Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Ústav práva a technologií Diplomová práce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Ústav práva a technologií

Diplomová práce

Vybrané právní otázky nových obchodních modelů s autorskými díly

Jiří Kotouček 2013

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vybrané právní otázky nových obchodních modelů s autorskými díly zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ ………………………………………

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především JUDr. Jaromíru Šavelkovi za čas, který mi při psaní této práce věnoval, za správné směrování, cenné rady a užitečné připomínky, bez kterých by tento text nikdy nemohl vzniknout, dále pak celému kolektivu Ústavu práva a technologií za cennou a nekonečnou inspiraci a přítelkyni Martině za podporu a trpělivost.

Obsah Úvod .................................................................................................................................... 4 1. Distribuce autorských děl................................................................................................ 7 1.1 Autorské dílo ............................................................................................................. 7 1.2 Nové obchodní modely ............................................................................................. 8 1.3 Počátek online distribuce ........................................................................................ 11 1.4 Shrnutí kapitoly ....................................................................................................... 13 2. Významné služby uplatňující nový obchodní model ..................................................... 14 2.1 iTunes Store a jemu podobní .................................................................................. 14 2.2 Další hudební služby................................................................................................ 17 2.3 Služby s audiovizuálním obsahem........................................................................... 20 2.4 Význam služeb......................................................................................................... 23 2.5 Budoucnost obchodování s autorskými díly na internetu ...................................... 25 2.6 Shrnutí kapitoly ....................................................................................................... 28 3. Významné služby uplatňující nový obchodní model dostupné v České republice ....... 30 3.1 Obchodování s hudebními nahrávkami .................................................................. 30 3.1.1 Čeští průkopníci ............................................................................................... 30 3.1.2 Příchod Apple iTunes ....................................................................................... 31 3.1.3 Čeští následovníci iTunes ................................................................................. 34 3.2 Služby poskytující v ČR audiovizuální obsah ........................................................... 37 3.2.1 České internetové videopůjčovny .................................................................... 37 3.3 Situace na českém online trhu s autorskými díly .................................................... 39 3.4 Shrnutí kapitoly ....................................................................................................... 40 4. Legislativní rámec.......................................................................................................... 42 4.1 Legislativa USA ........................................................................................................ 42 4.1.1 Copyright Act.................................................................................................... 43 4.1.2 Digital Millenium Copyright Act ....................................................................... 44 4.1.3 SOPA a PIPA ..................................................................................................... 45 4.1.4 Shrnutí americké legislativy ............................................................................. 46

1

4.2 Legislativa Evropské unie týkající se nových obchodních modelů s autorskými díly ...................................................................................................................................... 47 4.2.1 Směrnice o harmonizaci autorského práva ..................................................... 49 4.2.2 Směrnice o e-commerce .................................................................................. 51 4.2.3 Směrnice o právní ochraně databází................................................................ 52 4.2.4 Směrnice o právní ochraně počítačových programů ....................................... 52 4.2.5 Výhled do budoucnosti úpravy autorských práv v EU ..................................... 53 4.2.5 Shrnutí legislativní úpravy EU .......................................................................... 55 4.3 Legislativa České republiky týkající se nových obchodních modelů s autorskými díly ...................................................................................................................................... 56 4.3.1 Autorský zákon ................................................................................................. 56 4.3.2 Licenční smlouvy .............................................................................................. 58 4.3.3 Zákon o některých službách informační společnosti ....................................... 60 4.3.4 Další právní předpisy ........................................................................................ 62 4.3.5 Budoucnost české úpravy ................................................................................ 63 4.3.6 Shrnutí legislativní úpravy ČR........................................................................... 65 4.4 Shrnutí kapitoly ....................................................................................................... 65 5. Případy služeb mimo zákon .......................................................................................... 67 5.1 Případ 1: A&M Records, Inc. (RIAA) v. Napster, Inc. ............................................... 67 5.2 Případ 2: KaZaA ....................................................................................................... 68 5.3 Případ 3: MGM v. Grokster ..................................................................................... 68 5.4 Případ 4: Gnutella a LimeWire ................................................................................ 69 5.5 Případ 5: Megaupload ............................................................................................. 70 5.6 Případ 6: The Pirate Bay .......................................................................................... 71 5.7 Případ 7: Ulož.to...................................................................................................... 72 5.8 Shrnutí kapitoly ....................................................................................................... 73 Závěr ................................................................................................................................. 74 Seznam použitých pramenů a literatury ........................................................................... 78 Monografie ................................................................................................................... 78 Časopisecké zdroje ........................................................................................................ 78

2

Internetové a ostatní zdroje ......................................................................................... 80 Národní a mezinárodní předpisy (zohledněny ke stavu k 1. 1. 2013) ........................... 87 Přílohy ............................................................................................................................... 89 Příloha č. 1..................................................................................................................... 89 Příloha č. 2..................................................................................................................... 90 Příloha č. 3..................................................................................................................... 91 Příloha č. 4..................................................................................................................... 92

3

Úvod Problematikou, kterou se budeme v následujícím textu zabývat, se týká distribuce autorských děl prostřednictvím internetu. Jedná se v současném světě práva i technologií o velmi diskutovanou otázku s mnoha nejasnými odpověďmi. S masivním rozšířením internetu mezi koncovými zákazníky došlo k naprosté proměně paradigmatu distribuce autorských děl. Počátek tohoto trendu je možné datovat od konce 90. let, kdy se mezi uživateli začaly v ohromném množství šířit digitální kopie autorských děl, do této doby nebylo možné získat díla bez fyzického podkladu. Od přelomu tisíciletí také trvají debaty mezi právníky, ICT odborníky, distributory, autory a koncovými uživateli o tom, v jakém režimu by měla být autorská díla poskytována. Právo přitom nabízí několik možných cest, kterými by se úprava mohla vydat. Tradiční přístup trvá na komplexní a široké ochraně autorských práv a tvrdém postihu v případě porušení nastavených pravidel. Ovšem objevují se stále častěji myšlenky svědčící o překonání tradičních modelů. Legislativa přitom v posledních letech v dané oblasti často jen reaguje na faktický stav šíření děl prostřednictvím internetu. Je proto důležité se danou problematikou zabývat hlouběji. Především se musíme zamyslet, proč tradiční modely distribuce autorských děl konzumentům přestaly dostačovat a začal se vyvíjet paralelní systém nelegálního sdílení, na který bylo nutné reagovat vývojem na poli získávání děl na internetu zákonným způsobem. Pokusíme se zdůvodnit, proč ke změnám došlo a zjistit zda nejde jen o obecný trend odklonu veřejnosti od tradičních forem zábavy v podobě sledování filmů nebo poslouchání hudby nebo zda skutečně velká část konzumentů hledá zdroje autorských děl v kyberprostoru. Vzhledem k tomu, že zvláště v USA dochází k velkému rozvoji obchodování s díly online, se dále zaměříme na faktický stav pomalejšího vývoje podobných služeb v ČR. Naším cílem bude odpovědět na otázku, zda právní úprava v ČR může rozvoj takových služeb zpomalovat či zda není pomalejší vývoj jen reakcí na roztříštěnost právních úprav členských států EU nebo důsledkem pomalejšího technologického vývoje. Dosavadní vývoj legislativy zasadíme do souvislostí vývoje nových obchodních modelů. Je totiž nesporné, že právní řády obsahují jisté problematické prvky ve vztahu k ochraně

4

autorských práv nebo rozvoji podnikání v kyberprostoru. Tato imperfekt zákonů může bránit úspěšnému rozvoji služeb na našem území. Jedním z cílů práce je vzájemná komparace různých právních řádů, aby je bylo možné uvést do vzájemného kontextu a vyvodit příslušné závěry ohledně jejich rozdílnosti. Budeme přitom vycházet z právních předpisů USA, EU i ČR, budeme přitom vycházet z právních předpisů USA, EU i ČR. Vyjdeme i z dokumentů nejrůznějších úřadů, které reflektují současný stav problematiky a často nabízejí možné budoucí změny právní úpravy. Dále nás budou zajímat interní informace o zkoumaných službách, které budeme získávat z jejich internetových stránek. Poznatky však budeme korigovat články nezávislých novinářů, případně odbornou reflexí ve zdrojích komentujících subjekty činné v oblasti autorských práv v souvislosti s právní vědou. Kompilací zmíněných pramenů vznikne přehled služeb nabízejících v kyberprostoru autorská díla, přičemž bude možné porovnat principy, na kterých jsou založeny, jejich vztah ke spotřebiteli a případnou vhodnost a výhodnost jejich užívání a legislativní rámec, ve kterém se pohybují. Důležitým vyústěním srovnání bude porovnání se službami, které jsou dostupné českým uživatelům na našem území. Předpoklad, který presumujeme, přitom je, že český online trh s autorskými díly bude oproti americkému výrazně omezený v dostupnosti služeb, ale i jednotlivých děl. Pokusíme se navrhnout další vývoj legislativního rámce, aby se mohlo zkoumané odvětví na našem území lépe rozvíjet. Na konci práce tedy budeme schopni zhodnotit možný přínos nových obchodních modelů pro obchodování s autorskými díly a odpovědět na otázku, zda mohou vyřešit nebo snad už řeší odliv konzumentů od užívání fyzických nosičů děl. Dále pak zda a jaké překážky jsou rozvoji odvětví v ČR stavěny do cesty (samozřejmě jakožto členskému státu EU). Budeme se také řešit problém, jakým směrem by se měla distribuce děl v budoucnu ubírat. Současně se budeme zabývat předpokládaným vývojem legislativního rámce, který bude reagovat na rozvoj služeb, případně jim bude připravovat prostor pro expanzi. Pro dosažení stanovených cílů bude nutné vymezit v první části práce základní pojmy a následně vysvětlit příklon k novým obchodním modelům. Představíme i

5

nejdůležitější služby v této oblasti a možný budoucí vývoj. Dále se budeme zabývat službami dostupnými v ČR a v následujících kapitolách zjistíme důvody jejich pomalejšího rozvoje především ve srovnání se službami v USA. Nakonec připomeneme několik zajímavých případů služeb, které poskytovaly nebo stále poskytují nelegální kopie autorských děl a mohli být jedním z důvodů odklonu konzumentů od modelů klasické distribuce. Tento exkurz nám pomůže rozšířit zkoumaný kontext distribuce a její legislativní úpravy. Do diplomové práce přitom nebudou s ohledem na její rozsah a rámec zvoleného tématu zahrnuty některé problémy. Především obecný výklad práva duševního vlastnictví a práv autorských jako jejich součásti. Zde budeme předpokládat dostatečnou informovanost čtenáře. Dále dojde často k zúžení výkladu na díla hudební a audiovizuální, která budeme považovat za nejdůležitější pro běžného spotřebitele. Distribuce ostatních typů děl však často jimi nastolený trend do značné míry kopíruje. Nebudeme se dostatečně věnovat ani zásadnímu tématu rozmnoženin autorských děl, jejich nelegálního sdílení nebo naopak možného legálního stahování. A dále odpovědnostním vztahům informačních společností. Jednotlivé zmíněné aspekty jsou velmi provázané, avšak z důvodu rozsahu textu nemohou být komplexně zahrnuta. Čtenáři však budou k dispozici relevantní odkazy na rozšiřující literaturu.

6

1. Distribuce autorských děl V začátku tohoto textu je nutné vymezit základní pojmy plynoucí už z jeho názvu. Jednak jde o autorské dílo, jakožto stěžejní prvek, o který se opírá autorské právo. Druhým zásadním pojmem jsou pak nové obchodní modely jakožto naše hlavní oblast zájmu. Odlišíme je od klasických modelů a zdůvodníme, proč jsou v dnešním světě distribuce autorských děl koncovým zákazníkům zcela zásadní.

1.1 Autorské dílo K určení, co je autorským dílem, si pro účely práce vystačíme odkazem na legální definici českého právního předpisu. Dílo je pojmem autorského práva, které je nedílnou součástí souboru práv duševního vlastnictví. Česká definice se nachází v § 2 Autorského zákona1 (dále jen AZ). Za autorské dílo zákonodárce v odst. 1 považuje každé dílo literární, jiné umělecké a vědecké, které splňuje dvě podmínky. První je jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora. Druhou pak vyjádření v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě.2 V odstavci 2 pak stanoví, že za dílo je považován i počítačový program a databáze. V odstavci třetím se objevuje důležité ustanovení normující, že se autorské právo vztahuje i na vývojové fáze nebo části díla, znamená tedy, že za dílo považujeme i nedokončené dílo nebo jen jeho malou část. Čtvrtý odstavec zaručuje právní ochranu dílu, které vzniklo zpracováním díla jiného. Zde typicky může jít např. o střihový dokumentární film sestavený z částí jiných prací. V odstavci šestém se nachází negativní demonstrativní výčet toho, co legislativa za dílo nepovažuje. Můžeme uvést např. námět, myšlenku, postup, princip nebo metodu, kteréžto jsou z právní ochrany vyňaty. V § 3 zákon uvádí díla, která nepožívají právní ochrany. Jedná se o dílo úřední (typicky právní předpis nebo veřejná listina) a výtvory tradiční lidové kultury, za podmínky, že není jejich autor znám, dílo je anonymní nebo známé pod pseudonymem.

1

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 2 K podrobnějšímu výkladu viz: TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, 971 s. ISBN 9788071796084, s. 21 – 22.

7

1.2 Nové obchodní modely Nový obchodní model se musí nějakým způsobem lišit od modelu starého resp. původního či klasického. Za klasický obchodní model budeme považovat ten, který procházel s lidstvem celým jeho vývojem. Ať už šlo o směnný obchod hmotných věcí za jiné hmotné věci nebo směnu hmotných věcí za jejich ekvivalent v podobě platidla jakékoliv formy. Na konci transakce měla vždy strana, označovaná jako kupující, věc, kterou si za své koupila. A v naprosté většině případů šlo o věc hmotnou. S tímto klasickým modelem byla vždy v dějinách pevně spojena autorská díla, jak jsme je definovali výše. Výjimku mohly snad tvořit platby za vyprávění lidových vypravěčů nebo písní od potulných pěvců, které zůstaly zachyceny jen v paměti posluchačů. V tomto případě jde ale mnohem spíše o výkon výkonného umělce než o dílo autorské. 3 Literární nebo jiná umělecká díla se opisovala a později tiskla. Plátno, papír, knihy – tam všude mohl být text nebo obrázek umístěn a ten si také mohli konzumenti děl kupovat. Později našli lidé způsob jak na fyzické nosiče umisťovat další díla. V polovině 19. stol. byl vyvinut záznam obrazu prostřednictvím fotografie, na jeho konci pak záznam zvuku prostřednictvím fonografu a gramofonu a také záznam pohyblivého obrazu na filmovém pásu. Všechna díla, která lidé vytvořili, pak byla uložena na těchto nosičích, z nichž bylo opakovaně možné je pomocí příslušných přístrojů přehrávat. Vývoj autorských děl byl s pevnými nosiči spojen ještě dlouhá desetiletí. Gramodesky byly nahrazeny páskami, kazetami a nakonec CD disky a filmový pás postupně nahradil magnetický záznam na videokazetách následován DVD a posléze Blu-ray disky. Podstata fyzického podkladu však zůstávala zachována. Aby bylo pro konzumenta možné se k autorskému dílu dostat, musel zpravidla opustit domov a jít příslušný nosič s autorským dílem koupit do obchodu, případně si nosič s dílem nechat domů doručit nebo si dílo vypůjčit v knihovně či půjčovně. Pokud si nosič zakoupil, stal se jeho vlastníkem a získal s ním licenci k užívání díla. Díky konceptu vyčerpání práv duševního vlastnictví4 pak může vlastník médium 3

§ 67 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 4 Koncept vyčerpání práv v tomto případě znamená, že autorská práva jsou uvedením na trh vyčerpána. K dalším transakcím tedy není potřeba vlastníka autorských práv. Koncept platí pro všechna práva duševního vlastnictví a Evropským soudním dvorem byl zaveden koncept vyčerpání v rámci celé EU.

8

spolu s dílem dále prodávat nebo třeba půjčovat. Celý popsaný systém distribuce autorských děl, která jsou pevně spojena s fyzickým nosičem, budeme pro účely naší práce považovat za model klasický. Můžeme pomocí něj také negativně vymezit nové obchodní modely, kterým se bude věnovat tato diplomová práce. Zjednodušeně to budou takové, které pro přesun autorského díla k zákazníkovi fyzický nosič nepotřebují. Mezi klasické modely budeme řadit i televizní a rozhlasové vysílání a to přesto, že je doručováno zákazníkovi přímo domů. Program vysílání je ale jasně daný předem a ovlivnit lze (až na některé výjimky) pouze přeladěním kanálu, což je model, který je pro zákazníky dlouhodobě nevyhovujícím, neboť potřebují mít ve výběru konzumovaného obsahu svobodu. V tomto případě pak není divák vlastníkem jakéhokoliv autorského díla, pokud si tedy nevytvářel jejich kopii na audio nebo videokazetu, což je specifický případ rozmnoženiny pro vlastní potřebu.5 Přesto, že klasický model není zdaleka překonaný a lidé stále nakupují papírové knihy, hudbu na CD nebo filmy na DVD a Bluray discích, rozvoj nových modelů je nevyhnutelný. Jsou tedy nasnadě otázky, co je na původním modelu distribuce nevyhovující a proč se vyvíjí model paralelní? Především se s příchodem počítačů, herních konzol a internetu začaly rozvíjet nové možnosti zábavy a zájem o muziku nebo filmy zaznamenal propad. Typickým příkladem je prodej hudebních CD, který od přelomu tisíciletí zaznamenává neustálý pokles.6 Klasické modely distribuce s sebou především nesou řadu problémů. Je pravděpodobné, že lidé nepřestávali poslouchat hudbu, ale začali vyhledávat jiné cesty jak ji získat. Především stahováním kopií nahrávek, které byly nelegálně umisťovány do kyberprostoru. Toto chování lze vysvětlit několika důvody. Jednak tím, že digitalizací a zrychlováním internetového připojení jim to bylo umožněno. Ale důležitějšími faktory zřejmě byly komfort a úspora financí. První důvod měl za následek, že uživatelé internetu najednou nemuseli chodit do kamenných prodejen, ani objednávat v těch internetových a čekat na doručení CD, jednoduše si mohli z internetu stahovat alba nebo i jednotlivé skladby a mít je okamžitě připraveny k poslechu. Nutnost kupovat celé drahé album kvůli jedné požadované písni

5

§ 29 a 30 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 6 Viz graf v příloze č. 1

9

byla konzumenty hudby rovněž považována za překážku.7 Tím se dostáváme k argumentu ceny, která se u hudebních CD dlouhodobě držela nad deseti USD.8 Taková částka byla za CD dosti vysoká. V určité míře se proto rozvinul fenomén kopírování hudebních CD, který byl předchůdcem sdílení nahrávek na internetu. V neposlední řadě musíme zmínit zásadní problém nosiče autorského díla – pokud je poškozen nebo zničen, je pro vlastníka nemožné autorské dílo dále konzumovat. Je tak pro něj ve většině případů nenávratně ztraceno přesto, že částka, kterou za dílo zaplatil, se v naprosté většině týkala licence k dílu a nikoliv vlastnictví nosiče, jehož hodnota je naprosto marginální. Vlastník tak přišel s nosičem i o autorské dílo, stejně jako v případě jiné hmotné věci. Revize konceptu autorských děl nastává až s rozšířením počítačů a počítačových sítí. Poprvé tak mohlo v 50. letech dojít k přesunu textu z jednoho počítače na jiný pouze prostřednictvím sítě bez zachování fyzické podstaty (pomineme-li telefax). S větší penetrací počítačů ve společnosti pak přibývalo elektronické komunikace a postupně i posílání souborů. V 80. letech bylo možné uchovávat a posílat textové soubory, které mohly být literárními díly. Postupně pak došlo i k digitalizaci hudebních nahrávek a s narůstající rychlostí internetového připojení i k jejich transferu skrze počítačovou síť. Tím jsme se dostali do fáze, kdy nelegálně šířené kopie hudby začaly vytlačovat CD jako fyzické nosiče. Zvážíme-li pak zásadní problémy, které se týkaly klasických obchodních modelů, bylo nutné nabídnout uživatelům internetu novou možnost, jak nahrávky získávat, aniž by si plnili počítače nelegálními kopiemi. Takový stav je představitelem distribuční modelu, na kterém nemá prospěch nikdo kromě koncového uživatele (pokud s sebou tedy nenese následek v podobě náhrady škody nebo trestního stíhání).

7

Od spuštění online obchodů s hudbou nákup jednotlivých nahrávek oproti celým albům prudce vzrostl. Viz graf v příloze č. 2 8 V roce 2000 dokonce stoupla mezi 14 a 17 USD a hlavní nahrávací společnosti čelili žalobě z kartelové dohody. Viz U.S. states sue music firms. CNNMoney [online]. Cable News Network, 2000 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

10

1.3 Počátek online distribuce Je všeobecně známo, že kolébkou počítačového průmyslu i navazujících internetových služeb jsou USA. Nevyhnutelně tam musely počítačové společnosti řešit první problémy, které jim nová oblast podnikání přinášela. Vzhledem k neexistující legislativě a rodící se judikatuře v 80. a 90. letech se musela řada situací řešit zcela poprvé. Až s postupem času se podobné problémy dostaly i do Evropy. Typickým příkladem takto postižené společnosti je Microsoft, který je v hledáčku amerických úřadů už od začátku 90. let. V roce 1998 učinil zásadní obchodní tah a svůj internetový prohlížeč Internet Explorer integroval přímo do nové verze Windows 98. Velice brzy tak ovládl trh s prohlížeči, neboť o konkurenční produkty (především Netscape Navigator, ale i Opera), které byly placené a jejich stažení skrze telefonní modem trvalo hodiny, přestali uživatelé takřka jevit zájem. Microsoft byl následně obviněn z vytváření monopolu na trhu s prohlížeči a spor se táhl dlouhé roky, během nichž byly Microsoftu vyměřeny vysoké pokuty a jeho nejvyšší představitelé museli před soudem svůj postup obhajovat.9 Ale když v USA internet vznikl, není divu, že právě tam se začal používat ke komerčním účelům. A to už když byl ještě v plenkách v podobě sítě USENET.10 Netrvalo dlouho, aby se na internetu objevily obchody, navazující na úspěchy katalogového prodeje, které dodávaly zboží do amerických domácností. Někteří vývojáři softwaru vč. videoher začali uvolňovat na svých internetových stránkách zkušební verze svých programů, které neměly příliš velký datový objem a za nějaký čas tak mohly být staženy i na vytáčeném připojení a umožnily oslovit množství potenciálních zákazníků. Skutečně revolučním počinem v oblasti distribuce autorsky chráněného obsahu se stal až obchod iTunes společnosti Apple. Problém neexistujícího online prodejního kanálu se naplno rozvinul na přelomu tisíciletí a eskaloval v roce 2002. V té době bylo 9

JONES, Ashby. U.S. v. Microsoft 10 Years Later: What Did it Get Us? WSJ Law Blog [online]. Dow Jones & Company, 2011 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 10 Radim Polčák popisuje případ advokátů nabízejících imigrantům možnost získání zelené karty (což byl také první spam). Více viz POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, 388 s. ISBN 978-80-87284-22-3. s. 95 – 96.

11

možné zakoupit v USA hudbu prakticky výhradně na CD nosičích, což s sebou neslo výše nastíněné potíže. Navíc už velké množství zákazníků vlastnilo přehrávače s vnitřní pamětí, které CD disky nepřehrávaly, ale potřebovaly některý z nových digitálních hudebních formátů. Kdo si však nechtěl kupovat hudbu na CD a doma ji konvertovat do jiného formátu (často i tato činnost byla vzhledem k existenci DRM ochrany11 nelegální), musel se spolehnout na služby obsahující velké množství nelegálně sdílených nahrávek.12 Nahrávací společnosti a distributoři cítili nutnost proti tomuto fenoménu bojovat a kromě postihování služeb a uživatelů za nelegální činnost se jako mnohem prozíravější jednání ukázalo nabídnout jim platformu, ze které by bylo možné hudební nahrávky pomocí počítače připojeného k internetu přímo nakupovat. K tomuto účelu vytvořili několik partikulárních a vzájemně nekompatibilních platforem13 obsahujících vždy jen tu část hudebních nahrávek, ke kterým vlastnil práva příslušný distributor. Služby fungovaly na principu předplatného a uživatel mohl po jeho dobu hudbu poslouchat, nikoliv si ji však stahovat (a tak ji použít např. ve svém kapesním přehrávači). Takový systém se nepřekvapivě s úspěchem nesetkal. Hudební společnosti neměly koncept toho, jak systém online prodeje vytvořit. Přišel s ním až ředitel počítačové společnosti Apple Steve Jobs. Hlavním důvodem bylo, že Apple vyráběl velice úspěšný kapesní hudební přehrávač iPod a jeho zákazníci byli, kvůli výše popsaným důvodům, prakticky odkázáni na stahování nelegálních kopií hudebních nahrávek. Jobs během jednoho roku dokázal přes složitá vyjednávání přesvědčit nahrávací společnosti i umělce, aby jeho službě iTunes skladby poskytli. V dubnu 2003 pak velkolepě prezentoval online obchod iTunes veřejnosti. Při této akci se důrazně vymezil právě proti službám, jež hudbu poskytovaly nelegálně, neboť se snažil zákazníkům zdůraznit, že by hudebníci měli dostat za svoji tvorbu adekvátní protiplnění. I přes velký odpor vydavatelů, bylo důležitým Jobsovým úspěchem prosazení možnosti stahovat jednotlivé skladby, nikoliv celá alba, což byla 11

Jedná se o zkratku sousloví Digital Rights Management, tedy jeden z prostředků technické ochrany autorských děl. K nim více viz MYŠKA, Matěj. Právní a sociokulturní aspekty technických prostředků ochrany autorských práv [online]. 2009 [cit. 2012-12-05+. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z: . 12 Jednalo se především o Napster, Grokster, Gnutellu nebo Kazaa. Dále v práci se budeme sporům týkajících se těchto služeb věnovat. 13 Jako Pressplay nebo MusicNet.

12

alternativa, po které konzumenti hudby dlouho volali. Také tvrdil, že uživatelé chtějí svoji hudbu vlastnit, že je streamované přehrávání neuspokojí. Nutno dodat, že dlouhé roky byla hudba v iTunes Store chráněna DRM ochranou, takže uživatelé si ji nemohli kopírovat zcela libovolně mezi svými zařízeními. Po spuštění obchodu pro veřejnost došlo k prodeji milionu skladeb za 6 dní. Šlo o velký a nečekaný úspěch.14 Většina ostatních společností tak jen přihlížela rozvíjejícímu se obchodu Applu a tratila na vlastní neschopnosti

přinést

uživatelům

alternativu

a

ještě

dlouhé

roky

nebyla

konkurenceschopná. Obchodní model, který Apple uživatelům poskytl, byl tak úspěšný, že se postupně začala podobným směrem ubírat i distribuce audiovizuálního obsahu nebo softwaru. Můžeme pozorovat, že online nákup nahrávek představoval pro velké množství uživatelů řešení problémů, kterým museli čelit v případě nákupu fyzických hudebních nosičů.

1.4 Shrnutí kapitoly V první kapitole jsme vymezili, co budeme pro účely této práce považovat za autorské dílo, přičemž jsme vycházeli z legální definice českého zákonodárce. Dále jsme se zabývali modely distribuce autorských děl, které jsme nazvali jako klasické a pokusili jsme se vymezit problémy s nimi spjaté a důvody, proč přestaly trhu dostačovat. Můžeme shrnout, že šlo především o nekomfortní získávání fyzických nosičů, na které byla autorská díla vázána a také finanční náročnost, představovanou poměrně drahými nosiči. Takový model se ukázal ve vztahu k možnostem internetu nevýhodým. Oproti klasickým modelům jsme postavily obchodní modely, označené jako nové, které k distribuci autorských děl fyzické nosiče nepotřebují. Tyto modely budou těžištěm našeho dalšího zkoumání. Nakonec jsme popsali vznik první skutečně úspěšné platformy pro prodej autorských děl skrze internetovou síť, a sice hudební obchod společnosti Apple – iTunes Store.

14

K celému procesu vývoje iTunes a Jobsova vyjednávání viz ISAACSON, Walter. Steve Jobs. 1. vyd. Praha: Práh, 2011. 678 s. ISBN 978-80-7252-352-8.

13

2. Významné služby uplatňující nový obchodní model Poté, co jsme vymezili základní pojmy, podrobně nahlédneme na fungování některých služeb užívajících nových modelů distribuce. Popsali jsme vznik nového odvětví distribuce prostřednictvím obchodu iTunes Store a právě přiblížením systému jeho fungování další výklad zahájíme. Za desetiletí fungování nových obchodních modelů se nicméně rozvinula celá i řada dalších velmi zajímavých a úspěšných distribučních služeb. Existují platformy umožňující legální stahování nebo online přístup k takřka všem typům autorských děl. Velice zajímavým směrem se v posledních letech vyvinul prodej softwaru pomocí partikulárních obchodních platforem pro jednotlivé specifické operační systémy. Tento fenomén však zmíníme jen okrajově. Nebudeme se příliš zabývat ani velmi úspěšnou distribucí elektronických knih nebo dalších autorských děl. Hlavím bodem našeho zájmu budou služby umožňující online distribuci hudby a audiovizuálního obsahu. Jde totiž o hlavní zájem běžného spotřebitele. Skrze nutnost vytvořit platformu pro nakupování hudby vlastně celé odvětví vzniklo. Audiovizuální díla (tedy filmy, seriály či videoklipy) byla jen logickým následkem úspěchu internetového obchodování s hudbou. Film patří již od svého počátku k velmi oblíbenému druhu zábavy a jeho zapojení do distribuce pak mohlo následovat v návaznosti na stále se zrychlující internetové připojení (neboť datový objem je mnohem vyšší než v případě hudebních nahrávek). Na základě rozboru fungování úspěšného nebo inovativního přístupu poskytovatelů autorských děl se následně pokusíme odpovědět na otázku, zda skutečně řeší problémy spojené s modely klasickými a nabízejí zákazníkům požadovanou změnu.

2.1 iTunes Store a jemu podobní Poté, co jsme zohlednili příchod iTunes na trh, představme si ve stručnosti, jak funguje: Uživatel si nainstaluje do svého počítače příslušný software od firmy Apple (podporuje platformu Apple Mac OS i nejrozšířenější Microsoft Windows) a posléze je mu otevřen přístup k hudební knihovně obchodu. Díky tomu, že se Applu podařilo přesvědčit všechna klíčová vydavatelství, aby se na provozu služby podílela, hudební nabídka je opravdu rozsáhlá. Především v anglofonní hudbě pokrývá celé žánrové spektrum a obsahuje nahrávky nové i velmi staré.

14

Důležitým aspektem pro Apple bylo, že dokázal uživatele přesvědčit, aby mu svěřili svá uživatelská data včetně čísla kreditní karty. Apple k prodeji využil licencování technologie konkurenčního Amazonu „1-click“ (tedy jedno kliknutí). Ta umožňuje, po založení uživatelského účtu, nakupovat pouhým kliknutím na požadovaný obsah, bez obvyklého složitého systému plateb. O komunikaci s bankou se pak postará samotný provozovatel služby. Proto je vše naprosto jednoduché a uživatel si často ani neuvědomí, kolik vlastně utrácí. Ovšem jeho protislužbou nejsou jen platby za obsah, ale i ono poskytnutí osobních údajů. Společnost tak disponuje zásobou desítek milionů konkrétních osobních dat. Apple si také zakládá na jednoduchém grafickém rozhraní a celkovém pojetí služby, které dokáže přitáhnout i nezkušené uživatele, ti se nemusejí nic nového učit a jejich komfortu (který jsme uváděli jako důležitý aspekt odklonu od klasických distribučních modelů) je učiněno zadost. To jsou důvody vedoucí k velké oblíbenosti služby. Jedním nejdůležitějších kroků pak byla nabídka jednotlivých skladeb bez nutnosti nakupovat celé album. Uživatel má možnost si v rozhraní obchodu poslechnout ukázku nahrávky a zakoupit jen ty, které opravdu chce.15 Po několika letech dokonce vydavatelé svolili k umisťování nahrávek do nabídky bez ochrany DRM16 a uživatelé je tak mohou mezi svými zařízeními libovolně přenášet. Apple později přidal také streamovací službu iTunes Match.17 K dalším zásadním vylepšením obchodu docházelo postupně s příchodem nových zařízení Applu. Především s uvedením telefonu iPhone v roce 2007. Apple se rozhodl otevřít postupem času jeho operační systém aplikacím vyvinutým třetími stranami, a právě platforma iTunes Store slouží jako základ pro obchod s aplikacemi Apple App Store. S dalšími zařízeními se k hudbě a programům přidaly také filmy a knihy. Obchod společnosti Apple se za léta své existence stal vzorem pro ostatní společnosti. Uživatel, který používá výrobky firmy Apple, může s jedním účtem bez problémů nakupovat veškerý multimediální obsah. O zisky se Apple dělí s vlastníky autorských 15

O velké oblibě této služby se můžeme přesvědčit na strmě stoupající křivce prodeje singlů od začátku digitální distribuce. Viz graf v příloze č. 2. 16 Apple Unveils Higher Quality DRM-Free Music on the iTunes Store. Apple Press Info [online]. 2007. *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 17 Bude podrobněji představena v kapitole o službách dostupných v ČR.

15

práv. Ti sice přišli o jistou svrchovanost, ale všeobecná obliba obchodu a dostupnost produktů jim to vynahrazuje. Služba původně fungovala jen v USA, avšak postupně se rozrůstá do celého světa. Po zatím posledním rozšíření v prosinci 2012 už iTunes Store funguje ve 119-ti zemích, jeho část App Store pak ve 155-ti.18 Služba je založena na poskytování autorských děl zcela v mezích legislativy, ale drobné spory se jí také nevyhnuly. Z poslední doby můžeme vzpomenout na případ, kdy se Apple uvolil k mimosoudnímu vyrovnání ve výši asi 100 milionů USD. Žalobci byli rodiče dětí, které na jejich zařízeních Apple v aplikacích nakoupily virtuální předměty až za 1.000 USD.19 Model obchodu s aplikacemi byl zdrojem inspirace pro další počítačové společnosti. Téměř každá z nich, která dnes vyvíjí nějaký operační systém, vyvíjí spolu s ním i obchodní platformu, pomocí níž si budou moci uživatelé stahovat do svých zařízení aplikace (a případně i multimédia) stejně jednoduchým způsobem jako zákazníci Applu. Existují tak Ovi Store od Nokie pro Symbian OS, RIM BlackBerry World pro BlackBerry OS nebo Microsoft Windows Phone Store pro mobilní operační systém Windows Phone i Windows Store pro desktopový operační systém Windows 8. Nejdůležitější obchod provozuje po Applu jeho v současné době největší konkurent na poli mobilních zařízení – společnost Google. Ta v roce 2008 pro svůj nový mobilní operační systém vyvinula obchod s aplikacemi Android Market, který nabídl velmi podobnou funkcionalitu jako Apple App Store. V roce 2011 přidal Google do svého obchodu funkcionalitu umožňující nakupování hudebních nahrávek a začal budovat podobně komplexní službu jako Apple. V březnu 2012 pak službu přejmenoval na Google Play, ta v současnosti obsahuje kategorie Play Music (hudba), Play Books (knihy), Play Magazines (časopisy), Play Movies & TV (filmy a seriály), Play Applications (aplikace) a 18

Apple Launches iTunes Store in Russia, Turkey, India, South Africa & 52 Additional Countries Today. Apple Press Info *online+. 2012. *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 19 VYLEŤAL, Martin. Apple odškodní rodiče dětí, které utratily stovky dolarů za virtuální rybičky. Lupa [online]. Internet Info, 2013 [cit. 7.3.2013] Dostupné z:

16

konečně Play Devices (prodej zařízení se značkou Google, např. telefony a tablety Nexus). Vytvořil tak obrovskou platformu, kde je možné prodávat a nakupovat prakticky veškeré typy autorských děl. Celé spektrum služeb je však dostupné jen zlomku zemí. Všude ve světě je možné nakupovat aplikace, avšak ostatní služby fungují prozatím jen ve vybraných státech, neboť dohody s vydavateli se vždy vážou na určitý region a Apple je ve svých vyjednáváních zatím výrazně napřed a má strategickou pozici.

2.2 Další hudební služby Po Applu se otevřel prostor na trhu s prodejem hudebních nahrávek i pro další společnosti. Z předchozích zmíněných společností má svůj vlastní hudební obchod finská Nokia. Nazývá se Nokia Music Store a výrobce telefonů jej spustil v roce 2007, když chtěl konkurovat iPhonu od Applu. Dnes je služba dostupná v 25-ti zemích.20 Druhou společností s hudebním obchodem je Microsoft s Xbox Music. Obchod byl sice oficiálně spuštěn až na podzim roku 2012, ale navazuje na dlouhou tradici Zune Marketplace. To byla služba, která měla spolu s přehrávačem Zune konkurovat náskoku Applu a jeho iTunes Store a přehrávači iPod. Microsoftu se však s přehrávačem a obchodem nedařilo a došlo k vytvoření nové služby, která je dostupná v zařízeních s jeho operačním systemém. Nabízí možnost streamování nahrávek za měsíční paušál případně nákup a stahování skladeb do zařízení. Ovšem stejně jako Nokia Music Store nebo Google Play Music je zatím omezená na asi dvacítku zemí. Další velkou společností, která prodává hudební nahrávky, je internetový obchod Amazon. V roce 2008 spustil plnou verzi své služby Amazon MP3 a jako první obchod vůbec začal prodávat skladby bez ochrany DRM. Smlouvy s vydavateli však obchod Amazonu omezovaly jen na území USA a Velké Británie. Postupem času se však rozšířil i do největších zemí na Evropském kontinentu (Německo, Francie, Itálie, Španělsko) nebo

20

Nokia Music Store. Availible in these countries. Nokia [online]. Nokia, 2013. [cit. 20.3.2013] Dostupné z:

17

do Japonska a Brazílie.21 Od roku 2011 také poskytuje uživatelům Amazon Cloud Player, který umožňuje přehrávat muziku bez nutnosti stahovat ji do koncových zařízení. Úspěšné jsou i služby menších společností. Zajímavou budoucnost měla společnost Napster. Provozovala službu původně určenou k nelegálnímu sdílení souborů, která byla zrušena v roce 2002.22 Byla ale zakoupena společností Roxio, která využila jméno a obecnou popularitu k provozování Napsteru jako online hudebního obchodu.23 V roce 2011 byl Napster odkoupen společností Rhapsody a sloučen s jejím přehrávačem. Tato služba fungovala již od roku 2001 jako streamovací hudební přehrávač za měsíční paušál a v roce 2003 pak představila vlastní obchod s možností stahovat nahrávky do koncových zařízení (tedy ve stejné době jako Apple). Rhapsody funguje pouze v USA a má stovky tisíc uživatelů. Další rozšířenou službou je Spotify.24 Ta byla vyvinuta ve Švédsku v roce 2006 a funguje jako obrovská hudební knihovna zpřístupňovaná za měsíční paušální poplatek. Uživatelé tak poslouchají pouze streamované nahrávky, které si nemohou stáhnout, přesto má poměrně velkou uživatelskou základnu asi 20 milionů uživatelů, z nichž pět milionů platí poplatek každý měsíc. Podobně fungují i tzv. internetová rádia na přání uživatele jako Last.fm25 nebo Pandora,26 jíž licenční ujednání neumožňují dostupnost mimo USA, Austrálii a Nový Zéland. Odlišný přístup přináší služba Jamendo27 fungující od roku 2007. Nahrávky, které na ni umísťují interpreti, jsou zpřístupňovány pod licencí Creative Commons.28 Slouží tak hudebníkům, kteří chtějí svoji muziku nabízet publiku zdarma. Jejich zájem je odlišný od zájmů velkých hudebních vydavatelství. Chtějí, aby byla jejich hudba co nejvíce šířena a peníze mohli vydělávat živými vystoupeními nebo prodejem nahrávek pro komerční 21

CRYAN, Dan. Amazon launches MP3 store in Japan. Screen Digest [online]. Screen Digest, 2010 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 22 Případem Napsteru se budeme zabývat dále v práci. 23 BORLAND, John. Roxio closes Napster asset buy. CNET [online]. CBS Interactive, 2002 [cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 24 Dostupné z: 25 Dostupné z: 26 Dostupné z: 27 Dostupné z: 28 Zmíněno dále v práci v souvislosti s českým licenčním právem.

18

užití. Jamendo obsluhuje asi 30.000 interpretů, a tak představuje poměrně velkou databázi. Uvedený počet se sice nemůže měřit s komerčními službami, ale pro uživatele je možnost legálního poslechu hudby zdarma lákavá. Systém, jak získávat prostředky, představila společnost v roce 2008 jako Jamendo PRO. Pomocí něj si mohou především profesionálové kupovat licence pro komerční užití nahrávek. Tedy např. ve filmech, divadelních hrách apod. Jednou z mnoha dalších zajímavých služeb je Grooveshark.29 Od roku 2007 fungoval jako obchod umožňující uživatelům stahování nakoupených skladeb. Později se přetvořil především v internetovou službu umožňující poslouchání hudby bez nutnosti ji stahovat. Grooveshark má zajímavý systém nahrávání skladeb. Původně fungoval jako proprietální peer-to-peer síť,30 kde mezi sebou skladby sdíleli uživatelé. Na podobném principu vystavěl i svoji internetovou službu – skladby jsou nahrávány samotnými uživateli. Grooveshark se snaží zaručit, že vlastníci autorských práv dostanou zaplaceno za přehrávání obsahu, ke kterému se vztahují jejich práva. Nastolují model, ve kterém by měl vlastník práv místo žádosti o smazání skladby (podle amerického zákona DMCA31) kontaktovat provozovatele, aby za ni dostal zaplaceno.32 Nicméně model se bez problémů neobešel. V lednu 2010 byl Grooveshark žalován společností Universal za to, že jsou na něm umístěny nelegální kopie skladeb vytvořených před rokem 1972, ke kterým vlastní Universal práva. Celková náhrada škody měla dosáhnout 17,1 miliardy USD. Grooveshark se bránil, že při oznamování výskytu nelegálních kopií skladby ze služby odstraňuje a nemůže za to, že jsou ihned uživateli nahrány do služby znovu. Za toto nové nahrání nenese odpovědnost, neboť nemá povinnost další výskyt skladeb filtrovat.33 V červenci 2012 mu dal soud za pravdu a rozhodl, že sporné skladby spadají 29

Dostupné z: Zkráceně P2P. Taková síť právě nepracuje s jedním konkrétním úložištěm, ale umožňuje sdílení dat mezi uživateli navzájem. Populární v době nedávné byl např. Direct Connect a stále dosti užívanou P2P sítí je BitTorrent. 31 Jedná se o Digital Millenium Copyright Act. Viz dále v práci. 32 Legal / DMCA Policy. Grooveshark [online]. Escape Media Group, 2013 [cit. 20.3.2013] Dostupné z: 33 RESNIKOFF, Paul. Grooveshark Is Now Facing $17 Billion In Damages...Digital Music News *online+. Digital Music News, 2011 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 30

19

do režimu safe harbour34 a že za ně nenese Grooveshark odpovědnost. Od ledna 2012 pak čelí Grooveshark žalobě od společnosti EMI, že neplatí poplatky podle smlouvy, kterou s ním uzavřela. Zajímavých služeb poskytujících uživatelům katalog hudebních nahrávek existuje ještě celá řada.35 Na prezentovaném vzorku jsme se ale mohli přesvědčit, že skladby jsou nabízeny různými a rozdílně úspěšnými systémy distribuce. Můžeme na něm také vidět, že jsou ve všech případech pro koncového uživatele mnohem jednodušší a snadněji dostupné než hudební nosiče. Získaly si velkou popularitu a umožňují uživatelům přesun od nelegálního stahování k zákonnému způsobu získávání hudby. Lze tak přesvědčivě tvrdit, že potíže spojené s distribucí hudebních CD se službám poskytujícím hudbu online podařilo překonat.

2.3 Služby s audiovizuálním obsahem Služby nabízející přes internet hudební díla zaznamenaly velký úspěch a nabízejí uživatelům komfortnější i levnější cestu k nahrávkám než nakupování fyzických nosičů. S neustálým zlepšováním technologií a stále rychlejším internetovým připojením přišla na řadu i díla audiovizuální, tedy filmy, seriály, videoklipy apod. Nejpopulárnější službou sloužící uživatelům k nahrávání a přehrávání videí je bezpochyby video on demand služba (tedy video na vyžádání) YouTube. Byla spuštěna v únoru 2005, v roce 2006 ji koupil internetový gigant Google. YouTube umožňuje všem sledovat miliony videí, která jsou uložena na jeho serverech. Registrovaní uživatelé mohou neomezené množství videí nahrávat. Služba je zdarma a generuje hospodářský zisk prostřednictvím reklamy. Autorsky chráněný obsah je zveřejňován přímo vlastníky autorských práv nebo s jejich souhlasem. Pokud tomu tak není, samozřejmě se striktně dodržuje procedura notice&takedown podle zákona DMCA. Podobných služeb jako je YouTube existuje několik. Videa jsou také nahrávána v sociálních sítích. Uživatelé tak zveřejňují svá

34

Prostor, ve kterém nenese ISP za obsah odpovědnost. Viz dále v práci výklad o DMCA Kompletní srovnání s vlastnostmi obchodů je k vidění např. zde: Comparison of online music stores. Wikipedia *online+. Wikimedia Foundation, Inc., 2013 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 35

20

autorská díla bez přímého hospodářského prospěchu (benefitem může být sociální kredit). V oblasti placeného obsahu se začal uplatňovat model úspěšný v případě hudby. Filmy byly nabídnuty uživatelům ke stažení do koncových zařízení za příslušný poplatek za jednotlivý film. Jeho výše zohledňuje hodnotu, kterou mu přiřadili distributoři, ale i technickou kvalitu videa. V roce 2005 přidal Apple podporu videa do svého iTunes Store. Nejprve bylo možné přehrávat hudební klipy a později přibylo pět televizních seriálů. V roce 2006 byly do iTunes přidány ke stažení stovky televizních seriálů a desítky filmů od Disneyho.36 Počet filmů a seriálů v multimediálním obchodě Applu neustále roste. V roce 2008 zavedl Apple možnost si filmy a seriály pronajímat. Uživatel je nemusí stahovat do koncového zařízení, ale může si je přehrát jednou přímo z rozhraní obchodu za nižší cenu. Tato funkcionalita je dostupná i na mobilních zařízeních. Obchod s videem ale není všude ve světě plně dostupný. V září 2006 přidal filmy do svého obchodu i Amazon. Služba nese jméno Amazon Instant Video (původně Amazon Unbox a později Amazon Video On Demand) a obsahuje tisíce filmů a seriálů. Služba funguje jako online streamování videa přímo v prohlížeči nebo přehrávači od Amazonu a je dostupná pouze uživatelům v USA. Možnosti sledovat pořady a filmy online nabízí také většina televizních stanic, které umožňují svým divákům, aby se mohli dívat na pořady na internetu, pokud je zmeškají v televizi. Funkcionalitu sloužící ke sledování filmů přidali do svých zařízení i tvůrci herních konzol. Nejdále je v tomto směru Sony se svým PlayStation Network, který nabízí ke sledování pořady a filmy vytvořené pod hlavičkou vlastní distribuční společnosti. Microsoft v Xbox Live a Nintendo ve svém Nintendo Network pak spoléhají na zprostředkování řešení třetích stran. V případě Microsoftu služby Netflix. Právě Netflix37 je službou, která změnila distribuci filmů a dalších pořadů v USA. Vznikl v roce 1999 jako inovativní videopůjčovna. Zákazník si přes internet objednal film, který mu byl doručen až domů. Netflix si získal velkou popularitu, protože zavedl

36

KNAPP, Emily. A Brief History of Apple iTunes.Digital Wall St. Cheat Sheet [online]. Wall St. Cheat Sheet, 2011 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 37 Dostupné z:

21

jednoduchý systém předplatného, kdy zákazníkovi je doručen film a jakmile jej pošle zpět, je mu zaslán další. Nemusí disk vracet do předem stanoveného termínu, ani platit pokuty za pozdní vrácení. Zmíněnými výhodami chtěla společnost řešit problémy na trhu s filmy. Zlom nastal až v roce 2007, kdy Netflix představil online streamování filmů pod názvem Watch Instantly a rok zakončil se 7,5 miliony uživatelů.38 V roce 2010 a 2011 pak získal do svého portfolia filmy a seriály všech největších studií a televizních stanic. Zároveň je možné jej používat jak na počítačích, tak mobilních zařízeních nebo chytrých televizorech. Zákazníkovi je umožněno sledovat obrovské množství děl všude, kde potřebuje. Za celý servis si Netflix účtuje 7,99 USD pro uživatele za měsíc.39 Za relativně nízkou částku nabízí produkt, který zatím Evropě dosti chybí a uživatelé se musejí spoléhat na jiné (často stále nelegální) zdroje. Netflix se nicméně v roce 2012 rozšířil do Irska, Velké Británie a Skandinávie. Je tedy naděje, že se služby dočkáme i v našem regionu. Na podobném principu, ale s nižší uživatelskou základnou funguje v USA i služba řetězce videopůjčoven Blockbuster.40 Stejný princip předplatného v hodnotě osm USD uplatňuje i další společnost Redbox, která se dříve soustředila hlavně na levné půjčování disků s filmy.41 Některé služby budují odlišný systém. Za zmínku stojí projekt Doc Alliance42. Ten vznikl na základě spojení tvůrců sedmi festivalů dokumentárního filmu (mezi nimi je i jihlavský, služba je tedy dostupná v ČR), aby umožnil snadnou distribuci autorských dokumentárních filmů.43 Autoři mohou do služby nahrát svůj film a nabídnout jej ke zhlédnutí uživatelům. Zdarma, nebo za cenu do pěti euro. Služba se stává velkou zásobárnou dokumentárních filmů, ke kterým mají potenciální diváci jednoduchý přístup. Jiný model používá televizní stanice Comedy Central pro šíření epizod

38

Company Timeline. Netflix *online+. Netflix, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 39 Termes of Use. Netflix *online+. Netflix, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 40 Dostupné z: 41 Dostupné z: 42 Dostupné z: 43 O Allianci. DOC Alliance *online+. Doc Alliance Films, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

22

oblíbeného televizního seriálu South Park.44 V březnu 2008 je všechny umístila na internetové stránky a pro americké uživatele jsou zdarma ke zhlédnutí a hospodářský profit tak generuje pouze z inzercí. Za první týden provozu stránek bylo shlédnuto přes milion epizod. Tvůrci si uvědomili, že se nelegálnímu šíření seriálu stejně nevyhnou a tak na jeho volné dostupnosti sami vydělávají. V případě služeb poskytujících audiovizuální obsah tak můžeme pozorovat podobný trend jako v případě hudby. K zákazníkům se dostávají především filmy mnohem jednodušší a levnější cestou než kdyby si je museli kupovat nebo půjčovat na optických discích. Především v případě předplatního systému jako u Netflixu mohou dostat velké množství obsahu za relativně nízký poplatek, o čemž svědčí i oblíbenost služby.

2.4 Význam služeb V předchozích podkapitolách jsme nahlédli na zajímavé a důležité služby, které se věnují distribuci hudebních nahrávek a audiovizuálních děl prostřednictvím internetu. Zaměřili jsme se na nejrozvinutější trh, který se nachází v USA. S odstupem deseti let od vzniku iTunes Store a rozvoje dalších služeb, se můžeme pokusit zhodnotit, jestli nové obchodní modely řeší problémy, které jsme považovali za zásadní u modelů klasických. Změna v komfortu získávání autorských děl pro koncového zákazníka je zcela nepopiratelná. Oproti klasickému modelu nemusí zákazník vynakládat množství drahocenného času na cesty do obchodu, kde by si nosiče nakupoval, případně čekat, až je mu médium, které si objednal (třeba i prostřednictvím internetu), doručeno až domů. Je mu ihned umožněno procházet knihovny služeb a vybírat obsah, o který má zájem. Ihned jsou mu díla k dispozici a to prostřednictvím služeb, které umožňují streamované přehrávání z internetu přímo v koncovém zařízení. V případě služeb, ze kterých koncový uživatel díla stahuje do svého počítače, je většinou úspora času nepoměrně větší než při využití klasického distribučního modelu. Ve stále více se rozvíjejících službách, umožňujících za předplatitelský poplatek neomezený přístup ke knihovnám s díly, můžeme vidět popření Jobsovi premisy, že lidé chtějí díla vlastnit. Možná, že u skutečně 44

Dostupné z:

23

oblíbených děl zákazníci raději sáhnou k nákupu klasického nosiče, který si mohou fyzicky uschovat. Další problém, spatřovaný v nutnosti nakupovat celé hudební album, i když měl uživatel zájem byť jen o jednu nahrávku, byl novými obchodními modely rovněž vyřešen. Už iTunes nabídly uživatelům možnost koupit jen jednu píseň a těší se oblibě přesto, že skladba vyjde v přepočtu dráž, než kdyby byla zakoupena s celým albem. Tím se dostáváme k argumentu ceny. Uváděli jsme, že fyzická hudební CD nebo filmová DVD byla poměrně drahá. S digitální distribucí odpadají náklady na vytváření fyzických kopií disků, jejich obalů a transport mezi velkoobchody a maloobchody, tedy položky, které tvořily výraznou část ceny disku.45 Došlo k částečnému snížení cen. iTunes Store prolomil psychologickou hranici, když začal nabízet jednotlivé skladby většiny interpretů za 0,99 ₵. Cenu celých alb se většinou podařilo stlačit pod deset USD, ale přetrvávají i dražší. Uživatelé preferují nákupy jednotlivých skladeb, takže cenu tolik nevnímají. Pak samozřejmě musíme zmínit služby, které pracují s modelem předplatného. V tomto případě dostává zákazník přístup k celé knihovně služby a značnou protihodnotu za poměrně malý paušální poplatek. Jako příklad jsme si uváděli Netflix. V neposlední řadě také došlo k vyřešení problému se spolehlivostí, poničením nebo ztrátou médií. Služby umožňují stahovat zakoupený obsah opakovaně. V případě služeb předplatních pak ke ztrátě nebo poškození obsahu na straně uživatele dojít nemůže. Díla neobsahují DRM a uživatel je může pro vlastní potřebu libovolně kopírovat mezi svými zařízeními nebo médii. Naopak došlo ke změně v případě opětovného prodeje nebo půjčování. Licence je poskytována pouze pro osobní potřeby uživatele, není tedy možné díla dále prodávat, nebo např. půjčovat svůj účet v předplatní službě. Počítá se samozřejmě s konzumací celou domácností, zvláště v případě služeb jako Netflix, které jsou připojeny k rodinnému televizoru. Pokud si tedy položíme otázku, zda nové obchodní modely s autorskými díly řeší problémy, které jsme zmiňovali u klasických, musíme nutně konstatovat, že ano.46 Nové problémy s sebou samozřejmě přinášejí. Jde především o roztříštěnost jednotlivých

45

Jednotlivé složky v ceně skladeb se liší u CD a u digitální distribuce. Viz graf v příloze č. 3 Trh s hudebními nahrávkami se stabilizoval, přičemž podíl digitálních nahrávek stále roste. Viz graf v příloze č. 4 46

24

služeb bez standardizace (která naopak byla pro prodej CD nebo DVD nutná). Dalším problémem může být uzavření se uživatelů v rámci jednoho ekosystému a nechuti nebo nemožnosti zapojovat se do ostatních služeb, které mohou nabízet trochu odlišný obsah. Především, pokud jde o předplatitelský systém, v němž si uživatel nemůže dovolit přestat platit předplatné, neboť taková platforma pro něj může mít stejnou důležitost jako dříve např. kabelová televize. V neposlední řadě souvisí s množstvím platforem velké množství partikulárních licenčních smluv. Ty pak způsobují, že se služby v nabídce obsahu sice v mnohém shodují, ale obsahují i část odlišného obsahu, který je uživatel nucen hledat u konkurence. U služeb streamovacích, kterým velmi pravděpodobně patří budoucnost v oblasti distribuce autorských děl, se projevuje nerovnoměrné rozložení zisků mezi autory, které dále přeje pouze těm nejznámějším. Méně známí autoři okrajových žánrů mají licenční smlouvy nastaveny tak, že jim za každé přehrání skladby vyplatí provozovatel služby jen několik centů, takže jim tato forma distribuce ve skutečnosti žádný zisk nepřináší. Navíc jsou samotné služby často ve ztrátě, protože jsou v současnosti nuceny investovat obrovské prostředky do nákupu licenčních práv k poskytování skladeb, které většinou musejí řešit s jedním distributorem nebo autorem pro každou zemi zvlášť. Např. Spotify v roce 2011 vykázal ztrátu ve výši 60 milionů USD.47

2.5 Budoucnost obchodování s autorskými díly na internetu Souhlasíme, že se, přes výše nastíněné problémy, novým obchodním modelům podařilo vyřešit potíže těch klasických a je nepochybné, že systém online distribuce autorských děl postupně získává na trhu stále důležitější postavení. Zkusme se tedy v následujících odstavcích zamyslet nad tím, jak by měl systém vypadat v budoucnu, aby nově příchozí problémy odstranil a mohl získat všechny potenciální zákazníky. Celá proměna trhu činila značné starosti vydavatelům autorských děl, neboť se ukázalo, že z digitálních kopií děl je mnohem snazší vytvářet kopie nelegální a ty následně sdílet na internetu. Otázkou je, proč se tak děje. Vysvětlení je vlastně jednoduché, lidé totiž mají zcela přirozenou potřebu sdílení s ostatními.48 Mají nutkání 47

TUREK, Pavel. Písně za všechny drobné. Respekt. 2013. roč. 24, č. 7, s. 53-55. ISSN 0862-6545. LONG, Doris E., Current Issues of Intellectual Property Protection on the Inernet Workshop, Právnícká fakulta Masarykovy univerzity, 12. 3. 2013. 48

25

se podělit o svoje oblíbené filmy nebo nahrávky a není nic snazšího, než jim je přímo přeposlat. Dalším aspektem je samotné stahování kopií, které má také dlouhou tradici. Vždyť pro generaci konzumentů děl v 90. letech bylo ještě naprostou přirozeností sedět u radiopřijímače a oblíbenou nahrávku si zaznamenat na hudební kazetu, stejně tak jako svůj oblíbený film z televize nahrát na VHS (s postupem času pak do digitálních formátů na disková úložiště). Stahování děl z internetu můžeme považovat za střetnutí tradičních vzorců chování s novými jednoduchými způsoby jejich realizace. Vlastníci autorských práv v něm spatřili střet zájmů, proti kterému je třeba tvrdě bojovat a postihovat služby, které nelegální sdílení umožňují i jejich uživatele. Není jasné, jde-li o natolik zásadní problém. Jak naznačuje poslední výzkum Evropské komise, lidé, kteří stahují hudbu nelegálně, mají zároveň mnohem větší zájem o její legální formy nebo o účast na živých vystoupeních interpretů.49 Otázkou je, zdali není legální distribuce děl prostřednictvím internetu naopak prostředkem boje proti jejich nelegálnímu šíření. Uživatelé jsou stále více konfrontováni s pohodlnými předplatitelskými modely, které jim nabízejí technicky kvalitní obsah s různými bonusy. A to za částku, která bohatě dokáže vyrovnat čas strávený hledáním nelegálních kopií (Matěj Myška cituje Roettgersovu tezi, že stahující jsou za obsah ochotni platit potem50). Jak by měl být systém distribuce nastaven, aby byl všeobecně přijímán? Můžeme souhlasit s Davidem Ratnerem, který tvrdí (teze se týkají hudebního průmyslu), že je nutné přestat uživatele stíhat za nelegální chování, ale nabídnout jim takový obchodní model, který pro ně bude přístupnější a bude jim nabízet více výhod než nelegální stahování.51 Jako jeden z ideálních prototypů se mu jeví co nejpřístupnější předplatitelský model, který splňuje několik základních podmínek. Uživatel bude platit pravidelné poplatky, za což je mu zpřístupněna celá (prakticky neomezená) databáze děl. Taková díla budou bez ochrany DRM, čímž by je mohli uživatelé volně převádět mezi 49

Digital Music Consumption on the Internet: Evidence from Clickstream Data. Evropská komise [online]. 2013. s. 16 – 17. Dostupné z: 50 MYŠKA 2010 op. cit. 51 RATNER, David. Music 2.0–The Future of Delivering Music Digitally, U. Denv. Sports & Ent.L.J.. 2008. s. 158.

26

svými zařízeními. Budou v dostatečné kvalitě (u hudby by to mohl být datový tok, bezztrátový formát, ale i vyplněné informace o skladbách, booklet atd.), která zajistí mnohem lepší vlastnosti, než kopie objevující se v ilegálních zdrojích. A uživatel by měl mít také jistotu, že když přestane platit, nepřijde o svou dosavadní sbírku děl. 52 Model zní trochu utopisticky, ale nikoliv nereálně, přetrvává nicméně problém s vlastníky autorských práv, především s velkými hudebními a filmovými vydavatelstvími. Ta se stále jen obtížně smiřují s propadem zisků za fyzické nosiče. Můžeme ještě dodat, že vytvoření takového systému nespočívá pouze ve veřejnoprávní úpravě, ale je otázkou vzájemných smluvních vztahů. Musí být vytvořen konsensus mezi vydavateli navzájem, autory a provozovateli služeb na vytvoření jednotného systému a na vzájemných licenčních podmínkách. Ratner nevidí ztráty vydavatelů tak těžce, jako oni, protože je podle něj otázkou, jestli by v důsledku vytvoření podobného systému a velkého omezení ilegálního sdílení naopak nezískali. Jako alternativní možnost uvádí udržení výroby fyzických nosičů v menším měřítku pro uživatele, kteří chtějí díla mít u sebe doma na poličce, na čemž by mohli vydavatelé dále generovat hospodářský zisk.53 Dělení licenčních poplatků by pak bylo otázkou nastavení jednotlivých smluv. Podle počtu stažení (nebo online poslechnutí či sdílení) by se soubor vybraných prostředků dělil mezi vlastníky autorských práv. Přičemž model by musel být nastaven spravedlivě a nikoliv, jako v současnosti, kdy jsou zisky autorů z online přehrávání dosti různorodé. Avšak např. interpretka Zoë Keatingová nabízí alternativu – nechce dostávat od provozovatelů služeb peníze (kterých je zoufale málo), ale informace o uživatelích, kteří poslouchají její skladby, aby s nimi mohla komunikovat a soustředit se na ně v případě přípravy koncertů.54 Alternativou k takovému systému je podobná platforma, která by ale byla oktrojována zákonem a spravována pod dohledem státu. Nabízí jej například české Ministerstvo průmyslu a obchodu.55 Taková databáze by obsahovala taktéž zásobu

52

RATNER 2008, op. cit., s. 160. RATNER 2008, op. cit., s. 162 – 163. 54 TUREK 2013, op. cit. 55 Digitální Česko verze 2.0 *online+. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2012 [cit. 5.3.2013], s. 33, Dostupné z: 53

27

veškerých děl, za které by uživatel odváděl paušální poplatek, který by byl podle úspěšnosti jednotlivých děl dělen mezi přispěvatele. Zmíněné předplatní systémy, jakkoliv vypadají ideálně, s sebou bohužel nesou několik dalších obtíží. Kdyby byl jejich výtěžek dělen mezi vlastníky práv podle úspěšnosti děl (tedy počtu poslechů/stažení/shlédnutí), muselo by být zamezeno tomu, aby někteří vlastníci práv systému zneužívali. Mohli by totiž být vyvinuty automatizované systémy, které by ve smyčče přehrávaly díla určitého vlastníka, ten by pak byl ve výsledku výrazně zvýhodněn nad ostatními, kteří by podobný systém nepoužívali. Víme přitom, že odhalování původců takového jednání je nesmírně obtížné. Dalším problémem jsou alokace údajů jednotlivých uživatelů. U každého z nás, kdo by podobný systém využíval, by mohl jeho provozovatel pravděpodobně snadno dohledat, která díla jsme si prohlédli nebo poslechli. Takový seznam pak vypovídá o uživateli velké množství informací. V neposlední řadě jde o problém dosud nezmíněný. Totiž, že obrovskou zásobárnu děl na internetu tvoří produkty porno průmyslu. Těžko si tak představit, že by třeba státem řízený systém shromažďoval veškeré pornofilmy vzniklé na našem území a zároveň by věděl, kdo z nás který viděl. Přes všechny výhrady, které k pokročilým modelům distribuce mám, se systém předplatného zatím jeví jako nejvýhodnější pro všechny strany a jako jediný, který dokáže zásadně regulovat stahování nelegálních rozmnoženin autorských děl. Nepříliš akceptovatelným se zatím jeví systém jako státem spravovaná instituce, ale spíše by měl být reprezentován produkty jednotlivých soukromoprávních korporací. Ty budou mezi sebou nuceny vést konkurenční boj o uživatele a budou tak pod jejich neustálým dohledem a kontrolou. Nutno podotknout, že některé služby už se nastíněným ideálům začínají blížit.

2.6 Shrnutí kapitoly Ve druhé kapitole jsme se zaměřili na zajímavé a důležité služby uplatňující nové obchodní modely s autorskými díly, přičemž jsme se soustředili především na díla hudební a audiovizuální, jakožto nejdůležitější takto šířené kulturní produkty, které mají šanci zaujmout největší množství uživatelů. Na základě výčtu a popisu fungování těchto

28

služeb jsme dospěli k závěru, že představují žádanou změnu, která má potenciál vyřešit problémy spojené s klasickými distribučními modely. Nezapomněli jsme zmínit ani nové problémy, které s jejich rozvojem vyvstaly. V poslední podkapitole jsme prezentovali systém distribuce autorských děl, který by byl snad nejvíce vyhovujícím v budoucnu. Zároveň jsme připomněli, že legální přístup k autorským dílům prostřednictvím internetu má šanci výrazně redukovat sdílení a stahování nelegálních rozmnoženin v kyberprostoru.

29

3. Významné služby uplatňující nový obchodní model dostupné v České republice Představili jsme si služby sloužící distribuci autorských děl prostřednictvím internetu především v USA. Mohli jsme se seznámit se zajímavými a úspěšnými platformami a konstatovali jsme, že se jim podařilo vyřešit problémy, které jsou spojeny s klasickými obchodními modely a že jim tedy patří budoucnost distribuce autorských děl. Zmiňovali jsme, že evropský region je v oblasti internetových služeb ve srovnání s USA opožděn. Situace se nicméně stále zlepšuje. V této kapitole se zaměříme na služby nabízející autorská díla na českém trhu a zjistíme, jak moc jsou američtí uživatelé oproti našim zvýhodněni.

3.1 Obchodování s hudebními nahrávkami 3.1.1 Čeští průkopníci Průkopníkem v českém prodeji online hudby byl bezpochyby server I-legálně.cz. Vznikl v roce 2006 a měl být největším prodejcem online hudby u nás a měl přimět uživatele, aby se odvrátili od nelegálního obsahu. Bohužel, dohody s vydavateli byly komplikované a služba tak zahájila provoz se skladbami zatíženými ochranou DRM (za ni navíc museli provozovatelé zaplatit 2 miliony Kč56). Velmi se lišily i ceny skladeb. Jde o příznačný problém vydavatelů hudby. Na internetu jim unikaly obrovské peníze, protože nákup CD nosičů rapidně klesl. Měli z nových obchodních modelů strach a zároveň nedokázali sami nabídnout uživatelům vhodnou alternativu. A zvláště pro české vydavatele byla situace naprosto nová. Obchod I-legálně.cz měl od počátku provozu spoustu problémů. Nakoupit na něm hudbu bylo složitější, než ji stáhnout ilegálně zdarma a navíc byla s ochranou DRM, takže ji nešlo volně kopírovat mezi uživatelovými zařízeními. Změnu ohlásilo I-legálně.cz v roce 2009, kdy se dohodlo s vydavateli na odstranění DRM ochrany. Celý proces si ale vyžádal další investice a čas. 57 V srpnu 2010 představil vlastník serveru obchod se skladbami bez DRM a předplatitelskou službu 56

POLJAKOV, Nikita. I-legálně.cz zahubily obavy z webu.Ihned.cz [online]. Economia, 2011 [cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 57 VÁCLAVÍK, Lukáš. i-legálně.cz: hudba bez DRM a neomezené poslouchání za paušál. cnews *online+. Extra Publishing, 2010 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

30

umožňující přístup k celé hudební knihovně (za 249 Kč se skladbami omezenými na jeden měsíc přehrávání, s DRM a pouze pro proprietální přehrávač a několik dalších zařízení). Některé problémy však přetrvaly a celý proces vývoje prvního a průlomového českého obchodu s online hudbou trval jen do února 2011, kdy jeho majitel oznámil konec společnosti.58 Celá existence obchodu nebyla jednoduchá a vždy musel čelit těžkým vyjednáváním s vydavatelstvími a bojem proti nelegálnímu stahování. Nakonec se kvůli vidině příchodu služby MusicJet, na které spolupracovala česká vydavatelství, rozhodli provozovatelé činnost služby ukončit. Podobnými, nebo ještě většími problémy trpěl, v té době jediný konkurenční obchod, T-music PLAY provozovaný mobilním operátorem T-mobile. David Polesný z webového magazínu Živě.cz jej v březnu 2010 shrnul takto: „T-music: nové album chybí, singl je drahý, vyžaduje Internet Explorer, soubory mají DRM a chybí ID3 tagy“59 Z citace vyplívá, že ani tato služba si velkou oblibu nezískala a

následovala svého neúspěšného konkurenta. Na stránkách obchodu je k přečtení jen oznámení o tom, že byl uzavřen k 30. 11. 2010.60 Oba české hudební online obchody byly během tří měsíců uzavřeny a ČR čekala nová fáze vývoje na poli obchodování s online hudbou.

3.1.2 Příchod Apple iTunes Pokrok v nakupování hudby online nastal v ČR v září 2011, kdy byla spuštěna česká verze hudební sekce obchodu iTunes Store. K nakupování na iTunes uživatel potřebuje mít nainstalovaný ve svém počítači program iTunes a vytvořit si účet u společnosti Apple. Je nutné zadat všechny potřebné údaje o uživateli, včetně všech informací o platební kartě.61 Tyto informace zůstávají svázány s účtem. Uživatel musí Applu poskytnout citlivé osobní informace,62 které v Evropě moc rádi nesdělujeme, jistě 58

Na stránkách je tak už jen odkaz do Insolvenčního rejstříku. POLESNÝ. David. Kde koupit hudbu na internetu? V Česku problém… Živě.cz *online+. Mladá fronta, 2010 [cit. 7.3.2013] Dostupné z: 60 Nákup celých skladeb a alb na portálu t-music (hudební obchod t-music PLAY!). t-music [online]. T-Mobile Czech Republic, 2010 [cit. 20.3.2013] Dostupné z: 61 Aby bylo možné uskutečňovat transakce pomocí systému Amazonu 1-Click. Viz výše v práci. 62 Právní informace.Apple *online+. Apple, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 59

31

se tedy najde řada uživatelů, pro které je právě tato otázka překážkou k používání služby. Apple má ze všech v ČR fungujících online obchodů nejrozsáhlejší a nejsofistikovanější obchodní podmínky. Nezapomíná upozorňovat např. ani na zdravotní rizika spojená s používáním produktů v jeho obchodě. Obsahují ale i řadu dalších zajímavých ustanovení. Namátkově: službu je možné používat pouze po dosažení věku 13 let, nesmí být používána mimo území ČR a uživatel musí zadat o sobě pravdivé a úplné údaje a v případě změny je aktualizovat.63 Souhlasí-li, je mu obchod zpřístupněn. Pak může stahovat skladby nebo celá alba bez ochrany DRM, mohou být kopírovány a převáděny do dalších uživatelových zařízení, avšak podle podmínek jen sedmkrát umístěny na CD. Apple u nás provozuje i svoji službu iTunes Match. Ta je přístupná za roční předplatné a váže se k ní další řada zajímavých podmínek. Funguje tak, že zpřístupňuje zakoupené skladby z online serverů Applu a dále skladby, které uživatel vlastní, ale nezakoupil je v iTunes Store. Pak je jeho hudební knihovna porovnána s knihovnou iTunes Store a skladby zpřístupněny uživateli. Ty, které nejsou v knihovně iTunes Store, jsou z uživatelovy knihovny nahrány na servery Applu. Uživatel se proto musí zavázat, že službu používá jen pro obsah získaný zákonným způsobem (tím odpadá časté lákadlo uživatelů, že jim Apple nelegálně získanou hudbu vlastně legalizuje zpřístupněním na vlastních serverech – v podstatě ano, ale v souladu s právním řádem ani smluvními podmínkami to není).64 Dále Apple uvádí, že služba iTunes Match je poskytována doslova „TAK, JAK JE“ a může obsahovat chyby, které mohou způsobit ztrátu přístupu uživatele ke svým datům, avšak Apple se své odpovědnosti za chyby v obchodních podmínkách zbavuje.65 V dalších ustanoveních si vyhrazuje možnost jakékoliv změny a zbavuje se další odpovědnosti: „Bez ohledu na jakékoliv jiné ustanovení této Smlouvy si společnost iTunes a poskytovatelé licencí vyhrazují právo změnit, pozastavit, odstranit nebo znemožnit přístup k jakýmkoliv Produktům iTunes, obsahu nebo jiným materiálům nabízeným prostřednictvím Služby, a to kdykoliv a bez oznámení.

63

Smluvní podmínky. iTunes Store *online+. Apple, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 64 iTunes Store 2012, op. cit. 65 iTunes Store 2012, op. cit.

32

Společnost iTunes nebude v žádném případě odpovědná za provedení těchto změn. Společnost iTunes může dále omezit používání nebo přístup k určitým funkcím či částem Služby, a to v jakémkoliv případě a bez oznámení či vzniku odpovědnosti.“66

Můžeme tak číst ustanovení o odpovědnosti, která jsou zřejmě v rozporu s účinným českým právním předpisem, který chrání spotřebitele. OZ v § 56 odst. 2 písm. b) stanoví, že neplatná jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu. Takovéto ujednání by muselo být neplatné. Lze bohužel domýšlet, že se na něj pravděpodobně provozovatel služby odvolává, kdykoliv se chce uživatel domoci odpovědnosti společnosti. Odpovědnost uživatele je pak vyjádřena dále: „Pokud nedodržíte ustanovení této Smlouvy nebo pokud bude mít společnost iTunes vážný důvod k podezření, že jste je nedodrželi, může společnost iTunes na základě svého výhradního uvážení a bez toho, že by vám to oznámila: (i) ukončit tuto Smlouvu a/nebo váš Účet, přičemž budete i nadále povinni uhradit veškeré částky splatné podle vašeho Účtu do data ukončení včetně, a/nebo (ii) zajistit ukončení licence na software a/nebo (iii) znemožnit vám přístup ke Službě (nebo jakékoliv jejich části). Pokud porušíte tuto Smlouvu, budete vůči společnosti iTunes, jejím členům představenstva,

vedoucím

pracovníkům,

zaměstnancům,

zástupcům,

dodavatelům a poskytovatelům licence odpovědni za jakýkoliv nárok, který z vašeho porušení vyplývá. Dále ponesete důsledky jakéhokoliv úkonu provedeného společností iTunes v rámci jejího šetření případu podezření na porušení této Smlouvy nebo v důsledku jejího zjištění či rozhodnutí, že došlo k porušení této Smlouvy.“

Služba iTunes sice představuje pro uživatele internetu obrovský rezervoár hudby a dalších děl. Jak jsme ale mohli vidět, obchodní podmínky služby obsahují několik problematických ustanovení. Je vhodné také poznamenat, že smlouva mezi uživatelem a

66

iTunes Store 2012, op. cit.

33

poskytovatelem není uzavírána s americkou společností Apple Inc., ale se společností iTunes, S.a.r.l. se sídlem v Lucemburku a založené podle lucemburského práva.67

3.1.3 Čeští následovníci iTunes Na podzim 2011 přišel s vlastním obchodem s online hudbou jeden z největších českých hudebních vydavatelů – společnost Supraphone.68 Služba byla původně naplněna pouze hudbou z vlastní produkce, ale postupem času i hudbou ostatních vydavatelství.69 Služba funguje jako jednoduché webové rozhraní, ve kterém může uživatel procházet jednotlivé skladby a interprety a nakupovat skladby či celá alba. Vždy pak zaplatí to, co se nachází v jeho nákupním košíku (podobně jako v klasickém e-shopu) a to vybranou platební metodou.70 Uživatel může stahovat skladby bez ochrany DRM a libovolně je pro vlastní potřebu kopírovat. Podmínkou je nákup alespoň jednou za rok, neboť obchodní podmínky stanoví: „Poskytovatel má právo zrušit uživatelský účet uživatele v případě, že uživatel poruší podmínky poskytování služby nebo pokud nevyužije službu po dobu delší než 12 měsíců.“71 Supraphon může odmítnout poskytovat službu uživatelům, kteří již

porušovali autorská práva v minulosti, nebo o tom existuje podezření.72 Supraphon nabízí i formu předplatného, která funguje pouze na jednoduchém principu přednabití kreditu a jeho postupného čerpání nakupováním hudby. Supraphonline je tedy jednoduchou službou umožňující nákupy bez většího zatěžování uživatelů.

67

Company Overview of iTunes S.a.r.l.. Bloomberg Businessweek [online]. Bloomberg, 2013 [cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 68 Dostupné z: 69 Supraphonline.cz prodává už i alba od Universalu a začíná konkurovat iTunes. IHned [online]. Economia, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 70 VEČEŘA, Zdeněk. Hudba legálně: Kde ji koupit na českém internetu. Živě.cz *online+. Mladá fronta, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 71 VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY a REKLAMAČNÍ ŘÁD digitální služby SUPRAPHONLINE. Supraphonline [online]. Supraphon, 2012 [cit. 20.3.2013] Dostupné z: 72 Supraphonline 2012, op. cit.

34

Na jaře 2012 přišel na trh s online prodejem hudby další velký český distributor autorských děl – společnost Bonton. Služba nese název Bontonline73 a funguje na podobném principu jako Supraphonline. Jde tedy o webové rozhraní internetového obchodu, ze kterého jsou skladby stahovány. Bontonline umožňuje stažení produktů i pro neregistrované uživatele. V takovém případě jde ale jen o jednorázové stažení a uživatel si nemůže zakoupené skladby stahovat opakovaně (což je výhodné především v případě ztráty či poškození). Skladby neobsahují DRM, ale jsou opatřeny informacemi o uživateli, který si je zakoupil. Bonton si tak vyhrazuje právo zrušit účet uživateli, který kopie nakoupených skladeb dále nabízí, nebo k účtu poskytl přístup třetí osobě. Zároveň uživatele vyzve k odstranění nelegálních kopií, které tímto postupem vznikly.74 Oba české obchody se liší jen nabídkou titulů nebo cenovou politikou. V obou případech jde o prodej licencí pro osobní a nekomerční užití. V polovině roku 2012 byla uvedena do provozu služba ClickMusic.75 Stojí za ní iniciativa českých interpretů, kteří se chtějí oprostit od zastupování hudebními vydavatelstvími.76 Do tohoto obchodu přispívají přímo vlastníci autorských práv, zejména hudebníci. Ti získají přesný přehled o počtu stažení svých skladeb a mohou na nich přímo generovat zisk. Uživatel má možnost kupovat jednotlivé skladby nebo alba za poměrně příznivé ceny a bez ochrany pomocí DRM. Může si je pro vlastní potřebu dále kopírovat.77 Nelze si nevšimnout podobnosti s Jamendem78, které je ale pro běžného uživatele zcela zdarma.

73

Dostupné z: Všeobecné obchodní podmínky Bontonline.cz. Bontonline [online]. Bontonline, 2012 [cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 75 Dostupné z: http://www.clickmusic.cz/ 76 KUŽNÍK, Jan. Zkuste ClickMusic: obchod s hudbou, který neokrádá hudebníky ani vás. Technet [online]. Mafra, 2012 [cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 77 Obchodní podmínky. Clickmusic *online+. Full Moon Agency, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 78 Viz výše v práci. 74

35

Ve stejné době jako iTunes, tedy na podzim 2011, se v ČR objevila s poměrně výraznou reklamní kampaní nová služba MusicJet79 (která znamenala konec i-legálně.cz), tu vytvořili někteří zavedení hudební vydavatelé a prezentovali ji jako změnu pro uživatele (což by byla k tehdejší situaci na trhu skoro jakákoliv služba). MusicJet funguje na principu streamování hudebních nahrávek, které jsou v online katalogu služby, a uživatel nemá možnost je stahovat. Pro její obsluhu je nutné nainstalovat příslušný program, pomocí něhož uživatel získá přístup k celému katalogu služby. Základní verze je zdarma (přehrává mezi skladbami reklamy), verze Start (odstraňuje reklamy) stojí 75 Kč měsíčně a verze Naplno (přidává podporu mobilních platforem a offline poslech) pak 149 Kč.80 Služba obsahuje nahrávky, které je možné přehrát jen ve speciálních aplikacích a v případě nejvyšší verze je možné k ní přiřadit maximálně 3 mobilní telefony.81 Není tedy možné zřizovat jejich rozmnoženiny. Poskytovatel znepřístupní uživateli funkcionality, pokud za službu neplatí a může mu účet zrušit, pokud jej nepoužívá déle než 6 měsíců.82 Podmínky jsou pro uživatele v lecčem nepříliš výhodné a MusicJet si příliš velkou popularitu nezískal.83 Na konci roku 2011 byla na českém trhu zpřístupněna obdobně fungující francouzská služba Deezer,84 která nabízí větší katalog hudby zahraničních vydavatelství.85 Zdarma je verze s reklamami, Premium bez reklam za 3,49 euro a Premium + za 6,99 euro měsíčně.86

79

Dostupné z: Produkty. Music Jet [online]. MusicJet, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 81 Obchodní podmínky. Music Jet *online+. MusicJet, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 82 MusicJet 2012, op. cit. 83 Množství platících uživatelů bylo před rokem asi 16.000. Více viz AUST, Ondřej. Hudební MusicJet ohlásil 100 tisíc registrovaných uživatelů, z toho 16 tisíc předplatitelů. Mediář.cz *online+. Mediář.cz, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 84 Dostupné z: 85 KUŽNÍK, Jan. Češi se dočkali další konkurence iTunes. Deezer bude spojen s Facebookem. Technet *online+. Mafra, 2011 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 86 Offers. Deezer *online+. Deezer, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 80

36

3.2 Služby poskytující v ČR audiovizuální obsah Zatímco v oblasti hudebních obchodů se situace v ČR v posledních letech začala poměrně rychle vyrovnávat kvalitě služeb, jaké mají k dispozici uživatelé v USA, v oblasti distribuce audiovizuálního obsahu je situace stále omezená a trh poměrně malý. V ČR jsou léta dostupné služby typu YouTube a mají i národní alternativy, jakou je Stream.cz87 provozovaný společností Seznam.cz. Ten funguje na podobném principu jako video on demand služba YouTube – videa jsou prokládána reklamními bannery nebo spoty, které slouží jako zdroj příjmů provozovateli. Samotná nabídka videí je tvořena uživateli serveru případně tzv. klienty, tedy uživateli, kteří vkládají autorský obsah do svého vlastního speciálního kanálu a Seznam.cz s nimi má uzavřeny partikulární smlouvy, a třetí skupinou jsou pořady vyráběné v režii redaktorů služby.88 Taková forma služeb poskytujících audiovizuální obsah umožňuje uživateli zhlédnout množství obsahu, ale není obchodní platformou ve smyslu distribuce např. celovečerních filmů.

3.2.1 České internetové videopůjčovny Službami, které umožňují nakupování audiovizuálních děl, především filmů, jsou tzv. internetové videopůjčovny. Jedná se o služby typu video-on-demand, ve kterých je většinou možné zaplatit jedno zhlédnutí filmu. Uživatelé jen omezeně touží po oakovaném zhlédnutí. Celovečerní film si většinou pustí divák jen jednou, k čemuž mu plně dostačuje poskytnutá licence, která jim neumožňuje opakované přehrávání. Což je rozdíl od přístupu k hudebním nahrávkám, u nichž je opakované přehrávání jedním z klíčových požadavků. V ČR funguje velmi omezeně v oblasti distribuce filmů iTunes Store, ale vzhledem k velmi malé nabídce v oblasti audiovizuálních děl na našem území se budeme věnovat českým platformám. Jako první online videopůjčovna v ČR vznikla služba Topfun,89 a to již v roce 2006, kdy bylo možné stáhnout z jejích internetových stránek několik filmů.90 Postupně se její

87

Dostupné z: Smluvní podmínky. Stream.cz *online+. Seznam.cz, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 89 Dostupné z: 88

37

nabídka mnohonásobně rozrůstala v závislosti na získávání smluv s dalšími distributory a partnery, kterých by mělo být dnes více než 40.91 Služba umožňuje zakoupení jednotlivého filmu (většinou za 50 Kč) a jeho přehrání v následujících 24 hodinách v prohlížeči, nebo výrazně dražší stažení filmu do počítače uživatele, kde může být přehráván jen ve Windows Media Playeru kvůli ochraně pomocí DRM. Také nabízí několik předplatitelských modelů.92 Neomezené předplatné stojí uživatele 189 Kč měsíčně.93 Problémem je dostupnost titulů, která se ale postupně zlepšuje. Možnost zhlédnout nové filmy se objevuje v době jejich vydání na fyzických nosičích. Cena za stažení filmu ale nezřídka převyšuje cenu DVD disku a navíc obsahuje všechna zmíněná omezení ve výběru a možnostech přehrávání i v rozlišení obrazu,94 které je stejné jako u DVD. Služba disponuje i nabídkou filmů ve vysokém rozlišení, k datu psaní této práce jich však obsahuje pouze osm.95 Dále je možné si skrze ni předplatit i některé soukromé televizní kanály96 a je dostupná na celé řadě zařízení včetně chytrých televizí. Zásadním problémem je, že uživatelé často nechtějí čekat do doby vydání filmů na fyzických médiích a alternativou k chození do kina jim je stahování nelegálních kopií. Film, o který mají opravdu zájem, tak často uvidí dříve, než bude ve službě Topfun nabídnut, nebudou tak mít žádnou motivaci za něj zaplatit.

90

POTŮČEK, Jan. V Česku otevírá další internetová videopůjčovna. Digi Zone [online]. Internet Info, 2006 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 91 Topfun spojuje síly se společností SPI Internetional za účelem rozšíření své nabídky v České republice a Slovenské republice. Topfun *online+. Topfun Media, 2011 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 92 Nákupní řád. Topfun *online+. Topfun Media, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 93 Topfun Nonstop. Topfun *online+. Topfun Media, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 94 Jedná se o počet obrazových bodů (tzv. pixelů), který má jednotlivý snímek a úzce souvisí s kvalitou obrazu. U DVD je tato hodnota 720x576 (šířkaxvýška). 95 HD Filmy. Topfun *online+. Topfun Media, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 96 Topfun Televize. Topfun *online+. Topfun Media, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

38

Druhou velkou online videopůjčovnou vytvořenou pro specifik českého trhu je služba Voyo.cz97 televizní skupiny Nova. Nabízí živé vysílání vlastních televizních stanic, streamované pořady nebo možnost jejich stahování. Dostupné jsou také filmy, k jejichž prodeji má společnost licenci od vlastníků autorských práv. Voyo nabízí předplatné, v rámci něhož ale nejsou dostupné všechny tituly (zpravidla nejsou dostupné ty nejatraktivnější) a předplatitel za ně musí platit nad jeho rámec.98 V ostatních ohledech je systém velice podobný službě Topfun, včetně zapojení DRM ochrany. Živé vysílání televizního programu a archiv pořadů není jen výsadou skupiny NOVA, ale provozuje je i druhá komerční televize Prima99 nebo veřejnoprávní Česká televize.100 V květnu 2012 spustila vlastní službu pod názvem Aerovod101 distribuční společnost Aerofilms. Ta v českých kinech uvádí především umělecky hodnotnější díla a její internetový obchod se zaměřuje pouze na filmy z vlastní distribuce. V Aerovodu může uživatel film na vyžádání streamovaně shlédnout (většinou 60 Kč) nebo si jej za vyšší částku stáhnout (většinou 90 Kč) bez ochrany DRM.102 Aerovod tak nabízí ze všech zmíněných služeb nejjednodušší a nejlevnější cestu k filmům, problémem je malé množství filmů i úzká cílová skupina. Dostupná je v ČR také výše zmíněná služba DOC Alliance.

3.3 Situace na českém online trhu s autorskými díly Představili jsme služby zpřístupňující zákazníkům v ČR hudební a audiovizuální díla legálně, můžeme proto situaci porovnat se stavem v USA. V tomto případě je ale nutné oba typy děl od sebe oddělit. Pokud jde o obchod s hudbou, byl stav internetových obchodů dlouhou dobu dosti neuspokojivý. K zásadním změnám došlo až v roce 2011, kdy u nás Apple zpřístupnil iTunes Store. Postupně došlo k uvedení nejméně tří zajímavých českých služeb (MusicJet, Supraphonline, Bontonline) a zpřístupnění 97

Dostupné z: Všeobecné obchodní podmínky. Nova *online+. CET 21, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 99 Dostupné z: 100 Dostupné z: 101 Dostupné z: 102 O Aerovodu. Aerovod [online]. Aerofilms, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 98

39

některých zahraničních (Grooveshark, Deezer). Sice nejsou na našem trhu dostupné desítky variant jako na americkém, ale do značné míry se trhy sbližují. Pokud uživatel vhodně zkombinuje českou a zahraniční službu, může dosáhnout na většinu českých i zahraničních nahrávek. Dosti odlišná situace panuje na trhu s audiovizuálními díly. Zatímco služby, které poskytují autorský obsah na vyžádání zdarma, jako YouTube, fungují v ČR bez větších omezení, služby prodávající komerční díla se rozvíjejí jen velmi pomalu. Představiteli takových služeb jsou dvě české online videopůjčovny, které stále obsahují poměrně málo filmů a seriálů. Možnost stahování je velmi nevýhodná, nezbývá, než se spolehnout na streamování jednotlivých snímků nebo většího množství obsahu v rámci předplatného. To je poměrně výhodné, pořád ale zůstává problém v nedostatku filmů, které v žádném případě nepokrývají poptávku a v diskutabilní technické kvalitě. V době neustále se zvyšujícího požadavku na dostupnost vysokého rozlišení filmů si české služby vystačí většinou s kvalitou srovnatelnou s DVD. S možnostmi, které poskytuje např. americký Netflix, je česká nabídka stále nesrovnatelná. Poměrně dobře fungují zdarma přístupné archivy televizních stanic (v případě televize Nova ale za předplatné v rámci služby Voyo). Ve výsledku tak nabídka v ČR za americkým trhem zaostává poměrně výrazně. Důvodem může být pouze opožděný socio-kulturní a technologický vývoj ve střední Evropě nebo komplikace způsobované rozdílnou legislativou v zemích EU. Nebo snad překážky, které klade rozvoji tohoto druhu obchodování česká legislativa. Druhým dvěma důvodům se budeme věnovat v další kapitole.

3.4 Shrnutí kapitoly Ve třetí kapitole jsme nahlédli situaci na českém trhu s online distribucí autorských děl. Představili jsme si nejrozšířenější služby, pomocí nichž mohou čeští uživatelé nakupovat díla prostřednictvím internetu. Zaměřili jsme se přitom opět na hudební a audiovizuální díla. Srovnali jsme situaci na českém trhu s možnostmi amerického uživatele a konstatovali jsme, že nabídka hudebních služeb je poměrně uspokojivá. Naopak distribuce audiovizuálních děl je za zámořskou nabídkou stále dosti

40

opožděna. Nakonec jsme nabídli několik možných aspektů, jež mohou mít za důsledek pomalejší vývoj v dostupnosti služeb na území států EU, a dále se budeme zabývat srovnání právních systému obou regionů.

41

4. Legislativní rámec Představili jsme si situaci na poli distribuce autorských děl v USA a následně v ČR, kterou je nutné vnímat v celém evropském kontextu, resp. kontextu EU a zjistili jsme nevyváženost v poskytování služeb umožňujících legální dostupnost autorských děl v kyberprostoru. V další části práce si představíme legislativní rámec, ve kterém se námi zkoumané služby v USA, EU a ČR musejí prosadit. Porovnáme úpravu v těchto třech regionech a zjistíme, jestli je horší situace v Evropě a ČR dána obtížnějším vyrovnáváním se společností s právním řádem. Tedy, zda jsou většímu rozšíření služeb v ČR kladeny legislativní překážky.

4.1 Legislativa USA Na počátku čtvrté kapitoly se budeme stručně zabývat legislativou USA, která se týká úpravy distribuce autorských práv v kyberprostoru. Protože jsme si služby v USA představili jako úspěšné a kvalitní, nahlédneme do právního řádu, ve kterém fungují, a zjistíme, jestli umožňuje jednodušší pronikání takových služeb ke spotřebitelům právě legislativa. Následně poslouží ke srovnání s evropskou a českou úpravou, abychom mohli zjistit, zda jsou v něčem výrazně odlišné. Zákonná úprava autorského práva (tzv. copyright law) má v USA velice dlouhou tradici. První úpravy se objevily už v roce 1783. Tehdy se týkalo autorské právo pouze psaných nebo tištěných dokumentů – knih nebo třeba map. Největší změny v průběhu let zaznamenala délka doby ochrany autorského díla. Tedy po jakou dobu nemůže nikdo jiný než vlastník autorských práv dílo užít. První předpisy pracovaly z dnešního pohledu s velmi krátkou, dobou pěti až sedmi let.103 Nutno upozornit, že USA vycházejí z tzv. monistické koncepce autorských práv, kdy se na dílo uplatňují principy vlastnictví podobně jako na hmotné věci, bez práv osobnostních. Až v posledních desetiletích doznala koncepce jistých korekcí, ale jen pro určité typy děl.

103

Pro více informací o historii amerického autorského práva viz: A Brief Introduction and History. Copyright *online+. United States Copyright Office, 2008 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

42

4.1.1 Copyright Act Dnešní autorské právo v USA je upraveno autorským zákonem (Copyright Act) z roku 1976. Podle § 102 a) přiznává tento předpis ochranu pro autorská díla (překlad autora): „literární díla, hudební díla včetně textu, divadelní hry včetně hudební složky, pantomima a choreografie, obrazy, grafiky a sochy, filmy a další audiovizuální díla, zvukové nahrávky a architektonická díla (přidána v roce 1990).“104

Podle § 106 jsou autorům přiznána tato exklusivní práva (překlad autora): „právo vytvářet kopie díla, právo vytvářet z původního díla odvozená díla, prodávat a pronajímat kopie díla, právo dílo veřejně předvádět nebo přehrávat.“105

Zmíněná práva zakotvená v americké legislativě můžeme, s velkou mírou shodnosti, srovnat s naší lokální úpravou. Odlišnost, kterou je důležité zmínit, je tzv. doktrína fair use106 upravená v § 107. Fair use umožňuje za splnění podmínek, užití autorského díla bez licence, aniž by došlo k zásahu do autorských práv.107 Ustanovení demonstrativně stanovuje oblasti jejího užití, jde tedy např. o kritiky, novinářskou činnost, výuku, školství nebo výzkum. Přičemž musí být zváženy ještě další čtyři podmínky (překlad autora): 1. účel a charakter použití (např. komerční/vzdělávací), 2. povaha použitého díla (např. fikční/faktografické), 3. míra použití díla (jak velká část) a 4. vliv užití na potenciální majetkový zisk autora. Funkce fair use je velmi významná a velice často se na ni odvolávají i společnosti nebo uživatelé obvinění z nelegálního šíření děl. Soudy pak posuzují jejich konání v závislosti na zmíněných kritériích.

104

§ 102 a).zákona An Act for the general revision of the Copyright Law, title 17 of the United States Code, and for other purposes ze dne 1. ledna 1978. 105 § 106 zákona An Act for the general revision of the Copyright Law, title 17 of the United States Code, and for other purposes ze dne 1. ledna 1978. 106 Česky možné přeložit jako spravedlivé nebo rozumné užití. Budeme se však držet výstižnějšího a zavedeného anglického termínu. 107 V evropském a českém právu existují podobně koncipované konkrétní zákonné licence nebo výjimky z práva autorského. Viz dále v práci.

43

Jedním z nejdůležitějších prvků autorskoprávní ochrany je doba jejího trvání. Na počátku kapitoly jsme zmiňovali, že v prvních předpisech to bylo maximálně sedm let. Délka ochrany se neustále prodlužovala a Copyright Act ji v § 302 stanovil na dobu života autora a dalších 50 let a dobu 75 let pro díla anonymní a vytvořená před platností předpisu. V roce 1998 došlo k přijetí dalšího důležitého předpisu a revizi, v jejímž rámci se první lhůta prodloužila na 70 let a druhá na 95. Můžeme být svědky neustálého prodlužování délky doby ochrany, což může klást překážky v užívání děl.108

4.1.2 Digital Millenium Copyright Act Copyright Act sám o sobě v digitální době a časech transferu množství dat prostřednictvím internetu neobstojí. Proto byl v roce 1998 přijat kongresem další důležitý předpis známý pod zkratkou DMCA,109 kterým byl původní předpis revidován. Jeho základ spočívá na několika jednáních a dohodách na půdě WIPO110 a podobné znění, jak si ukážeme dále, mají i související směrnice EU. DMCA především zavádí do amerického práva několik zásadních změn, týkajících se právě digitálních dat. Jde o zákaz prolamování digitální ochrany proti kopírování DRM. Není tedy možné kopírovat data, přestože by to jinak legislativa umožňovala (např. díky fair use), pokud jsou tato proti kopírování chráněna. Přičemž je každé tři roky zveřejňován seznam výjimek z tohoto ustanovení. Pro představu se jedná např. o možnost kopírovat DVD pro vzdělávací účely atp.111 Další zásadní úprava DMCA se týká odpovědnosti ISP.112 DMCA stanovuje institut tzv. safe harbour (tedy bezpečný přístav) – jde o situaci, kdy je ISP neodpovědná. Zjednodušeně lze říci, že v případě, kdy ISP není původcem informace nebo nebyla

108

Především, když si uvědomíme, že je počítačový program chráněn jako dílo literární, zjišťujeme, že podle tohoto předpisu budou moci být např. Windows 95, která jsou již dnes dávno zastaralá a nikdo je nepoužívá, volně užita zřejmě až za více než sto let. 109 Tedy „autorský zákon pro digitální tisíciletí“. 110 World Intellectual Property Organisation (tedy Světová organizace duševního vlastnictví). Více viz na jejích internetových stránkách 111 S kompletním seznamem výjimek stanovených v roce 2010 je možné se seznámit zde: Rulemaking on Exemptions from Prohibition on Circumvention of Technological Measures that Control Access to Copyrighted Works United States Copyright Office, 2010 [cit. 7.3.2013] Dostupné z: 112 Zkratka anglického Internet Service Provider, tedy „poskytovatel internetových služeb“. S touto zkratkou se běžně pracuje jako zástupnou pro všechny poskytovatele služeb prostřednictvím internetu a budeme ji tak používat i my.

44

do její služby s jejím souhlasem či vědomím nahrána, není za ni ISP odpovědná. S tím souvisí procedura tzv. notice&takedown (tedy oznámení a odstranění). Pokud je někomu zveřejněnou informací zasahováno do práv (typicky vlastník autorských práv), oznámí to ISP a ta by měla informaci ze své služby odstranit. Pokud tak neučiní, je za ni odpovědná a věc se může řešit soudní cestou. Nutno upozornit, že v USA je oznamování prostřednictvím této procedury velmi časté a velké společnosti jej využívají jako preventivní opatření. Jimi najatí analytici tak prohledávají výskyt odkazů na nelegální kopie dat a odesílají zprávy s žádostmi o jejich odstranění. Jen u vyhledávače společnosti Google se jednalo v polovině roku 2012 o 1.500.000 takových oznámení týdně.113 Takové množství samozřejmě nemohou ISP jako Google kontrolovat a tak odkazy odstraňují automaticky a teprve na návrh společnosti, které byl odkaz odstraněn, se může odkaz mezi výsledky vyhledávání navrátit. ISP pak nabízejí ve svých službách jednoduché mechanismy, jak podezřelý obsah nahlásit přímo prostřednictvím formuláře na internetových stránkách.114 Je vidět, že taková úprava, ač se zpočátku mohla zdát vyhovující, nyní skýtá mnohá nebezpečí. Bylo např. zjištěno, že na žádost Microsoftu byly z vyhledávače Googlu odstraněny i odkazy na stránky BBC, Wikipedie nebo některých vládních serverů.115 Otázkou k další diskusi je, zda mají ISP filtrovat i další umisťování jednou odstraněné informace, zatím se má za to, že nikoliv.

4.1.3 SOPA a PIPA Zatímco v EU vyvolala mezi veřejností a společnostmi bojujícími za svobodu internetu velkou nevoli smlouva ACTA,116 v USA se podobného odporu dostalo počátkem roku 2012 dvěma návrhům na zpřísnění legislativy autorských práv, které vešly ve

113

ČÍŽEK, Jakub. Microsoft z Googlu „smazal“ BBC, Wikipedii a další weby Živě.cz *online+. Mladá fronta, 2012 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 114 Takový typický formulář je možné nalézt např. na 115 ERNESTO. Microsoft Microsoft DMCA Notice ‘Mistakenly’ Targets BBC, Techcrunch, Wikipedia and U.S. Govt *online+. TorrentFreak, 2012 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 116 Viz dále v práci, v kapitole o legislativě EU

45

známost pod zkratkami SOPA a PIPA.117 Revoluční změnou měla být přímá odpovědnost ISP za obsah uložený v jejich službě. Což by znamenalo např. to, že by byl Facebook přímo odpovědný za obrázek nahraný uživatelem, který k němu nevlastní autorská práva. Nepochybně by to vedlo k obrovským kontrolám uživatelů a spousta služeb by omezila svoji činnost. Dalšími zbraněmi v rukou vlastníků autorských práv měla být možnost vynutit si u soudu blokaci serveru na úrovni DNS118 či zabránění možnosti používat reklamní nebo platební služby. Za deset hlášených porušení během roku měl hrozit přitom až pětiletý trest odnětí svobody.119 Projednávání zákonů bylo nakonec na nátlak uživatelů a společností, mezi něž patřily i Google nebo Wikipedia, odloženo. Je ale zřejmě otázkou času, než se podobné snahy zase objeví, neboť boj proti nelegálnímu šíření děl je stále aktuální.

4.1.4 Shrnutí americké legislativy V předchozích odstavcích jsme se mohli přesvědčit, že ochraně autorských práv je v USA dlouhodobě přikládána velká důležitost. Ta se nijak nesnižuje ani v posledních letech, což bylo možné pozorovat na iniciativě týkající se zákonů SOPA a PIPA. Výjimky z ochrany je možné uskutečňovat pouze na základě institutu fair use. Přesto se v tomto kontextu dokázalo prosadit velké množství úspěšných a zajímavých služeb provozujících nové obchodní modely s autorskými díly. K omezení jejich možné činnosti mimo legální rámec slouží jasné vymezení odpovědnostních vztahů prostřednictvím DMCA. Jeho následkem sice došlo k množství sporných případů, přesto nové modely zažívají velký úspěch.

117

Stop Online Piracy Act (tedy zákon k zastavení internetového pirátství), který vznikl v americkém kongresu a Protect Intellectual Property Act (tedy zákon k ochraně duševního vlastnictví), který má svůj původ v americkém kongresu a za jejich podporu lobovala sdružení jako RIAA (hudební) nebo MPAA (filmové). 118 Ten by tak byl dostupný pouze pomocí přímého zadávání IP adresy. 119 VÁCLAVÍK, Lukáš. SOPA a PIPA: proč dnes nejede Wikipedia a další weby. CNEWS [online]. Extra Publishing, 2012 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

46

4.2 Legislativa Evropské unie týkající se nových obchodních modelů s autorskými díly Základní odlišností Evropy od USA je rozdílné nahlížení na režim autorských práv. V našem regionu uplatňujeme tzv. dualistickou koncepci, kdy dělíme práva na osobnostní (přiznaná pouze autoru díla) a majetková. Co se týče doby ochrany majetkových práv, byla dlouho nastavena na dobu života autora a následujících 50 let. V roce 2006 došlo po vzoru USA ke změně na život autora a dalších 70 let.120 Je důležité si uvědomit nejednotnost legislativního vývoje EU. Právní úprava států se odlišuje, a to i v případě institutů duševního vlastnictví a autorského práva jako jeho nedílné součásti. Přestože se snaží EU práva států postupně harmonizovat, pořád zůstávají rozdíly v mnoha oblastech. To můžeme vysledovat i na odlišném přístupu jednotlivých států k některým konkrétním službám. Např. Google Books v souvislosti s autorským právem121 nebo Google Street View v souvislosti s porušováním práva na soukromí, kdy v některých zemích (jako je třeba ČR) služba již naplno funguje a v jiných se potýká s odporem (služba měla velké problémy třeba v sousedním Německu122). Problémy má ICT podnikání i s ohledem na pravidla hospodářské soutěže. Vzpomenout můžeme stále trvající problémy Microsoftu, kvůli údajnému vzniku monopolu distribucí vlastního internetového prohlížeče Internet Explorer, za což byl pokutován už v roce 2009. V březnu roku 2013 mu byla za nedodržování povinností vyměřena nová pokuta v podobě obrovské částky 561 milionů eur,123 v celkovém součtu tak Microsoftu byly

120

Čl. 1 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících 121 SCHENKOVÁ, Kateřina. Projekt Google Books a dohoda o narovnání. Právnické fórum *online+. Wolters Kluver, 2010 *cit. 16. 12. 2011+ Dostupné z: 122 Viz MACICH, Jiří. Street View v Německu končí i přes posvěcení od soudu. Lupa [online]. Internet Info, 2011 *cit. 16. 12. 2011+ Dostupné z: 123 ČÍŽEK, Jakub. Microsoft dostal pokutu 561 milionů eur. Nezobrazoval ballot screen. Živě.cz *online+. Mladá fronta, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

47

vyměřeny už pokuty v částce přesahující 3 miliardy eur.124 Zjišťujeme, že problémy, pro které byl Microsoft vyšetřován už v domovských USA, se se zpožděním objevují i v evropském kontextu. I tato skutečnost upozorňuje na jistou opožděnost EU v přístupu k novým právním otázkám, které ICT byznys otevírá. Problémy mají i provozovatelé sociálních sítí, jako je Facebook,125 protože ochrana soukromí v EU je oproti USA stále značně hypertrofní. V dalších odstavcích nahlédneme do legislativního rámce EU týkajícího se námi zkoumané problematiky. A pokusíme se ověřit některá tvrzení, že prosadit se s novými distribučními službami v EU, a jejích jednotlivých státech, je často pro společnosti problematické nebo zbytečně nákladné.126 Evropská společenství a nyní EU se snaží dlouhodobě působit na dotváření jednotného vnitřního trhu EU a naplňování jeho čtyř svobod127. Vzhledem k velkému množství zboží a služeb zatížených právy duševního vlastnictví, je zcela na místě, že i harmonizaci práv duševního vlastnictví věnuje EU značnou pozornost. Je možné to vidět na mnoha jeho aspektech. Neustále se objevují snahy vytvořit jednotný patent EU, zatím se ale musíme spokojit se složitějším evropským patentem.128 Podobný proces ale úspěšně vyústil v možnosti registrace ochranné známky129 pro celé území EU. Tak se 124

SAMS, Brad. Since 2004, the EU has fined Microsoft 3.04 billion dollars. Neowin [online]. Neowin, 2013 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 125 LAUSCHMANN, Jindřich. Právní problémy Facebooku v Evropě vrcholí zákazem pluginů. tyinternety *online+. iFutu.cz, 2011 *cit. 16. 12. 2011+ Dostupné z: 126 O globálním a hlavně evropském ICT trhu a jeho vyhlídkách je možné se více dozvědět např. z rozhovoru s prezidentem Microsoftu pro Evropu Janem Mühlfeitem v pořadu Connected dostupném oline z: 127 Volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Viz TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2010, 301 s. ISBN 9788087212608, s. 133 177. 128 Více viz např. v MICHL, Milan. Evropský patent *online+. 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: 129 Více viz např. v SELUCKÁ, Veronika. Komunitární ochranná známka *online+. 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z:

48

snaží právo EU působit i na práva autorská a související. Práva duševního vlastnictví je sice nutně žádoucí harmonizovat, ale zároveň obtížné. Členské státy se nerady odklánějí od vlastních koncepcí. V následujících oddílech si přesto přiblížíme nejdůležitější směrnice EU týkající se našeho tématu.

4.2.1 Směrnice o harmonizaci autorského práva Základním harmonizačním předpisem reagujícím na měnící se faktický stav nakládání s díly chráněnými autorskými právy je směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2011 o harmonizaci autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Směrnice už v preambuli v odstavci 11 uvádí: „Nekompromisní a účinný systém ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících je jedním z hlavních způsobů zajištění toho, že evropská kulturní tvořivost a produkce získají nezbytné zdroje, a zajištění ochrany nezávislosti a důstojnosti tvůrců a výkonných umělců.“

Z této proklamace je jasné, jaký postoj má zaujímat EU a její členské státy k ochraně práv duševního vlastnictví. Ačkoliv se koncepce autorských práv v kyberprostoru neustále mění a názory na její udržitelnost se různí, EU jim zaručuje velkou míru ochrany. Dále můžeme v preambuli číst, že odpovídající právní ochrana je nutná pro odměny autorů a investorů. Můžeme dovozovat, že jedním z hlavních cílů ochrany děl v EU je právě záruka ekonomického prospěchu. Preambule směrnice dále proklamuje důležitost vzdělanosti a kultury pro Evropu, k čemuž dovoluje zřizování určitých výjimek. V odstavci 22 však můžeme číst následující: „Cíle náležité podpory šíření kultury nesmí být dosaženo za cenu obětování přísné ochrany práv nebo tolerování nedovolené distribuce padělků nebo nedovolených napodobenin.“

49

Evropský legislativec tak vysílá jasnou zprávu, že výjimky z autorských práv jsou možné, ale opět pouze pokud se nedotýkají ekonomického prospěchu.130 S tím souvisí zakotvení institutu technických prostředků ochrany autorských děl, které rozmnožování brání a zákaz udělování výjimek k rozmnožování v případě jejich přítomnosti. Odstavec 32 se vyjadřuje takto: „Tato směrnice stanoví vyčerpávající výčet výjimek a omezení práva na rozmnožování a práva na sdělování veřejnosti. Některé výjimky nebo omezení jsou použitelné popřípadě pouze u práva na rozmnožování. To patřičně zohledňuje rozdílné právní tradice v členských státech, přičemž je zároveň zajištěno fungování vnitřního trhu. Členské státy by měly dospět k jednotnému používání těchto výjimek a omezení, které bude v budoucnu při přezkoumávání prováděcích právních předpisů hodnoceno.“

Směrnice si osobuje možnost určení všech přípustných výjimek, které se mohou na distribuci autorských děl vztahovat. Zároveň vyjadřuje naději, že výjimky budou ve všech členských státech zakotveny stejně. Víme ale, že jde o citlivou otázku, jelikož se tak nestalo a především v otázce rozmnožování pro osobní potřebu se úpravy jednotlivých států odlišují. Dále zákonodárce stanovuje povinnost honorovat nositele práv spravedlivou odměnou v případě využití výjimek, což se projevilo placením odměn kolektivním správcům za kopírovací nástroje a média i v našem právním řádu.131 Směrnice normuje přenechat autorům výlučná práva rozhodovat o šíření a sdělování děl. Snaží se tak dát najevo ekonomickou důležitost autorských děl a přiznat z nich autorům

130

Promítnutí pravidel lze vidět v tzv. bernském třístupňovém testu, který je vyjádřen v čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29/ES a § 29 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 131 Viz § 25 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů a vyhláška Ministerstva kultury ČR č. 488/2006 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn, ve znění vyhlášky č. 408/2008 Sb. Podrobněji níže v práci.

50

a dalším investorům co největší finanční prospěch a naopak omezit jejich užívání skrze výjimky.132

4.2.2 Směrnice o e-commerce Důležitým předpisem je pro naše účely směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu nebo také směrnice o e-commerce). V preambuli se směrnice vyrovnává s nově nastoleným paradigmatem poskytování služeb informačními společnostmi, tedy služeb přes internet.133 Legislativec v daném případě zmiňuje, že služba je často poskytována ISP se sídlem na území jiného státu, než se nachází příjemce. Proto je nanejvýše důležité, aby byla úprava v dané oblasti harmonizována a členské státy tak zaručovaly jednotný právní standard pro poskytování těchto služeb. Preambule dále stanoví požadavky, aby se Společenství shodla s neevropskými prostory na jednotném standardu, neboť trh informačních služeb zdaleka není jen evropskou záležitostí, ale globální.134 Hlavním přispěním směrnice je stanovení pravidel odpovědnosti, podle kterých budou informační společnosti v EU odpovědné za jednání své a uživatelů, podobně jako v americkém DMCA. Podrobněji se budeme pravidly zabývat v kontextu českého práva v souvislosti se zákonem, který vznikl transpozicí směrnice.135 Další studium odpovědnosti ISP v evropském kontextu je mimo rámec této práce.136 Pro obchodování s díly je důležitá především povinnost stanovená čl. 9 odst. 1 směrnice, který členským státům nařizuje 132

K užívání rozmnoženin pro osobní potřebu viz MYŠKA, Matěj. Limity rozmnoženiny pro osobní potřebu [online] 2010. Dny práva – 2010 – Days of Law, 1. ed. Brno : Masaryk University. Dostupné z: 133 Definici služeb informační společnosti pak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, ve znění směrnice 98/48/ES, kterou se mění směrnice 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů. Kde v článku 1 stanoví tři podmínky pro zahrnutí služby pod tuto směrnici. Jde o: poskytování na dálku, elektronicky a na žádost příjemce služby. 134 Dikce příslušných ustanovení DMCA jsou velice podobné směrnici o e-commerce, přesto se v některých oblastech, především ochraně soukromí EU a USA obrovsky liší. 135 Zákon č. 480/2004 Sb., ze dne 29. července 2004, o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 136 Vice k odpovědnosti ISP viz POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, 388 s. ISBN 978-80-87284-22-3, s. 144-151.

51

přijmout takovou legislativu, aby bylo možné prostřednictvím internetu platně uzavřít smlouvu.

4.2.3 Směrnice o právní ochraně databází Svou vlastní speciální úpravu pak mají databáze a to již ve směrnici Evropského parlamentu a rady č. 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází. Přičemž v této směrnici je akcentována v preambuli snaha upravit nakládání s databázemi vzhledem k rozvíjejícímu se užívání internetu. Jde především o ochranu z hlediska hospodářského, neboť, jak autoři uvádějí v odstavci 7 preambule, je nutné zvláště upravovat databáze i „vzhledem k tomu, že pořízení databází vyžaduje značné lidské, technické a finanční prostředky, zatímco je možné tyto databáze rozmnožovat nebo zpřístupňovat za zlomek nákladů potřebných k jejich samostatnému vytvoření“

Přičemž dále uvádí, že jde nejen o kopírování CD (jakožto dominantního přenosného digitálního média roku 1996), ale i o rozvíjející se online distribuci dat.

4.2.4 Směrnice o právní ochraně počítačových programů Další oblast, pro kterou evropský zákonodárce zavedl zvláštní úpravu, je ochrana užívání software. A to ve směrnici Evropského parlamentu a rady č. 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů. Směrnice však převážně neobsahuje novou právní úpravu a jedná se o kodifikované znění směrnice výrazně starší137. V odstavci 2 preambule tvůrci upozorňují na náročnost výroby počítačového programu vzhledem k jeho snadné kopírovatelnosti a v odst. 3 zmiňují, že programy mohou hrát důležitou roli pro průmyslový rozvoj EU. Čl. 1 odst. 1 nařizuje státům chránit počítačové programy stejně jako díla literární, jak je vymezuje Bernská úmluva. 138 Autorská práva k software se řídí vlastně stejným režimem jako práva autorů k dílům

137

Jedná se o směrnici Rady ES č. 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů 138 Revidovaná Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886. Dostupná online:

52

literárním. V článku 6 směrnice jsou stanoveny výjimky pro rozmnožování nebo překlad kódu v případě interoperability.139

4.2.5 Výhled do budoucnosti úpravy autorských práv v EU Evropská komise, jakožto hlavní exekutivní orgán EU, si je dlouhodobě vědoma důležitosti obchodních transakcí poskytovaných skrze internet a regulovaných směrnicí o e-commerce. Z několika důvodů plánuje větší rozvoj internetového obchodování v EU.140 Proto jsou v plánu drobné úpravy stávajícího právního rámce. Iniciativa souvisí se zdokonalováním jednotného vnitřního trhu a lepší aplikací úpravy na práva duševního vlastnictví. Komise např. k dílům audiovizuálním doslova uvádí: „Nastavení

správných

podmínek

snadnější a technologicky neutrální

umožňujících

bezproblémová,

řešení poskytování přeshraničních a

celoevropských licencí v audiovizuálním odvětví pomůže tvůrcům obsahu zvýšit dostupnost obsahu ve prospěch evropských občanů. Komise v roce 2011 zahájí konzultaci o on-line distribuci audiovizuálních děl s cílem podat zprávu v roce 2012. Tato konzultace bude řešit otázky autorských práv, služeb videa na vyžádání, jejich zavádění do chronologie médií, přeshraničního poskytování licencí k vysílacím službám, licenční účinnosti a aspektu podpory evropských děl. Audiovizuální

zelená

kniha

se

rovněž

zaměří

na

postavení

autorů

audiovizuálních děl a jejich účast na výhodách toků příjmů on-line.“141

Evropská Komise se věnuje i tématu jednotné správy autorských děl v rámci EU a uvádí k tomu: „Mezery v dostupnosti on-line služeb pro spotřebitele v některých členských státech by měly být překlenuty vytvořením stabilního rámce správy 139

Jde o možnost fungování jednoho systému (tj. počítačového programu) se systémem jiným. Tedy vzájemná spolupráce a propojení dvou a více odlišných programů. Důležitost akcentuje směrnice už v preambuli v odst. 10. 140 Více k důvodům viz Stimulovat růst a zaměstnanost: akční plán na zdvojnásobení objemu elektronického obchodu do roku 2015. Evropská komise *online+. 2012. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-10_cs.htm?locale=en 141 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Jednotný trh práv duševního vlastnictví. Evropská komise *online+. 2011. s. 15. Dostupné z:

53

autorských práv na evropské úrovni vhodného pro nově vznikající obchodní modely.“142

Z tohoto prohlášení můžeme mimochodem číst i značnou náklonnost Komise k novým obchodním modelům. Kde převažuje snaha, aby důležití poskytovatelé služeb mohli bez problémů působit na území celé EU. Což by mělo pozitivní vliv na spotřebitele, ale došlo by i k hospodářské stimulaci celé EU. Jiří Peterka upozorňuje na jistou diskrepanci Komise ve vztahu k právům duševního vlastnictví, kdy na straně jedné se má EU pokoušet o jejich posilování a prosazování, na straně druhé upozorňuje Komise, že se často v právní úpravě jedná o určité přemrštěné regulování, které obchodu spíše brání.143 K budoucí právní úpravě se vyjadřuje i novinář specializující se na internet a jeho regulaci Jan Sedlák: „EU hodlá rovněž výrazně modernizovat a sjednotit legislativu kolem internetu a autorských práv, s čímž souvisí i vytvoření lepšího prostředí pro cloud computing. Nové body mají zajistit například to, aby bylo možné firemní data bez problémů ukládat v cloudu v jiné zemi, mají umožnit vstupovat internetovým firmám na trh s jednou sadou pravidel a ne s několika. To by například usnadnilo příchod firem jako Netflix. Pohlížet se má jinak i na stahování a sdílení obsahu.“144

Sama Komise v citovaném sdělení zmiňuje možnost vytvoření jednotného kodexu evropského autorského práva, který by obsahoval veškeré směrnice. A Klade si otázku, zda by nemohlo dojít k jednotné evropské úpravě práv duševního vlastnictví.145 A konečně si Komise klade za úkol vytvoření jednotné evropské úpravy udělování licencí, na rozdíl od partikulárních národních úprav, které problematizují užívání díla mimo

142

Evropská komise 2011 op. cit., str. 11. PETERKA, Jiří. EU chystá e-commerce 2.0. Lupa [online]. Internet Info, 2012 [cit. 27. 12. 2012] Dostupné z: 144 SEDLÁK, Jan. Evropa má sedm nových digitálních pravidel. Connect! *online+. Mladá fronta, 2013 *cit. 5. 1. 2013+ Dostupné z: 145 Evropská komise 2011 op. cit., str. 12. 143

54

území jednotlivých států. Přičemž je přímo uváděno využití některých modelů fungujících online licencí, které by zajistily respektování širokým spektrem uživatelů.146 K problematice se vyjadřuje i Evropský hospodářský a sociální výbor.147 Podle něj je pro rozvoj internetového obchodování nutné odstranit rozdíly vyplývající ze státní příslušnosti. Pak je nutné spotřebitele, stejně jako poskytovatele přesvědčit o výhodách zapojování se do budování jednotného digitálního trhu EU. Co se týče práv duševního vlastnictví, zastává výbor názor, že by měla být chráněna, ale zároveň by měly být zachovávány svobody a práva uživatelů děl. Jako diskriminační považuje např. jakékoliv poplatky za zřizování kopie pro osobní potřebu, pokud je v členských státech umožněna.148 Pro další vývoj autorskoprávní ochrany je podle Výboru důležitý i negativní postoj výboru k problematické smlouvě ACTA.149

4.2.5 Shrnutí legislativní úpravy EU Z uvedených směrnic, které se dotýkají obchodování s autorskými díly prostřednictvím internetu, můžeme vyčíst velkou podobnost s předpisy amerického práva. Stejně jako v americkém právním řádu je zde zakotvena velmi přísná ochrana vlastníků majetkových práv a autorů, která ale v USA přesto umožnila rozsáhlý rozvoj online distribuce děl. Doktrína fair use je nahrazena mnohem přesněji vymezenými výjimkami z práva autorského. Ustanovení o odpovědnosti pak mají stejnou funkci a podobné znění jako v americkém DMCA. Otázky odpovědnosti ISP by tedy neměli být překážkou k dalšímu rozvoji obchodu s autorskými díly v kyberprostoru. Pokusili jsme se dále nahlédnout na budoucnost evropské právní úpravy. Evropská Komise uznává problematiku v roztříštěnosti národních úprav autorského práva a plánuje do budoucna

146

K určitým druhům licencí viz dále v práci. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru č. 2012/C 229/01 k tématu Digitální trh jako hnací síla růstu (průzkumné stanovisko). In:CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting [cit. 5. 1. 2013]. 148 Např. ČR a případ paušálních poplatků za kopírovací přístroje a média. Viz dále v práci. 149 Smlouva ACTA byla problematickým ujednáním pro mnoho obyvatel světa. Evropská komise ji, zdá se, definitivně odmítla. Jedná se o Obchodní dohodu proti padělatelství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy, Austrálií, Kanadou, Japonskem, Korejskou republikou, Spojenými státy mexickými, Marockým královstvím, Novým Zélandem, Singapurskou republikou, Švýcarskou konfederací a Spojenými státy americkými. Dostupná online z: 147

55

co možná největší sjednocení, aby mohlo dojít k vytvoření jednotných pravidel pro společnosti snažící se v EU uplatnit. Pokud bude takového standardu dosaženo, podmínky pro rozvoj trhu by měly být velmi podobné jako v USA v rámci federální úpravy.

4.3 Legislativa České republiky týkající se nových obchodních modelů s autorskými díly Česká republika je v úpravě nakládání s autorskými díly do značné míry determinována právě členstvím v EU a povinností harmonizovat české předpisy podle směrnic EU. V této podkapitole nahlédneme na úpravu autorských práv a možností jejich distribuce prostřednictvím internetu v českém právním řádu a následně odpovíme na otázku, zda český legislativec klade rozvoji nových obchodních modelů s díly překážky.

4.3.1 Autorský zákon Nejdůležitějším předpisem zabývajícím se autorským právem je v českém prostředí AZ.150 Právě AZ zapracovává celou řadu směrnic EU, které byly zmiňovány v předchozí kapitole.151 Předpis zaručuje ochranu všem typům autorských děl podobně jako Copyright Act, což můžeme vyčíst z legální definice díla, kterou jsme popsali v první kapitole. V našem zákoně je velmi důležitý Díl 4 Hlavy I Části první, který je věnován výjimkám a omezením autorského práva, kdy zákon využívá možnosti, kterou mu dává čl. 5 odst. 2 směrnice.152 Český zákon chápe výjimku z práva autorského jako bezesmluvní užití díla bez licenční smlouvy.153 Základem užití je tzv. třístupňový bernský test, který je vyjádřen v § 29 odst. 1 a je generální klauzulí možnosti výjimku uplatnit. Jedná se o užití v případech stanovených zákonem, nesmí být v rozporu s běžným užitím díla a oprávněné zájmy autora jím nesmějí být nepřiměřeně dotčeny. Zákon stanoví v § 150

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 151 Pro naši problematiku je především důležitá úprava počítačových programů, databází a práv duševního vlastnictví v informační společnosti. 152 Směrnice EP a Rady č. 2001/29/ES ze dne 22. května 2001, o harmonizaci některých aspektů práva autorského a práv souvisejících s právem autorským v informační společnosti. 153 MYŠKA, Matěj. Limity rozmnoženiny pro osobní potřebu [online] 2010. Dny práva – 2010 – Days of Law, 1. ed. Brno : Masaryk University. s. 4. Dostupné z:

56

30 odst. 1 dvě podmínky, za kterých je volné užití díla možné. Jedná se o užití pro osobní potřebu fyzické osoby a současně toto užití nesmí směřovat k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu. Může tak jít podle druhého odstavce o zhotovení záznamu, rozmnoženiny či napodobeniny. Důležitý je odstavec třetí zákona, který obsahuje negativní výčet předmětů vyloučených z výjimky. Pro naši práci je důležité užití počítačového programu, elektronické databáze a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu (ustanovení cílí především proti natáčení filmu přímo v kinosále).154 Česká úprava výjimek z práva autorského dává velký prostor pro pořizování tzv. rozmnoženin pro vlastní potřebu, které často bývají pořizovány z nelegálních kopií děl na internetu. Avšak nahrání (upload) autorského díla do kyberprostoru naplňuje znaky institutu sdělování veřejnosti podle § 18 AZ. Kdy v odst. 2 je specifikováno, že o sdělování veřejnosti jde i v případě, že k němu kdokoliv může mít přístup kdykoliv a kdekoliv, přičemž zákonodárce výslovně specifikuje, že měl na mysli především počítačovou, či obdobnou síť. Sdělování veřejnosti pak AZ zahrnuje pod institut užití díla v § 12 odst. 4 písm. f). Užít dílo podle § 12 odst. 1 může autor díla a pak také osoba, které autor udělil oprávnění k užití (licenci) a jiná osoba v případech stanovených zákonem.155 Je vhodné ještě připomenout, že volné užití díla pro osobní potřebu není zcela oproštěno od jakéhokoliv hospodářského protiplnění. V našem právním řádu se jedná o platby za média a přístroje sloužící ke kopírování a ukládání dat. Jejich výrobci jsou

154

Čtvrtým předmětem je pak zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou. 155 Jedná se právě o volná užití a pak zákonné licence. AZ je upravuje mezi §§ 30 a 39.

57

povinni platit příslušnému kolektivnímu správci156 určené poplatky. Úpravou poplatků se zabývá AZ v § 25. Konkrétní přístroje, média a poplatky jsou stanoveny vyhláškou.157 Skutečnost, že v ČR funguje popsaná úprava výjimek z práva autorského, má vliv i na distribuování autorských děl prostřednictvím internetu. V situaci, kdy si může uživatel bez hrozící sankce stáhnout autorské dílo (s uvedeným omezením) z internetu, zdá se být velice obtížné mu jej nabídnout za peníze. Podobně upravené jsou ale výjimky i v řadě dalších evropských států. V USA je možné je zahrnout pod doktrínu fair use (která ale není tolik konkrétní). Pokud distributor umístí do kyberprostoru autorské dílo, musí počítat s tím, že rozmnoženina díla se ve stejné kvalitě objeví na jiném místě na internetu, odkud si jej budou moci uživatelé pro osobní potřebu kopírovat. Jde o komplikaci, se kterou se zájemci o distribuci autorských děl prostřednictvím internetu musí vyrovnat. V ČR je tzv. pirátské sdílení a stahování autorských děl velice rozšířeným fenoménem.158 Již výše jsme však rozvinuli tezi, že právě větší rozšíření nových distribučních modelů jej může pomoci eliminovat.

4.3.2 Licenční smlouvy Licenční smlouvou může autor poskytnout jinému subjektu výkon části nebo všech majetkových práv. Jak jsme si již naznačili výše, Evropská komise by ráda prosadila jednotnou evropskou úpravu licenčních smluv, ke které stále ještě nedošlo. ČR má stále svoji partikulární neharmonizovanou úpravu. Licenční smlouva v současné době upravena v § 46 a násl. AZ. Přičemž § 46 odst. 1 ji definuje takto: „Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu 156

Jedná se o zvláštní správu majetkových autorských práv příslušnou právnickou osobou namísto autora. Odměny jsou následně autorům přerozdělovány. Kolektivní správou se zabývá AZ v Hlavě IV Částí první, tedy mezi §§ 95 – 104. V současnosti v ČR působí tito kolektivní správci: DILIA, OSA, INTERGRAM, OOA-S, GESTOR. 157 Vyhláška Ministerstva kultury ze dne 16. října 2006, kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn 158 Podle České protipirátské unie v dnešní době stoupá k 65% (nicméně není uvedeno z čeho). Více viz na O pirátství. Filmynejsouzadarmo.cz [online] Filmynejsouzadarmo.cz, 2013 [cit. 14. 3. 2013+ Dostupné z:

58

omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu.“

Úpravu licenčních smluv (a dalších smluvních typů) pak převezme od 1. 1. 2014 Nový občanský zákoník (dále NOZ).159 Ten definuje licenční smlouvu velice podobně a to v § 2358 odst. 1 následovně: „Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva

duševního

vlastnictví

(licenci)

v

ujednaném

omezeném

nebo

neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.“

Pak NOZ v § 2371 konkretizuje úpravu pro autorská díla takto: „Smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném.“

Je vhodné připomenout i institut tzv. volných licencí, které se uplatňují i v českém právním prostředí. Jejich prostřednictvím docházíí k zveřejňování množství autorských děl. Pro software je základem licence General Public Licence (běžně užívané pod zkratkou GPL), aktuálně ve verzi 3. Mimo počítačové programy je rozšířen soubor licencí Creative Commons (běžně užívané pod zkratkou CC), které umožňují autorovi definovat licenční podmínky ze šesti základních aspektů (právo dílo dále šířit, právo dílo upravovat, povinnosti uvést autora, povinnost zachovat licenci i na deriváty díla, povinnost dílo neměnit a povinnosti nepoužívat dílo pro komerční účely).160 Mimo tyto

159

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Viz Creative Commons: About the licenses [online]. [cit. 16. 1. 2013]. Dostupné z: . 160

59

hlavní systémy volných licencí existuje ještě řada dalších.161 Nicméně v rámci této práce se licenčnímu právu dále věnovat nebudeme.162

4.3.3 Zákon o některých službách informační společnosti Předpisem, který upravuje fungování vztahů v kyberprostoru a provádí Směrnici EU o e-commerce163 je zákon o některých službách informační společnosti.164 V § 2 písm. a) stanoví, že pro účely tohoto zákona se rozumí „službou informační společnosti jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat“

Do definice služby distribuující online autorská díla bezpochyby patří. Hlavním významem směrnice i zákona je především vymezení odpovědnosti ISP. Odpovědnost je rozdělena do tří skupin, přičemž ISP, kterými se zabýváme, patří do skupiny hosting, protože ukládají uživatelská data. Podle § 5 zákona je ISP odpovědná za ukládání informací uživatelů, pokud mohla vědět nebo jí bylo sděleno, že jsou protiprávní. Vždy odpovídá, pokud vykonává tzv. „rozhodující vliv na činnost uživatele.“165 Přičemž umisťování autorských děl do úložišť ISP bez právního důvodu by pak podmínky mělo splňovat.166 V evropském a českém právu je problém s určením odpovědnosti za uložené informace. Jak uvádí Radim Polčák, je nutné, aby se ISP dozvěděla nejen o uložení příslušné informace ve své službě, ale především o její protiprávnosti. ISP často nevyžaduje

161

Více viz URBAN, Michal. Volné licence v českém a evropském právu [online]. 2011 [cit. 16. 1. 2013+. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z: . 162 Vice viz např. v TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva. 2. vyd. Brno: Doplněk, 2010. 200 s. ISBN 978-80-7239-206-3. 163 Směrnice EP a Rady č. 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu v rámci vnitřního trhu 164 Zákon č. 480/2004 Sb., ze dne 29. července 2004, o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 165 § 5 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., ze dne 29. července 2004, o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 166 Viz dále v práci. Situace v USA a případ Napsteru.

60

informace o konkrétních uživatelích. Ani v případě, že je vyžaduje, není většinou jednoduché určit, zda dílo, nahrané do služby daným uživatelem, bylo nahráno protiprávně. Uživatel totiž může být autorem díla nebo může mít v rámci licenčního ujednání právo dílo veřejnosti sdělovat.167 Dále je nutné vyřešit otázku, za jakých okolností je ISP povinna poskytovat informace o uživatelích. Bude k tomu nucena především soudem, orgánem činným v trestním řízení, či autorem do jehož práv bylo zasaženo.168 Ostatní typy ISP a jejich odpovědnost mohou být v určitých situacích také důležité, rámec našeho výkladu však překračují.169 Mnohými je vytýkána jazyková nepřesnost, se kterou český zákonodárce směrnici provedl. Neboť směrnice stanoví podmínky, za kterých ISP odpovědný není, naopak zákon stanoví podmínky, za kterých ISP odpovídá. Jiří Čermák k tomu uvádí: „Směrnice stanoví, že i za předpokladu, že nebudou naplněny tam uvedené zvláštní podmínky pro zánik odpovědnosti ve vztahu k elektronickým komunikacím, dotčený subjekt se může stále vyvinit, pokud prokáže existenci obecných skutečností majících za důsledek zánik odpovědnosti (např. neexistence zavinění, nemožnost plnění, krajní nouze atp.). Naopak zákon o některých službách informační společnosti budí dojem, že za splnění uvedených podmínek je příslušný subjekt odpovědný vždy a žádný další liberační či exkulpační důvod již nelze uplatnit.“170

Dále dodává, že by šlo o výklad nesprávný, neboť nelze v daném případě počítat s odpovědností absolutní.171 Nicméně restriktivní výklad zákona by mohl vést k problematické aplikaci zákona, která by nebyla konformní s dikcí směrnice.

167

POLČÁK, Radim. Právo na internetu. Spam a odpovědnost ISP. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 150 s. ISBN 978-80-7239-206-3. s. 70. 168 POLČÁK 2007 op. cit., s. 83 – 87. 169 K jednotlivým typům ISP a jejich odpovědnosti viz např. POLČÁK, Radim. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 202s. s. 165 – 177. 170 ČERMÁK, Jiří. Ochrana autorského práva v prostředí peer to peer sítí typu BitTorrent s přihlédnutím k rozsudku ve věci The Pirate Bay. Právní rozhledy. 2010, roč. 8, s. 282. 171 ČERMÁK 2010 op. cit.

61

4.3.4 Další právní předpisy V souvislosti s online distribucí, bychom neměli opomenout ani obecné právní předpisy, které jsou základním východiskem pro předpisy speciální a zde neupravené vztahy se musejí řídit právě jimi.172 Současný OZ173 je důležitý pro vymezení právní subjektivity, obecné úpravy kontraktace a spotřebitelských smluv (vztah mezi poskytovatelem služby a uživatelem bude zpravidla naplňovat znaky tohoto institutu) nebo obecné úpravy závazkového práva a především pak pro nás důležitého smluvního typu kupní smlouvy. Dalším předpisem důležitým pro naše téma je v českém právním řádu je zákoník obchodní174 (dále ObchZ) rovněž vymezující instituty týkající se subjektů, kontraktace, závazků a kupní smlouvy ve vztazích mezi podnikateli. V této souvislosti je vhodné upozornit, že se úprava zmíněných institutů v obou předpisech s datem účinnosti (1. ledna 2014) NOZ175 bude řídit právě novou úpravou. Zmíníme úpravu obecného pravidla kontraktace na dálku (např. licenční smlouvy s uživatelem), aniž by došlo k přímé komunikaci stran a setkání oferty s akceptací v čase. Ta byla z AZ,176 kde upravovala pouze licenční smlouvy převedena do NOZ. Ustanovení zní takto: „S přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.“177

172

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. ISBN 9788073800239. s. 68. 173 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 174 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 175 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 176 zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 6. 177 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 1744.

62

Je nutné upozornit, že právě možnost uzavírání smluv na dálku prostřednictvím internetu, je často předpokladem pro distribuci autorských děl skrze internetové distribuční kanály.178

4.3.5 Budoucnost české úpravy V oblasti budoucnosti ICT v ČR a její reflexe politickými představiteli země udělala velký krok vláda, když na počátku roku 2011 schválila dokument s názvem Digitální Česko (konečný název zněl Státní politika v elektronických komunikacích – Digitální Česko179). Dokument si kladl nejrůznější cíle, mezi zásadní patřilo budování infrastruktury internetového připojení a odmítání radikálních kroků směrem k uživatelům internetu (především odmítání odpojování jednotlivých uživatelů, které se začalo v některých ostatních zemích živě diskutovat). Na podzim roku 2012 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu dokument nazvaný Digitální Česko verze 2.0 s podtitulem Cesta k digitální ekonomice. Např. zpravodajský server Lupa kritizuje dokument za to, že se vůbec nevypořádává s cíli stanovenými v předchozí verzi a rovnou nastoluje další. Dalším problémem je zdůrazňování důležitosti ICT podnikání, přesto, že nebude nijak podporováno ze státního rozpočtu.180 Vláda dokument schválila až 20. 3. 2013.181 Smutnou vizitkou celého projektu jsou jeho oficiální webové stránky, na kterých se údajně už od vydání prvního dokumentu, který je zde jako jediný zveřejněn. Další informace chybí.182

178

Komplexně k fenoménu elektronické kontraktace viz ŠČERBA, Tomáš. Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace [online]. 2012. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z: . 179 Schváleno usnesením vlády č. 50/2011 ze dne 19. ledna 2011. 180 PETERKA, Jiří. Digitální Česko 2.0: Nebudeme blokovat, nebudeme odpojovat od Internetu. Lupa *online+. Internet Info, 2012 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 181 Výsledky jednání vlády, 20. března 2013. Tisková zpráva Vlády ČR [online]. Úřad vlády ČR, 2013 [cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 182 Stránky jsou přítomny na adrese

63

Pojďme se nyní zaměřit na přínos nové verze dokumentu v oblasti distribuce autorských děl. Ministerstvo se jí věnuje v rámci kapitoly 5, na jejímž začátku nepřekvapivě cituje dokumenty Evropské komise, ze kterých vyvozuje důležitost rozvoje nejrůznějších služeb. V obecné části se obrací i k online distribuci hudby, a to následovně: „On-line prodej audiovizuálních děl lze vyčíslit velmi obtížně. Velká část spotřeby on-line hudby je stále na hraně legality. Rozvoj zajímavé, kvalitní a legální nabídky je proto klíčový. Výsledky veřejné konzultace Evropské komise k budoucnosti elektronického obchodu na vnitřním trhu potvrdily fakt, že spotřebitelé mají odlišný pohled na způsob změny regulace v závislosti na zemi svého bydliště a také s ohledem na různé typy obsahu (elektronické knihy, hudba, filmy, kulturní a sportovní události). Trh s on-line hudbou je čtyřikrát větší v USA než v Evropě, ačkoli se dá říci, že v současné době roste v Evropě rychleji.“183

Ministerstvo sděluje, že rozvoj prodeje hudby je klíčový (ovšem proč zrovna hudby, dokument nesděluje). V další části stanovuje principy, kterými by se měla vláda v dané oblasti řídit, přičemž je pro nás zajímavý bod g) „rozvoj zákonné a přeshraniční nabídky online výrobků a služeb“184

V podkapitole 5.1 pak úředníci ministerstva nabízejí zajímavější koncepty řešení nastíněného problému. Uvádějí, že modely distribuce autorských děl se zdaleka nerozvíjejí tak rychle, jak by bylo nutné, což podle nich přispívá k fenoménu nelegálního šíření. Dokument nabízí jako řešení model národní digitální platformy, do které by byla díla vlastníky majetkových práv nahrávána. Pak by byla uživatelům přístupná zdarma nebo za úplatu, podle rozhodnutí majitele práv. Dokonce uvažuje i o povinnosti díla v takové platformě uveřejňovat (např. pokud byla vytvořena s přispěním veřejných zdrojů).

183

Digitální Česko verze 2.0 *online+. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2012 [cit. 5.3.2013], s. 32, Dostupné z: 184 Digitální Česko verze 2.0 op. cit., s. 33.

64

Nakonec autoři dokumentu uvádějí, že se brání kriminalizaci uživatelů nelegálního obsahu. Neboť jsou přesvědčeni, že s příchodem pokročilých distribučních modelů by se nelegální šíření stalo marginálním problémem. Nezbývá, než čekat, jak budou vláda a příslušná ministerstva teze dokumentu naplňovat a zda nás v ČR skutečně čeká revoluční model digitální distribuce, jaký je zde nastíněn.

4.3.6 Shrnutí legislativní úpravy ČR V rámci podkapitoly týkající se české právní úpravy jsme si představili nejdůležitější předpisy a ustanovení upravující uplatňování nových obchodních modelů s autorskými díly. Podrobněji jsme poukázali na poměrně benevolentní úpravu výjimek z práva autorského v režimu českého právního řádu, které způsobují ve většině případů nepostižitelnost uživatelů stahujících nelegální rozmnoženiny děl. Představili jsme koncept uplatňování odpovědnosti ISP, který kopíruje ustanovení směrnice o ecommerce a zmínili jsme i některé další právní předpisy, které se týkají zkoumané problematiky. Z dostupných materiálů jsme následně představili možný vývoj v rámci online obchodu s autorskými díly, který zahrnuje i zajímavý model distribuce, ne nepodobný tomu, který jsme si představovali výše v práci. Mohli jsme se také přesvědčit, že celkové pojetí regulace obchodu s autorskými díly v kyberprostoru je z velké části determinováno evropskou harmonizační úpravou. Ale ani úprava neharmonizovaná se nijak významně neodlišuje od konceptu, který představuje americký právní řád. Můžeme tak dovozovat, že legislativa ČR žádné významné překážky novým obchodním směrům do cesty nestaví. Přinejmenším ne více, než americký právní řád, v jehož konturách se tento druh podnikání daří významně rozvíjet.

4.4 Shrnutí kapitoly Ve čtvrté kapitole jsme představili legislativu, která se přímo týká vymezení autorských práv i služeb, které zprostředkovávají jejich online distribuci. Srovnali jsme úpravu v USA, harmonizační úpravu EU a konečně národní úpravu českou. Účelem bylo vymezení rámce, ve kterém mohou ISP poskytující autorská díla online, rozvíjet svoji činnost. Ale hlavně snaha nalézt rozdíly v úpravách jednotlivých regionů, které by mohly zapříčiňovat pomalejší rozvoj těchto služeb v českém kontextu. Mohli jsme se přesvědčit, že rozdíly v legislativní úpravě jsou v globalizovaném světě minimální.

65

Rozdílné je chápání koncepce autorských práv a některých institutů v USA a v Evropě a problematický může být rozdílný postup ve sjednocování úpravy v jednotlivých státech EU. Zásadní rozdíly v legislativě, které by mohli tento rozdílný vývoj odrážet, jsme ale nenalezli. Nezbývá, než se domnívat, že je způsobován pouze pomalejším technologickým vývojem Evropy a pomalým pronikání zahraničních služeb v našem regionu.

66

5. Případy služeb mimo zákon Dosud jsme se věnovali pouze službám, které uplatňují nové obchodní modely s autorskými díly. Tedy provozují činnost v rámci zákona a snaží se nabídnout uživatelům alternativu ke klasickým obchodním modelům nebo stahování nelegálních kopií autorských děl. K dotvoření našeho náhledu na prostor, ve kterém se tyto ISP pohybují, si v následujících odstavcích připomeneme několik nejznámějších případů poskytovatelů služeb, kteří nabízeli (nebo stále nabízejí) uživatelům autorská díla, ovšem za cenu porušování právního řádu.

5.1 Případ 1: A&M Records, Inc. (RIAA) v. Napster, Inc.185 Velice známým případem, který si připomeneme jako první, je soudní řízení se společností Napster. Napster byl založen v roce 1999 (tedy již v době účinnosti DMCA) 18 letým studentem Shawnem Fanningem. Služba fungovala na principu umožnění sdílení digitálních hudebních souborů uživateli mezi sebou navzájem. Především ve formátu mp3. Systém byl koncipován tak, že uživatelem nainstalovaný obslužný software vytvořil na jeho lokálním disku složku, do které mohl uživatel nahrát hudbu, kterou poskytuje, a tu si následně mohli stahovat ostatní uživatelé služby. Fungoval tedy částečně jako síť typu P2P. Nicméně Napster se lišil v tom, že měl centrální server, který indexoval186 celou zásobu hudebních nahrávek svých uživatelů. S jeho využitím bylo možné se snadno dopátrat, kdo požadovaný soubor sdílí a následně jej od něj stáhnout na vlastní disk. Nutno poznamenat, že během několika měsíců již služba obsluhovala desítky milionů uživatelů. Jelikož systém Napsteru prakticky znemožňoval postih jeho jednotlivých uživatelů, žaloba se obrátila proti samotné službě. V červnu 2000 byl žalován společností A&M Records (k ní se později přidala celá skupina amerických vydavatelů sdružená v RIAA), která požadovala z důvodu porušování autorských práv vydání předběžného opatření, které by službu odstavilo. Napster se bránil citací rozhodnutí ve věci Sony v.

185

Rozhoduntí č. 239 F.3d 1004 (9th Cir. 2001) Indexování je používáno pro vyhledávání v databázích. Je to specifická databázová konstrukce, která umožňuje zaznamenat konkrétní umístění prvku v databázi. Pomocí indexace fungují i nejrozšířenější vyhledávače jako ten od společnosti Google. 186

67

Universal Studios187 (tzv. případ Betamax). Konkrétně se snažil prokázat, že využívání služby uživateli bylo v režimu fair use a že společnost nenese odpovědnost za porušování autorských práv uživateli svých technologií. Napster doplnil argumentaci i o výklad prvního dodatku americké ústavy, který brání svobodu projevu. Soud měl za prokázané, že uživatelé Napsteru porušují autorská práva žalobců a že Napster z toho má přímý ekonomický zisk (ve službě byla přítomna reklama, uchovával data vyhledávání) a uznal nepřímou odpovědnost společnosti. V červenci roku 2002 tak byl provoz celé služby zastaven. Zároveň měli vlastníci autorských práv k dispozici důležité rozhodnutí, které mohli použít proti dalším podobným službám.

5.2 Případ 2: KaZaA KaZaA byla služba vytvořená nizozemskou společností Consumer Empowerment v roce 2001. Fungovala na principu P2P sítě a neměla centrální vyhledávací server jako Napster. Ještě v roce založení byla žalována nizozemským kolektivním správcem autorských práv a majitelé službu odprodali australské společnosti Sharman Networks. Nový majitel služby byl žalován v půli roku 2002 americkými sdruženími RIAA a MPAA a následně v roce 2004 jejich australskou obdobou ARIA. Ještě téhož roku uznal australský soud společnost vinnou za to, že nechala uživatele vědomě sdílet ve své službě autorsky chráněný obsah a nařídil jí upravit službu, aby dále nebylo možné nelegální sdílení děl na úkor autorských práv. V polovině roku 2006 Sharman Networks oznámili, že zaplatí největším americkým vydavatelstvím 100 milionů USD a ze služby KaZaA se stane distribuční platforma pro legální získávání hudby.188

5.3 Případ 3: MGM v. Grokster189 Grokster fungoval na podobném principu jako KaZaA, umožňoval uživatelům přenos souborů mezi jejich počítači skrze internetovou síť. V roce 2003 soud rozhodl, že takový software neporušuje autorská práva, což bylo potvrzeno v polovině roku 2004 i

187

Rozhodnutí č. 464 U.S. 417 (1984) TOPKA, Petr. Napster, Kazaa, Grokster - významné spory ohledně peer-to-peer sítí v zahraničí *online+. SPIT, 2006 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 189 Rozhodnutí č. 545 U. S. (2005) 188

68

odvolacím soudem. Obrana Groksteru byla stejně jako u Napsteru založena na rozhodnutí v případu Betamax (Grokster měl odlišný systém oproti Napsteru a mohl být ve sporech s obranou založenou na stejných argumentech úspěšný). Nicméně Nejvyšší soud USA, ke kterému případ doputoval, v polovině roku 2005 uznal Grokster odpovědným za porušování autorských práv jeho uživateli. Vzal v potaz námitky žalobců, že aby byla služba legální, muselo by být její legální využívání primární a převažující činností uživatelů. A komerční prospěch z legálního využití by musel zásadně převyšovat ono nelegální.190 To se podle soudu v případě Groksteru nedělo a služba musela být zrušena.

5.4 Případ 4: Gnutella a LimeWire Gnutella byla vyvinuta už v roce 2000 a jedná se o program, který umožňuje sdílení souborů mezi uživateli. Na rozdíl od Napsteru se jedná o plně decentralizovaný systém. Protože však vznikla v době problémů Napsteru, byli její tvůrci donuceni ji stáhnout ze svých stránek. Byla ale rekonstruována reverzním inženýrstvím a na základě její technologie a protokolu komunikace mezi počítači vznikly další klienty využívající technologii Gnutelly jako Morpheus nebo právě LimeWire.191 LimeWire byl tedy volně dostupný program, který využíval systém Gnutelly (a později i BitTorrent192) a opět umožňoval sdílení souborů. V květnu 2010 rozhodl soud v případu Arista Records LLC v. Lime Group LLC193 (první účastník je nahrávací společnost, druhý pak vývojář a majitel LimeWire), že LimeWire a jeho vlastníci porušují autorská práva, dopouštějí se nekalosoutěžního jednání a umožňují uživatelům porušovat autorská práva. Později byla společnosti uložena povinnost odstranit z LimeWiru funkcionality umožňující hledat, stahovat, nahrávat a přeposílat soubory.

190

TOPKA 2006 op. cit. MALÍK, Miloš. Lesk a bída Peer-to-Peer sítí *online+. FI MUNI, 2002 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 192 Zvláštní protokol umožňující sdílení dat prostřednictvím typu peer-to-peer sítě. Více viz ČERMÁK, Jiří. Ochrana autorského práva v prostředí peer to peer sítí typu BitTorrent s přihlédnutím k rozsudku ve věci The Pirate Bay. Právní rozhledy. 2010, roč. 8, s. 275 a násl. 193 Rozhodnutí č. 715 F. Supp. 2d 481 (2010) 191

69

Společnost se nechtěla vzdát a chtěla bojovat za legalitu P2P sítí. V roce 2011 RIAA oznámila, že bude po Lime Group požadovat náhradu škody ve výši 72 bilionů USD (což několikanásobně přesahuje HDP celých USA). K soudnímu řešení nakonec nedošlo, protože společnost zaplatila největším vydavatelstvím 105 milionů USD jako mimosoudní vyrovnání.194

5.5 Případ 5: Megaupload Služba Megaupload se od předchozích případů liší tím, že nebyla P2P službou. Nešlo tedy o sdílení dat mezi uživateli, ale o webové úložiště, jakých existují na světě stovky. Byl spuštěn v roce 2005 a fungoval tak, že uživatel do něj nahrál soubory, které na něm zůstaly umístěny. Z Megauploadu si pak mohli soubory stahovat ve velkém množství případů i ostatní uživatelé. Postupně se rozrostl i na další služby jako streamování videa (většinou autorsky chráněného bez jakékoliv licence). Samozřejmě podle DMCA byl Megaupload v režimu safe harbour vzhledem k uživatelským datům, ale pouze pokud dodržoval proceduru notice&takedown. Avšak v lednu 2012 byl Megaupload americkým ministerstvem spravedlnosti zastaven. Na webové stránky ztratili uživatelé přístup a vlastníci společnosti byli zatčeni a jejich majetek zabaven. Byli obviněni z rozsáhlého porušování autorských práv. Při oznámení dotčená data většinou nemazali, ale jen zrušili některé, na ně vedoucí, odkazy. Dalšími problémy byla velká komerční výnosnost služby, kvůli níž bylo nutné stahovat co nejvíce souborů, a tak bylo pro provozovatele výhodné mít ve službě dostupné co možná nejžádanější obsah (tedy nelegální kopie děl). Celkově došlo k obrovským škodám na straně majitelů autorských práv.195 Nicméně problém nastal i na straně uživatelů, protože ti, kteří měli ve službě nahrána vlastní data v souladu se zákonem, k nim ztratili zásahem americké vlády přístup. Přesně rok od zrušení Megauploadu jeho zakladatel známý jako Kim Dotcom založil novou službu s názvem MEGA. A snaží se uživatele přesvědčit, že jsou problémy s porušováním autorských práv vyřešeny a jejich data jsou před úřady v bezpečí, neboť

194

Arista Records LLC v. Lime Group LLC [online]. Wikimedia Foundation, Inc., 2013 [cit. 7.3.2013] Dostupné z: 195 FULTON, Scott. Legal Analysis: How the Megaupload Defense Could Proceed. Readwrite [online]. SAY Media, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

70

se na servery služby ukládají v šifrované podobě. Není tedy jednoduché zjistit, co vlastně obsahují.

5.6 Případ 6: The Pirate Bay Jedním z nejznámějších soudních případů, který se týkal internetové služby související se

zpřístupňováním autorských děl

v Evropě,

zapříčinil

odsouzení

provozovatelů serveru The Pirate Bay. Služba byla založena ve Švédsku a zde se také nacházely servery, na kterých byla provozována. Jedná se (během psaní této práce je stránka stále funkční, avšak v reakci na zablokování stránek služby Megaupload, je dále místo domény nejvyššího řádu .org provozována pod švédskou .se) o službu shromažďující torrent soubory, které jsou prostřednictvím BitTorrent klienta použitelné ke stahování souborů od ostatních uživatelů této P2P sítě. Stránka tedy přímo neobsahuje autorská díla, ale je jednoduché je s její pomocí stáhnout. Nutno dodat, že se služba těšila v dobách největšího rozkvětu P2P sítí obrovské popularitě. V dubnu 2009 vynesl švédský soud rozsudek nad čtyřmi zakladateli a provozovateli serveru. Podle rozsudku měl každý z nich strávit rok ve vězení a společně měli zaplatit pokutu ve výši 30 milionů švédských korun. V listopadu 2010 pak byli tresty (až na jeden) odvolacím soudem sníženy, avšak pokutu navýšil na 46 milionů švédských korun. Na počátku roku 2012 se odmítl švédský nejvyšší soud dalším opravným prostředkem zabývat, platný je tak verdikt soudu odvolacího.196 Rozsudek byl postaven na zjištění soudu, že zakladatelé a provozovatelé serveru byli nápomocni trestnému činu, který byl konán jeho uživateli. Tedy, že provozováním stránky se zásobou torrentů umožnili uživatelům stahovat a šířit autorská díla (soudní řízení se týkalo celkem 34 konkrétních hudebních nahrávek, filmů a videoher). Zajímavý je pro nás jeden z argumentů obhajoby, která tvrdila, že činnost obžalovaných je v režimu safe harbour, protože soubory na něj nahrávali sami uživatelé, nad kterými

196

JEDLIČKA, Petr. Rozsudek nad zakladateli Pirate Bay platí, do vězení však asi nepůjdou. Deník Referendum [online]. Referendum, 2002 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

71

nemají kontrolu. Soud ale dokázal, že byli provozovatelé služby upozorňováni na nelegální obsah, avšak soubory neodstraňovali. Jiří Čermák se domnívá, že v případě The Pirate Bay se soud vůbec nevypořádal se zásadní otázkou, tedy jestli jsou skutečně uživatelé služby založené na technologii BitTorrent schopni porušování práv, tak jak jsou definována směrnicí o harmonizaci autorského práva. Důležité je, zda jde o sdělování veřejnosti, ačkoliv jsou sdělovány jen části díla a ne dílo celé jedním uživatelem. Takovou část ve formě počítačového kódu totiž lze jen těžko považovat za dílo.197 Případ The Pirate Bay vyvolal především v Evropě velký ohlas a jako reakce vzniklo postupně celoevropské hnutí politických stran, které používají jméno Piráti a zastávají se svobodného šíření děl.

5.7 Případ 7: Ulož.to Je vhodné zmínit ještě službu, kterou Češi ke stahování filmů, hudby a dalšího autorsky chráněného obsahu používají (nebo používali) možná vůbec nejčastěji, a sice internetové úložiště na serverech Ulož.to.198 Její případ ale k soudu nikdy nedoputoval. Služba funguje na stejném principu, jako třeba Megaupload. Uživatelé tedy tvoří její obsah nahráváním souborů a ostatní si je pak mohou zdarma stahovat do svých koncových zařízení. Ulož.to bylo dlouhodobě největším zdrojem ilegálních kopií autorského obsahu, jejichž stahování ve většině případů vyhovovalo výjimce českého AZ.199 A to přesto, že smluvní podmínky užívání služby výslovně zakazují umisťovat soubory v rozporu autorskými právy.200 Služba však dlouhodobě čelila náporu vlastníků autorských práv, a tak v únoru 2012 zjednodušila proceduru odstraňování nelegálního obsahu. A to velmi výrazně. Především umožnila nahlašovat závadný obsah (v souvislosti s § 5 zákona o informační společnosti) i neregistrovaným uživatelům, tedy v podstatě každému uživateli stránek. Dále umožnila přímo vlastníkům autorských práv, aby na základě partikulárních smluv s provozovatelem serveru mohli obsah úložiště procházet a 197

ČERMÁK 2010, op. cit., s. 278. Dostupné z: http://uloz.to/ 199 § 30 zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 200 Všeobecné smluvní podmínky užívání. Ulož.to *online+. Nodus Technologies, 2009 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 198

72

díla v rozporu s jejich právy sami mazat. A v neposlední řadě zavedla způsob filtrování opakovaného nahrávání jednou odstraněného obsahu.201 Nutno tak dodat, že služba Ulož.to učinila pro odstraňování obsahu, který je v rozporu s autorskými právy, mnohem více, než jí ukládají zmíněná ustanovení zákona o informační společnosti a AZ. To ale neznamená, že by se na jejích serverech autorsky chráněný obsah dále nelegálně neobjevoval.

5.8 Shrnutí kapitoly V páté kapitole jsme otevřeli téma služeb, jejichž pojetí distribuce autorských děl není zcela v souladu s právním řádem. Věnovali jsme se především americkému kontextu, ale zmínili jsme i evropskou a českou ISP. V případě českého serveru Ulož.to nešlo o postih soudní, ale autoregulační mechanismus, kdy se služba možných soudních sporů zalekla a sama změnila koncept svého fungování. Prezentované případy by nám měli dovysvětlit kontext distribuce autorských děl v kyberprostoru. Vzhledem k tomu, že jsme se orientovali především na služby, které jsou provozovány v souladu s právním řádem, bylo vhodné zmínit problematické projekty, které pomohou rozšířit výklad o legislativě v jednotlivých státech. Také jsme se mohli přesvědčit, že ochrana autorských práv požívá významné ochrany a umožňuje jejich rušitele značně postihnout.

201

Ulož.to zvyšuje zabezpečení proti zneužívání serveru. Ulož.to *online+. PR.Konektor, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

73

Závěr V diplomové práci jsme se zabývali fenoménem nových směrů distribuce autorských děl. Především jsme se zaměřili na hudební a audiovizuální díla. Popsali jsme zásadní problémy, které trápí klasické modely distribuce děl, závislé na fyzickém nosiči. Jako alternativu v podobě nových obchodních modelů jsme uvedli šíření děl prostřednictvím internetových služeb. Tato koncepce sice přináší některé nové problémy, avšak řeší zásadní potíže spojené s komfortem uživatele a jeho neochotou vydávat za autorská díla množství finančních prostředků. První část práce jsme věnovali kompilaci projektů, které v oblasti již úspěšně působí. Nastínili jsme přitom budoucí vývoj odvětví, který spatřujeme v neomezeném předplatním systému, ze kterého by mohli uživatelé značným způsobem profitovat. Jako sekundární problém zmiňujeme problematiku nelegálního sdílení kopií autorských děl na internetu. Právě vhodný nový distribuční model by dle názoru, který jsme uváděli, měl znamenat odliv uživatelů od nezákonného získávání autorských děl. Hlavním cílem tohoto tématu bylo porovnat důležité služby, které jsou k dispozici americkým uživatelům se situací na českém trhu. Předpoklady výrazného zaostávání rozvoje služeb v ČR a EU oproti USA se však naplnily pouze částečně. Především v oblasti distribuce hudebních děl má v současnosti český uživatel již poměrně rozsáhlé možnosti, jak hudbu legálně prostřednictvím internetu získat. Situace se v posledních několika letech velice přiblížila situaci v USA. Naopak problémy online distribuce autorských děl v ČR stále přetrvávají. Mohli jsme se přesvědčit, že je na trhu poměrně málo produktů a obsahují omezenou nabídku autorských děl. Situace se přitom zlepšuje jen pozvolna. V této oblasti chybí konkurence velkého zahraničního poskytovatele, který by trh stimuloval podobně, jako Apple pomohl rozvoji online distribuce hudby. Ve druhé polovině diplomové práce jsme se pokusili odhalit důvody pomalejšího rozvoje nových obchodních modelů v ČR. Jako základní metodu jsme přitom zvolili analytické srovnání právních předpisů USA, EU i ČR upravujících instituty spojené s online distribucí autorských děl. Šlo především o úpravy autorských práv, jednotlivých

74

typů autorských děl a chování ISP v kyberprostoru. Přesvědčili jsme se, že v legislativní úpravě jsou rozdíly týkající se nastolených otázek minimální a to i přes vzdálenost, a rozdílný vývoj Evropy a USA. V dnešním globalizovaném světě, který je internetem propojen, je koncept úpravy nastaven velice podobně napříč regiony. A to i díky dohodám na půdě WIPO. Problémy může činit snad jen částečná roztříštěnost úpravy některých institutů v rámci EU. Vzhledem k nevelkým rozdílům v legislativní úpravě námi zkoumaných institutů vybraných regionů, jsme dospěli k závěru, že prostor pro rozvoj služeb není předpisy ČR a EU oproti USA nijak omezován. Pomalejší rozvoj online distribuce autorských děl na našem území jsme proto přiřkli především opožděnému socio-kulturnímu a technologickému vývoji na území centrální Evropy. V prvním případě by mělo dojít ke změnám v myšlení uživatelů, autorů a distributorů. Ve druhém pak k dalšímu rozvoji společností poskytujících na internetu autorská práva. Pro dokreslení kontextu jsme se věnovali i službám, které sloužily nebo slouží uživatelům k nelegálnímu sdílení kopií autorských děl. Mohli jsme se přesvědčit o striktní ochraně autorských práv v USA i Evropě. Zmínili jsme také změny, které provedl provozovatel české služby Ulož.to. Rušení a změny podobných služeb by mohly pomoci odlivu uživatelů k legálním službám obchodujícím na internetu s autorskými díly. Další rozvoj služeb poskytujících autorská díla v kyberprostoru je v budoucnosti nevyhnutelný.

Legislativa

se

začíná

novému

paradigmatu

přizpůsobovat

a

provozovatelům služeb by neměla stát v cestě. Otázkou je, jak rychle se americký standard přesune do Evropy a jak dlouho bude trvat stírání rozdílů mezi jednotlivými regiony a státy. Distribuce autorských děl prostřednictvím internetu se pravděpodobně v horizontu deseti let stane takřka výhradním distribučním kanálem a může postupně z trhu vytlačovat pevné nosiče, ale i kina nebo televizní a rozhlasová vysílání. Nezbývá než čekat, zdali se objeví koncept distribuce autorských děl, který bude všeobecně přijímán uživateli, autory, distributory i informačními společnostmi.

75

Resumé This thesis contributes to the widely spread discussions on the issue of the future of the copyright law. The traditional view of the copyright is overcome nowadays because of the distribution on the internet. Classical distribution models of copyrighted content no longer suffice to the dynamic development of the information society. Consumers of films, books, movies or software have became unsuccessful with buying copyrighted content with physical media. As going to stores or waiting home on delivery of the work they ordered has become uncomfortable and expensive. The new ways of distribution, that the internet provided were much more acceptable. But at the end of 90s, there was no other way to get copyrighted works on the internet than to download illegal copies of works. And that is why the new models of distribution had to be created. The thesis deals with the problems of classical models of distribution and answers the question, whether the new models, that do not need a physical medium to transfer copyrighted work to a consumer, solve problems of the old ones. And it comes with the positive answer. As the ultimate users can consume copyrighted content comfortably on their devices and it is also much cheaper. The main problem that this thesis describes is the difference of number and quality of services providing copyrighted content online between the USA, European Union and the Czech Republic, as a part of it. It comes with the finding, that the situation on the music market is nowadays very similar but there are big differences in the distribution of the films and TV shows via the internet. Meanwhile there have been a great development in the USA in recent years, Europe is still waiting. US development is presented mostly by the Netflix that allows users to watch almost endless count of movies and TV shows for a little monthly fee. There are similar services in the Czech Republic but they contain much less movies and shows and they are also more expensive. The assumptions were that the Czech and European legislation have created some barriers to the service providers. But from the comparison of the USA, European

76

and Czech legislation there came the fact that there are only little differences between Europe and USA. So the conclusion is that the slower development of the online distribution of copyrighted content is caused by a slower development of the society, culture and technologies in the Europe only. The thesis also deals with the service providers who distributed the illegal content on the internet and court adjudicated they were breaking the copyright law. On these examples a reader can see that the copyright law is strictly protected in the USA and EU. And that the violation of copyright could cause very hard consequences. There is also a description of a situation concerning the Czech service Ulož.to that served its users for sharing an illegal content. But its owners were afraid of disputes so they have begun to fight against piracy in this service. The text tries to choose the best solution that could be acceptable among all the sides – consumers, authors, distributors and service providers. The right one should also radically reduce illegal downloading, because getting the copyrighted work would be much easier for the final user than to look for it on the illegal sources. It also should be as cheap as there would be no reason to download piracy copies for an ordinary user. The author of this thesis chooses the unlimited subscription model that would bring to the user all the required content. The profit would be shared among authors, distributors and service providers according to how many times their content was consumed.

77

Seznam použitých pramenů a literatury Monografie 1.

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. ISBN 9788073800239.

2.

ISAACSON, Walter. Steve Jobs. 1. vyd. Praha: Práh, 2011. 678 s. ISBN 978-80-7252-352-8

3.

KŘÍŽ, Jan a kol. Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010, 92 s. ISBN 978-80-87146-41-5.

4.

POLČÁK, Radim. Právo na internetu. Spam a odpovědnost ISP. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 150 s. ISBN 978-80-7239-206-3.

5.

POLČÁK, Radim. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 202 s.

6.

POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012. 388 s. ISBN 978-8087284-22-3.

7.

TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Přehled práva duševního vlastnictví. Česká právní ochrana. Brno: Doplněk, 2006. 116 s. ISBN 80-7239-198-4.

8.

TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, 971 s. ISBN 9788071796084.

9.

TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. Lidskoprávní zákldy. Licenční smlouva. 2. vyd.Brno: Doplněk, 2010. 200 s. ISBN 978-80-7239-206-3.

10. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2010, 301 s. ISBN 9788087212608.

Časopisecké zdroje 1.

ANDERSON, Jay. Stream Capture: Returning Control of Digital Music to the Users. Harvard Journal of Law & Technology. 2011, roč. 25, č. 1, s. 159–178.

2.

CHAN-OLMSTED, Sylvia; HA, Luisa. Internet business models for broadcasters: How televisionstations perceive and integrate the Internet. Journal of Broadcasting & Electronic Media. 2003, 597–617.

3.

ČERMÁK, Jiří. Ochrana autorského práva v prostředí peer to peer sítí typu BitTorrent s přihlédnutím k rozsudku ve věci The Pirate Bay. Právní rozhledy. 2010, roč. 8, s. 272–286.

4.

DOBEŠ, Petr. Rozmnožování autorských děl pro soukromou potřebu I. Právní rádce. 2007, vol. 4, s. 4–6.

78

5.

FIELD, Corey. New Uses and New Percentages: Music Contracts, Royalties And Distribution Models in the Digital Millennium. Ent. & Sports Law.. 2000. roč. 18, s. 13– 19.

6.

JANSENS, Jelle; VANDAELE, Stijn; BEKEN, Tom Vander. The music industry on (the) line? Surviving music piracy in a digital era. European Journal of Crime. 2009, roč. 17, s. 77–96.

7.

KERRY, Kimberly. Music on the Internet: Is Technology Moving Faster Than Copyright Law. Santa Clara L. Rev.. 2001, roč. 42, s. 967–994.

8.

LEVINE, Kevin. Digital Music Distribution via the Internet: Is It a Plantinum Idea or a One Hit Wonder. W. Va. L. Rev.. 2001, roč. 104, s. 209–258.

9.

LOCKE, Zac. How to Save the Recording Industry?: Charge Less. UCLA Entertaninment Law Review. 2008. roč. 16, s. 79–88.

10. MAZZIOTI, Giuseppe. New Licensing Models for Online Music Services in the European Union: From Collective to Customized Management. Columbia Public Law Research Paper. 2011, roč. 11, s. 757–808. 11. MENCHER, Brian. Online Music Distribution: Proposal for a Digital First Sale Doctrine. Ent. & Sports Law. 2004. roč. 21, č. 4, s. 16–24. 12. PERRITT jr., Henry. New Business Models for Music Vill. Sports & Ent. LJ. 2011, roč. 18, s. 63-212. 13. RATNER, David. Music 2.0–The Future of Delivering Music Digitally,” U. Denv. Sports & Ent. L.J.. 2008. s. 136–176. 14. REESE, R. Anthony. Copyright and Internet Music Transmissions: Existing Law, Major Controversies, Possible Solutions. U. Miami l. Rev.. 2000, roč. 55, s. 237–274. 15. SCHARF, Nick. Napster’s long shadow: copyright and peer-to-peer technology. Journal of Intellectual Property Law & Practice. 2011, roč. 6, č. 11, s. 806–812. 16. SULLIVAN, Ryan. The rental epidemic of the twenty-first century: A look at how Netflix and Redbox are damaging the health of the Hollywood film industry and how to stop it. Loy. LA Ent. L. Rev.. 2010, roč. 30, s. 327–354. 17. TUNBERG, Laura. Film Piracy in the Digital Environment: Is It the Wild, Wild West. Loy. LA Ent. L. Revue. 2004. roč. 24, s. 601–604. 18. TULÁČEK, Jan. Kopírování autorských děl literárních pro vlastní potřebu. Bulletin advokacie. 2006. roč. 11–12, s. 74–80. 19. TUREK, Pavel. Písně za všechny drobné. Respekt. 2013. roč. 24, č. 7, s. 53-55. ISSN 08626545.

79

Internetové a ostatní zdroje 1.

AUST, Ondřej. Hudební MusicJet ohlásil 100 tisíc registrovaných uživatelů, z toho 16 tisíc předplatitelů. Mediář.cz *online+. Mediář.cz, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

2.

BORLAND, John. Roxio closes Napster asset buy. CNET [online]. CBS Interactive, 2002 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

3.

CRYAN, Dan. Amazon launches MP3 store in Japan. Screen Digest [online]. Screen Digest, 2010 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

4.

ČÍŽEK, Jakub. Microsoft z Googlu „smazal“ BBC, Wikipedii a další weby *online+. Mladá fronta, 2012 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

5.

ČÍŽEK, Jakub. Microsoft dostal pokutu 561 milionů eur. Nezobrazoval ballot screen . Živě.cz

*online+.

Mladá

fronta,

2013

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

6.

ERNESTO. Microsoft Microsoft DMCA Notice ‘Mistakenly’ Targets BBC, Techcrunch, Wikipedia and U.S. Govt *online+. TorrentFreak, 2012 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

7.

FULTON, Scott. Legal Analysis: How the Megaupload Defense Could Proceed. Readwrite *online+.

SAY

Media,

2012

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

8.

HARRIS, Dana. What the Hell is Digital Distribution? Here's 7 Core Ideas You Must Understand

Indiewire

*online+.

2011.

Dostupné

z:

http://www.indiewire.com/article/what_the_hell_is_digital_distribution_heres_eight_c ore_ideas_yoy_must_under 9.

JEDLIČKA, Petr. Rozsudek nad zakladateli Pirate Bay platí, do vězení však asi nepůjdou. Deník Referendum *online+. Referendum, 2002 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

80

10. JONES, Ashby. U.S. v. Microsoft 10 Years Later: What Did it Get Us? WSJ Law Blog *online+.

Dow

Jones

&

Company,

2011

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

11. KNAPP, Emily. A Brief History of Apple iTunes.Digital Wall St. Cheat Sheet [online]. Wall St.

Cheat

Sheet,

2011

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

12. KUŽNÍK, Jan. Zkuste ClickMusic: obchod s hudbou, který neokrádá hudebníky ani vás. Technet

*online+.

Mafra,

2012

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

13. KUŽNÍK, Jan. Češi se dočkali další konkurence iTunes. Deezer bude spojen s Facebookem. Technet *online+. Mafra, 2011 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 14. LAUSCHMANN, Jindřich. Právní problémy Facebooku v Evropě vrcholí zákazem pluginů. tyinternety

*online+.

iFutu.cz,

2011

*cit.

16.

12.

2011+

Dostupné

z:

15. MACICH, Jiří. Panevropská licence pro online prodej hudby v rámci celé EU? Lupa.cz *online+. 2009. Dostupné z: http://www.lupa.cz/zpravicky/panevropska-licence-proonline-prodej-hudby/ 16. MACICH, Jiří. Street View v Německu končí i přes posvěcení od soudu. Lupa [online]. Internet Info, 2011 [cit. 16. 12. 2011+ Dostupné z: 17. MALÍK, Miloš. Lesk a bída Peer-to-Peer sítí [online]. FI MUNI, 2002 [cit. 7.3.2013] Dostupné z: 18. MICHL, Milan. Evropský patent *online+. 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: 19. MYŠKA, Matěj. Právní a sociokulturní aspekty technických prostředků ochrany autorských práv *online+. 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z:

81

20. MYŠKA, Matěj. Limity rozmnoženiny pro osobní potřebu [online] 2010. Dny práva – 2010 –

Days

of

Law,

1.

ed.

Brno

:

Masaryk

University.

Dostupné

z:

21. POLESNÝ. David. Kde koupit hudbu na internetu? V Česku problém… Živě.cz [online]. Mladá fronta, 2010 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 22. POLJAKOV, Nikita. I-legálně.cz zahubily obavy z webu.Ihned.cz [online]. Economia, 2011 [cit. 7.3.2013] Dostupné z: 23. PETERKA, Jiří. EU chystá e-commerce 2.0. Lupa [online]. Internet Info, 2012 [cit. 27. 12. 2012+ Dostupné z: 24. PETERKA, Jiří. Digitální Česko 2.0: Nebudeme blokovat, nebudeme odpojovat od Internetu.

Lupa

*online+.

Internet

Info,

2012

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

25. POTŮČEK, Jan. V Česku otevírá další internetová videopůjčovna. Digi Zone [online]. Internet Info, 2006 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 26. RESNIKOFF, Paul. Grooveshark Is Now Facing $17 Billion In Damages...Digital Music News

*online+.

Digital

Music

News,

2011

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

27. SAMS, Brad. Since 2004, the EU has fined Microsoft 3.04 billion dollars. Neowin [online]. Neowin, 2013 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 28. SEDLÁK, Jan. Evropa má sedm nových digitálních pravidel. Connect! *online+. Mladá fronta, 2013 *cit. 5. 1. 2013+ Dostupné z: 29. SELUCKÁ, Veronika. Komunitární ochranná známka *online+. 2010. Diplomová práce. Masarykova

univerzita,

Právnická

fakulta.

Dostupné

z:

30. SCHENKOVÁ, Kateřina. Projekt Google Books a dohoda o narovnání. Právnické fórum *online+.

Wolters

Kluver,

2010

*cit.

16.

12.

2011+

Dostupné

z:

82

31. ŠČERBA, Tomáš. Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace [online]. 2012. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z: 32. TOPKA, Petr. Napster, Kazaa, Grokster - významné spory ohledně peer-to-peer sítí v zahraničí

*online+.

SPIT,

2006

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

33. URBAN, Michal. Volné licence v českém a evropském právu [online]. 2011 [cit. 16. 1. 2013+. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z: 34. VÁCLAVÍK, Lukáš. i-legálně.cz: hudba bez DRM a neomezené poslouchání za paušál. cnews

*online+.

Extra

Publishing,

2010

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

35. VÁCLAVÍK, Lukáš. SOPA a PIPA: proč dnes nejede Wikipedia a další weby [online]. Extra Publishing, 2012 [cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 36. VEČEŘA, Zdeněk. Hudba legálně: Kde ji koupit na českém internetu. Živě.cz [online]. Mladá fronta, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 37. VYLEŤAL, Martin. Apple odškodní rodiče dětí, které utratily stovky dolarů za virtuální rybičky.

Lupa

*online+.

Internet

Info,

2013

*cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

38. O Aerovodu. Aerovod *online+. Aerofilms, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 39. Apple Unveils Higher Quality DRM-Free Music on the iTunes Store. Apple Press Info *online+.

Apple,

2007.

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

40. Smluvní podmínky. iTunes Store [online]. Apple, 2012 [cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

83

41. Apple Launches iTunes Store in Russia, Turkey, India, South Africa & 52 Additional Countries Today. Apple Press Info *online+. 2012. *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 42. Právní informace. Apple *online+. Apple, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 43. Company Overview of iTunes S.a.r.l.. Bloomberg Businessweek [online]. Bloomberg, 2013

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

44. Všeobecné obchodní podmínky Bontonline.cz. Bontonline [online]. Bontonline, 2012 [cit. 20.3.2013+

Dostupné

z:


podminky/?PHPSESSID=998c1458148e248541668651981ac1d4/> 45. Všeobecné obchodní podmínky. Nova *online+. CET 21, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 46. U.S. states sue music firms. CNNMoney [online]. Cable News Network, 2000 [cit. 20.3.2013+

Dostupné

z:

47. Creative

Commons:

About

the

licenses Creative Commons [online]. Creative

Commons [cit. 16. 1. 2013]. Dostupné z: . 48. Offers. Deezer *online+. Deezer, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: O Allianci. DOC Alliance

*online+.

Doc

Alliance

Films,

2013

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

49. 50. Supraphonline.cz prodává už i alba od Universalu a začíná konkurovat iTunes. IHned *online+. Economia, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 51. Legal / DMCA Policy. Grooveshark [online]. Escape Media Group, 2013 [cit. 20.3.2013] Dostupné z: 52. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru č. 2012/C 229/01 k tématu Digitální trh jako hnací síla růstu (průzkumné stanovisko). In:CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting *cit. 5. 1. 2013+.

84

53. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Jednotný trh práv duševního vlastnictví. Evropská komise *online+.

2011.

Dostupné

z:


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0287:FIN:CS:PDF> 54. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Jednotný trh práv duševního vlastnictví. Evropská komise *online+.

2011.

Dostupné

z:


lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0287:FIN:CS:PDF> 55. Stimulovat růst a zaměstnanost: akční plán na zdvojnásobení objemu elektronického obchodu

do

roku

2015.

Evropská

komise

*online+.

2012.

Dostupné

z:

56. Digital Music Consumption on the Internet: Evidence from Clickstream Data. Evropská komise

[online].

2013.

s.

16

–

17.

Dostupné

z:

57. O pirátství. Filmynejsouzadarmo.cz *online+ Filmynejsouzadarmo.cz, 2013 *cit. 14. 3. 2013+ Dostupné z: 58. Obchodní podmínky. Clickmusic [online]. Full Moon Agency, 2013 [cit. 20.3.2013] Dostupné z: 59. Digitální Česko verze 2.0 *online+. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2012 [cit. 5.3.2013], s.

33,

Dostupné

z:

60. Produkty.

Music

Jet

*online+.

MusicJet,

2013

*cit.

20.3.2013+ Dostupné

z:

61. Obchodní podmínky. Music Jet *online+. MusicJet, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 62. Company Timeline. Netflix *online+. Netflix, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 63. Termes of Use. Netflix *online+. Netflix, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 64. Všeobecné smluvní podmínky užívání. Ulož.to *online+. Nodus Technologies, 2009 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z:

85

65. Nokia Music Store. Availible in these countries. Nokia [online]. 2013. [cit. 20.3.2013] Dostupné z: 66. Ulož.to

*online+.

PR.Konektor,

2012

*cit.

20.3.2013+

Dostupné

z:

67. Smluvní podmínky. Stream.cz *online+. Seznam.cz, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 68. VŠEOBECNÉ

OBCHODNÍ

PODMÍNKY

a

REKLAMAČNÍ

ŘÁD

digitální

služby

SUPRAPHONLINE. Supraphonline *online+. Supraphon, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 69. Topfun spojuje síly se společností SPI Internetional za účelem rozšíření své nabídky v České republice a Slovenské republice. Topfun [online]. Topfun Media, 2011 [cit. 20.3.2013+

Dostupné

z:


spolecnosti-spi-internetional-za-ucelem-rozsireni-sve-nabidky-v-ceske-republice-aslovenske-republice-18.html> 70. Nákupní řád. Topfun *online+. Topfun Media, 2012 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 71. Topfun Nonstop. Topfun *online+. Topfun Media, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 72. HD Filmy. Topfun *online+. Topfun Media, 2013 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 73. Topfun Televize. Topfun [online]. Topfun Media, 2013 [cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 74. t-music [online]. T-Mobile Czech Republic, 2010 *cit. 20.3.2013+ Dostupné z: 75. A Brief Introduction and History. Copyright [online]. United States Copyright Office, 2008 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 76. Rulemaking on Exemptions from Prohibition on Circumvention of Technological Measures that Control Access to Copyrighted Works United States Copyright Office, 2010 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z:

86

77. Tisková zpráva Vlády ČR *online+. Úřad vlády ČR, 2013 *cit. 7.3.2013+ Dostupné z: 78. Comparison of online music stores. Wikipedia [online]. Wikimedia Foundation, Inc., 2013 *cit.

7.3.2013+

Dostupné

z:

79. Stránky WIPO. Dostupné z: 80. Formulář Googlu. Dostupné z: 81. Rozhovor

s

Janem

Mühlfeitem.

Dostupné

z:

82. Stránky

vládního

projektu

Digitální

Česko.

Dostupné

z:

83. LONG, Doris E., Current Issues of Intellectual Property Protection on the Inernet Workshop, Právnícká fakulta Masarykovy univerzity, 12. 3. 2013.

Národní a mezinárodní předpisy (zohledněny ke stavu k 1. 1. 2013) 1.

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

2.

zákon č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autroských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

3.

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

4.

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

5.

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

6.

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

7.

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

87

8.

Zákon č. 480/2004 Sb., ze dne 29. července 2004, o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

9.

Vyhláška Ministerstva kultury č. 488/2006 ze dne 16. října 2006, kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.

10. Směrnice EP a Rady č. 2001/29/ES ze dne 22. května 2001, o harmonizaci některých aspektů práva autorského a práv souvisejících s právem autorským v informační společnosti. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting. 11. Směrnice Rady č. 91/250/EHS ze dne 14. května 1991, o právní ochraně počítačových programů. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting. 12. Směrnice Rady č. 93/98/EHS ze dne 29. října 1993, o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv souvisejících s právem autorským. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting. 13. Směrnice EP a Rady č. 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004, o dodržování práv duševního vlastnictví. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting. 14. Směrnice EP a Rady č. 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu v rámci vnitřního trhu. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting.Revidovaná úmluva Bernská (vyhl. č. 19/1985) 15. Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací ze dne 26. října 1961 (vyhl. č. 192/1964 Sb., ve znění opravy č. 157/1965 Sb.) 16. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie č. 2010/C 83/01. In: CODEXIS *právní informační systém+. Atlas Consulting. *cit. 30. 1. 2013+ 17. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých, revidované znění 18. TRIPS – Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, který je jednou z příloh dohody o zřízení WTO 19. Všeobecná úmluva o autorském právu revidovaná v Paříži dne 24. července 1971 20. WCT – Smlouva WIPO o právu autroském z Ženevy 1996 (sděl. 33/20002 Sb. m. s.)

88

Přílohy Příloha č. 1 V grafu je možné vidět rozložení podílu jednotlivých nosičů na prodeji hudebních nahrávek v čase. Přičemž můžeme pozorovat celkově klesající zisk z prodeje hudby, ale rostoucí podíl digitálních formátů na distribuci. Vysvětlivka: Jednotlivé hudební nosiče jsou (zleva doprava): páska na kotouči, gramofonová deska, hudební kazeta a CD. Červenou je pak označen prodej digitálních kopií skladeb bez fyzického nosiče. Zdroj: DIPIETRO, Jon. This Is What Customers Liberation Looks Like. Domesticating IT *online+. Domesticating IT, 2011 *cit. 20. 3. 2013+ Dostupné z:

89

Příloha č. 2 V grafu je možné vidět prodej hudebních alb v milionech oproti jednotlivým hudebním nahrávkám v čase. Je možné pozorovat rostoucí trend prodeje jednotlivých skladem, který úzce souvisí s digitální distribucí hudby. Vysvětlivka: Modrá barva značí prodej celých alb, červená prodej jednotlivých skladeb. Zdroj: MILLS, Ashley. Exposing the lies behind the digital economy act 2010: the music industry is doing better than ever. AshleyMills.com [online]. Ashley's blog, 2010 [cit. 20. 3. 2013+ Dostupné z:

90

Příloha č. 3 V grafu je možné vidět podíl jednotlivých složek, které se promítají do prodeje digitálních kopií autorských děl na internetu spolu se zábavnými komentáři. Je vhodné si všimnout především rozdílů mezi prodejem skladby na CD a prostřednictvím iTunes. Vystvětlivka: Jednotlivé složky v ceně znamenají (od shora dolů): Podíl distributora, podíl prodejce, náklady na distribuci, náklady na výrobu, náklady na skladování. Zdroj: Digital Album Pricing. Proper Discord [online]. Proper Discorde Blog, 2012 [cit. 20. 3. 2013+ Dostupné z:

91

Příloha č. 4 V grafu je možné vidět vývoj zisku z prodeje hudby v USA v milionech USD v čase s možným budoucím vývojem. Je vidět relativní stabilizaci v posledních letech a neustále se zvyšující podíl digitálních kopií nahrávek. Vysvětlivka: Modrá barva značí celkový prodej (nebyla k dispozici data na k rozlišení), červená prodej digitálních kopií nahrávek a zelená prodej nahrávek na fyzických nosičích. Zdroj: REEVES, Jeff. 8 Charts That Show the Sad State of U.S. Jobs. Investor Place *online+. Investor Place Media, 2012 *cit. 20. 3. 2013+ Dostupné z:

92