Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo a podnikání

Katedra obchodního práva

Bakalářská práce

Neúměrné zkrácení a lichva podle nového občanského zákoníku

Petr Vokurka

2014

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Neúměrné zkrácení a lichva podle nového občanského zákoníku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

--------------------------Petr Vokurka

2

Poděkování Mé poděkování patří JUDr. Daně Ondrejové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Děkuji také Mgr. Martině Cirbusové za trvalou podporu při studiu.

3

Abstrakt Nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 navrací do českého soukromého práva některé pojmy, které z něj na dlouhá léta vymizely. Dvěma z nich, lichvě a neúměrnému zkrácení se věnuje tato bakalářská práce. V první části se zabývám lichvou, rozborem judikatury z období před přijetím nového občanského zákoníku, výkladem pojmů a také neplatností lichevní smlouvy. Ve druhé části své práce se věnuji neúměrnému zkrácení, jeho úpravě v zahraničí a možným dopadům při jeho užití v praxi. Závěrem nabízím srovnání těchto dvou institutů a také nástin možnosti obrany té strany, jejíž jednání bude označeno za lichvu respektive neúměrné zkrácení.

Abstract The new Civil Code, effective from 1st January 2014 returns to Czech private law, certain concepts from it for years disappeared. Two of them, usury and disproportionate shortening is devoted to this thesis. The first part deals with usury, analysis of case law from the period before the adoption of the new Civil Code, glossary of terms and void usury contracts. In the second part of the thesis is devoted disproportionate shortening its treatment abroad and possible impacts from its use in practice. Finally, I offer a comparison of these two institutes and also outline possibilities of defense of the party whose conduct is described as usury or excessive shortening.

Klíčová slova Lichva, neúměrné zkrácení, nový občanský zákoník, slabší smluvní strana, judikatura, hrubý nepoměr, dobré mravy.

Keywords Usury, disproportionate shortening, the new Civil Code, the weaker party, case law, gross disproportion, good manners.

4

Obsah Seznam použitých zkratek…………………………………………………………………….………..…………6 Úvod………………………………………………………………………………..….……………………….…………..7 1. Lichva…………………………..…………………………………….………………..……………..………………9 1.1. Historický úvod…………………………….……………………………………………………..……………9 1.2. Lichva v právní úpravě a judikatuře do konce roku 2013…………… ……..………….10 1.3. Právní úprava lichvy v zahraničí…………………………………………..………………...……….12 1.4. Lichva v NOZ………………………………………………………………..…………………………………13 1.4.1. Rozbor pojmů……………………………………………….…………..………………………………….14 1.4.2. Tíseň………………………………………………………….…………………….……………..……………14 1.4.3. Nezkušenost………………………………………………….………………………….….………………14 1.4.4. Rozumová slabost……………………………………………….………………………………………..15 1.4.5. Rozrušení…………………………………………………………….………………………………………..15 1.4.6. Lehkomyslnost………………………………………………….……………………………..…………..15 1.4.7. Shrnutí rozboru pojmů………………………………………………………………………….……..16 1.5. Věcná působnost ustanovení o lichvě.………………………………………………..…………..17 1.6. Neplatnost lichevní smlouvy…………………………………………………………..……………….18 2. Neúměrné zkrácení………………………………………….………………………………………………..19 2.1. Neúměrné zkrácení v OZO……………………………………………………………………..……..…20 2.2. Právní úprava neúměrného zkrácení v zahraničí…………………………………………..…21 2.3. Hrubý nepoměr a dobré mravy v judikatuře před přijetím NOZ……..……………….22 2.4. Neúměrné zkrácení v NOZ………………………………………………………………………….…...24 2.5. Postup při uplatnění neúměrného zkrácení……………………………………………………..25 2.6. Zkrácení přes polovinu a limit jednoho roku……………………………………………….…..25 2.7. Kdy se neúměrné zkrácení neuplatní……………………………………………………….………27 2.8. Neúměrné zkrácení v praxi………………………………………………………………..…………….29 3. Srovnání……………………………………………………………………………………………………….……30 4. Možnost ochrany smluvních stran…………………………………………………………………..…31 Závěr……………………………………………………………………………………………………………………….32 Použitá literatura…………………………………………………………………………………………….………35

5

Seznam použitých zkratek ABGB – das Allgemeine Bürgerlich Gesetzbuch, Nr. 946/1811 JGS – rakouský občanský zákoník BGB – das Bürgerliche Gesetzbuch S. 195 – německý občanský zákoník LZPS – Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod NOZ – Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ObčZ – Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů OR – ObligarinenRecht 220 BG – švýcarský občanský zákoník, 5. část OZO – Císařský patent č. 946/1911 Sb., z. s., obecný zákoník občanský p. a. – per annum (lat.) – za rok RPSN – roční procentní sazba nákladů SOLUS - sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům TrZ – Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

6

Úvod NOZ účinný od 1. 1. 2014 přináší v mnoha ohledech revoluční změny našeho právního řádu. „Je to zvláště směrem k ochraně a podpoře člověka, neboť zde došlo především v posledních desetiletích k významnému vývoji v měřítku evropském i světovém. K mnoha změnám došlo rovněž v oblasti vlastnictví, kde se občanský zákoník vrátil k tradičním úpravám kontinentální Evropy, od nichž se naše právo po druhé světové válce uměle oddělilo a dlouho nemělo sil k návratu.“

1

Jak poznamenává v úvodu své

publikace K. Schelle autoři NOZ vycházeli z historických dokumentů, ale zejména z OZO z roku 1811.2 Mimo jiné vrací do našeho právního řádu v ustanoveních § 1793 – 1797 NOZ staronové instituty jako jsou lichva (lichevní smlouva) a neúměrné zkrácení (laesio enormis). Na rozdíl od termínu „neúměrné zkrácení“ který z našeho právního povědomí na dlouhá léta vymizel, s pojmem lichva jsme se setkávali a to nejen v § 253 TzK.3 Přesto, že se často zdůrazňuje, že nový občanský zákoník umožňuje větší smluvní svobodu a stojí na zásadě autonomie vůle je ochrana slabší strany jednou z hlavních zásad nově přijatého kodexu. „Ochrana slabší smluvní strany představuje princip, který souvisí jak se svobodou, tak i s rovností. Cílem je dosažení vyvážené pozice, tj. spravedlnosti, ekvity či rovnováhy zúčastněných zájmů.“4 Ustanovení NOZ o lichvě a neúměrném zkrácení jsou jedny z institutů, které mají přispět k ochraně slabší strany. Na otázku, kdo je slabší strana, nám však zákonodárce neposkytl žádnou jasnou definici. V § 3 odst. 3 písm. c) NOZ je uvedeno: „nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.“5 V praxi se ale v postavení slabší strany může ocitnout každý bez ohledu na věk nebo míru

1

ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Volters Kluwer ČR, 2013, 316 s. ISBN 978-80-

7478-013-4 s. 11 2

SCHELLE, K. TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství KEY Publishing s.r.o. 2012, 1020 s. ISBN 97880-7418-146-7 s. 5 3 § 253 odst. 1. Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. 4 HURDÍK, J. LAVICKÝ, P. Systém zásad soukromého práva. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Muni Press ČR, 2010, 197 s. ISBN 978-80-210-5063-1 s. 120 5 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

7

rozumu. Nejsilněji se to projeví v závazkovém právu při uzavírání tzv. adhezních smluv, jejichž obsah není výsledkem jednání, ale je určen jen jednou ze smluvních stran a strana druhá má pouze dvě možnosti, přijmout nebo nepřijmout. Kdo je v tomto případě strana slabší, je nade vši pochybnost. V této bakalářské práci se věnuji lichvě a neúměrnému zkrácení právě z pohledu ochrany slabší strany. Cílem mé práce je nastínit možné problémy které tyto instituty přinesou při uzavírání smluvních vztahů straně „silnější“, zda skutečně ochrání slabší stranu, zda je tato ochrana na místě a také zamyšlení nad tím, kdo vlastně ta slabší strana v případě lichvy respektive neúměrného zkrácení je. V neposlední řadě je cílem této práce nabídnout způsoby a možnosti ochrany smluvních stran pro dosažení vyšší míry právní jistoty. Jelikož jsou obě ustanovení NOZ, o kterých pojednává tato práce účinná pouze několik měsíců, zaměřil jsem se na to, jaká byla právní úprava obdobné problematiky do konce roku 2013 a také na úpravu v okolních zemích. Práci jsem rozdělil do dvou samostatných kapitol. V první se věnuji problematice lichvy, tak jak byla vnímána v soudních rozhodnutích do doby účinnosti nového občanského zákoníku a jaké dopady na závazkové vztahy přinese nová právní úprava. Druhá kapitola pojednává o institutu neúměrného zkrácení, který se opět navrací do českého právního řádu a je součástí právního řádu mnoha evropských zemí.6 Tato zákonná úprava nabízí možnost straně, která se po uzavření smlouvy cítí poškozena, neboť plnění které se jí dostalo, neodpovídá skutečné hodnotě, aby žádala doplacení ceny, v krajním případě zrušení smlouvy. Domnívám se, že takto široce pojatá ochrana slabší strany bez jejího přesnějšího vymezení bude zejména v prvních letech účinnosti NOZ příčinou mnoha sporů mezi smluvními stranami a dají se očekávat mnohá překvapivá rozhodnutí obecných soudů. Tento stav jistě nepřispěje k právní jistotě při uzavírání smluvních vztahů. Sjednocení rozhodovací praxe v soustavě soudů zřejmě přinese až judikatura Nejvyššího soudu ČR uveřejňovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

6

Např. § 934 rakouského ABGB nebo § 1674 francouzského Code civil.

8

1. Lichva 1.1. Historický úvod Pojmem lichva nebo také úžera7 je obecně chápán jako závazek nepřiměřený k zisku, který ze závazku vyplývá. Nejčastěji se jedná o půjčky s velmi vysokým úrokem, někdy i v řádu desítek procent za každý den. Význam výrazu lichva se však v průběhu dějin měnil. Již od starověku označoval jakýkoliv příjem za půjčené peníze.8 Křesťané ve středověku považovali půjčování za úrok za jeden z nejtěžších hříchů. Tehdejší pohled na poskytovatele úvěrů dokládá dřevořezba slavného středověkého umělce Lucase Cranacha staršího, „Kristus vyhání lichváře z chrámu“. Jelikož se obchod bez půjček a úvěrů vykonávat nedá a tato činnost byla křesťanům zapovězena usnesením čtvrtého lateránského konsilu (1215), bylo poskytování úvěrů za úrok umožněno židům.9 Pokrytectví křesťanské společnosti, která půjčování na úrok odsuzovala, ale přesto těchto služeb využívala, dokazuje výrok duchovní autority reformace z roku 1524: „Jejich dech páchne po pohanském zlatě a stříbře, neboť žádný národ pod sluncem nebyl hamižnější, neboť oni jsou, byli a nadále zůstanou Židy, jak je vidět na jejich proklaté lichvě. Arci drží nás, křesťany, v zajetí v naší vlastní zemi, nechávají nás pracovat v potu tváře, získávat peníze a majetek, zatímco oni sedí za pecí, lenoší, žijí v přepychu, pečou hrušky, žerou, chlastají, žijí si jako v bavlnce z našeho nahospodařeného jmění, lapili nás a naše statky na tu svou proklatou lichvu. Jsou tedy našimi pány a my jejich pohůnky.“ 10 Domnívám se, že tehdy získal výraz lichva nádech něčeho špatného a zavrženíhodného, i když původně označoval příjem, tedy úrok z půjčených peněz.

7 8 9

Lichva, Wikipedia.org *cit. 15. 3. 2014+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva JEDIN, H. Malé dějiny koncilů, Praha: Nakladatelství Česká katolická charita, 1990 Tamtéž

10

Martin Luther

9

1.2. Lichva v právní úpravě a judikatuře do konce roku 2013 Česká právní úprava platná a účinná do konce roku 2013 znala definici lichvy pouze v rámci trestního práva a to v úpravě trestného činu lichvy11 dle TrZ. Lichevní smlouvy v občanském právu byly dosud předmětem judikatury vyšších soudů, které shledávaly jejich neplatnost v rozporu s dobrými mravy dle § 39 ObčZ: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“12 B. Havel definuje dobré mravy jako: „soubor určitých společensky vytvořených a uznávaných pravidel slušnosti, která vedou jedince jak k vzájemnému respektování se navzájem, tak k nepoškozování obecných zájmů společnosti. Jde o hodnotící soubor, který určuje, které jednání je dobré, a které ne. Tyto požadavky jsou součástí veřejného mínění.“ 13 Dle výše zmíněné praxe bylo například judikaturou Nejvyššího soudu ČR stanoveno, že je v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a to s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, které uplatňují banky při poskytování úvěrů. „Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platní ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“14 Dále Nejvyšší soud ČR v rozsudku dovolání ze dne 15. 12. 2004, ve kterém žalobce namítá, že úroky ve výši 60% ročně jsou v rozporu s dobrými mravy konstatuje: „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5% ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60% ročně) podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr,

11 12 13

§ 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů HAVEL, B. Dobré mravy a poctivý obchodní styk. Právník. 2000. roč. 139, č. 1, s. 51. ISSN: 0231-6625

14

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. *cit. 14. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/045B367FE979C4FFC1257A4E00671BB8?openDocument &Highlight=0,

10

že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“15 Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí odvolává na obvyklou úrokovou míru bank. Je třeba poznamenat, že dovolatel, který napadl rozhodnutí odvolacího soudu se dle odvolacího soudu nejdříve pokusil získat úvěr za výhodnějších podmínek u některé z bank, byl ale odmítnut a proto využil nabídku, která byla k dispozici. To, že si věřitel nechal zvýšené riziko ohodnotit ve formě vyššího úroku, pokládám za přirozené. Odvolávat se na úrokovou míru bank, které dovolatele odmítly, považuji v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR za problematické. Podobně na tento rozsudek Nejvyššího soudu ČR reaguje ve svém článku Z. Ryšánek: „Nejvyšší soud osobu, která si peníze půjčuje, bez dalšího považuje za osobu v tíživé finanční situaci, která zasluhuje zvláštní ochranu, zatímco ten, kdo peníze půjčuje, vystupuje v roli jakéhosi „padoucha“. K této zvláštní ochraně dlužníka není podle Nejvyššího soudu ani třeba, aby smlouvu uzavřel v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, není ani třeba, aby byla naplněna skutková podstata trestného činu lichvy podle § 253 TrZ – prostě stačí, že dlužník potřebuje peníze, a to je věc věru zlá ...“16 Dále Z. Ryšánek vyjadřuje názor s kterým nelze než souhlasit: „Obecná otázka zní – která zásada občanském právu platí víc – zásada, že „smlouvy mají být dodrženy“ nebo poněkud abstraktnější zásada „dobrých mravů“? A není náhodou prvně uvedená zásada součástí té druhé?“17 Naopak rozpor z dobrých mravy neshledal Nejvyšší soud ČR dle svého rozhodnutí ze dne 12. 10. 2011,18 ve kterém, zamítl dovolání žalobkyně dovolávající se zrušení rozsudku odvolacího soudu ve věci prodeje nemovitosti s tím, že odvolací soud se nezabýval okolnostmi při uzavírání kupní smlouvy a odkazuje se na judikaturu Nejvyššího soudu ČR19 řešící problematiku lichevní smlouvy. Odvolací soud20 v tomto případě „nedospěl k závěru, že by předmětná kupní smlouva byla postižena (absolutní)

15

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. *cit. 14. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/045B367FE979C4FFC1257A4E00671BB8?openDocument &Highlight=0, 16 RYŠÁNEK, Z. Ještě jednou o nepřiměřených úrocích, ale nejen o nich. Ad Notam. 2008. roč. 14, č. 2, s. 64. ISSN 12110558 17 Tamtéž 18

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3132/2011. *cit. 17. 2. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4AC8B64CAE00E29BC1257A4E0066AE67?openDocument &Highlight=0, 19 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001. *cit. 16. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/DFE4E11822B5BC9DC1257A4E00669E54?openDocument &Highlight=0, 20 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010 sp. zn. 22 Co 489/2009-121

11

neplatností. Konstatoval, že sjednaná kupní cena byla sice nižší, než obvyklá cena převáděných nemovitostí, ovšem nelze než uzavřít, že žalobkyně měla vůli za takto sjednanou cenu nemovitosti převést, když současně získala možnost bezplatného, daleko kvalitnějšího a důstojnějšího bydlení v bytě obžalovaných. Sjednaná kupní cena tak nebyla v rozporu s dobrými mravy.“21 Nejvyšší soud ČR shledal rozsudek odvolacího soudu za správný a dovolání žalobkyně zamítl s následujícím odůvodněním: „Pro závěr, že smlouva o převodu nemovitostí představuje lichevní smlouvu, je nezbytné zjištění o naplnění objektivního a (alespoň jednoho) subjektivního znaku lichvy, které jsou v příčinné souvislosti, jakož i zjištění, že jednání osoby profitující z lichvy bylo úmyslné, a to alespoň ve formě nepřímého úmyslu (účastník profitující z lichvy věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora a tuto okolnost využil); půjde tedy o jednání, které s přihlédnutím k okolnostem případu a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného (standartního) jednání obvyklého při uzavírání převodní smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevnáší žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase již překročilo pravidla slušnosti a poctivosti, a tedy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je v kolizi s dobrými mravy“22

1.3. Právní úprava lichvy v zahraničí Jak již bylo zmíněno v úvodu, je lichva upravena v civilních kodexech ostatních evropských zemí. Například německý BGB v § 138 odst. 2 považuje smlouvu za lichevní nejen v případě smlouvy o půjčce nebo úvěru, ale i v případě smlouvy pracovní23 „pokud jde o výrazný nesoulad mezi výkonem a odměnou za práci která se běžně platí v příslušném sektoru a ekonomické oblasti.“24 Také v rakouském ABGB je v rozporu se zákonem jednání proti dobrým mravům. § 879 ABGB stanoví: „1) smlouva, která je v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy je 21

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3132/2011. [cit. 17. 2. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4AC8B64CAE00E29BC1257A4E0066AE67?openDocument &Highlight=0, 22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3132/2011. *cit. 17. 2. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4AC8B64CAE00E29BC1257A4E0066AE67?openDocument &Highlight=0, 23 tzv. Lohnwucher – mzdová lichva 24

Lohnwucher gemäß § 138 Abs. 2 BGB. *cit. 17. 3. 2014+. Dostupné z: http://ra-soenke-nippel.de/2010/05/lohnwuchergemaess-138-abs-2-bgb/

12

neplatná. 2) zejména tyto smlouvy jsou neplatné: pokud někdo zneužije něčí nedbalosti, tísně, slabosti mysli, nezkušenosti nebo rozrušení jiného a nechá si on nebo třetí osoba slíbit nebo poskytnout plnění, jehož hodnota je k hodnotě plnění ve výrazném nepoměru.“25

1.4. Lichva v NOZ V NOZ je lichva upravena § 1796, který říká, že: „Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“

26

Z textu je patrná

inspirace tím, jak je lichva pojata v § 218 trestního zákoníku: Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ 27 Tak, jako je to u neúměrného zkrácení i v případě lichvy jsou podnikatelé vyjmuti z ochrany, která je těmito instituty poskytnuta. „Podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796.“ 28 Podnikatelé však nejsou zcela bez ochrany, jak uvádí P. Bezouška: „Pro podnikatele existují jiné cesty ochrany, např. přes obecný zákaz zneužití hospodářské síly (§ 433 odst. 1. NOZ).“ 29

25 26 27 28

Jusline Österreich. *cit. 16. 3. 2014+. Dostupné z: https://www.jusline.at/879_ABGB.html § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 218 odst. 1. zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů § 1797 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

29

BEZOUŠKA, P. PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Anag, s.r.o. 2013, 376 s. ISBN 978-80-7263-819-2. s. 237

13

1.4.1. Rozbor pojmů Z výše uvedeného vyplývá, že se zákonodárce snaží ochránit stranu, která je slabší z důvodu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení a dokonce i lehkomyslnosti. Jak však poznat lehkomyslnost druhé strany? A jsem jako smluvní strana vůbec oprávněn zkoumat motivy a pohnutky protistrany?

1.4.2. Tíseň D. Hendrych tíseň formuluje jako přechodný stav vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které omezují volnost rozhodování. Tíseň se také vyznačuje naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v možnostech osoby, která se v tísni ocitla.30 Domnívám se, že pocit „naléhavé potřeby“ je velmi individuální. Právě uspokojení potřeb, které nejsou v možnostech té které osoby, je přesně ten moment, kdy jsou lidé náchylní k podpisu i velmi nevýhodné smlouvy o půjčce či úvěru. Je jistě zavrženíhodné, pokud je člověk v mimořádně tíživé životní situaci přiměn podepsat smlouvu, o které ví, že je pro něj nevýhodná, ale v daném okamžiku se pouze snaží odvrátit větší, aktuálně hrozící zlo. Otázkou však zůstává, zda si ochranu zákona zaslouží např. osoba, která cítila naléhavou potřebu po novém typu televizoru nebo zahraniční dovolené a z důvodu nedostatku hotovosti vše řeší úvěrem? Bez objektivního posouzení konkrétních osob a motivů jejich jednání by plošná aplikace znaků lichvy nevedla ke svému základnímu poslání a to ochraně znevýhodněné strany.

1.4.3. Nezkušenost Nezkušenost lze obecně vnímat jako nedostatek životních zkušeností ovlivněných věkem a dosaženým vzděláním. P. Šámal nezkušenost vidí v: „nedostatečné znalosti cen, nákupních možností, zpravidla ve spojení s důvěřivostí vůči pachateli. Jde tady především o nezkušenost při vyřizování majetkových záležitostí. Ta může vyplývat z nezkušenosti poškozeného v širším smyslu, resp. z jeho nezkušenosti v určité oblasti lidské činnosti, která má dopad na majetkovou sféru člověka, např. při podnikání, při vyřizování

30

HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 1450 s. ISBN 978-80-7400-059-1.

14

osobních a rodinných záležitostí apod. Nezkušenost může být průvodním znakem nízkého věku, zejména u nezletilců.“31

1.4.4. Rozumová slabost Rozumovou slabost popisuje P. Šámal jako: „neschopnost poškozeného rozpoznat hodnotu svého plnění nebo slibu k hodnotě vzájemného plnění pachatele. Příčinou může být slabomyslnost, nedostatek či ztráta intelektových schopností i jiné poruchy psychiky v důsledku duševní poruchy nebo choroby, případně opožděného vývoje, projevující se zejména v neschopnosti logického uvažování a myšlení.“32

1.4.5. Rozrušení Dle P. Šámala jde o: „stav prudkého hnutí mysli vyvolaný určitou bezprostředně předcházející událostí, která zvlášť intenzivně zasáhla citovou složku duševního života poškozeného do té míry, že v tomto stavu nebyl schopen uvážit, zda hodnota jeho plnění nebo slibu plnění odpovídá hodnotě plnění pachatele vůči němu (např. v důsledku úmrtí v rodině, ztráty živitele, nehody spojené s újmou na zdraví nebo majetku).“33 Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 25. 8. 2010 definuje silné rozrušení jako: „duševní stav, v němž pachatel jak vnitřně, tak zpravidla i navenek vykazuje značné emoční vzrušení čí neklid, které ovlivňují jeho další jednání.“34

1.4.6. Lehkomyslnost Lehkomyslnost dle P. Šámala vyjadřuje „nereálné posouzení situace a neschopnost uvědomit si rozsah a závažnost důsledků vlastního jednání, zejména dopadů poskytnutého plnění nebo slibu plnění. Může být výrazem nedostatečných informací poškozeného o rizicích spojených s jeho určitým rozhodnutím nebo v jejich podcenění

31

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II: Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010, 1289-3285 s. ISBN 978-807400-178-9. s. 1956 32 Tamtéž s. 1956 33

Tamtéž s. 1957

34

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 793/2010. *cit. 12. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7D1440C56C064813C1257A4E006510A1?openDocument &Highlight=0,

15

poškozeným anebo projevem neznalosti všech podstatných souvislostí, a to především pokud jde o vzájemný poměr plnění.“35

1.4.7. Shrnutí rozboru pojmů Výklad P. Šámala se týká skutkové podstaty lichvy dle TrZ. V oblasti civilního práva při smluvní volnosti dvou sobě více či méně rovných subjektů se domnívám, že použití výrazu lehkomyslnost, rozrušení či rozumová slabost není nejvhodnější. V případě uzavírání smlouvy jejímž předmětem je majetek vyšší hodnoty, např. nemovitost dochází dle mého názoru téměř vždy k jistému „rozrušení“. Lze tedy očekávat od smluvních stran důkladné zvážení všech okolností kontraktu. Toto očekávání zmiňuje v § 4 odst. 1 NOZ: „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“36 Jako jedna ze stran smluvního vztahu tedy takové jednání předpokládám a očekávám i od protistrany. Při uzavírání půjček a úvěrů téměř jistě nedochází k cílenému a promyšlenému nátlaku na potencionální dlužníky tak jako například při prodejních akcích, které jsou zaměřeny na seniory a kde je rozrušení a pocit tísně vyvolán úmyslně. V takovém případě je ochrana slabšího jistě na místě. Z vlastní praxe znám mnoho případů, kdy se občan rozhodne pořídit si motorové vozidlo na splátky u úvěrové společnosti. Lze jako lehkomyslné označit chování mladíka s platem 16.000,- Kč hrubého pokud se rozhodne pořídit si vůz vyšší střední třídy a zaváže se v úvěrové smlouvě k měsíčním splátkám cca 5.000,- Kč po dobu několika let? Společnost poskytující úvěr neřeší a zcela jistě ani nemůže, zda tento vůz je pro uvedeného klienta ten nejvhodnější, zda by mu nestačil vůz nižší kategorie a tedy i levnější. Jediné, co úvěr poskytující společnost posuzuje je schopnost klienta splácet, tedy jeho bonitu. Zkoumá se příjem (na základě výpisu z účtu, výplatního dokladu, atd.), dále ostatní životní náklady klienta (tak, jak je žadatel o úvěr sám stanoví), popřípadě další majetkové poměry (vlastní byt, počet vyživovaných osob, atd.). Tyto údaje platné k datu uzavření smlouvy se mohou velmi rychle změnit a tím podstatným způsobem

35

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II: Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010, 1289-3285 s. ISBN 978-807400-178-9. s. 1956 36 § 4 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

16

ovlivnit schopnost splácet závazky, což je nutné brát v úvahu zejména z důvodu, že úvěrová smlouva se uzavírá nezřídka na dobu pěti a více let. Bohužel velice často přicházejí problémy se ztrátou zaměstnání, rostoucími životními náklady, atd. Z úvěru, který klient dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku podepsal, se tak v jeho očích stane lichva a úvěrová společnost je označena za amorálního lichváře. V důsledku společenské objednávky se podobných „případů“ rády ujímají media a rázem zde máme chudáky lapené proradnými podnikateli. Úrok, který si účtují zavedené nebankovní úvěrové společnosti jistě není malý a RPSN běžně dosahuje přes 20%.37 Každý obchod má však minimálně dvě strany, jedna strana poptává a druhá nabízí. Přijetí nabídky je svobodná volba a svoboda sebou přináší jistou míru zodpovědnosti. Jistěže lze namítnout, že úvěrová společnost by měla disponovat znalostmi a zkušeností, aby případného zájemce o úvěr, který vykazuje známky „rozumové slabosti“ nebo

„lehkomyslnosti“

odmítla.

Často

se

tak

děje,

například

poskytovatel

spotřebitelských úvěru společnost Home Credit, a.s. odmítá 25 - 30% zájemců o úvěr.38 Tito odmítnutí žadatelé většinou nerezignují na svoji snahu o získání úvěru a dříve nebo později skončí u společnosti, která se neptá po výši měsíčního příjmu, nezkoumá registr dlužníků Solus, ale svoji benevolenci a také výrazné podnikatelské riziko si nechá zaplatit ve formě úroku a dalších poplatků. V takovém případě se může RPSN vyšplhat na závratných 99,25% p. a.39

1.5. Věcná působnost ustanovení o lichvě V NOZ se při určení věcné působnosti používá pojmu „smlouva“, lze tedy předpokládat, že § 1796 NOZ se bude aplikovat na všechny typy smluv. „Smlouvou se obecně rozumí dvou či vícestranný právní úkon, který vzniká na základě souhlasného projevu vůle více stran.“40 Jako lichevní tedy může být označena nejen smlouva úvěrová či smlouva o půjčce, ale i např. smlouva kupní, o dílo, pojistná, o přepravě nebo nájemní. Jak je zmíněno výše, s ohledem na právní úpravu v Německu si lze představit, že za lichevní bude označena i smlouva pracovní. 37 38 39

Finparáda – kalkulačka [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.finparada.cz/Pujcky_SpotrebniUvery.aspx Údaj z interních dokumentů společnosti Home Credit, a.s. Finparáda – kalkulačka [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.finparada.cz/Pujcky_SpotrebniUvery.aspx

40

FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 718 s. ISBN 978-80-7380058-1 s. 488

17

1.6. Neplatnost lichevní smlouvy Smlouva, která bude z důvodu např. vysokého úroku označena za lichevní se nestane neplatnou automaticky. Neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem musí poškozená strana namítnout straně druhé, popřípadě ji uplatnit u soudu. V případě, že soud smlouvu prohlásí za neplatnou, mají strany povinnost navrátit si poskytnuté plnění. To však může být pro stranu, která se neplatnosti lichevní smlouvy dovolává velice obtížné, ne-li nemožné. Většinou se bude jednat o finanční prostředky z uzavřené půjčky, které již byly použity a poškozená strana je nemá k dispozici. I tato situace má dle P. Bezoušky řešení: „Lichevní smlouva je neplatná, přičemž půjde o relativní neplatnost (§ 586 NOZ) s možností soudu podržet závazek v platnosti a moderovat jeho nepřiměřenost (§ 577 NOZ), což lépe ochrání slabšího, který měl např. rozloženo plnění svého dluhu do splátek a v důsledku neplatnosti by musel celý dluh vrátit ihned. Půjčí-li si někdo u lichváře na 60% úrok, soud nezruší celou smlouvu, ale jen úrok sníží na rozumnou míru. V ostatním se závazek nezmění (např. co do ujednání splátek nebo splatnosti).“41 Znevýhodněná strana tedy bude moci žádat nikoliv o prohlášení neplatnosti celé smlouvy, ale žádat soud, aby pozměnil jen její nezákonný obsah, původně stanovené úroky. Tím bude dodržena zásada spravedlivého uspořádání právního vztahu, ale také zásada vyjádřená § 574 NOZ.42 Toto je zmíněno i v důvodové zprávě: „Povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků odpovídá jako hlavní zásada pravidlo, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost (zásada potius valeat actus quam pereat). Proto je také tato zásada výslovně formulována jako první právní pravidlo uvozující ustanovení o neplatnosti právních jednání.“43

41

BEZOUŠKA, P. PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Anag, s.r.o. 2013, 376 s. ISBN 978-80-7263-819-2. s. 237 42 Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. 43

Důvodová zpráva – konsolidovaná verze. [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

18

2. Neúměrné zkrácení Jak již bylo zmíněno v úvodu, institut „neúměrné zkrácení“ (laesio enormis) se do českého právního řádu vrací po mnoha letech. V československém právu byl zakotven do roku 1950, tedy do konce účinnosti OZO.44 Pro většinu právních laiků je tedy tento pojem téměř neznámý. Jeho podstatou je možnost ochrany strany, která se po uzavření smlouvy cítí poškozená z toho důvodu, že plnění které obdržela je výrazně nižší než plnění, které sama poskytla. Touto ochranou se rozumí možnost požadovat doplacení skutečné ceny, popřípadě odstoupit od smlouvy. Tento způsob „ochrany“ znalo již právo justiniánské, kdy pro prodej nemovitostí byla stanovena podmínka, že cena musí být spravedlivá. Pokud by cena nemovitosti nedosáhla ani poloviny její reálné hodnoty, mohl prodávající uplatnit právo na zrušení smlouvy v případě, že kupující nedoplatil cenu do spravedlivé výše.45 Ve středověku bylo právo na zrušení smlouvy pro laesio enormis rozšířeno i na prodej věcí movitých. ObčZ účinný do konce roku 2013 neznal pravidlo neúměrného zkrácení. Na to se ve svém rozsudku ze dne 31. 8. 2010 odvolává Nejvyšší soud ČR: „Institut neúměrného zkrácení (laesio enormis) občanský zákoník, ani jiný soukromoprávní předpis, jenž by v uvedeném směru upravoval závazkově právní vztah založený uzavřením kupní smlouvy, neobsahuje.“46 V § 49 ObčZ však byla smluvním stranám poskytnuta možnost od smlouvy odstoupit, jestliže smlouva byla uzavřena jednou ze stran v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Tíseň se vztahuje ke svobodě rozhodování a nevýhodné podmínky k hodnotě plnění, přičemž se tíseň musí stát objektivní pohnutkou k jednání zkrácené osoby ve svůj neprospěch. V komentáři k ObčZ uvádí J. Fiala: „Právní úkon je projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku (zamyšlených) subjektivních práv a povinností. Právní úkony, jimž se nedostává některé náležitosti, posuzuje občanský zákoník často jako neplatné, s některými nedostatky náležitostí právního úkonu však

44

Císařský patent č 946/1811 Sb., z. s., kterým se vyhlašuje obecný zákoník občanský. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 21. 3. 2014+. 45 ZIMMERMAN, R. The law of obligations: Roman foundations of the civilian tradition. 1. ed. Cape Town: Juta & Co, 1990, 1241 S. ISBN 0-7021-2347-1 46 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009. *cit. 21. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/259BC8A71FF4B407C1257A4E006AA0CE?openDocument &Highlight=0,

19

neplatnost nespojuje.“47 Jako příklad lze uvést Nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2001, ve kterém Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatelů a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2000, č. j. 22 Ca 216/99-26 ve věci restitučního nároku s odůvodněním že: „za stav tísně je třeba považovat i takový stav, kdy vlastník nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici s předmětem vlastnictví je omezován represivní politikou, umožňovanou nedostatkem existence právního a demokratického státu; o takový stav nejde proto pouze v případě, kdy projev vůle v žádném směru a mimo jakoukoli pochybnost nesouvisí se zmíněným politickým nátlakem, ale je adekvátní reakcí na stav jednajícího, adekvátní potud, že by jej učinil bez ohledu na poměry panující v uvedeném období.“48

2.1. Neúměrné zkrácení v Obecném zákoníku občanském Jak již bylo zmíněno v úvodu, ochranu smluvních stran před neúměrným zkrácením obsahoval již OZO z roku 1811, kde § 934 uvádí: „Neobdržela-li jedna strana na obecné hodnotě při dvoustranně závazném jednání ani polovici toho, co druhé straně dala, skýtá zákon zkrácené straně právo žádati zrušení a uvedení v předešlý stav. Avšak druhá strana může jednání zachovati v platnosti tím, že jest ochotna nahraditi, čeho se do obecné hodnoty nedostává. Nepoměr hodnoty se určuje podle času, kdy bylo jednání uzavřeno.“ Ustanovení § 935 pak doplňovalo: „tohoto právního prostředku nelze užíti, když se ho někdo výslovně vzdal, nebo prohlásil, že věc převzal se zvláštní záliby za mimořádnou cenu; když, ač mu byla pravá cena známá, přece se uvolil dáti nepoměrnou cenu, rovněž když s poměru mezi osobami lze vyrozuměti, že chtěli učiniti smlouvu smíšenou z úplatné a bezplatné, když pravou cenu nelze vyšetřiti; konečně, když věc byla soudem vydražena.“49 Nejedná se tedy o nic nového, tato zásada je součástí právních řádů mnoha evropských zemí, jejichž právní řády vychází z práva římského.

47

FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. díl. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2009, 904 s. ISBN 978-80-7357-395-9. s. 276 48 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 2. 2001 IV. ÚS 382/2000. [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/IV.US382/2000 49 Císařský patent č 946/1811 Sb., z. s. kterým se vyhlašuje obecný zákoník občanský. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 21. 3. 2014+.

20

2.2. Právní úprava neúměrného zkrácení v zahraničí Z důvodu dlouhodobé absence institutu neúměrného zkrácení v českém právním prostředí bude jistě zajímavý pohled na úpravu v blízkém zahraničí, zejména s ohledem na fakt, že se zákonodárce při legislativní konstrukci laesio enormis v NOZ nechal, jak uvádí důvodová zpráva, zahraničím inspirovat: „V současné době upravují stejný institut vedle rakouského práva např. občanské zákoníky francouzský, italský nebo švýcarský.“50 Právě švýcarský model důvodová zpráva výslovně zmiňuje, konkrétně § 21 OR. Osobně se domnívám, že švýcarská úprava neúměrného zkrácení se svou konstrukcí spíše blíží právní úpravě lichvy, neboť mimo nepoměru plnění vyžaduje také zneužití něčí nezkušenosti nebo lehkomyslnosti.51 Rakouský ABGB upravuje institut „zkrácení přes polovinu“ v § 934: „Pokud ve dvoustranném závazkovém vztahu jedna ze stran neobdržela ani polovinu toho, co poskytla protistraně, poskytuje zákon zkrácené straně právo, domáhat se zrušení smlouvy a navrácení původního stavu. Smlouva zůstane v platnosti, pokud je protistrana ochotna nahradit zkrácené straně reálnou hodnotu. Nepoměr hodnoty se určí dle okamžiku uzavření smlouvy.“52 Výjimky z užití tohoto institutu formuluje § 935: „použití § 934 nelze smluvně vyloučit, ale nepoužije se tehdy, jestliže některá ze stran prohlásí, že věc převzala za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby, hodnota věci jí byla známá a byla si vědoma nápadného nepoměru; dále také pokud ze vztahu osob lze předpokládat, že chtějí uzavřít smlouvu smíšenou; pokud skutečnou hodnotu věci již není možné určit a konečně tehdy pokud věc byla vydražena soudem.“53 Rakouský model se tedy zaměřuje na objektivní předpoklad a to zjevný rozdíl mezi plněním a protiplněním. Subjektivní předpoklady (nezkušenost nebo lehkomyslnost) nejsou vyžadovány. Další odlišnost od švýcarské právní úpravy lze nalézt v aplikačním předpokladu, a to „zkrácení přes polovinu“. Při plnění v poměru 51:100 se tak dle mého názoru § 934 ABGB neuplatní. Stejný názor vyjádřil ve své práci M. Janoušek: „Platí, že v případě, kdy je prodána věc o hodnotě 100 za 55, nevzniká aplikační předpoklad zkrácení přes polovinu. Pokud je však věc, jejíž hodnota je 100, prodána za 49, může se již zkrácená strana úspěšně 50

Důvodová zpráva – konsolidovaná verze. [cit. 28. 3. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 51 § 21 ObligarinenRecht. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.gesetze.ch/sr/220/220_001.htm 52

§ 934 das Allgemeine Bürgerlich Gesetzbuch [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/ais/abgb3.htm#t2h17 53 § 935 das Allgemeine Bürgerlich Gesetzbuch [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/ais/abgb3.htm#t2h17

21

dovolat zkrácení přes polovinu a strana, která z této smlouvy získala majetkový prospěch je povinna (za předpokladu, že je využita alternativa facultas a strana tedy chce udržet smlouvu v platnosti) doplnit to, oč byla druhá strana zkrácena. Strana, která získala z této smlouvy majetkový prospěch doplatí na kupní ceně 51, tedy doplatí zkrácené straně celkovou hodnotu.“54

2.3. Hrubý nepoměr a dobré mravy v judikatuře před přijetím NOZ I před přijetím nového občanského zákoníku se řešily případy, kdy se jedna ze smluvních stran cítila zkrácena na svých právech a namítala jednání v rozporu s dobrými mravy. „Dobrým mravům se příčí takové jednání, které se považuje za nepřípustné mezi poctivými lidmi.“55 Například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 200856 konstatoval, že je v rozporu s dobrými mravy plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Za hrubý nepoměr bylo považováno „krácení přes polovinu“. V tomto konkrétním případě, kdy cena zaplacená za pozemek nedosahovala, ani poloviny ceny stanovené znalcem odvolací soud dospěl k závěru, že uzavřená kupní smlouva je absolutně neplatná, neboť se příčí dobrým mravům. Jiného názoru však byl Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 31. 8. 2010 konstatuje: „Obecně platí a je samozřejmostí, že účastníci kupní smlouvy nejsou v zásadě vázáni či omezeni ve sjednání výše kupní ceny, která není upravena cenovým předpisem. Mohou si tak sjednat i cenu, která se odchyluje od ceny obvyklé (tržní), zejména, jde-li o cenu podstatně nižší. Platné právo nemá žádné ustanovení o sjednání příliš nízké kupní ceny (laesio enormis), pokud taková cena není v rozporu s cenovými předpisy. Od tohoto právního názoru nemá důvod se Nejvyšší soud ani v této věci odchylovat. Nelze ovšem vyloučit, že okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá strana, může ve spojitosti s dalšími okolnostmi toho kterého případu naplňovat znaky jednání, které již koliduje s dobrými mravy. Avšak sama o sobě taková okolnost absolutní

54

JANOUŠEK, M. Ochrana slabší smluvní strany ve světle nového občanského zákoníku. Brno, 2013 [cit. 22. 3. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/257507/pravf_m/diplomova_prace_final.pdf 55 SALAČ, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2004, 301 s. ISBN 80-7179-914-9. s. 178 56 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 23 Co 332/2008-135

22

neplatnost právního úkonu, jímž mělo dojít k uvedenému hrubému nepoměru v plnění, ve smyslu § 39 obč. zák. (pro jednání contra bonos mores) založit nemůže.“57 Naopak hrubý nepoměr shledal Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 27. 3. 2013,58 ve smluvním vztahu, kdy žalobce převedl vlastnické právo ke své nemovitosti na žalovaného za půjčku ve výši 200.000,- Kč. Přesto, že se mělo jednat pouze o zajišťovací převod, podal žalovaný návrh na vklad vlastnického práva ve svůj prospěch a následně převedl nemovitost za kupní cenu 600.000,- Kč na třetí osobu, aniž by došlo k jakékoliv změně jejího technického stavu. Nejvyšší soud ČR potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o absolutní neplatnosti uvedené smlouvy s odůvodněním: „Při posuzování, zda v konkrétním případě jde vskutku o hrubý nepoměr takového vzájemného plnění, nelze zpravidla vystačit pouze se zjištěním hodnot jednotlivých plnění a jejich prostým srovnáním, ale bude zapotřebí přihlédnout i k dalším okolnostem, které ať již přímo či nepřímo - společně s naplněním alespoň jednoho (z níže rozvedených) subjektivních znaků lichevního jednání - mohou mít zpravidla vliv na takto realizované vzájemné plnění (např. hospodářský význam uzavřené smlouvy, solventnost převodce, rizikovost záměru, ekonomická prognóza, resp. vývoj na trhu atd.). Pokud takové okolnosti objektivního charakteru zaznamenány nebudou, soud přistoupí k posouzení hodnot těchto vzájemných plnění, kdy úvahy o hrubém nepoměru ve smyslu též výše připomenuté judikatury může zakládat skutkové zjištění o poskytnutém plnění, které představuje např. polovinu hodnoty plnění druhou smluvní stranou, tedy v podmínkách sledované smlouvy o převodu nemovitosti např. v situaci, kdy prodávající (vlastník nemovitosti) převádí vlastnického právo k nemovitosti nikoliv za cenu obvyklou (neboli tržní), ale za polovinu této jinak obvyklé (tržní) ceny.“59

57

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010. sp. zn. 30 Cdo 1653/2009. *cit. 18. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/259BC8A71FF4B407C1257A4E006AA0CE?openDocument &Highlight=0, 58 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 30 Cdo 670/2013, *cit. 23. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7962007146E9CB06C1257B5D0032AE71?openDocument &Highlight=0, 59 Tamtéž

23

2.4. Neúměrné zkrácení v NOZ NOZ popisuje neúměrné zkrácení v § 1793 následovně: „Zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.“ 60 Druhý odstavec pak vymezuje situace, kdy se institut neúměrného zkrácení nepoužije: „Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.“ 61 Důvody, proč byl tento institut zahrnut do nového občanského zákoníku, objasňuje důvodová zpráva: „Navrhuje se upravit institut neúměrného zkrácení (laesio enormis), známého z některých úprav (např. z rakouského, švýcarského nebo italského občanského zákoníku nebo i z návrhu československého občanského zákoníku z r. 1937) též jako zkrácení přes polovici. V úpravě tohoto institutu se odráží zásada ekvivalence v tom smyslu, že plnění i protiplnění nemají být v příkrém rozporu a že mají odpovídat zásadám spravedlnosti. Úprava neúměrného zkrácení vznikla v římském právu, poprvé byla upravena nařízeními císaře Diokletiana ve vztahu k nemovitým věcem, posléze jako obecný institut v Justiniánově kodifikaci. Pojetí tohoto institutu i jeho uchování v pozdější době sledovalo pod vlivem kanonického práva myšlenku, že v obligačním právu mají být vzájemná práva a povinnosti vyvážená, a tudíž být i ve shodě s obecnou morálkou.“ 62 Z ustanovení § 1973 je zřejmé, že pro naplnění skutkové podstaty neúměrného zkrácení je nezbytný pouze objektivní předpoklad a to hrubý nepoměr mezi vzájemným plněním. Subjektivní předpoklad, tak jak je vyžadován ve švýcarském právu není nezbytný. Nárok na zrušení smlouvy, respektive doplnění oč byla jedna ze stran zkrácena nenáleží v případě, že o nepoměru plnění zvýhodněná strana nevěděla a ani vědět nemohla. Subjektivní předpoklad užití § 1793 leží tedy na straně zvýhodněné. 60 61

§ 1793 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 1793 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

62

Důvodová zpráva – konsolidovaná verze. [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

24

2.5. Postup při uplatnění neúměrného zkrácení Mechanismus využití institutu neúměrného zkrácení je poněkud nejasný. Zkrácená strana je oprávněna požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Otázkou zůstává, zda je zkrácená strana povinna doplnění přijmout nebo může trvat na zrušení smlouvy. Také názor na výši ceny obvyklé se bude u smluvních stran zřejmě lišit. K výše uvedené nejasnosti poznamenává ve svém článku P. Němec: „Předmětné ustanovení stanoví pro zkrácenou stranu vylučovací podmínku jejího práva požadovat zrušení smlouvy, a to tehdy, pokud jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Dle mého názoru nemá zkrácená strana možnost domáhat se doplnění, ale pouze zrušení smlouvy, ačkoliv pochopitelně může projevit vůli dohodnout se na doplnění - nemůže však takový nárok uplatnit soudně, neboť na něj nemá právo. Doplnění ceny je tak jen způsobem, jak může právo zkrácené strany na zrušení smlouvy zaniknout. Druhá strana tedy může na nárok zkrácené strany na zrušení smlouvy reagovat nabídkou, že zkrácené straně doplní to, oč byla strana zkrácena. Domnívám se, že doplnění není jednostranným úkonem „obohacené“ strany, ale jde o dohodu stran, což odpovídá i znění předlohy v podobě ustanovení § 934 OZO. Zkrácená strana tedy může na zrušení smlouvy trvat a není povinna doplnění přijmout.“63

2.6. Zkrácení přes polovinu a limit jednoho roku Je však otázkou co si představit pod pojmem „hrubý nepoměr“? Důvodová zpráva uvádí že: „Podle výsledků odborných diskusí k této otázce již nad návrhem věcného záměru se však nenavrhuje stanovit jako relevantní kritérium právě polovinu ceny, neboť to by mohlo vést k některým tvrdostem.“ 64 Domnívám se však, že v zájmu právní jistoty zúčastněných smluvních stran by byla pevně stanovená hranice neúměrného zkrácení vhodnější. Ostatně právní řády Francie,65

66

a Rakouska67 tuto hranici nastavenu mají.

63

NĚMEC, P. Neúměrné zkrácení a lichva dle nového občanského zákoníku. [cit. 12. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/neumerne-zkraceni-a-lichva-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-83728.html 64 Důvodová zpráva – konsolidovaná verze. [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 65 § 1674 Code civil des Français [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/ 66

Ve Francii se tento institut uplatní pouze u převodu nemovitostí v případě zkrácení vyšším než 7/12 ceny obvyklé.

67

§ 934 das Allgemeine Bürgerlich Gesetzbuch [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/ais/abgb3.htm#t2h17

25

Takto nezbývá než čekat na první judikáty vyšších soudů a lze se domnívat, že praxe nastaví limity někde v polovině ceny obvyklé. Také limit jednoho roku dle § 1975 se jeví problematický. Například při prodeji nemovitosti je běžné, že kupující začne ihned po koupi s opravami nebo i s rozsáhlou rekonstrukcí. Případné spory o cenu obvyklou v době uzavření smlouvy by zřejmě vyžadovaly další znalecké posudky a prokazování stavu předmětné nemovitosti v době uzavření smlouvy. Případné zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu by jen eskalovalo další spory. Nelze rovněž vyloučit, že v časovém úseku jednoho roku prodávající zemře. Je otázkou, zda na dědice jakožto právního nástupce přejde právo domáhat se nápravy případného neúměrného zkrácení? Také se jistě vyskytnou situace, kdy například prodávající spěchá s prodejem svého bytu, protože se mu naskytla jiná výhodná koupě. V časové tísni tedy příjme nižší, ale v daný okamžik jedinou nabídku od kupce, který disponuje požadovanou částkou. Tato praxe je naprosto běžná u většiny realitních společností. Pokud si však později prodávající zajistí jiného zájemce o výše zmíněný byt, může se domáhat doplacení částky, o kterou byl „zkrácen“. Obdobná situace může nastat u osoby ve finanční tísni. Výhodně prodá určitou věc jinému, vyřeší tím svoji finanční krizi a do jednoho roku může podat žalobu pro neplatnost smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení. Kupující tak bude nucen rozdíl doplatit, anebo bude smlouva prohlášena za neplatnou a kupující tak vlastně nechtěně poskytl prodávajícímu bezúročnou půjčku. Jelikož ustanovení o neúměrném zkrácení není v našem právním povědomí zažité, najdou se jistě osoby, které ho náležitě využijí. Z výkladu § 1793 NOZ „ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé“ se jedná o doplnění, oč byla strana zkrácena, nikoliv o pouhé doplnění v takové výši, aby na smlouvu nadále nemohlo být pohlíženo jako na plnění v hrubém nepoměru. Kupříkladu při prodeji ojetých vozidel je velký přetlak nabídky a proto prodávající běžně poskytují slevu, aby své vozidlo vůbec prodali. Za modelový příklad vezměme v ČR běžný automobil Škoda Octavia. Ojetých vozidel této značky za cenu cca 100.000,- Kč najdeme v nabídce inzertních webu desítky.68 Jestliže prodávající ve snaze obchod uzavřít poskytne slevu 25% a prodá vozidlo za 75.000,- Kč je vše v pořádku a žádná ze stran uzavřeného smluvního vztahu se zřejmě nemusí obávat aplikace institutu neúměrného zkrácení z důvodu hrubého nepoměru vzájemného plnění. Jestliže, ale 68

Např. na www.hyperinzerce.cz [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://hyperinzerce.cz/

26

prodávající nabídne obdobné vozidlo za 49.000,- Kč s vysvětlením, že s prodejem spěchá, většina kupujících se zaraduje a ještě bude mluvit o štěstí. To však jen do té doby než se „zkrácená“ strana bude domáhat doplnění toho oč byla zkrácena tedy 51.000,- Kč. Vždyť přece cena obvyklá v době a místě uzavření smlouvy byla 100.000,- Kč. Z výše uvedeného lze dovodit, že při aplikaci institutu neúměrného zkrácení mohou a zřejmě i budou vznikat nejrůznější problémy s výkladem tohoto ustanovení. Je otázkou,

jak

k neúměrnému

zkrácení

přistoupí

česká

judikatura.

Konstrukce

neúměrného zkrácení je v NOZ pojata poměrně široce a výklad některých ustanovení upřesní až první judikáty.

2.7. Kdy se neúměrné zkrácení neuplatní Podle § 1794 se neúměrného zkrácení nelze domáhat jestliže: „Právo podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami, zejména pokud zkrácená strana měla úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši zkrácení zjistit.“

69

a také v případě že: „Právo

podle § 1793 nevzniká ani tehdy, vzdala-li se jej zkrácená strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby, anebo souhlasila-li s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena plnění byla nebo musela být známa.“

70

Také se neúměrného

zkrácení nemůže dovolávat znevýhodněná strana za předpokladu, že o skutečné hodnotě věci a tedy nepoměru vzájemných plnění nevěděla ani strana zvýhodněná. Důvodová zpráva k této problematice uvádí: „V diskusích o reformě obligačního práva probíhajících na národních i nadnárodních úrovních se tomuto institutu často vytýká, že ohrožuje smluvní strany nejistotou - např. v případě koupě věci, jejíž obecná cena následně prudce stoupne. To návrh řeší formulací pravidla, podle kterého se ustanovení o neúměrném zkrácení nepoužije v případě, že se nepoměr plnění a protiplnění zakládá na skutečnosti, o níž strana, která výhodu získala, při uzavření smlouvy nevěděla ani vědět nemusela.“71 Jak však bude zvýhodněná strana prokazovat, že něco nevěděla? Na to nám důvodová zpráva odpověď nedala.

69 70

§ 1794 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 1794 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

71

Důvodová zpráva – konsolidovaná verze. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

27

Otázku důkazního břemene vznesl ve svém článku také P. Grospič: „Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již jednou shrnul důkazní teorii tak, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. S takovým pojetím rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene bude mít zde oproti osobě dovolávající se omylu ve smyslu § 49a ObčZ snazší důkazní pozici právě osoba požadující zrušení smlouvy ve smyslu § 1793 odst. 1 NOZ, neboť bude na druhé smluvní straně, aby prokázala, že o zkrácení nevěděla ani nemusela vědět (neprokáže-li, že zkrácená strana při existujícím nebo presumovaném vědomí souhlasila s neúměrnou cenou). Toto ovšem v ústavněprávní rovině napříště může představovat problém. Ačkoli náš právní řád v některých případech výslovně zatěžuje subjekt vztahů břemenem tvrzení a důkazním břemenem ohledně neexistující skutečnosti, jednostranné prokázání v první řadě absence vědomí o určité skutečnosti se blíží naprosté objektivní nemožnosti a z hlediska práva na spravedlivý proces, jehož dílčí maximou je i rovnost zbraní účastníků sporu, se do takové míry nerovnoměrné rozložení důkazního břemene jeví problematickým.“72 Ustanovení o neúměrném zkrácení se také nemůže podle § 1797 dovolávat podnikatel, pokud smlouvu uzavřel v rámci svého podnikání. Dle důvodové zprávy toto ustanovení respektuje právní úpravu z § 267 odst. 2 obchodního zákoníku, podle níž nelze napadnout smlouvu uzavřenou v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, byla-li taková smlouva uzavřena v podnikatelském styku. Dále se aplikace neúměrného zkrácení neuplatní ve spojení s § 275673 a § 275774 NOZ. Také pokud se na zakoupeném zboží objeví skrytá vada, kterou prodávající zamlčel, nejedná se o neúměrné zkrácení, ale o vadné plnění, proto se kupující bude domáhat nápravy jiným způsobem.

72

GROSPIČ, P. Návrat laesio enormis do českého práva. Právní rozhledy, 2013, roč. 21, č. 5, s. 186. ISSN 1210-6410.

73

Závisí-li podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran na nejisté události, jedná se o smlouvu odvážnou. 74 Pro závazky z odvážných smluv se nepoužijí ustanovení o změně okolností (§ 1764 až 1766) s neúměrném zkrácení (§1793 až 1766)

28

2.8. Neúměrné zkrácení v praxi Zda ustanovení o neúměrném zkrácení bude mít zamýšlený efekt, tedy ochranu slabší smluvní strany, přinese až praxe. Osobně se domnívám, že zejména v několika prvních letech své účinnosti bude spíše přinášet do smluvních vztahů nejistotu a nové otazníky. Hodnota jakéhokoliv předmětu se může v čase velmi výrazně měnit a také to, co jeden považuje za téměř bezcenné, má pro druhého cenu výrazně vyšší. Jestliže prodám poštovní známku ze své sbírky za řekněme 5.000,- Kč jinému sběrateli, který tím doplní celou sérii o deseti známkách a takto kompletní sadu prodá za 100.000,- Kč lze říci, že jsem byl zkrácen na svých právech? Domnívám se, že ne. Pokud má tento institut ochránit laickou veřejnost před nevýhodnými úvěry od nebankovních subjektů, jde zřejmě o očekávání, která nebudou naplněna. Ve chvíli, kdy mnoho méně finančně gramotných občanů podepíše téměř cokoliv, aby se dostali k hotovosti, nic nebrání úvěrové společnosti zahrnout do smlouvy souhlas spotřebitele s neúměrnou cenou dle ustanovení § 1794 odst. 2 NOZ. Tomu nahrává znění § 1813: „Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ 75 Druhou, ale zřejmě méně častou, možností jak se vyhnout aplikaci ustanovení o neúměrném zkrácení, je antidatovat smlouvu. Možnost domáhat se svých „zkrácených“ práv po roce zaniká. P. Němec ve svém článku o neúměrném zkrácení a jeho praktickém výkladu uvádí: „V případě neúměrného zkrácení se jistě bude jednat o institut, se kterým se v praxi budeme setkávat častěji, a přinese jistě mnoho sporů. Zákonodárce uvedené ustanovení zamýšlel především jako pravidlo pro dodržování spravedlivé ceny - justum pretium, přičemž se zcela jistě nesnažil zasáhnout do smluvní svobody stran, ačkoliv i takové názory lze zaslechnout. Obchodní i soudní praxe časem ukáže, zda je uvedená právní úprava přínosná a pomůže omezit případy, kdy jedna ze stran zneužívá neznalosti ceny či špatné finanční gramotnosti protistrany, anebo uvedené ustanovení bude především na obtíž smluvní jistotě stran a vzájemným transakcím. Domnívám se, že předmětná úprava nebude mít negativní hospodářské dopady, avšak jistě vyvolá nezanedbatelné množství 75

§ 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

29

soudních sporů jako nový prostředek pro zvrácení již uzavřené smlouvy. Zvolená podoba normy vyvolává pochybnosti ohledně způsobu její aplikace a lze tedy očekávat obtíže jak na straně smluvních stran, tak i soudů.“ 76 Pravidlo laesio enormis představuje ve svém základním pojetí významné omezení smluvní svobody. Dalším, jistě nechtěným, efektem může být demotivace smluvní strany k pečlivému a uvážlivému vyhledání informací o hodnotě majetku a jeho zhodnocení. Pokud právní řád omezuje využití informační výhody, omezuje tak subjekty smluvních vztahů k maximalizaci výnosů. Tím ztrácí na platnosti tvrzení, že: „informace mají cenu zlata“.

3. Srovnání lichvy a neúměrného zkrácení Oba výše popsané instituty, lichva i neúměrné zkrácení mají v českém právním řádu podobnou úlohu, a to ochranu slabší smluvní strany, přesto si navzájem nekonkurují, jelikož předpoklady jejich aplikace jsou rozdílné. Rozdílné jsou rovněž právní následky lichvy a neúměrného zkrácení. K naplnění skutkové podstaty lichvy je nutný subjektivní předpoklad na straně zkráceného a to tíseň, nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost a na straně druhé zneužití tohoto stavu. Současně je vyžadován i objektivní předpoklad a to hrubý nepoměr vzájemného plnění. U neúměrného zkrácení postačí jen hrubý nepoměr vzájemného plnění, jedná se tedy o omyl v hodnotě věci. Oproti lichvě je naopak subjektivním předpokladem neuplatnění tohoto institutu dle § 1793 NOZ stav, kdy se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla a ani vědět nemohla. Aplikační předpoklady pro lichvu jsou tedy přísnější než u neúměrného zkrácení. Právní následky obou institutů jsou také odlišné. V případě neúměrného zkrácení může zkrácená strana žádat o zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu pokud druhá strana nedoplní, oč stranu zkrácenou zkrátila. V případě lichvy se může poškozená strana domáhat neplatnosti smlouvy, a pokud je důvod neplatnosti shledán podle § 576 NOZ pouze v části právního jednání, které lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez 76

NĚMEC, P. Neúměrné zkrácení a lichva dle nového občanského zákoníku. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/neumerne-zkraceni-a-lichva-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-83728.html

30

neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (typicky smluvní ujednání o výši úroků při úvěru). Současně lze uplatnit § 577 NOZ, kdy soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností smluvních stran. Tato možnost je u neúměrného zkrácení vyloučena. Lze tedy předpokládat, že právním následkem v případě neúměrného zkrácení bude zrušení smlouvy, zatímco v případě lichvy bude platnost smlouvy zachována a za neplatné bude označeno pouze lichevní ujednání. Dalším podstatným rozdílem jsou hmotně právní lhůty. U neúměrného zkrácení se uplatní dle § 1795 NOZ lhůta jednoho roku od uzavření smlouvy a poté právo podle § 1793 NOZ zaniká, u lichvy je možnost namítat relativní neplatnost lichevní smlouvy omezena tříletou promlčecí lhůtou.

4. Možnosti ochrany smluvních stran Instituty lichvy i neúměrného zkrácení jsou svým pojetím určeny k ochraně slabší strany. Protistrana se však může cítit ohrožena jistou smluvní nejistotou. V případě „výhodné koupě“ hrozí nebezpečí, že prodávající do jednoho roku namítne hrubý nepoměr vzájemného plnění a bude se dožadovat doplnění popřípadě dokonce zrušení smlouvy. Obranou je souhlas s neúměrnou cenou nebo prohlášení o přijetí plnění za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby. Jako další způsob obrany se nabízí antidatovat smlouvu. V takovém případě se však jedná o obcházení zákona a např. v případě prodeje nemovitostí, je tento způsob z důvodu zápisu do katastru vyloučen. V případě lichvy lze vycházet ze současné judikatury, kdy za lichevní lze označit smlouvu, ve které sjednaný úrok vysoce převyšuje úroky obvyklé v době uzavření smlouvy. Určité vodítko pro určení případů lichvy musí tedy v českém prostředí poskytovat soudní rozhodování. Úrok ve výši 60% p. a. byl rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 shledán jako nepřiměřený,77 naproti tomu úrok ve výši 31% p. a. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2009 jako lichvu neoznačil.78 Zda i v České Republice budou uzákoněny úvěrové stropy tak jako na Slovensku,79 je otázkou. 77

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. *cit. 14. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/045B367FE979C4FFC1257A4E00671BB8?openDocument &Highlight=0, 78 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. *cit. 14. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/A282FEE0695CC660C1257A4E00651B67?openDocument &Highlight=0, 79

Zákon c. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov

31

Závěr Úvodní ustanovení NOZ zmiňují základní zásady, mezi které patří zásada autonomie vůle, ale také ochranu slabšího, která se se zásadou autonomie vůle střetává. Slabší stranou se pak typicky stává osoba, která je v nevýhodném postavení vůči svému smluvnímu partnerovi. Nejedná se tedy pouze o vztahy B2C,80 kde se podřízenost slabší strany nejmarkantněji projeví při uzavírání adhezních smluv. Mnoho smluvních vztahů uzavírají mezi sebou fyzické osoby. Je celkem přirozené, že po uzavření smlouvy se smluvní strany táží samy sebe: „vytěžil jsem ze smlouvy maximum, dostal jsem tu nejlepší cenu?“ A pokud odpověď zní ne, nastupuje volání po jakési smluvní spravedlnosti. Spravedlnost shledávám ve smluvní volnosti, volnosti svobodně zvolit smluvního partnera a smluvní podmínky. Problematiku smluvní svobody a spravedlnosti zmiňuje také M. Janoušek: „V tomto smyslu se však střetávají dva vzájemně protichůdné směry, tedy zastánci liberálního právního myšlení a zastánci státní role soukromého práva. Oba krajní přístupy zřejmě nelze ospravedlnit jako legitimní, nýbrž je možné hledat vždy jejich vzájemné průsečíky, v rámci kterých se tyto směry mohou vzájemně prolínat. Krajní právní liberalismus by znamenal neudržitelnost soukromého práva a zejména jeho odchýlení požadavkům, které na něho kladou adresáti právních norem. Krajní přístup opačný by naproti tomu vedl ke zcela svévolnému svázání rukou smluvních stran a podvázání tzv. liberálních zásad ovládající vzájemné vztahy mezi subjekty práva. Jejich vzájemná kombinace je však možná. Vždy je však třeba pamatovat na to, že vychýlí-li se ono pomyslné kyvadlo na jednu či druhou stranu, zákonitě tím některá společenská (resp. sociální) skupina bude trpět.“81 Osobně se domnívám, že M. Janouškem zmíněné kyvadlo se již vychýlilo, a to ve prospěch státní role soukromého práva. Obdobný názor vyjádřila ve svém článku J. Petrželová: „kdysi bývalo možné svobodně se rozhodnout, nejen s kým smlouvu uzavřu, ale také do značné míry určit, jaký bude její obsah. Nicméně soukromoprávní pilíř smluvní svobody a zásady pacta sunt servanda je institucemi EU s odvoláním na ochranu spotřebitele systematicky

80

Business to consumer

81

JANOUŠEK, M. Ochrana slabší smluvní strany ve světle nového občanského zákoníku. Brno, 2013 [cit. 22. 3. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/257507/pravf_m/diplomova_prace_final.pdf

32

narušován… Mezi ty nejradikálnější způsoby ochrany spotřebitele patří hrozící neplatnost smluvních ustavovení…“82 Například mnohokrát zmiňovaná lehkomyslnost nevymizí z jednání smluvních stran, pokud bude možné se na ní odvolat a smlouva se tím pádem může stát neplatnou. Každý jednotlivý případ je jistě nutno posoudit individuálně a rozhodnutí v konkrétní cause je na nezávislém soudu. Jaký signál veřejnosti, ale dá informace, že Nejvyšší soud ČR zamítl dovolání věřitele, který napadl schválení oddlužení dlužníkovi, který před pěti lety spáchal úvěrový podvod a byl za něj pravomocně odsouzen. Zamítnutí dovolání ze dne 30. 1. 2014 odůvodnil Nejvyšší soud ČR s tím že: „Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nepochybil, jestliže ze skutečnosti, že dlužník v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení spáchal trestný čin úvěrového podvodu, přičemž pravomocné odsouzení mu bylo zahlazeno, nedovodil důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr.“83 Problematika Insolvenčního zákona84 není předmětem této práce, uvedený příklad jen demonstruje rozhodovací praxi v českém soudnictví. Přijetím NOZ byla prostřednictvím § 10 NOZ posílena soudcovská role při tvorbě práva. P. Bezouška poznamenává: „ustanovení § 10 NOZ navazuje na § 2 NOZ, který se týká výkladu právních předpisů – zde již nejde o výklad, ale o dotváření práva… Má se postupovat podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá občanský zákoník, aby se se zřetelem ke zvyklostem soukromého života dospělo k dobrému uspořádání práv a povinností. Zákonodárce navádí soudce, aby při konfliktu obecných právních zásad a jejich poměřování bral v potaz určitý konečný cíl dobra a spravedlnosti.“85 Právě u lichvy v návaznosti na § 577 NOZ se role soudce neomezí pouze na rozhodnutí, na čí straně je právo, ale má funkci i moderační při rozhodování o spravedlivém uspořádání práv a povinností smluvních stran. Návrat ustanovení o lichvě a neúměrném zkrácení do českého právního řádu je přes všechna úskalí, které přináší, krok správným směrem, a to i s ohledem na historický vývoj občanského práva v českých zemích a s přihlédnutím k jeho zakotvení v právních řádech 82

PETRŽELOVÁ, J. Evropský útok na zásady soukromého práva aneb podnikatel jako ohrožený druh. Bulletin advokacie. 2012, roč. 42, č. 12, s. 55. ISSN 1210-6348. 83 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 29 NSCR 8/2012, [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2D291330A7B405ADC1257C7B0045A1F7?openDocumen t&Highlight=0, 84 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 85

BEZOUŠKA, P. PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Anag, s.r.o. 2013, 376 s. ISBN 978-80-7263-819-2. s. 20

33

ostatních evropských zemí (s vědomím určitých odlišností). Jakou roli tyto dva instituty získají a zda nebudou oslabena klasická římskoprávní pravidla Vigilantibus iura scripta sunt86 a Pacta sunt servanda87, ukáže až soudní praxe.

86 87

Zákony jsou psány pro bdělé Smlouvy se mají dodržovat

34

Použitá literatura 1. odborné publikace ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Volters Kluwer ČR, 2013, 316 s. ISBN 978-80-7478-013-4 HURDÍK, J. LAVICKÝ, P. Systém zásad soukromého práva. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Muni Press ČR, 2010, 197 s. ISBN 978-80-210-5063-1 BEZOUŠKA, P. PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Anag, s.r.o. 2013, 376 s. ISBN 978-80-7263-819-2 JEDIN, H. Malé dějiny koncilů, Praha: Nakladatelství Česká katolická charita, 1990 SALAČ, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2004, 301 s. ISBN 80-7179-914-9 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 1450 s. ISBN 978-80-7400-059-1 SCHELLE, K. TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství KEY Publishing s.r.o. 2012, 1020 s. ISBN 978-80-7418-146-7 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II: Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010, 12893285 s. ISBN 978-80-7400-109-3 FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 718 s. ISBN 978-80-7380-058-1 FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. díl. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2009, 904 s. ISBN 978-80-7357-395-9 ZIMMERMAN, R. The law of obligations: Roman foundations of the civilian tradition. 1. ed. Cape Town: Juta & Co, 1990, 1241 S. ISBN 0-7021-2347-1

2. odborné články PETRŽELOVÁ, J. Evropský útok na zásady soukromého práva aneb podnikatel jako ohrožený druh. Bulletin advokacie. 2012, roč. 42, č. 12, s. 55. ISSN 1210-6348 HAVEL, B. Dobré mravy a poctivý obchodní styk. Právník. 2000. roč. 139, č. 1, s. 51. ISSN: 02316625 RYŠÁNEK, Z. Ještě jednou o nepřiměřených úrocích, ale nejen o nich. Ad Notam. 2008. roč. 14, č. 2, s. 64. ISSN 1211-0558 GROSPIČ, P. Návrat laesio enormis do českého práva. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 5, s. 186. ISSN 1210-6410

35

3. judikatura Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 30 Cdo 670/2013. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2013 [cit. 23. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7962007146E9CB06C1257B5D00 32AE71?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2010 *cit. 21. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/259BC8A71FF4B407C1257A4E00 6AA0CE?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Nejvyšší soud [online+. Nejvyšší soud, © 2004 *cit. 14. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/045B367FE979C4FFC1257A4E00 671BB8?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3132/2011. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2011 *cit. 17. 2. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4AC8B64CAE00E29BC1257A4E00 66AE67?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2009 *cit. 14. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/A282FEE0695CC660C1257A4E00 651B67?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2003 *cit. 16. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/DFE4E11822B5BC9DC1257A4E00 669E54?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 29 NSCR 8/2012. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2014 [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2D291330A7B405ADC1257C7B0 045A1F7?openDocument&Highlight=0, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 793/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, © 2010 *cit. 12. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7D1440C56C064813C1257A4E00 6510A1?openDocument&Highlight=0, Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 2. 2001 IV. ÚS 382/2000. [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/IV.US382/2000

36

4. zákony Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů Zákon c. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov Císařský patent č 946/1811 Sb., z. s. kterým se vyhlašuje obecný zákoník občanský. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 21. 3. 2014+.

5. elektronické zdroje NĚMEC, P. Neúměrné zkrácení a lichva dle nového občanského zákoníku. *cit. 12. 4. 2014+. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/neumerne-zkraceni-a-lichva-dle-novehoobcanskeho-zakoniku-83728.html Lichva, Wikipedia.org *cit. 15. 3. 2014+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva Lohnwucher gemäß § 138 Abs. 2 BGB. *cit. 17. 3. 2014+. Dostupné z: http://ra-soenkenippel.de/2010/05/lohnwucher-gemaess-138-abs-2-bgb/ Jusline Österreich. *cit. 16. 3. 2014+. Dostupné z: https://www.jusline.at/879_ABGB.html ObligarinenRecht. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.gesetze.ch/sr/220/220_001.htm Code civil des Français [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/ das Allgemeine Bürgerlich Gesetzbuch *cit. 22. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/ais/abgb3.htm#t2h17 Finparáda – kalkulačka *cit. 12. 3. 2014+. Dostupné z: http://www.finparada.cz/Pujcky_SpotrebniUvery.aspx www.hyperinzerce.cz [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://hyperinzerce.cz/ záznam 62. schůze Poslanecké sněmovny PČR ze dne 30. 9. 2009. *cit. 13. 4. 2014+. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/062schuz/s062057.htm Důvodová zpráva – konsolidovaná verze. *cit. 21. 3. 2014+. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf JANOUŠEK, M. Ochrana slabší smluvní strany ve světle nového občanského zákoníku. Brno, 2013 *cit. 22. 3. 2014+. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/257507/pravf_m/diplomova_prace_final.pdf

37