PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BYTOVÉ DRUŽSTVO Anna Fridrichovská 2014/2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Bytové družstvo zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 30. 3. 2015

_____________________ Anna Fridrichovská 2

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí své diplomové práce doc. JUDr. Markétě Selucké, Ph.D., za cenné rady a připomínky v průběhu psaní této práce, Pavlíkovi za zformátování diplomky pro blondýnu, Jonášovi za odborný právní překlad a všem, kteří mi byli při psaní oporou.

3

Anotace Tato diplomová práce se zabývá právní úpravou bytových družstev podle zákona o obchodních korporacích. Nejprve jsou objasněny základní pojmy a další část práce přináší krátký exkurz do historie bytového družstevnictví v našich zemích, kdy klíčovým je popis právní úpravy za účinnosti obchodního zákoníku. Stěžejní kapitoly pojednávají o účinné úpravě bytového družstva, tedy o obecných otázkách a právních vztazích s bytovým družstvem souvisejících. Zcela zásadním je popis právního vztahu bytového družstva a jeho člena. Závěrem je krátce shrnuta komparace aktuální právní úpravy s předcházející.

Abstract This diploma thesis deals with legal regulation of housing co-operatives in accordance with the Business Corporations Act. First, basic terms are explained and the following part of the thesis presents a short excursion into history of housing co-operatives; description of the legal regulation during the period of legal effectivity of the Commercial Code is the key. Pivotal chapters discuss effective regulation of a housing co-operative, thus also several general questions and legal relationships related to the housing co-operative. The description of legal relationship of a housing co-operative and its member is fundamental. In the conclusion, comparison of the current legal regulation with its previous version is shortly summarized.

4

Klíčová slova bytové družstvo – družstvo – družstevní byt – zákon o obchodních korporacích – družstevní podíl – právní vztahy bytového družstva – vyloučení člena bytového družstva

Key words housing co-operative – co-operative – co-operative flat – Business Corporations Act – co-operative member share – housing co-operative legal relationships – housing co-operative member exclusion

5

Obsah Obsah ...................................................................................................................... 6 Seznam použitých zkratek....................................................................................... 7 Úvod ........................................................................................................................ 8 1 Základní pojmy ....................................................................................... 10 1.1 Družstvo ............................................................................................... 10 1.2 Byt ........................................................................................................ 10 1.3 Bytové družstvo .....................................................................................11 1.4 Družstevní byt ...................................................................................... 13 2 Historický exkurz .................................................................................... 15 2.1 Počátky bytového družstevnictví v našich zemích ............................... 15 2.2 Právní úprava před obchodním zákoníkem .......................................... 16 2.3 Právní úprava za účinnosti obchodního zákoníku ................................ 17 3 Právní úprava v OZ a ZOK včetně judikatury ........................................ 21 3.1 Založení bytového družstva .................................................................. 21 3.2 Stanovy bytového družstva a seznam členů ......................................... 23 3.3 Orgány bytového družstva .................................................................... 24 3.4 Zrušení bytového družstva.................................................................... 31 4 Právní vztahy týkající se bytového družstva ........................................... 33 4.1 Právní vztah člen – bytové družstvo ..................................................... 33 4.2 Právní vztah člen – člen ........................................................................ 61 4.3 Právní vztah člen – třetí osoba.............................................................. 62 4.4 Právní vztah bytové družstvo – třetí osoba........................................... 62 5 Shrnutí komparace současné s předcházející úpravou ............................ 64 Závěr ..................................................................................................................... 67 Seznam použitých pramenů .................................................................................. 71

6

Seznam použitých zkratek krátký název

zkratka

plný název

občanský zákoník 1964

OZ 1964

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

obchodní zákoník

ObZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Ústava

Ú

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

zákon o vlastnictví bytů

ZVB

zákon č. 72/1994 Sb., zákon, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy

k

vlastnické

budovám

a

některé

vztahy

k

bytům

a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů insolvenční zákon

IZ

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

občanský zákoník

OZ

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

zákon o obchodních korporacích

ZOK

zákon

č.

90/2012

Sb.,

zákon

o obchodních korporacích 7

Úvod V důsledku rekodifikace soukromého práva došlo v České republice ke dni 1. 1. 2014 k zásadní změně i v oblasti práva obchodních korporací, tedy obchodních společností a družstev, a to přijetím zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen zákon o obchodních korporacích nebo ZOK. V právní úpravě družstev dochází k mnoha dílčím změnám, avšak ve vztahu k bytovým družstvům je jistě velmi zásadní a pozitivní změnou vyčlenění do speciální úpravy. Cílem této práce je podat ucelený přehled účinné právní úpravy bytových družstev metodou kritické analýzy pramenů, kdy vzhledem k relativní novosti zákona

o

obchodních

korporacích

nelze

nevyužít

metody

komparace

s předcházející úpravou obchodního zákoníku a zavedenou praxí do roku 2013 včetně. Druhotným cílem pak zůstává zhodnocení posunu právní úpravy právního vztahu bytového družstva a jeho člena oproti obchodnímu zákoníku. V oblasti bytového družstevnictví patří mezi nejdiskutovanější změny především výslovná neomezitelnost převodu družstevního podílu stanovami, vyjasnění dlouholetého sporu o příslušnost nájemních práv do kategorie členských práv, změna výpočtu výše vypořádacího podílu speciálně pro členy bytových družstev a další. Naopak dosud neřešenou zůstává problematika podmínek vyloučení bydlícího člena bytového družstva. Těmto a mnoha dalším otázkám se bude tato práce především věnovat. Tématika bytového družstevnictví za účinnosti stávající právní úpravy nebyla dosud celistvě zpracována. Jedinou výjimkou je krátký odborný článek

8

Michaela Kolihy 1, kdy ze zřejmých důvodů autor nemohl dosáhnout potřebné hloubky výzkumu. Mezi prameny, z nichž bude čerpáno, bylo tedy nutné zařadit díla zabývající se problematikou bytového družstevnictví za účinnosti obchodního zákoníku a důvodovou zprávu a komentáře k zákonu o obchodních korporacích. Vzhledem k absenci judikatury podle účinné úpravy byla užita ta judikatura vztahující se k obchodnímu zákoníku, jejíž závěry zůstávají použitelné i po změně právní úpravy. Práce je logicky členěna na úvodní části, které objasňují užité pojmy a dále podávají náhled do historie bytového družstevnictví v našich zemích, kdy není cílem podat obsáhlý výklad, ale uvést pouze skutečnosti, které měly vliv na formování dnešních bytových družstev a dnešní právní úpravy. Stěžejní částí je pak popis některých institutů bytového družstevnictví podle obchodního zákoníku, které budou dále využity ke komparaci se stávající úpravou. Nejvýznamnější kapitoly práce se zabývají statusovými otázkami bytových družstev a dále právními vztahy souvisejícími s bytovými družstvy, tedy především vztahem bytového družstva a jeho člena. Závěrem je shrnuta komparace předcházející a stávající úpravy, která vyplyne z výše uvedeného. Vzhledem k omezenému rozsahu této diplomové práce nebude blíže pojednáno o právních vztazích bytového družstva a členů jeho orgánů a pracovněprávních vztazích se zaměstnanci bytového družstva, o společném nájmu družstevního bytu, přechodu nájmu v souvislosti s přechodem družstevního podílu, členství právnických osob v bytových družstvech a konečně ani o převodech družstevních jednotek v nich bydlícím členům bytového družstva.

1

KOLIHA, Michael. Bytová družstva ve světle zákona o obchodních korporacích. EPRAVO.CZ [online]. Publikováno 12. 5. 2014 [cit. 15. 3. 2015].

9

1 Základní pojmy 1.1 Družstvo Pro definování pojmu družstva je zvolena metoda od obecného ke speciálnímu. Družstvo je tedy v nejobecnější rovině právnickou osobou podle § 118 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník nebo OZ). Tento zákon dělí právnické osoby na korporace, fundace a ústav, kdy úpravu obchodních korporací obsahuje speciální zákon o obchodních korporacích. Pojem družstvo lze nalézt v ustanovení § 552 zákona o obchodních korporacích, podle nějž „družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání.“ Tuto definici musíme nutně chápat jako obecné pravidlo platné pro všechny typy družstev, které nám proto v definování pojmu bytového družstva příliš nepomůže. Oproti úpravě družstva v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník nebo ObZ), došlo v definici družstva dle názoru autorky jen k formulačním změnám.

1.2 Byt Aktuální legální definici bytu nacházíme v ustanovení § 2236 odst. 1 OZ: „Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.“ Shledáváme zde jistý posun oproti předchozí právní úpravě, která v ustanovení § 2 písm. b) zákona 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění 10

pozdějších předpisů (dále jen zákon o vlastnictví bytů), stanovila: „Pro účely tohoto zákona se rozumí bytem místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení,“ Přibylo tedy zdůraznění bytu jako části domu, funkce obytného prostoru a faktického užívání k bydlení. Z uvedeného je navíc zřejmé, že OZ opět preferuje zájmy slabší smluvní strany, nájemce, když na nájem jiného než obytného prostoru se také použijí ustanovení o nájmu bytu, jejichž povaha je převážně kogentní, v zájmu ochrany nájemce bytu. Tuto skutečnost snad poněkud nadbytečně zdůrazňuje i ustanovení § 2236 odst. 2 OZ. Na tomto místě je třeba zhodnotit také povahu bytu jako věci. Úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník 1964 nebo OZ 1964) a navazujících předpisů poměrně jasně stanovila, že byt není věcí (§ 118 a násl. OZ 1964 a § 3 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, který právní vztahy k jednotkám podřizuje právě ustanovením o nemovitostech), vymezená jednotka však věcí je. V nové právní úpravě pak dochází k zásadní změně ve směru k dodržení prastaré zásady superficies solo cedit. Povahy bytu ve vztahu k podřazení pod pojem věc se však tato změna prakticky nedotkne, byt je stále částí domu, tento je však nově součástí pozemku. Proto byt nadále nemůže být věcí, natož nemovitou věcí. I přes změnu charakteru staveb je třeba reflektovat aktuální faktickou situaci, kdy zásadní část staveb dosud není součástí pozemku z důvodu titulu odlišného vlastníka pozemku a stavby.

1.3 Bytové družstvo Pojem bytového družstva je dán mimo doktrínu i samotným ustanovením § 727 odst. 1 ZOK, které stanoví, že „bytové družstvo může být založeno jen za účelem 11

zajišťování bytových potřeb svých členů.“ Bytové družstvo je tedy podle tohoto ustanovení definováno účelem svého založení, kterým může být jen zajišťování bytových potřeb členů tohoto bytového družstva. Dále je tato zákonná definice rozšířena ustanovením § 727 odst. 2 ZOK, které stanoví, že „bytové družstvo může spravovat domy s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví jiných osob.“ Tato činnost je však vždy doplňková a podružná ve vztahu k zajišťování bytových potřeb členů bytového družstva. Závěrem je třeba zmínit právní pravidlo obsažené v § 727 odst. 3 ZOK, tedy že „bytové družstvo může za podmínek stanovených tímto zákonem provozovat i jinou činnost, pokud tím neohrozí uspokojování bytových potřeb svých členů a tato činnost má ve vztahu k činnosti podle odstavců 1 a 2 pouze doplňkový nebo vedlejší charakter.“ Toto ustanovení má důležitou funkci, jelikož chrání především členy bytového družstva, ale ve výsledku i třetí osoby, před takovou změnou činnosti bytového družstva, která by ohrozila základní účel bytového družstva, tedy uspokojování bytových potřeb jeho členů. Lze očekávat, že při absenci takového pravidla by u mnoha bytových družstev docházelo ke změnám činnosti ve směru k podnikání, které by se neslučovalo s uspokojováním bytových potřeb členů. Na druhou stranu je však bytové družstvo „řádným podnikatelem a může reálně podnikat, byť s dílčími omezeními“ 2. Funkci pojistky k uvedenému ustanovení § 727 ZOK plní ustanovení § 730 ZOK zakazující změnu formy z bytového družstva na nebytové. Úmysl zákonodárce lze dovodit z důvodové zprávy k zákonu o obchodních korporacích,

2

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015].

12

kdy se „zabraňuje obcházení donucujících ustanovení tohoto zákona o regulaci hospodaření bytových družstev a poškozování jejich členů“.

3

Pokud jde o definici bytového družstva v doktríně, lze konstatovat, že tato se vztahovala ve značné míře k pojmu bytového družstva podle obchodního zákoníku, kdy chápání bytového družstva je od účinnosti občanského zákoníku, resp. zákona o obchodních korporacích, poněkud odlišné co do rozsahu, ale i co do obsahu. Podle ustanovení § 221 odst. 2 ObZ „družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, je družstvem bytovým.“ Z právě uvedeného je zřejmé, že legální definice bytového družstva naznala značných změn, které budou více rozvedeny dále.

1.4 Družstevní byt Legální definici družstevního bytu v ustanovení § 729 ZOK lze považovat za vyčerpávající a vystihující všechny detaily pojmu družstevní byt podle právní úpravy a navazující judikatury ve stavu ke dni 31. 12. 2013. Poměrně vyčerpávající definici pojmu družstevní byt podle staré právní úpravy shrnuje Tomáš Dvořák ve své publikaci Bytové družstvo 4. Podle něj konstituují pojem družstevního bytu následující znaky: 1. uživatelem bytu je člen bytového družstva, 2. titulem užívání je právo nájmu, 3. člen bytového družstva se zpravidla finančně podílel na pořízení příslušného bytu, 4. neziskovost nájemného (tzv. nákladový princip), 3

4

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. S. 31-41.

13

5. vlastníkem bytu je bytové družstvo, 6. zásadně se jedná o nájem na dobu neurčitou a 7. není rozhodné, jedná-li se o jednotku, nebo pouze část budovy.

5

Lze konstatovat, že v legální definici v § 729 ZOK nacházíme shodné znaky bytového družstva, jako dovodil Tomáš Dvořák v uvedené publikaci podle staré právní úpravy, a to konkrétně znaky pod body 1, 2, 3, 5 a 7. Nákladový princip vychází především z neziskového, nepodnikatelského účelu bytového družstva a ustanovení § 744 ZOK. Doba, na kterou je uzavírána nájemní smlouva vyplývá z ustanovení § 742 písm. a) ZOK, které přiznává členovi bytového družstva právo na uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou za splnění vkladové povinnosti a dalších podmínek vyplývajících ze stanov a ze zákona.

5

DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. S. 31-41.

14

2 Historický exkurz Smyslem této kapitoly nemá být podávat rozsáhlý výklad o vývoji bytového družstevnictví ve střední Evropě, nýbrž zdůraznit skutečnosti, které vedly ke vzniku mnoha dosud trvajících právních vztahů a na jejichž základě byla vytvořena

současná

právní

úprava

zákona

o

obchodních

korporacích

a souvisejících předpisů.

2.1 Počátky bytového družstevnictví v našich zemích Tato část práce pojednává o vývoji bytových družstev do roku 1958, tedy v době politicky vymezené Rakouskem – Uherskem, první republikou, obdobím Protektorátu Čechy a Morava a dobou nástupu komunistického režimu do roku 1958 včetně. Kořeny bytových družstev v našich zemích lze poprvé vysledovat asi v 80. letech 19. století, kdy začínají vznikat první bytová družstva s cílem podpory levného bydlení pro střední a nižší vrstvy společnosti. Od počátku se vyskytuje princip neziskového nájmu a tedy snaha pomoci řešení sociální situace. Speciální úprava zohledňovala zpočátku dělnickou třídu (zákon č. 37/1882 ř.z., o výhodách pro nové stavby s dělnickými byty, ve znění pozdějších předpisů) a stanovila hygienické podmínky pro výstavbu těchto bytů, ale i výši nájemného. Podpora legislativy i nadšení samotných družstevníků spočívající mimo jiné i v kulturní a společenské činnosti mělo za následek značný rozmach bytového družstevnictví do první světové války. Závěrem je třeba zdůraznit, že fenomén bytových družstev v předmětné době postihl zatím pouze města, nikoliv venkov. 6

6

DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. S. 3-4.

15

Období první, ale i druhé, světové války lze charakterizovat jako období fatální devastace bytového fondu a tím i samotného bytového družstevnictví, když docházelo k ničení stávajících budov, zastavení výstavby nových objektů a souvisejícím zánikům a likvidacím bytových družstev. Proti tomu období první republiky charakterizuje slibná podpora bytového družstevnictví ze strany státu ve formě osmi zákonů, jimiž „se hledělo zajistit znovuoživení stavebního ruchu“ 7. Bohužel nelze než konstatovat, že historie utnula tento chvályhodný rozvoj propuknutím druhé světové války. Pro poválečné období čtyřicátých a padesátých let je charakteristické nepochopení či ignorování smyslu bytových družstev politickým vedením země. Postupně dochází k převzetí bytových družstev státem, kdy na základě zákona č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, byla bytová družstva násilně sloučena na územním principu na 82 okresních bytových družstev. Vedení těchto okresních bytových družstev bylo dosazováno národními výbory a také rozsah počtu spravovaných bytů neodpovídal možnosti člena podílet se člena na správě a vedení bytového družstva (Okresní bytové družstvo Praha vlastnilo cca 25 000 bytů 8). Zákonem č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích, ve znění pozdějších předpisů, byla všechna existující bytová družstva propříště označena jako lidová bytová družstva.

2.2 Právní úprava před obchodním zákoníkem Do této podkapitoly byla zařazena úprava bytového družstevnictví v letech 1959 až 1991, která je vymezena přelomovými zákony v oblasti bytového 7

8

DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. S. 4. Tamtéž, s. 7.

16

družstevnictví, tedy zákonem č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a obchodním zákoníkem. Zmíněným zákonem č. 27/1959 Sb. byl vytvořen nový typ družstev, stavební bytová družstva. Předmětem činnosti těchto družstev byla družstevní komplexní bytová výstavba, výstavba družstevních nebytových prostorů a tzv. rozšířená hospodářská činnost (např. budování staveb občanské vybavenosti, technická a inženýrská podpora výstavby prováděné jinými subjekty, údržba zeleně, dodávky tepla a teplé vody).

9

2.3 Právní úprava za účinnosti obchodního zákoníku Sametová revoluce a následné společensko-politické změny přinesly zásadní změny i do bytového družstevnictví. Jednalo se především o zrušení státního vlivu na bytová družstva a přechod jejich správy zpět na členy (zrušením zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, ve znění pozdějších předpisů). Další dílčí proměny, které ve svém důsledku způsobily nutnost zásadního transformačního procesu bytových družstev, obsahoval obchodní zákoník, zákon č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním a jiném družstevnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (transformační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon o vlastnictví bytů.

10

Pojem bytového družstva a družstevního bytu podle obchodního zákoníku byl již vyložen výše. Tato část práce pojednává o vybraných zásadních otázkách právní úpravy bytového družstva, které budou dále rozhodné pro srovnání s aktuální právní úpravou. 9

10

DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. S. 21-22. Tamtéž, s. 25-26.

17

2.3.1

Členský podíl

Členský podíl v družstvu byl charakterizován jako „účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti“ (§ 61 odst. 1 ObZ). Tomáš Dvořák ve své publikaci

11

obsáhle rozepisuje dlouhotrvající legislativní

zmatek týkající se nepochopení rozdílu pojmů podíl a vklad. Nicméně obchodní zákoník používá zásadně pojem „členská práva a povinnosti“ (§ 229 odst. 1 ObZ) či „práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu“ (§ 230 ObZ), ale i chybně „převod členství“ namísto „převod členského podílu“ (§ 230 věta druhá ObZ). Zásadním bodem dovozeným judikaturou je vztah převodu členského podílu k právům a povinnostem vyplývajícím z nájemní smlouvy převodce, kdy nájem s převodem členského podílu nepřecházel. K tomuto blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2003, sp.zn. 26 Cdo 501/2003: „Na základě dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, nevstupuje nabyvatel členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu do práv a povinností, které vyplývají z nájemní smlouvy uzavřené mezi dosavadním členem a bytovým družstvem.“ 12 2.3.2

Společné členství a společný nájem manželů

Společné členství manželů v bytovém družstvu vznikalo na základě § 143 odst. 2 OZ 1964 ex lege vznikem členství jednoho z manželů za trvání manželství. „Pokud za trvání manželství vznikne některému z manželů právo na uzavření nájemní smlouvy, vzniká se společným nájmem také společné členství obou 11

12

DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. S. 44-47. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2003, sp.zn. 26 Cdo 501/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2003 [cit. 15. 3. 2015].

18

manželů v bytovém družstvu.“

13

Na druhou stranu vznikne-li právo na uzavření

nájemní smlouvy výlučnému členovi družstva před uzavřením manželství, vzniká uzavřením manželství pouze společný nájem manželů. Obdobnou logiku nacházíme i v právní úpravě zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství. 2.3.3

Vyloučení člena bytového družstva

Vzhledem k nejasnému výkladu účinné úpravy vyloučení člena družstva, o níž bude pojednáno níže, je na tomto místě krátce zmíněna úprava vyloučení člena bytového družstva podle § 231 odst. 4 obchodního zákoníku. Člen obecného - ale i bytového jako speciálního - družstva mohl být vyloučen, pokud opětovně a přes výstrahu porušoval členské povinnosti, z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách a konečně po pravomocném odsouzení pro úmyslný trestný čin spáchaný proti družstvu nebo členu družstva (pouze členové – fyzické osoby

14

).

Předcházející úprava tedy zjevně nerozlišovala jednotlivé kategorie členů bytových družstev, jak je tomu dnes, kdy pro bydlící členy bytových družstev platí speciální ustanovení § 734 odst. 1 ZOK. 2.3.4

Vypořádací podíl

Na základě kogentního § 233 ObZ měl dosavadní člen při zániku členství za trvání družstva nárok na vypořádací podíl. Subsidiární způsob výpočtu jeho výše upravuje § 233 odst. 2 ObZ obecně pro všechna družstva, kdy stanovy mohou stanovit odlišný způsob.

13

14

SELUCKÁ, Markéta; FIALA, Josef; KLIKOVÁ, Alena. Byt v soukromém a veřejném právu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011. S. 60. Obchodní zákoník zde bohužel nereagoval na trestněprávní úpravu trestní odpovědnosti právnických osob.

19

2.3.5

Zánik nájmu

Vzhledem k absenci podrobnější úpravy bytového družstva aplikujeme na právní vztahy související se zánikem nájmu družstevního bytu ustanovení § 710 a násl. OZ 1964 upravující obecný zánik nájmu bytu, nájem družstevního bytu tak bylo možné vypovědět bez současného skončení členství v bytovém družstvu. Přesto měl však zánik nájmu družstevního bytu svá specifika. Nájem družstevního bytu byl naopak vázán na členství v bytovém družstvu a s jeho zánikem tak dochází i k zániku nájmu (§ 714 OZ 1964).

20

3 Právní úprava v OZ a ZOK včetně judikatury Stěžejním tématem této práce je pochopitelně aktuálně účinná právní úprava bytového družstva. Do speciální následující kapitoly však byly vyčleněny právní vztahy týkající se bytových družstev, proto zde bude pojednáno pouze o statusových otázkách bytových družstev, tedy o vzniku a zániku bytového družstva, o orgánech bytového družstva a o zásadních dokumentech spojených s družstvem, tedy o zakladatelském právním jednání v podobě stanov a o povinně vedeném seznamu členů. Pouze na okraj lze zmínit předpis přijatý v souvislosti s rekodifikací soukromého práva. Zákonem č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů, byla zachována regulace převodů družstevních bytů do vlastnictví jejich nájemců – členů bytových družstev, kdy toto téma však není předmětem této práce.

3.1 Založení bytového družstva Zvláštní část ZOK věnující se bytovému družstvu neupravuje založení a vznik bytového družstva, použije se proto obecná úprava založení družstva v ustanoveních § 555 a násl. ZOK. Předně zákon propříště požaduje k založení družstva pouhé tři osoby podle římskoprávní zásady tres faciunt collegium (doslova tři tvoří spolek), kdy „dosavadní úprava, podle níž mohlo být družstvo založeno 5 členy nebo 2 členy právnickými osobami, se nepřebírá. Není zde žádný rozumný důvod požadovat, aby právě družstva musela být zakládána a mít vyšší počet členů než jiné

21

soukromoprávní korporace.“

15

Nově se dále ponechává na vůli zakladatelů,

v jaké výši stanoví vkladovou povinnost, když zákon nevyžaduje určitou minimální výši základního kapitálu družstva. Obdobně jako u jiných korporací figuruje na počátku založení bytového družstva ustavující schůze svolaná svolavatelem – fyzickou osobou, která především přijímá stanovy, volí členy orgánů družstva a schvaluje způsob splnění členského vkladu (§ 555 ZOK). Ustavující schůze se účastní osoby, které podaly přihlášku do zakládaného družstva k rukám svolavatele (§ 556 ZOK), kdy tímto se nezbytně nevylučuje účast dalších osob (notář, rodinní příslušníci). Na počátku jednání jsou nově schváleny přihlášky a osoby, které podaly přihlášky, které byly schváleny, a zároveň tyto nevzaly zpět a splňují podmínky pro členství, se stávají zakladateli družstva (§ 559 ZOK). 16 Po přijetí stanov schválený seznam zakladatelů tvoří přílohu notářského zápisu o průběhu ustavující schůze a o přijetí stanov (§ 560 odst. 1 ZOK). Přílohou notářského zápisu je také prohlášení zakladatelů o převzetí vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu a v případě bytového družstva zpravidla také k dalšímu členskému vkladu, kdy tato povinnost musí být splněna do 15 dnů od konání ustavující schůze (kogentní ustanovení), jinak se povinný nestane zakladatelem bytového družstva (§ 560 odst. 1 a § 561 ZOK).

17

Pokud jde o vznik bytového družstva, ustanovení § 126 odst. 1 OZ, stanoví, že „právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.“ Uvedené se nutně použije i pro vznik bytového družstva. 15

16

17

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2434-2450. Tamtéž, s. 2449-2450.

22

3.2 Stanovy bytového družstva a seznam členů Nejobecnější pravidlo upravující náležitosti stanov jako zakladatelského právního jednání družstva nacházíme v ustanovení § 123 odst. 1 OZ: „Zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Určí též, kdo jsou první členové statutárního orgánu.“ Pro zjištění dalších povinných náležitostí stanov bytového družstva musíme použít ustanovení § 553 ZOK, které zestručnilo a přeformulovalo ustanovení § 226 odst. 1 ObZ. Dle názoru autorky již nadále není nutnou náležitostí stanov družstva určení podmínek zániku členství (jelikož zákon obsahuje taxativní výčet v kogentním ustanovení § 610 ZOK), stanovení výše a podmínek výplaty vypořádacího podílu (když ustanovení § 748 ZOK je kogentní povahy), způsob naložení se ziskem a úhrada ztráty družstva a konečně ani pravidla tvorby a užití nedělitelného fondu, který nová právní úprava nezná. Podle ustanovení § 731 odst. 1 ZOK navíc speciálně stanovy bytového družstva povinně obsahují: „podmínky, za kterých vznikne členovi bytového družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, a podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva spojených s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu.“ Z podmínek, za kterých vznikne členovi právo na uzavření nájemní smlouvy, je třeba vyzdvihnout zejména splacení základního členského vkladu a dalšího členského vkladu.

18

18

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2703.

23

Staronovou povinností družstva je vedení seznamu členů. Ustanovení § 580 odst. 2 ZOK taxativně vyjmenovává zapisované údaje o členech družstva, kdy k této činnosti družstvo již nepotřebuje zvláštní souhlas Úřadu pro ochranu osobních údajů, jelikož se jedná o povinnost stanovenou zákonem. „Jiné údaje sice též může družstvo evidovat, avšak jen za podmínky souhlasu člena daného podle § 5 odst. 2 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.“

19

Následující ustanovení § 581 až 583 ZOK upravují

technická pravidla vedení seznamu a práva členů ve vztahu k němu.

3.3 Orgány bytového družstva Bytové družstvo vychází v obecnostech z úpravy družstva a vzhledem k tomu, že speciální úpravu orgánů v druhém dílu šesté hlavy ZOK nenacházíme, použije se opět úprava § 629 a násl ZOK, podle níž: „orgány družstva jsou členská schůze, představenstvo, kontrolní komise a jiné orgány zřízené stanovami.“ Již tradičně může být členem orgánu pouze člen družstva (§ 630 ZOK).

20

S výjimkou

předsedy „malého družstva“ se jedná o orgány kolektivní. Funkční období všech orgánů družstva (včetně shromáždění delegátů) trvá nejdéle pět let (§ 632 ZOK), neurčí-li stanovy jinak, může být osoba členem orgánu opakovaně.

21

Pro členy orgánů družstva zásadní a novou je úprava týkající se jejich odměňování, kdy již nadále není povinné uzavřít s členem orgánu smlouvu

19

20

21

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2558. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 863.

24

o výkonu funkce, avšak v případě, že tato uzavřena není, platí, že se jedná o bezplatný výkon funkce. 22 3.3.1

Členská schůze

Členská schůze představuje vrcholný orgán družstva. Schází se na základě svolání představenstvem vždy, když je to v důležitém zájmu družstva (nejen ekonomickém), nově když nastane zásadní ztráta, hrozící úpadek či úpadek, a dále také v případě, že o svolání členské schůze požádá kontrolní komise, anebo (oproti obchodnímu zákoníku pouze) minimálně 10 % členů s alespoň 20 % hlasů (§ 639 ZOK), neurčí-li stanovy nižší kvórum.

23

Ustanovení § 639 odst. 3 ZOK

představuje důležitou možnost členů domoci se na představenstvu žádoucího jednání pro případy, kdy představenstvo neřídí družstvo v souladu s představou těchto členů. Zároveň je zde však z ekonomických a jiných praktických důvodů stanoven limit pro počet členů a podíl jejich hlasů, aby nedocházelo ke zneužití tohoto ustanovení. Ke snížení počtu členů, resp. hlasů, jež jsou potřebné ke svolání členské schůze, došlo proto, že je třeba více chránit menšinu členů. „Obdobné normativní řešení obsahoval i § 29 starorakouského zák. č. 70/1873 ř. z. V současnosti obsahuje obdobné normativní řešení např. ust. § 45 německého GenG.“

24

Členské schůzi přísluší rozhodovat o zásadních otázkách bytového družstva, jejichž (oproti obchodnímu zákoníku širší) demonstrativní výčet nacházíme v ustanovení § 656 ZOK. Namátkou lze zmínit změny stanov, volbu a odvolávání 22

23

24

KOLIHA, Michael. Bytová družstva ve světle zákona o obchodních korporacích [online]. EPRAVO.CZ, publikováno 12. 5. 2014 [cit. 15. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2574-2577. Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015].

25

členů představenstva a kontrolní komise, schválení účetní závěrky či rozhodnutí o zrušení družstva a jmenování likvidátora. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout ustanovení § 755 ZOK, které je jediným speciálním ustanovením k obecným pravidlům o orgánech jakéhokoli družstva. Platí, že: „každý člen bytového družstva má při hlasování na členské schůzi 1 hlas. Určí-li tak stanovy, členové bytového družstva, kteří jsou nájemci družstevních bytů, mohou mít na členské schůzi vyšší počet hlasů.“ (§ 755 ZOK) Toto ustanovení vylučuje použití § 650 odst. 1 ZOK v případě bytového družstva, tedy stanovy nemohou určit, že má libovolný člen hlasů více. Důvodem nově zavedeného možného zvýhodnění nájemců družstevních bytů je jejich ochrana, když tito členové jsou, na rozdíl od ostatních, na bytovém družstvu existenčně závislí. Naopak se vylučuje možnost zvýhodnění jiných členů bytového družstva vyšším počtem hlasů, jako je tomu v případě obecného družstva (§ 650 ZOK).

25

U členů, jimž již vzniklo právo na uzavření nájemní smlouvy, dovozuje Zdeněk Čáp možnost zařadit je stanovami do privilegované skupiny členů, která má vyšší počet hlasů na členské schůzi. Odůvodňuje to jejich podstatně vyšší majetkovou účastí v družstvu, než je tomu u ostatních skupin členů – nenájemců. 26 Jakkoli je tato myšlenka vedena dobrým úmyslem, byla by její realizace dle názoru autorky v rozporu s ustanovením zákona a pouze judikatura by mohla tento extenzivní výklad zlegalizovat. V

ustanovení

§ 652

a

násl.

ZOK

nacházíme

nově

úpravu

rozhodování per rollam. Jedná se o způsob korespondenčního rozhodování známý dosud zejména z rozhodování valné hromady společnosti s ručením omezeným 25

26

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2742-2743.

26

a akciové společnosti. Dopadem bude jistě usnadnění konání členských schůzí větších družstev, jejichž členské schůze často trpěly vysokou mírou absence členů a tedy neusnášeníschopností. Družstvo, nebo osoba oprávněná ke svolání členské schůze, zašle všem členům návrh rozhodnutí společně s podklady potřebnými k rozhodnutí a s určením lhůty pro vyjádření člena. Člen má v zásadě několik možností postupu. Pokud doručí v určené lhůtě souhlasné stanovisko, platí, že s návrhem souhlasí. Nevyvratitelná domněnka nesouhlasu s návrhem platí v případě

pozdního

doručení

souhlasu,

nereagování

člena,

doručení

nesouhlasného stanoviska a případného neplatného vyjádření člena (forma veřejné listiny nebyla dodržena, nelze prokázat totožnost hlasujícího). Zajímavostí je, že přestože zákonodárce zavádí tuto možnost ve vztahu k družstvu jako vstřícný krok usnadňující fungování družstva, vrací se pouze na tomto místě k povinnosti člena hlasujícího per rollam zaslat své vyjádření k rozhodnutí, pro něž zákon vyžaduje formu veřejné listiny, též ve formě veřejné listiny (§ 654 odst. 2 ZOK). Naproti tomu u společnosti s ručením omezeným dochází ke zrušení povinnosti zasílat veřejnou listinu, kterou obsahoval ještě obchodní zákoník (§ 127 odst. 7 ObZ), a napříště postačí ověřený podpis na soukromé listině (§ 175 odst. 3 ZOK), kdy tato změna je právnickou obcí vesměs vítána. 27 Specifikem vhodným také pro velká družstva je institut shromáždění delegátů upravený v § 669 a násl. ZOK. Oproti předchozí právní úpravě v § 239 odst. 7 ObZ musíme zdůraznit, že došlo k zásadní změně v rozsahu úpravy, i když

27

GREGOROVÁ, Šárka; SPODNIAKOVÁ, Miroslava. Upuštění od požadavku notářského zápisu pro rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným – hlasování per rollam [online]. EPRAVO.CZ, publikováno 14. 3. 2014 [cit. 15. 3. 2015].

27

osvědčené principy a závěry ustálené judikatury byly zachovány.

28

Stručně

řečeno, shromáždění delegátů řeší nemožnost realizace „přímé demokracie“ ve velkých družstvech, když ustanovení § 670 odst. 1 ZOK nově zakazuje zřídit tento institut v družstvech s méně než 200 členy. Představenstvo

3.3.2

Představenstvo je statutárním orgánem družstva (§ 705 ZOK). Do jeho působnosti náleží obchodní vedení, plnění usnesení členské schůze, vedení účetnictví a jednání za družstvo na venek, kdy konkrétní způsob jednání je třeba vymezit ve stanovách a zapsat do obchodního rejstříku, nemá-li nastat situace, že za družstvo jedná a podepisuje každý člen představenstva samostatně (§ 164 odst. 2 OZ).

29

Představenstvo má ex lege tři členy, ledaže stanovy určí počet vyšší (§ 708 odst. 1 ZOK). Sudý počet zákonem zakázán není, i když ve všech ohledech se lichý počet členů jeví jako vhodnější.

30

Úprava představenstva je výrazně méně

obsáhlá v porovnání s úpravou členské schůze, jelikož se jedná o výkonný orgán a předpokládá se bližší vymezení pravidel ve stanovách družstva, naproti tomu rozsáhlá úprava členské schůze chrání práva členů, kteří nejsou členy orgánů bytového družstva. Stále se však jedná o úpravu rozsáhlejší než v obchodním zákoníku (§ 243 a 243a ObZ).

28

29

30

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2662. Tamtéž, s. 2665.

28

Jedinou změnu zákona o obchodních korporacích oproti obchodnímu zákoníku představuje zpřísnění rozsahu zákazu konkurence člena představenstva s cílem větší transparentnosti vedení družstva a loajality členů představenstva. 3.3.3

31

Kontrolní komise

Kontrolní komise je posledním ze tří obligatorních orgánů obecného družstva. „Kontrolní komise kontroluje veškerou činnost družstva, projednává stížnosti členů a může požadovat jakékoliv informace a doklady o hospodaření družstva.“ (§ 715 odst. 1 ZOK) Jedná se o nezávislý orgán, který se zodpovídá pouze členské schůzi, která mu však nemůže přímo ukládat úkoly.

32

V právní úpravě kontrolní

komise družstva nenastaly zásadnější změny, když ZOK pouze podrobněji vymezuje zákaz konkurence člena kontrolní komise a požadavky na pořízení zápisu z jednání kontrolní komise. 3.3.4

Malé družstvo

Z ustanovení § 726 ZOK vyplývá, že v tzv. malém družstvu, tedy v družstvu, které má méně než 50 členů, se ex lege nezřizuje kontrolní komise, neurčí-li stanovy jinak. Naproti tomu stanovy mohou určit, že se nezřizuje představenstvo a monokratickým statutárním orgánem je předseda družstva. V rámci zpřesnění podmínek

fungování

malého

družstva

s omezenými

orgány

nacházíme

v ustanovení § 726 ZOK i přenesení působností nezřízené kontrolní komise na členskou schůzi. Ustanovení § 726 odst. 3 ZOK pak stanoví pravidlo pro zřízení

31

32

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2678-2679.

29

dosud neexistujících orgánů při zvýšení počtu členů družstva nad 49, tedy při změně malého družstva na velké, a to pod hrozbou zrušení družstva soudem. 3.3.5

Samospráva bytového družstva

„Samospráva je organizační jednotkou bytového družstva, ve které se organizují členové bytového družstva zejména za účelem efektivního výkonu svých členských práv a povinností.“ (§ 753 ZOK) Právní úprava samosprávy bytového družstva je poměrně stručná. Z ustanovení § 754 ZOK můžeme vyvodit fakultativnost zřízení samosprávy či více samospráv a dále zákon stanoví povinné náležitosti stanov v případě zřízení samosprávy bytového družstva. Zákonná úprava družstevních samospráv v obchodním zákoníku chyběla. Jedná se tedy o nové ustanovení, jehož materiálním pramenem je dosavadní praxe ve většině velkých bytových družstev, která mají družstevní byty ve více bytových domech.

33

Samospráva je organizační jednotkou bytového družstva, kdy není zřejmé, jakou povahu má taková organizační jednotka, protože ZOK s tímto pojmem na jiném místě nepracuje. Občanský zákoník zmiňuje organizační jednotky u pobočného spolku, sdružení a odborové organizace, avšak nikde pojem nedefinuje. Lze však dovodit, že samospráva není „jiným orgánem zřízeným stanovami“ podle § 629 ZOK a neuplatní se tak na ni ustanovení o orgánech bytového družstva v § 629 a násl. ZOK. Je však možné, aby stanovy určily fakultativní orgány bytového družstva související se samosprávou, např. předsedu samosprávy.

33

34

34

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2740. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. S. 964.

30

3.4 Zrušení bytového družstva Zrušení a zánik bytového družstva upraví speciální ustanovení § 756 a násl. ZOK a dále obecná ustanovení § 93 a násl. ZOK a § 168 a násl. OZ. Z obecných ustanovení zákona o obchodních korporacích se podává, že bytové družstvo soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, anebo na návrh státního zastupitelství, shledá-li na věci závažný veřejný zájem, zruší, pokud nevykonává svou činnost, neplní svůj účel či pro nepřekonatelné rozpory mezi členy. Podle obecného ustanovení § 211 odst. 2 OZ zruší soud i bez návrhu bytové družstvo, když počet jeho členů klesne pod tři, a dále podle ustanovení § 172 OZ zruší soud bytové družstvo, pokud vyvíjí nezákonnou činnost, nesplňuje předpoklady zákona pro vznik nebo nemá déle než dva roky statutární orgán. Speciální ustanovení § 757 ZOK týkající se zrušení bytového družstva přidává k výše uvedenému další skutečnost, na jejímž základě soud bytové družstvo může zrušit: „porušuje-li závažným způsobem ustanovení tohoto zákona o hospodaření se svým majetkem, nebo provozuje činnost, která je v rozporu s § 727.“ Tímto pravidlem zákonodárce vynucuje dodržování ustanovení zaručujících v jistém smyslu sociální povahu bytového družstva a chránících v prvé řadě uspokojování bytových potřeb členů bytového družstva. Podstatná je však ve vztahu k ustanovení § 93 ZOK formulace „soud může zrušit“ ve speciálním ustanovení § 757 ZOK věnující se bytovému družstvu. Z uvedeného lze dovozovat, že soud není vždy povinen zrušit např. bytové družstvo, které nerespektuje kogentní ustanovení § 727 ZOK vyjadřující základní smysl a účel bytového družstevnictví jako celku či ustanovení § 750 a násl. ZOK chránící neziskovou povahu bytových družstev. Přestože lze očekávat přiměřené užití tohoto ustanovení a v případech závažných porušení rušení takových 31

družstev, jeví se tato mezera v zákoně krajně nevhodnou. Navíc zde zřejmě absentuje role státního zastupitelství jako ochránce důležitého veřejného zájmu. Pokud jde o zánik bytového družstva, dochází k němu, stejně jako u ostatních korporací, výmazem z obchodního rejstříku (§ 185 OZ).

32

4 Právní vztahy týkající se bytového družstva 4.1 Právní vztah člen – bytové družstvo Obsahem právního vztahu mezi bytovým družstvem a jeho členem jsou práva a povinností obou stran vyplývající z členství člena v bytovém družstvu. Tato práva a povinnosti charakterizuje § 595 odst. 1 ZOK jako družstevní podíl, kdy tento pojem nahrazuje dřívější pojem členský podíl. V této podkapitole bude dále pojednáno o členství jednotlivce v bytovém družstvu, o jeho vzniku a zániku, o společném členství manželů, a dále o družstevním podílu a konkrétních členských právech a povinnostech člena bytového družstva, zejména pak o právu nájmu družstevního bytu a o majetkových právech a povinnostech člena. 4.1.1

Členství jednotlivce

Jak již bylo uvedeno, členství jednotlivce je ztělesněním jeho vztahu s družstvem a zároveň je základním stavebním kamenem bytového družstevnictví. Na tomto místě bude pojednáno o vzniku a zániku členství jednotlivce v bytovém družstvu. Obsah členství v družstvu charakterizovaný jako družstevní podíl a z něj plynoucí práva a povinnosti bude rozebrán níže. Pokud jde o vznik členství, členem bytového družstva se může stát fyzická osoba, která splní podmínky stanov pro členství, podá písemnou přihlášku a o její přihlášce je kladně rozhodnuto představenstvem (§ 577 odst. 2, 3 ZOK). Navíc bude ve většině případů podmínkou vzniku členství vyplývající ze stanov také převzetí vkladové povinnosti a uzavření smlouvy podle § 572 ZOK (§ 733 odst. 1 ZOK). Zvláštním způsobem vzniku členství v družstvu, který řešila judikatura ve vztahu k předcházející právní úpravě, je vydržení družstevního podílu za splnění obecných podmínek upravených nyní v § 1089 a násl. OZ. „Práva a 33

povinnosti spojená s členstvím (členským podílem) v bytovém družstvu lze vydržet jako věc movitou; z toho logicky vyplývá, že vydržecí doba činí tři roky.“ 35 Členství právnických osob v bytovém družstvu mohou stanovy podle § 735 ZOK omezit nebo vyloučit. Členství právnických osob v bytových družstvech je však tématem, které pro svůj rozsah nemůže být předmětem této práce. Druhým stavebním prvkem pojmu členství v družstvu jsou podmínky jeho zániku. Speciální úprava bytového družstva taková ustanovení neobsahuje, použije se proto obecná úprava § 610 a násl. ZOK týkající se zániku členství v obecném družstvu. Členství v družstvu zaniká především písemnou dohodou, vystoupením člena (písemné oznámení družstvu s případnou stanovami určenou výpovědní lhůtou, kdy toto právo člena nemůže být stanovami jakkoli omezeno, či dokonce zpoplatněno

36

), vyloučením člena, převodem či přechodem

družstevního podílu, smrtí člena bez přechodu družstevního podílu, zánikem právnické osoby – člena a zánikem družstva bez právního nástupce (§ 610 ZOK). O převodu a přechodu družstevního podílu bude pojednáno dále. Členství v bytovém družstvu zaniká mimo jiné i prohlášením konkurzu na majetek člena (§ 610 písm. h) ZOK), kdy k výkladu tohoto ustanovení pro společné členství jistě bude nadále platné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp.zn. 29 Odo 460/2005: „Prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů, kteří jsou společnými členy družstva, zaniká i členství druhého manžela v družstvu; tytéž účinky má nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností vůči jednomu z manželů nebo vydání exekučního

35

36

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp.zn. 26 Cdo 155/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2013 [cit. 15.3.2015]. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. S. 842.

34

příkazu k postižení členských práv a povinností vůči jednomu z manželů po právní moci usnesení o nařízení exekuce.“

37

Pouze na okraj lze zmínit chybu zákonodárce, který v ustanovení § 610 písm. j) ZOK používá nadále terminologii obchodního zákoníku, když hovoří o členských právech a povinnostech namísto družstevního podílu, který původní pojem nahrazuje. 38 Dalším pochybením zákonodárce je pak obsolentní ustanovení § 610 písm. i) ZOK, když dle § 144 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon), ve znění novely č. 294/2013 Sb. účinné od 1. 1. 2014 (tedy stejně jako ZOK): „Insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.“ Aktuálně jsou takové situace řešeny podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona tak, že insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkurzu.

39

Je třeba zdůraznit, že Filip Cileček

ve svém komentáři k ustanovení § 610 písm. i) ZOK vychází ze zastaralé právní úpravy insolvenčního zákona, když účinnost zmíněné novely nastala zároveň s účinností ZOK a jeho tvrzení tak nemohla být nikdy pravdivá.

40

V tomto směru

je proto nutná urychlená novelizace zákona o obchodních korporacích. Největší kontroverze a nespokojenost členů pochopitelně vyvolává institut vyloučení, a proto si také vyžaduje nejpodrobnější úpravu v zákoně, kdy tuto úlohu z pochopitelných důvodů nepostačuje svěřit stanovám družstva. „Člen může být z družstva vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti, přestal splňovat podmínky pro členství nebo z jiných 37

38

39 40

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp.zn. 29 Odo 460/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2007 [cit. 15. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2524. Tamtéž, s. 2527. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 844.

35

důležitých důvodů uvedených ve stanovách.“ (§ 614 ZOK) Vyloučení jako jednostrannému

právnímu

jednání

družstva

zásadně

předchází

písemná

odůvodněná výstraha s výzvou k nápravě či zdržení se porušování členských povinnosti s poskytnutím minimálně třicetidenní lhůty (§ 615 ZOK). To však neplatí, pokud člen způsobil porušením svých členských povinností následky, jež nelze odstranit (§ 616 ZOK). „O vyloučení člena z družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami.“ (§ 617 odst. 1 ZOK) Na tomto místě je třeba zdůraznit ustanovení § 734 odst. 1 ZOK týkající se členů bytového družstva, kteří jsou zároveň nájemci družstevních bytů, kdy zde nacházíme dvě skutečnosti, za jejichž splnění (ne nutně kumulativního) lze takového člena z bytového družstva vyloučit. Nájemce družstevního bytu může být z bytového družstva vyloučen: „poruší-li hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na družstvu nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází.“ (§ 734 odst. 1 ZOK) Novým pravidlem zákona o obchodních korporacích oproti obchodnímu zákoníku je vztažení předmětu útoku úmyslného trestného činu i na osobu bydlící v domě a cizí majetek nacházející se v předmětném domě.

41

Doktrína prozatím došla ke dvěma protichůdným názorům na povahu vztahu ustanovení § 614 a § 734 odst. 1 ZOK. První možností je, že ustanovení § 734 odst. 1 ZOK je speciální vůči obecné úpravě vyloučení člena jakéhokoli družstva a jako takové poskytuje taxativní výčet skutečností, za jejichž splnění je možné nájemce družstevního bytu vyloučit z bytového družstva. Opačnou teorií je

41

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2709.

36

slučitelnost ustanovení § 614 a § 734 odst. 1 ZOK, která mohou platit pro nájemce družstevního bytu vedle sebe. Podle první uvedené varianty zdůrazňuje zákonodárce samostatnou úpravou bytových družstev jejich speciální povahu, kdy ještě více ochraňuje členy bytových družstev, kteří jsou zároveň nájemci družstevních bytů, právě z toho důvodu, že jsou, jak již bylo uvedeno výše, na bytovém družstvu existenčně závislí, protože zánikem členství v družstvu vždy zaniká nájem družstevního bytu (§ 734 odst. 3 ZOK). Uvedené ustanovení představuje podle této varianty výkladu zcela zásadní stavební prvek bytového družstevnictví jako takového. Osoba řešící svou bytovou situaci porovnává výhody a nevýhody jednotlivých možností a jednou z výhod členství v bytovém družstvu je pro ni nutně i praktická nemožnost vyloučení z družstva za normálních okolností, když ochrana nájemce družstevního bytu je nesrovnatelná s ochranou nájemce bytu ve vlastnictví jiné osoby. Členství v bytovém družstvu se tak v tomto ohledu jeví, pokud přijmeme teorii o specialitě ustanovení § 734 odst. 1 ZOK, jako zásadně nejstabilnější forma řešení bytové situace jednotlivce i rodiny. Dalším argumentem zastánců této teorie (např. Filip Cileček) je faktická podřaditelnost speciálních důvodů vyloučení pod obecné, tedy že například nebydlící členové mohou být také vyloučeni pro spáchání předmětných úmyslných trestných činů.

42

Zcela pragmaticky lze připomenout, že Filip Cileček

je předsedou senátu Nejvyššího soudu 29 Cdo, který bude v případech sporů o výklad těchto ustanovení rozhodovat. 43

42

43

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. S. 948. Rozvrh práce Nejvyššího soudu pro rok 2015. Nejvyšší soud [online]. Citováno 15. 3. 2015. S. 30.

37

Právní věda se k uvedenému problému zatím příliš nevyjadřovala, mimo komentářů zákona o obchodních korporacích lze zmínit pouze názor Šárky Krejčířové uveřejněný v Bulletinu advokacie: „Vzhledem k tomu, že § 734 ZOK obsahuje taxativní výčet a neodkazuje na použití § 614 ZOK, domnívám se, že člen bytového družstva bude moci být z bytového družstva vyloučen právě jen z důvodů uvedených v § 734 ZOK.“

44

Není zde však nijak podrobněji rozebráno,

jakého důvodu se autorka domnívá, že se jedná v § 734 ZOK o taxativní výčet, ani proč by mělo takové ustanovení odkazovat na obecnou úpravu. Druhou možností výkladu uvedených ustanovení § 614 a § 734 odst. 1 ZOK je možné fungování těchto norem kumulativně. Nájemce družstevního bytu tak podle Zdeňka Čápa lze vyloučit nejen pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu a uvedené trestné činy, ale i pro důvody uvedené v § 614 ZOK (porušení členských povinností, nesplňování podmínek pro členství a jiné důležité důvody uvedené ve stanovách).

45

Uvedené ustanovení podle druhé

z možností výkladu reflektuje zvláštní povahu nájmu družstevního bytu, když přidává k obecným podmínkám vyloučení člena družstva ještě další speciální. Tyto důvody pro vyloučení nelze použít proti členovi, který není nájemcem družstevního bytu, i kdyby mu již vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Autorka se ztotožňuje s názorem Zdeňka Čápa uvedeným výše, a to z důvodu především jazykového a logického výkladu ustanovení § 614 a § 734 ZOK. Z dikce těchto ustanovení nevyplývá, že by zákonodárce měl v úmyslu chránit nájemce družstevního bytu, ale spíše družstvo ve vztahu k nájemci užívajícímu

44

45

KREJČÍŘOVÁ, Šárka. Právní úprava skončení nájmu bytu v novém občanském zákoníku [online]. Česká advokátní komora, publikováno 18. 12. 2013 [cit. 15. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2709.

38

jeho majetek v rozporu se zákonem a stanovami, kdy i „judikatura dovodila, že účelem úpravy vyloučení člena z družstva je chránit družstvo před opakovaným či závažným porušováním členských povinností členem družstva.“

46

Je absurdní

představa, že nájemce družstevního bytu by nebylo možné vyloučit, přestože přestal splňovat podmínky členství v družstvu, či přesto, že porušuje povinnosti plynoucí ze samotného členství v družstvu, avšak nikoli z nájmu družstevního bytu. Jiné důležité důvody uvedené ve stanovách mohl teoreticky zákonodárce chtít ve vztahu k nájemcům družstevních bytů v zájmu jejich ochrany omezit, ale z dikce zákona to rozhodně není zřejmé. Oproti obchodnímu zákoníku, jehož úprava vyloučení člena byla rozebrána výše, lze konstatovat zásadní změny podmínek vyloučení, přestože důvodová zpráva se k nim vůbec nevyjadřuje. Dle názoru autorky je však právní úprava obchodního zákoníku podpůrně použitelná pro výklad účinné úpravy, když v případě přijetí první uvedené teorie výkladu by došlo k velmi zásadnímu, a snad i nežádoucímu, posílení pozice bydlícího člena družstva na úkor bytového družstva. Dále je třeba se v této části práce zabývat obranou vylučovaného člena družstva proti takovým rozhodnutím. Vyloučený člen má několik možností, jak rozhodnutí zvrátit. Předně je to podání odůvodněných námitek k členské schůzi do 30 dnů. To však platí, pouze pokud o vyloučení nerozhodovala podle stanov členská schůze již napoprvé. „Rozhoduje-li o vyloučení člena z družstva přímo členská schůze, odpadá povinnost vyloučeného člena družstva před podáním návrhu u soudu

46

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp.zn. 29 Cdo 1155/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2014 [cit. 15. 3. 2015].

39

odvolat se proti rozhodnutí o vyloučení k členské schůzi.“

47

Toto rozhodnutí bude

mít jistě vliv i na výklad přejmenovaného institutu námitek proti rozhodnutí o vyloučení (podle obchodního zákoníku se jednalo o odvolání proti takovému rozhodnutí). Členská schůze může námitkám vyhovět a rozhodnutí o vyloučení zrušit, jsou-li námitky vylučované osoby důvodné. Není-li tomu tak, rozhodne členská schůze o zamítnutí námitek a členství v družstvu zaniká doručením rozhodnutí o zamítnutí námitek (§ 619 ZOK). Poněkud spornou se zdá dikce ustanovení § 618 ZOK v následujícím ohledu. Na jednu stranu platí, že proti rozhodnutí o vyloučení může člen podat odůvodněné námitky k členské schůzi i v případě, že o vyloučení rozhodla členská schůze (§ 618 odst. 1 ZOK). Na straně druhé však „jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, postupuje se podle § 620 až 622.“ (§ 618 odst. 2 ZOK), tedy podává se rovnou určovací žaloba. Z hlediska ochrany vylučovaného člena musíme dojít k závěru, že tento si může pravděpodobně vhodný postup vybrat a buď podat rovnou určovací žalobu k soudu, anebo si v důsledku nejčastěji pouze prodloužit lhůtu k podání takové žaloby podáním námitek k členské schůzi. Jedná se však o zřejmou nejasnost v zákoně, která by měla být novelizací vyřešena. Dle logického výkladu by měla být de lege ferenda zrušena část ustanovení § 618 odst. 1 ZOK za prvním středníkem, tedy „to platí i v případě, že o vyloučení rozhodla členská schůze“. 48 V ustanovení § 618 odst. 1 ZOK nacházíme zřejmě reziduum předchozí právní úpravy obchodního zákoníku v podobě pojmu „oznámení o vyloučení“, kdy z kontextu celé úpravy vyloučení člena družstva je patrno, že se musí jednat 47

48

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 14 Cmo 429/2003. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2541.

40

o samotné rozhodnutí o vyloučení obsahující především odůvodnění a poučení o možnosti podat námitky. I tato nepřesnost by proto měla být de lege ferenda odstraněna.

49

Další možností vyloučené osoby je pak podání žaloby na určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení provedeného dle stanov členskou schůzí, případně rozhodnutí o zamítnutí námitek. Žaloba se podává k příslušnému soudu v zájmu právní jistoty všech zúčastněných v prekluzivní hmotněprávní

50

lhůtě tří měsíců

od doručení rozhodnutí (nově nikoliv ode dne konání členské schůze).

51

Určovací žaloba je jakýmsi mimořádným opravným prostředkem sui generis, když dotyčná osoba je již doručením rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek vyloučena z družstva, avšak podle § 620 odst. 2 ZOK družstvo do pravomocného rozhodnutí soudu nemůže vůči bývalému členovi uplatnit žádná práva ze zániku členství. Nejvyšší soud navíc rozhodl, že „včasné podání mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu ve věci určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva je důvodem pro přerušení řízení o vyklizení bytu.“

52

Uvedené tvrzení lze označit přinejmenším za

velmi extenzivní výklad zákona, i když je veden dobrými úmysly. Poslední možnost vylučované osoby představuje písemná žádost o zrušení rozhodnutí o vyloučení, resp. o zamítnutí námitek, podle § 622 odst. 2 věta druhá, část za středníkem ZOK. Družstvo má možnost zrušit toto rozhodnutí i bez návrhu v rámci autoremedury, kdy však vyloučená osoba musí se zrušením rozhodnutí 49

50 51

52

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. S. 852. Tamtéž. S. 853. Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. 26 Cdo 3177/2012. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2013 [cit. 15. 3. 2015].

41

písemně souhlasit, a to nejpozději do jednoho měsíce od doručení rozhodnutí o zrušení. Důvodem této podmínky bude pravděpodobně zachování rozumných vztahů mezi družstvem a vylučovanou osobou, která si již nemusí nadále přát zůstat členem družstva, které se ji pokusilo vyloučit. Předchází se tak zbytečné administrativě spojené s následným vystoupením člena. Nejčastějším případem využití zrušení rozhodnutí o vyloučení bude zřejmě situace, kdy členská schůze uzná podané námitky za důvodné. Družstvo však může rozhodnutí zrušit mimo autoremeduru a žádost vyloučené osoby i z jiných podnětů a příčin (kontrolní komise, externí audit, změna personálního obsazení rozhodujícího orgánu atd.). 4.1.2

Družstevní podíl

Pojem družstevního podílu zahrnuje všechna majetková i nemajetková členská práva a povinnosti člena bytového družstva (§ 595 odst. 1 ZOK). Z hlediska ustanovení § 489 OZ je družstevní podíl jako to, co je odlišné od osoby a slouží potřebě lidí, věcí, a to konkrétně věcí nehmotnou a movitou. Lze zde vysledovat snahu zákonodárce učinit přítrž legislativnímu zmatku, kdy pojmy členská práva a povinnosti, členství a členský podíl byly užívány nepřesně až chybně (k tomu viz výše). V zákoně o obchodních korporacích je pojem družstevní podíl užíván vesměs správně (pochybení zákonodárce v § 610 písm. j) ZOK bylo rozebráno výše) a byl zaveden s důrazem na odlišení povahy družstva a obchodních společností. Ve vztahu k dalším právním předpisům je zavedeno přechodné ustanovení § 783 ZOK osvětlující vztah bývalých a současných pojmů. Charakteristiky fungování pojmu družstevní podíl nacházíme v ustanoveních § 595 a násl. ZOK. Každý člen má pouze jeden družstevní podíl a naopak nikdo jiný než člen nemůže nabýt družstevní podíl, a to dokonce ani družstvo samotné. 42

„Družstevní podíl se ovšem nemůže stát uvolněným podílem jako je obchodní podíl v s. r. o.; to povaha členství v družstvu vylučuje. Pokud družstevní podíl nepřechází – v důsledku převodu nebo přechodu - na singulárního nebo univerzálního sukcesora dosavadního člena, pak vždy zaniká.“ 53 Dle ustanovení § 597 ZOK může být družstevní podíl zásadně předmětem spoluvlastnictví, kdy stanovy toto mohou vyloučit a v mnoha případech to bude nanejvýš vhodné a svědčící povaze družstev. Zvláštním majetkovým režimem družstevního podílu může být režim společného jmění manželů. Manželé jsou společnými členy bytového družstva ex lege, pokud je družstevní podíl součástí společného jmění manželů (§ 739 odst. 2 ZOK). O společném členství manželů v bytovém družstvu bude pojednáno níže. Dále je třeba se v této části práce zabývat problematikou dispozic s družstevním podílem, tedy jeho převodem, přechodem, rozdělením a splynutím. Pokud jde o převod družstevního podílu, liší se velmi zásadním způsobem speciální úprava převodu družstevního podílu v bytovém družstvu od obecné, a to ve prospěch ochrany členů bytových družstev. Snad největší změnou zákona o obchodních korporacích ve vztahu k bytovým družstvům je výslovná neomezitelnost převodu družstevního podílu stanovami, pokud má být družstevní podíl převeden na osobu, která splňuje podmínky stanov pro přijetí za člena (§ 736 odst. 1 ZOK). Navíc „zatímco dosavadní úprava neobsahovala výslovnou úpravu přechodu práv k uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu pro případ převodu členského podílu a judikatura dovodila, že tato práva spolu s převodem podílu na nabyvatele nepřechází, ustanovení § 736 odst. 2 ZOK výslovně říká, že 53

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015].

43

s převodem družstevního podílu, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu, dochází i k převodu nájmu družstevního bytu.“

54

Na druhou stranu však současně

z právního vztahu převodce a družstva přecházejí ex lege do právního vztahu nabyvatele a bytového družstva všechny dluhy a pohledávky (§ 736 odst. 2 ZOK). „Převodce družstevního podílu ručí za dluhy, které jsou s družstevním podílem spojeny.“ (§ 601 odst. 1 ZOK) Lze tedy shrnout, že družstevní podíl je libovolně převoditelný na ostatní členy bytového družstva i třetí osoby splňující podmínky stanov pro členství, tento převod nepodléhá souhlasu jakéhokoli orgánu družstva a naopak se stává pro družstvo závazným pouhým předložením příslušné smlouvy či doručením prohlášení převodce a nabyvatele o uzavření takové smlouvy. Nově s převodem družstevního podílu přechází všechna související práva a povinnosti, tedy nejen právo nájmu či právo na uzavření nájemní smlouvy a pohledávky za družstvem, ale i dluhy převodce vůči družstvu, za které však převodce nadále družstvu ručí. Fakticky se tak jedná o rozsah univerzální sukcese.

55

Konstrukce přechodu družstevního podílu na právního nástupce člena v § 602 a násl. a v § 737 ZOK rozlišuje členy bytového družstva na ty, jimž svědčí právo nájmu nebo právo na uzavření nájemní smlouvy, a na ty, kteří tato práva nemají (již nebo dosud). Základním principem je zákaz omezení nebo vyloučení přechodu podílu stanovami v případech členů, jimž svědčí právo nájmu nebo právo na uzavření nájemní smlouvy, a na druhé straně připuštění vyloučení dědění podílu u ostatních členů (stejně jako u členů jiných než bytových družstev). V rozporu s uvedeným se však jeví kogentní ustanovení § 42 odst. 1 ZOK: „Zákaz

54

55

KOLIHA, Michael. Bytová družstva ve světle zákona o obchodních korporacích [online]. EPRAVO.CZ, publikováno 12. 5. 2014 [cit. 15. 3. 2015]. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 833.

44

nebo omezení přechodu podílu v bytovém družstvu se zakazuje.“ Toto velmi nesystematicky zařazené ustanovení v důsledku vylučuje omezení či vyloučení přechodu družstevního podílu i těch členů, kteří (již nebo dosud) právo na uzavření nájemní smlouvy nebo právo nájmu družstevního bytu nemají. Možnost stanovami omezit nebo zakázat přechod družstevního podílu tak na bytová družstva vůbec nedopadne. Důležitým pravidlem zavedeným zákonem o obchodních korporacích je přechod práva nájmu či práva na uzavření nájemní smlouvy, stejně jako všech ostatních práv a povinností s družstevním podílem spojených, zároveň s přechodem (i převodem) družstevního podílu (§ 737 odst. 1 ZOK). Jak již bylo uvedeno výše u převodu družstevního podílu, judikatura dosud dovodila pravý opak. „Tento stav je neudržitelný, neboť bytovému družstvu fakticky znemožňuje donutit bývalé členy - dlužníky k úhradě jejich dluhů. Nevýhodný je však i pro nabyvatele družstevních podílů, protože při absenci této úpravy v současnosti je nutí provádět cessi pohledávek vůči bytovému družstvu z nabyvatele na převodce.“

56

Předposledním typem dispozice s družstevním podílem je jeho rozdělení. Tento institut je v zákoně novým, „věcně se však o změnu nejedná; návrh zákona sleduje v tomto ohledu již závěry dovozené právní doktrínou s přihlédnutím k potřebám praxe.“

57

Možnost převést jen část členských práv a povinností

dovozovala právní věda a judikatura analogicky z úpravy dědění členského podílu v bytovém družstvu v občanském zákoníku 1964. 58 56

57 58

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. Tamtéž. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2520.

45

Družstevní podíl lze zásadně převádět pouze jako celek, tedy včetně všech práv a povinností s ním souvisejících. Výjimkou je právě převod části družstevního podílu v bytovém družstvu, kdy jednotlivé části jsou spojeny s nájmy různých bytů nebo nebytových prostorů (zákonodárce zavádí v § 729 odst. 1 ZOK legislativní zkratku družstevní byt). V takovém případě lze po rozdělení družstevního podílu převést část družstevního podílu spojenou s nájmem jednoho bytu nebo nebytového prostoru, kdy převodce zůstává nadále členem družstva a nájemcem ve vztahu ke zbývajícímu bytu či bytům a nabyvatel je také plnohodnotným členem družstva ve vztahu k nájmu „převedeného“ bytu. 59 Z ustanovení § 607 ZOK se podává, že k rozdělení obecného družstevního podílu je třeba individuální souhlas představenstva a splnění zákonné podmínky, že nevznikne u žádného z účastníků rozdělení nižší majetková účast v družstvu, než činí základní členský vklad. Ze speciální úpravy § 738 ZOK vyplývá, že stanovy nemohou rozdělení družstevního podílu omezit či vyloučit. Nabyvatel je povinen splnit svou vkladovou povinnost k základnímu členskému vkladu. Podle § 601 ZOK, na který odkazuje ustanovení § 738 odst. 2 ZOK, ručí převodce za splnění dluhů nabyvatele souvisejících s nabytým družstevním podílem a příslušným družstevním bytem, a dále platí, že rozdělení družstevního podílu je vůči družstvu účinné nejdříve předložením předmětné smlouvy družstvu. Z toho mimo jiné vyplývá, že taková osoba nemá do doručení smlouvy družstvu členská práva, zejména právo hlasovat na členské schůzi. 60 Posledním typem dispozice s družstevním podílem, o němž je třeba na tomto 59

60

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp.zn. 29 Odo 1378/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2006 [cit. 15. 3. 2015]. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp.zn. 29 Odo 1101/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2008 [cit. 15. 3. 2015]. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. S. 853.

46

místě pojednat je splynutí družstevních podílů. Tento institut je upraven pouze obecně ve vztahu k jakémukoli družstvu v ustanovení § 606 ZOK. Toto ustanovení stanoví, že: „nabude-li člen za trvání svého členství v družstvu další družstevní podíl, jeho družstevní podíly splývají v jediný družstevní podíl v den, kdy je člen nabude.“ Dále se pak upravuje splynutí podílů, s nimiž jsou s oběma spojena práva (shodných nebo různých) třetích osob. Do zániku práv třetích osob nebo do jiné doby, kterou určí dohoda s dotčenými třetími osobami, existuje faktický stav, kdy takový člen má dva (nebo více) družstevních podílů, jako výjimka z ustanovení § 595 odst. 1 ZOK. 4.1.3

61

Společné členství manželů

Institutem snad nejčastěji využívaným právě v bytových družstvech je společné členství manželů v družstvu. Manželé tvoří společně jednotku, která je nadána členskými právy a povinnostmi, ze kterých jsou manželé dle zásad společného jmění oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Společné členství manželů v bytovém družstvu vzniká nově ex lege, pokud je družstevní podíl součástí společného jmění manželů, nadále již není právně rozhodné, zda spolu manželé žijí, je akcentována majetková součást družstevního podílu (§ 739 ZOK). Avšak v případech, kdy družstevní podíl není součástí společného jmění, členství jednoho manžela nezakládá automaticky členství druhého manžela v družstvu (§ 578 ZOK). Společné členství na druhou stranu zaniká vypořádáním společného jmění nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání a nikoli již zánikem manželství (§ 739 odst. 2 ZOK). Podle Zdeňka Čápa lze společné členství manželů v bytovém družstvu vyloučit stanovami stejně, jako jakékoli jiné spoluvlastnictví družstevního 61

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2519.

47

podílu. 62 Naopak opačný názor zastává autorka, podle níž neplatí, že by stanovy bytového družstva mohly vyloučit spoluvlastnictví družstevního podílu manžely podle § 597 ZOK. Za účinnosti minulé právní úpravy bylo judikaturou dovozeno, že vznik společného členství manželů v bytovém družstvu je závislý pouze na zákonné úpravě, která byla v tomto případě kogentní, a nebylo ji proto možné vyloučit stanovami ani případným zúžením společného jmění manželskou smlouvou, která by členský podíl ze společného jmění vyjmula. K tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 98/2011: „Otázku vzniku, existence a zániku členství v družstvu a společného nájmu bytu je třeba vždy posoudit podle úpravy v § 703 - § 709 obč. zák. (popř. podle obchodního zákoníku); není rozhodné, co případně obsahují stanovy družstva, neboť od této úpravy se nelze odchýlit.“ 63 Je však třeba přiznat, že povaha družstevního podílu podle ZOK je dosti rozdílná od povahy členského podílu podle občanského zákoníku 1964. Členský podíl byl majetkovou hodnotou (§ 118 odst. 1 OZ 1964), která nemohla být vyloučena ze společného jmění smluvně ani stanovami družstva, protože ustanovení § 703 odst. 2 OZ 1964 bylo kogentní povahy.

64

Na druhou stranu

družstevní podíl je dle občanského zákoníku zcela zřejmě věcí (§ 496 odst. 2 OZ) a jistě jej lze vyloučit ze společného jmění manželskou smlouvou (§ 718 OZ), když zásadně se podle § 709 odst. 3 OZ stává součástí společného jmění. Závěrem tedy lze shrnout, že z výše naznačených důvodů soudím, že společné členství manželů v družstvu lze vyloučit z vůle manželů (snoubenců) vyjmutím družstevního podílu ze společného jmění, avšak nelze jej vyloučit stanovami pro 62

63

64

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 2720. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 98/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2011 [cit. 15. 3. 2015]. Tamtéž.

48

případy, kdy družstevní podíl je součástí společného jmění manželů, protože v takovém případě vzniká společné členství v bytovém družstvu ex lege podle § 739 odst. 1 ZOK. Bohužel Zdeněk Čáp neuvádí ve svém komentáři argumenty, kterými by podpořil své tvrzení, že společné členství manželů v družstvu lze stanovami vyloučit. 65 Tématem, které se svým rozsahem hodí minimálně pro samostatnou diplomovou práci je společný nájem družstevního bytu manžely a jeho vztah se společným členstvím v bytovém družstvu. Obecně se tématu vztahu manželství a družstevního bytu rozsáhleji věnoval zejména Jan Trnka, avšak jeho publikace je již z roku 1976.

66

Tématu společného nájmu družstevního bytu však tato práce

již prostor neposkytuje, lze proto pouze odkázat na příslušné prameny. 67 4.1.4

Nemajetková práva a povinnosti člena a bytového družstva

V této části práce bude věnována pozornost právům a povinnostem člena bytového družstva vyplývajícím ze zákona, ze stanov, ale i ze smluv uzavřených mezi družstvem a jeho členem, především tedy z nájemní smlouvy. Do speciálního následujícího oddílu byla vyčleněna majetková práva a povinnosti člena bytového družstva, těm zde proto prostor dán nebyl. V ustanovení § 575 ZOK nacházíme demonstrativní výčet práv a povinností člena, kdy podle důvodové zprávy se jedná o návrat „k praxi známé ze starších legislativních úprav (např. zák. č. 176/1990 Sb. nebo zák. č. 162/1990 Sb.), kdy úprava obsahuje demonstrativní výčet základních práv a povinností člena

65

66

67

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2720. TRNKA, Jan. Manželství a družstevní byt. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Český svaz bytových družstev Praha, 1976. 36 s. Např. PAULDURA, Lukáš. Zánik společného nájmu manželů k družstevnímu bytu. Brno, 2009. 62 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

49

družstva.“

68

Ustanovení § 575 ZOK přiznává členovi družstva především členská

práva v užším smyslu, tedy ta, která jsou spojená se samotným členstvím v družstvu jako obchodní korporaci, nikoliv s nájmem družstevního bytu. Jedná se o právo aktivního a pasivního volebního práva do orgánů družstva, právo účastnit se řízení a rozhodování v družstvu prostřednictvím členské schůze a dalších volených orgánů družstva a podílet se na výhodách poskytovaných družstvem členům v souladu se stanovami (§ 575 odst. 1 ZOK). Na straně druhé však § 575 odst. 2 ZOK stanoví demonstrativní výčet členských povinností člena, konkrétně povinnosti dodržovat stanovy a rozhodnutí orgánů družstva. Oba tyto výčty jsou však demonstrativní a stanovy družstva přiznávají členům zpravidla ještě další práva a povinnosti. Filip Cileček například uvádí právo člena na informace o družstvu a právo kontroly fungování družstva prostřednictvím kontrolní komise, pokud je zřízena, nebo právo na informace ze seznamu členů.

69

Na tomto místě je třeba vyložit úpravu institutu členské žaloby jako „žaloby ut singuli, resp. actio pro socio, který se však v zájmu ochrany členů i družstev před denuncujícími žalobami mírně modifikuje,“

70

zařazenou v zákoně pod obsah

členství v družstvu. Členskou žalobu zná český právní řád od roku 2001, kdy byla novelou vložena do ustanovení § 241 obchodního zákoníku. „Každý člen je oprávněn domáhat se za družstvo náhrady újmy proti členovi orgánu družstva nebo splnění jejich případné povinnosti“ (§ 584 odst. 1 ZOK) plynoucí ze smlouvy o vypořádání újmy způsobené porušením péče řádného hospodáře 68

69

70

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. S. 818-819. Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015].

50

podle § 53 odst. 3 ZOK. Avšak na druhou stranu podle § 584 odst. 2 ZOK „člen nemá právo domáhat se náhrady újmy podle odstavce 1, bylo-li o ní rozhodnuto podle § 53 odst. 3.“ Tedy jinými slovy, existují tři varianty zabezpečení náhrady újmy způsobené porušením péče řádného hospodáře člena orgánu družstva. První z nich je uzavření smlouvy s tímto členem orgánu, kdy k jejímu schválení ze strany družstva je třeba souhlasu členské schůze přijatého alespoň dvoutřetinovou většinou (§ 53 odst. 3 ZOK). Druhou variantou je uplatnění práva na náhradu újmy kontrolní komisí, která byla dle § 585 ZOK informována členem družstva. Poslední možností, zpravidla uplatněnou v případech nesouhlasu povinného člena orgánu s navrhovanou smlouvou o vypořádání újmy, je podání členské žaloby jakýmkoli členem družstva jako zákonným zástupcem družstva a následné zastupování oprávněného družstva tímto členem ve vykonávacím řízení. 71 Primárním cílem, s nímž v dnešní době osoby vstupují do bytových družstev, je řešení jejich bytové situace formou nájmu družstevního bytu. Právo nájmu a právo na uzavření nájemní smlouvy jsou důležitými členskými právy člena bytového družstva, avšak nevycházejí ze samotného členství v právnické osobě. Pro vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu ex lege (§ 733 odst. 2 ZOK), a pravidelně dle stanov i pro vznik samotného členství v bytovém družstvu, je rozhodná skutečnost převzetí nebo splnění dalšího členského vkladu podle stanov, jak stanoví § 733 odst. 1 ZOK.

72

Pokud jde o právo na uzavření

smlouvy o nájmu družstevního bytu, jedná se o změnu v zákoně o obchodních korporacích oproti úpravě v obchodním zákoníku. „Toto ustanovení má význam 71

72

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 824-825. Ustanovení § 733 odst. 1 ZOK zjevně nesprávně odkazuje na ustanovení § 572 odst. 2 ZOK, kdy bylo zřejmě záměrem odkázat na ustanovení § 572 odst. 1 ZOK.

51

zejména pro tzv. investorská družstva, která lidé zakládají za účelem sdružení se ke společné výstavbě nových bytů. Nelze totiž akceptovat stav (který dnes občas nastává), že osobám, které poskytly bytovému družstvu značné finanční částky za účelem následného získání práva nájmu v takto pořízeném družstevním bytu, jim toto bylo následně znemožněno a jsou tak fakticky ošizeny a připraveny o své peníze.“ 73 Úprava nájmu družstevního bytu se pojímá v několika ustanoveních zákona o obchodních korporacích a dále v obecné úpravě nájmu bytu v občanském zákoníku. „Přitom se vychází z principu, že člen si vlastně financoval “své družstevní bydlení” sám, neboť do základního kapitálu bytového družstva musel vložit další členský vklad, který byl zdrojem financování pořízení družstevního bytu nebo družstevního nebytového prostoru, jež je jím užíván.“ 74 Z poslední věty § 731 odst. 1 písm. b) ZOK („Tato práva a povinnosti se stávají dnem jejich vzniku právy a povinnostmi člena plynoucími z členství v bytovém družstvu.“) jasně vyplývá závěr, že nájemní práva jsou právy z členství v bytovém družstvu, když dosavadní judikatura dovodila spíše opak. 75 Důsledkem pak bude především neomezená převoditelnost nájemních práv na nabyvatele družstevního podílu. 76 Člen bytového družstva, který splnil podmínky zákona a stanov, má zejména právo na uzavření smlouvy o nájmu předmětného družstevního bytu na dobu neurčitou a na stanovení nájemného v souladu s ustanovením § 744 ZOK. 73

74 75

76

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. Tamtéž. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp.zn. 29 Odo 330/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2005 [cit. 15. 3. 2015]. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 945.

52

V bytových družstvech nesmí být nájemné určováno dle občanského zákoníku, ale způsob výpočtu načrtává ustanovení § 744 ZOK, podle nějž se hradí pouze „účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domů, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice.“ Jak již bylo zmíněno výše, právě částka hrazená na nájemném je často významným argumentem pro volbu družstevního bydlení. Je pravidlem, že z nájemného bytové družstvo nevytváří zisk, proto se často hovoří o tzv. neziskovém nájemném.

77

Pokud jde o způsoby zániku nájmu družstevního bytu, uplatní se obecná úprava občanského zákoníku s výjimkou výpovědi nájmu bytu (§ 734 odst. 2 ZOK) a uplynutí doby, neboť nájem družstevního bytu je vždy na dobu neurčitou (§ 742 písm. a) ZOK). Okolnostmi způsobujícími zánik nájemního vztahu k družstevnímu bytu je smrt či zánik jedné ze stran (po smrti nájemce nájem zásadně přechází ex lege na dědice), zánik předmětného bytu (§ 2226 OZ), splynutí

stran

(převod

vlastnictví

předmětného

bytu

nájemci),

převod

družstevního podílu třetí osobě a dohoda. Nejčastějším způsobem zániku nájmu družstevního bytu pak bude zánik členství v bytovém družstvu (§ 734 odst. 3 ZOK). „Nově tedy není možné, aby byl členovi družstva vypovězen nájem a takový člen družstva zůstal nebydlícím členem družstva.“

78

Právní praxe si vesměs

chválí odstranění dvojkolejnosti zániku nájmu družstevního bytu, když za účinnosti předchozí úpravy bylo možné mimo vyloučení z družstva také dát členovi výpověď z nájmu, kdy však zůstával nadále nebydlícím členem družstva a 77

78

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 945. KOLIHA, Michael. Bytová družstva ve světle zákona o obchodních korporacích [online]. EPRAVO.CZ, publikováno 12. 5. 2014 [cit. 15. 3. 2015].

53

v duchu zásady ne bis in idem ho nebylo možné pro stejný skutek také z družstva vyloučit. 79 4.1.5

Majetková práva a povinnosti člena bytového družstva

Do tohoto oddílu práce byla vyčleněna všechna majetková práva a povinnosti člena, snad s výjimkou nájemného, které je tak úzce navázáno na nájemní vztah, že o něm bylo pojednáno výše. Dělení členských práv a povinností na majetková a nemajetková se vyskytuje v odborné literatuře 80, zde však bylo zvoleno ze zcela praktických důvodů. Na jedné straně lze očekávat, že případný náhodný čtenář této práce může hledat právě informace týkající se této stránky vztahu bytové družstvo – člen, na straně druhé pak z hlediska rozsahu členských práv a povinností bylo v zájmu přehlednosti práce třeba je nějakým způsobem rozdělit do více oddílů. V této části práce proto bude pojednáno o členských vkladech (základních a dalších, ale i nepeněžitých členských vkladech), dále o částkách spojených s ukončením členského vztahu – o vypořádacím podílu a podílu na likvidačním zůstatku, o podílu na zisku bytového družstva a o uhrazovací povinnosti; závěrem pak ještě o právu člena na finanční asistenci. Velice důležitým prvkem účasti člena v bytovém družstvu jsou jeho členské vklady. Bez nich si nelze představit plnění účelu zajišťování bytových potřeb členů žádného družstva. Základní členský vklad tvoří podíl každého člena na základním kapitálu (§ 563 odst. 1 ZOK), obvykle se pohybuje v řádu maximálně několika jednotek tisíc korun a je vždy pro všechny členy stejně vysoký (§ 564 odst. 2 ZOK). „Oproti kapitálovým obchodním společnostem není u družstev přípustné, aby měl každý člen základní členský vklad v jiné výši, což novelizace 79

80

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 948. Tamtéž S. 819.

54

obch. z. č. 216/2005 Sb. bohužel připustila; v tomto směru se tedy zjednává náprava.“ 81 V mnoha družstvech se setkáváme se vstupním vkladem. Jedná se o část základního členského vkladu, jejíž splacení je podmínkou vzniku členství (§ 564 odst. 1 ZOK). Zdeněk Čáp dovozuje pravidlo, že vstupní vklad musí být pro všechny členy stejně vysoký, dle názoru autorky však poněkud extenzivním výkladem.

82

Zbývající část základního vkladu pak musí být splacena ve lhůtě

určené stanovami, která nesmí být delší než tři roky (§ 564 odst. 3 ZOK). Družstvům se povoluje řešit svou hospodářskou situaci zvýšením a snížením základních členských vkladů, pokud to stanovy umožňují. Zvýšení základních členských vkladů doplatky členů z rozhodnutí členské schůze se souhlasem všech bydlících členů bytového družstva v písemné formě s úředně ověřeným podpisem (§ 732 ZOK) je dále omezeno zákonem v § 566 odst. 1 ZOK. Taková úprava je zřejmě natolik omezující, že v bytových družstvech prakticky nemůže docházet ke zvýšení základních vkladů doplatky členů. Úprava snížení základních členských vkladů z rozhodnutí členské schůze v § 568 a násl. ZOK respektuje princip ochrany věřitelů družstva, je však třeba mít na mysli omezení hospodaření bytových družstev spočívající v omezení nakládání se ziskem podle § 750 ZOK. Další členské vklady odpovídají podílení se člena na pořízení konkrétního družstevního bytu, jejich výši proto určují stanovy nebo rozhodnutí členské schůze, obvykle relativně individuálně pro každý družstevní byt v závislosti na jeho hodnotě (§ 563 odst. 2 ZOK). Další členské vklady jsou vždy vázány na

81

82

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2457.

55

dobrovolné uzavření smlouvy o jejich poskytnutí s dotčeným členem (§ 572 odst. 1 ZOK). Mimo peněz lze do družstva formou dalšího členského vkladu vložit také nepeněžitý vklad. U základních členských vkladů je tato varianta prakticky nemyslitelná, když stanovy musí určit shodnou výši základního členského vkladu a činí tak pochopitelně v penězích. Zákon požaduje vždy ocenění vkládané věci znalcem (§ 573 odst. 1 ZOK) a schválení konkrétního vkladu členskou (ustavující) schůzí a na druhé straně (staro)nově umožňuje vnést, určí-li tak stanovy, i práce nebo služby (§ 574 ZOK). Dalším důležitým členským právem je právo na vypořádací podíl při skončení členství v družstvu, které dále funguje. Je zřejmé, že za vyhrocených okolností, za nichž často končí členství v družstvu jednostranným jednáním člena nebo bytového družstva, je zcela na místě, aby právo na vypořádací podíl obsahoval zákon a jednalo se tak o zákonný institut do značné míry neovlivnitelný stanovami. Nárok na vypořádací podíl člena bytového družstva pramení z obecného ustanovení § 36 ZOK. Zákon určuje dispozitivně způsob výpočtu výše vypořádacího podílu (§ 748 odst. 2 ZOK). Stanovy však musí určit vypořádací podíl minimálně ve výši splněné vkladové povinnosti člena (§ 748 odst. 1 ZOK). „Vždy člen musí dostat zpět alespoň tolik, kolik do družstva vložil formou členského vkladu; to ostatně odpovídá principu elementární slušnosti.“ 83 Splatnost vypořádacího podílu je dispozitivně stanovena v § 624 ZOK, a to do tří měsíců od doby, kdy byla nebo mohla být jeho výše zjištěna. U bydlících členů je speciálně upraven počátek této lhůty v návaznosti na vyklizení družstevního bytu (§ 749 odst. 1 ZOK). Pro případy vyloučení člena bytového 83

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015].

56

družstva se neuplatní neodůvodněně delší roční lhůta podle § 626 ZOK, ale speciální ustanovení § 749 odst. 2 ZOK, které pouze váže počátek běhu obecné tříměsíční lhůty na marné uplynutí lhůty pro podání žaloby. Maximální lhůta pro výplatu vypořádacího podílu v trvání dvou let je nově zákonem předepsána (§ 625 ZOK) v návaznosti na zdravý rozum, právní jistotu, ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2000, sp.zn. 29 Cdo 1633/1999: „Stanovy družstva, které určují lhůtu deseti let pro splatnost vypořádacího podílu, lze v této části považovat za rozporné s dobrými mravy.“

84

Zvláštní situací je zánik členství za situace zániku družstva zrušením bez právního nástupce. V takovém případě nenáleží členovi vypořádací podíl, ale po provedení likvidace podíl na likvidačním zůstatku. Obecnou úpravu obsahuje ustanovení § 37 a násl. ZOK, speciálně pro bytová družstva však stanoví výši podílu na likvidačním zůstatku ustanovení § 756 ZOK. Člen má právo (pouze) na podíl na likvidačním zůstatku ve výši splněné vkladové povinnosti (kogentní § 756 odst. 1 ZOK), tedy zaplacené části základního a dalších členských vkladů. Pokud však po vyplacení částek odpovídajících všem splněným členským povinnostem zbývají prostředky, mohou stanovy určit jiný způsob rozdělení než rovným dílem, jak stanoví zákon (§ 756 odst. 2 ZOK). „I při zrušení bytového družstva s likvidací ručí členové za dluhy družstva po jeho zániku do výše svého podílu na likvidačním zůstatku.“ 85 Dalším majetkovým členským právem členů družstev je právo na podíl na zisku, tak jako u všech ostatních obchodních korporací. Obecně platí, že právo na podíl na zisku mají členové těch družstev, která jej zakotví ve stanovách. 84

85

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1633/1999. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2000 [cit. 15. 3. 2015]. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. S. 966.

57

Za účelem udržení neziskového principu bytového družstevnictví jako takového však obsahuje právní úprava ustanovení § 750 a násl. ZOK omezující hospodaření bytového družstva: „Zisk bytového družstva může být použit pouze k uspokojování bytových potřeb členů a k dalšímu rozvoji bytového družstva.“ (§ 750 ZOK). Z toho zcela jasně vyplývá, že není možné zisk bytového družstva rozdělit mezi jeho členy. Pokud by bytové družstvo chtělo „přilepšit“ svým členům, může zvolit některou z variant zahrnutelných pod pojem uspokojování bytových potřeb či rozvoj bytového družstva. Lze tedy investovat do družstevních domů a bytů, do služeb a výhod poskytovaných členům a podobně.

86

Protikladnou proti právu na podíl na zisku (které člen bytového družstva nemá, jak bylo rozebráno výše) je členská povinnost podílet se z rozhodnutí členské schůze (§ 656 písm. j) ZOK) na úhradě ztráty družstva, pokud to stanovy dovolují (§ 587 ZOK). Zákon zde zavádí legislativní zkratku uhrazovací povinnost (§ 587 ZOK). Zákonná úprava stanoví celou řadu restrikcí pro toto řešení hospodářské situace družstva, mimo jiné nelze přehlédnout podobnost s úpravou zvýšení základních členských vkladů doplatky členů. Podle důvodové zprávy tato úprava lehce modifikuje úpravu uhrazovací povinnosti z obchodního zákoníku a kompenzuje svou existencí fakt, že členové za dluhy bytového družstva neodpovídají ani neručí. 87 Posledním majetkovým členským právem člena bytového družstva, o němž zde bude pojednáno je finanční asistence upravená v ustanovení § 608 a násl. ZOK. Jedná se podle okolností předmětné smlouvy fakticky o zápůjčku či úvěr podle občanského zákoníku mezi bytovým družstvem a členem. „V družstvech je 86

87

LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2735. Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015].

58

poměrně častou praxí, že družstvo půjčí typicky uchazeči o členství finanční prostředky, aby mohl splatit členský vklad při vstupu do družstva. Tato praxe se nijak nezakazuje, v zájmu její transparentnosti se však stanoví, že smlouvy tohoto druhu musí být předem schváleny na členské schůzi. Smyslem této úpravy je zamezit

účelovém

zneužívání

majetku

družstva

představenstvem,

managementem družstva k neprospěchu dosavadních členů.“

88

resp.

Tento institut

v obchodním zákoníku dosud chyběl, jeho dopady bude tedy možné hodnotit až s odstupem času

89

, proto ani právní věda se k němu zatím příliš nevyjadřuje.

Dle názoru autorky se jedná o přínosnou úpravu, která zpřesňuje podmínky poskytování finanční asistence na straně družstva (schválení členskou schůzí, zpráva představenstva, spravedlivé podmínky), které by mohly být opomenuty ve stanovách. 4.1.6

Shrnutí právního vztahu člena a bytové družstva

Tento oddíl si klade za cíl shrnout právě skončenou pasáž týkající se právního vztahu bytového družstva a jeho člena, neboť tato má být stěžejní částí celé práce, která přináší nejvíce praktických informací i laickým čtenářům. Pokud jde o samotný vztah členství v bytovém družstvu, bylo pojednáno o podmínkách jeho vzniku a zániku. Následně byla věnována pozornost i společnému členství manželů v bytovém družstvu, spoluvlastnictví družstevního podílu a četné související judikatuře. Podrobně byl rozebrán institut vyloučení člena bytového družstva, a to z hlediska možností obrany vylučovaného člena, ale především z hlediska nejasného vztahu ustanovení § 614 ZOK a § 734 odst. 1 88

89

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 9. 3. 2015]. LASÁK, Jan, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. S. 2521.

59

ZOK týkajících se skutečností, za jejichž splnění lze vyloučit člena bytového družstva, který je zároveň nájemcem družstevního bytu. Důležitým novým pravidlem zákona o obchodních korporacích je výslovná neomezitelnost převodu družstevního podílu stanovami, proto byla podrobně rozebrána právní úprava všech typů dispozic s družstevním podílem. Pro právní praxi velmi zásadním se jeví vyjasnění vztahu členských práv a práva nájmu družstevního bytu, kdy je dnes již jasně stanoveno, že práva a povinnosti plynoucí z nájmu družstevního bytu jsou členskými právy a povinnostmi (§ 731 odst. 1 písm. b) ZOK a § 733 odst. 2 ZOK), a proto přecházejí vždy s družstevním podílem, jsou od něj neoddělitelná. Závěrem této podkapitoly bylo pojednáno o majetkových právech a povinnostech člena bytového družstva, tedy především o vkladové povinnosti sestávající ze základního členského vkladu a dalších členských vkladů, o právu člena na vypořádací podíl při zániku jeho členství v družstvu a o novince zákona o obchodních korporacích, tedy o právu na finanční asistenci a podmínkách jejího poskytnutí ze strany družstva. Z důvodu úspornosti této části práce nebylo podrobně pojednáno o právních vztazích bytového družstva a členů jeho orgánů a pracovněprávních vztazích se zaměstnanci bytového družstva. Tato oblast je předmětem spíše obchodního, resp. pracovního práva, proto jí zde nebyla věnována zásadní pozornost, přestože některé charakteristiky byly jistě zmíněny. Dále se ponechávají pro jiné příležitosti témata společného nájmu družstevního bytu, přechod nájmu v souvislosti s přechodem družstevního podílu, členství právnických osob v bytových družstvech a konečně i převody družstevních jednotek v nich bydlícím členům bytového družstva.

60

4.2 Právní vztah člen – člen V rámci komplexní analýzy právních vztahů týkajících se bytového družstva nelze opomenout právní vztah mezi dvěma členy družstva. Pokud se nebudeme zabývat vztahem řadového člena družstva ke členovi orgánu, který je podle § 630 ZOK také vždy členem družstva, spočívajícím v kontrolních pravomocích a na druhé straně v rozhodovacích pravomocích z titulu členství v orgánu družstva, zbývají právní vztahy mezi jednotlivými „řadovými“ členy bytového družstva. Právním vztahem typickým pro bytové družstevnictví je následek převodu, resp. přechodu, družstevního podílu na jiného člena družstva, tedy splynutí družstevních podílů, ale i převod či přechod družstevního podílu na jiného člena bytového družstva. O těchto tématech však bylo pojednáno již výše v části práce zabývající se dispozicemi s družstevními podíly. Právními vztahy, které nevycházejí čistě z členství obou účastníků v bytovém družstvu, ale spíše z faktického stavu umístění jimi užívaných družstevních bytů blízko sebe, jsou právní vztahy charakterizované často pojmem sousedská práva. Analogicky je nutno užít ustanovení občanského zákoníku o omezení vlastnického práva v § 1013 a násl. OZ, přestože nájemci družstevních bytů pochopitelně nejsou jejich vlastníky a nejedná se o pozemky. Především je třeba zdržet se imisí na pozemek jiného vlastníka, resp. do sousedního družstevního bytu, nad míru přiměřenou místním poměrům a způsobem podstatně omezujícím obvyklé užívání pozemku (družstevního bytu) souseda (§ 1013 odst. 1 OZ). Další pravidla pak vyplývají mimo občanský zákoník především ze zdravého rozumu a dobrých mravů.

61

4.3 Právní vztah člen – třetí osoba Dalším druhem právních vztahů týkajících se bytového družstva dělených podle subjektů jsou právní vztahy člena bytového družstva a třetí osoby. Z povahy věci je zřejmé, že člen bytového družstva je účastníkem velkého počtu právních vztahů s různými třetími osobami, avšak zdaleka ne všechny tyto vztahy souvisejí s jeho členstvím v bytovém družstvu. Nejtypičtější situací jsou opět dispozice s družstevními podíly, tedy případy převodu družstevního podílu třetí osobě a přechod družstevního podílu na dědice – nečleny. Pokud jde o sousedská práva nájemce družstevního bytu umístěného v blízkosti bytu ve vlastnictví třetí osoby, platí obdobně uvedené výše.

4.4 Právní vztah bytové družstvo – třetí osoba Poslední kategorií právních vztahů týkajících se bytového družstva jsou právní vztahy bytového družstva a třetí osoby. V rámci plnění účelu družstva spočívajícího v uspokojování bytových potřeb členů nutně bytové družstvo vstupuje do řady právních vztahů s externími osobami, které se podílejí na zajišťování konkrétních potřeb členů (dodavatelé energií do bytových domů, osoby, s nimiž je uzavřena smlouva v případech rekonstrukcí či oprav bytových domů, osoby poskytující úklidové služby) v případech, kdy tyto potřeby nezajišťuje bytové družstvo vlastními zaměstnanci či přímo členy družstva. Tyto vztahy však upravuje obecné civilní závazkové právo a nejsou předmětem této práce. Poněkud zvláštním se může jevit vztah bytového družstva s třetí osobou (nabyvatelem) v procesu převodu (resp. přechodu) družstevního podílu člena. Převod družstevního podílu se vůči družstvu stává účinným předložením předmětné smlouvy (§ 601 odst. 2 ZOK). Do té doby je však nabyvatel 62

družstevního podílu nucen okolnostmi být vázán některými ustanoveními stanov družstva, přestože dosud není jeho členem. Jedná se o podmínky členství, úpravu vkladové povinnosti, podmínky vzniku práva na uzavření nájemní smlouvy či případná technická pravidla převodu, předání družstevního bytu a podobně. Dalším typem třetích osob v právních vztazích s bytovými družstvy jsou společenství vlastníků jednotek. Tyto právní vztahy v rámci zákonného povolení v § 727 odst. 2 ZOK reflektují faktickou situaci některých bytových družstev, která převedla velkou část svých družstevních bytů na své členy, avšak v takovýchto původně družstevních domech (ať už družstvo vlastní část bytů v domě či nikoliv) vykonávají správcovské povinnosti. Bytové družstvo často bývá velmi kompetentní osobou, se kterou je uzavřena smlouva o správě takové budovy s přihlédnutím k jejímu účelu a zkušenostem. Pro podrobnější rozbor této tématiky však zde není prostor, lze proto pouze odkázat na příslušnou literaturu. 90

90

Např. DVOŘÁK, Tomáš. Vlastnictví bytů a nebytových prostor. Praha : ASPI – Wolters Kluwer, 2007.

63

5 Shrnutí komparace současné s předcházející úpravou Tato kapitola je určena pro srovnání předcházející úpravy s tou stávající a vyzdvihnutí podstatných změn týkajících se bytových družstev a jejich členů. Posloupnost

uvedení

jednotlivých

novinek

byla

zvolena

v

souladu

s předcházejícím výkladem právní úpravy statusových otázek bytového družstva a navazující podkapitoly o právním vztahu člena k bytovému družstvu. Jedná se však pouze o shrnutí, tudíž v podrobnostech je třeba odkázat na výše rozebrané. V prvé řadě došlo k posunu ve vnímání pojmu bytového družstva. Ustanovení § 221 odst. 2 ObZ bylo poměrně vágní a zdaleka nereflektující ochrannou funkci, kterou nacházíme v dnešní úpravě. Velká část chápání pojmu bytového družstva byla dotvářena uvedenou judikaturou. Změny v této oblasti nejsou nikterak převratné a odpovídají celkovému zpřesnění právních norem v rámci rekodifikace soukromého práva. Pokud jde o založení bytového družstva, zákon o obchodních korporacích již neobsahuje neodůvodněný požadavek na členství minimálně pěti fyzických, resp. dvou právnických osob, kdy nyní postačí k založení družstva tři osoby. Dále zákon nadále nevyžaduje minimální výši zapisovaného základního kapitálu, která podle § 223 odst. 2 ObZ tvořila částku 50.000,- Kč, a družstvům se ponechává na zvážení, zda a v jaké výši zapíší svůj základní kapitál do veřejného rejstříku. Ve vztahu k členům orgánů bytového družstva, jimiž se však tato práce blíže nezabývala, lze zmínit pouze změnu v chápání smlouvy o výkonu funkce, kdy v případě, že tato uzavřena není, platí podle občanského zákoníku, že je výkon funkce bezplatný. V rámci celospolečenské snahy o transparentnost rozhodování na všech úrovních byla i do právní úpravy bytového družstva zařazena ustanovení zpřísňující zákaz konkurence členů orgánů.

64

Zákon o obchodních korporacích nově zavádí možnost členské schůze bytového družstva rozhodovat po vzoru valných hromad obchodních společností per rollam, tedy korespondenčně. Speciálně ve vztahu k bytovým družstvům se zavádí ochrana bydlících členů, kteří jediní mohou mít vyšší počet hlasů při hlasování na členské schůzi (§ 755 ZOK). Mezi nově upravená práva člena bytového družstva patří oprávnění nahlížet do seznamu členů vedeného družstvem a další související práva upravená v § 581 a násl. ZOK. Staronová práva pak představují kontrolní oprávnění a právo na informace o činnosti družstva. Vzhledem k rozšířené praxi mezi bytovými družstvy se i do zákona zavádí institut samospráv, kdy tyto mohou být (a v praxi často jsou) navázány na fakultativně zřízené orgány družstva. Jednou z nejvýznamnějších změn v právní úpravě týkající se členů bytových družstev je speciální ustanovení § 734 odst. 1 ZOK upravující podmínky vyloučení bydlícího člena družstva, kdy o rozporném vztahu k ustanovení § 614 ZOK již bylo obsáhle pojednáno výše. Dílčí změny podstoupila i úprava obrany vylučovaného člena bytového družstva proti tomuto rozhodnutí. Snad pouze terminologickým zpřesněním je pojem družstevního podílu, který nahrazuje pojmy jako členský podíl či práva a povinnosti vyplývající z členství v bytovém družstvu. Navíc se jeho zavedením sleduje odlišení družstevní úpravy od právní úpravy obchodních společností, kdy vztah člena bytového družstva k družstvu je přece jenom výrazně jiný než vztah společníka a obchodní společnosti. Tématikou v této práci nepříliš rozebranou zůstává institut společného členství manželů v družstvu, společného nájmu a spoluvlastnictví družstevního podílu jinými spoluvlastníky než manžely, kdy i tato témata naznala dílčích změn v zákoně o obchodních korporacích a v občanském zákoníku. 65

Druhou z nejdůležitějších změn v nové úpravě je výslovná neomezitelnost převodu, resp. přechodu, družstevního podílu stanovami. Přistupuje se k ní v souvislosti s velmi různou praxí bytových družstev a v rámci ochranné funkce zákona ve vztahu ke členům bytových družstev. I zde je patrný rozdíl oproti právní úpravě obchodních společností, kdy jejich smysl a účel je však zcela jiný. Právo na uzavření nájemní smlouvy je dosud pochopitelně existujícím, avšak v zákoně nezachyceným, pojmem, který zavádí zákon v ustanovení § 742 písm. a) ZOK. Dalším velmi významným krokem zákonodárce je ujasnění kategorizace práv vyplývajících z nájmu družstevního bytu, která jsou ze zákona členskými právy. Uvedené má např. vliv na přechod nájmu při převodech družstevních podílů či na zánik nájmu družstevního bytu. Poslední část podkapitoly zabývající se vztahem bytového družstva a jeho člena se týkala majetkových práv a povinností člena. Zajímavým institutem je zavedení možnosti vložit ve formě dalšího členského vkladu do družstva jako nepeněžitý vklad práce a služby, které však musí být oceněny znalcem. Změna nastala také ve speciální úpravě výpočtu výše vypořádacího podílu při zániku členství v bytovém družstvu podle § 748 a násl. ZOK. Poslední zde zmíněnou změnou je uzákonění institutu finanční asistence, kdy zákon stanoví základní podmínky jejího schválení bytovým družstvem v zájmu ochrany ostatních členů.

66

Závěr Na tomto místě je třeba především zodpovědět v úvodu práce položené otázky a vyhodnotit celkový vliv nové právní úpravy na právní postavení člena vůči bytovému družstvu. Předně bude vyzdvihnuto, v čem spočívají vylepšení celkové úpravy bytových družstev, dále bude zmíněna úprava, která ve svém důsledku znamená posílení postavení (bydlících) členů bytových družstev, následně budou shrnuty chyby a nejasnosti právní úpravy a navržena jejich náprava v návaznosti na uvedené výše, závěrem pak bude vyhodnocen celkový dojem z komparace předcházející a účinné právní úpravy. Instituty právní úpravy bytových družstev dopadající na členy až sekundárně, jež zavádí zákon o obchodních korporacích, přispívají (stejně jako celá rekodifikace soukromého práva) k zjednodušení, vyjasnění a souladu s logikou věci. Jedná se především o zavedení pojmu družstevního podílu a institutu samospráv a uzákonění již existujícího práva na uzavření nájemní smlouvy. Tyto změny jsou dle názoru autorky sice žádoucí, avšak s nevalným dopadem na praxi bytového družstevnictví. Zásadnější posun k lepšímu však lze shledat v případě změn v úpravě založení bytového družstva (odstranění neodůvodněného požadavku pěti zakladatelů – fyzických osob, zrušení požadavku základního kapitálu), zavedení hlasování členské schůze per rollam (i přes uvedený nedostatek spočívající v požadavku odpovědi ve formě veřejné listiny), v umožnění vložení prací a služeb jako nepeněžitého vkladu (i přes pochybnou využitelnost takového institutu) a závěrem také v uzákonění rámce poskytování finanční asistence bytovým družstvem. Pokud jde o posílení právního postavení členů bytových družstev (protože jeho oslabení nebylo shledáno), je třeba zmínit prospěch plynoucí z provedených 67

změn, který dopadne obecně na všechny členy bytových družstev, a dále také speciální ustanovení týkající se posílení právního postavení kategorie bydlících členů bytových družstev. Nejdůležitější změny, které mají dopad na všechny členy bytových družstev, představuje výslovná neomezitelnost převodu družstevního podílu a přesné stanovení minimální výše vypláceného vypořádacího podílu speciálně v právní úpravě bytových družstev. Zákon o obchodních korporacích zavádí velice silnou kategorii členů bytových družstev, kteří jsou zároveň nájemci družstevních bytů. Tito členové, jak bylo uvedeno, jsou na bytovém družstvu do značné míry existenčně závislí a zákon jim proto přiznává privilegium speciální úpravy hlasování na členské schůzi oproti obecnému družstvu, kdy stanovy mohou pouze určit, že právě bydlící členové mají při hlasování na členské schůzi více hlasů. Další důležitou změnou aktuální právní úpravy oproti obchodnímu zákoníku je výslovné zařazení nájemních práv do kategorie členských práv, což má důsledek v dispozicích s družstevními podíly a významně to posiluje postavení nájemců družstevních bytů na trhu. Závěrem je nutno zmínit velice zásadní posílení postavení bydlících členů bytových družstev v případě, že bychom přijali první teorii výkladu okolností, za nichž je možné vyloučit bydlícího člena z bytového družstva. Jak však bylo již uvedeno, autorka tuto teorii nesdílí a domnívá se, že by tak došlo k nežádoucímu oslabení postavení bytového družstva. Na tomto místě je ještě vhodné shrnout všechna autorkou objevená pochybení a nejasnosti v právní úpravě bytového družstva, jejichž náprava je žádoucí v co nejkratší možné době formou novelizace zákona o obchodních korporacích, jelikož některá z těchto zásadních témat nelze ponechat k výkladu judikatuře. Primárně bude upozorněno na zjevné chyby, kdy úmysl zákonodárce je i ze stávající úpravy zřejmý. Nejbanálnější se jeví záměna odstavce v odkazu 68

ustanovení § 733 odst. 1 ZOK, kdy je chybně odkazováno na § 572 odst. 2 ZOK místo na ustanovení § 572 odst. 1 ZOK. V ustanoveních § 610 písm. j) ZOK a § 618 odst. 1 ZOK je užita zastaralá terminologie obchodního zákoníku v podobě pojmu členská práva a povinnosti, resp. oznámení o vyloučení. Jak již bylo rozebráno výše, ustanovení § 610 písm. i) ZOK je obsolentní vzhledem ke změně insolvenčního zákona. Z méně zásadních nejasností ve stávající právní úpravě je třeba zmínit neupravení možnosti vyloučení společného členství manželů v bytovém družstvu stanovami, kdy, jak již bylo uvedeno, autorka zastává názor, že společné členství manželů v bytovém družstvu stanovami vyloučit nelze. Za mezeru v zákoně považuje autorka i formulaci „soud může zrušit bytové družstvo“ v § 757 ZOK, která umožňuje v důsledku také nezrušit bytové družstvo, které porušuje zcela zásadní ustanovení zákona. Nejasnou je dále také úprava postupu v případě, že o vyloučení člena z družstva rozhodla podle stanov členská schůze, kdy takový člen může postupovat jak cestou námitek podaných – opět – členské schůzi, anebo rovnou podáním určovací žaloby k příslušnému soudu. Neodůvodněným ztížením postupu rozhodování se autorce jeví povinnost vyhotovit odpověď na zaslaný návrh v rámci rozhodování členské schůze per rollam ve formě veřejné listiny, pokud zákon pro rozhodnutí v takové věci vyžaduje formu veřejné listiny. Jak bylo uvedeno, zákon na jiném místě ruší tuto povinnost při rozhodování valné hromady společnosti s ručením omezeným a nahrazuje ji povinností zaslat odpověď – pouze – s ověřeným podpisem. Nejzásadnější a pro praxi velmi potřebná je jistota ve věci vztahu ustanovení § 614 ZOK a § 734 odst. 1 ZOK upravujících skutečnosti, za jejichž splnění lze vyloučit bydlícího člena bytového družstva. Právní věda dosud dospěla ke dvěma protichůdným variantám výkladu těchto ustanovení, kdy autorka zastává názor, že 69

nájemce družstevního bytu lze vyloučit za splnění podmínek obou uvedených ustanovení, když opačné tvrzení by bylo ve svých důsledcích velmi absurdní. Závěrem lze shrnout, že zákon o obchodních korporacích přináší celou řadu změn v úpravě bytových družstev, z nichž většina posiluje postavení jejich členů a často speciálně postavení nájemců družstevních bytů v duchu zásady ochrany slabší strany. Mimo to dochází k mnoha dílčím změnám, které přispívají ke sjednocení terminologie a k logice právní úpravy a sledují v celistvosti zájem na transparentnosti vedení na všech úrovních. Soudím, že právní postavení člena bytového družstva bylo dílčím způsobem posíleno, avšak právní úprava trpí mnoha pochybeními zákonodárce, jejichž náprava de lege ferenda je navržena výše.

70

Seznam použitých pramenů Předpisy •

zákon č. 37/1882 ř.z., o výhodách pro nové stavby s dělnickými byty, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, ve znění zákona č. 229/1991 Sb.

•

zákon č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním a jiném družstevnictví

•

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (transformační zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 72/1994 Sb., zákon, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým 71

prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů •

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

•

zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích

•

zákon č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů

Literatura •

DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. 356 s. ISBN: 978-80-7400-127-7.

•

DVOŘÁK, Tomáš. Vlastnictví bytů a nebytových prostor. Praha : ASPI – Wolters Kluwer, 2007. 392 s. ISBN: 978-80-7357-280-8.

•

LASÁK, Jan; POKORNÁ, Jarmila; ČÁP, Zdeněk; DOLEŽIL, Tomáš a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. Díl (§ 344 až 786). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 1264 s. ISBN: 978-80-7478537-5.

•

PAULDURA, Lukáš. Zánik společného nájmu manželů k družstevnímu bytu. Brno, 2009. 62 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 72

•

SELUCKÁ, Markéta; FIALA, Josef; KLIKOVÁ, Alena. Byt v soukromém a veřejném právu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 135 s. ISBN: 978-80-210-5747-0.

•

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích : komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. 1008 s. ISBN: 978- 80-7400-480-3.

•

TRNKA, Jan. Manželství a družstevní byt. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Český svaz bytových družstev Praha, 1976. 50 s.

Judikatura •

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2003, sp.zn. 26 Cdo 501/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud,

2003 [cit. 15. 3. 2015].

Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/568DC8EB 9C7624B7C1257A4E006A4BE5?openDocument&Highlight=0, •

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp.zn. 26 Cdo 155/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2013 [cit. 15.3.2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D1B0D72D 06D4CFA4C1257C38003744B0?openDocument&Highlight=0,

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp.zn. 29 Odo 460/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud,

2007 [cit. 15. 3. 2015].

Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4223CF1DE F593D08C1257A4E006A8FC5?openDocument&Highlight=0, •

Usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 22. 10. 2014, sp.zn. 29 Cdo

1155/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud,

2014 [cit. 15. 3.

2015]. Dostupné z: 73

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B2C29BD2 D61C52A2C1257D96002B44AD?openDocument&Highlight=0, •

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 14 Cmo 429/2003. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 3. 2015].

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. 26 Cdo 3177/2012. Nejvyšší

soud

[online].

Nejvyšší

soud,

2013

[cit.

15.

3.

2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7C8DED93 61F643C7C1257B740047E666?openDocument&Highlight=0, •

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp.zn. 29 Odo 1378/2006. Nejvyšší

soud

[online].

Nejvyšší

soud,

2006

[cit.

15.

3.

2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B08D6D35 BF3F1D4AC1257A4E0066D82C?openDocument&Highlight=0, •

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp.zn. 29 Odo 1101/2006. Nejvyšší

soud

[online].

Nejvyšší

soud,

2008

[cit.

15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FF3FECE05 858F0CDC1257A4E006AA984?openDocument&Highlight=0, •

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 98/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud,

2011 [cit. 15. 3. 2015].

Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D09929B2D 0C4A64DC1257A4E00650D2A?openDocument&Highlight=0,

74

•

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp.zn. 29 Odo 330/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud,

2005 [cit. 15. 3. 2015].

Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D937EAEB 22CBF908C1257A4E0064F45C?openDocument&Highlight=0, •

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1633/1999. Nejvyšší

soud

[online].

Nejvyšší

soud,

2000

[cit.

15.

3.

2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/6C2680F46 4EFE05BC1257BD6003A2D3C?openDocument&Highlight=0,

Elektronické zdroje •

KOLIHA, Michael. Bytová družstva ve světle zákona o obchodních korporacích [online]. EPRAVO.CZ, publikováno 12. 5. 2014 [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/bytova-druzstva-vesvetle-zakona-o-obchodnich-korporacich-94263.html

•

GREGOROVÁ, Šárka; SPODNIAKOVÁ, Miroslava. Upuštění od požadavku notářského zápisu pro rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným – hlasování per rollam [online]. EPRAVO.CZ, publikováno

14.

3.

2014

[cit.

15.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/upusteni-od-pozadavku-notarskehozapisu-pro-rozhodnuti-valne-hromady-spolecnosti-s-rucenim-omezenimhlasovani-per-rollam-93722.html •

KREJČÍŘOVÁ, Šárka. Právní úprava skončení nájmu bytu v novém občanském zákoníku [online]. Česká advokátní komora, publikováno 18. 12. 2013 [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.bulletin75

advokacie.cz/pravni-uprava-skonceni-najmu-bytu-v-novem-obcanskemzakoniku •

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech

a

družstvech

In: CODEXIS

ACADEMIA

(zákon [právní

o

obchodních

informační

korporacích).

systém].

ATLAS

consulting [cit. 9. 3. 2015]. •

Rozvrh práce Nejvyššího soudu pro rok 2015. Nejvyšší soud [online]. Citováno 15. 3. 2015. S. 30. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/f069f297c2422c1bc1 2576ac0045940f/cb8026998d9ecea2c1257c51003e6907/$FILE/ATTI24O L/Rozvrh%20pr%C3%A1ce.pdf

76