PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA

KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

DIPLOMOVÁ PRÁCE Občanský zákoník jako lex generalis soukromého práva Jana Náhlíková 2014

1

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Občanský zákoník jako lex generalis soukromého práva, zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

Podpis: …………………………………

2

Poděkování Ráda bych tímto předala své upřímné poděkování prof. JUDr. Janu Hurdíkovi, DrSc., za odborné vedení, cenné rady a podnětné připomínky, které mne směřovaly při tvorbě této práce. Zároveň bych chtěla poděkovat celé mé rodině a všem ostatním, kteří mě v průběhu studia, stejně jako při psaní této práce podporovali.

3

Abstrakt Diplomová práce pojednává o postavení občanského zákoníku v rámci soukromého práva s hlavním zaměřením na systémové vazby k jiným soukromoprávním odvětvím. Cílem mé práce je pochopení a přiblížení systému soukromého práva, stejně jako postavení občanského zákoníku v tomto systému. Nezaobírám se pouze aktuální situací nynějšího občanského zákoníku a soukromého práva, ale též historickým vývojem vztahujícím se právě k soukromému právu a roli občanského zákoníku v tom kterém historickém období. Text jsem proto utřídila do šesti samostatných kapitol. V Závěru práce se zabývám otázkou, zda jsem kvalitně naplnila stanovený cíl a ohlížím se za celou prací.

Abstrakt The degree work deal with the position of the Civil code in the private law with the main concentration on the systemic connections to other branches of private law. The aim of my work is to understand and draw nearer the system of private law as well as the position of the Civil code in this system. I don´t only deal with the topical situation of the present Civil code and the private law but also with the historical development concerning the private law and the role of the Civil code in the historical periods. I divided the text into 6 basic chapters. In final section I ask the question, whether I was well fulfilled my aim and summarize the whole thesis.

Klíčová slova/Key words Systém/System, systém práva/system of law, soukromé právo/private law, odvětví soukromého práva/branch of private law, občanský zákoník/civil code, historický vývoj/ historical development

4

Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ......................................................................................................................... 6 ÚVOD ............................................................................................................................................................... 7 1

VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY SOUKROMÉHO PRÁVA ...................................................................................... 9 1.1 1.2 1.3 1.4

2

DOMINANCE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU V SYSTÉMU SOUKROMÉM PRÁVU ........................................... 18 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

3

VYMEZENÍ POJMU SYTÉM .............................................................................................................................. 18 SYSTÉM PRÁVA ............................................................................................................................................ 19 HISTORICKÝ VÝVOJ SYSTÉMU SOUKROMÉHO PRÁVA ............................................................................................. 20 SYSTÉM SOUKROMÉHO PRÁVA ........................................................................................................................ 24 CHARAKTERISTIKA OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU ....................................................................................................... 25

MÍSTO OZ V SYSTÉMU PRÁVA V LETECH 1964-1989 .............................................................................. 27 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

4

VYMEZENÍ SOUKROMÉHO A VEŘEJNÉHO PRÁVA .................................................................................................... 9 VYMEZENÍ PRINCIPU SUBSIDIARITY A DELEGACE .................................................................................................. 11 PRÁVO HMOTNÉ A PRÁVO PROCESNÍ ................................................................................................................ 11 VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY NA NAŠEM ÚZEMÍ ......................................................................................................... 12

SYSTÉM PRÁVA V LETECH 1964 – 1989 ........................................................................................................... 27 OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU 1964 .................................................................................................................. 28 OBČANSKÉ PRÁVO PO ROCE 1964 ................................................................................................................... 31 SYSTÉM OBČANSKÉHO PRÁVA V LETECH 1964 – 1989 ........................................................................................ 32 PŘEDPISY DOPLŇUJÍCÍ A NOVELIZUJÍCÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................... 33 ZÁKONÍK MEZINÁRODNÍHO OBCHODU .............................................................................................................. 34

MÍSTO OZ V SYSTÉMU PRÁVA V LETECH 1989-2014 .............................................................................. 35 4.1 PRÁVNÍ SITUACE PO ROCE 1989 ..................................................................................................................... 35 4.2 OBČANSKÝ ZÁKONÍK PO ROCE 1989 ................................................................................................................ 35 4.3 HLAVNÍ NEDOSTATKY SOUDOBÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ................................................................................................ 38 4.4 POJETÍ OBČANSKÉHO PRÁVA........................................................................................................................... 39 4.5 VZTAH OBČANSKÉHO PRÁVA A JINÝCH SOUKROMOPRÁVNÍCH ODVĚTVÍ .................................................................... 40 4.5.1 Rodinné právo ............................................................................................................................... 40 4.5.2 Pracovní právo ............................................................................................................................... 41 4.5.3 Obchodní právo ............................................................................................................................. 44

5

MÍSTO OZ V SYSTÉMU PRÁVA V SOUČASNOSTI .................................................................................... 48 5.1 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ............................................................................................................................. 48 5.2 DOPROVODNÁ LEGISLATIVA K NOVÉMU OBČANSKÉMU ZÁKONÍKU .......................................................................... 49 5.2.1 Zákon o zvláštních řízeních soudních ............................................................................................. 49 5.2.2 Novela občanského soudního řádu ............................................................................................... 50 5.2.3 Rejstříkový zákon ........................................................................................................................... 50 5.3 PODSTATNÉ ZMĚNY NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU......................................................................................... 50 5.4 PŘEDPISY DOPLŇUJÍCÍ NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................................ 53

6

VZTAH K ZVLÁŠTNÍM SOUKROMÝM PRÁVŮM ...................................................................................... 54 6.1 6.2 6.3

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK A PRÁVO PRACOVNÍ .................................................................................................. 54 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK A PRÁVO RODINNÉ .................................................................................................... 56 VÝRAZNÝ KROK K INTEGRACI OBCHODNÍCH A JINÝCH PRÁV .................................................................................... 58

ZÁVĚR ............................................................................................................................................................ 60 SUMMARY ..................................................................................................................................................... 63 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................................................................... 65

5

Seznam použitých zkratek

OZ

- zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

NOZ

- zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

OSŘ

- zákon č. 99/1962 Sb., občanský soudní řád

ZR

- Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině

ZP

- Zákon č. 52/1989 Sb., Zákoník práce, Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

ObchZ

- Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

ABGB

-Všeobecný občanský zákoník z roku 1811, dle originálu Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch

KSČ

- Komunistická strana Československa

ČR

- Česká republika

ČSSR

- Československá socialistická republika

EU

- Evropská unie

CEFL

- Komise pro evropské rodinné právo

6

Úvod

Tématem mé diplomové práce je občanský zákoník jako lex generalis soukromého práva. Hlavním problémem, jímž se budu zabývat, je tedy postavení občanského zákoníku v soukromém právu a jeho systémové vazby na jiná právní odvětví v rámci soukromého práva. Toto téma je zvláště v dnešní době velice aktuální, jelikož došlo k přijetí nového občanského zákoníku, které zapříčinilo největší zásah do soukromého práva za dlouhá léta. Problematika občanského zákoníku je nyní řešena řadou odborníků, což je pro správnou interpretaci i aplikaci tohoto předpisu skutečně zapotřebí. Téma jsem si zvolila, jelikož se jedná o zajímavou oblast, která je současně unikátní a v dnešní době velice aktuální. Systémové vztahy se v průběhu let, díky naší bohaté historii, značně pozměňovaly a samotné pochopení systému a systémových vazeb je fundamentální pro následující kvalitní výkon mé soukromé praxe a odborného života v právu a právním prostředí. Řešením této otázky je tedy samotné pochopení a učlenění systému práva v různých etapách naší historie, stejně jako v tomto zlomovém okamžiku. Je nutno si uvědomit, že občanský zákoník prošel za dobu svého působení na poli práva značným vývojem, stejně tak, jako prošel tímto vývojem náš právní řád, potažmo celý stát. Občanský zákoník musel tento vývoj reflektovat a přizpůsobovat se aktuálně nastalému stavu. Postavení občanského zákoníku bylo řešeno v mnoha odborných publikacích předními odborníky, nicméně současný stav má díky poměrně krátké době od počátku platnosti a účinnosti prostor pro vytvoření mé práce. Při psaní následujícího textu jsem čerpala jednak ze samotných právních předpisů, především z oněch soukromoprávních, dále jsou použity výkladové komentáře k těmto předpisům, odborné učebnice práva a jiné odborné publikace, jež mi posloužily převážně při pochopení postavení občanského práva a občanského zákoníku jako jeho hlavního předpisu na našem území v dřívějších dobách a v neposlední řadě odborné články v právních časopisech zachycujících převážně aktuální stav.

7

Diplomovou práci jsem se snažila členit poměrně jednoduchým způsobem, aby mohlo dojít k rychlé orientaci a následné snadné práci s ní. Nejdříve jsem se zaměřila na vývoj právní úpravy soukromého práva jako celku, v němž je obsaženo pouze stručné vymezení soukromého a občanského práva, rozdělení práva hmotného a procesního a úvodní popis vývoje soukromého práva na našem území. Následující kapitoly jsou pak již zaměřeny členěny na postavení občanského zákoníku v jednotlivých etapách našeho státu, konkrétně pak na roky 1964-1989, 1989-2014 a současný stav počínající rokem 2014, přičemž je každá z těchto kapitol rozčleněna do jednotlivých subkapitol řešících jednak systém práva a systém občanského práva vždy vzhledem k danému období a dále právní předpisy vztahující se k této problematice. Další kapitoly se pak zaobírají dominancí občanského zákoníku v systému práva a jeho vztahem ke zvláštním soukromým právům, příkladně k právu pracovnímu či rodinnému. V neposlední řadě je zmínka taktéž o postavení občanského zákoníku v jiných zemích, které mají k České republice historický či jiný podstatný vztah. V této diplomové práci nebude z důvodu zaměření práce srovnána unijní úprava této problematiky.

8

1 Vývoj právní úpravy soukromého práva

Vývoj soukromoprávní úpravy v naší historii bychom mohli rozdělit do několika pomyslných etap. Pro tuto práci bude důležité období od roku 1964, potažmo 1950, do roku 1989, porevoluční doba po tomto roce až do roku 2014 a současná právní úprava počínající rokem 2014. Všechna tato historická rozmezí budou řešena v následujících kapitolách. Ještě před tím si však musíme uvědomit samotný rozdíl mezi vymezením práva soukromého a práva veřejného a jejich vzájemný dualismus, oddělení práva hmotného od práva procesního a některé základní principy dotýkající se občanského práva z hlediska systémových vazeb. V opačném případě by totiž nebylo možno v této práci dále postupovat.

1.1 Vymezení soukromého a veřejného práva Samotný základ členění na právo soukromé a veřejné byl vystavěn již ve starém Římě, kdy definici práva soukromého předložil římský autor Domitius Ulpianus definující soukromé právo jako právo, které slouží zájmům individua, oproti právu veřejnému, které slouží zájmům celku ( Ius civile est quod ad singulorum utilitatem spectat, ius publicum est qoud ad statum rei Romanae spectat)1. Díky této definici můžeme spatřovat počátky pokusů o systemizaci práva. Římské právo sice v převážné většině svých textů nevznikalo za účelem kodifikace celého obyvatelstva, popřípadě ucelených skupin2, ale naopak pro řešení jednotlivých případů či kazuisticky specifických případů.3 Ve středověké Evropě byl podstatným prvkem, jenž rozděloval právo soukromé od veřejného, zdroj pramene, ze kterého se vycházelo. Právo veřejné vycházelo z legislativní činnosti panovníka, soukromé právo pak bylo to, jež vycházelo z norem zvykového práva.4 1

Ulpianus, D 1,1,1,2 Na rozdíl od dnešní doby, kdy převažuje snaha zaštítit daným právním předpisem celou společnost, na kterou konkrétní právo potažmo povinnost dopadá. Tedy ucelenou skupinu či příkladně všechny občany. 3 HURDÍK, J., FIALA, J. a HRUŠÁKOVÁ, M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 5-10 (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9 4 HURDÍK, J., FIALA, J. a HRUŠÁKOVÁ, M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 5-10 (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9 2

9

I přesto, že definice římského právníka Ulpiana vycházela z přelomu 2. a 3. století našeho letopočtu, k velkému odklonu od ní nedošlo ani v moderním pojetí práva, jelikož moderní organická teorie zastává obecný názor, že soukromé právo se zabývá osobou jako jednotlivcem a jeho stykem s jinými jednotlivci a právo veřejné pak tím, zda se na právním poměru účastní alespoň jeden subjekt jako nositel veřejné moci, jako ten, kdo má odpovídající pravomoc nebo odpovědnost nebo kdo je jako nositel veřejné moci organizován.5 U práva veřejného je tedy jeden ze subjektů nadřazen subjektu jinému, popřípadě subjektům dalším, které jsou vykonavateli veřejné moci. Velmi často se pak v odborné literatuře setkáváme s negativní definicí soukromého práva, jež tvrdí, že co není právem veřejným, je vždy právem soukromým. Dle věcného záměru občanského zákoníku a jeho první části je soukromé právo to, které upravuje privátní poměry osob, zvláště pak práva rodinné a majetkové povahy a záležitosti spadající převážně do zájmu těchto osob. Je nutno si uvědomit, že díky tomu je rozsah spravovaný soukromým právem velmi rozsáhlý a zahrnuje v sobě různé právní disciplíny, které mohou být regulovány zvláštními právními předpisy, jako příkladně u práva obchodního, práva cenných papíru nebo práva autorského. Základem těchto právních odvětví je však stále všeobecné právo soukromé, mající generickou povahu, které se neomezuje pouze na úzký okruh vyčleněných osob specifické povahy nebo pro určité předměty. Občanský zákoník je pak pro země kontinentálního právního systému považován za kodifikační celek soukromého práva vnášející do soukromého práva ucelený myšlenkový základ, jednotné pojmosloví a systém.6

5

ELIÁŠ, K. a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, 1. Vydání, Ostrava: Sagit, a.s. duben 2012, str. 33, 1119 s. ISBN 978 – 80 – 7208 – 922 - 2 6

Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do

10

1.2 Vymezení principu subsidiarity a delegace Pro vymezení vztahů jednotlivých právních odvětví i jejich právních předpisů, je ve většině případů nutno použít právních principů jako základních vodítek při tvorbě práva. Princip subsidiarity, stejně jako princip delegace, představují dvě základní možnosti, které je možno využít pro řešení vztahu mezi právními předpisy různé právní síly. Obecně je každý z nich přidělován buďto k soukromému, nebo veřejnému právu, jelikož v něm má svou převahu a opodstatnění. Princip subsidiarity je převážně využíván v odvětvích práva soukromého, delegace pak v jednotlivých odvětvích práva veřejného. Nutno však podotknout, že se nejedená o striktní pravidlo, které by neznalo odchýlení. Naopak, v některých případech k výjimkám dochází7. Tzv. princip delegace znamená, že dané ustanovení právního předpisu je možno použít pouze tehdy, pokud na něj výslovně odkáže jiný právní předpis. Princip subsidiarity je pak takové uplatnění daného předpisu, které nastává v případech, kdy jiný právní předpis danou problematiku neupravuje a většinou ve svých závěrečných ustanoveních odkazuje na použití jiného právního předpisu.

1.3 Právo hmotné a právo procesní Pro občanské právo, stejně jako pro jiná právní odvětví, nestačí pouze zařazení k právu veřejnému, či soukromému, ale je zapotřebí i vnitřního rozčlenění na právo procesní a právo hmotné.8 Není pravidlem, že by právo procesní mělo vždy shodnou právní povahu s právem hmotným9, ať už veřejnoprávní, či soukromoprávní, ale na základě výše stanovených kritérií soukromého a veřejného práva můžeme k jednotlivým právním odvětvím tuto povahu přiřadit.

7

Za příklad delegace v soukromém právu je možno uvést vztah občanského a pracovního práva v roce 2006 U práva hmotného i procesního se v některých pramenech můžeme setkat též s jiným označením, kdy právo hmotné bývá taktéž označováno jako právo materiální, právo procesní, pak jako právo formální. 9 Toto tvrzení platí komutativně v tom významu, že nejenže neznamená, že právo procesní bude následovat práva hmotného v právní povaze, ale stejně tak nemusí následovat právo hmotné právní povahu práva procesního. Při hledání těchto povah je rozhodující charakter a obsah jednotlivých právních odvětví. 8

11

Obecně je konstatováno, že hmotněprávní normy stanoví, jaká práva a povinnosti mají jejich adresáti. Procesně právní normy pak, jakým způsobem (postupem) mohou být takováto práva uplatněna.10 Hmotné právo tedy konkrétně určuje práva a povinnosti adresátů, pravomoci orgánů veřejné moci apod., oproti tomu pak právo procesní upravuje jednotlivé postupy účastníků právních vztahů a příkladně i organizaci a příslušnost soudů a jiných orgánů veřejné správy. Obě tato právní odvětví se tedy navzájem doplňují a jsou na sobě v mnoha ohledech závislá. Úzká provázanost obou těchto odvětví se projevuje taktéž skutečností, že nic nebrání tomu, aby byly v jednom právním předpisu obsaženy normy jak hmotněprávní, tak procesně právní povahy. Stejně jako je tomu možné u norem veřejného a soukromého práva. Nicméně dle výše stanoveného postupu můžeme občanské právo hmotné zařadit do práva soukromého, jelikož se dle definice prof. Krčmáře jedná o obecné soukromé právo, tedy ono soukromé právo, jež neupravuje jen určité specifické vztahy nebo jen vztahy mezi určitými osobami.11 Těmito specifickými osobami mohou být v souladu s našim právním řádem příkladně podnikatelé.12

1.4 Vývoj právní úpravy na našem území Počátky našeho právního řádu a vymezení soukromého práva můžeme dohledat již u římských právníků. Jedním z hlavních představitelů římského práva byl Domitius Ulpianus, který položil základ nejobecnějšího dělení práva. Z práva Římské říše čerpáme v mnoha oblastech dodnes. Již tehdy byla zpracována mimo rozdělení soukromého a veřejného práva příkladně i singulární a univerzální sukcese. Důkladně byla propracována i oblast zástavního práva, kupní smlouvy a počítání času. Římské právo svou činností však obsáhlo taktéž právo rodinné. Pro ukázku lze předložit úpravu majetkových vztahů mezi manžely nebo opatrovnictví, přičemž úprava se vztahovala jak na stránku hmotně právní, tak i na procesně 10

WINTEROVÁ, A. a kol. : Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6., aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2011. 711 s., str. 47-48, ISBN 978 – 80 – 7201 – 842 - 0 11 KRČMÁŘ, J.: Právo občanské. I., Výklady úvodní a část všeobecná [Všehrd, 1929]. Praha: Nákladem Spolku československých právníků "Všehrd", 1929. 203 s., str. 7 12 FIALA, J., KINDL, M. a kol. : Občanské právo hmotné, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007, str. 31, 718 s. Vysokoškolská učebnice. ISBN 978 – 80 – 7380 – 058 - 1

12

právní. Procesně právní oblast byla pečlivě propracována i se soudním systémem a procesními pravidly.13 Právní řád se v počátcích českého státu nesl v duchu obyčejového práva jako přenesení předstátních zvyklostí. Po celá staletí tak bylo právo udržováno jako živá tradice předávaná z generace na generaci, která byla uplatňována předáky a soudci. S postupem času tak pozvolna začal do tohoto tradičního systému zasahovat panovník jako subjekt, jenž byl schopen svou vůli prosadit jak za použití násilí, tak za využití představitelů církve. Ta měla totiž odedávna velký vliv na své věřící, kteří proto mohli být postiženi nejen tresty světskými, ale taktéž (což bylo pro mnohé horší) tresty církevními. Postupně tedy docházelo k vytváření ústních nařízení panovníka, nazývaných statuta a dekrety.14 Dalším nově vzniklým nařízením byla tzv. privilegia, definovaná Isidorem ze Sevilly jako: „Zákony vydané ve prospěch jednotlivců, tedy jakési soukromé zákony.“15 Díky ústnosti nařízení i obyčejů však došlo k nedochování mnoha pramenů a současně k necelistvosti a k otázce relevance oněch dochovaných.16 Naše území sice nebylo součástí Římské říše, nicméně římský systém byl natolik propracovaný, že jeho vliv z hlediska práva se nás více či méně dotýkal. Stejně tak se nás dotknul i pád její východní části v r. 1453. Významnou památkou dochovanou z tohoto období je bezesporu tzv. Dekreta Břetislavova z 11. století zavádějící na našem území monogamii. S říšským právem ve středověku pracovaly různé školy tzv. glosátorů a postglosátorů, tedy představitelů těchto škol, kteří své poznatky zachycovali formou glos do právních knih, ať už mezi řádky, či po jejich obvodu. Díky takto zaznamenaným poznámkám došlo ke vzniku prvních právních komentářů. Z hlediska rozložení Evropy jako geografického kontinentu pak bylo právo rozděleno pomyslnou hranicí na východ Evropy, který byl řízen spíše právem obyčejovým,

13

PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. Str. 11, 262 s. ISBN 80-86473-68-6. 14 Z hlediska udržování těchto pravidel nedošlo k výraznější změně od obyčejů. Tato pravidla byla stále udržována v lidské paměti předávané z generace na generaci. Rozdílným byl však takříkajíc způsob vzetí v povědomí takovéhoto nařízení. Nově vzniklé byly proto vyhlašovány před větším shromážděním jako svědky, kteří případně mohli ono vyhlášení dosvědčit a nahradit tak chybějící tradici. Příkladem může být Dekreta Břetislavova, jež byla vyhlášena nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně roku 1039. 15 Privilegia se tedy od statut a dekretů odlišovaly hlavně důvodem vzniku. V prvních dvou případech se jednalo o nastolení určitých práv či spíše povinností pro běžný lid, kdežto u privilegií byl motivací k vytvoření prospěch jednotlivce. 16 VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL V.: České právní dějiny, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, str. 115- 116, 684 s. ISBN 978 – 80 – 7380 – 127 - 4

13

nepsaným, předávajícím se z generace na generaci, a na západní země Evropy uznávající naopak právo psané, zaznamenávané v knihách práva.17 Jako první období, u kterého můžeme hovořit o kodifikace soukromého práva, je bezpochyby 18. století, kdy dochází k přiblížení se k modernímu státu.

Jistě již

v pobělohorském období docházelo k odstraňování feudálního právního partikularismu, příkladem může být Koldínův zákoník, který byl v roce 1627 prohlášen za pramen doplňující zemské právo a to v Obnoveném řízení zemském18, ovšem pravá kodifikace nastala až s 18. stoletím, kdy 7. října 1709 došlo dvorským dekretem ke zřízení dvou komisí, jejichž cílem bylo přivodit „uniformitu statutárního práva“, a to kombinací zemských zřízení s jejich doplňky. Odměnou za práci těchto komisí sídlících v Brně a v Praze, bylo přislíbení výhradního práva k rozmnožení zemského zřízení. Obě komise pracovaly, jak za vlády Josefa I., tak za vlády Karla VI. Ani v jednom z případů však nedošlo k tíženému cíli.19 O vytvoření a formování moderního státu se pokoušela i Marie Terezie. V roce 1753 zřídila kompilační komisi, která měla za úkol právě kodifikaci soukromého práva, jejímž výsledkem byl Codex Teresianus universalis z roku 1766 jako první obecný občanský zákoník. Tento právní předpis se ovšem nesetkal s kladnou odezvou.20 Jednalo se o poměrně podrobnou a obšírnou práci, která však spíše připomínala naučnou učebnici práva, nežli kodifikační dokument.21 Na první obecný občanský zákoník si tedy naše země musela ještě pár let počkat. O 20 let později byl za vlády Josefa II., syna Marie Terezie, přijat Josefínský občanský zákoník.22 Tento byl sice přelomový, zdaleka však ne dostatečný, jelikož obsahoval toliko pouze obecnou část a část upravující rodinné právo.23 Po dokončení prací na Všeobecném zákoníku občanském, zvaném zkratkou ABGB24, byl tento zákoník Františkem 17

PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. Str. 12, 262 s. ISBN 80-86473-68-6. 18 SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE K., HLOUŠEK J. a SCHELLE, K., JR. Základy občanského práva. 1. vyd. Ostrava: KEY Pulishing, 2007., str. 23, 169 s. Právo. ISBN 978-80-87071-28-1 19 SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE K., HLOUŠEK J. a SCHELLE, K., JR. Základy občanského práva. 1. vyd. Ostrava: KEY Pulishing, 2007., str. 23 a 24, 169 s. Právo. ISBN 978-80-87071-28-1 20 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 21 ADAMOVÁ, K., SOUKUP, L.: Prameny k dějinám práva v českých zemích, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004., str. 219, ISBN 80-86898-04-0 22 Byl vytvořen koncipistou státní rady Bernardem Hortenem, stylistická úprava proběhla z pera dvorního rady Josefa von Sonnenfelse 23 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 24 V originále: Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkratkou ABGB

14

I. nejdříve zaveden v Západní a následně i ve Východní Haliči, dvorským dekretem jako zkouška jeho možnosti uplatnění. Od 1. 1. 1812 pak vešel v platnost pro celé území Rakouska-Uherska.25 Velké právní kodifikace přichází s 19. stoletím, kdy na naše území v té době stále ještě dopadá rakouský obecný zákoník – ABGB z roku 1811. Právě díky němu došlo k ukončení subsidiární aplikace obecného – římského práva v českých zemích. Na tehdejší dobu se jednalo o velice moderní zákoník, jenž byl připravován mnoho let. Zákoník byl rozdělen do tří dílů, kdy první díl se zabýval právem osobním, druhý právem k věcem a třetí pak řešil společná, osobní a věcná práva. ABGB si i po roce 1848, který znamenal revoluční nástup parlamentismu i v zemích habsburských, vyžádal pouze stručné korekce. Podstatou těchto změn bylo odstranění vrchnostenských pravomocí k pozemkům a tedy i vyvázání selské půdy. Zákoník svou úpravou obsáhl i právo rodinné a pracovní, jež bylo pod občanské právo subsumováno. V době 1. světové války v letech 1914 – 1918 prošel výše jmenovaný zákoník rozsáhlejší novelizací rozdělené do tří dílčích částí. ABGB zasáhl velice významným způsobem taktéž do legislativy Československé republiky a díky několika novelizacím je v aktuální formě v Rakousku a Lichtenštejnsku platný dodnes.26 Se vznikem samostatné Československé republiky 28. října 1918 vyvstává taktéž otázka normotvorné činnosti. Již číslo předpisu nám napovídá, že se jednalo o jednu z prvních vytvořených norem tzv. recepční normu, zákon č. 11/1918 Sb., díky níž došlo k recepci ABGB do našeho právního řádu. Muselo však být přistoupeno k právnímu dualismu, jelikož Slovenská republika jako součást Československa do této doby patřila k Uhersku a s ABGB neměla žádnou zkušenost. Ba právě naopak. Slovensko bylo přivyklé na tzv. obyčejové právo. Právní dualismus bylo velice specifické řešení, kdy na území Čech, Moravy a Slezska platil ABGB, kdežto na území Slovenska platilo právo obyčejové.27 Ke sjednocení právní úpravy obou zemí však v tomto období nedošlo. Původně byla plánována jistá náprava dualismu a vytvoření nové jednotné kodifikace. Stanovená lhůta 20 let měla posloužit vytvoření

25

ADAMOVÁ, K., SOUKUP, L.: Prameny k dějinám práva v českých zemích, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004., str. 219, ISBN 80-86898-04-0 26 PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. Str. 12, 262 s. ISBN 80-86473-68-6. 27 PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. Str. 12, 262 s. ISBN 80-86473-68-6.

15

sjednocující právní úpravě. V důsledku německé okupace, však efektivní využití této lhůty neproběhlo. V roce 1937 je hotov návrh občanského zákoníku jako základní kodex soukromého práva, který měl zaštítit hlavní soukromoprávní pravidla. K němu se pak měla vztahovat další zvláštní soukromá práva, příkladně právo autorské nebo obchodní.28 K přijetí tohoto kodexu však nikdy nedošlo a to na základě poměrně rychlého spádu okolností v následujícím období.29 Po skončení 2. světové války došlo k obnovení kontinuity právního řádu z doby první republiky a k prohlášení aktů německých právních aktů za nulitní. K moc ve vládě se dostává komunistická strana a zabírá významné rezorty. Celá strana je silně nakloněna tehdejšímu Sovětskému svazu a situace postupuje až k ovládnutí celé vlády vhodnými osobami pro stranu KSČ. V letech 1947 a 1948 jsou formou zvláštních zákonů přijaty pouze některé změny upravující mezinárodní právo soukromé a právo stavby.30 Je přijat občanský zákoník jako zákon č. 141/1950 Sb. (tzv. střední občanský zákoník.), jenž nahradil ABGB a zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném vytěsňuje rodinné právo z obsahu občanského kodexu. Zákoník z roku 1950 vydržel pouze 14 let a byl vytvořen občanský zákoník jako zákon 40/1964 Sb. V krátkém časovém období kolem něj byly vytvořeny i další zákony, z nichž některé platí dodnes v novelizovaném znění. Příkladně lze uvést zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce nebo zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Občanský zákoník přišel o další soukromoprávní instituty, příkladně téměř úplným vypuštěním nájmu. Díky postupnému otesávání okruhu právních vztahů občanským zákoníkem chráněných došlo k tomu, že se tento právní předpis značně vzdálil klasickému vnímání občanského práva. Některé novelizace však část dříve upravovaných práv v tomto kodexu obnovily. Příkladně se jednalo o novelizaci z roku 1982 navracující do něj věcná břemena.31 Snahou bylo popření soukromého práva jako práv jednotlivce. O tom však více v následujících kapitolách. 28

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, 598 s., str. 1-2, volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 29 Podepsání tzv. Mnichovské dohody (tedy smlouvy o odtržení pohraničních území), odtržení Slovenska a vyhlášení samostatného Slovenského štátu, obsazení České republiky a následné vyhlášení protektorátu Čechy a Morava. 30 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, 598 s., str. 1-2, volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 31 PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. Str. 14, 262 s. ISBN 80-86473-68-6.

16

Po listopadu 1989 a další změně situace v zemi bylo nutno vyřešit i otázku navrácení občanského zákoníku a právního řádu do jeho původních kolejí, tedy ke klasickému pojetí práva. Navrhováno bylo několik řešení. V úvahu připadal návrh k navrácení se k ABGB, jenž byl v našem prostředí otestován po téměř století a půl, který stále funguje v Rakousku a navíc byl kompatibilní s právem Evropské unie. Vyhrála však varianta novelizovat stávající právní úpravu. Tento proces vyžadoval spoustu času a trpělivosti. Prvními krůčky byl příkladně ústavní zákon jako zákon č. 100/1990 Sb., kterým znovu došlo k jednotnému pojetí vlastnictví, dále zákon č. 89/1990 Sb., novelizující ochranu osobnosti v občanském zákoníku nebo zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, díky němuž mohla proběhnout tzv. malá privatizace. Až zákon č. 509/1991 Sb., tzv. velká novela občanského zákoníku mu vrátila jeho klasické soukromoprávní pojetí. Došlo k přepracování obecné části odpovědnosti za škodu, bylo zavedeno bezdůvodné obohacení a hlavně došlo k vložení části závazkového práva. Přestože v rámci této novelizace občanský zákoník dospěl k významnému postupu, nejednalo se o nový občanský zákoník a tak se k 1. 1. 1993 federální občanský zákoník v plném znění stal občanským zákoníkem České republiky a to ústavním zákonem. 4/1993 Sb.

17

2 Dominance Občanského zákoníku v systému soukromém právu

2.1

Vymezení pojmu sytém Pojem systém je možno chápat obecně jako určité uspořádání a s ním současně i

způsob, jakým je toto uspořádání provedeno. Jedná se tedy o soubor prvků, jenž je uspořádán dle určitých kritérií, je vnitřně členěn a propojen a směřuje ke stanovenému cíli.32 Dle definice prof. Viktora Knappa je systém uspořádáním objektů podle určitých znaků, podle jednotného a jednotícího kritéria, kdy systém může být jak nahodilý, tak vědecký. Vědecký systém pak pro praxi abstrahováním nalézá jednotlivá a jednotící kritéria třídění, která spočívají v podstatných znacích, a na základě tohoto kritéria roztřiďuje pojmy. Díky tomuto dochází v praxi k usnadnění poznání a možnosti systematické klasifikace skutečností, tedy k správnému, praktickému a systematickému třídění objektů. Vědecký systém je proto výsledkem logické operace, která je závislá na obsahu a skutečně existující v obsahu. Je tedy pro něj důležité zachytit obsah pojmu a jeho rozsah s pomocí vědecky nalezeného kritéria. 33 Na základě systému dochází jednak k roztřídění jednotlivých pojmů v něm obsažených a slouží zároveň jako vodítko pro uspořádání jeho skutečností. Nejdůležitější je tedy nalezení jednotícího diferenciačního kritéria, jež rozlišuje jednotlivé součásti rozsahu pojmu. Nutno si uvědomit, že systém práva musí být podmíněn jednak jednotlivými diferenčními kritérii, pojmem určitého stupně obecnosti, ale taktéž jeho historickou opodstatněností.

32

GEIST, B.: Sociologický slovník, Praha: Victoria Publishing, 1992, str. 478-481., ISBN 80-85605-28-7 KNAPP, V.: Předmět a systém Československého socialistického práva občanského. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 314 s., str. 9 – 10 33

18

2.2 Systém práva Systematizaci práva je nutno vnímat v rámci evropské právní kultury, ve které je rozčleněna do dvou relativně samostatných subsystémů. Jednak do systemizace norem platného práva, které zaštiťuje činnost zákonodárců a existenci norem pozitivního práva, a v druhém případě na systemizaci práva, kdy se jedná o kombinaci norem platného práva, který je však povýšen o poznatky, jež nejsou součástí psaného práva v podobě právních norem.34 Dalo by se říci, že se jedná o subsystém širšího pojetí, než jakým jen systemizace norem platného práva. Rozlišujeme tedy mezi platnými právními normami jako systematikou platného práva a mezi systémem práva vyjadřujícího jednotlivé právní instituty a vazby mezi nimi v jediném celku.35 Dle výše stanoveného je možno určit systém práva a to na základě nalezení obecného pojmu, jehož rozsah má být tříděn. Tímto pojmem musí být pojem práva, který však prošel řadou nejasných definicí a proměn. Kritéria v systému práva naznačují hierarchické vztahy a vazby jak v jednotlivých odvětvích, tak mezi nimi. Mohou být použity nejen na systém práva jako takového, ale i konkrétně na systém soukromého práva, který je pro tuto diplomovou práci klíčový. Jedná se konkrétně o: 

Princip prvotnosti a odvozenosti



Princip právní síly



Ústavnosti a podzákonnosti



Existenčnosti a funkčnosti



Ignoria legis neminem excusat36

Pokud hovoříme o systému práva, uvědomujeme si jeho jednotlivé prvky, z nichž je tvořen a současně jejich uspořádání specifickým způsobem. Jednotlivé právní normy jako prvky tvořící systém práva, musí splňovat podmínky bezrozpornosti, jež je zárukou právního systému a z něj plynoucí právní jistoty. Právě bezrozpornost, tedy fakt, že jednotlivé právní normy nemohou být sobě vzájemně protikladné, zaručuje stabilitu systému. Porušováním 34

Takovýmito poznatky mohou být příkladně zásady přirozeného práva. HURDÍK, Jan, Josef FIALA a Milana HRUŠÁKOVÁ. Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 5-10 (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9. 36 HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 501 s., str. 420, ISBN 978-80-7380104-5. 35

19

tohoto pravidla by docházelo k právní nejistotě až chaosu a samotný pojem právní řád zaštiťující systém práva by pozbyl svého významového smyslu. 37 Každé jedno národní právo musí být zaštítěno vlastním systémem práva, který můžeme v širším kontextu chápat jako vlastní právní řád tvořící tzv. právní kultury. Tento řád je pak složen z jednotlivých právních norem, je vnitřně diferencován a vztahy jednotlivých norem vytváří jednotu a jednotný systém.38

2.3 Historický vývoj systému soukromého práva Kořeny systému soukromého práva stejně jako celého systému práva, jak již bylo nastíněno, zasahují až do antického Říma. Tehdejší východiska pro definici soukromého práva byla odlišná od dnešních metod, a to hlavně z důvodu nepoužití předmětu právní regulace jako oddělovacího prvku pro jednotlivá odvětví soukromého práva. Nicméně snahou římských právníků a autorů, byla taktéž vnitřní diferenciace soukromého práva. Výsledkem jejich činnosti bylo jednak vytvoření systému práva, který by se dal v dnešní době přirovnat k struktuře občanskoprávního vztahu, a současně dochází k rozčleňování jednotlivých skupin soukromoprávních vztahů. 39 Římské právo bylo až na 2 významné kodexy40 odkázáno ve své právotvorné činnosti spíše na působení osob vydávajících prétorské edikty a vykládajících právo, které dokonce za císaře Hadriána dosáhly podoby kodifikace postihnutelné sankcemi v případě neuposlechnutí. Nejednalo se však o sbírku právních předpisů dopadajících na celé obyvatelstvo či na jeho speciálně vymezenou část. Prétorský edikt dopadal pouze na účastníka, popřípadě účastníky daného případu a jednotlivé případy a rozhodnutí v nich byly shrnuty a svázány do sbírek.

37

WEYR, František. Teorie práva [Orbis, 1936]. Brno: Orbis, 1936. 388 s., str. 94 a násl. KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států :(srovnávací studie). 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006. 423 s., str. 69, ISBN 80-7201-606-7 39 HURDÍK, Jan, Josef FIALA a Milana HRUŠÁKOVÁ. Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9. 40 Těmito zákony byly zákon XII. tabulí a justiniánská kodifikace 38

20

Tyto sbírky tedy systém práva žádným způsobem nereflektovaly, ale pouze spojovaly jednotlivé prétorské edikty konkrétních případů.41 Jako jedny z prvních děl týkajících se systému občanského práva42 můžeme označit 18 knih o občanském právu Q.Mucia Scaevoly43 a práce římského autora Cicera.44 Právě Ciceronova práce byla velmi významným postupem v systému klasického soukromého římského práva, jelikož konstatoval, že veškeré právo by mělo být roztříděno do několika obecných partií, tzv. genera, jež mají být dále rozděleny na samostatné problémy. Tyto pak mají být teprve konečně definovány.45 Postupem času se dostáváme až k vymezení, které provedl Pomponius dělící prameny civilního práva do tří základních skupin. První z těchto je tvořena již zmiňovaným Zákonem XII. desek, jako ius cerian, druhá spojuje nepsané komentáře učenců nazývaných interpretatio prudentium a do třetí pak řadí legisactiones.46 Dochází tedy k vymezení a k zúžení rozsahu osob a vztahů, které je civilním právem zaštítěno. Obecně byla rozeznávána v této době systematika psaného práva, která odpovídala zákonu XII. desek a systém civilního práva, který je popsán výše, přičemž tyto dva pojmy nelze slučovat, jelikož příkladně systematika praetorského ediktu se neslučuje se systematikou zákona XII. desek. 47 Dalším pomyslným krokem k postupu ve vývoji soukromého práva, byl přístup, který přinesl římský teoretik a učitel práva, Gaius, který naopak od klasických římských autorů,

41

HURDÍK, J., FIALA, J. a HRUŠÁKOVÁ M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9. 42 Soukromé římské právo bývá v literatuře popisováno i jako právo občanské, právě díky jeho předmětu úpravy a záměru. 43 Schulz F.: History of Roman Legal Science, Oxford, 1946, str. 94 a následující 44 Cicero: De oratore I., 185 a následující 45 Cicero: De oratore I.190 46 Dle Ottova slovníku naučného, si je pod tímto pojmem možno představit slavnostní, velice formální úkony, které se řídily zákonem a kterými se uzavírala právní jednání před prétorem nebo jiným vyšším úředníkem starého Říma. Jako Legis actiones se tedy označovala zejména formule, která byla přednášena žalobcem ke svému právu. Odrecitována musela být doslovně a to dle zákona, na němž bylo právo žalobce postaveno. Citováno z: Otto J.: Ottův slovník naučný, patnáctý díl, Praha 1990, str. 749, dostupného na: http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni28ottogoog#page/n844/mode/2up 47 HURDÍK, Jan, Josef FIALA a Milana HRUŠÁKOVÁ. Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9.

21

rozděluje právo na genera a species.48 Jeho velký přínos spočíval taktéž v rozdělení nejen soukromého, ale veškerého práva, jež bylo rozděleno do tří částí a to následovně:



Personae – zaštiťující jak svobodné obyvatelstvo, tak otroky



Res – následné dělení proběhlo ještě na res corporales et incorporales



actiones

Gaiova tvorba spolu s justiniánskou kompilací je významná taktéž faktem, že obligace zařazovala do části práva res taktéž obligace, což bylo v systému uplatněno nově. 49 K dalšímu postupu pohledu na nazírání systému soukromého práva se musíme dále posunout do období středověku a to i přesto, že představitelé tehdejších škol50 neměli za svůj cíl přetvoření dosavadního systému práva, vytvořeného římskými právníky. Naopak činnost právníků těchto škol spočívala spíše ve studiu římských textů a v hledání vnitřních obsahových souvislostí. Byly však porovnávány pouze jednotlivé citáty, nikoli systematika celého práva. Proto ani dílo Continuationes titulorum, jež třídilo Digest a Codexy do tří částí vycházející z jejich činností, nemůže být považováno za pokrok. Ani nástupci klasických škol, tzv. postglosátoři51 nedokázali vytvořit ucelený systém práva, potažmo systém práva soukromého. Byl jimi vytvořen pouze jakýsi ucelený komplex samostatných dílčích otázek, které byly seřazeny abecedně, a jejichž systematika příliš nerespektovala potřeby právní praxe.52 Nemůžeme však říci, že všechny právní školy oné doby se systematizací právních norem nezabývaly. Opačně tomu totiž bylo u školy příznivců přirozeného práva, u nichž se projevovala potřeba nahradit doposud učívaný Digest aktuální a nadčasovou systematikou právních norem.53 48

Tedy na případy obecné povahy a dále již na případy speciální HURDÍK, J., FIALA J. a HRUŠÁKOVÁ M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9. 50 Hlavně glosátorů školy boloňské 51 Postglosátoři bývají často označování taktéž jako komentátoři 52 HURDÍK, J., FIALA, J. a HRUŠÁKOVÁ, M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9. 53 Sójka-Zelinska K.: Wielkie kodifikacje ciwilnw XIX. Wjeku, Warszawa, 1973, str. 98 49

22

Jak je patrno již z předešlé kapitoly týkající se vývoje právních událostí na našem území, epocha osvícenství přinesla očekávaný a velký pokrok v rekonstrukci stávajícího právního řádu a tedy i jeho vnitřní systematizace právních norem, která by odpovídala právní i společenské situaci, stejně jako potřebám osvícenské společnosti. V této době tedy dochází ke snahám o systematické uspořádání právních norem dle jejich obsahových částí, čímž došlo k posunu od dřívějšího uspořádání, které bylo postaveno na povaze jejich pramenů.54 V průběhu 19. století se pak již setkáváme s výsledky činností právníků vycházející taktéž z jednoho z původních členění práva, tedy na personae, res a actiones. Mezi významná díla 19. století je nutno zařazení dvou významných kodexů, tedy Code civil z roku 180455, pocházejícího z pera francouzských odborníků a rakouského Obecného zákoníku z 181156. Dalším významným dílem, ale poněkud odlišným od dvou předešlých byl Us modern pandectraum57, kde byla postupně vytvořena systematika pandekt58. Toto dílo bylo následně završeno představiteli historické školy 19. století, kteří pandektní systém rozdělili na následující části: 

obecná část,



právo věcné,



obligace,



právo rodinné,



právní nástupnictví.

Tvůrčí práce 19. století se však neuplatňovala pouze v jeho počátku, ale v celém jeho průběhů. Příkladem toho je další velký kodex vycházející z Německa z roku 1896 jako německý občanský zákoník, který již bral předlohu z pandekt, což je patrno i na jeho vnitřní systematice: 54

HURDÍK, J., FIALA, J. a HRUŠÁKOVÁ, M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9. 55 Sestávající z částí: 1.) Osoby, 2.) Majetek a různé modifikace vlastnictví, 3.) Různé způsoby nabývání vlastnictví. 56 Ten pak sestával taktéž ze tří částí odvíjejících se od římského práva: 1.) práva osob, 2.)práva k věcem, jako práv majetkových zahrnující jak práva reálná, tak osobní (obligace) i právní nástupnictví. 3.) společná ustanovení 57 Toto dílo vytvořili: Vulnejus H., Althusius J., Struvius G.A., Berger J.H., Pufendorf S. a další 58 Pandekty – jednalo tedy o sbírku římského práva, jež byla pořízena císařem Justiniánem

23



I. obecná část,



II. Obligace,



III. Věcná práva,



IV. Právo rodinné,



V. právo nástupnictví, jako právo dědické.59

2.4 Systém soukromého práva Na základě předchozích kapitol o právu veřejném a soukromém a systému práva můžeme vyčlenit jednotlivá právní odvětví, jež budou spadat do systému práva soukromého a budou taky vytvářet soukromoprávní odvětví. Jedná se o: 

Občanské právo hmotné



Občanské právo procesní



Rodinné právo



Pracovní právo



Obchodní právo



Právo sociálního a nemocenského zabezpečení



Pozemkové právo



Právo duševního vlastnictví



Mezinárodní právo soukromé

Občanské právo je pak jakýmsi stavebním kamenem celého soukromého práv. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších právních odvětví práva soukromého, které bývá v mnoha právních řádech ztotožňováno s právem soukromým, od čehož se vyvíjí i postavení občanského zákoníku ve vztahu k dalším soukromoprávním odvětvím. Je možno říci, že občanské právo je možno chápat jako soukromé právo obecné, které neupravuje pouze specifické vztahy, a další soukromoprávní odvětví lze nazývat jako zvláštní soukromá práva, jež dohromady tvoří jednotný celek soukromého práva.

59

HURDÍK, J., FIALA, J. a HRUŠÁKOVÁ, M.: Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., str. 24-37, (Edice učebnic PrF MU v Brně; č. 386). ISBN 80-210-4112-9.

24

2.5 Charakteristika občanského zákoníku Jistý nástin charakteristiky nového občanského zákoníku nám předkládá hned § 1 NOZ, který ve svém odstavci prvním říká: „Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného“60 Toto ustanovení je podrobně rozebráno stejně jako celý nový občanský zákoník v důvodové zprávě k němu samotnému a taktéž komentářem k novému občanskému zákoníku. V důvodové zprávě k občanskému zákoníku je ustanovení § 1 věnováno poměrně rozsáhlé odůvodnění. Dle této práce právě toto ustanovení zakotvuje dvě základní pravidla, která jsou klíčová pro soukromé právo. Úmyslem zákonodárce bylo poukázat na pojem soukromého práva a současně stanovení základu jisté směrnice, jejímž účelem je rozlišení právních pravidel a to dle míry jejich závaznosti. Autor chtěl první větou poukázat na objektivní soukromé právo.61 Je zdůrazněn význam všech částí právního řádu, tedy nikoli pouze právních předpisů, ale taktéž příkladně principů, zásad či zvyklostí práva, které právní předpisy doplňují a současně pro ně vytvářejí rámcový základ62. Důvodová zpráva však dále pokračuje ve výkladu soukromého práva, jelikož ne všechna ustanovení právního řádu se dotýkají soukromého práva, nýbrž pouze ty, které „upravují soukromá práva a soukromé povinnosti subjektivní povahy.“ Komentář pod vedením profesorů J. Švestky, J. Dvořáka a J. Fialy, se hned v úvodu rozboru tohoto ustanovení zaobírá jeho správností. Dle něj je samotné vymezení soukromého práva jako celku, z hlediska praktického smyslu nevhodné a i sám autor přiznává, že: „právní řád nezahrnuje jen právní předpisy, ale i jiné prameny, z nichž práva a povinnosti vyplívají.“ Autoři komentáře se domnívají, že charakteristika soukromého práva, jež je uvedena v prvé větě, není přesná, jelikož i ona věta prvá tohoto ustanovení je ustanovením právního řádu a je

60

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník §3030, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. § 1 odst. 1., ISBN 978-80-7208-920-8 61 Ač právě daná formulace věty první nebyla nejšťastněji zvolená, jak podotýká následující komentář. 62 Pro příklad je možno uvést princip právní jistoty nebo zásada presumované poctivosti.

25

tedy neúplnou v tomto samotném smyslu.

Druhá věta: „upravující vzájemná práva a

povinnosti osob,“ nebyla zákonodárci nejšťastněji zvolena, jelikož i tato pozbývá na první pohled smyslu. Vždyť úpravou práva povinností osob, se zabývají snad všechna ustanovení právního řádu. Dle autorů komentáře, je však význam této věty možno hledat v důvodové zprávě k občanskému zákoníku, ve které se říká že „ zákoník opouští pojetí, že ze vzájemného soukromého styku osob vznikají také jejich povinnosti vůči společnosti (státu). Zákoník má podle tohoto textu upravit soukromá práva osob vzniklá z jejich vzájemného styku mezi sebou“, což by dle komentáře mělo být chápáno tak, že: „jde o práva a povinnosti vzniklé z vůle soukromých osob v jejich vzájemném soukromém styku.“ Mělo by se tedy jednat o jisté rozřazení soukromých osob, od osob veřejných a současně tedy i od vztahu k veřejnému právu. Pro pojem osoby v tomto ustanovení, musíme použít výkladu implicitního. Osobu zde musíme chápat úžeji, než jak jej běžně v právu chápeme a jak tento pojem běžně používáme a to pouze jako osobu/osoby soukromého práva.63

63

Švestka J., Dvořák J., Fiala J.: Občanský zákoník: Komentář, svazek 1, Wolters Kluwer, a. s. Praha 2014, str. 9 – 16, 1667s . ISBN 9788074783692.

26

3 Místo OZ v systému práva v letech 1964-1989

3.1 Systém práva v letech 1964 – 1989 Pro správné popsání systému práva v těchto letech, je nutno se vrátit ještě o několik let zpět, přesně do roku 1960, kdy bylo v Ústavě ČSSR deklarováno vítězství socialismu a následně docházelo ke kompletní rekodifikaci československého práva, díky čemuž došlo i k potlačení dělení na soukromé a veřejné právo. Právní úprava soukromoprávní se velice úzce poutala k rozdělování společenských produktů a jednotlivá právní odvětví byla oddělována dle skupin společenských vztahů k této reprodukci společenských produktů. Právě tato situace je pro porevoluční ročníky hůře pochopitelná, jelikož máme zažito klasické římské rozdělení práva na právo soukromé a veřejné a i přesto, že je někdy mezi nimi pouze úzká hranice a některá právní odvětví můžeme považovat za hraniční, tento předěl si stále uvědomujeme. Oddělení práva soukromého od veřejného nám navozuje již samotné postavení veřejné moci v něm. Pokud však došlo ke smazání této hranice, došlo by i ke smazání rozdílů v postavení veřejné moci a jejích orgánů. Pomyslné zaštítění práva soukromého veřejným bylo umocněno i výrokem Vladimira Iljiče Lenina, který prohlásil, že: „v socialismu je vše veřejné." Tehdejší právní systém byl tedy rozdělen poněkud odlišně od dnešní i tradiční úpravy, kdy je právo rozdělováno na právo soukromé a právo veřejné, do nichž dále řadíme jednotlivá právní odvětví. Takovéto členění nebylo možné díky samotným principům socialistického státu a socialistického práva. Právo bylo rozděleno na právo hospodářské, pracovní, občanské, rodinné a mezinárodní právo soukromé. Kdy tato odvětví zaštiťovala následující: 

Hospodářské právo řešilo výrobu a první rozdělování úhrnného společenského produktu, kdy se tyto produkty ještě nedostávali k jednotlivým občanům. Problematika hospodářského práva byla upravena z. č. 109/1964 Sb., Hospodářským zákoníkem, který nahradil zákoník obchodní.



Pracovní právo pak upravovalo využití pracovní síly, jež byla využívána v procesu reprodukce úhrnného společenského produktu. Bylo zaštítěno zákoníkem práce, jako samostatným kodexem z roku 1965

27



Občanské

právo

v sobě

obsáhlo

přerozdělování

a

spotřebu

úhrnného

společenského produktu, tedy nastupovalo v okamžiku, kdy se produkt dostával ke koncovému občanu, který jej následně užíval. Bylo upraveno Občanským zákoníkem 

Rodinné právo mělo taktéž svou samostatnou úpravu a to z. č. 94/1963 Sb., zákon o rodině. Z rodinného práva byly vyloučeny majetkové vztahy a obecně se nepodřazovalo pod právo občanské



Pro mezinárodní právo soukromé musel být vytvořen Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Musel být však přijat taktéž Zákoník mezinárodního

obchodu,

aby občanské

hmotné

právo,

spolu

s právem

hospodářským, bylo inkompatibilní s evropskými standardy, a proto bylo nutno upravit oblast mezinárodního obchodu samostatně vedle úpravy kolizní a procesní.64 Již profesor Viktor Knapp tvrdí v roce 1959, že otázka předmětu socialistického občanského práva je důležitá nejen sama o sobě, ale taktéž pro vyřešení otázky systému socialistického práva jako celku, a že občanský zákoník jako základní a hlavní norma občanského práva zastarává a je nutná jeho novelizace. Jelikož rozvoj socialistické ekonomiky neustále působí nejen na celé československé právo, ale i na právo občanské, které bezprostředně upravuje nejzákladnější ekonomické vztahy. Je věcí vědy, aby na tento vývoj reagovala a otázky problému československého práva byly řešeny.65

3.2 Občanský zákoník z roku 1964 Totalitní éra odmítala považovat občanský zákoník jako předpis, jež je v postavení lex generalis soukromého práva. Naopak toto jeho začlenění a udělovaní tak vysokého postu tomuto předpisu bylo bráno jako buržoazní přežitek, který nemá nic společného s aktuálním právním i skutečným stavem socialistické společnosti.

64

PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. 262 s. ISBN 80-86473-68-6. 65 KNAPP, Viktor. Předmět a systém Československého socialistického práva občanského. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 314 s., str. 5

28

Hlavním cílem tohoto předpisu tedy mělo nově být přiblížení se k sovětské šabloně úpravy socialistického občanského práva, čemuž nasvědčuje již preambule původního znění tohoto právního předpisu, který mimo jiné přeneseně říká, že předmětem úpravy jsou vztahy v oblasti spotřeby občanů, spolu s ochranou práv z nich vzniklých, ale pouze za předpokladu, že jsou tato práva uplatňována v souladu se zájmy společnosti. Zákoník měl směřovat k upevnění pozice socialistických, ekonomických a dalších společenských vztahů a taktéž k překonávání zažitých přežitků, čímž mělo být zajištěny předpoklady pro přeměnu socialistických vztahů ve vztahy komunistické.66 Jasnou snahou zákonodárců při rekodifikaci v 60. letech bylo roztříštění poměrně uceleného systému soukromého práva, čímž měla být nahrazena myšlenka jednotného soukromoprávního kodexu souborem nových speciálních nebo spíše specializovaných zákonů. Vznikl tak příkladně zákoník práce jako zákon č. 65/1965 Sb., zákon o rodině č. 93/1963 Sb. a zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. 67 Občanský zákoník z roku 1964 ve svém původním znění skutečně silně reagoval na potřeby socialistického práva a zboural dosavadní koncepce, již tak narušené občanským zákoníkem z roku 1950. Byl vystavěn na názorech marxismu-leninismu a měl odrážet progresivní vývoj hospodářských a politických poměrů socialistické společnosti, což bylo deklarováno v Ústavě z roku 1960 přijetím ústavního zákona 100/1960 Sb. a z přijatého usnesení z 8. 12. 1960 stanovujícího základní principy nové úpravy68. Občanský zákoník v sobě musel obsáhnout vývoj společnosti a celého socialistického státu. Došlo k podstatným změnám jednak ve vztahu státu a občana a dále ve vztazích socialistických průmyslových podniků mezi sebou.69 Hlavním cílem mělo být další oslabení postavení občanského zákoníku a s tím spojená tvorba samostatných právních předpisů upravujících jednotlivá odvětví „státního práva.“ Tedy odvětví práva hospodářského, pracovního, rodinného i mezinárodního s jejich kodexy tak, jak jsou nastíněny v předchozí kapitole.

66

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v původním znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 10. 2013]. 67 Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s 68 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 5, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 69 BĚLOVSKÝ, P. Občanské právo. In BOBEK, M. – MOLEK, P. – ŠIMÍČEK, V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bazpráví. Mezinárodní politický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009, str. 425-462. Přístupné na http://www.komunistickepravo.cz

29

Zákoníku z roku 1964 připravil cestičku občanský zákoník z roku 1950, jehož některá nastolená pravidla byla přenesena do toho z roku 1964 a platila po desetiletí. Příkladem takového institutu může být plná způsobilost nabývat práva. Tato se ze zásady nabývá dovršením osmnácti let věku, nicméně v oblasti pracovního práva dovršením patnácti let věku. Účelem mělo být přenesení vlivu na dítě z rodičů na referáty práce a sociální péči, jež by se postaraly o případnou opravu nesprávného rozhodnutí tohoto dospívajícího dítěte. Toto právo bylo zakotveno v §12 odst. 2 OZ z roku 1950.70 Nehledě na skutečnost, že s dřívějším možným nástupem do práce bylo opět podporováno národní hospodářství. Velmi důležitým rysem tohoto občanského zákoníku bylo jednoznačně zamezit možnosti obohacování občana jako jednotlivce na úkor společnosti, jelikož právě společnost jako celek byla hodna ochrany. Nadneseně by se dalo říci, že smyslem občanského zákoníku bylo zajistit jistou stejnorodost životní úrovně jednotlivců pro stabilní udržení blahobytu společnosti. Dalším motivem bylo i zabezpečení vnitřní ochrany státu před vyčníváním jednotlivce, potažmo jednotlivců, kteří by svými prostředky mohli ohrožovat politické uspořádání státu nebo vybízet ostatní k nespokojenosti s tímto uspořádáním. Občanský zákoník už tak následně sloužil spíše jako předpis zaštiťující spotřebitelské právo, nikoliv všeobecně majetkové vztahy. Na základě všech těchto změn, které vedly k naprostému přetvoření dřívějšího smyslu Občanského zákoníku, nedocházelo pouze k odklonu od tradičního pojetí občanského práva v rámci našeho území, ale taktéž samozřejmě k odklonu od kontinentálního Evropského pojetí tohoto práva. Díky odklonu od tradičního pojetí a primární ochrany občana a přiklonění se k ochraně socialistické společnosti docházelo taktéž ke změně pojetí jeho jednotlivých norem a to od dispozitivní ke kogentní úpravě. Většina norem byla vystavěna na kogentním základě a to vyjma těch, v nichž bylo výslovně dovoleno se od těchto ustanovení odchýlit.71 Značným způsobem tedy došlo k vyloučení úpravy vzájemných práv a povinností týkajících se jejich soukromých poměrů a to z jejich vlastního popudu, čímž bylo dáno pole k veřejnoprávnímu

70

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, STR. 4, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 71 KRATOCHVÍL, Z. et al., Nové občanské právo, 1. vydání, Praha: Orbis, 1965, Str. 37, 716 s., Ministerstvo spravedlnosti. Právnický ústav (Praha)

30

působení.72 V právní praxi však nedocházelo k prosazování tohoto hlediska, načež bylo odmítáno i v podmínkách totalitního státu pro rozpor se základním principem občanské svobody.73

3.3 Občanské právo po roce 1964 Občanské právo po roce 1964 naprosto ztratilo svou dosavadní podobu, která byla akceptována a uplatňována po dlouhá staletí. Občanské právo bylo tradičně považováno za odvětví soukromoprávní, toto však bylo tehdejším systémem naprosto popřeno a občanské právo pozbylo charakter soukromoprávní disciplíny, naopak bylo prezentováno jako jedno z oblastí „státního práva“, kdy jeho nejvýznamnější instituty patřilo socialistické vlastnictví a hospodářský plán.74 I jen z těchto samotných faktů lze spatřovat odklon od tradičního pojetí, jelikož hlavním předmětem úpravy není individuální vlastnictví jako základní právo každého, nýbrž vlastnictví socialistické, tedy vlastnictví státu, potažmo společnosti jako celku, které práva jednotlivce značně stimuluje a utlačuje je pod potřeby socialistické společnosti. Zřejmě nejlépe vystihuje postavení občanského práva výrok Zdeňka Fierlingera, který napsal, že: „ základem socialistického občanského práva musí býti zásada veřejnoprávní, musí jím býti dána možnost státu zasahovat do soukromých smluv a podříditi je zájmům celku.“ 75 Nové postavení občanského práva, tedy jako pouze jednu z oblastí „státního práva“ a nikoli jako obecnou či fundamentální oblast soukromého práva, jehož existence byla naprosto potírána, vedlo v praxi k značným problémům. Díky tomu, že občanský zákoník již nebyl brán jako obecný kodex, ale pouze jako norma jisté výseče práva byly značně postiženy i ostatní právní předpisy, které byly brány jako speciální k němu. Muselo tedy dojít k zaštítění všech potřebných institutů, každým jedním speciálním předpisem, aby se z něj de facto stal lex generalis pro danou oblast práva. Jak zákoník práce, tak zákon o rodině či zákon o 72

Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., 73 KNAPP, V. et al., Učebnice občanského práva, sv. I., 1. vydání, Praha: Orbis, 1965, s. 120, KNAPP, V., Filosofické problémy socialistického práva, 1. vydání, Praha: Academie, 1967, s. 248 an. 74 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, STR. 3, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 75 FIERLINGER, Z., Za socialistický právní řád, Právník, 89, 1950, str. 429-450

31

mezinárodním právu soukromém musely do svého obsahu zahrnout všechny základní a obecné instituty práva jako promlčení, či právní subjektivita.76

3.4 Systém občanského práva v letech 1964 – 1989 Jako systém československého občanského práva se rozumí vědecké roztřídění právních předpisů občanského práva, které může, avšak nemusí být stejné, jako roztřídění látky v jednotlivých kodexech. Toto právo se zpravidla členilo na část všeobecnou, právo vlastnické, právo závazkové, osobní a osobně majetková práva a právo dědické. 77 a) Část všeobecná, jak již její název napovídá, upravovala ustanovení společná ostatním kategoriím občanského práva. Příkladem lze uvést obecná ustanovení týkající se subjektů občanského práva, právních vztahů či počítání času. b) Právo vlastnické bylo upraveno jednak přímo občanským zákoníkem, jež obsahoval ustanovení o vlastnictví, konkrétně pouze o osobním vlastnictví v části druhé a věcná práva k věci cizí (právo zástavní a věcná břemena) byla upravena v některých jeho ustanoveních části osmé. Nepřímo pak bylo právo vlastnické upraveno zákoníkem o mezinárodním obchodu, o kterém bude pojednáno v následující kapitole. c) Právo závazkové bylo upraveno v částech čtvrté - o službách a páté - o právech a povinnostech z jiných právních úkonů. OZ sám pojem závazkové právo nepoužíval, nicméně v obsahu uvedených částí jej svou úpravou naplňoval a to v kombinaci s částí všeobecnou v části prvé, hlava V. - VIII. Jelikož byl zákoník o mezinárodním obchodu předpisem obligačním, ve značné míře právo závazkové upravoval. d) Osobní a osobně majetková práva, jež byla upravena zvláštními předpisy e) Právo dědické pak bylo upraveno částí sedmou občanského zákoníku

Od výše stanoveného se odvíjí i chápání samotného práva občanského, kdy byly jasně upřednostňovány zájmy společnosti jako celku, před individuálními zájmy jednotlivce. Dalo by se říci, že tato struktura občanského práva odpovídala občanskému zákoníku a jeho 76

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, STR. 5, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 77 KNAPP, V. a LUBY, Š.: Československé občanské právo. Svazek 1. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974., str. 44-47, 587 s

32

rozdělení do jednotlivých částí. Celý Občanský zákoník, stejně jako občanské právo, byl založen na společném vlastnictví výrobních prostředků a na stanoveném přerozdělování úhrnného společného produktu. Docházelo k cílenému potlačování konkurenčního prostředí a konkurenčního trhu. Československý zákoník z roku 1964 neznal, na rozdíl od toho z roku 1950, pojem práv věcných. Reaguje tak na absenci této úpravy v legislativě ostatních socialistických zemí.78 Právo rodinné nebylo obecně do systému občanského práva zařazováno a vyskytovalo se jako jedno z odvětví socialistické práva. I přesto však občasně vyskytovaly názory s výše uvedeným nesouhlasící, které naopak rodinné právo zařazovaly.79

3.5 Předpisy doplňující a novelizující občanský zákoník Občanský zákoník z roku 1964 upravoval pouze základní občanskoprávní vztahy, proto bylo nutno vytvořit další občanskoprávní ustanovení a to v dalších předpisech. Mezi tyto důležité předpisy spadá příkladně: 

zákon o hospodaření s byty č. 41/1946 Sb.,



zákon o osobním vlastnictví k bytům č. 52/1966 Sb.,



zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu anebo nesprávným úředním postupem č. 58/1969 Sb., který zrušil a současně nahradil § 426 občanského zákoníku



autorský zákon č. 35/1965 Sb.



Zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím č. 95/1963 Sb.

78

KNAPP, V. a LUBY, Š.: Československé občanské právo. Svazek 1. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974., str. 44-47, 587 s 79 Ioffe, Sovetskoje graždanskoje pravo, díl I, Izd. LGu, 1958

33

3.6 Zákoník mezinárodního obchodu Zákoník mezinárodního obchodu jako zákon č. 101/1963 Sb., účinný od 1. dubna 1964 byl předpisem obligatorním, jež upravoval ve vztahu k občanskému právu vztahy vznikající při realizaci práva vlastnického a závazkového. Tento zákon vznikl na základě odlišné až nesrovnatelné úpravy práva a standardů v něm zaručených u socialistických zemí a ostatních zemí Evropy. Jednalo se tedy o právní předpis upravující celou škálu obchodněprávních institutů a to převážně v oblasti obligačního práva, který reagoval na nutnost úpravy mezinárodního obchodního práva díky pojetí obchodního, či spíše hospodářského práva u nás a upravoval tak zahraniční obchodní styky. Zákoník mezinárodního obchodu taktéž sám definuje některé pojmy a instituty, které nebyly našim vnitrostátním právem upraveny. Takovým může být příkladně věcné právo, které po vzoru ostatních socialistických zemí nebylo v tehdejším československém zákoníku upraveno. Z hlediska vlastnického práva zákon o mezinárodním obchodu upravoval příkladně promlčení ve svém § 77, vydržení §§ 95 a násl. a ustanovení o nabývání vlastnictví upraveného v §§ 321 a násl. Zákoník mezinárodního obchodu následně upravoval stejně jako tehdejší občanský zákoník ustanovení o některých věcných právech k věci cizí. Na rozdíl od občanského zákoníku však v poněkud podrobnější podobě.80 Zákoník mezinárodního obchodu byl zrušen až ke dni 1. lednu 1992, díky nově vzniklému obchodnímu zákoníku.81

80

Zákon č. 101/1963 Sb., zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu), ve znění pozdějších předpisů. . In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 10. 2013]. 81 Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky, předpis 101/1963 Sb., zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu), ve znění pozdějších předpisů. In: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=101&r=1963 [cit. 10. 10. 2013].

34

4 Místo OZ v systému práva v letech 1989-2014

4.1 Právní situace po roce 1989 Se dnem 17. listopadu 1989 vyvstává na našem území řada revolučních změn. Které si vyžadovaly změnu soudobého právního řádu, neméně pak právě občanského zákoníku. Znenadání bylo nutno vyřešit minimálně přizpůsobení se novému politickému režimu, společenským i hospodářským požadavkům. Díky předchozímu socialistickému vlivu bylo naprosto potíráno právo soukromé a tedy i klasické rozvržení práva pocházející již ze starého Říma na právo soukromé a veřejné, jak již bylo několikrát představováno. Právní společnost proto požadovala opětovné nastolení tohoto systému. Jediným možným způsobem pro vytvoření adekvátního právního stavu a tedy i znovu obnovení postavení občanského zákoníku v systému soukromého práva, bylo započetí novelizačních a rekodifikačních prací. Mělo docházet k postupné, avšak provázané úpravě právního řádu a k odstranění přežitků předchozí politické éry, čímž mělo být docíleno kvalitního právního řádu, který by byl srovnatelný se standardem vyspělých zemí Evropy.

4.2 Občanský zákoník po roce 1989 Velkým problémem spatřovaným právní společností a zřejmě i širokou veřejností byl fakt, že i po roce 1989 zůstával stále dále v platnosti jako občanský zákoník, zákon č. 40/1946 Sb., který proto musel projít řadou novelizací, z nichž některé měnily jeho podobu poměrně značným způsobem, jiné už pak méně. Celkově došlo od počátku jeho platnosti k více než dvaceti novelizacím. Ani tyto však nebyly zdaleka dostatečné. Formou novelizací mělo postupně docházet k překonání období mezi dosavadní právní úpravou tohoto předpisu a jeho zcela novou rekodifikací. Nejvýznamnější novelou bylo přijetí zákona 509/1991 Sb., která byla jak vidno přijata až po více než dvou letech od revoluce. Tento fakt byl blíže vysvětlen v důvodové zprávě k tomuto zákonu, kdy se v ní tvrdí, že se legislativní práce po roce 1990 upínali převážně k přípravě obchodního zákoníku, kterým bylo nutno právně nahradit právo obchodní za 35

doposud konstruované právo hospodářské. Z obsahu důvodové zprávy lze tedy vyvodit, že dle zákonodárce bylo obchodní právo považováno za potřebnější kodifikace nežli právo občanské a to i přesto, že občanské právo bylo považováno za hlavní předpis soukromého práva. 82 Skutečnost, že byl vytvořen nový samostatný obchodní zákoník, však odporuje vizi vytvoření jednotného soukromoprávního kodexu. Obchodní zákoník se sice k zákoníku občanskému formálně přihlásil jako ke svému obecnému předpisu, v mnoha ohledech se však dala spatřovat spíše jejich paralelní úprava.83 Mimo obchodní zákoník došlo v 90. letech 20. století k vytvoření dalších soukromoprávních předpisů, pokračujících v trendu nastoleném v 60. letech. Uvést je možno příkladně zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, zák. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech nebo zák. č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.84

Novelou č. 509/1991 Sb., byl jasně stanoven vzájemný vztah občanského a obchodního zákoníku. V důvodové zprávě k zákonu 509/1991 Sb., bylo výslovně stanoveno, že se počítá s tím, že: „ obchodní zákoník upraví jen ty obchodní vztahy, které jsou specifické pro obchod a vyhne se duplicitám s občanským zákoníkem.“ Na základě tohoto je jasně viditelný vztah občanského a obchodního zákoníku tehdejší úpravy. Občanský zákoník sloužil jako lex generalis k právu obchodnímu a jeho kodexu obchodnímu zákoníku, jenž byl k tomuto lex specialis. V zásadě to znamená, že občanský zákoník je právním kodexem použitelným i pro obchodní právo, to však pouze subsidiárně. 85 Ač důvodová zpráva vylučovala duplicitu řešení stejné právní otázky, právě tento jev v poměrně časté míře nastával. Za příčinu tohoto můžeme považovat hlavně pochybení z hlediska komunikace zákonodárců při přípravě obou výše jmenovaných předpisů. Právním

82

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 83 Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., 84 Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., 85 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 6, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

36

důsledkem zákona 501/1991 Sb., nebyla pouze duplicita řešení v podobě tzv. komplexních úprav, ale také skutečnost, že tento zákon sice upravil vztahy občanského a obchodního práva, nicméně další soukromoprávní odvětví a jejich úpravy zůstaly nedotčeny. Konkrétně se jednalo o právní úpravu rodinného a pracovního práva, tedy o zákoník práce a zákon o rodině.86 Novela 509/1991 Sb. znamenala sice postup od dosavadního pojetí občanského práva, nicméně se jednalo pouze o nevelký vývoj směrem k evropské koncepci a to hlavně díky odstranění nejsilnějších projevů socialistického vlivu. Jistou rozdílnost od původního znění však můžeme spatřovat hned v úvodních ustanoveních, konkrétně již v § 1 tohoto zákona v novelizované podobě, kdy je v tomto ustanovení řečeno: „Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.“87 Tímto však občanský zákoník nekončil, nýbrž pokračoval odst. 2.: „Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.“88 Dalo by se říci, že ač díky novelizaci nedošlo k příliš velkým změnám, díky těmto úvodním ustanovením byl opětovně nastolen pravý smysl občanského práva, potažmo i občanského zákoníku jako jeho hlavního předpisu. Mezi další změny, které tato novela přinesla, můžeme zařadit příkladně odstranění různých forem vlastnictví a současně odstraněním části o službách, jež byla nahrazena obecnými obligačními instituty a jednotlivými smluvními typy.89

86

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 8, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 87 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely 509/1991 Sb., § 1 odst. 1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 10. 2013]. 88 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění novely 509/1991 Sb., § 1 odst. 2, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 10. 2013]. 89 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 8-10, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

37

Pro následující desetiletí bylo nutno přistoupit k řadě dalších novelizací, aby došlo k dosažení tíženého cíle v podobě právní úpravy občanského práva, které je srovnatelné s právní úpravou evropských zemí vyhovujících evropským standardům, a současně aby vyhovovalo právní praxi reagující na zásady, hodnoty a požadavky společnosti a práva na našem území. Velký problém vyvstával taktéž s jistou zbrklostí při novelizaci občanského zákoníku. Odborníci si často uvědomovali nesprávnost či spíše nedostatečnost právní úpravy a docházelo ke změnám, které nebyly dostatečně promyšlené a v mnoha případech nezohledňovaly dopad tohoto zásahu na širší souvislosti našeho právního prostředí. I přes tyto značné novelizace nebyla novela č. 509/1991 Sb., ve svém rozsahu překonána. Velký zlom měla přinést rekodifikace vznikající ještě před rozdělením Československa pod vedením odborníků v oboru, profesorů Viktora Knappa a Karola Planky, která však díky následnému rozdělení nebyla nikdy provedena. Nově byly pak práce na rekodifikaci zahájeny až po roce 2000 a dosáhly svého očekávaného cíle v podobě nového občanského zákoníku.90

4.3 Hlavní nedostatky soudobé právní úpravy Hlavní nedostatky soudobé právní úpravy občanského zákoníku, jak již bylo naznačováno dříve, byly spatřovány hlavně v absenci občanského zákoníku jako uceleného kodexu soukromého práva a v jeho základech vystavěných na socialistickém právním systému. Ten totiž nebyl ani přes značné kodifikační snahy plně potlačen. Kritika občanského zákoníku však nebyla zaměřena, jak by se mohlo zdát, proti občanskému zákoníku jako celku, ale pouze na některé aspekty jeho právní úpravy. 91 Bodem kritiky tak byla i samotná systematika zákoníku reagující na jeho původní zaměření z 60. let 20. století, tedy na spotřebitelské vztahy. V 90. letech sice díky novelizacím proběhla snaha o

90

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 8-10, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 91 Příkladem je možno uvést vystavění konstrukce odpovědnosti za škodu, tak, že škůdce, je oproti poškozenému ve zvýhodněném postavení

38

úpravu systematiky a její značné přetvoření, nicméně do ní nebyl přenesen „sjednocující myšlenkový základ.“ Výsledkem proto byla systematika neutříděná a nepřehledná.92 V síle postavení občanského zákoníku však nebylo pomoženo ani ze strany jiných soukromoprávních předpisů,93 jelikož ty vytvářely spíše dílčí soběstačné právní úpravy, oddělené od občanského zákoníku. Tím byla opětovně potírána povaha tohoto právního předpisu jako základního kamene soukromého práva a docházelo k dalšímu rozbíjení celkového systému soukromoprávních disciplín. 94 Z rozvětvení právních předpisů a z pozice občanského zákoníku vycházel i další problém právní úpravy, spočívající v potřebě vymezení fundamentálních znaků některých právních pojmů.95

4.4 Pojetí občanského práva Občanské právo muselo dojít změny ve svém chápání na základě sociálního, politického i hospodářského smýšlení a na základě revolučního dění. Tuto skutečnost je možno si ověřit již jen na samotném předmětu ochrany, kterou mělo občanské práva zabezpečovat. V předchozí kapitole bylo nastíněno, že předmětem ochrany v socialistickém občanském právu, bylo tímto převážně socialistické vlastnictví, tedy ochrana zájmů společnosti. Tato skutečnost musela být změněna. Odklon od dosavadní úpravy deklaruje již § 1 novelizovaného OZ k roku 1991, který je výše citován. Je jasně patrno, že po roce 1989 došlo k návratu ochrany individuálního vlastnictví. Občanské právo je chápáno jako obecné soukromé právo. Pod pojmem obecné soukromé právo je nutno si představit takové soukromé právo, které se obecně vztahuje na

92

Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., 93 Zákon č. 94_1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 52/1989 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů aj. 94 Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., 95 Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s.,

39

všechny soukromoprávní vztahy, kterýchkoli subjektů a nevymezuje si pouze určité skupiny lidí, příkladně na podnikatele nebo určité druhy právních vztahů.96 Ve srovnání s chápání občanského práva v této a v době před rokem 1989 můžeme spatřovat velice silný rozkol a naprosto odlišné chápání. Zatímco dříve bylo občanské právo spíše potlačováno a utiskováno právem hospodářským, v této době dochází ke snahám o navrácení jeho postavení ve středu soukromého práva.

4.5 Vztah občanského práva a jiných soukromoprávních odvětví

4.5.1 Rodinné právo

Vztah rodinného s občanského práva bývá často rozebírán. Někteří odborníci jej považují za součást občanského práva, jiní jej pak jasně vyčleňují jako samostatné právní odvětví, které má však k občanskému právu jako odvětví soukromoprávní úzký vztah. Rodinné právo bylo po roce 1989 stále upraveno zákonem o rodině, č. 94/1963 Sb., a upravoval jej samostatný právní předpis, který pouze prošel řadou novelizací právě po roce 1989. Zákon o rodině byl zákonem speciálním k občanskému zákoníku, jak bylo jasně stanoveno v hlavě IV. ZR, tedy v závěrečných ustanoveních v § 104, který říkal: „Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.“97 Stav právní úpravy rodinného práva byl z konstrukčního hlediska poměrně neuspokojivý. Jednak byly některé instituty rodinného práva upraveny i v jiných právních předpisech,98 neustále se projevovala dřívější snaha o přiblížení se rodinného práva východní předloze a navíc došlo díky přijímání novely zákona o rodině z roku 1998 k rozporu našeho 96

FIALA, J., KINDL, M. a kol. : Občanské právo hmotné, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007, str. 19-20, 718 s. Vysokoškolská učebnice. ISBN 978 – 80 – 7380 – 058 – 1 97 Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů, . In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 11. 2013]. 98 Příkladně v § 76a zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v §§ 143-151 a §§ 703-705 zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku

40

právního řádu s některými instituty mezinárodního práva, potažmo se závazky z nich vyplývajícími. V neposlední řadě pak stále chyběla reakce na sociální demokratické instituty s demokratickým státem vznikající. Změnil se charakter rodiny,99 proměnilo se vnímání rodiny společností i požadavky a přání jednotlivců.100 Opět byl dán vztah, kdy v případě neupravení dané problematiky zákonem o rodině, jako lex specialis, mělo dojít k použití občanského zákoník jako lex generalis, na základě subsidiarity Významná reforma rodinného práva přichází až v roce 1998, zákonem 91/1998 Sb., kdy v souvislosti s touto reformou musel nastat zásah i do občanského zákoníku a do úpravy jeho majetkových vztahů zrušením bezpodílového spoluvlastnictví manželů a nahrazením tohoto institutu společným jměním manželů, představující zákonný majetkový režim101

4.5.2 Pracovní právo Pro správné popsání právní situace v tomto období je nutno stručně nastínit právní stav předcházející socialistické éry. Pracovní právo bylo již od počátku padesátých let 20. století, tedy obecně od doby, které je věnována tato práce, upraveno samostatným kodexem.102 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku z roku 1950 odkazující na § 568 tohoto zákona prohlašovala, že pracovní právo má „specifickou povahu – upravuje pracovní poměry, do nichž vystupují občané, aby uskutečnili svou povinnost zúčastnit se společné práce a své právo na práci“, a proto „ bude upravena samostatným kodexem.“103 I pracovní právo, stejně, jako právo rodinné bylo dosavadním právním režimem a politickým zřízením, stejně jako občanským zákoníkem z roku 1950, považováno za samostatné právní odvětví, které je hodno svého samostatného kodexu jej upravujícího. 99

Jako rodina už je chápána příkladně i svobodná matka s dítětem nebo bezdětní manželé. Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., 101 BARTOŠOVÁ, M.,: Diplomová práce: Principy rodinného práva, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra občanského práva 2006/2007, str. 22-24 102 Zákonem č. 52/1989 Sb., Zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2014]. 103 SCHELLE, K. - TAUCHEN, J., Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s., ISBN 9788074181467. 100

41

Na základě výše stanoveného, došlo v roce 1965 k vytvoření zákona 65/1965 Sb., zákoníku práce. Čímž došlo k odštěpení právní úpravy pracovního práva od materie občanskoprávní. Hlavním důvodem vytvoření samostatného kodexu pracovního práva již v době před rokem 1989 byla jednoznačně snaha o dohled nad existencí a rozdělením pracovních sil a jejich využití ku prospěchu socialistické společnosti.104 Po roce 1989 muselo nutně dojít ke změně legislativy, jelikož došlo taktéž ke značné změně poměrů a institutů pracovní právo upravujících. Zřejmě největší změnou pro pracovní právo byla rekodifikace pracovního práva zákonem 262/2006 Sb., zákoníku práce, díky níž byla potvrzena nutnost samostatného právního kodexu, který navázal na předchozí právní úpravu. A sám povoluje u některých svých institutů, použití občanského zákoníku. Jak říká důvodová zpráva k občanskému zákoníku z roku 2014, tato úprava je: „navázáním jeho úpravy na občanský zákoník metodou delegace, tedy metodou typickou pro právo veřejné. Nelze přehlížet, že práva a povinnosti stran z pracovní smlouvy mají povahu soukromých práv a povinností (což přirozeně nebrání, aby jejich zákonná úprava byla v odůvodněných případech kogentní). Je-li platný zákoník práce postaven tak, že v četných svých ustanoveních dovoluje použití úpravy na občanský zákoník metodou delegace, tedy metodou typickou pro právo veřejné. Nelze přehlížet, že práva a povinnosti stran z pracovní smlouvy mají povahu soukromých práv a povinností (což přirozeně nebrání, aby jejich zákonná úprava byla v odůvodněných případech kogentní). Je-li platný zákoník práce postaven tak, že v četných svých ustanoveních dovoluje použití“105 Tzv. princip delegace pro naši situaci, by tedy bylo možno popsat negativně, jako nemožnost použití občanského zákoníku v případech, kdy na něj výslovně neodkáže pracovní zákoník. Takto byl po jistý čas chápán vztah zákoníku práce a občanského zákoníku. Pro platné právo nejsou podstatné pouze a jedině legislativní činnosti, ale taktéž činnost soudní – 104

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 14-16, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 105 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, str. 14-16, 598 s., volně dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

42

judikatura tak právě v tomto případě zasáhla prostřednictvím Ústavního soudu. Tímto významným nálezem Ústavního soudu je nález č. 116/2008 Sb., k zákoníku práce. (nález Ústavního soudu ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákoníku práce - zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jež je vykonatelný ke dni 14. dubna 2008. Tímto nálezem se zrušil § 4 zákoníku práce, týkající se, jak už název napovídá, vztahu občanského zákoníku a zákoníku práce. Do účinnosti tohoto nálezu (taktéž 14. duben 2008) bylo možno použít občanského zákoníku pouze a jedině na základě delegace, tedy jak je stanoveno výše na základě výslovného odkázání na něj zákoníkem práce. Díky zrušení § 4 došlo k podpůrnému využití občanského zákoníku, jenž bude využit vždy, pokud nebude daná problematika zákoníkem práce řešena. Od principu delegace se tedy přešlo k principu subsidiarity typickému pro soukromoprávní odvětví. 106 Ústavní soud má za to, že pouhé, ač časté a různorodé odkazy nemohou zaštítit všechny potřebné otázky a situace, které mohou v pracovním právu a pracovněprávních vztazích nastat. Na základě možné absence odkazů v pracovním zákoníku by mohlo dojít (díky

zvolenému

principu

delegace)

k nemožnosti

použité

občanského

zákoníku.

V návaznosti na výše stanoveném by pak mohla velice snadno nastat právní nejistota ve správném zvolení právního předpisu, který má být použit a dle kterého se budou vzniklé právní vztahy řídit. Jednalo by se o příklad pracovněprávního vztahu, který však nebyl upraven pracovním zákoníkem a občanský zákoník by nebylo možno použít, právě v souvislosti s chybějícím odkazem v zákoníku práce. Nelze říci, že by zrušení § 4 zcela smazalo delegační princip ze vztahu těchto dvou předpisů, nicméně ve značné míře byl tento nahrazen principem subsidiarity a na delegaci je již založeno pouze několik málo ustanovení, z nichž namátkou lze uvést §§ 325 a 326 ZP. §§ 325 a 326, tedy ustanovení spadající do hlavy XII, části třinácté ZP upravují závazky v pracovněprávních vztazích. § 325 odst. 2., pak výslovně stanovuje, že: „Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší“107

106

Nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2008 Sp. Zn. Pl. ÚS 82/06, ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákoníku práce – zákona č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, NALUS [online]. Ústavní soud, © 2006 [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: : http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx 107 § 325 odst. 2., Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2014].

43

§326 ZP pak obsahuje taxativní výčet ustanovení občanského zákoníku, která se použijí pro závazky z pracovněprávních vztahů108

4.5.3 Obchodní právo Pro obchodní právo byl v tomto období, vedle občanského zákoníku, nejdůležitějším právním předpisem obchodní zákoník jako zákon 513/1991 Sb., který byl na našem území účinný v letech 1992- 2013. Jednalo se o právní předpis ve speciálním postavení vůči občanskému zákoníku, přičemž upravoval postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jiné vztahy s podnikáním související a taktéž postavení osob odlišných od podnikatelů a to v případech stanovených tímto zákonem. Z hlediska praxe bylo velmi zásadní otázkou, zda se bude na daný závazkový vztah nahlížet v souladu s normami práva občanského, či obchodního, přičemž následkem špatného výběru právních norem mohla být až neplatnost smlouvy, nenabytí vlastnického práva nebo odlišná doba promlčení.109 Správné posouzení právního vztahu mělo významnou úlohu taktéž v určení věcné působnosti soudu. Vztahy podléhající občanskému zákoníku byly v první instanci rozhodovány před soudem okresním, vztahy podřízeny obchodnímu zákoníku pak měly být v téže instanci rozhodovány (vyjma několika zákonných výjimek) před soudem krajským.110 Podstatným rozdílem mezi obchodním a občanským zákoníkem v rámci obchodních závazkových vztahů představovaly mírnější požadavky k právním úkonům u obchodního zákoníku. Právní úkony provedené v souladu se ustanoveními obchodního zákoníku by dle úpravy občanského zákoníku nemohly obstát pro nedostatek požadovaných obsahových náležitostí. Příkladem těchto odlišností je možno uvést rozdíly předepsaných náležitostí u smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž občanský zákoník požadoval k platnosti této smlouvy

108

§ 326, Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, , ve znění pozdějších předpisů, , In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2014]. 109 ČECH, P. : Kdy použít obchodní zákoník a kdy jen občanský zákoník I., Právní rádce v aktualizovaném stavu k 19.12.2007, dostupný na http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647830-kdy-pouzit-obchodni-zakonik-a-kdy-jenobcansky-zakonik-i [cit. 12. 3. 2014]. 110 Zákon č. 99/1962 Sb., Občanský soudní řád, § 9, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014].

44

dohodu stran o podstatných náležitostech budoucí smlouvy111, dle obchodního zákoníku pak postačovalo pouze vymezení předmětu budoucí smlouvy obecným způsobem.112 Z hlediska podrobností byla nápomocna a určující judikatura Nejvyššího soudu ČR.113 Mezi další případ odlišností patřila příkladně přípustnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného na rozdíl od občanského zákoníku, zákoníkem obchodním, za splnění zákonných podmínek.114 a koncepce odpovědnosti vymezená obchodním a občanským zákoníkem. Zásadní byl i rozdíl konceptů odpovědnosti, přičemž občanský zákoník stavěl na subjektivní odpovědnosti, kdy potřebným prvkem je zavinění, obchodní pak na konceptu odpovědnosti objektivní, odpovědnost se přičítá i bez nutnosti zavinění. 115 Obchodní zákoník tedy přiznával subjektům větší autonomii vůle, občanský zákoník však naproti tomu nabízel větší míru ochrany spotřebitele. Příkladem větší autonomie vůle v obchodním zákoníku mohla být dohoda o výši úroků z prodlení, a to odchylná od občanskoprávních předpisů.116 I v režimu obchodního práva však v tomto ohledu existovaly jisté limity. Pokud by totiž došlo k dohodě stran o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, mohla být tato soudem snížena.117 V občanskoprávních vztazích by však došlo, při uplatnění

111

V souladu s ustanovením § 50a zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]. 112 v souladu s ustanovením § 289 Odst. 1 zákona č. 513/1991 SB., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]. 113 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne 7. 7. 2006, Sp. Zn. 32 Odo 557/2006, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit.13.3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4F847EAB81E29C5FC1257A4E00650842?open Document&Highlight=0 114 Pokud byl nabyvatel při převodu vlastnictví v rámci obchodního závazkového vztahu v dobré víře, stával se vlastníkem nabývaného zboží i přesto, že toto zboží získal prodávající odcizením. Občanský zákoník chránil dobrou víru nabyvatele pouze v oblasti vydržení, přičemž k němu docházelo u movitých věcí až po třech letech. Navíc musel být nabyvatel, dle občanského zákoníku, v dobré víře po celou tuto dobu. Tedy po celé tři roky. 115 ČECH, P. : Kdy použít obchodní zákoník a kdy jen občanský zákoník I., Právní rádce v aktualizovaném stavu k 19.12.2007, dostupný na http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647830-kdy-pouzit-obchodni-zakonik-a-kdy-jenobcansky-zakonik-i [cit. 12. 3. 2014]. 116 V obecném občanském právu takovéto odchýlení nebylo možné, jelikož by se jednalo o neplatné ujednání, pro odchýlení od předpisu občanského práva. Odchýlení zde nebylo možné ani v případě dohody účastníku na úrok jinak přiměřený. Pro věřitele pak připadal úrok pouze v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků a poplatků z prodlení, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014].. v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR ( Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne 17. 3. 2005, sp. Zn. 33 Odo 1117/2003), Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit.13.3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/233DE0FDCFABB8E0C1257A4E0065BBE6?open Document&Highlight=0, 117 V souladu s ustanovením § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]..

45

nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty k neplatnosti celého ujednání o ní,118 přičemž oprávněný neměl nárok ani na vyplacení té částky, kterou by bylo možno brát jako smluvní pokutu přiměřenou.119 Důležitou oblastí prolínající se do obou předpisů byly relativní obchodní závazkové vztahy, tvořené tzv. relativními obchody.120 Dle definice slovníku pojmů je relativním obchodem takový „závazkový vztah, jehož obchodní povaha je vázána na určité podmínky. Při splnění těchto podmínek je vztah posuzován jako obchod (tj. v režimu obchodního práva), v opačném případě jako neobchod (tj. v režimu občanského práva). Onou podmínkou je obvykle typ smluvních stran (podnikatelé, nepodnikatelé.) Příkladem může být kupní smlouva, která je-li uzavírána mezi podnikateli a týká se jejich podnikatelské činnosti, je považována za obchod. Je-li uzavírána mezi občanem nepodnikatelem a prodejcem podnikatelem, nebo mezi dvěma nepodnikateli, pak se jedná o neobchod.“ 121 Relativní obchody obchodní zákoník rozděloval do dvou základních skupin začleněných do odst. 1 a 2 § 261 ObchZ. Odstavec první považoval za relativní obchody ty obchody, které vznikají mezi podnikateli a to za předpokladu, že je při jejich vzniku zřejmé, s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. A podle odstavce druhého pak byly relativní obchody i ty vztahy, které vznikají na jedné straně mezi státem, státní organizací nebo samosprávnou územní a na druhé straně podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti za předpokladu, že se týkají zabezpečování veřejných potřeb.122 Rozhodujícím prvkem relativního obchodu byl tedy fakt, že do něj vstupoval podnikatel a pro posouzení tohoto vztahu jako obchodního bylo nutno naplnění podmínky podnikatelské

118

Moderační právo soudu je v této oblasti přiznáno pouze soudům ve věcech obchodněprávních, nikoli občanskoprávních. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 8.2005 sp. zn. 33 Odo 875/2005 Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit.13.3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BD56081654B1A43FC1257A4E00657D08?open Document&Highlight=0, 119 ČECH, P. : Kdy použít obchodní zákoník a kdy jen občanský zákoník I., Právní rádce v aktualizovaném stavu k 19.12.2007, dostupný na http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647830-kdy-pouzit-obchodni-zakonik-a-kdy-jenobcansky-zakonik-i [cit. 12. 3. 2014]. 120 Obchodní závazkové vztahy jako celek byly tvořeny absolutními neobchody, absolutními obchody, fakultativními obchody a jak již bylo řečeno, relativními obchody. 121 Slovník pojmů, dostupný na: http://business.center.cz/business/pojmy/p13-relativni-obchod.aspx [cit. 15. 6. 2014]. 122 § 261, odst. 1,2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 6. 2014].

46

činnosti stran, která musela být zřejmá s přihlédnutím ke všem okolnostem.123 Vyvstávající otázky, kdy bylo možno dané okolnosti považovat za zřejmé a kdy se vztah týkal podnikání, byly vyjasněny rozsáhlou judikaturou, která ne vždy dosahovala jednotnosti.124 Status podnikatele byl pak rozhodující při vstupu do obchodněprávního vztahu.125 Kde tedy bylo možno nalézt jasnou pomoc v případě nejasností? Dle článku uveřejněného v Právním rádci bylo na základě předešlých informací možno řešení hledat v prorogaci obchodního zákoníku.: „Ve světle uváděných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je nutné doporučit, aby podnikatelé u všech vztahů k jiným podnikatelům, které bezprostředně nenaplňují předmět jejich podnikání, režim obchodního zákoníku z opatrnosti stvrdili prorogací obchodního zákoníku ve smyslu § 262 ObchZ.“126

123

ČECH, P. : Kdy použít obchodní zákoník a kdy jen občanský zákoník I., Právní rádce v aktualizovaném stavu k 19. 12. 2007, dostupný na http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647830-kdy-pouzit-obchodni-zakonik-a-kdy-jenobcansky-zakonik-i [cit. 12. 3. 2014]. 124 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze 28. března 2007, sp. zn. 33 Odo 249/2005, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/290C9A49CEAC9F69C1257A4E00690A1D?open Document&Highlight=0, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. října 2005, sp. zn. 33 Odo 821/2004, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/$$WebSearch1?SearchView&Query=[spzn1]%20%3D%203 3%20AND%20[spzn2]%3DOdo%20AND%20[spzn3]%3D821%20AND%20[spzn4]%3D2004&SearchMax=1000&St art=1&Count=15&pohled=1 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 253/2006, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FCD9E93EE38D4646C1257A4E0068AFF2?open Document&Highlight=0, 125 § 261, odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 6. 2014]. 126 ČECH, P.: Kdy použít obchodní zákoník a kdy jen občanský zákoník I., Právní rádce v aktualizovaném stavu k 19. 12. 2007, dostupný na http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647830-kdy-pouzit-obchodni-zakonik-a-kdy-jenobcansky-zakonik-i [cit. 12. 3. 2014].

47

5 Místo OZ v systému práva v současnosti

5.1 Nový občanský zákoník Novým občanským zákoníkem byla nahrazena dosavadní úprava z roku 1964. I přesto, že tento zákon č. 40/1964 Sb., došel za léta své účinnosti řadou novelizací, neustále se jedná o zákon, jenž byl vytvořen před padesáti lety, a u něhož rozsáhlé novelizace způsobovaly značnou roztříštěnost úpravy. Na základě rekodifikace soukromého práva došlo k rozšíření oblastí práv upravovaných novým občanským zákoníkem. Nový občanský zákoník je koncipován do 5 částí snažících se kopírovat oblasti, které mají být dle zákonodárce v tomto předpise obsaženy a značně mění podobu systematiky občanského zákoníku. Jedná se o část obecnou, rodinné právo, absolutní majetková práva, relativní majetková práva a ustanovení společná, přechodná a závěrečná. 

V obecné části jsou dle tradice vymezeny především základní pojmy důležité pro tento právní předpis a samotné představení jeho předmětu úpravy.



Rodinné právo se v občanském zákoníku po delší době vyskytuje nově a dá se říci, že do sebe absorbuje dosavadní zákon o rodině. Je rozděleno do tří hlav, jež jednotlivě upravují manželství, příbuzenství a švagrovství a v neposlední řadě poručenství a jiné formy péče o dítě.



Část věnovaná absolutním majetkovým právům ve své hlavě II. obsáhla věcná práva, tedy držbu, vlastnictví, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem a správu cizího majetku a v hlavě III. pak dědění.



U relativních majetkových práv jsou upraveny jednak základní všeobecná ustanovení k závazkům, uvádějících do této problematiky, dále pak závazky z právních jednání, závazky z deliktů a závazky z jiných právních důvodů i odpovědnost za škodu. Část relativních majetkových práv je zdaleka nejrozsáhlejší částí občanského zákoníku.



Ustanovení společná, přechodná a závěrečná pak mimo jiné uvádějí vztah tohoto právního předpisu k právu veřejnému ve svém § 3029, odst. 2., kdy je 48

konstatováno, že: „Nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovené právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.“ 127

5.2 Doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku Pro kvalitní fungování nového občanského zákoníku bylo nutno vytvořit či novelizovat taktéž jeho doprovodnou legislativu. Jedná se příkladně o zákon o zvláštních řízeních soudních, novelu občanského soudního řádu, novelu insolvenčního zákona, rejstříkový zákon, nový katastrální zákon nebo zákon o matrikách. Některé z nich budou v následujících podkapitolách stručně představeny.

5.2.1 Zákon o zvláštních řízeních soudních Označovaný jako zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních128, přičemž zvláštní řízení soudní byly dříve definovány občanským soudním řádem, jako „zvláštní řízení“ v §§175a-200za. Jejich výčet pak v ustanovení § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, vnášejících do OSŘ desítky výjimek. Od platnosti a následné účinnosti je však celá úprava těchto řízení, přenesena do samostatného zákona, přičemž je uplatněn klasický princip subsidiarity. Nestanoví-li tedy zákon o zvláštních řízeních soudních jinak, použije se subsidiárně občanského soudního řádu.129 Nová právní úprava a vyčlenění zvláštních řízení soudních z úpravy o.s.ř., má své historické opodstatnění. Tímto samostatným zákonem, bylo navázáno na starou rakouskou tradici, respektovanou i v době od 1. republiky, až do roku 1950, tedy do roku vydání OSŘ. Původ právní úpravy zvláštních řízení soudních vychází z 19. století a nesporného patentu,

127

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 3029 odst. 2. In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 128 Můžeme se setkat taktéž s neoficiálním označením tohoto právního předpisu, jako zákona o nesporech. 129 Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 6. 2014].

49

který byl v době 1. republiky na našem území nahrazen zákonem o základních zásadách řízení nesporného, platícího právě až do roku 1950.130

5.2.2 Novela občanského soudního řádu I oblasti občanského soudního řádu se dotkla vlna rekodifikace soukromého práva. Občanský soudní řád zavádí novou terminologii a současně reaguje na nové instituty, zaváděné občanským zákoníkem. Jedná se hlavně o promítnutí těchto institutů do části 6. OSŘ zabývajícího se výkonem rozhodnutí a to pro následnou možnost postižení exekucí.131

5.2.3 Rejstříkový zákon Nově má vejít v platnost rejstříkový zákon, který je potřebným nejen kvůli absenci jeho úpravy v rámci nového občanského zákoníku, ale taktéž kvůli chybějící úpravě v zákoně o obchodních korporacích. Nově tak mají být zapsány veškeré soukromoprávní osoby, včetně např. občanských sdružení, která v obchodním rejstříku zapsána nebyla. Mezi další informace, nalézající se v tomto rejstříku mají být příkladně i údaje o statutářích132

5.3 Podstatné změny nového občanského zákoníku Nový občanský zákoník přináší do právního světa, ale i do široké veřejnosti České republiky celou řadu změn. Na našem území nenajdeme osobu, jíž by se nový občanský zákoník více či méně nedotýkal, což je patrno již ze samotného předmětu úpravy tohoto právního předpisu. Změny se pak nedotýkají pouze samotné systematiky občanského zákoníku, ale i jednotlivých oblastí jeho úpravy. Mezi tyto podstatné změny můžeme zařadit příkladně změny související s nemovitostmi (ať už souvisejí s právem stavby nebo nájemními vztahy). Proměnou prošlo i 130

KORBEL, F.: Doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku, LIT47700CZ - poslední stav textu, do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 6. 2014] 131 KORBEL, F.: Doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku, LIT47700CZ - poslední stav textu, do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 6. 2014] 132 KORBEL, F.: Doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku, LIT47700CZ - poslední stav textu, do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 6. 2014]

50

právo dědické a rodinné, práva spotřebitele, smluvní vztahy či darování, stejně jako tzv. sousedská práva133. Nyní již více k nim samotným: 

Právo stavby zavádí pravidlo, že stavba je součástí pozemku. Na základě tohoto pravidla má dojít k předcházení stavu, kdy pozemek a stavba na něm postavená jsou majetkem odlišných vlastníků. Právo stavby je jedním z institutů spadajícího do věcných práv k věcem cizím. Jedná se tedy o absolutní majetkové právo134. Samotná stavba již nemůže být pokládána za samostatnou věc a nelze s ní ani s jako samostatnou věcí nakládat. Stavba je tedy nově součástí práva stavby, přičemž toto právo již může být považováno za samostatnou věc a stejně jako se samostatnou věcí s ním nakládáno být může. Právo stavby je evidováno v katastru nemovitostí a může existovat i přesto, že samotná stavba ještě nevznikla nebo naopak již zanikla.135



Právní úprava nájmu byla novým občanským zákoníkem značně zasažena a dochází v rámci ní k řadě změn. Ustanovení týkající se nájmu jsou zakotvena v čtvrté části občanského zákoníku jako relativní práva spadající do Hlavy II.- Závazků z právního jednání a jejího dílu 2, tedy přenechání věci k užití jinému, konkrétně pak v ustanoveních §2201-2331 NOZ. Z řady změn, ke kterým v rámci úpravy nájmu došlo, můžeme jmenovat příkladně právo zvýšit nájemné, pokud dojde k úpravě bytu, a to za účelem trvalého zlepšení užitné hodnoty bytu nebo celkového zlepšení obývání domu, popř. má změnou dojít k úsporám energie či vody. Toto právo nastává po splnění zákonem stanovených podmínek a to buď to na základě dohody s nájemci nebo souhlasem alespoň 2/3 nájemců bytu, přičemž se váha hlasu bytu posuzuje v závislosti na jejich rozlohu.136 Zajímavým je taktéž § 2279 NOZ upravující následky smrti nájemce, přičemž odstavec 1. tohoto ustanovení říká, že pokud nájemce zemře a nejedná-li se o společný nájem bytu, přejde v takovém případě nájem na člena nájemcovi domácnosti, který ke dni smrti nájemce v bytě žil a to automaticky, jedná-li se o manžela, partnera, rodiče, sourozence, zetě, snachu, dítě nebo vnuka nájemce. Pokud se však jedná o osobu odlišnou od výše stanovených, je přechod možný pouze

133

KLIMÁNKOVÁ, G.: Nový občanský zákoník: Velký přehled změn, dostupná na: http://www.mesec.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-velky-prehled-zmen/ [cit. 17. 6. 2014]. 134 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1240 a násl. In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 135 KLIMÁNKOVÁ, G.: Nový občanský zákoník: Velký přehled změn, dostupná na: http://www.mesec.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-velky-prehled-zmen/ [cit. 17. 6. 2014]. 136 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů § 2250. In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8

51

se souhlasem pronajímatele.137 Novinkou je taktéž možnost podnikání v bytě a to i bez předchozí dohody v nájemní smlouvě, pokud následkem podnikání či práce v bytě nedojde ke zvýšení zatížení pro byt nebo dům.138 

Z pohledu dědického práva nově vzniká institut tzv. odkazu a dědické smlouvy, jako další možností nabytí dědictví, vedle závěti a zdědění na základě zákonné posloupnosti. Dědění je upraveno jako absolutní majetkové právo v části třetí, hlavě III nového občanského zákoníku. Novinkou v této oblasti je taktéž tzv. privilegovaná závěť umožňující provést závěť v ústní formě za účasti 3 svědků. Tuto možnost je však možno využít pouze za situace, kdy se zůstavitel ocitne „pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života“ nebo za situace, že se „zůstavitel nachází na místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě.“ Svědci následně mohou pořídit záznam o zůstavitelově poslední vůli, pokud se tak nestane, bude za něj nahrazen soudní protokol o výslechu svědků.139



Velkou obměnou prošla i úprava smluv, jelikož smlouvy jsou nyní podřízeny ustanovením nového občanského zákoníku. Stalo se tak rozdílně od dřívější roztříštěnosti mezi občanský a obchodní zákoník. Jejich úprava je navíc zaštítěna institutem relativní neplatnosti, čímž se dává větší prostor pro svobodné utváření smlouvy stranami a bez vůle alespoň jedné ze stran nedojde k neplatnosti smlouvy. Absolutní neplatnosti se pak využívá pouze v případech rozkolu smlouvy s dobrými mravy, odporu se zákonem nebo pokud smlouva zjevně působí proti veřejnému pořádku.140



Výraznou změnou prošel občanský zákoník i v oblasti práva rodinného, jak je nastíněno dále v textu, v podkapitole 6.2. Rodinné právo je zakotveno v části druhé občanského zákoníku. Rodinné právo nově zavadí příkladně pojem rodinný závod.141 Změnou prochází i vztahy mezi rodiči a dětmi a dětmi a osobami, které jsou dětem

137

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014, §2279 odst. 1, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 138 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014, §2255 odst. 2 , In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 139 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014, §1542 odst. 1,2 , In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 140 KLIMÁNKOVÁ, G.: Nový občanský zákoník: Velký přehled změn, dostupná na: http://www.mesec.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-velky-prehled-zmen/ [cit. 17. 6. 2014]. 141 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014, §700 a násl., In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8

52

úzce citově blízké. Tyto osoby pak mají právo se s dítětem stýkat, přičemž toto právo je soudně vymahatelné.142 

Podstatnou změnou prošla i práva spotřebitelů. Z této řady lze vybrat právo spotřebitele na vrácení prvotních nákladů za dopravu při vrácení zboží objednaného přes internet nebo právo poskytovatele služby k jednostranné změně obchodních podmínek, za splnění zákonných podmínek, kterými jsou včasná informovanost zákazníka, možnost odstoupení od smlouvy zákazníkem a dostatečný časový prostor pro nalezení náhrady za poskytovatele.143

5.4 Předpisy doplňující nový občanský zákoník I přesto, že je občanský zákoník uceleným kodexem, není jej ani v tomto případě možno brát jako jakýsi jediný kodex soukromého práva. Jistě je jím obsáhnuta jeho značná část, nicméně v platnosti zůstávají další právní předpisy soukromé právo upravující. Příkladem můžeme uvést autorský zákon, zákoník práce nebo zákon o dluhopisech. Pokud je tedy daná problematika řešena v zákoně speciálním, bude využita obecná zásada subsidiarity. Občanský zákoník jako lex generalis se uplatní pouze tehdy, pokud nebude problematika řešena dle lex specialis.

142

KLIMÁNKOVÁ, G.: Nový občanský zákoník: Velký přehled změn, dostupná na: http://www.mesec.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-velky-prehled-zmen/ [cit. 17. 6. 2014]. 143 KLIMÁNKOVÁ, G.: Nový občanský zákoník: Velký přehled změn, dostupná na: http://www.mesec.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-velky-prehled-zmen/ [cit. 17. 6. 2014].

53

6 Vztah k zvláštním soukromým právům

Vztah ke zvláštním soukromým právům, tedy příkladně vztah k právu pracovnímu, obchodnímu, rodinnému apod. je stanoven § 3029 NOZ a jeho odstavcem druhým, který říká: „Nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva,“144 Jinými slovy řečeno, pokud tento předpis sám nestanoví úpravu dle tohoto zákona, bude postupováno dne právních předpisů speciálních k němu. Nový občanský zákoník se tedy vytváří ke zvláštním soukromým právům jakousi dvojroli. 

Jednak je i nadále klasickým lex generalis k zákonům lex specialis, kdy tyto předpisy mají aplikační přednost před ním samotným. A občanský zákoník se v takových případech uplatňuje pouze ve vztahu subsidiarity, kdy by speciální úprava nebyla dostatečná a nezachycovala celou problematiku,



na druhou stranu si však vytyčuje právo aplikace i tehdy a v těch případech, kdy stanoví, že bude uplatněn sám.

6.1 Nový občanský zákoník a právo pracovní Ve vztahu k pracovnímu právu je občanský zákoník i nadále lex generalis, využívá však i své druhé možnosti stanovené jeho ustanovením § 3029 odst. 2 a upravuje sám některá postavení nezletilých. Konkrétně se jedná o ustanovení § 34, NOZjež říká: „Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilý mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.“

144

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014, §3029 odst. 2, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8

54

A dále ve svém § 35 NOZ: (1)

„Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může

zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu.“ (2)

„ Zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl šestnáct let, může rozvázat jeho

pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, pokud je to nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého, způsobem stanoveným jiným právním předpisem.“145 Můžeme tedy tvrdit, že nový občanský zákoník má přímý i nepřímý dopad na pracovní právo. Jeho přímý vliv můžeme spatřovat v subsidiárním použité občanského zákoníku, jako tomu bylo doposud, nepřímý vliv pak v nutnosti novelizace pracovního zákoníku, jako hlavního předpisu pracovního práva. Od 1. 1. 2014, bylo pracovní právo znovu zařazeno zpět do roviny soukromého práva a ještě více se upevňuje provázanost jeho právních předpisů k předpisům občanskoprávním. Díky uplatňování principu subsidiarity má tedy nový občanský zákoník velký vliv na řešení mnoha otázek pracovního práva, z nichž mnohé mají neopomenutelný charakter a význam pro samotné pracovní právo. Zřejmě nejnázornějším příkladem subsidiárního použití občanského zákoníku v pracovním právu, kde je možnost spatřovat jeho skutečnou důležitost je uzavření pracovní smlouvy. Pravidla pro sjednávání pracovní smlouvy, jsou zcela ponechána v kompetenci občanského zákoníku, konkrétně v §§ 1731 až 1745 NOZ, v návaznosti na jeho obecná pravidla o náležitostech právního jednání, jeho výkladu, následných vad a podobně, jelikož je nově pracovní smlouva chápána jako právní jednání. Dalším subsidiárně používaným institutem jsou jistě i pravidla o počítání času, jež se uplatní příkladně při správné odpovědi na otázku, do kdy musí být přijata nabídka na uzavření pracovní smlouvy (§§ 605 až 608 NOZ.) Významnou roli (na společném poli soukromého práva pro právo občanské i pracovní) hrají smlouvy uzavírané tzv. adhezním způsobem, jež jsou upraveny v § 1798 a násl. NOZ. Jedná se o takové smlouvy, u nichž jsou smluvní podmínky stanoveny pouze jednou stranou a druhá má možnost je buďto akceptovat, či nikoli. Mezi kontrahenty tedy nevychází 145

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014, §§34, 35, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8

55

k vyjednávání a tyto smlouvy jsou založeny na principu „take it or leave“. Občanský zákoník proto ve výše jmenovaných ustanoveních stanovuje vyvratitelnou právní domněnku pro formulářové smlouvy, že tyto uzavírané se slabší stranou musí být uzavírány adhezním způsobem, tedy podle stanovených ustanovení. Smluvní strana používající formulář, pak může prokázat opak, aby aplikaci pravidel o adhezních smlouvách vyloučil. Je nutno si uvědomit, že přijetí nového občanského zákoníku se v pracovním právu neodrazí pouze v nutnosti novelizace jeho předpisů, ale taktéž v revokaci některých závěrů Nejvyššího soudu týkající se příkladně problematiky započtení. 146

6.2 Nový občanský zákoník a právo rodinné Nejen právo pracovní, jak bylo nastíněno v předchozí kapitole, ale taktéž další právní odvětví byla přijetím nového občanského zákoníku značně zasažena. Mezi tato odvětví práva můžeme jednoznačně zařadit taktéž právo rodinné, kdy ve vazbě na přijetí nového občanského zákoníku dochází ke zrušení zákona o rodině a k zakomponování problematiky rodinného práva do druhé části nového občanského zákoníku. Tento se tak stává základním kodexem práva rodinného v našem právním řádu. Došlo tedy k překonání odvětvové samostatnosti rodinného práva dle sovětského modelu, jež byla započata rokem 1947 a k znovunavrácení se pojetí daným již obecným zákonem občanským a k poválečnému pojetí subjektivních lidských práv. Je potlačeno pojetí rodinně-právního vztahu jako společenského vztahu upravovaného normami rodinného práva. Nový občanský zákoník se svou druhou částí a tedy jejím obsahem přiklání k osvědčené evropské koncepci Rady Evropy. Jsou ctěny tradiční hodnoty evropské křesťansko-židovské kultury, ovšem v kombinaci a s doplněním o rodinně-právní instituty, mající v evropských kodexech dlouhodobé místo, na základě lidskoprávních úmluv, judikatuře Ústavních soudů i Evropského soudu pro lidská práva a akademickým pracím Komise pro evropské rodinné právo (CEFL).147 146

BEZOUŠKA, P.: Vliv nového občanského zákoníku na pracovní právo, Právní rozhledy 1/2014 str. 1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014] 147 KRÁLÍČKOVÁ, Z.: Rodinné právo v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy 23-24/2013 str. 801, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014]

56

Jak již bylo řečeno výše, rodinné právo je zakotveno v části druhé nového občanského zákoníku, nicméně ani toto právo nelze vakuovat pouze do jedné části zákona bez možnosti či potřeby další návaznosti na jiné části tohoto zákona, popřípadě na jiné právní předpisy. Je nutno jej interpretovat a aplikovat v souladu s částí první nového občanského zákoníku, tedy s jeho obecnou částí, která zakotvuje základní principy, hodnoty, východiska, interpretační a aplikační pravidla148 Pro vztah rodinného práva jsou tak důležité principy obsažené v části první nového občanského zákoníku, jelikož se od nich odvíjí výklad samotných rodinně-právních ustanovení. Velmi důležitým je tedy ustanovení §2 odst. 1 NOZ: „Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.“149 Díky tomuto ustanovení jsou připomenuty a znovu zakotveny základní systémové vztahy. Spolu s ním je nutno zmínit taktéž § 3030 NOZ, který se k tomuto ustanovení váže. „ I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.“150 Ve vztahu k tomuto ustanovení bylo deklarováno, že nedochází k pravé retroaktivitě, při použití prvních 14 ustanovení nového občanského zákoníku, upravujících základní principy, a že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného dle § 1 odst. 1 NOZ151 nebo důraz na uplatňování autonomie vůle tam, kde zákon výslovně nezakazuje toto odchylné ujednání práva povinností od zákona s tím, že jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, 148

MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I. § 1–117. Praha: Leges, 2013. lxvi, 649. ISBN 9788087576731. 149 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník §2 odst. 1, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 150 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník §3030, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8 151 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník §1 odst. 1, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8

57

včetně práva na ochranu osobnosti, dle odst.2, téhož paragrafu. Tato ustanovení totiž obsahují pouze pravidla, která jsou upravena i předchozí úpravou, pouze byla často přehlížena a opomíjena. Ze základních principů, patřícím do již zmiňovaných, prvních 14 ustanovení, můžeme vyzvednout zejména § 2 odst. 1a zákaz výkladu a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy, § 3 odst. 1 a zákaz použití bezdůvodné síly, §7 zakotvující ochranu poctivého jednání a dobré víry a v neposlední řadě § 8 zakotvující zákaz zneužití práva152

6.3 Výrazný krok k integraci obchodních a jiných práv Jak bylo nastíněno v předchozích kapitolách i obchodní právo se za své existence potýkalo s nejedním problémem. Velkým šokem prošlo po roce 1950 a plně se z něj neprobudilo ani při přijetí obchodního zákoníku v roce 1991, který byl inspirován jednak zákoníkem

mezinárodního

obchodu,

německou

úpravou

a

dále

prvorepublikovou

legislativou.153 Přes snahy zákonodárců však nedošel tento právní předpis tíženého cíle a vyžadoval si již po krátké době své účinnosti novelizační podobu, jako první z řady četných novelizací. Tyto byly vyžádány nejen potřebou vnitrostátní, ale s přístupem České republiky do EU i potřebou harmonizace s unijním právem. Obchodní zákoník se tak stal poměrně uceleným kodexem stojícím vedle občanského zákoníku, přičemž zaujímal významné postavení v soukromoprávní oblasti.154 Soukromé právo tedy obsahovalo dva významné kodexy, stojící vedle sebe, které byly sebou navzájem v mnoha ohledech doplňovány, ale které v některých případech zaujímaly i konkurenční postavení. Následkem rekodifikace občanského zákoníku, došlo k ovlivnění i ostatních soukromoprávních předpisů, načeš, bylo rozhodnuto o zrušení obchodního zákoníku, 152

KRÁLÍČKOVÁ, Z.: Rodinné právo v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy 23-24/2013 str. 801, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014] 153 Zákon č. 513/1991 SB., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014] 154 Nový občanský zákoník: Zrušení obchodního zákoníku. Dostupný na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obchodni-korporace/obecne/ [cit. 22.6.2014]

58

vytvoření zákona o obchodních korporacích155 a přenesení jasného centra soukromého práva do nového občanského zákoníku. Do nového občanského zákoníku byla přenesena část právní úpravy dříve obsažené v obchodním zákoníku. Příkladně lze uvést zajištění závazků, některé smluvní typy, stejně jako ustanovení o obchodním tajemství a firmě. Úprava týkající se obchodních společností a družstev byla přenesena z části druhé obchodního zákoníku přenesena do zákona o obchodních korporacích156, který by bylo možno označit za další vlnu rekodifikace soukromého práva, navazující na nový občanský zákoník.157

155

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, . In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 6. 2014]. 156 Pojmem obchodní korporace tento zákon zaštiťuje všechny formy obchodních společností: Společnost s ručením omezeným, akciovou společnost, komanditní společnost , veřejnou obchodní spol., evropskou spol. i evropské hospodářské zájmové sdružení. Vedle obchodních společností zaštiťuje i bytová družstva, sociální družstva a evropská družstva, tedy družstva v užším smyslu. Hlavním předmětem je úprava spíše tuzemských společností a družstev, přičemž evropské jsou prvotně ponechány v úpravě předpisů EU. 157 Nový občanský zákoník: Zrušení obchodního zákoníku. Dostupný na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obchodni-korporace/obecne/ [cit. 22.6.2014]

59

Závěr

Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma: „Občanský zákoník jako lex generalis soukromého práva“. Má práce tedy pojednávala o postavení občanského zákoníku v rámci soukromého práva s hlavním zaměřením na systémové vazby k jiným soukromoprávním odvětvím. Cílem mé práce bylo pochopení a přiblížení systému soukromého práva, stejně jako postavení občanského zákoníku v tomto systému. Nezaobírala jsem se pouze aktuální situací nynějšího občanského zákoníku a soukromého práva, ale též historickým vývojem vztahujícím se právě k soukromému právu a roli občanského zákoníku v tom kterém historickém období. Pro dosažení stanovených cílů, bylo důležité rozčlenění celé práce na jednotlivé dílčí otázky a její systematizace pro snadné zorientování. Hlavním důvodem k tomuto kroku byly různé právní úpravy uspořádání soukromého práva v jednotlivých etapách našich dějin. Text jsem proto utřídila do šesti základních kapitol, z nichž první se věnovala soukromému právu, převážně z hlediska vymezení a vztahu k právu veřejnému. Druhá kapitola pojednávala o systému a systému práva z pojmového i historického hlediska tak, aby bylo možno pochopit systém práva v různých časových obdobích. Třetí, čtvrtá a pátá kapitola se pak věnovaly občanskému zákoníku v letech 1964-1989, 1989-2014 a současné právní úpravě od roku 2014. Rozsah období jsem vybírala záměrně, dle významných změn pro náš právní systém. V rámci těchto kapitol jsem následně provedla analýzu právní situace v daném období, stav soukromého práva a občanského zákoníku samotného, stejně jako obeznámení s některými právními předpisy, které občanský zákoník doplňovaly. Každá z těchto vymezených etap přinesla do soukromého práva poměrně odlišné pojetí. Po roce 1964 bylo klasické rozdělení soukromého a veřejného práva zcela potlačeno a občanský zákoník se dostal do role předpisu práva upravujícího přerozdělení a spotřebu úhrnného společenského produktu. Vize občanského zákoníku, jako hlavního předpisu soukromého práva, byla pro jeho neexistenci naprosto nemyslitelná. S rokem 1989 nastávala vlna rekodifikace celého soukromého práva, které mělo opět získat svou dřívější podobu. Došlo nicméně pouze k postupným novelizacím a občanský zákoník si ponechal svůj základ z roku 1964. V tomto období byla patrná určitá 60

rivalita s jinými právními předpisy soukromého práva. Příkladně obchodní zákoník z roku 1991 se tváří jako samostatný právní kodex, zaujímající v některých případech k občanskému zákoníku podobu spíše konkurenční. Pravé rekodifikace se občanský zákoník dočkal až díky zákonu 89/2012 Sb., který měl za svůj cíl mimo jiné sjednocení roztříštěné právní úpravy občanského práva. V textu jsem se dále zaobírala stavem dalších soukromoprávních odvětví a jejich kodifikací tak, aby byl zřetelný nejen tehdejší stav, ale i změny a postup učiněný Českou republikou pro zkvalitnění soukromoprávní úpravy v reakci na aktuální stav a potřeby společnosti. Šestá a závěrečná kapitola pak byla věnována vztahu nového občanského zákoníku k zvláštním soukromým právům. Zodpovězení otázky systému soukromého práva je velice obtížné. S jistotou však můžeme říci, že systém soukromého práva doznal v posledních šesti desetiletích podstatných změn, vyvolaných politickým stavem státu a následně i potřebami společnosti. Současný systém soukromého práva, založený novým občanským zákoníkem, představuje do značné míry návrat ke „klasické“ podobě uspořádání soukromého práva s poměrně ostrým vymezením soukromého a veřejného práva a dominancí občanského zákoníku v rámci práva soukromého. Tento legislativní přístup marginalizuje hranice mezi jednotlivými odvětvími soukromého práva. Důležitým otazníkem však zůstává, jakým směrem se bude soukromé právo dále ubírat a jaký bude vztah dalších soukromoprávních odvětví a občanského práva. Potažmo, zda budou tato právní odvětví v budoucnu považována za samostatná nebo budou brána pouze za součást občanského práva v užším smyslu. Můj názor po sepsání této práce je takový, že soukromé právo je díky historickému vývoji rozděleno do jednotlivých soukromoprávních odvětví a tento přístup by měl být i v budoucnu zachován. Pokud bychom rodinné, pracovní, obchodní a další soukromá práva zcela utlačili pod právo občanské, zanikl by zdánlivě pojem „soukromé právo“, načež by byl upřednostněn pojem „právo občanské.“ Nejednalo by se však již o občanské právo tak, jak jej známe dnes. Nebylo by považováno za jednu z oblastí soukromého práva, ale o samo právo soukromé jako celek. Jednotlivá odvětví soukromého práva mají odlišný předmět úpravy, a proto si zasluhují svou relativní samostatnost doplněnou v případě potřeby občanským zákoníkem.

61

Je pravdou, že rekodifikace soukromého práva přiřkla novému občanskému zákoníku výraznější podobu uceleného kodexu soukromého práva, příkladně díky přenesení úpravy závazků do části čtvrté nového občanského zákoníku nebo rodinného práva do jeho části druhé. Dle mého názoru mají ovšem i tyto tendence své hranice. Občanský zákoník byl a měl by být hlavním předpisem soukromého práva, který by měl být jinými právními disciplínami soukromého práva využíván subsidiárně, aby nedocházelo k vytvoření chaosu dezorientovanosti.

62

a

Summary I have chosen the topic „Civil code as lex generalis of private law“ for my degree work. My work dealt with the position of the Civil code in the private law with the main concentration on the systemic connections to other branches of private law. The aim of my work was to understand and draw nearer the system of private law as well as the position of the Civil code in this system. I didn´t only deal with the topical situation of the present Civil code and the private law but also with the historical development concerning the private law and the role of the Civil code in the historical periods. To reach the given aim I had to divide the whole dissertation into parts and systematize it in order to make it easier to understand. The reason for this were the various modifications of the private law in the particular periods of our history. I divided the text into 6 basic chapters. In the first one I dealt with the private law mainly from the point of view of the connection and definition to the public law. The second part dealt with the system itself and the system of law from the point of the view of the concept and the historical concept point of view in order to make the understanding easier in the historical periods. The 3rd, 4th and 5th chapters dealt with the Civil code in the years 1964-1989, 1989-2014 and the present law adjustment from the year 2014. I deliberately chose the periods according to the significant changes in our law system. Within the bounds of these chapters I made the analysis of the law situation in the given period, the state of the private law and Civil code itself, as well as the acquaintance with some law regulations which completed the Civil code. Each of these periods brought rather different interpretation into the private law. After 1964 the classical separation of the private and public law was suppressed and the Civil code became provision modifying dividing and consumption of the aggregate social product. The vision of the Civil code as the main regulation in private law was inconceivable , because it didn´t exist. In 1989 came the recodification of the whole private law in its former version. Nevertheless only gradual amendments came and the Civil code kept its basis from the year 1964. But there was a perceptible rivalry with other regulations in private law. For instance the Commercial code from 1991 pretends to be autonomous code of law, but in if sometimes took up the position of competition. The real recodification came even in 89/2012 law, which aimed at integrating of the fragmented legislation of civil law.

63

In the text I also took an interest in state of other private law branches and their codification in the way to describe their state at that time but also the changes and the progress made by the Czech Republic for improving the quality of the private law with regard to the relevant state and needs in the society. The 6th, closing chapter was devoted to the relation between the new Civil code and special private law. It is difficult to answer the system of private law question. But we can safety say that the private law system has changed considerably in the last 60 years, which were caused by the political state in the country and by the needs of the society. The present private law system represented by the current Civil code means to a large extent the return to the "classical" form of the private law with a sharp delimitation between private law and public law and the dominant position of the Civil code within private law. This legislative approach marginalizes the borders among the private law branches. There is however a question mark which way will the private law progress and what will be its relation to other private law branches

and the civil law. The question arises whether these branches of law remain

autonomous in future or will be regarded only as parts of the civil law in the closest sense of the word. In my opinion , after having written this dissertation, the private law is owing to into historical development divided into separate private law branches and this attitude should be preserved in future. If we pressed family, labour, commercial law and other private law branches into the civil law the term "private law" would apparently expire whereupon the term "civil law" would be preferred. But that wouldn't be the same Civil law as we know it at present. Its wouldn´t be considered as one of the private law branches but as the private law itself as an integral whole. The particular private law branches have different modifications and therefore the deserve their relative independence completed in the case of need by the Civil code. It´s true that the private law recodifikation gave the new Civil code more noticeable variation of the coherent private law code for instance obligations modification into the 4th part of the new Civil code or the family law into his 2nd part. In my opinion have all these tendences their limits however the Civil code was and should remain the main private law regulation which should be used by other legal private law disciplinec in the principle of subsidiarity to avoid chaos and disorientation. 64

Seznam použité literatury

Slovníky 

GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing,1992. ISBN 80-85605-287



OTTO J.: Ottův slovník naučný, patnáctý díl, Praha 1990, dostupného na: http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni28ottogoog#page/n844/mode/2up

Encyklopedie 

Larousse, dějiny lidstva, svazek 5, Praha: vydavatelství Albatros, 2000, str. 381, 422s., Tematická encyklopedie Larouse., ISBN 80-00-00887-4, Orig., ISBN 2-03-104-001

Právní předpisy 

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v původním znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 10. 2013].



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění novely 509/1991 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 10. 2013].



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 10. 2013].



Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, In ÚZ č. 900 – Nový občanský zákoník 2014, Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 320s. ISBN 978-80-7208-920-8



Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů, . In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 11. 2013]. 65



Zákon č. 52/1989 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2014].



Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, , In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2014].



Zákon č. 101/1963 Sb., zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 10. 2013].



Zákon č. 513/1991 SB., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]



Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, . In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 6. 2014].



Zákon č. 99/1962 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]



Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 6. 2014].



nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků a poplatků z prodlení, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]

Komentáře k právním předpisům 

MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I. § 1–117. Praha: Leges, 2013. lxvi, 649. ISBN 9788087576731.

66



ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J.: Občanský zákoník: Komentář, svazek 1, Wolters Kluwer, a. s. Praha 2014, 1667s . ISBN 9788074783692.

Důvodové zprávy a věcné záměry k právním předpisům 

Věcný záměr nového občanského zákoníku - LIT38252CZ - poslední stav textu, §1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014], do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s.

 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, Praha, duben 2009, 598 s., volně dostupné na:

http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-

konsolidovana-verze.pdf  ELIÁŠ, Karel. a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, 1. Vydání, Ostrava: Sagit, a.s. duben 2012, 1119 s. ISBN 978 – 80 – 7208 – 922 – 2  SCHELLE, K. - TAUCHEN, J., Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s., ISBN 9788074181467.

Monografie 

ADAMOVÁ, K., SOUKUP, L.: Prameny k dějinám práva v českých zemích, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004., str. 219, ISBN 80-86898-04-0



BĚLOVSKÝ, P. Občanské právo. In BOBEK, M. – MOLEK, P. – ŠIMÍČEK, V. (eds.)

Komunistické

právo

v Československu.

Kapitoly

z dějin

bazpráví.

Mezinárodní politický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009, str. 425-462. Přístupné na http://www.komunistickepravo.cz

67



CICERO: De oratore I.,



FIALA, J., KINDL, M. a kol. : Občanské právo hmotné, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007, 718 s. Vysokoškolská učebnice. ISBN 978 – 80 – 7380 – 058 – 1



HARVÁNEK, J. a kol.: Teorie práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 501 s. ISBN 978-80-7380-104-5.



HURDÍK, J., FIALA, J., HRUŠÁKOVÁ. Úvod do soukromého práva. 3. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 158 s., (Edice učebnic PrF MU v Brně ; č. 386). ISBN 80-210-4112-9.



IOFFE,: Sovetskoje graždanskoje pravo, díl I, Izd. LGu, 1958



KLOKOČKA, V. Ústavní systémy evropských států :(srovnávací studie). 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006. 423 s. ISBN 80-7201-606-7



KNAPP, V. Předmět a systém Československého socialistického práva občanského. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 314 s.



KNAPP, V.: et al., Učebnice občanského práva, sv. I., 1. vydání, Praha: Orbis, 1965, s. 120



KNAPP, V.: Filosofické problémy socialistického práva, 1. vydání, Praha: Academie, 1967, s. 248



KNAPP, V. a LUBY, Š.: Československé občanské právo. Svazek 1. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974. 587 s



KRATOCHVÍL, Z. et al., Nové občanské právo, 1. vydání, Praha: Orbis, 1965, Str. 37, 716 s., Ministerstvo spravedlnosti. Právnický ústav (Praha) 68



KRČMÁŘ, J.: Právo občanské. I., Výklady úvodní a část všeobecná [Všehrd, 1929]. Praha: Nákladem Spolku československých právníků "Všehrd", 1929. 203 s.



PLECITÝ, V., VRABEC, J. a SALAČ, J.: Základy občanského práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. 262 s. ISBN 80-86473-68-6.



SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE K., HLOUŠEK J. a SCHELLE, K., JR. Základy občanského práva. 1. vyd. Ostrava: KEY Pulishing, 2007. 169 s. Právo. ISBN 97880-87071-28-1.



SCHULZ, F.: History of Roman Legal Science, Oxford



SÓJKA-ZELINSKA, K.: Wielkie kodifikacje ciwilnw XIX. Wjeku, Warszawa, 1973



ULPIANUS, D1



VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL V.: České právní dějiny, Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, str., 684 s. ISBN 978 – 80 – 7380 – 127 – 4



WEYR, F.: Teorie práva [Orbis, 1936]. Brno: Orbis, 1936. 388 s



WINTEROVÁ, A. a kol.: Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6., aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2011. 711 s. ISBN 978 – 80 – 7201 – 842 - 0

Odborná periodika 

BEZOUŠKA, P.: Vliv nového občanského zákoníku na pracovní právo, Právní rozhledy 1/2014 str. 1, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014] 69



ČECH, P.: Kdy použít obchodní zákoník a kdy jen občanský zákoník I., Právní rádce v aktualizovaném stavu k 19.12.2007, dostupný na http://pravniradce.ihned.cz/c122647830-kdy-pouzit-obchodni-zakonik-a-kdy-jen-obcansky-zakonik-i [cit. 12. 3. 2014].



FIERLINGER, Z., Za socialistický právní řád, Právník, 89, 1950



KLIMÁNKOVÁ, G.: Nový občanský zákoník: Velký přehled změn, dostupná na: http://www.mesec.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-velky-prehled-zmen/ [cit. 17. 6. 2014].



KORBEL, F.: Doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku, LIT47700CZ poslední stav textu, do částky 42/2014 Sb. a 11/2014 Sb.m.s., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 6. 2014]



KRÁLÍČKOVÁ, Z.: Rodinné právo v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy 23-24/2013 str. 801, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.6.2014]

Judikatura 

Nález Ústavního soudu ze dne 12. Března 2008 Sp. Zn. Pl. ÚS 82/06, ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákoníku práce – zákona č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, NALUS [online]. Ústavní soud, © 2006 [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: : http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne 7. června 2006, Sp. Zn. 32 Odo 557/2006, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4F847EAB81E29C5FC 1257A4E00650842?openDocument&Highlight=0,

70



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne 17. března. 2005, sp. Zn. 33 Odo 1117/2003, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/233DE0FDCFABB8E0 C1257A4E0065BBE6?openDocument&Highlight=0



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. Srpna 2005 sp. zn. 33 Odo 875/2005 Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BD56081654B1A43FC 1257A4E00657D08?openDocument&Highlight=0,



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2007, sp. zn. 33 Odo 249/2005, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/290C9A49CEAC9F69 C1257A4E00690A1D?openDocument&Highlight=0,



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. října 2005, sp. zn. 33 Odo 821/2004, Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/$$WebSearch1?SearchView&Quer y=[spzn1]%20%3D%2033%20AND%20[spzn2]%3DOdo%20AND%20[spzn3]%3D8 21%20AND%20[spzn4]%3D2004&SearchMax=1000&Start=1&Count=15&pohled= 1



rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 253/2006, Nejvyšší soud

[online]. Nejvyšší soud © 2010 [cit. 13. 3. 2014]. dostupné z:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FCD9E93EE38D4646 C1257A4E0068AFF2?openDocument&Highlight=0,

71

Kvalifikační práce 

BARTOŠOVÁ, M.: Diplomová práce: Principy rodinného práva, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra občanského práva 2006/2007

Internetové zdroje 

Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky, předpis 101/1963 Sb., zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu), ve znění pozdějších předpisů. In: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=101&r=1963 [cit. 10. 10. 2013].



Nový občanský zákoník: Zrušení obchodního zákoníku. Dostupný na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obchodni-korporace/obecne/ [cit. 22.6.2014]

72