Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Řízní ve věcech důchodového pojištění

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Řízní ve věcech důchodového pojištění Zdeňka Procházková 2012

1

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Řízení ve věcech důchodového pojištění zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ………………………

2

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., za vstřícný a ochotný přístup a za cenné rady a podnětné připomínky při vedení mé diplomové práce. Zvláštní poděkování patří mému manželovi za trpělivost a podporu.

3

OBSAH Úvod ......................................................................................................................................... 5 1 Důchodové pojištění jako součást sociálního zabezpečení ........................................... 7 1.1 Důchodové pojištění jako součást systému sociálního zabezpečení, jeho účel, význam ................................................................................................................................... 7 1.2 Vztah k jiným právním odvětvím ................................................................................... 8 2 Základní principy systému důchodového pojištění .................................................... 10 2.1 Obecné zásady .............................................................................................................. 10 2.2 Zásady vnitřní výstavby důchodových systémů ........................................................... 10 3 Základy důchodového systému v ČR .......................................................................... 12 3.1 Právní úprava důchodového systému............................................................................ 12 3.2 Osobní rozsah důchodového pojištění .......................................................................... 12 3.2.1 Povinná účast na důchodovém pojištění ................................................................ 12 3.2.2 Dobrovolná účast na důchodovém pojištění .......................................................... 14 3.2.3 Doba pojištění ........................................................................................................ 15 3.3 Věcný rozsah důchodového pojištění ........................................................................... 16 3.3.1 Starobní důchod ..................................................................................................... 16 3.3.2 Invalidní důchod .................................................................................................... 19 3.3.3 Pozůstalostní důchody ........................................................................................... 21 4 Řízení ve věcech důchodového pojištění...................................................................... 24 4.1 Obecná část ................................................................................................................... 24 4.1.1 Charakteristika a právní úprava ............................................................................. 24 4.1.2 Základní zásady řízení ........................................................................................... 24 4.1.3 Předmět řízení ........................................................................................................ 26 4.1.4 Subjekty řízení ....................................................................................................... 27 4.1.5 Průběh řízení .......................................................................................................... 28 4.2 Zvláštní část .................................................................................................................. 35 4.2.1 Řízení ve sporu mezi občanem a zaměstnavatelem o správnost zápisu v ELDP...................................................................................................................... 36 4.2.2 Řízení o sporných případech o vzniku, trvání a zániku účasti na důchodovém pojištění ............................................................................................ 38 4.2.3 Řízení o době a rozsahu péče o dítě a péče o osobu závislou ................................ 39 4.2.4 Řízení o dávkách důchodového pojištění .............................................................. 41 4.2.4.1 Rozhodování o změně dávek ........................................................................ 47 4.2.4.2 Rozhodování o odnětí dávky ........................................................................ 48 4.2.4.3 Rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek na dávce ................................... 49 4.2.4.4 Rozhodování o invalidním důchodu, přeměna invalidního důchodu na starobní důchod........................................................................................ 51 4.2.4.5 Řízení o převodech důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství ................................................................ 51 4.2.5 Námitky.................................................................................................................. 52 4.2.6 Soudní přezkum ..................................................................................................... 53 5 Závěr ............................................................................................................................... 54 Resumé .................................................................................................................................. 56

4

Úvod Hlavním tématem této diplomové práce je problematika řízení a rozhodování ve věcech důchodového pojištění, avšak jejím předmětem jsou i další otázky, které s problematikou důchodového pojištění úzce souvisí. Cílem této práce je tedy sjednotit tuto oblast komplexně do jednoho celku. Práce je rozdělena do čtyř základních částí – kapitol. První kapitola je věnována obecné rovně důchodového pojištění, jeho účelu a významu, a to s ohledem na jeho významné postavení v oblasti sociálního zabezpečení. Rovněţ je zde popisován vztah důchodového pojištění k jiným právním odvětvím a jsou zde nastíněny oblasti, z nichţ sociální zabezpečení, potaţmo důchodové pojištění vzniklo. V kapitole druhé se pro utvoření uceleného obrazu o systému důchodového pojištění krátce hovoří jednak o jeho obecných zásadách a současně jsou zde popsány i jeho zcela specifické zásady vnitřní výstavby, jeţ jsou zvláštní právě konkrétně pro důchodovou oblast sociálního zabezpečení. Byť se nejedná o kapitolu příliš rozsáhlou, je nutná k pochopení celé problematiky tohoto systému. Kapitola třetí obsahuje jiţ konkrétněji základy důchodového systému v České republice. První část této kapitoly se věnuje samotné právní úpravě důchodového systému, z čeho vychází a v kterých právních předpisech ji lze nalézt. Je zde popsána jak hmotněprávní úprava, tak i procesní část. V dalších dvou částech se věnuji jiţ samotnému rozsahu důchodového pojištění, věcnému i osobnímu, při čemţ jsou zde popsány základní pojmy typické pro oblast důchodového pojištění, ať jiţ se jedná o doby pojištění, či jednotlivé dávky, jeţ z důchodového pojištění plynou a které finančně zabezpečují oprávněné jedince ve stanovených situacích. Kapitola čtvrtá tvoří zásadní část této diplomové práce, neboť se věnuje jiţ samotnému řízení ve věcech důchodového pojištění podle zákona č 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato kapitola je rozdělena do dvou základních částí. První z nich se věnuje obecným institutům správního řízení, a to včetně jeho základních principů a zásad. Je zde rovněţ popisován předmět řízení, jeho subjekty a průběh. Ve zvláštní části této práce jsou uvedeny jiţ konkrétně jednotlivé druhy řízení, při čemţ nejstěţejnější je ta část, v níţ je popisováno řízení o dávkách důchodového pojištění. Zde jsem se snaţila zapracovat i poznatky z praxe, zejména tedy některá významná rozhodnutí soudu. Závěr této kapitoly obsahuje problematiku opravných prostředků, tedy námitek a 5

soudního přezkumu. Soudní přezkum je z dosavadní praxe jiţ známý, avšak relativní novinkou je právě institut námitek, jeţ byl zaveden s účinností od 1.1.2010 tak, aby nebyla v řízení v dávkových věcech důchodového pojištění odepřena moţnost, respektive právo účastníka řízení na řádný opravný prostředek. V současné době prochází naše společnost velikými změnami, zejména ekonomickými, a v důsledku tohoto výboje je nutné přistupovat i poměrně zásadním změnám v oblasti sociální, respektive důchodové. Jsou zde značné snahy transformovat celý systém důchodového pojištění tak, aby více vyhovoval ekonomickému a demografickému vývoji celé společnosti. Dochází tak ke změnám zejména v hmotněprávní úpravě, ale oblast řízení ve věcech důchodového pojištění v současné době je oblastí poměrně stabilní bez výraznějších změn. Účelem této práce je hlavně pokus o systematičtější a komplexnější rozbor zejména teoretických otázek, které souvisí se samotným řízením ve věcech důchodového pojištění. Aby byl co nejvíce splněn tento účel, vycházela jsem v této diplomové práci jak z monografií, tak judikatury týkající se této problematiky. Bohuţel intenzita časopiseckých článků v této oblasti není příliš velká, neboť v naprosté většině se takováto činnost věnuje spíše právě hmotněprávní úpravě neţ procesní části, tedy samotnému rozhodování. Domnívám se rovněţ, ţe také odborné publikace a komentáře se touto problematikou zabývají spíše okrajově. Skutečnost, ţe právě toto téma nelze takto uceleně nalézt v podstatě v ţádné dostupné literatuře, mě vedla k jeho zpracování v této diplomové práci.

6

1

Důchodové pojištění jako součást sociálního zabezpečení

1.1 Důchodové pojištění jako součást systému sociálního zabezpečení, jeho účel, význam Sociální zabezpečení je relativně mladou institucí, jeţ se začala utvářet do konkrétnější podoby aţ na přelomu 19. a 20. století. S určitými prvky, jako byla např. chudinská péče, kterou lze bezpochyby povaţovat za předchůdce sociálního zabezpečení, se lze setkávat jiţ mnohem dříve.1 Pojem sociální zabezpečení, jak se lze dočíst z různých pramenů, lze i v současné době velmi obtíţně definovat, viz např. Tröster Petr.2 Dle Gregorové lze pojem sociální zabezpečení chápat komplexně jako soubor právních norem, institucí, institutů a vztahů, jejich účelem je předcházet případným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku určitých sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka.3 V komplexním pojetí sociálního zabezpečení je zahrnuta pomoc jednotlivcům zejména v případě krátkodobého i dlouhodobého nepříznivého stavu, jako je nemoc či invalidita, dále v případě mateřství rodičovství, stáří, ztráty zaměstnání a dalších. Z těchto hledisek lze sociální zabezpečení rozčlenit do 5 subsystémů, jimiţ jsou zdravotní

pojištění,

sociální

pomoc,

státní

sociální podpora, zabezpečení

v nezaměstnanosti a sociální pojištění, jeţ v sobě zahrnuje nemocenské a důchodové pojištění, které je z hlediska tématu této práce nejpodstatnější. Důchodové pojištění je určeno k zaopatření subjektů, kteří z nejrůznějších dlouhodobých důvodů nemohou být sami aktivně ekonomicky činní. Těmito důvody jsou stáří, invalidita, nebo ztráta ţivitele. Pro důchodové pojištění v České republice je při splnění zákonem stanovených podmínek charakteristická povinná účast na důchodovém pojištění, coţ v praxi znamená, ţe daný subjekt, tedy občan nemůţe přestat platit pojistné a tímto způsobem

se

tak

vyvázat

ze

systému

důchodového

pojištění.

Dalším

charakteristickým rysem je skutečnost, ţe dávky důchodového pojištění jsou dávkami obligatorními, coţ znamená, ţe po splnění zákonných podmínek má občan

1

Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, vyd. Brno, nakl. DOPLNĚK, 2005, str. 25 Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 3. aktual. a dopl. vydání, Praha: H. C. Beck, 2005, str. 3 3 Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, vyd. Brno, nakl. DOPLNĚK, 2005, str. 26-27 2

7

na danou dávku právní nárok. V důchodovém pojištění se rovněţ výrazným způsobem uplatňuje princip solidarity, zejména té mezigenerační, a dále skutečnost, ţe dávky tohoto systému, respektive jejich výplata, jsou garantovány státem, neboť výdaje na ně jsou nedílnou součástí státního rozpočtu.4 Příjmy i výdaje na důchodové pojištění jsou vedeny na zvláštním účtu státního rozpočtu. 1.2 Vztah k jiným právním odvětvím Z hlediska svého předmětu lze právo sociálního zabezpečení povaţovat za relativně samostatné právní odvětví, neboť upravuje zcela samostatně a specificky určitý okruh společenských vztahů, přestoţe jejich vznik vyšel z jiných právních odvětví a je s nimi stále pevně spjat. Stejně jako ostatní právní odvětví našeho právního řádu vychází i právo sociálního zabezpečení z ústavního práva, konkrétně zejména z Ústavy České republiky (dále jen Ústava) a z Listiny základních lidských práv a svobod (dále jen Listina). Obecně Článek 2 Ústavy obsahuje ustanovení, ţe státní moc slouţí všem občanům a je moţno ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby stanovenými zákonem.5 Rovněţ důleţitá je otázka ochrany práv a svobod soudní mocí a pravidlo, ţe vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu. Stanoví-li pak mezinárodní smlouva něco jiného neţ zákon, pouţije se mezinárodní smlouva. 6 Z uvedeného vyplývá i pro oblast práva sociálního zabezpečení, ţe pokud Česká republika ratifikovala mezinárodní smlouvu, pak při aplikaci právních předpisů je třeba uplatnit pravidlo přednosti mezinárodních smluv. Druhý ústavní zákon České republiky, tedy Listina vytyčuje základní sociální práva občana. S nimi úzce souvisí i zákaz diskriminace z jakéhokoliv důvodu, viz čl. 3 Listiny. V hlavě IV. čl. 30 Listiny jsou uvedena základní sociální práva, z nichţ nejdůleţitější pro tuto práci je právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakoţ i při ztrátě ţivitele.

4

Tröster P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 3. aktual. a dopl. vydání, Praha: H. C. Beck, 2005, str. 182-183 5 Čl. 2 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů 6 Čl. 10 zákona č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

8

Velice úzký vztah má právo sociálního zabezpečení k právu pracovnímu, které lze dle mého názoru povaţovat za jeden ze základních stavebních kamenů pro právo sociálního zabezpečení, neboť problematika vzniku, zániku nebo trvání právního vztahu důchodového pojištění (tedy tzv. pojistného poměru) je velmi úzce spjata se vznikem, trváním a zánikem pracovněprávního vztahu. Prolínání těchto dvou právních oblastí lze spatřovat rovněţ v tom, ţe v rámci pracovněprávních vztahů získávají občané prostředky k uspokojení svých potřeb, a pokud dojde k některé ze stanovených sociálních událostí, ať jiţ krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru, je právě na systému sociálního zabezpečení, aby pokryl výpadek těchto prostředků a zabezpečil tak občana alespoň nějakými základními prostředky. Právo sociálního zabezpečení má rovněţ vztah k oblasti správního práva, a to zejména jeho organizací a prováděním, neboť tyto činnosti zajišťují orgány státní správy. V rámci správního práva je neméně podstatná rovněţ i poměrně úzká vazba na správní řád, jeţ kromě obecných zásad při provádění sociálního zabezpečení orgány státní správy, působí i na konkrétní rozhodování a řízení ve věcech sociálního zabezpečení, byť tato řízení jsou pokládána za zvláštní druh řízení. V neposlední řadě má právo sociálního zabezpečení vazbu na právo trestní, jeţ postihuje některá chování, která směřují ke zneuţití systému nebo k jeho poškození, a funguje tak jako sankční systém, ať jiţ z hlediska represivní nebo preventivní ochrany.

9

2

Základní principy systému důchodového pojištění Důchodové pojištění tvoří společně s pojištěním nemocenským součást

sociálního pojištění. Z tohoto základního vztahu a s ohledem na věcný rozsah důchodového pojištění vyplývá účel a význam tohoto systému i jeho základní zásady, jeţ lze rozdělit do dvou kategorií. 2.1

Obecné zásady Obecnými tyto zásady nazývám proto, ţe platí nejen pro samotný systém

důchodového pojištění, ale obecně pro celý systém sociálního zabezpečení. Tou úplně nejobecnější zásadou je zásada rovnosti, která vychází z Listiny a zabezpečuje zajištění pro všechny osoby podle identických pravidel. Jednou z nejdůleţitějších zásad je zásada všeobecnosti, neboť systém se vztahuje za splnění konkrétních podmínek na všechny fyzické osoby. Příznačná je zde povinná účast na důchodovém pojištění a následně rovněţ obligatornost dávek. Své místo zde má rovněţ princip zajištění soudní ochrany. Další neméně důleţitou zásadou je zásada sociální solidarity, jejíţ význam spočívá jednak v solidaritě subjektů s vyššími příjmy k subjektům s příjmy niţšími a jednak v solidaritě tzv. mezigenerační. Ta spočívá ve skutečnosti, ţe ekonomicky aktivní obyvatelstvo přispívá svými prostředky do systému, z nějţ jsou dávky vypláceny těm občanům, kteří jiţ ekonomicky aktivní nejsou nebo jimi být nemohou. 2.2

Zásady vnitřní výstavby důchodových systémů Vnitřní zásady jsou specifické spíše právě konkrétně pro důchodovou oblast

sociálního zabezpečení a určují jejích vnitřní výstavbu.

7

Jedná se zejména

o následující principy: -

princip zásluhovosti – dle mého názoru jde o nejpatrnější princip systému. Dle Gregorové v podstatě znamená, ţe poskytování dávek je vázáno na splnění stanovených podmínek v minulosti, při čemţ nejčastěji je chápán tak, ţe daný subjekt musí být určitou dobu účasten tvorby zdrojů, tedy pojistné.8

7

Gregorová, Z. Důchodové systémy, vyd. Brno, Masarykova univerzita, 1998, str. 80 srov. Tröster P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 5. přeprac. a aktual. vydání, Praha: H. C. Beck, 2010, str. 203, kde uvádí, ţe „princip zásluhovosti je tedy v důchodovém pojištění uplatňován v omezené míře“ a vztahuje jej pouze na skutečnost, ţe vyměřovací základ, z něhoţ se vypočítává důchodová dávka, nevychází přímo z vyměřovacího základu pro odvod pojistného, ale uplatňuje se 8

10

-

princip zachování nabytých práv – jde o další velice zásadní princip, který říká, ţe jednou nabytá práva, v těchto případech konkrétně tedy získané nároky nemůţe oprávněný subjekt pozbýt

-

princip zabezpečení znamená, ţe poskytování a financování dávek je garantováno a organizováno státem

-

princip sociální potřebnosti – tato zásada znamená, ţe poskytování dávky je vázáno na splnění nějaké podmínky, jeţ nastala nezávisle na vůli občana a díky níţ se dostal do hmotné nouze; tato zásada se uplatňuje v českém důchodovém systému minimálně a to s ohledem na výrazné uplatňování zásady zásluhovosti, výjimku tvoří tzv. invalidita z mládí, u níţ se právě plně uplatňuje princip sociální potřebnosti

-

princip valorizace – je částečným protějškem principu zachování nabytých práv, jelikoţ particiálně zasahuje do jiţ jednou nabytých práv a to ve smyslu zhodnocování, či zvyšování výše poskytovaných dávek v závislosti na ekonomických ukazatelích národního hospodářství. Nejedná se tedy v ţádném případě o zásah v negativním slova smyslu.

zákonem stanovený způsob redukce, při čemţ tato redukce se nakonec neuplatní pouze u pojištěnců, kteří mají příjmy zhruba do poloviny průměrné mzdy.

11

3 3.1

Základy důchodového systému v ČR Právní úprava důchodového systému

Současná právní úprava je zakotvena zejména v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jeţ nabyl účinnosti od 1.1.1996 a byl jiţ mnohokráte od té doby novelizován. Tento zákon však neupravuje oblast důchodového pojištění zcela komplexně, ač jeho název k tomuto přesvědčení můţe vést. V tomto právním předpisu je obsaţena hmotně právní úprava této oblasti. Organizaci a provádění sociálního zabezpečení, resp. důchodového pojištění, vč. zvláštní úpravy rozhodování, nalezneme v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Otázky účasti na tvorbě zdrojů, tedy otázky výše a odvodu pojistného do důchodového systému, upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tato právní úprava je dále doplněna prováděcími vyhláškami a nařízeními vlády, které jsou vydávány na základě zmocnění obsaţeného v příslušných zákonech. 3.2

Osobní rozsah důchodového pojištění

Osobní rozsah nám označuje a vymezuje vţdy skupinu subjektů, na kterou se vztahují právní vztahy tohoto systému, tedy fyzické osoby, jeţ jsou účastny důchodového pojištění. Účast na pojištění těchto osob není vázána ani na občanství České občanství ani např. na trvalý pobyt.9 V tomto smyslu lze účast na důchodovém pojištění ještě rozčlenit na skupinu osob, jimţ účast na pojištění vzniká ze zákona a je tedy povinná a nelze se z ní vyvázat, a na skupinu osob, které jsou účastny důchodového pojištění dobrovolně, tedy přihlašují se k ní o své vůli. Obecně se subjekty účastné na důchodovém pojištění označují jako pojištěnci. Stanovená doba pojištění je jednou z důleţitých podmínek pro získání nároku na důchod. 3.2.1 Povinná účast na důchodovém pojištění Povinně účastné důchodového pojištění jsou osoby vyjmenované v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Tyto osoby je moţné dále specifikovat podle jejich charakteristických atributů, které je spojují, a rozdělit je tak do dvou kategorií:

9

Kahoun, V. a kolektiv. Sociální zabezpečení. Vybrané kapitoly. Praha: Nakladatelství TRITON, 2009, s. 220

12

-

první a současně největší okruh tvoří osoby, u nichţ je povinná účast na důchodovém

pojištění

bezprostředně

spjata

s účastí

na

pojištění

nemocenském podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 10 V těchto případech se jedná o osoby, jeţ vykonávají činnost na základě pracovněprávních vztahů nebo na základě zvláštních zákonů.11 -

druhou skupinu tvoří osoby, které jsou účastny důchodového pojištění pouze na základě skutečnosti, ţe jsou uvedeny v ZDP vyjmenovány, a to i přesto ţe nemají příjmy z výdělečné činnosti, z nichţ by bylo odváděno pojistné. Jedná se např. o osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let, osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, jeţ je závislá na péči jiné osoby ve stupni II aţ IV, uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleţí podpora v nezaměstnanosti, osoby konající vojenskou nebo civilní sluţbu nebo studenti středních nebo vysokých škol po dobu prvních 6 let studia po dosaţení 18 let věku v období před rokem 2010. Před 1.1.2012 bylo moţné vyčlenit ještě jednu specifickou skupinu osob, která byla účastna pouze důchodového pojištění, jeţ nebylo vázáno na nemocenské pojištění. Pro to, aby takovéto osoby byly účastny důchodového pojištění, bylo nutné splnit stanovenou podmínku zúčtování započitatelného příjmu alespoň ve výši příjmu rozhodného (vymezen zákonem). Zákonem, který novelizoval ZDP, však došlo k rozšíření okruhu osob, u nichţ je důchodové pojištění vázáno na účast na nemocenském pojištění, a

10

viz ust. § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů ustanovení § 5 odst. 1 ZDP taxativně vyjmenovává okruh pojištěných osob, v rámci pracovněprávních vztahů se jedná o zaměstnance v pracovním poměru, osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti a při splnění zákonem stanovených podmínek od 1.1.2012 rovněž o zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce; na základě služebního zákona jsou účastni důchodového (ale i nemocenského) pojištění příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Vězeňské služby České republiky, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Celní správy České republiky a, vojáci z povolání, státní zaměstnanci podle služebního zákona, soudci, členové družstva v družstvech, pěstouni, osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlament, prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, osoby samostatně výdělečně činné, pokud vykonávají hlavní samostatnou výdělečnou činnost aj. 11

13

v současné době jiţ v podstatě neexistují osoby, které by byly po dosaţení určitého příjmu z výdělečné činnosti účastny pouze důchodového pojištění, vyjma osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ). OSVČ jsou naprosto výjimečnou skupinou osob, neboť pro ně je účast na nemocenském pojištění zcela dobrovolná. 3.2.2 Dobrovolná účast na důchodovém pojištění V tomto případě nevzniká účast na důchodovém pojištění ze zákona, ale je třeba splnit další podmínky. Z hlediska těchto podmínek je moţné rozdělit dobrovolně účastné osoby opět do dvou skupin: -

účast podmíněná kvalifikovanými důvody, které jsou vyjmenované v ustanovení § 6 odst. 1 ZDP; jsou jimi doba vedení na úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání po dobu, kdy nenáleţí podpora v nezaměstnanosti, popř. podpora při rekvalifikaci, doba soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole kromě prvních 6 let studia po 18. roce věku počínaje dnem 1. 1. 1996, doba výdělečné činnosti v cizině po 31. 12. 1995, dlouhodobé dobrovolnické sluţby, doba činnosti v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele, doba výkonu funkce poslance Evropského parlamentu a doba pobytu v cizině, po kterou následovaly svého manţela. Základní podmínkou zde je, ţe se jedná o osoby starší 18 let a ţe podaly přihlášku k účasti na pojištění. Dále zde, vyjma uchazečů o zaměstnání a studentů, platí ještě další podmínka, ţe přihlášku k účasti na dobrovolném důchodovém pojištění lze podat zpětně nejvýše dva roky za dobu před jejím podáním.

-

účast bez uvedení důvodu, která je vymezena v ustanovení § 6 odst. 2 ZDP a která je určena pro všechny ostatní osoby, aniţ by se nacházely v nějaké kvalifikované sociální události; je třeba zde splnit podmínku dosaţení věku 18 let a podání přihlášky k důchodovému pojištění, kterou lze podat nejvýše jeden rok bezprostředně před podáním přihlášky. Zde je však omezena celková doba účasti na dobrovolném důchodovém pojištění maximálně na 10

14

let.12 V uvedeném rozsahu nemusí účast trvat nepřetrţitě, avšak kratší úseky se sčítají.13 Teoreticky je moţno zde vymezit ještě jeden okruh osob, které se účastní důchodového pojištění dobrovolně. Jde o osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ), které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost jako činnost vedlejší, tzn. vedle tzv. podnikání jim např. trvá účast na nemocenském pojištění ze zaměstnání, nebo se jedná o studenty do 26 let, osoby na rodičovské dovolené apod. Obecně jsou označovány jako vedlejší OSVČ a pokud nepřesáhnou zákonem stanovený příjem, nejsou automaticky účastny důchodového pojištění z titulu OSVČ. Mohou si však i přesto podat přihlášku k účasti na důchodovém pojištění. 3.2.3 Doba pojištění S ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích kapitolách je třeba porozumět tomu, co se rozumí dobou účasti na důchodovém pojištění na dobu pojištění. Dobou pojištění rozumíme dobu účasti na důchodovém pojištění, za kterou bylo uhrazeno v České republice pojistné. Tato podmínka je povaţována za splněnou i v případě, ţe zaměstnavatel pojistné neodvedl. Zde však platí odchylka pro určitý vymezený okruh osob, které jsou odpovědné za plnění povinností v oblasti odvodu pojistného, jedná se o členy statutárních orgánů, dozorčích rad, společníků apod. Dobou pojištění není takový měsíc, v němţ nebyl zúčtován ţádný příjem z výdělečné činnosti, a nebylo tedy moţno odvést pojistné. U OSVČ se hodnotí jako doba pojištění celý kalendářní rok, za nějţ se vyţaduje uhrazení pojistného.14 Existuje však ještě jedna výjimka, kdy se pojistné na důchodové pojištění neodvádí a přesto se takováto doba posuzuje jako doba pojištění. 15 Jedná se o takzvané vyloučené doby pojištění. Aby byla takováto doba hodnocena jako doba účasti, je nutné, aby byly současně splněny následující podmínky: -

takováto doba musí být získána na území České republiky, s výjimkou péče o dítě do 4 let věku

12 13

Gregorová, Z. Důchodové systémy, vyd. Brno, Masarykova univerzita, 1998, str. 141 Kahoun, V. a kolektiv. Sociální zabezpečení. Vybrané kapitoly. Praha: Nakladatelství TRITON,

2009, s. 222 14

Kahoun, V. a kolektiv. Sociální zabezpečení. Vybrané kapitoly. Praha: Nakladatelství TRITON, 2009, s. 224 15 ust. § 12 odst. 2 ZDP, podle nějţ pokud nestanoví tento zákon jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění

15

-

doba pojištění trvala alespoň jeden rok

-

u hodnocení doby péče o osobu takzvaně závislou 16 je podmínkou, ţe o této době rozhodl příslušný orgán sociálního zabezpečení.

Jednou ze základních podmínek vzniku nároku na dávky ze systému důchodového pojištění je právě získání potřebných dob pojištění, jejichţ délka ovlivňuje i výši procentní výměry a následně tedy celkovou výši vyplácené dávky.

3.3

Věcný rozsah důchodového pojištění

Věcný rozsah důchodového pojištění chápeme jako okruh vztahů, které důchodový systém zahrnuje.

17

Konkrétně tedy věcným rozsahem důchodového pojištění

rozumíme soubor dávek důchodového pojištění, které jsou určeny k finančnímu zabezpečení oprávněných osob v období zákonem stanovených sociálních událostí, kdy nemohou být aktivně ekonomicky činné a došlo tak i poklesu či přímo ke ztrátě jejich příjmů, jejichţ prostřednictvím si zajišťovaly obţivu a základní ţivotní potřeby. Presumovanými sociálními událostmi v oblasti důchodového pojištění je dosaţení tzv. starobního věku, dlouhodobá ztráta pracovní schopnosti nebo ztráta ţivitele. Dávkami poskytovanými v době těchto sociálních událostí jsou: -

starobní důchod

-

invalidní důchod

-

pozůstalostní důchody, jimiţ jsou vdovský, vdovecký a sirotčí důchod

3.3.1

Starobní důchod

Jedním z nejčetnějších druhů důchodů je právě důchod starobní. Jeho účelem je nahradit ztrátu nebo omezení příjmu z výdělečné činnosti z důvodu dosaţení určitého věku jako konkrétní sociální události. Takovýto věk je obecně chápán jako stáří, respektive jako starobní či důchodový věk. Dosaţení takového věku je jednou z podmínek nároku na tuto dávku. Dalším předpokladem pro nárok na starobní důchod je získání potřebné doby účasti na pojištění, popř. musí být splněny další 16

viz ust. § § 5 odst. 1 písm. s)

17

Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, vyd. Brno, nakl. DOPLNĚK, 2005, str. 227

16

podmínky stanovené zákonem. 18 V podmínkách českého důchodového systému existují dva druhy starobních důchodů. Jedná se o starobní důchod řádný a starobní důchod předčasný. Na řádný starobní důchod má pojištěnec nárok v případě, ţe získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl důchodového věku, popř. věku od něho odvozeného nebo věku 65 let. Zde je nutno připomenout, ţe od 1.1.2010 došlo k některým změnám v ZDP. Nově byl stanoven důchodový věk a potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod a ke změnám došlo i při stanovení výše tohoto důchodu. Ke zvyšování důchodového věku došlo dále s účinností od 30.9.2011. Potřebná doba pojištění se postupně prodluţuje, a to v závislosti na důchodovém věku pojištěnce, event. věku pojištěnce.19 V případě dosaţení důchodového věku před rokem 2010 činila potřebná doba účasti na pojištění 25 let, od roku 2010 dochází k postupnému zvyšování této takzvané čekací doby, a v případě dosaţení důchodového věku po roce 2018 jiţ činí potřebná doba účasti na pojištění 35 let. S ohledem na demografický vývoj, který se projevuje stárnutím populace a tím i ohroţením stability financování základního důchodového systému (důchodového pojištění), jak je uvedeno v důvodové zprávě k zákonu č. 306/2008 Sb. 20 , a který ukazuje na prodluţování věku doţití, musí dojít také k prodlouţení potřebné doby pojištění a zvýšení potřebného věku pro nárok na dávku. Dle ustanovení § 32 odst. 1 ZDP pokud se jedná o pojištěnce narozené do roku 1936, činí důchodový věk a) u muţů 60 let, b) u ţen 1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 57 let.

18

blíţe viz ustanovení § 28 an. ZDP Česká správa sociálního zabezpečení: Starobní důchody [online]. [cit. 2012-01-05]. Dostupné z: . 20 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 2008 [cit. 2012-01-06]. Dostupné z: 19

17

V souladu s tímtéţ ustanovením ZDP, ale odst. 2, se u pojištěnců narozených v letech 1936 aţ 1977 stanoví důchodový věk přičtením konkrétního počtu kalendářních měsíců dle přílohy tohoto zákona. 21 U ročníků narozených po roce 1977 se důchodový věk stanoví tím způsobem, ţe se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977 – viz ustanovení § 32 odst. 3 ZDP. Pokud pojištěnec nesplní základní podmínky pro nárok na starobní důchod stanovené v § 29 odst. 1 ZDP, pak zákon dále v odst. 2 téhoţ ustanovení definuje některé další specifické případy pro nárok na tuto dávku. Jelikoţ však není cílem této práce exaktní a konkrétní popis dávkových schémat starobního důchodu, odkazuji tímto na ustanovení § 29 odst. 2 ZDP. Poţádat o starobní důchod je moţné i před dosaţením důchodového věku, tedy o tzv. předčasný starobní důchod. Do 31.12.2006 bylo moţno rozlišit dva druhy předčasných důchodů, a to dočasně a trvale krácený starobní důchod. S ohledem na skutečnost, ţe od 1.1.2010 ZDP upravuje jiţ jen jeden druh starobního důchodu před dosaţením důchodového věku, přiblíţím zde pouze základní principy trvale sníţeného starobního důchodu. Jak jiţ jeho označení napovídá, jedná se o moţnost dřívějšího přiznání starobního důchodu, při čemţ je třeba splnit určité další podmínky. Tyto jsou uvedeny v ustanovení § 31 ZDP. Základním předpokladem, který musím být splněn, je získání potřebné doby pojištění, coţ je minimálně 25 let nebo pokud toto nesplňuje tak 30 let účasti na pojištění a dosaţení důchodového věku aţ po roce 2014.22 Nárok na tento důchod pak vzniká ve vazbě na dosaţený důchodový věk. Pokud důchodový věk pojištěnce dosáhl alespoň 63 let, vzniká nárok nejdříve dosaţením věku alespoň 60 let, nebo je-li důchodový věk pojištěnce niţší neţ 63 let, nárok na předčasný starobní důchod vznikne nejdříve od toho dne, od kterého do dosaţení důchodového věku chybí maximálně tři roky. Určitá výhoda toho, ţe pojištěnec má moţnost odejít do starobního důchodu před dosaţením důchodového věku, je kompenzována krácením výše této dávky, jeţ je specifikováno v ZDP. Velice důleţitá a podstatná zásada, která při přiznání tohoto typu starobního důchodu platí, je, ţe jeho přiznání vylučuje nárok na řádný starobní důchod, tzn.

21 22

zákonem č. 306/2008 Sb. byla výslovná úprava nahrazena formou přílohy k ZDP viz ustanovení § 29 odst. 1 a odst. 3 ZDP

18

poţivatel předčasného důchodu nemůţe poţádat při dosaţení důchodového věku o starobní důchod řádný a nemůţe tedy dojít ani k přepočtu výše této dávky. Prakticky to tedy znamená, ţe výše důchodu bude poţivatel trvale krácena, odtud tedy samotný název „trvale krácený starobní důchod“. 3.3.2

Invalidní důchod

Invalidní důchod je dávka ze systému důchodového pojištění, která je podmíněná dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, zatímco zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, tedy dočasná pracovní neschopnost, je zajištěno v rámci systému nemocenského pojištění. Základní podmínkou pro získání tohoto typu důchodu je tedy existence invalidity, jeţ slouţí ke kvantifikaci zdravotního stavu pojištěnce. S účinností od 1.1.2010 došlo k zásadním změnám v posuzování nároků na dávky důchodového pojištění, které jsou podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Zejména došlo k novému vymezení definice invalidity. Zatímco do 31.12.2009 byla definována plná nebo částečná invalidita, po tomto datu došlo k nahrazení této struktury spočívající v zavedení tří stupňů invalidity a v souvislosti s tím samozřejmě k nahrazení plného a částečného invalidního důchodu invalidním důchodem prvního aţ třetího stupně. Zde lze zcela souhlasit s názorem Tröstera, ţe právní úprava invalidity vychází z koncepce: -

invalidity fyzické – tato zdůrazňuje sledování sníţených či vymizelých fyziologických schopností člověka,

-

invalidity profesionální – zdůrazňuje nemoţnost výkonu dosavadního zaměstnání,

-

invalidity všeobecné – vychází z příčinné souvislosti zdravotního postiţení občana a jeho zbývajícího pracovního potenciálu.23

Na základě posouzení podle výše uvedených hledisek se následně hodnotí celkový pokles zdravotního stavu, při čemţ dle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP je pojištěnec invalidní, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti minimálně o 35 %. Jak jiţ bylo výše popsáno, invalidita se rozděluje na tři stupně, při čemţ tato diferenciace je závislá na výši procentuelního ohodnocení poklesu pracovní schopnosti:

23

Tröster P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 5. přeprac. a aktual. vydání, Praha: H. C. Beck, 2010, str. 298

19

a) o invaliditu prvního stupně se jedná tehdy, jestliţe pracovní schopnost pojištěnce poklesla minimálně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, b) o invaliditu druhého stupně se jedná v případě, pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, c) o invaliditu třetího stupně jde tehdy, kdy pracovní schopnost pojištěnce poklesla minimálně o 70%.24 Pro získání nároku na tento typ důchodu je třeba dále splnit následující podmínky: -

pojištěnec ještě nedosáhl věku 65 let,

-

a stejně jako u důchodu starobního získal potřebnou dobu účasti na pojištění, popř. je invalidním následkem pracovního úrazu,

-

nesplnil podmínky nároku na starobní důchod podle ustanovení § 29 ZDP

-

nedosáhl ještě důchodového věku v případě, ţe mu byl přiznán starobní důchod podle ustanovení § 31 ZDP (tj. starobní důchod před dosaţením důchodového věku)

Délka potřebné doby pojištění je závislá na věku pojištěnce a dle ustanovení § 40 odst. 1 ZDP činí potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně neţ jeden rok, b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky, e) od 26 let do 28 let čtyři roky a f) nad 28 let pět roků, a to v posledních 10 letech před vznikem invalidity. Nově je stanoveno, ţe pro pojištěnce staršího 38 let platí, ţe pokud podmínku 5 let pojištění v posledních 10 letech před vznikem invalidity, pak podmínka potřebné doby pojištění se povaţuje za splněnou také tehdy, jestliţe v posledních 20 letech před vznikem invalidity získal 10 let pojištění. 24

ustanovení § 29 odst. 2 ZDP

20

3.3.3

Pozůstalostní důchody

Historicky patří pozůstalostní důchody mezi nejstarší dávky, při čemţ původním účelem bylo nahradit vdovám a sirotkům příjem jediného ţivitele rodiny, kterým byl zpravidla manţel-otec, neboť se nepředpokládala výdělečná činnost pozůstalé manţelky.

25

V současné době v rámci zachování principů rovnosti, ale také

s ohledem na proměnu rodiny, v níţ jsou v současnosti výdělečně činní oba partneři, se pozůstalostní důchody nevyplácí při splnění zákonných podmínek pouze ţenám a dětem, ale také muţům. Sociální událostí je zde úmrtí manţel či manţelky, nebo rodiče, které vede ke sníţení příjmů v rodině. Zatímco u předchozích dvou typů důchodu jsou oprávněnými osobami přímo pojištěnci, u pozůstalostních důchodů jimi jsou manţelka nebo manţel a děti. Pozůstalostní důchody jsou dávkami derivativními, tzn. odvozenými z důchodových nároků zemřelého. Proto také, pokud zemřelý nesplnil podmínky pro svůj přímý důchod, nevzniká nárok na důchod ani pozůstalým, tzn. zemřelý musí ke dni smrti splňovat podmínky potřebné doby nároku na invalidní důchod nebo na důchod starobní. Pozůstalostní důchody můţeme podle příjemce rozlišit na vdovský (manţelce), vdovecký (manţelovi) a sirotčí (dětem). Jestliţe v následujícím textu budu hovořit o vdovském důchodu, budu tím mít na mysli i důchod vdovecký, neboť dle ustanovení § 50 odst. 7 ZDP platí ustanovení o vdovském důchodě analogicky i pro nárok vdovce na vdovecký důchod. Vdova má nárok na vdovský důchod po manţelovi, jestliţe manţel, jeţ zemřel: -

pobíral starobní důchod nebo invalidní důchod nebo

-

ke dni úmrtí splnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo důchod starobní nebo

-

zemřel následkem pracovního úrazu.26

Vdovský důchod náleţí po dobu jednoho roku od smrti manţela, jedná se o tzv. bezpodmínečný nárok. Za určitých podmínek můţe vdovský důchod náleţet i po uplynutí této doby. Pro nárok na tento typ důchodu po uplynutí jednoho roku od smrti manţela je rozhodující dosaţení věku o 4 roky niţšího neţ činí důchodový věk pro muţe stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk niţší

25

Tröster P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 5. přeprac. a aktual. vydání, Praha: H. C. Beck,

2010, str. 308 26

ustanovení § 49 odst. 1ZDP

21

(stanovení důchodového věku viz kapitola 3.3.1 Starobní důchod). Dalšími specifickými podmínkami nároku na vdovský důchod po uplynutí jednoho roku od smrti manţela jsou: -

péče o nezaopatřené dítě,

-

péče o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II, stupni III anebo stupni IV,

-

péče o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manţela/manţelky, který s ní/s ním ţije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II, stupni III anebo stupni IV

-

invalidita třetího stupně.

Nárok na vdovský důchod se obnoví, pokud bude některá z výše uvedených podmínek splněna znovu do dvou let po zániku předchozího nároku na vdovský důchod. Kromě skutečnosti, ţe nárok na vdovský důchod zanikne po uplynutí jednoho roku, existují ještě další dva důvody, pro které můţe dojít k zániku nároku na tento důchod: -

pokud vdova uzavře nové manţelství nebo

-

jestliţe soud pravomocně rozhodne o tom, ţe vdova úmyslně způsobila smrt manţela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu.27

Sirotčí důchod je určen nezaopatřenému dítěti28, jemuţ zemřel rodič či osvojitel nebo osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převáţně odkázáno výţivou, kterou nemohli ze závaţných důvodů zajistit jeho rodiče. V následujícím textu budu dále tyto osoby označovat jako rodiče. Další podmínkou pro získání nároku na sirotčí důchod je získání potřebné doby pojištění, ale nyní jiţ nikoliv u poţivatele tohoto důchodu, ale právě u zemřelého., coţ je ostatně obdobné i u vdovského důchodu. Nárok na sirotčí důchod po svém rodiči má nezaopatřené dítě v případě, pokud rodič: -

pobíral starobní důchod nebo invalidní důchod (bez ohledu na stupeň invalidity) nebo

27 28

podmínky nároku na vdovský či vdovecký důchod jsou konkrétně obsaţeny v ustanovení § 50 ZDP definice nezaopatřeného dítěte viz ustanovení § 20 odst. 3 ZDP

22

-

ke dni smrti splnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní nebo starobní důchod nebo

-

zemřela následkem pracovního úrazu.

V případě úmrtí obou rodičů náleţí osiřelému nezaopatřenému dítěti sirotčí důchod po obou zemřelých rodičích. Opět zde existují dva důvody, pro něţ dochází k zániku nároku na sirotčí důchod: -

obdobný jako zániku vdovského důchodu – pravomocné rozhodnutí soudu o tom, ţe nezaopatřené dítě úmyslně způsobilo smrt rodiče jako pachatel, spolupachatel nebo účastník trestného činu

-

v případě osvojení dítěte; u této eventuality zániku nároku můţe dojít opět k jeho obnově, a to v případě, ţe dojde ke zrušení osvojení.29

29

ustanovení § 52 ZDP

23

4

Řízení ve věcech důchodového pojištění

4.1

Obecná část

4.1.1

Charakteristika a právní úprava

Velmi všeobecně lze řízení ve věcech důchodového pojištění charakterizovat jako postup orgánů sociálního zabezpečení, pojištěnců, popř. dalších oprávněných osob, který směřuje k posouzení práv a povinností vyplývajících z předpisů o sociálním zabezpečení. Zvláštní úprava tohoto řízení je uvedena v části šesté zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOPSZ), který však neobsahuje komplexní právní úpravu. Z tohoto důvodu, a jak vyplývá i z ustanovení § 1 odst. 1 a 2 SŘ, se subsidiárně uplatňuje i pro tyto typy řízení obecná právní úprava, jeţ je obsaţena v zákoně č. 500/2004 Sb., Správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SŘ).30 Výsledkem tohoto postupu – řízení je rozhodnutí, které zakládá, mění nebo ručí konkrétní práva fyzických, popř. i právnických osob. Dále se zde uplatní rovněţ zákon č. 150/2002 Sb., správní řád soudní, ve znění pozdějších předpisů, v jehoţ smyslu podléhají rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění soudnímu přezkumu, kromě výjimek stanovených zákone. 4.1.2

Základní zásady řízení

Jak jiţ bylo v předchozí kapitole řečeno, pro řízení ve věcech důchodového pojištění se podpůrně pouţije SŘ, který de facto stanovuje základní zásady činnosti správních orgánů.31 S ohledem na skutečnost, ţe tyto zásady se prolínají veškerými činnostmi správních orgánů, vychází i z nich hlavní zásady správního řízení: -

zásada legality (zákonnosti) – lze ji povaţovat za základní zásadu, jeţ ovlivňuje veškerou činnost správních orgánů, a znamená jejich postup v souladu s právními předpisy, tedy zákony, ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami, jeţ jsou součástí právního řádu. Zásada legality tak představuje jednu ze základních záruk zákonnosti v oblasti veřejné správy;

30

Obdobně: Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, vyd. Brno, nakl. DOPLNĚK, 2005, str. 149; s ohledem na skutečnost, ţe uvedený pramen je naposledy doplněn v roce 2005, je zde odkaz na ustanovení § 108 ZOPSZ, který však jiţ byl zrušen v souvislosti s jeho nadbytečností po přijetí nového SŘ. 31 ustanovení § 2 – 8 SŘ

24

-

zásada objektivní (materiální) pravdy – formuluje podmínku, aby správní orgán postupoval tak, aby byl zjištěn takový stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti, při čemţ je nutné zohlednit, ţe takto můţe správní orgán činit jen v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s poţadavky na zákonnosti, přiměřenost, předvídatelnost řešení v souladu s veřejným zájmem;

-

zásada zákazu zneužití správního uvážení – správní orgán můţe uplatňovat svou pravomoc jen k těm účelům, k nimţ mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena32, a lze ji vysvětlit tak, ţe správní orgán nesmí vykládat konkrétní ustanovení jinak, neţ jak zamýšlel zákonodárce;

-

zásada volného hodnocení důkazů - správní orgán musí důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném kontextu a podle své úvahy;

-

zásada ochrany dobré víry – stanovuje podmínku, aby správní orgán šetřil práva subjektů nabytá v dobré víře, tedy to, ţe takovýto subjekt nabyl svých práv v souladu se zákonem, při čemţ do takto nabytých práv můţe správní orgán zasahovat jen za podmínek stanovených zákonem a jen v nezbytném rozsahu;

-

zásada ochrany veřejného zájmu – zásada ochrany veřejného zájmu úzce souvisí s předchozí ochranou dobré víry, tyto dvě zásady jsou v určitém protikladu a správní orgán je musí brát v úvahu vţdy ve společné souvislosti a kontextu s daným případem; pojem „veřejný zájem“ však není v ţádném právním předpise konkrétně definovaný a při jeho vymezení lze vycházet pouze ze soudní praxe;

-

zásada legitimního očekávání – neboli předvídatelnosti – stanovuje, aby správní orgán dbal na skutečnost, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (viz ustanovení § 2 odst. 4 SŘ)

-

zásada rychlosti a hospodárnosti řízení – tato zásada je označována rovněţ jako zásada procesní ekonomie a souvisí s poţadavkem na efektivní výkon veřejné správy, vyřizování věcí bez zbytečných průtahů tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady

-

zásada rovnosti účastníků řízení – vyjadřuje rovnost účastníků v řízení a zákaz diskriminace

32

ustanovení § 2 odst. 2 SŘ

25

-

zásada veřejné správy jako služby veřejnosti – vyjadřuje poţadavek, aby se správní orgán, resp. osoby, které jeho jménem jednají, chovaly vůči účastníkům řízení vstřícně a zdvořile, s maximální mírou pomoci při jednotlivých úkonech a postupech

-

zásada dobré správy – zajišťuje u souvisejících případů jednotný postup různých správních orgánů

-

zásada dvojstupňového řízení (dvojinstančnost řízení) – jedná se o naplnění záruk nestrannosti a objektivity a znamená oprávnění účastníků řízení napadnout kaţdé rozhodnutí orgánu prvního stupně řádným opravným prostředkem, tedy odvoláním

-

zásada písemnosti – správní řízení je vedeno ve formě písemných podkladů, které tvoří spis, je modifikována do jisté míry i zásadou ústnosti, pokud je to nezbytné nebo jestliţe je to stanoveno zákonem (ústní jednání),

-

zásada neveřejnosti opět modifikovaná zásadou veřejnosti – správní řízení obvykle nejsou vedena veřejně

-

zásada oficiality, která vyjadřuje skutečnost, ţe průběh řízení je v úřední pravomoci správního orgánu a nezávisí na vůli účastníka řízení, a její uplatnění je nejvíce patrné u zahajování řízení z moci úřední, oproti této zásadě stojí zásada dispoziční, která znamená moţnost účastníka řízení určitým způsobem nakládat s průběhem řízení v jeho určitých fázích, např. zahájení řízení na ţádost účastníka, zpětvzetí ţádosti apod.33

4.1.3

Předmět řízení

Předmětem řízení ve věcech důchodového pojištění jsou práva a povinnosti, které vznikají při samotném provádění důchodového pojištění a jeţ vyplývají z právních předpisů o důchodovém pojištění. Z věcného hlediska lze tyto právní vztahy rozlišit do třech typů řízení: -

řízení v dávkových věcech, které lze povaţovat za stěţejní zejména z hlediska kvantity, patří sem řadit řízení o přiznání dávky a její výplaty, řízení o změně poskytování nebo změně výše jiţ přiznané dávky, řízení o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši a další,

33

Skulová, S. a kol. Správní právo procesní, vyd. Plzeň, nakl. Aleš Čeněk, 2008, str. 47-76

26

-

v jiných než dávkových věcech, kam můţeme zařadit rozhodování ve sporu mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění, rozhodování o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu, která je závislá na péči jiné osoby, případně i rozhodování ve sporných případech o vzniku, trvání nebo zániku účasti na důchodovém pojištění,

-

ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jedná se o řízení, jehoţ předmětem je rozhodování o pojistném, o zálohách na pojistné, o penále, o placení dluţného pojistného a penále ve splátkách aj., tento typ řízení však není předmětem této práce.

4.1.4

Subjekty řízení

Subjekty správního řízení se rozumí nositelé procesních práv a povinností, kteří svým působením mají zásadní a rozhodující účinek na celý průběh řízení, včetně jeho výsledku. V tomto směru existují dvě základní skupiny subjektů řízení. Jednak jsou to správní orgány, jako vykonavatelé veřejné moci, nositelé pravomocí, a jednak účastníci řízení, vůči nimţ jsou tyto pravomoci vykonávány a kterým zákon přiznává určitá práva a ukládá určité povinnosti v rámci předmětu řízení. Ve zcela specifickém postavení mohou ve správním řízení vystupovat ještě tzv. dotčené orgány, jimiţ jsou orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a dále správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu. Pokud se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu, pak postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky. 34 Úloha dotčených orgánů v rámci správního řízení spočívá v poskytování správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důleţité pro řízení. Správními orgány jsou v případě řízení ve věcech důchodového pojištění orgány sociálního zabezpečení. Konkrétní výčet je uveden v ustanovení § 3 odst. 3 ZOPSZ.35 Jejich příslušnost pak vyplývá z druhé a šesté části téhoţ zákona.

34 35

viz ustanovení § 136 SŘ Orgány sociálního zabezpečení jsou: a) Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, b) Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ), c) okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ), d) Ministerstvo obrany, e) Ministerstvo spravedlnosti,

27

Vymezení okruhu účastníků řízení lze povaţovat za jednu z nejzásadnějších otázek, jeţ je třeba v rámci správního řízení definovat. Obecně a především s ohledem na Listinu, konkrétně čl. 36, se svého práva můţe stanoveným postupem domáhat kaţdý, a to ať uţ u soudu nebo u jiného orgánu. Podrobně se vymezení okruhu účastníků řízení věnuje v Části druhé SŘ. Tato obecná právní úprava de facto dle ustanovení § 27 SŘ rozlišuje tři kategorie účastníků řízení: -

hlavní účastníky řízení, které lze dále odlišit do dvou subkategorií: v řízení o ţádosti jsou to ţadatelé, jeţ disponují předmětem řízení, a dále další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s ţadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu (v rámci řízení ve věcech důchodového pojištění se jedná např. jednoznačně o ţadatele o dávku z tohoto systému), v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimţ má rozhodnutí zaloţit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, ţe právo nebo povinnost mají anebo nemají (zde se jedná např. o ty osoby, u nichţ je rozhodováno o změně nebo odnětí dávky důchodového pojištění),

-

další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech,

-

osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon – viz ustanovení § 83a ZOSPZ.

SŘ však vymezuje ještě jednu kategorii osob, jeţ mohou být povaţovány za účastníky řízení. Za účastníka se povaţuje v pochybnostech i taková osoba, jeţ tvrdí, ţe je účastníkem, dokud se neprokáţe opak. Důkazní břemeno jde v tomto případě k tíţi správního orgánu. O skutečnosti, zda osoba je či není účastníkem, rozhoduje správní orgán formou usnesení. Toto usnesení se oznamuje pouze tomu, o jehoţ účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. 36 Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání, jeţ však nemá odkladný účinek. 4.1.5

Průběh řízení

Správní řízení má několik základních stádií. Řízení je zahájeno na základě nějakého podnětu, následuje samotný průběh řízení, který je završen vydáním rozhodnutí v meritu věci.

36

f) Ministerstvo vnitra. viz ustanovení §28 SŘ

28

Nejzásadnější částí správního řízení je bezesporu jeho zahájení, neboť na základě tohoto úkonu dochází takříkajíc k otevření celého procesu. K zahájení řízení můţe obecně dojít na základě dvou skutečností37: -

z moci úřední, tedy na základě principu oficiality, zde se jedná o řízení vyvolané na podnět správního orgánu, kdy předmětem řízení je rozhodování o určité povinnosti účastníka řízení, těchto řízení je v oblasti důchodového pojištění výrazně niţší počet neţ u řízení na ţádost (např. o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši); v tomto případě je řízení zahajováno bezodkladně, kdy správní orgán zjistí, ţe jsou dány důvody pro zahájení takového řízení, při čemţ se o těchto skutečnostech uvědomí účastník řízení, řízení je zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení správního řízení takovému účastníku řízení, projevuje se zde veřejný zájem na tom, aby daná věc byla správním orgánem rozhodnuta z hlediska jeho autority38

-

na ţádost účastníka řízení – hovoříme o zásadě dispoziční, jeţ znamená, ţe iniciativa k zahájení řízení je v rukou účastníka řízení a jeho předmětem obvykle bývá přiznání nějakého práva či jeho změny ve prospěch účastníka, domnívám se, ţe lze konstatovat, ţe řízení zahajované na ţádost je v oblasti důchodového pojištění vyuţíváno největší měrou a to co to samotné kvantity, tedy počtu rozhodnutí, tak i mezi typy jednotlivých druhů řízení ve věcech důchodového pojištění (např. rozhodování o dávce důchodového pojištění, spor mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu do evidenčního listu důchodového pojištění, o době a rozsahu péče); pokud je řízení zahajováno na základě podnětu účastníka řízení, je inicializováno na základě úkonu, jenţ je označován jako podání neboli ţádost. Toto podání musí splňovat obecné náleţitosti, které jsou stanoveny § 37 SŘ, zejména z něj musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Ţádost lze podat buď ve formě volně psané ţádosti nebo formuláře, při čemţ je často nutné ji doloţit potřebnými podklady, jeţ jsou stanoveny zvláštními

37 38

dle ustanovení § 44-46 SŘ Skulová, S. a kol. Správní právo procesní, vyd. Plzeň, nakl. Aleš Čeněk, 2008, str. 141

29

předpisy. 39 Takovéto řízení je zahájeno dnem, kdy byla ţádost doručena věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Po zahájení řízení následuje fáze, během níţ se provádí šetření, dokazování a zajištění podkladů pro vydání rozhodnutí tak, aby byl zjištěn objektivní a skutečný stav věci, o němţ nejsou ţádné pochybnosti, a byla tak dodrţena zásada materiální pravdy. Podklady pro vydání rozhodnutí tvoří zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, a rovněţ skutečnosti, jeţ jsou obecně známé. S ohledem na skutečnost, ţe se po celý průběh řízení uplatňuje zásada vyšetřovací, opatřuje si podklady potřebné pro vydání rozhodnutí správní orgán, při čemţ mu účastníci řízení jsou povinni poskytnout potřebnou součinnost. Správní orgán můţe připustit, a to na poţádání účastníka, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník, pokud to nemůţe ohrozit účel řízení (zejména zásadu rovnoprávnosti). Účastník řízení sám má moţnost v průběhu celého řízení sám činit a navrhovat důkazy aţ do vydání rozhodnutí., pokud správní orgán nevydal usnesení, do kdy lze takové důkazy navrhovat. V řízení, v němţ má být z moci úřední uloţena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uloţena. Správní orgán hodnotí podklady, zejména důkazy, podle své úvahy, pokud zákon nestanoví, ţe některý podklad je pro správní orgán závazný. Důkazem je kaţdý důkazní prostředek, který správní orgán za důkaz uzná a který je vhodný ke zjištění skutečného stavu věci a není získán či proveden v rozporu s právními předpisy. Jedná se především o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Samotný postup pro vedení jednotlivých důkazů je upraveno v ustanoveních §§ 53 – 56 SŘ. Správní orgán neprovádí další dokazování a ţádost zamítne, jestliţe je zjištěna skutečnost, která dle ustanovení § 3 SŘ 40 znemoţňuje ţádosti vyhovět. Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán však není návrhy účastníků vázán, vţdy ale musí provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (důvody odmítnutí důkazů musí být zřejmé z odůvodnění meritorního rozhodnutí, tj. skutečnosti známé, nadbytečné apod.).

39 40

Skulová, S. a kol. Správní právo procesní, vyd. Plzeň, nakl. Aleš Čeněk, 2008, str. 152 Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2, v němţ jsou uvedeny základní zásady správního řízení.

30

Za určitých zákonem stanovených podmínek lze vyuţít specifických institutů, na jejichţ základě je moţné řízení přerušit nebo zastavit. Institut přerušení řízení má za následek stavění procesních lhůt a je upraven v ustanovení §§ 64, 65 SŘ. Zákon uvádí fakultativní výčet důvodů, pro které lze řízení přerušit: výzva k odstranění nedostatků ţádosti, při čemţ se řízení přerušuje současně s touto výzvou skutečnost, ţe probíhá řízení o předběţné otázce nebo správní orgán 1. dal podle ustanovení § 57 odst. 1 písm. a) SŘ podnět k takovému řízení, 2. učinil výzvu k podání ţádosti k zahájení předběţné otázky podle ustanovení § 57 odst. 1 písm. b) SŘ, 3. učinil úkon podle ustanovení § 57 odst. 4 SŘ; při čemţ za takový úkon správního orgánu se povaţuje i předání písemnosti k doručení podle ustanovení § 19 SŘ a vyvěšení písemnosti na úřední desce, do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi, případně na základě další důvodů, jeţ stanovuje zákon (v důchodovém pojištění jsou tyto důvody uvedené v ustanovení § 83a ZOPSZ), na ţádost účastníka řízení, které bylo zahájeno z moci úřední, z důleţitých důvodů, při čemţ přerušení nesmí být v rozporu s veřejným zájmem, pokud je účastníků více, lze řízení přerušit jen, souhlasí-li s tím všichni tito účastníci. Zákonem není konkrétně stanovena či omezena doba, na kterou lze řízení přerušit, stanoveno je pouze to, ţe řízení se přerušuje na dobu nezbytně nutnou. O přerušení řízení se rozhoduje formou usnesení, v jehoţ odůvodnění musí být uvedeny důvody, které správní orgán vedly ať jiţ k vyhovění ţádosti, či jejímu zamítnutí. Na základě přerušení řízení přestává běţet lhůta pro vydání meritorního rozhodnutí. Po dobu přerušení řízení můţe jak správní orgán, tak i účastník, činit jen takové procesní úkony, které jsou umoţněny zákonem. Je moţno činit úkony, které vedou k odstranění samotných důvodů potřebných pro přerušení, a dále správní

31

orgán můţe vyuţít vysvětlení či zajištění důkazu41. Jakmile výše uvedené překáţky pominou, pokračuje se v řízení, a to i tehdy, kdyţ účastník řízení vyuţil právo podat odvolání proti usnesení o přerušení řízení. Prostřednictvím institutu zastavení řízení dochází de facto k ukončení řízení ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé. Zastavení řízení je upraveno v ustanovení § 66 SŘ. Jak řízení zahájené na ţádost, tak řízení zahájené z moci úřední, můţe správní orgán zastavit pouze ze zákonem stanovených důvodů. Zákon zvlášť taxativně stanovuje důvody pro zastavení správního řízení o ţádosti a správního řízení z moci úřední. Důvodem je, pokud: a) ţadatel vzal svou ţádost zpět; jestliţe je ţadatelů více, musí se zpětvzetím souhlasit všichni ţadatelé, vzít ţádost zpět lze kdykoliv v průběhu řízení, kromě doby od vydání rozhodnutí do zahájení odvolacího řízení, b) byla podána ţádost zjevně právně nepřípustná – k zastavení z tohoto důvodu dojde bez dalšího dokazování; jestli je ţádost zjevně právně nepřípustná, rozhoduje správní orgán z úřední povinnosti v rámci právního posouzení ještě před samotným zahájením dokazování, c) ţadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady ţádosti, které brání pokračování v řízení – podmínkou pro zastavení řízení z tohoto důvodu je prokázaná skutečnost, ţe ţadateli byla dána dostatečná lhůta k tomu, aby doplnil zákonem stanovené obsahové nebo formální náleţitosti ţádosti, při čemţ se musí jednat o natolik podstatné vady, které brání pokračovat v řízení a které správní orgán není schopen bez vynaloţení značného úsilí odstranit sám, d) správní orgán zjistí překáţku řízení podle ustanovení § 48 odst. 1 SŘ – překáţku zahájeného řízení (litispendence), tzn., ţe zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téţe věci z téhoţ důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu, e) ţadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více ţadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení

41

ustanovení § 137 odst. 1a § 138 SŘ

32

týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku ţadatele nebo o zániku věci nebo práva prokazatelně dozvěděl, f) ţádost se stala zjevně bezpředmětnou – jedná se např. o případy, kdy zanikl předmět ţádosti, zanikl právní titul uplatněné ţádosti, nebo jestliţe ţadatel odmítá jakoukoli další spolupráci se správním orgánem a neposkytuje mu ţádnou součinnost, g) ţadatel ve stanovené době nezaplatil správní poplatek, k jehoţ zaplacení byl povinen h) z dalších důvodů stanovených zákonem. Řízení zahájené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, zjistí-li: a) překáţku zahájeného řízení (překáţku litispendence), b) řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliţe účastník zemřel nebo zanikl, nebo zanikla věc nebo právo, jehoţ se řízení týká. O zastavení řízení rozhoduje správní orgán usnesením, které se v případě řízení zahájeného na ţádost oznamuje účastníkům a je proti němu přípustné odvolání. Řízení zahájené z moci úřední zastaví správní orgán vţdy, pokud odpadne důvod pro jeho vedení. Usnesení se pouze poznamenává do spisu. Účastníku řízení je takové usnesení písemně potvrzeno jen tehdy, pokud o to výslovně poţádá. Završením a výsledkem celého procesu v prvním stupni řízení je vydání rozhodnutí ve věci samé, neboli tzv. meritorního rozhodnutí, jeţ lze zcela jistě povaţovat za jeden z nejčastějších prostředků výkonu veřejné správy. Skulová hodnotí moţnost definice pojmu správní rozhodnutí jako velmi obtíţné, nicméně v obecné rovině jej definuje jako individuální veřejněmocenský, jednostranný správní akt vydaný vykonatelem veřejné správy na základě zákona ve správním řízení (individuální správní akt vydaný ve správním řízení) 42 Rozhodnutí jako výsledek provedeného správního řízení musí být vydáno v souladu s ustanovením § 67 SŘ, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a musí obsahovat předepsané náleţitosti, které jsou taxativně vymezeny ustanovením § 68 SŘ. Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení 42

Skulová, S. a kol. Správní právo procesní, vyd. Plzeň, nakl. Aleš Čeněk, 2008, str. 190

33

účastníků. Výroková část musí obsahovat řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, označení účastníků. Pokud je rozhodnutím uloţena účastníku povinnost k plnění, stanoví pro ni správní orgán v této části rovněţ lhůtu a uvede v ní údaje potřebné k řádnému splnění ukládané povinnosti, případně výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání dle ustanovení § 85 odst. 2 SŘ. Výroková část můţe obsahovat jeden nebo více výroků, při čemţ výrok můţe obsahovat vedlejší ustanovení. Odůvodnění musí obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů správní orgán řídil, a informace o tom, jak se vypořádala s návrhy a námitkami účastníků, příp. s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě řízení o ţádosti není odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí třeba, jestliţe všem účastníkům vyhoví správní orgán v plném rozsahu. Poučení musí obsahovat informaci o tom, zda je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. V poučení musí být rovněţ uvedeno, ţe odvolání nemá odkladný účinek. Odvolání proti rozhodnutí, které bylo podáno včas, má odkladný účinek (s výjimkou usnesení), pokud zákon nestanoví jinak. Pokud tedy nemá odvolání podle zvláštního zákona, např. ZOPSZ, odkladný účinek, v rozhodnutí se v části „poučení“ uvede, ţe odvolání nemá odkladný účinek. V případech, které jsou SŘ taxativně stanoveny, můţe správní orgán odkladný účinek vyloučit, musí však tento postup řádně v rozhodnutí odůvodnit. SŘ stanovuje rovněţ lhůty, ve kterých má správní orgán povinnost rozhodnout. Tyto lhůty jsou kogentní a jsou překročitelné jen za taxativně stanovených podmínek a v maximálně stanoveném rozsahu. Lhůty pro vydání rozhodnutí nelze prodlouţit. Pokud správní orgán nedodrţí lhůtu pro vydání rozhodnutí, můţe se účastník dovolat ochrany před nečinností podle ustanovení § 80 SŘ. Rozhodnutí je správní orgán dle ustanovení § 71 SŘ povinen vydat bez zbytečného odkladu, tzn. v nejbliţším moţném termínu, kdy je dokazování úplné, stav věci náleţitě objasněn a dodrţeny zákonem stanovené formální poţadavky. Pokud věc nelze rozhodnout bezodkladně, je správní orgán povinen rozhodnutí vydat nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. K nim lze připočíst doba aţ 30 dnů, a to v případě, ţe je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je nutné někoho předvolat, nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimţ se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde o zvlášť sloţitý případ, příp. doba nezbytná k provedení doţádání podle ustanovení 34

§ 13 odst. 3 SŘ ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. V případě vydávání rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění se lhůta prodluţuje nejen o doby uvedené v ustanovení § 71 SŘ, ale také o doby, kdy se zjišťují podklady pro vydání rozhodnutí u zaměstnavatelů, nebo o dobu, kdy probíhá mezistátní řízení podle koordinačních pravidel nebo bilaterálních smluv o sociálním zabezpečení. Postup podle těchto smluv a koordinačních pravidel má přednost před aplikací SŘ. Jestliţe rozhodnutí bylo oznámeno a jiţ proti němu nelze podat řádný opravný prostředek, tedy odvolání, je rozhodnutí v právní moci. Nabytím právní moci je rozhodnutí současně i vykonatelné, popř. pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí můţe být i předběţně vykonatelné, a to tehdy pokud odvolání nemá odkladný účinek. Jestliţe rozhodnutí ukládá nějakou povinnost k plnění, pak je vykonatelné, pokud je v právní moci, a pokud uplynula lhůta ke splnění ukládané povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběţně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím.

4.2

Zvláštní část

Řízení ve věcech důchodového pojištění je zvláštním druhem správního řízení, jeţ je upraveno v ZOPSZ s podpůrnou platností SŘ.43 Řekneme-li pojem řízení ve věcech důchodového pojištění, zcela automaticky se nabízí představa o řízení v dávkových věcech důchodového pojištění, tedy o rozhodování o přiznání starobního, invalidního, vdovského či sirotčího důchodu. Ostatní řízení, která se týkají zejména nedávkových věcí, jsou mnoha autory částečně opomíjena či ne přímo zahrnována do oblasti důchodového pojištění, např. Gregorová či Kahoun.44 Naopak Tröster správně připomíná, ţe řízením ve věcech důchodového pojištění se rozumí právě i postup při rozhodování v nedávkových věcech důchodového pojištění, např. při rozhodování ve sporech o vznik účasti na důchodovém pojištění nebo ve sporech o správnost zápisu

43

Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, vyd. Brno, nakl. DOPLNĚK, 2005, str. 149 srov. Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, vyd. Brno, nakl. DOPLNĚK, 2005, str. 149 a Kahoun, V. a kolektiv. Sociální zabezpečení. Vybrané kapitoly. Praha: Nakladatelství TRITON, 2009, s. 252 44

35

v ELDP.45 Tato tzv. nedávková řízení tvoří ne příliš podstatnou část v celé oblasti důchodového pojištění, nikoliv však z hlediska významu, ale spíše z hlediska jejich počtu a obecného povědomí laické veřejnosti. Přesto povaţuji za důleţité problematiku těchto druhů řízení alespoň ve zkratce nastínit, nicméně podrobněji se posléze budu věnovat řízení v dávkových věcech. 4.2.1

Řízení ve sporu mezi občanem a zaměstnavatelem o správnost zápisu v ELDP

S účinností od 1. 1. 2004 jsou okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) rozhodovat ve sporu mezi občanem a zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění (dále jen ELDP). 46 ELDP je jedním ze základních podkladových materiálů pro budoucí důchodové nároky a zaměstnavatelé jsou do něj povinni zapisovat stanovený okruh údajů.47 Přestoţe nelze vyloučit spory o správnost zápisu identifikačních údajů, sporná řízení se vztahují zejména k údajům, které se týkají průběhu pojištění v daném roce (doba účasti na důchodovém pojištění, doba důchodového pojištění, vyměřovací základ, doby vyloučené a doby odečítané po důchodovém věku). Z výše uvedeného vyplývá základní podmínka pro vedení tohoto řízení a to, ţe ve věci musí existovat spor. Pokud občan nesouhlasí se zápisem zaměstnavatele do ELDP, má moţnost poţádat OSSZ do 30 dnů ode dne převzetí stejnopisu evidenčního listu, aby tento spor rozhodla. Tuto lhůtu můţe OSSZ, při jejím zmeškání, prominout. Ve smyslu ustanovení § 38 odst. 5 ZOPSZ jsou stejnopisy ELDP, počínaje dobou pojištění od 1. 1. 2004, předávány občanům a lhůta pro podání ţádosti o rozhodnutí sporu se vztahuje pouze na tyto ELDP, tedy pouze na ELDP vedené zaměstnavatelem vţdy za jednotlivý kalendářní rok. Účastníkem řízení ve sporu o správnost zápisu v ELDP je občan, který nesouhlasí se záznamem v ELDP, a zaměstnavatel, u kterého byl, nebo stále je tento občan výdělečně činný. Oba účastníci řízení se mohou dát v řízení zastupovat v souladu s ustanovením § 31 – 34 SŘ, při čemţ toto zmocnění je nutné prokázat písemnou plnou mocí, popř. plnou mocí prohlášenou do protokolu. Řízení se zahajuje na základě ţádosti účastníka řízení (občana). Způsob podání ţádosti je upraven v ustanovení § 123e zákona ZPOSZ nebo obecně v ustanovení §

45

Tröster P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 5. přeprac. a aktual. vydání, Praha: H. C. Beck, 2010, str. 46 příslušné podle ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 3 ZOPSZ 47 jsou vymezeny ustanovením § 38 odst. 4 písm. a) – h) ZOPSZ

36

37 odst. 4 SŘ.48 Náleţitosti podání upravuje ustanovení § 45 SŘ, při čemţ většinu těchto údajů obsahuje přímo samotný ELDP. Z podání občana by mělo být zřejmé, se kterými údaji zápisu v ELDP nesouhlasí. Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka bylo OSSZ doručeno, případně dnem, kdy bylo formou protokolu sepsáno na OSSZ. 49 Řízení je dále zahájeno dnem, kdy bylo účastníku řízení doručeno usnesení o tom, ţe zmeškání zákonem stanovené lhůty se promíjí. O zahájení řízení, je nezbytné bez zbytečného odkladu informovat druhého účastníka řízení 50 , tj. zaměstnavatele, u nějţ je, nebo byl občan výdělečně činný a který za správnost záznamu na ELDP odpovídá. Před rozhodnutím ve věci je třeba, aby se OSSZ zaměřila na soustředění všech dostupných důkazních prostředků. Ve vztahu k ustanovení § 6 odst. 2 SŘ za vyuţití základních zásad SŘ51, postupuje OSSZ tak, ţe podklady bude ţadatel předkládat sám, pokud je má k dispozici, případně je ochoten si je opatřit. Jestliţe však jejich předloţení odmítne, je OSSZ povinna postupovat v souladu se zmíněným ustanovením tak, ţe si doklady nezbytné pro posouzení skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí zajistí sama. Výše uvedená omezení vůči zaměstnavateli neplatí. Ten je povinen na výzvu orgánů sociálního zabezpečení předloţit poţadované podklady ve lhůtě jím určené v souladu s ustanovením § 35a odst. 3 ZOPSZ. Není-li lhůta určena, potom do 8 dnů ode dne doručení výzvy. OSSZ buď rozhodne, ţe zápis zaměstnavatele v ELDP je správný nebo naopak rozhodne, ţe zápis organizace v ELDP správný není. V takovém případě ve výroku rozhodnutí zaměstnavateli uloţí vyhotovit, nejpozději následující den po právní moci rozhodnutí, opravný ELDP s tím, ţe tento ELDP je zaměstnavatel povinen předloţit OSSZ nejpozději do 8 dnů po jeho vyhotovení. V obou případech musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat podrobné vyhodnocení všech důkazních prostředků, k nimţ bylo v rámci rozhodování přihlédnuto a poučení o moţnosti odvolání ve lhůtě 15 dnů k ČSSZ.

48

podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím veřejné datové sítě bez pouţití zaručeného elektronického podpisu, pokud bude do 5 dnů potvrzeno (doplněno) písemně nebo ústně do protokolu 49 náleţitosti protokolu viz § 18 odst. 2 SŘ 50 ustanovení § 47 odst. 1 SŘ 51 součinnost správního orgánu s účastníky řízení, rychlost a hospodárnost řízení

37

Rozhodnutí, s výjimkou usnesení o zmeškání lhůty, je nutno zaslat oběma účastníkům řízení, a to do vlastních rukou.52 Jestliţe některý z účastníků řízení podá do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí OSSZ odvolání, zašle OSSZ stejnopis odvolání druhému účastníku řízení s výzvou, aby se k němu v přiměřené lhůtě vyjádřil. Tato lhůta nesmí být kratší neţ 5 dnů. Pokud v souladu s ustanovením § 87 SŘ nevyhoví OSSZ odvolání sama v rámci autoremedury, předá spis odvolacímu orgánu, tedy ČSSZ. Společně se spisem předá i veškerou podkladovou dokumentaci, na základě níţ bylo rozhodováno v prvním stupni, a své stanovisko.53 Odvolací orgán po doplnění dokazování ve věci rozhodne, při čemţ proti rozhodnutí ČSSZ se nelze dále odvolat. Rozhodnutí ČSSZ o odvolání je moţno napadnout ţalobním návrhem podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k dalším moţnostem k zajištění odstranění případných nedostatků, které OSSZ mají, zejména především kontrolní činnost, lze předpokládat jen zcela výjimečné vyuţívání mimořádných opravných prostředků, jimiţ jsou přezkumné řízení, obnova řízení, či nové rozhodnutí.54 Moţnost řádných a mimořádných opravných prostředků a celého postupu v rámci odvolacího řízení je obdobná i pro následující řízení (podkapitola 4.2.2 a 4.2.3). 4.2.2

Řízení o sporných případech o vzniku, trvání a zániku účasti na důchodovém pojištění

OSSZ rozhoduje v prvním stupni dle ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bod 1 ZOPSZ55 o vzniku, trvání a zániku účasti na důchodovém pojištění v případech, kdy vznikl spor o účast na tomto pojištění. Pro zahájení řízení je zde opět zásadní podmínka vzniku sporu o skutečnosti vzniku, trvání nebo zániku účasti na důchodovém pojištění. Jedná se o řízení zahajované na návrh pojištěnce, jeho zaměstnavatele, popř. i z moci úřední. V tomto řízení je účastníkem zaměstnanec, ale také jeho

52

při doručování se postupuje v souladu s obecnými zásadami pro doručování dle SŘ.

53

ustanovení §5 písm. a) bod 4. ZOPSZ viz ustanovení §§ 94 – 101 SŘ 55 srov. s ustanovením § 109 věty druhé ZOPSZ, v němţ je stanoveno, ţe OSSZ jsou příslušné k rozhodování v prvním stupni téţ ve sporech o vznik účasti na důchodovém pojištění. V kontextu s ustanovením § 6 odst. 4 písm. a) bod 1 téhoţ zákona se zmíněné ustanovení § 109 věty druhé ZOPSZ jeví jako nadbytečné. 54

38

zaměstnavatel.

56

Stejně jako v předchozím případě i zde jakmile podá jeden

z případných účastníků návrh na zahájení řízení, je třeba o tomto zahájení bez zbytečného odkladu uvědomit i ostatní účastníky. S účinností od 1.1.2012 došlo novelou zákona č. 470/2011 Sb. znovu k většímu provázání a sjednocení osobního rozsahu důchodového a nemocenského pojištění, resp. stejný okruh osob je pojištěn důchodově i nemocensky. Proto i s ohledem na tuto skutečnost bude řízení ve sporu o vzniku, trvání či zániku účasti na důchodovém pojištění spjato s řízením o vzniku, trvání či zániku účasti na pojištění nemocenském. Tato provázanost však nebyla v období od 1.1.2009 do 31.12.2011 tak jednoznačná, neboť např. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným, nebo komanditisté komanditní společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávali pro ni práci, za kterou byli touto společností odměňováni, byli účastni pouze důchodového pojištění a z účasti nemocenského pojištění byli zcela vyňati. 4.2.3

Řízení o době a rozsahu péče o dítě a péče o osobu závislou

OSSZ v souladu s ustanovením § 6 odst. 4 písm. a) bodě 11. ZOPSZ rozhodují: -

o době a rozsahu péče muţe o dítě ve věku do 4 let, jestliţe jde o dobu péče o toto dítě po 31. prosinci 1995 do 30. června 2007,

-

o době a rozsahu péče o dítě ve věku do 18 let, pokud je dlouhodobě těţce zdravotně postiţené vyţadující mimořádnou péči, a péče osoby pečující osobně o převáţně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let, jde-li o doby péče o tyto děti a bezmocné osoby po 31. prosinci 1995 do 31. prosince 2006.

Dále OSSZ rozhodují dle téhoţ ustanovení, ale bodu 12: -

o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu, která je podle zvláštního právního předpisu (§ 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů) závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo stupni III (těţká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), jde-li o dobu péče o tuto osobu po 31. prosinci 2006,

-

o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost)

56

má postavení účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 1 SŘ

39

Na toto řízení se vztahují zejména ustanovení SŘ jako obecného právního předpisu, neboť ve zvláštním zákoně, jímţ je ZOPSZ, nejsou vymezena ţádná speciální ustanovení, vyjma podání, na jehoţ základě dochází k zahájení řízení 57 . V obou případech se opět se jedná o řízení ovládané zásadou dispoziční, neboť se zahajuje na návrh účastníka řízení – ţadatele. Tento návrh musí být podán na předepsaném tiskopise na příslušné OSSZ, při čemţ místní příslušnost je dána místem trvalého pobytu (jde-li o cizince místo hlášeného pobytu v České republice) osoby, o níţ je pečováno. Rozhodující je přitom místo trvalého pobytu, popřípadě hlášeného pobytu ke dni skončení péče vykonávané tou osobou, která podává návrh. Návrh na zahájení řízení však není moţné podat kdykoliv, toto lze buď pouze za trvání této péče, ale jen v souvislosti s podáním ţádosti o důchod, nebo po skončení takové péče, nejpozději však do dvou let od jejího skončení. Jedná se o lhůtu prekluzivní, tzn. propadnou. Návrh na zahájení tohoto řízení nemusí podat jen občan, který o výše uvedené osoby pečoval, návrh můţe podat i pozůstalý, pokud uplatňuje nárok na vdovský/vdovecký, popř. sirotčí důchod po občanu, který pečoval o osoby uvedené výše. Po podání návrhu se postupuje plně v souladu se SŘ, zejména v příslušných lhůtách vydat rozhodnutí. Před rozhodnutím ve věci samé posoudí OSSZ, zda údaje uvedené v návrhu, nevzbuzují pochybnosti. K podávanému návrhu předkládá ţadatel nezbytné podklady pro posouzení doby a rozsahu péče, které vlastní, případně, které si opatří. Nemá-li ţadatel tyto doklady k dispozici, postupuje OSSZ v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 SŘ. OSSZ na účastníkovi zásadně nesmí vyţadovat doklady, které má moţnost ověřit ze svých evidencí. Rozhodnutí OSSZ podle ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 12. ZOPSZ se ve smyslu ustanovení § 85 odst. 6 tohoto zákona povaţuje za podklad pro rozhodnutí orgánu příslušného rozhodovat o dávce důchodového pojištění (viz podkapitola 4.2.4), jestliţe bylo vydáno po podání ţádosti o tuto dávku; toto rozhodnutí není účastníku řízení doručováno (neobsahuje tedy poučení o opravném prostředku) a je obsaţeno v rozhodnutí o dávce důchodového pojištění.

57

ustanovení § 85 odst. 2 ZPOSZ

40

4.2.4

Řízení o dávkách důchodového pojištění

Řízení o dávkách důchodového pojištění je zvláštním druhem správního řízení. Tato charakteristika sama o sobě říká, ţe je tato problematika upravena ve zvláštním právním předpise, konkrétně v ZOPSZ, přičemţ podpůrně, v rozsahu neuplatněném speciální úpravou, se uplatňují i obecné předpisy o správním řízení, tedy SŘ. Příslušným orgánem k rozhodování o dávkách důchodového pojištění v prvním stupni je Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ).

58

Zvláštní

rozhodovací pravomoci mají v tomto směru OSSZ, jejichţ rozhodnutí podle ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodů 1, 3, 11, 12 a 17 se povaţují za podklad pro rozhodnutí ČSSZ.

U tzv. příslušníků ozbrojených sil jsou příslušným orgánem

v oblasti důchodového pojištění Ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti.59 Před samotným zahájením řízení je vhodné, aby si občan ověřil, zda má u ČSSZ evidovány skutečně veškeré doby pojištění, včetně dalších skutečností, jeţ ovlivňují nárok na důchod a jeho výši (náhradní doby, vyloučené doby, vyměřovací základy). S účinností od 1.1.2006 si mohou občané poţádat o tzv. informativní osobní list důchodového pojištění (dále jen IOLDP), který obsahuje kompletní přehled dob důchodového pojištění, přehled vyměřovacích základů za dobu od roku 1986 a přehled vyloučených dob, jeţ eviduje ČSSZ. Dle ustanovení § 40a ZOPSZ má pojištěnec má právo poţádat o zaslání IOLDP jednou za kalendářní rok, a to bez ohledu na to, kdy splní podmínky pro nárok na starobní důchod. Institut IOLDP nahradil tzv. předstihové řízení, které se provádělo pouze před podáním ţádosti o starobní důchod. Jednalo se o povinnost uloţenou organizacím 60 , kdy pro své zaměstnance ţádaly ČSSZ o výpis dob pojištění, při čemţ o něj bylo moţno poţádat nejdříve dva roky a nejpozději jeden rok před dosaţením důchodového věku. Zahájení řízení je ovládáno zásadou dispoziční, coţ znamená, ţe řízení se zahajuje pouze na základě ţádosti občana, v jehoţ prospěch má být důchod přiznán a který v ţádosti vymezuje její předmět a jejím podáním vyvolává řízení. Zde je třeba si uvědomit, ţe pobírání důchodu není povinností, nýbrţ výhradním právem občana a je tedy pouze na jeho vůli, kdy si ţádost o dávku důchodového pojištění uplatní a od

58

ustanovení § 5 písm. a) ZOPSZ ustanovení § 9 ZOPSZ, při čemţ legislativní zkratka „příslušník ozbrojených si“ je uvedena v odst. 2 tohoto ustanovení 60 do 31.12.2008 se organizací rozuměl zaměstnavatel, který zaměstnával více neţ 25 osob 59

41

kdy si v případě starobního důchodu určí datum přiznání tohoto důchodu.61 Ţádost o přiznání dávky důchodového pojištění se podává na předepsaném tiskopise na OSSZ, která je místně příslušná podle trvalého bydliště ţadatele, případně hlášeného pobytu cizince. Tuto ţádost lze podat nejdříve čtyři měsíce přede dnem, od něhoţ si občas o dávku důchodového pojištění ţádá. Za den uplatnění nároku se povaţuje den, kdy se oprávněný se ţádostí o přiznání dávky poprvé obrátil na příslušnou OSSZ. 62 ZOPSZ však pamatuje i na situaci, kdy si občan vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůţe ţádost o dávku podat sám. V takových případech za ně mohou ţádat jejich rodinní příslušníci, při čemţ k takové ţádosti musí doloţit souhlas a potvrzení lékaře o zdravotním stavu oprávněného (ustanovení § 82 odst. 2 ZOPSZ).63 Ani obecně není vyloučeno, aby se ţadatel nechal zastoupit zmocněncem na základě plné moci. Tuto lze udělit buď pouze na sepsání ţádosti o dávku, nebo i pro celý průběh řízení. OSSZ mají povinnost sepsat ţádost o důchod i v případě, ţe se domnívají, ţe nejsou splněny podmínky nároku na dávku. Sepsání ţádosti nesmí odmítnout, neboť není oprávněna rozhodovat o skutečnosti, zda je či není nárok na dávku. Sepsané ţádosti postupuje OSSZ k vydání rozhodnutí o přiznání či nepřiznání důchodu na ČSSZ, která je teprve věcně příslušná o této skutečnosti rozhodnout. Z uvedené dispoziční zásady platí jedna výjimka, a to v případě vzniku nároku na starobní důchod přeměnou z důchodu invalidního (ustanovení § 61a ZDP), kdy jeho poţivatel dosáhne 65 let. Pro tento druh řízení se uplatní zásada oficiality, tzn. je zahajováno z moci úřední, při čemţ toto zahájení se zpravidla účastníkům řízení neoznamuje. Zásadním stádiem řízení o dávku důchodového pojištění je fáze dokazování. Při uplatnění ţádosti o důchod je nutné se prokázat následujícími doklady: občanský průkaz (u cizinců doklad prokazující jejich totoţnost), doklady o studiu, eventuelně učení (i neukončeném), doklady o výkonu vojenské sluţby (civilní sluţby),

61

MOTEJL, O., HRUBÝ, J., ŠALOMOUNOVÁ, J. et al. Řízení ve věcech důchodového pojištění. In Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009. s. 62. ISBN 978-80-7357-421-5. 62 příslušníci ozbrojených sil sepisují a podávají ţádosti u útvaru, v němţ koná sluţbu 63 obdobně se uvedené týká rovněţ situace, kdy si občan ţádá o změnu výše invalidního důchodu v důsledku změny invalidity

42

doklady prokazující doby zaměstnání, případně doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, které chybí v informativním osobním listu důchodového pojištění, rozhodnutí OSSZ o době a rozsahu péče o osobu závislou, rodný list dítěte. Pokud ţeny ţádají při dosaţení důchodového věku, ovlivněného výchovou dětí, o přiznání starobního důchodu, nebo ţeny i muţi ţádají uznání péče o dítě, musí rovněţ předloţit: rodné listy dětí, případně výpisy z matriky narození, popř. příslušný doklad prokazující osvojení dítěte, jde-li o osvojené dítě, jde-li o dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů, předkládá se rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo dítě svěřeno do péče ţadatele. Muţi musí předloţit pravomocné rozhodnutí OSSZ o době a rozsahu péče muţe o dítě, jedná-li se o období péče o dítě do 4 let věku ukončené v období od 1. 1. 1996 do 30. 6. 2007. Ţeny i muţi předkládají téţ rozhodnutí OSSZ o době a rozsahu péče o dítě dlouhodobě těţce zdravotně postiţené vyţadující mimořádnou péči ve věku do 18 let.64 V souladu s ustanovením § 2 SŘ musí ČSSZ zajistit veškeré podklady tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a ČSSZ tak rozhodovala objektivně ve smyslu zásady materiální pravdy. Nejčastějším a nejpalčivějším problémem je v tomto řízení prokazování chybějících dob pojištění a v návaznosti na to doby vyloučené a vyměřovací základy, z nichţ je vypočítávána výše dávky. Tyto skutečnosti se uvádí na ELDP, které je zaměstnavatel za své zaměstnance povinen s účinností od roku 2004 uzavírat za kaţdý kalendářní rok a zasílat je na ČSSZ. Rovněţ je povinen vyhotovit stejnopis ELDP a ten předat zaměstnanci. 65 Bohuţel se nezřídka stává situace, kdy občan na základě právě IOLDP zjistí chybějící údaje ze zaměstnání, protoţe zaměstnavatel nesplnil své zákonem stanovené povinnosti. Tehdy se musí obrátit na OSSZ se ţádostí o dohledání takovýchto dob. Jestliţe se nepodaří chybějící

64

Česká správa sociálního zabezpečení: Odchod do starobního důchodu [online]. [cit. 2012-03-4]. Dostupné z: < http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/zivotni-situace/obcan/odchod-do-starobnihoduchodu.htm> 65 ustanovení §§ 38 a 39 ZOPSZ

43

ELDP dohledat, protoţe zaměstnavatel např. jiţ zanikl bez právního nástupce, nebo s OSSZ nekomunikuje, je moţné doby pojištění a výše výdělku prokázat jinými, náhradními doklady, kterými mohou být např. fotokopie zápočtového listu, výplatní pásky, fotokopie potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních poţitků a o sraţených zálohách na daň, občanský průkaz, pokud je v něm vyznačeno razítko organizace s přesným uvedením doby trvání výdělečné činnosti nebo také legitimace ROH, jestliţe v ní jsou vylepeny známky o placení příspěvků v jednotlivých měsících apod. ZOPSZ pamatuje i na situaci, kdy na základě doloţených náhradních dokladů je prokázána doba pojištění, ale nejsou za toto období prokázány vyměřovací základy, jeţ ovlivňují výši procentní výměry důchodové dávky. V případě, ţe se tato situace bude týkat období po 31. prosinci 1995, uplatní se v souladu s ustanovením § 16 odst. 4 písm. c) ZDP institut vyloučení těchto dob, které zajišťuje pojištěnci ochranu před „rozmělněním“ vyměřovacích základů a tím i před sníţením celkové výše dávky důchodového pojištění. V rámci fáze dokazování jsou významná rovněţ tzv. podkladová rozhodnutí, jeţ upravuje ustanovení § 87 ZOPSZ. Tato rozhodnutí jsou vydávána OSSZ.66 Průběhem řízení ve věcech podkladových rozhodnutí se zabývají předchozí kapitoly 4.2.1 aţ 4.2.3. Zde je však třeba upozornit na to, ţe zde platí zvláštní právní úprava, podle níţ se takovéto rozhodnutí účastníku řízení nedoručuje a je obsaţeno přímo v rozhodnutí o dávce důchodového pojištění, avšak pouze v případě, ţe podkladové rozhodnutí bylo vydáno aţ po podání ţádosti o dávku důchodového pojištění. Rovněţ je nutné poukázat na skutečnost, ţe podkladové rozhodnutí neobsahuje poučení o opravném prostředku a jeho právní účinky nastávají aţ po oznámení rozhodnutí o důchodu. Řízení o dávkách důchodového pojištění, jakoţto speciální správní řízení, má svá specifika i v délce řízení. Samozřejmě i zde platí zásada rychlosti, která ukládá správním orgánům vyřizovat věci bez zbytečných průtahů (§ 6 odst. 1 SŘ). S ohledem na zvláštní ustanovení ZOPSZ (§ 85a odst. 2) se však při rozhodování o dávkách důchodového pojištění nepouţijí obecné lhůty pro vydání rozhodnutí, ale uplatní se speciální lhůta pro vydání rozhodnutí.67 Tato lhůta se však můţe prodlouţit o dobu, během níţ se došetřují skutečnosti rozhodné pro nárok a výši dávky

66

jedná se o rozhodnutí vydávaná ve věcech stanovených v § 6 odst. 4 písm. a) bodů 1, 3, 11, 12 a 17 a rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 9 odst. 1 podle § 38 odst. 5 věty čtvrté 67 Rozhodnutí o přiznání dávky důchodového pojištění je orgán sociálního zabezpečení povinen vydat nejpozději do 90 dnů ode dne zahájení řízení.

44

u zaměstnavatelů, jiných správních orgán, popř. u cizozemských nositelů pojištění. Právě řízení o přiznání důchodové dávky s mezinárodním prvkem je značně komplikované a časově náročné, neboť jsou zde aplikovány nejen české právní předpisy, ale i koordinační nařízení nebo mezinárodní smlouvy. V těchto případech je dodrţení lhůt velmi problematické, protoţe ČSSZ nedisponuje veškerými údaji potřenými pro posouzení ţádosti a konečné rozhodnutí je zcela závislé na postupu zahraničních nositelů pojištění. Z těchto důvodů tedy není moţné objektivně předpokládat, ţe by řízení prováděné ČSSZ mohlo být skončeno ve stanovených lhůtách, je nutno počítat se lhůtami spíše v délce více měsíců.68 I v řízení o důchodových dávkách lze vyuţít instituty přerušení či zastavení řízení a i pro ně je v ZOPSZ stanovena speciální právní úprava.69 Řízení můţe být přerušeno, pokud se občan v řízení o důchod z důchodového pojištění podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (invalidita) nepodrobil vyšetření zdravotního stavu anebo pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti nepředloţil nálezy ošetřujících lékařů, které má, nebo nesdělil údaje o dosaţeném vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech, ačkoliv byl k tomuto vyšetření, předloţení nebo sdělení vyzván. Takto můţe být řízení přerušeno aţ do té doby, kdy se občan tomuto vyšetření podrobí nebo kdy předloţí tyto nálezy nebo sdělí poţadované údaje, pokud byl občan ve výzvě na tento následek upozorněn. Pokud však přerušení na základě výše uvedených podmínek trvá aspoň 12 měsíců, lze řízení zastavit. Dále ČSSZ zastaví řízení, jestliţe je ţádost o důchod podána o více neţ 1 měsíc dříve, neţ kdy je moţno dle ustanovení § 82 odst. 4 ţádat. Pokud však ţadatel podal ţádost maximálně o jeden měsíc dříve neţ ve lhůtě uvedené v § 82 odst. 4, pak se řízení pouze přeruší a pokračuje se v něm z moci úřední prvním dnem lhůty stanovené pro podání ţádosti v § 82 odst. 4. Výsledkem řízení o dávce důchodového pojištění je rozhodnutí, na jehoţ základě dochází k přiznání či nepřiznání výše dávky, případně zastavení či odnětí výplaty dávky. Zde je třeba poukázat na odlišnost a častou mýlku, kdy se předpokládá, ţe rozhodnutím dochází k samotnému přiznání či nepřiznání dávky jako takové. Je faktem, ţe obecně správní rozhodnutí zakládá účastníkovi řízení nějaké právo či

68

MOTEJL, O., HRUBÝ, J., ŠALOMOUNOVÁ, J. et al. Řízení ve věcech důchodového pojištění. In Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009. s. 70. ISBN 978-80-7357-421-5 69 ustanovení § 83b ZOPSZ

45

ukládá povinnost, avšak dávka důchodového pojištění se nepřiznává, je dávkou obligatorní, tedy vyplývá ze zákona, a rozhodnutí pouze konstatuje, ţe jsou splněny zákonné podmínky a stanovuje výši dávky.70 ZOPSZ stanovuje (v § 86 odst. 1) písemnou formu rozhodnutí, při čemţ je zde dána moţnost vyhotovení rozhodnutí automatizovaně pomocí výpočetní techniky za splnění dále stanovených podmínek. Těmito podmínkami jsou pouţití mezinárodní abecedy s předtištěným razítkem orgánu sociálního zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí zaměstnance odpovědného za vydání rozhodnutí. Obecně jsou obsahové i formální náleţitosti rozhodnutí stanoveny SŘ (§§ 68 a 69). Rozhodnutí musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníka řízení. Skulová je v tomto směru toho názoru, ţe jednotlivé části, resp. náleţitosti musí být zřetelně odděleny, jinak by mohlo být rozhodnutí shledáno nepřezkoumatelným. 71 Vedle těchto základní obligatorních náleţitostí musí rozhodnutí obsahovat také tzv. kompetenční náleţitosti72, jimiţ jsou označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a funkci nebo sluţební číslo a podpis oprávněné úřední osoby, jména a příjmení všech účastníků. Výroková část rozhodnutí musí obsahovat řešení věci, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichţ bylo rozhodováno, a označení účastníků řízení. Výrok je podstatou rozhodnutí, neboť určuje a vymezuje konkrétní práva a povinnosti účastníků řízení. V odůvodnění musí být popsáno, jaké důvody vedly správní orgán k danému výroku, podklady a úvahy, jimiţ se správní orgán řídil při jejich hodnocení, výklad právních předpisů a vypořádání s námitkami účastníků. V souvislosti s řádným odůvodněním rozhodnutí bych ráda zmínila rozsudek Nejvyššího správního soudu č. 4 ADS 23/2004-49, v němţ bylo uvedeno, ţe chybějící řádné odůvodnění de facto způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. V poslední část rozhodnutí o dávce důchodového pojištění musí obsahovat poučení o moţnosti podat námitky, lhůtu, ve které je moţné námitky podat, od kterého dne se

70

viz ustanovení § 54 odst. 1 a 2 ZDP, kteří říkají, ţe nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem a Nárok na výplatu důchodu vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu. 71 Skulová, S. et al. Správní právo procesní. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 214 72 Horzinková, E, Novotný, V.: Správní právo procesní, 2. aktualizované vydání, Praha: Leges, 2008, s. 149

46

lhůta počítá, kdo o námitkách rozhoduje a u kterého orgánu se námitky podávají; v poučení se dále uvádí, kdy námitky nemají odkladný účinek. 4.2.4.1 Rozhodování o změně dávek Rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění je vydáváno s výhradou pozdější změny rozhodnutí (clausula rebus sic stantibus), coţ znamená, ţe právní úprava připouští po nabytí právní moci rozhodnutí jeho změnu, změní-li se okolnosti, za nichţ bylo rozhodnutí vydáno. Při rozhodování o dávce důchodového pojištění je vţdy třeba diferencovat, zda se jedná o rozhodování o dávce samé a kdy o změnu dávky. Pokud je důchod přiznán, nemůţe být jiţ nikdy, pro překáţku věci pravomocně rozhodnuté, rozhodováno o přiznání téţe dávky, aniţ bylo původní rozhodnutí zrušeno (zásada ne bis in idem). Další rozhodnutí týkající se přiznané dávky proto musí být pojímána jako rozhodnutí o její změně.73 V případě valorizace důchodů, kdy dochází k hromadnému zvyšování vyplácených dávek důchodového pojištění, se písemné rozhodnutí nevydává a občané v těchto případech obdrţí pouze písemné oznámení o zvýšení dávky. Pokud s tímto postupem občan nesouhlasí, má moţnost podat písemnou ţádost ČSSZ o vydání rozhodnutí o zvýšení dávky. Musí tak učinit ve lhůtě do 60 dnů po první splátce důchodové dávky, od které byla provedena změna její výše. ČSSZ pak následně vydá rozhodnutí o úpravě dávky důchodového pojištění, při čemţ je vázána lhůtou 30 dnů ode dne obdrţení takové ţádosti. V souladu s ustanovením § 86 odst. 4 ZOPSZ můţe oprávněný do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení písemně poţádat o změnu data přiznání důchodu nebo jeho výplaty, pří čemţ takovou ţádost můţe podat maximálně dvakrát v případě přiznání téhoţ důchodu, nebo o uvolnění výplaty starobního důchodu nebo zařízení výplaty starobního důchodu, která nebyla zařízena ode dne přiznání tohoto důchodu; takovou ţádost můţe podat pouze jednou po tomtéţ uvolnění nebo zařízení výplaty. Na základě takovéto ţádosti vydá ČSSZ nové rozhodnutí a současně zruší předchozí rozhodnutí. Obdobný postup se pouţije tehdy, jestliţe oprávněný do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí ČSSZ písemně poţádá, aby se doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a) aţ j) zákona o důchodovém

73

MOTEJL, O., HRUBÝ, J., ŠALOMOUNOVÁ, J. et al. Řízení ve věcech důchodového pojištění. In Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009. s. 72-73. ISBN 978-80-7357-421-5

47

pojištění74 povaţovaly za vyloučené doby. Tuto ţádost můţe oprávněný podat opět nejvýše dvakrát v případě přiznání téhoţ důchodu. Platí zde i opačný princip, tedy ţe oprávněný můţe poţádat téţ o to, aby se uvedené doby za vyloučené nepovaţovaly. Dále se rozhodování o změně dávky důchodového pojištění vztahuje na situace uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) a c) ZPD, tedy na změnu nároku na dávku, tak i její výše, případně výplaty. Zde mohou nastat dvě situace: 1. důchod se tedy buď zvýší, nebo přizná, neboť byl přiznán či vyplácen v niţší částce, neţ v jaké náleţí, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, neţ od jakého náleţí; rozhodným dnem pro jeho přiznání či zvýšení je den, od něhoţ důchod nebo jeho zvýšení náleţí; důchod nebo jeho zvýšení lze přitom následně doplatit maximálně pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; jestliţe však byl důchod přiznán v niţší částce, nebo byl odepřen nebo přiznám od pozdějšího data, neţ od jakého skutečně náleţí, v důsledku nesprávného administrativního postupu ČSSZ, pak se důchod nebo jeho zvýšení doplatí jiţ ode dne, od kterého důchod nebo jeho zvýšení náleţí, 2. sníţení důchodu, a to v případě, kdy byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, neţ v jaké náleţí; sníţit důchod nebo jeho výplatu však lze nejdříve ode dne, který následuje po dni, jímţ uplynulo období, za které jiţ byl vyplacen. 4.2.4.2 Rozhodování o odnětí dávky Postup je upraven v ustanovení § 56 písm. a) a c) ZDP. Jedná se o řízení v případě důvodu zániku nároku nebo byl důchod přiznán neprávem. Opět se zde mohou vyskytnout dvě situace: 1. nárok na důchod a jeho výplatu zanikl a pak se důchod odejme nebo se zastaví jeho výplata, a to ode dne následujícího po dni, jímţ uplynulo období, za které jiţ byl vyplacen,

74

např.: doby dočasné pracovní neschopnosti, kterou si pojištěnec nezpůsobil úmyslně, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nejpozději v poslední den ochranné lhůty, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, popřípadě plného invalidního důchodu, nebo pobírání starobního důchodu, doby po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů, doby výkonu vojenské sluţby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další sluţbě a výkonu civilní sluţby, atd.

48

2. důchod byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod odejme nebo jeho výplata se zastaví, stejně jako v předchozím případě ode dne následujícího po dni, jímţ uplynulo období, za které jiţ byl vyplacen Ke sníţení nebo odnětí důchodu, popř. zastavení jeho výplaty můţe dojít vţdy jen na základě vykonatelného rozhodnutí. Dle ustanovení § 88a odst. 3 ZOPSZ je rozhodnutí ČSSZ ve věcech důchodového pojištění, které není v právní moci, předběţně vykonatelné, pokud proti němu nebyly podány námitky. Pokud takovéto rozhodnutí nebylo ani ještě doručeno příjemci dávky, nemůţe být vykonatelné, tzn. nemůţe dojít ke sníţení či odnětí důchodu popř. jeho výplaty. Z uvedeného tedy vyplývá, ţe den, od něhoţ se důchod odnímá, sniţuje, nebo od něhoţ se zastavuje výplata důchodu, nesmí předcházet dni doručení takového rozhodnutí do vlastních rukou poţivatele důchodu. Toto rozhodnutí můţe směřovat pouze do budoucna a do doby, za niţ ještě nebyl důchod vyplacen.75 4.2.4.3 Rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek na dávce V důsledku výše popsaných situací, kdy je dávka důchodového pojištění vyplácena neprávem nebo ve vyšší částce neţ náleţí, dochází k přeplatku na dávce, proto je obvykle předmětem rozhodovací činnosti ČSSZ i rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek. Základní otázkou je zde problematika posouzení odpovědnosti za vznik přeplatku. Za přeplatek na dávce nese odpovědnost vţdy ten, kdo takový přeplatek přímo zavinil, jedná se tedy o odpovědnost subjektivní. Odpovědnost za přeplatek tak můţe nést pouze buď sám příjemce dávky, nebo jeho zaměstnavatel. Příjemce důchodové dávky je odpovědný za neprávem vyplacenou důchodovou dávku nebo za dávku vyplacenou ve vyšší částce, neţ mu náleţela, a to tehdy, pokud nesplnil některou zákonem stanovenou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, ţe byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, neţ náleţel, nebo vědomě jinak způsobil, ţe důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, neţ náleţel. Plátce důchodu má pak vůči příjemci důchodu nárok na vrácení vyplacené částky, popřípadě její náhradu. 76 Nejvyšší správní soud v tomto směru ve svém rozsudku č.j. 5 Ads 1-/2003-60

75

MOTEJL, O., HRUBÝ, J., ŠALOMOUNOVÁ, J. et al. Řízení ve věcech důchodového pojištění. In Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009. s. 75. ISBN 978-80-7357-421-5 76 ustanovení § 118a odst. 1 ZOPSZ

49

vyjádřil názor, ţe v takových případech je třeba vţdy explicitně nalézt příčinnou souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem přeplatku. Pro vznik právní odpovědnosti příjemce je postačující zavinění z nedbalosti. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 4 Ads 163/2009 – 7 judikoval také zpětné vymáhání dávek důchodového pojištění a konstatoval, ţe dávky důchodového pojištění, které již byly vyplaceny v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, nelze zpětně vymáhat. Snížení či odnětí důchodu, jakož i zastavení jeho výplaty [§ 56 odst. 1 písm. a) či c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění] lze ze zákona provádět zásadně toliko do budoucna, s výjimkou případů, kdy tyto dávky byly vyplaceny neprávem v důsledku zaviněného porušení povinností ze strany příjemce dávky (§ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Rovněţ v tomto judikátu vyslovil fakt, ţe podle § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze přeplatek vymáhat za splnění výše uvedených předpokladů výhradně po příjemci dávky (či zvláštním příjemci dávky podle § 118 odst. 1 téhož zákona), a nikoliv po jiné osobě (zde osobě s dispozičním právem k účtu zemřelého příjemce). Zaměstnavatel má odpovědnost za vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění, v případě, ţe nepodal hlášení nebo nepředloţil záznam buď vůbec nebo stanoveným způsobem nebo včas anebo podané hlášení, předloţený záznam nebo údaje potvrzené organizací byly nesprávné, a v důsledku toho byl důchod poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, neţ náleţel. Pak je zaměstnavatel povinen nahradit neprávem vyplacené částky.77 Můţe však nastat i situace, která je kombinací obou předchozích, tedy ţe odpovědnost za přeplatek na dávce důchodového pojištění nese příjemce i zaměstnavatel společně, pokud jej způsobili oba. Za vrácení přeplatku odpovídají tedy společně a nerozdílně a vzájemně se mezi sebou vypořádají podle míry zavinění.78 Pro všechny tři případy platí společně ustanovení o lhůtě pro vrácení přeplatku na důchodové dávce. Jedná se o lhůtu prekluzivní, při čemţ nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší částce, neţ náleţely, zaniká uplynutím pěti let ode dne výplaty dávky. Tato lhůta však za určitých

77 78

ustanovení § 118b odst. 1 ZOPSZ spory o vzájemné vypořádání rozhodují soudy podle občanského soudního řádu

50

okolností neběţí, a to pokud probíhá řízení o ţalobě, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny sráţky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu. 4.2.4.4 Rozhodování o invalidním důchodu, přeměna invalidního důchodu na starobní důchod Rozhodování o invalidním důchodu má oproti ostatním dávkovým řízením určitá specifika. Jedním z těch nejzákladnějších je posouzení zdravotního stavu, které provádí lékaři OSSZ. Toto posouzení, v němţ je specifikováno procentuální vyjádření ztráty pracovní schopnosti a na základě toho pak i stupeň invalidity, slouţí jako speciální podklad pro vydání rozhodnutí o invalidním důchodu. Ustanovení § 86 odst. 3 ZOPSZ stanovuje zvláštní náleţitosti tohoto rozhodnutí. ČSSZ v něm vţdy uvede, o jaký stupeň invalidity se jedná, den vzniku invalidity nebo den, od něhoţ došlo ke změně stupně invalidity, procentní míru poklesu pracovní schopnosti pojištěnce, a činí-li pokles pracovní schopnosti aspoň 70 %, téţ údaj o tom, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, označení orgánu, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce, a datum tohoto posouzení, a jde-li o pracovní úraz nebo nemoc z povolání, téţ skutečnost, ţe invalidita vznikla jako následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Za určitých okolností a splnění stanovených podmínek dochází k přeměně invalidního důchodu na starobní. V případě, ţe občan pobírá invalidní důchod (bez ohledu na stupeň invalidity) a dosáhl věku 65 let, pak dnem, kdy poţivatel invalidního důchodu dosáhl 65 let věku, zaniká nárok na invalidní důchod a současně tímto dnem vzniká nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu. ČSSZ v takovémto případě vydává poţivateli invalidního důchodu rozhodnutí o tom, ţe mu bude namísto invalidního důchodu pro invaliditu (prvního, druhého nebo třetího stupně) náleţet starobní důchod. 4.2.4.5 Řízení o převodech důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství Jedná se o řízení, které se týká pojištěnců, kteří se stali úředníky nebo ostatními zaměstnanci Evropských společenství nebo jejich institucí a ukončili v České republice výdělečnou činnost. Tyto převody důchodových práv se provádí na ţádost pojištěnce a rozhoduje o nich ČSSZ. Důchodovými právy se rozumí finanční částka stanovená jako pojistněmatematický ekvivalent v závislosti na získané době pojištění 51

a vyměřovacích základech. Uvedení pojištěnci mají nárok na převedení důchodových práv získaných v České republice do důchodového systému Evropských společenství nebo jejich institucí (dále jen "důchodový systém Evropských společenství"), pokud jim nebyl přiznán starobní nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění. Obdobně lze poţádat o převod důchodových práv z důchodových systémů Evropských společenství do českého důchodového pojištění.79 4.2.5

Námitky

Proti rozhodnutí v dávkových věcech důchodového pojištění je moţno podat jako řádný opravný prostředek námitky. Tento institut byl zaveden zákonem č. 479/2008 Sb., kterým se mj. měnil ZOPSZ, s účinností od 1.1.2010, kdy se do té doby jednostupňové řízení stalo dvoustupňovým. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, ţe zákonodárce navrhl zavést námitkové řízení na obdobném principu jako řízení v “druhé instanci” správní tak, aby vedlo k naplnění práva účastníka řízení na řádný opravný prostředek v dávkových věcech důchodového pojištění. Cílem přijatého námitkového řízení je tedy působit k nápravě vadných rozhodnutí v rámci prvoinstančního řízení a ovlivnit tak kvalitu správního rozhodování. Námitkové řízení bylo navrţeno jako zvláštní řízení tak, aby vzhledem k současné neexistenci odvolacího řízení správního nebylo nadále plně suplováno řízením soudním. 80 Námitky se podávají u orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal, a to písemně do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí účastníku řízení. Jestliţe je orgánem, který vydal rozhodnut, ČSSZ, lze námitky podat i u kterékoliv OSSZ, která je následně ČSSZ postoupí. Námitky musí obsahovat stejné náleţitosti jako odvolání podle § 82 SŘ. V námitkovém řízení nerozhoduje orgán vyššího stupně, tzn. nemá devolutní účinek. V ustanovení § 88 odst. 7 je stanoveno, ţe řízení o námitkách musí být vedeno odděleně od rozhodování orgánů v prvním stupni a nemohou se na něm podílet a rozhodovat ty osoby, které se zúčastnily řízení o vydání napadeného rozhodnutí. Námitkové řízení nemá ani odkladný (suspenzivní) účinek, je tedy

79 80

ustanovení § 105a ZDP Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 2008 [cit. 12-03-16]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=533&ct1=0>.

52

předběţně vykonatelné. Odkladný účinek je přiznán jen v zákonem stanovených případech, jimiţ jsou pouze námitky proti rozhodnutím o povinnosti vrátit nebo nahradit neprávem vyplacenou dávku (§ 118a aţ 118c ZOPSZ). Rozhodnutí napadené námitkami je přezkoumáváno v celém rozsahu a orgán, který toto řízení vede, musí o námitkách rozhodnout ve stejných lhůtách, jaké stanovuje SŘ pro odvolání (§ 71 SŘ). Na řízení o námitkách, na rozhodnutí o námitkách a na přezkumné řízení a obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách, se vztahuje SŘ v rozsahu stanoveném či omezeném zvláštním předpisem, jímţ je ZOPSZ. 4.2.6

Soudní přezkum

Vytvoření speciálního námitkového řízení však účastníku řízení nezabraňuje moţnosti obrátit se následně na správní soud jako na nezávislý orgán.

Soudní

přezkum v řízení o dávkových věcech důchodového pojištění byl do 31.12.2009 základním a jediným prostředkem, jak přezkoumat rozhodnutí nositele pojištění, ţádné řádné opravné prostředky se nepřipouštěly. Soudní přezkum se řídí zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. ZOPSZ určuje v § 89 pouze to, která rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena (tedy podkladová rozhodnutí) a stanovuje místní příslušnou krajských soudů v případech, kdy navrhovatel nemá bydliště na území České republiky a ani se na tomto území nezdrţuje. Příslušným soudem je krajský soud, v jehoţ obvodu má navrhovatel bydliště, resp. v jehoţ obvodu se zdrţuje. Ţalobu je moţno podat do dvou měsíců po té, co bylo rozhodnutí navrhovateli oznámeno doručením písemného vyhotovení, popř. jiným zákonem stanoveným způsobem, při čemţ platí, ţe pokud byla ţaloba podána ve lhůtě u správního orgánu, proti, jehoţ rozhodnutí směřuje, je lhůta zachována. Toto řízení je osvobozeno od soudních poplatků.

53

5

Závěr

Ve své diplomové práci jsem se zabývala otázkami, které souvisí s problematikou řízení ve věcech důchodového pojištění, a to s cílem poskytnout základní, ale přesto ucelený přehled o formách a jednotlivých druzích řízení souvisejících s oblastí důchodového pojištění včetně jejich provádění. Jedná se o oblast, která není svou právní úpravou jednoduchá, neboť jednou z klíčových věcí týkajících se úpravy řízení ve věcech důchodového pojištění je jeho vztah k současnému správnímu řádu, který je vůči speciální právní úpravě řízení v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, úpravou obecnou. Dalším problémem je, ţe zvláštní úprava pro řízení ve věcech důchodového pojištění je útrţkovitá, a rovněţ skutečnost, ţe i obecná úprava celé oblasti důchodového pojištění je do jisté míry roztříštěná do několika právních předpisů, zejména srovnáme-li ji s oblastí nemocenského pojištění, jeţ je od roku 2006 zahrnuta komplexně do jednoho zákona č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (účinnost nabyl dne 1.1.2009). Hmotněprávní úprava týkající se osobního i věcného rozsahu důchodového pojištění, podmínek nároku na jednotlivé dávky apod. je obsaţena v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, avšak práva a povinnosti jak zaměstnavatelů, tak pojištěnců v důchodovém pojištění, potaţmo úkoly orgánů sociálního zabezpečení, jakoţto celá procesní část, je obsaţena v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Přestoţe lze konstatovat, ţe rozhodovací procesy v oblasti důchodového pojištění jsou do jisté míry dlouhodobě ustálenou problematikou, je nutné současně s tímto konstatováním dodat, ţe k její nepřehlednosti přispívá promítání častých změn do hmotněprávní úpravy, která se však úzce projevuje právě v rozhodování (např. počítání náhradních dob pojištění). Oblast důchodového pojištění, respektive přímo dávky důchodového pojištění či jejich

výše,

nejsou

laickou

veřejností

vnímány

jako

výsledek

nějakého

rozhodovacího procesu, a to i přes to, ţe toto rozhodování tvoří podstatnou část činnosti České správy sociálního zabezpečení, a to jak kvantitativně, tak i náročností v rámci celého procesu. S ohledem na tuto skutečnosti bylo dalším z cílů této práce vysvětlit tuto problematiku dostatečně srozumitelně tak, aby ji mohl pochopit jakýkoliv čtenář práce. K pochopení základních zákonitostí řízení ve věcech 54

důchodového pojištění je však rozklíčování problematiky jednotlivých oblastí. Vzhledem ke skutečnosti, jak sloţité provádění důchodového pojištění je, bylo nezbytné odkázat na základní zásady případně principy fungování systému jako celku. Stejně tak jsem povaţovala za nutné upozornit v této práci na specifika rozhodovacího procesu ve věcech důchodového pojištění jako zvláštního typu řízení. Jednou ze základních zvláštností tohoto druhu řízení je např. skutečnost, ţe podklady pro

vydání

rozhodnutí

v dávkových

věcech

důchodového

pojištění

jsou

shromaţďována v podstatě po celý produktivní ţivot občana, dále je toto řízení provázeno zvláštními procesními lhůtami. Domnívám se, ţe provedená analýza a komplexní ucelení jednotlivých druhů řízení ve věcech důchodového pojištění, jejich specifikace jako zvláštního správního řízení, umoţňuje čtenáři zorientovat se ve sloţitém systému, jakým důchodové pojištění a rozhodování v této oblasti zajisté je.

55

Resumé The main topic of this thesis is administrative procedure and decision making in pension insurance, however, it deals with more areas closely related to this issue. The aim of this thesis is to join all related matters into one unit. The thesis is divided into four parts – chapters. The first chapter is focused on pension schemes in general with regard to their considerable position in the social security system. Moreover, it describes the relation of pension insurance to other branches of law and outlines fields from which it actually originated. The second chapter briefly mentions general principles of pension insurance as well as the unique principles of its inner structure. Despite this chapter not being very extensive in length, it is essential for understanding the whole system. The third chapter contains more specific details about the basis of pension schemes in the Czech Republic. The first part of this chapter is devoted to the legal regulation of pension insurance - what it is based on and in which legal enactment it can be located. It describes both substantive law amandements and the procedure part. In the next two parts I work with the full range of pension insurance – material and personal. It explains the basic terms specific for pension insurance including the length of insurance or individual benefits which people are entitled to, and which financially secure authorized subjects in defined situations. The fourth chapter is a crucial part of my theses because it is devoted to administrative procedure in pension insurance matters according to law nb. 582/1991 Coll., about organization and provision of social security in the latest valid version. There are two parts. The first deals with general institutes of administrative procedure including its basic principles. It also describes the subject of proceedings. There is an additional part of this chapter which lists particular types of proceedings. The most important of which is the part describing the allotment of pension allowances. There I tried to use my own experience, especially some remarkable court decisions. I end this chapter by giving details about corrective instruments i.e. pleas and judicial reviews. Judicial reviews are known from previous practice. Relatively new is the court of pleas which was brought in force from 1 January 2010 in order that pension insurance matters in managing benefits are not denied and that the participants in proceedings have the right to means of amendment.

56

At present our society is going through significant changes, especially in economy. As a consequence of this transition it is necessary to make quite important changes in the social sphere or more precisely in pension schemes. There is a tendency to shift the whole pension system to suit the economic and demographic progress better. That brings changes in substantive law amendments but the area of proceedings in pension insurance matters is rather stable without any major transformations. The aim of this thesis is an attempt at a more specific and complex analysis especially of theoretical questions which correspond to individual procedures of pension insurance matters. To meet this objective I based my thesis on both monographs and adjudications connected with these issues. Unfortunately the volume of articles in magazines is not too large since most of these activities are dedicated to substantive amendments rather than to the procedure part, that is to individual decision making. Likewise I assume that specialist publications and commentaries on the problem are rather peripheral. The reality is that this topic cannot be particularly found in any available literature which is what lead me to this work.

57

Seznam použité literatury Knižní publikace: Galvas M., Gregorová Z.: Sociální zabezpečení. MU. Brno. 2005 Tröster P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C.H.Beck. 2010 Gregorová Z.: Důchodové systémy. MU. Brno. 1998. Kahoun V. a kolektiv: Sociální zabezpečení. Vybrané kapitoly. Praha: Nakladatelství TRITON, 2009 Skulová, S. et al.: Správní právo procesní. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk. 2008 Horzinková, E., Novotný, V.: Správní právo procesní. Praha: Leges, 2008 MOTEJL, O., HRUBÝ, J., ŠALOMOUNOVÁ, J. et al. Řízení ve věcech důchodového pojištění. In Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009

Internetové stránky: www.cssz.cz www.psp.cz

Judikatura: Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 ADS 23/2004-49 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Ads 1-/2003-60 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Ads 163/2009 – 7

Právní předpisy: Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

58

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

59