Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Nemocenské jako dávka nemocenského pojištění

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Nemocenské jako dávka nemocenského pojištění

Veronika Lukavcová 2010/2011

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Nemocenské jako dávka nemocenského pojištění zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ 2

Poděkování Ráda

bych

touto

cestou

poděkovala

vedoucí

diplomové

práce

doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za ochotu, laskavost, cenné rady, podněty i připomínky, které mi poskytla při zpracovávání této práce.

3

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................... 6 1 CHARAKTERISTIKA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ .................................. 8 1.1 POJEM SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ ...................................................................................... 8 1.2 FORMY SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ................................................................................ 9 1.3 PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ .............................................................................. 10 1.4 SYSTÉM PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ................................................................. 11

2 NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ ............................................................................... 14 2.1 NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ V SYSTÉMU PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ................. 14 2.2 PRAMENY A PRÁVNÍ ÚPRAVA NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ......................................... 14 2.3 PRÁVNÍ VZTAH NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ ................................................................ 16 2.3.1 Obecně ..................................................................................................................... 16 2.3.2 Právní vztah nemocenského pojištění ...................................................................... 16 2.3.3 Subjekt právního vztahu nemocenského pojištění ................................................... 17 2.3.4 Obsah právního vztahu nemocenského pojištění ..................................................... 18 2.3.5 Objekt právního vztahu nemocenského pojištění..................................................... 19 2.3.6 Vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění zaměstnance ................................... 19 2.3.7 Vznik a zánik nemocenského pojištění OSVČ ......................................................... 22 2.3.8 Podmínky účasti na nemocenském pojištění zaměstnanců ..................................... 23 2.3.9 Přerušení nemocenského pojištění ........................................................................... 25 2.3.10 Ochranná lhůta ..................................................................................................... 26 2.3.11 Osobní rozsah nemocenského pojištění .................................................................. 27 2.4 VĚCNÝ ROZSAH NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ ............................................................... 30 2.4.1 Obecně ..................................................................................................................... 30 2.4.2 Ošetřovné ................................................................................................................ 33 2.4.3 Peněžitá pomoc v mateřství ..................................................................................... 35 2.4.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.................................................... 38 2.4.5 Dávky náležející OSVČ ........................................................................................... 39 3 NEMOCENSKÉ ................................................................................................................. 40 3.1 OBECNĚ .......................................................................................................................... 40 3.2 DÁVKOVÉ SCHÉMA ........................................................................................................ 40 3.2.1 Podmínky nároku na nemocenské............................................................................ 41 4

3.2.2 Podmínky nároku na výplatu nemocenského .......................................................... 42 3.2.3 Dočasná pracovní neschopnost ................................................................................ 45 3.2.4 Náhrada mzdy ......................................................................................................... 48 3.2.5 Léčebný režim .......................................................................................................... 52 3.2.6 Podpůrčí doba .......................................................................................................... 55 3.2.7 Ochranná lhůta ....................................................................................................... 57 3.3 DÁVKOVÁ FORMULE ..................................................................................................... 57 3.3.1 Denní vyměřovací základ ........................................................................................ 57 3.3.2 Redukce denního vyměřovacího základu ................................................................. 59 3.3.3 Výše nemocenského ................................................................................................. 60 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 62 PRAMENY ............................................................................................................................. 64 RESUMÉ ................................................................................................................................. 71 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

5

Úvod Jak je patrné ze vše vypovídajícího názvu, ve své diplomové práci se budu zaobírat

především

nemocenským,

které

je

nepochybně

nejrozšířenější

a nejvyužívanější dávkou nemocenského pojištění. Cílem práce je podrobně a přesto

srozumitelně

charakterizovat

nemocenské

pojištění

a

dávku

nemocenského. Na úvod se věnuji právu sociálního zabezpečení obecně. Vysvětluji pojem sociální zabezpečení, zmiňuji jeho jednotlivé formy. Dále přecházím k samotnému právu sociálního zabezpečení, respektive k jeho členění na systémové součásti. Následuje charakteristika nemocenského pojištění, které je neodmyslitelnou součástí sociálního zabezpečení. Krátce uvádím prameny a právní úpravu nemocenského pojištění. Naopak podrobně se rozepisuji o právním vztahu nemocenského pojištění, jeho subjektech, obsahu a objektu. Poté se zabývám vznikem, trváním a zánikem nemocenského pojištění, nejen u zaměstnanců, ale i u osob samostatně výdělečně činných. V neposlední řadě v této kapitole stručně popisuji ošetřovné, peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Třetí kapitolu věnuji nemocenskému jako dávce nemocenského pojištění. V první části se zaobírám dávkovým schématem, tedy podmínkám pro vznik nároku na nemocenské a podmínkám nároku na výplatu této dávky. Pár slov o dočasné pracovní neschopnosti rozhodně nemůže v diplomové práci ohledně nemocenského chybět. Jelikož dávka není vyplácena od prvního dne pracovní neschopnosti, soustředím se i na problematiku náhrady mzdy, která v letošním roce přísluší pojištěnci při splnění zákonem daných podmínek prvních jedenadvacet kalendářních dnů. Bez pochyby je s tématem práce spjat i režim dočasně práce neschopného pojištěnce, neboli léčebný režim, který proto dále vymezuji a zmiňuji sankce nastupujících v případě jeho porušení. V podkapitole týkající se dávkového schématu jsem nemohla zapomenout na vysvětlení podpůrčí doby a ochranné lhůty. Konečně se dostávám k dávkové formuli

6

nemocenského, definuji denní vyměřovací základ a vysvětluji jeho redukci, potažmo stanovení výše poskytované dávky. Při zpracování diplomové práce užívám především metodu analytickou při rozboru jednotlivých institutů nemocenského pojištění, respektive dávky nemocenského.

Výjimečně

poté

využívám

metodu

komparace

v případě

nalezených rozdílů, ke kterým v průběhu plynutí doby v oblasti nemocenského pojištění došlo.

7

1 Charakteristika sociálního zabezpečení 1.1 Pojem sociální zabezpečení Abychom

se

mohli

zabývat

nemocenským

pojištěním

jako

jednou

z komponent práva sociálního zabezpečení, považuji za nutné na úvod vysvětlit pojem sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení někteří autoři definují jako „soubor právních norem institutů, institucí a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný rozvoj jedince“1. Naproti tomu, nikoliv v rozporu s výše uvedeným, jiní autoři ve svých pracích definici pojmu považují za obtížnou a tvrdí, že pojem sociální zabezpečení nebyl v odborné literatuře dosud úspěšně vymezen, proto se v odborných publikacích můžeme setkat se zmatečnými definicemi.2 Shora jsem se zmínila, že jedním z cílů sociálního zabezpečení je odstraňovat nepříznivé následky vznikající v důsledku sociálních událostí. Sociálními událostmi rozumíme určité sociálně nepříznivé a tíživé životní situace občana, které vyplývají z běhu života a z podmínek moderní civilizace, tedy z okolností nezávislých na vůli občana. Podstatným rysem sociálních událostí je jejich spojení s nepříznivými ekonomickými dopady, které nemůže občan překonat sám bez pomoci zvenčí. Jedná se hlavně o sociální události jako nemoc, úraz3, stáří, invalidita, ztráta živitele, narození dítěte, nezaměstnanost4 a zajištění výchovy dětí

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 26-27.

1

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 3. 2

Účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců byla odložena od 1. 1. 2013, proto je škoda, která zaměstnanci vznikla na základě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, zatím odškodňována dle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákoník práce“) na principu odpovědnosti zaměstnavatele.

3

4 Vztahy vznikající při zabezpečení v nezaměstnanosti v České republice spadají do předmětu pracovního práva. Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 33.

8

v rodině.5 „Z hlediska poskytování plnění jsou významné jen ty sociální události, jejichž tíživost a nezbytnost pomoci zvenčí je všeobecně uznávána a zakotvena jako součást sociálního zabezpečení.“6 V případě vzniku sociálních událostí občanu po splnění zákony daných podmínek náleží některá z dávek nebo služeb sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení lze považovat za významný nástroj státní sociální politiky, jenž slouží k realizaci nezadatelných sociálních práv lidí.7 1.2 Formy sociálního zabezpečení Formy sociálního zabezpečení charakterizují sociální zabezpečení z mnoha pohledů, formy se dají rozlišovat buď podle postavení státu při tvorbě zdrojů a organizaci sociálního zabezpečení anebo z hlediska postavení občana v systému sociálního zabezpečení.8 Nejdříve se budu zabývat jednotlivými formami z pohledu postavení státu. Za prvé může stát v sociálním zabezpečení figurovat jako nositel sociálního zabezpečení, kdy příjmy a výdaje jsou napojeny na státní rozpočet. O této formě se hovoří jako o všeobecném povinném státním zabezpečení. Systém sociálního zabezpečení uskutečňují státní orgány. Druhá forma bývá označována jako všeobecné povinné pojištění, ve kterém stát vystupuje jako garant sociálního zabezpečení. Stát jako garant pouze vytváří právní rámec sociálního zabezpečení a určí podmínky, ale přímo sociální zabezpečení nerealizuje. Realizací jsou pověřeny speciální instituce, které hospodaří odděleně od státu. O dobrovolném doplňkovém pojištění se hovoří tehdy, když stát je pouze iniciátorem sociálního zabezpečení. Stát do organizování ani provádění sociálního zabezpečení Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102 z roku 1952 přijatá Mezinárodní konferencí práce obsah sociálního zabezpečení vymezila jako poskytování pomoci lidem v případě nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství a úmrtí živitele. 5

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 27.

6

Srov. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 20.

7

8 Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 27-31.

9

nezasahuje, rovněž neposkytuje záruku fungování sociálního zabezpečení. Stát jako iniciátor jen vytváří právní rámec pro působení subjektů v této formě sociálního zabezpečení a vytyčí pravidla pro jejich vystupování. V žádném systému sociálního zabezpečení se neuplatňuje výhradně jenom jedna forma, formy se naopak vzájemně prolínají a doplňují. Podle postavení občana v systému sociálního zabezpečení můžeme formy dělit následovně. Pokud systém sociálního zabezpečení stanoví podmínky, aby byl občan po určitou dobu v daném právním postavení, ale nemusí se přímo podílet na tvorbě prostředků sociálního zabezpečení a stát pak poskytuje plnění, tak se jedná o zabezpečovací formu. Ve formě pojišťovací je třeba, aby se občan na tvorbě zdrojů sociálního zabezpečení podílel. Naproti tomu forma zaopatřovací žádné podmínky pro poskytnutí plnění nestanovuje a postačí pouze objektivní stav sociální potřebnosti dotčeného občana. Žádný systém sociálního zabezpečení není opět spojován výlučně s jedinou formou. 1.3 Právo sociálního zabezpečení Neboť byl v první z předchozích podkapitol vysvětlen pojem sociální zabezpečení, můžeme se přesunout k problematice práva sociálního zabezpečení. Právo sociálního zabezpečení je poměrně samostatným odvětvím. Právem sociálního zabezpečení rozumíme „souhrn právních norem, které upravují chování subjektů ve společenských vztazích vznikajících při poskytování hmotného zabezpečení či jiné pomoci fyzickým osobám, které v důsledku sociálních událostí, právem akceptovaných, takové plnění či pomoc potřebují“.9 Profesor Tröster chápe právo sociálního zabezpečení jako „soubor právních norem, který upravuje povinnost občanů zabezpečit se pro budoucnost a způsoby přerozdělování mezi lidmi pro krytí jejich státem uznaných sociálních potřeb“.10


9

10 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 20.

10

Předmětem práva sociálního zabezpečení je chování lidí ve společenských vztazích, které vznikají při sociálním zabezpečení a uskutečňování sociální politiky11, především upravuje okruhy vztahů vznikajících při: - poskytování zdravotní péče plně nebo částečně hrazené ze zdravotního pojištění, - zabezpečení v dočasné pracovní neschopnosti, - zabezpečení v dlouhodobé a trvalé pracovní neschopnosti, - zabezpečení těhotných žen, matek a novorozenců, - zabezpečení výchovy a výživy dětí v rodině, - zabezpečení ve stáří a - ztrátě živitele.12 Česká republika je proto ve vymezení obsahu sociálního zabezpečení spíše atypická, jelikož Úmluvou Mezinárodní organizace práce13, právními předpisy Evropské unie14 i právní úpravou jiných států bývají do obsahu zahrnovány i společenské vztahy vznikající při zabezpečení v nezaměstnanosti nebo při zabezpečení při pracovních úrazech a nemocích z povolání. 1.4 Systém práva sociálního zabezpečení Právo sociálního zabezpečení je vnitřně značně členité a strukturované, což je determinováno

především

kvantitou

sociálních

událostí,

při

nichž

se hmotné zabezpečení nebo pomoc poskytuje. Běžně se právo sociálního zabezpečení člení na tři systémové součásti, a sice sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc.15 Sociální politika představuje cílevědomou činnost subjektů (států a jeho orgánů, zaměstnavatelů, odborů, rodiny, jedinců a dalších), směřující k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince. Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 16. 11

Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 32. 12

13

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení.

14

Srov. článek 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004.

15 Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 37-42.

11

Situace, na něž se lze dopředu připravit odkládáním části finančních prostředků, řeší sociální pojištění. Většinou je sociální pojištění financováno z příspěvků pojištěnců a zaměstnavatelů a také z příspěvku státu. Do sociálního pojištění v našem právním řádu zahrnujeme zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění. Druhou systémovou součástí je státní sociální podpora. Sem patří takové sociální události, jež jsou akceptovány společností a tyto nastalé situace je potřeba řešit. Čerpání plnění není podmíněno účastí v nějakém pojistném systému, ale k plnění dochází ihned, jakmile nastane předvídaná sociální situace, která je v pozornosti společnosti. Jedná se zejména o podporu dětí a rodin či sociální prevenci. Státní sociální podpora je postavena na široké sociální solidaritě a je hrazena ze státního rozpočtu. Sociální pomoc slouží k zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se ocitli ve hmotné nouzi, a není možné, aby tuto situaci překonali sami či s pomocí své rodiny. Stejně jako státní sociální podpora je sociální pomoc financována ze státního rozpočtu a je založena na nejširší sociální solidaritě. Právo sociálního zabezpečení lze dále členit na vnitřní systémové části. Vedle obecné části, která zahrnuje ustanovení společná všem právním vztahům, se jedná o: - veřejné

zdravotní

pojištění

–

zabývá

se

úpravou

právních

vztahů

při financování poskytované zdravotní péče; je z něj hrazena zdravotní péče poskytnutá pojištěnci zahrnující mimo jiné například léčebnou péči ambulantní a ústavní, pohotovostní a záchrannou péči, preventivní péči, poskytování léčivých přípravků, lázeňskou péči; - nemocenské pojištění – zahrnuje vztahy, které vznikají při poskytování hmotného

zabezpečení

a soustřeďuje

se

na

v

případě

krátkodobých

ekonomicky

aktivní

sociálních

obyvatelstvo;

událostí, podrobněji

v následující kapitole; - důchodové pojištění – zahrnuje vztahy vznikající při poskytování hmotného zabezpečení při dlouhodobé nebo trvalé ztrátě pracovní schopnosti, ve stáří a při ztrátě živitele; zaměřeno je zejména na osoby ekonomicky neaktivní; 12

v rámci tohoto pojištění jsou poskytována plnění, tzv. důchody (starobní, invalidní, vdovecký či vdovský, sirotčí); - důchodové připojištění – spadá do dobrovolného doplňkového pojištění a představuje „nadstavbu“ nad důchodovým pojištěním; již podle názvu je patrné, že je založeno na dobrovolné iniciativě jedince s podporou ze strany státu; - státní sociální podpora – jejím prostřednictvím se uskutečňuje zejména státní rodinná a populační politika; - sociální pomoc – zahrnuje vztahy, které vznikají při poskytování zabezpečení, věcných dávek a služeb jedincům, kteří se ocitli ve stavu sociální potřebnosti; soustřeďuje se na občany dlouhodobě nezaměstnané, staré, zdravotně postižené, standardní nízkopříjmové či rozvrácené rodiny a občany v krizi, resp. občany sociálně dezintegrované (např. se závislostí na alkoholu či drogách a tzv. bezdomovce).16 Právo sociálního zabezpečení je upraveno několika právními předpisy, které se vztahují k dílčím oblastem shora uvedeným. Neboť je všem oblastem společná obecná teorie, jak už bylo naznačeno výše, postupuje se při výkladu práva sociálního zabezpečení od této obecné části k jednotlivým odvětvím.

16 Naproti tomu profesor Tröster uvádí samostatně ještě zabezpečení v mateřství a sociální služby. Srov. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 24.

13

2 Nemocenské pojištění 2.1 Nemocenské pojištění v systému práva sociálního zabezpečení Nemocenské pojištění je důležitou systémovou částí práva sociálního zabezpečení. Slouží k finančnímu zajištění osob ekonomicky aktivních. Chrání je při ztrátě příjmu v důsledku krátkodobých sociálních událostí. Dávky nemocenského pojištění se běžně třídí podle sociálních událostí. V případě nemoci se jedná o nemocenské poskytované při dočasné pracovní neschopnosti nebo ošetřovné při ošetřování nemocného člena rodiny a při péči o zdravé dítě do 10 let věku. Z důvodu mateřství se poskytuje vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství.17 Z hlediska postavení státu se jedná o formu všeobecného povinného státního zabezpečení, protože financování tohoto systému není od státního rozpočtu odděleno (příjmy a výdaje nemocenského pojištění jsou příjmy a výdaji státního rozpočtu18) a stát prostřednictvím svých speciálních orgánů (správy sociálního zabezpečení) systém nemocenského pojištění provádí. Z hlediska postavení jednotlivce, který se podílí na tvorbě zdrojů nemocenského pojištění přímými platbami19, jde o formu pojišťovací. 2.2 Prameny a právní úprava nemocenského pojištění V České

republice

jsou

za

prameny

práva

nemocenského

pojištění

považovány jen normativní právní akty a normativní smlouvy (v jiných zemích jsou to dále i právní obyčeje a precedenty). Právo jedince na přiměřené hmotné zajištění při nezpůsobilosti k práci a právo těhotné ženy na zvláštní péči, ochranu v pracovních vztazích a odpovídající 17

O jednotlivých dávkách je více pojednáno v podkapitole 2.4.

18 Podle záměru vlády měla být od roku 2002 vytvořena Sociální pojišťovna, která měla mít několik vnitřních fondů, včetně fondu nemocenského pojištění. Tento návrh byl ovšem Poslaneckou sněmovnou v roce 2001 zamítnut. Srov. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 114.

Srov. ustanovení § 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

19

14

pracovní podmínky zakotvuje zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „LZPS“), a to v hlavě čtvrté. Základní právní úpravou je zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), který ústavní práva výše specifikovaná realizuje. Zákon o nemocenském pojištění upravuje jak dávky nemocenského pojištění, tak organizaci, provádění a řízení ve věcech nemocenského pojištění. Ve srovnání s původní roztříštěnou úpravou nemocenského pojištění se tedy jedná o komplexní úpravu, což osobně považuji za velice rozumné a zjednodušující. Účinnost tohoto zákona byla několikrát posunuta, nakonec účinnosti nabyl dne 1. 1. 2009. Dalším důležitým zákonem je zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje výši pojistného na nemocenské pojištění. Dále považuji v této oblasti za významný zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o důchodovém pojištění“), který vymezuje osobu samostatně výdělečně činnou (dále jen jako „OSVČ“) i pro účely nemocenského pojištění.20 Co se týká mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, tak mají před zákony aplikační přednost. Pokud by tedy došlo k rozporu ustanovení zákona s mezinárodní smlouvou, použila by se právě mezinárodní smlouva. Mezi nejvýznamnější patří Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení21 a Úmluva o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci22, obě jsou výsledkem činnosti Mezinárodní organizace práce, Evropská sociální charta23 a Evropský zákoník sociálního zabezpečení24. V neposlední řadě jsou pramenem práva prováděcí předpisy ve formě vyhlášek či nařízení vlády.

20

Srov. ustanovení § 3 písm. h zákona o nemocenském pojištění.

21

vyhlášená Sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 461/1991 Sb.

22

vyhlášená Sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č.537/1990 Sb.

23

vyhlášená Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2000 Sb.m.s.

24

vyhlášená Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 90/2001 Sb.m.s.

15

2.3 Právní vztah nemocenského pojištění 2.3.1 Obecně Úvodem je zapotřebí připomenout si, co právní vztah obecně znamená. Právním vztahem se v právní teorii rozumí „společenský vztah nejméně dvou konkrétně určených právních subjektů, upravený právními normami, v němž jeho účastníci jsou nositeli vzájemně spjatých subjektivních práv a právních povinností, které vznikají těmto subjektům na základě právních norem bezprostředně nebo ve spojení s právní skutečností“.25 Právní vztahy se považují za nejdůležitější formu realizace práva, resp. právních norem. Mohou vznikat, měnit se a zanikat buď přímo ze zákona (ex lege), nebo v důsledku právní skutečnosti předvídané v hypotéze právní normy, což je častější případ. Právní vztah je definován pomocí třech prvků - subjektu, objektu a obsahu. 2.3.2 Právní vztah nemocenského pojištění Právní vztah nemocenského pojištění je složitým právním vztahem, v němž mezi subjekty vzniká řada práv a povinností. Pojištění je povinné, což znamená, že každý zaměstnanec, který splňuje zákonem dané podmínky, je nemocensky pojištěn. Nemocenské pojištění je založeno na vztahu pojistném a dávkovém. Pojistný a dávkový vztah vykazuje vzájemnou podmíněnost práv a povinností, to je mimo jiné projev zmíněné dvoustrannosti právního vztahu. Pojistný a dávkový vztah se v nemocenském pojištění prolínají, dávkový vztah může být realizován i za běhu pojistného vztahu, a nelze je tak důsledně oddělit. Pojistný vztah je právním vztahem mezi pojištěncem a nemocenským pojištěním. Základní povinností pojištěnce jako účastníka pojistného vztahu je plnění jeho pojistné povinnosti, kterou představuje placení pojistného. Pojištěnec si sám přispívá na budoucí pojistnou událost, která mu dává právo následně požadovat pojistné plnění, resp. sociální dávku. Právní vztahy založené

25

GERLOCH, A. Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. s. 154.

16

na pojistném principu tedy vyznačuje vzájemná podmíněnost práv a povinností, které v důsledku vedou k zajištění vyváženosti systému z hlediska financování. Dávkový vztah je realizačním právním vztahem. Tento vztah pojištěnci zaručuje, že mu budou vyplaceny dávky nemocenského pojištění, nastane-li určitá sociální událost. Toto základní právo odpovídá výše uvedené základní povinnosti, kterou je placení pojistného. 2.3.3 Subjekt právního vztahu nemocenského pojištění Nositel subjektivních práv a právních povinností bývá právní teorií označován jako subjekt právního vztahu.26 Hlavní podmínkou pro působení subjektu v právním vztahu je jeho způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivita) a způsobilost k právním úkonům. Právními subjekty jsou obecně fyzické a právnické osoby. „Subjekty právních vztahů sociálního zabezpečení jsou ti, kteří v těchto vztazích mají práva a povinnosti (obsah) a realizují je chováním (objekt). Na rozdíl od soukromého práva zde rozlišujeme mezi nositelem (orgánem) sociálního zabezpečení a fyzickou osobou, kterou dle povahy právního vztahu sociálního zabezpečení můžeme nazývat oprávněným nebo pojištěncem.“27 V nemocenském pojištění vystupují na straně nositele Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“), Ministerstvo práce a sociálních věcí a tzv. služební orgány, do nichž spadají Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství cel, Bezpečností informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace. Právní předpisy upravující vztahy sociálního zabezpečení

ukládají

nemocenského

speciální

pojištění

sem

povinnosti patří

i dalším

subjektům.

zaměstnavatelé28,

ošetřující

V případě lékař

či

zdravotnická zařízení.

26

Srov. GERLOCH, A. Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. s. 172.

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 94. 27

28

Kdo se považuje za zaměstnavatele, určuje zákon o nemocenském pojištění v § 3 písm. b).

17

Způsobilost

k právům

a

povinnostem

nevzniká

v právních

vztazích

nemocenského pojištění narozením, jak tomu obvykle v jiných právních vztazích bývá. Právní předpisy nemocenského pojištění výslovně právní subjektivitu neupravují. Na úpravu otázky vzniku právní způsobilosti zaměstnance a zaměstnavatele se proto nejen podle mého názoru použije zákoník práce.29 Zaměstnanci tak způsobilost k právům a povinnostem vzniká dosažením 15 let věku, u zaměstnavatele-fyzické osoby narozením (na základě ustanovení § 6 odst. 1, resp. § 10 odst. 1 zákoníku práce). Obdobná úprava jako u zaměstnance je u osoby samostatně výdělečně činné. OSVČ získává způsobilost k právům a povinnostem po ukončení povinné školní docházky, ne však dříve než dosažením 15 let a musí splnit podmínky výkonu samostatné výdělečné činnosti, které jsou upraveny zákonem o důchodovém pojištění30. V nemocenském pojištění se považuje za OSVČ fyzická osoba, která je za takovou označena pro účely důchodového pojištění. V právních vztazích nemocenského pojištění způsobilost fyzických osob k právům a povinnostem zaniká smrtí, uplatní se zde občanskoprávní úprava. Způsobilost k právním úkonům se v případě zaměstnavatelů a zaměstnanců bude opět posuzovat dle zákoníku práce. Způsobilost k právním úkonům vzniká u zaměstnance dosažením 15 let, u zaměstnavatele dosažením 18 let věku. Způsobilost k právním úkonům v právních vtazích nemocenského zabezpečení zaniká smrtí subjektu. 2.3.4 Obsah právního vztahu nemocenského pojištění Obsahem právních vztahů jsou práva (oprávnění) a povinnosti subjektů ve vztahu k objektu právního vztahu. Obsahem

právních

vztahů

sociálního

zabezpečení

jsou

tedy

práva

a povinnosti subjektů těchto vztahů. Obsahem není jen vznik nároku na dávku, naopak je třeba splnit i procesní pravidla k získání práva na její výplatu. Srov. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 96.

29

30

Konkrétně ustanovení § 9 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění

18

Základním právem v právním vztahu nemocenského pojištění je právo (nárok) na poskytnutí plnění – dávky nemocenského pojištění. Fyzická osoba musí splnit podmínky dávkového nároku, této povinnosti odpovídá oprávnění orgánu sociálního zabezpečení vyžadovat splnění těchto podmínek. Naopak oprávněním fyzické osoby je nárok na dávku a její poskytnutí při splnění zákonem daných podmínek, čemuž odpovídá povinnost orgánu sociálního zabezpečení plnění poskytnout. 2.3.5 Objekt právního vztahu nemocenského pojištění Objektem právního vztahu v teorii práva rozumíme to, čeho se oprávnění a povinnosti účastníků konkrétního právního vztahu týkají. Dává nám odpověď na otázku, k čemu se ona subjektivní práva a povinnosti vztahují. Rozlišuje se primární a sekundární objekt. Primárním objektem je určité chování, sekundární objekt se k tomuto chování váže.31 „Objektem právních vztahů sociálního zabezpečení je právně relevantní chování subjektů těchto vztahů.“32 Subjekty chováním naplňují svá práva a povinnosti. Jde o celou řadu hmotněprávních i procesních úkolů, můžeme jmenovat např. plnění pojistné povinnosti, oznamovací a ohlašovací povinnosti, uplatnění nároku na dávku či podání opravných prostředků v řízení. Vedle objektu mají jednotlivé právní vztahy sociálního zabezpečení svoje předměty, předmětem rozumíme konkrétní dávkové plnění. V sociálním zabezpečení obecně se může jednat o dávkové plnění ve formě dávek či služeb. Dávky se dále dělí na věcné a peněžité, které převažují. V nemocenském pojištění se poskytují dávky peněžité. 2.3.6 Vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění zaměstnance Platí zásada, že zaměstnanec je nemocensky pojištěn tolikrát, kolik vykovává zaměstnání, které mu podle zákona o nemocenském pojištění zakládají účast 31

Srov. GERLOCH, A. Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. s. 176.

32 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 99.

19

na nemocenském pojištění (tzv. souběh pojištění).33 Vykonává-li zaměstnanec současně více zaměstnání, posuzují se podmínky v každém z nich zvlášť. Je-li nárok na tutéž dávku (kromě vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství) současně z více pojištění, náleží dávka jen jednou.34 Nerozhoduje, zda jsou zaměstnání vykonávána u stejného zaměstnavatele nebo u zaměstnavatelů různých. Je vhodné rozlišovat, zda účast na nemocenském pojištění vzniká na základě objektivních právních skutečností daných zákonem (např. výkon zaměstnání v určitém rozsahu a za určitou mzdu či odměnu) nebo na základě subjektivní právní skutečnosti, kdy se může osoba (OSVČ, zahraniční zaměstnanec) rozhodnout, zda bude nemocenského pojištění účastna, a to na základě podané přihlášky. Na otázku, kdy nemocenské pojištění vzniká a zaniká, odpovídá především § 10 zákona o nemocenském pojištění. Odlišnosti jsou dány okruhy pojištěných osob. U zaměstnanců v pracovním poměru pojištění vzniká dnem faktického vstupu do zaměstnání35 (výjimečně dnem předcházejícím, jestliže za něj náleží náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda či plat nekrátí) a končí dnem skončení pracovního poměru. Zaměstnancům činným na základě dohody o pracovní činnosti vzniká nemocenské pojištění dnem, ve kterém začal vykonávat sjednanou práci, a zaniká posledním dnem období, na které byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena. Podle ustanovení § 10 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění nedochází k zániku nemocenského pojištění, jestliže zaměstnanec po skončení pracovního poměru

uzavřel

s týmž

zaměstnavatelem

další

pracovní

poměr

tak,

že bezprostředně navazuje na ten předchozí, a jsou-li v tomto navazujícím pracovním poměru splněny podmínky účasti na nemocenském pojištění. 33

Srov. ustanovení § 8 zákona o nemocenském pojištění

34

Srov. ustanovení § 14 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění.

35 Tímto se liší od pracovního práva, kde pracovní poměr vzniká dnem, který byl dohodnut jako den nástupu do zaměstnání.

20

Zaměstnavatel

v tomto

případě

neoznamuje

den

skončení

zaměstnání

zaměstnance příslušné OSSZ, ani neoznamuje den nástupu zaměstnance do dalšího zaměstnání. Ze zaměstnání malého rozsahu36, je zaměstnanec nemocensky pojištěn jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl započitatelného příjmu 2 000 Kč (tzv. rozhodný příjem37). Dojde-li u zaměstnance, který vykonává zaměstnání malého rozsahu, ke zvýšení sjednané měsíční částky příjmu alespoň na 2 000 Kč, vzniká zaměstnanci účast na nemocenském pojištění, protože se přestane jednat o zaměstnání malého rozsahu. Účast na nemocenském pojištění vzniká ode dne, od něhož byl měsíční příjem na takovou částku sjednán či zvýšen. Obdobně to platí ve zcela opačné situaci. Jakmile dojde ke snížení příjmu pod částku rozhodného

příjmu

u

zaměstnání,

které

zaměstnanci

zakládalo

účast

na nemocenském pojištění, pak mu zaniká účast na nemocenském pojištění dnem předcházejícímu dni, v němž k takové změně došlo. U zahraničního zaměstnance38, který je účasten nemocenského pojištění dobrovolně na základě podané přihlášky ode dne v ní uvedeným (ale ne dříve než podáním přihlášky), k zániku účasti dochází dnem skončení zaměstnání na území České republiky, dnem uvedeným v odhlášce nebo v případě nezaplacení pojistného. U pěstouna, kterému je vyplácena odměna podle § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, je účast na nemocenském

O zaměstnání malého rozsahu se jedná i tehdy, když nebyla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednána měsíční částka započitatelného příjmu ze zaměstnání anebo sjednána byla, ale nedosahuje rozhodné částky. Nejvyšší správní soud se vyjádřil, kdy nejde o zaměstnání malého rozsahu (v roce 2004, kdy byl rozsudek vydán, se jednalo o tzv. příležitostné zaměstnání podle zákona č. 54/1956 Sb.). Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 2 As 12/2004: „Nejde o „nahodilé jednorázové zaměstnání“ pro účely vynětí z pojištění …, jestliže jsou dohody o pracovní činnosti uzavírány prakticky každý měsíc, a zaměstnání se tak periodicky opakuje.“ 36

Srov. ustanovení § 6 odstavec 5 zákona o nemocenském pojištění. Tuto částku je vláda zmocněna svým nařízením zvýšit.

37

38

Srov. ustanovení § 3 písm. q zákona o nemocenském pojištění

21

pojištění vázána na jednotlivé kalendářní měsíce, za které je mu tato odměna vyplácena.39 Z pojištění jsou vyňati zaměstnanci, kteří vykonávají zaměstnání v České republice pro - zaměstnavatele požívajícího diplomatických výsad a imunit, jsou-li účastni pojištění v jiném státě, nebo - mezinárodní

organizaci,

jsou-li

účastni

pojištění

prostřednictvím

této

mezinárodní organizace a písemně prohlásí orgánu nemocenského pojištění, že chtějí být z tohoto důvodu vyňati z pojištění v České republice.40 2.3.7 Vznik a zánik nemocenského pojištění OSVČ OSVČ je nemocenského pojištění účastna fakultativně. Existují dvě podmínky pro její účast na nemocenském pojištění. Prvou je výkon samostatné výdělečné činnosti na území České republiky anebo mimo její území, jestliže oprávnění vyplývá z právních předpisů České republiky, druhou podmínkou je podání přihlášky. U OSVČ není souběh účasti. V praxi se to vyznačuje tím, že je pojištěna jen jednou, přestože vykonává paralelně několik samostatně výdělečných činností. Pojištění vzniká OSVČ dnem, který uvedla v přihlášce, nejdříve však dnem podání přihlášky. Do konce roku 2010 přicházela v úvahu možnost zpětné účasti na pojištění v případě zahájení samostatné výdělečné činnosti, kdy OSVČ mohla přihlášku podat do 8 kalendářních dnů od zahájení činnosti. Pojištění pak vzniklo dnem uvedeným v přihlášce (nejdříve však dnem zahájení činnosti) a to i přesto, že tento uvedený den předcházel dni, ve kterém byla přihláška podána. Tato výjimka již není od 1. ledna 2011 možná. Pojištění může OSVČ zaniknout z několika důvodů, ty nalezneme v odstavci druhém ustanovení § 13 zákona o nemocenském pojištění. Pojištění zaniká dnem uvedeným v odhlášce z pojištění (nejdříve dnem, kdy byla odhláška podána), dnem skončení samostatné výdělečné činnosti, dnem zániku oprávnění k výkonu 39

Srov. ustanovení § 10 odst. 1 písm. l zákona o nemocenském pojištění.

40

Srov. ustanovení § 9 zákona o nemocenském pojištění.

22

samostatné výdělečné činnosti, dnem pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti, prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo pojistné zaplaceno vůbec nebo jen z části41, či dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. 2.3.8 Podmínky účasti na nemocenském pojištění zaměstnanců Tři základní podmínky stanovené pro účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nalezneme v § 6 zákona o nemocenském pojištění. Podmínkami jsou výkon zaměstnání42 na území ČR, které mělo trvat alespoň 15 kalendářních dní a sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou43 pro účast na pojištění. Pro účast na nemocenském pojištění jsou stanoveny z podmínky výkonu práce na území České republiky dvě výjimky. Za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon zaměstnání v cizině, pokud má zaměstnanec místo výkonu práce trvale v České republice, anebo je zaměstnání vykonáváno v cizině trvale pro zaměstnavatele, který má v České republice sídlo44, a zaměstnanec má na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie trvalý pobyt a není ve státě, ve kterém trvale vykonává zaměstnání, povinně důchodově pojištěn. Ustanovení odstavce druhého § 6 zákona o nemocenském pojištění, podle něhož účast na nemocenském pojištění zakládá i takové zaměstnání, které nemělo trvat a netrvalo alespoň 15 kalendářních dnů, sjednaná částka dosahovala Osobně vidím nepoměr ve faktu, že OSVČ musí být účastna nemocenského pojištění nejméně po dobu třech měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku sociální události, aby měla nárok na dávku nemocenského, ale již jedním opomenutím zaplacení pojistného je z účasti na nemocenském pojištění vyřazena. Judikatura však účel takové zákonné úpravy podporuje. Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 3 Ads 78/2007: „Smyslem tohoto ustanovení je nepochybně motivovat plátce k maximální disciplíně v dodržování lhůt pro placení záloh na pojistné pod sankcí ztráty nároku na výplatu dávky.“ 41

Zaměstnání definuje § 3 písm. g zákona o nemocenském pojištění jako právní vztah, na jehož základě vykonávají práci, pracovní nebo obdobnou činnost zaměstnanci uvedení v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. 42

Jejíž výše je v současnosti stanovena na 2 000,- Kč. Srov. ustanovení § 6 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění.

43

44

Sídlo zaměstnavatele je vymezeno v § 3 písm. c) zákona o nemocenském pojištění.

23

tzv. rozhodného příjmu, zaměstnanci splňují výše uvedené podmínky a opětovně nastoupili

do

zaměstnání

k témuž

zaměstnavateli,

slouží

jako

nástroj

pro odstranění případného obcházení zákona.45 Na základě ustanovení § 6 odstavec 3 zákona o nemocenském pojištění je třetí podmínka (sjednání měsíční částky započitatelného příjmu ze zaměstnání alespoň ve výši rozhodného příjmu) považována vždy za splněnou u příslušníků Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáků z povolání, státních zaměstnanců podle služebního zákona, soudců, členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů Senátu Parlamentu České republiky, členů vlády, prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předsedy Energetického regulačního úřadu, členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členů Rady Českého telekomunikačního úřadu, finančního arbitra a jeho zástupce, Veřejného ochránce práv a jeho zástupce, dále je splněna u fyzických osob, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a u fyzických osob, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní Podmínkou však je, že od skončení poměru předchozího zaměstnání, které zakládalo účast na pojištění, do nástupu dalšího takového zaměstnání neuplynula doba aspoň 6 měsíců, nebo předchozí zaměstnání nezaložilo účast na pojištění z důvodu jeho krátkosti, ale zaměstnanec v něm dosáhl tzv. rozhodného příjmu a do opětovného nástupu neuplynula doba šesti měsíců. 45

24

nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v § 5 písm. a) bodech 7 až 10 zákona o nemocenském pojištění, dále u pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody zařazených do práce a u osob ve výkonu zabezpečovací detence zařazených do práce. 2.3.9 Přerušení nemocenského pojištění Zákonem o nemocenském pojištění byl zaveden nový institut, týkající se přerušení pojištění. K přerušení nemocenského pojištění za trvání zaměstnání dochází ve dvou případech. Buď po dobu tzv. neplaceného pracovního volna, které zaměstnavatel poskytl zaměstnanci na jeho žádost, aniž by měl zaměstnanec na takové volno nárok, a takové neplacené volno trvá alespoň 31 po sobě jdoucích kalendářních dnů, anebo po dobu rodičovské dovolené, na kterou zaměstnanec nárok má.46 Pokud by v době přerušení nemocenského pojištění ke vzniku sociální události, která by byla důvodem pro poskytnutí některé z dávek nemocenského pojištění, došlo, byl by nárok na takovou dávku zajištěn47. Pro účely ochranné lhůty doba přerušení nemocenského pojištění se považuje za dobu nemocenského pojištění.48 Nastoupí-li zaměstnanec výkon trestu odnětí svobody nebo detence, dochází k zániku dosavadního nemocenského pojištění, nikoliv k přerušení. Nemocenské pojištění opětovně vznikne až dnem nástupu do zaměstnání po skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Podle ustanovení § 94 odstavce prvního zákona o nemocenském pojištění má zaměstnavatel přerušení nemocenského pojištění příslušné OSSZ oznamovat, Nemocenské pojištění se v době rodičovské dovolené nepřerušuje v období, za které zaměstnanci náleží peněžitá pomoc v mateřství 46

47

Srov. ustanovení § 14 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění

48


25

protože však tento institut ztratil od svého zavedení v roce 2006 význam, tak se plnění této oznamovací povinnosti po zaměstnavateli již nepožaduje49. 2.3.10 Ochranná lhůta Nárok na dávku nemocenského pojištění může jednotlivci vzniknout nejen v době trvání nemocenského pojištění, ale také v době jeho přerušení a v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta je doba stanovená zákonem o nemocenském pojištění, která zaměstnanci plyne po skončení zaměstnání, které mu zakládalo účast na nemocenském pojištění. Na ochrannou lhůtu nemá žádný vliv přerušení nemocenského pojištění, protože pro účely ochranné lhůty se považuje za dobu pojištění50. V ochranné době může vzniknout nárok jen na nemocenské či na peněžitou pomoc v mateřství. Na ošetřovné však nárok nevznikne, jelikož pro tuto dávku ochranná lhůta ze skončeného zaměstnání neplyne. U peněžité pomoci v mateřství činí délka ochranné lhůty u žen, kterým pojištění zaniklo v době těhotenství, zásadně 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Ochranná lhůta pro nárok na nemocenské činí obecně 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění.51 K zániku ochranné lhůty může dojít na základě nového zaměstnání zakládajícího nemocenské pojištění, dnem předcházejícímu dni nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo dnem předcházejícímu útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody a posledním přede dnem, od něhož náleží výplata starobního či invalidního důchodu (ochranná lhůta však nezaniká v případě vzniku nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, jde-li o nárok na peněžitou pomoc v mateřství)52. Institut přerušení byl významný pro zdravotní pojištění v roce 2006 v období schválení zákona o nemocenském pojištění. Význam tento institut ztratil po změnách ve veřejném zdravotním pojištění, které přinesl zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Srov. KODROVÁ J., SCHMIED Z. Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě 2010. 2. aktualizované vydání. Olomouc: nakladatelství ANAG, 2010. s. 22. 49

50


Ochranná lhůta však může být i kratší než zde zmíněná, proto se u příslušných dávek vyjádřím i k možným odlišným délkám jejího trvání. 51

52


26

Ochranná lhůta neplyne: - z pojištěné činnosti poživatele důchodu starobního či invalidního pro invaliditu třetího stupně53, - z dalšího souběžného zaměstnání, které si zaměstnanec sjednal na dobu pracovního volna v prvním zaměstnání a v němž práci konal místo práce v prvním zaměstnání, - ze zaměstnání, které si zaměstnanec sjednal pouze na dobu dovolené v jiném zaměstnání, - ze zaměstnání malého rozsahu, - ze zaměstnání, které si žák či student sjednal výlučně jen po dobu školních prázdnin nebo jejich část54, a - v případě, že skončí pojištění odsouzeného v době jeho útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody.55 2.3.11 Osobní rozsah nemocenského pojištění Osobní rozsah vymezuje okruh subjektů, které jsou oprávněnými subjekty v nemocenském pojištění (jsou jim poskytovány dávky nemocenského pojištění). Zákon o nemocenském pojištění tyto oprávněné subjekty označuje jako zaměstnance56. Druhou skupinou jsou OSVČ, které jsou pro účely nemocenského pojištění vymezeny v zákoně o důchodovém pojištění.57 OSVČ se však nemocenského pojištění účastní dobrovolně na základě podané přihlášky, Důvodem vyloučení ochranné lhůty je účel nemocenského, tedy náhrada příjmu. Poživatelům důchodu je však poskytováno ze systému sociálního zabezpečení jiné peněžité plnění, proto zákonodárce nepovažoval za potřebné těmto zaměstnancům nahrazovat ztracený příjem v důsledku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Srov. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha: PSP. 2005. tisk č. 1005. 53

54 Důvod k vyloučení této skupiny je obdobný jako výše. Tato sjednaná zaměstnání neslouží k jejich základnímu hmotnému zabezpečení. Srov. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha: PSP. 2005. tisk č. 1005. Vzhledem k užití slova „výlučně“, by vysokoškolský student, který si sjednal zaměstnání po dobu od 1. 7. do 30. 9., byl nemocenského pojištění účasten. 55


Pod pojmem zaměstnanec se podle zákona o nemocenském pojištění rozumí i ti, kteří nespadají pod tento pojem v rámci pracovního práva, srov. § 5 písm. a zákona o nemocenském pojištění. 56

57

Konkrétně ustanovení § 9 zákona o důchodovém pojištění.

27

samozřejmě vedle splnění zákonem daných podmínek.58 Okruh pojištěných subjektů je zákonem vymezen jednak pozitivně, jednak negativně. Pro účely nemocenského pojištění se za zaměstnance považují59 1) zaměstnanci v pracovním poměru, 2) příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáci z povolání (dále označováni jen jako „příslušníci“), 3) státní zaměstnanci podle služebního zákona, 4) členové družstva v družstvech, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni60, 5) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, 6) pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, 7) soudci, 8) členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, 9) poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky, 10) členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda 58


59

Srov. ustanovení § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění

Platí jen v případě, je-li pracovní vztah upraven stanovami družstev. Pokud je podle stanov družstva podmínkou členství pracovní vztah a stanovy neobsahují úpravu tohoto vztahu, tak platí zákoník práce. V takové situaci je pak člen družstva nemocensky pojištěn jako zaměstnanec v pracovním poměru nebo jako zaměstnanec činný na základě dohody o pracovní činnosti. Srov. KODROVÁ J., SCHMIED Z. Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě 2010. 2. aktualizované vydání. Olomouc: nakladatelství ANAG, 2010. s. 11. 60

28

Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv, 11) fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 7 až 10, 12) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, 13) pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, 14) odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazení do práce, 15) osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr

nevznikl,

neboť

nebyly

splněny

podmínky

stanovené

pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. Okruh

nemocensky

pojištěných

zaměstnanců

zahrnuje

tzv.

smluvní

zaměstnance a zahraniční zaměstnance. Smluvním zaměstnancem se označuje podle § 3 písm. o) zákona o nemocenském pojištění zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (zahraniční zaměstnavatel), který je činný v České republice u smluvního zaměstnavatele (právnická nebo fyzická osoba se sídlem na území této republiky). Zahraniční zaměstnanec je podle § 3 písm. q) zákona o nemocenském pojištění zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, který 29

je v České republice činný ve prospěch zahraničního zaměstnavatele. Smluvní i zahraniční zaměstnanec není v § 5 zákona o nemocenském pojištění zmíněn výslovně, jelikož práci vykonávají zpravidla v pracovním vztahu podle § 5 písm. a) bod 6 zákona o nemocenském pojištění, tedy dle cizích právních předpisů. Smluvní zaměstnanci jsou nemocenského pojištění účastni obligatorně, jestliže pro účast splňují zákonem dané podmínky zmíněné výše. Naproti tomu je u zahraničních zaměstnanců pojištění dobrovolné na základě přihlášky.61 2.4 Věcný rozsah nemocenského pojištění 2.4.1 Obecně Věcným rozsahem se rozumí okruh dávek, jež jsou v rámci tohoto systému a po splnění stanovených podmínek poskytovány. Zákon o nemocenském pojištění obsahuje tzv. dávkový systém, který je tvořen čtyřmi peněžitými dávkami: - nemocenským, - peněžitou pomocí v mateřství, - ošetřovným a - vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství. Dávky slouží k finančnímu zajištění osoby účastné nemocenského pojištění při vzniku sociální události, s níž zákon o nemocenském pojištění spojuje vznik nároku na některou z nich (např. nemoc, karanténa, těhotenství a mateřství). Dávky mají zásadně obligatorní povahu, což znamená, že musí být poskytnuty při splnění všech podmínek. Zákon o nemocenském pojištění rozlišuje nárok na dávku a nárok na její výplatu. Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek daných zákonem, naproti tomu nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek pro nárok na dávku a na její výplatu a uplatněním nároku na výplatu.

61


30

Nárok na některé dávky je však pro některé skupiny, které jsou účastny nemocenského pojištění, vyloučen přímo ze zákona o nemocenském pojištění. Vyloučené osoby budou vždy u charakteristiky jednotlivých dávek zmíněny. Zákon o nemocenském pojištění neumožňuje dobrovolné vyplácení dávek s výjimkou vyplácení nemocenského na základě žádosti pojištěnce po uplynutí podpůrčí doby 380 kalendářních dnů, a to po dobu určenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění, maximálně však po dobu dalších 350 kalendářních dnů.62 Neboť v druhé části práce se budu zabývat pouze dávkou nemocenského, stručně charakterizuji v následujících oddílech ostatní poskytované dávky. Závěrem této úvodní části bych ráda zmínila finanční podíly dávek nemocenského pojištění v rámci výdajů na ně. Jak je vidno z přiložené tabulky (Tab. 1 Výdaje na nemocenské pojištění v letech 2003-2010) z celkového objemu výdajů plyne největší část na nemocenské, což jen potvrzuje, že je tato dávka nejrozšířenější dávkou nemocenského pojištění. Naproti tomu nejmenší podíl na výdajích má vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, a to nejspíše proto, že nárok na ni má velmi malé procento zaměstnankyň splňujících zákonem dané podmínky. Dále je z této tabulky možno vyčíst, že výdaje, ať již celkové nebo zejména výdaje na nemocenské, mají v poslední době klesající tendenci. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán v roce 2009 (a dále pokles pokračoval i v roce 2010), což přisuzuji mimo jiné začátku účinnosti současného zákona o nemocenském pojištění, který zpřísnil podmínky nároku na dávky.

62 Srov. ustanovení § 27 zákona o nemocenském pojištění. Tato fakultativní možnost bude podrobněji rozebrána v kapitole o nemocenském.

31

Tab. 1 Výdaje na dávky nemocenského pojištění v letech 2003-2010 (v Kč)63 2003

2004

2005

2006

Peněžité dávky celkem

34 306 557 635

29 563 242 825

31 660 258 571

32 773 353 524

Nemocenské

29 523 313 720

24 704 499 463

26 258 125 303

26 962 635 796

Ošetřovné61

1 003 960 970

730 075 499

818 737 249

824 982 860

3 773 687 426

4 123 336 628

4 578 903 956

4 981 485 707

5 595 519

5 331 235

4 492 063

4 249 161

2007

2008

2009

2010

Peněžité dávky celkem

34 670 904 249

31 881 609 416

26 033 350 335

22 788 532 328

Nemocenské

27 880 800 788

24 769 072 712

18 214 720 172

14 943 715 781

Ošetřovné61

893 365 858

811 271 838

729 070 474

431 451 820

5 892 890 342

6 296 831 397

7 084 389 932

7 409 591 092

3 847 261

4 433 469

5 169 757

3 773 635

Peněžitá pomoc v mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

Peněžitá pomoc v mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

63

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z:

32

2.4.2 Ošetřovné Nárok na ošetřovné má pouze zaměstnanec, který ze zákonem uznaných důvodů nemůže vykonávat práci a přichází tím o příjem z pojištěné činnosti. Z tohoto vyplývá, že ošetřovné nenáleží z ochranné lhůty. Dále ošetřovné nenáleží, jestliže zaměstnanec ošetřuje nebo pečuje o dítě, ale jiná osoba z důvodu péče o toto dítě má nárok na peněžitou pomoc v mateřství či rodičovský příspěvek. Z uvedeného je umožněna výjimka, pokud tato jiná osoba nemůže (z důvodu nemoci či úrazu apod.) o dítě pečovat. Nárok na poskytnutí této dávky však nemají všechny skupiny pojištěnců. Ex lege dávka nenáleží příslušníkům, zaměstnancům činným na základě dohody o pracovní činnosti, domácím zaměstnancům, dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby, odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody zařazeným do práce, pojištěncům, jež jsou žáky či studenty, a to ze zaměstnání spadajícího výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, dále zaměstnancům vykonávajícím zaměstnání malého rozsahu a zahraničním zaměstnancům.64 Důvody pro vznik nároku na dávku je možno rozdělit do dvou skupin. Za prvé jsou to situace, kdy je nutné se starat o osobu, jejíž zdravotní stav takovou péči vyžaduje. Spadá sem ošetřování dítěte ve věku do 10 let, které onemocnělo nebo utrpělo úraz, ošetřování člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci či úrazu nezbytně vyžaduje ošetřování jinou fyzickou osobou nebo ošetřování členky domácnosti, která porodila a její stav bezprostředně po porodu nezbytně vyžaduje ošetřování jinou fyzickou osobu. A za druhé se jedná o případy, kdy je nutné se starat o dítě mladší 10 let, protože nemůže být v péči zařízení (zejm. školského nebo zvláštního výchovného zařízení), které se o něj jinak stará. Sem patří situace, kdy bylo nařízeno takové zařízení pro děti uzavřít z důvodu

nepředvídané

události

(např.

havárie,

mimořádné

opatření

při epidemii), dále pokud dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v takovém zařízení umístěno nebo fyzická osoba, která o dítě pečovala dosud, se o něj dále starat nemůže z důvodu nemoci, karantény, úrazu, porodu apod. Posledním 64


33

předpokladem pro nárok na dávku je podmínka, že osoba, o kterou je pečováno, musí žít s tím, kdo o ni pečuje, v domácnosti65. Výjimku představuje případ, kdy rodič ošetřuje či pečuje o své dítě mladší 10 let. Bylo-li dítě svěřeno do společné či střídavé výchovy obou (rozvedených) rodičů, je domácností domácnost každého z nich. Je zde také možnost vystřídání se při ošetřování. To však lze provést pouze jednou v témže případě ošetřování. V takovém případě pak bude ošetřovné náležet postupně dvěma oprávněným (ošetřujícím) osobám. Podpůrčí doba se počítá od prvního dne potřeby ošetřování nebo péče, nezačíná běžet znovu. Ke dni vystřídání se posuzuje, zda přebírající zaměstnanec splňuje podmínky nároku na dávku. Podpůrčí doba začíná prvním dnem potřeby ošetřování nebo péče. Dávka se standardně poskytuje 9 kalendářních dnů66. Jestliže je ošetřující osobou osamělý zaměstnanec67, který má v péči alespoň jedno dítě ve věku do 16 let, které ještě neukončilo povinnou školní docházku, náleží mu dávka po dobu 16 kalendářních dnů. Může dojít také k situaci, kdy zaměstnanci náleží ošetřovné a v průběhu podpůrčí doby vznikne nárok na další ošetřovné. V případě souběhu nároků na ošetřovné se druhá dávka nevyplácí, dokud neskončí podpůrčí doba první dávky. Jde o logický důsledek faktu, že ošetřující osobě uchází stále ten samý příjem bez ohledu na to, kolik osob souběžně ošetřuje. Podpůrčí doba u druhé dávky se však počítá rovněž ode dne, kdy potřeba ošetřování nebo péče nastala. Ošetřovné se nevyplácí po dobu, kdy mělo zaměstnanci trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, jestliže potřeba ošetřování vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Dále se dávka nevyplácí za dny Dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 65

S účinností od 1. 6. 2010 byla zrušena třídenní karenční doba u ošetřovného, ošetřovné tak náleží již od prvního dne potřeby ošetřování (péče). 66

Podle § 40 odst. 7 zákona o nemocenském pojištění jde o svobodného, ovdovělého nebo rozvedeného zaměstnance, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v registrovaném partnerství. Dále o zaměstnance, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence, nebo je nezvěstná a bylo zahájeno řízení o prohlášení nezvěstné manželky (manžela) za mrtvou, a tento zaměstnanec současně nežije s družkou (druhem). 67

34

pracovního klidu, pokud neměl být pro zaměstnance pracovním dnem. V poslední řadě dávka nenáleží po dobu trvání stávky, účastnil-li se zaměstnanec stávky a potřeba ošetřování nebo péče vznikla nejdříve dnem následujícím po dni, kdy se stal účastníkem stávky. Běh podpůrčí doby se staví po dobu ústavní péče ošetřované osoby ve zdravotnickém zařízení. Nárok na výplatu se uplatňuje prostřednictvím tiskopisu. Vyplácí jej OSSZ od prvního dne potřeby ošetřování ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu68 za každý kalendářní den. 2.4.3 Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství náleží především v době pokročilého těhotenství a po porodu v souvislosti s péčí o narozené dítě. Peněžitá dávka v mateřství se poskytuje nejen ženám, které dítě porodily, ale i osobám, které dítě převzaly do péče. Z předchozího vyplývá, že nárok na dávku má pouze žena, jejíž těhotenství skončilo porodem (tedy zápisem narození dítěte do matriky), nikoli potratem. Všeobecnou podmínkou nároku na tuto dávku je účast pojištěnce (zejména těhotné pojištěnky nebo pojištěnky, která porodila) na nemocenském pojištění ke dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, nebo trvání ochranné lhůty počátkem osmého týdne před očekávaným či skutečným dnem porodu. Druhou podmínkou je doba účasti na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na tuto dávku.69 Přitom platí, že pojištění nemusí být nepřetržité, nutné je jen, aby byl splněn počet dní. Do doby účasti na nemocenském pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se započítává doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového 68 Denní vyměřovací je rozebrán v ustanovení § 18 zákona o nemocenském pojištění ve spojení s § 21 zákona o nemocenském pojištění a v této práci se mu budu věnovat podrobně u nemocenského.

Není nutné, aby vyžadovaná délka pojištění byla splněna ryze na území České republiky. Vyžaduje-li se pro vznik nároku na dávku získání určité doby pojištění, započítávají se pro splnění této podmínky i doby pojištění získané v jiném členském státě Evropské unie. Srov. ČERNÁ, J., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. s. 73.

69

35

pojištění, jestliže počátek šestého týdne před očekávaným dnem porodu připadne do období 270 kalendářních dnů ode dne úspěšného ukončení studia. Obdobně to platí i u převzetí dítěte do péče. Započítává se také doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, pokud byl tento důchod odňat a po jeho odnětí vznikla, popřípadě dále trvala, pojištěná činnost. Započítává se samozřejmě i doba přerušení pojištění. Současně nesmí pojištěnce náležet započitatelný příjem ze zaměstnání, z něhož je tato dávka poskytována. Dávka náleží rovněž po zániku pojištění, došlo-li k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě. Ta činí u žen, kterým pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Pokud však pojištění trvalo kratší dobu, pak ochranná lhůta činí jen tolik dnů, kolik trvalo pojištění. V ostatních případech se vztahuje na pojištěnce ochranná lhůta 7 kalendářních dnů. Jestliže ženě vznikne v ochranné lhůtě 180 dní znovu pojištění, pak po dobu tohoto nového pojištění neběží ochranná lhůta z předchozího pojištění (tzn. běh ochranné lhůty se staví). Navíc se nevyčerpaná ochranná lhůta z předchozího pojištění připočte k ochranné lhůtě z tohoto nově vzniklého pojištění, nejvýše však do celkové výměry 180 kalendářních dnů.70 Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství začíná nástupem na dávku, který si žena určuje sama v období od počátku osmého nejpozději však počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu71, dnem porodu nebo dnem převzetí dítě do péče. U pojištěnky, která porodila, činí 28 týdnů, a to i v případě, že se jedná o zaměstnankyni neprovdanou, ovdovělou, rozvedenou či osamělou z jiných vážných důvodů. U pojištěnky, která porodila dvě nebo více dětí, pak podpůrčí doba trvá 37 týdnů, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží jen v případě, že pojištěnka dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí. V případě, že se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se pojištěnce dávka po dobu nejméně 14 týdnů, protože podpůrčí doba nesmí skončit před 70


71 Není-li takový den pojištěnkou určen, nastává nástup na peněžitou pomoc v mateřství počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

36

uplynutím období 6 týdnů počítaných ode dne porodu. Jestliže dítě zemřelo v době, kdy pojištěnce stále náležela peněžitá pomoc v mateřství, náleží jí dávka ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, maximálně do doby vyčerpání celkového nároku. U pojištěnce, který dítě převzal do péče ze stanovených důvodů (rozhodnutí příslušného orgánu, úmrtí matky, dlouhodobé závažné onemocnění matky, na základě písemné dohody) plyne podpůrčí doba v délce 22 týdnů. Při péči o dvě a více dětí pak podpůrčí doba činí 31 týdnů, ale po uplynutí 22 týdnů dávka opět náleží, jen pokud pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí. Zmínila jsem písemnou dohodu, na základě které náleží dávka pojištěnci. Musí být ovšem splněna podmínka, že pojištěnec je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila. Taková dohoda musí obsahovat den převzetí dítěte do péče a den porodu, podpis matky musí být buď ověřen úředně, nebo musí být dohoda podepsána přímo na OSSZ. Lze ji uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte. Do podpůrčí doby pojištěnce se však započítává také doba poskytování peněžité pomoci v mateřství matce s výjimkou doby od porodu do konce šestého týdne po porodu. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje za kalendářní dny, její výše činí 70 % denního vyměřovacího základu72. Výše denního vyměřovacího základu se zjišťuje z rozhodného období stanoveného ke dni nástupu na dávku. Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, v němž k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství došlo. Některé členské státy Evropské unie zakotvily v právním řádu peněžitou dávku v otcovství, jejímž smyslem je umožnit otci podílet se na péči o narozené dítě a v souvislosti s tím si vzít tzv. otcovskou dovolenou. Dávku lze většinou čerpat v rozsahu několika dní v omezenou dobu po porodu.73

V období od 1. 1. 2010 do 31. 5. 2010 výše dávky činila 60 % denního vyměřovacího základu. Pojištěncům, kteří takto vyměřenou dávku pobírali před 1. 6. 2010, vznikl dle právní úpravy nárok na doplatek za období 1. 1. 2010 do 31. 5. 2010. 72

73

Srov. CHVÁTALOVÁ, I. Peněžité dávky v nemoci a mateřství v Evropské unii. Praha: Linde, 2003. s. 26.

37

2.4.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Účelem vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství je, jak sám název dávky napovídá, vyrovnat rozdíl mezi mzdou, kterou zaměstnankyně dosahovala před převedením na jinou práci z důvodu těhotenství, a mzdou, kterou má po takovém převedení, logicky jen v případě pokud je tato mzda po převedení nižší. Nárok na dávku pojištence náleží ve třech situacích. V prvním případě byla-li těhotná zaměstnankyně převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle pracovněprávních předpisů těhotným ženám zakázaná, nebo ošetřující lékař rozhodl, že tato práce ohrožuje její těhotenství. Obdobně to platí pro zaměstnankyně v období do konce devátého měsíce po porodu a pro zaměstnankyně, které kojí.74 Nárok na tuto dávku má za splnění výše uvedených podmínek také zaměstnankyně činná v uměleckém oboru, která byla převedena na jinou práci, protože jí není umožněno z důvodu těhotenství veřejně vystupovat.75 Naopak nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nemá ze zákona zaměstnankyně činná na základě dohody o pracovní činnosti, odsouzená ve výkonu zabezpečovací detence či trestu odnětí svobody zařazená do práce, žákyně či studentka zaměstnaná výlučně v období školních prázdnin nebo prázdnin, dále dobrovolná pracovnice pečovatelské služby, zaměstnankyně vykonávající zaměstnání malého rozsahu a zahraniční zaměstnankyně.76 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje za kalendářní dny, v nichž převedení na jinou práci trvalo, a vyplácí se za kalendářní měsíce. Je stanoven jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a průměrem jejich započitatelných příjmů připadajících na jeden den kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících.

74


75


76


38

2.4.5 Dávky náležející OSVČ Zatímco nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství náleží při splnění daných podmínek všem pojištěncům, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se neposkytuje dobrovolně nemocensky pojištěným osobám, kam spadají i OSVČ. Peněžitá pomoc v mateřství OSVČ náleží, jestliže účast na nemocenském pojištění trvala stejně jako u zaměstnankyň alespoň po dobu 270 kalendářních dnů za poslední dva roky přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Podpůrčí doba u této dávky začíná nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. Ten nastává dnem, který pojištěnka určí v období od počátku osmého týdne do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Nedojde-li k určení dne, začíná podpůrčí doba od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Pro OSVČ platí ještě další podmínka, a to účast na nemocenském pojištění OSVČ minimálně po dobu 180 kalendářních dnů v posledním roce před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství (doba pojištění nemusí být nutně nepřetržitá, určující je počet dní).77 Poskytováním nemocenského OSVČ se budu zabývat až v kapitole věnované této dávce.

77


39

3 Nemocenské 3.1 Obecně Nemocenské jako jedna z dávek nemocenského pojištění je poskytována jak zaměstnancům, tak OSVČ, těm ovšem jen v případě jejich dobrovolného pojištění. Jedná se o dávku peněžitou základní a zásadně obligatorní. Účelem dávky je finančně zabezpečit pojištěnce, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Má podobný charakter jako příjem z výdělečné činnosti, resp. sledovaným cílem této dávky je náhrada započitatelného příjmu pojištěnce. Jedná se o dávku opakující se, poskytovanou pravidelně po dobu podpůrčí doby, jejímž účelem je „vytvořit obecně ekonomické podmínky pro rychlé vyléčení a integraci neschopného zaměstnance“.78 Vznik nároku není vázán na existenci jiného nároku, vyplývá přímo ze zákona, proto se jedná o dávku originální.

3.2 Dávkové schéma Dávkovým schématem rozumíme souhrn podmínek stanovených pro vznik nároku na dávku. U nemocenského se jedná o existenci pojistného vztahu, vznik sociální události (přesněji dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény), trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény více než dvacet jedna kalendářních dnů a u pojištěnce dochází ke ztrátě příjmu.79


78

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1688/2004: „Zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, a přesto v této době osobně vykonává podle pokynů zaměstnavatele ve stanovené pracovní době ve sjednaném místě práce podle pracovní smlouvy, má nárok na mzdu, a nikoliv na nemocenské.“

79

40

Za prvních jednadvacet kalendářních dnů80 pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy, platu nebo odměny podle § 192 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), s výjimkou prvních třech pracovních dnů pracovní neschopnosti (tzv. karenční doba). Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny od 22. kalendářního dne a pojištěnec musí splňovat podmínky nároku na dávku a současně i podmínky na výplatu dávky. 3.2.1 Podmínky nároku na nemocenské Přestože zaměstnavatelé neposuzují splnění podmínek pro nárok na dávky nemocenského pojištění (nemocenské pojištění provádějí zásadně OSSZ a ČSSZ), tak musí podmínky nároku na nemocenské a podmínky nároku na výplatu nemocenské znát. Podmínky nároku na nemocenské jsou tyto: - uznání dočasné pracovní neschopnosti podle zákona o nemocenském pojištění nebo nařízení karantény81 podle zákona o ochraně veřejného zdraví, - vznik dočasné pracovní neschopnosti či karantény buď v době trvání nemocenského pojištění, v době přerušení nemocenského pojištění, nebo v ochranné lhůtě, - trvání dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény déle než 21 dní. Nárok na nemocenské nemá pojištěnec v následujících případech.82 Pojištěnec si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost. Jde o situace, kdy si pojištěnec úmyslně poškodí své zdraví s následkem dočasné pracovní neschopnosti. Úmyslný vznik nelze přisuzovat tomu, jehož dočasná pracovní neschopnost vznikla v důsledku nedbalostního jednání. Pojištěnci, kterému v době Ke změně došlo od 1. 1. 2011 a jedná se o dočasné opatření. Do konce roku 2010 náležela náhrada mzdy za prvních 14 dnů a nemocenské příslušelo od patnáctého dne trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény. 80

Podle § 167 zákona o nemocenském pojištění se karanténou rozumí také izolace a mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku. 81

82


41

dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu a pojištěná činnost skončila přede dnem, od kterého mu vznikl nárok na výplatu tohoto starobního důchodu, nárok na nemocenské sice vznikl, ale v průběhu dočasné pracovní neschopnosti končí (a to sice dnem předcházejícímu dni, od něhož náleží výplata starobního důchodu, jestliže před tímto dnem skončilo pojištěné zaměstnání). Nárok na nemocenské nemá ani pojištěnec, u něhož vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo mu byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby, z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo z místa výkonu zabezpečovací detence. Jestliže zaměstnanec v době trvání zaměstnání, které zakládá nemocenské pojištění, nastoupil do dalšího zaměstnání, které si sjednal na dobu pracovního volna v prvním zaměstnání a v němž koná práci místo práce v prvním zaměstnání a dojde u něho ke vzniku jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény za trvání tohoto dalšího zaměstnání, tak nárok na nemocenské z prvního zaměstnání nemá.83 U OSVČ přistupuje k výše uvedeným podmínkám nároku na nemocenské ještě podmínka účasti na nemocenském pojištění alespoň po tři měsíce bezprostředně přede dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti či nařízení karantény. Tato podmínka má jasný cíl – zabránit zneužívání nemocenského pojištění. OSVČ se nemocenského pojištění účastní dobrovolně na základě projevu své vůle (rozuměj podání přihlášky k účasti na nemocenském pojištění), což by mohlo v důsledku vést k tomu, že by do pojištění vstupovaly a následně z něj vystupovaly jen za pro ně výhodných podmínek. Od 1. ledna tohoto roku byla zrušena možnost zpětné přihlášky k nemocenskému pojištění do 8 dnů od zahájení samostatné výdělečné činnosti. 3.2.2 Podmínky nároku na výplatu nemocenského Splnění výše uvedených podmínek pro vznik nároku na nemocenské, ještě automaticky neznamená vyplacení nemocenského. Srov. KODROVÁ J., SCHMIED Z. Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě 2010. 2. aktualizované vydání. Olomouc: nakladatelství ANAG, 2010. s. 26-27.

83

42

Zákon o nemocenském pojištění vymezuje podmínky nároku na výplatu nemocenského negativně. Zaměstnanec nemá nárok na výplatu nemocenského za dobu: - po kterou vykonává práci v nemocensky pojištěném zaměstnání, z něhož mu nemocenské náleží, - po kterou mu náleží dle zvláštních předpisů ze zaměstnání, z něhož mu nemocenské plyne, nadále započitatelný příjem, - po kterou je ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, jde-li o nemocenské, na které vznikl nárok před vzetím do vazby nebo před výkonem trestu, - po kterou trvala stávka, jestliže vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo jestliže byla nařízena karanténa nejdříve dnem následujícím po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky, - po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa dnem následujícím po dni nástupu na toto volno. Zákon o nemocenském pojištění sice těmito podmínkami vymezuje situace, kdy nevzniká nárok na výplatu nemocenského. Není to ale přesné, jelikož za těchto situací nevzniká nárok na dávku vůbec. Z poslední podmínky však existují výjimky a nemocenské se při splnění podmínek od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény vyplácí. Jedná se o tyto situace: - zaměstnankyně byla uznána dočasně práce neschopnou podle ustanovení § 57 odstavec 1 písm. f) zákona o nemocenském pojištění, tedy z důvodu, že nemá ze žádné nemocensky pojištěné činnosti nárok na peněžitou pomoc v mateřství, což jí potvrdí na její žádost OSSZ a lékař ji na základě tohoto potvrzení uzná dočasně práce neschopnou od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, - zaměstnankyně (potažmo i zaměstnanec) byla uznána dočasně práce neschopnou podle ustanovení § 57 odstavec 1 písm. e) zákona o nemocenském

43

pojištění, tedy v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství proto, že jí závažné dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě84, - dočasná pracovní neschopnost či karanténa zaměstnance vznikla v době pracovního volna poskytnutého z důvodu ošetřování člena domácnosti či potřeby péče o dítě mladší 10 let. Předpokladem pro přiznání nemocenského je, aby zaměstnanec svůj nárok na nemocenské, resp. jeho výplatu, uplatnil včas. Nárok na výplatu nemocenského totiž podle ustanovení § 46 zákona o nemocenském pojištění zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který nemocenské nebo jeho část náleží. Lhůta neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou fyzické osobě nebyl ustanoven opatrovník, přestože jej musela mít. Žádost o nemocenské a jeho výplatu podává zaměstnanec u zaměstnavatele. Je možné, že již u zaměstnavatele zaměstnán nebude, ale jeho dočasná pracovní neschopnost (nebo nařízená karanténa) vznikla ještě v době trvání zaměstnání nebo v ochranné lhůtě po skončení tohoto zaměstnání. Neexistuje-li zaměstnavatel v době podání žádosti o nemocenské z důvodu jeho zániku, podává pojištěnec žádost o nemocenské a jeho výplatu u příslušné OSSZ. OSVČ uplatňuje nárok na výplatu dávky u OSSZ. OSSZ nárok na dávku posoudí a v případě splnění všech podmínek dávku přizná a následně vyplatí. V opačném případě bude vydáno rozhodnutí o zamítnutí dávky. Zaměstnanec je povinen v podané žádosti o výplatu dávky uvést, kterým z uvedených způsobů mu dávka má být vyplacena. Pojištěnec se může nároku na výplatu dávky vzdát.85 Prohlášení o vzdání se nároku na výplatu nemocenského musí být písemné. V prohlášení se uvede den, od kterého se pojištěnec nároku na výplatu dávky vzdává. Vzdáním se nároku zaniká nárok na výplatu dávky až do konce podpůrčí doby. Nároku 84 Takovým dlouhodobým onemocněním se pro účely zákona o nemocenském pojištění rozumí onemocnění, které má trvat déle než měsíc.

Pojištěnec se může vzdát nároku na výplatu nejen nemocenského, ale i peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného. V případě peněžité pomoci v mateřství se může pojištěnec vzdát nároku na výplatu dávky nejdříve po uplynutí 14 týdnů podpůrčí doby, ne však dříve, než uplyne 6 týdnů od porodu. Srov. ustanovení § 47 zákona o nemocenském pojištění. 85

44

na výplatu dávky se nelze vzdát za období, za které už byla dávka poskytnuta, a také v případech, kdy jsou z dávky prováděny srážky podle správního nebo soudního rozhodnutí nebo na základě dohody o srážkách na úhradu přeplatku na dávce nebo regresní náhrady86. 3.2.3 Dočasná pracovní neschopnost Nejčastější sociální událostí, při které nárok na dávku nemocenského vzniká, je bezesporu dočasná pracovní neschopnost. Pod dočasnou pracovní neschopností rozumíme stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné důvody uvedené v zákonu o nemocenském pojištění, neumožňují pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost87 či plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, pokud vznikla dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo naopak trvá-li po skončení dosavadní pojištěné činnosti (včetně případu, kdy pojištěnec není uchazečem o zaměstnání). Zákon rovněž nezapomíná vymezit situace, které se nepovažují za dočasnou pracovní neschopnost. Jde o ošetřování pojištěnce v nočním sanatoriu, v době detoxikace po požití alkoholu, omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo při poskytování zdravotní péče v osobním

zájmu

z kosmetických

nebo

estetických

důvodů

za

úhradu

pojištěncem.88 Posuzování práce neschopnosti (a následně i práce schopnosti) provádí ošetřující lékař a jen v rozsahu své odbornosti. Ošetřujícím lékařem rozumíme zdravotnické zařízení, které svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, ústavní nebo lázeňskou péči a zařízení závodní preventivní péče při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, jestliže má oprávnění k léčebné péči.89 Podle zákona jím ale není záchranná a pohotovostní služba. Vykonává-li pojištěnec několik pojištěných činností současně, posuzuje 86

Regresní náhradu upravuje § 126 zákona o nemocenském pojištění

Trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dnů i jinou než dosavadní pojištěnou činnost. Srov. ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění.

87

88


89


45

ošetřující lékař dočasnou pracovní neschopnost pro každou takovou činnost zvlášť. To může vést k tomu, že pojištěnec bude pro některou z činností práce schopný, ale pro druhou nikoliv. Například zaměstnanec pracující jako obchodní zástupce, každodenně využívající k výkonu své profese osobní automobil, může být uznán dočasně práce neschopným pro zlomenou nohu. Tento zaměstnanec ještě na základě dohody o pracovní činnosti překládá odborné německé texty do češtiny, tuto činnost může rozhodně vykonávat i se zlomenou nohou. Proto bude pobírat pouze náhradu mzdy, resp. nemocenské z činnosti obchodního zástupce. Dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji lékař zjistil. Při nemožnosti pojištěnce navštívit ošetřujícího lékaře neprodleně, může lékař rozhodnout, že dočasná pracovní neschopnost vznikla přede dnem, ve kterém se k němu pojištěnec dostavil, nejdéle však na dobu 3 kalendářních dnů před tímto dnem. Zjistí-li ošetřující lékař, že pracovní neschopnost vznikla dříve, tedy za dobu delší než tři kalendářní dny přede dnem, kdy ji zjistil, může o jejím vzniku rozhodnout jen po souhlasu orgánu nemocenského pojištění. Vznikne-li dočasná pracovní neschopnost dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 21 kalendářních dnů pro účely poskytování náhrady mzdy následující kalendářní den.90 Karanténa však začíná vždy v den jejího stanovení, což souvisí s potřebou ochrany dalších osob. V průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař posuzuje, zda pracovní neschopnost pojištěnce stále trvá. Jestliže zdravotní stav pojištěnce umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost (byť jen některou, vykonává-li více pojištěných činností), rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti. Další dočasná pracovní neschopnost vzniklá v kalendářním dni následujícím po dni, kdy byla předchozí dočasná pracovní neschopnost ukončena, se považuje za pokračování této dočasné pracovní neschopnosti. Z přiložené tabulky (Tab. 2: Ukazatelé dočasné pracovní neschopnosti v letech 90


46

2003-2010) je zřejmé, že počet ukončených případů dočasné pracovní neschopnosti za poslední dva roky výrazně poklesl. Stejně tomu je i v případě počtu prostonaných dnů, jejichž počet jenom v roce 2010 poklesl o téměř dvanáct milionů dnů oproti roku 2009. To, že lékaři nevystavují tzv. neschopenky bezdůvodně, vypovídají číselné hodnoty u dočasných pracovních neschopností, které byly ukončeny ze strany OSSZ. Jedním z důvodů mohou být i sankce, které ošetřujícím lékařům hrozí v případě vydávání bezdůvodných tzv. neschopenek či jejich prodlužování. Dále za tabulky vyplývá, že se zvýšila doba trvání jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti, což mě vede k závěru, že stonají opravdu nemocní.91 Tab. 2: Ukazatelé dočasné pracovní neschopnosti v letech 2003-201092

Počet ukončených případů DPN93 Počet prostonaných dnů Průměrná doba trvání jednoho případu DPN DPN ukončené rozhodnutím OSSZ

2003

2004

2005

2006

3 829 738

2 906 149

3 185 257

2 870 261

121 047 763

105 955 526

107 095 134

104 747 532

31,61

36,46

33,62

36,49

1 424

1 539

2 981

2 497

Tisková zpráva ČSSZ říká, že v průměru byly déle nemocné ženy (47,7 dne), u mužů trvala dočasná pracovní neschopnost průměrně 45,32 dne. Dále se v této tiskové zprávě dozvídáme, že nejdéle byli v průměru nemocní obyvatelé Zlínského kraje (57,31 dne) a kraje Olomouckého (53,01 dne). Naopak Pražané stonali v průměru nejméně (37,32 dne), za nimi skončili Středočeši (42,74 dne). Srov. Česká správa sociálního zabezpečení: Rok 2010: méně dočasných pracovních neschopností a méně prostonaných dnů [online]. Vydáno 2. 2. 2011[cit. 2011-3-1]. Dostupné z: . 91

92

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z: .

93

Dočasná pracovní neschopnost.

47

Počet ukončených případů DPN Počet prostonaných dnů Průměrná doba trvání jednoho případu DPN DPN ukončené rozhodnutím OSSZ

2007

2008

2009

2010

2 865 201

2 223 914

1 526 014

1 334 052

100 589 119

87 851 038

73 907 584

62 078 690

35,11

39,50

48,43

46,53

3 268

2 872

1 053

574

3.2.4 Náhrada mzdy Jednou z nejvýznamnějších změn, které přinesl nyní platný a účinný zákon o nemocenském pojištění, je, že nemocenské ve všech případech náleží až od 22. kalendářního dne94 trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Z toho důvodu v prvních jednadvaceti dnech od vzniku sociální události (tj. dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény) finanční zabezpečení osob účastných nemocenského pojištění zajišťuje zaměstnavatel z vlastních prostředků.

Zákonodárce

vedla

k této

změně

snaha

omezit

zneužívání

nemocenského nejen ze strany zaměstnance, ale i zaměstnavatele. V evropských zemích je účast zaměstnavatelů na zabezpečení svých zaměstnanců v době jejich nemoci běžná a rozdíly spočívají zejména ve výši tohoto zabezpečení a v délce jeho poskytování. V této části se budu věnovat problematice náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karanténě (dále „náhrada mzdy“) zaměstnanců v pracovněprávních vztazích podle § 192 až § 194 zákoníku práce. Náhrada mzdy podle zákoníku práce přichází v úvahu jen u zaměstnanců v pracovním poměru nebo u zaměstnanců Právní úprava, podle které nemocenské náleží až od 22. kalendářního dne, je dočasná v období 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013.

94

48

činných na základě dohody o pracovní činnosti. OSVČ samozřejmě žádná náhrada příjmu v období prvních jednadvaceti dnů poskytována není, což může mít zejména pro mužskou část OSVČ demotivující účinky, jelikož peněžitá pomoc v mateřství se jich málokdy týká. Vznik práva na tuto náhradu a na její poskytování, stejně jako způsob jejího stanovení, se odlišuje od ostatních náhrad mezd v pracovněprávních vztazích (např. náhrada za dovolenou, náhrada při překážkách v práci). Náhrada mzdy se z hlediska své povahy, výpočtu a podmínek poskytování spíše podobá nemocenskému. Právo na náhradu mzdy nevzniká automaticky samotnou existencí dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Náhrada mzdy přísluší práce neschopnému zaměstnanci jen při splnění nároku na nemocenské a na jeho výplatu podle zákona o nemocenském pojištění. Aby zaměstnanci od zaměstnavatele náležela náhrada mzdy (platu), odměny při dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karanténě musí tedy splňovat dvě podmínky: - uznání dočasné pracovní neschopnosti podle zákona o nemocenském pojištění nebo nařízení karantény podle zákona o ochraně veřejného zdraví a - vznik dočasné pracovní neschopnosti či karantény buď v době trvání nemocenského pojištění, nebo v době přerušení nemocenského pojištění. Výše náhrady mzdy je stanovena z průměrného výdělku zaměstnance, který je redukován obdobně, jako je tomu u denního vyměřovacího základu pro výpočet nemocenského. Základní výše náhrady mzdy je osvobozená od daně z příjmu ze závislé činnosti a nezahrnuje se do vyměřovacího základu pro účely placení pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na zdravotní pojištění. Jak bude zmíněno níže, náhradu mzdy může zaměstnavatel snížit nebo neposkytnout, porušil-li zaměstnanec režim dočasně práce neschopného pojištěnce v rozsahu podle § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění a za podmínek stanovených § 192 odst. 5 zákoníku práce.

49

Zaměstnavatel může ve vnitřním předpise, pracovní smlouvě95 nebo kolektivní smlouvě sjednat poskytování náhrady mzdy v určité výši (maximálně však do průměrného výdělku zaměstnance) i v prvních třech dnech pracovní neschopnosti. Zaměstnavatelé mohou poskytovat náhradu mzdy nejen v ony první tři dny pracovní neschopnosti, ale je jim zákonem umožněno zvýšení náhrady mzdy nad povinnou procentní výši v dalších dnech, až do uplynutí 14 dnů pracovní neschopnosti.96 Jestliže zaměstnanec pracuje u téhož zaměstnavatele ve více pracovněprávních vztazích, z nichž přísluší nemocenské, vzniká mu nárok na náhradu mzdy z každého tohoto vztahu samostatně. Samozřejmě jen za podmínky, že je uznán ve všech těchto zaměstnáních práce neschopným. Tato náhrada mzdy přísluší pouze za pracovní dny (resp. stanovené směny97) a za svátky, za které zaměstnanci jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí98, a to ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku99 zjištěného z předchozího kalendářního čtvrtletí.100 Podstatným rozdílem mezi náhradou Pracovní smlouva je dvoustranným právním úkonem, neupravuje tedy nároky obecně pro všechny zaměstnance. Zaměstnavatel musí v takovém případě mít na paměti, že je v pracovních vztazích zakázána diskriminace a porušení rovnosti V úvahu proto nepřipadá, aby se výše náhrady mzdy odvíjela závisle na délce zaměstnání nebo věku zaměstnance. Srov. JOUZA, L. Nový zákon o nemocenském pojištění, Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 30-33. 95

Nadstandardní náhrada mzdy i za první tři dny dočasné pracovní neschopnosti či rozdíl v náhradě mzdy mezi minimálním nárokem a nárokem sjednaným nebo stanoveným bude u zaměstnance podléhat již zdanění daní z příjmů ze závislé činnosti a odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. 96

Náhrada mzdy je poskytována za směny podle rozvrhu směn. Je nepřípustné, aby zaměstnanec pracující v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby byl po dobu poskytování této náhrady mzdy účelově převeden do režimu rovnoměrného rozvržení pracovní doby od pondělí do pátku. Srov. ŠUBRT. Bořivoj. Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti a karanténě od 1. ledna 2011. Práce a mzda. 2010, roč. 58, č. 11, s. 2429. 97

98

Tzv. placené svátky, kdy zaměstnanec nepracuje proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den.

Průměrný výdělek se pro účely zjištění výše náhrady mzdy bude zjišťovat stejným způsobem jako pro účely dovolené, náhrady mzdy za svátek atd., bude se proto postupovat podle § 351 až § 362 zákoníku práce. Takto zjištěný průměrný výdělek se dále upravuje stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského. Srov. ZRUTSKÝ, Jaromír. Náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost. Právní rádce. 2009, roč. XVII, č. 5, s. 40-46.

99

Náhrada mzdy za první 3 pracovní dny nařízené karantény činila do 8. října 2009 28 % průměrného (redukovaného) výdělku. Zákonem č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, ve znění zákona č. 362/2008 Sb., došlo ke zvýšení na 60 % průměrného výdělku, čímž se výše náhrady při karanténě sjednotila s výší náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti. 100

50

mzdy při dočasné pracovní neschopnosti a při karanténě je v jejím poskytování. Zatímco při karanténě je vyplácena náhrada mzdy již od prvního pracovního dne, při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší tato náhrada za první tři pracovní dny, nejvýše však za dobu prvních 24 neodpracovaných hodin u rozvržených směn zaměstnance101. Jde o tzv. karenční dobu. Je-li zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným ve svátek nebo v době čerpání dovolené, počítá se období prvních 21 kalendářních dnů od tohoto dne, dovolená se tímto přerušuje102. V době čerpání rodičovské dovolené nevzniká pojištěnému zaměstnanci (či zaměstnankyni) nárok na náhradu mzdy po dobu dočasné pracovní neschopnosti, neboť rodičovský příspěvek není ani náhradou mzdy, ani dávkou nemocenského pojištění. Jinak tomu bude při mateřské dovolené, kdy je zaměstnankyní čerpána peněžitá pomoc v mateřství. Pokud bude uznána dlouhodobě dočasně práce neschopnou, poskytování peněžité pomoci v mateřství bude přerušeno a zaměstnankyni bude náležet nemocenské, resp. náhrada mzdy od zaměstnavatele za dobu prvních 24 kalendářních dnů pracovní neschopnosti.103 Závěrem

jen

převedení

teorie

do

praxe

prostřednictvím

příkladu.

Zaměstnanec, jehož pracovní poměr skončí ke dni 30. dubna 2011, bude uznán dočasně práce neschopným dne 21. dubna 2011 (čtvrtek). Zaměstnanec pracuje od pondělí do pátku a lékaře navštívil ve čtvrtek před zahájením směny. Prvními třemi dny, za které mu nenáleží náhrada mzdy, bude čtvrtek 21. dubna, pátek 22. dubna a pondělí 25. dubna (státní svátek). Náhrada mzdy mu za splnění zákonných podmínek bude vyplacena jen za období od 26. do 29. dubna 2011

K úpravě maximální délky trvání karenční doby došlo rovněž zákonem č. 326/2009 Sb. Důvodem této změny bylo odstranění znevýhodněného postavení zaměstnanců v delších než osmihodinových směnách, zejména při nerovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby do směn, jejichž karenční doba zpravidla představovala vyšší počet neodpracovaných hodin bez náhrady mzdy než třídenní karenční doba v případě ostatních zaměstnanců, kteří pracovali v osmihodinových a kratších směnách. 101

102

Srov. ustanovení § 219 odst. 1 zákoníku práce

Srov. ZRUTSKÝ, Jaromír. Náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost. Právní rádce. 2009, roč. XVII, č. 5, s. 40-46. 103

51

(30. duben 2011 připadá na sobotu). Od dvaadvacátého dne (tj. od 12. května 2011) trvání dočasné pracovní neschopnosti vznikne zaměstnanci nárok na nemocenské. 3.2.5 Léčebný režim Režim dočasně práce neschopného pojištěnce (dále také jen „léčebný režim“), který musí být pojištěncem dodržován, stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnuje: - stanovení léčebného režimu, - povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu povolených vycházek, - povolení vycházek včetně jejich rozsahu a doby, pokud je zdravotní stav pojištěnce současně se stanoveným léčebným režimem nevylučuje, - povolení změny místa pobytu104, je-li to s ohledem na zdravotní stav a stanovený léčebný režim možné, - pracovní rehabilitaci zabezpečovanou úřadem práce.105 Mezi povinnosti pojištěnce mimo jiné patří umožnění příslušnému orgánu nemocenského pojištění a zaměstnavateli kontrolu dodržování léčebného režimu, při této kontrole prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti.106 Zaměstnavatel107 má právo na kontrolu dodržování léčebného režimu zaměstnancem v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti.108 Ke změně pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti si zaměstnanec musí předem vyžádat souhlas ošetřujícího lékaře. Jestliže dochází ke změně místa pobytu v období prvních jednadvaceti dnů pracovní neschopnosti, je zaměstnanec tuto změnu povinen předem oznámit i zaměstnavateli. 104

105


106 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 42 Cad 112/2007: „Pokud práceneschopný občan neumožní kontrolnímu orgánu ověřit, jak dodržuje léčebný režim tím, že (…) kontrolnímu orgánu záměrně neposkytne žádnou odezvu prokazující jeho přítomnost na adrese, kde se má zdržovat, ačkoliv se zde v průběhu kontroly zdržuje, dopouští se porušení povinností (…).“

Zákoník práce neurčuje, kdo může za zaměstnavatele dodržování léčebného režimu kontrolovat. Rozhoduje si o tom sám zaměstnavatel. Zaměstnavatel by měl všem zaměstnancům sdělit, kdo je za něj oprávněn kontrolu provádět. Osoby provádějící kontrolu musí mít od zaměstnavatele písemné pověření. Srov. JOUZA, Ladislav. Kontrola dodržování léčebného režimu. Právní rádce. 2009, roč. XVII, č. 6, s. 39-42.

107

Zaměstnavatel může požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek.

108

52

Zjistí-li porušení povinnosti zaměstnancem, vyhotoví o kontrole písemný záznam, jehož stejnopis doručí zaměstnanci, který svou povinnost porušil, příslušné OSSZ podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři. O kontrolu dodržování léčebného režimu může zaměstnavatel požádat příslušnou OSSZ, která je povinna vyžádanou kontrolu provést do sedmi dnů od obdržení žádosti.109 Tato zaměstnavatelova možnost se vztahuje na celé období dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, tudíž není omezena jen na dobu prvních jednadvaceti dnů pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel může pouze zjišťovat, zda se zaměstnanec zdržuje v místě pobytu, ale nemůže kontrolovat, zda se zde věnuje jiným činnostem, které nejsou s léčebným režimem v souladu.110 Dále není zástupci zaměstnavatele povoleno vstupovat do bytu zaměstnance bez jeho souhlasu.111 Zaměstnavatel může v případě zjištění, že se zaměstnanec nezdržuje v místě pobytu, zaměstnanci vytknout porušení léčebného režimu a upozornit ho na možnost sankce při dalším porušení, případně rovnou snížit nebo nepřiznat náhradu mzdy či platu za prvních jednadvacet kalendářních dnů, kterou mu má poskytnout.112 Jestliže kontrolu provádí orgán nemocenského pojištění, musí sepsat písemný záznam o výsledku kontroly, i když nedošlo k porušení léčebného režimu. Porušením stanoveného léčebného režimu by mohl být odchod práce neschopného pojištěnce z místa pobytu do restaurace, obchodu nebo výkon jiné pracovní

činnosti.

Každý

případ

je

ovšem

nutno

posuzovat

individuálně. O porušení léčebného režimu by se nejednalo, kdyby si šel 109

Stejné oprávnění má rovněž ošetřující lékař.

Přikláním se k doporučení, aby zaměstnavatel, jenž chce skutečně kontrolovat práce neschopné zaměstnance, podrobně smluvně upravil průběh kontroly a její právní následky. V dohodě o kontrole některých povinností dočasně práce neschopného zaměstnance by bylo vhodné si sjednat mimo jiné vlastní průběh kontroly, vymezit si v ní podrobně porušení léčebného režimu a stanovit případné sankce pro případ neumožnění kontroly ze strany zaměstnance a krácení mzdy v případě zjištění porušení léčebného režimu. Srov. KOLAČKOVSKÝ, Ladislav. Několik poznámek ke kontrolám zaměstnanců po dobu dočasné pracovní neschopnosti. Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 34-35. 110

Zaměstnavatel musí respektovat ústavní práva zaměstnanců zakotvených v LZPS, zejm. právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na nedotknutelnost obydlí. 111

Porušení léčebného režimu však není možným důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Srov. ustanovení § 57 zákoníku práce.

112

53

zaměstnanec, který nemá rodinné příslušníky, obstarávat obvyklé nákupy, případně si zašel na oběd. Konkrétní jednání nesmí ohrozit léčebný postup a nesmí přispět k prodloužení léčení.113 Poruší-li nemocný léčebný režim stanovený ošetřujícím lékařem, může mu být nemocenské sníženo nebo odejmuto na základě rozhodnutí příslušného orgánu nemocenského pojištění.114 Nemocenské může být odňato či kráceno na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, ne však déle než do skončení pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu. Pokud již bylo nemocenské vyplaceno, považují se částky vyplacené na nemocenském za přeplatek na dávce, který je pojištěnec povinen uhradit plátci dávky.115 Na závěr přikládám tabulku se statistikou porušení léčebného režimu (Tab. 3: Porušení léčebného režimu). Za posledních sedm let počet porušení povinností pojištěnce v rámci léčebného režimu klesl sice více než o polovinu, avšak stále téměř 5 000 případů porušení vnímám jako vysoké číslo, a to nejen s ohledem na sankce, které pojištěnci hrozí. Tab. 3: Porušení léčebného režimu116 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

12 131

11 211

11 066

9 521

10 312

6 851

4 108

4 993

113

Srov. JOUZA, Ladislav. Kontrola dodržování léčebného režimu. Právní rádce. 2009, roč. XVII, č. 6, s. 39-42.

V roce 2010 bylo pro porušení léčebného režimu kráceno nebo odňato nemocenské 3 468 pojištěncům, za rok 2009 to bylo 2 836 pojištěnců. Nejvíce kontrol se uskutečnilo v Moravskoslezském (23 859) a ve Středočeském kraji (19 601). Vyplývá to z tiskové zprávy ČSSZ. Srov. Česká správa sociálního zabezpečení: Více než 3 tisíce lidí porušily vloni léčebný režim, ČSSZ jim proto odebrala či snížila nemocenské [online]. Vydáno 9. 2. 2011 [cit. 2011-3-1]. Dostupné z: . 114

115


116

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z: .

54

3.2.6 Podpůrčí doba Podpůrčí dobou se rozumí období, po které lze dávku nemocenského pojištění poskytovat. U nemocenského je omezena dobou trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Podpůrčí doba začíná u nemocenského 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 22. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa končí, trvá-li nárok na nemocenské až do tohoto dne. Podpůrčí doba však zásadně trvá nejdéle 380 dní počítaných ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény. Pokud vznikl nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby též doby předchozích dočasných neschopností, spadají-li do období 380 kalendářních dnů před vznikem poslední dočasné pracovní neschopnosti117. Doby předchozích dočasných pracovních neschopností se započítávají bez ohledu na důvod, pro který byla dočasná pracovní neschopnost uznána.118 Takový zápočet se však neprovede, pokud nemocensky pojištěná činnost trvala alespoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti. Jestliže je podpůrčí doba 380 kalendářních dnů vyčerpána, OSSZ může na základě žádosti pojištěnce prodloužit poskytování dávky, a to i opakovaně na základě vždy nově podané žádosti, nejdéle na dobu 350 kalendářních dnů. V jednotlivých případech OSSZ prodlouží podpůrčí dobu vždy maximálně o tři měsíce. Předpokladem takového prodloužení je očekávání, že pojištěnec v dohledné době nabude pracovní schopnost.119 V § 84 odst. 2 písm. 1) zákona o nemocenském pojištění zakotvena povinnost OSSZ písemně upozorňovat zaměstnavatele, ošetřující lékaře a dotčeného zaměstnance na čerpání podpůrčí doby v délce 180 dnů alespoň 15 dnů předem U nařízené karantény k těmto zápočtům předchozích nařízených karantén ani dočasných pracovních neschopností nedochází.

117

Z toho podle mě vyplývá, že je nerozhodné, zda se jednalo o dočasnou pracovní neschopnost z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání a jestli při ní náleželo nemocenské.

118

119


55

a v délce 380 dnů alespoň 2 měsíce předem. Naproti tomu je zaměstnanec oprávněn požádat OSSZ o informaci o čerpání podpůrčí doby pro výplatu nemocenského, toto právo vyplývá ze znění § 64 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Dávka nebude pojištěnci vyplácena po dobu, po kterou čerpá pracovní volno bez náhrady příjmu za podmínky, že nárok na dávku vznikne nejdříve dnem následujícím po dni nástupu na toto neplacené volno a také po dobu trvání stávky, vznikne-li nárok na nemocenské nejdříve dnem, který následuje po dni, v němž se stal zaměstnanec účastníkem této stávky.120 Podpůrčí doba pro nemocenské u zaměstnance, který požívá starobní121 nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, je kratší. Nemocenské se vyplácí rovněž od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů122 v rámci jedné pracovní neschopnosti a současně v rámci jednoho kalendářního roku, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání. Nelze totiž pobírat současně nemocenské a starobní důchod v době, kdy již zaměstnání netrvá, a proto pojištěnci neuchází žádný příjem z výdělečné činnosti. Byla-li podpůrčí doba při poskytování nemocenského vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím roce. Zákon o nemocenském pojištění omezuje délku pro výplatu nemocenského též v následujících případech. Nemocenské ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, jen na dobu školních prázdnin nebo jejich část, se vyplácí nejdéle do dne, kdy toto zaměstnání mělo skončit. Druhá situace se týká nemocenského ze zaměstnání, které bylo sjednáno jen na dobu 120

Srov. ustanovení § 28 odst. 5, 6 zákona o nemocenském pojištění.

Poživatelem starobního důchodu je fyzická osoba, která v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény má nárok na výplatu starobního důchodu alespoň po dobu jednoho dne trvání pojištěné činnosti, a to ode dne, kdy nárok na výplatu takového důchodu vznikl. 121

122 Podpůrčí doba v délce trvání 63 kalendářních dnů má být pouze přechodným opatřením a platit pouze do konce roku 2013. Do konce roku 2010 činila podpůrčí doba 70 kalendářních dnů.

56

dovolené z jiného zaměstnání, nemocenské se pak vyplácí nejdéle do dne, ve které měla skončit tato dovolená. Málokoho se bude týkat ukončení podpůrčí doby ke dni útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody v době trvání dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény. Obdobně je tomu u pojištěnce ve vazbě nebo výkonu zabezpečovací detence. 3.2.7 Ochranná lhůta Nárok na nemocenské má také pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným, nebo mu byla nařízena karanténa v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta plyne z každé pojištěné činnosti zvlášť a její délka činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. U zaměstnání kratších než 7 kalendářních dnů činí ochranná lhůta pouze tolik dnů, kolik trvalo toto poslední zaměstnání.123 Ochranná lhůta neplyne z pojištěné činnosti poživatele důchodu starobního či invalidního

pro invaliditu

třetího

stupně

Vznik

pracovní

neschopnosti

po skončení zaměstnání u nich tedy nemůže založit nárok na nemocenské. 3.3 Dávková formule Hovoříme-li o dávkové formuli, pak pod tímto pojmem rozumíme způsob splnění jednotlivých podmínek dávkového schématu a znamená, že výše dávky závisí v některých případech na několika faktorech. Projevuje se zejména stanovením minimálních a maximálních hranic výše dávky. Zjednodušeně řečeno, dávková formule určuje způsob výpočtu výše dávky. 3.3.1 Denní vyměřovací základ Nemocenské se u zaměstnanců stanoví z denního vyměřovacího základu, a sice tak, že se vyměřovací základ pro odvod pojistného (započitatelný příjem124) zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů, které na rozhodné období připadají. Do tohoto počtu dnů se nezahrnují tzv. vyloučené dny, 123


124 Do započitatelného příjmu se zahrnuje mzda, plat a další příjmy, které tvoří základ pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení. Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 204.

57

tj. kalendářní dny omluvené nepřítomností zaměstnance v práci, za které nenáleží náhrada příjmu, pokud je na pracovní volno nárok podle zákoníku práce (s výjimkou mimo jiné kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které nevznikl nárok na nemocenské125), dále kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, kdy zaměstnanci náleží náhrada mzdy nebo snížený plat v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény, a kalendářní dny, v nichž bylo zaměstnanci vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství nebo ošetřovné. U OSVČ se nezapočítávají ani kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které OSVČ neplatila pojistné na pojištění nebo nebyla účastna pojištění. Rozhodným obdobím je zpravidla období dvanácti kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, v němž vznikla sociální událost. Uvedené platí však pouze za předpokladu, že v takto stanoveném úseku existuje započitatelný příjem a spadají do něj započitatelné dny. Pokud tomu tak není, rozhodným obdobím je potom první předchozí kalendářní rok, v němž má pojištěnec započitatelný příjem a dále je zde alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se příjem vydělí. Jestliže nelze určit ani předchozí kalendářní rok obsahující započitatelný příjem a zároveň alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž by se započitatelný příjem dělil, je denním vyměřovacím

základem

započitatelný

příjem,

kterého

by

zaměstnanec

pravděpodobně dosáhl za kalendářní den v kalendářním měsíci, v němž sociální událost vznikla. Vznikla-li u zaměstnance sociální událost v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnancovo pojištění, je rozhodným obdobím období od vzniku jeho pojištění do konce kalendářního měsíce.126 Rozhodné období se pokaždé zjišťuje ke dni, kdy sociální událost vznikla, ale z tohoto pravidla existuje i výjimka. Vznikne-li sociální událost (dočasná pracovní neschopnost, nařízení karantény) po skončení pojištění za trvání ochranné lhůty,

125

Ale jen z důvodů uvedených v § 25 písm. a) a c).

126

Srov. ustanovení § 18 a § 19 zákona o nemocenském pojištění.

58

postupuje se při určení rozhodného období tak, jako by sociální událost vznikla v den, který bezprostředně následuje po dni, v němž pojištění skončilo.127 Vyměřovacím základem OSVČ je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž platila pojistné na nemocenské pojištění. V případě, že OSVČ nemá v rozhodném období žádný měsíční základ, tak se za denní vyměřovací základ považuje denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí dávky z pojištění OSVČ. Pojištěnec je nemocenského pojištění účasten z více zaměstnání, proto mu za dobu prvních jednadvaceti dnů pracovní neschopnosti náleží z každého zaměstnání náhrada mzdy. Naproti tomu mu je nemocenské vypláceno jen jednou. Jeho denní vyměřovací základ bude vypočten z příjmů dosažených ve všech těchto zaměstnáních. 3.3.2 Redukce denního vyměřovacího základu Znát denní vyměřovací základ nám ale nestačí. Zjištěný denní vyměřovací základ se upraví pro výpočet výše nemocenského tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky mezi první a druhou redukční hranicí se započte 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30% a k částce převyšující třetí redukční hranici se nepřihlíží.128 Výše redukčních hranic129 se stanoví vždy k 1. lednu příslušného roku a Ministerstvo práce a sociálních věcí je vyhlašuje sdělením ve Sbírce zákonů. Pro rok 2011 činí redukční hranice 825 Kč, 1 237 Kč a 2 474 Kč.130 127


128


První redukční hranice se stanoví ve výši 1/30 součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného o dva roky předcházejícímu kalendářnímu roku, pro který se redukční hranice stanoví, a přepočítacího koeficientu pro účely důchodového pojištěním druhá redukční hranice ve výši 1,5 násobku první redukční hranice, třetí redukční hranice ve výši trojnásobku první redukční hranice. Srov. ustanovení § 22 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění 129

Srov. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 293/2010 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2011. Pro zajímavost redukční hranice v roce 2009 činily 786 Kč, 1 178 Kč a 2 356 Kč a v roce 2010 potom 791 Kč, 1 186 Kč a 2 371 Kč.

130

59

3.3.3 Výše nemocenského Redukovaný denní vyměřovací základ je teprve podkladem pro výpočet výše nemocenského. Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny od 22. dne dočasné pracovní

neschopnosti

či

nařízené

karantény

po

celou

dobu

pracovní

neschopnosti, nejdéle však do skončení podpůrčí doby. Výše nemocenského je nově upravena jednotnou sazbou bez ohledu na délku trvání dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény. Výše nemocenského v současnosti činí za kalendářní den 60 % denního vyměřovacího základu, přestože tato výše měla být v platnosti pouze v roce 2010.131 Jestliže si zaměstnanec přivodí dočasnou pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce132, jako bezprostřední následek své opilosti133, zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, anebo při spáchání úmyslného trestného činu či úmyslně zaviněného přestupku, náleží mu nemocenské pouze v poloviční výši. Při rozhodování o těchto skutečnostech s následným krácením dávky, je třeba prokázat skutkovou podstatu, tj. musí být prokázán vznik dočasné pracovní neschopnosti v přímé souvislosti se shora uvedeným jednáním pojištěnce. Spíše jen pro zajímavost přikládám tabulku, ve které je uvedena maximální výše nemocenského v závislosti na délce trvání dočasné pracovní neschopnosti. 131 Pro srovnání v roce 2009 se nemocenské stanovilo následovně: procentní sazbou 60 % denního vyměřovacího základu od 4. kalendářního dne do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény, 66 % denního vyměřovacího základu od 31. kalendářního dne do 60. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény, 72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény anebo výjimečně dokonce 100 % denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání pracovní neschopnosti nebo karantény, byl-li pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se podílel ve veřejném zájmu na provádění záchranných nebo likvidačních prací při požáru, ekologické nebo průmyslové havárii, při povodni, vichřici nebo vyšším stupni větrné pohromy nebo při jiných mimořádných událostech jako člen jednoty Sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním střediskem Hasičského záchranného sboru České republiky.

Rvačkou se rozumí vzájemné napadení nebo zápas dvou či více osob, nejde-li o sebeobranu nebo pomoc napadenému, pokud se nejedná o spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Srov. ustanovení § 31 zákona o nemocenském pojištění. 132

Judikatura zastává názor, že stav opilosti nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že způsobí snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. Je na soudním znalci, lékaři, aby posoudil, do jaké míry se v konkrétním případě jednalo skutečně o opilost. To, že zaměstnanec požil alkoholický nápoj, nemůže být bez dalšího důvodem pro snížení výše dávky. Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 208. 133

60

Nejznatelnější rozdíl ve výši dávky pro rok 2011 je patrný za prvních 30 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, což je dáno faktem, že se prodloužila doba, za kterou poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy zaměstnavatel. Tab. 1: Maximální výše nemocenského v jednotlivých letech134 Doba dočasné pracovní

2008

2009

2010

2011

30 dnů

11 952,- Kč

12 448,- Kč

12 528,- Kč

7353,- Kč

60 dnů

25 932,- Kč

38 128,- Kč

36 018,- Kč

31 863,- Kč

90 dnů

41 172,- Kč

66 148,- Kč

59 508,- Kč

56 373,- Kč

120 dnů

56 412,- Kč

94 168,- Kč

82 998,- Kč

80 883,- Kč

240 dnů

117 372,- Kč 206 248,- Kč 176 958,- Kč 178 923,- Kč

365 dnů

175 792,- Kč 322 998,- Kč 274 833,- Kč 281 048,- Kč

neschopnosti

Zdroj: Měšec.cz: Nemocenská [online]. [cit. 2011-2-27]. Dostupné z: . 134

61

Závěr Na tomto místě bych ráda shrnula závěry vyplývající ze statistik ČSSZ. Jak je zřejmé z vložených tabulek, nemocnost výrazně poklesla, což v důsledku vedlo ke snížení výdajů na dávku nemocenského. Podstatný vliv na zjištěný fakt má nepochybně nynější zákon o nemocenském pojištění, který zavedl účinnější prostředky proti zneužívání systému vyplácení dávek. Jedná se o případný postih lékařů v případě, kdy někteří z nich tzv. neschopenku vystavovali a prodlužovali „na požádání“. Napomohla tomu rovněž účast zaměstnavatelů v prvních jedenadvaceti dnech pracovní neschopnosti, neboť musí za tuto dobu vyplácet náhradu mzdy. V neposlední řadě se efektivním nástrojem stala kontrola léčebného režimu, za jehož porušení hrozí pojištěnci znatelné postihy. Výsledkem těchto skutečností vedle dočasných opatření je významná úspora peněz ze státního rozpočtu. Podle mého názoru bude v následujících letech tato tendence pokračovat. Usuzuji tak nejen z faktu, že některá dočasná opatření pro rok 2010 se nakonec stala trvalými, ale rovněž nebude v silách státu podporovat práce neschopné pojištěnce v takové míře, jak tomu bylo před rokem 2010 (tedy před rokem, kdy se v důsledku světové ekonomické krize promítly úsporné kroky i do zákona o nemocenském pojištění). S ohledem na skutečnost, že se tato oblast dotýká každého z nás, domnívám se, že bude potřebné, aby společnost byla o právních úpravách dostatečně informována. Současný stav poskytování informací shledávám nepostačujícím. Většinu změn člověk postřehne až v situaci, kdy začne sám více pátrat. Například onemocní a začne si následně zjišťovat své možnosti a nároky vůbec. Dostatečnou informovanost shledávám mimo jiné v tom, že občané budou vědět, jak své nároky z právních úprav využít a správně je uplatnit. Informovanost nabývá na významu především tam, kde dochází k poměrně častým změnám právních úprav, často změnám velmi podstatným. Do této kategorie bych zařadila i oblast nemocenského pojištění. Mám za to, že v této součásti sociálního zabezpečení

62

dochází ke změnám v posledních letech často, a někteří lidé jsou měnícími se podmínkami i možnostmi zmateni.

63

Prameny Monografie 1) BURDOVÁ, E., SCHMIED, Z., ŽENÍŠKOVÁ, M. Těhotenství, mateřská a rodičovská dovolená. Praha: ASPI, 2008. 160 s. 2) ČERNÁ, J., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 222 s. 3) ČERNÁ, J., TRINNEROVÁ, D., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 232 s. 4) GERLOCH, A. Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. 343 s. 5) GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 280 s. 6) HROUZKOVÁ, V., KREMLA, I., SVĚRČINOVÁ, E. et al. Změny zákonů od 1. 1. 2011 – zákoník práce, zaměstnanost, důchody, nemocenské pojištění, sociální zabezpečení, sociální podpora a služby. Praha: Linde, 2011. 77 s. 7) CHVÁTALOVÁ, I. Peněžité dávky v nemoci a mateřství v Evropské unii. Praha: Linde, 2003. 110 s. 8) KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. Praha: C. H. Beck, 2007. 191 s. 9) KODROVÁ, J., SCHMIED, Z. Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě 2010. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2010. 151 s. 10) KREBS, V. a kol. Solidarita a ekvivalence v sociálních systémech. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2009. 180 s. 11) KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. vydání. Praha: ASPI, 2007. 504 s. 12) MUNKOVÁ, G. a kol. Sociální politika v evropských zemích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2004. 189 s.

64

13) ŠUBRT, B. Náhrada mzdy zaměstnance po dobu prvních dvou týdnů nemoci. Praha: ASPI, 2009. 95 s. 14) TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 420 s. 15) VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. 201 s. Odborné články 1) CHVÁTALOVÁ, Iva. Rok 2009 a změny v nemocenském pojištění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 1, s. 32-33. ISSN 0032-6208. 2) JOUZA, Ladislav. Kontrola dodržování léčebného režimu. Právní rádce. 2009, roč. XVII, č. 6, s. 39-42. ISSN 1210-4817. 3) JOUZA, Ladislav. Nový zákon o nemocenském pojištění. Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 30-33. ISSN 1210-6348. 4) KOLAČKOVSKÝ, Ladislav. Několik poznámek ke kontrolám zaměstnanců po dobu dočasné pracovní neschopnosti. Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 3435. ISSN 1210-6348. 5) KŘÍŽEK, Zdeněk. Zákon o nemocenském pojištění – výklad včetně praktického provádění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 4, s. 33-39. ISSN 00326208. 6) KŘÍŽEK, Zdeněk. Zákon o nemocenském pojištění – výklad včetně praktického provádění – II. část. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 5, s. 34-42. ISSN 0032-6208. 7) PŘIB, Jan. K nárokům na dávky nemocenského pojištění v roce 2010. Práce a mzda. 2010, roč. 58, č. 6, s. 22-24. ISSN 0032-6208. 8) ŠUBRT.

Bořivoj.

Náhrada

mzdy

při

dočasné

pracovní

neschopnosti

a karanténě od 1. ledna 2011. Práce a mzda. 2010, roč. 58, č. 11, s. 24-29. ISSN 0032-6208. 65

9) ZRUTSKÝ, Jaromír. Náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost. Právní rádce. 2009, roč. XVII, č. 5, s. 40-46. ISSN 1210-4817.

Internetové zdroje 1) BOLCKOVÁ, Eva. Dávky nemocenského pojištění. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-10]. Dostupné z: . 2) BOLCKOVÁ, Eva. Poskytování nemocenského poživatelům invalidních důchodů.

Česká

správa

sociálního

zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-

10]. Dostupné z: . 3) BOLCKOVÁ, Eva. Stanovení výše dávek nemocenského pojištění. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-10]. Dostupné z: . 4) Česká správa sociálního zabezpečení: Nemocenská statistika [online]. [cit. 2011-2-28]. Dostupné z: . 5) Česká správa sociálního zabezpečení: Rok 2010: méně dočasných pracovních neschopností a méně prostonaných dnů [online]. Vydáno 2. 2. 2011[cit. 2011-3-1]. Dostupné z: .

66

6) Česká správa sociálního zabezpečení: Více než 3 tisíce lidí porušily vloni léčebný režim, ČSSZ jim proto odebrala či snížila nemocenské [online]. Vydáno 9. 2. 2011 [cit. 2011-3-1]. Dostupné z: . 7) FinExert.cz: Ošetřovné: Kolik dostanete v roce 2011 [online]. Vydáno 8. 12. 2010 [cit. 2010-2-28]. Dostupné z: . 8) GREGOROVÁ, Šárka. Nemocenské pojištění OSVČ. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-10]. Dostupné z: . 9) HAMPLOVÁ, Eva. Peněžitá pomoc v mateřství. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-10]. Dostupné z: . 10) HORÁLKOVÁ, Kateřina. Nemocenské pojištění zahraničních zaměstnanců. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-10]. Dostupné z: . 11) HULEC, Vít. Ošetřovné. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 201012-10]. Dostupné z: .

67

12) iDnes.cz: Přehledně: Změny v dávkách pocítí každý [online]. Vydáno 12. 7. 2010 [cit. 2010-10-16]. Dostupné z: . 13) iDnes.cz: Jak na nemocenskou, abyste dostali peníze bez potíží a rychle [online].

Vydáno

8. 2.

2011

[cit.

2011-3-1].

Dostupné

. 14) KALINOVÁ, Lidmila. K povinnostem a oprávněním dočasně práceneschopného pojištěnce. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2010-12-10]. Dostupné z: . 15) Měšec.cz: Rok 2011: Další nevýhody pro OSVČ, tentokrát v nemocenském pojištění [online]. Vydáno 21. 10. 2010 [cit. 2011-1-27]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/rok-2011-dalsi-nevyhody-v-nemocenskempojisteni-pro-osvc/>. 16) Měšec.cz: Nemocenské pracující důchodci dostanou, ale bez ochranné lhůty [online]. Vydáno 9. 9. 2010 [cit. 2011-1-27]. Dostupné z: . 17) Měšec.cz: Nemocenská [online]. [cit. 2011-2-27]. Dostupné z: . 18) Novinky.cz: Kontrol nemocných přibylo, stejně tak i postihů [online]. Vydáno 29. 10. 2010 [cit. 2010-10-30]. Dostupné z: . 68

z:

19) Novinky.cz: Pracovních neschopností zbylo, Češi jsou v posteli kratší dobu [online]. Vydáno 28. 10. 2010 [cit. 2010-10-30]. Dostupné z: . 20) Novinky.cz: Od ledna platí nemocenskou za zaměstnance o týden déle zaměstnavatel [online]. Vydáno 20. 12. 2010 [cit. 2010-12-20]. Dostupné z: . 21) Týden.cz: Přes dva a půl tisíce lidí přišlo o část nemocenské. Porušili léčbu. [online]. Vydáno 29. 10. 2010 [cit. 2010-11-1]. Dostupné z: . Právní předpisy 1) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 6) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, ve znění zákona č 362/2008 Sb. 8) Sdělení č. 293/2010 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2011. 69

9) Sdělení č. 354/2009 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010. 10) Sdělení č. 396/2008 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2009. 11) Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102, o minimální normě sociálního zabezpečení (vyhlášena Sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 461/1991 Sb.). 12) Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ze 12. 4. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1688/2004. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 2 As 12/2004. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 3 Ads 78/2007. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 42 Cad 112/2007. Ostatní prameny Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha: PSP, 2005. tisk č. 1005/0.

70

Resumé Sickness insurance is a part of the compulsory social insurance scheme. Sickness insurance is paid to provide for situations when an adult in temporarily incapable of work due to sickness, pregnancy, maternal responsibilities, or when the adult must take care of his/her family member etc. Benefits related to sickness are regulated by the Sickness Insurance Act No. 187/2006 Coll. From the insurance are provided the following benefits: sickness benefit, maternity benefit, nursing allowance and compensatory benefit in pregnancy and maternity. Sickness insurance is usually established by the start of employment and terminated by the end of employment. The employment lasted or should have lasted at least 15 calendar days and the minimum amount of the agreed income is CZK 2 000. The right to benefits from each participation in sickness insurance is evaluated separately. Self-employers may participate in the sickness insurance system voluntarily. Self-employed persons, if they pay sickness insurance premium, are entitled to sickness benefit and maternity benefit. Employees whose employment contract has come to the end but who are still in the protection period have the right to receive benefits. The protection period lasts usually 7 days from the date when employment came to the end. For people employed for a shorter period the protection period lasts only for the number of days actually worked. For women whose employment endes while they were pregnant, the protection period for the right to maternity benefit is 180 days. Sickness insurance benefits are calculated from the assessment base using the appropriate percentage rate. The daily assessment base is calculated as the assessment base for the decisive period divided by the number of calendar days of the decisive period. If any excluded days are included in the decisive period the number of calendar days of the decisive period is reduced by them. The decisive period is usually the twelve calendar months before the calendar month in which the social event occurred. The daily assessment base is subject to reduction by three reduction limits. The reduction levels for year 2011 are CZK 825, CZK 1 237 and CZK 2 474. 71

Sickness benefit is due to an employee who is recognized as temporarily unfit to perform his current employment because of his state of health. During the first twenty-one calendar days of the temporary incapacity to work, an employer will provide the employee with a compensation wage for working days. Howeveer, the compensation for wages, salary or remuneration will not be paid for the first three days of this period (in the event of quarantine order will be paid from the first working day). The employee will only be entitled to the compensation wage for the period of the employment relationship that establishes the participation in sickness insurance. The self-employed person is entitled to sickness benefits if he/she has been assessed as temporarily unable to work or has been quarantined, provided the temporary work inability or quarantine lasts for more than 21 calendar days. The support period lasts no longer than 380 calendar days from the date of the temporary incapacity to work or quarantine order, but there are some legal exceptions. The amount of sickness benefit per calendar day is 60 % of the reduced daily bases of assessment. Those who receive retirement pension or stage three invalidity receive the sickness benefit from the 22nd calendar day of their temporary incapacity to work (from 22nd calendar day of the ordered quarantine), for no longer than 63 calendar days and no later than the day on which the insured activity ends. Maternity benefit is provided for calendar days to a women on maternity leave. This type of benefit may also be provided to a male employee under conditions set by the legal regulations. Employees must have paid into the sickness insurance fund for at least 270 calendar days within the two years preceding the birth. Self-employed persons must have paid the sickness insurance premium for at least 180 days during the year preceding the birth. The amount of the maternity benefit is 70 % of the daily assessment base. The benefit period usually lasts 28 weeks. Nursing allowance is due to an employee who cannot work because he is caring for a sick child under 10 years of age, or for a child under 10 years if a childcare facility or school has been closed by decision of the compentent authority, or because he/she has to care for a family member whose state of health requires the 72

care of another person. Benefit is payable only if the child or the sick family member lives in the same household as the employee. The support period for the nursing allowance is no longer than nine calendar days. If an employee who permanently takes care of at least one child below the age of sixteen who has not finished compulsory education lives alone the support period is no longer than 16 calendar days. Compensatory benefit in pregnancy and maternity is paid to a female employee who performs a job which a pregnant women may not perform or which could endanger her pregnancy in the opinion of a doctor. It makes up the difference between her usual wage and the wage she receives after transfer to another job.

73

Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Nemocenské jako dávka nemocenského pojištění

Recommend Documents