PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE Ekologické zemědělství a ochrana spotřebitele 2006/2007
Jana Křížová
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ekologické zemědělství a ochrana spotřebitele
zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité
prameny“.
.....................................................
Děkuji JUDr. Janě Dudové, PhD., za cenné rady a připomínky a za její laskavý přístup při vedení této diplomové práce.
2
OBSAH
1. Úvod................................................................................................................................. 8 2. Právní úprava a Svazové Směrnice v EZ...................................................................... 10 2. 1. Směrnice IFOAM a Svazů ekologickýchzemědělců .......................................... 11 2. 1. 1. Směrnice IFOAM........................................................................................... 11 2. 1. 2. Směrnice svazů ekologických zemědělců...................................................... 12 2. 2. Vývoj právní úpravy EZ v ČR a v EU................................................................... 13 2. 2. 1 Zákon o EZ po vstupu ČR do EU ................................................................... 14 2. 2. 2. Související předpisy EU s EZ ........................................................................ 15 2. 2. 3. Nařízení o EZ a jeho aplikace v ČR............................................................... 17 2. 2. 4. Připravované Nařízení o EZ, s účinností od 1. 1. 2009 ................................. 18 2. 2. 5. Program rozvoje venkova .............................................................................. 20 3.Pojem ekologického zemědělství.................................................................................... 22 3. 1. Zásady a cíle ekologického zemědělství................................................................ 22 3. 1. 1. Zásady ekologického pěstování rostlin a chovu zvířat .................................. 23 3. 2. Ekologické zemědělství v roce 2006 ..................................................................... 25 4. Základní právní aspekty EZ ........................................................................................... 27 4. 1.Konverze ................................................................................................................. 27 4. 1. 1.Právní úprava přechodného období ................................................................ 27 4. 2. Registrace farem, výrobců a distributorů biopotravin a bioproduktů v EZ ........... 29 4. 3. Osvědčování a označování biopotravin, bioproduktu a ostatního bioproduktu..... 30 4. 3. 1. Rozsudek soudního dvora ve věci Evropské komise proti Španělskému království.......................................................................................................................... 33 4. 4. Dovoz biopotravin a bioproduktů ze třetích zemí.................................................. 35 4. 5. Volný pohyb biopotravin a bioproduktů ve společenství ...................................... 39 4. 6. Kontrolní systém na trhu ČR ................................................................................. 40 5. Zajištění ochrany spotřebitele v EZ ............................................................................. 42 5. 1. Právní úprava ochrany spotřebitele........................................................................ 42 5. 1. 1. Zákon o ochraně spotřebitele ......................................................................... 43 5. 2. Nepřímá ochrana spotřebitele ................................................................................ 47 5. 2. 1. Kvalita bioproduktů a biopotravin ................................................................. 48 5. 2. 2. Trh s biopotravinami v Evropě a v ČR .......................................................... 50 5. 3. Biovíno a Ekologické hospodářství rodiny Abrlovy Pavlov ................................. 51
3
5. 4. GMO a EZ.............................................................................................................. 53 6. Závěr .............................................................................................................................. 56 Resume............................................................................................................................... 58 Literatura:........................................................................................................................... 61 Přílohy................................................................................................................................ 67
4
Seznam zkratek a použitých odborných pojmů
Agenda 2000- akční program přijatý Evropskou komisí 15. července 1997, představuje všeobecný dokument o rozšíření a reformě společných politik a zprávu o rozpočtu na období 2000-2006 AP- Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 Alopatická léčba- léčba snažící se v těle vyvolat obranný proces léky opačného účinku biologická rozmanitost; Světový fond ochrany přírody
Biodiverzita-
definoval v roce 1989 biodiverzitu jako „bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živočichů a mikroorganismů, včetně genů, které obsahují, a složité ekosystémy, které vytvářejí životní prostředí.“ Bioland, GmBH -největší svaz ekologického zemědělství, působí v Německu od r. 1971, vychází z metody ekologicko-biologického zemědělství Codex Alimentarius- byl vytvořen v r. 1963 Organizací pro potraviny a zemědělství ( FAO) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO); jeho hlavním cílem je chránit zdraví spotřebitele, zajistit poctivé obchodování s potravinami
a
prosazovat
koordinaci
potravinářských
standardů
u
mezinárodních vládních i nevládních organizací Diverzifikace- rozlišování DDT- dichlordifenyltrichlormetylmetan, syntetický insekticid, vstřebává se pokožkou, je dobře rozpustitelný v živočišných tucích, způsobuje otravu organizmu, dříve hojně používaný k hubení škodlivého hmyzu v zemědělství EAGGF- European Agricultural Guidance and Guarantee Fund, Evropský zemědělský orientační a záruční fond Emise- vypouštění látek znečišťujících ovzduší nebo nepříznivě působící energie do atmoséry EU- Evropská Unie EZ- ekologické zemědělství EZFRV- Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova GMO- geneticky modifikovaný organizmus, jehož dědičný kód byl změněn genetickou modifikací Holistické chápání přírody- směr zdůrazňující celostnost přírody a pokládající celek za něco vyššího než souhrn součástí
5
Chlorakné- onemocnění kůže, kdy se na těle pacienty objeví cysty, které hnisají a mění se v puchýře IFOAM- International Federation of Organic Agriculture Movements, celosvětová organizace zabývající se ekologickým zemědělstvím KEZ, o. p. s.- Kontrola Ekologického Zemědělství Konverze- přechod z konvenčního na ekologický způsob zemědělství Monokultura- nepřetržité pěstování plodiny stejného druhu na stejném pozemku MZ- ministerstvo zdravotnictví MZe- Ministerstvo zemědělství ČR MŽP- Ministerstvo životního prostředí ČR Nařízení o EZ- Nařízení Rady EHS č. 2092/91 ze dne 24. 6. 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin Nitrát- organická sloučenina kyseliny dusičné OZ- zákon č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ- zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů Produkt EZ- produkt ekologického zemědělství, v textu se tím rozumí souhrnný název pro bioprodukt, biopotravinu a ostatní bioprodukt, v případě, že bude v textu uvedeno pouze bioprodukt, myslí se tím pouze bioprodukt ( to samé platí i o biopotravině a ostatním bioproduktu) PO- právnická osoba PCB- polychlorovaný bifenyl, organická látka složená ze dvou benzenových jader s navázanými sloučeninami bromu nebo chloru; nebezpečný vzhledem ke své toxicitě a nerozložitelnosti v přírodě PRO- BIO- Svaz ekologických zemědělců, se sídlem v Šumperku; PRV- Program rozvoje venkova pro období 2007- 2013 První příjemce- subjekt, který, surovinu nebo produkt přijme za účelem zpracování, skladování a nebo uvádění na trh EU Rezistence- schopnost odolávat nepříznivým vlivům SAPS- Single Area Payment Schneme, výplata přímé platby zjednodušenou formou na ha „užité zemědělské plochy“ SZP- Společná zemědělská politika
6
SES- Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957 Trvale udržitelný rozvoj- rozvoj lidské společnosti, který neohrožuje potřeby následujících generací; neohrožuje přirozené zdroje Welfare- zásady pohody chované zvěře v ekologickém zemědělství Zákon o EZ- zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb. Úplné znění vyhlášeno pod č. 30/2006 Sb.
7
1. ÚVOD Trh s biopotravinami celosvětově prudce roste. Lidé chtějí být odpovědnější za své zdraví a jsou ochotni si připlatit za výhody, které jim produkty ekologického zemědělství mohou přinést. Lidé v současné módní vlně zdravého životního stylu slyší na slova, jako jsou více vitamínů a minerálů, žádná „éčka“ nebo ztužené tuky a zdravější a spokojenější život zvířat, čistší louky a pole. Zejména Evropané jsou přesvědčeni, že produkty bez chemikálií prostě musí být zdravější, kvalitnější a chutnější. Nicméně vědecké závěry nejsou jednoznačné, avšak většina pokusů dospívá k závěru, že rostliny pěstované v ekologickém zemědělství mají vyšší obsah nutričních látek, také s podařilo prokázat, že zvířata dávají přednost ekologickému krmivu. Ekologické zemědělství zaručuje spotřebiteli nulové použití GMO, antibiotik, pesticidů a masokostní moučky, která se stala v minulém desetiletí velmi diskutovaným tématem vzhledem k nákaze BSE, lidově nemoci šílených krav. Pesticidy jsou další nejobávanější chemickou látkou spotřebitele, které mu mohou způsobit poškození jeho organizmu, jako je snížení plodnosti a riziko vzniku rakoviny. Spousta lidí s radostí zjišťuje, že biopotraviny nejsou jenom „zrní“, ale normální jídlo, na kterém si lze i pochutnat. Důkazem je i loňské ocenění nejlepší kuchařky roku, kterou získala Biokuchařka Hany Zemanové. Obecně ale o biopotravinách platí, že o nich něco zaslechneme, avšak v obchodech se setkáme s velmi malým a nebo vůbec s žádným sortimentem biopotravin. Vzhledem k ekonomickým možnostem spotřebitelů v našem prostředí jsou spíše upřednostňovány konvenční produkty, které jsou levnější. Spíše by se dalo říci, že konvenční produkty jsou příliš levné. Téma diplomové práce jsem si vybrala z důvodu zájmu o životní prostředí a zdravý životní styl. Zdravý životní styl pro mě znamená zejména harmonii soužití člověka s přírodou. Ekologické zemědělství je právě jeden z prostředků šetrného chování k přírodě, kdy je spotřebiteli jeho zásadami zaručena naturalita produktu. Jelikož samotné téma ekologického zemědělství je velmi široké, tak se tato práce bude soustředit na právní aspekty ochrany spotřebitele v ekologickém zemědělství. Vývoj právní úpravy ekologického zemědělství považuji za
8
důležité, protože se z historie učíme, nicméně se vývojem budu zabývat úžeji, než je v mnoha předešlých pracech zvykem. Zaměřím se spíše na současnou právní úpravu ekologického zemědělství v EU a u nás. Za důležité, mimo právní úpravu, považuji úpravu směrnic v různých svazech ekologických zemědělců. Dále se zaměřím na základní právní aspekty ekologického zemědělství, kterými jsou konverze, registrace farem a výrobců, označování produktů, jejich kontrolu a dovoz ze třetích zemí do EU. V posledním jmenovaném aspektu došlo v letošním roce k významné legislativní změně, tudíž se jí budu zabývat nejvíce. Další stěžejní částí bude samotná ochrana spotřebitele v prostředí ekologického zemědělství, a to zejména jeho ochrana skrze porušování zásady zákazu klamání spotřebitele. Ke zpracování tohoto tématu mi poslouží prameny nejen z veřejnoprávní úpravy, ale i úpravy soukromoprávní. Budu se zabývat i ochranou spotřebitele ve vztahu k GMO a na závěr uvedu jako příklad z praxe farmu na výrobu biovína. Ke zpracování této práce budou zejména použity prameny z komunitární právní úpravy, protože naše právní úprava v ekologickém zemědělství má charakter doplňku komunitární úpravy. Jako další cenné prameny použiji svazové směrnice, Metodický pokyn1 a různé programy pro rozvoj ekologického zemědělství, které ovšem svou povahou nejsou závazné a právem vynutitelné. Nicméně v praxi slouží jako podpůrné mechanismy a mnohdy se k nim přihlíží v rámci tvorby právně závazného předpisu. Cílem práce tedy je analyzovat právní aspekty ekologického zemědělství a ochrany spotřebitele.
1
Metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. 655/93-340
9
2. PRÁVNÍ ÚPRAVA A SVAZOVÉ SMĚRNICE V EZ Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělského hospodaření, které se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů a omezeními či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí.2 Každá činnost se řídí podle určitých norem, ne jinak je tomu i u ekologického zemědělství. Dříve než začala vznikat právní úprava tohoto institutu, tak si samotné svazy, zabývající se ekologickým zemědělstvím (dále jen EZ), začaly v tomto systému tvořit vlastní pravidla. Těmito pravidly byly, a vlastně nadále i jsou, směrnice. Svazové směrnice v kodifikované podobě vznikly ve druhé polovině 70. let dvacátého století. Vydání směrnic bylo vyvoláno rozvojem ekologického zemědělství, zájmem spotřebitelů o biopotraviny a potřebou stanovit jasná pravidla pro produkci, certifikaci a kontrolu. Směrnice vznikly jako soukromé, nevládní aktivity sdružujících se ekologických zemědělců.3 V rámci hierarchie předpisů v EZ lze podle kvality tyto normy rozdělit na tři úrovně a to na základní, střední a nejvyšší. Na základní komunitární úrovni stojí Nařízení Rady4 ( dále jen nařízení o EZ ). Mimo komunitární základní úroveň stojí směrnice IFOAM. Pokud existují národní zákony, tak ty stojí na střední úrovni a na úplně nejvyšší a nejpřísnější úrovni stojí směrnice svazů působící v EZ ( příloha I.). V současnosti neexistuje žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala EZ. V Listině základních práv a svobod5 (dále jen LZPS), je v čl.35 každému zaručeno právo na příznivé životní prostředí. Toto právo je právem subjektivním. Podle čl. 41 LZPS je toto právo omezeno do rozsahu, v jakém se ho lze domáhat. Zákonem, který provádí tento článek je zákon o posuzování vlivů na životní prostředí6, v rámci ochrany spotřebitele má význam zejména posuzování vlivů a výrobků na obyvatelstvo (kapitola 5.2.).
2
Metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. 655/93-340 Rozsypal, R. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, s. 45 4 NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. 5 Ústavní zákon č. 23/ 1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů 6 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů 3
10
2. 1.
SMĚRNICE IFOAM A SVAZŮ EKOLOGICKÝCH ZEMĚDĚLCŮ Jak již bylo řečeno výše, směrnice svazů patří podle kvality předpisů na tu
nejvyšší úroveň, tj. jsou propracovanější a mnohem přísnější než národní zákony a než nařízení o EZ. Mezi celosvětově nejznámější svazy působící na trhu EZ, se řadí zejména německý Bioland a Naturland a švýcarský Biosuisse. V českém prostředí začaly vznikat svazy v 90. letech,kdy sdružovaly první ekofarmy. Ve své činnosti zprvu vycházely z požadavků IFOAM a postupem času si vytvořily vlastní směrnice. Každý svaz měl vlastní značku pro označování biopotravin a bioproduktů. Tento systém označování nebyl dostatečně efektivní, spotřebitel chápal tyto výrobky pouze jako produkty racionální výživy, tudíž muselo dojít ke změně. Tato změna nastala r. 1992 na základě dohody MZe a jednotlivých svazů. V té době působily na trhu zejména sdružení PRO-BIO, ALTERVIN a NATURVITA. MZe ve spolupráci se sdruženími ekologických zemědělců vydalo Metodický pokyn pro ekologické zemědělství MZe ČR a při tom jmenovalo i první inspektory. Jednotný systém kontroly začal působit od 1. ledna 1993. Bioprodukty a biopotraviny jsou od této doby označovány společným grafickým znakem v černobílém nebo barevném provedení ( příloha I.).
2. 1. 1. Směrnice IFOAM Mezinárodní federace IFOAM, vznikla v roce 1972 jako nevládní organizace, v současnosti působí ve 100 zemích světa a čítá celkem 700 členů. V letech 1982 – 1983 vytvořila první nadnárodní směrnice platné pro státy vně Společenství. Normy IFOAM jsou tvořeny ze dvou částí, z Basic Standards a Accreditation Criteria, které jsou přísnější než Nařízení Rady o EZ.7 Z toho tedy vyplývá, že mimounijní národní zákony a svazové směrnice musí splňovat minimální standard a akreditaci v rámci norem IFOAM. U nás převzal tyto směrnice KEZ, o. p. s. (dále jen KEZ) do svého certifikačního programu a tudíž podnikatelé, kteří jsou kontrolováni a certifikováni podle KEZu, splňují podmínky pro oprávnění užívání a
7
Unknown author. The Norms Documents Library [citováno 1. února 2007]. Dostupný z http://www.ifoam.org
11
označování produktů logem IFOAM. Podnikatelům umožňuje vyvážet jejich výrobky mimo EU. Pro období 2005 - 2008 je účinný Program 20088, stanovující celkem pět cílů a to „mezinárodní osvětu v EZ, rozvoj principů v EZ, obranu a pomoc při přechodu z intenzivního na extenzivní zemědělství, podporu rozvoje trhu s produkty v EZ a v neposlední řadě dostatečná ochrana trvale udržitelného rozvoje.“
9
Program 2008 je svou koncepcí podobný Programu rozvoje
venkova, kde je mezi hlavními pilíři provázána podpora EZ a ochrana ŽP. Avšak nesmíme opomenout závaznost a vynutitelnost tohoto programu. Má čistě doporučující povahu a není tudíž vynutitelný právem. Neukládá nikomu pravá a povinnosti.
2. 1. 2. Směrnice svazů ekologických zemědělců Směrnice svazů působící v EZ mají vyšší kredit v označování produktů z EZ. Spotřebitel má tedy jistotu, že produkt, který se mu dostal do ruky splňuje minimální standard požadovaný nařízením o EZ a zároveň splňuje náročnější podmínky požadovaný konkrétním svazem. V této části si ukážeme jaké rozdíly mohou být mezi nařízením o EZ a směrnicí svazu Bioland, GmBH. Nařízení povoluje přechod na ekologické hospodaření části podniku a souběžné konvenční hospodaření, oproti tomu směrnice Biolandu striktně stanoví pro hospodaření přechod celého podniku na ekologické hospodaření. Podíl krmiv z vlastního zdroje je v Biolandu stanoven na minimální podíl 50% oproti tomu nařízení o EZ krmení vlastními krmivy není stanoveno, pouze pro krmení drůbeže vaječnými výrobky je doporučeno krmit vlastní produkcí. Velmi problematické je využívání konvenčního krmiva. Bioland umožňuje velmi málo výjimek, oproti tomu nařízení o EZ povoluje v určité situaci až 25% konvenčního krmiva v denní dávce.10 Bioland ovšem není na trhu jediný subjekt, který zaručuje pro spotřebitele vyšší jistotu přírodního původu produktu, vedle něho u nás zaručuje vyšší kredit i např.
8
Unknown author. IFOAM Program 2008 [citováno 1. února 2007]. Dostupný z http://www.ifoam.org/about_ifoam/inside_ifoam/program.html 9 Unknown author. IFOAM Program 2008 [citováno 1. února 2007]. Dostupný z http://www.ifoam.org/about_ifoam/inside_ifoam/program.html 10 Der unbekannte Autor. Bioland- Richtlinien[citováno 12. března 2007].Dostupný z http://www.bioland.de
12
svaz ekologických zemědělců PRO-BIO. Svazy zastupují zájmy podnikatelů působících v EZ. Každý svaz má svojí ochrannou svazovou známku. Tuto známku mohou spolu s označením „produkt ekologického zemědělství“ a logem „bio“ používat pouze členové svazů ( kapitola 4.3.).
2. 2. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY EZ V ČR A V EU První právní úprava v podobě zákona v systému EZ na území ČR se začala formovat roku 1999, kdy se začal připravovat zákon o EZ11 ( dále jen zákon o EZ), který nabyl účinnosti 1. ledna 2001. Do této doby bylo EZ upravováno Metodickým pokynem MZe č. 655/93-340 (dále jen metodický pokyn). Metodický pokyn poskytoval poměrně názorný a konkrétní návod, jakým způsobem realizovat EZ. Jako první prováděcí právní předpis k zákonu o EZ byla vyhláška.12 Zákon o EZ byl připravován v souladu s nařízením o EZ, tak aby bylo dosaženo harmonizace s komunitárními standardy. Díky této harmonizaci byla ČR 14. března 2000 zařazena Nařízením Komise13 na tzv. „Seznam třetích zemí“ pro nezpracované a zpracované zemědělské výrobky z rostlinných surovin. V následujícím roce bylo dosaženo i uznání EU pro hospodářská zvířata, nezpracované a zpracované produkty z EZ.14 S účinností zákona o EZ se pověřenou osobou k povinné kontrole a certifikaci stal KEZ, o. p. s. ( dále jen KEZ ), který v té době byl jako jediný subjekt působící na kontrolním trhu EZ. Po vstupu ČR do EU se pro nás, jako pro členský stát, stává plně závazné nařízení o EZ. Pro ekologické zemědělce to znamenalo mnoho změn, které se týkaly administrace kontroly a certifikace EZ.
2. 2. 1 Zákon o EZ po vstupu ČR do EU Po vstupu ČR do EU vznikla v právní úpravě EZ duplicita mezi stávajícím 11
Zákon č. 553/ 2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb. , o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb. , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. , a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů 12 Vyhláška č. 53/ 2001 Sb., kterou se provádí zákon o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 13 Nařízení Komise (EHS), kterým se mění nařízení č. 94/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu pro dovozy za třetích zemí podle nařízení (EHS) č. 2092/91 14 Rozsypal, R. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, s. 46
13
zákonem o EZ a Nařízením o EZ. Na základě této skutečnosti MZe ve spolupráci s nevládními organizacemi přistoupilo k novele15 zákona o EZ. Hlavním cílem bylo vypustit ze zákona ustanovení, která byla již upravena nařízením o EZ a ponechat ta ustanovení, která byla ponechána v kompetenci národní úpravě jednotlivých členských států. Zejména se jednalo o tzv. administrativní ustanovení jako je registrace, osvědčování a označování. Novela také reagovala na změnu zákona o zemědělství16, která spočívala v povinnosti všech zemědělských podnikatelů vést evidenci pozemků podle uživatelských vztahů, místo evidence v katastru nemovitostí. Předkládaná novela byla plně v souladu s ústavním pořádkem ČR a s předpisy ES. Účinnost byla navrhnuta od 1. září 2005. Zákon o EZ, ve znění pozdějších předpisů, složen z šesti hlav, a to na obecné ustanovení, ekologické zemědělství, osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatního bioproduktu, kontrolní systém a přechodná a závěrečná ustanovení. Zákon o EZ ani nařízení o EZ neupravuje státní podpory a poskytování dotací v EZ. Tato problematika je řešena nařízením vlády o provádění agroenvironmentálních předpisů17. Zákon o EZ oproti nařízení o EZ upravuje pojmy bioprodukt, biopotravina, ekofarma,ekologický podnikatel aj. Některé z pojmů bych zde ráda vysvětlila, aby nedocházelo k nejasnostem v textu. Bioproduktem se rozumí jakýkoliv produkt rostlinného nebo živočišného původu pocházející z ekofarmy. Jako bioprodukt lze certifikovat i hospodářské zvíře nebo suroviny pro nepotravinářské účely. Ostatním bioproduktem se rozumí bioosivo, biokrmivo a biosadba. Ekologickým podnikatelem je ekologický zemědělec a osobou podnikající v EZ je ekologický zemědělec, výrobce biopotravin a dodavatel bioosiv. Ekofarmou se rozumí samostatná hospodářská jednotka, přičemž zemědělský podnikatel nemusí provozovat na všech pozemcích EZ, musí ale jednoznačně oddělit pozemky, hospodářské budovy, zvířata a zemědělskou mechanizaci od 15
Zákon č. 553/ 2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb. , o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb. , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. , a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů 16 Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů 17 Nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření), ve znění pozdějších předpisů
14
konvenčního zemědělství. Nelze ovšem pěstovat ani chovat jeden druh zvířete nebo rostliny na jedné farmě a to jednou jako konvenční produkt a pak jako produkt EZ. Cílem tohoto oddělení je jasná identifikace ekologického zemědělce a to z hlediska důvěry spotřebitele a kontroly dodržování podmínek zákona a nařízení o EZ. V EZ je možné chovat pouze druhy hospodářských zvířat, které jsou povoleny vyhláškou18 a těmi jsou skot, koně, drůbež, ovce, včely, prasata, králíci, kozy a ryby. Zvířata, která nejsou uvedena ve vyhlášce, mohou být chována na ekofarmě, ale nikoliv za účelem podnikání. Ekologicky lze chovat i jeleny, ale pouze takovým způsobem, kdy jsou v oboře v lese a chov je v souladu i se zákonem o myslivosti.19
2. 2. 2. Související předpisy EU s EZ Mezi související předpisy EU s EZ patří nařízení o EZ ( kapitola 2. 2. 3.), Nařízení
Rady
(EEC)
č.
1257/1999
o
podpoře
rozvoje
venkova
prostřednictvím EAGGF, směrnice Rady 91/676/EHS- tzv. Nitrátová směrnice, komplex směrnic Evropského společenství ( ES ), ze kterých byl vytvořen zákon na ochranu zvířat proti týrání20, Nařízení Rady ( ES ) č. 1782/200321, Nařízení Rady 1698/200522 a reforma SZP( dále jen Společná zemědělská politika) z r. 2007. SZP byla ustanovena na základě Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen SES)23 a začala fungovat od roku 1962. Od této doby SZP prošla dlouhým vývojem s několika důležitými mezníky, jako byl Mansholtův plán, který navrhoval restrukturalizaci zemědělství založenou na myšlence podpory malých farmářů, kteří se rozhodnou odejít ze zemědělství.24 18
Vyhláška č. 16/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů 19 Zákon č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů 20 Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů 21 Nařízení Rady ( ES ) 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 22 Nařízení Rady ( ES ) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) 23 Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957 24 Neznámý autor. Reformy společné zemědělské politiky [ citováno 16. března 2007 ]. Dostupný z http://www.euractiv.cz
15
V devadesátých letech prošla SZP další reformou, pojmenovanou podle tehdejšího komisaře pro zemědělství Raye MacSharryho, kde zásadní principy spočívaly ve snižování intervenčních cen, uvádění půdy do klidu, využívání zemědělské půdy pro jiné účely a navíc zde byla poprvé vyřčena myšlenka, že podpora farmářů není nutně vázaná na produkci. Další reforma byla obsažena v Agendě 2000, která navrhovala několik reforem,nicméně nedošlo ani k mírným reformám. Nejzásadnější reforma byla přijata v Lucemburku v r. 2003, tato nová reforma směřovala ke spotřebitelům, poskytla volný prostor farmářům k tomu, aby produkovali to, co si trh žádá a zavedla nové opatření k rozvoji venkova. Státy, které nejvíce benefitují ze SZP, jsou Španělsko, Francie a Řecko a na druhé straně nejvíce peněz odvádí Británie, Německo a Itálie. Podle postoje MZe ČR je SZP příliš administrativně náročná, složitá, nepružná a nepřispívá k potřebnému zvyšování konkurenceschopnosti evropského zemědělství.25 SZP je oblast, kde vyvíjí EU největší legislativní aktivitu, důkazem může být fakt,že z celkového počtu desítek tisíc stránek komunitárního práva jich právě polovina připadne na SZP. V současné době je vytvořen Evropskou komisí návrh reformy SZP, jejímiž hlavními požadavky jsou reforma v odvětví ovoce a zeleniny, ochrana producentů před krizí a zlepšení kvality životního prostředí. Podle Světové zdravotní organizace( WHO ) je doporučeno denně zkonzumovat přibližně 400g ovoce a zeleniny, tuto úroveň splňuje pouze Itálie a Řecko, proto nové návrhy obsahují několik iniciativ na podporu spotřeby.26 Toto nové environmentální opatření bude pro zemědělce, kteří přijímají přímé platby, znamenat podmínění zařazení ovoce a zeleniny do jeho produkce. Nová reforma by mohla být účinná již na začátku r. 2008. SZP zabírá v současnosti asi 45% z rozpočtu EU. Reformovat SZP je velmi obtížné kvůli různým zájmovým skupinám působících na trhu zemědělství. Zemědělci mají zajištěný stálý přísun příjmů. Dle mého názoru je nejdůležitější prioritou udržet zemědělství na venkově a to pomocí agroturistiky a řemesel, které farmářům zajistí dostatečné příjmy. Nařízení Rady č. 1257/ 1999 řeší podporu hospodaření v ekologicky
25
tamtéž Mariann Fischer Boel. Reforma společné organizace trhu [ citováno dne 16. března 2007 ]. Dostupný z http://ec.europa.eu
26
16
omezených a méně příznivých oblastech, kam patří zhruba 50% území ČR, dále řeší podporu hospodaření v lesích a agroenvironmentální opatření. Nitrátová směrnice řeší ochranu povrchových a podzemních vod před znečištěním nitráty ze zemědělské činnosti. Oblasti, které jsou rizikové z hlediska znečištění nitráty jsou definovány u nás definovány vodním zákonem27 jako zranitelné oblasti. Zranitelné oblasti jsou oblasti, ve kterých může dojít vlivem vysoké koncentrace dusičnanů ke zhoršení jakosti povrchové či podzemní vody. Nařízení Rady ( ES ) č. 1782/2003 stanovuje tzv. křížovou shodu, jedná se o to, že zemědělec musí splnit požadavky určitých směrnic na ochranu životního prostředí a potom dostane přímou platbu. V ČR je do r. 2009 platný systém SAPS, který zajišťuje výplatu přímých plateb zjednodušenou formou na ha „užité zemědělské plochy“. Podpory jsou vypláceny faktickému uživateli zemědělské půdy, nikoliv jak tomu bylo v dřívější úpravě, vlastníku pozemku.
2. 2. 3. Nařízení o EZ a jeho aplikace v ČR Nařízení má v současnosti včetně všech příloh přes sto stran a pro laiky je psán ve velmi složitém právnickém jazyce. Samotné nařízení o EZ bylo několikrát novelizováno a doplněno několika nařízeními Rady a Komise, z nichž bych zejména vyzdvihla Nařízení Komise č. 94/199228 a Nařízení Komise č. 1788/ 2001,29 které měly zásadní vliv na změnu podoby nařízení o EZ(příloha III.). Přestože zákon o EZ byl v době vstupu ČR do EU zcela kompatibilní s nařízením o EZ, musel být novelizován tak, aby se stal jeho doplňujícím právním aktem. Novela zákona o EZ,30 nabyla účinnosti v prosinci r. 2005. Zákon obsahuje zejména ustanovení týkající se podmínek pro osvědčování a označování bioproduktů a biopotravin, kontrolní a sankční systém v EZ. Ze zákona
byla
vypuštěna
problematika
úpravy
ekologického
způsobu
27
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Komise č. 94/1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu pro dovozy ze třetích zemí, a k tomu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin ze dne 14. ledna 1992 29 Nařízení Komise č. 1788/ 200129, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro ustanovení týkající se osvědčení o kontrole pro dovozy ze třetích zemí podle čl. 11 Nařízení o EZ a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin 30 Zákon č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon o EZ, ve znění pozdějších předpisů 28
17
hospodaření, protože tato problematika je předmětem úpravy samotného nařízení o EZ. Nařízení je platné pouze pro ty výrobky, které nesou nebo by měly nést označení s odkazem na ekologické zemědělství.
2. 2. 4. Připravované Nařízení o EZ, s účinností od 1. 1. 2009 Od roku 2005 se připravuje nové nařízení o EZ s účinností od roku 2009. Základní rysy návrhu byly odsouhlaseny ministry zemědělství všech zemí EU v prosinci loňského roku. Teď se již jen čeká na odsouhlasení Evropským parlamentem a Evropská komise musí připravit prováděcí předpisy k novému nařízení. Nová pravidla budou platit v oblasti označování biopotravin, ty budou muset být označeny povinně logem EU a označení „EU-ekologické“ nebo variantou pro ČR „CZ-ekologické“, spolu s přesným uvedením původu všech surovin, ze kterých je biopotravina složena. Pro biopotraviny ze třetích zemí bude použití loga EU dobrovolné, stejně tak bude dobrovolné uvedení původu všech surovin. Nadále se budou moci biopotraviny označovat i národními a svazovými znaky biopotravin. Pro české značení produktů EZ je povoleno používat kromě „ekologické“ i „biologické zemědělství“, které je spíše typické pro frankofonní oblasti. Návrh nařízení také stanovil pravidla pro chov vodních živočichů, jako jsou mlži a korýši. Pro ČR připadá v úvahu, vzhledem k přírodním podmínkám a možnostem, pouze úprava ekologického chovu ryb. Velmi diskutabilní je úprava GMO v EZ. Stejně jako je GMO upraveno v současném nařízení o EZ, tak platí i pro nové nařízení o EZ, že je použití GMO v EZ zakázané. Ovšem z praktického hlediska bude stanoven limit na detekci GMO při laboratorních testech. Tento limit byl stanoven na 0,9 %, přičemž jeho užití se vztahuje pouze na „náhodný a technicky nevyhnutelný výskyt GMO“. Účelem stanovení tohoto limitu je ochránit ekologické zemědělce před možnými sankcemi z důvodu nezaviněného výskytu stopového množství GMO ve vlastní produkci.31 Přísnější pravidla přitom mohou být stanovena národními zákony a směrnicemi svazů. V naší právní úpravě by muselo dojít ke změně zákona o EZ. To by ovšem pro české
31
Vicenová, Milena. Ministři zemědělství zemí EU se shodli na textu nového nařízení upravující ekologické zemědělství [citováno dne 23. března 2007]. Dostupný z http://www.businessinfo.cz
18
ekologické zemědělce znamenalo další zátěž v podobě „byrokratických povinností“, jako je pořizování laboratorních rozborů a potvrzení, že jejich produkty EZ obsahují nižší limit GMO, než je stanovený nařízením o EZ. Spotřebitelé upřednostňují produkty EZ zejména pro jejich předpoklad nulového výskytu GMO. Do budoucna by tedy bylo vhodnější ponechat ekologický sektor bez GMO. Ekologičtí zemědělci, kontroloři a svazy EZ by se měli snažit o co nejmenší riziko kontaminace GMO v EZ. Novým nařízením se zlepší i volný oběh ekologického zboží a to tím, že EU stanoví nejpřísnější pravidla v EZ, posílí se kontrolní systém skrze uznávání vzájemných pravidel a kontrolním organizacím se sníží prostor pro povolování výjimek. Z výše uvedeného lze od nového nařízení o EZ očekávat zpřehlednění právní úpravy a transparentnost v jednotlivých stádiích řízení EZ. Zásady ekologické produkce se stanou součástí pravidel produkce. Pro spotřebitele to znamená jednodušší orientaci v ekoznačení a pro ekologické zemědělce stanovený limit výskytu GMO, to znamená ochranu před sankcemi z důvodu nezaviněného výskytu GMO ve vlastní produkci. Co by se zejména dalo vytknout novému nařízení je, že neupravuje jiné produkty ekologického zemědělství jako je textil a nezahrnuje ani úpravu hromadného stravování. V současnosti můžeme vlivem trendu zdravého životního stylu pozorovat vzrůstající zájem o různé biopotravinové restaurace. De lege ferenda by mělo být v rámci EZ upraveno hromadné stravování, kde by se spotřebiteli zaručilo, že veškeré produkty používané jako ingredience do pokrmů, pocházejí z produkce EZ. V ČR v současnosti existuje pouze nepatrné množství restaurací, které zaručují, že veškeré produkty používané k přípravě tzv.„ekopokrmů“ pocházejí z EZ. Přesto však existují i restaurace zdravé výživy, které nabízejí jenom část svých jídel s produkty z EZ, vedle toho však nabízejí i pokrmy z konvenčního prostředí. Nikde ovšem spotřebitel nemá zaručeno, že veškeré ingredience použité v „ekopokrmu“ jsou jenom z EZ. Stejně jako existuje úprava v nařízení o EZ o tom, že ekologický zemědělec nemůže chovat stejný druh zvěře konvenčně i ekologicky, tak by měl být upraven zákaz úpravy „ekopokrmů“ v restauracích, které používají konvenční produkty, k tomu aby se zamezilo možnosti promíchání těchto produktů navzájem.
19
2. 2. 5. Program rozvoje venkova Pět měsíců po přijetí Nařízení Rady 1698/200532 přijala Rada pro zemědělství strategické směry Společenství pro rozvoj venkova pro období 2007- 201333. Tyto směry stanoví strategický přístup a spektrum možností, které členské státy mohou využít ve svých národních strategických plánech a programech rozvoje venkova.34 MZe vytvořilo v průběhu r. 2006 Program rozvoje venkova (PRV) pro období 2007-2013 (příloha VI.). PRV má stejně jako metodický pokyn v EZ pouze doporučující charakter, tudíž není právem vynutitelné a závazné. Slouží pouze jako organizační pomůcka pro další rozvoj venkova. Přesto však slouží jako zdroj různých doporučení, které se mohou přetransformovat do závazné podoby. Proto je zde na místě, abychom se seznámili stručně s jednotlivými strategickými plány tohoto programu. PRV provádí strategii rozvoje venkova podle opatření rozdělených do skupin tzv. os., které jsou zaměřeny na tyto klíčové oblasti: Osa I. - zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, cílem je přispět k vytvoření silného potravinářsko-zemědělského odvětví skrze inovace a investice do lidského kapitálu Osa II. - zlepšování životního prostředí a krajiny s cílem zmírňovat negativní vlivy změn klimatu Osa III.- kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova, s cílem tvorby pracovních příležitostí a zkvalitnění života na venkově Osa IV.- Leader, přispívá k realizaci priorit os I. až III. Návrh PRV prošel standardní procedurou posuzování vlivů na životní prostředí.. PRV je jedním z nejdůležitějších dokumentů v oblasti zemědělství a podpory venkova. Nicméně má několik závažných nedostatků, které by se měli de lege ferenda do budoucna upravit. Jedním z nedostatků je program získání dotací pro ekologické zemědělství, u oprávněných osob k čerpání dotací nejsou
32
Nařízení Rady ( ES ) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) 33 Rozhodnutí Komise č. 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007 - 2013). 34 Unknown author. Rural Development policy 2007-2013 [ citováno dne 16. března 2007 ]. Dostupný z http://ec.europa.eu
20
uvedeny farmy, které mají v plánu zpracovávat vlastní prvoprodukci, podle znění PRV mohou dotaci získat pouze již existující zpracovatelské podniky, tím se vlastně znevýhodňují začínající výrobci produktů EZ a upřednostňují se dosavadní výrobci. S nadsázkou by se dalo říci, že stát zde vytváří „podhoubí“ pro nekalé soutěžní jednání. Ne jenom, že dochází k narušování hospodářské soutěže mezi soutěžiteli ale nepřímo to ovlivňuje i samotné spotřebitele, kteří tím mohou být ochuzeni o větší výběr z „koše“ produktů EZ.
21
3. POJEM EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ „Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělského hospodaření, které se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů a omezeními či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí“35 a zároveň je celosvětově uznávána metodou, která je v současnosti uznávaná jak ze strany většiny spotřebitelů, ekonomů, politiků, tak i ze strany vědců. Ekologické zemědělství je u nás upraveno zákonem o EZ, metodickým pokynem o EZ ( který má ovšem pouze doporučující a právem nevynutitelný charakter), nařízením o EZ a jinými související předpisy. Vznik ekologického zemědělství byl motivován negativy zprůmyslněného zemědělství, které má za následek několik vlivů jako je snižování kvality potravin, špatné zacházení s chovanými zvířaty a zejména ohrožování zdraví populace.
3. 1. ZÁSADY A CÍLE EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ „Základem ekologického zemědělství je holistické chápání přírody, člověka, společnosti a zemědělského podniku, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje.“36 Mezi charakteristické rysy EZ patří zejména péče o půdu, racionální využití odpadů, využívání obnovitelných zdrojů a udržování ekologické stability zemědělských prvků. Pod tímto pojmem si můžeme představit například ochranu významných krajinných prvků, kterými „jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy“37, remízky aj. Podmínky zemědělské produkce jsou stanoveny v čl. 6 nařízení o EZ, který odkazuje na zásady ekologické produkce v příloze I. a II., kde je uveden výčet látek použitelných v EZ. Každý se domnívá, resp. předpokládá nulovou použitelnost nebezpečných chemických látek v EZ, přesto existují výjimky, které to dovolují. Jako příklad si můžeme uvést použití sloučeniny mědi, běžně použitelnou proti houbovým chorobám. Jendou z dalších základních zásad v rámci ekologické produkce je zákaz používání a jakákoliv manipulace s geneticky modifikovanými organismy (kapitola 5. 4.).
35
Metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. 655/93-340 Metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. 655/93-340 37 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 36
22
3. 1. 1. Zásady ekologického pěstování rostlin a chovu zvířat Z principů EZ vyplývá, že cíle jsou zaměřeny spíše na ekologickou udržitelnost nikoliv na pohodu zvířat, přesto je ochrana životních podmínek zvířat nedílnou součástí praxe v EZ. V ČR byl vytvořen Akční plán ČR pro rozvoj EZ do r. 2010 (AP), jehož hlavním cílem je zlepšovat životní podmínky zvířat chovaných na ekologických farmách. Důvody, které vedou k naplňování požadavků welfare zvířat jsou různé. Z pohledu spotřebitele se jedná o požadavek kvalitních produktů a dodržování celospolečenských zájmů na ochranu životního prostředí. Ochrana a životní pohoda zvířat je velmi složitou problematikou, přesto v naší společnosti stále převládá trend, že starat se o zvířata není žádná „věda“. Společnost by ovšem měla převzít plnou zodpovědnost za dodržování jejich podmínek v duchu preambule zákona na ochranu zvířat proti týrání: „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“38 Předpisy k ochraně a péči welfare zvířat se dají rozdělit do dvou skupin a to na skupinu, která chrání zvířata proti týrání a na skupinu stanovující podmínky welfare. Do první skupiny patří zákon na ochranu zvířat proti týrání, jehož účelem je chránit zvířata před týráním, bezdůvodným usmrcením a poškozováním jejich zdraví. Do druhé skupiny bezesporu patří zákon o veterinární péči39, který stanovuje veterinární péči na chov a zdraví zvířat a zákon o ochraně přírody a zákon o EZ, který je nadstavbou, obecně závazných předpisů, které platí pro všechny ekologické zemědělce. V rámci EU jsou zásady chovu zvířat upraveny v nařízení o EZ, kde je stanoven požadavek chovu zvířat přímo provozován vazbou na půdu, tím se přispívá k rovnováze v systému zemědělské produkce a k rozvoji trvale udržitelného zemědělství. Při volbě druhu zvířat je zapotřebí brát v úvahu schopnost zvířat adaptovat se podmínkám prostředí a odolnosti proti chorobám. Výživa zvířat je určena k zajištění kvalitní produkce skrze dodržování správné životosprávy. Hospodářská zvířata musí být krmena
38
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 39
23
krmivy pocházejícími z EZ.40 Primární výživa mláďat savců musí být přirozená, tj. přednostně krmena mateřským mlékem. Výživa a krmení jsou v našem právním prostředí upraveny i zákonem o krmivech41 a k němu prováděcí vyhláškou42, která vyjmenovává zakázané krmné látky, jako jsou zejména komunální odpady, piliny a rostliny ošetřené přípravky na ochranu rostlin. V konvenčním zemědělství je prevence chorob a veterinární péče zajištěna především podáváním chemických alopatických léků a antibiotik oproti tomu v EZ se předchází chorobám skrze volbu vhodného plemene k daným přírodním podmínkám, použitím krmiv vysoké kvality, které podporuje imunitní systém zvířete a zachování vhodného počtu zvířat, aby se zabránilo zdravotním problémům, které mohou být důsledkem nadměrného počtu zvířat.43 Přirozenost se upřednostňuje i v chovatelských postupech, výjimkou je pouze umělé oplodnění. Musíme si ale uvědomit, že umělým oplodněním se v tomto případě nemyslí klasická řízená reprodukce, která je založena na přenosu embryí. Stejnou odchylku přirozenosti můžeme spatřovat i v systému operací prováděných na zvířatech, kdy je povoleno odrohování, kastrace, broušení zubů či krácení zobáků ale pouze pokud mají za cíl zlepšit tzv. welfare zvířat. Nařízení o EZ ve své příloze I. B stanoví i obecné zásady pro podmínky ustájení zvířat, kdy musí odpovídat jejich etologickým a fyziologickým potřebám, jako je jednoduchý přístup k potravě, přirozený přístup světla a zákaz uvazování. Etologická a fyziologická hlediska jsou veškeré hospodářské zvěři zajištěna skrze Evropskou dohodou o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely44. Pro představu si zde uvedeme některé požadavky na welfare dle nařízení o EZ. Pro prasata jsou stanoveny výběhy, ve kterých mohou rýt; pro drůbež zákaz chovu v klecích; pro včely úly z materiálů nezávadných pro 40
Srov. NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. Konsolidovaná verze ke dni 1. ledna 2007 41 Zákon č. 91/ 1996 Sb. , o krmivech ve znění pozdějších předpisů 42 Vyhláška MZe č. 451/ 2000 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech, ve znění pozdějších předpisů 43 Srov. NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. Konsolidovaná verze ke dni 1. ledna 2007 44 Sdělení MZV č. 21/ 2000 Sb. m.s.,Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely ze dne 10. 3. 1976, pro ČR platná ode dne 24. března 1999
24
životní prostředí. Základem všech povinností k pěstování rostlin v EZ je promyšlené a šetrné hospodaření na zemědělské půdě v podobě pravidelného dodávání statkových hnojiv, vyvážený osevní postup, výběr plodin nejlépe přizpůsobeným půdním a klimatickým podmínkám. Zásady pro pěstování rostlin v EZ jsou detailně rozebrány v příloze nařízení o EZ. Předtím než se rostlinné produkty smí prodávat jako ekologické musí dojít k přechodu z konvenčního na ekologické zemědělství ( kapitola 4. 1. ). Úrodnost půdy se udržuje pěstováním speciálních rostlin pro zelené hnojení a hnojením organickými hnojivy, která jsou uvedena v tzv. pozitivním seznamu použitelných látek v EZ v příloze II. A nařízení o EZ, v části přílohy II. B jsou stanoveny prostředky na ochranu rostlin a hubení škůdců. Pro neodborníky je složitější představit si příklady nezakázaných látek, tak jen pro ilustraci si zde uvedeme příklady těchto nezakázaných látek, kterými je rašelina, popel ze dřeva, včelí vosk, minerální oleje a již zmiňovaná kontroverzní měď.
3. 2. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V ROCE 2006 Ke dni 31. prosince 2006 na území ČR hospodařilo celkem 963 ekofarem, to je oproti předloňskému roku o 134 farem více. Celková výměra půdy zařazená v EZ je 281 535 ha, což je zhruba o deset procent více než v roce 2005. Na trhu působí celkem 152 výrobců biopotravin. Ačkoliv se klasické zemědělství potýká s nadprodukcí a problémy s odbytem produkce, poptávka po biosurovinách se ze strany výrobců biopotravin stále zvyšuje, zlepšují se také možnosti odbytu biopotravin v důsledku zvýšeného zájmu spotřebitelů.45 Jako příklad mohou sloužit výrobky, které byly oceněny v soutěži „Česká biopotravina roku 2006“ a to Biokysaný nápoj z Mlékárny Valašské Meziříčí a další čestné ocenění získaly Biovejce a Biolinie Jahelník, Pohankový dezert a Bulgur( s červenou čočkou ). Z legislativního prostředí došlo k vyhlášení úplného znění zákona o EZ46, který nabyl účinnosti 2. února 2006. O den dříve začala být účinná nová 45
Autor neznámý. Ekologické zemědělství v roce 2006 [ citováno dne 23. března 2007]. Dostupný z http://www.mze.cz/ 46 Zákon č. 30/ 2006 Sb., úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb.,o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb.
25
prováděcí vyhláška47, která nahradila dosud všechny platné prováděcí vyhlášky k zákonu o EZ. V rámci legislativních změn došlo k zúžení zákona o EZ na polovinu a současná prováděcí vyhláška má oproti té předchozí pouze 2 strany textu a 2 přílohy. Změnou prošel i systém registrace osob podnikajících v EZ tak, že žadatel nejdříve zkontaktuje jednu ze tří kontrolních (KEZ,o.p.s, ABCERT,GmbH, BIOKONT CZ, s.r.o.) organizací a přihlásí se u ní ke kontrole a certifikaci a uzavře s ní smlouvu o kontrole.48 Kontrolní organizace provede vstupní kontrolu a vystaví potvrzení, které se stává nedílnou součástí žádosti
o
registraci, které se podává MZe. V minulém roce bylo vystaveno skrze MZe 42 zmocnění z 9zemí mimo EU na dovoz biopotravin. Jednalo se o dovozy zejména z Číny, Kanady a USA. Nejvíce bylo dovezeno pohanky a jáhel z Číny a jablečného octa z USA. Další pozitivní změnou roku 2006 je současná příprava na novém nařízení o EZ, které má za cíl zlepšit informovanost spotřebitelů o biopotravinách a zpřehlednit právní úpravu EZ, současné nařízení o EZ bylo již od své účinnosti více než padesátkrát novelizováno.49
47
Vyhláška č. 16/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů 48 § 591a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 49 Srov. Autor neznámý. Ekologické zemědělství v roce 2006 [ citováno dne 23. března 2007]. Dostupný z http://www.mze.cz/
26
4. ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ ASPEKTY EZ 4. 1. KONVERZE Konverze neboli přeměna konvenčního zemědělství na ekologické zemědělství. Účelem konverze je odstranění vlivu negativních jevů intenzivní zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a celkově na životní prostředí. Velký „boom“ v industrializaci zemědělství můžeme sledovat od druhé světové války. Důvodem byl nedostatek potravin a politická snaha státu o potravinovou soběstačnost. Konvenční zemědělství je rozvíjeno s cílem maximalizace
produkce
a
zisku.50
Tuto
intenzitu
vytváří
aplikace
průmyslových hnojiv, intenzivní obdělávání, monokultury, závlahy a genová manipulace s organizmy. V důsledku výše uvedeného došlo k poklesu významu a kvality zemědělství. Tento způsob intenzivního zemědělství není dlouhodobě udržitelný a proto by měl být nahrazen optimálnějším systémem, který bude mít minimální negativní vlivy na životní prostředí, chránit a obnovovat jeho složky. Důraz na tento optimální systém klade právě EZ. Klíčovým důvodem konvenčního zemědělce pro přechod na EZ je kromě stabilizovaných dotací i větší zájem a ochota spotřebitele si zaplatit vyšší cenu za produkt EZ. Tento trend lze pozorovat v zemích západní Evropy. Českých „biospotřebitelů“ je v současnosti na trhu velmi málo, jedním z hlavních faktorů je nemožnost a nevůle spotřebitele, v konkurenci s levnějšími konvenčními produkty, připlatit si za produkty EZ.
4. 1. 1. Právní úprava přechodného období Přechodné období je určitý časový úsek, ve kterém „dochází k přeměně zemědělské výroby na ekologické zemědělství a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí.“51 V tomto období má osoba zařazená do přechodného období
50
Šarapatka, B. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, s. 15 51 Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb. Úplné znění vyhlášeno pod č. 30/2006 Sb
27
stejné zákonné povinnosti jako ekologický podnikatel. MZe má ze zákona povinnost vést seznam těchto osob zařazených do přechodného období. Tento seznam je dálkově přístupný na webu MZe. Přechodné období pro začínajícího ekologického podnikatele začíná dnem, kdy je MZe doručena přihláška k registraci. Nařízení o EZ stanoví lhůty přechodného období pro rostlinnou a živočišnou výrobu. Obecně platí, že přechodné období pro ornou půdu, travní porosty a chov ryb je stanoveno na 2 roky a u sadů, vinic a chmelnic je tato doba stanovena na 3 roky před první sklizní bioproduktů. Doba přechodného období musí být využita před prvním vysetím u orné půdy, u travních porostů před prvním využitím jako krmiva pro ekologicky chovanou zvěř a u sadů před první sklizní. U živočišné výroby je tato doba stanovena v závislosti na druhu zvířete, a to například dvanáct měsíců pro koně a skot, který je určený k produkci masa a v každém případě po tři čtvrtiny jejich délky života, pro prasata činí tato lhůta čtyři měsíce.52 Tyto obecné lhůty mohou být ale v závislosti na dalších podmínkách prodlouženy nebo zkráceny. U rostlinné produkce může kontrolní organizace spolu s příslušným úřadem rozhodnout se zpětnou účinností, že za součást přechodného období uzná jakékoliv období, v němž byly pozemky součástí programu o podpoře pro rozvoj venkova Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu nebo pozemky byly ošetřeny produkty, které jsou vyjmenované v příloze II., část A a B nařízení o EZ, těmito produkty se myslí zejména chlévská mrva, kejda a močůvka. U živočišné produkce se musí brát v potaz, že zvířata musí být krmena produkty pocházejícími z EZ. Doba konverze pro chov a pastviny využívána ke krmení zvířat může být zkrácena na 2 roky při kumulativním splnění dvou podmínek. Podmínkou je, že zvířata jsou krmena převážně krmivy z výrobní jednotky a zároveň tato výjimka platí u stávajících zvířat a jejich potomstva, která byla chována na půdách využívaných k výživě zvířat před začátkem přechodného období.53 V přechodném období dochází i ke zpracovávání produktů. Spotřebitel se na
52
Srov. NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. Konsolidovaná verze ke dni 1. ledna 2007 53 Srov. tamtéž
28
trhu většinou setká již s plnohodnotným produktem EZ, nicméně na trhu jsou produkty prodávány i z přechodného období. Tyto produkty mohou být vyrobeny pouze z jedné rostlinné složky, tudíž na výrobu pšeničného chleba z pšenice z přechodného období, se již nemohou použít lněná semínka. Takto vyrobený produkt se označí jako „produkt z přechodného období na ekologické zemědělství“, dle čl. 5 odst. 5 písm. c nařízení o EZ. Pokud se užije toto označení na etiketách nebo na reklamních materiálech, nesmí být toto označení výraznější než obchodní název a stejně tak nesmí být více zvýrazněno ekologické zemědělství ve výše uvedeném označení než samotné označení „ekologické zemědělství“. Tato ustanovení chrání spotřebitele před klamáním( kapitola 5.1.1.)
4. 2. REGISTRACE FAREM, VÝROBCŮ A DISTRIBUTORŮ BIOPOTRAVIN A BIOPRODUKTŮ V EZ Zákon o EZ na základě novely o EZ54 ukládá žadateli o registraci v EZ povinnost zaregistrovat se u MZe. Proto, aby byla registrace úspěšná, musí žadatel ještě před podáním žádosti o registraci, uzavřít s kontrolní organizací na základě § 591 a násl. ObchZ55 smlouvu o kontrolní činnosti. Následně je provedena vstupní kontrola, která prověří připravenost k ekologickému způsobu hospodaření. Žadatel musí sepsat podrobný popis celého hospodářství a popisu jeho využití a udržovat jej v aktuálním stavu. Poté žadatel podá na MZe žádost o registraci spolu s přílohou o provedené vstupní kontrole, vzor žádosti je stanoven vyhláškou56 (příloha VII.). Na žádost o registraci se vylepuje kolek v hodnotě 1000,- Kč. MZe v kladném případě vydá rozhodnutí o registraci a zapíše osobu žadatele na seznam osob podnikajících v EZ, tento seznam je dálkově dostupný na webu MZe. Od 31. prosince 2005 se nemusí registrovat maloobchodník, který pouze prodává spotřebiteli biopotraviny, tím se myslí ten maloobchodník, který pouze biopotravinu umístí do „regálu“ a prodá ji spotřebiteli v nezměněné
54
Zákon č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb. , o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb. , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. , a některé další zákony 55 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů 56 Vyhláška č. 16/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, v platném znění
29
podobě od dodavatele. K datu doručení žádosti o registraci začíná běžet lhůta přechodného období (kapitola 4. 1.). U výroby biopotravin a bioproduktů není stanoveno přechodné období, tak proto kontrolní organizace může provést po vstupní kontrole, ve stejný den, i řádnou kontrolu. Výsledkem řádné kontroly je certifikace biopotravin, která může být realizována až na základě rozhodnutí o registraci na MZe. V případě převodu nebo přechodu musí nová osoba, pokud chce ovšem hospodařit jako ekologický zemědělec, podat novou přihlášku k registraci.
4. 3. OSVĚDČOVÁNÍ A OZNAČOVÁNÍ BIOPOTRAVIN, BIOPRODUKTU A OSTATNÍHO BIOPRODUKTU Osvědčení o původu bioproduktů vydává pověřená osoba (certifikační organizace) na žádost osoby podnikající v EZ do 30 dnů ode dne provedení kontroly. Certifikát se vydává na dobu nejméně jednoho roku a nejdéle na dobu 15 měsíců, pokud žadatel splnil všechny požadavky podle zákona o EZ a nařízení o EZ, přičemž tento certifikát musí uchovávat po dobu 5 let. Písemně se vydává i odepření vydání certifikátu a to do 30 dnů ode dne provedené kontroly. V případě, že žadatel měl před vydáním odepření certifikátu platný certifikát, tak je povinen ho vrátit certifikační organizaci. Do doby vydání nového „schvalovacího“ certifikátu není podnikatel oprávněn daný produkt na trhu deklarovat jako biopotravinu(bioprodukt). Evropská komise má za povinnost zveřejňovat seznam zemí EU a jejich inspekčních orgánů a to v úředním Věstníku EU. Označováním v EZ se rozumí jakákoliv slova, údaje, znaky či ochranné známky na jakémkoliv obalu a etiketě, které produkt pocházející z EZ provázejí nebo na něj odkazují. Tímto označením se zejména rozumí jakákoliv slova obsahující označení „bio“ či „eko“. Přičemž výrazy „ organický“, „ekologický“ a „biologický“ se považují za synonyma. Použití těchto výrazů není ponecháno na vůli nabízejícího, ale platí zde zákazy uvádění spotřebitele v omyl, jako je porušení hospodářské soutěže a porušení předpisů o potravinách. Toto označení je použitelné pouze při dodržení podmínek uvedených v čl. 5 nařízení o EZ. Jednou z těchto podmínek je, že se označení vztahuje k metodě
30
ekologicky zemědělské produkce, produkt byl vyprodukován podle pravidel ekologické produkce, tj. dle zásad EZ (kapitola 3. 1.), a nebyly použity GMO, a nebo produkty takových organismů.
Další nedílnou podmínkou je, že
subjekt, který dovezl nebo vyprodukoval produkt EZ, podléhá povinnému kontrolnímu systému. Od února 2000 existuje na trhu společná ekologická značka ( příloha IV.), použitelná podle čl. 10 nařízení o EZ. Oproti dřívější úpravě již neplatí, že by toto označení mohlo být použito pouze pro produkty vyrobené ze surovin pocházejících výhradně z EU. Producenti se dostávali do situací, kdy museli spotřebiteli vysvětlovat, proč jejich výrobek není označen ekologickou značkou. Splňujícími požadavky pro použitelnost této značky je splnění pravidel platných v EZ, jako jsou zásady a metody, nejméně 95% složek výrobku pochází z EZ, produkty podléhaly kontrolnímu mechanismu nebo byly dovezeny v souladu s čl. 11 nařízení o EZ, přičemž na etiketě nebo v propagačních materiálech nesmí být uvedeno tvrzení, které zákazníkovi naznačuje, že ekologická značka přestavuje vyšší záruku kvality a ochrany zdraví.57 V národních podmínkách celkové označení biopotraviny a bioproduktu musí obsahovat kód kontrolní organizace, která jako poslední provedla kontrolu a grafický znak, jehož podobu upřesňuje platná prováděcí vyhláška k zákonu o EZ58 (příloha II.). Po vstupu ČR do EU tato značka přešla do vlastnictví státu na základě dohody původních svazů působících v EZ, jako ochrannou známku ji zaregistroval KEZ. Svazy a sdružení ekologických zemědělců většinou používají svazovou ochrannou známku(příloha V.) spolu s logem BIO a označením „produkt ekologického zemědělství“. Po vstupu ČR do EU odpadla výrobcům a zpracovatelům ze zemí EU povinnost recertifikovat své bioprodukty a biopotraviny českou „biozebrou“ a ponechávají tedy na výrobku označení kontrolní organizace daného státu z EU
57
Srov. NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. Konsolidovaná verze ke dni 1. ledna 2007 58 Vyhláška č. 16/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů
31
(příloha X). Spotřebitel se tedy na trhu s biopotravinami a bioprodukty na našem území může setkat se čtyřmi druhy značení, s ekologickou značkou v podobě obilného klasu obklopeného kruhem dvanácti hvězd, dále s národním logem tzv. „pruhovanou zebrou“, se značkou některého svazu ekologických zemědělců a do čtveřice se značkou pocházející z jiné země EU. Přičemž dle nařízení o EZ je platné takové značení biopotravin, které na obalech mají značku BIO a příslušný kód kontrolní organizace( a podle zákona o EZ i grafický znak) a bioprodukty se označují značkou BIO a kódem kontrolní organizace na faktuře, z důvodu neexistence obalu. V průběhu roku 2006 se
český spotřebitel mohl na trhu seznámit
s ochrannou známkou „organic product“ ( příloha č. VIII), jde o známku, která je udělována Sdružením pro cenu České republiky za jakost. Spotřebitel je touto známkou na trhu značně dezorientován z důvodu, že označení produktu „organic“, vzbuzuje ve spotřebiteli domněnku, že produkt pochází z EZ. Opak je ovšem pravdou, „organic product“ sice zaručují 80% obsah přírodních ingrediencí, ale bez ohledu na původ surovin. Žádná další kritéria nespecifikují zbylých 20%, tudíž výrobek může obsahovat i konzervanty a jiné chemické látky zakázané v EZ. Pro český trh znamená tato značka spíše ostudu, představme si, až se výrobky začnou vyvážet na evropský trh a nebudou obsahovat žádné biosuroviny. Značka „organic product“ klame spotřebitele. Zde dochází k porušení zásady klamání spotřebitele v rámci zákona o ochraně spotřebitele ( blíže kapitola 5. 1. 1.). Spotřebitel tak může sám a nebo prostřednictvím PO, zabývající se ochranou spotřebitele ,dát podnět k České obchodní inspekci a nebo také k České zemědělské a potravinářské inspekci, které vykonávají dozor nad ochranou spotřebitele. Inspekce tak mohou uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč, nicméně zde záleží i na povaze protiprávního jednání a o rozsahu následku.59 Vzhledem k tomu, že obecná úprava nekalé soutěže dle ObchZ není dotčena, tak dochází i k nekalé soutěži dle §44 ObchZ, v tomto případě se jedná o jednání v hospodářské soutěži, je to v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Tím se
59
Srov. zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
32
naplňuje generální klauzule nekalé soutěže. Z demonstrativně vyjmenovaných příkladů v § 44 odst. 2 ObchZ se může jednat o klamavé označení zboží ( § 46 ObchZ). Ekologičtí podnikatelé a nebo PO hájící zájmy soutěžitelů se mohou domáhat toho, aby se jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Několik ekologických podnikatelů a výrobců produktů EZ vydalo 8. března 2007 prohlášení, že se distancují od používání této značky a zahájili jednání s výše uvedeným Sdružením.
4. 3. 1. Rozsudek Soudního dvora ve věci Evropské komise proti Španělskému království60 Tento judikát se týká právní úpravy EZ ve Společenství dle nařízení o EZ a zároveň vnitrostátní úpravy Španělského království, které užívalo označení „bio“ pro produkty, které nebyly získány ekologickou produkcí. Předmětem judikátu byla žádost o předběžné otázce na základě čl. 234 SES, podaná španělským soudem Tribunal Supremo, a to v řízení
mezi
Andaluským výborem pro ekologické zemědělství a Administracion del Estado (v překladu státní správa).Generální advokátka předložila v této věci své stanovisko, které opírala o několik základních ustanovení nařízení o EZ a vnitrostátní úpravy ve Španělsku. Podle španělské právní úpravy smí být užíváno označování „ bio“ a „biologico“ i pro označování produktů, které nejsou získávány v EZ. Generální advokátka zpochybňuje slučitelnost španělské národní úpravy s nařízením o EZ. Podle čl. 2 nařízení o EZ se používá označení „ecológico“ pro produkty vyprodukované v EZ na území Španělska. Ovšem dřívější vnitrostátní úprava používala pro produkty z EZ i označení „bio“ a „biologico“. Španělský soud tedy vznesl předběžné otázky a to, zda podle nařízení o EZ jsou předpony „eco“ a „bio“ označením, které vyvolává u kupujícího dojem, že produkt nebo jeho složky byly získány podle pravidel ekologické metody produkce, zda vyhrazuje nařízení o EZ nutně ve všech členských státech
60
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 2005, číslo předpisu C-107/04
33
označení „eco“ a „bio“ pouze pro produkty, které byly vyprodukovány ekologickou metodou produkce a zda omezuje ve španělštině čl. 2 nařízení o EZ vyhrazení výrazu „ecologico“ a „eco“ pro produkty EZ, tím způsobem, že Společenství nebrání užití výrazu „bio“ a „biologico“ pro neekologické produkty, jestliže je z těchto slov učiněn druhový význam, která ve Španělsku neslouží pro označení produktů EZ. Generální advokátka právně posoudila tento skutkový stav tak, že rozhodující je způsob vnímání spotřebitele. Označení „ bio“ sice není označení uvedené ve výčtu čl. 2 nařízení o EZ pro Španělsko, nicméně toto označení se užívá v jiných státech Společenství, a proto výrazy „ biologico“ a „bio“ platí ve španělštině jako odkaz na EZ. Zpravodaj Evropského parlamentu jasně uvedl, že označení „bio“ je použitelné pouze pro produkty EZ.61 Cílem nařízení o EZ je podpora produkce EZ a ochrana spotřebitele před klamavým označením, proto by bylo v rozporu s těmito cíli vyhradit označení „bio“ pouze pro některé členské státy a v jiném členském státě toto označení nechránit. Touto jednotnou ochranou se zamezí vzniku překážkám ve volném pohybu zboží ve Společenství a zároveň se podpoří i obchod s těmito produkty. Jak již bylo výše uvedeno, ve Španělsku existoval právní předpis, který určil označení „bio“ jako značku pro produkty EZ, tudíž zrušení tohoto označení muselo nutně způsobit nebezpečí klamání spotřebitele. Generální advokátka tedy navrhla odpovědět na předběžně položené otázky tak, že výrazy „ecologico a „biologico“ včetně jejich zkratek jsou v zásadě vyhrazeny pouze produktům EZ a překlad výrazu výslovně uvedeného v čl. 2 nařízení o EZ smí být použit v jiném úředním jazyce členského státu pouze v případě, že tento přeložený výraz zcela zřejmě nemá souvislost se způsobem produkce EZ. K předběžným otázkám se Soudní dvůr vyjádřil odchylně než navrhovala generální advokátka. Dle čl. 2 nařízení o EZ byl pro španělštinu stanoven výraz „ecológico“ včetně předpony „eco“, a jelikož nebyla prokázána existence jiného užívání ve Španělsku, Soudní dvůr neshledal, že producentům neekologických produktů nezakázalo užívat jiné výrazy než „biológico“ nebo
61
Srov. zpráva poslankyně Evropského parlamentu Danielle Auroi o návrhu nařízení Rady, kterým se mění a doplňuje nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin ze dne 6. listopadu 2003, A5392/2003, s. 11
34
“bio“, porušení své povinnosti plynoucí z nařízení o EZ. Soudní dvůr dále stanovil, že od nabytí účinnosti tohoto rozsudku je vyhrazeno i označení „ bio“ pro produkty z EZ. Z výše uvedených důvodů Soudní dvůr rozhodl, že čl. 2 nařízení o EZ musel být vykládán takovým způsobem, že nezakazoval užití označení „bio“ a „biológico“ pro produkty nezískané z ekologické produkce, zároveň tento článek musí být vykládán tak, že výše uvedené označování je vyhrazeno již pouze pro produkty EZ. Tento rozsudek působí velmi kontroverzně vůči spotřebiteli a k jeho vnímání k označení „bio“. Pro průměrného českého spotřebitele označení “bio“ vzbuzuje dojem, že se jedná o produkt z EZ. Předpokládá, že nakupuje produkty z EZ, které mu zaručují chemickou nezávadnost a jistotu, že produkt byl vyprodukován podle zásad ekologického zemědělství. V této souvislosti je třeba si uvědomit i tu skutečnost, kdy na vícejazyčném unijním trhu je možné a běžné užívání označení v jakémkoliv jazyce členských států Společenství. U českého spotřebitele, který předpokládá, že označení „bio“ se vztahuje na produkty EZ, to vzbuzuje dojem, že produkt byl vyprodukován v souladu s nařízením o EZ. V Dánsku a VB je možno užít označení „bio“ pro produkty nevyrobené v EZ pouze tehdy, pokud vedle tohoto označení je upozornění, že produkt nepochází z ekologické produkce. Mělo by se tedy vycházet z toho, že na společném trhu je možné takové užití pouze pro ekologickou metodu produkce. Ve Společenství, v době řešení tohoto sporu, bylo vydání nové nařízení,62 které se výslovně vyjádřilo k tomu, že i překlady označení do jiných jazyků mají být považovány za odkaz na ekologickou metodu produkce.
4. 4. DOVOZ BIOPOTRAVIN A BIOPRODUKTŮ ZE TŘETÍCH ZEMÍ Obecně lze říci, oproti dřívější úpravě, kdy dovozy ze třetích zemí je možné realizovat pouze v tom případě, že budou splněny normy nebo minimálně rovnocenné záruky požadované EU v oblasti EZ. Nové nařízení63, které 62
Nařízení Rady (ES) č. 392/2004, ze dne 24. února 2004, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin 63 Nařízení Rady (ES) č. 1997/2006, ze dne 19. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských
35
změnilo nařízení o EZ v části týkající se dovozu ze třetích zemí, nabylo účinnosti 1. ledna 2007. K novému nařízení bylo přistoupeno na základě provádění Evropského akčního plánu pro ekologické potraviny a zemědělství, který má jako jeden z cílů zajistit celkovou soudržnost EZ. Třetím zemím, jejichž normy a kontrolní opatření v EZ jsou stejné nebo minimálně rovnocenné jako v EU, je povoleno dovážet do EU produkty EZ. Tyto třetí země jsou uznány Evropskou komisí a je vytvořen i jejich seznam, stejně tak je vytvořen i seznam kontrolních subjektů, v zemích, které nejsou uvedeny na seznamu uznaných třetích zemí. Aby nedošlo k narušení mezinárodního obchodu s uváděním produktů EZ ze třetích zemí do EU, bylo nutno prodloužit možnost členských států dále vydávat povolení dovozcům pro uvedení produktů na trh Společenství (dovozní zmocnění). Produkty EZ mohou být dovezeny na území EU po splnění několika podmínek. Produkt je v souladu s pravidly produkce a označováním v EZ; činnost všech subjektů podílejících se na výrobě i vývozu produktu podléhá kontrolnímu orgánu (subjektu) uznanému v EU a poslední podmínkou je, že dotyčné hospodářské subjekty jsou schopny kdykoliv poskytnout doklady, které umožňují určit kontrolu a ověření souladu tohoto hospodářského subjektu s předchozími dvěma podmínkami. Komise na základě výše uvedených podmínek sestaví seznam těchto kontrolních orgánů a subjektů. Kontrolní subjekty musí být akreditovány podle příslušné evropské normy EN 45011, a nebo podle pokynu ISO 65, a zároveň musí podstupovat pravidelné kontroly ze strany akreditační organizace. Kontrolní subjekty mimo jiné podstupují pravidelné kontroly na místě, dozor a víceletá opakovaná hodnocení ze strany akreditačního subjektu. Komise také zajišťuje dozor nad těmito kontrolními subjekty. Dozor se určuje na základě výskytu nesrovnalostí s nařízením o EZ. Produkt ze třetí země může být rovněž uveden na trh za splnění jiných podmínek, než bylo uvedeno v předchozím odstavci. Těmito podmínkami je, že produkt byl vyprodukován v souladu s normami, jež jsou rovnocenné s pravidly pro produkci a označování nařízení o EZ. Dále tyto hospodářské subjekty byly podrobeny rovnocennému kontrolnímu mechanismu ve všech
36
fázích produkce, jako v nařízení o EZ, a na produkt se vztahuje osvědčení o kontrole vydané příslušnými orgány nebo kontrolními subjekty nebo orgány třetí země. Toto osvědčení musí doprovázet produkt až do prostorů prvního příjemce. Dovozce je pak povinen toto osvědčení uchovávat k dispozici pro kontrolní subjekt. Komise tedy uznává orgány těchto třetích zemí na základě žádosti o uznání. Při hodnocení pojmu „rovnocennosti“ pravidel pro produkci a označování se zohledňují pokyny podle Codexu Alimentarius. Při posuzování žádosti o uznání vyzve Komise třetí země k poskytnutí všech potřebných informací. Komisi je dána mimo jiné pravomoc k prověření dodržování pravidel EZ ve třetí zemi, toto prověřují Komisí pověření odborníci. Komise podobně uznává i kontrolní subjekty a orgány ve třetích zemích. Při posuzování žádosti Komise vyzve kontrolní orgán k poskytnutí všech nezbytných informací, a stejně jako u procesu uznávání třetích zemí, tak i zde, Komise pověřuje odborníky ke kontrole na místě, tj. tam, kde má kontrolní subjekt sídlo. Pro období počínající dnem 1. ledna 2007 a končící rok, po zveřejnění seznamu kontrolních subjektů a orgánů uvedených v předchozím odstavci, uznaných Komisí, může příslušný orgán (u nás MZe) povolit odvozcům, aby uvedli na trh produkty dovezené ze třetí země, které nejsou uvedeny v seznamu uznaných třetích zemí. Dovozce musí ale prokázat, že produkt byl vyprodukován
v souladu
pravidel
rovnocenných
pravidlům
produkce,
označování a kontroly dle nařízení o EZ. Dovezený produkt musí mít osvědčení o kontrole od kontrolního subjektu daného povolujícího členského státu. Tento členský stát má vůči Komisi a ostatním členským státům oznamovací povinnost o každém takovém povolení. Komise ovšem může požádat členský stát o odejmutí takového povolení na základě negativního výsledku přezkoumání regulativním výborem.64 Jakékoliv osvědčení k dovozu, které bylo vydáno před 31. prosincem 2006 pozbývá platnost nejpozději 31. prosince 2007. 65 64
Výbor je pomocný orgán Komise, složený ze zástupců členských států. Vznikl na základě Rozhodnutí Rady 1999/468/ES, ze dne 28. června 1999, o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi 65 Srov. Nařízení Rady (ES) č. 1997/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování
37
V části C přílohy III. nařízení o EZ je upravena kontrola dovozců a prvních příjemců surovin a produktů EZ ze třetích zemí. Tato část se tedy použije pro ty dovozce, kteří dovezou produkty ze třetích zemí, které nejsou na seznamu vystaveného Komisí. Při první kontrole je dovozci stanovena povinnost úplného popisu jednotky, které musí zahrnovat provozovny dovozce a jeho dovozní činnosti, místa vstupů do Společenství a veškerá jiná zařízení, která dovozce hodlá využít ke skladování. Kromě toho musí v úplném popisu uvést závazek, že veškerá zařízení využita ke skladování budou podrobena kontrole podle nařízení o EZ. První příjemce je, stejně jako dovozce, povinen vypracovat úplný popis jednotky, pokud se ovšem ještě provádí jiná činnost jako je balení, označování a skladování produktů EZ, tak platí příslušná ustanovení v části B přílohy III., tj. v celkovém popise jednotky musí být vyznačena zařízení používána pro výše uvedené činnosti. Dovozce je dále povinen informovat kontrolní organizaci o všech dovezených zásilkách, včetně uvedení jména a příjmení prvního příjemce a veškeré podrobné informace, které si kontrolní organizace vyžádá(např. kopie kontrolního osvědčení na dovoz výrobku). Při příjmu výrobku ze třetí země je povinen první příjemce zkontrolovat uzavření balení a zda se označení zásilky shoduje s dovozním osvědčením.66 V praxi vypadá postup, těch dovozců kteří dováží produkty EZ ze třetích zemí na základě povolení (tj. neuvedení této třetí země na seznamu), následovně: v případě plánování dovozu je nezbytné požádat MZe prostřednictvím kontrolní organizace o vystavení tzv. „dovozního zmocnění“. Dovozce musí poskytnou kontrolní organizaci nezbytné údaje jako jsou zejména platné osvědčení o kontrole ze země původu. Kontrolní organizace následně žádost zpracuje a zašle ji MZe. MZe toto dovozní zmocnění stvrdí a zašle žadateli. Dovozce informuje ve třetí zemi kontrolní organizaci, která vydala osvědčení o kontrole, o referenčním čísle dovozního zmocnění a při uskutečnění dovozu předloží toto zmocnění celním orgánům k ověření.
66
Osvědčení se vydává na základě Nařízení Komise (ES) č. 1788/2001, ze dne 7. září 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k ustanovením týkajícím se osvědčení o kontrole při dovozu ze třetích zemí podle článku 11 nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin
38
Dovozní zmocnění se vztahuje pouze na tuto zásilku, pro každou další musí být vystaveno nové zmocnění. Dovezený výrobek se tedy stává vstupem do Společenství způsobilým k prodeji. Nicméně mezi spotřebiteli, ale i mezi odborníky se můžeme setkat s obavou
z výrobků
dovážených
z Číny,
kde
„mimo
jiné“
dochází
k soustavnému porušování lidských práv. Kontroverzně také působí dovoz z „tak vzdálené“ země, jako je právě Čína, výrobky jsou většinou přepravovány leteckou dopravou, která ovšem zanechává negativní následky na životním prostředí. Tím je vlastně porušována jedna ze zásad EZ, která spočívá v šetrném chování k životním prostředí. Spotřebitel by tedy neměl výrobky dovážené ze vzdálených zemí kupovat, ale měl by spíše upřednostňovat tuzemské výrobky.
4. 5. VOLNÝ POHYB BIOPOTRAVIN A BIOPRODUKTŮ VE SPOLEČENSTVÍ Se vstupem ČR do Společenství skončila od 1. 5. 2004 povinnost vývozců žádat o vývozní osvědčení do zemí EU. ČR se stala součástí systému volného pohybu ve Společenství. Volný pohyb zboží je ve Společenství zaručen SES, v části třetí hlavy první, kdy je řečeno, že je Společenství založeno na celní unii, která zakazuje v rámci unie vývozní a dovozní cla, množstevní omezení dovozu a vývozu. Avšak množstevním omezením není zakázán dovoz či vývoz odůvodněn zejména ochranou zdraví a života lidí, veřejnou mravností a jinými omezeními mezi členskými státy. Přesto vývozní a dovozní povinnost neodpadá pro třetí země. Volný pohyb produktů EZ ve společenství je upraven článkem 12 nařízení o EZ, kde je stanoven zákaz omezování nebo zakazování produktů EZ na společný trh ve Společenství. Nicméně členské státy mohou použít přísnější pravidla na hospodářská zvířata a živočišné výrobky, které jsou vyráběny na jejich území, avšak nesmějí zakazovat nebo omezovat uvedení na trh jiných zvířat, které odpovídají požadavkům nařízení o EZ. Spotřebitel se tedy může na našem trhu setkat s „ekoznačkou“ jiného členského státu. Pro spotřebitele to ovšem může být matoucí. Český spotřebitel je zvyklý na onačení „biozebrou“ a „ekoznačení“ ostatních členských států v něm vzbuzuje dojem, že se nejedná o produkty EZ. Přičemž
39
zahraniční „bioznačka“ je rovnocenná té české na základě nařízení o EZ.
4. 6. KONTROLNÍ SYSTÉM NA TRHU ČR Smyslem kontroly v EZ je ochrana spotřebitele před nepravostí biopotravin, ochrana ekologických podnikatelů před nekalou soutěží ze strany nepravých ekologických podnikatelů a v neposlední řadě ochrana daňových pokladníků, kteří odvádějí daně do státního rozpočtu ze kterého je poté financován systém státní podpory EZ. Systém kontroly je u nás zakotven od vytvoření Metodického pokynu pro EZ z r. 1992, kdy tuto kontrolu prováděli inspektoři na základě jmenování od Certifikačního výboru. Tento systém fungoval do zavedení kontroly a certifikace skrze smlouvu o supervizi podle Nařízení o EZ, tuto kontrolu vykonával na našem území německý Bioland, GmbH. Od dubna 1999 byl Bioland na kontrolním trhu vystřídán KEZem na základě akreditace u EU. Na současném českém kontrolním trhu působí celkem tři organizace, jimiž jsou již výše zmiňovaný KEZ, o. p. s., který měl až do ledna 2006 „kontrolní monopol“, ABCERT, GmbH a BIOKONT CZ, s. r. o. KEZ je obecně prospěšná společnost podle zákona o obecně prospěšných společnostech67, která byla založena v roce 1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravin
PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické
zemědělství FOA a Spolkem poradců ekologického zemědělství EPOS.68 KEZ je akreditován u Českého institutu pro akreditaci od r. 2001 (příloha č. IX.). V současnosti KEZ kontroluje zhruba 800 ekologických zemědělců, 150 výrobců biopotravin a dokonce i 1 včelaře. ABCERT, GmbH působící na našem kontrolním trhu od 1. 1. 2006, je nevětší kontrolní organizací v SRN, kde kontroluje více než 6000 podniků v EZ a více než 1000 zpracovatelů biopotravin a bioproduktů. BIOKONT CZ, s.r.o. byla založena v roce 2005 jako reakce na narůstající nespokojenost v kontrole EZ, a s cílem přispět k vytvoření zdravého konkurenčního prostředí. Kontrola je prováděna na základě § 29 zákona o EZ, kdy MZe na základě
67
Zákon č. 248/ 1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 68 KEZ, o.p.s., O společnosti [ citováno dne 22. března 2007 ]. Dostupný z http://www.kez.cz
40
výsledků obchodní veřejné soutěže69 uzavře smlouvu s danou PO, která chce provádět kontrolu v EZ, o oprávnění vydávat osvědčení a provádět kontroly. Mezi ekologickým podnikatelem (výrobcem) a kontrolní organizací je uzavřena smlouva o kontrolní činnosti dle § 591 a násl ObchZ. Kontrola probíhá ve všech stupních, tím je spotřebiteli garantována vysoká míra jistoty, že se k němu dostane kvalitní produkt EZ. V příloze III. nařízení o EZ v návaznosti na jeho čl. 8 a 9 jsou stanoveny minimální kontrolní požadavky a preventivní opatření kontrolního systému, jsou zde stanoveny požadavky na první kontrolu, kontrolní návštěvy, vedení účetních dokladů, skladování produktů aj. Kontrolní návštěva musí být provedena nejméně jednou za rok. Kontrolní organizace odebere vzorky, aby zjistila, zda se nepoužívají produkty nebo postupy produkce, které není nařízení povoleno. Po každé kontrole se zpracuje kontrolní zpráva. Kromě této každoroční kontroly se provádějí i namátkové ohlášené či neohlášené kontroly. Zjistí-li kontrolní organizace na základě výsledků kontrol nedostatky, navrhne MZe uložení pokuty za správní delikt (§ 33 zákona o EZ) nebo zvláštní opatření (§34 cit. zákona). Pokuta může být uložena až do výše 1000 000 Kč. Zvláštním opatřením se rozumí odstranění loga BIO na daných produktech. Stejně tak musí být odstraněno i ekologické logo Společenství (příloha č. IV.) Ekologický podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že zejména použije nepovolené krmivo, používá vázné ustájení zvířat, provádí přenos embryí, nezajistí jednoznačnou identifikaci zvířat aj. PO za správní delikt neodpovídá v případě, že prokáže veškeré vynaložené úsilí, aby porušení zákona nebo nařízení o EZ zabránila, avšak k tomuto porušení došlo. Příkladem může být kontaminace krmiva GMO, pokud ekologický zemědělec prokáže, že od dodavatele získal písemné vyjádření, že krmivo GMO neobsahovalo.
69
§ 281 a násl. ObchZ, ve znění pozdějších předpisů
41
5. ZAJIŠTĚNÍ OCHRANY SPOTŘEBITELE V EZ
5. 1. PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANY SPOTŘEBITELE Problematiku ochrany spotřebitele řeší v celosvětovém měřítku rezoluce OSN č. 39/248 z 9. dubna 1985, o ochraně spotřebitele. V EU je politika ochrany spotřebitele upravena článkem 153 SES, kam byla včleněna Maastrichtskou smlouvou. Dle tohoto ustanovení Společenství přispívá k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele přijímáním harmonizačních opatření směřujících k dotváření vnitřního trhu.70 Roku 1975 byl Radou EHS schválen Předběžný program politiky na ochranu spotřebitele, obsahující pět základních práv spotřebitele, kterými jsou právo na ochranu zdraví, právo na ochranu hospodářských zájmů, právo na náhradu škody, právo na informace a právo na zastoupení. Následně Rada vydala několik prováděcích směrnic k čl. 153 SES v oblasti ochrany zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů, jakož i poskytování odpovídajících informací. Systém ochrany spotřebitele zastřešuje Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.71 Právní úprava ochrany spotřebitele na úrovni Společenství je značně rozsáhlá, avšak nekompletní, a proto je členským státům ponechán velký prostor pro vlastní úpravu. U nás je ochrana spotřebitele zajištěna hned několika způsoby právní ochrany. Její základ nalezneme v předpisech soukromoprávní i veřejnoprávní povahy. Významnou pozici zaujímá zákon o ochraně spotřebitele72( dále jen zákon o ochraně spotřebitele), jehož záměrem bylo vytvořit komplexní veřejnoprávní úpravu ochrany spotřebitele z důvodu možnosti postihu zanedbatelných případů porušení práva, které by jinak, v soukromoprávní úpravě, zůstaly bez potrestání. Trestněprávní ochrana je zajištěna skrze trestní zákon73(dále jen TZ), který chrání spotřebitele hned v několika skutkových podstatách, a to zejména 70
Týč, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. 2.vydání. Praha: Linde, 2000, str. 243 71 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele ("nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele") 72 Zákon č. 634/ 1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 73 Zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
42
v § 121 poškozování spotřebitele, kde jsou stanoveny dvě formy samostatných skutkových
podstat.
První
forma
představuje
klasické
poškozování
spotřebitele, jako je šizení na jakosti, hmotnosti nebo množství. Druhá forma postihuje takové jednání, kdy ještě spotřebitel nemusel být poškozen, stačí tedy pouhé úmyslné zatajení podstatných vad výrobků.Přičemž v EZ je relevantní použití první formy skutkové podstaty. Spotřebitel může být „šizen“ na jakosti u výrobku označeného „eco“ či „bio“, a přesto vůbec nemusí jít o produkt EZ. Samozřejmě, že zde dochází k souběhu i s jinými skutkovými podstatami jako z ObchZ. Soukromoprávní úprava je u nás upravena skrze občanský ( dále jen OZ)74 a ObchZ, kde se ochrana uplatňuje pokud nedojde k dobrovolnému splnění povinností, nicméně spotřebitel při využití soukromoprávní obrany se vystavuje nebezpečí zdlouhavého a náročného procesu.
5. 1. 1. Zákon o ochraně spotřebitele Předmětem úpravy podle tohoto zákona je stanovení některých podmínek podnikání, které jsou významné pro spotřebitele a oprávnění spotřebitelů. „Spotřebitelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami“75, nicméně spotřebitel nemůže podle tohoto zákona uplatňovat samostatně své nároky vůči podnikatelům, kteří poškodili jeho zájmy. Spotřebitelé tak mohou pro posílení svých práv zakládat občanská sdružení dle zákona o sdružování.76 Sdružení již mohou činit podněty k orgánům veřejné správy a v rámci jejich dohledu nad ochranou spotřebitele byla novelou, na základě směrnice77, do zákona přidána i pravomoc sdružení podávat návrh na zahájení u soudu o zdržení se protiprávního jednání vůči spotřebiteli. Zákon o ochraně spotřebitele ve své druhé části vymezuje podmínky podnikání určením povinností při prodeji výrobků. Tyto povinnosti lze shrnout do následujících zásad:
74
Zákon č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů §2 odst. 1 písm. a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 76 Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování, ve znění pozdějších předpisů 77 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES o žalobách o zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitele 75
43
•
zásada poctivosti, kdy prodávající nesmí šidit na hmotnosti, kvalitě a
množství •
zásada zákazu diskriminace spotřebitele
•
zásada zákazu klamání spotřebitele, tato zásada je obecně upravena
v ObchZ, v rámci úpravy nekalé soutěže. Zákon o ochraně spotřebitele výslovně zakazuje klamání spotřebitele skrze uvádění nepravdivých údajů o výrobku •
zásada informační povinnosti stanovuje povinnost prodávajícího řádně
informovat spotřebitele o vlastnostech výrobku Dozor nad ochranou spotřebitele vykonávají orgány státní správy78 komplexně již na počátku celého řetězce, kterým výrobek prochází od výrobce až ke spotřebiteli. Jako sankční opatření za porušení povinností stanovených cit. zákonem lze uložit pokutu, která může dosáhnout výše 50 000 000,- Kč. Pokutu ukládá ten orgán, který zahájil správní řízení jako první, přičemž o zahájení řízení musí uvědomit ostatní orgány státní správy. Uložením pokuty ovšem není dotčena povinnost k náhradě škody podle obecně závazných předpisů. V EZ je zaveden komplexní systém kontroly produktu již od samého počátku, je zde zaveden systém certifikace, na jehož konci je vydán certifikát o shodě
daného
produktu
s deklarovanými
vlastnostmi.
Certifikát
pak
spotřebiteli mnoho vypovídá o kvalitě produktu. Jelikož se v současné době setkáváme s případy, kdy se spotřebitel nemůže dovolat nápravy za vadu určitého výrobku, samozřejmě, že v krajním případě se lze soudit ale náklady bývají vyšší než způsobená škoda, tak by se mělo de lege ferenda tyto spory řešit mimosoudně. Existuje několik institutů, které jsou v současnosti platné v jiných zemích EU. V Polsku působí speciální soudy, řešící výhradně spotřebitelské záležitosti. Nebo institut ombudsmana, který chrání práva spotřebitelů, u nás takto působí finanční arbitr, který má ovšem přesně vymezenou působnost, a to řešit spory klientů s bankami v rámci bezhotovostního platebního styku. Řešení sporů skrze rozhodčí doložky je
78
Dále orgány územní samosprávy a ostatní orgány veřejné správy, těmito orgány jsou na příklad Česká obchodní inspekce, Česká zemědělská a potravinářská inspekce, veterinární správa aj.
44
většinou v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech79, která každému zaručuje právo na spravedlivý proces. Spotřebitel tedy nesmí být zbaven práv, která jsou mu zaručena skrze platné právní předpisy. Další možností mimosoudního řešení je zavedení mediačního řízení, avšak i toto řízení má svá úskalí. A to takové, že mediátor pouze asistuje při hledání smíru a není oprávněn rozhodnout. Mediační řízení by mohli na základě právní opory vykonávat spotřebitelské organizace, tomu by se ale měla dát přesnější pravidla, tak aby stoupla důvěra v objektivnost takového rozhodování. Evropská komise v současnosti požaduje po členských státech, aby do svého systému ochrany spotřebitele zavedli mechanismus mimosoudního řízení spotřebitelských sporů. Komise už určila i principy, které by měly dodržovat rozhodující orgány, jimž by stanovené mechanismy byly podřízeny. Jedná se zejména o princip transparentnosti, nestrannosti a také nutnosti rychlého řízení, které by mělo být zdarma.80
5. 1. 1. 1. Zásada zákazu klamání spotřebitele Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, je tato zásada obecně upravena v hlavě V., části první ObchZ v rámci nekalé soutěže. Využití možnosti postupu podle §44 ObchZ předpokládá splnění tří podmínek generální klauzule, a to jednání musí být v hospodářské soutěži, musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům. Zákon o ochraně spotřebitele výslovně stanovuje zákaz klamání spotřebitele zejména uváděním nepravdivých, nedoložených, neúplných a jiných nepřesných údajů. Ve smyslu tohoto zákona je tento zákaz klamání spotřebitele stanoven každému, a to i osobám, které vykonávají činnost bez živnostenského oprávnění, tzv. neoprávněné podnikání. Z pohledu správného označení výrobku je tato zásada velmi důležitá, přičemž nezáleží na okolnosti, zda je údaj použit s úmyslem oklamat spotřebitele, anebo zda je schopný vyvolat u spotřebitele mylnou představu o
79
Sdělení č. 209/ 1992 Sb., Federálního ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů 80 Autor neznámý, ČR dosud nezavedla opatření na mimosoudní řešení spotřebitelských sporů [ citováno dne 20. března 2007]. Dostupný z http://www.businessinfo.cz
45
vlastnostech výrobku. Uplatní se zde objektivní odpovědnost za jiný správní delikt bez nutnosti prokazování zavinění. Mnohdy ovšem není jednoznačné bez znaleckého posudku, zda se jedná o jiný správní delikt, a nebo o skutkovou podstatu trestného činu.81 Jako příklad klamání spotřebitele bych uvedla spor o neoprávněně používaný nápis BIO na jogurtu Danone. Společnost Danone v letech 1996- 2000 vyráběla jogurt pod názvem BIO Bifidus Activ, který však nebyl produktem ekologického zemědělství. Nápis BIO je vyhrazen pouze pro produkty EZ. V roce 1998 podala společnost PRO- BIO žalobu a požadovala po společnosti Danone veřejnou omluvu za chování , které mohlo vést ke klamání spotřebitelů a parazitování na pověsti výrobců biopotravin. Společnost Danone prvně pouze přejmenovala svůj produkt na Activii a po letech sporů nakonec Danone navrhlo smírné řešení spočívající v tom, že se veřejně omluví spotřebitelům a nikoliv společnosti PRO-BIO. S tím tedy Pro-Bio souhlasilo a Danone se veřejně omluvilo, ale až v únoru 2006. Podle vyjádření Pro-Bia bylo hlavním cílem žaloby obecné napravení precedentu nebezpečného pro hospodářskou soutěž, který spočíval v tom, že velký hospodářský subjekt využil svého postavení a choval se nezodpovědně ke spotřebitelům.82 V tomto případě si nejsem jistá, zda zrovna tato mimosoudní dohoda byla dobrým řešením. Danone se sice omluvilo, ale až za dobu pěti let, což spotřebitel, který pozorně nesledoval vývoj celého případu, netušil, že se řeší „nějaké“ označení na jogurtu Danone. Dále Danone formulovalo omluvu bez použití formule „ omlouváme se veřejnosti“, tím ani spotřebitel nemusel zachytit, že se týká o omluvu právě určenou jemu. V rámci tohoto sporu došlo k souběhu několika skutkových podstat v nekalé soutěži, kromě bezpodmínečného naplnění generální klauzule sem patřila i klamavé označení zboží a služeb, klamavá reklama, parazitování na pověsti, vyvolání nebezpečí záměny a ohrožování zdraví a životního prostředí. Žalobci opřeli žalobu o §52 ObchZ a v žalobě uvedli, že dochází ke zřejmému ohrožování životního prostředí, protože EZ je oproti konvenčnímu zemědělství, šetrnější životnímu prostředí. Nesmí se ale
81
Podle TZ by se mohlo jednat o skutkovou podstatu trestného činu poškozování spotřebitele ( §121 ), ohrožování zdraví závadnými potravinami ( §193, §194 ), ublížení na zdraví ( §§ 223, 224 ), obecné ohrožení ( § 180 ), eventuálně i jiných trestných činů. 82 Mach, M. Danone se omluvilo.EKOLIST, 2006, č. 3, s. 19.
46
opomínat, že k porušení tohoto ustanovení dojde, pokud dojde
porušení
veřejnoprávních předpisů na ochranu životního prostředí nebo zdraví spotřebitele.
5. 2. NEPŘÍMÁ OCHRANA SPOTŘEBITELE Ochrana spotřebitele je také zajištěna nepřímo s přihlédnutím k ochraně jeho zdraví. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zdraví člověka mohou ovlivňovat výrobky buď přímo či zprostředkovaně přes stav životního prostředí včetně zpětné vazby tohoto prostředí, odrážejícího se na zdraví.83 V EZ je ochrana zdraví spotřebitele zajištěna kvalitou potravin zvláště ve vazbě na potravinový řetězec, kdy veškeré produkty pocházející z EZ jsou kontrolovány od svého počátku až do doby, kdy se dostane ke spotřebiteli. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí upravuje procesy posuzování vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. V rámci PRV je podporováno zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí oproti konvenčnímu zemědělství, které má negativní
vliv
na
půdní
fond
skrze
používání
chemických
látek
k obhospodařování. Konvenční zemědělství je navíc hlavním zdrojem emisí amoniaku do ovzduší. V rámci EU byl stanoven pro ČR emisní strop do roku 2010, který koresponduje s roční emisí amoniaku v zemědělském sektoru. Tomuto by se dalo zabránit skrze využívání alternativních zdrojů energie a využití biotechnologie, kde nejvýznamnějším zdrojem energie v současnosti je biomasa. Základní cíle ochrany a tvorby veřejného zdraví jsou zakotveny na komunitární úrovni v čl. 152 SES. Evropský parlament a Rada vydaly rozhodnutí, kterým se přijal akční program Společenství v oblasti veřejného zdraví pro období 2003 – 200884, tento pětiletý akční program má tři základní cíle: zlepšování úrovně informovanosti o zdraví, rychlá reakce v případě ohrožení lidského zdraví a podpora a prevence zdraví obyvatel.85
83
Dudová, J. Některé právní aspekty ochrany zdraví spotřebitele.Brno:Masarykova univerzita, 1998, s. 35 84 Rozhodnutí č. 1786/ 2002/ ES, ze dne 232. 9. 2002, kterým se přijímá akční program společenství v oblasti veřejného zdraví ( 2003- 2008 ) 85 The programme, which shall complement national policies, shall aim to protect human health and improve public health [citováno dne 21. března 2007].Dostupný z http://ec.europa.eu
47
Na národní úrovni je tento institut upraven zákonem o péči ozdraví lidu86, přičemž ochrana veřejného zdraví je definována i ve dvou strategických dokumentech, a to v Akčním plánu zdraví a životního prostředí ČR a v dlouhodobém programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR pro všechny v 21. století. V zákoně o péči o zdraví lidu je pro spotřebitele významný institut „zdravé životní podmínky“, který chrání obyvatelstvo skrze užívání nezávadných předmětů. Instituce, která se zabývá působením životního prostředí na zdraví lidí je hygienická služba, orientována spíše na prevenci předcházení negativních dopadů na zdraví lidí. Akční plán zdraví stanoví několik cílů ochrany zdraví. Zejména trvale zajišťovat zdravotní nezávadnost potravin cestou minimalizace obsahu cizorodých látek v produktech zemědělské výroby a podporu ekologicky šetrného způsobu hospodaření. Těmito cíly se podporuje EZ, které spotřebiteli zaručuje ochranu jeho zdraví skrze nezávadnost biopotravin a bioproduktů, kde je sledován kompletně potravinový řetězec tak, aby nedošlo ke kontaminaci
chemickými
látkami
běžně
používaných
v konvenčním
zemědělství. Ve druhém ze strategických programů je stanoveno několik hlavních programových bodů. S EZ z nich souvisí zejména snížení expozice obyvatelstva
vůči
zdravotním
rizikům
souvisejících
se
znečištěním
jednotlivých složek životního prostředí a zvýšení nabídky, cenové dostupnosti a dosažitelnosti bezpečných potravin. Řídícím centrem programu je MZ, přičemž zodpovědnost na programu nese vláda ČR.
5. 2. 1. Kvalita bioproduktů a biopotravin Kvalita produktů z EZ je dána způsobem, jakým byly rostliny vypěstovány, jak byla zvířata chována a jakým způsobem se zpracoval, skladoval a distribuoval produkt. Kvalita produktu se tedy chápe jako výsledek celého zemědělského systému. Tento systém produkce je zajištěn přísným kontrolním systémem v EZ. Zákon o EZ vylučuje možnost vědomé či úmyslné využívání škodlivých látek k produkci ekologických komodit, prosazuje ohleduplnost
86
Zákon č. 20/ 1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
48
k chovu hospodářských zvířat, stanovuje zpracování bioproduktů a zajišťuje kontrolní mechanismus pro celý produkční proces.87 Ekologický
podnikatel
má
povinnost
zabezpečit
ekologicky
obhospodařované pozemky proti nežádoucím škodlivým vlivům ze sousedních pozemků, které nejsou obhospodařovány ekologicky. Takovým zabezpečením je zejména výsadba živých plotů, větrolamů či pásů zeleně. Zákon o EZ k chovu hospodářských zvířat stanoví podmínky péče o zdraví, pohodu a prostorové nároky na vybavení a zabezpečení zvířat. V rámci ochrany zvířat se uplatní i zákon na ochranu zvířat proti týrání. Biopotraviny musí minimálně splňovat požadavky dané zákonem o potravinách88 (dále jen zákon o potravinách). Mezi nejzákladnější požadavek patří chemická nezávadnost potravin. Biopotraviny tedy musí splňovat veškeré požadavky, které jsou kladeny na konvenčně vyráběné potraviny. Prioritou EZ je kvalita, zajišťující přirozenost nutričních hodnot a fyziologických vlastností produktů. Spotřebitel si je navíc vědom, že konzumuje produkt šetrný k životnímu prostředí a k neobnovitelným zdrojům surovin a energie. Ze strany spotřebitele se jedná o jeho životní styl, ve kterém se kloubí jeho sociálně-psychologická, morální, etická a environmentální stránka. Jenom asi jedna desetina přídatných a pomocných látek, které jsou jinak přípustné v běžné potravinářské výrobě, se smí používat při zpracování biopotravin.89 Používají se tedy ty látky, které jsou uvedeny v seznamu příloh nařízení o EZ, jako jsou různá přírodní hnojiva (chlévská mrva, kejda, drůbeží trus), přípravky na ochranu rostlin aj. Z výzkumů kvality biopotravin ve srovnání s potravinami z konvenčního zemědělství vychází, že bioprodukty obsahují méně pesticidů a dusičnanů, obecně mají lepší chuť, neobsahují GMO a zbytky antibiotik. Některé studie popisují negativní vliv látek DDT a PCB na lidské zdraví. Tyto látky se snadno váží na tuky, tím se snadno dostanou do těla člověka, kde negativně
87
Srov. zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb. Úplné znění vyhlášeno pod č. 30/2006 Sb 88 Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů 89 Leibel, M. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, II. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2006, s. 13
49
ovlivňují lidské zdraví. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku
s
vysokými
koncentracemi
PCB
onemocněli
tzv.
chlorakné,
dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů,90 nebo se rizikovost těchto látek projevila až v dalších generacích.
5. 2. 2. Trh s biopotravinami v Evropě a v ČR V posledních letech biotrh výrazně roste s důsledkem rostoucího povědomí o kvalitě potravin mezi spotřebiteli, jež následovalo zejména po nedávných skandálech s bezpečností potravin, lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat i v budoucnosti.91 Přesto lze ale evropský biotrh charakterizovat určitými nedostatky jako jsou vysoké náklady na distribuci a rychle se měnící potřeby spotřebitelů. Vysokým nákladům na distribuci lze předejít vytvořením strategie podporující domácí trh než produkci na export. Neustálá poptávka po biopotravinách je ovlivňována nedůvěrou spotřebitele ke konvenčnímu zemědělství a GM organizmům. Spotřebitel vnímá biopotravinu jako kvalitní a zdravý produkt, šetrný k životnímu prostředí. Dle výzkumu T. Václavíka lze charakterizovat klasického biospotřebitele jako ženu ve věku 35-45 let s jedním nebo dvěma dětmi, má střední nebo vysokoškolské vzdělání, zajímá se o životní prostředí a o zdraví své a své rodiny a velkou část rozpočtu je schopna vydat na jídlo.92 Zatím ovšem neexistuje žádná jednotná analýza trhu spotřeby biopotravin, mnohé studie ukazují, že pro spotřebitele je největším stimulem zdraví a až sekundárně nastupuje motiv ochrany životního prostředí a etické zacházení se zvířaty. Podle nařízení o EZ „na etiketě nebo v propagačních materiálech nesmí být uvedeno tvrzení, které zákazníkovi naznačuje, že údaj uvedený v příloze V.93 představuje záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné kvality. 94“
90
Neznámý autor. Tisková zpráva: Plán ke snížení kontaminace byl schválen vládou [citováno 3. března 2007 ]. Dostupný z http://bezjedu.arnika.org 91 Václavík, T. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, II. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2006, s. 187 92 Václavík, T. Jak vypadá trh s biopotravinami. [ citováno 17. března 2007 ]. Dostupný z http://smtp.pro-bio.cz/probio/info.nsf/_/DB1AC820080204B4C1256DDA002A1069 93 Příloha V. Nařízení o EZ. Nápis s údajem o tom, že se na produkty vztahuje režim kontrol. 94 NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství
50
Na českém biotrhu se vytvořily tři druhy prodeje biopotravin: specializované prodejny biopotravin, řetězce supermarketů a prodej přímo od producenta. Český spotřebitel si přeje nakupovat biopotraviny stejně pohodlně jako konvenční potraviny. To znamená, že by rád nakupoval všechny potraviny pohromadě na jednom místě, což pro velké obchodní řetězce představuje výzvu. Některé obchodní řetězce si začínají vytvářet vlastní značky jako rakouská Billa s vlastní značkou ja!Natürlich . K tomu, aby český spotřebitel začal nakupovat více biopotravin se budou muset odstranit nákupní bariéry. Těmito bariérami jsou nedostatečná informovanost, problém důvěry a samotný problém vůle spotřebitele. Informační bariéru lze odstranit dostatečnými informacemi o užitku biopotravin. Odstranění této bariéry je jeden z kmenových bodů Akčního plánu pro EZ. Pro odstranění nedostatku důvěry spotřebitele by mělo sloužit dostatečné označování ochrannými známkami o ekologickém původu výrobku. Problematika vůle spotřebitele se dá velmi těžko ovlivnit, zde hraje roli několik aspektů, jako je vysoká cena, změna stravovacích návyků, nedostatečné vnímání užitku biopotravin a nedostatečná šíře sortimentu. Skrze Akční plán lze do budoucna očekávat, že bude mít výrazně pozitivní efekt na rozvoj trhu a spotřebu biopotravin.
5. 3. BIOVÍNO A EKOLOGICKÉ HOSPODÁŘSTVÍ RODINY ABRLOVY PAVLOV Biovíno je specifickým produktem jihomoravského EZ, vyznačující se vysokou kvalitou vypěstovaných vinných hroznů. Pěstované odrůdy jsou méně náchylné k chorobám a tudíž se nemusí a ani nesmí chemicky ošetřovat. Průmyslová hnojiva jsou nahrazována dravými roztoči a některé druhy škůdců jsou odstraňovány mechanicky. Hrozny jsou na víno zpracovány bez použití enzymů, kvasinek a dalších podpůrných látek, proto je celý proces výroby pracnější a zdlouhavější, nicméně víno je čistě přírodní. V Jihomoravském kraji se věnují pěstování biovín čtyři producenti. Jako jeden z producentů na trhu působí od r. 1991 Ekologické hospodářství rodiny Abrlovy Pavlov, jejichž stěžejními komoditami jsou biovíno a
51
biobyliny. Jejich vinohrad se nachází v CHKO Pálava. Postavení malých ekofarem hodnotí na trhu velmi negativně. Trh je podle nich delší dobu pod nátlakem nadnárodních korporací a je příliš malý na to, aby nalákal další konvenční zpracovatele k výrobě biopotravin. Drobní podnikatelé se potýkají s nedostatkem financí na různé stavební úpravy, které po nich vyžadují někdy velmi tvrdé hygienické normy, proto má hodně koproducentů
své
výrobní
procedury certifikovány,
ale
bez
vlastní
zpracovatelské výroby. Například pro domácí výrobu biosýra je zapotřebí milionové vybavení v podobě bezdotykových vodních baterií, nerezové vybavení aj. Získaná a následně i investovaná dotace může být pro ekologického zemědělce noční můrou. V případě zjištění závažného pochybení v kterékoliv části má kontrolní organizace spolu v součinnosti s MZe oprávnění zahájit správní řízení o odnětí certifikace BIO. V odůvodněných případech může dojít i k odnětí dotace a to včetně jejího vrácení. Samotnou farmu Aberlových kontroluje celkem čtrnáct institucí. Nedostatky v EZ vidí zejména v následujícím: •
problémy s investicemi- získat vyšší dotace je takřka nemožné
•
úředníci jsou nepružní- většinou pasivní, bojí se sami rozhodovat
•
za všechno se platí- platí se poplatky za jednotlivé činnosti
•
změny v územním plánu- vyřízení formalit při plánovaném rozšíření výroby na malém městě je problém
•
nedostupnost projektů a grantů- obtížné podmínky pro získání projektů, často se najde mnoho parazitujících subjektů na všech stupních přípravy a realizace
•
předpisy- nerozlišují malé a velké zpracovatele, stejné poplatky a stejné formuláře
•
problémy s distribucí- u biovína nelze uvést dobu trvanlivosti, nemá dány podmínky skladování, za kvalitu odpovídá výrobce a ne prodejce
•
certifikace- obtíže spojené s přihlašováním nových potravinářských výrobků
•
obtížné získávání úvěrů- nezájem ze strany bank investovat do
52
zemědělství95 Produkce biovína na trhu ČR je v současnosti spotřebiteli nedoceněná. Lze se však domnívat, v rámci rozvíjejícího se trendu zdravé výživy, že se biovíno stane jednou ze stejně prodávaných komodit jako klasické konvenční víno.
5. 4. GMO A EZ Jedním ze základních principů v EZ je využívání přírodních postupů. Genetická modifikace organizmu vzniká cíleným přenosem nepříbuzného genu do struktury DNA cílové rostliny, tento přenos se děje za asistence lidského faktoru. Tím se tedy použití GMO stává z hlediska zásad EZ zakázaným. V ČR
jsou
GMO
upraveny
zákonem
o
nakládání
s geneticky
modifikovanými a genetickými produkty.96 V rámci Nařízení Rady 1804/ 199997 byl zakázán výskyt GMO v produktech EZ. Tento zákaz platí pro veškeré produkty EZ včetně osiv a krmiva. Před povolením komerčního pěstování GMO je nutné zajistit ochranu před kontaminací GMO. Prvním krokem k řešení problémů s GMO bylo ze stany Evropské Komise vydání doporučení týkající se národních strategií k zajištění EZ a konvenčního zemědělství před kontaminací GMO. Mezi nejdůležitější pasáže doporučení patří spolupráce mezi sousedními farmami a izolační vzdálenost. Izolací se rozumí dostatečná vzdálenost GMO od pozemků EZ, nicméně samotná vzdálenost není dostačující, a tudíž musí být toto opatření kombinováno s dalšími opatřeními, jako je pěstování odlišných druhů, lapače pylu a oddělená přeprava. Jednotná legislativa EU v této problematice řeší výskyt a dohledatelnost GMO v produktech EZ, v současnosti platí skrze Nařízení Rady 1804/ 1999 nulová tolerance výskytu GMO v EZ a skrze Nařízení Rady 1829/ 200398 a
95
Abrlová, J. Zpracování bioproduktů. / Prezentace na kongresu o EZ/ 2006 Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů 97 Nařízení Rady 1804/1999 ze dne 19. července 1999, kterým se za účelem zahrnutí živočišné výroby doplňuje nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin 98 Nařízení Rady č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003,o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech 96
53
Nařízení Rady 1830/200399 je požadováno značení materiálu, který obsahuje více než 0,9 % GMO složky. Každý GMO má vlastní kód, tzv. jednotný identifikační kód k zajištění identifikace v průběhu celého produkčního procesu. Evropská Komise rozhodla v r. 2004 o zapsání 17 druhů GMO kukuřice, přestože v té době neměly jednotlivé členské státy připravena pravidla pro koexistenci mezi EZ a GMO. Z tohoto důvodu bylo MZe nuceno připravit národní pravidla pro koexistenci v nařízení vlády100, toto nařízení pozbylo platnosti ke dni 1. července 2006. Tento předpis se nevztahoval na všechny pěstitele GMO kukuřice, ale jen na ty, kteří žádali o dotaci v rámci národních doplňkových plateb. Novelou101 zákona o zemědělství102 se stala povinnost koexistence pro všechny pěstitele GMO. Tato koexistence je důležitá zejména z důvodu plnění Akčního plánu, kde je jedna z priorit posílení důvěry spotřebitele v ekologické zemědělství. Spotřebitelé odmítají konzumovat GMO a požadují důkladné značení těchto produktů, pro EZ je toto chování spotřebitelů výzvou k rozšíření na trhu s biopotravinami a bioprodukty. V praxi se ekologickému zemědělci může stát, že nevědomě krmí zvěř GMO, vzhledem k tomu, že současné nařízení o EZ je velmi striktní, tak zemědělec má téměř nulovou možnost obrany. Za zjištěné porušení následuje nejčastěji sankce v podobě finanční pokuty. Ekologický zemědělec se může takovéto situaci preventivně vyhnout tím, že se bude vyhýbat krmivům ze sóji (v této komoditě je nejčastější kontaminace GMO), musí mít možnost dozvědět se o potravinách obsahujících GMO a v případě kontaminace bioproduktů se soudit. V případě soudního sporu je z praxe známo, že naděje na odškodnění ekologického zemědělce je velmi malá, protože se velmi těžce dohledá pravý viník, tj. pěstitel GMO, který kontaminoval suroviny EZ. Některé výsledky odborných studií uvádí, že pěstování GM plodin s rezistencí na herbicidy ve skutečnosti zvyšuje spotřebu herbicidů a snižuje
99
Nařízení Rady č. 1830/ 2003ze dne 22. září 2003 týkající se dohledatelnosti a označování geneticky modifikovaných organizmů a dohledatelnosti původu potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organizmů 100 Nařízení vlády č. 145/ 2005 Sb., ze dne 13. 4. 2005, o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005 101 Zákon č. 445/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb. , o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 102 Zákon č. 252/ 1997 SB., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů
54
biodiverzitu prostředí.103 Pěstování GM plodin je hlavní doménou Severní Ameriky, která tím ovlivňuje trhy ostatních států. V USA navíc není povinnost GMO označovat nicméně i přes tuto negativní skutečnost má USA největší výměru plochy obhospodařované v EZ. To je dáno velkou rozlohou území, oproti tomu se Evropa soustředí na EZ, významnější podíl na trhu s GMO má pouze Španělsko.
103
Leibel, M. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, II. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2006, s. 21
55
6. ZÁVĚR Jak bylo řečeno v úvodu práce, cílem bylo analyzovat právní aspekty ekologického zemědělství a ochrany spotřebitele v něm. Diplomová práce je členěna do čtyř stěžejních kapitol, ve kterých se zabývám vývojem ekologického zemědělství, jeho pojmem, jeho základními aspekty a základními aspekty ochrany spotřebitele v systému ekologického zemědělství. V první stěžejní kapitole jsem se stručně zabývala vývojem právní úpravy. A to jak v prostředí EU, tak i v ČR včetně směrnic svazů ekologických zemědělců. Zde ovšem musím podotknout, že tyto směrnice nejsou právem vynutitelné a závazné, jsou to pouze dobrovolné nástroje. Nicméně jsou pro spotřebitele důležité, protože mu zaručují vyšší kvalitu produktu, než je tomu skrze komunitární nebo národní úpravu. Zabývala jsem se i dlouho očekávaným novým nařízením o ekologickém zemědělství. V negativním slova smyslu mě překvapilo stanovení horního limitu kontaminace produktu látkou GMO, která je při kontrole ekologickému zemědělci v určitém případě „prominuta“. Jelikož to bude upravovat nařízení, doporučovala bych upravit národní úpravu přísněji tím způsobem, že by se tento limit snížil na zanedbatelné minimum a nebo by byl úplně zrušen. Ekologické zemědělství je přeci založeno na zásadě přirozenosti a GMO svou povahou rozhodně není přirozeným. V rámci právní úpravy označování mě zaujal judikát, který se zabýval použitím označení „bio“ a „eko“. Pro většinu spotřebitelů toto označení zaručuje, že produkt byl vyprodukován v ekologickém zemědělství. Přesto ve Španělsku označení „bio“ bylo místními spotřebiteli do vydání rozsudku o zakázání užívání tohoto označení v konvenční produkci, i pro produkty konvenčního zemědělství. S největší překážkou jsem se setkala v problematice dovozu ze třetích zemí. Tato úprava je velmi složitá, co do pochopení. V těchto ustanoveních je hodně odkazováno na jiná ustanovení v nařízení o EZ a celkově na mě tato úprava působila velmi zmateně. K pochopení mi posloužily rady KEZu z praxe. V dovozu došlo ke zlepšení zejména v obchodování se třetími zeměmi, kdy ubylo byrokracie v kontrolním mechanismu, kde postačí, že kontrolní subjekt třetí země používá stejná nebo rovnocenná pravidla kontroly jako v EU.
56
V závěru práce jsem věnovala jednu kapitolu farmě Aberlových, která produkuje biovíno v Jihomoravském kraji. Zde jsem vyzdvihla nedostatky v systému ekologického zemědělství, jako jsou problémy s investicemi, nepružností v byrokratickém aparátu a neochotou bank poskytovat úvěry. V rámci zpracovávání jsem zjistila, že ekologické zemědělství se musí dělat s opravdovou láskou, protože systém nastavený v ekologickém zemědělském systému je hodně přísný. Aby ekologický zemědělec dostal kýžený certifikát, musí podstoupit několikaletou náročnou konverzi, ale ani potom nemá vyhráno, protože následují kontroly. K současnému fungování mají ekologičtí zemědělci několik výhrad. Setkávají se s přemrštěnými nároky na dodržování hygieny a často za pochodu přetvářenými pravidly. Spotřebitel má na druhou stranu zaručeno, že nikde jinde, jako právě v této oblasti, se nesetká s tak důkladným systémem kontroly a označování zboží, a to zejména v době, kdy se děje kolem něho několik skandálů v podobě BSE a různých alergií. ČR patří v Evropě mezi rekordmany v EZ, podle statistik k roku 2006 se ekologicky obhospodařovalo zhruba šest procent z celkové produkce. Nesmí se ale zapomenout, že většina ekologických zemědělců hospodaří s biosenem, protože na travní porosty jsou snadno získatelné dotace. EZ je šetrné k životnímu prostředí, oproti konvenčnímu zemědělství, které způsobuje znečištění spodních vod či erozi půdy. Řešení těchto negativních následků jde na vrub veřejnému rozpočtu, a to nemluvě ani o nákladech spojených s léčbou alergií a dalšími civilizačními chorobami. Jako spotřebitelé jsme velmi silná skupina, která se musí naučit uvažovat o širších důsledcích vlastní spotřeby a začít se podle toho také chovat.
57
RESUME The subject of this thesis is the ecological agriculture (EA) and customer protection. I have chosen this subject, because I am intensely interested in environment protection and customer protection issues, especially when related to the protection of customer's health. The ecological agriculture is one such way of protecting the health of a customer, from more than one point of view. Not only it guarantees the products have not been treated with chemicals, it also guarantees considerate utilization of the environment and the individual energy sources. The thesis is divided to four fundamental chapters. These include legal regulations of ecological agriculture, the concept of ecological agriculture itself, basic legal aspects of the ecological agriculture and the way ecological agriculture helps to protect the customer. There is no international treaty in existence, that would provide international legal regulations for ecological agriculture. We can create a three-level hierarchy of legal regulations of the ecological agriculture, where the basic level includes Council regulations of ecological agriculture, the middle level includes national statues of the member states and the highest, most strict level contains directives of ecological farmers federations. One has to consider, that the farmers directives are not legally binding. They are only applicable in situations, when an ecological farmer voluntarily conforms to such directives, providing the customer with products of even higher quality than those produced according to national or EU-level regulations. Regulations of the IFOAM federation are the most important ones. They are applicable in countries outside EU, however some parts of the regulations are also included in regulations used by ecological farmers within the EU. Among the most significant federations in the ecological farming market are Naturland and Bioland of Germany and the Swiss Biosuisse federation. Within the scope of the Czech republic, the PRO-BIO federation residing in Šumperk is the most recognized one. The development of the legal regulations of the EA in the Czech republic started in the 1990s, when the Ministry of Agriculture started working on its "Guideline to the ecological farming". The Law on the ecological farming was adopted in 2000, and when the CR joined the EU in 2004, the Directive on
58
ecological farming No. 2092/91 came into force in the CR. The Guideline is still effective, however one has to realize that it is merely an organizational instrument, which is not legally binding nor enforceable. When the Directive on EA came into force, the Law on EA became its amendment in the fields the Directive does not regulate, especially in the field of administration, such as marking, registration of ecological farmers and administrative torts. The Directive namely regulates the fields related to principles of the EA, production rules, ways of inspection and import from third countries. A new directive is supposed to come into force in 2009, which should be much more transparent and should secure more protection for the customers in the marking of the EA products. It should also mean a singnificant change in the GMO regulations by removing the total ban of such organisms. It introduces a 0.9% limit of tolerated contamination of ecological products. The legal regulations chapter of this work also addresses the Countryside development plan. The Plan is only a roadmap, not enforceable by law, but it servers as a guideline for developing the countryside. It consists of so called "axes", where the "axis one" describes the development of the EA. In the next fundamental chapter I deal with the concept of the ecological agriculture itself. I analyze the principles of the EA, that result from holistic approach to the nature. The priciples of animal protection mainly come from following the principle of welfare, meaning the livestock are guaranteed comfort. These principles are described in the Directive on EF, that ensures the animals bred in EA must not be harmed in any way. The principles of proper breeding are also enforced by other national laws, such as the Law on veterinary care. The next part of the chapter deals with the EA statistics for 2006; I describe the development of the EA and mention the national "Czech organic food of the year" competition, which has already earned its traditional place on our bio-food scene. The next part is focused on legal aspects of the EA. Herein I cosider the legal regulations of the conversion. A conversion means the process of transforming classical farming to ecological one. Every ecological farmer has to go through this stage, as this is the "starting phase". There are deadlines prescribed for individual plants and animals. I also deal with farms registration, and marking and certification of the ecological products. I rate the marking of the organic
59
products as the most important part of my work regarding the customer protection. On the present, the customer can see many different ways of marking, such as the European marking, the Czech marking, marking on products coming from other member states of the EU and also the markings of different federations. Within the chapter, I also mention a significant verdict on the difference between "bio" and "eco" marks. It's most intriguing that while both marks are protected in the Directive, the "bio" mark was allowed to use for non-ecological products in Spain. In the next part of the chapter the import from third countries is described. One of the greatest changes in this part of the Directive has been made last year, allowing the import of third-countries products, that conform to the regulations of the Directive or similar regulations. When the products satisfy these terms, they can be introduced to the common market of the EU. The next fundamental part is the inspection of EF. Presently, three inspection organizations commisioned with certification and marking of EF products work in our market. The final part deals with customer protection. I describe the Law on customer protection. The description of customer protection against unfair competition, i.e. unathorized marking of products, follows. The next part deals with indirect customer protection, where I define the position of a customer in relation to public health protection, quality of organic food and protection against chemicals such as DDT or the pesticides. As an application, a bio-wine farm in Pavlov village is presented. Bio-wine is one of the EA products guaranting the protection from chemicals and providing the customer with both quality and health protection. We, the customers, are a very influential group of people, who must learn to consider wider effects of their acts, and start behaving with respect to these effects. We should realize that some sources are exhaustible and that we shall protect them. The current governmental financial support of the EA is the only stimulant, that makes it possible for the EA to compete with the extremely cheap food of poor quality.
60
LITERATURA:
Monografie a články 1. Abrlová, J. Zpracování bioproduktů. / Prezentace na kongresu o EZ/ 2006 2. Daniele, A. Zpráva poslankyně Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady, kterým se mění a doplňuje nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin ze dne 6. listopadu 2003. A5-392/2003, ASPI 3. Dvorský, J. a kol. Certifikační programy v ekologickém zemědělství a výrobě biopotravin. Zpravodaj KEZ, 2003, č.6 4. Dudová, J. Některé právní aspekty ochrany zdraví spotřebitele. Brno:Masarykova univerzita, 1998 5. Gliessman, S. R. Agroecology. New York: Springer- Verlag, 1990 6. Jackson, M. The Ecological Village. Goa, India: Other India Press, 2005 7. Mach, M. Danone se omluvilo.EKOLIST, 2006, č. 3 8. Petr, J., Dlouhý, J. a kol.Ekologické zemědělství. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992 9. Šarapatka, B., Urban, J. Ekologické zemědělství, učebnice pro školy i praxi 2. díl. Šumperk: PRO-BIO Šumperk, 2005 10. Štěrba, M. a kol. Výklad s příklady a konsolidované znění Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91. Zpravodaj KEZ, 2003, č. 7 11. Týč, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. 2.vydání. Praha: Linde, 2000 12. Urban, J. Šarapatka, B. Ekologické zemědělství zemědělství, učebnice pro školy i praxi 1. díl. Praha: MŽP, 2003 13. Wolfram, R.Environmental Lability in International Law. Berlin. Erich Schmidt Verlag, 2005
Právní předpisy 1. Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. Konsolidovaná verze ke dni 2.prosince 2005 2. Nařízení Rady 1804/1999 ze dne 19. července 1999, kterým se za účelem zahrnutí živočišné výroby doplňuje nařízení (EHS) č. 2092/91 o
61
ekologickém zemědělství a
k němu
se
vztahujícím označování
zemědělských produktů a potravin 3.
Nařízení Rady č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003,o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech
4.
Nařízení Rady č. 1830/ 2003ze dne 22. září 2003 týkající se dohledatelnosti a označování geneticky modifikovaných organizmů a dohledatelnosti původu potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organizmů
5.
Nařízení vlády č. 145/ 2005 Sb., ze dne 13. 4. 2005, o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005
6.
Nařízení Komise (EHS), kterým se mění nařízení č. 94/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu pro dovozy za třetích zemí podle nařízení (EHS) č. 2092/91
7.
Nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření), ve znění pozdějších předpisů
8.
Nařízení Rady ( ES ) 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001
9.
Nařízení Rady ( ES ) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)
10.
Nařízení Komise č. 94/1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu pro dovozy ze třetích zemí, a k tomu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin ze dne 14. ledna 1992
11.
Nařízení Komise č. 1788/ 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro ustanovení týkající se osvědčení o kontrole pro dovozy ze třetích zemí podle čl. 11 Nařízení o EZ a k němu se vztahujícím označování
62
zemědělských produktů a potravin 12.
Nařízení Rady (ES) č. 392/2004, ze dne 24. února 2004, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin
13.
Nařízení Rady (ES) č. 1997/2006, ze dne 19. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin
14.
Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele ("nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele")
15.
Sdělení č. 209/ 1992 Sb., Federálního ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů
16.
Sdělení MZV č. 21/ 2000 Sb. m.s.,Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely ze dne 10. 3. 1976, pro ČR platná ode dne 24. března 1999
17.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES o žalobách o zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitele
18.
Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957
19.
Stavební zákon č. 23/ 1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů
20.
Vyhláška MZe ČR č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů
21.
Vyhláška č. 16/2006 Sb., ze dne 6. ledna 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství
22.
Vyhláška č. 53/ 2001 Sb., kterou se provádí zákon o ekologickém z zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.
23.
Vyhláška č. 16/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů
24.
Vyhláška MZe č. 451/ 2000 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech, ve znění pozdějších předpisů
63
25.
Zákon č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů
26.
Zákon č. 20/ 1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
27.
Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb.
28.
Zákon č. 445/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb. , o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
29.
Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších právních předpisů
30.
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů
31.
Zákon č. 553/ 2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb. , o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb. , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
32.
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
33.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů
34.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
35.
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
36.
Zákon č. 91/ 1996 Sb. , o krmivech ve znění pozdějších předpisů
37.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
38.
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
39.
Zákon č. 248/ 1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
40.
Zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
41.
Zákon č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
42.
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování, ve znění pozdějších předpisů
43.
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů
64
44.
Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů
Ostatní 1.
Cyklus přednášek v rámci předmětu „Ekologické zemědělství“. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, akademický rok 2006/2007
2.
Důvodová zpráva ke změně zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. ASPI
3.
Kolektiv autorů. Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010.Praha: MZe ČR – odbor rozvoje venkova a ekologie, 2004
4.
Kolektiv autorů, Směrnice PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, Praha: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, 2004
5.
Kolektiv autorů. Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU, Praha: MZe ČR, 2003
6.
Metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. 655/93-340
7.
Rozhodnutí Komise č. 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007 - 2013).
8.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 2005, číslo předpisu C107/04
9.
Rozhodnutí č. 1786/ 2002/ ES, ze dne 232. 9. 2002, kterým se přijímá akční program společenství v oblasti veřejného zdraví ( 2003- 2008 )
Internetové zdroje www.abcert.cz – ABCERT, GmBH www.agronavigator.cz www.agroweb.cz http://bezjedu.arnika.org www.bioland.de www.bionebio.cz www.biospotrebitel.cz www.bio-produkty.cz
65
http://www.businessinfo.cz http://ec.europa.eu www.ecn.cz www.enviweb.cz www.euractiv.cz www.ifoam.org – mezinárodní organizace IFOAM www.kez.cz – KEZ, o.p.s. www.mze.cz – Ministerstvo zemědělství ČR www.mesicbiopotravin.cz www.park.cz www.pro-bio.cz – Svaz PRO - BIO www.probio.cz – PRO – BIO Staré Město pod Sněžníkem http://smtp.probio.cz/probio/info.nsf/_/DB1AC820080204B4C1256DDA002A1069 - Jak vypadá trh s biopotravinami www.spotrebitel.cz www.spotrebitele.info www.tyden.cz http://cs.wikipedia.org www.zeleni.cz
66
PŘÍLOHY
Příloha I.
Hierarchie předpisů upravujících ekologické zemědělství podle kvality
Evropská unie Základní úroveň
Nařízení Rady č. 2092/1991
(mezinárodní)
Základní úroveň (národní) Nejvyšší úroveň
Ostatní svět
IFOAM Basic standards Národní zákony (pokud existují) – v EU respektují NR 2092/91 a upravují zejména otázky správní, sankce a specifika dané země Směrnice svazů (zejména tradičních), např: BIOLAND a NATURLAND (Německo) Bio Suisse (Švýcarsko) SOIL ASSOCIATION (Spojené království) Bio ERNTE (Rakousko) CALIFORNIA CERTIFIED ORGANIC FARMERS (USA) a další. DEMETER (biodynamické zemědělství – nejpřísnější směrnice pro zemědělskou produkci i zpracování)
Rozsypal R. In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, s. 45
67
Příloha II. Grafický znak, kterým se označují bioprodukty a biopotraviny dle zákona o EZ
Ke grafickému znaku musí být vždy uvedeno číslo kódu kontrolního orgánu (např. CZ-KEZ-01)
Zdroj: http://www.kez.cz
68
Příloha III. Vložit textové pole příloha č. III.
Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin (se zapracováním Nařízení Rady č. 1804/1999 o živočišné produkci v EZ)
PŘÍLOHA I
PŘÍLOHA II
Zásady ekologické produkce
Část A – Hnojiva a pomocné látky
Nařízení Komise (ES) č. 223/2003,
Část
PŘÍLOHA III
o označování a požadavcích na
Minimální
krmiva, krmné směsi a krmné
požadavky
–
Prostředky
na
ochranu rostlin
kontrolního
Část C – Krmiva
systému
suroviny
B
Část D – Doplňkové látky Část E – Látky a přípravky pro
PŘÍLOHA IV
čistění
Informace, které musí zemědělec povinně oznamovat
Nařízení Komise (ES) č. 1452/2003, zachovávající
PŘÍLOHA VI
PŘÍLOHA V
výjimku uvedenou v článku 6 (3) Nařízení Rady
Složky biopotravin
Logo
(EHS) č. 2092/91 týkající se určitých druhů osiva a
nezemědělského původu
vegetativního
rozmnožovacího
materiálu
a
PŘÍLOHA VII
stanovující procedurální pravidla a kritéria vztahující se k této výjimce
Maximální počet zvířat na
PŘÍLOHA VIII
hektar
Minimální plocha na zvíře
Nařízení Komise (ES) č. 94/1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu pro dovozy ze třetích zemí
PŘÍLOHA
a k tomu se vztahujícímu označování zemědělských
Seznam třetích
produktů a potravin
specifikace
zemí
a
příslušné
Nařízení Komise (ES) č. 1788/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro ustanovení týkající se osvědčení o kontrole pro dovozy ze třetích zemí podle článku 11 Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 a k němu se vztahujícímu označování
PŘÍLOHA I Vzor osvědčení o kontrole pro dovozy
produktů
ekologického zemědělství do ES
zemědělských produktů a potravin PŘÍLOHA II Vzor výpisu z osvědčení o kontrole
Zdroj: Leibel, M., In Urban, J. ,Šarapatka B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, II. díl.
69
Příloha IV. Ekologická značka EU- barevné a černobílé logo
Zdroj: NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin. Konsolidovaná verze ke dni 1. ledna 2007
Příloha V. Ochranné známky svazů působících v ekologickém zemědělství PRO- BIO Svaz ekologických zemědělců
Zdroj: Směrnice PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Pro ekologické zemědělství zpracované v souladu se směrnicemi svazu Bioland a s právními normami pro ekologické zemědělství České republiky.
70
Příloha VI. Program rozvoje venkova pro období 2007- 2013
Zdroj: Zdražil, Vladimír. a kol. NÁRODNÍ STRATEGICKÝ PLÁN PRO ROZVOJ VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ 2007 – 2013 [ citováno dne 20. března 2007]. Dostupný z http://kostelec.czu.cz
71
Příloha VII. Vzor žádosti o registraci ekologického podnikatele podle §6 odst. 1 zákona o EZ
Zdroj: Vyhláška č. 16/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů
72
Příloha č. VIII. Ochranná známka „organic produkt“
Zdroj: http://www.czechmade.cz/
Příloha č. IX Osvědčení KEZu o akreditaci k certifikaci a o akreditaci k certifikaci výrobků v EZ
Zdroj: http://www.kez.cz
Příloha č. X Tabulka grafických znaků užívaných v EZ v různých zemích EU
Země
Logo
Belgie
Dánsko
73
Francie
Irsko
Itálie
Německo
Nizozemí
Rakousko
Skotsko
Švédsko
Švýcarsko
74
Velká Británie
Zdroj: http://www.biospotrebitel.cz
75