Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Zkrácené řízení ve správním právu trestním Robert Helešic 2009/2010
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Zkrácené řízení ve správním právu trestním“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně, dne 16.11.2010 Robert Helešic
2
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu mé práce, JUDr. Stanislavu Kadečkovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky během mého studia, čímž ovlivnil i tuto práci. Dále bych chtěl poděkovat pracovnicím MěÚ Hodonín, za poskytnutí podnětných oficiálních dokladů. Samozřejmě i všem ostatním, kteří mi pomohli cennými radami a konzultací.
3
Abstrakt Cílem této bakalářské práce na téma „Zkrácená řízení ve správním právu trestním„ je základní vymezení správního práva trestního, se zaměřením na zkrácené řízení ve správním právu trestním, které se týká blokového řízení a příkazního řízení správních orgánů.
4
Obsah 1. Úvod.........................................................................................................................6-7 2. Historie.....................................................................................................................8-10 3. Pojem správní právo, správní řízení, správní právo trestní......................................11-12 4. Správní řízení............................................................................................................13-14 5. Správní právo trestní.................................................................................................15 5.1. Správní delikt, přestupek, jiný správní delikt…………………………………15 5.1.1. Přestupek.................................................................................................16-20 5.1.1.1.
Blokové řízení..............................................................................20-26
5.1.1.2.
Příkazní řízení..............................................................................26-32
5.1.2. Jiný správní delikt...................................................................................32-34 5.1.2.1.
Pořádkové delikty........................................................................34-36
5.1.2.2.
Disciplinární delikty....................................................................36-39
5.1.2.3.
Delikty právnických osob............................................................40-42
5.1.2.4.
Delikty fyzických osob…………………………………………43-44
6. Závěr.........................................................................................................................45-46 7. Resumé......................................................................................................................47-48 8. Použitá literatura.......................................................................................................49-50 9. Přílohy.......................................................................................................................51-52
5
Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolil zkrácené řízení ve správním právu trestním, kdy se jedná o zjednodušenou formu přestupkového řízení, se kterým se v některé z jeho podob setkal již téměř každý občan naší země a je nedílnou součástí pracovní náplně mnoha úředníků a zaměstnanců státní správy. Stejné je to i s náplní mé práce, neboť již téměř deset let sloužím u policejního sboru. V současné době na obvodním oddělení PČR, kde zpracovávám a řeším přestupky a provádím šetření do trestných činů, spadajících při současném rozdělení mezi přečiny. Na základě mých pracovních zkušeností jsem v práci stručně shrnul i poznatky z policejní práce a ve spolupráci se zaměstnankyněmi městského úřadu v Hodoníně rozebral přestupkové řízení rovněž z jejich pohledu. Práci jsem rozdělil do čtyř hlavních kapitol a na konci práce jsem přiložil statistiku přestupků řešených a evidovaných za celý rok 2009, městským úřadem Hodonín. Mezi hlavní kapitoly nepočítám první, která je úvodem k mé práci. Ve druhé hlavní kapitole, jsem shrnul velmi stručný přehled o historii vývoje správního práva v Českých zemích od druhé poloviny 18. stol. až po doposud platný zákon č.200/1990 Sb. Ve třetí kapitole jsem vysvětlil základní pojmy, se kterými se ve správním právu setkáváme, a to: správní právo, správní řízení a správní právo trestní. Ve čtvrté kapitole jsou uvedeny a popsány zásady správního řízení, kterými by se měly řídit subjekty správního řízení, zvláště správní orgány. V páté a poslední hlavní kapitole jsou uvedeny správní delikty se zaměřením na blokové a 6
příkazní řízení. Dále je součástí této kapitoly rozbor přestupku a jiného správního deliktu, jakožto protiprávního jednání, kterého se mohou dopustit pouze právnické osoby a podnikající fyzické osoby. V závěru je shrnuto veškeré poznání, z oblasti zkráceného řízení ve správním právu trestním, které bylo možno v této práci a v literatuře uvedené, jako použitá literatura, obsáhnout.
7
2. Historie
První zmínky o správních deliktech se objevily ve druhé polovině 18. stol. v období tzv. policejního státu, za vlády Marie Terezie a Josefa II, v souvislosti s potřebami panovníka aktivně regulovat chod činnosti země a jejich orgánů. K vymezení pojmu správního deliktu následně došlo v „Jozefinském“ Všeobecném trestním zákoníku o zločinech a trestech za ně z roku 1787, kdy jejich stíhání bylo svěřeno politické správě vrchnosti, oproti kriminálním deliktům, které zůstaly v kompetenci soudu.1 Významným mezníkem se stal trestní zákoník z roku 1803, který zavedl tzv. „policejní přestupky“ a stíhání za ně ponechal v politické správě vrchnosti. V následujícím období pak došlo k řadě přesunů pravomocí v řízení o deliktech, které střídavě přecházely ze správních orgánů na soudy a opačně. V roce 1873 byla tato situace částečně vyřešena v rámci trestního řádu, kdy přestupky byly řádně definovány a rozhodování o nich bylo svěřeno soudům. Kromě toho však byly stále vydávány další předpisy obsahující skutkové podstaty správních deliktů, o kterých i nadále rozhodovaly politické a policejní orgány. Od 1. září 1852 platil v Rakousko-Uhersku a v českých po vzniku Československa v říjnu 1918, Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, uvedený patentem č. 117/1852 rakousko-uherského říšského zákoníku. Ten platil v českých zemích až do počátku účinnosti zákona č. 86/1950 Sb. Za první republiky bylo mnoho pokusů nahradit tento zákon modernějším, ale nový zákon se přijmout nepodařilo a původní byl upravován novelizacemi. Článek IV. zákona z roku 1852 stanovil, že „podle tohoto trestního zákona může se …jen to za zločin, za přečin nebo za přestupek pokládati a trestati, co se v něm výslovně za zločin, za přečin nebo za 1 Malý K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2005, 283-284
8
přestupek prohlašuje.“ Korektiv ve smyslu úmyslnosti i nebezpečnosti byl dán formulací: „Ke zločinu vyžaduje se zlého úmyslu“, dále podrobněji rozvedenou. Podle § 4 „Zločin pochází ze zlomyslnosti pachatelovy, nikoliv z povahy toho, na němž se spáchá. Zločin tudíž spáchati lze i na provinilcích, na bezesmyslných, na dětech, na spících a též na takových osobách, které samy škody si přejí nebo k ní svolují.“ Podstata zločinu tedy nebyla odvozována z narušení zájmů oběti nebo poškozeného, ale z ideje zla nezávislé na vůli pachatele i oběti. Obsahově (ve znění z 30. let 20. století) byly zločiny v úvodu zvláštní části charakterizovány takto: „Zločiny zasahují buď do společné bezpečnosti přímo ve svazku státním, ve veřejných opatřeních nebo veřejné důvěře, anebo porušují bezpečnost lidí jednotlivých, co se týče osoby, majetku, svobody, nebo jiných práv.“ Československý trestní zákon 86/1950 Sb. stanovil (§ 2), že trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil. Přidáním podmínky společenské nebezpečnosti činu a jejího stupně bylo mírně posíleno materiální pojetí trestnosti. Podmínka měla sloužit jako korektiv formálního pojetí trestnosti. Toto materiální pojetí však bylo (a dosud je) značně neúplné, protože nedostatečné zohledňuje ochranu zájmu jednotlivců a z dnešního hlediska nedostatečně definuje zájem společnosti a podstatu společenské nebezpečnosti, a touto vágností umožňuje jeho ideologické zneužívání. V základních obecných principech i vymezení skutkových podstat zůstal trestní zákon poměrně podobný dosavadnímu Zákonu o přečinech a zločinech z roku 1852. Společně s trestním zákonem č. 86/1950 Sb. vstoupil v platnost zákon č. 88/1950 Sb. trestní zákon správní a zákon č. 89/1950 Sb. trestní řád správní. V trestním zákoně správním bylo uvedeno více než sto skutkových podstat přestupků. Správní orgán v té době mohl ukládat trest odnětí svobody či propadnutí jmění, jinak patřící výhradně do pravomoci soudů. V roce 1961 je právní úprava správního trestání nahrazena zákonem č. 60/1961 Sb. o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Dochází k podstatnému zmírnění dosavadních sankcí a základním správním deliktem se stává přestupek projednávaný národními výbory. V souvislosti s vydáním zákona č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech, jsou projednávány drobné spory mezi občany a méně závažné případy porušení tzv. „socialistické zákonnosti“ u těchto lidových soudů. Zatímco zákonná úprava trestního práva se po r. 1989 měnila jen postupnými novelizacemi 9
a stále proto platí trestní předpisy z r. 1961, přestupkové právo bylo v r. 1990 kompletně rekodifikováno. V úzké návaznosti na novelizaci trestního práva soudního je přijat zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, přičemž k stávajícím přestupkům byla převedena převážná část dřívějších přečinů a dokonce i některých trestných činů. Ani tato právní úprava však nedokázala soustředit veškeré skutkové podstaty přestupků do jediné právní normy a část jich zůstává i nadále v řadě jiných norem správního práva. Přesto se již jeho úprava jeví jako zastaralá a byl proto zpracován návrh nového zákona, který by měl řízení o přestupcích nově upravit a sjednotit je s řízením o jiných správních deliktech právnických osob. Nejčastěji kritizovaným nedostatkem stávající úpravy je příliš krátká lhůta, v níž musí být přestupek projednán, a to včetně odvolacího řízení (1 rok). U složitějších přestupků vyžadujících např. vypracování znaleckého posudku nebo v případě, že odvolací instance rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání, nelze přestupek v této lhůtě projednat a odpovědnost přestupce zaniká.
10
3. Pojem správní právo, správní řízení, správní právo trestní
Správní právo je odvětví veřejného práva. Často též se setkáváme s pojmem státní právo, neboť reguluje činnost veřejné správy ve státě. Pod pojmem veřejná správa se rozumí správa věcí veřejných ve veřejném zájmu. Správní právo je samostatným právním odvětvím, neboť splňuje odvětvová normotvorná kritéria, jejichž funkcí je regulovat společenské vztahy, které vznikají ve sféře veřejné správy. Správní právo je klíčové právní odvětví, což souvisí především s tím, že jeho základním posláním je upravovat vztahy při realizaci správy veřejných záležitostí ve společnosti. Tato realizace probíhá ve dvou liniích, a to především vlastní realizací norem správního práva, ale častěji aplikací norem správního práva orgánem veřejné správy v tzv. správním řízení, které je upraveno příslušnou právní normou, tak aby byla zachována ústavou zaručená práva občanů, a to především čl. 2 Základní listiny práv a svobod, která společně s Ústavou České republiky č. 1/1993 Sb., tvoří ústavní pořádek České republiky. To znamená, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Správní právo se dělí na správní právo hmotné, které obsahuje normy, které upravují jednotlivé společenské situace, které jsou regulovány správním právem, např. zákon o matrikách, zákon a ochraně průmyslových vzorů, stavební řád apod. A na správní právo procesní, které reguluje aplikační činnost správních orgánů, tzn. procesní postup, jak se mají správní orgány chovat a jak postupovat při prosazování práva a jaké práva a povinnosti má účastník správního řízení. Stěžejní procesní normou je v tomto případě Správní řád. 11
Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Do správního řízení v širším slova smyslu je též zahrnován postup směřující k exekuci (nuceném výkonu) správního rozhodnutí, postup směřující k vydání vyjádření, osvědčení nebo sdělení, postup k uzavření veřejnoprávních smluv a postup směřující k vydání opatření obecné povahy. Jak bylo výše uvedeno, správní řízení upravuje zejména Správní řád, který stanový obecný postup ve správním řízení.
Správní právo trestní se zabývá správními delikty a přestupky, jež mají společensky méně nebezpečný charakter, než trestné činy. Ve správním právu může být, na rozdíl od trestného činu, trestně odpovědná i právnická osoba. Správní delikt je protiprávní jednání (porušuje právní normu), kteréhož znaky jsou zakotveny v zákoně, se kterým se spojují sankce ukládané v rámci výkonu veřejné správy.
12
4. Správní řízení
Zásady správního řízení Základní pravidla správního řízení se promítají do dalších ustanovení správního řádu a jsou důležitá pro jejich výklad, uplatňují se též samostatně a bezprostředně a tak regulují chování subjektů správního řízení, zejména správních úřadů. Základní pravidla: 1. zásada legality – porušení zákona má za následek přezkoumání nezákonného rozhodnutí, příp. nahrazení škody 2. zásada správnosti – správní orgán je povinen použít nejvhodnějších prostředků, které vedou k správnímu vyřízení věci 3. zásada ochrany veřejného a jiného obecného zájmu – správní orgány jsou povinny vyžadovat plnění povinností od osob, které jsou účastníky správního řízení nebo kterým byly tyto povinnosti uloženy 4. zásada ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy – správní orgány jsou povinny chránit práva a právem chráněné zájmy fyzických i právnických osob 5. zásada přednosti smírného řešení – správní orgán se vždy, pokud to připouští povaha věci, pokusí o smírné vyřízení 6. zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení – i mimo rámec konkrétního řízení je povinností správního orgánu poučit potenciální účastníky o právních předpisech, aby při neznalosti právních předpisů neutrpěli újmu 7. zásada rychlosti a hospodárnosti – zbytečné průtahy v řízení či zbytečné zatěžování účastníků lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup 8. zásada materiální pravdy – rozhodnutí správního orgánu vychází ze spolehlivě 13
zjištěného stavu věci, správní orgán není vázán návrhy účastníků, příp. jejich shodným tvrzením 9. zásada přesvědčivosti rozhodnutí – že rozhodnutí musí být srozumitelně a jednoznačně odůvodněno 10.
zásada rovnosti účastníků řízení – v řízení, kde vystupuje více účastníků,
mají všichni rovná procesní práva a povinnosti
Všechny tyto zásady musí být v rovnováze a uplatňovány současně, s hledáním optimálního řešení.
14
5. Správní právo trestní Projednávání přestupků a jiných správních deliktů Úřadem je upraveno v hlavě VII zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Úřad projednává z úřední povinnosti přestupky a jiné správní delikty v okamžiku, kdy mu jsou známy skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku, či jiném správním deliktu. Základním procesním předpisem pro oba druhy řízení je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. V případě řízení o přestupcích je speciálním právním předpisem zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
5.1. Správní delikt, přestupek, jiný správní delikt Správní delikt je označení veškerých veřejnoprávních deliktů, jež projednávají správní úřady. Mohou se jich dopustit fyzické osoby, v tom případě se jedná o tzv. přestupek, nebo právnické osoby a podnikající fyzické osoby a to mluvíme o tzv. jiném správním deliktu. Do správních deliktů nepatří trestné činy. Správní delikty se zpravidla dělí na: 1. přestupky 2. jiné správní delikty fyzických osob 3. jiné správní delikty právnických osob 4. veřejné disciplinární delikty 5. pořádkové správní delikty
15
5.1.1. Přestupek Přestupek je úmyslné či nedbalé jednání, kterým fyzická osoba porušuje nebo ohrožuje všeobecný zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích (z.č. 200/1990 Sb.), nebo v jiném zákoně. Zároveň se nesmí jednat o jiný správní delikt anebo o trestný čin. Stejně jako u trestných činů zákon stanovuje dvě výjimečné situace, kdy jednání, které má přesné znaky jako přestupek, jím není, a to: krajní nouze, nutná obrana a jednání na příkaz. 1. Krajní nouze musí splňovat tyto podmínky: • 1, stav krajní nouze • 2, nesmí vzniknout větší škoda, než by vznikla jinak • 3, lze to udělat jinak 2. Nutná obrana musí být podle přestupkového zákona přiměřená 3. Jednání na příkaz: Je-li zadaný příkaz protiprávní, osoba jej nesmí vykonat, jinak spáchá přestupek
Trestným činem se stává jednání, které naplní materiální stránku příslušné skutkové podstaty, a tedy přestupkem není takový čin, který má shodné všechny znaky, jako přestupek, ale neohrožuje tím společnost. Přestupkový zákon je složen ze tří částí. Obecnou – co je to přestupek, okolnosti vylučující odpovědnost, kdo je pachatel,… Zvláštní – jednotlivé skutkové podstaty. Procesně právní. Za přestupek může být odpovědná pouze osoba starší patnácti let a ve stavu příčetnosti, neboli ve stavu, kdy je schopna určit nebezpečnost svého jednání. Nepodaří-li se přestupek do jednoho roku projednat, odpovědnost taktéž zaniká. Platí i pro případy, kdy je za vzniklou prodlevu vinný přestupce (např. projednávající úřad nezná bydliště přestupce, a proto mu nemůže doručit předvolání). Správní řízení končí v obecné části za splnění alespoň jedné z podmínek:
16
o Rozhodující správní orgán uvede, že nedošlo k přestupku o Orgán schválí smír o Obviněný má imunitu o Nejde o přestupek, ale o trestný čin (věc postoupí státnímu zastupitelství) Působnost zákona o přestupcích 1, časová • Přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku • Je-li novější zákon pro přestupce příznivější, postupuje se podle toho zákona. 2, osobní • Platí na občany ČR, cizince, osoby bez státní příslušnosti • Neplatí na prezidenta, soudce ústavního soudu a diplomaty V České republice projednávají přestupky obecní úřady se zřízenými přestupkovými odbory, či zvláštní komisí. Některé přestupky jsou projednávány příslušnými úřady, např. ochranu osobních údajů má na starost Úřad pro ochranu osobních údajů. Obec se zajímá o: - Přestupky proti pořádku - Majetkové přestupky - Přestupky proti občanskému soužití - Přestupky proti týrání zvířat
Sankce za přestupky: 1. Pokuta • Výši určuje přestupkový zákon, jehož nejvyšší hranice činí 2 000Kč, ale jiné zákony stanovují hranice až 100 000Kč 2. Napomenutí • Napomenutí ukládá správní orgán, který tuto sankci uzná za vhodnou 17
• Nelze tak činit při blokovém řízení 3. Zákaz činnosti • Lze udělit na dobu nejdéle dvou let a to činnost, která přímo souvisí s přestupkem a je to činnost, která vyžaduje povolení od státního orgánu, nebo je to zaměstnaní či podnikání • Lze uložit i v případě, že přestupce dané oprávnění nevlastní • Po uplynutí poloviny zákazu, lze zažádat o upuštění od trestu 4. Propadnutí věci • Propadnout může pouze ta věc, která byla přestupkem získána, která byla získána prostředky získanými přestupkem popřípadě, aby se zabránilo páchání přestupku. Náležitosti rozhodnutí o přestupku
Orgán, který ho vydal
Výrok a odůvodnění, jakého přestupku se přestupce dopustil
Poučení o opravném prostředku
o Rozhodnutí má formu písemnou a musí být doručeno všem účastníkům a to do 30ti dnů, nebo při šetření až do 60ti dnů, podle správního řádu
Odvolání – rozhodující je zde vyšší správní orgán Forma odvolání: o Obecná o Dodržení odvolací lhůty o Odvolání smí podat strana, která byla neúspěšná o V čem vidí přestupce chybu v rozhodnutí a jaké řešení navrhuje o Došlo-li v rozhodnutí o přestupku k nepřesnému informování ve fázi poučení, je lhůta pro odvolání 3 měsíce. Je-li přestupce 18
informovaný, je 15 dnů. Správní orgán, který dostane žádost na odvolání, prozkoumá daný dokument a jestliže splňuje všechny náležité body, postupuje dokument ke správnímu orgánu, který je oprávněn rozhodnout ve 2.stupni řízení. Nesplňuje-li dokument danou formu odvolání, pokusí se správní orgán chyby odstranit. Správní orgán pošle odvolání všem zúčastněným kvůli možnosti vyjádření. Během odvolání lze uvádět nové důkazy a skutečnosti. Odvolací orgán má pravomoc rozhodnout: - Zrušení rozhodnutí z důvodu, že orgán, který rozhodoval o daném přestupku, neměl příslušnou pravomoc. - Rozhodnutí zruší a věc vrátí rozhodujícímu orgánu v případě, že nebyly zjištěny všechny skutečnosti - Rozhodnutí zrušit, pokud nebyla dodržena časová lhůta na podání odvolání - Rozhodnutí změní za předpokladu, že posouzení skutečnosti bylo správně, ale nebylo správně rozhodnuto dle práva Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není opravný prostředek a rozhodnutí je konečné. Výkon smí správní orgán vykonávat sám, nebo pomocí soudního exekutora. Neplatí-li přestupce uloženou peněžní pokutu dobrovolně, je správní orgán oprávněn vymoci danou částku i přes neplatičovu nevůli. Vymáhání náhrady škody a uhrazovaní soudních poplatků je v souladu se zákonem o správě daní a poplatků. Promlčecí lhůta je 6 let, po tomto období se sice může vymáhat, ale účastník může namítat.
Ochranná opatření jsou taková opatření, která mají za úkol chránit společnost nebo pachatele. Jedná se: - Ochranné léčení - Omezující opatření - Zabrání věci: u nepříčetných osob
19
Za souhlasu viníka lze přejít k tzv. blokovému řízení, nebo tzv. příkaznímu řízení. Proti rozhodnutí o přestupku, jež je správním aktem ve správním řízení, lze podat správní žalobu. Je-li přestupce vinný, musí zaplatit paušální poplatek za náklady řízení ve výši 1 000,-. Tato povinnost odpadá v blokovém nebo příkazním řízení.
5.1.1.1. Blokové řízení
-
je upraveno zvláštními předpisy
-
sankce je uložena okamžitě
Předpoklady blokového řízení: 1. přestupek je spolehlivě zjištěn 2. vyřešení je možné domluvou, nicméně domluva je nedostačující 3. přestupce uznává svou chybu a je ochoten zaplatit 4. nejedná se o návrhový přestupek V blokovém řízení je podle zákona o přestupcích pokuta maximálně ve výši 1000Kč, mladistvým 500Kč, ale v jiných zákonech mohou a jsou stanoveny pokuty vyšší. Obviněný má na výběr zda-li bude, či nebude věřit správnímu orgánu a uzná svůj přestupek. Bude-li věřit, tzn. souhlasí –li s tím, že se dopustil přestupku, nemusí pokutu platit okamžitě, ale peníze zašle nebo zaplatí hotově na příslušných místech. Nebude-li věřit, tzn. nesouhlasí s tím, že se dopustil přestupku, blokovou pokutu odmítne a uvede, že se nedomnívá, že přestupek spáchán byl a v tomto případě se věcí začne zaobírat přestupková komise (nebo jiný pověřený správní činitel) Blokové pokuty mohou vydávat: Policie, Celní orgány, Finanční úřad, úřady práce, inspekce životního prostředí, obecní policie, lesní stráž a rybářská stráž. Blokové řízení je speciální formou řízení v oblasti správního práva trestního. Jeho smyslem je, stejně jako u příkazního řízení, možnost rychlého vyřízení přestupku ve zkráceném řízení. 20
V blokovém řízení, jsou-li splněny výše uvedené podmínky, je v zásadě možné projednat každý přestupek uvedený v přestupkovém nebo jiném zákoně, vyjma přestupků, kde zvláštní zákon takový postup vylučuje. Příkladem jsou přestupky u nichž se jako sankce ukládá zákaz činnosti. Blokového řízení se však využívá zpravidla pro méně významné nebo závažné přestupky, což dokládá skutečnost, že při sankci uložené správním orgánem při správním řízení, je možné místo pokuty udělit pouze napomenutí. Uložení blokové pokuty, má stejně jako udělení napomenutí, povahu správního aktu, jímž se autoritativně zasahuje do subjektivních práv pachatele. Zákon o přestupcích výslovně stanoví, že se proti blokovému řízení se nelze odvolat a stává se tedy vydáním pokutového bloku pravomocné. V souvislosti s touto skutečností je zajímavé zjištění uvedené v Závěru č.56., ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 14.5.2007, které se týká porušení práva na tlumočníka ve zkráceném řízení, a kde je uvedeno, že „V případě porušení práva na tlumočníka v blokovém řízení (při vydání příkazu na místě) je třeba rozhodnutí (udělenou blokovou pokutu, příkaz vydaný na místě) považovat za nezákonné a mělo by být zrušeno.“ V uvedeném Závěru se jedná o případy zkráceného řízení ve správním právu trestním, kdy přestupcem je osoba, která prohlásí, že neovládá jazyk, ve kterém je řízení vedeno. Takovýmto řízením je myšleno i řízení, které vede například dopravní policista s řidičem, který spáchal dopravní přestupek, a který neovládá český jazyk. Dle uvedeného Závěru, který se odvolává na čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.2 V takovém případě ztrácí blokové řízení jako forma zkráceného řízení zcela svůj smysl, neboť obstarání tlumočníka v této situaci je zcela nemožné. (Pomíjím skutečnost, že tlumočníka je v tomto případě povinen obstarat policista, neboť při řízení zahájeném z moci úřední není povinen si tlumočníka obstarat na vlastní náklady přestupce.) Nezbývá tedy jiná možnost, než sepsat oznámení o dopravním přestupku a toto postoupit správnímu orgánu obce, v jejímž obvodu se přestupek stal. Je zřejmé, že takovéto řízení, vedené z důvodu spáchání protiprávního jednání, které má velmi malou společenskou nebezpečnost, je nejen nesmyslným mrháním času, který musí policista strávit při sepisováním oznámení a postoupením jej k dalšímu projednání správnímu orgánu, přičemž v přestupkové komisi zasedá zpravidla tři a více osob, které 2 Právo na tlumočníka stanoví čl. 6 odst. 3 písm. e) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a zákl. Svobod, které má s ohledem na čl. 10 Ústavy v případě rozporu se zákonem aplikační přednost.
21
musí být při řízení přítomny a dále se musí zajistit tlumočník a předvolat osoba obviněná z přestupku – tedy řidič vozidla, jímž je v tomto případě zřejmě cizí státní příslušník. Rovněž je možnost předvolat policistu, jako svědka. Ale také se takové řízení velmi prodraží. Výhoda zkráceného řízení ve správním právu trestním je v tomto případě zřejmá. Je jí rychlost projednání přestupku, okamžitý postih, který by měl vést k nápravě řidiče a nízké náklady potřebné na vyřízení blokové pokuty udělené policistou na místě. V souvislosti s ustanovením v zákoně o přestupcích, že se proti blokovému řízení nelze odvolat a stává se tedy vydáním pokutového bloku pravomocné,3 bych se klonil k názoru, že v případě osoby, která je svéprávná, zaplatí blokovou pokutu na místě a převezme si pokutový blok, musí být této osobě zřejmé, že se dopustila protiprávního jednání, za které jí byla uložena sankce v podobě blokové pokuty. Skutečnost, že neovládá jazyk, ve kterém je řízení vedeno, by nemělo být překážkou, v případě, že osoba pochopí, za co jí byla sankce uložena. Pokud však obviněný rozumí faktickému postupu úřední osoby (např. sdělení přestupku a výše ukládané pokuty je všeobecně srozumitelné, byl využit formulář předepsaný v příslušném cizím jazyku) nebo pokud mu obsah řízení přetlumočí přítomná osoba blízká, lze vzhledem k povaze řízení dovozovat, že požadavek článku 6 odst. 3 písm. e) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je naplněn. Právo obviněného na tlumočníka v takových případech nebude porušeno, pokud se tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků zkráceného řízení neúčastní, neboť obviněný porozuměl jeho obsahu a důsledkům.4 Je zcela na osobě, která se přestupku dopustila, zda blokovou pokutu zaplatí, nebo nebude považovat přestupek za spolehlivě zjištěný nebo se bude z nějakého jiného důvodu 3
Rovněž viz. Usnesení nejvyššího soudu ze dne 29.4.2004, č. 2136/2003 stvrdil-li povinný převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení podpisem, na části A bloku vydaného Ministerstvem financí, podle § 85 odst. 1 zákona číslo 200/1990 Sb. o přestupcích, je předložení této části bloku dokladem o tom, že povinný převzal vykonatelné rozhodnutí (část B pokutového bloku) a tak byl poučen ve smyslu § 85 odst. 3 uvedeného zákona. 4 K tomu, že ustanovení tlumočníka pro naplnění práva podle čl. 6 odst. 3 písm. E) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Komasinski v. Austria, 1989: „Naopak podmínky čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy byly podle Evropského sudu naplněny v případě, kdy obviněnému nebyly poskytnuty informace týkající se obvinění v jazyce, kterému rozumí, avšak byl mu určen právní zástupce, který ovládal oba jazyky.“ Dále SJS 341/2004: „Správní řád nemá (na rozdíl od občanského soudního řádu) ustanovení, podle něhož by účastník správního řízení měl právo jednat před správním orgánem ve své mateřštině; pokud je nicméně jeho mateřštinou jiný než český jazyk, měl by mu být ustanoven tlumočník. Pokud však účastník neprohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a tato skutečnost nevyplývá ani z obsahu správního spisu, není tím porušeno právo účastníka řízení na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).“
22
dožadovat, aby byl přestupek projednán v řádném, tj, nezkráceném řízení, kde bude provedeno dokazování. Toto právo má každý pachatel přestupku, pokud se jej nevzdal právě tím, že souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a ztrácí tak možnost podat odvolání. Podle některých autorů nelze vyloučit, že v blokovém řízení bude možno vyřídit věc i po zahájení nezkráceného řízení, samozřejmě jsou-li splněny zmíněné zákonné podmínky. Nepochybně by zde však nepostačovalo, že pachatel přestupku projeví ochotu pokutu zaplatit. Příslušný správní orgán by musel konstatovat, že existují všechny předpoklady, v prvé řadě tedy spolehlivě zjištěný stav věci.5 Z prohlášení pachatele, že je ochoten pokutu zaplatit, neplyne, že tak musí učinit ihned. Nemůže-li pokutu zaplatit (nejčastěji proto, že u sebe nemá potřebnou částku), je mu vydán blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením, jakým způsobem má pokutu zaplatit. Převzetí bloku musí pachatel potvrdit svým podpisem. Nezaplacením takto uložené blokové pokuty ve stanovené lhůtě se rozhodnutí stává vykonavatelným ve smyslu § 103 a násl. Správního řádu.6 Úvahy - de lege lata, de lege ferenda: Vzhledem k tomu, že ukládání blokových pokut je převážně doménou policie, kde nejčastěji řešenými přestupky jsou přestupky v dopravě, navrhoval bych sjednocení výše pokut tak, aby policista nemusel při udělování pokuty listovat v zákoně č. 361/2000 Sb., což je zákon o provozu na pozemních komunikacích, a zákoně č. 200/1990 Sb. kde za různé dopravní přestupky jsou rozdílné výše blokových pokut. Proč například za přestupek dle § 7/1,f)1. z.č. 200/1990 Sb., což je držení hovorového nebo záznamového zařízení, při řízení motorového vozidla, je taxativně stanovená výše pokuty na 1000,- Kč, kdy není možné uložit částku jinou. A v případě přestupku dle § 22/1,l), kam spadá i porušení: řidič je povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kde je výše blokové pokuty do výše 2000,-Kč. Tedy je možno uložit pokutu relativně od 1,-Kč do 2000,-Kč. (částku 1,-Kč jsem uvedl záměrně, výše takové pokuty s největší pravděpodobností není možná, protože v současné době jsou pokutové bloky s nejmenší nominální hodnotou 50,-Kč).
5 Kopecký M. Blokové a příkazní řízení o přestupcích. Správní právo, 1992, č.2, s. 7, Červený Z, Šlauf, V. Přestupkové právo. Praha: Linde, 2007, s.163 6 Mates Pavel a kol. Základy správního práva trestního, 4. vydání, C.H. Beck 2008, s. 99
23
V souvislosti s uvedeným příkladem bych navrhoval sjednocení výše blokových pokut, ukládaných ve většině dopravních přestupků, na možnost uložení pokuty do výše 5000,-Kč a konkrétní výši postihu ponechal na posouzení policisty a konkrétní situace. Věřím tomu, že zkušený policista dokáže posoudit, kdy je spáchání přestupku vzhledem k okolnostem méně nebezpečné a kdy více. Nechci zde rozebírat různé konkrétní situace ani skutečnost, že zákon platí pro všechny stejně a i výše pokut za konkrétní přestupek by měla být stejná. Dle mého názoru jsou důležité a rozhodující právě okolnosti spáchání přestupku, protože např. dopravní přestupek spáchaný v málo obydlené obci, s malým nebo téměř žádným dopravním provozem, je jistě méně nebezpečný než stejný dopravní přestupek spáchaný ve velkém městě za hustého provozu. Dalším rozdílem může být uložení pokuty důchodci ve staré škodovce, která v případě uložení pokuty v horní části rozsahu, může být pro tohoto téměř likvidační, zatímco stejná částka je pro manažera v drahém voze pouze úsměvná. Nikdy nedosáhneme toho, aby byla výše pokuty spravedlivá pro všechny a právě proto bych zavedl možnost uložení pokuty, ve většině dopravních přestupků, do výše 5000,-Kč a ponechal konkrétní částku na zdravém rozumu policisty. V případě nesouhlasu je zde vždy druhá možnost, a to sepsání oznámení o dopravním přestupku a jeho řešení v nezkráceném řízení.
K samotnému zkrácenému, v tomto případě blokovému řízení, nemám co vytknout, protože jeho význam a přednosti jsou zcela zřejmé. Rychlost projednání, okamžitý postih, směřující k nápravě pachatele a velká ekonomická i časová úspora oproti nezkrácenému řízení. Toto tedy platí nejen u projednání dopravních, ale
i
jakýchkoliv jiných, v blokovém řízení na místě řešených přestupků. Výhradu bych měl pouze k vybírání hotových finančních částek na místě, které mi vzhledem k současné výši korupce ve společnosti, připadají jako zcela zbytečné riziko pro pracovníky státních institucí, kteří blokové pokuty na místě vybírají. Netvrdím, že ukládání pokut v blokovém řízení, v případě ukládání těchto pokut na pokutové bloky na místě nezaplacené, by možnost korupce v těchto případech odstranilo, ale zmenšilo by se tak riziko korupce, protože pracovníci ukládající a vybírající pokuty na místě, by nepřicházeli do styku s finanční hotovostí. Pouze by vydali pokutový blok, o jehož zaplacení by se musel postarat přestupce na místech k tomu určených a v době do data splatnosti pokutového bloku. Toto opatření v dnešní době již funguje, ale pouze jako jedna ze tří 24
možností: 1. Okamžité zaplacení pokuty na místě (převzetí finanční hotovosti pracovníkem ukládajícím pokutu) 2.
Použití pokutového bloku na místě nezaplaceného (jeho následné uhrazení na
místech k tomu určených) 3. Sepsání oznámení o přestupku a jeho následné projednání (nezkrácená forma přestupkového řízení na příslušném úřadě) Vrátím-li se k nejčastěji řešeným, tj. dopravním přestupkům, navrhoval bych ještě jednu změnu, která není žádnou novou věcí, již se o ní mezi poslanci uvažovalo, ale doposud nedošlo k jejímu uzákonění. Jedná se o odpovědnost majitele motorového vozidla, za přestupky tímto vozidlem spáchané. Velmi častá situace v souvislosti s provozováním motorového vozidla, kterým „někdo“ spáchal dopravní přestupek. Mám na mysli stání a parkování vozidla v zákazu anebo složité dokazování při překročení rychlosti v případech, že se nepodaří zjistit osobu pachatele anebo zastavit a zkontrolovat řidiče ihned po spáchání přestupku. Stále častěji tak unikají potrestání lidé, kteří se dopustili dopravního přestupku, ale znalí § 60/1 z.č. 200/1990 Sb., kde je uvedeno: „Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (§ 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušily státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.“ se tak vyhýbají a unikají postihu za přestupek, přestože v § 10/3 z.č. 361/2000 Sb. je uvedeno: „Provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, s výjimkou, kdy provozovatelem vozidla je zpravodajská služba, jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona; tímto ustanovením není dotčeno ustanovení zvláštního právního předpisu (což je právě § 60 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).“ Dle mého názoru by měl majitel vozidla odpovídat za veškeré dopravní přestupky spáchané tímto vozidlem. Není možné dopouštět se dopravních přestupků a při ukládání postihu se skrývat za § 60 odst. 1, přestupkového zákona. Jestliže vlastním motorové 25
vozidlo, je mou povinností vědět, komu toto vozidlo zapůjčuji a nemůže mi být lhostejné, zda s tímto vozem „někdo“ porušuje zákon. V případě, že by majitel vozidla byl odpovědný za dopravní přestupky tímto vozidlem spáchané, věřím se situace na našich silnicích by se v mnohém zlepšila a nejen dopravním policistům, ale i dalším úředníkům by ubylo mnohdy zbytečné práce při složitém dokazování anebo odkládání věci, z důvodu uvedených v § 58 odst. 3b) nebo § 66 odst. 3g) zákona č. 200/1990 Sb. Poslední připomínka se netýká konkrétně blokového řízení, ale nejednotnosti právní úpravy v této oblasti. Problémem je roztříštěná právní úprava přestupků obsažených ve velkém množství různých zákonů. Zákon č.200/1990 Sb. je jen jakýmsi základním kamenem, kde jsou uvedeny základní a nejčastěji páchané přestupky. Velké množství dalších skutkových podstat přestupků je uvedeno v mnohých dalších zákonech a věřím tomu, že by jistě nebylo na škodu rozšířit stávající přestupkový zákon právě o tyto přestupky a vytvořit tak ucelený právní předpis.
5.1.1.2. Příkazní řízení Vedle blokového řízení představuje další formu zkráceného řízení ve správním právu trestním. V případě správního řízení se jedná o druh projednávání přestupků. V případě, že je dostatek důkazů, tak nemusí proběhnout nezkrácené řízení, při kterém je nutné provést dokazování, ale správní orgán vydá tzv. příkaz, ve kterém udělí pokutu nebo napomenutí. Výjimky: − nelze v případě, kdy byla osoba zbavena nebo omezena v právu konat právní úkony, nelze s mladistvými a nelze u návrhových přestupků. Základní podmínkou při projednání přestupku v příkazním řízení je spolehlivě zjištěný přestupek, kterého se dopustila konkrétní osoba. Správní orgán při tomto řízení rozhoduje pouze na základě spisového materiálu. V příkazním řízení je možné rozhodovat ve všech druzích řízení zahajovaných z úřední povinnosti a dále také ve sporných řízeních, kde správní orgán písemným příkazem rozhoduje o uložení povinnosti. Podmínkou pro vydání příkazu je
skutkové zjištění,
případně důkazy uvedené ve spisovém materiálu považuje správní orgán za dostatečné a 26
vydání příkazu nebrání jiné překážky. Příkladem může být písemné oznámení podané strážníkem městské policie o zjištění volného pohybu psa, v místě, kde to místní vyhláška zakazuje. Písemné oznámení podané strážníkem by mělo obsahovat datum, kdy se skutek stal, jméno majitele, který psa nechal volně pobíhat bez vodítka, případně číslo psí známky. Dále je možné na oznámení uvést osoby, které byly na místě přítomny a mohou vystupovat jako svědci. Při takto podaném oznámení má správní orgán několik možností, jak dále postupovat: − považuje toto oznámení za dostatečné, může bez dalšího řízení vydat příkaz ve kterém uloží jako sankci napomenutí nebo pokutu a vydáním příkazu řízení ukončí. (příkaz nelze vydat, jestliže obviněný z přestupku je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí o přestupku a oznamuje se vždy písemně.) − nepovažuje toto oznámení za dostatečné, může si předvolat některého ze svědků, vyslechnout jej a potvrdí-li si na oznámení uvedené skutečnosti, postupuje podle předchozího bodu − předvoláním svědka zjistí, že skutečnosti na oznámení nejsou zcela pravdivé (např. pozemek, kde pes volně pobíhal, patří soukromé osobě a nedošlo tedy k žádnému porušení místní vyhlášky nebo osoba, která psa venčila ještě nedovršila patnáct let svého věku nebo se zjistí, že se jedná o osobu která požívá výsad a imunit podle mezinárodního práva apod.), tak věc s patřičným odůvodněním odloží.
V uvedeném příkladu, pokud by správní orgán rozhodl již v prvním bodě, bylo by hlavním důkazem oznámení napsané městským strážníkem. Došlo by tak k vydání příkazu na základě jeho oznámení. Toto oznámení samo o sobě není důkazním prostředkem. Tím by byla až strážníkova svědecká výpověď v případě řádného (nezkráceného) řízení, ve kterém by probíhalo dokazování. Jako důkaz je možná právě svědecká výpověď, znalecké posudek nebo důkazní listina. Listiny jsou vzhledem k povaze správního řízení nejobvyklejším důkazním prostředkem. Jsou to písemnosti obsahující údaje důležité pro správní řízení, jako např. různá osvědčení, potvrzení, doklady a další písemnosti. Může jít o listinu veřejnou, tedy vydanou státním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci, nebo za veřejnou
27
prohlášenou právním předpisem. Ostatní listiny jsou považovány za soukromé. 7 Příkaz vydaný správním orgánem je forma správního rozhodnutí. Je úkonem správního orgánu a v případě, že proti němu osoba, které byl příkaz adresován, nepodá do patnácti dnů odpor, stane se pravomocným a vykonatelným. Příkaz má tedy povahu meritorního rozhodnutí ve věci samé a řízení se jím ukončí. Příkaz má stejné obsahové a formální náležitosti jako rozhodnutí o přestupku. Vztahují se na něj tedy ustanovení § 77 přestupkového zákona a § 68-70 správního řádu. Co se týká oznamování příkazu, musí tak být vždy písemnou formou. Oznámení ústním vyhlášením je vyloučeno. Příkaz musí splňovat (obsahovat) náležitosti jako je označení správního orgánu, který příkaz vydal, datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka, jméno a podpis oprávněné úřední osoby, označení jako „příkaz,“ výrokovou část a jméno osoby, které je příkaz určen – musí být adresován konkrétní osobě. Dále příkaz obsahuje popis protiprávního jednání, kterého se daná osoba dopustila, tj. skutkovou podstatu správního deliktu a právní předpisy a ustanovení zákona dle kterých správní orgán ve věci rozhodoval. V příkazu je uvedeno odůvodnění, které vedlo k výroku. Odůvodnění správního rozhodnutí musí být stručné, konkrétní, jasné a srozumitelné. Kromě důvodů výroku musí také obsahovat podklady pro vydání rozhodnutí, dále úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a úvahy, kterými se správní orgán řídil při výkladu právních předpisů. Příkaz musí rovněž obsahovat, že proti tomuto je možné podat odpor a to ve lhůtě patnácti dnů, neboť opravným prostředkem v příkazním řízení není odvolání, ale odpor. Proti příkazu (rozhodnutí) správního orgánu jej může podat obviněný z přestupku. Odpor se podává u orgánu, který příkaz vydal. Odpor, je-li podán v zákonné lhůtě patnácti dnů, má za následek, že se příkaz automaticky ruší a příslušný správní orgán pak pokračuje v řádném řízení, které končí vydáním rozhodnutí. Na rozdíl od řádného (nezkráceného) řízení, nelze v příkazním řízení uložit povinnost nahradit náklady řízení. Rovněž v tomto řízení není možné projednat nárok na náhradu škody. Poškozený by se tak v tomto případě musel náhrady domáhat soudní cestou. Za přestupek lze uložit pokutu do 4 000Kč a nelze v něm řešit nároky na náhradu škody. 7 Doc. JUDr. Soňa Skulová, Ph.D., Doc. JUDr. Petr Průcha, Csc., Doc. JUDr. Petr Havlan, Csc., JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D., Správní právo procesní, Eurolex Bohemia,s.r.o. 2005, s. 128
28
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odpor do 15 dnů od doručení, a tím se příkaz ruší a nařizuje se jednání. Odpor má odkladný účinek.
Pro získání alespoň přibližného přehledu využívání příkazního řízení jsem požádal pracovnice Městského úřadu Hodonín, o statistiku přestupků řešených městským úřadem za rok 2009. Je nutné uvést, že město Hodonín, kterého se statistika týká, má v současné době přibližně 28 000 obyvatel. Za rok 2009 bylo na MěÚ oznámeno celkem 2558 přestupků. K tomuto číslu je potřeba přičíst 659 přestupků nevyřízených z předchozího roku 2008. Z tohoto celkového počtu 3217 přestupků bylo 1264 odloženo a 880 vyřízeno, přičemž 404 přestupků bylo projednáno ve správním řízení a 476 v řízení příkazním. Největší výhodu v příkazním řízení spatřují pracovníci
MěÚ v jeho jednoduchosti a
rychlosti. Oproti nezkrácenému řízení je výhodnější především v tom, že není potřeba předvolávat k řízení osoby, o nichž se v řízení rozhoduje. Dle jejich slov je právě předvolání takové osoby často nemožné. Jedná se například o bezdomovce, kterým není kam předvolání doručit, osoby které nežijí na adrese svého trvalého pobytu a nenahlásili změnu adresy nebo osoby, kterým má být vysloven zákaz řízení mot. vozidel a odebrán řidičský průkaz. U těchto je předvolání složité z důvodu, že již zpravidla vědí, čeho se předvolání týká a z toho důvodu se převzetí předvolání vyhýbají. V případě bezdomovců, nebo-li „osob na pohybu,“ ztěžuje jejich předvolání i skutečnost, že většina těchto lidí, má uvedenu jako trvalou adresu místa svého pobytu, adresu městského úřadu, v jehož obvodu měli své poslední bydliště, o které přišli například z důvodu prodeje svého bydliště a odstěhováním se nebo z důvodu exekuce a následného nuceného vystěhování. V nedávné minulosti řešila formou přepisu adresy trvalého pobytu na městské úřady, svou finanční situaci řada lidí, kteří se domnívali, že se touto změnou adresy vyhnou např. návštěvě exekutora nebo převzetí nechtěných písemností.
Druhy přestupků: 1) proti pořádku ve státní správě -
když uvede nesprávný údaj státní správě
-
za takový přestupek lze uložit až 10 000,-Kč
2) přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu 29
- ostatní přestupky na úseku dopravy: -
ten, kdo zničí nějakou značku nebo poškodí, provozuje dopravu bez povolení, nemá zaplacenou dálniční známku a jezdí po dálnici, když překročí náklaďák svou maximální hmotnost, když řidič náklaďáku nemá u sebe potřebné doklady
-
lze uložit pokutu do 15 000,- Kč, u blokového řízení do 5 000,-Kč
2) přestupky související s pojištěním vozidla -
jestli nepředloží doklad policii o pojištění
-
lze uložit pokutu do 20 000,-Kč
3) přestupky na úseku podnikání -
neoprávněné podnikání, nepoužívá nebo užívá jinou firmu nebo jméno u FO než k tomu má oprávnění
-
lze uložit pokutu do 50 000,- Kč
4) přestupky na úseku financí -
ten, kdo neoprávněně zhotoví reprodukci nebo napodobeninu mince, šeku,bankovky
5) přestupky na úseku práce a sociálních věcí -
ten, kdo ponechává nezletilé dítě bez dozoru přiměřeného svému věku a on způsobí škodu jinému nebo újmu
-
nepřiměřené trestání dítěte, kdy zničujeme jeho důstojnost
-
kdo zneužívá nezletilé dítě k fyzickým pracím nepřiměřeným jeho věku
6) přestupek na úseku zdravotnictví -
padělá nebo změní lékařskou zprávu, lékařský předpis
7) přestupky na úseku rozvoje přírodních, léčivých zdrojů -
někdo vykonává činnost, která je zakázaná v ochranném pásmu
8) přestupky na úseku na ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi -
kdo umožní požití alkoholického nápoje mladšího 15 let nebo osobě, která má vykonávat činnost př. Řidič z povolání 30
-
kdo úmyslně vyrobí líh nebo destilát bez povolení
9) přestupky na úseku školství a výchovy mládeže -
ten, kdo dítě nepřihlásí dítě ke školní docházky nebo zanedbává povinnou školní docházku
10) přestupky na úseku kultury -
ten, který neoprávněně užije autorské dílo
11) přestupky na úseku porušování průmyslových práv a práv obchodní firmy -
ten, kdo neoprávněně užívá cizí firmu
12) přestupky na úseku vodního hospodářství -
kdo neoprávněně odebírá vodu, když nemá smlouvu
-
poškodí vodovod
13) přestupky na úseku zemědělství, rybářství, myslivosti -
kdo znečistí půdu nevhodnými škodlivými látkami
-
kdo neoprávněně loví zvěř nebo chytá ryby
14) přestupky na úseku poštovních služeb a komunikací -
kdo znečistí a poškodí poštovní schránku
15) přestupky na úseku geologie -
kdo zničí, poškodí geologické dílo
16) přestupky na úseku ochrany a využití nerostného bohatství -
kdo neoprávněně vnikne do dobrého díla
17) přestupky na úseku používání výbušnin -
kdo neoprávněně nebo uchovává výbušniny
18) přestupky na úseku občanských průkazů -
kdo úmyslně zničí nebo poškodí občanský průkaz
19) přestupky na úseku cestovních dokladů -
ten, kdo přijme cestovní doklad jako zástavu
31
20) přestupky na úseku matrik -
ten, kdo úmyslně při veřejném styku nevyužívá své rodné příjmení, které mají v rodném listě nebo OP, zničí oddací list, úmrtní listopad
21) přestupky na úseku proti veřejnému pořádku -
kdo budí veřejné pohoršení, ruší noční klid
22) přestupky proti občanskému soužití -
ten, kdo jinému ublíží na cti, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví
23) přestupky proti majetku -
ten, kdo způsobí škodu na cizím majetku krádeží, podvodem
-
zničení nebo poškození věci
-
nebo se o takové jednání pokusí
-
kdo neoprávněně nebo úmyslně využívá cizí majetek, přisouvají si cizí věc nálezem
5.1.2. Jiný správní delikt je ekvivalent přestupku v situaci, kdy je delikvent právnická osoba anebo podnikající fyzická osoba. V těchto případech nejsou delikventům zajištěna taková procesní práva, jaká mají přestupci. Jedinou možnou sankcí v takovém případě je pokuta, jejíž horní hranice je zpravidla několikanásobně vyšší než u přestupku. Příkazní řízení ve věci správních deliktů probíhá pouze dle platného správního řádu, přičemž při řízeních o správních deliktech, prováděných podle zákona o správě daní je příkazní řízení vyloučeno, protože všechny rozhodnutí v daňovém řízení musí být činěny formou rozhodnutí. Správní řád umožňuje v řízeních o správních deliktech, které spadají do řízení, které jsou prováděny z moci úřední, uložit povinnost formou písemného příkazu. Věcně, místně a funkčně příslušný správní orgán k provedení řízení o správním deliktu, je stanoven zvláštní předpisem. Vydání příkazu může být obdobně jako v přestupkovém řízení prvním úkonem
32
v řízení o správním deliktu, jestliže správní orgán považuje skutkové zjištění na základě předloženého spisového materiálu za dostatečné. Projednávání deliktů často plynule navazuje na proces dozoru a kontroly. Tyto kontroly provádí správní orgán. Z tohoto důvodu správní řád výslovně upravuje podmínky, kdy podkladem pro vydání příkazu v řízení o správním deliktu je kontrolní protokol, pořízený podle zvláštního zákona. Tento protokol může být jediným podkladem pro vydání příkazu, ve věci správního deliktu, jestliže jsou dodrženy následující požadavky, kdy kontrola nebo dozor musí být prováděny stejným věcně a místně příslušným správním orgánem oprávněným i k projednání správního deliktu. Dalším předpokladem je, že protokol pořizovala oprávněná osoba a kontrolovaný subjekt se s obsahem protokolu seznámil, nebo byl k jeho seznámení řádně a průkazně vyzván. Všechny případné námitky kontrolované osoby, proti obsahu kontrolního protokolu, musí být vyřízeny v souladu se zákonem. Stejně jako u přestupkového příkazního řízení platí, že k vydání příkazu není potřeba souhlas subjektu, vůči kterému příkaz směřuje. Na rozdíl od úpravy v přestupkovém řízení, však není obecně omezeno vydávání příkazu pouze na určitý druh sankce a ani není omezena maximální výše uložené pokuty. Druh uložené sankce a jeho výše se určuje pouze podle zvláštního zákona, který obsahuje skutkovou podstatu správního deliktu. Správní řád nevylučuje, oproti přestupkovému řízení, aby příkazem mohly být uloženy i další opatření k odstranění nezákonného stavu či jednání, stanovené správním řádem nebo zvláštním právním předpisem. Příkaz, stejně jak v přestupkovém řízení musí obsahovat všechny náležitosti jako klasické správní rozhodnutí ve věci. Dále musí obsahovat poučení, kde správní orgán uvede, že je proti příkazu je možné podat odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá a u kterého správního orgánu se odpor podává. Obecně platí, že lze podat odpor proti příkazu ve lhůtě 8 dnů ode dne prokazatelného oznámení příkazu. Podáním odporu se stejně jako u přestupkového řízení příkaz bez dalšího ruší a pokračuje se v řízení o správním deliktu. Správní orgán není vázán původním druhem udělené sankce a výší pokuty uvedené ve zrušeném příkazu. V příkazu správní orgán vždy uloží i povinnost, nahradit paušální částkou náklady na řízení o správním deliktu. Na rozdíl od úpravy přestupkového řízení, neobsahuje správní řád ustanovení, kterým by povinnost nahradit náklady paušální částkou byly v příkazním řízení vyloučeny.
33
Určité odlišnosti a omezení jsou upraveny v případě, že příkaz je vydán na místě. Zde platí, že povinnost k peněžitému plnění nesmí přesáhnout částku 10 000,- Kč a povinnost nepeněžitého plnění lze uskutečnit přímo na místě. Podmínkou takto vydaného příkazu na místě musí být souhlas účastníka, který plně uznává důvody vydání příkazu. Odůvodnění příkazu lze v takovém případě nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením účastníka, že s uložením sankce a povinností souhlasí. Podepsáním prohlášení, se následně stává příkaz pravomocným a vykonatelným rozhodnutím za předpokladu, že byl účastník prokazatelně o této skutečnosti a následcích poučen.
Druhou formou zkráceného řízení o správních deliktech je blokové řízení. Statisticky je nejčastěji využíváno právě v přestupkovém řízení, jelikož je svou povahou určeno k vyřizování nekomplikovaných, jednoznačných a méně společensky nebezpečných skutků. Ve správním řádu není uveden pojem blokové řízení. Nalezneme ho pouze v ustanoveních přestupkového zákona a v řízeních prováděných dle zákona o správě daní a poplatků. Proto se ustanovení správního řádu v blokovém řízení nepoužijí. Oproti příkaznímu řízení, je blokové řízení založeno na projevu ochoty subjektu, vyřešit správní delikt právě v blokovém řízení. Jediným druhem sankce, kterou lze v blokovém řízení uložit je pokuta. Uložení pokuty v blokovém řízení má povahu správního rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné a svým uložením se stává pravomocným. (Je podmíněno vydáním pokutového bloku.) Vyřízení správního deliktu v blokovém řízení je tedy pravomocným rozhodnutím ve věci, a další řízení o správním deliktu nepřichází v úvahu.
5.1.2.1. Pořádkové delikty Zatímco všechny ostatní druhy správních deliktů mají hmotněprávní povahu, jde u tzv. pořádkových deliktů čistě o porušení procesní povinnosti – ztěžování průběhu správního (správním právem upraveného) postupu. Uplatnění sankce u tzv. pořádkového deliktu nemá ani tak funkci trestu.8 Do popředí vystupuje zajišťovací funkce úpravy,9 zajištění průběhu a účelu probíhajícího procesu. Již ve starší literatuře se uvádí, že účelem sankce je nutit liknavý subjekt, aby splnil stanovenou povinnost, kterou má podle procesních 8 9
MATES P. a kol., Základy správního práva trestního, 4. vydání – Praha: C. H. Beck, 2008, s. 125 O zajišťovacích úkonech viz. Např. STAŠA, J. Faktické pokyny a donucovací úkony. In: HENDRYCH, D. a kol. Správní právo, Obecná část. 6. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 263.
34
předpisů.10 Podstatou správního pořádkového deliktu je tedy situace, kdy odpovědný subjekt, kterým je fyzická nebo právnická osoba, nesplní svoji procesní povinnost, kterou jí ukládá příslušný právní předpis. Správní orgán tím, že má možnost, této fyzické nebo právnické osobě, uložit pořádkovou pokutu,11 nutí tento subjekt (fyz. nebo právn. osobu), ke splnění její procesní povinnosti. Účelem pořádkové pokuty je tedy prosazení splnění procesních povinností. Uložení pořádkové pokuty je právem správního orgánu, nikoli jeho povinností. Správní orgán však může stejný skutek postihnout i vícekrát, přičemž příslušné zákony stanoví horní hranici sankce. Odpovědnost za tyto delikty je založena na zavinění. Příslušné právní předpisy také umožňují prominutí nebo snížení uložené sankce. Sankcemi se postihuje zejména maření, stěžování nebo narušování postupu správních orgánů. Sankce může být rovněž uložena i za neposkytnutí potřebné součinnosti. Oblast pořádkových deliktů není kodifikována. Tyto pořádkové delikty jsou upraveny zejména správním řádem, v zákonech o inspekcích, v zákonech o kontrolách, aj. Pořádkové delikty projednává a sankce za ně ukládá správní orgán, před nímž probíhá řízení, v němž došlo k porušení procesní povinnosti.
-
Pořádkové delikty se týkají porušení procesních povinností
-
rozhoduje o nich ten orgán, který vede proces
-
objektivní stránka spočívá v jednání, které maří nebo stěžuje průběh procesu
-
orgán uvažuje zda pořádkovou pokutu uloží nebo ne
-
uložení pokuty je samostatné rozhodnutí
-
pokutu může uložit i opakovaně a může ji prominout
-
obvykle se deliktu dopustí účastník řízení, který se dostaví deliktů, tím že se nedostaví. Dle taxativního výčtu, který obecné vymezení konkretizuje, musí deliktní jednání spočívat v nedostavení se na předvolání bez omluvy, rušení
10 11
POŠVÁŘ, J. Nástin správního práva trestního II. Brno, 1946, s.36. Z judikatury týkající se soudních řádů je zřejmé, že pořádkovou pokutu lze uložit i právnické osobě – viz. např. soudní judikatura ve věcech správních, 880/2001.
35
pořádku přes předchozí napomenutí nebo neuposlechnutí pokynu úřední osoby. -
účelem je donucení subjektů, aby plnili své povinnosti ve správní řízení
-
může to být i svědek, znalec, osoba, která má předložit věc k ohledání
Právní předpisy: -
pořádkové delikty jsou upraveny i jinými právními předpisy:
Zákon o státní sociální podpoře
Zákon stavební – má samostatný delikt
Zákon o spotřební dani
Zákon o finanční kontrole
Zákon o zaměstnanosti
Zákon o elektronickém podpisu
Zákon o správě daní a poplatků – zvláštní delikt, že někdo stěžuje průběh daňového řízení, možnost i blokového řízení
Jak již vyplynulo z výše uvedeného textu, sankcí za pořádkový delikt je pořádková pokuta. O uložení této pořádkové pokuty se rozhoduje samostatným rozhodnutím, vydaným ve správním řízení. V případě pořádkového deliktu je pouze na správním orgánu, aby zvážil, zda se bude porušením procesní povinnosti zabývat a uloží sankci. Při rušení pořádku v průběhu ústního jednání nebo ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, přichází v úvahu i paralelní použití jiného zajišťovacího prostředku, kterým je vykázání z místa konání úkonu (§ 63 správního řádu).
5.1.2.2. Disciplinární delikty Jedná se o delikty, jejichž předmětem je disciplína a subjekt je příslušný k určité organizaci, kde se provinili svým nedisciplinárním chováním. Objektem veřejného disciplinárního deliktu je pořádek, kázeň a disciplína ve vnitřních vztazích příslušné organizace. K disciplinárním deliktům dochází v případě porušení této kázně nebo pravidla, které je součástí řádu nějakého organizovaného celku. Za porušení těchto pravidel je možné uložit sankci. Subjektem veřejného disciplinárního deliktu je především 36
příslušník uvedené organizace. Dále může jít i o osobu, která sice není příslušníkem organizace, ale má k ní jiný vztah a je k této organizaci zařazena. Veřejný disciplinární delikt musí být vždy založen na odpovědnosti za zavinění. Při jeho projednávání platí zásada legality. Orgánem příslušným k projednávání veřejných disciplinárních deliktů je některý z orgánů uvedené organizace. V obecné úpravě státní služby je zakotvená skutková podstata kárného provinění státního zaměstnance, které spočívá v zaviněném porušení služební kázně. Jedná se o porušení služebního předpisu nebo závazného pokynu nadřízené osoby.
Sankce: 1, Morální – důtka 2, Peněžité – snížení platu a pokuta 3, Zánik zaměstnaneckého nebo služebního poměru Tyto delikty projednává orgán příslušné organizace a jsou upraveny Zákonem o službě státních zaměstnanců (Služební zákon). Kárná opatření: 1, Důtka 2, Snížení platu až na dobu 3 měsíců 3, Odvolání ze služebního místa 4, Propuštění ze služebního poměru Pravomoc udělování kárných opatření má kárná komise, která je dvoustupňová. Proti rozhodnutí o kárném opatření má pachatel právo se odvolat. Proti komisi druhého stupně se pachatel může odvolat na soud. Zvláštní zákony upravují disciplinární delikty a kázeňské opatření pro příslušníky policie, hasičů, bezpečnostních informačních služeb a pro vojáky z povolání. U policie je to Zákon o policii, kde jsou vypsány a určeny povinnosti policie. Poruší-li policista tento zákon, nejde o přestupek, protože sej nemůže dopustit, ale jde o disciplinární delikt a projednává se v rámci kázeňského řízení. Při závažných činech porušení zákona o policii, může být příslušný policejní delikvent suspendován. 37
Podle zákona jsou ve služebním poměru příslušníci bezpečnostních sborů, kam patří Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba Úřad pro zahraniční styky a informace. Další skupinou jsou příslušníci Armády České republiky. Kázeňský přestupek příslušníka bezpečnostního sboru je zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu. Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby. Tresty : Důtka, snížení platu, výstraha, napomenutí, vězení – mimořádný vojenský trest, za vysoce závažné porušení a není možné jej uložit generálům, důstojníkům a ženám. Kromě kázeňských přestupků se ve služebněprávním režimu projednává i jednání příslušníka bezpečnostního sboru, které má znaky (normálního, klasického) přestupku. Za takové jednání lze kromě již uvedených trestů uložit pokutu, propadnutí věci nebo zákaz činnosti, a to i společně s písemným napomenutím nebo odnětím služební medaile. Kázeňský trest odnětí služební hodnosti zde lze uložit pouze za jednání, které je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Řízení vede služební funkcionář – nadřízený. Kázeňské tresty příslušníků bezpečnostních sborů jsou uvedeny v § 51 odst. 1. zákona č. 361/2003
Sb.
Vzhledem
k možnosti
kombinovat
tresty,
může
být
příslušník
bezpečnostního sboru, postižen za stejný přestupek mnohem více, než běžný občan. Příkladem disciplinárního deliktu policisty, jako příslušníka bezpečnostních sborů, může být ztráta jeho služebního průkazu, která se zpravidla trestá snížením základního platového tarifu o 25 % na dobu 3 měsíců, což v případě policisty zařazeného v páté platové třídě, při odsloužených 10 letech, znamená „pokutu“ 16 432,50,- Kč.12 (Zde se nejedná o pokutu v klasickém slova smyslu, protože policista žádnou nedostal. Snížení platu má však naprosto stejný následek).
Disciplinární delikty soudců a státních zástupců se nepovažují za správní delikt, ale jsou projednány pouze v kárném řízení, přičemž nejvyšší možnou sankci je odvolání z funkce. Toto platí i pro členy Nejvyššího kontrolního úřadu. Kárné provinění soudců nebo státních zástupců projednává kárný soud a kárné provinění členů Nejvyššího 12
Viz. Nařízení vlády č.477/2009 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů na rok 2010 a viz. Zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
38
kontrolního úřadu projednává kárná komora Nejvyššího kontrolního úřadu. V případě projednávání disciplinárních deliktů poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a disciplinární deliktů senátorů Senátu Parlamentu České republiky, projednává tyto delikty mandátový a imunitní výbor příslušné komory parlamentu. Profesní komory – advokátní, notářské, lékařské, auditorské, státních poradců, autorizovaných architektů, soudních exekutorů a veterinárních lékařů – mají vlastní řád a členové se zavazují k jeho dodržování. Dojde-li k jeho nedodržování, musí se člen podrobit kárnému řádu řízení příslušné komory. Do skupiny veřejných disciplinárních deliktů spadají i delikty žáků a studentů. Jako příklad lze uvést delikt žáka nebo studenta spočívající v závažném zaviněném porušení povinností stanovených zákonem a nebo školním či vnitřním řádem.13 Sankcí je v těchto případech podmíněné vyloučení a rozhoduje o něm ředitel školy nebo školského zařízení. Dalším příkladem veřejného správního deliktu může být kázeňský přestupek odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody. (§ 46 zákona č. 169/1999 Sb.) Tento přestupek (veřejný disciplinární delikt spočívá v zaviněném porušení zákonem stanovené povinnosti nebo kázně během výkonu trestu. Kázeňským trestem v těchto případech může být důtka, snížení kapesného, zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce, pokuta do výše 1000 Kč, propadnutí věci, umístění nebo podmíněné umístění do uzavřeného oddělení (až na 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkonů programu zacházení), celodenní umístění, popřípadě podmíněné umístěné do uzavřeného oddělení (až na 20 dnů), umístění do samovazby (až na 20 dnů) a odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny. V méně závažných případech se kázeňský trest neuloží. Ochranným opatřením je zabrání věci. Kázeňskou pravomoc vykonávají ředitelé věznic a na základě zmocnění i jiní zaměstnanci vězeňské služby.
Závěrem lze říci, že veřejné disciplinární delikty mají v českém správním právu své opodstatnění. Jsou zcela logicky rozděleny a i sankce a postihy za ně jsou rozumě stanoveny.
13
§ 31 Škol. Zákona. Úprava se týká základních škol , středních škol, vyšších odborných škol a školských zařízení. Toto ustanovení je základem i pro jiná výchovná opatření, která však nemají právní důsledky. Jsou stanoveny několika prováděcími právními předpisy.
39
5.1.2.3. Jiné správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob Podle platných zákonů lze stíhat právnickou osobu a ukládat tresty právnické osobě pouze za správní delikty, nikoli za přestupky nebo trestné činy. Správní delikt právnické osoby tedy odlišuje od dalších správních deliktů především znak odpovědné osoby. Právnická osoba jedná v právních vztazích prostřednictvím statutárních orgánů, zaměstnanců, členů apod. Subjektem odpovědnosti je však právnická osoba jako celek, nikoli její statutární orgány, jednotliví zaměstnanci nebo členové. Ti mohou být dále v souvislosti se stejným jednáním subjektem odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt fyzické osoby. Správním deliktem právnické osoby se rozumí protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za které ukládá správní úřad sankci stanovenou zákonem. Subjektem deliktu je právnická osoba, je-li deliktně způsobilá. Za právnické osoby jsou občanským zákoníkem považovány 1. sdružení fyzických a právnických osob, 2. účelová sdružení majetku, 3. jednotky územní samosprávy, 4. jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon. Deliktní odpovědnost právnických osob se realizuje tak, že jednání fyzické osoby (statutární orgán, zaměstnanci, členové) poruší právní povinnost a toto jednání se přičte právnické osobě. Rozdíl mezi přestupkem a správním deliktem je zásadní právě v tom, že přestupek musí být projednán v režimu správního řádu, ale i zákona o přestupcích. Na projednání správního deliktu se vztahuje pouze správní řád. Přestupku se na rozdíl od správního deliktu může dopustit pouze fyzická osoba (jakýkoliv člověk), správního deliktu však naproti tomu též osoba právnická (podniky, firmy, soukromí podnikatelé jakožto právnické osoby). V drtivé většině případů je právě porušení ze strany fyzické osoby nazýváno přestupkem, při deliktech právnických osob mluvíme o správních deliktech. Rozdíl bývá zpravidla i ve výši možných pokut. Za správní delikty většinou hrozí mnohonásobně vyšší sankce než za přestupky. 40
Pachatelem správního deliktu podnikatelů tedy mohou být právnické osoby a podnikající fyzické osoby pokud se porušení zákona dopouštějí v souvislosti s výkonem podnikání. Stejně tak jako přestupky u fyzických osob, tak ani správní delikty podnikatelů nejsou jednotně kodifikovány. Pramenem právní úpravy jsou zvláštní zákony (v současnosti asi 200 zákonů obsahuje úpravu správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob) – například celní zákon, stavební zákon, živnostenský zákon, zákon o obcích, zákon o pojišťovnictví, katastrální zákon, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o cenných papírech, zákon o státní statistické službě, zákon o cenách, zákon o lesích, zákon o elektronických komunikacích, zákon o státní památkové péči, zákon o léčivech, zákon o pozemních komunikacích, zákon o silničním provozu, zákon o ovzduší, zákon o civilním letectví a mnohé další. Právní úprava se omezuje zpravidla na výčet skutkových podstat a sankce, lhůty pro jejich ukládání a určení orgánu, který o nich rozhoduje.
-
je to protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které správní úřad ukládá trestní sankci
-
jednání PO: statutární orgán, zaměstnanci PO
-
může jednat prostřednictvím PO
-
souběh deliktů, tím že FO i současně PO se dopustí deliktů
-
je na ní, že FO se dopustí deliktů
-
zvláštní zákony = nerozlišují, jestli je to FO nebo PO
-
nejsou upraveny samostatným zákonem, ale právní úprava je stanovena v různých správních předpisech
Znaky skutkové podstaty: Objektem deliktu je výkon veřejné správy a objektivní stránka deliktu je konkrétní jednání fyzické osoby, která jedná jménem právnické osoby. Následkem se rozumí porušení povinnosti. Subjektem deliktu je právnická osoba, která musím mít deliktní způsobilost. Tu získá zápisem do Obchodního rejstříku a zaniká výmazem z něj.
41
Okolnosti vylučující protiprávnost -
nejsou zvlášť v těchto zákonech upraveny
-
přihlíží se k nim na základě analogie zákona
Zánik trestnosti
-
zaniká zánikem PO a uplynutím doby – objektivní a subjektivní lhůty, každé lhůty jsou stanoveny různě podle zákona
-
smrtí nebo zánikem pachatele
-
zánik během lhůt
-
obvykle je v zákonech stanovena lhůta do kdy lze zahájit řízení a současně lhůta do kdy musí být pokuta uložena
-
když zanikne PO, tak není žádné rozhodnutí, na nikoho pokuta nepřechází
-
jestliže byla uložena pravomocně pokuta a pachatel zemře, tak u FO (pachatel podle Nejvyššího soudu podle občanského zákoníku, přejde pravomocná pokuta na dědice jako pohledávka)
Sankce -
peněžité prostředky – pokuta
-
zákaz reformace IN PEUS – zákaz změny k horšímu, platí v trestním řízení
-
když se odvoláme, tak odvolací orgán může rozhodnou v náš neprospěch
-
výjimkou je propadnutí věci
-
jsou stanoveny horní hranice
-
pokud v maximální výši, hodnotí se závažnost, zavinění, záleží na správním orgánu
-
ochranné opatření = o střelních zbraních, o návykových látkách – povinnost uložit ochranné opatření
-
účastníci řízení: pouze obviněný, poškozený nemá právo se účastnit řízení a nemá právo na náhradu škodu (musí se obrátit na občanské řízení), obviněný musí být 42
přesně označen
5.1.2.4. Jiné správní delikty fyzických osob Jiné správní delikty fyzických osob jsou hmotněprávní delikty fyzických osob, které nejsou přestupky ani disciplinárními delikty. Jde o delikty, které jsou porušením zákonného předpisu, mají malou společenskou nebezpečnost, ale nejedná se o přestupky. Jiné správní delikty fyzických osob mají speciální postavení vůči přestupkům, ale subsidiární postavení vůči trestným činům nebo proviněním. Ve vztahu k veřejným disciplinárním deliktům může dojít k paralelnímu uplatnění odpovědnosti. Procesní úprava projednávání těchto jiných správních deliktů fyzických osob je obsažena pouze ve správním řádu. V judikatuře se však objevují názory, že při jejich projednávání je možné v některých případech použít analogicky úpravu platnou pro přestupky.14 Podle některých úprav je rovněž možné některé jiné správní delikty fyzických osob řešit v blokovém řízení. 15 Původní jiný správní delikt fyzické osoby16 byl konstruován jako delikt se speciálním subjektem, jímž byl výlučně zaměstnanec právnické osoby nebo osoba v obdobném postavení. V případě, že pachatel ztratil zaměstnanecký status, nebylo možno odpovědnost uplatnit. Co se týče subjektivní stránky, vycházela tato kategorie správních deliktů z odpovědnosti za zavinění. Prakticky výlučnou sankci byla pokuta, pouze zcela výjimečně se objevovala i sankce morální povahy typu důtky nebo kombinace důtky s pokutou. Horní hranice pokuty bývala zprvu stanovována trojnásobkem průměrného měsíčního výdělku, což odpovídalo tehdy platné horní hranici pro náhradu škody způsobené organizaci pracovníkem (v pracovněprávních vztazích) z nedbalosti. Kuriozitou byla pokuta hrazena výlučně srážkami ze mzdy. Dnes již není žádná z takto koncipovaných úprav součástí platného právního řádu.17 Příkladem jiných správních deliktů fyzických osob je v současné době např. správní delikt odpovědného zástupce ustanoveného pro provozování živnosti (§ 65 odst. 5 14
Podle SJS 835/2001 je při nedostatku speciální zákonné úpravy vícečinného souběhu, tzn. jiných správních deliktů třeba tuto posoudit cestou analogie podle ustanovení § 12 odst. 2 Přestupkového zákona. 15 Jedná se např. o § 44 odst. 6 zákona č. 61/1988 Sb., § 66 odst. 5 Živnostenského zákona nebo § 9 odst. 3 zákona č. 64/1986 Sb. 16 K tomu viz. ČERVENÝ, Z. Jiné správní delikty fyzických osob. In: LUKEŠ, Z. a kol. Československé správní právo. Obecná část. Praha: Panorama, 1981, s. 199-200. 17 MATES P. a kol., Základy správního práva trestního, 4. vydání – Praha: C. H. Beck, 2008, s. 105-106.
43
Živnostenského zákona), kdy tento delikt má speciální subjekt, zavinění se zde nevyžaduje a nejsou zde stanovena hlediska pro stanovení výše pokuty. Dalším případem správního deliktu fyzické osoby, která je statutárním orgánem, zaměstnancem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, které spočívá v porušení určitých povinností stanovených v souvislosti s výkonem dozoru při využívání jaderné energie (§41 písm. e) zákona č. 18/1997 Sb.) Tento delikt má speciální subjekt, nevyžaduje se zde zavinění a mezi hledisky pro stanovení výše pokuty není míra zavinění uvedena. Rovněž lze uvést správní delikt fyzické osoby, pracovníka organizace, spočívajícím v závažném porušení povinností stanovených horními a některými dalšími právními předpisy (§ 44 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb.), kdy se jedná o delikt se speciálním subjektem a vyžaduje se zde zavinění. V souvislosti s právní úpravou jiných správních deliktů fyzických osob, je pojetí těchto deliktů složité a problematické. Často je postihováno a řešeno stejné protiprávní jednání jako u přestupků a vzhledem k tomu není nutné tyto jiné správní delikty fyzických osob od přestupků nijak zvlášť odlišovat a do budoucna tyto delikty řešit a začlenit stejným způsobem jako přestupky.
44
6. Závěr Blokové a příkazní řízení, představují speciální formy řízení v oblasti správního práva trestního. Smyslem těchto řízení je možnost rychlého vyřízení přestupku ve zkráceném řízení. Jde o méně formální formu než tam, kde se postupuje podle obecných ustanovení zákona o přestupcích. Projednání přestupku v blokovém řízení je možné pouze při splnění několika podmínek, a to: byl-li přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva, obviněný z přestupku je ochoten zaplatit pokutu a současně nejde o přestupek, který je možné projednat jen na návrh – v tomto případě se jedná o zvláště uvedené přestupky, které lze projednat jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka. Blokové řízení se zpravidla využívá u méně významných přestupků, což dokládá skutečnost, že při sankci uložené správním orgánem při správním řízení, je možné místo pokuty udělit pouze napomenutí. Uložení blokové pokuty má stejně jako udělení napomenutí povahu správního aktu, jímž se autoritativně zasahuje do subjektivních práv pachatele. Zákon o přestupcích výslovně stanoví, že se proti blokovému řízení se nelze odvolat a stává se tedy vydáním pokutového bloku pravomocné. V blokovém řízení je možné uložit jako jedinou sankci pokutu, a to do výše 1000Kč. Pokud zákon o přestupcích nebo jiný zákon umožňuje uložit pokutu vyšší, řídí se horní hranice pro udělení pokuty tímto ustanovením. U mladistvých je nejvyšší částka pro uložení blokové pokuty 500Kč a v případě možnosti uložení vyšší pokuty než 1000Kč je maximální hranice uložení pokuty 1000Kč. Druhou formou zkráceného řízení je příkazní řízení. Jedná se o zjednodušenou formu správního řízení, kdy je možné rozhodovat bez nařízení ústního jednání a provádění dokazování. V příkazním řízení se projednávají přestupky uvedené v zákoně o přestupcích a dalších zákonech, kde jsou uvedeny skutkové podstaty přestupků. Příkazní řízení je možné použít k vyřízení všech přestupků, mimo případů, je-li obviněný z přestupku zbaven 45
způsobilosti k právním úkonům, resp. je v této způsobilosti omezen, dále v případě, kdy se jedná o přestupek mladistvého nebo v případě, kdy jde o návrhový přestupek. Základní podmínkou k projednání přestupku v příkazním řízení je spolehlivě zjištěný stav věci, z něhož musí nepochybně plynout, že obviněný z přestupku se dopustil přestupku a nikoli např. jiného správního deliktu. Přestupek, kterého se obviněný dopustil, musí být konkrétně uveden. Druhým předpokladem pak je, že věc nebyla vyřízena v blokovém řízení. V příkazním řízení je možné jako sankci uložit napomenutí nebo pokutu, a to do výše 4000Kč. Jiné sankce nejsou možné. Závěrem lze říct, že zkrácené řízení ve správním právu trestním je v případech blokového a příkazního řízení velmi dobrou a jednoduchou formou řešení přestupků. Problémem je roztříštěná právní úprava přestupků obsažených ve velkém množství různých zákonů . Dalším problémem je, zvláště u přestupků, které mohou řešit policejní orgány, neucelená výše pokut, které je možné uložit.
46
7. Resumé This work is focused on summary jurisdiction in administration of criminal law. At the begining of this work is short recapitulation, which describes history of administration law and criminal law in czech countries. Then followes explanation of notions such are: administration law, administrative procedure and administration of criminal law. Detailed description mentiones fines direction and direction by command as special forms of direction in branch of administration in criminal law. The meaning of the previous two kinds of directions in criminal laws offers a possibility of fast solution of penal offence in summary jurisdiction process. There is used less formal form in jurisdiction process instead of standard form which followes conventional regulation of Act on Transgressions. Act of fines direction can be taken only when several conditions are met such are: the offence has been well-estabilished, expostulation is not enaugh, the accused person is willing to pay the fine and the ofence must not be the type when the act of criminal law is asked on demand – in this case it is a special type of offence, which can be discussed only on demand of aggrieved person or its legitimate representative or its personal guardian. Act of fines direction is maily used in less important offences, as matter of fact when a sanction is given by administrative authority during administrative procedure, there is alwas a possibility to give only admonition instead of paying money fine. To give fine direction or to give admonition by administrative authority is an act of criminal law, this act intervene in to the personal rights of the aggrieved person. The regulation of Act on Transgressions expressly specifies that the aggrieved person can not call back the fine penalty and the receipt for the fine is final order. When fine direction is given, there can be given only one type of penalty – fine up to 1000 CZK. If the regulation of Act on Transgressions or other law allowes to give higher penalty than 1000 CZK, the upper boundary of the fine followes these laws. For juvenile offender 47
is the upper boundary of fine 500 CZK. If there is given higher fine than 1000 CZK for juvenile offender, no matter that the maximal upper boundary is 1000 CZK. Second form of summary jurisdiction in administration of criminal law is command direction. This is simplified form of law administrative procedure when it is possible to make decisions without oral proceedings, without applying the rules of evidence. In the command direction procedure are discussed offences mentioned in the regulation of Act on Transgressions and also mentioned in other laws where the facts of the case are stated. The command direction procedure can be used to solve all offences except the cases where the offender´s legal status has been limited by law and also when the offender is juvenile offender or the case is only in proposition state. The basic condition when the case can be discussed in command direction procedure is well-estabilished face of affairs, when it is obviouse that the offender made the offence and not other minor offence. The offence made by the offender must be certainly stated. The second condition is that the case has not been solved in fine penalty direction. In the command direction procedure can be given admonition by law or money fine up to 4000 CZK. Other sanctions are not possible. In my work are also mentioned other jurisdiction cases of criminal law such are ofences against public order, disciplinary offences, and ofences of incorporate persons. There is included statistics and information offered by workers of public council of Hodonin city. At the end of my work is conclusion of practical use of the summary jurisdiction in administration of criminal law.
48
8. Seznam použité literatury KOPECKÝ M. Blokové a příkazní řízení o přestupcích. Správní právo, 1992 ČERVENÝ Z, ŠLAUF, V. Přestupkové právo. Praha: Linde, 2007 HORZINKOVÁ Eva, NOVOTNÝ Vladimír. Správní právo procesní. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. MALÝ K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2005 MATES Pavel a kolektiv. Základy správního práva trestního. 4. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2008 PRŮCHA Petr. Správní práv: Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007. SKULOVÁ Soňa a kolektiv. Správní právo procesní, Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2008.
Právní předpisy: Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění Zákon č. 140/1961 Sb., trestní řád, v platném znění 49
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Zákon č. 150/2002 Sb., správní řád soudní, v platném znění Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, v platném znění Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, v platném znění Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
50
9. Přílohy
51
52
