MASARYKOVA UNIVERZITA. Vyučovací metody a příprava učitele odborného výcviku na vyučování

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

Vyučovací metody a příprava učitele odborného výcviku na vyučování Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: Ing. Pavla Stejskalová

Autor práce: Eva Tomková

Bibliografický záznam TOMKOVÁ, Eva. Vyučovací metody a příprava učitele odborného výcviku na vyučování: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, 2013. 55 l. Vedoucí bakalářské práce Pavla Stejskalová.

Anotace Bakalářská práce se zabývá písemnou přípravou učitele odborného výcviku na vyučovací jednotku. Téma vyučovací jednotky je Procvičování a zdokonalování techniky kosmetické masáže obličeje a dekoltu pro třetí ročník oboru kosmetička. Teoretická část je věnována charakteristice a třídění vyučovacích metod, které jsou velmi důležitým prostředkem ve výuce, dále je zde uvedena charakteristika oboru, uplatnění a profil absolventa, pojmy související s odborným výcvikem – učitel odborného výcviku, jeho profesní kompetence a odborný výcvik. Dále popisuji přípravu učitele odborného výcviku na vyučování a faktory, na které musí učitel vždy při této přípravě pamatovat. Praktická část je zaměřena na zpracování písemné přípravy vybraného tématu z učiva třetího ročníku. K tomuto tématu je zde vytvořen učební text pro žáky, který jim bude sloužit jako pomůcka nejen ve škole, ale i při jejich budoucí praxi. Dále je zde vyhodnocen dotazník provedený na středních odborných školách, výsledky dotazníkového šetření jsou zaznamenány do tabulek a slovně zhodnoceny.

Annotation This work deals with the written preparation of vocational training teachers for their lessons. The theme of the lesson is: "Practicing and developing cosmetic face and bosom massage techniques for third year cosmetic school." The theoretical part is devoted to the characteristic and classification of teaching methods, which are a key component of instruction. Hereafter I present a characteristic of the regarded educational domain, the application and profile of its graduate, his vocational qualification and training. Finally I describe the preparation of a vocational training teacher for his class and the elements that a teacher must remember during this preparation.

The practical part focuses on the forming of a written preparation for a lesson on the given topic using third grade curriculums. I have created an instructional text for students on this topic, which will be used not only as an aid in school but also during their later practice. I close this work with an evaluation of questionnaires given to vocation high school students, the results of which are presented in the form of a chart and then verbally reviewed.

Klíčová slova Profil absolventa, učitel odborného výcviku, kompetence učitele, příprava učitele odborného výcviku.

Keywords Graduate profile, vocational education teacher, teacher competence, preparation of the teacher for a vocational training.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V Níhově dne 20. března 2013

Eva Tomková

Poděkování Děkuji paní Ing. Pavle Stejskalové za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této bakalářské práce.

Eva Tomková

Obsah ÚVOD ........................................................................................................... 7 1

CHARAKTERISTIKA A TŘÍDĚNÍ VYUČOVACÍCH METOD . 8 1.1

METODY PODLE ZDROJE POZNÁNÍ A TYPU POZNATKU ....................... 9

1.1.1 Slovní vyučovací metody .............................................................. 9 1.1.2 Názorné vyučovací metody ........................................................ 12 1.1.3 Metody praktických prací .......................................................... 13 1.2

ALTERNATIVNÍ VÝUKOVÉ METODY................................................. 14

1.2.1 Brainstorming ............................................................................ 14 1.3 2

3

SHRNUTÍ ......................................................................................... 16

POJMY SOUVISEJÍCÍ S ODBORNÝM VÝCVIKEM................. 17 2.1

CHARAKTERISTIKA OBORU VZDĚLÁNÍ: KOSMETICKÉ SLUŽBY ........ 17

2.2

UPLATNĚNÍ A PROFIL ABSOLVENTA ................................................ 17

2.3

UČITEL ODBORNÉHO VÝCVIKU ....................................................... 20

2.4

ODBORNÝ VÝCVIK .......................................................................... 22

2.5

PŘÍPRAVA NA VYUČOVÁNÍ .............................................................. 28

VLASTNÍ PŘÍPRAVA NA VYUČOVÁNÍ ..................................... 30 3.1

TEMATICKÝ PLÁN ODBORNÉHO VÝCVIKU ....................................... 30

3.2

PŘÍPRAVA TEMATICKÉHO CELKU .................................................... 32

3.2.1 Učební text pro žáky – kosmetická masáž.................................. 34 3.2.2 Pracovní list k probranému tematickému celku......................... 45 4

DOTAZNÍK ........................................................................................ 47 4.1

ZPRACOVÁNÍ DOTAZNÍKOVÉHO PRŮZKUMU .................................... 49

ZÁVĚR ....................................................................................................... 54 POUŽITÁ LITERATURA....................................................................... 55

Úvod Vzhledem k tomu, že zatím nepracuji jako učitelka a v této profesi mám jen malé zkušenosti, vybrala jsem si ke zpracování téma, které pro moji budoucí pedagogickou činnost bude velmi důležité. Vhodná volba vyučovacích metod a poctivá příprava na každé vyučování pozitivně ovlivňuje celý vyučovací proces a pomáhá učiteli plnit výchovně-vzdělávací cíle tohoto procesu. V první části závěrečné práce se věnuji třídění a charakteristice vyučovacích metod, ve druhé části pak přípravě učitele na vyučování s využitím metody instruktáže. Součástí přípravy na vyučování je i vytvoření učebního textu pro žáky, který mohou využít i později při své praxi. Výchova, vzdělávání a vyučovací metody se mění s vývojem lidské společnosti. Lidé se neustále snaží o zkvalitnění a modernizaci vzdělání a tím se také neustále modernizují cíle, obsahy, prostředky, formy i metody výuky. Ve svém vývoji procházejí vyučovací metody několika etapami. Na úplném počátku vývoje lidské společnosti se lidé učí novým věcem při praktických činnostech metodou napodobování. S rozvojem řeči a později i písma je tato metoda potlačována a slovo se stává hlavním zdrojem poznatků a prostředkem k dalšímu předávání vědomostí. Dalším významným bodem v modernizaci vyučovacích metod je vynález knihtisku. Kniha se stává při vyučování novým zdrojem informací a pomocníkem. V tomto období renesance se také objevuje snaha použít ve výuce metodu názornosti a spojit tak slovo s názorem. Na přelomu 19. a 20. století nastává změna a doposud pasivní účast žáků ve vyučování je nahrazována činností praktickou, velký důraz je kladen na vlastní žákovu tvořivost. S nástupem vědecko-technické revoluce se jako další prostředek v předávání informací objevuje technika, vyučovací metody vedou k aktivní činnosti žáků. Postupně se ve výuce používají didaktické pomůcky a technika, prohlubuje se snaha o propojení slova, názoru a praktické činnosti. V dnešní době by mělo vyučování vést k tomu, aby žáci rozvíjeli svoji aktivitu a přemýšlení, své dosavadní poznatky a naučili se vzájemné spolupráci.

-7-

1 Charakteristika a třídění vyučovacích metod Vyučovací metoda je cesta nebo způsob, jakým se učitel snaží podat žákům nové učivo. Vyučovacích metod je široké spektrum a učitel by jich měl ovládat, co nejvíce, měl by je umět vhodně volit a používat tak, aby se rozvíjely u žáků schopnost objevovat nové vědomosti a také schopnost samostatně se vzdělávat. Každá vyučovací metoda má svůj význam a jejich vhodnou kombinací a použitím lze dosáhnout pozitivního výsledku ve výchovně vzdělávacím procesu. Vyučovací metody lze členit dle různých kritérií Podle zdroje poznání a typu poznatku na: •

slovní

•

názorně demonstrační

•

praktické

Podle fází edukačního procesu na: •

motivační

•

expoziční (rozhovor, čtení s výkladem…)

•

fixační (cvičení, opakování, pozorování)

•

diagnostické (zkoušení)

•

aplikační (aplikace v praxi)

Podle myšlenkových operací: •

analytické

•

syntetické

•

holistické (celostní)

•

induktivní a deduktivní

•

genetické (vývojové)

•

dogmatické1

Existuje i další třídění, ale chtěla bych se zabývat metodami tříděnými podle zdroje poznání.

1

ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005. 140 s. ISBN 8086633330.

-8-

1.1 Metody podle zdroje poznání a typu poznatku 1.1.1 Slovní vyučovací metody Jsou to nejčastěji používané vyučovací metody a dělí se dále na metody monologické, dialogické a metody práce s textem.

A) Monologické metody

Monologickou metodou je metoda, při níž učitel vykládá, vysvětluje, vypráví, popisuje nebo přednáší dané učivo žákům.

Výklad – nejstarší a nejvíce používaná metoda. Učitel by měl mít předem připravenou osnovu, podle které bude výklad probíhat. Délku výkladu by měl přizpůsobit věku žáků a tomu, jak je učivo náročné na pochopení a zapamatování, a také vnějším podmínkám, např. zdali probíhá výuka po obědě, kdy nastává útlum organismu, nebo naopak dopoledne, kdy je psychická aktivita vyšší aj. Výklad by měl být dostatečně názorný i bez použití didaktických pomůcek. Důležité je, aby učitel žáky při výkladu uměl zaujmout a udržel jejich pozornost. Vzájemný oční kontakt, dostatečná hlasitost, přiměřená gestikulace a tempo nesmí při dobrém výkladu chybět. Metoda výkladu se používá zejména při seznamování s novým učivem, ale také při opakování a procvičování. To, jak dalece ji učitel využije při výuce, záleží také na typu předmětu, věku žáků, samotném učiteli a dalších okolnostech.

Vysvětlování – je také nejčastěji používanou formou výkladu, při které se učitel soustřeďuje na výklad jevů a nových pojmů většinou na konkrétních příkladech. Při vysvětlování se učitel snaží také zapojit žáky do děje, klade jim různé otázky a ověřuje si tak, zda žáci dobře rozumí vysvětlovanému učivu. Není to tedy zcela souvislý projev učitele, ale funguje zde i zpětná vazba, díky které může učitel přizpůsobit svoje vysvětlování. Jestliže žáci učivu dobře nerozumí, umožňuje jeho zopakování nebo podrobnější vysvětlení. Je zde více metodických postupů, jako např. analýza a syntéza, srovnávání a další. Pro srozumitelnost této vyučovací metody je důležité, aby nové učivo navazovalo na dosavadní znalosti žáků, učitel si pomáhá při vysvětlování názorným materiálem (pokud ho má k dispozici) a klade žákům otázky. Vysvětlování je

-9-

nejnáročnější forma výkladu, a to jak dobře ji učitel ovládá, se odráží na rozvoji vědomostí a dovedností žáků.

Vyprávění – je volnější než ostatní formy výkladu a nemívá tak přísnou logickou stavbu a návaznost jednotlivých částí, jako popis nebo přednáška. Má být bohaté na představy a působit především na emocionální stránku osobnosti. Vyprávění je vhodné doplnit nějakou ukázkou – obrazovou nebo zvukovou. Tento druh metody se používá velmi často na prvním stupni ZŠ a na druhém stupni zejména v předmětech jako literatura, dějepis, přírodopis, v hudební a výtvarné výchově.

Popis – pedagog se snaží žákům přiblížit určitý předmět, jev nebo proces na základě charakteristických znaků, které systematicky řadí do určitého sledu a systému. Popis se používá často ve spojení s vysvětlováním. Pro dobré pochopení a srozumitelnost může učitel použít obraz, náčrt, model a další vyučovací pomůcky, které má k dispozici.

Přednáška – náročná forma výkladu, jak pro učitele, tak pro žáka. Žáci musí po delší dobu udržet svoji pozornost, učí se naslouchat a rozvíjejí své názorné představové myšlení. Je jim v krátké době presentováno větší množství učiva, což je výhodné časově, ale chybí zde těsnější kontakt mezi posluchači a přednášejícím. Proto je vhodné po ukončení přednášky nebo i v jejím průběhu pokládat a zodpovídat dotazy. Tato forma výkladu se používá ve vyšších ročnících středních škol, ale zejména na vysokých školách a při školení dospělých.

Všechny tyto formy výkladu se při výuce zpravidla vzájemně prolínají a doplňují. Učitel z nich pořizuje výpis pro žáky k domácímu opakování (zejména na ZŠ), nebo si žáci v průběhu výkladu vedou poznámky sami.2

B) Dialogické metody

Základem dialogických metod je otázka, která vede k další aktivní činnosti žáků. Mezi dialogické metody patří rozhovor, dialog a diskuse.

2

ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005. 140 s. ISBN 8086633330.

- 10 -

Rozhovor – vyučovací metoda, při které učitel klade žákům otázky a může jej použít v kterékoliv fázi vyučovací hodiny. V úvodu vyučovací hodiny může učitel pomocí vhodně volených otázek zjistit úroveň znalostí žáků z již probíraného učiva v předešlé hodině. Postupně může přecházet otázkami k nové látce a motivovat žáky k zájmu o nové učivo. Velkou předností rozhovoru je neustálá zpětná vazba mezi učitelem a žáky a umožňuje tak učiteli vhodně reagovat, volit další otázky, které nutí žáky přemýšlet. Podporuje se tak schopnost logického myšlení, žák je veden k pozorování, experimentování a práci s učebními pomůckami, jeho aktivita se ještě více zvyšuje a dochází k rozvíjení jeho schopností. Rozhovor také slouží k opakování a ještě většímu zafixování učiva, k následné kontrole a prověřování znalostí žáků.

Dialog – při dialogu nepokládá otázky pouze učitel, ale i samotný žák. Je vhodného použít až ve vyšších ročnících.

Diskuse – otázky pokládá celá třída nebo skupina a vzájemně si na ně odpovídají. Při diskusi se většinou učitel snaží zjistit názory žáků na určité téma, nebo jejich zkušenosti z dané oblasti. Žáci při diskusi rozvíjejí své schopnosti vyjadřovat se před větším počtem lidí, hájit své názory, ale také přijímat nebo odmítat kritiku. K diskusi je třeba zvolit vhodné téma, na které by se žáci měli předem připravit. Připravují si otázky, připomínky, hledají zdroje, ze kterých mohou čerpat a studovat.

Beseda – je používána ve škole ke zpestření a rozšíření obzorů žáků. Do školy bývá pozvána osobnost ze světa literatury, sportu, filmu, vědy aj. Host se žáky neformálně hovoří na určité téma a zodpovídá jejich dotazy.

C) Metody práce s textem

Žáci pracují s hotovým písemným textem, zejména s učebnicemi, dále s doporučenou literaturou, časopisy, programovým textem nebo jiným tištěným materiálem. S textem pracují žáci ve vyučovací hodině společně s učitelem nebo samostatně a i doma, kde se připravují na vyučování. Při vyučování se používá metoda čtení s výkladem, kdy žáci předčítají části určitého textu a pod vedením svého učitele rozebírají jeho obsah a učí se mu porozumět.

- 11 -

Metoda samotné práce s textem se uplatňuje hlavně při domácí přípravě, ale lze ji použít i při hodině. Učitel vysvětlí žákům, jak s textem pracovat a uloží jim úkoly (pořízení výpisků, vypracování nebo zodpovězení otázek), které souvisejí s textem. Děti se tak postupně učí díky této metodě schopnosti učit se z textu. Naučí se najít hlavní myšlenky, propojit nové informace s již dříve naučenými a dále jak po svém vyjádřit význam hlavních myšlenek textu. Na základě těchto informací posoudit obsah a udělat si na něj vlastní názor a přemýšlet, jak využít nové poznatky. Samostatnou tvorbou textu žáci rozvíjejí své vyjadřovací schopnosti a tvořivosti, procvičují se v mateřském jazyce a vytvářejí eseje, povídky, referáty aj. Práce s programovým textem je vhodná zejména při domácí přípravě, učební text je zde rozdělen na menší části s novými informacemi a po každé části následuje úkol nebo otázka. Žák si tedy musí dobře prostudovat text a pochopit ho, aby zvládnul daný úkol.3

1.1.2 Názorné vyučovací metody Mezi názorné vyučovací metody patří ukázka, instruktáž, pozorování a pokus.

Ukázka – při ukázce učitel žákům předvádí skutečné předměty, jevy a procesy (zejména při exkurzích a vycházkách), nebo skutečné předměty a jevy může přiblížit žákům zprostředkovanou ukázkou (použití modelu, makety, obrazu, videa atp.). To, jaký typ předvedení učitel zvolí, záleží na dostupnosti skutečných předmětů a na to, co je z pedagogického hlediska výhodnější. Někdy je lepší dát žákům přímo do rukou skutečný předmět, ale u některých předmětů je zase lépe použít schéma nebo model. Ukázka může být zraková, sluchová, čichová, hmatová nebo kombinovaná. Při ukázce musí dbát učitel na to, aby všichni žáci dobře viděli a slyšeli, aby trvání ukázky bylo přiměřené věku žáků.

Instruktáž – určitý druh ukázky, při kterém se většinou předvádí jistý úkon (nejčastěji pohybový), nebo více úkonů, které na sebe navazují a je doplněna popisem a vysvětlením. Může být také skutečná nebo zprostředkovaná videozáznamem a filmem, opět jsou zde pokládány a zodpovídány dotazy a samotná instruktáž zpravidla předchází praktickým metodám.

3

ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005. 140 s. ISBN 8086633330.

- 12 -

Pozorování – žáci pomocí učitelova vedení pozorují věci nebo jevy v jejich přirozeném prostředí. Využívá se nejvíce v přírodovědných předmětech (biologie, chemie, fyzika), kde žáci pozorují, zaznamenávají a hodnotí průběh životních jevů u rostlin a živočichů během určitého období. Tato činnost bývá časově náročná a vyžaduje od žáků přesnost a trpělivost.

Pokus – využívá se ve školní praxi především pro objasnění nějakého jevu nebo procesu, který probíhá v přírodě, ale nelze jej dobře poznat v jeho přirozeném prostředí. Pokusy se provádějí nejčastěji při hodinách chemie, fyziky, biologie a dalších odborných předmětech. Pokus musí být jednoduchý, bezpečný, pro žáky atraktivní a hlavně by měl pomoci objasnit zkoumané děje. Žáci při něm procvičují práci s měřicími přístroji a pomůckami. Učí se pozorovat, popisovat a rozebírat jevy, ověřují si již získané znalosti nebo získávají nové. Učitel předvádí pokusy sám, ale mohou je konat i žáci ve skupinách pod jeho vedením. Provádění pokusů je organizačně i metodicky náročné a vyžaduje dostatečné množství pomůcek. Pro žáky je to však atraktivní forma výuky, vedoucí k jejich aktivitě a lepšímu zapamatování učiva.

1.1.3 Metody praktických prací Hlavním pramenem poznání je zde přímý kontakt se skutečnými předměty a materiálem a práce s nimi. K těmto metodám se řadí frontální pokusy, laboratorní práce, práce žáků s pomůckami, praktické práce ve školních dílnách a výcvikových střediscích. Při těchto metodách se propojuje metoda názoru, slova a praktické činnosti.

Frontální pokusy – provádějí je žáci v menších skupinách samostatně nebo současně s učitelem. Všechny skupiny provádějí stejný pokus.

Laboratorní práce – jsou významnou součástí přírodovědných a technických předmětů. Žáci samostatně pracují (pozorují, popisují, experimentují, měří) a své postupy a výsledky zaznamenávají do tzv. laboratorního protokolu. Ve vyšších ročnících ZŠ a na středních školách probíhají laboratorní práce v odborných učebnách nebo školních laboratořích. Tato metoda rozvíjí technické myšlení žáků, učí je organizaci, přesnosti, vytrvalosti a k zacházení s přístroji a různým materiálem.

- 13 -

Práce žáků s multiplikáty pomůcek – žáci mají k dispozici učební pomůcky, se kterými mohou pracovat, provádět měření atd. Používají se opět nejvíce v přírodovědných předmětech.

Praktické práce ve školních dílnách, výukových střediscích a na pozemcích – poznávají se zde různé druhy materiálů, pracuje se s přístroji a probíhá při nich příprava na budoucí povolání.

Praktické činnosti žáků musí odpovídat jejich věku, motivovat je k zájmu o probírané učivo a působit pozitivně na jejich psychiku.4

1.2 Alternativní výukové metody Mimo tyto klasické a nejčastěji používané metody ve výuce se můžeme setkat s metodami, které se uplatňují především v alternativních vzdělávacích koncepcích. Mezi tyto alternativní nebo také jiným slovem inovativní výukové metody řadíme výukové metody, které jsou charakteristické náročnější přípravou. Vyžadují materiální zajištění, dobrou organizaci, postupnou přípravu žáka a mnohdy i spolupráci mezi pedagogy. Žák je ve výuce, v níž se používají tyto metody , hlavním a aktivním činitelem procesu učení a učí se převážně samostatnosti, organizaci, týmové práci a komunikaci s ostatními spolužáky. K těmto metodám řadíme např. skupinovou a kooperativní výuku, otevřené učení,

projektovou

výuku,

metody

kritického

myšlení,

partnerskou

výuku,

individualizovanou výuku, učení v životních situacích, , výuku podporovanou počítačem aj.

1.2.1 Brainstorming Nejznámější a také oblíbená metoda kritického myšlení je tzv. brainstorming, která je založena na produkci co největšího počtu návrhů řešení jistého problému a jejich posouzení, a to ve velmi krátké době. Využívá se tedy k řešení problémů a rozvoji tvořivosti. Důležité je, aby před samotným začátkem aktivity byly vytvořeny příznivé podmínky pro tvůrčí atmosféru. Žáci si mohou například přestavět nábytek v učebně a měli by mít k dispozici pomůcky potřebné k řešení daných problémů. Na začátku 4

ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005. 140 s. ISBN 8086633330.

- 14 -

aktivity se stanoví problém, který budou žáci řešit a vlastní podstatou metody brainstormingu je produkce co největšího počtu nápadů. Učitel by měl žáky povzbuzovat otázkami, všechny jejich nápady zapisovat na tabuli a po vzájemné diskusi společně vyberou nejlepší nápad. Žáci během brainstormingu vyjadřují svoje myšlenky buď spontánně nebo postupně až na ně přijde řada.5

Existuje několik základních pravidel brainstormingu:

1. Podporovat volnost v tvorbě myšlenek, tolerovat i absurdní nápady, neboť i ty mohou vést k řešení. 2. Žádný nápad nekritizovat. Nápady se posuzují až v další fázi, kdy se diskusí s celou skupinou dojde k nejlepšímu řešení. 3. Orientace na produkci co největšího počtu, neboť brainstorming je založen na principu, že čím více nápadů bude vyřčeno, tím větší je pravděpodobnost, že vznikne hodnotný nápad. 4. Každá myšlenka musí být zaznamenána. 5. Vzájemná inspirace při tvorbě nových myšlenek pomocí již vytvořených nápadů.6

Brainstorming může také probíhat písemnou formou, tzv. brainwriting a to tak, že žáci napíší svoje nápady na kolující list papíru. Specifická forma bainwritingu je metoda 365. Při této metodě každý žák ze šestičlenné skupiny vymyslí během pěti minut nejméně tři nápady. Brainstorming má ve srovnání s tradičními metodami několik výhod. Je to především aktivizace žáků a jejich větší motivace k práci. Dále tato metoda podporuje jejich tvořivé myšlení, organizační a komunikační schopnosti a schopnost vzájemné spolupráce. Ke správnému řešení je třeba dojít společně, cestou pokusu a omylu. Celý průběh a výsledky vzájemné diskuse shrne v závěru učitel.

5

ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice. Praha: Grada, 2012. 160 s. ISBN 9788024741000. 6 MAŇÁK, Josef; ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 8073150395.

- 15 -

1.3 Shrnutí Tradiční i alternativní vyučovací metody jsou podle Maňáka a Švece (s.21) „nejadekvátnějším operativním nástrojem učitelovy vzdělávací kompetence, neboť právě metoda zprostředkovává a zajišťuje dosažení edukačních cílů. Metoda ovšem nepůsobí izolovaně, ale je součástí komplexu četných činitelů, které průběh výuky podmiňují a ovlivňují. Avšak metodě navíc přísluší funkce nositele a realizátora postupných kroků při osvojování učebních obsahů žáky.“ Alternativní vyučovací metody, jak jsem již uvedla, jsou náročné na přípravu i vlastní realizaci, ale pro žáky jsou velkým přínosem. Pomáhají ke správnému vývoji osobnosti dítěte, připravují žáky na řešení různých problémů, vyučování se stává mnohem poutavější a více se přibližuje skutečnému životu. Učitel se stává spíše pomocníkem a rádcem, který vede žáky k poznání.

- 16 -

2 Pojmy související s odborným výcvikem 2.1 Charakteristika oboru vzdělání: Kosmetické služby Čtyřletý obor vzdělání ukončený maturitní zkouškou je zaměřený na přípravu k poskytování kvalifikovaných a kvalitních kosmetických služeb. Kosmetické služby zahrnují v současné době péči o celé tělo – diagnostiku a ošetření různých typů pleti, kosmetické masáže, zábaly a pleťové masky, barvení a úpravu obočí, depilace, epilace, manikúru, nail art, pedikúru, dekorativní líčení, aj. Žáci se učí pracovat s různými kosmetickými přístroji jako např. laser, typizační přístroj, bioptronová lampa, fotostym, parafínová lázeň aj.

2.2 Uplatnění a profil absolventa Název předmětu:

Odborný výcvik

Kód a název RVP:

69-41-L/01 Kosmetické služby

Název ŠVP:

Kosmetička

Uplatnění absolventa v praxi

Absolvent se uplatní v povoláních kosmetička, pedikér a manikér při poskytování profesionální kosmetické péče ve středně velkých i malých provozovnách, studiích a salonech. Při poskytování kosmetických služeb bude kvalifikovaně volit vhodné technologické postupy a bude je důsledně dodržovat. Přípravky bude vybírat a aplikovat v souladu s odbornou diagnostikou ošetřovaných částí lidského těla a s přihlédnutím k individuálním požadavkům zákazníka. Bude poskytovat poradenské služby z hlediska ošetřování pleti obličeje, krku, dekoltu i ostatních částí těla.7

7

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253s.

- 17 -

Profil absolventa

Střední odborné vzdělávání navazuje na základní vzdělávání, vychází ze schopností žáků i z jejich studijních předpokladů a směřuje k následujícím klíčovým i odborným kompetencím.

Odborné kompetence

a) Vykonávat odborné činnosti při poskytování kosmetických služeb, tzn. že absolvent volí vhodný způsob kosmetického ošetření v souladu s typem a aktuálním stavem pleti, požadavky zákazníka, zdravotně - hygienickými předpisy, technologickými postupy a estetickými zásadami, základními znalostmi z dermatologie, módními trendy a novými vědeckými poznatky o provádí ošetření pleti - povrchové čištění pleti, napářku nebo změkčení pleti o hloubkové čištění o připravuje a aplikuje pleťové masky, provádí peeling o provádí kosmetickou masáž obličeje, krku, dekoltu a poprsí s přístrojem i bez přístroje o provádí mikromasáž očního okolí o provádí kosmetické ošetření celého těla (např. anticelulitidní kúry) o ovládá epilaci a depilaci různých tělesných partií o formuje obočí, barví obočí a řasy o provádí různé typy líčení s ohledem na osobnost zákazníka o provádí manikúru a pedikúru mokrou nebo suchou cestou o odstraňuje ztvrdlou kůži, mozoly, kuří oka o provádí masáž rukou a nohou o aplikuje masky či zábaly na ruce a nohy, provádí peeling rukou a nohou o provádí nehtový design o provádí nehtovou modeláž o obsluhuje a udržuje přístrojové vybavení provozovny, nástroje a pomůcky o poskytuje poradenskou službu, propaguje nové postupy a přípravky pro kosmetické ošetření, zdravý životní styl a zdravou výživu

- 18 -

b) Volit a používat přípravky v souladu s technologickými postupy, tzn. že absolvent: o volí přípravky podle jejich vlastností a použití s ohledem na aktuální stav pleti, bezpečně manipuluje s přípravky, vhodně je uskladňuje a bezpečně likviduje po skončení jejich životnosti o sleduje nabídku nových přípravků a doporučuje je svým zákazníkům

c) Uplatňovat zdravotní a estetické požadavky a zásady hygieny při poskytování kosmetických služeb, tzn. že absolvent: o charakterizuje závažné onemocnění kůže, nehtů na rukou a nohou a chorobné stavy horních a dolních končetin a včas doporučí návštěvu lékaře; o posuzuje vhodnost poskytnutí kosmetické péče z hlediska vyskytujících se onemocnění kůže, nehtů a celého organismu o vysvětlí zásady osobní a provozní hygieny a zdravotně - hygienické předpisy

d) Jednat se zákazníky, spolupracovníky a obchodními partnery, tzn., že absolvent: o vystupuje

profesionálně

a

kultivovaně

ve

vztahu

k

zákazníkům,

spolupracovníkům a obchodním partnerům o reguluje své chování a zvládá stresové situace o pečuje o svůj vzhled, o své duševní zdraví a osobní hygienu

e) Vykonávat obchodně - podnikatelské aktivity v kosmetických službách, tzn. že absolvent: o využívá marketingových nástrojů k prezentaci firmy a nabídce kosmetických služeb o prokáže orientaci v ekonomicko - právním zabezpečení provozu o sjednává nákup přípravků ke kosmetické péči o zhotovuje ceníky úkonů, kalkuluje spotřebu a prodejní cenu nabízených přípravků o prodává kosmetické přípravky o vyhotovuje obchodní písemnosti v souladu s normalizovanou úpravou o využívá počítačové programy vytvořené pro oblast kosmetických služeb

- 19 -

f) Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn., že absolvent: o dodržuje základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární prevence o zajišťuje odstranění závad přístrojů a dalších pomůcek, rozpoznává možná rizika vzniku úrazů nebo ohrožení zdraví o poskytuje první pomoc při náhlém úrazu nebo onemocnění o prokáže orientaci v systému péče o zdraví pracujících (preventivní péče, nároky na ochranu zdraví v souvislosti s prací, nároky vzniklé úrazem nebo poškozením zdraví v souvislosti s vykonáváním práce), poskytuje první pomoc při náhlém úrazu nebo onemocnění

g) Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, tzn., že absolvent: o dodržuje stanovené normy a předpisy související se systémem řízení jakosti zavedeným na pracovišti o zabezpečuje kvalitu procesů, výrobků a služeb a zároveň zohledňuje požadavky zákazníka

h) Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje, tzn., že absolvent: o efektivně hospodaří s finančními prostředky o nakládá s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem na životní prostředí8

2.3 Učitel odborného výcviku Učitel odborného výcviku, nepředává žákům pouze teoretické znalosti, ale především správné návyky a praktické dovednosti ve svém oboru. Snaží se ve svých žácích podnítit zájem o daný obor, vede je k samostatné a tvůrčí činnosti a k rozvoji získaných poznatků a dovedností. Sám učitel se ve svém oboru neustále zdokonaluje, sleduje nové trendy a poznatky, které zapracovává vhodným způsobem do výuky. Kromě svých odborných znalostí by měl dobrý učitel rozvíjet i své pedagogické schopnosti. Učitel odborného výcviku, tráví se svými žáky celý učební den, pracuje s menším počtem žáků než učitel všeobecně vzdělávacích předmětů. Má tedy možnost své žáky lépe poznat a tím má i větší možnost působit na rozvoj jejich osobnosti. Ke 8

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253s.

- 20 -

srozumitelnému a pro žáky pochopitelnému výkladu potřebuje dobré komunikační schopnosti, měl by mít kladný vztah nejen ke své práci, ale i k žákům. Žáci odborného výcviku jsou ve věku dospívání a zvláštnosti tohoto věku musí učitel při své práci respektovat. Vysoko kladené nároky na žáky a jejich práci vedou ke stresu, únavě, neúspěchu až k zápornému vztahu k celému vyučovacímu předmětu a naopak nízké nároky zase k odbyté práci, nezájmu a k potlačení rozvoje žákových schopností. Učitel by měl dobře znát skupinu žáků, se kterými pracuje a podle toho volit vhodné pracovní tempo a dávku učiva, kterou s danou skupinou bude schopen dobře zvládnout a splnit tak stanovený cíl každé vyučovací jednotky. Během praktického vyučování musí být učitel neustále ve střehu, musí žáky před každou započatou praktickou činností seznámit s bezpečností práce, trvat na jejím dodržování, neopouštět během nácviku pracoviště a každý úraz zaznamenat do knihy o úrazech. Je třeba vést žáky k výchově bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aby zbytečně neohrožovali nejen své zdraví, ale také zdraví svých spolužáků a později spolupracovníků. Dodržování pořádku na pracovišti, používání ochranných oděvů a pomůcek při práci se musí stát pro žáky samozřejmostí, učitel by měl být příkladem a důsledně dbát na dodržování všech zásad BOZP při práci. Do výchovy k BOZP patří také vedení žáků k šetření s materiálem s jeho vhodnou manipulací, likvidací nespotřebovaného a prošlého množství a tím tedy k ochraně životního prostředí.9

Profesionální kompetence učitele

Pojem „kompetence učitele“ je v Pedagogickém slovníku (2001) definován jako soubor profesních dovedností a dispozic, kterými má být vybaven učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání. V celostním přístupu k profesi učitele je formulováno sedm kompetencí (Vašutová 2004): o předmětová/oborová (osvojení znalostí z aprobačního oboru, pedagog je schopen vědní poznatky transformovat do vzdělávacích obsahů vyučovacích předmětů, umí vyhledávat a zpracovávat informace) o didaktická a psychodidaktická (absolvent ovládá strategie vyučování a učení ve spojení se znalostí psychologických a sociálních aspektů, dovede využívat 9

ČADÍLEK, Miroslav; STEJSKALOVÁ, Pavla. Didaktika praktického vyučování II. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, 2001. 69 s.

- 21 -

vyučovací prostředky, umí využívat informační a komunikační technologie pro podporu učení žáků) o pedagogická (orientace v kontextu výchovy a vzdělávání, ovládání procesů výchovy, podpora rozvoje individuálních kvalit žáků) o diagnostická a intervenční (diagnostika sociálních vztahů ve třídě, včasné rozpoznání sociálně patologických projevů žáků, vhodné řešení výchovných problémů, zajištění kázně ve třídě apod.) o sociální, psychosociální a komunikativní (schopnost tvorby pozitivního klimatu ve třídě, řešit sociální situace ve třídě, komunikace se žáky, rodiči, kolegy, nadřízenými a veřejností) o manažerská a normativní (znalosti o zákonech a normách, které se vztahují k profesi pedagoga, dovednost organizovat práci žáků i jejich mimovýukové aktivity apod.) o profesně a osobnostně kultivující (široký vědomostní a kulturní rozhled, schopnost působit na formování postojů a hodnotových orientací žáků, předpoklady pro kooperaci s kolegy a schopnost sebereflexe)10

2.4 Odborný výcvik Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Cílem odborného výcviku je připravit v souladu s požadavky stanovenými v profilu absolventa a v charakteristice studijního oboru kvalifikované kosmetičky, které budou schopny plnit náročné služby v oboru. Žáci se mají naučit všem pracím v péči o odborné kosmetické ošetření pleti, volit vhodné pracovní postupy a volit takovou volbu úpravy, která odpovídá aktuálnímu stavu pleti a charakteru zákazníka. Mají zvládnout kvalifikovanou péči o ruce i nohy a dokážou odborně poradit při nabídce a prodeji kosmetických výrobků.11

10

VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004. 282 s. ISBN 8073150824 11 Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253 s.

- 22 -

Směřování výuky v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Výuka směřuje k tomu, aby žák: o uvědoměle dodržoval zásady, pravidla a předpisy o hygieně a ochraně zdraví při práci o dodržoval zásady požární prevence a ochrany životního prostředí o dokonale pečoval o osobní hygienu zákazníka i sebe a o čistotu a pořádek na pracovišti o vykonával kvalitně, bezpečně a hygienicky nezávadně kosmetickou péči, manikérské a pedikérské činnosti, odbornou nabídku a prodej kosmetiky o používal pracovní pomůcky, nástroje a zařízení používaných při kosmetickém ošetření a prováděl jejich běžnou údržbu o rozpoznal často se vyskytující kožní choroby, jejich původ, projevu, léčbu a prevenci o poskytoval poradenskou službu o osvojil si základní etická pravidla chování a vystupování o uplatňoval zásady společenského jednání ve styku se zákazníky o nepoškodil zdraví zákazníka a neprováděl žádný úkon, který patří do zdravotnické lékařské péče s výjimkou poskytování první pomoci o vykonával kvalitně široký okruh prací v kosmetickém provozu o plnil svěřené úkoly, byl slušný, dochvilný a poctivý ve vztahu ke svěřeným hodnotám12

Strategie výuky Základem výuky odborného výcviku je těsná návaznost teoretických a praktických poznatků, které slouží k získání dovedností pro práci kosmetičky. Navazuje na vědomosti žáků získané v teoretickém vyučování, aplikuje je v praxi a dále rozvíjí. Odborný výcvik a probírané učivo spolu souvisejí, vzájemně se doplňují a podporují. Při výuce se používají tyto metody a formy: o metoda činnostně zaměřeného vyučování: pozorování, poznávání o výklad, demonstrace s výkladem, problémová situace o autodidaktické: problémové učení, týmová práce, kooperace

12

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253 s.

- 23 -

o důraz na motivační činitele: soutěže, prezentace práce žáků, exkurze, řešení chyb a konfliktů o frontální vyučování, skupinové vyučování, individuální vyučování13

Přínos předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Z hlediska klíčových kompetencí předmět rozvíjí a poskytuje především: Kompetence k učení o přistupuje pozitivně k učení a vzdělávání o používá odborné pojmy a termíny

Kompetence k řešení problémů o samostatně řeší nezvyklé situace ve styku se zákazníky o vyrovná se se stresovými situacemi o vysvětlí zadání úkolu nebo určí jádro problému, získá informace potřebné k řešení problému, navrhne způsob řešení, popř. varianty řešení, a zdůvodní jej, vyhodnotí a ověří správnost zvoleného postupu a dosažené výsledky

Komunikativní kompetence o komunikuje během ústního zkoušení o vyjadřuje se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných a vhodně se prezentuje o formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově správně o vyjadřuje se přiměřeně situaci, vysvětluje a znázorňuje

Personální a sociální kompetence o kultivovaně vystupuje o komunikuje a jedná se zákazníkem s ohledem na pravidla slušného chování o reprezentuje svým vystupováním a vzhledem firmu o reaguje adekvátně na hodnocení svého vystupování a způsobu jednání ze strany jiných lidí, přijímá radu i kritiku

13

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253 s.

- 24 -

o ověřuje si získané poznatky, kriticky zvažuje názory, postoje a jednání jiných lidí o odpovědně přistupuje ke svému zdraví, pečuje o svůj fyzický i duševní rozvoj, reflektuje důsledky nezdravého životního stylu a závislostí o pracuje v týmu a podílí se na realizaci společných pracovních i jiných činností o přijímá a plní odpovědně svěřené úkoly o podněcuje práci týmu vlastními návrhy na zlepšení práce a řešení úkolů, nezaujatě zvažuje návrhy druhých o přispívá k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhá předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým o na exkurzích a mimoškolních akcích dodržuje pravidla slušného chování

Občanské kompetence a kulturní povědomí o jedná v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispívá k uplatňování hodnot demokracie o uvědomuje si význam životního prostředí pro člověka a jedná v duchu udržitelného rozvoje

Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám o zodpovědně přistupuje k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání, uvědomuje si význam celoživotního učení a přizpůsobuje se měnícím se pracovním podmínkám o cílevědomě a zodpovědně rozhoduje o své budoucí profesní a vzdělávací dráze o vhodně komunikuje s potenciálními zaměstnavateli, prezentuje svůj odborný potenciál a své profesní cíle

Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi o získává informace z otevřených zdrojů, zejména pak s využitím celosvětové sítě Internet o pracuje s informacemi z různých zdrojů nesenými na různých médiích (tištěných, elektronických, audiovizuálních), a to i s využitím prostředků informačních a komunikačních technologií

- 25 -

o uvědomuje si nutnost posuzovat rozdílnou věrohodnost různých informačních zdrojů a kriticky přistupuje k získaným informacím, je mediálně gramotný14

Při klasifikaci odborného výcviku se hodnotí: o vztah k práci a k praktickým činnostem o osvojení praktických dovedností a návyků, zvládnutí účelných způsobů práce o využití získaných teoretických vědomostí v praktických činnostech o aktivita, samostatnost, tvořivost při práci o kvalita výsledků činnosti o organizace vlastní práce, udržování pořádku na pracovišti o dodržování předpisů BOZP a péče o životní prostředí, dodržování osobní hygieny o hospodárné využívání surovin, materiálů, energie o obsluha a údržba výrobních zařízení a pomůcek, nástrojů a nářadí

Hodnocení klíčových i odborných kompetencí a průřezových témat Klíčové a odborné kompetence se v různé míře prolínají celým procesem vzdělávání, jsou promítnuty ve všech vyučovacích předmětech, proto se nehodnotí odděleně, ale jejich naplnění je hodnoceno komplexně známkou v jednotlivých předmětech. Průřezová témata jsou podle jejich charakteru zařazena do jednotlivých vyučovacích předmětů a míru jejich zvládnutí hodnotí učitel buď ústně - ocení postoje žáka, nebo hodnocení promítne do celkové klasifikace předmětu.

V oblasti hodnocení a diagnostiky jsou dodržovány tyto zásady: o Motivační charakter hodnocení: Hodnocení by mělo být motivační, v přímém vztahu k výkonu. Důležité je, aby bylo hodnocení chápáno nejen jako ohodnocení předvedeného výkonu, ale i v kontextu hodnocení celé třídy. Tím vstupuje do popředí faktor motivace pro ostatní žáky např. srovnání s dobrým výkonem, který všichni vidí a účastní se ho v případě prezentace v rámci projektu na určité téma.

14

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253 s.

- 26 -

o Zpětná vazba: Zpětná vazba při hodnocení hraje velkou roli a je nezastupitelná. Zde je nutné stanovit určitá pravidla hodnocení, se kterými jsou všichni rámcově seznámeni předem, především u projektů nebo samostatných prací, platí to ovšem i obecně. Hodnocení by mělo být podkladem k návodu, jak se učit efektivněji, jaké volit učební metody, čeho se případně vyvarovat. Efektivita výuky je jeden ze stěžejních faktorů moderní výuky, odráží se přímo ve volbě učebních metod. Vhodná diagnostika může pomoci i k poznání, čeho je třeba a čeho je vhodné se vyvarovat. K tomu je třeba vytvořit si hodnotící prvky či metody, které efektivitu dokážou patřičným způsobem zhodnotit nebo k tomu napomoci. o Práce s chybou: Také oblast chyb vyžaduje poměrně velkou pozornost, zde je nutná určitá kategorizace s ohledem na závažnost chyby, na chyby je třeba upozornit, ale nedělat z nich tragédie, jde spíše o to, poučit se z chyb a dosáhnout co nejmenší míry opakovatelnosti těchto chyb. Zde je nutné odlišit, která chyba zásadně ovlivňuje výsledek a která má pouze doprovodný charakter. o Předem stanovit pravidla klasifikace: Pravidla klasifikace je dobré předem ujednotit, slouží to k přehledu a celkové orientaci i ze strany žáků. Určitě to může výrazným způsobem přispět k předcházení zbytečných nedorozumění či jiných excesů. Pro tento účel je ve školním řádě vypracován klasifikační řád. o Slovní hodnocení: Vedle klasické klasifikace formou známek hraje poměrně významnou roli také slovní ohodnocení, které může mít přinejmenším doprovodný charakter nebo dokreslovat celkové hodnocení v širším kontextu. Zde je určitě efektivnější pochvala za dobře odvedenou práci než např. veřejné pokárání za nesplněný či špatně provedený výkon. Pochvala zvyšuje většinou motivační složku práce.15

15

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253 s.

- 27 -

2.5 Příprava na vyučování Příprava učitele na vyučování je nezbytnou a důležitou součástí jeho práce. Učitel, který se pečlivě připravuje na každou vyučovací jednotku, kdy promýšlí volbu vyučovacích metod a prostředků s ohledem na faktory ovlivňující vyučovací proces má jistě velmi usnadněné vedení výuky a zdárně dosahuje jejího výchovně vzdělávacího cíle. Příprava není nikterak předepsána a záleží pouze na učiteli, jak si přípravu rozpracuje. „Na základě teoretických poznatků i praktických zkušeností se doporučuje rozvrhnout přípravu na vyučování dvojfázově, tj. realizovat perspektivní (dlouhodobou) a aktuální přípravu na vyučování.“ (Maňák, J., 1992)

Dlouhodobá příprava – učitel při ní vypracovává tematický plán a časově rozvrhuje učivo jednotlivých tematických celků do jednotlivých vyučovacích dní. Při této plánovací práci vychází z učebního plánu a učebních osnov daného předmětu. Vyčleňuje základní učivo a jeho hlavní vzdělávací cíle. Tato dlouhodobá příprava mu dále slouží jako výchozí materiál pro aktuální přípravu na vyučovací jednotku.

Aktuální příprava – učitel vychází z tematického plánu, promýšlí a připravuje si vlastní postup výuky. Stanovuje konkrétní vyučovací cíl, volí vhodnou vyučovací metodu, zajišťuje vhodné učební pomůcky, přípravu pracoviště, volí optimální dávku učiva a to vše s ohledem na faktory, které volbu těchto vyučovacích prostředků ovlivňují.16

16

ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika praktického vyučování I.: Účelové vydání pro DPS. Brno: PedF MU, 2005. 98 s.

- 28 -

Faktory, na které musí učitel vždy při přípravě pamatovat:

1) Základní (objektivní) faktory - didaktický cíl vyučovací jednotky - konkrétní obsah učiva a doba, která je na jeho osvojení stanovena - materiálně – technické vybavení pracoviště 2) Specifické (subjektivní) faktory - předpoklady žáků - předpoklady učitele

V odborném výcviku se nejčastěji využívají vyučovací metody jako výklad, popis, beseda, demonstrace, předvádění, laboratorní práce a specifické metody pro odborný výcvik, při kterých se tyto zmíněné metody uplatňují a těmi jsou – práce s technickou a účetní dokumentací, instruktáž, simulační a problémová metoda, cvičení a exkurze.

- 29 -

3 Vlastní příprava na vyučování 3.1 Tematický plán odborného výcviku Vzdělávací oblast: Odborné vzdělávání Kosmetická péče

Předmět: Odborný výcvik, obor Kosmetička Ročník: Třetí, 398 vyučovacích hodin

Výsledky vzdělávání Učivo rozpracované v tématech Žák: • vysvětlí základní úkoly a povinnosti organizace při zajišťování BOZP; • zdůvodní úlohu státního odborného dozoru na bezpečnost práce; • dodržuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární prevence; • uvede základní bezpečnostní požadavky při

1. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Hodinová dotace 12

- bezpečnost a ochrana zdraví při práci - hygiena práce - požární prevence - řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace na pracovišti - pracovněprávní problematika BOZP

práci s přístrojovým a technickým vybavením

- bezpečnost technických zařízení

provozovny a kosmetickými přípravky a dbá

- hygienické minimum

na jejich dodržování; • při obsluze, běžné údržbě a čištění přístrojů a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy; • uvede příklad bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazů a jejich prevenci; • poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti; • dodržuje povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu; • dodržuje hygienické minimum; • provádí kosmetickou masáž obličeje, krku, dekoltu; • provádí mikromasáž očního okolí;

2. Masáž obličeje a dekoltu, mikromasáž očního okolí - účinky kosmetické masáže - svaly obličeje, krku, dekoltu a ramen - technika a rozdělení masáže - akupresura - Jacquetova masáž - pomůcky a přístroje používané při masáži

- 30 -

96

• vyjmenuje zásady při líčení pleti a korekce obličeje;

3. Líčení - všeobecné zásady při líčení obličeje

• provádí odborné denní,

- líčení pleti

• dodržuje hygienické zásady líčení a

- make-upy

odličování;

98

- pudry - korekce tvaru obličeje a brady líčením - líčení obočí, očí - korekce tvaru a polohy očí líčením - líčení víček, řas, rtů - denní, večerní a sportovní líčení - líčení jako psychoterapie - hygiena líčení a odlíčení

• provádí večerní a fantazijní líčení

4. Divadelní a fantazijní líčení

72

- základní pravidla divadelního líčení - návrh masky - tělkování - vyrovnávání nerovností obličeje stínováním - stínování vrásek - plastická úprava nosu, jizvy - úprava vlasů a vousů - fantazijní líčení - hygiena líčení a odlíčení • vysvětlí rozdíl mezi sportovní masáží a kosmetickou masáží; • provádí prakticky tuto masáž;

5. Masáž krku, ramen a šíje

78

- masážní přípravky - fáze masáže - hygienické zásady

• charakterizuje používané přípravky, zná jejich vlastnosti a působení v průběhu aplikace; • volí vhodný přípravek v souladu

6. Normování přípravků - přípravky používané v kosmetice - dávkování přípravků

s jednotlivými fázemi technologických

- uchovávání použitých přípravků

postupů a s ohledem na ekonomické a užitné

- obaly

vlastnosti;

- hygienické zásady při práci

• vysvětlí správné dávkování přípravků; • dodržuje bezpečnostní předpisy a ochranná opatření při práci s přípravky a vysvětlí jejich uskladnění;

s kosmetickými přípravky - doba použitelnosti jednotlivých přípravků - likvidace prošlých přípravků

• hospodárně a ekologicky používá přípravky a bezpečně je likviduje po skončení jejich životnosti.

- 31 -

42

3.2 Příprava tematického celku Název tematického celku: Kosmetická masáž Uč. obor: Kosmetička Šk. rok: 2012/2013 Ročník: třetí

Vzdělávací cíl tematického celku: o bude umět vysvětlit význam a účinky kosmetické masáže o bude umět vyjmenovat přípravky a pomůcky potřebné pro masáž o bude umět provést přípravu zákaznice o bude umět charakterizovat techniku jednotlivých fází a provést kosmetickou masáž obličeje, krku, dekoltu a poprsí s přístrojem a bez přístroje o bude umět popsat hygienické zásady a bezpečnost práce při masáži a uvést, kdy se kosmetická masáž nesmí provádět17

Výchovný cíl: o Učitel vede žáka k dodržování hygienických zásad, k šetření s materiálem a správnému jednání se zákazníky, dále k udržování pořádku na pracovišti a správnému organizování práce

Téma vyučovací jednotky: procvičování a zdokonalování techniky kosmetické masáže

Vyučovací metoda: instruktáž

Učební cíl: prohlubování dovedností a návyků získaných v předcházejících hodinách

Výchovný cíl: vést žáky k prohlubování získaných dovedností a návyků, k pořádku na pracovišti a dodržování bezpečnostních předpisů

17

Školní vzdělávací program: Kosmetička. České Budějovice: SŠVOŠ, Kněžskodvorská 33/A, České Budějovice, 2009. 253 s.

- 32 -

Učební pomůcky: •

Masážní přípravek Typy masážních přípravků: Klasické - masážní krémy Oleje s přidáním éterických speciálních olejů Pouze olej, kakaové máslo Masážní přípravek s přídavkem vitaminu E nebo A

•

Kosmetická čelenka, osuška, kosmetické houbičky, papírové ubrousky.

•

Učební text – technika a rozdělení masáže

I. Zahájení učebního dne, úvodní instruktáž

- nástup žáků, kontrola docházky, kontrola pracovního oděvu a pomůcek - stanovení učebního cíle - kontrolní opakování - předvedení kosmetické masáže s výkladem v normálním tempu – zdůraznit přípravu pracoviště, správné držení těla, jednotlivé tahy a napojení, rytmus práce, dodržování hygienických zásad a bezpečnosti práce na pracovišti, upozornit na možné chyby

II. Pracovní část učebního dne, průběžná instruktáž

- rozdělení žáků do dvojic, zadání a vysvětlení práce - žáci procvičují kosmetickou masáž – kontrola dodržování pracovního postupu, techniky a dalších zásad - průběžná instruktáž – pokud mají žáci obtíže při procvičování, znovu provést krátkou instruktáž - hodnocení jednotlivých dvojic a kvality jejich práce

III. Závěr učebního dne, závěrečná instruktáž

- zhodnocení učebního dne spolu se žáky, zda bylo dosaženo cíle vyučovací jednotky - slovní hodnocení žáků, upozornění na nedostatky a přednosti - 33 -

- kontrolní otázky - zařazení závěrečné instruktáže pokud většina žáků vykazuje nedostatky - úklid pracoviště

Kontrolní otázky

- vysvětlete význam kosmetické masáže - kdy nesmíme provádět kosmetickou masáž - vyjmenujte jednotlivé fáze kosmetické masáže - jak dlouho by měla kosmetická masáž trvat

3.2.1 Učební text pro žáky – kosmetická masáž Kvalitně provedená kosmetická masáž je vizitkou každé kosmetičky. Masáž mechanicky působí na kůži, pod ní uložené svaly a nervová zakončení. Neměla by být kratší než 15 minut a ne delší než 30 minut. Je tedy třeba individuálně ohodnotit správnou intenzitu a dobu.

Význam a účinky kosmetické masáže obličeje a dekoltu

- Zlepšuje se prokrvení - Druh relaxace, uvolnění - Odvod kyseliny mléčné – klesá únava ve svalech - Uvolňuje zbytky zrohovatělé kůže a odumřelé buňky - Odstraňuje mazové zátky - Uvolňuje vývody mazových žláz - Oddálení tvorby vrásek - Zrychlí se metabolismus - Dobře působí na psychiku

U žen provádíme kosmetickou masáž pravidelně od 25 let podle typu pleti.

- 34 -

Případy, kdy nesmíme masáž provádět

Při jakýchkoliv zánětlivých procesech na obličeji, oparech, ekzémech, lupence, po úrazových jizvách, po plastické operaci až po schválení lékaře, dále u příliš mastné pleti a u pokožky spálené sluncem.18

Technika a rozdělení masáže

Kosmetická masáž se skládá z jednotlivých fází a každá fáze má několik pohybů. Pohyby jsou tvořeny tahy aktivními a pomocnými – pomocný tah slouží vždy k napojení dvou tahů aktivních.

Jednotlivé fáze:

1)

Nanášení a roztírání masážního přípravku

2)

Hlazení

3)

Kroužkování

4)

Hlubší tření, hnětení

5)

Vlnění

6)

Bubnování

7)

Poklepy

8)

Poštipy

9)

Vibrace

10) Závěrečné uklidnění

18

ROZSÍVALOVÁ, Věra; KNOBLOCHOVÁ, Olga. Kosmetika II. Praha: Informatorium, 2001. 149 s. ISBN 8086073726.

- 35 -

Vysvětlivky k jednotlivým obrázkům v následujícím textu

- 36 -

Popis jednotlivých fází kosmetické masáže obličeje a dekoltu

1. roztírání

- oddálení platí pouze pro fázi, kdy si mohu vzít krém, clinex, špachtličku - pravá ruka na levé rameno, horizontálně dekolt, vertikálně dekolt, přejdeme na krk horizontálně, vertikálně brada mezi prostředník a prsteník, obtáhneme bradu až k uším, tváře do pěstičky několikrát obtáhneme, přes koutky rtů, křídla nosu, roztíráme nos, po hřbetu nosu, čelo vertikálně, horizontálně kroužíme (dlouhý tah – krátký), kolem očí oběma rukama a pak každá zvlášť, sjíždíme po periferii do dekoltu na trapéz

- 37 -

2. hlazení

- začínáme na trapézu, obě ruce najednou, pravá na levé rameno horizontálně a vertikálně krk, trojúhelník 5x, brada, horní ret – ruce se rozjedou a osmičky po tvářích, pěstičky přes koutky rtů na nos, pohladíme čelo vertikálně a horizontálně kroužíme oběma rukama a pak každou zvlášť a opět sjíždíme po periferii do dekoltu

1. dekolt a krk

2. trapézový sval

3. zdvihač hlavy

5. lícní sval

6. tzv. velký kruhový pohyb

7. brada

9. svrašťovač obočí

10. oči

11. vnější koutky oka

13. čelo horizontálně

- 38 -

4. krk

8. nosní křídla

12. čelo směrem vzhůru

3. kroužení

- 3. a 4. prstem provádíme kroužkování od středu dekoltu směrem k ramenům vzestupně až na krk, pak kroužkujeme krk s pomocným tahem vertikálně, následuje podbradek, brada, tváře vertikálně s pomocným tahem, horní ret - tam a zpět, nos jen vertikálně, čelo vertikálně s pomocným tahem, čelo horizontálně s pomocným tahem pod očima, kroužky pod očima, nad obočím pomocný tah (3x), kroužky oběma, kroužky každou zvlášť a fixace spánku 3x

1. dekolt, krk

3. nosoretní rýha

2. tváře

4. nosní křídla

- 39 -

5. čelo

4. hlubší tření, hnětení - obě ruce proti sobě celou plochou dlaní i prstů položíme na okraj dekoltu a třeme směrem vzhůru, vracíme se lehkým spojovacím pohybem do původní polohy, pohybněkolikrát opakujeme, přejdeme na bradu a oběma palci ji přitiskneme shora, střídavě levým a pravým palcem hněteme po celé bradě odleva doprava a zpět, pak ostatní prsty pod bradou, ukazovák nad horním rtem, prostředník pod dolním rtem a ruce se při hnětení střídají, pak hnětení nosoretní rýhy a tváří, na tvářích velké kruhy, hnětení nosu, čela od jeho středu směrem ke spánkům opět velké kruhy a po nich polokruhové pohyby třetím prstem obou rukou směrem vlevo a zpět přes plochu celého čela, končíme uprostřed čela.

1. dekolt

2. brada

5. tváře

6. nosoretní rýha

3. brada, kruhový sval ústní

7. nos

9. čelo

- 40 -

4. nosoretní rýha

8. čelo

5. vlnění

- krátký tah z brady, na nos a čelo, pod očima a provádím blesky 3. a 4. prstem obou rukou od středu čela ke spánkům, vracíme se lehce pod očima zpět do středu čela – 3x, poslední pohyb končí u spánků, pravá ruka jde spojovacím pohybem na levý spánek. Levá ruka fixuje levý spánek a pravá provádí všemi prsty kromě palce od levého spánku blesky po celé ploše čela až na pravý spánek, fixace pravého spánku, levá ruka provádí blesky.

1. čelo

6. bubnování

2. čelo

- po celé ploše dekoltu a vzestupně přes krk na obličej a čelo, bubnují konečky prstů. 2., 3., 4. a 5. prst střídavě v takové rychlosti, že prsty neopustí pokožku – jako když padá déšť.

1. dekolt, krk

2. obličej

- 41 -

7. poklepy

- tato fáze má nejvyšší intenzitu tlaku, začínáme na měkké části podbradku, pak přejdeme pod čelisti, z pod čelistí na pravou tvář – obě ruce se střídají, pak přecházejí přes podbradek na levou tvář.

1. podbradek

8. poštipy

2. tváře

- uchopení kožní řasy mezi palce a prsty obou rukou a oběma rukama na levé tváři provádíme poštipy a přecházíme přes bradu na tvář pravou.

1. poštipy

- 42 -

9. vibrace

- chvění rukou od dekoltu, krku a přecházíme na obličej, nad středem obličeje vytvoříme stříšku s mírně rozevřenými prsty a vibrujeme přes obě tváře směrem ke spánkům, pak přejdeme na čelo, kde vibraci provádíme střídavě oběma rukama od obočí k vlasové části, potom levá ruka fixuje spánek a pravá provádí vibraci od levého spánku k pravému spánku – ruce se střídají. Z čela přejdeme do dekoltu oběma rukama současně lehkým spojovacím pohybem.

1. dekolt, krk, obličej

2. čelo

- 43 -

3. čelo

10. závěrečné uklidnění

- horizontální hlazení dekoltu, přechod na velké osmičky – obě ruce současně od ramen do dekoltu šikmo do středu, osmičky vertikálně na krku od dolní čelisti ke klíčním kostem, několik hladivých pohybů na krku – vertikálně, přejdeme na obličej a hladíme lícní sval, následuje velký kruhový pohyb, obkroužení očí 3x, pak každou zvlášť a spojovací tah do dekoltu a provádíme velký hladivý pohyb, který končí na čele. Vyhledávání akupresurních bodů pomocí osmiček – koutky úst, křídla nosu, kořen nosu, střed čela u vlasové části a spánky. Provádíme malé osmičky a nahmatáme jednotlivé akupresurní body. Tlak na ně je stálý, kolmý, provádíme 3. a 4. prstem, trvá 3 – 5 sekund. Následují hladící pohyby na čele vertikálně a horizontálně, kroužíme kolem očí oběma rukama a pak každou zvlášť (mohu opakovat), osmičky na spáncích 10x, nůžky – kořen nosu a spánek (pomalu přenášet váhu prstu), celá dlaň na čelo - tlaková vlna 2x (začínám od podložky) a ruce se po periferii pomalu rozjedou.

1. dekolt

2. krk

- 44 -

3. obličej

3.2.2 Pracovní list k probranému tematickému celku Úkol: Do obrázků zakreslete fázi kroužkování, naznačte správný směr jednotlivých tahů

Kroužkování – dekolt, krk

Kroužkování - tváře

Kroužkování – nosoretní rýha

Kroužkování – nosní křídla

- 45 -

Kroužkování – čelo

- 46 -

4 Dotazník Věk učitelů OV □ do 30 let □ od 31 do 40 let □ od 41 do 50 let □ od 51 let Délka pedagogické praxe □ méně než 5 let □ více než 5 a méně než 15 let □ více než 15 let 1) Průměrný čas věnovaný přípravě denně □ méně než 1 hodina □ méně než 2 hodiny □ více než 2 hodiny 2) Zpracovávám si na každý učební den písemnou přípravu □ ano □ většinou ano □ ne 3) Po skončení učebního dne a jeho analýz doplňuji a upravuji písemnou přípravu □ vždy □ většinou ano □ většinou ne 4) Doplňuji písemnou přípravu o nové poznatky a trendy ve svém oboru □ pravidelně □ občas □ jen výjimečně 5) Nové poznatky a trendy ve svém oboru čerpám nejvíce □ z internetu □ z odborných školení a seminářů □ z odborných časopisů a literatury 6) Přípravy z minulých let přepracovávám nejčastěji z důvodu □ doplnění o nové poznatky □ úrovně schopností a dovedností žáků □ nepřepracovávám 7) Před přípravou na učební den se informuji u kolegů o probíraném učivu v teoretických odborných předmětech □ vždy □ jen před probíráním nového tematického celku □ informuji se pouze od žáků

- 47 -

8) Jaké didaktické pomůcky nejčastěji používáte při výuce – vypište (tabule, PC, video, nástěnné obrazy, atd.) ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ 9) Úroveň znalostí žáků zjišťuji nejčastěji □ ústním zkoušením □ písemným zkoušením – didaktický test □ zadáváním DÚ a jejich kontrolou 10) Přizpůsobuji tempo výuky znalostem a dovednostem žáků □ vždy □ výjimečně □ nepřizpůsobuji 11) Jaké vyučovací metody nejčastěji používáte při výuce? Vypište ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ 12) Žáky hodnotím nejčastěji □ slovně □ písemně □ preferuji kombinaci slovního a písemného hodnocení 13) Za nejúčinnější motivaci ke zlepšení žákových výsledků považuji □ časté pochvaly a povzbuzení □ spravedlivé hodnocení žáků □ používání aktivizačních vyučovacích metod a didaktické techniky ve výuce

- 48 -

4.1 Zpracování dotazníkového průzkumu Dotazníkový průzkum byl prováděn v Centru odborné přípravy technické a na Střední škole hotelové a služeb v Kroměříži. Do výzkumu byli zapojeni učitelé odborného výcviku na uvedených školách. Dotazníky byly zpracovány čárkovací metodou a výsledky zaznamenány do tabulek.

Výsledky průzkumu Tabulka 1 Věk učitelů OV Věk učitelů OV do 30 let

od 31 do 40 let

od 41 do 50 let

od 51 let

Absolutní počet

2

6

7

10

Procentní podíl

8%

24%

28%

40%

Tabulka 2 Délka pedagogické praxe Délka pedagogické praxe méně než 5 let

více než 5 a méně než 15 let

více než 15 let

Absolutní počet

3

9

13

Procentní podíl

12%

36%

52%

Tabulka 3 Průměrný čas věnovaný přípravě denně Průměrný čas věnovaný přípravě denně méně než 1 hodina

méně než 2 hodiny

více než 2 hodiny

Absolutní počet

18

7

-

Procentní podíl

72%

28%

-

- 49 -

Tabulka 4 Zpracovávání písemné přípravy na každý učební den Zpracovávání písemné přípravy na každý učební den ano

většinou ano

ne

Absolutní počet

-

8

17

Procentní podíl

-

32%

68%

Tabulka 5 Doplnění a úprava písemné přípravy po skončení výuky Doplnění a úprava písemné přípravy po skončení výuky vždy

většinou ano

většinou ne

Absolutní počet

-

-

25

Procentní podíl

-

-

100%

Tabulka 6 Doplnění přípravy o nové poznatky a trendy v oboru Doplnění přípravy o nové poznatky a trendy v oboru pravidelně

jen občas

výjimečně

Absolutní počet

8

17

-

Procentní podíl

32%

68%

-

Tabulka 7 Čerpání nových poznatků a trendů Čerpání nových poznatků a trendů z internetu

z odborných školení a seminářů

z odborných časopisů a literatury

Absolutní počet

13

6

6

Procentní podíl

52%

24%

24%

Tabulka 8 Důvody přepracování příprav z minulých let Důvody přepracování příprav z minulých let doplnění o nové poznatky

úroveň schopností a dovedností žáků

nepřepracovává

Absolutní počet

13

12

-

Procentní podíl

52%

48%

-

- 50 -

Tabulka 9 Informování se před přípravou o probíraném učivu v teoretických předmětech Informování se před přípravou o probíraném učivu v teoretických předmětech jen před probíráním informuje se pouze od nového tematického vždy žáků celku Absolutní počet

-

6

19

Procentní podíl

-

24%

76%

Tabulka 10 Zjišťování úrovně znalostí žáků Zjišťování úrovně znalostí žáků ústním zkoušením

písemným zkoušením (didaktickým testem)

zadáváním DÚ a jejich kontrolou

Absolutní počet

14

8

3

Procentní podíl

56%

32%

12%

Tabulka 11 Přizpůsobení tempa výuky znalostem a dovednostem žáků Přizpůsobení tempa výuky znalostem a dovednostem žáků vždy

výjimečně

nepřizpůsobuje

Absolutní počet

25

-

-

Procentní podíl

100%

-

-

Tabulka 12 Hodnocení žáků Hodnocení žáků slovně

písemně

kombinací slovního a písemného hodnocení

Absolutní počet

2

6

17

Procentní podíl

8%

24%

68%

- 51 -

Tabulka 13 Nejúčinnější motivace ke zlepšení žákových výsledků Nejúčinnější motivace ke zlepšení žákových výsledků

časté pochvaly a povzbuzení

spravedlivé hodnocení žáků

používání aktivizačních vyučovacích metod a didaktické techniky ve výuce

Absolutní počet

10

12

3

Procentní podíl

40%

48%

12%

Otevřené otázky

Otázka č. 10 „Jaké didaktické pomůcky nejčastěji používáte při výuce?“

Při zpracování této otázky jsem zjistila, že naprostá většina učitelů se snaží při výuce využít všechny jim dostupné pomůcky, ale mezi nejpoužívanější patří tabule, PC a video.

Otázka č. 13 „Jaké metody nejčastěji používáte při výuce?“

Většina dotazovaných učitelů využívá při výuce odborného výcviku metody výkladu, předvádění a instruktáž.

Shrnutí

Z dotazníkového průzkumu vyplývá, že příprava na vyučování je důležitá pro úspěšné řízení vyučovacího procesu, že se učitelé věnují přípravě na každý učební den, většina si však už písemnou přípravu nezpracovává. Zpracování písemné přípravy je závislé na délce pedagogické praxe. Zkušenější učitelé už nevěnují přípravám tolik času, jako jejich začínající kolegové. Všichni učitelé sledují novinky týkající se jejich oboru, doplňují si svoje přípravy o nové informace, které čerpají převážně z internetových stránek. Přípravy doplňují především z důvodu novinek ve svém oboru, ale také je pro ně velmi důležitá skupina žáků, se kterou právě pracují, tedy úroveň jejich znalostí a schopností.

- 52 -

Překvapivé je pro mě zjištění, že naprostá většina učitelů, získává informace o probraném učivu v teoretických předmětech pouze od žáků. Očekávala bych zde větší spolupráci mezi učiteli teoretických předmětů a učiteli odborného výcviku. Potěšující je zjištění, že většina učitelů dává přednost ústnímu prověřování znalostí žáků před písemným. Tempo výuky přizpůsobují pak těmto znalostem všichni učitelé. Za nejlepší hodnocení žáků považují kombinaci slovního a písemného hodnocení a jako nejúčinnější motivace ke zlepšení žákových výsledků je spravedlivé ohodnocení spolu s pochvalami a povzbuzením.

- 53 -

Závěr Jak jsem již uvedla v úvodu své práce, slouží vyučovací metody a vlastní příprava učitele na vyučování každému učiteli, jako důležité prostředky při jeho pedagogické činnosti. Všechny vyučovací metody mají ve výuce své místo a svůj význam. V některých předmětech převažují metody slovní, jinde zase názorné nebo praktické. I tam, kde převládají metody slovní, je dobré snažit se o jejich spojení s názorem a stejně tak při názorných a praktických metodách využít i metody slovní. Jejich vhodné použití závisí především na učiteli. Jestliže je bude dobře ovládat a používat, získá odměnu v podobě spolupracujících a naslouchajících žáků. Často bývá práce učitelů ztížena velkým počtem žáků ve třídách, narůstající agresivitou dětí a lhostejností rodičů k jejich chování. Zaujmout děti v dnešní době počítačových her asi není snadné a učitel se tedy musí snažit neustále o zpestřování výuky také pomocí moderní didaktické techniky a moderních vyučovacích metod. Je přáním každého učitele, ať teoretického či praktického vyučování, aby všichni žáci našli ke svému oboru kladný vztah. Každý učitel chce, aby získali znalosti a dovednosti na takové úrovni, aby je pak dokázali, co nejvíce využít ve své budoucí praxi a také je po celý život doplňovat o nové poznatky ze svého oboru. V bakalářské práci jsem vytvořila přípravu učitele odborného výcviku oboru Kosmetické služby na téma Kosmetická masáž obličeje a dekoltu. Hlavním záměrem bylo vytvoření učebního textu pro žáky, který jim slouží jako učební pomůcka ve fázi procvičování a upevňování získaných dovedností. Z dotazníku předloženého učitelům se potvrdila důležitost přípravy na vyučování a to zejména pro začínající učitele a učitele s kratší délkou pedagogické praxe. Bakalářská práce může tedy sloužit i jako pomůcka pro začínající učitele odborného výcviku příslušného studijního oboru.

- 54 -

Použitá literatura ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika praktického vyučování I. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 106 s.

ČADÍLEK, Miroslav; STEJSKALOVÁ, Pavla. Didaktika praktického vyučování II. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 69 s.

MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 1992.

MAŇÁK, Josef; ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 8073150395.

ROZSÍVALOVÁ, Věra; KNOBLOCHOVÁ, Olga. Kosmetika II. Praha: Informatorium, 2001. 149 s. ISBN 8086073726.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. 292 s. ISBN 8085866331.

ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005. 140 s. ISBN 8086633330.

VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido 2004. 282 s. ISBN 8073150824.

ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice. Praha: Grada, 2012. 160 s. ISBN 9788024741000.

Internetové stránky

www.ssvos.cz

- 55 -