Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

Převody zemědělských a lesních pozemků

Jitka Kmošková 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Převody zemědělských a lesních pozemků zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

…………………………

2

„Touto cestou bych chtěla poděkovat zejména JUDr. Janě Dudové, Ph.D., která mi velmi pomohla svými radami při vedení diplomové práce. Především jí děkuji za pomoc s udržením linie tématu, za ochotu a trpělivost. Také bych ráda poděkovala Ing. Petru Mihulkovi za konzultace týkající se problematiky katastru nemovitostí a geodetických činností a svým rodičům za podporu během studia.“

3

Obsah Úvod....................................................................................................................................... 6 1 Exkurs do občanského práva hmotného ............................................................................. 8 1.1 Převody pozemků ........................................................................................................ 8 1.1.1 Kupní smlouva .................................................................................................... 10 1.1.2 Směnná smlouva ................................................................................................. 11 1.1.3 Darovací smlouva ............................................................................................... 12 2 Postup při převodech pozemků ......................................................................................... 14 2.1 Právní titul při převodu pozemku .............................................................................. 14 2.2 Pojem „vklad práva do katastru nemovitostí“ ........................................................... 15 2.3 Návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ..................................... 15 2.4 Řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí ........................................... 16 2.5 Správní poplatek ........................................................................................................ 17 2.6 Rozhodnutí o vkladu práva do katastru nemovitostí ................................................. 18 2.7 Opravný prostředek.................................................................................................... 18 3 Struktura právních vztahů při převodech pozemků .......................................................... 20 4 Objekt právního vztahu ..................................................................................................... 21 4.1 Zemědělské pozemky ................................................................................................ 21 4.1.1 Pojmy .................................................................................................................. 21 4.2 Lesní pozemky ........................................................................................................... 23 4.2.1 Pojmy .................................................................................................................. 24 4.2.2 Kategorizace lesů pro potřeby jejich převodů .................................................... 25 4.2.3 Převod lesa v reţimu zákona o ochraně přírody a krajiny .................................. 29 4.3 Účelová kategorizace ................................................................................................. 30 5 Subjekty právního vztahu ................................................................................................. 33 5.1 Převody lesních a zemědělských pozemků z vlastnictví státu ................................... 33 5.1.1 Stručný vývoj pozemkového vlastnictví státu .................................................... 33 5.1.2 Předmět převodu dle zákona o převodech státních pozemků ............................. 34 5.1.3 Převodce.............................................................................................................. 37 5.1.4 Nabyvatel ............................................................................................................ 37

4

5.1.5 Převody zemědělských pozemků na obce, vlastníky staveb a uţivatele pozemků v zahrádkových a chatových osadách .......................................................................... 39 5.1.6 Převody zemědělských pozemků na vlastníka sousedícího pozemku ................ 40 5.1.7 Převody zemědělských pozemků na samostatně hospodařící rolníky, vlastníky zemědělské půdy, společníky obchodních společností, členy druţstev a oprávněné osoby ............................................................................................................................ 41 5.1.8 Převody zemědělských pozemků na ostatní osoby ............................................. 45 5.1.9 Kupní cena za zemědělský pozemek a její úhrada ............................................. 45 5.1.10 Zástavní a předkupní právo............................................................................... 47 5.1.11 Náhrada za trvalý porost při převodech zemědělských pozemků ..................... 48 5.1.12 Odstoupení od smlouvy o převodu zemědělských pozemků ............................ 49 5.1.13 Převody lesních pozemků na obce .................................................................... 49 5.1.14 Převody lesních pozemků z vlastnictví státu dle zákona o lesích..................... 50 5.2 Nabývání zemědělských a lesních pozemků cizozemci ............................................ 50 6 Obsah právního vztahu ..................................................................................................... 53 6.1 Cena ........................................................................................................................... 53 6.1.1 Cena zemědělského pozemku zjištěná dle cenového předpisu ........................... 53 6.1.2 Trţní cena zemědělského pozemku .................................................................... 54 6.1.3 Cena lesního pozemku zjištěná dle cenového předpisu ...................................... 56 6.1.4 Trţní cena lesního pozemku ............................................................................... 57 7 Vybrané problémy převodů zemědělských a lesních pozemků ........................................ 58 7.1 Vytyčování hranic pozemků ...................................................................................... 58 7.2 Lesní pozemek nevhodné velikosti ............................................................................ 59 7.3 Právo průjezdu přes les jako věcné břemeno bez souhlasu vlastníka lesa................. 60 7.4 Ne/moţnost stavby rekreačního objektu na lesním pozemku .................................... 61 7.5 Univerzální sukcese nového vlastníka lesa do lesního hospodářského plánu ........... 62 Závěr .................................................................................................................................... 65 Resumé................................................................................................................................. 68 Seznam pouţitých pramenů a literatury............................................................................... 70 Pouţité zkratky .................................................................................................................... 76

5

Úvod Téma převodů zemědělských a lesních pozemků spadá do problematiky pozemkového práva. Zemědělské a lesní pozemky představují rozsáhlou a podstatnou část rozlohy České republiky, a proto by se jejich převodům měla věnovat pozornost. Jiţ z povahy předmětu právních vztahů - pozemků, vyplývá, ţe pozemky jsou jedinečné nejen pro svou nezničitelnost, ale také proto, ţe jejich celková rozloha je omezená. Kaţdý pozemek se dá pouţívat v souladu s pilíři trvale udrţitelného rozvoje, avšak dá se i svým vyuţitím na dlouhou dobu či trvale sníţit jeho hodnota.1 Dle názoru autorky se jedná o téma aktuální, jelikoţ s uvolněním trhu s pozemky došlo i k expanzi převodů. Není pochyb o tom, ţe zájem o pozemky roste a v budoucnu se bude pravděpodobně stále zvyšovat. Ve spojení s celosvětovou krizí, která ve světě mění zaţité postupy, je moţné, ţe časem bude potřeba, aby kaţdý jednotlivec byl samostatnější, co se týká získávání potravin nebo třeba energie z obnovitelných zdrojů. Pozemky jsou pro tyto činnosti nezbytné. Proto je potřebná právní regulace, která poskytuje ochranu zemědělským i lesním pozemkům. Nabízí se zamyšlení nad otázkou, zda není nutná ochrana půdy jiţ při převodu mezi různými vlastníky. Převody zemědělských a lesních pozemků není téma, které by bylo často zpracovávané, a také proto si jej autorka práce vybrala ke zpracování. Neexistuje monografie, která by se samostatně a komplexně zabývala tímto tématem. Cílem práce proto bude shrnout informace o převodech zemědělských a lesních pozemků do přehledného celku s vyuţitím různých pramenů, ačkoliv právě monografických zdrojů s tímto tématem je velmi málo. Autorka se snaţí vyuţít také odborné články v právních časopisech. V tématu převodů pozemků se nelze vyhnout přesahu do odborných oblastí. V takovém případě se autorka snaţí problematiku vysvětlit. Jelikoţ se jedná o téma často nezpracovávané, diplomová práce bude mít především popisnou funkci. Autorka se ale nebrání zhodnotit některé části právní úpravy de lege lata. Téma převodů zemědělských a lesních pozemků v sobě snoubí právo soukromé i veřejné, a proto je základní metodou syntéza jednotlivých částí právní úpravy. Autorka se snaţí o ucelený

přehled

především

práva

veřejného,

1

avšak

není

moţné

se

vyhnout

PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I., BLÁHOVÁ, I. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 14. ISBN 978-80-7380-253-0.

6

soukromoprávním aspektům. Další pouţitou metodou je analýza. Autorka se pokusí o rozbor jednotlivých částí s pomocí judikatury nebo odborných publikací. Pro strukturu práce autorka zvolí stavbu právního vztahu, přičemţ jednotlivé právní předpisy nebo jiné zdroje informací seřadí právě podle prvků, kterými se v zásadě zabývají. Pro uvedení do problematiky jsou vyloţeny základní instituty občanského práva hmotného, bez kterých se další výklad neobejde. Stejně tak se neopomene zabývat řízením o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Jedná se o zásadní podmínku převodu vlastnického práva k zemědělským a lesním pozemkům. V závěru budou shrnuty nejdůleţitější informace a hodnocení vyplývající z vlastního textu práce. Autorka se úmyslně nebude zabývat restitučními a privatizačními předpisy. Tato témata jsou obsáhlá a zaslouţí si samostatný rozbor. Autorka také poukazuje na to, ţe téma restitucí a privatizací bylo nejen v závěrečných pracích zpracováno mnohokrát. Nevyhýbá se poukazům na tyto předpisy na místech, kde je to vhodné.

7

1 Exkurs do občanského práva hmotného Pro potřeby rozboru převodů zemědělských i lesních pozemků se práce v této kapitole zabývá základními instituty občanského práva. Jedná se především o vlastnické právo. Dále práce pojednává o nejčastějších právních titulech převodů pozemků, kterými jsou dle mého názoru kupní smlouva, směnná smlouva a darovací smlouva. Vlastnické právo k pozemkům můţe být nabýváno více způsoby, ale vzhledem k jedinečným vlastnostem pozemků jako předmětu právních vztahů se jedná zejména o způsob derivativní, tedy odvozený od předchůdce, coţ jsou právě převody. Jinak můţe být vlastnické právo k pozemku nabýváno originárně, např. vydrţením, ale tento a jiné způsoby nejsou předmětem diplomové práce.

1.1 Převody pozemků Tato práce se zabývá především veřejnoprávní úpravou převodů lesních a zemědělských pozemků, ale nelze opominout ústavní nebo jednotlivé občanskoprávní instituty, které jednotlivé převody zajišťují. Předpokladem pro převod pozemku je vlastnické právo k tomuto pozemku. V souladu s touto podmínkou je jedna ze základních právních zásad, která stanoví, ţe nikdo nemůţe převést na druhého více práv, neţ má sám. Základní právo vlastnit majetek je zakotveno v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“). Dle ustanovení čl. 11 odst. 1 LZPS „je kaţdý oprávněn vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a poţívá stejnou ochranu“, avšak, jak se budeme zabývat dále, existují určitá omezení, která musí mít oporu v zákoně. V čl. 11 odst. 3 LZPS je také stanoveno, ţe „vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneuţito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a ţivotní prostředí nad míru stanovenou zákonem“. Proto jsou některé převody a dispozice s pozemky regulovány zákonem. Především se jedná o pozemky ve vlastnictví státu. Nakládání s nimi je upraveno v zákoně č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické,

8

dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o převodech státních pozemků“). Ochranu vlastnickému právu poskytuje i Dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod v čl. 12, která je pro Českou republiku závazná. V článku je vyjádřeno právo vlastníka svobodně uţívat svůj majetek, ale zároveň ustanovení článku povoluje omezení vlastnického práva na základě zákona a ve veřejném zájmu. Jak je upraveno v § 123 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ občanský zákoník), „vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví drţet, uţívat, poţívat jeho plody a uţitky a nakládat s ním“. V demokratické společnosti má vlastník moţnost nakládat se svým majetkem podle své vůle, ale nesmí tím odporovat zákonu a obecným právním principům zakotveným nejen v Listině základních práv a svobod. Jelikoţ se vlastnictví podle občanského práva vztahuje pouze na věci, je potřeba zařadit pozemky mezi věci. Zemědělské i lesní pozemky mohou být nepřímým předmětem vlastnictví, jelikoţ se dle § 119 odst. 2 občanského zákoníku jedná o věci nemovité. Můţe se stát, ţe i v obvodu těchto pozemků budou části, které není moţné vlastnit. Typickým příkladem rei nulliae, tedy věci ničí, je jeskyně. V případě, ţe by se na lesním nebo zemědělském pozemku vyskytovala jeskyně, nepatří vlastníkovi pozemku ani jinému subjektu. Podobně je tomu u vody v korytech řek aj., avšak tyto nespadají do kategorie zemědělských ani lesních pozemků. Pokud se na lesních pozemcích nacházejí malé vodní plochy, jsou i tyto vody věci ničí. Nezáleţí na tom, kde se voda v přírodě nachází. Porosty na pozemcích jsou jejich součástí podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku, takţe sdílejí osud věci hlavní – pozemku. A proto, kdo je vlastníkem lesního pozemku, je vlastníkem i všech porostů, které se na něm nacházejí. Tento postoj nebyl vţdy stejný. Po návratu k demokratickým přístupům se porosty staly součástí pozemku na základě tehdejšího znění zákona č. 229/1991 Sb., o vlastnických vztazích k půdě (dále je „zákon o půdě“). Jednou z jeho novelizací bylo toto stanovisko týkající se povahy porostů změněno a porosty se staly samostatnými věcmi. Tato úprava byla následně zrušena

2

Čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod zní: „Kaţdá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně uţívat svůj majetek. Nikdo nemůţe být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které povaţují za nezbytné, aby upravily uţívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.“

9

nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. 131/1994, který opět potvrdil, ţe porosty jsou součástmi pozemků a sdílejí tedy jejich osud.3 Se současným právním stavem souhlasím, jelikoţ porosty nemohou existovat odděleně od pozemku, a proto je logickým důsledkem, ţe jsou opět povaţovány za jeho součást. Vlastnické právo k pozemkům je moţné převádět smlouvami upravenými zákonem i smlouvami inominátními. Následně rozeberu dle mého názoru základní smluvní typy, na základě kterých jsou pozemky převáděny.

1.1.1 Kupní smlouva Kupní smlouva je upravena v části osmé občanského zákoníku, jako jeden z institutů závazkového práva. Jedná se pravděpodobně o nejrozšířenější závazek v mezilidských vztazích. Zde se budu zabývat základními prvky kupní smlouvy především ve vztahu k nemovité věci jako předmětu smlouvy. Z ustanovení § 588 občanského zákoníku prodávajícímu vyplývá povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě, zatímco kupující je povinen zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Jedná se o synallagmatický právní vztah, kde mají obě strany vzájemná práva a povinnosti4. Podstatnými náleţitostmi smlouvy jsou určení předmětu smlouvy a stanovení kupní ceny. Smlouva vznikne, pokud se strany dohodnou na podstatných náleţitostech. U kupní smlouvy je nutné rozlišovat vznik smlouvy a přechod vlastnického práva5. Tento rozdíl nabývá na důleţitosti v situaci, kdy jsou předmětem smlouvy pozemky (či jiné nemovitosti). K tomuto viz dále. Forma kupní smlouvy není předepsána, avšak v případě prodeje nemovitých věcí občanský zákoník stanoví povinnost písemné formy v ustanovení § 46. U kupních smluv, jejichţ předmětem je zemědělský nebo lesní pozemek, je nutné, aby byl nový vlastník zapsán do katastru nemovitostí. Dostáváme se k problematice, u které je nutné, aby obě strany byly obezřetné. V případě úplatných převodů pozemků se

3

PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I., BLÁHOVÁ, I. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 24. ISBN 978-80-7380-253-0. 4 FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 113. ISBN 978-80-7380-228-8. 5 FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 463. ISBN 978-80-7380-228-8.

10

často jedná o vysoké částky, a proto by si strany měly určit jasné podmínky převodu a zaplacení kupní ceny. Existují tři scénáře: 1. Kupující zaplatí kupní cenu v okamţiku uzavření kupní smlouvy. 2. Kupující zaplatí cenu aţ při vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. 3. Kupující uloţí peníze do úschovy (advokátské, notářské, bankovní,…). První dva způsoby nejsou bezpečné pro jednotlivé smluvní strany. První cesta je riskantní pro kupujícího, protoţe zde hrozí nebezpečí, ţe prodávající návrh na vklad do katastru nemovitostí vůbec nepodá nebo tento návrh bude katastrálním úřadem zamítnut a kupující se nestane vlastníkem nemovitosti a navíc peníze jiţ předal prodávajícímu. Druhý způsob je naopak nevýhodný pro kupujícího, protoţe zde se můţe naopak stát, ţe kupující jiţ po vkladu práva do katastru nemovitostí, které se navíc zapisuje zpětně ke dni podání ţádosti, nezaplatí kupujícímu. Oba případy je moţné následně řešit např. soudní cestou (ţaloba na vydání bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku), ale je nejlepší se těmto důsledkům vyhnout. Třetí způsob je bezpečný pro obě strany s tím, ţe budou muset zaplatit určitou částku osobě, která jim poskytne úschovu. Úschova se vzhledem k cenám pozemků dle mého názoru vyplatí. V případě, ţe se účastníci rozhodnou pro třetí způsob, kupující vloţí peníze do úschovy při uzavření kupní smlouvy a schovatel po vkladu práva do katastru nemovitostí předá peníze prodávajícímu. Strany si takto mohou dohodnout i zaplacení daně z převodu nemovitosti.

1.1.2 Směnná smlouva Směnnou smlouvu upravuje občanský zákoník v ustanovení § 611, kde mimo jiné stanoví, ţe na směnnou smlouvu se přiměřeně pouţijí ustanovení o kupní smlouvě. Jedná se opět o synallagmatický právní vztah6. O směnnou smlouvu se jedná v případě, kdy si strany směňují věc za věc. Věcí můţe být i pozemek, přičemţ jiţ z povahy věci vyplývá, ţe za věc se u směnné smlouvy nepovaţují peníze. V případě směny pozemků je nutná písemná forma smlouvy (viz povinnost písemné formy u kupní smlouvy). Není vyloučeno, ţe v případě, kdy se směňují věci o různých hodnotách, můţe druhá strana doplatit hodnotu směňující věci.

6

FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 113. ISBN 978-80-7380-228-8.

11

1.1.3 Darovací smlouva Zemědělské i lesní pozemky mohou být předmětem daru. Darovací smlouva je v občanském zákoníku upravena v ustanovení § 628 aţ 630 a jedná se o závazek asynallagmatický. Základními podmínkami převodu pozemků darovací smlouvou je určení předmětu daru, bezúplatnost převodu a dobrovolnost.7 Kromě pojmových znaků je v občanském zákoníku upravena povinnost dárce upozornit obdarovaného na vady daru a v případě nedodrţení této povinnosti moţnost obdarovaného vrátit dar. Obdarovanému z vad daru nevznikají jiné nároky. Toto omezení platí jak pro vady právní, tak pro vady faktické.8 U zemědělských nebo lesních pozemků se můţe jednat o vady, které mohou zabránit ve vyuţívání pozemku (např. balvanitost, kontaminace chemickými látkami atd.). Ustanovení § 630 opravňuje dárce k poţadavku vrácení daru, pokud je chování obdarovaného vůči dárci či jeho rodině proti dobrým mravům. Zde se musí jednat o chování vykazující určitou intenzitu. Navíc jednání musí být namířeno proti dárci či jeho rodině. Spáchání trestného činu není samo o sobě důvodem k vrácení daru. Pokud obdarovaný nevrátí věc dárci na jeho výzvu (jedná se o jednostranný právní úkon), můţe se dárce domáhat vrácení daru ţalobou u soudu, ačkoliv se dle názoru prof. Fialy nejedná o vlastnickou ţalobu dle ustanovení § 126 občanského zákoníku.9 Přesto lze ţalobou poţadovat vyklizení nemovitosti po splnění zákonných předpokladů dle ustanovení § 630 občanského zákoníku10. Pokud soud rozhodl o vrácení daru – pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí, zapíše se opětovné vlastnické právo dárce do katastru nemovitostí záznamem dle § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech práv do KN“) na základě tohoto rozhodnutí. Stejný zápis bude proveden na základě souhlasného prohlášení zúčastněných osob dle vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění

7

ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M. et al. Občanský zákoník II : Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 1792. ISBN 978-80-7400-6. 8 FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 473. ISBN 978-80-7380-228-8. 9 FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 472. ISBN 978-80-7380-228-8. 10 Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 1991, sp. zn. 5 Co 1095/91. In FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 472. ISBN 978-807380-228-8.

12

pozdějších předpisů a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), pokud nedojde ke zmíněnému soudnímu řízení.11 Stejně jako u výše zmíněných kontraktů i zde, pokud je předmětem smlouvy nemovitost, je nutná písemná forma smlouvy pod sankcí absolutní neplatnosti (viz výše).

11

FIALA, J., KINDL, M., HURDÍK, J. et al. Komentář k Občanskému zákoníku (40/1964 Sb.). KWK – Komentáře Wolters Kluwer ČR, a. s. 2009. ASPI [databáze]. Verze 13+. Wolters Kluwer ČR a. s. 2012 [cit. 2012-3-27].

13

2 Postup při převodech pozemků Pro převod pozemku platí základní právní úprava jako pro převod jiného nemovitého majetku. Je nutné sepsat kupní či jinou převodní smlouvu jako právní titul převodu vlastnického práva a poté podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, protoţe v případě zemědělských a lesních pozemků se jedná o pozemky evidované v katastru nemovitostí podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Účelem této práce není zabývat se podrobně problémy, které vznikají při vkladu práva do katastru nemovitostí. Proto se věnuje pouze základním postupům a institutům a nerozebírá sloţité vlastnické vztahy, jelikoţ vychází z předpokladu správnosti vlastnických vztahů zapsaných v katastru nemovitostí.

2.1 Právní titul při převodu pozemku Zemědělský a lesní pozemek je věcí nemovitou. Proto musí mít převodní smlouva písemnou formu dle ustanovení § 46 odst. 1 občanského zákoníku (viz výše). V případě nedodrţení formy je smlouva o převodu absolutně neplatná. Zákon v ustanovení § 46 odst. 2 navíc stanoví speciální povinnost u smluv, jimiţ se převádí vlastnické právo k nemovitostem. V tomto případě musí být projevy všech účastníků (jejich podpisy) na jedné listině. V případě, ţe strany neuzavřou písemnou smlouvu, stává se tato absolutně neplatnou ex tunc dle ustanovení § 40 odst. 1 občanského zákoníku. Taková smlouva nemůţe být podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Smlouvu o převodu zemědělského či lesního pozemku je nutné přiloţit jako jednu z příloh k návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Bez této přílohy katastrální úřad vklad vlastnického práva nepovolí. Vlastnická práva mohou být předmětem vkladu do katastru nemovitostí nejen na základě smluv o převodu vlastnictví k pozemku, ale i na základě dohod o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pozemku a jiných titulů.12

12

§ 36 vyhlášky č. 26/2007 Sb., katastrální vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů.

14

2.2 Pojem „vklad práva do katastru nemovitostí“ Vlastnické právo k převáděné nemovitosti vzniká pro nového vlastníka vkladem práva do katastru nemovitostí dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona o zápisech práv do KN. V souladu s judikaturou Ústavního soudu si dovoluji vysvětlit vztah mezi převodní smlouvou a rozhodnutím o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. V praxi se stává, ţe v kupní či jiné převodní smlouvě je odkládací podmínka o účinnosti smlouvy stanovená k okamţiku vkladu práva. Často se jedná o větu: „Smlouva nabývá účinnosti vkladem do katastru.“ apod. Ústavní soud dospěl k závěru, ţe je tato podmínka neplatná, jelikoţ smlouva jako taková je nezbytným podkladem pro povolení vkladu, a proto její účinnost nemůţe být odloţena aţ ke vkladu práva. Soud také konstatoval, ţe neplatná podmínka nezpůsobuje neplatnost celé převodní smlouvy. Smlouva zůstává platná, přičemţ subjekty nemohou změnit časovou návaznost účinků smlouvy.13 Soud zde správně interpretoval časovou posloupnost jednotlivých kroků, které vedou ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

2.3 Návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí Vklad vlastnického práva provádí příslušný katastrální úřad. Návrh na vklad podává kterýkoliv z účastníků. Můţe jej podat prodávající či kupující (resp. darující nebo obdarovaný apod.) ale i oba zároveň. Zákon se o osobě doručovatele nezmiňuje a není proto vyloučeno, ţe bude doručen na příslušný katastrální úřad kýmkoliv. Jak bylo zmíněno v části zabývající se občanským právem, vklad je účinný od okamţiku stanoveného zákonem. V ustanovení § 2 odst. 3 zákona o zápisech práv do KN je zakotveno, ţe právní účinky vkladu vlastnického práva nastávají zpětně ke dni podání (resp. doručení) návrhu na vklad v případech, kdy katastrální úřad rozhodnutím vklad povolí. Datum doručení návrhu na vklad je proto významné pro určení účinnosti vkladu. Povinnost písemné formy návrhu na vklad je upravena v ustanovení § 4 odst. 2 zákona o zápisech práv do KN. Povinný obsah tohoto návrhu je taktéţ stanoven zákonem o zápisech práv do KN v ustanovení § 4 odst. 3, kde nalezneme povinné náleţitosti návrhu na vklad. Jedná se o označení příslušného katastrálního úřadu, jemuţ má být návrh

13

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 331/98.

15

doručen, dále identifikační údaje všech účastníků řízení a určení práv, která mají být zapsána nebo vymazána z údajů KN. Těmito návrhy jsou katastrální úřady vázány. K návrhu musí navrhovatel připojit povinné přílohy stanovené v ust. § 4 odst. 4 zákona o zápisech práv do KN. Jedná se o listinu nebo její úředně ověřenou kopii, která je podkladem pro povolení vkladu práva do KN (speciální poţadavek na počet listin je v případě směny pozemků v obvodu více katastrálních úřadů) a dále výpis z obchodního popř. jiného rejstříku je-li jedním z účastníků právnická osoba. Novelizací tohoto ustanovení došlo ke zrušení povinnosti dokládat plnou moc v případě zastoupení, listinu, která prokáţe oprávnění vlastníka nakládat s předmětem právního úkonu ani úředně ověřený překlad listiny, na jejímţ základě má být právo zapsáno, pokud je v cizím jazyce14.

2.4 Řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí Řízení týkající se povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí je upraveno v zákoně o zápisech práv do KN a zároveň se řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jako obecným právním předpisem. Příslušnost katastrálního úřadu se řídí polohou pozemku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) správního řádu. Jelikoţ zemědělské a lesní pozemky bývají často větší výměry a mohou zasahovat do více katastrálních území, příslušnost pro návrh na vklad je v těchto případech speciální. Navrhovatel má povinnost podat návrh na vklad ke všem dotčeným katastrálním úřadům. Existují ale specifické případy například u směny lesních pozemků, které se nacházejí v územích odlišné působnosti katastrálních úřadů. V tomto a jiných případech upravených v § 37 odst. 2 katastrální vyhlášky postačí podat návrh na vklad pouze u jednoho z příslušných úřadů. V zákoně o zápisech práv do KN jsou vymezeni účastníci řízení jako osoby, které jsou účastníky právního vztahu. V případě převodu zemědělských a lesních pozemků se jedná o prodávajícího a kupujícího, dále darujícího a obdarovaného resp. strany smlouvy. Dle zákona je řízení o povolení vkladu zahájeno okamţikem doručení návrhu na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu v písemné formě včetně jeho povinných příloh. Pokud 14

Zákon č. 349/2011 Sb., kterým se mění zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

16

k návrhu není přiloţena povinná příloha prokazující právní titul převodu nemovitosti či kopie návrhu, k návrhu se nepřihlíţí. Katastrální úřad je v takovém případě povinen oznámit tuto skutečnost účastníkovi, který návrh podal. Okamţik určený jako okamţik doručení je důleţitý pro pořadí vyřizování návrhů na vklad. Strany smlouvy sice nemají povinnost úředního ověření svých podpisů na převodní smlouvě. Tuto skutečnost dokládá i právní věta rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 196515. Ve prospěch rychlosti řízení o povolení vkladu práva k pozemku můţe být účastníkům smlouvy tento postup dle mého názoru doporučen, protoţe katastrální úřad má povinnost zkoumat projevy vůle účastníků ve smlouvě. Pravost podpisů povaţuje za prokázanou, pokud jsou úředně ověřeny, smlouva má formu notářského zápisu nebo pravost podpisů prohlásí advokát. Postačí, pokud účastníci potvrdí katastrálnímu úřadu, ţe podpisy na smlouvě jsou pravé. V ostatních případech musí katastrální úřad zkoumat projevy vůle jinými dostupnými způsoby (svědky a jinými důkazními prostředky).16

2.5 Správní poplatek S podáním návrhu na vklad je spojena také povinnost zaplatit správní poplatek ve výši 1 000,- Kč podle poloţky č. 120 v příloze zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“). Od tohoto poplatku můţe být účastník v celé výši osvobozen. (Dle ustanovení v příloze zákona o správních poplatcích se osvobození u zemědělských a lesních pozemků můţe týkat pouze registrovaných církví a náboţenských společností a Náboţenské matice, dále občanských sdruţení a odborových organizací, pokud je pozemek převáděn na tyto subjekty z vlastnictví státu.) Poplatek se platí vylepením kolkových známek na návrh na vklad. Splatnost poplatku je dle ustanovení § 5 odst. 2 zákona o správních poplatcích při podání návrhu na vklad práva do KN nebo později, avšak vţdy to musí být před tím, neţ je úkon proveden. Pokud není poplatek zaplacen, zašle katastrální úřad navrhovateli výzvu k zaplacení, a pokud navrhovatel poplatek nezaplatí ani nepodá odvolání proti výzvě, můţe dojít k zastavení řízení.

15 16

Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne. 30. 11. 1965, sp. zn. Co 304/65. § 37 odst. 6 vyhlášky č. 26/2007 Sb., katastrální vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů.

17

2.6 Rozhodnutí o vkladu práva do katastru nemovitostí Dle ustanovení § 71 správního řádu musí katastrální úřad rozhodnout bez zbytečného odkladu. Stejné ustanovení správního řádu dále stanoví, ţe v případě, kdy řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí nelze vyřídit bezodkladně, je úřad povinen rozhodnout do 30 dnů. Tato lhůta můţe být prodlouţena o dobu nutnou na doţádání, nebo aţ o dalších 30 dnů pokud se jedná o zvlášť sloţitý případ, nebo se koná ústní jednání apod. Katastrální úřad vydává rozhodnutí, ve kterém je buď vklad povolen anebo je návrh na vklad práva zamítnut. Pokud jsou splněny všechny podmínky pro vklad práva do katastru nemovitostí, úřad vklad rozhodnutím povolí. Pro toto rozhodnutí je dostačující, pokud jej úřad učiní zápisem ve spisu. Takové rozhodnutí je konečné a není proti němu přípustný ţádný opravný prostředek dle správního řádu, ani ţaloba ve správním soudnictví.17

2.7 Opravný prostředek Katastrální úřad při nesplnění podmínek pro vklad návrh rozhodnutím zamítne. Rozhodnutí je povinen doručit všem účastníkům. Jelikoţ se jedná o rozhodnutí, ve kterém rozhoduje správní orgán v soukromoprávní věci, není moţný ţádný opravný prostředek dle správního řádu. Účastníci ale není odepřena moţnost obrany. Pokud se zamítavým rozhodnutím katastrálního úřadu nesouhlasí, mohou podat ţalobu dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Tuto moţnost obsahuje ustanovení § 5 odst. 4 zákona o zápisech práv do KN, kde je také stanovena lhůta pro podání ţaloby dle části páté OSŘ v délce 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o zamítnutí vkladu. K projednání věci je příslušný krajský soud dle ust. § 249 OSŘ, který pokud shledá pochybení v rozhodnutí katastrálního úřadu, rozhodne ve věci rozsudkem dle ust. § 250j

17

§ 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

18

odst. 1 OSŘ. Pokud katastrální úřad vydal správné rozhodnutí, krajský soud ţalobu zamítne dle ust. § 250i OSŘ.

19

3 Struktura právních vztahů při převodech pozemků Smlouvami, uvedenými v kapitole č. 1 této práce, vznikají mezi subjekty právní vztahy. Profesor Gerloch definuje právní vztah jako společenský vztah upravený právními normami mezi nejméně dvěma určenými subjekty, které jsou nositeli vzájemných subjektivních práv a právních povinností. Kaţdý právní vztah se skládá ze tří základních prvků. Jedná se o objekt, subjekt a obsah. 18 Právní vztahy se týkají především objektů, coţ je chování či předmět, ke kterému se vztahují práva a povinnosti subjektů. Objekt představuje v našem případě nemovitá věc pozemek. Subjekty, které vstupují do právních vztahů, musí disponovat právní subjektivitou, coţ pro ně znamená moţnost mít práva a povinnosti. K převodům zemědělských a lesních pozemků subjekty potřebují také způsobilost k právním úkonům.19 Obsahem právního vztahu jsou vzájemná práva a povinnosti, jak jiţ bylo zmíněno. Subjektivní práva znamenají moţnost chovat se určitým způsobem a dovolenost takového chování. Obecně platí, ţe se osoba můţe chovat způsobem, který není zákonem zakázán. Naopak právu většinou odpovídá povinnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce.20 Ve smluvních vztazích je většina vzájemných práv a povinností dána dohodou stran, která nesmí odporovat zákonným ustanovením. Následující kapitoly se zaměřují na jednotlivé prvky právního vztahu, které mají vliv na postup při převodech zemědělských a lesních pozemků. Účelem práce není striktně oddělit a popsat jednotlivé prvky, ale zabývat se jednotlivostmi ve spojení se specifiky převodů zemědělských a lesních pozemků.

18

GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. s. 159. ISBN 978-80-7380-023-9. GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. s. 174. ISBN 978-80-7380-023-9. 20 GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. s. 166. ISBN 978-80-7380-023-9. 19

20

4 Objekt právního vztahu Předmětem právních vztahů jsou v našem případě věci, kterých se týkají práva a povinnosti účastníků právního vztahu21. Není pochyb, ţe v případě převodů pozemků se jedná právě o tyto pozemky. Při bliţším zkoumání zjistíme, ţe není vţdy zřejmé, co si pod konkrétním pojmem máme představit. Proto nejdříve vymezíme základní pojmy a poté se budeme zabývat právními úpravami některých vlastností pozemků, které mají vliv na převod.

4.1 Zemědělské pozemky Celková rozloha zemědělských pozemků dosahuje v České republice 4 233 501 ha22 (údaj z roku 2010) a to znamená, ţe více neţ 53% rozlohy ČR je zemědělská půda. Převody zemědělských pozemků určených k obhospodařování pravděpodobně nedosahují četnosti převodů pozemků určených k výstavbě, ale jedná se o převody významné části zemského povrchu. Převody zemědělských pozemků jsou důleţité z hlediska následného zachování druhu pozemku. Především orná půda je podstatnou sloţkou pro výrobu potravin, i kdyţ v současné době je na místě otázka, jakým způsobem je zemědělská půda vyuţívána.

4.1.1 Pojmy V souvislosti se zemědělskými pozemky se setkáváme s několika termíny. Nejobecnějším pojmem můţeme nazvat termín zemědělský půdní fond. Pojem je upraven v ustanovení § 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“). Zemědělský půdní fond je sloţen ze tří kategorií. První kategorii nazývanou zemědělská půda nalezneme v ust. § 1 odst. 2 zákona o ochraně ZPF. Mezi zemědělskou půdu zařadíme druhy pozemků uvedené v následující kapitole o účelové kategorizaci. Jedná se o ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a louky a pastviny. Tyto pozemky jsou pro účely práce zásadní, také v praxi jsou tyto pozemky významné.

21

GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. s. 176. ISBN 978-80-7380-023-9. Bilance půdy (stav k 31. 12. 2010) [online]. Praha: Český statistický úřad, vydáno 19. 5. 2011 [cit. 201203-01]. Dostupné z: . 22

21

Dochází zde k nesourodosti pojmů mezi katastrálními předpisy a sloţkovými předpisy. Katastrální zákon operuje s pojmem „trvalý travní porost“ od novelizace zákonem č. 120/2000 Sb. stejně jako katastrální vyhláška. Zákon o ochraně ZPF stále pouţívá pojmy „louky a pastviny“. Dle mého názoru tato nejednotnost pojmů nebude znamenat příliš velký problém v praxi, jelikoţ změnou došlo ke spojení pojmů v jeden celek a neměl by nastat problém s tím, ţe vlastník nebude vědět, pod jaký druh spadá jeho pozemek. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona o ochraně ZPF také upravuje definici půdy dočasně neobdělávané jako půdu, která obhospodařována není, ale dříve byla a také v budoucnu obhospodařována bude. Pro zahrnutí pozemku do ZPF je dle judikatury nutné splnění dvou kritérií. Prvním z nich je kritérium faktické, kdy zjišťovaný pozemek byl, je nebo bude zemědělsky obhospodařovaný. Také musí být splněn formální znak označení druhem kultury v katastru nemovitostí dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o ochraně ZPF.23 Z toho vyplývá, ţe pro začlenění pozemku do ZPF nestačí splnění pouze jednoho kritéria. Nestačí pouhá evidence v katastru nemovitostí jako zemědělská půda, ač by se tak mohlo z ustanovení zákona na první pohled jevit. Nakonec jsou do zemědělského půdního fondu zahrnuty dle ustanovení § 1 odst. 3 zákona o ochraně ZPF rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeţe a zadruhé nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby. Zákon dává demonstrativní výčet těchto pozemků, mezi které spadají mimo jiné „polní cesty, pozemky se zařízením důleţitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrţe, odvodňovací příkopy, hráze slouţící k ochraně před zamokřením nebo zátopou a ochranné terasy proti erozi“. V případě, kdy existují pochybnosti o zařazení pozemku do ZPF, rozhoduje orgán ochrany ZPF, coţ je v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností24. Judikatura Nejvyššího správního soudu ohledně rozhodování podle § 1 odst. 4 zákona o ochraně ZPF byla nejednotná, dokud rozšířený senát Nejvyššího správního soudu nevydal sjednocující usnesení, kde rozhodl, ţe rozhodnutí dle ust. § 1 odst. 4 zákona o ochraně ZPF je rozhodnutím dle ust. § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘS“), avšak není rozhodnutím předběţné povahy dle § 70 písm. b) SŘS. Tento závěr soudu je důleţitý, protoţe tím je dána moţnost soudního 23

Rozhodnutí Vrchního soudu Praha ze dne 10. 11. 1995, sp. zn. 6 A 905/94. § 15 písm. h) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. 24

22

přezkumu takového rozhodnutí ve správním soudnictví na rozdíl od rozhodnutí předběţné povahy.25 Usnesení Nejvyššího správního soudu přineslo právní jistotu subjektům v otázce, jak se bránit proti rozhodnutí, které má vliv na výkon jejich vlastnického práva.

4.2 Lesní pozemky Les je jedna z nejdůleţitějších a nenahraditelných sloţek ţivotního prostředí, a proto je nutné poskytnout lesům právní ochranu i při jejich převodech. V lese se mísí několik sloţek ţivotního prostředí najednou. V rámci lesa je potřeba ochraňovat i ovzduší, porosty či půdu, ale tyto jsou chráněny v rámci komplexní ochrany lesa. U převodu lesních pozemků, jejichţ celková rozloha v České republice činí 2 657 376 ha26 (údaje z roku 2010), je vhodné rozdělit si je do skupin podle subjektu vlastníka. Lesy mohou být ve vlastnictví státu, přičemţ stát je většinový vlastník v České republice s celkovou plochou lesů 1 597 119 ha27 lesů. Dalším vlastníkem jsou obce, které celkem vlastní 410 639 ha28 lesů. Fyzické osoby a lesní společnosti29 jako soukromí vlastníci mají dohromady 555 999 ha30 lesů, a proto jsou neopomenutelnými subjekty vlastnictví lesů. Právě jejich převody vlastnictví je potřeba regulovat a chránit předmět vztahů v rámci těchto převodů. V údajích poskytnutých Českým statistickým úřadem jsou nakonec zahrnuti také ostatní vlastníci lesů, jimiţ se rozumí lesní druţstva a singulární společnosti (sdruţení vlastníků lesů), zahraniční a mezinárodní podniky a společnosti, sdruţení, nadace apod.31, kteří na území České republiky vlastní celkem 93 619 ha32 lesů. Jak je jiţ výše uvedeno, Česká republika je vlastníkem největšího podílu plochy lesů, který tvoří 60% z celkové rozlohy lesů v ČR.

25

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 1 As 89/2008. Kategorizace lesů [online]. Praha: Český statistický úřad, vydáno 1. 12. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . 27 „tamtéţ“ 28 „tamtéţ“ 29 KOŠATA, O. Re: Dotaz k tabulce kategorizace lesů [online]. Jitka Kmošková. 16. února 2012 [cit. 201202-17]. 30 Kategorizace lesů [online]. Praha: Český statistický úřad, vydáno 1. 12. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . 31 KOŠATA, O. Re: Dotaz k tabulce kategorizace lesů [online]. Jitka Kmošková. 16. února 2012 [cit. 201202-17]. 32 Kategorizace lesů [online]. Praha: Český statistický úřad, vydáno 1. 12. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . 26

23

4.2.1 Pojmy Pro další pouţití si definujeme některé základní termíny. Dle ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lesích“) je les tvořen dvěma základními částmi. Jedná se o lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa33. Zákon o lesích ještě ve stejném ustanovení upravuje, co je lesním porostem („stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkci lesa“34). Zákon neposkytuje interpretaci pojmu „prostředí lesních porostů“. Autoři 2. dílu učebnice Práva ţivotního prostředí se kloní k výkladu pojmu prostředí jako jednotu, tvořenou dohromady lesními porosty a pozemky, nazývanou les35. Souhlasím, ţe prostředím se rozumí jisté specifické okolí, typické právě pro les, které je mu prostorově blízké. Nejen pro aplikaci právních norem se rozlišují termíny „lesní pozemky“ a „pozemky určené k plnění funkcí lesa“ (dále také „PUPFL“). Řekneme-li to jazykem matematika, tak lesní pozemky tvoří podmnoţinu mnoţiny pozemků určených k plnění funkcí lesa. PUPFL jsou definovány v § 3 zákona o lesích, ve kterém jsou rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvoří v ust. § 3 odst. 1 „pozemky s lesními porosty a plochy, na nichţ byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší neţ 4 m, a pozemky, na nichţ byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 zákona o lesích“. Pro tuto skupinu je zakotven název „lesní pozemky“. Kromě této skupiny patří k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa i „zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdových komunikací, lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliţe s lesem souvisejí nebo slouţí lesnímu hospodářství“ stanovené v ust. § 3 odst. 2 zákona o lesích. Pro tyto pozemky se uţívá název „jiné pozemky“. Jednotlivé jiné pozemky jsou v katastru nemovitostí evidovány v závislosti na jejich zařazení do druhu pozemku v rámci účelové kategorizace.

33

§ 2 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. § 2 písm. c) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. 35 DUDOVÁ, J., JANČÁŘOVÁ, I., PEKÁREK, M. et al. Právo životního prostředí – 2. díl. 2. přeprac. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s. 312. ISBN 80-210-3978-7. 34

24

Pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou vymezeny i negativním výčtem. PUPFL nejsou lesní školky a plantáţe lesních dřevin v případě, ţe se nenacházejí na pozemcích určených k plnění funkcí lesa.36 V případě, ţe by v praxi došlo k pochybnostem o zařazení pozemku do kategorie pozemků určených k plnění funkcí lesa, rozhoduje orgán státní správy lesů dle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o lesích. Podobně rozhoduje o zařazení do pozemků určených k plnění funkcí lesa na návrh nebo se souhlasem vlastníka pozemku, který není zařazen do PUPFL, dle § 3 odst. 4 zákona o lesích. Na tomto místě by bylo vhodné zmínit pojmosloví týkající se lesních pozemků. V následujícím oddíle nazvaném „Účelová kategorizace“ je vymezen pojem „lesní pozemky“ dle úpravy v katastrálních předpisech. Lesní pozemky definované v zákoně o lesích se shodují s definicí lesních pozemků v Příloze č 1 katastrální vyhlášky. Zákon o lesích ale navíc operuje s pojmem jiné pozemky, jak je zmíněno výše. Mezi jiné pozemky můţeme zařadit i pozemky, které jsou podle katastrálních předpisů zařazeny do jiného druhu pozemku. Pro účely této práce jsou zásadními lesní pozemky, avšak jiné pozemky k nim neodmyslitelně patří a při převodech je nelze od lesních pozemků odloučit. Můţe se stát, ţe do pozemků s funkcí lesa jsou začleněny tedy nejen lesní pozemky, ale i pozemky, které sice slouţí k plnění funkce lesa, ale jsou zařazeny do jiné účelové kategorie.

4.2.2 Kategorizace lesů pro potřeby jejich převodů Plocha lesů v České republice v roce 2010 byla 2 657 376 ha37, coţ činí z celkové rozlohy České republiky přes 33%. Protoţe se jedná o jednu z nejrozšířenějších kultur v České republice a zároveň kulturu prospěšnou pro obyvatele, měli bychom jí věnovat velkou pozornost. Ať uţ jsou lesy ve vlastnictví státu, územních samosprávných celků nebo i soukromých osob, právní úprava by měla dohlíţet na ochranu lesů při převodech. Lesy můţeme chránit co do kvantity nebo kvality. Z velké části je důleţité, kdo je vlastníkem lesa, protoţe kaţdý se chová ke svému majetku jinak, ale v případě lesních pozemků zájem veřejnosti na ochraně předmětu vlastnictví můţe být jiný, neţ zájem vlastníka (samozřejmě ne vţdy). V praxi se stává, ţe les je zakoupen pouze pro rychlý zisk, majitel nedodrţí

36

§ 3 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Kategorizace lesů [online]. Praha: Český statistický úřad, vydáno 1. 12. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . 37

25

ustanovení lesního hospodářského plánu či osnovy a les ihned vykácí. Ačkoliv ho pak čeká postih, na záchranu lesa uţ je pozdě a obnova lesa je na rozdíl od ostatních kultur pozemků mimořádně zdlouhavá. Pro jednotlivé dispozice s lesy je nutné si je rozdělit podle jejich převaţující funkce. V zákoně o lesích jsou lesy rozděleny do třech kategorií. Podle ustanovení § 6 zákona o lesích se jedná o lesy ochranné, lesy zvláštního učení a lesy hospodářské. Samostatnou kategorií podle ust. § 10 zákona o lesích, která prostupuje všemi třemi základními druhy, jsou lesy pod vlivem imisí. V současné platné právní úpravě zákona o lesích nalezneme definici ochranného lesa v ust. § 7. Zákon dělí ochranné lesy do tří jednotlivých kategorií. V první skupině jsou lesy, které se nacházejí „na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strţe, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.)“. Zákon v této části podává pouze demonstrativní výčet míst, kde se mohou ochranné lesy vyskytovat. Ke druhé skupině patří „vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níţe poloţené lesy a lesy na exponovaných hřebenech“. A do třetice k ochranným lesům náleţí lesy vyskytující se „v klečovém lesním vegetačním stupni38“. Lesy zvláštního určení jsou upraveny v § 8 zákona o lesích částečně negativním způsobem. Ustanovení § 8 odst. 1 vymezuje lesy zvláštního určení jako lesy, které nespadají pod lesy ochranné a zároveň „se nacházejí v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod nebo na území národních parků a národních přírodních rezervací“. V těchto případech stačí splnění jedné z těchto tří podmínek výskytu a les se stává lesem zvláštního určení ze zákona. Není potřeba rozhodnutí orgánu státní správy lesů. Ustanovení § 8 odst. 2 však umoţňuje v taxativním výčtu zařadit do kategorie lesů zvláštního určení „lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně ţivotního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lázeňské, příměstské a další lesy se zvýšenou 38

Zákon sice neposkytuje definici pojmu „klečový vegetační stupeň“, avšak v Příloze číslo 8 vyhlášky č. 29/2004 Sb. Ministerstva zemědělství, která provádí zákon č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, ve znění pozdějších předpisů, je v tabulce uvedena nadmořská výška pro jednotlivé vegetační stupně. Zde se dozvíme, ţe 9. lesní vegetační stupeň (klečový) se vyskytuje v nadmořské výšce od 1350 m n. m.38. Tento druh lesa má význam především v oblasti ochrany půdy před erozí, protoţe se nachází na místech hůře dostupných, těţce obhospodařovatelných, většinou ve svazích, kde kořenový systém zabraňuje sesuvům půdy a porost samotný tlumí účinky kinetické energie deště.

26

rekreační funkcí, slouţící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, potřebné pro zachování biologické různorodosti, v uznaných oborách a v samostatných baţantnicích, v nichţ jiný důleţitý veřejný zájem vyţaduje odlišný způsob hospodaření.“ Poslední zmíněné ustanovení je spojeno s několika aplikačními problémy. Například v ust. § 8 odst. 2 písm. e) zákon o lesích stanoví moţnost zařazení lesa do lesů zvláštního určení pro zvýšenou půdoochrannou a vodoochrannou funkci, přičemţ tato funkce je zmíněná jiţ u lesů ochranných. Při rozhodování, do které kategorie orgán státní správy lesů les zařadí, bude muset vzít v potaz, zda je potřeba lesu poskytnout vyšší ochranu lesu ochranného nebo postačí zařazení do lesů zvláštního určení. Dále u písm. h) stanoví moţnost zařazení lesa do lesů zvláštního určení v případě, ţe jiný důleţitý veřejný zájem vyţaduje odlišný způsob hospodaření. V zákoně ale není definován pojem veřejný zájem, a proto musí být tento pojem vykládán individuálně dle konkrétních podmínek.39 Nejvyšší soud dospěl k závěru, který se týká interpretace pojmu veřejný zájem podle písm. h), v rozsudku ze dne 24. 10. 200740. Konstatoval, ţe o veřejný zájem vyţadující odlišný způsob hospodaření se jedná, pokud jsou lesy součástí oploceného areálu, jímţ jsou vojenské letiště a kasárna, a slouţí vojenským účelům. Tyto lesy dle názoru soudu tvoří s letištěm stavebně technický celek, a proto zde převaţuje veřejný zájem nad zájmy jednotlivce. Specifický problém je spatřován v tom, ţe zákon neupravuje otázku zrušení zařazení lesa do lesů ochranných nebo zvláštního určení. Pokud je jiţ do těchto kategorií jednou les zařazen, zákon o lesích neumoţňuje toto zařazení změnit, i kdyţ les nesplňuje dané podmínky. Pokud lesy přestanou splňovat podmínky pro začlenění do lesů zvláštního určení ze zákona, není moţné je z této kategorie vyjmout. V praxi je toto řešeno omezenou dobou platnosti zařazení lesa, ačkoliv zákon se nikde nezmiňuje o moţnosti časově omezit zařazení lesů.41 Autorka zde spatřuje mezeru v zákoně, kterou by bylo vhodné zaplnit ustanovením o moţnosti vynětí lesů z lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení v případě, ţe dané lesní pozemky přestanou splňovat podmínky pro zařazení do těchto kategorií po určitou dobu. 39

DROBNÍK, J., DVOŘÁK, P. Lesní zákon : Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 19. ISBN 97880-7357-425-3. 40 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006. 41 DROBNÍK, J., DVOŘÁK, P. Lesní zákon : Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 19-20. ISBN 978-80-7357-425-3.

27

Z výše uvedeného a z ustanovení § 9 zákona o lesích vyplývá, ţe pokud není rozhodnuto o zařazení lesů orgánem státní správy lesů, jedná se automaticky o les hospodářský, aţ na výjimky lesů ochranných a lesů zvláštního určení ze zákona. Samostatnou a oddělenou kategorií jsou lesy pod vlivem imisí. Tato kategorie není čtvrtou základní kategorií, ale pod vlivem imisí mohou být lesy z jakékoliv kategorie. Ustanovení § 10 zákona o lesích stanoví, ţe lesy pod vlivem imisí se zařazují do několika pásem ohroţení. Tato pásma jsou stanovena ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohroţení lesů pod vlivem imisí, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o čtyři pásma, která se odlišují podílem poškozeného smrkového a jiného porostu vůči celkovému porostu lesa za určité období. Odlišujícím faktorem je právě časový úsek zhoršování poškození.42 Ustanovení § 10 odst. 2 zákona o lesích stanoví, ţe vlastníci lesů, které jsou zařazeny do dvou nejvíce poškozených pásem, nejsou povinni odvádět daň z nemovitosti. Stejné oprávnění náleţí vlastníkům lesů ochranných nebo zvláštního určení. Jedná se zde o pozitivní ekonomický nástroj, kterým stát kompenzuje vlastníkům lesů zhoršení podmínek pro hospodaření. V praxi zřejmě tento nástroj nebude působit na větší poptávku po lesích, jeţ jsou zařazeny do kategorie lesů pod vlivem imisí, ale splňuje funkci kompenzační. I tato kategorizace lesů má vliv na uskutečňování převodů lesních pozemků, jelikoţ se můţeme domnívat, ţe největší zájem u soukromých osob bude pro jejich převaţující funkci o lesy hospodářské, které poţívají v jistém smyslu nejmenší ochranu, a proto jsou v hospodářském vyuţívání omezeny méně neţ lesy ochranné, lesy zvláštního určení a také lesy pod vlivem imisí. Stát by měl mít naopak zájem o lesy, které se nacházejí v národních parcích či národních přírodních rezervacích, protoţe je pak můţe náleţitě chránit. Nebylo by vhodné, určit částečně omezující podmínky převodů u jednotlivých kategorií lesů? Předpokládáme-li, ţe lesy ochranné nebo lesy zvláštního určení mají o něco větší resp. zvláštní význam neţ lesy hospodářské, měl by jim stát poskytovat také větší ochranu. Jednou typickou podmínkou převodů lesů můţe být předkupní právo státu. Nabízí se dvě moţné varianty řešení. Obě varianty byly součástí diskurzu zákonodárce při přijímacím procesu zákona o lesích. Jednalo se o stanovení povinnosti vlastníkům lesů, kteří by měli v plánu převést les na jiného, nabídnout přednostně lesní pozemek ke koupi

42

§ 1 vyhlášky č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohroţení lesů pod vlivem imisí, ve znění pozdějších předpisů.

28

státu. Umírněnější variantou bylo stanovit předkupní právo pouze k lesům ochranným a lesům zvláštního určení.43 Dle mého názoru se zákonodárce mohl více zabývat druhou variantou, protoţe je výhodná pro stát z důvodu menší nákladnosti. V případě ochranných lesů a lesů zvláštního určení často vlastníkům připadá náhrada za ztíţení hospodaření v těchto lesích. V případě odkoupení těchto lesů státem by jiţ nebylo nutné hradit tyto částky. Je potřebné říci, ţe i vlastnictví lesa představuje výdaje, avšak u lesů ochranných a lesů zvláštního určení jejich převládající funkce znamená poţadavek státu na udrţení těchto funkcí a následně vyšší udrţovací výdaje pro vlastníka. Co se týče první varianty obecného předkupního práva, tak si myslím, ţe zde by docházelo jiţ k zásadnímu zásahu do vlastnického práva a svobody nakládat s majetkem dle vůle prodávajícího. Stát nemůţe prokázat jiný zájem u lesů hospodářských neţ jejich hlavní funkci a to zisk těţbou dřeva. U kategorií lesů ochranných a lesů zvláštního určení jsou jejich převaţující funkce ve veřejném zájmu, a proto zde je moţnost otevřít diskuzi o předkupním právu státu na tyto kategorie lesů. Nelze opominout, ţe předkupní právo k lesům zvláštního určení, které se nacházejí na území národního parku, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, je v českém právním řádu upraveno. Více k tomuto v následující části.

4.2.3 Převod lesa v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů upravuje některé vlastnické vztahy k pozemkům. Z hlediska převodů lesních pozemků je důleţité ustanovení § 23 zákona o ochraně přírody a krajiny. Toto stanoví, ţe pokud se lesy nacházejí na území národního parku, a jejich vlastníkem je stát v době nabytí účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny, není moţné je zcizit. Toto ustanovení se však nedotýká restitučních nároků. Totoţné ustanovení nalezneme v § 32 zákona o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k národní přírodní rezervaci. I zde je zakázáno zcizit lesy, které jsou na území tohoto zvláště chráněného území a zároveň jsou ve vlastnictví státu. Zákon v ust. § 35 odst. 3 poskytuje stejnou ochranu při převodech i lesům na území národní přírodní památky, kdyţ taktéţ zakazuje zcizení lesů ve vlastnictví státu. Zákaz však neplatí pro

43

MANDÍK, J. Vládní návrh zákona o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), podle sněmovních tisků 1591 a 1806. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online]. Změněno 06. 02. 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: .

29

přírodní rezervace ani pro přírodní památky. Nezastavěné pozemky, které se nacházejí na těchto zvláště chráněných územích a vlastní je stát ke dni nabytí účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny, mohou být zcizeny pouze se souhlasem Ministerstva ţivotního prostředí.44 Ve vztahu k převodům pozemků v reţimu zákona o ochraně přírody a krajiny je vhodné zmínit předkupní právo státu na nezastavěné pozemky mimo sídelní útvary, které se nacházejí v obvodu národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek. Jejich vlastníci jsou povinni, pokud mají v úmyslu uvedené pozemky zcizit, je přednostně nabídnout orgánu ochrany přírody. Předkupní právo se vztahuje nejen na pozemky lesní ale i zemědělské. Orgán ochrany přírody má poté 60denní lhůtu k projevení zájmu o koupi pozemků. Pokud lhůta uplyne marně, vlastník můţe prodat pozemky zvolenému kupci.45

4.3 Účelová kategorizace Vzhledem k jiţ uvedeným definicím základních pojmů v jednotlivých sloţkových předpisech, které práce pouţívá, jsem se rozhodla pro nastínění samotné účelové kategorizace, která také hraje roli při převodech zemědělských nebo lesních pozemků např. z hlediska omezení převodů. Tzv. účelová kategorizace půdy vznikala postupně společně s potřebou právního rozřazení pozemků. V minulosti byly pozemky evidovány především pro potřebu výběru daní.46 Druhy pozemků, jimiţ se zabývá diplomová práce, rozdělíme na zemědělskou půdu, mezi níţ spadá šest samostatných kultur pozemků a půdu nezemědělskou, přičemţ z té se věnuje pouze pozemkům lesním. V případě zemědělské půdy se jedná o ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty. Toto rozdělení obsahuje katastrální zákon v ustanovení § 2 odst. 3. Jednotlivé druhy zemědělských pozemků jsou definovány v katastrální vyhlášce. Vyhláška podává nejen definice jednotlivých druhů pozemků, ale přiřazuje jim i kódy, které pak vyuţívá při určení způsobů vyuţití těchto pozemků. Za ornou půdu povaţuje 44

§ 33 odst. 2, § 36 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 45 § 61 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 46 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I., BLÁHOVÁ, I. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 114. ISBN 978-80-7380-253-0.

30

„pozemky, na nichţ se pravidelně pěstují obilniny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny a který je dočasně zatravňován“. Jak je patrné z názvu, chmelnicí je „pozemek, na kterém je pěstován chmel“ a u vinic je pěstovanou rostlinou vinná réva. Další definici nabízí ustanovení o zahradě, které stanovuje, ţe na tomto pozemku musí být „trvale nebo převáţně pěstována zelenina, květiny nebo jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu anebo se jedná o pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři, který většinou tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami“. Městský soud v Praze se zabýval vztahem pojmu zahrada dle katastrální vyhlášky a zahrada jako součást zemědělského půdního fondu. Pokud má být zahrada součástí zemědělského půdního fondu dle § 1 zákona o ochraně ZPF, nestačí její pouhá evidence v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada. Soud konstatoval, ţe pro zahrnutí do ZPF musí i fakticky splňovat podmínku zemědělského obhospodařování. Dle soudu se za hospodaření nepovaţuje běţné hospodaření na zahrádce, která je malé výměry a sousedí s domem určeným k bydlení a hospodaří-li osoba pro vlastní potřebu.47 Předzahrádky, které často sousedí s rodinným domem, nespadají do ZPF, jelikoţ pěstování rostlin na této zahradě není moţné povaţovat za zemědělskou výrobu. Rozhodnutí soudu je dle mého názoru vyvozeno z logických předpokladů a plně se s ním ztotoţňuji. Podobné je ustanovení o ovocném sadu. Jedná se o „pozemek, který je souvisle osázen ovocnými stromy nebo ovocnými keři nebo pozemek tvořící s okolními pozemky takto osázený souvislý celek“. Trvalé travní porosty vznikly sloučením dvou druhů pozemků louky a pastviny a nyní jsou tyto stanoveny jako „pozemky porostlé travinami, u nichţ je hlavním výtěţkem seno (tráva) nebo jsou určeny k trvalému spásání, i kdyţ jsou za účelem zúrodnění rozorávány“. Vyhláška nám nabízí i definici lesních pozemků jako „pozemků s lesním porostem a pozemků, u nichţ byly lesní porosty odstraněny za účelem jejich obnovy, lesní průsek a nezpevněná lesní cesta, není-li širší neţ 4 m a pozemků, na nichţ byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů“.48 Je nutné uvést, ţe údaj o druhu pozemku v katastru nemovitostí není závazný pro právní úkony týkající se těchto pozemků dle § 20 katastrálního zákona.

47

Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 33 Ca 106/2001. In BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Přehled judikatury ve věcech katastru nemovitostí. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2011. s. 462-464. ISBN 978-80-7357-672-1. 48 Příloha č. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška).

31

Další příloha katastrální vyhlášky pojednává o způsobu vyuţití jednotlivých druhů pozemků. Pro úplnost uvádím seznam druhů pozemků (s ohledem na téma diplomové práce) v kombinaci s jejich moţným vyuţitím dle Přílohy č. 2 katastrální vyhlášky. Orná půda (kód 2)

skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); plantáţ dřevin (kód 3); dobývací prostor (kód 24).

Chmelnice (kód 3)

skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); dobývací prostor (kód 24).

Vinice (kód 4)

skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); dobývací prostor (kód 24).

Zahrada (kód 5)

skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); dobývací prostor (kód 24).

Ovocný sad (kód 6)

skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); plantáţ dřevin (kód 3); dobývací prostor (kód 24).

Trvalý travní porost (kód 7) skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); plantáţ dřevin (kód 3); dobývací prostor (kód 24). Lesní pozemek (kód 10)

skleník, pařeniště (kód 1); školka (kód 2); plantáţ dřevin (kód 3); les jiný neţ hospodářský (kód 4); lesní pozemek, na kterém je budova (kód 5); ostatní komunikace (kód 17); sportoviště a rekreační plocha (kód 20); dobývací prostor (kód 24).

32

5 Subjekty právního vztahu Kromě objektu a obsahu jsou prvkem, který nemůţe chybět v ţádném právním vztahu, subjekty. Subjektem můţe být jak fyzická osoba, právnická osoba ale i stát. Právě u převodů zemědělských a lesních pozemků má velký vliv, kdo je subjektem vztahu. U převodu pozemku je moţné, ţe vznikne právní vztah s přeshraničním prvkem v některém ze subjektů vztahu. V následující kapitole bude rozebrána právní úprava, která se věnuje převodům zemědělských a lesních pozemků z hlediska těchto subjektů. Zaměříme se na právní úpravu převodů zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a také nabývání těchto pozemků cizozemci. Subjekty vztahů mohou být i fyzické osoby, podnikající fyzické osoby či právnické osoby bez přeshraničního prvku. Mezi těmito subjekty nejsou omezení týkající se převodů pozemků, vyplývající z jejich postavení. Existují však obecné podmínky, které musí být splněny i těmito osobami (např. podmínky řízení o návrhu na vklad vlastnického práva do KN).

5.1 Převody lesních a zemědělských pozemků z vlastnictví státu

5.1.1 Stručný vývoj pozemkového vlastnictví státu Jak bylo uvedeno výše, stát je významným vlastníkem půdy na území České republiky. Toto postavení bylo potvrzeno vývojem 20. století. V minulosti stát získával postavení výsadního vlastníka pozemků postupně v návaznosti na zákony, které vydával. Mezi takové předpisy můţeme řadit i tzv. první pozemkovou reformu, která se skládala z několika zákonů, avšak nejvýraznějším byl zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (tzv. záborový zákon). Stát získal půdu i po druhé světové válce po vydání dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a také díky novým zákonům o další pozemkové reformě. Zákon č. 142/1947 Sb. a zákon č. 46/1948 Sb. znamenaly pro mnoho zemědělců konfiskaci zemědělských a lesních pozemků. Tento stav přetrvával aţ do 90. let 20. století. V těchto letech měl stát opět zájem na obnovení pozemkového vlastnictví jednotlivců. V platnost vcházely zákony, které obnovovaly vlastnické právo k pozemkům a zrušily nadřazenost uţívacích vztahů nad vztahy vlastnické. K dosaţení těchto cílů byl vytvořen zákonem č. 569/1991 Sb. Pozemkový fond České republiky. Na základě 33

restitučních zákonů bylo navráceno vlastníkům velké mnoţství půdy. Stát měl zájem na dalším rozdělování půdy jednotlivým vlastníkům, a proto byl přijat zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o převodech státních pozemků“).49 Většina zemědělských i lesních pozemků nebyla zařazena mezi majetek, který má být privatizován během první nebo druhé vlny privatizace, jelikoţ stále probíhaly restituční procesy. Zákon o převodech státních pozemků vznikl v reakci na dokončování restitucí a vznikající potřebě pro regulaci prodejů zemědělské a lesní půdy soukromým vlastníkům z vlastnictví státu.50 Pro potřeby této práce se zabývám zněním zákona o převodech státních pozemků platným a účinným k poslednímu dni lhůty pro odevzdání této práce, nemohu však opomenout, ţe zákon o převodech státních pozemků je novelizován zákonem č. 74/2012 Sb., který vchází v platnost dne 12. 3. 2012 a účinným se stává 1. 4. 2012. Rozhodla jsem se pro zařazení změn do této práce, ačkoliv po jejím odevzdání se jiţ nebude jednat o stav de lege ferenda ale o právní úpravu de lege lata.

5.1.2 Předmět převodu dle zákona o převodech státních pozemků Zákon o převodech státních pozemků v ust. § 1 určuje, co se povaţuje za předmět převodu podle tohoto zákona. Jedná se o zemědělské pozemky, které jsou zde definovány jako pozemky v rámci zemědělského půdního fondu a dále pozemky zastavěné, na kterých se nacházejí stavby spojené se zemědělskými usedlostmi nebo jiné stavby slouţící zemědělské výrobě. Aby tyto pozemky zároveň splňovaly podmínky pro převod podle tohoto zákona, musí být ve vlastnictví státu a pod správou Pozemkového fondu. Poţadavek vlastnictví státu má svůj účel, protoţe dříve byly převáděny i pozemky nezapsané řádně v katastru nemovitostí. Nyní má Pozemkový fond povinnost vyţádat si informace od příslušného katastrálního úřadu o tom, z jakého právního titulu stát nabyl vlastnické právo.51

49

HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 9, s. 14-15. ISSN 1211-1120. 50 Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. 51 HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 9, s. 15. ISSN 1211-1120.

34

Kromě zemědělských pozemků se dle tohoto zákona převádí i lesní pozemky, které jsou v zákoně definovány jako pozemky určené k plnění funkcí lesa. Zde si všimněme, ţe lesní pozemky podle tohoto zákona jsou lesními pozemky a zároveň i jinými pozemky podle zákona o lesích. Ve skutečnosti mohou být z vlastnictví státu převedeny i pozemky jiné účelové kategorie, ale vţdy musí spadat pod PUPFL. Zákon v tomto ustanovení odkazuje na § 17, ve kterém blíţe specifikuje lesní pozemky, které jsou určeny k převodu. Jedná se o tzv. odloučené lesní pozemky, které definuje jako pozemky vklíněné mezi pozemky jiných vlastníků neţ je stát anebo jako lesní pozemky, které jsou obklopeny jinými neţ lesními pozemky a navíc jsou od jiných lesních pozemků určitým způsobem vzdáleny. Vzdálenost zákon udává, přičemţ čím větší je rozloha odloučeného lesa, tím větší musí být vzdálenost od komplexu státních lesů (komplexem je les o minimální výměře 10 ha). Souvislost takového komplexu dle zákona není narušena „pozemní komunikací, vodním tokem, správní hranicí okresu, hranicí obce, hranicí katastrálního území nebo oplocením a podobnými stavbami“. Za součást pozemku jsou povaţovány zastavěné lesní pozemky, oplocení a stavby účelových komunikací. Zákon č. 74/2012 Sb., který novelizuje znění § 17 odst. 1 zákona o převodech státních pozemků, stanoví výjimku pro omezení vzdálenostmi uvedené v § 17 odst. 1 pro uznané farmové chovy. Lesní pozemky v uznaných farmových chovech mohou být převedeny na jiného vlastníka pozemků v uznaném farmovém chovu do výměry 10 ha. Jako třetí skupina jsou vymezeny pozemky spravované Pozemkovým fondem na základě zvláštních právních předpisů. Dosud byl předmět převodu podle tohoto zákona definován pozitivně. Zákon o převodech státních pozemků ovšem definuje pozemky určené k převodu i negativně. Výčet pozemků, které nemohou být převáděny na základě tohoto zákona, je upraven v § 2 zákona: „a) zemědělské nebo lesní pozemky, na jejichţ vydání bylo uplatněno právo podle zvláštních předpisů52 a o jejichţ vydání nebylo dosud rozhodnuto (mezi tyto případy

52

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

35

spadají i tresty propadnutí majetku v trestním nebo přestupkovém řízení v 50. letech 20. století podle zákona č. 88/1950 Sb., o trestním řízení správním53), b) zemědělské a lesní pozemky nebo jejich části určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami54 nebo těmito stavbami jiţ zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 5 odst. 1 a 2, zemědělských pozemků jiţ vyuţitých ke zřízení technické infrastruktury55 a lesních pozemků převáděných podle § 18; v případě pochybností vydá na základě ţádosti Pozemkového fondu konečné stanovisko příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské a lesní pozemky, jejichţ převodu brání zvláštní předpis56, d) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu komplexní pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření57, e) zemědělské pozemky, o jejichţ převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle zvláštního předpisu58, f) lesní pozemky v lesích ochranných a lesích zvláštního určení59 s výjimkou spoluvlastnických podílů státu (v zákoně je vymezen pojem spoluvlastnický podíl z hlediska velikosti v § 17 odst. 2, podle kterého můţeme říci, ţe spoluvlastnický podíl státu je menší neţ jedna polovina a zároveň je výměra tohoto podílu menší neţ 10 ha60), g) lesní pozemky v lesích hospodářských61 o souvislé výměře větší neţ 10 ha, h) zemědělské a lesní pozemky ve vojenských újezdech62,

53

HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 10, s. 16. ISSN 1211-1120. 54 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 55 „tamtéţ“ 56 Např. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., § 23, 32 a 35 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o majetek církví, který nesmí být převeden do vzniku předpisu, který dispozice s tímto majetkem upraví. Dále se jedná o pozemky v národních parcích a národních přírodních rezervacích. 57 § 9 odst. 14 zákona č. 139/2002., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů. 58 Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Problematika tzv. velké privatizace. 59 § 7 a 8 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. 60 Zákonem č. 74/2012 dochází k novelizaci ustanovení § 17 odst. 2 zákona o převodech státních pozemků a spoluvlastnickým podílem se rozumí „podíl státu nejvíce jedna polovina“. 61 § 9 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. 62 Zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, ve znění zákona č. 425/1990 Sb.

36

i) zemědělské a lesní pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků“. Zákon o převodech státních pozemků upravuje postup při převodu výše vymezených pozemků podle zákona půdě a podmínky převodu zemědělských pozemků na jiné osoby.63

5.1.3 Převodce Převodce se liší podle předmětu převodu. Jelikoţ převáděnými pozemky mohou být zemědělské pozemky, převodcem je v takovém případě Pozemkový fond, který se řídí podmínkami tohoto zákona a zákonem č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Lesní pozemky převádí na nabyvatele právnická osoba, která byla touto činností pověřena. Právnická osoba je sice v zákoně zmíněna v jednotném čísle, avšak těchto osob je v České republice více. Můţe se jednat o státní podnik Lesy ČR, s. p., Vojenské lesy a statky, s. p., dále ČR – Kancelář prezidenta republiky a nakonec ČR – Správy národních parků64. Jak jsme se dozvěděli výše, prodej lesních pozemků na území národních parků či národních přírodních rezervací je zakázán stejně jako prodej zemědělských a lesních pozemků ve vojenských újezdech. Nejčastěji připadají v úvahu jako převodce Lesy ČR, s. p.

5.1.4 Nabyvatel Stejně jako existují odlišní převodci dle předmětu převodu, také nabyvatelé se liší podle toho, zda je převáděn zemědělský nebo lesní pozemek. Nabyvateli zemědělských pozemků mohou být dle ust. § 4 odst. 1 zákona o převodech státních pozemků taxativně určené subjekty. Ze skupiny fyzických osob můţe být nabyvatelem státní občan České republiky nebo občan jiného členského státu Evropské unie, který je evidován jako zemědělský podnikatel a zároveň má povolení k pobytu a jeho trvalý pobyt činí aspoň tři roky. 63

§ 1 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 64 DROBNÍK, J., DVOŘÁK, P. Lesní zákon : Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 12. ISBN 97880-7357-425-3.

37

Novelou č. 74/2012 Sb. zákona o převodech státních pozemků dochází ke sjednocení právní úpravy se Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii. Tato změna je spojena s ukončením sedmiletého přechodného období o nabývání pozemků cizozemci. K této problematice viz dále v podkapitole 5.2 Nabývání zemědělských a lesních pozemků cizozemci. Touto změnou ovšem dojde ke zrušení podmínky tříletého trvalého pobytu pro občany jiných členských států Evropské unie. K občanům ČR a EU přibudou občané států, které jsou smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo Švýcarské konfederace. Dalším nabyvatelem mohou být obce. Dále právnické osoby, které jsou vlastníkem nebo spoluvlastníkem nemovitosti (stavby), mohou od státu nabývat pozemky, na kterých jsou tyto stavby umístěny nebo které sousedí s pozemkem, na kterém je stavba a tento pozemek se stavbou funkčně souvisí, za účelem sjednocení vlastníka stavby a vlastníka pozemku, na kterém je stavba. Nabyvatelem můţe být i oprávněná osoba podle zákona o půdě, které nebyl pozemek vydaný, protoţe na něm byl zřízen hřbitov, zahrádkářská kolonie, tělovýchovné zařízení či bylo stanoveno právo osobního uţívání65. Nabyvatelem můţe být tato oprávněná osoba tehdy, pokud hodnota jejího nároku činí nejméně 50% z ceny pozemku podle cenového předpisu. Dalšími právnickými osobami, které mají právo nabývat státní pozemky, jsou veřejná vysoká škola zemědělského nebo lesnického zaměření66 a veřejná výzkumná instituce podobného zaměření. Okruh nabyvatelů lesních pozemků je podstatně menší. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona o převodech státních pozemků sem spadá pouze obec a veřejná vysoká škola nebo veřejná výzkumná instituce zemědělského či lesnického zaměření. Mimo tato ustanovení jsou nabyvatelé omezeni ještě dalšími podmínkami. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o převodech státních pozemků Pozemkový fond neuzavře převodní smlouvu s osobou, která je v prodlení s plněním dluhu vůči Pozemkovému fondu, neprokáţe se potvrzením, ţe není v prodlení s plněním svého dluhu 65

HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 11, s. 10. ISSN 1211-1120. 66 Seznam vysokých škol, které vzdělávají studenty převáţně v zemědělských oborech, upravuje vyhláška č. 229/1999 Sb., kterou se vydává seznam škol, jejichţ hlavní činností je vzdělávání mládeţe nebo dospělých v zemědělských oborech, ve znění pozdějších předpisů. Jmenuje tyto 4 vysoké školy: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

38

vůči České republice za privatizovaný majetek, neprokáţe se potvrzením, ţe nemá daňový nedoplatek na dani z příjmu nebo se neprokáţe potvrzením, ţe nedluţí pojistné na sociální zabezpečení či státní politiku zaměstnanosti.

5.1.5 Převody zemědělských pozemků na obce, vlastníky staveb a uživatele pozemků v zahrádkových a chatových osadách Jak jiţ napovídá název, zákon vymezuje podmínky pro převedení zemědělských pozemků na obce. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona o převodech státních pozemků podmiňuje převod obce její ţádostí, umístěním pozemku v katastrálním území obce a určuje, ţe se musí jednat o zemědělské pozemky „v zastavěném území, v zastavitelné ploše, určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi, ve vlastnictví obce a jako poslední pozemky určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně, s výjimkou pozemků v nezastavěném území“. Zákon zde také vyjadřuje, za jakých podmínek jsou tyto pozemky převáděny na obce bezplatně. Zákonodárce tímto ustanovením sledoval pomoc v rozvoji obcím, které zajišťují stavby na bydlení nebo veřejně prospěšné stavby, ale na které zároveň nemají dostatek finančních prostředků. Proto jim tímto bezúplatným převodem vypomohl. V případě, kdy se změní podmínky, pro které byl pozemek bezúplatně převeden, je obec povinna pozemek vrátit Pozemkovému fondu nebo mu poskytnout finanční náhradu67. Zákon tímto ustanovením poskytuje ochranu před zneuţitím pozemků k jiným účelům, neţ které jsou dány zákonem. Jako poslední podmínku pouze u úplatných převodů zákon poţaduje marné nabídnutí konkrétních pozemků oprávněné osobě68. Ačkoliv se o veřejné výzkumné instituci nadpis paragrafu nezmiňuje, i ona má moţnost získat bezúplatně pozemky, které potřebuje pro svůj výzkum v zemědělském a jiném oboru. Podmínkou je podání ţádosti Pozemkovému fondu. Podáním ţádosti instituci nevzniká nárok na převod pozemku, Pozemkovým fond nemá povinnost vyhovět.69

67

§ 5 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 68 § 5 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 69 § 5 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

39

Dalším nabyvatelem jsou uţivatelé pozemků v zahrádkových nebo chatových osadách, kteří musí opět podat písemnou ţádost Pozemkovému úřadu. Podmínkou je existence územního rozhodnutí o zřízení osad nebo existence těchto osad jiţ před 1. 10. 1976. Jak vyplývá z logiky věci, ale i ze zákona, tak současně s převodem vlastnictví pozemku jsou převáděny i všechny součásti a příslušenství pozemku a to bezúplatně.70 Posledním nabyvatelem dle tohoto ustanovení je vlastník či spoluvlastník stavby, která se nachází na převáděném pozemku nebo s tímto pozemkem sousedí a vlastník stavby jej zároveň oprávněně uţívá a pozemek tvoří se stavbou funkční celek. Zde se zákonodárce snaţí sjednotit vlastníka stavby s vlastníkem pozemku. Vlastník je povinen podat písemnou ţádost Pozemkovému fondu, který, v případě splnění zákonných podmínek, vlastníku pozemek úplatně převede.71 Nejvyšší soud zde potvrdil záměr zákonodárce, ţe zákon má upřednostnit hospodařící subjekty. Rozhodl, ţe pojmy „funkční spojení“ a „oprávněný uţivatel“ by měly být soudy vykládány extenzivně v zájmu hospodařících osob.72 Převodem pozemku by tak dle mého názoru neměla vzniknout překáţka v dosavadním, řádném uţívání pozemku a stavby, pokud to není nevyhnutelné. Zákon také stanoví pořadí, v jakém vyhoví ţádostem navrhovatelů. Nejdříve uspokojí uţivatele pozemků v zahrádkových nebo chatových osadách, dále vlastníky stavby, která je na pozemku a nakonec obec.73

5.1.6 Převody zemědělských pozemků na vlastníka sousedícího pozemku Pozemkový fond můţe (nemá povinnost) prodat zemědělský pozemek vlastníkovi i spoluvlastníkovi pozemku, který se nachází vedle poţadovaného státního pozemku. Podmínkou je opět podání písemné ţádosti Pozemkovému fondu a výměra poţadovaného pozemku nesmí být větší neţ 10% výměry pozemku sousedícího vlastníka (ţadatele).74

70

§ 5 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 71 § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 72 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2969/2009. 73 § 5 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 74 § 6 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

40

lesních pozemků z vlastnictví lesních pozemků z vlastnictví lesních pozemků z vlastnictví lesních pozemků z vlastnictví

Ustanovení o převodu sousedícího pozemku vzniklo za účelem ucelení pozemkového vlastnictví jako další způsob vedle pozemkových úprav, který navíc méně zatěţuje státní rozpočet.75 Zákon dále stanoví postup Pozemkového fondu v případě, kdy má o pozemek zájem více sousedících vlastníků. Určil, ţe přednost dostane ten vlastník, který nabídne nejvyšší kupní cenu. V případě neuzavření kupní smlouvy v dané lhůtě, Pozemkový fond vyzve ţadatele s druhou nejvyšší kupní cenou a tak to bude pokračovat dále. Zákon myslí i na situaci, kdy více ţadatelů nabídne stejnou kupní cenu. Vyzve je, aby zaslali novou nabídku s cenou, která ale nesmí být niţší neţ první nabízená cena. Pořadí ostatních tímto není dotčeno.76

5.1.7 Převody zemědělských pozemků na samostatně hospodařící rolníky, vlastníky zemědělské půdy, společníky obchodních společností, členy družstev a oprávněné osoby Kromě jiţ zmíněných osob mohou o úplatný převod zemědělského pozemku poţádat i osoby určené v ust. § 7 odst. 1 zákona o převodech státních pozemků. Mezi ně patří oprávněné osoby, samostatně hospodařící rolníci, u nichţ je podmínka reálného hospodaření na pozemcích o výměře minimálně 10 ha v katastrálním území poţadovaného pozemku nebo v sousedícím území a zároveň hospodaří alespoň 36 měsíců, dále společníci obchodních společností či členové druţstev, kteří také musí splňovat podmínku hospodaření po dobu alespoň 36 měsíců v katastrálním území, kde se nachází poţadovaný pozemek nebo v sousedícím katastrálním území a nakonec státní občané České republiky či občané jiného členského státu Evropské unie, kteří vlastní více neţ 10 ha zemědělských pozemků v katastrálním území, kde se nachází poţadovaný pozemek nebo v katastrálním území sousedícím. Podmínka hospodaření společnosti či druţstva na pozemku po dobu alespoň 36 měsíců je dle judikatury splněna také v případě, kdy zemědělskou výrobu provozoval právní předchůdce osob dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona o převodech státních pozemků77.

75

Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 76 § 6 odst. 2 a 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 77 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4335/2009.

41

V souvislosti s výše zmiňovanou novelou č. 74/2012 zákona o převodech státních pozemků se mění názvosloví osob, na které je moţné převést pozemky dle tohoto ustanovení. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) o samostatně hospodařících rolnících je nahrazeno pojmem fyzické osoby, které jsou zemědělskými podnikateli. U společníků obchodních společností a členů druţstev novela implementuje podmínku hospodaření na pozemcích alespoň o rozloze 10 ha. Stejně tak ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) doplnilo podmínku, ţe osoby zde uvedené musí nejen vlastnit pozemky, ale také musí na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha provozovat prokazatelně zemědělskou výrobu po dobu alespoň 36 měsíců. Zákon se zde snaţí upřednostnit osoby, které jiţ zemědělsky hospodaří, a které by tím, ţe vlastní zemědělskou půdu a hospodaří na ní, měly prokázat zájem na zemědělském vyuţití pozemku. Kromě výše zmíněných osob mohou projevit zájem i osoby uvedené v § 5 a 6 zákona o převodech státních pozemků, které splňují podmínky ust. § 7 odst. 1 a ještě se nepokusily získat poţadovaný pozemek.78 V zákoně je upraven postup při prodeji státních zemědělských pozemků těmto osobám. Pozemkový fond zveřejní informaci v denním tisku s celostátní působností o zamýšleném prodeji pozemku minimálně týden před jeho vyhlášením. Vyhlášením se rozumí den vyvěšení informace o zahájení prodeje pozemku na úřední desce obce, v jejímţ katastrálním území se prodávaný pozemek nachází. Stejným způsobem je oznámeno i staţení pozemku z prodeje. Zde jde vhodné si povšimnout, ţe veřejnost v této situaci má moţnost sledovat dispozice s pozemky ve vlastnictví státu. Následuje měsíční lhůta pro potenciální kupce k tomu, aby Pozemkový fond písemně poţádali o koupi zemědělského pozemku. V případě více ţadatelů jsou opět povinni navrhnout Pozemkovému fondu kupní cenu. U stejných kupních cen se postupuje obdobně jako dle ust. § 6 odst. 3 zákona o převodech státních pozemků. Odlišný postup je stanoven, pokud ţadatel s nejvyšší nabídnutou kupní cenou kupní smlouvu s Pozemkovým fondem neuzavře. V takovém případě je prodej dle tohoto ustanovení ukončen.79 Tento postup byl přijat novelou zákona č. 118/2008 Sb. a tím mělo dojít k větší průhlednosti převodů zemědělských pozemků, jelikoţ dřívější úprava umoţňovala prodat pozemek ţadateli s druhou nejvyšší kupní cenou

78

Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 79 § 7 odst. 2, 3, 4 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

42

atd., pokud nedošlo k uzavření kupní smlouvy s ţadatelem s nejvyšší nabídkou. Docházelo tak k umělému sníţení konečné ceny.80 K tomuto tématu se vyslovil také Nejvyšší soud v usnesení, které potvrzuje, ţe pokud osoba, která se umístí jako první v pořadí s nejvyšší kupní cenou, nevyuţije svého práva a neuzavře ve lhůtě kupní smlouvu, neznamená to pro Pozemkový fond povinnost vyzvat k uzavření kupní smlouvy následující osobu v pořadí. Nejvyšší soud vyvozuje tento závěr nejen z ustanovení § 7 odst. 4 a § 11 odst. 3 zákona o převodech státních pozemků, ale také z právní povahy daného zákona. Nejvyšší soud se domnívá, ţe se jedná o předpis veřejného práva a dovozuje tak z absence zásady smluvní autonomie stran a detailního popisu postupu jednotlivých stran.81 Ačkoliv je třeba zmínit, ţe judikatura Nejvyššího soudu není v názoru na právní povahu zákona o převodech státních pozemků jednotná82. Domnívám se, ţe závěr soudu je správný, jelikoţ ustanovení zákona hovoří výstiţně, ačkoliv to pro další ţadatele není výhodné. Zákonodárce se tímto ustanovením snaţí poskytnout ochranu pozemkům, které mají být předmětem převodu z vlastnictví státu. Výzvu k nabídkám kupních cen Pozemkový fond nevydá v případě, ţe mezi ţadateli je oprávněná osoba, které nebyl vydán pozemek ve stejném katastrálním území jako prodávaný pozemek nebo území sousedícím a jejíţ nárok je alespoň 70 % z minimální ceny prodávaného pozemku. Novelou platnou od 12. 3. 2012 postačí oprávněné osobě, pokud hodnota nároku bude 50 % z minimální ceny. Výzvu Pozemkový fond také nevydá, pokud se mezi ţadateli nachází nájemce prodávaného pozemku, který má tento pozemek v nájmu alespoň 36 měsíců. Tyto osoby mají přednost před ostatními osobami v tomto oddílu, přičemţ na prvním místě zůstává oprávněná osoba.83 Lhůta nájmu je dodrţena i během nájmu právního předchůdce současného nájemce a není dotčena pozemkovými úpravami dle ust. § 7 odst. 6 zákona o převodech státních pozemků. Nabývání nájemci je však omezeno maximální výměrou. Nájemce můţe nabýt maximálně 70 % výměry prodávaných pozemků a zároveň maximálně 500 ha pozemků84.

80

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 118/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. 81 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1376/2010. 82 viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2369/2009. 83 § 7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 84 § 7 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

43

Zákon i na tomto místě nezapomíná na moţnost více oprávněných osob a více nájemců, kteří mají zájem koupit zemědělský pozemek od státu. Opět zde nastupuje pravidlo nejvyšší kupní ceny nabídnuté Pozemkovému fondu. Také v tomto ustanovení došlo novelou zákona ke změně a Pozemkový fond v případě neuzavření smlouvy s osobou, která nabídla nejvyšší kupní cenu, prodej pozemku ukončí.85 Ustanovení § 7 odst. 10 zákona stanoví pořadí osob, v jakém mají přednostní právo na uzavření kupní smlouvy. První v pořadí je uţivatel pozemku v zahrádkové nebo chatové osadě, dále vlastník stavby, obec, vlastník sousedícího pozemku, pokud poţádají o převod do jednoho měsíce od vyhlášení prodeje. Pokud tak neučiní, jejich přednostní právo zaniká a nastupují osoby zmíněné v ust. § 7 odst. 1 zákona o převodech státních pozemků. Další změnou od původního znění zákona, která má vést k průhledným převodům státních zemědělských pozemků je vznik institutu kauce. Ta bude upravena v ust. § 7 odst. 11 a 12 zákona o převodech státních pozemků. Osoby dle tohoto oddílu musí sloţit určitou finanční částku stanovenou při vyhlášení prodeje. Výše částky nesmí být niţší neţ 5% z minimální ceny prodávaného pozemku, nejméně však 5 000 Kč. S kaucí je nakládáno u jednotlivých ţadatelů odlišně. V případě uzavření kupní smlouvy je záloha započtena do kupní ceny pozemku. Pokud však právo nějakému ţadateli vzniklo, ale ten přesto kupní smlouvu neuzavřel, kauce propadá a stává se příjmem Pozemkového fondu. Ostatním ţadatelům je kauce navrácena do deseti dnů od uzavření kupní smlouvy jinou osobou. Dle mého názoru je vytvoření institutu kauce v tomto případě krok správným směrem, protoţe ţadatele donutí přemýšlet o svém návrhu jako o závaznějším úkonu. Má tedy i jakýsi preventivní ochranný charakter. Novela č. 74/2012 vloţením nového odstavce č. 9 do § 7 zákona o převodech státních pozemků umoţní převést vlastnické právo společníka obchodní společnosti nebo člena druţstva na tuto právnickou osobu, pokud právnická osoba vykonává na převáděných pozemcích zemědělskou činnost. V tomto případě je vyloučeno pouţití předkupního práva dle ust. § 10 zákona o převodech státních pozemků.

85

§ 7 odst. 9 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

44

5.1.8 Převody zemědělských pozemků na ostatní osoby Zákon o převodu státních pozemků poskytuje další moţnost získání zemědělského pozemku. Avšak ve svém ustanovení vylučuje moţnost opakování předchozího postupu dle ust. § 7 zákona. Stanoví, ţe je moţné prodat zemědělské pozemky ve veřejné obchodní soutěţi státním občanům České republiky nebo občanům jiného členského státu Evropské unie (pod podmínkou trvalého pobytu alespoň tři roky a evidence jako zemědělského podnikatele), dále obci a oprávněným osobám (dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o převodech státních pozemků). Vylučuje osoby, kterým jiţ vzniklo právo na přednostní uzavření kupní smlouvy, a které svého práva nevyuţily.86 Pro veřejnou obchodní soutěţ je obdobný postup, jaký je zmíněn výše. Veřejná obchodní soutěţ je vyhlášena vyvěšením na úřední desce obce, v jejímţ katastrálním území je prodávaný pozemek a také je zveřejněna v denním tisku s celostátní působností. Pozemkový fond určí pořadí od nejvyšší nabídnuté kupní ceny a v případě neuzavření smlouvy s touto osobou pokračuje v nabídkách dále dle pořadí. I zde je upravena moţnost vyţadovat kauci od ţadatelů, i kdyţ Pozemkový fond nemá povinnost kauci vyţadovat. Záleţí na jeho uváţení.87 Dále se na veřejnou obchodní soutěţ vztahují ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 9 odst. 4 zákona o převodech státních pozemků, které určuje postup sniţování ceny při obchodní veřejné soutěţi v jednotlivých kolech. V prvním kole je cena dána dle pravidel uvedených výše, zatímco v dalším kole můţe být tato cena sníţena aţ na polovinu z původní ceny. V posledním třetím kole můţe být cena pouhých 10 % z první ceny.

5.1.9 Kupní cena za zemědělský pozemek a její úhrada Kupní cena pozemků je upravena samostatným ustanovením v § 9 zákona o převodech státních pozemků. Obecným pravidlem je, ţe se pozemky převádějí úplatně, pokud zákon nestanoví jinak. Cena je určována právním předpisem, který je platný k poslednímu dni kalendářního roku, který předchází roku, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy. Tímto

86

§ 8 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 87 § 8 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

45

předpisem je v současnosti zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen „zákon o oceňování majetku“), ve znění pozdějších předpisů. Pokud je pozemek převáděn na uţivatele v zahrádkové nebo chatová osadě, určuje se cena pozemku podle bonitovaných půdně ekologických jednotek (dále „BPEJ“) zvýšená o přiráţky určené dle ust. § 11 zákona o oceňování majetku a dle ust. § 29 vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen „oceňovací vyhláška“). Pokud nejsou pozemky bonitovány, vyuţije se průměrná cena v daném katastrálním území88 zvýšená opět o přiráţky dle oceňovací vyhlášky.89 Při prodeji pozemků oprávněným osobám, samostatně hospodařícím rolníkům, společníkům obchodních společností či členům druţstev a fyzickým osobám, které vlastní alespoň 10 ha zemědělské půdy v daném katastrálním území (nebo jemu sousedícím) je dán podobný postup při určení ceny. I zde se vyuţije bonifikace půdy a minimální cena je určena jako základní cena dle BPEJ, avšak zde je sníţená o sráţky dle ust. § 29 oceňovací vyhlášky. Pokud pozemky nejsou bonitovány, opět se k určení minimální ceny pouţije průměrná cena pro dané katastrální území90, která je opět sníţená o sráţky dle ust. § 29 oceňovací vyhlášky. Zákon upravuje reţim součástí a příslušenství pozemků a jejich hodnotu přičítá k minimální ceně.91 Zákon se zabývá i hrazením kupní ceny. Nabyvatel vlastnického práva k pozemku je povinen uhradit kupní cenu v celé výši do 60 dnů ode dne účinnosti smlouvy dle ustanovení § 9 odst. 5 zákona o převodech státních pozemků. Následně v ust. § 9 odst. 6 zákon dává moţnost hradit kupní cenu po bezúročných splátkách v horizontu aţ třiceti let. Tato moţnost platí pouze pro nabyvatele dle ust. § 6 aţ 8 mimo nabyvatele v druhém a třetím kole obchodní veřejné soutěţe. Pokud je uplatněno předkupní právo, tak moţnost splácet zaniká a nabyvatel je povinen zaplatit zbytek kupní ceny ve lhůtě třiceti dnů od uzavření převodní smlouvy.

88

Vyhláška č. 412/2008 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů (dále „vyhláška s cenami pozemků dle KÚ“). 89 § 9 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 90 Vyhláška č. 412/2008 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů. 91 § 9 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

46

Novelizací zákonem č 74/2012 Sb. dochází k zásadní změně, kdy platba kupní ceny po splátkách jiţ není neúročená, ale bude úročena úrokem vypočteným dle předpisu EU92. Z mého pohledu se jedná o racionální krok, jelikoţ v horizontu třiceti let můţe dojít k výrazné inflaci měny a úrok můţe tuto míru inflace na jednotlivých splátkách sníţit. Zákon stanoví kupujícímu povinnost zaplatit zálohu v určité výši ještě před uzavřením kupní smlouvy. Při prodeji dle ust. § 5 se jedná o zálohu ve výši 10 % z kupní ceny, zatímco při prodeji dle ust. § 6, 7 a 8 je záloha ve výši jedné roční splátky, avšak zde je dán limit maximálně 10 % z minimální ceny včetně částky nabídnuté nad minimální cenu resp. vyhlašované při obchodní veřejné soutěţi.93 U nabyvatele, který je oprávněnou osobou, se započtou na úhradu kupní ceny jeho nároky dle zákona o půdě. Ostatním mohou být započteny pohledávky vůči Pozemkovému fondu a taktéţ nároky dle zákona o půdě. Započíst můţe Pozemkový fond pouze tu část nároků, která je nesporná.94 Náklady spojené s prodejem státního pozemku jako jsou náklady na ocenění pozemku nebo vyhotovení podkladů pro prodej a další činnosti hradí stát.95

5.1.10 Zástavní a předkupní právo Oba instituty mají funkci zajišťovací, které chrání stát před spekulativními nákupy pozemků96. Zástavní právo vzniká k převáděnému pozemku ve prospěch státu, dokud není splacena celá kupní cena. Zákon také zakazuje zajištění pozemku jiným zástavním právem v případě, ţe je na něm uplatněno zástavní nebo předkupní právo státu.97 Státu svědčí u převáděného pozemku předkupní právo jako právo věcné. Zároveň je nabyvatel povinen nabídnout pozemek státu za cenu, za jakou jej odkoupil od Pozemkového fondu. Předkupní právo státu nevzniká v případech prodeje zemědělského pozemku obci, vlastníkovi stavby, která je na pozemku nebo s ním tvoří funkční celek a 92

Sdělení Komise č. 2008/C 14/02, o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb. § 9 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 94 § 9 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 95 § 20 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 96 Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 97 §10 odst. 1 a 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 93

47

v případech převodu na oprávněné osoby dle ust. § 6, 7 a 8 zákona o převodech státních pozemků. Předkupní právo přechází i na nový pozemek nabyvatele dle návrhu pozemkových úprav.98 Nejvyšší soud se vyjádřil k náleţitostem nabídky zpětného odkupu a ustálil se na jednotném právním názoru. Dle soudu můţe být tato nabídka řádná, i kdyţ neobsahuje odkupní cenu pozemku v případě, ţe si strany smluvily odkupní cenu předem např. v ujednání o zřízení předkupního práva. Obzvláště v situaci dle tohoto zákona, kdy cena vyplývající z předkupního práva je stejná jako původní kupní cena pozemku.99 Rozhodnutí soudu povaţuji za rozumné, jelikoţ nelze popřít, ţe cena, ačkoliv je v nabídce předkupního práva nevyjádřená, je známá a určitá. Vznik těchto zajišťovacích institutů nahlásí Pozemkový fond konkrétnímu katastrálnímu úřadu, v jehoţ obvodu se pozemek nachází. Pozemkový fond je také výslovně oprávněn uplatňovat práva vyplývající z těchto institutů.100

5.1.11 Náhrada za trvalý porost při převodech zemědělských pozemků Trvalé porosty jsou součástí pozemku, jak je zmíněno v této práci. Při převodu vlastnického práva k pozemku dochází ke změně vlastnického práva i u porostu. Zákon se tímto ustanovením snaţí vyhnout soudním sporům, které vznikaly při privatizaci, kdy se stávalo, ţe noví vlastníci odmítli nechat dosavadní nájemce sklidit úrodu apod. Zde nový vlastník vstupuje do stejného nájemního vztahu, jaký trval do doby převodu.101 Z preventivních důvodů Pozemkový fond zahrne cenu porostů do kupní ceny pozemku a nájemci poskytne finanční náhradu za trvalý porost. Poté nájemci jiţ nepřísluší náhrada za trvalý porost v okamţiku ukončení nájemního vztahu.102

98

§ 10 odst. 2 a 5 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 99 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1726/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3059/2009. 100 § 10 odst. 4 a 6 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 101 Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 102 § 12 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

48

Pozemkový fond sníţí kupní cenu nabyvateli pozemku o cenu trvalého porostu a oplocení, pokud bylo obojí zřízeno na náklad nabyvatele a nabyvatel se s Pozemkovým fondem dosud nevypořádal ve věci těchto investic.103 Za součásti pozemků zákon povaţuje také oplocení a meliorační zařízení. Jelikoţ je zbytečné a nerozumné oddělovat tyto součásti od pozemku, přecházejí na nabyvatele i s vlastnickým právem. Oplocení nabývá nový vlastník úplatně, zatímco meliorační zařízení je dle zákonodárce obtíţné ocenit, a proto je převáděno bezúplatně.104

5.1.12 Odstoupení od smlouvy o převodu zemědělských pozemků Zákon upravuje moţnost státu odstoupit od smlouvy v případě prodlení nabyvatele s placením, které je delší neţ 30 dnů. Odstoupení od smlouvy se řídí obecným ustanovením § 48 občanského zákoníku. Navíc je dle zákona nabyvatel povinen zaplatit Pozemkovému fondu náhradu ve výši 1 % z kupní ceny pozemku za kaţdý rok vlastnictví (náhrady za měsíc se počítají poměrně 1/12).105

5.1.13 Převody lesních pozemků na obce Podmínek pro převod lesních pozemků je opět několik. Nabyvatelem dle zákona o převodech státních pozemků můţe být pouze obec. Pro splnění podmínek musí obec písemně poţádat pověřenou právnickou osobu. (Jak je uvedeno v oddílu 5.1.3 Převodce, jedná se většinou o Lesy ČR, s. p.). Poté můţe být na obec převedeno vlastnictví odloučeného lesního pozemku, který byl určen k zastavění stavbou ve veřejném zájmu nebo stavbou pro bydlení pomocí územního plánu, regulačního plánu nebo rozhodnutím o umístění stavby. Převést do vlastnictví obce lze také spoluvlastnický podíl státu, pokud dalším spoluvlastníkem je daná obec.106

103

§ 12 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 104 Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 105 § 14 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 106 § 18 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

49

5.1.14 Převody lesních pozemků z vlastnictví státu dle zákona o lesích Právní úpravu týkající se lesních pozemků nalezneme také v zákoně o lesích, který se vypořádává s tím, kdo je oprávněný jednat při dispozicích se státními lesy. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona o lesích stanoví, ţe pro právnickou osobu, která má právo nakládat s lesy ve státním vlastnictví, platí všechna práva a povinnosti, které jinak patří vlastníku lesa. Právnická osoba hospodařící se státními lesy vstupuje do právních vztahů se stejnými právy a povinnostmi jako stát. Její jednání ale není bez omezení a kontroly. Právní úkony týkající se převodu práva hospodaření v těchto lesích nebo převodu vlastnického práva, s výjimkou smluv, které se týkají nájmu nebo výpůjčky pozemků určených k plnění funkcí lesa, jejichţ funkce byly omezeny nebo dočasně odňaty, jsou podmíněny předčasným souhlasem Ministerstva zemědělství. Stojí za zmínku, ţe lesy ve vlastnictví státu nesmí být pronajímány ostatním osobám za účelem hospodaření v těchto lesích107.

5.2 Nabývání zemědělských a lesních pozemků cizozemci Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon vstoupil v platnost dne 29. 9. 1995 a dle původního znění omezoval nabývání nemovitostí cizozemci. Pojem cizozemec je v zákoně definován negativně. Cizozemcem je kaţdý, kdo není tuzemcem, přičemţ tuzemcem je fyzická osoba s trvalým pobytem v České republice a právnická osoba, která má sídlo v České republice.108 Z výkladu tohoto ustanovení vyplývá, ţe právnická osoba sice nemohla nabývat nemovitosti, pokud byla cizozemcem, avšak k nabývání nemovitostí na území České republiky postačilo, kdyţ v České republice zřídila organizační sloţku či podnik109. Nejdůleţitějším ve vztahu k převodům zemědělských pozemků a lesních pozemků se jeví ustanovení § 17 odst. 1 devizového zákona110.

107

§ 5 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. § 1 písm. a, b, c zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona, ve znění pozdějších předpisů. 109 BAREŠOVÁ, E. Nabývání nemovitosti v České republice cizinci. Právní rádce. 2011, roč. 19, č. 9, s. III přílohy. ISSN 1210-4817. 110 § 17 odst. 1 zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona před účinností novely č. 206/2011 Sb. zněl: „Pozemky, které tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleţí, a pozemky určené k plnění funkcí lesa (dále jen "zemědělský pozemek") mohou nabývat a) tuzemci, s výjimkou osob uvedených v písmenu c), b) cizozemci s českým státním občanstvím, c) cizozemci s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, pokud jsou evidováni v evidenci zemědělských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v tuzemsku podle zvláštního zákona, a jejichţ trvalý pobyt je alespoň 3 roky, d) ostatní cizozemci pouze 108

50

K zásadním změnám došlo po vstupu do Evropské unie. Česká republika se dohodla s Evropskou unií na výjimce, která znamenala získání dvou přechodných období ohledně nabývání nemovitostí cizozemci. Tyto výjimky byly sjednány v Aktu o podmínkách přistoupení ve Smlouvě o přistoupení České republiky k Evropské unii. Období bylo pětileté a sedmileté od vstupu ČR do EU. Sedmileté období uběhlo ke dni 1. 5. 2011. Je dluţno říci, ţe právní úprava devizového zákona v těchto obdobích nebyla zcela v souladu s ustanovení Smlouvy o přistoupení ČR k EU. Ale vzhledem k aplikační přednosti vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichţ ratifikaci dal parlament souhlas a jimiţ je ČR vázána, se v případě rozporu zákona a této mezinárodní smlouvy pouţije ustanovení mezinárodní smlouvy111. Proto v praxi docházelo k přednostní aplikaci ustanovení Smlouvy o přistoupení ČR k EU před ustanoveními devizového zákona, která byla s touto smlouvou v rozporu.112 Ani v okamţiku uplynutí sedmiletého přechodného období nedošlo ke změně devizového zákona, která by dala do souladu jeho ustanovení s ustanoveními Smlouvy o přistoupení ČR k EU. Český úřad zeměměřický a katastrální proto poskytnul stanovisko, ve kterém se vyjadřuje k trvajícímu rozporu zákona a mezinárodní smlouvy. Zde uvedl, ţe po uplynutí přechodného období nebudou odmítány vklady do katastru nemovitostí pro rozpor s ust. § 17 devizového zákona.113 Změnu přinesla aţ novela č. 206/2011 Sb., která uvedla devizový zákon do souladu s mezinárodní smlouvou tím, ţe zrušila celé znění § 17 devizového zákona. Důvodová zpráva k novele uvádí, ţe tato změna nemá vliv na aplikační praxi, ale jedná se pouze o „formálně technickou legislativní úpravu“.

1. děděním, 2. pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzájemnosti, 3. do společného jmění manţelů, z nichţ pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem, 4. od příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manţela, 5. výměnou za jiný zemědělský pozemek v tuzemsku, jehoţ cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu nepřevyšuje cenu původního zemědělského pozemku zjištěnou podle zvláštního právního předpisu, 6. na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví, 7. jde-li o zemědělský pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlastnictví, nebo 8. pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon.“ 111 Čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. 112 BAREŠOVÁ, E. Nabývání nemovitosti v České republice cizinci. Právní rádce. 2011, roč. 19, č. 9, s. IIIVI přílohy. ISSN 1210-4817. 113 Stanovisko Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 6495/2011-15. In BAREŠOVÁ, E. Nabývání nemovitosti v České republice cizinci. Právní rádce. 2011, roč. 19, č. 9, s. ISSN 1210-4817.

51

Podle současné právní úpravy uţ neexistují ţádná omezení pro nabývání zemědělských a lesních pozemků cizozemci. Novelizací došlo k uvolnění trhu s pozemky nejen pro občany ostatních členských států Evropské unie, ale i pro občany třetích zemí. Současná platná právní úprava neodporuje mezinárodním závazkům a poskytuje vlastníkům pozemků smluvní volnost při převodech pozemků na území České republiky. Jediné omezující ustanovení zůstává v zákoně o převodech státních pozemků v ust. § 4 odst. 1 písm. a), o jehoţ novelizovaném znění se práce jiţ zmínila.114

114

BAREŠOVÁ, E. Nabývání nemovitosti v České republice cizinci. Právní rádce. 2011, roč. 19, č. 9, s. VI přílohy. ISSN 1210-4817.

52

6 Obsah právního vztahu Obsahem právního vztahu se rozumí „práva a povinnosti jeho subjektů ve vztahu k objektu právního vztahu“115. Tato práva a povinnosti vyplývají ze smluv uzavřených mezi subjekty, kterými se tato práce zabývá jiţ v kapitole č. 1 Exkurs do občanského práva hmotného. Pochopitelně práva a povinnosti vyplývající ze smluv nesmí být v rozporu se zákonem nebo jinými právními předpisy.

6.1 Cena Jednou z povinností vyplývající z kupní smlouvy je povinnost kupujícího zaplatit dohodnutou kupní cenu prodávajícímu. Není však jednoduché určit, jaká výše ceny bude pro obě strany přijatelná. V praxi se vyskytují dva „druhy“ ceny. Dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“) a prováděcích předpisů se vypočítává tzv. cena zjištěná dle cenového předpisu (někdy také nazývaná jako administrativní nebo úřední). Kupní smlouvy obsahují často odlišnou výši kupní ceny. Dohodnutá kupní cena bývá odlišná od ceny zjištěné dle cenového předpisu a označuje se jako tzv. trţní cena pozemku (téţ cena obvyklá). Postupným vývojem na trhu s pozemky se rozdíly mezi jednotlivými cenami stírají.

6.1.1 Cena zemědělského pozemku zjištěná dle cenového předpisu Zemědělské pozemky jsou oceňovány dle tzv. výnosové metody. Zákonem o oceňování majetku došlo ke změně v oceňování zemědělských pozemků z dřívější jednotné ceny, kterou neovlivňovala ţádná kriteria. Nyní se uplatňují bonitované půdně ekologické jednotky (dále také „BPEJ“), které jsou výsledkem ukazatelů jako produkční schopnosti pozemku, vliv teploty, vlhkosti, klimatu, polohy pozemku zejména je na mysli jeho svaţitost, kamenitost, orientace k jednotlivým světovým stranám nebo i historický vývoj půdního profilu.116

115

GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. s. 159. ISBN 978-80-7380-023-9. Důvodová zpráva k zákonu č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 116

53

Zákon o oceňování majetku určuje pravidla výpočtu ceny zemědělského pozemku v ustanovení § 11. Dále také určuje, ţe ostatní vlivy budou posouzeny dle oceňovací vyhlášky. Oceňovací vyhláška obsahuje seznam BPEJ v příloze č. 22, kde také vymezuje, co znamenají jednotlivé pětimístné kódy BPEJ. Zde zjistíme, jaká je cena 1 m² oceňovaného pozemku. Cena jednotlivých částí pozemku dle BPEJ můţe být odlišná, jelikoţ je moţné, ţe na jednom pozemku se bude vyskytovat půda s jinými vlastnostmi. Můţe být ještě sníţena sráţkami nebo zvýšena přiráţkami dle přílohy č. 23 oceňovací vyhlášky. Zvýšení ceny dochází u pozemků v blízkosti měst. Obecně platí pravidlo, ţe čím větší město, tím větší je přiráţka. Ke sníţení ceny dochází naopak u pozemků, které jsou více vzdáleny od zastavěných částí obcí anebo je jejich vyuţití prokazatelně sníţeno větší balvanitostí, zvýšeným výskytem stoţárů, potřebou odvodnění, polohou ve zvláště chráněném území nebo imisním zatíţením. Nakonec je ještě výsledná cena vynásobena koeficientem prodejnosti dle přílohy č. 39. Pokud pozemek není bonitován, vyuţije se ustanovení vyhlášky s cenami dle KÚ, dle které se cena opět sníţí o sráţky nebo zvýší o přiráţky a vynásobí koeficientem prodejnosti dle oceňovací vyhlášky.117 Vyhláška dále stanoví speciální koeficient a odlišný výpočet pro cenu neobhospodařovaných pozemků a minimální trţní cenu za 1 m², která činí 1 Kč.118 Cena zemědělského pozemku zjištěná dle cenového předpisu je vyuţívána především pro daňové účely, pro prodej pozemků ve státním vlastnictví ale i nákup pozemků do státního vlastnictví a pro provádění pozemkových úprav.119

6.1.2 Tržní cena zemědělského pozemku Trţní cena zemědělského pozemku je důleţitá v soukromoprávních vztazích mezi stranami kupní smlouvy. Také se vyuţívá pro vypočítání daně z příjmu z prodeje pozemku.120 Mezi soukromými osobami nejsou dané limity, ve kterých se musí prodejní cena pohybovat. Je

117

§ 29 odst. 3 vyhlášky č. 3/2008, oceňovací vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů. § 29 odst. 4 a 5 vyhlášky č. 3/2008, oceňovací vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů. 119 NĚMEC, J., PRAŢÁKOVÁ, L., KUČERA, J. et al. Situační a výhledová zpráva Půda [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, vydáno 2009 [cit. 2012-03-08]. s. 33. Dostupné z: . ISBN 80-7084-800-5. 120 „tamtéţ“ 118

54

čistě na jejich dohodě, jaká bude kupní cena pozemku. Její výše není upravena právními předpisy. Ačkoliv stranám orientačně slouţí cena zjištěná dle cenového předpisu. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky podnikl v letech 2000 aţ 2007 výzkum trţních cen zemědělských pozemků. Jako výchozí vzal informace o kupních cenách v kupních smlouvách, dle kterých byla vloţena vlastnická práva do katastru nemovitostí. Zmíněným výzkumem bylo zjištěno, ţe na trţní cenu zemědělských pozemků má vliv několik hlavních faktorů. Jedná se o polohu pozemku, výměru pozemku a moţné vyuţití daného pozemku. Bez ohledu na tyto faktory je ve zkoumaných letech trţní cena značně nestálá.121 Pravděpodobně se jedná o důsledek transformace trhu z centrálně řízené ekonomiky na trh volný v 90. letech 20. století. Závislost trţní ceny na druhu pozemku je zřejmá z výsledků měření. Mezi nejvyššími trţními cenami se v daném období drţely zahrady a ovocné sady. Poté se na pomyslné stupnici pohybuje orná půda. Levněji se daly koupit vinice, chmelnice a trvalé travní porosty.122 Vyšší ceny zahrad a sadů mohou být důsledkem toho, ţe tento druh pozemku se často vyskytuje u pozemku zastavěného, a proto jsou nabyvatelé ochotni připlatit za větší prostor v místě, kde se zdrţují. Z výzkumu však dále vyplývá, ţe dochází k rozvoji trhu se zemědělskými pozemky a tím ke zvýšení poptávky. Vzhledem k tomuto vývoji je nutné očekávat zvyšování trţních cen zemědělských pozemků. I přes tento kladný vývoj patří zemědělské pozemky v České republice k těm levnějším v rámci Evropské unie. Porovnáme-li trţní ceny se státy západní Evropy, tak například ceny zemědělských pozemků v Německu jsou aţ bezmála 14 krát vyšší, ve Švédsku 3 krát vyšší. Naopak ceny ve státech východní Evropy jsou s našimi trţními cenami srovnatelné, i kdyţ k rozdílům také dochází.123

121

„tamtéţ“ NĚMEC, J., PRAŢÁKOVÁ, L., KUČERA, J. et al. Situační a výhledová zpráva Půda Ministerstvo zemědělství, vydáno 2009 [cit. 2012-03-08]. s. 35. . ISBN 80-7084-800-5. 123 NĚMEC, J., PRAŢÁKOVÁ, L., KUČERA, J. et al. Situační a výhledová zpráva Půda Ministerstvo zemědělství, vydáno 2009 [cit. 2012-03-08]. s. 37. . ISBN 80-7084-800-5. 122

55

[online]. Praha: Dostupné z: [online]. Praha: Dostupné z:

6.1.3 Cena lesního pozemku zjištěná dle cenového předpisu Tato cena je opět vyuţívána pro daňové účely (výpočet daně dědické, darovací, z převodu nemovitosti a z nemovitosti), vypořádání spoluvlastnictví a náhrady škody.124 Zákon o oceňování majetku v ust. § 12 stanoví jako způsob výpočtu úřední ceny lesního pozemku výnosový a porovnávací způsob, kde kriteriem jsou převládající soubory lesních typů. Další postup zákon svěřuje oceňovací vyhlášce. Oceňovací vyhláška stanoví v § 30, ţe výsledná cena lesního pozemku je součtem cen jednotlivých porostních částí. Tuto základní cenu ještě ovlivní moţnost sráţek dle přílohy č. 25 a znásobení koeficientem prodejnosti dle přílohy č. 39 podobně jako u zemědělských pozemků. Tímto způsobem ovšem vypočítáme pouze cenu pozemku resp. půdy. K ceně lesa se přičítá cena trvalých porostů, které jsou oceňovány dle ust. § 15 zákona o oceňování majetku. Při zjišťování skutečného stavu lesních porostů se vychází ze zpracovaných lesních hospodářských plánů či osnov, a pokud nejsou zpracovány tak z měření na místě. Pro větší přesnost je vţdy vhodné šetření na místě, protoţe část porostu můţe být jiţ vytěţena a tím by došlo ke zkreslení ceny125. Cena lesního porostu se zjišťuje nákladovým a výnosovým způsobem. Základními hledisky určujícími cenu jsou druhy lesních dřevin, věk, bonitní stupně, obmýtí a zakmenění. Vzorec pro vypočítání ceny lesního porostu a další faktory ovlivňující ceny lesního porostu obsahuje ustanovení § 35 oceňovací vyhlášky. K ceně lesů zjištěné dle cenového předpisu je nutné podotknout, ţe bývá vyšší, neţ je trţní cena stejného pozemku. Je to dáno tím, ţe nezohledňuje zvyšující se náklady na údrţbu lesů, a proto dochází v praxi k situacím, kdy prodejce trvá na ceně lesa zjištěné dle cenového předpisu, zatímco kupující takto vysoké ocenění odmítají. Proto je potřeba problematiku znát a vyhnout se těmto nedorozuměním.126

124

Prodej lesa : Cena lesa [online]. ©2011 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: . 125 BRADÁČ, A., FIALA, J., HLAVINKOVÁ, V. Nemovitosti : Oceňování a právní vztahy. 4. přeprac. a dopln. vyd. Praha : Linde, a.s, 2007. s. 435. ISBN 978-80-7201-679-2. 126 Prodej lesa : Cena lesa [online]. ©2011 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: .

56

6.1.4 Tržní cena lesního pozemku Oproti ceně zjištěné dle cenového předpisu bývá trţní cena v praxi niţší. K problematice rozdílů mezi cenou zjištěnou dle cenového předpisu a trţní cenou lesního pozemku viz výše. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky zjišťoval také trţní ceny lesních pozemků a z jeho měření vyšlo najevo, ţe trţní ceny lesních pozemků jsou často včetně porostu niţší neţ většina zemědělských pozemků. Trţní cena lesního pozemku závisí také na jeho výměře, přičemţ bylo zjištěno, ţe s větší výměrou pozemku se sniţuje cena za 1 ha.127

127

NĚMEC, J., PRAŢÁKOVÁ, L., KUČERA, J. et al. Situační a výhledová zpráva Půda [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, vydáno 2009 [cit. 2012-03-08]. s. 35. Dostupné z: . ISBN 80-7084-800-5.

57

7 Vybrané problémy převodů zemědělských a lesních pozemků Jedinečnost lesních ale i zemědělských pozemků v praxi způsobuje, ţe nejen soudy musí řešit otázky týkající se specifik jejich převodů.

7.1 Vytyčování hranic pozemků Při převodech lesních i zemědělských pozemků je vhodné znát hranice konkrétního pozemku. V praxi je tato podmínka často velmi těţko splnitelná, protoţe zemědělské pozemky bývají velmi rozsáhlé. Často jsou obhospodařovány společným nájemcem, který neudrţuje viditelné jednotlivé hranice a jejich zaměření neodpovídá skutečnosti, protoţe značná část pozemků je evidována pouze ve zjednodušené evidenci. U lesních pozemků jsou důvody neznalosti podobné, a proto můţe docházet k nepřesnostem. Jedním z faktorů můţe být i zákaz oplocení lesního pozemku. Znát hranice pozemku u lesních pozemků je důleţité, jelikoţ jsou pro vlastníky významné především lesní porosty. Neznalostí hranice svého pozemku můţe mezi vlastníky dojít ke sporu o vlastnická práva především k porostům na této hranici. U zemědělských pozemků můţe dojít k novému zaměření zemědělských pozemků a určení jejich hranic po pozemkových úpravách dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů. Na území České republiky je však stále hodně katastrálních území, kde nebyly pozemkové úpravy provedeny. To znamená, ţe existuje stále mnoho zemědělských pozemků, které vlivem obhospodařování a vyuţívání nemají hranice jasně vyznačené. Při převodu takového pozemku mají subjekty dvě moţnosti, jak situaci řešit. Ještě před zamýšleným převodem si vlastník můţe nechat vypracovat geometrický plán dle ust. § 73 a násl. katastrální vyhlášky, který přesně vymezí hranice pozemků. Geometrický plán je následně vlastník povinen uhradit a u pozemků menší výměry je moţné, ţe cena plánu bude zásadně zasahovat do výše nákladů na převod takového pozemku. Hranice pozemků zaměřené geometrickým plánem je moţné a především vhodné zavést do katastru nemovitostí. Katastrální úřad zapíše zpřesněné polohové a geometrické určení a výměru pozemku do katastrálního operátu na základě ohlášení vlastníka a prohlášení vlastníků 58

sousedních pozemků se společnou změněnou hranicí, ze kterých vyplývá, ţe se na průběhu hranice dohodli.128 Ohlašovatel je povinen katastrálnímu úřadu doloţit s prohlášením dotčený geometrický plán. Druhou moţností je dohodnout se s vlastníky sousedních pozemků a vytyčit hranice na místě dle vzájemné dohody a o jejich umístění sepsat protokol, který se poté přiloţí ke smlouvě, na jejímţ základě bude vlastnické právo k pozemku převáděno. Toto zaměření ovšem nemůţe být zapsáno do katastru nemovitostí. V praxi je tento způsob vyuţívaný právě pro niţší náklady.129 Tento případ je dle mého názoru pro nového vlastníka nevýhodný v tom ohledu, ţe v budoucnu můţe být pozemek zaměřen pomocí geometrického plánu a můţe dojít k odlišnému stanovení jeho polohy a výměry. To pro nového vlastníka znamená nejistotu v předmětu smlouvy. Tato nejistota by v důsledku neznamenala neplatnost převodní smlouvy, jelikoţ se nejedná o podstatný omyl v předmětu dle ust. § 49a občanského zákoníku. Avšak dle právní zásady „nikdo nemůţe na jiného převést více práv, neţ sám má“, by nový vlastník mohl poţadovat od původního vlastníka rozdíl v kupní ceně v závislosti na výměře pozemku z titulu bezdůvodného obohacení. Pochopitelně by záviselo na způsobu vymezení předmětu v převodní smlouvě.

7.2 Lesní pozemek nevhodné velikosti V tomto oddílu si dovolím poznamenat několik informací, které úzce souvisí s problematikou převodních smluv. Velmi často se stává, ţe původní vlastníci nevyřeší přechod vlastněného lesa ještě za ţivota a takový les je poté předmětem dědění. V případě více dědiců se pravděpodobně stanou spoluvlastníky lesa. Postupem času se můţe stát, ţe spoluvlastníků je mnoho a navzájem se ani neznají, coţ pro ně není výhodné, pokud chtějí s lesem disponovat. Je-li pozemek ve spoluvlastnictví těchto osob, pak je moţné, ţe se spoluvlastníci dohodnou na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou, mohou podat k soudu ţalobu na zrušení spoluvlastnictví a vzájemné vypořádání. Po zrušení spoluvlastnictví rozdělením pozemku mohou se svými nově vzniklými pozemky nakládat dle své vůle, aniţ by byli vázáni povinností nejdříve nabídnout svůj spoluvlastnický podíl 128

§ 85 odst. 6 vyhlášky č. 26/2007 Sb., katastrální vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů. Prodej lesů, půdy, vodních ploch : Dotazy, odpovědi a rady jak postupovat při koupi či prodeji lesa [online]. ©2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: < http://lesy.prodej.net/?cap=21485 >. 129

59

ostatním spoluvlastníkům. Sloţitější situace nastane v případě, kdy pozemek ve spoluvlastnictví není dostatečně velký a jeho rozdělením by vzniklo více pozemků v podstatně menší výměře. V ust. § 12 odst. 3 zákona o lesích je dána podmínka souhlasu orgánu státní správy lesů v případech, kdy plocha vznikajících pozemků klesne pod 1 ha. Tento souhlas orgán státní správy lesů navíc neposkytne, pokud by rozdělením pozemku měly vzniknout pozemky nevhodného tvaru či velikosti. Pojmem „pozemek nevhodné velikosti“ se zabývá rozsudek Krajského soudu v Plzni, kde soud konstatuje, ţe se pojem musí vykládat samostatně v kaţdém individuálním případě, avšak je moţné mu přiřknout obecnější

vymezení.

Ve

zmíněném

rozhodnutí

ţalobkyně

chtěla

oddělit

od

spoluvlastněného pozemku část o výměře 0,09 ha v hospodářském lese. Část pozemku byla navíc zastavěná a na celém pozemku v tu dobu existovalo 10 vzrostlých stromů. Soud zde potvrdil rozhodnutí správního orgánu, který zamítl rozdělení pozemku, ze kterého by vznikla tato výměra. Na pozemku by podle rozhodnutí soudu nebylo moţné řádně obnovovat ani vychovávat porost za účelem jeho těţby.130 Dle mého názoru ustanovení omezující převody resp. dělení pozemků slouţí k ochraně lesů, přičemţ na ochraně lesa je veřejný zájem, který v tomto případě převaţuje nad vypořádáním spoluvlastnictví rozdělením pozemku. Co se týče spoluvlastnictví, dovolím si zde poznámku, ţe situace můţe být ještě zkomplikována v případě, kdy jeden ze spoluvlastníků zatíţí svůj podíl zástavním právem. Dle judikatury totiţ nemusí mít souhlas ostatních spoluvlastníků k tomuto záměru, protoţe se dle rozhodnutí soudu nejedná o hospodaření se společnou věcí dle ust. § 139 odst. 2 občanského zákoníku131.

7.3 Právo průjezdu přes les jako věcné břemeno bez souhlasu vlastníka lesa Převodům vlastnického práva k lesům nenahrávají skutečnosti jako např. zatíţení vlastnického práva věcným břemenem. Zajímavé soudní rozhodnutí ohledně věcných břemen na lesních pozemcích nalezneme v judikatuře Nejvyššího soudu. Soud dospěl k závěru, ţe není moţné, aby soud ustavil právo průjezdu přes les jako věcné břemeno bez

130 131

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 30 Ca 302/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 Cdon 339/97.

60

souhlasu vlastníka lesa. Dále je rozhodnuto, ţe není moţné zřídit věcné břemeno, které by bylo v rozporu s některým veřejnoprávním předpisem. Z rozhodnutí vyplývá, ţe pokud vlastníci nemovitosti chtěli zřídit právo průjezdu k této nemovitosti přes lesní pozemek jiného vlastníka, tak to není moţné bez jeho souhlasu. Zákon o lesích totiţ v ustanovení § 20 odst. 1 písm. g) zakazuje stání či jízdu s motorovými vozidly, přičemţ vlastník pozemku můţe povolit výjimku z tohoto pravidla podle ustanovení § 20 odst. 4.132 Ačkoli autorka s tímto závěrem soudu souhlasí, je nezbytné upozornit, ţe toto neplatí pro konání v rámci hospodaření v lese. Pokud jiný vlastník vyuţívá lesní pozemek při těţbě dřeva, i kdyţ se jedná o cestu, nevztahuje se na něj zákaz uvedený v § 20 odst. 1 písm. g) zákona o lesích (stejně tak pro něj neplatí ostatní zákazy uvedené v § 20 odst. 1 a 2 zákona o lesích). A proto není nutné pro účely hospodaření zřizovat věcná břemena.

7.4 Ne/možnost stavby rekreačního objektu na lesním pozemku Jedním z důvodů moţného převodu lesa můţe být i záměr kupujícího postavit si rekreační objekt v převáděném lese. Jelikoţ je stále větším trendem vlastnit nejen objekt určený k trvalému bydlení, ale také rekreační objekt vyuţívaný pouze sezónně. V tomto případě by měl být nový či budoucí vlastník lesa obezřetný, protoţe ke vzniku stavby na lesním pozemku je nutné projít jiným a náročnějším postupem neţ při stavbě v zastavěném území. Zacházení s lesem je regulováno základním principem obsaţeným v ust. § 13 odst. 1 zákona o lesích, kde je zakázané vyuţívat les jinak, neţ je dáno v zákoně o lesích. Zákon však stanoví, ţe je moţné získat výjimku od orgánu státní správy lesů na základě ţádosti vlastníka nebo ve veřejném zájmu. K udělení výjimky je nutné splnit několik podmínek daných v ust. § 13 odst. 2 zákona o lesích, kdy v případě, ţe je povoleno vyuţít les k jinému účelu, musí být k tomuto účelu nejdříve vyuţit pozemek, který je méně důleţitý, pozemky nesmí být nevhodně děleny, změnou se nesmí narušit síť komunikací, meliorací apod. a nové komunikace či průseky nesmí ohrozit les zvětšeným rizikem eroze aj. Při stavbě objektu by měly být splněny všechny tyto podmínky. Také při zadávání územně plánovacích dokumentací existuje povinnost dle zákona o lesích dbát o zachování lesa a je

132

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2686/2004. In Právní rozhledy, 2006, roč. 14, č. 14, s. 529-530. ISSN 1210-6410.

61

povinnost vyhodnotit předpokládané důsledky návrhů, navrhnout jiná řešení popřípadě navrhnout způsob následující rekultivace návrhů133. V tomto případě je důleţité zmínit, ţe není moţné odejmout lesní pozemky nebo omezit jejich vyuţívání jako lesních pozemků pro stavbu objektu k rekreaci, pokud tento záměr není v souladu s územně plánovací dokumentací134 (tato podmínka platí i pro zemědělské pozemky). Pokud pozemek plánovaný pro výstavbu není zařazen mezi zastavitelné plochy dle územního plánu, nelze udělit ani výše uvedenou výjimku. Zároveň u lesů ochranných a lesů zvláštního určení není moţné, aby tento záměr narušil funkce lesa, díky kterým byly tyto lesy zařazeny do zmíněných kategorií135. V případě, ţe by vlastník měl v plánu postavit si stavbu k rekreaci na území lesa nebo 50 m od okraje lesa, stavební úřad vydá rozhodnutí pouze se souhlasem orgánu státní správy lesů, který je závazným stanoviskem a můţe v tomto stanovisku vymezit podmínky pro rozhodnutí. Má-li tedy vlastník v plánu vybudovat objekt k rekreaci, měl by být smířen s tím, ţe ohlášení či získání stavebního povolení nebude zcela jednoduché, nehledě na to, ţe samotná stavitelova činnost nesmí porušovat práva daná zákonem ostatním vlastníkům lesa.136

7.5 Univerzální

sukcese

nového

vlastníka

lesa

do

lesního

hospodářského plánu Při koupi lesa je důleţité nejen porovnat cenu pozemku, ale zároveň by se měl budoucí vlastník zajímat o práva a především povinnosti, které jsou spojené s vlastnictvím lesa. S koupí lesa vlastník nepřebírá pouze právo na hospodaření v lese, ale také povinnosti spojené s hospodařením, výchovou a obnovou lesa, zajištěním bezpečnosti osob a majetku nebo povinnost zpracování lesního hospodářského plánu (dále i „LHP“) nebo lesní hospodářské osnovy (dále i „LHO“). Lesní hospodářský plán je upraven v ust. § 24 zákona o lesích, kde se dozvíme, ţe LHP mají povinnost zpracovat osoby, které se starají o státní lesy v rozsahu min. 50 ha, právnické osoby nebo fyzické osoby, které vlastní více neţ 50 ha lesa v obvodu 133

§ 14 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. § 15 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. 135 § 15 odst. 2 věta 2. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. 136 RADA, T. K některým otázkám realizace staveb na pozemcích původně určených k plnění funkcí lesa. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 21, s. 766-772. ISSN 1210-6410. 134

62

příslušnosti jednoho orgánu státní správy lesů. Pro ostatní vlastníky či právnické osoby, které se starají o státní lesy a nesplňují podmínky 50 ha, je vytváření LHP dobrovolné. Tyto plány hradí vlastníci sami dle ustanovení § 26 odst. 2 zákona o lesích, avšak je moţné získat dotaci od Ministerstva zemědělství, která činí podstatnou část z celkové ceny LHP. Co se stane v případě, kdy je převáděn lesní pozemek o výměře nad 50 ha, pro který je vypracovaný LHP? Je nutné nechat si vypracovat nový LHP nebo pro vlastníka budou platit údaje ve starém LHP? Odpovědi na tyto otázky nám dává rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008. Toto rozhodnutí se zabývá univerzálním nástupnictvím do LHP při změně vlastnického práva. Soud konstatoval, ţe LHP zůstává v platnosti i pro nového vlastníka lesa pouze v případě, pokud zároveň s převodem pozemku nedošlo ke změně jeho výměry. Podle soudu je změna výměry pozemku řešeného v LHP takovou zásadní změnou, ţe musí dojít k novému vyhodnocení podkladů a novému zpracování závazné části LHP pro současnou podobu pozemku. V řešeném případě šlo o oddělení necelého procenta výměry z celku, přičemţ nový vlastník povaţoval původní LHP za platný i pro jeho nově vzniklý pozemek. Soud však namítá, ţe tento postup není moţný, protoţe výměra původního lesního celku byla podstatně větší a vztaţení například maximálního moţného limitu těţby dřeva na menší pozemek by zásadně ohrozilo les a jeho funkce. V daném případě byl dokonce limit těţby vyšší neţ byl objem těţby všech porostů nově vzniklého pozemku. Soud dále tvrdí, ţe není moţné vypočítat těţební limity ani poměrně k celkovému limitu, protoţe v lese je různé rozmístění porostů a mohou se v něm nacházet i různé kategorie lesů, které mají vliv na určení výše těţby.137 Shrnutím výše zmíněného tedy dostáváme závěr, ţe změna vlastníka lesa není změnou podmínek, která zapříčiňuje nutnost změny LHP podle ustanovení § 27 odst. 4 zákona o lesích, nýbrţ takovou změnou podmínek je změna výměry lesního pozemku, který je převáděn. Změna vlastníka lesa sama o sobě nezpůsobí neplatnost LHP, ale v případě, kdy je na vlastníka převáděna pouze část pozemku, je tento povinen poţádat orgán státní správy lesů o změnu závazného ustanovení LHP. Nakonec si dovolím zmínit lhůtu změny závazných ustanovení LHP. Zákon nestanoví dobu, do kdy musí být poţádáno o změny ustanovení LHP, avšak dle soudu vyplývá, ţe vlastník tak má učinit v přiměřené lhůtě a ve svém zájmu ve lhůtě co nejkratší. A zároveň pro něj vyplývá povinnost neřídit se ustanoveními, u kterých má dojít ke změně dle ust. § 27 odst. 4 zákona o lesích. 137

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008, sp. zn. 2 As 64/2008.

63

Povinnost vyhotovit lesní hospodářské osnovy mají osoby, které vlastní les o výměře menší neţ 50 ha, avšak toto vyhotovení dle ust. § 25 odst. 1 zákona o lesích zadává orgán státní správy lesů. LHO jsou na rozdíl od LHP hrazeny z finančních prostředků státu138. LHP i LHO jsou zhotovovány obvykle na dobu 10 let. LHO nepřecházejí automaticky na nového vlastníka lesa, avšak pokud nový vlastník má zájem hospodařit podle původních LHO, musí jím být protokolárně převzaty, aby se staly právně závaznými i pro nového vlastníka139. Dle mého názoru je moţné per analogiam podmínit platnost LHO stejně jako tomu bylo ve výše zmíněném rozhodnutí, kdy LHP platil pouze v případě, ţe se nezměnila rozloha pozemku. I zde je dle mého názoru moţné říci, ţe LHO bude moţné za daných podmínek vyuţít pro nového vlastníka, pokud rozloha pozemku zůstane po převodu stejná.

138

§ 26 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. DVOŘÁK, P. Lesní zákon z hlediska vlastníků lesa, příprava novely lesního zákona. Ekologie a právo. 2005, roč. 1, č. 2, s. 23. ISSN 1211-1139. 139

64

Závěr Diplomová práce se zabývá tématem, které není v literatuře prozatím samostatně zpracováno, a proto jsem se pokusila o zprostředkování informací, které se převodů zemědělských a lesních pozemků dotýkají. Práce zahrnula nejen veřejnoprávní úpravu převodů zemědělských a lesních pozemků, ale také její úpravu soukromoprávní. Soukromé právo neobsahuje regulaci převodů pozemků, která by se zabývala samostatně zemědělskými a lesními pozemky. Není také důvod. Základní instituty jako vlastnické právo nepotřebují pojímat právní úpravu kazuisticky vzhledem k zemědělským a lesním pozemkům. Naopak většina právních předpisů, které se zabývají předmětem své působnosti velmi detailně, obsahují více chyb a mezer v zákoně. Kazuisticky pojaté právní předpisy slouţí často hůř, neţ předpisy, které se zabývají pouze základními pravidly a další výklad přenechávají soudům. Často vzhledem k obsaţeným nepřesnostem v těchto detailních předpisech dochází k jejich novelizacím, které na přehlednosti nepřidají. Práce se také zabývá analýzou pojmosloví, které je vyuţívané v souvislosti se zemědělskými a lesními pozemky. Jednotlivé zákony přesně vymezují, co si představují pod pojmy „zemědělský půdní fond“, „zemědělská půda“, „půda dočasně zemědělsky neobdělávaná“, „les“, „pozemek určený k plnění funkcí lesa“, „lesní pozemek“ a „jiný pozemek“. Nemohu však říct, ţe vyjádření jednotlivých pojmů působí na dotčené osoby přehledně. U pojmu „lesní pozemek“ dokonce kolidují dvě definice v závislosti na právním předpisu, který tuto definici obsahuje. Pro zjednodušení praxe by bylo vhodné, aby se sjednotily termíny uţívané katastrálními předpisy a předpisy sloţkovými (právní předpisy jednotlivých sloţek ţivotního prostředí). Na rozdíl od soukromoprávní úpravy veřejné právo obsahuje podrobný systém, dle kterého dochází k převodům lesních a zemědělských pozemků. V ustanovení o řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí jsou upravena vzájemná práva i povinnosti jak účastníků řízení, tak nadřazeného orgánu – katastrálního úřadu. Práce se zabývá nejdůleţitějšími pasáţemi, které se týkají postupu při vkladu práva do katastru nemovitostí, přičemţ uvádí soudní výklad pojmů spojených s tímto postupem. Ohledně právní úpravy de lege lata si práce vytkla za cíl především popsat a rozebrat právní úpravu. Důraz dává zejména na zákon č. 95/1999 Sb., dle kterého dochází k převodům velké výměry státních zemědělských pozemků. Ačkoliv byl tento zákon

65

vícekrát novelizován s úmyslem zabránit moţným spekulativním prodejům pozemků, stále dochází k prodejům minimálně podezřelým. V současnosti probíhají médii informace o prodejích, které údajně měly být v rozporu s pravidly prodeje státní půdy. K těmto konkrétním případů se práce nevyjadřuje, ale myslím si, ţe základní pilíře zákona jsou postaveny správně. Zákon se snaţí upřednostňovat osoby, které mají opravdový zájem na hospodaření na zemědělských pozemcích nebo mezi nimi a řešenými pozemky existuje jiná bliţší spojitost (stavba, nájem apod.). Bohuţel není v jeho silách resp. paragrafech vyloučit chyby nebo úmyslné jednání lidského faktoru ze strany státních orgánů. Částečně nese na tomto svou chybu i veřejnost, jelikoţ nejeví zájem o postavení jakéhosi kvazikontrolního orgánu. Veřejnost má moţnost seznámit se s plánovanými prodeji přes tisk nebo na úřední desce jednotlivých obcí. Zejména místní obyvatelé by měli mít zájem na tom, co se děje s krajinou, kde ţijí. Pokud by veřejnost důsledněji sledovala připravované převody z vlastnictví státu, jistě by byl menší prostor pro korupci. Na druhou stranu není na místě, aby veřejnost vznášela poţadavky na drţbu většiny pozemků státem. Z historického hlediska je spíše typické, ţe vlastnictví bylo v rukách soukromých osob stejně jako jiné uţívací vztahy k zemědělským pozemkům. Jelikoţ vlastnictví také zavazuje, práce vyjmenovává pozemky, u kterých je dle mého názoru vhodnější, pokud zůstanou ve vlastnictví státu. Lesní pozemky na území některých zvláště chráněných území jsou jedněmi z nich. Zamyšlení se nabízí u lesů ochranných a ostatních lesů zvláštního určení. V kapitole 4.2.2 Kategorizace lesů pro potřeby jejich převodů jsem se snaţila vypořádat s návrhem de lege ferenda týkajícím se předkupního práva státu k těmto pozemkům ze zákona. Ačkoliv se jedná o zásah do vlastnického práva osoby, tak neznamená příliš výrazné omezení, které by porušovalo ústavně zaručené vlastnické právo. Omezení vlastnického práva ještě podle nedávné platné právní úpravy platilo pro prodej zemědělských a lesních pozemků cizincům. Ačkoliv jiţ několik let byla tato ustanovení v rozporu s mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu ČR, k jejich novelizaci došlo aţ v roce 2011. Novela zrušila omezení nabývání pozemků cizinci. I kdyţ se jednalo o uvedení do souladu s předpisy Evropské unie, tak k otevření trhu s pozemky došlo i pro třetí státy. Je však nutné podotknout, ţe dosavadní zákaz se dal obejít vcelku prostým způsobem. K moţnosti nabývání půdy postačilo zaloţit právnickou osobu na území ČR dle právního řádu ČR a ta mohla pozemky nabývat bez omezení.

66

Práce má spíš informativní charakter v části zabývající se kupní cenou pozemků, ale dle mého názoru toto téma není moţné opomenout, protoţe kupní cena je často nejdůleţitějším faktorem, který má vliv na uskutečnění převodů (resp. prodejů) zemědělských a lesních pozemků. Na konci vlastního textu jsem se snaţila zdůraznit některé aspekty převodů zemědělských a lesních pozemků, které se těţko zařazují a takto samostatně vymezené jsou dle mého názoru zajímavou tečkou na závěr práce. Práce by mohla poslouţit tomu, kdo projeví zájem o uvedení do problematiky převodů zemědělských a lesních pozemků s tím, ţe záleţí na kaţdém, jestli v práci vyhledá pouze základní informace nebo informace, které zacházejí do hlubších souvislostí.

67

Resumé The main topic of the thesisare the transfers of agricultural and forest land. Land is the essential condition for all human activities. Land is undestructible but people can decrease its value for a very long time. And it could be expensive to save it. Especially agricultural land is necessary for the production of food. Also forest lands are important for keeping good and healthy environment. That’s why we need to protect them during their transfers. Beyond all doubt the number of transfers of these lands will increase in the future. The topic belongs to both main parts of law. Most of the laws come under the public law. Private law regulates mainly general institutes such as proprietary right, contract of sale, contract of exchange and other types of contracts by which it is possible to transfer lands. Public law mostly deals with processes associated with transfers of agricultural and forest lands. Public law is also typical for transfers, where one of the subjects is the state. The state can be in the position of a transferor or of course a transferee. The topic is not often analysed in the literature or other specialized publications. This is one of the reasons for which I have chosen the theme. The thesis aims to gather more information to one document and to analyse them in connections. But the thesis has descriptive function in the first place. I try to critically evaluate enactments in relation to practical application. At the beginning of the thesis the main rules of the civil law connected with transfers of lands are introduced. As I mentioned above, the proprietary law and transfering contracts are important for validity of the tranfers. The next chapter specializes at the process of getting permission to put the information about the new owner into the evidence of real estate. These processes are described without regard to complicated proprietary relations because it is not the aim of the thesis. A main structure of the thesis is constituted as a legal relation with its main elements. The chapter no. 4 focuses on the object of the legal relations. The object is the agricultural or forest land. The majority of the chapter includes the analysis of terms typical especially for Czech laws and their other characteristics.

68

Next chapter deals with the subjects of legal relations. There are two main Czech laws which are applied here. The first law sets down the rules about transfers of agricultural and forest lands from the state to another person. The determinant subject is the state here. The state is the owner of the majority of land in the Czech Republic, it is necessary to provide protection for the transfers. The second law regulates transfers of lands to foreigners. Foreigners had not been able to gain Czech lands before the Czech Republic joined the European Union. Then the law was contrary to the obligations which followed from our membership. The last element of the legal relation is its content which includes all rights and obligations between the subjects. This chapter concerns with the obligation of paying price and process of land’s evaluation according to special laws. Author of this work intentionally omitted laws concerning restitution and privatization. It is comprehensive topic about which a lot of works or articles were written. It is not possible to cover entire topic only in one short chapter. The last part is dedicated to several chosen issues. It deals with problem with border of the lands, then inconvenient area of forest land, possibility of building on forest land and universal succession into forest economic plans. In conclusion there is the summary of information and the appraisal. Author also tried to propose a few changes of the effective Czech laws or tried to critically appraise currently valid laws.

69

Seznam použitých pramenů a literatury Monografie  BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Přehled judikatury ve věcech katastru nemovitostí. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2011. 524 s. ISBN 978-807357-672-1. 

BRADÁČ, A., FIALA, J., HLAVINKOVÁ, V. Nemovitosti : Oceňování a právní vztahy. 4. přeprac. a dopln. vyd. Praha : Linde, a.s, 2007. 740 s. ISBN 978-807201-679-2.



DROBNÍK, J., DVOŘÁK, P. Lesní zákon : Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 290 s. ISBN 978-80-7357-425-3.

 DUDOVÁ, J., JANČÁŘOVÁ, I., PEKÁREK, M. et al. Právo životního prostředí – 2. díl. 2. přeprac. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 379 s. ISBN 80-2103978-7.  FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, 650 s. ISBN 978-80-7380-228-8.  GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7380-023-9.  PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I., BLÁHOVÁ, I. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. 331 s. ISBN 978-80-7380-253-0.  ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M. et al. Občanský zákoník II : Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. 1114 s. ISBN 978-80-7400-6. Odborné články  BAREŠOVÁ, E. Nabývání nemovitosti v České republice cizinci. Právní rádce. 2011, roč. 19, č. 9, s. I-VI. ISSN 1210-4817.  DVOŘÁK, P. Lesní zákon z hlediska vlastníků lesa, příprava novely lesního zákona. Ekologie a právo. 2005, roč. 1, č. 2, s. 23. ISSN 1211-1139.  HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby 1. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 9, s. 14-16. ISSN 12111120.

70

 HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby 2. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 10, s. 16-20. ISSN 12111120.  HELEŠIC, F. Podmínky převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby 3. Právo a podnikání. 1999, roč. 8, č. 11, s. 9-15. ISSN 12111120.  RADA, T. K některým otázkám realizace staveb na pozemcích původně určených k plnění funkcí lesa. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 21, s. 766-772. ISSN 12106410.  K rozsudku ze dne 23.3.2006, sp. zn. 22 Cdo 225/2006. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 14, s. 529-530. ISSN 1210-6410. Právní předpisy  Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8)  Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.  Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.  Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v různých zněních.  Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (katastrální zákon).  Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.

71

 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 120/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.  Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 349/2011 Sb., kterým se mění zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.  Zákon č. 74/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.  Vyhláška č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohroţení lesů pod vlivem imisí, ve znění pozdějších předpisů.

72

 Vyhláška č. 229/1999 Sb., kterou se vydává seznam škol, jejichţ hlavní činností je vzdělávání mládeţe nebo dospělých v zemědělských oborech, ve znění pozdějších předpisů.  Vyhláška č. 29/2004 Sb. Ministerstva zemědělství, která provádí zákon č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, ve znění pozdějších předpisů.  Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška).  Vyhláška č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (oceňovací vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.  Vyhláška č. 412/2008 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů. Důvodové zprávy  Důvodová zpráva k zákonu č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.  Důvodová zpráva k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.  Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 118/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.

Judikatura  Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 331/98.  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 Cdon 339/97.  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2686/2004.  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006.  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3059/2009. 73

 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2969/2009.  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4335/2009.  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1726/2010.  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1376/2010.  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2369/2009.  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008, sp. zn. 2 As 64/2008.  Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 1 As 89/2008.  Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1995, sp. zn. 6 A 905/94.  Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne. 30. 11. 1965, sp. zn. Co 304/65.  Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 1991, sp. zn. 5 Co 1095/91.  Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 1998, sp. zn. 30 Ca 131/98.  Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 30 Ca 302/2002.  Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 33 Ca 106/2001. Elektronické prameny  FIALA, J., KINDL, M., HURDÍK, J. et al. Komentář k Občanskému zákoníku (40/1964 Sb.). KWK – Komentáře Wolters Kluwer ČR, a. s. 2009. ASPI [databáze]. Verze 13+. Wolters Kluwer ČR a. s. 2012.  Kategorizace lesů [online]. Praha: Český statistický úřad, vydáno 1. 12. 2011 [cit. 2012-02-15].

Dostupné

z:

.  KOŠATA, O. Re: Dotaz k tabulce kategorizace lesů [online]. Jitka Kmošková. 16. února 2012 [cit. 2012-02-17].  NĚMEC, J., PRAŢÁKOVÁ, L., KUČERA, J. et al. Situační a výhledová zpráva Půda [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, vydáno 2009 [cit. 2012-03-08]. s. 33. Dostupné z: . ISBN 80-7084-800-5.  Prodej lesa : Cena lesa [online]. ©2011 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: .

74

 Prodej lesů, půdy, vodních ploch : Dotazy, odpovědi a rady jak postupovat při koupi či prodeji lesa [online]. ©2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: < http://lesy.prodej.net/?cap=21485 >. Ostatní prameny  Stanovisko Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 6495/2011-15.

75

Použité zkratky BPEJ – bonitovaná půdně ekologická jednotka ČR – Česká republika KN – Katastr nemovitostí ČR KÚ – katastrální území LHO – lesní hospodářské osnovy LHP – lesní hospodářský plán LZPS – Listina základních práv a svobod OSŘ – Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa SŘS – Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů ZPF – zemědělský půdní fond

76