PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ BARBORA ŠTĚPÁNKOVÁ

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ KATEDRA TRESTNÍHO PRÁVA

Týrání zvířat z pohledu trestního práva Diplomová práce

BARBORA ŠTĚPÁNKOVÁ

2008/2009

„ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Týrání zvířat z pohledu trestního práva zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. “

20. března 2009, Brno

Barbora Štěpánková

1

Poděkování

Na tomto místě chci vyjádřit své poděkování vedoucí předkládané práce paní JUDr. Evě Žatecké, Ph.D., která mi po dobu zpracování poskytla odborné vedení a rady spolu s veškerou další pomocí, jíž mi bylo potřeba, a rovněž panu pplk. JUDr. Bohumilu Radvanovi, panu Mgr. Ivu Hahnovi, PhD., panu JUDr. Michaelu Šokovi a panu JUDr. Vlastimilu Dostálovi za cenné komentáře a informace. A dále paní Mgr. Miroslavě Sedláčkové a panu JUDr. Aleši Dufkovi za poskytnutí materiálu ke zpracování této práce.

2

Úvod ...................................................................................................................................... 4 1 Zvíře a jeho právní ukotvení............................................................................................... 6 2 Pojem týrání...................................................................................................................... 10 3.Historie právní úpravy ...................................................................................................... 15 3.1. Celosvětový vývoj .................................................................................................... 15 3.2.Vývoj právní úpravy u nás ........................................................................................ 16 3.3.Novodobá úprava....................................................................................................... 21 3.4.Zákon na ochranu zvířat proti týrání ......................................................................... 23 3.4.1. Změny v základních pojmech ............................................................................ 24 3.4.2. Usmrcování zvířat ............................................................................................. 25 3.4.3. Ochrana zvířat při veřejném vystoupení a ochrana zvířat při chovu ................. 25 3.4.4. Ochrana zvířat při přepravě ............................................................................... 25 3.4.5. Ochrana zvířat v zájmových chovech................................................................ 26 3.4.6. Ochrana volně žijících zvířat ............................................................................. 27 3.4.7. Ochrana handicapovaných zvířat ...................................................................... 28 3.4.8. Ochrana pokusných zvířat ................................................................................. 28 3.4.9. Změny v kompetencích orgánů ochrany zvířat ................................................. 28 3.4.10. Správní delikty................................................................................................. 30 4 Mezinárodní úprava ......................................................................................................... 31 5 Delikty v rámci týrání zvířat............................................................................................ 36 5.1. Trestný čin ................................................................................................................ 36 5.2. Přestupek .................................................................................................................. 38 5.3. Správní delikty.......................................................................................................... 40 5.4. Ostatní trestné činy ................................................................................................... 40 6 Úprava v trestním zákoníku............................................................................................ 42 7 Orgány činné v trestním řízení ........................................................................................ 45 7.1.Policie ČR .................................................................................................................. 45 7.2. Státní zastupitelství ................................................................................................... 47 7.3. Obecné soudy ........................................................................................................... 50 7.3.1.Okresní soudy ..................................................................................................... 50 7.3.2. Krajské soudy .................................................................................................... 51 Závěr .................................................................................................................................... 52 Resumé ................................................................................................................................ 54 Seznam použité literatury .................................................................................................... 56 Monografie, učebnice, komentáře ................................................................................... 56 Právní předpisy ................................................................................................................ 58 Mezinárodní dohody .................................................................................................... 59 Seznam použité judikatury .............................................................................................. 59 Judikatura česká........................................................................................................... 59 Judikatura evropská ..................................................................................................... 59 Elektronické odkazy ........................................................................................................ 60 Přílohy ................................................................................................................................. 61 Příloha č.1 .................................................................................................................... 61 Příloha č.2 .................................................................................................................... 62 Příloha č.3 .................................................................................................................... 63

3

Úvod „Velikost národa a jeho morální úroveň se dá měřit tím, jak se zachází se zvířaty.“ Mahátmá Gándhí

O problematiku týrání zvířat a jejich ochranu se zajímám delší dobu, proto jsem neváhala s výběrem tématu mé diplomové práce. Ve světle nemálo případů, které na nás média chrlí každý den, jsem vždy cítila, že pachatel nebyl potrestán, a nebo byl, ale velmi mírně, až shovívavě. Právě závěry těchto kauz a konečná zúčtování s aktéry těchto dění, mě přiměly k tomu, abych se tomuto tématu věnovala ve své diplomové práci, a to zcela záměrně na katedře trestního práva. Již jen samotná snaha po shromažďování materiálů pro tuto práci mě opět utvrdila, že lidé jsou povětšinou pasivní k této otázce a autoři trestněprávních dokumentů spíše upřednostňují palčivější a jistě i složitější témata. Do rukou se mi dostala díla spíše filosofická, etická či vyloženě aktivistická až propagandistická. V lecčem s autory souhlasím, nicméně každý problém má rub a líc a není mou snahou sepsat podobné dílo, které by bylo vloženo pod jedno označení. V této práci bych se proto chtěla zaměřit na samotné pojmy týrání zvířat a ochrana zvířat, pojetí zvířete v naší právní úpravě obecně, historii právního uchopení této tématiky, úpravou v mezinárodním měřítku a v rámci Evropské unie. Dále bych se chtěla podrobněji věnovat skutkové podstatě trestného činu týrání zvířat dle §203, zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen TrZ.) a kvalifikaci tohoto trestného činu. Vedle zmíněného § 203 TrZ. je potřeba upozornit i na zvláštní zákon, který významně ošetřuje tuto právní problematiku, a to zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen ZOZPT), na který se podrobněji zaměřím, co by náhled de lege ferenda při schvalování novelizace v průběhu roku 2008. Pokusím se i konfrontovat stávající znění § 203 se zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník1 ( dále jen TrZk.), především se pak pokusím nahlédnout pod pomyslnou poklici běžné praxe, která přichází denně do kontaktu s týráním zvířat a vyšetřuje přestupky a trestné činy na poli ochrany zvířat. Metodami řešení problematiky týrání zvířat, které ve své práci užívám, jsou zejména monografické zpracování s využitím zahraniční literatury, platných právních předpisů, směrnic EU a mezinárodních úmluv, metody historické, komparativní a analytické, za využití statistických ukazatelů a vyhodnocování poznatků z aplikační praxe. 1

Zákon č. 40/2009, trestní zákoník je platný ke dni odevzdání diplomové práce, avšak nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010

4

Ochrana zvířat proti týrání je společenským i odborným tématem, které má své etické aspekty a speciální odbornou náplň. Zákon na ochranu zvířat proti týrání ukládá všem osobám v České republice chránit zvířata před týráním a zakazuje všechny formy propagace týrání zvířat. Orgánům ochrany zvířat bylo uvedeným zákonem uloženo tuto činnost vykonávat, koordinovat, vyhodnocovat a předkládat návrhy k nápravě nebo ke změně a úpravě předpisů. Těmito orgány jsou Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo vnitra a ministerstvo obrany v rámci své působnosti, Ústřední komise pro ochranu zvířat, příslušné státní orgány včetně Akademie věd ČR, pokud do okruhu jejich působností spadá předmět činnosti právnických a podnikajících fyzických osob, které provádějí pokusy na zvířatech, Státní veterinární správa České republiky, Ústřední komise pro ochranu zvířat a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pokud jde o přístup Evropské komise k pohodě zvířat, pak je známo, že klade na tuto oblast mimořádný důraz. Výsledkem bylo mimo jiné to, že Česká republika musela vstupem v roce 2004 do Evropské unie ratifikovat veškeré smlouvy a přijmout velmi silná opatření v oborech hygieny a veterinární péče.

5

1 Zvíře a jeho právní ukotvení Objektem trestného činu týrání zvířat je morální postoj, který je nejblíže specifikován v preambuli ZOZPT.: „ Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“ Pokud týrání vzbuzuje veřejné pohoršení, je pak dotčen i veřejný pořádek. Zvíře je pak předmětem tohoto trestného činu. Obecně je v právních úpravách evropských zemích zvíře specifikováno jako obratlovec, kromě člověka, nikoliv však jeho plody, latinsky féty, nebo embrya. K obratlovcům patří savci, ptáci, plazi, obojživelníci a ryby. Týrání jiných zvířat, tedy těch bezobratlých může být pouze přestupkem nebo morálním prohřeškem. Přírodovědecké encyklopedie dělí a označují obratlovce2, latinsky Vertebrata jako podkmen strunatců. Tělo je rozlišeno na hlavu, trup s končetinami a ocas. Oporou těla je páteř, složená z obratlů. Nervovou soustavu tvoří hřbetní trubice s mozkem. Srdce je umístěno na břišní straně těla. Obratlovci dýchají žábrami nebo plícemi. Pohlaví jsou odděleného. Vývoj je většinou přímý. Samostatně se pohybují z místa na místo, a to i na velké vzdálenosti. Aktivně vyhledávají potravu. Žijí v nejrůznějším prostředí: na suchu, ve vodě i ve vzduchu. Dnešní obratlovci se obvykle systematicky dělí na 7 tříd: 1. kruhoústí, Cyclostomata 2. paryby, Chondrichthyes 3. ryby, Osteichthyes 4. obojživelníci, Amphibia 5. plazi, Reptilia 6. ptáci, Aves 7. savci, Mammalia. Několik dalších tříd obratlovců patří k vyhynulým (fosilním) živočichům. Kruhoústí, paryby, ryby a obojživelníci bývají označováni jako nižší obratlovci. Po celý život nebo alespoň v larválním stadiu dýchají žábrami a při vývoji zárodku se netvoří zárodečné obaly. Plazi, ptáci a savci jsou označováni jako vyšší obratlovci. V žádném stadiu nedýchají žábrami a při vývoji zárodku se tvoří zárodečné obaly. Kruhoústí dosáhli největšího rozvoje v siluru, ryby v devonu, obojživelníci v karbonu, plazi v druhohorách, ptáci a savci v třetihorách. V současnosti je známo asi 37600 druhů žijících (recentních) obratlovců. Kromě toho bylo popsáno mnoho druhů fosilních, které žily v minulých geologických dobách. Z toho je už patrno, že chráněni proti týrání nejsou bezobratlí, což u některých živočišních druhů spadajících do podkmene bezobratlých vyvolává diskusi na téma, zda jsou schopny pociťovat bolest a utrpení.3 2

http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=66627&s_lang=2&title=obratlovci John Webster, profesor veterinárních věd Univerzity v Bristolu, ve své knize k tomu mj. píše: „Britský zákon na ochranu pokusných zvířat (Animals Scientific Procedures Act) z roku 1986 vychází z toho, že všichni obratlovci můžou trpět bolestí, ale že bezobratlí jí netrpí, ale tento předpoklad je stále těžší udržet 3

6

Kromě biologického zařazení je třeba zvíře specifikovat i právně. Po zveřejnění návrhu nového občanského zákoníku se otevírá diskuze, zda by neměla být v české právní úpravě dostatečně oddělena věc od zvířete a zda-li je tomu tak správně. Z platného a účinného zákona č. 40/ 1964 Sb, občanského zákoníku vyplývá, že zvíře věcí je. V § 213 je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi. Z dalších ustanovení občanského zákoníku také plyne, že zvíře je chápáno jako věc, tato ustanovení se týkají např. kupní smlouvy : § 599(1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci. § 620 (1) Záruční doba je šest měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena lhůta k použití věci, neskončí záruční doba před uplynutím této lhůty. Naproti tomu, hlavní autor nové předlohy občanského zákoníku prof. JUDr. Karel Eliáš tvrdí, že podle současné právní úpravy je pes totéž co stůl. V novém zákoníku by mělo mít zvíře speciální právní postavení, nelze s ním jako s věcí zacházet viz. Připravované ustanovení nového občanského zákoníku: „ Živé zvíře není věc. Na zvíře lze přiměřeně použít ustanovení o věcech, jen neodporuje-li to jeho povaze živého tvora a ustanovením zvláštních zákonů vydaných k jeho ochraně.“; a zavádí šest druhů zvířat s rozdílným právním postavením. Rozeznává zvíře divoké, zajaté, hospodářské, chovné, zkrocené, zvíře určené k zájmovému chovu (§ 950) a zvíře bez pána. Přímou definici zvířete pak nalezneme v zákoně č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v ust. § 3 písm. b) : „zvířetem“ – je obratlovec kromě člověka, nikoliv však plody (féty) nebo embrya. Z právních dějin získáváme poznatek, že od začátku starověku bylo zvíře považováno za majetek, přičemž s příchodem římského práva došlo k jeho definování za věc, resp. věc mancipační.4 tváří v tvář novým poznatkům o chování a neurobiologii takových druhů, jako jsou chobotnice a sépie (Wells, 1978).“ Webster, J. (přeložil Špinka, M.): Welfare – životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, Nadace na ochranu zvířat 1999, str. 89. 4 Jedno z dělení věcí v římském právu bylo dělení věcí na mancipační, lat. res mancipi, a nemancipační, lat. res nec mancipi. Zvířata, která se dají zkrotit jhem či sedlem (tj. zvířata domácí, jež tahají nebo na hřbetě nosí náklad), jsou věcmi mancipačními. Taková zvířata, stejně tak jako ostatní mancipační věci, pak požívají zvláštního režimu při nakládání s nimi, neboť vlastník je při realizaci plejády svých vlastnických práv

7

v ust. § 3 písm. c) : „pokusným zvířetem“- zvíře, které je použito k pokusným účelům; je s ním manipulováno a jsou vytvářeny podmínky a navozovány procesy, které v přirozených podmínkách neexistují v ust. § 3 písm. d) : „volně žijícím zvířetem“ – legislativně je označován jako živočich a dále je definován jako živočišný druh, který se vyskytuje v přírodě a není v přímé péči člověka. K naplnění definice živočicha musí být respektovány dva požadavky: musí se vyskytovat v přírodě a nesmí být v přímé péči člověka. Jedincem drženým, tedy chovaným v přímé péči člověka je takový živočich, který byl odchován v zajetí a je určitým nezaměnitelným způsobem označen a evidován.5 Pokud se pak stane, že se takový jedinec dostane z přímé péče člověka, tak vlastně nebude živočichem ve smyslu zákona a nelze mu poskytnou ochranu podle příslušných ustanovení6. Tedy zvířetem volně žijícím se rozumí zvíře patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí. Znamená to tedy, že do této kategorie patří zvířata volně žijící ve volné přírodě, tj. zvířata, jejichž populace se udržuje v přírodě samovolně, ale i zvířata v chovu, tj. zvířata vlastněná.7 „zvíře v zájmovém chovu“ – je zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník V zákoně č.162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů v ustanovení §2 odst.1, písm. c) se píše pak o „ zvířeti domácím“, který patří k biologickému druhu, jenž vznikl činností člověka domestikací a žije převážně

regulován určitými pravidly. Hlavní omezení spočívalo v nutnosti dodržet velice formální a ceremoniálních způsoby při převodu vlastnictví takové věci, tzv. mancipace a injurecesse. Naproti tomu u věcí nemancipačních postačila tzv. tradice (jíž se dnes mj. převádějí cenné papíry na řad). Převádělo-li se tedy vlastnické právo ke králíkovi, praseti či psovi formou tradice, byl převod právně (z hlediska civilního práva) v pořádku, neboť všechny tyto věci jsou sice zvířetem, avšak nikoli zvířetem tahajícím nebo na hřbetě nosícím náklad. Účelem zmíněné regulace při převodech, jak již je jistě patrné, bylo zvýšení právní jistoty v právních vztazích. Blíže Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Římské právo – 1. vydání, C. H. Beck 1995, str. 88 – 89, 170 a násl., Kincl, J.: Gaius – učebnice práva ve čtyřech knihách, Doplněk 1999, str. 79 a násl. 5 Blíže např. Damohorský, M.: opak. cit., Ekologie a právo 4/2005, LexisNexis (ORAC), str. 2. 6 Miko, L. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 85. 7 A jaká jiná zvířata by mohla být ve vlastnictví (řečí zákona chována v zajetí), než zvířata z kategorie zvířat pokusných, hospodářských a v zájmovém chovu? Navíc sem patří i zvířata z chovu v zoologických zahradách či cirkusech.

8

v přímé závislosti na péči člověka, případně druhotně zdivočelý živočich původně domestikovaného druhu nebo poddruhu a zákon č. 449/2001 Sb. „zvěř“ - je podle zákonné definice § 2 písm. b) zákona o myslivosti, obnovitelným přírodním bohatstvím představovaným populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v tomtéž ustanovení pod písmeny c) a d). Tyto druhy živočichů pak můžeme především s ohledem na stupeň ochrany, která je jim přiznána, dělit na dvě kategorie: zvěř kterou lze obhospodařovat lovem, její taxativní výčet je dán zákonem8. Přičemž bližší podmínky lovu a doby lovu jednotlivých druhů zvěře upravuje prováděcí vyhláška č. 245/2002 Sb. A druhou kategorií je zvěř, kterou lovit nelze s ohledem na mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázaná 9 nebo s ohledem na to, že se jedná o zvláště chráněné živočichy podle zvláštních právních předpisů10 . Opět zákon uvádí taxativní výčet s rozlišením mezi savce a ptáky. Dále musím odkázat na přílohu č. 3 k vyhlášce č. 395/1992 Sb., kde je uveden seznam zvláště chráněných druhů zvířat, který rozlišuje tři kategorie: kriticky ohrožené druhy, silně ohrožené druhy a ohrožené druhy zvířat. I takto chráněnou zvěř je možné lovit, ovšem pouze na základě výjimky udělené orgánem ochrany přírody. Zvěř která představuje přírodní bohatství je předmětem ochrany. Důležitost této ochraně pak dodává právní regulace obsažená v čl. 7 Ústavy ČR, kde si stát ukládá povinnost k šetrnému využívání přírodních zdrojů a ochrany „toulavé zvíře“- je zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem, fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele §3 h) ochrana 185s. Jak je z výše uvedeného patrné, panuje i v rámci úpravy ochrany zvířat značná roztříštěnost. Domnívám se, že oborová úprava by měla obsahovat ucelený přehled pojmů pro rychlejší a přesnější orientaci v problematice. Toto je ovšem obecný problém dnešních úprav. Zákonodárce sice reaguje na podněty rychle, ale o to více vzniká předpisů, které pak postrádají návaznost mezi sebou a člověku pak pomalu a komplikovaně utváří ucelený pohled.

8

Čechura, V., Novák, R., Vaněk, J. Komentář k zákonu o myslivosti. Praha, 2002. str. 159 Např. Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, (Bonnská Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovištích, (Bernská úmluva).

9

9

úmluva).

2 Pojem týrání Týrání zvířat je souborné označení pro lidskou činnost, během které je cíleně či nevědomky ubližováno zvířeti, je poškozováno jeho zdraví, dochází ke zhoršování životních podmínek, fyziologickému strádání, nemožnosti žít plnohodnotný život a podobně. Různé skupiny obyvatelstva chápou pojem týrání zvířat rozdílně a záleží na konkrétní situaci, kultuře a morálním cítění jednotlivců, jak tyto projevy vůči zvířatům vyhodnotí. Většinou převládá názor, že týrání zvířat je označení pro pochody, které mohou vést k trvalému poškození zdraví zvířete, či v extrémních případech až k jeho usmrcení, a to buď následkem přímého útoku na zvíře a nebo ke smrti vlivem zanedbání základní péče. Ačkoliv jsou zvířata z právního hlediska pojímána v právních řádech mnoha států jako movité věci, zároveň se začíná od posledních desetiletí 19. století objevovat názor na jejich ochranu jako živé bytosti. Například již v roce 1822 se zákonodárci na území Velké Británie pozastavovaly nad kohoutími zápasy a lovením lišek. Srovnání zvířat s otroky přinesl do parlamentu myslitel William Wilberforce, který se tak dostal do střetu s ministrem obrany Williamem Windhamem, který tyto činnosti podporoval a tvrdil, že se na nich lidé vycvičí do skutečné války.

11

I přes tento argument vyhlásila Británie v roce 1822 Martin´s Act of 1822, ve

kterém tuto formu zábavy, tj. zvířecí zápasy, zakázala. Dokonce i samotná Královna Viktorie se začala problematikou týrání zvířat zabývat, především v rámci přepravy zvířat a nekontrolovaným hubením zvířat v lesích. V srpnu roku 1849 vydala zákon, kterým byli pachatelé trestného činu týrání zvířat odsouzeni k trestu odnětí svobody na tři měsíce a tento zákon byl na delší dobu v Evropě věhlasný.12 Na konci 19. století humanista Henry Salt tvrdil, že k naplnění lidských práv dojde lidstvo až potom, kdy bude respektovat i práva zvířat. 13 V Anglii,a poté i ve Francii, byla přijata Všeobecná deklarace práv zvířete pod vlivem Francouzské revoluce a jejím boji za Deklaraci práv člověka a občana. Velmi překvapivý a pokrokový byl požadavek holandského soudce v roce 1920, který volal po „ new legal status for animals“, tedy po novém právním postavení odlišného od věci, kdy je vyřadil přímo z „ category of property“, z vlastnického práva.

10

11

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Broom, D. - Tudge, C. Animal welfare. Strasbourg : Nakladatelství Council of Europe publishing, 2006.

str. 173 12 13

tamtéž „ The forthcoming attainment of human rights would result, in turn, in the attainment of animal rights.“

10

Od té doby debaty na toto téma neutichly. Američtí filosofové a advokáti Steven Wise a Peter Winter se pustili do litého boje s americkým Supreme Court. Tvrdí, že lidé zpracovali obrovský koncept lidských práv, která jsou použitelná i pro lidi s omezenými právy, rozumově nevyspělé a děti, kteří potřebují k výkonu svých práv tzv. zákonné zástupce. Na tom staví Wise tezi14, že např. šimpanzi jsou na stejné rozumové úrovni jako tito jedinci a lidé jim práva nepřičítají. Wiseovi jde jmenovitě o tato práva: právo na život, právo na uchování tělesné integrity, na určitou míru svobody. Dále má za to, že pokud nedovolíme testování a experimenty na malých dětech, neměli bychom toto testování na šimpanzích dovolit bez ohledu na to, jaké to má výhody a prospěch pro lidské zdraví. Svou úvahu shrnuje do předpokladu, že pokud má živý tvor (v jeho srovnání stále šimpanz) svědomí, měl by mít uchována i svá nezadatelná a nezcizitelná práva. 15 Také v České republice jsme mohli v minulých letech, a ještě otevřeněji v dnešních dnech, zaznamenat snahu vyvolat diskusi na toto téma, přehodnocení v právním pojetí ať už při tvorbě nového Občanského zákoníku nebo úvah při tvorbě nového TrZk.. Týrání zvířat se tak stává v mnoha zemích trestným činem, za který hrozí pachateli trest odnětí svobody v různé délce v závislosti na státě. V dalších zemích se jedná o přestupek, kde pachatel je povinen uhradit pouze škodu, či pokutu a někde nejsou zvířatům přisouzena žádná práva, a tak se při špatném chování k nim nejedná o žádný přestupek. Legislativní pohled na tyto činy vůči zvířatům jsou závislé na kulturním prostředí a aktivitách obyvatelstva, které se zasadilo o zavedení práv zvířat na základě mediálně známých případů. Práva zvířat, respektive posuzování jejich týrání v kontextu legislativy, je závislé i na znění zákona na jejich ochranu, který určuje, které skupiny jsou považovány za zvířata chráněná těmito zákony. V České republice jsou tak například chráněni pouze obratlovci, kteří dosáhli postembryonálního stádia. V širším chápání slova se ale týrání zvířat chápe pro poškozování či nehumánní zabíjení jakéhokoliv živočicha i z nižších řádů. Tuto tezi přímo ukotvuje zákon na ochranu zvířat proti týrání, který ji převzal z mezinárodního dokumentu Universal Declaration on Animal Welfare Recommendations for Ministerial Conference consideration. Český právní řád ve svých jednotlivých zákonech, vztahujících se ke zvířatům, obecně ukotvuje následující dělení :

14

Sunstein, C. Animal rights : current debates and new directions. Oxford :Nakladatelství Oxford University Press, 2004. str. 53 15 „ Anyone who has consciousness should have rights; chimpanzees are conscious, therefore they should have rights.“

11

Utrpení zvířete – je stav způsobený jakýmkoli podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje nepřiměřenou bolest, popř. s předchozím vystavením bolestem či šokujícím prožitkům, a to i trvajícím po kratší dobu, pokud toto vystavení bylo mimořádně intenzivním, zranění, zdravotní poruchu nebo smrt ust.§3 písm.m) ZOZPT. Utracení zvířete – je usmrcení zvířete, pokud možno bezbolestně, stanovenými veterinárními prostředky a vybavením, provedené veterinárním lékařem, osobou odborně způsobilou podle ZOZPT nebo provedené pod jejich kontrolou ust. §3 písm. r) ZOZPT. Usmrcení zvířete- je jakýkoli zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete ust.§3 písm o) ZOZPT. Utýrání zvířete – je přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého anebo jinou trýzeň zvířete působícího jednání člověka, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázanými metodami dle ust. §3 písm. s) ZOZPT. Týrání zvířete:16 •

nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly,

•

podrobení zvířete výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům,

•

zdravotně neodůvodněné omezení výživy zvířete včetně jeho napájení nebo podávání potravy obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují, případně nevynucené utrpení působící omezení svobody pohybu nezbytné pro zvíře určitého druhu, 17

•

vydání slabého, nevyléčitelně nemocného, vyčerpaného nebo starého zvířete, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení,

•

podávání dopingových látek a jiných látek poškozujících organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled,

16

Viz. rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 1993 sp. zn. 13 T 200/92. Tím nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy. Například u zvířat jatečních je dovoleno nepodávat krmivo 12 hodin před porážkou.

17

12

•

cvičení nebo zkoušení zvířete na jiném živém zvířeti, používání jiných živých zvířat jako lákadel, štvaní zvířat proti sobě bez potřeby lovu, výcviku či užití ovčáckého nebo pasteveckého psa,

•

provádění chirurgických zákroků za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírování uší, ničení hlasivek či užívání jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat, dále bez zdravotních důvodů amputování drápů, zubů, jedových či pachových žláz, nejde-li o případy zvlášť dovolené,

•

používání podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat, 18

•

podávání bez souhlasu veterinárního lékaře veterinárních léčiv a přípravků s výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádění krvavých zákroky jinou osobou než k tomu odborně způsobilou, 19

•

bezdůvodné vyvolávání nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy,

•

chov zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,

•

zásahy do průběhu porodu způsobem neodpovídajícím obtížnosti porodu, zvyšujícím bolest anebo poškozujícím zdraví matky i mláděte,

•

zacházení se zvířetem, jeho přeprava či pohánění způsobem vyvolávajícím nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví nebo vedoucím k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání,

•

používání vázacích či pohyb zvířete omezujících prostředků působících poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví,

•

usmrcení zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení,

•

užívání živých zvířat ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný,

•

opuštění zvířete s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat,

18

Dousek, J. – Spurná, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat, LexisNexis – ORAC 2004, str. 29 až 30. Za tyto zákroky se nepovažují paznehtářské a podkovářské úkony. Osobou odborně způsobilou je – vedle veterinárního lékaře – pro některé zákroky veterinární technik či osoby se středoškolským vzděláním zootechnického směru (§ 59 veterinárního zákona). 19

13

•

zbavování živých ryb šupin nebo ploutví, vsouvání prstů pod skřele do žáber nebo vtlačování prstů do očnic nebo násilné vytlačování jiker či mlíčí bez rybářsky uznaného důvodu,

•

označování zvířat vymrazováním (s výjimkou ryb) a výžehem (s výjimkou koní),

•

chov zvířat způsobem nebo v prostorech, které jsou v rozporu se zvláštními právními předpisy,

•

zdravotně neodůvodněné řezání paroží nebo jeho části ve vývojové fázi živé tkáně, a to za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod,

•

používání elektřiny k omezení pohybu končetin nebo těla zvířat mimo použití elektrických ohradníků nebo přístrojů pro elektrické omračování a usmrcování zvířat anebo odchyt ryb podle zvláštního právního předpisu.20 Jak týrání, tak utýrání zvířat je za určitých podmínek trestným činem a protože oproti pojmu týrání nebyl tento pojem od počátku ochrany zvířat proti týrání (od 25. 5. 1992) v citovaném zákoně vymezen21, vycházelo se v praxi při aplikaci uvedeného zákona z judikatury obecných soudů. Jedním ze „ směrodatných“ rozhodnutí definujících ve svém odůvodnění pojem utýrání zvířete je rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 1999, sp. zn. 4 To 597/98: „Utýráním zvířete ve smyslu ustanovení § 203 odst. 2 tr. zák. je každé usmrcení zvířete způsobem, které mu působí nepřiměřenou bolest, popř. jemuž předchází vystavení bolestem či šokujícím prožitkům, a to i trvajícím po kratší dobu, pokud toto vystavení bylo mimořádně intenzivní. Je jím např. usmrcení psa jeho shozením z velké výšky na zem.“22

20

zákon č. 246/1995 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, ve znění pozdější předpisů Tak se stalo až od 1. 3. 2004 tzv. euronovelou č. 77/2004 Sb. 22 „Trestného činu týrání zvířat a trestného činu výtržnictví se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 5. 6. 1997 z bytu I. Š. vyhodil z okna kuchyně svého psa, který následkem pádu na zem utrpěl smrtelná zranění. Poté sešel na ulici, mrtvého psa sebral, odnesl ho do bytu,a když zjistil, že pes nejeví známky života, odnesl jej na ulici do odpadkového kontejneru, přičemž jeho jednání bylo přítomno více osob…“ Krajský soud v Brně přitom zejména zdůraznil, že „vedle výpovědi svědkyně I. Š. je obžalovaný ohledně spáchání tohoto trestného činu usvědčován i výpovědí svědkyně S. Ta uvedla, že jí děti, které si hrály před domem, řekly, že psa vyhodil nějaký pánz okna. Tím je vyvrácena obhajoba obžalovaného, který tvrdí, že pes vyskočil, když radostí skákal proto, že mu obžalovaný řekl, že půjdou ven. V tomto konkrétním případě není pochyb o tom, že pes, který byl obžalovaným vyhozen z velké výšky, musel cítit nepřiměřenou bolest při pádu na zem, neboť měl, jak vyplývá z veterinární zprávy, otevřenou frakturu předních končetin a roztržená játra. Je rovněž zřejmé, že mu obžalovaný způsobil značné utrpení, předcházející smrti, neboť jako zvíře, které není schopno zadržet pád z velké výšky, musel během tohoto pohybu pociťovat stres i hrůzu z blížícího se dopadu na zem. To byly pro psa nepochybně šokující prožitky…“ Dále se Krajský soud v Brně zabýval právním posouzením skutku z hlediska znaků trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Zejména uvedl, že „se tohoto jednání obžalovaný dopustil na místě veřejnosti přístupném, protože místo, kam pes dopadl, a kde byl tedy fakticky utýrán, bylo přístupné komukoliv." 21

14

3.Historie právní úpravy 3.1. Celosvětový vývoj Právní úprava ochrany zvířat sahá až do dob nejstarších civilizací. Archeologické nálezy písemných památek odhalily zákonodárné dílo krále Chamurapiho, vládce Babylonu v letech 1792-1750 př.n.l. a také z dob vrcholu antiky pochází zmínky věnované péči o zvířata a zásadám jejich chovu, kde spojují zvěrolékařství s lékařstvím, a proto je možné nalézt známky o léčení zvířat i v díle Hippokratově v 5. stol. př.n.l. V novověku byla pak průkopnickou zemí, která zavedla soudní trest za týrání zvířat, Anglie. Ta jako první došla v trestním zákoníku z roku 1770 k tomu, že je potřeba chránit zvířata speciálním zákonem, a vytvořila zákon na ochranu zvířat v roce 1821. V ostatních evropských zemích se problematikou ochrany zvířat začali zabývat většinou v druhé polovině 19. století. První po Anglii vytvořila právní úpravu Itálie v roce 1849, poté v roce 1850 Francie, Rakouská monarchie zasadila ochranu zvířat do právní úpravy v roce 1855, pak Dánsko, Lucembursko, Belgie, Švédsko atd. Tyto právní úpravy byly pak stále doplňovány a zdokonalovány. Studiem těchto pramenů můžeme vypozorovat vývoj třemi směry: rozšíření okruhů ochrany od některých druhů živočichů, hlavně domácích zvířat, druhým směrem byla změna samotného smyslu a účelu ochrany. Impulsem pro zlepšení zacházení se zvířaty byla spíše snaha odstranit násilí na zvířatech na veřejnosti, nebudit veřejné pohoršení, které působilo na psychiku člověka než kvůli zvířeti samotnému. Naproti tomu moderní úpravy chrání zvíře před utrpením pro něho samotného, a tedy bez ohledu na to, zda k týrání dochází veřejně nebo ne a přineslo tak i zvýšení trestů pro pachatele. Před první světovou válkou byly v evropských zemích uzákoněny moderní právní systémy, např. v Polsku v roce 1928, v Belgii v roce 1929, v Německu v roce 1933, v Norsku v roce 1935, ve Švýcarsku v roce 1937 a u nás v roce 1939. Vývoj se přerušil po čas druhé světové války, aby po ní následoval ve zdokonalování stávajících úprav. Vývoj pokračoval i po 2.světové válce, a to dalším zdokonalováním dosavadních úpravv Dánsku 1950, na Islandě 1957, v Holandsku 1961, ve Francii 1963, v Lucembursku 1965.23

23

Pelikán, A. Trestní stránka ochrany zvířat proti týrání. Praha: Nakladatelství Socialistická zákonnost, 1969, str. 231-235

15

Vývoj u nás šel až padesátých let celkem v souladu s vývojem v ostatních kulturních zemích.

3.2.Vývoj právní úpravy u nás

Poprvé byla zvířatům u nás poskytnuta právní ochrana Nařízením ministerstva vnitra č. 31/1855 zřízení zemského, podle něhož veřejné nakládání se zvířetem tak, že dalo podnět k pohoršení, trestaly okresní úřady. Tímto nařízením byly zmocněny polní úřady II.stolice k vydání zvláštních zákazů. Ty byly v Čechách vydány vyhláškou místodržitele ze dne 31.5.1902 č. 45/1902 českého zřízení zemského. Úpravu vyhlášky místodržitele č. 61/1901 mor.z.z., kterou se uveřejňuje nařízení proti týrání zvířat, lze označit v některých ustanoveních jako velmi podrobnou, není ale zdaleka ucelená. Vzhledem k současnosti vyniká propracovaností úpravy např. bod.5 vyhlášky: „ Za náhubky budiž užíváno pouze košů ze silného, kovového drátu, přiměřených velikostí hlavy a vyložených tam, kde přiléhají ku hlavě, měkkou plstí, koží nebo kožešinou. Upevněny buďte na hlavě širokou, koženou nebo konopnou páskou tak, aby zvíře mohlo dýchati a píti a necítilo bolesti.“ . Podstatná část vyhlášky je věnována způsobu zacházení s hospodářskými zvířaty, jako např. ustájení, pracovní výkony, doprava, honění, porážka, způsobu chytání ptáků, dále obsahuje zejména ustanovení o psech a o pokusech se zvířaty. Podle bodu 15. byly přestupky této vyhlášky trestány představenstvem obce, ve městech se zvláštním statusem obecní radou dle ustn.§7 a §11 císařského nařízení ze dne 20.dubna 1854, říšského zákoníku č. 96, peněžitými pokutami od 2 do 200 K nebo vězením od 6 hodin až do 14 dnů. Tyto předpisy byly nedostačující jak po stránce materiální, tak i formální, které nebyly s to zabránit týrání zvířat, ani účinně potrestat přestupky nízkými peněžitými tresty, měly spíše chránit lidský cit, než zbytečné týraná zvířata. Hlavní vadou byl předpoklad veřejného pohoršení pro trestnost týrání.24 Ochrana hospodářských zvířat byla předmětem i zákona č. 61/1909 mor. z. z., o zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka v markrabství Moravském. Podrobněji ustanovení o dopravě zvířat byla obsažena i ve výnosu ministerstva obchodu ze dne 3. února 1876,

24

Weyr, F. a kol. Slovník veřejného práva československého, Brno: 1929 - 1948, sv. I. - IV, str. 861 a násl.

16

zákon č. 34.294. K pokusům na zvířatech se vztahoval výnos ministerstva ze dne 17. července 1885 č. 11.783. Je možné tedy usuzovat, že legislativa na ochranu zvířat šla ruku v ruce s rozvojem zemědělství, které požadovalo zákonnou ochranu užitečných zvířat proti jejich přílišnému vykořisťování. V tomto momentě je pak možné vysvětlit, že všechny starší normy na ochranu zvířat se skoro výhradně vztahují ke zvířatům domácím, teprve později se dostávalo zákonodárství na ochranu zvířat dalšího pokroku, které bylo vztaženo i na jiná odvětví jako např. na honbu, rybářství, chov ptactva atd.25 Takovým zákonem byly např. zemské zákony na ochranu ptáků- zákon ze dne 30. dubna 1870 čes.z., zákon o ochraně ptactva pro zemědělství užitečných a jiných obecně prospěšných zvířat. Potřeba lepší zákonné úpravy vedla k tomu, že po velkých přípravách byl v roce 1935 podán v senátě vládní návrh zákona o ochraně zvířat proti týrání. Bylo to bohužel v politicky velice nejisté a vypjaté době sousedního hitlerovského Německa. Norma nakonec vyšla skoro v původním znění s datem 27. března 1939, tedy pár dní po okupaci, ovšem tehdy ne jako zákon, ale jako vládní nařízení č. 106/1939 Sb., podle zmocňovacího zákona. Dnem účinnosti vládního nařízení č. 106/1939 Sb., o ochraně zvířat proti týrání- tj. od 13. dubna 1939, pozbyly na území tehdejší Československé republiky svou účinnost nař. č. 31/1855 ř.z., vyhláška místodržitele pro Čechy č. 45/1902 čes.z. z., vyhláška místodržitele na Moravě č. 61/1901 mor. z. z., ve znění vyhlášek č. 51/1914 mor. z. z., vyhl. zemského pres. zemské správy politické pro Slezsko č. 18/1926 slez. z. z.. Podle §8 uvedeného v nařízení zůstaly nedotčeny předpisy o ochraně ptactva a jiných zvířat pro zemědělství užitečných nebo obecně prospěšných a o právu honebním a o rybářství. Vládní nařízení č. 106/1939 Sb., bylo později novelizováno vládním nařízením č. 108/1941 Sb., které trestní postih zpřísnil. Současně byly vydány prováděcí předpisy č. 109 a č. 110/1941 Sb. . Tyto právní předpisy řešily problematiku ochrany zvířat proti týrání uceleně a podrobně, včetně sankcí za porušení povinností v nich stanovených. Vedle jasné definice týrání zvířat s instruktivním uvedením typických příkladů tu byl hlavně celý soubor podrobných pokynů, které upravovaly zacházení se zvířaty ve všech možných vztazích tak, aby nedocházelo k jejich zbytečnému utrpení. Toto vládní nařízení stíhalo každé týrání zvířat, ať působilo veřejné pohoršení nebo ne. Týrání zvířat bylo ale považováno za přestupek. Za přestupky proti ustanovením v nařízení mohla být uložena sankce ve formě pokuty, a to až do výše 5.000,- Kč nebo ve

25

Veselý, F.X. Všeobecný slovník právní, Praha: F.X. Veselý, 1899, str. 899

17

formě vězení v délce až do 14 dnů. Pokud se porušení nařízení dopustila osoba, která nemohla být stíhána pro nedostatek věku ( v této době byla hranice stanovena věkem 14 let) nebo pro nedostatek mentálních schopností, mohl být výše uvedenou sankcí potrestán ten, kdo měl

povinnost na tuto osobu dozírat. Mohlo se tak ovšem stát pouze za

předpokladu, že takové jednání neodpovědné osoby vědomě trpěl. Nařízení také umožňovalo zabavení týraného zvířete. Pokud zvíře potřebovalo léčení, zařizoval toto okresní úřad, který popřípadě svěřil zvíře na dobu léčení do péče jiné osoby. Počítalo se také s možností utracení zvířete v případech, kdy bylo kruté ponechat zvíře naživu a okresní úřad utracení nařídil. Pokud docházelo k opakovanému týrání, mohlo být zvíře prohlášeno za propadlé ve prospěch státu a mohlo být prodáno jiné osobě. Povinnost postarat se o zabavené zvíře, zejména zabezpečit výživu a přístřeší, byla uložena obcím. V těchto případech náležela obci náhrada skutečných nákladů. Náhrady hradil buď ten, kdo za týrání zvířete odpovídal, nebo byl k tomuto účelu použit výtěžek ze zvířete. Dne 10.listopadu 1940 bylo vydáno další vládní nařízení (již Protektorátu Čechy a Morava) č. 108/1941 Sb., kterým bylo částečně novelizováno vládní nařízení č. 106/1939 Sb. Tímto nařízením byly tresty podstatně zpřísněny. Zvedlo soudní trest tuhého vězení do dvou let pro toho:„...kdo surově týrá zvíře způsobem, který je výrazem bezcitného smýšlení pachatelova..“, a na soudní trest tuhého vězení do 6 měsíců pro toho: „…kdo provádí neoprávněně pokusy na zvířatech s těžkými následky pro zvíře nebo kdo zabíjí teplokrevná zvířata bez předchozího omráčení..“. Pro jiná provinění byl správní trest zvýšen na pokutu do 10.000,- K nebo vězení do jednoho měsíce. Nutno však uvážit, že nebyla stanovena spodní hranice trestní sazby, takže soud mohl podle okolností případu uložit i trest velmi nízký. Návod, rada a pomoc, pokud nebyly trestné jako samostatný trestný čin, trestaly se policejní cestou, peněžitým trestem do 10.000 K nebo vězením do 1 měsíce a stejným trestům podléhal i vlastník nebo majitel zvířete, pokud vědomě trpěl, aby zvíře bylo trápeno, nebo ten, komu byla svěřena péče nad osobou mladší než 14 let nebo osobou duševně chorou a vědomě trpěl, aby se tito dopouštěli týrání. V případech pokračování v trestní jednání nebo opomenutí, po předchozím napomenutí bezpečnostním orgánem neboť je – li týrané zvíře zvlášť v zuboženém stavu, bylo možné takové zvíře zabavit a zajistit. 26 Toto nařízení blíže regulovalo pravidla používání zvířat k pracím, chov v hospodářských chovech, dopravu a hnaní zvířat, podmínky pro nakládání se zvířaty,

26

Weyr, F. a kol. Slovník veřejného práva československého, Brno: 1929 - 1948, sv. I. - IV, str. 862 a 863

18

pokud byla tato předmětem obchodu, a usmrcování. Nalezneme zde i ustanovení zabraňující zbytečnému trestání zvířat. Dále se nařízení zabývalo používáním k vědeckým, léčebným a vyšetřovacím účelům, ochranou ryb a studenokrevných živočichů. Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, byla výslovně vyloučena možnost používání veškerých trestněprávních norem vydaných v době nesvobody, v důsledku čehož pozbylo mj. platnosti i vládní nařízení č. 106/1939 Sb., o ochraně zvířat proti týrání a nestalo se součástí čsl. právního řádu. Poměrně propracované protektorátní předpisy byly zrušeny ústavním dekretem prezidenta republiky, o obnovení právního pořádku. Ústavní dekret byl vyhlášen vyhláškou ministra vnitra č. 30/1945 Sb. o platnosti ústavního dekretu prezidenta republiky o obnovení právního pořádku. Do doby po druhé světové válce mělo tehdejší Československo dokonale propracovanou úpravu ochrany zvířat, ale po komunistickém převratu v roce 1948 se zákon na ochranu zvířat zrušil. Bylo tomu především proto, aby socialistické zemědělství mohlo udělat ze zvířete výrobní prostředek a to jsme pak zůstali na dlouho společně s Albánií považováni za jednu z nejnecitlivějších zemí vůči zvířatům v celé Evropě. Vznikly však významné zákony, např. v roce 1950 zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, který obsahoval postih za týrání zvířete ve svém §60. Zde bylo toto ustanovení: „…kdo bez rozumného důvodu způsobí zvířeti bolest nebo jiné utrpení, bude potrestán pokutou do 5.000,-Kč nebo odnětím svobody až na sedm dnů..“ Dle mého soudu se jedná o pokrokové ustanovení, které by nás ani omylem nenapadlo ve spojení s předchozím režimem, obzvláště v jeho počátcích. Výše pokuty je na tehdejší období také velice významná, vždyť jen proto, že průměrný měsíční příjem se pohyboval mezi stovkami československých korun naopak počet dnů pro odnětí svobody pro nás může být spíše překvapením, které v dnešní právní úpravě neznáme. Dále nacházíme v pamětních právních úpravách vládní nařízení č. 78/1951 Sb., o trestní pravomoci místních národních výborů, které poskytlo národním výborům možnost stíhat přestupky, které byly uvedeny v trestním zákoně správním pro oblast ochrany zvířat proti týrání. V roce 1987 byly vydány dva významné zákony, které upravily chování člověka z hlediska ochrany zvířat. Těmito zákony byly zákon Federálního shromáždění ČSSR č. 87/1987 Sb., o veterinární péči ( dále jen VZ ), který ve svém § 6 obsahoval zákaz týrání zvířat. Nedefinoval však jaké chování člověka ke zvířeti je považováno za týrání, ani v § 22 nestanovuje dozor nad dodržováním zákazu týrání zvířat, ale v § 29 odst. 2 písm. b) 19

umožňoval uložit občanovi napomenutí nebo pokutu v případě, že se občan dopustil přestupku tím, že týrá zvíře. V zákoně č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče ČSR, v § 3 svěřil stát pravomoc projednávat tyto přestupky místním národním výborům, mohli tak uložit občanům za méně závažné přestupky pokutu do výše 200,-Kč a tuto pokutu vybrat, a to bez dalšího projednávání. Nicméně nebylo možné na základě tohoto zákona týrané zvíře odebrat. Zákon o veterinární péči byl novelizován zákonem Federálního shromáždění č. 239/ 1991 Sb., kterým změnil a doplnil zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči. Změna se týkala především umíněného § 22, kde byl vytvořen veterinární dozor nad dodržováním zákazu týrání zvířat. Zákon 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče byl novelizován zákonem České národní rady č. 437/1991 Sb. Byl tak zrušen § 3, podle kterého už přestupky na úseku veterinární péče

projednávají místní národní výbory. Pravomoc

projednávat tyto přestupky byla udělena okresní, popř. městské veterinární správě. Zákon č. 437/1991 Sb. ale zrušil i § 29 odst. 2 písm. b) zákona č. 97/1987 Sb., který umožňoval uložit občanovi napomenutí nebo pokutu za přestupek týrání zvířat. Zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče v § 3 svěřil pravomoc projednávat tyto přestupky místním národním výborům. Zákon o veterinární péči umožnil uložit občanovi za méně závažné přestupky uložit pokutu do výše 200,- Kč a tuto pokutu vybrat, a to bez dalšího projednávání. Zákon však neumožňoval odebrání týraného zvířete ani jeho propadnutí ve prospěch státu. Zákon o veterinární péči byl novelizován zákonem Federálního shromáždění č. 239/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči. Změna se týkala zejména § 22, kde byl vytvořen veterinární dozor nad dodržováním zákazu týrání zvířat. Zákon o působnosti orgánů veterinární péče byl novelizován zákonem České národní rady č. 437/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče ČSR. Byl zrušen § 3, podle kterého projednávají přestupky na úseku veterinární péče místní národní výbory. Pravomoc projednávat tyto přestupky byla udělena okresní , popř. městské veterinární správě. Zákon č. 437/1991 Sb. však zrušil i §29 odst. 2 písm. b) zákona č. 97/1987 Sb., který umožňoval uložit občanovi napomenutí nebo pokutu za přestupek týrání zvířat. Zákon 437/1991 Sb. sice zavedl do zákona č. 108/1987 Sb. některá ustanovení týkající se přestupků, přestupek týrání zvířete a postih za tento přestupek zde však uveden není.

20

3.3.Novodobá úprava

Dalším zákonem, který se týká problematiky týrání zvířat je zákon Federálního shromáždění ČSFR č. 557/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb. Novela se týká § 203, který vymezuje trestný čin týrání zvířat. „Kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.“ „ Kdo utýrá zvíře , bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, spáchá –li výše uvedené trestné činy veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném.“ Díky tomu zákonu bylo do právních předpisů zaveden soudně postižitelný čin týrání zvířat. V roce 1992 byl přijat komplexní zákon České národní rady č. 246/1992 Sb. (ze dne 15.04.1992), na ochranu zvířat proti týrání. Tímto okamžikem je datován počátek současně platné právní úpravy ochrany zvířat. Zákon zakazuje týrání zvířat, a to jak zvířat volně žijících, tak i zvířat chovaných v lidské péči. Ochrana spočívá ve dvou základních zákazech. Prvním je zákaz týrání zvířat a všech forem propagace týrání zvířat a druhým zákaz usmrtit zvíře bez důvodu. Dále ochrana spočívá v právní úpravě chovu jednotlivých kategorií zvířat, úpravě přepravy zvířat a jiné manipulace s nimi, úpravě veřejných vystoupení a svodů zvířat a úpravě způsobů usmrcování zvířat, včetně postupů před usmrcením. Obsahuje výčet jednání, která se považují za týrání zvířete. Nalezneme zde ustanovení týkající se správních deliktů chovatelů a přestupků na úseku ochrany zvířat proti týrání. Nevýhodou zákona bylo, že v této podobě neumožňoval odebrání zvířete. Praxe a zkušenosti s aplikací zákona č. 246/1992 Sb. si vyžádaly řadu novelizací. Zákon byl konkretizován vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 119/1993 Sb. (ze dne 23.03.1993), kterou se stanoví důvody usmrcení zvířete. Tato vyhláška byla krátce po nabytí účinnosti zahrnuta do zákona č. 162/1993 Sb. Přímou novelou byl zákon č. 162/1993 Sb./ ze dne 19.05.1993/ , kterým se mění a doplňuje zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Ve smyslu novely je za chovatele považována každá fyzická nebo právnická osoba, která za účelem získávání trvalého zdroje finančních příjmů chová zvíře nebo zvířata, přepravuje zvířata, obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, provádí pokusy na zvířatech nebo provozuje zoologické zahrady.

21

Dále zákon definuje pojem nebezpečný druh zvířat. Za ten je ve smyslu novely považován takový druh, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky, může ohrozit zdraví nebo život člověka, který se pak může dopustit týrání jedince tohoto druhu. Tato novela zavádí přestupek, kterého se dopustí občan tím, že trpí týrání zvířat nezletilými nebo nesvéprávnými osobami. Chybí zde však ustanovení o postihu za tento přestupek. Došlo také ke zvýšení horní hranice pokut z 5.000,- Kč na 10.000,- Kč z 10.000,- Kč na 15.000,- Kč. Jedním z nejvýznamnějších prvků novely je zavedení možnosti pro obce, aby na návrh městské nebo okresní veterinární správy odebraly týrané zvíře, pokud to vyžaduje jeho zdravotní stav. Zákon však neumožňuje prohlásit z důvodu spáchání přestupku týrání zvířat takové zvíře za propadlé ve prospěch státu a následně jeho prodej jiné osobě. V roce 1994 došlo k další novelizaci. Jednalo se o zákon č. 193/1994 Sb. (z dne 27.09.1994), kterým se doplňuje zákon č. 246/1992 Sb. , na ochranu zvířat proti týrání. Touto novelou byl umožněn odchyt savců do sítí za účelem zazvěřování honebních revírů a dále byl umožněn odchyt ptáků do sítí za účelem zazvěřování a ornitologického výzkumu. Novelou, která vzbudila značný zájem laické i odborné veřejnosti byl zákon č. 243/1997 Sb. (ze dne 12.06.1997), kterým se mění zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon na ochranu zvířat proti týrání definuje v § 4 jednání, která se považují za týrání zvířat. Novela změnila § 4 písm. f), který se týká výcviku a zkoušení zvířete na jiném zvířeti a štvaní zvířat proti sobě. Zákon č. 243/1997 Sb. umožňoval (a za týrání zvířat nepovažoval) cvičení nebo zkoušení zvířete na jiném živém zvířeti případě, že se jedná o výcvik a zkoušení psů norníků v umělých norách, při kterých může dojít k přímému kontaktu se zvěří. Zákon č. 243/1997 Sb. se stal dokonce předmětem sporu před Ústavním soudem České republiky. V souladu se zákonodárnou procedurou byl výše uvedený zákon postoupen prezidentu republiky, který ho následně vrátil Poslanecké sněmovně. Podle názoru sněmovny však prezident nedodržel patnáctidenní lhůtu k vrácení zákona. Proto se Poslanecká sněmovna rozhodla o tomto zákoně znovu hlasovat.

22

3.4.Zákon na ochranu zvířat proti týrání

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání vychází z mezinárodních předpisů vydaných Radou Evropy i Evropským společenství. Jeho úplné znění vyplývá ze změn provedených zákonem č. 162/1993 Sb., zákonem č. 193/1994 Sb. zákonem č. 243/1997 Sb., nálezem Ústavního soudu vyhlášená pod. č. 30/1998 Sb. a zákonem č. 77/2004 Sb. a zákonem č. 413/2005 Sb., bylo naposledy publikováno jako zákon č. 419 v Částce 50 Sbírky zákonů 2004 a novelizováno zákonem č. 77/2006 Sb. a nabylo účinnosti jeho vyhlášením. Debata o novele zákona č.246/1992 Sb., ZOZPT, se opět otevřela počátkem roku 2008, kdy byl původní návrh novely v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně pozměňovacím návrhem doplněn přes nesouhlas ministerstva zemědělství o ustanovení umožňující při výcviku loveckého psa cvičení na jiném živém zvířeti, tzv. kontaktní norování. Senát toto ustanovení navrhl vypustit a vrátil návrh novely zákona s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna však většinou všech poslanců přehlasovala Senát a setrvala na původní verzi. Novela zákona obsahující ustanovení umožňující kontaktní norování byla 12. února 2008 postoupena prezidentu republiky. Prezident novelu zákona nepodepsal a vrátil ji Poslanecké sněmovně. Mimo jiné uvedl tyto důvody : „Byl přijat způsobem, kdy Poslanecká sněmovna a Senát zastávaly zcela opačný názor. Zatímco dolní komora se zákonem vyslovila souhlas, a to drtivou většinou přítomných, horní komora jej zcela jednotně s pozměňovacími návrhy vrátila zpět. Poslanecká sněmovna pak Senát přehlasovala, a to opět velmi výrazným poměrem hlasů pro zákon. V klíčové sporné věci zákona zastává nesouhlasný názor i vláda, i ministr zemědělství. Ke škodě věci se začala společenská debata k tomuto zákonu rozvíjet teprve poté, co jsem jej obdržel k podpisu, nikoli v průběhu projednávání zákona v Parlamentu. Proti znění zákona, umožňujícímu (staronově) tzv.kontaktní norování, v těchto dnech dostávám od mnoha občanů a profesních organizací velmi odmítavé reakce. Myslím, že by je Parlament měl vzít v úvahu. Proto považuji za žádoucí, aby Poslanecká sněmovna dostala možnost znovu zvážit potřebnost tohoto konkrétního znění zákona, a to nejen ve světle debaty, která se k zákonu mezitím rozproudila, ale i v rámci hlubšího zamyšlení nad opakovaně se měnící právní normou, která vždy odrážela momentální vítězství jistého úhlu pohledu té které části

23

Parlamentu. Věřím, že vrácením tohoto zákona umožním, aby bylo nalezeno řešení trvalejší, které nebude vyvolávat dosavadní vyhraněné ostré spory a rozmíšky.“27 Poslanci veto 11. března nepřehlasovali a zákon nebyl přijat. Tato rozsáhlá novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, je provedena zákonem č. 312/2008 Sb., který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 21. srpna 2008 a účinnosti nabývá dne 1. října 2008. Hlavním cílem navrhované úpravy je adaptace nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 a transpozice dalších předpisů Evropských společenství. Důležité změny se týkají také postavení Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání a některých dalších kompetenčních ustanovení, úpravy chovu nebezpečných zvířat se změnou termínu, úpravy týkající se handicapovaných zvířat, zvýšení pokut za porušení předmětného zákona a kromě toho zákon obsahuje řadu drobnějších změn na základě poznatků z praxe (zpřesnění řady ustanovení v oblasti ochrany zvířat v zájmových chovech, zvířat pokusných i zvířat volně žijících. Zpřesněna jsou rovněž ustanovení upravující ochranu zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování). K tomuto zákonu bude vydána řada prováděcích vyhlášek – zřejmě to bude vyhláška stanovící druhy zvířat vyžadujících zvláštní péči (dříve nebezpečné druhy zvířat), vyhláška o odborné způsobilosti a vyhláška o ochraně chovaných handicapovaných zvířat.

3.4.1. Změny v základních pojmech Změna § 4 písm. odst. 1 písm. f) – ze zákazu výcviku zvířete na jiném živém zvířeti se stanoví výjimka ohledně výcviku loveckého dravce. „Naštěstí“ se do zákona nedostala původně prosazovaná úprava, aby byla učiněna i výjimka pro výcvik loveckých psů na živých zvířatech, což by vedlo k legalizaci týrání lišek i jiných zvířat. Pojem „týrání zvířat“ se rozšířil o písmeno g), což je provádění chirurgických zákroků za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete, a široce koncipované písmeno x), jež stanoví, že týráním je i „jiné jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete“. To je zcela jistě žádoucí úprava, protože ani podrobný výčet uvedený v zákoně nemůže vždy postihnout rozmanité situace v životě. Zpřesňuje se také pojem „propagace týrání“ v § 4a [viz písmeno b)].

27

http://www.hrad.cz/cms/cz/info_servis/tiskove_zpravy/5217.shtml citováno dne 8.2.2009, autor, Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky

24

3.4.2. Usmrcování zvířat Porážená hospodářská zvířata se nyní označují jako zvířata jateční - § 5 odst. 3. Zlepšuje se ochrana ryb při jejich průmyslovém zpracování. Nyní může povolení tohoto způsobu vydat příslušný veterinární orgán, pokud technologie umožňuje zpracovat ryby hned po jejich porážce (§ 5 odst. 4).U tzv. rituálních porážek musí být stanoveny a dodržovány veterinární podmínky (§ 5 odst. 5). Podmínky dané zákonem platí i pro jiné usmrcení než porážku nebo utracení (§ 5a). Nově je upravena ochrana zvířat souvisící s porážením nebo utrácením nemocných, vyčerpaných či zraněných zvířat (§ 5b odst. 2) a požadavky na vykládku a přehánění zvířat na jatkách (§ 5c až 5e) i některé zákroky na zvířatech.

3.4.3. Ochrana zvířat při veřejném vystoupení a ochrana zvířat při chovu Upouští se od pojmu „svod“ (definovaného ve veterinárním zákoně) a používá se širší pojem „veřejné vystoupení“ (viz definice v § 8). Pro pořádání veřejného vystoupení se zvířaty je nezbytné vypracování řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení, který je schvalován Ministerstvem zemědělství (§ 7a)28. Výjimka platí pro zoologické zahrady a záchranné stanice pro handicapovaná zvířata, která řád mít nemusí. Povinnosti a oprávnění pořadatelů veřejných vystoupení jsou stanoveny v § 8. Změna je u řádů ochrany zvířat při chovu – pro chov již nově nemusí být řády všeobecně zpracovávány a schvalovány. Povinnost mít vypracovaný a schválený řád je nyní jen v případě, kdy to je uloženo v důsledku zjištěného porušení povinnosti při chovu. Chovatelé si ale mohou takový řád zpracovat a nechat schválit dobrovolně. Do § 7a odst. 4 je zařazena – dost nesourodě – definice regulace populace zvířat.

3.4.4. Ochrana zvířat při přepravě Jak jsem již výše zmínila, jedním z hlavních důvodů pro novelizaci zákona je nutnost adaptace nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 na český právní řád a transpozice dalších předpisů Evropských společenství. Toto významné nařízení ES je tzv. přímo použitelným předpisem Evropských společenství, což znamená, že u nás platí přímo a má přednost před zákonem. Přeprava zvířat je tedy na základě tohoto nařízení, které u nás platí již od 1. ledna 2007, v převážné 28

A také Ústřední komisí na ochranu zvířat proti týrání, která vydává řády a doporučení.

25

míře upravena pouze tímto nařízením a v českém právním řádu budou obsažena pouze ta ustanovení, která jsou nezbytná pro zajištění a doplnění jeho aplikace, a dále ustanovení, která se týkají tzv. nekomerční přepravy zvířat. Doba trvání cesty při vnitrostátní přepravě hospodářských zvířat určených k porážce na jatkách nesmí překročit 8 hodin (§ 8a odst. 1). Toto ustanovení pouze doplňuje základní úpravu přepravy zvířat uvedenou v nařízení ES, kde jsou zakotveny základní povinnosti a požadavky při přepravě zvířat pro hospodářské účely. Upravuje se odborná způsobilost zaměstnanců dopravce a zaměstnanců provozovatele sběrného střediska či shromažďovacího střediska (§ 8b). V § 8c až 8g jsou stanovené obecné podmínky pro přepravu zvířat pro jiné než hospodářské účely nebo v jiných případech, jež neupravuje samo nařízení a které navazují na dosavadní úpravu. Tato přeprava musí být zabezpečena proti týrání zvířat. Ustanovení § 8d obecně vymezují způsobilost zvířat pro přepravu. Dále stanoví výjimky, kdy je v zájmu zvířat umožnit přepravu (např. k vyšetření a ošetření veterinárním lékařem), byť by měla být přeprava za normálních podmínek vyloučena. Obecně jsou stanoveny podmínky, které pro zachování pohody zvířat musí splňovat všechny dopravní prostředky. Pro manipulaci se zvířaty a pro použití pomocného technického zařízení (nakládací a vykládací rampy apod.) je stanovena základní podmínka předejít utrpení a minimalizovat podráždění a stres zvířat během přepravy. Protože zvířaty v zájmových chovech jsou často např. koně, ovce, kozy, jsou v předmětném ustanovení uvedeny obecně i požadavky na minimální prostorové nároky převážených zvířat, které podrobně upraví prováděcí právní předpis.

3.4.5. Ochrana zvířat v zájmových chovech Upřesňují se podmínky pro chov zvířat vyžadujících zvláštní péči [dříve nebezpečné druhy zvířat – viz nová definice v § 3 písm. f)] a náležitosti vydávání příslušného povolení k jejich chovu krajskou veterinární správou (ZOO, záchranné stanice pro handicapovaná zvířata a chovatelé loveckých dravců podle zákona o myslivosti už toto povolení mít nemusí). Stanoví se bližší podrobnosti chovu těchto zvířat, významné je stanovení povinnosti tato zvířata trvale nezaměnitelně označit (zejm. čip, tetování) - § 13 odst. 5 až 7, odst. 9 a 10). Obchodování se zvířaty určenými pro zájmové chovy – doplňuje se povinnost obchodníka poskytnout kupujícímu písemně informaci o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete (§ 13a odst. 4). Toulavá a opuštěná zvířata – odchyt těchto zvířat musí provádět odborně způsobilá osoba [§ 13b odst. 1 písm. c)], dále se obci nově dává pravomoc (vedle toho, že může sama značit toulavé a opuštěné psy), že

26

může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale nezaměnitelně označit psy, popř. povinnost přihlásit psy do evidence (§ 13b odst. 2).

3.4.6. Ochrana volně žijících zvířat Do zakázaných metod odchytu a usmrcování volně žijících zvířat se doplňuje vykuřování v souladu s evropskou legislativou [§ 14 odst. 1 písm. b)]. Stanoví se některé výjimky ze zákazu těchto metod pro zvěř a ryby a pro odchyt zvířat do sítí za stanovených podmínek. Podle evropské legislativy by však o těchto výjimkách (alespoň u savců a ptáků) měly být vedeny statistiky a měly by být zasílány zprávy Evropské komisi. Dle mého soudu není úplně jasné, jak se to za dané formulace bude zajišťovat (§ 14 odst. 2, 3 a 6). Stanoví se výjimka z obecného zákazu odchytu jedinců druhů původních volně žijících na území České republiky z volné přírody pro chov ve farmovém chovu, zájmovém chovu nebo chovu, jehož cílem je domestikace, nově i včetně drezúry, a to pro odchyt a chov loveckých dravců provedený v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny a zákonem o obchodování s ohroženými druhy, jakož pro odlov generačních ryb pro potřeby umělého výtěru. Nutno však upozornit, že kromě ZOZPT regulaci chovu dravců rovněž obsahuje jednak zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje zákaz jejich odchytu z volné přírody (odchyt z volné přírody je možný vždy jen na základě předchozího udělení výjimky ze zákazu formou správního rozhodnutí) a dále dosti značnou regulaci obsahují právní předpisy CITES (základní úprava je dána přímo nařízeními ES), podle nichž nelze evropské dravé ptáky a sovy (patřící až na výjimky do nejpřísněji chráněné přílohy A k nařízení č. 338/97 ES) využívat ke komerčním účelům a ani je nelze bez výjimky přemisťovat z místa, kde mají podle dokladů své domovské určení. Pro jedince odchované v zajetí platí mírnější pravidla, ale odchyt z přírody je těmito předpisy vždy přísně regulován. Do § 14a o zakázaných činnostech s volně žijícími zvířaty se doplnil nový odstavec 2, který tam, kde není dán zákaz drezury, stanoví podmínky pro její provádění. Opět je u těchto druhů zvířat nutno brát současně v úvahu, že u těch, která jsou současně exempláři CITES zařazenými do přílohy A příslušného nařízení, je zákaz všech komerčních aktivit včetně jejich vystavování za úplatu.

27

3.4.7. Ochrana handicapovaných zvířat Nově se do § 14b zavádí ochrana handicapovaných zvířat a současně na to navazuje příslušná novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Jde o volně žijící zvířata neschopná sama přežít ve volné přírodě [viz § 3 písm. f)]. Pokud se někdo rozhodne ujmout se handicapovaného zvířete z volné přírody, bere na sebe určitou povinnost. Touto povinností je, že buď se o zvíře bude starat sám nebo je předá záchranné stanici, popř. jí oznámí místo nálezu handicapovaného zvířete. Zákon stanoví chovateli handicapovaného zvířete (nejen záchranné stanici) základní podmínky péče o takové zvíře29. Záchranná stanice může být provozována jen na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí. Zvířata patřící mezi zvláště chráněné živočichy (a zřejmě i ptáci) musí být vždy předáni záchranné stanici, která vede evidenci přijatých zvířat a pokouší se je pokud možno vrátit do přírody.

3.4.8. Ochrana pokusných zvířat Upřesňuje se, za jakým účelem je možno provádět pokusy na zvířatech v souladu s evropskou legislativou (§ 15). Pokusná a laboratorní zvířata jsou nově definována v § 3 písm. j) a l). Do definice pokusu v § 3 písm. u) je doplněna i „úzkost“. Významné je zejména upřesnění zákazu zkoušení kosmetických přípravků a materiálů na zvířatech (§ 15 odst. 6) a doplnění zákazu provádět pokusy nejen na zvířatech zvláště chráněných druhů, ale i na ohrožených druzích zvířat, což se vztahuje i na druhy žijící mimo území České republiky, které jsou chráněné mezinárodními úmluvami a evropskou legislativou (např. primáti, kteří jsou exempláři CITES zařazenými do přílohy A) - § 15 odst. 7. V § 16 a násl. jsou zpřesněny podmínky pro provádění pokusů a pro postupy uživatelských, chovatelských a dodavatelských zařízení. Ustanovení § 18 odst. 1 obsahuje lepší ochranu pokusných zvířat než dosud – významná je úprava v písmeni e) tohoto ustanovení, podle níž lze k pokusu působícímu bolest nebo utrpení možné použít zvíře jen jednou (s určitou výjimkou, kdy opakování je nezbytnou součástí pokusu). V § 18 se rovněž upravuje změna ve složení odborné komise pro uživatelské zařízení. V § 15 až 18f jsou upřesněny i další věci.

3.4.9. Změny v kompetencích orgánů ochrany zvířat Kompetence Ministerstva zemědělství (dále jen „ministerstvo“) se doplňují a upřesňují. U spolupráce ministerstva s jinými subjekty se pojem „nevládní nezisková 29

Chovatel musí mít osvědčení o odborné způsobilosti.

28

organizace“ nahrazuje pojmem „právnická osoba zabývající se ochranou zvířat“. To by nemělo na obsahu této spolupráce nic měnit, protože předmětné nevládní organizace jsou právnickými osobami zabývajícími se ochranou zvířat [§ 20 odst. 1 písm. c)]. Ministerstvu se doplňují nové kompetence, významné je doplnění kompetencí na úseku přepravy zvířat (adaptace nařízení ES) a kompetence související se zrušením samostatného postavení Ústřední komise na ochranu zvířat. Pro rozhodování ministerstva ve správním řízení se oproti správnímu řádu stanoví zvláštní lhůta pro vydání rozhodnutí ve správním řízení – 120 dnů. Je to lhůta delší než obecné lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu, ale zase ji nelze prodlužovat, jak umožňuje správní řád. Ruší se dosavadní (do jisté míry) samostatné postavení Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „komise“). Tato komise je nyní plně začleněna do ministerstva a stává se odborným poradním orgánem ministra v oblasti ochrany zvířat. Mezi členy komise se navíc nově dostávají právnické osoby zabývající se chovem zvířat, zřejmě jako protipól právnických osob zabývajících se jejich ochranou. Komisi se odebírá kompetence rozhodovat ve správním řízení, tato kompetence přechází na ministerstvo. Komise bude pro tato rozhodnutí již jen připravovat podklady a vydávat doporučení. Z vnějšího pohledu lze říci, že pevné začlenění a podchycení komise ministerstvem odstraňuje nezávislost tohoto orgánu. Je otázka, zda je taková úprava optimální. Lepším řešením by zřejmě bylo podpořit nezávislost takového orgánu, který proklamuje, že slouží k ochraně zvířat, a zřídit jej jako nezávislý subjekt (např. obdoba úřadu ombudsmana či poradního orgánu vlády, jako je např. Rada vlády pro lidská práva). Upřesňují a doplňují se kompetence krajských veterinárních správ a Státní veterinární správy ČR. Přidávají se např. kompetence na úseku přepravy zvířat. „Drobné“ úpravy se týkají též působnosti příslušných státních orgánů v oblasti pokusů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Nově se vkládá působnost obcí. Podle § 24 odst. 3 obec povoluje pořádání veřejného vystoupení. Toto povolení lze vydat jen na základě toho, že pořadatel předložil schválený řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Obec povolení nevydá, pokud by veřejné vystoupení mohlo narušit místní záležitosti veřejného pořádku nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti osob nebo zvířat, zdraví a majetku. K tomu se v odstavci 4 doplňuje, že na území hlavního města Prahy plní má tuto působnost příslušný úřad městské části hlavního města Prahy. Nově je upraven § 25 – dozor nad ochranou zvířat. Zahrnuje i dozor nad dodržováním nařízení ES a pod. Nově jsou formulována ustanovení upravující výkon dozoru na úseku ochrany zvířat, práva a povinnosti kontrolovaných chovatelů a pracovníků příslušných orgánů veterinární správy a obcí při kontrolách. Do § 25 je nově vložen odstavec 6, který 29

zajišťuje ochranu zvířat při zapečetění či uzavření bytu nebo jiných prostor. Orgán nebo jiná osoba, která provádí zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet, je povinna se ujistit, že v bytě nebo jiném prostoru nezůstane živé zvíře, které by mohlo být týráno v důsledku omezení jeho výživy a napájení. Při zjištění zvířete to tato osoba musí neprodleně oznámit příslušnému obecnímu úřadu nebo úřadu městské části. Tento úřad pak je povinen zajistit péči o zvíře.

3.4.10. Správní delikty Správní delikty (zahrnující přestupky a jiné správní delikty) jsou nově upraveny, skutkové podstaty deliktů jsou upřesněny a zvyšuje se výše pokut, které je možno uložit za přestupky a správní delikty na úseku ochrany zvířat proti týrání. Zákaz činnosti lze uložit fyzickým i právnickým osobám (§ 27 a 27a). V § 28 je společná úprava pro správní delikty. Významné je zejména stanovení lhůt, po jejichž uplynutí již nelze správní delikt projednat. U přestupků je to upraveno v § 20 zákona o přestupcích, ale u jiných správních deliktů (§ 27a) to upravuje § 28 odst. 3 tak, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže příslušný orgán ochrany zvířat o něm nezahájil řízení do 2 let, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán. Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, s výjimkou správních deliktů podle § 27 odst. 1 písm. j) a podle § 27a odst. 1 písm. g), které v prvním stupni projednává obec.

30

4 Mezinárodní úprava Jelikož Česká republika, jak stanoví čl. 1 Ústavy ČR, dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, nesmím zapomenout na mezinárodní právní úpravu ochrany zvířat (zejména v rámci OSN a Rady Evropy), včetně mezinárodních organizací na ochranu zvířat (mezivládních i nevládních). Zatímco v rámci OSN nalezneme mezinárodní smlouvy na ochranu samotné existence zvířat (proti nedovolenému obchodu s nimi30 a zásahům do životního prostředí, v němž se vyskytují), tak obsahem mezinárodních smluv iniciovaných Radou Evropy je konkrétní ochrana všech čtyř právních kategorií zvířat (zvířata pokusná, hospodářská, volně žijící a v zájmovém chovu),31 včetně ochrany mj. jejich životního prostředí. Stejně tak s ohledem na členství České republiky v Evropské Unii/Evropském společenství nutno znát i nadnárodní právní úpravu ochrany zvířat v evropském právu. Opět včetně dokumentů a činnosti příslušných orgánů EU/ES k ochraně zvířat. Evropské právo se pak v zásadě komplexně zabývá jak samotnou ochranou existence zvířat,32 tak konkrétní ochranou všech právních kategorií zvířat, vyjma zvířat v zájmovém chovu. Měnící se společenský pohled na přistupování ke zvířatům reflektovalo i mezinárodní společenství a ve druhé polovině 20. století došlo i k přijetí několika mezinárodních dokumentů, a to jak na univerzální, tak i regionální úrovni. Mezi ně patří zejména tyto: • Všeobecná deklarace práv zvířete vyhlášená Mezinárodní ligou práv zvířete 15.10.1978 a přijatá Organizací spojených národů mezi hlavní dokumenty UNESCO. Je to základní dokument v rámci mezinárodního prostředí, který ve své době pokrokově uznal, že zvířata mají práva na existenci a aby byla člověkem respektována. Ukládá člověku, aby se ke zvířeti choval ohleduplně.33 30

Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin – CITES (č. 572/1992 Sb.). 31 Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely (č. 116/2003 Sb. m.s.), Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (č. 21/2000 Sb. m. s.), Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě (č. 20/2000 Sb. m. s.), Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat (č. 114/2003 Sb. m. s.), Úmluva o zachování evropské volně žijící fauny a flóry a přírodních stanovišť – Bernská úmluva (č. 107/2001 Sb.m.s.) a Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu (č. 19/2000 Sb. m. s.). 32 Zejména Nařízení Rady o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (97/338/ES) a jeho novelizace v podobě Nařízení Komise (2005/1332/ES), Směrnice Rady o dovážení kůží z určitých tuleních mláďat a výrobků z nich do členských států (83/129/EHS), Nařízení Rady, o zákazu používání nášlapných pastí (91/3254/EHS), Směrnice Rady 1999/22/ES o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách. 33 Blíže k evropskému právu na ochranu Stejskal, V. – Vilímková, V.: Zákon o obchodování s ohroženými druhy s komentářem, Praha: Linde, a.s., 2005., Kružíková, E.: Právo životního prostředí Evropských

31

• Světová strategie ochrany z roku 1987, jejímž cílem je ochrana celistvosti živých a neživých složek přírody • Evropská úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť z roku 1979 • Evropská dohoda o ochraně zvířat v chovech z roku 1976. Tato dohoda se týká výživy, ošetřování a ustájení zvířat, která jsou chována pro produkci potravin a jiné zemědělské účely. • Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat z roku 1976. Jak název dohody napovídá, zabývá se přechováváním, znehybněním, omračováním a porážením domácích zvířat. Těmito zvířaty mohou být jen lichokopytníci, přežvýkavci, prasata, králíci a drůbež. • Evropská dohoda o ochraně oblíbených zvířat z roku 1976. Oblíbenými zvířaty se rozumí každé zvíře držené člověkem v domácnosti, pro jeho potěšení a společnost. Tato dohoda vešla u nás ve známost po roce 2004 kvůli plošnému zákazu kupírování ocasů a uší domácích mazlíčků. • Směrnice Rady Evropských společenství - Evropská konvence o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a vědecké účely z roku 1986. Tato směrnice vytyčuje hlavní téma, a to zamezit zbytečným pokusům na zvířatech.Mnoho státu Evropy se již dohodlo, že nepřipustí provádění pokusů na zvířatech za účelem vývoje a zkoušení zbraní či munice. Na vývoji očkovacích látek jsou živí tvorové stále častěji nahrazováni biologickými systémy tkáňových a orgánových kultur, nebo genetickými manipulacemi na bakteriích. • Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní dopravě z roku 1989. Tato dohoda se zabývá problematikou dopravy zvířat, vytyčuje přísné podmínky pro přes hraniční převoz. Problematikou zvířat se zabývá mnoho organizací, větší množství tvoří ale aktivistická hnutí. Mezi mezinárodní organizace zabývající se ochranou zvířat na úrovni spolupráce s jednotlivými vládami fungují tyto organizace: •

WSPA (World Society for the Protection of Animals)

Světová společnost na ochranu zvířat WSPA je mezinárodní organizace na ochranu zvířat existující již více než 45 let, se sídlem v Londýně a pobočkami po celém světě. Současná struktura organizace vznikla v roce 1981. Zaštiťuje více než 400 ochranářských organizací z více než stovky zemí celého světa. Má zvláštní status poradce při Organizaci spojených národů a status pozorovatele v Radě Evropy. Finančně podporuje projekty zabývající se záchrannými programy a ochranou zvířat, pořádá kampaně a organizuje výchovné programy. společenství, Linde 2003, Prchalová, J.: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000 – komentář a

32

•

RSPCA (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals)

Britská královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech Tato britská organizace na ochranu zvířat byla založena již v roce 1824 a v roce 1840 se její patronkou stala královna Viktorie. RSPCA tak patří mezi nejstarší organizace svého druhu a je největší na světě.V současné době pro organizaci pracuje 328 vyškolených inspektorů, kteří zasahují v konkrétních případech. Je jednou ze zakládajících organizací Eurogroup for Animal Welfare. Nadace na ochranu zvířat je k ní přidružena od roku 1996. •

EUROGROUP for Animals

Organizace reprezentující nejvýznamnější organizace na ochranu zvířat ze všech členských států EU s cílem prosazovat zájmy zvířat v evropských institucích. Je prostředníkem při jednání mezi ochranářskými organizacemi a institucemi Evropské unie, snaží se o implementaci zákonů a nařízení řešících ochranu zvířat do zákonodárství EU a jejích členských států. Byla založena v roce 1980, v současné době má okolo 20 členů. V rámci rozhodování mezinárodních soudů jsem se dopátrala pouze pár rozhodnutí, která spadají pod problematiku týrání zvířat, a to ještě okrajově. Zde je jeden z nich: Rozsudek ESD C-221/0434 ze dne 18. května 2006 – Komise ES vs. Španělsko.V projednávané věci vedli účastníci řízení spor o to, zda je v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, aby byl v určitých oblastech lovu povolován lov lišek obecných (Vulpes vulpes) s použitím ok se záklopkou. Směrnice mimo jiné zakazuje úmyslné usmrcování a úmyslný odchyt vyder říčních (Lutralutra). Komise se obává, že v případě povolení používání ok by mohly být odchytávány nejenom lišky – jak se předpokládá – ale také vydry. Evropský soudní dvůr žalobu Komise zamítl. Z jeho odůvodnění je třeba uvést, že: 1. Sporné povolení bylo vydáno pro lov lišky, tedy živočišného druhu, který není uveden ani v příloze IV a), ani v příloze V a) směrnice. Z toho vyplývá, že zákaz nevýběrových prostředků lovu nemůže být španělským orgánům v projednávaném případě vytýkán. 2. Aby byla splněna podmínka úmyslného charakteru uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice, musí být prokázáno, že původce jednání zamýšlel odchyt nebo usmrcování jedince chráněného živočišného druhu, nebo byl alespoň s možností takového odchytu nebo usmrcování srozuměn. Toto však Komise neprokázala. 3. Komise neprokázala dostatečně ani výskyt vyder v oblasti, které se sporné povolení týkalo.

prováděcí předpisy, Linde 2006. 34 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. května 2006 – Komise ES vs. Španělsko, ESD C-221/04.

33

V současné době je na půdě evropského parlamentu projednávaná Směrnice o ochraně zvířat při usmrcování.

35

Mezi hlavní změny, o kterých se jedná, patří například

požadavky na standardizované procedury pro zachování welfare, tj. zabezpečení optimálního stavu životní pohody zvířat. Nově by mělo být také vyžadováno hodnocení efektivnosti omračovacích metod. Nařízení také navrhuje požadovat vyšší vzdělání pracovníků, kteří zvířata zabíjejí, a to v podobě certifikátů. Směrnice se však významným způsobem dotýká také tzv. kožešinových zvířat.36 Mnoho států po celém světě má ve své legislativě zakomponovány prvky chránící zvířata a zamezující jejích týrání. V USA je to například Cruelty to Animals Acts in the United States (2001), v Kanadě Animal Protection Laws of the USA & Canada (Third Edition) či Cruelty to Animals Acts ve Velké Británie, jehož základy byly položeny již v roce 1835 a postupně procházel novelizací. Obecně jsou zvířatům přisuzovány práva, že chovatel je povinen poskytovat jídlo, vodu, léčbu a že zvířata nesmějí být bezdůvodně vystavována bolesti či usmrcována bolestivým způsobem (či usmrcována vůbec vyjma povolených vyjímek). Ve mnoha státech existují výjimky v závislosti na kulturní tradici země, takže za týrání zvířat není považována ve Španělsku korida či v některých asijských státech kohoutí či psí zápasy, dále pak norování, chov v zoologických zahradách, dostihy, ale i některé formy masového hospodářského chovu, kupírování uší a podobné zásahy. Ochránci zvířat často argumentují, že ukazatelem vyspělosti každé kultury je skutečnost, jak se chová k ostatním živým bytostem v jejich okolí. Pro posílení práv zvířat a boji proti týrání zvířat bylo často založené na konkrétním případu lidského chování, které vyburcovalo veřejné mínění pro zlepšení životních podmínek zvířat. Některé státy světa jako Švédsko, Rakousko, Kostarika, Indie, Finsko a Singapur zakazují dokonce i využívání zvířat v zábavní sekci jako jsou zábavní pořady či cirkusy. Některé cirkusy již začaly reagovat na změny v přístupu obyvatelstva při využívání zvířat a zavádějí program bez jejich používání. Známé případy se odehrály v 80. a 90. letech 20. století, kdy byly napadány výzkumné laboratoře se zvířaty, které byly v některých případech i zničeny či vážně poškozeny ve snaze upozornit veřejnost na špatné zacházení se zvířaty.

35

Směrnice o ochraně zvířat při usmrcování (Directive 93/119/EC). Podle údajů Evropské asociace chovatelů kožešinových zvířat (European Fur Breeders´ Association ) je v Evropě celkem asi 6 000 chovatelů tzv. kožešinových zvířat, kteří vyprodukují přibližně 60 % světové produkce kožešin ze zvířat chovaných na farmách. Postupně se však začíná projevovat silná konkurence chovatelů z Číny, kde neplatí žádné zákony na ochranu zvířat. 36

34

Ve Velké Británii je týrání zvířat trestným činem, u kterého hrozí maximální sazba až 5 let odnětí svobody na základě Cruelty to Animals Act z let 1835, 1949 nebo 1876. 37V roce 1824 zde byla založena také první společnost na ochranu zvířat Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals. Velká Británie zakazuje současně používání divokých zvířat v cirkusech. V dnešní době tedy není možné ucelit náhled na mezinárodní pojetí a trestání týrání zvířat. Každý kontinent přistupuje k této problematice jinak. Dle mého názoru mezinárodní dohody upravují jen elementární problematiku týkající se zejména převozu zvířat, používání zvířat pro lékařské účely a hospodářské chovy. Domnívám se, že největší předpoklad pro sjednocení úprav a jejich vynutitelnost předkládá Evropská Unie, v rámci svých nařízení a směrnic a přístupu k otázce ochrany zvířat se zaujetím, a z mého pohledu, seriózností s kterou přikládá tomuto tématu důraz a patřičnou váhu.

37

Známým případem v Británii se stala událost z konce 90. let 20. století, kdy skupina studentů umístila ježka do mikrovlnné trouby. Hlavní viník byl později potrestán 90 dny odnětí svobody.

35

5 Delikty v rámci týrání zvířat 5.1. Trestný čin Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, v § 3 v odst. 1. (§ 3 Trestný čin (1) „ Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.“)38 Tato definice je považována za materiálně - formální pojetí trestného činu. Každý trestný čin se vyznačuje těmito znaky: - materiálními - nebezpečnost činu pro společnost, kdy je „vyžadována“ nebezpečnost činu pro společnost vyššího stupně, než je stupeň nepatrný. V tomto bodě není pochyb, že se jedná o trestný čin, protože je zde ohrožen veřejný zájem, totiž život, a pachatel zneužívá své síly a převahy vůči bezbrannému. - formálními znaky obsahující typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu, které charakterizují individuální objekt trestného činu, jeho objektivní stránku, pachatele (subjekt), subjektivní stránku a protiprávnost. Typovými znaky se od sebe navzájem odlišují různé typy (druhy) trestných činů a dále obecné požadavky na subjekt (pachatele). Trestného činu se může dopustit pouze fyzická osoba, která je trestně odpovědná. Tato osoba musí být starší patnácti let a je v době spáchání trestného činu příčetná. V případě mladistvého pak musí jít o osobu patřičně rozumově a mravně vyspělou. Týrání zvířete jako trestný čin v § 203 TrZ. je trvajícím trestným činem. Tématika týraní byla před 1.lednem 1992 zahrnuta do oblasti správního práva. Novelou v roce 1991 byla požadavky naší veřejnosti vložena skutková podstata týrání zvířat do § 203 TrZ..39 Rozsah trestní ochrany byl stanoven v souladu s právem státu Evropské unie. Ustanovení § 203 obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty, forma jednání je v obou případech stejná. V odstavci prvním se vyskytuje toto jednání ve formě recidivy, tedy pokud byl pachatel za trestný čin v minulosti pravomocně odsouzen, spáchá nově trestný čin, v tomto případě navíc speciální recidivy, kdy opakuje tentýž trestný čin a v odstavci druhém, kdy pachatel způsobí smrt zvířete. V prvním případě je pak obžalovaný odsouzen nejen za trestný čin týrání zvířat dle § 203, ale i poškozování cizí věci podle § 257, pokud byl spáchán týráním zvířete.

38

Novotný , O, Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část, 5. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2007 str.109 39 Dříve se pod tímto číslem paragrafu nacházel trestný čin příživnictví.

36

Jednočinný souběh je možný zejména s trestným činem poškozování cizí věci. Jak jsem již uvedla v kapitole Týrání, objektem trestného činu je morální princip vyjádřený v preambuli zákona ČNR ZOZPT.: „ Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“ Pokud týrání vzbudilo veřejné pohoršení je zde dotčen i veřejný pořádek. Ustanovení § 203 TrZ.- Týrání zvířat zní takto: (1) Kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (2) Kdo utýrá zvíře, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (3) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném. Komentář TrZ. uvádí, že utýráním zvířete se rozumí usmrcení zvířete způsobem, který mu způsobí nepřiměřenou bolest40, popř. jemuž předchozí vystavení bolestem či šokujícím prožitkům, a to i trvajícím po kratší dobu, pokud vystavení bylo mimořádně intenzivní. Podle ust. § 203 odst. 1 TrZ. bude ten, kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Podmínkou odsouzení je tedy trestní nebo přestupková recidiva protiprávního jednání pachatele, tedy že pachatel byl pro obdobný přestupek postižen nebo za takový čin odsouzen. Záměr zákonodárce tedy směřoval zejména k trestně-právnímu postihu recidivy popsaného jednání. Odsouzení pro uvedený trestný čin je však vyloučeno tehdy, pokud pachatel v uplynulých dvou letech sice uvedený trestný čin spáchal, ale jeho trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno podle ust. § 307 tr.ř. V tomto případě nedošlo k odsouzení a proto je nutno na takového pachatele hledět, jako by nebyl odsouzen. Při posuzování podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle ust. § 307 tr.ř. v případě trestného činu týrání zvířat je nutno bedlivě zvažovat okolnosti případu. Konstrukce uvedené skutkové podstaty předmětného trestného činu počítající s recidivou jako znakem skutkové podstaty v podstatě vylučuje podmíněné zastavení trestního stíhání,

40

Zde bych chtěla odkázat na předchozí kapitolu 2. a na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 1998 sp. zn. 10 T 11/98.

37

neboť tímto by do budoucna došlo ke zmaření dalšího trestního postihu pachatele v případě další recidivy

5.2. Přestupek Jedním z dalších znaků skutkové podstaty trestného činu dle ust. § 203 odst. 1 TrZ. je přestupková recidiva, tedy, že pachatel byl pro obdobný přestupek v uplynulém roce postižen. Za tento přestupek zákonodárce považuje přestupek podle ust. § 28 ZOZPT41. K projednání těchto přestupků jsou podle ust. § 24 cit. zákona příslušné obce. Místní příslušnost obce k projednání přestupku je dána dle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve spojení s ust. § 7 odst. 1 zák.č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), vždy místem spáchání přestupku. Podle ust. § 55 odst. 3 zák.č. 200/1990 Sb. může místně příslušný správní orgán k usnadnění projednání přestupku nebo z jiného důležitého důvodu postoupit věc i bez souhlasu účastníků řízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu v jehož územním obvodě se pachatel zdržuje nebo pracuje. Akceptace správního orgánu, kterému je věc postupována se nevyžaduje. Vzhledem k výši maximální možné pokuty, která může dosáhnout až 15.000,- Kč a s přihlédnutím k tomu, že výnos pokut je příjmem obce, která přestupek projednává, nelze vyloučit, že obec, v jejímž územním obvodě byl přestupek spáchán, věc obci příslušné podle místa trvalého bydliště pachatele nepostoupí a tuto projedná ve své působnosti. Vzhledem k tomu, že dodnes neexistuje „ centrální registr přestupků“ nelze fakticky zjistit, zda-li podezřelý ze spáchání trestného činu podle ust. § 203 odst. 1 TrZ. byl v minulosti postižen pro přestupek podle ust. § 28 zák.č. 246/1992 Sb. Orgány činné v trestním řízení by se měly v každém případě dotázat obcí, v jejichž územním obvodě má pachatel trvalé bydliště, rekreační objekty, kde podniká, má rodinu, blízké příbuzné zaměstnání apod. V praxi nelze vyloučit případy, kdy se pachatel dopustí uvedeného přestupku v místě rekreačního pobytu event. na jiném místě republiky, ke kterému jej neváže žádný navenek zřejmý vztah. Vzhledem k tomu, že přestupková recidiva je základním znakem skutkové podstaty trestného činu podle ust. § 203 odst. 1 TrZ. měly by orgány činné v trestním řízení v maximálním možném rozsahu zjistit, zda se pachatel uvedených přestupků nedopustil.

41

Pro srovnání odkazuji na kapitolu 3.4.10. Správní delikty.

38

Pokud nebude přestupková recidiva zjištěna před zahájením trestního stíhání, odevzdá orgán činný v trestním řízení věc podle ust. § 159 odst. 1 písm. a) TrŘ. bezodkladně k projednání přestupku obci, v jejímž územním obvodě byl předmětný přestupek spáchán. Vyjde-li v budoucna najevo, že v době spáchání skutku ještě neuplynula roční doba od předchozího postihu pachatele pro obdobný přestupek jiným správním orgánem, nebrání předchozí rozhodnutí zahájení trestního stíhání. Pokud však dojde k postoupení věci podle ust. § 171 TrŘ. po zahájení trestního stíhání a následně vyjde najevo, že v době spáchání skutku ještě neuplynula roční doba od předchozího postihu pachatele pro obdobný přestupek jiným správním orgánem postupuje orgán činný v trestním řízení podle ust. § 277 a násl. TrŘ.. K postihu pachatele pro přestupek za uvedený skutek se pak při obnoveném řízení nepřihlíží neboť obnovou trestního řízení není dotčena ve správním řízení možnost postupu podle § 62 resp. § 65 zák.č. 71/1967 Sb. V případě trestného činu podle ust. § 203 TrZ., zejména pak v případě trestného činu podle ust. § 203 odst. 2 a 3 TrZ. nelze při posuzování osoby pachatele vyloučit možnost zoosadismu, sodomie, zoofilie popř. jiné pohlavní úchylky popř. závažné duševní choroby neboť podobné jednání není v u zdravého jedince obvyklé. Rovněž nelze vyloučit možnost, že předmětný skutek násilí vůči zvířeti může být raným projevem některé jiné pohlavní úchylky jako například sadismu, nekrosadismu, pedofílie, gerontofílie v kombinaci se sadismem, kdy pachatel v ranné fázi "vše zkouší" na zvířatech, přičemž podcenění léčení popř. pozdní diagnostikování uvedených chorob může v budoucnu vést k recidivě obdobných útoků proti lidským jedincům. Až na výjimky by tedy mělo prakticky ve všech případech trestného činu podle ust. § 203 TrZ. následovat vyšetření duševního stavu pachatele podle ust. § 116 a násl TrŘ..42 Zvláštní pozornost by měla být věnována těm případům, kdy se uvedeného jednání dopustí mladiství a nezletilí pachatelé. V případě mladistvých by mělo vyšetření duševního stavu následovat ve všech případech a v případě nezletilých by měl státní zástupce věc bezodkladně signalizovat netrestnímu úseku státního zastupitelství k využití přiměřených oprávnění na úseku sociálně-právní ochraně dětí. Pachatel tohoto trestného činu může být potrestán trestem odnětí svobody, zákazem činnosti, může mu být uložen peněžitý trest nebo může být potrestán dle § 28 ZOZPT.

42

Zde se podle mého soudu rozchází teorie s praxí, protože mi ani jedna oslovená instituce činná v trestním řízení nepotvrdila, že by se někdy přímo na trestný čin týrání zvířat přizval soudní znalec v oboru psychiatrie či psychologie, který by vyšetřil duševní stav pachatele.

39

5.3. Správní delikty Správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání se dopustí fyzická osoba, která je podnikatelem nebo právnická osoba, která ztěžuje nebo maří výkon dozoru prováděného příslušným orgánem ochrany zvířat, která propaguje týrání zvířat, poruší jinou povinnost stanovenou zákonem na ochranu zvířat proti týrání a obecně závaznými právními předpisy vydanými na jeho základě. Za porušení povinnosti podle odstavce 1 se uloží pokuta do výše 100.000 Kč a za hrubé porušení povinnosti pokuta do výše 500.000 Kč. Jako trest lze také uložit zákaz činnosti na dobu 5 let. Přestupky a správní delikty dle ZOZPT projednávají Obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Přestupky a správní delikty dle § 71 VZ mohou projednávat přímo orgány Státní veterinární správy ČR a ukládat za ně pokuty dle § 49 odst. 1, písm. u). Dle čl. 3 písm. a) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001 je věcně příslušným útvarem policie k prověřování podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat obvodní (místní) oddělení Policie České republiky, neboť se jedná o trestný čin na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři roky.

5.4. Ostatní trestné činy Pytláctvím43 se rozumí trestný čin, který označuje neoprávněné provozování myslivosti za účelem zisku nebo z chuti na lov. Nezákonnost tohoto činu může být způsobena tím, že není doba lovu pro danou zvěř, lovec nebo rybář nevlastní platnou licenci, zvěř je na nehonební půdě, právo lovit tuto zvěř vlastní někdo jiný, byl použit nelegální způsob lovu (např. přisvětlení, použití kuše nebo luku apod.), zvěř nebo ryby jsou chráněny zákonem. Trestní zákon přímo tento pojem nepoužívá, nicméně z povahy věci plyne jistá skutková podstata trestného činu. Uvádí se zde přestupek spočívající v neoprávněném lovu zvěře nebo chytání ryb. Kromě pytláků, kteří loví, aby si opatřili vzrušení, maso nebo trofeje, na které nemají nárok, a případně je dál zpeněžili, hraje na českém území roli též pytláctví samotných myslivců, zaměřené především na chráněné a přísně chráněné dravce živící se zvířaty,

43

§ 178a TrZ.

40

které jsou objektem zájmu myslivců. Myslivci považují tyto dravce za nežádoucí konkurenci a v řadě případů zákony a vyhlášky o jejich ochraně prostě ignorují, přičemž v některých případech nejde o postoj, který by se dal přičíst pouze několika jednotlivcům, ale o převažující mentalitu v celé myslivecké komunitě. Ochrana majetkových práv ke zvířatům jako věci v právním smyslu je objektem majetkových trestných činů. Těmi jsou zejména trestný čin krádeže44, v případě zmocnění se a přisvojení si cizí věci a způsobení škody nikoli nepatrné; trestný čin zpronevěry45, v případě přisvojení si svěřené věci a způsobení škody nikoli nepatrné; a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci46, v případě zmocnění se cizí věcí s úmyslem přechodně ji užívat nebo neoprávněného přechodného užívání svěřené cizí věci a způsobení škody nikoli malé. Dále mezi ně patří trestný čin zatajení věci47, v případě přisvojení si cizí věci, nikoli nepatrné hodnoty, nalezené, získané omylem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby; trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku48, v případě způsobení nikoli malé škody porušením zákonné nebo smluvní povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek; a také trestný čin poškozování cizí věci,49 v případě způsobení nikoli nepatrné škody zničením cizí věci, eventuelně jejím poškozením nebo učiněním neupotřebitelným. Ve vztahu k některým zvířecím druhům připadá v úvahu i skupina trestných činů neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami.

50

Dále mohou být se zvířaty spojené i další trestné činy, jejich objektem jsou

však jiné chráněné zájmy. Jmenovitě bych chtěla upozornit na trestné činy šíření nakažlivé choroby u zvířat51 a ohrožování mravnosti52. V souvislosti s trestným činem ohrožování mravnosti páchaným pornografickými díly zobrazujícími pohlavní styk se zvířetem je třeba konstatovat, že sodomii, tedy pohlavní styk se zvířetem, lze též zajisté považovat za týrání zvířete ve smyslu § 4 ZOZPT a zároveň jakékoliv zveřejnění záznamu těchto praktik lze označit za propagaci týrání zvířat ve smyslu § 4a tohoto zákona se všemi s tím spojenými následky.

44

§ 247 TrZ. § 248 TrZ. 46 § 249 TrZ. 47 § 254 TrZ. 48 §§255 a 255a TrZ. 49 § 257 TrZ. 50 §§ 181f-181h TrZ.. 51 § 191 zákona č. 140/1961 Sb., TrZ., 52 § 205 zákona č. 140/1961 Sb., TrZ. 45

41

6 Úprava v trestním zákoníku Dne 8. ledna 2009 byl podepsán návrh trestního zákoníku prezidentem České republiky. Tento zákon bude účinný od 1.ledna 2010. Návrh nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky vychází ze zhodnocení účinnosti dosavadních základních předpisů v trestněprávní oblasti, přihlíží k vývoji právní teorie a praxe zejména v evropských zemích a je zaměřena na vytvoření co nejlepšího systému ochrany společnosti a jednotlivců před kriminalitou. Cílem nové kodifikace trestního zákoníku České republiky je především plně zajistit ochranu občanských práv a svobod a dalších hodnot garantovaných Ústavou a Listinou základních práv a svobod, jakož i vynutitelnost důležitých zákazů prostředky trestního práva, zajišťovat realizaci trestní politiky demokratické společnosti založené na principu humanismu, směřující k začlenění do společnosti pachatelů trestných činů a zajišťující přiměřenou satisfakci obětem trestných činů, prohloubení rozdílnosti a individualizace trestní odpovědnosti fyzických osob a právních následků této odpovědnosti či dosažení komplexní právní úpravy ochrany mládeže. V době, kdy jsem si volila téma diplomové práce, nebyl ještě znám návrh nového zákona a v úvahách nad současně platnou a účinnou právní úpravou jsem volila toto téma především kvůli nízkým trestům za trestný čin týrání zvířat a jejich obtížné vymahatelnosti. Dle mého názoru zákonodárci a jejich odborní poradci „ušli“ kus cesty správným směrem. Tématiku trestných činů, ve kterých se člověk dopouští nekalostí na zvířatech ucelili do jedné skupiny tak, že jednotlivá ustanovení na sebe navazují a podávají souhrnný přehled o trestání těchto trestných činů. Zákonodárci posunuli umístění trestného činu týrání zvířat z původního § 203 na § 302. 53 Na rozdíl od TrZ. nový TrZk. v prvním odstavci nepodmiňuje potrestání pachatele dlouhodobou činnosti, popř. spáchaných přestupkem nebo trestným činem v předchozích letech, ale trestá jej i za jeden takový případ, který provede obzvláště surově a trýznivě, veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném. Překvapivě zde zavádí vyšší trestní sazbu, trest odnětí svobody až na 2 léta, zákaz činnosti a dle mého soudu kontroverzní propadnutí věci, kterému se budu blíže věnovat v kapitole 7. V odstavci 2. se v dnešním TrZ. objevuje již termín utýrání54, které předpovídá smrt zvířete, ať už samotným zabitím nebo nutným utracením pro rozsáhlá a životu nebezpečná poranění. V tomto odstavci může být pachatel

53

Kde se v dnešním platném a účinném TrZ. nachází Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti, konkr. Neuposlechnutí rozkazu

42

potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Při horní sazbě trestu odnětí svobody v novém TrZk. zákonodárce, lidově řečeno, přitvrdil a zvýšil trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta a ponechal trest zákazu činnosti. Druhý odstavec nového TrZk. trestá pachatele, který byl za čin uvedený v 1. odstavci v posledních 3 letech odsouzen či potrestán a způsobí-li takovým činem trvalé následky na zdraví55 a smrt. Ve 3. odstavci stávající účinné právní úpravy je pachatel potrestán odnětím svobody až na 2 léta, spáchá- li výše uvedené činy veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném. V nové úpravě zákoníku není podstatné, zda čin vzbudil veřejné pohoršení, ale hledí se na počet týraných a utýraných zvířat a v tomto odstavci je sazba nejtvrdší, pachateli hrozí trest odnětí svobody v sazbě 1 roku až 5 let. Termín „větší počet“ považuji za vágní, ale je možné, že se po odevzdání diplomové práce vydá komentář k trestnímu zákoníku a v průběhu let i judikatura, kde soudce pojem zúží a řádně vymezí.56 Nový trestní zákoník, dle mého soudu, velice pokrokově, zavádí nové ustanovení v § 303 TrZk., a to „ Zanedbání péče o zvíře v nedbalosti“ . Problematika zanedbání péče je částečně řešena v přestupcích jednotlivých zákonů vztahujících se k ochraně zvířat. TrZk. v § 303 odstavce 1. trestá pachatele trestem odnětí svobody až na 6 měsíců za to, že řádně nepečuje o vlastní zvíře nebo zvíře, které je mu svěřeno (např. v rámci pracovního poměru) a následkem toho zvíře zemře nebo bude mít trvalé následky na zdraví. Rovněž pachateli hrozí trest propadnutí věci jiné majetkové hodnoty

57

a trest zákazu činnosti. V druhém

odstavci hrozí pachateli trest odnětí svobody až na 2 léta, pokud těmto podmínkám vystaví větší počet zvířat.58

54

K pojmům týrání a utýrání odkazuji na kapitolu 2. Pojem zdraví se v tomto ustanovení objevuje nově, v dnešní platné a účinné podobě je podstatou smrt zvířete. 56 § 302 Týrání zvířat TrZk. (1) Kdo týrá zvíře a) surovým nebo trýznivým způsobem, nebo b) veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán b) způsobí-li mu takovým činem trvalé následky na zdraví nebo smrt. (3)Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na větším počtu zvířat. 57 Viz. kapitola 7.2., kde se věnuji dvousečnému trestu odebrání věci 58 § 303 Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (1) Kdo z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nebo trvalé následky na zdraví většímu počtu zvířat. 55

43

Jak jsem uvedla výše, nový trestní zákoník je setříděn dle návaznosti a tématiky, je tedy jistě praktické, že je trestný čin „ Pytláctví“, který je ve stávající právní úpravě zařazen do hlavy 3., trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných, oddílu 6. - Jiná rušení činnosti státního orgánu, v § 178a a daleko tedy před ustanovením § 20359, zahrnut do tématiky týrání zvířat a „ čtenáři“ trestního zákoníku se tak nabízí téměř ucelená problematika týrání zvířat. V odstavci 1. § 178a TrZ. je subjektem trestného činu ten, který neoprávněně loví zvěř nebo ryby, který s nimi pak neoprávněně disponuje a bude za tuto činnost potrestán odnětím svobody až na 2 léta nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Nová úprava v § 304 TrZk. se úprava liší o, z mého pohledu, diskutabilní rozsah( = počet) o hodnotu zvěře a ryb, trestní sazba zůstala ponechána. V 2. odstavci TrZk. bude pachatel potrestán stávající sazbou 6 měsíců až 5 let, nově peněžitým trestem a propadnutí věci, pokud spáchá tento čin v rámci organizované skupiny, získá- li tímto činem majetkový prospěch, pokud je v postavení „ ochránce přírody“, pokud tento trestný čin spáchá zavrženíhodným způsobem, hromadně účinným způsobem a především v době hájení a byl-li za poslední 3 roky za takový čin odsouzen či potrestán.60

59

§ 203 TrZ. je ukotven v Hlavě 5.- Trestné činy hrubě narušující občanské soužití. § 304 Pytláctví (1) Kdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch, c) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí, d) spáchá-li takový čin zvlášť zavrženíhodným způsobem, hromadně účinným způsobem nebo v době hájení, 60

44

7 Orgány činné v trestním řízení V rámci zpracovávání kapitoly „ Orgány činné v trestním řízení“ jsem se rozhodla využít metody dotazování jednotlivých orgánu, které mají co do činění s vyšetřováním trestných činů. Dle č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Oslovila jsem tedy Policii ČR, Okresní státní zastupitelství a soudy v Praze a v Brně. 7.1.Policie ČR

Pro zpracování této úvodní části jsem dotázala jednotlivé složky Policie ČR, od těch služebně „nejnižších“, až po samotné Policejní prezidium České republiky, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, kde jsem měla možnost konzultovat zvolené téma s panem pplk. JUDr. Bohumilem Radvanem, radou odboru hospodářské kriminality. Jak jsem se dozvěděla, týrání zvířat je vyšetřováno především na obvodních odděleních Policie ČR, jelikož se jedná o trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let. Také sem směřuje nejvíce trestních oznámení ze strany občanů, jednotlivých institucí a veterinárních správ. Po oznámení podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat Policie ČR provede výslech svědka formou protokolu o výslechu, dále jede na místo činu a provede ohledání místa činu, pořídí podrobnou fotodokumentaci. Pan pplk. Radvan zdůraznil, že policista, který na základě oznámení vyjíždí na místo činu, musí zajistit, aby na místě provedl ohledání zvířete pracovník Krajské veterinární správy. Jedná se o tzv. veterinární inspektory, kteří mají detašovaná pracoviště v místech bývalých okresních měst, tzv. Inspektoráty Krajské veterinární správy. Jak pan pplk. Radvan uvedl, nestačí přítomnost veterináře se soukromou praxí, neboť ten nemá oprávnění, která jsou svěřena Krajským veterinárním správám a jeho vyjádření či stanovisko není pro potřeby policie právně relevantní. Veterinární inspektor pak provede na místě šetření a ohledání zvířete dle z. č. 166/1999 Sb., VZ a z.č. 246/1992 Sb. Na místě vyplní protokol o kontrolním zjištění, kdy v závěru uvede, zda byly či nebyly porušeny ustanovení výše uvedených zákonů.

nebo e) byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

45

Pan pplk. nastínil tyto situace, které mohou po šetření inspektora nastat: a)

Pokud podle vyjádření veterinárního inspektora nedošlo k porušení zákona, tedy

na místě nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat (ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu) ani přestupku či správního deliktu, policista o tom sepíše úřední záznam, ve kterém popíše situaci na místě a k záznamu připojí Protokol o kontrolním zjištění veterinárního inspektora. Věc se pak na příslušného útvaru Policie ČR uloží k číslu jednacímu. V těchto jasných případech policista nezajišťuje fotodokumentaci. b)

V případě, že veterinární inspektor zjistí, že došlo k porušení těchto ustanovení,

ale v daném případě se nejedná o skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jde tedy pouze o přestupek nebo správní delikt, je nutno rozlišovat, zda došlo k porušení VZ nebo ZOZPT. - Když by došlo k porušení ustanovení VZ ( § 4 ), jedná se o přestupek dle § 71 nebo o správní delikt právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatele dle § 72, jehož projednání spadá pod kompetence Státní veterinární správy, která je oprávněná za ně ukládat pokuty dle ust. § 49 odst. 1, písm. u). Policista na místě sepíše záznam s tím, že se jedná o přestupek nebo správní delikt a na místě věc předá k vyřízení veterinárnímu inspektorovi. - Pokud došlo k porušení ZOZPT, jde o přestupek fyzické osoby dle § 28 tohoto zákona nebo správní delikt podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby dle § 27. V daném případě policista zpracuje záznam o ohledání místa přestupku, zajistí fotodokumentaci a spolu s protokolem o kontrolním zjištění, který zpracoval veterinární inspektor věc postoupí k projednání přestupku nebo správního deliktu příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností, která je dle § 24a kompetentní projednávat přestupky a správní delikty na úseku týrání zvířat. - Jestliže veterinární inspektor zjistí skutečnosti, které policista na místě vyhodnotí, že jde o skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin týrání zvířat podle § 203 TrZ., je třeba zpracovat protokol o ohledání místa činu- nálezu zvířete, popř. uhynulého zvířete, pořídit náčrtek a fotodokumentaci z místa činu dle § 113 trestního řádu Poté sepíše záznam o zahájení úkonů v trestním řízení a následně opatřuje potřebné podklady k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin dle § 158 odst. 3 trestního řádu. V rámci prověřování si vyžádá zejména odborné vyjádření od Krajské veterinární správy k příčině úhynu

46

zvířete, sepíše záznamy o podání vysvětlení s příslušnými osobami, které mohou přispět k objasnění věci dle § 158 odst. 5 trestního řádu. - Dalším krokem je pak konzultace s příslušným dozorujícím státním zástupcem, eventuálně požádat o poskytnutí pomoci ze strany specialistů odboru hospodářské kriminality SKPV Správy PČR příslušného kraje nebo odboru hospodářské kriminality Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR. V případě, že policie vypátrá pachatele trestného činu, sepíše po vznesení obvinění ze spáchaného trestného činu, s obviněným protokol o výslechu dle § 91 a 95 TrŘ, zajistí si opis z rejstříku trestů, přestupky a posudky obce s rozšířenou působnosti v místě bydliště a pracoviště obviněného. V minulých letech řešila Policie ČR trestné činy a přestupky, které jsem přiblížila v přílohové části této práce, v příloze č. 1., č.2 a č.3. Například statistika případů týrání zvířat zpracovávaných na Městském ředitelství policie Brno,

2006 2007 2008 V roce

kterou

zpracoval

pan

Ing.

Kadera,

Trestné činy dle § 203 TrZ. 3x 1x 2x 2007

byl

vydán

vedoucí

oddělení

analytiky

:

Přestupky dle ust. VT/ZOZPT 2x 3x 1x trestní

příkaz

jednomu

pachateli.

Policejní prezidium PČR mimo jiné dozoruje postupy vyšetřování obvodních policejních a jednotlivých ředitelství PČR. Ke sledování jednotlivých případů používá systém SVOD, jakousi databázi jednotlivých trestných činů ze všech místních oddělení PČR, kdy mají povinnost tento systém kontrolovat a poukazovat, případně i šetřit a překvalifikovat vady vyšetřování.

7.2. Státní zastupitelství

Po praktickém nahlédnutí na první kroky vyšetřování trestných činů jsem navštívila Městské státní zastupitelství v Brně, konkrétně náměstka městského státního zástupce Mgr. Iva Hahna, Ph.D., abych tak mohla konfrontovat teoretické poznatky s běžnou praxí státního zástupce. Pan náměstek mi sdělil, že se tento druh trestných činů šetří velmi málo, obzvláště na městských zastupitelstvích se nesetkávají s týráním zvířat chovaných v zájmových a 47

hospodářských chovech. Naopak pokud se zde setkají s týráním zvířat, jedná se spíše o týrání domácích zvířat a s trestnými činy s týráním zvířat spojené, jako např. známý případ sexuálního devianta, který svým chováním způsobil smrt několika svých ovcí, slepic a prasat. V průběhu pěti let Městské státní zastupitelství v Brně podávalo obžalobu ve 3 případech. V roce 2004 obžalovaný z trestného činu § 203 odst. 2 TrZ., kdy utýral psa ve svém bytě a byl odsouzen nepodmíněně na 18 měsíců s odkladem na 6 měsíců. V roce 2005 se podávala obžaloba v podobném případě za podobných okolností opět za trestný čin v § 203 odst. 2 TrZ., toto řízení však bylo podmíněně zastaveno dle ustanovení § 307 trestního řádu, protože dle shledání státního zástupce zde nevznikla jiná škoda. V roce 2006 pachatel utýral psa dle § 203 odstavce 2 TrZ., byl uznán vinným v roce 2007 a odsouzen nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 8 měsíců ve věznici s ostrahou. Nutno dodat, že při úvaze nad nejpřísnějším potrestáním, s kterým jsem se v rámci zpracovávání tématu setkala, sehrál svou roli ve větší míře alkohol, který byl obžalovanému přičten jako přitěžující okolnost. V diskusi s panem Mgr. Ivo Hahnem, PhD. jsem si uvědomila několik podstatných faktů. V případě týrání zvířat se podávají trestní oznámení tehdy, pokud toto konání vzbuzuje veřejné pohoršení. Pokud obyvatele obce ruší hlasité projevy zvířat, které se dají popsat jako trpící, pak se rozhodnou jít na obecní úřad a stěžují si na hluk, popř. zápach. Obecní úřad případ pozvolna prošetří, nejčastěji tím způsobem, že se starosta obce dojde na místo podívat, sám pak zváží, zda po domluvě se „sousedem“ věc ohlásí na policii. Dalším opakujícím se jevem bývá nakládání s domácími mazlíčky, kterých se majitelé zbavují. Jsou to trestné činy páchané v afektu, kdy je pachatel rozzloben a svůj hněv si „vybije“ na zvířeti nebo čirou kalkulaci, když zvíře ponechají uvázané stranou, popř. pachatel má přímý úmysl zvířeti ublížit. Vzhledem k tomu, že zvíře je v právním smyslu věcí, mnoho lidí zvíře za věc považuje a nejen při patologickém nakládání, ale i ve chvíli, kdy by měl jako soused jít podat trestní oznámení na domnělé týrání zvířete. Toto chování lze tedy dělit takto:
Pasivní týrání zvířat je definováno jako týrání z nedbalosti, které vede k zanedbávání péče o zvíře. Může se jednat například o hladovění zvířete, dehydrataci, neposkytnutí

zdravotní péče infikovaných či nemocným zvířatům,

ustájení v

nevyhovujících podmínkách (horko, zima, vlhko atd.), parazitické infekce atd. Tyto procesy mají za následek pozvolné oslabování zvířete a podlamování jeho zdraví. Zvíře může za těchto podmínek umírat několik dní, až týdnů, což prodlužuje jeho utrpení. Vyšetřování těchto činů často ukazuje, že majitel zvířete začne zvíře ignorovat a přestane 48

se o něj starat, což může vést až k jeho uhynutí. V těchto případech je často zvíře majiteli odebráno a dáno do útulku, kde se mu dostane odpovídající zdravotní či jiné péče a případně se najde nový majitel, který by se o zvíře staral.
Aktivní týrání zvířat je definováno jako činnost, kdy člověk vědomě a záměrně trápí, zraňuje, či nevhodně usmrtí zvíře následek události, která nebyla přirozená nehoda. Lidé, kteří schválně a vědomě ubližují zvířeti jsou nejčastěji veřejně medializování a předpokládá se, že za jejich chováním je nějaká psychická porucha 61a tyto osoby mohou být nebezpečné pro společnost. Jak mi bylo vysvětleno, problematická je i stávající úprava. Obžaloba se skoro výlučně podává na recidivisty, kteří utýrají, zabijí zvíře dle odst. 2 a odst. 3 § 203 TrZ.. První odstavec § 203 TrZ. hovoří „ pouze“ o týrání, které se ale v časové ose velmi špatně prokazuje. Pokud by se přece jen vyšetřovatelé, státní zástupce a posléze soud zabývali týráním zvířat „ v prvním odstavci“, soud může potrestat pachatele odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti dle § 49 TrZ. (chov) nebo peněžitým trestem dle § 53 TrZ.62. V tomto bodě se pak dostáváme zpět k postupu vyšetřování, kde orgány činné v trestním řízení překvalifikují trestný čin na přestupek a pachatel zaplatí pokutu. Pro případ týrání, tedy kdy je zvíře stále naživu, se teoreticky, nikoliv podle stávající platné a účinné právní úpravy, nabízí i forma trestu „ zabrání věci“ dle § 73 TrZ., kdy by předmět týrání přešel po právní moci rozsudku63 do vlastnictví státu. Pan náměstek v tomto bodě zdůraznil, že i kdyby probíhalo zkrácené řízení dle § 314e TrŘ, kdy by byl vydán trestní příkaz nebo dle § 179a TrŘ, běžná praxe pak stejně počítá s osvědčením pachatele ve zkušební době, tedy předmět trestného činu by nepřešel do vlastnictví státu, ale stále by byl ve výlučném vlastnictví pachatele. Samotný státní zástupce však nejčastěji v případech týrání zvířat navrhuje podmíněné odložení navrženého potrestání, tedy podmíněné zastavení trestního stíhání dle § 307 TrZ.. Zdůvodňoval to tak, že pokud nebyl ještě pachatel trestaný, nedopustil se přestupku a je to jeho první provinění, navrhne sám odklon, tedy podmíněné zastavení 61

Jako např. projevy sadismu, či zoosadismu. Pokud se jedná o peněžitý trest dle § 53 trz., v odst. 1 je uvedeno, že peněžitý trest ve výměře od 2 000 Kč do 5 000 000 Kč může soud uložit, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Podle mého názoru nelze týráním zvířete získat majetkový prospěch, v odst. 2 je uvedeno, že bez podmínek odstavce 1 může soud uložit peněžitý trest pouze v případě, že a) tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje, nebo b) ukládá jej za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládá. Peněžitý trest je nejpoužívanější formou potrestání, ať v případě samotného trestného činu nebo přestupku, jak však ale soudce či jiný orgán činný v trestním řízení objektivně vypočítá adekvátní částku? 63 Lhůta pro nabytí právní moci rozsudku ponechává pachateli další společný čas se zvířetem. 62

49

trestního zastavení. Sdělil mi, že je to běžný postup i v případech, kdy se pachatel dopustí ublížení na zdraví na lidech, tedy že by se tak nerozhodoval v neúctě ke zvířatům. Kromě Městského státního zastupitelství v Brně jsem se snažila získat informace i při své letní studentské stáži, na Okresním státním zastupitelství v Olomouci, kde jsem dospěla k podobným výsledkům, co se týče četnosti podaných obžalob. Za posledních 8 let podával státní zástupce obžalobu na pachatele, který v afektu vyhodil psa z okna z 8. patrového domu. Soud obžalovaného potrestal trestem obecně prospěšných prací dle § 45 TrZ., odsouzený však trest nenastoupil a soud mu tak trest proměnil v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Krajské státní zastupitelství v Brně mi na můj vznesený dotaz odvětilo, že se za uplynulých 5 let nezabývali trestným činem týrání zvířat jako odvolací soud a v případě 1.instance toto ani není možné vzhledem k horní hranici trestní sazby tohoto trestného činu. V přílohové části přikládám pro zpřehlednění statistiku krajského státního zastupitelství pod č. 1. a č.2.

7.3. Obecné soudy 7.3.1.Okresní soudy K ucelení této kapitoly je třeba se ohlédnout za postupem předposledního orgánu činného v trestním řízení. Pokud případ týrání zvířat dospěje tak daleko, že je kvalifikován jako trestný čin a nikoliv jako přestupek či správní delikt podle VZ a ZOZPT, které jsem specifikovala blíže v kapitole 5., a státní zástupce trestní stíhání podmíněně nezastaví, tzv. neodkloní a podá obžalobu na pachatele trestného činu týrání zvířat, je pak na soudu, aby věc rozhodl. Soudce si obviněného předvede, vyslechne, vyslechne svědky, konfrontuje obviněného s výslechy svědků, ve výjimečných případech povolá znalce z oboru psychiatrie

64

,

prozkoumá listinné důkazy, zejména stanovisko Krajské veterinární správy, předchozí protokoly o výsleších. Na Městský soud v Brně jsem se obrátila s dotazem, jak šetří tyto trestné činy a jaká je četnost těchto trestných činů. Za poslední roky soud projednával pouze 2 trestní

64

Pan státní zástupce mi přímo nepotvrdil, zda při tomto druhu trestné činnosti se obvykle navrhuje znalec z oboru psychologie a psychiatrie pro příčetnost pachatele, popř. poruchy osobnosti, jako je např. agrese, sensitivity pachatele k živému tvoru nebo další charakteristické a přitom patologické povahové rysy, typické pro násilníky a vrahy.

50

věci, a to pod sp.zn. 12T 232/2006, kde byl 1 žalovaný, který byl odsouzen za utýrání psa k 8 měsícům odnětí svobody se zařazením do věznice s dozorem. Dále pod sp.zn. 92T 17/2004, kde byl taktéž 1 žalovaný, který byl uznán vinným vyhozením psa z okna z 2. patra, když tento pes na následky zranění zemřel a obžalovaný byl odsouzen k 6 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Jiné věci tohoto druhu u Městského soudu v Brně rozhodovány nebyly. V přílohové části přikládám pro zpřehlednění statistiku krajského státního zastupitelství pod č.3.

7.3.2. Krajské soudy Dále jsem dotazovala Krajský soud v Brně a žádala o informace, zda se v případě trestného činu týrání zvířat některý z mála odsouzených odvolal jako k soudu 2. stupně. Asistentka předsedy krajského soudu uvedla, že v minulých letech nebyl podán v agendě To žádný nápad. Dále uvedla, že v rámci okresních soudů (spadajících pod Krajský soud v Brně) bylo za tento trestný čin v loňském roce pravomocně odsouzeno pět osob. Za celý minulý rok se v odvolacím řízení vyskytl jen jediný případ týrání zvířat – týrání bažantů v bažantnici.65

65

http://brnensky.denik.cz/cerna_kronika/farmar_tyral_bazant_20080116.html

51

Závěr V diplomové práci jsem se pokusila nastínit ucelenější pohled na problematiku týrání zvířat, především z pohledu sankčního a právně vymahatelného. V průběhu zpracovávání jsem narážela neustále na problém s dostupností materiálů týkajících se ochrany zvířat. Připouštím, že mé téma nepatří zcela k tématům běžným, společensky nejpalčivějším, nicméně fakt, že pohoda zvířat a jejich právo na život není tolik diskutována a spíše podceňována, mne v pochybách utvrdila o důvodnosti zpracovat toto téma. Můj důvod netkví jen v zamyšlení nad tezemi filosofů přirovnávající rozumovou vyspělost dítěte a šimpanze, ale i ve vývoji lidských práv obecně. Z právního pohledu je nutné pohlížet na zvíře dvěma odlišnými způsoby. V rámci občanského práva je třeba pohlížet na zvíře jako na věc v právním smyslu, přičemž ho můžeme

specifikovat

jako

věc

movitou,

nezuživatelnou,

reálně

nedělitelnou,

nezastupitelnou a zpravidla individuálně určenou. O tom, že tento pohled je „zkostnatělý" a neodpovídá přírodní ani společenské realitě, svědčí pohled vlastní právu životního prostředí, tedy na živého tvora. Tento druhý pohled na zvíře byl proto stěžejní pro tuto práci. Moderně chápaná ochrana zvířat již není jen pouhou ochranu zvířat před týráním, ale je rozšířena na nutnost zabezpečení optimálního stavu životní pohody zvířat, tedy stavu, který je označován anglickým termínem „welfare". Obecně je právní ochrana zvířat v České republice představována tzv. veřejnoprávními a soukromoprávními nástroji ochrany zvířat. Právo sice přiznává ochranu zvířatům, avšak tuto ochranu mohou aplikovat a dovolávat se jí pouze lidé, ať již jde o chovatele zvířat, ochránce zvířat (např. občanská sdružení, nevládní nezisková organizace, mezinárodní organizace), svědka porušování právní ochrany zvířat (např. týrání) či pracovníka veřejné správy (např. Krajská veterinární správa, Česká inspekce životního prostředí). Neboť je jenom na nás lidech, abychom zvířatům ochranu, resp. „práva“ jim poskytnutou právem českým, mezinárodním a evropským realizovali (zvířata přece nemají svéprávnost a ani se nemohou ozvat při porušení svých „práv“, neboli jsou předmětem a nikoli subjekt právních vztahů). Stručně řečeno, lidé zvířatům vládnou ve všech otázkách jejich života. A právě proto v ochraně zvířat, stejně jako v ochraně životního prostředí, mluvíme o nástrojích ochrany. Soukromoprávní nástroje ochrany zvířat jsou představovány úpravou institutů sousedských práv a náhrady škody v občanském zákoníku. Protože je na zvíře stále nahlíženo jako na věc, stěžejní ochrana zvířat v tomto zákoníku spočívá v zákonné úpravě vlastnického práva. Ochrana zvířat proti týrání je součástí právní ochrany 52

zvířat v České republice, tak jak přepokládá čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Veřejnoprávní nástroje ochrany zvířat jsou představovány úpravou řady právních předpisů, přičemž výsostné postavení mezi nimi má zákon na ochranu zvířat proti týrání. I přes existenci soukromoprávní ochrany představované občanským zákoníkem ji samozřejmě musíme řadit do práva veřejného. Samotná právní ochrana zvířat je pak součástí právního odvětví práva životního prostředí, neboť už sám zákon o životním prostředí ve svém § 2 mj. stanoví, že organismy jsou jednou ze složek životního prostředí. Kdybychom i přesto právní ochranu zvířat vyloučili jako samostatné právní odvětví, což by podle mého názoru s ohledem na rozsáhlost materie nebylo nevhodné, jednalo by se o typicky průřezové právní odvětví. Nicméně i přes veškeré mé vize, snažila jsem se o objektivní náhled na problematiku ochrany zvířat, a v rámci ochrany jsem se zaměřila především na represivní složku, která se mi zdála, a i přes novou právní úpravu nadále zdá, neadekvátní. Z několika právních předpisů jsem se pokusila o ucelení daného tématu, ať už shrnutím pojmů na jednom místě, tak přiblížením definic a osvětlením jednotlivých termínů, které se úzce týkají týrání zvířat. V rámci rekodifikace trestního práva jsem vyšla ze stávající platné a účinné právní úpravy, kterou jsem nejdříve podrobně rozebrala, abych ji v následujících kapitolách mohla konfrontovat s rovněž platnou, ovšem v této době, ještě neúčinnou právní úpravou. Domnívám se, že bylo vhodné poukázat i na historické souvislosti české a světové právní úpravy, jednotlivé propojení a návaznost předpisů a zajímavá zjištění, že v historické souvislosti až po dnešní právní úpravy, znění a myšlenky často opakují. Rovněž jsem se snažila srovnat teoretické poznatky s výsledky praktického studia materiálů a utvořit tak komplexní náhled na téma, které mne samotnou zaujalo nejen coby studenta práv, který získává informace a ještě téměř nezkušeně pokouší nabyté znalosti použít v praxi, ale především jako člověka, který si je vědom, že je součástí všeho živého, je také živočichem a ne pánem přírody.

53

Resumé This thesis “Animal Maltreatment From The Perspective of Criminal Law“ deals with analysis of means of legal, which regulates status of the animal in Czech legal system. Czech legal system focuses on this problem from two points of view. At first, civil law defines the animal as an object in legal meaning. Protection given by this branch of law is based on civil principle of liability for damage, in case that the object is damaged. Secondly, environmental law defines the animal as an animal in legal meaning. It means that the animal has his own feelings and that's why he must be protected against maltreatment. The animal protection against maltreatment is based on administrative liability for misdemeanours and others administrative delicts. The modern conception of protection of animals contains not only protection against maltreatment, but is also enlarged on securing optimal life welfare. Criminal law, which as ultima ratio stands over all legal branches, reacts to this dualism of views. The protection of the animal as the object in legal meaning and as the animal in legal meaning is based on criminal liability for different kinds of crimes. The thesis is divided into seven chapters. In the first chapter, there is a short exposition about the term Animal, its evolution, division of verbetrate and term Verbetrate itself. It deals with animal from civil law perspective. In this case, the animal is considered to be the object in legal meaning, so it is classified in specific categories of objects and it is considered to be the object of property right. The second chapter attends to the phenomenon Maltreatment, the protection against animals abuse is brought forward in the thesis. It is an attempt of an extensive approach to the given issue in several different levels, whether juridical or non-juridical ones. For this reason, the broad philosophy-historic introduction is presented to show the resources of which today´s conception of man-animal relationship has come into existence. An appropriate space is assigned to the philosophical reflection of the issue in the contemporary philosophy and ethics, in the Anglo-American area particularly. The third chapter is focused on the historical developement of the legal protection of animals in Czech country, at the time before, during and after the First and Second World Wars. It includes the summary of the related law in the Czech Republic, starting with an outline of the development of the animal protection law in the area of today´s Czech Rebulic. The outline begins in the year of 1855, when the first Animal Protection Act came 54

into effect in the former Austro-Hungarian Empire, and ends in 1992, when the currently valid Animal Protection Act was passed by the Czech Parliament. Within the historical chapter I followed the progress of the Animal Protection Act and new bill itself. The fourth chapter is focused on international regulation. In Western Europe from the 1970´s new international agreements on animal protection were assumed into the European Union legislation. The agreements were often appended with Guidelines, which set detailed demands for animal protection. The significant part of the thesis is about the arrangement of the crime Animal Maltreatment and specific violation among the Veterinary Act and Animal Protection Act and Administrative Wrong. The part of reasoning is also discussion of the sanctions possibilities, and the official organisational structure for animal protection assurance as well as the list of the non-governmental organisations working in this area. The sixth part of the thesis is connected with the previous chapter, where I tried to compare the current legal form of the Criminal Act and the future, but nowadays valid, Criminal Code. There we can find the progress of the legal form. Legislators made the bill more restrictive in comparison of these two forms. I can see the progress in that there is unnecessary presence of public and therefore the crime „ was“ so cruel. In the new Criminal Code there is the main approach to the suffering and pain of animals themselves, non the mankind feeling of it. The last chapter is dedicated to the main theme of the thesis, to the analysis of the animal protection law with the special consideration of the protection against animal abuse. This part contains the view into the policy of Accusatory Body of Criminal Procedure and discussion of actual problems with access and operative proceeding. Although after integration EU regulations and European Council guidelines into Czech legal system the standard of animal protection raised, the problem, which is difficult enforceability, still remains. The terms of reference are divided among several institutions, which means bureaucratic procedure at solving the cases of animal maltreatment and more extending process of their protection. Czech legal regulation of breeding standards and care necessities seems to be convenient, even if the number and range of legal regulations related to this problem is considerable. To the better credit of our legal system, it would be useful to give precision and simplify these legal regulations.

55

Seznam použité literatury Monografie, učebnice, komentáře


Anděra, M.: České názvy živočichů II. - Savci (Mammalia), 1. vydání. Praha, Národní muzeum, 1999.




Bičovský. J. - Fiala, J. - Holub, M.: Občanský zákoník - Poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou, 2. dotisk 9. vydání, Praha, Linde Praha, 2004




Broom, D. - Tudge, C. Animal welfare. Strasbourg : Nakladatelství Council of Europe publishing, 2006.




Čechura, V., Novák, R., Vaněk, J. Komentář k zákonu o myslivosti. Praha, 2002.




Černý, P. Ekologický právní servis Brno : Nakladatelstv

Ekologický právní

servis, 1998.


Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. Praha: C. H. Beck, 2003.




Damohorský, M.: opak. cit., Ekologie a právo 4/2005, LexisNexis (ORAC).




Dousek, J. Pes v zrcadle předpisů . Praha : Nakladatelství Orac, 2002.




Dousek, J. – Spurná, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat, Praha: LexisNexis – ORAC 2004.




Gřivna, T. Trestní právo hmotné. Judikatura k obecné části. Praha: ASPI, a.s. 2007




Fiala, J. - Hrušáková, M. - Hurdík, J. - Korecká, V.: Občanské právo hmotné, 2. vydání, Brno, Masarykova univerzita a Nakladatelství Doplněk, 1998.




Hradilek, A. Moral animal . Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002.




Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 3. vyd. Praha: Linde, 2008.




Jelínek, J., Sovák Z.Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 20.vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2004.




Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Římské právo – 1. vydání, C. H. Beck 1995.




Kincl, J.: Gaius – učebnice práva ve čtyřech knihách, Doplněk 1999.




Kolektiv autorů. Právo životního prostředí – 2. díl. 2. vydání, Brno, vydala Masarykova univerzita, 2006.




Kratochvíl, V., Kuchta, J., Mates, P., Kalvodová, V., Zezulová, J., Juráková, I. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003.




Kratochvílová, H. Pes a paragraf. Praha : Nakladatelství Prostor, 1997.

56




Kružíková, E.: Právo životního prostředí Evropských společenství,Praha: Linde 2003.




Kühnelová, J. Váš pes a paragrafy. Praha : Nakladatelství Grada Publishing, 1999.




Miko, L. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.




Novotný , O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část, 5. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2007.




Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné. II. Zvláštní část, 5. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2007.




Pelikán, A. Trestní stránka ochrany zvířat proti týrání. Praha: Nakladatelství Socialistická zákonnost,1969.




Prchalová, J.: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000 – komentář a prováděcí předpisy, Praha: Linde 2006.




Rada Evropy. Výběr smluv Rady Evropy / Rada Evropy. Praha : Nakladatel Prospektrum, 2001.




Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti – podstatně přeprac. a dopl. Vyd. Praha : Nakladatelství Orac, 2003.




Stejskal, V., Úvod do právní ochrany přírody péče o biologickou rozmanitost. Praha: Linde, a. s., 2006.




Stejskal, V. – Vilímková, V.: Zákon o obchodování s ohroženými druhy s komentářem, Praha: Linde, a.s., 2005.




Tomášková, V.: Týrání zvířat – nová právní úprava italského trestního zákoníku. České právo životního prostředí č. 3/2004.




Sunstein, C.Animal rights : current debates and new directions. Oxford: Nakladatelství Oxford University Press, 2004.




Šámal, P., Púry, F. Rizman, S. Trestní zákon. Díl I. a II. Komentář. 6. vyd. Praha : 2004.




Veselý, F.X. Všeobecný slovník právní, Praha: F.X. Veselý, 1899.




Webster, J. (přeložil Špinka, M.): Welfare – životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, Praha: Nadace na ochranu zvířat 1999.




Weyr, F. a kol. Slovník veřejného práva československého, Brno: 1929 - 1948, sv. I. – IV.

57

Právní předpisy




zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů, „Ústava“




usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, - „Listina“




nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97




nařízení Rady 97/338/ES o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi




nařízení Rady 91/3254/EHS, o zákazu používání nášlapných pastí




zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník




zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)




zákon č. 41/2009 Sb, zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku




zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)




zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů




zákon č. 246/1995 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, ve znění pozdější předpisů




zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 491/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů




zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů




směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992, o ochraně přírodních stanovišť




směrnice Rady 1999/22/ES ze dne 29. března 1999, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách.

58




směrnice Rady 83/129/EHS ze dne 8. června 1989, o dovážení kůží z určitých tuleních mláďat a výrobků z nich do členských států




vyhláška Mze č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti




vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny

Mezinárodní dohody
smlouva č. 116/2003 Sb. m.s., Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely
smlouva č. 21/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely
smlouva č. 20/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě
smlouva č. 114/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat
smlouva č. č. 107/2001 Sb.m.s., Úmluva o zachování evropské volně žijící fauny a flóry a přírodních stanovišť –„ Bernská úmluva“
smlouva č. č. 19/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu
sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod „Evropská úmluva o lidských právech“

Seznam použité judikatury Judikatura česká


Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 1998 sp. zn. 10 T 11/98.




Rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 1993 sp. zn. 13 T 200/92.




Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 1999, sp. zn. 4 To 597/98.

Judikatura evropská


Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. května 2006 – Komise ES vs. Španělsko, ESD C-221/04.




Rozhodnutí rady ze dne 16. května 1988 o uzavření Evropské dohody o ochraně jatečných zvířat, č.88/306/EHS.




Rozhodnutí Komise ze dne 9. února 1990 o zřízení Poradního výboru pro ochranu zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, č. 90/67/EHS.

59

Elektronické odkazy


Ochránci hospodářských zvířat: Komentář k reportáži v pořadu Reportéři ČT online Web: [citováno 8. listopadu 2008]. Dostupný z http://www.ohz.cz/Aktivity/reporteri.html




Smolík, Petr. Web: I zvířata mají svá práva I. - Zákaz týrání [citováno 12.prosince 2008]. Dostupný z : http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/paragrafy/index_view.php?id=68047




Encyklopedie Cojeco : [citováno 2. ledna 2009]. Dostupný z http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&iddesc=66627&s_lang=2&title=obratlov ci




Internetové stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR: Listina základních práv a svobod online: [citováno 5. ledna 2009]. Dostupný z http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html




Encyklopedie Wikipedia: [citováno 2. ledna 2009]. Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Obratlovci




Světová společnost na ochranu zvířat WSPA: [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z http://www.wspa.org.uk




RSPCA: The Biggest Animal Rescue Ever: [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z http://www.rspca.org.uk




Eurogroupforanimals: For a Europe that cares for animals [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z : http://www.eurogroupforanimals.org




Příloha č.1 : Přehled četnosti tr.činu § 203 TrZ. Krajského státního zastupitelství v Brně : [citováno 08.února 2009]. Dostupný z : http://www.justice.cz




Příloha č.2 : § 203 - Týrání zvířat - podle údajů státních zastupitelství ze statistiky PČR z roku 2007: [citováno 08.února 2009]. Dostupný z : http://www.justice.cz




Příloha č.3 : § 203 - Týrání zvířat -podle údajů soudů ze statistiky PČR z roku 2007 : [citováno 08.února 2009]. Dostupný z : http://www.justice.cz

60

Přílohy Příloha č.1 Přehled četnosti tr.činu § 203 TrZ. Krajského státního zastupitelství v Brně

Způsob vyřízení

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

celkem

obžalobou

7 (M)

5 (M)

3 (2M) (1Ž)

9 (8M) (1Ž)

3 (2M) (1Ž)

4 (M)

6 (M)

2 (M)

39

2 (M)

4 (M)

2 (M)

0

0

0

2 (M)

0

10

1 (M)

1 (M)

0

0

1 (Ž)

0

0

1 (Ž)

4

0

1 (Ž)

1 (M)

1 (M)

2 (M)

3 (M)

4 (3M) (1Ž)

1 (M)

13

postoupeno § 171 tr.řádu

1 (M)

0

0

0

0

0

0

0

1

návrh na potrestání

0

0

0

1 (M)

0

0

0

1 (M)

2

celkem

11 (M)

11 (10M) (1 Ž)

6 (5M) (1Ž)

11 (10M) (1 Ž)

6 (4M) (2Ž)

7 (M)

12 (11M) (1 Ž)

5 (4M) (1Ž)

69

odloženo § 159a/2 tr. řádu nezletilci

zastaveno § 172 tr.ř.

podmíněně zastaveno § 302 tr.řádu

61

Příloha č.2 - § 203 - Týrání zvířat - podle údajů státních zastupitelství ze statistiky PČR z roku 2007 OSZ a KSZ

VYŘÍZENO proti osobám POČET trestných činů ODLOŽENO dle § 159a tr.ř. § 159a/2 -§ 11/1a) tr.ř. § 159a/2 -§ 11/1d) tr.ř. STÍHÁNO osob z toho žen mladiství OBŽALOVÁNO osob z toho žen zvl.nebezpeč. recidivistů věk 15 -17 z toho dívek věk 18 -19 20 -24 25 -29 30 -39 40 -49 50 a více TR. STÍHÁNÍ ZASTAVENO § 172/1d -§ 11/1a) tr.ř. § 172/1d -§ 11/1d) tr.ř. podmíněně zastaveno narovnání TR. STÍHÁNÍ PŘERUŠENO ZKRÁCENÉ PŘÍPRAV. ŘÍZENÍ z toho žen mladiství PODÁN NÁVRH NA POTRESTÁNÍ z toho žen věk 15 -17 z toho dívek věk 18 -19 20 -24 25 -29 30 -39 40 -49 50 a více ODLOŽENO dle § 179c tr.ř. ODLOŽENO dle § 179g tr.ř. POSTOUPENO

ČR 27 27 8 0 8 16 1 1 11 0 0 0 0 0 2 0 2 5 2

Praha 2 2 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0

5

StČ 1 1 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

JČ 1 1 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0

ZČ 1 1 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0

SČ 2 2 0 0 0 2 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0

VČ 7 7 5 0 5 2 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1

JM 7 7 0 0 0 7 0 0 4 0 0 0 0 0 0 0 2 1 1

0

0

0

0

1

1

3

0

0

0

0 0 4 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 1 0

0 0 3 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

3

1

0

0

0

0

0

0

2

0

0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

3

1

0

0

0

0

0

0

2

0

0

0 0 0 0 0 0 1 0 2 0 0 0

0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

62

SM 6 6 2 0 2 2 0 0 2 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0

VSZ Praha Olomouc 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Příloha č.3 - § 203 - Týrání zvířat -podle údajů soudů ze statistiky PČR z roku 2007 Území ČR TRESTNÉ ČINY -celkem z toho vliv alkoholu ODSOUZENO -osob celkem z toho žen vliv alkoholu

6 0

Praha 1 0

4

0

1 0

jiné návykové látky recidivistů věk 15 -17 z toho dívek věk 18 -19 20 -24 25 -29 30 -39 40 -49 50 a více TREST NEPO -celkem z toho do 1 roku

StČ 0 0

JČ 0 0

ZČ 2 0

SČ 0 0

VČ 1 0

JM 1 0

0

0

1

0

1

1

1

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

1 0

0 0

0 1 0 0 0 1 0 0 2 1

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 1 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 1 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 1 0

0 1 0 0 0 0 0 0 0 1

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

přes 1 r. do 5 r.

0

0

0

0

0

0

0

0

0

přes 5 r. do 15 r. přes 15 r. doživotí TREST PO ZÁKAZ ČINNOSTI PENĚŽITÝ TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE TRESTNÍ OPATŘENÍ JINÝ TREST UPUŠTĚNO od potrestání TRESTY ve spoj. s jinými tr. ZÁKAZ ČINNOSTI PENĚŽITÝ TREST JINÝ TREST OCHRANNÉ LÉČENÍ celkem protialkoholní protitoxikomanické ostatní OCHRANNÁ VÝCHOVA

0 0 0 3 0 0

0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0

0 0 0 1 0 0

0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0

0 0 0 1 0 0

0 0 0 1 0 0

1

0

0

0

0

0

1

0

0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0 0 0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

ZPROŠTĚNO ZASTAVENO z toho amnestie POSTOUPENO

2 1 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 1 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

1 0 0 0

0 0 0 0

1 0 0 0

63

SM 1 0