Ochranné známky. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Bakalářská práce. Hana Žornová. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Ochranné známky Bakalářská práce

Autor:

Hana Žornová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. David Karabec

Červen 2011

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Kamenný Újezd dne 16. června 2011

Hana Ţornová

Poděkování: Zde bych zejména chtěla poděkovat svému vedoucímu JUDr. Davidu Karabcovi za odborné vedení bakalářské práce.

Anotace

Práce je předkládána ve formě shrnutí dosavadních poznatků z průmyslových práv. Stěţejním tohoto se staly ochranné známky. V jednotlivých kapitolách jsou uvedeny druhy ochranných známek, vzájemná závislost těchto vybraných průmyslových práv s předpisy, mezinárodní úprava, práva a ochrana majitele, která jsou s těmito právy spojena. Za velmi důleţité povaţuji ochranu proti padělání a pirátství, proto je zde hlouběji pojednáno o této problematice, dále je popsána vymahatelnost těchto práv. V závěru je celkové shrnutí ochranných známek, názor na stávající problematiku ochrany a vymahatelnost práv.

Annotation

Work is being submitted as a summary of existing knowledge of industrial law wiht main focus on trademarks. Types of trademarks and their mutual dependance with laws, regulations and international regulations of relevant laws and owner protection are submitted in individual sections. I consider forgery and piracy protection as well as enforcement of these rights to be very important and describe this issue in more detail. I convlude my work with a complete summary of trademark types and my opinion on current trademark protection and law enforcement issues.

Úvod

7

1. Vývoj práva na označení

8

2. Ochranné známky

11

2.1. Ochranná známka

11

2.1.1. Všeobecně známá ochranná známka

13

2.1.2. Kolektivní ochranná známka

13

2.1.3. Přihlášení ochranné známky

15

2.1.4. Námitky a připomínky a doba její platnosti

16

2.1.5. Zápis ochranné známky a doba její platnosti

18

2.1.6. Zánik ochranné známky

18

2.2. Mezinárodní ochranná známka

19

2.2.1. Řízení o zápisu ochranné známky

20

2.2.2. Mezinárodní známkové třídění

21

2.2.3. Zamítnutí mezinárodní ochranné známky

22

2.2.4. Poplatky u mezinárodní ochranné známky

22

2.2.5. Paříţská unijní úmluva Madridský systém 1883

22

2.2.6. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních značek

23

2.2.7. Niceská úmluva 1957 a Vídeňská úmluva 1973 o třídění ochranných známek

24

2.2.8. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví – Dohoda TRIPS

25

3. Práva majitele ochranné známky

26

3.1. Ochrana práv majitele ochranné známky

28

3.2. Zápisná způsobilost ochranných známek

29

3.2.1. Označení schopná zápisu do rejstříku ochranných známek

29

3.2.2. Označení vyloučená ze zápisu ochranných známek

32

3.2.3. Relativní překáţky zápisné způsobilosti

35

3.3. Spotřebitel

36

3.3.1. Spotřebitel jako kritérium známkoprávního řízení

36

3.3.2. Spotřebitel v ustálené judikatuře ESD

37

3.3.3. Soudní spor Becherovka vs. Hoffman

38

5

4. Porušování práv na označení

41

4.1. Náhrada škody

42

4.2. Druhy porušování práv a označení

42

4.3. Úloha celních orgánů v boji proti pirátství a falšování

43

4.3.1. Postup při podání ţádosti o zásah celních orgánů

44

4.3.2.1. Nařízení Rady ES č. 1383/2003

45

4.3.3.2. Samotný postup celníků dle Nařízení Rady ES č. 1383/2003

46

4.3.4.3. Zásahy celních orgánů v ČR

48

5. Vymahatelnost práv na označení

49

5.1. Obecná charakteristika vymahatelnosti práv na označení

49

5.2. Oprávněné osoby

50

5.3. Ustanovení Dohody TRIPS týkající se vymáhání práva k duševnímu vlastnictví 50 5.4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48 ES

52

Závěr

53

Seznam pouţité literatury

55

Příloha č. 1

58

Příloha č. 2

63

6

Úvod Téma ochrany práv na označení jsem si vybrala proto, ţe jeho důleţitost stále roste s globalizací mezinárodního obchodu a v oblasti podnikání, proto mě velmi zajímá uţ kvůli mému zaměstnání, při kterém se kaţdý den setkávám s označeními automobilových značek. Pod pojmem průmyslové vlastnictví si můţeme představit souhrn práv k duševnímu vlastnictví, neboli v širším pojmu k nehmotným statkům. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou zejména vynálezy, průmyslové a uţitné vzory a ochranná označení: ochranné známky, označení původu výrobků a názvy obchodních firem – obchodní jména. Předměty duševního vlastnictví mohou být buď výsledkem činnosti fyzických osob, nebo výsledkem činnosti netvůrčí povahy jak osob fyzických, tak i právnických.1 Mé zaměření je právě na ochranné známky. Mnohdy za dobrým jménem a známostí těchto nehmotných statků stojí úsilí pracovníků firem, významné investice do výzkumu a dlouhá léta budování dobrých vztahů se zákazníky. Proto je dobré tato označení chránit. Ochranná známka je značka, kterou oprávněný subjekt označuje své zboţí jako jím vyrobené nebo jím prodávané, aby prokázal jeho pravost. Ochranná známka, zvláště v současné době, se jeví jako propagační gigant. Přesto její síla zůstává mnohdy nevyuţita, a to jak z neznalosti, tak i z nezájmu, pokaţdé však ke škodě věci samé. Známka vyjadřuje postavení svého majitele na trhu výrobku a sluţeb, stává se významným nástrojem k získávání a udrţení soutěţní pozice vůči dalším soutěţitelům. Kromě této funkce má funkci rozlišovací, ochrannou a monopolizační. Ochranná známka je také účinným propagačním prostředkem, tím, ţe je trvale spojena s určitým zboţím určitého výrobce. Dále chrání investice do reklamy a propagace značkových výrobků či sluţeb. Registrace ochranných známek přispívá k lepšímu ekonomickému rozvoji a zvláště zlepšení pozice na trhu ve vztahu k zákazníkům, kteří se mohou snadněji orientovat v původu výrobků. Registrace podle příslušného zákona o ochranných známkách dává firmám exkluzivní právo bránit jiným firmám v prodeji identických nebo podobných produktů pod stejnou nebo 1

Slováková Z., Průmyslové vlastnictví. Vydal: LexisNexis CZ s. r. o., 2 vydání, Praha, 2007, s. 12

7

zaměnitelně podobnou značkou. Bez registrace ochranné známky mohou investice do

propagace

produktu

přijít

vniveč,

protoţe

konkurence

můţe

pouţívat

stejnou nebo zaměnitelnou podobnou známku pro identické nebo podobné produkty. Ochranné známky jsou v dnešní době významným prvkem při vstupování nových výrobků a sluţeb na trh. Pokud označení uţívané jako ochranná známka kvalitně plní svoji funkci, má velký vliv na vnímání spotřebitele a je schopné svému vlastníkovi přinést na obchodním poli úspěch i zisk. Známkové právo hraje důleţitou roli i na poli mezinárodního práva obchodu a Česká republika je vázána členstvím v několika mezinárodních smlouvách souvisejících s průmyslovými právy i ochrannými známkami jako takovými.

1. Vývoj práva na označení Historie ochranný známek, respektive značek, začíná v dávných dobách. Výrobní značky a označení ve smyslu obchodní značky existovaly jiţ v antickém Řecku a bylo moţno je nalézt na hrnčířském zboţí a figurkách, které byly vyráběny především jako exportní zboţí. Tradice uţívání označení slouţící k určování původu výrobků a sluţeb spadají uţ do období středověku, kdy určitá označení pouţívala ve spojitosti s keramickými, cihlářskými a koţenými výrobky. Označení byla tvořena písmeny, značkami, iniciály výrobce, grafickými a obrazovými symboly, které byly vytvářeny na povrchu výrobku nebo k nim byly připevňovány. Tento zvyk se dále rozšiřoval, ve středověku a zejména v novověku, kdy začalo docházet ke směnám výrobků a hromadné výrobě. U nás právní úprava v oblasti vývoje k ochranným známkám a označení původu zboţí byl v druhé polovině minulého století dán vývojem v rámci rakousko-uherské monarchie. Novodobá úprava ochrany práv na označení byla v naší zemi zaloţena rakouským císařským patentem č. 230 z roku 1859 o ochraně průmyslových známek, který byl novelizován zákonem č. 19 z roku 1890 a zákonem č. 108 z roku 1895. Zákonem č. 45 z roku 1865 bylo přiznáno známkové právo i cizozemcům a v roce 1890 byl na území tehdejšího Rakouska zřízen ústřední známkový rejstřík. Jiţ v této době bylo na 10 let s moţností obnovy zápisu. 8

Existovaly i prostředky proti porušení ochranné známky a moţností obrany nezapsaného dříve uţívaného označení proti majiteli později zapsané ochranné známky. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byly na území nového státu převzaty dříve platné rakouské právní předpisy, včetně právní úpravy práv na označení. To bylo provedeno zákonem č. 469 a č. 471 z roku 1919 a zákonem č. 261 z roku 1921. Tyto zákony umoţňovaly právní ochranu označení a zachovávaly kontinuitu známkových práv na území nové republiky, pokud byla tato práva znovu ve stanovené lhůtě přihlášena u příslušné obchodní a ţivnostenské komory. Úprava v této oblasti práv na označení trvala na území bývalého Československa aţ do roku 1952, kdy byl zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách, který byl nahrazen zákonem č. 174/1988 Sb. V roce 1995 byl pak v České republice přijat zákon č. 137/1995 Sb. Také mezinárodní vztahy po vzniku Československé republiky se dále rozrůstaly. Postupně k Paříţské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví, k Mezinárodní unii na ochranu ţivnostenského vlastnictví, a k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních a obchodních značek, k Niceské dohodě o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek, k Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu. Česká republika také přistoupila ke Smlouvě o známkovém právu a k Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a k Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek.

Nejstarší česká ochranná známka Obrázek č. 1

Nejstarší ochranná známka

2

Obrázek č. 2

3

Výrobní značky slouţily, jako pojistka kvality a originality pro kupce, popř. distributory a další partnery. Stejnou funkci plnila rovněţ pečetidla, která uzavírala nádoby a pytle, 2

Ochranná známka PILSNER BIER roku 1859, Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. Vydání, nakladatelství: LexisNexis CZ s. r.o, 2007, s 200 3 Ochranná známka Poldi Kladno z roku 1893, zdroj: www.poldi.cz/historie/historie - rozšířené

9

který slouţil k tomu, aby byla dána jistota spotřebiteli, ţe daný pytel nebo nádobu neotevře nepovolaná osoba, a která jsou také zařazována do katergorie předchůdců ochranných známek. Ochranná známka přinesla mnohokrát svému pánovi úspěch a slávu a to nejen na poli obchodním. Šlechtici se ve válečné vřavě odlišovali erbem, v historii také druh označení, který byl zobrazen na zbroji štítu. V jeho barvách bojovali vojáci a druţina. Původní ochranná známka byla jen takovým erbem. I ona pomáhá v boji např. v boji s konkurencí, i ona je nošena hrdě příslušníky klanu- zaměstnanci toho kterého vlastníka, podnikaltele. V Evropě se na počátku 19. století v době prolamující svobodu, vlastnictví, smlouvy a odpovídající potřebám rozvoje kapitalismu v podmínkách volné soutěţe, především pod vlivem průmyslové revoluce, rozšířila potřeba identifikovat výrobce a jednoznačně je odlišit od ostatního zboţí. Evropský kontinent oné doby ovlivnilo, přijetí Code civil ze dne 21. března 1804, zaloţeného na obecních zásadách individualismu liberalismu, stýkajícího rozšíření ochrany majetkových práv, stejně jako i později vyčlenění obchodního práva v rámci práva soukromého a vydání Code de commerce. Jedním z prvních předpisů z oblasti práva průmyslového vlastnictví byl císařský patent ze dne 7. prosince 1858 RBGI. Nr. 237, a to zákonem o ochraně průmyslových vzorů a modelů, který vymezil mj. pojem ochranné známky, jako zvláštního druhu označení sluţícího v obchodním styku k rozlišení zboţí různých výrobců. Podmínkou ochrany byl zápis ochranné známky, který znamenal pro jejího majitele výlučné právo k ochranné známce a současně i moţnost postihu v případě jejího zneuţívání neoprávněnou osobou.4 Ekonomické prostředí u nás je zaloţeno na přirozené soutěţi firem a jejich vzájemné konkurenci. K dosaţení nebo udrţení úspěchu na trhu je třeba investovat nemalé prostředky do desingu označení.

2. Ochranné známky 4

Pipková, H., Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, nakladatelství: ASPI a. s., 2007, s. 2

10

2.1. Ochranná známka Právo na označení patří k právům průmyslového vlastnictví a spadá spolu s právy k obchodnímu jménu a právy označení původu výrobku do slupiny práv na označení. Ochranné známky nepochybně představují jeden z nejúčinějších prostředků, jak se dostat do podvědomí co nejširší veřejnosti. Identifikují a napomáhají spotřebitelům při výběru zboţí a sluţeb. Napomáhají také k vyšším objemům prodeje a k vyššímu uplatnění na trhu.5Ochrannou známkou můţe být pouze označení, které lze graficky znázornit a které je schopné rozlišit výrobky nebo sluţby, na nichţ se objevuje, od jiných stejných výrobků nebo sluţeb na trhu. Ochranná známka tak nemůţe existovat sama o sobě, ale vţdy jen ve spojení k konkrétními výrobky, které označuje nebo s konkrétními sluţbami, které jsou pod touto známkou poskytovány. Ochranná známka je u nás upravená zákonem č. 441/2003 Sb., který říká v § 1, ţe ,,Ochrannou známkou můţe být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby jedné osoby od výrobků nebo sluţeb jiné osoby.“6 U nás se ochranné známky zapisují do rejstříku ochranných známek u příslušného patentového nebo známkového úřadu (dále jen patentový úřad). V České republice vykonává tuto funkci Úřad průmyslového vlastnictví. Dnešní úřad průmyslového vlastnictví je zřízen zákonem č. 21/1993 Sb. Jako ústřední orgán státní správy České republiky. V souladu s působností stanovenou zákonem č. 14/1993 Sb., v paltném znění, o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, plní zejména funkci patentového a známkového úřadu.7 Mezi klíčové oblasti činnosti Úřadu průmyslového vlastnictví bezesporu patří veřejnoprávní ochrana označení známých jako ochranné známky. Ochranná známka je jedním ze základních 5

Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. Vydání, nakladatelství: LexisNexis CZ s. r. o., 2007, s. 121 Horáček, R., a kol. Zákon o ochranných známkách, Praha, nakladatelství: C. H. Beck, 2008, s. 55 7 V textu je ,,Úřad“ 6

11

identifikačních nástrojů na trhu rozlišovat výrobky ři sluţby stejného druhu pocházející od různých výrobců zboţí nebo poskytovatelů sluţeb. Tradice tohoto typu průmyslově právní ochrany je v České republice dlouholetá. Trvalým cílem Úřadu ve správě ochranných známek, která se opírá o formální a věcný průzkum zápisné způsobilosti, je poskytovat veřejnosti komplexní, rychlé a zároveň kvalitní sluţby. Termín ochranná známka je někdy zaměňován s termínem značka nebo ochranná značka, coţ není správný právní termín a má postihnout širší škálu označení neţ jen ochranné známky. Známka by měla být originální, dostatečně fantazijní, snadno zapamatovatelná, stručná snadno vyslovitelná a měla by odpovídat estetickým poţadavkům. Existují i označení, která nemohou být graficky znázorněna, např. označení čichová či zvuková. Hodnota ochranné známky je tím vyšší, čím je delší doba její ochrany. Hodnota známky by měla odpovídat i jakosti a proslulosti výrobků, které označuje. Ochranná známka, zvláště v současné době, se jeví jako propagační gigant. Přesto její síla zůstává mnohdy nevyuţita a to jak z neznalosti, tak i z nezájmu, pokaţdé však ke škodě věci samé. Známka i značka pomáhá spotřebiteli při výběru. Při prodeji se doptáváme na svou oblíbenou či známou známku a víme, ţe dostaneme zboţí, které je charakteristické určitými vlastnostmi a kvalitou bez bliţšího zkoumání. Při výběru zboţí neznámého je nám známka zárukou zboţí známkového oproti zboţí neznačkovému.8

2.1.1. Všeobecně známá ochranná známka

8

Úřad průmyslového vlastnictví, Vytvoření ochranné známky, 1. české vydání, Praha, 2008, s. 4

12

Ochrana všeobecně známých ochranných známek je zaloţena na mezinárodních úmluvách. Podstatou je, ţe vlastník všeobecně zámé ochranné známky je oprávněn zamezit ostatním osobám v uţívání této ochranné známky ve všech třídách výrobků a sluţeb bez ohledu na to, ve kterých třídách je všeobecně známá ochranná známka registrována. Podstatným znakem tvořícím charakteristiku všeobecně známé známky, je samotný důvod zavedení její ochrany, a tím je poskytování ochrany známkám, které z nějakého důvodu nebyly registrovány nebo přihlášeny na území některého ze smluvních států Paříţské úmluvy. Všeobecně známé známky ve smyslu ustanovení čl. 6 Paříţské unijní úmluvy, tak byly a jsou předvším známky na území daného státu neregistrované, kterým je nutno poskytnout účinnou ochranu proti jejich zneuţívání. Další velmi důlaţitou zásadou pro ochranu všeobecně známých známek je, ţe rozsah ochrany se vztahuje vţdy pro ty výrobky a sluţby, pro ketré se stala všeobecně známou.9

2.1.2. Kolektivní ochranná známka Kolektivní nebo-li svazová ( ve smyslu článku 7 bis Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví) ochranná známka je označení, odlišující výrobky nebo sluţby pocházející od členů či společníků právnické osoby, zaloţené za účelem společného označování výrobků či sluţeb, uváděných na trh, od jiných výrobků či sluţeb jiných podnikatelů. Institut kolektivní ochranné známky, byl do našeho právního řádu zaveden jiţ zákonem č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, a v upravené podobě je obsaţen i v dosud platném zákoně o ochranných známkách, dále její úpravu můţeme najít i v článku 15 Směrnice Rady ES č. 89/104. Kolektivní ochrannou známkou je podle návrhu ochranná známka zapsaná pro právnickou osobu nebo sdruţení, kterou mohou v souladu s podmínkami stanovenými smlouvou o jejím uţívání členové nebo společníci této právnické osoby nebo sdruţení pro výrobky a sluţby, pro které je zapsána.10

9

Horáček, R., Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha, 1. vydání, nakladatelství: C. H. Beck, 2005, s. 349 Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. vydání, nakladatelství: LexisNexis CZ s. r. o., 2007, s. 151 152 10

13

Kolektivní ochranná známka zpravidla plní stejné funkce, jako ochranná známky individuální, jejím účelem však není individualizovat výrobky či sluţby konkrétní osoby, ale deklarovat účast takové osoby jako člena či společníka v určité právnické osobě nebo sdruţení. Kolektivní ochranná známka v souladu se svým účelem vymezeným ve smlouvě o uţívání můţe být známkou garanční či certifikační. Právo uţívat tuto známku mají pouze členové či společníci právnické osoby či sdruţení, a nikoli právnická osoba či sdruţení samy, které pouze dbají na udrţování známky v platnosti a dodrţování podmínek jejího uţívání. Z povahy věci vyplývá, ţe kolektivní ochranná známka v případě, ţe tak stanoví smlouva o užívání přístupem nového člena či společníka do sdruţení či právnické osoby a následujícím zápisem do rejstříku ochranných známek. Kolektivní ochranná známka nemůţe být převedena na jinou osobu, neboť její existence je nerozlučně spjata s právnickou osobou nebo sdruţením a s podmínkami stanovenými ve smlouvě o uţívání kolektivní ochranné známky a z toho důvodu nemůţe být ani předmětem zástavního práva.11 Příklad:

Předpokládejme,

že

WONDERCOLA

je

ochrannou

známkou

slavného

nealkoholického nápoje. Společnost Wondercola inc. by tedy používala automatické ochrany v zemích, kde se všeobecně známé známky těší silnější ochraně a kde je taková známka všeobecně známá jako značka nealkoholických nápojů. Ochrana by se vztahovala i na nesouvisející výrobky nebo služby. To znamená, že když se jiná firma rozhodne prodávat jiné produkty, od triček po sluneční brýle, s označením WONDERCOLA. Bude muset žádat společnost Wondercola inc. o svolení, nebo riskuje žalobu za porušení známkových práv.12

2.1.3. Přihlášení ochranné známky

11 12

Horáček, R., Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha, 1. vydání, nakladatelství: C. H. Beck, 2005, s. 367 Úřad průmyslového vlastnictví, Vytvoření ochranné známky, Praha, 1. české vydání, 2009, s. 17

14

Ochrannou známku se můţe přihlásit kaţdá fyzická nebo právnická osoba u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Řízení o přihlášení ochranné známky se zahajuje podáním přihlášky, která musí mít písemnou podobu a která zároveň slouţí jako ţádost o zápis přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek. Po zápisu se do rejstříku se stává přihlašovatel vlastníkem ochranné známky. Vlastníkem ochranné známky mohou být i subjekty veřejného práva, například stát, organizační jednotky státu nebo územně samostatné celky a obce. Podaná přihláška musí splňovat podstatné náleţitosti například obchodní firmu nebo jméno a adresu přihlašovatele, vyobrazení přihlašované ochranné známky, seznam výrobků nebo sluţeb, pro něţ má být ochranná známka zapsána. Přihlášku ochranné známky je moţné podat osobně, poštou, faxem či elektronickými prostředky u Úřadu průmyslového vlastnictví. Podáním přihlášky u úřadu je zahájeno správní řízení o jejím zápisu do rejstříku. Přihlašovatel ochranné známky je povinen ve lhůtě 1 měsíce ode dne podání přihlášky zaplatit správní poplatky podle zvláštního právního předpisu. Jakmile Úřad přihlášku obdrţí, vyznačí na ni datum a čas podání. Tímto okamţikem má přihlašovatel právo přednosti před kaţdým, kdo by si je následně přihlásil shodné označení pro shodné výrobky a sluţby. Vţdy je nutné podat jednu přihlášku pro kaţdou přihlašovanou ochrannou známku. Po podání přihlášky nastává průzkumné řízení, ve kterém úřad nejprve zjišťuje, jestli přihláška obsahuje všechny podstatné náleţitosti. Pokud nalezne nedostatky, vyzve přihlašovatele k jejich odstranění. Jestliţe ţadatel tyto nedostatky neodstraní, vydá úřad rozhodnutí, ve kterém zápis zamítne. Proti tomuto rozhodnutí je moţné do jednoho měsíce od jeho doručení podat rozklad. Pokud Úřad průmyslového vlastnictví shledá označení způsobilé k zápisu, zveřejní přihlášku ochranné známky ve Věstníku Úřadu.13

2.1.4. Námitky a připomínky a doba její platnosti

13

Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita Praha, 2. vydání, nakladatelství: powerprint s. r. o., 2008, s. 59 - 60

15

Po zveřejnění přihlášky ochranné známky ve Věstníku je moţné podávat námitky a připomínky. Připomínky můţe podat i osoba, která nemá na věci právní zájem. Tato osoba se nestává účastníkem řízení a Úřad není připomínkou vázán. Kaţdá osoba se můţe vyjádřit k zápisu zveřejněné přihlášky ochranné známky do rejstříku s odůvodněním, která vysvětluje, proč by příslušná ochranná známka nemohla být zapsána do rejstříku. Týká se pouze absolutních překáţek ne relativních. Náleţitosti námitek upravují ustanovení § 4 prováděcí vyhlášky č. 213/1995 Sb. Námitky proti zápisu ochranné známky do rejstříku mohou podat ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky ochranné známky ve Věstníku Úřadu pouze taxativně vymezené. Lhůta k podání námitek je lhůtou zákonnou, kterou nelze na ţádost prodlouţit a jejíţ zmeškání rovněţ nelze prominout. Lhůta pro podání námitek počíná běţet dnem následujícím po vydání Věstníku Úřadu, ve kterém je přihláška ochranné známky zveřejněna. Smyslem námitkového řízení je umoţnit třetím osobám chránit jejich práva, která by zápisem přihlášeného označení do rejstříku mohla být dotčena, a rovněţ eliminovat důvody vedoucí k případnému rozhodování o neplatnosti známky. Námitky musejí být podány písemně a musejí být odůvodněny a doloţeny důkazy, pokud nebyly podány v zákonné lhůtě, Úřad námitky zamítne. Po obdrţení námitek Úřad vyzve přihlašovatele, aby se k nim vyjádřil, případně navrhne, aby se strany pokusily dohodnout. Pokud jsou námitky bezdůvodné, Úřad je zamítne. Proti rozhodnutí o námitkách lze podat rozklad ve lhůtě 1 měsíce od doručení.14 Dle § 7 zákona o ochranných známkách můţe podat námitky i vlastník starší ochranné známky. Vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či sluţeb, na něţ se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti. Za pravděpodobnost záměny se povaţuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou. Ochranná známka, která je shodná s přihlášeným označením nebo mu je podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo sluţby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v ČR dobré jméno, a uţívání přihlašovaného 14

Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita Praha, 2. vydání, nakladatelství: powerprint, 2008, s. 63 - 65

16

označení by nepoctivě těţilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Dále můţe podat námitky vlastník starší všeobecně známé známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo sluţby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší všeobecně známá ochranná známka chráněna, avšak jde o starší všeobecně známou ochrannou známku, která má v ČR dobré jméno, za předpokladu, ţe uţívání této ochranné známky ve vztahu k těmto výrobkům nebo sluţbám by ukazovalo na vztah mezi těmito výrobky nebo sluţbami a vlastníkem všeobecně známé ochranné známky. Námitka můţe být podána vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo sluţby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má na území Evropských společenství dobré jméno, a uţívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těţilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jím bylo na újmu. V neposlední řadě můţe podat ze zákona vlastník ochranné známky zapsané v jiné unijní zemi Paříţské úmluvy nebo státě, který je členem Světové obchodní organizace pokud přihlášku podal zástupce, zprostředkovatel, obstaravatel nebo jiná osoba pověřená hájit hospodářské zájmy vlastníka ochranné známky podle článku 6 Paříţské úmluvy na své vlastní jméno a bez souhlasu vlastníka, ledaţe by tento obstaravatel své jednání řádně odůvodnil.15

2.1.5. Zápis ochranné známky a doba její platnosti

15

Horáček, R., a kol., Zákon o ochranných známkách, 2. vydání, Praha, nakladatelství: C. H. Beck, 2008, s. 14

17

Zápis ochranné známky do rejstříku je rozhodnou skutečností pro vznik známkového práva. Je to úkon registrační, který má konstitutivní povahu. Vyhovuje-li přihláška poţadavkům zákona, nebylo-li řízení o přihlášce zastaveno a nebyly-li podány námitky nebo nebyly námitky pravomocným rozhodnutím zamítnuty či řízení o nich pravomocně zastaveno, zapíše Úřad ochrannou známku do rejstříku spolu s uvedením dne zápisu. Tím dnem se také ţadatel stává vlastníkem ochranné známky a Úřad mu vydá osvědčení o zápisu. Ochranná známka se zapisuje na dobu deseti let. Zápis je moţno na ţádost vlastníka obnovit a to vţdy na dalších deset let. Ţádost o obnovu je nutné podat nejdříve rok před uplynutím doby platnosti známky, nejpozději však den skončení doby platnosti. Obnova zápisu ochranné známky nabývá účinnosti k datu, k němuţ uplyne doba platnosti zápisu ochranné známky. Obnovu zápisu úřad zapíše do rejstříku a zveřejnění ve Věstníku.16

2.1.6. Zánik ochranné známky Ochranná známka zaniká způsoby, které stanoví zákon o ochranných známkách. Důvody pro které ochranná známka zaniká, jsou uplynutí doby její platnosti, vzdání se práv k ochranné známce, zrušení a prohlášení známky za neplatnou. Ke zrušení ochranné známky můţe dojít, pouze ze skutečností, které nastaly aţ po zápisu ochranné známky do rejstříku. Ochranná doba zápisu ochranné známky je deset let od podání přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví s moţností obnovení účinků práv vţdy na dalších deset let. Nepoţádá-li majitel ochranné známky o obnovu zápisu do 10 let od podání přihlášky ani ve lhůtě následujících šesti měsíců po uplynutí ochranné doby, jeho právo zaniká. Pokud ochranná známka zanikne neobnovením, můţe být shodné označení pro stejné výrobky nebo poskytované sluţby zapsáno pro nového přihlašovatele aţ po uplynutí doby dvou let od zániku ochranné známky. K zániku ochranné známky můţe dojít výmazem ochranné známky z rejstříku, který provede Úřad průmyslového vlastnictví¸ uplynutím doby platnosti registrace nebo zánikem právní subjektivity majitele, pokud právo ke známce nebylo 16

Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. vydání, nakladatelství: LexisNexis CZ s. r. o., 2007, s. 143

18

převedeno či nepřešlo na nového majitele vzdáním se známkového práva majitele majitelem ochranné známky.17

2.2. Mezinárodní ochranná známka Na základě dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek a Protokolu k této dohodě je moţné jedinou přihláškou získat ochranu v celé řadě smluvních zemí. Název této dohody i s jejími revizemi zní Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1981, revidována v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, a změněná v roce 1979 vyhláška č. 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb., a protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek sjednaný v Madridu dne 27. června 1989 sdělením č. 248/1996 Sb. Ochranné známky zapsané v České republice je moţné prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví přihlásit jako tzv. mezinárodní ochranné známky do některých dalších států na základě Madridské dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek z 14. dubna 1891 (revidována postupně) a na základě Protokolu k této dohodě. Madridská dohoda a Protokol k této dohodě zajišťují příslušníkům smluvních stran moţnost ochrany jejich známek ve všech smluvních státech Madridské dohody a/nebo Protokolu na základě jediné přihlášky u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ţenevě (WIPO). Známka je po provedení zápisného řízení zapsána do mezinárodního rejstříku vedeného tímto úřadem. Doba trvání ochrany je deset let a můţe být obnovována vţdy na dalších deset let. Jestliţe přihlašovatel uplatňuje ochranu pouze ve státech, které jsou členy výlučně Protokolu a nejsou současně členy Madridské dohody, můţe být mezinárodní zápis uskutečněn na základě podání přihlášky ochranné známky v ČR, aniţ by jiţ musel být proveden její zápis do rejstříku ochranných známek v České republice. Takový mezinárodní zápis je však závislý 17

Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. vydání, nakladatelství: LexisNexis CZ s. r. o., 2007, s. 144

19

na následném provedení zápisu předmětné ochranné známky v ČR skončí zamítnutím přihlášky nebo odmítnutím přihlášky či zastavením řízení o přihlášce, bude příslušný mezinárodní zápis zrušen v mezinárodním rejstříku.18

2.2.1. Řízení o zápisu ochranné známky Přihlášku o mezinárodní zápis ochranné známky podává přihlašovatel nebo majiteli ochranné známky přihlášené nebo zapsané na území České republiky na formuláři úřadu průmyslového vlastnictví, ten potom vypracuje mezinárodní přihlášku ochranné známky a odešle ji Mezinárodnímu úřadu WIPO. Právo přednosti z přihlášky ochranné známky v ČR je moţné v mezinárodní přihlášce uplatnit jen za podmínky, ţe mezi datem podání přihlášky v České republice a datem zápisu této ochranné známky do rejstříku neuplyne více neţ šest měsíců. Mezinárodní úřad uzná v tom případě právo přednosti z národní přihlášky, jestliţe mu bude mezinárodní přihláška doručena do dvou měsíců od data zápisu ochranné známky v České republice. Pokud je mezinárodní přihláška podána do šesti měsíců od data podání, byla ochranná známka zapsána v původním státě, lze podle Madridské dohody uplatnit přednost z národní přihlášky. Tuto informaci obdrţí zapsaný patentový úřad v kaţdé zvolené zemi. Pokud zápisný úřad zvolené země neodmítne zápis mezinárodní ochranné známky na svém území do jednoho roku ode dne, kdy obdrţí informaci o zápisu ochranné známky, poţívá mezinárodní ochranná známka ochrany na tomto území automaticky ode dne zápisu v mezinárodním rejstříku. Dle článku 4 Dohody je mezinárodní známka chráněna v kaţdé smluvně zúčastněné zemi od doby, kdy tam byla přímo přihlášena.19

2.2.2. Mezinárodní známkové řízení

18 19

Čerpáno ze stránek Úřadu průmyslového vlastnictví Horáček, R., a kol., Zákon o ochranných známkách, Praha, 2. vydání, nakladatelství: C. H. Beck, 2008, s. 263

20

Ochranné známky mají v moderním světě značný význam. Jejich funkce je především identifikace původu výrobků a sluţeb, zajištění vysoké kvality a vyjádření dobrého jména firmy. Známky hrají důleţitou identifikační a záruční úlohu ve vztahu ke spotřebiteli. Evropské společenství přistoupilo ke sblíţení předpisů členských států týkajících se ochranných známek v roce 1988, a to cestou přijetí harmonizační směrnice. Jejím cílem bylo odstranit existující rozdíly mezi národními předpisy členských států, a tím přispět k volnému pohybu zboţí a sluţeb. Směrnice obsahuje demonstrativní výčet označení, která mohou tvořit ochrannou známku (slova, kresba, tvar výrobku), pokud jsou schopna odlišit výrobky nebo sluţby jednoho podniku od výrobků či sluţeb jiných podniků. Rovněţ stanoví důvody k zamítnutí ochranné známky nebo jejich prohlášení za neplatnou, plynoucí z povahy samotného označení nebo týkající se střetu se staršími právy. Klíčovým prvkem harmonizace je úroveň ochrany, vyplývající ze zápisu ochranné známky v různých členských státech. O mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely mezinárodního zápisu známek, došlo k uzavření Niceské dohody ze dne 15. června 1957. Třídění v této dohodě je neustále aktualizováno. Poskytuje systém pro vnitrostátní třídění, čímţ se eliminují rozdíly v národním a mezinárodním reţimu zápisu. Ochranné známky nejsou jen slovní, musel být vytvořen i systému zápisu obrazových známek, a to je upraveno ve Vídeňské dohodě o zavedení mezinárodního třídění prvků známek.20

2.2.3. Zamítnutí mezinárodní ochranné známky

20

Úřad průmyslového vlastnictví, Mezinárodní třídění výrobků a sluţeb, 1998, 7. vydání, 1. díl

21

U mezinárodní známky platí, ţe pokud je odmítnuta v jakémkoli státě Madridské unie, na rozdíl od ochranné známky Společenství nemá vliv na ochranu v jiných státech, kde vyvstaly důvody k neudělení.

2.2.4. Poplatky u mezinárodní ochranné známky Poplatky u mezinárodní ochranné známky jsou určeny sazebníkem a prováděcím řádem k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek a k Protokolu k této dohodě. Základním poplatkem při podání přihlášky mezinárodní ochranné známky je správní poplatek za podání přihlášky, který je splatný na základě výzvy Mezinárodního úřadu WIPO v Ţenevě. Dalšími náklady mohou být například výpisy z rejstříku, převody práv, dodatečné zápisy, poplatky za spor a případné odmítnutí ochrany jednotlivými patentovými úřady smluvních států ve vztahu k ochranné známce. Úřad je také oprávněn poţadovat poplatky za jednorázové poskytnutí zvláštních sluţeb.21

2.2.5. Pařížská unijní úmluva a Madridský systém 1883 Paříţská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 (PUÚ), je universální mnohostrannou mezinárodní smlouvou otevřenou všem státům. Má obecnou povahu v oblasti průmyslového vlastnictví, neboť se vztahuje ke všem nehmotným statkům v této oblasti. Vůdčí zásadou je princip teritoriality právní ochrany, neboť ochrana je omezena jen na území států, kde byla vydána. PUÚ přispěla značnou měrou k harmonizaci průmyslového práva, kterou v současné době prohlubují zejména aktivity WIPO a Evropské patentové organizace. Mezi další principy PUÚ patří asimilace (cizinci ze zemí PUÚ mají v členské zemi této úmluvy stejná práva jako tamější domácí osoby). Formální reciprocitou rozumíme situaci,

21

Zdroj: www.upv.cz

22

kdy první země cizincům poskytuje stejná práva za podmínky, ţe jejich země tatáţ práva poskytuje příslušníkům této první země. Členský stát musí zabezpečit cizincům ze zemí PUÚ některá výslovně uvedená práva, a to v případě, ţe je vlastním osobám nepřiznává, např. zapsat ochrannou známku, jak byla zapsána v zemi původu. Paříţská unijní úmluva zakotvuje mezinárodní prioritu a výstavní prioritu. Paříţská úmluva neupravila podmínky pro přihlašování a registraci ochranných známek. Tyto podmínky byly v podstatě upraveny národními zákony v navazujících mezinárodních smlouvách, a to je Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek a Protokol k této dohodě a v neposlední řadě Smlouva o známkovém právu. PUÚ poloţila základ pro posuzování zápisné způsobilosti ochranných známek z hlediska jejich zaměnitelnosti, rozlišovací způsobilosti a klamavosti.22

2.2.6. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních značek Základ pro přihlašování mezinárodních ochranných známek vytvořila Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních značek, která byla podepsána v roce 1891. Tato dohoda vychází jiţ z principů, které byly zakotveny v Paříţské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883.23 Je jednou ze základních úmluv v oblasti průmyslově právní ochrany. I kdyţ se týká především mezinárodního zápisu ochranných známek, její ustanovení vytvořila a do značné míry přispěla k harmonizaci známkových zákonů a řízení před zápisnými úřady ve světě. Tato dohoda je zvláštní úmluvou podle článku 19 Paříţské unijní úmluvy. Umoţňuje získat jedinou mezinárodní přihláškou známkovou ochranu ve více zemích, a to na základě jediného zápisu. V roce 1989 byla upravena moţnost přístupu dalších členských zemí, a to Protokolem k Madridské dohodě týkající se mezinárodní registrace ochranných známek podané v zemi 22 23

Úřad průmyslové vlastnictví, Mezinárodní smlouvy na ochranu průmyslového vlastnictví, Praha, 2002, s. 11 Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, 2. vydání, 2008, s. 130

23

původu.

Madridská

dohoda

umoţnila

mezinárodní

registraci

ochranných

známek

u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (International Bureau of WIPO) v Ţenevě. Registrace ochranné známky u tohoto mezinárodního úřadu má účinky i ve vztahu k přihlašovatelem určeným členským zemím, jejichţ úřady, pokud nevznesou ve stanovené lhůtě oprávněné námitky, takovou známku jiţ bez dalšího zapíší do svých národních rejstříků ochranných známek. Mezinárodní zápis se provádí u mezinárodního úřadu na ochranu duševního vlastnictví. Mezinárodní zápis ochranné známky se uskutečňuje na dobu 20 let s moţností obnovy vţdy na dobu dalších 20 let, vţdy po skončení předešlého období. Po dobu 5 let je mezinárodní zápis závislý na trvání zápisu národní ochranné známky dříve zapsané v zemi původu. Pokud zanikne z jakéhokoliv důvodu v této době národní ochranná známka v zemi původu, zanikne i její mezinárodní zápis.24

2.2.7. Niceská úmluva 1957 a Vídeňská úmluva 1973 o třídění ochranných známek V polovině dvacátého století došlo ke značnému nárůstu přihlašovaných a registrovaných ochranných známek, proto bylo nutné přistoupit k vytvoření systému, který by umoţňoval rešerše a vyhledávání ochranných známek. Proto byla v roce 1957 vytvořena Niceská úmluva o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek. K tomu byla v roce 1973 uzavřena Vídeňská úmluva o mezinárodním třídění obrazových prvků ochranných známek, která ulehčuje provádění rešerší u obrazových ochranných známek. Přestoţe Česká republika není smluvní stranou, poţívají její třídění i státy, které ji nepodepsaly. Státy, které jsou vázány těmito dohodami, tvoří zvláštní unii a přijímají společné třídění výrobků a sluţeb s označením třídy, do které se zařazuje kaţdý výrobek nebo sluţba.

24

Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. vydání, nakladatelství: LexisNexis CZ s. r. o., 2007 s. 158 159

24

Současná verze obsahuje celkem 45 tříd ochranných známek, z toho 34 tříd výrobků a 11 tříd sluţeb jsou koncipovány docela široce, proto je třeba vymezit v rámci této třídy konkrétní výrobky a sluţby, jeţ bude ochranná známka chránit. Z toho důvodu ještě zápis v rámci stejné třídy nemusí znamenat, ţe je dána shodnost výrobků. Je třeba upozornit na skutečnost, ţe při posuzování shodnosti nebo podobnosti výrobků není rozhodující, zda jsou výrobky nebo sluţby v rámci mezinárodního třídění výrobků a sluţeb vytvořeno pro administrativní účely zatřiďování výrobků a sluţeb řazeny do shodných či odlišných tříd. Přihlášky a zaregistrované ochranné známky jsou opatřeny tímto tříděním, coţ umoţňuje provádění celosvětových rešerší.25

2.2.8.

Dohoda

o

obchodních

aspektech

práv

k

duševnímu

vlastnictví – dohoda TRIPS Tato dohoda je jednou z 25 mnohostranných mezinárodních dohod mezinárodního obchodu, které byly uzavřeny v rámci tzv. Uruguayského kola v roce 1994 v Marrakeshi.26 Cílem této dohody bylo zmenšit deformace a překáţky mezinárodního obchodu, podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajistit, aby se opatření a postupy k dodrţování práv k duševnímu vlastnictví nestaly překáţkami oprávněného vlastnictví, které dále v některých částech prohlubuje a zavazuje členy WTO (World Trade Organization- Světová obchodní organizace) k jejich dodrţování. Vychází z předpokladu, ţe práva k duševnímu vlastnictví jsou právy soukromými. Dohoda TRIPS také stanovuje, ţe její členové mohou, aniţ by však měli takovou povinnost zavést ve svém domácím právním řádu rozsáhlejší ochranu, neţ jakou tato dohoda vyţaduje. Kaţdý smluvní stát je povinen s příslušníky jiných smluvních států zacházet stejně jako se svými příslušníky. Ve vztahu k jednotlivým předmětům právní ochrany průmyslového

25

Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, 2. vydání, nakladatelství: powerprint s. r. o., 2008, s. 135 26 Zdroj: www. Upv.cz

25

vlastnictví je moţno konstatovat, ţe právní úprava České republiky, odpovídá ve většině případů závazkům z Dohody TRIPS. V oblasti ochranných známek Česká republika vyuţila ustanovení článku 15 odst. 1 této dohody, který ustanovil, ţe členské státy mohou poţadovat, aby označení schopná zápisu do rejstříku ochranných známek byla rozeznatelná zrakem. To znamená, ţe český známkový zákon nepřipouští zápis např. zvukových a čichových označení. V souladu s poţadavkem článku 16 odst. 2 zavedl český známkový zákon ustanovení o ochraně tzv. všeobecně známé známky. Podstatou částí dohody TRIPS jsou závazky členských států týkajících se občanskoprávních a správních řízení, nápravných opatření, prozatímních opatření a zvláštních předpisů, týkajících se opatření na hranicích.27

3. Práva majitele ochranné známky Zápisem ochranné známky do rejstříku se přihlašovatel stává majitelem ochranné známky. Na poţádání majitele mu Úřad vydá osvědčení o zápisu ochranné známky do rejstříku. Práva majitele ochranné známky stanoví zákon č. 441/2003 Sb., jednak pozitivně, tj. výčtem činností, ke kterým je oprávněn, a jednak negativně, tj. výčtem činností, které majitel ochranné známky oprávněn konat pro obhajobu svých práv. Majitel v rejstříku zapsané ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo sluţby ochrannou známkou, pro které je zapsána, nebo je uţívat ve spojení s těmito výrobky nebo sluţbami např. na obalech výrobků, v reklamě, v dokladech o výrobcích nebo sluţbách. Nyní podle platného známkového Zákona zařazeno ustanovení o tom, ţe majitel ochranné známky je oprávněn pouţívat s ochrannou známkou značku ®, jímţ se upozorňuje, ţe jde o ochranné označení. Tento symbol se u slovních ochranných známek umisťuje v pravém horním rohu za posledním slovem nebo písmenem. U obrazových rovněţ 27

Slováková, Z., Průmyslové vlastnictví, Praha, 2. vydání, nakladatelství:LexisNexis s. r. o., 2007, s. 161

26

v jejich pravém rohu. Tento symbol má význam zejména u známějších ochranných známek, které jsou zejména uţívané pro výrobky a sluţby určité spotřebitelské veřejnosti. Oprávnění uţívat značku ® nelze vykládat jako povinnost, při jejímţ nesplnění ze strany vlastníka ochranné známky by se mohl porušovatel práva z ochranné známky vyvinit zodpovědnosti za takové porušení práva. Často se setkáváme s uţitím obdobných symbolů v průmyslovém vlastnictví např. uţití symbolu ™, pro označení ochranných známek chráněných anglosaským právem, © jako výhrady autorského práva, nebo D jako výhrady zapsaného průmyslového vzoru.28 Důleţitým ustanovením je, ţe majitel ochranné známky má vůči kaţdému, kdo uvádí nebo hodlá uvést na trh výrobky nebo sluţby, právo na informaci o původu těchto výrobků či dokladů provázejících tyto výrobky či sluţby, na kterých je umístěno označení shodné či zaměnitelné s jeho ochrannou známkou. Byla-li zásahem do práv z ochranné známky způsobena škoda podle § 8 odst. 5 OchrZn stanoví, ţe poškozený má právo na její úhradu. Pokud byla tímto zásahem způsobena nemajetková újma, má poškozený právo na přiměřené zadosti, které můţe spočívat i v peněţitém plnění. Mezi další práva z ochranné známky patří právo jejího majitele poskytnout licenci na uţití ochranné známky, ochrannou známku převést, poţadovat zpět a přepis ochranné známky a učinit ochrannou známku předmětem zástavy.29

28

Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, 2. vydání, nakladatelství: powerprint s. r. o., 2008, s. 77 29 Horáček, R., Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha, 1. vydání, nakladatelství. C. H. Beck. 2005, s. 355 356

27

3.1. Ochrana práv majitele ochranné známky Cílem známkového práva je především ochrana majitelů ochranných známek proti záměrům třetích osob, které mohou vytvořením rizika záměny označení mezi spotřebiteli usilovat o získání nespravedlivé výhody z pověsti, kterou ochranná známka jiţ dříve získala. Předmětem právní ochrany je tedy subjektivní právo. Ochrana můţe být preventivní nebo následná. Do preventivní lze zařadit opatření, která mají předejít porušení subjektivního práva. Následná ochrana nastupuje tehdy, došlo-li k porušení práva, a to jsou především navrácení v předešlý stav, reparace, satisfakce, náhrada porušení práva způsobilé újmy. Právní ochrana vlastnictví k nehmotným statkům se stala především předmětem mezinárodní úpravy, a to Paříţské unijní úmluvy, při jejíţ revizi z roku 1990 jiţ byla k ustanovením o opatření proti neoprávněnému označování tovární nebo obchodní značkou nebo obchodním jménem (čl. 9 a 10). V České republice nastal pokrok v právní ochraně majitelů ochranných známek, a to přijetím zákona č. 441/2003 Sb., jeţ se stal transpozicí směrnice 89/104/EHS k harmonizaci právních předpisů členských států. V ustanovení § 7 zákona č. 441/2003 Sb., dává stanovenému okruhu třetích osob moţnost uplatnit ochranu těch svých práv, která by mohla být zápisem ochranné známky do rejstříku ohroţena nebo poškozena. Okruh oprávněných osob z tohoto ustanovení se v porovnání s dosavadní úpravou rozšířil o oprávnění vlastníka či přihlašovatele ochranné známky zapsaném v jiném smluvním státě Paříţské úmluvy podat námitky proti zápisu ochranné známky, která byla přihlášena jeho zástupcem, zprostředkovatelem nebo obstaravatelem. V českém právním řádu se změnil obsah jednotlivých důvodů pro podání námitek, stejně tak i náleţitosti stanovené k prokazování namítaných důvodů. Námitky tedy můţe podat vlastník nebo přihlašovatel starší či podobné ochranné známky, pokud je přihlášena pro stejné nebo podobné výrobky. Zákon č. 441/2003 Sb., v § 7 zavádí do českého právního řádu institut známky s dobrým jménem. Dobré jméno u ochranné známky znamená vyjádření toho, ţe veřejnost známku zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, která jsou od výrobků tohoto druhu očekávaná, a zvyšuje 28

hodnotu takové známky. Je natolik silnou, ţe odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboţí nebo sluţeb. Známka s dobrým jménem tedy můţe být jak ochrannou známkou formálně registrovanou, tak známkou všeobecně známou.30

3.2. Zápisná způsobilost ochranných známek Označení schopné zápisu do rejstříku ochranných známek, vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví, musí splňovat základní podmínky obsaţené v ustanovení § 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Podmínkou pro zápis je podání přihlášky, a to fyzickou nebo právnickou osobou pro výrobky nebo sluţby, které jsou k datu podání předmětem jejího podnikání. Okamţikem zápisu vzniká známkové právo a přihlašovatel se stává vlastníkem ochranné známky. Obsahem tohoto práva je výlučně právo vlastníka ochranné známky ochrannou známku uţívat, vzniká tak vlastníku aktivní legitimace k uplatňování práv vůči jiným osobám.31

3.2.1. Označení schopná zápisu do rejstříku ochranných známek Označení dle známkového zákona, která jsou schopná zápisu do rejstříku má dvojí: graficky znázornitelná a určena k rozlišení výrobků a sluţeb pocházejících od různých podnikatelů Za graficky znázornitelná označení se povaţují, která jsou vyjádřena písmenem, číslicemi, obrazem, barvou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu. Označení není samo o sobě schopné ochrany, vţdy musí být ve spojitosti s určitými výrobky či sluţbami. Do rejstříku ochranných známek se řadí především označení, která jsou schopná zápisu.

30

Pipková, H., Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, nakladatelství: ASPI a. s., 2007, s. 19 - 29 31 Horáček, R., a kol., Zákon o ochranných známkách, Praha, 2. vydání, nakladatelství: C. H. Beck, 2008, s. 204

29

Mezi ně patří slovní označení, označení tvořená jedním nebo více písmeny nebo číslicemi, fantazijní označení, barevná označení a prostorová označení.  Slovní označení Toto označení zahrnuje především fantazijně vytvořená slova nebo více slov, osobní jména, příjmení nebo křestními jmény, obchodní názvy. Mohou mít i rozlišné formy písma, proto se slovní označení uváděná v jiném neţ běţném písmu, nebo značení jinak graficky ztvárněná, nazývají téţ slovními grafickými označeními.

Ochranná známka Obrázek č. 3

32

 Označení tvořená jedním či více písmeny nebo číslicemi Označení tohoto typu je mnohdy opovrhována tím, ţe nejsou schopná zápisu a nemají zápisnou způsobilost. Tento názor není správný, dokazuje to světová praxe registrace takových označení např. mezinárodně registrovaná ochranná známka ,,IBM“ pro kancelářské zařízení ,,GM“ pro motorová vozidla

Ochranná známka Obrázek č. 4

32 33

33

Ochranná známka Coca-cola, zdroj:cs.wikipedia.org/wiki/coca-cola Ochranná známka IBM, zdroj: cs.wikipedie.org/wiki/IBM

30

 Fantazijní označení Smyšlená označení tvořená slovy, náčrty, obrázky a symboly jsou označeními, která mají dobrou rozlišovací způsobilost, a tudíţ jsou schopná zápisu do rejstříku. Za nejhodnotnější fantazijní označení se pokládá např. ,, KODAK“ nebo okřídlený šíp firmy Škoda.

Ochranná známka Obrázek č. 5

34

 Barevná označení Barevná označení jsou tvořena slovy, písmeny, číslicemi, obrázky a jejich kombinace. Pokud chce přihlašovatel přihlásit takovou to známku do rejstříku, zpravidla k tomu přikládá černobílé provedení, chrání tak tím i barevné označení. Přihlašovatel přihlašuje souběţně s černobílým označením v samostatné přihlášce ochranné známky jeho barevné provedení. Proto, aby dané označení důkladněji chránil proti přihlášení podobného nebo zaměnitelného označení jiným přihlašovatelem.

Ochranná známka Obrázek č. 6 34

35

Ochranná známka Škoda, zdroj: bredik.euweb.cz

31

 Prostorová označení Prostorová resp. trojrozměrná, označení jsou zpravidla vytvořena ve tvaru výrobku nebo jeho obalu. Mezi prostorová označení lze zahrnout dotyková (hmatová) a holografická označení. Podle § 19 odst. 1 písm. e) našeho známkového zákona, i u těchto označení musí přihlašovatel předloţit současně s přihláškou jeho plošné vyobrazení.

Ochranná známka Obrázek č. 7

36

3.2.2. Označení vyloučená ze zápisu do rejstříku ochranných známek Označení,

které

nevyhovuje

podmínkám

definice

ochranné

známky

uvedené

v § 1 známkového zákona, pak toto označení nemůţe být zapsáno do rejstříku ochranných známek a je tím vyloučeno. Zejména jde o označení, která jsou vyloučena ze zápisu do rejstříku ochranných známek uvedené v § 2 známkového zákona, který uvádí absolutní překáţky zápisné způsobilosti. Na základě těchto absolutních překáţek zkoumá Úřad přihlášená označení ještě před jejich

35 36

Ochranná známka Jaguar, zdroj: supercars.czechian.net Ochranná známka Toblerone, zdroj:kade.cz/milka/slides/toblerone

32

zveřejněním a před zápisem do rejstříku. Dalšími jsou ustanovení známkového zákona vyloučená ze zápisu do rejstříku označení, která jsou v kolizi s právy třetích osob, jedná se o tzv. relativní překáţky zápisné způsobilosti. Úřad v průběhu přezkumu ve vztahu k relativním překáţkám zápisné způsobilosti pouze zkoumá, zda nejde o označení, které je shodné, nebo označení obsahující prvky, které by mohly vést k záměně s dřívější ochrannou známkou, jeţ byla přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele, či pro stejné nebo podobné výrobky a sluţby. Neţ Úřad zveřejní přihlášku ochranné známky, zjišťuje, zda přihlášené označení spadá do pojmu ochranné známky dle § 1 známkového zákona. Úřad zkoumá, zda má rozlišovací způsobilost, grafickou znázornitelnost, zda nesestává výlučně ze značek nebo údajů slouţících v obchodě k určení druhu, jakosti, hodnoty výrobků nebo sluţby. Dále jsou vyloučená označení tvořená výlučně tvarem výrobku, označení odporující veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, klamavá označení a označení, jejichţ uţívání by bylo v rozporu se závazky vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv. Označení, která mohou výt vyloučena ze zápisu do rejstříku ochranných známek, můţe rozdělit do několika skupin. Mezi ně patří označení, která nejsou schopna grafického znázornění tj. vyjádřena písmem, kresbou, obrazem nebo barvou, zvuková, čichová, světelná a jinak graficky neznázornitelná. Do skupiny označení, která nemají způsobilost, řadíme označení postrádající rozlišovací způsobilost. Je to označení, jehoţ pomocí není běţný spotřebitel schopen rozlišit výrobky nebo sluţby pocházející od různých podnikatelů. Známkový zákon pokládá za označení postrádající rozlišovací způsobilost označení, která jsou tvořena výlučně z označení nebo údajů slouţících v obchodě k určení druhu, jakosti, mnoţství, účelu, hodnoty výrobku nebo sluţeb, také označení, které je tvořeno výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku nebo který je nezbytný pro dosaţení technického výsledku, který dává výrobku podstatnou uţitnou hodnotu.

33

Mezi nejčastěji frekventovaná označení pouţívaná v obchodě k určení druhu patří tzv. druhová označení například boty pro obuv nebo stůl pro nábytek Také rozlišovací způsobilost získalo označení APPLE nikoliv po jablka, ale pro počítače, nebo CAMEL nikoliv pro prodej velbloudů, ale pro cigarety. V těchto dvou případech jde v podstatě o fantazijní označení. Do rejstříku ochranných známek dle známkového zákona se nezapíše označení tvořená výlučně tvarem výrobku, který vyplývá z jeho povahy. Takovéto označení musí vykazovat rozlišovací způsobilost ve vztahu k danému podnikateli, spotřebiteli, tak i ve vztahu k danému zboţí. Tvar výrobku nebo obalu musí být nějakým způsobem specifický, aby byla rozlišovací způsobilost splněna. Tvar výrobku nebo obalu musí být pro spotřebitele zapamatovatelný, vymykal se z běţného, pouze účelového tvaru, daného povahou výrobku nebo obalu. Další, které zahrnujeme do skupiny označení odporující veřejnému pořádku nebo dobrým mravům. Pokud označení přihlašované k zápisu do rejstříku ochranných známek obsahuje slovní, obrazové nebo kombinované prvky, které odporují veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, je Úřad povinen jeho registraci odmítnout. Mezi takovéto označení zejména řadíme uvádění nemravných obrázků, pohoršlivých slovních a kombinovaných označení, symboly provokující nenávist a násilí, rasistické symboly. Dále do skupiny absolutních překáţek spadají klamavá označení, která jsou takové slovní, obrazové, kombinované či prostorové označení, které můţe spotřebitele uvést v omyl nebo je jakkoliv klamat. Za klamavost se obecně pokládá přímé či nepřímé vytvoření dojmu, ţe jde o soutěţitelův výrobek nebo sluţbu. V zásadě je dán i zněním článku 10 bis Paříţské unijní úmluvy. Označení nebo údaje se pokládají za klamavá, jestliţe uţití v obchodě je schopno klamat veřejnost, pokud jde o původ nebo způsob zhotovení. Klamavé označení můţe být například Česaná vlna pro textilní zboţí, které je vyráběno z jiného materiálu.

34

Pokud jde o zápisnou způsobilost označení do rejstříku ochranných známek, jde o závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv, patří mezi ně zejména Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví a Madridská dohoda.37

3.2.3. Relativní překážky zápisné způsobilosti Relativními překáţkami zápisné způsobilosti se označují proto, ţe jsou to důvody, pro které nemůţe být přihlašované označení zapsáno do rejstříku. Tyto překáţky se týkají práv konkrétních třetích osob. Podmínky zápisné způsobilosti, které jsou uvedeny v § 28 odst. 1 a 2 tohoto zákona, zkoumá Úřad v rámci řízení o přihlášce ochranné známky před jejím zveřejněním, zatímco podmínky zápisné způsobilosti Úřad zkoumá na základě řádné a důvodně podaných námitek podle § 25. V rámci průzkumu, kterému Úřad podle § 21 odst. 1 známkového zákona podrobí přihlášku ochranné známky, se zkoumá splnění tzv. absolutních podmínek zápisné způsobilosti, jak jsou uvedeny § 1, a jednak, zda přihlášené označení není ze zápisu vyloučeno. Úřad v rámci řízení zkoumá i to, zda označení uplatněné v podané přihlášce není shodné s označením, které bylo s dřívějším právem přednosti přihlášeno nebo zapsáno pro jiného majitele pro stejné či podobné výrobky a sluţby. Ještě před zveřejněním přihlášky můţe docházet v rámci úředního průzkumu k posuzování, zda by shodný prvek nebo prvky nemohly vést k záměně s dřívější ochrannou známkou. Je-li prvek ochranné známky, bez ohledu na to, zda je tvořen celým slovem nebo několika písmeny, natolik dominantní, výrazný, ţe můţe vést spotřebitele k záměně s dřívější ochrannou známkou.38

37

Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, nakladatelství: powerprint s. r. o., 2008, s. 29 - 49 38 Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, nakladatelství: powerprint s. r. o. 2008, s. 50

35

3.3. Spotřebitel Podle současného známkoprávního pojetí pojmu spotřebitel je nutno tuto osobu vnímat nikoliv zúţeným výkladem, nýbrţ naopak tak, aby zahrnovala co nejširší okruh dotčených osob, neboť nelze odhlíţet od smyslu ochranné známky jako takové, která představuje jeden z nejúčinnějších prostředků, jak dostat do podvědomí co největšího okruhu veřejnosti výrobky či sluţby daného podnikatele. Český právní řád přináší dvě definice spotřebitele, jednak občanský zákoník ve svém ustanovení § 52 odst. 3 povaţuje za spotřebitele osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, přičemţ za osobu ve smyslu tohoto zákona se povaţuje jak fyzická osoba, tak i právnická osoba podle § 1 odst. 2 OZ, a jednak zákon č. 643/1992 Sb., o ochranně spotřebitele, kde spotřebitelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nekupuje výrobky nebo uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami.39

3.3.1. Spotřebitel jako kritérium známkoprávního řízení Při posuzování rozlišovací způsobilosti konkrétní ochranné známky je důleţité posouzení názoru dotčené veřejnosti. Ochranná známka musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo sluţbám, pro které byl zápis poţadován, a jednak vzhledem k jejich vnímání veřejnosti. Paříţská unijní úmluva obsahuje první ustanovení týkající se ochrany spotřebitele, v čl. 5 bod C odst. 3 uvádí, ţe souběţné uţívání téţe známky na stejných nebo podobných výrobcích průmyslovými nebo obchodními podniky, které podle zákona země, v níţ je uplatňována ochrana, jsou pokládány za spolumajitele známky. Ochrana práv spotřebitele je obsaţena

39

Pipková, H., Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, nakladatelství: ASPI a. s., 2007, s. 74

36

jak ve směrnicích typických spotřebitelských, tak i právních aktech z oblasti technických poţadavků na výrobky a odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadami výrobku. Pojem průměrného spotřebitele není jen statistickým pojmem, ale při stanovení typické reakce průměrného spotřebitele, musí vycházet soudy z vlastního úsudku s přihlédnutím k judikatuře ESD. Předpoklad, jako je věk, fyzická nebo duševní slabost, důvěřivost je pro obchodníky příleţitost, jak mohou svými obchodními praktikami nebo propagací produktů narušit ekonomické chování spotřebitelů.40

3.3.2. Spotřebitel v ustálené judikatuře ESD Sekundární komunitární právo definuje spotřebitele zásadně jako fyzickou osobu a ESD představuje termín ,,spotřebitel“ tak, jak je definován v čl. 2 písm. b) směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ţe se vztahuje výlučně na fyzické osoby, obdobnou definici obsahují i další směrnice Rady 84/450/EHS o ochraně spotřebitele a směrnice Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Průměrného spotřebitele nelze podle ESD stanovit globálně, nýbrţ je nutno kaţdý případ posuzovat jednotlivě a podle sociální skupiny spotřebitelů, na které se podnikatel zaměřil. Obecně v členských státech je zastáván názor, ţe právní úpravou spotřebitelských smluv právnických osob je omezována jejich svoboda, pokud je druhá strana rovněţ právnická osoba a je řazena do kategorie spotřebitelů. Pro posouzení, zda informace o výrobku je klamavé povahy, pouţívá tedy ESD jako kritérium předpokládané očekávání průměrného spotřebitele¸ který je běţně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Tato definice je zaloţena na domněnce, ţe spotřebitel je dostatečně chráněn, nedostává-li se mu klamavých informací o příslušných výrobcích, a ţe nemusí být chráněn před informacemi, u kterých můţe při nákupu a pouţití výrobku sám posoudit, zda jsou uţitečné. Pokud jde o známkové právo, přísluší úkol pověřit dopad tohoto

40

Pipková, H., Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, nakladatelství: ASPI a. s, 2007, s. 74 - 84

37

předpokladu v kaţdé konkrétní věci příslušnému úřadu nebo soudu, rozhodující spor o konkrétní ochranné známce. Povinnost tohoto posouzení příslušnými orgány podle ESD nemůţe

být

nahrazena

dodatečnými

výzkumy,

analytickými

rozbory,

posudky

nebo statistikami. Smlouva o zaloţení Evropského společenství obsahuje zvláštní ustanovení týkající se ochrany spotřebitele, a to čl. 153/ex čl. 129a, v jehoţ odstavci 1 stanoví, ţe k podpoře zájmu spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Společenství k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakoţ i k podpoře jejich práva na informace, vzdělání a práva sdruţovat se k ochraně svých zájmů. Poţadavky vyplývající z ochrany spotřebitele se budou brát v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Společenství. Společenství přispívá k dosaţení cílů uvedených v odst. 1 prostřednictvím opatření přijatých dle čl. 95 v souvislosti s vytvářením vnitřního trhu a opatření, která podporují, doplňují a monitorují politiku členských států.41

3.3.3. Soudní spor Becherovka vs. Hoffmann Tradiční český likér vznikl jako výsledek experimentů anglického lékaře Frobriga a karlovarského lékárníka Josefa Viruse Bechera. Karlovarský lékárník Josef Becher provozoval počátkem 19. Století v Karlových Varech vyhlášenou lékárnu. Ve svém měšťanském domě „U tří skřivanů“ také často ubytoval výrazné lázeňské hosty. Roku 1805 se u něj zabydlel hrabě Pletenberg-Mietingen, který přijel uţívat léčivých karlovarských pramenů. Doprovázel ho jeho anglický lékař, doktor Frobrig. Ten se brzy spřátelil s lékárníkem Becherem a trávili dny v lékárně mícháním směsí bylin, aromatických olejů a alkoholu. Po odjezdu doktora Frobriga nalezl Josef Becher na jedné směsi Angličanovu poznámku „s tímto jsem byl docela spokojen“. V následujících dvou letech

41

Pipková, H., Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství, Praha, nakladatelství: ASPI a. s., 2007, s. 84 -88

38

se tak Becher věnoval ladění této receptury a roku 1807 začal ve své lékárně prodávat ţaludeční kapky pod názvem Carlsbader Englisch Bitter (Karlovarská Anglická Hořká). Nejdříve je prodával v malých lékových lahvičkách, brzy je ale začal plnit do půllitrových lahví. Těm, kteří Becherovku nejdříve uţívali, jako kapky asi zachutnala a začali překračovat doporučené dávky. Výrobě a úspěšnému prodeji svého likéru se Josef Becher věnoval aţ do své smrti roku 1841. Karlovarská Becherovka je originální výrobek české firmy Jan Becher – Karlovarská Becherova, a. s. Jen tato firma můţe pouţívat pro svůj likér označení Becherovka. Vlastní také ochranné známky chránící tvar lahve, grafické vyobrazení kalíšku s logem JB4, označení BECHER, BECHER BITTER, JOHAN BECHER A BECHEROVKA.42 V roce 1998 začíná spor Becheroovka vs. Hoffmann, kdy se jedná o nekalou soutěţ mezi akciovou společností Jan Becher Karlovarská Becherovka Karlovy Vary a slovenskou firmou DAJK, s. r. o. Na návrh ţalované strany, kterým je slovenský výrobce likéru Becherovka, byl vyslechnutý jako svědek Zdeněk Hoffmann, se kterou matka Jiřina Hoffmannová uzavřela se společností DAJK 23. Května 2000 licenční smlouvu na výrobu likéru.43 Na prvním projednání zpochybnila ţalující strana listinné důkazy z roku 1939, které mají potvrdit přechod práva výroby likéru na dědečka Zdeňka Hoffmanna. Předloţila ověřenou kopii darovací smlouvy, která je podle tvrzení ţalobce zfalšována. Dva znalci soudu dokazují, ţe na listně jsou zfalšované podpisy i razítka, stejně notář Jakub Ptáčník, který ověřoval pravost podpisů, se tři roky předtím vzdal naotářské praxe. Ţalobce napadá pravost listiny tím, ţe dvě kolkové známky, které byly vydané roku 1947, mohly být pouţité před tímto datumem. Zdeněk Hoffmann předloţil soudu důkazní materiály o soudních sporech, které se vedly v této věci v České republice. Zvrat v projednávání nastal, kdyţ svědek prohlásil, ţe kopie darovací smlouvy předloţená ţalující stranou je falzifikát, který si podle jeho tvrzení nechala vyrobit ţalující strana. Zdeněk Hoffmann prohlásil, ţe originál má jeho rodina uloţený na bezpečném místě v určité německé bance a popsal rozdíly mezi důkazní 42 43

Zdroj: Muzeum – Jan Becher, Karlovy Vary Zdroj: www.gastroportal.cz/novinky/

39

materiál nepředloţil českým soudům, svědek obvinil českou justici z nezájmu dořešit tento spor objektivně. V dubnu v roce 2003 Karlovarská Becherovka vyhrála dlouholetý spor o značku. Jiřina Hoffmannová a její syn Zdeněk se podle soudu dopusltili nezákonného porušování práv k ochrranným známkám.44 Značka, o kterou se tento soudní spor opírá má velmi velkou váhu. Je zřejmé, ţe spor, který rozpoutala slovenská firma DAJK neměla právo tento bylinný likér jakým koliv způsobem padělat nebo vyrábět. Jiţ od začátku bylo jasné, ţe se jedná o padělek. Důkazy, které se snaţili Hoffmannovi u soudu předloţit, jako ověřovací listiny k výrobě likéru nemají právní základ, protoţe byly zfalšované. Výhradní právo k výrobě a distribuci byliného likéru má vlastník firmy Jan Becher. Došlo zde k jasnému porušení práva majitele ochranné známky a ohroţení dobrého jména. V následující kapitole mé práce se budu podrobněji zabývat touto problematikou porušování práv k ochraným známkám.

44

Zdroj: www.ekonomika.idnes.cz

40

4. Porušování práv na označení Pokud dojde k porušování práv z duševního vlastnictví, má vlastník moţnost se obrátit na některé veřejnoprávní instituce. Problematikou porušování práv z duševního vlastnictví se zbývá Česká obchodní inspekce, která kontroluje, zda nedochází ke klamání spotřebitele porušováním práv k duševnímu vlastnictví. Do oblasti kontrolní činnosti lze zahrnout i Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, ţivnostenské úřady a Státní ústav pro kontrolu léčiv. Zásadní je celní správa České republiky, která se zapojuje do boje proti padělání a pirátství. Orgány celní správy mají právo zasáhnout vůči zboţí, které je podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví a tím umoţnit majiteli ochranu svých práv. Povinnost k ochraně duševního vlastnictví má také Policie ČR. Kdyţ dojde k porušení práva z duševního vlastnictví můţe majitel vymoci svá práva i soukromoprávní cestou, a to pomocí soudů, případně i rozhodců. Neţ ovšem zvolí soudní cestu, měl by vyuţít moţnosti mimosoudní obrany proti porušování práv. Formy, které si můţe zvolit jsou pomocí doporučeného dopisu oslovit porušovatele a zahájit s ním jednání, kde součástí můţe být i nabídka licence Jestliţe vlastníci nevyuţijí uvedených moţností nebo nedojdou k oboustranné dohodě, lze vyuţít moţností, které poskytují právní předpisy, a to zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z duševního vlastnictví. V případě uţití tohoto zákona se můţe vlastník domáhat svých práv ţalobou, aby se porušovatel zdrţel porušování práv, odstranil protiprávní stav s tím, ţe zajistí staţení, odstranění nebo zničení výrobků, materiálů, nástrojů a zařízení, které napomáhají k porušování či ohroţování práv z duševního vlastnictví. Dojde -li k úmyslnému porušení práva z průmyslového vlastnictví, můţe se jednat otrestný čin, za který je moţné uloţit trest odnětí svobody, peněţitý trest nebo propadnutí věci45.

45

Zdroj: www.upv.cz

41

4.1. Náhrada škody Pokud

byla

způsobena

škoda

porušováním

práv

k

průmyslovému

vlastnictví,

tak má oprávněná osoba právo na její náhradu plodle § 5 zákona č. 221/2006 Sb. Při způsobení škody z porušení průmyslových práv se nahrazuje poškozenému to, oč se majetek poškozeného škodnou událostí zmenšil, a to především vydáním bezdůvodného obohacení, přiměřené zadostiučinění, pokud byla zásahem do práv způsobena škoda, můţe přiměřené zadostiučinění spočívat i v peněţitém plnění. Soud můţe na návrh stanovit náhradu škody, výši bezdůvodného obohacení, které získal porušovateel v důsledku ohroţení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění paušální částkou nejméně ve výši dvojnásobku licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k uţívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Při určení výše škody soudní orgány přihlédnou i k negativnímu ekonomickému dopadu porušování včetně ušlého zisku, k nekalým ziskům docíleným porušovatelem a případně i k morální újmě, kterou v důsledku porušení utrpěl vlastník práva.46 Vedle těchto moţností ochrany práv z ochranné známky se vlastník můţe bránit v případě neoprávněného zásahu do těchto práv i dalšími soukromoprávními prostředky, jako je právo se zákazu rušení jeho práv, právo na odstranění následků porušení.47

4.2. Druhy porušování práv na označení Porušování práv na označení je současnou společností všeobecně tolerováno a pro mnohé se stalo běţnou součástí kaţdodenního ţivota. Tento negativní ternd nejčastěji poškozuje majitele ochraných známek a obchodního jména. Pirátství, jak jsou případy prošování práv souhrně nazývány, kaţdoročně narůstá, a to nejen v ČR, ale rovněţ po celém světě. 46 47

Horáček, R., a kol. Zákon o ochranných známkách, 2. vydání, Praha, nakladatelství: C. H. Beck, 2008, s. 335 Jakl, L., Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, 2008, s. 91

42

Mezi nejčastější patří padělání, tedy výroba padělků. Je to neoprávněné uţití průmyslových práv za poţití metody nebo principu, který je chráněn patentem. Dále kopírování výrobků chráněného uţitným vzorem nebo vzhledem výrobku chráněného průmyslovým vzorem nebo

autorskoprávní

ochranou

nebo

označení

výrobku

cizí

ochranou

známkou

nebo označením jí velmi podobným. Celá řada spotřebitelů zastává názor, ţe padělání je v podstatě neškodným jednáním, které pokud uţ někoho poškozuje, tak jen velké nadnárodní společnosti, které to v podstatě na svých příjmech ani nezaznamenají, ve světě i u nás se prosazuje odlišný názor. Padělané zboţí nepoškozuje jen vlastníky průmyslových práv, ale zejména samotné spotřebitele. Výrobky, které jsou padělané často svou kvalitou, servisem, bezpečností obvykle daleko zaostává za originálním zboţím. Pro zabránění padělání zboţí existuje řada způsobů podle § 268 trestního zákona č. 40/2009. Pro vlastníky průmyslových práv jsou vhodná jak opatření při jeho zjištěném prodeji na českém trhu, tak opatření učiněná jiţ při dovozu tohoto zboţí do České republiky. Jedním ze způsobů je opatření na hranicích v podobě zásahu celních orgánů. Celní úřad je oprávněn za určitých zákonných podmínek zajistit zboţí, o němţ má důvodné podezření, ţe jeho výrobou nebo úpravou byla porušena práva k duševnímu vlastnictví. Takové zboţí můţe být po odstranění ochranných známek předáno i k humanitárním účelům.48

4.3. Úloha celních orgánů v boji proti pirátství a falšování Při práci celních orgánů je nejdůleţitější činností odhalování případů, kdy byly porušeny celní a daňové předpisy. S tímto je zejména spojen dovoz a vývoz zboţí. Celní orgány mají moţnost efektivně zajistit nelegální zboţí tak, aby se nedostalo na trh, především efektivně kontrolovat výroby ze třetích zemí, zejména to jsou asijské země, kde ochrana duševního a průmyslového vlastnictví je velmi malá. 48

Zdroj: www.vynalez.cz

43

Česká republika se stala dne 21. prosince 2007 členem tzv. schengenského prostoru. Jde o území, kde nejsou na společných hranicích vykonávány hraniční kontroly, kontrola se soustředí pouze na schengenské vnější hranice, a to pozemní hranice, mezinárodní letiště a mořské přístavy. Chybějící kontorola je doprovázena další spoluprácí v dalších oblastech na vntříních hranicích. Opatření, která byla přijata, na hranicích dává moţnosst drţitelům práv včasnou ochranu dovozu výrobků EU. Úloha celních orgánů je, aby včas zabránily propuštění padělků do volného oběhu v rámci společenství, a tím poškozovaly maloobchodníky a konečné spotřebitele. K porušování předpisů dochází nejčastěji s dovozem textilního zboţí, elektroniky, motorových vozidel, zemědělských a potravinářských výrobků, které jsou zatíţeny spotřební daní. Útvary, které jsou určeny k pátrání a odhalování trestné činosti mají oprávnění pouţívat tzv. operativně pátrací prostředky, a to je sledování osob, sledování zásilek, vyuţívání informátorů. Činnost, kterou dělají, směřuje proti pachatelům závaţných trestních činů i organizovaného zločinu, zejména vysoké úspěchy mají v boji proti drogám. Celní správa klade velký důraz na vzdělání a kvalifikaci svých zaměstnanců. Disponuje skvěle vycvičenými specialisty pro zvlášť nebezpečné a krizové situace, největší pozornost se vztahuje na psychologickou a fyzickou přípravu. U mezinárodní spolupráce byla zřízena Národní koordinační jednotka, která na základě mezinárodních smluv vyřizuje ţádosti o pomoc při šetření případů porušení vnitrostátních a komunitárních celních předpisů.

4.3.1. Postup při podání žádosti o zásah celních orgánů Jak postupovat při podání ţádosti o zásah celních orgánů upravují právní předpisy zejména zákon č. 191/1999 Sb., který se zbývá opatřeními týkajících se dvozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušující některá práva duševního vlastnictví, a o změně některých dalších zákonů v platném znění. Dále jím je nařízení Rady (ES) č. 1383/ 2003, které se týká celního zásahu proti zboţí podezřelého z porušování určitých práv duševního vlastnictví a opatření, 44

jeţ mají být přijata proti zboţí, která prokazatelně taková práva porušilo. Tímto nařízením se budu podrobněji zabývat v další kapitole.

4.3.2.1. Nařízení Rady ES č. 1383/2003 Toto nařízení, které bylo uzavřeno dne 22. července 2003 o přijímání celních orgánů proti zboţí podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboţí, o kterém bylo zjištěno, ţe tato práva porušilo. Evropská unie má za cíl co nejefektivněji chránit trh proti pirátství a falšování výrobků. Ti, kteří uvádí na trh padělky nebo napodobeniny porušující práva duševního vlastnictví, způsobují značnou škodu výrobcům, obchodníkům a především konečným spotřebitelům. Celní orgány se snaţí takovému zboţí zamezit přístup na trh, aby účinně zabránily protiprávní činnosti. Pokud je podezření, ţe je zboţí dovezeno ze třetích zemí, je třeba zakázat jeho uvedení na celní území Společenství. K opatřením celních orgánů patří zjištění, zda podezřelé zboţí skutečně představuje padělky, napodobeniny nebo porušení práv duševního vlastnictví, a to pozastavení propuštění do volného oběhu, vývozu a zpětného vývozu nebo ve zdrţení zboţí, pokud bylo umístěno do reţimu s podmíněným osvobozením od cla. Předmětem tohoto ustanovení je nařízení, za kterých celní orgány přijímají opatření, pokud mají podezření, ţe zboţí porušuje práva duševního vlastnictví. V článku 2 písm. a) tohoto nařízení je přesněji definováno, co vše můţe tvořit padělek, a to zboţí označené neoprávněně ochrannou známkou, která je totoţná s ochrannou známkou platně zapsnou pro stejný druh zboţí, nebo která nemůţe být od této ochranné známky ve svých podstatných znacích odlišena, a tím porušuje práva drţitele příslušné ochranné známky podle práva Společenství, jak stanoví nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce společenství, nebo podle právních předpisů členského státu, ve kterém je podána ţádost o přijetí opatřenní celních orgánů.

45

Předmětem dále můţou být ,,nedovolené napodobeniny“, které jsou ustanoveny v článku 2 písm. b), je to ,,zboţí, které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu drţitele autorského práva nebo práva s ním souvisejícího nebo práva k průmyslovému vzoru.49

4.3.3.2. Samotný postup celníků dle nařízení Rady ES č. 1383/2003 Celní orgány se snaţí provádět dohled a celní kontroly u dváţeného , vyváţeného a prováţeného zboţí. Opatření celních orgánů spočívá v době, která je nezbytně nutná ke zjištění, zda podezřelé zboţí představuje skutečně padělky, nedovolené napodobeniny nebo zboţí porušující některá práva duševního vlastnictví v pozastavení propuštění do volného oběhu, vývozu a zpětného vývozu nebo v zadrţení tohoto zboţí, pokud bylo umístěno do reţimu s podmíněným osvobozením od cla, umístěno do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, nebo je v daném okamţiku předmětem zpětného vývozu podléhajícího oznamovací povinosti, nebo zboţí uvedeného na celní území nebo opouštějící toto území. V případě, kdy celní orgány získají podezření, ţe zboţí porušuje právo duševního vlastnictví předtím, neţ drţitel práva podal ţádost nebo neţ byla ţádost přijata, pozastaví propuštění zboţí nebo jej zadrţí po dobu tří pracovních dnů. V této lhůtě informují drţitele práv o moţném protiprávním jednání a zároveň ho poţádají, aby jim poskytl informace, které mohou potřebovat pro potvrzení svých podezření. Kaţdý drţitel práva můţe podat písemnou ţádost u příslušného celního útvaru, musí obsahovat veškeré potřebné informace, aby bylo snadno rozpoznatelné, a to především o jaké zboţí se jedná, druh původ a také důkaz, ţe ţadatel je skutečným drţitelem práva k dotyčnému zboţí. Po obdrţení ţádosti uvědomí příslušný celní úřad drţitele do 30 pracovních dnů o svém rozhodnutí. Majiteli daného práva se neukládá ţádný správní poplatek za vyřízení ţádosti, ovšem s tímto přijímá i odpovědnost vůči osobám, které by mohly být tímto opatřením poškozeny.

49

Komunitární předpisy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví, vydal: Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2009, s. 289

46

Celní orgány provádí opatření, které musí být v souladu podle vnitroatátního práva a v souladu s vnitrostátními předpisy o ochraně osobních údajů, obchodního, průmyslového a profesního tajemství. Celní úřad při přezkoumávání zboţí můţe odebrat vzorky a podle předpisů platných v daném státě předat nebo zaslat tyto vzorky drţiteli práva na jeho výslovnou ţádost výhradně za účelem analýzy a pro usnadnění dalšího postupu. Pokud celní orgány zadrţely nebo pozastvily propuštění zboţí podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví mohou členské státy v souladu s vnitrostátními předpisy stanovit zjednodušený postup pouţitelný se souhlsem drţitele práva, který celním orgánům umoţní převzetí zboţí ke zničení pod celním dohledem, aniţ by bylo nutné zjistit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Členské státy proto pouţijí za tímto účelem tyto podmínky: -

drţitel práva do 10 pracovních dnů, nebo v případě zboţí podléhajícího zkáze do tří pracovních dnů vyrozumí písemně celní orgány o obdrţení oznámení podle článku 9, ţe zboţí porušuje právo duševního vlastnictví.

-

vnitrostátní předpisy stanový, ţe zničení se provede na náklady a odpovědnost drţitele práva a systematicky mu předchází odebrání vzorků, které celní orgány uchovávají v takovém stavu, aby představovaly důkaz přípustný v soudních řízeních v členském státě, který by je mohl poţadovat.

Ve všech ostatních případech, například pokud deklarant, drţitel nebo vlastník vznese námitku proti zničení zboţí nebo ho zpochybní, povolí se po dle potřeby propuštění zboţí nebo jeho se jeho zadrţení ukončí, s výhradou všech celních formalit. Další postup, kterým lze zajistit zboţí podezřelého z porušování práv k průmyslovému vzoru, patentům, ochranným osvědčením nebo odrůdovým práv můţe deklarant, vlastník dovozce, drţitel nebo příjemce zboţí dosáhnout propuštění zboţí nebo ukončení jeho zadrţení poskytnutím jistoty, za předpokladu, ţe: -

celnímu úřadu nebo útvaru uvedeného v čl. 9 odst. 1 oznámeno, ţe byl zahájen postup ve lhůtě stanovené v čl. 13 odst. 1 s cílem zjistit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví podle vnitrostátního práva

-

orgán zmocněný k tomuto účelu neuloţil předběţná opatření před uplynutím lhůty

-

byly splněny všechny celní formality 47

Jistota musí být dostatečně vysoká, aby chránila zájmy drţitele práva. Poskytnutím jistoty nejsou dotčeny ostatní opravné prostředky, které má drţitel práva k dispozici. Při zjištění, ţe některé zboţí ohroţuje práva duševního vlastnictví nemůţe být: -

propuštěno do volného oběhu,

-

vyvezeno,

-

zpětně vyvezeno,

-

uvedeno na celní území Společenství,

-

odstraněno z celého uzemí Společenství,

-

propuštěno do reţimu s podmíněným osvobozením od cla,

-

umístěno do svobodného celního pásma nebo svobdného celního skladu

Orgány celní správy musí stanovit, zda došlo k porušení práva a na základě stanoveného postupu případně stanovit sankce uvedené v kapitole 5 článek 18.50

4.3.4.3 Zásahy celních orgánů v ČR Úkolem celních zásahů v České republice je odhalování případů¸ kdy došlo porušení celních a daňových předpisů v souvislosti s vývozem, dovozem a tranzitem zboţí. Tyto informace můţeme najít stránkách Celní správy České republiky. Celní správa v tomto ohledu je zapojena do mnoha mezinárodních organizací, informačních systémů a pracovních skupin, které disponují potřebnými prostředky a pravomocemi a jejich spolupráce je na vysoké profesionální úrovni. Důkazem je celní zásah v lokalitě na Chebsku ze dne 25. února 2011, kdy celníci zajistili v dováţených kontejnerových zásilkách z Číny zboţí, které porušuje práva renomovaných výrobků. Pokud by bylo toto zboţí uvedeno na trh, mohlo dojít k protiprávnímu klamání

50

Komunitární předpisy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví, vydal: Úřad průmyslového vlastnictví, 2009, s. 289 - 295

48

spotřebitelů. Z prodeje těchto padělků by se porušovatel obohatil, a tím způsobil vlastníkům práv duševního vlastnictví škodu. Mezi zboţí, které celníci zajistili patřily sluneční brýle, které svým vzhledem zahrnovaly prvky zaměnitelné s desingem renomovaných značek ,,Ferrari, Armani, Buberry“, dámskou obuv a oděvy podezřelé z padělání módní značky ,,Tomy Hilfinger“ a ,,Levi Strauss“.51 Aby mohly být uplatněny potřebná opatření k ochraně práv duševního vlastnictví musí být kontaktováni příslušní drţitélé práv k ochranným známkám.

5. Vymahatelnost práv na označení 5.1. Obecná charakteristika vymahatelnosti práv na označení Vymáhání práv z duševního vlastnictví je nedílnou součástí obsáhého systému ochrany práv tohoto typu. Smyslem a účelem vymáhání práv na označení je ochrana majitele nebo vlastníka průmyslových práv. V této oblasti se setkáváme s dlouhodobě vyvíjenou úpravou ochrany práv z průmyslového vastnictví, a to především předpisy, mezinárodními dohodami a národními zákony. Současné orgány se zbývají v této oblasti hospodářskou kriminalitou, kde do značné míry dochází k porušení práv majitelů a drţitelů průmyslových práv tím, ţe třetí strana bez souhlasu vlastníka můţe parazitovat na jejich úsilí a finančních prostředků, které vloţili do výzkumu a vývoje. Vymáhání práv z ochranné známky je v současné době upraveno v zákoně č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.

51

Zdroj: Tisková zpráva Celní správy ČR 2011, Celní ředitelství Plzeň

49

5.2. Oprávněné osoby Pro vymáhání průmyslových práv jsou oprávněni vlastníci nebo majitelé ochranných známek, doménových jmen nebo obchodního jména. V případě licencí je to nabyvatel licence. Nabyvatel můţe vymáhat práva jen se souhlasem vlastníka ochranné známky. Pokud však ve lhůtě 1 měsíce od doručení oznámení o porušení či ohroţení práva nezahájil vlastník práva řízení ve věci porušení či ohroţení práva, tak se souhlas nevyţaduje. Oprávněná osoba můţe poţadovat vůči třetím osobám, aby jim sdělili informace o původu a distribučních sítích zboţí či sluţeb, kterým je porušováno právo. Mezi tyto osoby řadíme ty, které drţely zboţí porušující právo za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Dále jsou to obsoby, které o nichţ bylo zjištěno, ţe za účelem příméno či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytovaly sluţby uţívané při činnostech porušující právo, anebo osoby účastnící se výroby, zpracování a skladování nebo distribuce zboţí či poskytování sluţeb porušujících právo z ochranné známky.52 Rovněţ oprávnění vymáhat dodrţování průmyslového práva jsou profesní organizace ochrany práv, které jsou řádně uznávány jako organizace oprávaněné zastupovat vlastníky či majitele práv průmyslového vlastnictví v zemi původu.53

5.3. Ustanovení Dohody TRIPS týkající se vymáhání práva k duševnímu vlastnictví Nejvýznamější částí dohody TRIPS je její třetí část, kde jsou stanoveny prostředky k dodorţování práv dušvního vlastnictví. Členové mají moţnost implementovat tyto standardy do svého právního řádu. V článku 41 této dohody jsou stanoveny všobecné povinnosti členů tak, ţe musí zahrnovat, aby legislativa v členských státech obsahovala 52 53

Jakl, L., Práva naoznačení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, 2008, s. 86 Horáček, R., a kol., Zákon o ochranných známkách, 2. Vydání, nakladatelství: C. H. Beck, Praha, 2008, s. 329

50

dostatečné mechanizmy včetně opatření, která mají odrazující účinek k porušování práv. Řízení, které se zabývá těmito spory, jsou spravedlivá a nestranná, nesmí být sloţitá, nadměrně nákladná a lhůty nesmí být zbytečně dlouhé. Rozhodnutí ve věci je v písemné formě a je odůvodněné, bez odkladu se doručí zúčastněným stranám, je zaloţeno na důkazech, které byly předloţeny na slyšení. V článku 42 je upraveno občanskoprávní a spávní řízení. Strany zde mají moţnost řádně zdůvodnit své nároky a předloţit příslušné důkazy, které jsou definovány v článku 43 této dohody a to takto: ,,Jestliţe strana předloţila přiměřeně dostupné důkazy dostačující, aby mohla zdůvodnit své nároky a uvedla důkazy, vztahující se k opodstatnění svých nároků, které se nacházejí pod kontrolou protistrany, budou mít soudní orgány pravomoc nařídit, aby tento důkaz byl protistranou předloţen s výjimkou, kdy ve zvláštních případech existují podmínky, zajištující ochranu důvěrných informací. V případech, kde strana v řízení úmyslně a bez řádného důvodu odmítne přístup, nebo jinak neposkytne nezbytné informace během přiměřené lhůty, nebo významně narušuje řízení, týkající se dodrţování práv, můţe Člen poskytnout soudním orgánům pravomoc, aby provedly předběţné a konečné kladné nebo záporné rozhodnutí na základě jim předloţeným

informací,

včetně

stíţnosti

nebo

povrzení

přednesených

stranou,

která je nepříznivě postiţena odmítnutím přístupu k informacím za předpokladu, ţe bude stranám poskyttnuta příleţitost, aby byly slyšeny o tvrzeních nebo důkazech.“ Článek 44 stanoví soudní zákazy, kde je uvedeno, ţe soudní orgány mohou nařídit rušiteli, aby upustil od porušování práv. A to zahrnuje zabránění propuštění dováţeného zboţí do volného oběhu. Členové také mohou omezit opatření zaplacením náhrady. Náhrada škody, jak stanoví článek 45 Dohody TRIPS mohou soudní orgány nařdit, aby rušitel nahradil škodu, kterou způsobil majiteli práv a rovněţ zaplatil majiteli výdaje na právního zástupce.

51

V případech, kdy jde o porušování práva, mají orgány pravomoc vytvořit účinný odstraňující prostředek, kdy zboţí bylo shledáno jako porušující, můţou bez jakékoliv náhrady odstranit zboţí z oběhu i prostředky, které byly vyuţívány k vytváření padělání či pirátství. Členské státy mají pravomoc informovat všechny osoby, které byly zapojeny do porušování, a je brán zřetel na zájmy třetích stran. Cílem dohody TRIPS je vytvořit vyváţenost mezinárodních úprav v této oblasti obchodních vztahů. Jiţ dříve tato Dohoda zaznamenala úspěchy v předešlých opatření a přijatých úmluvách, evropských předpisech tím, ţe zabraňovala propuštění zboţí na trh do maloobchodních sítí a moţnosti zadrţení výrobků k přezkumu, zda došlo k porušení práva. Soudní orgány mohou vyzvat ţadatele, aby předloţil důkazy, kterými se tak zabrání zneuţití pravomoci. Poté mají informační povinnost, pokud se prokáţe, ţe zboţí bylo zadrţeno neoprávněně, můţe soudní orgán nařídit ţadateli, aby uhradil straně, která tímto utrpěla dostatečné odškodnění. Dohoda svými ustanoveními se snaţí dostat do obecného podvědomí veřejnosti. Sankce, které uvádí, mají prevetivní charakter a mají za účinek odradit potencionální rušitele práv a padělatle.54

5.4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48 ES Tato směrnice Evropského parlamentu a Rady byla zřízena dne 29. dubna 2004 za účelem dodrţování práv duševního vlastnictví a lze sem zahrnout i průmyslová práva, tedy i práva na označení. V České republice byla tato směrnice implementována zákonem č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejích s právem autorským a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Dále sem patří zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z prrůmyslového vlatnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnitví ze dne 26. května 2006.

54

Mezinárodní smlouvy na ochranu průmyslového vlastnictví, vydal: Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, s. 259

52

Cílem návrhu, který byl předloţen v roce 2003, bylo zjištění, ţe v jednotlivých státech byla velmi rozlišná úroveň prostředků pro vymáhání práv z duševního vlastnictví, proto se musel vytvořit sjednocující prostředek. Vzorem pro rozhodnutí byla Dohoda TRIPS, která obsahuje ustanovení o prostředcích k dodrţování práv duševního vlastnictví, společná pravidla na mezinárodní úrovni prováděná ve všech členských státech. V opatřeních, která jsou zakotvena v této směrnici, se netýkají pouze oblasti na evropské úrovni, jako jsou ochranné známky Společenství, průmyslové vzory Společenství. Členské státy měly za povinnost uvést v účinnost právní a správní předpisy, které byly nezbytné k dosaţení souladu s touto směrnicí do 29. dubna 2006. Tato směrnice je sloţena z pěti částí, základem je vymezení cílů a působnosti, která je velmi rozsáhlá a vztahuje se k dodrţování práv duševního vlastnictví. Druhá kapitola obsahuje opatření, řízení a nápravná opatření, ktrá jsou potřebná, aby byla dodrţována práva duševního vlastnictví. Musejí být spravedlivá a nestranná, na druhou stranu nesmějí být nákladná a komplikovaná. Kapitola tři, se zbývá sankcemi ukládanými členskými státy. Čtvrtá kapitola zahrnuje kodexy chování, pátá kapitola obsahuje závěrečná ustanovení.55

Závěr Cílem mé práce bylo přibliţit problematiku práva na označení. V mé práci jsem se snaţila co nejlépe popsat ochranné známky od historie, všeobecného vymezení, mezinároní úpravy aţ po odborné instituty, které se těmito právy zabývají. Došla jsem k závěru, ţe průmyslové vlastnictví a jeho ochrana mělo vţdy na našem území dlouhodobou tradici od počátku, kdy se začaly označovat výrobky, i kdyţ oproti dnešnímu značení trošku primitivnější foromu přes Římské právo, feudalismus, kapitalismus, období 2. světové války aţ po přelom v roce 1989, kdy nastal rozvoj v podnikání. 55

Komunitární předpisy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví, vydal: Úřad průmyslového vlastnictví, 2009, s. 281

53

Ochranné známky jsou institutem práva, který je spojen s hospodářskou čiností, proto hrají hlavní roli ve značkové a marketingové strategii společností, protoţe umoţní odlišit jejich výrobky a sluţby od konkurenčních výrobců. Pro

dnešní

podnikatele

jsou

ochranné

známky

zdrojem

ekonomického

přínosu,

neboť představují pro své majitele cenné podnikatelské aktivum, které je jimi přísně střeţeno. Oproti dnešním podnikatelům podnikatelé, kteří se snaţili podnikat v dřívějších dobách, neměli takové moţnosti a právní ochranu, jako v nynější době, proto průmyslová práva všeobecně zaţívají významný vzetup. Podnikatelé a výrobci mají větší moţnosti v propagaci a ve výrobě, kdy mohou své výrobky uvádět na trh. Významný se stal náš vstup do Evropské unie, který znatelně ovlivil vnímání ochranných známek. Ochranné známky jsou upravovány mnoha mezinárodními úmluvami a předpisy, které jsou zaloţeny na principu chránit ochrannou známku na celém území EU. Právní úprava v této oblasti se stále rozvíjí, a to především v otázkách registrace nových netradičních druhů známek, jako jsou například zvukové či pohybové. Proto bude pokračovat rozvoj známkového práva, které bude do budoucna stoupat s rozvojem nových technologií. Ve funkci ochranných známek také došlo k posunu, kdy ochranné známky jiţ neslouţí pouze k odlišování původu výrobku a sluţeb, ale stávají se pro podnikatele předmětem rozsáhlých investic. Za velmi důleţitou povaţuji oblast ochrany práv majitele průmyslového práva. V této oblasti je bohuţel velmi rozvinutá kriminalta, především mezi obchodníky, kteří parazitují na dobré pověsti výrobce. Výrobci se snaţí, aby jejch výrobky byly oceněny spotřebiteli jako kvalitní. V České republice se úroveň ochrany velmi zlepšila, a to především právními úpravami zákonů a mezinárodními úmluvami. Také ochrana v podobě zásahů celních orgánů. Tato ochrana je na velmi dobré úrovni, důkazem je úspěšnost těchto zásahů, proto jsem se touto problematikou zabývala v mé práci. Tato práce mi dala mnohem širší pohled na to, jak ochranné známky fungují, jaká je její ochrana, která je velmi důleţitá pro dnešní ponikatele a společnost.

54

Seznam použité literatury Knižní literatura 1.

HORÁČEK, Roman, Práva průmyslového vlastnictví / Roman Horáček, Karel Čada, Petr Hajn, vydání 1, Praha: C. H. Beck, 2005 ISBN 80-7179-879-7

2.

HORÁČEK, Roman, Sbírka správních a soudních rozhodutí ve věcech průmyslového vlastnictví, Roman Horáček, Jiří Macek, vydání 1, Praha, C. H. Beck, 2007 ISBN 978-80 -7179-537-7

3.

HORÁČEK,

Roman,

a

kolektiv,

Zákon

o

ochranných

známkách

Zákon

o ochraně označení původu a zeměpisných označení Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, Komentář, vydání 2. Praha, C. H. Beck, 2008 ISBN 978-80 -7400-058-4 4.

JAKL, Ladislav, Práva na označení a průmyslové vzory, Metropolitní univerzita, Praha, 2008 ISBN 978-80-86855-36-3

5.

PIPKOVÁ,

Hana,

Ochranná

známka

Společenství

a

ochranná

známka

v Evropském společenství, vydání 1., Praha, ASPI, a. s.,2007 ISBN 978-80-7357-265-5 6.

SLOVÁKOVÁ, Zuzana, Průmyslové vlastnitví, vydání 2.,Praha, LexisNexis CZ s. r. o.,2007 ISBN 80-86920-08-9

7.

KOMUNITÁRNÍ PŘEDPISY v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví,vydání 2. Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2009 ISBN 978-80-7282-075-7

8.

MEZINÁRODNÍ SMLOUVY na ochranu průmyslového vlastictví, vydání 1. Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2002 ISBN 80-7282-028-1

9.

PŘEDPISY SE VZTAHEM K PRŮMYSLOVÉMU VLASTNICTVÍ, vydání 2., Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2001 ISBN 80-7282-011-7

55

Zákony v plném znění, vyhlášky 10.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

11.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

12.

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech soudcích přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů ( zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách)

13.

Vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách

14.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

15.

Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví

Evropské předpisy a mezinárodní úmluvy 16.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbliţují právní předpisy členskýc států o ochranných známkách (kodifikované znění První směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných známkách 89/104/EHS)

17.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodrţování práv duševního vlastnictví

18.

Nařízení rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboţí podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboţí, o kterém bylo zjištěno, ţe tato práva pouţilo

19.

Nařízení Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 21. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla ka nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů proti zboţí podezřelému z porušní některých práv k duševnímu vlastnictví a opatřeních, která mají být přijata vůči zboţí, o kterém bylo zjištěno, ţe tato práva porušilo

20.

Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidována v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října

56

1958 a ve Stockholmu dne 14. červece 1967 a změněná dne 2. října 1979 (vyhl. Č. 64/1975 Sb., ve znění vyhl. č. 81/1985 Sb.) 21.

Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revdována v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, a změněná v roce 1979 (vyhl. Č. 65/1975 Sb., ve znění vyhl. č. 78/1985 Sb.)

22.

Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek sjednaný v Madridu dne 27. června 1989 (sděl. Min. zahr. č. 248/1996 Sb.)

23.

Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek ze de 15. června 1957, revidována ve Stockoholmu dne 14. července 1967 a v Ţenevě de 13. května 1977, změněná dne 2. října 1979 (vyhl. č. 118/1979 Sb., ve znění vyhl. č. 77/1985 Sb.)

24.

Vídeňská dohoda o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků ochranných známek, dáno ve Vídni dne 12. června 1973 a doplněno dne 1. října 1985

25.

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví – Dohoda TRIPS

Internetové odkazy www.upv.cz www.poldi.cz/historie/ www.celnisprava.cz www.etextczu.cz www.wikipedia.org/wiki/Coca-Cola www.wikipedia.org/wiki/IBM www.bredik.euweb.cz www.supercars.czechian.net www.kade.cz/milka/slides/ www.vynalez.cz www.epravo.cz www.ochranne-znamky.info www.ekonomika.idnes.cz 57

Příloha č.1

58

59

60

61

62

Příloha č. 2

63

64

65