Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra ústavního práva a politologie
Bakalářská práce
Systém státní sociální podpory v ČR
Lukáš Pokorný
2009/2010
5
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma : Systém státní sociální podpory v ČR, zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou pouţity v seznamu pouţitých pramenů a literatury.
________________________
6
Rád bych tímto poděkoval vedoucí bakalářské práce JUDr. Kateřině Šimáčkové, PhD. za rady a pomoc v rámci prováděných konzultacích k této práci. 7
OBSAH OBSAH ..................................................................................................................................... 5 1. ÚVOD ......................................................................................................................7 2. VÝVOJ SOCIÁLNÍHO SYSTÉMU A JEHO ORGANIZAČNÍ STRUKTURA V ČESKÉ REPUBLICE ...................................................................................................8 3. SOCIÁLNÍ OCHRANA OBYVATEL ČESKÉ RREPUBLIKY ....................................9 3.1 Systém sociálního pojištění ............................................................................... 10 3.1.1 Dávky důchodového pojištění .......................................................................... 10 3.1.2. Dávky nemocenského pojištění ...................................................................... 10 3.1.3 Podpora v nezaměstnanosti ............................................................................ 11 3.2 Systém státní sociální podpory .......................................................................... 13 3.3 Systém sociální pomoci (péče a služby) ............................................................ 13 3.3.1 Pomoc v hmotné nouzi (dříve vedeno jako dávky sociální potřebnosti) .......... 13 3.3.2 Institut životního a existenčního minima .......................................................... 14 4. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA ............................................................................ 16 4.1 Vývoj, druhy dávek, organizace ......................................................................... 16 4.2 Základní instituty používané v řízení o dávkách SSP......................................... 18 4.2.1 Podmínka pobytu na území ČR ....................................................................... 18 4.2.2. Okruh společně posuzovaných osob .............................................................. 20 4.2.3 Nezaopatřené dítě ........................................................................................... 22 4.2.4. Rozhodné příjmy a období v řízení o dávkách SSP ....................................... 23 4.2.5. Příjmy pro účely řízení o dávkách SSP .......................................................... 23 4.2.6 Nejčastější případy porušování ustanovení § 5 zákona o SSP o příjmech ...... 25 4.3. Jednotlivé dávky SSP ....................................................................................... 27 4.3.1 Přídavek na dítě .............................................................................................. 27 4.3.2 Sociální příplatek ............................................................................................. 28 4.3.3 Příspěvek na bydlení ....................................................................................... 28 4.3.4 Rodičovský příspěvek ...................................................................................... 30 4.3.5 Dávky pěstounské péče .................................................................................. 33 4.3.6 Porodné ........................................................................................................... 35 4.3.7 Pohřebné ......................................................................................................... 36 4.4 Rozdílnost řízení dle zákona o SSP ve vztahu ke správnímu řádu .................... 36 4.5. Kontrolní činnost úřadů SSP ............................................................................. 42 2) individuální kontroly: ...................................................................................... 4.6. Postih žadatelů a SPO za porušování zákona o SSP ....................................... 43 4.7. Důvody a následky zneužívání dávek SSP ...................................................... 44 4.7.1. Faktory negativně ovlivňující výkon státní správy na úseku SSP ................... 45 4.7.2. Následky zneužívání dávek SSP .................................................................... 46 5. APLIKACE PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH OSOB V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE SE ZAMĚŘENÍM NA DÁVKY SSP .............................. 47 5.1 Vývoj a stav sociálních systémů......................................................................... 47 5.2. Základní právní normy koordinace v EU ........................................................... 49 5.3 Principy koordinace ............................................................................................ 51 5.3.1 Aplikace právního řádu jediného státu ............................................................. 51 5.3.2. Rovnost nakládání .......................................................................................... 52 5.3.3 Sčítaní dob pojištění ........................................................................................ 52 5.3.4 Zachování nabytých práv ............................................................................... 52 8
5.4. Rozsah Nařízení č. 883/2004 ............................................................................ 52 5. 4.1. Věcný rozsah koordinace Nařízení č. 883/2004 ............................................ 52 5.4.2. Osobní rozsah koordinace ............................................................................. 53 5.5. Rozsah Nařízení č. 1612/68 ............................................................................. 56 5.6. Evropský soudní dvůr - ESD ............................................................................ 57 5.7. Aplikace Nařízení v řízení o rodinných dávkách ............................................... 58 5.7.1. Vyloučení souběhu dávek a použití pravidel přednosti ................................... 59 5.7.2 Rozdíly v řízení o dávkách SSP při aplikací Nařízení EU ................................. 61 5.7.3. Řízení s českými občany, migrujícími pracovníky zaměstnanými v jiném státě EU..................................................................................................................... 62 5.7.4. Řízení s migrujícími pracovníky z jiných států EU zaměstnanými v ČR ......... 63 5.8. Dávky SSP podléhající koordinaci EU dle Nařízení Rady (ES) č. 883/2004 ..... 64 5.8.1. Přídavek na dítě ............................................................................................. 64 5.8.2. Rodičovský příspěvek ..................................................................................... 65 5.8.3. Sociální příplatek ............................................................................................ 66 5.8.4. Pohřebné ....................................................................................................... 66 5.9. Dávky SSP, které jsou poskytovány dle Nařízení č. 1612/68 jako sociální výhody. ...................................................................................................................... 67 5.10 Dávky nepodléhající koordinaci ....................................................................... 67 5.10.1. Příspěvek na bydlení .................................................................................... 67 5.10.2. Porodné ....................................................................................................... 68 5.11. Administrativní oblast ...................................................................................... 69 5.12. Problémy na úseku aplikace Nařízení EU ...................................................... 70 6. ZÁVĚR ................................................................................................................. 72 6.1. Možná řešení ................................................................................................... 73 6.2. Rodinné dávky přiznávané dle nařízení EU ..................................................... 74 7. RESUME .............................................................................................................. 76 8. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ......................................................................... 77
1. ÚVOD
Diplomovou práci jsem si vybral z důvodu mé dosavadní praxe ve státní správě, kterou jsem vykonával opakovaně na Úřadu práce Brno-venkov, odboru státní sociální podpory (dále jen SSP). Svoji prací jsem si chtěl ujasnit různé sociální systémy, jejichţ prostřednictvím jsou realizována a zajištěna sociální práva pro občany státu. Obecný pojem sociální dávka je totiţ kaţdým vykládán a chápán jinak, coţ je odvislé od jeho znalosti problematiky.
Hlavním obsahem práce je poukázání na problémy při aplikaci jednotlivých dávek SSP v praxi, jejich zneuţívání a specifika samotného řízení zákona o státní sociální podpoře. V návaznosti pak v části práce nastínit rozdílnost v uplatňování práva Evropské unie na úseku rodinných dávek a národního předpisu, zákona o státní sociální podpoře. Tato část je aktuální od našeho začlenění do Evropské unie (dále jen EU) a není veřejnosti příliš známa.
2. VÝVOJ SOCIÁLNÍHO SYSTÉMU A JEHO ORGANIZAČNÍ STRUKTURA V ČESKÉ REPUBLICE
V období od roku 1948 do roku 1989/1990 existoval v Československé republice socialistický systém, který fungoval na principu centrálně plánované ekonomiky. Z tehdejšího politického a ideologického hlediska byly v socialistické společnosti vyloučeny sociální problémy, jako je nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení. V roce 1990 začala vláda Československé federativní republiky vytvářet sociální systém, který měl podpůrně zajistit provádění ekonomické reformy. Systémové změny se týkaly zejména rizikových faktorů dalšího vývoje, tj. nezaměstnanosti, inflace a privatizaci. Na začátku 90. let byly vytvořeny nové instituce, např. úřady práce a nové instituty jako ţivotní minimum a nové mechanizmy jako valorizace. Byla přijata celá řada zákonů, např. zákon o zaměstnanosti, o ţivotním minimu, o sociální potřebnosti. To umoţnilo start ekonomické reformy bez sociálních otřesů. Míra pomoci státu je předmětem mnoha diskusí. Tj. do jaké míry stát má a smí zasahovat přerozdělovacími procesy do přirozeného chodu ekonomiky i do ţivotů lidí. Podílíli se stát na sociální pomoci, znamená to, ţe se na ní podílí prostřednictvím daní a odvodů kaţdý občan státu. Míra zásahů státu v sociální oblasti musí být v souladu s principem sociální solidarity zdravých s nemocnými, mladších se staršími, bezdětných s rodinami s dětmi, zaměstnaných s nezaměstnanými. Tato míra sociální solidarity, která je vyjádřena v poměru, jak se na nepříznivé sociální situaci podílí občan a stát, jak je pak uplatňována prostřednictvím legislativního rámce. Sociální politika má zásadní roli při zajišťování přístupu k základním právům občanů.
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA OBYVATEL ČESKÉ RREPUBLIKY Je v širším slova smyslu souhrnné označení pro všechny sociální instituty poskytující
občanům, resp. rodinám, uspokojení jejich společensky uznaných potřeb a to za situace, kdy tyto své potřeby nejsou občané schopni uspokojovat vlastními silami z důvodu, který je společensky akceptován. Sociální ochrana eliminuje negativní dopady v různých sociálních situacích. Tuto ochranu tvoří tři víceméně samostatné systémy: sociální pojištění (dávky důchodového a sociálního pojištění, do tohoto systému lze zařadit i podporu v nezaměstnanosti), státní sociální podpora (dávky SSP) a sociální péče (dávky pomoci v hmotné nouzi, (dříve vedeno jako dávky sociální potřebnosti) příspěvek na péči a dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postiţením). První sociální systém řeší obecné situace formou pojištění. Systém SSP se vztahuje na určité skupiny osob a rodin a systém sociální pomoci pak řeší situace zcela individuální, tedy konkrétních osob a rodin. Proto i prokazování rozhodných skutečností je rozdílné v kaţdém tomto systému, tedy od univerzálního plnění podmínek, přes plnění podmínek určitých skupin rodin (zátěţ při narození dítěte) aţ po přesné určení cílových skupin příjemců. Při tvorbě těchto sociálních systémů je vţdy nezbytné hledat soulad mezi nejpřesnějším zacílením výplaty dávek a vyţadovaným rozsahem údajů od příjemců, včetně moţností jejich ověření. Tj. aby příslušné dávky nesměřovaly mimo stanovený účel, ale současně aby rozsah prokazování nebyl zcela nepřijatelný. Vzhledem k tomu, ţe pro většinu lidí, ale bohuţel i politiků a některých ústavních činitelů, je znalost a orientace v různých druzích dávek sociálních systémů na niţší úrovni, taktéţ i ve věcné příslušnosti orgánů, které v sociální sféře působí, tak jsou dávky z různých systémů uváděny nepřesně a jsou výkladově zaměňovány. Tímto dochází ve společnosti ke zkresleným představám o této sféře. Příslušné orgány jsou pojímány obecně pouze jako „sociálka“ a pouţíván je obecný pojem „sociální dávka“ pro rozdílné druhy dávek. Proto je následně uveden stručný přehled jednotlivých druhů dávek v těchto systémech. 3.1 Systém sociálního pojištění Systém sociálního pojištění řeší hlavně důchody a dávky v nemoci. Z obdobného účelu a odvodu plateb je zde moţno zařadit i podporu v nezaměstnanosti. Je zaměřen na
sociální situace, na které je moţné se dopředu připravit, např. na ztrátu příjmu v důsledku nemoci, stáří, invalidity či ztráty zaměstnání. Je financován z příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných, eventuálně státu za vybrané osoby (důchodové a nemocenské pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti).
3.1.1 Dávky důchodového pojištění Důchodové pojištění je právně regulováno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších přepisů a zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na důchod vzniká splněním podmínek, především doby pojištění a dosaţením důchodového věku. Druhy důchodů : přímé – starobní a invalidní, odvozené – vdovský a sirotčí. Problematiku důchodů a jejich realizaci provádí Česká správa sociálního zabezpečení a okresní (městské) správy sociálního zabezpečení. Dále pak odbory sociálního zabezpečení ministerstva vnitra, ministerstva obrany a ministerstva spravedlnosti u příslušníků Policie ČR, ozbrojených sborů a bezpečnostních sluţeb, vojáků z povolání a příslušníků vězeňské sluţby.
3.1.2. Dávky nemocenského pojištění Účelem nemocenského pojištění je zabezpečit občany v době, kdy nemohou přechodně vykonávat svoji pracovní nebo jinou výdělečnou činnost z vlastních zdravotních důvodů nebo ze zdravotních důvodů osob blízkých. Dále zabezpečit ţeny v době těhotenství a mateřství. Nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Některé kategorie zaměstnanců a zaměstnavatelů jsou z nemocenského pojištění vyňati, např. příslušníci ozbrojených sborů, zaměstnanci, jejichţ zaměstnavatel nemá sídlo v České republice (dále jen ČR). Některé skupiny pracovníků mají rozdílné podmínky nároku na dávky, např. studenti a ţáci (nenáleţí jim nemocenské), zaměstnanci činní na základě
dohody o pracovní činnosti apod. Zaměstnancům v pracovním poměru se poskytují dávky: nemocenské, ošetřovné, peněţitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Osobám samostatně výdělečně činným se poskytují dávky: nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství. Účast na nemocenském pojištění je u osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ) dobrovolná. Nárok na nemocenské dávky vzniká po splnění doby stanovené účasti na nemocenském pojištění před vznikem sociální události (nemoc, porod, apod.). Realizaci provádí Česká správa sociálního zabezpečení, okresní (městské) správy sociálního zabezpečení. Nově od 1.1.2009 vstupují do provádění i zaměstnavatelé, kteří hradí nemocenské prvních 14 dnů nemoci, přičemţ první 3 dny nejsou hrazeny.
3.1.3 Podpora v nezaměstnanosti Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) určuje práva a povinnosti uchazečů a zájemců o zaměstnání. Zájemce o zaměstnání je osoba, která má sice zaměstnání nebo je osobou samostatně výdělečně činnou, a z různých osobních důvodů si hledá jiné zaměstnání, k čemuţ vyuţívá právě Úřad práce. Uchazeč o zaměstnání je osoba, která poţádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce v jehoţ správním obvodu má trvalé bydliště, přičemţ musí splňovat stanovené podmínky zákonem pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Zařazením do evidence pak vyplývají pro uchazeče určité povinnosti, zejména součinnost s úřadem práce a skutečnost, ţe odměny z přivýdělku nesmí přesáhnout polovinu měsíční mzdy (při pobírání podpory). Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který v posledních
3 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání získal alespoň 12 měsíců důchodového pojištění v předchozích zaměstnáních. Pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti musí uchazeč o zaměstnání podat písemnou ţádost, a to nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení tohoto zaměstnání. Od
1.1.2009
činí
stanovená
podpůrčí
doba
pro
poskytování
podpory
v nezaměstnanosti u uchazeče o zaměstnání, kterému je ke dni podání ţádosti o podporu v nezaměstnanosti: do 50 let věku 5 měsíců, od 50 do 55 let věku 8 měsíců, nad 55 let věku 11 měsíců. Výše podpory v nezaměstnanosti se stanoví v prvních dvou měsících ve výši 65 %, další 2 měsíce 50 % a po zbývající dobu ve výši 45 % průměrného čistého výdělku. Strop pro výplatu podpory je 13.307,- Kč, coţ je 0,58násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. aţ 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla ţádost o podporu v nezaměstnanosti podána.1 Realizaci podpory v nezaměstnanosti provádí Správa zaměstnanosti Ministerstva práce a sociální věcí České republiky (dále jen MPSV ČR) a úřady práce, včetně dislokovaných pracovišť v rámci svých správních obvodů. 3.2 Systém státní sociální podpory Systém státní sociální podpory (dále jen SSP) je podporou příjmu (zejména nízkého) rodiny, v některých ţivotních situacích, např. v péči o nezaopatřené dítě v rodině, osobní péči o malé dítě, péči o zdravotně postiţené dítě. Tento systém je financován ze státního rozpočtu, tedy z výnosu daní na základě nejširší sociální solidarity. Jedná se o formu peněţního plnění. (Blíţe neuváděno, neboť bude dále rozvedeno v samostatné kapitole).
1
Integrovaný portál MPSV. Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání [online] [cit. 05.04.2010] Dostupné z
3.3 Systém sociální pomoci (péče a služby) Tento systém zabezpečuje základní ţivotní potřeby občany, především v obtíţných sociálních situacích a hmotné nouze, např. pokles příjmů pod ţivotní minimum, neschopnost se sám o sebe postarat v důsledku zdravotního stavu nebo stáří. Dále se jedná o poskytování sociálních sluţeb (pečovatelské sluţby, sluţby pro důchodce) a formou sociálních azylů (azylové domy, domy na půl cesty, domovy důchodců, ústavy pro zdravotně postiţené, dětské domovy). Systém sociální pomoci je financován ze státního rozpočtu prostřednictvím krajů, měst a obcí. Jedná se jak o peněţitá plnění, tak i formu věcného plnění.
3.3.1 Pomoc v hmotné nouzi (dříve vedeno jako dávky sociální potřebnosti) Pomoc v hmotné nouzi právně reguluje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Je to forma pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, která by je měla aktivizovat k tomu, aby i ony samy se snaţili zajišťovat prostředky k ţití. Cílem je zabránit sociálnímu vyloučení takto postiţených osob. Měla by být uplatňována zásada, ţe kaţdý, kdo pracuje, by se měla mít lépe neţ ten, kdo nechce pracovat Osoba v hmotné nouzi – jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumoţňují uspokojení základních ţivotních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůţe z objektivních důvodů zvýšit, a vyřešit tak svoji situaci vlastním přičiněním.2 Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi jsou: 1) Příspěvek na ţivobytí, 2) Doplatek na bydlení, 3) Mimořádná okamţitá pomoc. Ţádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi se podávají na sociálních odborech pověřených obecních (městských) úřadů podle místa trvalého pobytu občana, které o dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a tyto vyplácí.
2
Integrovaný portál MPSV. Obecné informace a vymezení některých pojmů [online] [cit. 05.04.2010] Dostupné z
K plnému upřesnění uvádím, ţe současně odbory sociálních věcí úřadů obcí s rozšířenou působností realizují sociální dávky, které jsou však vypláceny pouze zdravotně znevýhodněným osobám. Jedná se o příspěvek na péči poskytovaný podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Dále dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením, které jsou poskytovány za podmínek stanovených ve vyhlášce MPSV ČR č. 182/1991 Sb. Jedná se například o tyto dávky: příspěvek na úpravu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla apod.
3.3.2 Institut životního a existenčního minima Obecní úřady, které realizují pomoc v hmotné nouzi vţdy vychází z definice ţivotního a existenčního minima. „Ţivotní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněţních příjmů (3.126,- Kč) k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb.“3 „Existenční minimum je minimální hranicí peněţních příjmů (2020,- Kč nejniţší základ), která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umoţňující přeţití. Existenční minimum nelze pouţít u nezaopatřeného dítěte, u poţivatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 68 let.“4 Týká se osob, které neplní stanovené podmínky pro přiznání ţivotního minima, např. nevykonávají veřejné sluţby pro obce, dluţí na výţivném na děti, odmítají evidenci nezaměstnaných u úřadu práce. Ţivotní a existenční minimum je stanoveno v zákoně č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Hlavní vyuţití ţivotního a existenčního minima je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších přepisů. Ţivotní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálněochranná veličina. Vedle ţivotního minima je z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi institut existenčního minima. Ţivotní minimum ani existenční 3 4
Integrovaný portál MPSV. Ţivotní a existenční minimum [online] [cit. 05.04.2010] Dostupné z Integrovaný portál MPSV .Ţivotní a existenční minimum [online] [cit. 05.04.2010] Dostupné z
minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení. Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému SSP poskytováním příspěvku na bydlení a v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení. Valorizace ţivotního a existenčního minima je prováděna nařízením vlády. K vyuţití ţivotního a existenčního minima dochází dále u dávek SSP, zejména u přídavku na dítě a sociální příplatek, kdy tvoří i základ pro jeho výpočet. Další vyuţití je v soudní praxi pro stanovení alimentačních povinností a v případě exekucí pro stanovení výše nezabavitelné částky, pod kterou nelze tyto provádět.
4. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA 4.1 Vývoj, druhy dávek, organizace Zákon o státní sociální podpoře (dále jen zákon o SSP) byl přijat v roce 1995, do plné účinnosti vstoupil 1.1.2006, přičemţ částečně účinný byl od 1. října 1995. Stanovuje podmínky a náleţitosti pro nárok a výplatu dávek SSP, které by měly směrovat do nízkopříjmových rodin nebo reagují na vzniklé sociální situace v rodině. Do přijmutí uvedeného zákona byla sociální pomoc rodinám s nezaopatřenými dětmi prováděna různými
institucemi a z různých zdrojů, např. zaměstnavatelé vyplácely přídavky na dítě, coţ bylo vázáno účastí na nemocenské pojištění. Dosavadní systém se do té doby skládal z asi 60 sociálních dávek různého typu. Přijmutím tohoto zákona došlo k vytvoření jedné odpovědné instituce a plátce, zodpovědné za výkon státní správy ve vztahu k rodinám s nezaopatřenými dětmi, přičemţ došlo ke zjednodušení a zpřehlednění této oblasti. Do současnosti byl zákon o SSP 66-krát novelizován, průběţně se měnila struktura u některých dávek a podmínky pro jejich poskytování, některé dávky byly zrušeny (příspěvek na dopravu, zaopatřovací příspěvek) a i v organizaci SSP probíhaly změny. Dávky vţdy vyplácely odbory státní sociální podpory, původně začleněné jako referáty SSP v organizační struktuře okresních úřadů. Po zrušení okresních úřadů k 31.12.2002 pak od 1.1.2003 vykonávaly odbory SSP správu na úseku SSP v rámci obecních úřadů s rozšířenou působností a od 1.4.2004 jsou odbory SSP5 začleněny pod úřady práce. SSP jako jeden z mála sociálních systémů ve vztahu k ostatním členským států Evropské unie je nepojistným systémem. To znamená, ţe ţadatelé o dávky SSP nemusí být plátci jakéhokoliv pojištění a dávky jim mohou být přiznávány. Rozhodující je podmínka trvalého pobytu na území ČR. Samozřejmě, ţe v době přípravy a přijetí zákona o SSP nikdo nebral v potaz budoucí vývoj, příliv cizinců z bývalých sovětských republik do ČR a náš vstup do Evropské unie (dále jen EU). Tento stav po našem vstupu do Evropské unie vytváří určitou nekompatibilnost s ostatními sociálními systémy vyplácení rodinných dávek v ostatních státech EU. Garantem systému SSP je stát, který celý systém finančně zajišťuje. To se týká jak samotného řízení o dávkách SSP a jejich výplaty ţadatelům, tak i samotného provozu pracovišť, materiálního a technického vybavení a platů pracovníků SSP. Dávky SSP jsou ze zákona dávky nárokové, tedy obligatorní, coţ znamená, ţe pokud ţadatel a ostatní společné posuzované osoby splní zákonem stanovené podmínky, tak mu dávka musí být přiznána a vyplacena. Tento charakter dávek však svádí laickou veřejnost k tomu, ţe pracovníci SSP jsou pouze zpracovateli předloţených dokladů a na řízení nemají 5
Dle § 2a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o úřady SSP, ale z organizačního hlediska úřadu práce se jedná o odbory SSP
ţádný vliv. Účel zákona o SSP, který mnoha ţadatelům uniká je v tom, ţe stát se státní sociální podporou pouze podílí na krytí nákladů na výţivu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin. Tedy víceméně předpokládá, ţe rodiny si budou své, i kdyţ niţší příjmy zajišťovat pracovní činností a dávkami SSP jim bude „dorovnávána“ přijatelná ţivotní úroveň. Konstrukce zákona však na druhé straně nepředpokládala zneuţívání zákona lidmi nepotřebnými. Dávky státní sociální podpory : a) dávky testované (na příjem): 1. přídavek na dítě, 2. sociální příplatek, 3. příspěvek na bydlení. b) dávky netestované: -
rodičovský příspěvek,
-
dávky pěstounské péče - příspěvek na úhradu potřeb dítěte, - odměna pěstouna a odměna ve zvláštních případech, - příspěvek při převzetí dítěte, - příspěvek na zakoupení motorového vozidla. porodné, pohřebné. Státní správu na úseku SSP vykonávají odbory SSP organizačně začleněné pod úřady
práce a Úřad práce hl.m. Prahy. V rámci místní příslušnosti, tj. správním obvodu pak výkon provádí jednotlivá kontaktní místa SSP příslušného úřadu práce. Metodické a odborné řízení, a současně i kontrolu a dozor nad činností úřadů státní sociální podpory provádí krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy, které téţ plní funkci odvolacích orgánů druhého stupně. Na výkonu SSP se podílí i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR jako nadřízený orgán k úřadům práce, dále metodikou k provádění řízení o dávkách SSP a zabezpečením informačních systémů. Z výše uvedeného systému podřízenosti a nadřízenosti vyplývá, ţe
v důsledku nedokončené reformy veřejné správy došlo k prolnutí orgánů státní a správy s orgánem samosprávy. Konkrétním projevem je rozhodování krajského úřadu o odvolání úřadu SSP. Zákon o SSP obsahuje 81 paragrafů, jejichţ pouţití je odkázáno na řadu dalších zákonů a nařízení. Jedná se např. zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů, zákony o pobytu cizinců na území ČR, o zákon o rodině, zákon o sociálně právní ochraně dětí, zákon o daních z příjmů, občanský zákoník, zákon o zaměstnanosti, zákon o nemocenském pojištění, atd. Další právní předpisy pak upravují postupy, které jsou s výkonem SSP bezprostředně spojeny, např. aplikace právních předpisů Evropského společenství na migrující pracovníky (Nařízení rady EU č.883/2004), kontrolní činnosti, právní zajištění a vymáhání pohledávek vzniklých na dávkách SSP, řešení přestupků a správních deliktů.
4.2 Základní instituty používané v řízení o dávkách SSP 4.2.1 Podmínka pobytu na území ČR Jak jiţ bylo dříve uvedeno, tak zákon o SSP na rozdíl o jiných sociálních systémů není systémem pojistným a základní podmínkou pro přiznání dávek SSP je hlášení fyzické osoby k trvalému pobytu na územní ČR. Tuto podmínku pak musí splňovat ţadatel a všechny osoby v okruhu ţadatele, tzv. společně posuzované osoby. Pokud jedna z osob v okruhu podmínku pobytu nesplňuje, tak nárok na příslušnou dávku zaniká. Občané ČR získávají trvalý pobytu ze zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů. V praxi pak není rozhodující zda jsou k trvalému pobytu přihlášení na úřední adrese městských nebo obecních úřadů. Pobyt cizinců pro účely SSP se posuzuje podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Cizinci s udělením trvalého pobytu v ČR a cizinci, kterým byl přiznán statut azylanta, splňují dnem udělení podmínku trvalého pobytu pro účely řízení o dávkách SSP. U cizinců s přechodným a dlouhodobým povolením k pobytu musí tito splnit podmínku 365 dnů nepřetrţitého hlášení k pobytu na území ČR, aby podmínku trvalého pobytu pro účely SSP splnili. Vzhledem k určité rozdílnosti pojmu povolení k pobytu, který je pouţíván cizineckou policií a hlášení pobytu, který je pouţíván úřady SSP, dochází k nejasnostem ve výkladu těchto pojmů a jednotlivé
případy pak musí být řešeny v součinnosti s orgány cizinecké policie. V ustanovení § 3 zákona o SSP, který podmínku trvalého pobytu u cizinců řeší je řada výjimek. Např. podmínku trvalého pobytu můţe splnit i ţadatel o udělení mezinárodní ochrany (dříve udělení azylu), za podmínky, ţe bude hlášen k pobytu více jak 365 dnů mimo pobytové zařízení Ministerstva vnitra České republiky. Naproti tomu občané EU, kteří na území ČR pobývají se statutem migrujícího pracovníka, tak nejsou povinni výše uvedenou podmínku pobytu pro účely řízení o dávkách SSP splňovat. Nařízení EU č. 1408/71 a 883/2004 hlášení k pobytu u těchto osob nevyţaduje. Pak však je tento stav v částečném rozporu s § 93 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který povinnost ohlášení místa pobytu občanovi EU stanoví. Ve zvlášť závaţných případech, kdyţ by při nesplnění podmínky trvalého pobytu některou ze společně posuzovaných osob ohrozilo rodinu ţadatele zamítnutím ţádosti o dávku, je moţnost odstranění tvrdosti zákona vyuţitím institutu prominutí podmínky trvalého pobytu v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona o SSP, která je pouze v kompetenci krajského úřadu nebo Magistrátu hl. města Prahy. Přestoţe povolování pobytu cizincům v ČR je plně v kompetenci ministerstva vnitra ČR, tak se pracovníci SSP setkávají při řízení o dávkách SSP s řadou případů porušování právních předpisů ze strany cizinců z bývalého východního bloku a rozvojových zemí. Vzhledem k tomu, ţe na okrese Brno-venkov je dislokováno pobytové zařízení Ministerstva vnitra ČR v Zastávce u Brna pro cizince ţádající si o azyl v ČR, tak je jich značná část následně hlášena k pobytu na okrese Brno – venkov. Bohuţel ne všichni z nich se zapojí do normálního ţivota. Část těchto cizinců zůstává závislá na pomoci sociální sítě, včetně SSP a bohuţel jejich aktivity se neprojevují v pracovní činnosti. Na druhé straně jsou to některé manţelky občanů postsovětských republik, které si na úřad SSP přichází pro dávky SSP, přičemţ jejich manţelé jsou členy různých druţstev a podnikatelé bez příjmů, ač jejich majetková situace je pravděpodobně jiná, kdyţ si dovolí bydlet v centru Brna v luxusních bytech, na které nemají ani občané ČR tzv. střední vrstvy. Běţné jsou i pokusy, ţe cizinci (Asiaté) vyuţívají svého podobného vzhledu z pohledu Evropanů a o dávky SSP si ţádají na
základě předloţení dokladů za své krajany. Další forma získání pobytu v ČR je fingované uvádění cizinců jako otců dětí v rodném listě narozených dětí české občance. Pro účely SSP pak občanka pak následně uvádí, ţe s tímto otcem nikdy nevedla a nevede společnou domácnost a ţádá o jeho vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob ihned po porodu. 4.2.2. Okruh společně posuzovaných osob Pro účely zákona o SSP se za rodinu povaţuje oprávněná osoba a s ní společně posuzované osoby, za rodinu se téţ povaţuje sama oprávněná osoba, např. samo dítě. Jedná se o nezaopatřené děti, jejich rodiče, manţele, partnery, druhy a druţky. Rozhodující je zda uvedené osoby splňují podmínky společné domácnosti dle § 115 občanského zákoníku, tj. ţe s oprávněnou osobou trvale ţijí a zároveň společně uhrazují náklady na své potřeby. Vzhledem k tomu, ţe v řízeních o dávkách je postačující a rozhodující prohlášení o vedení či nevedení společné domácnosti s otcem dítěte, druhem nebo manţelem, tak jsou částí ţadatelek v prohlášení uváděny nepravdivé údaje. Běţně dokládají fiktivní dohody o placení výţivného dětem, nebo podané návrhy k soudu ve věci svěření dětí do péče, rozvodovému řízení po krátké době stahují, o čemţ však úřad SSP neinformují apod. Důvodem uvedeného jednání je získání majetkového prospěchu. Ustanovení § 7 odst. 3 zákona o SSP sice stanoví, ţe podmínka společné domácnosti, se povaţuje vţdy za splněnou u nezletilého nezaopatřeného dítěte a jeho rodičů, zletilého nezaopatřeného dítěte a jeho rodičů, pokud jsou hlášeni k trvalému pobytu v tomtéţ bytě a u manţelů a partnerů v registrovaném manţelství, ale při odmítání vedení společné domácnosti ţadatelkami je prokázání skutečného stavu, kdy s manţel, otcem dítěte nebo druhem ţijí, nemoţné. Bohuţel i odvolací orgány v těchto případech pak rozhodnutí úřadu SSP pro nedostatek důkazů zruší. Na základě kontroly všech osamělých ţadatelek, které byly posuzovány pro účely dávek státní sociální podpory jako osamělé, kdy byl do okruhu společně doplněných osob následně zařazen druh nebo otec dítěte, bylo ve 42 % případů zjištěno porušení zákona s neoprávněně vyplácenými dávkami v celkové výši 405.780,- Kč. Trendem dnešní společnosti není uzavírání manţelství, 38% dětí z celkového počtu narozených dětí se rodí mimo manţelství mladých lidí, kteří ţijí druţském poměru. V ČR je to celkem asi 580.000 takových svazků. Mnohdy je to ale ze strany ţadatelek úmysl, jak získat od státu více peněz, kdy pro účely řízení o dávkách otce dítěte nebo druha, se kterým ţije ve společné domácnosti,
neuvádí. Důvodem je, ţe při uvádění partnera a tím i jeho příjmů, by na testované dávky SSP nedosáhly. V těchto případech se většinou jedná o muţe s průměrnými aţ nadstandardními příjmy a vyplácené dávky SSP pak ţadatelka má jako solidní kapesné. Nejsou výjimečné případy, zejména u otců dětí, kteří podnikají, ţe ţadatelka, se kterou ţije, se pro účely SSP uvádí jako osamělá, ale otec jejich dětí, za účelem uplatnění daňového zvýhodnění na vyţivované dítě v daňovém přiznání pro finanční úřad děti uvádí. Uplatnění této tzv. odpočitatelné poloţky je moţné pouze na vyţivované dítě ţijící v domácnosti s poplatníkem, tzn. přiznání vedení společné domácnosti.6 Nejsou výjimečné případy zneuţívání tohoto institutu, kdy i oba manţelé pro účely řízení prohlásí nevedení společné domácnosti, a to na určitá čtvrtletí nebo období. Následně je pak zjišťováno, ţe právě v těchto inkriminovaných obdobích je manţelovi vyplácen příjem z pronájmu nebo jiný příjem, který by výplatu dávky SSP pro výši příjmu vyloučil. Na druhé straně jsou však ţadatelky - samoţivitelky, které skutečně ţijí s dětmi osaměle a dostávají se takřka denně do značně obtíţné finanční a sociální situace. Jediným jejich „zvýhodněním“ je pouţití koeficientu 1,17 u osamělého rodiče při výpočtu výše dávky sociální příplatek. Rozdílnost pojímání okruhu SPO je na rozdíl od ostatních dávek SSP u dávky příspěvek na bydlení, kdy se za rodinu povaţují všechny osoby, které jsou v témţe bytě hlášeny k trvalému pobytu; podmínka vedení společné domácnosti se nevyţaduje. Protoţe se však v běţném ţivotě stávají různé ţivotní situace, kdy osoby v okruhu SPO podmínku společné domácnosti skutečně nevedou nebo se osoba na adrese trvalého pobytu nezdrţuje, tak proto tyto případy dává zákon pracovníkům SSP právo rozhodnout, kdy tento stav trvá více jak 3 měsíce, o vyloučení osob z okruhu, a tyto pak nejsou pro další řízené o dávky posuzovány. Řízení o vyloučení konkrétní osoby z okruhu společně posuzovaných osob se řídí podle obecných ustanovení správního řádu a příslušných ustanovení zákona o SSP. Je zahajováno většinou na základě ţádosti oprávněné osoby. Samotný postup v řízení, předkládání důkazů a jejich vyhodnocení, způsob rozhodování ve věci si stanoví kaţdý úřad SSP sám. Bez ukončeného řízení o vyloučení osoby však nelze provádět a ukončit řízení o dané dávce SSP.
6
§ 35c zákona č. 586/1992Sb, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Za současného právního stavu je ze strany pracovníků SSP prokázání vedení či nevedení společné domácnosti, resp. zamítnutí ţádosti o vyloučení osoby, nemoţné. Chybí zákonná opatření ke zjištění a prokázání okruhu společně posuzovaných osob dle skutečného stavu. 4.2.3 Nezaopatřené dítě Dávky SSP jsou poskytovány převáţně rodinám s dětmi, proto je pro nárok na tyto dávky vázán na nezaopatřenost dítěte, která můţe trvat při soustavné přípravě na budoucí povolání, nejvýše do 26 roku jeho věku. Za nezaopatřené dítě je dle zákona o SSP povaţováno dítě do skončení povinné školní docházky a dále, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání. Za tuto soustavnou přípravu dítěte se povaţuje studium na středních a vysokých školách v ČR a jim na roveň postaveným školám v zahraničí. V nezaopatřenosti dítěte je několik výjimek např. dítě, které je poţivatelem plného invalidního důchodu z důchodového pojištění nebo evidovaný uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, který nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a to do věku jeho 18 let. Původně byla doba přerušení studia na vysokých školách zahrnována jako příprava na budoucí povolání, ale novelou je přerušení studia povaţováno téţ za ukončení nezaopatřenosti. Část středoškoláků, kteří neprojdou přijímacím řízením ke studiu na vysokých školách řeší tento stav studiem na jazykových školách. Podle zákona SSP lze toto studium povaţovat za přípravu na budoucí povolání jen za podmínky, ţe bylo zahájeno ve stejném kalendářním roce, ve kterém dítě vykonalo první maturitní zkoušku nebo absolutorium na konzervatoři. Časté a stále se opakující případy porušení zákona o SSP týkající se nezaopatřenosti dětí vznikají neoznamováním předčasného nebo řádného ukončení studia na středních a vysokých školách, a to jak zákonnými zástupci nezletilých oprávněných osob (rodiče dětí) a samotnými zletilými učni a studenty. Bylo zjištěno i několik případů, ţe samotní bývalí studenti středních a vysokých škol falšovali jiţ potvrzené studium příslušnými školami. V těchto případech však jejich motivem nebylo získání finančního prospěchu, ale strach z utajení ukončení studia před rodiči. Kaţdý rok je z počtu prověřovaných studentů středních škol zjištěno okolo 50 % případů porušení oznamovací povinnosti o ukončení studia.
4.2.4. Rozhodné příjmy a období v řízení o dávkách SSP V systému SSP je u testovaných dávek vyţadován příjem v rodině, kdy se zkoumá příjem u kaţdé ze společně posuzovaných osob. Majetkové a finanční poměry nejsou u rodin zjišťovány. Vyţadovány jsou pouze příjmy, které jsou výslovně uvedeny v zákoně o SSP Tento příjem, který je v řízení o nároku na dávku uváděn, je rozhodný příjem a vypočte se jako měsíční průměr příjmů rodiny za rozhodné období. U přídavku na dítě je rozhodné období kalendářní rok do něhoţ spadá období od 1. října do 30. září následujícího kalendářního roku, například pro školní rok 2009/10 byl a je dokládán příjem za rok 2008. U příspěvku na bydlení a sociálního příplatku je to kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, za které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popř. nárok na dávku uplatňuje. Proto se sociální příplatek a příspěvek na bydlení posuzuje převáţně od 1.1., 1.4., 1.7., 1.10. kalendářního roku. 4.2.5. Příjmy pro účely řízení o dávkách SSP Druhy příjmů, které se pro účely SSP povaţují za započitatelné, jsou stanoveny v § 5 zákona o SSP. Toto ustanovení je vázáno odkazy na zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V odstavci 1 § 5 je taxativní výčet příjmů, tzn., ţe jiné neţ zde uvedené příjmy nelze do rozhodného příjmu započítat. příjmy ze závislé činnosti a funkční poţitky, příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z pronájmu, dávky nemocenského a důchodového pojištění, dávky od úřadů práce, ostatní příjmy (dle § 10 z. č. 586/1992 Sb.) příjmy ze zahraničí. K částečné eliminaci uvádění tzv. „nulových“ nebo velmi nízkých příjmů uváděných podnikateli bylo pro účely stanovování příjmů u těchto osob zavedeno novelou zákona o SSP č. 453/2003 Sb., s účinností od 1.1. 2004 ustanovení § 5 odst. 7, ţe se musí jednat nejméně o částku (měsíčně) odpovídající 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok, za který se rozhodný příjem zjišťuje. Započítávání tohoto fiktivního příjmu osobě samostatně výdělečně činné do rozhodného příjmu při přiznání dávky SSP bylo
potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu v kauze, ve které se ţalobkyně domáhala formou kasační stíţnosti zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, který potvrdil správní rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, kterými byl ţalobkyni přiznán příspěvek na bydlení, kdy do rozhodného příjmu byla započítávána částka odpovídající 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství, s čímţ ţalobkyně nesouhlasila.7 Při elektronickém sehrávání dávek nemocenského a důchodového pojištění s Českou správou sociálního zabezpečení a okresními správami sociálního zabezpečení často pracovníci SSP zjišťují, ţe osoby jsou zaměstnány, přičemţ pracovníkům SSP tuto skutečnost neuvádí. K dávkám od úřadů práce patří podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci, mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Všechny tyto dávky se započítávají v tom období, ve kterém byly vyplaceny, ať uţ se jedná o kalendářní rok nebo čtvrtletí. K ostatním započitatelným příjmům patří příjmy ze zahraničí, které odpovídají obdobným českým příjmům. Jejich přepočet na českou korunu je prováděn dle kurzu vyhlášeného Českou národní bankou. Vzhledem k příjmům z nelegální práce a finančním tokům ve sféře šedé ekonomiky ve společnosti, které nejsou ke zdanění finančním úřadům přiznávány, je moţnost jejich prokazování úřady SSP při řízení o dávkách vyloučena. Úřady SSP jsou pak odkázány na libovůli ţadatelů a společně posuzovaných osob zda alespoň část těchto „neoficiálních“ příjmů přiznávají jako příleţitostné příjmy anebo trvale uvádí „nulové příjmy“ Podle § 5 odst. 2 zákona o SSP se do rozhodného příjmu se započítává kaţdý z příjmů samostatně, a ţádný z nich nelze sníţit o ztrátu z jiného druhu příjmů ani o ztrátu ze stejného druhu příjmů, k níţ došlo za jiné období neţ za období, za něţ se rozhodný příjem zjišťuje. Někteří ţadatelé mají vůči tomuto ustanovení výhrady pro jeho „nespravedlivost“, proč je jim započítáván celý příjem, přičemţ z něho platí např. výţivné na dítě, hypotéku, apod. a tím pádem disponují menší částkou, neţ která je jim potvrzena v dokladu o výši příjmů. Protoţe úřady SSP mají s finančními úřady elektronické sehrávání příjmů, tak aţ na základě následných kontrol podnikatelů finančními úřady, jsou zjišťovány přeplatky na neoprávněně vyplácených dávkách SSP v předchozích obdobích.
7
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 4 Ads 90/2009-76. [cit. 10.04.2010] Dostupné z
4.2.6 Nejčastější případy porušování ustanovení § 5 zákona o SSP o příjmech Porušování ustanovení § 5 zákona o SSP u tzv. zaměstnaneckých platů, dochází jednak ze strany zaměstnavatelů, kteří ţadatelům potvrzují nepravdivou výši příjmů, kdy je potvrzována výše minimální mzdy a někdy tato nedosahuje ani výši minimální mzdy. Při prošetření je pak ze strany zaměstnavatelů uváděno, ţe u těchto osob bylo čerpáno neplacené volno nebo osoby jsou zaměstnány na zkrácený pracovní úvazek (často praktikováno u tzv. rodinných firem). Dalším případem je postup čs. firmy, která v Německu provádí stavební práce, které vykonávají pracovníci, občané ČR, které zaměstnává na základě zákoníku práce. Těmto dle pracovní smlouvy vyplácí pouze minimální mzdu a „navýšení“ jejich příjmů je prováděno cestovními výdaji. Takţe tito zaměstnanci v ČR u SSP nárokují na základě minimální mzdy dávky SSP, cestovní výdaje se pro účely SSP nezapočítávají. Firma tyto cestovní výdaje započítává do nákladů, takţe jí to nic nestojí a stát „platí“. Na druhé straně nejsou ojedinělé případy falšování údajů v příjmech samotnými ţadateli o dávky, a to přímo v tiskopisu „Doklad o výši příjmu“ např. vymazáním první číslice, kdy místo skutečného příjmu 133.000,- Kč je dokládán příjem 33.000,- Kč, nebo úpravou číslic 88.000,- Kč na 33.000,- Kč. Specifickou oblast v „přiznávání“ příjmů tvoří jednatelé společností právnických osob, kteří si sami do tiskopisu „Doklad o výši příjmu“ potvrzují „nulové“ nebo nízké příjmy, (umoţňuje jim to zákon o dani z příjmu). Skutečný stav je neprokazatelný, přičemţ společnosti jako právnické osoby jsou ve značných ziscích. Pro SSP jsou bráni jako nízkopříjmoví občané, ale jejich skutečná finanční situace je naprosto jiná. Naprosto nekontrolovatelné jsou příjmy z nelegální práce. Týká se převáţně části mladých muţů ve věku 20 – 35 let, jejichţ manţelky nebo druţky úřadu SSP dlouhodobě předkládají jejich „nulové příjmy“. Příjmy z nelegální práce nejsou nikde oficiálně vykazovány, takţe jejich prokázání je nemoţné. Při zjištění „černé práce“ zaměstnavatel dodatečně s osobou uzavře pracovní smlouvu, uvede brigádnickou činnost nebo občanskou výpomoc, aby tuto práci právně legalizoval. Ţadatelé o dávky SSP, kteří podnikají jako osoby samostatně výdělečně činné neplní oznamovací povinnosti k podnikání. Vyhýbají se tak započítávání stanovené částky
odpovídající 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Kontrolou bylo zjištěno 70 % případů tohoto porušení – zjištěno neoprávněné vyplácení čtvrtletních dávek v celkové výši 702.500,- Kč. Někteří ţadatelé - OSVČ se obhajovali tím, ţe do formulářů státní sociální podpory neuvedli podnikání z důvodu, ţe v dotyčném čtvrtletí neměli ţádný příjem, ale pouze ztrátu. V několika případech bylo zjištěno k osobám, které „podnikají“ na základě ţivnostenského povolení, ţe ve vztahu k finančnímu úřadu nesplní registrační činnost dle § 33 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, tedy podnikají legálně, ale odvody z podnikání neodvádí resp. nepodávají daňové přiznání, a na úřadě SSP uvádí nulové příjmy. Nebo podnikají zcela bez ţivnostenského povolení, či si činnost oficiálně přeruší na OSSZ, ale pracují i nadále, a to bez jakýchkoliv odvodů. Opět je prokazatelnost těchto nelegálních příjmů nemoţná. Na těchto případech je patrná naprostá neprovázanost orgánů státní správy na uvedeném úseku ţivnostenských a finančních úřadů a správ sociálního zabezpečení. Příjmy z pronájmu nemovitostí, pozemků, bytů a nebytových prostor, movitostí apod. ţadatelé často do rozhodných příjmů „zapomínají“ uvádět. Nehledě na skutečnost, ţe jejich prokázání, kdyţ nájem není do daňového přiznání pro finanční úřad uveden, je nemoţné. Ke stavu nepřiznávání příjmu z pronájmu je uveden výsledek plošné kontroly oznamovací povinnosti příjmu z pronájmu ve spolupráci s Finančním úřadem Brno-venkov. Porušení oznamovací povinnosti bylo zjištěno u 35 % případů a vyčíslen přeplatek ve výši 830.725,- Kč. Následná kontrola byla provedena i o rok později, kdy bylo zjištěno porušení oznamovací povinnosti ve 44 % případů. Byl zjištěn i případ ţadatele o dávky SSP, který z pronájmu pozemku k těţbě písku měl za kalendářní rok příjem výši 300.000,- Kč a přitom tyto příjmy neuváděl do čtvrtletních rozhodných příjmů a pobíral celý rok sociální příplatek. Dále případ ţadatele, který jako fyzická osoba pronajímá stavební stroj firmě, ve které je jednatelem, za částku 240.000,- Kč, přičemţ ve čtvrtletí, kdy je mu částka vyplacena, tak o dávky SSP neţádá. 4.3. Jednotlivé dávky SSP 4.3.1 Přídavek na dítě Dávka přídavek na dítě je nejpočetnější vyplácená dávka SSP. Nárok na dávku má nezaopatřené dítě a rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje částku součinu ţivotního minima
a koeficientu 2,4. Zákon č. 362/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, tak od 1. ledna 2010 vrátil výši koeficientu na tuto výši, (od 1.7.2009 do 31.12.2009 platil koeficient 2,5). Oprávněnou osobou je vţdy dítě, i kdyţ za nezletilé děti jednají v řízení o přídavek na dítě jejich zákonní zástupci. Při splnění podmínek nároku na dávku, tak nezaopatřenému dítěti ve věku do 6 let náleţí 500,Kč měsíčně, dítěti ve věku od 6 do 15 let 610,- Kč měsíčně, a dítěti ve věku od 15 do 26 let 700,- Kč měsíčně. Zletilým, nezaopatřeným dětem se přídavek na dítě vyplácí přímo jim. Pokud pečuje o dítě více osob vyplácí se přídavek na dítě osobě určené na základě jejich dohody. Jsou situace, kdy se rodiče nedohodnou, kterému z nich se bude dávka přídavek na dítě vyplácet. (Jedná se o stavy před a v době rozvodového řízení, kdy rodiče např. bydlí ve stejném bytě s dítětem a přídavek na dítě se stává zástupným problémem pro vyřizování účtů mezi partnery). Je pak v kompetenci úřadu práce rozhodnout, který z rodičů bude dávku pobírat. Je-li nezletilé nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření ústavu, vyplácí se přídavek na dítě tomuto ústavu. 4.3.2 Sociální příplatek Základní podmínkou nároku na tuto dávku je, ţe rodiče pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě. Druhou podmínkou nároku je to, ţe rozhodný příjem v rodině je niţší neţ částka součinu ţivotního minima rodiny, popřípadě upraveného ţivotního minima rodiny, a koeficientu 2,00. Vhledem k tomu, ţe u této dávky platí, ţe čím je příjem rodiny niţší, tím je sociální příplatek vyšší, tak je tato dávka kategorií tzv. nízkopříjmových osob zneuţívána. V ní se odráţí nepořádek v existenci vykazovaných podprůměrných mezd. Zákon tomu sice čelí tím, ţe v případech kdy příjem rodiny je pod hranicí ţivotního minimu rodiny, tak se započítává pro výpočet dávky započítává toto ţivotní minimum rodiny. Další stránkou zneuţívání uvedené dávky je nepravdivé vykazování trvající nezaopatřenosti dítěte, kdy rodič vědomě falšuje údaje o studiu dítěte. Na druhé straně právě zvýhodněné koeficienty ţivotního minima řeší některé nepříznivé situace rodiny, které převáţně souvisí se zdravotním stavem dítěte (dětí), ale i rodičů. 4.3.3 Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení je téţ testovaná dávka na příjem, přičemţ nárok na příspěvek na bydlení má pouze vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu,
jestliţe splňuje další 2 podmínky s účinností od 1.1.2007: jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu rodiny a koeficientu 0,30 (v Praze 0,35), součin rozhodného příjmu rodiny a koeficientu 0,30 (v Praze 0,35) není vyšší neţ částka normativních nákladů na bydlení. Vlastnictví nemovitosti určené k bydlení se prokazuje výpisem z katastru nemovitosti a nájemní vztah smlouvami uzavřenými dle občanského zákoníku. Co se týká druţstevních bytů, nájemní smlouva je uzavírána mezi bytovým druţstvem a členem bytového druţstva dle podmínek upravených ve stanovách druţstva, podstatné je i členství v druţstvu. Za nájemce bytu se povaţuje také nájemce obytné místnosti v zařízeních určených k trvalému bydlení. Jedná se např. o penziony pro důchodce, ale musí se jednat o bydlení na základě uzavřené smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem dle § 717 občanského zákoníku. Vyloučeno je tak ubytování na hotelech apod. Nárok na příspěvek na bydlení nelze uplatnit u podnájemního vztahu a zřízeného věcného břemena k uţívání bytu. Rodinné domy mají i několik bytových jednotek, (běţné v obcích, kde jsou dvou generační rodinné domy) a aby na kaţdý z těchto bytů (nebo na některý z nich) bylo moţné přiznat příspěvek na bydlení, je nutné ověřit také počet bytových jednotek, nejlépe u příslušného stavebního úřadu. Podmínku hlášení k trvalému pobytu u příspěvku na bydlení musí splňovat všechny společně posuzované osoby. Při řízení o příspěvek na bydlení je nutné soustředit náklady ţadatele a tyto posoudit. Náklady jsou nájemné, plyn, elektřina, vodné, stočné, odvoz odpadů a vytápění. Nájemné se započítává rozdílně u nájemních bytů a to jak jsou uhrazovány, a u druţstevních bytů, a bytů vlastníků se započítávají tzv. srovnatelné náklady, které jsou stanoveny jako pevné měsíční částky v zákoně SSP na počet osob v rodině. Tyto náklady jsou platné po dobu kalendářního roku a vláda jejich výši upravuje nařízením. Náklady na bydlení se stanovují podobně jako rozhodné příjmy, tzn. jako průměr za kalendářní čtvrtletí, které bezprostředně předchází kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na dávku uplatňuje. V případech kdy rozhodný příjem nedosahuje výše ţivotního minima rodiny, tak se za rozhodný příjem rodiny dosadí částka ţivotního minima rodiny.
Při prověření 1058 ţadatelů o tuto dávku bylo ve 40 % případů zjištěno porušení tohoto ustanovení. Paradoxem je, ţe zákon o SSP připouští, aby ţadatelem o dávku příspěvek na bydlení byl i vlastník bytu nebo nemovitosti, který je zde hlášen k trvalému pobytu, ale který je však neobývá. Jsou případy, kdy tento ţadatel-vlastník byt pronajímá, pro účely řízení o dávku však příjem z nájmu dokonce ani neuvádí, protoţe jej neuvádí ani v daňovém přiznání pro finanční úřad (dále jen FÚ). Nájem bytu a příjem z něho má ošetřen pouze ústně a platby jsou v hotovosti. Často jsou zjišťovány nereálně vysoké náklady na bydlení uváděné ţadateli (čím vyšší náklady, tím vyšší dávka). Neoficiálně je pak zjišťováno, ţe do nákladů jsou zahrnovány např. náklady na vytápění bazénů. Další specifickým jevem zneuţívání dávky příspěvek na bydlení je vykazování do nákladů na bydlení i nákladů na provoz soukromých ţivností provozovaných v bytě nebo nemovitosti (veterináři, pohostinství, řemeslnické dílny apod.). Současně jsou, ale tyto náklady totoţnými osobami (jeden elektroměr, plynoměr) uváděny v daňovém přiznání pro finanční úřad do odpočtu na dani. Takţe stát je podváděn a okrádán 2x, na vyplácené dávce SSP a při daňovém řízení na FÚ, kdy jsou uváděny nepravdivé náklady. (Náklady na provoz jsou uváděny v daňovém přiznání pro FÚ v jedné souhrnné poloţce celkové náklady, takţe jejich přesnou částku by mohl zjistit FÚ aţ provedením komplexní finanční kontroly poplatníka, tj. našeho ţadatele, příjemce dávky nebo společně posuzované osoby. A to je z kapacitních moţností FÚ vyloučeno).
Zásadní změna původní konstrukce příspěvku na bydlení provedená zákonem č. 112/2006 Sb., s účinností od 1.1.2007 s ohledem na změnu konstrukce ţivotního minima se jeví jako neefektivní, protoţe vedla k podstatnému zvýšení obtíţnosti a pracnosti samotného řízení o dávce, jak na pracovníky SSP, tak i ţadatele a to z důvodů dokládání mnoţství dokladů. Dále umoţnila ještě větší zneuţivatelnost uvedené dávky, protoţe ţadatelé důchodci, kteří spoří, pobírají podstatně niţší dávky neţ ţadatelé, kteří mají nadstandardní náklady. Zásadní je, ţe objem plateb na dávku příspěvek na bydlení se značně zvýšil. V roce 2009 došlo u dávky příspěvek na bydlení oproti roku 2008 o zvýšení objemu finančních prostředků o 40,8 % a celkově tak na dávku příspěvek na bydlení bylo vyplaceno 2,3 miliardy Kč. 4.3.4 Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je dávkou rodiče pečujícího o malé dítě. Tato dávka je někdy zaměňována nesprávně s pojmem mateřská dovolená, při které je vyplácena nemocenská
dávka peněţitá pomoc v mateřství (dále jen PPM) po dobu 6 měsíců. Nárok na rodičovský příspěvek vzniká aţ po ukončení PPM. Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě. Rodičovský příspěvek lze čerpat čtyřmi způsoby v různé časové délce: 1. do dvou let věku dítěte ve zvýšené měsíční výši 11.400,- Kč 2. do tří let věku dítěte v základní měsíční výši 7600,- Kč 3. do čtyř let věku dítěte, do 21 měsíců věku dítěte v základní výši 7600,- Kč měsíčně a poté do čtyř let věku dítěte ve sníţené měsíční výši 3800,- Kč 4. do desíti ( popř. patnácti) let věku dítěte dlouhodobě zdravotně nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţeného v základní měsíční výši 7600,- Kč měsíčně aţ do sedmi let věku dítěte a poté při splnění další podmínky v niţší výši 3000,- Kč měsíčně do desíti (popř. patnácti) let věku dítěte. Do 31. prosince 2009 se dané ustanovení týkalo dětí do 10 let věku a od 1.1.2010 je moţné poskytovat tento rodičovský příspěvek na děti do 15 let věku. Kaţdý výše uvedený způsob má rozdílné podmínky pro přiznání nároku. U prvního způsobu musí mít denní výši PPM ve výši nejméně 380,- Kč. Volbu musím rodiče provést do konce druhého kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, v němţ dítě dosáhlo 22 týdnů ţivota. U druhého způsobu musí vzniknout rodiči nárok na PPM a volbu musí provést v kalendářním měsíci, kdy dítě dosáhlo 21 měsíců věku. U třetího způsobu není podmínka PPM vyţadována, tak jako i následná volba. Při narození nového dítěte v rodině, kdy rodič pobírá rodičovský příspěvek na starší dítě, tak tento zaniká k poslednímu dni kalendářního měsíce, který předchází měsíci, ve kterém se stalo nejmladším dítětem jiné dítě. Značně přibývá případů maminek, které úřadu SSP neoznamují narození mladšího dítěte a čerpají nadále rodičovský příspěvek na starší dítě a souběţně pobírají na mladší dítě peněţitou pomoc v mateřství, coţ ustanovení § 30b odst. 4 zákona o SSP vylučuje. Při zjištění pak ţadatelkám vznikají vzhledem k výši rodičovského příspěvku přeplatky v řádu deseti tisíců korun a tímto svým jednáním naplňují skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Ţadatelka je o faktu, ţe nemůţe být souběţně vyplácen rodičovský příspěvek a peněţitá pomoc v mateřství, řádně poučena u obou vyplácejících
institucí, coţ stvrzuje vlastnoručním podpisem na formulářích ţádostí. Toto nezákonné jednání je zjišťováno většinou aţ při podání ţádosti na dávku porodné na mladší dítě. Z osobní celodenní péče existují výjimky ve stanoveném rozsahu, které umoţňují dítěti návštěvu různých zařízení jako jsou jesle, školky, rehabilitační zařízení apod. a současné pobírání rodičovského příspěvku rodičem. Např. děti, které jsou mladší tří let věku, mohou navštěvovat předškolní zařízení maximálně 5 dnů v kalendářním měsíci. Specifický případ u tohoto omezení byl řešen Městským soudem v Praze, kdy rodič pečoval o dvě nezletilé děti, dvojčata, přičemţ tato dvojčata navštěvovala střídavě ob jeden měsíc předškolní zařízení po celý měsíc. Tímto jedno dítě překračovalo zákonem stanovenou lhůtu 5-ti dnů pobytu v předškolním zařízení. Na tomto základě vydal Úřad práce Praha západ rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na dávce rodičovský příspěvek. Toto rozhodnutí potvrdil Krajský úřad Středočeského kraje. Městský soud v Praze rozhodnutí krajského úřadu zrušil, ţe rodič naplnil ustanovení § 30 odst. 1 zákona o SSP, protoţe vţdy po dobu jednoho měsíce osobně, celodenně a řádně pečoval o jedno dítě.8 Výše uvedené jediné omezení nároku a výplaty rodičovského příspěvku je dodrţení termínů stanovené docházky dítěte do předškolních zařízení (jesle, mateřská škola nebo jiném obdobném zařízení). Prověřenou kontrolou docházky dětí bylo zjištěno porušení tehdy platných ustanovení zákona o SSP v 54 % případů, přeplatek byl vyčíslen ve výši 713.316,- Kč. Následující rok bylo zjištěno porušení výše uvedených ustanovení v 57 % případů (výsledky kontrol odboru SSP Úřadu práce Brnovenkov). Nově můţe čerpat rodičovský příspěvek i druhý z rodičů, coţ je zneuţíváno v těch případech, kdy matce nevzniká nárok na PPM a za účelem vyššího celkového příjmu z této dávky, coţ je volba 1. a 2. způsobu čerpání dávky, je ţadatelem o dávku otec dítěte, ale péči o dítě nevykonává. Po 1 měsíci trvání, kdy otec uplatní na Okresní správě sociálního zabezpečení narok na mateřskou dovolenou a provede volbu varianty, je dávka převedena zpět na matku dítěte. Příklad: Ţeně nevznikl nárok na PPM ani na nemocenské poskytované v souvislosti s porodem a narodilo se jí dítě. Vzhledem k tomu, ţe nechce čerpat čtyřletou variantu, která by v jejím případě automaticky připadala v úvahu, ale chce být doma do tří let věku dítěte, podá ţádost o rodičovský příspěvek a volbu tříleté varianty provede otec dítěte, 8
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2007 sp. zn. 1 Cad 98/2006-34. [cit. 11.04.2010] Dostupné z ASPI
kterému okresní správa sociálního zabezpečení potvrdila, ţe mu nárok na peněţitou pomoc vznikl. Vyplácení rodičovského příspěvku do zahraničí je neřešený problém zákona o SSP a jsme jediná výjimka ve střední Evropě, kdy je českým občankám ţijícím trvale v zahraničí, mimo členské státy EU, z titulu jejich trvalého pobytu v ČR vyplácena dávka rodičovský příspěvek do zahraničí. Tento právní stav je zapříčiněn konstrukcí zákona o SSP, kdy přiznání nároku na dávky SSP vzniká splněním trvalého pobytu na území ČR. Pouze v rámci správního obvodu úřadu SSP se jedná o několik desítek ţen a celkový roční výdaj činí minimálně 2.700.000,- Kč. Je paradoxní, ţe české konzuláty v USA o uplatnění nároku na rodičovský příspěvek přednostně informují.9 Do USA se ale většinou jezdí za prací a ţijí zde celé rodiny jiţ několik let, a tak ČR doplácí na zde neexistující sociální systém. Výplata dávky rodičovský příspěvek je v těchto případech pouze finančním příspěvkem ţadatelkám a jejich rodinným příslušníkům při jejich pobytu v ČR, kdy sem přijedou na návštěvu příbuzných. Jiné státy obdobnou dávku ţenám, svým občankám, která se na jejich území nezdrţují nevyplácí. Jako příklad je moţno uvést čs. občanku provdanou a ţijící ve Spolkové republice Německo (dále jen SRN). Tato zde pobírala rodičovský příspěvek, manţel pak byl pracovně vyslán za prací do USA a ona jela s ním. V SRN jí tak bylo vyplácení dávky rodičovský příspěvek ze zákona ukončeno, protoţe se na území nezdrţuje. Jmenovaná si tedy podala ţádost o dávku v ČR a protoţe podmínky splňuje, tak ČR jí dávku vyplácí. Uvedeného právního stavu vyuţívají i občanky postsovětských republik, nejvíce Ukrajinky. Tyto získají v ČR podle zákona o SSP trvalý pobyt (splní dobu přechodný pobyt přesahující 365 dnů – nejedná s o klasický trvalý pobyt udělovaný MV ČR), následně otěhotní, porodí a uplatní nárok na dávku porodné a rodičovský příspěvek a odjíţdějí zpět do domovského státu. ČR jim pak i nadále vyplácí dávku rodičovský příspěvek. Ustanovení § 60 zákona o SSP stanoví, ţe “dávky se do ciziny nevyplácení“, coţ je ale obcházeno tím, ţe ţadatelky dají příkaz k výplatě na účet v ČR.
9
Ministerstvo zahraničních věcí. Informace k uplatnění nároku na sociální dávky. [online] [cit. 12.04.2010] Dostupné z
4.3.5 Dávky pěstounské péče Účelem dávek pěstounské péče je podpořit náhradní rodinnou péči. Souběţně s těmito dávkami mohou děti a pěstouni pobírat i další dávky SSP. Většinou se jedná o přídavek na dítě a rodičovský příspěvek., vyloučeno je pobírání sociálního příplatku. Jedná se o dávky: Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Odměna pěstouna a odměna pěstouna ve zvláštních případech Příspěvek při převzetí dítěte Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Dávka je dávkou dítěte a v případě jeho zaopatřenosti končí její vyplácení 18. rokem jeho věku. V případě, ţe po 18 roku věku zůstává dítě nezaopatřené (většinou z důvodu studia) a nadále ţije ve společné domácnosti s osobou (bývalým pěstounem), která byla do dosaţení jeho zletilosti pěstounem, tak mu dávka náleţí i nadále, nejdéle do 26. roku věku. Na toto dítě je pak vyplácen příspěvek ve výši 2,3 násobek jeho ţivotního minima, oproti 1,4 násobku u nezletilého dítěte. Koeficienty jsou vyšší u zdravotně postiţených dětí. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte lze vyplácet pouze na základě rozhodnutí kompetentního orgánu (rozsudku soudu nebo rozhodnutí správního orgánu). V případě, ţe je dítěti vyplácen sirotčí důchod, tak se dávka do jeho výše krátí nebo je jeho výplata vyloučena. Pokud dítě ještě před dosaţením zletilosti neţije ve společné domácnosti s pěstounem, příspěvek na úhradu potřeb mu nenáleţí. Tato situace vzniká a není u této kategorie ojedinělá, kdy dítě je od pěstounů přemístěno do diagnostického ústavu. V momentě, kdy je dítě soudním rozhodnutím svěřeno do péče pěstounů nebo rozhodnutím odboru sociálních věcí obcí s rozšířenou působností do předpěstounské péče, pak biologickým rodičů vzniká povinnost plnit vyţivovací povinnost na toto dítě vůči státu dle § 45d odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, který je zastupován v těchto případech úřadem práce, resp. odborem SSP. Tento odbor poté podává soudu návrh na stanovení výţivného, vede účetní evidenci přijatého a dluţného výţivného a při neplnění zajišťuje jeho vymáhání.
Odměna pěstouna Je vyplácena pěstounovi, kterému bylo svěřeno dítě do pěstounské péče a je projevem společenského uznání. Nárok na dávku vzniká pěstounovi pod dobu, kdy je svěřenému dítěti vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte a to i po jeho zletilosti, ale i kdyţ dítě nárok na dávku tuto dávku nemá z důvodu pobírání sirotčího důchodu. Odměna pěstouna ve zvláštních případech Odměna pěstouna ve zvláštních případech je určena pěstounům, kteří mají v pěstounské péči 3 a více dětí nebo dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II., III. nebo IV. stupni podle zákona č. 108/2006 Sb.,o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Výkon v těchto případech vylučuje u pěstouna jinou výdělečnou činnost, přičemţ odměna se posuzuje jako plat. Úřad práce je tak faktickým plátcem dávky jako klasický zaměstnavatel, coţ se projevuje tím, ţe za tyto pěstouny je odváděno zdravotní a sociální pojištění. Odměna pěstounům nenáleţí v případech, kdyby vykonávali pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče, přičemţ by jim byla za tuto péči poskytována odměna podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, (SOS vesničky). Příspěvek při převzetí dítěte Stát touto dávkou přispívá pěstounům k zakoupení potřebných věcí pro dítě, které přebírají do své péče. Jedná se o jednorázovou dávku, která je vyplácena ve třech moţných výších: 8000,- Kč nebo 9000,- Kč nebo 10.000,- Kč v závislosti věku „přebíraného“ dítě (do 6 let, 15 let a 18 let). Tento příspěvek je na jedno konkrétní dítě moţné vyplatit pouze jednou, takţe případnému dalšímu pěstounovi dávka nemůţe být vyplacena. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Nárok na dávku vzniká pěstounovi, který má do péče svěřeny 4 a více dětí. Slouţí k zakoupení motorového vozidla nebo k jeho nezbytné celkové opravě. Jsou stanoveny podmínky jeho pouţívání a nakládání, vozidlo nesmí být pouţíváno k výdělečné činnosti, ani
jej pěstoun do pěti let od poskytnutí příspěvku nesmí prodat nebo darovat. Případy předčasného prodeje vozidla jiţ byly zjištěny a ţadatelé museli vrátit poměrnou část poskytnuté dávky. Výše příspěvku činí 70% pořizovací ceny osobního motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100.000,- Kč. 4.3.6 Porodné Porodné můţe být vyplaceno buď na základě porodu dítěte nebo jeho převzetí do péče do jednoho roku věku. Porodné je dávkou ţeny, která dítě porodila bez ohledu na to, ţe dítě po porodu odloţí. Při úmrtí ţeny při porodu, nárok na dávku přechází na otce dítě. Při převzetí dítěte je porodné vyplaceno osobě, která dítě převzala do péče. Porodné náleţí i u porodu mrtvého dítěte. Nárok se však vylučuje v případě potratu. Tento rozdíl je nutné ověřit v potvrzení matriky v podobě rodného listu, ve kterém ale není zapsáno rodné číslo dítěte. V případě potratu není matrikou doklad vystavován. Výše porodného je částka 13.000,Kč na kaţdé narozené dítě. U narozených dětí nemusí být podmínka trvalého pobytu splněna. Dávka porodné můţe být u obou důvodů nárokována pouze jedenkrát. 4.3.7 Pohřebné Nárok na pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb, pokud to byl pohřeb nezaopatřeného dítěte nebo to byl pohřeb osoby, která ke dni smrti byla rodičem nezaopatřeného dítěte. K tomuto zúţení, kdy dříve dávka náleţela na kaţdého zemřelého, došlo zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, k novele zákona o SSP s účinností od 1.1.2008. Pohřebné činí částku 5.000,- Kč, která je vyplácena vypraviteli pohřbu. Základním dokladem, který prokazuje vypravení pohřbu je faktura vystavená pohřebním ústavem, která je obligatorní přílohou ţádosti. Při pohřbu nezaopatřeného dítěte staršího 15 let, je třeba předloţit doklad prokazující jeho nezaopatřenost. Protoţe zákon podmínku vedení společné domácnosti mezi rodičem a nezaopatřeným dítětem nestanovuje, tak v případě úmrtí rodiče nemusí jeho partner mít povědomí o tom, kde dítě zemřelého ţije. 4.4 Rozdílnost řízení dle zákona o SSP ve vztahu ke správnímu řádu Řízení o dávce SSP je zahajováno dle místní příslušnosti u úřadu SSP, v jehoţ obvodu je oprávněná osoba hlášena k trvalému pobytu (v tomto dochází někdy k pochybení
ţadatelů, kdy děti a jejich rodiče mají rozdílný trvalý pobyt) a to podáním ţádosti. U občanů Evropské unie je místní příslušnost zachována jednak dle místa, kde jsou hlášeni k pobytu, anebo pokud se tito k pobytu nepřihlásí, tak dle sídla zaměstnavatele nebo místa výkonu zaměstnání. Forma podání je přesně stanovena a to na tiskopise předepsaném MPSV ČR, tedy formuláři ţádosti o příslušnou dávku SSP, který lze předat osobně, poštou nebo elektronicky. Formulář ţádosti musí být v povinných poloţkách řádně vyplněn. Jedná se o údaje k jednoznačné identifikaci osob, které jsou u té které dávky zahrnuty v okruhu SPO, udělením souhlasu ke zjišťování potřebných údajů podle § 50. Souhlas podle § 50 je velmi důleţitý institut, který v době vzniku předběhl dobu, protoţe opravňuje úřad SSP k provádění řady zjištění a ověření údajů u orgánů státní správy a právnických a fyzických osob, které se týkají ţadatele a společně posuzovaných osob. Bez tohoto souhlasu, který je udělován podpisem ţádosti o dávku, nelze řízení o dávce vést. Při ověřování mnoţství informací v informačním systému SSP, by bez uděleného souhlasu osob byl porušován minimálně zákon o ochraně osobních údajů. Náleţitosti ţádostí u jednotlivých dávek stanovuje ustanovení § 68. Jak vyplývá z rozsudku nejvyššího správního soudu tak samotné udělení souhlasu ţadatelem podle § 50 zákona o SSP jej nezbavuje povinnosti předloţit potvrzení o výši rozhodného příjmu oprávněné osoby a společně posuzovaných osob při řízení o dávce. Ţalobkyně podala kasační stíţnosti proti rozhodnutí ve věci povinnosti vrácení přeplatku na SSP. Jmenovaná při řízení o dávce poskytla své příjmy ze samostatně výdělečné činnosti, ale příjmy ze závislé činnosti neuvedla. Dovolávala se, ţe úřad SSP si měl tyto příjmy ze závislé činnosti zjistit sám, a to na základě jí uděleného souhlasu dle § 50 zákona o SSP. Nejvyšší správní soud kasační stíţnost zamítl s odůvodněním, ţe přes udělený souhlas je stěţovatelka povinna své příjmy ze závislé činnosti doloţit.10 Řízení u jednorázových dávek porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla je relativně jednoduché, z důvodné prokazatelnosti. Tyto jednorázové dávky lze vyplatit zpětně 1 rok od jejich vzniku. Sloţitější řízení je u tzv. opakovaných dávek, které se vyplácí 1x měsíčně a je moţno je vyplatit pouze 3 měsíce zpětně ode dne podání ţádosti. Jedná se o přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení, u kterých jsou zkoumány příjmy. U přídavku na dítě se jedná 10
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 6 Ads 22/2009-51. [cit. 11.04.2010] Dostupné z ASPI
o tzv. roční dávku, kdy je ţadatel povinen doloţit kaţdý rok své příjmy, příp. SPO. Pokud je tato povinnost v termínu splněna do 30. 9., resp. 31.10, tak je dávka přiznána na další rok bez samotného podání ţádosti. Sociální příplatek a příspěvek na bydlení jsou čtvrtletní dávky, rychleji tedy reagují na příjmovou situaci ţadatele. Nárok na výplatu u těchto dávek je limitována na čtvrtletí, kdy pro pokračování výplaty, musí ţadatel do konce běţícího čtvrtletí dokládat příjmy za předchozí čtvrtletí. Jestli však ţadatel nedoloţí příjmy ani do konce výše uvedeného čtvrtletí, nárok na dávku zaniká a původní ţádost končí. Účastníci řízení jsou v porovnání se správním řádem zákonem o SSP zúţeni na: oprávněnou osobu příjemce dávky osobu společně posuzovanou, další fyzickou nebo právnickou osobu, jde-li o řízení o přeplatku na dávce § 62 a § 63a fyzickou nebo právnickou osobu, jde-li o ustanovení zvláštního příjemce dle § 6911
Oprávněná osoba je většinou příjemcem dávky nebo nezletilec, kterého zastupují v řízení rodiče. Zvláštní úprava v zákoně o SSP umoţňuje dle ustanovení § 67 odst. 4, aby se účastníkem řízení v případě porodného a rodičovského příspěvku stal rodič starší 16. roku věku. Důvodem je zjednodušení řízení u velmi mladých rodičů, většinou dívek. Tímto je prolamováno ustanovení občanského zákoníku, který právní způsobilost osobám přiznává aţ dosaţením zletilosti, vyjma nabytí zletilosti uzavřením manţelství před 18 rokem věku. Příjemcem dávky se stává i osoba, které bylo svěřeno do péče nezletilé dítě na základě rozhodnutí kompetentního orgánu. Při pobytu dítěte v ústavu, je pak příjemcem ústav. Pro vznik situací, které běţně ţivotě vznikají, má úřad SSP právo ustanovovat zvláštní příjemce, a to z důvodu, aby při následné výplatě dávky bylo dosaţeno potřebného účelu. Ustanovením zvláštního příjemce by se mělo zamezit poškozování zájmů a potřeb oprávněných osob (nezaopatřené děti) nebo umoţnit řádné uţití dávek (postiţení lidé).
Příjemci dávek i zvláštní příjemce jsou povinni dávky pouţít ve prospěch oprávněné
11
§ 68c zákona č 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
osoby nebo jejich pokynů. U příspěvku na bydlení je zvláštní příjemce (§ 59 odst. 4) oprávněn pouţít dávku bez souhlasu oprávněné osoby k úhradě nedoplatku nájemného z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s uţíváním bytu. Ustanovení příjemce je prováděno v řízení, které je zahájeno buď z moci úřední nebo ţádosti. Podmínkou je, ţe s rozhodnutím o ustanovení musí zvláštní příjemce souhlasit.
Po ukončení řízení o dávce je tato buď přiznána nebo je ţádost zamítnuta. O přiznání dávky je v celém systému SSP jednotně ţadatel vyrozuměn zvláštní formou rozhodnutí, coţ je
„Oznámení o přiznání dávky“ (§ 70 odst.1), které se na rozdíl od
rozhodnutí dle správního řádu nedoručuje do vlastních rukou. Stejný postup je i v případě „prodluţovaných“ ţádostí, a v případech kdy dochází ke změna výše dávky ve stanoveném období je ţadatel vyrozuměn „Oznámením o změně výše dávky“. Někdy vznikají situace, ţe ţadatelé s „Oznámením“ nesouhlasí, zejména pro výši přiznané dávky. Pak je odvolací moţnost ţadatele v podáním námitky. Tuto námitku pak úřad SSP řeší vydáním klasického správního rozhodnutí o dávce, i kdyţ se tak reaguje potvrzením „kladného“ předchozí rozhodnutí.
V případech nepřiznání dávky, přerušení výplaty nebo zamítnutí ţádosti o dávku vydává úřad SSP správní rozhodnutí, kdy dávka nebyla přiznána vůbec nebo v poţadovaném rozsahu, dávka byla odejmuta, výplata dávky byla zastavena. Dále je rozhodnutí vydáváno jde o přeplatek na dávce, s výjimkou případu uvedeného v § 62 odst. 5, (přeplatek nepřevyšuje částku 100,- Kč) přichází v úvahu více oprávněných a úřad práce rozhoduje o tom, komu se bude dávka vyplácet, bude-li úřad práce rozhodovat podle § 7 odst. 7 nebo o zvláštním příjemci podle § 59, při prominutí podmínky trvalého pobytu podle § 3 odst. 3,
jde o zamítnutí volby nároku rodiče na rodičovský příspěvek podle § 30 a 30a.12 Všechna rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem, vyjma rozhodnutí o prominutí podmínky trvalého pobytu. Usnesení přímo dle zákona SSP se vydává (§ 69 odst. 3), a to při rozhodování o změně péče o dítě (zdravotně postiţené dítě) zakládající nárok na rodičovský příspěvek podle § 30 odst. 4 zákona o SSP. Ostatní usnesení se v řízení o dávkách SSP vydávají podle správního řádu.
Běţně vznikají stavy, ţe v období, na které je dávka přiznána, nastávají změny, které mají vliv na nárok, výši a výplatu dávky. V těchto případech je pak nutné provést řízení o dávce při změně podmínek, a to ode dne, kdy změna nastala. Toto řízení je zahajováno na návrh ţadatele nebo z moci úřední úřadem SSP. O změnách se úřad SSP dozvídá od jiných orgánů státní správy, akceptováno jsou i anonymní oznámení, jejichţ pravdivost je nejprve před zahájením řízení ověřována. Pokud se jedná o správní řízení zahajovaná z moci úřední, je toto řízení zpravidla delší neţ řízení o ţádosti, protoţe je postupováno dle postupu stanového správním řádem. Výsledkem řízení o změně v podmínkách dávky je většinou v rozhodnutí o odejmutí dávky pro neplnění podmínek ze strany ţadatele nebo SPO. Dokazování v řízení o dávky SSP je usnadněno pro pracovníky SSP, ţe ţadateli o dávku
je
konkrétně
dle
§
68
zákona
o
SSP
stanoveno,
které
náleţitosti
k jednotlivým ţádostem musí předkládat. Samotný institut dokazování je tedy nejvíce pouţíván v řízení o vyloučení nebo zahrnutí osoby do okruhu SPO s cílem pouţití všech důkazů pro objektivní rozhodnutí a dále v řízení o přeplatku, kdy je nutné mimo dávku rodičovský příspěvek prokázat zavinění.
Nahlížení do spisu je sice bezezbytku akceptováno, avšak vzhledem k digitalizaci spisové dokumentace nejsou k dispozici na úřadech SSP klasické spisy ţadatelů, ale nahlíţení lze umoţnit v elektronické podobě, coţ správním řádem není zakotveno nebo z vytištěných skenovaných dokumentů. Veškeré písemnosti z řízení o dávkách jsou průběţně skenovány a zasílány do centrálního archívu. Při závaţných případech, např. pro účely trestní řízení je moţno originály vyţádat. 12
§ 69 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
Řízení o přeplatku je zahajováno na základě zjištění, ţe dávka byla vyplacena neoprávněně nebo v nesprávné výši. Prvním úkonem po tomto zjištění je odejmutí dávky rozhodnutím nebo sníţení výše její výplaty ode dne následujícího po dni, za který byla vyplacena. Řízení o přeplatku na dávce vede úřad SSP, který ji naposledy vyplácel. Tento také rozhoduje o vrácení dávky nebo její části. Při řízení o přeplatku musí úřad SSP zjistit kdo a jakým způsobem přeplatek zavinil. U dávky rodičovský příspěvek se zaviněním nemusí úřad SSP zabývat, protoţe podle § 62 odst. 1 rodič je vţdy povinen u této dávky vrátit vyplacené částky, které mu nenáleţely. U všech dalších neprávem přijatých dávek SSP je povinnost jejich vrácení stanovena příjemci dávky, a to kdyţ: nesplní jemu stanovenou povinnost (písemně neohlásí do 8 dnů skutečnosti mající vliv na nárok, výši a výplatu dávky - § 61 odst. 1 zákona o SSP – např. ukončení studia) přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, ţe byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, neţ náleţela (dítě ukončilo předčasně studium a rodič nadále pobírá sociální příplatek) jinak způsobil, ţe dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši (např. falšováním dokladů, sdělením nepravdivých údajů). Totoţný postup je i u společně posuzovaných osob, pokud zavinily přeplatek. Pokud přeplatek zaviní společně ţadatel a společně posuzovaná osoba, tak za vrácení přeplatku odpovídají společně. Povinnost vrácení přeplatku lze stanovit i fyzickým a právnickým osobám, které poţadované údaje nepředloţí nebo předloţí nesprávné údaje. Vţdy však musí být v těchto případech prokázána příčinná souvislost mezi jednám nebo nečinností těchto osob a vznikem přeplatku. Vymáhání přeplatků na dávkách SSP je prováděno po nesplnění termínu dobrovolného plnění. Vzhledem k tomu, ţe u rozhodnutí přeplatku je ustanovením § 71 odst. 2 zákona o SSP vyloučen při odvolání odkladný účinek, tak i v případě neukončeného odvolacího řízení je přeplatek vymáhán. Přeplatky dle stanoveného způsobu úhrady mohou být hrazeny hotovostní platbou na účet úřadu práce nebo sráţeny přímo z běţně vyplácené nebo později přiznané dávky, můţe to být i jiná dávka, neţ na jaké vznikl přeplatek, podle předpisů upravujících výkon rozhodnutí sráţkou ze mzdy.. Samotný výkon rozhodnutí můţe
provádět sám úřad SSP dle § 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, coţ je kapacitně nereálné, ale úřad SSP postupuje dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, kdy podává návrhy soudu na výkon soudního rozhodnutí. Nárok na vrácení zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy dávka byla vyplacena, poté zaniká, jde o tzv. prekluzi. V případech kdy tříletá lhůta neplyne (např. provádění výkonu rozhodnutí, sráţení z dávek, splácení dle splátkového kalendáře), tak dochází k časovému posunu zániku nároku na vrácení. 4.5. Kontrolní činnost úřadů SSP Uţ od prvopočátku vzniku byla úřadům SSP udělena pravomoc v podobě kontrolní činnosti a to se zaměřením na kontrolu předloţených podkladů od právnických a fyzických osob dle § 63. Kontrolní činnost se však týká pouze přezkoumávání správnosti a úplnosti předloţených podkladů metodou porovnání zjištěného stavu se stavem, který uvádějí ţadatelé, a s příslušným ustanovením zákona o SSP. Ve většině případů se to týká výše potvrzovaných příjmů ţadatelům a společně posuzovaných osob zaměstnavateli. Kontrolní orgány mohou uloţit pořádkovou pokutu zaměstnancům právnických a fyzických osob, kteří porušili své povinnosti. Samotné právní nástroje při kontrolní činnost přímo vůči ţadatelům a společně posuzovaným osobám však úřadům SSP svěřeny nejsou. Kontrolní činnost státní sociální podpory provádí: kontrolní orgány MPSV ČR, krajské úřady a to od jejich zřízení od 1. 1. 2003, od 1.4.2004 kontrolní útvary úřadů práce, do té doby prováděly samotné kontrolní útvary odborů SSP. Kontrolní činnost se dělí na vnější a vnitřní kontrolu. Vnější kontrola je zaměřená na plnění oznamovací povinnosti, na porušování ustanovení zákona SSP a na správnost uváděných údajů ţadateli či osobami společně posuzovanými. Tato vnější kontrola se pak dělí na: 1) plošné kontroly ve správním obvodu příslušného úřadu práce: kontrola všech ţadatelů a osob společně posuzovaných vyhovujících parametrům dané kontroly – dopad na všechny vyplácené dávky SSP, kontrola ţadatelů pobírajících určitou dávku – kontrola určitého jevu nebo stavu.
2) individuální kontroly: prováděné na základě podnětů dávkových specialistů ke konkrétním jevům a osobám např. velice nízké nebo nulové příjmy, osamělost, posouzení vyloučení osob z okruhu společně posuzovaných osob atd., prošetření oprávněnosti vyplácení dávek určitého ţadatele na základě jiných podnětů, včetně anonymů. Vnitřní kontrola se pak zaměřuje na úplnost a správnost zadávání a vyplácení dávek SSP ze strany samotných pracovníků SSP a dále na celkové vedení agendy SSP. 4.6. Postih žadatelů a SPO za porušování zákona o SSP Do 31.3.2004, kdy byly odbory SSP organizačně začleněny v rámci okresních úřadů, resp. obecních úřadů s rozšířenou působností, tak ţadatelé o dávky byli postihováni za přestupky ve správním řízení o dávky SSP dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a to dle § 21 odst. 1 písm. b), c) a g) tohoto zákona. Po převedení odborů SSP pod úřady práce nebylo moţno ţadatele a SPO pro porušení zákona o SSP postihovat v přestupkovém řízení pro ztrátu příslušnosti odborů SSP k řízení o přestupcích. Aţ zákonem č. 113/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon o SSP s účinností od 1.4.2006, bylo moţno postihovat pro porušení příslušných ustanovení zákona o SSP samotné ţadatele o dávky SSP a SPO. Tato ustanovení přesně vymezují skutkové podstaty přestupků dle § 65a a správních deliktů § 65b s rozlišením subjektů, tj. ţadatelů nebo právnických a podnikajících fyzických osob, které je spáchaly. Vzhledem k mnoţství porušení příslušných ustanovení zákona o SSP ze strany ţadatelů a SPO jsou v přestupkovém řízení postihovány jen závaţnější případy. Příčinou je personální kapacitní nedostatečnost odborů SSP pro uvedenou problematiku. Při porušení zákona o SSP ţadateli a SPO, kterými je zjevně naplněna skutková podstata trestného činu podvodu je odborem SSP v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, předáváno orgánům činných
v trestním řízení oznámení o podezření o spáchání trestného činu. Další postup v trestním řízení pak stanovuje státní zástupce. Ve většině případů je zahájeno trestní řízení s podezřelou osobou a následně je státním zástupcem ještě v přípravném řízení v souladu s § 307 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, podmíněně zastaveno. Obviněnému je stanovena zkušební doba, ve které je obviněný povinen uhradit způsobenou škodu odboru SSP. K uloţení trestu soudem došlo pouze u osob s trestní minulostí. Samotný trestní postih osob porušujících zákon o SSP není z pohledu úřadu SSP rozhodující, hlavní je dosaţení úhrady způsobené škody. 4.7. Důvody a následky zneužívání dávek SSP Klíčový problém realizace zákona o SSP je v tom, ţe konstrukce zákona je u většiny dávek SSP vázána na příjmy, ale řada ţadatelů do nízkopříjmové kategorie vůbec nepřísluší, protoţe jejich ţivotní standard, skutečné příjmy, vlastnictví věcí movitých i nemovitostí, tomu neodpovídají. Všeobecně rozšířené mínění, ţe sociální dávky zneuţívají nejvíce Romové, je u dávek SSP naprosto liché, protoţe právě dávky SSP jsou nejvíce zneuţívány osobami z části dobře situovanými, majetnými občany, kteří uváděním nepravdivých údajů, zákon o SSP, jakoţ i další zákony porušují nebo vyuţívají mezer v zákonech nebo osobami, kterým by při uvedení jejich pravdivých příjmů a rodinných poměrů nemohl nárok na výplatu dávek SSP nikdy vzniknout. V praktickém ţivotě při výkonu státní sociální podpory totiţ pojem účelnosti splývá s pojmem účelovosti. Při stávající právní úpravě zákona SSP, kdy nelze přesnou adresnost dávek SSP právně zajistit, resp. v mnoha situacích neexistuje moţnost zjištění skutečného stavu ţadatelů a společně posuzovaných osob, se provádění SSP míjí v mnoha případech svého účelu. Dávky jsou vypláceny lidem, kterým by vůbec neměl nárok na dávky SSP vzniknout, i kdyţ stanovené právní podmínky nároku formálně splňují. Na druhé straně při ztrátě zaměstnání nebo vzniku jiné nepříznivé situace v rodině jsou některé dávky SSP pouze „gestem“ státu, které nepříznivý sociální stav rodin zmírní, ale nic neřeší. Pracovníci SSP nemají zákonná oprávnění a právní nástroje na zjištění a prokazování těch skutečností, které by zamezily neoprávněnosti pobírání dávek. Samotná kontrolní činnost
na úseku státní sociální podpory byla reformou státní správy v r. 2003 po přechodu odboru SSP pod obce s rozšířenou působností a následně pod úřady práce značně oslabena. Důvodem bylo nového organizačního členění a přidání dalších nových problematik, převzetí problematiky výţivného u dětí v pěstounské péči a jeho vymáhání, realizace strmě narůstajících exekucí na dávkách SSP a rozšiřující se problematiky migrujících pracovníků v rámci EU, při nenavýšení počtu pracovníků úřadů SSP.
4.7.1. Faktory negativně ovlivňující výkon státní správy na úseku SSP a) Společensko - ekonomické Morálka - jakýkoliv i neoprávněný příjem je přijímán naší společností bez předsudků. Mnozí lidé se drţí hesla „co zákon výslovně nezakazuje, to nám dovoluje“. Podle průzkumu veřejného mínění si 67 % občanů myslí, ţe sociální dávky jsou zneuţívány. Existence „černé práce“ – je naprosto běţným jevem, ţe osoby pobírající dávky SSP jsou oficiálně nezaměstnané, resp. bez práce, ale ze své pracovní činnosti tyto příjmy, které nejsou nikde oficiálně vykazovány, mají. Tyto osoby, kterým jsou vypláceny nejvyšší dávky SSP, ţádné odvody z příjmů státu neodvádí, takţe ani do sociálních systémů nepřispívají, pouze z nich čerpají. „Černá práce“ se v konečném dopadu negativně projeví u samotného pracovníka na jeho důchodu, nulové nemocenské apod. Na tomto stavu vydělávají zaměstnavatelé. Existence „šedé ekonomiky“. Skutečné příjmy se liší od oficiálně přiznávaných, tzv. vyplácení na ruku přináší s sebou nezdanění těchto příjmů, jiné údaje se objevují na výplatní pásce a jiné příjmy jsou skutečností. Zaměstnavatelé potvrzují i velice nízké příjmy, mnohdy niţší neţ je samotná minimální mzda a to pak vykazují v odvodech na správě sociálního zabezpečení a daňovém přiznání pro finanční úřad. Na tomto vydělávají zaměstnavatelé nízkými odvody do systému sociálního a zdravotního pojištění. Tento nenormální stav „nízkých příjmů“ však potvrzuje i internetové sdělení MPSV ČR ze dne 6.5.2010 podle kterého se v některých čtvrtletích podíl lidí pohybujících se pod průměrnou mzdou zvyšuje aţ na 68 %.13 Skutečnost je ale pravděpodobně jiná. Je a zůstane kategorie lidí, kterým systém „nepovinného zaměstnání“ vyhovuje, občas 13
[cit. 05.03.2010] www.novinky.cz/ekonomika/199475
si něco přivydělají „bokem“ a ţijí na dávkách. b) Právní Setrvalý stav v porušování zákona o státní sociální podpoře ze strany ţadatelů a společně posuzovaných osob, tj. úmyslné uvádění nepravdivých údajů rozhodných pro nárok na výši nebo výplatu dávek státní sociální podpory, dále se jedná o falšování různých potvrzení a údajů. Přičemţ na porušování zákona je pohlíţeno jako na jev naprosto běţný. Problémem jsou průběţné rychlé změny zákonů souvisejících s výkonem SSP, to vede k častým novelizacím tohoto zákona – svědčí tomu i to, ţe od roku 1995 bylo dodnes provedeno 66 novelizací zákona o SSP. Tímto dochází mnohdy i k neprovázanosti změn ostatních zákonů na zákon o SSP (např. dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů děti narozené cizincům s trvalým pobytem získávaly reţim pouze přechodného pobytu, na coţ musel náš zákon reagovat, aby toto opomenutí odstranil, a rodiny cizinců nepřišly o dávky). Dávky SSP, tak jako celá sociální oblast, se stávají důleţitým prvkem v soupeření politických stran v našem státě. To ke stabilitě systému a názorové roztříštěnosti mnohdy pro neznalost problematiky vede k vyhlašování naprosto protikladných názorů a provádění SSP nepřispívá. Při provádění SSP je negativní krátkodobost přijatých opatření, (uvedené novely však jsou aţ na výjimky pouze kosmetické změny), a bezkoncepčnost právních změn s prvky populismu, které nic neřeší, např. jednorázová dávka příspěvek na dítě v r. 2007 nebo navýšení dávky přídavek na dítě o 50,- Kč na dobu 5 měsíců v druhé polovině roku 2009. 4.7.2. Následky zneužívání dávek SSP Zneuţívání sociálních dávek je problémem i v jiných členských zemích EU. V ČR je nejvíce zneuţívána nelegální práce „na černo“, coţ má bezprostřední vliv na zneuţívání dávek SSP. Samozřejmě, ţe ve všech systémech sociálního zabezpečení je řada osob, které dávky pobírají neoprávněně. Z pohledu jednotlivců se jedná o malé částky, ale z pohledu státu se pro počet těchto příjemců, v konečném součtu jedná o velkou zátěţ pro veřejné finance státu. Podle střízlivého odhadu je jedna čtvrtina z měsíčně vyplácených dávek SSP úřadem práce, ale moţná i jedna třetina, vyplácena neoprávněně, resp. nepotřebným lidem, coţ můţe u Úřadu práce Brno-venkov činit měsíčně částku 15-20 milionu korun českých. V celé ČR
měsíčně se tak odhadem měsíčně jedná o 1,2 miliardy korun na neoprávněně vyplacených dávkách SSP, kdy dávky SSP vyplácí 92 Úřadů práce a stav je zde obdobný. Výše uvedený odhad potvrzuje sám NKÚ, který po kontrolách dávek SSP zveřejnil v tisku, ţe 10-35 % příjemců tyto dávky zneuţívá. Dokonce u tří kontrolovaných úřadů SSP bylo zjištěno zneuţívání dávek ve výši 50 % příjemců. Současný zákon je skutečně proti zneuţívání dávek SSP bezzubý a je zákonem, který finanční zájmy státu dostatečně neochraňuje a naopak jimi plýtvá.
5. APLIKACE PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH OSOB V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE SE ZAMĚŘENÍM NA DÁVKY SSP Po vstupu České republiky do Evropské unie dnem 1.5.2004 dává naše národní legislativa ve stanovených oblastech aplikační přednost právu EU. Vzájemný vztah mezinárodního a národního práva je upraven v čl. 10 Ústavy ČR, který stanoví, ţe vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného neţ zákon, pouţije se mezinárodní smlouva. Čl. 10a určuje přenos pravomocí orgánů České republiky, kdy mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci či instituci. Samotné provádění právních norem EU je bývá zpravidla stanoveno v příslušném národním zákoně, u státní sociální podpory v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v ustanovení § 1 odst. 3: „Tento zákon se pouţije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo pouţitelným předpisem evropských společenství v oblasti státních sociálních dávek“.
5.1 Vývoj a stav sociálních systémů Poměr kompetence Evropské unie a kompetence národních vlád jednotlivých členských zemí EU dělíme na výlučnou, sdílenou a doplňující. Oblast sociální politiky patří do tzv. sdílené pravomoci, kdy mohou členské státy vydávat vlastní legislativu za předpokladu, ţe jiţ tak neučinila EU. Sociální politika zůstává tedy v podstatné části v kompetenci národních vlád jednotlivých členských zemí. Tento stav je reálný a vychází v první řadě z velké různorodosti jak výchozích podmínek, tedy hospodářské síly a historických tradic jednotlivých zemí. Druhým faktorem pro zachování samostatnosti sociálních politik je rozdílnost národních systémů. To při principu volného pohybu osob v rámci společenství můţe mít i pozitivní vliv na rozvoj národních sociálních systémů. Sjednocení sociální politiky EU je nereálné. Sjednocení na úroveň sociální politiky bohatších států by jednak ohrozilo hospodářskou stabilitu chudších zemi a v opačném případě by poníţilo úroveň sociálních systémů bohatších států, zejména ohroţení jiţ dosaţených sociálních jistot jejich občanů. Přesto EU deklaruje jako jeden z hlavních cílů postupné zmenšování rozdílů mezi chudými a bohatými zeměmi. Praxe ukazuje, ţe členské státy s nejštědřejšími sociálními systémy nejsou ochotny tento vývoj zpomalit. Zejména při současné ekonomické krizi a pro její dopady na obyvatelstvo kaţdého státu je nutné udrţení sociálního smíru ve společnosti. Ve svém vývoji si kaţdý stát vytváří vlastní systém sociálního zabezpečení, ve kterém se odráţí jeho potřeby a moţnosti. Proto se na mezinárodní úrovni tyto sociální systémy více či méně odlišují. Při určitém stupni integrace států pak tyto autonomní národní systémy vytváří potíţe. K překonávání těchto potíţí vedou dvě cesty: Sjednocování těchto systémů, tj. zavedením určitých společných standardů do národních právních předpisů, Vzájemným provázáním existujících národních soustav – koordinace. První cesta k dosaţení plné harmonizace národních systémů sociálního zabezpečení je velmi dlouhodobý proces. Druhá cesta, tj. koordinace národních systémů je reálná a prakticky použitelná, a její počátky se datují řadu desítek let zpět. Prvotní koordinace byla jen mezi několika málo státy na základě bilaterálních smluv, ale časem povýšila na
mnohostrannou koordinaci a nejvyššího stupně dosáhla v rámci Evropské unie, resp. Evropského společenství. 5.2. Základní právní normy koordinace v EU Vnitřní trh EU je definován článkem 26 Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie – „Lisabonská smlouva“ (dříve článkem 14 Smlouvy o ES) jako oblast bez vnitřních hranic, ve které je zajištěn volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Svoboda pohybu osob, právo pracovat kdekoli v rámci Společenství by však bylo váţně omezeno, pokud by nebyly překlenuty rozdíly v systémech sociálního zabezpečení jednotlivých států. Proto i v „primárním právu“ coţ jsou smlouva o zaloţení EHS čl. 51, Smlouva o ES čl. 42 a čl. 48 Lisabonské smlouvy, bylo zakotveno, aby byla přijímána taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění svobodného pohybu pracovníků. Na tomto základě přijala Rada EHS, resp. později Rada ES a nakonec Rada ES spolu s Evropským parlamentem průběhu více jak 50 let , ve formě tzv. „sekundární legislativy“ několik nařízení. Nařízení je účinným právním instrumentem, které lze definovat jako evropský zákon, který je přímo aplikovatelný v kaţdém členském státě. Tam, kde dochází k rozporu mezi evropským zákonem a národním zákonem, má přednost evropský zákon - nařízení. Druhy právních předpisů Evropských společenství: 1. Primární legislativa – smlouvy o zaloţení ES 2. Sekundární legislativa – závazné akty institucí ES 3. Nařízení 4. Směrnice (přenesení právních norem EU do národních prováděcích předpisů, závisí na úvaze jak se zapracuje – např. promíjení § 3 zákona o SSP, podmínky trvalého pobytu u migrujících pracovníků EU a EHS), 5. Rozhodnutí (individuální právní akty), 6. Rozsudky ESD (precedenční právo). Po vstupu ČR do Evropské unie od 1.5.2004 do 30.4 2010 byla koordinace se systémy sociálního zabezpečení ostatních členských států EU prováděna dle:
Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 (dále jen Nařízení č. 1408/71) o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. Nařízení Rady (ES) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení č. 1408/71. Dnem 1. května 2010 byla výše uvedená nařízení nahrazena a koordinace systémů sociálního zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie., včetně rodinných dávek je prováděna dle : Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen Nařízení č. 883/2004) ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení č. 883/2004. jedná se o tzv. „prováděcí nařízení“. Obě nařízení vstoupila v účinnost dnem 1. května 2010. V přechodných ustanoveních je stanoveno, ţe ţádosti o dávky podané před 1.5.2010 podléhají Nařízení č. 1408/71, ţádosti podané od 1.5.2010 se posuzují podle Nařízení č. 883/2004. Taktéţ nároky na dávky vzniklé před 1.5.2010 se posuzují dle Nařízení č. 1408/71. Od 1. května 2010 tato nařízení představují základní, přímo závazné a nad národní právní předpisy postavené předpisy Společenství koordinující systémy sociálního zabezpečení všech 27 členských států Evropské unie. Nejsou však zatím aplikovatelná na 3 státy Evropského společenství volného obchodu (Islandu, Norska a Lichtenštejnska) a Švýcarska, neboť zatím nepřistoupily na zahrnutí kategorie neaktivních osob podle Nařízení č. 883/2004 ve svých státech. Stav jednání se Švýcarskem dává předpoklad, ţe k Nařízení č. 883/2004 přistoupí v průběhu roku 2010. Koordinace u těchto čtyř států je tedy nadále prováděna dle původních Nařízení č. 1408/71 a Nařízení Rady (ES) č. 574/72 a taktéţ jsou tato nařízení nadále pouţívána u občanů třetích zemí, u kterých je koordinace dále prováděna dle Nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14.5.2003, kterým se rozšiřuje pouţívání ustanovení Nařízení č. 1408/71 a Nařízení Rady (ES) č. 574/72 na občany třetích zemí, kterých se tato ustanovení dosud netýkala výhradně z důvodu jejich občanství.
Sociální ochrana těchto občanů, kteří legálně pobývají na území členských států EU má na jedné straně cíl přiblíţit jejich právní postavení občanům členských států EU a současně na druhé straně odstranit problémovost těchto jednotlivců, jejich zaměstnavatelům a příslušným státním orgánům sociálního zabezpečení. Týká se zejména systémů sociálního zabezpečení, nezakotvuje však nárok na vstup, pobyt nebo bydliště v členském státě nebo nárok na přístup k jeho trhu práce. Toto nařízení je pouţitelné pouze pokud dotyčná osoba jiţ legálně pobývá na území členského státu. Tj., ţe zde získala statut rezidenta. Nařízení je totiţ pouţitelné jen na jediný členský stát EU a proto zůstávají i po zrušení Nařízení č. 1408/71 a Nařízení Rady (ES) č. 574/72 v platnosti. Tito občané třetích států, pokud hodlají ţádat v ČR o rodinné dávky, tak musí prokázat, ţe před příchodem do ČR podléhaly legislativě některého z dalších členských států EU. Smyslem Nařízení bylo a je zajištění, aby migrující osoba zaměstnaná ve více zemích neztratila své nároky na sociální dávky z důvodu jiného občanství, bydliště, či ţe v ţádné z nich nesplnila potřebnou dobu pojištění stanovenou předpisy té které země. Koordinační charakter Nařízení spočívá v tom, ţe nezasahují hlouběji do podstaty existujících národních systémů, pouze se omezují na jejich koordinaci. Koordinace je navíc nezbytná i technicky, kvůli velkým rozdílům mezi systémy sociálního zabezpečení členských států a jejich širokému rozsahu podmínek pro vznik nároku, výši dávek, dob krytí a platebních postupů. K tomu je třeba přidat skutečnost, ţe systémy se neustále mění, proto koordinace zůstává dynamickým procesem s otevřeným koncem.
5.3 Principy koordinace 5.3.1 Aplikace právního řádu jediného státu U zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby přecházející hranice je důleţité, aby nenastala situace, kdy není v ţádném členském státě pojištěna, anebo kdy je pojištěna v několika členských státech zároveň. Obě tyto situace, negativní (ţádné) i pozitivní kolize zákonů (dvojí pojištění), jsou neţádoucí a ohroţují volný pohyb pracovníků. Obecným pravidlem je, ţe se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na místo jejího trvalého pobytu. (čl. 11 Nařízení č. 883/2004)
5.3.2. Rovnost nakládání Vychází z obecného zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti. Osoby sídlící na území členských států, na které se vztahují ustanovení Nařízení, podléhají stejným povinnostem a uţívají stejných výhod dle legislativy členského státu jako státní příslušníci dotyčného státu. V rámci principu rovného nakládání se na základě judikátů Evropského soudního dvora začíná prosazovat relativně samostatný nový „Princip asimilace faktů“ = kdy dávky, příjmy a skutečnosti nebo události vzniklé v jiném členském státě se posuzují jakoby nastaly na území dotčeného členského státu. 5.3.3 Sčítaní dob pojištění Ve všech členských státech je nárok na některé dávky podmíněn získáním určité doby pojištění, zaměstnání, bydlení. Při bezvýhradném uplatňování těchto podmínek byl docházelo ke znevýhodňování migrujících pracovníků. Proto pro získání nároku na dávky je v případě potřeby přihlédnout k dobám pojištění získaným v jiných členských státech. Princip eliminuje negativní dopad přesunu přes hranice na nabývaná práva. 5.3.4 Zachování nabytých práv Podle právních předpisů některých států je moţné poskytovat/vyplácet dávky osobě jen tehdy, jestliţe má bydliště v dotyčném státě. Coţ je diskriminační vůči migrujícím pracovníkům v členském státě, kde nárok na dávky získali. Princip zajišťuje, ţe kaţdá osoba můţe uplatňovat nárok na dávky z titulu předchozí doby pojištění získané podle právních předpisů kteréhokoli členského státu bez ohledu na to, ve kterém členském státě bydlí. 5.4. Rozsah Nařízení č. 883/2004 5. 4.1. Věcný rozsah koordinace Nařízení č. 883/2004 Předpisy společenství pro sociálním zabezpečení se týkají všech národních právních předpisů členských států, jejichţ předmětem jsou tyto sociální systémy: Dávky v nemoci, Dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky, Dávky v invaliditě, Dávky ve stáří, Pozůstalostní dávky,
Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, Pohřebné, Dávky v nezaměstnanosti, Předdůchodové dávky (nově zavedeno Nařízením č. 883/2004), Rodinné dávky. Nařízení se nevztahuje na dávky sociální péče a pomoci v hmotné nouzi a zdravotní pomoci. Přesný výčet dávek sociálního zabezpečení neexistuje a jejich posouzení a ustanovení závisí na jejich účelu a podmínek jejich nabytí a samotným právním postavením příjemce dávky.
5.4.2. Osobní rozsah koordinace Ochrana (krytí) předpisy EU se vztahuje na: Občany členského státu Evropské unie (resp. EHP a Švýcarska), Osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky, pokud bydlí v členském státě EU, Rodinné příslušníky a pozůstalé výše zmíněných osob bez ohledu na státní příslušnost. Kritériem pro pouţití nařízení je existence přeshraničního prvku, tj. osoba pracuje v jiném státě, přestěhovala se z jednoho do druhého státu, pobírá důchod z jiného státu EU, uzavřela sňatek s osobou z jiného členského státu, apod. Podle Nařízení č. 1408/71 byla ochrana občanů EU a dalších osob omezena na práva, která šla vyvodit z pojištění, přičemţ stačilo být pojištěn i proti jedinému riziku v rámci všeobecné nebo speciální soustavy sociálního zabezpečení. Nařízení č. 883/2004, oproti Nařízení č. 1408/71, kterým tak byly kryty osoby zaměstnané a nebo samostatně výdělečně činné, důchodci a studenti, tak od tohoto členění upustilo a osobní rozsah stávajícího Nařízení č. 883/2004 se rozšířil na neaktivní osoby, tedy fakticky na všechny občany EU. Různé kategorie osob, které jsou právními předpisy EU rozdílně specifikovány vzhledem k povaze jejich práce, kterou vykonávají, se uplatní aţ při určování příslušnosti k právním předpisům a při určování jejich nároků na dávky. Na ně se vztahují zvláštní
ustanovení a z toho vyplývající různé nároky: Pojem pracovník (v ČR zaměstnanec) zaměstnaná nebo výdělečně činná osoba má dle čl. 1(a) Nařízení č. 883/2004 obecnou působnost a pokrývá kaţdou činnost, která má postavení činnosti pojištěné podle zákonů o sociálním pojištění v jednom nebo více členských státech. Obdobně je to i u samostatně výdělečné činnosti. Zaměstnanec se prokazuje pracovní smlouvou a u OSVČ se ověřuje účast na důchodovém pojištění. Studenti byli Nařízením č. 307 z roku 1999 postaveni pro účely Nařízení č. 1408/71 na roveň jako zaměstnané osoby a OSVČ. Tento právní stav byl převzat i do Nařízení č. 883/2004. Pro účely SSP musí plnit podmínky vyplývající z národních předpisů, včetně podmínky trvalého pobytu. Pozůstalí. Státní úředníci – ve kterém státě je orgán, který jej zaměstnává, tak tam má osoba statut státního úředníka. Přeshraniční pracovníci – jedná se o početně největší kategorii osob, u které je prováděno řízení o rodinných dávkách mezi ČR a ostatními členskými státy, zejména se Slovenskou republikou, Rakouskem a Německem. Přeshraniční pracovník je osoba, která vykonává své povolání na území členského státu a má stálé bydliště na území jiného členského státu, kam se zpravidla denně nebo alespoň jednou za týden vrací. Dle obecných ustanovení předpisu podléhají přeshraniční pracovníci zákonům členského státu, kde pracují. Právě v tomto členském státě platí příspěvky na pojištění, včetně příspěvků na nezaměstnanost, a zde jim také vznikají jejich práva na důchod. Při plné nezaměstnanosti získávají nárok na dávky od státu, kde mají stálé bydliště, (např. čs. občan zaměstnaný v Rakousku v ČR) a to i tehdy, jestliţe dotyčná osoba v tomto místě nikdy dříve neplatila jakékoliv příspěvky na nezaměstnanost. Sezónní pracovníci. Nezaměstnané osoby, původně zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, které pobírají dávky v nezaměstnanosti podle zákonů členského státu, kde byli předtím zaměstnáni, zatímco jejich rodiny sídlí v jiném členském státě. V protikladu k tomu je výše uvedené právo nezaměstnaného přeshraničního pracovníka a sezónního pracovníka, Vyslané osoby - vyslaný pracovník je osoba, která je normálně zaměstnaná v jedné zemi, ale je dočasně vyslána do jiné země za účelem práce pro svůj podnik.
Maximální doba vyslání (z hlediska aplikace právních předpisů o sociálním zabezpečení) byla dle Nařízení č. 1408/71 12 měsíců; podle Nařízení č. 883/2004 je nyní 24 měsíců. Po dobu vyslání podléhá pracovník systému sociálního zabezpečení domovského státu. Pokud dobu vyslání překročí, tak začne podléhat národním předpisům státu, kam byl vyslán. Námořníci. Pracovníci diplomatických misí a konzulárních úřadů. Zaměstnanci a pomocný personál institucí EU mají vlastní systém sociálního zabezpečení. Podle Nařízení č. 1408/71 jim mohly být rodinné dávky vypláceny v domovských státech, pokud splňovaly podmínky dle národních předpisů. Dle Nařízení č. 883/2004 je jejich nárok dle národních předpisů jejich domovského státu vyloučen. (Stanovisko MPSV ČR volbu systému dle čl. 15 Nařízení č. 883/2004 vylučuje).14 Neaktivní osoby je naprosto nová kategorie stanovená Nařízením č. 883/2004. Za neaktivní se povaţují osoby, které nespadají do výše uvedených kategorií a nejsou ani rodinnými příslušníky, osoby zaměstnané nebo OSVČ nebo důchodci. Jejich nárok je vázán na pobyt, tj. zvolením bydliště v některém z členských států, resp. prokázáním vztahu k tomuto bydlišti, např. nahlášením pobytu na příslušných úřadech, nájemní smlouvou, kupní smlouvou k nemovitosti, zdravotním pojištěním osoby, docházkou dětí do mateřské školy, školy apod. Postačí ale i prohlášení osoby o svém záměru, ţe chce mít bydliště v určitém státě a doloţí, ţe jiţ některé kroky v této věci provedl. Neaktivní osoby podléhají v problematice rodinných dávek výlučně právním předpisům státu bydliště, a proto je domovský stát nemůţe doplácet. Přiznání rodinných dávek lze realizovat aţ od 1.5.2010, přičemţ retroaktivita před tímto termínem je vyloučena. 5.5. Rozsah Nařízení č. 1612/68 Ne kaţdá osoba a kaţdá dávka je pokryta ustanoveními o rovném zacházení dle Nařízení č. 883/2004, dříve Nařízení č. 1408/71. Proto z důvodu naplnění principu rovného zacházení jsou i rodinným příslušníkům migrujícího pracovníka, kteří s ním ţijí ve státě zaměstnání poskytovány tzv. sociální výhody a to podle Nařízení rady (ES) č. 1612/68 ze 14
Metodický pokyn MPSV ČR vylučuje volbu systému dle čl. 15 Nařízení č. 883/2004
dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství dále jen Nařízení č. 1612/68). Jedná se o odvozená práva i pro rodinné příslušníky migrujícího pracovníka a další příbuzné, kteří jsou na něm závislí výţivou ve státě, kde tento vykonává výdělečnou činnost. Některé z rodinných dávek vyplácených dle národních legislativ v jednotlivých státech EU nebyly do reţimu koordinace začleněny, resp. byly vyňaty a spadají pod reţim Nařízení č. 1612/68 a jsou označeny jako sociální výhody. Mají uţší osobní rozsah, protoţe se vztahuje pouze na osoby vykonávající výdělečnou činnost v konkrétném státě. Tyto dávky není moţné nárokovat pouze z titulu, ţe ţivitel této osoby v tomto státě pracuje. Např. dávku porodné můţe nárokovat pouze ţena, občanka jiného členského státu EU, která v ČR sama vykonává výdělečnou činnost. Pokud v ČR s manţelem, migrujícím pracovníkem bude ţít a výdělečnou činnost nebude vykonávat, tak uvedenou dávku nemůţe nárokovat. Dávky regulované koordinací dle Nařízení č. 883/2004 se nemohou řídit reţimem Nařízení č. 1612/68 a naopak dávky sociálních výhod se nemohou řídit pravidly koordinace. Věcný rozsah Nařízení č. 1612/68 je definován v článku 7 jako rovnost zacházení „S pracovníkem, který je státním příslušníkem členského státu nesmí být zacházeno jinak, neţ s tuzemskými pracovníky…“ odstavec 2 : „Poţívá stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci“. Osobní rozsah Nařízení č. 1612/68 se vztahuje: Osoby zaměstnané, Osoby samostatně výdělečně činné, Osoby vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání s nárokem na podporu (po dobu její výplaty), Rodinné příslušníky těchto osob (vymezené národní legislativou, v ČR v § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů) – právo je odvozené od migrujícího pracovníka: 1. manţel/manţelka, 2. rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, kterého vyţivuje a se kterým ţije ve
společné domácnosti, 3. dítě mladší 21 let nebo takové dítě manţela/ky občana EU, 4. nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manţela/ky občana EU. Nevztahuje se na osoby samostatně výdělečně činné, studenty, důchodce, nezaměstnané bez nároku na podporu a neaktivní osoby. Teritoriální působnost Nařízení č. 1612/68 se vztahuje pouze na stát, kde osoby vykonávají výdělečnou činnost z čehoţ plyne, ţe nárok na příslušnou dávku SSP je omezen na území ČR a dávku nelze exportovat. Při porovnání Nařízení č. 883/2004 x Nařízení č. 1612/68 se na jedné straně týká rodinných dávek a na druhé sociálních výhod. Nařízení č. 883/2004, je koordinační mechanismus. Nařízení č. 1612/68 je prosazení principu rovného nakládání vlivem rozsudků Evropského soudního dvoru (dále ESD). Rozdílnost je v osobní rozsahu, pojímání rodinných příslušníků, uplatňování principu teritoriality, jakoţ i určování kompetentního státu. 5.6. Evropský soudní dvůr - ESD Značný vliv na provádění aplikace Nařízení EU na rodinné dávky má Evropský soudní dvůr, který řeší vzniklé pochybnosti o působnosti nařízení EU, zjišťuje jejich provádění v jednotlivých případech a také se dále vyjadřuje vůči národním právním předpisům států EU. Za dobu své působnosti vynesl Evropský soudní dvůr více neţ 400 rozsudků o jejich interpretaci, většinou ve prospěch migrujících pracovníků. Judikatura Evropského soudního dvoru je důleţitá pro správné „fungování“ předpisů EU v oblasti sociálního práva Evropského společenství. Jeho rozhodnutí mají formu precedentů, které následně slouţí jako podklady pro tvorbu nových nařízení, viz případ Pinna. Jednalo se o právní stav dříve uplatňovaný Francií k výplatě rodinných dávek migrujícím pracovníkům zaměstnaných ve Francii z jiných členských států EU. Tento stal upravoval, ţe tito pracovníci mají nárok na rodinné dávky ve Franci, ale ve výši stanovené příslušným zákonem státu trvalého bydliště rodiny migrujícího pracovníka, v tomto případě Itálie. Na základě ţádosti francouzského Kasačního soudu, který poţádal ESD o stanovisko ve věci, prohlásil ESD, ţe kritérium země trvalého pobytu je nepřímo diskriminační a tímto výjimku
Francie v Nařízení č. 1408/71 prohlásil za neplatnou.15 ESD nerozhoduje přímo o jednotlivých případech, ale jeho rozhodnutí se omezují na výklad ustanovení Nařízení ke konkrétnímu případu. Tento výklad je pro všechny zúčastněné strany (národní soudy, instituce sociálního zabezpečení, jednotlivé osoby) závazný. Evropský soudní dvůr je tak důleţitým orgánem EU, který slouţí k zabezpečení práv občanů jako instituce poslední instance. 5.7. Aplikace Nařízení v řízení o rodinných dávkách Pro zajištění sociální ochrany osob, které se pohybují mezi členskými státy EU je potřeba, aby předpisy Společenství přihlíţely k dávkám spojených s rodinnou situací těchto osob. Podstatou je udrţení si rodinných dávek i za hranicemi svého státu, v rámci společenství. Pro naprostou rozdílnost rodinných dávek v jednotlivých členských státech, co do jejich výše, podmínek získání nároku, apod. je koordinace naprosto nezbytná. Samotné rodinné dávky nejsou v koordinačních nařízeních definovány. V článku č. 1 základního nařízení je pro účely koordinace rodinná dávka pojímána jako věcná nebo peněţitá dávka určená k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výţivné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte. Právní úprava rodinných dávek je zakotvena v Nařízení č. 883/2004 (základní nařízení), hlava III kapitola 8 články 67 aţ 69 a v Nařízení č. 987/2009 (prováděcí nařízení) v hlavě III, kapitola VI čl. 58 aţ 61. Nařízení EU je moţno pouţít pouze v případech přítomnosti přeshraničního prvku, který podle nového Nařízen č. 883/2004 nemusí nastat pouze z ekonomických důvodů. Základním pravidlem při řízení od rodinných dávkách je pak stanovení právního řádu jediného státu, které však v praxi (vţdy se prolínají dva a více právní řády členských zemí EU), má ve většině případů podobu primární a sekundární kompetence k výplatě rodinných dávek. Tento stav vzniká v situacích zahrnujících více států, kdy je třeba posuzovat, ve kterém státě rodinní příslušníci bydlí (týká se většinou dětí), tzv. střed zájmů rodiny a stejně tak i skutečnost, zda rodiče vykonávají výdělečnou činnost. Podle splnění těchto kritérií se
15
Rozsudek Evropského Soudního dvoru ze dne 15. 1. 1986, sp. zn. 41/84
určuje, který z dotčených států bude hradit dávky plně (prioritní kompetence) a který bude vyplácet doplatek (sekundární kompetence). Důleţitým faktorem je rozlišení pojmu bydliště, tj. centra zájmu osoby a jeho rodiny, ve kterém členském státě rodina skutečně bydlí a oficiálního hlášeného pobytu osoby a jeho rodinných příslušníků v domovském státě. Jsou případy, kdy nárok na rodinnou dávku na hlášeném trvalém pobytu osob nelze zaloţit.
5.7.1. Vyloučení souběhu dávek a použití pravidel přednosti Vzhledem k tomu, ţe děti obvykle mívají dva rodiče, jsou nezbytná pravidla proti souběhu dávek, která jsou odvozena z pojištění kaţdého z rodičů. Tato pravidla jsou nutná například, kdyby manţel migrující pracovník pobíral od státu zaměstnání dávku, na kterou v domovském státě vzniká nárok i jeho manţelce, protoţe je zde zaměstnána. K vyloučení této situace je pouţíván tzv. integrační přístup, který stanovuje, ţe ţadatel má nárok na dávku pouze od jednoho státu. Brání tomu, aby byla dávka stejného druhu poskytována více neţ jedním státem. Proto je třeba rozlišit zda dávky v dotčených státech jsou poskytovány ze stejného či jiného důvodu. Tento důvod, jeho stejnost nebo rozdílnost se neposuzuje podle vnitrostátních předpisů, ale podle toho z jakého důvodu jsou dotčené státy kompetentní ve smyslu nařízení, tedy zda je to kvůli výdělečné činnosti nebo bydlišti, případně kombinaci obou důvodů. Určení přednosti při souběhu dávek : 1. u rodinných dávek poskytovaných více neţ jedním členským státem z různých důvodů je přednost stanovena dle níţe uvedených bodů : a) nároky přiznané z důvodu zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti, (započítává se nemoc, mateřství, pobírání podpory v nezaměstnanosti, b) nároky přiznané z důvodu pobírání důchodu, c) nároky přiznané z důvodu bydliště. V těchto výše uvedených případech platí, ţe stát s předností poskytne dávky v plné výši a druhý pouze doplatek v případě, ţe u něho je dávka vyšší. Příklad: Pokud otec pracuje ve státě X, matka s dětmi bydlí ve státě Y a není výdělečně činná, poskytuje dávky v plné výši stát zaměstnání otce (prioritní kompetence) a stát bydliště dětí
a matky poskytne pouze doplatek (sekundární kompetence), pokud jsou jeho vlastní dávky vyšší. 2. u rodinných dávek poskytovaných více neţ jedním členským státem ze stejného důvodů. a) důvodem přiznání je v obou případech zaměstnání nebo výdělečné činnost Dávku poskytne prioritně stát bydliště dětí, druhý stát by poskytl doplatek. Příklad: Pokud otec pracuje ve státě X, matka s dětmi bydlí ve státě Y a je zde výdělečně činná, poskytuje dávky v plné výši stát bydliště dětí a matky (prioritní kompetence) a stát zaměstnání otce, poskytne pouze doplatek, (sekundární kompetence) pokud jsou jeho vlastní dávky vyšší. b) důvodem přiznání je v obou případech důchod, rodič pobírá důchod z více států Dávku poskytne prioritně stát, kde bydlí děti, a tento stát téţ důchod platí. Pokud tuto variantu nelze pouţít, poskytne dávku ten stát, kde je nárok na důchod čerpán z nejdelší lhůty pojištění. c) důvodem přiznání je v obou případech bydliště, jeden rodič ţije v jiném státě neţ druhý rodič s dětmi, přičemţ ani jeden nepracuje. Vyplácí stát bydliště dětí, doplatek není druhým státem poskytován. I při aplikaci tohoto integračního přístupu dochází ke stavu, ţe totoţná dávka můţe být migrující pracovnici vyplácena jak ve státě zaměstnání a to dle Nařízení č. 1612/68 jako sociální výhoda, tak i národního předpisu v domovském státě. Např. občanky SR zaměstnané v ČR, tak mohou pobírat dávku porodné jak v ČR, tak i na Slovensku. V ČR je dávka přiznaná z důvodu zaměstnání a na Slovensku je splněná podmínka bydliště dle národního předpisu. U rodinných dávek přiznávaných dle principu koordinace dle Nařízení č. 883/2004, kdy dojde u ţadatelů, migrujících pracovníků a jejich rodiny k tomu, ţe veškeré zájmy rodiny (výdělečná činnost a střed zájmů-bydliště) jsou soustředěny v jednom státě mimo jejich domovský stát, tak domovský stát není příslušný k výplatě dávek, ani k jejich doplatku. Např. česká rodina s dětmi ţije v Německu. Otec je zde rovněţ zaměstnán jako migrující pracovník. Za tohoto stavu není česká republika příslušná k poskytování čs. dávek, ani k jejich doplatku, i přesto ţe rodičovský příspěvek je ve SRN poskytován pouze 1 rok a v ČR aţ do 2-4 let věku dítěte. K výplatě rodinných dávek této rodině je příslušné pouze
Německo. Podmínka nároku dle českého národního předpisu, zaloţená na trvajícím trvalém pobytu osoby v ČR dle § 3 zákona o SSP v ČR, je Nařízením č. 883/2004 čl. 11 vyloučena. 5.7.2
Rozdíly v řízení o dávkách SSP při aplikací Nařízení EU Rozdílnost v řízení o dávkách SSP při aplikaci Nařízení č. 883/2004 a Nařízení č.
1612/68 se výrazně lisí od běţného způsobu přiznávání dávek SSP. Podstatný rozdíl v řízení je v pojímání pojmu trvalý pobyt dle českého národního předpisu a „bydlištěm“ dle nařízení EU. V českém systému tento pojem splývá, ale při provádění Nařízení EU se bydlištěm rozumí, faktické bydliště osoby, které se však nemusí shodovat s trvalým pobytem. Je to místo, kde se soustředí její zájmy. Bydliště je hlavní faktor, důkaz spjatosti osoby s určitou zemí a posuzuje se dle nepřetrţitostí přítomnosti, osobní a rodinnou situací osoby, pracovní aktivity, školní docházka dětí, daňová rezidentura, bydlení, apod., při pochybnosti je to projev vůle osoby. Aplikace nařízení znamená prolomení podmínky trvalého pobytu dle § 3 zákona o SSP. U migrujících pracovníků z jiných členských států EU vykonávajících výdělečnou činnost v ČR je vţdy v řízeních o dávkách SSP upřednostňováno Nařízení EU, a to i v případech, ţe občan jiného členského státu plní podmínku trvalého pobytu podle § 3 zákona o SSP. Taktéţ definice rodinného příslušníka odkazuje na národní předpisy, ale přesto nařízení definuje pro účely koordinace manţela nebo manţelku, nezaopatřené děti a nezaopatřené zletilé děti. Podmínku společné domácnosti povaţuje nařízení za splněnou, pokud osoba (dítě) neţije ve společné domácnosti s pojištěnou osobou, ale je tato osoba (dítě) „závislá hlavně“ na pojištěné osobě. Zákon o SSP okruh společně posuzovaných osob také pojímá rozdílně. Prvotním úkonem po zahájení řízení o dávce je určení kompetentního státu, tj. příslušnost k právním předpisům státu, ve kterém migrující pracovník vykonává výdělečnou
činnost – výjimkou jsou vyslaní pracovníci po určitou dobu. Vlastní rozhodování o dávce probíhá v souladu s národní legislativou, avšak s předností ustanovení uvedených v Nařízeních. Řízení je zahajováno v souladu s § 18 správního řádu dnem, kdy podání účastníka došlo na úřad SSP příslušnému ve věci rozhodovat. Tento je povinen zjišťovat zda ţadatel nebo některá ze společně posuzovaných osob není migrujícím pracovníkem a zda nařízení nezmění kompetenci státu. Doba řízení u migrujících pracovníků není časově stanovena, Nařízením č. 1408/71 byla akceptována doba 1 roku nebo dle Nařízení 883/2004 dokonce 2 roků od předloţení ţádosti, resp. po uplatnění nároku řízení, aby nedošlo ke ztrátě nároku. Ve výroku rozhodnutí (o přiznání nebo zamítnutí nároku) musí být ve výčtu právních předpisů uvedeno nařízení EU, které bylo pouţito. 5.7.3. Řízení s českými občany, migrujícími pracovníky zaměstnanými v jiném státě EU Zahájení řízení o nároku na dávku: a) U českého občana je zjištěno, ţe se stal migrujícím pracovníkem v jiném členském státě EU. Osobu, která začala být výdělečně činná v jiném členském státě EU, a stala se migrujícím pracovníkem, je třeba urychleně poučit, ţe nárok na rodinnou dávku je třeba uplatnit ve státě, kde je výdělečně činná. Zde mu pak musí kompetentní instituce vystavit formulář E-411 s potvrzením v části A. Úřad SSP pak čeká na jeho doručení, přičemţ výplatu dávek přeruší. b) nebo je úřad SSP o stavu vyrozuměn prostřednictvím formuláře E-411 vystaveného příslušnou institucí státu zaměstnání. Provede se určení, který stát je prioritně kompetentní, zda je k výplatě kompetentní ČR jako domovský stát, stát bydliště rodinných příslušníků nebo stát zaměstnání. Zde se posuzuje zejména skutečnost, zda je druhý z rodičů v domovském státě zaměstnán, resp. kryt nařízením EU a bydliště dětí, resp. střed zájmů rodiny. a) Pokud je ČR kompetentní, tak úřad zahájí řízení o nároku na dávku podle českých národních předpisů. Ad a1 )Při vzniku nároku na dávku v ČR se výsledek řízení (oznámení) uvede do části B. formuláře s výší dávky, která bude v ČR vyplácena. Stát zaměstnání, kdyţ je jeho dávka vyšší, tak rozdíl mezi čs. dávkou a dávkou vyplácenou ve státě zaměstnání, doplatí.
Ad a2) Výsledek řízení je takový, ţe ţádost o dávku byla zamítnuta (rozhodnutí) pro vysoké příjmy rodiny, tak se výsledek uvede do části B. Stát zaměstnání pak vyplácí dávku v plné výši. b) ČR je nekompetentní státem. Vzniká za stavu, kdy druhý z rodičů není v ČR zaměstnán, není kryt nařízením EU nebo migrující pracovník je osamělý rodič. Řízení o dávce se v ČR neprovádí a dávka se v plném rozsahu postupuje do státu zaměstnání, který je prioritní. Samozřejmě tato skutečnost se uvede do části B. formuláře E-411. 5.7.4. Řízení s migrujícími pracovníky z jiných států EU zaměstnanými v ČR Zahájení řízení o dávku je dle českých národních předpisů: Při jednání s migrujícím pracovníkem se kompetence k výplatě dávky v ČR nejprve ověří z předloţené pracovní smlouvy nebo účastí OSVČ na důchodovém pojištění, u důchodců rozhodnutí o přiznání důchodu, (u neaktivních osob se příslušnosti ČR zjišťuje jejich prohlášením k prokázání jejich bydliště v ČR). Dále jsou vyţadovány další náleţitosti k ţádosti o dávku dle § 68 zákona SSP. Řízení o dávku se následně přeruší, za účelem zjištění právního stavu (krytí) v domovském státě je příslušné instituci domovského státu migrujícího pracovníka zaslán formulář E-411 k potvrzení. Po obdrţení E-411 o stavu k rodinným dávkám v domovském státě : a) kdy se úřad SSP stává prioritní, tak úřad SSP platí migrujícímu pracovníkovi dávky v plné výši, domovský stát pak doplácí rozdíl, pokud jsou tyto dávky vyšší v domovském státě b) v případě kdy má ČR druhotnou kompetenci, tak po srovnání výše rodinných dávek poskytovaných podle legislativy státu bydliště rodinných příslušníků a výší dávek poskytovaných v ČR, platí úřad SSP migrujícímu pracovníkovi rozdíl ve výši, pokud jsou v domovském státě dávky niţší. 5.8. Dávky SSP podléhající koordinaci EU dle Nařízení Rady (ES) č. 883/2004 Dávky podléhající koordinaci EU dle Nařízení Rady (ES) č. 883/2004 jsou: Přídavek na dítě, Rodičovský příspěvek,
Opakující se dávky pěstounské péče – odměna pěstouna , příspěvek na úhradu potřeb dítěte, Sociální příplatek - jedná se o zvláštní nepříspěvkovou peněţitou dávku, která je právně vymezena v příloze X. Nařízení Rady (ES) č. 883/2004. Jedná se o rodinnou dávkou s teritoriálně omezenou výplatou, Pohřebné. 5.8.1. Přídavek na dítě Jedná se o adresnou exportní dávku, která je nejčastěji úřady SSP projednávána. Posuzováno je zde zejména zaměstnání, pojištění rodičů a místo bydliště dětí. V zemích EU je dávka přídavek na dítě vyplácena různými institucemi. Specifikou ČR je, ţe nárok u dávky přídavek na dítě je vázán na příjmy rodiny. Proto i v případech, kdy je manţelka čs. migrujícího pracovníka v ČR zaměstnána, (a za standardního postupu jako u ostatních států EU jí nárok na výplatu dávky v ČR vzniká), tak je dávka z důvodu vysokých příjmů zamítána a přesouvá se k výplatě v plné výši do státu migrujícího pracovníka. Proto byla i migrujícím pracovníkům ze Slovenska z výše uvedeného důvodu dávka v ČR zamítána. Vzhledem k tomu, ţe na Slovensku není dávka na příjmy vázána, tak si občané Slovenska po zamítavém rozhodnutí úřadu SSP ţádaly o tuto dávku ve svém domovském státě, kde jí pobírali. Od 1.5.2010 však slovenské úřady práce, rodiny a sociálních věcí přijaly dle Nařízení č. 883/2004 opatření, ţe migrujícím slovenským pracovníkům, které s rodinami ţijí v ČR, mají tedy střed zájmu v ČR, nebude tato dávka dále od října 2010 vyplácena. 5.8.2. Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je neadresná exportní dávka. V zemích EU je chápána jako náhrada příjmu nebo dodatečný příjem rodičů, kteří nemohou být plně aktivní z důvodu péče o dítě a je vyplácena v různých systémů sociálního zabezpečení. Při určení prioritní a druhotné kompetence hraje u této dávky vyznanou roli institut bydliště, tj. ve kterém státě se ţena s dítětem zdrţuje, a dále výdělečná činnost partnera. Pro názornost jsou uvedeny tyto případy: 1. Občanka ČR zaměstnaná v jiném členském státě EU (Rakousku) porodila dítě v ČR, kde také ţije s manţelem, který je v ČR zaměstnán, resp. je OSVČ. Pracovní poměr jí v Rakousku
trvá. V Rakousku jí byla placena mateřská dovolená po dobu 8 týdnů. a) z titulu bydliště, kde se zdrţuje, a výdělečné činnosti manţela v ČR jí bude česká strana vyplácet rodičovský příspěvek a rakouská strana jí bude doplácet rozdíl. (v Rakousku je dávka vyšší) b) v obdobném případě, kdy by byla samoţivitelkou nebo manţel nebyl výdělečně činný, tak jí dávku rodičovský příspěvek bude vyplácet v plném rozsahu Rakousko, protoţe VČ má přednost před bydlištěm. (Porodné vyplatí česká strana, protoţe v Rakousku obdobná dávka neexistuje). 2. Občanka Slovenska zaměstnána v ČR porodila dítě na Slovensku, kde také ţije s manţelem, který je na Slovensku zaměstnán, resp. výdělečně činný. Pracovní poměr jí v ČR trvá. a) Dávku rodičovský příspěvek jí bude vyplácet Slovenská republika a ČR bude doplácet rozdíl. Na porodné jí nárok v ČR nevznikne, protoţe se jedná o výhodu dle Nařízení č. 1612/68, a v ČR se nezdrţuje. b) V obdobném případě, kdy bude samoţivitelkou, tak jí rodičovský příspěvek bude platit ČR. Na porodné jí nárok v ČR nevznikne z výše uvedeného. 3. Občanka Slovenska zaměstnaná v ČR porodila dítě, kde také ţije s manţelem nebo je samoţivitelka. Pracovní poměr jí v ČR trvá. a) Rodičovský příspěvek bude úřad SSP vyplácet v plné výši, taktéţ vyplatí i porodné. b) Občanka Slovenska zaměstnána v ČR porodila dítě, pracovní poměr jí v ČR trvá. Příleţitostně se zdrţuje v ČR nebo na Slovensku. Zde bude úřad SSP vycházet z jejího prohlášení, kde se převážně zdržuje, kdy ke stanovení priority členského státu, který dávky bude vyplácet, je rozhodující místo bydliště, „soustředění zájmů rodiny“. Vzhledem k rozdílnosti doby vyplácení dávky rodičovský příspěvek v jednotlivých členských státech EU pak můţe docházet ke změně kompetentce institucí a přechodu z Nařízení EU na pouţití národního předpisu. V Rakousku je maximální doba vyplácení rodičovského příspěvku 2,5 roku, v SRN 1 rok. Pokud je manţelce českého migrujícího pracovníka těmito státy vyplácena tato dávka buď v plné výši nebo ve výši rozdílu k dávce
české, tak po jejím ukončení ve státě zaměstnání, se automaticky ČR stává dle zákona o SSP plátcem rodičovského příspěvku v plné výši do 3 nebo 4 roků věku dítěte. Musí však být splněna podmínek, ţe se česká občanka s dítětem se zdrţuje v ČR. 5.8.3. Sociální příplatek Jedná se o zvláštní nepříspěvkovou peněţitou dávku, která je právně vymezena v příloze X Nařízení č. 883/2004. Jedná se o adresnou dávku, která je vyplácena dle čl. 70 odst. 2 Nařízení č. 883/2004. U této rodinné dávky je uplatněn princip teritoriality. Nárok na dávku a její výplata je teritoriálně podmíněna, tj. ţe migrující pracovník a také všechny společně posuzované osoby (členové rodiny) musí mít bydliště v ČR. Dávka je neexportovatelná do jiných členských států EU. 5.8.4. Pohřebné Tato dávka je samostatně upravena článkem 42 Nařízením 883/2004. Tvoří v nařízeních samostatnou oblast sociálního zabezpečení. Koordinace a aplikace nařízení v případě pohřebného má jiné principy neţ u rodinných dávek. Nárok na uvedenou dávku je prvotně posuzován podmínkami národní právní úpravy, tj. dle § 47 zákona o SSP. Pokud je splňuje, tak má národní předpis přednost před aplikací nařízení, které se pouţije aţ následně k prolomení podmínek národní úpravy: Příslušnost k právním předpisům se řídí osobou zemřelého, zesnulý musí být kryt Nařízením č. 883/2004 a současně splňovat podmínku trvalého pobytu dle § 3 zákona o SSP, která se u občanů EU promíjí, pohřeb musí být vypraven v ČR, ţadatel o dávku musí splňovat podmínku trvalého pobytu dle § 3, resp. je občanem EU. Pokud nejsou podmínky stanoveném zákonem o SSP splněny, posuzuje se, zda lze aplikovat Nařízení EU a určuje se kompetence státu. Pro aplikaci nařízení je rozhodující osoba zesnulého, resp. kterým právním předpisům a kterého státu podléhala v době úmrtí. Dávku pak poskytuje tento stát. Ţadatel a příjemce dávky musí být občanem EU ţijícím v některém z členských států. Tímto se prolamuje podmínka trvalého pobytu.
Po změně podmínek nároku na dávku pohřebné v zákoně o SSP od 1.1.2008, tak reálný stav čerpání dávky pohřebné vzniká při úmrtí migrujícího pracovníka zaměstnaného v ČR, který má v domovském státě nezaopatřené dítě nebo pokud by jeho nezaopatřené dítě zemřelo v domovském státě a pohřeb byl vypraven v ČR. Pro oblast pohřebného je pouţíván formulář E-124 „ţádost o pohřebné“. 5.9. Dávky SSP, které jsou poskytovány dle Nařízení č. 1612/68 jako sociální výhody. Nárok na níţe uvedené dávky vzniká rodinným příslušníkům migrujícího pracovníka, a to pouze v případě, ţe jde o dávku, kterou lze povaţovat za sociální výhodu pro samotného pracovníka a za předpokladu, ţe je přímo spjata se zaměstnanou osobou. V okamţiku ukončení zaměstnaneckého poměru ztrácí dotčená osoba své postavení pracovníka a tedy i nárok na níţe uvedené dávky.
5.10 Dávky nepodléhající koordinaci Příspěvek na bydlení Jednorázové dávky pěstounské péče – příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla 5.10.1. Příspěvek na bydlení I kdyţ osoby nařízením obecně prolamují podmínku trvalého pobytu, tak při uplatnění nároku na dávku příspěvek na bydlení musí prokázat splnění ohlašovací povinnosti (§ 93 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů). Dále ţadatel musí dle § 24 zákona o SSP prokázat legálního vztahu k bytu (vlastnický nebo nájemní vztah), na který uplatňuje přípěvek. Jedná se o neexportovatelnou dávku, a v tomto případě se musí migrující pracovník a s ním posuzované osoby zdrţovat v ČR, tedy státě zaměstnání a být zde přihlášeny k pobytu na adrese bytu. 5.10.2. Porodné Dávka porodné je vyňata z koordinace přílohou I, bod II základního Nařízení 883/2004 Dávka, která je vyloučena z koordinačních pravidel a proto je poskytována jako
sociální výhoda dle Nařízení č. 1612/68, která se však aplikuje pouze v případě, ţe oprávněná osoba je migrujícím pracovníkem (čl. 7 odst. 2). V případě, ţe oprávněná osoba je pouze rodinným příslušníkem zaměstnance, nařízení se neaplikuje, protoţe porodné není dávkou, která je spjata se zaměstnanou osobou. Oprávněné osoby: ţena, která porodila dítě, otec dítěte (v případě úmrtí ţeny), osoba, která dítě převzala. Nárok na porodné vzniká dnem porodu - proto k tomuto dni musí být ţadatelkou splněny podmínky Nařízení č. 1612/68 osobního a teritoriálního rozsahu. Oprávněná osoba musí být pojištěna, tj. musí mít v ČR platnou pracovní smlouvu nebo podnikat jako OSVČ a zdrţovat se a mít bydliště v ČR. Pro názornost příklady: občanka Slovenska je zaměstnána v ČR, porodí dítě, v době porodu má platnou pracovní smlouvu, která jí nadále trvá. S dítětem se zdrţuje v ČR. Nárok na porodné jí vzniká. občanka Slovenska se s manţelem zdrţuje v ČR, který je v ČR zaměstnán jako migrující pracovník. Porodí dítě, sama není zaměstnána. Nárok na dávku porodné jí v ČR nevzniká. občanka Slovenska zaměstnána jako migrující pracovník v ČR ukončí 31.3.2010 pracovní poměr. Dne 15.4.2010 porodí dítě. Nárok na porodné jí nevzniká. 5.11. Administrativní oblast Protoţe řízení probíhá vţdy mezi příslušnými institucemi dvou členských států je nutné zajistit rychlou a účinnou komunikaci přes hranice, tj. mezi státem zaměstnání a domovským státem pracovníka. K tomu slouţí tzv. evropské formuláře, základní doklady spojené s pohybem pracovníků v rámci EU/EHP a Švýcarskem. Tyto E-formuláře obsahují veškeré informace, které jsou třeba pro určení dávek a pro prokázání nároku. Ukončení jejich pouţívání je stanoveno do 1.5.2012. Nyní, od 1.5.2010 se jako předstupeň elektronické komunikace mezi institucemi členských států EU začne pouţívat ke komunikaci a předávání informací, jakoţ i stanovování příslušnosti k vyplácení rodinných dávek a finančním
vyrovnáním, nový systém tzv. strukturované elektronické dokumenty - SED, který by měl postupně nahradit i tyto písemné formuláře jinými prostředky umoţňujícími elektronické zpracovávání dat. Od poloviny roku 2010 budou SED-y úřadů SSP k dispozici i v české verzi a v další fázi budou převáděny do elektronické podoby. V tomto přechodném dvouletém období se tak budou pouţívat ke spolupráci mezi institucemi vyplácející rodinné dávky jak dosavadní E-formuláře, tak dokumenty SED. Prostřednictvím formulářů vzájemně komunikují instituce v jednotlivých zemích. Tyto formuláře se nevystavují automaticky. Podle situace, státu a typu formuláře ţádá o jeho vystavení buď migrující pracovník, anebo odpovědná instituce, která jej vystaví. Tyto evropské formuláře mají jednotný obsah, jsou ve všech oficiálních jazycích EU a jsou vytvořeny tak, aby v kterékoliv členské zemi pracovníci příslušné instituce získali potřebné informace i přesto, ţe je formulář vystaven v cizím jazyce. Nejdůleţitější formuláře jsou tyto: série E 100 pro stanovení a ţádost o zdravotní dávky a dávky v mateřství série E 200 pro výpočet a výplatu důchodů; série E 300 pro ţádost o dávky v nezaměstnanosti; série E 400 pro ţádost o rodinné dávky. Při běţném provozním styku se pouţívá obecný formulář E-001 (viz příloha č. 3) pro ţádost o informace, urgence, sdělení informace, k operativní výměně informací při vzniklých změnách. V sérii E-400, která je pouţívána při řízení o rodinných dávkách je nejdůleţitější formulář E-411 (viz příloha č. 4), kterým si kompetentní instituce členského státu k výplatě dávek ověřuje nárok na rodinné dávky v členském státě, kde jsou rodinní příslušníci hlášeni k pobytu nebo kde bydlí a dále formulář E-401 (viz příloha č. 5), kterým se zjišťuje skladba rodinných příslušníků (vedení společné domácnosti) v domovském státě. Formuláře jsou rozděleny na část A a B. Část A vyplňuje kompetentní stát k výplatě dávek, který formulář vystavuje a v části B odpovídá dotazovaný domovský stát. U obecného formuláře E-001 vystavuje a část A. vyplňuje kompetentní instituce, která ţádá informaci.
Ţádosti a doklady, které jsou předkládány institucím nebo soudům jiného členského státu nesmí být odmítnuty z toho důvodu, ţe nejsou sepsány v oficiálním jazyce tohoto státu.
5.12. Problémy na úseku aplikace Nařízení EU 1. Nedostatečná informovanost pracovníků SSP provádějících problematiku EU o kompetentních institucích, druzích a výši vyplácených rodinných dávkách v ostatních členských státech EU, zejména u států, které jsou minimálně frekventovány. Pokud jsou informace poskytnuty, tak jsou neaktuální a neodpovídají reálnému stavu. Tato neinformovat je objektivní stav, který umoţňuje zneuţívání rodinných dávek ze strany ţadatelů. (Nezanedbatelná totiţ není výše těchto dávek, např. přídavek na dítě na jedno dítě v Rakousku činí 186,- €, coţ činí v současném kursovním přepočtu 4.800,- Kč). 2. Právní nekompatibilita národních předpisů zvyšuje obtíţnost aplikace nařízení a náročnost řízení. Např. v ČR lze uplatnění nároku na přídavek na dítě provést 3 měsíce zpětně, v Rakousku to jsou 3 roky. V ČR se dávka přídavek na dítě přiznává na období školního roku na 1 rok dopředu, ale v Rakousku za období uplynulého kalendářního roku, v rámci daňového řízení finančními úřady, tedy rok zpětně. To činí značné potíţe při potvrzování E-411, zejména, kdyţ si ţadatelé o dávku poţádají opoţděně. Podle zákona o SSP lze provádět řízení zpětně jen za období 3 měsíců. 3. Řada čs. občanů, která z pozice migrujících pracovníků, vyjíţdí do ostatních členských států nemá ţádné informace k systému sociálního zabezpečení EU. Odjezd do zahraničí úřadu SSP ani neoznámí a navíc není dobře jazykově vybavena. Tímto následně vznikají potíţe při uplatňování jejich zákonných práv, nároků na rodinné dávky v zahraničí. V mnoha případech pak dochází i při dobré vůli kompetentních institucí obou zainteresovaných členských států EU, domovského a zaměstnání, k neřešitelným situacím. Ţadatelé se pak cítí sami postiţeni i kdyţ si svou neznalostí stav způsobili. Např. manţelka čs. občana, který je zaměstnán v jiném státě EU, a s tímto zde včetně dětí ţije, tak zdejší instituci aţ po dvou letech uvede, ţe je v ČR zaměstnána jako OSVČ. Třetí rok se rodina vrací do ČR aţ teprve si začne uplatňovat nárok na rodinné dávky v zahraničí.. Česká strana pak můţe pouze potvrdit, ţe rodině dávky nebyly v ČR v inkriminovaném období vypláceny. Řízení o dávce, které stát
zaměstnání vyţaduje, protoţe manţelka byla v ČR zaměstnána, však za toto období zpětně nemůţe úřad SSP provést. 4. Část migrujících pracovníků zaměstnaných v ČR (občané Slovenské republiky) neoznamuje úřadu SSP ukončení pracovního poměru v ČR, vrací se do domovského státu a dávky v ČR dále pobírá neoprávněně. Pak je obtíţné provádění řízení o neoprávněně vyplacených dávkách, včetně následného vymáhání přeplatků na dávkách SSP, kdyţ se jiţ osoby na území ČR nenachází. 5. Jsou zjišťovány negativní přístupy postupy vůči českým migrujícím pracovníkům ze strany rakouských úřadů, která jsou v rozporu s pravidly Nařízení EU. Některé rakouské instituce neakceptují mateřský jazyk ţadatele. Nejvíce je ze strany českých migrujících pracovníků kritizován stav, kdy úředníky rakouských institucí je odmítán osobní styk s českými migrujícími pracovníky a to i v případech, kdy ţádají pouze o poskytnutí informací nebo vysvětlení. Současně jim odmítají vystavovat a potvrzovat formuláře E-411.
6. ZÁVĚR Pokud vedení státu hodlá provést opatření ke zlepšení ekonomické a finanční situace našeho státu musí provést reformu zákonů v sociální sféře, zvláště zákona o SSP. Jednak je nutné objemově sníţit vyplácené finanční prostředky a to poníţením výše některých dávek SSP nebo zkrácením délky jejich vyplácení a dále provést změny v právní a organizační rovině. Není přece moţné, aby 50-60% populace ČR podléhalo nárokovosti na sociální dávky (v okrese Brno-venkov, je jen v databázi SSP vedeno 117.453 osob při celkovém počtu obyvatel okresu 200.909). Je povinností státu zachovat a zajistit pro své občany sociální práva, ale na druhé straně je povinnost státu, aby zamezil jejich zneuţívání, ke kterému dochází. Stát proto musí určit hranici zasahování do soukromí občanů-ţadatelů a neoprávněnosti čerpání dávek SSP. Jsou to veřejné peníze a stát se musí rozhodnout, zda provádění státní sociální podpory zabezpečí účinnějšími právními prostředky nebo systém SSP zůstane pasivním vyplácením systémem části nepotřebným ţadatelům. Není moţné, aby přiznávání dávek bylo víceméně zaloţeno pouze na prohlášení osob, protoţe zákon pracovníkům neumoţňuje za současného právního stavu ani oprávnění k prověření skutečného stavu. Uvedeným opatřením by však měl předcházet komplex opatření, která by ve společnosti eliminovala černou práci a šedou ekonomiku. To jsou totiţ faktory, které vytváří kriminalizující faktory při zneuţívání zákona o SSP a i dalších sociálních systémů. Kumulace černé práce, se současným pobíráním podpory v nezaměstnanosti a ostatních sociálních dávek, včetně SSP, je totiţ obrovskou finanční zátěţí pro stát, s ohledem na to, ţe tito lidé pouze „ţdímají“stát, aniţ by na jeho chod odvody přispívali. Předpokladem úspěšnosti těchto opatření je provázanost činnosti finanční úřadů, ţivnostenských úřadů, úřadů práce, inspektorátů práce, sociálních odborů pověřených obecních úřadů a dalších organizací, které se podílejí na výkonu státní správy v této sféře. Sociální oblast zaujímala před květnovými volbami 2010 v proklamacích všech politických stran značnou část jejich programu. Ale objektivně, tyto proklamace byly velmi obecné a nic neřešící, například prohlášení: „oddělit slušné, kteří přichází pro dávky, od těch, kteří je zneuţívají,“ „adresnější vyplácení dávek,“. Bohuţel tyto proklamace nic na stávajícím stavu nezmění, realizace reformy v sociální oblasti je podmíněna potřebnými právními úpravami sociálních zákonů, novými kontrolními
pravomocemi a právními prostředky, a to nejen úřadů SSP. Při současném ekonomickém stavu ČR není jiná cesta neţ změnit konstrukci zákona o SSP nebo provedení takových dílčích úpravy, tak aby dávky SSP byly vypláceny jen skutečně potřebným a nebyly přiznávány pouze na samotném prohlášení osob, tak jako dosud. Dílčí úpravy by měly mít cíl, aby přiznávání dávek SSP se více přiblíţilo skutečnému majetkovému a finančnímu stavu ţadatelů, tj. posílit útvary kontroly, těmto dát potřebné právní nástroje a pravomoci a posílit pravomoc orgánů SSP, kteří o dávkách SSP rozhodují, včetně moţnosti, ţe při objektivním zjištění skutečného stavu ţadatelů a SPO ţádost o dávku zamítnout. Změna konstrukce zákona o SSP by měla proběhnout přednostně u dávek sociální příplatek a příspěvek na bydlení, u kterých je největší předpoklad zneuţívání, a zváţit délku čerpání rodičovského příspěvku, která je nejdelší v rámci členských států EU. 6.1. Možná řešení Změnit komplexně právní konstrukci zákona o SSP s moţností přihlíţení k finančním a majetkovým poměrů ţadatelů a společně posuzovaných osob v řízení o dávkách SSP, přičemţ příjmová stránka bude na stejné úrovni, resp. nebude prioritní. Ţadatelé a společně posuzované osoby musí splňovat podmínky nároku na dávky nejen právně, ale i ve skutečnosti. Zavedení obdobného reţimu přiznávání těchto dávek jako u dávek pomoci v hmotné nouzi. Orgánům SSP dát stejná oprávnění jako pracovníkům obecních úřadů s rozšířenou pravomocí, kteří vyplácí dávky pomoci hmotné nouzi nebo pracovníkům finančních úřadů dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a to moţnost místního šetření zakotvenou § 15 zákona č. 337/1992, o správě dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (problém osamělosti). Dále moţnost pouţívání úředních záznamů o místním šetření jako důkazního prostředku při řízení o dávkách obdobně jako dle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Do zákona o SSP zavést ustanovení, podle kterého by bylo moţno krátit nebo odejmout dávky při závaţných případech porušení zákona, jako práce načerno, opakované uvádění nepravdivých údajů v ţádostech, neplnění oznamovací povinnosti. U ţadatelů a společně posuzovaných osob, kteří dlouhodobě přiznávají „nulové
příjmy“ zavést povinnost evidování na úřadech práce v evidenci ţadatelů o práci s povinností výkonu obecně prospěšných prací, tak aby jim byl ztíţen výkon černé práce. V zákoně o SSP zamezit vyplácení dávky rodičovský příspěvek ţadatelkám, českým občankám, pouze z titulu zachování trvalého pobytu v ČR, které mají dlouhodobě střed zájmů mimo území ČR (jejichţ rodiny ţijí v zahraničí). Stejný přístup provést i vůči cizím státním příslušnicím z nečlenských států EU.
6.2. Rodinné dávky přiznávané dle nařízení EU Přes počáteční značné problémy aplikace nařízení EU v oblastí rodinných dávek dochází ke stabilizaci stavu. Problémy byl způsobeny neznalostí provádění aplikace Nařízení EU při řízení o dávkách jako naprosto novou právní problematikou, nulovou informovaností o sociálních systémech a jednotlivých rodinných dávkách v ostatních členských státech EU. Systém spolupráce je nastaven správně, ale do popředí vystupuje individuální lidský faktor neznalosti, liknavosti v přístupu a i neochota spolupráce v jednotlivých případech. Například úřad SSP vyřizuje doţádání formuláře E-411 z jiného členského státu EU obratem, ale přitom zjišťuje, ţe tento formulář „leţel“ před doručením 4 měsíce na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, neţ jej někdo na úřad přeposlal. Doţadující členský stát pak naprosto zbytečně opakovaně urguje o vyřízení. Vstupem Nařízení č. 883/2004 do účinnosti od 1.5.2010 zavedením nové kategorie „neaktivních osob“ a novým způsobem posuzování středu zájmu migrujících pracovníků k určení prioritní a druhotné příslušnosti budou opět v počátečním období některá řízení „hledáním“ správné aplikace tohoto nařízení. Zavedení kategorie neaktivní osoby je dlouhodobě prosazovaný trend v rámci EU, kdy vývoj bude směřovat k úplnému pokrytí všech osob, které se pohybují nebo pobývají v EU. Na tento trend mohou doplatit členské státy se štědrými rodinnými dávkami, ke kterým patří i Česká republika, tj. zvýšením finančních výdajů na rodinné dávky. Protoţe nárok na pobírání rodinných dávek u neaktivních osob závisí na prokázání vztahu k bydliště v tom kterém státě EU, a to pouze na prohlášení osob, tak můţe dojít ve zvýšené míře k přílivu různých etnik z východních a jihovýchodních členských států EU do ČR.
Vzhledem ke stále se zvyšujícímu se podílu českých občanů zaměstnávajících se v ostatních členských státech EU a občanů z jiných států EU v ČR se i počet řízení k rodinným dávkám bude zvyšovat. Přes získání určitých zkušeností, přetrvává v systému nejednotnost výkladu některých ustanovení a rozdílná je téţ aplikace Nařízení na jednotlivých úřadech SSP.
Proto se jako nezbytná jeví tato opatření: Zabezpečit jazykovou znalost pracovníků SSP, kteří uvedenou problematiku řeší, nejlépe v kombinace anglického a německého jazyka. Potřeba trvalé aktualizace o dávkách v sociálním systému v jednotlivých státech EU a jejich kompetentních institucí Stanovení jasných postupů na analogické příklady MPSV ČR, sjednocení výkladu. Vést osvětu ve vztahu k čs. občanům, aby ještě před odjezdem do jiných států EU za účelem zaměstnání nebo dlouhodobého pobytu, se řádně informovali na svá práva a povinnosti, jak ve vztahu k České republice, tak i v příslušném státě, a to nejen z hlediska rodinných dávek, ale celého systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Zpracování
bakalářské
práce
značně
rozšířilo
mé
poznání
k uvedeným
problematikám, které byly v diplomové práci prezentovány. V práci jsem se zaměřil zejména na negativní praktické zkušenosti z odboru SSP a na problémy se kterými se pracovníci při výkonu činnosti setkávají. Při postupném zjišťování objemového rozsahu zadané problematiky, byla registrována řada dalších významných informací, které by samy o sobě zasluhovaly další pozornost a rozkomentování.
7. RESUME This work „The system of State Social Subvention in Czech republic“ describes
problems of its activity with focusing on the negative phenomenons which result from its pursuance. The work is divided into 6 separate sections. In introduction, there are described development and organizational set-up of social system in Czech republic which form 3 social sub-systems of protection of Czech republic´s inhabitants. Due to general unfamiliarity with this topic, particular differences of these systems are explained in detail there. The fourth section contains introduction to State Social Subvention system through elucidation of basic institutes in particular region. In this section, there are also mentioned individual social benefits of State Social Subvention and the problems of their declaration and control. In the fifth section, there is defined a current change of law relating to expiration of 1408/71 on 30.4.2010 and entry into force of 883/2004 on 1.5.2010 which has a proximate impact on proceeding about family benefits in social sphere of member countries of EU. The closing section contains set-up of current estate of State Social Subvention system and problems of EU´s impact on this system and there are also proposed possible solutions which could make activity of State Social Subvention system more effecient.
8. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura: KOLDÍNSKÁ, K.: Sociální právo.1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 176s. ISBN 978-
80-7179-620-6 BŘESKÁ, N., BURDOVÁ, E., VRÁNOVÁ, L.:Státní sociální podpora s komentářem. Jihlava: Anag, 2008 Právní předpisy a soudní rozhodnutí: Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestním řádu), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 4 Ads 90/2009-76. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2007 sp. zn. 1 Cad 98/2006-34. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 6 Ads 22/2009-51. Rozsudek Evropského Soudního dvoru ze dne 15. 1. 1986, sp. zn. 41/84.
Elektronické zdroje: Evropská komise, 2010. Dostupné z ASPI [databáze]. Verze 03/2010. Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí, 2010. Dostupné z . Nejvyšší správní soud [online]. Dotupné z . Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. Dostupné z . Integrovaný portál MPSV [online]. Dostupné z . www.novinky.cz [server]
Publikace MPSV ČR: Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie – výběr textů k základním předpisům EU. Praha, 2002 Noviny MPSV č. 5 ze dne 13.5.2010 Vaše práva při pohybu v rámci EU. Praha, 2002 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie – výběr textů k základním předpisům EU, koordinace sociálního zabezpečení EU. Praha, 2009 Ostatní zdroje: Zápisy z výsledků kontrolních šetření k jednotlivým dávkám SSP - kontrolní oddělení odboru SSP Úřadu práce Brno-venkov. Vnitřní sdělení kontrolního oddělení odboru SSP Úřadu práce Brno-venkov k jednotlivým prošetřovaným případům.
Přílohy č. 1
Struktura výdajů do jednotlivých sociálních systému
č. 2
Přehled výdajů odboru SSP Brno-venkov na vyplácené dávky v letech 1998 - 2009
Příloha č. 1 Struktura výdajů do jednotlivých sociálních systémů Realizace uvedených systémů je vázána na tzv. mandatorní sociální výdaje, včetně výdajů na sluţby zaměstnanosti. V roce 2009 činily tyto výdaje částku 518 miliard Kč, na rok 2010 je tato oblast rozpočtována na částku 550,9 miliard Kč, coţ je navýšení o 6,4%. Tyto mandatorní sociální výdaje státu budou v roce 2010 blokovat 61,4 % příjmů státního rozpočtu. Z celkových výdajů státního rozpočtu tvoří mandatorní sociální výdaje 48,7 %.
Pro názornost je uvedena struktura sociálních výdajů podle jednotlivých titulů v : r. 2009 (miliardy Kč) Dávky důchodové pojištění
2010 (miliardy Kč)
330,485.481
337,500.000
Dávky nemocenské pojištění
28,845.962
23,608.461
Dávky státní sociální podpora
44,400.000
41,570.000
Podpora v nezaměstnanosti
6,972.034
14,300.000
Dávky pomoci v hmotné nouzi
7,300.000
6,179.000
Z výše uvedeného vyplývá, ţe největší díl ze státního rozpočtu je vydáván na důchody a druhé nejvyšší výdaje směřují do systému státní sociální podpory. Výdajově vzhledem k ekonomické krizi byla podpora v nezaměstnanosti posílena více jak o 100 %.
Prameny : zákon č. 423/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 475/2008 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2009 zákon č. 487/2009 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2010
Příloha č. 2 Přehled výdajů odboru SSP Brno-venkov na vyplácené dávky v letech 1998 - 2009 SSP je sociální systém, který by měl citlivě a rychle reagovat na aktuální jevy ve společnosti, který však musí pracovat koncepčně a dlouhodobě. Pro názornost, ţe praxe je asi trochu jiná, je uveden přehled výše ročních plateb dávek SSP odborem SSP Úřadu práce Brno-venkov za období od r. 1998 – 2009, která ukazuje na trvale zvyšující se nárůst těchto plateb (a to i v době roků největších nárůstů národního důchodu) a vliv nesystémových opatření vlády zavedených jednorázových dávek, které objem plateb na dávky SSP navýšily a
v podstatě nic neřešily. Přitom okres Brno-venkov, ve kterém jsou dávky SSP vypláceny, patří k okresům s nejniţší nezaměstnaností v rámci Jihomoravského kraje. 1998 - 464.768.198,- Kč 1999 - 491.451.675,- Kč 2000 - 504.163.209,- Kč 2001 - 509.348.370,- Kč 2002 - 538.115.035,- Kč 2003 - 517.341.152,- Kč 2004 - 587.571.009,- Kč
(jednorázová dávka příspěvek dítěti 2.000,- Kč)
2005 - 546.631.791,- Kč 2006 - 571.168.685,- Kč
(příspěvek na školní pomůcky)
2007 - 904.086.267,- Kč
(rozšíření obvodu okresu Brno - venkov o 67 obcí z okresů Ţďár n/S., Blansko, Břeclav, Znojmo a Třebíč + + jednorázový příspěvek na školní pomůcky 1.000,- Kč + nová úprava příspěvku na bydlení
2008 - 791.321.522,- Kč 2009 - 768.264.937,- Kč Pramen: Roční výkazy odboru SSP Brno - venkov o výdajích na státní sociální podporu v jednotlivých kalendářních rocích 1998 – 2009.
