Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Sociální zabezpečení osob dočasně vyslaných k výkonu práce do zahraničí

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Bakalářská práce

Sociální zabezpečení osob dočasně vyslaných k výkonu práce do zahraničí

Jana Papoušková

Akademický rok 2009

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Sociální zabezpečení osob dočasně vyslaných k výkonu práce do zahraničí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“.

……………………………………………………………

1

Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za odborné „Sociální

vedení

a

cenné

zabezpečení

rady

osob

při

dočasně

zahraničí“.

2

zpracování vyslaných

bakalářské k výkonu

práce

práce

do

Obsah

1. Úvod ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… 5 2. Historie koordinace v mezinárodním vývoji …………………………………………………… 7 3. Koordinace sociálního zabezpečení migrujících osob …………………………… 9 3.1. Nařízení Rady EHS č. 1408/71 ……………………………………………………………………… 10 3.1.1. Principy koordinace …………………………………………………………………………… 11 3.1.2. Věcný rozsah koordinace ………………………………………………………………… 15 3.1.3. Osobní rozsah koordinace ……………………………………………………………… 16 3.2. Nařízení Rady EHS č. 574/72 – úřady a instituce …………………

17

3.3. Řídící a poradenské orgány společenství ………………………………………… 19 3.3.1. Administrativní komise ES pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků …………………………………… 19 3.3.2. Poradní výbor pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků …………………………………………………………………… 20 4. Základní pojmy ………………………………………………………………………………………………………………………… 21 4.1. Zaměstnaná osoba ……………………………………………………………………………………………………… 21 4.2. Osoba samostatně výdělečně činná …………………………………………………………… 21 5. Příslušnost k právním předpisům …………………………………………………………………………… 22 5.1. Základní pravidlo …………………………………………………………………………………………………… 22 5.2. Odchylky ze základního pravidla ……………………………………………………………… 23 6. Vysílání pracovníků …………………………………………………………………………………………………………… 25 6.1. Vysílání zaměstnaných osob …………………………………………………………………………… 26 6.1.1. Podmínky vyslání …………………………………………………………………………………… 27 6.1.2. Krátkodobá vyslání, stáže, školení a vysílání studentů ………………………………………………………………………………………………………… 30 6.2. Vysílání osob samostatně výdělečně činných ………………………………… 31 6.2.1. Podmínky vyslání …………………………………………………………………………………… 31 7. Administrativní postup při vysílání ………………………………………………………………… 34 7.1. Příslušné E – formuláře …………………………………………………………………………………… 34 7.2. Postup při zpracování žádosti o vystavení formuláře E 101 …………………………………………………………………………………………………………………………………… 36 7.2.1. Postup žadatele ……………………………………………………………………………………… 36 7.2.2. Postup OSSZ ………………………………………………………………………………………………… 39 7.2.3. Postup při vyslání, které přesáhne původní délku… 40 7.2.4. Postup při opakovaném vyslání ………………………………………………… 41

3

7.2.5. Zamítnutí vystavení formuláře E 101 ………………………………… 42 7.2.6. Postup při vystavení formuláře E 101 se zpětnou platností ……………………………………………………………………………………………………… 43 7.2.7. Neuskutečněné nebo předčasně ukončené vyslání ……… 43 7.2.8. Prodloužení doby vyslání ……………………………………………………………… 44 7.3. Evidence žádostí ……………………………………………………………………………………………………… 45 8. Statistika žádostí o vyslání …………………………………………………………………………………… 46 9. Závěr ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… 48 10. Cizojazyčné resumé ……………………………………………………………………………………………………………… 49 11. Seznam použitých pramenů a literatury …………………………………………………………… 51 Příloha 1 – Formulář E 101 ………………………………………………………………………………………… 53 Příloha 2 – Zadání bakalářské práce ………………………………………………………………… 57

4

1. Úvod Dnem 1. května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie a pro mnohé z nás se otevřely „dveře“ k jiným možnostem, než které jsme měli doposud. Nastaly ovšem také problémy, které bylo nutno řešit a bylo třeba seznámit se s právy a povinnostmi, které nás na této

cestě

Téma

čekají.

této

bakalářské

práce

jsem

si

vybrala

především z hlediska své profese, ale také proto, abych poukázala na vývoj

evropského

práva

a

jeho

místo

v našem

národním

systému.

Konkrétně bych se ráda zaměřila na oblast sociálního zabezpečení, která

bude

pro

každého,

který

se

rozhodne

hledat

své

pracovní

možnosti mimo místo svého bydliště, důležitým ukazatelem pro mnohá životní rozhodnutí. K problematice této oblasti bylo vydáno několik publikací

a

byly

zpřístupněny

internetové

stránky,

které

slouží

k lepší orientaci v otázkách sociálního zabezpečení. Ale i přes to mnoho lidí vůbec neví, jaké povinnosti je při rozhodnutí pracovat v zahraničí čekají nebo jaká mají naopak práva, o která nepřijdou díky současné právní úpravě, která se po dlouhá léta vyvíjela a zdokonalovala. týkající

se

Pokud

by

sociálního

neexistovala

zabezpečení,

ustanovení

neměly

by

Společenství,

miliony

evropských

občanů dostatečnou sociální ochranu. Evropské právo sociálního zabezpečení se zakládá na principu volného pohybu osob. V oblasti sociálního zabezpečení z toho vyplývá povinnost

členských

států

Evropské

unie

zacházet

s migrujícími

pracovníky a jejich rodinnými příslušníky stejně jako s vlastními občany, aby neměli omezenou možnost v rámci tohoto prostoru pracovat a volně se usazovat. Sociální systémy jednotlivých členských států jsou různorodé, zakládají se na odlišných principech a mají i různá uspořádání

institucí,

které

se

zabývají

prováděním

sociálního

zabezpečení. Proto Evropská unie vydává nařízení, v jejichž rámci koordinuje

sociální

systémy

členských

států

a

slaďuje

spolupráci

mezi příslušnými institucemi. Před

vstupem

České

republiky

do

Evropské

unie

se

v oblasti

sociálního zabezpečení postupovalo pouze podle českých předpisů a mezinárodních vstupu

do

smluv,

Evropské

které unie

byly

musely

uzavřeny být

s některými

některé

zásady,

státy.

Po

kterými

se

členské státy EU řídí, zapracovány do českých předpisů. Předpisy EU

5

jsou dvoustranným smlouvám a vnitřním předpisům každého členského státu

obecně

nadřazeny.

Současně

jsou

dvoustranné

mezinárodní

smlouvy nadřazeny předpisům vnitrostátním. Česká republika, jakož i ostatní členské státy Evropské unie, je povinna respektovat primární právo EU, koordinační nařízení, judikáty Evropského soudního dvora a rozhodnutí Administrativní komise sociálního zabezpečení migrujících pracovníků. Na začátku své práce bych se chtěla nejdříve zabývat historií sociálního nařízení

zabezpečení

v této

Evropských

oblasti.

Dále

se

společenství zaměřím

na

při

přijímání

otázku,

jaké

jsou

základy koordinace v Evropské unii a proč je nezbytná. Protože je koordinace systému,

sociálního

rozeberu

zabezpečení

jednotlivé

základem

principy

tohoto

koordinace,

fungujícího

věcný

a

osobní

rozsah koordinace. V další části se zaměřím na příslušné úřady a instituce

České

bezprostředně

republiky,

dotýká

a

bez

kterých kterých

se by

sociální bezproblémové

zabezpečení fungování

koordinace jako celku nebylo možné. Dále vysvětlím pojmy zaměstnaná osoba a osoba samostatně výdělečně činná, které mají důležitý význam pro sociální zabezpečení v rámci EU. V hlavní

části

mé

práce

se

budu

zabývat

již

konkrétně

příslušností k právním předpisům, základními pravidly pro určování příslušnosti a výjimkami z nich. Klíčovou část mé práce tvoří právě jedna

z výjimek

ze

základního

pravidla

příslušnosti

k právním

předpisům. Jedná se o dočasné vysílání zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných k výkonu práce do zahraničí. Přiblížím úlohy žadatele a okresních správ sociálního zabezpečení při žádosti o vystavení formuláře E 101. Vysvětlím některé specifické situace, které mohou nastat při vystavování těchto formulářů. Dále se zaměřím na administrativní postupy a evidenci žádostí na okresních správách sociálního zabezpečení. V poslední části své práce se pokusím srovnat některé konkrétní statistické souvisí.

hodnoty,

V závěru

které

zhodnotím

s příslušností celkový

vývoj

k právním v oblasti

předpisům sociálního

zabezpečení Evropské unie, postavení České republiky v této evropské „rodině“

a

spolupráci

s ostatními

členskými

státy

v rámci zlepšování koordinace sociálního zabezpečení.

6

Evropské

unie

2. Historie koordinace v mezinárodním vývoji "Od

samotného

pohybu

jeho

pracovníků

vzniku

jedním

v

roce

1957

z pilířů

byla

podpora

Evropského

volného

hospodářského

společenství (EHS). Volný pohyb je vnímán jako přínos pro ekonomický rozvoj

států,

členských

protože

mohou

mít

prospěch

z důsledků

optimální alokace práce.“ 1(Zakotven v čl. 39 Smlouvy o založení ES.) V této době, kdy byla vypracovávána Smlouva EHS, autoři věděli, že jsou rozdíly v jednotlivých systémech sociálního zabezpečení a že nebude možné je zcela odstranit. Jejich úkolem se proto stalo, aby se ve Smlouvě EHS zakotvilo takové ustanovení, které by napomohlo zajistit

opatření

v oblasti

sociálního

zabezpečení,

které

umožní

svobodu pohybu v rámci Evropské unie. Tímto ustanovením se tak stal článek 51 ve Smlouvě EHS, který stanoví Radě tato opatření přijmout. Od 1. ledna 1959 byla účinná Nařízení Rady č. 3 a 4. Protože tato ustanovení existovala řadu let, bylo třeba je mnohokrát upravit a zdokonalit. V rámci každého státu je vytvořen samostatný systém sociálního

zabezpečení,

z historických

který

odlišností

v daném

státě

vychází

vývoje

země.

Právo

a

zajisté

i

sociálního

zabezpečení evropských států tak prochází průběžně různými změnami a i

přes

to,

že

si

je

v mnohém

podobné

a

systémy

se

vzájemně

ovlivňují, jsou tyto systémy od sebe v určitých směrech odlišné. Ať již

se

jedná

o

výklad

jednotlivých

institutů

nebo

o

odlišnosti

v nositelích pojištění členských států. I

přes

zabezpečení

všechny je

snahy

zatím

o

harmonizaci

v nedohledné

systémů

budoucnosti

sociálního

tyto

systémy

sjednotit, proto dochází ke vzájemnému provázání formou koordinace. Nejdříve

státy

bilaterálních

koordinovaly smluv

a

své

teprve

systémy

později

se

s pomocí

jednotlivých

dostává

do

popředí

mnohostranná koordinace mezi více státy v rámci Evropské unie. Datem

1.

října

1972

byla

Nařízení

Rady

3

č.

a

4

nahrazena

Nařízením č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby

zaměstnané,

příslušníky

samostatně

pohybující

se

výdělečně v rámci

činné

a

Společenství

jejich a

rodinné

prováděcím

_____________________________________________________________ 1

Pennings F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. České vydání. Praha : Nakladatelství Vladimír Hübl, 2003, s.9.

7

Nařízením

574/72,

č.

legislativy

které

základem

se

tak

koordinace

staly

systémů

ve

formě

sociálního

sekundární zabezpečení

v Evropské unii. „Tato dvě uvedená Nařízení představují základní, přímo závazné a nad národní zákony postavené předpisy Společenství koordinující systémy sociálního zabezpečení všech členských států.“2 Národní jako

předpisy

existují

i

států

členských

nadále

rozdíly

zůstávají

mezi

těmito

beze

změn,

národními

stejně

systémy.

Nařízení, které koordinuje jednotlivé systémy sociálního zabezpečení členských států můžeme chápat jako právní předpis, který je nadřazen každému národnímu systému a v případě kolize mezi těmito nařízeními a

národními

zákony,

vždy

stojí

v nadřazenosti

tato

evropská

nařízení. Koordinace tak nenahrazuje všechny národní systémy, ale pouze ta ustanovení, která by byla pro osoby samostatně výdělečně činné nebo pro migrující pracovníky nežádoucí. Je

předpokladem,

že

v roce

2010

vstoupí

v účinnost

nové

Nařízení č. 883/2004, které nahradí současné platné nařízení Rady č. 1408/71. některé

Nové

nařízení

záležitosti,

výhodnější

upravit

by

mělo

které a

je

mít

ucelenější

z hlediska

přizpůsobit

tak

formu,

dlouhodobých

mnoholetému

upravuje

zkušeností

vývoji

v této

oblasti. V současné době se pracuje na novém prováděcím nařízení, které by mělo nahradit Nařízení Rady č. 574/72. Evropská komise i nadále

pokračuje

Společenství,

aby

v úsilí se

o

stalo

zlepšení ještě

a

zjednodušení

srozumitelnějším

ustanovení a

vyplnilo

v systému zatím existující mezery. Tak jako se mění právo sociálního zabezpečení Evropské unie jako celku, prochází potřebnými změnami i právo členských států. Ne jinak tomu je i v našem státě. Je třeba, aby byly tyto změny brány v patrnost, byl jednotný výklad ustanovení evropského práva, všechny změny v evropském právu měly návaznost na v rámci

příslušných

zabezpečením,

institucí,

existovala

právo členských států a

zabývajícími

bezproblémová

spolupráce

se

sociálním

a

jednotnost

v aplikaci nařízení Evropské unie.

______________________________________________________________ 2

Úsek pro evropskou integraci a mezinárodní vztahy Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie. 2. vydání. Praha : Nakladatelství Grátis, s.r.o.,2002, s.6.

8

3. Koordinace sociálního zabezpečení migrujících osob Pokud budeme studovat primární právo Evropských společenství, jež tvoří především zakládající smlouvy ale i další normy, uvědomíme si,

že

v těchto

ustanoveních

nenajdeme

vyjmenovaná

jednotlivá

konkrétní práva, jež se jednotlivců týkají. Základ koordinace práva sociálního zabezpečení tak tvoří především sekundární legislativa, která je v současné době obsažena v nařízeních, která jsou přímo aplikovatelná

a

jsou

důležitou

součástí

právního

řádu

členských

států. Jedná se o Nařízení Rady EHS č. 1408/1971, o aplikaci soustav sociálního činné

zabezpečení

a

jejich

na

osoby

rodinné

zaměstnané,

příslušníky

samostatně

pohybující

výdělečně

se

v rámci

Společenství a prováděcí Nařízení Rady EHS č. 574/72.

Definice koordinace:

„Koordinační sociálního

pravidla

zabezpečení,

jsou určená

pravidla k takovému

mezinárodního vzájemnému

práva

provázání

systémů sociálního zabezpečení (i ve vztahu k dalším mezinárodním předpisům), které by umožňovalo úpravu mezinárodních otázek s cílem ochránit

postavení

migrujících

pracovníků,

jejich

rodinných

příslušníků a podobných skupin osob v sociálním zabezpečení.“3

Hlavním migrujících

úkolem

koordinačních

pracovníků

v oblasti

předpisů sociálního

je

ochrana

zabezpečení

práv

s cílem

zabránit některým základním problémům, které mohou při přeshraničním pohybu nastat: - odstranit nerovné zacházení na základě státní příslušnosti - zabránit konfliktu právních řádů - odstranit teritoriální požadavky pro výplatu dávek - zabránit tomu, aby pracovník, který byl pojištěn ve více než v jednom státě, byl poškozen z důvodu přerušení doby pojištění v důsledku pohybu přes hranice, a to jak pokud jde o splnění podmínek nároku na dávku, tak při výpočtu výše dávky.

____________________________________________________________ 3

Pennings F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. České vydání. Praha : Nakladatelství Vladimír Hübl, 2003, s.11.

9

3.1. Nařízení Rady EHS č. 1408/71 Nařízení Rady EHS č. 1408/71 má stejné rysy jako jakákoliv jiná nařízení. Všechny jeho části jsou obecně závazné, vztahují se na neurčitý

počet

adresátů

a

upravují

neomezený

počet

případů.

V oblasti sociálního zabezpečení poskytují praktická a uspokojivá řešení většiny problémů, která souvisí s pohybem osob mezi členskými státy Evropské unie. I když se na první pohled mohou tyto předpisy zdát

složité

a

příliš

odborné,

základní

principy

jsou

snadno

pochopitelné i pro neodborníky. Jsou závazné jako celek a přímo aplikovatelné ve všech členských státech. Nařízení č. 1408/71 má hmotně

–

Evropských

právní

charakter,

společenství

o

obsahuje sociálním

ustanovení

zákonodárství

zabezpečení.

Nařízení

se

vztahuje také na území Evropského hospodářského prostoru. Vedle

Nařízení

mají

i

určité

postavení

platné

bilaterální

smlouvy o sociálním zabezpečení, uzavřené mezi členskými státy. Tyto mezinárodní

smluvní

dokumenty

jsou

běžně

používaným

prostředkem

koordinace v oblasti sociálního zabezpečení. Přijetím Nařízení tyto smlouvy neztrácejí svoji platnost, ale aplikují se pouze omezeně.

Bilaterální smlouvy můžeme rozdělit na:

a) proporcionální smlouvy – jejich princip je podobný koordinaci b) teritoriální smlouvy – odvíjí se od trvalého pobytu pojištěnce c) kombinované smlouvy – jde o kombinaci proporcionálních a teritoriálních smluv.

Obecně

má

Nařízení

přednost

před

ustanoveními

bilaterálních

smluv, pokud dochází k jejich konkurenci s Nařízením.

Smlouvy se použijí pouze ve výjimečných případech:

a) na osoby, na které se Nařízení nevztahuje b) v otázkách, které Nařízení neupravuje c) v případech smluv uvedených v Příloze III Nařízení č. 1408/71 d) v případech smluv uvedených v Příloze 5 Nařízení 574/72.

10

Na druhé straně ovšem existují mezinárodní smlouvy, které mají před Nařízením přednost:

a) jakékoli úmluvy Mezinárodní konference práce ratifikované alespoň jedním členským státem b) Evropské prozatímní dohody o sociálním zabezpečení z roku 1953 uzavřené mezi členskými státy Rady Evropy.

3.1.1. Principy koordinace

Koordinační zabezpečení

nařízení

určené

jsou

normy

k provázání

evropského

systémů

práva

sociálního

sociálního zabezpečení

s cílem ochránit postavení migrujících pracovníků, jejich rodinných příslušníků a dalších skupin osob.

Koordinace

sociálního

zabezpečení

je

založena

základní

princip,

na

čtyřech

základních principech:

- aplikace právního řádu jediného státu - rovné zacházení - sčítání dob pojištění - zachování nabytých práv

a)

Aplikace právního řádu jediného státu

„Uvedená koordinace tohoto

zásada

představuje

systémů

principu

je

sociálního vylučována

zabezpečení situace,

kdy

na

budována. by

němž

je

Stanovením

migrující

jedinec

nebyl účasten pojištění v žádném členském státu anebo, naopak, by byl účasten pojištění v několika členských státech současně.“4 Koordinace tedy slouží k tomu, aby nedocházelo ke kolizi zákonů, pokud

by

každá

pojištění,

která

členská by

země

vyplývala

uplatňovala z rozdílných

různá

kritéria

systémů

pro

sociálního

zabezpečení. ____________________________________________________________________ 4

Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Brno : Nakladatelství Lubomír Čech, 2001, s.99.

11

Mohlo by tak docházet ke dvěma rozdílným situacím, z nichž ani jedna není pro migrující osoby na území členských států žádoucí.

Negativní kolize – jedná se o situaci, která by mohla nastat, pokud by

migrující

osoba

byla

zaměstnána

ve

státě,

kde

se

pojištění

odvozuje od místa bydliště a zároveň by její bydliště bylo ve státě, kde se pojištění vztahuje k zaměstnání.

Pozitivní kolize – jedná se o opačnou situaci, kdy by migrující osoba

byla

zaměstnána

ve

státě,

který

odvozuje

pojištění

od

zaměstnání a současně bydlela ve státě, který váže pojištění všech osob k bydlišti na území svého státu.

„Princip aplikace právního řádu jediného státu lze vyjádřit i tak,

že

sociální

využitím ochrana

tohoto jedince

poskytování dávek.“

principu a

na

je

straně

na

jedné

druhé

straně

vyloučeno

zajištěna duplicitní

5

K tomu, aby kolizní situace nenastávala, slouží Nařízení Rady č. 1408/71, které v článku 13 stanoví obecné pravidlo, podle kterého se uplatňuje pouze jedna národní legislativa. Obecným pravidlem je, že se uplatňuje pouze jedno národní zákonodárství, odvozené od toho, kde osoba zaměstnaná nebo osoba samostatně výdělečně činná pracuje, bez

zřetele

konkrétní

na

místo

problémy,

jejího

jež

ze

bydliště.

situace

S tímto

vyplývají,

pravidlem ať

už

se

souvisí jedná

o

placení pojistného nebo o poskytování dávek. Přes

uvedenou

zásadu

aplikace

právního

řádu

jediného

státu

existuje v Nařízení řada výjimek, kde se aplikuje právní řád státu podle jiných kritérií. Tyto výjimky najdeme v článku 14 Nařízení a v článcích následujících. Jedná se především o zaměstnance a osoby samostatně

výdělečně

činné

vyslané

k práci

do

zahraničí,

státní

úředníky, námořníky, diplomaty. Specifickou situací, kdy mohou být aplikovány právní řády dvou států je situace, kdy osoba pracuje jako zaměstnanec v jednom státě a současně vykonává samostatnou výdělečnou činnost v druhém státě. ____________________________________________________________________ 5

Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Brno : Nakladatelství Lubomír Čech, 2001, s.99.

12

b)

Rovné zacházení

Princip rovného zacházení je zakotven v článku 2 a 3 Smlouvy o založení ES. V článku 39 této smlouvy je stanoven zákaz veškeré diskriminace

z důvodu

v oblasti

sociálního

národních

systémů,

státní

příslušnosti.

zabezpečení která

může

například

Migrující

setkat

stanoví

osoba

s takovou různé

se

úpravou

kvalifikační

podmínky nebo podmínky při poskytování dávek sociálního zabezpečení, které mají například vazbu na státní příslušnost v daném státu. Tento princip je dále uveden v článku 3 odst. 1 Nařízení č. 1408/71: „S výhradou

zvláštních

ustanovení

tohoto

Nařízení

podléhají

osoby bydlící na území jednoho z členských států, na něž se vztahuje toto Nařízení, stejným povinnostem a mají prospěch ze stejných dávek podle

právních

předpisů

kteréhokoli

členského

státu,

jako

státní

od

státní

příslušníci tohoto státu.“6 Diskriminace

může

být

přímá,

odvíjející

se

příslušnosti, nebo může být nepřímá, která se vyskytuje v různých formách,

například

vazba

na

bydliště.

Výsledek

je

ale

obvykle

stejný, staví do nevýhodného postavení migrující pracovníky. Rovnost nakládání

s pracovníky, kteří vykonávají právo volného pohybu, musí

být založena na stejných podmínkách, jaké mají příslušníci daného státu, kteří žijí a pracují v tomto státě celý život. Nařízení ovšem řeší některé specifické situace, kdy je rovnost nakládání

s migrujícími

omezena. Jedná se

pracovníky

jiných

členských

států

značně

například o možnost vykonávat funkce v orgánech

sociálního zabezpečení.

c)

Sčítání dob pojištění

Systémy sociálního zabezpečení jsou různé a stejně tak různě stanoví podmínky pro nárok na některé dávky. V téměř všech členských státech se nárok váže na určitou dobu pojištění, zaměstnání nebo bydlení

v tomto

státě.

Poslední

možnost

se

vyskytuje

ve

státech

s teritoriálním systémem, kde jsou účastny pojištění všechny osoby, ____________________________________________________________________ 6

Nařízení Rady (EHS)č. 1408/71, čl.3, odst.1.

13

které mají na území bydliště, nehledě na dobu, po kterou zde bydlí. Pokud by tato záležitost nebyla koordinována v rámci Společenství, byli

by

zaměstnané

značně

nevýhodném

osoby

i

osoby

postavení.

samostatně

„Nevýhodnost

výdělečně

jejich

činné

postavení

ve by

spočívala v tom, že v žádném členském státu by nedosáhli potřebné čekací

doby,

ač

v průběhu

svého

pracovního

života

účastní pojištění, avšak v různých členských státech.“

se

neustále

7

Při současných možnostech, které máme, lidé často tráví svůj pracovní

život

v různých

státech

Evropské

unie

a

nastává

tak

situace, že nezískají potřebnou dobu pro nárok na dávku v některém, nebo

v žádném

zabezpečení v Nařízení

státu,

dobu,

předepsána.

Aby

1408/71

č.

která

je

v daném

taková

zakotveno

systému

situace

sociálního

nenastávala,

ustanovení,

které

je

umožňuje

v situaci, kde to je možné, započítat i doby pojištění dosažené v jiných členských státech. Tento princip se vztahuje na různé druhy dávek, které jsou uvedeny v článcích Nařízení – nemoc a mateřství, invalidita, starobní, vdovské a sirotčí důchody, pohřebné, příspěvek v nezaměstnanosti a rodinné dávky a přídavky.

d)

Zachování nabytých práv

Zákonodárství

některých

států

zakotvuje

pro

výplatu

dávek

podmínku, že dotyčná osoba má na území tohoto státu trvalé bydliště. Většina

migrujících

pracovníků

za

dobu

trvání

zaměstnání

nabude

práva na dávku, ale chce se vrátit do své původní země. Toto omezení by pro ně bylo značně diskriminační, protože by tak o svá práva přišli.

Článek

ustanovení,

ve

10

odstavec

kterém

se

1

Nařízení

všechny

č.

členské

1408/71

státy

zakotvuje

vzdávají

všech

doložek, které vyžadují k poskytování dávek trvalý pobyt. Veškeré dávky tak musí být vypláceny i v tom případě, že dotyčná osoba bydlí v jiném

členském

státě.

Dávky

se

jí

tak

vyplatí

nejen

do

místa

bydliště, ale i do kteréhokoli jiného členského státu. Podle výkladu Evropského soudního dvora se nejedná pouze o vyplácení již nabyté penze, ale také o přiznání nároku na tuto dávku. ____________________________________________________________________ 7

Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Brno : Nakladatelství Lubomír Čech, 2001, s.101.

14

3.1.2. Věcný rozsah koordinace

Věcný

rozsah

Nařízení

EHS

č.

1408/71

je

upraven

v článku

4

odstavec 1 a vztahuje se na všechny právní předpisy týkající se následujících odvětví sociálního zabezpečení:

- dávky v nemoci a mateřství - dávky v invaliditě - dávky ve stáří - dávky pozůstalostní - dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání - pohřebné - dávky v nezaměstnanosti - rodinné dávky.

Nařízení se vztahuje na všechny soustavy sociálního zabezpečení všeobecné ale i zvláštní. Nerozlišuje, zda se jedná o příspěvkové soustavy nebo zda jsou dávky vypláceny zaměstnavatelem, institucemi sociálního zabezpečení nebo orgány veřejné moci. Protože

v podstatě

neexistuje

definice

dávky

sociálního

zabezpečení, kterou koordinační nařízení zahrnuje, musíme vycházet z definic

dávek

jednotlivých

systémů.

Pro

dávky

sociálního

zabezpečení jsou charakteristické tyto vlastnosti:

- dávka se přiznává bez posouzení individuální potřeby - nárok na dávku je dán právně definovaným postavením žadatele - dávka se musí vztahovat k některé oblasti v článku 4 odstavce 1.

Dle

judikatury

Evropského

soudního

dvora

patří

mezi

dávky

sociálního zabezpečení:

- preventivní zdravotní opatření - pomoc při odborném vzdělávání – druh podpory v nezaměstnanosti - nepříspěvkové dávky smíšeného typu, které pramení z integrace sociální pomoci se sociálním zabezpečením - některá opatření na národní úrovni vztahující se k válečným akcím.

15

Nařízení Rady EHS č. 1408/71 se nevztahuje na:

- dávky sociální a zdravotní pomoci – asistence - dávky pro oběti nebo následků války - dávky, které se zakládají na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory.

3.1.3. Osobní rozsah koordinace

Osobní rozsah koordinačních nařízení je vymezen články 1 a 2 Nařízení a vymezuje okruh osob, na které se Nařízení vztahuje:

a) osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a - kteří jsou státními příslušníky jednoho nebo více členských států - nebo jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky bydlícími na území jednoho z členských států b) rodinní příslušníci osob uvedených v bodě a) c) pozůstalí po osobách uvedených v bodě a) d) občané třetích států, jejich rodinní příslušníci a pozůstalí, pokud současně - legálně pobývají na území členského státu - migrují, tj. nachází se v situaci, která není v žádném ohledu omezena na území jediného členského státu.

Nařízení

vymezuje

osobní

rozsah

a

stává

se

tak

základním

ukazatelem pro rozhodování, zda se na určitou osobu vztahuje právní mechanismus

Společenství.

Obecně

jsou

tedy

kryty

koordinačním

nařízením tyto osoby:

- občané členských států Evropské unie - osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci, pokud mají bydliště na území členského státu Evropské unie - rodinní příslušníci a pozůstalí výše uvedených skupin bez ohledu na státní příslušnost.

16

3.2. Nařízení Rady EHS č. 574/72 – úřady a instituce

„Pro provádění soustav sociálního zabezpečení v rámci EU jsou v Koordinačních nařízeních definovány příslušné úřady, kompetentní instituce, instituce místa bydliště či pobytu a styčné orgány.“8 Nařízení Rady EHS č. 574/72 je prováděcím nařízením k Nařízení Rady EHS č. 1408/71. Přílohy prováděcího nařízení obsahují seznamy úřadů,

institucí

a

orgánů

všech

členských

států

Evropské

unie

v oblasti sociálního zabezpečení:

Příloha 1 – příslušné úřady Příloha 2 – kompetentní instituce Příloha 3 – instituce místa bydliště a instituce místa pobytu Příloha 4 – styčné orgány

Příslušné úřady ČR Jsou nebo

odpovědné

její

části.

za

systém

Určují

sociálního

styčné

orgány,

zabezpečení které

mezi

celého

území

sebou

přímo

komunikují. V České republice se jedná o příslušná ministerstva:

- Ministerstvo práce a sociálních věcí - Ministerstvo zdravotnictví – zdravotní pojištění a péče - Ministerstvo obrany – vojáci z povolání - Ministerstvo vnitra – příslušníci policie - Ministerstvo spravedlnosti – vězeňská služba - Ministerstvo financí – příslušníci celní správy

Kompetentní instituce ČR Jsou institucemi, které rozhodují o nároku na dávku a u které je v době uplatnění žádosti o dávku dotyčná osoba pojištěna.

1. Nemoc a mateřství a) věcné dávky – zdravotní pojišťovna, u které je osoba pojištěna

____________________________________________________________________ 8

Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s.47.

17

b) peněžité dávky – obecně: Česká správa sociálního zabezpečení - pro příslušníky ozbrojených složek a celní správy – specializované útvary příslušných ministerstev

2. Invalidita, stáří, úmrtí (důchody) - obecně: Česká správa sociálního zabezpečení - pro příslušníky ozbrojených složek a celní správy – specializované útvary příslušných ministerstev

3. Pracovní úrazy a nemoci z povolání a) věcné dávky – zdravotní pojišťovna, u které je osoba pojištěna b) peněžité dávky – obecně: náhrada škody související s pracovním úrazem – zaměstnavatel nebo pojišťovna: (Kooperativa pojišťovna, a.s., Česká pojišťovna, a.s.) - důchody: Česká správa sociálního zabezpečení - krátkodobé dávky: ČSSZ a

pro příslušníky

ozbrojených sil a celní správy – specializované útvary ministerstev

4. Pohřebné - určené obecní úřady podle bydliště (pobytu) dotyčné osoby

5. Dávky v nezaměstnanosti - úřady práce podle bydliště (pobytu) dotyčné osoby

6. Rodinné dávky - určené úřady práce podle bydliště (pobytu) dotyčné osoby

Instituce místa bydliště a instituce místa pobytu ČR Takovou

institucí

rozumíme

instituci,

která

je

kompetentní

k poskytování dávek v místě nebo pobytu dotyčné osoby.

a) věcné dávky: zdravotní pojišťovna, u které je osoba pojištěna b) peněžité dávky: - v nemoci a mateřství, v invaliditě, stáří a úmrtí (důchody), pracovní úrazy a nemoci z

18

povolání – ČSSZ - v nezaměstnanosti, rodinné a ostatní dávky – úřady práce podle bydliště (pobytu) dotyčné osoby

Styčné orgány ČR Styčné

orgány

prostřednictvím

mezi

je

sebou

možné

mohou

podávat

přímo žádosti

komunikovat u

a

jejich

instituce

jiného

členského státu.

a) věcné dávky: - v nemoci a mateřství - Centrum mezistátních úhrad b) peněžité dávky: - v nemoci a mateřství, v invaliditě, stáří a úmrtí (důchody) – ČSSZ - pracovní úrazy a nemoci z povolání, v nezaměstnanosti, rodinné a ostatní dávky - MPSV

3.3. Řídící a poradenské orgány společenství „Na

rozdíl

sociálního

od

standardních

zabezpečení,

mezinárodních

jejichž

aplikace

dohod

je

v oblasti

ponechána

na

kompetentních institucích koordinovaných jedním nebo dvěma styčnými orgány, vznikly na základě Nařízení Společenství dva další orgány, jeden pro administrativu a řízení a druhý poradenský zaměřený na koordinaci národních zákonů o sociálním pojištění.“9

3.3.1. Administrativní komise ES pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků

Tento

orgán

byl

založen

na

základě

Nařízení

č.

3/58.

Právě

rozdílné právní řády členských států vedly k tomu, aby tento orgán vznikl a napomáhal tak aplikaci Nařízení v těchto státech, protože na rozdíl od bilaterálních smluv, které je třeba smluvními stranami schválit

a

ratifikovat,

Nařízení

Rady

je

přímo

aplikovatelné.

______________________________________________________________ 9

Úsek pro evropskou integraci a mezinárodní vztahy Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie. 2. vydání. Praha : Nakladatelství Grátis, s.r.o.,2002,s.30.

19

Administrativní

komise

je

hlavním

orgánem,

který

se

zabývá

koordinací systémů sociálního zabezpečení. V současné době působí v souladu s článkem 80 a 81 Nařízení č. 1408/71. Je složen ze dvou zástupců z každého členského státu (za ČR: zástupce z MPSV a MZdr), kteří přijímají rozhodnutí, týkající se:

- administrativních otázek - interpretace a revize koordinačních nařízení - zajišťují jednotný výklad koordinačních nařízení - zabývají se návrhy pro Evropskou komisi - podílejí se na tvorbě a změnách E-formulářů - vypracovávají překlady dokumentů, které se k nařízení vztahují - zabezpečují spolupráci členských států v oblasti sociálního zabezpečení - zabývají se modernizací postupů pro výměnu informací

3.3.2. Poradní výbor pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků

Poradní výbor je druhým orgánem Společenství, který má v oblasti sociálního

zabezpečení

Společenství

poradní

úlohu.

Jedná

se

o

tripartitní orgán, který působí v souladu s článkem 82 a 83 Nařízení č. 1408/71. Poradní výbor je složen ze dvou zástupců exekutivy (za ČR: dva zástupci MPSV), odborů a organizací zaměstnavatelů. Toto složení výboru vyplývá z toho, že cílem bylo zabezpečit, aby se každé projednávané oblasti účastnili všichni sociální partneři. Jeho úkolem je:

- zkoumat obecné a zásadní otázky, ale také problémy související s prováděním Nařízení - předkládat stanoviska Administrativní komisi k otázkám případných revizí nebo návrhy na revizi Nařízení

20

4. Základní pojmy „Podle důsledného precedenčního práva Evropského soudního dvora základní činná

pojem

osoba)

členského

„pracovník“

nekopíruje

státu,

ale

(zaměstnaná

definici definici

nebo

stanovenou stanovenou

samostatně

výdělečně

vnitrostátním právem

právem

Společenství.

Nevztahuje se pouze na migrující pracovníky v přísném slova smyslu (jako na ty, kteří se pohybují z jednoho členského státu do jiného za účelem výkonu povolání), ale zahrnuje obecně všechny, kteří se nalézají na území jakéhokoli členského státu v situaci, která má mezinárodní prvky.“10 Pod pojmem pracovník, si vybavíme zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou. Není přitom rozhodující, zda tato osoba činnost skutečně vykonává, ale zda je účastna pojištění, ať už se jedná

o

jakoukoli

jeho

formu.

Abychom

ovšem

mohli

na

tohoto

pracovníka uplatnit koordinační nařízení, musí tato osoba migrovat v rámci Společenství a uplatňovat tak své právo na volný pohyb.

4.1. Zaměstnaná osoba

Článek 1a Nařízení Rady č. 1408/71 stanoví, že zaměstnaná osoba je každá osoba, která je povinně nebo nepovinně pojištěna, avšak souvisle,

v některém

ze

systémů

sociálního

zabezpečení,

který

se

vztahuje na zaměstnance. Postačuje ovšem, aby byla pojištěna alespoň k jednomu riziku. Stačí například účast na zdravotním pojištění, ale nemusí být účastna nemocenského nebo důchodového pojištění.

4.2. Osoba samostatně výdělečně činná Stejně jako článek 1a Nařízení Rady č. 1408/71 stanoví podmínky pro pojištění osob zaměstnaných, vychází z něj stejné podmínky i pro osoby samostatně výdělečně činné. Více Nařízení definici zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné nerozlišuje.

______________________________________________________________ 10

Úsek pro evropskou integraci a mezinárodní vztahy Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie. 2.vydání. Praha : Nakladatelství Grátis, s.r.o.,2002,s.12.

21

5. Příslušnost k právním předpisům „V jednotlivých členských státech EU existují odlišné systémy sociálního zabezpečení. Mohlo by se stát, že občan využívající svého práva volného pohybu v rámci EU se bude dostávat do situací, kdy se na něho v jistý okamžik budou vztahovat právní předpisy dvou, příp. více

členských

států

o

sociálním

zabezpečení

podléhat žádné soustavě sociálního zabezpečení.“ Příslušnost

k právním

předpisům

se

nebo

naopak

nebude

11

určuje

na

základě

jednoho

z principů koordinace - aplikace právního řádu jediného státu a je upraveno

v článcích

13

–

17

Nařízení

Rady

EHS

1408/71.

č.

V situacích, kdy zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná

migruje,

je

třeba

určit,

které

právní

předpisy

sociálního

zabezpečení se budou na tuto osobu vztahovat.

5.1. Základní pravidlo Základním pravidlem k určování příslušnosti k právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení je pravidlo státu výkonu činnosti (lex loci laboris).

Toto pravidlo je zakotveno v článku 13 odstavec

2a a 2b Nařízení Rady EHS č. 1408/71 a týká se:

a) zaměstnaných osob – tato osoba podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území pracuje, bez ohledu na bydliště osoby a sídlo zaměstnavatele

b) osob samostatně výdělečně činných – tato osoba podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, bez ohledu na bydliště

Účast na nemocenském, důchodovém, zdravotním, úrazovém pojištění a dalších se vždy posuzuje podle právních předpisů, které jsou podle Nařízení

určeny

jako

příslušné.

Migrující

pracovník

je

v určitém

okamžiku pojištěn zdravotně i sociálně vždy pouze v jednom systému ____________________________________________________________________ 11

Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s.57.

22

sociálního zabezpečení. Platí pro výplatu dávek i odvod pojistného. Na určení příslušných právních předpisů nemá vliv:

a) státní příslušnost dotčené osoby b) místo výplaty mzdy c) měna, ve které je vyplácena mzda d) místo, kde jsou odváděny daně e) že osoba je dobrovolně sociálně pojištěna v jiném státě f) že oprávnění k podnikatelské činnosti je vystaveno jiným státem

5.2. Odchylky ze základního pravidla Pro určité kategorie osob jsou stanoveny odchylky ze základního pravidla

státu

výkonu

činnosti,

které

jsou

obsaženy

v článku

13

odstavec 2c – f a v článcích 14 – 17 Nařízení.

a) osoby zaměstnané na palubě lodi – článek 13 odstavec 2c Nařízení stanoví, že tyto osoby podléhají právním předpisům členského státu EU/EHP, pod jehož vlajkou loď pluje

b) státní úředníci – článek 13 odstavec 2d Nařízení uvádí, že tyto osoby podléhají právním předpisům členského státu EU/EHP, kterým podléhá úřad, který je zaměstnává

c) osoby odvedené nebo znovu povolané do služby v ozbrojených silách nebo do náhradní civilní služby – článek 13 odstavec 2e Nařízení stanoví, že tyto osoby podléhají právním předpisům členského státu EU/EHP, do jehož služeb byly odvedeny nebo povolány

d) osoby, které přestanou podléhat právním předpisům členského státu, aniž se na ně začnou vztahovat právní předpisy jiného členského státu – podle článku 13 odstavec 2f Nařízení podléhají tyto osoby právním předpisům státu svého bydliště, a to výlučně

23

e) vyslané osoby – články 14 odstavec 1a – b a článek 14a odstavec 1a – b Nařízení stanoví, že na zaměstnanou i samostatně výdělečně činnou osobu se při vyslání, které nepřesáhne dobu 12 měsíců, vztahují právní předpisy vysílajícího státu. Dobu vyslání je možno prodloužit maximálně o dobu dalších 12 měsíců.

f) současný výkon činnosti ve dvou nebo více členských státech – je upraven v článcích 14 odstavec 2 a 3, 14a odstavec 2 – 4 a 14c Nařízení – řeší situaci, kdy vykonává osoba činnost souběžně ve více členských státech, jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo obojí současně

g) osoby zaměstnané na diplomatických misích a konzulárních úřadech a pomocný personál Evropských společenství – tuto situaci stanoví článek 16 Nařízení – tyto osoby si podle ustanovení tohoto článku za určitých podmínek mohou zvolit, kterým právním předpisům budou podléhat

h) výjimka – podle článku 17 Nařízení se mohou členské státy dohodnout na výjimkách, která se týkají ustanovení článků 13 – 16 v zájmu některých kategorií osob nebo některých osob

24

6. Vysílání pracovníků „Princip vysílání je i pro oblast sociálního zabezpečení v tom, že osoba, která normálně vykonává činnost na území jednoho členského státu EU vykonává nějakou činnost nebo práci v jiném členském státě EU a nepodléhá po určitou dobu předpisům o sociálním zabezpečení státu,

kde

pracuje,

ale

je

i

nadále

kryta

právními

sociálním zabezpečení státu, odkud byla vyslána.“ Nejčastější příslušnosti

výjimkou k právním

ze

základního

předpisům

je

předpisy

o

12

pravidla vysílání

k určení pracovníků.

Zaměstnavatel v určitých situacích potřebuje, aby vyslal některého svého zaměstnance za účelem výkonu práce do zahraničí. Protože se ve většině případů jedná o vyslání krátkodobá, bylo by nežádoucí, aby tato osoba v případě práce v zahraničí v této době podléhala právním předpisům

státu

výkonu

zaměstnání.

V takovém

případě

by

se

tato

osoba musela odhlásit ze systému sociálního zabezpečení ve státě, kde má uzavřen pracovní poměr, přihlásit se na dobu výkonu práce v zahraničí do systému sociálního zabezpečení příslušného státu a při ukončení práce se opět odhlásit a znovu nahlásit do systému pojištění státu, kde je trvale zaměstnána. Řešení takové situace je ovšem nežádoucí z důvodu administrativní náročnosti a tříštění dob pojištění. Také by ve většině případů nastávala situace, že tato osoba by sice byla pojištěna v některém ze systémů, ale nevznikal by jí

nárok

na

dávky.

Byl

by

tak

negativně

omezen

volný

pohyb

pracovníků. Z těchto důvodů je vysílání pracovníků začleněno mezi výjimky ze základního pravidla příslušnosti k právním předpisům a stanoví, že jsou u osob vyslaných dočasně k výkonu práce do jiného členského státu používány právní předpisy vysílajícího státu. Tato odchylka je zakotvena v článku 14 odstavec 1a a 1b a článku 14a odstavec 1a a 1b Nařízení Rady EHS č. 1408/71. Výklad těchto článků

je

Evropských

také

stanoven

společenství

v

Rozhodnutí

pro

sociální

Administrativní zabezpečení

komise

migrujících

____________________________________________________________________ 12

Galvas, M., Gregorová, Z. In Vedecké sympózium s medzinárodnou účasťou. Dočasné vyslanie zamestnancov v rámci Európskej únie. Trnava : Vydavateľstvo TYPI UNIVERSITATIS TYRNAVIENSIS, 2008, s. 82.

25

pracovníků

č.

181

ze

dne

13.

prosince

2000.

Vysílání

dále

řeší

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Nařízení Rady EHS č. 1408/71 a prováděcí Nařízení č. 574/72 přesně

nestanoví

některé

lhůty,

které

souvisí

s

vysíláním

zaměstnaných osob nebo osob samostatně výdělečně činných a ponechává tak na rozhodnutí nositele pojištění v každém státě, aby si podmínky stanovil sám a postupoval podle nich ve všech obdobných případech stejně. V České republice je nositelem důchodového a nemocenského pojištění interních

Česká

správa

předpisech,

sociálního s ohledem

zabezpečení, na

praxi,

která

ve

stanovila

svých některé

podmínky, především lhůty, které určila jako požadavek pro vystavení některých formulářů v rámci vysílání pracovníků. Z uvedeného vychází konkretizace některých níže uvedených podmínek vzhledem k požadavkům ČSSZ jako nositele pojištění. Protože je ponechána každému členskému státu

v posuzování

žádostí

určitá

volnost,

budou

se

podmínky

v různých státech odlišovat.

6.1. Vysílání zaměstnaných osob Článek 14 odstavec 1a: „Osoba zaměstnaná na území členského státu podnikem, pro který normálně pracuje a která je vyslána tímto podnikem na území jiného členského státu, aby pro tento podnik tam provedla nějakou práci, nadále

podléhá

právním

předpisům

prvního

členského

státu,

za

předpokladu, že očekávané trvání této práce nepřevyšuje 12 měsíců a že není vyslána, aby nahradila jinou osobu, která dovršila dobu svého přidělení.“13

Tento článek specifikuje základní definici vyslání. Podle tohoto článku se jedná o vyslání, pokud vyslanou osobou je zaměstnanec, který:

- je normálně zaměstnán v podniku v jednom členském státu - je vyslán na dobu, která nepřekročí 12 měsíců ____________________________________________________________________ 13

Nařízení Rady (EHS)č. 1408/71, čl.14, odst.1a.

26

- je dočasně vyslán svým zaměstnavatelem k výkonu práce do jiného členského státu, aby tam pro něj vykonával práci - nebyl vyslán, aby nahradil jinou osobu, jejíž doba vyslání vypršela

Pokud jsou splněny tyto základní podmínky, nastává situace, kdy se

může

uplatnit

výjimka

určování příslušnosti

k právním

ze

základního

předpisům,

a

pravidla

vyslaný

pro

zaměstnanec

podléhá právním předpisům vysílajícího členského státu. Stanovení těchto základních podmínek ovšem není vyčerpávající a je třeba se těmito i dalšími podmínkami zabývat podrobněji, abychom mohli

posoudit,

zda

určitá

zaměstnaná

osoba

skutečně

splňuje

podmínky pro vyslání anebo je třeba při určování právních předpisů vycházet ze základního pravidla – pravidla státu výkonu činnosti.

6.1.1. Podmínky vyslání

Statut zaměstnance

Dle

koordinačních

nařízení

může

být

za

osobu

zaměstnanou

považována osoba, kterou lze začlenit pod osobní rozsah Nařízení. Za zaměstnance je nutno v ČR považovat nejen zaměstnance v pracovním poměru, ale i další osoby, které za zaměstnance označuje § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění. Státní příslušnost zaměstnance však není rozhodující.

Doba vyslání

Článek 14 odstavec 1a Nařízení stanoví podmínku, že doba vyslání nesmí převýšit dvanáct měsíců. Tuto dobu vyslání je možno dočasně přerušit, například na dobu čerpání dovolené. Přerušení však musí být úměrné celkové době vyslání. Většina států toleruje přerušení v rozsahu asi jeden až dva měsíce. Po takovém přerušení nezačíná znovu běžet doba dvanácti měsíců, ale jedná se o pokračování vyslání původního. Článek 14 odstavec 1b Nařízení umožňuje vzhledem k nepředvídaným okolnostem na základě žádosti prodloužení doby vyslání nad dvanáct

27

měsíců na dobu předpokládaného dokončení práce, maximálně o dalších dvanáct měsíců. Musí být však splněny tyto podmínky:

- žádost o prodloužení je třeba podat před skončením původní 12-ti měsíční doby vyslání - maximální doba, o kterou je možné žádost prodloužit, je 12 měsíců - instituce místa výkonu práce k tomu musí dát souhlas

Sociální pojištění vyslaného pracovníka

Nutnou podmínkou pro vyslání je účast zaměstnance na sociálním pojištění účasten

ve

vysílajícím

pojištění

státě.

z titulu

výkonu

Vysílaný práce

zaměstnanec pro

musí

zaměstnavatele

být ve

vysílajícím státě dříve, než začne běžet jeho doba vyslání. Podmínka je stanovena proto, aby zaměstnavatelé nenajímali zaměstnance pouze k výkonu

práce

v zahraničí.

Tato

doba

je

podle

našich

právních

předpisů stanovena v délce jednoho měsíce před samotným vysláním. Nemusí být ovšem dodržena, pokud:

- je pracovní smlouva uzavřena na dobu neurčitou - sice je pracovní smlouva uzavřena na dobu určitou, ale pracovní poměr je uzavřen na podstatně delší dobu, než je doba vyslání

Vztah mezi vyslaným pracovníkem a zaměstnavatelem

„Vztahu mezi vyslaným zaměstnancem a podnikem, který ho vysílá, se říká organická vazba.“14 Význam organické vazby je dán článkem 14 odstavec 1a Nařízení a je určen dvěma základními prvky:

- vyslaný zaměstnanec normálně pracuje pro vysílajícího zaměstnavatele - vyslaný zaměstnanec vykonává pro vysílajícího zaměstnavatele práci v některém z členských států ____________________________________________________________________ 14

Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s.62.

28

Mezi

zaměstnancem

a

zaměstnavatelem

musí

být

tato

organická

vazba po celou dobu vyslání. Je však třeba ještě ověřit, zda vztah mezi

zaměstnancem

pracovněprávním,

a

že

zaměstnavatelem

obsahuje

všechna

je

práva

vztahem a

skutečně

povinnosti,

která

s tímto vztahem souvisí:

- zaměstnanec provádí práci pro vysílajícího zaměstnavatele - zaměstnance odměňuje vysílající zaměstnavatel - pravomoc ukončit pracovněprávní vztah se zaměstnancem může jen vysílající zaměstnavatel - vysílající zaměstnavatel nese zodpovědnost za práci zaměstnance - vyslaný zaměstnanec nesmí současně uzavřít pracovněprávní vztah s podnikem, do kterého byl vyslán

Činnost vysílajícího zaměstnavatele

Jedním z důležitých předpokladů pro to, aby podnik mohl vyslat svého zaměstnance za prací do zahraničí, je to, že tento podnik je ve vysílajícím státě ekonomicky aktivní. Nelze založit podnik pouze za účelem vysílání zaměstnanců k výkonu práce do zahraničí, který ve vysílajícím státě žádnou činnost nevyvíjí. Tito zaměstnanci by měli správně podléhat právním předpisům státu výkonu činnosti. Evropský Fitzwilliam

soudní

dvůr

některá

stanovil

kritéria,

na

dle

základě kterých

rozhodnutí je

možno

v případu

ekonomickou

aktivitu zaměstnavatele posoudit. Jedná se například o místo, kde má podnik uzavírá

své

registrované

většina

sídlo

kontraktů

a

místo

s klienty,

podnikání,

právní

místo,

předpisy

kde

platné

se pro

pracovní smlouvy nebo například výše obratu za určité období.

Náhrada za jiného zaměstnance, který dovršil dobu vyslání

Vysílající

podnik

nemůže

vyslat

k výkonu

práce

do

zahraničí

svého pracovníka za účelem náhrady za jiného pracovníka, jehož doba vyslání již skončila. „Problém vyslání je, že některé složky vyslání se jen těžko ověřují: není osoba pracující na stavbě ve skutečnosti vyslána, aby nahradila

osobu

vyslanou

před

29

ní?

V některých

případech

jsou

vznášena obvinění, že členské státy „vyvážejí“ své nezaměstnané tím, že do zahraničí vysílají co možná nejvíce osob a splnění podmínek přísně nekontrolují.“15

Doba mezi opětovným vysláním

Nelze také opakovaně vysílat stejného zaměstnance do stejného místa, pokud dobu vyslání dovršil. Minimální doba, která je u nás stanovena mezi opakovaným vysláním stejného zaměstnance do stejného místa a státu, je stanovena v délce dvou měsíců. Po uplynutí této doby může být tento zaměstnanec vyslán na stejné místo.

6.1.2. Krátkodobá vyslání, stáže, školení a vysílání studentů

Krátkodobá vyslání

Krátkodobým vysláním můžeme chápat různé služební cesty, které jsou

konané

za

účelem

obchodních

jednání,

účasti

na

školení,

konferenci nebo například veletrhu. Protože jsou tato vyslání ve většině případů skutečně krátkodobá, z praktického hlediska se na tuto

dobu

nevystavují

příslušnost základě

k právním

žádosti

příslušné

předpisům.

příslušné

formuláře,

Skutečnost

instituce

státu,

se

které

osvědčují

dokládá

kde

pouze

služební

na

cesta

proběhla, a potvrzení se vydává zpětně. Pokud

se

ovšem

jedná

o

sice

krátkodobé

vyslání,

ale

jde

o

vyslání, kdy má být vykonaná nějaká práce, mělo by být zažádáno o příslušný

formulář,

potvrzující

příslušnost

k právním

předpisům

vysílajícího státu. Tento postup by měl být dodržen, i když se jedná o dobu vyslání nepřesahující jeden týden.

Stáže, školení

Pokud

bude

osoba,

která

má

uzavřen

pracovní

poměr,

vyslána

v rámci svého zaměstnání do některého členského státu na stáž nebo

____________________________________________________________ 15

Pennings F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. České vydání. Praha : Nakladatelství Vladimír Hübl, 2003, s.68.

30

školení, aby si zvýšila svou kvalifikaci, je nutné posoudit, zda se jedná o vyslání či nikoliv. O vyslání se bude jednat v případě, že splňuje předepsané podmínky vyslání. V opačném případě tato osoba bude podléhat právním předpisům místa výkonu činnosti.

Vysílání studentů

Studenty zaměstnance

nelze

zařadit

označuje

§

5

mezi

zákona

zaměstnané č.

187/2006

osoby, Sb.,

o

které

za

nemocenském

pojištění, v platném znění. Studenti, kteří odjíždí na praxi v rámci svého

studia,

nemusí

prokazovat

příslušnost

k právním

předpisům,

protože jsou pojištěni pouze z titulu studia. Nejedná se tedy o osoby zaměstnané v pravém slova smyslu, protože ve skutečnosti mezi nimi a školou neexistuje organická vazba ve formě pracovněprávního vztahu.

6.2. Vysílání osob samostatně výdělečně činných Článek 14a odstavec 1a: „Osoba normálně samostatně výdělečně činná na území členského státu, která vykonává práci na území jiného členského státu nadále podléhá právním předpisům prvního členského státu, za předpokladu, že předpokládané trvání této práce nepřevýší 12 měsíců.“16

Tento

článek

výdělečně

činným.

Nařízení Protože

umožňuje tato

osoba

vyslání nemá

osobám

samostatně

zaměstnavatele,

vysílá

k výkonu práce sama sebe. Musí být však splněny některé předpoklady:

- samostatnou výdělečnou činnost vykonává osoba samostatně výdělečně činná na území vysílajícího členského státu i na území jiného členského státu - doba vyslání nepřekročí dvanáct měsíců

Stejně

jako

u

osob

zaměstnaných

je

nutno

tyto

základní

předpoklady pro vyslání, doplnit o některé další podmínky. ___________________________________________________________________ 16

Nařízení Rady (EHS)č. 1408/71, čl.14a, odst.1a.

31

6.2.1. Podmínky vyslání

Statut OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná může být vyslána za podmínky, že spadá do osobního rozsahu Nařízení Rady EHS č. 1408/71. Jedná se tedy

o

osobu,

jejíž

statut

se

posuzuje

podle

právních

předpisů

vysílajícího státu.

Doba vyslání

I u osob samostatně výdělečně činných je stanovena doba, po kterou může vyslání trvat. Článek 14a odstavec 1a stanoví, že tato osoba

může

v délce

vykonávat

maximálně

přechodně

dvanáct

činnost v

měsíců.

jiném

Vyslání

členském

může

být

státě

přerušeno

v závislosti na délce vyslání například o dobu čerpání dovolené nebo nemoci. Po takovém přerušení nezačíná běžet nové vyslání, ale jedná se o pokračování vyslání původního. Článek 14a odstavec 1b stanoví podmínky, za kterých je možno dobu vyslání OSVČ prodloužit vzhledem k situaci, že nastaly takové nepředvídané okolnosti, na základě nichž nebylo možné práci dokončit v termínu a je třeba vyslání prodloužit:

- žádost o prodloužení doby vyslání je podána před skončením dvanácti měsíční doby vyslání - stát, na jehož území je činnost vykonávána, dá souhlas s prodloužením - maximální doba, o kterou může být vyslání prodlouženo, je dvanáct měsíců

Účast OSVČ na pojištění

Předpokladem

vyslání

je,

aby

osoba

vykonávala

samostatnou

výdělečnou činnost ve vysílajícím státě ještě předtím, než dojde k vyslání.

Musí

být

účastna

pojištění

měsíce před vysláním.

32

zpravidla

po

dobu

jednoho

„Obdobně nadále ve státě původu musí, během doby práce na území druhého členského státu, vykonávat nezbytné kroky zajišťující, že se po návratu vrátí do svého postavení.“17

Zajištění práce ve státě vyslání

Na základě rozhodnutí Administrativní komise č. 181/2000 musí být obsah a doba trvání práce, kterou bude OSVČ v přijímajícím státě vykonávat, příslušnými podložena

předem

definovány.

dokumenty,

Tyto

například

skutečnosti

smlouvou.

musí

Pokud

být

nebude

smlouvou, stačí doložit čestné prohlášení, které

doloženy činnost stanoví

určení místa, kde bude činnost vykonávána a druh činnosti OSVČ.

Doba mezi opětovným vysláním

V případě osob samostatně výdělečně činných je dána, stejně jako u osob zaměstnaných, minimální doba mezi opětovným vysláním téže OSVČ do stejného místa některého členského státu. Doba, která se udává

jako

doba

postačující

k přerušení

pobytu

v zahraničí,

je

v minimální délce dvou měsíců. Po uplynutí této doby může být osoba samostatně

výdělečně

činná

opětovně

vyslána

do

stejného

místa

státu, aby tam vykonávala podnikatelskou činnost.

____________________________________________________________ 17

Pennings F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. České vydání. Praha : Nakladatelství Vladimír Hübl, 2003, s.69.

33

a

7. Administrativní postup při vysílání V rámci

Evropské

unie

se

používají

k rychlé

a

účinné

výměně

informací mezi institucemi sociálního zabezpečení členských států a při posuzování nároku na dávku evropské formuláře, tzv. E-formuláře. Vypracováním

těchto

formulářů

evropských

společenství

pracovníků.

Tyto

se

pro

formuláře

zabývá

sociální

obsahují

Administrativní zabezpečení

všechny

komise

migrujících

důležité

informace,

které usnadňují komunikaci mezi jednotlivými institucemi. Tiskopisy jsou jednotné, mají stejný obsah a existují ve všech oficiálních jazycích

států.

členských

Všechny

státy

Evropské

unie,

které

aplikují v rámci sociálního zabezpečení Nařízení, jsou zavázány tyto formuláře používat.

7.1. Příslušné E–formuláře E-formuláře

jsou

označovány

Obecně

jsou

tyto

číslic.

písmenem

formuláře

E

a

rozděleny

trojicí podle

arabských

oblastí,

ve

kterých se používají:

Řada E 100 – příslušnost k právním předpisům, peněžité dávky v nemoci a mateřství, věcné dávky Řada E 200 a E 500 – důchody Řada E 300 – dávky v nezaměstnanosti Řada E 400 – rodinné dávky Řada E 600 – nepříspěvkové dávky

Institut

vyslání

náleží

mezi

instituty

v oblasti

posuzování

příslušnosti k právním předpisům. Používají se tedy E-formuláře řady E 100. Tyto formuláře se používají k osvědčení skutečnosti, že se po dobu vyslání na osobu, která je držitelem tohoto formuláře, vztahují právní předpisy vysílajícího státu. Dále se používají k žádosti u příslušné instituce o prodloužení doby vyslání a k uplatnění práva volby

u

některých

kategorií

vyslaných

osob.

Stejné

formuláře

používají pro osoby zaměstnané i osoby samostatně výdělečně činné.

34

se

K potvrzení

příslušnosti

k právním

předpisům

se

používají

tyto

tiskopisy: Formulář E 101 – Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům (Příloha 1) Formulář E 102 – Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti Formulář E 103 – Uplatnění práva volby

Formulář E 101 - Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům

Formulář E 101 se používá k osvědčení skutečnosti, že vyslaný pracovník podléhá i nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího

státu.

Formuláře

E

101

vystavuje

v České

místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení

republice na základě

žádosti. Tiskopisy žádostí jsou vyvěšeny na webových stránkách ČSSZ v sekci Tiskopisy EU nebo si je žadatel může vyzvednout na správách sociálního zabezpečení. Žádost

o

sociálního

vydání

tiskopisu

zabezpečení

podává

osoba

zaměstnavatel nebo zaměstnanec.

u

místně

samostatně

příslušné výdělečně

správy činná,

Každý formulář E 101 vystavený pro

konkrétní osobu a konkrétní vyslání je očíslován a evidován. Pokud jsou splněny veškeré podmínky, má žádající osoba právní nárok na vystavení formuláře. Vyslaná osoba obdrží originál formuláře E 101, který

musí

mít

kontroly

tato

vztahují

právní

po

osoba

dobu

pobytu

prokazuje

předpisy

v zahraničí

formulářem

vysílajícího

u

E

státu.

sebe.

V případě

101,

že

se

na

ni

Pokud

se

stane,

že

vyslaná osoba odjede do zahraničí bez tohoto formuláře, je možné na základě žádosti vystavit formulář E 101 i zpětně.

Formulář E 102 – Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti

Formulář E 102 se používá v případě, kdy zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná je vyslána k výkonu práce do jiného členského státu a tato práce není dokončena do dvanácti měsíců, po kterou může být vyslání povoleno. O prodloužení žádá zaměstnavatel nebo osoba samostatně výdělečně činná formou tohoto formuláře. Ten

35

je

třeba

před

uplynutím

původní

doby

vyslání

zaslat

příslušné

instituci v přijímajícím státě. Tato instituce formulář potvrdí a zašle

zpět

žadateli.

Kopii

zasílá

také

příslušné

instituci

ve

vysílajícím státě.

Formulář E 103 – Uplatnění práva volby

Tento formulář se používá výjimečně, protože je možné ho použít pouze

u

osob,

které

jsou

zaměstnány

diplomatickými

misemi

a

konzulárními úřady. Také je možné jej použít u pomocného personálu v těchto

úřadech.

Nařízení

Rady

Specifikaci

EHS

č.

této

1408/71.

volby

Tyto

osoby

lze

najít

v článku

16

si

mohou

zvolit,

dle

kterých právních předpisů budou pojištěni. Jestli se na ně budou vztahovat právní předpisy státu vysílajícího nebo právní předpisy státu, který je pověřil výkonem funkce. Pokud této volby nevyužijí, podléhají formulář

právním E

103

předpisům lze

požádat

státu,

kde

v České

vykonávají.

činnost

republice

u

O

správy

České

sociálního zabezpečení.

7.2. Postup při zpracování žádosti o vystavení formuláře E 101 Formulář zaměstnaných

E

101

osob

je

i

základním

formulářem

osob samostatně

výdělečně

v oblasti

vysílání

činných.

Osvědčuje

skutečnost, že osoba, pro kterou je formulář vystaven, i nadále podléhá vystavuje

právním v České

předpisům republice

vysílajícího místně

státu.

příslušná

Tento

správa

formulář sociálního

zabezpečení. Žádost je oprávněn podat zaměstnavatel, zaměstnanec a osoba samostatně výdělečně činná.

7.2.1. Postup žadatele

Zaměstnavatel

Pokud

podává

žádost

o

vydání

formuláře

E

101

pro

svého

zaměstnance, který má být dočasně vyslán k výkonu práce do jiného členského státu, zaměstnavatel, předloží na místně příslušné správě sociálního zabezpečení (místní příslušnost zaměstnavatele se určuje

36

u

fyzických

osob

trvalým

bydlištěm

této

osoby

a

v případě

právnických osob sídlem této právnické osoby) tyto doklady:

1. „Žádost zaměstnavatele o vystavení formuláře E 101 za účelem vyslání zaměstnance“18 (podepisuje zaměstnanec i zaměstnavatel) 2. Pracovní smlouvu, kterou má zaměstnavatel uzavřenou se zaměstnancem 3. V případě dodatků smlouvy a změn i tyto doklady

Pokud se jedná o vyslání zaměstnance, které nepřesáhne dobu tří měsíců,

nemusí

zaměstnavatel

předkládat

předepsaný

vnitrostátní

tiskopis Žádost zaměstnavatele o vystavení formuláře E 101 za účelem vyslání zaměstnance, ale může požádat o vystavení formuláře formou dopisu, faxu nebo e-mailu. Jestliže žadatel zašle žádost faxem nebo e-mailem

a

není

držitelem

zaručeného

elektronického

podpisu,

je

třeba, aby dodatečně doložil originál podepsané žádosti. Žádost musí obsahovat tyto náležitosti:

1. Údaje o zaměstnavateli – název, sídlo a adresa, IČO, variabilní symbol, telefon, e-mail 2. Údaje o vysílaném zaměstnanci – jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, datum nástupu do zaměstnání, zdravotní pojišťovnu 3. Údaje o vyslání – místo a doba vyslání, kdo bude zaměstnance odměňovat, zda bude trvat pracovněprávní vztah po celou dobu vyslání

K této zkrácené žádosti je také nutno doložit pracovní smlouvu zaměstnance, případně dodatky smluv a změn. Z praktického hlediska se

ovšem

jeví

výhodnější,

když

je

používán

předepsaný

tiskopis

Žádosti, protože zkrácená žádost sice nemusí mít předepsanou formu, ale

obsahuje

stejné

náležitosti

jako

originální

Žádost.

Tento

zkrácený způsob žádosti se doporučuje v případě, že zaměstnavatel vysílá větší množství zaměstnanců zároveň a k žádosti pouze doloží seznam

těchto

zaměstnanců

a

jejich

pracovní

smlouvy.

Nemusí

____________________________________________________________________ 18

http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/evropska-unie.htm

37

vypisovat žádost za každého zaměstnance zvlášť. V případě delšího vyslání

nelze

žádost

touto

formou

uplatnit

a

je

nutné

použít

předepsaný vnitrostátní tiskopis.

Zaměstnanec

Žádost o vystavení formuláře E 101 může místně příslušné správě sociálního zabezpečení předložit i zaměstnanec. Jeho povinností je předložit všechny potřebné dokumenty, které jsou shodné se situací, kdy žádost podává zaměstnavatel. zaměstnanec,

nesmí

OSSZ

V případě, že tuto žádost předloží

žádost

odmítnout.

Kontaktní

pracovník

si

musí ověřit všechny potřebné skutečnosti u zaměstnavatele a zajistit si

jejich

případné

doplnění.

V praxi

se

ale

tento

způsob

téměř

nevyskytuje. Ve většině případů podává žádost o vystavení formuláře E 101 pro své vyslané zaměstnance zaměstnavatel.

Osoba samostatně výdělečně činná

Pokud žádá o vydání formuláře E 101 osoba samostatně výdělečně činná, která v podstatě vysílá sama sebe, podá žádost o vystavení formuláře u místně příslušné správy sociálního zabezpečení (místní příslušnost OSVČ se řídí trvalým pobytem této osoby). OSVČ musí předložit tyto doklady: 1. „Žádost OSVČ o vystavení formuláře E 101 za účelem vyslání“19 2. Podnikatelské oprávnění 3. Dokumenty, na základě kterých bude OSVČ vykonávat činnost v jiném členském státě 4. V případě, že činnost není zajištěna smluvně, OSVČ doloží čestné prohlášení o tom, jakou činnost bude ve státě vyslání vykonávat

Pokud

jsou

vysílány

OSVČ,

které

vykonávají

uměleckou

činnost

hromadně, a vyslání není delší než jeden měsíc, žádosti o E 101 může vyřídit jedna OSSZ na základě hromadné žádosti pro všechny OSVČ.

____________________________________________________________________ 19

http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/evropska-unie.htm

38

7.2.2. Postup OSSZ

Žádost zaměstnavatele

Na základě podané žádosti zaměstnavatele o formulář E 101 pro svého

vysílaného

zaměstnance

a

pracovní

smlouvy,

kterou

má

zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřenou, kontaktní pracovník správy sociálního zabezpečení:

- žádost zaeviduje a přiřadí jí evidenční číslo - ověří pracovní smlouvu - zkontroluje správnost uvedených údajů v žádosti a pracovní smlouvě

Ověřují se především tyto údaje:

a) úplnost údajů, které musí být v žádosti uvedeny b) registrace zaměstnavatele u OSSZ c) registrace zaměstnance d) zda byl zaměstnanec již vyslán e) jestli uplynula potřebná doba od minulého vyslání f) v případě, že je zaměstnanec vysílán agenturou práce, ověří, zda je tato agentura zaregistrována na Ministerstvu práce a sociálních věcí (www.portal.mpsv.cz)

Žádost osoby samostatně výdělečně činné

V případě, že žádost o vystavení formuláře E 101 podává osoba samostatně oprávnění,

výdělečně na

základě

přikládá

činná, kterého

bude

ve

k žádosti státě

podnikatelské

vyslání

činnost

vykonávat. Pověřený pracovník správy sociálního zabezpečení provede tyto úkony:

- žádost zaeviduje a přiřadí jí evidenční číslo - ověří podnikatelské oprávnění - v případě, že OSVČ bude vykonávat činnost na základě smlouvy, kterou již má uzavřenou, ověří pověřený pracovník i tuto smlouvu - zkontroluje správnost uvedených údajů v žádosti

39

Kontaktní pracovník ověří tyto údaje:

a) úplnost údajů, které musí být v žádosti uvedeny b) registraci osoby samostatně výdělečně činné c) zda byla OSVČ již vyslána d) jestli uplynula potřebná doba od minulého vyslání

„Místně příslušná OSSZ žádost posoudí a v případě, že budou podmínky vyslání splněny, vystaví formulář E 101. V opačném případě vyrozumí žadatele dopisem.“20 Po

přidělení

evidenčního

čísla

tento

formulář

kontaktní

pracovník okresní správy sociálního zabezpečení vytiskne ve třech vyhotoveních. Formulář podepíše a opatří ho razítkem.

1. výtisk - předá žadateli nebo mu jej zašle poštou 2. výtisk – založí do spisu 3. výtisk – zašle instituci státu vyslání, pokud tento stát kopie vyžaduje (kopie se zasílají do těchto zemí: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Island, Německo, Nizozemí, Rakousko, Švédsko)

7.2.3. Postup při vyslání, které přesáhne původní délku

Pokud osoba zaměstnaná nebo osoba samostatně výdělečně činná má vystavený formulář E 101 na dobu, která je kratší než dvanáct měsíců a v průběhu této doby nastane situace, že práce nebude dokončena v původním termínu vyslání, je možno požádat o prodloužení vyslání. Je ovšem třeba rozlišit dvě situace, které mohou nastat.

1. doba vyslání se prodlužuje na dobu vyslání maximálně do dvanácti měsíců 2. doba vyslání přesáhne dvanáct měsíců

____________________________________________________________________ 20

http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/urceni-statu-pojisteni/vyslanipracovnici.htm

40

V prvém případě, kdy je vystaven formulář E 101 a celková doba vyslání

nepřesáhne

vnitrostátního sociálního

dvanáct

tiskopisu

zabezpečení

který navazuje

na

měsíců,

žádosti o

je

požádat

vystavení

původní dobu

možné

na

základě

příslušnou

správu

nového formuláře

E 101,

vyslání. Druhou možností je, že

pověřený pracovník vystaví nový formulář, který bude vystaven na celou dobu vyslání a nahradí tak tiskopis původní. Tento způsob ovšem

předpokládá,

že

žadatel

vrátí

originál

původně

vystaveného

formuláře. Dále je třeba ověřit skutečnost, zda původní formulář nebyl předložen instituci příslušného státu vyslání. Druhou situací, která může nastat, je, že původní doba vyslání přesáhne dvanáct měsíců. Blíže kapitola 7.2.8.

7.2.4. Postup při opakovaném vyslání

V praxi nastává situace, že stejná osoba, ať už se jedná o osobu zaměstnanou vysílána

nebo

do

osobu

stejného

samostatně

státu,

aby

výdělečně tam

činnou,

vykonávala

je

nějakou

opakovaně činnost.

V těchto případech je třeba, aby mezi těmito vysláními byla tato osoba pracovně činná alespoň dva měsíce ve vysílajícím státě. Mělo by se jednat o stejný druh práce, kterou tato osoba vykonává ve státě vyslání:

a) v případě osoby zaměstnané podle pracovní smlouvy b) v případě OSVČ podle podnikatelského oprávnění

Pokud se bude jednat o krátkodobé opakující se vyslání, bude postačovat, když doba mezi jednotlivými vysláními bude v rozmezí asi jednoho měsíce. V případě, že tato osoba je vyslána do jiného státu, není třeba tuto dobu přerušení dodržet. Jestliže v případě určitého vysílaného pracovníka dochází často k opakovanému vysílání, je vhodnější vystavit formulář E 101 podle článku

14

odstavec

2b

,

článku

14a

odstavec

2

nebo

článku

14c

Nařízení Rady č. 1408/71. V těchto ustanoveních se jedná o souběžný výkon činnosti ve dvou nebo více členských státech.

41

„Jedná se o situace, kdy osoba

- vykonává práci souběžně ve dvou nebo více členských státech EU/EHP, nebo - vyvíjí samostatnou výdělečnou činnost souběžně na území dvou nebo více členských států EU/EHP, nebo - pracuje jako zaměstnanec na území jednoho členského státu a souběžně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu.

V této situaci je nutné určit jeden stát, jehož právním předpisům o sociálním zabezpečení migrující pracovník podléhá a tuto skutečnost potvrdit na formuláři E 101.“21

7.2.5. Zamítnutí vystavení formuláře E 101

Pověřený pracovník okresní správy sociálního zabezpečení může zamítnout vystavení formuláře E 101, pokud:

a) nejsou splněny podmínky pro vyslání b) žadatel nedoložil informace, které jsou nutné k posouzení příslušnosti k právním předpisům daného státu

Zamítnutí žádosti o vystavení formuláře E 101 se zasílá žadateli písemně a uvádí se v něm důvody, proč nemůže být požadovaný formulář vystaven.

Pokud

doplnit,

může

se

jedná

OSSZ

po

o

důvody,

nápravě

jež

těchto

je

možné

odstranit

skutečností

nebo

přistoupit

k vystavení požadovaného formuláře. Může

být

ovšem

žádost

zamítnuta

z důvodu,

který

není

možné

odstranit. Jedná se například o situaci, kdy zaměstnavatel není ve vysílajícím

státě

ekonomicky

aktivní

a

vyslaný

zaměstnanec

tak

přísluší pod právní legislativu státu výkonu činnosti. Není tedy možné, aby zaměstnavatel zaměstnával pouze zaměstnance, které vysílá k výkonu práce do jiného členského státu. ___________________________________________________________________ 21

http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/urceni-statu-pojisteni/soubeznyvykon-cinnosti.htm

42

7.2.6. Postup při vystavení formuláře E 101 se zpětnou platností

V praxi se objevují případy, kdy:

a) vyslaný pracovník odjede vykonávat činnost do jiného členského státu a z důvodu neznalosti nepožádá o vystavení formuláře E 101 b) vyslaný pracovník vykonává činnost v jiném členském státě a teprve po návratu do vysílajícího státu požaduje vystavení formuláře E 101

V těchto případech, kdy některá z výše uvedených situací nastala z důvodu neznalosti nebo z některých objektivních důvodů, je možné, aby

OSSZ

vystavila

formulář

E

101

i

se

zpětnou

platností.

Tuto

retroaktivní platnost je ovšem možné přiznat nejdříve od 1.5.2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. Pokud

jsou

splněny

veškeré

podmínky

vyslání,

může

kontaktní

pracovník správy sociálního zabezpečení tento formulář vystavit. Je ovšem nutné ověřit:

a) zda dotyčná osoba nebyla pojištěna v rámci systému pojištění ve státě vyslání b) zda tato osoba ve státě vyslání nečerpala peněžité nebo věcné dávky

Tyto

skutečnosti

osoba

žádající

o

retroaktivní

vystavení

formuláře E 101 doloží čestným prohlášením. Ve sporné situaci je také

třeba,

aby

tyto

skutečnosti

byly

doloženy

potvrzením

příslušných institucí státu vyslání.

7.2.7. Neuskutečněné nebo předčasně ukončené vyslání

V případě nečekaných událostí mohou nastat situace, kdy dojde po vystavení formuláře E 101 k nějaké změně, a vystavený formulář se stává pro osobu zaměstnanou nebo i pro osobu samostatně výdělečně činnou neaktuální nebo z některých důvodů v podstatě nepoužitelný. V těchto

případech

je

třeba

se

obrátit

na

příslušnou

správu

sociálního zabezpečení, která formulář vystavovala a situaci řešit.

43

Mohou nastat případy, kdy:

a) vyslání zaměstnance nebo OSVČ se vůbec neuskuteční b) neuskuteční se prodloužení vyslání c) vyslání skončí před termínem, do kdy byl formulář E 101 vystaven

V těchto výše uvedených situacích je potřeba, aby zaměstnavatel, zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná vrátila vystavený formulář E 101 zpět na příslušnou správu sociálního zabezpečení, která tento tiskopis vystavovala. Datum, kdy je formulář vrácen, se poznamenává do příslušné evidence a odvíjí se od něj termín pro další možné vyslání dotyčné osoby. Pokud formulář v těchto případech vrácen není, je datum, do kdy je formulář vystaven, směrodatné pro další vyslání.

Rozdílný postup se uplatní v situaci, kdy:

a) se změní místo vyslání nebo dojde ke změně přijímajícího zaměstnavatele – v tomto případě je potřeba, aby žadatel požádal o vystavení nového formuláře E 101 b) vyslaný pracovník uzavře ve státě vyslání pracovní poměr nebo začne v tomto státě vykonávat jinou činnost, než tu, pro kterou byl formulář E 101 vystaven – v tomto případě se začínají na vyslanou osobu vztahovat právní předpisy státu vyslání a tato osoba má povinnost vrátit formulář E 101, protože se stává neplatným

7.2.8. Prodloužení doby vyslání

„Pokud zaměstnanec

se

předpokládané

nebo

vyslaná

trvání

OSVČ

v

práce,

jiném

kterou

členském

má

státě

vyslaný vykonat,

prodlouží nad původně předpokládanou dobu a vyslání má trvat déle než

dvanáct

měsíců,

je

možné

dobu

vyslání

prodloužit

o

dalších

dvanáct měsíců (maximálně).“22 ___________________________________________________________________ 22

http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/urceni-statu-pojisteni/vyslanipracovnici.htm

44

Podle článku 14 odstavec 1b a článku 14a odstavec 1b Nařízení Rady EHS č. 1408/71 je možné prodloužit dobu vyslání za určitých podmínek:

- dobu vyslání je možné prodloužit nejvýše o dalších dvanáct měsíců - žádost o prodloužení je nutné podat před skončením původní doby vyslání - instituce státu vyslání vysloví s prodloužením souhlas

K žádosti Tento

o

prodloužení

formulář

nepotvrzuje

doby

vyslání

místně

slouží

příslušná

formulář

správa

E

102.

sociálního

zabezpečení jako v případě formuláře E 101, ale žádost o prodloužení doby vyslání se zasílá příslušné instituci ve státě vyslání. Žádost se zasílá prostřednictvím formuláře E 102, kde žadatele vyplní část A. Formulář vyhotoví čtyřikrát a společně s kopií formuláře E 101, který

byl

vystaven

na

původní

dobu

vyslání,

zašle

příslušné

instituci ve státě vyslání. Pokud tohoto

tato

instituce

formuláře.

příslušné

vysloví

Potvrzené

instituci

souhlas,

kopie

vysílajícího

potvrdí

zašle

státu

a

jej

žadateli

v bodě

7

(dvakrát),

zaměstnavateli

v místě

vyslání. V opačném případě, když žádost zamítne, vrátí nepotvrzené formuláře zpět žadateli současně s písemným zamítnutím žádosti. Toto zamítnutí zašle také instituci vysílajícího státu.

7.3. Evidence žádostí Na okresních správách sociálního zabezpečení se evidence žádostí o

vystavení

pohybu

osob.

formulářů Po

E

101

zaevidování

vede

v Informačním

žádosti

je

tímto

systému

volného

systémem

žádosti

automaticky přiděleno evidenční číslo v tomto tvaru:

pořadové číslo/ V/číslo OSSZ/rok/země vyslání.

Jednotlivé žádosti jsou vedeny v samostatných spisech. Ve spisu je založena žádost, kopie formuláře E 101, pracovní smlouva nebo podnikatelské oprávnění, smlouvy a korespondence k danému případu. Spisy se uchovávají na OSSZ po dobu 10 let.

45

8. Statistika žádostí o vyslání Dnem 1.5.2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Česká správa sociálního zabezpečení vykonává podle Nařízení Rady EHS č. 1408/71

a

574/72

působnost

při

posuzování

příslušnosti

k právním

předpisům. Od vstupu České republiky do Evropské unie je vedena statistika úkonů, spojených mimo jiné i s vysíláním pracovníků. Níže uvedený graf zobrazuje od 1.5.2004 všechny úkony, které byly prováděny v rámci vysílání pracovníků v jednotlivých měsících každého kalendářního roku do konce roku 2008. V grafu jsou souhrnně zahrnuty kterými

žádosti se

sociálního

o

klienti

vystavení ČSSZ

zabezpečení.

formulářů

obraceli

Můžeme

na

tak

E

101,

ale

pracoviště

posoudit,

že

i

dotazy,

okresních každým

se

správ

rokem

se

zvyšuje počet úkonů, které s touto agendou souvisí. Stále více osob projevuje

zájem

vycestovat

do

v členských státech Evropské unie.

46

zahraničí

a

vykonávat

činnost

Teprve od roku 2006 je statistika vedena způsobem, ze kterého lze oddělit, kolik úkonů OSSZ učinila v rámci vysílání pracovníků, které se týkaly dotazů klientů a kolik úkonů bylo provedeno přímo při

vystavování

formulářů

E

101.

činností zobrazují níže uvedené grafy.

47

Statistiku

takto

rozdělených

9. Závěr Česká správa sociálního zabezpečení je orgánem státní správy, je nositelem důchodového a nemocenského pojištění v České republice. Je institucí, která je pověřena prováděním ustanovení Nařízení Rady EHS č. 1408/71 a 574/72. Koordinační nařízení v současné době aplikuje v rámci asi třiceti států. ČSSZ se účastní jednání s institucemi členských států Evropské unie, jednání orgánů Administrativní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, jednání Technické komise.

Dále

koordinačního posuzování

se

účastní

nařízení.

projednávání Plní

příslušnosti

návrhu

nového

nezastupitelnou

k právním

prováděcího

úlohu

předpisům,

ale

v oblasti

i

v oblasti

poskytování dávek důchodového a nemocenského pojištění. Cílem zabezpečení

mé

práce

a

shrnout

bylo

přiblížit

základní

problematiku

informace,

které

sociálního

jsou

pro

osoby,

které chtějí pracovat v zahraničí, nezbytné a měli by se s nimi před tím, než se rozhodnou odcestovat, seznámit. I když byla moje práce zaměřena právě na jednu z výjimek, které se odlišují od základního pravidla

příslušnosti

k právním

předpisům,

je

vyslání

tou

nejčastější výjimkou, se kterou se v praxi setkáváme. Jedná se o institut

nejpoužívanější,

protože

se

neustále

rozvíjí

spolupráce

mezi zaměstnavateli a rozšiřuje se za hranice státu, ve kterém je vyvíjen základní objem činnosti. Bez této spolupráce by v současné době mnoho firem ani nemohlo existovat. Ještě neustále jsou systémy sociálního

zabezpečení

členských

států

Evropské

unie

natolik

rozdílné, že není možné je harmonizovat a docílit tak jednotného systému

sociálního

zabezpečení

všech

zemí.

Každý

systém

prochází

různým vývojem a ovlivňuje ho řada skutečností. Současný stav, kdy fungují

a

uplatňují

se

koordinační

nařízení,

je

stavem

vcelku

vyváženým a v případě, že si příslušné instituce členských států při provádění těchto koordinačních nařízení plní všechny své povinnosti, dochází k bezproblémovému a včasnému řešení situací, které v praxi nastávají. migrující

Určitě osoby

neopomenutelným

byly

dostatečně

způsobem, informovány

jak o

zajistit,

svých

aby

právech

a

povinnostech je poskytování dostatečných informací prostřednictvím příslušných institucí, formou různých letáků, internetových stránek, ale i prostřednictvím jiných orgánů a organizací v každém státě.

48

10. Foreign language resumé A free movement of individual is one of the four fundamental freedoms of the EU. Further freedoms are a free movement of goods, investments and services. All barriers that were caused by migration of EU citizens between each member states were removed due to the free movement of individual. The principle of the free movement of individual

is

basically

the

free

movement

of

workers.

This

significant principle of the European law of a social security is based

on

an

equal

treatment

with

in-migrant

workers

and

their

dependants in the social security field. The prerequisite of the equal treatment with in-migrant workers working on a territory of the member state as a regular state citizen is standard.

Any social

situation of each in-migrant worker in terms of the EU is dependent on

a

statement

of

the

member

state

legislation

of

the

each

individual and also its dependants are belonged to. Most significant regulations, applied in terms of the EU, are the Council EHS Regulation No. 1408/71 and the regulatory statute No. 574/72. Basically it is a coordination of the social security field regulations that are applied directly in each member state. Sense of this regulation is a guarantee for a worker, employed in many states of the EU, and also its dependants, not to lose due to its state nationality, place of live or not to fulfill the necessary insurance period of social security benefits. A

system

Communities

coordination is

based

on

of

the

four

social

general

security principles.

terms

of

the

One

of

the

mentioned general principles is an application of the law order of each state. The basic rule comes from this principle and says that there is applied the legislation of a state, where the worker is employed

or

the

self-employed

person

works.

There

are

several

exceptions appeared from the basic rule. The most significant are applied on individuals temporarily delegated abroad based on their position, diplomats, or marine workers. The most often state rule exception is an individual delegation. If all conditions for delegation are fulfilled then the in-migrant worker keeps being under the law rules of the social security of the state that was delegated from. At that time the worker is not under

49

the law rules of the state where is as a self-employed or works for his employee. This in-migrant worker uses E 101 form, eventually E 102 for approval during his delegation.

50

11. Seznam použitých pramenů a literatury Právní předpisy Nařízení Rady (EHS)č. 1408/71

Nařízení Rady (EHS)č. 574/72

Rozhodnutí č. 181 Administrativní komise evropských společenství pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků

Smlouva o založení ES

Literatura Boušková, P. a kolektiv. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny z hlediska zaměstnanosti, povolování pobytu cizinců na

území

ČR,

nemocenského

pojištění,

zdravotního

pojištění,

důchodového pojištění, zdaňování příjmů. Olomouc : Nakladatelství ANAG,spol. s r.o., 2005

Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005

Galvas,

M.,

Gregorová,

Z.

vyslanie

In

Vedecké

zamestnancov

sympózium v rámci

s medzinárodnou

účasťou.

Dočasné

Európskej

Trnava :

Vydavateľstvo TYPI UNIVERSITATIS TYRNAVIENSIS, 2008

únie.

Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení

v Evropských

společenstvích.

Brno

:

Nakladatelství

Lubomír Čech, 2001

Pennings F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. České vydání. Praha : Nakladatelství Vladimír Hübl, 2003

51

Úsek pro evropskou integraci a mezinárodní vztahy Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie. 2. vydání. Praha : Nakladatelství Grátis, s.r.o.,2002

Internetové zdroje http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/ sociálního zabezpečení)

(webová

schránka

České

http://www.mpsv.cz/cs/532 (webová schránka Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky)

52

správy

Příloha 1

Č. potvrzení: EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ Nařízení o sociálním zabezpečení EEA*

Viz instrukce na straně 3 E101

(1)

POTVRZENÍ O PŘÍSLUŠNOSTI K PRÁVNÍM PŘEDPISŮM Nařízení 1408/71: čl. 13.2 d; čl. 14.1 a; čl. 14.2. a; čl. 14.2. b; čl. 14a 1.a, 2 a 4; čl. 14.b 1,2 a 4; čl. 14c(a); čl. 14e; čl. 17 Nařízení 574/72: čl. 11.1, čl. 11a 1; čl. 12a 2.a 5.c, a 7.a; čl. 12b 1 Zaměstnaná osoba 1.1 Příjmení(2)

Samostatně výdělečně činná osoba

1.2 Jméno

Dřívější příjmení(2)

1.3 Datum narození(3)

Státní příslušnost

1.4 Stálá adresa ulice město 1.5 Číslo pojištěnce(5)

číslo PSČ

2 Zaměstnavatel 2.1 Jméno zaměstnavatele nebo název firmy

D.N.I. (4)

poštovní schránka stát

Samostatná výdělečná činnost

2.2 Identifikační číslo(6) 2.3 Zaměstnavatel je náborová agentura Ano Ne 2.4 Adresa Telefon Fax E-mail ulice číslo poštovní schránka město PSČ stát 3. Shora uvedený pojištěnec 3.1 je zaměstnán u shora uvedeného zaměstnavatele od vykonával samostatnou výdělečnou činnost od v je vyslán nebo bude vykonávat samostatnou výdělečnou činnost po dobu pravděpodobně trvající od do 3.3 v níže uvedeném podniku (podnicích) na níže uvedené lodi 3.4 Název firmy nebo jméno lodi 3.5 Adresa Ulice Město Ulice Město 3.6 Identifikační číslo(6)

Číslo PSČ Číslo PSČ

53

Poštovní schránka Stát Poštovní schránka Stát

E101 4. Kdo vyplácí mzdu vyslané zaměstnané osobě a platí příspěvky sociálního zabezpečení ? 4.1 Zaměstnavatel uvedený v položce 2 4.2 Podnik uvedený v položce 3.4 4.3 Někdo jiný pokud je tomu tak, uveďte jméno adresu: ulici číslo poštovní schránku město PSČ stát 5.

5.1 podle článku 13.2 d 14.1.a 14.2.a 14a. 4 14b. 1 14e 17 Nařízení Rady (EHS) 1408/71. 5.2 5.3

(1)

Pojištěnec nadále podléhá právním předpisům státu

14.2.b 14b. 2

14a 1.a 14b. 4

od do pro trvání činnosti (viz dopis příslušného úřadu nebo určeného orgánu v zemi zaměstnání, který opravňuje pojištěnce k tomu, aby nadále podléhal právním předpisům vysílajícího státu ze dne

č.j. )

6 6.

Kompetentní instituce, jejíž právní předpisy se budou aplikovat Název

6.2

Adresa Telefon

6.3

14a. 2 14c.a

Ulice Město Razítko

Fax

Kód instituce

E-mail Poštovní schránka Stát

Číslo PSČ 6.4 Datum 6.5 Podpis

…………………………………………………..

54

E101 POKYNY Vyplňte prosím tento formulář hůlkovým písmem, pište pouze na vytečkované řádky. Formulář se skládá ze čtyř stran, z nichž žádnou nesmíte vynechat, i když neobsahuje žádné relevantní informace. Tento formulář vyplní kompetentní instituce členského státu, jejímž právním předpisům pracovník podléhá, na žádost pracovníka nebo jeho zaměstnavatele a vrátí formulář dotyčné osobě. Je-li pracovník vyslán do Belgie, Nizozemska nebo Finska, Švédska nebo na Island, instituce zašle kopii: (1) v Belgii, pokud jde o zaměstnanou osobu, Office nationale de sécurité sociale/Rijks dienst voor sociale zekerheid, Brusel (národní úřad sociálního zabezpečení);pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné, Institut national d’assurances sociales pour travailleurs indépendants/ Rijksinstituut voor de Sociale Verzekering der Selfstandigen´ a, pokud jde o námořníka, Caisse de Secours et de Prévoyance des marins / de Hulpen Voorzorgskas voor Zeevarenden, Antverpy; (2) v Nizozemsko Sociale Verzekeringsbank (Banka sociálního pojištění), Amstelveen; (3) ve Finsku Eläketurvakeskus (Ústřední ústav důchodového zabezpečení), Helsinki. Informace pro pojištěnce Předtím, než odjedete ze státu, kde jste pojištěn a odeberete se do jiného státu za účelem práce, vyžádejte si od své nemocenské pojišťovny a pojišťovny spravující riziko mateřství formulář E 111, případně E 106. Ve Velké Britanii je formulář E 111 k dostání na poště. Formulář E 111 se nepožaduje, když chcete pobývat ve Velké Britanii. Pokud vy nebo váš rodinný příslušník bude požadovat věcné dávky (například lékařské ošetření, léky, léčení v nemocnici, atd.) v zemi, kde pracujete, předložte formulář E 111 nebo formulář E 106 nemocenské pojišťovně (pojišťovně pro mateřství) v místě, kde jste zaměstnán. Pokud tento formulář nemáte, tato pojišťovna by si jej měla vyžádat od instituce, u níž jste pojištěn. Informace pro zaměstnavatele Členský stát, který dostane žádost týkající se provádění shora zmíněného článku 14 (1), článku 14b (1) nebo článku 17 Nařízení (EEC) č. 1408/71 musí řádně informovat zaměstnavatele a dotyčného pracovníka o podmínkách, za nichž může vyslaný pracovník nadále podléhat jeho právním předpisům. Zaměstnavatel musí být informován o možnosti kontrol během doby vyslání, jejichž účelem je zjistit, zda tato doba neskončila. Tyto kontroly se mohou týkat zejména placení příspěvků a udržování přímých vztahů. Kromě toho zaměstnavatel vyslaného pracovníka musí informovat kompetentní instituci vysílajícího státu o jakýchkoli změnách, které po dobu vyslání nastanou, zejména o případech kdy se vyslání uvedené v žádosti neuskutečnilo, nebo když se neuskutečnilo prodloužení vyslání uvedené v žádosti, kdy bylo vyslání přerušeno, pokud toto přerušení pracovníkovy činnosti pro podnik ve státě zaměstnání nemá čistě dočasnou povahu, kdy zaměstnavatel určil vyslaného pracovníka na práci v jiném podniku ve státě zaměstnání. V prvních dvou případech pracovník vrátí tento formulář kompetentní instituci vysílajícího státu. Informace pro instituci místa pobytu Jestliže dotyčná osoba předloží řádné osvědčení (formulář E 111 nebo E 106) pojišťovna v zemi pobytu mu bude prozatímně poskytovat dávky v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Jestliže v takovém případě tato instituce požaduje osvědčení E 123, měla by o ně co nejdříve požádat: V Belgii, pokud jde o zaměstnanou osobu, Fonds des maladies professionnelles/Fonds voor beroepsziekten (fond nemocí z povolání), Brusel a v případě pracovního úrazu pojišťovnu, kterou sdělí zaměstnavatel; V Dánsku Arbejdsskadestyrelsen (národní rada pro pracovní úrazy), Kodaň; V Německu kompetentní Berufsgenossenschaft (instituce pro pracovní úrazy); ve Španělsku Direcciones Provinciales del Instituto Nacional de Seguridad Social (provinční ředitelství národního ústavu sociálního zabezpečení); v Irsku Department of Health, Planning Uni (ministerstvo zdravotnictví, plánovací útvar), Dublin; v Itálii kompetentní provinční úřadovna Instituto nazionale per l‘ assicurazione contro infortuni sul lavoro (INAIL, národní pojišťovna pro pracovní úrazy); v Lucembursku Association d‘ assurance contre les accidents (úrazová pojišťovna); v Nizozemsku Sociale Verzekeringsbank (banka sociálního pojištění), Amstelveen; v Rakousku kompetentní instituce pro úrazové pojištění; v Portugalsku Centro Nacional de Protecçāo contra os Riscos Profissionais (národní centrum pro ochranu proti pracovním rizikům) Lisabon; ve Finsku Tapaturmvakuutuslaitosten Liitto (federace národních úrazových pojišťoven) Bulevardi 28, 00120 Helsinki; ve Švédsku Försäkringskassan (Úřad sociálního pojištění; ve všech ostatních členských státech kompetentní instituce pro úrazové pojištění; na Islandu Tryggingastofnun rikisins (státní ústav sociálního pojištění), Reykjavik; v Lichtenštejnsku Amt für Volkswirtschaft (úřad pro národní ekonomiku), Vadúz; v Norsku Folketrygdkontoret for utenlandssaker (národní pojišťovací úřad pro zahraniční pojištění), Oslo. Je-li pracovník kryt francouzskou soustavou sociálního zabezpečení, pojišťovna, která je kompetentní pro uznání nároku na dávky, je jeho pojišťovna, kterou však nemusí být pojišťovna, která je uvedena na formuláři E 101. Nastane-li takový případ, bude nutné vyžádat si formulář E 111 nebo E 123 od pojišťovny v místě bydliště pracovníka.

55

Je-li samostatně výdělečně činná osoba kryta finskou soustavou sociálního zabezpečení, bude vždy nutné vyžádat formulář E 123.


(1)

(2)

(3) (4) (5)

(6)

(7)

POZNÁMKY Smlouva EEA o Evropském ekonomickém prostoru, příloha VI: Sociální zabezpečení: pro účely této smlouvy tento formulář platí také pro Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Symbol státu, v němž se nachází instituce, která vyplňuje formulář: B=Belgie; DK=Dánsko; D=Německo; GR=Řecko; E=Španělsko; F=Francie; IRL=Irsko; I=Itálie; L=Lucembursko; NL=Nizozemí; P=Portugalsko; GB= Velká Britanie; A= Rakousko; FIN= Finsko; IS = Island, FL = Lichtenštejnsko, N= Norsko; S=Švédsko. U španělských státních příslušníků uveďte obě rodná příjmení. U portugalských státních příslušníků uveďte všechna jména (jméno, příjmení, dřívější příjmení) v pořadí občanského statutu, jak jsou uvedena v průkazu totožnosti nebo cestovním pasu. Den i měsíc uveďte dvěma číslicemi a rok čtyřmi (příklad: 1. srpen 1921 = 01.08.1921) U španělských státních příslušníků uveďte číslo národního průkazu totožnosti (DNI), pokud existuje, i když je průkaz totožnosti již neplatný. Pokud neexistuje, uveďte „žádné“. U pracovníků podléhajících belgickým právním předpisům uveďte národní číslo sociálního zabezpečení (NISS). U pracovníků podléhajících dánským právním předpisům uveďte číslo CPR. U pracovníků podléhajících holandským právním předpisům uveďte číslo SOFI. Uveďte prosím co nejvíce informací, které je možné použít pro identifikaci zaměstnavatele nebo firmy samostatně výdělečně činné osoby. Jde-li o loď, uveďte jméno lodi a registrační číslo lodi. U Belgie uveďte, pokud jde o zaměstnanou osobu, registrační číslo zaměstnavatele ONSS/RSZ a jde-li o samostatně výdělečně činnou osobu, číslo „.V.A/B.T.W."“ U Německa Betriebsnummer des Arbeitgebers číslo podniku zaměstnavatele). U Francie uveďte číslo SIRET. U Španělska uveďte Código de Cuenta de Cotización del Empresario CCC (číslo zaměstnavatelova účtu příspěvků na sociální zabezpečení). U pracovníků podléhajících finským předpisům o pracovních úrazech, uveďte prosím název kompetentní instituce úrazového pojištění. U Norska uveďte číslo organizace. Vyplní se, pokud existuje. _____________________

56

Příloha 2

57