Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe trestního a správního procesu Katedra právní teorie

Bakalářská práce

Senioři jako oběti domácího násilí (aktuální právní a psychologické aspekty)

Monika Sklářová 2015

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Senioři jako oběti domácího násilí (aktuální právní a psychologické aspekty) zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

V Brně, dne 10. dubna 2015 …………………………… Monika Sklářová

2

Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce, paní JUDr. Karin Brzobohaté, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při psaní této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala prap. Mgr. Petru Návratovi, vedoucímu týmu domácího násilí MŘP Ostrava, za poskytnutí cenných informací a za konzultaci, která mi pomohla při zpracování praktické části mé bakalářské práce a dalším příslušníkům působící v rámci Policie České republiky za vstřícný přístup, pomoc při získávání dat a spolupráci. Další poděkování bych ráda věnovala mé rodině, Pavlu Mikolinovi a všem známým, kteří mě podporovali při psaní práce a pomáhali mi při vyhledávání kontaktů.

3

Abstrakt Tématem této bakalářské práce je: Senioři jako oběti domácího násilí (aktuální právní a psychologické aspekty). Domácí násilí je povaţováno za sociálně patologický jev, který je doposud, navzdory jeho závaţnosti, bagatelizován. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První část práce je teoretická, věnována vymezením základních pojmů (násilí a domácí násilí). Dále obsahuje základní informace z oblasti domácího násilí (průběh, formy, násilná osoba, oběť atd.) a aktuální právní úpravu. Druhá část práce je praktická a obsahuje analýzu získaných dat, týkajících se domácího násilí se zaměřením na seniory. Cílem analýzy je rozbor situace domácího násilí ze získaných dat páchaného na seniorech v Ostravě. Klíčová slova Násilí, domácí násilí, senior, násilná osoba, oběť, policie, legislativa

4

Abstract The theme of this thesis is: Seniors as victims of domestic violence (current legal and psychological aspects). Domestic violence is considered socially pathological phenomenon, which is still, despite its severity, downplayed. The work is divided into two main parts. The first part is theoretical, given the definition of basic concepts (violence and domestic violence). It also contains basic information about domestic violence (process, forms, violent person, victim etc.) and current legislation. The second part is practical and includes analysis of the collected data relating to domestic violence, with a focus on seniors. The aim of the analysis is to analyze the situation of domestic violence from the data obtained against seniors in Ostrava. Keywords Violence, domestic violence, senior, violent person, the victim, police, legislation

5

Obsah Úvod .............................................................................................................................. 8 1 Vymezení základního pojmu – domácí násilí .......................................................... 11 1.1 Násilí ................................................................................................................. 11 1.2 Domácí násilí ..................................................................................................... 12 2 Domácí násilí ........................................................................................................... 14 2.1 Průběh domácího násilí ..................................................................................... 14 2.2 Formy domácího násilí ...................................................................................... 16 2.3 Násilná osoba a oběť domácího násilí ............................................................... 17 2.3.1 Násilná osoba .............................................................................................. 18 2.3.2 Oběť domácího násilí.................................................................................. 20 2.3.3 Důsledky domácího násilí........................................................................... 22 2.4 Mýty z oblasti domácího násilí.......................................................................... 24 2.5 Prevence v případech domácího násilí .............................................................. 26 3 Právní úprava ........................................................................................................... 28 3.1 Mezinárodní prameny ........................................................................................ 28 3.2 Ústava a Listina základních práv a svobod ....................................................... 29 3.2.1 Ústava ......................................................................................................... 30

6

3.2.2 Listina základních práv a svobod................................................................ 30 3.3 Vývoj právní úpravy v oblasti ochrany před domácím násilím v ČR ............... 31 3.4 Aktuální právní úprava ...................................................................................... 32 3.4.1 Trestněprávní ochrana ................................................................................ 32 3.4.2 Správněprávní ochrana ............................................................................... 36 3.4.3 Soukromoprávní ochrana ............................................................................ 37 3.4.4 Úloha policie, státního zastupitelství a soudů ve věci ochrany před domácím násilím .................................................................................................. 40 4 Analýza získaných údajů získaných z regionu Ostrava ........................................... 42 4.1 Metoda a technika sběru dat .............................................................................. 43 4.2 Tým domácího násilí MŘP Ostrava .................................................................. 44 4.3 Analýza získaných dat ....................................................................................... 46 4.3.1 Přibliţný počet seniorů ohroţených domácím násilí v letech 2010 -2014 v regionu Ostrava ................................................................................................. 52 Závěr ........................................................................................................................... 53 Přílohy ......................................................................................................................... 60

7

Úvod Tématem této bakalářské práce je - Senioři jako oběti domácího násilí (aktuální právní a psychologické aspekty). Domácí násilí je povaţováno za sociálně patologický jev, který se netýká pouze násilné a ohroţené osoby, ale má dopad také na celou rodinu a společnost. Dříve se tato problematika na našem území na veřejnosti neřešila a domácí násilí bylo povaţováno za tabu. Změna nastala v roce 1989, kdy se začaly realizovat sociologické výzkumy, zaměřené na tuto problematiku. Tyto výzkumy následně slouţily jako podklady ke změnám v legislativě. Nejdůleţitějším mezníkem byl zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Ten nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007 a byl vybudován na třech základních pilířích: policejní pomoci, sociální pomoci a soudní ochraně. Přestoţe naše zákony potírají domácí násilí (například právní úprava institutu vykázání násilné osoby) a jsme vázáni řadou mezinárodních smluv, které zakotvují lidská práva, je tato problematika stále aktuální (to dokazuje například výzkum provedený Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofické fakulty UK, který uvádí, ţe 38% ţen v České republice má přímou zkušenost s domácím násilím – viz kapitola 2.4). Z hlediska domácího násilí se nejčastěji hovoří o domácím násilí páchaném na ţenách – manţelkách, partnerkách a druţkách. Velmi často je tak opomíjen fakt, ţe tento sociálně patologický jev se dotýká významnou měrou seniorů. Domácí násilí páchané na seniorech není méně podstatné neţ násilí páchané na ţenách, přesto dostupné informace většinou rozebírají současný stav této problematiky se zaměřením na ţeny. Toto opomíjení je hlavním důvodem volby tématu mé bakalářské práce, jejímţ cílem je tedy analýza domácího násilí páchaného na seniorech (avšak v teoretické i praktické části budou zmíněny i údaje o ostatních věkových skupinách). Pozornost tak bude věnována například počtu ohroţených seniorů, formám domácího

8

násilí páchaného na seniorech, vztahy mezi seniorem a násilnou osobou a mnoho dalších. Vzhledem k nesnadné dostupnosti dat týkajících se domácího násilí páchaného na seniorech, je analýza práce zaměřena na data vycházející z vyuţití institutu vykázání. Jedná se o jednu z moţností, jak mohou policisté zasáhnout proti násilné osobě v případě domácího násilí. To upravuje zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Teoretická část čerpá z kniţních publikací, internetových zdrojů a zákonů. Zdrojem dat pro následnou analýzu jsou informace z webových stránek Police České republiky, ke kterým mi poskytl komentář prap. Mgr. Petr Návrat, vedoucí týmu domácího násilí MŘP Ostrava, včetně potřebných interních informací. Výsledná analýza má zároveň ukázat, jak dalece jsou informace o této problematice zpracovávány a zveřejňovány. Celá práce se skládá ze dvou základních částí. Teoretická část práce je věnována vymezením základních pojmů (násilí a domácí násilí). Dále obsahuje základní informace z oblasti domácího násilí (průběh, formy, násilná osobu, oběť, důsledky domácího násilí, mýty a prevenci) a aktuální právní úpravu. Druhá část práce je praktická a obsahuje analýzu získaných dat, týkajících se problematiky domácího násilí páchaného na seniorech v regionu Ostrava. Jelikoţ se jedná o hlubší seznámení s případy pouze v tomto regionu, byla pro zpracování této části práce zvolena metoda případové studie. V tomto druhu kvalitativního výzkumu jde především o zachycení sloţitosti případu a popisu vztahů v jejich celistvosti. Výchozím zdrojem informací pro zpracování této problematiky jsou webové stránky Policie ČR. Data zde získaná pak byla vysvětlena, doplněna a hlouběji konzultována během rozhovoru s panem prap. Mgr. Petrem Návratem, vedoucího týmu domácího násilí MŘP Ostrava. Celá metoda a postup sběru dat bude detailněji popsán v kapitole č. 4. Cílem analýzy je rozbor situace domácího násilí ze získaných dat páchaného na seniorech v Ostravě od roku 2010 do 2014.

9

Tato bakalářská práce má za cíl podat nejprve teoretická východiska a na jejich základě je provedena analýza ze získaných dat. Pro celkové pochopení práce je nutné se zmínit o dalších oblastech této problematiky, avšak ty budou, vzhledem k moţnostem a rozsahu bakalářské práce, rozebírány pouze na základní úrovni. Praktická část bude obsahovat pouze údaje a data z výše uvedených zdrojů. Tato skutečnost je dána omezeným přístupem ke spisům a dosud nezpracovanou statistikou, týkající se tématu této bakalářské práce.

10

1 Vymezení základního pojmu – domácí násilí V této kapitole bude uvedeno několik návrhů na vymezení pojmu „domácí násilí“. Různorodost těchto definic spočívá v tom, ţe neexistuje jediná platná definice, která by jasně vystihovala, co všechno zahrnuje pojem „násilí“. Z tohoto důvodu nemůţe existovat ani jediná definice pro slovní spojení „domácí násilí“.

1.1 Násilí Obecně je nejčastěji přijímána mezinárodní definice násilí, kterou chápe WHO (světová zdravotnická organizace) jako „záměrné použití nebo hrozbu použití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu“1. Existují ovšem další moţné definice násilí, ale vzhledem k tomu, ţe se má bakalářská práce zaměřuje na tuto tematiku z pohledu psychologie a práva, tak pro další definování násilí bude uvedeno, jak se na tento pojem dívá psychologický a právnický slovník. Psychologický slovník vnímá násilí jako „uplatňování síly k překonání odporu, obvykle provázené nepřátelstvím a hněvem“2 a ve slovníku českého práva pak najdeme definici, jeţ bere násilí jako „použití fyzické síly proti tělu člověka s cílem působit na jeho vůli a zamezit nebo odstranit předpokládaný nebo kladený odpor. Násilí přitom může směřovat i proti jiné osobě (např. proti dětem poškozeného) nebo i proti věci (např. proti majetku poškozeného),

1

Violence, injuries and disability [online]. World Health Organization [cit. 24. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.emro.who.int/entity/violence-injuries-disability/ 2 HARTL, P. Stručný psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2004, str. 312. ISBN 80-7178803-1. str. 148.

11

pokud je prostředkem jak působit na vůli člověka“.3 Právní teorie dále násilí rozlišuje na násilí absolutní a kompulzivní. Násilím absolutním je míněno to, ţe během násilí zcela chybí sloţka vůle oběti (je zde tedy vyloučeno vlastní jednání oběti). Násilí kompulzivní je pak chápáno jako násilí, jehoţ smyslem je působit na psychiku oběti s cílem přinutit ji, aby se podrobila nátlaku (toto je charakteristické pro domácí násilí – například bitím je osoba nucena podvolit se, jinak bude v násilí pachatel dále pokračovat).4

1.2 Domácí násilí Násilí v rodině je závaţný sociálně patologický jev, o kterém se na našem území začalo veřejně hovořit aţ po roce 1989. Do té doby se o násilí mezi intimními partnery nehovořilo. Časem však v naší společnosti převládl názor, ţe je třeba této patologii věnovat větší pozornost. V 90. letech se začaly uskutečňovat různé sociologické výzkumy, zabývající se touto problematikou, které následně slouţily jako podklady, které vedly ke změnám v legislativě.5 Zpočátku byl tedy tento jev chápán jako násilí, které se projevuje v rodině nebo v intimních vztazích a dopouštějí se jej muţi na ţenách. V současné době jiţ není domácí násilí bráno jako synonymum pro muţovo týrání ţeny. Jeho definice se rozšířila a je například pojímáno jako „dlouhodobé a zpravidla eskalující násilí fyzického, psychického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváří jednoznačně asymetrický vztah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou a

3

MADAR, Z., a kol. Slovník českého práva. 3. vydání. Praha: LINDE, 2002, str. 983. ISBN 80-7201377-7. str. 785. 4 VOŇKOVÁ, J., a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. vydání. Praha: proFEM, 2008, str. 242. ISBN 978-80-903626-7-3. str. 13. 5 BURIÁNEK, J., KOVAŘÍK, J., a kol. Domácí násilí – násilí na mužích a seniorech. Vydání 1. Praha: Triton. 2006. str. 110. ISBN: 80-7254-914-6. str. 12.

12

ohroženou osobu.“6 V odborné literatuře se nejčastěji setkáme s tím, ţe autor poukazuje na definici formulovanou Radou Evropy v roce 1985 (Doporučení č. R (85) 4 o násilí v rodině, Rada Evropy, 1985): „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“ Domácí násilí se odehrává v soukromém, tedy uzavřeném, prostoru nejuţších lidských vztahů a nejčastěji je charakterizováno čtyřmi znaky: opakovanost a dlouhodobost – jeden útok zpravidla neznamená ještě přítomnost domácího násilí. Můţe to být ovšem jeho začátek jasné rozdělení rolí na osoby ohroţené a osoby násilné – za domácí násilí se nepovaţuje, kdyţ se role násilné osoby a ohroţené oběti střídají stupňování – domácí násilí můţe začít například uráţkami a následně vygradovat ve fyzické týrání ohroţující ţivot a zdraví výskyt násilí obvykle mimo společenskou kontrolu, tedy neveřejně – odehrává se za „zavřenými dveřmi“, tedy není společností přímo viděno7 Domácí násilí je nejčastěji chápáno jako násilí mezi partnery. Tento sociálně patologický jev má ovšem více podob. Z hlediska domácího násilí rozlišujeme následující vztahy mezi násilnou a ohroţenou osobou: mezigenerační, partnerský a sourozenecký.

6

ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 160. ISBN 978-80-247-2207-8. str. 9. 7 Domácí násilí: základní informace [online]. Bílý kruh bezpečí [cit. 25. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/ http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/

13

2 Domácí násilí Na základě odborné literatury (Špatenková, Ševčík) a provedených sociologických šetření (STEM, 2006) lze říci, ţe násilí v rodině je nepřehlédnutelnou realitou v naší společnosti, jenţ se odehrává v kaţdé čtvrté rodině. Také zahraniční autoři (Giddens, Gelles) tvrdí, ţe rodina je nejagresivnější skupinou ve společnosti, s výjimkou

policie

a

armády.

Dále

uvádějí,

ţe

existuje

mnohem

větší

pravděpodobnost, ţe budeme zabiti, napadeni či zraněni v prostředí našeho domova někým, koho důvěrně známe, neţ kdekoli jinde.8 Domácí násilí je tedy nejrozšířenějším druhem násilí a je pácháno prakticky na kterémkoli členu rodiny. Osoby ohroţené domácím násilím tedy rozlišujeme následovně: děti, ţeny, muţi, senioři a zdravotně postiţené osoby.

2.1 Průběh domácího násilí Průběh domácího násilí má povětšinou podobu zuţující se spirály. Jedna fáze navazuje na druhou, poslední fáze navazuje ihned na první a stejným způsobem se celý průběh znovu opakuje. Období mezi jednotlivými fázemi se ovšem zkracují a zároveň dochází k tomu, ţe se zvyšuje intenzita těchto fází. Z tohoto cyklu se velice těţko utíká, neboť se v průběhu domácího násilí vytváří vzájemný vztah závislosti, který lze jen s obtíţemi přerušit. Vzniká kruh vytváření závislosti oběti na agresorovi.9 Kritickým bodem je stav, kdy si ohroţená osoba neuvědomuje, ţe je ubliţováno nejenom jí, ale také ostatním členům rodiny, například dětem, kteří tak 8

ŠEVČÍK, D., a kol. Domácí násilí. 1. vydání. Praha: Portál, 2011, str. 192. ISBN 978-80-7367-690-2. str. 7. 9 ŠTOČKOVÁ, V. Domácí násilí [online]. ProFem [cit. 25. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.profem.cz/clanek.aspx?a=55

14

musejí být přítomni násilí v jejich rodině. Průběh domácího násilí má několik fází. V odborné literatuře jsou většinou uváděny 3 nebo 4 (fáze zamilovanosti nebo namlouvání je v některých zdrojích vynechávána). Jedná se o následující: 1) První fáze je pro oběť domácího násilí tou jedinou příjemnou částí. Jedná se o období, kdy je budoucí násilník ohleduplný, budoucí oběť zahrnuje dárky a pozorností (u partnerského vztahu zamilovaný). Toto období lze přirovnat k „novomanţelským líbánkům“. Pro většinu obětí je toto období nejšťastnějším v jejich ţivotě. Ve skutečnosti však budoucí násilník jen chce mít svou oběť pod kontrolou. Kdyţ chce oběť například jít ven s přáteli, vymlouvá jí to a přesvědčuje ji, ţe volný čas chce trávit jen s ní. Budoucí násilník nad obětí získává pomalu, ale jistě nadvládu.10 2) Ve druhé fázi jiţ dochází k vytváření napětí. Budoucí násilník bývá často podráţděn i pro nepatrný prohřešek. Verbální komunikace mezi jedinci je nahrazena z velké části komunikací neverbální. Tento stav neustálého napětí má na oběť neblahý vliv, dochází k tzv. destabilizaci, oběť si není jistá, zda to, co vnímá, je skutečně přehnané nebo se jí to jen zdá. 3) Napětí postupně vzrůstá a přechází do fáze násilí. Ve třetí fázi se násilí začíná objevovat i na veřejnosti, slovní týrání se můţe vystupňovat v násilí fyzické. Násilí je chladné a opakuje se. Pokud se oběť vzbouří, násilník ji označí za „hysterku“ a upozorní ji na její agresivitu. To postupně vede k tomu, ţe se oběť cítí vinna a dochází k oslabení jejích obranných reakcí. 4) Čtvrtou fází jsou „sliby a líbánky“. Násilná osoba se omluví a po nějakou dobu se opět chová slušně. Avšak brzy se situace začne znovu opakovat a 10

ŠEVČÍK, D., a kol. Domácí násilí. 1. vydání. Praha: Portál, 2011, str. 192. ISBN 978-80-7367-6902. str. 82-83.

15

navíc často s vyšší intenzitou.11

2.2 Formy domácího násilí Domácí násilí je většinou prováděno kombinací několika druhy útoků a z tohoto důvodů zde vypíši základní formy násilí v rodině. Obecně kaţdá forma násilí má za cíl získat nadvládu nad potencionální obětí a ACORUS (občanské sdruţení, pomáhající osobám ohroţeným domácím násilím) uvádí tedy následující formy: Fyzické násilí - je nejvíce viditelné, neboť zpravidla zanechává stopy v podobě modřin, jizev apod. Jedná se o bolestivé útoky, které s sebou nesou riziko poškození zdraví a v extrémních případech můţe tento druh násilí vyústit dokonce i v přímé ohroţení ţivota. Mezi projevy patří např. bití, píchání ostrými předměty, řezání, pálení, svazování, ohroţování předměty nebo zbraněmi, odpírání jídla či spánku apod. Psychické násilí - u psychického násilí si zprvu ohroţená osoba nemusí uvědomovat, ţe jde o násilí, např. mocenská opatření související s ţárlivostí, si vykládá jako velkou lásku apod. Tato forma násilí zahrnuje například soustavné poniţování, hrubé nadávání, uráţení, zesměšňování na veřejnosti, vyhroţování, zastrašování, sniţování osobních kvalit. Emocionální násilí - je orientováno na osoby, zvířata a věci, ke kterým má ohroţená osoba citový vztah. Zaměření na věci zahrnuje ničení věcí patřících do osobního vlastnictví ohroţené osoby či věcí, ke kterým má vztah a představují nenahraditelnou vzpomínku, např. fotografie, dárky od rodičů, zděděné předměty jako památka na předky apod. Zaměření na zvířata zahrnuje například jejich usmrcení. 11

STŘÍLKOVÁ, P., FRYŠTÁK, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, str. 96. ISBN 978-80-7418-020-0. str. 16.

16

Sociální násilí - jedná se o izolování ohroţené osoby od ostatních lidí, zablokování telefonu, zákaz vycházení z bytu, kontrola času a sociálních kontaktů apod. V případě, ţe ohroţená osoba ztratí kontakt s vnějším světem, nemá moţnost prodiskutovat svůj problém a srovnávat, dochází u ní k deformaci vnímání reality. Ekonomické násilí - dotýká se základních potřeb ohroţené osoby, jako je jídlo, bydlení, ošacení apod. Patří zde například zákaz docházení do zaměstnání, nechávání se doprošovat o peníze, kontrolu vydávání peněz a poţadování vyúčtování i nepatrných částek, odmítání financovat stravu, platit nájem, poskytovat ošacení, odebírání peněz, znemoţnění disponovat společným účtem apod. Sexuální násilí - jedná se o formu hůře rozpoznatelnou a dokazatelnou, neboť zpravidla nezanechává stopy a odehrává se v intimním prostředí beze svědků (v některých vyhrocených případech jsou ovšem svědky děti). Zahrnuje například znásilnění, vynucování si sexuálního styku nebo sexuálních praktik proti vůli ohroţené osoby, sexuální napadání nebo napadání erotických částí těla, jednání s ohroţenou osobou pouze jako se sexuálním objektem atd.12 Kromě výše uvedených dle ACORUS se zde řadí, mimo jiné, také Zanedbávání – jedná se o pasivní formu násilí, kterou se rozumí selhání odpovědné osoby/osob při poskytování adekvátní pomoci, která je k dispozici a je ţádaná. Zanedbávání bývá většinou odhaleno na základě kumulace následků.13

2.3 Násilná osoba a oběť domácího násilí Jak jiţ bylo výše zmíněno, obětí násilí v rodině se můţe stát kterýkoli z jejich členů. To samé platí také o násilné osobě (pachateli trestného činu). V průběhu

12

Domácí násilí: druhy domácího násilí [online]. ACORUS [cit. 29. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/domaci-nasili/info-o-domacim-nasili.html

17

domácího násilí se mezi násilnou osobou a obětí utváří vztah závislosti, který nabývá různé intenzity (př. ekonomická závislost ze strany oběti, citová závislost ze strany násilné osoby a další). Mezi obětí a pachatelem rozlišujeme v rámci domácího násilí vztah partnerský, mezigenerační a sourozenecký. V této podkapitole nastíním osobu pachatele a osobu oběti, u které poté zmíním moţné následky domácího násilí.

2.3.1 Násilná osoba Násilné osoby se vyznačují nutkavou potřebou někoho kontrolovat, snahou získat nad někým nadvládu nebo pouţitím různých prostředků k udrţení si oběti ve své blízkosti. Pachatel se většinou snaţí o odstřihnutí co největšího počtu vazeb oběti s rodinou a přáteli. Problém tkví v tom, ţe násilná oběť se zcela jinak chová na veřejnosti a jinak mezi přáteli a známými. Velmi často se tak stává, ţe si blízké okolí nevšimne, ţe za zavřenými dveřmi dochází k domácímu násilí. Existuje jistá klasifikace násilných osob, která je velmi důleţitá pro praxi, na základě které by se dal předpovědět vývoj násilného vztahu. Typologie násilných osob však není všeobecně akceptovatelná z důvodu obtíţného provádění empirických výzkumů domácích násilníků v celé populaci (výzkumníci nemají přístup k celé varietě osob dopouštějícího se domácího násilí). Současné klasifikace násilných osob vznikají na základě studií, které se zaměřují na muţe, jakoţto násilné osoby. Odpovídající výzkumy, které by byly zaměřeny na ţeny v pozici násilných osob, chybí.14 Mezi známé klasifikace násilných osob patří například rozdělení pod vedením 13

MARTINKOVÁ, M. Špatné zacházení s osobami pokročilého věku – se zvláštním zřetelem k domácímu násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 98. ISBN 978-80-7338-087-8. str. 10. 14 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 160. ISBN 978-80-247-2207-8. str. 36-37.

18

Gottmana, jenţ uvádí dva základní typy násilníků: Instrumentální typ – vyznačuje se antisociálním zaloţením, agresivitou a sadismem. Tento typ násilníka bývá problematický i mimo soukromou sféru, neboť má obecně zvýšený sklon k agresivitě (násilné projevy se tedy mohou vyskytovat i ve vztahu k vlastním rodičům, autoritám atp.) Impulzivní typ – v průběhu incidentu je chování jedince impulzivní a nedokáţe se kontrolovat. Převládá u něj emocionálně nepříjemné naladění (jedná se o disforický typ) a vyznačuje se závislostí na oběti. V ostatních sociálních kontaktech se vyznačuje pasivitou.15 Ačkoli existuje velké mnoţství typologií násilných osob a neexistuje jediná všeobecně akceptovatelná klasifikace násilníků, tak se v současné době pro orientaci ustálila poměrně jednoduchá a obecně srozumitelná klasifikace. Ta nemá konkrétního autora (vznikla zřejmě z diskuzí expertů), jasně definovaná kritéria a empirické ověření. Pro praktiky, kteří řeší ţivé případy domácího násilí je však uţitečná a na jejím základě posuzují násilné osoby. Zahrnuje následující varianty násilníků: Osoba dvojí tváře bez výrazných příznaků psychopatologie - jedinec vykazuje násilné chování pouze v soukromí a ve vztahu k blízké osobě Obecně násilná osoba - vztahové násilí je zde kombinováno s dalšími problematickými sklony i mimo rodinu Násilník, u kterého dominují problémy závislosti - například alkoholismus a závislost na hracích automatech, s nimiţ je domácí násilí úzce spojeno Násilník s psychickou zátěží - násilník s výraznými symptomy poruch osobnosti16 Z výzkumu, jenţ vznikl z podnětu Národního akčního plánu prevence 15 16

Tamtéţ, s. 38. Tamtéţ, s. 39-40.

19

domácího násilí (dále téţ NAP DN), který probíhal na našem území v letech 2011 2014, se zjistilo, ţe ze zkoumaného vzorku byli násilnými osobami především muţi (95,3 % - 41 osob). Výjimku tvořily pouze dvě pachatelky (4,7 %). Dále se zjistilo, ţe 9,3 % (4 jedinci) pachatelů bylo cizími státními příslušníky. Z hlediska věku bylo zjištěno, ţe nejmladšímu násilníkovi bylo 21 let a nejstaršímu 73.17

2.3.2 Oběť domácího násilí Jak jiţ bylo v úvodu druhé kapitoly řečeno, obětí domácího násilí můţe být kdokoli (bez ohledu na věk či pohlaví). Osobu ohroţenou domácím násilím lze vymezit následovně: osoba ohroţená domácím násilím je „osoba, která je ohroţena nebezpečným útokem proti ţivotu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závaţným útokem proti lidské důstojnosti, ze strany násilné osoby“.18 Oběť čelí útokům násilné osoby. Ohroţená osoba a násilná osoba mají mezi sebou blízký vztah, sdílí společné obydlí. Zpravidla se jedná o partnerský vztah, vztah rodičů a dětí. Není však výjimkou i násilné jednání vůči sourozenci, seniorovi a další. Na internetových stránkách Policie ČR nebo intervenčních centrech (například http://ssp-ol.cz/socialni-sluzby/intervencni-centra/) můţeme zjistit, ţe oběťmi domácího násilí jsou většinou ţeny. Ačkoli je v násilí v rodině nejvíce pácháno na ţenách, nelze opomenou ostatní členy rodiny. Například ACORUS na svých stránkách uvádí následující procentuální údaje u jednotlivých skupin obětí domácího násilí: Ženy - literatura uvádí, ţe ţeny jsou nejčastějšími oběťmi domácího násilí (92 – 98%).

17

MARTINKOVÁ, M., SLAVĚTÍNSKÝ, V., VLACH, J. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 130. ISBN 978-80-7338139-4. str. 58.

20

Děti - děti jsou spolu s ţenami nejčastější skupinou, která se stává oběťmi násilí v rámci rodiny. V rodinách se domácí násilí v 69% odehrává za přítomnosti dětí (některé organizace, zabývající se domácím násilím, udávají vyšší procento - aţ 80%). Přítomnost dětí v případech domácího násilí je vysoce ohroţující a narušuje jejich zdravý vývoj. Muži - tato cílová skupina není velká, muţi jsou oběťmi domácího násilí ve 25%. Málokterý muţ veřejně přizná, ţe je svojí ţenou týrán. Obraz muţe jako oběti nepatří do muţské rolové charakteristiky, je společensky nepřijatelný, vzbuzuje posměch, proto muţi málokdy násilí zveřejní. Senioři - jedná se také o velmi latentní skupinu, která jen zřídka zveřejní násilí. Mezi seniory ve věku nad 65 let trpí domácím násilím 3 - 5% osob. Většinou se násilí na seniorech dopouštějí jejich děti, coţ je pro seniory velmi bolestné a jen neradi o této skutečnosti mluví. Zdravotně postižení - tato skupina jako oběti domácího násilí je téměř neznámá, pouze nejzávaţnější případy, které zpravidla končí tragicky a dostanou se před soud, jsou zveřejněny. Násilí páchané na postiţených je skryté, neexistují ţádné statistické údaje o jeho výskytu. Zdravotně postiţení jsou velmi zranitelnou skupinou, protoţe jsou mnohdy odkázány na péči násilníka, a vzhledem ke svému handicapu se ne vţdy dokáţou účinně bránit.19 Násilné osoby útočí u svých obětí především na jejich nejcitlivější místa a jde jim především o její znehodnocení a vyvolání pocitu provinění. Ideální oběť je charakterizována jako ta, která je svědomitá a má přirozený sklon k sebeobviňování.20 18

Policie ČR - Metodická příručka č. 1/2010, Čl. 1c. Policie.cz [online]. 2010 [cit. 31. 03. 2015]. Dostupné z: www.policie.cz/soubor/mp-1-2010-docx.aspx 19 Domácí násilí: druhy domácího násilí [online]. ACORUS [cit. 31. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/domaci-nasili/info-o-domacim-nasili.html 20 HIRIGOYEN, M-F. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. 1. vydání. Praha: Academia, 2002, s. 232. ISBN 80-200-0994-9. str. 156.

21

Číktková povaţuje ideální oběť za mýtus a uvádí, ţe oběť s výše uvedenými znaky ovlivňuje nazírání na oběti zločinců a jednání s nimi. Čím méně oběť vykazuje uvedené znaky, tím více vyvolává nesympatie a nemá image věrohodného poškozeného (př. prostitutky, drogově závislý).21

2.3.3 Důsledky domácího násilí Nejčastěji uváděnými důsledky domácího násilí jsou stres, ztráta sebevědomí, strach, nevyrovnanost, závislost a další projevy včetně fyzických poruch, které jsou v souhrnu často označovány syndromem týrané ženy22, u dětí se jedná zejména o psychosomatické poruchy. V případě týrání dětí byl zaveden termín „syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte“, pro tento jev je uţívána zkratka CAN. Ševčík a Špatenková ve své knize přehledně předkládají značné mnoţství různých dopadů domácího násilí na oběť, které následně uspořádávají do následných kategorií: Symptomy posttraumatické stresové poruchy – u týraných osob se vyvíjejí různé symptomy posttraumatické stresové poruchy, jako je porucha spánku nebo porucha příjmu potravy. Jedinci jsou velmi často emocionálně vyčerpaní a násilí u nich vyprodukovalo silné odezvy úzkosti, strachu, deprese, viny. U obětí také můţeme velice často pozorovat přecitlivělost, paniku, nervozitu, sníţené sebevědomí a mnoho dalších poruch. Naučená bezmocnost – naučená bezmocnost se vyvíjí poté, co se oběť pokoušela od násilné osoby odejít, ale neúspěšně. Jedinec se sám přesvědčuje, ţe 21

ČÍRTKOVÁ, L. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2014, s. 160. ISBN 978-80262-0582-1. str. 27-28. 22 KRÁLÍČKOVÁ, Z., ŢATECKÁ, E., DÁVID, R., a kol. Právo proti domácímu násilí. Skripta. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 160. ISBN 978-80-7400-381-3. str. 20.

22

ţádná jeho reakce nevede k příznivému závěru (ukončení násilí), a proto se stává pasivním. Oběť ztrácí sebevědomí, respekt k sobě samému a rovněţ ztrácí vlastní hodnotu. Týraná osoba se oddá svému trýzniteli a pomoc vyhledá aţ v době, kdy je přesvědčena, ţe ji jde o vlastní ţivot. Sebezničující zvládací strategie – týraná osoba v důsledku marných pokusů o ukončení násilí volí často maladaptivní únikové mechanismy, sebezničující zvládací strategie, mezi které se například řadí alkohol, drogy nebo pokus o sebevraţdu. Popírání viny útočníka – oběť omlouvá násilnou osobu za její chování a ono násilné chování je omlouváno vnějšími okolnostmi, mezi které se řadí například nezaměstnanost, nemoc nebo alkohol. Minimalizace násilí – osoby ohroţené násilím popírají závaţnost celé situace. Jedná se o formu iluzorní obrany, aby se týrané osoby nemusely zbláznit. Minimalizací dochází k redukci strachu a činí problém snesitelnějším. Bagatelizace následků - osoby ohroţené domácím násilím minimalizují skutečné následky incidentů násilí, zlehčují intenzitu i nebezpečnost útoků nebo si odmítají připustit závaţnost situace. Popírání viktimizace23 - ohroţené osoby popírají fakt, ţe jsou týrané a zneuţívané a svá zranění vysvětlují nepravdivými důvody (příkladem je pád ze schodů). Odmítání možnosti pomoci – osoby ohroţené domácím násilím nevidí ze své situace cestu ven a nabízenou pomoc odmítají, protoţe si myslí, ţe jim nepomůţe.24 Méně známé jsou jiţ dopady na násilnou osobu. Také násilníka se týkají negativní dopady. Svým způsobem totiţ ví, ţe působí bolest své oběti, ke které je 23

Viktimizace = proces, v jehoţ rámci se z potencionální oběti stává oběť reálná. In: VÁLKOVÁ, H.; KUCHTA, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 174. 24 ŠEVČÍK, D., a kol. Domácí násilí. 1. vydání. Praha: Portál, 2011, str. 192. ISBN 978-80-7367-6902. str. 43-45.

23

poután, cítí se bezmocný a má pocit viny. Dále se důsledky mohou týkat jedinců, kteří jsou domácímu násilí přítomni. Zde se jedná zejména o děti v rodině. Domácí násilí závaţně ohroţuje jejich budoucí vývoj a traumatizuje je. Děti se mohou navíc z domácího násilí obviňovat a to často vede k opětné traumatizaci jiného člena rodiny (například jeho matky).25

2.4 Mýty z oblasti domácího násilí Domácí násilí bylo v minulosti okrajovým tématem, o kterém se nehovořilo. V současné době se toto téma postupně otevírá a diskutuje se o něm. Lidé mají moţnost přístupu k nespočtu informací, avšak to nutně neznamená, ţe je tomuto tématu zcela porozuměno. Na základě onoho neporozumění (nebo absence zkušenosti) tak vzniká řada mýtů, které mohou způsobit, ţe se oběť domácího násilí se svým problémem bude odmítat svěřovat a tento sociálně patologický jev si začne racionalizovat.26 Mýtů o domácím násilí je mnoho a z tohoto důvodu zde uvedu pouze ty nejčastěji se vyskytující a budu je komparovat s realitou: 1) Mýtus: Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev. Realita: Násilí v rodinách se vyskytuje nezávisle na národnosti, kultuře nebo společenské či materiální úrovni rodin. Násilnou osobou můţe být jedinec s nízkým

vzděláním

a

bez

zaměstnání,

stejně

tak

jako

jedinec

s vysokoškolským vzděláním, jenţ je profesionálně úspěšný. Jako jeden z důkazů

můţe

slouţit

výsledek

výzkumu

provedený

v roce

1996

Koordinačním kruhem proti násilí na ţenách, který došel k závěru, ţe v ohlášených případech násilí mělo 38% agresorů vysokoškolské a 24% 25

GJURIČOVÁ, Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J. Podoby násilí v rodině. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2000, s. 104. ISBN 80-7021-416-3. str. 78. 26 MARVANOVÁ-VARGOVÁ, B., POKORNÁ, D., TOUFAROVÁ, M. Partnerské násilí. 1. vydání. Praha: LINDE., 2008, s. 159. ISBN 978-80-86131-76-4. str. 18.

24

středoškolské vzdělání.27 2) Mýtus: Domácí násilí se nás netýká, je to jen ojedinělý jev. Realita: „Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofické fakulty UK zaţije některou z forem domácího násilí za svůj ţivot 38 % ţen“28. Na základě těchto čísel se tedy nejedná při dalším násilí v rodině o zcela ojedinělý a výjimečný jev. 3) Mýtus: Situace asi není tak strašná, jinak by oběť od násilné osoby rychle odešla. Realita: Ačkoli se řešení (odejít od násilné osoby) z této situace můţe zdát jako snadno proveditelné, ne vţdy tomu tak je. Oběti velmi často od násilných osob neodcházejí, protoţe například nemají kam jít, cítí stud za danou situaci, mají strach, ţe budou rodinou a okolím odsouzeny, mohou se bát reakce násilné osoby (fyzického napadení atd.), samoty a mnoho dalších stigmat. 4) Mýtus: Příčinou domácího násilí je především alkoholismus násilné osoby. Naše zákony argument opilosti neuznává jako polehčující okolnost. Z hlediska vlivu alkoholu se uvádí, ţe ten slouţí většinou jako spouštěč incidentu. Násilné osoby tak díky poţití alkoholu omlouvají své jednání a mnoho osob také věří tomu, ţe kdyby násilná osoba alkohol nepoţila, tak by se násilí na druhé osobě nikdy nedopustila. Je nutné mít na paměti, ţe příčinou domácího násilí je získání kontroly nad budoucí obětí, alkohol je tedy jeden ze spouštěcích prvků. 5) Mýtus: Vždyť o nic nejde, je to jen pár facek.

27

MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-983. str. 129. 28 Domácí násilí: mýty o domácím násilí [online]. ROSA [cit. 01. 04. 2015]. Dostupné z: http://rosaos.cz/informace-pro-zeny/co-je-domaci-nasili/

25

Realita: Oběť domácího násilí má velmi často váţná zranění. Jedná se například o podlitiny, přeraţení nosu, otřes mozku, mlácení hlavou o zeď, škrcení, zlomení ţeber a mnoho dalších. Forma fyzického násilí začíná mnohdy právě fackou, ale důleţité je uvědomit si, ţe průběh násilí a jeho intenzita se stupňuje. U ţen se můţe jednat například o brutální průběh fyzického násilí ve formě bití těhotné ţeny, bití lopatou a mnoho dalších.29

2.5 Prevence v případech domácího násilí Obecně platí, ţe je lepší jakýmkoli problémům předcházet, neţ je následně řešit. Otázkou ovšem je, jak účinně předcházet domácímu násilí. Baštecká navíc upozorňuje na skutečnost, ţe jen málokdo dokáţe předcházet nezřetelné hrozbě.30 Právě proto je důleţité problematiku domácího násilí popsat, obeznámit s ní veřejnost a snaţit se, aby nebyl tento sociálně patologický jev ve společnosti tolerován. Prevenci lze dělit na primární, sekundární a terciární. Primární prevence – je zaměřena na eliminaci pravděpodobného vzniku domácího násilí. Jde tedy o sníţení výskytu dalších případů násilí v rodině v populaci. Nejúčinnějším opatřením je především uváţlivý výběr partnera, budování dobrého rodinného zázemí a dostatečná informovanost o tom, co je vztahu, v rodině a při souţití osob ve společné domácnosti obvykle povaţováno za „normální“ a co by tolerováno být nemělo. Význam mohou mít například dobré vztahy v původní rodině, kvalitní příbuzenské a přátelské vztahy, dobře vedená výuka rodinné výchovy a další.31 29

ŠPATENKOVÁ, N., a kol. Krizová intervence pro praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011, str. 200. ISBN 978-80-247-2624-3. str. 111. 30 BAŠTECKÁ, B., a kol. Klinická psychologie v praxi. 1. vydání. Praha: Portál, 2003, str. 420. ISBN 80-7178-735-3. str. 21. 31 ŠPATENKOVÁ, N., a kol. Krizová intervence pro praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011, str. 200. ISBN 978-80-247-2624-3. str. 151-152.

26

Sekundární prevence – jejím cílem je včasná identifikace problému domácího násilí a zabránění zhoršování situace. Velkou úlohu zde mají například pracovníci v pomáhajících profesích, jejichţ úkolem je diagnostika jevu a účinná intervence. Tito pracovníci působí v různých programech či institucích: v rámci krizových opatření (kde je nejdůleţitější okamţité vyřešení problému), poradensky (oběti se potřebují zorientovat a zvolit nejvhodnější moţnost řešení), nácvikově (oběti si potřebují osvojit nové způsoby chování), terapeuticky a doprovázením.32 Sekundární prevence má tedy podobu krizové intervence, poradenství či terapie, jenţ je poskytována přímo obětem domácího násilí nebo dalším poškozeným účastníkům. Terciární prevence – terciární prevence má za cíl zmírnění nepříznivých dopadů domácího násilí. Je tedy zaměřena na odstranění nebo zmírnění následků, které byly způsobeny domácím násilím a snaţí se o návrat zasaţených osob k „normálnímu fungování“ a zvýšení kvality jejich ţivota. Patří zde reintegrace, sociální rehabilitace, reedukace, resocializační činnosti a sociální opatření (ubytování, sociální sluţby atp.). Úlohou pracovníků je kromě podpory a reintegrace do společnosti také působení při podpoře pomocných aktivit. Svépomocné aktivity představují podpůrný a účinný systém, díky kterému si ohroţené osoby uvědomí, ţe nejsou ve své situaci osamoceny. Existuje mnoho lidí s podobnou negativní zkušeností a v případě sdílení zkušeností se mohou ohroţené osoby naučit, jak se vypořádat se svou situací.33

32

BAŠTECKÁ, B., a kol. Klinická psychologie v praxi. 1. vydání. Praha: Portál, 2003, str. 420. ISBN 80-7178-735-3. str. 48. 33 ŠPATENKOVÁ, N., a kol. Krizová intervence pro praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011, str. 200. ISBN 978-80-247-2624-3. str. 153-154.

27

3 Právní úprava V následující kapitole bude popsán vývoj a aktuální právní úprava ochrany před domácím násilím v České republice. Zmíněny budou nejprve mezinárodní prameny, Ústava a Listina základních práv a svobod.

3.1 Mezinárodní prameny Dokumenty na mezinárodní úrovni zahrnují především ty dokumenty, které zakotvují lidská práva. Vzhledem k jejich mnoţství a omezením bakalářské práce se zmíním pouze o těch nejzákladnějších. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod (dále jen „Deklarace“) byla přijata Valným Shromáţděním OSN 10. 12. 1948 v Paříţi v Palais de Chaillot. Deklarace staví na zásadním principu, podle kterého jsou lidská práva zaloţena na důstojnosti kaţdého jednotlivce. Tato důstojnost a právo na svobodu a rovnost jsou nepopiratelné. Ačkoliv Deklarace nemá závaznou moc jako smlouva, získala všeobecnou platnost. Mnoho zemí cituje Deklaraci nebo její části ve svých zákonech nebo ústavách. Také mnohé dohody, úmluvy a smlouvy vytvořené po roce 1948 jsou postaveny na jejích principech.34 Z hlediska domácího násilí lze poukázat například na Článek 5, který uvádí, ţe „Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“35 Dalším pramenem je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), která byla podepsána 4. 11. 1950 v Římě. Tato Úmluva má na 34

Zprávy: Lidská práva v datech [online]. Informační centrum OSN v Praze [cit. 02. 04. 2015]. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=543 35 Všeobecná deklarace lidských práv [online]. Informační centrum OSN v Praze [cit. 02. 04. 2015]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf

28

zřeteli Deklaraci, kterou je inspirována. Cílem Rady Evropy bylo dosaţení větší jednoty mezi jejími členy. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je ochrana a další rozvoj lidských práv a základních svobod.36 Z hlediska násilí v rodině lze v Úmluvě čerpat z Článku 3 (zákaz mučení), Článku 5 (právo na svobodu a osobní bezpečnost), Článku 6 (právo na spravedlivý proces) a další. Neméně významným dokumentem je Listina základních práv Evropské unie neboli přesným značením Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku (dále jen „Listina EU"). Listina EU byla deklarována 7. prosince 2000 během zasedání Evropské rady v Nice. Znění Listiny EU bylo v roce 2007 právě v souvislosti s finalizací textu Lisabonské smlouvy novelizováno. Listina EU je členěna do 7 hlav. Kromě poslední, která se týká aplikace, pokrývají hlavy 1-6 jednotlivé tematické okruhy základních lidských práv: důstojnost, svobodu, rovnost, solidaritu, občanská práva a soudnictví. Listina EU vešla v platnost spolu s Lisabonskou smlouvou, tj. 1. 12. 2009.37 Mezi další významné dokumenty patří také Deklarace o odstranění násilí páchaného na ţenách, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a další.

3.2 Ústava a Listina základních práv a svobod Právní úprava domácího násilí vychází z norem nejvyšší právní síly. Těmi jsou zejména Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.). Ty představují základní

36

ŠIŠKOVÁ, N. Evropská unijní ochrana lidských práv. 1. vydání. Praha: Linde, 2001, str. 224. ISBN 80-7201-278-9. str. 93.

29

východisko, od něhoţ se odvíjí úprava jednotlivých aspektů domácího násilí.

3.2.1 Ústava Ústava byla přijata dne 16. 12. 1992 a lze ji definovat jako právní předpis nejvyšší právní síly, který upravuje organizaci (dělbu) veřejné moci, vztah státu a jednotlivce (zejména zakotvuje základní lidská práva a svobody), státní cíle a hodnoty a vymezuje také vztah vnitrostátního a mezinárodního práva.38 Vázanost mezinárodními smlouvami je upravena v Článku 10, kde je řečeno, ţe v případě, kdy mezinárodní smlouva stanoví něco jiného neţ zákon, bude při rozhodování vyuţito mezinárodní smlouvy. Z hlediska lidských práv lze poukázat zejména na Článek 3 a Článek 4. Ve třetím článku je řečeno, ţe součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod a ve čtvrtém článku je stanoveno, ţe základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, která je dále specifikována v hlavě čtvrté.

3.2.2 Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“), vyhlášená ve sbírce zákonů pod č. 2/1993 Sb., obsahuje základní práva a svobody, které stát občanům garantuje a jejich porušení trestá. Listina byla přijata dne 9. 1. 1991 a účinnosti nabyla spolu s uvozovacím ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., a to vyhlášením ve

37

Listina základních práv Evropské unie [online]. Ústav práva a právní vědy [cit. 03. 04. 2015]. Dostupné z: http://www.ustavprava.cz/cz/sekce/casopis-pravo-2010-1-listina-zakladnich-pravevropske-unie-123/ 38 BAHÝĜOVÁ, L., FILIP, J., MOLEK, P., a kol. Ústava České republiky. 1. vydání. Praha: Linde, 2010, str. 1536. ISBN 978-80-7201-814-7. str. 9.

30

Sbírce zákonů dne 8. 2. 1991.39 Z hlediska domácího násilí je třeba poukázat zejména na tyto články: Článek 1 (lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné), Článek 6 odst. 1 (kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením), Článek 7 odst. 2 (nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestu), Článek 8 odst. 1 (osobní svoboda je zaručena), Článek 10 odst. 1 (kaţdý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno), Článek 14 odst. 1 (svoboda pohybu a pobytu je zaručena)40 a další.

3.3 Vývoj právní úpravy v oblasti ochrany před domácím násilím v ČR Vývoj právní úpravy je nejlépe popsán v knize Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR, a to následovně: Právní úprava ochrany před domácím násilím byla zavedena relativně nedávno. Nejdříve byl přijat zákon č. 91/2004 Sb., kterým došlo k novelizaci zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a to s účinností od 1. 6. 2004. Dalším důleţitým mezníkem bylo přijetí zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Ten nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007 a byl vybudován na třech základních pilířích: policejní pomoci, sociální pomoci a soudní ochraně. Další změna nastala 30. 1. 2007, kdyţ nabyl účinnosti zákon č. 29/2007 Sb., 39

WÁGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., a kol. Listina základních práv a svobod komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2012, str. 931. ISBN 978-80-7357-750-6. str. 9. 40 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 04. 04. 2015].

31

který novelizoval zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (do zákona bylo včleněno ustanovení § 60a, kterým došlo ke zřízení intervenčního centra). 1. 1. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve kterém je nová právní úprava institutu vykázání násilné osoby z bytu nebo domu či jeho bezprostředního okolí. O rok později nabyla účinnosti novela zákona č. 218/2009 Sb., která změnila občanský soudní řád doplněním o právní úpravu institutu předběţného opatření zavedením moţnosti uloţit povinnost zdrţet se neţádoucího sledování a obtěţování. Dále došlo k přijetí zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jenţ nabyl účinností dne 1. 1. 2010 (od tohoto data se v případech domácího násilí postupuje podle něj), a zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který s účinností od 1. 8. 2013 upravuje práva obětí trestných činů. Posledním uvedeným zákonem byl zaveden do zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním v ustanoveních § 88b - § 88o institut předběţných opatření (například v § 88e zákaz vstupu do obydlí). Významnou změnou, vztahující se k roku 2014, bylo přijetí zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, jenţ nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. V jeho druhé části, která je věnována rodinnému právu, je obsaţeno v ustanoveních § 751 - § 753 zvláštní ustanovení proti domácímu násilí.41

3.4 Aktuální právní úprava 3.4.1 Trestněprávní ochrana V oblasti trestního práva se v případech domácího násilí postupuje od 1. 1. 2010 podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TrZ“). Tento 41

MARTINKOVÁ, M., SLAVĚTÍNSKÝ, V., VLACH, J. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 130. ISBN 978-80-7338139-4. str. 65-66.

32

zákon vyjadřuje subsidiární úlohu práva trestního (Článek 12 odst. 2 trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu).42 Domácího násilí se nejvíce dotýká § 199 TrZ Týrání osoby žijící ve společném obydlí. Skutková podstata tohoto trestného činu trestní sazby je upravena následovně: (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt Skutkovou podstatou tohoto trestného činu je týrání osoby blízké nebo jiné osoby ţijící s pachatelem ve společném obydlí. Objektem tohoto trestného činu je pak zájem společnosti na ochraně těchto osob ţijících s pachatelem ve společném obydlí. Objektivní stránkou je týrání osob/y a subjektem je pachatel.43 Pro přesné pochopení je nutné si nyní vysvětlit základní pojmy této právní úpravy.

42

§ 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 04. 04. 2015]. 43 MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-983. str. 68.

33

Jsou to osoba blízká, společné obydlí a týrání. Osoba blízká - jedná se o příbuzného v pokolení přímém, osvojitele, osvojence, sourozence a manţela. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen v případě, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní (viz. § 125 TrZ). Jinou osobou je tedy jakákoli osoba jiná neţ osoba blízka, která ţije s pachatelem ve společném obydlí.44 Společné obydlí – společné obydlí je definováno jako dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející.45 Společné obydlí je vymezeno osobami, které spolu sdílejí společné obydlí a mají mezi sebou úzké vztahy. Často jsou tedy na sobě tyto osoby vzájemně závislé. Velmi často také dochází k tomu, ţe mají téţ ztíţenou moţnost toto společné obydlí opustit (nepříznivá finanční situace). U společného obydlí musí být splněna podmínka spoluţití, tedy společného vyuţívání i třeba jen společných prostor, příslušenství bytu nebo domu.46 Týrání - rozumí se jim „takové jednání pachatele, které se vyznačuje zlým nakládáním buď s blízkou osobou, nebo i jinou osobou, s níž pachatel žije ve společném bytě či domě, a současně se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří, respektive psychické nebo i fyzické útrapy.“47 Další paragraf, který se přímo týká násilí v rodině, je § 198 TrZ Týrání svěřené osoby a § 337 odst. 2 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Neméně důleţité je také zmínit okruhy trestných činů, jejichţ skutková

44

ŠÁMAL, P., a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2009, s. 3285. ISBN 978-80-7400-109-3. str. 1750. 45 § 133 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 05. 04. 2015]. 46 ŠÁMAL, P., a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3285. ISBN 978-80-7400-109-3. str. 1749.

34

podstata se můţe vztahovat na případy domácího násilí: Trestné činy proti životu a zdraví - § 140 TrZ vraţda, § 141 TrZ zabití, § 145 TrZ těţké ublíţení na zdraví, § 146 TrZ ublíţení na zdraví, § 147 TrZ těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti Trestné činy proti svobodě - § 170 TrZ zbavení osobní svobody, § 171 TrZ omezování osobní svobody, § 175 TrZ vydírání, § 177 TrZ útisk, § 178 TrZ porušování domovní svobody Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti - § 185 TrZ znásilnění, § 186 TrZ sexuální nátlak, § 187 TrZ pohlavní zneuţití Trestné činy narušující soužití lidí - § 352 TrZ násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, § 353 TrZ nebezpečné vyhroţování, § 354 TrZ nebezpečné pronásledování Trestné činy proti rodině a dětem - § 196 TrZ zanedbání povinné výţivy, § 198 TrZ týrání svěřené osoby, § 199 TrZ týrání osoby ţijící ve společném obydlí, § 200 TrZ únos dítěte a osoby stiţené duševní poruchou, § 201 TrZ ohroţování výchovy mládeţe Trestné činy proti majetku - § 208 TrZ neoprávněný zásah do práva k domu nebo bytu Nutné je, dle Martinkové, také uvést trestné činy, kterých se můţe dopustit oběť na svém pachateli při nepřiměřené obraně. Jedná se o Trestné činy proti životu § 141 TrZ zabití a § 146a TrZ ublíţení na zdraví z omluvitelné pohnutky.48 Vzhledem z rozsahu bakalářské práce jsou trestné činy, které se mohou týkat domácího násilí, pouze vyjmenovávány a nikoli detailně popsány jako tomu bylo výše u § 199 TrZ.

47

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 05. 04. 2013]. 48 MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-983. str. 67.

35

3.4.2 Správněprávní ochrana Nutným znakem domácího násilí je opakovanost a dlouhodobost. V případě, ţe tyto dva základní znaky chybí (nejsou prokázány, přestoţe mohou existovat), tak dochází k tomu, ţe domácí násilí spadá do přestupkového práva, jedná se pak o přestupek, nikoli trestný čin. Nejedná-li se o trestný čin, ale o zaviněný čin, kterým je zákonem označený jako přestupek, tak se v případě násilí v rodině postupuje podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PřesZ“). V tomto zákoně je přestupek definován v § 2 odst. 1 jako „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“49 Z hlediska domácího násilí lze zmínit především: § 47 přestupky proti občanskému soužití (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním50 § 50 přestupky proti majetku (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, 49

§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 50 § 47 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015].

36

zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí, b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby51 U výše zmíněných přestupků lze udělit pokutu. Z hlediska účinnosti se v odborné literatuře (např. Voňková) často dočteme, ţe právě ona pokuta jako sankce za daný přestupek je uhrazena na úkor celé rodiny a v případě násilí v rodině je oběť obvykle potrestána pachatelem. Toto je jeden z důvodů pro nepředloţení samotného návrhu na projednání přestupku ohroţenou osobou. Dalším úskalím je například § 68, který stanovuje, ţe přestupky se projednávají jen na návrh postiţené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka. Jak jiţ bylo ve druhé kapitole řečeno, mezi obětí a pachatelem vzniká vzájemný vztah závislosti a mnohdy oběť onen návrh nepodá. Přestupky pak v případě podání návrhu projednávají obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí, případně jiné správní orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon.52

3.4.3 Soukromoprávní ochrana Od 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NoZ“), do kterého jsou v jeho druhé části inkorporována zvláštní ustanovení proti domácímu násilí (§ 751 - § 753). Do té doby byla ochrana proti násilí v rodině upravena podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. § 751 (1) Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z

51

§ 50 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015].

37

důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet. (2) Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se jedná o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti53 § 752 Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody54 § 753 Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné domácnosti55 K výše uvedeným paragrafům náleţí i § 3021: Ustanovení § 751 až 753 proti domácímu násilí se použijí také v případě společného bydlení jiných osob, než jsou manželé. Do jiných částí NoZ jsou včleněna další ustanovení, která jsou určena jako ochrana proti domácímu násilí: § 762 (2) Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, 52

MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-983. str. 69. 53 § 751 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 54 § 752 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 55 § 753 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015].

38

které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.56 § 1482 (1) Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.57 V rámci procesně právní ochrany před domácím násilím byl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu do 31. 12. 2013 soudy aplikován institut předběţného opatření, který se týkal případů domácího násilí, a vţil se pro něj název „soudní“ vykázání. Nynější úprava podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je účinná od 1. 1. 2014. Změnou oproti občanskému soudnímu řádu je z hlediska návrhu předběţného opatření ustanovení o tom, ţe „návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele“58 Účastníky řízení o předběţném opatření jsou podle tohoto zákona navrhovatel a odpůrce, případně osoba, vůči které násilí směřuje. Pokud je navrhovatelem nezletilý, podává návrh jeho jménem zákonný zástupce, orgán sociálněprávní ochrany dětí nebo advokát na základě plné moci, pokud má nezletilý pro udělení plné 56

§ 762 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 57 § 1482 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 58 § 402 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015].

39

moci přiměřenou rozumovou a volní vyspělost. Pokud je navrhovatelem osoba, jejíţ svéprávnost byla ve věcech, o něţ v řízení jde, omezena, podává jejím jménem návrh opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pokud je navrhovatelem nezletilá osoba starší 16 let, má plnou procesní způsobilost. Vyhoví-li soud návrhu, tak uloţí odpůrci předběţným opatřením zejména, aby: opustil společné obydlí, bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí a nevstupoval do něj; nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele a nezdržoval se tam; se zdržel setkávání s navrhovatelem; nebo se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem. Soudy rozhodují bezodkladně (nejpozději do 48 hodin). Předběţné opatření trvá jeden měsíc a soud jej můţe prodlouţit pouze na návrh a pouze na dobu nezbytnou. Zaniká uplynutím 6 měsíců od jejího nařízení.59

3.4.4 Úloha policie, státního zastupitelství a soudů ve věci ochrany před domácím násilím Policisté mají několik moţností, jak postupovat proti násilným osobám v případě domácího násilí a jak chránit oběti. To upravuje zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Policie můţe zasáhnout proti chování násilné osoby, spolupracovat s ostatními institucemi a vyuţívat institutu „policejního“ vykázání. K vykázání se přistoupí, pokud jsou splněny podmínky, jeţ jsou obsaţeny v § 44 odst. 1 : „lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou 59

MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-98-3.

40

osobou, jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí“.60 „Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby“61. Státní

zastupitelství

můţe

z hlediska

problematiky

domácího

násilí

rozhodnout o několika opatřeních. Můţe například navrhnout soudu vzít do „předstiţné“ vazby obviněného a v přípravném řízení můţe rozhodnout o uloţení některých předběţných opatření (zákaz styku s určitými osobami nebo zákaz uţívat, drţet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky).62 Z hlediska domácího násilí postupují soudy, v řízení o trestných činech vztahujících se na případy týkající se této problematiky, podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (Trestní řád). Soudy mohou pachatelům uloţit některé z alternativních trestů nebo rozhodnout o uloţení podmíněného i nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to na základě zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dále od 1. 8. 2013 můţe soudce (předseda senátu) rozhodnout o uloţení předběţných opatření (zákaz vstupu do obydlí, zákaz zdrţovat se na konkrétním vymezeném místě). Státní zastupitelství a soudy spolupracují s Probační a mediační sluţbou (zajišťuje a kontroluje plnění podmínek dohledu (alternativních trestů) a trestních opatření uloţených odsouzeným pachatelům (včetně násilných osob).63

str. 71-72. 60 § 44 dost. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 61 § 44 dost. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 06. 04. 2015]. 62 MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-983. str. 73. 63 Tamtéţ, s. 73.

41

4 Analýza získaných údajů získaných z regionu Ostrava Původním záměrem mé bakalářské práce byla analýza údajů získaných z intervenčních center v Olomouci. Jednalo se o 3 centra, jeţ mi na základě telefonátu přislíbily poskytnutí informací: Středisko sociální péče Olomouc, Bílý kruh bezpečí (dále jen „BKB“) a Středisko sv. Kryštofa pro krizovou pomoc a poradenství). Při následné komunikaci mi bylo ve dvou případech oznámeno, ţe mnou poţadované údaje nelze poskytnou z důvodu archivace, absence ročních statistik a nemoţnosti nahlédnutí vzhledem k vnitřním pravidlům; třetí centrum přestalo komunikovat úplně (viz příloha č. 1-5). Vzhledem k neposkytnutí ţádaných informací jsem následně kontaktovala Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, které mi odpovědělo, ţe eviduje pouze počty případů vykázání od roku 2010, avšak bez rozlišení případů seniorů, a navíc nemohou umoţnit nahlédnutí do těchto evidencí. Z uvedených důvodů jsem si na internetových stránkách (www.Policie.cz) vyhledala zprávy týkající se případů vykázání z Ostravy. Zjistila jsem, ţe v celé České republice existuje jedinečný tým specialistů pořádkové policie, specializující se na domácí násilí, jenţ se nachází právě v Ostravě. Následující praktická část se věnuje onomu jedinečnému týmu pořádkové policie v Ostravě a současně analýze údajů, týkajících se „policejního“ vykázání za období let 2010 – 2014 v Ostravě. Vzhledem k předešlé zkušenosti z Olomouce, kde jsem neuspěla, jsem kontaktovala prap. Mgr. Petra Návrata, vedoucího týmu domácího násilí MŘP Ostrava. Jím mi byly vysvětleny informace na výše uvedených stránkách a dále mi byly poskytnuty další přínosné informace, týkající se problematiky domácího násilí. V rámci rozhovoru mi bylo sděleno, ţe důvodem obdrţení informací pouze z roku 2014 je zapříčiněno do té doby neexistující „metodikou na statistické zpracování“.

42

Zároveň mi byly poskytnuty také doplňující informace potřebné k provedení analýzy od roku 2010.

4.1 Metoda a technika sběru dat Vzhledem k tomu, ţe v tomto výzkumu jde o zachycení sloţitosti a celistvosti případu, přistupuji k této problematice skrze metodu případové studie týmu domácího násilí MŘP Ostrava. Případová studie vychází z detailního popisu jednoho případu, popřípadě několika málo případů. V případě statistického šetření se shromaţďuje poměrně omezené mnoţství dat od velkého počtu jednotlivců nebo velký rozsah dat od jednoho popřípadě několika málo jedinců. Dá se předpokládat, ţe na základě hlubšího prozkoumání jednoho případu lépe porozumíme jiným, avšak podobným případům. Jan Hendl rozlišuje ve své knize Kvalitativní výzkum 5 základních typů případových studií rozlišených podle sledovaných případů. Pro tento výzkum je nevhodnější typ, který označuje jako: Zkoumání událostí, rolí a vztahů. Studie se tedy zaměřuje na určitou událost. 64 Výzkum pomocí případové studie se skládá z následujících kroků, které jsou ve vzájemné interakci: 1) Určení výzkumné otázky Jaká je situace domácího násilí páchaného na seniorech v období od roku 2010 do 2014 v regionu Ostrava? 2) Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat Ke sběru dat je vyuţita kombinace kvantitativní a kvalitativní metody. Nejprve jsou nashromáţděna data z internetových stránek a z interních 64

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005, s. 408. ISBN 80-7367-040-2. str. 104 - 105.

43

zdrojů Policie ČR v Ostravě (kvantitativní metoda). Na základě získaných dat byla vytvořena stručná osnova, která slouţila jako podklad pro vedení tzv. rozhovoru pomocí návodu (kvalitativní metoda). Rozhovor byl veden na policejní stanici v Ostravě s prap. Mgr. Petrem Návratem, vedoucím týmu „domácího násilí“ MŘP Ostrava, který mi dříve získaná data objasnil, doplnil, vysvětlil. Současně poskytl i několik zajímavých informací, které získal v rámci své dlouholeté praxe u policie. 3) Příprava sběru dat Zde je nutné připravit si, která data budou potřebná a která nikoli. Z internetových zdrojů jsou tedy eliminována data, jeţ se ţádným způsobem nevztahují k domácímu násilí páchanému na seniorech. (př. třídění počtu domácího násilí dle jednotlivých měsíců). 4) Sběr dat Data jsou zaznamenávána, aby mohla být zpracována jejich analýza. 5) Analýza a interpretace dat Je provedena analýza uvnitř jednotlivých případů. Při analýze jsou některé informace zpracovány do podoby grafů a tabulek. 6) Příprava zprávy Cílem je vykreslit a přiblíţit případ v jeho komplexnosti65

4.2 Tým domácího násilí MŘP Ostrava Tým domácího násilí MŘP Ostrava je jediný tým v České republice specializující se na případy se znaky domácího násilí, který vznikl v roce 2007. Členové tohoto týmu se střídají ve dvanáctihodinových směnách tak, aby byla vţdy zajištěna jejich 24 hodinová dosaţitelnost při potřebě posouzení, zda jsou splněny 65

Tamtéž, s. 113 – 114.

44

podmínky pro vykázání násilné osoby ze společného obydlí, včetně poskytování konzultací a poradenství v oblasti domácího násilí občanům, policistům i odborné veřejnosti. Díky podpoře Magistrátu města Ostravy jsou nyní v Ostravě k dispozici jiţ celkem čtyři speciální místnosti, které policisté vyuţívají pro poradenství. Všechny vznikly v budovách ostravských obvodních oddělení na místech, kam se obraceli zájemci o radu při řešení domácího násilí. K obvodním oddělením policie Ostravastřed (Masná ulice) a Ostrava - Poruba 1 (Dělnická ulice), které vznikly jako první v srpnu roku 2013, přibylo v závěru roku 2014 také obvodní oddělení policie Ostrava - Mariánské Hory (ulice Strmá) a Ostrava - Hrabůvka (ulice Dr. Martínka). Samotné vykázání realizují policisté (45 členů) pořádkové sluţby, konkrétněji jednotlivých ostravských obvodních oddělení. Současný funkční model týmu v Ostravě se skládá z 5 prvků. Prvním a nejdůleţitějším je tým „domácího násilí“. V současnosti v Ostravě pracuje skupina policistů jednotlivých základních útvarů realizující institut “vykázání”. Tým není systemizován jako zvláštní skupina. Ostravská praxe vykazování je zaloţena na spolupráci specialistů, policistů nezařazených v týmu a dalších subjektů. Druhým prvkem jsou místně příslušní policisté základního útvaru. Tito policisté prověří věc po oznámení, skutek zhodnotí, a pokud jej posoudí jako věc vhodnou pro vyuţití institutu vykázání, nastupuje policista-specialista týmu “domácího násilí”. Splňuje-li věc všechny zákonem stanovené podmínky, je specialistou aplikován institut vykázání (popřípadě zákazu vstupu do obydlí). Významným třetím prvkem systému je vzdělávání všech účastnících se subjektů. Kaţdý policista MŘ PČR Ostrava absolvoval v rámci celoţivotního vzdělávání různé odborné semináře. Čtvrtým prvkem je nadstandardní spolupráce s ostatními subjekty vně Policii ČR, zapojenými do problematiky domácího násilí. Ideální model spolupráce funguje v Ostravě například s ostravskou pobočkou BKB. Ale ani ostatní zúčastněné organizace nezůstávají stranou.

45

Posledním pomyslným prvkem je veřejnost a její nulová tolerance k domácímu násilí. Veřejnost je informována o tématu. Jsou realizovány semináře pro pomáhající profese.66

4.3 Analýza získaných dat Níţe jsou předloţena data za rok 2014, která mi byla poskytnuta vedoucím týmu domácího násilí MŘP Ostrava. Tyto data budou rozšířena o slovní výklad. Dále budou analyzovány dodatečné informace, jeţ mi byly poskytnuty v rámci rozhovoru.

66

Ostrava jako kolébka dobré praxe při řešení případů domácího násilí [online]. Policie České republiky [cit. 07. 04. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/ostrava-jako-kolebka-dobrepraxe-pri-reseni-pripadu-domaciho-nasili.aspx

46

V minulém roce bylo v Ostravě evidováno 174 případů, nesoucích znaky domácího násilí, a o nichţ byl sepsán záznam (Úřední záznam o incidentu se znaky domácího násilí). Z toho ve 132 případech bylo rozhodnuto o nevykázání a ve 42 případech k vykázání došlo. Za posledních 5 let se počet vykázání pohybuje od 37 do 48 případů. Z hlediska vyuţití institutu vykázání se dá povaţovat minulý rok za „průměrný“. Počet vykázání za roky 2010 – 2014 viz graf č. 1

graf č. 1, zdroj: http://www.policie.cz/clanek/dalsi-specialni-poradenska-mista.aspx Z hlediska míst, kde se provádělo vykazování v Ostravě, lze na základě dat říci, ţe nejčastěji musela policie vyuţít institut vykázání v Ostravě – Porubě (14 případů vykázání). Dále následuje Přívoz (7), Slezská Ostrava (6), Vítkovice (4), Hrabůvka (4), Ostrava – Střed (1), Mariánské Hory (1) a Vratimov (1). V ostatních částech nebyly zaznamenány případy vykázání. Viz graf č. 2.

47

graf č. 2, zdroj: prap. Mgr. Petr Návrat, vedoucí týmu domácího násilí MŘP Ostrava Vykázaných osob v Ostravě bylo za minulý rok celkem 42. To ovšem neznamená, ţe osob ohroţených je stejný počet. V mnoha případech domácího násilí dochází k ohroţení více členů v rodině najednou. Nejčastěji tak byly při incidentech domácího násilí (po kterých následovalo vykázání) ohroţeny děti, v celkovém součtu 67 (0 – 18 let). Druhou nejohroţenější skupinou jsou dospělí lidé (19 - 59 let), kterých bylo 33 (z toho 1 muţ). Poslední skupinou jsou senioři (60 let a více), kterých bylo 12. Viz graf č. 3

48

graf č. 3, zdroj: srov. prap. Mgr. Petr Návrat, vedoucí týmu domácího násilí MŘP Ostrava; http://www.policie.cz/clanek/dalsi-specialni-poradenska-mista.aspx Z hlediska vztahů mezi násilnou osobou a ohroţenou osobou je vidět, ţe většina případů se odehrává mezi manţelem – manţelkou (18 případů). Dále následuje vztah druh – druţka, přítel – přítelkyně (17 případů), otec – syn (5 případů), matka – dcera (1 případ) a babička, dědeček – vnuk (1 případ), viz. graf č. 4

graf č. 4, zdroj: http://www.policie.cz/clanek/dalsi-specialni-poradenska-mista.aspx

49

Během osobní konzultace s prap. Mgr. Petrem Návratem mi byly poskytnuty další cenné informace týkající se domácího násilí páchaného na seniorech na území Ostravy. Další zajímavou informací, vycházející z policejních zdrojů je, ţe zhruba pouze 16% seniorů hlásí na policii, ţe se stali obětí domácího násilí. Důvodem nenahlášení je především stud, strach nebo závislost na násilné osobě. Toto číslo bylo získáno především na základě úzké spolupráce například s BKB a dalšími intervenčními centry zabývající se touto problematikou. Skutečný počet ohroţených seniorů je tedy alarmující. Všeobecně mezi nejčastější formy domácího násilí patří fyzické, psychické, emocionální, sociální, ekonomické, sexuální a zanedbávání. Co se týče seniorů, tak Ostrava zaznamenává pouze některé formy domácího násilí, které je na nich pácháno. V prvé řadě zde patří psychické násilí. Jedná se zejména o případy, kdy potomci nebo vnuci (vnučky) vydírají své rodiče/prarodiče pod pohrůţkou přerušení veškerých kontaktů. Na základě tohoto psychického nátlaku senioři většinou podlehnou a vyhoví jejich neadekvátním poţadavkům. Druhou nejčastější formou je ekonomické násilí, které jde „ruku v ruce“ s psychickým násilím. Zde se jedná většinou o vydírání, zabavování peněz, znemoţnění přístupu k penězům nebo účtům, případně krádeţe. Poslední se vyskytující formou násilí páchaného na seniorech je fyzické násilí. Zde se jedná o fyzické bolestivé útoky, které mohou způsobit seniorům váţná zranění. Při domácím násilí se rozlišuje vztah mezi násilnou osobou a ohroţenou osobou, kdy rozeznáváme tři hlavní skupiny: vztah mezigenerační (otec – syn, dědeček – vnuk a další), partnerský (manţel – manţelka, druh – druţka a další) a sourozenecký (bratr – sestra). Z hlediska vztahů mezi násilnou osobou a seniorem jsou v Ostravě zaznamenány případy mezigenerační. Přesto se za rok můţe

50

vyskytnout případ partnerského domácího násilí, ovšem jen ojediněle. Vztah sourozenecký u domácího násilí páchaného na seniorech zcela chybí. Důvodem maximálně jednoho případu partnerského násilí mezi seniory za rok (byl jim například rok 2014) je především jejich fyzická slabost a vzájemná závislost. Dalším poznatkem z hlediska vztahů je, ţe v daných případech se nestalo, aby násilnou osobou byla ţena a obětí její matka v seniorském věku. Případy, kdy je ţena násilnou obětí, se netýkají domácího násilí páchaného na seniorech. Násilnými osobami jsou nejčastěji synové. V minulém roce byl zaznamenán pouze jeden případ, kdy násilnou osobou byl vnuk. Z hlediska celkového počtu vykázání v České republice bylo v minulém roce zaznamenáno 1382 případů. Z toho jich 124 bylo v Moravskoslezském kraji (před Moravskoslezským krajem je hlavní město Praha = 213 a Ústecký kraj = 137). V Ostravě bylo z těchto 124 případů zaznamenáno 42 a tím se Ostrava stala městem, ve kterém je největší výskyt domácího násilí v Moravskoslezském kraji. Co se týče počtu seniorů, na kterých je pácháno domácí násilí, tak nejvýznamnějším poznatkem při konzultaci bylo, ţe průměrné zastoupení ohroţených seniorů v ČR je 5%, avšak v Ostravě se průměrně vykytuje domácí násilí páchané na seniorech ve více neţ dvojnásobné míře, konkrétně bylo sděleno, ţe v 11% případů se domácí násilí týká seniorů. I to byl jeden z hlavních důvodů, proč v Ostravě existuje výše zmíněný speciální tým, zajišťující provoz čtyř poradenských míst, která inspirovala např. policii v Jihomoravském kraji. Vzhledem k počtu domácího násilí, jiţ nebylo moţné postupovat nadále stejně.

51

4.3.1 Přibližný počet seniorů ohrožených domácím násilí v letech 2010 -2014 v regionu Ostrava Ačkoli údaje o počtu seniorů ohroţených domácím násilím v Ostravě za minulé roky nejsou doposud zpracovány, tak na základě konzultace a metodiky můţeme dojít na základě propočtu k relativně spolehlivým výsledkům. Postup výpočtu je to relativně jednoduchý, přesto však udává pouze orientační číslo, neboť se zakládá především na tom, kolik osob v domácnosti průměrně ohroţuje jedna násilná osoba. Jestliţe v minulém roce připadalo na 112 ohroţených osob 42 osob násilných, potom lze říci, ţe jedna násilná osoba ohroţuje ze statistického hlediska průměrně 2,66 osob v domácnosti. Jestliţe máme počet vykázání za minulé roky, tak z nich lze odvodit přibliţný počet ohroţených osob. Dále víme, ţe z celkového počtu ohroţených osob je zhruba 11% ohroţených seniorů. Tímto postupem získáme hrubý odhad počtu ohroţených seniorů za předcházející období. Z tabulky je jasně vidět, ţe ročně je v Ostravě ohroţeno domácím násilím 11-12 seniorů. Na základě hrubých odhadů, které však nejsou 100% spolehlivé, lze tedy říci, ţe v Ostravě není narůstající tendence k domácímu násilí na seniorech. Výjimkou byl ovšem rok 2011. Zde vidíme, ţe počet ohroţených seniorů byl na základě hrubých odhadů 14. Viz tabulka č. 1 Rok 2014

Rok 2013

Rok 2012

Rok 2011

Rok 2010

Počet NO

42

38

37

48

42

Počet OO

112

101

99

128

112

Počet ohrožených seniorů

12

11

11

14

12

tabulka č. 1 (vysvětlení: NO = násilná osoba, OO = ohroţená osoba)

52

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo analyzovat data, týkající se problematiky domácího násilí páchaného na seniorech, jeţ mi byla poskytnuta. Vzhledem k problémům se získáváním dat, které se v průběhu práce vyskytly, jsem přistoupila k analýze dat z Ostravy, získaných z internetových stránek Policie ČR a od prap. Mgr. Petra Návrata, vedoucího týmu domácího násilí MŘP Ostrava. Výsledkem analýzy bylo poskytnutí aktuálních informací o současném stavu domácího násilí páchaného na seniorech a dále informací o této problematice za předchozí čtyři roky. Zároveň

se

v průběhu

práce

vynořila

další

informace

z hlediska

jejich

(ne)dostupnosti. Poskytnuté zpracované informace nás upozornily na fakt, ţe některé organizace stále nemají vytvořenou statistiku o domácím násilí. Tento problém se vyskytl také u policie (například Ostrava má statisticky zpracované údaje pouze za rok 2014). Z uvedeného tedy vyplývá, ţe je prakticky nemoţné analyzovat situaci za posledních pět let, neboť je buďto nemoţné se k informacím dostat a pokud je k nim přístup, tak se jedná o informace velice kusé a navíc pouze rok staré. V práci bylo nutno nejprve rozebrat základní pojmy, násilí a domácí násilí. Toto rozebírání pojmů z různých hledisek bylo z důvodu, ţe neexistuje jednotná definice násilí a domácího násilí. Tato práce byla rozdělena systematicky do dvou větších částí. První část byla teoretická. Zde bylo nutno poskytnout základní informace o domácím násilí. Jednalo se především o informace týkající se forem domácího násilí (vysvětlení jednotlivých forem a vyjmenování některých z nich) a jeho průběhu; násilné osoby (klasifikace násilných osob) a její oběti (zde se jednalo o vyjmenování základních pěti skupin – ţeny, děti, muţe, seniory a zdravotně postiţené osoby); důsledkům násilí v rodině, mýtům, které doprovází domácí násilí a prevenci v případech domácího násilí (zde byly představeny tři hlavní typy prevencí a jejich cíl).

53

Druhá část byla praktická. Cílem této části byla analýza získaných údajů z internetových stránek Policie České republiky a od vedoucího týmu domácího násilí MŘP Ostrava. Z internetových stránek byly čerpány základní informace, které ovšem samy o sobě nestačily. Z tohoto důvodu mi byl poskytnut k těmto informacím odborný výklad pana Návrata, včetně rozboru domácího násilí v Ostravě za rok 2014. Nashromáţděná data však nebyla natolik vyčerpávající, aby poskytla 100% spolehlivou analýzu. Z důvodu absence roku 2010, 2011, 2012 a 2013 jsem provedla hrubý odhad ohroţených osob na základě doporučeného výpočtu. Na základě konzultací jsem získala další cenné informace, zejména co se týče forem násilí páchaného na seniorech, vztahů mezi násilnou osobou a seniorem, procentuální zastoupení seniorů při domácím násilí a další. Z veškerých dostupných informací jsem provedla analýzu relativně spolehlivých dat. Výsledkem analýzy dat bylo tedy poskytnutí informací o domácím násilí páchaném na seniorech v Ostravě za posledních pět let. Tyto informace nejsou 100% spolehlivé vzhledem k neexistujícím statistikám. Za minulá léta se tedy jedná o odhady, které však nesou relativně vysokou míru spolehlivosti. Tato bakalářská práce má své poslání především v tom, ţe na základě dostupných informací analyzuje situaci týkající se domácího násilí páchaného na seniorech v Ostravě. Dalším přínosem této práce by měla být jistá inspirace pro vytvoření dalších týmů specialistů pořádkové policie, jak je tomu v Ostravě. V neposlední řadě je posláním této práce prohloubit zájem společnosti o domácí násilí a upozornit kromě domácího násilí páchaného na ţenách, také na domácí násilí, jeţ je pácháno na seniorech (potaţmo na dětech). De lege ferenda – Aby bylo domácí násilí povaţováno za trestný čin, musí být prokázány všechny jeho znaky. Pokud ovšem nelze prokázat například opakovanost a dlouhodobost (jeden ze základních znaků), tak domácí násilí jiţ není hodnoceno jako trestný čin, ale jako přestupek. Vyhodnocení násilí jako přestupku je v současné době

54

obecně vyjádřením niţší míry společenské nebezpečnosti (to vychází z mylného úsudku, ţe domácí násilí se děje za zavřenými dveřmi a tedy neohroţuje společnost). Ten je projednáván v rámci přestupkového řízení a jeho výsledkem je, v případě prokázání viny, uloţení sankce (př. pokuta). V praxi je tedy v mnoha případech domácí násilí řešeno prostřednictvím práva přestupkového. Domácí násilí je však dle mého názoru hrubé porušení lidských práv, které by nemělo být nikým tolerováno, a vzhledem k jeho závaţnosti by mělo vést neprodleně k trestněprávnímu postihu. Ona pokuta nebo jí podobná sankce je dle mého názoru neúčinným řešením. Naopak trestní zákoník trestá pachatele v mnohem větší míře.

55

Seznam použitých pramenů Knižní publikace 1. BAHÝĜOVÁ, L., FILIP, J., MOLEK, P., a kol. Ústava České republiky. 1. vydání. Praha: Linde, 2010, str. 1536. ISBN 978-80-7201-814-7. 2. BAŠTECKÁ, B., a kol. Klinická psychologie v praxi. 1. vydání. Praha: Portál, 2003, str. 420. ISBN 80-7178-735-3. 3. BURIÁNEK, J., KOVAŘÍK, J., a kol. Domácí násilí – násilí na muţích a seniorech. Vydání 1. Praha: Triton. 2006. str. 110. ISBN: 80-7254-914-6. 4. ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 160. ISBN 978-80-247-2207-8. 5. ČÍRTKOVÁ, L. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2014, s. 160. ISBN 978-80-262-0582-1.

6. GJURIČOVÁ, Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J. Podoby násilí v rodině. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2000, s. 104. ISBN 80-7021-416-3. 7. HARTL, P. Stručný psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2004, str. 312. ISBN 80-7178-803-1. 8. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005, s. 408. ISBN 80-7367-040-2. 9. HIRIGOYEN, M-F. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. 1. vydání. Praha: Academia, 2002, s. 232. ISBN 80-200-0994-9. 10. KRÁLÍČKOVÁ, Z., ŢATECKÁ, E., DÁVID, R., a kol. Právo proti domácímu násilí. Skripta. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 160. ISBN 97880-7400-381-3. 11. MADAR, Z., a kol. Slovník českého práva. 3. vydání. Praha: LINDE, 2002, str. 983. ISBN 80-7201-377-7. 12. MARTINKOVÁ, M. Špatné zacházení s osobami pokročilého věku – se zvláštním zřetelem k domácímu násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro

56

kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 98. ISBN 978-80-7338-087-8. 13. MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 193. ISBN 80-86008-98-3. 14. MARTINKOVÁ, M., SLAVĚTÍNSKÝ, V., VLACH, J. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 130. ISBN 978-80-7338-139-4. 15. MARVANOVÁ-VARGOVÁ, B., POKORNÁ, D., TOUFAROVÁ, M. Partnerské násilí. 1. vydání. Praha: LINDE., 2008, s. 159. ISBN 978-8086131-76-4. 16. STŘÍLKOVÁ, P., FRYŠTÁK, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, str. 96. ISBN 978-80-7418-020-0. 17. ŠÁMAL, P., a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2009, s. 3285. ISBN 978-80-7400-109-3. 18. ŠEVČÍK, D., a kol. Domácí násilí. 1. vydání. Praha: Portál, 2011, str. 192. ISBN 978-80-7367-690-2. 19. ŠIŠKOVÁ, N. Evropská unijní ochrana lidských práv. 1. vydání. Praha: Linde, 2001, str. 224. ISBN 80-7201-278-9. 20. ŠPATENKOVÁ, N., a kol. Krizová intervence pro praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011, str. 200. ISBN 978-80-247-2624-3. 21. VOŇKOVÁ, J., a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. vydání. Praha: proFEM, 2008, str. 242. ISBN 978-80-903626-7-3. 22. WÁGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., a kol. Listina základních práv a svobod - komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2012, str. 931. ISBN 978-80-7357-750-6.

57

České právní předpisy 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů Judikatura 1. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005 Internetové zdroje 1. Domácí násilí: druhy domácího násilí [online]. ACORUS. Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/domaci-nasili/info-o-domacim-nasili.html 2. Domácí násilí: mýty o domácím násilí [online]. ROSA. Dostupné z: http://rosa-os.cz/informace-pro-zeny/co-je-domaci-nasili/ 3. Domácí násilí: základní informace [online]. Bílý kruh bezpečí. Dostupné z: http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/ 4. Listina základních práv Evropské unie [online]. Ústav práva a právní vědy. Dostupné z: http://www.ustavprava.cz/cz/sekce/casopis-pravo-2010-1-listinazakladnich-prav-evropske-unie-123/ 5. Ostrava jako kolébka dobré praxe při řešení případů domácího násilí [online].

Policie

České

republiky.

Dostupné

http://www.policie.cz/clanek/ostrava-jako-kolebka-dobre-praxe-pri-resenipripadu-domaciho-nasili.aspx

58

z:

6. Další speciální poradenská místa [online]. Policie České republiky. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/dalsi-specialni-poradenska-mista.aspx 7. Policie ČR - Metodická příručka č. 1/2010, Čl. 1c. Policie.cz [online]. 2010. Dostupné z: www.policie.cz/soubor/mp-1-2010-docx.aspx 8. ŠTOČKOVÁ,

V.

Domácí

násilí

[online].

ProFem.

Dostupné

http://www.profem.cz/clanek.aspx?a=55 9. Violence, injuries and disability [online]. World Health Organization. Dostupné z: http://www.emro.who.int/entity/violence-injuries-disability/ 10. Všeobecná deklarace lidských práv [online]. Informační centrum OSN v Praze. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecnadeklarace-lidskych-prav.pdf 11. Zprávy: Lidská práva v datech [online]. Informační centrum OSN v Praze. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=543

59

z:

Přílohy Příloha č. 1: Email zasílaný 3 intervenčním centům v Olomouci Dobrý den, v úterý jsem Vás kontaktovala ohledně mé bakalářské práce na téma: Senioři jako oběti domácího násilí (aktuální právní a psychologické aspekty). Dívala jsem se na Vaše výroční zprávy obsahující data a ráda bych Vás poţádala o poskytnutí dodatečných informací týkajících se přímo seniorů. Na základě domluvy s mou vedoucí práce Vás tímto velmi prosím o poskytnutí následujících informací od roku 2009 - 2014: 1) počet seniorů (věková hranice 65 let), kterých se domácí násilí týká - celkově v kraji a poté v jednotlivých velkých městech (Šumperk, Prostějov, Olomouc, Jeseník, Přerov) 2) poměr seniorů (tedy mezigenerační násilí) oproti poměru ostatních typů domácího násilí (např. partnerského) 3) věk seniorů 4) zastoupení muţů a ţen (poměr) 5) forma domácího násilí - pokud bude poskytnuta (sexuální, fyzické, psychické, ekonomické, sociální...) 6) kdo byl pachatelem (manţel, syn, dcera, vnuk, vnučka...) 7) jak došlo k ohlášení (pomocí policie ČR, seniorem...) 8) jak se situace řešila za jakékoli informace navíc budu velmi vděčná. Jsem si vědoma, ţe Vás ţádám o mnoho a proto bych Vám ráda nabídla moţnost pomoci z mé strany. Mám jiţ určité zkušenosti s antropologickým výzkumem na podobně citlivé téma (mohu samozřejmě doloţit). Navrhuji tedy sepsání Dohody o mlčenlivosti, která by mi umoţnila nahlédnout společně s Vámi do těchto dokumentů a ve které bych se současně zavázala k naprosté mlčenlivosti a anonymizaci všech vyuţitých dat. S poděkováním a přáním hezkého zbytku dne, Bc. Sklářová Monika, Teorie a praxe trestního a správního procesu, MUNI právnická fakulta, III. ročník distančního studia

60

Příloha č. 2 Odpověď Intervenčního centra Olomouce

Dobrý den, není v našich kapacitách zpracovávat analýzu v takovém rozsahu, jak ji poţadujete. Mohu Vám doporučit prostudovat webové stránky APIC, kde byste snad mohla některé z údajů nalézt. Kontingence Vámi uváděných poloţek se však nesleduje ani v jednotlivých IC ani na celostátní úrovni. Vaše analýza by vyţadovala studium spisové dokumentace od roku 2009, coţ není moţné: a) vnitřní pravidla toto neumoţňují, b) některá spisová dokumentace je jiţ archivována.

S omluvou za nepříjemné zprávy Mgr. Petra Klementová sociální pracovnice Intervenčního centra Olomouc a Linky důvěry Olomouc

Intervenční centrum Olomouc Středisko sociální prevence Olomouc, příspěvková organizace Na Vozovce 26 779 00 Olomouc tel.: 585 754 736, 774 406 453, 725 987 400 e-mail: [email protected] www.ssp-ol.cz

61

Příloha č. 3: Odpověď BKB

Dobrý den, omlouvám se za pozdější reakci. Vaši ţádost jsem konzultovala se svým nadřízeným. Data, která poţadujete, Vám nemůţeme poskytnout. Řadu z nich ani nezpracováváme v ročních statistikách a není v našich moţnostech Vám údaje zpracovat ze záznamů z konzultací. Není ani moţné, abychom Vás nechali do těchto záznamů nahlédnout. Vzorek by byl také velmi malý, hlavní cílovou skupinou Bílého kruhu bezpečí jsou oběti trestných činů. Statistické údaje, které zpracováváme, najdete na našich webových stránkách v záloţkách statistiky. S pozdravem a přáním klidných velikonočních svátků. Bc. Irena Sedláčková

62

Příloha č. 4: Email zaslaný Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje Dobrý den, jsem studentkou právnické fakulty v Brně a v současné době píši bakalářskou práci na téma: Senioři jako oběti domácího násilí (aktuální právní a psychologické aspekty). Ráda bych se na Vás touto cestou obrátila ohledně moţnosti poskytnutí informací týkající se této problematiky. Dívala jsem se na Vaše internetové stránky a ráda bych Vás poprosila o poskytnutí dodatečných informací týkajících se přímo seniorů. Na základě domluvy s mou vedoucí bakalářské práce Vás tímto velmi prosím o poskytnutí následujících informací od roku 2009 - 2014 (zdali je to moţné): 1) počet seniorů (věková hranice 65 let), kterých se domácí násilí týká - celkově v kraji a poté v jednotlivých velkých městech (Šumperk, Prostějov, Olomouc, Jeseník, Přerov) 2) poměr seniorů (tedy mezigenerační násilí) oproti poměru ostatních typů domácího násilí (např. partnerského) 3) věk seniorů 4) zastoupení muţů a ţen (poměr) 5) forma domácího násilí - pokud bude poskytnuta (sexuální, fyzické, psychické, ekonomické, sociální...) 6) kdo byl pachatelem (manţel, syn, dcera, vnuk, vnučka...) 7) jak došlo k ohlášení (pomocí policie ČR, seniorem...) 8) jak se situace řešila

za jakékoli informace navíc budu velmi vděčná. Jsem si vědoma, ţe Vás ţádám o mnoho a proto bych Vám ráda nabídla moţnost pomoci z mé strany. Mám jiţ určité zkušenosti s antropologickým výzkumem na podobně citlivé téma (mohu samozřejmě doloţit). Navrhuji tedy sepsání Dohody o mlčenlivosti, která by mi umoţnila nahlédnout společně s Vámi do těchto dokumentů a ve které bych se současně zavázala k naprosté mlčenlivosti a anonymizaci všech vyuţitých dat. S poděkováním a přáním hezkého zbytku dne, Bc. Sklářová Monika, Teorie a praxe trestního a správního procesu, MUNI právnická fakulta, III. ročník distančního studia

63

Příloha č. 5: Odpověď Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje

Dobrý den paní Sklářová, reaguji na Váš mail viz. níţe. Policii ČR nedisponuje informacemi, které poţadujete. Evidujeme pouze počty případů vykázání za jednotlivé roky, rok 2009 není v naší evidenci vůbec, protoţe samostatné Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje vzniklo aţ 1. 1. 2010, neevidují se samostatně případy vykázaných seniorů ani další skutečnosti, které poţadujete. Rovněţ není moţné nahlíţet do spisových materiálů s osobními údaji. Odkazuji Vás proto na Intervenční adresa [email protected].

centrum

Přeji pěkný den

kpt. Mgr. Michaela Sedláčková Odbor sluţby pořádkové policie vrchní komisař

Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje tř. Kosmonautů 189/10 | 779 00 Olomouc tel: +420 974 762 516 mobil : 602 161 750 [email protected]

64

v Olomouci.

Mailová