PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY VĚCNÁ BŘEMENA

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Bakalářská práce

VĚCNÁ BŘEMENA Marek Rozsypal

Akademický rok 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: VĚCNÁ BŘEMENA zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny“. ___________________________

Úvod Vymezení pojmu věcných břemen jako velmi frekventované kategorie tzv. věcných práv k věci cizí je ústředním tématem předkládané kvalifikační práce, která se spíše v teoretické rovině snaží nastínit problematiku tohoto velmi zajímavého institutu, a to především v kontextu s obecnou právní úpravou – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ObčZ). Z hlediska vnitřního uspořádaní je práce rozdělena do čtyř základních a na sebe navazujících kapitol, ve kterých jsou postupně řešeny otázky historického vývoje, vzniku, změny a zániku věcných břemen. Samozřejmě stranou nezůstaly obsah a předmět právního vztahu věcných břemen. K překonání výkladových potíží je použita dostupná judikatura.

3

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................... 3 OBSAH ................................................................................................................................. 4 I. VĚCNÁ PRÁVA; VĚCNÁ PRÁVA K VĚCI CIZÍ (OBECNĚ) ................................. 5 II. CHARAKTERISTIKA VĚCNÝCH BŘEMEN A JEJICH HISTORICKÝ VÝVOJ 1. POJEM A FUNKCE VĚCNÉHO BŘEMENE ............................................................................ 6 2. DRUHY VĚCNÝCH BŘEMEN ............................................................................................. 7 3. VÝVOJ INSTITUTU VĚCNÉHO BŘEMENE ........................................................................... 9 III. OBSAH A PŘEDMĚT PRÁVNÍHO VZTAHU VĚCNÝCH BŘEMEN 1. OBSAH VĚCNÝCH BŘEMEN ............................................................................................ 14 2. PŘEDMĚT VĚCNÝCH BŘEMEN ........................................................................................ 18 IV. VZNIK, ZMĚNA, ZÁNIK A PROMLČENÍ VĚCNÝCH BŘEMEN 1. VZNIK VĚCNÝCH BŘEMEN (OBECNĚ) ............................................................................. 20 1.1 Vznik věcného břemene na základě písemné smlouvy ........................................... 20 1.2 Vznik věcného břemene na základě závěti ............................................................. 22 1.3 Vznik věcného břemene schválenou dohodou dědiců ............................................ 23 1.4 Vznik věcného břemene rozhodnutím státního orgánu .......................................... 23 1.4.1 Věcná břemena zřízená soudem ......................................................................... 24 1.4.2 Věcná břemena zřízená stavebním úřadem ........................................................ 25 1.4.3 Věcná břemena zřízená pozemkovým úřadem .................................................... 25 1.5 Vznik věcného břemene ze zákona ......................................................................... 26 1.6 Vznik věcného břemene vydržením ........................................................................ 27 2. ZMĚNA VĚCNÝCH BŘEMEN (OBECNĚ) ........................................................................... 27 2.1 Změny věcných břemen v subjektech ..................................................................... 27 2.2 Změna obsahu věcného břemene ........................................................................... 28 2.3 Změny předmětu věcného břemene ....................................................................... 29 3. ZÁNIK VĚCNÝCH BŘEMEN (OBECNĚ) ............................................................................. 30 3.1 Zánik věcného břemene ze zákona ........................................................................ 31 3.2 Zánik věcného břemene rozhodnutím oprávněného orgánu.................................. 32 3.3 Zánik věcného břemene na základě smlouvy ......................................................... 33 3.4 Zánik věcného břemene splynutím ...................................................................... 34 3.5 Zánik věcného břemene uplynutím doby ............................................................... 34 3.6 Zánik věcného břemene splněním rozvazovací podmínky .................................... 35 4. PROMLČENÍ VĚCNÝCH BŘEMEN .................................................................................... 35 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 37 CONCLUSION .................................................................................................................. 39 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY, PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ A JUDIKATURY . 41

4

I. Věcná práva; věcná práva k věci cizí (obecně) Věcná práva umožňují úplné nebo částečné právní panství nad věcí. Postavení oprávněné osoby vylučuje kohokoliv jiného z právního působení na věc jím ovládanou, v případě porušení tohoto práva má právní nárok na ochranu před takovým jednáním. Jedná se o přímé, nezprostředkované, panství nad věcí. Jako určitý protiklad věcných práv lze vnímat závazková práva, která jsou formou nepřímého panství nad věcmi a působí jen mezi stranami závazku. Věcná práva působí proti všem. Jsou to práva jednoho individuálně určeného subjektu stojící proti neurčitému počtu neurčitých subjektů. U závazkových vztahů se oproti tomu jedná jen o práva individuálních subjektů navzájem. Věcná práva obsahují pouze negativní vymezení povinnosti, tj. zdržet se zásahů do věcných práv, která svědčí jejich držiteli. Předmětem věcných práv je individuálně určená věc (např. konkrétní stavba nebo automobil), nelze je vymezit druhově (peníze, písek), ani jako právo na něco obecně (právo na mzdu). Jednotlivá věcná práva vymezuje občanský zákoník (ObčZ)1 taxativním výčtem, což znamená, že za věcná práva lze považovat jen taková, která jsou za ně občanským zákoníkem výslovně označena. Práva věcná k věci cizí (zejména věcná břemena) představují právní vztah mezi dvěma subjekty, vlastníkem zatížené věci a oprávněným; působí též, stejně jako všechna ostatní práva, absolutně, proti všem, což znamená, že třetí osoby nesmí bez právního důvodu oprávněného při výkonu jeho práva rušit. Termín „věcné právo“ u práva k věci cizí tak vyjadřuje skutečnost, že povinným v tomto relativním vztahu je kterákoliv osoba, která je vlastníkem věci. Pod věcná práva jsou tak tradičně zahrnovány dvě různé skupiny práv – vlastnictví a držba na straně jedné a práva věcná k cizí věci na straně druhé. Obě tyto skupiny práv mají společné to, že jsou pojmově časově neomezené (s výjimkou osobních věcných břemen) a že oprávnění z těchto práv jsou – oproti právu obligačnímu – na vlastníkovi užívané cizí věci relativně nezávislí. Nějaké výlučné společné znaky, které by je dělily od práv obligačních, však nemají. Naopak práva věcná k věci cizí jsou, stejně jako práva označovaná za obligační, právy relativními. 1 Holub, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 167 a násl.

5

II. Charakteristika věcných břemen a jejich historický vývoj 1. Pojem a funkce věcného břemene Termín „věcné břemeno“ se v právním jazyku běžně používá v několika významech. Jednak – fakticky v objektivním smyslu – se rozumí věcnými břemeny právní institut, jednak – v subjektivním smyslu – povinnost určitého subjektu. Navíc se termín „věcné břemeno“ používá pro označení právního vztahu. Neprávnickou veřejností bývá nepřesně za věcné břemeno považováno vše, co zatěžuje nebo omezuje vlastníka (např. také předkupní právo, zástavní právo). Věcná břemena jsou především materiálním vztahem, resp. souhrnem vztahů, které umožňují – za účelem dosažení dokonalejšího sociálně ekonomického využití věci, či plnějšího uspokojení individuálních potřeb jednotlivce (fyzické i právnické osoby) – určité opakující se nebo trvající možnosti realizace užitné hodnoty cizí věci, a z pohledu druhého účastníka, opakovaně nebo trvale omezují možnosti užitné hodnoty vlastní věci. Přívlastek „cizí“ označuje takovou věc, jejíž užitnou hodnotu využívá subjekt (popř. více subjektů) odlišný od subjektu, jehož potřeby věcné břemeno uspokojuje, a přívlastek „vlastní“ charakterizuje věc, jejíž užitnou hodnotu realizuje subjekt, kterému věc patří. Vymezit věcná břemena jako právní institut znamená vymezit soubor (systém) právních norem, které upravují věcná břemena jako materiální vztahy. V tomto smyslu jsou věcná břemena souborem takových právních norem, které věcně právně omezují vlastníka věci ve prospěch jiné osoby tak, že je povinen něco konat, něco trpět nebo se něčeho zdržet. Spojení věcných břemen a vlastnictví je charakteristickým znakem pro věcná břemena. Jádro tohoto institutu je vyjádřeno v ObčZ, a to ve druhé větě § 151n odst. 12 a ve druhém odstavci3 tohoto ustanovení – jde o práva a povinnosti, které jsou spjaty s vlastnictvím nemovitosti a přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. Subjektem práva (nejde-li o osobní věcné břemeno), resp. odpovídající povinnosti je tedy vlastník zatížené či oprávněné nemovitosti, a tato práva a povinnosti

2 § 151n odst. 1 věta druhá ObčZ: „Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.“ 3 § 151n odst. 2 ObčZ: „Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.“

6

přecházejí i na jeho nástupce. To, že jsou tato práva a povinnosti spjaty s vlastnictvím nemovitosti, nikoliv tedy s konkrétní osobou, zaručuje jejich dlouhodobé trvání (rozdíl od většiny obligačních vztahů). Funkcí věcných břemen je především dosažení plnějšího uspokojování zájmů sociálních subjektů, a to buď tak, že přispívají k dokonalejšímu sociálně ekonomickému využití užitné hodnoty jejich věcí (věcí, jejichž jsou vlastníky) nebo přímo zabezpečují jejich potřeby, a to vždy možností realizace části užitné hodnoty cizí věci. K náležité realizaci vyskytnuvších se potřeb slouží i specifická vlastnost věcných břemen, a sice jejich spojení s určitým subjektivním právem, typicky s právem vlastnickým (věcně právní účinky). Proto ani nájem, ani výpůjčka nemovitostí (ani jejich části) nejsou věcnými břemeny. Není-li funkce věcných břemen naplňována stanoví právní řád i případné následky. Jedním z nich je zánik věcných břemen, kdy věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti - § 151p odst. 2 ObčZ4. Naplnění funkce je však nutno mít na zřeteli i při zřizování věcných břemen, neboť zřízení věcného břemene, které by nesměřovalo k realizaci jeho funkce, je třeba posuzovat jako neplatné (především pro obcházení zákona, např. s cílem ztížit prodejnost nemovitosti v exekuci).

2. Druhy věcných břemen Nejvýraznější rozdíly existují mezi věcnými břemeny, která jsou na straně oprávnění spojena s realizací užitné hodnoty věci, a věcnými břemeny svědčícími určitému subjektu. V důsledku toho dochází k uspokojování zájmů a potřeb buď toho, kdo je právě vlastníkem věci, či zájmů a potřeb určitého individualizovaného subjektu. V tomto určení oprávněného subjektu spočívá základní rozlišení věcných břemen: a) věcná břemena in rem (oprávněný subjekt je vždy subjektem, který má vlastnické právo k věci, změna tohoto subjektu není právně relevantní pro další existenci věcného břemene a subjektem práva odpovídajícího věcnému 4 §151p odst. 2 ObčZ: „Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.“

7

břemenu se stává sukcesor původního vlastníka),

b) věcná břemena in personam (tato věcná břemena uspokojují zájmy individualizovaného subjektu, zatímco u věcných břemen působících in rem jsou uspokojovány takové zájmy, které bude mít každý nositel subjektivního práva k věci, neboť souvisejí s objektivní možností realizace její užitné hodnoty). Jiné dělení věcných břemen je důsledkem různého obsahu, s důrazem na rozdíly v povinnosti zavázané osoby. Podle tohoto diferenciačního kritéria lze rozdělit věcná břemena na: a) věcná břemena s povinností konat (vlastník zatížené věci je povinen uskutečnit určité konání ve prospěch oprávněné osoby, ať už osoby individualizované nebo osoby, která je vlastníkem jiné věci. Prospěch oprávněné osoby spočívá v tom, že povinný subjekt jí poskytuje určité plnění, především určité úkony, v současné době však opět nabývá na významu poskytování peněžitých nebo naturálních dávek,

b) věcná břemena s povinností zdržet se (vlastník zatížené věci je povinen zdržet se určitého chování, které by mu jinak příslušelo z titulu vlastnického práva; tímto je vlastník zatížené věci omezen v realizaci vlastnického práva (v realizaci užitné hodnoty věci). Osoba oprávněná aktivně neužívá cizí věc, ale má prospěch z toho, že vlastník zatížené věci je ve svém chování omezen, a tím jsou rozšířeny možnosti realizace užitné hodnoty vlastní věci. Např. povinnost vlastníka zdržet se výstavby plotu nad určitou výšku.

c) věcná břemena s povinností trpět (vlastník zatížené věci je povinen strpět určité chování oprávněné osoby. Takovým chováním oprávněná osoba bezprostředně a aktivně využívá užitnou hodnotu zatížené věci. Typickým příkladem je právo průchodu, průjezdu, čerpání vody).

8

3. Vývoj institutu věcného břemene Omezení vlastníka nemovité ve prospěch jiného znalo už římské právo5. Oprávněný směl podrobně vymezeným způsobem působit na věc, která nebyla jeho vlastnictvím. Klíčovým pojmem této doby služebnosti, a to nejdříve služebnosti pozemkové, které měly vymezený počet práv. Později došlo k rozšíření pozemkových služebností, které splynuly s užívacími právy a ke vzniku nové kategorie – osobních služebností. Podstatou služebností byla existence dvou subjektů – oprávněného, resp. povinného. Předmět služebnosti musel být vůči oprávněnému věcí cizí, protože nikomu nemůže sloužit jeho vlastní věc (nemini res sua servit). Dalším znakem je to, že vlastník věci nemá pozitivní povinnost. Je pouze povinen strpět omezení vzniklé služebností, tedy služebnost nemůže spočívat v konání vlastníka věci (servitus in faciendo nequit). Tato zásada byla prolomena v období feudálních vztahů, kdy se naopak počítalo s pozitivní povinností vlastníka. Ale i v římském právu existovala výjimka – sloužila-li stavba k opoře stavby souseda, byl vlastník povinen tento stav trpět, ale rovněž svou stavbu udržovat v dobrém stavu. Služebnosti mohly vzniknout na základě právního jednání, výrokem soudu, vydržením, ze zákona (tento způsob vzniku se objevuje později). Služebnosti zanikaly: zánikem věci, splynutím oprávněného a povinného, vzdáním se, uplynutím doby, rozvazovací podmínkou, nevykonáním (vydržením), smrtí. Pozemkové služebnosti – tímto právním vztahem trvalého charakteru byly vázány dva sousední pozemky. Služebnost tak mohla vzniknout, trvat nebo zaniknout jen v souvislosti s vlastnictvím určitého pozemku. Taková úprava vztahů sledovala lepší hospodářské využití věcí. Služebnost neměla sloužit k výlučnému prospěchu oprávněného, ale k objektivní ekonomické potřebě. Snahou bylo upravit vztahy mezi sousedy tak, aby oba pozemky byly co nejlépe využívané a přitom výkon služebnosti omezoval vlastníka zatíženého pozemku co nejméně. Původní pozemkové služebnosti zatěžovaly venkovské (polní) pozemky. Mohly spočívat v právu stezky, průhonu dobytka, právu cesty (obsahově nejširší), dále právu pastvy, kopání hlíny, těžby písku. Existovaly také služebnosti vodní, 5 Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1997, s. 190-200

9

které opravňovaly k odběru vody na cizím pozemku (zařízení sloužící k odběru vody, které procházelo přes pozemek povinného), popř. právo hnát dobytek k vodnímu zdroji přes cizí pozemek. Později se objevují služebnosti domovní, které umožňují právo zapuštění části vlastní stavební konstrukce do sousedovy zdi, právo mít část stavby (střecha) nad cizím pozemkem, právo svádět dešťovou vodu na cizí pozemek. Existovaly také negativní služebnosti (zakazující), např. právo zakázat stavbu, která by bránila v přístupu světla nebo výhledu. Osobní služebnosti – vždy byly spjaty s určitou fyzickou osobou a znamenaly omezení každého vlastníka po dobu života oprávněného. Jednalo se o právní vztahy časově omezeného charakteru, neboť končily smrtí oprávněného. Podstata osobních služebností spočívala v zajištění nebo usnadnění výživy či životních nákladů oprávněného. Plnily alimentační funkci. Existovalo několik kategorií osobních služebností: usufructus (oprávněný mohl brát užitky – při nezhoršení podstaty věci), usus (opávněný si nemohl ponechat užitky, anebo pouze v omezené míře), právo na užívání bytu, právo služby otroků nebo zvířat.

Obecný zákoník občanský z r. 1811 (OZO) Úprava služebností v OZO vycházela z římskoprávního základu. Jednalo se o omezení vlastníka vůči někomu jinému. Omezení absolutní, působící proti každému držiteli služebné věci. Rovněž rozdělení služebností zůstalo zachováno: - osobní služebnosti (právo užívání, požívání, služebnost bytu), - pozemkové služebnosti (polní, domovní – zahrnovala i služebnosti negativní). Tato právní úprava vymezovala služebnosti nepravidelné a zdánlivé. Za nepravidelné služebnosti považoval OZO takové, které měly obsah pozemkové služebnosti, ale osoba byla určena individuálně. V podstatě šlo o služebnost působící na straně oprávněného in personam, např. osobní služebnost cesty nebo čerpání vody, jako výjimka ze zásady , že pozemkové služebnosti předpokládají dva vlastníky pozemků, z nichž jednomu jako zavázanému náleží služebný statek, druhému jako oprávněnému panující statek. Za zdánlivé služebnosti byly

10

považovány takové, u kterých – na rozdíl od obecné zásady, že pozemkové služebnosti bývají trvalé a osobní služebnosti doživotní – byly výhody poskytovány pouze do odvolání. Služebnosti mohly opět vznikat dobrovolným jednáním (dohodou), výrokem soudu, správního úřadu (v případě vyvlastnění), na základě zákona (včetně vydržení). Pro vznik služebností byl nutný zápis do veřejné knihy, u nemovitostí neevidovaných uložením u soudu (konstitutivní účinek). Rovněž způsoby zániku korespondovaly s římskoprávní úpravou zániku služebností, ale služebnost mohla navíc zaniknout na základě speciálního zákona (např. vyvlastnění). Existovaly také tzv. zákonné služebnosti, kdy negativní povinnosti vlastníka neodpovídalo subjektivní právo určité osoby. OZO upravoval, ačkoliv pouze obecně, reálná břemena6. Podstata reálných břemen spočívala v zatížení pozemku s ručením jeho dočasného vlastníka za plnění, které se uskutečňovalo v opakujících se dávkách nebo příp. jednorázovém plnění. Narozdíl od služebností, byla tedy předmětem činnost vlastníka zatížené nemovitosti. Obdobně jako u služebností, rozlišovala se reálná břemena osobní (oprávněná osoba byla určena individuálně) a věcná (oprávněná osoba byla určena vlastnictvím nemovitosti). Za reálné věcné břemeno byl v období platnosti OZO, a to i pře svůj rozmanitý obsah, považován výměnek.

Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. Jako institut byla věcná břemena zavedena občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb., který spojil dosavadní služebnosti a reálná břemena do jednoho institutu, který zahrnoval povinnost něco trpět nebo se něčeho zdržet (služebnost), ale také povinnost něco vykonat (reálné břemeno). Věcná břemena mohla působit in rem (právo bylo spojeno s určitou nemovitostí a při změně vlastníka nezaniklo) nebo působila in personam (právo náleželo osobě). Toto rozdělení však odpovídá dělení služebností (reálných břemen) na pozemkové a osobní. Břemena působící in rem zákoník blíže nevymezil a existenci ponechal na v dispozici vlastníků. 6 Vážný 6847: „Reálními břemeny jsou závazky k určitým úkonům, které jsou spojeny s nemovitostí tím způsobem, že každý dočasný vlastník nemovitosti jako takový je povinen konati tyto úkony.“

11

Naopak věcná břemena působící in personam upravil podrobně (právo požívání, užívání k osobní potřebě a výměnek). Věcná břemena vznikala na základě smlouvy, úředním výrokem, ze zákona, vydržením, ze závěti. Bylo upuštěno od principu konstitutivních účinků zápisů ve veřejné knize. Povinnost zapsat tento vztah trvala dále, ale měla pouze deklaratorní účinky. Výjimku z tohoto pravidla tvořily socialistické organizace, vůči kterým právo odpovídající věcnému břemeni působilo až zápisem v knize. Právní vtah zanikl ex lege, úředním rozhodnutím, splynutím, smrtí, promlčením, došlo-li k hrubému nepoměru mezi povinností a právem.

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. S účinností zákona č. 40/1964 Sb. došlo ke zúžení zákonné úpravy – byl vymezen pojem věcného břemene a způsob jeho vzniku a možnost jeho omezení a zrušení. Věcné břemeno mohlo vzniknout pouze na základě zákona. Tento pojem zahrnoval jednak vznik rozhodnutím zmocněného státního orgánu a vznik ze zákona v užším slova smyslu (např. zákon o drahách, o telekomunikacích). Zánik věcného břemene byl možný pouze rozhodnutím soudu a dále na základě obecné úpravy zániku práv a povinností (zánikem věci, uplynutím doby, splynutím, smrtí, smlouvou, ze zákona, vyvlastěním) a promlčením.

Novela občanského zákoníku č. 131/1982 Sb. Podrobnější úpravu věcných břemen obsahuje novela občanského zákoníku č. 131/1982 Sb., kterou bylo opět umožněno zřizovat věcná břemena smlouvou, závětí, rozhodnutím oprávněného orgánu i vydržením. K účinnosti smlouvy bylo nutné tuto smlouvou registrovat státním notářstvím. Věcná břemena zanikala ze zákona, rozhodnutím soudu, smlouvou, smrtí, splynutím, uplynutím doby, splněním rozvazovací podmínky. Práva a povinnosti z věcného břemene bylo možno v 10-ti leté lhůtě promlčet. Současná právní úprava novelou občanského zákoníku, provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., na tuto úpravu navázala.

12

Věcná břemena jsou do značné míry transformovanými služebnostmi7 (a částečně i reálnými břemeny, i když věcná břemena jim odpovídající mají dnes mnohem menší význam). Služebnosti byly chápány ve starší nauce jako věcná práva k cizímu pozemku spočívající v možnosti jeho užívání vlastníkem jiného pozemku a jako věcná práva poskytnutá určité osobě k užívání cizí věci. Platily pro ně tyto zásady: -

nikdo nemůže mít služebnost ke své věci,

-

služebnost nespočívá v konání a

-

ke služebnosti nelze zřídit služebnost. Právo odpovídající věcnému břemeni buď svědčí určité osobě (působí

in personam), nebo je na oprávněné straně spjato s vlastnictvím nemovitosti (působí in rem). Povinným je vždy vlatník nemovitosti. Je-li oprávněným subjektem určitá osoba, je její právo nepřevoditelné a časově omezené. Toto právo zaniká nejpozději smrtí oprávněné osoby. Naproti tomu věcná práva působící in rem smrtí oprávněné osoby nezanikají a přecházejí na dalšího vlastníka nemovitosti, stejně jako v případě jejího převodu. Věcná břemena (tj. povinnosti z nich plynoucí) přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. Nemovitost, s jejímž vlastnictvím jsou spojena oprávnění z věcných břemen, bývá nazývána panující nemovitostí, nemovitost, na které břemeno vázne, je pozemkem zatíženým nebo – podle starší terminologie – pozemkem služebným. V současnosti se právní praxe patrně nejčastěji setkává s věcnými břemeny cesty přes cizí pozemek a užívání bytu či nebytového prostoru v cizím domě, občas i s právem čerpat vodu ze sousedovy studny či přes sousední pozemek odvádět vodu.

7 C 1994 Sou R NS: „Služebnosti, vzniklé v době platnosti OZO, se podle § 562 ObčZ z roku 1950 k 1.1. 1951 změnily na věcná břemena, upravená v § 166 a násl. tohoto zákona; ani ObčZ z roku 1964 tyto služebnosti nezrušil, a pokud nedošlo k právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují zánik věcného břemene, trvají věcná břemena, založená jako pozemkové služebnosti podle OZO, dodnes.“

13

III. Obsah a předmět právního vztahu věcných břemen 1. Obsah věcných břemen Obsahem právního vztahu věcných břemen jsou subjektivní práva a subjektivní povinnosti. Subjektivní povinnost vyplývá z vymezení pojmu věcných břemen, jako zákonem určená míra nutnosti něco konat, něco trpět nebo se něčeho zdržet. Až právní skutečností, jež je právním důvodem vzniku konkrétního věcného břemene, je určen přesný obsah věcného břemene jako právního vztahu. Tento obsah ovšem musí být v souladu s obecně vymezeným obsahem věcného břemene, v opačném případě by byla právní skutečnost sankcionována absolutní neplatností pro rozpor se zákonem. Subjektivní povinnosti odpovídá subjektivní právo, které – jako zákonem chráněná určitá míra možnosti chování – umožňuje oprávněnému subjektu z věcného břemene vyžadovat stanovené chování povinného subjektu, příp. u některých věcných břemen také určitým způsobem konat, a tak bezprostředně uspokojovat své zájmy. Pro subjektivní právo patřící k obsahu právního vztahu věcného břemene se vžilo označení „právo odpovídající věcnému břemeni“. Rozsah práv a povinností, tj. meze obsahu právního vztahu věcného břemene, není obecnou právní normou limitován (věcné břemeno je omezením vlastnického práva, což znamená, že nemůže vést k jeho úplnému vyloučení, resp. k úplnému vyloučení možnosti realizace užitné hodnoty příslušné věci. V některých případech však může být rozsah dán konkrétněji, např. přímo zákonem (věcná břemena vznikající ex lege), příp. účelem zákona. Nelze připustit existenci věcných břemen, jejichž obsah směřuje k obejití jiných právních norem. Protože ObčZ neobsahuje konkretizaci žádného věcného břemene, je obsah konkrétního věcného břemene stanoven až právní skutečností, jež je právním důvodem jeho vzniku (příp. právní normou, vzniká-li věcné břemeno přímo ex lege), a musí být v souladu s obecně vymezeným obsahem věcného břemene, tj. povinnost zavázaného subjektu musí být ve formě facere (něco konat), omittere

14

(něčeho se zdržet) a pati (něco strpět).
Se správným vymezením obsahu věcného břemene, tj. odpovídajících práv a povinností, úzce souvisí následující případy a situace: a) Nepřípustné rozšiřování věcného břemene. Co je to rozšiřování věcného břemene? Ani tady nedává zákon přímou odpověď, lze však vycházet z tradičních

principů

a

poměřovat

výkon

práva

jeho

souladem

s dobrými mravy8. V případě, že rozsah výkonu věcného břemene byl ve smlouvě sjednán, nebude činit vymezení toho, co jde již nad rámec sjednaného rozsahu, větší problémy. Ty nastanou, pokud rozsah nebyl sjednán. V takovém případě je třeba vyjít z toho, že rozhodující je sice potřeba panujícího pozemku nebo oprávněné osoby, věcné břemeno by však nemělo zatěžovat povinného v rozsahu, na který on nebo jeho právní předchůdci

při

sjednání

břemene

nemohli

vzhledem

k okolnostem

konkrétního případu pomyslet9. Výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni nezáleží tolik na způsobu jeho výkonu, jako na tom, že tímto výkonem nesmí být povinný zatěžován nad dojednanou míru, příp. nad míru, se kterou zřizovatelé věcného břemene měli a mohli s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci počítat.

b) Pronájem zatížené věci a převod práva odpovídajícího věcnému břemeni. Je otázkou, zda oprávněný z věcného břemene může věc, kterou užívá na základě věcného břemene s vyloučením užívání jiných osob, pronajmout. Ze znění zákona takové oprávnění nevyplývá a nelze je dovodit ani jeho výkladem. Oprávněný má sice právo věc užívat, avšak právo věc pronajmout vyplývá z vlastníkova práva s ní nakládat, a takové právo pro oprávněného z věcného břemene ze zákona nevyplývá. Oprávnění věc pronajmout může však vyplývat ze smlouvy o zřízení věcného břemene. V žádném případě

8 § 3 odst. 1 ObčZ: „Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“ 9 Krčmář, J. Práva věcná. Praha , 1930, s. 253: „Je-li míra služebnosti určena, nemůže být služebnost vykonávána přes tuto míru. Není-li určena, je rozhodující potřeba panujícího pozemku. Avšak změní-li se panující pozemek tak, že by jeho potřeba podstatně vzrostla, nebude tím míra služebnosti dotčena (např. zřídí-li se továrna či hostinec na zemědělském pozemku, nelze služebnost vykonávat pro tím vzrostlou potřebu panujícího pozemku.“

15

ovšem oprávněný nemůže nemovitost zcizit10 nebo jinak zatížit. Na druhé straně prostory, jež oprávněná osoba užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemohou být za trvání věcného břemene vlastníkem, kterého věcné břemeno omezuje, platně (znovu) přenechány do užívání nájemní smlouvou, přestože by šlo o smlouvou uzavřenou s nositelem práva odpovídajícího věcnému břemeni. Problémem je i možnost převodu věcného břemene. Věcná břemena přecházejí s převodem panující či zatížené nemovitosti na nabyvatele. Svémocný převod osobního věcného břemene je vyloučen; má-li právo nebo povinnost z něj vyplývající podle vůle stran přejít na třetí osobu, je třeba staré břemeno zrušit a zřídit nové.

c) Náklady na opravy a zachování zatížené věci. Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřené náklady na její zachování a opravy; užívá-li věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání (§ 151n odst. 3 ObčZ). Ze zákona přímo nevyplývá, kdo se má o opravy a o zachování věci postarat. Při posuzování poměru užívání, ať již pro stanovení podílu nákladů, či povinnosti věc opravovat a udržovat, nelze vycházet jen z kvantity užívání, ale i z jeho intenzity (např. oprávněný jezdí po cestě každý den osobním vozidlem a povinný občas těžkými mechanismy).
Konkrétní

případy

obsahu

věcných

břemen

a

výkonu

práv

jim

odpovídajících: a) Právo průchodu a průjezdu11 přes cizí pozemek. Pokud bylo sjednáno právo přecházet přes cizí pozemek (právo stezky), nelze toto právo rozšiřovat na průjezd motorovými vozidly. Právo průchodu mohou případně využívat i jiné osoby než ta, v jejíž prospěch je věcné břemeno zřízeno, zejména osoby, které k oprávněnému přicházejí na návštěvu (samozřejmě pokud nebylo dohodnuto něco jiného). Tyto osoby nemají právo průchodu z titulu 10 C 1226 Sou R NS: „Pokud je ve smlouvě o zřízení věcného břemene dohodnuto užívání nemovitosti oprávněným v rozsahu, jako by byl vlastníkem nemovitosti, nelze z toho dovozovat, že by měl i právo nemovitost zcizit.“ 11 C 1495 Sou R NS: „Právem průjezdu se rozumí právo průjezdu motorovými, příp. jinými vozidly.“

16

věcného břemene, ale toto jejich právo lze odvodit od práva oprávněného, v jehož prospěch bylo věcné břemeno zřízeno. Stejně tak mohou procházet přes zatížený pozemek nájemníci oprávněné osoby a také její rodinní příslušníci. Vlastník zatíženého pozemku však není povinen trpět přecházení návštěv v rozsahu, na který účastníci zřizující věcné břemeno nemohli pomyslet. Vlastník zatíženého pozemku též není povinen odstranit z cesty překážky, jež nastaly bez jeho viny a ztěžují výkon práva průchodu

a

průjezdu. V praxi je sporné, zda právo průjezdu, resp. vozové cesty, zřízené v době, kdy doprava automobily nemohla být předvídána, zahrnuje právo přejíždět přes cizí pozemek automobilem. Pokud byla ve smlouvě o zřízení služebnosti sjednána výslovně doprava např. koňským povozem, je zřejmé, že automobil nelze použít.

b) Právo čerpat z cizí studny vodu. Toto právo zahrnuje i právo přístupu ke studni; právo přivádět vodu na panující pozemek potrubím musí být zvlášť sjednáno. Možnost přístupu k zařízení sloužícímu k čerpání a přivádění vody za účelem jeho údržby vyplývá i z analogického užití § 127 odst. 3 ObčZ.12 Není-li množství odebrané vody dohodnuto, nesmí překročit potřebu panujícího pozemku, přičemž je nutno vycházet ze způsobu užívání tohoto pozemku v době vzniku břemene.

c) Věcné břemeno užívání bytu či místnosti. Pro tento případ nemá ObčZ zvláštní ustanovení a tak – kromě obecných pravidel pro výkon věcných břemen – bude záležet především na obsahu smlouvy, která musí vymezit zejména byt nebo prostory, které oprávněný bude užívat (analogicky lze užít i ustanovení o nájmu bytu, pokud to povaha věci nevylučuje). Právo užívat byt na základě věcného břemene je zpravidla zřízeno pro určitou osobu, nelze však vyloučit jeho zřízení pro vlastníka pozemku nebo jiné nemovitosti za předpokladu, že bude sloužit jejímu prospěšnějšímu využívání. 12 § 127 odst. 3 ObčZ: „Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.“

17

d) Výměnek. S právem bydlení souvisí tzv. výměnek; jde o kombinaci věcného práva bydlení, případně i užívání zahrádky či jiného pozemku, s věcným právem na poskytování osobních služeb, jako poskytování stravy či naturálních dávek, úklidu, praní a žehlení nebo peněžního plnění. Jde tedy o věcné břemeno zřízené ve prospěch určité osoby, zatěžující nemovitost, anebo i spoluvlastnický podíl k ní.13

e) Věcné břemeno zatěžující nebytové prostory. Věcné břemeno může zatěžovat i tzv. nebytové prostory. Může jít o prostory užívané k podnikatelským účelům.

2. Předmět věcných břemen Tzv. přímým předmětem věcných břemen je chování subjektu uskutečňující se v sociálních vztazích umožňujících určité možnosti realizace užitné hodnoty cizí věci. Lidské chování, jako předmět právního vztahu věcného břemene, může – z hlediska povinného subjektu – spočívat v těchto formách: a) činnost – konání (facere),

b) nečinnost – strpění (pati), – zdržení se (omittere) Tyto formy lidského chování se různým způsobem uplatňují v chování oprávněného a povinného subjektu. Ze strany oprávněného půjde většinou o konání (právo přechodu, přejezdu), na straně povinného většinou o obě formy nečinnosti. Pro vymezení nepřímého předmětu platí následující pravidla: a) Nepřímým předmětem může být jen věc v právním smyslu, a to věc nemovitá. V tomto smyslu tvoří nepřímý předmět především pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem (§ 119 ObčZ).14 V souladu s § 3 13 Vážný 6610: „Výměnkem jsou požitky nebo práva, jež vlastník nemovitosti, postupuje ji osobě druhé, vyhrazuje (vymiňuje) sobě nebo třetí osobě na čas života svého nebo třetí osoby nebo na čas určitý. Není podstatnou náležitostí výměnku, by výměnčí práva (požitky) byla zajištěna na postoupené nebo jiné nemovitosti a stala se reálním břemenem. K tomu, by výměnek se stal reálním břemenem a mohl býti vložen do pozemkové knihy, jest třeba zvláštní úmluvy stran. 14 § 119 ObčZ: „(1) Věci jsou movité nebo nemovité., (2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“

18

odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb.15 může být nepřímým předmětem i tzv. jednotka, tj. byt nebo nebytový prostor.

b) Nepřímým předmětem je především ta věc, s níž je spojena povinnost – věc zatížená.

c) U věcných břemen působících na straně oprávněné in rem lze rozeznávat další nepřímý předmět, jímž je věc oprávněná, s jejímž vlastnictvím je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni.

15 Zákon č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů

19

IV. Vznik, změna, zánik a promlčení věcných břemen 1. Vznik věcných břemen (obecně) Pod vznikem věcných břemen je třeba rozumět případy, kdy věcné břemeno vzniká původně (originárně). Vedle vzniku je však vhodné rozlišovat i nabytí věcných břemen, kam spadají situace, kdy se určitá osoba stává subjektem již existujícího právního vztahu věcného břemene (změna věcného břemene v subjektech – odvozený způsob nabytí). Aktuální právní úprava16 rozlišuje šest skupin, do nichž lze zatřídit jednotlivé případy vzniku věcných břemen. K jednotlivým způsobům vzniku věcných břemen je třeba zdůraznit, že jsou určeny uzavřeným výčtem a nelze je proto rozšiřovat.

1.1 Vznik věcného břemene na základě písemné smlouvy Nejčastějším způsobem vzniku věcného břemene je písemná smlouva, která je uzavírána na základě svobodné vůle oprávněného a povinného. Může tak nejlépe odrážet jejich nároky a jim odpovídající povinnosti v konkrétním případě. Smlouva o zřízení věcného břemene je dvoustranným právním úkonem a pro její uzavření platí příslušná ustanovení o právních úkonech; je to především § 34 a násl. ObčZ, speciálně pak ustanovení o smlouvách.17 Obsah smlouvy tvoří podstatné, pravidelné a nahodilé složky. Z povahy věcných břemen vyplývá, že podstatnou náležitostí je dohoda o obsahu věcného břemene, především by měla být řádně určena ta nemovitost, k níž se zřizovaným věcným břemenem omezuje vlastnické právo. Obdobně by měla být vymezena nemovitost, s jejímž vlastnickým právem je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, příp. určena osoba, které právo odpovídající věcnému břemeni patří. Obsah věcného břemene je třeba ve smlouvě vyjádřit dostatečně určitě a srozumitelně. Náležitou pozornost je třeba věnovat i rozsahu a způsobu výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Současně je nutno za podstatnou náležitost považovat i vyjádření vůle účastníků, že uzavírají smlouvu s věcně právními účinky. 16 § 151o odst. 1 ObčZ: „Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. 17 § 43 a násl. ObčZ: „Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.“

20

Nemovitosti, o které jde, tedy nemovitost panující i zatížená, musí být označeny obcí, katastrálním územím a parcelním číslem; nejsou-li nemovitosti evidované v katastru označeny alespoň katastrálním územím a parcelním číslem, je smlouva neplatná, i když účastníkům je zřejmé, o které pozemky jde. Jde-li např. o cestu přes pozemek nebo o vedení kanalizační stoky apod., musí být jasně vymezeno, která část pozemku je břemenem zatížena.18 Jestliže se zřizuje věcné břemeno k části pozemku, vyznačuje se tato část pozemku na geometrickém plánu, který je potom součástí listiny o právním úkonu, jímž se věcné břemeno zřizuje. Také osoby oprávněné z osobního věcného břemene musejí být označeny tak, aby je bylo možno spolehlivě identifikovat. Věcné břemeno není možné zřídit ve prospěch konkrétně neurčené osoby nebo bez vztahu k určité nemovitosti. Nelze proto zřídit věcné břemeno „pro veřejnost“. Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník zatěžované nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i jiným osobám. Subjektem smlouvy může být fyzická i právnická osoba. Břemeno může patrně zřídit i oprávněný držitel (§ 130 odst. 2 ObčZ). Jde-li o pozemek ve spoluvlastnictví, musí být účastníky smlouvy všichni spoluvlastníci, nejde-li ovšem o případ, kdy takto lze zatížit spoluvlastnický podíl (např. poskytování osobních služeb).19 K nemovitosti, která je ve spoluvlastnictví, může být zřízeno věcné břemeno ve prospěch nemovitosti náležející jednomu ze spoluvlastníků. Právo odpovídající věcnému břemeni může být zřízeno i ve prospěch třetí osoby (ve smyslu § 50 ObčZ), přičemž tato osoba není subjektem právního vztahu. Výkon práv jí je umožněn na základě dohody oprávněného a povinného. Třetí osoba musí s tímto jednáním souhlasit, a to před zahájením vkladu do katastru nemovitostí. Souhlas musí být obsažen buď ve smlouvě samotné, anebo na zvláštní listině. Nejčastěji se takto zřizují věcná břemena, jejichž obsahem je bydlení nebo užívání nemovitosti či její části. 18 C 1471 Sou R NS: „Smlouva o zřízení věcného břemene, spočívající v povinnosti vlastníka pozemku trpět vedení kanalizační stoky přes jeho pozemek, je pro neurčitost neplatná, není-li z ní patrné, kudy stoka povede, popřípadě že může být vedena přes pozemek kdekoliv.“ 19 R 45/1986: „Povinným subjektem ze smlouvy o zřízení věcného břemene může být i spoluvlastník. Spoluvlastník může smlouvou zřídit věcné břemeno ke svému spoluvlastnickému podílu bez souhlasu spoluvlastníka (spoluvlastníků), jen pokud toto věcné břemeno omezuje pouze jeho spoluvlastnická práva ve prospěch subjektu z věcného břemene oprávněného, a to v rozsahu spoluvlastnických práv odpovídajících ustanovení §137 odst. 1 ObčZ.“

21

Od subjektů právního vztahu věcného břemene je nutno odlišovat jiné osoby, jež využívají právo odpovídající věcnému břemeni (např. hosté oprávněného). Těmto osobám nepřísluší právo t titulu věcného břemene, ale jejich právo vyplývá z práva oprávněného, v jehož prospěch bylo věcné břemeno zřízeno. Součástí smlouvy by mělo být ustanovení, zda se věcné břemeno zřizuje za úplatu či bezúplatně. Pokud se smlouva o úplatnosti nezmiňuje, je věcné břemeno považováno za bezúplatné.20 Smlouva by také měla obsahovat údaj o době trvání věcného břemene. Může se tak stát určením konkrétního časového údaje nebo zakotvením rozvazovací či odkládací podmínky. Pokud smlouva žádné časové údaje neobsahuje, je věcné břemeno zřízeno na dobu neurčitou a trvá do té doby, než zanikne zákonem stanoveným způsobem. Věcné břemeno na základě smlouvy vzniká vkladem do katastru nemovitostí, a to zpětně ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému katastrálnímu úřadu (§ 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb.).21 V případě, že povinná osoba v době mezi předložením smlouvy katastrálnímu úřadu a rozhodnutím o vkladu povinnost z věcného břemene poruší, bude oprávněný podle povahy věci moci žádat nápravu žalobou z věcného břemene. Věcné břemeno může vzniknout také dnem účinnosti smlouvy, která takové břemeno zřizuje. Jedná se o případy nemovitostí, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí. Problém by mohl nastat, pokud by jedna z nich evidenci podléhala a druhá ne. V takovém případě se věcné břemeno eviduje pouze tehdy, podléhá-li evidenci ta nemovitost, k níž má být vlastnické právo omezeno.

1.2 Vznik věcného břemene na základě závěti Možnost zůstavitele zřídit věcné břemeno závětí je důsledkem jeho způsobilosti disponovat s věcí pro případ smrti. Subjektem způsobilým zřídit věcné 20 NS sp. zn. 20 Cdo 1265/98: „Jestliže smlouva o zřízení věcného břemene zatěžujícího nemovitost neobsahuje žádný údaj o úplatnosti tohoto práva, pak platí, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně; povinnost oprávněného z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravu věci, kterou užívá, tím není dotčena.“ 21 § 2 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: „Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Každý má právo nahlédnout do evidence doručených návrhů.“

22

břemeno je pouze fyzická osoba. Jde o zatížení vlastní věci povinností věcného břemene. Oprávněným může být jak fyzická osoba, tak právnická osoba, tento subjekt může být určen vlastnickým právem k věci nebo i zcela individualizovaně. Nejčastěji to zřejmě budou věcná břemena zřizovaná in personam, i když nejsou vyloučena ani věcná břemena in rem. Věcné břemeno vzniká přímo ze závěti v okamžiku smrti zůstavitele. Povinnou osobou z věcného břemene bude dědic (dědici) nemovitosti, s níž bude věcné břemeno spojeno, a to jak závětní dědic, tak dědic ze zákona (opět osoba fyzická i právnická).

1.3 Vznik věcného břemene schválenou dohodou dědiců Základem tohoto způsobu vzniku věcných břemen je dohoda dědiců o vypořádání dědictví, kterou dědicové uzavírají u soudu. Soud takovou dohodu schválí pouze tehdy, splňuje-li podmínky stanovené ObčZ. Tento způsob vzniku věcného břemene v sobě zahrnuje volní prvek (dohoda dědiců), ale je zároveň vázán na další úkon – na usnesení soudu, který dohodu dědiců schvaluje. Zápis v katastru nemovitostí je prováděn na základě výše uvedeného usnesení, které se katastrálnímu úřadu doručuje. Podle zákona o zápisech vlastnických práv se tak děje záznamem.

1.4 Vznik věcného břemene rozhodnutím státního orgánu Státní orgán může svým rozhodnutím založit věcné břemeno, pokud mu to zákon výslovně umožňuje. Právní vztah věcného břemene pak vzniká buď okamžikem uvedeným v rozhodnutí nebo právní mocí rozhodnutí. Těmito orgány mohou být: a) soudy, b) orgány veřejné správy (např. stavební úřad, pozemkový úřad) Pro věcná břemena vznikající na základě rozhodnutí oprávněného orgánu je typická jejich veřejná prospěšnost, která je většinou vyjádřena v podmínkách, za nichž může být k rozhodnutí o zřízení věcného břemene přistoupeno. ObčZ uvádí tento způsob vzniku věcných břemen, ale podrobnější úpravu nalezneme ve speciálních předpisech (např. stavební zákon).

23

1.4.1 Věcná břemena zřízená soudem Současné znění ObčZ umožňuje soudu zřídit věcné břemeno ve třech případech, a to v rámci vypořádání spoluvlastnictví, při rozhodování v režimu neoprávněné stavby a při zřizování nezbytné cesty. O povaze vzniku věcných břemen na základě soudem schválené dohody dědiců bylo již pojednáno výše. V rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví může soud svým rozhodnutím zřídit věcné břemeno v případě, že rozdělí společnou nemovitost na dvě samostatné (§ 142 odst. 3 ObčZ). Věcné břemeno lze zřídit jen k nově vzniklé nemovité věci ve prospěch jiné nově vzniklé nemovitosti. Vyloučena jsou tak věcná břemena působící in personam a věcná břemena ve prospěch jiných než nově vzniklých nemovitostí. Rovněž není možné zřídit věcné břemeno v případě, že k vypořádání podílového spoluvlastnictví dojde jiným způsobem, např. přikázáním věci za náhradu některému ze spoluvlastníků. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem neoprávněné stavby. Pokud se vlastník pozemku a vlastník neoprávněné stavby nedohodnou na úpravě vlastnických vztahů, soud může nechat stavbu odstranit. Pokud uzná za neúčelné stavbu likvidovat a vlastník pozemku nesouhlasí s jejím přikázáním do svého vlastnictví, může zřídit na pozemku věcné břemeno stavby. Oprávněný z věcného břemene je povinen uhradit jednorázovou částku, kterou ve svém rozhodnutí stanoví soud. Soud také může zřídit věcné břemeno ve formě nezbytné cesty. Jedná se o řešení problémů vznikajících mezi vlastníkem stavby a vlastníky okolních pozemků v případech, kdy ke stavbě není jiný přístup. Všechny sousedící pozemky jsou předmětem rozhodování a soud vybere tu variantu, která bude co nejméně zasahovat do práv ostatních. V ObčZ se k tomuto ustanovení nevztahuje žádné ustanovení o náhradě za výkon práva nezbytné cesty. Nárok na náhradu ovšem vyplývá z ustanovení čl. 11 odst. 4 LZPS22.¨

22 čl. 11 odst. 4 LZPS: „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“

24

1.4.2 Věcná břemena zřízená stavebním úřadem Stavební úřad je oprávněn zřídit věcné břemeno v rámci řízení o vyvlastnění podle stavebního zákona.23 Ve skutečnosti to znamená, že nedochází k vyvlastnění samotné nemovitosti, ale pouze k omezení vlastnického práva. Smyslem této úpravy je dosáhnout co nejmenšího zásahu do vlastnického práva. Platí tedy, že pokud lze požadované cíle dosáhnout pouze zřízením věcného břemene, není možné nemovitost vyvlastnit. Podmínky zřízení věcného břemene vyvlastněním stanoví stavební zákon. Odlišné jsou případy, kdy státní orgán vydává rozhodnutí, kterým věcné břemeno přímo zřizuje.24 Takové oprávnění je stavebnímu úřadu svěřeno speciálními předpisy (např. zákon o telekomunikacích, energetický zákon, zákon o pozemních komunikacích). Jedná se o stavby telekomunikačních sítí, energetických a plynových distribučních rozvodů. Podle zákona o pozemních komunikacích smí speciální stavební úřad zřídit věcné břemeno, pokud by byly splněny podmínky pro vyvlastnění, ale účastník není znám, určen nebo proto, že je nečinný. V tomto případě právo odpovídající věcnému břemeni zahrnuje i právo zřídit na pozemku stavbu. Osobou oprávněnou žádat v rámci stavebního o stavební povolení je potom osoba oprávněná z věcného břemene. Dalším případem rozhodnutí může být i skutečnost, že jde o stavbu komunikace na cizím pozemku a vlastník stavby se nedohodl na majetkoprávním vypořádání s vlastníkem pozemku. Rovněž vlastník nemovitosti přiléhající ke komunikaci je povinen strpět umístění veřejného osvětlení, dopravních značek. V tomto posledním případě rozhoduje silniční správní úřad. Ve všech případech takto zřízeného věcného břemene náleží povinnému jednorázová náhrada, poskytnutá v souladu s právními předpisy. 1.4.3 Věcná břemena zřízená pozemkovým úřadem Dalším orgánem oprávněným zřídit věcné břemeno je pozemkový úřad. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dává pozemkovým úřadům možnost rozhodnutím zřídit věcné břemeno ve dvou případech. První upravuje 23 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon – StZ) 24 Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 46 a násl.

25

§ 9 odst. 5 zákona o půdě, který pozemkovému úřadu umožňuje, je-li to nezbytně třeba, zřídit mimo jiné k převáděné nemovitosti věcné břemeno. I když toto ustanovení neobsahuje pravidlo o poskytnutí náhrady, rozhodl Ústavní soud tak, že dotčený vlastník se může domáhat práva na poskytnutí náhrady přímo s odvoláním na čl. 11 odst. 4 LZPS. Druhým případem, kdy je pozemkový úřad oprávněn rozhodovat o věcných břemenech, jsou pozemkové úpravy (§ 19 odst. 2 zákona o půdě).

1.5 Vznik věcného břemene ze zákona Jedná se o věcná břemena, která vznikla účinností konkrétního zákona. Jsou to ty případy, kdy podmínky pro vznik věcného břemene jsou splněny, ale neexistuje norma, která by je určila a která by měla za následek vznik věcného břemene. Jiná situace nastává, jsou-li podmínky stanoveny normou, ale ve skutečnosti ještě nevznikly. Právní norma působí hypoteticky a až dojde ke splnění dalších skutečností, vzniká věcné břemeno, např. povolením stavby. Věcné břemeno tedy vznikne až právní mocí stavebního povolení, ale za předpokladu, že to tak stanoví právní norma. Tyto případy jsou v praxi častější. Právní normy25 přímo nestanoví, že se jedná o věcná břemena, ale z obsahu a předmětu můžeme tuto skutečnost dovodit. Pokud právní normy uvádějí pouze práva oprávněného subjektu, odpovídají jim povinnosti vlastníků či uživatelů „pati“ a „omittere“. Podobnost s věcnými břemeny nacházíme i v jejich spojení s vlastnictvím věci, resp. nemovitostí. Pokud věcné břemeno vzniklo ze zákona, lze jej rozšířit na základě dohody mezi příslušnými subjekty. Pokud by účastníci takovou smlouvu uzavřeli, nesmí v sobě zahrnovat omezení, která už byla stanovena zákonem. Věcná břemena, která vznikla ze zákona nejsou vázána na účinnost tohoto zákona, přesněji nezanikají ex lege novelizací nebo zrušením předpisu, na jehož základě došlo k jejich vzniku. To znamená, že existují i nadále, pokud není možné dovodit konkrétní způsob jejich zániku.

25 Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 53-61

26

1.6 Vznik věcného břemene vydržením ObčZ v ustanoveních o věcných břemenech odkazuje na podmínky obecného vydržení (§ 134 ObčZ). Vydržecí lhůta pro nemovitosti je 10 let. Vzhledem k tomu, že věcné břemeno může být spjato pouze s nemovitostí, je tedy i vydržecí lhůta 10-ti letá. Vydržet může pouze ta osoba, která splňuje následující podmínky: a) Vykonává právo odpovídající věcnému břemeni pro sebe, b) Je v dobré víře, že jí toto právo patří (ze zřetelem ke všem okolnostem). Tato podmínka podléhá objektivnímu hodnocení, ne pouze subjektivnímu ze strany držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné břemeno vzniknout, tedy i k právnímu důvodu, který mohl mit za následek vznik práva.26 Tyto podmínky musí trvat celou vydržecí dobu. Do této lhůty se započítává i doba, po kterou toto právo vykonával právní předchůdce. K vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni nedojde, pokud se držitel domnívá, že užívá pozemek obecní a slouží i jiným osobám. K vydržení také nemůže dojít u věcných břemen, která by vznikla k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Věcné břemeno vznikne okamžikem, kdy uběhla lhůta potřebná k vydržení. Pokud bude věcné břemeno předmětem evidence v katastru nemovitostí, je třeba tuto skutečnost oznámit katastrálnímu úřadu, aby mohl provést potřebné změny.

2. Změna věcných břemen (obecně) Změnou právního věcného břemene rozumíme změnu některého z prvků tohoto právního vztahu. Rozlišujeme tedy změnu věcných břemen v subjektech, obsahu a předmětu.

2.1 Změny věcných břemen v subjektech Ke změně věcného břemene v subjektech dochází tehdy, jestliže na místo původního subjektu nastupuje jiný subjekt. Není podstatné, jestli je subjektem fyzická nebo právnická osoba. Stejně tak může být nastupujícím subjektem i více 26 Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné, Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 168

27

osob. Je třeba rozlišit změnu subjektu povinného a oprávněného. Změna povinného subjektu. Věcná břemena mají věcně právní charakter. Povinnost z věcného břemena je vždy spojena s určitým subjektivním právem, s vlastnictvím k věci. Z toho vyplývá, že ke změně povinného subjektu může dojít jen jako důsledek změny subjektu vlastnického práva k věci. Změna povinného subjektu je tedy důsledek změny vlastníka a nastává přímo ex lege. Lze říci, že se jedná o přechod povinnosti z věcného břemena, nikoliv o převod. Ke změně povinného subjektu věcného břemene nedochází projevem vůle, ale ze zákona jako následek změny vlastnictví. Totéž platí, i když dojde ke změně jednoho z více spoluvlastníků, kteří tvoří stranu povinnou, tedy k převodu spoluvlastnického podílu na nového vlastníka. Změna oprávněného subjektu. V tomto případě je třeba rozlišit jestli působí oprávnění z věcného břemena in rem nebo in personam. Pokud oprávnění z věcného břemena působí in rem, má také věcně právní charakter. Ke změně oprávněného subjektu věcného břemena může dojít rovněž jen s převodem nebo přechodem vlastnického práva k nemovitosti, s nímž je právo odpovídající věcnému břemeni spojeno. Ke změně subjektu také dochází ex lege. Obdobně to platí i u změny jednoho z více spoluvlastníků na straně, které přísluší právo odpovídající věcnému břemeni. Oprávnění z věcného břemena působící in personam nemá věcně právní charakter, ale osobnostní povahu. Je vázáno pouze na určitou osobu. Není zde možná změna oprávněné osoby z věcného břemene. Pokud oprávněná osoba, ať již fyzická nebo právnická, zanikne - zanikne i věcné břemeno.

2.2 Změna obsahu věcného břemene Změna obsahu věcného břemene je možná i přípustná. Jedná se vlastně o změnu existujících práv a povinností. Pouze u některých věcných břemen, většinou vzniklých ex lege, je změna obsahu omezena nebo vyloučena. Pokud se změní existující podmínky, může být obsah věcného břemena rozšířen nebo zúžen. Změna obsahu může nastat těmito právními skutečnostmi: Dohodou. Stejně jako je možný vznik nebo zánik věcného břemena písemnou smlouvou, je možné také rozšíření nebo zúžení práv a povinností, rovněž

28

jejich záměna. U takové smlouvy je třeba provést vklad do katastru nemovitostí, má-li mít požadovanou právní relevanci. Jinak by dohoda byla účinná pouze mezi jejími stranami. Dohodnout je možné i odchylnou úpravu od dispozitivního ustanovení § 151n odst. 3 ObčZ, o povinnosti nést přiměřené náklady na zachování a opravy věci, která je v souvislosti s výkonem práva odpovídajícího věcnému břemenu užívána. Rozhodnutím oprávněného orgánu. Podle § 151p odst. 3 ObčZ může soud změnit obsah věcného břemene za přiměřenou náhradu, pokud vznikne změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. V obou případech dojde k omezení věcného břemene, tedy ke změně rozsahu práv a povinností od původního stavu. Rozhodnutím oprávněného orgánu se omezí jak rozsah povinností, tak zároveň i rozsah jím odpovídajících práv, aniž by muselo být stanoveno, že se omezují jak práva, tak povinnosti. Je to důsledek jejich vzájemné souvislosti. Za změnu věcného břemene lze považovat i záměnu věcného plnění za plnění peněžité. Příslušným orgánem je zde soud (§ 151p odst. 3 věta druhá ObčZ). Podmínkou je změna poměrů a stav, kdy požadavek dalšího trvání věcného plnění se jeví jako nespravedlivý. V rozhodnutí soudu musí být také stanoven rozsah poskytovaného peněžního plnění.

2.3 Změny předmětu věcného břemene Vzhledem k povaze věcného břemene je možná změna jeho předmětu pouze tak, že dojde k zániku původního věcného břemene a ke zřízení věcného břemene nového. V takovém případě dochází ke změně možností chování subjektů právního vztahu27. Může ale také dojít ke změně nepřímého předmětu věcných břemen, tedy nemovitostí s nimiž jsou práva a povinnosti spojena. Jde zejména o dělení a

slučování

nemovitostí.

Rozlišit

lze

změny

u

nemovitostí

zatížených

a oprávněných. Změny zatížených nemovitostí. U zatíženého pozemku přichází v úvahu jeho dělení i slučování s jinými pozemky. Při rozdělení pozemku je rozhodující, jestli 27 Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 72

29

bylo věcné břemeno zřízeno k pozemku celému nebo k části, určené geometrickým plánem. Je-li zatížen celý pozemek, budou po jeho rozdělení zatíženy všechny nově vzniklé pozemky. Byla-li zatížena pouze část pozemku určena geometrickým plánem, budou po jeho rozdělení zatíženy pouze ty části určené původním geometrickým plánem. Analogicky tomu bude i při rozdělení stavby na jednotky ve smyslu zákona č.72/1994 Sb. (zákon o vlastnictví bytů). Přechod věcných břemen v takovém případě řeší § 20 odst. 3 výše uvedeného zákona. Slučování pozemku zatíženého věcným břemenem s pozemkem nezatíženým není možné s ohledem na § 3 odst. 9 vyhlášky č.190/1996 Sb., protože není možné slučovat parcely, u nichž jsou evidované rozdílné doplňkové údaje o vlastnictví, kterými jsou i věcná břemena (§ 9 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky). To však platí v případě, že věcným břemenem je zatížená celá parcela. Pokud je rozsah věcného břemene určen geometrickým plánem, je možné pozemky slučovat, protože tím nedojde ke změně věcného břemene. U staveb to platí obdobně. Změny oprávněných nemovitostí. Tato situace přichází v úvahu pouze v případě, že věcné břemeno působí in rem. Právo odpovídající věcnému břemeni je spojeno vždy s celým pozemkem. To znamená, že po rozdělení pozemku, bude právo odpovídající věcnému břemeni spojeno s vlastnickým právem ke všem nově vzniklým pozemkům. Stejně tomu bude i při rozdělení oprávněné stavby. Sloučení oprávněného pozemku s jiným pozemkem není přípustné stejně jako u zatížených nemovitostí. Totéž se vztahuje i na budovy a jednotky.

3. Zánik věcných břemen (obecně) V současném znění ObčZ je zánik věcných břemen upraven v § 151p. V odstavci 1 se říká, že věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona, anebo smlouvou, u které je nutný vklad do katastru nemovitostí. Kromě tohoto taxativního výčtu může věcné břemeno zaniknou také splynutím, uplynutím doby nebo splněním rozvazovací podmínky. Zánikem věcného břemene přestane být omezeno vlastnické právo. Vlastník

30

může tedy opět realizovat užitnou hodnotu věci v takové míře, v jaké mu to vlastnické právo umožňuje. Věcné břemeno může zaniknou jinou právní skutečností, než jakou vzniklo. Zánik věcného břemene k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí je třeba v něm vyznačit. Pokud věcné břemeno zanikne písemnou smlouvou, je třeba vklad do katastru nemovitostí a zánik má konstitutivní účinky. V ostatních případech bude mít výmaz věcného břemene provedený záznamem účinky deklaratorní. K tomu je třeba katastrálnímu úřadu předložit příslušnou listinu.

3.1 Zánik věcného břemene ze zákona K zániku věcného břemene přímo ex lege dochází v případě, že jsou splněny podmínky, které předpokládá příslušná právní norma. Účinky nastávají automaticky a není o nich třeba rozhodovat. Pouze v případě, že dojde ke sporu, je třeba podat určovací žalobu, že právo z věcného břemene neexistuje. K zániku věcných břemen ze zákona dochází: § 151p odst. 2 ObčZ – zánik věcného břemene nastoupením trvalých změn. Tato situace nastává v případě, že věcné břemeno již nemůže plnit svou funkci. Nastanou takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti. Jako trvalou změnu si lze představit například zánik domu jako věci zatížené. Trvalá změna se může týkat i věci oprávněné; například rozdělení věci, takže věcné břemeno může sloužit prospěšnějšímu užívání pouze některé části této věci. U věcných břemen působících in personam například opuštěním užívaného bytu s úmyslem již se nevrátit. Současně s podmínkou trvalé změny musí nastat i nemožnost užití zatížené věci ve prospěch oprávněných subjektů u věcných břemen působících in personam nebo ve prospěch vlastníka oprávněné nemovitosti u věcných břemen působících in rem. Obě podmínky musí být splněny najednou. Pokud nastanou trvalé změny, ale věc přesto může nadále sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti, věcné břemeno ze zákona nezaniká. Věcné břemeno rovněž nezaniká přechodnou nemožností výkonu práva. § 151p odst. 4 ObčZ – zánik věcného břemena smrtí nebo zánikem oprávněného. U věcných břemen působících in personam zanikne věcné břemeno

31

nejpozději smrtí oprávněné fyzické osoby nebo zánikem oprávněné právnické osoby. § 337h občanského soudního řádu – zánik věcného břemena soudní dražbou. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení zanikají věcná břemena na nemovitosti, která byla předmětem soudní exekuce, vyjma věcných břemen, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou, a věcných břemen, za něž byla poskytnuta náhrada. Soud určí usnesením, která věcná břemena nezaniknou. To jsou ta, o nichž to stanoví zvláštní předpisy a další věcná břemena, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále (§ 336a odst. 2). Při rozvrhovém jednání se osoby oprávněné z věcných břemen vyjádří, jestli požadují vyplacení náhrady, jinak se má za to, že souhlasí s vyplacením náhrady vydražiteli (§ 337b odst. 5). Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení. U pořadí pohledávek za věcná břemena je rozhodující den jejich vzniku. Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí katastrální úřad o tom, jaká věcná břemena zanikla a jaká nadále trvají. § 14 odst. 1 zákona č.328/1991 Sb. – zánik věcného břemena prohlášením konkurzu. V odstavci 1 písmeno j) uvedeného ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání se říká, že zanikají prohlášením konkurzu věcná břemena zatěžující majetek patřící do konkurzní podstaty, která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu nebo po jeho podání.

3.2 Zánik věcného břemene rozhodnutím oprávněného orgánu V tomto případě zaniká věcné břemeno právní mocí rozhodnutí. To má konstitutivní povahu. V rozhodnutí může být také uveden den zániku věcného břemene. Orgány oprávněnými vydat takové rozhodnutí je: Soud. Z § 151p odst. 3 ObčZ vyplývá, že soud může věcné břemeno zrušit (nebo změnit) pokud nastane změna poměrů nebo hrubý nepoměr mezi povinností z věcného břemene a oprávněním z věcného břemene. Soud bude posuzovat poměry, které existovaly při vzniku věcného břemene

32

a které existují v době jeho rozhodování. Podobně tomu bude i při posuzování hrubého nepoměru mezi oprávněním a povinností z věcného břemene. I zde bude soud zkoumat poměr v době vzniku věcného břemene a v době rozhodování a jejich změnu. V rozhodnutí o zrušení věcného břemene musí být také uvedena výše přiměřené náhrady a to buď jednorázového nebo opakujícího se peněžitého plnění. Připustit lze i náhradu naturální. Zrušení věcného břemene podle výše uvedeného ustanovení se nemůže domáhat ten, kdo je z věcného břemena oprávněný. Oprávněný se může věcného břemene vzdát, ale nevznikne mu nárok na náhradu za zřeknutí práva z věcného břemene28. Stavební úřad. V § 108 stavebního zákona jsou stanoveny podmínky pro vyvlastnění. V souvislosti s vyvlastněním lze podle § 109 odst. 1 stejného zákona zrušit věcné břemeno k pozemkům a stavbám. Pozemkový úřad. Podle zákona č.229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, § 9 odst. 5 v souvislosti se schvalováním dohody o vydání nemovitosti a § 19 v rámci pozemkových úprav, může pozemkový úřad rozhodnout o zrušení věcného břemene. Rozhodnutí se oznamuje veřejnou vyhláškou a současně se doručí i osobám dotčeným zrušením věcného břemene. Po nabytí právní moci se rozhodnutí doručí také katastrálnímu úřadu k záznamovému řízení.

3.3 Zánik věcného břemene na základě smlouvy Stejně jako je možný vznik věcného břemene uzavřením smlouvy, je možné uzavřít smlouvu k jeho zrušení. Subjekty bude oprávněný a povinný v době uzavírání smlouvy. V mnoha případech to budou osoby rozdílné od osob, které byly subjekty věcného břemene v době jeho vzniku. Smlouva může být uzavřena samostatně nebo jako součást jiné smlouvy, nejčastěji kupní. Smlouva musí mít písemnou formu a je uzavřena okamžikem, kdy potvrzené přijetí návrhu na uzavření smlouvy dojde zpět navrhovateli. K zániku práva odpovídajícímu věcnému břemeni

28 Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 77

33

smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí (§ 151p odst. 1 věta druhá ObčZ). Věcné břemeno zanikne ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Pokud by se rušilo věcné břemeno k nemovitosti, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, zánik nastává účinností smlouvy. To připadá v úvahu, když u věcných břemen působících in rem není předmětem evidence v katastru nemovitostí ani nemovitost povinná ani oprávněná a u věcných břemen působících in personam není-li předmětem evidence nemovitost zatížená.

3.4 Zánik věcného břemene splynutím Splynutí řeší ustanovení § 584 obč. z. jako důvod zániků závazků. Uplatní se však také u zániku věcných břemen. Věcné břemeno omezuje vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného (§ 151n odst. 1 obč. z.). Z toho lze vyvodit, že splyne-li oprávněný z věcného břemene s povinným z věcného břemene v jeden subjekt, zanikne i věcné břemeno. Ke splynutí může dojít jak u osoby fyzické, tak i právnické. K zániku dojde okamžikem splynutí. Tento zánik je definitivní. Pokud by po čase došlo opět k rozdělení subjektů, věcné břemeno neobživne, ale je třeba zřídit věcné břemeno nové29. Splynutí však nenastane v případě, kdy povinný z věcného břemene se stane spoluvlastníkem nemovitosti oprávněné. V tomto případě nejde o totožný subjekt a věcné břemeno splynutím nezanikne.

3.5 Zánik věcného břemene uplynutím doby Věcná břemena mívají většinou trvalý charakter. Vyplývá to z důvodu jejich existence, kterým je prospěšnější realizace užitné hodnoty dané nemovitosti. Věcné břemeno lze zřídit i na dobu určitou. V tomto případě právní vztah věcného břemene zaniká okamžikem uplynutí určené lhůty a není k tomu třeba jiného rozhodnutí nebo souhlasu. Tuto skutečnost je třeba ohlásit katastrálnímu úřadu, pokud je věcné břemeno předmětem evidence v katastru nemovitostí.

29 Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 81

34

3.6 Zánik věcného břemene splněním rozvazovací podmínky Tento případ zřizování věcného břemene je vhodnější než na dobu určitou. Rozvazovací podmínka lépe vyjádří potřebu existence věcného břemene z hlediska jeho trvání, neboť při zřizování věcného břemene je obtížné přesně určit dobu jeho potřebnosti v budoucím období. Pokud je věcné břemeno vázáno na splnění určité podmínky, jejím splněním věcné břemeno zaniká.

4. Promlčení věcných břemen V § 109 ObčZ je uvedeno, že právo odpovídající věcnému břemeni se promlčí není-li po dobu deseti let vykonáváno. Promlčení neznamená zánik věcného břemene jako právního vztahu, ale právo odpovídající věcnému břemeni se oslabuje, tedy vynutitelnost práva se stává podmíněným na vznesení námitky promlčení30. Uplynutím promlčecí doby vzniká právo povinného na vznesení námitky promlčení práva odpovídajícího věcnému břemeni. Tím zaniká nárok oprávněného na vynutitelnost povinnosti z věcného břemene. Ve výše uvedeném ustanovení je stanovena délka promlčecí doby a také její počátek, který je spojen s nevykonáváním práva. Počátek promlčecí doby se určí podle obsahu věcného břemene. U věcných břemen: v nichž má povinnost formu facere, začne běžet promlčecí doba okamžikem, kdy povinný subjekt přestal plnit svoji povinnost, když oprávněný přestal vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni, kde povinnost má formu omittere, nevykonávání práva nastává okamžikem, kdy povinný určenou povinnost porušil, kde povinnost má formu pati, začíná běžet promlčecí doba dnem, kdy oprávněný přestal svoje právo vykonávat, aniž by mu někdo v jeho vykonávání bránil. Pro promlčení věcných břemen není rozhodující, zda k nevykonávání práva z věcného břemene došlo z objektivních nebo subjektivních důvodů. Přechodná

30 Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006, s. 83

35

nemožnost výkonu práva, není důvodem zániku věcného břemene (§ 151p odst. 2 ObčZ), ale může vést k promlčení tohoto práva. U věcných břemen, které vznikají přímo ze zákona, není jeho promlčení možné. I když není toto právo po stanovené promlčecí době vykonáváno, jsou zde zákonem stanovené podmínky, které výkon práva umožňují.

36

Závěr Služebnosti, reálná břemena a později věcná břemena (bez ohledu na názvosloví) jsou právními instituty, které jsou zajímavé nejen svým historickým vývojem na území našeho státu, ale především díky právní praxi, která s těmito nástroji v každodenním životě, s menšími či většími problémy, pracuje. Na významu opět získávají v počátcích 90. let minulého století, kdy dochází k renesanci soukromého vlastnictví a tudíž i ke zviditelnění tzv. věcných práv k věci cizí (klasickým případem jsou dle platné právní úpravy právě věcná břemena). Při letmém historickém ohlédnutí spatřujeme, že první ucelenou právní úpravu služebností a reálných břemen jako věcných práv k věci cizí obsahoval tzv. Obecný zákoník občanský z r. 1811. Další kodifikací, která si bezesporu zaslouží naši pozornost, je občanský zákoník č. 141/1950 Sb. Přestože nepřevzal do té doby platnou úpravu rozlišující služebnosti a reálná břemena, jeho význam spočívá v tom, že zavádí institut zcela nový, obsahem i formou, a to institut věcných břemen. S jistou nadsázkou lze říci, že věcná břemena vznikla sloučením služebností a reálných břemen. Nynější obecná právní úprava věcných břemen je zakotvena v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., který ve 3 paragrafech upravuje jejich pojem, vznik a zánik. Při porovnání

s dřívějšími kodifikacemi občanského práva je na první

pohled patrná značná míra zobecnění. Samozřejmě vedle této základní úpravy existuje celá řada speciálních ustanovení v jiných právních předpisech, která upravují zejména předpoklady vzniku a obsah jednotlivých druhů věcných břemen. Současnou úpravu věcných břemen v občanském zákoníku a z ní vyplývající rozsáhlejší dispozitivní oprávnění hodnotím v zásadě kladně, a to i přesto, že větší smluvní volnost při zřizování věcných břemen přináší problémy jak soudům, tak i katastrálním úřadům. K odstranění výkladových potíží a nejasností při zápisu do katastru nemovitostí by zcela jistě přispěly jasnější formulace v textu příslušných ustanovení, které by vymezily oprávnění a podstatné náležitosti plynoucí z věcných břemen. Zvláštní pozornost je vhodné věnovat i jiným omezením vlastnického práva, která nemají povahu věcných břemen, přestože se jim obsahově velmi blíží (např. ochranná pásma).

37

V souvislosti s přípravou nového občanského zákoníku se problematika věcných břemen opět stává více než aktuální a je tedy vhodné se jí zabývat, a to nejen z hlediska historického vývoje, kterým je nepochybně ovlivněna, ale i ve světle současných právních problémů i úvah de lege ferenda.

38

Conclusion Right of using, rent charges and finally easements (regardless of the terminology) represent legal institutes interesting not only for their historical development in this country, but also for the legal practice that finds them more or less difficult to apply in every day life. Their importance was set to grow in the early 1990s because that was a time of a renaissance of private property, which in turn made the so called property rights to other person’s object (a classical example of which can be found in the easements) more visible. A brief glance at the history reveals that the first legal regulation of easements as property rights to objects in other person's possession was contained in General Code of Laws of 1911. Another codification worth mentioning is represented by Civil Code No. 141/1950 Coll. Although it did not take over the until then valid regulation distinguishing between right of using and rent charges, its significance stems from the fact that it introduced a brand new institute, regarding both form and content, i.e. the institute of easement. Without fetching the issue too far we may say that the easement was created by uniting the right of using and rent charge. The current legal regulation of easements is anchored in the Civic Code No. 40/1964 Coll. which defines their notion, origination and termination in 3 sections. Compared to previous codifications of the civil law this regulation reveals a high level of generalization, which is apparent at first sight. Of course, besides this basic regulation, there are a number of special provisions contained in other legal regulations that define especially the conditions of the origination and the content of the particular kinds of easements. In principle I feel positive about the current regulation of easements in the civil code and therein entailed broader disposition authorization even though unconstrained regulation of easements in contracts causes problems to courts as well as cadastres of real estates. Clearer wording of the respective provision defining the authorization and other significant requisites entailed in easements would certainly help remove interpretation problems and ambiguities in the process of making entries in the Cadastre of Real Estates. Careful attention should be paid

39

to other ownership right restrictions that are not included amongst easements although their content may be very similar (such as protected zones). In connection with the preparation of the new civic code the issue of easements is becoming topical again and deserves attention not only from the perspective of its historical development, which has doubtless influenced the present conception, but also in the light of current legal issues and considerations de lege ferenda.

40

Seznam použité literatury, právních předpisů a judikatury 1. Bradáč, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 3 vydání. Praha: Linde Praha, 2006 2. Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. Brno: Masarykova univerzita, 2002 3. Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné (multimediální pomůcka) 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004 4. Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, Praha: C.H. Beck, 1997 5. Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. 2. přepracované a rozšířené vydání Brno: Masarykova univerzita, 2004 6. Průchová, I., Chyba, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu. Brno: Masarykova univerzita, 1998 7. Kasal, V. Věcná břemena s služebnosti. Právní rádce, 2001, č. 1, s. 10 8. Spáčil, J. Věcná břemena v občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006 9. Štraus, J. Odstoupení od smlouvy a věcné břemeno. Právní rádce, 1998, č. 7, s. 44 10. Trajer, V. Katastr nemovitostí. Praha: ASPI, 2006 11. Holub, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: Linde Praha, 2006 12. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 13. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovotostí České republiky (katastrální zákon) 14. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 15. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 16. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 20.12.2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98, Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 447 17. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27.4.2000, sp. zn. 22 Cdo 2145/98, Právní rozhledy, 2000, č. 9, s. 404 18. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 18.2.1999, sp. zn. 2Cdon 431/96, Právní rozhledy, 1999, č. 5, s. 269 19. Rozsudek Vrchního soudu v Praze, ze dne 15.2.1994, sp. zn. 2 Cdo 54/93, Právní rozhledy, 1994, č. 2, s. 60 20. Rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 31.1.1995, sp. zn. 33 Ca 217/94, Ad notam, 1995, č. 2, s. 43

41

21. Rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 30.11.1995, sp. zn.33 Co 73/95, Ad notam, 1996, č. 1, s. 40 22. Rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 30.4.1997, sp. zn. 33 Ca 42/97, Ad notam, 1997, č. 4, s. 92 23. Rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 30.4.1997, sp. zn. 33 Ca 40/97, Ad notam, 1997, č. 4, s. 90 24. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 25.11.1998, sp. zn. 2 Cdon 265/96, Soudní rozhledy, 1999, č. 3, s. 87 25. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 26.2.1999, sp. zn. 2 Cdon 1457/96, Soudní rozhledy, 1999, č. 6, s. 189 26. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 22.5.2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98, Soudní rozhledy, 2000, č. 10, s. 303 27. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 25.6.1998, sp. zn. 3 Cdon 269/96, Soudní judikatura, 1998, č. 23, s. 531 28. Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR, ze dne 25.2 1927, Rc 6847 Rv II 537/26 (6847 Vážný)

42