MASARYKOVA UNIVERZITA. Výchovné poradenství na středních školách

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra didaktických technologií

Výchovné poradenství na středních školách Bakal{řsk{ pr{ce

Brno 2011

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.

Autor práce: Jan Rouš

Prohlášení Prohlašuji, že jsem z{věrečnou bakal{řskou pr{ci zpracoval samostatně s využitím pouze citovaných liter{rních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplin{rním ř{dem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se z{konem č. 121/2000 Sb., o pr{vu autorském, o pr{vech souvisejících s pr{vem autorským a o změně některých z{konů (autorský z{kon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby pr{ce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………… Podpis

Poděkování Děkuji vedoucímu bakal{řské pr{ce Mgr. Tom{ši Dvoř{čkovi, DiS., za odborné vedení a konzultace při přípravě a zpracov{ní této pr{ce. Děkuji výchovné poradkyni Mgr. Tr{vníčkové a pedagogickým pracovníkům Střední školy informatiky a spojů, za vstřícný přístup a bohaté informace, které mi poskytli při realizaci mé bakal{řské pr{ce.

Obsah OBSAH.............................................................................................................................................. 1 ÚVOD ................................................................................................................................................ 1 I.

Teoretická část ................................................................................................................................ 3

1.

Historie poradenských služeb ve školství ......................................................................................... 3

2.

1.1

Historie poradenských služeb ve světě ............................................................................................... 3

1.2

Historie poradenských služeb u nás .................................................................................................... 4

Výchovný poradce ........................................................................................................................... 7 2.1

3.

Úkoly výchovného poradce ................................................................................................................. 8

Problematika, kterou se výchovný poradce nejčastěji zabývá......................................................... 10 3.1

Záškoláctví ......................................................................................................................................... 10

3.2

Šikana ................................................................................................................................................ 13

3.3

Kriminalita ......................................................................................................................................... 14

3.4

Závislosti ............................................................................................................................................ 15

3.4.1

Nedrogová závislost ................................................................................................................. 15

3.4.2

Drogová závislost ..................................................................................................................... 18

3.5

Specifické poruchy učení ................................................................................................................... 24

3.6

Specifické poruchy chování ............................................................................................................... 26

4.

Poradenství pro volbu povolání ..................................................................................................... 28

II.

Praktická část ................................................................................................................................ 29

5.

Cíl výzkumu ................................................................................................................................... 29

6.

Metodologie ................................................................................................................................. 29

7.

Zmapování činnosti výchovného poradce ...................................................................................... 31 7.1

8.

Strukturovaný přehled akcí výchovného poradce pro školní rok 2010/2011 ................................... 32

Průměrné hodnoty získané z anonymního dotazníku ..................................................................... 35 8.1

Shrnutí zkoumaných jevů .................................................................................................................. 45

ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 47

RESUMÉ/SUMMARY ................................................................................................................. 49 PŘÍLOHY ...................................................................................................................................... 50 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................................... 58

ÚVOD

V této bakalářské práci je poukazováno na výchovné poradenství v České republice a možnosti zlepšení a zefektivnění drogové prevence na středních školách. S pojmem výchovné poradenství se v současnosti setkáváme ve spojitosti vzdělávací činnosti na základních i středních školách. Česká společnost se za posledních pár desítek let posunula jak ekonomicky, tak technologicky a tento pokrok se odráží na dětech a dospívajících studentech. V současné době se náplň práce výchovného poradce rozrostla a mnohdy řeší velmi závažné problémy. Často se zabývá tak závažnými přestupky, které zprvu začínají drobnými krádežemi, ale mnohdy přerostou až k drogovým deliktům a násilným činům. Funkce výchovného poradce je velmi důležitá a je potřeba se této činnosti intenzivně věnovat. Často pracuje i nad rámec běžných pedagogických úkonů a denně řeší problémy, které se mění a narůstají. Hlavní cílem mé bakalářské práce je popis a analýza funkce výchovného poradce na střední škole. Zhodnotit nejčastěji řešené problémy, kterými se zabývá a zmapovat jeho celoroční činnost. Shrnout povědomí studentů o drogové problematice pomocí anonymních dotazníků a navrhnout možné řešení pro další práci výchovného poradce. Cíl je naplněn postupně v následujících osmi kapitolách. V teoretické části se zabývám poradenským vývojem u nás a v zahraničí. Dále budu definovat výchovného poradce a jeho úkoly. Následně se zaměřím na problematiku výchovného poradce, kterou se nejčastěji zabývá. V druhé polovině teoretické části věnuji pozornost patologickým jevům a drogové závislosti. U každého z uvedených problémů uvedu řešení včetně negativních dopadů na člověka. V praktické části se zaměřím na činnost výchovného poradce působícího na Střední škole informatiky a spojů v Brně. Velký důraz bude kladen na drogovou prevenci na zmiňované škole. Metodou dotazníků bylo osloveno několik respondentů jmenované školy. Získané informace budou zpracovány do jednotlivých grafů. Výsledky šetření 1

předám paní Mgr. Trávníčkové, která působí jako výchovný poradce na této střední škole. Získané informace by měly pomoci ke zlepšení a zefektivnění drogové prevence. Téma výchovné poradenství jsem si vybral, jelikož jsem sám do loňského roku zastával funkci pedagoga na Střední škole informatiky a spojů v Brně a s problémy studentů a problémovou mládeží jsem přicházel denně do kontaktu. Rád bych touto prací poukázal na důležitost výchovného poradce na střední škole, kterého vnímám jako velmi důležitý propojovací článek mezi školou, rodinou a studenty. Zároveň bych rád dal najevo náročnost úkolů, se kterými se výchovný poradce denně setkává a musí je správně řešit. Ke zpracování bakalářské práce byly použity metody: analýza studované literatury, rozhovor s výchovným poradcem a metoda dotazníku.

2

I. Teoretická část 1. Historie poradenských služeb ve školství 1.1 Historie poradenských služeb ve světě Pedagogicko-psychologická poradenská činnost má své kořeny v Anglii. Již v roce 1884, Francis Galton1 si stanovil cíl poznání osobnosti dítěte a poskytování rad při výchově ve škole a rodině. Z Galtonovy laboratoře se na univerzitě v Londýně vyvinula první psychologická výchovná poradna. Ve Francii se o rozvoj poradenství zasloužil Alfred Binet2, který založil pedagogickou laboratoř roku 1905.

Souběžně s pedagogicko-

psychologickým poradenstvím vznikalo relativně nezávislé poradenství pro volbu povolání. První poradna se specializací na volbu povolání vznikla na popud Franka Parsonse3 v roce 1908 v Bostonu. Vědeckou bázi poradenství budoval hlavně profesor Harwardské univerzity Hugo Münsterberg4 Na Harwardské univerzitě byla zřízena již v roce 1909 také první vysokoškolská psychotechnická poradna. Psychotechnika však byla kriticky zhodnocena na Mezinárodním kongresu užité psychologie v Londýně roku 1956. Od té doby se pojem psychotechnika již v psychologii neužívá.

1Francis

Galton (1822-1911), anglický vědec, je znám především svými výzkumy

dědičnosti psychických vlastností a otevřel tzv. antropometrickou laboratoř. 2Alfred

Binet (1857 – 1911), francouzský psycholog, vynálezce prvního použitelného testu inteligence, který je základem dnešních IQ testu. 3

Frank Parsons (1854 – 1908), známý jako otec poradenství.

4

Hugo Münsterberg (1863 –1916), německo–americký psycholog.

3

1.2 Historie poradenských služeb u nás Na našem území se výchovné poradenství začalo rozvíjet počátkem 20. století. V roce 1919 vznikla při Českém odboru zemské rady živnostenské v Brně První česká poradna pro volbu povolání. Roku 1920 bylo založeno se sídlem v Praze Ústředí poraden pro volbu povolání. Ústředí se později připojilo k nově založenému Psychotechnickému ústavu Masarykovy akademie práce. Prvním ředitelem akademie se stal František Šeracký5. Ve 30. letech 20. století se velkou mírou o rozvoj výchovného poradenství zasloužil psycholog a pedagog Vilém Chmelař. Vybudoval na 70 poraden. Vedl Zemskou poradnu pro volbu povolání a byl dorostovým referentem České zemské péče o mládež v Brně. Byl zastáncem každoroční statistiky poptávky a nabídky mládeže pro veškeré obory na Moravě. Materiály ze zdravotních vyšetření (fyzický a psychický stav uchazeče) společně s údaji od učitelů byli vyhodnoceny. Na základě vyhodnocení bylo vydáno stručné doporučení např.: „ Sdělujeme Vám, že se hodíte na povolání automechanika“. V době druhé světové války se činnost českých poraden pozastavila. Po druhé světové válce se činnost poraden nevrátila do stejného stavu. V důsledku nástupu totalitního režimu po roce 1948 bylo výchovné poradenství zcela podceňováno a bráno za instituci bránící rozvoji ekonomiky. „… po porážce vykořisťovatelských tříd vznikla beztřídní společnost, v níž nebudou problémy s výchovnými nesnázemi, kriminalitou dětí a mládeže, s volbou povolání a studia…“ Teprve koncem 50. let 20. století se zvýšila pozornost v otázkách profesního a výchovného poradenství nejenom u nás ale i v zahraničí. Za zmínku stojí Československo, Jugoslávie a Polsko, patřili v té době k nejpohotovějším z celého svazu socialistických republik. Roku 1958 vznikla v Brně První poválečná dětská psychologická poradna, která byla zároveň výukovým zařízením katedry pedagogiky a psychologie filosofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita). Z odborného

5

František Šeracký (1891 – 1942), profesor psychologie

4

hlediska vedla poradnu katedra psychologie, kde působil profesor V. Chmelař. Poradna se zabývala širokým spektrem populace od dětí až po dospělé. Především však byla zaměřena na problémovou skupinu mládeže. Konali se zde i odborné semináře, přednášky pro rodiče, výchovné poradce, vychovatele, učitele atd. Poradna se taktéž aktivně podílela na publikacích v tisku, v televizi i rozhlase. Roku 1961 bylo zřízeno Ministerstvem školství Ústřední komise pro výchovné poradenství. Komise vydala směrnice, které umožňovaly vznik soustavy výchovného poradenství na základních devítiletých školách (1962), a o rok později i na středních školách. V akademickém roce 1965/1966 bylo zahájeno postgraduální studium výchovného poradce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a zároveň v Brně na katedře psychologie bylo zavedeno obdobné studium výchovného poradenství. Významnou osobností oficiální české koncepce poradenství je Marta Klímová, profesorka Pedagogické fakulty, která v té době byla hlavní redaktorkou časopisu Výchovný poradce. Mimo jiné je spoluautorkou publikace Teorie a praxe výchovného poradenství. Roku 1976 vydalo ministerstvo školství instrukci o soustavě výchovného poradenství. Díky této instrukci mohlo v oboru působit vice pedagogů a mohli působit v poradnách na řídících funkcích. Od roku 1990 netvoří pedagogicko-psychologické poradenství jen výchovní poradci ze státních, církevních a soukromých pedagogicko-psychologických poraden a také speciální pedagogická centra, která se zabývají péčí o děti a mladistvé s různým stupněm postižení (mentálního, psychického, fyzického). Roku 1994 Ministerstvo školství tělovýchovy a mládeže zřídilo Institut pedagogickopsychologického poradenství. Tento institut provádí analýzy a průzkumy související s poskytováním poradenských služeb a zabezpečuje přenos informací z oblasti poradenství ve školství. Organizuje odborné vzdělávání pracovníků, kteří poskytují poradenské služby. Vydává také různé metodiky a informační materiály související s touto problematikou.

5

Podle Pipekové (2006) se v dnešní době radikálně mění požadavky kladené na pedagogicko-psychologické poradenství. Hlavním cílem je zkvalitnění sítě poraden, zajištění provázanosti mezi jednotlivými organizacemi, zvýšení spolupráce se školami a možnost dalšího vzdělávání pro výchovné poradce a učitele. Pro výchovné poradce je především důležité dodržování etických zásad. Každý poradce je zároveň zavázán dodržovat Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti, který platí od roku 1999. (Kohoutek 1999)

6

2. Výchovný poradce Výchovný poradce na střední škole je pedagogický pracovník, který má vysokoškolské vzdělání a kromě výchovně – vzdělávacího procesu vykonává funkci výchovně poradenskou, která je určena pro studenty, jejich rodiče, ale také pro ostatní pedagogické pracovníky školy. Do této funkce je jmenován ředitelem školy. Podle §3 odst. 10 nařízení vlády č. 503/1992 Sb. „Učitelům-výchovným poradcům se snižuje míra přímé vyučovací činnosti“ dle tabulky: Tabulka č. 1: Míra vyučovací činnosti

V základní škole a střední škole s počtem žáků… do 150 žáků o 1 hodinu týdně do 250 žáků

o 2 hodiny týdně

do 550 žáků

o 3 hodiny týdně

nad 550 žáků

o další hodinu týdně za každých dalších 300 žáků

Zdroj: MŠMT

Odbornou činnost mu zajišťuje příslušná pedagogicko – psychologická poradna. „Předpokladem pro výkon funkce výchovného poradce je podle vyhlášky MŠ ČSR č.59/1985 Sb. odborná a pedagogická způsobilost učitele příslušného stupně školy, nejméně 3 roky praxe a absolvované nebo po jmenování nastoupené specializační studium výchovného poradenství6.“ Toto studium lze studovat např. na katedře psychologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium je určeno pro pedagogy, kteří mají ukončené vysokoškolské vzdělání s pedagogickým zaměřením

6

Lékařská fakulta UK v Hradci Králové [online]. 1994 [cit. 2011-03-24]. Pedagogicko-psychologické poradenství v ČR. Dostupné z WWW:

7

s dosaženou pedagogickou praxí nejméně 2 roky. Forma studia je externí a je rozdělena do 4 semestrů s hodinovou dotací 220 hodin přímé výuky, která probíhá vždy jednou měsíčně (pátek, sobota) na katedře psychologie Univerzity Karlovy. Nepřímá 30 hodinová výuka je prováděna formou odborných praxe na odborných pedagogicko psychologických zařízeních. Cena studia je 13 000 Kč bez DPH.7

2.1 Úkoly výchovného poradce Výchovný poradce na základní a střední škole, je prvním poradenským pracovníkem, na kterého se mohou učitelé, rodiče i sami žáci v případě problému obrátit. Mezi jeho hlavní úkoly patří Poskytuje důležité informace o činnosti poradenských institucí mimo školu, případně využívá jejich možnosti a služby. Dále s těmito institucemi řeší konkrétní problémy mládeže, které se významně projevují v dané lokalitě. Přispívá ke sjednocení diagnostické činnosti třídních učitelů na škole a přispívá tak k vytváření konkrétního upraveného systému diagnostické práce na škole. Uskutečňuje vlastní diagnostické činnosti podle individuálního zájmu žáků a podle potřeby navrhuje žáky na odborné vyšetření ve specializovaném zařízení. Nejčastěji jde o pedagogicko-psychologické poradny. Učitelům a ostatním pracovníkům školy poskytuje metodickou pomoc, při získávání a zpracovávání důležitých informacích o žácích. Nabízí konzultace žákům a jejich rodičům, a to v konkrétních případech např. potíže s učením, vztahové, citové, sociální či rodinné problémy. Plní úkoly v oblasti prevence negativních vlivů a sociálního vývoje mládeže (drogy, šikanování, kriminalita, gamblerství a další sociálně patologické jevy) a v této oblasti řeší problémové chování žáků

Katedra psychologie [online]. 2011 [cit. 2011-01-27]. Katedra psychologie. Dostupné z WWW: . 7

8

Poskytuje rady absolventům školy během rozhodování o profesní orientaci či dalším studiu a informuje studenty o možnostech následného možného vzdělávání. Zajišťuje, zpracovává, uchovává informace a data o žákovi, které jsou důležité pro proces výchovy a vzdělávání. Připravuje podklady pro řízené rozhovory s rodiči a žáky pro konzultační, poradenskou činnost žáky. Podílí se na vyhodnocení významných dat o žácích, na jejich interpretaci ve formě závěrečné výstupní či pedagogické charakteristiky žáka třídním učitelem.

9

3. Problematika, kterou se výchovný poradce nejčastěji zabývá V této kapitole se budu podrobně zabývat určitým činnostem, které výchovný poradce velmi často řeší. V závěru některých podkapitol chci uvést návrh způsobu řešení daného problému, který dle mého úsudku může výchovný poradce použít.

3.1 Záškoláctví Podle T. Čecha je záškoláctví označováno jako „ přestupek žáka, který úmyslně zanedbává návštěvu školy. Je chápáno jako porušení školního řádu, ale ve skutečnosti jde o provinění proti školskému zákonu, který obsahuje ustanovení o povinné školní docházce. Nezřídka je spojeno s dalšími sociálně patologickými jevy, které mají neblahý vliv na osobnostní vývoj jedince“.8 Záškoláctví dělíme na 5 základních kategorií Pravé záškoláctví – žák není ve škole viděn, nemá pravidelnou docházku, ale jeho rodiče se domnívají, že navštěvuje školu bez jakýkoliv problémů. Záškoláctví s klamáním rodičů – jsou i tací žáci, kteří přesvědčí své rodiče, že je jim zdravotně tak špatně, že nemohou jít do školy, i když realita je taková, že se cítí velmi dobře. Rodič neuvědomělým nátlakem napíše svému dítěti omluvenku do školy z důvodu zdravotních potíží. Útěky ze školy – toto záškoláctví se někdy nazývá „ interní záškoláctví“ a to z jistého důvodu. Žáci do školy chodí, nechají si zapsat přítomnost do třídní

8

ČECH, Tomáš. Čech Tomáš: Nežádoucí sociálně patologické projevy školních dětí. Informační a vzdělávací portál školství Zlínského kraje [online]. 2005, 1, [cit. 2011-01-27]. Dostupný z WWW: .

10

knihy, ale během vyučovacího dne na hodinu či dvě odejdou a přitom zůstávají v prostorách školy. V jiných případech odchází na krátkou dobu pryč. Odmítání školy – tento problém se týká žáku, kteří mají psychické problémy, při představě pravidelné školní docházky. Tyto potíže velmi často pramení z problému ve škole, např. strach ze šikany, učení je moc těžké, školní fobie, atd. Záškoláctví s vědomím rodičů – Žák nemá pravidelnou školní docházku, jeho rodiče jsou o tom informováni a velmi dobře si uvědomují, že k tomuto jednání nemá oprávněný důvod. Žák například stráví svůj školní den tím, že se stará o mladšího sourozence nebo pomáhá rodičům v práci. (Kyriacou 2005) Tři hlavní důvody záškoláctví Škola a popřípadě samotný pedagog, může být velmi významným důvodem, vzniku záškoláctví. Důvody, které studenty k záškoláctví a k nechuti ke škole vedou, mohou spočívat v silné citové závislosti na určité dospělé osobě, nástup psychomotoricky nevyzrálého dítěte do školy. Důležitým aspektem velmi často bývá malé nadání dítěte, popřípadě zdravotní postižení a projevy určitých poruch chování. Odborná literatura dělí některé příčiny odporu ke škole na nechuť ke školní činnosti a poruchy mezi-lidských vztahů. Jedna z další velmi vážných příčin je školní fobie, tedy strach ze školy. Tento negativní vztah ke škole, často vytváří svým přístupem a nespravedlivým hodnocením sám pedagog. Rodina na záškoláctví může mít také podíl, jelikož je hlavním faktorem ve vývoji dítěte a jeho charakter buduje již od narození. Na děti špatně působí střídavá výchova, velká zaměstnanost rodičů, jejich lhostejnost vůči dětem a zájmům výchovy, nepřiměřené požadavky. Děti nejsou často rodinou motivovány, podporovány a připravovány na školní prostředí. V určité míře se na psychice žáků odráží i vliv nevhodné literatury a masmédií. Nevhodné trávení volného času. Vliv na vznik sociálně patologických jevů, včetně záškoláctví je, jakým způsobem student využije volný čas mimo školní aktivity. Děti 11

mohou po skončení školního dne navštěvovat školní družiny, ale i zařízení, které pořádají zájmovou činnost. Na organizování volného času se zaměřují i některé církevní organizace. Tyto organizace se převážně věnují rizikovým skupinám. V naší praxi chybí výběr a nabídka zájmových center, kam může mládež přijít a vybrat si činnost, která je jim blízká. Tyto centra jsou ve vyspělých zemích běžné např. Holandsku a Německu, atd.

Možné řešení školy při zjištění záškoláctví V poslední době si čím dál více učitelů stěžuje na větší agresivitu studentů. V průzkumu, který si nedávno udělala Asociace pedagogů základního školství, odpovědělo devadesát procent z tisíce učitelů, že je chování žáků čím dál tím horší.9 Pro zjištění rozsahu záškoláctví na dané škole je potřeba zapojit všechny pracovníky školy. První zásadou je netolerovat pozdní příchody a dřívější odchody studentů. Je zapotřebí přesná evidence a důsledná kontrola docházky ze stran učitelů. V případě, že prokážeme záškoláctví, je třeba zjistit příčiny a do řešení problému zapojit rodinu. V současné době se o slovo hlásí moderní technologie ke kontrole docházky. Některé školy jsou vybaveny vstupními turnikety, přes které studenti procházejí, přihlašují se a odhlašují osobními čipovými kartami. Škola by následně měla zajistit omezení pohybu v areálu školy, tedy znemožnit vstup a odchod jinou cestou, než hlavním vchodem. Důvody, proč některé školy zavádějí tyto čipové karty jsou prosté. Škola má velmi dobrý přehled o studentech, jejich docházce a případně lze čipové karty propojit s elektronickou třídní knihou a žákovskou knížkou. Pokud škola má takto propojený systém, mohou se i rodiče některých žáků s pomocí internetu podívat na jejich docházku a známky.

9

BENEŠOVÁ, Petra. Školy začínají zavádět čipy a kamery. Hospodářské noviny [online]. 2009, 1, [cit. 201101-27]. Dostupný z WWW: .

12

3.2 Šikana Metodický pokyn MŠMT definuje šikanu takto: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“10 Typologie aktérů šikany Agresor je zpravidla fyzický zdatný jedinec, který má potřebu se předvádět a dokazovat si, že je lepší než ostatní. Za toto bezcitné a agresivní chování se necítí být vinen, naopak ho toto jednání duševně uspokojuje. Jeho studijní výsledky jsou zpravidla podprůměrné. Agresor vyrůstá v sociálně negativním rodinném prostředí, rodiče nemají čas na výchovu svých dětí, jsou benevolentní k agresivnímu jednání. V dospělosti se jedinci zpravidla stávají členy marginálních sociálních skupin, které mají potíže se zákonem. Oběť šikany se v podstatě může stát každý. Zpravidla to bývá jedinec, který se od daného prostředí nějakým způsobem odlišuje (sociálně, fyzicky, handicapem, rasově, vyznáním atd.). Naopak to může být i jedinec, který aktivně komunikuje v hodinách s učiteli a je příkladem pro ostatní žáky. V důsledku šikany je kladena na oběť velká psychická zátěž, která může mít za následek sklony k depresím, úzkosti a pochybováním o životě sobě samém. Prevence Vždy je lepší, když těmto problémům budete mezi žáky předcházet. Učitel by si měl v první řadě všímat tzv. outsiderů ve třídě. Hlavně dětí plachých, nemluvných,

10

Metodický pokyn MŠMT č. 28 275/2000-22

13

handicapovaných atd. Využívat dostatek času k tomu, aby je povzbudil, dodal jim odvahu a sebevědomím. Cílem učitele je zařazení těchto jedinců do kolektivu, společenských aktivit a ujistit je, že jsou na stejné rovině jako ostatní. Dalším kladným faktorem je dobrá atmosféra ve škole a ochrana dětí před vlivy násilí v médiích, a pornografie, které snižují úctu k druhým lidem, vnímání kultury a zejména oslabují jejich kázeň. Tato snaha není jen záležitostí školy, ale především rodiny.

3.3 Kriminalita Kriminalita dle Skopalové je „výskyt trestného chování, vyjádřený souhrnem trestných činů spáchaných ve společnosti“11 Trestným činem rozumíme „ pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Z této definice, která je uvedena v ustanovení § 3 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.) jasně vyplývá, že aby čin mohl být označen jako trestný, musí splňovat dvě podmínky. V prvé řadě je to podmínka nebezpečnosti činu pro společnost, která se označuje za podmínku materiální“12 V současné době je nárůst kriminality mládeže (od 15roku do dovršení plnoletosti tj. 18 let) alarmující, stejně jako jeho tendence klesání věku pachatelů. Osoby, které tuto trestnou činnost páchají, vyrůstají většinou v rodinách s vážnými problémy, mají slabou školní docházku a odmítají školský systém. Dle mého názoru mládež se ve volném čase „baví„ nadměrnou konzumací alkoholu nebo jiných omamných látek a po té rozbíjejí veřejné zařízení, dopravní prostředky, kradou a jsou agresivní vůči okolí. Podle policejních svodek mladiství páchají nejčastěji obecnou kriminalitu. Obecná kriminalita představuje největší objem z celkové kriminality. Rozdělujeme ji na násilnou, kam patří vraždy, přepadení a znásilnění. Jde o přímou konfrontaci mezi pachatelem a obětí. Trestný čin se odehrává převážně na ulici nebo chodbách domů. Útok pachatelů je

SKOPALOVÁ, J. Vybrané kapitoly ze sociálních deviací. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 36 s. ISBN 8024401460, s. 16. 11

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 12.01.2001 [cit. 2011-03-20]. Metodický pokyn. Dostupné z WWW: . 12

14

nepředvídaný, prudký a ve většině případů pachatel oběť nezná. Dále kriminalitu proti majetku – do této kategorie patří loupeže (bez fyzického napadení), rozkrádání, krádeže automobilů. Jedná se tzv. o „drobnější“ zločiny jako jsou krádeže v obchodech či kapsářství. Prevence Domnívám se, že zkušený výchovný poradce může včas vnímat některé varovné signály, např. zhoršení prospěchu, zhoršená docházka do školy na výuku nebo žák disponuje větším obnosem peněz nebo věcmi, které si jeho vrstevníci nemohou dovolit. Hlavním úkolem školy popřípadě výchovného poradce je především prevence vzniku nežádoucího chování a následně pomoc při problémech ve studiu a nekompromisní řešení případů, které se prokážou. Pro omezení krádeží přímo v budově školy, je potřeba žáky poučit o tom, aby s sebou nenosili velkou hotovost a cenné věci. Dále je třeba vést studenty k tomu, aby v případě, že budou svědky protiprávního jednání, neprodleně informovali pedagoga.

3.4 Závislosti Pokorný a kol. definovali závislost, jako „negativní sociální fenomén vypovídající o ovládání člověka prostřednictvím různých chemikálií přírodních i syntetických, případně předmětů či situací a předmětů v nich.“13

3.4.1 Nedrogová závislost Jde o závislost psychickou, kde se „prožívání člověka mění na základě příjemného prožitku nebo příjemných prožitků z něčeho tak, že člověk se přestane ovládat a narůstá u něj touha po takovém chování, které směřuje k prožívání daného příjemného prožitku.

13

POKORNÝ, V. a kol., Patologické závislosti. Brno: Prevence SPJ, 2000. 96 s. ISBN 80-238-6539-4, s. 14.

15

Nedrogové závislosti tak fakticky představují neodolatelné touhy člověka po něčem. Podobně jako drogy i ony mění jeho chování, prožívání, zasahují do jeho osobnosti“ (Pokorný a kol., 2000) Tyto drogy jsou též nazývány jako „virtuální drogy“. Nejčastějšími představiteli nedrogové závislosti jsou patologické hráčství a poruchy příjmu potravy.

Patologické hráčství Je to porucha, která spočívá v často opakovaných epizodách hazardní hry. Tyto hry začínají ovládat život postiženého na úkor materiálních, rodinných a pracovních hodnot. 14

Mládež se stává nejčastěji závislá na automatech, hraje ruletu, sází na výsledky ve

sportu atd. Patologické hráčství se rozvíjí ve třech rovinách První rovina je pojmenována jako Vyhrávací – jedná se o méně časté hraní s myšlenkou velkých výher. Postupně hráč zvyšuje hodnotu sázek, častěji individuálně navštěvuje herny a chlubí se svým známým se svými výhrami. Druhá rovina je pojmenována jako Prohrávací – hráč neovládá svou touhou po hře a myšlence výhry, dostává se do finanční tísně (půjčuje si, má dluhy). Po psychické stránce je hráč neklidný, podrážděný, a tím dochází k problémům v rodině a zaměstnání.15 Třetí rovina je pojmenována jako Zoufalství - hráč se ocitá na pokraji společnosti, ztrácí rodinu je nezaměstnaný, páchá trestnou činnost z důvodu získání finančních prostředků.16

14

NEŠPOR, K.,CSÉMY,L. Alkohol, drogy a vaše děti. 4. rozšířené vydání. Praha: Besip,1997.128s, s. 29.

Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Poradenství. Dostupné z WWW: . 15

16

Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Poradenství. Dostupné z

WWW: .

16

V dnešní době je dle mého názoru také velká závislost na online hraní počítačových her přes internet v různých komunitách, brouzdání na internetu, chatování, sledování pornografických stránek, které jsou mezi mladými velmi oblíbené a jednoduše přístupné. Závislost na internetu, počítačových hrách, posílání SMS zpráv, vede k navození příjemných stavu a „vztah k nim může u předisponovaných osob, které si neuvědomují hrozící riziko, získat charakter psychické poruchy úzce související se závislostmi na návykových látkách“.17

Poruchy příjmu potravy Podle Vránové, J. poruchami příjmu potravy trpí rok od roku více děvčat a mladých žen. Mentální anorexií trpí 1-3% populace a mentální bulimií dokonce 5%. Tato psychická porucha postihuje i muže, ale je jich asi desetkrát méně než žen. Mentální bulimii definuje Vágnerová, M. (1999) jako poruchu, pro kterou je typická „neodolatelná touha po jídle, která má za následek opakované záchvaty přejídání se. Bývají doprovázené nutkavou tendencí zbavit se požité potravy násilím, nefyziologickým způsobem“.18 Mentální anorexie je duševní nemoc z obavy obezity, která je spojena s odmítáním příjmu potravy. Projevuje se výrazným úbytkem hmotnosti postiženého, zhorší se jeho vzhled a dochází k poruchám plodnosti. Vede k narušení psychického a tělesného vývoje jedince. V závažných případech může vést až k vyhladovění, tedy ke smrti. Příčin příjmu potravy může být několik. Může být určitý, psychický a fyzický předpoklad. Pacient si navodí chorobnou myšlenku obezity a chce se jí co nejdříve zbavit. Dále vliv masmédií, kde v reklamních šotech a časopisech vidíme vyhublé, v mnoha případech i „plasticky upravené“ modelky, ve kterých se pacientky shlédly. Další příčinou může být i nevkusná poznámka za strany spolužáka.

NÁBELĚK, L.: Nelátkové závislosti – nebezpečné ako všetky ostatné. In: Janinková, D.: Tak už dosť! Východiská zo závislostí. Bratislava: 2003, s. 92. 17

18

VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: 1999, s. 234.

17

3.4.2 Drogová závislost Drogovou závislostí rozumíme „ psychický fenomén charakterizovaný neodolatelným nutkáním k určitému chování, přáním změnit prožívání reality, tendencí ke zvyšování dávek, neschopností omezit dané chování a nepříjemnými pocity při vynechání drogy“.19 Je třeba si uvědomit, že některé drogy naše společnost toleruje, jejich pravidelné užívání v určitých mezích je společensky přijatelné. Mezi tyto látky patří například kofein, alkohol, nikotin. Zejména v České republice je tolerance alkoholu dosti značná. Primář MUDr. Karel Nešpor hovoří, „ že ochrana nejen dětí, ale vůbec všech obyvatel vůči alkoholu je v ČR nedostatečná, alkohol je běžně dostupný a laciný, prodejci nedodržují zákaz prodeje do 18 let a povolením reklamy na alkohol, která je velmi agresivní a nápaditá, stoupá zvlášť u mladých chuť na něj. Reklama na alkohol by se měla zakázat, protože jedině tak ochráníme děti a mládež“.20 Když si vzpomenu, tak jsem k prvnímu styku a alkoholem přišel velmi dávno před tím, než mi bylo osmnáct let. Od tohoto věku je oficiálně povoleno požívání alkoholu a kouření. Mezi mladistvými je velmi populární i užívání tabákových výrobků, kde stejně jako s alkoholem experimentují dávno předtím, než dovršili věku osmnácti let. Podle posledních výzkumů je bohužel zřejmé, že čím dříve se začne člověk seznamovat s alkoholem a cigaretami, tak je velká pravděpodobnost, že se dostane k nelegálním drogám (marihuana, hašiš, atd.). Příčiny vzniku závislostí na drogách je několik Problémy ve škole, v rodině, stresu, snadná dostupnost drog. Únik od každodenní reality.

VAVŘINKOVÁ, B., BINDER, T. Návykové látky v těhotenství. 1.vyd. Praha: Triton, 2006. ISBN 80–7254– 829–8, s. 13. 19

Alkoholik [online]. 16.07.2010 [cit. 2011-02-20]. Alkoholismus v ČR - statistiky 2010. Dostupné z WWW: . 20

18

Tlak party, ve které se chce jedinec pohybovat. Zdravotní problémy, jedinec se cítí méněcenný, bezmocný, trpí depresemi, úzkostnými stavy. (Vágnerová 1999)

Závislost rozdělujeme na Tělesnou (fyzickou) – organismus si na drogu zvykne, bez které nedokáže normálně fungovat. Při nedostatku drogy v těle dochází k tzv. abstinenčním příznakům. Psychickou – projevuje se nepřekonatelnou touhou drogu užít, která končí ztrátou kontroly nad užíváním.

Rozvoj závislosti Člověk začne zkoušet různé typy drog, zkouší jejich účinky a dostane se do různých stavů, které drogy způsobují. První skupinu tvoří jedinci, kterým stačí jediná zkušenost s drogou. Druhou skupinu tvoří jedinci, kteří jsou občasnými konzumenty drog, zejména marihuany, berou ji jako součást jejich životního stylu. Třetí skupinu tvoří jedinci, kteří jsou účinky drog fascinováni. Mají velkou chuť drogu znovu užít nebo ji užívají delší dobu a dostanou se do obtížné situace. Uchýlí se k droze a začne být na ni každodenně závislý. Jedinec si neuvědomuje závislost. Popírá, že mu droga přinesla nějaké problémy. Jeho chováním dochází ke ztrátě rodiny a okruh přátel se zúžil na lidi, se kterými bere drogy a jejich jediný zájem je ten, obstarat si dávku.21

Nejčastěji užívané drogy Alkohol

Kolektiv autorů sdružení SANANIM, Drogy, otázky a odpovědi, Praha: Portál, 2007. 140 s. ISBN978-807367-223-2. 21

19

Je to chemická látka (etanol, etylalkohol), která vzniká při kvašení cukru. Alkohol se zdá být méně nebezpečnou látkou, než ve skutečnosti je, protože je obecně tolerován a jeho užívání je sice omezeno některými zákonnými úpravami, nicméně je v našich zemích pro většinu populace dostupný. Má to mnoho příčin. Ty se týkají jednak historie užívaní, kdy o alkoholu lze prohlásit, že tu byl „ odjakživa“, nebo je užívání alkoholu spojeno se společenskými událostmi. Je vědecky dokázáno, že alkohol v malých dávkách působí jako lék.22 Lze říci, že alkohol má ve společnosti pevné místo a nelze ho jednoduše vykázat. Účinek alkoholu po jeho užití je víceméně neměnný, předvídatelný. Látka se nedá aplikovat injekčně, takže tím odpadá nejméně bezpečný způsob aplikace. Nicméně co se týče návykového potenciálu a rizik, tak se pohybuje na rovině tvrdých drog a je o to nebezpečnější, že jeho užívání je všeobecně tolerováno. Alkohol působí na centrální nervový systém. Už v malém množství jsou patrně jeho účinky na rychlost reakcí, koordinaci pohybů, úsudek a rozhodování. Vysoké koncentrace alkoholu tlumí centra pro dýchání a krevní oběh, což může vést až ke smrti. Velmi nebezpečné jsou kombinace s jinými tlumivými léky (např. analgetiky). Po psychické stránce alkohol odstraňuje zábrany, které mohou vést ke šťastnější atmosféře např. ve společnosti. Nicméně stejně může vést k emocionálním projevům, agresivitě a k různým násilným činům. Podle hladiny alkoholu v krvi rozdělujeme opilost na Lehkou – dávka do 1,5 promile (1,5 g/l ), stav spokojenosti, uvolnění a veselosti Středně těžkou – dávka od 1,6 – 2,0 promile (1,6 – 2,0 g/l ), je charakterizovaná útlumem a ospalostí Těžkou – dávka od 2,0 – 3,0 promile (2,0 – 3,0g/l ), stav postiženého hraničí s narkózou Velmi těžkou – dávka nad 3,0 promile ( 3,0g/l ), dochází do stavu bezvědomí, hrozí zástava dechu a krevního oběhu

22

Diochi [online]. 2004 [cit. 2011-03-20]. Alkohol jako lék. Dostupné z WWW:

.

20

Závislost na alkoholu je dosti vysoká. Čím dřív se s požíváním alkoholu začne, tím snazší je vznik závislosti. Závislost na alkoholu je fyzická i psychická. U těžce závislého jedince abstinenční příznaky nastávají několik hodin po skončení piti, vrcholí druhý až třetí den a do konce týdne odeznívají. Začínají třesem a v těžších případech dochází k těžké poruše vědomí (Delirium tremens)23 Pro rozlišení závislosti na alkoholu je často používána Jellínkova stupnice Typ alfa – jedinec pitím potlačuje spatnou náladu, pije doma mimo společnost Typ beta – jedinec se opijí ve společnosti a pití se stupňuje Typ gama - označován jako „anglosaský typ“ především jde od požívání piva, kde roste počet zkonzumovaného destilátu a tím i závislost Typ delta - označován jako „románský typ“, zejména je spojen s konzumací vína, jde o nepřetržité udržování alkoholu v krvi, bez zjevného příznaku opilosti Typ ypsilon – dlouhodobé požívaní alkoholu, které jedinec střída s abstinencí.

Riziko spojené s užíváním Somatické poškození je většinou vázáno na dlouhodobější užívání alkoholu. Lokálně dráždivý účinek vede k poškození trávícího traktu (záněty žaludku, střev, které jsou doprovázeny trávícími obtížemi a průjmy). Dochází také k ztrátě funkčnosti jater. Poškozen je i srdeční oběh. Psychické komplikace vznikají po dlouhodobém, roky trvajícím pití. V lehčích stádiích se objevují halucinace. Konečným stádiem je alkoholová demence s malou nadějí na zlepšení.

23

Delirium tremens (latinsky "třesoucí šílenství", volně přeloženo "šílenství s třesem") neboli alkoholové

delirium je život ohrožující stav, který vzniká u alkoholiků po přerušení užívání alkoholu. Je nejtěžším stádiem abstinenčního syndromu, má 5-15% úmrtnost

21

Nikotin Je to silně toxická, bezbarvá látka, která je obsažená v tabáku. Užíváním nikotinu jako psychotropní látky je vázáno na tabák, respektive na jeho kouření. Jiné aplikační formy (žvýkací tabák a šňupání) nejsou u nás příliš rozšířené. Smrtelná dávka nikotinu se pohybuje kolem 80mg. Počátek kouření tabáku pochází z doby Mayů v Mexiku okolo roku 500 l.př.n.l. Obchodní využití v mezinárodním měřítku začalo s příchodem objevitelů Nového světa. V Evropě se tabák začal objevovat v 16. stol. a kouření se začalo stávat společenským rituálem. Tabák se brzy začal pěstovat po celém světě. Nový zvyk vyvolal negativní odezvy v mnoha zemích, např. v Švýcarsku, Turecku a Rusku. Zde byly za užívání tabáku stanoveny kruté sankce. V 19. stol již bylo šňupání tabáku považováno za zlozvyk nižších společenských vrstev a mezi vybranými kruhy se začaly ujímat doutníky a cigarety. Zprvu se cigaretový tabák balil do jakéhokoliv papíru. Neexistovala žádná oficiální výroba. Až od druhé poloviny 19. stol. se začaly průmyslově vyrábět balené cigarety. Účinky nikotinu Kouř, který kuřáci vdechují do plic, obsahuje obrovské množství různých chemických sloučenin ve formě plynů a tuhých částic. Tuhé částice obsahují nikotin, benzen a dehet. Plynná fáze obsahuje oxid uhelnatý. V tabákovém kouři bylo doposud rozpoznáno asi 60 karcinogenních látek. To jsou látky podporující rakovinu. Účinky nastupují krátce po užití a to díky rychlému vstřebávání v plícních sklípcích. U nezkušených resp. nezávislý jedinců probíhá intoxikace tabákem, která je spojena s bolestí hlavy, závratí, nevolností nebo zvracením. Stav je doprovázen celkovou zemdleností a zúžením zornic. Velmi vysoké dávky vedou ke změněnému stavu vědomí, cyanose24, zvyšuje se tep a dochází k silnému pocení. Nikotin respektive tabák vyvolává velmi silnou psychosociální závislost, která souvisí se stylem užívání a zvyklostmi uživatelů. Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i

24

cyanóza, cyanosa - modrofialové zbarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve

22

fyzická závislost. Odvykací stav je doprovázen nervozitou, rozladěním, podrážděností a neklidem. Rizika spojená s užíváním Nejvážnější rizika jsou spojena s chronickým užíváním a poškozením organismu. Poškození dýchacích cest především plic. V srdečně-cévním systému nejčastěji dochází k infarktu myokardu. Kouření má negativní vliv na pokožku, pleť obličeje rychleji stárne. Negativní vliv má kouř i na pasivní kuřáky, nekuřáky, kteří jsou nuceni dýchat vzduch nasyceným cigaretovým kouřem. Prvními oběťmi jsou děti kuřáků, u nichž bylo prokázáno, že trpí častěji zánětem průdušek a dalšími respiračními chorobami.

Konopné drogy Marihuana se na drogové scéně vyskytuje velmi dlouho. Její užívání bylo relativně časté, již v době před listopadem 1989. V 90. letech se její užívání výrazně rozšířilo a zkušenosti s ní mají desítky procent dospívajících a mladých lidí. V minulosti se droga distribuovala spíše v malých skupinách, kde se dělili o své výpěstky a nejednalo se tedy o klasický obchod s drogami. V dnešní době se tato situace změnila a obchoduje se jak s marihuanou, tak s hašišem. Tento způsob distribuce je poměrně nebezpečný, protože prodávající nabízí i jiné psychotropní látky. Stále diskutovanou otázkou je, zda marihuana je vstupní branou k užívání drog. Z dostupných studií i výzkumů zabývajících se drogovou problematikou se zdá, že tomu tak není. Hlavní impulzem neboli vstupní branou do světa drog je podle vědců alkohol. Konopné látky, jejich charakteristika a popis Marihuana – směs sušených listů, květů a palic. V kvalitnější droze převažují palice a naopak směs je tvořena jen stonky, listy a bývá velmi nekvalitní. Droga se kouří (marihuanová cigareta se nazývá joint) a používá se často i do různých pokrmů. Hašiš – samotná pryskyřice, obsah účinných látek je kolem 40 %. Droga se opět většinou kouří (např. V malých dýmkách takzvaných šlukovkách). I tato droga se používá při vaření do různých pokrmů. 23

Účinky Při požití se první příznaky dostaví asi za několik minut, protože vstřebání je velmi rychlé. Efekt pomalu stoupá a vrcholu dosahuje po 1-5 hodinách. Při odeznění účinku se dostavuje často zmatenost, únava a otupělost. Příznaky mohou přetrvávat ještě druhý den po probuzení. Kompletně odeznívají do 24 hodin. Dlouhodobé užívání konopných látek vede k typickým změnám chování. Jedinci jsou pomalí, hloubavě se zabývají detaily a trpí poruchami krátkodobé paměti. Závislost a odvykání U konopných drog nelze hovořit o fyzické závislosti a abstinenčních příznacích v klasickém slova smyslu. Psychická závislost u dlouhodobých kuřáků bývá spojena s životním stylem, způsobem relaxace a trávení času. Abstinence může vyvolat určitou rozladěnost a změna životního stylu s ní spojena se neobejde bez úsilí. Rizika spojena s užíváním Dlouhodobé užívání vede k typickým poruchám paměti a ztrátě motivace k běžným aktivitám. U mužů dlouhodobé kouření způsobuje impotenci. Fyzické poškození organismu nese podobná rizika jako při kouření cigaret, ale obsah škodlivin je až pětinásobně vyšší.

Stejně jako u jiných drog platí, že je nevhodné marihuanu

kombinovat s jinými psychotropními látkami včetně alkoholu.25

3.5 Specifické poruchy učení Problematika specifických poruch učení získala v naší době na závažnosti, protože neumět například dobře číst a psát, znamená mít uzavřenou cestu k dalšímu vzdělávání a informacím.

Kolektiv autorů sdružení SANANIM, Drogy, otázky a odpovědi, Praha: Portál, 2007. 140 s. ISBN978-807367-223-2. 25

24

Druhy SPU Dysortografie - je specifická porucha pravopisu velice často se vyskytující ve spojení s dyslexií. Typická je například neschopnost dodržet pořadí písmen při psaní ve slově, nedostatky v měkčení a v nesprávném dodržovaní délek samohlásek. Chybí cit pro jazyk, jehož důsledkem je snížena schopnost skloňovat a časovat příslušné druhy slov. Dysgrafie - je specifickou poruchou psaní. Samotný proces psaní vyčerpává dysgrafikovu koncentraci pozornosti tak, že již není schopen se plně soustředit na obsahovou a gramatickou stránku projevu. Převaha obtíži je v narušení úrovně jemné motoriky. Hlavními znaky dysgrafie je nečitelné písmo, směšování psacího a tiskacího písma, nepravidelná velikost znaku, nedopsaná slova či písmena. Dyslexie - znamená specifickou neschopnost naučit se jak čtení tak i psaní běžnými výukovými metodami. Mezi typické dyslektické projevy patří obtížné rozlišování tvaru písmen, neschopnost čtení s intonací, nedodržování délek samohlásek, vynecháváni písmen a slabik do slov. Dyskalkulie - je specifickou poruchou matematických schopností ve smyslu neschopnosti operovat s číselnými symboly. Dysmuzie - specifická porucha hudebních schopností. Jedná se o neschopnost vnímání a reprodukce hudby a rytmu. V podstatě patří mezi nejčastější specifické poruchy, ale nemá tak závažný dopad na výuku. Dyspinxie - specifická porucha kreslení, je charakteristická nízkou úrovní kresby, neschopnosti zobrazit předměty a jevy odpovídající věku jedince. Dyspraxie - je porucha, jejímž hlavním rysem je vážné postižení vývoje pohybové koordinace.26

MICHALOVÁ, Z., Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních. Praha: Tobiáš, 2001. 114 s. ISBN 80-7311-000-8, s. 16 – 24. 26

25

3.6 Specifické poruchy chování Specifické poruchy chovaní řadíme do skupiny hyperkinetických poruch. Jde o poruchy aktivity a pozornosti. Příčinou je minimální poškození centrální nervové soustavy tzv. LMD (lehkou mozkovou dysfunkci), která vzniká v raném období vývoje dítěte. Projevuje se zde i vliv genetické dispozice. V dnešní době se můžeme setkat s pojmem ADHD, což je zkratka z amerického názvu Attention deficit hyperactivity disorder.27 Jedinci, kteří touto nemocí trpí, jak hyperaktivní tak hypoaktivní, mají něco společného. Tj. neschopnost se soustředit a vytrvat v dané činnosti. To jim komplikuje interakci s okolím. V důsledku poruchy pozornosti se nemohou normálně zapojit do výuky a navázat vztah k ostatním. Tím se jejich chování dále zhoršuje. Hyperaktivní dítě s poruchou pozornosti nedělá zadané úkoly, je neschopné vydržet chvíli v klidu, vyrušuje ostatní, vykřikuje, svůj nesouhlas dává otevřeně najevo. Za každou cenu se snaží upoutat svou pozornost. Je schopno ohrožovat spolužáky i učitele jak slovně, tak i fyzicky. Odhaduje se, že na našem území trpí touto poruchou až 20 000 dětí. Hypoaktivní (těžkopádné) dítě trpí tím, že úkoly nezvládá, bývá utlumené až apatické. Ostatní se mu posmívají a on se stahuje do svého vlastního světa. Jeho sebedůvěra rychle klesá, prohlubuje se jeho úzkost. Dítě se uzavírá do sebe. Pronásledují ho pocity viny a vlastního neúspěchu. Může se dokonce stát, že si ublíží, nebo se pokusí ukončit své trápení sebevraždou.28 „K dobrému zvládnutí školní práce patří vytvoření přehledného a strukturovaného studijního prostředí: uspořádání lavic tak, aby se dítě s ADHD nerozptylovalo okolními podněty a nerušilo souseda, pomoc s udržením pořádku na lavici a dohled učitele, asistenta

Ordinace.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Dostupné z WWW: . 27

28

TRAIN, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997. 164 s. ISBN 80-7178-131

26

či spolužáka na zapisování domácích úkolů a při přechodu od jedné činnosti ke druhé. Dítě by mělo sedět v předních lavicích, aby na něj působilo co nejméně podnětů a aby bylo v dosahu učitele, který je tak může častěji jemně usměrnit k požadované činnosti.“29

29

Ordinace.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Dostupné z

WWW: .

27

4. Poradenství pro volbu povolání Je to proces, ve kterém se výchovný poradce snaží žákům poskytnout podporu a pomoc při uvědomění si své studijní a profesní orientace. Jde o rozhodnutí, které zásadním způsobem ovlivňuje celý život, vnitřní uspokojení, ale i materiální zázemí. Při správné volbě jde obvykle o komplex rozhodovacích kroků, které spolu určitým způsobem souvisejí a různě na sebe navazují. Je to celoživotní proces, který musí brát v úvahu jak vnější, tak vnitřní aspekty.

Vnější aspekty: Ty jsou nezávislé na každém jedinci a jsou dány podmínkami, ve kterých se nacházíme. Patří sem kromě společenských, sociálních a kulturních podmínek, hlavně situace na trhu práce, tj. poptávka po určitých kvalifikacích. Tomuto „vnějšímu prostředí“ se říká „potenciál světa práce“. Vnitřní aspekty: To jsou vlastnosti, dovednosti a znalosti každého jedince. Jsou dány tím, jak chápe svou roli ve společnosti, jeho fyzickým a psychickým vybavením, věkem, někdy i rasovou a etnickou příslušností. Těmto aspektům se říká „potenciál jednotlivce“.

Pokud výchovný poradce chce pomáhat při volbě povolání, musí porovnat tyto vnější a vnitřní aspekty u každého žáka. Vyhledat co nejvíc společných prvků a najít pro něho to nejlepší řešení.

28

II. Praktická část 5. Cíl výzkumu Cílem výzkumu této práce je zmapovat činnost výchovného poradce a zároveň provést výzkum mezi studenty Střední školy informatiky a spojů. Tento výzkum bude probíhat mezi žáky prvního až třetího ročníku a je zaměřen na informovanost žáků v oblasti drogové problematiky, a jejími zkušenostmi s alkoholem, cigaretami a jinými omamnými látkami. Žáky prvního až třetího ročníku jsem vybral z důvodu nezletilosti, tedy věkové kategorie od 15 – 18 let.

6. Metodologie Výzkumné šetření bude probíhat na Střední škole informatiky a spojů v Brně. Bylo realizováno na přelomu roku 2010 – 2011. Tuto školu jsem si pro výzkum zvolil proto, že jsem zde působil jako učitel praktického vyučování. Jedná se o státní školu, příspěvkovou organizaci, jejímž současným zřizovatelem je Jihomoravský kraj. Na škole studuje okolo 1390 žáků. Současná oborová struktura v prvotní přípravě na povolání je zaměřena na oblast informačních a telekomunikačních technologií, telematiky v dopravě, technologií inteligentních budov, poštovnictví a logistiky, bankovnictví a pojišťovnictví. Škola poskytuje střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou nebo výučním listem. Vzdělávání je obsahově zaměřeno na činnosti projekční, montážní, servisní, obchodní, služeb a marketingové.

29

Do výzkumu jsem zařadil žáky z oboru

Tříletých: Spojový mechanik, Elektromechanik pro stroje a zařízení. V těchto oborech převážně studují chlapci. Manipulant poštovního provozu a přepravy, ve kterém převážně studují dívky. Čtyřletých: Telekomunikace, Mechanik elektrotechnik, navštěvují převážně chlapci. Bankovnictví a pojišťovnictví navštěvují převážně dívky. Telefonicky jsem se spojil s paní Mgr. Trávníčkovou, která na této škole zastává funkci zástupce ředitele a zároveň je výchovnou poradkyní. Obeznámil jsem ji se záměrem realizace průzkumu na škole. Během tohoto telefonického hovoru jsem ji požádal o osobní schůzku na jejím pracovišti. Při následném osobním setkání, kdy jsem ji obeznámil se svými požadavky, a plány pro moji bakalářskou práci mi vyhověla a nabídla mi veškerou svoji podporu a pomoc během průzkumu na škole. Na zmapování výchovného poradce jsem zvolil metodu strukturovaného rozhovoru. S výchovnou poradkyní jsem si domluvil osobní schůzku a požádal o zodpovězení předem připravených otázek. Průzkum mezi žáky byl prováděn v jednotlivých třídách od prvního do třetího ročníku formou dotazníku. V tomto dotazníku bylo devatenáct otázek. Z toho sedmnáct otázek uzavřených a dvě otázky byly otevřené.

30

7. Zmapování činnosti výchovného poradce Výchovný poradce na Střední škole informatiky a spojů, zabezpečuje poskytování poradenských služeb, spolupracuje hlavně s metodiky prevence, třídními učiteli a dalšími pedagogickými pracovníky školy. Výchovné a vzdělávací problémy jsou řešeny aktuálně, dle potřeb zájemců z řad žáků, pedagogických pracovníků i zákonných zástupců. V 1. ročníku je kladen důraz na pomoc při potížích adaptačního rázu (sociální poradenství). Zásadní význam má spolupráce se všemi zainteresovanými na výchově a vzdělávání žáků školy – rodiči, třídními učiteli, vyučujícími, metodikem prevence, odbornými institucemi. Hlavním cílem je působit především preventivně. Poskytovat žákům, rodičům, zákonným zástupcům a pedagogickým pracovníkům poradenské konzultace, odborné informace v otázkách rozvoje osobnosti žáků. V otázkách prevence a řešení vývojových, výchovných a výukových problémů žáků, v otázkách uplatnění, rozvíjení schopností žáků a utváření individuálních předpokladů jejich profesní orientace. Žáci většinou přicházejí sami a nejčastější příčinou návštěvy jsou studijní problémy, které souvisí s technikami zmapování, se strategiemi učení, s koncentrací pozornosti a s typy pamětí. Dále se studenti přicházejí poradit o svých vztahových problémech se sourozenci, s rodiči, spolužáky a partnery. Poradce se setkává se širokým spektrem problémů úzkostí, obav ze selhání, depresí, s psychosomatickými problémy, bulimií, anorexií, závislostmi. Často přicházejí se sociálními

problémy

v rodině,

s domácím

násilím,

s problematikou

závažných

onemocnění. Přicházejí v okamžiku potřeby krizové intervence, v době rozhodování o dalším výběru školy nebo zaměstnání. V okamžiku, kdy se žák přijde svěřit s problémem, kdy potřebuje nutně pomoc dalších odborníků, je potřeba vědět, kde lze odpovídající péči najít. Osvědčila se spolupráce s konkrétními specialisty, spolupráce s pedagogickopsychologickou poradnou Kohoutova 4, Hlinky 27 v Brně, dále kontaktními centry, pomoc adolescentní psychiatrie, sexuologie, Střediska výchovné péče, Centrum pro zdraví a prevenci nemocí. 31

Žáci si mohou najít způsob kontaktování, telefonní čísla na nástěnce, nebo se přímo domluvit s výchovnou poradkyní. Náplní práce výchovného poradce je vytvářet ve škole pozitivní, klidnou atmosféru bez nadměrného tlaku, beze strachu a pocitů nejistoty při udržení uvědomělé kázně. Formovat postoje žáků ke společenským hodnotám, zvyšovat jejich sociální kompetence, rozvíjet sociální dovednosti, které napomáhají orientaci v životě a odpovědnosti za svoje chování.

7.1 Strukturovaný přehled akcí výchovného poradce pro školní rok 2010/2011 Září Oslovit žáky 1. ročníku, představit se jim, podat informace o činnosti výchovné poradkyně. Spolupráce s třídními učiteli při adaptaci žáků 1. ročníků. Diagnostika žáků se SPU. Příprava náborových akcí. Koordinace spolupráce se školním metodikem prevence.

Říjen Pro studenty 4. ročníku a zájemce z ostatních tříd – GAUDEÁMUS, veletrh nabídky pomaturitního studia Pro 1. ročník přednášky na téma: „Jak se správně učit“. Spolupráce s MGR. Ježkovou – speciální pedagožka.

Listopad Informační a poradenské středisko úřadu práce: Palackého 89, tel: 543 517 463, 543 517 450. 32

Pro studenty 4. ročníku – informace o možnostech pomaturitního studia. Pro studenty 3. ročníku – možnosti nástavbového studia. Pravidelná spolupráce s PPP Kohoutova 4 – konzultace, rady, řešení, problémových žáků.

Prosinec Kariérové poradenství. Práce se žáky 3. ročníku – pohovory o dalším studiu. Zajištění exkurze na IPS ÚP (Informační poradenská střediska úřadu práce).

Leden Přihlášky na VŠ, VOŠ, poradenství o dalším studiu. Na pedagogické radě informace o práci výchovné poradkyně. Pravidelná spolupráce s PPP – Kohoutova 4, formou konzultací o problémových žácích.

Únor Odeslání přihlášek na VŠ. Pohovory s neprospívajícími žáky.

Březen Pravidelná spolupráce s PPP Kohoutova 4, návštěva poradny. Průběžná spolupráce s Mgr. Ježkovou

Duben Beseda s Mgr. Mikuláškem – na téma specifické poruchy učení.

33

Květen Besedy pro žáky 3. ročníku na aktuální téma.

Červen Zpráva o činnosti výchovného poradce na pedagogické radě za školní rok 2010/2011.

34

8. Průměrné

hodnoty

získané

z anonymního

dotazníku Graf č. 1 - Pohlaví respondentů

Nejdříve jsem zjišťoval celkový počet studentů, kteří obdrželi dotazník a následně je procentuálně rozdělil podle pohlaví. Jednotlivá pohlaví byla zastoupena zcela náhodně. Celkový počet dotazovaných v prvním ročníku byl 53 studentů, ve druhém ročníku 40 studentů a ve třetím ročníku 49 studentů. Konkrétně se v prvním ročníku jednalo o 30 dívek a 23 chlapců, ve druhém ročníku 22 dívek a 18 chlapců a ve třetím ročníku mi odpovědělo 28 dívek a 21 chlapců.

Graf č. 2 – Zkusili jste již nějakou drogu, včetně měkkých drog jako cigaret a alkoholu?

Ve druhé otázce jsem se zajímal, zda dotazovaní studenti mají osobní zkušenost s drogou včetně cigaret a alkoholu. V prvním ročníku uvedlo 87% respondentů, že již zkušenost s drogami má a 13% pak s drogami do kontaktu nepřišlo. Ve druhém ročníku je situace 35

totožná a ve třetím ročníku, dle mého očekávání zkušenost s drogou stoupla. Celkem má zkušenost již 94% dotazovaných. Z výše uvedených grafů vyplývá, že mnoho studentů přichází na střední školu již se zkušenostmi s drogami a ve svých návycích pokračují i nadále přes varování rodičů a pedagogů.

Graf č. 3 - Zkušenost s konkrétní drogou

V další otázce jsem se dotazoval na zkušenosti s konkrétní drogou. Nejvíce užívanou a konzumovanou drogou jsou cigarety a alkohol. Z dotazníku vyplývá, že k cigaretám a alkoholu se přiklání více dívek než chlapců a s věkem podíl dívek nadále stoupá. V prvním ročníku na zkušenost s cigaretami a alkoholem odpovědělo 8 dívek kladně, ve druhém ročníku to bylo již 11 dívek a ve třetím dokonce 15 dotazovaných dívek. Chlapci mají zkušenosti s cigaretami výrazně menší. Více ale experimentují s alkoholem, marihuanou a ostatními drogami. Velmi znepokojivý je také fakt, že v prvním ročníku (což je věková hranice 15 – 16 let) mělo několik studentů osobní zkušenost s tvrdými drogami, jako je například pervitin. Mezi ostatními drogami následně uváděli Hašiš a taneční drogy. Pro mě, jako potencionálního výchovného poradce, z grafu vyplývá, že již na základní škole by měli studenti být důrazně informováni a varováni před negativními účinky drog a před následky, které mohou nést celý život.

36

Graf č. 4 - Důvod experimentování s drogou

Další z otázek byla zaměřená na respondenty, kteří již měli zkušenosti s drogou. Zajímal mě důvod, proč tak učinili. V odpovědích převažovala „zvědavost“ a následně „zlepšení nálady“. Mezi méně časté důvody pak patří „vyřešení problému“, „z nudy“, či „zapadnout do party“. Pokud se jedná o čistou zvědavost, tak se domnívám, že je možné se studentem pracovat. Již od počátku je zde ale velmi důležitý rodič, který má dítě o negativních dopadech informovat a seznamovat ho s nimi již v brzkém věku. V případě, že mladistvý kouří nebo pije, jelikož si to žádají jeho vrstevníci a on se pokouší zapadnout do party, je potřeba hledat příčiny problému například v rodině nebo ve škole.

Graf č. 5 - Kde podle Vás nejčastěji přicházejí mladí lidé do kontaktu s drogou

V páté otázce jsem se tázal, kde podle studentů nejčastěji lidé přicházejí do kontaktu s drogou. Vybírat mohli ze tří uzavřených odpovědí. Nejvíce bodů získala odpověď „přes kamarády“ a na druhém místě se umístila možnost na „večírku“. Z těchto výsledků usuzuji, že je zde velmi důležitý vliv rodičů. Zejména jejich snaha motivovat své děti

37

k mimoškolním aktivitám, aby se vyhnuli negativní zkušenosti, popřípadě alespoň oddálili tuto zkušenost.

Graf č. 6 - Dokázali byste odmítnout drogu, kdyby Vám ji někdo z Vašeho blízkého okolí nabízel, abyste ji vyzkoušeli

U šesté otázky mě zajímalo, zda studenti dokážou drogu odmítnout, pokud jim ji někdo nabídne. Více než polovina dotazovaných odpověděla kladně a velkým plusem je, že v tomto směru mají jasno. Znepokojivé je ale relativně velké procento respondentů z druhého a třetího ročníku, kteří odpověděli, že by drogu nedokázali odmítnout.

Graf č. 7 - Myslíte si, že pokud odmítnete drogu, zesměšníte se tím?

U sedmé otázky jsem se zajímal, zda se studenti bojí zesměšnění před přáteli, když odmítnout drogu, kterou jim nabízí. Z výše uvedeného výsledku je zřejmé, že nepatrná část studentů prvního ročníku dává přednost názoru okolí a tudíž by se báli odmítnout nabízenou drogu, aby se nestali terčem posměchu svých kamarádů. Ač se v prvním ročníku velmi často cítí být dospělými, tak v tomto směru nemají oproti svým starším 38

spolužákům zcela jasno. Naopak ve druhém ročníku je procento již minimální a studenti si uvědomují, že mohou drogu odmítnout, aniž by se jim někdo vysmíval. Ve třetím ročníku všichni shodně odpověděli, že se nezesměšní a není pro ně problém říct ne člověku, který jim drogy nabízí.

Graf č. 8 - Znáte někoho z Vašeho okolí, kdo užívá drogy?

Z výše uvedených grafů je zřejmé, že dnešní studenti mají okolo sebe velmi mnoho osob, které užívají drogy. Jelikož jsem se na začátku dotazníku zmiňoval v jedné z otázek, že se jedná i o měkké drogy jako cigarety a alkohol, tak dotazovaní nejspíše vnímají jako konzumenty těchto látek i lidí ze svého blízkého okolí, například rodinu. V případě, že nemají zázemí v tomto nejbližším kruhu, je pro pedagogy těžké, přesvědčovat mladistvé o škodlivosti jakýchkoliv drog. Zvláště pokud samotní rodiče kouří a pijí alkohol před svými dětmi.

39

Graf č. 9 - Máte dost informací o drogách?

Na těchto grafech je zřejmé, že více jak tři čtvrtiny dotazovaných studentů si jsou jistí svojí dostatečnou znalostí o drogách. I tak je zde nezanedbatelné procento, které ukazuje na neinformovanost dotazovaných studentů. Tento nedostatek informací se projevil zejména u chlapců. Dívky většinou mají otevřený vztah ke svým rodičům a škole, tudíž jsou více nakloněny přijímání těchto informací. V této oblasti by se také měli angažovat rodiče a své děti informovat. Pedagogové by měli s touto situací seznámit rodiče na konzultačních hodinách a apelovat na ně, aby svým dětem podávali co nejvíce informací o škodlivosti drog.

Graf č. 10 - Od koho jste dostali nejvíce informací o účincích drog?

U této otázky mě zajímalo, od koho studenti získávají nejvíce informací o drogách. Z výsledku je zřejmé, že zkušenosti a znalosti si studenti předávají zejména mezi sebou. Rodiče a škola se také zapojují do této problematiky, ale zřejmě méně, než by bylo třeba. Jak jsem již zmiňoval, škola s rodiči by v tomto směru měla určitým způsobem spolupracovat.

40

Graf č. 11 - Jste spokojen(a) s preventivními aktivitami na Vaší škole?

V jedenácté otázce jsem zjišťoval, jak jsou studenti spokojeni s preventivními aktivitami na škole. Polovina studentů se vyjadřuje k této otázce vcelku kladně, i tak navrhuji nadále pokračovat v zefektivňování preventivní a zájmové aktivity na škole, které budou studenty bavit a zajímat.

Graf č. 12 - Která z následujících aktivit na škole, by Vás nejvíce zajímala?

Ve dvanácté otázce jsem se zaměřil na téma, které je důležité pro práci výchovného poradce a pedagoga. Zajímal jsem se, která z výše uvedených aktivit byla pro studenty atraktivní, a rádi by se jí účastnili v průběhu školního roku. V dotazovaných ročnících nejvíce zaujala beseda s vyléčeným narkomanem. Tuto aktivitu bych také volil, jelikož se domnívám že, setkání s konkrétní osobou, která prožila pád a vzestup ve společnosti může být velmi přínosnou zkušeností a zážitkem a pro žáky i pedagogy. O další dvě aktivity je také zájem, ale procentuálně mnohem menší než předchozí, tudíž bych se přikláněl k zajištění besedy s vyléčeným narkomanem. 41

Graf č. 13 - Myslíte, že pokud upozorníte rodiče, či učitele na problém s drogami, tak se dopustíte zrady?

U třinácté otázky jsem se zaměřil na názor studentů, zda se neobávají, že zradí kamaráda, když upozorní dospělého člověka na daný problém. Polovina odpovědí shodně tvrdila, že se zrady neobává a bez výčitek by informovali dospělého, aby pomohli svému příteli. Druhá polovina na mě působí rozpačitě. Někteří by cítili pocit viny a druhá část dotazovaných nevěděla jaký zaujmout postoj k tomuto dotazu. Studenti by měli být ubezpečeni, že informovat dospělého člověka o problému kamaráda není zrada, ale naopak pomoc, kterou potřebuje a není schopný si o ní sám říci.

Graf č. 14 - Považujete komunikaci mezi Vámi a Vašimi rodiči za

V závěru otázek mě zajímala komunikace mezi rodiči a studenty střední školy. Výsledek je spíše kladný, ale i tak je zde vidět nezanedbatelné procento, které říká, že komunikace v rodině není ideální a děti nemají dobré zázemí. Velmi často v rodině nastává situace, kdy rodič řeší své osobní problémy na úkor žáka a přehlíží možná rizika, které mohou vzniknout. Bohužel tady škola a výchovný poradce nemůžou dobrovolně zasahovat,

42

pokud nebude přímo požádán nebo obeznámen konkrétním problémem od konkrétního studenta.

Graf č. 15 - Myslíte si, že důvěra mezi Vámi a rodiči pomůže snáze k řešení vašich problémů?

V patnácté otázce jsem se zaměřil na důvěru mezi rodiči a žáky, zda je pro ně důležitá a snáze by pomohla k vyřešení problémů. Z osobní zkušenosti každého z nás si dovolím tvrdit, že tomu tak opravdu je a pokud má dítě dobré zázemí a oporu v rodičích, tak se vše dá včas a snáze řešit. V opačném případě řeší student daný problém svým způsobem. Více jak polovina dotazovaných věří, že důvěra mezi rodiči je důležitá a potřebná k řešení vzniklých, mnohdy nepříjemných situací.

Graf č. 16 - Myslíte si, že Vaši rodiče mají dost informací o drogách?

Dále jsem se zajímal, jak studenti vnímají znalost svých rodičů o problematice drog. Více jak polovina studentů se domnívá, že rodiče mají dostatečné informace, ale i tak je zde celkem velké procento žáků, kteří se domnívají, že rodiče znalost nemají. Dovoluji si

43

navrhnout pořádat informační besedy i pro rodiče během hovorových (třídních schůzek) setkání s pedagogy.

Graf č. 17 - Když jdete ven, vědí Vaši rodiče, kam jdete a kdy se vrátíte domů?

V předposlední otázce jsem se ptal, zda rodiče respondentů mají přehled, když jdou ven, tak s kým a kam. Velké procento odpovědí bylo kladné, minimální počet studentů uvedl, že jeho rodiče se nezajímají. Toto zjištění je důležité vědět. Obávám se, že se rodiče velmi často domnívají, že vědí kam jejich děti chodí za zábavou, ale realita je jiná. Záleží na žákovi, jestli rodiče informuje pravdivě či ne. V tomto případě by měla od útlého dětství fungovat rodina a děti informovat, proč je důležité, aby rodiče měli přehled, kde se v danou chvíli nachází a s kým. Zde už to není jen otázka drogové problematiky, ale trestných činů páchaných na nezletilých ze stran cizích osob.

18. Co byste uvítali respektive, co by se podle vás mělo změnit v prevenci drogových závislostí? Tato otázka byla jako poslední v dotazníku a chtěl jsem zjistit, co by se podle studentů mělo změnit v prevenci drogových závislostí. Několikrát studenti uváděli, že jim je to jedno a nic je nenapadá. Celkem často se objevovali i velmi záporné názory, že závislým lidem již nejde pomoci a nemělo by se jim ani pomáhat, jelikož osobnost člověka nejde změnit. Někteří by uvítali více besed a více filmů o této problematice. Dále navrhují přísné tresty pro dealery drog, zpřísnit zákony nebo zamezit dostupnost léků, ze kterých se drogy vyrábějí. Určitě by měla mládež zavčas upozornit na možná rizika.

44

8.1 Shrnutí zkoumaných jevů Z výše uvedených informací je zřejmé, že studenti přicházejí do styku s drogami dříve, než jim to zákon na našem území dovoluje. Z grafů vyplynulo, že experimentování s návykovými látkami není jenom mužská záležitost. Je zřejmé, že dívky jsou většími konzumenty například tabáku, než chlapci. Důvodů, proč studenti používají omamné látky je několik. Většina dotazovaných si tímto způsobem krátí své volné chvíle, chtějí uniknout stereotypu či zapadnout do party. Tudíž není dobré, když mladí tráví podstatnou většinu volného času v partě navštěvováním různých klubů apod. Uvědomuji si, že trávení volného času nespadá do kompetence výchovného poradce. Přesto by škola měla nabídnout široké spektrum volnočasových aktivit, aby zaujala poptávku studentů. Další důležitou roli hraje rodič, který by své děti neměl mít jako věc, které dá peníze a je mu jedno co ve volném čase dělají. Právě rodiče podle výzkumu v mnoha případech ani netuší, jak jejich potomci tráví svůj volný čas. Co se týče informovanosti ze strany rodičů, tak bych přivítal více besed s výchovnými poradci a odborníky z oblasti drogové problematiky. Podle mého názoru první člověk, který by měl rozpoznat změnu chování dítěte a potencionální závislost je rodič. Na druhé straně by i studenti měli mít dosti informací o této problematice. Je zřejmé, že většina dotazovaných by se ráda setkala s vyléčeným narkomanem a hovořila s ním o dané problematice. Zastávám názor, že vyléčený narkoman dokáže živě a velmi přesvědčivě popsat začátky, průběh závislosti, odmítání okolí, ztrátu nejbližších až propad na samé dno společnosti. Pro mnohé, co začali experimentovat, by tato skutečnost mohla vyvolat odstrašující účinek. Je možné, že by změnili svůj pohled na tuto problematiku. Nebrali by ji lehkovážně a zamysleli se nad tím, zda má cenu si zahrávat s takto životu nebezpečnými látkami. Závislosti člověk lehce propadne, ale pak už nejde jen o zapadnutí do party, či důkaz dospělosti. Na závěr bych chtěl podotknout, že hranice, kdy mladistvý přicházejí do styku s drogou se neustále snižuje. Drogy jsou čím dál více dostupné. Mládež s nimi přichází do styku v podstatě denně. Toto neovlivní ani nejlepší výchovný poradce, ale může preventivně 45

za pomoci výukových filmů, besed s lékaři, vyléčenými narkomany navodit ve studentech respekt před drogami. Droga je jako uzavřený kruh. Člověk do něho jednou vstoupí a následky jsou celoživotní.

46

ZÁVĚR Výchovné poradenství na středních školách je bezpochyby velmi důležitou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Škola touto činností motivuje a podporuje své žáky. Zejména v posledních letech se výchovný poradce věnuje nežádoucím patologickým jevům, které se vyskytují velmi často mezi dospívající mládeží. Jedná se o různé druhy závislostí od tabáku, alkoholu, drogy až po závislosti na automatech a počítačových hrách. Toto vše způsobuje odtržení od reálného světa a student ztrácí sociální a komunikační schopnosti. S touto problematikou je spojena preventivní činnost, která se uskutečňuje jak v prostředí samotné školy, tak i pořádáním různých programů a akcí, které pro školu zařizují externí společnosti. Dalším důležitým poradenstvím, kterým se poradce zabývá je kariérová oblast. Tuto oblast poradci záměrně směřují do vyšších ročníků střední školy, kdy se žáci rozhodují o své budoucnosti, ať už studijní nebo profesní. Jedna z dále vytížených oblastí je také studijní poradenství. Toto poradenství je zaměřeno na studenty s diagnostikovanými specifickými vývojovými poruchami učení, ale také naopak to mohou být žáci, kteří jsou velmi nadaný. Řada žáků se také na výchovné poradce obrací s problémy osobními, např. partnerské vztahy, vztahy v rodině, nechtěné těhotenství nebo záležitosti sexuality. Z výše uvedených aspektů je zřejmé, že výchovným poradcem by se měl stát člověk empatický, asertivní a také psychicky zdatný. Žáci by vůči němu měli mít respekt, ale zároveň ho vnímat jako osobu, ke které mohou mít plnou důvěru a mohou se kdykoliv svěřit se svými starostmi či problémy. Měl by být vnímán i mezi kolegy jako profesionál a „osoba na správném místě“. Kolegové by mu měli také důvěřovat a zhodnotit případné návrhy řešení konkrétních problémů. Poradce musí mít vysokoškolské vzdělání a dále by se měl účastnit různých školení a seminářů, které jsou potřebné pro další jeho rozvoj. Výchovný poradce často čerpá ze své osobní zkušenosti, ale také ze zkušeností svých kolegů.

47

V době, kdy jsem připravoval tuto bakalářskou práci, jsem se osobně setkal s výchovnou poradkyní Mgr. Trávníčkovou, která mi vyhověla ve všech mých požadavcích i přes její velké pracovní nasazení. Přestože je paní magistra velmi vytížená, bylo skvělé sledovat, jak mile mě přijala a nabídla pomoc při zpracování mé praktické části v bakalářské práci. S velkým zájmem se mnou diskutovala na téma drogová problematika, které je z velké části obsaženo v mé práci. Paní Trávníčková je výchovnou poradkyní na správném místě a svému okolí i škole je velmi užitečná. Na základě získaných zkušeností v závěru mého bakalářského studia je můj závěr následující. Výchovný poradce je velmi důležitý pracovník, kterého škola i žáci potřebují. Jeho sociální cítění a vnímání mnohdy pomáhá k řešení problémů a je dobré vědět, že je mezi pedagogy osoba, ke které se student může s důvěrou obrátit. Stejný názor se mnou sdílí i moji bývalí pedagogičtí kolegové. Výchovný poradce je nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu, o kterého se mohou opřít jak pedagogičtí pracovníci, tak i studenti školy a jejich rodiče.

48

RESUMÉ/SUMMARY Výchovní poradci na středních školách jsou jedni z nejdůležitějších článků, kteří pomáhají studentům při studijním a kariérovém rozhodování, ale také pomáhají řešit problémy žáků, jak osobních, sociálních, tak i sociálně patologických jevů. Z toho vyplývá, že poradenská činnost je jedna z nejdůležitějších složek ve výchovně vzdělávacím procesu na škole. Toto poradenství uskutečňují vysokoškolsky vzdělaní pracovníci, kteří jsou zařazeni do pedagogického sboru školy. Tito pracovníci se neustále rozvíjejí a vzdělávají v dané oblasti, aby profesionálně vždy pomohli a vyhověli potřebám školy a studentům.

School counselors on high schools are very important part of the whole education system. They help students not only with educational and career planning, but they can also provide them with advice concerning student’s personal problems and social pathological phenomena. This advisory service is one of the most important elements in the whole education process. Most school social workers hold a master’s degree and they work at school as members of faculty. They are constantly improving their skills and knowledge so that they could always provide appropriate advice to students and meet the demands of the school.

49

PŘÍLOHY Příloha A – Nevyplněný anonymní dotazník

Vážení studenti, prosím Vás o vyplnění dotazníku, který bude sloužit jako materiál k praktické části bakalářské práce „Výchovné poradenství na středních školách“. Cílem dotazníků je zjištění informovanosti žáků v oblasti drogové problematiky. Je důležité, abyste si otázky pozorně přečetli a zakroužkovali jednu odpověď. Pokud budete chtít svojí odpověď změnit, tak ji zakřížkujte a jinou Vámi zvolenou zakroužkujte. V otevřených otázkách vás prosím o doplnění.

Dotazník je anonymní neuvádějte Vaše jméno a příjmení.

1. Jste: a) Muž b) Žena 2. Který ročník studujete: a) první b) druhý c) třetí

3. Zkusili jste už nějakou drogu (míněno včetně měkkých drog, jako alkohol a cigarety)? a) ano b) ne

50

4. Pokud ano, jaké drogy: …………………………………………………………………………

5. Zda jste vyzkoušeli drogu, tak proč? a) chtěl jsem zkusit, co to se mnou "udělá" b) chtěl jsem si zlepšit náladu c) chtěl jsem vyřešit problém d) z nudy e) chtěl jsem vyhovět (zapadnout do party) f) jiný:…………………………………………………………………………………………….

6. Kde podle Vás přicházejí nejčastěji mladí lidé do kontaktu s drogou? a) na večírku b) přes kamarády c) nevím

7. Dokázali byste odmítnout drogu, kdyby Vám ji někdo z Vašeho blízkého okolí nabízel, abyste ji vyzkoušeli? a) ano b) ne c) nevím

8. Myslíte si, že pokud odmítnete drogu, zesměšníte se tím? a) ano b) ne

51

9. Znáte někoho z Vašeho okolí, kdo užívá drogy? a) ano b) ne

10. Máte dost informací o drogách? a) ano b) ne

11. Od koho jste dostali nejvíce informací o účincích drog? a) rodiče b) škola c) přátelé d) psycholog 12. Jste spokojen(a) s preventivními aktivitami na Vaší škole? a) ano b) ne c) nevím

13. Která z následujících aktivit na škole, by Vás nejvíce zaujala? a) beseda s lékařem, psychologem b) beseda s vyléčenými narkomany c) film o dané problematice

14. Myslíte, že pokud upozorníte rodiče, či učitele na problém s drogami, tak se dopustíte zrady čí udání? a) ano b) ne c) nevím

52

15. Považujete komunikaci mezi Vámi a Vašimi rodiči za: a) výbornou, mohu si s nimi pohovořit téměř o všem b) dobrou, snaží se mě vyslechnout c) nepříliš dobrou, nezajímají je mé problémy

16. Myslíte si, že důvěra mezi Vámi a rodiči pomůže snáze k řešení Vašich problémů? a) ano b) ne c) nevím

17. Myslíte si, že Vaši rodiče mají dost informací o drogách? a) ano b) ne c) nevím

18. Když jdete ven, vědí Vaši rodiče, kam jdete a kdy se vrátíte domů? a) ano b) občas c) ne d) nikdy jim to neříkám a oni se mě na to neptají

19. Co byste uvítali respektive, co by se podle vás mělo změnit v prevenci drogových závislostí?..........................................................................................................................

53

Příloha B - Vyplněný dotazník studentem prvního ročníku

54

55

56

57

POUŽITÁ LITERATURA Seznam bibliografických záznamů 1. BĚTÁK, L., a kol. Prevence sociálně patologických jevů ve škole. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 100 s. 2. ČECH, T., Škola a sociálně patologické symptomy v projevech žáků. In STŘELEC, S. (ed.) Studie z teorie a metodiky výchovy I. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 155 s. ISBN 80-86633-21-7 3. ČECH, T., Primární drogová prevence a protidrogová výchova ve školách. In STŘELEC, S. (ed.) Studie z teorie a metodiky výchovy II. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 214 s. ISBN 80-210-3687-7 4. GAVORA, P., Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6 5. HENDL, J., Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. 385 s. ISBN 80-7367-040-2 6. KLÍMOVÁ, M., Teorie a praxe výchovného poradenství. Praha: SPN, 1987. 260 s. 7. KOHOUTEK, R., Historie pedagogicko-psychologického poradenství. Brno: CERM, 1999. 24 s. ISBN 80-7204-115-0 8. KOLÁŘ, M., Skrytý svět šikanování ve školách. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 127 s. ISBN 80-7178-123-1 9. Kolektiv autorů sdružení SANANIM. Drogy, otázky a odpovědi. Praha Portál, 2007. 140 s. ISBN 978-80-7367-223-2. 10. KOTULÁN, J., a kol. Zdravotní nauky pro pedagogy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 258 s. ISBN 80-210-3844-6 11. KYRIACOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 151 s. ISBN 80-7178-945-3 12. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. (ed.) Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004. 78 s. ISBN 80-7315-078-6

58

13. MICHALOVÁ, Z., Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních. Praha: Tobiáš, 2001. 114 s. ISBN 80-7311-000-8. 14. NÁBELĚK, L.: Nelátkové závislosti – nebezpečné ako všetky ostatné. In: Janinková, D.: Tak už dosť! Východiská zo závislostí. Bratislava: 2003, s. 92. 15. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. 4. rozšířené vyd. Praha: Besip, 1997. 128 s. 16. PIPEKOVÁ, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2006, 330 s. ISBN 80-7315-120-0. 17. POKORNÝ, V. a kol., Patologické závislosti. Brno: Prevence SPJ, 2000. 96 s. ISBN 80-238-6539-4. 18. PRŮCHA, J., a kol. Pedagogický slovník. 3. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 807178-5792 19. SKOPALOVÁ, J. Vybrané kapitoly ze sociálních deviací. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 36 s. ISBN 8024401460 20. TRAIN, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997. 164 s. ISBN 80-7178-131 21. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: 1999, s. 234 22. VAVŘINKOVÁ, B., BINDER, T. Návykové látky v těhotenství. 1.vyd. Praha:Triton, 2006. ISBN 80–7254–829–8

59

Internetové zdroje 1. Lékařská fakulta UK v Hradci Králové [online]. 1994 [cit. 2011-03-24]. Pedagogicko-psychologické poradenství v ČR. Dostupné z WWW: 2. Katedra psychologie [online]. 2011 [cit. 2011-01-27]. Katedra psychologie. Dostupné z WWW: . 3. ČECH, Tomáš. Čech Tomáš: Nežádoucí sociálně patologické projevy školních dětí. Informační a vzdělávací portál školství Zlínského kraje [online]. 2005, 1, [cit. 2011-01-27]. Dostupný z WWW: . 4. BENEŠOVÁ, Petra. Školy začínají zavádět čipy a kamery. Hospodářské noviny [online]. 2009, 1, [cit. 2011-01-27]. Dostupný z WWW: . 5. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 12. 01. 2001 [cit. 201103-20]. Metodický pokyn. Dostupné z WWW: . 6. Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Poradenství. Dostupné z WWW: . 7. Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Poradenství. Dostupné z WWW: . 8. Alkoholik [online]. 16. 07. 2010 [cit. 2011-02-20]. Alkoholismus v ČR statistiky 2010. Dostupné z WWW: .

60

9. Diochi [online]. 2004 [cit. 2011-03-20]. Alkohol jako lék. Dostupné z WWW: . 10. Ordinace.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Dostupné z WWW: .

61