PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Obor: PrF VNEM Právní vztahy k nemovitostem Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Právní vztahy k nemovitostem, jejichž vlastník není znám

Pavel Bachura 2011

1

Čestné prohlášení „ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právní vztahy k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ ____________________ Pavel Bachura

2

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................ 5

2

Historie právních vztahů .......................................................................................... 7

2.1

Zemské desky .............................................................................................................. 8

2.2

Pozemkové knihy ........................................................................................................ 9

2.3

Katastr nemovitostí ................................................................................................... 12

3

Pojmy právních vztahů …………………………………………………………...13

3.1

Subjekt právního vztahu ............................................................................................ 13

3.2

Obsah právního vztahu .............................................................................................. 14

3.3

Objekt právního vztahu ............................................................................................. 15

3.4

Pozemky .................................................................................................................... 15

3.5

Stavby ........................................................................................................................ 16

4

Etapa identifikace neznámého vlastníka ............................................................... 19

4.1

Neznámý vlastník ...................................................................................................... 19

4.1.1

Neznámý vlastník a právní předpisy ......................................................................... 22

4.2

List vlastnictví ........................................................................................................... 23

4.2.1

Část A Listu vlastnictví ............................................................................................. 24

4.2.2

Část B Listu vlastnictví ............................................................................................. 24

4.2.3

Část B1, C, D, E a F Listu vlastnictví ....................................................................... 25

4.2.4

Dostupnost Listu vlastnictví ...................................................................................... 27

4.2.5

Závaznost údajů Listu vlastnictví .............................................................................. 27

4.3

Nabývací titul ............................................................................................................ 28

4.4

Dostupné evidence..................................................................................................... 29

5

Etapa projednání právních vztahů ........................................................................ 31

5.1

Prohlášení za mrtvého ............................................................................................... 31

5.1.1

Zahájení řízení ........................................................................................................... 32

5.1.2

Řízení před soudem ................................................................................................... 33

3

5.2

Dodatečné dědické řízení .......................................................................................... 35

5.2.1

Zahájení řízení ........................................................................................................... 36

5.2.2

Průběh řízení .............................................................................................................. 37

6

Řízení o záznamu před katastrálním úřadem....................................................... 39

6.1

Podklady k řízení ...................................................................................................... 40

6.2

Průběh řízení ............................................................................................................. 40

7

Stav po právním narovnání .................................................................................... 42

8

Závěr ......................................................................................................................... 43

9

Resumé...................................................................................................................... 45

10

Seznam použitých zkratek ...................................................................................... 47

11

Seznam použité literatury ....................................................................................... 48

12

Přílohy ...................................................................................................................... 53

4

1. Úvod Problém právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, je v současné době důležitým tématem. Na jednu stranu se může tato záležitost jevit jako irelevantní, ale právní význam dotčených nemovitostí v dnešní době je zcela zřejmý a důležitý. Pro výběr tématu této Bakalářské práce mě vedly dva důvody. Prvním z těchto důvodů je fakt, že již bezmála devět let pracuji na Městském úřadě v Novém Městě nad Metují. Jako pracovník majetkoprávní odboru se věnuji problematice patřící do samostatné působnosti (majetkoprávní narovnání pozemků, vyhotovování kupních, darovacích a dalších smluv, apod.) a mám možnost přijít do kontaktu s nemovitostmi ve vlastnictví města a dalších vlastníků. V rámci narovnání právních vztahů k nemovitostem mezi městem Nové Město nad Metují a ostatními subjekty, se při aktivním vyhledávání nemovitostí, které jsou především součástí veřejného prostranství1, velmi často vyskytují nemovitosti, jejichž vlastník je identifikován pouze na základě svého jména a příjmení a případně neexistující adresy. Druhým důvodem je zajímavost dané problematiky, a to jakým možným způsobem lze zahájit právní narovnání k nemovitosti a nebýt v této záležitosti indiferentní a prokázat tak, komu svědčí vlastnické právo u nemovitostí osob, u kterých známe na základě příslušného výpisu z Katastru nemovitostí (dále jen „výpis z KN“) většinou jen jméno a příjmení. Pravdou je, že naše město nebude tím primárním vlastníkem, kterému po uskutečnění celého níže uvedeného procesu nakonec připadne vlastnické právo, ale v rámci určité kooperace při narovnání právních vztahů k nemovitostem uspořádá zmiňované vztahy na svém území do budoucna. Jsem zcela přesvědčen, že problém nedořešených právních vztahů, jejíchž vlastník není znám, byl zapříčiněn a prohlouben především s nástupem totalitního režimu od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1992, kdy tehdejší evidenci nemovitostí nahradil Katastr nemovitostí, který se navrátil k některým principům zápisů práv do pozemkových knih. Soukromé vlastnictví bylo potlačeno a právní vztahy k nemovitostem nebylo nutné zapisovat do tehdejších registrů, tzv. pozemkových knih, a jejich zápis byl obligatorně ukončen přijetím zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZák“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1951. Zápisy věcných práv k nemovitostem do pozemkových knih byly po tomto období fakultativní a měly čistě deklaratorní charakter. Rovněž je nutné 1

ŠROMOVÁ, EVA. Abeceda veřejného prostranství. Časopis Moderní obec. 2008, roč. XIV, č. 1, speciál IVIII. ISNN 1211-0507

5

se zmínit i o jednotné evidenci půdy, která byla založena v roce 1956 dle usnesení vlády č. 192 ze dne 25.11.1956 za účelem obhospodařování půdy, a evidování faktického stavu užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy k půdě. Význam zápisů věcných práv k nemovitostem byl znovu obnoven v šedesátých letech, a to přijetím zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, dále jen „ZEN“, který pro tehdejší potřeby národního hospodářství opět i mimo jiné zavedl evidenci právních vztahů k nemovitostem, a to i se zpětnou účinností. Dohledávání nemovitostí, jejichž vlastník nebyl znám a nebo byl znám jen na základě svého jména a příjmení, bylo dle mého názoru marginálním problémem. Právní úprava řešení právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, je značně obsáhlá v několika právních předpisech. Bude se především jednat o tyto nejdůležitější : zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ( dále jen „ObčZ“), zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon – dále jen „KatZ“), zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen „ZáPrNe“), zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí ZáPrNe a KatZ, katastrální vyhláška (dále jen „KatVyhl) a další právní předpisy. Primárním účelem této práce jsou především právní vztahy k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, a to předně, že vlastníci již zřejmě nežijí a subjekt, který je zapsán v katastru nemovitostí pouze pod jménem a příjmením, případně ne zcela úplnou adresou, lze velmi těžko identifikovat. Ve své práci se chci zaměřit na jednotlivé etapy procesu, a to od zahájení zjišťování rozhodných skutečností u nemovitostí, jejichž vlastník není znám, až po zapsání nového vlastníka do katastru nemovitostí. Dále se pokusím danou, výše uvedenou problematiku, která je zakotvena v jednotlivých právních předpisech a soudní judikatuře, poskládat do určité „příručky pro obce“, která by mohla usnadnit řešení právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, vyskytujících se v jednotlivých obcích. Pokusím se rovněž přiblížit historii právních vztahů k nemovitostem, jejich základní pojmy a mezníky v oblasti zápisů právních vztahů k nemovitostem a jejich hlavní právní instituty.

6

2. Historie právních vztahů Historie právních vztahů k nemovitostem s následným zápisem věcných práv2 do veřejných knih úzce souvisí s katastry. Lze říci, že se jedná o druhou stranu téže mince. Historický vývoj zápisů práv k nemovitostem do veřejných knih má na našem území dlouhodobý charakter a složitý vývoj. První veřejnou knihou byly „zemské desky“ a jejich počátek se datuje od druhé poloviny 13. století za vlády Přemysla Otakara II. (viz samostatná podkapitola č. 2.1.) Podle knihovního zákona č. 95/1871 Ř. z, říšský zákoník, (dále jen „KnihZ“) tvořily skupinu veřejných knih: mimo zmiňované zemské desky i horní knihy, pozemkové knihy a železniční knihy. Tyto knihy byly vedeny u knihovních soudů a platil u nich intabulační princip3. Společnou vlastností zmiňovaných veřejných knih byla skutečnost, že do nich byly zapisovány právní vztahy k nemovitostem (vznik, změna a zánik vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a jejich případná omezení). Veřejné knihy měly některé společné principy, ale dle způsobu, jakým byly uloženy a vedeny, se jejich zaměření a členění na jednotlivé druhy veřejných knih vzájemně odlišovalo. Výčet veřejných knih je nutno nově rozšířit i o katastr nemovitostí. Ten od 1.1.1993 převzal rovněž evidenci právních vztahů k nemovitostem a evidenci vlastníků a splňuje i většinu knihovních zásad, nebo-li principů platných pro veřejné knihy4. Nutno ale poznamenat, že v čl. I KnihZ byly jako součást výše uvedené skupiny veřejných knih zařazeny i manské a městské knihy, do kterých se rovněž zapisovaly právní vztahy k nemovitostem. Neméně významné byly rovněž horní knihy, které byly vedeny od roku 1854 a určeny k zápisu práv dle právních vztahů k nemovitostem s využitím k hornické činnosti. Horní knihy byly vedeny až do roku 1957, kdy byl přijat zákon o využití nerostného bohatství. Horní knihy vedly příslušné krajské soudy. Železniční knihy, které se vedly od roku 1874, a jejichž účelem byl zápis práv dle právních vztahů k nemovitostem, byly určeny k provozu drah pro veřejnou dopravu a vedly se až do roku 19645.

2

Ustanovení § 1 odst. 1 ZáPrNe Viz poznámka č. 7 4 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století, 1. vyd. Praha : Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2007. s. 120-121. ISBN 978-80-247-2318-1 5 JANKŮ, M. Nemovitosti, byty – prodej a koupě, 1. vyd. Praha : Nakladatelství Computer Press, a.s., 2003. s. 159. ISBN 80-7226-899-6 3

7

2.1. Zemské desky Původní funkcí zemských desek bylo zaznamenávání všech záležitostí projednávaných před zemským soudem, jakožto nejvyšší soudní instancí v Čechách. Do zemských desek se zapisovali půhony6, průběh celého soudního řízení i případné soudní exekuce, které navazovaly na samotný proces. Zemský soud také rozhodoval o majetkových věcech královských měst a církevních institucí. Historicky první doložený zápis do zemských desek je z roku 1278 za doby panování Přemysla Otakara II. Zemské desky byly ve 14. století zavedeny i na území Moravy a později i ve Slezsku. Obsah deskových vkladů se postupně rozšiřoval a v první polovině 16. století existovaly tyto řady zemských desek: desky půhonné, desky trhové, do kterých se zapisovaly majetkoprávní vztahy, další desky označené jako zápisné ( pro zápis dluhů a pohledávek) a desky památné ( zápis privilegií šlechty). Samotný zápis do zemských desek podléhal několika právním principům, které určovaly právní postavení zemských desek a právní relevanci jejich obsahu. Jedna z nejdůležitějších zásad u právního institutu zemských desek byla právní fikce. To, co nebylo vloženo do zemských desek, mohlo být bráno v pochybnost. Od samotného počátku funkce zemských desek byl pro další generace vytvořen intabulační princip7. Další důležitou zásadou byla materiální publicita, podle které platila právní závaznost zápisů do zemských desek, tzn. desky nemůže nikdo přesvědčit. Dalšími principy byly: formální publicita, která znamenala, že desky byly pro každého volně přístupné (bylo povoleno nahlížet a pořizovat si z desek výpisy) a zásada volnosti, která spočívala ve fakultativním zápisu do desek. Nicméně s rostoucím poznáním vážnosti zápisů týkajících se nemovitostí a práv se účastníci řízení zpravidla nebránili příslušným zápisům. Značnou nevýhodou zemských desek byla po dlouhou dobu jejich nepřehlednost, a to z toho důvodu, že vklady byly realizovány v časové posloupnosti bez dalšího členění územního nebo věcného. Případná orientace a dohledání kontinuity zápisů vztahující se k nemovitostem byly nesmírně pracné. Výše zmiňovanou nepřehlednost zemských desek, jejichž zápisy byly prováděny chronologicky, tak jak kdo přišel na řadu, napravil až patent císaře Josefa II. z roku 1783.

6

Jedná se o výraz, který v tehdejší době znamenal tzv. pohnání, čili předvolání před soud. Latinsky zvaný „imponere in tabulas“, což znamená „vkládati do desek“ a určoval nejen charakter registrační, ale i hmotněprávní. Jednalo se tedy o právotvornou – konstitutivní povahu. 7

8

Podle zmiňovaného patentu byly dosavadní kvaterny8 rozděleny do tří skupin, a to: desky zemské menší, desky zemské stavovské a zemské desky větší. Zemské desky vedl Zemský soud, ale po roce 1848, po vzniku tzv. knihovních soudů, byl vedením zemských desek pověřen soud malostranský, který v roce 1849 zrušil vedení instrumentálních knih a nahradil je tzv. sbírkou listin. Tento pojem je používán do dnešní doby. Po roce 1861 byly zemské desky převedeny do Brna a Opavy. Významným mezníkem v oblasti dalších zápisů práv do zemských desek byla účinnost ObčZák. Ten mimo jiné formuloval zásadu, že převod vlastnictví k nemovitostem se uskutečňuje již uzavřením smlouvy a nikoliv obligatorně zápisem do veřejných knih. Uvedený právní předpis tedy zrušil konstitutivnost zápisů do zemských desek. V některých případech se z určité setrvačnosti v zápisech pokračovalo. Definitivně však zemské desky byly uzavřeny k 1. 4. 1964, kdy vstoupil v platnost nový ObčZ a ZEN. Zemské desky byly vždy vedeny jako soupis nemovitého majetku jednoho vlastníka a samotný soupis byl rozdělen do třech částí, a to: na listu „A“ byly uváděny údaje o nemovitostech i ve více katastrálních území, tzn., že tato část listu byla velmi obsáhlá, dále na listu „B“ se značila všechna věcná práva a jejich případné změny a na listu „C“ se značila věcná a jiná práva zatěžující majetek9. K zemským deskám lze závěrem říci, že i přes svou počáteční nepřehlednost v dohledávání vlastnických vztahů k nemovitostem se po přijetí výše uvedeného patentu Císaře Josefa II z roku 183 staly velmi přehledným a propracovaným systémem, který více méně fungoval až do konce 1. poloviny 20. století. Jejich význam opět zesílil v první polovině devadesátých let minulého století, kdy zejména při navracení majetku (restitucích) bylo nutné prokázat původního vlastníka. Dle mého názoru byly zemské desky v právních vztazích velmi významným a nezpochybnitelným právním institutem, co bylo zapsáno, také platilo. 2.2. Pozemkové knihy Potřeba rekonstruovat systém evidenčních nástrojů, které se zabývaly i vznikem, změnou či zánikem věcných práv k nemovitostem, vedla k vydání KnihZ z 25. 07. 1871. Tento 8

Jednalo se o svazky zemských desek, které byly původně psány na pergamenové složky po čtyřech dvojlistech. Složky byly označovány písmeny řecké abecedy a tento způsob se zachoval v označování listů knihy. 9 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století, 1. vyd. Praha : Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2007. s. 121-124. ISBN 978-80-247-2318-1

9

zákon nabýval účinnosti při zřízení nových pozemkových knih nebo horních knih, později byl zákon rozšířen i o železniční knihy, a to ke dni, kdy se měly zmiňované knihy vést. Stejně tak jako v zemských deskách, tak i v pozemkových knihách se zapisovaly všechny právní vztahy k nemovitostem podle císařského patentu č. 946/1811 Sb.z.s. ze dne 1.6.1811, obecný zákoník občanský (dále jen „OZO“), a to i ke skutečnostem, jimž speciální zákon přiznával charakter nemovitostí. Pozemkové knihy měly charakter reálných knih, tzn., že jednotlivé vložky byly sepsány podle nemovitostí. Samotný obsah pozemkových knih se týkal zápisů k veškerým nemovitostem s výjimkou nemovitostí, které byly sledovány v zemských deskách, a které byly vedeny podle speciálních zřetelů v horních a železničních knihách, a poslední výjimku tvořily tzv. veřejné statky10. Pozemkové knihy měly rovněž jako zemské desky hmotněprávní princip k vlastnickým převodům nemovitých věcí, tedy nestačilo pouhé sepsání smlouvy, ale bylo nutné provést intabulaci do pozemkové knihy tvořící právotvorný, nebo-li konstitutivní charakter zápisů. Pozemkové knihy se skládaly ze čtyř částí: hlavní kniha, sbírka listin, mapa pozemkové knihy a pomocné rejstříky. Zápis do hlavní knihy měl výhradně konstitutivní charakter. Jednalo se o přísná formální pravidla při vedení knih, která zaručovala spolehlivost a průkaznost evidovaných údajů o nemovitostech. Tehdy existovaly dva hlavní druhy zápisů: vklad (tzv. intabulace), na jehož základě se práva k nemovitostem nabývala, převáděla, omezovala nebo rušila. Druhým hlavním druhem zápisů byly záznamy (tzv. prenotace), na jejichž základě se prozatímně zakládala věcná práva. Poznámky, oproti předchozím druhům zápisů, sloužily pouze k evidenci osobních údajů o vlastnících (nezletilost, nesvéprávnost, apod.). Vedením pozemkových knih byly pověřeny okresní soudy a ve vybraných případech to byly Krajské soudy v Praze, Brně a Olomouci. Podstata pozemkových knih spočívala zejména v jejich striktním dodržování a respektování přesných právních pravidel. Tato pravidla, označována jako hlavní principy nebo zásady, tvořila: zásadu intabulace (vkládání), zásadu volnosti (zápis nebyl prováděn z úřední povinnosti, ale na základě návrhů účastníků), zásada legality (platnosti), zásada priority (přednosti), zásada speciality (přehlednosti a přesnosti), zásada materiální publicity (věrohodnosti a důvěry ve veřejné knihy) a poslední zásada, a to souladnosti s

10

Veřejný statek – silnice, ostatní veřejné cesty, ulice, náměstí, návsi, řeky, přístavy, ostatní vody ( § 287 a § 288 OZO

10

pozemkovým katastrem, která zabezpečovala shodný přístup obou evidenčních instrumentů ke sledovaným nemovitostem11. Z daného historického hlediska lze usuzovat na velmi přesný, a řekl bych i dokonalý, institut pozemkových knih, zápisů právních vztahů k nemovitostem, ze kterého v podstatě těžíme do současné doby. Zmiňované zásady však byly částečně opuštěny po roce 1945, a to zejména s ohledem na potřebu zajistit okamžité obhospodařování rozsáhlého konfiskovaného majetku, které bylo potřeba provést přednostně ještě před administrativním zajištěním knihovního pořádku. Zajistit knihovní pořádek bylo v tak krátké době neproveditelné. Zásady, které byly natolik potřebné pro spolehlivé vedení pozemkové knihy, byly zcela opuštěny po roce 1951, a to přijetím ObčZák. Tento zákoník nijak nepodpořil či nenavázal na provedení zápisů do pozemkových knih v souvislosti se vznikem vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem12. Tím, že došlo ke změně politického režimu zápisy do pozemkových knih dostály značné újmy, a několik desetiletí fungující systém byl zlomen. Kontinuita zápisů do pozemkových knih, které měly konstitutivní charakter, byla tedy s účinností ObčZák přerušena. Od tohoto data věcná práva vznikala smlouvou samou. I když se nadále zápis práv do pozemkové knihy prováděl, neměl však konstitutivní charakter, ale jednalo se spíše o fakultativnost. Neprovedení zápisu nebylo nijak sankcionováno. Každý, kdo chtěl smluvně převést své nemovitosti, musel vycházet ze svého nabývacího titulu a nikoliv již ze zápisu v pozemkové knize. Dalším významným mezníkem v oblasti zápisů právních vztahů k nemovitostem bylo přijetí ZEN. Tento zákon však nepřinesl výraznou změnu v zápisech právních vztahů k nemovitostem. I nadále měly zápisy do této evidence pouze deklaratorní (evidenční) charakter. Na základě ObčZ účinného od 1. 4. 1964, samotná smlouva o převodu vznikala registrací státním notářstvím. Od 1. 4. 1983 dle zákona č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje ObčZ a upravují některé další majetkové vztahy, vznikalo právo k nemovitostem na základě smlouvy účinností smlouvy, která měla vazbu na registraci tehdejšího státního notářství13.

11

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století, 1. vyd. Praha : Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2007. s.127-130. ISBN 978-80-247-2318-1 12 BAUDYŠ, P. Katastr a nemovitosti, 1. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck , 2003. s.2. ISBN 80-7179824-X 13 BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Komentář., 4. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2007. s. 228. ISBN 978-80-7179-594-0

11

2.3. Katastr nemovitostí Po více než 40 letech období socialismu a návratu k demokracii v roce 1989, bylo samotným průlomem do právních vztahů k nemovitostem přijetí zejména KatZ a ZáPrNe. Oba tyto zákony nabyly účinnosti 1. 1. 1993. Přijetí těchto právních předpisů znamenalo, že se zápisy právních vztahů k nemovitostem vrací k osvědčeným principům pozemkové knihy a dochází k obnovení těchto zásad: a) priority (pořadí zápisů se řídí dobou předložení návrhu na zápis do katastru nemovitostí), b) dispoziční (řízení o povolení vkladu práva se zahajuje výhradně na návrh účastníka smlouvy), c) konstitutivnosti (práva k nemovitostem vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu nebo výmazu práva na základě rozhodnutí katastrálního úřadu), d) legality ( zápisy lze provést až po přezkoumání úplnosti a náležitosti předkládaných listin), e) formální publicity ( veřejnosti katastru nemovitostí) a f) zásada veřejné víry (důvěra ve správnost zápisů v katastru nemovitostí, provedených po 1. 1. 1993). Velmi klíčová je zásada konstitutivnosti, tzn., že smluvně zřizovaná věcná práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí vznikají teprve vkladem (intabulací) do katastru nemovitostí14. Nový Katastr nemovitostí, který zároveň ukončil předcházející evidenci nemovitostí dle ZEN, byl svěřen do působnosti veřejné správy, což muselo nutně znamenat omezení rozhodovacích pravomocí hmotně-právní povahy při konstituci právních vztahů k nemovitostem. Výkonnými orgány se tak staly po 1. 1. 1993 katastrální úřady15, které navázaly na více než čtyřicetiletou odmlku zápisů právních vztahů k nemovitostem na základě intabulace. Byly převzaty i povinnosti k dořešení právních vztahů založených restitučními, privatizačními, transformačními a dalšími právními předpisy, jejichž řešení příslušelo do té doby státním notářstvím. Z počátku docházelo i k určitým chybám při rozhodování katastrálními úřady, na základě nedostatečné právní předlohy a obtížnosti interpretace16.

14

KUBA, B., OLIVOVÁ, K. Katastr nemovitostí po novele, 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1996. s. 20-21. ISBN 80-7201-043-3 15 Ustanovení § 2 zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech 16 KLIMENT, V. Věcná práva a katastr nemovitostí, Zdiby 2001, publikace č. 28. s. 7. ISBN 80-85881-16-0

12

3. Pojmy právních vztahů Mezi základní pojmy právních vztahů k nemovitostem řadíme subjekt, objekt (předmět) a obsah právních vztahů. To jsou konstitutivní právní předpoklady k naplnění úplného právního vztahu k nemovitostem. Bez těchto právních prvků nelze narovnat žádný právní vztah ani uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí, tedy např. kupní smlouvu, darovací smlouvu, atd. Uvedené vztahy k nemovitostem bychom mohly definovat jako určitou společenskou událost, která se odehrává mezi konkrétními právními subjekty. Příslušný vztah je upraven právními normami. Účastníci právních vztahů k nemovitostem musí být nositelé subjektivních práv a právních povinností, které vznikají těmto subjektům přímo nebo zprostředkovaně na základě příslušných právních norem17. 3.1. Subjekt právního vztahu Aby určitá osoba mohla být subjektem právního vztahu, v našem případě lze označit za tuto osobu vlastníka nemovitosti, musí mít právní subjektivitu, tedy způsobilost mít práva a povinnosti18. Mezi nositele subjektivních práv a právních povinností řadíme fyzické osoby a právnické osoby. Fyzickou osobou rozumíme každého narozeného živého člověka. Právnické osoby jsou osoby fiktivní či uměle vytvořené právem, tj. zákonem nebo na základě zákona. Jedním z typických znaků právnických osob je schopnost vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a samozřejmě i se samostatnou odpovědností. Mezi právnické osoby mimo jiné řadíme i stát a obec. Orgány veřejnoprávních korporací (státní orgány a jiné orgány veřejné moci, např. soudy) mohou v mezích svých pravomocí a působností, které jsou stanoveny zákonem, rozhodovat o právech a povinnostech jiných fyzických nebo právnických osob. U právních subjektů disponujících v zákonem stanoveném rozsahu nejen způsobilostí k právům a povinnostem rozlišujeme i další druhy právní způsobilosti, např. způsobilost k právům a povinnostem, způsobilost k právnímu jednání, procesní způsobilost, atd19.

17

GERLOCH, A. Teorie práva, 3. rozšíř. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. s. 159. ISBN 80-86473-85-6 18 Ustanovení § 7 ObčZ 19 GERLOCH, A. Teorie práva, 3. rozšíř. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. s. 172-173. ISBN 80-86473-85-6

13

Právní subjektivita je stanovena normami práva, tedy objektivním pozitivním právem, a u fyzické osoby vzniká narozením a končí smrtí, přičemž jisté aspekty se projevují již v prenatálním stavu (např. způsobilost být dědicem) a trvají i po smrti (např. ochrana autorských práv). Právní subjektivita právnické osoby vzniká buď přímo ze zákona (např. státní fondy, vysoké školy, atd.) nebo zákon stanoví podmínky, na jejichž základě může vzniknout právnická osoba. Způsobilost k právnímu jednání je schopnost každého člověka vlastním jednáním nabývat práva a na druhou stranu plnit povinnosti. Fyzické osoby je v plném rozsahu nabývají zletilostí (dovršením věku osmnácti let nebo je možné nejdříve na základě uzavření manželství se souhlasem soudu v šestnácti letech). Právnické osoby nabývají způsobilosti k právnímu jednání dle jejich charakteru a předmětu činnosti. V plném rozsahu za právnickou osobu jedná její statutární orgán (např. jednatel společnosti apod.). Procesní způsobilost spočívá v možnosti činit samostatně procesní právní úkony a samostatně jednat v řízení před soudy a případně jinými orgány veřejné moci (např. podání návrhu na prohlášení za mrtvého atd.)20. Z hlediska právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, se musí jednat o takový subjekt, který má jednak právní subjektivitu a je schopen sám zahájit samotnou realizaci právního úkonu. 3.2. Obsah právního vztahu Obsahem právního vztahu jsou oprávnění a povinnosti subjektů. Jedná se o oprávnění, tedy subjektivní právo, které vytváří možnost subjektu se podle práva určitým způsobem chovat, případně se zdržet a požadovat k tomu odpovídající chování druhého subjektu. K tomu, aby daný subjekt mohl využít oprávnění, je nutný předpoklad uvážení a projev vůle ze strany oprávněného poskytnout, např. povinnému, určitou možnost tak učinit. Samotné oprávnění lze nazvat normou možnosti chování subjektu, která se může, ale nemusí, využít.

20

GERLOCH, A. Teorie práva, 3. rozšíř. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. s. 173-176. ISBN 80-86473-85-6

14

Chování subjektů v právních vztazích je závislé jednak na bezprostředním uspokojování zájmů a potřeb oprávněného, např. převod nemovitostí, a na druhé straně, aby jiný subjekt projevil nebo neprojevil vůli něco konat nebo strpět21. V případě vlastníka, který je znám pouze na základě svého jména a příjmení, nelze hovořit o právech a povinnostech vyplývajících z jeho nemovitosti. 3.3. Objekt právního vztahu Objektem právních vztahů je předmět. Tedy to, o co jde v právním vztahu a k čemu se vztahují subjektivní práva a povinnosti subjektů. V první fázi právního vztahu vznikají práva a povinnosti. Ve druhé fázi dochází k uskutečnění a naplnění určitého projevu či chování, a to primárními objekty právních vztahů. Je nutné rozlišit primární objekt (vlastní chování subjektů, které je předpokládáno a vyžadováno) a sekundární objekt, který se váže k tomuto chování. Objektem nemůže být v žádném případě fyzická osoba. Sekundární objekty mimo jiné dělíme i na věci, které můžeme nazvat jako ovladatelné hmotné předměty. Věci jsou v právních vztazích nejčastějšími objekty, tedy předměty. V právním slova smyslu jsou širším pojmem než v obecném jazyce, jedná se o hmotné předměty a ovladatelné síly22. Věci dělíme na movité a nemovité23. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem24. V právních vztazích k nemovitostem zcela jednoznačně můžeme za předmět považovat zmiňované nemovitosti. 3.4 Pozemky Podle ustanovení § 27 písm. a) KatZ se pozemkem dle tohoto zákona rozumí: „Část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků“. Součástí pozemku je vše, co k němu podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím pozemek znehodnotil. Tato definice se nevztahuje na stavbu, která není nikdy 21

VEČEŘA, M., DOSTÁLOVÁ, J., HARVÁNEK, J. et al. Základy teorie práva , Masarykova univerzita, Brno, 2006. s. 79-80, ISBN 80-210-3514-5 22 GERLOCH, A. Teorie práva, 3. rozšíř. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. s. 176. ISBN 80-86473-85-6 23 Ustanovení § 119 odst. 1. ObčZ 24 Ustanovení § 119 odst. 2. ObčZ

15

součástí pozemku. Nesmíme ani zapomínat, že součástí pozemku je podle dnešního myšlení i nezbytná část pozemku pod a nad jeho vrchem. Současné pojetí neodpovídá klasické představě pozemku, jako ohraničené součásti zemského povrchu k němuž náleží vše, co se nachází pod ním až do středu země a nad pozemkem až vysoko do oblak25. Pozemek je nezničitelný, protože představuje ve své podstatě určitý reálně vymezený prostor na zemském povrchu. Pozemek také nelze žádným způsobem vyrobit ani ho nemůžeme nikam přemístit. Z povahy pozemku vyplývá, že je vždy dělitelný. Zájem státu však je, aby nevznikaly pozemky svým tvarem, velikostí nebo svoji přístupností nevyužitelné. Proto v našem právním řádu je zakotven podstatný nástroj takovéto ochrany, a tím je bezesporu zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve kterém je stanoveno, že s každým případným dělením pozemků musí vyslovit souhlas místně příslušný stavební úřad26. V odůvodnění Rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“) ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 20/99 se uvádí: „Pozemek definovaný v § 27 písm. a) KatZ je ve smyslu § 119 odst. 2. ObčZ věcí nemovitou, tedy samostatným předmětem občanskoprávních (zde vlastnických) vztahů, nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat i více parcel, popřípadě částí různých parcel, nebo naopak být částí parcely jediné. Je proto nesprávný názor, že věcí v právním slova smyslu je pozemek pouze tehdy, je-li označen parcelním číslem a odpovídá-li mu mapové zobrazení s uvedením druhu a výměry v operátech katastru nemovitostí“. Souhlasím s výše uvedeným odůvodněním v tom smyslu, že pozemek je vždy nemovitou věcí, i když není případně označen parcelním číslem. Z praxe se může jednat o takové případy, kdy parcela není zapsána na LV, a přesto na uvedený pozemek musíme nahlížet jako na existující. 3.5 Stavby Stavba jako samostatný právní institut, který není součástí pozemku, se vyskytuje v ustanovení § 120 odst. 2 ObčZ. Dále se s tímto pojmem setkáme v ustanovení § 119 odst. 2 ObčZ, který stanovuje, že nemovitostmi, mimo jiné, jsou i stavby spojené se zemí 25

BAUDYŠ, P. Katastr a nemovitosti, 1. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003. s. 98. ISBN 80-7179824-X 26 BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, 4. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2007. s. 397. ISBN 978-80-7179-594-0

16

pevným základem. Samotné označení „stavba“ nelze v občanskoprávním smyslu spojovat s výrazem „stavba“ ve smyslu stavebních předpisů. Uvedený pojem může mít mnoho významů. V občanskoprávním smyslu je třeba pojem stavba chápat jako hmotnou, relativně samostatnou existující věc (např. stavba rodinného domu, stavba garáže apod.). Ve smyslu stavebně právním se za stavbu považuje v postatě cokoliv, i část stavby (např. „stavba střechy“), nebo též činnost vedoucí ke vzniku stavby v občanskoprávním smyslu nebo její úpravě. Dosud není vytvořen jednotný pohled na to, který typ stavby je spojen pevným základem a který nikoli. U řady typů staveb, jako např. hřiště, lyžařský svah, opěrná zeď atd., neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda se jedná o samostatnou nemovitost v právním slova smyslu nebo zda-li se jedná o součást pozemku nebo jiné stavby27. V odůvodnění Rozhodnutí NS ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96 se uvádí: „ Pro účely občanského práva je pojem „stavba“ nutno vykládat staticky, jako věc v právním slova smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů“. Uvedené rozhodnutí zcela jasně deklaruje institut stavby jako samostatný objekt právních vztahů k nemovitostem a má stejné postavení při právním narovnání jako pozemek. Pod pojmem „stavba“ si každý představíme jednoznačně budovu, a to nejčastěji rodinný nebo bytový dům. Stavbami nejsou jen budovy, ale jsou jimi i různá technická zařízení, pokud však vyhovují vymezení pojmu stavba. Samostatnou nemovitostí je i byt a nebytový prostor, jsou-li oba právní instituty předmětem vlastnictví28. V případech určení, zda-li jde o stavbu, se nelze spokojit se zjištěním, zda bylo ve stavebním řízení vydáno povolení stavbu zřídit, či zda bylo vydáno ke stavbě kolaudační rozhodnutí. Existují takové stavby, u kterých není nutné vydání stavebního povolení ani kolaudačního rozhodnutí, a v případech, kdy byla stavba zřízena tzv. „na černo“, nemůže se zpochybnit fyzická existence29. Pro řešení právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, budou především podstatné takové stavby, které jsou předmětem zápisů do katastru nemovitostí a jsou uvedené v ustanovení § 2 písm. b) a c) KatZ a evidují se v katastru. 27

BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, 4. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2007. s. 397-398. ISBN 978-80-7179-594-0 28 FIALA, J., HOLUB, M., BIČOVSKÝ, J. Občanský zákoník poznámkové vydání s judikaturou a literaturou, 10. aktual. a dopl. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s. , 2005. s. 147. ISBN 80-7201526-5 29 BAUDYŠ, P. Katastr a nemovitosti, 1. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003. s. 99. ISBN 80-7179824-X

17

Jedná se mimo jiné o: 

budovy spojené se zemí pevným základem, a to: 1) budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo a za 2) budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje, a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele, a



byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního zákona30 v budovách (dále jen „byty a nebytové prostory“).

Mezi stavby spojené se zemí pevným základem, stanovené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) KatZ, zahrnujeme i stavby vodních děl, vyjmenované ve vodním zákoně31, které byly zahrnuty do KatZ s účinností od 1. 1. 2007. Osobně jsem ale přesvědčen, že „vodní stavby“ nejsou prioritním předmětem narovnání právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám.

30

Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, (zákon o vlastnictví bytů) ve znění pozdějších předpisů 31 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

18

4. Etapa identifikace neznámého vlastníka Tato část zjišťování právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, je jedna z nejdůležitějších, a proto se podrobně budu věnovat jednotlivým stádiím, která nám napomohou zjistit co nejvíce rozhodných skutečností o původním vlastníkovi nemovitostí. V této části se budu snažit nastínit postup při právním narovnání k nemovitostem, jejichž vlastníci jsou obtížně identifikovatelní. Začátek etapy identifikace neznámého vlastníka je věnován nejprve samotnému pojmu neznámého vlastníka, který již s největší pravděpodobností nežije, narodil se v druhé polovině 19. století, případně v první polovině 20. století, a v katastru nemovitostí je veden pouze na základě svého jména a příjmení. Dále je nutné interpretovat, na základě jakých dalších listin a nástrojů je možné zahájit samotný proces narovnání právního vztahu. 4.1. Neznámý vlastník V současné době se setkáváme s výrazným problémem, a to u nemovitostí, které jsou v katastru nemovitostí evidovány s tím, že jejich vlastník není znám a pravděpodobně již nežije nebo je velmi obtížně identifikovatelný. Subjekty, které mají právní zájem s těmito nemovitostmi disponovat nebo již s nimi případně disponují,

mnohdy i nevědomě

(spoluvlastníci, budoucí kupující, investoři, obce), a to buď v soukromém či veřejném zájmu, jsou vystaveny značným komplikacím. Tento problém se netýká jen jednotlivých fyzických či právnických osob, ale i samotného státu, který v majetkoprávních vztazích vystupuje jako právnická osoba a realizuje rozsáhlé investiční akce, např. budování dopravní infrastruktury. Samotné majetkoprávní narovnání nemovitostí, jejichž vlastník není znám, je poté velmi složité. Nelze opomenout i finanční aspekty takovýchto vztahů, kdy za nemovitosti nejsou odváděny daně do obecních rozpočtů. Nemovitosti, jejichž vlastník není znám, můžeme fakticky rozdělit do tří skupin: 

První skupinou nemovitostí, u nichž vlastník není znám, je podle sdělení Českého úřadu zeměměřického a katastrálního cca 24.000 pozemků o celkové výměře cca 10.000 ha. Většinový podíl těchto parcel však tvoří zemědělská půda, u které je řešení problematiky neznámého vlastníka upraveno32. Menšinový podíl, který je

32

Ustanovení § 15 odst. 2 a 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.

19

neřešený, představuje nezemědělská půda s neznámým vlastníkem. Ministerstvo financí zastává názor, že by sám subjekt, jenž na určení vlastnictví předmětných pozemků prokáže právní zájem, měl podat žalobu o určení vlastnictví. Tento způsob řešení takovéto záležitosti není ale efektivní. V těchto případech jsou kladeny nároky na fyzické i právnické osoby (časové i finanční) a nedílnou součást je délka soudních řízení v našem právním státě. V případě podání návrhu na zahájení řízení (žaloby) se musí i soud vypořádat s nedostatkem podkladů, neboť i on vychází především z listin evidovaných v katastru nemovitostí, které jsou v daném případě nedostatečné. Dle ministerstva financí je možné u pozemků tzv. “ničích“ uplatnit ustanovení § 135 ObčZ33. Veřejný ochránce práv hodnotí však tuto interpretaci ustanovení za problematickou. Pozemkové knihy a Katastr nemovitostí jsou veřejně přístupné evidence a podmínka „nalezení“ a „oznámení“ nemovitosti byla splněna tím, že tyto evidence jsou veřejně přístupné. U většiny dotčených pozemků přešlo vlastnictví na stát zřejmě již podle OZO. 

Druhou skupinou nemovitostí, jejichž vlastníci evidovaní v katastru nemovitostí již pravděpodobně

nežijí, tvoří

dle sdělení Českého

úřadu zeměměřického

a katastrálního cca 10.000 parcel, 444 budov a 95 bytů. Do takovéhoto seznamu byly zahrnuty nemovitosti, jejichž vlastník zapsaný v katastru nemovitostí se narodil ještě v 19. století. Skupina těchto nemovitostí ale bude ještě zřejmě daleko rozsáhlejší. Je-li možné dohledat v evidenci datum úmrtí osoby, které svědčilo vlastnické právo k příslušné nemovitosti, a v rámci pozůstalostního řízení nebyla předmětná nemovitost vypořádána, je nutné, aby došlo k dodatečnému projednání dědictví. 

Třetí, poslední skupinu tvoří nemovitosti, u nichž je jako vlastník zapsána osoba, již nelze identifikovat. Jedná se o cca 3% nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí ČR, a to: cca 640.000 parcel, 13.000 budov a více než 100 bytů. Vlastníci těchto nemovitostí jsou v katastru označeni pouze jménem a příjmením a nelze je proto spolehlivě identifikovat a dohledat v evidenci obyvatel, případně je prohlásit za mrtvé34.

33

Ustanovení § 135 ObčZ: „ (1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce“. „(4) Ustanovení odstavce 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné“. 34 VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV – OMBUDSMAN. Zprávy pro Poslaneckou sněmovnu roky 2001 - 2006.

20

Nejčastější případy, kdy se lze setkat s institutem vlastníka obtížně určitelného, jsou při samotném zahájení různých investičních akcí, např. dálnice, silniční obchvaty, ale rovněž to může být i výstavba rodinného domu, kdy budoucí vlastník rodinného domu zjistí, že přes pozemek „nikoho“ bude muset vést inženýrské sítě (vodovodní přípojka, kanalizační přípojka, atd.) a bude potřebovat souhlas takovéhoto vlastníka při vydání územního či stavebního povolení. V takovýchto případech dochází ke zpoždění stavby z důvodu zdlouhavé časové náročnosti při právním řešení dané záležitosti. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“) navrhuje, aby u nemovitostí, u nichž nelze přesně najít vlastníka, získal tyto nemovitosti stát. Následně by se na převáděné nemovitosti vztahovala desetiletá až patnáctiletá blokace v případě, že o zmiňované nemovitosti by se nepřihlásil původní vlastník, případně dědicové35. Souhlasím částečně s názorem ÚZSVM, aby se přijala taková právní úprava, umožňující převod nemovitostí, jejichž vlastník není znám, ale za podmínky, že budoucím nabyvatelem budou jednotlivé obce. Právě samotná obec má, dle mého názoru, ty nejvhodnější předpoklady k účelnému využití takto nabytého majetku na svém území. U vlastníka, který není znám, se rovněž nabízí institut vlastnické žaloby. Samotnou realizaci uvedené žaloby nelze však zásadně podmiňovat tím, že doposud neproběhlo dědické řízení a nebo, že není známá osoba, na kterou přešla universálně všechna práva a povinnosti již neexistující fyzické nebo právnické osoby36. Z odůvodnění Rozsudku NS ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2769/2005 se uvádí: „ Není neobvyklé, že u soudu je podána žaloba na určení, že určitá osoba byla ke dni své smrti vlastníkem určité věci, aniž by bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví, zvláště je-li tu jiná osoba (nedědic), která má za to, že ona je vlastníkem sporné věci. Tento postup dědiců dovolací soud neshledává nesprávným ani z pohledu naléhavého právního zájmu na takovém určení“. Z uvedeného vyplývá, že je možné podat žalobu na určení, aniž by bylo zahájeno dodatečné dědické řízení nebo prohlášení za mrtvého, ale primárně je stejně nutné osobu Ochrance.cz [online].s.97-98. [cit. 10.2.11] Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP _2005.pdf 35

SVĚT BYDLENÍ., Internetový magazín pro moderní bydlení. Aktuality a Novinky z 30.7.2007. Stát má zájem o nemovitosti s neznámým majitelem [online.cz]. [cit. 10.2.11]. Dostupné z: http://www.svetbydleni.cz/aktuality-a-novinky/stat-ma-zajem-o-nemovitosti-s-neznamym-majitelem-.aspx 36 CHALUPA, L., PRÁVNÍ RÁDCE., pravniradce.ihned.cz [ online.cz]. Aktualizováno 19.12.2007.Určení vlastnictví vůči zemřelému [cit. 10.2.11]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647770-urcenivlastnictvi-vuci-zemrelemu

21

zemřelou identifikovat tak, aby byly doloženy rozhodné skutečnosti (úmrtní list, rodné číslo, apod.), na základě nichž soud nakonec rozhodne. 4.1.1 Neznámý vlastník a právní předpisy S pojmem „není znám vlastník nemovitostí“ se můžeme setkat v několika právních předpisech. Jedná se zejména o tyto zákonná ustanovení: 

V ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je stanoveno, že v případě neznámého vlastníka určité nemovitosti je pozemkový fond, který je příslušným subjektem hospodařit s majetkem České republiky (dále jen „ČR“), oprávněn dát nemovitost do užívání vhodným zájemcům, a úplata za toto užívání je příjmem fondu do doby, než vlastník dané nemovitosti uplatní svá práva k nemovitosti.



V ustanoveních: § 24 odst. 4, § 25 odst. 5, §§ 57 – 60 odst. 2 a § 76 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, je stanoveno, že v případě i mimo jiné, kdy vlastník nemovitosti není znám, provozovatel distribuční, přenosové a přepravní soustavy a dále výrobce plynu, provozovatel podzemního zásobníku plynu a rozvodného tepelného zařízení je povinen zřídit věcné břemeno, které umožní využít cizí nemovitost bez vlastníka, který není znám. Nicméně omezit vlastnické právo k dané nemovitosti lze na základě zvláštního právního předpisu37 a vydá jej příslušný vyvlastňovací úřad na návrh provozovatele, či výrobce zmiňované soustavy. Vyvlastňovací úřad vydá rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití těchto nemovitostí.



Dle ustanovení § 104 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je mimo jiné uvedeno, že u nemovitostí, u nichž vlastník není znám, rozhodne o návrhu podnikatele, zajišťujícího veřejnou komunikační síť, na zřízení věcného břemene, vyvlastňovací úřad podle výše uvedeného zvláštního právního předpisu.



V ustanovení § 9 odst. 13 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, se rovněž hovoří mimo jiné i o pozemcích, jejichž vlastník není znám. V případě, že pozemek je součástí pozemkových úprav a vlastník není znám, lze pokračovat ve zmiňovaných pozemkových úpravách

37

Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě ( zákon o vyvlastnění).

22

a aplikovat ustanovení § 5 odst. 3 zmiňovaného zákona, které stanoví účastníku řízení, který není znám, opatrovníka, a to podle příslušného právního předpisu38. 

V ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, je stanoveno, že v případě, kdy vlastník pozemku není znám nebo u pozemků, jejichž hranice v terénu reálně vznikly po předání pozemků jako náhradních za původní pozemky sloučené, je poplatníkem daně uživatel.

Subjekt, zamýšlející např. investiční akci, tak po zjištění zmiňované právní skutečnost u dotčeného pozemku, jehož vlastník není znám, většinou podá návrh na omezení vlastnického práva, a to zřízením věcného břemene u příslušného vyvlastňovacího úřadu. Problematika samotného vyvlastňovacího řízení, uvedeného v příslušném právním předpise39, není na druhou stranu tak jednoznačná. Jak vyplývá z odůvodnění Usnesení NS dle spis. zn. 30 Cdo 2861/2006 ze dne 3. 1. 2007: „ Pokud není znám pobyt vlastníka dotčeného pozemku, nemůže být naplněno ustanovení § 46 odst. 2 vyhl. č. 132/1998 Sb., které stanoví, co lze považovat za důkaz o tom, že pokus o získání práva k pozemku dohodou byl bezvýsledný. Pobyt vlastníka nemovitosti je třeba zjistit, protože vyvlastňovací řízení musí být vedeno s konkrétním vlastníkem vyvlastňované nemovitosti“. Tedy i samotné vyvlastňovací řízení musí zcela jednoznačně identifikovat vlastníka pozemku a v případě, že známe jen jeho jméno a příjmení, nelze zamýšlet tento typ řízení. 4.2. List vlastnictví Základním a prvním předpokladem a zdrojem informací při zjišťování právních vztahů k nemovitostem, ať už je jejich vlastník znám, či nikoliv, je výpis z KN40. Běžně se mezi lidmi nazývá list vlastnictví (dále jen „LV“), či ještě hovorovějším výrazem, a to „elvéčko“. Správné pochopení a detailní poznání všech částí LV je nezbytné k zahájení dalších úkonů k narovnání právního vztahu k nemovitostem, jejichž vlastník není znám. LV obsahuje soupis všech nemovitostí v daném katastrálním území, které mají stejného vlastníka nebo spoluvlastníky. Kromě údajů o těchto osobách, jimž svědčí vlastnické právo k daným nemovitostem, obsahuje každý LV další údaje o samotných nemovitostech, včetně údajů o právních vztazích a dalších právech, o poznámkách, omezeních a údajích 38

Ustanovení § 32 odst. 2, písm. d) a e). zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) 40 Ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) KatVyhl 39

23

souvisejících s právy k nemovitostem, stejně jako další údaje, uvedené v ustanovení § 12 KatVyhl. LV se člení na záhlaví a části A, B, B1, C, D, E, F. V záhlaví jsou uvedeny údaje o datu, hodině a minutě, ke kterým se prokazuje stav evidovaný v katastru, údaje o okresu, obci a katastrálním území, číslo LV a informace o druhu číslování parcel41. K dalším částem LV se podrobněji dostanu v následujících kapitolách. 4.2.1 Část A Listu vlastnictví Tato část obsahuje slovní označení vlastnického práva, údaje o vlastníku nebo spoluvlastnících, spoluvlastnický podíl, popřípadě slovní označení dalšího práva, údaje o oprávněném z dalšího práva a podíl, v jakém má oprávněný z dalšího práva toto právo k nemovitostem a jednotkám uvedeným v části B42. Údaje o vlastníku a jiném oprávněném z jiného věcného práva, které jsou předmětem evidence, jsou zakotveny v ustanovení § 10 KatVyhl a jedná se zejména o tyto údaje: U fyzické osoby: jméno a příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, akademické tituly nebo vědecké hodnosti, a v případě manželů se uvádí zkratka „SJM“. U právnické osoby: název a adresa sídla a identifikační číslo (dále jen „IČ“). U ČR jako právnické osoby se sídlo neeviduje. 4.2.2 Část B Listu vlastnictví Tato část zahrnuje údaje o nemovitostech a jednotkách, které vlastník nebo spoluvlastníci zapsaní v části A vlastní, popřípadě ke kterým má oprávněný další právo, a plombu vyznačenou písmenem „P“ před označením nemovitostí a jednotek, jsou- li právní vztahy k nim dotčeny změnou stanovenou v ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) KatVyhl43. Část B LV dělíme ještě na další oddíly, a to: 

„Pozemky“, které zahrnují číslo parcely, výměru v m2, druh pozemku, způsob využití a ochrany pozemku. V případě, že v daném katastrálním území jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách (pozemková nebo stavební parcela), tak v případě stavební parcely se před číslem parcely vyznačí zkratka „St“.

41

Ustanovení § 17 odst. 3 KatVyhl Ustanovení § 17 odst. 3 písm. A KatVyhl 43 Ustanovení § 17 odst. 3 písm. B KatVyhl 42

24



„Pozemky evidované zjednodušeným způsobem“, které zahrnují původ parcely zjednodušené evidence, např. parcely původ Evidence nemovitostí (EN), parcela původ Pozemkový katastr, číslo parcely a výměru.



„Stavby“ které zahrnují typ stavby, např. budova, část obce, č. budovy, a to buď číslo popisné nebo číslo evidenční, způsob využití, způsob ochrany a číslo parcely, na které se nachází stavba. V tomto oddíle se v řadě případů můžeme setkat i s uvedením budovy bez čísla popisného a evidenčního, a to u těch případů, kdy způsob využití je garáž a další typy staveb, kterým se číslo popisné nebo evidenční nepřiděluje.



„Jednotky“, které zahrnují údaje o budově, ve které jsou vymezeny, dále se jedná o číslo jednotky, typ a způsob využití jednotky. Nejčastěji se jedná o byt.

4.2.3 Část B1, C, D, E a F Listu vlastnictví V části B1 jsou uvedena věcná práva odpovídající věcnému břemeni a práva zapsaná podle dřívějších předpisů ve prospěch vlastníka nemovitostí a jednotek uvedených v části B, včetně údajů o těmito právy dotčených nemovitostech a jednotkách, označení protokolu a pořadové číslo, pod kterým byl zápis v dané věci proveden, a údaje o listinách, které byly podkladem pro zápis; v části C jsou uvedena omezení a poznámky o skutečnostech, které vlastníka, oprávněného z dalších práv, nebo třetí osobu, omezují v nakládání s nemovitostmi a jednotkami uvedenými v části B; zatížení nemovitosti a jednotky jiným věcným právem, včetně údajů o dotčené nemovitosti a jednotce; údajů o oprávněném z jiného věcného práva, váže-li se omezení nebo jiné věcné právo k takové osobě; označení protokolu a pořadové číslo, pod kterým byl zápis v dané věci proveden, a údaje o listinách, které byly podkladem pro zápis (zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni, předkupní právo, apod.); část D obsahuje poznámky o podaném žalobním návrhu, informace o zahájení pozemkových úprav a další údaje, které se váží k osobě uvedené v části A, k nemovitosti nebo k jednotce uvedené v části B, včetně údajů o tímto zápisem dotčené nemovitosti nebo jednotce; údajů o oprávněném z dalších práv uvedeném v části A, váže-li se tato poznámka nebo další údaj katastru k takové osobě; označení protokolu a pořadové číslo, pod kterým byl zápis v dané věci proveden, a údaje o listinách, které byly podkladem pro zápis. 25

V části E jsou obsaženy údaje o listinách, které byly podkladem k zápisu vzniku nebo změny vlastnického práva a dalších práv uvedených v části A, a v části F jsou uvedeny údaje o vztahu BPEJ k parcelám zemědělských pozemků uvedeným v části B. Za částí F jsou uvedena upozornění zmiňovaná v ustanovení § 12 odst. 1. písm. a) a c) KatVyhl s odkazem na označení protokolu a pořadové číslo, pod kterým je evidováno podání, kterým jsou dotčeny zápisy na LV44. Samostatný LV se zakládá pro vlastnictví jednotek v domě pro všechny spoluvlastníky domu s vymezenými jednotkami. Tento list vlastnictví se označuje „ List vlastnictví pro vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory“ a každá skupina jednotek v domě má samostatný LV, ke kterým jsou evidovány shodné údaje dle § 11 odst. 2 KatVyhl. Tyto LV označujeme jako: „ List vlastnictví pro vlastnictví bytu a nebytového prostoru v domě“. Na LV pro vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory nejsou uvedena jiná věcná práva, poznámky, popřípadě omezení vztahující se k jednotkám. Tyto údaje jsou uvedeny pouze na příslušných LV pro vlastnictví bytu a nebytového prostoru v domě. V případě zápisu duplicitního vlastnictví se zakládá rovněž samostatný LV45. Zápatí LV obsahuje, v jakém územním obvodu se nacházejí nemovitosti nebo jednotky ve kterém vykonává státní správu Katastru nemovitostí ČR místně příslušný katastrální úřad (např. Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod, kód: 605), datum vyhotovení, jméno a příjmení oprávněného pracovníka katastrálního úřadu, jeho podpis, otisk kulatého razítka příslušného katastrálního úřadu se státním znakem, část kolku (případně informaci o osvobození od správního poplatku). Výpis z KN se tak považuje za veřejnou listinu46. O veřejné listině se rovněž zmiňuje, mimo jiné, i OSŘ47 a ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 162/2001 Sb., Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.

44

Ustanovení § 17 odst. 3 písm. B1, C, D, E a F KatVyhl Ustanovení § 17 odst. 4 a 5 KatVyhl 46 Ustanovení § 22 odst. 2 KatZ: „ (2) Výpisy, opisy nebo kopie z katastrálního operátu, jakož i identifikace parcel vyhotovené katastrálním úřadem ve formě stanovené prováděcím právním předpisem jsou veřejnými listinami prokazující stav evidovaný v katastru k okamžiku, který je na nich uveden…“ 47 Ustanovení § 134 OSŘ : „ Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštním předpisem prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno“. 45

26

4.2.4 Dostupnost Listu vlastnictví Nejenom příslušné katastrální úřady poskytují výpisy z KN, ale i kontaktní místa veřejné správy - Czech POINT48. Nejvíce těchto kontaktních míst najdeme na obecních či městských úřadech, které jsou označeny při vstupu do budovy modrou samolepkou s logem „CZECHPOINT“. Další kontaktní místa veřejné správy poskytující uvedenou službu mimo obecních a městských úřadů jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, zastupitelské úřady, držitelé poštovní licence a Hospodářská komora ČR49. V ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů je stanoveno, že výpis z KN vyhotovený přes Czech POINT je veřejnou listinou. Má tedy stejné právní účinky jako výpis z KN vyhotovený na katastrálním úřadě. Cena výpisu z KN přes systém Czech POINT závisí na počtu stran (1 strana za 100 Kč a další i započatá strana za 50 Kč50. Cena výpisu z KN, který je vyhotoven na příslušném katastrálním úřadě, je závislá na měrných jednotkách (např. do 20 parcel cena 100 Kč51). V určitých případech, stanovených zákonem o správních poplatcích52, je možné žadatele o výpis z KN osvobodit od správního poplatku. Výpis z KN je možné obdržet na příslušném katastrálním úřadě zpravidla pouze v úřední dny, a to v pondělí a ve středu v době od 8. hod. do 17. hod. Výhodou kontaktního místa Czech POINTU je možnost vyzvednout si výpis z KN i v neúřední dny, tedy celý pracovní týden, a na pracovištích České pošty, s. p., i v sobotu. 4.2.5 Závaznost údajů Listu vlastnictví Ten, kdo je uveden na LV jako vlastník v části A, nemusí být skutečným vlastníkem, pokud se neprokáže jiným způsobem, že tímto vlastníkem není. Údaje o vlastnictví na LV odpovídají vždy stavu jeho vyhotovení. Pokud došlo v období po vyhotovení výpisu z KN k nějaké změně, obsah původního LV nevypovídá o skutečném stavu. Takovéto údaje se

48

CZECHPOINT, O projektu [online]. [cit.2011-02-10]. Dostupné z: http://www.czechpoint.cz/web/index.php?q=node/22 49 Ustanovení § 8a odst. 2. zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy 50 Příloha k sazebníku, část I. položka 3. písm. d) uvedené v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. 51 Příloha k sazebníku, část X. položka 119. písm. a) uvedené v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. 52 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

27

mohou změnit, např. den po vyhotovení výpisu z KN, či se měnit nemusí celé roky53. Z uvedeného je patrné, že nelze zlehčovat závaznost údajů na výpisu z KN, dokud není prokázán jiným opak. V odůvodnění Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 38 Ca 344/2000 se uvádí: „ Jestliže veřejná listina je důkazním prostředkem, který osvědčuje skutečnosti v ní uvedené, pak je nutno údaje ve výpisu z KN považovat za odpovídající skutečnosti, pokud není jiným důkazním prostředkem prokázán opak“. Při řešení právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, se však setkáváme s neúplnými informacemi o vlastníkovi dané nemovitosti, a tyto údaje se nacházejí zejména v části A LV. Tato část však mnohdy obsahuje pouze jméno a příjmení, případně adresu trvalého pobytu zemřelé osoby, která však již neodpovídá současnému stavu nebo je značně zkrácena (např. Praha 12, Spojené Státy, apod.). Další významnou částí LV je část E. 4.3. Nabývací titul V části E LV , která obsahuje nabývací tituly nebo jiné podklady pro zápis, jsou uvedeny listiny o právních skutečnostech, na základě kterých vlastnické právo, spoluvlastnictví, či SJM vzniklo54. Právní skutečnosti, na jejichž základě se odvozuje nabytí vlastnického práva, jsou uvedeny v ustanovení § 132 ObčZ a řadíme mezi ně: 

Nabývání smlouvou (kupní, darovací, směnná, apod.), pro posuzování okamžiku nabytí vlastnického práva u nemovitostí je vyžadován vklad práva do katastru nemovitostí.



Nabývání děděním, přechod vlastnického práva z osoby zemřelého (zůstavitele) na dědice z titulu poslední vůle (závěti) nebo na základě posloupnosti stanovené v ObčZ.



Nabývání rozhodnutím státního orgánu (rozhodnutí soudu nebo orgánu veřejné správy, např. stavebního úřadu, pozemkového úřadu, apod.). V případech, kdy ze zákona rozhoduje o nabytí státní orgán (např. rozhodnutí o provedení pozemkových

53

BAUDYŠ, P. Katastr a nemovitosti, 1. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003. s. 11. ISBN 80-7179824-X 54 JANKÚ, M. Nemovitosti, byty- prodej a koupě, 1. vyd. Brno : Nakladatelství Computer Press, a.s. 2003. s. 168. ISBN 80-7226-899-6

28

úprav), nabývá se vlastnictví dnem určeným v rozhodnutí tohoto orgánu, popřípadě dnem, kdy nabude právní moci dané rozhodnutí. 

Mezi nabývání na základě jiných právních skutečností řadíme následující: -

Nabytí vlastnictví k přírůstkům věci (ke vzniku samostatného vlastnického práva dochází pouze při jejich oddělení od původní věci).

-

Nabývání vlastnictví tzv. přisvojením (v omezeném rozsahu, např. sběrem lesních plodin apod.).

-

Nabývání na základě vydržení.

-

Nabytí vlastnictví vydáním zákona (např. vydáním zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí.)55.

Nabývací titul, který je uveden v části E LV, je mnohdy jediným nástrojem a možnou cestou, jak proniknout do oblastí právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám. V praxi se nejčastěji jedná o různé typy smluv, např. dříve se jednalo o smlouvu trhovou (dnes je to smlouva kupní) a další typy smluv. Jako primární a klíčová věc, v této „zjišťovací“ fázi, je pořízení příslušného nabývacího titulu ze Sbírky listin56, nacházející se na katastrálním úřadě. Sbírka listin obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž základě byl proveden zápis práv k nemovitostem a dalších změn (např. převod práva dle kupní smlouvy, změna bydliště, změna druhu pozemku, apod.) do katastru nemovitostí. Zakládání listin má svůj přesně stanovený režim, který zaručuje aby se daný pracovník snáze orientoval v této neméně důležité části katastrálního operátu. Sbírka listin dále obsahuje protokoly o vkladech, záznamech, rozhodnutích a dalších řízeních57. Při podání žádosti o vyhotovení kopie příslušné listiny ze Sbírky listin evidované mimo jiné i u státních orgánů, jsou obce nebo města osvobozeny od správního poplatku, a to v souladu s ustanovením § 13, odst. 2. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). 4.4. Dostupné evidence Možností, jak se „dopátrat“ přes dostupné evidence, ze kterých lze čerpat důležité údaje (datum narození, datum úmrtí, poslední bydliště, apod.) není tolik. Mezi nejvýznamnější se 55

JANKŮ, M., LUKEŠ, L, Byty, stavby, nemovitosti, právní problémy a jak je vyřešit, 1.vyd. Praha : Nakladatelství Computer Press, a.s., 2002. s. 8-9. ISBN 80-7226-731-0 56 Ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) KatZ 57 KUBA, B., OLIVOVÁ, K. Katastr nemovitostí po novele, 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha a.s., 1996. s. 45. ISBN 80-7201-043-3

29

řadí zcela bezpochyby matriční úřady58 jednotlivých obcí a měst, které mají přístup do Informačního systému evidence obyvatel (dále jen „evidence obyvatel“). Úloha zaměstnance městského nebo obecního úřadu je při nahlížení do evidence obyvatel daleko snazší, než kdyby se jednalo o „cizí“ fyzickou osobu. Nicméně je možné, aby i tato osoba podala žádost o poskytnutí údajů z evidence obyvatel, v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech (zákon o evidenci obyvatel), týkající se ale pouze osoby blízké, a to u příslušného správního úřadu. Zcela nezastupitelnou institucí je rovněž příslušný katastrální úřad. V ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), je stanoveno, že obce či města jsou v rámci výkonu své působnosti oprávněny využívat bezplatně údaje katastru nemovitosti. V našem případě se tak obracíme na příslušné pracoviště katastrálního úřadu s žádostí o vyhotovení nabývací listiny uvedené v části E LV, která může významně napomoci narovnání právního vztahu u nemovitostí, jejichž vlastník je obtížně identifikovatelný. Další klíčovou institucí, na které je vhodné se obrátit při vyhledávání rozhodných skutečností, jsou pracoviště Státních oblastních archivů. Tato pracoviště, v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, vyhledávají v uložených archiváliích dokumenty (různé Archy pozemnostní apod.) pro potřeby správních úřadů, a rovněž, i mimo jiné, pro orgány územních samosprávných celků, a pořizují z nich výpisy, opisy a kopie, které ověřují. Neméně postradatelné subjekty, dle mého názoru, jsou starostové spíše menších obcí do cca 1 000 obyvatel (vzájemná znalost obyvatel je zcela na jiné, lepší úrovni než ve větších městech), a dále pak rovněž místní kronikáři a starší spoluobčané. Pokud z doložených údajů evidovaných v katastru nemovitostí nelze zjistit některé rozhodné skutečnosti, např. pobyt vlastníka, pak tyto subjekty, které nemají přístup do evidence obyvatelstva, mohou požádat o pomoc některou detektivní kancelář, případně učinit pokus o kontakt prostřednictvím tisku59.

58

Ustanovení § 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení ÚŘAD PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH., Aktuality z roku 2006, Katastr nemovitostí. [online.cz]. Pozemky neznámých vlastníků [cit. 10.2.11]. Dostupné z: http://www.uzsvm.cz/story.php?ide=1029&search=pozemky+nezn%C3%A1m%C3%BDch+vlastn%C3%A Dk%C5%AF#search-1 59

30

5 . Etapa projednání právních vztahů Další, relevantní způsob, jak narovnat právní vztah k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, resp. je znám velmi obtížně, a to na základě svého jména a příjmení, je institut dodatečného dědického řízení. K tomu, aby bylo možné požádat o zahájení dodatečného dědické řízení, je nutné znát datum a místo úmrtí, případně získat úmrtní list nebo pravomocný rozsudek o prohlášení za mrtvého. V případě, že nedisponujeme úmrtním listem, cesta k dodatečnému dědickému řízení se časově prodlouží, neboť je nutné prohlásit osobu za mrtvou. V našem právním prostředí se jedná o právní institut prohlášení za mrtvého. 5.1 Prohlášení za mrtvého Institut řízení o prohlášení za mrtvého je zakotven v ustanovení § 195 až § 200 OSŘ. Samotná podstata řízení o prohlášení za mrtvého spočívá ve stanovení právní skutečnosti, která má významný vliv z hlediska trvání právní subjektivity60 fyzické osoby. Na jedné straně dochází u takovéto osoby k zániku některých jeho osobních či majetkových práv a povinností, a na druhé straně dochází k přechodu jeho majetkových práv na další osoby, tedy dědice. Dědicům vzniká právo dědit. Samotnou smrt člověka je nutné prokázat předepsaným způsobem a v řadě případů se tak nejčastěji děje úmrtním listem. Ve zbývajících případech, kdy nelze prokázat smrt předepsaným způsobem, přichází na řadu institut prohlášení za mrtvého61. Jak vyplývá z ustanovení § 7 odst. 2 ObčZ, způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti zanikne smrtí. Pokud nelze prokázat smrt předepsaným způsobem, existují ještě dva další způsoby, a to: 1) soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak, 2) soud fyzickou osobu prohlásí za nezvěstnou, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije. V případech prohlášení osoby za mrtvou se prokazuje smrt na základě jiných důkazních prostředků, např. svědeckou výpovědí. Skutkovým podkladem rozhodnutí soudu je 60

Ustanovení § 7 odst. 1. ObčZ: „ (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé“. „ (2) Smrtí tato způsobilost zanikne…“ 61 Systém ASPI, Česká aktualizační sada [DVD-ROM], verze systému ASPI 13, stav k 4.1.2011, systemaspi.cz, Wolters Kluwer ČR, a.s., Praha. Komentář k § 195, bod.č. 1

31

praktická jistota o smrti člověka. Nejčastěji se bude jednat o případy různých přírodních katastrof, pády letadel apod. Třetím, a posledním případem, jak prokázat smrt osoby, je prohlášení nezvěstného za mrtvého s tím, že u těchto případů se projeví domněnky smrti. Tyto domněnky jsou více než pravděpodobné a nadto autoritativně soudem konstatované. Samotné prohlášení nezvěstné fyzické osoby za mrtvou musí splnit tři předpoklady, a to: 1) není znám pobyt člověka, 2) o člověku nejsou žádné zprávy, zda je naživu, a za 3) lze soudit se zřetelem ke všem okolnostem, že daná osoba již nežije. Tento poslední předpoklad můžeme dále rozdělit na dvě části. První část se bude týkat okolností, za nichž se člověk stal nezvěstným. Druhá část se bude týkat přiměřené doby, která uplynula od předpokládané smrti osoby s tím, že tato doba se posuzuje v každém konkrétním případě, zda-li je dostatečně dlouhá62. Samotný právní institut přiměřené doby je blíže popsán v důvodové zprávě63 k OSŘ, ve které je mimo jiné uvedeno, že již nebude třeba přihlížet k uplynutí přiměřené doby v případě možného prokázání důkazu úmrtí nezvěstné osoby. Nebude tedy podmínkou pro zahájení řízení, ani pro rozhodnutí, jímž se někdo prohlašuje za mrtvého, uplynutí určité lhůty, ale postačí pouze uplynutí doby, která je přiměřená k okolnostem. V případech, kdy se dotyčný narodil ve 2. polovině 19. století, je zcela zřejmé, že v případě prohlášení osoby za nezvěstnou se bude jednat o uplynutí lhůty přiměřené k okolnostem, a to zcela jednoznačně. 5.1.1 Zahájení řízení Řízení o prohlášení za mrtvého se zahajuje na základě dvou variant. První varianta vychází z ustanovení § 81 odst. 1 OSŘ ze kterého vyplývá, že soud je aktivně legitimován bez návrhu zahájit řízení o prohlášení za mrtvého. Druhá varianta spočívá v možnosti podat návrh na zahájení řízení o prohlášení za mrtvého věcně příslušnému okresnímu soudu64 toho subjektu, který má na věci právní zájem (manžel, děti, obec jako spoluvlastník určité nemovitosti, apod.). V případě zahájení řízení na návrh je nutné se v tomto případě zmínit o zcela významném Rozhodnutí NS pod sp. zn. 21 Cdo 653/2004 ze dne 23. 9. 2004, z jehož odůvodnění vyplývá: 62

Systém ASPI, Česká aktualizační sada [DVD-ROM], verze systému ASPI 13, stav k 4.1.2011, systemaspi.cz, Wolters Kluwer ČR, a.s., Praha, Komentář k § 7, odst. 2, bod.č. 3 63 Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva ze dne 1.1.1963 k OSŘ, rok 1963, str. TISK č.147, ASPI ID: LIT32410CZ 64 Ustanovení § 9 odst. 1 (věcná příslušnost) a ustanovení § 88 písm. f) OSŘ týkající se místní příslušnosti

32

„ Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že v návrhu na prohlášení za mrtvou nemusí být nezvěstná fyzická osoba označena svým rodným číslem nebo datem narození, popřípadě též místem narození nebo posledního známého bydliště, jen jestliže v něm navrhovatel uvede takové skutečnosti, které soudu umožní, aby prostřednictvím vlastního šetření potřebné údaje zjistil. Za mrtvou může být rozsudkem soudu prohlášena jen taková fyzická osoba, ohledně které bylo za řízení zjištěno její rodné číslo nebo datum narození, popřípadě též místo narození nebo posledního známého bydliště“. Jak vyplývá z citovaného rozhodnutí, navrhovatel tedy může popsat takové skutečnosti, které soudu umožní opatřit potřebné údaje k dalšímu pokračování řízení o prohlášení za mrtvého. Z mého hlediska jsem ale přesvědčen, že když už se navrhovatel snaží získat v dostupných evidencích skutečnosti prokazující popis a stav zemřelého, např. rodné číslo, datum narození, apod., měla by být pro něj povinnost poskytnout místně příslušnému soudu potřebné identifikační údaje, které napomohou a zjednoduší soudu následné ověření hodnověrnosti doložených listin. Touto součinností mezi navrhovatelem a soudem dojde k potřebné časové úspoře daného řízení. Z ekonomického hlediska je řízení o prohlášení za mrtvého zpoplatněno částkou 1.000 Kč vyplývající ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položky č. 2 písm. c) dle přílohy Sazebníku poplatků. 5.1.2 Řízení před soudem Samotné soudní řízení o prohlášení za mrtvého je ovládáno zásadou vyšetřovací. V těchto případech je soud aktivně legitimován a zjišťuje všechny okolnosti, které mohou vést k závěru o prohlášení osoby za mrtvou65. Nicméně v řadě případů je řízení před soudem zahájeno z podnětu navrhovatele, tedy toho subjektu, který má na věci právní zájem. Odpovědnost za zjištění skutkového stavu nese ale soud, a je jeho povinností provést i jiné důkazy než ty, které navrhl sám navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech bude v řízení jednáno. Účastníkem řízení vedle navrhovatele je i ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v daném řízení jednáno, a týká se rovněž i nezvěstného (soud mu v tomto případě ustanoví opatrovníka66), a dále osoby, kterých se právní vztahy řízení dotýkají (dědicové, děti, apod.). 65 66

Ustanovení § 81 odst. 1 OSŘ Ustanovení § 195 odst. 2 OSŘ

33

Další součástí řízení, jehož účelem je zjištění dostupných informací o nezvěstném, je vydání vyhlášky, kterou zveřejní soud na úřední desce67. V ní vyzve nezvěstného, aby se do jednoho roku přihlásil, a dále vyzve každého, kdo by případně o nezvěstném mohl podat jakoukoliv informaci soudu, opatrovníkovi či zástupci nezvěstného, dále si soud provede vlastní šetření, a to i nad rámec údajů poskytnutých navrhovatelem. Zejména se obrátí na ústřední evidenci obyvatel, na matriční úřady, policejní orgány, zdravotní a sociální zařízení a další instituce68. Po uplynutí roční lhůty, určené ve vyhlášce, vydá následně soud rozsudek o prohlášení za mrtvého a uvede v něm den, který platí za den smrti nezvěstné osoby, popřípadě den, který nezvěstná osoba nepřežila69. Aby nedošlo k záměně za jinou osobu, je povinen soud uvést ve výrokové části rozsudku tyto údaje: přesné označení osoby, která je prohlášena za mrtvou, a to jménem a příjmením, datem a místem narození, rodné číslo, je-li známo, jména a příjmení rodičů nezvěstné osoby, a u její matky rodné příjmení za svobodna, a v případě, že nezvěstná osoba žila s manželem, tak i jeho identifikační údaje, jsou-li známé. Rozsudek soudu, jímž se prohlásí fyzická osoba za mrtvou, má povahu konstitutivního rozhodnutí a působí zásadně do budoucna. Rozsudek nemůže mít zásadně zpětnou účinnost, ale působí ex nunc, tedy od okamžiku právní moci. K výjimkám z tohoto pravidla ale řadíme institut dědictví, kde v ustanovení § 460 ObčZ je stanoveno: „dědictví se nabývá smrtí zůstavitele“, nelze tedy hovořit o účincích rozsudku ex nunc, ale v tomto případě dochází ke zpětné účinnosti samotného rozsudku s účinky ex tunc70. V odůvodnění Usnesení NS ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 240/2005, se uvádí: „Okamžik smrti zůstavitele nebo den, ke kterému byl prohlášen za mrtvého, je rozhodnou skutečností co do okruhu osob, které přicházejí v úvahu jako dědici, jakož i do práv a povinností, do nichž vstupují právní nástupci zůstavitele. Způsobilost fyzické osoby, jež byla prohlášena za mrtvou, mít práva a povinnosti zaniká právní moci rozsudku o prohlášení za mrtvého; dědictví po této osobě se však nabývá dnem, který je v rozsudku označen jako den její smrti“.

67

Ustanovení § 50h OSŘ WINTEROVÁ, A a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, 1.vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2003, s. 440, ISBN 80-7201-419-6 69 Ustanovení § 198 OSŘ 70 WINTEROVÁ, A a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, 1.vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2003, s. 441, ISBN 80-7201-419-6 68

34

Souhlasím s výše uvedeným rozsudkem, neboť stanovení dne smrti je významnou právní skutečností pro případné dědice. Posouzení způsobilosti fyzické osoby mít práva a povinnosti, které končí dnem kdy rozsudek o prohlášení za mrtvého nabude právní moci, je správné. Na osobu, která byla prohlášena za mrtvou, musíme stále nahlížet jako na subjekt, který má právní subjektivitu i přesto, že zde nejsou žádné pochybnosti o její smrti. Jedná se o závěrečnou část řízení prohlášení za mrtvého a subjekt po obdržení rozsudku s nabytím právní moci je povinen učinit poslední krok před podáním dodatečného dědického řízení v případech, kdy sám soud tak neučiní. V ustanovení § 21 odst. 2. písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, je stanoveno, že zápis do knihy úmrtí se provede na základě předložení rozsudku soudu s nabytím právní moci v řízení o prohlášení fyzické osoby za mrtvou. Dle zmiňovaného právního předpisu z ustanovení § 10 odst. 4

vyplývá, že

oprávněnost k zápisu rozhodnutí soudu o prohlášení fyzické osoby za mrtvou věcně přísluší Úřadu městské části pro Prahu 1. Subjekt, který podal návrh na prohlášení za mrtvého, poté požádá věcně příslušný zmiňovaný úřad o zaslání kopie úmrtního listu pro potřeby dodatečného dědického řízení. 5.2 Dodatečné dědické řízení Institut dodatečného projednání dědictví je zakotven v ustanovení § 175x OSŘ a obsahuje následující: „Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede se o tomto majetku řízení o dědictví. Objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede“. Dalšími významnými právními předpisy, podle kterých samotné řízení v oblasti dědictví probíhá, jsou bezesporu: ustanovení § 460 - § 487 ObčZ a ustanovení § 175a - § 175ze OSŘ. Vzhledem k tomu, že se jedná o dodatečné dědické řízení, bude předmětem projednání pouze nově „objevený“ majetek (pozemek, budova, apod.) zůstavitele a nebude se tak jednat o řízení v plném rozsahu. Předmětem tohoto právního institutu je tedy zajištění nápravy vad původního řízení, a to zejména po stránce skutkové. V tomto případě nelze klasifikovat zmiňované řízení jako řádný nebo mimořádný opravný prostředek. Jedná se o nápravu nedostatečně zjištěného

35

majetku zůstavitele, na který se zkrátka zapomnělo, a je nutné jej napravit. Dodatečné řízení navazuje na řízení původní71. Podle mého názoru však nemusí být ani v některých případech, kdy jsou osoby např. prohlášeny za mrtvé (je známo pouze datum narození), dohledatelné, zda zůstavitel měl vůbec nějaký majetek a zda bylo v minulosti vedeno dědické řízení po zůstaviteli. Pro úkony o dodatečném dědictví většinou vždy soud pověří notáře, který poté působí jako soudní komisař. Rozhodovací pravomoci má však stále soud. Soudní komisař nemůže v tomto řízení odchylně určovat okruh dědiců od původního řízení. Za již zemřelé účastníky nastoupí jejich právní nástupci. Soudní komisař nemůže nově rozhodovat o platnosti v minulosti prohlášené závěti, pokud byla sepsána, ani znovu rozhodovat o movitém či nemovitém majetku, který byl již projednán a bylo vydáno pravomocné rozhodnutí. Hlavní prioritou tohoto řízení je v případě právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, projednat především nemovitý majetek a případné dluhy, které byly zjištěny. V případe, že by projevil zájem být účastníkem uvedeného řízení dědic, který byl v době původního řízení o dědictví neznámého pobytu, nelze tuto osobu brát jako účastníka řízení72. 5.2.1 Zahájení řízení Zahájit řízení o dodatečném projednání dědictví je možné na základě dvou variant, a to na návrh nebo bez návrhu. V případě, že řízení je zahájeno na návrh, je k tomuto úkonu legitimován ten, kdo byl účastníkem původního dědického řízení (dědic) nebo jeho právní nástupce. Dále může být k návrhu legitimován ten, kdo o sobě tvrdí, že je dědicem, popřípadě stát, pokud tvrdí, že mu má připadnout dědictví v souladu s ustanovením § 462 ObčZ. Bez návrhu zahájí soud řízení vždy, pokud se dozví, že zůstavitel zanechal nějaký majetek (movitý či nemovitý) a dosud nebyl podán návrh na zahájení dodatečného řízení73. Z praxe vyplývá, že institut dodatečného dědického řízení je zahajován nejčastěji na návrh účastníků nebo z podnětu jiné osoby. Účastníci řízení jsou ti dědici, kteří jimi byli v původním dědickém řízení. Pokud tyto osoby již nežijí, stávají se jimi jejich právní nástupci. Soud v tomto typu řízení nemůže 71

SHELLEOVÁ, ILONA. Časopis Právní praxe v podnikání. Rok 1997, 5.12.1997, č. 12, str. 1. Průběh řízení o dědictví. ASPI ID: LIT8162CZ 72 Systém ASPI, Česká aktualizační sada [DVD-ROM], verze systému ASPI 13, stav k 4.1.2011, systemaspi.cz, Wolters Kluwer ČR, a.s., Praha, Komentář k § 175x bod č.4 73 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7.vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2006, s. 875- 876. ISBN 80-7179-378-7

36

však znovu zjišťovat okruh účastníků a měnit tak okruh zůstavitelových dědiců stanovený již v původním dědickém řízení, a to i v tom případě, pokud vyjde najevo nová právní skutečnost (např. závět). V praxi tedy není žádnou výjimkou, že po vydání pravomocného ukončení dědického řízení se následně dodatečně zjistí, že zůstavitel je stále vlastníkem nějaké nemovitosti evidované v katastru nemovitostí74. Kdo je a není účastníkem řízení je obsahem odůvodnění Usnesení NS k 30 Cdo 839/2003 ze dne 4. 5. 2004: „ Účastníky řízení při dodatečném projednání dědictví jsou ti dědici, kteří jimi byli v původním řízení, popřípadě jejich právní nástupci, má-li zemřelý nebo zaniklý dědic více právních nástupců, mají tito nástupci v řízení postavení tzv. nerozlučných společníků vyplývající z ustanovení § 91 odst. 2 OSŘ. Při dodatečném projednání dědictví soud nemůže znovu zjišťovat okruh účastníků, a měnit tak okruh zůstavitelových dědiců stanovený již v původním řízení, a to ani v případě, že vyjdou najevo nové skutečnosti, např. bude-li dodatečně objevena závěť“. Dle mého názoru se však nejčastěji můžeme setkat s tím, že v případě narovnání právního stavu u nemovitostí tvořící veřejné prostranství, podnět k zahájení zmiňovaného řízení podá obec. Fyzické osoby, které mají rovněž právní zájem narovnat právní vztah k určité nemovitosti ( jsou např. podílovými spoluvlastníky s fyzickou osobou, která je obtížně identifikovatelná), o této možnosti mnohdy nevědí. Uvedené subjekty však nejsou účastníky řízení, ale pouhým „oznamovatelem“. Jakmile se soud o tomto podnětu dozví, řízení automaticky zahájí. 5.2.2. Průběh řízení Dle ustanovení § 9 OSŘ jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, pokud ovšem zákon nestanoví jinak. Místně příslušný soud75 pro dodatečné dědické řízení je ten, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy trvalé bydliště, neměl-li zmiňované bydliště nebo nelze-li bydliště zjistit, bude se jednat o soud, v jehož územním obvodu byl přihlášen zůstavitel k pobytu. Pokud nelze zjistit předchozí zmiňované údaje, jako další možný způsob stanovení místně příslušného soudu se určí podle majetku, tedy v případě právních

74

BÍLEK, P., DRÁPAL, L., JINDŘICH, M. et al. Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 3. dopl. a přeprac. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 704. ISBN 80-7179-865-7 75 Ustanovení § 88 OSŘ

37

vztahů podle polohy nemovitosti76. V praxi je nejčastěji místní příslušnost určována hlediskem bydliště zůstavitele. Záleží však na konkrétním případu. Je nutné vzít do úvahy všechny alternativy, např: kde měl trvalý pobyt, kde se zdržoval, kde měl rodinu77. Samotný průběh při dodatečném projednání dědictví je podobný jako průběh dědického řízení. Odpadají však některé úkony, které byly provedeny v původním dědickém řízení, a to např. zjištění okruhu dědiců, poučování o dědickém právu apod. Soudní komisař vypracuje soupis aktiv a pasiv dědictví na základě podkladů ohledně nově zjištěného majetku. Mezi tyto podklady řadíme: výpis z KN, znalecký posudek, který stanoví hodnotu nemovitostí, zprávu z banky o výši zůstatku na určitém účtu apod. Jde tedy o obdobný postup jako při projednávání dědictví s tím rozdílem, že celé řízení o dědictví se primárně týká pouze majetku nově zjištěného, nikoliv majetku již v minulosti projednaného78. Řízení o dodatečném dědickém řízení je ukončeno rozhodnutím soudu, a to formou usnesení, dle ustanovení § 175s odst. 1 OSŘ, jehož obsahem je následné: 

Potvrzení nabytého dědictví, a to pouze jednomu dědici.



Potvrzení, že dědictví nenabyl žádný dědic, ale stát. V těchto případech je vlastnické právo zapsáno ČR a právo hospodaření s majetkem státu připadne jeho organizační složce, a to ÚZSVM, který dále nakládá s majetkem státu dle zákona č. 219/2000 Sb. o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích.



Schválí dohodu o vypořádání dědictví a



Potvrdí nabytí dědictví podle jednotlivých dědických podílů, pokud ovšem nedojde k jiné dohodě mezi dědici (vzdání se svého dědického podílu ve prospěch druhého dědice, atd.)79.

Rovněž je nutné zmínit, že dle ustanovení § 151a OSŘ je nutné v rámci rozhodování o dodatečném dědickém řízení, nutné rozhodnout též o odměně notáře a jeho vynaložených hotových výdajích, kdy jako soudní komisař pověřený soudem prováděl jednotlivé fáze řízení.

76

Systém ASPI, Česká aktualizační sada [DVD-ROM], verze systému ASPI 13, stav k 4.1.2011, systemaspi.cz, Wolters Kluwer ČR, a.s., Praha, Komentář k § 175a, k odst. 1, bod č.4 77 SHELLEOVÁ, ILONA. Časopis Právní praxe v podnikání. Rok 1997, 11.11.1997, č. 11, str. 7. Řízení o dědictví – pravomoc a příslušnost soudů. ASPI ID: LIT8261CZ 78 MIKEŠ, J., MUZIKÁŘ, J. Dědické právo. Praktická příručka. 3. aktual. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2007, s. 271. ISBN-978-80-7201-674-7 79 Ustanovení § 175q odst. 1 OSŘ

38

6. Řízením o záznamu před katastrálním úřadem Řízení o záznamu před katastrálním úřadem je navazující částí po ukončení projednání řízení o dodatečném dědictví. Po ukončení institutu dodatečného dědického řízení a vydání rozhodnutí dle usnesení soudu o dědictví s vyznačením nabytí právní moci, je tato listina automaticky soudem odeslána prostřednictvím notáře na příslušné katastrální pracoviště ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci k provedení záznamu do katastru nemovitostí 80. Samotná povaha řízení o záznamu má pouze deklaratorní (evidenční) účinky, což znamená, že práva: vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva, uvedena v ustanovení § 1 odst. 1 ZáPrNe vznikla, změnila se nebo zanikla nezávisle na provedení záznamu. Daná listina tedy nevznikla na základě vůle subjektů, ale dle jiné právní skutečnosti než smlouvou. Samotná existence práv nezávisí na tom, jestli jsou práva zapsána do katastru či nikoliv81. Předmětem zápisu jsou zmiňovaná práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem nebo zpracováním dle údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy k nemovitostem a jejich následný zápis do katastru82. Předmětem zápisu jsou i práva nevěcného charakteru, která se zapisují do katastru podle ustanovení § 2 odst. 4 písm. b) až f) KatZ. Nejčastěji se můžeme setkat se zápisem příslušnosti organizačních složek státu a státních organizací hospodařit s majetkem státu např. zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, dále oprávnění městských částí statutárních měst či městských částí hl. města Prahy hospodařit s majetkem dané obce, a rovněž i správou nemovitostí ve vlastnictví státu, kterou zajišťuje Pozemkový fond ČR dle ustanovení § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a další práva uvedena ve zmiňovaném zákonném ustanovení KatZ83. V případě právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, se bude jednat o právní institut „rozhodnutí státního orgánu“(usnesení soudu o dědictví). 80

DUDOVÁ, J. Pozemkové právo, 1. vyd. BRNO, Key Publishing, s.r.o. , 2007. s. 64. ISBN 978-80-8707126-7 (Key Publishing s.r.o.) a ISBN 978-80-86575-35-3 (B.I.B.S, a.s.) 81 PEKÁREK, M. et al. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2010. s. 215-216. ISBN 978-80-7380253-0. 82 Ustanovení § 7 odst. 1 ZáPrNe 83 BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, 4. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2007. s. 179. ISBN 978-80-7179-594-0

39

6.1. Podklady k řízení Do katastru nemovitostí se práva, jež jsou uvedena v § 1 odst. 1 ZáPrNe, zapisují na základě zákona nebo na základě návrhu změny údajů samotným vlastníkem nebo jiným oprávněným. Tento subjekt musí předložit katastrálnímu úřadu právoplatnou listinu, na jejímž základě dokládá změnu. Dále se jedná o listiny, které předkládají katastrálnímu úřadu příslušné státní orgány, soudy, ústřední a územní orgány státní správy, a další subjekty84. Jedná se zejména o listiny, které jsou přiloženy k ohlášení vlastníka či jiného oprávněného. Vlastníci nebo jiní oprávnění mají povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru, které se týkají jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit listinu, která změnu dokládá (např. kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o změně druhu pozemku, souhlasné prohlášení, apod.). Tuto povinnost nemají vlastníci a jiní oprávnění u změn katastru, vyplývajících z listin, které jsou příslušné státní orgány povinny zasílat katastrálnímu úřadu přímo k zápisu do katastru85. 6.2. Průběh řízení Zápis práv záznamem do katastru nemovitostí nemá povahu správního řízení. Z tohoto důvodu příslušné katastrální úřady ve věci zápisu práv záznamem nevydávají žádné rozhodnutí, a to z důvodu, že s touto činností, nejsou spojovány žádné rozhodovací pravomoci86. Nicméně na průběh řízení je nutné nahlédnout z neformálního hlediska, tedy aplikovat ustanovení § 185 SŘ a základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v ustanovení §§ 2 – 8 SŘ. Samotný úkon zápisu záznamu u katastrálního úřadu lze rozdělit do šesti částí. - Jako první se provede zapsání došlého návrhu (listiny) do protokolu o záznamech, téhož dne nebo nejpozději následující pracovní den se vyznačí v katastru, že právní vztahy jsou dotčeny změnou stanovenou v ustanovení § 12 ZáPrNe, která se projeví na výpisu z KN v částí D s označením např. Z - 123/2011 - 605 ( Z – záznam, číslo 123 – pořadové číslo v kalendářním roce a číslo 605 v tomto případě přísluší Katastrálnímu úřadu pro

84

KUBA, B., OLIVOVÁ, K. Katastr nemovitostí po novele, 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha a.s., 1996. s. 84, ISBN 80-7201-043-3 85 Ustanovení § 10 odst. 1. písm. d) KatZ 86 KLIMENT, V. Věcná práva a katastr nemovitostí, 2001, publikace č.28,. s.62. ISBN 80-85881-16-0

40

Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod s tím, že každé pracoviště má jiné číslo). - Druhým úkonem je vyznačení plomby s velkým písmenem „P“ před nemovitostmi, které jsou dotčeny změnou právního vztahu v části B listu vlastnictví. - Třetí úkon je přezkoumání náležitostí listin. Listiny, které jsou předkládány k zápisu, musejí splňovat náležitosti uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 KatZ. Katastrální úřad dále zkoumá, zda-li listiny jsou čitelné, je na nich vyznačena právní moc, zda-li jsou označené v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 KatZ, zda-li právní vztahy navazují na dosavadní stav zápisů v katastru a popřípadě, zda-li listiny neobsahují chyby v psaní a počítání nebo jiné zřejmé nesprávnosti87. Pokud katastrální úřad zjistí nějaký uvedený nedostatek výše zmiňovaný, jednoduše listinu vrátí navrhovateli s uvedením zjištění nedostatků nebo vyzve dotyčného, aby ve lhůtě 30 dnů, dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c), tento nedostatek odstranil ve lhůtě do 30 dnů od výzvy. - Čtvrtý úkonem se rozumí samotný zápis změny údajů o právních vztazích do souboru popisných informací. Provedení změny údajů v katastru příslušný katastrální úřad neoznamuje předkladateli. V případě, že katastrální úřad zapíše změnu sám na základě úřední povinnosti, toto oznámí vlastníku dané nemovitosti. Posledním úkonem je zrušení stávající plomby „P“ po záznamu práva do katastru nemovitostí a následné založení listiny do sbírky listin88. Průběh řízení o záznamu lze sledovat i přes webové stránky, a to po zadání patřičných údajů89. V současné době není řízení o záznamu zpoplatněno žádným správním poplatkem a dle mého názoru, na základě finanční situace našeho státu, zcela jistě v blízké budoucnosti můžeme počítat, že i tento typ řízení bude předmětem správního poplatku.

87

Ustanovení § 45 odst. 1 KatVyhl KUBA, B., OLIVOVÁ, K. Katastr nemovitostí po novele, 4.přeprac.a dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 1996. s. 87-88, ISBN 80-7201-043-3 89 ĆÚZK, Nahlížení do katastru nemovitostí. [online.cz], [cit. 14.2.11]. Dostupné z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberParcelu.aspx?navrat=VyberParcelu.aspx 88

41

7. Stav po právním narovnání Samotný proces narovnání právního vztahu k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, je v podstatě u konce. Dle platného výpisu z KN a příslušného nabývacího titulu, což je pravomocné usnesení o dědickém řízení, je možné zahájit jednání o převodu dotčené nemovitosti s novým a zcela identifikovatelným vlastníkem s právní subjektivitou. Zde se nabízejí dva způsoby. V prvním případě se bude jednat o fyzickou osobu (dědice). V tomto případě jsem přesvědčen o snazším průběhu následného jednání o převodu určité nemovitosti, na niž jsme měli od začátku právní zájem, a to zejména z časových důvodů. V případě obce či města se jedná nejvíce o pozemky, které jsou součástí veřejného prostranství. V druhém případě se bude jednat o nemovitosti, kde se nepodaří dohledat dědice a tyto pozemky připadnou jako odúmrť státu. Vlastnické právo svědčí tedy ČR a příslušnost hospodařit s majetkem státu svědčí ÚZSVM. Tento subjekt posoudí, zda-li je určitá nemovitost potřebná pro výkon jeho činnosti, a pokud rozhodne, že nikoliv, může dojít k převodu nemovitosti (úplatný či neúplatný) do vlastnictví obce nebo jiného subjektu. V případě obce, která na základě svého aktivního přístupu narovnat pozemky, jejichž vlastník není znám, se bude jednat o standardní postup o převodu nemovitostí do vlastnictví obce dle příslušného právního předpisu90. ÚZSVM je organizační složkou státu a postupuje v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Vzhledem k tomu, že se jedná o právnické osoby, bude se v případě obcí a ÚZSVM jednat o značně časově zdlouhavý proces převodu nemovitostí. Každý subjekt má totiž svůj tzv. „schvalovací proces“ pro převody nemovitostí.

90

Ustanovení § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)

42

8 . Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo, pokud možno srozumitelně, interpretovat postup jednotlivých etap narovnání právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, tzn., je znám pouze na základě svého jména a příjmení. Tento „metodický“ postup a získané informace, vycházející rovněž z mé praktické činnosti referenta majetkoprávního odboru Městského úřadu v Novém Městě nad Metují, jsou věnovány především územně samosprávným celkům, neboť právě v jednotlivých obcích se nacházejí nemovitosti, které lze jen velmi těžko identifikovat. Jedním z aspektů, proč se zabývat právními vztahy k nemovitostem, jejichž vlastník není znám, je sama odpovědnost obcí k územním celkům, a to neponechat tento současný stav. Zajisté je i mnohdy zajímavá poloha případné nemovitosti, která se může nacházet v lukrativní části obce či města nebo se na určité nemovitosti nachází stavba občanského vybavení ( mateřská škola, škola, apod.). Ačkoliv se může jevit na první pohled bezproblémový stav uvedených nemovitostí (není vlastník, nemusíme se o nic starat), je však druhou stranou zajištění běžné správy, např. sekání pozemků, komplikace při údržbě a provozu budov. Lze hovořit o právním zájmu. A právě v těchto případech je nutné vyvinout aktivní přístup při řešení právních vztahů k uvedeným nemovitostem tak, aby nedošlo k ohrožení zdraví a životů osob nebo zvířat, a nebýt indiferentní k vyřešení uvedených záležitostí. Jsem zcela přesvědčen, že uvedeným problémem by se měla zabývat příslušná obec či město, a to proto, že mají blíže k přístupu potřebných údajů (evidence obyvatel, programy katastru nemovitostí, archivy stavebních úřadů, apod.). Fyzická osoba, která není zaměstnancem příslušné obce ve které se nacházejí zmiňované nemovitosti, má velmi omezené možnosti uskutečnit samotný zjišťovací proces, a to zejména z hlediska ochrany osobních údajů. Jednotlivé obce nejsou povinny „cizím“ subjektům poskytovat jakékoliv osobní údaje o vlastníkovi, který je znám pouze pod svým jménem a příjmením. Na jedné straně totiž klademe velký důraz na ochranu osobních údajů, a na druhé straně má každý z nás bezproblémový přístup do evidence katastru91, kde je možné zjistit i takové údaje, jako je rodné číslo apod.

91

Ustanovení § 21 odst. 1 KatZ: „(1) Katastr je veřejný a každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si z něho pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje podle ustanovení § 9 a § 22 KatZ, pokud není stanoveno jinak “.

43

Jediným možným relevantním a účelným způsobem, jak narovnat právní vztahy k nemovitostem, jejichž vlastník je v katastru nemovitostí označen pouze na základě jména a příjmení, je následující: zjistit o tomto subjektu co nejvíce rozhodných skutečností a v případě získání úmrtního listu nebo zjištění data a místa úmrtí podat návrh na dodatečné řízení o dědictví. Pokud nedisponujeme úmrtním listem ani informací o datu a místu úmrtí, je nutné aplikovat institut prohlášení za mrtvého a následně dodatečné řízení o dědictví. Při zpracovávání této práce jsem vycházel z celé řady platných právních předpisů ČR, odborných časopisů, důvodových zpráv k zákonům, odborné literatury, internetových zdrojů a judikátů. Domnívám se, že po napsání a seznámení se danou problematikou budu moci využít své zkušenosti jako případný školitel na jednotlivých obcích či městech v blízkém okolí našeho úřadu, které mají rovněž nemovitosti, jejichž vlastník je těžko identifikovatelný. Ve své práci jsem se rovněž zmínil, v samostatné kapitole, o historii zápisů právních vztahů k nemovitostem a to od konce 13. století. I v současné době používáme některé principy (intabulace apod.) zakotvené v právních institutech typu: zemské desky či pozemkové knihy. V současné době však neexistuje právní úprava, která by zjednodušila narovnání právních vztahů k nemovitostem, jejichž vlastník je v Katastru nemovitostí označen pouze na základě svého jména a příjmení.

44

9. Resumé Es war das Ziel meiner Bakalar-Arbeit, den Verlauf der einzelnen Etappen der Berichtigung der rechtlichen Beziehungen zu Immobilien, deren Eigentümer unbekannt ist, d.h. der nur aufgrund seines Vor- und Nachnamens bekannt ist, soweit wie möglich verständlich zu interpretieren. Diese „methodische“ Verfolgung und die erlangten Informationen ergeben sich ebenfalls aus meiner praktischen Tätigkeit als Sachbearbeiter der eigentumsrechtlichen Abteilung des Stadtamtes in Nové Město nad Metují, die hauptsächlich den territorialen selbstverwaltenden Gebieten gewidmet ist, denn gerade in den einzelnen Gemeinden befinden sich Immobilien, die nur sehr schwer zu identifizieren sind. Einer der Aspekte, warum man sich mit den rechtlichen Beziehungen zu Immobilien, deren Eigentümer nicht bekannt ist, befassen soll, ist die eigentliche Verantwortung der Gemeinden zu den territorialen Gebieten, und dass dieser gegenwärtige Zustand nicht beibehalten werden soll. Sicher ist auch der Standort der eventuellen Immobilie von Interesse, der sich auf einem lukrativen Gebiet der Gemeinde bzw. einer Stadt befindet oder auf der sich der Bau einer öffentlichen Einrichtung (Kindergarten, Schule usw.) befindet. Obwohl der Zustand der angeführten Immobilien auf den ersten Blick als unproblematisch angesehen werden kann (es gibt keinen Eigentümer, wir müssen uns um nichts kümmern), ist die andere Seite die Sicherstellung der üblichen Verwaltung, z.B. das Mähen von Flächen, Komplikationen bei der Wartung und beim Betrieb der Gebäude. Man kann hierbei von einem Rechtsinteresse sprechen. Und gerade in diesen Fällen ist es notwendig, einen aktiven Einsatz bei der Bewältigung der rechtlichen Beziehungen zu den angeführten Immobilien so zu entwickeln, dass es zu keiner Gefährdung der Gesundheit und des Lebens von Personen oder Tieren kommt und dass man nicht inaktiv bei der Behebung der gegebenen Angelegenheiten ist. Ich bin voll davon überzeugt, dass sich die betreffende Gemeinde bzw. Stadt mit dem angeführten Problem befassen sollte, und dies vor allem deswegen, weil sie einen näheren Zugang zu den notwendigen Angaben haben (Einwohnerregister, Programme im Liegenschaftskataster, Archive der Bauämter u.ä.). Eine physische Person, die keine Angestellte in der entsprechenden Gemeinde ist, in der sich die angeführten Immobilien befinden, hat sehr beschränkte Möglichkeiten den eigentlichen Ermittlungsprozess zu verwirklichen, und dies hauptsächlich bezüglich des Schutzes der persönlichen Daten. Die

45

einzelnen Gemeinden sind nicht verpflichtet, „fremden“ Subjekten irgendwelche persönlichen Angaben über einen Eigentümer zu gewähren, der nur unter seinem Vor- und Nachnamen bekannt ist. Auf der einen Seite legen wir großen Nachdruck auf den Schutz der persönlichen Daten und auf der anderen Seite hat jeder von uns problemlosen Zugang zur Katasterevidenz, in der man auch solche Angaben wie die Identifikationsnummer von Personen u.ä. finden kann. Die einzig mögliche relevante und zweckmäßige Art und Weise, wie man die rechtlichen Beziehungen zu den Immobilien in Ordnung bringen kann, deren Eigentümer im Liegenschaftskataster nur aufgrund des Vor- und Nachnamens angeführt ist, ist die folgende: so viel wie mögliche entscheidende Tatsachen von diesem Objekt feststellen und wenn gegebenenfalls eine Sterbeurkunde beschafft werden kann, oder das Datum und der Ort des Todes festgestellt werden können, einen Antrag über ein nachträgliches Nachlassverfahren einreichen. Wenn keine Sterbeurkunde vorliegt und ebenfalls keine Informationen über das Datum und den Ort des Todes vorliegen, muss das Verfahren der Todeserklärung

angewendet

werden

und

anschließend

das

nachträgliche

Nachlassverfahren. Bei der Ausarbeitung dieser Arbeit bin ich von einer ganzen Reihe von gültigen Rechtsvorschriften der Tschechischen Republik ausgegangen, sowie von Fachzeitschriften, Gründeberichten zu Gesetzen, Fachliteratur, Internetquellen und Rechtssprechung. Ich setze voraus, dass ich, nachdem ich mich mit der gegebenen Problematik vertraut gemacht habe, meine Erfahrungen eventuell als Schulungsleiter in den einzelnen Gemeinden bzw. Städten in der näheren Umgebung unseres Amtes nutzen kann, die ebenfalls Immobilien haben, deren Eigentümer schwer zu identifizieren ist. In meiner Arbeit habe ich ebenfalls in einem selbständigen Kapitel die Historie der Eintragung der rechtlichen Beziehungen zu Immobilien erwähnt, und dies ab dem Ende des 13. Jahrhunderts. Gegenwärtig verwenden wir einige Grundsätze (Intabulierung u.ä.), die in den Rechtsinstituten vom Typ Landesmappe bzw. Grundbücher verwendet werden.

46

10. Seznam použitých zkratek OZO

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s obecný zákoník občanský, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících

KnihZ

Zákon č. 95/1871 ř.z. Sb., obecný zákon o knihách pozemkových, ve znění pozdějších předpisů

ObčZák

Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

EN

Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů

ObčZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ZáPrNe

Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů

KatZ

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ve znění pozdějších předpisů

KatVyhl

Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška)

ČR

Česká republika

ÚZSVM

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

NS

Nejvyšší soud České republiky

47

11. Seznam použité literatury Literatura 

GERLOCH, A. Teorie Práva, 3. rozšíř. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. ISBN 80-86473-85-6



KLIMENT, V. Věcná práva a katastr nemovitostí, ve znění změn a doplňků právních předpisů r. 2000, Zdiby 2001: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Ročník 47, Publikace č. 28. ISBN 80-85881-16-0



BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2318-1



FIALA, J., HOLUB, M., BIČOVSKÝ, J. Občanský zákoník, 10. aktual. a dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2005. ISBN 80-7201-526-5



KUBA, B., OLIVOVÁ, K. Katastr nemovitostí po novele, 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1996. ISBN 80-7201-043-3



JANKŮ, M. Nemovitosti, byty - prodej a koupě, 1. vyd. Brno: Nakladatelství Computer Press, a.s., 2003. ISBN 80-7226-899-6



BAUDYŠ, P. Katastr a nemovitosti, 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2003. ISBN 80-7179-824-X



JANKŮ, M., LUKEŠ, L. Byty, stavby, nemovitosti, právní problémy a jak je vyřešit, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Computer Press, a.s., 2002. ISBN 80-7226731-0



DUDOVÁ, J. Pozemkové právo, 1. vyd. BRNO, Key Publishing, s.r.o., 2007. ISBN 978-80-87071-26-7 (Key Publishing s.r.o.) a ISBN 978-80-86575-35-3 (B.I.B.S, a.s.)



BAREŠOVÁ, E., BAUDYŠ, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Komentář. 4. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-594-0



WINTEROVÁ, A. et al. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s. 2003. ISBN 80-7201-419-6



VEČEŘA, M., DOSTÁLOVÁ, J., HARVÁNEK, J. et. al. Základy teorie práva, Masarykova univerzita Brno, 2006. ISBN 80-210-3514-5

48



PEKÁREK, M. et al. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7380-253-0.



BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-378-7



BÍLEK, P., DRÁPAL, L., JINDŘICH, M. et al. Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 3. dopl. a přeprac. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179865-7



MIKEŠ, J., MUZIKÁŘ, J. Dědické právo. Praktická příručka. 3. aktual. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 2007. ISBN-978-80-7201-674-7

Právní předpisy 

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s obecný zákoník občanský, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících



Zákon č. 95/1871 ř.z. Sb., obecný zákon o knihách pozemkových, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy



Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí



Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku



Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích



Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ve znění pozdějších předpisů

49



Zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 72/1994 Sb. kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, ( zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 162/2001 Sb., Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů

50



Vyhláška č. 26/2007., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška).

Elektronické prameny 

VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV – OMBUDSMAN. Zprávy pro Poslaneckou sněmovnu roky 2001-2006. Ochrance.cz [online]. s.97-98. [cit. 10.2.11]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovn u/Souhrnna_zprava_VOP_2005.pdf



SVĚT BYDLENÍ., Internetový magazín pro moderní bydlení. Aktuality a Novinky z 30.7.2007. Stát má zájem o nemovitosti s neznámým majitelem [online.cz]. [cit. 10.2.11]. Dostupné z: http://www.svet-bydleni.cz/aktuality-a-novinky/stat-mazajem-o-nemovitosti-s-neznamym-majitelem-.aspx



Chalupa, L., PRÁVNÍ RÁDCE., pravniradce.ihned.cz [ online.cz]. Aktualizováno 19.12.2007.Určení vlastnictví vůči zemřelému [cit. 10.2.11]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-22647770-urceni-vlastnictvi-vuci-zemrelemu



CZECHPOINT, O projektu [online]. [cit. 2011-02-10] . Dostupné z: http://www.czechpoint.cz/web/index.php?q=node/22



ÚŘAD PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH., Aktuality z roku 2006, Katastr nemovitostí. [online.cz]. Pozemky neznámých vlastníků [cit.10.2.11]. Dostupné z: http://www.uzsvm.cz/story.php?ide=1029&search=pozemky+nezn%C3%A1m%C 3%BDch+vlastn%C3%ADk%C5%AF#search-1



ĆÚZK, Nahlížení do katastru nemovitostí. [online.cz], [cit. 14.2.11]. Dostupné z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberParcelu.aspx?navrat=VyberParcelu.aspx



Systém ASPI, Aktualizační sada [DVD], Verze systému ASPI 13, stav k 4.1.2011, www.systemaspi.cz, Wolters Kluwer ČR, a.s., Praha,

51

Judikatura 

Rozhodnutí NS ze dne 29.1.1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96



Rozsudek NS ze dne 30.1.2001, sp. zn. 20 Cdo 20/99



Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17.5.2001, sp. zn. 38 Ca 344/2000



Usnesení NS ze dne 4.5.2004, sp. zn. 30 Cdo 839/2003



Rozhodnutí NS ze dne 23.9.2004, sp. zn. 21 Cdo 653/2004



Rozsudek NS ze dne 19.1.2006, sp. zn. 30 Cdo 2769/2005



Usnesení NS ze dne 27.6.2006, sp. zn. 33 Odo 240/2005



Usnesení NS ze dne 3.1.2007, sp. zn. 30 Cdo 2861/2006

Odborný tisk 

ŠROMOVÁ, EVA. Abeceda veřejného prostranství. Časopis Moderní obec. 2008, roč. XIV, č. 1, speciál I-VIII. ISNN 1211-0507



Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva ze dne 1.1.1963 k OSŘ, rok 1963, str. TISK č.147, ASPI ID: LIT32410CZ



SHELLEOVÁ, ILONA. Průběh řízení o dědictví. Časopis Právní praxe v podnikání. 1997, 5.12.1997, č. 12, str. 1. ASPI ID: LIT8162CZ

52

12. Přílohy

53

54