Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva
Diplomová práce
Policie ČR, její charakteristika a místo v systému bezpečnostní správy státu
Hana Vlachová 2008/2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Policie ČR, její charakteristika a místo v systému bezpečnostní správy státu zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
V Brně, dne ……………………
1
1 Obsah
Úvod ................................................................................................................................................................ 3 1.
Základní pojmy ...................................................................................................................................... 5
2.
Historický vývoj policejních sborů na našem území .............................................................................. 8 2.1
Období do roku 1939 ............................................................................................................................. 8
2.2
Období mezi lety 1939 – 1945 ............................................................................................................... 9
2.3
Období od roku 1945 ........................................................................................................................... 10
3.
Právní úprava zajištění bezpečnosti ČR .............................................................................................. 12
4.
Policie ČR ............................................................................................................................................. 14 4.1
Subjektivita PČR .................................................................................................................................. 15
4.2 Řízení a organizace policie.................................................................................................................. 16 4.2.1 Útvary Policie ČR s působností na celém území ............................................................................. 18 4.2.2 Útvary s územně vymezenou působností ........................................................................................ 24
5.
4.3
Činnost Policie ČR .............................................................................................................................. 28
4.4
Kontrola Policie ČR ............................................................................................................................ 34
Příslušníci Policie ČR ........................................................................................................................... 36 5.1
Služební poměr .................................................................................................................................... 36
5.2 Práva a povinnosti příslušníků Policie ČR ............................................................................................. 40 5.2.1 Základní povinnosti ......................................................................................................................... 40 5.2.2 Oprávnění ........................................................................................................................................ 41 5.3 6.
Policejní etika ...................................................................................................................................... 44
Mezinárodní spolupráce ....................................................................................................................... 45 6.1
Interpol ................................................................................................................................................ 45
6.2
Europol ................................................................................................................................................ 45
6.3
International Police Association ......................................................................................................... 45
6.4
Sirene ................................................................................................................................................... 46
Závěr ............................................................................................................................................................. 47 Resumé .......................................................................................................................................................... 49 Příloha č. 1 .................................................................................................................................................... 51 Příloha č. 2 .................................................................................................................................................... 52 Seznam literatury.......................................................................................................................................... 53
2
Úvod Během dlouhého vývoje civilizace společnost dospěla k tomu, že k životu na určité sociální úrovni, k dalšímu rozvoji a k fungování společnosti jako takové, je dobré stanovit si určitá pravidla, která se dodržují, ať už jde o pravidla náboženská, morální či právní. Vždy se však najde někdo, kdo z různých důvodů tyto pravidla dodržovat nechce a začne je porušovat. Zde potom musí nastoupit mechanismy, které tomuto porušování a zneužívání pravidel zabrání. V dnešní době tento úkol plní jednak justice a potom tzv. bezpečnostní sbory (u nás právě Policie ČR), které jsou státem zřízeny k tomu, aby předcházely porušování pravidel a pokud k takovémuto porušení dojde, aby jej včas odhalily, zjistily pachatele tohoto porušení a řádně jej potrestaly. V současnosti si nelze představit fungování společnosti bez těchto institucí. Dle mého názoru je Policie ČR velmi důležitou organizací, jež je nyní bohužel často nedoceňována. Význam této instituce, která je nutně jedním ze základních pilířů státu, se pokusím nastínit ve své diplomové práci. První kapitolu jsem věnovala tradičně vysvětlení základních pojmů, které jsou důležité pro pochopení postavení Policie ČR a prolínají se celým textem práce. Ve výkladu těchto pojmů je již částečně zahrnut i historický vývoj policejních sborů v souvislosti s vývojem konkrétního pojmu. Kapitola druhá je již jakýmsi exkursem do historie policejních sborů na území České republiky. Mým cílem je podat pouze jakýsi rámcový nástin vývoje, ne podrobný historický výklad, který by svým rozsahem vydal na samostatnou práci. Historický vývoj považuji jednak za důležitý pro pochopení současného uspořádání, do kterého se historické zkušenosti, ať chceme nebo ne, vždy projeví, ale je to i příležitost dozvědět se o něco více z naší historie. Následující kapitola se věnuje právní úpravě zajištění bezpečnosti České republiky, což považuji za důležité pro pochopení souvislostí a vztahů v bezpečnostní správě a vůbec postavení Policie ČR. Kapitolu čtvrtou považuji za těžiště této práce. Jejím tématem je Policie ČR jako taková. Mezi prvními je na řadě téma subjektivity Policie ČR, které s účinností nového zákona o policii doznalo jistých změn. Další v pořadí je subkapitola o řízení a organizaci Policie ČR, v této oblasti také došlo k jistým změnám. Zejména však není jednoduché dobrat se v dostupných pramenech k nějaké oficiální struktuře, publikovány jsou maximálně některé části. V rámci této podkapitoly se zaměřím zvlášť na útvary s působností na celém území České republiky a zvlášť na útvary s územně vymezenou působností. Na organizaci navazuje
3
podkapitola, která rozebírá činnost Policie ČR obecně, v rámci působnosti všech útvarů. Dále následuje s výše uvedeným úzce spjatá kontrola Policie ČR, se zaměřením zejména na změny v oblasti inspekce. Pátá kapitola je věnována příslušníkům Policie ČR. Obsahuje problematiku služebního poměru, jeho základní rysy a hlavní rozdíly oproti pracovnímu poměru. Dále jsou uvedeny základní povinnosti a oprávnění, ve kterých v souvislosti s přijetím nového zákona o policii také došlo ke změnám. V poslední podkapitole je prostor věnován policejní etice. V kapitole šesté zmiňuji nejdůležitější mezinárodní organizace na poli policejní spolupráce, oblast jejich působení a vztah k České republice. V závěru práce se věnuji zejména vlastním úvahám o stavu Policie ČR, o dopadech nové právní úpravy a o možnostech změn de lege ferenda.
4
1. Základní pojmy Již ve starověku si státy vytvářely různé bezpečnostní jednotky pro obranu před nepřítelem, které zároveň sloužily k ochraně vnitřní stability státu. S dalším vývojem organizace státu docházelo ke specializaci jednotek a vedle armády se objevily i samostatné bezpečnostní sbory, určené k ochraně vnitřního pořádku. Nejčastějším označením těchto sborů se postupem času stal výraz policie. Tento termín má původ v řeckých slovech polis, což znamená obec, město nebo v přeneseném smyslu stát, a politeia, neboli státní správa, správa věcí veřejných, život občanský či veřejný. 1 Později se význam tohoto slova zúžil na vnitřní civilní správu s vyloučením justice a financí. Postupným vývojem došlo k další restrikci, a to sice na určité oblasti vnitřní správy, které souvisí s ochranou života obyvatelstva a chodu státu. Jedná se tedy o ochranu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Z tohoto významu již vychází i současné pojetí termínu policie, s tím rozdílem, že je řazena do sektoru veřejné správy, nikoli samostatně do vnitřní správy. Veřejná správa se původně dělila na správu vojenskou, justiční, fiskální, zahraniční a vnitřní, přičemž správa vnitřní byla jakousi sběrnou kategorií záležitostí, které nenáležely pod některou z ostatních správ. Výraz policie je nyní chápán zejména z institucionálního hlediska, jako specifický druh orgánů veřejné správy, respektive bezpečnostních sborů. Příslušný úsek veřejné správy označujeme jako správu policie či policejní správu, která je součástí systému správy bezpečnostní.2 Význam policie jako označení pro činnostní náplň bezpečnostních orgánů se dnes již nepoužívá. Policie ČR je ozbrojený bezpečnostní sbor, který působí v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti. Jejím úkolem je zejména ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti, ochrana osob a majetku, odhalování, prověřování a vyšetřování trestných činů a odhalování přestupků, z nichž některé také projednává. Zajišťuje také ochranu vybraných osob a objektů, působí v oblasti bezpečnosti silničního provozu a vykonává dohled nad pobytem cizinců na území ČR a některé další činnosti státní správy, které stanoví zákon. Veřejná bezpečnost a veřejný pořádek jsou tzv. neurčité pojmy, neboť platné právo neposkytuje jejich legální definice. Jejich význam je tedy třeba dovozovat z judikatury i z odborné literatury v kontextu s celým právním řádem. V policejní správě rozumíme
veřejnou bezpečností ochranu společnosti a jednotlivců před nebezpečími ohrožujícími jednak bezpečnost státu, jeho institucí a nerušený výkon funkcí státu, dále život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost, osobní čest jednotlivce a majetek. Pojem bezpečnost můžeme vnímat buď 1 2
Macek, P. Filák, A. a kol. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police history, 2004, s. 16. Jurníková, J. a kol. Správní právo - zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 68.
5
v užším, nebo širším slova smyslu podle rozdílu v šíři okruhu chráněných zájmů. Bezpečnost v užším smyslu znamená, že Policie ČR chrání bezpečnost konkrétních objektů – vymezeného okruhu osob, budov apod. Oproti tomu pokud mluvíme o bezpečnosti v širším slova smyslu, objektem je např. ochrana bezpečnosti státu a jeho institucí, obyvatelstva jako celku, veškerého majetku apod. Pojem veřejný pořádek můžeme chápat jako systém společenských vztahů, které vznikají, rozvíjejí se a zanikají na veřejnosti. Tyto vztahy mohou být upraveny právními i neprávními normami (např. morálka).3 Veřejný pořádek v užším slova smyslu lze vykládat jako: „ochranu pravidel chování lidí na veřejnosti, jež nejsou sice výslovně formulována v právních normách, ale jejich zachování je podle panujících obecných názorů v určitém místě a čase nutnou podmínkou spořádaného společenského soužití. Tato neformalizovaná pravidla chování jsou právně závazná (a tedy sankcionovatelná) pouze v mezích právní normy, která obsahuje výslovně termín veřejný pořádek.“4 V širším slova smyslu veřejný pořádek zahrnuje ochranu pravidel souvisejících se zachováváním spořádaného soužití ve společnosti, obsažených výslovně v právních normách jakož i v normách morálních a společenských. Dodržování veřejného pořádku znamená, že každému jsou ukládána jistá omezení, bez nichž by fungování společnosti nebylo možné. Omezení však nesmí překračovat míru nezbytně nutnou k zajištění uvedených účelů a osoby by jimi měly být zatěžovány co nejméně. Veřejnou správu v ČR upravuje právní odvětví správní právo. Pojem je odvozen z pojmu správy, jako záměrné činnosti, sledující dosažení určitého cíle, která je vykonávána ve veřejném zájmu jako projev výkonné moci ve státě. Organizačně ji zajišťuje především stát, prostřednictvím svých orgánů a další veřejnoprávní subjekty. Rozlišujeme veřejnou správu ve funkčním smyslu, kdy jí rozumíme jako činnosti (spravování), a v organizačním smyslu, kdy máme na mysli instituce, které správu vykonávají. Veřejnou správu dále členíme na státní správu a samosprávu. V rámci této práce se ovšem budeme pohybovat v oblasti státní správy. Státní správa je částí veřejné správy, kterou zřizuje stát za účelem prosazení svých zájmů, nehodlá se jí vzdát a ani ji kvůli závažnosti spravovaných společenských vztahů předat samosprávě. Jedná se tedy o veřejnou správu uskutečňovanou státem. Mezi typické znaky státní správy patří podzákonnost, což znamená, že je ve své činnosti i v rozhodování vázána na zákony a nesmí překročit zákon ani ostatní obecně závazné právní předpisy. Dalším znakem státní správy je funkce výkonná tzn., že provádí, tedy prakticky uplatňuje právní 3
Ševčík: Služba pořádkové policie. Brno: Ministerstvo vnitra ČR, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2007, s. 10. 4 Jurníková, J. a kol. Správní právo - zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 69.
6
předpisy. Funkce nařizovací se projevuje vůči adresátům, tedy fyzickým i právnickým osobám, a je projevem autority státní moci ve formě příkazu, zákazu či povolení. Produktem činnosti státní správy může být vydání normativních správních aktů, individuálních správních aktů, provádění jiných opatření či použití státního donucení.5 Bezpečnostní správou rozumíme činnost a systém orgánů státní správy pověřených bezpečnostními funkcemi. Mimo policejní správu tedy zahrnuje i další oblasti jako jsou např. zajišťování ochrany bezpečnosti a pořádku při výkonu soudnictví (Vězeňská služba), zpravodajské služby, ochranu bezpečnosti práce, požární ochranu (Hasičský záchranný sbor), ochranu přírody apod.6 Policejní správa je výsečí výše uvedené bezpečnostní správy. Zahrnuje činnost policejních orgánů při výkonu ochrany bezpečnosti a veřejného pořádku, kterou zároveň můžeme označit za subsidiární, vzhledem k tomu, že tyto orgány zajišťují bezpečnost a veřejný pořádek jen v těch případech, kdy tyto úkoly nespadají do působnosti jiných specializovaných správních orgánů, bezpečnostních či zpravodajských sborů a služeb nebo do působnosti vojenské správy.7
5
Hanzelin,V.: Právo. Brno: Ministerstvo vnitra ČR, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2007, s.55,56. 6 Jurníková, J. a kol. Správní právo - zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 67. 7 Tamtéž.
7
2. Historický vývoj policejních sborů na našem území 2.1
Období do roku 1939 Do roku 1918 patřilo území dnešní České republiky k Rakousko-uherské monarchii, což
ovlivňovalo i nejednotný systém vnitřní bezpečnostní správy. Významnější snahy o změnu systému přišly v polovině 19. století, kdy došlo ke změně právní úpravy činnosti státních policejních úřadů, zavedení četnictva a po pádu bachovského absolutismu i zavedení samosprávy, v jejímž rámci mohla působit komunální (nyní obecní) policie.8 Nový Český stát, který vznikl v roce 1918, recipoval právní řád do této doby platný v Rakousku-Uhersku a převzal tím pádem i organizaci bezpečnostních složek. Nově vzniklé ministerstvo vnitra mělo širokou škálu působnosti. Z hlediska vnitřního pořádku a bezpečnosti se jedná zejména o činnost četnictva, které působilo po celém území republiky. Výjimkou byla statutární města, ve kterých byly zřízeny státní policejní úřady. V rámci samostatné působnosti obcí mohla o bezpečnost a osob a majetku pečovat i komunální policie na území spravovaném četnictvem. Četnictvo bylo vojensky organizovaným strážním sborem, který podléhal vojenským trestním zákonům a soudům. Nejvyšším správním orgánem bylo ministerstvo vnitra, výkon bezpečnostní služby potom podléhal politickým úřadům, záležitosti správní a hospodářské zajišťovali četničtí důstojníci. Zemské četnické ředitelství bylo zřízeno pro každou zemi a jeho obvody byly dále členěny na četnická oddělení, ta dále na dvě a více okresní četnická velitelství a na četnické stanice ve městech a větších obcích. 9 Sbor se skládal z mužstva (gážisté mimo hodnostní třídy) a z důstojníků (gážisté). Členové mužstva chránili bezpečnost osob a majetku, vykonávali hlídkovou činnost, zatýkali stíhané osoby, zajišťovali klid a pořádek při obecném ohrožení i při výtržnostech. Důstojníci potom zodpovídali za výkon služby, výcvik, vyučování a kázeň podřízených četníků. V čele četnictva byl generální velitel četnictva, který četnictvu vojensky velel a odpovídal za udržení kázně.10 Během let dosáhla původní rakouská organizační struktura četnictva velkého pokroku. Byly zřízeny nové specializované útvary, které používaly nové metody činnosti i technické prostředky, zejména zavedení dopravních a spojovacích prostředků, díky kterým se zvýšila akceschopnost četníků a podstatným způsobem vzrostla efektivita jejich práce.
8
Historie policie a četnictva [citováno 5.3.2009]. Dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/historie-policie-acetnictva.aspx. 9 Tamtéž.. 10 Tamtéž.
8
Druhou větev orgánů bezpečnostní správy – tedy politické úřady – po 1. světové válce tvořila pouze dvě policejní ředitelství (Praha, Brno) a dvě policejní komisařství (Plzeň, Ostrava). Jejich úkolem bylo starat se o veřejnou bezpečnost osob a majetku, udržování veřejného řádu a evidence obyvatelstva a cizinců. Další policejní úřady vznikaly postupně podle potřeby jako policejní ředitelství, komisařství, expozitury těchto úřadů a jako pohraniční policejní komisařství. V jejich čele stáli policejní ředitelé a správci policejních komisařství
s právním
vzděláním.
Výkonnými
orgány
byly
sbory
uniformované
a neuniformované stráže bezpečnosti. Sbor uniformované stráže bezpečnosti vykonával prostřednictvím gážistů mimo hodnostní třídy hlídkovou a pochůzkovou službu, eskortu vězňů, telefonní a telegrafní službu, první pomoc a další zákonem stanovené činnosti. Službu zpravodajskou, vyšetřovací a pátrací vykonával sbor neuniformované stráže bezpečnosti. Postupně docházelo ke vzniku dalších samostatných specializovaných oddělení, jako například oddělení tiskové, dopravní, oddělení pro zbrojní pasy, spolkové a divadelní, úřadovna pro potírání lichvy a oddělení pro poříční policii. Náplní práce bezpečnostního oddělení byla všeobecná ochrana veřejné bezpečnosti. Pro větší efektivitu se dělilo na další speciální útvary, například oddělení železniční, mravnostní, evidenční, korespondenční, oddělení krádeží, zvláštní oddělení pro stíhání kapesních zlodějů, padělatelů platidel, dále pak zajišťovací úřad, trestní rejstřík, stanice policejních psů, oddělení ztrát a nálezů, oddělení pro správu policejních věznic. Mimo tato oddělení v roce 1929 vznikla i Všeobecná kriminální ústředna, která vedla celostátní evidenci zločinců, pátrání po nezvěstných osobách a pomáhala úřadům při identifikaci mrtvol a stíhání zločinců.
2.2 Období mezi lety 1939 – 1945 V období Protektorátu Čechy a Morava se bezpečnostní sbory dostaly pod vliv německé správy a německých bezpečnostních složek. Protektorát nebyl suverénním státem, nýbrž autonomní součástí Německé říše. České bezpečnostní složky zůstaly zachovány a řízeny ministerstvem vnitra, avšak kontrolu a dozor nad nimi vykonávaly německé bezpečnostní orgány. V roce 1942 však nastaly podstatné změny. Bezpečnostní složky byly rozděleny na uniformovanou protektorátní policii (četnictvo, komunální policie atd.) a neuniformovanou protektorátní policii (bezpečnostní policie). V roce 1944 pak byly vládním nařízením všechny bezpečnostní složky inkorporovány do jedné – protektorátní policie.11 11
Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva III. – Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939 – 1945). Praha: Police history, 2001.
9
2.3 Období od roku 1945 Základem pro nové poválečné uspořádání státu se stal Košický vládní program, ze kterého mimo jiné vyplývaly i nové úkoly a povinnosti na úseku bezpečnosti. Dne 17. 4. 1945 byly vládou schváleny hlavní zásady výstavby nového bezpečnostního aparátu: 1. Četnictvo a policii nerozpouštět, ale očistit a ponechat ve výkonu služby, protože je zatím nemůžeme nahradit novými vycvičenými orgány. 2. Podchytit ozbrojenou masu občanstva a snažit se urychleně začlenit mladé vhodné lidi do bezpečnostní služby. 3. Utvořit zvláštní pohotovostní jednotky jako zálohy pro pohraničí.12 V Česku současně působily tři druhy bezpečnostních sborů – tzv. revoluční oddíly (Národní milice, Revoluční gardy atd.), Závodní milice a policejní a četnické oddíly. Z členů těchto sborů se rekrutovali noví příslušníci Sboru národní bezpečnosti (dále jen SNB). Tento nový bezpečnostní orgán byl budován jako tzv. orgán lidu, což se projevovalo v jeho podřízenosti jak velitelům (odborné otázky, výcvik, správa, kázeň apod.), tak národním výborům (otázky zaměřené k bezpečnostní službě). Dále byly zřízeny tzv. zemské odbory bezpečnosti (dále jen ZOB) při zemských národních výborech v Praze a Brně a expozitura brněnské ZOB v Ostravě. Jejich účelem byla organizace a řízení všech složek vnitřní národní bezpečnosti. V rámci ZOB fungovala čtyři oddělení: ZOB I (vnitro – vedení, řízení SNB, StB a kriminální služby), ZOB II (zpravodajství), ZOB III (právní a správní úsek), ZOB IV (doprava). Jednotlivé složky bezpečnosti tvořila služba pořádková, kriminální, zpravodajská, státní bezpečnost a pohotovostní pluk 1 NB (ten měl za úkol střežit pohraničí před tzv. „wehrwolf“ neboli vlkodlaky, což byly skupiny převážně z bývalých příslušníků SS a Hitlerjugend, kteří byli koncem války vyškolení k provádění teroristických, sabotážních a diverzních akcí na osvobozeném území).13 Další podstatnou změnu přineslo vládní nařízení z roku 1950, kdy došlo k rozdělení původního ministerstva vnitra na dvě nová. Vzniklo ministerstvo národní bezpečnosti, pod které spadla agenda Sboru národní bezpečnosti, a ministerstvo vnitra, kterému připadla vnitřní správa včetně národních výborů. Cílem tohoto opatření mělo být zkvalitnění a zvýšení operativnosti řídící práce a oproštění národních výborů od bezpečnostní správy. Reforma s sebou přinesla i zřízení nových výkonných orgánů ministerstva národní bezpečnosti, a to
12
Historie policie a četnictva [citováno 5.3.2009]. Dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/historie-policie-acetnictva.aspx. 13 Tamtéž.
10
sice Velitelství Státní bezpečnosti a Velitelství Veřejné bezpečnosti. Činnost nové organizace bezpečnosti se však vůbec neosvědčila, a proto v roce 1953 došlo k další reorganizaci, která spočívala ve zrušení ministerstva národní bezpečnosti. Veškerá agenda se vrátila ministerstvu vnitra. V návaznosti na reorganizaci přišly v roce 1954 další změny v organizační struktuře bezpečnostní správy. Hlavní správa Veřejné bezpečnosti se stala řídícím orgánem Veřejné bezpečnosti, té byly podřízeny krajské správy a okresní oddělení. Od roku 1964 se začala zřizovat oddělení VB, coby základní organizační prvek Veřejné bezpečnosti. Měla za úkol zajistit veřejný pořádek, chránit zdraví, život a majetek občanů, bezpečnost silničního provozu atp. S rozkazem ministra vnitra z roku 1966 přišly další organizační změny. Byly zrušeny krajské správy a okresní oddělení ministerstva vnitra a místo nich byly zřízeny krajské správy SNB a okresní oddělení VB. Roky 1968 a 1969 přinesly události, které se staly základem pro další změny v organizaci bezpečnostních složek. Ústavním zákonem č. 143/1968 vznikla československá federace a otázky vnitřního pořádku a bezpečnosti se tak dostaly do společné působnosti obou republik, konkrétně federálního ministerstva vnitra a ministerstva vnitra obou republik. Realizace nového uspořádání bezpečnostní správy byla provedena zákonem č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, který byl podřízen politickému stavu dané doby. Zákon byl postaven na vedoucí úloze KSČ, jednotě SNB a přednostní ochraně majetku v socialistickém vlastnictví.
11
3. Právní úprava zajištění bezpečnosti ČR Jak je uvedeno v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, patří mezi základní povinnosti státu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti, ochrana demokratických základů a ochrana života, zdraví a majetku. Tento zákon umožňuje vyhlásit mimořádná opatření v období ohrožení bezpečnosti státu, mezi které patří nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav. Nouzový stav a stav ohrožení státu se mohou vyhlásit pro část nebo pro celé území republiky, válečný stav se vyhlašuje vždy pro celé území státu. Mezi důvody pro vyhlášení některého z těchto opatření patří bezprostřední ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti, demokratických základů státu nebo případ, kdy je ve značném rozsahu ohrožen vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví lidí, majetkové hodnoty či životní prostředí anebo je-li potřeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně. Rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu či o válečném stavu jsou uveřejňovány v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašovány stejně jako zákon. Bezpečnostní rada státu je speciálním orgánem, který pro vládu připravuje návrhy opatření k zajištění bezpečnosti státu, která je tvořena předsedou vlády a jejími dalšími členy, kteří jsou určeni podle rozhodnutí vlády. Prezident ČR má právo účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat zprávy a projednávat s ní a s jejími členy otázky, které spadají do její působnosti. Subjekty, které zajišťují bezpečnost ČR, jsou jednak ozbrojené síly, které představuje armáda, dále ozbrojené bezpečnostní sbory, mezi které patří policie, vězeňská služba, Bezpečnostní informační služba, dále záchranné sbory (hasiči) a havarijní služby. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, neboli tzv. kompetenční zákon, stanovuje jako ústřední orgán státní správy pro vnitřní věci ministerstvo vnitra, které plní úkoly zejména v oblasti veřejného a vnitřního pořádku a bezpečnosti, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, dále spravuje jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu a evidenci obyvatel, dále do jeho působnosti spadá právo shromažďovací a sdružovací, povolování organizací s mezinárodním prvkem, veřejné sbírky, archivní a spisová služba, oblast zbraní a střeliva, požární ochrany, úsek cestovních dokladů, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků, dále také územní členění státu, státní hranice a jejich vyměřování a udržování, státní symboly, volby a krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochrana obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. Mimo těchto uvedených funkcí ještě plní ministerstvo koordinační úlohu v oblasti správního řízení a správního trestání, zajišťuje komunikační sítě
12
pro policii, složky integrovaného záchranného systému a územní orgány státní správy a zajišťuje spolupráci v rámci mezinárodní organizace Interpol. Krizový zákon (240/2000 Sb.) ukládá Ministerstvu vnitra úkoly při přípravě na krizové stavy i při jejich řešení. Jedná se zejména o koordinační činnost ministerstva, kdy sjednocuje postupy jednotlivých ministerstev, krajských a obecních úřadů, právnických a podnikajících fyzických osob, dále organizuje instruktáže k získání zvláštní odborné způsobilosti pracovníků orgánů krizového řízení, kontroluje krizové plány, odpovídá za přípravu a řešení krizových situací souvisejících s vnitřní bezpečností a pořádkem a přitom určuje a kontroluje postupy Policie ČR. Také zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému ukládá ministerstvu několik úkolů v oblasti jednak přípravy na mimořádné události, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva, pak také v oblasti zapojení ČR do mezinárodních záchranných operací při mimořádných událostech v zahraničí a poskytování humanitární pomoci do zahraničí. Dalším předpisem, který upravuje oblast ochrany bezpečnosti ČR je vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, která určuje postup při zřizování zařízení civilní ochrany a odbornou přípravu jejich personálu. Důležitým právním předpisem je také zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který zřizuje ozbrojený bezpečnostní sbor, který se nazývá Policie ČR. Od 1. 1. 2009 je účinný nový předpis, který upravuje úlohu a postavení Policie ČR, zák. č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky. Policie ČR plní úkoly ministerstva, které jsou obsaženy ve výše uvedených předpisech, tzn. úkoly týkající se vnitřního pořádku a bezpečnosti a další. Policie ČR postupuje také podle mezinárodních smluv, které schválil Parlament ČR, jsou ratifikované a vyhlášené a ČR je jimi vázána. Úkoly, které jsou uvedené v zákoně o Policii ČR plní policisté, tzn. příslušníci policie.
13
4. Policie ČR V současné době stojíme na počátku nové etapy historie Policie ČR. Po 17 letech účinnosti zák. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, přichází nová právní úprava, která má odstranit nedostatky dnes již zastaralého původního zákona, který koncepčně vycházel ještě ze zákona o Sboru národní bezpečnosti a dnes je již i přes mnoho novelizací překonaný. Jelikož nový zákon o Policii České republiky číslo 273/2008 Sb. je účinný teprve od 1. 1. 2009, zahrnu do své práce porovnání úpravy původní (zák. č. 283/1991 Sb., účinný do 31. 12. 2008), s úpravou novou, s vyzdvižením stěžejních rozdílů a důvodů, které ke změnám vedly. Vláda se rozhodla pro zásadní reformu Policie ČR v několika krocích. Reforma je strukturovaná do deseti pilířů, které se promítají napříč novou právní úpravou: 1. pilíř: Působnost a pravomoci Policie ČR 2. pilíř: Policie – partner dalších orgánů státu, územních samosprávných celků a zejména veřejnosti 3. pilíř: Ekonomické postavení Policie ČR 4. pilíř: Kontrola 5. pilíř: Vzdělávání policistů 6. pilíř: Služební zákon 7. pilíř: Projekt 1000 – vstřícná tvář policie 8. pilíř: Nová struktura neuniformované policie 9. pilíř: „Dost bylo papírů“ aneb elektronizace práce policie 10. pilíř: Debyrokratizace.14 Policie ČR je veřejným sborem s tzv. celostátní působností, mezi které dále patří např. Vojenská policie, Vězeňská služba, Hasičský záchranný sbor a Celní správa. Policie ČR je mimo to také sborem bezpečnostním. Tento pojem byl legislativci záměrně vytvořen pro sjednocení úpravy veřejnoprávní služebních poměrů, avšak týká se i sborů, které neplní bezpečnostní úkoly v pravém slova smyslu (patří sem např. i Úřad pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní a informační služba, Vězeňská služba ČR, Hasičský záchranný sbor ČR). Dále můžeme Policii ČR charakterizovat jako veřejný sbor ozbrojený (mezi neozbrojené patří např. Hasičský záchranný sbor) a sbor policejní. Policejní sbory se vyznačují především tím, že jejich primárním úkolem je chránit veřejnou bezpečnost a pořádek, což spočívá především ve vykonávání dozoru a v zásahové činnosti, které mají formu bezprostředních zásahů a faktických pokynů, které nejsou formálními správními akty. 14
OBP MV: Reforma policie. Část I. – legislativní změny. Policista 6/2008. Příloha, s. 1.
14
S tím souvisí skutečnost, že příslušníci policejních sborů jsou pro výkon služby vybaveni donucovacími prostředky, které mohou použít v zákonem stanovených podmínkách.15 V této charakteristice policie se shoduje původní i nová právní úprava.
4.1
Subjektivita PČR V původní právní úpravě byla Policie ČR součástí státu, netvořila však jeho organizační
složku. Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu Policie ČR není právnickou osobou a dle zákona nemá ani postavení účastníka řízení před soudem. V záležitostech týkajících se Policie ČR má způsobilost mít práva a povinnosti a být účastníkem řízení Česká republika jako stát. Toto vymezení se však vztahuje pouze na soukromoprávní záležitosti. Oproti tomu má Policie ČR způsobilost být účastníkem správního řízení podle správního řádu. K tomuto se vyjádřil ve svém nálezu Ústavní soud, když konstatoval, že v řízení se přezkoumávají rozhodnutí orgánů veřejné správy, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou právnickými osobami. V případě Policie ČR je rozhodující, že na základě zákonného zmocnění vystupuje jako státní orgán, který disponuje svěřenou působností a pravomocí. Dle názoru Ústavního soudu nemusí být osobou v právním smyslu, ale lze si jej představit jako výčet pravomocí. V tomto případě potom žalobce nežaluje osobu, ale nositele zmíněných pravomocí. 16 Pokud jde o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, je žalovaným podle soudního řádu správního ten orgán, který zásah provedl. V případě zásahu veřejného ozbrojeného sboru je žalovaným správním orgánem ten, kterému je tento sbor podřízen, u obecní policie se jedná o obec. Dále může být orgán policie účastníkem řízení před Ústavním soudem, pokud vydal rozhodnutí, které je předmětem ústavní stížnosti. Nový zákon vymezuje postavení Policie ČR v právních vztazích i její status při nakládání s majetkem státu nově. Policie ČR nemá právní subjektivitu, ale je státním orgánem sui generis, který vykonává policejní činnost k ochraně veřejného pořádku coby veřejnou službu. Krajské správy Policie ČR jsou v zákoně vymezeny jako organizační složky státu a účetní jednotky. Policejní prezidium je vymezeno jako součást organizační složky státu a účetní jednotky Ministerstvo vnitra. Státní správu nevykonává Policie ČR jako celek, nýbrž její jednotlivé útvary.
15
Mates, P., Čechmánek, B. a kol. Policejní právo. Právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 9,10. 16 Nálezy ÚS.
15
4.2
Řízení a organizace policie Zákon o policii upravuje vztah Policie ČR a Ministerstva vnitra pouze v obecné rovině
a to tak, že policie je ministerstvu podřízena, z čehož vyplývá i odpovědnost ministra vůči vládě za činnost policie a zároveň jeho oprávnění rozhodovat o způsobu řízení a kontroly policie. Další ustanovení potom vztahy mezi ministerstvem a policií konkretizují.17 Dále je v zákoně uvedeno, že ministerstvo vytváří podmínky pro plnění úkolů Policie ČR. Ve skutečnosti se jedná o velmi různorodé skupiny vztahů, ministerstvo např. provádí analýzu rizikových faktorů ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost, tvoří závazné koncepce týkající se vnitřní bezpečnosti a pořádku a dohlíží na jejich plnění, publikuje odborná stanoviska, může požadovat informace a vysvětlení od policejních útvarů, účastní se zajišťování mezinárodní policejní spolupráce, pomáhá Policii ČR při spolupráci s jinými ústředními správními orgány atp.18 Policejní prezidium ČR je oprávněno řídit činnost Policie ČR při plnění úkolů vyplývajících ze zákona o policii, pokud zvláštní předpis nestanoví něco jiného. Např. Policejní prezidium nemůže řídit policisty povolané k plnění úkolů Ministerstva vnitra v rámci inspekce, která odhaluje trestné činy spáchané policisty. Policejní prezidium se sídlem v Praze zřizuje v rámci svojí působnosti interním aktem řízení odborné útvary, které plní především specifické policejní úkoly. Jsou jimi např. ředitelství služby pořádkové a železniční policie, ředitelství služby dopravní policie, odbor mezinárodní policejní spolupráce, odbor služební kynologie a hipologie a další. V čele policejní prezidia stojí policejní prezident, který je představeným všech policistů, kromě policistů povolaných k plnění úkolů Ministerstva vnitra nebo do zpravodajské služby. Jak už jsem zmínila v předchozí podkapitole, nová právní úprava přináší kromě změn v organizaci policie i úpravu ekonomického řízení. V původní úpravě byly všechny ekonomické procesy centralizovány a řízeny Policejním prezidiem. Ekonomické řízení tak bylo nepružné, pomalé a příliš byrokratické. V neposlední řadě bylo Policejní prezidium zatíženo činností, kterou není potřeba vykonávat centrálně. Na druhou stranu policejní funkcionáři, kteří nesli odpovědnost za výkon policejních činností v jim podřízených součástech Policie ČR, nedisponovali dostatečnými ekonomickými nástroji k ovlivňování kvality výkonu policejní činnosti. Docházelo tak fakticky k nelogickému rozdělení odpovědnosti a nástrojů pro výkon policejní činnosti. Dalším problém, co se ekonomického 17
Mates, P., Čechmánek, B. a kol. Policejní právo. Právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 32,33. 18 Důvodová zpráva k návrhu zákona o Policii ČR. [citováno 15.2.2009] Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw.
16
řízení týče, je programové financování nejen investičních ale i neinvestičních projektů, což znemožňuje operativní přesouvání finančních prostředků pro operativní zajištění potřeb výkonu policejní činnosti v průběhu roku. Další změnou je provedení organizační struktury Policie ČR, kdy se upouští od podrobného členění na tzv. služby přímo ze zákona, ale stanoví se pouze nezbytné základní prvky, aby se mohlo podrobnější organizační uspořádání Policie ČR měnit v čase podle vývoje bezpečnostní situace. Základními organizačními součástmi Policie ČR tedy dle nového zákona jsou: -
Policejní prezidium České republiky v čele s policejním prezidentem, který odpovídá za činnost Policie ČR ministrovi,
-
útvary policie s celostátní působností,
-
krajská ředitelství policie,
-
útvary zřízené v rámci krajského ředitelství.19
Ke dni účinnosti nového zákona je zřízeno 8 krajských správ, které jsou nově organizačními složkami státu a účetními jednotkami. Jejich počet však bude postupně zvyšován tak, aby k 1. 1. 2012 existovalo 14 krajských správ, jejichž územní působnost bude odpovídat územím vyšších územních samosprávných celků (stejně tak tomu je např. v případě Hasičského záchranného sboru ČR). Současných 8 krajských správ oproti tomu odpovídá územnímu uspořádání shodnému s justicí (soudy a státní zastupitelství). Oproti krajským ředitelstvím se Policejní prezidium a útvary policie s celostátní působností považují při nakládání s majetkem ČR a v právních vztazích za součást organizační jednotky státu a účetní jednotky ministerstva. Policie ČR zůstává personálně i organizačně jednotným hierarchicky organizovaným bezpečnostním sborem, který je jako celek podřízený policejnímu prezidentovi, dochází však k decentralizaci jeho vnitřní ekonomiky. Normami, které podrobněji upravují tuto problematiku, jsou Nařízení ministerstva vnitra č. 85/2001, kterým se stanoví zásady systematizace pracovních míst v Policii ČR a Nařízení ministerstva vnitra č. 71/2001, kterým se stanoví organizace Policie ČR). Nařízení uvádí, že v Policii ČR je základním organizačním celkem útvar zřizovaný k zajištění základních úkolů policie. Útvary se podle vykonávaných činností, počtu pracovních míst a složitosti řídící, organizátorské a kontrolní práce člení na organizační články, jimiž jsou odbor, oddělení či skupina. Odbor lze zřídit, pokud celkový počet pracovních míst dosáhne nejméně počtu 35, pro oddělení se jedná o 16 pracovních míst a u skupiny musí být nejméně 1 pracovní místo.
19
Zákon č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky.
17
4.2.1 Útvary Policie ČR s působností na celém území
Kriminalistický ústav Praha Tento ústav provádí aplikovaný výzkum, ověřuje a zavádí do kriminalistickotechnické a znalecké praxe výsledky základního výzkumu s cílem získání nových forem a metod získávání důkazů pro trestní řízení.20 Jedná se o útvar specializovaný na výkon kriminalisticko-technické a znalecké (expertizní) činnosti v oborech elektrotechnika, chemie, kriminalistika, písmoznalectví a strojírenství. Mezi expertizní obory ústavu patří kriminalistická dokumentace, v jejímž rámci probíhá i analýza dat (kriminalistická audioexpertiza, videoexpertiza, počítačová expertiza, fotografická expertiza),
přírodovědné
a antropologie),
zkoumání
kriminalistická
(biologie,
daktyloskopie
a
genetiky,
fyziky,
kriminalistická
chemie
identifikace
(mechanoskopie, defektoskopie, metalografie, trasologie, balistika, elektrotechnika a grafická expertiza). Jako ústav specializovaný na znaleckou činnost a vědecký ústav je zapsán v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, podle zákona o tlumočnících a znalcích. Ústav se v oblasti vývoje zaměřuje na zajištění technických prostředků a pracovních postupů, které nejsou k dostání na běžném trhu. Výsledky výzkumu a vývoje slouží nejen odborným pracovištím ústavu, ale také kriminalistickým znaleckým pracovištím na regionální úrovni a kriminalistickým technikům, kteří pracují na místě trestného činu. Roku 1998 byl ústav přijat za řádného člena European network of Forensic Science Institutes (ENFSI), čímž se stal našim prvním policejním pracovištěm působícím v oficiálních evropských strukturách. Kriminalistický ústav Praha se aktivně zapojil do vědeckých aktiv organizovaných Interpolem a dalšími nadnárodními organizacemi v Evropě i ve světě.21
Letecká služba Primárním úkolem letecké služby je pohotovostní zajištění policejních akcí na záchranu života či odvrácení hrozícího nebezpečí, pátrání po pohřešovaných osobách a nebezpečných pachatelích. Letecká služba provádí lety hlídkové a lety průzkumné za účelem např. ostrahy státních hranic, pátrání po odcizených motorových vozidlech, pořizování důkazů, řízení dopravy a pořizování dokumentace při objasňování trestných činů. V rámci služby policie veřejnosti a integrovaného záchranného
20
Důvodová zpráva k návrhu http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw. 21
zákona
o
Policii
ČR.
[citováno
15.2.2009]
Dostupné
[Citováno 12.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/o-nas-56.aspx?q=Y2hudW09MQ%3d%3d.
18
z
systému se policejní vrtulníky podílejí na provozu letecké záchranné služby, na realizaci transplantačního programu a návratu postižených ze zahraničí. Provádějí záchranné a přepravní lety při velkých požárech, záplavách a jiných katastrofách.22 Policie ČR zajišťuje trvalou akceschopnost letadel pro základní, teritoriální i speciální policejní útvary, Hasičský záchranný sbor ČR i další složky integrovaného záchranného systému. 23
Národní protidrogová centrála SKPV (služba kriminální policie a vyšetřování) Národní protidrogová centrála byla zřízena na přelomu roku 1994/1995 z původního Odboru drog, který byl součástí Útvaru organizovaného zločinu Ústředny kriminální policie. V lednu roku 2001 se potom stala samostatnou specializovanou jednotkou, odpovědnou především za odhalování a dokumentování organizované drogové kriminality v ČR. Na základě změn provedených v trestním právu, došlo v roce 2002 k faktickému spojení národní protidrogové centrály s oddělením vyšetřování Úřadu vyšetřování pro Českou republiku a tímto vznikla společná služba kriminální policie a vyšetřování – Národní protidrogová centrála, jako ideální model policejní složky v efektivním boji proti drogové kriminalitě. Od roku 2004 jsou v Národní protidrogové centrále činná dvě oddělení, s rozdělením dle základního dělení omamných látek (1. oddělení zpracovává problematiku přírodních a polosyntetických drog, 2. oddělení problematiku syntetických drog a prekurzorů).24
Služba cizinecké policie Jedná se o liniově řízenou a vysoce specializovanou složku Policie ČR. Plní úkoly související s povolováním vstupu a pobytu cizinců na území ČR, odhaluje nelegální migraci, uplatňuje represivní opatření vůči cizincům zdržujícím se na území ČR v rozporu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a řeší trestnou činnost spáchanou v souvislosti s překračováním státních hranic a s přeshraniční trestnou činností.25 Jedná se o oblasti působnosti s tzv. mezinárodním prvkem, kterým je cizí státní příslušník a jeho vztah k ČR. V této oblasti činnosti se cizinecká policie řídí zejména již zmíněným zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, dále pak zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, a mezinárodními
22
[Citováno 12.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/policie-ceske-republiky-letecka-sluzba824129.aspx. 23 Důvodová zpráva k návrhu zákona o Policii ČR. [citováno 15.2.2009] Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw. 24 [Citováno 13.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/narodni-protidrogova-centrala-skpvprezentace-utvaru.aspx. 25 [Citováno 13.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/sluzba-cizinecke-policie.aspx.
19
smlouvami týkajícími se víz a předávání osob na státních hranicích. Co se týče státních
hranic,
cizinecká
policie
zajišťuje
zejména
jejich
neporušitelnost
a nezměnitelnost, zabraňuje jejich nedovolenému překračování a podílí se na boji proti mezinárodnímu terorismu.26 Od roku 2003 je ochrana státních hranic upravena v zák. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic, kterým bylo převzato tzv. schengenské acquis do právního řádu ČR.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu SKPV Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vznikl rozhodnutím ministra vnitra v roce 1995. Od ledna 2002 je ze zákona součástí služby kriminální policie a vyšetřování. Primární úkolem úřadu je odhalovat a stíhat trestné činy v spáchané v období mezi 25. únorem 1948 a a 29. prosincem 1989, které nebyly z politických důvodů pravomocně rozhodnuty. Kromě vyšetřování úřad vykonává i činnost dokumentační, která spočívá ve shromažďování a vyhodnocování dokumentů, informací a materiálů, které dokládají zločinnost komunistického režimu. Výsledky práce dokumentaristů využívají policisté při vyšetřování a zároveň se prezentují veřejnosti buď formou publikační činnosti, pořádáním přednášek a výstav či prezentací v médiích.27
Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV je specializovaným organizačním článkem policie, jehož úkolem odhalování korupce a finanční kriminality, včetně kriminality daňové a trestných činů spáchaných v souvislosti s legalizací výnosů z trestné činnosti patřící do příslušnosti útvaru. Tento útvar byl zřízen Ministerstvem vnitra v roce 2003 jako útvar s působností na celém území ČR. Věcnou a funkční příslušnost v oblasti trestního řízení převzal útvar od dvou zaniklých útvarů, a to Úřadu finanční kriminality a ochrany státu SKPV a Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti SKPV. Cílem vzniku útvaru bylo vytvoření vysoce specializované, odborně zdatné, maximálně flexibilní, mobilní a morálně silně odolné policejní složky zaměřené na boj s nejnebezpečnějšími formami korupce a závažné hospodářské a finanční kriminality, při důsledném využívání kriminálního zpravodajství jako základní metody vysoce profesionálního získávání a zpracování operativních informací, jejich analýzy
26
BUDKA,I. a kol.: Základy činnosti kriminální, cizinecké a pohraniční policie, 1.vyd., Praha, PA ČR, 1977, s. 91,92. 27 [Citováno 15.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/urad-dokumentace-a-vysetrovani-zlocinukomunismu-879602.aspx.
20
a následného využití pro rozhodovací proces státních orgánů v oblasti předcházení ekonomické kriminalitě, efektivní a kvalitní průběh a výstup v oblasti trestního řízení, zajištění co největšího objemu výnosů ze závažné trestné činnosti a majetku pachatelů pro náhradu škod a případný trest propadnutí majetku nebo věci. 28
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV Útvar vznikl v lednu 1995 a je výkonným pracovištěm služby kriminální policie a vyšetřování s celostátní působností. Organizovaný zločin představuje jeden z nejnebezpečnějších
společenských
problémů
současného
světa,
jehož
nekontrolovatelné rozšiřování může ohrozit stabilitu světových ekonomických a politických systémů. Aktivity organizovaného zločinu se zaměřují zejména na rozvojové země a země, které se nacházejí v transformačním stádiu ekonomiky, mezi které stále ještě patří i Česká republika. Cílem organizovaného zločinu je získání maximálních zisků a také ekonomického, společenského vlivu za použití jakýchkoliv prostředků. Jsou to prostředky méně viditelné, pro společnost však velmi nebezpečné - korupce, diskreditace nepohodlných osob a institucí nebo legalizace výnosů z trestné činnosti prostřednictvím zdánlivě legálního podnikání či investování. Organizovaný zločin ignoruje státy, jejich hranice a především právní řád a vytváří si uvnitř společnosti své vlastní, paralelní, na státu nezávislé struktury. Přitom organizovaná trestná činnost není fenoménem izolovaným od ostatní tzv. běžné kriminality. Oba tyto typy jsou velkou měrou vzájemně propojeny. Útvar je v boji s organizovaným zločinem jedním z partnerů odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra a podílí se na tvorbě koncepčních materiálů a konkrétních návrhů opatření vedoucích k větší efektivitě boje s organizovaným zločinem. Vedle odboru bezpečnostní politiky MV spolupracuje Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v boji s organizovaným zločinem s dalšími resortními a mimoresortními institucemi a organizacemi a s příslušnými mezinárodními institucemi a organizacemi např. Europol, Interpol, Eurojust apod. Hlavními úkoly útvaru je zejména získávání, soustřeďování, uchovávání, analýza a využívání informací důležitých pro boj s organizovaným zločinem a odhalování, vyšetřování a zjišťování pachatelů trestné činnosti v oblasti nedovoleného obchodování nebo přechovávání zbraní střeliva, vojenského materiálu, radioaktivních 28
[Citováno 16.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/policie-ceske-republiky-utvar-odhalovanikorupce-a-financni-kriminality-sluzby-kriminalni-policie-a-vysetrovani-pcr-uokfk-skpv.aspx.
21
látek apod., v oblasti obchodu s lidmi a nelegální migrace, násilné trestné činnosti, vydírání, nástražných výbušných systémů, v úseku padělání a pozměňování peněz a dalších platebních prostředků, v oblasti terorismu a extremismu, zločineckých struktur a jejich aktivit na území ČR a v oblasti rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Jednotlivými druhy organizované trestné činnosti se zabývají specializované odbory útvaru sídlící v Praze. V rámci regionů je činnost ÚOOZ přenesena na expozitury, které se zabývají zejména organizovanou trestnou činnosti páchanou na místně příslušném území expozitury. 29
Útvar pro ochranu prezidenta ČR Tento útvar vykonává osobní a epizodickou ochranu a bezpečnostní ochranu a přepravu prezidenta, jeho manželky, dalších chráněných osob a osob, kterým je po dobu jejich pobytu na území ČR poskytována ochrana podle mezinárodních dohod, zajišťuje ochranu sídla prezidenta a objektů, kde prezident pobývá, střeží další objekty, v nichž pobývají další chráněné osoby, provádí hygienicko-toxikologickou, pyrotechnickou a speciální technickou ochranu, organizuje bezpečnostní akce, které souvisejí s ochranou prezidenta, ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a Vojenskou kanceláří prezidenta republiky plní úkoly v oblasti příprav činnosti útvaru za krizových situací včetně stavu ohrožení státu a válečného stavu atd. Na Pražském hradě útvar primárně zajišťuje bezpečnost při akcích pořádaných prezidentem ČR. Jde především o přijetí zástupců vlády ČR, Senátu a Parlamentu ČR, o přijetí významných zahraničních činitelů a zahraničních delegací, představitelů NATO a Evropské unie. Mezi další významné události patří např. nástupní audience velvyslanců a jmenování soudců a ústavních soudců, nejvýznamnějšími potom jsou volba a inaugurace prezidenta ČR, výstavy Českých korunovačních klenotů a udělování státních vyznamenání u příležitosti oslav vzniku samostatného Československa. Útvar zajišťuje bezpečnost také při společenských a komerčních akcích, které se konají v prostorách Hradu (koncerty, konference, recepce a slavnostní večeře). V rámci výkonu služby se policisté útvaru významně podílejí i na ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti Pražského hradu. 30
29
[Citováno 15.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/utvar-pro-odhalovani-organizovanehozlocinu-skpv-199737.aspx 30 [Citováno 15.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/utvar-pro-ochranu-prezidenta-ceskerepubliky.aspx.
22
Útvar pro ochranu ústavních činitelů Útvar se zabývá osobní a epizodickou ochranou a bezpečnostní dopravou trvale chráněných ústavních činitelů České republiky a osob, kterým je po dobu jejich pobytu na území České republiky poskytována ochrana podle mezinárodních úmluv (osoby, u kterých je riziko ohrožení života nebo zdraví z titulu jejich funkce či příslušnosti k ústředním orgánům jiných států nebo mezinárodních organizací), ochranou diplomatických objektů (např. zastupitelské úřady a rezidence velvyslanců), ochranou chráněných objektů a prostorů zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, které schválila vláda (Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, Úřad vlády ČR, část mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, Ministerstvo zahraničních věcí a dalších, dále provádí hygienicko-toxikologickou ochranu a v souvislosti s ochranou chráněných osob organizuje opatření k zajištění bezpečnosti osob a objektů.31
Útvar rychlého nasazení Tento útvar vznikl již v roce 1981, tehdy ještě v rámci Sboru národní bezpečnosti, jako reakce na vlnu terorismu a únosů letadel ve světě i u nás. Po roce 1989 se pojetím výcviku a zaměřením své činnosti postupně zařadil mezi podobné speciální jednotky v Evropě. Jedná se o specifický policejní útvar s celostátní působností určený zejména pro boj proti terorismu. O vyslání útvaru rozhoduje policejní prezident se souhlasem ministra vnitra. O nasazení útvaru rozhoduje velitel oprávněný nařizovat provedení zákroku pod jednotným velením. Útvar provádí služební zákroky proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení. Útvar se dělí na sekci rychlého nasazení (specialisté, pyrotechnici, výcviková skupina), speciální služby (odstřelovači, spojaři, dokumentaristé, vyjednavači, řidiči) a administrativně / logistické oddělení. Jednotka udržuje pracovní kontakty se svými evropskými kolegy např. z anglické 22 SAS, francouzských GIGN a RAID, belgické SIE, italských NOCS a GIS, švédské CTU a slovenské ÚOU.32
Útvar speciálních činností SKPV
31
[Citováno 15.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/utvar-pro-ochranu-ustavnich-cinitelu-19.aspx. [Citováno 16.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/utvar-rychleho-nasazeni-policie-ceskerepubliky-utvar-rychleho-nasazeni.aspx. 32
23
Útvar provádí předstírané převody podle § 158c trestního řádu, použití agenta podle § 158e trestního řádu, ochranu osob podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, a opatřuje krycí doklady.
Útvar zvláštních činností SKPV Jedná se o servisní složku Policie ČR, která provádí odposlech a záznam telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a další specializované úkony ve prospěch oprávněných bezpečnostních subjektů. Je jediným útvarem Policie ČR, který je oprávněn provádět tyto úkony po celém území ČR, čemuž odpovídá i organizační struktura útvaru (pražská centrála a expozitury v jednotlivých krajích). Mimo výkonných pravomocí vykonává útvar i metodickou působnost v problematice sledování osob a věcí a řídí a technicky zajišťuje činnost systému centralizované ochrany. Díky výlučné působnosti v oblasti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu má nezastupitelnou roli při soustřeďování podkladových údajů ke zpracovávání statisticko-analytických zpráv.
4.2.2 Útvary s územně vymezenou působností V současné době v ČR zřízeno celkem 8 krajských ředitelství policie. Jedná se o:
Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy
Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje
Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje
Krajské ředitelství policie Severočeského kraje
Krajské ředitelství policie Severomoravského kraje
Krajské ředitelství policie Středočeského kraje
Krajské ředitelství policie Východočeského kraje
Krajské ředitelství policie Západočeského kraje
K 1. 1. 2012 by již mělo existovat 14 krajských ředitelství, která budou odpovídat vyšším územně samosprávným celkům. Jde o tato krajská ředitelství: Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem v Praze Krajské ředitelství policie Středočeského kraje se sídlem v Praze Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem v Plzni Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje se sídlem v Karlových Varech Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem Krajské ředitelství policie Libereckého kraje se sídlem v Liberci 24
Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové Krajské ředitelství policie Pardubického kraje se sídlem v Pardubicích Krajské ředitelství policie kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci Krajské ředitelství policie Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě.33 Jednotlivé služby, které stanovil původní zákon o policii, zůstávají prozatím zachovány, avšak zřizování nových či rušení již nepotřebných je nyní mnohem pružnější a může operativně reagovat na potřeby společnosti, předchozí právní úprava totiž obsahovala taxativní výčet jednotlivých služeb, a proto bylo pro jejich zřízení nutno zákon novelizovat. Mezi tyto služby patří: -
služba pořádkové policie,
-
služba kriminální policie a vyšetřování,
-
služba dopravní policie,
-
služba správních činností,
-
ochranná služba,
-
služba cizinecké a pohraniční policie,
-
služba rychlého nasazení,
-
služba železniční policie,
-
letecká služba.
Služba pořádkové policie. Plní veškeré základní úkoly policie, mezi které patří především ochrana veřejného pořádku, boj proti kriminalitě, provádění trestního a přestupkového řízení nebo i dohled na bezpečnost silničního provozu. V rámci plnění těchto úkolů přijímá od občanů oznámení o trestných činech, přestupcích, mimořádných událostech, pohřešovaných osobách a na jejich základě činí potřebná opatření. Mimo jiné také pátrá po pohřešovaných osobách a věcech. Služba dopravní policie. Mezi její základní úkoly patří dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a řešení dopravních nehod. Výkonnými články pro zajištění těchto činností jsou dopravní inspektoráty zřízené v rámci jednotlivých okresních ředitelství Policie ČR. Dále také dopravní inspektoráty posuzují užití a rozmístění dopravních značek a zařízení, uzavírek silnic, 33
Příloha zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
25
umístění reklamních poutačů v bezprostředním okolí silnic a na vybraných křižovatkách mohou řídit dopravu. Služba železniční policie. Jedná se o službu s celorepublikovou působností specializovanou na ochranu bezpečnosti cestujících a přepravovaných zásilek a udržování veřejného pořádku na nádražích a ve vlacích. Ochranná služba. Služba zabezpečuje ochranu prezidenta ČR, ústavních činitelů, osob, jimž ochrana náleží na základě mezinárodních smluv, zastupitelských objektů a jiných určených objektů. Dělí se na Útvar na ochranu prezidenta ČR a Útvar na ochranu ústavních činitelů. Služba kriminální policie a vyšetřování. Stěžejním úkolem této služby je odhalování a vyšetřování trestných činů, zjišťování jejich pachatelů, pátrání po pohřešovaných a hledaných osobách a odcizených věcech. Při své práci kriminalisté využívají policejní evidence, odborná kriminalistická pracoviště a spolupráce se zahraničními policejními sbory. Služba správních činností. Tato služba vykonává bezpečnostní správu na úseku zbraní, střeliva, výbušnin a střelnic. V jejím rámci vydává zbrojní průkazy, licence, průkazy zbraní vydává povolení k dovozům a vývozům zbraní a střeliva. Služba cizinecké policie, letecká služba a služba rychlého nasazení jsou podrobněji upraveny již v kapitole 4.3.1 v rámci Útvarů Policie ČR s působností na celém území. Schéma příkladného organizačního řešení územních odborů v rámci krajského či městského ředitelství Policie ČR uvádím v příloze.
Policejní prezident potom zřizuje na návrh krajského ředitelství další specializované útvary, zde uvádím některé útvary zřízené v rámci Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy34:
Integrované operační středisko Jde o samostatný útvar pro organizování, řízení a koordinaci výkonu služby na daném území. Do jeho úkolů patří zejména soustřeďovat a předávat informace
34
[Citováno 15.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/sprava-hl-m-prahy-o-nas-krajske-reditelstvipolicie-hlavniho-mesta-prahy.aspx.
26
o bezpečnostní situaci a současně rozhodovat o konkrétních opatřeních k řešení krizových situací. Zajišťuje akceschopnost a neustálou dosažitelnost služby.
Pohotovostní motorizovaná jednotka Jejím posláním je účinné zakročení proti pouliční kriminalitě prakticky kdekoliv, pohotové reakce na oznámení z tísňové linky a rychlé soustředění většího počtu policistů tam, kde je třeba.
Zásahová jednotka Jednotka také často poskytuje pomoc ostatním policejním útvarům proti zvlášť agresivním nebo ozbrojeným osobám.
Speciální pořádková jednotka Jednotka se podílí na bezpečnostních opatřeních při nejrůznějších demonstracích a dalších hromadných akcích, zúčastňuje se také pátracích a kontrolních akcí a posiluje také hlídkovou službu.
Poříční oddělení Útvar dohlíží na plavební pořádek, podílí se na záchranných akcích, zajišťuje pátrání po utonulých a jinak spolupracuje s ostatními policejními útvary a hasiči. Při povodních se také zapojuje do záchranných a evakuačních prací.
Vězeňsko-eskortní oddělení Oddělení má za úkol střežit osoby, které jsou umístěny v policejní cele pro podezření ze spáchání trestného činu, dále provádí jejich eskortu k výslechu u vyšetřovatele nebo k soudům. Při své činnosti spolupracuje s Vězeňskou službou ČR.
Oddělení služební kynologie Příslušníci Policie ČR za pomoci speciálně vycvičených psů ve spojení s jejich speciálními čichovými schopnostmi např. pomáhají při pátrání po osobách a věcech (vyhledávají výbušniny, zbraně, střelivo a omamné látky, pátrají na místech požárů apod.), vyhledávají ukryté mrtvoly a násilně odstraněné osoby ve spojitosti s organizovaným zločinem, zakročují proti pachatelům kriminality, asistují při bezpečnostních opatřeních, provádí prohlídky objektů, posilují hlídkovou službu a provádí identifikace osob podle pachových stop. Nejpoužívanějším plemenem pro policejní práci je německý ovčák. Policie ČR zajišťuje chov i výcvik těchto psů. Služební pes je nenahraditelným pomocníkem i na úseku prevence.
27
Oddělení jízdní policie Policejní jednotky na koních se osvědčily např. při službě v obtížném terénu, při pátracích akcích, obzvláště při zákrocích proti agresivnímu davu, ale také výborně reprezentují Policii ČR při různých slavnostních událostech.
Oddělení Metro Oddělení Metro je speciální jednotka v rámci Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, která má za úkol při spolupráci s dopravním podnikem a městskou policií dohlížet na bezpečnost a pořádek v prostorech pražského metra.35
4.3
Činnost Policie ČR Jádrem činnosti policejních sborů je výkon pořádkového dozoru a zásahová činnost.
Policisté jsou k výkonu těchto činností vybaveni donucovacími prostředky, včetně zbraně, které mohou použít za zákonem stanovených podmínek. Tato oprávnění jsou jim většinou přiznána v širším rozsahu, než je tomu v případech okolností vylučujících protiprávnost (nutná obrana, krajní nouze). Nový zákon o policii přináší změnu hned v § 2, kde upravuje působnost Policie ČR mnohem obecněji než původní předpis, který nesystémově míchal velmi široce definované úkoly (např. ochrana bezpečnosti osob a majetku, trestní řízení) a konkrétní úkoly, které již však jsou součástmi šířeji definovaných úkolů (např. ochrana jaderných zařízení), nebo označuje za úkol policie určitou konkrétní činnost či prostředek k plnění úkolu (např. kontrola dokladů o povinném ručení). Toto pojetí působnosti Policie ČR lze označit za velmi kazuistické a kvůli němu bylo potřeba ustanovení často novelizovat. Nově řešené ustanovení, které určuje úkoly Policie ČR, vymezuje základní zájmy a hodnoty v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, k jejichž ochraně vykonává Policie ČR svěřené pravomoci. Úkolem policie je zejména dohlížet na dodržování vnitřní bezpečnosti a pořádku, ochrana osob a majetku, odhalování, prověřování a vyšetřování trestných činů a odhalování přestupků, z nichž některé také projednává. Zajišťuje také ochranu vybraných osob a objektů, působí v oblasti bezpečnosti silničního provozu a vykonává dohled nad pobytem cizinců na území ČR a některé další činnosti státní správy, které stanoví zákon. Na těchto činnostech se však podílejí i jiné subjekty, např. ústřední orgány státní správy, zpravodajské služby, záchranné sbory, ozbrojené síly, obce a kraje. S obcemi se např. Policie ČR dělí o působnost v oblasti
35
[Citováno 16.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/krajske-reditelstvi-hl-m-prahy.aspx.
28
dohledu nad místními záležitostmi veřejného pořádku. V oblasti ochrany osob a majetku se dělí o odpovědnost s fyzickými a právnickými osobami.36 Důležitou policejní činností je předcházení trestné činnosti, což mohou vykonávat např. i pomocí opatření k prevenci kriminality. Jedná se o plánovité, cílené a komplexní působení na příčiny a podmínky vzniku kriminality. Dále Policie ČR vykonává i činnosti doprovodné a podpůrné k jiným úkolům, svou povahou jsou typicky policejní, nepotřebují však stanovení zákonem. Jde především o vědeckovýzkumnou, znaleckou, kriminalisticko-technickou a pyrotechnickou činnost. Mezi tyto činnosti patří také např. používání policejních letadel a zabezpečování jejich provozu. § 2 zák. 273/2008 stanoví úkoly Policie ČR, tím vymezuje a konkretizuje obsah činnosti policie. Vymezené úkoly mají též dopad na počty policistů a jejich kvalifikaci. Policie ČR je povinna plnit tyto úkoly jako celek a stejně tak je povinen plnit tyto úkoly každý jednotlivý policista bez ohledu na služební zařazení. V tomto paragrafu je hned v první větě zdůrazněno, že činnost Policie ČR je službou veřejnosti. Dále ustanovení obsahuje tyto úkoly: -
chránit bezpečnost osob a majetku,
-
veřejný pořádek,
-
předcházet trestné činnosti,
-
plnit úkoly podle trestního řádu,
-
a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.
Povinnost chránit bezpečnost osob a majetku. Policie ČR chrání bezpečnost osob a majetku před trestnou činností i před nebezpečím, které vzniklo nezávisle na vůli člověka. V praxi tento úkol znamená ochranu života, zdraví, osobní integrity, lidských práv a svobod apod. Bezpečnost osob je chráněna bez ohledu na státní příslušnost, věk, pohlaví, politické přesvědčení, národnost, náboženské vyznání či barvu pleti. V tomto pojetí vycházíme spíše než z pojmu bezpečnost z termínu bezpečí, respektive nebezpečí. Nebezpečím rozumíme stav, kdy hrozí z vnějších či vnitřních důvodů vznik škody. Stav nebezpečí je objektivní kategorie, není rozhodující, jak vzniklo, zda jej vyvolala fyzická či právnická osoba nebo jde o důsledek události. Smyslem zásahu je, aby nebezpečí bylo odstraněno a byl obnoven normální stav. Ochranou majetku je samozřejmě míněna nejen
36
36
Důvodová zpráva. Důvodová zpráva k návrhu zákona o Policii ČR. [citováno 15.2.2009] Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw.
29
ochrana hmotných statků, ale i nehmotných (např. autorská práva), bez ohledu na to, zda se jedná o majetek státu, fyzických nebo právnických osob. Při plnění těchto úkolů v žádném případě nesmí policista zvýhodňovat žádné osoby, které mu jsou blízké z rodinných důvodů nebo pro svůj věk, pohlaví, barvu pleti apod. Policie ČR by neměla zasahovat až ve chvíli, kdy již jsou přímo ohroženy konkrétní osoby, objekty atd., jejím úkolem je neustále sledovat situaci a dbát o to, aby nebezpečí vůbec nevzniklo, případně předem odvrátit poruchu, která by mohla nastat. Ochrana veřejného pořádku. Policie ČR spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku a činí opatření k jeho obnovení, dojde-li k jeho porušení. Podle zákona 128/2000 Sb., o obcích, odpovídají za ochranu veřejného pořádku obce, Policie ČR při jeho zajišťování pouze spolupůsobí. Okruh působnosti Policie ČR je ohraničen podle zásady subsidiarity působností ostatních subjektů odpovědných za veřejný pořádek, tak jak ji stanoví konkrétní předpisy. Pokud však tyto subjekty svoji povinnost nesplní (a to z jakéhokoliv důvodu) a hrozí nebezpečí z prodlení, musí Policie ČR neodkladně reagovat a veřejný pořádek zajistit. V praxi je povinností policistů předejít, přerušit či zabránit protiprávnímu jednání, kterým byl porušen veřejný pořádek. Tuto činnost policistů nazýváme zákrokem. Úkoly Policie ČR podle trestního řádu. Policie ČR odhaluje trestné činy, zjišťuje jejich pachatele a koná trestní řízení o těchto věcech. Může tak činit buď na základě oznámení, nebo na základě vlastního zjištění. K odhalování trestných činů je potřeba mít dobrou osobní a místní znalost, potřebné teoretické znalosti a praktické zkušenosti z policejní práce, informátory a další prostředky. Policie ČR trestné činy vyšetřuje, zajišťuje důkazy, aby pachatel mohl být postaven před soud a byl spravedlivě potrestán s ohledem na všechny okolnosti spáchaného činu. Na plnění úkolu odhalovat trestné činy a zjišťovat jejich pachatele se v rámci své činnosti podílejí všechny služby Policie ČR bez rozdílu. Převážně však plní tento úkol služba pořádkové policie a Služba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, kterou můžeme označit jako službu speciálně určenou k zjišťování pachatelů trestných činů. Podle trestního řádu se vyšetřováním rozumí úsek trestního stíhání před podáním obžaloby (či předáním věci jinému orgánu, zastavením trestního stíhání, schválení narovnání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, pokud k nim dojde před podáním žaloby). Vyšetřování koná Služba kriminální policie a vyšetřování v útvarech s územně vymezenou působností. Při provádění úkonů trestního řízení je policista vázán pokyny státního zástupce, v ostatních záležitostech ve výkonu služby je policista vázán pokyny nadřízených. Tyto 30
útvary Policie ČR (v trestním řádu „policejní orgány“) jsou společně se soudy a státními zastupitelstvími orgány činnými v trestním řízení. Vyšetřování trestných činů spáchaných policisty koná státní zástupce. Další činnosti na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti. Mezi úkoly Policie ČR patří ochrana státních hranic, při čemž se řídí především zák. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic. Policie ČR zajišťuje také ochranu ústavních činitelů ČR a bezpečnost chráněných osob, kterým je při jejich pobytu na území ČR podle mezinárodních dohod poskytována osobní ochrana. Mezi ústavní činitele, kterým je poskytována trvalá ochrana, patří prezident republiky, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, předseda vlády, ministr zahraničních věcí, ministr vnitra a ministr spravedlnosti. O dalších osobách, kterým bude poskytnuta ochrana, rozhoduje vláda. Pro plnění úkolů souvisejících s ochranou těchto osob byly zřízeny Útvar pro ochranu prezidenta a Útvar pro ochranu ústavních činitelů ČR. Dále Policie ČR zajišťuje také ochranu důležitých objektů a prostorů. Rozsah zajišťování bezpečnosti je stanoven ministrem na návrh policejního prezidenta v závislosti na bezpečnostní situaci a potenciální míře ohrožení. Chráněnými objekty jsou objekty zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, o nichž tak rozhodne vláda nebo to vyplývá z mezinárodní úmluvy. Za chráněný objekt nebo prostor se považuje rovněž ten, který sice nesplňuje výše uvedenou podmínku, trvá však jeho bezprostřední ohrožení. Policie ČR zajišťuje ochranu takovéhoto objektu jen po dobu nezbytně nutnou. Chráněnými objekty jsou např. zastupitelské úřady, sídelní objekty Parlamentu a prezidenta republiky, budova Ústavního soudu, Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí apod. Policie ČR zjišťuje také krátkodobou ochranu osob, kterou se rozumí opatření zahrnující fyzickou ochranu, dočasnou změnu pobytu osoby, poradensko-preventivní činnost či použití zabezpečovací techniky. Krátkodobá ochrana se poskytuje osobám, jimž zřejmě hrozí újma na zdraví či jiné vážné nebezpečí, ale nelze ji zahrnout pod zvláštní ochranu osob (zák. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením). V odůvodněných případech se krátkodobá ochrana může poskytnout i osobám blízkým ohrožené osobě. Pokud jde o bezprostředně hrozící útok na zdraví či život osoby, poskytne policista této osobě předběžně fyzickou ochranu a informuje ji o možnosti zajištění krátkodobé ochrany osob. Do činnosti Policie ČR spadá také dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a také spolupráce na jeho řízení. Bezpečností silničního provozu rozumíme situaci, kdy v rámci společenských vztahů v provozu na pozemních komunikacích je minimalizováno 31
nebezpečí pro zdraví, život a majetek. V záležitostech provozu na pozemních komunikacích vykonávají státní správu Ministerstvo dopravy, krajské úřady, úřady obcí s rozšířenou působností, Ministerstvo vnitra a Policie ČR (zejména odbor dopravní policie). Dohled není vykonáván jen pasivně dohlížecí a preventivní činností v rámci pořádkového dozoru, ale také aktivními zásahy (např. kontrola). Úkoly Policie ČR při výkonu dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích stanoví zák. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Patří mezi ně zejména kontrola dodržování povinností účastníků provozu na pozemních komunikacích a pravidel silničního provozu, podílí se na řízení silničního provozu, objasňuje dopravní nehody, vede jejich evidenci a v blokovém řízení projednává přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Policista ve stejnokroji má oprávnění zastavovat vozidla, zabránit řidiči v jízdě, pokud by jeho pokračování v jízdě znamenalo ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu, může zakázat řidiči jízdu, vyzvat řidiče k podrobení se orientační dechové zkoušce, k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla, má oprávnění řídit provoz na pozemních komunikacích apod. Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, stanoví, že státní správu v této oblasti vykonává Ministerstvo vnitra a Policie ČR. Policie ČR vedle trestných činů odhaluje v oboru své působnosti také přestupky (tzn. zjišťuje spáchané přestupky a jejich pachatele), činí také nezbytná šetření k osobě pachatele a zajištění důkazů, a v případě, že není k jejich projednání příslušná, oznamuje je příslušným správním orgánům. V této oblasti se řídí Policie ČR především zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, mimo to jsou však skutkové podstaty přestupků vymezeny v dalších několika desítkách předpisů. Z § 52 písm. b) zákona o přestupcích vyplývá příslušnost Policie ČR k projednávání některých přestupků, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Projednáním přestupku rozumíme i tzv. blokové řízení, ke kterému je Policie ČR příslušná podle § 86 písm. a) zákona o přestupcích.Uložit pokutu za přestupek v blokovém řízení lze pouze za podmínky, že byl přestupek spolehlivě zjištěn, k jeho vyřízení nestačí domluva, lze jej vyřídit v blokovém řízení, jedná se o trestně odpovědného pachatele a obviněný je ochoten pokutu zaplatit. Dále vede Policie ČR evidence a statistiky potřebné k plnění jejich úkolů. Je zmocněna k provozování informačních systémů, čímž rozumíme funkční celek, který zabezpečuje cílevědomé
a
systematické
shromažďování,
zpracování,
uchovávání
a
opětovné
zpřístupňování dat. Při této činnosti je Policie ČR povinna dbát na důsledné dodržování ustanovení zák. 101/2002 Sb., o ochraně osobních údajů. Jedná se např. o evidenci
32
dopravních nehod a kriminalistické evidence (evidence pachatelů trestných činů, kriminalistické statistiky atd.). Policie ČR také vyhlašuje celostátní pátrání, přičemž je oprávněna zveřejnit údaje potřebné k identifikaci osob. Celostátní pátrání bývá vyhlašováno po hledaných osobách (osoby podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu, uprchlí chovanci zvláštních výchovných či léčebných zařízení atd., jejichž pobyt není znám) a pohřešovaných osobách (např. nezletilé osoby, které odešly z domova bez vědomí rodičů, nebo osoby těžce nemocné, zbavené způsobilosti k právním úkonům) . Celostátní pátrání se vyhlašuje pomocí sdělovacích prostředků i jinými vhodnými způsoby (vývěsní skříňky obecních úřadů) s žádostí o pomoc veřejnosti při pátrání. Do této oblasti činnosti Policie ČR patří také pátrání po věcech, totožnosti osob, nalezených mrtvolách a kosterních nálezech. Policie ČR také provádí úkony, které souvisejí s bezprostředním pronásledováním osob uprchlých z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody. Vyjma tzv. pronásledování po horké stopě, provádí pronásledování těchto osob pouze Policie ČR za použití oprávnění, které vyplývají ze zákona o policii (např. oprávnění požadovat vysvětlení, prokázání totožnosti, prohlídka dopravních prostředků atd.). Policie ČR také zadržuje uprchlé svěřence s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou a pomáhá při jejich vyhledávání (součinnost s orgánem sociálně-právní ochrany dětí). Policie ČR je přitom oprávněna zveřejňovat i takové údaje o těchto osobách, které v jiných případech zveřejněny být nesmějí (např. zdravotní stav). Mimo výše uvedené úkoly Policie ČR republiky ještě zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení určených vládou a taktéž se podílí na ochraně jaderného materiálu při přepravě. Tento úkol Policii ČR svěřuje zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření, neboli tzv. atomový zákon. Dalším úkolem Policie ČR je vedení boje proti terorismu. Terorem je hrubé násilí fyzické i psychické uplatňované zpravidla proti politickému odpůrci.37 Za teror lze považovat i hrozbu násilím za účelem zastrašování. Terorismem jsou potom označovány metody používané při teroru. Na našem území se v současné době můžeme setkat spíše s terorismem motivovaným ekonomickými či kriminálními důvody. Vzhledem k politické situaci a množícím se teroristickým útokům však nelze podceňovat hrozbu teroristického útoku ani na našem území. Mezi společné znaky teroristických útoků patří ignorace nezúčastněných osob, na jejichž ohrožení se nebere zřetel. Příslušníci Policie ČR jsou pro boj s terorismem vybaveni technickými a právními prostředky, jejichž použití je upraveno v zákoně. 37
Ševčík: Služba pořádkové policie. Brno: Ministerstvo vnitra ČR, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2007, s. 10.
33
Kromě typických policejních činností v rámci prevence a represe Policie ČR plní také úkoly státní správy, pokud jí to ukládá zvláštní zákon. Policie ČR tak rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy. V těchto případech Policie ČR provádí činnost typickou pro správní orgán při plném uplatnění správního řádu. Jedná se tak např. o výkon státní správy v oblasti střelných zbraní a střeliva (zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu), kdy má Policie ČR za úkol registrovat střelné zbraně a vydávat příslušné průkazy na úseku zbraní. Dále se jedná např. o činnost v oblasti rozhodování o žádostech cizinců o udělení povolení k přechodnému či trvalému pobytu (zák. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR).
4.4
Kontrola Policie ČR Kontrolu Policie ČR nový zákon o policii upravuje v Hlavě XIII. Úprava kontroly použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití
sledování osob a věcí, rušení provozu elektronických komunikací a kontrola činnosti Inspekce policie zůstává zachována i v nové právní úpravě bez významných změn. Vykonává ji Poslanecká sněmovna prostřednictvím kontrolního orgánu zřízeného za tímto účelem. Ministr je povinen nejméně dvakrát ročně podávat kontrolnímu orgánu zprávu o použití výše zmíněných prostředků a jednou ročně analýzu použití těchto úkonů. Inspekce policie Podle starého zákona o policii byla Inspekce ministra vnitra začleněna ve struktuře Ministerstva vnitra a podřízena přímo ministru. Bohužel tato skutečnost budila u veřejnosti dojem, že Inspekce nemůže být dostatečně nezávislá a že příslušníci Inspekce nemají zájem na odhalování trestných činů spáchaných jejich kolegy. V čele Inspekce stál ředitel, který byl jmenován a odvoláván ministrem vnitra a jemu byl také z výkonu své funkce odpovědný. Úkolem Inspekce bylo odhalovat a prověřovat skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin policistou, odhalovat a zjišťovat pachatele těchto trestných činů. Inspekce vyšetřovala případ sama do zahájení stíhání konkrétního podezřelého, kdy případ předala specializovanému státnímu zástupci. Inspekce je mu poté během vyšetřování nápomocna. Státní zástupci však mívají menší zkušenosti s praktickým vedením vyšetřování a chybí jim také praktické kriminalistické dovednosti i materiální či personální prostředky a přístup do policejních databází, proces tak často postrádá dynamiku, kterou mají podobná vyšetřování vedená v trestním řízení policisty. Aktivní účast státního zástupce na vyšetřování a jeho dozor nad ním jsou tím pádem oslabeny.
34
Nový zákon o policii přináší také novou úpravu postavení, působnosti i oprávnění hlavního orgánu kontroly Policie ČR – Inspekce policie (původně Inspekce ministerstva vnitra). Velkou změnou je již jmenování ředitele nikoli ministrem vnitra, ale celou vládou, na omezené funkční období, za podmínky, že jeho jmenování bylo projednáno v příslušném výboru Poslanecké sněmovny. Postavení pracovníků inspekce zůstává víceméně stejné z několika důvodů. Jedním z nich je, že tak kvalifikované či chcete-li profesionální pachatele trestných činů, jakými policisté z důvodu znalosti policejní práce bezesporu jsou, mohou kvalitně odhalovat a vyšetřovat opět jen profesionálové, tedy policisté, kteří však nejsou zařazeni v policejním útvaru. Inspekce zůstává zařazena jako útvar pod Ministerstvo vnitra z praktického důvodu, kterým je přístup k logistickým, informačním a majetkovým prostředkům, které jsou v dispozici ministerstva. Změnou je dále i příslušnost Inspekce k vyšetřování trestných činů policistů místo státního zastupitelství, vzhledem k tomu, že předchozí systém se ukázal jako neefektivní. Nová právní úprava se však nedotýká oprávnění státního zástupce rozhodnout, že si vyšetřování povede sám, pokud nazná, že případ vyžaduje intenzivnější kontrolu. Toto oprávnění má státní zástupce u jakéhokoliv případu, nejen u trestných činů policistů. Inspekce může při plnění svých úkolů žádat od jednotlivých policejních útvarů, policistů či zaměstnanců Policie ČR informace, podklady, potřebnou součinnost či provedení úkonů, které jsou potřebné k výkonu jejích funkcí. Inspekce je při plnění úkolů ve stejném postavení jako Policie ČR a inspektoři jsou ve služebním poměru. Inspektor má při výkonu služby stejné povinnosti a oprávnění jako policista, obdobně je tomu se zaměstnancem Inspekce policie a zaměstnancem Policie ČR. Stížnosti Zákon výslovně stanoví právo kohokoliv upozornit na nedostatky v činnosti Policie ČR, pokud se domnívá, že se policista či zaměstnanec Policie ČR choval nevhodně či protizákonně. Každý útvar či policista musí takovéto oznámení přijmout. Stížnost musí být podána u útvaru policie, proti jehož příslušníkovi či zaměstnanci směřuje. Za řádné vyřízení stížnosti odpovídá ředitel útvaru. Stěžovatel má možnosti požádat nadřízený útvar policie, aby prošetřil vyřízení stížnosti. Stížnost by měla obsahovat identifikaci a podpis stěžovatele, co nejkonkrétnější popis situace, co možná nejpřesnější informace o příslušníkovi či zaměstnanci Policie ČR a čeho se stěžovatel domáhá.
35
5. Příslušníci Policie ČR 5.1
Služební poměr Policisté nejsou vůči státu v klasickém pracovním poměru, nýbrž v poměru služebním.
Tento specifický vztah je upraven zákonem 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který se vztahuje i na ostatní bezpečnostní sbory, kterými podle tohoto zákona jsou Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace. V zákoně je pro příslušníky bezpečnostních sborů (dále jen příslušníky) stanoveno jedenáct služebních hodností odpovídajících jedenácti tarifním třídám. Kritériem pro zařazení je minimální stupeň vzdělání a doba trvání služebního poměru. Jedná se o tyto služební hodnosti: -
referent – předepsané vzdělání střední nebo střední s výučním listem, 1. tarifní třída, vykonává činnosti stejnorodé, přesně vymezené, s rámcovým zadáním,
-
vrchní referent – vzdělání střední s maturitou, 2. tarifní třída, různorodé rámcově vymezené činnosti,
-
asistent – vzdělání střední s maturitou, 3. tarifní třída, odborné činnosti ve vazbě na ucelený systém s vnitřním členěním, vedení jednoduchých agend,
-
vrchní asistent – vzdělání střední s maturitou, 4. tarifní třída, zajišťuje široký soubor činností s rámcově stanovenými vstupy, výstupy jsou součásti širších procesů,
-
inspektor – vzdělání střední s maturitou, 5. tarifní třída, komplex činností s obecně vymezenými vstupy, specifické vazby výstupů na široký okruh procesů,
-
vrchní inspektor – vzdělání střední s maturitou /vyšší odborné, 6. tarifní třída, systémové činnosti, předmětem je služební agenda s jednoznačnými vztahy k ostatním agendám, vnější vazby na další agendy a dopad na skupiny obyvatelstva,
-
komisař – vzdělání vyšší odborné nebo vysokoškolské bakalářské, 7. tarifní třída, systémové činnosti, služební agenda nebo obor služby s celostátní působností,
-
vrchní komisař – vzdělání vysokoškolské bakalářské, 8. tarifní třída, činnosti s nespecifikovanými vstupy a výstupy s velmi širokými vazbami na další procesy v oborech služby s celostátní působností nebo s územně vymezenou působností s rozsáhlým vnitřním členěním na specializované služby,
-
rada – vzdělání vysokoškolské magisterské, 9. tarifní třída, koncepce dlouhodobého vývoje bezpečnostních sborů nebo specializovaných oborů,
36
-
vrchní rada – vzdělání vysokoškolské magisterské, 10. tarifní třída, koncepce dlouhodobého vývoje bezpečnostních sborů s rozsáhlým vnitřním členěním na specializované obory,
-
vrchní státní rada – vzdělání vysokoškolské magisterské, 11. tarifní třída, stanovuje koncepci dlouhodobého vývoje vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku včetně koordinace s mezinárodními a nadnárodními systéy.38
Příslušníkům ve služební hodnosti náleží také hodnostní označení: -
referent – rotný,
-
vrchní referent – strážmistr,
-
asistent – nadstrážmistr,
-
vrchní asistent – podpraporčík,
-
inspektor – praporčík nebo nadpraporčík,
-
vrchní inspektor – nadpraporčík nebo podporučík,
-
komisař – poručík nebo nadporučík,
-
vrchní komisař – kapitán nebo major,
-
rada – podplukovník nebo plukovník,
-
vrchní rada – plukovník,
-
vrchní státní rada – plukovník.
Mimo to může prezident republiky na návrh vlády jmenovat do hodnosti brigádního generála, generálmajora nebo generálporučíka ředitele bezpečnostního sboru, jeho náměstka nebo vedoucího organizační části bezpečnostního sboru. Podmínkami pro vznik služebního poměru jsou:39 -
státní občanství České republiky,
-
věk vyšší než 18 let,
-
bezúhonnost (podle tohoto zákona,
-
stupeň vzdělání, požadovaný pro dané služební místo,
-
zdravotní, osobnostní a fyzická způsobilost k výkonu služby,
-
plná způsobilost k právním úkonům,
-
nebýt členem politické strany nebo hnutí a v případě příslušníka zpravodajské služby ani odborové organizace,
-
nevykonávat živnostenskou či jinou výdělečnou činnost a nebýt členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob vykonávajících podnikatelskou činnost,
38 39
Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Příloha č. 1. Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, §13.
37
-
oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi, pokud má být příslušník ustanoven na služební místo, kde se tato způsobilost vyžaduje.
Doručením písemné žádosti občana je zahájeno přijímací řízení do služebního poměru, pokud však v bezpečnostním sboru není volné místo, řízení se nezahájí. Přijetí do služebního poměru občanu nelze odmítnout z důvodu věku, rasy, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, víry, ale např. i z důvodu členství v odborové organizaci atp. Na přijetí do bezpečnostního sboru však není právní nárok a důvody nepřijetí se neoznamují. O výsledku přijímacího řízení však musí být občan písemně vyrozuměn. Služební poměr vznikne rozhodnutím příslušného služebního funkcionáře. Rozhodnutí musí obsahovat den vzniku služebního poměru, den nástupu k výkonu služby, druh služebního poměru, dobu trvání služebního poměru, jmenování do služební hodnosti a ustanovení na služební místo, místo služebního působiště a složky služebního příjmu. 40 V den nástupu do služby musí příslušník bez výhrad složit služební slib, pokud tak neučiní, služební poměr nevznikne. Služební poměr může být na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Při prvním přijetí se příslušník zařadí do služebního poměru na dobu určitou, konkrétně tři roky. Pokud byl příslušník v posledních pěti letech příslušníkem jiného bezpečnostního sboru nebo Armády ČR, který trval alespoň tři roky, zařadí se do služebního poměru na dobu jednoho roku. Pokud příslušník úspěšně složí služební zkoušky a podle služebního hodnocení dosahuje přinejmenším dobrých výsledků ve výkonu služby, převede se do služebního poměru na dobu neurčitou dnem, který následuje po uplynutí doby, na kterou byl sjednán služební poměr na dobu určitou. Příslušníci jsou zařazeni na určité služební místo, které vyjadřuje jejich organizační a právní postavení v bezpečnostním sboru. Služební místa jsou určována především služební hodností, stupněm a oborem nebo zaměřením vzdělání, dalšími odbornými požadavky, základním tarifem, náplní služební činnosti a rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Služební místa se obsazují buď ustanovením na volné služební místo, nebo výběrovým řízením. Příslušníka lze převést na jiné služební místo ve stejné nebo v jiné služební hodnosti v případech, které jsou uvedeny v zákoně (např. dosavadní služební místo bylo zrušeno kvůli organizačním změnám). Pokud příslušník nemůže vykonávat službu na svém služebním místě, musí z něj být odvolán a zařazen do zálohy. Může se jednat o zálohu činnou (v případě vyslání k výkonu služby k jiné organizační složce státu nebo do zahraničí), zálohu pro studující, zálohu zvláštní (příslušník zpravodajské služby, pokud to vyžaduje důležitý zájem
40
Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, § 17.
38
služby), zálohu pro přechodně nezařazené a zálohu neplacenou (pro příslušníky, kteří jsou na rodičovské dovolené nebo jim bylo uděleno služební volno bez služebního příjmu na dobu delší jednoho měsíce). Služební poměr skončí uplynutím doby určité, propuštěním prohlášením za mrtvého nebo úmrtím nebo dnem 31. 12. roku, v němž příslušník dovrší 65 let věku. 41 Důvody pro propuštění příslušníka ze služebního poměru jsou taxativně vymezeny v § 42 zák. 361/2003 Sb. Jsou jimi např.: -
pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin,
-
pravomocné odsouzení pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, přičemž jednání, kterým tento čin spáchal, se neslučuje s požadavky na chování příslušníka,
-
pokud
bylo
o podmíněném
v řízení
o
zastavení
úmyslném stíhání,
trestném schváleno
činu
pravomocně
narovnání
nebo
rozhodnuto rozhodnuto
o podmínečném odložení návrhu na potrestání, a čin, který příslušník spáchal se neshoduje s nároky kladenými na výkon služby u bezpečnostních sborů, -
porušení služebního slibu (dopustí se zavrženíhodného jednání se znaky trestného činu, které je schopné ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru),
-
uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti,
-
pozbytí státního občanství ČR,
-
ztráta fyzické zdatnosti či odborné způsobilosti (odnětí osvědčení),
-
příslušník požádal o propuštění atd.
Příslušníkovi může být za příkladné plnění služebních povinností, za splnění zvlášť významného služebního úkolu či za projevení osobní statečnosti, udělena kázeňská odměna ve formě písemné pochvaly, peněžitého nebo věcného daru nebo udělení služební medaile. Příslušník však také může být potrestán kázeňským trestem za kázeňský přestupek. Kázeňským přestupkem rozumíme zaviněné jednání, kterým příslušník porušuje služební povinnost, nejde však o trestný čin, přestupek či jiný správní delikt. Tímto jednáním mohou být i neuspokojivé výsledky ve výkonu služby uvedené ve služebním hodnocení. Kázeňský přestupek může být spáchán úmyslně i z nedbalosti a považuje se za něj i opomenutí konání, k němuž je příslušník povinen.42 Kázeňským trestem může být písemné napomenutí, snížení platového tarifu až o 25 % maximálně na dobu tří měsíců, odnětí služební medaile či služební hodnosti, pokuta, propadnutí věci a zákaz činnosti.
41 42
Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ,§ 41. Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, § 50.
39
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů dále upravuje dobu služby, služební pohotovost, dobu odpočinku, služební volno s poskytnutím služebního příjmu a bez poskytnutí služebního příjmu. Dále také oblast podmínky výkonu služby, zejména nemocenskou péči, posuzování zdravotní, osobnostní a fyzické způsobilosti příslušníka, mateřskou a rodičovskou dovolenou, bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, předcházení škodám a odpovědnost příslušníka a bezpečnostního sboru za škodu. V části osmé zákona je potom upraven podrobněji služební příjem, který se skládá ze základního tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu v zahraničí, zvláštního příplatku (ztížené a zdraví škodlivé podmínky), osobního příplatku a odměny. Příslušníci mají také dle zákonem stanovených podmínek nárok na odchodné (po šesti letech služby) a na výsluhový příspěvek (nejméně po patnácti letech služby). Pokud skončí služební poměr příslušníka jeho smrtí, náleží každému pozůstalému úmrtné. Dále jsou v zákoně speciálně upravena řízení ve věcech služebního poměru.
5.2
Práva a povinnosti příslušníků Policie ČR
5.2.1 Základní povinnosti Základní povinnosti příslušníků bezpečnostních sboru stanoví ve své části třetí zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Jedná se zejména o povinnost dodržovat služební kázeň (nestranné, řádné a svědomité plnění služebních povinností), zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními (nestrannost, nezneužívat ve svůj prospěch informace získané v souvislosti s výkonem služby), zachovávat mlčenlivost, dodržovat pravidla služební zdvořilosti, prohlubovat svoji odbornost, ohlašovat závady a nedostatky vedoucímu příslušníkovi atd.43 V témže ustanovení jsou dále uvedeny i povinnosti vedoucích příslušníků. Z § 47 a 48 uvedeného zákona vyplývají některá omezení pro příslušníky bezpečnostních sborů. Např. nemohou být členem politické strany nebo hnutí nebo členem řídících či kontrolních orgánů právnických osob, které vyvíjejí podnikatelskou činnost, omezena je také další výdělečná činnost příslušníků. Nový zákon o policii č. 273/2008 Sb. nově upravuje základní povinnosti příslušníků Policie ČR ve své hlavě třetí. V této hlavě jsou upraveny základní obecně platné povinnosti a principy, avšak speciální ustavení o právech a povinnostech policistů jsou obsaženy v celém zákoně. Účelem této úpravy je, aby bylo zřetelné, jak se má policista chovat vždy a za všech okolností. Na prvním místě zákon uvádí povinnost policistů i zaměstnanců Policie ČR chovat se vždy zdvořile a dbát cti, vážnosti a důstojnosti všech osob, to vše samozřejmě v rámci 43
Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, § 45
40
charakteru plněného úkolu. Tato povinnost vychází z myšlenky, že činnost Policie ČR je službou veřejnosti. V dalším ustanovení zákon uvádí situace, kdy je policista povinen zasáhnout a současně stanoví, kdy je této povinnosti zproštěn. Do této zásady spadá i povinnost Policie ČR zasáhnout a přijmout opatření směřující k odstranění bezprostředně hrozícího nebezpečí a v případech ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. S tímto úzce souvisí i zásada přiměřenosti, která stanoví, že jednání Policie ČR nesmí způsobovat bezdůvodnou újmu osobě, proti které zasahuje, ani osobě, kterou zásahem chrání. Nově má povinnost přijmout vhodná opatření v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti i zaměstnanec Policie ČR v pracovní době. V této části zákona je také stanovena povinnost policisty prokazovat příslušnost k Policii ČR a povinnost před provedením úkonu poučit dotčenou osobu o právních důvodech provedení úkonu a o jejich právech a povinnostech. 5.2.2 Oprávnění
Jednotlivá oprávnění jsou uvedena napříč celým zákonem o policii, na rozdíl od původní právní úpravy, kde jednotlivá oprávnění byla uvedena v hlavě třetí, oddílu druhém. Mým cílem v této subkapitole není podrobně vypisovat jednotlivá oprávnění a podmínky jejich uplatnění, neboť tato materie by sama o sobě vydala téměř na celou diplomovou práci. Zmíním proto jen zhruba základní oprávnění s tím, že bližší podmínky jsou uvedeny v zákoně. Policista je například oprávněn za podmínek stanovených zákonem omezit volnost pohybu osoby připoutáním, dále policista může osobu zajistit, zadržet či zatknout a umístit tyto osoby do policejní cely, s tímto také souvisí jeho oprávnění přesvědčit se, zda u sebe nemá zbraň či jinou věc způsobilou ohrozit život či zdraví. Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání věci, pokud jde o věc důležitou v řízení o přestupku nebo může být v takovémto řízení uložen trest propadnutí této věci. Dále také může policista vyzvat osobu k vydání zbraně či provést prohlídku osoby a zbraň odebrat. Policista je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla („botička“). Je-li důvodné podezření, že věc představuje bezprostřední závažné ohrožení života, zdraví, majetku či životního prostředí, je policista oprávněn takovouto věc zajistit, odstranit či zničit. Dále má Policie ČR oprávnění v rámci odstranění bezprostředního ohrožení životů nebo zdraví osob oprávnění použít technologie pro rušení provozu elektronických komunikací. Pro účely výcviku, výuky, zkoušek apod. může Policie ČR nabývat, držet, přechovávat, vyrábět a používat nebezpečné látky a věci a části lidských ostatků.
Policista je také například oprávněn vstoupit bez
souhlasu uživatele do obydlí nebo na pozemek a provést potřebná opatření, za předpokladu,
41
že věc nesnese odkladu. Také je policista oprávněn zastavit a prohlédnout dopravní prostředek. Dále je policista oprávněn vykázat z bytu či domu osobu, u níž je důvodné podezření, že se dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti. V zákoně následují také oprávnění spojené se zajišťováním bezpečnosti chráněných objektů, prostorů a osob. Mezi důležitá oprávnění policistů patří použití donucovacích prostředků a zbraně. Donucovacími prostředky jsou: -
„hmaty, chvaty, údery a kopy,
-
slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek,
-
obušek a jiný úderný prostředek,
-
vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky,
-
vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle § 56 odst. 544,
-
zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla,
-
vytlačování vozidlem,
-
vytlačování štítem,
-
vytlačování koněm,
-
služební pes,
-
vodní stříkač,
-
zásahová výbuška,
-
úder střelnou zbraní,
-
hrozba namířenou střelnou zbraní,
-
varovný výstřel,
-
pouta,
-
prostředek k zamezení prostorové orientace.“45
Policista může použít tyto donucovací prostředky k ochraně sebe, jiné osoby, majetku nebo k ochraně veřejného pořádku. Jeho povinností před použitím donucovacího prostředku však je dotyčnou osobu vyzvat, aby upustila od protiprávního jednání, s upozorněním, že jinak vůči ní bude použito donucovacích prostředků. Toto ovšem neplatí při zabránění 44
§56 odst. 5. „ Zbraní podle této hlavy se rozumí zbraň střelná, včetně střeliva a doplňků zbraně, vyjma vrhacího prostředku majícího povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, dále zbraň bodná a sečná, výbušnina, speciální výbušný předmět, průlomový pyrotechnický prostředek a speciální naloživo.“ 45 Zákon 273/2008 Sb., o Policii České republiky, § 52.
42
odjezdu vozidla, nebo pokud zákrok nesnese odkladu. Policista má použít donucovací prostředek přiměřeně situaci tak, aby dosáhl účelu sledovaného zákrokem a donucovací prostředek je nezbytný k překonání odporu nebo útoku osoby, proti které se zakročuje. Policista je také oprávněn použít zbraň, a to v případě nutné obrany či krajní nouze, pokud se nebezpečný pachatel na jeho výzvu nevzdá nebo odmítá opustit svůj úkryt, dále v případě, že se pachatel pokouší uniknout, ke zneškodnění zvířete, které ohrožuje život nebo zdraví osoby, při zadržování dopravního prostředku, nelze-li jinak, a v dalších případech, které jsou stanoveny v § 56 zák. 273/2008 Sb. Je třeba, aby policista před použitím zbraně vyzval osobu, aby upustila od protiprávního jednání, nebo proti ní bude použito zbraně. Výzva s výstrahou se však neužije v případě, že je bezprostředně ohrožen život nebo zdraví policisty či jiné osoby a zákrok nesnese odkladu. Výzva se nepoužije při zadržování dopravního prostředku či zneškodňování zvířete. Po použití zbraně nebo donucovacích prostředků, při kterém se zranila osoba, je policista ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Bezprostředně poté je také povinen učinit neodkladná opatření za účelem řádného objasnění použití zbraně. Takovýto zákrok policista bezprostředně ohlašuje svému a nadřízenému a je povinen sepsat o něm úřední záznam. Pokud dojde ke zranění či usmrcení osob či škodě nikoliv nepatrné, vyrozumí o tom bez zbytečného odkladu vedoucí policejního útvaru státního zástupce. Použití donucovacích prostředků a zbraně je omezeno vůči zjevně těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou a vůči osobě zjevně mladší patnácti let. Vůči těmto osobám policista nesmí použít např. údery a kopy, obušek, vrhací prostředek, slzotvorný, elektrický ani jiný dočasně zneschopňující prostředek, služebního psa a další prostředky uvedené v § 58 zák. 273/2008 Sb. Jako samostatná Hlava X. zák. o policii je upraveno nakládání s informacemi, které zahrnuje mnoho důležitých oprávnění Policie ČR. Např. policista může od osoby požadovat podání potřebného vysvětlení. Dále také Policie ČR může, pokud je to nezbytné pro plnění jejich úkolů, pořizovat zvukové, obrazové a jiné záznamy o průběhu úkonu nebo osob a věcí nacházejících se na veřejně přístupných místech. Policista může také po osobě požadovat prokázání totožnosti (tzn. jména, příjmení, data narození, případně adresy trvalého pobytu atp.). Policie ČR je oprávněna za účelem budoucí identifikace např. snímat daktyloskopické otisky, pořizovat obrazové a zvukové záznamy, zjišťovat tělesné znaky atd. Pro účely plnění konkrétních úkolů je rovněž Policie ČR oprávněna žádat informace od správců evidencí, provozovaných na základě jiných právních předpisů. 43
5.3
Policejní etika Jedním z velmi důležitých dokumentů, které se zabývají problematikou etiky policejní
práce, je Evropský kodex policejní etiky, který byl přijat ve formě doporučení Rady Evropy č. 10/2001, jenž se stal vyvrcholením diskuzí o otázkách policejní etiky a postavení policie v demokratickém právním systém v rámci reformy veřejné správy v Evropě.46 Hlavními cíli, obsaženými v Evropském kodexu policejní etiky je zejména udržování veřejného klidu, zákonnosti a veřejného pořádku, boj proti kriminalitě, odhalování trestné činnosti a poskytování služeb veřejnosti.47 Dalším dokumentem zasahujícím oblast etiky v policejní práci je Etický kodex policisty, který vypracovala International Association of Chiefs of Police v roce 1989. Stěžejní otázkou je nestranné prosazování zákona policistou, princip volného uvážení, omezení použití síly a důvěrnost informací, s nimiž policie nakládá.48 V oblasti policejní etiky existuje také český dokument, zvaný Etický kodex Policie České republiky, který vznikl v roce 2005 a je dostupný z internetových stránek Policie ČR. Hned v úvodu se policisté hlásí k úctě a respektu k lidským právům. V prvním odstavci jsou vytyčeny cíle České republiky, zejména tedy chránit bezpečnost a pořádek, prosazování zákonnosti, ochrana práv a svobody osob, ale také prevenci trestné činnosti. Za zmínku stojí i usilování o trvalou podporu a důvěru veřejnosti. Ve druhém odstavci jsou potom jmenovány základní hodnoty Policie ČR, mezi něž patří zejména profesionalita, nestrannost, odpovědnost a ohleduplnost. Ve třetím odstavci si Policie ČR stanoví závazek přiměřenými způsoby prosazovat zákony se snahou o spolupráci s veřejností i státními orgány, chovat se důstojně a důvěryhodně, jednat se všemi lidmi slušně, korektně a s porozuměním a respektovat jejich důstojnost, dále závazek nediskriminovat, jednat taktně a nikdy nezacházet s nikým krutě, nehumánně či ponižujícím způsobem. Důležité je také odmítnutí jakéhokoliv korupčního jednání. Čtvrtý odstavec je věnován spolupráci mezi příslušníky Policie ČR, zdůrazňuje zejména profesní kolegialitu, vzájemnou úctu a vyloučení jakékoliv formy šikanózního chování. Rovněž odmítá tolerování či krytí trestné činnosti policistů. V posledním pátém odstavci je obsažena povinnost policistů důstojně reprezentovat Policii ČR i sám sebe svým morálním chováním a vystupováním ve službě i mimo ni.
46
FRYŠTÁK, M.: Kodex policejní etiky, Kriminalistika, 2004, č. 1, str. 48. HERZOGOVÁ, Z.: Policejní etika, 1. vyd., Praha, vydáno vlastním nákladem, 2003, str. 145 48 FRYŠTÁK, M.: Kodex policejní etiky, Kriminalistika, 2004, č. 1, str. 46-49. 47
44
6. Mezinárodní spolupráce V dnešním světě, kde se boří hranice, ať už obrazně či doslovně, a pod vlivem stále silného trendu globalizace nelze očekávat, že trestná činnost, se bude vztahovat čistě k území jednoho státu a pachatelé trestných činů nevycestují za hranice. Spolupráce mezi státy na tomto úseku je naprosto nezbytná. Pamatuje na ni i nový zákon o policii, který stanoví základní rámec spolupráce. Zejména uvádí, se kterými organizacemi Policie ČR při výkonu své činnosti spolupracuje. Jedná se o Interpol, Evropský policejní úřad, příslušné orgány a instituce Evropské unie a jejich členských států a další mezinárodní organizace, zahraniční bezpečnostní sbory a příslušné subjekty. Ústředním orgánem mezinárodní spolupráce je Policejní prezidium prostřednictvím Odboru mezinárodních vztahů.
6.1
Interpol Mezinárodní organizace kriminální policie (z angličtiny International Criminal Police
Organization), je největší mezivládní policejní organizací na světě. Založena byla v roce 1923 a nyní ji tvoří již 187 členských států. Sídlem generálního sekretariátu je francouzský Lyon, v každé členské zemi jsou potom zřízeny tzv. národní ústředny, které jsou s generálním sekretariátem v kontaktu. Oblast činnosti Interpolu je boj proti trestným činům s mezinárodním prvkem. Zaměřuje se zejména na zabezpečení co možná nejširší formy spolupráce mezi útvary kriminální policie v jednotlivých státech a podporu institucí se zaměřením na prevenci kriminality. Jeho úkolem je zejména koordinace vyšetřování v boji proti mezinárodnímu terorismu, padělání měn, finanční kriminalitě, majetkové trestné činnosti a násilné trestné činnosti.49 Interpol provádí také mezinárodní pátraní po osobách a věcech.
6.2
Europol Evropský policejní úřad se sídlem v Haagu činnost zahájil částečně v roce 1994, kdy
fungovala pouze protidrogová jednotka, v roce 1999 pak již rozvinul svoji činnost v plném rozsahu. Jeho úkolem je především zvýšit efektivnost a zlepšit spolupráci členských států Evropské unie zejména v oblasti prevence a boje proti terorismu, nelegálnímu obchodu s drogami a jiným závažným formám mezinárodní kriminality. Úmluva o Europolu stanoví členským státům zřizovat národní jednotky Europolu a do centra v Haagu vysílat národní styčné důstojníky.
6.3
International Police Association Mezinárodní policejní asociace, založena v roce 1950. Jejím úkolem je podporovat
vzájemné vztahy a vzájemnou pomoc mezi policisty, výměna zkušeností a spolupráce s 49
FRYŠTÁK, M.: Mezinárodní policejní spolupráce, Policista, 2003, č. 4 , str. 4
45
veřejností. International Police Association sekce České republiky je nezávislé sdružení příslušníků Policie České republiky, v činné službě nebo ve výslužbě a zaměstnanců v pracovním poměru k Policii České republiky, Policejním školám Ministerstva vnitra a Policejní akademii České republiky50.
6.4
Sirene Zkratka Supplementary Information Request at National Entry. Zprostředkovává
doplňující informace k záznamům v Schengenském informačním systém, zajišťuje výměnu kriminalisticky relevantních informací a je ústředním centrem pro příhraniční sledování osob. Společně s Národní jednotkou Europolu a Národní ústřednou Interpolu je Národní centrála SIRENE součástí Odboru mezinárodní policejní spolupráce na Policejním prezidiu.
50
[Citováno 23.3.2009]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/international-police-association.aspx.
46
Závěr Policie ČR se nyní nachází ve velmi složité situaci. Nejen že se nachází uprostřed procesu poměrně zásadní reformy, ale odehrává se to zrovna v době, kdy společnost je s prací Policie ČR spokojena nejméně od roku 1989. Jaké tato reforma bude mít důsledky a zda se naplní očekávání zákonodárců, v tuto chvíli můžeme pouze odhadovat. Bohužel je ještě příliš brzy na hodnocení dopadů, neboť se ještě nemohli za tak krátkou dobu řádně projevit. Některé části reformy dokonce nastanou až v roce 2012 (zřízení 14 krajských ředitelství). Zhodnotit novou úpravu tedy ještě podle praxe nemůžeme, jistě však má každý z nás určité představy o jejich důsledcích. Můj názor je, že reforma je zcela jistě potřebná, o čemž vypovídají mimo jiné i průzkumy veřejného mínění, které bohužel v posledních letech ukazují, že důvěra občanů v Policii ČR značně klesá a občané nejsou spokojeni s výkonem služby. Proč tomu tak je, se můžeme pouze domnívat. Já si myslím, že chyba není pouze na straně Policie ČR, ale roli hraje více faktorů. Roli hraje například neustálý a poměrně rychlý vývoj vynalézavosti pachatelů trestných činů, kteří objevují stále nové metody páchání trestných činů a stejně tak „vynalézají nové“, využívajíc mezer v právu a rychlosti pokroku, zejména co se počítačové techniky týče. Dalším z těchto faktorů je například financování Policie ČR. Slyšíme to všichni neustále, musí se šetřit. Je však Policie to správné místo, kde by se mělo šetřit? V médiích sice slyšíme zprávy o krásných a drahých autech, o nových recepcích na služebnách či plazmových televizorech. To je ve skutečnosti pouze pozlátko pro veřejnost, policisté ve výkonu služby musejí chodit pěšky, protože je benzín drahý a smí se na jedné směně projet například pouze 30 km, potom se ale úměrně zvyšuje čas dojezdnosti hlídky, neboť hlídka se nejprve musí dostavit na služebnu pro auto a až potom může vyrazit na pomoc občanům. Bohužel vedení Policie ČR má v zásobě spoustu dalších podobných opatření, které jsou někdy až úsměvné (zákaz zalévání kytek na služebnách kvůli úspoře vody). Je potom vina policistů, že nemohou občanům poskytnout kvalitní službu? Myslím si, že chyba tkví někde v systému, možná i dosti vysoko. Proto doufám, že se změnou systému v hospodaření s financemi v rámci Policie ČR přijdou i změny k lepšímu a policisté budou moci vykonávat svoje poslání kvalitně za slušných podmínek. Obávám se však, aby ředitelé krajských správ nepřevzali tyto návyky a nesnažili se šetřit na nepravých místech. Změnou, kterou bych v horizontu několika let ráda v našem právním řádu uvítala, je postavení dnešní Inspekce policie. V novém zákoně o policii už je sice patrný postup vpřed a snaha, aby inspekce byla nezávislejší, ale stále to ještě není ideální stav. Mně se jako ideální
47
řešení jeví koncept tzv. Generální inspekce, která by byla samostatným orgánem mimo resorty ministerstev a vymanila by se z vlivu ministerstva vnitra. Stávající systém totiž stále budí dojem, že inspekce vlastně ani nemá zájem na tom, vyšetřovat a odhalovat svoje vlastní kolegy. V navrhovaném řešení by byla inspekce samostatným bezpečnostním vzorem a její práce by tedy mohla být mnohem transparentnější. Toto řešení je bohužel finančně velmi nákladné a zároveň organizačně obtížné, proto ani nemohlo být provedeno v současné reformně. Jako návrh de lege ferenda si však myslím, že by měl zůstat zachován a být zvážen. Co se týče tolik diskutovaného problému policejní účasti na sportovních utkáních, moje názory jsou trochu ambivalentní. Na jednu stranu mi vadí, že pořadatelé si nedokážou sjednat pořádek, sportovní utkání už není sportovním utkáním, ale příležitostí demonstrovat sílu a vlastní hloupost pro tzv. „fanoušky“, policisté na ně musí dohlížet, místo aby mohli konat své běžné povinnosti a v neposlední řadě to obtěžuje i mne, jako občana, neboť tito fanoušci skutečně narušují veřejný pořádek i bezpečnost. Poslední uvedené je dle mého názoru kamenem úrazu, ať se nám to líbí či ne, dochází k ohrožování veřejného pořádku, a to i uvnitř stadionu (i tam přece mohou být slušní lidé), a proto by měla policie zakročit. Vždyť jak se ukázalo na fotbalovém zápase v Brně, policejní jednotky stejně museli čekat před stadionem a v případě potřeby zakročit. Reálně uspořené výdaje tedy nejsou. Neznamená to však, že bych byla proti tomu, aby si pořadatelé zajistili na stadionu pořádek sami, měla by to být jejich povinnost, ale spíše morální. A upřímně, kdo si dnes ve velkém světě sportovního byznysu bude hrát na hodného. Dle mého názoru by tedy policie měla na sportovních utkáních být, jsem však jednoznačně pro přísnější opatření proti delikventům ze sportovních utkání a pro preventivní opatření, aby k zásahům policie na utkáních nemuselo vůbec docházet. Myslím si, že koncept reformy jako takový není špatný a policie má naději na cestu k lepší budoucnosti. V současné době je zejména potřeba vychovat dobré nové policisty, kteří jsou potřeba kvůli masivnímu úbytku sil v minulých letech, a dát současné úpravě šanci se rozvinout a ukázat svůj potenciál. Jinými slovy dát jí prostor, aby se mohly projevit její důsledky a nezadusit ji hned další reformou z politických důvodů. Mimo výše uvedené také nejsem proti, aby policisté měli větší oprávnění a nebyly jim tolik svazovány ruce zejména vůči pachatelům trestných činů. Toto je však hudba daleké budoucnosti, kdy bude naše společnost považovat policejní práci za prestižní službu veřejnosti (jak by tomu mělo být již dnes) a nebude se konat tzv. policejní sběr (kvůli současnému nastavení přijímacího řízení, které je zaměřeno pouze na kvantitu, málo už však na kvalitu), ale výběr nejlepších uchazečů. 48
Resumé Topic of my thesis is the Czech police, its characteristics and emplacement in the system of safety administration. My thesis consists of eight parts. The first part is the introduction of my work, where I am trying to explain how the diploma work will be designed and I describe each chapters and their content. The second deals with general terms, which appears in my diploma work. The mentioned terms are: -
Public safety
-
Public order
-
Police
-
Public administration
-
State administration
-
Safety administration
-
Police administration.
These terms are very important for understanding of the whole work. The third part consists of historical review, which is mostly focused on 20th century. The evolution of police forces is divided into three separated stages according to the both world wars. The first stage contents the beginnings of the safety forces on our territory until the year 1939. The second stage deal with time of Protectorate Bohemia and Moravia. The third period had began in the year 1945 and last until the “Velvet revolution” in 1989, which ended the rule of the communistic government. The fourth part deals with legal regulations of the safety administration in Czech Republic. The fifth part is the main part of my thesis and it is the general view of the Czech Police, its legal subjectivity, police organization and management, controlling and its operation, which were changed by the new police act. The subchapter of this part contents the information about police forces with national competence and forces with municipal competence. The following part is about police officers, their duty status, duties, authorities and ethical code. I wrote about their work conditions, affiliation to the duty, salary brackets and their vocational training.
49
The eight part deals with international cooperation between international organizations as the International Criminal Police Organization, European police bureau, International Police Association and Supplementary Information Request at National Entry.
The conclusion of my diploma work is summary of my opinions to current problems in this area. The main police duty is to protect and serve. Policemen protect health and safety of citizens and their properties. They also ensure public order. Their job is also to investigate the crimes and to arrest the criminals. The Czech Police is in difficult situation nowadays, because it is actually the police reform in progress. The problem is also insufficiency of funds and decrease of popularity by citizens. Demands of the citizens are increasing, so the difficulty of the job, but the work conditions are getting worse, due to budget reductions. The reform brought significant changes in police organization, it will be created new regional offices. It also changed the work conditions for the police officers and the system of inner and outer controlling. Although the opinions of the population are not good, the police is the one of the basis of all the countries. Work of the policemen is very difficult and responsible. In my opinion the policemen deserve our admiration and respect, because they are risking their life and health every day for relatively low salary for our safety. As I mentioned earlier the police is one of the basis of the country, therefore I cannot understand, why the government underestimate their importance and try to spare money on the wrong places. I think, that the Police has a very long way to be powerful and respected as the police forces in advanced countries.
50
Příloha č. 1
51
Příloha č. 2
Zdroje příloh: interní materiály PČR.
52
Seznam literatury
Dančák, B., Šimíček, V. a kol. Bezpečnost České republiky - právní aspekty situace po 11. září 2001. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002.
Dvořáček, Z. Právní základy veřejného pořádku (vybrané kapitoly). Praha: Armex, 2004.
Hanzelin,V.: Právo. Brno: Ministerstvo vnitra ČR, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2007.
Herzogová, Z.: Policejní etika, 1. vyd., Praha, vydáno vlastním nákladem, 2003.
Jurníková, J. a kol. Správní právo - zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004.
Klíma, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005.
Kopal, J. Občan, zákon a policie. Brno: Ekologický právní servis, 2001.
Macek, P., Uhlíř, L.: Dějiny policie a četnictva I. Praha: Themis, 1997.
Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II. – Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police history, 1999.
Macek, P., Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva III. – Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939 – 1945). Praha: Police history, 2001.
Macek, P. a kol. Pořádková činnost policie - obecná část. 2. vydání. Praha: Police history, 2008.
Macek, P. a kol. Pořádková činnost policie (Zvláštní část). Praha: Policejní akademie České republiky, 1995.
Macek, P. Filák, A. a kol. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. Praha: Police history, 2004.
Mates, P., Čechmánek, B. a kol. Policejní právo. Právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007.
Pavlíček, K. a kol. Dopravně bezpečnostní činnost policie (Obecná část). Praha: Policejní akademie České republiky, 1994.
Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha: Linde Praha a.s., 2003.
Průcha, P. a kol. Správní právo -
53
Skulová, S. Správa policie v současné právní úpravě. Brno: Masarykova univerzita, 1993.
Ševčík: Služba pořádkové policie. Brno: Ministerstvo vnitra ČR, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2007.
Tomek, P., Nový, K. Služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006.
Uhlíř, L. Dějiny evropských policejních sborů. Praha: Police history, 2007.
Právní předpisy
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů
Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky
Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě
Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů
Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády ČR č. 138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky
54
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.
Články
Fryšták, M.: Kodex policejní etiky. Kriminalistika, 2004, č. 1.
Havránek, D.: K mezinárodní policejní spolupráci. Kriminalistický sborník, 2000, č.3.
Herzogová Z.: Etické principy policejní práce. Policista, 2002, č.4.
Linhartová, D.: Služba kriminální policie a vyšetřování. Policista, 2001, č. 10
Linhartová, D.: K některým pilířům reformy PČR. Policista, 2008, č. 7.
Linhartová, D.: Mezinárodní policejní spolupráce. Policista, 2003, č. 10.
Musil, J.: Policie na prahu nového tisíciletí. Kriminalistika, 2003, č.2.
OBP MV: Reforma policie. Část I. – legislativní změny. Policista, 2008, č. 8.
Veselý, T., Sládeček, V.: Stížnosti na policii v České republice. Správní právo, 1996, č. 4.
Jiné zdroje
www.mvcr.cz
www.policie.cz
www.policista.cz
www.policie-cr.cz
www.europol.eu.int
www.interpol.int
Právní informační systém Aspi
Interní materiály Policie ČR
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Policii ČR.
55
