Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Právo a mezinárodní obchod

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva

Bakalářská práce

Vliv vstupu Číny do WTO na obchod s EU v oblasti investic

Bc. Michaela Konečná

2012/2013

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní JUDr. Bc. Tereze Kyselovské za podnětnou kritiku a cenné rady při psaní mé bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala sama. Veškeré zdroje informací a prameny použité při psaní této bakalářské práce jsou v textu řádně ocitovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně dne 8. dubna 2013

_______________________

Abstract KONEČNÁ, M. The Influence of China's Accession to WTO on Trade with the EU in the Field of Investments. Bachelor's thesis. Brno: Masarykova univerzita, 2013. This thesis deals with investment status of Chinese and European investors after China's entry into WTO and answers the question whether the Chinese investors investing in the EU have equal investment status as European investors investing in China. Introductory part describes the sources of legal regulation of international investment law. Subsequently, attention is focused on international system for resolving investment disputes. Then the paper characterizes conditions under which China joined the WTO and the economic and legal relations between China and the EU. An important part of the thesis consists of a description of several major disputes between the EU and China, which are related to direct foreign investments. Keywords China, the WTO, the EU, investor, investment disputes, foreign direct investments, legal system, national treatment, international investment law, arbitration, TRIMs. Anotace KONEČNÁ, M. Vliv vstupu Číny do WTO na obchod s EU v oblasti investic. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. Bakalářská práce se zabývá postavením čínských a evropských investorů po vstupu Číny do WTO a zodpovídá otázku, zdali čínští a evropští investoři mají rovnocennou investiční pozici při investicích v EU, resp. v Číně. Úvodní část práce popisuje prameny právní úpravy mezinárodního investičního práva. Následně je pozornost zaměřena na mezinárodní systém řešení sporů z investic. Poté jsou v práci charakterizovány podmínky, za kterých Čína vstoupila do WTO a ekonomické a právní vztahy mezi Čínou a EU. Důležitou část práce tvoří i popis několika významných sporů mezi EU a Čínou, které se týkaly přímých zahraničních investic. Klíčová slova Čína, WTO, EU, investor, investiční spory, přímé zahraniční investice, právní systém, národní režim, mezinárodní investiční právo, arbitráž, TRIMs.

Seznam zkratek BIT

bilaterální investiční dohoda

DSB

Orgán pro řešení sporů

DSU

Ujednání o pravidlech a řízení sporů

ECT

Dohoda o energetické chartě

FIEs

firmy se zahraničním kapitálem

GATS

Všeobecná dohoda o obchodu a službách

GATT

Všeobecná dohoda o clech a obchodu

IBRD

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj

ICC

Mezinárodní obchodní komora

ICSID

Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů

IDA

Mezinárodní asociace pro rozvoj

IFC

Mezinárodní finanční korporace

IIL

mezinárodní investiční právo

IMF

Mezinárodní měnový fond

LS

Lisabonská smlouva

MAI

Mnohostranná dohoda o investicích

MFN

režim nejvyšších výhod

MIGA

Multilaterální agentura pro investiční záruky

MIT

Mnohostranné investiční dohoda

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

PZI

přímé zahraniční investice

SCC

Stockholmská obchodní komora

SCM

Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních

TECA

EEC – China Trade and Economic Cooperation Agreement

TRIMs

Dohoda o obchodních aspektech investičních opatření

TRIPS

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

UNCITRAL

Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo

UNCTAD

Konference OSN o obchodu a rozvoji

WPR

Working Party Report

WTO

Světová obchodní organizace

WÚ

Washingtonská úmluva

6

OBSAH

Obsah 1

2

3

4

Úvod a cíl práce

7

1.1

Úvod ................................................................................................................... 7

1.2

Cíl práce .............................................................................................................. 7

Mezinárodní investiční právo

9

2.1

Dělení a definice investic ................................................................................... 9

2.2

Základní prameny právní úpravy ...................................................................... 10

2.3

Právní úprava WTO v oblasti investic .............................................................. 12

2.4

Řešení sporů ..................................................................................................... 14

2.5

Dílčí závěr......................................................................................................... 18

Čínsko-evropské vztahy

20

3.1

Vstup Číny do WTO a její vztah s EU ............................................................. 20

3.2

Ekonomické a právní vztahy mezi Čínou a EU ................................................ 25

3.3

Tok PZI mezi Čínou a EU ................................................................................ 28

3.4

Dílčí závěr......................................................................................................... 30

Judikatura

31

4.1

Spor DS339 o automobilové součástky ............................................................ 31

4.2

Spor DS452 o solární panely ............................................................................ 36

4.3

Arbitráž ............................................................................................................. 37

4.4

Dílčí závěr......................................................................................................... 38

5

Závěr

39

6

Resumé

41

7

Literatura

42

A

Příloha

47

ÚVOD A CÍL PRÁCE

7

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Čína je bezesporu na počátku 21. století jednou ze světových velmocí. Svoji pozici si upevňuje v posledních několika dekádách postupnou liberalizací obchodu a zapojením se do světové ekonomiky. V tomto ohledu učinila Čína významný krok v roce 2001, kdy se v prosinci stala členem WTO. Tento krok znamenal nejen větší zapojení Číny do obchodu se zbožím a službami, ale zároveň to zahraničním investorům přineslo možnost pronikat na čínské trhy. Naopak pro čínské investory se otevřely trhy západních zemí. Zájem světových a zejména evropských investorů rostl už před vstupem Číny do WTO. V roce 2000 se EU stala největším zahraničním investorem v Číně (s výjimkou Hongkongu). Ovšem během následujících let zájem evropských investorů klesal.1 Velmi negativně byl ovlivněn světovou hospodářskou krizí. Vliv na tok přímých zahraničních investic (PZI) do Číny měl i její rychle se měnící právní systém. Právě uspořádání právních a ekonomických vztahů se vstupem Číny do WTO podstatně změnilo. Čína musela uzpůsobit svůj právní systém požadavkům WTO a jejích členských států, zejména USA a států EU. Mimo jiné se i rychle měnilo postavení zahraničních investorů v Číně. 1.2

Cíl práce

Cílem práce bude identifikovat možné rozdíly v postavení evropských investorů v Číně před a po vstupu Číny do WTO a na základě toho zjistit, zdali je platná hypotéza, že vstup Číny do WTO zajistil čínským i evropským investorům rovnocenné postavení při investicích v EU, resp. v Číně. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části. První část se věnuje mezinárodnímu investičnímu právu a zkoumá jeho základní prameny právní úpravy. Důraz přitom je kladen na závazky, ke kterým se zavazuje členský stát WTO. Nicméně pro účely této práce je dále zkoumána existence vícestranných či dvoustranných mezinárodních smluv, které existují mimo fórum WTO. Součástí této části práce je i charakteristika 1

World Investment Report 2012: Towards a new generation of investment policie [online]. UNCTAD, 2012 [cit. 2. 2. 2013]. ISBN 978-92-1-112843-7. Dostupné z: . S. 1–10, 42.

ÚVOD A CÍL PRÁCE

8

způsobů řešení investičních sporů a jsou popsány různé mezinárodní arbitrážní instituce. Posléze jsou podrobeny analýze čínsko-evropské vztahy. Pozornost je zejména soustředěna na podmínky vstupu Číny do WTO a následně jsou zkoumány faktory, které nejvíce ovlivňují tok PZI mezi Čínou a EU. Druhá část práce je pak zaměřena na praktickou stránku obchodu v oblasti investic. Pro větší názornost je k tomu využito i sporu „O opatřeních ovlivňujících dovoz automobilových součástek“, který byl řešen před Orgánem pro řešení sporů. Rovněž je věnována pozornost možné aplikaci ICSID arbitráže na spory mezi evropskými, resp. čínskými investory a Čínou, resp. EU. V práci je nastíněno, k jakému porušení ustanovení mezinárodního práva nejčastěji mezi těmito zeměmi (hospodářskými uskupeními) dochází a jaké jsou cesty řešení těchto sporů, včetně ekonomických dopadů. Na závěr je zhodnocen celkový pohled na mezinárodní právní regulaci zahraničních investic a na možný budoucí vývoj této oblasti právní úpravy. Zároveň jsou v závěru popsány hlavní změny v postavení čínských a evropských investorů po vstupu Číny do WTO a je provedeno srovnání postavení investorů navzájem v rámci čínsko-evropského obchodu s investicemi. Při vypracování práce je použito metody deskriptivní. V rámci zkoumaných případů je pozornost zaměřena na jednotlivé články smluv, které byly porušeny, a na to jakým způsobem byly spory urovnány. Jako doplňkových metod je použito metody komparativní a syntézy, aby bylo možné z dílčích závěrů a poznatků vyvodit potvrzení či vyvrácení hypotézy.

MEZINÁRODNÍ INVESTIČNÍ PRÁVO

9

2 Mezinárodní investiční právo V této kapitole je představeno, čím se mezinárodní investiční právo zabývá a jaké jsou jeho prameny právní úpravy. S touto kapitolou také úzce souvisí mezinárodní systém řešení investičních sporů, který v posledních letech nabývá na důležitosti. 2.1

Dělení a definice investic

V rámci mezinárodního ekonomického práva neexistuje jednotná právní definice investice. S rozdílnými definicemi investic se lze setkat i v právní úpravě jednotlivých států. Problém spočívá především v rozličném chápání investice z pohledu ekonomického. Za investici se obecně považuje vše, na čem se smluvní strany dohodnou. Proto je přesné nadefinování investice ve smlouvě naprosto zásadní otázkou při uzavírání smlouvy. V ekonomické literatuře se ve spojení s PZI často setkáváme s pojmem mezinárodní pohyb kapitálu. Z ekonomického pohledu tak zahraniční investice rozdělujeme na čtyři základní skupiny: PZI, portfoliové investice, deriváty a ostatní zahraniční investice.2 Tato práce se bude soustředit na PZI, kdy se investor aktivně podílí na řízení určitého majetku. Takovou investicí je třeba získat minimálně 10% podíl na základním kapitálu společnosti v dané hostitelské zemi a rovněž musí mít tato investice dlouhodobý charakter.3 Portfoliové investice se řadí k pasivním investicím, kdy investor pomocí cenných papírů (nejčastěji akcií) či finančních derivátů drží podíl ve společnosti (pod 10 %), ale aktivně se na jejím řízení nepodílí. Jde o majetkovou účast.4 Některé smlouvy ale poskytují ochranu i portfoliovým investicím. PZI lze dělit z několika hledisek. Prvním hlediskem je způsob vstupu do hostitelské země. Rozlišujeme:  Investice na zelené louce (Greenfield) – při takovéto investici dochází k výstavbě továrny či provozovny.

2

KALÍNSKÁ, E. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vydání. Praha: Grada, 2010. 228 s. ISBN 978-80247-3396-8. S. 27. 3 SRHOLEC, M. Přímé zahraniční investice v české republice: Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. 172 s. ISBN 80-86131-52-1. S. 10–13. 4 ROZEHNALOVÁ, N. a kol. Právo Světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního ekonomického práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 222 s. ISBN 978-80-210-5154-6. S. 195.


10

 Fúze a akvizice (Mergers & Acquisitions, M&A) – je nejčastější způsob vstupu investorů do vyspělých zemí. Jedná se o převzetí či spojení podniků.  Investice na hnědé louce (Brownfield) – nákladnější forma M&A, v rámci této investice je potřeba podnik, do kterého investor vstupuje, značně restrukturalizovat. Dalším možným hlediskem dělení PZI je podíl, který investor v podniku investicí získává. Základní dělení je na podniky:  s menšinovým zahraničním podílem (10–50%);  pod zahraniční kontrolou (nad 50% podíl).5 Definici investice lze pojmout buď materiálně (ekonomicky) či formálně (právně). V české literatuře materiální definici investice, resp. PZI velmi dobře vystihuje definice prof. Šturmy; ten investici definuje přítomností určitého ekonomického přínosu, který je poskytnut na určitou dobu za existence určitého podnikatelského rizika.6 Formální (právní) definice investice neexistuje, resp. neexistuje jednotná definice. Většinou se definice investice v bilaterálních smlouvách skládá z obecné části (základní charakteristika investice) a z demonstrativního či taxativního výčtu všech majetkových hodnot, které jsou pro potřeby dané smlouvy považovány za investici. Demonstrativní výčet může působit problémy, a proto se doporučuje výčet taxativní.7 2.2

Základní prameny právní úpravy

Právní úprava PZI a jejich ochrany je v rámci mezinárodního práva zajišťována multilaterálními a především bilaterálními smlouvami, které jednoznačně převažují.8 V EU jsou nyní některé tyto smlouvy mezi jednotlivými členskými státy vypovídány a mají být nahrazeny Evropskou mezinárodní investiční politikou (více v dalších kapitolách). Multilaterální smlouvy (MITs) zajišťují základní úpravu mnoha dílčích otázek v oblasti ochrany investic. Významnou smlouvou se měla stát Mnohostranná dohoda 5

SRHOLEC 2004 op. cit., s. 13. ŠTURMA, P. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. 2., dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 334 s. ISBN 978-80-7201-709-6. Cit. dle SEIDL, D. Význam definice investice v mezinárodních dohodách o ochraně investic [online]. 2012 [cit. 29. 1. 2013]. Studentská vědecká a odborná činnost. Karlova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: . S. 6. 7 SEIDL 2012 op. cit., s. 7-8. 8 ROZEHNALOVÁ 2010 op. cit., s. 198. 6


11

o investicích (MAI). Tato smlouva se vytvářela na půdě OECD v letech 1995–1998. V roce 1997 znění smlouvy způsobilo velkou vlnu nevole ze strany soukromého sektoru a z rozvojových zemí. Nelibost vzbudily zejména omezené pravomoci států při regulaci cizích investorů v zemi. Tento projekt tak zůstal na mrtvém bodě a agenda byla převedena na WTO, ale stále se nikam nepokročilo.9 Významnou mnohostrannou smlouvou je tzv. Washingtonská úmluva (WÚ) neboli Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států. Tato smlouva se věnuje způsobu řešení sporů před speciální institucí zřízenou právě touto smlouvou – ICSID. O tom, zdali bude rozhodován spor v ICSID, rozhoduje rozhodčí doložka, kdy je nutné si zvolit rozhodování sporu dle principů WÚ.10 Další multilaterální dohodou, která obsahuje širokou definici investice, je Dohoda o energetické chartě (ECT) uzavřená na základě rozhodnutí Rady a Komise 98/181/ES mezi některými státy Asie, státy východní Evropy a EU s cílem rozvoje energetického potenciálu zemí střední a východní Evropy a zabezpečení dodávek energie pro EU.11 Mluví-li se o mnohostranných dohodách, tak je třeba zmínit vznik MIGA k 12. dubnu 1988, která představuje pátou organizaci Světové banky a zejména doplňuje činnost prvních tří organizací (IBRD, IDA, IFC). Účelem MIGA je garantovat investorům bezpečnost jejich investic v rozvojových zemích poskytováním pojištění proti tamním politickým rizikům, a tím podpořit růst těchto zemí. Bilaterálních smluv (BITs) o ochraně investic již bylo uzavřeno přes 2 750. Jejich existence je pro investora naprosto nezbytná, bez nich se vystavuje velkému riziku. Prvním cílem těchto smluv (i MITs) je především ochrana investora před majetkovými zásahy do jeho práv (např. znárodnění investice). Druhým cílem je zabezpečit volný pohyb kapitálu. Nicméně v posledních letech klesá počet uzavřených BITs.12 Existují tři generace BITs. Smlouvy první generace (tzv. evropský model smluv) se zabývají ochranou investora z vyspělého státu. Druhá generace smluv reprezentuje americký model. Tyto smlouvy obsahují jak úpravu z prvního modelu, tak přidávají i úpravu vstupu investora na trh. Třetí generace smluv pak obsahuje obě předchozí generace a navíc upravuje tzv. performance requirements, např. transfer technologií, 9

NEUMAYER, E. Multilateral Agreement on Investments: Lessons for the WTO from the failed OECDnegotiations [online]. Wirtschaftspolitische Blätter. 1999, č. 6 [cit. 31. 1. 2013]. Dostupné z: . 10 ROZEHNALOVÁ 2010 op. cit., s. 196. 11 Ibid. s. 197. 12 World Investment Report 2012 op. cit., s. xii.


12

požadavky na lokálního partnera, provádění výzkumu a vývoje v dané zemi.13 Účelem této generace smluv je tak zamezit cílovým státům, aby si kladly nějaké dodatečné podmínky pro investora.14 2.3

Právní úprava WTO v oblasti investic

Většina z následujících smluv vznikla během tzv. Uruguayského kola, na jehož konci bylo i založení WTO v roce 1995. Prakticky veškerá právní úprava WTO se určitým způsobem dotýká investování. Následující smlouvy jsou pak v tomto ohledu nejdůležitější: Dohoda zakládající WTO, TRIMs, GATT 94, GATS, TRIPS, Protokol o přístupu Číny do WTO, SCM Agreement, Anti-dumping Agreement (článek VI z GATT 94). Některá ustanovení těchto smluv budou dále důkladněji rozebrány v části praktické v rámci zkoumání jednotlivých sporů, kdy pozornost bude zaměřena přímo na články smluv, které byly či měly být porušeny. Dohoda zakládající WTO (dále jen Dohoda) je zákládající smlouvou WTO podepsanou 15. dubna 1994 v Marakéši. Tvoří jednotný institucionální rámec WTO a vstoupila v platnost k 1. 1. 1995. Tato Dohoda byla výsledkem Uruguayského kola. K WTO pak musely přistoupit smluvní státy GATT 47 a staly se tak členskými státy WTO. Součástí této dohody jsou přílohy, které obsahují i hlavní tři smlouvy, které upravují mezinárodní obchod mezi členskými státy: GATT 94, GATS a TRIPS. Další příloha obsahuje Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (DSU) a třetí pak ustanovuje Mechanismus přezkoumání politiky. Obsahem čtvrté přílohy jsou další multilaterální obchodní smlouvy, ke kterým však státy přistoupit nemusí. Jedním z témat Uruguayského kola byly i PZI. Vznikla tak Dohoda o obchodních aspektech investičních opatření (TRIMs), která je dle čl. 2(2) Dohody závazná pro všechny členy WTO. Také GATT 94 (dále jen GATT) už obsahuje některá ustanovení, která lze aplikovat na PZI a v souvislosti s PZI především funguje ve spojení s TRIMs. GATS pak upravuje některé otázky ohledně přístupu na trh a národní režim zacházení s investicemi při obchodu se službami. Důležitý je čl. XXVIII d), který upravuje obchod se službami prostřednictvím obchodní přítomnosti. Ta může být 13

CHOUKROUNE, L. China and the WTO Dispute Settlement System [online]. China Perspectives. 2012, roč. 2012, č. 1, s. 49–57 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 20703449. Dostupné z: . S. 51. 14 ROZEHNALOVÁ 2010 op. cit., s. 198.


13

uskutečněna buď v podobě právnické osoby nebo pobočky či obchodního zastoupení. Samotná dohoda však nenabízí žádný způsob ochrany investic.15 Základní tři smlouvy WTO se sice přímo nezabývají ochranou investic, ale ve všech je zdůrazněna povinnost publikovat opatření, která členský stát podnikne: čl. X GATT, III GATS, 41 TRIPS, které požadují, aby významné změny v legislativě byly veřejně publikovány.16 Jak bude později popsáno, pro Čínu platí s ohledem na publikaci opatření ještě další, přísnější pravidla. Smlouva TRIMs byla uzavřena roku 1995 a jedná se o jedinou smlouvu v rámci WTO, která se zabývá přímo ochranou investic proti investičním opatřením, která omezují a ohrožují obchod se zbožím. Působnost smlouvy vymezují čl. 1 a 2, které vycházejí z čl. III.4 GATT, v němž žádné opatření nesmí být v rozporu s národním režimem, a současně z čl. XI.1 GATT o všeobecné eliminaci kvantitativních omezení. TRIMs tak rozšiřuje působnost těchto článků GATT. Zakazuje veškerá opatření, která by investory znevýhodňovala oproti domácím výrobcům (čl. III GATT) a která by omezovala investora ve vývozu hotových výrobků nebo dovozu surovin a výrobků nutných pro výrobu (čl. XI GATT).17 Smlouva obsahuje demonstrativní výčet těchto zakázaných opatření, z nichž první dvě vycházejí z čl. III a další tři z čl. XI:  požadavek nákupu či využívání domácích produktů;  požadavek přizpůsobení množství dováženého zboží množství zboží, které investor vyváží (vyrovnání obchodní bilance);  kvantitativní omezení dovozu výrobků, nebo omezení dovozu výrobků vázané na investorem vyvážený objem nebo hodnotu místní výroby;  kvantitativní omezení dovozu výrobků omezením přístupu investora k devizám do výše v poměru k přílivu deviz, který investor hostitelskému státu přináší;  kvantitativní omezení vývozu.18

15

WENHUA SHAN. The International Law of EU Investment in China [online]. Chinese Journal of International Law. 1.7. 2002, roč. 1, č. 2, s. 555–614 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 15401650. Dostupné z: . S. 598. 16 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 589–592. 17 Ibid. s. 595. 18 PODZIMNÝ, M. Ochrana investic v rámci Světové obchodní organizace [online]. Acta Universitatis Brunensis Iuridica. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit. 12. 2. 2013]. No 337. ISBN 978-80-2104733-4. Dostupné z: . S. 284.


14

Toto je pouze demonstrativní výčet, a protože investiční opatření nejsou v TRIMs blíže definována, byl zřízen v čl. 7 Výbor pro obchodní aspekty investičních opatření, který slouží členům pro konzultace opatření. Dle čl. 6.3 musí členský stát spolupracovat s Výborem při konzultacích. Všechna přijatá investiční opatření musí být dále publikována. Každý členský stát má navíc povinnost oznámit Radě pro obchod se zbožím do 90 dnů existenci opatření, které je v rozporu s TRIMs, a jeho následnou eliminaci.19 Po vstupu Dohody a tedy i TRIMs v účinnost k 1. 1. 1995 bylo zavedeno přechodné období pro členské státy k odstranění veškerých opatření, která jsou s TRIMs v rozporu. Toto přechodné období bylo stanoveno na 2 roky pro vyspělé země, 5 let pro rozvojové země a 7 let pro nejméně rozvinuté země. Zatímco nejméně rozvinuté země jsou definovány (dle OSN v příloze VII SCM20), tak pro definování rozvojové země se využije principu sebeurčení, který vychází ze suverenity státu. Tyto lhůty mohly země prodloužit (s výjimkou vyspělých zemí).21 Přestože TRIMs se vztahuje pouze na oblast zboží, tak velmi podpořila růst PZI. V rámci Doha round byla několikrát snaha rozšířit působnost této smlouvy i na služby a na některé obchodní aspekty práv duševního vlastnictví, ale zatím bez jakéhokoliv pozitivního výsledku.22 Dojde-li ke sporu, tak dle čl. II.2 Dohody se na tyto spory použije DSU. S ohledem na TRIMs bylo řešeno před DSB celkem 35 případů. Přitom k dvěma sporům došlo mezi Čínou a EU. Nejčastěji porušovanými články v těchto 35 případech jsou čl. 2 (2.1, 2.2) a čl. 5.23 2.4

Řešení sporů

Ve světě existuje několik fór, které se podílejí na mezinárodní arbitráži a ujednávání sporů. Z hlediska mezinárodního obchodu je velmi významným a často vyhledávaným fórem WTO a jeho Dispute Settlement Body (DSB), který řeší spory typu stát vs. stát. K řešení sporů docházelo už v rámci GATT 47 nicméně až s Dohodou a DSU došlo k velkému posunu. V DSU byla určena jednoznačná struktura orgánů a postup

19

PODZIMNÝ 2008 op. cit., s. 284. V příloze v tab. 2 je uveden seznam těchto nejméně rozvinutých zemí. 21 PODZIMNÝ 2008 op. cit., s. 285. 22 Ibid. s. 286. 23 Find Disputes Cases [online]. WTO: the disputes, 2012 [cit. 1. 3. 2013]. z: . 20

Dostupné


15

řízení. DSB lze označit za jeden z velkých úspěchů WTO. Velmi je ceněná právě transparentnost a možnost třetí strany do sporu zasáhnout, tj. nechat se slyšet ve slyšení před Panelem (čl. 10).24 Pozitivní na DSU je i to, že stát/strana sporu už nemůže nadále blokovat přijetí zprávy či ustanovení Panelu dle čl. 4.3. V DSU je i přesně popsán postup a harmonogram řízení. Je zavedeno i pravidlo „negativního konsensu“, které ulehčuje a zrychluje činnost orgánů.25 DSB sestavuje Panely, které o sporu rozhodují a na závěr vydávají závěrečné zprávy; ty pak DSB buď zamítne (konsensem) nebo přijme. Konečná rozhodnutí nejsou vymahatelná, ale rozhodne-li se stát neřídit rozhodnutím a neplní-li lhůty pro nápravu, tak na něho mohou být uvalena různá protiopatření na žádost poškozeného státu dle čl. 3.7. V rámci těchto protiopatření se často používá pozastavení koncesí.26 Od roku 1995, kdy byl DSB založen, řešil tento orgán již 456 případů. Stal se tak velmi významným tribunálem pro řešení mezinárodních sporů mezi státy. Nicméně jak vyplývá z následujícího odstavce, není jediným orgánem pro řešení sporů z investic. Je to i tím, že před něj nemůže předstoupit soukromý subjekt. Ovšem z pohledu EU je více přijatelným fórem než např. ICSID či UNCITRAL, protože DSB je jediný orgán, před který může EU přímo předstoupit a předložit svoji stížnost či se zastupovat. To také dokládá nízký počet sporů řešených DSB, ve kterých figurují samostatně jednotlivé členské státy EU. Po roce 2000 (spor Belgie vs. USA) dokonce takový případ není.27 Z hlediska ochrany investic a sporů se soukromým subjektem jsou pak významné ICSID a tribunály vznikající dle pravidel UNCITRAL, resp. Newyorské dohody. To také vyplývá ze zprávy UNCTAD28, kdy z celkového počtu 450 investičních sporů řešených mezi státem a investorem, 279 řešil ICSID, dle pravidel UNCITRAL se řešilo 126 sporů a 21 případů rozhodoval SCC a pouze 7 ICC. DSB v porovnání s těmito výše zmíněnými arbitrážními tribunály řešilo tedy spory pouze mezi jednotlivými státy.

ŠTĚRBOVÁ, L. Aktuální otázky vývoje Světové obchodní organizace. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 61 s. ISBN 80-245-0120-0. S. 11. 25 Ibid. s. 34. 26 Understanding on rules and procedures governing the settlement of disputes. In: Agreement Establishing World Trade Organization [online]. WTO, 1995 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 27 Find Disputes Cases 2012 op. cit. 28 Latest Developments in Investor-State Dispute Settlement [online]. IIA Issues Note, UNCTAD, 2012 [cit. 12. 2. 2013].Dostupné z: . S. 2. 24


16

Centrum ICSID bylo založeno na základě Washingtonské úmluvy neboli ICSID dohody. Tato WÚ vstoupila v platnost v říjnu 1966 a od té doby ji ratifikovalo 158 států. WÚ stanovuje institucionální a procesní rámec pro urovnávání sporů z investic pomocí konciliace a arbitráže. ICSID samotné pak představuje fórum, které poskytuje konciliačním a arbitrážním tribunálům půdu pro vykonávání jejich činnosti. Každý smluvní stát WÚ má své zástupce ve dvou panelech ICSID: Panel konciliátorů a Panel arbitrů. Tribunály a komise se sestavují z těchto panelů dle pravidel určených ve WÚ.29 Výjimečnost ICSID spočívá v tom, že se zabývá spory mezi státem a investorem (soukromým subjektem). Do vzniku ICSID podobný zcela apolitický mechanismus příliš nefungoval, ať už šlo o American Association of Arbitrators nebo ICC v Paříži. Permanent Court of Arbitration sídlící v Nizozemí představuje fórum pro řešení sporů pouze mezi státy a nikoliv pro soukromé subjekty, podobně jako DSB .30 Článek 25.1 WÚ vymezuje strany sporu, kdy jak stát, tak investor musí pocházet ze smluvního státu Úmluvy. U subjektu investora postačí, když je daná organizace alespoň kontrolována subjektem ze smluvního státu WÚ, pokud s tím žalovaný stát souhlasí. Dle článku 25.4 pak může smluvní stát přesně vymezit, na které spory z investic se bude WÚ vztahovat. Pro rozhodování před tribunály je stěžejní rozhodné právo. Tuto otázku upravuje článek 42.1, který respektuje stranami smlouvy zvolené právo. Pro různé části sporu si strany mohou zvolit i různé právní systémy. Pokud ovšem k volbě práva ve smlouvě nedojde, tak spor bude řešen dle práva smluvního státu a nikoliv dle práva státu, ze kterého pochází investor.31 Nelze opomenout Newyorskou dohodu (ND) spadající pod UNCITRAL. Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1958. ND je pouze zkrácený název pro „Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards“. Spolu s touto smlouvou je třeba se i seznámit s doporučeními UNCITRAL32, které rozšiřují působnost a zpřesňují obsah dohody. Vedle ND se celý systém mezinárodní obchodní arbitráže a konciliace pod UNCITRAL řídí systémy pravidel UNCITRAL Arbitration Rules (1976 a 2010), UNCITRAL Conciliation Rules (1980) a dle tzv. Model Law on International Commercial Arbitration (stejný zákon je i pro konciliaci).33 29

WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 565, 568. Ibid. s. 565. 31 Ibid. s. 569–573. 32 Doporučení z roku 2006 a 2012. 33 International Commercial Arbitration and Conciliation [online]. UNCITRAL , 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 30


17

Cílem ND bylo, aby cizí rozsudky vynesené mezinárodními arbitrážními tribunály nebyly diskriminovány soudy jednotlivých států. Pokud si strany smlouvy zvolily tuto dohodu jako rozhodné právo, pak to musí soud v jakékoliv smluvní zemi respektovat.34 Pokud se v této podkapitole věnujeme arbitráži, pak musíme zmínit dvě významné evropské instituce. První je ICC v Paříži a druhou je SCC. ICC se věnuje mnoha činnostem. Je známé díky např. doložkám INCOTERMS, ale patří i mezi instituce věnující se arbitráži. ICC poskytuje půdu pro řešení sporů jak pro jednotlivce, tak pro podniky, státy a územní jednotky. Řešení sporů dle ICC lze zvolit ve smlouvách. Spor je pak veden dle ICC arbitrážních pravidel, které určují též sestavení tribunálu. Rozhodnutí tribunálu lze vymáhat na základě již výše zmíněné ND. Jak už ale vyplynulo z předchozích odstavců, ICC není často používaným orgánem pro řešení investičních sporů.35 Dle pravidel SCC se vedla arbitráž v oblasti investic v roce 2011 ve 21 případech. Arbitráží se SCC zabývá jak v domácích sporech, tak i při mezinárodních kauzách. Na půdě SCC lze provádět arbitráž i na základě pravidel UNCITRAL. Pro vymáhání rozhodnutí tribunálů platí to stejné jako pro ICC.36 Z pohledu PZI je důležitá i činnost MIGA, která jako člen skupiny Světové banky má rovněž svůj vlastní orgán pro řešení sporů. Snaží se tak ochránit investora před vládními kroky, které by mohly investici narušit. MIGA se především v tomto ohledu zaměřuje na prevenci vzniku těchto sporů.37 V posledních letech se setkáváme se sílící kritikou mezinárodní arbitráže zejména u sporů mezi státem a investorem. V roce 2007 vystoupila z ICSID Bolívie a v roce 2009 Ekvádor. Odstoupení od ICSID zvažuje i Venezuela, která již odstoupila od BIT s Nizozemím. Rusko se v roce 2009 rozhodlo nepřistoupit k ECT. 38 1958 - Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards–the “New York” Convention [online]. UNCITRAL, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 35 ICC Dispute Resolution Services [online]. ICC, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 36 SCC Arbitration [online]. SCC, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 37 Investment Guarantees – Dispute Resolution [online]. MIGA, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 38 SCHILL, S. Enhancing International Investment Law's Legitimacy: Conceptual and Methodological Foundations of a New Public Law Approach [online]. Virginia Journal of International Law. 1. 11. 2011, roč. 52, č. 1, s. 57–102 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 00426571. Dostupné z: . S. 58–64. 34


18

Kritici mezinárodní arbitráže označují za problém především velkou interpretační volnost arbitrů a nedostatek demokratické kontroly a legitimity a s tím spojený i problém s odpovědností tribunálů. S mezinárodním investičním právem (IIL) tak souvisí následující problematické aspekty. Prvním je právě nejasná interpretace standardů ochrany investic. Druhým problémem je rostoucí počet proti sobě jdoucích rozhodnutí arbitrů. Často se také státy setkávají s tím, že se tribunály mnohdy řídí dle standardů stanovených již v jiných řízeních, než aby vycházely z BITs samotné. Rozhodování je tak často netransparentní. Dalším kritizovaným aspektem je značná fragmentace IIL39, která vyvolává nestabilní a těžko předvídatelná rozhodnutí tribunálů. Čtvrtým problémem je fakt, že BITs většinou zajišťují investorům velmi dobré postavení bez ohledu na veřejné zdraví, pracovní podmínky či kulturní dědictví. Posledním zmiňovaným bodem je, že spory často ovlivňují i třetí stranu, ale ta při arbitráži často nemá prostor k ochraně svých zájmů. To vše vyvolává mezi investory nejistotu a nelibost států.40 Pro některé státy IIL představuje hrozbu pro integritu jejich domácího veřejného práva a pro státní suverenitu.41 Státy totiž často mají jen velmi malou kontrolu nad řešením sporů a nad vynucováním závazků z BITs. Toto vše vysvětluje i dlouhotrvající nevoli Číny více se zapojit do těchto arbitrážních vztahů. V tomto směru podnikl určité kroky UNCTAD s připravovanou MIT: Investment Policy Framework for Sustainable Development, ve které se snaží více vyrovnat práva a závazky státu a investora. Koncept smlouvy je pojat jako tzv. živý dokument, ke kterému se může každý stát vyjádřit.42 Rovněž EU se snaží i díky Lisabonské smlouvě vyřešit alespoň fragmentaci úpravy PZI v BITs u jednotlivých členských států v rámci své Evropské mezinárodní investiční politiky. 2.5

Dílčí závěr

Mezinárodní investiční právo je nejrychleji se vyvíjející oblast práva. S tím je spojeno mnoho problémů, které se státy a různé mezinárodní organizace snaží řešit. V rámci této kapitoly byly mnohé z těchto problémů představeny. Především se jedná o nejednoznačné definice nejen pojmu investice, ale též dalších s nimi spojených pojmů (vyvlastnění, kompenzace, …). Do roku 2009 bylo uzavřeno okolo 2750 BITs a dalších 295 jiných dohod o ochraně investic. SCHILL 2011 op. cit., s. 66–82. 41 Ibid. s. 67–68. 42 World Iinvestment Report 2012 op. cit., s. xii. 39 40


19

Některé státy či organizace (WTO, USA, UNCTAD, EU) se snaží vytvořit jednotnější mezinárodní legislativu v oblasti investic, aby předešly problémům způsobených přílišnou fragmentací IIL. Jednání ovšem ztroskotávají na bipolaritě celého systému, kde na jedné straně stojí velcí hráči jako USA a EU a na druhé straně rozvojové státy v čele s Čínou. V EU se zřejmě situace zlepší díky Lisabonské smlouvě a připravované společné investiční politice, jejíž úplný koncept nebyl do napsání této bakalářské práce ještě vytvořen. Ovšem na možnost investorů bránit se proti nespravedlivému zacházení před mezinárodními arbitrážními tribunály lze nahlížet velmi pozitivně. Přitom v investičních smlouvách hrají velkou roli rozhodčí doložky, které určují, dle jakého práva či smlouvy se bude daný investiční spor rozhodovat. Na druhou stranu fragmentace IIL a nejasnosti v mnohých pojmech vyvolávají obavy z používání mezinárodních institucí k prošetření sporů. Jak bylo řečeno výše, mnohé (zejména rozvojové) země se obávají zásahů do suverenity státu těmito tribunály a zdráhají se více zapojit do mezinárodního arbitrážního systému, což byl dlouhá léta i případ Číny.

ČÍNSKO-EVROPSKÉ VZTAHY

20

3 Čínsko-evropské vztahy V této kapitole je nejdříve popsán vstup Číny do WTO a za jakých podmínek se tento vstup uskutečnil. Další část kapitoly se věnuje charakteristice čínsko-evropských vztahů a na závěr je pozornost zaměřena na samotný tok PZI mezi EU a Čínou. 3.1

Vstup Číny do WTO a její vztah s EU

Čína již od roku 1978 nastolila režim poměrně velkých reforem v rámci své „Open door policy“. Vytvořila nový daňový a finanční systém a došlo postupně k částečnému oddělení podnikání a výzkumu od státu. Přesto stále i dnes zhruba 30 % HDP Číny je produkováno státem vlastněnými firmami. Reformy se přitom zpočátku týkaly jen některých ekonomických zón (jihovýchodních). V oblasti PZI docházelo k postupnému uvolňování trhu. V roce 1986 už bylo možné, aby v Číně fungovala společnost výhradně vlastněná zahraničním investorem. Další reformy byly spojeny s iniciativou „Go west policy“. Šlo nejen o rozšíření zahraničního zájmu i na západní provincie, ale i o napravení vztahů se západním světem po červnových událostech roku 198943, ke kterým v Číně došlo.44 V březnu 1987 Čína požádala o možnost stát se smluvním státem GATT 47. Za tímto účelem byla vytvořena Working Party (WP) s cílem připravit podklady pro přístup ke smlouvě. Po vzniku WTO Čína dala najevo, že se chce stát jejím členem, a cílem WP se tak stalo i vytvoření tzv. Přístupového protokolu. Vzhledem k tomu, že Čína je považována za rozvojový stát, tak jí bylo při vstupu umožněno využít tzv. MFN režimu, tj. režimu nejvyšších výhod. Ovšem v případě Číny neplatil tento režim pro všechny oblasti obchodu.45 K 11. 12. 2001 se Čína stala 147. členem WTO. Přidala se k WTO za výjimečně nepříznivých, nerecipročních a asymetrických podmínek, které nemají ve WTO obdoby. Přistoupila se statusem rozvojové země, ale v důležitých aspektech jí byl tento status upřen; to prakticky vyvolává rozpor se samotnými základními principy WTO. Kvůli své ekonomické struktuře na ni bylo nahlíženo jako na netržní hospodářství, což je v historii Dne 4. 6. 1989 byla demonstrace civilního obyvatelstva na náměstí Tiananmen v Pekingu krvavě potlačena čínskou armádou. 44 GATTAI, V. EU-China Foreign Direct Investment: a double-sided perspective [online]. European Studies: A Journal of European Culture, History & Politics. 1. 1. 2009, roč. 27, č. 1, s. 241–258 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 15681858. Dostupné z: . S. 242–243. 45 Working Party Report on China [online]. WTO, 2001 [cit. 31. 1. 2013]. Dostupné z: . 43


21

WTO naprosto bezprecedentní případ. Čínské postavení ve WTO lze charakterizovat jako „less than equal“.46 Už během let před vstupem Čína snižovala svoje cla takovým způsobem, že v době vstupu byla z tohoto pohledu liberálnější než mnoho vyspělých zemí. Ostatní členové (hlavně státy EU a USA) si vymínili, že s ohledem na otázky anti-dumpingu, ochranných a vyrovnávacích opatření Čína pozbude jak statusu rozvojové země (MFN režim), tak i preferenčního režimu, což opět znamenalo naprostý odklon od praxe WTO. Ostatní země tak totiž mohly za jednodušších podmínek uvalit na čínské zboží kvantitativní omezení dovozu (viz spory „O textilu“ či „O obuvi“).47 Americký prezident Clinton o vstupu Číny do WTO řekl: „Zřejmě nejvíce jednostranný obchod v historii“.48 Velkou změnu s přístupem Číny k WTO zaznamenal zejména ekonomický a právní řád země. Právě rozsáhlé změny právní úpravy značně pozměnily ekonomický systém země, aby splňoval požadavky WTO a zahraničních investorů. Ještě na přelomu století byla znalost čínského práva světovými investory velmi malá. Vstup Číny do WTO tuto situaci podstatně změnil. Přesto pro investory z EU právě čínský rychle se měnící právní systém představuje největší riziko kvůli své nestabilitě a menší transparentnosti.49 Samotný vztah čínského práva a mezinárodních smluv je velmi komplikovaný, jelikož není nikde v čínském právu explicitně vyřešen. Dle některých zákonů a nařízení, a postupné tendence tomu napovídají, se obecně předpokládá nadřazenost mezinárodního práva. Tato nadřazenost se však často týká pouze některých oblastí čínského práva (občanské, obchodní právo).50 Mezinárodní smlouvy lze do čínského práva buď inkorporovat, nebo transformovat. Opět není tento aspekt nikde jednoznačně upraven a lze se setkat s oběma způsoby přejímání mezinárodního práva do čínského. Nicméně dle rozhodnutí Vrchního lidového soudu ze dne 29. 8. 2002 je více přijatelná metoda transformace. Toto rozhodnutí se týká jak úpravy ochrany investic, tak veškerých smluv vyplývajících 46

XIAOHUI WU. No Longer Outside, Not Yet Equal: Rethinking China's Membership in the World Trade Organization [online]. Chinese Journal of International Law. 2011, roč. 10, č. 2, s. 227–270 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 15401650. Dostupné z: < http://www.ebscohost.com/>. S. 227–237. 47 Ibid. s. 239–242. 48 Ibid. s. 243. 49 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 556–557. 50 Ibid s. 560–564.


22

z členství Číny ve WTO. Nelze tedy u těchto smluv předpokládat přímou aplikovatelnost, ale je potřeba tyto smlouvy nejprve transformovat do čínského práva.51 Není bez zajímavosti, že EU odmítá přímý účinek norem WTO. Ale samo právo WTO neukládá přímý účinek svých norem.52 Kvůli liberalizaci svého ekonomického systému a zvýšení atraktivity země pro investory Čína v prosinci 1996 přijala závazky vyplývající z čl. VIII Articles of Agreement of IMF. Udělila tak národní režim investorům v rámci systému FOREX. Investoři tak mohou mít svoje běžné účty v bankách i v cizích měnách.53 V rámci EU-China Trade Agreement z května 2000 otevřela Čína svoje telekomunikační, bankovní a pojišťovací služby evropským investorům a do roku 2007 měly být tyto trhy otevřeny investorům z celého světa dle požadavků TRIMs a GATS.54 Při vstupu do WTO podepsala Čína Přístupový protokol (dále jen Protokol), který konkretizuje požadavky WTO na změny v čínském právním systému a systému státní správy v oblasti mezinárodního obchodu. Přestože je Čína rozdělena na několik obchodně a legislativně samostatných území, tak Dohoda o WTO musí platit všude stejně. Čínský Protokol je velmi ojedinělý a nemá ve WTO obdoby. V souladu s čl. X GATT, III a VI GATS, 41 TRIPs musí Čína veškeré legislativní změny či opatření spojená s problematikou obsaženou v Dohodě veřejně publikovat. Protokol jí ale navíc ukládá povinnost přeložit je do tří oficiálních jazyků WTO. Veškerá opatření mohou být vynucována jen za podmínky, že jsou známa (Protokol čl. 2(C)). Tyto závazky nemá žádný jiný člen WTO. Musí rovněž vzniknout orgán, který se bude zabývat přezkumem čínské legislativy a jejího souladu s Dohodou. Na tento orgán se mohou obrátit i soukromé osoby s návrhem na přezkoumání ustanovení, která jsou dle nich v rozporu s Dohodou (Protokol čl. 2(D)). K publikaci dochází prostřednictvím oficiálního periodika ještě před implementací opatření a Čína k tomuto musí zřídit úřad, který bude odpovědný za odpovědi do 30 dnů (max. 45 dnů) na dotazy zaměřené na daná opatření.55

51

WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 560–564. HERBOCZKOVÁ, J. Vnější ekonomické vztahy EU v kontextu WTO-rozvojové státy a mezinárodní agrární obchod [online]. 2008 [cit. 27. 3. 2013]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: . S. 10–11. 53 Working Party Report on China 2001 op. cit. 54 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 560–564. 55 Ibid. s. 591–594. 52


23

Pro lepší komunikaci s WTO a plnění závazků vyplývajících z členství ve WTO Čína zřídila tři Generální ředitelství. První se zabývá vyjednáváním s WTO, druhé zastřešuje výše zmíněné činnosti, jako je publikace opatření, podávání informací a právní přezkumy. Třetí Generální ředitelství se stará o dodržování principu fair trade v mezinárodním obchodě, např. zabraňuje dumpingu atd.56 Čína se rovněž stala smluvním státem TRIMs. Hned po vstupu musela okamžitě provést všechny nezbytné právní a administrativní změny, aby došlo k souladu se zněním TRIMs bez možnosti odvolání se na čl. 5 TRIMs57. Také se zavázala k tomu, že zruší všechny exportní podmínky a tzv. performance requirements, které jsou v rozporu s TRIMs. Rovněž Čína nebude do smluv vnášet žádná taková ustanovení (Protokol čl. 7.1). Dovozní licence či povolení k PZI budou udělovány bez ohledu na to, zdali je tu domácí dodavatel. Veškeré překážky budou odstraněny i na regionální úrovni.58 Firmy se zahraničním kapitálem (FIEs) budou podléhat národnímu režimu (Protokol čl. 5.1 a čl. 5.2), který je ovšem nereciproční. Takhle výhodná úprava PZI a ochrany investorů se nevyskytuje v závazcích žádného jiného člena WTO.59 V rámci úpravy podnikání FIEs dochází díky výše uvedeným změnám v čínském právním systému k určitému zdvojení. Tuto výseč práva upravují jak zákony veřejného čínského práva, tak speciálně přijaté zákony o FIEs. Tato speciální regulace FIEs je zaměřena zejména na ochranu místního čínského průmyslu a na zlepšení jeho technologického vývoje. A tato duální úprava regulace PZI bude pravděpodobně ještě několik let trvat.60 Pro lepší pochopení a vyjasnění tohoto systému vydal v květnu 2010 čínský vrchní soud rozhodnutí týkající se urovnávání sporů s FIEs čínským soudnictvím. Vedla ho k tomu zmíněná dualita a rostoucí počet řešených sporů (až 20 % sporů s mezinárodním prvkem je ohledně FIEs). Toto soudní rozhodnutí se svým obsahem a pojetím velmi podobá mnohé západní legislativě.61 V souladu s Protokolem také došlo k podstatným změnám v oblasti kontroly cen (vzhledem k PZI (Protokol čl. 9)) a v oblasti dodatečného dodanění importu či exportu 56

WENHUA SHAN 2002 op. cit., 595. Stanovuje období notifikace 90 dnů a určuje lhůty, které má stát na to, aby veškerá opatření byla v souladu s TRIMs, viz kap. 2.3, část TRIMs. 58 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 596–597. 59 CHOUKROUNE 2012 op. cit., s. 49–51. 60 CHENGWEI, L. Chinese company and securities laws: investment vehicles, mergers and acquisitions and corporate finance in China. Austin: Wolters Kluwer, 2008. 452 s. ISBN 978-90-411-26191. S. 1. 61 HOWLETT, A. China´s Supreme People´s Court Issues Rules on Foreign Direct Investment. Jones Day Publications [online]. Září 2010 [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: . 57


24

pro investory (Protokol čl. 11). Změny musely být provedeny i v oblasti podpor poskytovaných státem a to tak, aby tyto podpory neznevýhodňovaly zahraniční investory nebo dovážené či vyvážené produkty (Protokol čl. 10).62 Během let se stala Čína jedním ze států s nejvíce uzavřeným počtem BITs. Činila tak hlavně proto, aby zvýšila svoji atraktivitu pro zahraniční investory. Většina prvních BITs se ovšem nevěnovala způsobu řešení sporů. Posléze začaly tyto BITs obsahovat ustanovení o řešení sporů ohledně výše kompenzace. Podmínkou však v takovém případě bylo, aby domácí soud rozhodl, že došlo k protiprávnímu vyvlastnění. Často ale BITs obsahovaly značně dvojznačný text pokud šlo o tuto problematiku. To hodně změnila čínská ratifikace WÚ s účinností k 1. 1. 1993, ke které se po mnoho let stavěla zdráhavě. Tento fakt také přispěl k zlepšení vztahů a zvýšení důvěry Číny v očích zahraničních investorů.63 Čína zpočátku využila možnosti, kterou jí dával článek 25.4 WÚ a souhlasila s tím, aby se před ICSID řešily pouze spory týkající se určení výše a nároku na náhradu škody způsobené vyvlastněním či znárodněním. Postupně se toto úzké vymezení začalo rozšiřovat pomocí ustanovení v jednotlivých novějších BITs. Pro investory z EU je skutečnost, že mohou spory s Čínou řešit dle principů WÚ, velmi důležitá.64 V současnosti je v Číně pro využití mezinárodní arbitráže nastaven mechanismus, kdy k ní lze přistoupit jedině tehdy, pokud byly splněny dva následující kroky. První krok představuje 6měsíční čekací lhůta, kdy se strany snaží spor vyřešit diplomatickou cestou. Druhý krok spočívá v poskytnutí možnosti řešit daný spor buď před čínským soudem, či před arbitrážním tribunálem.65 Co se týče sporů řešených před DSB, tak v roce 2003 požádala Čína o zlepšení specifického postavení rozvojových států v rámci DSU. Žádala, aby se nastavila pravidla, která by více hájila zájmy rozvojových zemí, např. pokud vyspělá země žaluje rozvojový stát a neuspěje se stížností u DSB, tak poplatky uhradí i za rozvojovou zemi.66

62

Accession of the People´s Republic of China (Protocol) [online]. WTO, 2001 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/acc_e/completeacc_e.htm#chn. 63 WILLEMS, JANE Y. The Settlement of Investor State Disputes and China: New Developments on ICSID Jurisdiction [online]. South Carolina Journal of International Law & Business. 2012, roč. 8, č. 3, s. 1–62 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 19364334. Dostupné z: . S. 8–13. 64 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 567–576. 65 WILLEMS 2012 op. cit., s. 14. 66 XIAOHUI 2011 op. cit., s. 235.


25

Na rozdíl od WÚ k dohodě zakládající agenturu MIGA Čína zaujala velmi pozitivní postoj. Patřila k jednomu z 29 států, které dohodu v roce 1988 podepsaly jako první. Tím se stala pátým největším podílníkem v MIGA. Čína jako rozvojová země z tohoto členství velmi profituje, protože prakticky všechny PZI směřující do Číny mohou být pojištěny MIGA, což evropským investorům usnadňuje investování v Číně. Svoji vstřícnost Čína dokazuje i tím, že MIGA má v Číně status „most favoured agency.67 3.2

Ekonomické a právní vztahy mezi Čínou a EU

EU byla velkým podporovatelem zapojení Číny do světového obchodu. Vztahy s Čínou byly na počátku nového tisíciletí velmi dobré. Postupná konvergence zájmů a cílů se začala projevovat už v 90. letech, kdy rovněž evropští investoři začali více investovat v Číně. Od roku 1998 probíhala každoroční setkání evropských a čínských zástupců. Vstupem Číny do WTO se spolupráce dále rozšířila. Situaci s Čínou ovšem komplikuje nejistota vyvolaná režimem, který v Číně panoval a panuje. Postupně však kolem roku 2006 došlo k ochlazení čínsko-evropských vztahů. Roku 2006 vydala Komise sdělení COM(2006)/631, ve kterém se vyjádřila k nerovnováze ve vzájemných vztazích. EU v něm také přehodnotila svoji rozvojovou pomoc Číně a snížila množství poskytovaných prostředků. V roce 2008 se pak po 10 letech nekonalo každoroční setkání.68 Přispěla k tomu i vyostřená situace v Tibetu.69 Toto ochlazení bylo ovlivněno několika faktory. Prvním byla záporná obchodní bilance EU s Čínou, která v roce 2008 dosáhla deficitu 169,2 mld. € a stále se drží v záporných číslech (2011: -121,4 mld. €). Mezi lety 2002-2007 vzrostl čínský export do EU 2,5krát a evropský export do Číny vzrostl 2krát. Přitom skoro polovina čínského exportu je vyrobena FIEs. EU pak dále považovala za problém existenci netarifních překážek obchodu, které v roce 2004 podle odhadů způsobily evropským podnikatelům ztrátu 21,4 mld. €. Také postoj Číny k ochraně duševních práv nepřispěl ke zlepšení vztahů. V roce 2006 pocházelo 60 % ze všech padělků odhalených v EU právě z Číny.70

67

WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 576–589. V roce 2008 probíhalo nejen v Tibetu, ale i v EU a USA mnoho protestních akcí. Čína nakonec zakázala přístup jakýchkoliv médií s výjimkou čínských do Tibetu. 69 SERAINOV, J. Economy of China: New Challenges for the European Union [online]. Public Administration. 1. 6. 2009, roč. 2, č. 22, s. 15–25 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 16484541. Dostupné z: . S. 16. 70 SEIRANOV 2009 op. cit., s. 17–23. 68


26

Po začátku finanční a následně hospodářské krize se ale čínské vztahy s EU opět začaly napravovat. Obnovila se každoroční setkání představitelů zemí a v únoru 2009 bylo v Německu podepsáno okolo 37 smluv, které zaručují větší otevření čínského trhu a umožňují evropským investorům získat podíl na stimulačním plánu Číny v celkové výši 4 bilionů Jüan.71 Je nesporné, že spory mezi Čínou a EU před DSB začaly právě v roce 2006 sporem DS339 (o tom dále v další části práce). Do dnešního dne došlo mezi Čínou a EU k 9 případům,72 poslední žádost o konzultaci byla podána Čínou 5. 11. 2012 (DS452).73 Lze to spojit ale i s tím, že některé smlouvy, např. Dohoda o textilu a ošacení, přestaly platit, což vyvolalo problémy mezi EU a USA na jedné straně a Čínou na straně druhé. USA s EU to vyřešily tím, že uvalily na textil z Číny vyšší clo na základě dodatečných dohod s Čínou. Přesto uchýlit se k takovému kroku jim umožnil právě čínský Protokol. Čína a EU (ES), resp. členské státy EU, už od 80. let 20. stol. podepisovaly bilaterální smlouvy týkající se toku PZI. První BIT s Čínou uzavřelo Švédsko v roce 1982 a následovaly další. Zároveň s těmito BITs docházelo i k uzavírání smluv o zamezení dvojího zdanění. V roce 1985 pak EU uzavřela s Čínou tzv. EEC – China Trade and Economic Cooperation Agreement (TECA)74, která zaštiťovala výše zmíněné smlouvy a vytvořila tak právní rámec pro správu evropských investic v Číně. Tato dohoda nahradila dohodu z roku 1979.75 V druhé kapitole TECA je zaručeno rozšíření ekonomické spolupráce do všech sfér, a to od průmyslu a zemědělství po poskytování služeb. TECA poskytla evropským investorům poměrně značnou míru volnosti. Na oplátku se ES zavázalo zvětšit svoji rozvojovou pomoc Číně na úkor států PIGS či ACP. V čl. 12 se země zavazují k větší podpoře vzájemných PZI, především skrz uzavírání dalších BITs. Nicméně čl. 12 má spíše symbolický význam a poukazuje na budoucí vývoj PZI mezi zeměmi. Problematickým se však stala kompetence jednotlivých členských států uzavírat tyto BITs s Čínou a nejen s ní. Do roku 2010 členské státy uzavřely na 1 407 BITs, z toho 1 037 se třetími státy. Kvůli rozdílnosti všech těchto dohod dochází uvnitř EU k diskriminaci investorů z rozdílných států. Je pravda, že už v roce 1974 vydala Rada

71

Ibid. s. 22. Přehled těchto případů je uveden v tab. 3 v příloze. 73 Find Disputes Cases op. cit. 74 Obsahuje doložku nejvyšších výhod, cílem je zlepšení ekonomické spolupráce a podpora investic. 75 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 558. 72


27

ES Rozhodnutí 74/393/EHS76, ve kterém stanovila, že každý členský stát uzavírající smlouvu s třetí zemí musí o tom předem informovat Komisi a konzultovat s ní obsah smlouvy včetně závazků z ní vyplývajících. Také doložky o „volném pohybu kapitálu“ vyvolaly u Komise mnoho nevole. Dokonce to řešil Evropský soudní dvůr, který prohlásil, že dle čl. 307.2 EC dohody, musí státy odstranit ve svých BITs veškerá ustanovení, která nejsou v souladu s právem EU. Komise tehdy žalovala Rakousko, Švédsko a Finsko77 za nesplnění jejich povinnosti učinit změny této doložky ve svých BITs tak, jak vyžadovalo evropské právo. Ale existuje dalších 318 BITs uzavřených členskými státy EU, které obsahují stejnou doložku.78 Další problém v jednotlivých BITs představují ustanovení ohledně řešení sporů z investic. Pokud se jedná o spor stát vs. stát, tak tam se prakticky všechny BITs shodují a spor se řeší dle zásad diplomacie, popř. dle ad hoc vytvořených arbitrážních tribunálů. Ovšem pokud je třeba řešit spor stát vs. investor, pak část smluv odkazuje na právo hostitelské země a jiné doporučují či přímo volí WÚ. Například BIT z roku 2003 uzavřená mezi Čínou a Německem je velmi liberální z pohledu Číny. Někteří čínští právníci se domnívají, že obsahuje mnoho potencionálních rizik pro Čínu.79 Tato rozdílnost přispívá k nejistotě investorů ze třetích zemí, která byla ještě umocněna ratifikací LS. Dle čl. 3.1.e) LS a čl. 206 a 207 SFEU má nyní EU právní úpravu PZI plně v kompetenci. To v investorech vyvolává další obavy. Zaprvé je na scéně další velký „hráč“, který si může diktovat poměrně tvrdé podmínky (jako např. USA). Za druhé je tu obava z toho, že mnohé ze současných BITs budou pozměněny či zrušeny, jelikož všechny tyto smlouvy musejí být v souladu s právem EU.80 Tato obava třetích zemí je zcela oprávněná. V Usnesení Evropského parlamentu o budoucí evropské mezinárodní investiční politice 2010/2203/INI81 jsou naznačeny změny, ke kterým je nutno přistoupit. Nadále by všechny budoucí BITs měly být

76

Rozhodnutí Rady ze dne 22. 7. 1974, kterým se stanoví postup pro konzultace o dohodách o spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi 74/393/EHS. In: EUR-Lex. [právní informační systém]. Úřad pro publikace EU [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . 77 Judikáty: C-205/06, C-249/06, C–118/07. 78 GHOURI, A. A. Resolving Incompatibilities of Bilateral Investment Treaties of the EU Member States with the EC Treaty: Individual and Collective Options [online]. European Law Journal. 1. 11. 2010, roč. 16, č. 6, s. 806–830 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 13515993. Dostupné z: . S. 807– 809. 79 WENHUA SHAN 2002 op. cit., s. 602–610. 80 SCHILL 2011 op. cit., s. 65. 81 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice (2010/2203(INI)). In: EUR-Lex. [právní informační systém]. Úřad pro publikace EU [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: .


28

uzavírány podle vzorové smlouvy. Mělo by rovněž dojít k úpravě stávajících smluv. Také by měla být jednoznačně upravena otázka řešení sporů. EU požaduje reformu pravidel UNCITRAL a ICSID, protože v současnosti nemůže být EU při arbitrážích stranou sporu. Ovšem celkově je pro evropské investory důležitější stav čínského právního systému než text samotných smluv. Investoři potřebují vědět, že čínský právní systém, včetně vynucování práva, opravdu funguje. Právě i toto je známkou toho, že IIL není tak efektivní, jak si mnozí mysleli. Dle studie totiž samotným BITs přikládají investoři překvapivě malou váhu. Znalost Dohody o MIGA prokázalo jen 9 % evropských investorů, Dohodu o ICSID zná 18 %. Se zněním BITs se pak seznámí 45 % investorů z EU.82 3.3

Tok PZI mezi Čínou a EU

Investice EU větší částí směřují do vyspělých zemí. S rozvojem Číny se evropští investoři stále více zajímali o čínský trh. Přesto současný zájem evropských investorů o Čínu není tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ochlazení vztahů s EU se projevilo i na toku PZI do Číny. Ty klesly z 6,2 mld. € v roce 2005 na 6 mld. € v roce 2006 a v roce 2007 na konečných 1,8 mld. €, což představovalo pouze 2 % z celkových PZI učiněných investory z EU. V roce 2006 to přitom ještě bylo 5-6 %. Je pravda, že celkově EU ztratila zájem o Asii (2006 – jen 11 % z celkových PZI). Důvodem tohoto poklesu byly podle investorů čínské požadavky spojené s joint ventures, dále transfer technologií jako podmínka investice. Investoři uvedli i nespravedlivé zacházení se zahraničními investory v oblasti udílení licencí a poskytování různých podpor a úvěrů oproti čínským podnikatelům.83 Právě podpora poskytování půjček investorům by pomohla Číně rozvíjet rychleji domácí průmysl, ale čínský úvěrový trh je poměrně málo rozvinutý ve srovnání s vyspělými zeměmi. Největšími evropskými investory v Číně jsou investoři z Velké Británie, Německa, Francie a Španělska. Pro rozšiřování PZI do Číny je rozhodující především to, že je zde levná pracovní síla a že se jedná o velký a stále ještě nenasycený trh. I když ta levná

82

CAI CONGYAN. The Legal Framework of EU-China Investments Relations: A Critical Appraisal [online]. Chinese Journal of International Law. 1.7.2006, roč. 5, č. 2, s. 507–509 [cit. 5. 2. 2013].ISSN 15401650. Dostupné z: . S. 508–509. 83 SERAINOV 2009 op. cit., s. 18.


29

pracovní síla se už pomalu stává minulostí. Nejvíce PZI pak směřuje do výroby (48 %) a 37 % jde do služeb.84 Vedle výše zmíněných problémů se evropští investoři v Číně potýkají ještě s dalšími problémy spojenými např. s kulturními rozdíly, s jazykem, s nedostatkem dobré infrastruktury a s netransparentním právním systémem. Navíc podpora PZI není ve všech regionech Číny stejná. Proto také jsou i přes výtky joint ventures pro investory stále nejlepším způsobem proniknutí na čínský trh. Investor tak může využít svého čínského partnera a jeho znalostí. Na druhou stranu mnoho evropských (i světových) investorů přiznává, že je velmi obtížné najít v Číně spolehlivého partnera. Negativem takového podnikání, na rozdíl od plně vlastněné společnosti zahraničním subjektem, je slabší ochrana duševních práv a stejně tak transferu technologií.85 Mezi lety 2003–2008 byla Čína největším světovým příjemcem PZI. Obecně je preferovaným způsobem vstupu na trh M&A, ve světě to představuje asi 62-82 %. Ale v Číně tvoří M&A pouze 5 %. Častějším způsobem jsou investice na zelené louce pomocí právě joint ventures. Zvláštností je, že samotné smlouvy o určité investici nebývají podepisovány čínskou vládou či státním úřadem, ale některou státem ovládanou společností.86 Čínský zájem o investování v zemích EU postupně roste. V roce 2006 tvořily PZI směřující do EU pouhé 4 % z celkových čínských zahraničních investic. Nejčastějším příjemcem čínských investic je Velká Británie, Německo, Nizozemí, Švédsko a Francie. V Německu Čína investuje do strojírenství, ve Velké Británii pak do automobilového průmyslu87 a nakonec v Itálii do designu. Čínští investoři na evropský trh pronikají častěji za pomocí akvizic, ale výjimkou nejsou ani investice na zelené louce.88 V roce 2012 vzrostl meziročně objem čínských fúzí s evropskými společnostmi o 10 % a byl tak v celkové výši 11 mld. $. Čínští investoři tak využívají oslabení evropských podniků finanční a hospodářskou krizí. Tyto podniky se za pomoci čínského partnera snaží proniknout na asijské trhy. Pro čínské investory je navíc fúze výhodnějším způsobem investování, nemusejí se potýkat s tím, že jim v EU není poskytnut národní režim.89 84

GATTAI, V. EU-China Foreign Direct Investment: a double-sided perspective [online]. European Studies: A Journal of European Culture, History & Politics. 1. 1. 2009, roč. 27, č. 1, s. 241–258 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 15681858. Dostupné z: . S. 243–245. 85 Ibid. s. 244-246. 86 CHENGWEI 2008 op. cit., s. 13–14. 87 V roce 2006 byla společnost MG Rover koupena čínským koncernem Nanjing Automotive. 88 GATTAI 2009 op. cit., s. 246–248. 89 Čínské podniky rády investují v zemích EU. CRI online [online]. 5. 3. 2012 [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: .


3.4

30

Dílčí závěr

Přibližování se Číny Západu započalo již na konci 70. let minulého století a bylo završeno vstupem Číny do WTO v roce 2001 za poměrně nevýhodných podmínek pro Čínu. Toto členství uvítali investoři z celého světa a využívali tak výhod, které jim poskytl čínský Přístupový protokol. Především se jedná o národní režim, kterému podléhají všechny FIEs. Další rozdíl spočíval i v tom, že celní politika Číny je nastavena velmi příznivě pro mezinárodní obchod. Naopak ostatní členské státy WTO se mohou za snadnějších podmínek uchýlit k opatřením omezujících čínský dovoz zboží (viz spor o textil). Nicméně v posledních letech přesto není zájem evropských investorů tak velký, jak by se dalo očekávat. Vstup Číny do WTO rozhodně přinesl zlepšení čínského právního prostředí a podpořil nejen stabilitu a předvídatelnost čínského právního systému, ale taky zvýšil transparentnost jak práva, tak i administrativy v Číně. Přesto se stále mnoho investorů z EU zdráhá vložit svoje zdroje do Číny z důvodu nedostatečné právní ochrany zahraničních investic spojené s nedostatečnou ochranou práv duševního vlastnictví a transferu technologií. Tok PZI mezi Čínou a EU je častěji ovlivňován politickým a právním prostředím než ekonomickými aspekty, což ukázaly předešlé kapitoly. Samotní čínští investoři přiznávají, že pro ně rozličná právní úprava PZI v jednotlivých členských státech EU představuje značný problém. Zejména v případě, kdy chtějí provést investici ve více členských státech zároveň. Proto také drtivá většina čínských PZI směřujících do EU má podobu akvizic a fúzí. Ze strany obou zemí je nyní patrná snaha rozšířit ekonomickou spolupráci a zlepšit podmínky pro provádění investic. O tom vypovídá i navrhovaná Čínsko-evropská dohoda o investicích, která by vedle ochrany investic a přístupu na trh zahrnovala i další často sporné aspekty investování, jako jsou lidská práva, ochrana životního prostředí či ochrana zaměstnanců.90 Nicméně samotná EU nyní vyvolává v některých státech a investorech obavy ze směru, kterým se bude nadále vyvíjet společná úprava PZI v EU.

90

CONGYAN 2006 op. cit., s. 509.

JUDIKATURA

31

4 Judikatura EU proti Číně ve spojení s dalšími členy WTO vedla dosud tři vysoce profilové spory. Týkaly se obchodu s textilem, obuví a automobilovými součástkami. Tyto spory vyjasnily interpretaci některých specifických ustanovení v čínském Protokolu a zviditelnily jeho mnohá diskriminační ustanovení vůči Číně.91 4.1

Spor DS339 o automobilové součástky

Tento případ proběhl mezi lety 2006–2008. Týkal se čínských opatření, která ovlivňovala dovoz autodílů do Číny. Tato opatření vyvolala odpor u EU, USA a Kanady, které požádaly 30. června 2006 o sestavení Panelu v rámci DSB. Základní popis situace

Od roku 2001 vzrostl export i import Číny. Jedním z odvětví, které se rychle začalo rozvíjet byl automobilový průmysl. Zhruba 70 % ze všech největších výrobců autodílů na světě v Číně investovalo. Došlo k vytvoření asi 1200 FIEs.92 Dle čínských závazků vyplývajících z členství ve WTO měli všichni výrobci zajištěno, že importované součástky budou podléhat clu ve výši 10 %. Mezi lety 2001–2006 tak byly do Číny z EU dovezeny autodíly v ceně 8,9 mld. €. Během let 2004–2005 vstoupila v Číně v účinnost tři opatření, která na dovážené autodíly, pokud se staly součástí automobilu vyrobeného a prodávaného v Číně, uvalila poplatek ve výši 15 %, v případě že tyto součástky představovaly 60 % celkové výrobní ceny automobilu či splňovaly hmotnostní kritérium. Tedy celkově se platilo clo/poplatek ve výši 25 %, což odpovídalo sazbě za dovezený automobil. Tomuto clu podléhaly všechny autodíly, které měly charakter „kompletního automobilu“. Kritéria, která musela součástka splnit, aby naplnila tento charakter, byla stanovena v daných opatřeních. Tím ale zvyšovala výrobcům administrativní náročnost výroby. Pokud totiž chtěli při výrobě použít dovezené součástky, museli o tom nejen informovat čínské úřady, ale zároveň bylo třeba i zjistit, zda naplní tyto součástky kritéria pro uložení 25% poplatku.93 91

YAN LUO. Engaging the Private Sector: EU–China Trade Disputes Under the Shadow of WTO Law? [online]. European Law Journal. 2007, roč. 13, č. 6, s. 800–817 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 13515993. Dostupné z: . S. 800. 92 Např. Chrysler Group LLC, Volkswagen AG, ŠKODA AUTO a. s. Celkově představují FIEs v čínském automobilovém průmyslu asi 20 % všech automobilových podniků. 93 YAN LUO 2007 op. cit., s.816.

JUDIKATURA

32

Tato opatření výše zmíněné státy považovaly za diskriminující a znevýhodňující výrobce aut používající dovážené součástky. Uvalení tohoto dodatečného 15% poplatku vedlo jak ke zvýšení ceny vyráběného automobilu, tak i k zvýšení administrativní náročnosti výroby a nutilo výrobce k používání domácích součástek, aby se tak mohli vyhnout tomuto poplatku.94 EU, USA a Kanada založily případ na nesouladu daných čínských opatření s čl. III.2, III.4, III.5, (alternativně s čl. II.1 a) a b)) GATT a čl. 2.1 a 2.2, TRIMs a 1a) a 2a) Demonstrativního seznamu TRIMs. Dále uvedly, že byly porušeny i čl. 3 SCM a čl. 7.3 Protokolu (+ 203 par. WPR) a čl. 1.2 Protokolu (+ 342 par. WPR). EU pak zdůraznila především porušení ustanovení TRIMs.95 S ohledem právě na TRIMs stěžovatelé tvrdili, že tato opatření nesplňují podmínky v ní stanovené. Negativně totiž ovlivňují PZI a investory v Číně tím, že zčásti podmiňují výrobu aut využíváním domácích součástek. Tato podmínka o využití domácích autodílů se objevila i v některých smlouvách s FIEs (performance requirements).96 Tato opatření nejsou tak v souladu s čl. 2.1 a 2.2 TRIMs. S tím jsou spojeny čl. 1a) a 2a) Demonstrativního seznamu, který je přílohou TRIMs a obsahuje výčet zakázaných opatření (viz kap. 2.3 WTO, „TRIMs“). V souvislosti s tímto byla ještě zmíněna část I, par. 1.2 a 7.3 Protokolu a par. 203 a 342 Working Party Report týkající se toho, že Čína zruší veškerá opatření, která negativně ovlivňují dovoz zboží do země či kladou performance requirements ve smlouvách. Čína byla obviněna z toho, že porušila čl. III.2, III.4 a III.5 GATT, dle kterých nelze na dovážené zboží uložit žádné vnitřní poplatky, které by nebyly zároveň uloženy na domácí zboží (III.2), či porušit národní režim za účelem zvýhodnění domácích výrobků (III.4) a nakonec stanovit kvantitativní omezení, aby produkty musely být z určité části tvořeny z domácích součástek (III.5). Alternativně byla Čína obviněna z porušení čl. II.1a) a b) GATT tím, že u těchto dovážených součástek nebyl zachován národní režim a byly na ně uvaleny dodatečná cla.

94

China - Measures Affecting Import of Automobile parts. All documents DS339 [online]. WTO: the disputes. 30. 3. 2006 [cit. 20. 1. 2013]. Dostupné z: . 95 Pro postup Panelu je to důležité, protože ten rozhoduje v jakém pořadí se budou projednávat jednotlivé „porušené“ smlouvy. 96 China - Measures op.cit.

JUDIKATURA

33

Čína se hájila tím, že jde o opatření ve smyslu čl. II.1b) GATT a tedy že se nejedná o vnitřní poplatek, jak říkají stěžovatelé, ale jedná se o běžné clo. Tím spadají pod čl. XXd) GATT, který stanovuje všeobecné výjimky, kdy lze za určitých podmínek (morální riziko, ochrana lidí,…) přijmout opatření, která nemusí být v souladu s požadavky GATT. Odkazem na čl. II GATT vyloučila možnost uplatnění i čl. 2 TRIMs a čl. III GATT.97 Závěrečná zpráva Panelu a Odvolacího orgánu

Dne 18. července 2008 byla vydána závěrečná zpráva Panelu. Ten při projednávání sporu jako první prošetřil porušení ustanovení GATT, jelikož došel k závěru, že TRIMs nemá v tomto případě přednost před čl. III GATT.98 Nejprve se tak projednávalo porušení čl. III GATT, poté čl. 2 TRIMs a nakonec alternativně čl. II.1 GATT a čl. 3 SCM. Tento postup jednání dále ovlivnil průběh procesu a projednávané smlouvy. Poplatek 15 % byl Panelem dle čl. III.2 GATT označen za vnitřní poplatek porušující tento článek. Ale i kdyby se na tento poplatek nahlíželo jako na běžné clo dle čl. II.1b) GATT, tak se bude jednat o porušení režimu „no less favourable“ (národní režim) potvrzeného čínským Schedule of Concession99. Ten zaručuje, že výrobky nebudou dále podrobeny žádným dodatečným poplatkům a clům spojených s dovozem. Čína navíc by neměla právo uplatnit všeobecnou výjimku dle čl. XXd) GATT. Stejně tak byl dle Panelu porušen čl. III.4 tím, že dovážené součástky měly méně příznivý režim než domácí autodíly.100 Za dostačující řešení sporu Panel považoval, že bylo uznáno porušení čl. III.4 GATT a že Čína v souladu s tím musí eliminovat tato porušující opatření. Proto v případě porušení čl. III.5 GATT a čl. 2 TRIMs a čl. 3 SCM (včetně porušení ustanovení Protokolu) se Panel rozhodl uplatnit princip hospodárnosti řízení a dále se tímto nezabývat. Nicméně souhlasil, že k porušení těchto článků došlo.101 Čína se rozhodla 15. září 2008 požádat o sestavení Odvolacího orgánu. Závěrečnou zprávu pak tento orgán zveřejnil 15. prosince 2008, ve kterém souhlasil s rozhodnutím Panelu, že se jedná o vnitřní poplatek ve smyslu čl. III.2 GATT. Dále potvrdil, že

97

China - Measures op.cit. Panel Reports (DS339) [online].WTO: the disputes, 30. 3. 2006 [cit.5. 3. 2013]. Dostupné z: . Par. 7.99 a 7.100. 99 Jde o dokumenty WTO, ve kterých je seznam specifických závazků členského státu. Obsahují zvláštní cla, kterým podléhají různé druhy výrobků. 100 Panel Reports 2006 op. cit. 101 Ibid. par. 7.368. 98

JUDIKATURA

34

šetřená opatření jsou v rozporu s čl. III.2 a III.4 GATT. K 12. lednu 2009 pak bylo přijato rozhodnutí Panelu a Odvolacího orgánu.102 Tento spor byl důležitý v tom, že Čína se před Odvolacím orgánem hájila tím, že Panel špatně pochopil význam daných opatření a nesprávně je interpretoval s ohledem na ustanovení čl. II.1 GATT kvůli chybné klasifikaci automobilových součástek v rámci harmonizovaného systému WTO. Tato tvrzení ale Odvolací orgán zamítl.103 Ale ukázalo se, jak tvrdé podmínky byly Číně nadiktovány i s ohledem na provádění její celní politiky. Implementace rozhodnutí

Dne 27. února 2009 se Čína s EU, USA a Kanadou dohodla na stanovení přiměřené doby 7 měsíců a 20 dnů na implementaci rozhodnutí DSB. Tato lhůta měla vypršet 1. září 2009. K posledním srpnovému dni Čína oznámila, že během srpna přijala rozhodnutí rušící všechna ustanovení inkriminovaných opatření, která byla shledána nekonzistentními s právem WTO.104 Ekonomická analýza

Mnoho otázek nebylo ve sporu důkladně prošetřeno. Nebylo dostatečně prokázáno, že zahraniční dodavatelé se vyhýbají dovozním clům (tvrzení Číny) a naopak, že Čína těmi opatřeními nastavila politiku jednoznačné podpory domácích výrobců (tvrzení stěžovatelů). Obecně země, která zdraží dovoz kompletních automobilů vzhledem k jednotlivým součástkám, tak podporuje příliv PZI do automobilového průmyslu tím, že se zahraniční výrobci rozhodnou raději v dané zemi auta vyrábět, než aby museli za jejich dovoz platit vyšší cla. A prokázalo se, že opravdu tento krok v Číně podpořil příliv PZI do tohoto odvětví (viz tab. 1). Ovšem zároveň může dojít k tomu, že někteří výrobci svoje auta rozmontují na menší části, pošlou je do Číny a tam je opět složí.105 Tím se vyhnou sazbě cla 25 % za kompletní auta. Nicméně ve sporu nebylo prokázáno, že by se k tomu

102

China - Measures 2006 op. cit. WAUTERS, J., VANDENBUSSCHE, H. China - Measures Affecting Imports of Automobile Parts [online]. World Trade Review. 2010, roč. 9, č. 1, s. 201–238 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: . S. 201– 224. 104 Ibid. s. 224. 105 Tento případ se stal v 80. letech, kdy se takto japonští výrobci elektroniky vyhýbali vysokým clům nastavených ES. 103

35

JUDIKATURA

zahraniční výrobci uchylovali. Jinak by to totiž opravňovalo Čínu přistoupit k inkriminovaným opatřením.106 Hypotézu obcházení cla (za dovoz kompletních automobilů) výše zmíněným způsobem zčásti potvrzuje fakt, že po vstupu Číny do WTO vzrostl dovoz součástek oproti dovozu kompletních automobilů. Ovšem po roce 2004 (po přijetí daných opatření) se opět čísla dovozu aut a součástek vyrovnala. Výše zmíněnou hypotézu dokládá i příliv PZI do automobilového průmyslu, který podstatně narostl mezi lety 2002–2005. Po zavedení opatření zvyšujících poplatky na dovoz autodílů došlo k lehkému poklesu PZI; výrobcům se už tak nevyplácelo auta v Číně sestavovat, výhodnější pro ně bylo dovážet auta již zkompletovaná.107 Tab. 1

Příliv PZI do čínského automobilového průmyslu 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Zdroj:

1089,9 1017,6 1226,6 2003,4 3352,5 3404,9 2140,9

Wauters, J., Vandenbussche, H.108

Výše popsaný vývoj importu součástek a PZI lze ale stejně tak interpretovat jako předem připravenou obchodní politiku Číny, která stanovila a měnila cla s cílem podpořit vlastní průmysl. Tedy lze oprávněně tvrdit, že se Čína opravdu snažila přijatými opatřeními zvýhodnit domácí výrobce a podpořit tamní průmysl.109 Zhodnocení

Nakonec můžeme shrnout, že rozhodnutí Panelu je konzistentní s ostatními rozhodnutími DSB. Ovšem nerovnocenné postavení Číny v rámci WTO zůstává nadále otázkou. Právě fakt, že se neřešily některé otázky, mohl Číně uškodit. To, zda totiž opravdu docházelo k masivnějšímu obcházení cel zahraničními výrobci autodílů, nebylo během sporu vůbec řešeno. Obhájci rozhodnutí tvrdí, že Čína opravdu po vstupu uložila vysoká cla na dovoz kompletních aut, aby tak donutila zahraniční výrobce přestěhovat výrobu do Číny. Poté

106

WAUTERS, J., VANDENBUSSCHE, H. 2010 op. cit., s. 225–227. Ibid. s. 227–230. 108 Ibid. s. 229. 109 Ibid. s. 227–230. 107

JUDIKATURA

36

po vybudování těchto továren zvýšila i cla na dovoz autodílů, což vedlo kvůli ochraně domácích výrobců k velkému rozvoji čínského automobilového průmyslu. Toto dokládá i velký růst čínského průmyslu vyrábějícího autodíly po zavedení 25% poplatku.110 Rozhodnutí DSB rovněž ukázalo, že otázka ochrany investorů a investic je jen velice rámcově řešena v TRIMs a je nedostatečná. DSB „pouze“ zajistil nápravu „vadných“ opatření, ale újma způsobená zahraničním investorům řešena vůbec nebyla. Zajímavé je, že ani jedna z evropských automobilek podnikajících v Číně nevznesla proti ní žádné nároky u mezinárodních arbitrážních tribunálů. Domnívám se, že je to způsobeno i tím, že mnoho BITs mezi Čínou a evropskými státy neposkytují dostatečnou právní oporu pro vedení arbitráže. 4.2

Spor DS452 o solární panely

Dne 5. listopadu 2012 požádala Čína o konzultaci s EU, Itálií a Řeckem. Důvodem byla opatření ovlivňující sektor výroby energie z obnovitelných zdrojů spojená s výkupními programy EU, zejména v Itálii a Řecku. Tyto výkupní programy mají za cíl urychlit investice směřující do tohoto sektoru pomocí dlouhodobých kontraktů uzavřených s výrobci této energie a přesně stanovují ceny energií. Čína si stěžuje, že některé evropské státy subvencují domácí výrobce solárních panelů a dle ní dochází k porušení čl. I, III.1, III.4, III.5 GATT, čl. 1.1, 3.1b), 3.2 SCM a čl. 2.1 a 2.2 TRIMs.111 Lze spekulovat do jaké míry podání této stížnosti u WTO způsobilo či urychlilo šetření Evropské komise. Ta totiž v září začala prošetřovat podezření, že čínští výrobci dovážejí do EU solární panely za dumpingové ceny. Komise tak zahájila šetření poté, co mnoho firem ze členských států EU vyrábějící solární panely zbankrotovalo. Čína, která je největším světovým výrobcem panelů a v roce 2011 dovezla do EU panely v hodnotě 21 mld. € (asi 80 % svého celkového exportu solárních panelů), toto prošetřování prováděné Komisí nesla nelibě. Už v červenci varovala, že možné restrikce uvalené na čínské solární panely by mohly mít negativní vliv na celosvětovou výrobu energie z obnovitelných zdrojů.112

110

WAUTERS, J., VANDENBUSSCHE, H. 2010 op. cit., s. 230–237. European Union and certain Member States - Certain Measures Affecting the Renewable Energy Generation Sector. All documents DS452 [online]. WTO: the disputes. 5. 11. 2012 [cit. 20. 2. 2012]. Dostupné z: . 112 Roztržka kolem solárních panelů může vyvolat obchodní válku [online]. Presseurop, 2012 [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: . 111

JUDIKATURA

37

Zajímavé je, že do data vypracování této práce, se k tomuto sporu jako třetí země nepřipojily USA. Ty totiž v květnu na čínské solární panely uvalily předběžné dovozní antidumpingové clo, jejichž uvalení následně v listopadu definitivně potvrdily.113 4.3

Arbitráž

K 19. září 2012 podala druhá největší čínská pojišťovací společnost Ping An Life Insurance Company žalobu u ICSID proti Belgii (ARB/12/29). Jedná se o první arbitráž před ICSID zahájenou čínským pevninským investorem. Ten žádá odškodnění od belgické vlády ve výši 2,28 mld. $. Chce tím kompenzovat ztrátu utrpěnou investicí do belgicko-nizozemské banky Fortis. Ping An tvrdí, že přišel o 90 % ceny své investice.114 V roce 2007 investoval Ping An do Fortis 3,8 mld. $, čímž získal 5% podíl ve společnosti a stal se tak největším akcionářem Fortis. Jednalo se o jednu z největších zámořských investic provedenou čínskou finanční společností. Finanční krize ale na konci roku 2008 přinesla pokles ceny akcií Fortis o 96 %. Banka Fortis byla vykoupena Belgií a Lucemburskem. Poté byly její belgické finanční operace odprodány francouzské bance BNP Paribas, přestože akcionáři v čele s Ping An byli proti. Po tomto znárodnění a rozdělení banky Fortis pojišťovací společnost Ping An odepsala 2 mld. $.115 Belgická vláda založila speciální fond určený k odškodnění akcionářů, ale týkalo se to pouze institucionálních investorů z EU. Pojišťovna Ping An proto požádala čínskou vládu o intervenci ve svůj prospěch, ale bez valného výsledku. Po dvou letech vyjednávání se společnost Ping An rozhodla o využití mezinárodní arbitráže dle pravidel ICSID, která se bude řídit dle BIT z roku 1984 uzavřenou mezi Čínou na jedné straně a Belgií s Lucemburskem na straně druhé, která byla revidována Čínou v roce 2009.116 Tato zkušenost s bankou Fortis, jež způsobila jednu z největších ztrát, kterou kdy čínský investor utrpěl, po několik let negativně ovlivňovala tok PZI do EU. Investoři USA uvalily cla na dovoz podivně levných solárních panelů z Číny [online]. IDNES.CZ, 7. 11. 2012 [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: . 114 LEAR LIU. Chinese Insurer Files First Investment Treaty Claim with ICSID. WunschArb [online], 19.10.2012 [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: . 115 Ibid. 116 Ibid. 113

JUDIKATURA

38

z Číny měli obavu investovat do bankovního sektoru v EU i v USA, ale v posledních měsících zájem čínských bank o západní banky opět roste. Největší čínská banka koupila v květnu pobočku americké Bank of East Asia.117 Známá je rovněž arbitráž z roku 2007 mezi panem Tza Y. Shum z Hong Kongu a Peru (ARB/07/6), který se dovolával BIT uzavřené mezi oběma státy v roce 1994. Pan Tza investoval v Peru do rybí továrny. Dle pana Tza došlo na základě kroků provedených peruánskou daňovou správou k nepřímému vyvlastnění jeho firmy. Tento spor nakonec skončil v červenci 2011 vítězstvím pana Tza, který vysoudil odškodnění ve výši 700 000 $ a k tomu 200 000 $ na úrocích.118 Tento případ je důležitý kvůli ukázkové interpretaci často dvojznačných ustanovení týkajících se arbitráží, které jsou obsažena v mnoha BITs uzavřených s Čínou a v interpretaci MFN režimu stanoveného dle těchto BITs.119 4.4

Dílčí závěr

Spory s Čínou jako stranou sporu, které byly řešeny na půdě DSB, se často nejvíce zabývaly interpretací ojedinělých ustanovení čínského Protokolu v souvislosti s čínskou legislativou. V samotném sporu DS339 se Panel rozsáhle zabýval interpretací inkriminovaných opatření ve spojení s právem WTO. Domnívám se ale, že Čína je často trestána za opatření, která z ekonomického pohledu jsou víceméně stejně nespravedlivá jako opatření, ke kterým se uchylují jiné země vůči Číně. To posiluje pocit, že WTO se při přijetí Číny zpronevěřila některým svým základním zásadám a znevýhodnila Čínu ve prospěch západních zemí. Až v posledních letech se Čína začala více obracet na DSB a souvisí s tím i žádost Číny na změnu DSU s ohledem na větší ochranu zájmů rozvojových zemí. S výjimkou jednoho sporu zatím neexistuje žádná arbitráž, ve které by figurovala Čína či čínský investor. Je to i tím, že po mnoho let byla Čína velmi izolovanou zemí a že teprve modernější BITs začaly obsahovat úpravu mezinárodní arbitráže. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se vyvine výše popsaná arbitráž mezi čínským investorem a Belgií.

117

LEAR LIU 2012 op. cit. WILLEMS 2012 op. cit., s. 3–4. 119 Ibid. s. 4. 118

ZÁVĚR

39

5 Závěr Když v roce 2001 vstupovala Čína do WTO, tak to vzbudilo velkou pozornost. Nebyl ekonom, který by se alespoň trochu nezamyslel nad důsledky, které to pro zbytek světa bude mít. Světu se otevřel nový trh čítající více jak miliardu spotřebitelů, ale především disponující levnou pracovní silou, nízkými nároky na ochranu zaměstnanců či životního prostředí. Předpokládalo se, že se okamžitě velmi prudce zvýší tok PZI do Číny. Toto očekávání se naplnilo a dva roky po vstupu do WTO se Čína stala největším příjemcem PZI na světě. Přesto podíváme-li se na čísla z EU, tak evropští investoři zdaleka neprojevovali o Čínu takový zájem, jak se očekávalo nebo jaký projevili ještě před vstupem Číny do WTO. Důvodů k této zdrženlivosti je spousta a byly popsány v této práci. Ale jak se zdá, tak firmy v EU jsou nakonec daleko více konzervativnější než ty v USA. Samozřejmě že poslední čtyři roky byly navíc ovlivněny hospodářským útlumem, ze kterého se EU stále nedokázala vymanit. Po bližším seznámení se s podmínkami čínského členství ve WTO je zcela patrné, že Čína možná trochu uspěchala svůj vstup a nepočkala, dokud se více její právní systém sám nepřizpůsobí novým ekonomickým podmínkám a tlaku investorů. Otázkou je, jak moc by se dokázal čínský právní řád změnit vzhledem k režimu, který v Číně stále panuje. Díky tomu si mohly západní státy vydobýt zcela nespravedlivé výhody. Tou největší je národní režim poskytnutý jejich investorům, ale už ne čínským investorům v západních zemích. Velkou výhodou, i pro zahraniční investory je, že členské státy WTO mohou uvalit na dovoz zboží z Číny dodatečná kvantitativní omezení, což jim umožňuje právě čínský Přístupový protokol. Z této práce pak rovněž jednoznačně vyplynulo, že chybí jasná právní úprava ochrany investic a řešení investičních sporů. Tak jak je to nastaveno v TRIMs a Washingtonské úmluvě, je očividně nedostatečné. Problém ale spočívá ve výše zmíněné bipolaritě systému. Velcí hráči jako USA a EU se stále při navrhování smluv chovají dosti rigidně, což nakonec ústí v to, že ostatní státy se rozhodnou zůstat mimo hru. A ukazuje se, že tento stav bude jen velmi těžko změněn. V současnosti neexistuje mnohostranná investiční dohoda, která by tento problém řešila. Jsou tu snahy ze strany UNCTAD s připravovanou Investment Policy Framework for Sustainable Development, ale po zkušenostech s Mnohostrannou dohodou o investicích se zřejmě nedá od tohoto dokumentu příliš mnoho očekávat. I když by

ZÁVĚR

40

nakonec koncept této smlouvy byl schválen, tak se bude jednat o smlouvu velmi rámcovou a nejednoznačnou. Pro zlepšení právní úpravy PZI alespoň mezi EU a Čínou je daleko nadějnější navrhovaná Čínsko-evropská investiční dohoda. Díky Lisabonské smlouvě má EU možnost konečně navrhnout jednotnou právní úpravu obchodu s investicemi. Pro podporu investic v EU by to mohlo mít zásadní význam zejména z pohledu velkých korporací, které by měly zájem investovat ve více členských zemích zároveň. Na druhou stranu ekonomické potřeby současných 27 států EU se značně liší a spolupráce při vytváření takovéto dohody bude velmi obtížná a zdlouhavá. Nehledě na to, že Čína sama bude mít v těchto vyjednáváních také mnoho co říct. Během těch 11 let po vstupu do WTO se Čína dostala do úplně odlišné vyjednávací pozice. Stačí si jen vzpomenout na nedávnou minulost, kdy evropské státy prosily Čínu o finanční příspěvek do záchranného fondu Eurozóny. Bylo by naivní se domnívat, že všechno to nespravedlivé chování (z pohledu ekonomického nikoliv právního) bude Čínou jen tak odpuštěno. A ve hře je opravdu mnoho. Čína má až do roku 2016 status netržní země, což ostatním členům WTO umožňuje daleko snazší uložení ochranných opatření. Při vyjednáváních v Číně o finanční pomoci ze začátku roku 2012 s evropským prezidentem Hermanem Van Rompuyem a předsedou Komise José Barrosem se uvažovalo též o možné výměně finanční pomoci od Číny za to, že EU předčasně přizná Číně status tržní ekonomiky.120 S ohledem na v úvodu stanovenou hypotézu práce je tedy zřejmé, že vstup Číny do WTO jednoznačně způsobil velké změny v toku investic v rámci světa. Ovšem nelze říci, že by se evropským a čínským investorům dostávalo rovnocenného postavení. Podmínky čínského Protokolu znevýhodnily čínské investory a naopak pro západní investory vyřešily to, co se nepodařilo vyřešit pomocí bilaterálních investičních dohod, tedy národní režim pro firmy se zahraničním kapitálem operující v Číně. Hypotéza tak byla vyvrácena. V průběhu příštích let můžeme v tomto směru očekávat mnohé změny. EU pravděpodobně čeká dalších několik let ekonomického útlumu, zatímco Čína bude dále ekonomicky sílit. Je pravděpodobné, že se to začne projevovat i v rámci řešení sporů a Čína a čínští investoři se budou stále více zapojovat do mezinárodních investičních arbitráží a sporů řešených před DSB.

Barroso a van Rompuy na návštěvě Číny. Žádají pomoc s dluhovou krizí [online]. CT24, 14. 2. 2012 [cit. 11. 3. 2013]. Dostupné z: . 120

RESUMÉ

41

6 Resumé In 2001 China joined the WTO which led to a considerable change in the whole world trade system. Nowadays it is hard to find a product that has not the mark “Made in China”. Also the international trade and the FDI flow have changed. From 2003 till 2008 China became the biggest recipient of FDI in the world instead of the USA. The EU states and their investors were very interested in investing in China since late 90s and since then till 2005 they invested lots of money in China. This thesis tries to answer the question if the position that European investors have in China is equal to the position that Chinese investors have in the EU and what affect on it had the Chinese entry to the WTO. The Chinese entry appears to be quite unexceptional and one can even say that it discriminated China. Other member states of the WTO were able to negotiate conditions that were very strict for China. Thanks to it, we can hardly say that China has equal position in the WTO to the positions that other states have. International investment law is one of the fastest growing areas of an international economic law and dispute settlement. However it is not yet perfect. The importance of international arbitrary tribunals is increasing every year. Big success was achieved by establishing the Dispute Settlement Body by the WTO. The WTO legislation and decision making as well as awards of Dispute Settlement Body demonstrate great consistency and clear conceptual framework which is exactly what is international investment law missing for now. The thesis has shown that the EU was a great supporter of China joining the WTO. However for now the EU indicated that it does not appreciate the possibility of China getting more equal position within WTO. The EU does not want to loose advantages their traders and investors have over Chinese traders and investors. So according to present state the European investors in China are subjects to national treatment whereas the Chinese investors are not. And because of the Chinese commitments from the Schedule of Concession the foreign investors have very good conditions for international trade. In conclusion we can say that the position of European and Chinese investors is not equal. Even though European investors have to deal with many problems in China like language barriers, unstable law system and various administrative procedures, it cannot definitely outweigh the advantage of national treatment that they have.

LITERATURA

42

7 Literatura Monografie [1] CHENGWEI, L. Chinese company and securities laws: investment vehicles, mergers and acquisitions and corporate finance in China. Austin: Wolters Kluwer, 2008. 425 s. ISBN 978-90-411-26191. [2] KALÍNSKÁ, E. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vydání. Praha: Grada, 2010. 228 s. ISBN 978-80-247-3396-8. [3] ROZEHNALOVÁ, N. a kol. Právo Světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního ekonomického práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 222 s. ISBN 978-80-210-5154-6. [4] SRHOLEC, M. Přímé zahraniční investice v české republice : Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. 172 s. ISBN 80-86131-52-1. [5] ŠTĚRBOVÁ, L. Aktuální otázky vývoje Světové obchodní organizace. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 61 s. ISBN 80-245-0120-0. Odborné články [6] CAI CONGYAN. The Legal Framework of EU-China Investments Relations: A Critical Appraisal [online]. Chinese Journal of International Law. 1.7.2006, roč. 5, č. 2, s. 507–509 [cit. 5. 2. 2013].ISSN 15401650. Dostupné z: . [7] GATTAI, V. EU-China Foreign Direct Investment: a double-sided perspective [online]. European Studies: A Journal of European Culture, History & Politics. 1. 1. 2009, roč. 27, č. 1, s. 241-258 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 15681858. Dostupné z: . [8] GHOURI, A. A. Resolving Incompatibilities of Bilateral Investment Treaties of the EU Member States with the EC Treaty: Individual and Collective Options [online]. European Law Journal. 1. 11. 2010, roč. 16, č. 6, s. 806–830 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 13515993. Dostupné z: . [9] CHOUKROUNE, L. China and the WTO Dispute Settlement System [online]. China Perspectives. 2012, roč. 2012, č. 1, s. 49–57 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 20703449. Dostupné z: .

LITERATURA

43

[10] NEUMAYER, E. Multilateral Agreement on Investments: Lessons for the WTO from the failed OECD-negotiations [online]. Wirtschaftspolitische Blätter , 1999, č. 6. [cit. 31. 1. 2013]. Dostupné z: . [11] PODZIMNÝ, M. Ochrana investic v rámci Světové obchodní organizace [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit. 12. 2. 2013]. Acta Universitatis Brunensis Iuridica, No 337. ISBN 978-80-210-4733-4. Dostupné z: . [12] SCHILL, S. Enhancing International Investment Law's Legitimacy: Conceptual and Methodological Foundations of a New Public Law Approach [online]. Virginia Journal of International Law. 1. 11. 2011, roč. 52, č. 1, s. 57–102 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 00426571. Dostupné z: . [13] SERAINOV, J. Economy of China: New Challenges for the European Union [online]. Public Administration. 1. 6. 2009, roč. 2, č. 22, s. 15–25 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 16484541. Dostupné z: . [14] WAUTERS, J., VANDENBUSSCHE, H. China – Measures Affecting Imports of Automobile Parts [online]. World Trade Review. 2010, roč. 9, č. 1, s. 201–238 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: . [15] WENHUA SHAN. The International Law of EU Investment in China [online]. Chinese Journal of International Law. 1.7. 2002, roč. 1, č. 2, s. 555–614 [cit. 5. 2. 2013]. ISSN 15401650. Dostupné z: . [16] WILLEMS, JANE Y. The Settlement of Investor State Disputes and China: New Developments on ICSID Jurisdiction [online]. South Carolina Journal of International Law & Business. 2012, roč. 8, č. 3, s. 1–62 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 19364334. Dostupné z: . [17] XIAOHUI WU. No Longer Outside, Not Yet Equal: Rethinking China's Membership in the World Trade Organization [online]. Chinese Journal of International Law. 2011, roč. 10, č. 2, s. 227–270 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 15401650. Dostupné z: .

LITERATURA

44

[18] YAN LUO. Engaging the Private Sector: EU–China Trade Disputes Under the Shadow of WTO Law? [online]. European Law Journal. 2007, roč. 13, č. 6, s. 800– 817 [cit. 25. 2. 2013]. ISSN 13515993. Dostupné z: . Internetové zdroje [19] Barroso a van Rompuy na návštěvě Číny. Žádají pomoc s dluhovou krizí [online]. CT24, 14. 2. 2012 [cit. 11. 3. 2013]. Dostupné z: . [20] Čínské podniky rády investují v zemích EU. CRI online [online]. 5. 3. 2012 [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: . [21] Find Disputes Cases [online]. WTO: the disputes, 2012 [cit. 1. 3. 2013]. Dostupné z: . [22] HOWLETT, A. China´s Supreme People´s Court Issues Rules on Foreign Direct Investment. Jones Day Publications [online]. Září 2010 [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: . [23]

ICC Dispute Resolution Services [online]. ICC, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné

z: http://www.iccwbo.org/about-icc/organization/dispute-resolution-services/>. [24] LEAR LIU. Chinese Insurer Files First Investment Treaty Claim with ICSID. WunschArb [online]. 19.10.2012 [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: . [25] Roztržka kolem solárních panelů může vyvolat obchodní válku. Presseurop [online]. 2012 [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: . [26]

SCC Arbitration. [online]. SCC, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z:

. [27] 1958 - Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards – the “New York” Convention. UNCITRAL, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z:
LITERATURA

45

[28] International Commercial Arbitration and Conciliation [online]. UNCITRAL, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . [29] Investment Guarantees – Dispute Resolution Conciliation [online]. MIGA, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . [30] Latest Developments in Investor-State Dispute Settlement [online]. IIA Issues Note, United Nations, 2012 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . [31] USA uvalily cla na dovoz podivně levných solárních panelů z Číny. IDNES.CZ [online]. 7. 11. 2012 [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: . [32] Working Party Report on China [online]. WTO, 2001 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z: . Judikatura [34] China - Measures Affecting Import of Automobile parts. All documents DS339 [online]. WTO: the disputes. 30. 3. 2006 [cit. 20. 1. 2012]. Dostupné z: . [35] European Union and certain Member States – Certain Measures Affecting the Renewable Energy Generation Sector. All documents DS452 [online]. WTO: the disputes. 5. 11. 2012 [cit. 20. 2. 2012]. Dostupné z: . [36]

Panel Reports (DS339) [online].WTO: the disputes. 30. 3. 2006 [cit.5. 3. 2013].

Dostupné z: .

LITERATURA

46

Právní předpisy [37] Accession of the People´s Republic of China (Protocol) [online]. WTO, 2001 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z: . [38] Agreement on Subsidies and Countervailing Measures. In: Agreement Establishing World Trade Organization [online].WTO, 1995. [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z: . [39]

Rozhodnutí Rady ze dne 22. 7. 1974, kterým se stanoví postup pro konzultace

o dohodách o spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi 74/393/EHS. In: EUR-Lex. [právní informační systém]. Úřad pro publikace EU [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . [40] Understanding on rules and procedures governing the settlement of disputes. In: Agreement Establishing World Trade Organization [online]. WTO, 1995 [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/28-dsu.pdf>. [41] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice (2010/2203(INI)). In: EUR-Lex. [právní informační systém]. Úřad pro publikace EU [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: . Jiné [42] SEIDL, D. Význam definice investice v mezinárodních dohodách o ochraně investic [online]. 2012 [cit. 29. 1. 2013]. Studentská vědecká a odborná činnost. Karlova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: . [43] HERBOCZKOVÁ, J. Vnější ekonomické vztahy EU v kontextu WTO-rozvojové státy a mezinárodní agrární obchod [online]. 2008 [cit. 27. 3. 2013]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: .

PŘÍLOHA

47

A Příloha Tab. 2

Nejméně rozvinuté státy WTO

Bolivia Cameroon Congo Côte d´Ivoire

Egypt Ghana Guatemala Guyana

Indonesia Pakistan Dominican Republic Kenya Philippines India Marocco Senegal Nigeria Nicaragua Sri Lanka Zimbabwe

Zdroj:

Agreement on Subsidies and Countervailing Measures 1995 op. cit.

Tab. 3

Přehled případů řešených DSB mezi Čínou a EU

Případ

Stěžovatel

Žalovaný

339

EU

Čína

372

EU

Čína

395

EU

Čína

397

Čína

EU

405

Čína

EU

407

EU

Čína

425

EU

Čína

432

EU

Čína

452

Čína

EU

Zdroj:

Spor Measures Affecting Imports of Automobile Parts Measures Affecting Financial Information Services and Foreign financial Information Suppliers Measures Related to the Exportation of Various Raw Materiále Difinitive Anti-Dumping Measures on Certain Iron or Steel Fasteners from China Anti-Dumping Measures on Certain Footwear from China Provisional Anti-Dumping Duties on Certain Iron and Steel Fasteners from the EU Definitive Anti-Dumping Duties on X-Ray Security Inspection Equipment from the EU Measures Related to the Exportation of Rare Earths, Tungsten and Molybdenum Certain Measures Affecting the renewable Energy Generation Sector

Find Dispute Cases 2012 op. cit.

Žádost o konzultaci 30.3.2006 3.3.2008 23.6.2009 31.7.2009 4.2.2010

7.5.2010 25.7.2011 13.3.2012 5.11.2012

Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Právo a mezinárodní obchod

Recommend Documents