k provedení § 117 odstavce 2 zákona č 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

40

zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností., ve znění pozdějších předpisů.

25

stavebního zákona ve správních obvodech, ve kterých ji vykonávaly ke konci roku 2006.41 V souvislosti s účinností stavebního zákona, kladenou na počátek roku 2007, nedošlo k zásadním změnám ve vymezení správních obvodů stavebních úřadů, které se zde vytvořili během třiceti let účinnosti starého stavebního zákona. S ohledem na výše uvedené lze hovořit o kontinuitě stavebních úřadů a to i s ohledem na skutečnost, že ke stávajícím přibudou s účinností od počátku roku 2007 nové stavební úřady, čímž dojde nepochybně ke změnám ve správních obvodech změnou dotčených stavebních úřadů. Působnost stavebních úřadů příslušných k územnímu rozhodování na území vojenských újezdů42 vykonávají újezdní úřady. Stávající vymezení správních obvodů není neměnné, neboť je dána zákonná možnost,

aby

byly

správní

veřejnoprávními smlouvami,

43

obvody

jednotlivých

stavebních

úřadů

měněny

uzavíranými podle správního řádu mezi jednotlivými

obcemi. Obec, jejíž obecní úřad je obecným stavebním úřadem, může uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí, jejímž obsahem je závazek, že tato pro ni bude vykonávat působnost obecného stavebního úřadu.44 Není však žádoucí a ani přípustné, aby byly takto vytvářeny správní obvody stavebních úřadů, které by zasahovaly do dvou či více správních obvodů obcí s rozšířenou působností.

3.3.1.2 Změny příslušnosti Ve stanovených případech se nadřízenému stavebnímu úřadu přiznává možnost využít nabízeného postupu a vyhradit si působnost prvoinstančního stavebního úřadu. Nadřízený stavební úřad si tímto postupem může vyhradit pravomoc stavebního úřadu prvního stupně u jednotlivých technicky zvlášť obtížných nebo neobvyklých staveb nebo u opatření s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí, kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu v jejich okolí.45 Neexistuje však žádná povinnost si pravomoc prvoinstančního stavebního úřadu vyhradit, záleží vždy na posouzení dané konkrétní situace a správním uvážení, zda-li

41


42

zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů

43

blíže § 159 a násl. správního řádu

44


45


26

v daném případě byly naplněny zákonné předpoklady a nabízí se možnost pro využití daného postupu. Ministerstvo pro místní rozvoj si může vyhradit pravomoc stavebního úřadu k vydání územního rozhodnutí u staveb přesahujících hranice jednotlivých krajů, u staveb s mimořádně nepříznivými vlivy na životní prostředí nebo u staveb s vlivem na území sousedních států. Jde-li o opatření nebo stavbu, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, provede řízení a rozhodnutí vydá nejbližší společně nadřízený stavební úřad. Ten může rovněž tak stanovit, že řízení provede a rozhodnutí vydá některý ze stavebních úřadů, v jehož správním obvodu se má stavba nebo opatření uskutečnit.46

3.3.1.3 Oprávněná úřední osoba Obecně označujeme úřední osobou každou osobu, jež se bezprostředně podílí na výkonu pravomocí správního orgánu, aniž by nutně musela činit úkony svěřené zákonem správnímu orgánu. Avšak pouze oprávněná úřední osoba může v řízení provádět úkony správního orgánu. Jako oprávněné úřední osoby vystupují osoby, jejichž postavení vyplývá z vnitřního předpisu správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu. Pověření vedoucí správního orgánu musí být písemné a musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem.47 Správní řád rozlišuje mezi správním orgánem a oprávněnou úřední osobou, neboť smyslem takového postupu je jednoznačná identifikace konkrétní osoby, která v dané věci vykonává veřejnou správu, čímž se nepochybně zvyšuje odpovědnost za svěřenou činnost. Informace o tom, kdo je oprávněnou úřední osobou se poznamenává do spisu a správní orgán o tom účastníka řádně informuje. Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s řízením a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny, jestliže není stanoveno jinak.48

3.3.2. Dotčené orgány veřejné správy Z důvodu ochrany veřejných zájmů dotčených v souvislosti s vydáváním správních rozhodnutí, se přiznávají některá procesní oprávnění orgánům příslušným 46


47

Hrozinková E., Novotný V. Správní právo procesní, Praha : Linde, 2006, strana 58

48

Skulová S., Průcha P., Havlan P., Kadečka S., Správní právo procesní, Praha : Eurolex, 2005, Strana 90

27

k jejich ochraně podle zvláštních právních předpisů49, označovaným jako dotčené orgány. Za dotčené považujeme především takové orgány, o nichž tak stanoví zákon, a správní orgány nebo jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska50 nebo vyjádření, jež slouží jako podklad pro rozhodnutí správního orgánu.51 S ohledem na požadavek součinnosti mají dotčené orgány za povinnost poskytovat správním orgánům, které provádějí správní řízení, veškeré informace důležité pro řádný průběh řízení, pokud tím neporuší povinnost mlčenlivosti, případně ochrany utajovaných informací podle zvláštních zákonů. Správní úřad provádějící správní řízení, zjišťuje z úřední povinnosti dotčené orgány, jejichž součinnost si vydání rozhodnutí vyžádá, a po zahájení řízení je vyrozumí spolu s účastníky řízení. Dotčeným orgánům se přiznává právo vyjadřovat se k podkladům pro vydání rozhodnutí, toto oprávnění mají vždy, jestliže to vyžaduje plnění jejich úkolů. V případě, že se dotčený orgán nevyjádří ve stanovené lhůtě, presumuje se, že ke shromážděným podkladům nemá námitek s výjimkou případů, pro které zvláštní zákon výslovně stanoví povinnost dotčeného orgánu se k rozhodnutí vyjádřit. Při řešení rozporů mezi správním orgánem provádějícím řízení a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešené otázky, jež je předmětem rozhodování, se přiměřeně52 postupuje podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost.53

49

například zákon č. 254/2001 Sb. , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon 2 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb. , o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1987 Sb. , o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb. , o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb. , o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb. , o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/1988 Sb. , o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 50

Závazné stanovisko ve smyslu § 149 odstavce 1 správního řádu je úkonem učiněným správním orgánem na základě zákona , který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. 51

srovnej §136 odstavec 1 správního řádu

52

Postupem přiměřeně se rozumí ve smyslu legislativních pravidel vlády volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními vztahy. 53


28

Při výkonu státní správy na úseku územního plánování postupují stavební úřady ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány. Požadavek součinnosti realizují dotčené orgány postupem, kdy pro vydání rozhodnutí podle stavebního zákona vydávají závazná stanoviska na základě zvláštních právních předpisů a pro postupy podle stavebního zákona, které nemají povahu správního řízení, stanoviska na základě zvláštních právních předpisů.54 Závazná stanoviska ani stanoviska dotčených orgánů nemají charakter samostatných správních rozhodnutí vydaných ve správním řízení. Dotčený orgán je svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem vázán a proto mohou dotčené orgány uplatňovat navazující stanoviska nebo závazná stanoviska v téže věci pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněni dříve, jestliže se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko poskytnuto, případně jiné okolnosti. Dotčené orgány mohou ve svých stanoviscích nebo závazných stanoviscích stanovit podmínky, kterými podmiňují souhlas s vydáním rozhodnutí. Jestliže se tyto podmínky stanou součástí výrokové části územního rozhodnutí, mohou dotčené orgány kontrolovat jejich dodržování. Zcela nový institut představuje koordinované stanovisko, které v souladu s požadavkem na uplatňování jednodušších postupů při vyřizování konkrétních případů využívají správní orgány územního plánovaní. Je-li dotčeným orgánem podle zvláštních právních předpisů tentýž orgán veřejné správy, vydává koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko, zahrnující požadavky na ochranu všech dotčených veřejných zájmů, které hájí, lze jej však vydat pouze v případě bezrozpornosti požadavků na ochranu dotčených veřejných zájmů.55 Koordinované stanovisko vydá správní orgán za předpokladu, že k provádění takové činnosti byl pověřen vnitřním předpisem. To znamená, že žadatel nebude povinen obcházet jednotlivé organizační útvary dotčeného orgánu a naopak tento orgán bude povinen na základě jedné žádosti vydat jedno koordinované stanovisko ze všech hledisek ochrany veřejných zájmů, které je příslušný hájit.56 Žadatel o vydání koordinovaného závazného stanoviska tedy musí předložit kvalifikovanou žádost, která umožní její posouzení podle zvláštních zákonů a stanovení 54


55


56

viz důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu

29

podmínek podle těchto zákonů určených do výroku konečného rozhodnutí. Pokud je žádost neúplná nebo jestliže požádal žadatel o vydání pouze jednoho závazného stanoviska, měl by jej příslušný správní orgán poučit takovým způsobem, aby mohlo být koordinované závazné stanovisko vydáno.57

3.3.3.Účastníci územního řízení Obecné vymezení účastníků správního řízení vychází z úpravy obsažené ve správním řádu, přičemž tento zákon rozlišuje neopominutelné účastníky se silným procesním postavením (dále jen „účastníci hlavní“) a účastníky s postavením slabším (dále jen „účastníci vedlejší“). V řízení iniciovaném na návrh žadatele jsou hlavními účastníky především žadatel a spolu s ním další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu.58 Za vedlejší účastníky, jimž se přiznává slabší procesní postavení, lze považovat další dotčené osoby, jestliže mohou být rozhodnutím přímo dotčena jejich práva nebo povinnosti. Odlišné procesní postavení účastníků se projeví v rozsahu jim přiznaných procesních práv a povinností, avšak úprava nejzásadnějších procesních práv je pro obě skupiny totožná. Mezi účastníky správního řízení lze zařadit rovněž osoby, o nichž tak stanoví zvláštní zákon. Pokud zvláštní zákon nerozlišuje mezi účastníky správního řízení v souladu s pojetím obsaženým ve správním řádu, uplatní se zákonné pravidlo, podle kterého se přiznává těmto účastníkům postavení účastníků vedlejších, ledaže jim rozhodnutí založí, změní nebo zruší právo nebo povinnost, či deklaruje existenci nebo naopak neexistenci takového práva, potom je jim přiznáno postavení účastníků hlavních. Jestliže se správnímu orgánu přihlásí osoba tvrdící, že by s ní mělo být jednáno jako s účastníkem řízení například pro společenství práv nebo povinností s jiným účastníkem, považuje se tato osoba za účastníka řízení až do doby, než se prokáže opak.59 Jako účastníci mohou v řízení samostatně vystupovat fyzické i právnické osoby, pokud disponují procesní způsobilostí v plném rozsahu. Procesní způsobilostí účastníka správního řízení rozumíme způsobilost vlastními úkony nabývat v řízení procesních práv 57

viz metodické doporučení odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj ke koordinovanému závaznému stanovisku

58

srovnej § 27 odstavec 1 písmeno a) správního řádu

59


30

a povinností. Otázka procesní způsobilosti je správním řádem řešena nepřímo a to odkazem na úpravu způsobilosti k právním úkonům obsaženou v občanském zákoníku60, neboť fyzické osoby disponují ve správním řízení způsobilostí samostatně jednat v takovém rozsahu, v jakém disponují s způsobilostí k právním úkonům. Procesní způsobilost proto odkazem na občanskoprávní předpisy vzniká v plném rozsahu dosaženým zletilosti, pokud zvláštní předpisy nezvolí odlišnou úpravu. V pochybnostech o rozsahu procesní způsobilosti se použijí obdobně ustanovení o posouzení účastenství osoby, o němž lze pochybovat, a osoba bude považována za zcela procesně způsobilou až do okamžiku, než se prokáže opak. Jménem právnických osob, u nichž vznik právní subjektivity spadá zásadně v jedno s nabytím procesní způsobilosti, jedná a právní úkony činí ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudy61, tedy zpravidla statutární orgán konkrétní právnické osoby.

3.3.3.1 Vymezení účastníků územního řízení Pojetí účastníků územního řízení je podle nového stavebního zákona podstatně širší, než tomu bylo v dosavadní právní úpravě, přičemž platí, že okruh účastníků územního řízení je dán taxativním výčtem obsaženým ve stavebním zákoně a nelze jej žádným způsobem rozšiřovat. Oproti dřívější úpravě charakteristické stavem, kdy okruh účastníků byl upraven odlišně pro jednotlivé typy řízení, došlo ke sjednocení řešení postavení účastníků řízení. Kromě žadatele a vlastníka pozemku nebo stavby, na kterých má být uskutečněn záměr, není-li tento sám žadatelem, nebo toho, kdo má jakékoli jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, označuje stavební zákon za účastníky i osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být územním rozhodnutím dotčeno. Pojetí sousedních pozemků vychází z judikatury Ústavního soudu62, na základě které byla jako neústavní opuštěna definice sousedních pozemků jako pozemků se společnou hranicí. V jednotlivých řízeních musí stavební úřad zjišťovat, kteří z vlastníků sousedních pozemků a staveb mohou být s ohledem na charakter záměru vydaným rozhodnutím přímo dotčeni ve svých vlastnických či jiných právech, teoreticky jimi mohou být i pozemky přes pozemek mezující. 60

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

61

srovnej § 21 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

62

nález Ústavního soudu publikovaný pod číslem 96/2000 Sb.,

31

V každé projednávané věci je nutno vždy uvážit, kteří z vlastníků sousedních pozemků a staveb mohou být vydaným rozhodnutím přímo dotčeni ve svých vlastnických či jiných právech. Jedná se o záležitost spadající do volného správního uvážení, které musí být v mezích stanovených zákonem a musí vycházet z povahy posuzovaného opatření a jeho dopadů. Tito další účastníci řízení mají na řízení podíl pouze v rozsahu svých dotčených práv, kterých se uvažovaný posuzovaný záměr bezprostředně týká. V odůvodnění rozhodnutí je potřeba vždy uvést, jak byl okruh účastníků vymezen. Za účastníky územního řízení jsou dále označeny osoby, o nichž to stanoví zvláštní zákon, nejčastější

je tímto způsobem umožněno účastenství nejrůznějších

občanských sdružení a společenství vlastníků jednotek. Úprava okruhu účastníků územního řízení odpovídá současnému pojetí účastníků podle správního řádu, stavební zákon však na rozdíl od obecné úpravy, která je založena na rozdílném procesním odlišení postavení jednotlivých účastníků, rozlišuje účastníky podle způsobu doručování písemností na ty, kterým lze doručovat veřejnou vyhláškou, a účastníky, jimž se doručuje jednotlivě, případně do vlastních rukou. Přičemž do vlastních rukou se doručuje žadateli o vydání územního rozhodnutí a obci, na jejímž území se má požadovaný záměr realizovat, tato je účastníkem ze zákona vždy. Z okruhu účastníků řízení jsou výslovně vyloučeni vlastníci bytů, nebytových prostor nebo pozemků.

3.3.3.2 Zastoupení na základě plné moci Účastník jedná svým jménem nebo se může nechat zastoupit zástupcem, kterým může podle okolností mít podobu zmocněnce, společného zmocněnce nebo společného zástupce. Každý účastník řízení si může zvolit kohokoli s procesní způsobilostí jako svého zmocněnce. Podmínkou je zákonem stanovený způsob zmocnění účastníkem a přijetí zastupování zmocněncem. Zmocnění se prokazuje písemnou plnou mocí nebo ústní formou zachycenou do protokolu. Správní řád umožňuje udělit plnou moc jak generálně pro celé řízení, tak pro jednotlivé procesní úkony. Veškeré písemnosti se doručují pouze zmocněnci, s výjimkou případů, kdy má zastoupený v řízení něco osobně vykonat. Pro plnou moc, byť generální, se nevyžaduje úředně ověřený podpis.63 Zmocnění plnou mocí k zastupování může být uděleno rovněž pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena ve vymezené době nebo bez omezení 63

Lipertová Š. Plná moc a správní řízení. Moderní obec, 2006, č. 3 strana 42

32

kdykoliv v budoucnu. V tomto případě se vyžaduje, aby podpis na plné moci byl úředně ověřen, a sama plná moc uložena u věcně příslušného správního orgánu, případně udělena do protokolu.64

3.3.4 Obec Obci, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn je postavení účastníka územního řízení výslovně přiznáno zákonem, aby tak mohla účinně hájit důležité místní či veřejné zájmy. Obec jako účastník územního řízení vystupuje v rámci samostatné působnosti. Pokud obecní úřad obce z rozšířenou působností nevydává územní rozhodnutí je dotčeným orgánem v územním řízení z hlediska uplatňování záměrů územního plánování, přičemž vystupuje v přenesené působnosti.

3.3.5 Účast veřejnosti K problematice účasti veřejnosti v návaznosti na tvorbu nového stavebního zákona a jeho definitivní podobu považuji za vhodné uvést, že rozhodování o využití území, eventuelně o omezeních nejrůznějších činností na daném území, se dotýká zájmů široké veřejnosti, lze tedy oprávněně požadovat, aby veřejnost měla možnost vyjádřit se, případně se stát účastníkem řízení, ve kterém budou takové záměry posuzovány. Veřejnost jakožto okruh osob prosazujících veřejný zájem by měla mít možnost účastnit se procesu výkonu veřejné správy s ohledem na skutečnost, že zprostředkovává kontrolu řádného výkonu veřejné správy, jež by měla takto vyskytnuvší se zájmy respektovat. Dotčenou veřejností se rozumí ta část veřejnosti, která je nebo může být dotčena rozhodováním o otázkách územního plánování nebo má na tomto rozhodování odůvodněný zájem. Z důvodu posílení pozice při prosazování zájmů se neformální skupiny občanů formují v nejrůznější občanské iniciativy, spolky, sdružení a zájmové skupiny existující, čí vznikající za účelem ovlivnění procesu územního plánování. V souladu s právními předpisy lze rozlišit konzultativní účast veřejnosti a účast veřejnosti na správních řízeních, která by mohla být označena jako plnohodnotná forma účasti, neboť spolu s účastní veřejnosti na řízení zahrnuje i možnost odvolat se a správní rozhodnutí napadnout. Konzultativní pojetí účasti veřejnosti se projeví i v územním řízení, protože každý má možnost nejpozději při ústním jednání vznést k posuzovanému návrhu připomínky, jež musí stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí vyhodnotit. Tato

64


33

forma účasti se stala předmětem kritiky pro svou faktickou bezúčinnost, svým způsobem se jedná spíše o formální účast bez většího vlivu na řízení. Veřejná diskuse o navrhovaných aktivitách se nepředpokládá a pravidla pro vypořádání se s připomínkami veřejnosti nejsou důsledná. Naproti tomu plnohodnotná účast veřejnosti skýtá možnost zapojit se do rozhodovacích procesů v podobě účastníka s plnými procesními právy. Právní úprava dovoluje za určitých podmínek plnohodnotnou účast veřejnosti na územním řízení a to v případech účasti občanských sdružení65, případně obecně prospěšných společností66, sledujících ochranu přírody, jejichž účast je založena podle zvláštních právních předpisů. Jelikož možnosti účasti veřejnosti v územním řízení a na pořizování územně plánovací dokumentace vůbec, byly dle předchozí právní úpravy hodnoceny jako nedostatečné, bylo

z tohoto důvodu záměrem nové právní úpravy, zcela v souladu

s požadavky Aarhuské úmluvy67, posílení postavení veřejnosti v územním řízení.68 Především z důvodu naplnění požadavků volajících po rozšíření účasti veřejnosti a zejména na poskytnutí podmínek pro uplatňování názorů dotčené veřejnosti, došlo v rámci návrhu stavebního zákona k úpravě institutu zástupce veřejnosti, jemuž se přiznalo mimo jiné postavení účastníka územního řízení se všemi procesními právy a povinnostmi, z čehož lze odvodit možnost podávat klasické námitky. V rámci pozměňovacích návrhů vzneseným Senátem došlo však k přehodnocení podoby tohoto institutu a jeho zachování pouze pro účely veřejných projednání, jež se nařizují například ke konceptu územního plánu. Současná podoba právní úpravy účasti veřejnosti vyhovuje požadavkům Aarhuské úmluvy, neboť veřejnost má možnost se podílet na projednávání územně plánovací dokumentace prostřednictvím svého zástupce. Skutečnost, že stejná možnost jí není přiznána v územním řízení, neznamená nutně ignoraci zájmů veřejnosti, neboť každé územní rozhodnutí musí být v souladu s územně plánovací dokumentací. Z výše uvedeného vyplývá, že došlo nepochybně k posílení účasti veřejnosti, přičemž k opuštění původní podoby institutu došlo pravděpodobně z obav před neúměrných prodlužováním řízení ze strany zástupce veřejnosti. Ačkoli by v případě jeho zachování v původním rozsahu docházelo k duplicitnímu zohlednění zájmů veřejnosti, 65

zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů

66

zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech ve znění pozdějších předpisů

67

publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod č. 124/2004 Sb.m.s.

68

viz důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu

34

mohlo takové pojetí zvýšit standart přístupu k veřejným zájmům při rozhodování o využití území. 3.3.6 Občanská sdružení69 Zvláštní právní předpisy přiznávají za zákonem stanovených podmínek postavení účastníků územního řízení i občanským sdružením enviromentálního zaměření. Založit účast v územním řízení lze na základě zákona o ochraně přírody a krajiny70 a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.71 Podle zákona o ochraně přírody a krajiny má občanské sdružení nebo jeho organizační složka, k jehož hlavním cílům podle stanov patří ochrana přírody a krajiny, právo žádat od příslušných orgánů státní správy informace o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. V případě stavebního úřadu má tento povinnost občanskému sdružení, které vůči němu vzneslo žádost, oznámit podání žádosti o vydání územního rozhodnutí, respektive o zaházení územního řízení, němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. Žádost o poskytování informací platí jeden rok a lze ji podávat opakovaně. Občanské sdružení má možnost stát se účastníkem72 řízení disponujícím všemi procesními právy, jestliže oznámí svoji účast v řízení nejpozději do 8 dnů ode dne oznámení zahájení řízení.73 Odlišně je založena účast místně příslušné jednotky občanského sdružení nebo obecně prospěšné společnosti, jejímž předmětem činnosti podle stanov je ochrana veřejných zájmů, v územním řízení podle zákona o posuzování vlivů, neboť občanskému sdružení se přiznává účast v řízeních navazujících na řízení o posuzování vlivů na životní prostředí za podmínky, že podalo písemné vyjádření k posuzovanému záměru, příslušný úřad zahrnul toto vyjádření k posuzovanému záměru zčásti nebo zcela do svého stanoviska o posouzení vlivů a stavební úřad v územním řízení nerozhodl, že veřejné 69

za stejných podmínek přichází eventuelně v úvahu i účast obecně prospěšné společnosti

70

zákon č. 114/1992 sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) 71

zákon číslo 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“)

72

Účast občanských sdružení ve správních řízeních nelze vykládat natolik široce, že by se vztahovala na řízení, jež mohou zasáhnout jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko složky životního prostředí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. Judikováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005-118 73

srovnej § 70 odstavec 3 zákona o ochraně přírody a krajiny

35

zájmy, jejichž ochranu sdružení hájí, nejsou v navazujícím řízení dotčeny.74 Konstrukce poslední podmínky pro založení účasti občanského sdružení v navazujícím územním řízení vyvolává rozpaky, neboť váže účast na uvážení stavebního úřadu.

3.4 Průběh územního řízení Průběh

územního

řízení

coby

zvláštního

správního

řízení,

upravuje

v podrobnostech stavební zákon, který zvláštní úpravou pamatuje především na postup a možnosti zahájení řízení, včetně podrobné úpravy náležitostí návrhu na vydání územního rozhodnutí. Oproti dřívější právní úpravě, která umožňovala zahájit územní řízení jak na základě písemného návrhu žadatele, tak z vlastního podnětu stavebního úřadu nebo jiného orgánu státní správy, nový stavební zákon výslovně stanoví, že stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání75, z čehož lze jednoznačně usuzovat, že zahájení z moci úřední není podle účinné právní úpravy možné. Dané tvrzení lze opřít rovněž o skutečnost, že po transformaci územního rozhodnutí o stavební uzávěře v opatření obecné povahy vydávané radou obce v přenesené působnosti, již zde není žádné jiné územní rozhodnutí, u kterého by s ohledem na jeho účel a charakter zahájení z podnětu stavebního úřadu připadalo v úvahu. Řízení o žádosti stavební úřad nezahájí a věc usnesením odloží, pokud byl vůči němu učiněn takový úkon, který zcela zjevně není žádostí, nebo z něj nelze zjistit, kdo podání činní, anebo bylo učiněno takové podání, k jehož vyřízení není příslušný žádný správní orgán.76 Smyslem naznačeného postupu je umožnit správnímu úřadu, aby se zjednodušeným způsobem vypořádal s podáními, která nesplňují ani elementární požadavky na ně kladené, neboť v opačném případě by musel postupovat podle obecných ustanovení o správním řízení a vyzvat podatele k doplnění, případně žádost zamítnout, což lze pokládat ve většině případů za zjevně bezpředmětné.77

3.4.1 Územně plánovací informace Pokud si potencionální žadatel o umístění záměru není v podmínkách účinné právní úpravy zcela jistý, jakým způsobem, respektive zdali vůbec má požádat o 74

srovnej 23 odstavec 9 zákona o posuzování vlivů

75


76


77

Vedral J., Správní řád. Komentář. Praha : Nakladatelství Polygon, 2006, strana 307

36

posouzení svého záměru v územním řízení, nabízí se mu možnost požádat před vlastním zahájením řízení o vydání územně plánovací informace.78 Územně plánovací informace zosobňuje jeden v možných prostředků, jenž by měly přispět ke zjednodušení a zpřehlednění postupů využívaných k umisťování záměru. Územně plánovací informace představuje v souladu s požadavkem na přednostní využívání zjednodušených postupů orgány veřejné správy a principem poskytování informací dotčeným osobám zcela nový nástroj územního plánovaní, jehož účelem a smyslem je zajistit náležité poskytování informací o stavu území a návrzích na změny jeho využití, ale také o podmínkách vydávání příslušných rozhodnutí a opatření.79 Územně plánovací informace poskytují orgány územního plánování včetně stavebních úřadů v rámci své působnosti jako předběžnou informaci formou sdělení80, proto obsahem poskytnuté informace mohou být pouze skutečnosti týkající se jim příslušejících rozhodnutí nebo opatření.81 Územně plánovací informaci poskytují orgány územního plánování včetně stavebních úřadů formou sdělení podle správního, jež je samostatně přezkoumatelné. Prostřednictvím územně plánovací informace se žadateli v rozsahu vymezeném podanou žádostí sdělují informace o podmínkách, při jejichž splnění lze případně předpokládat vydání požadovaného rozhodnutí nebo opatření. Z hlediska obsahu rozlišujeme čtyři druhy územně plánovacích informací, které se mohou navzájem lišit formálními náležitostmi. Orgány územního plánování včetně stavebních úřadů poskytují v rámci své působnosti územně plánovací informace mimo jiné o podmínkách využívání území a změn jeho využití zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace, podmínkách vydávání regulačního plánu, územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, a podmínkách provedení jednoduchých staveb vyžadujících ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu.82

78

blíže § 21 stavebního zákona

79


80

blíže § 139 správního řádu

81


82


37

Vydání územně plánovací informace je podmíněno podáním žádosti, ve které žadatel musí vznést konkrétní požadavky na požadovanou informaci v souvislosti se svým záměrem na změnu v území a konkrétní údaje o svém záměru, zejména účel a technické provedení stavby nebo jiného opatření v území. Mezi náležitosti požadované příslušnou prováděcí vyhláškou lze zařadit požadavek formalizované žádosti, neboť žádost o poskytnutí informace lze podat pouze na předepsaném formuláři, který tvoří nedílnou součást přílohy prováděcí vyhlášky.83 K žádosti žadatel připojí ve dvou vyhotoveních situační výkres, jehož náležitosti upravuje rovněž tato vyhláška. Poskytnutá územně plánovací informace je závazná a platí jeden rok ode dne vydání, jestliže ovšem správní orgán v této lhůtě žadateli nesdělí, že došlo ke změně podmínek, za kterých byla poskytnuta, zejména s odkazem na provedení aktualizace příslušných územně analytických podkladů, schválení zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje a zprávy o uplatňování územního plánu. Vydání předběžné informace lze požadovat i po zahájení řízení, ale v téže věci a za stejného skutkového stavu lze předběžnou informaci požadovat pouze jednou. Předběžná informace je od počátku neplatná, jestliže byla vydána na základě údajů nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.84 Specifickou možnost postupu nabízí případ územně plánovací informace o podmínkách provedení jednoduchých staveb, k jejichž realizaci postačí ohlášení stavebnímu úřadu.85 V souvislosti se zjednodušením postupů u vybraných druhů jednoduchých staveb vymezí stavební úřad v rámci poskytnuté informace podmínky pro umístění stavby bez vydání územního povolení nebo územního souhlasu. Předpokladem uplatnění naznačeného postupu je prověření souladu umisťovaného záměru s požadavky, které jeho použití podmiňují. V souladu se stanovenými podmínkami se musí jednat o záměr umisťovaný v zastavěném území nebo zastavitelné ploše, poměry v řešeném území se nesmí v souvislosti se záměrem podstatně změnit, záměr nepřináší nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu a je v souladu s požadavky na výstavbu podle příslušných předpisů. V případě staveb, které stanoveným požadavkům nevyhoví, vydá stavební úřad územně plánovací informaci, která využití zjednodušených postupů vyloučí.

83

srovnej §2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., podrobnější úpravě územního řízení , veřejnoprávní smlouvy a územního opatření

84


85

srovnej § 21 odstavce 1 písm. d) stavebního zákona

38

Protože možnost použití výše naznačeného postupu vzhledem k vymezenému okruhu staveb představuje největší zjednodušení umisťování staveb, je třeba při jeho uplatnění postupovat s ohledem na ochranu práv vlastníků sousedních pozemků a staveb, protože tito při ohlášení stavby nebudou mít možnost vznášet námitky proti umístění stavby. Možnost využití územně plánovacích informací při umisťování staveb představuje nejsnadnější postup realizace staveb. Jelikož možnost postupovat tímto způsobem představuje v intencích stavebního zákona vzhledem k vymezenému okruhu staveb největší možné zjednodušení procesu umisťování záměrů, je třeba této možnosti využívat uvážlivě, především s ohledem na ochranu práv vlastníků sousedních pozemků a staveb. Protože v dalším postupu směřujícím k realizaci stavby, tedy při ohlášení stavby, již nebudou mít možnost vznášet ke stavbě takové námitky, které by stavební úřad zohlednil. Stavební úřad může pouze za podmínky, že k takovému postupu shledá důvody, provedení ohlášené stavby zakázat.

3.4.2 Zahájení územního řízení Okamžik zahájení územního řízení o žádosti závisí na obdržení podnětu k zahájení řízení, který představuje podání stavebním úřadem posouzené jako žádost o vydání územního rozhodnutí. Správní řád každý úkon směřující vůči správnímu orgánu označuje za podání, ze kterého musí být zřejmé, kdo jej činí, které věci se týká a co se jím navrhuje.86 Řízení je zahájeno dnem, kdy žádost o zahájení řízení byla doručená stavebnímu úřadu příslušnému ve věci rozhodnout. Pokud byl návrh na zahájení řízení podán stavebnímu úřadu, který není příslušný předmětné řízení zahájit, je jeho povinností neprodleně postoupit věc příslušnému stavebnímu úřadu a teprve dnem, kdy příslušný stavební úřad návrh obdrží, je řízení zahájeno. Žádost o vydání územního rozhodnutí musí k tomu, aby byla způsobilá iniciovat územní řízení, kromě obecných náležitostí podání vyžadovaných správním řádem obsahovat i základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje pozemků a staveb, případně další údaje vyplývající ze stavebního zákona a předpisů vydaných k jeho provedení. Žadatel je dále povinen sdělit stavebnímu úřadu jemu známé účastníky řízení, případně osoby, o nichž se domnívá, že by s nimi jako s účastníky mělo být jednáno. Obecně se sice podání posuzuje podle svého obsahu a bez ohledu na to jak je označeno, 86

srovnej § 37 odstavec 2 věta prvá správního řádu

39

avšak podle ustanovení stavebního zákona lze ohlášení, žádosti, návrhy a další podání podle tohoto zákona, pro která prováděcí právní předpis určuje formuláře, činit pouze na těchto formulářích a to i prostřednictvím elektronické podatelny v elektronické podobě.87 Obsahově náležité, avšak neformálně pojaté podání, pro které prováděcí předpis předepisuje formulář, tedy bude nepochybně posouzeno jako závadné s patřičnými následky. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti nebo trpí jinými vadami, může žadatel s pomocí správního orgánu tyto nedostatky podání na místě odstranit nebo bude vyzván k jejich odstranění v přiměřené lhůtě, kterou mu za tímto účelem správní úřad stanoví. Přičemž žadatel musí být vždy řádně poučen o nepříznivých následcích jejich včasného neodstranění, v podobě zastavení řízení. Stavební úřad zpravidla za účelem doplnění nebo odstranění vad podání řízení přeruší. Cíl nové úpravy vyžadující formálně náležité žádosti lze spatřovat ve snaze sjednotit obsah a rozsah běžných podání vůči stavebním úřadům a odstranit tak opakovaně kritizované nežádoucí a neodůvodněné zásadní rozdíly v požadavcích některých stavebních úřadů.88 Formuláře žádostí a dalších podání tvoří přílohy prováděcího předpisu k novému stavebnímu zákonu.89,90 V souvislosti se změnou postavení účastníků výstavby při využívání území, a to v souladu s celkovou tendencí upuštění předběžné kontroly státu, došlo k úpravě a zákonnému zakotvení zvýšené preventivní odpovědnosti každého, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, za dodržování veřejných zájmů.91 Proto každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí, je povinen dbát souladu předkládaného záměru s požadavky vyplývajícími ze zákonných ustanovení, stanovících hodnotící kritéria pro posuzování záměrů žadatele92 a při tom být šetrný k zájmům vlastníků sousedních 87


88


89

vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. 90

V této souvislosti si nelze odpustit neučinit stručnou poznámku ohledně prováděcích předpisů obecně. Neboť se lze jenom podivovat nad skutečností, že prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu byly zveřejněny poměrně krátkou dobu (zhruba jeden měsíc) před jeho účinností, což s ohledem na skutečnost, že zpravidla obsahují podrobnější úpravu některých otázek a slouží tak k provedení konkrétních ustanovení stavebního zákona, jistotě osob aplikujících stavební zákon nepřispělo. Navíc s ohledem na obsah jednotlivých prováděcích předpisů je zřejmé, že k žádné revoluci ve veřejném stavebním právu v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona a právních předpisů k jeho provedení nedošlo, přičemž se nadále ukazuje, že příprava a realizace staveb je natolik složitá, že se i nadále laická veřejnost neobejde bez pomoci odborníků. Obdobně in psáno pod zkratkou JaN. Nový stavební zákon. Stavitel, 2007 č.2 strana č. 43. 91


92

srovnej § 90 odstavec stavebního zákona

40

pozemků a staveb.93 Smyslem naznačeného požadavku je upozornit na skutečnost, že především žadatel je odpovědný soulad předkládaného záměru s požadavky vyplývajícími z právních předpisů. Mimo to mají právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy, v souvislosti s požadavky stanovenými na ochranu zdraví a bezpečnosti osob, případně dalších veřejných zájmů, za povinnost při územně plánovací činnosti, za kterou lze nesporně považovat i územní rozhodování, respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu94, jež stanoví prováděcí předpisy. S ohledem na mnohdy přísné požadavky, které by znemožňovaly realizaci specificky koncipovaných záměrů, lze v souladu se zákonem připustit v případech, kdy není možné dodržet některý z požadavků vyplývající z prováděcích právních předpisů, povolit výjimku. O výjimce z obecných požadavků na výstavbu, již lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcích právních předpisů, u kterých se povolení výjimky výslovně umožňuje, za podmínky, že se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. V souladu s povolenou výjimkou zvoleným řešením musí být dosaženo účelu, jenž sledují obecné požadavky na výstavbu.95 O výjimce z obecných požadavků na využívání území pro územní řízení rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci, přičemž v případě územního souhlasu se výjimka nepřipouští. O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavení úřad příslušný rozhodnout ve věci. Řízení o výjimce se na žádost provede podle obecných právních předpisů buď samostatně, nebo může být spojeno s územním řízením, nemusí být však ukončeno společným správním rozhodnutím. V podstatě má povolení výjimky charakter rozhodnutí o předběžné otázce a do značné míry tak předurčuje rozhodnutí ve věci 93


94

Obecnými požadavky na výstavbu rozumíme ve smyslu § 2 odstavce 2 písm. e) stavebního zákona obecné požadavky na využívání území stanovené prováděcí vyhláškou č.501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území technické požadavky na stavby stanovené prováděcí vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu a dále obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku, dítě do tří let, popřípadě osobami s mentálním postižením nebo osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace stanovené prováděcí vyhláškou č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. 95

Podrobně in Víchová J., Obecné technické požadavky na výstavbu a jejich očekávané změny ve světle nového stavebního zákona. Bulletin stavební právo, 2006, číslo 1 strana 3 a násl.

41

samé.96 Rozhodnutí o povolení výjimky lze vydat pouze v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu, který hájí zájmy dotčené odchylným řešením, chráněné ve veřejném zájmu.

3.4.3 Přílohy tvořící součást žádosti Nedílnou součást podané žádosti o vydání územního rozhodnutí představují stanovené přílohy, specifikované prováděcí vyhláškou97, sloužící v územním řízení jako nezbytný podklad pro posouzení předloženého záměru, jež musí žadatel nejpozději při ústním jednání doložit. Pro účely řízení se vyžadují zejména doklady prokazující vlastnická práva nebo práva založená smlouvou provést stavbu nebo opatření na dotčených nemovitostech, které však s ohledem na proces racionalizace veřejné správy žadatel doloží pouze v případě, jestliže nelze tato práva ověřit z katastru nemovitostí98,99, do jehož evidence má stavební úřad dálkový přístup. Jestliže žadateli nenáleží vlastnické právo nebo nemá doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka100 anebo dohodu o parcelaci, nejde-li o pozemek, který lze za účelem výstavby vyvlastnit či vyměnit. Všechna vyžadovaná závazná stanoviska dotčených orgánů vydávaná podle zvláštních právních předpisů se soustřeďují v územním řízení a slouží jako podklad pro vydání územního rozhodnutí. Vyžadují se mimo jiné závazná stanoviska orgánů chránících veřejný zájem zejména na úsecích ochrany přírody a krajiny, ochrany vod, 96


97


zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen “katastrální zákon“)

99

Nutno ovšem poznamenat, že ani dobrá víra žadatele opřená o zápis, respektive výpis z katastru nemovitostí, nezaručuje stabilitu vlastnického práva k pozemku, neboť stát negarantuje, že údaje v něm uvedené odpovídají skutečnosti. Mnohdy může být proto právo žadatele k dotčené nemovitosti zpochybněno, což s ohledem na potlačení zásady superficies solo cedit v našem právním řádu mnohdy založí nežádoucí stav rozdílných vlastníků pozemku s stavby na něm vzešlé, který je třeba řešit prostřednictví zřízení práva věcného břemene. Více k problematice právní jistoty v otázce zápisu vlastnického práva do katastrálních operátů in Fleger E. Jistota vlastnického práva jako významný faktor výstavby. Bulletin Stavební právo, 2006, č. 1, strana 40-44 100

Následně vydané územní rozhodnutí žádným způsobem nezavazuje vlastníka pozemku odlišného od navrhovatele, neboť se mu rozhodnutím nezakládají žádná práva ani neukládají žádné povinnosti. Rozhodnutí, k jehož vydání poskytl svůj souhlas, nezavazuje vlastníka k tomu, aby s žadatelem uzavřel smlouvu nebo jinou dohodu opravňující žadatele provést stavbu na tomto pozemku. Blíže in Koukalová V. Vybrané otázky vztahu stavebního zákona a nového správního řádu. Bulletin Stavební právo, 2006, č. 2, strana 15

42

ochrany ovzduší, ochrany veřejného zdraví, ochrany zemědělského půdního fondu, odpadového hospodářství, památkové péče, pozemních komunikací, požární ochrany a územního plánování.

Problematika obstarání si závazných stanovisek je jedním

z nejsložitějších požadavků v rámci územního rozhodování, přičemž v této souvislosti jsou největší nároky, vyplývající především z jiných právních předpisů než přímo ze stavebního zákona, kladeny na žadatele. V návaznosti na ustanovení stavebního zákona o součinnosti stavebních úřadů s dotčenými orgány byla přijata speciální úprava pro dokládání závazných stanovisek, podle které žadatel není povinen předložit koordinované stanovisko vydávané správním úřadem, který je současně příslušný vydat územní rozhodnutí.101 Z výše uvedeného vyplývá, že příslušný stavební úřad má za povinnost si sám zajistit závazná stanoviska od ostatních organizačních složek správního úřadu, které vykonávají působnost dotčených orgánů stání správy podle zvláštních právních předpisů. Mimo závazných stanovisek dotčených orgánů musí žadatel předložit i stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, na kterou bude stavba napojena, tato stanoviska mohou na základě zmocnění vlastníků vydávat i jednotliví správci nebo provozovatelé veřejné infrastruktury.102 Neopominutelnou součást žádosti tvoří dokumentace záměru103, která musí být zpracována v rozsahu a podrobnostech s ohledem na podmínky v území a charakter záměru, bližší specifikaci jejich obsahových náležitostí vymezují s ohledem na konkrétní požadavky kladené na jednotlivé druhy záměrů příslušné přílohy prováděcí vyhlášky.104 Grafické přílohy a dokumentace se přikládají ve dvou vyhotoveních, a jestliže není stavebním úřadem obecní úřad v místě realizace záměru, ve třech vyhotoveních. K záměrům, jejichž posouzení vlivu na životní prostředí je vyžadováno podle zvláštních právních předpisů, musí být vždy připojeno stanovisko příslušného posuzujícího úřadu. Záměry, které mají negativní vlivy, překračující limitní hodnoty

101


102

tamtéž strana 171

103

Ve smyslu § 158 odstavce 1 stavebního zákona představuje zpracování dokumentace pro územní rozhodnutí vybranou činnost ve výstavbě, která vyžaduje, aby ji prováděla k tomu oprávněná osoba ve smyslu zákona č. 360/1992 sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. 104

vyhláška č. 503/2006 o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření

43

stanovené zvláštními předpisy, vyžadující zřízení ochranného pásma a o nichž tak stanová zákon, musí být projednány současně s žádostí o zřízení ochranného pásma.

3.4.4 Oznámení zahájení řízení Pokud předložená žádost, náležitě posouzená stavebním úřadem, splňuje veškeré stanovené náležitosti, tak je způsobilá k projednání v územním řízení. Stavební úřad oznámí žadateli, účastníkům a dotčeným orgánům zahájení řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání. Oznámení o zahájení územního řízení se doručuje způsobem závislým na rozhodné okolnosti, kterou představuje vydání územního nebo regulačního plánu pro řešené území. V takovém případě se doručuje oznámení o zahájení řízení žadateli a obci, v jejímž katastrálním území má být zrealizován posuzovaný záměr, a dotčeným orgánům jednotlivě, ostatním účastníkům potom prostřednictvím veřejné vyhlášky. Jestliže nebyl adresát písemnosti, jemuž se doručuje do vlastních rukou, zastižen, přestože se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. V případě, že si adresát písemnost do desíti dnů od uložení nevyzvedne, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i kdyby se adresát o doručení nedozvěděl, uplatní se tedy fikce doručení.105 Jestliže se adresát v místě určeném pro doručování dlouhodobě nezdržuje a doručovatel tuto skutečnost zjistí, vrací se zásilka s vyznačeným údajem o nezastižení adresáta zpět. Osobám neznámého pobytu či sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, jež nejsou známy se doručuje veřejnou vyhláškou, dříve než správní úřad přistoupí k této možnosti, má povinnost opakovaně se pokusit písemnost doručit obvyklým způsobem. Fikce doručení nastává rovněž v případě, jestliže adresát bezdůvodně odepřel převzít zásilku, doručeno je v tomto případě dnem odepření převzetí zásilky. Písemnosti určené právnickým osobám se doručují zaměstnancům nebo osobám v obdobném poměru oprávněným jménem organizace přijímat písemnosti. Jestliže si účastník pro územní řízení zvolil právního zástupce nebo zmocněnce, doručují se písemnosti zásadně těmto zástupcům. Jestliže pro řešené území nebyl vydán územní nebo regulační plán, doručuje se oznámení o zahájení řízení v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu všem

105

Hrozinková E., Novotný V. Správní právo procesní, Praha : Linde, 2006, strana 86

44

účastníků jednotlivě s možností využití postupu podle ustanovení o řízení s velkým počtem účastníků, kdy lze doručit prostřednictvím veřejné vyhlášky.106 K porušení zásady rovnosti by jistě vedlo takové počínání správního úřadu, pokud by pouze některé účastníky vyrozuměl přímo. Řízení je v případě doručení oznámení prostřednictvím veřejné vyhlášky zahájeno uplynutím lhůty stanovené ve veřejné vyhlášce, přičemž tato nesmí být stanovena kratší než 15 dnů ode dne vyvěšení. Využití možnosti provést doručení písemnosti prostřednictvím veřejné vyhlášky představuje pro účastníky řízení nebezpečí, že se o zahájení územního řízení vůbec nedozvědí.107

3.4.5 Informace o záměru Bez ohledu na způsob doručování oznámení o zahájení územního řízení je povinností každého žadatele o posouzení záměru zajistit, aby informace o jeho záměru, jenž má být v územním řízení projednán, byla bezodkladně po nařízení veřejného ústního jednání vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem nebo na jiném vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má předpokládaný záměr realizovat, a to až do doby vlastního veřejného ústního jednání.108 Tato informační povinnost sleduje v průběhu lhůty pro vyvěšení oznámení o zahájení územního řízení a během čekací lhůty před konáním veřejného ústního jednání jediný cíl a to zajištění náležité obecné informovanosti o záměru. Nedílnou součástí informace je grafické vyjádření záměru, případně jiný podklad, z něhož lze usuzovat na architektonickou a urbanistickou podobu záměru a jeho vlivu na okolí. Pokud žadatel nesplní řádně předepsanou informační povinnost, nevystavuje se sice přímé hrozbě v podobě odepření vydání rozhodnutí, ale určité právní důsledky takové opomenutí nepochybně vyvolá. Stavební úřad totiž může při jejím nesplnění nařídit opakované ústní jednání, žadateli mimo to hrozí za uvedené opomenutí postih pro správní delikt či přestupek podle příslušných ustanovení stavebního zákona.

3.4.6 Ústní jednání Spolu s oznámením o zahájení řízení nařídí stavební úřad veřejné ústní jednání a je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě realizace záměru, za účelem zjištění 106


107

Kliková A., Průcha P., Havlan P., Stavební právo, praktická příručka, Praha : Linde, 2005, strana 71-72

108


45

místních podmínek. Není tedy již možné v klasickém územním řízení upustit od ústního jednání a pouze stanovit lhůtu pro podávání námitek a stanovisek, jak to umožňovala dřívější úprava v případě, že pro řešené území byla zpracována územně plánovací dokumentace, na jejímž základě bylo možno posoudit návrh na územní rozhodnutí.109 Ústní jednání je ze zákona veřejné a jeho nařízení musí být účastníkům oznámeno alespoň 15 dní přede dnem jeho konání. Což s ohledem na skutečnost, že některým účastníkům se oznámení doručuje do vlastních rukou, zatímco jiným veřejnou vyhláškou, znamená, že nelze s přihlédnutím k běhu lhůt pro doručeni nařídit ústní jednání dříve než za 31 dní. Uvedená lhůta slouží rovněž jako doba, po kterou lze nahlížet do spisu, vyjadřovat se k podkladům pro rozhodnutí, k navrženým důkazům nebo vzneseným námitkám. Každý účastník řízení může k posuzovanému záměru vznášet námitky, ve kterých uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení účastníka řízení a důvody vedoucí k podání námitek, přičemž k nenáležitým námitkám se nepřihlíží. Závazná stanoviska dotčených orgánů, námitky účastníků řízení a připomínky z řad veřejnosti musí být s ohledem na uplatňovanou zásadu koncentrace řízení uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží, na tuto skutečnost musí být účastníci upozorněni. Pokud dotčený orgán nedoloží svoje stanovisko k posuzovanému záměru ve stanovené lhůtě, přihlédne se k jeho dřívějšímu stanovisku, jestliže není, má se za to, že s předloženým záměrem souhlasí. O průběhu ústního jednání se sepisuje protokol, který se stává součástí spisu. Konání ústního jednání upravuje obecná úprava podle správního řádu s tím, že speciálně je stavebním zákonem upraven postup pro racionální řešení situace v případě účasti většího počtu osob z řad veřejnosti.110 Stavební úřad má v takovém případě možnost vyzvat veřejnost, aby si zvolila společného zmocněnce a pokud tak veřejnost sama neučiní, může správní úřad využít postupu podle správního řádu a autoritativně společného zmocněnce přítomným osobám z řad veřejnosti určit.111

3.4.7 Možnost spojení územního řízení se stavebním řízením Jestliže jsou podmínky v území jednoznačné, čímž se rozumí zejména okolnost, že pro území byl schválen územní nebo regulační plán, může stavební úřad spojit územní a 109

srovnej § 36 odstavec 2 starého stavebního zákona

110


111


46

stavební řízení v jedno.112 Naznačená úprava představuje průlom oproti dosavadnímu pojetí, neboť předchozí stavební zákon upravoval možnost sloučení územního a stavebního řízení pouze pro vymezený okruhu především jednoduchých staveb. Účinná právní úprava v souladu s požadavkem na využívání zjednodušených postupů umožňuje daleko širší pojetí naznačeného postupu, protože dovoluje spojovat územní řízení se stavebním v případě všech staveb za současného splnění jediné podmínky vydaného územního nebo regulačního plánu. Pro postup ve společném řízení platí obecná právní úprava obsažení ve správním řádu.113

3.4.8 Přerušení a zastavení územního řízení Stavební zákon výslovně upravuje pouze jediný případ, umožňující stavebnímu úřadu přerušit řízení a to z důvodu, že posuzovaný záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro které nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat, přičemž zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy, jejímž obsahem je závazek spoluúčasti při budování veřejné infrastruktury. Přerušení řízení je však obecně upraveno správním řádem, který vyčerpávajícím způsobem upravuje přerušení řízení především v souvislosti s výzvou k odstranění nedostatků žádosti nebo vzneseným předběžné otázky, s ohledem na subsidiární charakter správního řádu se úprava v něm obsažená použije i na územní řízení. Jestliže se přeruší řízení, zastaví se běh procesních lhůt, stavební úřad po dobu přerušení nenařizuje jednání, neprovádí dokazování ani nevydává rozhodnutí ve věci. Stavební úřad řízení usnesením přeruší zejména, jestliže učinil výzvu k odstranění nedostatků směřující vůči účastníkovi, výzvu k zaplacení správního poplatku, se kterým je spojen některý procesní úkon v řízení, přičemž řízení se přerušuje současně s touto výzvou, nebo probíhá řízení o předběžné otázce. V usnesení musí stavební úřad stanovit dobu, po kterou se řízení přerušuje, během ní správní orgán i účastníci řízení činit pouze takové procesní úkony, které vedou k odstranění důvodů přerušení řízení. Současně s přerušením dochází ke stavění lhůt pro vydání rozhodnutí ve věci a to již dnem, kdy nastal některý z důvodů pro přerušení. Lhůta pro vydání rozhodnutí neskončí dříve než uplynutím patnáctého dne po skončení přerušení řízení. Stavební úřad je povinen po dobu 112


113


47

přerušení sledovat trvání důvodů přerušení a jakmile tyto důvody odpadnou nebo uplyne lhůta stanovená usnesením o přerušení bude v řízení pokračovat. O pokračování se v přerušeném řízení stavební úřad vyrozumí účastníky a provede o tom záznam do spisu.114 Zastavením řízení dochází k ukončení řízení za základě zákonem stanovených důvodů ještě předtím, než stavební úřad vydá rozhodnutí ve věcí samé. Správní orgán rozhodne o zastavení řízení usnesením, které za poznamenává do spisu. Stavební úřad má za povinnost řízení o žádosti zastavit zejména, jestliže podaná žádost je zjevně právně nepřípustná, žadatel v určené době neodstranil podstatné vady žádosti, které brání dalšímu pokračování řízení, spočívající se skutečnosti, že žadatel ve stanovené době nezaplatil správní poplatek, jenž byl povinen zaplatit, stavební úřad zjistil překážku již probíhajícího řízení v téže věci, nebo se žádost stala bezpředmětnou.115

3.4.9 Posouzení předloženého záměru V rámci územního řízení stavební úřad především posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, zejména

s charakterem

území,

s požadavky

na

ochranu

architektonických

a

urbanistických hodnot v území, s obecnými zákonnými požadavky na využití území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a zvláště s požadavky kladenými zvláštními právními předpisy, se stanovisky dotčených správních orgánů, případně s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů všech účastníků řízení, v rozsahu dotčeném posuzovaným záměrem. Závazným pokladem pro vydání územního rozhodnutí je územně plánovací dokumentace116 a pokud pro území nebyla vydána, respektive schválena, musí stavební úřad vyhodnotit předložený záměr z hlediska splnění cílů a úkolů územního plánování, stejně tak soulad záměru s charakterem území a požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Jeden ze základních informačních zdrojů představují pro stavební úřad územně plánovací podklady a pokud bude pro dané území zpracována 114

Kadečka S., a kol. Správní řád. Komentář. Praha : Aspi, 2006 strana 223

115


116 Pro rozhodnutí o návrhu je v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2006, čj. 30 Ca 24/2005-36 rozhodný právní a skutkový stav v době jeho vydání. Pokud došlo po podání návrhu na vydání rozhodnutí ke změně územně plánovací dokumentace, je podkladem pro vydání územního rozhodnutí již tato změněná územně plánovací dokumentace, nikoliv ta, která platila v době podání.

48

územní studie, musí stavební úřad porovnat navrhovaný záměr s s jejím řešením a případné odchylky územního rozhodnutí náležitě odůvodnit.117 Významný okruh požadavků závazných pro posouzení žádosti o vydání územního rozhodnutí, představují požadavky kladené na využití území a požadavky na stavby stanovené prováděcími právními předpisy. Nově je kladen zvláštní důraz na požadavek jednoznačného vyřešení vazeb posuzovaného záměru na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu v rámci územního řízení, přičemž jeho nedostatek lze považovat za zvláštní důvod pro přerušení řízení. K vyhodnocení souladu záměru s požadavky zvláštních předpisů dochází na základě posouzení závazných stanovisek, vydaných příslušnými dotčenými správními orgány. Stavební úřad však odpovídá za to, že žádný z dotčených zájmů nebude v řízení opomenut, sleduje a dbá o ochranu práv a právem chráněných zájmů všech účastníků řízení. K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územního nebo regulačního řádu se nepřihlíží. Není-li záměr žadatele v souladu s výše naznačenými požadavky nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne. O námitce, o které nedošlo mezi účastníky řízení k dohodě, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Jestliže nedošlo k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a ve věci rozhodne, přičemž toto neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnického práva.118

3.5 Zjednodušené územní řízení Požadavek na zjednodušení některých postupů v režimu stavebního zákona, vyslovený ve věcném záměru, se projevil v návrhu vlastního zákona příkladně v úpravě zjednodušeného územním řízení, podle které umožňuje vydávání územních rozhodnutí bez provedení předchozího správního řízení v celém jeho zákonném rozsahu. Zjednodušené územní řízení lze však provést pouze při splnění stanovených podmínek,

117


118


49

přičemž uvedený postup nelze uplatnit v případě všech druhů územních řízení, nýbrž pouze v řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby, o změně využití území, o změně stavby a o dělení a scelování pozemků, nelze je naopak použít pro řízení o rozhodnutí o ochranném pásmu. Zjednodušeného postupu lze využít u všech druhů záměrů, přičemž neexistují žádná omezující kritéria z pohledu technických parametrů či druhů staveb posuzovaných záměrů. Což platí pouze za předpokladu, že záměr má být realizován v zastavitelné ploše nebo zastavěném území a nevyžaduje posouzení vlivu na životní prostředí.119 Předkládaná žádost o územní rozhodnutí musí k tomu, aby mohla být projednána ve zjednodušeném řízení, mít veškeré obsahové náležitosti stanovené zákonem, neboť žadatele nelze dodatečně vyzvat k doplnění podání ani řízení přerušit za účelem odstranění vad podání, protože v dané věci se žádné řízení nevede.120 K předpokladům zjednodušeného postupu a vydání územního rozhodnutí bez předchozího řízení řadíme i předložení závazných stanovisek dotčených orgánů, která musí být doložena spolu s vlastní žádostí. Pokud tato stanoviska obsahují podmínky, kterými dotčené orgány podmínily umístění posuzovaného záměru, promítne je stavební úřad do výroku předmětného územního rozhodnutí, čímž se pro žadatele stanou závaznými. Neopomenutelnou podmínkou realizace zjednodušeného postupu je v situačním výkresu vyznačený písemný souhlas účastníků řízení, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na nichž se záměr umisťuje, nebo mají s těmito společnou hranici, a stavbám na nich121, což představuje mnohem užší okruh osob, než pojetí účastníku u klasického řízení. Zjednodušené řízení je možné tedy aplikovat u všech druhů zejména staveb, které splní uvedené požadavky a jsou bezkonfliktní z hlediska sousedských vztahů, přičemž dotčené orgány mohou ovlivnit výrok vlastního územního rozhodnutí svými oprávněnými požadavky.122 Podmínku provedení zjednodušeného územní řízení představuje výslovný souhlas dotčených orgánů a vymezeného okruhu účastníků řízení s uvedeným postupem, tj. projednáním věci ve zjednodušeném řízení.

119


120


121

srovnej § 96 odstavec 3 písm. e) stavebního zákona

122


50

Pokud žádost nesplňuje podmínky pro provedení zjednodušeného územního řízení, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení klasického územního řízení, což lze odůvodnit a odvodit z výše naznačeného, tedy neexistence možnosti postupu směřujícího k odstranění vad či nedostatků podaní v rámci zjednodušeného řízení. Naopak v případě, že žádost předepsané náležitosti splňuje, zveřejní stavební úřad návrh rozhodnutí a doručí jej jednotlivě žadateli a dotčeným orgánům státní správy, ostatním účastníkům se doručuje prostřednictvím veřejné vyhlášky. S ohledem na výše naznačený způsob doručování a požadavek obecné informovanosti o posuzovaném záměru stanoví zákon žadateli povinnost zajistit, aby návrh výroku rozhodnutí bezodkladně vyvěsil na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má posuzovaný záměr realizovat, a to po celou dobu zveřejnění návrhu výroku rozhodnutí na úřední desce. Nedílnou součást takové informace tvoří grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný obdobný podklad, z něhož lze usuzovat na architektonickou či urbanistickou podobu předkládaného záměru a jeho vlivu na okolí, obsahové náležitosti požadované informace upravuje blíže prováděcí právní předpis.123 Proti provedení zjednodušeného územního řízení mohou dotčené orgány uplatnit svoje výhrady, případně účastníci námitky, jež lze vznést v písemné formě nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne zveřejnění návrhu. Ve stejných lhůtách může k posuzovanému záměru podávat svoje připomínky i veřejnost, avšak ta pouze za podmínky, že by mohla být ohrožena ochrana veřejného zájmu podle zvláštních právních předpisů.124 Toto omezení má nepochybně za cíl zamezit případným obstrukcím. Pokud nebyly v zákonné lhůtě výhrady dotčených orgánů, námitky účastníků, případně připomínky veřejnosti vzneseny, uplatní se zákonná fikce o vydání rozhodnutí, které okamžitě nabývá právní moci, v opačném případě stavební úřad usnesením rozhodne o provedení klasického územního řízení. Po nabytí právní moci územního rozhodnutí,

předá stavební úřad

žadateli jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřené záznamem s doložkou právní moci, spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy, obdobně jako u standardního územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti rovněž zašle obci, pokud tato sama není stavebním úřadem, případně stavebnímu úřadu, který povede očekávané navazující stavební řízení.

123

srovnej §14 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření

124

Srovnej § 95 odstavec 4 stavebního zákona

51

3.6 Přípustné opravné prostředky Opravnými prostředky se rozumí souhrn takových procesních institutů, které vytvářejí právní režim umožňující přezkoumat vydaná správní rozhodnutí, čím se sleduje možnost zjednání nápravy vydaných správních rozhodnutí postižených takovými vadami, jež vyžadují jejich změnu nebo zrušení. Právní úprava opravných prostředků vyhází ze zásady dvojinstančnosti

správního řízení,

neboť přezkoumání správního rozhodnutí

přísluší zásadně nadřízenému orgánu. S ohledem na skutečnost, zdali se přezkoumávají pravomocná nebo nepravomocná rozhodnutí, rozlišujeme mimořádné a řádné opravné prostředky. V rámci mimořádných opravných prostředků rozlišujeme ty, jenž má zcela v dispozici adresát, a ty, které mohou být uplatněny pouze z moci úřední a mají tak povahu prostředků dozoru. Uplatnění řádných opravných prostředků přichází v úvahu za podmínky, že předmětné správní rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, jestliže se tak již stalo, nelze dosáhnout nápravy prostřednictvím řádného opravného prostředku a nezbývá než využít opravných prostředků mimořádných. Na přezkoumání řádnými opravnými prostředky napadeného správního rozhodnutí existuje právní nárok. Uplatnění mimořádných opravných prostředků přichází v úvahu zásadně proti pravomocným správním rozhodnutím, nehraje žádnou roli, jestli došlo k pokusu přezkoumat napadané rozhodnutí řádnými

rovněž

opravnými

prostředky.

Mimořádnost

opravných

prostředků

uplatnitelných až po právní moci rozhodnutí souvisí se skutečností, že případná změna nebo zrušení napadeného rozhodnutí zpravidla znamená citelný zásah do existujícího právního stavu.125 Za řádné opravné prostředky se považují ve smyslu platné právní úpravy, obsažené a upravené ve správním řádu, odvolání nebo rozklad, mimořádnými poté rozumíme obnovu řízení a prostředky dozoru představují obnova řízení a přezkumné řízení. Zvláštní postavení vedle prostředků uplatňovaných při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů ve správním řízení je přiznáno podáním směřujícím k přezkumu rozhodnutí správních orgánů soudem ve správním soudnictví. Okruh klasických a řádných a mimořádných opravných prostředků, či prostředků dozoru, ve správním řízení tak rozšiřuje o další prostředky, které sledují do jisté míry obdobný účel jako prostředky ochrany uplatňované ve správním řízení, jen k jejich naplnění dochází před soudy.126,127

125


126

tamtéž

52

4. ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ Správní rozhodnutí vydávaná příslušnými stavebními úřady při výkonu veřejné správy na úseku územního plánování za konkrétním účelem a k naplnění požadovaných cílů se v souladu s terminologií používanou stavebním zákonem označují jako územní rozhodnutí. Územním rozhodnutím schvaluje příslušný stavební úřad navržený záměr a stanoví přitom podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci konkrétního záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby.128 Výstižně popsat správní rozhodnutí umožňuje souhrn několika charakteristických znaků, díky nimž se správní rozhodnutí kvalitativně odlišuje od výsledků jiných forem činností správních orgánů. Správní rozhodnutí představují specifický projev výkonu veřejné moci svěřené správním orgánům, které jejich prostřednictvím autoritativně rozhodují o právech a povinnostech adresátů veřejné správy, vůči nimž vystupují správní orgány v nadřazeném postavení. Ačkoliv obsah rozhodnutí víceméně nezávisí na vůli jeho adresáta, představuje pro něj jednostranně zavazující pravidlo. Z důvodu zamezení zvůle správních orgánů, lze správní rozhodnutí vydávat toliko na základě výslovného zákonného zmocnění a v jeho mezích, z čehož se vyvozuje jejich podzákonný charakter. Správní rozhodnutí spočívají v jednostranné aplikaci obecně závazných pravidel obsažených v jednotlivých právních předpisech orgány veřejné správy v konkrétních případech individuálně určených osob v pozici adresátů.129 Představují tak individuální akty aplikace správního práva, jejichž prostřednictvím dochází k individualizaci a konkretizaci mnohdy abstraktních norem obsažených v právních předpisech správního práva. Správní rozhodnutí se vydávají zásadně ve správních řízeních vedených podle správního řádu bez ohledu na skutečnost, jestli se jmenovaný předpis uplatní pouze subsidiárně. S ohledem na výše naznačené charakteristické znaky lze konstatovat, že správním rozhodnutím se rozumí jednostranné správní akty, jenž jsou projevem

127

Úprava opravných prostředků by si jistě zasloužila větší pozornost, avšak pro účely této práce postačí takto stručný přehled, podrobněji například in Skulová S., Průcha P., Havlan P., Kadečka S., Správní právo procesní, Praha : Eurolex, 2005 strana 188 a násl., obdobně in Horzinková E., Novotný V. Správní právo procesní, Praha : Linde, 2006, strana 174 a násl.

128


129


53

rozhodovací činnosti orgánů veřejné správy o právech a povinnostech konkrétního subjektu nacházejícího se v postavení účastníka správního řízení, nebo které sporná práva nebo povinnosti autoritativně deklarují.130 Územní rozhodnutí lze nahradit ve vymezených případech veřejnoprávní smlouvou uzavřenou mezi stavebníkem a stavebním úřadem, která v území umisťuje stavbu obdobně jako územní rozhodnutí vydané k témuž záměru. Jestliže chce stavebník možnost nabízeného postupu využít, doručí stavebnímu úřadu návrh smlouvy, v němž dostatečně určitě vymezí předmět smlouvy. V návrhu je třeba kromě vymezení smluvních stran označit osoby, které by byly v téže věci účastníky řízení, a zahrnout do něj obdobné náležitosti, jaké vyžaduje klasické územní rozhodnutí. Zároveň je potřeba zohlednit všechny podmínky požadované dotčenými orgány v závazných stanoviscích. Zásadní předpoklad platného uzavření veřejnoprávní smlouvy s tímto obsahem představují písemné souhlasy dotčených osob, nejčastěji vlastníků sousedních nemovitostí. K vydání územního rozhodnutí, jímž bude dotčen zemědělský půdní fond, se vyžaduje souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu s trvalým nebo dočasným odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely131, přičemž zákon stanoví případy, kdy souhlas s odnětím není vyžadován. Dočasně odejmout půdu lze jen v případě, že po ukončení účelu jejího odnětí se provede rekultivace dotčené plochy podle schváleného plánu rekultivace způsobem, jenž umožní její navrácení do zemědělského půdního fondu. Vydaný souhlas se stává závaznou součástí územního rozhodnutí, přičemž žadatel je povinen v něm stanovené podmínky respektovat. Územní rozhodnutí je závazné pro navrhovatele, všechny účastníky územního řízení i jejich právní nástupce a pro všechny správní úřady a územní samosprávy rozhodující o území.132 Zákon stanoví, kdy zaniká platnost územního rozhodnutí a v jakých případech je možno ji prodloužit, upravuje zánik územního rozhodnutí v důsledku upuštění navrhovatele od záměru, připouští možnost změny územního rozhodnutí a možnost uzavření smlouvy o převodu práv nabytých z územního rozhodnutí mezi navrhovatelem, popřípadě jeho právním nástupcem a třetími osobami.

130

Kadečka S., a kol. Správní řád. Komentář. Praha : Aspi, 2006, strana 243

131

srovnej § 9 odstavec 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů 132

Pekárek M., Průchová I. Pozemkové právo. Brno : Masarykova univerzita strana 54. Uvedené tvrzení již nevyplývá výslovně z ustanovení stavebního zákona jako u dosavadní právní úpravy, ale na uvedené povaze rozhodnutí se tím nic nemění.

54

4.1 Obecné náležitosti územního rozhodnutí Na každé správní rozhodnutí kladou právní předpisy určité kvalitativní požadavky, zejména se jedná o obsahové a formální náležitosti v souladu se správním řádem. Rozhodnutí postrádající elementární náležitosti je nepřezkoumatelné v řízení o opravném prostředku a jako takové jej soud zruší. Co se týče formy správního rozhodnutí, až na výslovně stanovené výjimky se vydávají v písemné formě, avšak územní rozhodnutí se vydává v písemné formě vždy. Za obecné obsahové náležitosti správního rozhodnutí lze považovat některé specifické části rozhodnutí, mezi něž řadíme výrokovou část rozhodnutí, řádné a náležité odůvodnění a poučení o opravných prostředcích. (viz příloha) Výroková část rozhodnutí obsahuje srozumitelné vyjádření autoritativního rozřešení otázky, která byla předmětem daného řízení, uvedou se v něm konkrétní ustanovení právního předpisu, na jejichž základě správní orgán příslušnou věc posoudil a rozhodl, a požadovanými údaji umožňujícími jejich bezpečnou identifikaci se označí jednotliví účastníci řízení. Do odůvodnění se uvádějí důvody výroku rozhodnutí, podklady relevantní pro jeho vynesení, dále úvahy, jimiž se správní orgán řídil při hodnocení podkladů a při interpretaci aplikovaných právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků, případně s jejich vyjádřeními k jednotlivým podkladům rozhodnutí.133 Avšak s námitkami vznesenými v rámci územního řízení je třeba se vypořádat odlišně od obecného pojetí upraveného správním řádem, neboť v územním rozhodnutí rozhodne stavební úřad o námitkách účastníků řízení.134 Úvahy správního orgánu, o které opřel svoje rozhodnutí, musí vycházet ze zákona a být jeho logickou interpretací a aplikací, proto je nutno v rámci odůvodnění nejen přesně specifikovat právní předpisy, na základě kterých správní orgán rozhodl, ale též odůvodnit aplikaci konkrétních ustanovení konkrétních právních předpisů.135 Skutečnosti uvedené v odůvodnění správního rozhodnutí účastníkům usnadní zvážení možnosti napadnout rozhodnutí podáním opravného prostředku. V poučení se uvádí, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato

133


134


135


55

lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a prostřednictvím kterého správního orgánu se odvolání podává.136 Kromě obecných, na základě správního řádu výše vymezených náležitostí správního rozhodnutí, obsahuje každé uzemní rozhodnutí v souladu s prováděcím předpisem137 ve svém výroku vždy schválení navrhovaného záměru, případně podmínky pro využití a ochranu území a pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro zpracování projektu.138 Ve všech typech územního rozhodnutí vymezí stavební úřad pozemek pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území. Stanovením závazných podmínek k ochraně veřejných zájmů, stavební úřad zajistí umístění záměru v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací. V něm specifikované architektonické a urbanistické podmínky pro zpracování projektové dokumentace řeší začlenění záměru v území, zachování civilizačních, kulturních a přírodních hodnot v území, ochranu veřejného zdraví a především životního prostředí, věcnou a časovou koordinaci jednotlivých staveb a jiných opatření v území. Dále stavební úřad v územním rozhodnutí stanoví požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí a rozhodne o námitkách účastníků řízení.139

4.2 Druhy územních rozhodnutí Současná platná právní úprava, obsažená ve stavebním zákoně, diferencuje jednotlivé druhy územních rozhodnutí podle účelu, jemuž mají sloužit, především s ohledem na charakter umisťovaného záměru. Dále upravuje jednotlivé druhy územních rozhodnutí v návaznosti na dosavadní základní vymezení okruhu řešených otázek s určitými dílčími odlišnostmi, které si vyžádaly koncepční změny dané problematiky. Oproti dřívější úpravě obsahuje ta současná několik odlišností, o nich je potřeba se na tomto místě alespoň stručně zmínit. Rozhodnutí o umístění stavby ve smyslu legislativní zkratky nově zahrnuje i rozhodnutí o umístění zařízení. Kromě tradičního rozhodnutí o změně využití území,

136


137



139

srovnej § 9 odstavec 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření

56

jehož prostřednictvím se realizují změny v území nestavebního charakteru, objevuje se zcela nově pojaté rozhodnutí o změně stavby a jejím vlivu na využití území, jehož obsahem není pouze umisťování přístaveb a nástaveb, ale rovněž rozhodování o změně ve způsobu užívání stavby, která podstatně změní nároky stavby na okolí, a to jednak z hlediska vlivů na životní prostředí, či nároků na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. V právní úpravě zůstalo zachováno rozhodnutí o dělení a scelování pozemků sloužící ve významných případech k optimálnímu využívání území a to především s ohledem na skutečnost, že přispívá k naplňování záměrů a cílů územního plánování a zabezpečení přístupu k pozemkům nebo stavbám. Ve staré úpravě obsažené rozhodnutí o stavební uzávěře se v pojetí nového stavebního zákona přeměnilo v opatření obecné povahy, čímž ztratilo charakter rozhodnutí, přesto plní nadále funkci prostředku sloužícího k omezení či zákazu stavební činnosti ve vymezeném území. A konečně dílčích změn doznalo i rozhodnutí předchozí právní úpravou označované jako rozhodnutí o ochranném pásmu a chráněném území redukované v novém pojetí na rozhodnutí o ochranném pásmu, neboť ke zúžení rozsahu došlo v souvislosti se změnou mechanismu vyhlašování chráněných území.140 Na žádost žadatele může stavební úřad v územním rozhodnutí u jednoduchých staveb, terénních úprav a zařízení vymezených zákonem, jestliže to nevylučuje povaha věci, ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo ochrana práv oprávněných zájmů účastníků řízení, stanovit, že k realizaci těchto záměrů nebude vyžadovat ohlášení ani stavební povolení.141

4.2.1 Rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení S ohledem na účel, jemuž rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení slouží, a praktické zkušenosti referentů stavebních úřadů, lze konstatovat, že toto představuje zdaleka nejfrekventovanější druh územního rozhodnutí, kterým se rozhoduje o konkrétní stavbě a stavebním pozemku. Rozhodnutím lze umístit jakoukoli stavbu, pokud je v souladu s územně plánovací dokumentací, s cíly úkoly územního plánování, s požadavky stavebního zákona prováděcích předpisů, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a požadavky zvláštních právních předpisů.142 Rozhodnutí o 140


141


142

Šikula L. Umisťování staveb. Moderní obec, 2007, č. 1, strana 37

57

umístění stavby vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovanou stavbu, závazně stanoví druh a účel stavby, specifikuje podmínky pro její umístění, podmínky, které je potřeba zapracovat do projektové dokumentace sloužící za podklad pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a podmínky napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.143 Územní rozhodnutí rovněž stanoví podmínky ochrany území zejména s ohledem

životní

prostředí

při

současném

respektování

urbanistických

a

architektonických hodnot v území. V případech umisťování staveb a zařízení, vyhodnocených v intencích nového pojetí posuzování záměrů a z pohledu územního plánování jako nevýznamné, se územní rozhodnutí

ani

územní

souhlas

zpravidla

nevyžadují.

Taxativní 144

klasifikovaných staveb a zařízení obsažený ve stavebním zákoně

výčet

takto

představuje určitou

reflexi skutečnosti, že s novou právní úpravou došlo ke značnému uvolnění kontroly nad prováděním některých především jednodušších staveb, k jejichž realizace již napříště není zapotřebí stavební povolení ani ohlášení. Na druhé straně by jejich volné začlenění do území mohlo představovat v některých případech citelný zásah do veřejných zájmů a právem chráněných zájmů vlastníků pozemků a staveb. Z těchto důvodů dochází u některých jednoduchých staveb k šetření dotčených veřejných zájmů a právem chráněných zájmů vlastníků pouze v územním řízení, kam bylo v souladu z požadavkem na používání zjednodušených postupů přeneseno těžiště jejich ochrany. Pokud realizace staveb nevyžadujících k jejich umístění územní rozhodnutí, vyžaduje provedení zemních prací nebo terénních úprav, je stavebník povinen si zajistit informace o existenci podzemních staveb technické infrastruktury a zajistit jejich ochranu. Zákonný výčet zahrnuje případy z pohledu územního plánování bezkonfliktních staveb a zařízení, proto rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují a) informační a reklamní zařízení ocelkové ploše menší než 0,6 m2 umisťovaná mimo ochranná pásma pozemních komunikací, b) stožáry pro vlajky do výšky 8 metrů, c)

povrchová zařízení pro rozvod nebo odvod vody na zemědělské půdě nebo na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, nejde-li o vodní díla,

d) sirény, včetně jejich podpěrných konstrukcí a související zařízení do celkové výšky 1,5 metru, e)

signální věže, signály a pyramidy pro zeměměřické účely,

f)

bleskosvody a zařízení, která tvoří její součást,

143


144


58

g) informativní značky a oznámení na pozemních komunikacích, h) opěrné zdi do výšky 1 metr, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a s veřejnými prostranstvím, i)

propustky na účelových komunikacích

j)

přenosné stavby, zařízení a konstrukce, jejichž doba umístění na pozemku nepřesáhne 30 dnů v roce,

k)

signální a monitorovací zařízení umisťovaná na stávajících stavbách,

l)

důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování a dozoru státní báňské správy podle horních předpisů,

m) cirkusové stany pro nejvíce 250 osob a scénické stavby pro film, televizi nebo divadlo, n) sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti, o) označení budov státních orgánů a orgánů veřejné správy, označení veřejně prospěšných staveb, staveb právnických a fyzických osob podnikajících podle zvláštních právních předpisů a označení nemovitostí kulturních památek podle zvláštních právních předpisů, popřípadě značkou stanovenou mezinárodní smlouvou.

Výše naznačené liberální pojetí posuzování záměrů se však výslovně nevztahuje na umisťování záměrů souvisejících s kulturní památkou a ve vyjmenovaných případech i s nemovitostí sice neprohlášenou za kulturní památku, ale nacházející se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní památky, památkové rezervace nebo zóny.145

4.2.2 Rozhodnutí o změně využití území Rozhodnutím o změně využití území, se stanoví základní podmínky pro navrhované využití území nestavebního charakteru, například provedení změny druhu pozemku.146 Ze zvláštního zákona147 poté vyplývá, že prostřednictvím rozhodnutím o změně využití území lze dosáhnout přeměny nezemědělské půdy a zemědělskou.148 Vydání rozhodnutí vyžadují 145

podrobně zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

146

Druh pozemků blíže specifikuje účelové určení pozemků sloužící především k ochraně půdy coby důležité složky životního prostředí a to tím, že účelové určení pozemků vymezuje převážné způsoby jeho využití s ohledem na veřejný zájem. Právní úprava obsažená v zákoně č. 344/ 1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen katastrální zákon) rozlišuje pozemky podle druhu na ornou půdy, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Rozhodnutím o změně využití území lze provést přeměnu nezemědělské půdy a zemědělskou. 147

srovnej § 2 odstavec 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“) 148

Zemědělskou půdou se rozumí ve smyslu § 1 odstavce 2 orná půda, chmelnice, vinice, ovocné sady, louky a pastviny, nezemědělskou půdou a contrario vše ostatní.

59

a) terénní úpravy ve smyslu zákonné definice, podle které se terénní úpravou rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu, b) stanovení dobývacího prostoru, c)

manipulační plochy, prodejní plochy a tržiště,

d) hřbitovy, e)

změny druhu pozemku, přesahující výměru 300 m2, zejména zřizování, rušení a úpravy vinic, chmelnic, lesů, parků, zahrad a sadů, pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami nebo jiným územním rozhodnutím,

f)

úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody.

Rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadují sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti s výhradou, že uvedené pravidlo se nevztahuje na případy území, na nichž se prokazatelně nacházejí archeologické nálezy.

4.2.3 Rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu na využití území Rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území stanoví podmínky pro požadovanou změnu stavby a její nové použití nebo podmínky upravující vliv na životní prostředí a na nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Rozhodnutím o změně stavby a vlivu stavby na využití území zajišťuje soulad těchto změn s podmínkami území z hlediska veřejných zájmů. Územní rozhodnutí vyžadují pouze takové stavby,s jejichž realizací jsou spojeny územní nároky, urbanistický nebo architektonický význam, jedná se především o nástavbu, kterou se dotčená stavba zvyšuje a přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou. Naopak rozhodnutí o změně stavby ani územní souhlas nevyžadují stavební úpravy a udržovací práce, kterými se rozumí práce takového charakteru, jimiž se zabezpečuje dobrý stavební stav stavby v takovém rozsahu, aby nedocházelo ke znehodnocování stavby a naopak se co nejvíce prodloužila její uživatelnost.149 Změny ve způsobu užívání stavby takového charakteru, které podstatně mění nároky na stavby na okolí, jenž by mohly mít územní důsledky nebo územní nároky se stávají předmětem územního rozhodnutí, jestliže dochází k významným změnám těchto dopadů na území.

149


60

4.2.4 Rozhodnutí o dělení a scelování pozemků Rozhodnutí o dělení a scelování pozemků stanoví podmínky pro vhodnější rozdělení nebo scelení pozemků zabraňující takovému stavu uspořádání území, který by byl v zásadním rozporu se záměry územního plánování, případně s obecnými technickými požadavky na výstavbu. Rozhodnutí o dělení a scelování pozemků slouží jako podklad pro geometrické plány podle katastrálního zákona, na jejichž základě se vytvářejí nové pozemkové parcely. Žádost musí podat vlastníci všech dotčených pozemků a staveb společně, jinak nelze rozhodnutí vydat. Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků se nevydává, pokud podmínky pro dělení nebo scelení pozemků vyplývají z regulačního plánu, jiného rozhodnutí stavebního úřadu nebo rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu150, popřípadě není důvodné s ohledem na intenzitu zásahu podmínky pro dělení nebo scelováni stanovit a k realizaci postačí pouhé souhlasné vyjádření stavebního úřadu.

4.2.5 Rozhodnutí o ochranném pásmu Rozhodnutí o ochranném pásmu chrání stavbu, zařízení nebo pozemek před negativními vlivy, majícími svůj původ v nejbližším okolí nebo naopak chránící okolí stavby či zařízení nebo pozemku před jejich negativními vlivy. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o ochranném pásmu může podle okolností plnit dvě naprosto odlišné funkce. Rozhodnutí lze vydat i samostatně, případně po umístění stavby, ale preferuje se jeho vydání současně s rozhodnutím o umístění stavby, která s ohledem na místní podmínky jeho vydání vyžaduje. Rozhodnutí o ochranném pásmu obsahuje zpravidla celou řadu zákazů, omezení nebo stanovení způsobů provádění určitých nebezpečných činností, které reflektují požadavky vznesené dotčenými orgány. Přičemž rozhodnutí o ochranném pásmu se nevydává, jestliže podmínky ochrany jsou stanoveny zvláštním právním předpisem151 nebo na jeho základě.152

4.3 Vydání a oznámení územního rozhodnutí K řádnému výkonu veřejné správy přispívá významnou měrou naplňování jedné ze základních zásad správního řízení a to zásady rychlosti, jejímž přímým projevem je existence pořádkových lhůt pro vydávání správních rozhodnutí. Slouží k ochraně zájmů 150

zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů

151

srovnej § 30 zákon č.13/1994 Sb., o drahách ve změní pozdějších předpisů

152

srovnej § 17 zákona č. 20/1988 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů

61

jednotlivých účastníků, neboť je jim tímto způsobem poskytnuta právní jistota v podobě vymezené lhůty, ve které musí být jejich záležitost vyřízena. V opačném případě disponuje účastník poměrně efektivními prostředky, jak se vydání správního rozhodnutí domoci. Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení správního rozhodnutí k doručení prostřednictvím služeb poskytovaných držitelem poštovní licence, případně provedením jiného obdobného úkonu směřujícího k doručení, jestliže provádí doručení správní orgán vlastními silami. Srovnatelné účinky přiznává zákon i vyvěšení veřejné vyhlášky, doručuje-li se správní rozhodnutí právě touto formou. Správní orgán je zásadně povinen vydat správní rozhodnutí bezodkladně, pokud tomu nebrání povaha věci. V případě, že rozhodnutí nelze vydat bezodkladně, stíhá správní orgán povinnost vydat rozhodnutí nejpozději do 30-ti dnů ode dne zahájení správního řízení, přičemž k této lhůtě se automaticky připočítává dalších až 30 dnů, jestliže je zapotřebí v rámci řízení nařídit ústní jednání nebo provést místní šetření, dále doručuje-li se prostřednictvím veřejné vyhlášky osobám, jimž se neprokazatelně nedaří doručovat, nebo jedná-li se o zvlášť složitý případ.153 Nelze přitom opomenout skutečnost, že lhůty pro vydání rozhodnutí neběží po dobu nezbytnou k opatření si údajů potřebných pro správní řízení z úřední evidence, kterou správní úřad sám vede, a rovněž tak po dobu přerušení řízení. Nelze opominout skutečnost, že územní rozhodnutí nelze vydat, jestliže nebyl uhrazen správní poplatek podle zvláštního právního předpisu154. V případě, že se vyskytne taková překážka řízení, která brání vydání rozhodnutí, přeruší stavební úřad usnesením územní řízení a vyzve žadatele, aby překážku odstranil a poplatek zaplatil, přičemž ho náležitě poučí o možných následcích. Výši poplatku za územní řízení stanoví příslušný právní předpis rozdílně a to s ohledem na charakter vydávaného rozhodnutí. Za vydání rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území a rozhodnutí o změně stavby a změně vlivu stavby na využití území vyměřuje zákon poplatek ve výši 1000 Kč, za vydání rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků zaplatí žadatel 500 Kč.155 Z výše uvedeného vyplývá, že vydání územního rozhodnutí o ochranném pásmu nepodléhá

153

Srovnej § 71 správního řádu

154

zákon č.634/2004 Sb.,o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

155

viz položka 18 přílohy zákona č.634/2004 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů

62

poplatkové povinnosti. Jestliže se územní rozhodnutí vydává v rámci spojeného řízení s řízením o stavební povolení, poplatek za vydání územní rozhodnutí se nevyměří. Jedním z předpokladů vyvolání právem předpokládaných následků je náležité oznámení rozhodnutí účastníkovi zákonem stanoveným způsobem. Obecně se rozhodnutí oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí účastníkovi do vlastních rukou, případně jej lze doručit veřejnou vyhláškou, jestliže tak stanoví zvláštní zákon. Stavební zákon operativně využívá pro oznamování rozhodnutí obou naznačených způsobů doručování, neboť pro účely doručování rozlišuje mezi účastníky, kterým se doručuje jednotlivě do vlastních rukou a účastníky, jimž se doručuje veřejnou vyhláškou. Jestliže je v územní, k němuž se rozhodnutí vztahuje, vydán územní nebo regulační plán, doručí se územní rozhodnutí účastníkům podle § 85 odstavec 1, tj. žadateli a obci na jejímž území se rozhoduje o navrhovaném záměru, jednotlivě do vlastních rukou. Ostatním účastníkům se doručí veřejnou vyhláškou.

4.4 Platnost a změna Platností správního rozhodnutí rozumíme takový stav, kdy správní orgán doručil stejnopis písemného vyhotovení správního rozhodnutí prvnímu z jeho adresátů a je tímto okamžikem správním rozhodnutím vázán. Územní rozhodnutí zpravidla platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nebyla-li stavebním úřadem v odůvodněném případě stanovena lhůta delší. V rozhodnutím vymezené lhůtě je oprávněný z územního rozhodnutí povinen podat úplnou žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle stavebního zákona nebo zvláštních zákonů, jinak toto rozhodnutí pozbývá platnosti. Se stejným následkem se bude muset stavebník smířit i v případě, že ve stanovené lhůtě nebylo započato s využitím řešeného území pro rozhodnutím stanovený účel, bylo-li zastaveno stavební nebo obdobné řízení, případně byla zamítnuta žádost po lhůtě jeho platnosti.156 Platnost územního rozhodnutí může být naproti tomu stavebním úřadem na základě žádosti prodloužena, pokud tato obsahuje dle názoru stavebního úřadu relevantní a uznatelné důvody. Podáním takové žádosti se běh lhůty platnosti územního rozhodnutí bez dalšího staví a žádost se projedná ve správním řízení ovšem bez nařízení veřejného jednání. Územní rozhodnutí může rovněž pozbýt platnosti z vůle samotného oprávněného žadatele nebo jeho právního nástupce vyjádřené v prohlášení, že upouští od záměru, ke 156


63

kterému se vydané územní rozhodnutí vztahuje, toto platí pouze v případě, že realizace vlastního záměru nebyla zahájena. Zvláštní úprava platnosti dopadá na územní rozhodnutí o ochranném pásmu, které sleduje osud chráněného předmětu, tj. po dobu trvání stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, nestanoví-li stavební úřad lhůtu odlišnou. Pro odstranění případných pochybností je výslovně stanoveno, že podmínky územního rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území nebo změně stavby platí po dobu trvání stavby či zařízení nebo užívání území, nedošlo-li z povahy věci k jejich konzumaci. Územní rozhodnutí lze na žádost oprávněného změnit, jestliže se změnila územně plánovací dokumentace nebo jiné podklady pro územní rozhodnutí nebo podmínky v území, a to tak, že se jeho dosavadní část nahradí novým územním rozhodnutím. Projednání žádosti o změnu územního rozhodnutí se provádí pouze v rozsahu této změny. Změna územního rozhodnutí se provádí na žádost oprávněného vždy. Rozhodnutí o ochranném pásmu lze změnit či zrušit na žádost toho, komu z něj vyplývá nějaká povinnost, případně za účelem uskutečnění jednorázové činnosti povolit časově omezenou výjimku. Vyžaduje-li to veřejný zájem, lze územní rozhodnutí o ochranném pásmu změnit nebo zrušit i z podnětu dotčeného orgánu. Rozhodovací praxe správních soudů způsobovala za platností dřívější úpravy problémy v podobě nutnosti dodatečného územním rozhodování v případě, že pravomocné územní rozhodnutí bylo v rámci soudního zrušeno za situace, kdy pro zamýšlený záměr již bylo vydáno stavební povolení a zpravidla zaházena realizace stavby. Z pohledu územního rozhodnutí vzhledem k jeho účelu a povahy toto postrádalo smysl, neboť nebylo o čem rozhodovat. Nová právní úprava k danému problému přistoupila vcelku racionálně, a proto dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po právní moci stavebního povolení nebo stavebního souhlasu stavebního úřadu, územní rozhodnutí se nevydává.157 Správní orgán vymezí v územním rozhodnutí dobu jeho platnosti, má-li být tato delší než zákonná dvouletá lhůta. U staveb dočasných nebo v rozhodnutí o změně využití území pro dočasné činnosti rovněž stanoví lhůtu pro odstranění stavby nebo ukončení činnosti a následný způsob úpravy území. S ohledem na účel, ke kterému se územní rozhodnutí vydává, rozlišujeme několik druhů územních rozhodnutí.

157

§ 94 odstavec 5 stavebního zákona

64

4.5 Náhrada za změnu v území S ohledem na možné nepříznivé dopady případných změn územně plánovací dokumentace na postavení vlastníků dotčených pozemků upravuje stavební zákon institut náhrady za změny v území, který představuje v pojetí právní úpravy specifický kompenzační nástroj. Vlastníkovi pozemku, jehož určení k zastavění bylo zrušeno na základě změny územního plánu nebo regulačního plánu, anebo vydáním nového územního nebo regulačního plánu, případně zrušením územního rozhodnutí v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného zařízení rozhodnutí náleží náhrada.158 Náhrada za změnu v území představuje v pojetí stavebního zákona zcela nový institut zaměřený na kompenzaci změn v území uskutečněných v souvislosti s použití vyjmenovaných nástrojů územního plánování takového charakteru, jež mohou mít vliv na postavení vlastníků dotčených pozemků. Úprava se soustřeďuje především na zrušení zastavitelnosti pozemků v důsledku změny nebo zrušení územního plánu nebo regulačního plánu, případně zrušení územního rozhodnutí. Náhradu lze však uplatňovat až v souvislosti s územními plány vydanými podle nové právní úpravy, neboť účinnost byla posunuta až od roku 2012. Uvedený odklad účinnosti byl přijat s ohledem na návaznost na územní plány vydané podle stavebního zákona, u který lze v souvislosti s jejich změnou nebo zrušením uplatňovat. Potencionální náhrada za změny nebo zrušení územních plánů, které zruší již vyhlášené zastavitelné plochy by měla vést k větší uvážlivosti při obdobných zásazích, ale také již k k jinému přístupu při jejich vyhlašování. Stavební pozemek je vymezen územním rozhodnutím nebo regulačním plánem, jeho zrušení má pro vlastníka evidentně přímé majetkové ztráty. Zvláštní zásah pak představuje zrušení pravomocného územního rozhodnutí v územním řízení o umístění veřejně prospěšné stavby159 nebo veřejně prospěšného opatření.160,161

158

Srovnej § 102 odstavec 2 stavebního řádu

159

Veřejně prospěšnou stavbou rozumíme ve smyslu § 2 odstavce 1 písm. l) stavebního zákona stavbu pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. 160

Veřejně prospěšným opatřením rozumíme ve smyslu § 2 odstavce 1 písm. m) opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci. 161


65

Procesní úprava poskytování náhrady za změnu v území vychází z předpokladu žádosti vlastníka, kdy povinným orgánem je obec nebo kraj, jejichž orgány změnu vyvolaly. Návrh výše náhrady musí být vždy doložen znaleckým posudkem a v případě nevyhovění žádosti ve stanovené lhůtě lze nárok uplatnit u soudu.

4.6 Územní souhlas Územní souhlas, jímž lze nahradit ve stanovených případech podle stavebního zákona územní rozhodnutí, představuje nový nástroj územního plánování, jehož úpravu si vynutilo radikální uvolnění kontroly výstavby zejména v souvislosti s poměrně rozsáhlým výčtem staveb, pro jejich realizaci se nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu.162 V rámci stavebního řádu bylo nově upuštěno od povolování, či podle charakteru stavby ohlašování staveb, terénních úprav a zařízení v takovém rozsahu, jenž z hlediska vlivů v území nelze bez dalšího, s ohledem na dotčené veřejné zájmy a rovněž na požadavek ochrany práv a právem chráněných zájmů vlastníků, akceptovat. Možnost použití územního souhlasu závisí na splnění nastavených zákonných kritérii, přičemž jedno z obecných kriterií představuje podmínka umisťování záměru v zastavěném území nebo zastavitelné ploše, z čehož jednoznačně vyplývá, že institut územního souhlasu nelze využít v nezastaveném území. Za další podmínku považujeme naplnění požadavku, aby se v souvislosti se záměrem podstatně nezměnily poměry v řešeném území a záměr nevyžadoval nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Z důvodu, že v případě příznivého posouzení věci se vydává územní souhlas formou sdělení163, do kterého nelze promítnout podmínky vznesené dotčenými orgány, nelze v případě jejich vznesení územní souhlas vydat. Posouzení záměru naznačeným postupem lze uplatnit pouze u vyjmenovaných staveb, jejich změn, terénních úprav a zařízení, jejichž vliv na území nepředstavuje zásadní konflikt zájmů, přesto se současně s podáním žádosti požaduje předložení dalších podkladů. Územní souhlas postačí v případech

162


163

Sdělení představuje takový úkon správního orgánu, jehož prostřednictvím správní orgány vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, na rozdíl od správních rozhodnutí však se jejich prostřednictvím nezakládají, nemění ani neruší práva nebo povinnosti konkrétních osob, ani se jimi neprohlašuje, jestli taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nikoli.

66

a) staveb, jejich změn a zařízení, která nevyžadují stavební povolení ani ohlášení podle §103 odstavec 1 a 2 stavebního zákona, b) ohlašovaných staveb, jejich změn a zařízení, c)

staveb pro reklamu,

d) staveb umisťovaných v uzavřených prostorech existujících staveb, nemění-li se vliv stavby na okolí, e)

úprav terénu, násypů a výkopů do 1,5 metru výšky nebo hloubky, pokud nejsou větší než 300 m2 a nehraničí s veřejnými komunikacemi a veřejnými prostranstvími nebo nedochází-li k nakládání s odpady,

f)

skladových, výstavních a manipulačních ploch do 200 m2 mimo vrakovišť a skládek odpadu,

g) změn druhu pozemku o výměře do 300 m2, h) změn staveb.

Vydání územního souhlasu představuje kvalifikované odsouhlasení předloženého záměru z hlediska územního plánování a předpokládá splnění ostatních požadavků kladených na samotný průběh realizace záměru, který považuje z hlediska dotčených zájmů za bezkonfliktní. K zabezpečení takové znalosti o záměru slouží posouzení vyžadovaných dokladů, jejichž rozsah odpovídá zhruba dokladům požadovaným pro klasické územní řízení. Nejen pro ilustraci je potřeba uvést, že oznámení o záměru v území by kromě obecných náležitostí mělo obsahovat údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje záměrem dotčených pozemků a staveb, obsahové náležitosti oznámení blíže vymezuje prováděcí předpis.164 Žadatel k oznámení připojí doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbám, jež představují předmět řízení, klasná nepodmíněná závazná stanoviska, stanoviska vlastníků veřejné dopravní infrastruktury, případně rozhodnutí dotčených orgánů, a souhlasy potencionálních účastníků řízení, což lze však s vědomím obtížnosti jejich obstarávání považovat za výrazné ztížení faktické použitelnosti uvedeného institutu. Dokumentaci záměru nahrazuje pouze jeho jednoduchý technický popis doplněný vhodnými výkresy. Jestliže záměr splňuje podmínku souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení o posuzování záměrů žadatele165, především tedy souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, vydá stavební úřad do 30 dnů ode dne oznámení

územní souhlas se

záměrem a opatří žadateli situační výkres ověřovací doložkou. Při vydávání územního souhlasu se nevede územní řízení Jestliže však stavební úřad na základě předložených 164

srovnej § 15 vyhlášky č.503/2006 Sb.,o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření 165


67

podkladů dojde k závěru, že podmínky pro vydání územního souhlasu nejsou dány, případně realizace vyžaduje zohlednění vznesených připomínek, rozhodne ve stejné lhůtě usnesením, o projednání záměru v územním řízení. Udělení souhlasu mlčky po marném uplynutí pořádkové lhůty zde nepřichází v úvahu. S ohledem na charakter některých územně ohlašovaných záměru stíhá žadatele v zájmu veřejné informovanosti povinnost zajistit bezodkladně po oznámení záměru vyvěšení informace o záměru po dobu nejméně 30 dnů na veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit. Tato informační povinnost má především za cíl zajistit veřejnou informovanost o záměru, ze které mohou pramenit případně podněty k záměru, které stavební úřad posoudí před vydání územního souhlasu. Stavební úřad může vydání územního souhlasu sloučit s vydáním souhlasu s provedením stavby, pro takový postup se použije přiměřeně ustanovení stavebního řádu o ohlašování staveb.166 V této souvislosti je třeba poznamenat, že v případě sloučení územního souhlasu s ohlášením jednoduché stavby latí specifická možnost vydání souhlasu s provedením ohlášené stavby mlčky po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Naznačený možný postup se s ohledem na předepsané požadavky uplatní především u umisťování jednoduchých staveb a zařízení, případně terénních úprav a udržovacích prací. Záleží však zcela na správním uvážení, zda této možnosti stavební úřad využije či nikoli. Územní souhlas platí jeden rok ode dne vydání, přičemž pozbývá platnosti, jestliže v této lhůtě nebyla podána žádost o stavební povolení, ohlášení nebo žádost o jiné rozhodnutí podle stavebního zákona nebo jiného právního předpisu. Obdobné účinky vyvolá i skutečnost, že ve stanovené lhůtě nebylo započato s využitím pro územním souhlasem stanovený účel, stavební nebo obdobné povolovací řízení bylo po lhůtě platnosti zastaveno anebo došlo k zamítnutí žádosti. Naplnění žádosti je tedy vázáno na podání žádosti o stavební povolení, ohlášení stavby stavebnímu úřadu nebo žádosti o jiné rozhodnutí podle stavebního zákona, případně faktického využití území pro vymezený účel, pokud se rozhodnutí nevyžaduje nebo nevydává. Obecně vylučujícím kritériem pro vydání územního souhlasu je rovněž skutečnost, že předkládaný záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí podle zvláštního zákona.167

166

srovnej ustanovení § 79 odstavec 2 stavebního zákona

167

viz § 4 a násl. zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů

68

5. ODPOVĚDNOST ZA SPRAVÁVNÍ DELIKTY V souvislosti s územním řízením vyjmenovává stavební zákon výslovně některé vybrané povinnosti, jejichž nerespektování nebo nesplnění může založit správněprávní odpovědnost příslušného subjektu za protiprávní jednání, označované rovněž jako správní delikt. Za základ správněprávní odpovědnosti považujeme jednotlivá protiprávní jednání, což je projevem retrospektivního chápaní právní odpovědnosti. Smysl a poslání uplatnění správněprávní odpovědnosti vůči konkrétním subjektům spočívá v odstranění poruchy vzniklé porušením stanovené právní povinnosti a současné eliminaci škodlivých následků takového protiprávního jednání s cílem zabránit jejímu opakování, čímž dochází k naplnění preventivně výchovné funkce odpovědnosti.168 Správní delikty v širším slova smyslu rozlišujeme na přestupky, v případě jestliže se protiprávního chování dopustí fyzické osoby, a na správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, neboli správní delikty v užším slova smyslu. Fyzická osoba podnikající podle zvláštních právních předpisů169 (dále v tomto oddíle jen „podnikající osoba“), odpovídá za porušení zákona nebo povinnosti uložené na jeho základě, ke kterému došlo v souvislosti s podnikáním, ve stejném rozsahu jako osoba právnická. Ve stavebním zákoně identifikovat několik skutkových podstat správních deliktů, které s problematikou územního rozhodování bezprostředně souvisí. První z nich reaguje na protiprávní jednání spočívající v provádění činností, ke kterým je třeba územního rozhodnutí, bez tohoto rozhodnutí nebo v rozporu s ním, popřípadě bez územního souhlasu anebo v rozporu s ním nebo provádění činností územním rozhodnutím zakázaných170, přičemž zvláštní ustanovení pamatuje na porušení uvedené povinnosti stavebním podnikatelem.171 Další skutková podstata reaguje na opomenutí žadatele, který nesplní zákonnou povinnost zajištění náležité veřejné informovanosti a nevyvěsí informaci o záměru a o 168

Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 6. doplněné a opravené vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005 strana 321-322

169

mimo jiné zákon č. 455/1991 sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů

170

srovnej §178 odstavec 1 písm. e) stavebního zákona, upravující skutkovou podstatu přestupku, a § 180 odstavec 1 písm. e) stavebního zákona, upravující skutkovou podstatu správního deliktu právnických a podnikajících osob.

171

Stavebním podnikatelem rozumíme ve smyslu § odstavce 2 písm. b) stavebního zákona osobu oprávněnou k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů.

69

tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí.172 Za protiprávní je označeno rovněž jednání vlastníka technické infrastruktury, který řádně a včas nesplní svoji informační povinnost vůči žadateli.173

Při naplnění výše vymezených skutkových podstat, bude

konkrétní kvalifikace správního deliktu zaležet na charakteru subjektu, který se protiprávního jednání dopustil. Obecnou definici přestupku poskytuje zákon o přestupcích174 (dále jen „přestupkový zákon), který přestupek vymezuje jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně, jestliže se nejedná o jiný správní delikt postižitelný podle zákona nebo o trestný čin.175 Za jiný zákon ve smyslu přestupkového zákona považujeme například stavební zákon, který osahuje výčet skutkových podstat konkrétních přestupků. Stavební zákon však upravuje pouze dílčí otázky problematiky přestupků, když vymezuje jednotlivé skutkové podstaty přestupků a stanoví výši pokut, jež lze a tyto uložit, ostatní problematiku řízení o přestupcích, podmínky odpovědnosti a příslušnost k jejich projednávání upravuje přestupkový zákon. Ohledně druhů sankcí za přestupky, počítá obecná právní úprava s odstupňovaným systémem donucovacích opatření, jenž zahrnuje napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. Konkretizace sankcí co do jejich druhu, případně výměry, je přitom zpravidla spojována s jednotlivými skutkovými podstatami přestupků. Stavební zákon výslovně upravuje pouze pokuty, avšak ze související právní úpravy je třeba dovodit, že při vyřizování přestupků v režimu stavebního zákona nelze vyloučit napomenutí, které přichází v úvahu na místo pokuty za podmínky, že uložení napomenutí bude shledáno jako dostatečně účinné.176 Konkrétní výše pokut za přestupky jakož i za správní delikty právnických osob a osob podnikajících a jejich rozmezí jsou stanoveny s ohledem na závažnost porušení veřejného zájmu chráněného zákonem, ke kterému došlo tím, že povinná osoba nesplnila

172

srovnej §178 odstavec 1 písm.f) stavebního zákona, upravující skutkovou podstatu přestupku, a § 180 odstavec 1 písm. f) stavebního zákona, upravující správní delikt právnických a podnikajících osob 173

srovnej §178 odstavec 6 stavebního zákona, upravující skutkovou podstatu přestupku, a § 180 odstavec 4 stavebního zákona, upravující správní delikt právnických a podnikajících osob 174

zákon č. 200/1990 Sb., o.přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

175

srovnej § 2 odstavec 1 přestupkového zákona

176

Kliková A., Průcha P., Havlan P., Stavební právo, praktická příručka, Praha : Linde, 2005, strana141

70

nebo porušila povinnosti stanovené stavebním zákonem. Právní úprava respektuje požadavek na rovnost všech subjektů před zákonem, což se odráží ve skutečnosti, že za stejné protiprávní jednání hrozí všem subjektům stejně přísná sankce. Rozpětí pokut za jednotlivé správní delikty respektuje judikaturu Ústavního soudu177, jež vyžaduje, aby vyměřená pokuta byla pouze trestem, nikoli sankcí likvidačního charakteru. Zákon stanoví pouze horní hranice pokut a neposkytuje žádnou možnost tuto hranici jakkoli zvyšovat. Pro řízení o přestupcích platí, že při ukládání pokut za přestupky se vždy při stanovení konkrétní výše pokuty přihlédne k závažnosti přestupku, zejména způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele.178 Při ukládání pokut za správní delikty právnických osob a podnikajících osob se při stanovení konkrétní výše přihlédne především k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem za nichž byl spáchán. V odvolacím řízení proti pokutě za přestupek výši uložené pokuty nelze zvýšit, naopak u odvolání proti pokutě za správní delikt právnických osob a podnikajících osob zvýšení pokuty výslovně vyloučeno není. Pro kvalifikaci protiprávního jednání fyzické osoby jako přestupku se vyžaduje zavinění, přičemž k odpovědnosti za přestupek postačí i zavinění z nedbalosti.179 Nové pojetí odpovědnosti za správní delikty umožní, aby se i právnická osoba zprostila odpovědnosti za správní delikt, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení odpovědnosti zabránila, čímž došlo k opuštění koncepce objektivní odpovědnosti.180 Zahájení řízení o přestupcích dle stavebního zákona ovládá zásada oficiality, což znamená, že řízení o přestupcích se zahajuje a přestupky projednávají z úřední povinnosti, stavební úřad má tak za povinnost zahájit a projednat každý přestupek, o jehož spáchání se dozví. Rozhodnuto by mělo být pokud možno bezodkladně, nejpozději do 30 dní od zahájení řízení, ve složitých případech lze lhůtu v souladu se správním řádem prodloužit. Řízení o přestupku provede v prvém stupni příslušný stavební úřad podle procesních ustanovení obsažených v zákoně o přestupcích s podpůrnou aplikací správního řádu. 177

viz nálezy Ústavního soudu publikované pod č. 405/2002 Sb. a pod č. 300/2004 Sb.,

178

srovnej § 12 přestupkového zákona

179

srovnej § 4 přestupkového zákona

180


71

Příslušný stavební úřad projednává i správní delikty, přičemž postupuje výlučně podle správního řádu. Jestliže se správního deliktu podle stavebního zákona dopustí obec coby veřejnoprávní korporace, jejíž obecní úřad je zároveň stavebním úřadem příslušným vést řízení o správním deliktu, určí nadřízený orgán v zájmu objektivity, jiný obecní úřad vykonávající rovněž agendu stavebního úřadu, který řízení o správním deliktu provede a vydá rozhodnutí. Pokuty vybírá, případně vymáhá správní orgán, jenž je uložil, přičemž postupuje podle příslušného zákona.181 Výnos z pokut tvoří příjem rozpočtu, ze kterého se hradí činnost správního orgánu uloživšího pokutu. Od uložení pokuty lze upustit v rozhodnutí o přestupku, pokud k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku.182 Přestupek nelze projednat, pokud od jeho spáchání uplynul jeden rok, přičemž v této lhůtě musí být řízení pravomocně ukončeno. U trvajících přestupků, začíná jednoroční promlčecí lhůta běžet po ukončení tohoto proti právního jednání.183 Odpovědnost právnické osoby nebo osoby podnikající za správní delikt zaniká, jestliže stavební úřad příslušní k jeho projednání o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o jeho spáchání dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne jeho spáchání.

181

zákon č. Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů

182


183


72

6. ZÁVĚR Z provedené analýzy dotčené problematiky vyplývá, že územním řízením rozumíme v podmínkách stávající zákonné právní úpravy zvláštní správní řízení, prováděné příslušnými stavebními úřady za účelem vydat územní rozhodnutí. Územní rozhodnutí, bez ohledu na jeho druh a postup jakým bylo vydáno, řadíme mezi nástroje územního plánování, neboť na jeho základě lze umisťovat stavby nebo zařízení, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území. Právní úprava postupu stavebních úřadů při územním řízení je obsažena v zákoně označovaném ve smyslu legislativní zkratky jako stavební zákon, přičemž na otázky jím výslovně neupravené se subsidiárně použije správní řád. Ve správním řádu lze hledat oporu především pro úpravu postavení jednotlivých subjektů řízení, zastoupení účastníků řízení a přípustných opravných prostředků. Při postupu staveních úřadů je nutno dbát zásad správního řízení a základních zásad činnosti správních orgánů vůbec. Stávající právní úprava územního rozhodování opustila dosavadní pojetí územního rozhodnutí, vydávaného v rámci územního řízení, jako výlučného nástroje územního rozhodování o změnách v územní. Na požadavky obsažené ve věcném záměru, volající po přednostním používání zjednodušujících postupů, zareagovala právní úprava především úpravou nových nástrojů územního rozhodování. Tyto byly primárně koncipovány do podoby méně formálních postupů rozhodování o změnách v území oproti rigidnímu územnímu řízení produkujícímu jednotlivá územní rozhodnutí. Možné alternativy rozhodování o území směřují k přizpůsobení formy rozhodování charakteru jednotlivých záměrů, odpovídající jejich jednoduchosti či naopak složitosti a vlivu v území na jedné straně a povaze území, do něhož se umisťují, na straně druhé. Zajímavou změnu v přístupu k rozhodování o změnách v území přináší diferenciace procesních postupů v zastavěném a nezastavěném území, kdy především v zastavěném území lze využívat zjednodušených postupů. Naproti tomu v nezastavěném území lze v souladu s charakterem tohoto území umisťovat výlučně stavby, zařízení a opatření, sloužící ke stanovenému účelu. Vydávání vybraných druhů územního rozhodnutí zjednodušeným způsobem ve zjednodušeném územním řízení, představuje postup stavebního úřadu bez provedení správního řízení, neboť při splnění předepsaných požadavků stavební úřad návrh územního rozhodnutí zveřejní a pokud ve stanovené lhůtě proti němu nevznesou své

73

výhrady dotčené orgány, účastníci námitky a veřejnost za specifických podmínek připomínky, nabývá rozhodnutí uplynutím stanovené lhůty právní moci. V opačném případě a také jestliže žádost nesplňuje předepsané náležitosti, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení územního řízení. Výrazný limit pro uplatnění uvedeného postup představují požadavky kladené na samotnou žádost iniciující uvedený postup, protože lze předpokládat, že opatřit si vyžadovaný souhlas vlastníků hraničících sousedních pozemků většinu žadatelů odradí. S trochou nadsázky lze totiž o sousedských vztazích tvrdit, že jsou-li nějaké, pak většinou špatné. O územním souhlasu platí, že vydat jej na místo územního rozhodnutí lze především v případech jednoduchých staveb, s jejichž realizací nejsou spojeny nové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Jelikož se k uplatnění uvedeného postupu vyžaduje doložení stanovisek dotčených orgánů neobsahujících žádné podmínky, lze využití tohoto postupu předpokládat pouze u drobných záměrů. Navíc se územní souhlas bude potýkat se stejným omezením jako zjednodušené územní řízení, neboť se vyžadují opět souhlasy vlastníků sousedních pozemků. Oproti oběma výše uvedeným postupům, jejichž masovější využití se s ohledem na nastavené podmínky nedá očekávat, představuje postup provádění staveb v souladu s poskytnutou územně plánovací informací skutečné zjednodušení územního rozhodování, neboť za předpokladu, že návrh záměru je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, lze upustit od vydání územního rozhodnutí nebo souhlasu. S ohledem na skutečnost, že uvedený postup lze uplatnit u většiny běžných staveb, lze jeho zavedení hodnotit pozitivně. Se změnou pojetí regulačního plánu úzce souvisí jeho nová role v územním rozhodování, neboť ve stanoveném rozsahu nahrazuje územní rozhodnutí. Bude však záležet na konkrétním určení v jakém rozsahu a jaká územní rozhodnutí bude možné regulačním plánem nahradit. Toto bude možné navrhnout v podnětu k pořízení nebo v žádosti o vydání regulačního plánu. Přestože uvedené postupy mohou představovat skutečné zjednodušení postupů, nelze přehlížet skutečnost, že většina záměrů bude i nadále posuzována v klasickém územním řízení a to nejen s ohledem na mnohdy obtížně splnitelné podmínky jednotlivých zjednodušujících postupů, ale především pro možnost komplexního posouzení. Většinu záměrů především v oblasti výstavby totiž nelze pro jejich vzájemnou provázanost posuzovat izolovaně. Územní rozhodnutí lze nahradit veřejnoprávní

74

smlouvou uzavřenou mezi žadatelem a stavebním úřadem, do které se vtělí podmínky posuzované změny v území. Právní úprava současně přistoupila v souladu s celkovou liberalizací povolování staveb k podstatnému rozšíření okruhu záměrů, k posouzení jejichž umístění v území se nevyžaduje územní rozhodnutí ani územní souhlas, případně k tomuto účelu vůbec nevydává. V dosavadní právní úpravě podléhaly obdobnému režimu především drobné stavby a stavební úpravy a udržovací práce, avšak s ohledem na bezrozpornost mnohých dalším záměrů s veřejnými zájmy, nic nebránilo tomu, okruh záměrů v duchu zjednodušení rozšířit. Přesto ani u těchto záměrů nic nebrání vydání územního rozhodnutí nebo souhlasu, pokud se pro takový postup žadatel rozhodne. Zjednodušení na úseku územního rozhodování se nedotklo pouze jednotlivých forem rozhodnutí, ale i samotných postupů. Průlomovou úpravu představuje současné pojetí součinnosti s dotčenými orgány, reagující na procesní postupy upravené ve správním řádu, v jeho duchu došlo k nahrazení dosavadních rozhodnutí závaznými stanovisky sloužícími jako podklad závazný pro navazující rozhodnutí. S ohledem na uplatňovaný princip kontinuity, lze konstatovat,že dotčené orgány jsou vázány svým dřívějším stanoviskem a měnit jej mohou pouze za předpokladu, že nastaly podstatné změny v dotčeném území. Vydané negativní závazné stanovisko představuje překážku vydání rozhodnutí. Významným prostředkem zjednodušení postavení žadatele při obstarávání závazných stanovisek je koordinované stanovisko. Protože jestliže je dotčeným orgánem podle zvláštních právních předpisů tentýž orgán veřejné správy, vydává koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko, zahrnující požadavky na ochranu všech dotčených veřejných zájmů, které hájí. Koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko lze vydat pouze v případě, nejsou-li požadavky na ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu. Na druhou stranu žadatel musí k žádosti o vydaní územního rozhodnutí doložit stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, kterým sice není přiznáno postavení dotčených orgánů. Mezi pozitiva právní úpravy řadíme výslovně upravenou možnost přerušit územní řízení v případě, že posuzovaný záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat. Stavební úřad má možnost za předpokladu, že jsou podmínky v území jednoznačné, čímž se rozumí zejména okolnost, že pro území byl schválen územní nebo 75

regulační plán spojit územní se stavební řízení. Naznačená úprava představuje průlom oproti dosavadnímu pojetí, neboť předchozí stavební zákon upravoval možnost sloučení územního a stavebního řízení pouze pro vymezený okruhu především jednoduchých staveb. Možnost doručovat ve vyjmenovaných případech některým účastníkům rozhodnutí veřejnou vyhláškou lze pokládat nejen za krok směrem ke snížení administrativní náročnosti, ale na druhé straně umožňuje zapojení veřejnosti, která má možnost zúčastnit se řízení a hájit veřejné zájmy. Největším nedostatkem stávající právní úpravy je podle názorů mnohých, nejednoznačný vztah k jednotlivým ustanoveným správního řádu, kdy sice se stavebního zákona jednoznačně vyplývá subsidiární charakter správního řádu, ale jeho konkrétní projevy se mnohdy těžko dovozují. Lze proto oprávněně požadovat, aby přímo stavební zákon výslovně vymezil, před kterými ustanovenými správního řádu mají jednotlivá ustanovení stavebního zákona přednost. Smyslem zákonodárce bylo nepochybně zamezit duplicitní úpravě procesních otázek, ale u některých se nabízela možnost upravit je odlišným způsobem s ohledem na specifičnost některých otázek, v čemž lze spatřovat nenaplnění počátečních ambicí. Jako problematické se nadále jeví „šibeniční“ lhůty pro vydání územního rozhodnutí, vycházející ze správního řádu, přičemž tyto vyvolávají neúměrný tlak na příslušné úřední osoby vydat rozhodnutí často bez hlubšího prozkoumání věci. Specifické požadavky kladené na výkon veřejné správy na úseku územního rozhodování by si jistě zasloužily vlastní právní úpravu lhůt pro vydání územního rozhodnutí, přinejmenším v podobě možnosti prodloužení lhůt ve stanovených případech. Poznatky o současně podobě územního rozhodování, získané analýzou právní úpravy, bude však potřeba konfrontovat s požadavky aplikační praxe, teprve ta zhodnotí úsilí a ambice vložené do nové právní úpravy, neboť některé cíle, jenž si právní úprava předsevzala, jistě zůstaly nenaplněny. Především z reakcí některých osob z řad odborné veřejnosti lze zaznamenat již některé negativní ohlasy, které se pravděpodobně promítnou do návrhů na novelizaci stavebního zákona. S ohledem na poměrně krátkou dobu účinnosti nelze na základě

praktických zkušeností stavebních úřadů s aplikací nové

právní úpravy zatím objektivně zhodnotit její přínos, k tomu je vždy potřeba určitého časového odstupu. Navíc zahlcenost způsobila, že stavební úřady stále řeší agendu podanou podle staré právní úpravy a uvedená situace se mění pozvolna .

76

Objevují se však prvá podání, která vypadají jako podání podle nové právní úpravy. Je však uvedené uvést na pravou míru, neboť nezanedbatelná část podání stále přichází na starých formulářích, které stavební úřady vypracovaly dříve, což za současného stavu, podléhajícího přísné formálnosti podání, nelze akceptovat a taková podání jsou vyhodnocena jako nedostateční a je třeba je doplnit v souladu s právní úpravou. Dále se lze setkat, především u drobnějších záměrů, s jevem, že žadatelé jednají ve shodě se starou právní úpravou a žádají o územní rozhodnutí u záměrů, které z důvodu přehodnocení jejich vlivu na území a ochranu veřejného zájmu byly překlasifikovány a nově nevyžadují pro realizaci ani územní rozhodnut, ani územní souhlas. Stavení úřad žadatele o takové skutečnosti vyrozumí, ale nic mu nebrání územní rozhodnutí případně územní souhlas k tomuto záměru vydat. Zahlcenost stavebních úřadů souvisí se dvěma aspekty jednoho problému a to zvýšeným počtem podaných žádostí v posledním období platnosti dřívější právní úpravy. Na jedné straně zcela v souladu s pojetím veřejné správy jako služby veřejnosti apelovaly stavební úřady na žadatele, kteří měly značnou část dokumentace projednanou a připravenou k podání v souladu s tehdejšími předpisy, aby ji podaly do konce roku a stavební úřad jim řízení přerušil k doplnění podání. V tomto postupu v celku nelze spatřovat nic problematického. Naproti tomu nelze se ubránit pocitu rozčarování nad jednáním některých žadatelů, kteří pod dojmem mediálního tlaku nepodlehli iluzi a v obavě z nové právní úpravy začaly podávat nejrůznější zapomenuté kostlivce. Aplikaci právní úpravy provázejí počáteční rozpaky, neboť k většině postupů neexistuje jednoznačný výklad a staré postupy se úředníkům natolik dostaly pod kůži, že vstřebat novou úpravu bude vyžadovat delší časový odstup, stejně jako tomu bylo při transformaci činností veřejné správy do režimu nového správního řádu, nehledě na skutečnost, že nějakou dobu budou aplikovány stávající a dosavadní právní úprava vedle sebe. Přesto se domnívám se, že právní úprava územního rozhodování vtělená do stavebního zákona přinese i přes zjevné nenaplnění všech vytyčených cílů po nějaké době tolik potřebné zjednodušení.

77

7. POUŽITÉ PRAMENY Knižní literatura Damohorský M., a kol. Právo životního prostředí. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2003 Doležal J., Mareček J., a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha : Linde, 2006, Hendrych D., a kol. Správní právo. Obecná část. 6.vydání. Praha : C.H.Beck, 2006 Horzinková E., Novotný V. Správní právo procesní, Praha : Linde, 2006 Kadečka S., a kol. Správní řád. Komentář. Praha : Aspi, 2006 Kliková A., Průcha P., Havlan P., Stavební právo, praktická příručka, Praha : Linde, 2005 Pekárek M., Průchová I. Pozemkové právo 2. přepracované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004 Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 6. doplněné a opravené vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005 Skulová S., Průcha P., Havlan P., Kadečka S., Správní právo procesní, Praha : Eurolex, 2005 Vedral J., Správní řád. Komentář. Praha : Nakladatelství Polygon, 2006 Vlčková V. Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí in Průchová I. Aktuální otázky práva životního prostředí. Sborník. Brno : Masarykova univerzita, 2005

Časopisecká literatura Mareček J. Nový stavební zákon. Bulletin Stavební právo, 2006, číslo. 2 Lipertová Š. Plná moc a správní řízení. Moderní obec, 2006, č. 3 Víchová J., Obecné technické požadavky na výstavbu a jejich očekávané změny ve světle nového stavebního zákona. Bulletin stavební právo, 2006, č. 1 Flegel E. Jistota vlastnického práva jako významný faktor výstavby. Bulletin Stavební právo, 2006, č. 1 Šikula L. Umisťování staveb. Moderní obec, 2007, č. 1 JaN, psáno pod zkratkou. Nový stavební zákon. Stavitel, 2007 č.2 Pech V. Co je stavba? Bulletin Stavební právo. 2006, č. 4 Koukalová V. Vybrané otázky vztahu stavebního zákona a nového správního řádu. Bulletin Stavební právo, 2006, č. 2

Právní předpisy zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

78

zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1987 Sb. , o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 114/1992 sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 455/1991 sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 200/1990 Sb., o.přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 13/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 634/2004 Sb.,o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Aarhuská úmluva publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod č. 124/2004 Sb.m.s. vyhláška č.501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.

Judikatura nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 96/2000 Sb., rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005-118 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2006, čj. 30 Ca 24/2005-36 nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 405/2002 Sb.,

79

nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 300/2004 Sb.,

Ostatní prameny Legislativní pravidla vlády České republiky dostupná z [29.03.2007] http://www.vlada.cz/assets/cs/rvk/lrv/Pravidla/legislativni_pravidla_vlady_uplne_zneni_2.pdf Důvodová zpráva k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, dostupná z [12.2.2007] www.mmr.cz/upload/files/uzemni%20planovani%20a%20stav.rad/Duvod_zprava_ZOZZ_VN.pdf Pozměňovací návrhy Senátu Parlamentu České republiky k návrhu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu dostupný z [3.3.2007] http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/36565/30902 Metodické doporučení odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj ke koordinovanému závaznému stanovisku dostupné z [13.03.2007] http://www.mmr.cz/index.php?show=001025007010008

80

8. SUMMARY The specific decision process of administrative bodies, which is usually ended with adoption of an authoritative decision of change of usage of a specific area, is called, in accordance with usual terminology, land-use planning. The concept of land-use planning was not principally changed by new legal regulations embodied in the Building Act, which became legally effective from the beginning of this year. The land-use planning is possibly the most typical example of administrative procedure which will be mirrored in a specific usage of the Administrative Procedure Code for modifying procedures of construction administrations not only in the frame of land-use planning. Even if the Building Act governs some procedure questions differently, the principal source of regulation is the Administrative Procedure Code which regulates all administrative procedures. This concept expresses the subsidiary position of the Administrative Procedure Code which is used for solving the procedural questions, which are not regulated in the Building Act. Carrying out land-use planning and adopting specific zoning decisions on the landuse planning’s base appertains to place and material competence of relevant construction administrations, which in this way exercise authority to participants of land-use planning. Division of participants according to the Building Act does not fully correspond to present concept of participants according to the Administrative Procedure Code because it differentiates among participants on the basis of the way of used delivery. With regard to the fact that the land-use planning can be commenced only by a request, the participation in procedure is conferred to the petitioner and the town, on which territory the requested building intent is going to be implemented. The participants of land-use planning could be, and mostly will be, the proprietors of land and buildings on which the requested building intent shall be implemented. Other participants can be persons who have other rights to land and buildings and persons whose property right or other right in rem to neighboring buildings and lands can be directly affected by the zoning decision. Beside these, law allows participation also to other parties protecting public interest especially in relation to the protection of the environment. Affected bodies of public administration protecting public interest play an irreplaceable role because declarations or binding decisions adopted by them are documentation for the decision-making of construction administrations. The affected bodies are bound by their binding decisions and the decisions can be changed only on the

81

basis on newly discovered and documented facts which could not be used earlier and by which the conditions, on grounds of which the decision was adopted, were dramatically changed. If affected bodies prescribe conditions in their declarations or binding decisions, the construction administration takes into account these conditions in its decision. In compliance with demand of good administration, the affected bodies issue coordinated opinions, in case that the affected body is according to special legal regulations the same body of public administration. Requirements for protection of all protected affected public interests are included into the coordinated opinions. If the requirements clash, the coordinated opinion can not be issued. Land-use planning itself is always commenced by a request which must fulfill specified requirements, because only these requests are able to incite land-use planning. The requirements of requests accrue partly from general requirements on any administrative action according to the Administrative Procedure Act and partly from specification by implementing regulations. The present legal regulations not only united requirements on administrative actions, but also a specific form is commanded for them, because claims can be lodged only in prescribed paper forms, which are accessible for free. The construction administration announces the commencement of land-use planning and oral proceedings are commanded for discussion. Comments, protests and binding decisions of affected bodies to the building intent can be brought during the proceedings at the latest; otherwise they will not be taken into account. In the interest of protection of public interest and public awareness, the petitioner is obliged to display information about his building intent in the place of realization. If the conditions in the area are clear, it can be speculated about the possibility of junction of land-use planning and administrative procedure, the result of which is great simplification and acceleration of process of building-up. If there is no clash with public interest, the construction administrative issues a zoning decision on the basis of submitted data and available land-use documentation. The construction administration can issue listed kinds of zoning decisions in simplified procedure in simplified land-use planning. This procedure will be opted for if the building intent is located in devisable or developed areas, does not need a consideration about its impact on the environment and binding declarations of the participants include the express assent with the simplified procedure. In this case, the construction administration publicizes a proposal of the decision and if no one raises objections, protests or reservations to it in given period, the decision becomes legally effective. 82

To place buildings or facilities, their changes, change their impact on the area, change the usage of the area and protect important interests can be done only on the basis of a zoning decision or territorial assent. The construction administration accepts the proposed intention and defines conditions for the usage and protection of the area, conditions for further preparation and realization of the intent. Individual zoning decisions correspond to unique characters and specifics of individual intents. According to the present legal regulations we distinguish a zoning decision about placing a building, about change of the usage of the area, about change of the building, about change of the impact of the building on the usage of the area, about segmentation and de-segmentation of lands and about protective zone. The zoning decision is usually valid for two years from the day of becoming legally effective, if the time limit is not set longer, and the validity period can be prolonged if proposed. The zoning decision ceases to be valid if there were no relevant procedures in the time period, which would aim at the realization of the intent. The zoning decision can be changed or cancelled by request, especially if land-use documentation was changed. Present legal regulations deserted, in compliance with the requirement of using simplified devices, the concept of land-use planning as the only device of land decisionmaking, because it regulates several other devices by which it can be decided on changes in the area. These are especially less formal procedures which should lower administrative and time demandingness. The simplified procedures can be used mainly in devisable or developed areas, which are defined by the law for this purpose. The construction administration can, with the consent of affected body, draw a contract governed by public law in which the conditions of the intent’s realization are embodied. The construction administration can issue a territorial assent replacing a zoning decision when considering simple buildings which are without problems from the point of view of public interest. A zoning decision is not issued for areas for which a regulatory plan is issued to the extent in which the regulatory plan replaces zoning decisions. Maximum simplification was reached with intents which do not demand a zoning decision for their realization, or the zoning decision is not issued at all. With regard to quite short time of application of the presented legal regulations of land decision-making, it can not be objectively judged if great usage of simplifying procedures is to come and by this the fulfillment of the merit of present legal regulations.

83

PŘÍLOHA

Městský úřad Šlapanice pracoviště Brno, Opuštěná 9/2, 656 70 Brno STAVEBNÍ ÚŘAD Č.j.: SÚ/951-07/80-2007/KUP Vyřizuje: Kučerová Pavlína, tel.: 533 304 552,, e-mail.: [email protected] Brno, dne 26. března 2007

ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ Č. 15/2007 VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA Dne 4.1.2007 podala společnost návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby: průmyslová hala, včetně administrativní části na pozemku: parc. č. 1040/89, 1504/1 v k. ú. Moravany u Brna. Stavební úřad Městského úřadu Šlapanice, jako stavební úřad příslušný dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, posoudil návrh podle § 79 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a na základě tohoto posouzení a provedeného ústního jednání, vydává podle § 92, odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění a § 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, rozhodnutí o umístění stavby průmyslová hala, včetně administrativní části na pozemku: parc. č. 1040/89, 1504/1 v k. ú. Moravany u Brna. Stavba obsahuje: - hala pro administrativu - hala pro výrobu - obslužná komunikace v areálu, včetně připojení sjezdem a vjezdem - parkoviště a zpevněné plochy - přípojka elektro, včetně trafostanice - vsakovací jímka - požární nádrž - studna Pro umístění a projektovou přípravu stavby se stanoví tyto podmínky:

84

1. Stavba bude umístěna na pozemku parc. č. 1040/89 a 1504/1 v k. ú. Moravany u Brna, jak je zakresleno v situačním) výkresu v měřítku 1:500, který je nedílnou součástí ověřené dokumentace. 2. Stavba se skládá ze dvou hal. První administrativní hala je dvoupodlažní objekt s půdorysnými rozměry 10 x 22 m, v navazující výrobní hala je jednopodlažní objekt s půdorysnými rozměry 35 x 22 m. Haly na sebe vzájemně navazují a jejich umístění je při západní hranici ve vzdálenosti 3,5 m od hranice s pozemkem p.č. 1032 k.ú. Moravany u Brna. Od komunikace je objekt vzdálen cca 18 m, a v této části je umístěno parkoviště a vjezd. 3. Zásobování vodou ,bude řešeno z vlastní studny, která bude umístěna na pozemku p.č. 1040/89 k.ú. Moravany u Brna, vedle administrativní budovy, tedy v severní části pozemku. 4. Splaškové vody budou odváděny novou přípojkou splaškové kanalizace PVC DN 150 do jímky na vyvážení umístěné na pozemku p.č. 1040/89 k.ú. Moravany u Brna. Dešťové vody budou svedeny kanalizací z plastových trub DN 150 do záchytné vsakovací nádrže umístěné na pozemku p.č. 1040/89 k.ú. Moravany u Brna. Na odpadní potrubí bude osazen odlučovač ropných látek. Na pozemku p.č. 1040/89 k.ú. Moravany u Brna bude při hranici s pozemkem p.č. 1040/88 k.ú. Moravany umístěna požární nádrž. 5. Zásobování el. energií bude řešeno zřízením nového transformátoru umístěného na dvou sloupech na pozemku investora. Připojení bude provedeno v místě sloupu z rozvodu VN. Toto vedení bude nadzemní o délce cca 20 m. 6. Objekt bude napojen vjezdem na komunikaci III/15276 ul. Modřická. 7. Navrhovatel v dostatečném časovém předstihu oznámí záměr oprávněné organizaci (Archeologický ústav AV ČR Brno) a umožní jí provedení případného archeologického výzkumu na základě dohody uzavřené mezi investorem a oprávněnou institucí v podmínkách zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. 8. Budou dodrženy podmínky Odboru životního prostředí MěÚ Šlapanice, uvedené v souhlasu k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (ZPF) pro nezemědělské účely č.j. OŽP/538-07/618-2007/STA ze dne 24.1.2007: − V zájmu ochrany ZPF zajistíte na vlastní náklady provedení skrývky kulturní vrstvy půdy ze zastavěné části pozemku. Ornice skrytá v mocnosti cca 0,2 m bude po dobu skladování na nezastavěné části pozemku řádně ošetřena a zajištěna před znehodnocením a ztrátám.Nejdéle do 3 měsíců od ukončení stavby bude skrytá ornice použita pro zpětné ohumusování zbylé části pozemku za účelem zřízení zeleně podle plánu parkových a sadových úprav. Za hospodaření s ornicí odpovídá podle § 10 odst. 2 vyhlášky č. 13/1994 Sb., investor. V průběhu prací vede o hospodaření s ornicí provozní deník pro kontrolu účelnosti využití ornice. O ukončení akce bude sepsán protokol a jeho kopie bude doručena na MěÚ Šlapanice odb. životního prostředí do 15 dnů od ukončení akce. − Ve smyslu ust. § 11 odst. Zákona č. 334/1992 Sb. Vám odbor životního prostředí předepíše odvod za odnětí zemědělské půdy ze ZPF v předpokládané výši 12.240, - Kč. O předepsání odvodů bude požádán orgán ochrany ZPF při MěÚ Šlapanice. 9. Budou respektovány podmínky z vyjádření MěÚ Šlapanice OŽP zn. OŽP/53007/1452-2007/KUC ze dne 24.1.2007 : - Předloženým záměrem jsou dotčeny zájmy chráněné orgánem vykonávající státní správu v oblasti nakládání s odpady dle § 79 odst. 4 písmo b) c) zákona Č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném znění, a je nutné, aby byly splněny následující podmínky: - odpady vzniklé při realizaci výše uvedené akce musí být využity nebo zneškodněny v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb. v platném znění, doklady budou předloženy při kolaudaci. Odpady vznikající při stavbě (rekonstrukci) budou zařazeny podle postupu uvedeného v § 2 a § 3 vyhlášky Č. 381/2001 Sb.,

85

Katalog odpadů. Ke kolaudaci je třeba předložit souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady zamýšlená akce podléhá vodoprávnímu povolení, dle § 8,15,55 vodního zákona, je nutné požádat o vodoprávní povolení odbor životního prostředí MěÚ Šlapanice na odběr podzemní vody, stavbu studny a vsakovací jímky - zasakovaná voda nesmí obsahovat ropné látky a látky závadné vodám. Jejich obsah musí být v zasakované vodě vyloučen vhodným technickým zařízením (ORL). 10. Vlastníci pozemku jsou povinni zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů, zejména nesmí docházet ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a je nutno dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. 11. Další stupeň PD bude předložen k vyjádření KHS JmK. 12. Další stupeň PD bude předložen k posouzení HZS JmK. 13. Další stupeň PD bude předložen k posouzení OIP JmP. 14. Budou respektovány podmínky z vyjádření SÚS JmK zn. 21243/2006/36ze dne 6.12.2006 : - napojení vjezdu do areálu na silnici III. třídy bude provedeno na zaříznutý živičný okraj vozovky přes zapuštěný stojatý silniční obrubník s hranou 2 cm nad niveletu vozovky. Spáry musí být ošetřeny živičnou zálivkou. Na ploše vjezdu bude bezprašná povrchová úprava ze zámkové dlažby. - odvedení povrchové vody ze zpevněných ploch vjezdu bude zajištěno odvedením mimo silniční těleso. - před vydáním stavebního povolení je nutno s vlastníkem pozemku dotčeného stavbou uzavřít „Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene“. - projektové dokumentace pro stavební povolení bude předložena SÚS k vyjádření -

Odůvodnění Dne 4.1.2007 podala společnost JIMI Reklama,s.r.o., IČ 25527614, Rokytova 28, 615 00 Brno 15, zplnomocněný zástupce Ing. Pavel Mátl, Halasova 992, 666 03 Tišnov 3 návrh na vydání rozhodnutí o umístění výše uvedené stavby. Uvedeným dnem bylo řízení zahájeno. Stavební úřad opatřením ze dne 14.2.2007 oznámil zahájení řízení všem známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům. Řízení bylo v souladu s ust. § 87 odst. 1 stavebního zákona zahájeno veřejnou vyhláškou. K projednání návrhu současně nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením na den 20.3.2007, o jehož výsledku byl sepsán protokol. − K návrhu byla doložena stanoviska dotčených orgánů : − Obec Moravany - vyjádření ze dne 18.12.2006, ze dne 3.1.2007 − MěÚ Šlapanice, - souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu č.j. OŽP/538-07/618-2007/STA ze dne 24.1.2007 − MěÚ Šlapanice OŽP – vyjádření zn. OŽP/530-07/1452-2007/KUC ze dne 24.1.2007 − HZS JmK - stanovisko zn. HSBM-4-25-88/1-OPST-2006 ze dne 5.12.2006, − MěÚ Šlapanice, OD, rozhodnutí zn. OD/543-07/313-2007/BAI ze dne 10.1.2007 − MěÚ Šlapanice, OD, rozhodnutí zn. OD/540-07/311-2007/BAI ze dne 10.1.2007 − E-ON ČR, a.s. - vyjádření zn. KRETINSM-P020608627 ze dne 25.10.2006 − JMP., a.s. – vyjádření zn. 06755/06/2/64 ze dne 10.10.2006 − Správa a údržba silnic JmK, vyjádření ze dne 6.12.2006 − BVaK, a.s., -vyjádření zn. 720/024476/2006/OKl ze dne 25.10.2006

86

− Telefónica O2 Czech Republic, a.s. - vyjádření o existenci podzemních vedení komunikačních sítí zn. 171495/06/MBO/000 ze dne 2.10.2006, − KHS JmK – vyjádření zn. 18554/2006/BM/HOK/Kli ze dne 24.11.2006 − KrÚ OŽP zn. S-JMK 11163/2006 OŽP/Ri ze dne 19.2.2007 − Povodí Moravy, s.p., vyjádření zn. PM001275/2007-203Ku ze dne 10.1.2007 Stanoviska dotčených orgánů byla zkoordinována a zahrnuta do podmínek tohoto rozhodnutí. V případě nepřítomnosti zástupců jednotlivých dotčených orgánů při jednání, byla použita jejich původní stanoviska předložená k návrhu. Okruh účastníků řízení stavební úřad stanovil na základě ust. § 85 stavebního zákona. Stavební úřad posoudil umístění stavby podle § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění a shledal, že její umístění odpovídá hlediskům péče o životní prostředí. Umístění vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu stanoveným vyhláškou vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OTP") i předpisům, které stanoví hygienické a protipožární podmínky. Pozemek, na kterém se stavba umísťuje je dle platného územního plánu Obce Moravany zahrnut v plochách výroby a skladů V-P. Tyto plochy jsou určeny k situování výrobních provozů, jejichž umístění je nepřípustné v jiných funkčních typech (výrobní provozovny, sklady a skladové plochy, provozovny služeb a obchodní, administrativní a správní budovy). Toto rozhodnutí platí 2 roky ode dne, kdy nabude právní moci, nepozbývá však platnosti, pokud v této lhůtě bude započato s využitím území ke stanovenému účelu. Územní rozhodnutí pozbývá platnosti také dnem, kdy stavební úřad obdrží oznámení navrhovatele nebo jeho právního nástupce o tom, že upustil od záměru, k němuž se rozhodnutí vztahuje.

Poučení Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení podat podle § 83 odst. 1 správního řádu odvolání, ve kterém se uvede v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá a dále namítaný rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení k Odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravského kraje, podáním učiněným u stavebního úřadu MěÚ Šlapanice. Odvolání se podává v počtu 4 stejnopisů. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je na jeho náklady MěÚ Šlapanice, stavební úřad. Podané odvolání má v souladu s ust. § 85 odst. 1 správního řádu odkladný účinek. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné.

Ing. Hana Meitnerová vedoucí stavebního úřadu

87

Poplatek: Správní poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů , stanovený podle položky 18 ve výši 1000,- Kč, sazebníku správních poplatků byl uhrazen dne 20.03.2007.. Příloha pro navrhovatele: - ověřený situační výkres v měřítku 1:500

Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno nejméně po dobu 15 dnů: na úřední desce obce Šlapanice a obce Moravany

Vyvěšeno dne: ……………….. ………………..

Sejmuto dne:

Vyvěšeno s umožněním dálkového přístupu ode dne ………………….. do dne …………………

Doručí se: Účastníci řízení (doporučeně do vlastních rukou) Ing. Pavel Mátl, Halasova 992, 666 03 Tišnov 3 Obec Moravany, Střední č.p.10/28, 664 48 Moravany Dále obdrží: Účastníci řízení dle ust. § 85 odst. 2 stavebního zákona veřejnou vyhláškou Městské úřady s žádostí o vyvěšení a podání zprávy stavebnímu úřadu o datu vyvěšení a sejmutí oznámení: - MěÚ Šlapanice, Masarykovo nám. 7, 664 51 Šlapanice - Obec Moravany, Střední č.p.10/28, 664 48 Moravany Dotčené orgány (doporučeně) Hasičský záchranný sbor JmK, Štefánikova 32, 602 00 Brno 2 Krajská hygienická stanice JmK, Jeřábkova 4, 602 00 Brno 2 Krajský úřad JmK odbor životního prostředí a zemědělství, Žerotínovo nám. č.p.3/5, 601 82 Brno Městský úřad Šlapanice, OD, Opuštěná č.p.9/2, 656 70 Brno Městský úřad Šlapanice, OŽP, Opuštěná č.p.9/2, 656 70 Brno MěÚ Šlapanice, SÚ,odd.územního plánování a rozvoje, Opuštěná č.p.9/2, 656 70 Brno

88

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Recommend Documents