Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a finance Katedra finančního práva a národního hospodářství
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Regulace činnosti zahraničních bank v Rusku a Bělorusku
Světlana Kadlecová
2014/2015
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Regulace činnosti zahraničních bank v Rusku a Bělorusku“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
__________________ Světlana Kadlecová
2
Chtěla bych na tomto místě poděkovat JUDr. Daně Šramkové, Ph.D., MBA, za trpělivé vedení mé bakalářské práce.
3
Obsah 1
Úvod............................................................................................................................ 6
2
Bankovnictví a systém jeho právní regulace ............................................................... 8 2.1 Bankovní systémy a jejich právní regulace v Rusku a Bělorusku ............................ 8 2.1.1.
Bankovní systém a regulace v Rusku.............................................................. 9
2.1.2.
Bankovní systém a regulace v Bělorusku ..................................................... 12
2.2 Centrální bankovnictví a jeho funkce v Rusku ....................................................... 16 2.3 Centrální bankovnictví a jeho funkce v Bělorusku ................................................. 18 3
Mezinárodní expanze bank ....................................................................................... 24 3.1 Důvody mezinárodní expanze bank ........................................................................ 24 3.2 Formy mezinárodní expanze bank .......................................................................... 26 3.3 Dopady mezinárodní expanze na vnitřní strukturu bank ........................................ 30
4
Mezinárodní expanze bank v Rusku a Bělorusku ..................................................... 34 4.1 Zahraniční banky v Rusku ...................................................................................... 34 4.2 Zahraniční banky v Bělorusku ................................................................................ 37 4.3 Ruské banky v zahraničí (včetně Běloruska a České republiky) ............................ 39
5
Závěr ......................................................................................................................... 42
Pouţitá literatura a zdroje ................................................................................................. 44
4
Abstrakt Bakalářská práce „Regulace činnosti zahraničních bank v Rusku a Bělorusku“ je zaměřena na objasnění významu fungování zahraničních bank ve dvou zvolených evropských zemích, jejichţ úprava se do značné míry liší od situace v rámci Evropské unie. Práce nejprve krátce pojednává o bankovnictví obecně i z pohledu ruských a běloruských autorů. Následně se zaměřuje na problematiku mezinárodní expanze bank. Hlavní pozornost pak autorka věnuje zahraničním bankám v Rusku (resp. Bělorusku) a ruským bankám působícím v zahraničí.
Klíčová slova: Banky; bankovnictví; zahraniční banky; mezinárodní expanze; globalizace; Rusko; Bělorusko.
Abstract The aim of the hereby submitted bachelor thesis „Legal Regulation of Activities of Foreign Banks in Russia and Belarus“ is to clarify the importance of foreign banks functioning in two selected European countries whose rules are largely different from the situation in the European Union. Firstly, the thesis briefly discusses “banking” in general and from the both Russian and Belarusian perspective. Secondly, the author focuses on issues of international bank expansion. Finally, the main attention author pays to the foreign banks in Russia (and Belarus) and Russian banks operating abroad.
Keywords:
Banks;
banking;
foreign
banks;
international
expansion;
globalization; Russia; Belarus.
5
1 Úvod V rámci úvah o tématu své bakalářské práce jsem vycházela ze snahy uplatnit své zkušenosti s ruským prostředím. Proto jsem se i s ohledem na předešlou praxi rozhodla zpracovat oblast bankovnictví se zaměřením na ruský a doplňkově téţ běloruský bankovní trh. Hlavním cílem této bakalářské práce je objasnění významu fungování zahraničních bank v těchto dvou státech na pozadí jejich bankovních systémů. S ohledem na reálný vliv a ekonomický význam přitom bude hlavní pozornost věnována zkoumání této materie z pohledu Ruska. Tento rozbor bude následně doplněn o poněkud stručnější vymezení bank v Bělorusku a případně o konstatování, zda se běloruská úprava v základních principech s ruskou shoduje či vykazuje markantnější odlišnosti. Pokud jde o koncepci práce, je moţné předloţený text rozdělit do dvou základních částí: obecné a zvláštní. Pro účely dalšího rozboru je nezbytné nejprve v poněkud obecnější rovině pojednat o bankovnictví včetně systému jeho právní regulace v Rusku a Bělorusku, přičemţ zvláštní pozornost si zaslouţí centrální banky obou států, které bankovní prostředí významně ovlivňují. Teprve poté je moţné se blíţe zaměřit na podstatu regulace fungování zahraničních bank, moţné formy působení bank v zahraničí a konečně na vlastní činnost zahraničních bank ve dvou zkoumaných evropských zemích, která představuje těţiště práce. Při sestavení práce je vyuţita především metoda analytická, doplněná o dílčí komparace a závěrečnou syntézu získaných poznatků. Specifickou roli hraje i vlastní literární rešerše, jelikoţ základní zdroje bylo nutné vyhledat či zakoupit v zahraničí. S ohledem na omezenou vyuţitelnost tradičních publikací věnovaných bankovnictví pro účely této práce přitom text čerpá (vedle právních předpisů obou zemí) především ze zahraničních odborných textů doplněných o relevantní ruské a běloruské učebnice týkající se bankovního práva a bankovních systémů a oficiální internetové stránky příslušných institucí.
6
Některé poznatky pak vycházejí i z vlastních praktických zkušeností autorky, získaných především v Rusku. Při překladech původních ruskojazyčných zdrojů bylo nutné se vypořádat s pojmoslovím a také s označováním příslušných bank. Protoţe je práce psána z pohledu Ruska a Běloruska, který je dále pouze částečně komparován se situací v České republice, resp. v EU, rozhodla jsem se pouţívat namnoze originální (tedy ruské) verze názvů bank i právních předpisů (přepsané v latince), které jsou samozřejmě doplněny o český překlad ve všech případech, kde to dle mého soudu bylo s ohledem na další text nezbytné. Práce aţ na výjimky vychází z právního i faktického stavu platného k první polovině roku 2014. S ohledem na absenci aktuálních oficiálních údajů proto nezohledňuje a ani nemůţe zohlednit případné změny v oblasti ruského bankovnictví v souvislosti s probíhajícím konfliktem, ke kterým můţe dojít v době finalizace textu, případně před vlastní obhajobou práce.
7
2 Bankovnictví a systém jeho právní regulace 2.1 Bankovní systémy a jejich právní regulace v Rusku a Bělorusku Základní klasifikace bankovních systémů se v ruských i běloruských učebních textech provádí v zásadě dle typu, modelu a třídy1. Typ bankovního systémů závisí na charakteru ekonomických vztahů ve společnosti a můţe být trţní, přechodný nebo centrálně plánovaný. Pro vedoucí státy s pokročilou trţní ekonomikou je charakteristický bankovní systém trţního typu. Přechodný typ bylo moţné nalézt v Rusku v první dekádě 21. století. Centrální plánování pak bylo typické pro země bývalého východního bloku, včetně samotného Sovětského svazu. Pro bankovní systém trţního typu jsou zásadními pojmovými znaky konkurence a regulace. Přechodný typ kombinuje rysy trţního a centrálně plánovaného typu, z trţního přebírá konkurenci a regulaci a z centralizovaného pak tvrdší kontrolu funkcí vykonávanou státem. V centrálně plánovaném typu zcela absentuje trţní mechanismus a naopak je zde přísná centralizace řízení z jediného ekonomického centra. Co se týče klasifikace dle modelu, pak lze rozlišit modely dle základních makroekonomických třídění druhů konkurence, a to model v podobě dokonalé konkurence, oligopolu a monopolu. Dle tříd lze rozlišovat bankovní systémy subnacionální, národní a nadnárodní (resp. světový). Propojení typů, modelů a tříd znázorňuje následující tabulka: Typ bank. systému
Model bank. Systému
Trţní
Dokonalá
konkurence, Subnacionální,
příp. oligopol Přechodný
Třída bank. Systému národní
nebo nadnárodní
Oligopol (s případnými Subnacionální,
národní
1
Viz např. RYBIN, V. I., PAVLOVA, E., V., TEMNIKOVA, K. N. Nacionalnye bankovskie systemy. Učebnik. Moskva: INFRA-M, 2010. ISBN 978-5-16-002048-8. s. 41 a násl.
8
elementy konkurence či nebo nadnárodní monopolu) Centrálně plánovaný
Monopol
Subnacionální,
národní
nebo nadnárodní Tabulka č. 1 Vzájemný vztah mezi typy, modely a třídami bankovních systémů2
2.1.1. Bankovní systém a regulace v Rusku Bankovní systém Ruska v 21. století zaznamenává pozitivní tendence v rámci svého rozvoje. Přestoţe se dříve Rusko pokoušelo o restrukturalizaci svého bankovního systému a potýkalo se s celou řadou problémů v oblasti modernizace bankovního sektoru, lze vysledovat poměrně nedávné kvalitativní i kvantitativní pokroky. Přestoţe se zřejmě aktuální konflikt s Ukrajinou podepíše i na výsledcích hospodaření ruských bank3, je nezpochybnitelné, ţe se banky a úvěrové organizace snaţí o větší transparentnost a otevřenost před klienty. Díky zavádění
moderních
technologií
dochází
k postupnému
rozvoji
v rámci
komunikace banka-klient i v rámci systému bankovních převodů, debetních a kreditních karet a různých druhů úvěrování (včetně spotřebitelských či hypotečních úvěrů). V rámci ruského bankovního systému je nutné rozlišovat Centrální banku Ruské federace (Centralnyj bank Rossijskoj federacii) a ostatní banky, které lze rozčlenit do tří skupin, a to na státní ruské banky, běţné komerční banky a banky zahraniční (viz dále kapitola 4).
2
RYBIN, V. I., PAVLOVA, E., V., TEMNIKOVA, K. N. Nacionalnye bankovskie systemy. Učebnik. Moskva: INFRA-M, 2010. ISBN 978-5-16-002048-8. s. 43. 3 K výsledkům hospodaření bankovního sektoru v Rusku blíţe viz např. Výroční zpráva Centrální banky Ruské federace - The Central bank of the Russian federation. Review of the banking sector of the Russian federation (internet version), analytical data, No 137 March 2014. Table 4. [online]. Dostupné z: http://www.cbr.ru/Eng/analytics/bank_system/obs_eng_1403.pdf [cit. 14.10.2014].
9
Základní normy upravující regulaci bankovního systému jsou obsaţeny především ve federálních zákonech a pokynech centrální banky, z nichţ mezi nejvýznamnější patří následující: Federalnyj zakon O Centralnom banke Rossijskoj Federacii (Banke Rossii) ot 10.06.2002 № 86-F3 - federální zákon o Centrální bance Ruské federace (Bance Ruska); Federalnyj zakon O bankach i bankovskoj dejatelnosti ot 2.12.1990 № 395-1 – federální zákon o bankách a bankovní činnosti; Instrukcija Banka Rossii Ob objazatelnych normativach bankov ot 16.01.2004 № 110-I - Pokyn Banky Ruska o závazných pravidlech bank; Ukazanie Banka Rossii O porjadke uvedomlenija Centralnogo banka Rossijskoj federacii organizacijami finansovogo rynka o fakte registracii v inostrannom nalogovom organe – Pokyn Banky Ruska o způsobu oznámení registrace organizací finančního trhu u zahraničního daňového orgánu Centrální bance Ruské federace. Přehled o institucích působících v Rusku poskytuje následující tabulka: Indikátor Registrované úvěrové instituce Úvěrové instituce s právem provádět
Stav
Stav
Stav
k 1.1.2012
k 1.1.2013
k 1.1.2014
1 112
1 094
1 071
978
956
923
134
137
148
661
648
623
273
270
270
bankovní operace Úvěrové instituce, kterým byla odejmuta či zrušena bankovní licence Úvěrové instituce s oprávněním provádět operace v cizí měně Úvěrové instituce s obecnou (generální) licencí Tabulka č. 2 Úvěrové instituce v Rusku v letech 2012-20144
4
Zpracováno dle The Central bank of the Russian federation. Review of the banking sector of the
10
Lze říci, ţe bankovní systém Ruska se jiţ zformoval a při dobré ekonomické situaci má značné perspektivy dalšího rozvoje. Jak jiţ bylo předesláno v úvodu, je otázkou, do jaké míry se na dalším rozvoji promítne probíhající konflikt, jelikoţ relevantní data nebyla ještě v době zpracování této práce k dispozici. Za slabinu systému však je v kaţdém případě moţné povaţovat skutečnost, ţe obyvatelé Ruska se jen pomalu zapojovali do systému bankovních sluţeb, přičemţ ještě v roce 2008 mělo v bance zřízen účet jen 25% obyvatel Ruska a méně neţ 10% pouţívalo platební karty5. Jedná se přitom o problém zejména v regionech Ruska, protoţe přístup k (z pohledu České republiky jiţ tradičním) produktům jako jsou spotřebitelské úvěry, hypotéky nebo platební karty se v Rusku rozvíjí především ve velkých městech. Naopak pro obyvatele neprůmyslových a vzdálených regionů Ruska jsou tyto sluţby oproti situaci v Evropské unii stále méně či obtíţněji dostupné. Výše zmíněnou disproporci mezi institucemi působícími v Moskvě, resp. v centrální oblasti a v regionech pak dokládá tato tabulka: Federální distrikt
Stav
Stav
Stav
k 1.1.2012
k 1.1.2013
k 1.1.2014
572 (512)
564 (506)
547 (498)
Severozápadní
69
70
70
Jiţní
45
46
46
Severo-Kavkazský
56
50
43
111
106
102
45
44
42
Centrální (z toho Moskva a její region)
Volha Ural
Russian federation (internet version), analytical data, No 137 March 2014. Table 4. [online]. Dostupné z: http://www.cbr.ru/Eng/analytics/bank_system/obs_eng_1403.pdf [cit. 14.10.2014] 5 TOSUNJAN, G. A. Bankizacija Rossii. Pravo, ekonomika, politika. Moskva: Olimp-Biznes, 2008. ISBN 978-5-9693-0129-0. s. 41 a násl.
11
Sibiř
54
53
51
Dálný Východ
26
23
22
978
956
923
Ruská federace celkem
Tabulka č. 3 Úvěrové instituce v Rusku v letech 2012-2014 podle federálních distriktů6
Z tabulky vyplývá, ţe v centrální oblasti se nachází téměř 60% všech institucí, které jsou v Rusku oprávněny provádět bankovní operace, přičemţ v samotné Moskvě je to více neţ 50%. Naopak na Sibiři operuje jen přibliţně 5% a na ruském Dálném Východě dokonce méně neţ 3% takových institucí. Důvodů pro niţší úroveň rozvoje bankovních sluţeb v Rusku ve srovnání s Českou republikou či jinými zeměmi Evropské unie je hned několik, jmenovat lze například skutečnost, ţe bankovní systém Ruska nepředstavuje vedoucí odvětví ruské ekonomiky, dále horší rozvoj systému a infrastruktury poskytování bankovních sluţeb, fakt, ţe komerčním bankám neposkytuje stát adekvátní ochranu či skutečnost, ţe bankovní sféra nebyla plnohodnotným účastníkem reformace bankovního systému.
2.1.2. Bankovní systém a regulace v Bělorusku Bankovní systém v Bělorusku lze rovněţ označit za dvoustupňový. Zahrnuje systém bank (a případně jiných úvěrových finančních institucí), které uskutečňují bankovní činnosti a provádějí regulaci bankovních činností na území Běloruska. Současný bankovní systém Běloruska7 se skládá z Národní banky
6
Zpracováno dle The Central bank of the Russian federation. Review of the banking sector of the Russian federation (internet version), analytical data, No 137 March 2014. Table 5. http://www.cbr.ru/Eng/analytics/bank_system/obs_eng_1403.pdf . 7 K historii bankovního systému Běloruska blíţe viz Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Banki na territorii Belarusi: Vechi istorii [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/today/history.asp [cit. 14.10.2014].
12
Běloruské republiky a jiných bank. Nebankovní úvěrové a finanční organizace, jejichţ existenci běloruský právní řád rovněţ umoţňuje, jsou povaţovány za subjekty státního finančně-úvěrového systému8. Právní regulace bankovního systému sestává především z bankovního kodexu a dekretu prezidenta9, který doplňují předpisy Národní banky Běloruské republiky. Mezi základní právní předpisy lze tedy zařadit: Bankovskij kodeks Respubliky Belarus ot 25.10.2000 № 441-З - Bankovní kodex Běloruské republiky; Ukaz prezidenta Respubliki Belarus ot 13.6.2001 № 320 Ob utverţdenii Ustava Nacionalnogo banka Respubliki Belarus
- Dekret prezidenta
republiky o schválení statutu Národní banky Běloruské republiky; Postanovlenie
Pravlenija
Nacionalnogo
banka
Respubliki
Belarus
ot 7.12.2012 № 640 Ob utverţdenii Instrukcii o gosudarstvennoj registracii bankov i nebankovskich kreditno-finansovych organizacij i licenzirovanii bankovskoj dejatelnosti - Usnesení rady Národní banky Běloruské republiky o schválení státní registrace bank a nebankovních úvěrových finančních institucí a licencování bankovní činnosti; Postanovlenie
Pravlenija
Nacionalnogo
banka
Respubliki
Belarus
ot 28.9.2006 № 137 Ob utverţenii Instrukcii o normativach bezopasnogo funkcionirovanija dlja bankov i nebankovskich kreditno-finansovych organizacij - Usnesení rady Národní banky Běloruské republiky o schválení poţadavků na bezpečnostní standardy bank a nebankovních úvěrových finančních institucí; Postanovlenie
Pravlenija
ot 30.10.2012
№
557
Nacionalnogo Ob
utverţdenii
banka
Respubliki
Instrukcii
ob
Belarus
organizacii
8
V současné době jsou však všechny registrované subjekty bankami. Viz Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Bulleten bankovskoj statistiki. Ežegodnik (2000-2013) [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/engl/publications/bulletinYearBook/Bulletin_Yearbook2013e.pdf [cit. 14.10.2014]. 9 který má v podmínkách Běloruska nadzákonnou povahu (v podmínkách České republiky by se jednalo o předpis na úrovni Ústavy či jiného ústavního zákona).
13
korporativnogo upravlenija bankom, nebankovskoj kreditno-finansovoj organizaciej - Usnesení rady národní banky Běloruské republiky o schválení instrukce o organizaci správy a řízení banky, nebankovní finanční instituce. Aktuální počet bankovních subjektů v Bělorusku, včetně uvedení všech bank s pobočkami, přináší následující tabulka: Banka
Pobočky (počet)
Registrace od
Belarusbank
34
27.10.1995
Belagroprombank
31
03.09.1991
1
29.12.1993
66
---
Absolutbank V Bělorusku celkem 31 bank
Tabulka č. 4 Bankovní instituce v Bělorusku k 13.10.201410
Pro vztahy mezi oběma stupni běloruského bankovního systému je charakteristické, ţe Národní banka Běloruské republiky provádí bankovní regulaci. Národní banka Běloruské republiky a jiné banky navzájem přitom neodpovídají za své závazky, s výjimkou případů výslovně uvedených v zákoně nebo situací, kdy se k odpovědnosti za tyto závazky banky sami přihlásí. V rámci bank druhého stupně (dle české terminologie tzv. bank komerčních) je jiţ rovnoprávné postavení, tyto banky jsou (s výjimkou nutnosti získání licence a výkonu standardního dohledu) na Národní bance Běloruské republiky do značné míry nezávislé. Je třeba zdůraznit, ţe snaha o přechod k trţní ekonomice vedla k upevnění pozice bank a bankovního sektoru a také ke zvýšení stability bankovního systému. Přesto se nelze s ohledem na reálné vztahy v běloruském bankovnictví zcela
10
Zpracováno dle The National bank of the Republic of Belarus. Information on Banks Operating in the Republic of Belarus and Their Branches as of 13 October 2014. [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/engl/system/banks.asp [cit. 14.10.2014].
14
ztotoţnit s názorem, ţe běloruský systém lze jiţ bez dalšího označit za trţní11. O Národní bance Běloruské republiky působící v roli banky centrální se blíţe pojednává v podkapitole 2.3, přičemţ lze předeslat, ţe její nezávislost na státu je přinejmenším poněkud problematická.
11
Viz KAMENKOV, V. S., KAMENKOV, A. V. Bankovskoe pravo. Učebno-metodičeskij kompleks. Minsk: Dikta, 2008. ISBN 978-985-494-352-7. s. 16 a násl.
15
2.2 Centrální bankovnictví a jeho funkce v Rusku Základní otázky organizace a fungování Centrální banky Ruské federace (Centralnyj bank Rossijskoj federacii, dále někdy jen „Banka Ruska“) jsou vymezeny v Ústavě12 a dále ve federálním zákoně o Centrální bance Ruské federace13 a ve federálním zákoně o bankách a bankovní činnosti14. V souladu s čl. 75 Ústavy má Centrální banka Ruské federace (zvláštní) ústavněprávní status, jelikoţ má právo uskutečňovat emisi platidel. Její hlavní funkcí je totiţ zabezpečení ochrany a stability ruské měny. V Ústavě je rovněţ ošetřena nezávislost ruské centrální banky, a to: Výlučným právem emise platidel a organizace hotovostního oběhu; Uskutečňováním dalších funkcí a pravomocí daných Ústavou a dalšími zákony nezávisle na ostatních orgánech státní moci a jiných subjektů Ruské federace a také orgánů místní samosprávy. Centrální banka Ruské federace15 samotná není de iure orgánem státní moci, ale pravomoci, které jí náleţí, odpovídají funkcím, které státní moc vykonává. To znamená, ţe se i v případě Banky Ruska předpokládá moţnost vyuţití státního donucení. Centrální banka Ruské federace má status právnické osoby. Její majetek je povaţován za majetek Ruské federace, přičemţ je oprávněna vlastnit a pouţívat majetek, včetně zlatých rezerv. Současně má garantovánu finanční a majetkovou samostatnost. To znamená, ţe náklady na provoz Banky Ruska musí být kompenzovány jejími příjmy. Je nutné zdůraznit, ţe Banka Ruska jako právnická
12
Konstitucija Rossijskoj Federaciji ot 12.12.1993 (dále v této podkapitole jen „Ústava“). Federalnyj zakon O Centralnom banke Rossijskoj Federacii (Banke Rossii) ot 10.06.2002 № 86F3 (v redakcii ot 29.12.2006) – federální zákon o Centrální bance Ruské federace (Bance Ruska). 14 Federalnyj zakon O bankach i bankovskoj dejatelnosti ot 2.12.1990 № 395-1 – federální zákon o bankách a bankovní činnosti, k tomu blíţe viz např. ŢUKOV, E. F. a kol. Banki i nebankovnyje kreditnyje organizacii i ich operacii: Učebnik. Moskva:Vuzovskij učebnik, 2004. 15 V čele banky stojí guvernérka Elvira S. Nabiullina a v bankovní radě je kromě ní ještě dalších 11 členů. Blíţe viz Centralnyj bank Rossijskoj federacii. Sovet direktorov Centralnogo banka Rossijskoj federacii. [online]. Dostupné z: http://www.cbr.ru/today/Default.aspx?PrtId=dir [cit. 14.10.2014]. 13
16
osoba není registrována u správců daně a není ani daňovým subjektem. Stát neodpovídá za její závazky, na druhou stranu ani banka aţ na zákonem stanovené výjimky nezodpovídá za závazky státu. Banka Ruska je odpovědná Dumě, kterou lze povaţovat za Poslaneckou sněmovnu Ruské federace. Rozhodnutím Dumy na návrh prezidenta Ruské federace se jmenováním ustanovuje do funkce guvernér Centrální banky Ruské federace. Další členy bankovní rady Centrální banky Ruské federace jmenuje rovněţ Duma, avšak na návrh guvernéra, který byl odsouhlasen prezidentem. Kromě toho musí Banka Ruska informovat Dumu o své činnosti a předkládat jí k projednání své výroční zprávy. Na návrh Národní bankovní rady můţe Duma nařídit Nejvyššímu kontrolnímu úřadu provádět finanční a majetkovou kontrolu Banky Ruska a jejích poboček. Jak jiţ bylo řečeno výše, federální zákon o Centrální bance Ruské federace určuje hlavní cíle a činnosti Banky Ruska, mezi které patří především: zabezpečení ochrany a stability ruské měny (rublu), rozvoj a stabilizace bankovního systému v Ruské federace, zajištění efektivního fungování platebního systému. Lze konstatovat, ţe se jedná o standardní cíle, jaké můţeme nalézt i v případě řady dalších centrálních bank (včetně běloruské) či centrálních bank v zemích EU. Přestoţe lze pochopitelně nalézt určité odlišnosti ve specifikaci jednotlivých úkolů a funkcí těchto bank, základní rysy moderních centrálních bank vykazují poměrně výrazné shody. V případě Centrální banky Ruské federace jsou základní cíle dále konkretizovány v rámci jednotlivých funkcí této banky. Tyto lze dle platné právní úpravy kategorizovat do šesti skupin, a to na: funkce základní, funkce povolovací (resp. zakládací), funkce registrační a licenční, funkce v rámci úvěrového dohledu,
17
funkce operační a konečně funkce prognostické a analytické16. Pro další výklad jsou významné především funkce základní a registrační. Mezi základní přitom náleţí vypracování (ve spolupráci s vládou Ruska) jednotné úvěrové politiky a monopol na emisi hotovostních platidel a organizaci peněţního oběhu, dále efektivní řízení valutových a zlatých rezerv. V případě registračních a licenčních funkcí se jedná především o rozhodování o udělení státních registrací úvěrových institucí, o udělování a případné odnímání licencí k provozování bankovních činností a dalších operací, včetně emise cenných papírů.
2.3 Centrální bankovnictví a jeho funkce v Bělorusku V Bělorusku plní funkci centrální banky Národní banka Běloruské republiky (Nacionalnyj bank Respubliki Belarus). Tato instituce sehrává v běloruském bankovním systému stěţejní úlohu a svou činnost vykonává vţdy s ohledem na zájmy Běloruska. Národní banka Běloruské republiky má v rovině základních cílů obdobné úkoly a kompetence, které byly uvedeny u ruské centrální banky. Rovněţ v případě této banky lze základní právní úpravu nalézt jiţ v Ústavě17 - především jde o značné pravomoci v oblasti měny a emise peněz a organizace hotovostního oběhu na území Běloruska, dále pak v oblasti rozvoje platebních systémů, regulace úvěrových vztahů a regulace činnosti bank a nebankovních finančních institucí na území Běloruska, včetně dohledových pravomocí18. V případě Běloruska lze však identifikovat v řadě případů podstatné odlišnosti, které vymezují Národní banka Běloruské republiky odlišně nejen od postavení ruské centrální banky, ale i od většiny jiných centrálních bank.
16
RYBIN, V. I., PAVLOVA, E., V., TEMNIKOVA, K. N. Nacionalnye bankovskie systemy. Učebnik. Moskva: INFRA-M, 2010. ISBN 978-5-16-002048-8. s. 164 a násl. 17 Konstitucija Respubliki Belarus ot 15.3.1994 (dále v této podkapitole jen „Ústava“). 18 Hlava 4 Ústavy.
18
V první řadě lze spatřovat odlišnosti v oblasti postavení centrální banky ve vztahu
k moci
výkonné,
především
pak
v podobě
úzkého
napojení
na prezidenta republiky. Za jednu z největších odlišností lze přitom povaţovat absenci byť jen formálně zakotvené nezávislosti této instituce na orgánech moci výkonné. Národní banka Běloruské republiky totiţ v podstatě spadá právě pod prezidenta Běloruské republiky, protoţe ve smyslu čl. 24 bankovního kodexu19 prezident: schvaluje ustavující statut Národní banky Běloruské republiky, včetně všech změn a dodatků; se souhlasem Rady národního shromáţdění Běloruské republiky jmenuje guvernéra a členy bankovní rady Národní banky Běloruské republiky20; odvolává guvernéra a členy bankovní rady Národní banky Běloruské republiky, avšak nikoliv se souhlasem Rady národního shromáţdění Běloruské republiky, jelikoţ podle citovaného předpisu postačí, aby o odvolání tuto Radu informoval; určuje subjekt, který audituje Národní banku Běloruské republiky; schvaluje výroční zprávu Národní banky Běloruské republiky, a to se zohledněním výsledku auditu a určuje způsob rozdělení zisku Národní banky Běloruské republiky21. Vztah Národní banky Běloruské republiky k orgánům moci soudní je rovněţ upraven poněkud specificky a má v porovnání s podmínkami jiných (evropských) států velmi sloţitý charakter. Podle dostupných informací22 na jednu stranu mohou tyto orgány moci soudní na celostátní úrovni s Národní bankou
19
Bankovskij kodeks Respubliky Belarus ot 25.10.2000 № 441-З - Bankovní kodex Běloruské republiky (dále někdy jen „bankovní kodex“). 20 Bankovní rada Národní banky Běloruské republiky má 11 členů, přičemţ v současné době radě předsedá Naděţda A. Ermakova. Blíţe viz Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Pravlenie Nacionalnogo banka Respubliky Belarus. [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/today/board/ [cit. 14.10.2014]. 21 Blíţe viz např. Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Nacionalnyj bank – centralnyj bank i gosudarstvennyj organ Respubliki Belarus. [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/today/general.asp [cit. 14.10.2014]. 22 Viz např. KAMENKOV, V. S., KAMENKOV, A. V. Bankovskoe pravo. Učebno-metodičeskij kompleks. Minsk: Dikta, 2008. ISBN 978-985-494-352-7. s. 41 a násl.
19
Běloruské republiky koordinovat určité aspekty své činnosti a dokonce spoluvytvářet společné právní předpisy (v podobě normativních právních aktů vymezujících vzájemné kompetence). Existují však i jiné formy spolupráce. Národní banka v soudním procesu můţe vystupovat jako účastník řízení, tedy jako jedna ze stran, ale téţ jako třetí osoba či v postavení zvláštního státního orgánu s odlišnými procesními právy a povinnostmi. Například na základě běloruského zákona o bankrotu má Národní banka Běloruské republiky široká oprávnění při soudním řízení ve věcech konkurzních a úpadkových. Přestoţe výše uvedené základní úkoly a cíle Národní banky Běloruské republiky na první pohled odpovídají cílům jiných centrálních bank, projevuje se jiné pojetí koncepce nezávislosti (či zde spíše závislosti) Národní banky Běloruské republiky a silný vliv prezidenta i do konkretizace jednotlivých funkcí. Funkce Národní banky Běloruské republiky, které jsou detailněji upraveny v čl. 26 bankovního kodexu23, jsou v řadě aspektů poplatné politickému zřízení v Bělorusku. Proto povaţuji (i přes vědomí jisté popisnosti následující pasáţe) za významné se těmto funkcím a činnostem zabezpečovaným Národní bankou Běloruské republiky věnovat podrobněji a uvést jejich širší výčet tak, jak je upraven především v běloruském bankovním kodexu a souvisejících právních předpisech, podle nichţ Národní banka Běloruské republiky: společně s vládou Běloruské republiky zpracovává a provádí jednotnou peněţně-úvěrovou politiku v Bělorusku, a to v souladu s běloruskou Ústavou, bankovním kodexem a dalšími zákony; emituje peníze; reguluje peněţní oběh, a to ve smyslu běloruské měny i oběhu valutového; reguluje úvěrové vztahy a refinancuje banky v pozici věřitele poslední instance;
23
Bankovskij kodeks Respubliky Belarus ot 25.10.2000 № 441-З - Bankovní kodex Běloruské republiky
20
organizuje a provádí kontrolu nakládání s valutami, a to sama i prostřednictvím bank, kterým k tomuto udělí příslušná oprávnění v souladu s běloruskými právními předpisy; plní funkci centrálního depozitáře státních cenných papírů a cenných papírů Národní banky Běloruské republiky, pokud prezident nerozhodne jinak; emituje cenné papíry Národní banky Běloruské republiky; organizuje platební systém Běloruské republiky; plní funkci tzv. finančního agenta vlády Běloruské republiky a orgánů místní samosprávy v otázkách plnění státního rozpočtu a místních rozpočtů; provádí státní registrace bank a nebankovních úvěrových finančních institucí, uděluje rovněţ bankovní licence a reguluje činnost bank a nebankovních úvěrových finančních institucí, mj. s ohledem na zajištění jejich bezpečnosti a likvidity, včetně souvisejícího dohledu; stanovuje pravidla pro uskutečňování bankovních operací; odsouhlasuje vydávání cenných papírů bank a nebankovních úvěrových finančních institucí v případech stanovených zákonem; provádí metodologické vedení bank a nebankovních úvěrových finančních institucí v oblasti jejich účetnictví; určuje pravidla hotovostních a bezhotovostních plateb v Běloruské republice; zabezpečuje oblast platební bilance a mezinárodních investic Běloruské republiky; se schválením prezidentem republiky vytváří a spravuje zlaté a valutové rezervy; stanoví ceny nákupu a prodeje drahých kovů a drahých kamenů; provádí kontrolu bezpečnosti a ochrany informací v rámci bankovního systému;
21
uzavírá smlouvy se zahraničními centrálními bankami a jinými úvěrovými institucemi z cizích států; uskutečňuje další operace potřebné pro plnění základních cílů činností Národní banky Běloruské republiky v souladu s bankovním kodexem a jinými zákony Běloruské republiky24. S ohledem na tematické zaměření bakalářské práce je přitom z výše uvedených funkcí Národní banky Běloruské republiky zdůraznit kompetence v rámci výkonu dohledu a dozoru nad činností jiných bank. Hlavním cílem Národní banky Běloruské republiky v této oblasti je zajištění stability bankovního systému Běloruska a ochrana zájmů klientů i věřitelů bank působících na území Běloruska. Za tímto účelem národní banka provádí dohled na dálku a na místě25. Přestoţe formy dohledu Národní banky Běloruské republiky se neliší od způsobů výkonu dohledu v Rusku či jiných státech včetně České republiky, jisté odlišnosti lze spatřovat v detailech monitoringu na základě podkladů, které musí Národní bance Běloruské republiky poskytovat všechny banky a nebankovní úvěrové finanční instituce v předepsaném rozsahu (jedná se o značně rozsáhlou finanční a ekonomickou dokumentaci) a ve způsobu analýzy těchto institucí, kterou Národní banka Běloruské republiky provádí. Pokud Národní banka Běloruské republiky v rámci výše uvedených činností zjistí ze strany dozorovaných subjektů jistá pochybení či porušení právních předpisů, je dle bankovního kodexu oprávněna přistoupit k uloţení sankcí, které svým charakterem odpovídají sankcím ukládaným v jiných státech
24
Viz čl. 26 a násl. Bankovskij kodeks Respubliky Belarus ot 25.10.2000 № 441-З - Bankovní kodex Běloruské republiky a dále téţ např. KAMENKOV, V. S., KAMENKOV, A. V. Bankovskoe pravo. Učebno-metodičeskij kompleks. Minsk: Dikta, 2008. ISBN 978-985-494-3527. s. 46 a násl. 25 Národní banka Běloruské republiky k tomu můţe vyuţívat i svých poboček (regionálních oddělení), protoţe kromě Minsku, kde má hlavní sídlo, jsou její pobočky v regionech Brest, Vitebsk, Gomel, Grodno a Mogilev.
22
(např. nařízení nápravy, zavedení nucené správy, omezení či odnětí bankovní licence) 26.
26
Viz čl. 134 a násl. Bankovskij kodeks Respubliky Belarus ot 25.10.2000 № 441-З - Bankovní kodex Běloruské republiky.
23
3 Mezinárodní expanze bank 3.1 Důvody mezinárodní expanze bank Za posledních několik desítek let mezinárodni činnost bank velmi vzrostla, a to díky přeshraničním fúzím a sloučením. Například průměrná míra zahraničního vlastnického práva bankovních aktiv rozvinutých států za období let 1995
vzrostla
z 18%
v roce
1995
na
33%
v roce
200227.
Dokonce
několikanásobně vzrostl podíl zahraničního kapitálu v aktivech bankovních systémů v rámci USA a většiny evropských států. Čím se dá vysvětlit tato zahraniční expanze bank a její rozvoj za posledních několik let? Existují dosti silné argumenty pro internacionalizaci bankovní činnosti a vstup bank za hranice národních (tuzemských) trhů. V první řadě se jedná o fakt, ţe většina významných produktů a sluţeb, které banky nabízejí, jsou si dnes ve své podstatě podobné - bez ohledu na to, zda jsou poskytovány v USA, Evropě nebo Asii. Ať se jedná o operace s cennými papíry, finanční poradenství, provádění plateb nebo jiné sluţby poskytované ze strany bankovního sektoru. Díky zahraniční expanzi je přitom moţné dosáhnout nárůstu počtu operaci při niţších nákladech. Poskytování servisu pro klienta takřka po celém světě (vţdy v místě, kde klient rozvíjí svou podnikatelskou či jinou činnost) upevňuje vztah mezi ním a bankou a z dlouhodobého hlediska bance pomáhá dosáhnout navýšení ziskovosti. Moderní informační technologie poskytují moţnost téměř okamţitě vyuţít informace získané bankou o klientovi ve všech lokalitách, kde daná banka působí. Navíc různé státy procházejí cykly ekonomického rozvoje v různém časovém období. To pomáhá bance zmírňovat dopady (lokálních) ekonomických krizí a pozitivně ovlivňuje její trţní hodnotu.
27
ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 14 a násl.
24
Na druhou stranu lze identifikovat i neméně silné argumenty proti internalizaci. Dá se říci, ţe banky obchoduji s jistým rizikem, kdyţ poskytuji úvěry různým skupinám klientů. Bankovnictví je tím pádem spojené s uměním získat a analyzovat informace o potenciálních klientech. Tyto informace pochopitelně nejsou veřejné, kromě ochrany osobních údajů také proto, ţe banky by jinak neměly konkurenční výhodu a úvěry by bylo moţné poskytovat i bez jejich zprostředkování. Pro zahraniční banku přitom můţe být výrazně sloţitější získat a vyhodnotit informace o místní klientele, neţ je tomu u banky tuzemské. Navíc se musí potýkat s odlišným právním prostředím a občas i svým způsobem nepřátelským postojem centrální banky či jiného regulátora. Za jeden z hlavních důvodů mezinárodní expanze bank lze označit snahu o dosaţení velikosti postačující pro to, aby banka obstála v mezinárodní konkurenci. Velký význam má nejen to, ţe banka je stabilní a zisková. Důleţité je i to, jak je banka velká. Mezinárodní expanze v tomto směru nemusí být jen dobrovolným rozhodnutím banky, která chce rozšířit své aktivity, ať uţ v rámci daného státu či i na území jiných států. V některých zemích, Rusko nevyjímaje, lze expanzi označit za jednoznačně preferovanou. Otázkou pak ale zůstává, jak potřebné expanze dosáhnout. Vnitřní expanze v rámci daného (tuzemského) trhu můţe být do značné míry omezena velikostí tohoto trhu nebo antimonopolním omezením. Proto můţe mezinárodní expanze představovat pro banky de facto jedinou moţnost, jak dosáhnout potřebné velikosti. Důvody pro mezinárodní expanzi bank, kterých je samozřejmě celá řada v závislosti na podmínkách panujících v rámci konkrétních trhů a vnitřních poměrů bank, lze schematicky shrnout do několika skupin. Patří mezi ně faktory, jako: Struktura trhu a velikost banky, např. zajímavá struktura vnějšího trhu, koncentrace a velikost jako faktory pro efektivitu a sníţení nákladů nebo koncentrace trhu jako pozitivní faktor pro banku;
25
Nové trhy umoţňující servis stávajících klientů na nových trzích, získání nových klientů na nových trzích, expanzi do států blízkých kulturně a historicky či export efektivity a inovací; Rozšíření stávající (fungující) koncepce tuzemského trhu a to v podobě vyuţití a zahrnutí tuzemského trhu do sousedních kulturně nebo ekonomicky blízkých států a koncepce globálního trhu; Ekonomické rozdíly mezi státy a diverzifikace, přičemţ se můţe jednat o rozdíly týkající se úrovně ekonomického rozvoje, rozdíly cyklů ekonomického rozvoje, případně o demografické rozdíly; Hledání deficitních faktorů, kvalifikovaných zaměstnanců a snazšího přístupu k inovacím; Regulační a politické důvody; Politiku managementu a další28.
3.2 Formy mezinárodní expanze bank Banky mohou rozvíjet svou činnost v zahraničí v zásadě třemi základními způsoby: ve formě přeshraničního poskytování úvěrů a finančních sluţeb zahraniční klientele; otevřením zahraničních filiálek či dceřiných bank; nákupem akcií nebo podílů v zahraničních bankách. Přeshraniční operace představují obvykle první krok před expanzí bank na nové trhy. Jedná se vlastně o jistou způsobu průzkumu nového trhu a prostředek k získání výhody dostatku relevantních informací. Poté následuje otevření poboček či nákup aktiv, coţ jiţ vede k samotnému mezinárodnímu působení banky v pravém slova smyslu. Organizačně se jedná ve většině případů o holdingy tvořené domácí mateřskou společností a dceřinými 28
Zpracováno dle ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 30 a násl.
26
bankami, které mohou působit jak v domovském státě banky mateřské, tak právě v rámci nových zahraničních teritorií. Mateřská společnost má obvykle formu akciové společnosti a její akcie se převáţně obchodují ve státě původu, případně na jiných hlavních světových burzách (Londýn, New York apod.). Dceřiné společnosti bývají samostatnými subjekty, opět ve formě akciových společností, případně společností s ručením omezeným či jiných obchodních korporací zakládaných v souladu s právním řádem státu, v němţ jsou umístěny a v němţ také vyvíjejí své podnikatelské aktivity. Obzvlášť důleţité je přitom věnovat dostatečnou pozornost všem relevantním normám v bankovním odvětví, kde je takto třeba zvláště dbát na dodrţení všech právních předpisů a případných dalších podmínek působení bank stanovených místním regulátorem, většinou v podobě centrální banky daného státu. Akcie nebo podíly v dceřiných společnostech, často v plné výši 100%, jsou drţeny jako majetek hlavní mateřské banky. V řadě případů mezinárodní bankovní skupiny vytváří několikastupňové holdingy, představované hlavní mateřskou bankou v rámci prvního stupně, jíţ patří akcie několika bank představujících regionální centra - v podobě druhého stupně holdingu. Teprve tato regionální centra vlastní akcie jiných bank ve skupině, které působí v cizích státech a lze je tak povaţovat za jakýsi třetí stupeň ve struktuře holdingu. Dalším
způsobem
organizačního
zabezpečení
fungování
banky
na zahraničním trhu je tvorba tzv. filiálek, které však nemají právní formu samostatných subjektů. Tyto filiálky provádí operace a vstupují do právních vztahů jménem hlavní banky, jejíţ jsou součástí. Naproti tomu dceřiné banky jako samostatné právnické osoby provádějí bankovní operace přímo svým jménem a jejich závazky proto nepředstavují závazky hlavní (z jejich pohledu mateřské) banky. Existuje ještě jedna varianta působení zahraničních bank, a to v podobě tzv. zastoupení. Hlavní myšlenkou je vytvoření subjektu, který bude zabezpečovat podporu pro působení banky v zahraničí. Podobně jako v případě filiálky se nejedná o samostatný subjekt (tzv. zastoupení nemá právní povahu právnické
27
osoby), ale na rozdíl od filiálky toto zastoupení nemůţe provádět bankovní operace. Jeho činnost je omezena na poskytování informací a sluţby v oblasti marketingu, tedy propagaci produktů dané banky. Volba způsobu působení na zahraničním trhu záleţí na dvou základních faktorech: vnějším, který představuje z pohledu banky právní systém a systém dohledu daného státu a vnitřním, kterým je vlastní strategie banky, která určuje cílovou skupinu (kdo jsou potenciální zahraniční klienti) a také rozsah prostředků, které je banka připravena investovat, stejně jako míru rizik, které je v souvislosti s expanzí ochotná podstoupit29. Největší vliv na rozhodování banky má přitom faktor vnější, který banka sama nemţe dále ovlivnit. Právní řády totiţ přistupují k otázce moţnosti působení zahraničních bank na jejich domácím trhu různě. Můţe se jednat o přímý zákaz konkrétní formy činnosti (např. zákaz vytvoření filiálek), případně omezení určitých činností (např. zahraničním filiálkám nemusí být poskytnuto oprávnění k přijímání vkladů od obyvatel daného státu, tedy můţe jít o faktické znemoţnění poskytování plných bankovních sluţeb fyzickým osobám). Nejpřísněji bankovní regulátoři přistupují k těm řešením, kde se jedná o filiálky či jiné formy poskytování přeshraničních sluţeb, v rámci kterých v dané zemi banka nepůsobí v podobě samostatné právnické osoby, nad kterou by regulátor mohl snáze vykonávat přímý dohled. Dceřiné struktury (a obzvlášť banky zahraničního akcionáře působící společně s místním partnerem) mohou ze stejného důvodu obvykle počítat vlídnějším přístupem orgánu dohledu nad bankovním trhem. Důleţitým faktorem, který určí formu zahraničního působení banky, je jiţ výše uvedená strategie, kterou banka zvolila pro tento stát. Například přeshraniční úvěry jsou poskytovány především velkým společnostem, případně státům.
29
Blíţe viz ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 40 a násl.
28
Poměrně často v případech těchto významných přeshraničních úvěrů na straně věřitele nevystupuje jediná banka, ale syndikát sestávající se z několika bank. Filiálky pracují především s korporátní klientelou, coţ souvisí s tím, ţe pro konkurenceschopnost
v oblasti
poskytování
investičních
sluţeb
je
vhodnější mít přímý přístup ke značnému kapitálu, jelikoţ se, jak jiţ bylo naznačeno výše, jedná ve většině případů o úvěry značného rozsahu. Filiálka coby součást mateřské banky tomuto poţadavku vyhovuje lépe, neţ samostatná menší dceřiná banka. Naopak pro rozvoj sluţeb pro fyzické osoby je vhodné právě vytvoření struktury dceřiných bank, poněvadţ dceřiná banka je právnickou osobou usídlenou v daném státě a jako taková je součástí národního systému pojištění vkladů. Z tohoto důvodu se pro úplnou expanzi mezinárodní bankovní skupiny na zahraniční trh, včetně poskytování sluţeb pro fyzické osoby, vyuţívá zpravidla právě forma dceřiné banky. Dceřiné banky však nemusí být tvořeny nově zaloţenými obchodními korporacemi, ale můţe se jednat o jiţ fungující samostatné banky daného (cizího) státu. Poté co mezinárodní bankovní skupina koupí místní banku, tato se stává organizační součástí skupiny jako dceřiná banka. V některých případech (nejčastěji v malých státech, např. v Pobaltí) se při začleňování místní banky do mezinárodní skupiny z této nemusí ani stát plnohodnotná dceřiná společnost, ale můţe nově vystupovat „pouze“ v podobě filiálky. V historii zahraničních expanzí bank, coţ platí i pro případ Ruska, bylo období, kdy banky šly cestou vytvoření společných čili konsorciálních bank. To byla alternativa k budování vlastních zahraničních sítí. V Rusku byla první takovou bankou MMB (Meţdunarodnyj Moskovskij Bank – Mezinárodní Moskevská Banka), která byla zaloţena v roce 1989 jako konsorcium30. Mimo to, ţe banky tímto způsobem ušetří na budování sítí, je další důvod pro rozvoj tohoto řešení daný postojem orgánu dohledu daných států. Regulátor (resp. orgán dohledu nad bankami v daném státě) někdy u zahraničních bank trvá na místním
30
ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 43.
29
partnerovi, coţ tomuto regulátorovi umoţňuje mít větší (byť i neformální) vliv a jistou kontrolu nad bankou. Pro cizí stát je navíc u tohoto řešení vítaným bonusem i samotná skutečnost, ţe od zahraničního partnera do daného státu navíc mnohdy přichází nové pokrokové technologie. Na druhou stranu však v mnoha případech takováto forma konsorcia vykazuje jisté tendence k nestabilitě31. Důvodem jsou odlišné pohledy účastníků konsorcia na strategii banky. Ve výsledku řada bank odkoupila podíly svých původních partnerů v rámci konsorcia, aby právě těmto strategickým potíţím do budoucna zabránily. Ani zmíněná ruská MMB nebyla výjimkou. V současné době působí konsorciální banky převáţně ve státech východní Asie. Můţeme se s nimi případně v jiných státech, avšak v podobě bank úzce profilovaných na oblast poskytování úvěrů na automobily. V tom případě je jedním z partnerů příslušné úvěrové oddělení některé z významných světových automobilek32.
3.3 Dopady mezinárodní expanze na vnitřní strukturu bank Místo a role postavení filiálek či dceřiných společností v struktuře mezinárodní bankovní skupiny se v průběhu času měnilo33. Někteří autoři v tomto směru rozlišují tři základní období34. V poválečné době se jednalo o první období rozmachu budování filiálek, které trvalo přibliţně do 70. let 20. století. Kdyţ se zahraniční banka snaţila dostat na nový trh, pak se ve většině případů budovaly zahraniční filiálky, z nichţ mnohé z hlediska vnitřní struktury kopírovaly banku hlavní. Před komputerizací by
31
K problematice stability bank blíţe viz LAUTS, E. B. Rynok bankovskich uslug: pravovoe obespečenie stabilnosti. Moskva: Wolters Kluwer, 2008, 272 s. ISBN 978-5-466-00338-3. 32 Viz ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 44. 33 K tomu srovnej RYBIN, E. B. O slijanii i prisijedinenii bankov. In: Dengi i kredit. 2006 № 1. 34 Blíţe viz ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 100 a násl. (Ve smyslu této publikace je převzat přístup v následujícím výkladu k výše uvedenému členění období rozmachu zahraničních bank v Rusku, který je doplněn o vlastní zkušenosti autorky).
30
existence filiálky nebyla moţná, pokud by neplnila i funkce v rámci marketingu a správy a kontroly přímo na místě (v dané filiálce). V následujícím období (70. aţ 80. léta 20 století) byla správa mezinárodních podnikatelských aktivit v rámci banky centralizovaná, nicméně stále oddělená od správy v rámci domácího státu. Centrála zde měla za úkol kontrolu a koordinaci činností zabezpečovaných prostřednictvím zahraničních filiálek a případně téţ dceřiných společností. Důvodem byla nutnost sjednocení správy různých zahraničních aktivit. Teprve v třetím období, které započalo v 90. letech 20. století (a trvá dosud) se objevuje principiálně nový jev, resp. fenomén globalizace podnikání. Internacionalizace podnikání znamená přesah přes hranice jednoho státu, zatímco globalizace přináší změnu struktury společností, včetně bank, které zakládají či přesunují své pobočky z jednoho státu do druhého, a to v souladu s logikou maximalizace efektivity v globálním měřítku. Technické moţnosti tohoto procesu vznikly jako výsledek revolučních změn v oblasti informačních a komunikačních technologií. Tím se sníţily náklady na získání a přenos informací, dále se zjednodušila kontrola a tím i centralizace zabezpečení funkcí řídících, kontrolních i finančních. V rámci
bankovnictví
díky
postupné
globalizaci
došlo
k posunu
od původních filiálek představujících svou vnitřní strukturou kopie hlavní banky, přes regionální centra představujících svým způsobem samostatné řídící centrum aţ k dnešní podobě filiálek jako servisních středisek, které jsou plně řízeny z hlavního centra banky v jiném (domovském) státě. Například jednání s potenciálním zájemcem o úvěr zabezpečují zaměstnanci filiálky nebo dceřiné banky, v němţ se nachází tento potenciální klient. Analýza finanční situace tohoto potenciálního klienta se následně provádí odborníkem z oblasti risk managementu v regionálním centru. Poskytnutí úvěru (vlastní financování) se provádí prostřednictvím filiálky, která se nachází na trhu jednoho z globálních finančních center (například Londýn, New York, Singapur). Celková kontrola a koordinace tohoto procesu se provádí v hlavní ústředí (centru) banky. Čím je bankovní
31
produkt, o který se jedná, sloţitější, tím je větší pravděpodobnost, ţe do jeho tvorby bude v rámci banky zapojeno dle své specializace hned několik poboček či filiálek z různých států. Rozvoj informačních a technologických technologií umoţnil centralizaci většiny bankovních operací a vytvořil podmínky pro radikální pokles počtu zaměstnanců většiny dceřiných bank, filiálek a zastoupení. Občas rovněţ dochází k uzavření některých součástí struktury banky a poskytování sluţeb pro klienty je prováděno pouze přes regionální centrum představované filiálkou či dceřinou společností. Vlastní vnitřní organizační mezinárodní struktury lze kategorizovat do tří hlavních typů: multinárodnostní; transnacionální a globální35. V případě multinacionálního typu se z pohledu konfigurace vnitřní struktury jedná o strukturu zaloţenou na federativním principu zaloţeném na decentralizaci rozhodnutí a řadě klíčových základních aktiv. V oblasti správy a kontroly se lze setkat s neformálními vztahy mezi základnou a filiálkou nebo dceřinou společností. Finanční kontrola je zabezpečována jednoduchými mechanismy. Z pohledu mentality managementu je na zahraniční operace nahlíţeno jako na portfolio nezávislých obchodů. U transnacionálního typu je vnitřní struktura v podobě tzv. koordinované federace,36 tzv. většina aktiv a rozhodnutí je sice decentralizovaných, ale pod dohledem ústředí banky. Při kontrole dochází k větší míře spolupráce mezi filiálkou a základnou, a to dle systému manaţerského plánování a kontroly.
35
Viz ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 100. 36 Tamtéţ.
32
Na zahraniční operace se pohlíţí jako na doplněk k základním operacím korporace uvnitř (domovského) státu. Co se týče globálního typu, je zde jiţ více zřetelná centralizace. Většina strategických aktiv, zdrojů a rozhodnutí je centralizovaná. Probíhá velmi přísná kontrola v oblasti rozhodování, zdrojů a informací. Zahraniční operace jsou vnímány jako prostředky pro dodání produktů banky na globální trh. Pod vlivem globalizace většina filiálek a dceřiných bank v rámci mezinárodních bankovních skupin ztrácí své pravomoci a jejich účelem je působit jako distribuční síť pro bankovní produkty a sluţby hlavní (mateřské) banky. Některé filiálky či dceřiné společnosti se naopak transformovaly právě v centra, která mají funkce s nejvyšší přidanou hodnotou, to znamená rozvoj nových produktů a zabezpečení souvisejícího marketingu, správy a kontroly. Jiné se změnily v centra, která zodpovídají za distribuci produktu v rámci velkého geografického území, které přesahuje hranice státu, v němţ se filiálka či dceřiná společnost nachází.
33
4 Mezinárodní expanze bank v Rusku a Bělorusku 4.1 Zahraniční banky v Rusku V současné době zahraniční banky tvoří jednu ze tří základních skupin bank fungujících v Rusku, a to vedle státních ruských bank37 a běţných komerčních bank. V případě zahraničních bank se jedná o velké tradiční bankovní domy, mezi které patří především Unicreditbank, Reiffeisenbank, Citybank, Svedbank, Rosbank, ORGRESbank a Absolutbank. Z řady zahraničních bank jsou dále uváděny ty, které jsou na ruském bankovním trhu zastoupeny široce, tedy mají či aktivně rozvíjí regionální sítě, a které působí univerzálně, čili poskytují sluţby korporátním klientům i fyzickým osobám. Bliţší pozornost nebude věnována subjektům poskytujícím pouze úzce specializované sluţby, např. spotřebitelské úvěry nebo investiční sluţby, z nichţ lze zmínit např. skupinu Home Credit38, která v Rusku nabízí své produkty od roku 2007. Je zřejmé, ţe zahraniční banky mají vyšší efektivitu vyuţívání kapitálu, coţ lze vysvětlit pomocí zdrojů, resp. původu tohoto kapitálu, který poskytují mateřské společnosti, které jsou v případě potřeby připraveny kapitál dodat rychle. Proto si zahraniční banky mohou dovolit operativnější reakce. V době finanční krize se sice tato ochota mateřských společností poněkud sníţila, ale dceřiné banky fakticky výrazněji ohroţeny nebyly. Naopak není moţné vysledovat výraznější rozdíly v efektivitě mezi zahraničními bankami, které patří do různých finančních skupin. V některých případech se i přes výraznou konkurenci domácích bank daří zahraničním bankám obsadit čelní místa v určitých segmentech bankovních
37
Ze skupiny státních bank je třeba zvláště zdůraznit Sberbank, která díky velkému počtu filiálek a trţnímu podílu na trhu má v některých oblastech takřka monopol a někdy bývá uváděna jako čtvrtá, samostatná skupina vyčleněná z ostatních státních bank. 38 Home Credit B.V. a její dceřiné společnosti, blíţe viz Home Credit. Skupina Home Credit členství v organizacích a asociacích. [online]. Dostupné z: https://www.homecredit.cz/onas/clenstvi-v-asociacich/ [cit. 14.10.2014].
34
sluţeb. Jako příklad lze uvést trh půjček určených na koupi automobilu, kde mezi deseti nejúspěšnějšími institucemi figuruje hned pět zahraničních (např. banka Rusfinancbank ze skupiny Societé Genéral je na druhém místě). Prakticky všechny zahraniční banky mají v rámci Ruské federace svá hlavní sídla v Moskvě. Jedná se o celosvětový trend, kdy banky mají tendenci soustředit své sluţby v ekonomických centrech daných států, coţ na druhou můţe v případech některých států vést k nárůstu rozdílů v zastoupení v rámci jednotlivých regionů a tím na místní úrovni aţ destabilizovat finanční systém39. Podle dostupných údajů však v Rusku ani přes značnou rozdílnost jednotlivých regionů k takovéto destabilizaci nedochází, neboť všechny výše uvedené velké zahraniční bankovní domy mají svá zastoupení v podobě poboček, resp. filiálek ve všech velkých ruských městech, bez ohledu na region. Například Reiffeisenbank má své filiálky v celkem 44 ruských regionech, Rusbank má 56 poboček a Unicreditbank 27. Zahraniční kapitál tedy kromě hlavního města je aktivně zastoupen i na obastní úrovni. Banky zřídka publikují bliţší informace o podílu dle odvětví, která úvěrují, proto je sloţité uvádět konkrétní údaje. Lze nicméně předpokládat, ţe v rámci zkoumaných států půjde především o ropu a zemní plyn a další trţní segmenty s tímto související. Co však lze zjistit, je například počet bank poskytujících úvěry ruské společnosti GAS: jedná se o 18 bank, přičemţ polovina je zahraničních (tedy dceřiných společností zahraničních bank)40. Pro rozvoj aktivit zahraničních bank v Rusku jsou velmi podstatné i vzájemné vztahy daných zemí, včetně jejich politické stability. Přestoţe v tuto chvíli nejsou dostupné aktualizované údaje, lze předpokládat, ţe probíhající konflikt dalšímu rozvoji zahraničních bank v Rusku nepřeje, naopak lze očekávat jistý pokles investic. Pokud jde o údaje z doby před tímto konfliktem, pak nejvýraznější byla spolupráce právě se zeměmi, které měly vztahy s Ruskem
39
ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 315. 40 Tamtéţ, s. 317.
35
dlouhodoběji stabilní, jako je Itálie, Francie, Německo či Rakousko, naopak minimální byla účast bank ze skandinávských zemí, Velké Británie a USA, které jsou zastoupeny na tak významném trhu pouze prostřednictvím Citybank. Přestoţe se výklad dosud zaměřil na zahraniční banky poskytující sluţby širokému okruhu klientů, coţ znamená v praxi banky ze západních zemí, nelze zcela opominout fungování bank na východ od Ruska. Tyto banky však v Rusku operují většinou jen v omezených segmentech či nabízejí své sluţby především klientům pocházejícím z jejich domovských států, coţ je případem bank z Číny, Japonska, Turecka, Inde či Ázerbájdţánu41. Na ruském trhu mají malý podíl banky z malých evropských států. Jedním z důvodů je fakt, ţe existuje významné spojení mezi politickou silou avyjednávacími schopnostmi těchto států a perspektivami další mezinárodní
spolupráce. Bez politických dohod týkajících je jakékoliv významnější spolupráce s dopadem na ruskou ekonomiku velmi obtíţná a nepravděpodobná. Proto jsou také nejvýznamnějšími státy v tomto směru jiţ dříve uváděné Německo, Itálie či Francie, a nikoliv státy menší či evropské (unijní) státy ze zemí z bývalého východního bloku. Ze stejných důvodů nelze na druhou stranu na ruském bankovním trhu ani pozorovat výraznější dominanci zahraničních bank pocházejících z jednoho státu, a to jak na celostátní, tak ani na regionální úrovni. Světová hospodářská krize se samozřejmě podepsala i na fungování zahraničních bank v Rusku. Větší počet problematických úvěrů se nevyhnul ani těmto bankám působícím na ruském trhu. Na rozdíl od krize v roce 1998 se novodobá krize dotkla citelněji nejen samotných dceřiných společností působících přímo v Rusku, ale i jejich mateřských společností v zemích jejich původu. Jako příklad lze opět zmínit americkou Citibank. Jiţ jisté ztráty v souvislosti s krizí poněkud změnily pohled dceřiných bank na oblast poskytování kapitálové podpory a sníţení ratingu mateřských struktur posunul mateřské
společnosti
na
úroveň
největších
domácích
(ruských)
bank,
41
ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 318.
36
čímţ zahraniční banky dočasně připravil o jednu z konkurenčních výhod. Na druhou stranu lze konstatovat, ţe se podmínky pro činnost a financování bank na ruském území de facto srovnaly a v období krize nevykazovaly větších rozdílů mezi zahraničními a tuzemskými (ruskými). Jiţ období hospodářské krize znamenalo jednu z větších zkoušek efektivity působení zahraničních bank v Rusku v porovnání se státními a místními komerčními bankami. Otázkou nyní zůstává, jak dalece se do bankovního sektoru promítnou změny politických a ekonomických poměrů spojených s probíhajícím konfliktem.
4.2 Zahraniční banky v Bělorusku Oproti Rusku je pochopitelně celková bankovní soustava Běloruska menší. Tomu odpovídá i menší počet zahraničních bank operujících na běloruském území. Jejich niţší počet přitom souvisí nejen s menším trhem, který Bělorusko v porovnání s Ruskem představuje, ale i s celkovou geopolitickou situací Běloruska. V současné době je u Národní banky Běloruské republiky registrováno celkem sedm zahraničních bank coby bank plně vlastněných zahraničním subjektem42. Pokud však přihlédneme k různým formám působení zahraničních bank, lze vysledovat i další subjekty se zahraniční účastí, které na území Běloruska působí. Ze sedmi zahraničních bank evidovaných takto Národní bankou Běloruské republiky nejdéle v Bělorusku působí německá Сommerzbank АG, která byla zaregistrována jiţ 16.12.1993. Další banky, které v Bělorusku nyní působí, byly registrovány aţ v roce 2000 či později. V pořadí druhou bankou byl aţ Meţdgosudarstvennyjbank
(neboli
InterstateBank)
registrovaný
27.7.2000,
následovaný litevskými bankami Rietumu Banka (registrace 16.11.2001) a Tracta 42
V roce 2012 bylo v Bělorusku 9 a v roce 2013 8 takovýchto subjektů. Blíţe viz Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Bulleten bankovskoj statistiki. Ežegodnik (2000-2013) [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/engl/publications/bulletinYearBook/Bulletin_Yearbook2013 e.pdf [cit. 14.10.2014].
37
Komercbanka (registrace 26.8.2002). Zbylé tři banky jsou v Bělorusku registrovány jako banky z Ruské federace, a to UniCredit Bank (v Bělorusku registrovaný
dne
27.9.2007),
Rossijskij
Selskochozjastvennyj
bank
(od
17.10.2008) a teprve krátce fungující Alfa-bank (od 8.5.2013)43. Všechny uvedené banky mají v rámci Běloruska svá sídla v Minsku. Svébytné postavení v běloruském bankovním systému mají i další ruské banky, především Sberbank, působící na běloruském území jako BPS-Sberbank od konce roku roku 1991 (registrace 28.12.1991). V rámci specifické běloruskoruské spolupráce související s ropným průmyslem působí téţ Belgazprombank, a to od 19.8.199144. Na bělorusko-ruskou spolupráci jiţ ve svém názvu odkazuje Bank Moskva-Minsk (registrována v Bělorusku od 24.10.2007). V rámci Běloruska má své podnikatelské aktivity, včetně jedné pobočky mimo Minsk, také mezinárodní Absolutbank45, která byla zmíněna jiţ v předcházející podkapitole věnované zahraničním bankám působícím v Rusku. Konečně nelze ani v souvislosti s Běloruskem nezmínit opět skupinu Home Credit, která kromě jiţ zmíněného Ruska a samozřejmě České republiky a Slovenska působí mj. i v Bělorusku, a to jako tamní Home Credit Bank (v přepisu dle azbuky „Choum Kredit Bank“). Jedná se o subjekt s běloruskou registrací od 10.7.2002, nicméně výrazněji se etablující na běloruském trhu od roku 200746.
43
Viz Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Svedenija o predstavitelstvach inostrannych bankov, otkrytych na territorii Respubliki Belarus po sostojaniju na 13.10.2014. [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/system/foreign.asp [cit. 14.10.2014]. 44 Blíţe viz oficiální stránky Belgazprombank [online]. Dostupné z: http://www.belgazprom bank.by/ [cit. 14.10.2014]. 45 Viz Absolutbank [online]. Dostupné z: http://www.absolutbank.by/ [cit. 14.10.2014]. 46 Blíţe viz oficiální běloruské stránky Home Credit Bank [online]. Dostupné z: http://homecredit.by/ [cit. 14.10.2014].
38
4.3 Ruské banky v zahraničí (včetně Běloruska a České republiky) V současné
době
nelze
ţádnou
z Ruských
bank
povaţovat
za plnohodnotně mezinárodní, jelikoţ podíl zahraničních operací ve vztahu k místním je poměrně nízký, a to i v případě bank, které v rámci expanze do zahraničí postoupily nejdále. Ve vztahu k zahraničí přitom lze hovořit především o případu státních bank. Nejvýrazněji se expanze týká Sberbank, která má pobočky v řadě zemí, mj. v České republice, na Slovensku, v Bělorusku, v Kazachstánu a v neposlední řadě téţ na Ukrajině47. Druhá největší státní banka VTB uţ v roce 2009 zveřejnila svůj záměr stát se mezinárodní bankou, která plánuje mít zásadní část svých aktivit a tím i příjmů pocházejících mimo území Ruska. Jiţ v roce 2009 měla VTB 14 poboček v Rakousku, Ázerbájdţánu, Angole, Arménii, Bělorusku, Velké Británii, Německu, Gruzii, Kazachstánu, Singapuru, Francii, Švýcarsku, Kypru, Ukrajině. Dále ve stejném roce VTB měla jednu společnou banku ve Vietnamu, 2 pobočky v Indii a Číně a několik dalších zahraničních zastoupení48. Cílem této banky mít zastoupení prostřednictvím svých poboček ve všech státech SNS. S ohledem na výše uvedené lze předpokládat, ţe právě této banky se současný konflikt můţe dotknout poměrně citelně. Rosselchozbank otevřel své pobočky v Mongolsku a projevil záměr otevřít postupně své pobočky rovněţ ve všech státech SNS, přičemţ se prioritně zaměřuje na země celní unie Bělorusko a Kazachstán a dále na Ázerbájdţán. Gazprombank49 vlastní arménskou Areksimbank i běloruskou Belogazprombank a má své zastoupení i v Číně. Bank Moskvy má dvě dceřinné společnosti
47
Viz oficiální běloruské stránky Sberbank [online]. Dostupné z: http://www.sberbank.ru/ moscow/ru/person/ [cit. 14.10.2014]. 48 Blíţe viz VTB [online]. Dostupné z: http://www.vtb.ru/ [cit. 14.10.2014]. 49
Viz Gazprombank [online]. Dostupné z: http://www.gazprombank.ru/ [cit. 14.10.2014].
39
v Bělorusku a v Lotyšsku, přičemţ vlastní i jednu z estonských bank a zaměřuje se zejména na sluţby v oblasti privátního bankovnictví. Komerční ruské banky neprojevují velký zájem o expanzi do zahraničí. Jedinou výjimku v tomto směru představují jejich aktivity na Ukrajině a v Bělorusku. Mimo území států SNS lze uvést litevskou Bankas Snoras, která je součástí ruské skupiny Konversbank. Bankas Snoras je přitom v Litvě v ţebříčku nejvýznamnějších bank dle objemu kapitálu na 4. místě. Promsvesbank má pobočku na Kypru se specializací na investiční společnosti a operace související s dovozem a vývozem. Evropské dceřinné společnosti jiných ruských bank, jako jsou Alfabank v Nizozemí, Rosbank ve Švýcarsku, Konversbank ve Velké Británii, nemají ţádný citelný vliv na bankovní sektor v citovaných státech50. Souhrnně lze říci, ţe pro expanzi ruských bank do zahraničí je určujícím záměr poskytnout servis pro zahraniční zájmy svých největších ruských klientů. Tím se dá vysvětlit ázerbájdţánská expanze banky Nikoil, která je takto spojená s ropnou společností Lukoil. Na podobném principu vznikla v Bělorusku jiţ výše citovaná Belgazprombank. Zároveň je motivačním faktorem pro zahraniční expanzi záměr dostat se na zajímavé místní trhy sousedních států Ruska. Takto VTB chce být jednou z předních bank ve státech SNS, jak vyplývá z jiţ výše uvedených informací o této bance. Kdyţ v roce 2008 VTB otevřela pobočku v Šanghaji, bylo řečeno, ţe tato pobočka se bude specializovat na otázky spojené se servisem pro oboustrannou obchodní činnost mezi Ruskem a Čínou. Samozřejmostí je působení ruských bank i v České republice. Podle údajů České národní banky jsou evidovány zahraniční banky, jejich pobočky i zastoupení, stejně jako nebankovní finanční a úvěrové instituce a jejich pobočky poskytující v České republice přeshraniční sluţby51. Například dceřiná společnost
50
Blíţe viz ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009. ISBN 978-5-282-02973-4. s. 325 a násl. 51 Aktuálně v České republice působí 45 bank a poboček zahraničních bank, 15 zastoupení zahraničních bank a 357 zahraničních finančních nebo úvěrových institucí a poboček zahraničních
40
ruské Sberbank - Sberbank CZ, a.s. získala licenci k působení v České republice k 1.1.1997. Ve spojitosti s Ruskem lze jako příklad uvést i ruské zastoupení v České republice, a to Zakrytoe Akcionernnoe Obščestvo Konversbank - ZAO Konversbank, které je u České národní banky registrováno od 16.11.1993 a které má svou centrálu v Moskvě52.
finančních nebo úvěrových institucí poskytujících přeshraniční sluţby. Viz Česká národní banka. Celkový přehled počtu subjektů v časové řadě 30.9.2014. [online]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB30.CAS_RADA_DRUHA_STAT4 [cit. 14.10.2014]. 52 Blíţe viz Česká národní banka. Základní seznamy subjektů podle typu subjektu. [online]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE [cit. 14.10.2014].
41
5 Závěr Pokračující proces globalizace je pro mezinárodní expanzi bank jedním z hlavních pozitivních faktorů. Expanzi bank dále napomáhá rozvoj informačních technologií, shoda nabízených produktů v celosvětovém měřítku a v neposlední řadě téţ moţnost centralizace některých úkonů s niţšími náklady na provoz. Přes veškerá negativa a problémy s tím spojené je pro banky velmi lákavé a prestiţní moci své produkty nabízet i za hranicemi domovského státu. V současné době se s ohledem hospodářskou krizi i probíhající politické a jiné konflikty banky musí snaţit o rozloţení rizika, k čemuţ jim vstup na zahraniční trhy napomáhá. Expanze zahraničních bank do Ruska a Běloruska je doprovázena řadou negativních faktorů a přináší s sebou jistá rizika spočívající v určité politické nestabilitě regionu, větší korupci a významnějším vlivu politického pozadí na fungování daných segmentů trhu. V Bělorusku svou roli sehrává faktická absence trţního prostředí a větší míra kontroly ze strany státu. Na druhou stranu v Rusku lze shledávat širší perspektivy rozvoje. Jedná se o velmi zajímavý a velký trh, který dosud ani zdaleka nebyl nasycen. V regionech je stále velmi málo poboček bank, ať jiţ domácích či zahraničních a obyvatelé Ruska mj. s ohledem na jejich horší dostupnost dosud vyuţívají bankovních produktů v citelně menší míře, neţ je tomu ve většině evropských zemí. Podobně rovněţ v Bělorusku zahraniční banky především z evropských států vidí jistý potenciál, coţ dokládá i jejich přítomnost na území Běloruska. Závěrem lze shrnout, ţe na působení zahraničních bank a celého bankovního systému dané země obecně má velký vliv postavení regulátorů bankovního trhu - tedy především centrálních bank. V případě Ruska a Běloruska jejich postavení sice v mnohém odpovídá tradičnímu pojetí centrálních bank jiných (i unijních) zemí, v některých aspektech se však přesto poněkud odlišuje v závislosti na koncepci právní regulace a politických podmínkách, coţ dokládá především jistá závislost a propojení běloruské centrální banky na moc výkonnou,
42
především pak na úřad prezidenta. Tyto faktory pak výrazně zasahují do vlastního zahraničního působení bank, ovlivňují jejich vnitřní strukturu a reálnou moţnost či naopak nemoţnost expanze do zahraničí. Je moţné, ţe současná politická situace ve zkoumaném regionu další rozvoj zahraničního působení bank zpomalí či zastaví. Domnívám se ale, ţe lze s narůstající globalizací očekávat následné pokračování trendu mezinárodní expanze bank, která se přes výše problémy uvedené nevyhne ani diskutovanému Rusku a Bělorusku.
43
Použitá literatura a zdroje Knižní a časopisecké zdroje KAMENKOV, V. S., KAMENKOV, A. V. Bankovskoe pravo. Učebnometodičeskij kompleks. Minsk: Dikta, 2008, 296 s. ISBN 978-985-494352-7. LAUTS, E. B. Rynok bankovskich uslug: pravovoe obespečenie stabilnosti. Moskva: Wolters Kluwer, 2008, 272 s. ISBN 978-5-46600338-3. ROZINSKIJ, I. A. Inostrannye banki i nacionalnaja ekonomika. Moskva: Ekonomika, 2009, 384 s. ISBN 978-5-282-02973-4. RYBIN, E. B. O slijanii i prisijedinenii bankov. In: Dengi i kredit. 2006 №1 RYBIN, V. I., PAVLOVA, E., V., TEMNIKOVA, K. N. Nacionalnye bankovskie systemy. Učebnik. Moskva: INFRA-M, 2010, 528 s. ISBN 978-5-16-002048-8. TOSUNJAN, G. A. Bankizacija Rossii. Pravo, ekonomika, politika. Moskva: Olimp-Biznes, 2008, 400 s. ISBN 978-5-9693-0129-0. ŢUKOV, E. F. a kol. Banki i nebankovnyje kreditnyje organizacii i ich operacii: Učebnik. Moskva:Vuzovskij učebnik, 2004
Internetové zdroje Absolutbank [online]. Dostupné z:
http://www.absolutbank.by/
[cit. 14.10.2014] Belgazprombank [online]. Dostupné z: http://www.belgazprombank.by/ [cit. 14.10.2014] Centralnyj bank Rossijskoj federacii. Sovet direktorov Centralnogo banka
44
Rossijskoj
federacii.
[online].
Dostupné
z:
http://www.cbr.ru/today/Default.aspx?PrtId=dir [cit. 14.10.2014] Česká národní banka. Celkový přehled počtu subjektů v časové řadě 30.9.2014.
[online].
Dostupné
z:
https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB30.CAS_RADA_DRUHA_ST AT4 [cit. 14.10.2014] Česká národní banka. Základní seznamy subjektů podle typu subjektu. [online].
Dostupné
z:
https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPO NSE [cit. 14.10.2014] Gazprombank
[online].
Dostupné
z:
http://www.gazprombank.ru/
[cit. 14.10.2014] Home Credit Bank [online]. Dostupné z:
http://homecredit.by/
[cit. 14.10.2014] Home Credit. Skupina Home Credit - členství v organizacích a asociacích. [online].
Dostupné
z:
https://www.homecredit.cz/o-nas/clenstvi-v-
asociacich/ [cit. 14.10.2014] Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Banki na territorii Belarusi: Vechi istorii
[online]. Dostupné z:
http://www.nbrb.by/today/history.asp
[cit. 14.10.2014] Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Bulleten bankovskoj statistiki. Ežegodnik
(2000-2013)
[online].
Dostupné
z:
http://www.nbrb.by/engl/publications/bulletinYearBook/Bulletin_Yearboo k2013e.pdf [cit. 14.10.2014] Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Nacionalnyj bank – centralnyj bank i gosudarstvennyj organ Respubliki Belarus. [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/today/general.asp [cit. 14.10.2014] Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Pravlenie Nacionalnogo banka
45
Respubliky
Belarus.
[online].
Dostupné
z:
http://www.nbrb.by/today/board/ [cit. 14.10.2014] Nacionalnyj bank Respubliki Belarus. Svedenija o predstavitelstvach inostrannych bankov, otkrytych na territorii Respubliki Belarus po sostojaniju
na
13.10.2014.
[online].
Dostupné
z:
http://www.nbrb.by/system/foreign.asp [cit. 14.10.2014] Sberbank
[online].
Dostupné
z:
http://www.sberbank.ru/moscow/ru/person/ [cit. 14.10.2014] The Central bank of the Russian federation. Review of the banking sector of the Russian federation (internet version), analytical data, No 137 March
2014.
Table
4.
[online].
Dostupné
z:
http://www.cbr.ru/Eng/analytics/bank_system/obs_eng_1403.pdf [cit. 14.10.2014] The National bank of the Republic of Belarus. Information on Banks Operating in the Republic of Belarus and Their Branches as of 13 October 2014. [online]. Dostupné z: http://www.nbrb.by/engl/system/banks.asp [cit. 14.10.2014] VTB [online]. Dostupné z: http://www.vtb.ru/ [cit. 14.10.2014].
Základní právní předpisy Veškeré níţe uvedené právní předpisy jsou citovány v platném znění (tedy ve znění pozdějších předpisů) Federalnyj zakon O bankach i bankovskoj dejatelnosti ot 2.12.1990 № 395-1 – federální zákon o bankách a bankovní činnosti Konstitucija Rossijskoj Federaciji ot 12.12.1993 Konstitucija Respubliki Belarus ot 15.3.1994
46
Bankovskij kodeks Respubliky Belarus ot 25.10.2000 № 441-З - Bankovní kodex Běloruské republiky; Ukaz prezidenta Respubliki Belarus ot 13.6.2001 № 320 Ob utverţdenii Ustava Nacionalnogo banka Respubliki Belarus
- Dekret („Ústava“)
prezidenta republiky o schválení statutu Národní banky Běloruské republiky; Federalnyj zakon O Centralnom banke Rossijskoj Federacii (Banke Rossii) ot 10.06.2002 № 86-F3 (v redakcii ot 29.12.2006) – federální zákon o Centrální bance Ruské federace (Bance Ruska); Instrukcija Banka Rossii Ob objazatelnych normativach bankov ot 16.01.2004 № 110-I - Pokyn Banky Ruska o závazných pravidlech bank; Postanovlenie Pravlenija Nacionalnogo banka Respubliki Belarus ot 28.9.2006 № 137 Ob utverţenii Instrukcii o normativach bezopasnogo funkcionirovanija dlja bankov i nebankovskich kreditno-finansovych organizacij - Usnesení rady Národní banky Běloruské republiky o schválení poţadavků na bezpečnostní standardy bank a nebankovních úvěrových finančních institucí; Postanovlenie Pravlenija Nacionalnogo banka Respubliki Belarus ot 30.10.2012
№
557
Ob
utverţdenii
Instrukcii
ob
organizacii
korporativnogo upravlenija bankom, nebankovskoj kreditno-finansovoj organizaciej - Usnesení rady národní banky Běloruské republiky o schválení instrukce o organizaci správy a řízení banky, nebankovní finanční instituce. Postanovlenie Pravlenija Nacionalnogo banka Respubliki Belarus ot 7.12.2012 № 640 Ob utverţdenii Instrukcii o gosudarstvennoj registracii bankov i nebankovskich kreditno-finansovych organizacij i licenzirovanii bankovskoj dejatelnosti - Usnesení rady Národní banky Běloruské republiky o schválení státní registrace bank a nebankovních úvěrových finančních institucí a licencování bankovní činnosti;
47
Ukazanie Banka Rossii O porjadke uvedomlenija Centralnogo banka Rossijskoj federacii organizacijami finansovogo rynka o fakte registracii v inostrannom nalogovom organe – Pokyn Banky Ruska o způsobu oznámení registrace organizací finančního trhu u zahraničního daňového orgánu Centrální bance Ruské federace.
48
