Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Obor Právo Katedra právní teorie

Diplomová práce

Právně-etické otázky náhradního mateřství Sabrina Kedroňová Akademický rok 2012/2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Právně-etické otázky náhradního mateřství“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně, dne 30. března 2013

..………………………… Sabrina Kedroňová

2

Ráda bych poděkovala vedoucí práce, paní doc. PhDr. Tatianě Machalové, CSc., za odborné vedení, vstřícný přístup, přínosnou spolupráci a cenné rady, které výraznou měrou přispěly k sepsání této práce. Poděkování patří rovněž mé rodině, která mi byla velkou oporou.

3

Anotace Diplomová práce se zaměřuje na problematiku náhradního mateřství z hlediska etiky a práva. Cílem práce je přiblížit základní okruhy etických a právních otázek, které se s náhradním mateřstvím pojí. Zároveň se práce snaží odpovědět, zda je náhradní mateřství vhodně vnímáno jako alternativa k adopci. V první části je nastíněna proměna společenskoprávního postavení ženy a matky v průběhu dějin. Dále je představen pojem náhradní mateřství a jsou předloženy základní kategorie etických i právních problémů, včetně úskalí nové občanskoprávní úpravy. Ve třetí části práce je věnována pozornost soudnímu rozhodnutí, které poukazuje na nejlepší zájem dítěte zrozeného z náhradního mateřství.

Klíčová slova náhradní mateřství, náhradní matka, objednatelský pár, mater semper certa est, osvojení, práva ženy, práva dítěte, nejlepší zájem dítěte.

Abstrakt The thesis focuses on issues of surrogacy from the point of view of ethics/moral philosophy and law. The aim of the thesis is to point out the fundamental spheres of ethical and legal matters that are connected with the surrogacy. At the same time the thesis tries to answer if the surrogacy is appropriately perceived as an alternative to adoption. In the first part there is outlined the change of the socio-legal position of a woman and a mother in the course of history. Then the term of surrogacy is introduced and the elemental categories of ethical and legal issues are presented, including the rigours of the new civil law. In the third part of the thesis we focus on the court decision, which highlights the best interest of a child born from a surrogacy.

Keywords surrogacy, surrogate mother, infertile couple, mater semper certa est, adoption, women's rights, children's rights, the best interest of the child.

4

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................................................ 7 1

VÝVOJ SPOLEČENSKO-PRÁVNÍHO POSTAVENÍ ŽENY A MATKY ............................................. 10

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 2

POSTAVENÍ ŽENY V OBDOBÍ MATRIARCHÁTU .......................................................................... 10 MÍSTO ŽEN VE STAROVĚKÉ SPOLEČNOSTI ................................................................................ 12 VLIV KŘESŤANSTVÍ NA POJETÍ ROLE ŽENY VE SPOLEČNOSTI ................................................... 15 ŽENA A MATEŘSTVÍ V REVOLUČNÍCH DOBÁCH NOVOVĚKU..................................................... 18 POSTAVENÍ ŽENY V MODERNÍ SPOLEČNOSTI ............................................................................ 20

NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ - POMOC NEBO HROZBA? ...................................................................... 25

CO SE ROZUMÍ NÁHRADNÍM MATEŘSTVÍM? ............................................................................. 25 2.1.1 Pokusy o vymezení pojmu náhradní mateřství ................................................................. 27 2.2 FORMY REALIZACE NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ ........................................................................ 28 2.3 PODOBY VÝVOJE NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ ............................................................................ 29 2.1

3

NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ JAKO MORÁLNÍ PROBLÉM .................................................................... 31

3.1 3.2 3.3 3.4 4

NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ JAKO PRÁVNÍ PROBLÉM ........................................................................ 37

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 5

ZÁSAH DO LIDSKÉ REPRODUKCE .............................................................................................. 31 STATUS EMBRYA A DŮSTOJNOST LIDSKÉHO ŽIVOTA................................................................ 32 ZAHRNUTÍ TŘETÍ STRANY DO REPRODUKČNÍHO PROCESU ....................................................... 33 KOMERCIONALIZACE A DEHUMANIZACE LIDSKÉHO TĚLA ....................................................... 35

ZÁSADA MATER SEMPER CERTA EST ........................................................................................ 37 CO NENÍ ZAKÁZÁNO, JE DOVOLENO? ....................................................................................... 38 SUROGÁTNÍ DOHODY................................................................................................................ 39 TRESTNĚPRÁVNÍ ASPEKTY NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ ............................................................. 40 MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY A ETICKÉ KODEXY ...................................................................... 40

NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ A PRÁVA ZÚČASTNĚNÝCH SUBJEKTŮ .............................................. 43

NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ A PRÁVA ŽENY .................................................................................... 43 5.1.1 Komercionalizace těla náhradní matky ............................................................................ 44 5.1.2 Autonomie a integrita náhradní matky............................................................................. 45 5.1.3 Anonymita náhradní matky .............................................................................................. 46 5.1.4 Diskriminace .................................................................................................................... 48 5.2 NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ A PRÁVA DÍTĚTE ................................................................................. 48 5.2.1 Důstojnost dítěte............................................................................................................... 49 5.1

5

5.2.2 Nejlepší zájem a blaho dítěte............................................................................................ 50 5.2.3 Právo dítěte znát svůj původ ............................................................................................ 51 5.3 PRÁVA POTENCIÁLNÍCH RODIČŮ .............................................................................................. 53 5.4 PRÁVA MUŽE A OTCE ................................................................................................................ 54 6

RODINNÉ PRÁVO VE SVĚTLE NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ ......................................................... 57

6.1 6.2 6.3 7

PROBLEMATIKA NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ A NOZ .................................................................... 63

7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 8

URČOVÁNÍ MATEŘSTVÍ............................................................................................................. 63 ZPŮSOB REALIZACE NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ ....................................................................... 65 OKRUH ŽADATELŮ O NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ........................................................................... 66 VHODNOST UŽITÍ OSVOJENÍ...................................................................................................... 68 VYMAHATELNOST SUROGÁTNÍCH SMLUV ................................................................................ 69 EKONOMICKÉ FAKTORY ........................................................................................................... 70 PŘIDRUŽENÉ NEŽÁDOUCÍ JEVY ................................................................................................ 71

NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ JAKO ALTERNATIVA? ............................................................................. 73

8.1 8.2 9

KDO JSOU RODIČE DÍTĚTE, KTERÉ ODNOSÍ NÁHRADNÍ MATKA? .............................................. 57 PSYCHICKÉ DŮSLEDKY NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ .................................................................. 59 REALIZACE NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ MEZI RODINNÝMI PŘÍSLUŠNÍKY .................................. 60

TRANSPLANTACE DĚLOHY ....................................................................................................... 73 ADOPCE, NEBO NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ? .................................................................................. 75

ROZBOR SOUDNÍHO ROZHODNUTÍ VE VĚCI NÁHRADNÍHO MATEŘSTVÍ ............................ 78

9.1 9.2 9.3 9.4

SKUTKOVÁ PODSTATA KAUZY ................................................................................................. 78 ARGUMENTY NA STRANĚ NAVRHOVATELKY ........................................................................... 80 ÚVAHY SOUDU ......................................................................................................................... 80 VÝROK SOUDU.......................................................................................................................... 82

ZÁVĚR .................................................................................................................................................................... 84

6

Úvod "Matka je někdo, kdo může zaujmout místo kohokoliv jiného. Její místo však nemůže zaujmout nikdo." Gaspard Mermillod Základním a neměnným smyslem mateřství je vedle zachování budoucích generací, i ochrana potomka. Mateřství lze obecně chápat jako komplex vztahů mezi matkou a dítětem, přičemž se matka stává v jistém ohledu nejdůležitější osobou v životě každého člověka. Mateřství lze vnímat také jako specifickou etapu, či svébytný životní proces, který se stal pro mnoho žen fenoménem. V poslední době se však stále zvyšuje procento těch, kterým není umožněno stát se přirozeně matkou. Přestože se počet obyvatel na planetě neustále zvyšuje, paradoxně dochází ke značnému poklesu porodnosti ve vyspělých zemích. Jde nejen o fenomén dobrovolné neplodnosti, ale zejména o kriticky narůstající míru neplodnosti nedobrovolné. Většina z nás automaticky předpokládá, že bude přivádět děti na svět a vychovávat je. O to větší zklamání přichází, když je tato možnost bezdětnému páru odepřena jeho vlastní neplodností. Argument, že neplodnost není život ohrožující komplikace, a proto není zcela potřebné ji řešit, je naprosto mylný. Světová zdravotnická organizace v r. 1977 definovala nedobrovolnou bezdětnost jako nemoc. Na trend zvyšující se neplodnosti upozornil také Evropský parlament, který v únoru roku 2008 vyzval členské státy, aby neplodným párům zajistily všestranně dostupnou léčbu.1 Důsledkem vzrůstající míry neplodnosti je přímo úměrné zvyšování požadavků kladených na lékařskou péči. Postupné zdokonalení medicínských technik nabídlo řešení pomocí 1

PILKA, Ladislav; PILKA, Radovan. Bioetické otázky asistované reprodukce. In: OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína - současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. s. 14-25. ISBN 978-80-7182-278-3. S. 14.

7

asistované reprodukce, která se současně stala největším objevem v oblasti léčby neplodných párů. Prudký pokrok reprodukční medicíny však s sebou přinesl zcela nové problémy, které na poli vědy dosud nebyly řešeny. Navzdory tomuto pokroku je velmi těžké nalézt taková řešení sporných otázek, která by byla pro dnešní společnost všeobecně přijatelná. V tomto směru je pak o to těžší dosáhnout konsenzu. Do konfliktu se tak dostává medicína, právo i etika. Umělé intervence do lidské reprodukce a vytváření nového života jsou natolik závažným a citlivým tématem, že je třeba mu věnovat náležitou pozornost. Nezbytným je pak především interdisciplinární přístup k řešení těchto otázek. Smířit se s osudem neplodnosti a přijmout ji, je pro většinu párů jedním z největších problémů, prohlubující krizi osobní i partnerskou. Nabízí se tak zdánlivě jednoduché řešení ve formě náhradního mateřství. Prostřednictvím nových medicínských technik vstupuje do procesu reprodukce ještě další subjekt. V případě náhradního mateřství je to žena, která propůjčuje svou dělohu. To, co činí náhradní mateřství sporným, není technologie samotná, ale především okolnosti její aplikace. Není sporu o tom, že k náhradnímu mateřství na našem území dochází. Český právní řád však úpravu náhradního mateřství postrádá. Tuto skutečnost mění příchod nové občanskoprávní úpravy, v níž o této praktice nalezneme jedinou zmínku. To však nic nemění na faktu, že se nacházíme ve stádiu, kdy je náhradní mateřství tolerováno, přičemž právní hranice této kontroverzní metody chybí. Smyslem této práce není vykreslit náhradní mateřství jako špatné a zavrženíhodné jednání. Avšak jakékoliv zavedení nového institutu do právního prostředí musí provázet pečlivá úvaha nad veškerou potenciální problematikou. Cílem této práce je tak upozornit na rizika, která náhradní mateřství provází a pokusit se apelovat na potřebu náležité pozornosti, která by měla být této společenské praktice věnována. Práce se pokusí přinést odpověď na otázku, jaké etické a právní nástrahy náhradní mateřství přináší a také, zda je při snaze o dítě vhodně pojímáno jako alternativa k adopci. Budou předestřena i další rizika, jež jsou s náhradním mateřstvím spojena, a poukázáno na dopady, které je za sebou schopno zanechat v oblasti právních i mezilidských vztahů. Práce bude rozdělena do tří částí. Vzhledem k tomu, že se metoda náhradního mateřství výrazně dotýká nejen práv dítěte, ale také ženy a matky, první část práce se zaměří na proměnu jejího společenského postavení v jednotlivých vývojových etapách historie, od nejstarších dob až po současnost. Bude především nastíněno, jak se vzájemně ovlivňuje dobové vnímání mateř8

ství a celkové společenské i právní postavení ženy. Ukázka tohoto vývoje pomůže lépe pochopit nejen současný stav a společenskou pozici žen, ale také odraz těchto skutečností v dnešním pohledu na mateřství. Druhá část této práce bude zaměřena na konkrétní právně-etické aspekty náhradního mateřství. Pro lepší porozumění celé problematice nejdříve vymezíme samotný pojem, včetně jeho dělení a zavedeného názvosloví. Součástí bude také pojednání o historických dokladech zkoumané metody reprodukce. Následně se práce zaměří na vztah současné právní úpravy k náhradnímu mateřství. Poté budeme věnovat pozornost hlavním okruhům problematických otázek. Na tyto aspekty se práce zaměří nejprve z hlediska etického, následně pak budou zohledněny ve vztahu k právům ženy, dítěte, i neplodného páru. Současně se práce pokusí reflektovat rozpor těchto problematických kategorií s mezinárodními lidskoprávními dokumenty. Pro širší přehled o důsledcích náhradního mateřství budou přiblíženy změny, které tato metoda vyvolává ve sféře vzájemných rodinných a mezilidských vztahů zúčastněných subjektů. Práce se také pokusí upozornit na vhodnost schválené podoby nové soukromoprávní úpravy a poukáže na nástrahy náhradního mateřství, jimž je v tomto ohledu potřeba věnovat náležitou pozornost. Informace v této části práce mají pomoci nalézt odpověď, zda by náhradní mateřství mělo být vnímáno jako alternativa k adopci, přičemž budou stručně přiblíženy také další z možných alternativ řešení neplodnosti. Ve třetí části této práce bude proveden rozbor rozhodnutí quebeckého Soudu pro mládež. Důležitost tohoto rozhodnutí je spatřována zejména v interpretaci nejlepšího zájmu dítěte, přivedeného na svět pomocí náhradní matky. Budou tak praktickou formou ukázána úskalí náhradního mateřství, s nimiž jsou soudy nuceny se při svém rozhodování vyrovnat. Úkolem současné společnosti, vědy i této práce, je rozpoznat a pochopit potenciál, který náhradní mateřství představuje. Jedině tak lze snížit riziko nepředvídatelných jevů, které může tato metoda přinést. Interdisciplinární přístup k problematice, v němž se snoubí aspekty nejen etiky, ale i práva, je jedním z vodítek k vytvoření potřebného nadhledu, který by umožnil vyhodnotit nejlepší řešení vzniklých problémů. Smyslem této práce je zároveň rozšířit povědomí o celkové závažnosti a společenských dopadech náhradního mateřství.

9

1 Vývoj společensko-právního postavení ženy a matky Ne vždy byla role pečující matky takovou samozřejmostí, jak ji chápeme dnes. Aby bylo možno pochopit současný význam a společenské vnímání mateřství, je potřeba se ohlédnout do historie. Stejně, jako mateřství, si prošla společenským vývojem také práva ženy. Zároveň je velice obdivuhodné, do jaké míry jsou, z dějinného hlediska, obě kategorie provázány. Následující kapitola bude reflektovat proměnu společensko-právního postavení ženy a matky v jednotlivých vývojových etapách historie, od nejstarších dob až po současnost.

1.1 Postavení ženy v období matriarchátu Existují domněnky, že nejstarší formu lidských společenství představovaly usedlé neolitické kultury, výrazně zaměřené na ženské hodnoty. Z politického hlediska nazýváme tyto společnosti matriarchálně orientované. Matriarchát vyzdvihoval ženskou linii rodu a zdůrazňoval příbuzenský vztah k matce. Význam ženy i matky, je pro uvedené období charakteristický, a tvoří hodnotový základ smýšlení i náboženství tehdejších pospolitostí. Byl určujícím pro právní i faktické vztahy uvnitř rodu – tzv. gentu.2 V reprodukčním procesu, který je v těchto dobách redukován na čistě pudovou a instinktivní záležitost, byla jistá jen matka. Tehdejší společenství byla typicky polygamní, neznalá biologického otcovství. Příbuzenské vazby se zřejmě proto odvozovaly z mateřské linie. Badatelé se domnívají, že se také majetek v těchto dobách dědil z matky na dceru.3

2

BROŽ, Jindřich. Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu [online]. 1999 [cit. 7. 11. 2012]. Dostupné z: http://feminismus.stylove.com/ 3 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. S. 21.

10

Zkoumání matriarchátu a mateřského práva věnoval značnou pozornost německý filosof a historik Johann Jakob Bachofen (1815–1887). Jeho myšlenky jsou vnímány jako fascinující a inspirující v podstatě do současnosti. Zanechaly nesmazatelnou stopu hned v několika vědních oborech a velmi výrazně spoluutvářely obraz ženy i matky na přelomu 19. a 20. století.4 Svou teorii Bachofen představil v roce 1861 v díle Das Mutterrecht (v překladu Mateřské právo). V pojednání o poměrech starověkého matriarchátu, považoval autor toto období za prapůvodní, základní vývojový stupeň civilizace, založený na ženské obětavosti a principu mateřské lásky. Právě mateřská láska byla podle něj pralátkou veškerého vznikání a tvořila samotnou podstatu tehdejší společnosti i mravnosti. Ženství v uvedeném období výrazně převyšovalo mužskost. Mateřství bylo výchozím vztahem, na jehož základě lidstvo postupně dospívalo k mravnosti, ctnosti a ušlechtilosti. Bachofen také tvrdil, že kouzlo mateřství působilo uprostřed života plného násilí, jako božský princip lásky, jednoty a míru.5 Zánik panství mateřského práva spojoval autor s bezprostředním odstraněním závislosti člověka na přírodních zdrojích. Zavedení rolnického způsobu života provázela pozvolná společenská proměna rolí obou pohlaví. Právě tato proměna, jako důsledek přechodu od mateřského práva k otcovskému, je pokládána za nejdůležitější kulturní obrat v dějinách. Autor však zároveň naznačuje, že soupeření obou principů, jak mužského, tak ženského, přetrvalo ve společenském vývoji i nadále. Jde o boj, který se odráží v nejrozmanitějších strukturách kultury a jehož kořeny vychází převážně z biologických daností.6 Ani v dnešních dobách nejsou badatelé schopni spolehlivě říci, co skutečně vedlo ke změně výsadního postavení žen a k celkovému úpadku matriarchátu, zda se jednalo o realitu, či pouhou fikci. Bachofenovo smýšlení ve svém důsledku výrazně ovlivnilo nahlížení na filozoficko-historickou problematiku rodového postavení a do značné míry přispělo k formulaci myšlenek feministických hnutí.7 Není divu, že si takto přelomový pohled našel mnoho zastánců 4

VOJVODÍK, Josef. Mezi mýtem matriarchátu a misogynstvím: Erben, Bachofen, Weininger, Deluze. In: HANÁKOVÁ, Petra; HECZKOVÁ, Libuše; VĚŠÍNOVÁ, Eva (eds.). V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. s. 50-75. ISBN 80-86429-49-0. S. 56 a násl. 5 Tamtéž, S. 56 a násl. 6 BACHOFEN, Johann Jakob. O materskom práve. Trnava: Fr. Urbánek, 1942. 67 s. S. 7. 7 VOJVODÍK, Josef. Mezi mýtem matriarchátu a misogynstvím: Erben, Bachofen, Weininger, Deluze. In: HANÁKOVÁ, Petra; HECZKOVÁ, Libuše; VĚŠÍNOVÁ, Eva (eds.). V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. s. 50-75. ISBN 80-86429-49-0. S. 56 a násl.

11

a následovníků, přestože přesvědčivý důkaz o společnostech, v nichž vládne žena – matka, jednoduše chybí. Stranou tedy pochopitelně nezůstali ani kritikové, jejichž odmítavý postoj postupem doby převážil.

1.2 Místo žen ve starověké společnosti Postupný rozvoj zemědělství se stal předpokladem pro vyšší stupeň dělby práce mezi mužem a ženou. Na muže byly kladeny stále větší požadavky ve formě nových dovedností, zručnosti a síly, ženám stále zůstávala výhradní péče o děti a domácnost. Společenská role i kult žen byl tak postupně oslabován, k čemuž vedle hospodářských aspektů (zejména vynález pluhu), přispěl i nástup agresivnější, válečnické kultury mužů.8 Setkáváme se s názorem, že ženy oplývaly dobrou znalostí přírodních plodin, v důsledku své odvěké sběračské funkce. Někteří badatelé tak předpokládají, že to byly právě ženy, kdo přispěl k počátkům organizovaného zemědělského hospodaření. Tento vývojový obrat nazýváme tzv. neolitickou revolucí a datujeme jej do období 800 let př. n. l. Historikové mají za to, že právě tyto změny natrvalo odřízly hospodářskou základnu společnosti od mateřského práva.9 Nastalo tak postupné období rozkladu matriarchátu. Stejnou měrou jako oslabovala role ženy, se mužská pozice stávala důležitější. Do popředí začal vstupovat kult otcovství. Vedoucí postavení ve společnosti i v rodinách postupně začali zaujímat muži, přičemž v civilizovaných společnostech si toto postavení udrželi až do současnosti. Z historických dokladů lze soudit, že se společenská pozice ženy, v raném stupni vývoje starověké patriarchální společnosti zhoršovala ve srovnání s dosavadní historickou tendencí. Oproti předešlému období matriarchátu kleslo postavení žen hluboko, mnohdy až na úroveň dobytka, či otroka. Ženám nebyla všeobecně přikládána důležitost a nepokládaly se za právně způsobilé. Někteří autoři přirovnávají tehdejší postavení žen k věcem, či předmětům v rukou muže.10 Ženská role degradovala na úlohu pouhé nádoby, v níž „rostl život z mužského sé-

8

VODÁKOVÁ, Alena. Z historie "ženské práce" a její transformace. In: VODÁKOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Olga (eds.). Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. s. 155-167. ISBN 80-86429-18-0. S. 160. 9 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. S. 25. 10 NEUMANN, Stanislav Kostka. Dejiny ženy: populárne sociologické, etnologické a kultúrno-historické kapitoly., zväzok druhý, Žena staroveká. 1. vyd. Bratislava: Nakladatelství Epocha, 1970. 296 s. S. 11 a násl.

12

mě.“11 Uvedený přístup byl vyústěním dlouhodobého procesu degradace ženství na samotný okraj zájmu společnosti, ve prospěch posilování role mužské. Vypovídá o tom i Aristotelovo přesvědčení, že „plod ženského pohlaví vzniká jaksi omylem, díky nepříznivým povětrnostním vlivům v době početí.“12 Postupná tvorba hierarchie sociálních vztahů umožňovala mužům výsostně dominovat nad ženami. Muži totiž náležela vojenská ochrana a také plná vyživovací povinnost vůči manželce i dětem. Od této skutečnosti lze nadřazenost mužské pozice logicky dovodit. Žena zůstávala plně podřízena nadvládě muže. Důraz byl obecně kladen na legitimitu manželského svazku a zejména na legitimitu dětí z tohoto svazku vzešlých. Oproti redukci ženské role a ženských práv, nabývá na významu schopnost ženy porodit mužského potomka a povít tak právoplatného dědice rodinného majetku.13 Na rozdíl od doby klasické, měly ženy v řecké polis relativně větší volnost. Rodina však byla stále striktně patriarchální. Ženy a muži žili odděleně, nesdíleli společné lože ani stůl. Muži byli obecně nuceni ke sňatkům. Ženili se účelově, aby měli mužského potomka - následovníka, jež by udržoval rodinný kult. Mužům se tolerovaly konkubíny a levobočci mohli být otcem uznáni za legitimního potomka, pokud manželka neporodila syna. Muž se mohl bez jakýchkoliv formalit rozvést z důvodu ženiny neplodnosti. Dítě bylo považováno za plnoprávnou bytost až okamžikem, kdy dostalo jméno. Oproti právům matky k dítěti byla silně vyzdvihována práva otce. Ten po narození dítě prohlédl a mohl jej přijmout do rodiny, nebo zavrhnout. Potraty v tehdejší době obecně nebyly stíhány a ani nenarozené děti se netěšily právní ochraně. Vdaná žena mohla podstoupit potrat pouze se souhlasem manžela. Častým legitimním způsobem regulace početného potomstva proto bylo odkládání dětí na veřejná místa. Pokud se takto nalezeného dítěte ujala bezdětná žena, se souhlasem manžela se mohlo dítě stát legitimním potomkem a nabylo veškerá práva dítěte narozeného z manželského svazku.14 11

UTRIO, Kaari. Dcery Eviny: Historie evropské ženy. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1994. 210 s. ISBN 80901646-0-9. S. 12. 12 VODÁKOVÁ, Olga. Ženská božstva a jejich symboly. In: VODÁKOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Olga. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 356 s. ISBN 80-86429-18-0. S. 37. 13 DUDEKOVÁ, Gabriela; LENGYELOVÁ, Tünde. Prameny právneho postaveia žien. In: DUDEKOVÁ, Gabriela a kol. Na ceste k modernej žene. Kapitoly z dejín rodových vzťahov na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Veda, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2011. s. 293-315. ISBN 978-80-224-1189-9. S. 303. 14 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. S. 25 a násl.

13

Tradiční model tehdejší společnosti představovala kultura starověkého Říma. Římané si velice cenili rodiny, která pro ně představovala právní i sociální základ státu. Přetrvávalo postavení muže jako svrchovaného pána. Pater familias byl vlastníkem veškerého rodinného majetku. Prostřednictvím dvojí moci, tzv. patria manus a patria potestas, se stával neomezeným vladařem nad svou ženou i dětmi. Mohl je libovolně trestat, prodat do otroctví, rozhodovat o jejich životě a smrti. Přes veškerou podřízenost však byla žena považována za stvoření křehké, kterého je třeba si vážit a chránit je.15 Tradiční Římské hodnoty žádaly od ženy, aby byla „casta, pia, pudica, lanifica, domiseda,“ tedy čistotná, zbožná, cudná, aby předla a neopouštěla domov, byla zkrátka ideální manželkou a matkou.16 Pod vlivem přechodu Říma k císařství začalo docházet k postupnému rozkladu tradiční společnosti. Přestože byly ženy bezprávé, v pozdějších obdobích starověkého Říma se částečně prosazovaly i v politickém životě. Římské právo poměrně podrobně upravovalo rodinné poměry. Zejména pak otcovskou moc, manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi, osvojení, i vztahy majetkové. Rodina byla dlouho považována za společenství majetku. Také ženy a děti měly z hlediska práva de facto povahu věci. Teprve později dosáhlo pojetí rodiny charakteru společenství osob. Pro nás je významné, že některá římskoprávní ustanovení reflektovala výlučnost vztahů založených na rodinném poutu, zvláště pak pokrevním. Svědčí o tom například maxima „Práva pokrevenství nemohou být zrušena civilním právem.“ 17 Přes nezrušitelnost pokrevního svazku, však umožňovalo římské právo v některých ohledech fingovat, jakoby zde toto příbuzenství osob nebylo. Zřetelně to lze spatřovat v poměrech rodičů k nelegitimním dětem.18 Současná podoba rodinného práva do značné míry vděčí právu římskému, které formulací svých zásad, položilo právní základy, na nichž stavíme dodnes. Značnou důležitost přičítáme zásadě „mater semper certa est, pater incertus.“19 Právě tato „kouzelná formule“ zažehla

15

STARÁ, Ivana. Rodinné právo starověkého Říma. In: FRÝDEK, Miroslav; TAUCHEN, Jaromír. Soukromé právo v proměnách věků: sborník příspěvků z Letní školy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 117-129. ISBN 978-80-210-5557-5. S. 117 a násl. 16 POLIŠENSKÝ, Josef; OSTROVSKÁ, Sylvia. Velké a malé ŽENY v dějinách lidstva. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Jan Krigl, 2000. 241 s. ISBN 80902045-5-4. S. 22. 17 FRINTOVÁ, Dita; FRINTA, Ondřej. Vybrané otázky rekodifikace rodinného práva v České republice. In: PAUKNEROVÁ, Monika; TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. s. 246-257. ISBN 978-80-246-1687-2. S. 247. 18 Tamtéž. S. 247. 19 v překladu „matka je vždy jistá, otec nejistý“.

14

odvozování statusového postavení dítěte od statusu matky a představuje tak v dějinách práva jeden z nejdůležitějších stabilizátorů rodičovských vztahů k dítěti.20

1.3 Vliv křesťanství na pojetí role ženy ve společnosti Lze si povšimnout, že středověká rodina je v mnohém podobná rodině antické. Stále je zde hierarchie společnosti založena na nadřazení mužské role a oddělenosti sfér obou pohlaví v oblasti sociální i veřejné. Přetrvává necitelnost vůči nenarozeným, nebo čerstvě narozeným dětem a výrazná vázanost rodiny na majetek.21 Na existenci mateřského pouta, jakož i na vnímání samotného dětství ve středověku, se objevují výrazně protichůdné názory. Někteří badatelé se domnívají, že středověká společnost zásadně neprojevovala emocionální vztah k dítěti a to ani ze strany matky. Tvrdí, že dětství je sociálním konstruktem vzniklým v mezidobí 15. až 18. století. Tyto úvahy plynou z předpokladu, že dítě bylo po celé období středověku chápáno jako malý dospělý a proto mu nebyla věnována žádná výjimečná pozornost. Uvedený koncept je nazýván Černou legendou dětství. Naopak se objevují také badatelé, prosazující Bílou legendu, založenou na předpokladu existence vztahu k dětem a vnímání dětství samotného, již od dob středověku. Postupem času a zdokonalením badatelských metod se ukázalo, že dětství tehdy nebylo ani černé, ani bílé. Je důležité vzít také v potaz, že zjevná rozpornost obou přístupů může do jisté míry pramenit z odlišné interpretace dobových pramenů.22 Ženská otázka začínala být v období středověku pociťována jako značný sociální problém. Rapidní pokles mužské populace nastal v důsledku častých válek, epidemií chorob, působnosti mužů v církevních či v klášterních kruzích. To vše přispívalo k sociálnímu rozkladu společnosti a proměně role něžného pohlaví. Vzrůstala prostituce i dětská úmrtnost. Žena byla často nucena plnohodnotně zastat nejen mužskou práci, ale úděl muže ve všech aspektech spo-

20

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 191 s. ISBN 978-80-210-5053-2. S. 53. 21 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. S. 27. 22 HALÍŘOVÁ, Martina. Sociální patologie a ochrana dětství v Čechách od dob osvícenství do roku 1914: disciplinace jako součást ochrany dětství. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012. 282 s. ISBN 978-80-7395-486-4. S. 9 a násl.

15

lečenského života. Pokles mužské populace se pochopitelně odrazil také na míře porodnosti a v jejím důsledku na celkovém úbytku obyvatel.23 Představy o uspořádání středověké patriarchální společnosti do značné míry formoval nástup a všeobecné rozšíření křesťanské víry. Vzájemný vztah muže a ženy vycházel v křesťanské kultuře z konkrétně definovaného předkládaného vzoru. Tím byl manželský ideál rodinného soužití v souladu s křesťanskou morálkou. Zásadní roli sehrála také výsada církve, která spočívala ve výkonu jediné autority nad právními záležitostmi manželství. Bible, vykresluje ženu jako muži poddanou a mužským cílům podřízenou rodičku. Nadřazené postavení muže je zde chápáno jako Boží pořádek.24 Obraz ženy, jako starostlivé manželky, pečující matky a spolehlivé hospodyně je v tehdejší společnosti hojně živen právě selektivním výkladem Bible, který dané pojetí ženy patřičně rámuje. Žena zde sehrává pozici podřízené, méněcenné bytosti, stvořené tzv. z žebra Adamova, a je odsouzena k celkové institucionální pasivitě.25 Výkonné funkce církevních úřadů jsou plně svěřeny do rukou mužů. Výjimkou bylo uznání výsadního postavení ženských řeholních klášterů. Ty byly zakládány na myšlence, že svátosti může žena dosáhnout pouze, zachová-li si panenskou čistotu. Tehdejší představa o panenství, jako o posvěceném a nejlepším stavu, jakého žena může dosáhnout, se bezesporu nesmazatelně promítla do přístupu společnosti k mateřství. Křesťanská věrouka je také založena na vnímání nadřazenosti spirituální roviny mateřství nad jeho rovinou tělesnou.26 Fyzická vášeň byla křesťanskou církví celkově odsuzována. Církev šířila tvrzení, že každé dítě bylo počato z hříchu svých rodičů a již se rodilo poskvrněno dědičným hříchem. Úděl ženy, v podobě těhotenství, porodu, kojení a následné péče o dítě, rozhodně nebyl požeh-

23

POLIŠENSKÝ, Josef; OSTROVSKÁ, Sylvia. Velké a malé ŽENY v dějinách lidstva. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Jan Krigl, 2000. 241 s. ISBN 80902045-5-4. S. 30. 24 DUDEKOVÁ, Gabriela. Diskurz o poslani vzdielanych zien pred a po roku 1918. In: DUDEKOVÁ, Gabriela a kol. Na ceste k modernej žene. Kapitoly z dejiín rodových vzťahov na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Veda, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2011. s. 94-117. ISBN 978-80-224-1189-9. S. 94. 25 POLIŠENSKÝ, Josef; OSTROVSKÁ, Sylvia. Velké a malé ŽENY v dějinách lidstva. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Jan Krigl, 2000. 241 s. ISBN 80902045-5-4. S. 25. 26 VODÁKOVÁ, Olga. Fenomén katolických světic a mravní ideál ženy. In: VODÁKOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Olga. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. s. 54-62. ISBN 80-86429-18-0. S. 55.

16

náním, nýbrž prokletím, které Bůh ženě uložil v podobě odplaty za spáchání dědičného hříchu. Žena měla být spasena právě tím, že musela v bolestech rodit děti.27 Důležitým prvkem středověké křesťanské společnosti bylo uctívání katolických světic. Nejvýraznější roli ve sféře křesťanských ideálů ženství sehrál bezesporu kult matky Boží – Panny Marie. Počátky mariánského uctívání nacházíme již na sklonku 3. století našeho letopočtu, vrcholu je pak dosahováno zejména v období gotiky a baroka. Marie byla širokými vrstvami vnímána především jako matka, která prožila porod, kojila syna a zkusila totéž, co matky tzv. „pozemské“. Právě toto „zeselštění“ vedlo k výraznému přiblížení křesťanské víry lidu, k jejímu znatelnému zakořenění a posílení důvěry tehdejší společnosti. Díky postavě Panny Marie nabylo na významu také vnímání svaté rodiny. To vedlo k ovlivnění hodnotové sféry věřících, kteří se začali výrazněji zaobírat potřebou rodinné soudržnosti a vzájemné lásky. Panna Marie tak pro mnohé představovala určitý ideál ženství a mateřství nejen vůči Kristu, ale vůči všem lidem bez rozdílu. Citové dispozice ženy, jako matky, tak nebyly pomíjeny, nýbrž právě naopak nacházely zcela nové uplatnění. Pro samotné ženy byla Panna Marie vzorem, jemuž by se rády připodobnily. Dodnes také pro mnohé křesťany představuje nepřekonaný ideál ženství.28 Ve středověkém období se ženy stále nacházely v nevýhodném společenském postavení. Jejich pozici však nepřímo upevňovala modifikace majetkových práv, zejména pak práva dědického. Počátky úpravy majetkových práv žen zaznamenáváme přibližně od 13. století našeho letopočtu. V období vrcholného i pozdního středověku byla práva ženských potomků bráněna proti nárokům mužských příbuzných z vedlejší rodové linie. Zásadní změna zvykového práva, kdy se žena stávala plně způsobilou k dědictví, pozvolna nabývala podoby běžné praxe. V důsledku těchto změn nebylo narození dcery do bezdětného manželství takovým neštěstím, jakým dotehdy bývalo. Oprávněným dědicem se nově nestával bratr, ale dítě. Žena z pozice dcery tak uplatňovala svá dědická práva a současně bránila majetková práva svých dětí.29 Středověké právo věnovalo rodinným poměrům značnou pozornost. Dokladem toho je např. Koldínova kodifikace městského práva z roku 1579. Nacházíme zde zásadu, že o manžel27

UTRIO, Kaari. Dcery Eviny: Historie evropské ženy. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1994. 210 s. ISBN 80901646-0-9. S. 16. 28 VODÁKOVÁ, Olga. Fenomén katolických světic a mravní ideál ženy. In: VODÁKOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Olga. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. s. 54-62. ISBN 80-86429-18-0. S. 54 a násl. 29 SOLÁROVÁ, Magda. Žena a manželství ve středověku. Rodinný život [online]. 2010 [cit. 7. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.rodinnyzivot.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=117:ena-a-

17

ství by mělo být v každé obci pečováno a mělo by se těšit ochraně. Jelikož bylo manželství po dlouhou dobu chápáno šířeji, než jako vztah muže a ženy, můžeme obsah uvedené zásady, rozšířit i na širší rodinné vztahy.30

1.4 Žena a mateřství v revolučních dobách novověku Pro období renesance je typické pozvolné uvolňování feudálních vztahů a osvobození člověka z poddanství. Lidé se stěhují do měst a životní úroveň celkově vzrůstá. Na počátku novověku zaznamenáváme stále ještě minimální zájem státní moci o rodinu. Začínají se však objevovat evropští myslitelé, kteří u vládnoucí vrstvy intervenují posílení zájmu o regulaci sociální oblasti.31 Jedním z myslitelů, který výrazně ovlivnil novověký pohled na ženu – matku, byl JeanJacques Rousseau (1712 – 1778). Prostřednictvím svých výchovně zaměřených tezí tvrdil, že mateřství není instinktivní záležitostí, ale je třeba se mu naučit. Dobrá matka tak měla respektovat roli, kterou jí příroda určila. Pouze tak si získala úctu okolí.32 Novověké období, značně ovlivněno myšlenkami výše zmíněného myslitele, považovalo mateřství za mravní závazek a primární funkci ženy. Ve společnosti přetrvávala tradiční nadřazenost mužské pozice. Teprve osvícenské období se začalo navracet k prapůvodnímu křesťanskému vnímání mužské a ženské rovnocennosti. Pro tuto dobu jsou typické první racionálně podložené diskuze na téma ženské otázky. Na ně navazují argumenty za svobodné postavení žen a jejich zrovnoprávnění s muži.33 K vývoji a vnímání mateřské role v novověké společnosti, se vyjadřovala ve svých dílech také známá francouzská historička a socioložka Elizabeth Badinterová. Podle její teze přibližně do 18. století nelze hovořit o mateřské lásce. Uvádí, že chování ženy k dítěti, bylo dlouhá staletí plně určováno dobově podmíněnou společenskou normou, která má původ v křesťan30

FRINTOVÁ, Dita; FRINTA, Ondřej. Vybrané otázky rekodifikace rodinného práva v České republice. In: PAUKNEROVÁ, Monika; TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. s. 246-257. ISBN 978-80-246-1687-2. S. 247. 31 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. S. 32. 32 LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 853 s. ISBN 97880-7106-988-1. S. 127. 33 Tamtéž. S. 34.

18

ské argumentaci. Autoritářské postavení muže tak po dlouhá staletí vítězilo nad láskou a diktovalo tón vztahu mezi matkou a dítětem. Mateřský vztah k dítěti nabýval spíš charakteru povinnosti, než vřelé mateřské lásky. Badinterová se dále domnívá, že do období 18. století, matky obecně nejevily o děti zájem, výchova byla emocionálně chladná, často s nedostatkem péče. Svůj názor podporuje autorka poukazem na běžnou praxi odkládání dětí, či přenechávání mateřské péče placeným kojným.34 Podle uvedené autorky dochází k zásadní proměně teprve koncem 18. století, v souvislosti s radikální proměnou celospolečenského smýšlení. Začínají výrazně posilovat osvícenské tendence. Sílící sociální tlak, vyvíjený na ženy jim přikazuje, aby se svým dětem věnovaly, kojily je, poskytovaly jim útočiště a staly se zkrátka skutečnými matkami.35 Tehdejší názorový přerod Badinterová spojuje se třemi prvky. V rámci ekonomického prvku je v potomcích a budoucích generacích spatřováno bohatství národa a vojenské síly. Děti jsou ceněny jako zboží vysoké ekonomické hodnoty.36 Matkám je tak přisuzována odpovědnost za kvalitu tohoto potenciálu státu. Druhým argumentem Badinterové je myšlenka všeobjímající rovnosti. Ta vychází z osvícenských představ a zvyšuje vnímanou hodnotu ženy i dítěte. Ženy si začínají uvědomovat svou důležitost a nezastupitelnost spočívající právě v biologické produkci. Mateřství se v tomto ohledu stává prostředkem emancipace žen. Prostřednictvím vlastních dětí se snaží posílit své společenské postavení a hodnotově se přiblížit muži. Mateřství představuje také specifický prostředek k dosažení úspěchu. Dobré matky jsou vnímány jako šťastné a vážené ženy. 37 Za třetí prvek radikální proměny přístupu k mateřství považuje autorka návrat k přírodním hodnotám. Společnost žádá, aby se matky instinktivně přiblížily zvířecím samicím, aby kojily a alespoň v raném věku dítěte se mu plně věnovaly. Z uvedené teorie lze dovodit, že emocionální funkce se dostala do popředí až po oslabení starších, tradičně chápaných funkcí rodiny - reprodukční, ochranné, sociálně-výchovné, či ekonomické.38 34

JANOUŠKOVÁ, Klára. Krkavčí matky?. In: NOSÁL, Igor. Obrazy dětství v dnešní české společnosti: studie ze sociologie dětství. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 13-57. ISBN 80-86598-80-2. S. 27. 35 Tamtéž. S. 27 a násl. 36 RABUŠIC, Ladislav. Kde ty všechny děti jsou? : porodnost v sociologické perspektivě. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 265 s. ISBN 80-86429-01-6. S. 152. 37 JANOUŠKOVÁ, Klára. Krkavčí matky?. In: NOSÁL, Igor. Obrazy dětství v dnešní české společnosti: studie ze sociologie dětství. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 13-57. ISBN 80-86598-80-2. S. 28. 38 Tamtéž. S. 28.

19

1.5 Postavení ženy v moderní společnosti Pro celé 19. století je typický filosofický diskurz o ženách, jejich emancipaci, o rozdílech mezi pohlavími, dualitě těla a ducha, přírody a civilizace. Klade se důraz na odpovědnost rodičů ve vztahu k vlastním dětem.39 Otázka feminity je tak plně vstřebána obhajobou mateřství. To je v průběhu celého 19. století považováno za mravní závazek a jednu z nejdůležitějších úloh ženy. V době formování moderních evropských národů představovala podpora natality a mateřské role jednu z cest, jak upevnit politickou moc i národní identitu. Mateřství se tak stalo vlasteneckou povinností ženy.40 Začala se striktně oddělovat „veřejná“ sféra muže, který zajišťuje rodinu po materiální stránce a zastává politické funkce. Na straně druhé to byla „privátní“ sféra ženy, která působila v domácnosti. Od konce 18. století se začínají společenské rozdíly mezi oběma pohlavími dále prohlubovat.41 Jak uvádějí někteří autoři, trpělo moderní myšlení ve vztahu k mateřství jistou schizofrenií. Na jedné straně mateřství představovalo neschopnost vypořádat se s přetrvávajícími předsudky, včetně nerovnosti pohlaví. Na straně druhé, se však mateřství stalo velmi potřebnou ikonou. Matka představovala významnou oporu pro stěžejní model vydělování veřejné a soukromé sféry. Tehdejší pokroková společnost se sice chtěla zbavit mateřského konzervativismu, ale zároveň neváhala použít matku jako jeden z nejmocnějších nástrojů pro udržování patriarchálního pořádku. Z muže se stával občan, na rozdíl od ženy, která zůstávala bez politických práv.42 Jedním z hnacích motorů tehdejší společnosti byly i názory anglického pozitivistického myslitele Johna Stuarta Milla (1806 – 1873). Tento významný autor tvrdil, že společenská mo39

LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 853 s. ISBN 97880-7106-988-1. S. 37. 40 PACHMANOVÁ, Martina. Proměny a tabuizace mateřství v českém moderním umění: Od symbolické Velké matky ke katastrofě mateřské identity. In: HANÁKOVÁ, Petra; HECZKOVÁ, Libuše; VĚŠÍNOVÁ, Eva (eds.). V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. s. 161-131. ISBN 80-86429-49-0. S. 118. 41 LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 853 s. ISBN 97880-7106-988-1. S. 37. 42 PACHMANOVÁ, Martina. Proměny a tabuizace mateřství v českém moderním umění: Od symbolické Velké matky ke katastrofě mateřské identity. In: HANÁKOVÁ, Petra; HECZKOVÁ, Libuše; VĚŠÍNOVÁ, Eva (eds.). V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. s. 116-131. ISBN 80-86429-49-0. S. 128.

20

rálka ženám po celá staletí nutí povinnost se podřizovat a podléhat nadvládě druhých, i povinnost přirozenosti žít pro druhé. Ženám není dána jiná možnost, než celkově negovat samy sebe a celý svůj život obětovat citům. Těmito city se mají na mysli jediné, které mají ženy povolené jako vlastní – city k manželům, anebo k dětem. Autor je toho názoru, že znevýhodňování žen se ve společnosti udržuje pouze proto, aby se zachovala jejich podřízenost v domácím životě. Podle Milla za vším stojí fakt, že převážná většina mužů v té době ještě nedokáže přijmout myšlenku spolužití s někým sobě rovným.43 Společenské postavení žen do značné míry ovlivnila také éra industrializace. Žena byla stále ještě uzavřena do soukromé sféry péče o děti a domácnost, muž však začal chodit do práce a vydělával peníze. Ty začaly značně ovlivňovat hodnoty tehdejší společnosti, a v důsledku tak vedly k dalšímu podnícení emancipačních snah žen. Pozdější rozšiřování průmyslové výroby s sebou přineslo potřebu zapojit ženy do továrních a výrobních procesů. Tyto skutečnosti, obrazně řečeno, vyhnaly ženy z domu a zároveň jim zavedly novou povinnost - přispět vlastním dílem k materiálnímu zaopatření rodiny.44 Domácí práce i péče o dítě se pro ženu stávala přítěží. Mateřský úvazek žen se pod tíhou pracovní doby postupně zkracoval na nezbytně nutné minimum a role ženy, jako matky, se tak odsouvala až na druhou kolej. Zaměstnanost žen a dětí byla běžnou realitou, na kterou musela reagovat také zákonná úprava.45 Ruku v ruce s tím, jak muž přestával být jediným živitelem rodiny, klesala jeho prestiž a výrazně se diferencovalo tradiční vydělování rodinných rolí. Na trhu práce však žena měla stále výrazně horší postavení, než muž. Velké pracovní vytížení, bez náležité kompenzace ještě více posilovalo tlak ženských hnutí na zrovnoprávnění a rozdmýchávalo plamen společenského napětí. Průmyslový pokrok i vznik speciálních institucí postupně vyvlastňoval rodině převážnou většinu dosavadních funkcí. Výchovně vzdělávací funkce rodiny začaly masivně přebírat mateřské školky a školy.46

43

MILL, John Stuart. Poddanstvo žien. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2003. 165 s. ISBN 80-7149-593-X. S. 27, 75. 44 LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 853 s. ISBN 97880-7106-988-1. S. 127. 45 JANOUŠKOVÁ, Klára. Krkavčí matky?. In: NOSÁL, Igor. Obrazy dětství v dnešní české společnosti: studie ze sociologie dětství. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 13-57. ISBN 80-86598-80-2. S. 25. 46 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. 323 s. ISBN 97880-86429-87-8. S. 22.

21

V politickém prostředí neustále sílil tlak ženských spolků. Tyto organizace se značně zasloužily o vytvoření materiálních a legislativních podmínek pro kompletní vzdělání i profesní uplatnění ženské populace. Významným informačním činitelem byla publicistická a literární činnost žen. Ženská hnutí spatřovala ve všeobecném zavedení práva na vzdělání nejen důkaz duševní rovnosti žen, ale i otevření možnosti k jejich ekonomické nezávislosti a rovnoprávnosti ve všech oblastech života, včetně politického. Posilovaly tak snahy a později také samotná realizace práva na vzdělání obyvatelstva, bez ohledu na pohlaví. Šlo o důsledek požadavku všeobecného šíření gramotnosti.47 Ve veřejné sféře docházelo naplno k zažehnutí dlouhotrvajících veřejných debat o poslání a úlohách žen v rodině a ve společnosti. V důsledku osvícenských představ o přirozené rovnosti lidí, do podvědomí společnosti začala vstupovat též otázka, zda se mají ženy podílet na politickém rozhodování. Cílem těchto úvah nebylo nic jiného, než zavedení rovného volebního práva pro obě pohlaví. Tyto tendence se postupně přelévaly také do našich zeměpisných šířek. Byly předkládány mnohé argumenty, svědčící pro vstup žen do politiky, přestože hojně zaznívaly také konzervativní hlasy a názory. Zastánci tradičního přesvědčení reagovali na otázku vstupu žen do politiky značně negativně. Argumentovali především tezí, že se ženy nejlépe uplatní v náboženské a výchovné sféře. Obě tyto sféry se podle nich snoubily v mateřství. A pouze tam podle nich spočívá jediné a pravé místo ženy. Odpůrci volebního práva žen také tvrdí, že stačí, když názory ženy a dítěte reprezentuje muž, jelikož jsou jejich zájmy totožné.48 Přestože první desetiletí 19. století ještě ženské nezávislosti úplně nepřála, zájem žen o politické dění přesto značně narůstal. Celospolečenské smýšlení v průběhu 19. století je značně pokrokové a k relativnímu posílení práv žen přispívají především mnohé právní předpisy rodinného a manželského práva, jež byly v tomto období vydány. Přestože tyto úpravy se zpožděním kodifikují odklon od tradičního pojetí rolí obou pohlaví, plnily přesto roli významného celospolečenského opěrného bodu.49 47

LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 853 s. ISBN 97880-7106-988-1. S. 454. 48 DUDEKOVÁ, Gabriela a kol. Na ceste k modernej žene. Kapitoly z dejiín rodových vzťahov na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Veda, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2011. 773 s. ISBN 978-80-224-1189-9. S. 711. 49 DUDEKOVÁ, Gabriela; LENGYELOVÁ, Tünde. Prameny právneho postaveia žien. In: DUDEKOVÁ, Gabriela a kol. Na ceste k modernej žene. Kapitoly z dejín rodových vzťahov na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Veda, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2011. s. 293-315. ISBN 978-80-224-1189-9. S. 306.

22

Konec 19. století byl klíčovou dobou v přístupu žen ke vzdělání. Emancipační snahy tehdy výrazně stimulovaly politické postoje společnosti. Mnoho významných osobností se ztotožnilo s myšlenkou, že pouze moderní a vzdělaná žena se může stát rovnocennou ve společnosti, která usiluje o demokratizaci a celkovou demokracii.50 To vše vedlo k výrazné emancipaci žen na počátku dvacátého století. Částečně se stíralo neprodyšné oddělování veřejné a soukromé sféry. K celospolečenskému obratu musela dopomoci nejen aktivní účast žen, ale zejména uvědomění mužů, kteří se de facto dobrovolně vzdávali části své prominentní sféry, tedy politické oblasti. Ženy postupně získaly nejen rovnoprávnost, volební a majetková práva, ale i nové obzory vlastní realizace a značnou míru kolektivního sebevědomí. Dvacáté století, vedle rozsáhlých celospolečenských změn, přineslo značné posílení významu rodiny jako spolehlivého útočiště před veřejným světem. Nejcennějším statkem, který rodina předávala dítěti, již nebyl majetek, ale vzdělání.51 Výchova dětí byla stále doménou žen, i když se vyčleňoval prostor pro výchovnou realizaci mužů, jelikož muž byl obecně do rodiny stále více vtahován. Ženám se naopak v průběhu vývoje otevřel nový prostor vlastní realizace mimo rodinu. Od konce padesátých let 20. století ženy začínají hromadně opouštět domácnost a profesní kariéra se pro ně stává stejně důležitou, jako pro muže. Mateřská role se z celoživotního údělu „smrskla“ na několikaletou epizodu v životě ženy.52 Do oblasti rodičovství významným způsobem zasáhl rok 1957, kdy došlo na našem území k legalizaci umělého přerušení těhotenství.53 Dospíváme tak do doby, kdy mohou samy ženy poprvé svobodně rozhodovat o tom kdy a zda vůbec se stanou matkami. Typický model současné nukleární rodiny i dnes chápe předurčenost muže - živitele k hlavnímu materiálnímu zaopatření rodiny, přestože také žena značným dílem přispívá do rodinného rozpočtu. Úloha žen stále zahrnuje péči o děti a zajištění běžného chodu domácnosti. Hluboce zakořeněné genderové stylizace rolí v jistém smyslu ovlivňují představu ideální rodiny také v současnosti. 50

MALÍNSKÁ, Jana. Česká žena 1860-1914. In: TOMEŠ, Josef (ed.). Ženy ve spektru civilizací: (k proměnám postavení žen ve vývoji lidské společnosti). 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2009. s. 47-53. ISBN 97880-7419-009-4. S. 47. 51 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. S. 35. 52 JANOUŠKOVÁ, Klára. Krkavčí matky?. In: NOSÁL, Igor. Obrazy dětství v dnešní české společnosti: studie ze sociologie dětství. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 13-57. ISBN 80-86598-80-2. S. 25. 53 Tamtéž. S. 25.

23

Ač by se mohlo zdát, že dějinný vývoj přinesl do sféry práv ženy a matky nejlepší podmínky pro jejich uplatňování, nelze tento vývoj ani zdaleka považovat za dovršený. Objevují se nová společenská témata, která se ve svém důsledku ostře dotýkají těchto práv. Vedle jiných oblastí je takovým tématem také asistovaná reprodukce, jako snaha přinést řešení stále se zvyšující míry neplodnosti. Díky vědeckému pokroku na scénu nastupují nové reprodukční metody, čímž rodina ztrácí přirozený monopol na plození dětí.54 Tyto novodobé metody s sebou přinesly množství otázek, s kterými se snaží vyrovnat nejen filosofie, ale především etika a právo. Jednou z těchto kontroverzních metod je náhradní mateřství. V další části práce budeme věnovat pozornost právě tomuto často diskutovanému tématu.

54

MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. 323 s. ISBN 97880-86429-87-8. S. 23.

24

2 Náhradní mateřství - pomoc nebo hrozba? Abychom mohli správně porozumět problematice náhradního mateřství z hlediska etiky a práva, je potřeba se prvotně zaměřit na jeho význam. V následující kapitole se proto budeme zabývat základním názvoslovím, které je v souvislosti s náhradním mateřstvím užíváno. Následně bude definován pojem samotný, včetně uvedení možného dělení, z hlediska jednotlivých forem jeho realizace. Pro širší přehled bude stručně věnována pozornost také historickým dokladům náhradního mateřství.

2.1 Co se rozumí náhradním mateřstvím? Dříve, než budeme věnovat pozornost definičnímu vymezení samotného pojmu, je nutné vyjasnit etymologický význam slov, která se v praxi náhradního mateřství vžila do obecného užívání. Anglický jazyk používá pro označení náhradního mateřství pojem “surrogate motherhood”. Můžeme se taktéž setkat s latinským výrazem “locatio uteri“, či “uterus mercennarius”. Stejně jako samotná praxe, ani termín “náhradní mateřství“ na našem území nebyl dlouho znám. Český autor Haderka, ještě v roce 1986, ve svém článku konstatuje neexistenci tohoto českého ekvivalentu.55 Ve starší česky psané literatuře proto častěji narazíme na označení “surogátní”, či “surogační” mateřství, které vychází z anglické podoby výrazu. V současnosti se můžeme setkat také se synonymickým, avšak poněkud pejorativně vyznívajícím názvem “pronájem dělohy”, nebo mediálně oblíbenou „dělohou na leasing“.

55

HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor. 1986, roč. 69, č. 10, s. 917-934. S. 917.

25

Náhradní mateřství je specifickou metodou zejména pro mnohost subjektů, které se na celém procesu podílejí. Tyto subjekty odlišují různé formy dárcovství genetického materiálu i role, kterou v celém procesu sehrávají. Jednou z žen, účastných náhradního mateřství, je dárkyně vajíčka, nazývána „genetická původkyně“, či „genetická matka.“ Jiná žena, která na základě smlouvy podstupuje těhotenství, následně odnosí a porodí dítě, je nejčastěji nazývána „náhradní matkou“. Užívá se též označení „gestační matka“, “matka hostitelka”, “surogační”, nebo “náhradní rodička”. Do hry může vstoupit i žena, která dítě posléze vychovává. Tu označujeme jako „matku sociální“. U otců rozeznáváme roli dvojí. Otce „genetického“, či „biologického“, který je dárcem spermatu a otce „sociálního“, jež se podílí na výchově dítěte. Pár, který poskytuje vlastní biologický materiál a smluvně se zavazuje k převzetí dítěte narozeného náhradní matce, je nejčastěji označován jako “pár neplodný”, „objednatelský“, nebo „objednavatelský”, zkráceně pak „objednatelé“. Tuto neplodnou dvojici někteří autoři taktéž nazývají “přirozenými rodiči dítěte”. V literatuře se pochopitelně můžeme setkat s řadou jiných označení. Pro účely této práce jsou uvedeny pouze názvy nejčastěji užívané. Obecně rozeznáváme tři základní typy rodičovského vztahu k dítěti. Jedná se o rodičovství biologické, právní a sociální. V rámci náhradního mateřství je nutno zohlednit také rodičovství „gestační“, které definuje roli náhradní matky v průběhu těhotenství. Přestože není možno ovlivnit živelnou tvorbu pojmenování jednotlivých společenských jevů, stává se zavedené názvosloví náhradního mateřství stále častěji terčem kritiky odborníků. Mnozí z nich tvrdí, že má-li být společenský problém kvalifikovaně řešen, je potřeba pro něj najít přesného označení a vyvarovat se jakýchkoliv eufemismů. Někteří z autorů upozorňují, že slovo mateřství vzniklo odvozením ze slova matka a zahrnuje v sobě mnohem širší okruh skutečností, než jen samotné těhotenství. Jistou formu péče a starostlivosti o plod nelze těhotné ženě upřít. Mateřství má však dalekosáhlejší dopad, související s faktickou péčí o dítě. Výkon mateřské role je navíc z titulu surogační dohody stranami vědomě a plně delegován na biolo-

26

gickou matku dítěte. Termín „náhradní mateřství“ proto označují mnozí autoři za nepřesný a zavádějící.56 Kritiky není ušetřeno ani označení „náhradní těhotenství“, přičemž zaznívá názor, že se zde nic nenahrazuje. Někteří odborníci se proto přiklánějí k užití pojmu „alternativní těhotenství.“ Argumentují tím, že zde existuje spíš než náhrada, několik alternativ, z nichž lze následně vybírat. První alternativou je donošení dítěte biologickou matkou. Pokud to není možné, využije se druhé možnosti a dítě odnosí jiná žena. Tu pak označují jako „nositelku těhotenství“. Přestože je termín „pronájem dělohy“ často odmítán, podle některých odborníků předmětnou situaci vystihuje nejlépe.57 Český autor Skácel se také vyjadřuje k nevhodnosti užívání pojmu „náhradní matka“. Podle něj současná i budoucí soukromoprávní úprava považuje za matku dítěte pouze ženu, která porodila. I v případě náhradního mateřství je tato žena bez dalšího považována za jedinou matku dítěte, tedy ne za matku náhradní.58 Na nevhodnost tohoto označení upozorňuje také jiný autor Schneiberg. Poukazuje především na skutečnost, že pojem „náhradní matka“ je již dlouhodobě zaveden pro systém náhradní rodinné péče.59 Přestože existuje značné množství užívaných názvů, důležitější, než jazyková podoba označení, je pochopitelně jejich význam. Dále proto budeme věnovat pozornost obsahové rovině pojmu. 2.1.1 Pokusy o vymezení pojmu náhradní mateřství Metody náhradního mateřství je využíváno v situaci, kdy žena není dítě sama schopna odnosit a stát se tak přirozeně matkou. Tento deficit může být způsoben vrozenou, nebo získanou vadou dělohy, celkovou absencí dělohy, či jinou zdravotní komplikací. Právě v takových situacích bývá „uzavřena smlouva mezi objednatelským párem a ženou, které je implantováno

56

VONDRÁČEK, Jan; DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra; VONDRÁČEK, Lubomír. „Pronájem dělohy“ – návrh právního předpisu. [online]. 2009 [cit. 10. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.medicina.cz/odborne/clanek.dss?s_id=8133&s_ts=41288,6122337963 57 Tamtéž. 58 SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 29. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf 59 SCHNEIBERG, František. Náhradní mateřství - pohled pediatra. Rodinné listy. 2012, roč. 1., č. 7, s. 9-10. ISSN 1805-0824. S. 9.

27

embryo, jež odnosí a porodí.”60 Vzhledem k tomu, že zákonná definice náhradního mateřství doposud chybí, základní vysvětlení tohoto pojmu povětšinou nalezneme v časopiseckých článcích a odborné literatuře. Jednu z klíčových definic náhradního mateřství předložil již v osmdesátých letech český autor Jiří Haderka. Podle něj jde o situaci „kdy buď za úplatu, nebo snad i bezúplatně je zjednána žena (jejíž osobní stav není rozhodný) a to za tím účelem, aby se dala artificiálně inseminovat (zpravidla semenem muže z objednatelského páru manželů) nebo aby si dala implantovat embryo, obstarané objednatelským párem, dítě odnosila a po porodu odevzdala objednatelům (recipientům).“61 Uvedené definice jsou v jistém smyslu velice podobné a výrazně se neodlišují. Můžeme z nich jednoduše dovodit hlavní znaky náhradního mateřství. Mezi obligatorní znaky můžeme zařadit smluvní charakter jednání, specifickou povahu smluvních stran, závazek odnosit, porodit a předat dítě, případně závazek dítě po porodu převzít. Fakultativním znakem pak může být úplatnost, či specifikace povinností smluvních stran.

2.2 Formy realizace náhradního mateřství K lepšímu porozumění problému náhradního mateřství můžeme přispět také přehledným uvedením dělení dle jednotlivých forem, či způsobů jeho realizace. Tyto formy se vzájemně odlišují povahou dárcovství genetického materiálu, přítomností komerčního prvku, či povahou vztahu smluvních stran. Rozeznáváme dvě základní formy náhradního mateřství: 

Úplné náhradní mateřství - probíhá v případě, že oba rodiče, v jejichž zájmu náhradní matka plod nosí, poskytnou své pohlavní buňky. Spermie i vajíčko tak pochází od objednatelského páru. Embryo, vzniklé mimotělním oplodněním, je následně implantováno do dělohy náhradní matky. Tato žena dítě odnosí a po porodu odevzdá budoucím rodičům, z nichž oba mají k dítěti genetickou vaz-

60

HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 398 s. ISBN 80-7239-192-5. S. 190. 61 HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor. 1986, roč. 69, č. 10, s. 917-934. S. 917.

28

bu.62 V angličtině se setkáme s označením této formy jako tzv. „gestational surrogacy“. 

Částečné náhradní mateřství - probíhá v případě absolutní neplodnosti ženy z objednatelského páru, způsobené mimo jiné defektem pohlavních buněk. V této situaci se použije oocyt dárkyně, kterou může být taktéž náhradní matka. Oplodnění náhradní matky nejčastěji proběhne za použití spermatu muže z objednatelského páru.63 Angličtina zde užívá označení “traditional surrogacy”.

Někteří autoři dále dělí náhradní mateřství na 

Altruistické - kdy je v zájmu náhradní matky nezištná pomoc neplodnému páru a finanční obnos zde nehraje důležitou roli.



Komerční - kdy je motivací náhradní matky finanční obnos, který obdrží za donošení dítěte a jeho porod.64

Rozeznávat můžeme také situaci, kdy náhradní matka pochází z okruhu blízkých osob, či rodinných příslušníků neplodného páru, nebo je naopak náhradní matka ve vztahu k objednatelům cizí ženou.65

2.3 Podoby vývoje náhradního mateřství Náhradní mateřství není zcela novým jevem. S určitou podobou tohoto jednání se lze setkat již v dobách starověku. Zmínky o praktikách podobného charakteru nacházíme také v Bibli. Pravděpodobně nejznámějším je příběh Abrahama a Sáry, kdy se náhradními matkami stávaly jejich služebné. Stejně je tomu i v biblickém příběhu Jákoba a Ráchel. „Když Ráchel

62

KALVACH, Mariana. Zamyšlení nad problematikou náhradního mateřství. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 2009, roč. 13, č. 7-8, s. 14-18. ISSN 1211-6432. S. 15. 63 Tamtéž. S. 15. 64 Surrogate Motherhood. Legal – dictionary: The free dictionary [online]. 2008 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: http://legal-dictionary.thefreedictionary.com/Surrogate+Motherhood 65 srov. LOJKOVÁ, Jana. Měl by být v našem právním řádu prostor pro koncept náhradního mateřství?. In: HAMULÁK, Juraj; MARTVOŇ, Anton. Míľniky práva v stredoeurópskom priestore 2009: zborník z medzinárodnej konferencie. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. 529 s. 242-251. ISBN 978-807160-295-8. S. 242-243.

29

viděla, že Jákobovi nerodí děti, řekla: „Zde je má děvečka Bilha,“ (…) „Spi s ní, ať rodí na můj klín. Tak získám syny skrze ni.“66 V literatuře se setkáme s označením původních forem náhradního mateřství pojmem „mateřství přes zástupkyni.“67 Tento jev je dokládán u mnoha přírodních a polokulturních národů. V některých společnostech vyžadovalo přijetí dítěte novou matkou formu určitého úkonu. Například v Turecku existovaly zvykové praktiky, při nichž neplodná žena vtlačí novorozené dítě náhradní matky do svých širokých kalhot a nechá ho přes nohavici vypadnout na zem, jakoby právě dítě sama porodila. V Číně až do 20. století přetrvala možnost vzít si do domu služebnici, která rodila děti namísto neplodné manželky.68 Český autor Haderka uvádí, že ještě ve 20. století přiváděla neplodná manželka svému muži náhradnici také v Černé Hoře. Takto narozené děti měly status legitimních manželských dětí a byly plně pokládány za děti právoplatné manželky. Děti, přijaté novou matkou, měly tedy stejná práva, jakoby vzešla z manželského svazku.69 V případech náhradního mateřství, které v dějinách zaznamenáváme, se náhradní matka nechávala přirozeně oplodnit. Realizaci takového úkonu pomocí umělého oplodnění s sebou přinesl pochopitelně až rozvoj moderní medicíny. Za otce novodobé myšlenky náhradního mateřství, s pomocí umělého oplodnění, můžeme považovat Noela Keanea. Tento michiganský právník stojí za vypracováním první smlouvy o poskytnutí služeb surogátního mateřství z roku 1976. Keane byl horlivým zastáncem náhradního mateřství a i přes počáteční kritiku svého počínání, ve spolupráci s lékařem Warrenem J. Rinholdem, dosáhl přijetí zákona, který dodnes metodu náhradního mateřství, v některých státech USA, povoluje.70

66

První kniha Mojžíšova. Bible 21 [online]. 30:1-7. [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Moj%C5%BE%C3%AD%C5%A1ova+30&v ersion=B21 67 NEUMANN, Stanislav Kostka. Dejiny ženy: populárne sociologické, etnologické a kultúrno-historické kapitoly., zväzok druhý, Žena staroveká. 1. vyd. Bratislava: Nakladatelství Epocha, 1970. 296 s. S. 293 a násl. 68 Tamtéž. S. 293 a násl. 69 HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor. 1986, roč. 69, č. 10, s. 917-934. S. 925. 70 MEINKE, Sue A. Surrogate Motherhood: Ethical and Legal Issues. National Reference Center for Bioethics Literature [online]. 11 s. S. 2. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné z: http://bioethics.georgetown.edu/publications/scopenotes/sn6.pdf

30

3 Náhradní mateřství jako morální problém Etika asistované reprodukce je často diskutovanou problematikou, s níž se snaží moderní společnost vyrovnat. Jedním z citlivých témat je právě náhradní mateřství. Oč se tato metoda stává běžnější a dostupnější, o to více etických problémů vyplývá napovrch. V následující kapitole budou představeny základní okruhy etických otázek a morálních problémů, které náhradní mateřství obklopují.

3.1 Zásah do lidské reprodukce Od nejstarších dob provázejí lidstvo pokusy o zásahy do lidské reprodukce. Vždy však byla tato oblast tabuizována a podrobována silně kritickému hodnocení, jako člověku nepříslušející zasahování do stanoveného řádu věcí. Za takovou kritikou bezesporu stojí silný respekt k přirozenosti.71 Mnohé etické problémy však začaly nabírat na vážnosti až s praktikováním nových biotechnologií. Postupně totiž medicína začala zasahovat do mnohem širších oblastí, v nichž se již plně nejedná o uzdravení nemocných. Můžeme se tak ptát – do jaké míry je možné morálně obhájit medicínské možnosti, které nejsou využívány k tradičnímu účelu medicíny, tedy k ochraně života a zdraví?72 Je neplodnost nemocí takového charakteru, že zde můžeme bez dalšího považovat náhradní mateřství za prostředek ochrany zdraví neplodné ženy? A je eticky korektní nevyužít těchto způsobů řešení neplodnosti, když je medicína zná?

71

JEMELKA, Petr. Bioetika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 68 s. ISBN 978-80-210-4626-9. S. 37. SZANISZLÓ, Inocent-Mária Vladimír. Hľadanie vhodnej etiky biomedicínkeho vyskumu pre lepsí základ vzťahu lékara a pacienta při nárokoch dnešnej vedy a techniky. In: HUMENÍK, Ivan; SZANISZLÓ, Inocent-Mária Vladimír. Biomedicínsky výskum: právne, eticky, filozoficky: zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Košice, 3. máj 2012. 1. vyd. Bratislava: Eurokódex, 2012. s. 39-75. ISBN 978-80-89447-73-2. S. 46. 72

31

Morální přijatelnost zásahů do reprodukčního procesu je často zvažována s odkazem na tvrzení, že nahrazuje osobní akt lidského početí pouhou technickou výrobou. Je proto třeba si uvědomit, že medicína disponuje možnostmi zásahů užívanými nejen k podpoře, ale i k celkovému ovládnutí rozmnožovacího procesu a přistupovat proto k těmto otázkám s náležitou odpovědností.73

3.2 Status embrya a důstojnost lidského života Značná část eticko-právních diskuzí o otázkách asistované reprodukce, je také ovlivněna postojem k samotnému počátku lidského života. Problematiku morálního statusu embrya do značné míry ovlivnila legalizace interrupce v mnoha zemích světa. Autonomie žen tak de facto přesáhla zájmy nově vznikajícího jedince, jemuž je v tomto důsledku přiznán nižší morální kredit, než těhotné ženě. V současnosti převládají v bioetice dvě hlavní stanoviska k předestřené problematice. První z nich považuje lidské embryo od samého počátku jeho existence plně za lidskou bytost.74 Nový život tak začíná již samotným splynutím gamet, přičemž je od tohoto okamžiku požadována jeho absolutní ochrana. Tento postoj zastává křesťanská církev, která embrya, byť počatá in vitro, považuje za lidské bytosti. Proto již od okamžiku početí musí být plně dbáno jejich důstojnosti. Náhradní mateřství je tak striktně odmítáno především proto, že zraňuje důstojnost dítěte. Zasahuje také do přirozeného běhu života, a tím i do božího řádu věcí.75 Druhé ze stanovisek tvrdí, že lidské embryo se stává osobou v průběhu svého vývoje, během těhotenství, nebo v určitém okamžiku po porodu. Tento názor je kompromisem obecně zastávaným lékaři a právníky. Embryu se zde přičítá status potenciální lidské bytosti. Oba zmíněné postoje, byť v odlišné míře a od odlišného okamžiku, vyvolávají úvahy nad tím, je-li hodno lidské embryo úcty s ohledem na jeho přirozenost a vlastní identitu. Hlav-

73

KLEBER, Karl-Heinz. Na hranicích etické únosnosti: Etické úvahy o problematice reprodukční medicíny a genové technologie. 1. vyd. Praha: Síť, 1994. 62 s. ISBN 80-901571-0-6. S. 7 a násl. 74 PILKA, Ladislav; PILKA, Radovan. Bioetické otázky asistované reprodukce. In: OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína - současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. s. 14-25. ISBN 978-80-7182-278-3. S. 23. 75 KLEBER, Karl-Heinz. Na hranicích etické únosnosti: Etické úvahy o problematice reprodukční medicíny a genové technologie. 1. vyd. Praha: Síť, 1994. 62 s. ISBN 80-901571-0-6. S. 26.

32

ními kritérii se zde stává především lidská důstojnost a respekt před životem druhých.76 Ve sféře práva se pak toto etické kritérium krom lidskoprávní roviny, promítá do pojmu dobrých mravů, případně do rozporu s nimi.

3.3 Zahrnutí třetí strany do reprodukčního procesu Rozmnožovací proces byl po staletí výsadou dvou osob. Díky medicínskému pokroku se však mohou na reprodukci přímo podílet také jiné subjekty. Samotné zahrnutí třetí osoby do reprodukčního procesu se stalo jedním z nejdiskutovanějších etických témat asistované reprodukce, zejména pak náhradního mateřství. Jedná se zde totiž o kategorii medicínských metod, které jsou mnohem víc eticky, psychologicky i právně problematičtější, než klasická metoda umělého oplodnění.77 Třetí osoby na reprodukci participují pouze v případě závažné zdravotní komplikace, která činí pár bez této pomoci zcela neschopný vlastního rozmnožování. Nejčastěji dochází k dárcovství spermií a vajíček, či embrya. Účast třetích osob představuje základní princip a samotnou podstatu náhradního mateřství. V roli náhradní matky zde vystupuje žena, která neplodnému páru propůjčuje svou dělohu k donošení dítěte. Tato žena může být současně dárkyní vajíčka. Motivy náhradních matek ke vstupu do tohoto procesu bývají různé. Některé ženy svou dělohu propůjčují s cílem si přivydělat. Stejně tak se mohou v roli těhotné ženy cítit dobře, když se snaží někomu pomoci (podobně jako dárci orgánů při transplantacích). Není ani výjimkou, že se takto náhradní matky snaží samy vůči sobě odčinit vlastní „reprodukční hříchy“, jako jsou předchozí potraty či opuštění dítěte.78 Náhradní matka od počátku vstupuje do procesu s vědomím a záměrem, že se faktickou matkou dítěte nestane. Již samotný princip provedení náhradního mateřství současně brání že-

76

SZANISZLÓ, Inocent-Mária Vladimír. Hľadanie vhodnej etiky biomedicínkeho vyskumu pre lepsí základ vzťahu lékara a pacienta při nárokoch dnešnej vedy a techniky. In: HUMENÍK, Ivan; SZANISZLÓ, Inocent-Mária Vladimír. Biomedicínsky výskum: právne, eticky, filozoficky: zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Košice, 3. máj 2012. 1. vyd. Bratislava: Eurokódex, 2012. s. 39-75. ISBN 978-80-89447-73-2. S. 44. 77 PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; PILKA, Radovan; KOUDELKA, Marek; MACHAČ, Štěpán. Dárcovství oocytů: etické a praktické otázky. In: OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína - současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. s. 42-47. ISBN 978-80-7182-278-3. S. 45. 78 ZAMYKALOVÁ, Lenka. Kdo smí participovat na asistované reprodukci?. Biograf (31) [online]. 2003 [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v3103

33

ně, aby se k dítěti připoutala, a nutí ji tak citově se distancovat od svého těhotenství.79 Nabízí se zde otázka, zda je takový přístup k lidské bytosti morálně přijatelný a zda vůbec lze z etického hlediska žádat splnění těchto povinností. Taktéž řešení vztahů, které za sebou zanechá účast třetí osoby při procesu náhradního mateřství, je velmi krkolomné a zejména nedůstojné prakticky pro všechny zúčastněné. Největší vlnu etické nevole vyvolává situace, kdy je náhradní matky využito také v případě absence výše zmiňované zdravotní komplikace. Zde narážíme na klasický problém, tzv. celebrit, tedy slavných a bohatých žen, které využívají služeb náhradního mateřství z obavy o ztrátu dokonalé figury nebo proto, že se jim zkrátka nechce podstupovat nepohodlí spojené s těhotenstvím a porodem. Většina autorů se proto shoduje, že by náhradní mateřství mělo být dostupné pouze v případě zdravotní indikace. Taková zdravotní překážka však může mít povahu genetické vady, která brání neplodnému páru v přirozeném početí potomka. Ke kritice se tak přímo vybízí aspekt dědičné neplodnosti. Jde vlastně o takový oxymóron. Jak totiž může zplodit potomka ten, kdo je z genetické příčiny neplodný? 80 Náhradní mateřství přesto umožní prostřednictvím účasti třetí osoby, takto postiženému člověku zplodit vlastního potomka. Kde je ale záruka toho, že takové dítě nebude též postiženo neplodností z genetické příčiny? Nevede snaha o překonání genetické neplodnosti pouze k další generaci potomstva, odkázaného na pomoc třetích osob, v rámci jejich vlastního rozmnožování? K projevu takové genetické vady může, ale nemusí dojít. Je však morálně přijatelné vystavit vlastního potomka tomuto riziku? Jak se dívat na situaci náhradních matek, které se v důsledku takového těhotenství samy stanou neplodnými? Budou následně i ony nuceny zahrnout do procesu vlastní reprodukce třetí stranu? A nedostává se zde společnost do bludného kruhu náhradního mateřství? Z hlediska církevní etiky je zapojení třetí strany do rozmnožovacího procesu zcela nepřijatelné. Hlavním argumentem je zde narušení jednoty manželství a práva dítěte být přivedeno na svět v manželství a prostřednictvím manželství.81 79

BIRGITTE, Ally. The Ethics of Surrogacy: A List of the Pros and Cons of Surrogacy [online]. [cit. 13. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.positive-parenting-ally.com/ethics-of-surrogacy.html 80 Etika a genetika. Genetika – Biologie [online]. [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.genetikabiologie.cz/etika-genetika 81 KLEBER, Karl-Heinz. Na hranicích etické únosnosti: Etické úvahy o problematice reprodukční medicíny a genové technologie. 1. vyd. Praha: Síť, 1994. 62 s. ISBN 80-901571-0-6. S. 27.

34

3.4 Komercionalizace a dehumanizace lidského těla V souvislosti s náhradním mateřstvím se nelze ubránit myšlence, že lidský život je vnímán značně redukovaně a také lidské tělo se stává pouhým biologickým materiálem, nástrojem či obchodní komoditou. V postmoderní společnosti se plíživě objevuje přesvědčení, že tělo je možno vlastnit, jeho část prodat, nebo pronajmout, podobně jako kteroukoli jinou movitou věc.82 Člověk, jako jediná bytost, je schopen sám o sobě přemýšlet, rozhodovat, být svým pánem a vést svůj vlastní život. Tato schopnost je výchozím základem pro uznání jeho důstojnosti. Není proto přípustné disponovat jiným člověkem a používat ho jako prostředku pro cizí cíle.83 Kam se ztrácí při náhradním mateřství respekt k důstojnosti a lidskosti života dítěte? Položíme-li si otázku, co vede některé ženy k tomu, že nabídnou své lůno a absolvují porod, zjistíme, že jsou peníze pro převážnou většinu náhradních matek klíčovým faktorem. Vidina vlastního prospěchu degraduje náhradní mateřství na “pouhé” vypůjčení, či nájem dělohy. Celá procedura tak nabývá ryze obchodní a dehumanizovaný charakter. Český autor Haderka upozorňuje, že dochází nejen k ponížení náhradní matky a dítěte, ale i „kupce“, žádajícího poskytnutí takových služeb.84 Známá česká právnička Radvanová dokonce označuje proces náhradního mateřství za využití dělohy podobně, jako nebytového prostoru. Upozorňuje na to, že ani tržní společnost by neměla něco takového připustit za účelem činnosti, kterou bez účasti lidské práce vždy vykonávala příroda.85 Vztah těhotné ženy k dítěti je v průběhu náhradního mateřství spíš obchodní, než emocionální. Pro tyto ženy, stejně, jako pro neplodný pár, se dítě stává pouze prostředkem pro uspokojení vlastního zájmu. Lidský tvor však není zbožím, které by mělo být k dostání kdyko-

82

MAUER, Miloš. Psychologické aspekty argumentu „kluzkého svahu“. In: VÁCHA, Marek; KÖNIGOVÁ, Radana; MAUER Miloš. Základy moderní lékařské etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2012. s. 131-165. ISBN 978-807367-780-0. S. 137. 83 ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 107 s. ISBN 80-7021-302-7. S. 25. 84 HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor. 1986, roč. 69, č. 10, s. 917-934. S. 932. 85 RADVANOVÁ, Senta. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 1998, roč. 2, č. 5, s. 7-13. ISSN 1211-6432. S. 10.

35

liv se nám zachce a když na to máme dostatek finančních prostředků. Dítě je člověkem a osobností, se všemi právy, která mu z tohoto statusu vyplývají.86 Hlavní množina problémů náhradního mateřství tak vychází z jeho smluvního a komerčního charakteru. Většina států zakazuje, nebo alespoň omezuje komerční formu náhradního mateřství. Pro peněžní aspekt této praktiky můžeme v literatuře narazit na přirovnání náhradního mateřství k novodobému druhu prostituce. V obou případech jsou totiž nabízeny fyzické, intimní a tělesné služby, k jejichž splnění není potřeba hlubšího emocionálního vztahu zúčastněných osob. Součástí obou případů je také finanční obnos poskytovaný jako protiplnění za vykonanou službu.87 Někteří autoři dokonce uvádějí, že jistá část žen, které se v minulosti živily prostitucí, nyní vykonávají funkci náhradních matek. Tato forma obchodu s vlastním tělem pro ně totiž představuje přijatelnější způsob přivýdělku.88 Odpůrci náhradního mateřství nejčastěji poukazují na dehumanizaci ženy, která se zde stává nikoliv matkou a osobností, ale předmětem a nástrojem, realizujícím přání neplodného páru. Někteří z odpůrců dokonce v náhradním mateřství spatřují jistou formu novodobého otroctví. Tvrdí, že pokud surogátní smlouva již ze svého principu staví ženu i dítě do pozice předmětu, jde o postavení obdobné, jako je postavení otroka bez právní subjektivity. Otrokář ho může prodat, nebo použít. Podobně nehumánně je podle nich postupováno v případě náhradních matek a dětí, které se takto narodí.89

86

SCHNEIBERG, František. Náhradní mateřství - pohled pediatra. Rodinné listy. 2012, roč. 1., č. 7, s. 9-10. ISSN 1805-0824. S. 9. 87 NIEKERK, Anton van; ZYL, Liezl van. The ethics of surrogacy: women's reproductive labour. Journal of medical ethics. 1995, s. 345-349. ISSN 1473-4257. S. 345 a násl. 88 ALLIS, Trevor. The moral implications of motherhood by hire. Indian Journal of Medical Ethics[online]. 2010, roč. 8, č. 1. ISSN 0972-1339. [cit. 1. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.issuesinmedicalethics.org/051mi021.html 89 ALLEN, Anita L.Surrogacy, slavery, and the ownership of life. Harvard Journal of Law & Public Policy. 1990, roč. 13, č. 1, s. 139-149. ISSN 01934872. S. 139 a násl.

36

4 Náhradní mateřství jako právní problém “There is no right for a woman to have a baby, but there is a right for baby to have a mother.“ Gertrud von Le Fort Ve stávajícím českém právním řádu nenalezneme pro náhradní mateřství legální oporu. Přesto se v něm vyskytují ustanovení, která se zmíněné praktiky výrazně dotýkají. V následující kapitole proto bude pojednáno o způsobu, jímž se staví k problematice náhradního mateřství současná účinná právní úprava i dokumenty mezinárodních organizací.

4.1 Zásada mater semper certa est Jeden ze základních principů rodinného práva tvoří stará římskoprávní zásada mater semper certa est.90 Tato zásada představuje jeden z právních prostředků ochrany - přisouzení dítěte ženě. Zásada mater semper certa est staví na fakticitě porodu. Zkoumání, zda je dítě geneticky příbuzné s jinou ženou, než s rodičkou, bylo pochopitelně dlouhou dobu nemožné a zcela nepředstavitelné. Tato zásada proto na dlouhou dobu stabilizovala maternitní poměry.91 Tak tomu bylo ve většině právních řádů, od starého Říma až do doby, kdy se britským odborníkům v roce 1978 podařilo poprvé přivést na svět dítě z embrya, které vzniklo tzv. in vitro, tedy ve zkumavce. K rozštěpu rolí genetické a náhradní matky došlo v okamžiku, kdy se ukázalo, že lze takové embryo vložit také do dělohy cizí ženy. Do vztahu muže a ženy začala vstupovat i další osoba, která se nemalou měrou zasluhovala na nově zplozeném životě a spo-

90

Také mater est quam gestatio demonstrat, neboli matkou dítěte je žena, která ho porodila. srov. MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 57. 91 MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 57.

37

lečnost tak začala poprvé pochybovat o tom, co dotehdy považovala za nesporné. Vyvstala zde zásadní otázka - kdo jsou rodiče dítěte? Na široké mezinárodní úrovni byl tento vědecký přelom v oblasti rodinně právních principů poprvé diskutován v roce 1985. Tehdy se na Světovém medicínsko-právním kongresu v Gentu debaty ustálily na stanovisku, že za matku dítěte lze považovat pouze jedinou ženu a to tu, která dítě porodila. Tuto tezi následně přijaly a reflektovaly právní řády mnoha zemí světa.92 Jinak tomu nebylo ani v našem právním prostředí. Text zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, se o matce dlouhou dobu vůbec nezmiňoval. Otázka filiace byla vyřešena až zákonem č. 91/1998 Sb, tzv. velkou novelou zákona o rodině, která nabyla účinnosti 1. srpna 1998.93 Vložením §50a tak začala i v našem psaném právu platit zákonná zásada, že matkou je žena, která dítě porodila. Vzhledem k tomu, že je §50a normou kogentní povahy, nejsou zde připuštěny žádné výjimky. Od tohoto ustanovení se nelze jakkoliv smluvně odchýlit. Veškeré dohody, které by se v tomto ohledu snažily jakkoliv změnit dikci zákona, se nutně stávají nevymahatelnými. Proto je také v rámci náhradního mateřství za matku dítěte považována žena, která dítě porodila, a to i přesto, že je k ní toto dítě geneticky cizí.

4.2 Co není zakázáno, je dovoleno? Původní zákon o péči o zdraví lidu ani, v současnosti platný zákon o specifických zdravotních službách pojem náhradního mateřství výslovně nezahrnuje. Zdravotnický zákrok, při němž je tělo neplodné ženy připravováno na odběr vajíčka a tělo náhradní matky na příjem embrya, je však legální. Dochází k němu v rámci asistované reprodukce, která je definována v §3, zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Okolnosti samotného vložení embrya do těla náhradní matky však naráží na jiná ustanovení zmíněného zákona a vyvolávají protiprávnost tohoto procesu. Jde zejména o porušení anonymity dárce a příjemce genetického materiálu při metodách asistované reprodukce.

92

HADERKA, Jiří. Otázky mateřství a otcovství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe. Časopis české justice. 1998, roč. 46, č. 9, s. 530-542. ISSN 1210-0900. S. 535. 93 filiaci chápeme jako původ dítěte od matky a od otce, viz HRUŠÁKOVÁ, Milana et al. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 586 s. ISBN 978-80-7400-061-4. S. 237 a násl.

38

Současný právní řád neobsahuje výslovnou úpravu náhradního mateřství. Podle článku 2 Listiny základních práv a svobod „může každý činit, co není zákonem zakázáno“. Tato zásada je plně uplatňována nejen v právu občanském a rodinném, ale i v celé soukromoprávní sféře. Bez ohledu na výše zmíněnou protiprávnost, právě tímto argumentem zastánci náhradního mateřství mylně ospravedlňují možnost jeho realizace v prostředí českého práva.

4.3 Surogátní dohody Ve státech, které náhradní mateřství legalizovaly, je tato praktika obvykle realizována na smluvním základě. Pro takové dohody se v praxi vžil název „surrogátní smlouvy“, či „surogátní dohody“. V situaci chybějící právní úpravy, která by tyto dohody zakazovala, by tak bylo možno připustit jejich uzavírání, aniž by byl takový postup a priori považován za nelegální.94 Slovenský zákon o rodině ve svém §82 odst. 2 výslovně zneplatňuje veškeré dohody, které by byly v jakémkoliv rozporu se zásadou, že matkou dítěte je žena, která porodila. Neplatnost těchto dohod je tedy v rámci slovenského právního řádu nesporná.95 Na rozdíl od slovenské právní úpravy podobné ustanovení v českém právním řádu nenalezneme. Někteří autoři se domnívají, že právě z důvodu absence podobného ustanovení v české právní úpravě, nemusí být neplatnost surogátních dohod jednoznačná. 96 Nelze však spoléhat pouze na absenci této výslovné neplatnosti. V souvislosti s náhradním mateřstvím je totiž nutno zohlednit §39 dosud platného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Toto ustanovení říká, že “neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům.“ S odkazem na uvedený paragraf, je proto nutné označit veškeré dohody o službách náhradního mateřství za neplatné, nejen pro obcházení zákona, ale také pro rozpor s dobrými mravy i celkovými zájmy společnosti. Podporu pro toto tvrzení nalezneme i v §118 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení mohou být předmětem občanskoprávních vztahů pouze věci, a pokud to jejich povaha připouští, pak také práva a jiné majetkové hodnoty. Dítě, jako lidská bytost se 94

PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; KOUDELKA, Marek. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Česká gynekologie. 2009, roč. 74, č. 2, s. 144-147. ISSN 1210-7832. S. 146. 95 Zákon slovenské republiky, č. 36/2005 Z.z., o rodine, ve znění pozdějších předpisů. 96 RAČKOVÁ, Katarína; HUDEČEK, Robert; KRAJČOVIČOVÁ, Renáta. Forenzné aspekty asistovanej reprodukcie v legislatívnych podmienkach Českej a Slovenskej republiky. Praktická gynekologie: moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2009, roč. 13, č. 3, s. 167-176. ISSN 1211-6645. S. 175.

39

předmětem soukromoprávních dohod stát nemůže. V souladu s českým právem je tedy nutné prohlášení jakýchkoliv surogátních smluv za neplatné a nevymahatelné.

4.4 Trestněprávní aspekty náhradního mateřství Náhradní mateřství nelze z hlediska současného práva považovat za trestný čin. Přestože náš právní řád tomuto jednání neposkytuje oporu, nejedná se o jednání zakázané, a proto také nevyvolává a priori následky trestněprávní odpovědnosti. Existují však skutečnosti, které v praxi tento institut velmi často provázejí a které samy o sobě mohou původně nezištné jednání překvalifikovat na jednání trestné. Problém tohoto charakteru může nastat v situaci, kdy si žena z titulu náhradní matky řekne nevhodnou formou o peníze za poskytnutí těchto služeb. Ve snaze o zvýšení vzájemné důvěry a snížení případného rizika také často dochází k finančnímu podnícení náhradní matky ze strany biologických rodičů dítěte.97 Takové praktiky v souvislosti se službami náhradního mateřství mohou naplnit skutkovou podstatu §169 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dle tohoto ustanovení bude potrestán ten, kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel. Podle některých autorů právě tento postup nejlépe vystihuje trestnost, která se s náhradním mateřstvím v praxi pojí.98 Náhradní mateřství také za jistých okolností může naplňovat znaky trestného činu obchodování s dětmi podle §168 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Praxe ukazuje, že mezi smluvními stranami nezřídka dochází také k trestnému činu vydírání dle §175 výše uvedeného zákona.99

4.5 Mezinárodní dokumenty a etické kodexy V řadě sporných otázek, které přinesla novodobá medicína, lze odkázat na postoje zahrnuté do mezinárodních etických kodexů. Tyto dokumenty vznikaly z popudu mezinárodních 97

MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 70 a násl. 98 HEJDUK, Marek. Problematika náhradního mateřství de lege ferenda. Trestní právo. 2012, roč. 14, č. 7-8, s. 3742. ISSN 1211-2860. S. 40 a násl. 99 SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 30. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf

40

organizací, které považovaly za potřebné stabilizovat obecná stanoviska a postoje k eticky i právně sporným vědeckým metodám. Tyto dokumenty velice často reflektují lidskoprávní problematiku. Mají podobu mezinárodního konsenzu, byť jsou samy o sobě nevymahatelné. Ve svém důsledku však kladou požadavky na tvorbu, přizpůsobení i výklad práva zúčastněných států. Měly by být proto v maximální možné míře zohledněny, zejména při zavádění nových, eticky i právně sporných institutů do sféry práva. Prvním z těchto dokumentů je Norimberský kodex, který vznikl jako reakce na hrůzné důsledky druhé světové války. Na něj navazuje Helsinská deklarace Světové lékařské asociace, přijatá v roce 1964.100 Opomenout nelze činnost Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví FIGO.101 Tato organizace pravidelně vydává stanoviska a doporučení na téma aktuálních etických aspektů lidské reprodukce a zdraví žen. Takto reagovala i na problematiku náhradního mateřství. Roku 2008 byl vydán soubor standardů, které by měly být v souvislosti s uplatněním náhradního mateřství dodržovány.102 Roku 1985 byla založena Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii, známá pod zkratkou ESHRE. Tato organizace se zaměřuje hlavně na podporu zájmů a porozumění v oblasti reprodukční biologie a medicíny. V rámci činnosti této organizace došlo k vytvoření zvláštní skupiny pro etiku a právo, jejímž předmětem činnosti je vypracování souborů etických pravidel při asistované reprodukci. Bylo vydáno již několik stanovisek, z nichž jedno se konkrétně věnuje problematice náhradního mateřství.103 Eticky sporné aspekty náhradního mateřství se stejně jako etika asistované reprodukce, zrcadlí v problematice lidských práv. V rámci mezinárodních dokumentů s lidskoprávní tématikou zaujímá výsostné postavení Úmluva o lidských právech a biomedicíně, přijatá výborem ministrů Rady Evropy roku 1966. Česká republika tuto úmluvu podepsala roku 1988, později též Slovensko. Členské státy se krom jiného touto konvencí zavázaly, že budou respektovat 100

PILKA, Ladislav; PILKA, Radovan. Bioetické otázky asistované reprodukce. In: OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína - současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. s. 14-25. ISBN 978-80-7182-278-3. S. 15. 101 dále v textu uváděno pod zkratkou FIGO. 102 DOSTÁL, Jiří. Etické a právní aspekty asistované reprodukce: situace ve státech přijatých do Evropské unie v roce 2004. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 170 s. ISBN 978-80-244-1700-4. S. 19 a násl. 103 Tamtéž. S. 19 a násl.

41

a plně se řídit nejvýznamnějšími lidskoprávními dokumenty. Mezi nimi zejména Všeobecnou deklarací lidských práv z roku 1948, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, Evropskou sociální chartou z roku 1961, Mezinárodní dohodou o občanských a politických právech z roku 1966, a zejména Úmluvou o právech dítěte z roku 1989.104 Česká republika se podpisem těchto smluv za současného ústavního zmocnění čl. 10 Ústavy zavázala k jejich bezvýhradnému respektování. K problematice náhradního mateřství se vyjadřovala též Odborná sekce asistované reprodukce Gynekologicko-porodnické společnosti J. E. Purkyně (SAR ČGPS). Ve svém stanovisku se vyjádřila, že je náhradní mateřství, jako metoda léčby neplodnosti, v lékařsky indikovaných případech, metodou etickou. Tato komise ji však toho času v České republice nedoporučovala provádět.105 Své postoje k metodě náhradního mateřství vynesla, vedle mezinárodních organizací, též křesťanská církev. Dle jejího názoru tato technika zcela popírá právo dítěte být počato, donošeno a přivedeno na svět vlastními rodiči. Církev obecně tvrdí, že náhradní mateřství je celkově ke škodě rodiny, především pro oddělování jejích fyzických, psychických a morálních prvků. Kritizuje také zásah do samotného předávání života, které má být čistě „dílem Božím“. Celkově tak církev náhradní mateřství odmítá, jako praktiku odporující mateřské lásce, manželské věrnosti a zodpovědnému mateřství.106 S odkazem na informace uvedené v této kapitole, můžeme konstatovat, že pro náhradní mateřství není v současném právním řádu místo. Musíme mít na paměti, že pokud k němu přesto v praxi dochází, děje se tak bez jakékoliv legální opory. Toho by si měly být vědomy nejen osoby přímo účastny této praktiky, ale především zákonodárce. Má-li být zanedlouho náhradní mateřství součástí českého práva, bude nutné se vyrovnat nejen s výše uvedenými úskalími současné podoby práva, ale především s ustanoveními mezinárodních dohod, k jejichž respektování se Česká republika zavázala. 104

RAČKOVÁ, Katarína; HUDEČEK, Robert; KRAJČOVIČOVÁ, Renáta. Forenzné aspekty asistovanej reprodukcie v legislatívnych podmienkach Českej a Slovenskej republiky. Praktická gynekologie: moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2009, roč. 13, č. 1, s. 46-57. ISSN 1211-6645. S. 50 a násl. 105 SOBEK, Aleš. Stanovisko etické komise SAR (sekce asistované reprodukce) k jednotlivým metodám asistované reprodukce. Česká gynekologie: časopis České gynekologické a porodnické společnosti. 1996, roč. 61, č. 3, s. 198. ISSN 1210-7832. S. 198. 106 KLEBER, Karl-Heinz. Na hranicích etické únosnosti: Etické úvahy o problematice reprodukční medicíny a genové technologie. 1. vyd. Praha: Síť, 1994. 62 s. ISBN 80-901571-0-6. S. 26.

42

5 Náhradní mateřství a práva zúčastněných subjektů Současnou podobu a informace o náhradním mateřství vyvozujeme především z vyjádření žen, které se staly náhradními matkami, ze zkušeností neplodných párů, referencí center asistované reprodukce, poskytovatelů sociálních služeb, a v neposlední řadě také ze zahraničních soudních sporů. Z těchto indicií lze vyvodit relativně přesný obraz současné praxe náhradního mateřství. Přibývá také neplodných párů a ukazuje se, že zájem o služby náhradních matek všeobecně stoupá. Značná část laické veřejnosti zastává názor, že by měla být tyto metoda bez dalšího povolena. Odborníci se naopak ptají, nakolik má medicína právo toto řešení odmítat, s odkazem na vznik budoucího problému právního nebo sociálního, oproti právu jedince na poskytnutí pomoci?107 Má-li být náhradní mateřství součástí právního řádu, je na místě promýšlet veškeré aspekty a širší společenské dopady dříve, než se neuváženě vydáme na tenký led, který tato praktika zosobňuje. Na tomto místě bude poukázáno na dopady náhradního mateřství do sféry práv zúčastněných subjektů, a změny i důsledky, které vyvolává ve sféře rodinných a mezilidských vztahů.

5.1 Náhradní mateřství a práva ženy Z důvodu úzké souvislosti problematiky surogace s ženskými právy, nezůstala tato metoda bez povšimnutí feministických hnutí. Tyto organizace tvrdí, že náhradní mateřství obecně devalvuje postavení matek a naopak vyzdvihuje i upevňuje pozici muže, jako otce dítěte.108 Metoda náhradního mateřství podle jejich názoru zdůrazňuje povinnost ženy mít dítě a to i za situace, kdy je žena přirozeně neplodná. Tvrdí, že tak dochází k výraznému potlačování ženské 107

HAASOVÁ, Ilona. Etika asistované reprodukce. Podpora léčby neplodnosti [online]. 2010 [cit. 26. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.podporareprodukce.cz/article/novinky/etika-asistovane-reprodukce 108 PANDE, Amrita. „It may be her eggs but it’s my blood“: Surrogates and Everyday Forms of Kinship in India. Qualitative Sociology. 2009, roč. 32, č. 4, s. 379-405. ISSN 0162-0436. S. 384.

43

přirozenosti. Za další odsouzeníhodné faktory náhradního mateřství považují pronájem ženského těla k donošení dítěte. Tělo ženy je zde považováno pouze za určitý druh zboží, což obecně posiluje podřízenost, útlak a vykořisťování žen.109 Poukazují také na zneužívání ženy, které vede k její degradaci a znehodnocení. Podněcuje se tak stovky let starý názor, že žena není nic lepšího, než nástroj v rukou muže, vhodný pouze k plození dětí.110 Názory feministických organizací jsou mnohými pokládány za přehnané a neobjektivní. Přesto nelze přehlížet, že náhradní mateřství představuje pro základní práva ženy mnohá rizika, přičemž nezřídka dochází přímo k jejich porušování. Dále si tedy budeme všímat skutečností, které mohou takové ohrožení, či porušení základních práv ženy, vyvolat. 5.1.1 Komercionalizace těla náhradní matky Rovina dehumanizace ženského těla je ve většině případů náhradního mateřství umocňována a prohlubována komerčními prvky, které ji doprovázejí. V celosvětovém měřítku je náhradní mateřství z valné většiny realizováno jako komerční služba. Finanční obnos se stává jedinou a dostatečnou motivací náhradní matky, aby na devět měsíců propůjčila své tělo. Pokud si lze pronajmout lidskou pracovní sílu, lze si stejně tak pronajmout část lidského těla za účelem donošení dítěte?111 Nejen, že se v tomto ohledu metoda náhradního mateřství jeví jako neetická, ale zcela odporuje čl. 21 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, který stanoví, že „Lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu.“ Komerční charakter náhradního mateřství je tak právem považován za jeden z nejobávanějších aspektů celé problematiky. V souladu se stanoviskem FIGO, je nutno uznat právo náhradní matky na kompenzaci nákladů, které mají přímou souvislost s těhotenstvím a porodem. Podle názoru mnoha odborníků, poskytování tohoto plnění nemusí nutně vést ke komercionalizaci a peněžnímu prospěchu. Mnoho z nich zastává názor, že nefiguruje-li mezi stranami finanční prospěch nad tyto nutné náklady, je taková forma náhradního mateřství etická a přijatelná. 109

PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; KOUDELKA, Marek. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Česká gynekologie. 2009, roč. 74, č. 2, s. 144-147. ISSN 1210-7832. S. 146. 110 ALLIS, Trevor. The moral implications of motherhood by hire. Indian Journal of Medical Ethics[online]. 2010, roč. 8, č. 1. ISSN 0972-1339. [cit. 1. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.issuesinmedicalethics.org/051mi021.html 111 ZEMAN, Milan. Náhradní mateřství v novém občanském zákoníku - promarněná příležitost?. epravo.cz [online]. 2013 [cit. 26. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nahradni-materstvi-v-novemobcanskem-zakoniku-promarnena-prilezitost-87962.html

44

Musíme si však uvědomit, že mezi hrazením nákladů a částkami, které jsou nad to poskytovány, je velice tenká hranice. Ve společnosti totiž došlo k zakořenění názoru, že si náhradní matka zasluhuje jistou kompenzaci za to, jak ochotně podstupuje bolest a nepohodlí v průběhu těhotenství i porodu. Vzhledem k tomu, že mají ujednání o službách náhradního mateřství čistě soukromoprávní povahu a nefiguruje zde veřejná moc, neexistuje v současné praxi účinný prostředek, jak zabránit tomu, aby se v každém jednotlivém případě předešlo skrývání finančního prospěchu za nutné náklady náhradní matky. Finanční plnění je navíc ze strany neplodného páru poskytováno dobrovolně, přičemž se zjevně nenajde mnoho náhradních matek, které toto finanční přilepšení odmítnou. Výsledkem však je komercionalizace těla náhradní matky, kterou právo zkrátka nemůže přehlížet. Vystupují-li v celém procesu centra asistované reprodukce, plyne značná část prospěchu také jim. Náhradní mateřství se tak může nenápadně odchýlit od vytoužené podoby a stát se velice dobrým byznysem. Zdálo by se, že se těchto aspektů lze jednoduše vyvarovat, bude-li náhradní matka pocházet z řad blízkých osob, nebo z rodiny objednatelského páru. FIGO však v těchto případech důrazně upozorňuje na hrozbu vyvíjení nátlaku a donucování žen především v rámci rodiny.112 5.1.2 Autonomie a integrita náhradní matky Surogátní smlouvou se náhradní matka dobrovolně zavazuje k jistému omezení vlastní autonomie a integrity. Již tím, že se smluvně zaváže odnosit a následně poskytnout dítě jinému páru, přijímá závazek omezující její nezávislost v rozhodování o vlastním těle. Omezení osobní autonomie vychází také ze snahy objednatelského páru o kontrolu soukromé sféry života náhradní matky. Tato kontrola bývá přímo zakotvena ve smlouvě formou ujednání o povinnostech náhradní matky, která se týkají nejčastěji dodržování stanoveného životního stylu v průběhu těhotenství. Očekává se, že se těhotná žena například zdrží kouření, pití alkoholu či provádění sexuálních praktik a že se bude v průběhu těhotenství chovat jako zodpovědná matka v plném souladu se surogátní smlouvou. S přihlédnutím k nevymahatelnosti smluv o náhradním mateřství však není zcela jasné, jakým způsobem by měl být provozován dohled nad plněním 112

Ethics Guidelines: Ethical issues in obstetrics and gynecology. FIGO: International Federation of Gynecology and Obstetrics [online]. 2012, 144 s. S. 68. [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf

45

těchto povinností natolik uspokojivě, aby došlo ke splnění závazku.113 S tímto aspektem také velice úzce souvisí právo náhradní matky na soukromí, které může být pod tlakem objednatelského páru porušováno. S možností ženy rozhodovat o sobě a o svém těle úzce souvisí také právo těhotné ženy na interrupci. V průběhu těhotenství může nastat řada komplikací, které budou mít přímý vliv na zdraví a život ženy nebo dítěte. Takové důvody mohou vyvolat potřebu zvažovat umělé přerušení těhotenství.114 Bude takové zásadní rozhodnutí plně v rukou biologických rodičů, nebo náleží náhradní matce právo rozhodovat o sobě a o životě dítěte, které nosí? Surogátní smlouvy v praxi většinou obsahují ustanovení, které právo potratit dítě zcela delegují na objednatelský pár. Je zde snaha o potlačení autonomie i jakéhokoliv práva náhradní matky rozhodovat o plodu, který ve svém těle nosí. Takové jednání vyvolává závažné ohrožení integrity náhradní matky také v situaci, kdy by hrozila újma, či zdravotní komplikace této ženě, přičemž dítě by zároveň ohroženo nebylo. Lpění objednatelů na striktním splnění surogátní smlouvy, tak může vytvářet nejen ohrožení integrity, ale také práva na zdraví i život náhradní matky. Etické kodexy požadují, aby i během těhotenství zůstala plně zachována veškerá práva těhotné náhradní matky. FIGO pak mezi těmito právy podtrhuje zejména autonomii a integritu, která by měla být respektována ve všech fázích procesu náhradního mateřství, včetně jakéhokoliv rozhodnutí náhradní matky o jejím těle i jejím těhotenství. FIGO zde upozorňuje, že by garance těchto práv měla být vždy zachována, i kdyby bylo takové jednání náhradní matky v přímém rozporu se zájmy objednatelského páru.115 5.1.3 Anonymita náhradní matky Aby mohlo být náhradní mateřství realizováno, je k němu potřeba využít technik asistované reprodukce. Dle §10 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách, je 113

ESHRE Task Force on Ethics and Law 10: Surrogacy. Human reproduction [online]. 2005, roč. 20, č. 10, s. 2705-2707. ISSN 1460-2350. S. 2706. [cit. 9. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.eshre.eu/binarydata.aspx?type=doc&sessionId=r31k50455a1muczmy02osvm2/Task_force_X_surroga cy.pdf 114 RAČKOVÁ, Katarína; HUDEČEK, Robert; KRAJČOVIČOVÁ, Renáta. Forenzné aspekty asistovanej reprodukcie v legislatívnych podmienkach Českej a Slovenskej republiky. Praktická gynekologie: moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2009, roč. 13, č. 1, s. 46-57. ISSN 1211-6645. S. 56. 115 Ethics Guidelines: Ethical issues in obstetrics and gynecology. FIGO: International Federation of Gynecology and Obstetrics [online]. 2012, 144 s. S. 67 a násl. [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf

46

podmínkou provedení asistované reprodukce povinnost zajistit zachování vzájemné anonymity dárce ve vztahu k neplodnému páru i k takto zplozenému dítěti. Uvedené ustanovení tedy samo o sobě znamená nemožnost uzavřít platnou smlouvu o náhradním mateřství.116 Pokud tedy k náhradnímu mateřství v praxi dochází, je nutno konstatovat, že se tak děje v přímém rozporu s právem na zachování anonymity náhradní matky. Česká autorka Ivana Stará se ve své stati, o právně etických otázkách pronájmu dělohy, vyslovuje pro vhodnost zachování anonymity v případě náhradního mateřství. Sloužit k tomuto účelu by, podle autorky, mohly jakési registry anonymních náhradních matek stejně, jako je tomu v případě registru při transplantacích.117 Lze uznat argument, že by se touto cestou mohlo jistým způsobem zamezit riziku vzájemného vykořisťování smluvních stran surogátní dohody. Při bližším uvážení však zjistíme, že je celková anonymita náhradního mateřství takřka nerealizovatelná. Ještě před započetím celého procesu náhradního mateřství neplodný pár pečlivě vybírá náhradní matku, aby se předešlo nečekaným rizikům ze strany této ženy. Můžeme říci, že zjištění co největšího množství potřebných informací o náhradní matce se jeví v jistém smyslu jako předpoklad úspěšného průběhu celého procesu. Neplodný pár zároveň touží být v průběhu těhotenství náhradní matky alespoň do určité míry v kontaktu se svým budoucím dítětem, což přispívá k tvorbě citové vazby. Toto jsou jen některé z argumentů, proč zde anonymita není žádoucí. Má-li k náhradnímu mateřství docházet, jeví se jako nejvhodnější vytvořit takové zákonné podmínky, které by dostatečně ochránily soukromí náhradní matky, přičemž by náhradní mateřství neprobíhalo anonymně. Dalším velice závažným tématem, které se pojí s právem na zachování anonymity náhradní matky, je rozpor tohoto práva s právem dítěte znát svůj původ. Problematikou zachování anonymity dárců genetického materiálu, se zabýval začátkem letošního roku německý soud. Vzhledem k tomu, že se zde ve velké míře jedná také o práva dítěte, bude obsah uvedeného rozhodnutí stručně nastíněn v kapitole, která se podrobně věnuje právu dítěte znát svůj původ.118 116

ZEMAN, Milan. Náhradní mateřství v novém občanském zákoníku - promarněná příležitost?. epravo.cz [online]. 2013 [cit. 26. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nahradni-materstvi-v-novemobcanskem-zakoniku-promarnena-prilezitost-87962.html 117 STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy (2.). Právo a rodina. 2010, roč. 12, č. 5, s. 17-18. ISSN 1212-866X. S. 17. 118 viz kapitola 5.2.3.

47

5.1.4 Diskriminace Z pohledu neplodného páru je bezesporu žádoucí při výběru náhradní matky zohlednit některé aspekty. Jde především o požadavek zdravotní způsobilosti potenciální náhradní matky. Rozhoduje také věk ženy i dosavadní počet porodů, případně zkušenosti s rolí náhradní matky. Existují však také faktory, které ovlivňují volbu neplodného páru, aniž by souvisely se schopností ženy být vhodnou náhradní matkou. Tyto faktory nesníží riziko potenciálních komplikací, ani schopnost odnosit zdravé dítě. Stále častěji se tak objevují závažné diskriminační a rasistické tendence při výběru náhradní matky. Otázka konečného výběru „vhodné kandidátky“, je totiž zcela ponechána v dispozici neplodného páru, který si z pozice platícího zákazníka vybírá. Je tak rozlišováno např. mezi barvou pleti náhradní matky, jejím vyznáním, sociálním postavením, nebo dokonce vzhledem. S problematikou diskriminace je spojena také celková možnost přístupu k metodě náhradního mateřství. Cena za poskytnutí služeb náhradní matky může být velice vysoká. Často je kritizováno, že z důvodu finanční náročnosti tak zůstává tato služba přístupna pouze hrstce zajištěných párů. Tento argument prohlubuje fakt, že náhradními matkami se obvykle stávají ženy z chudších částí světa. Uvedená rizika reálné hrozby diskriminačního a rasistického jednání by rozhodně neměla zůstat bez povšimnutí. Má-li být náhradní mateřství součástí života demokratické společnosti, musí i takové vztahy respektovat lidskoprávní dimenzi a nevytvářet podmínky pro produkci rasistické, sociální, či jiné diskriminace. Je však otázkou jakým způsobem a zda vůbec je v silách veřejné moci těmto tendencím zabránit.

5.2 Náhradní mateřství a práva dítěte Metoda náhradního mateřství neohrožuje pouze práva žen. Značnou měrou se dotýká také práv dítěte, které je touto cestou zplozeno a přiváděno na svět. Na důležitost dětských práv upozorňují mnohé mezinárodní dokumenty, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala. Přesto bývá otázka práv dětí, v praxi nových reprodukčních technik, často opomíjena. Následující kapitola proto poukáže na nejdůležitější oblasti práv dítěte, ohrožené náhradním mateřstvím, s ohledem na konkrétní ustanovení zmíněných mezinárodních úmluv.

48

5.2.1 Důstojnost dítěte Veřejný politický názor a osobní morální postoj společnosti byly dlouho zajedno v otázce zacházení s dětmi jako s movitým majetkem, či spotřebním zbožím. Současné průzkumy však ukazují, že se v pohledu na tuto závažnou problematiku začínají ve značné míře rozcházet.119 Náhradní mateřství vyvolává především otázku, zda lze v moderním, demokratickém státě, pohlížet na dítě jako na věc, na předmět smlouvy? Právní oporu pro odmítavou odpověď nacházíme v článku 1 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, že „lidé jsou svobodní a rovní si v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“120 Dítě, jakožto lidská bytost, nikdy nemůže být objektem, nýbrž pouze subjektem práv. Zachování lidské důstojnosti a úcta k lidskému životu i plození jsou jedny z argumentů, které odporují zrození dítěte z náhradního mateřství. V souvislosti s vymáháním peněžních nároků se dítě může jednoduše ocitnout v roli jakési zbraně, či zástavy pro splnění nároků náhradní matky. S důstojností dítěte proto v žádném případě není slučitelná ani komercionalizace celého procesu. Náhradní mateřství, realizováno mezi rodinnými příslušníky, se mnohým jeví jako eticky korektní způsob řešení neplodnosti. Při hlubším zamyšlení však zjistíme, že ani tato altruistická forma náhradního mateřství nevyřeší problém nedůstojného zacházení s lidským tělem a životem. Nic na tom nemění ani fakt, že bude těhotenství probíhat v rodině blízké neplodnému páru, nebo že za splnění závazku zde nebude poskytnuto ekvivalentní peněžní protiplnění. Je důležité si uvědomit, že i v situaci, kdy dítě odnosí sestra, nebo jiná příbuzná neplodného páru, stále zůstává předmětem ujednání tělo ženy, a dítě nepřestává být ponižováno, jelikož figuruje jako předmět závazku. Je-li dítě pouhým prostředkem a nástrojem, díky němuž bude uspokojen chtíč neplodných rodičů, nikdy nebude takové jednání vůči dítěti, jako lidské bytosti, důstojné.

119

MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 77 a násl. 120 Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275

49

5.2.2 Nejlepší zájem a blaho dítěte Pohledem mezinárodních úmluv je na dítě nazíráno jako na nejbezbrannější a nejzranitelnější lidskou bytost, vyžadující zvláštní zacházení a péči.121 Zájem dítěte je proto vnímán jako jedna z nejvyšších hodnot. Jeho přímé zakotvení nalezneme v článku 3, Úmluvy o právech dítěte, který stanovuje, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“ Současně také článek 2 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně deklaruje nadřazenost zájmů a blaha lidské bytosti zájmům společnosti nebo vědy. Úlohou každé ženy by měla být snaha vytvořit dítěti, v souladu s jeho nejlepším zájmem, vhodné prostředí k prenatálnímu vývoji. Vazba dítěte s matkou v průběhu těhotenství by měla být silná, jelikož dobré životní podmínky dítěte musí být brány jako prvořadé. 122 Dle dosavadních poznatků prenatální psychologie, celková rovnováha a psychické stavy matky výrazně ovlivňují psychiku plodu. Při toleranci náhradního mateřství není vznikající vazba mezi dítětem a těhotnou ženou považována za dostatečný důvod pro formulaci práva dítěte vyvíjet se v děloze vlastní matky.123 Ze samotné podstaty náhradního mateřství je žádoucí, aby náhradní matka pokud možno postrádala jakýkoliv mateřský pud k dítěti a k celému procesu přistupovala jako k obchodní transakci.124 Tato skutečnost je paradoxně záměrem zúčastněných stran, jelikož se tak minimalizuje riziko, že si náhradní matka bude chtít dítě ponechat. Pokud se náhradní matka celých devět měsíců těhotenství učí citově se odtáhnout, jaký to asi může mít vliv na dítě? A je zde jistota zdárného průběhu těhotenství v těle emočně lhostejné matky? Může být takový postup vůbec v zájmu dítěte? Dítě je současně metodou náhradního mateřství odsouzeno ocitnout se v rodičovském vztahu k ženě, která ho sice porodila, avšak není s ním pokrevně příbuzná a od počátku dítě 121

POLÁKOVÁ, Martina. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarované Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. 2000, roč. 8, č. 2, s. 55-58. ISSN 1210-6410. S. 55. 122 KENNEDY, Ian; GRUBB, Andrew. Medical law. 3. vyd. London: Butterworths, 2000. 2303 s. ISBN 0406903255. S. 1350. 123 MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 59. 124 Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275

50

nehodlá vychovávat. Může být tento stav dítěti ku prospěchu? Může být v zájmu dítěte takové řešení rodičovských vztahů, kdy je genetická příbuznost zcela opomíjena a „pravé“ rodičovství zde musí být nabýváno soudní cestou?125 V souvislosti se zájmem dítěte je nutno respektovat také čl. 9 odst. 1, Úmluvy o právech dítěte. Tento článek zakotvuje povinnost smluvních států zajistit, aby „dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte.“ Vyvstává-li při náhradním mateřství otázka „kdo jsou rodiče dítěte“, který typ rodičovství je pak potřeba uvedeným ustanovením chránit? Je v souladu se zájmem dítěte, zrozeného cestou náhradního mateřství, ochrana genetického, nebo právního rodičovství? Někteří autoři výslovně označují uvedený článek za rozporný s důsledky, které v oblasti rodinných vztahů zanechává náhradní mateřství.126 Můžeme tak pozorovat, že jednání stran, k němuž dochází při náhradním mateřství, se neohlíží na blaho dítěte. Zúčastněné subjekty jsou motivovány vidinou vlastního uspokojení, přičemž kvalitní podmínky pro fyzický a psychický vývoj dítěte, i následná stabilita rodinného zázemí, ustupují jejich vlastní představě o vytouženém rodičovství. Můžeme si také zřetelně povšimnout, že důležitost zájmu dítěte, oproti zájmům neplodného páru, nepřevažuje ani ve sféře širokého společenského mínění. Lítost nad utrpením neplodné dvojice totiž dostatečně ospravedlňuje realizaci náhradního mateřství a zaručuje mu v praxi pevné místo vedle jiných technik asistované reprodukce. 5.2.3 Právo dítěte znát svůj původ Díky vstupu třetí osoby, která má přímý podíl na životě dítěte, tu vyvstává také otázka, zda má toto dítě právo vědět, jakým způsobem bylo zplozeno a kdo přispěl k tomu, že je na světě. Má takové dítě právo znát všechny své rodiče? A dozví se vůbec někdy, že se nevyvíjelo v těle ženy, která ho vychovává? V současnosti je plně v rukou genetických rodičů dítěte, zda

125

SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 28. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf 126 STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy. Právo a rodina. 2010, roč. 12, č. 4, s. 19-22. ISSN 1212-866X. S. 20.

51

jej ve vhodném věku obeznámí s okolnostmi jeho početí a narození. Co ale legitimuje rodiče dítěte takto rozhodovat o jeho právu znát svůj původ? Stejně jako čl. 10 odst. 2, Listiny základních práv a svobod, i článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, zakotvuje požadavek ochrany a respektování soukromého a rodinného života. Evropský soud pro lidská práva v případu Odièvre vs. Francie konstatoval, že tento článek chrání také právo na rozvoj osobnosti.127 Za významné aspekty takového rozvoje pak soud označil podrobnosti o identitě člověka jako lidské bytosti. Dále konstatoval, že je zde životně důležitý zájem člověka na získání informací nezbytných k odhalení pravdy o těchto důležitých aspektech osobní identity, včetně identity jeho rodičů. Okolnosti narození dítěte tak tvoří součást soukromého života, chráněného článkem 8 Evropské úmluvy.128 Také Úmluva o právech dítěte přiznává v článku 7 každému dítěti, pokud je to možné, poznat své rodiče. V tomto ohledu známá česká právnička Radvanová tvrdí, že by nikdy nemělo být jedinci znemožňováno poznání pravdy o vlastním původu. Je-li tato pravda poměrně snadno zjistitelná, pak jakékoliv praktiky a nástroje práva vytvářející anonymitu, jsou přežitkem a minulostí.129 Právo poznat vlastní původ představuje jeden z nejdůležitějších nároků dítěte. Tento nárok by měl být primárně zohledněn při všech situacích, v nichž se na zplození a prenatálním vývoji dítěte podílí více subjektů, než je obvyklé. Přesto je v současnosti toto právo, při úvahách o legalizaci náhradního mateřství, nejvíce přehlíženo. Pokud při náhradním mateřství plně rozhodují rodiče o právu dítěte poznat vlastní původ, opět to pouze dokazuje převahu zájmu neplodného páru nad zájmy i základními právy dítěte. Závažnosti této problematiky si byl vědom i Vrchní zemský soud v německém Hamm, když z pozice odvolacího soudu začátkem února 2013, uznal právo žalobkyně Sarah P. domáhat se informací o svém biologickém otci. Tato dvaadvacetiletá žalobkyně byla počata in vitro, za použití spermatu anonymního dárce. Žalobkyně se obrátila na soud poté, co jí byly odepřeny medicínské záznamy, jež by mohly vést k identifikaci dárce spermatu. Soud v tomto případě přisoudil právu žalobkyně, na zjištění informací o vlastním původu, vyšší zájem, než právu 127

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 2. 2003, č. 42326/98, ve věci Odièvre vs. Francie. ČAPEK, Jan. Právo znát vlastní biologickou identitu. Rodinné listy. 2012, roč. 1, č. 12, s. 28-33. ISSN 18050824. S. 28. 129 RADVANOVÁ, Senta. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 1998, roč. 2, č. 5, s. 7-13. ISSN 1211-6432. S. 10. 128

52

dárce spermatu na utajení jeho totožnosti.130 Toto přelomové rozhodnutí pouze podtrhuje potřebu celkově přehodnotit nároky dětí, které byly přivedeny na svět díky moderní medicíně. Německý soud uvedeným rozhodnutím zároveň učinil definitivní konec anonymitě dárců genetického materiálu.

5.3 Práva potenciálních rodičů Práva dítěte se často dostávají do konfliktu s právy potenciálních rodičů, tedy neplodného objednatelského páru. Zájmy dítěte zde stojí oproti jejich zájmu, aby se rodiči vůbec stali. Práva neplodného páru zároveň tvoří základní arzenál zastánců náhradního mateřství. Nejčastěji je vyzdvihováno právo manželských párů na rodinu a na dítě. Toto právo je mnohdy nepřesně vykládáno jako právo na vlastní dítě, tedy biologicky spřízněného potomka. Pokrevní pouto je zde vnímáno jako záruka, že budou rodiče takové dítě vždy milovat, jelikož se stává kouskem jich samotných. Odborníci nazývají tento společenský fenomén “mystikou rodičovství.”131 Tento názor se často opírá o znění článku 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který stanoví, že „muži a ženy, způsobilí věkem k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu“. Česká autorka Fryštenská v tomto ohledu vhodně poukazuje, že právo na dítě by mělo být vnímáno jako právo pokusit se o dítě, což není totéž, jako mít dítě.132 Známý kritik náhradního mateřství Honzák dodává, že právo manželského páru mít dítě, patří obecně mezi práva virtuální (podobně jako právo na práci), která pomyslně stojí až v druhém řadě za základními lidskými právy, která musí být dodržována přednostně.133 Základní práva dítěte by proto měla vždy převažovat nad právem neplodného páru mít vlastního potomka.

130

Rozsudek Vrchního zemského soudu v Hamm ze dne 6. 2. 2013, zn. I-14 U 7/12, ve věci Sarah P. [online]. [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bionews.org.uk/page_251346.asp?dinfo=DRlRBRvC6n0IYYdqiytafWnr&PPID=253303 131 v originále „a parenthood mystique”, tento výraz užívají např. autoři Judith Daniluk, Arthur Leader, nebo Patrick Taylor. srov. MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0415-01065-9. S. 72. 132 FRYŠTENSKÁ, Marcela. Otazníky okolo asistované reprodukce. Právo a rodina. 2004, roč. 6, č. 3, s. 13-18. ISSN 1212-866X. S. 14. 133 HONZÁK, Radkin. Děloha na leasing - proč jsem proti. [online]. 2009 [cit. 10. 2. 2013]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=7403

53

Často je ve prospěch náhradního mateřství argumentováno též právem na soukromí, principem rovných příležitostí, či právem na zdraví neplodného páru. Zastánci také uvádějí, že náhradní mateřství dopomáhá rodičům ke štěstí a spokojenému životu. Ti se tak často cítí být přirozeně oprávněni k využití služeb náhradních matek. Své nároky odvozují i ze samotné možnosti realizace této praktiky. Zastánci náhradního mateřství často tvrdí, že jde pouze o využití „nabídky“ současné reprodukční medicíny. Proč ji tedy nevyužít? Jsou však takové nároky potenciálních rodičů slučitelné s principem Neminem laedere, tedy nikomu neškodit?134 Uvedená tvrzení, ve snaze ospravedlnit metodu náhradního mateřství, pouze podtrhují skutečnost, že se zde dítě rodí čistě z rozmaru rodičů. Ve výsledku tak zájmy bezbranného dítěte ustupují před neodbytností a subjektivní vidinou vlastního štěstí potenciálních rodičů. Právo je v těchto případech zatahováno do podmínek, které z něj činí nástroj k dosažení vlastních cílů neplodného páru. Je zde paradoxně nuceno plnit svou funkci, tedy chránit a garantovat práva, přestože možnosti moderní medicíny původní hranici této ochrany neustále posouvají. Ve společnosti existuje mylná představa, že se touhy a přání neplodného páru stávají legitimními již v okamžiku, kdy jsou vyslovena.135 Otázkou tak zůstává, zda by touha po dítěti neměla zůstat jen touhou a nikoliv nárokem, či právem. Pouze tehdy totiž právo může zůstat stabilním a objektivním garantem celospolečenských zájmů.

5.4 Práva muže a otce Z hlediska náhradního mateřství, jako nestandardního případu uplatnění maternity, je přirozeně pozornost upínána na ženy. Na jedné straně jde o náhradní matku, na straně druhé pak o neplodnou ženu, která je prostřednictvím náhradního mateřství zastoupena. Předpokladem samotné účasti dvou žen na vzniku nového lidského života je skutečnost, že ženský příspěvek v průběhu reprodukčního procesu je mnohaměsíční. Postupy novodobé medicíny dovedou tento proces rozfázovat, aniž by v jednotlivých úsecích muselo nutně dojít ke kontinuitě zúčastněné ženy. Naproti tomu je mužská role v reprodukci soustředěna do několikavteřinové134

Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275 135 PILKA, Ladislav; PILKA, Radovan. Bioetické otázky asistované reprodukce. In: OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína - současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. s. 14-25. ISBN 978-80-7182-278-3. S. 23.

54

ho aktu, při němž může fakticky sehrát roli pouze jediný muž.136 Reprodukční proces je však záležitostí obou pohlaví a bez muže by se tak pochopitelně nemohl obejít. Je proto věnovat značnou část pozornosti také mužům, kterých se proces náhradního mateřství přímo dotýká. I dítě, které donosí a porodí náhradní matka, má otce. Můžeme si tak směle položit otázku, kdo by měl být za tohoto otce považován. Nejčastěji jím bude muž z neplodného páru, který k početí dítěte poskytnul svůj biologický materiál. Přestože se na vzniku embrya podílí jeho partnerka, tedy žena z neplodného páru, právo považuje za matku dítěte ženu, která porodila. Otec dítěte je tak ve výsledku bezděčně „spárován“ s náhradní matkou, s níž si ve skutečnosti nepřeje mít nic společného. Aniž by o to kdokoliv z nich usiloval, po právu tvoří tato dvojice rodičovský pár. Tak je tomu i přesto, že muž tuto ženu ve skutečnosti vůbec neoplodnil. Pozoruhodné je také to, že se obě osoby, právem presumovány jako rodiče dítěte, nemusely nikdy ani spatřit.137 Paradoxem náhradního mateřství je také skutečnost, že žena z neplodného páru de facto usiluje o to, aby měl její muž dítě s cizí ženou. Pokud bude náhradní matkou vdaná žena, bude to právě její manžel, komu bude svědčit domněnka otcovství k takto narozenému dítěti. Do doby soudního rozhodnutí o osvojení tak může tento muž suplovat roli otce zcela cizímu dítěti. Tento muž se na dítěti biologicky nijak nepodílel, přičemž svou ženu neoplodnil. Manžel náhradní matky dítě nehodlá vychovávat, ani s ním mít cokoliv společného. Přesto je právním otcem dítěte, se všemi jeho právy a povinnostmi. Pokud by následně z jakéhokoliv důvodu nedošlo k osvojení, musel by se tento muž aktivně domáhat zrušení rodičovského vztahu k dítěti. Lze ponechat v takové situaci muže, který se stává otcem dítěte, aniž by se ho tento proces jakkoliv dotknul? Oplodněním ženy však úloha muže v reprodukčním procesu nekončí. V průběhu těhotenství se totiž obvykle netvoří vazba jen mezi těhotnou ženou a dítětem, které ve svém těle nosí, ale také otec si během období těhotenství tvoří k dítěti vztah. Dá se říci, že muži v tomto ohledu takřka nemají jinou možnost, než promítnout vazbu k dítěti do zvýšené náklonnosti a péče o těhotnou partnerku. V případě náhradního mateřství však zcela chybí podmínky pro vytvoření této citové vazby, která je mnohdy pro muže stejně důležitá, jako pro ženy.

136

SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 27. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf 137 Tamtéž.

55

Těhotenství také v mnoha ohledech stmeluje rodinu. Z referencí párů, které si náhradním mateřstvím prošly, vyplývá mnohem menší schopnost mužů vyrovnat se s tím, že jejich dítě ve skutečnosti nosí jiná žena, než jejich partnerka. To může představovat další fatální a nepředvídatelné důsledky pro tvorbu citové vazby a celkové přijetí dítěte jeho genetickým otcem.138 Součástí surogátních smluv bývá povinnost náhradní matky zcela se zdržet intimního soužití s vlastním manželem. Z dosavadních výzkumů vyplynulo, že v mnoha případech docházelo k výraznému citovému ochladnutí manželského vztahu náhradní matky. Můžeme pouze odhadovat, zda se vůbec dá těmto a dalším skrytým hrozbám náhradního mateřství, zabránit.139 Lze zřetelně vnímat, jak zásadně vstupuje náhradní mateřství do vzájemných vztahů a výrazně ohrožuje práva všech zúčastněných osob, včetně dítěte. Musíme se pak nutně ptát, jaký je charakter těchto rodinných vztahů, které naproti klasickým příbuzenským vazbám nevznikají přirozenou cestou? A jak kvalitní rodinné zázemí jsou schopny vytvořit subjekty, které do těchto vztahů vstupují poznamenány poškozením základních lidských práv? Oproti takovému ohrožení lidskoprávní roviny zúčastněných subjektů neobstojí ani argument, že smluvní strany do celého procesu vstupují dobrovolně. Dítě do tohoto procesu dobrovolně nevstupuje, na jeho potenciální vůli ani zájem se zde nehledí a celé jednání pouze prohlubuje fakt, že dítě, jako pouhý předmět vzájemné dohody, je zde až na druhém místě.

138

PANDE, Amrita. „It may be her eggs but it’s my blood“: Surrogates and Everyday Forms of Kinship in India. Qualitative Sociology. 2009, roč. 32, č. 4, s. 379-405. ISSN 0162-0436. S. 385 a násl. 139 Tamtéž. S. 385 a násl.

56

6 Rodinné právo ve světle náhradního mateřství Náhradní mateřství má daleko širší dopad do sféry vzájemných vztahů zúčastněných subjektů, než je na první pohled patrné. Rodinné vazby jsou zde poznamenány především nestandardními postupy, které vedly k jejich vytvoření. Důsledkem takových postupů je spleť rodičovských vztahů, které jsou nadto ohrožovány újmou psychickou i emocionální. Následující kapitola se podrobně zaměří na změny, které je schopno náhradní mateřství vyvolat ve sféře rodinného práva i mezilidských vztahů zúčastněných subjektů.

6.1 Kdo jsou rodiče dítěte, které odnosí náhradní matka? V každé moderní demokratické společnosti by měly existovat snahy o soulad biologického, sociálního a právního rodičovství. Náhradní mateřství můžeme směle označit za institut, který těmto snahám podráží nohy a nutí zákonodárce se vyrovnat se zcela novou konstrukcí vztahů. Do již dostatečně komplikované spleti těchto vazeb vnáší ještě další variantu rodičovství – a sice gestační. Bereme-li v úvahu obě formy náhradního mateřství, jež byly zmíněny výše, může se dítě jednoduše ocitnout v situaci, kdy má dva otce (genetického a sociálního) a tři matky (genetickou, gestační a sociální). Počet osob v postavení rodiče, jako osoby, jež přispívá k faktické existenci dítěte, však zdaleka nemusí být konečný. Dosud existovala jednota v případě biologického původu dítěte. V posledních letech však bylo provedeno několik zákroků, kdy se embryo následně vyvíjelo z jádra oocytu jedné ženy a cytoplazmy druhé ženy. Vzhledem k tomu, že se cytoplazma podílí pěti procenty na přenosu genetického materiálu, má toto dítě z pohledu genetiky matky dvě.140 Jsou známy také případy tzv. mikrochymérismu. Vědecky bylo potvrzeno, že dochází v průběhu těhotenství 140

KALVACH, Mariana. Asistovaná reprodukce ve světle současné legislativy. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 2010, roč. 14, č. 3, s. 20-27. ISSN 1211-6432. S. 24.

57

k vzájemnému přenosu buněk mezi matkou a dítětem. Tyto recipročně předané buňky přetrvávají v těle obou subjektů po celý život. Dítě a žena, která jej nosila v děloze, tak zůstávají navždy biologicky spojeni.141 Z hlediska obvyklého průběhu těhotenství se nad těmito jevy nepozastavíme a považujeme je za zcela přirozené. Při zanesení dalších osob do reprodukčního procesu však začínáme uvažovat, kolika subjektů, jež se podílejí na životě dítěte, se vůbec budeme moci dopočítat. Potenciál reprodukční medicíny, v převážné části neregulovaný zákony, má v mnoha ohledech naprosto volné ruce. Dá se proto předpokládat, že se bude, již tak komplikovaná síť rodičovských vztahů, i nadále splétat. Nejistotu, kterou to může zanechat v rovině práv, osobní i emoční identity dítěte, snad netřeba připomínat. Argumenty zaznívající proti náhradnímu mateřství zdůrazňují především fakt, že takto narozené dítě není z právního hlediska dítětem svých genetických rodičů. Tito “skuteční” rodiče, tedy osoby, v jejichž prospěch se tento zákrok vykonává a kteří od počátku usilují o možnost vykonávat rodičovské povinnosti, jednoduše nemusí být vůči dítěti v žádném právním vztahu. Přesto není pochyb, že je mezi nimi vazba nejužší – tedy biologická. Ve vztahu rodičů a dětí se také donedávna vzájemně vylučovaly pojmy biologicky vlastního dítěte a dítěte adoptovaného. Děti narozené z náhradního mateřství jsou biologickými potomky genetických rodičů – objednatelů, avšak přechod dítěte do této “skutečné” biologické rodiny, je nutno řešit teprve osvojením.142 Takové děti jsou vůči genetickým rodičům zároveň vlastní, i adoptované. Je důležité upozornit i na další závažný aspekt. Po porodu dítěte nemusí vždy dojít k adopci. Vzhledem k tomu, že na osvojení není právní nárok, nemusí být dítě nutně svěřeno do výchovy biologických rodičů, kteří o to žádají. Soud, před povolením osvojit dítě, vždy zkoumá splnění veškerých podmínek dle §63 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. V průběhu těhotenství náhradní matky může nastat velké množství nepředvídatelných situací. Objednatelský pár může například během těhotenství náhradní matky zahynout, rozvést se, nebo může být 141

Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275 142 RAČKOVÁ, Katarína; HUDEČEK, Robert; KRAJČOVIČOVÁ, Renáta. Forenzné aspekty asistovanej reprodukcie v legislatívnych podmienkach Českej a Slovenskej republiky. Praktická gynekologie: moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2009, roč. 13, č. 1, s. 46-57. ISSN 1211-6645. S. 56.

58

osoba z tohoto páru zbavena způsobilosti k právním úkonům. Soud může také dojít k závěru, že by z jakéhokoliv důvodu nebylo osvojení ku prospěchu dítěte. Může tak rozhodnout o uspořádání rodičovských vztahů, které nebude totožné se záměrem stran surogátní dohody. Takovým ujednáním soud není při svém rozhodování vázán.143 Výše uvedeny aspekty dokazují, že náhradní mateřství vytváří abnormální strukturu rodinných vztahů. Celková nejistota, kterou do oblasti rodičovství vnáší, by neměla zůstat bez povšimnutí. Dochází zde ke štěpení a přetváření rodinných vazeb, k jejich vzájemnému překryvu a popírání. Nejdiskutovanějším problémem je pochopitelně určení maternity. Do sféry dítěte je nepřirozeně zahrnuta další osoba, která se významně podílí na jeho existenci. Takový postup problematizuje roli a identitu matky, která jistým způsobem v životě každého člověka hraje prim. Zde jsou najednou matky dvě. Jedna dává geny, druhá devět měsíců zásadních pro vývoj každého jedince. Bez jedné z těchto žen by dítě nikdy nebylo přivedeno na svět. Matkami jsou obě ženy, avšak ani jedna z nich úplně.144

6.2 Psychické důsledky náhradního mateřství Výzkumy společenských dopadů náhradního mateřství jsou obecně v počátcích, přesto můžeme alespoň částečně soudit z výsledků několika studií, které se danou problematikou zabývaly. Zajímavé výsledky přinesla například profesorka Olga van den Akker, která zkoumala psychologické procesy a postoje žen k surogátnímu mateřství. Zjištěné problémy se týkaly zejména sociálního zabezpečení, strachu z narušení manželské harmonie a obavy z depresí i úzkosti. Autorka studie vyvodila, že existují značné psychologické důsledky náhradního mateřství a zdůrazňovala proto potřebu provádět psychologické poradenství nejen v průběhu, ale zvláště před započetím realizace procesu náhradního mateřství.145

143

BROMLEY, Peter Mann; LOWE, Nigel V.; DOUGLAS, Gillian. Bromley´s family law. 10. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2007. 1153 s. ISBN 040695951X. S. 319. 144 Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275 145 Výzkum byl prováděn na 81 ženách (z toho 61 surogátních matek a 20 budoucích matek - objednatelek). srov. PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; KOUDELKA, Marek. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Česká gynekologie. 2009, roč. 74, č. 2, s. 144-147. ISSN 1210-7832. S. 146.

59

Jiné výzkumy naznačují, že je pro náhradní matku mnohem horší později učinit, k čemu se v surogátní smlouvě zavázala. Značné procento těchto žen svého počátečního rozhodnutí později litovalo. V několika případech to vedlo i ke skutečnosti, že si náhradní matka dítě ponechala a odmítla ho poskytnout obejdnatelskému páru k adopci.146 Obrazně řečeno, začaly tyto těhotné ženy přirozeně pociťovat podobnou míru touhy po dítěti, která vedla neplodný pár k vyhledání náhradní matky. Některé z těchto žen se i přes vědomí počátečního závazku odevzdat dítě objednatelskému páru, této touhy nedovedly zbavit a začaly usilovat o právo na výchovu dítěte. Právě tak tomu bylo například ve známé kauze Baby M.147 Naproti tomu se objevují případy, kdy mají neplodné ženy, přes vědomí biologické vazby k dítěti z náhradního mateřství, problémy s přístupem ke svým “novým” dětem.148 Podobné projevy odcizení a poruch tvorby vzájemné vazby jsou známy i u žen, které přirozeně otěhotněly a porodily dítě. O to výraznější mohou být, ocitá-li se neplodná žena v pozici pečující matky doslova ze dne na den. V této souvislosti zaznívají také otázky, komu je dítě z náhradního mateřství ve skutečnosti “vlastní”. Dárcům vajíčka a spermie? Nebo z části také ženě, která po celé těhotenství vyživuje plod vlastní krví?

6.3 Realizace náhradního mateřství mezi rodinnými příslušníky Dle úpravy náhradního mateřství, kterou se zákonodárce rozhodl vtělit do Nového občanského zákoníku, by náhradní mateřství mohlo běžně probíhat mezi pokrevně spřízněnými osobami. Nejčastěji mezi matkou a dcerou, nebo mezi sestrami.149 Připuštění této altruistické formy náhradního mateřství však může plodit mnohem větší množství problémů, než by se na první pohled zdálo. Zákonodárce tímto krokem totiž spoléhá, že existuje velké množství altruistických sester a matek, které budou schopny se psychicky vyrovnat se zátěží celé situace, i ochotny podstoupit obrovskou oběť, včetně rizika vlastního

146

KENNEDY, Ian; GRUBB, Andrew. Medical law. 3. vyd. London: Butterworths, 2000. 2303 s. ISBN 0406903255. S. 353. 147 DE CRUZ, Peter. Family law, sex and society: a comparative study of family law. 1.vyd. London and New York: Routledge, 2010. 412 s. ISBN 978-1-85941-638-9. S. 83 a násl. 148 PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; KOUDELKA, Marek. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Česká gynekologie. 2009, roč. 74, č. 2, s. 144-147. ISSN 1210-7832. S. 145. 149 dále v textu bude zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, uváděn pod zkratkou NOZ.

60

zdraví a nepohodlí. Odmítne-li sestra, nebo jiná příbuzná neplodné ženy odnosit dítě, lze to vůbec považovat za projev sobectví? V rámci asistované reprodukce dochází mezi příbuznými osobami v některých státech k dárcovství gamet. Kritika tohoto postupu směřuje hlavně na roli dárkyně ve vztahu k takto počatému dítěti. Příbuzná osoba totiž často představuje jakýsi druh “třetího rodiče”.150 S touto rolí však nemusí být jednoduché se smířit a vyrovnat. Můžeme tak bez dalšího předpokládat, že bude přibývat případů, kdy povede náhradní mateřství, mezi příbuznými osobami, k vážnému ohrožení, či narušení systému rodinných a emočních vazeb. Média před časem informovala také o případu, kdy dcera porodila dítě pro svou vlastní matku. Odnosila a porodila tak svého vlastního sourozence. V jiném případě osmačtyřicetiletá žena odnosila pro svou neplodnou dceru trojčata, čímž de facto porodila vlastní vnoučata.151 Tyto příklady pouze dokládají nepřirozenou síť vztahů, kterou náhradní mateřství spřádá. Důsledkem je změť vystupujících právních, morálních, psychických i vztahových aspektů. Porodíli náhradní matka vlastního sourozence, vnouče, včetně dalších rodinných příslušníků, popírá se tímto přirozenost tvorby rodinných vztahů i jejich fakticita. Komplikace se také mohou vyskytnout ve sféře nátlaku a újmy rodinných příslušníků, jichž se proces náhradního mateřství fakticky dotýká. Půjde zejména o vlastní děti náhradní matky, jejího partnera, manžela a mnoho dalších. Tato rovina náhradního mateřství přináší pouze další otazníky, jelikož jsou tyto techniky zaváděny teprve v posledních desetiletích a nebylo možno veškeré spektrum jejich důsledků náležitě zkoumat. Britský odborník pro oblast etiky a zdravotnického práva Morgan tvrdí, že náhradní mateřství je novodobým produktem klasické rodiny, který se rozrostl kolem dosavadních citových a reprodukčních vztahů. Podle Morgana je jasným výsledkem tohoto stavu ohrožení celistvosti a integrity rodiny, navzdory nedobrovolné bezdětnosti. Morgan ve své studii odkazuje na slova britského sociologa Nikolase Rose, který uvádí, že to, co sjednocuje takovou rodinu, není zdravý a naplňující život, v rámci kterého jsou vychovávány šťastné děti a tvořena pevná rodinná 150

PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; PILKA, Radovan; KOUDELKA, Marek; MACHAČ, Štěpán. Dárcovství oocytů: etické a praktické otázky. In: OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína - současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. s. 42-47. ISBN 978-80-7182-278-3. S. 43. 151 MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 63.

61

pouta, ale prostředí vytvořené samotným problémem, kterým je náhradní mateřství. Rodičovské chování v takových rodinách totiž není regulováno silou přirozeného pouta, ale pocitem viny, úzkosti a osobního zklamání.152 Proces náhradního mateřství ve svém důsledku nejen právně, ale i fakticky popírá dosavadní nepochybné podmínky pro vznik rodinně právních vztahů. Rozpadají se tak principy, hodnoty i tradiční struktura rodiny a manželství. S některými problémy náhradního mateřství se právo může vyrovnat vhodnou zákonnou úpravou. Jak bylo nastíněno v této kapitole, náhradní mateřství nedopadá jen do rodinného práva, nýbrž i do hlubších psychických a emocionálních sfér rodinných vztahů. S těmito závažnými nežádoucími dopady se však ani vhodná právní úprava vyrovnat nedovede.

152

MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 78.

62

7 Problematika náhradního mateřství a NOZ V průběhu roku 2010 proběhly první politické debaty a úvahy o začlenění náhradního mateřství do českého právního řádu. Diskuze iniciovala zejména tehdejší ministryně zdravotnictví Daniela Kovářová. Došlo také ke zpracování věcného záměru zákona o náhradním mateřství. Tyto snahy a úvahy byly následně zohledněny při přípravě NOZ. 153 Nový soukromoprávní kodex do českého práva vnáší rozsáhlé změny, z nichž mnohé jsou zcela zásadního charakteru. Jednou z takových změn je i legální připuštění náhradního mateřství, o kterém se zmiňuje §804 NOZ. Toto ustanovení uvádí, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami příbuznými v přímé linii a sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Schválením NOZ tak spatřila světlo světa první a zároveň jediná zmínka o náhradním mateřství v tomto předpisu a současně jediná v platném právu. Takovým krokem zákonodárce naznačuje, že nesdílí znepokojení a obavy, které ohledně této metody panují v jiných zemích světa. Pokud bude náhradní mateřství legálně realizováno, je potřeba věnovat nemalou pozornost úskalím společenské a právní reality, s nimiž se bude praxe náhradního mateřství potýkat. Následující kapitolou se proto pokusíme poukázat na některé problematické aspekty de lege ferenda, jejichž potřeba změny, nebo úpravy, by neměla zůstat bez povšimnutí zákonodárce.

7.1 Určování mateřství V ohledu stávajícího a účinného práva jsme odkázáni na zásadu mater semper certa est. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině, došlo k zavedení §50a proto, aby se při umělém oplodnění vyloučily spory o mateřství mezi dárkyní vajíčka a ženou, která dítě porodila. V takovém případě tomuto ustanovení nelze upřít, že s ohledem k tehdejším technikám

153

Tato práce vzniká v mezidobí, kdy je NOZ sice schválen, stále však ještě není účinným předpisem.

63

asistované reprodukce, přineslo jisté vyjasnění a stabilizaci maternitních poměrů. Přestože NOZ připustil náhradní mateřství, nepřináší v otázce filiace žádnou změnu a zmíněnou zásadu plně přejímá. Je však nutno se zamyslet, zda je tato zásada vyhovující i v situaci, kterou vyvolává náhradní mateřství. Podle výše zmíněné důvodové zprávy, zavedení ustanovení §50a zjevně předpokládalo situaci, kdy žena, která dítě porodí, současně hodlá toto dítě vychovávat. Náhradní mateřství však zcela zpochybňuje tuto asociaci. Žena, která dítě porodí, je totiž od počátku vychovávat nehodlá. Předpokládejme, že náhradní matky akceptují svou roli v rámci těhotenství. Ustanovení §769 NOZ současně těmto ženám vnucuje roli matrikových matek, o kterou tyto ženy nestály a stát nebudou. Naproti tomu biologickým matkám roli matrikových matek, o kterou mají evidentní zájem, upírá a nepřeje. Není však společensky žádoucí taková zákonná úprava otázek mateřství, která by cestu potenciálních rodičů k dítěti usnadňovala a nikoliv přinejmenším komplikovala?154 Rodinné právo mělo snahy zavádět jistou míru ochrany rodičovství, zejména s ohledem na zájmy a blaho dítěte. Náhradní mateřství však boří tyto ochranné bariéry a vnáší napětí do oblastí, které se rodinné právo vždy snažilo do značné míry zaručit a stabilizovat. Jestliže byla jednou ustanovena matkou dítěte žena, která je porodila, jak se pak tato žena může dítěte vzdát ještě před tím, než je zplozeno?155 Někteří autoři navrhují, aby byla za jedinou matku dítěte, zrozeného z náhradního mateřství, považována matka biologická, jelikož právě tato žena se může největším dílem zasloužit na objasnění potenciálních zdravotních komplikací dítěte, jež mohou být genetického původu. Uznání náhradní matky jako jediné matky, z tohoto zdravotního hlediska, považují tito autoři za rozporné se zájmy dítěte.156 Jiní badatelé navrhují, aby stejně, jako se otcem dítěte stává muž, který souhlasil s umělým oplodněním, stávala matkou dítěte žena, která požádala o pronájem dělohy. Jinak 154

SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 30. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf 155 MORGAN, Derek. Surrogacy: An introductory essay. In: LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. s. 55-85. ISBN 0-415-01065-9. S. 59 a násl. 156 SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 27 a násl. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf

64

řečeno, by se rodiči dítěte stávali, muž a žena, kteří souhlasili s těhotenstvím realizovaným za pomoci náhradní matky.157 Někteří autoři se v případě asistované reprodukce přiklánějí k možnosti úpravy pomocí právních domněnek, kterými by vedle otcovství bylo upraveno i určení mateřství.158 Zajímavé je také pojetí určení mateřství, které je obsaženo v kalifornském právním řádu. Klíčovým ukazatelem pro určením matky dítěte je zde záměr působit jako rodič.159 Zaznívají i názory, že by náhradní matka měla být ex lege považována za osobu dítěti blízkou. Přestože můžeme vnímat jistý rozpor maternitní zásady se zájmy dítěte narozeného z náhradního mateřství, většina odborníků se shoduje na tom, že pravidlo, kdy matkou je žena, která dítě porodila, nelze jednoduchou cestou změnit. Argumentují především Evropskou úmluvou o právním postavení dětí narozených mimo manželství. Její článek 2 říká, že určení matky dítěte narozeného mimo manželství bude záviset výhradně na skutečnosti porodu. Stejně ospravedlňuje použití zásady mater semper certa est i důvodová zpráva k NOZ.160

7.2 Způsob realizace náhradního mateřství Pokud uvažujeme nad možnou podobou právní úpravy náhradního mateřství de lege ferenda, je základní otázkou forma realizace náhradního mateřství. Jde o to, zda by mělo být realizováno jako úplné, nebo pouze částečné.161 FIGO i řada dalších odborných organizací a etických komisí, jsou striktními zastánci úplné formy náhradního mateřství. Argumentují tím, že nemá-li náhradní matka k dítěti biologickou vazbu, snižuje se částečně riziko, že k dítěti přilne a bude si je chtít ponechat.162

157

VONDRÁČEK, Lubomír; VONDRÁČEK, Jan; DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. Pronájem dělohy - náhradní mateřství. Zdravotnictví v České republice [online]. 2009, roč. 12, č. 3, s. 118-120. ISSN 1213-6050. S. 118 a násl. [cit. 5. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.zdravcr.cz/Stranky/archiv/zcr-3-2009.pdf 158 KALVACH, Mariana. Asistovaná reprodukce ve světle současné legislativy. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 2010, roč. 14, č. 3, s. 20-27. ISSN 1211-6432. S. 24. 159 HARRIS-SHORT, Sonia; MILES, Joanna. Family law. Text, Cases, and Materials. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2007. 1119 s. ISBN 9780199277162. S. 733. 160 Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275 161 viz kapitola 2.2 162 Ethics Guidelines: Ethical issues in obstetrics and gynecology. FIGO: International Federation of Gynecology and Obstetrics [online]. 2012, 144 s. S. 68. [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf

65

Je také nutno zvažovat, zda se jeví vhodnější, aby byl udržován formální odstup mezi náhradní matkou a objednateli (například za účasti dalších zprostředkujících osob či institucí), nebo je vhodnější neformální realizace náhradního mateřství mezi blízkými přáteli či rodinnými příslušníky. Důvodová zpráva k NOZ uvádí, že ze zkušeností v České republice lze předpokládat největší zájem o náhradní mateřství mezi ženami, které jsou si navzájem příbuzné. Takové tvrzení však přímo předpokládá, že neplodná žena má ještě fertilní matku. Musíme si ovšem uvědomit, že se všeobecně zvyšuje věk, v němž ženy plánují porodit první dítě. S tímto jevem logicky klesá pravděpodobnost, že matka neplodné ženy bude v budoucnu schopná odnosit dítě své dceři. Pokud jde o sestru neplodné ženy, předpokládá zákonodárce výrazně altruistickou sestru, schopnou se náležitě obětovat, s níž navíc žije biologická matka v mimořádně harmonickém vztahu.163 V případech, kdy je náhradní matkou cizí žena, se stává častým problémem přeshraniční charakter těchto služeb. Evropský parlament se v této věci vyjádřil, že je jedním ze závažných problémů situace dětí, které se takto ocitají bez státní příslušnosti, nejsou zapsány v rejstříku narozených v zemi jejich bydliště a dále také, že mají různá občanství díky svým zákonným rodičům.164 Také tato problematika by neměla zůstat zákonodárcem přehlížena.

7.3 Okruh žadatelů o náhradní mateřství V rámci případné právní úpravy náhradního mateřství by bylo také vhodné vytyčit podmínky objednatelského páru a zvážit, komu by měla být tato metoda dostupná. Jednou z možností je ponechat ji k dispozici pouze manželským párům, stejně jako v případě asistované reprodukce. Nespornou výhodou této varianty je kompletní rodina, jako dobrý předpoklad pro poskytnutí kvalitního zázemí narozenému dítěti.165 Méně si můžeme být jisti stabilitou rodinného prostředí v případě spolužijících partnerů. Naproti tomu se lze setkat s odmítavým po163

SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 30. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf 164 Srovnávací studie o režimu náhradního mateřství v členských státech EU: oznámení o zakázce na služby č. 127527-2012. Ted-tenders electronic daily: Dodatek k Úřednímu věstníku evropské unie [online]. 2012 [cit. 9. 3. 2013]. Dostupné z: http://ted.europa.eu/udl?uri=TED:NOTICE:127527-2012:TEXT:CS:HTML 165 VONDRÁČEK, Lubomír; VONDRÁČEK, Jan; DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. Pronájem dělohy - náhradní mateřství. Zdravotnictví v České republice [online]. 2009, roč. 12, č. 3, s. 118-120. ISSN 1213-6050. S. 118 a násl. [cit. 5. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.zdravcr.cz/Stranky/archiv/zcr-3-2009.pdf

66

stojem ve vztahu k ženám bez partnera, jelikož náhradní mateřství by v tomto případě znamenalo, že se dítě automaticky rodí do neúplné rodiny. Jak se ale v tomto směru vyrovnat s článkem 1 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, podle něhož je třeba nečinit rozdílu mezi ženami pro jejich rodinný stav?166 Hojně diskutovanou otázkou je zpřístupnění náhradního mateřství homosexuálním párům. Důvodem pro jeho odepření je zejména skutečnost, že homosexuální páry nemohou nikdy fakticky zplodit dítě a byl by tak fingován stav, který je zcela proti přírodě.167 Článek 1 Listiny základních práv a svobod však zakotvuje všeobecnou rovnost. Článek 3 pak zákaz diskriminace, který nalezneme taktéž v čl. 2 odst. 2, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, nebo čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Tyto aspekty stojí za úvahu, zejména s ohledem na trend legalizace sňatků homosexuálních párů, případně jejich práva na rodinný život. Další otázkou je, zda by náhradní mateřství mělo sloužit pouze bezdětným párům, nebo též těm, kteří již vlastní dítě mají a touží po dalším. Odborníci se obecně shodují na striktním vyhrazení metody náhradního mateřství pouze k medicínské indikaci. Odmítají tak poskytování těchto služeb ze sociálních důvodů, kdy se žena bojí podstoupit bolest, nepohodlí, těhotenské obtíže, zdravotní komplikace či následky těhotenství, včetně jeho rizik. V tomto ohledu by bylo vhodné vytvořit přesnou klasifikaci poruch, která by ženu opravňovala ex lege k využití náhradního mateřství. Otázkou zůstává, jak postupovat v případě, kdy se vážně nemocné ženě (např. například na invalidním vozíku, nebo trpící roztroušenou mozkomíšní sklerózou) nedoporučuje otěhotnět. Vhodné by bylo též stanovit věkovou hranici pro přístup k náhradnímu mateřství, čímž by bylo objasněno, zda může využít služeb náhradního mateřství také žena, která ve vyšším věku přirozeně ztratila plodnost.168

166

VALIŠOVÁ, Vladana. K některým otázkám asistované reprodukce z pohledu současné právní úpravy. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 1999, roč. č. 7-8. s. 13-19. ISSN 1211-6432. S. 14. 167 FRYŠTENSKÁ, Marcela. Otazníky okolo asistované reprodukce. Právo a rodina. 2004, roč. 6, č. 3, s. 13-18. ISSN 1212-866X. S. 16 a násl. 168 Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275

67

7.4 Vhodnost užití osvojení Současný zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, upravuje osvojení v §63 a násl., obdobně pak NOZ v §794 a násl. Účelem osvojení je nahradit co nejdokonaleji chybějící, stabilní, pokrevní, biologicky spřízněnou rodinu. Osvojení je především institutem, který nahrazuje nezletilým dětem chybějící rodinné zázemí, jehož se jim od vlastních rodičů nedostává. Fáze osvojení tvoří nedílnou součást procesu náhradního mateřství. V důvodové zprávě k NOZ je přímo uvedeno, že vztahy mezi ženou, která poskytla své zárodečné buňky (genetickou matkou) a dítětem, mohou být upraveny cestou osvojení. Náhradní mateřství však představuje zcela jiný případ rodinné situace, než pro kterou byl institut osvojení původně zaveden. Dítěti z náhradního mateřství biologicky spřízněná rodina nechybí, naopak zde s pomocí osvojení usilují biologičtí rodiče o možnost svého potomka vychovávat a poskytnout mu co nejlepší péči. Přinejmenším podivnou se tak jeví právní konstrukce, kdy je rodič povinen své vlastní, pokrevně spřízněné dítě, adoptovat. V původním záměru zákonodárce mělo osvojení zcela jiný účel, než mu později vnutilo náhradní mateřství. Nelze se proto zbavit pachuti obcházení původního smyslu zákona, kterou celý tento proces zanechává. Osvojení je zde zneužíváno k tomu, aby napravilo takový stav rodinných poměrů, s nímž si právo nedovede poradit jinak. Hlavním a celkovým principem osvojení by měl být především zájem dítěte a jeho prospěch. Přihlédneme-li k celkové sumě problémů, jež náhradní mateřství může přinést, nelze konstatovat, že je tato praktika bez dalšího v souladu se zájmem a blahem dítěte. Česká autorka Hrušáková také ve svém komentáři k zákonu o rodině také apeluje na nutnost vytvoření náležitého mechanismu, který by účinně zabránil zneužívání osvojení v souvislosti se získáváním nepatřičného majetkového prospěchu.169 S přihlédnutím ke komerční praxi náhradního mateřství, je vytvoření takových záruk víc, než žádoucí. Mnoho nejasností, které vyvolává osvojení při náhradním mateřství, pramení z jeho hmotněprávního zakotvení. Stranou však nezůstává ani procesně právní problematika. Hrozí zde značné riziko, že soud nevyhoví žádosti biologické matky o osvojení, pro nesplnění zákonných podmínek. Při rozhodování v těchto záležitostech je úvaze soudu ponechána značná vol-

169

HRUŠÁKOVÁ, Milana et al. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 586 s. ISBN 978-80-7400-061-4. S. 304 a násl.

68

nost. Přes splnění veškerých formálních požadavků tak může soudce zapochybovat o schopnosti žadatele zaručit osobními vlastnostmi i způsobem života, že bude dítěti dobrým rodičem. Těmto rizikům by bylo možno předcházet včasnou úvahou a objektivním posouzením podmínek pro úspěšné osvojení dítěte ještě před započetím celého procesu náhradního mateřství. Na jeho začátku však nestojí kompetentní soudce, nýbrž lékař. Bude zde právě tento lékař zkoumat způsobilost dárkyně vajíčka, její osobní vlastnosti, způsob života a slučitelnost se zájmy dítěte, stejně, jako tyto atributy později zkoumá soud? Jak zde může být splnění takových podmínek objektivně posouzeno, když klinikám i samotným lékařům z provedeného zákroku plynou nemalé zisky? Narodí-li se dítě přirozenou cestou ženě zbavené způsobilosti, netvoří to pochopitelně žádnou překážku vzniku rodičovství k tomuto dítěti. Pokud by však byla způsobilost k právním úkonům jednou z podmínek přístupu k náhradnímu mateřství, nebyly by tím diskriminovány ženy, které jsou nesvéprávné a zároveň však trpí neplodností? Jak se vyrovnat s právem jejich mužů mít dítě cestou náhradního mateřství?170 Značné komplikace mohou nastat při osvojování dítěte, také za situace, kdy by se muž a žena z objednatelského páru během těhotenství náhradní matky rozvedli. V případě otce – objednatele, (jemuž svědčí jedna z domněnek otcovství), jsou jeho práva k dítěti nepopiratelná. Šance biologické matky domoci se po rozvodu osvojení takového dítěte, se však mohou značně snižovat, zejména půjde-li o samoživitelku.

7.5 Vymahatelnost surogátních smluv Smlouvy o náhradním mateřství jsou ve většině států, stejně jako u nás, nevymahatelné. Překážkou je zde zejména protiústavní zásah do soukromého a rodinného života, nedůstojnost celého procesu a rozpor s dobrými mravy. Přestože některé státy uzákonily platnost surogátních dohod, nelze se ani v takovém případě domoci jejich plnění. Právě nevymahatelnost těchto smluv vyvolává celou řadu otázek. Je zřejmé, že by měl v průběhu náhradního mateřství existovat kontakt mezi těhotnou ženou a objednatelským párem. Míra tohoto kontaktu i jeho způsob může být stanoven v surogátní smlouvě. Jakým způsobem ale bude tento kontakt vymáhán? Jak zajistit, aby náhradní 170

SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 30. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf

69

matka v průběhu těhotenství vedla řádný život, nepožívala alkohol, jiné omamné látky, případně se nevystavovala nadměrnému stresu? Pokud se matka v rozporu s ustanoveními surogátní smlouvy nezdrží činností, které budou mít nepříznivý vliv na dítě, může tato skutečnost zakládat objednatelskému páru právo na náhradu škody? Jak budou zajištěny finanční nároky náhradní matky, byť by šlo pouze o náhradu nutných výdajů? A lze toto plnění hradit ve splátkách například až po narození dítěte? Celková nevymahatelnost práv je jedním z nejvýraznějších faktorů, které proces náhradního mateřství obklopují značnou nejistotou. Bylo by proto vhodné zvážit, zda je opravdu vhodné vznikající vztahy v tomto stavu ponechat, především s ohledem na nejlepší zájem a blaho dítěte.

7.6 Ekonomické faktory Stejně, jako nelze náhradní matku donutit předat dítě k adopci, nelze biologickou matku donutit, aby podala žádost o osvojení. Na dítě si tak mohou činit nárok všechny zúčastněné strany, nebo naopak žádná z nich. Dítě se tak rázem může ocitnout v ústavní péči. Kdo by měl hradit náklady takto odloženého dítěte na pobyt v zařízení sociální péče? Měl by zde náklady převzít stát, nebo je lze právem vymáhat po rodičích, kteří si dítě „objednali“?171 Těhotenství vystavuje ženu značným zdravotním rizikům. Často se v těhotenství vyskytuje zvýšení krevního tlaku, poruchy ledvin, zátěž jater, srdce, i mnoho dalších potenciálních komplikací. Další riziko pak přináší samotný porod. Po něm často dochází k ochabnutí břišních svalů, po císařském řezu zůstává trvalá jizva. Mohou se vyskytnout také trvalé zdravotní následky. Ty bývají nezřídka psychického charakteru. Strany by si měly být plně vědomy možnosti vzniku takové újmy a také práva náhradní matky na její kompenzaci. V praxi je však relativně nepředstavitelné, jak bude rozsah takové újmy stanovován, případně jak by měla být prokazována její souvislost s těhotenstvím a porodem. Vedou se také spory, zda by měla hradit prenatální péči během těhotenství a porodu zdravotní pojišťovna, s argumentem, že by péči i porod uhradila i kdyby takto rodila biologická matka. Nedořešené otázky se týkají také sociálního zabezpečení náhradní matky v těhotenství. V jeho pokročilých fázích přichází pracovní neschopnost a související ušlý zisk náhradní mat171

ŘEŽÁBEK, Karel. Léčba neplodnosti. 4. vyd. Praha: Grada, 2008. 171 s. ISBN 978-80-247-2103-3. S. 95.

70

ky. Je nesporné, že je-li žena těhotná, má zákonný nárok na sociální zabezpečení. Otázkou je, zda má být v tomto ohledu finančně zatížen stát, nebo zda se má na úhradě podílet také nájemce dělohy, s ohledem na to, že je náhradní mateřství záležitostí čistě soukromoprávního charakteru.172 Ve věstníku Evropského soudního dvora byla ve věci náhradního mateřství zveřejněna žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Soud byl tázán, zda se zvláštní opatření vyplývající ze směrnice Rady, vztahují se také na sociální matku, která má dítě z náhradního mateřství.173 Předběžná otázka zde poukazovala hlavně na fakt, že žena nikdy nebyla v rozhodné době sama těhotná, ani dané dítě neporodila. Soud se má vyjádřit, zda by tato sociální matka dítěte měla požívat stejného zacházení jako žena, která prošla těhotenstvím a porodila dítě. Součástí byl také dotaz, zda může zaměstnavatel odmítnout poskytnutí mateřské dovolené sociální matce, která má dítě na základě surogační smlouvy.174

7.7 Přidružené nežádoucí jevy Následně bude upozorněno na existenci dalšího okruhu závažných doprovodných jevů, které se s náhradním mateřstvím pojí. Tyto jevy šířeji dopadají na celospolečenskou realitu a činí z náhradního mateřství ještě obávanější metodu, než se původně předpokládalo. Probíhá-li náhradní mateřství pod taktovkou specializovaných klinik, bývají tyto subjekty mnohem lépe informovány o důsledcích i celkové praxi náhradního mateřství. Neplodné páry, které přicházejí s žádostí o pomoc, se tak často ocitají v pozici slabší smluvní strany. Tato faktická nerovnost subjektů může být velice jednoduše zneužita v neprospěch této slabší strany, na jejíž úkor se mohou uvedené organizace velice snadno obohacovat.175 V tomto směru se organizace FIGO přiklání k realizaci náhradního mateřství prostřednictvím neziskových organizací. 172

VONDRÁČEK, Lubomír; VONDRÁČEK, Jan; DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. Pronájem dělohy - náhradní mateřství. Zdravotnictví v České republice. [online]. 2009, roč. 12, č. 3, s. 118-120. ISSN 1213-6050. S. 118 a násl. [cit. 5. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.zdravcr.cz/Stranky/archiv/zcr-3-2009.pdf 173 Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992. o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. 174 Tato předběžná otázka nebyla doposud zodpovězena, srov. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Věc C167/12. In: Úřední věstník Evropské unie ze dne 30. 6. 2012 [online]. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:194:0009:0010:CS:PDF 175 PILKA, Ladislav, RUMPÍK, David, KOUDELKA, Marek. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Česká gynekologie. 2009, roč. 74, č. 2, s. 144-147. ISSN 1210-7832. S. 146.

71

Při úvahách mnohých badatelů nad budoucností náhradního mateřství převažuje také obava, že by lidé mohli začít vybírat různé nebezpečné či nemravné podmínky vzniku potomků. Kupříkladu by tak začali v populaci převažovat jedinci určitého pohlaví, barvy pleti, s určitým stupněm inteligence, či určitými sklony.176 Závažným aspektem se tak jeví selekce lidského druhu, pro kterou je náhradní mateřství ideálním nástrojem. Mezi tyto doprovodné jevy náhradního mateřství řadíme také rozvoj kriminality. Vzhledem k tomu, že si náhradní matka k dítěti netvoří vazbu a v současné celosvětové praxi náhradního mateřství převažuje finanční motivace, není ojedinělým ani případ, kdy náhradní matka uzavřela krom surogátní dohody ještě jinou smlouvu, na základě které pak dítě prodala na černém trhu za vyšší cenu. 177 Předcházející kapitola se snažila upozornit na četné okruhy otázek, které by neměly uniknout pozornosti zákonodárce při úvahách o možné konkretizující právní úpravě náhradního mateřství. Přestože je v našich zeměpisných šířkách relativně novou praktikou a neexistuje zde judikatura, která by právo směřovala a formulovala, neznamená to, že se v budoucnu neobjeví problémy, které jsou prozatím pouze potenciálního rázu.

176

Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nahradnimaterstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty-447275 177 BROMLEY, Peter Mann; LOWE, Nigel V.; DOUGLAS, Gillian. Bromley´s family law. 10. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2007. 1153 s. ISBN 040695951X. S. 320.

72

8 Náhradní mateřství jako alternativa? Náhradní mateřství je jen jedním z několika způsobů, jak se stát rodičem dítěte. Méně populárním řešením vlastní neplodnosti je smíření se s touto skutečností, za současných snah o naplnění zbytku života jiným způsobem, než rodičovstvím. Tato možnost je psychicky velice náročná a pro mnohé zcela nepředstavitelná. Dalším z možných řešení neplodnosti je využití zavedeného systému náhradní rodinné péče, který krom adopce umožňuje stát se také pěstounem. Můžeme si všimnout, že nové techniky reprodukční medicíny v podstatné míře přispívají k potlačení původních institutů náhradní rodinné péče. Genetická příbuznost s jedním, nebo oběma neplodnými rodiči, je považována za hlavní přínos těchto nových medicínských metod. Je zde snaha co nejefektivněji naplnit požadavky žen o ideálním mateřství. Druhá část této práce se snaží přinést odpověď na otázku, zda je vhodné vnímání náhradního mateřství jako alternativy k adopci. Ve snaze o nalezení odpovědi bylo již výše poukázáno na mnohé skutečnosti, které činí náhradní mateřství sporným. Dále se zaměříme na konkrétní aspekty náhradního mateřství jako alternativního řešení neplodnosti. Pozornost tak bude věnována transplantaci dělohy, jako jedné z dalších alternativ, ale především skutečnostem a důsledkům, které náhradní mateřství od adopce tak výrazně odlišují.

8.1 Transplantace dělohy Sami lékaři si začínají v poslední době uvědomovat závažnost rizik, která se pojí s náhradním mateřstvím. Proto vedou jejich snahy k nalézání jiných, přijatelnějších a méně kontroverzních řešení neplodnosti. Jedním z nich je v poslední době hojně diskutovaná transplantace dělohy. Jde o zcela novou a unikátní metodu, prozatím na experimentální úrovni. Mohla by sloužit zejména ženám, kterým je z osobních, společenských, nebo náboženských

73

důvodů odepřena adopce, či náhradní mateřství. Tato metoda se tak jeví převratnou především pro muslimské země, kde je náhradní mateřství z náboženských důvodů striktně odmítáno.178 Jedna z prvních transplantací dělohy proběhla roku 2001 v Saudské Arábii, avšak neúspěšně. V roce 2011 pak také v Turecku, kdy byla samotná operace úspěšná, avšak žena dodnes na svět nepřivedla dítě. Poslední případ pochází ze Švédska z konce roku 2012. Tehdy byly zároveň operovány dvě matky, kterým byla jejich děloha odňata a dvě dcery, které dělohu přijaly. Transplantace dělohy je však na rozdíl od podobného přenosu jiného orgánu, pouze dočasná. Poté, co příjemkyně úspěšně počne a porodí dítě, bude jí děloha odstraněna. Takto se hodlá předejít doživotnímu užívání léků potlačujících imunitní reakci organismu.179 V porovnání s náhradním mateřstvím se jeví transplantace dělohy v mnoha ohledech přijatelnějším řešením. Nenarušuje se zde tvorba vzájemné vazby matky a dítěte, také je zachována právní i biologická jednota mateřství. Postupně se však ukazuje, že ani tato metoda není z etického hlediska zcela bezproblémová. Někteří autoři jsou toho názoru, že jde o stejný postup, jako při dárcovství kteréhokoliv jiného orgánu. Ve výsledku tedy nesejde na tom, zda se jedná o ledvinu, plíci, či dělohu. Je však potřeba si uvědomit, že každá takto náročná operace je závažným a vysoce rizikovým zákrokem do lidského těla. Principem těchto život ohrožujících operací, je vyvážení obrovských rizik jejich celkovým přínosem. Při transplantacích životně důležitých orgánů, jako srdce, plic, nebo ledvin, odůvodňuje tato rizika záchrana života pacienta. Při transplantacích rukou, nebo obličeje je odměnou celkové nezměrné zkvalitnění života postiženého člověka. 180 Z úst kritiků této metody zaznívá, že děloha je životodárný, ale ne život zachraňující orgán. Při její transplantaci jde pouze o uspokojení ženy stát se matkou. Je-li jediným důvodem k závažnému medicínskému zákroku poskytnout matce těhotenskou a porodní zkušenost, je to dostatečná motivace pro přijatelnost takového postupu?181 Stojí zato riskovat životy, aby se že178

Ethics Guidelines: Ethical issues in obstetrics and gynecology. FIGO: International Federation of Gynecology and Obstetrics [online]. 2012, 144 s. S. 83. [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf 179 NEWMAN, Susan. The New Front in Baby-Making: Uterine Transplants [online]. 2012 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/blog/singletons/201209/the-new-front-in-baby-making-uterinetransplants 180 BELKIN, Lisa. Giving Birth With A Borrowed Womb Is Not What Makes You A Motheronline. The Huffington Post [online]. 2012 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/lisa-belkin/wombtransplant-unethical_b_1904205.html?utm_source=Alert-blogger 181 Tamtéž.

74

na mohla stát „skutečnou matkou“? Stejně jako v případě náhradního mateřství i zde narážíme na plnění subjektivní tužby oproti závažnému ohrožení zájmů a práv jiných osob. Obavy vyvolávají především zdravotní faktory, jako celková anestézie, riziko následné infekce, pooperační komplikace, odmítnutí léků, jejich vedlejší účinky a zejména pak odmítnutí darovaného orgánu tělem. Existuje zde vysoké riziko ohrožení života jak dárce, tak příjemce. Předmětem diskuzí je také obrovské finanční zatížení spojené s těmito zákroky, či morální přijatelnost transplantace dělohy od mrtvého dárce. Otázkou také zůstává, jak se s těmito finančně náročnými "kosmetickými" operacemi vyrovná státní systém zdravotnictví. 182 Odpůrci této metody zastávají názor, že cizí děloha ve vlastním těle ještě není to, co z ženy udělá matku. Odkazují na celkovou nedostatečnou informovanost o fyzických a psychických dopadech tohoto neprobádaného postupu. Zároveň se ptají, jaké zázraky bude muset medicína přinést, aby uspokojila touhu po přirozeném rodičovství. A nezachází zde medicína přes veškeré své možnosti až příliš daleko za přijatelnou morální hranici?183 Podle stanoviska FIGO z října 2008, by měla být tato metoda praktikována až po náležitém dostatečném a podrobném vědeckém výzkumu veškerých dopadů. Za vysoce neetické je považováno odstraňování děloh mladým ženám, byť by k němu docházelo dobrovolně. Vzhledem k nedostatku poznatků o bezpečnosti života a zdraví dárců i příjemců dělohy, považuje FIGO tento postup za eticky nevhodný a nepřijatelný.184

8.2 Adopce, nebo náhradní mateřství? Náhradní mateřství a adopce jsou vnímány jako alternativní řešení při snaze neplodného páru o vlastního potomka. Níže se zaměříme na etické i právní aspekty, které tyto metody vzájemně odlišují. Na základě jejich srovnání tak lépe porozumíme, zda je opravdu vhodné vnímat tyto varianty jako srovnatelná řešení, přestože obě vedou ke vzniku rodičovství.

182

NEWMAN, Susan. The New Front in Baby-Making: Uterine Transplants [online]. 2012 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/blog/singletons/201209/the-new-front-in-baby-making-uterinetransplants 183 Tamtéž. 184 Ethics Guidelines: Ethical issues in obstetrics and gynecology. FIGO: International Federation of Gynecology and Obstetrics [online]. 2012, 144 s. [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf

75

Podle zastánců adopce je v zájmu společnosti pečovat o již narozené děti, které potřebují milující péči rodiny spíš, než za každou cenu přivádět nové děti do tohoto přeplněného světa. S přihlédnutím k množství dětí v ústavní péči, se jim jeví adopce jako žádoucí.185 Kritici adopce se naopak často odvolávají na neznalost genetické výbavy dítěte, nejistotu vytvoření pevné vazby rodiče k dítěti, dlouhé čekací lhůty a celkovou byrokracii při žádosti o osvojení. Celý proces je zároveň pro žadatele velice náročný, jelikož vyžaduje takřka detailní lustraci jeho osoby, včetně psychologického hodnocení.186 Touha některých párů po vlastním dítěti je přesto tak silná, že ji zdaleka neuspokojí možnost osvojit si cizí dítě. Jejich myšlenka na vlastního, biologicky spřízněného potomka, je navíc stimulována relativně snadnou dostupností náhradního mateřství. Mnoho párů proto zvolí právě tuto cestu, s plným vědomím rizik a nástrah takové volby. Mnozí tvrdí, že náhradní mateřství není po etické stránce takřka vůbec odlišné od adopce. Podle odborníků je takové tvrzení zcela mylné, jelikož právě z hlediska etiky existuje mezi těmito dvěma postupy největší rozdíl. Při léčbě neplodnosti prostřednictvím náhradního mateřství je cílem celé praktiky získat pro rodiče dítě. Naproti tomu cílem adopce je získat pro dítě rodiče. Přestože i v rámci adopce vyvstávají některé problematické okruhy otázek, jde zde především o zajištění blaha dítěte, nalezením milujícího a bezpečného rodinného zázemí, které mu chybí. Ve srovnání s náhradním mateřstvím se tak adopce zcela soustřeďuje na naplnění nejlepších zájmů dítěte, oproti prvotnímu splnění touhy jednotlivce.187 Adopce je současně rozhodnutím porodivší matky, s ohledem na to, co je pro dítě nejlepší. Naproti tomu dítě narozené z náhradního mateřství se rodí z rozhodnutí potenciálních rodičů, kdy je hlavním motivačním faktorem jejich vlastní touha.188 Pediatři zdůrazňují, že náhradní mateřství je programovaný akt, kdy dítě není pojímáno jako potomek těhotné ženy. To ukazuje na zcela nevhodný přístup k těhotenství, které by nikdy nemělo být záměrně realizováno s úmyslem odevzdat dítě. Vazba mezi matkou a dítětem se netvoří, a pokud k ní přece jen dojde, je po porodu dítěte přerušena. Při adopci naopak může 185

BIRGITTE, Ally. The Ethics of Surrogacy: A List of the Pros and Cons of Surrogacy [online]. [cit. 13. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.positive-parenting-ally.com/ethics-of-surrogacy.html 186 Tamtéž. 187 The ethical case against surrogate motherhood: What we can learn from the law of other european countries. Iona institute [online]. 2012. 23 s. S. 18. [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ionainstitute.ie/assets/files/Surrogacy%20final%20PDF.pdf 188 Tamtéž. S. 15.

76

být vztah matky k dítěti pozitivní, jelikož zde není překážka tvorby vzájemného vztahu, avšak okolnosti celé situace vedou matku k rozhodnutí svěřit dítě k adopci. Motivem adopce nadále zůstává nejlepší zájem a blaho dítěte, které mu jeho vlastní matka není schopna poskytnout.189 Podstatným rozdílem mezi náhradním mateřstvím a adopcí je také zakotvení v právním řádu. Zákonná úprava adopce zajišťuje respekt k důstojnosti matky i dítěte a zavádí mnoho ochranných mechanismů. Matka zde například nemůže dát souhlas s osvojením dříve, než se dítě narodí. Musí být také plně poučena o všech následcích svého rozhodnutí. Rozložení jednotlivých fází adopce do delších časových úseků zajišťuje matce dítěte možnost svou volbu svobodně přehodnotit. Naproti tomu v náhradním mateřství je žena nucena učinit důležité rozhodnutí o předání dítěte k adopci ještě před tím, než je zplozeno. Adopce je vedena pod důsledným dohledem soudních orgánů a zpravidla se nepojí s finančním prospěchem. Z těchto důvodu není zároveň obestřena rozporem s dobrými mravy. Konečně, při adopci není pochyb, kdo je biologickou matkou dítěte a kdo náhradní.190 Hlavním argumentem, který svědčí ve prospěch náhradního mateřství, je právo na vlastní, biologicky spřízněné dítě. Obstojí však tento argument oproti neorálním praktikám a popírání lidských práv? Je náhradní mateřství srovnatelnou alternativou k adopci, je-li dostupné jen bohatým párům? A nepřináší náhradní mateřství až příliš mnoho nejistot a rizik na to, aby mohlo být vůbec vnímáno jako alternativa?

189

SCHNEIBERG, František. Náhradní mateřství - pohled pediatra. Rodinné listy. 2012, roč. 1., č. 7, s. 9-10. ISSN 1805-0824. S. 10. 190 The ethical case against surrogate motherhood: What we can learn from the law of other european countries. Iona institute [online]. 2012. 23 s. S. 15. [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ionainstitute.ie/assets/files/Surrogacy%20final%20PDF.pdf

77

9 Rozbor soudního rozhodnutí ve věci náhradního mateřství V závěrečné části této práce bude rozebráno rozhodnutí quebeckého Soudu pro mladistvé ze dne 6. 1. 2009. Toto rozhodnutí se výrazně dotýká problematiky náhradního mateřství, zejména pak té části celého procesu, kdy dochází k adopci dítěte jeho biologickou matkou. Rozhodnutí je z právního hlediska vnímáno jako zásadní, především pro interpretaci nejlepšího zájmu dítěte. Důležitost tohoto rozsudku vnímá také Výbor Evropského parlamentu, který si v dubnu roku 2012 vyžádal vypracování srovnávací studie o režimu náhradního mateřství v členských státech Evropské Unie. V podrobném zadání studie byla výslovně požadována analýza tří konkrétních soudních rozhodnutí, z nichž jedním je právě to, jemuž bude níže věnována pozornost.191 Postoj quebeckého soudu k problematice uplatnění adopce, jako řešení vztahů náhradního mateřství, by mohl být do budoucna pro českou právní úpravu přinejmenším inspirativní.

9.1 Skutková podstata kauzy V předmětném řízení měl québecký soud rozhodnout o návrhu na zahájení řízení o osvojení dítěte narozeného roku 2008. Návrh byl podán manželkou otce dítěte. Soud se začal věcí zabývat 11. června 2008. Navrhovatelka měla tou dobou již dvě děti z prvního manželství. U soudu uvedla, že se jí se současným manželem po dobu sedmi let nedařilo přirozeně otěhotnět, přestože prošla mnoha chirurgickými zákroky, včetně neúspěšných pokusů o umělé oplod191

Závěrečná zpráva zmíněné studie by měla být vypracována do konce března 2013. Vzhledem k datu odevzdání této práce není umožněno reflektovat poznatky této studie. viz Srovnávací studie o režimu náhradního mateřství v členských státech EU: oznámení o zakázce na služby č. 127527-2012. Ted-tenders electronic daily: Dodatek k Úřednímu věstníku evropské unie [online]. 2012 [cit. 9. 3. 2013]. Dostupné z: http://ted.europa.eu/udl?uri=TED:NOTICE:127527-2012:TEXT:CS:HTML

78

nění. Z její výpovědi následně vyplynulo, že právě navrhovatelka, iniciovala záměr využít služeb náhradní matky, vše za náležité podpory manžela. Navrhovatelka soudu popsala, že pomocí internetu vyhledali vhodnou ženu, ochotnou odnosit jejich dítě. Tato žena měla tou dobou pět vlastních dětí a již figurovala v roli náhradní matky. Navrhovatelka i její manžel si byli vědomi rizika svého jednání, jelikož náhradní matku dříve neznali. Pár si taktéž plně uvědomoval, že by si náhradní matka mohla předání dítěte rozmyslet, ve snaze si ho ponechat. Manželé s náhradní matkou nepodepsali žádnou písemnou dohodu. Oběma stranám dostačovalo ústní ujednání, jehož součástí byla také výše platby za poskytnuté služby. Strany se dohodly na 20 000 dolarech za "nepříjemnosti a náklady" náhradní matky. Následně došlo k umělému oplodnění a náhradní matka úspěšně otěhotněla. Smluvní strany se výslovně dohodly, že těhotná žena pouze poskytuje dělohu, za účelem přivedení dítěte na svět, přičemž rodiči dítěte se stane výhradně dvojice objednatelů. Navrhovatelka dále vypověděla, že v průběhu těhotenství byl mezi oběma smluvními stranami udržován úzký kontakt a vzájemná komunikace. Postupně došlo k takové míře vzájemné důvěry, že biologická matka souhlasila s přítomností neplodného páru u porodu. Dítě bylo "dodáno" v dobrém zdravotním stavu a náhradní matka obdržela smluvenou částku. Z důkazního materiálu vyplynulo, že v prohlášení o narození dítěte, byly uvedeny pouze údaje o otci. Kolonky pro údaje o matce dítěte zůstaly záměrně nevyplněny. Stejně tomu bylo i v případě matrikové dokumentace. Navrhovatelka i její manžel shodně vypověděli, že dva dny po porodu dítěte náhradní podepsala tomuto páru zvláštní neformální souhlas s adopcí. V tomto dokumentu nebyla náhradní matka identifikována jménem, ale vedena pouze jako matka konkrétního dítěte ženského pohlaví. Toto dítěte bylo v prohlášení konkretizováno jako její dcera a dcera manžela navrhovatelky. Náhradní matka v prohlášení výslovně souhlasila s osvojením, na jehož základě se stane matkou manželka otce dítěte, tedy navrhovatelka. Předmětné prohlášení bylo předloženo soudu jako součást důkazního materiálu. Bylo prokázáno, že od propuštění z porodnice žije dítě ve společné domácnosti se svým otcem a navrhovatelkou. Přestože tato žena není považována za matku dítěte, převzala za něj zodpovědnost, byla s ním na mateřské dovolené a dosud o něj pečuje. Otec dítěte udělil souhlas s osvojením dítěte navrhovatelkou, která následně iniciovala toto řízení.

79

9.2 Argumenty na straně navrhovatelky Právní zástupkyně navrhovatelky podotkla, že v řízení není usilováno o uznání vymahatelnosti uzavřené ústní dohody, ale pouze o soudní uznání, že byly splněny předpoklady pro osvojení dítěte, především že byl platně udělen souhlas náhradní matky s osvojením, který výslovně dokládá její vůli nebýt nadále matkou dítěte. Právní zástupkyně pokračovala tvrzením, že dle quebeckého práva nejsou dohody o službách náhradních matek protizákonné, jelikož je žádné právní ustanovení výslovně nezakazuje. Rovněž tvrdila, že celková neplatnost těchto smluv ještě neznamená, že by k náhradnímu mateřství nedocházelo a že není potřeba upravit rodičovská práva k takto narozeným dětem. V této věci odkázala na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu provincie Québec, který změnil rozhodnutí soudu nižšího stupně ve věci přípustnosti osvojení poté, co vyšlo najevo, že dítě pochází z náhradního mateřství. Strana navrhovatelky požadovala ve jménu nejlepšího zájmu dítěte, stanovení jeho maternitních poměrů, s přihlédnutím k vůli náhradní matky, vyjádřené ve zvláštním prohlášení. Navrhovatelka v průběhu celého řízení kladla velký důraz na fakticitu celé situace. Tvrdila, že jde-li o již narozené dítě, měl by být princip jeho nejlepšího zájmu jediným kritériem pro rozhodnutí o návrhu na osvojení. Současně vypověděla, že doufá v rozhodnutí soudu, které bude sdílet její představu o realizaci jejího "práva na dítě." Navrhovatelka uvedla, že o nejlepším zájmu dítěte není pochyb, od okamžiku, kdy o něj začala pečovat, přičemž by si přála, aby tak mohla z pozice matky činit i nadále.

9.3 Úvahy soudu Na základě analýzy důkazního materiálu soud konstatoval, že šlo od samého začátku o pečlivě naplánovaný proces, iniciovaný navrhovatelkou a jejím manželem. Tento důmyslný plán byl realizován dohodou s náhradní matkou. Plán zahrnoval také vlastní úpravu rodičovských poměrů a celkově směřoval k vytvoření situace, jež by uspokojila touhu neplodného páru po dítěti. Na základě uzavřené ústní dohody měla náhradní matka dítě opustit, přičemž mělo následně dojít k osvojení dítěte navrhovatelkou. Soud odkázal na ustanovení quebeckého občanského zákoníku (Civil Code of Quebec), který považuje veškeré dohody o náhradním mateřství za neplatné a nevymahatelné. Soud v této věci připomenul, že právní řád provincie Québec respektuje zásadu, kdy matkou dítěte je 80

žena, která ho porodila. Po celá staletí byl totiž porod dítěte snadno pozorovatelný a prokazatelný. Proto byla identifikace matky dítěte považována za samozřejmou. Soud však na tomto místě neopomenul zmínit názory mnohých autorů, že je toto tvrzení v současnosti překonáno. Ze strany soudu bylo také upozorněno na zákaz komercionalizace lidského těla, podtržený ustanovením právního řádu, že žádná osoba nemá povinnost náhradní matce poskytovat peněžité plnění za její služby. Soud připomenul také trestněprávní aspekty takového jednání. S odkazem na profesory a právní autority dále uvedl, že byla již několikrát opakovaně konstatována nezákonnost smluv o náhradním mateřství pro rozpor s quebeckým právem, ať šlo o dohody úplatné, či bezúplatné. Současně však také podotkl, že federální zákon o asistované reprodukci výslovně zakazuje pouze odměnu náhradní matce, čímž zřejmě nechává otevřené dveře pro altruistickou formu náhradního mateřství. Soud dále poukázal na důležité občanskoprávní ustanovení, které říká, že k osvojení nemůže dojít, není-li v souladu se zájmem dítěte, nebo nesplňuje-li zákonem předepsané podmínky. Podle tvrzení soudu zákonné podmínky osvojení dalece přesahují rámec souhlasu, který byl učiněn náhradní matkou v tomto konkrétním případě. Jak vyplynulo z důkazního materiálu, byl souhlas biologické matky s adopcí učiněn v návaznosti na specifickou dohodu o poskytnutí služeb náhradního mateřství. Soud dovodil, že není možné oddělovat otázku platnosti předmětného neformálního souhlasu s osvojením od platnosti celého předchozího jednání zúčastněných stran. Z výpovědí a předložených důkazů totiž vyplynulo, že byl tento souhlas součástí celku a je tak pouhým logickým pokračováním jednotného, pečlivě naplánovaného projektu vlastní úpravy rodičovství. Takový projev vůle náhradní matky je pak automaticky postižen neplatností, jelikož tvoří nedílnou součást předchozího postupu a tím pádem je taktéž v rozporu s veřejným pořádkem. Soud upozornil, že nejde o problematiku procesního, nýbrž hmotněprávního charakteru. Dále soud konstatoval, že veškeré dosavadní jednání páru i náhradní matky pohrdalo ustanoveními platného práva a pohybovalo se zcela na hraně zákona. K uplatnění vlastního "práva na dítě," zde bylo de facto zneužíváno institutu osvojení. Soud si následně položil otázku, zda by veškeré kroky, pečlivě koncipovány a prováděny bez ohledu na platné právo, měly vést k zákonnému výsledku, pouze díky pohodlnému použití univerzálního kritéria nejlepších zájmů dítěte. Toto kritérium by spolehlivě smazalo veškerou „špínu“, která mu předcházela. Odvolávání se na nejlepší zájem dítěte, by tak v praxi umožňovalo běžně realizovat libovolná ujednání o úpravách rodičovství. Strůjci těchto dohod by jed81

noduše dosahovali svého cíle pohodlným využitím adopce, která by následně pouze potvrdila, že je subjekt „pravým“ rodičem dítěte. Soud také upozornil, že zájem dítěte je čistě právní konstrukcí a výkladovou pomůckou, která slouží jako předpoklad legality daného procesu. Soud uvedl rozlišení dvou způsobů úvah o nejlepším zájmu dítěte. První způsob smýšlení je typický pro náhradní mateřství. O nejlepším zájmu dítěte je uvažováno ještě před jeho zplozením a narozením. V druhé situaci je o nejlepších zájmech dítěte uvažováno až po jeho početí, či porodu. Podle soudu je první situace odsouzeníhodná, jelikož se zde jedná o čistě abstraktní zájem neexistujícího dítěte, což ospravedlňuje celkové odmítnutí náhradního mateřství. Pouze následné úvahy, po početí, či porodu, tak mohou naplňovat kritérium opravdových nejlepších zájmů dítěte a skutečně vést k jeho blahu. Dále soud vyjádřil, že skutečné nejlepší zájmy dítěte tvoří podstatu interpretace a vhodnosti jednání, přičemž logicky nemohou být v rozporu se zákonnými ustanoveními. Soud zdůraznil, že v nejlepším zájmu dítěte nikdy nemůže být postup, při němž je dítě od začátku užíváno jako prostředek k uspokojení vlastních tužeb a je de facto považováno za zboží. Prosazování principu nadřazenosti nejlepšího zájmu dítěte totiž ještě neznamená, že tato koncepce celkově ospravedlňuje jakékoliv jednání, byť si subjekt počíná s ohledem na dítě. Jednání, která mají být považována za slučitelná se zájmem dítěte, proto musí především odpovídat normám práva.

9.4 Výrok soudu Soud rozhodnul, že v předmětné kauze dítě nemá právo na to, aby byla za každou cenu prostřednictvím osvojení určena navrhovatelka jeho matkou. Při soud uvedl, že si je plně vědom, rozpaků, které je schopen svým postojem vyvolat. Může se totiž zdát přinejmenším podivné, odepře-li soud dítěti právo na náležité stanovení rodičovských poměrů a donutí ho tak strávit celý život v neúplném občanskoprávním stavu. Soud argumentoval především tím, že připuštění osvojení dítěte, by zde nutně znamenalo vědomé respektování protiprávnosti a toleranci jednání, jehož účel světí prostředky. Na základě těchto důvodů návrh na zahájení řízení o osvojení dítěte zamítnul.192

192

Rozsudek Soudu pro mladistvé Québec ze dne 6. 1. 2009, č. 450-43-001005-088 [online]. [cit. 27. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.canlii.org/en/qc/qccq/doc/2009/2009qccq628/2009qccq628.html

82

V uvedeném rozhodnutí soud velice vhodně prokázal schopnost komplexně smýšlet o celém procesu náhradního mateřství. Velice vhodný je především apel na pečlivou úvahu při rozhodování soudů o nejlepších zájmech dítěte. Z argumentace soudu lze vyvodit potřebu vyvarovat se automatické akceptace jednání, které se prvoplánově jeví jako dítěti prospěšné. Výsledek uvedeného rozhodnutí dobře ukazuje na další z řady právních překážek náhradního mateřství. Ani kladné rozhodnutí o adopci totiž neskryje skutečnost, že je v těchto případech zájem dítěte pouhým vedlejším důsledkem primárního zájmu jednotlivce.

83

Závěr Cílem této práce bylo poukázat na základní okruhy etických a právních problémů, které se pojí s metodou náhradního mateřství a přispět tak k rozšíření všeobecného povědomí o rizikách a nebezpečí této kontroverzní metody. Práce byla celkově rozdělena do tří částí. V první části byla věnována pozornost dějinnému vývoji společensko-právního postavení ženy. Ukázka proměnlivosti dobového přístupu k ženě a matce, přispěla k lepšímu pochopení současného pohledu na problematiku ženských práv i mateřství. Informace byly čerpány především z odborných publikací historického, sociologického i filosofického charakteru. Druhá část práce se zaměřila na konkrétní etické a právní okruhy sporných otázek. Dříve, než se práce ponořila do samotné problematiky, představila pojem náhradního mateřství. Práce zde poukázala na značnou nejednotnost a nevhodnost názvosloví, užívaného v souvislosti s touto metodou reprodukce. Stručný nástin historických dokladů zkoumané praktiky ukázal, že se nejedná o jev novodobý, ani ojedinělý. Následující kapitola zkoumala konkrétní sporné aspekty nejdříve z etického hlediska, přičemž poukázala na skutečnosti, které z náhradního mateřství činí morálně nepřijatelný způsob řešení neplodnosti. Dále práce zkoumala metodu náhradního mateřství pohledem současného právního řádu i mezinárodních dokumentů. Bylo poukázáno na problematiku určování mateřství, trestněprávních aspektů i neplatnosti a nevymahatelnosti surogačních dohod. Nabyly pominuty ani širší dopady do osobní a rodinné sféry zúčastněných subjektů, především pak psychického a emocionálního charakteru. Práce se posléze zaměřila na aspekty nové občanskoprávní úpravy, která legálně připouští náhradní mateřství. Konkrétně bylo poukázáno na mnohé okruhy problematických otázek, jež by měly být zohledněny nejen zákonodárcem v rámci případné tvorby budoucí konkretizující právní úpravy, ale především neplodnými páry, které zvažují využití náhradního mateřství. 84

Závěrem práce byla věnována pozornost rozhodnutí quebeckého Soudu pro mládež, ve věci náhradního mateřství. Rozborem tohoto soudního rozhodnutí práce poukázala na nevhodnost účelového zneužívání adopce k nápravě právních vztahů, které za sebou zanechává náhradní mateřství. Zdůrazněna byla především potřeba důsledně zvažovat kritérium nejlepšího zájmu dítěte, které je přivedeno na svět metodou náhradního mateřství. Jako eticky sporná témata se ukázala především problematika zásahů do reprodukčního procesu, zachování důstojnosti zúčastněných subjektů, komercionalizace lidského těla, dehumanizace a zahrnutí třetí strany do reprodukce. Nejzávažnějším z uvedených aspektů byla shledána dehumanizace a nedůstojnost celého procesu náhradního mateřství. Bylo zjištěno, že tyto aspekty neodbourá ani jeho realizace v rámci rodiny, nebo blízkého okolí neplodného páru. Také se ukázalo, jak zranitelná je v procesu náhradního mateřství oblast základních lidských práv zúčastněných subjektů. Vyšla najevo značná míra a intenzita hrozby zásahů do této sféry, zejména formou narušení integrity, autonomie i soukromí náhradní matky. Ve vztahu k dítěti se pak jedná především o právo znát svůj původ. Snahy o porozumění širším společenským dopadům náhradního mateřství, odkryly nejen závažné riziko psychické a emocionální újmy, ale především spletitou síť vztahů, tvořenou náhradním mateřstvím, která se však vzdaluje jakékoliv přirozenosti. Práce odhalila, že převážná část problematiky pramení ze samotného způsobu provedení náhradního mateřství, kdy celý proces slouží především k uspokojení subjektivních tužeb neplodného páru a stává se tak rozporným s kritériem nejlepších zájmů dítěte. Jedním z cílů práce bylo nalezení odpovědi na otázku, zda je náhradní mateřství vhodně pojímáno jako alternativa k adopci. Bližší zkoumání ukázalo, že z etického hlediska nelze tyto alternativy srovnávat. Má-li být náhradní mateřství vnímáno jako plnohodnotná alternativa adopce, je nutné nastavit ochranné prvky práva tak, aby se v tomto směru adopci alespoň přiblížilo. Nezbývá, než vyslovit názor, že v současnosti prozatím nejsou vytvořeny takové podmínky, aby byla neplodným párům umožněna volba mezi dvěma měřitelnými a důstojnými variantami přístupu k rodičovství. Práce zároveň předestřela mnohé okruhy právní problematiky, jejichž řešení si žádá samotné legální zavedení náhradního mateřství do právního řádu. Bylo zjištěno, že různé novodobé techniky léčby neplodnosti přinesly výrazné oslabení původního chápání a postoje k lidské reprodukci. V tomto ohledu práce upozornila, že je velice obtížné na atypické procesy plození a těhotenství aplikovat beze změny předpisy, které vznikaly za účelem úpravy zcela 85

odlišných forem mezilidských vztahů. Metoda náhradního mateřství si proto žádá, aby byl znovu přezkoumán způsob, jakým smýšlíme o mateřství. Není-li možno morálně ospravedlnit skutečnosti, které náhradní mateřství vyvolává, a není-li ani zákonodárce schopen náležitě zabezpečit zájmy a základní práva zúčastněných stran, bylo by vhodné zvážit celkové omítnutí této praktiky. Do doby, než se dovede společnost obstojně vyrovnat se závažnými právními i faktickými nástrahami, které náhradní mateřství představuje, by neměl mít tento institut v moderním, demokratickém a právním státu místo. Pokud má být přesto metoda náhradního mateřství běžnou součástí právního řádu i života společnosti, je velice důležité vést na toto téma rozsáhlé diskuze a nepřehlížet jeho hrozby pouze pro značnou obtížnost jejich řešení. Tato práce může svým interdisciplinárním pohledem etiky a práva pomoci rozšířit povědomí o nebezpečných a nezvratných dopadech této metody reprodukce. Pouze s vědomím veškerých důsledků a rizik totiž může být skutečně pochopena celková závažnost problematiky náhradního mateřství, nejen zákonodárcem, ale také odbornou a laickou veřejností.

86

Seznam použitých zdrojů

Monografie, publikace, sborníky BACHOFEN, Johann Jakob. O materskom práve. Trnava: Fr. Urbánek, 1942. 67 s. BROMLEY, Peter Mann; LOWE, Nigel V.; DOUGLAS, Gillian. Bromley´s family law. 10. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2007. 1153 s. ISBN 040695951X.

DE CRUZ, Peter. Family law, sex and society: a comparative study of family law. 1.vyd. London and New York: Routledge, 2010. 412 s. ISBN 978-1-85941-638-9. DOSTÁL, Jiří. Etické a právní aspekty asistované reprodukce: situace ve státech přijatých do Evropské unie v roce 2004. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 170 s. ISBN 978-80-244-1700-4. DUDEKOVÁ, Gabriela a kol. Na ceste k modernej žene. Kapitoly z dejín rodových vzťahov na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Veda, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2011. 773 s. ISBN 978-80-224-1189-9. FRÝDEK, Miroslav; TAUCHEN, Jaromír. Soukromé právo v proměnách věků: sborník příspěvků z Letní školy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 240 s. ISBN 978-80-2105557-5.

87

HALÍŘOVÁ, Martina. Sociální patologie a ochrana dětství v Čechách od dob osvícenství do roku 1914: disciplinace jako součást ochrany dětství. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012. 282 s. ISBN 978-80-7395-486-4. HAMULÁK, Juraj; MARTVOŇ, Anton. Míľniky práva v stredoeurópskom priestore 2009: zborník z medzinárodnej konferencie. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. 529 s. ISBN 978-80-7160-295-8. HANÁKOVÁ, Petra; HECZKOVÁ, Libuše; VĚŠÍNOVÁ, Eva (eds.). V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 437 s. ISBN 80-86429-49-0.

HARRIS-SHORT, Sonia; MILES, Joanna. Family law. Text, Cases, and Materials. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2007. 1119 s. ISBN 9780199277162. HRUŠÁKOVÁ, Milana et al. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 586 s. ISBN 978-80-7400-061-4. HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 398 s. ISBN 80-7239-192-5. HUMENÍK, Ivan; SZANISZLÓ, Inocent-Mária Vladimír. Biomedicínsky výskum: právne, eticky, filozoficky: zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Košice, 3. máj 2012. 1. vyd. Bratislava: Eurokódex, 2012. 336 s. ISBN 978-80-89447-73-2.

JEMELKA, Petr. Bioetika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 68 s. ISBN 978-80-2104626-9.

KENNEDY, Ian; GRUBB, Andrew. Medical law. 3. vyd. London: Butterworths, 2000. 2303 s. ISBN 0406903255.

88

KLEBER, Karl-Heinz. Na hranicích etické únosnosti: Etické úvahy o problematice reprodukční medicíny a genové technologie. 1. vyd. Praha: Síť, 1994. 62 s. ISBN 80-901571-0-6. KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 191 s. ISBN 978-80-210-5053-2.

LEE, Robert; MORGAN, Derek (eds.). Birthrights: Law and ethics at the beginnings of life. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 221 s. ISBN 0-415-01065-9. LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 853 s. ISBN 978-80-7106-988-1. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. MILL, John Stuart. Poddanstvo žien. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2003. 165 s. ISBN 807149-593-X. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. 323 s. ISBN 978-80-86429-87-8. NEUMANN, Stanislav Kostka. Dejiny ženy: populárne sociologické, etnologické a kultúrnohistorické kapitoly., zväzok druhý, Žena staroveká. 1. vyd. Bratislava: Nakladatelství Epocha, 1970. 296 s. NOSÁL, Igor. Obrazy dětství v dnešní české společnosti: studie ze sociologie dětství. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 206 s. ISBN 80-86598-80-2. OSTRÓ, Alexander; PILKA Ladislav; LEŠNÍK, František (eds.). Reprodukční medicína současnost a perspektivy. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2009. 287 s. ISBN 978-80-7182278-3.

89

PAUKNEROVÁ, Monika; TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 424 s. ISBN 978-80-246-1687-2. POLIŠENSKÝ, Josef; OSTROVSKÁ, Sylvia. Velké a malé ŽENY v dějinách lidstva. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Jan Krigl, 2000. 241 s. ISBN 80902045-5-4. RABUŠIC, Ladislav. Kde ty všechny děti jsou? : porodnost v sociologické perspektivě. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 265 s. ISBN 80-86429-01-6. ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 107 s. ISBN 807021-302-7. ŘEŽÁBEK, Karel. Léčba neplodnosti. 4. vyd. Praha: Grada, 2008. 171 s. ISBN 978-80-2472103-3. TOMEŠ, Josef (ed.). Ženy ve spektru civilizací: (k proměnám postavení žen ve vývoji lidské společnosti). 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2009. 70 s. ISBN 978-80-7419-009-4. UTRIO, Kaari. Dcery Eviny: Historie evropské ženy. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1994. 210 s. ISBN 80-901646-0-9. VÁCHA, Marek; KÖNIGOVÁ, Radana; MAUER Miloš. Základy moderní lékařské etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2012. 302 s. ISBN 978-80-7367-780-0.

VODÁKOVÁ, Alena; VODÁKOVÁ, Olga (eds.). Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 355 s. ISBN 80-86429-18-0.

90

Odborné články ALLEN, Anita L.Surrogacy, slavery, and the ownership of life. Harvard Journal of Law & Public Policy. 1990, roč. 13, č. 1, s. 139-149. ISSN 01934872. S. 139 a násl. ČAPEK, Jan. Právo znát vlastní biologickou identitu. Rodinné listy. 2012, roč. 1, č. 12, s. 2833. ISSN 1805-0824. S. 28.

FRYŠTENSKÁ, Marcela. Otazníky okolo asistované reprodukce. Právo a rodina. 2004, roč. 6, č. 3, s. 13-18. ISSN 1212-866X. S. 14. HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor. 1986, roč. 69, č. 10, s. 917-934. S. 917. HADERKA, Jiří. Otázky mateřství a otcovství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe. Časopis české justice. 1998, roč. 46, č. 9, s. 530-542. ISSN 1210-0900. S. 535. HEJDUK, Marek. Problematika náhradního mateřství de lege ferenda. Trestní právo. 2012, roč. 14, č. 7-8, s. 37-42. ISSN 1211-2860. S. 40 a násl. KALVACH, Mariana. Zamyšlení nad problematikou náhradního mateřství. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 2009, roč. 13, č. 7-8, s. 14-18. ISSN 12116432. S. 15. KALVACH, Mariana. Asistovaná reprodukce ve světle současné legislativy. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 2010, roč. 14, č. 3, s. 20-27. ISSN 12116432. S. 24.

NIEKERK, Anton van; ZYL, Liezl van. The ethics of surrogacy: women's reproductive labour. Journal of medical ethics. 1995, s. 345-349. ISSN 1473-4257. S. 345 a násl.

91

PANDE, Amrita. „It may be her eggs but it’s my blood“: Surrogates and Everyday Forms of Kinship in India. Qualitative Sociology. 2009, roč. 32, č. 4, s. 379-405. ISSN 0162-0436. S. 384. PILKA, Ladislav; RUMPÍK, David; KOUDELKA, Marek. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Česká gynekologie. 2009, roč. 74, č. 2, s. 144-147. ISSN 1210-7832. S. 146. POLÁKOVÁ, Martina. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarované Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. 2000, roč. 8, č. 2, s. 55-58. ISSN 1210-6410. S. 55. RAČKOVÁ, Katarína; HUDEČEK, Robert; KRAJČOVIČOVÁ, Renáta. Forenzné aspekty asistovanej reprodukcie v legislatívnych podmienkach Českej a Slovenskej republiky. Praktická gynekologie: moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2009, roč. 13, č. 1, s. 4657. ISSN 1211-6645. S. 50 a násl. RAČKOVÁ, Katarína; HUDEČEK, Robert; KRAJČOVIČOVÁ, Renáta. Forenzné aspekty asistovanej reprodukcie v legislatívnych podmienkach Českej a Slovenskej republiky. Praktická gynekologie: moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2009, roč. 13, č. 3, s. 167-176. ISSN 1211-6645. S. 175. RADVANOVÁ, Senta. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 1998, roč. 2, č. 5, s. 7-13. ISSN 12116432. S. 10. SCHNEIBERG, František. Náhradní mateřství - pohled pediatra. Rodinné listy. 2012, roč. 1., č. 7, s. 9-10. ISSN 1805-0824. S. 9. SOBEK, Aleš. Stanovisko etické komise SAR (sekce asistované reprodukce) k jednotlivým metodám asistované reprodukce. Česká gynekologie: časopis České gynekologické a porodnické společnosti. 1996, roč. 61, č. 3, s. 198. ISSN 1210-7832. S. 198.

92

STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy. Právo a rodina. 2010, roč. 12, č. 4, s. 19-22. ISSN 1212-866X. S. 20. STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy (2.). Právo a rodina. 2010, roč. 12, č. 5, s. 17-18. ISSN 1212-866X. S. 17. VALIŠOVÁ, Vladana. K některým otázkám asistované reprodukce z pohledu současné právní úpravy. Zdravotnictví a právo: právní a daňový průvodce pro zdravotnictví. 1999, roč. č. 7-8. s. 13-19. ISSN 1211-6432. S. 14.

Dokumenty a právní předpisy Zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. Zákon slovenské republiky, č. 36/2005 Z.z., o rodine, ve znění pozdějších předpisů. Úmluva o právech dítěte. Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen. Evropská úmluva o ochraně lidských práv. Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.

93

Soudní rozhodnutí Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 2. 2003, č. 42326/98, ve věci Odièvre vs. Francie. Rozsudek Soudu pro mladistvé, Québec ze dne 6. 1. 2009, č. 450-43-001005-088. Rozsudek Vrchního zemského soudu v Hamm ze dne 6. 2. 2013, zn. I-14 U 7/12, věc: Sarah P.

Elektronické prameny ALLIS, Trevor. The moral implications of motherhood by hire. Indian Journal of Medical Ethics[online]. 2010, roč. 8, č. 1. ISSN 0972-1339. [cit. 1. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.issuesinmedicalethics.org/051mi021.html

BELKIN, Lisa. Giving Birth With A Borrowed Womb Is Not What Makes You A Motheronline. The Huffington Post [online]. 2012 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/lisa-belkin/womb-transplantunethical_b_1904205.html?utm_source=Alert-blogger

BIRGITTE, Ally. The Ethics of Surrogacy: A List of the Pros and Cons of Surrogacy [online]. [cit. 13. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.positive-parenting-ally.com/ethics-of-surrogacy.html BROŽ, Jindřich. Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu [online]. 1999 [cit. 7. 11. 2012]. Dostupné z: http://feminismus.stylove.com/ ESHRE Task Force on Ethics and Law 10: Surrogacy. Human reproduction [online]. 2005, roč. 20, č. 10, s. 2705-2707. ISSN 1460-2350. S. 2706. [cit. 9. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.eshre.eu/binarydata.aspx?type=doc&sessionId=r31k50455a1muczmy02osvm2/Tas k_force_X_surrogacy.pdf

94

Ethics Guidelines: Ethical issues in obstetrics and gynecology. FIGO: International Federation of Gynecology and Obstetrics [online]. 2012, 144 s. S. 68. [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.figo.org/files/figocorp/English%20Ethical%20Issues%20in%20Obstetrics%20and%20Gynecology.pdf Etika a genetika. Genetika – Biologie [online]. [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.genetika-biologie.cz/etika-genetika HAASOVÁ, Ilona. Etika asistované reprodukce. Podpora léčby neplodnosti [online]. 2010 [cit. 26. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.podporareprodukce.cz/article/novinky/etika-asistovanereprodukce HONZÁK, Radkin. Děloha na leasing - proč jsem proti. [online]. 2009 [cit. 10. 2. 2013]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=7403

MEINKE, Sue A. Surrogate Motherhood: Ethical and Legal Issues. National Reference Center for Bioethics Literature [online]. 11 s. S. 2. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné z: http://bioethics.georgetown.edu/publications/scopenotes/sn6.pdf Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a právní aspekty. Mladá fronta: Zdravotnické noviny [online]. 2009 [cit. 8. 2. 2013]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-frontazdravotnicke-noviny-zdn/nahradni-materstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni-aspekty447275

NEWMAN, Susan. The New Front in Baby-Making: Uterine Transplants [online]. 2012 [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/blog/singletons/201209/the-new-frontin-baby-making-uterine-transplants První kniha Mojžíšova. Bible 21 [online]. 30:1-7. [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD%20Moj%C5%BE%C3%AD% C5%A1ova+30&version=B21 95

SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa?. Bulletin advokacie [online]. 2011, č. 6, s. 26-33. ISSN 1210-6348. S. 29. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_06_2011_web.pdf

SOLÁROVÁ, Magda. Žena a manželství ve středověku. Rodinný život [online]. 2010 [cit. 7. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.rodinnyzivot.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=117:ena-aSrovnávací studie o režimu náhradního mateřství v členských státech EU: oznámení o zakázce na služby č. 127527-2012. Ted-tenders electronic daily: Dodatek k Úřednímu věstníku evropské unie [online]. 2012 [cit. 9. 3. 2013]. Dostupné z: http://ted.europa.eu/udl?uri=TED:NOTICE:127527-2012:TEXT:CS:HTML Surrogate Motherhood. Legal – dictionary: The free dictionary [online]. 2008 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: http://legal-dictionary.thefreedictionary.com/Surrogate+Motherhood

The ethical case against surrogate motherhood: What we can learn from the law of other european countries. Iona institute [online]. 2012. 23 s. S. 18. [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ionainstitute.ie/assets/files/Surrogacy%20final%20PDF.pdf VONDRÁČEK, Jan; DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra; VONDRÁČEK, Lubomír. „Pronájem dělohy“ – návrh právního předpisu. [online]. 2009 [cit. 10. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.medicina.cz/odborne/clanek.dss?s_id=8133&s_ts=41288,6122337963 VONDRÁČEK, Lubomír; VONDRÁČEK, Jan; DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. Pronájem dělohy náhradní mateřství. Zdravotnictví v České republice [online]. 2009, roč. 12, č. 3, s. 118-120. ISSN 1213-6050. S. 118 a násl. [cit. 5. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.zdravcr.cz/Stranky/archiv/zcr-3-2009.pdf ZAMYKALOVÁ, Lenka. Kdo smí participovat na asistované reprodukci?. Biograf (31) [online]. 2003 [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v3103 96

ZEMAN, Milan. Náhradní mateřství v novém občanském zákoníku - promarněná příležitost?. epravo.cz [online]. 2013 [cit. 26. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nahradni-materstvi-v-novem-obcanskem-zakonikupromarnena-prilezitost-87962.html Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Věc C-167/12. In: Úřední věstník Evropské unie ze dne 30. 6. 2012 [online]. [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:194:0009:0010:CS:PDF

97