Masarykova univerzita. se zaměřením na prevenci

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA FYZIKY, CHEMIE A ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

Bakalářská práce

Delikvence mladistvých se zaměřením na prevenci

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Autor práce:

prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.

Radek Kašpar

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

Ve Velkém Meziříčí dne 10. listopadu 2012

……........………...…… Radek Kašpar

2

Chtěl bych co nejvřeleji vyjádřit poděkování vedoucímu bakalářské práce panu prof. PhDr. Rudolfu Kohoutkovi, CSc., za jeho přátelský přístup, odborné vedení a připomínky, které mi pomohly vypracovat tuto bakalářskou práci. Zároveň děkuji Gymnáziu, Střední škole řemesel a služeb a Výchovnému ústavu ve Velkém Meziříčí a všem respondentům, kteří vyplnili dotazník.

3

Bibliografický záznam: KAŠPAR, Radek. Delikvence mladistvých se zaměřením na prevenci: bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, 2013. Vedoucí bakalářské práce prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.

Anotace: Bakalářská práce se zabývá delikvencí mladistvých, zejména se zaměřuje na prevenci a moţné příčiny budoucího delikventního chování. Cílem teoretické části práce je vymezení klíčových pojmů a všeobecné seznámení s problematikou delikvence. Empirická část mapuje pohled dnešní mládeţe na delikventní chování v pozadí jejich rodinného zázemí.

Klíčová slova: mladiství, delikvence, kriminalita, příčiny delikventního chování, prevence, tresty

4

Annotation: My bachelor thesis deals with juvenile delinquency, mainly is aimed at prevention and possible causes of future delinquent behaviour. The target of the theoretical part is to define key terms and introduce the issue generally. The empirical part surveys today´s young people´s view of delinquent behaviour in the family background.

Key words: teenagers,

delinquency,

criminality,

delinquent

punishments

5

behaviour

causes,

prevention,

Obsah I. ÚVOD ............................................................................................................................ 8 II. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................ 10 1. Co je delikventní chování? .................................................................................... 10 2. Věkové hranice versus hranice trestní odpovědnosti............................................. 12 3. Příčiny delikventního chování mladistvých .......................................................... 13 3.1 Kategorizace příčin delikventního chování....................................................... 14 3.2 Biologické faktory............................................................................................. 15 3.3 Psychologické faktory ....................................................................................... 16 3.4 Rodina ............................................................................................................... 17 3.5 Škola.................................................................................................................. 19 3.6 Skupina vrstevníků ............................................................................................ 20 3.7 Média a moderní technologie ............................................................................ 20 4. Typické znaky mladistvých delikventů ................................................................. 21 5. Nejčastější typy deliktů páchaných mladistvými .................................................. 22 5.1 Majetková trestná činnost ................................................................................. 23 5.2 Násilná trestná činnost ...................................................................................... 23 5.3 Mravnostní trestná činnost ................................................................................ 23 5.4 Ostatní trestná činnost ....................................................................................... 23 6. Regionální rozdělení kriminality ........................................................................... 23 7. Trendy ve vývoji kriminality ................................................................................. 24 8. Prevence delikvence .............................................................................................. 24 8.1 Sociální prevence .............................................................................................. 25 8.2 Situační prevence .............................................................................................. 25 8.3 Prevence viktimnosti ......................................................................................... 25 8.4 Primární prevence ............................................................................................. 26 8.5 Sekundární prevence ......................................................................................... 26 8.6 Terciární prevence............................................................................................. 26 8.7 Kvartérní prevence ............................................................................................ 26 9. Tresty ..................................................................................................................... 27 9.1 Výchovná opatření ............................................................................................ 28 9.2 Ochranná opatření ............................................................................................. 29 6

9.3 Trestní opatření ................................................................................................. 29 III. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 30 1. Charakteristika výzkumného šetření ..................................................................... 30 1.1 Cíl výzkumu ...................................................................................................... 30 1.2 Zkoumané hypotézy .......................................................................................... 30 1.3 Sběr dat ............................................................................................................. 30 1.4 Interpretace získaných dat ................................................................................. 31 1.5 Vyhodnocení hypotéz ....................................................................................... 47 2. Doporučení pro pedagogickou teorii a praxi ......................................................... 49 IV. SHRNUTÍ ................................................................................................................. 52 V. SUMMARY ............................................................................................................... 54 VI. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 55 VII. SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 58 VIII. SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................... 64 IX. SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................... 65 X. SEZNAM TABULEK ................................................................................................ 66

7

I. ÚVOD Sobota, raní káva a noviny – idylický obrázek pro mnoho lidí. A při otáčení stránek ke sportovní rubrice mě upoutá titulek „Čtrnáctiletý zloděj vláčel ženu po zemi“.1 Zkontroloval jsem pro jistotu, jestli čtu solidní deník a ne nějaký bulvární plátek a četl jsem dál. „Případ, který je stále ještě výjimečný nízkým věkem pachatelů a agresivitou jejich útoku, museli řešit brněnští policisté. Dvojice pachatelů si v těchto dnech v podvečer vytipovala pětapadesátiletou ženu, útočníky neodradilo ani to, že se vedla za ruku s mužem.“ Pracuji jako policista a samozřejmě jsem, stejně jako kaţdý, koho jeho práce baví, svým oborem částečně poznamenán. Hlavou mi blesklo, jestli náhodou nesedím v práci a nečtu svodku událostí z předchozího dne, jestli náhodou neznám rodiče útočníka, jeho rodinné poměry či sociální zázemí. Při své práci se setkávám s různými případy, nad kterými někdy zůstává rozum stát a případy, ve kterých figurují teenageři, patří mezi ně. To je také důvod, proč jsem si delikvenci mladistvých zvolil jako téma své bakalářské práce. Chtěl jsem pochopit, co je vede k tomu, ţe si dobrovolně chtějí zkazit ţivot hned na jeho počátku, jestli existují nějaké společné znaky, které jsou pro delikventy typické, proto jsem se nejvíce zaměřil na pravděpodobné ukazatele (prediktory) budoucího delikventního chování. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části, a to na část teoretickou a praktickou. V úvodu teoretické části jsem se snaţil o výklad stěţejních pojmů, tj. definování jednotlivých typů delikventního chování, vymezení věkové hranice, kdy jedinec přestává být dítětem a stává se mladistvým, a kdy překračuje hranici dospělosti zejména z pohledu českého právního řádu. Největší pozornost je věnována příčinám delikventního chování z několika úhlů. Okrajově jsem popsal, jaké jsou nejčastější typy deliktů páchaných mladistvými, protoţe zde existuje úzká kauzální souvislost s věkem a psychickou vyspělostí. Krátká kapitola je věnována také predikci budoucího vývoje. Podle mého názoru se práce na téma delikvence neobejde bez kapitoly věnované systému prevence kriminality a systému trestů, neboť by tyto měly být v rovnováze.

1

Čtrnáctiletý zloděj vláčel ţenu po zemi. Právo, 30. června 2012, s. 13.

8

Praktická část předkládané práce byla zpracována na základě dotazníků, které byly k vyplnění předloţeny ţákům SOU, SŠ a výchovného ústavu. Výchozí teorií byla úvaha, zda studenti gymnázia pocházejí z lépe situovaných rodin a jejich pohled na páchání kriminality je kritičtější neţ u svěřenek výchovného ústavu, které pocházejí většinou z hůře situovaných, popř. rozvrácených rodin a prohřešky typu záškoláctví, alkoholismus nebo toxikomanie nepovaţují za delikventní chování. Snaha zmapovat prediktory delikventního chování by mohla pomoci pedagogům zvolit nejvhodnější metody při působení na své svěřence, zejména na jedince, u kterých je větší pravděpodobnost páchání kriminality.

9

II. TEORETICKÁ ČÁST 1. Co je delikventní chování? Úvodem bych se pokusil o vysvětlení pojmů, se kterými se budeme v celé bakalářské práci setkávat. Jedná se především o definici delikventního chování, potaţmo disociálního, asociálního a antisociálního chování, versus kriminalita. Definice pojmu delikvence se objevuje v celé řadě odborných publikací. Za výstiţný povaţuji výklad P. Novotného (2006), který vychází z latinského výrazu delinquere, coţ znamená provinit se. Delikvent je tedy delinques, neboli proviňující se člověk. Tento autor dále uvádí, ţe delikventní proviňování můţe, ale také nemusí, být spojeno s právními následky, přičemţ se pojem delikvence pouţívá spíše v méně závaţných případech proviňování mladistvých, které vůbec nemusí skončit před soudem. Naproti tomu pojem kriminalita označuje závaţnější proviňování, tj. trestné činy, a to především u dospělých osob. Podle I. Zoubkové (2002) se kriminalitou rozumí úhrn sociálně škodlivých jevů zakotvených v trestních kodexech. Na kriminalitu pohlíţí jako na protiprávní jednání porušující některou ze skutkových podstat vymezených v zákoně č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dalo by se říci, ţe delikvence je širším pojmem kriminality, protoţe se jedná o činnost, která neporušuje jen právní normy, ale i normy společenské, tedy normy v širším slova smyslu. A právě s ohledem na závaţnost činu, kterým jsou normy porušovány, je takovéto chování hodnoceno jako disociální, asociální a antisociální (http://www.nicm.cz/kriminalita-a-delikvence-charakteristika). Disociální (dificilní) chování je nepřiměřené chování, které ovšem nenabývá společensko-sociální dimenze, odehrává se především na úrovni rodiny a školy. Ve většině případů se dá zvládnout běţnými výchovnými prostředky. Mívá přechodný ráz a většinou po čase vymizí. Dochází k němu v určitém věku, např. kdyţ dítě nastupuje do školy nebo v období puberty. Typickým rysem je existence příčin, jako např. snaha o získání výhody, vynucování si pozornosti, můţe to být i způsob, jakým se teenager snaţí získat moc nad rodiči, častým důvodem bývají problémy ve škole, strach či snaha o

posilnění

sebevědomí.

Projevem

disociálního

chování

bývá

vzdorovitost,

negativismus z podstaty věci, různé projevy pasivity, bojkotování komunikace, lţi. 10

U asociálního (delikventního) chování jiţ k porušování společenských norem dochází. Takový jedinec se chová v rozporu se společenskou morálkou, zásadně se odklání od zaţitého společensky přijatelného průměru, má problémy se sociálním cítěním. Nicméně jeho chování svojí intenzitou nepřekračuje právní předpisy, svým jednáním škodí spíše sám sobě tím, ţe nechodí do školy, toulá se s kamarády, poţívá alkohol či drogy, tráví čas hraním na automatech, popř. dochází k sebepoškozování. Takovéto jednání mívá setrvalý charakter, často se opakuje a má vzestupný trend. Řešení vyţaduje speciální pedagogický přístup na úrovni poradenské, popř. ústavní péče ve speciálních výchovných zařízeních. Antisociální (kriminální) chování je definováno jako veškeré protispolečenské jednání bez ohledu na věk a původ jedince a intenzitu jeho chování. Při takovémto jednání dochází k porušení zákonů daných společností. Jsou ohroţeny společenské hodnoty včetně lidského ţivota. Mezi formy takového chování patří krádeţe a loupeţe, vandalismus, sexuální delikty, zabití a vraţdy, terorismus, organizovaný zločin, rasismus a trestná činnost související s toxikomanií. Řešení vyţaduje nápravnou ústavní péči. Bohuţel existuje velká pravděpodobnost recidiv. V souvislosti s disociálním chováním je na místě zmínit se o disociálním vývoji osobnosti neboli sociálně pedagogicky anormativním chování. Jedná se o jednu z forem tzv. dificility chování a proţívání (tj. závady či obtíţe v chování a proţívání lehčí specifické povahy, které jsou krátkodobější, méně intenzivní, zcela nebo alespoň částečně reverzibilní a spojené spíše s vnějšími, zejména sociálními podmínkami neţ s osobností samotnou). „Jsou to sice vývojově nepřiměřené (dysontogenetické), avšak nepatologické a nedefektní stavy psychiky, které se projevují společensky (případně i subjektivně) nepříznivě hodnocenými způsoby chování a prožívání.“ (Kohoutek, R., 1996, s. 75). Největší šanci objevit tuto zvláštnost či závadu v chování u dětí a mládeţe mají především pedagogové, přičemţ její včasná identifikace a podchycení můţe zabránit rozvoji signifikantních poruch chování a poruch osobnosti. Charakteristickými projevy mohou být např. nadměrná lhavost, podvádění, vulgární vyjadřování, záškoláctví, členství v závadové skupině, kouření, šikanování atd. Příčiny vyvolávající disociální vývoj jsou četné, mohou být vnější nebo vnitřní, často se kombinují. Nejvyšší výskyt je u chlapců ţijících ve městě. 11

Ve většině případů se tyto poruchy upraví vhodnými méně razantními výchovnými prostředky. „Jedním z nejvýznamnějších klíčů k odstranění závad v chování je v ovládnutí motivačních procesů dětí, ovlivňování jejich hodnotového systému a v tréninku společensky žádoucích forem uspokojování potřeb.“ (Kohoutek, R., 2002, s. 297).

2. Věkové hranice versus hranice trestní odpovědnosti K tomu, abychom vymezili, kdy je jedinec ještě dítě a kdy uţ mladistvý, musíme si poloţit otázku, k jakému účelu toto dělení má slouţit. Jiné hranice jsou v oblasti sociální, jiné v rovině občanskoprávní a trestněprávní. Takţe, jaký je rozdíl mezi pojmy dítě, mladistvý a nezletilý? Podle Úmluvy o právech dítěte, která byla u nás ratifikována v r. 1990, se dítětem rozumí osoba, která nedosáhla osmnáctého roku věku, pokud nedosáhla zletilosti dříve. Podle občanského zákoníku (§ 8, odst. (2)) se „zletilosti nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství.“ Ovšem pro účely této práce bude výstiţnější dělení, které se pouţívá v rovině trestněprávní. K tomu nám poslouţí nejlépe zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, ţe: •

„mládeží jsou děti mladší patnácti let a mladiství“ (§ 2, písm. b)),

•

„dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku“ (§ 2, písm. c)),

•

„mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku“ (§ 2, písm. d)). V komentáři k předmětnému zákonu od P. Šámala (2007) je uvedeno, ţe dítětem

je i osoba ještě v den patnáctých narozenin, neboť patnáctý rok věku je dovršen aţ uplynutím dvacáté čtvrté hodiny takového dne. Pro účely stanovení trestní odpovědnosti mladistvých je vedle věkové hranice důleţitá také „rozumová a mravní vyspělost jedince, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání“ (zákon č. 218/2003 Sb., § 5, odst. (1)). Pokud nedisponuje dostatečnou rozumovou a mravní vyspělostí, pouţije se

12

obdobně postupů a opatření jako u dětí mladších patnácti let. Důleţitost tohoto hlediska spočívá v povaze ukládaných opatření. Při stanovení viny a výše trestu se kromě termínů dítě a mladistvý setkáváme také s pojmy osoba mladší patnácti let, osoba mladší osmnácti let a osoba blízká věku mladistvého, přičemţ, za osobu blízkou věku mladistvého se povaţuje osoba, která má více jak osmnáct let, avšak ne více neţ dvacet let. Hranice trestní odpovědnosti je v ČR patnáct let, ale plně trestně odpovědným se člověk stává dovršením osmnáctého roku věku. Jiţ několik let probíhají diskuze o sníţení věkové trestní hranice na čtrnáct let, popř. o jejím úplném zrušení. Podle průzkumu, který proběhl začátkem r. 2012, by 80,62% respondentů souhlasilo s posunutím hranice o jeden rok, 13,57% respondentů odpovědělo negativně a 5,81% nemá k této otázce vyhraněný postoj (http://www.vyplnto.cz/realizovanepruzkumy/snizeni-trestni-odpovednosti). Za úvahu by stálo podívat se za hranice naší země. „Od sedmi let jsou děti trestně odpovědné například v Hongkongu, Singapuru, Zimbabwe, Irsku a ve Švýcarsku. Od osmi let jsou děti trestně odpovědné ve Skotsku a na Bermudách, od devíti na Maltě a v Uruguayi, od desíti v Anglii, Malajsii, na Novém Zélandu a v Severním Irsku, od 11 let v Turecku, od 12 let v Kanadě, Izraeli, na Kypru, v Nizozemí a Řecku, od 13 roků ve Francii...“ (Novotný, 2006, s. 12-13). Pro účely této práce se zaměřím na mladistvé, tedy osoby, které dovršily patnáctý rok ţivota a nepřekročily rok osmnáctý.

3. Příčiny delikventního chování mladistvých Kriminologické výzkumy a zkušenosti osob zainteresovaných a participujících v oblasti delikvence (jako např. sociální pracovníci, policisté, trestní soudci a státní zástupci, popř. i personál výchovných ústavů a věznic) potvrzují, ţe osoby páchající trestnou činnost mají řadu společných sociálních charakteristik, které do značné míry předurčují jejich asociální vývoj. K nejtypičtějším rysům patří nefunkční rodina, změna opatrovnických vztahů v dětství a dospívání (např. umístění do ústavní výchovné péče), poruchy chování, problémy ve škole, volný čas trávený převáţně s vrstevníky, generační úpadek, nízký sociální statut rodiny, sociální a kulturní vyloučení jedince, sníţený intelekt, závislost na drogách a alkoholu, gamblerství, rasismus a extrémistické postoje, apod. 13

Tyto, tzv. prediktory (čili pravděpodobné ukazatele) budoucího delikventního chování, jsou důsledkem řady příčin a okolností, které předcházely delikventnímu chování, provázely jej a umocňovaly jeho vývoj. Delikventní chování totiţ jen velmi vzácně

začíná

aţ

v dospělosti

(http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/prevence/priority/mladez/systpris.htm). 3.1 Kategorizace příčin delikventního chování Podle

internetového

zdroje

(http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/prevence/priority/mladez/systpris.htm) lze příčiny sociálně delikventního chování rozdělit do dvou kategorií: na vnitřní (endogenní) příčiny a vnější (exogenní) příčiny. 3.1.1 Vnitřní příčiny delikventního chování Vnitřní příčiny jsou spojené přímo s osobou pachatele. Jsou zakořeněny v dispozicích, tj. zděděných a vrozených vlastnostech jedince, v jeho fyzické a psychické konstituci a v jeho raném vývoji. V odborné literatuře se nejčastěji setkáváme s následující kategorizací: •

biologické faktory (genetické dispozice, pohlaví),

•

psychologické faktory (vrozené osobnostní dispozice, poruchy chování, sníţená úroveň rozumových schopností).

3.1.2 Vnější příčiny delikventního chování Vnější příčiny spočívají v oblasti sociální. Tato skupina příčin souvisí se sociálním prostředím, ve kterém jedinec vyrůstá a ve kterém posléze ţije. Tyto příčiny ovlivňují proces socializace – včleňování se jedince do společnosti i jeho schopnost akceptovat obecně uznávané normy a vzory chování. Činiteli, kteří v procesu socializace hrají stěţejní roli, jsou zejména: •

rodina,

•

škola,

•

skupina vrstevníků,

•

média a moderní technologie.

14

3.1.3 Multifaktoriální příčiny delikventního chování V praxi je dispozice k poruchovému chování nejčastěji multifaktoriální. Osobnostní faktory (tj. genetická dispozice, oslabení nebo porucha na úrovni nervového systému, úroveň inteligence) kombinované s vlivem sociálního prostředí (rodiny či určité sociální skupiny, které poruchové jednání tolerují, aţ je někdy povaţují za vhodné a nezbytné) a ovlivňované prostředím či komunitou, ve kterém jedinec ţije (Vitásková, K., 2005). Specifický vliv má jednoznačně i rychlost kulturních a sociálních změn probíhajících ve společnosti. Dosavadní sociální hodnoty a normy jsou zavrhovány. Do všech rovin ţivota se negativně promítá ztotoţnění s nevhodnými modely chování a destabilizace stávajících standardů a hodnot. Výsledkem je identifikace s americkým snem, tj. ţe nic není nemoţné. Tento pohled přináší celou škálu sociálně patologických důsledků, pro některé osobnostně nezralé jedince to znamená vést konzumní styl ţivota zaměřený na vlastnictví hmotných věcí a jejich získání jakýmikoliv metodami, včetně trestné

činnosti

(http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/prevence/priority/mladez/systpris.htm). 3.2 Biologické faktory Podle Matouška O. a Kroftové A. (2003, s. 23) „genetická vloha jen zvyšuje pravděpodobnost, že na chování budou mít vliv další činitelé, bez nichž by se delikventní jednání neuskutečnilo. Genetická vloha snižuje, resp. zvyšuje práh pro působení vlivů prostředí.“ Studie zkoumající vliv dědičných dispozic na delikvenci můţeme vystopovat aţ do 19. století, které byly ovšem omezeny na pouhé zkoumání tzv. „degenerativních znaků“ příznačných pro „rodilé“ zločince. Kořeny můţeme hledat v Darwinových evolučních teoriích. Za počátek systematického studia dědičnosti delikvence se povaţuje Goddardův genealogický výzkum amerických rodin s výskytem delikventního chování. Tyto práce sice potvrzovaly vliv dědičných faktorů, ale jen jako vrozenou slabomyslnost. Mezi novější výzkumy patří studie porovnávající výskyt určitého znaku v rámci skupiny jednovaječných a dvojvaječných dvojčat. Během výzkumu vyšlo najevo, ţe zatímco genetická shoda dvojvaječných dvojčat odpovídá genetické shodě běţných biologických sourozenců, u jednovaječných dvojčat nalézáme shodu maximálně moţnou. Rovněţ se ukázalo, ţe rodiče se k jednovaječným dvojčatům chovají téměř 15

stejně, kdeţto k dvojčatům dvojvaječných se chovají podobně jako k běţným sourozencům. Přestoţe ze starších výzkumů vyplývá, ţe shoda v kriminálním chování je dvakrát aţ třikrát větší mezi jednovaječnými dvojčaty neţ mezi dvojčaty dvojvaječnými, Christiansen ve svých výzkumech zjistil, ţe 65 % jednovaječných dvojčat se neshoduje v kriminálním chování, z čehoţ vyplývá, ţe vlivy genetické zátěţe mají na vznik kriminálního chování menší vliv neţ prostředí. Další klasickou metodou studia dědičnosti kriminálního chování jsou adopční studie, tj. studie dětí, které se krátce po narození dostaly do péče adoptivních rodičů. Nejvíce je prezentována práce Mednicka, který se zaměřil na dánské rodiny s adoptovanými chlapci. Výsledky výzkumu byly prezentovány tak, ţe záznam v trestním rejstříku mělo aţ 20 % dětí, jejichţ biologický otec byl pachatelem trestné činnosti. V případě, ţe i adoptivní otec páchal trestnou činnost, procento kriminality vzrostlo na 24,5 %. Další výzkum prokázal, ţe dědičná dispozice ke kriminálnímu chování můţe být oslabena v případě adopce do rodiny s vysokým sociálním a ekonomickým statutem. Lepší sociální podmínky v dětství bez ohledu na dědičnost sniţovaly kriminalitu adoptovaných dětí. Významným biologickým faktorům je také příslušnost k pohlaví. Podle Zoubkové I. (2002) chlapci páchají podstatně více trestných činů neţ dívky, a to v poměru 20:1. Také Vágnerová M. (2004) tento fakt spojuje s muţským pohlavním hormonem testosteronem. Jedinci s velmi vysokou hladinou tohoto hormonu častěji jednají asociálně, i bez předchozího provokativního jednání okolí reagují agresivně a jsou ve větší míře konfliktnější. Tento fakt souvisí s vyšší tendencí vyhledávat vzrušení, se sklonem k dominanci a asertivitě. Předmětná biologická dispozice vyplývá z vymezení muţské role ve společnosti a s ní spojenou větší bojovností. Dominance a schopnost sebeprosazení u muţů je navíc posilována i všeobecným společenským očekáváním a související vyšší tolerancí k těmto projevům u muţské populace. 3.3 Psychologické faktory Mezi psychologické faktory se řadí vrozené osobnostní dispozice, sníţená úroveň rozumových schopností a určité jednotlivé znaky osobnosti, které delikventní chování determinují. Je třeba rozlišovat poruchy chování, které způsobují narušení jedince v emoční sféře a vznikají druhotně jako důsledek interpersonálních konfliktů, a psychopatické 16

osobnostní poruchy, které se klasifikují jako trvalé a vrozené dispozice osobnosti (Koudelková, A., 1995). Pokud se dítě s neurotickou poruchou chování dopustí delikventního jednání, má pocit viny, trápí ho svědomí. Toto chování je vyprovokováno vnějším působením. Kdeţto psychopatický delikvent necítí výčitky, jeho chování není reakcí na nějaký podnět, nemyslí na následky, jedná bezmyšlenkovitě a impulzivně. Podle Matouška O. a Kroftové A. (2003) se delikventního chování obecně častěji dopouštějí osoby, které mají sníţenou úroveň rozumových schopností. To ovšem neznamená, ţe kaţdé dítě s niţší intelektuální výbavou by se muselo stát delikventem. „Nižší míra inteligence zvyšuje pravděpodobnost kriminálního chování pouze nepřímo, stává se příčinou určitého znevýhodnění již ve školním věku a posiluje motivaci hledat jiný způsob seberealizace než je konvenční kariéra.“ (Vágnerová, M., 2004, s. 811). V souvislosti s příčinami delikventního chování se často hovoří o syndromu hyperaktivity (dříve pouţívaný termín lehká mozková dysfunkce), kdy sledovanými osobnostními

rysy

jsou

impulzivita,

agresivita,

záchvaty

vzteku

a

sníţené

sebehodnocení. Takto postiţení jedinci i na běţné podněty mohou reagovat nepřiměřeně, mají jak v dospívání, tak i v dospělosti větší potíţe adaptovat se na společenské prostředí, více prahnou po okamţitém uspokojení neţ uspokojení vzdáleném, a to vše můţe tím pravděpodobněji vyústit v delikventní chování (Matoušek, O., Kroftová, A., 2003). 3.4 Rodina Rodina je bezesporu nejvýznamnějším sociálním faktorem ovlivňujícím delikventní chování, protoţe v ní jsou vytvářeny vzorce chování. Rizikové faktory na úrovni rodiny lze rozdělit do těchto oblastí (Netík, K., Blatníková, Š., 2008): •

velikost rodiny (početná rodina) a typ rodiny (mladí a nepřipravení rodiče),

•

neúplná nebo rozpadlá rodina, popř. nový sňatek,

•

způsoby výchovy (nedostatečný dohled, nedostatečná disciplína, emoční chlad, zavrţení, nízká rodičovská spoluúčast s dítětem),

•

kriminalita v rodině,

•

týrání nebo zanedbávání,

•

socioekonomické faktory na úrovni rodiny, nízký společenský statut rodiny. Podle Matouška O. a Kroftové A. (2003) za prediktory kriminálního chování lze

označit i komplikované těhotenství a komplikovaný porod, protoţe jiţ v tomto raném 17

období se formuje vztah matky k dítěti a negativní činitelé, které tento vztah komplikují, mohou mít za následek vyšší pravděpodobnost, ţe matka bude své dítě v pozdějším věku zanedbávat nebo dokonce týrat. Delikventní

chování

můţe

pramenit

také

v připravenosti

nebo

spíše

nepřipravenosti rodičů na svoji rodičovskou roli. Jedná se především o mladé lidi, kteří se stávají rodiči v relativně nízkém věku, po krátké známosti, často v důsledku neplánovaného těhotenství. Takové dítě bývá emočně nezralými rodiči povaţováno za příčinu problémů v rodině, vyrůstá v nestabilním a neklidném prostředí a často dochází v krátkém čase k rozpadu takové rodiny (Novotný, O., Zapletal, J., 2004). Nejen v důsledku rozvodu postrádají děti jeden rodičovský vzor. Celosvětovým trendem je, ţe dítě je vychováváno pouze jedním rodičem, a to většinou matkou. Takové děti mají o něco horší výsledky ve škole, trpí ve větší míře zdravotními a psychickými problémy a také se výrazně častěji dostávají do konfliktu se zákonem. Absence otce v rodině determinuje tendenci syna k delikventnímu chování. Chlapci ţijící ve společné domácnosti s vlastním otcem daleko méně překračují hranice zákona neţ chlapci ţijící bez otce či s nevlastním otcem. Oblast, ve které dochází k negativnímu ovlivňování dětí na úrovni rodiny, je strádání v uspokojování potřeb. Dítě můţe být dobře zajištěno po stránce materiální, ale můţe strádat v rovině emoční. Dle výsledků studií mladistvých se sklonem k delikventnímu chování zaloţené na jejich popisu rodinného prostředí, které v r. 1987 shrnuli Snyder a Patterson, je rodinné prostředí definováno jako chladné, s minimální zainteresovaností ze strany rodičů. Ti jsou dětmi charakterizováni jako pasivní či odmítaví, bez zájmu o jejich potřeby. Dalším faktorem je uplatňování disciplíny v rodině. Rodiče často selhávají v rovině vytváření zábran proti antisociálnímu jednání, případně je oslabují nekonzistentním stylem výchovy a trestáním – jednou je trest příliš tvrdý, podruhé není dítě za stejný přestupek trestáno vůbec. Ani příliš tvrdé tresty se nejeví jako efektivní a vyvolávají neţádoucí způsoby chování. Dítě se naučí lhát, předstírat a manipulovat, jen aby uniklo trestu. S delikvencí úzce souvisí míra dohledu rodičů nad dětmi. Delikventní děti tráví většinu času mimo rodinu, aniţ by rodiče věděli, co dítě ve volném čase dělá, kde a s kým tráví svůj volný čas, kdy se vrací domů. „Čím hůře rodiče monitorují své dítě, tím je, podle studií shrnutých v práci Snydera a Pattersona (1987), větší 18

pravděpodobnost, že se dítě dopustí trestného činu, že se trestného činu dopustí v časném věku, že jej bude opakovat a že půjde o závažný trestný čin.“ (Matoušek, O., Kroftová, A., 2003, s. 45). Pravděpodobnost delikventního chování zvyšují také sami rodiče, kteří se chovají delikventně či jsou jinak sociálně nepřizpůsobiví. Podle výzkumů McCordové v Bostnu a Robinsové v St.Louis kriminalita otce, matky nebo sourozence, a to nezávisle na sobě, predikuje vlastní odsouzení chlapců (63% chlapců, kteří měli odsouzeného otce, byli také později odsouzeni, ve srovnání s 30% zbytku). Silnější jsou vztahy mezi osobami stejného pohlaví, tj. mezi synem a otcem a mezi matkou a dcerou. Významnějším prediktorem neţ mladší sourozenci jsou sourozenci starší (Netík, K., Blatníková, Š., 2008). Důleţitou roli v budoucím delikventním chování jedince hraje zcela určitě socioekonomické postavení rodiny. Pokud rodiče nemají finanční prostředky na to, aby dítěti zajistili takový ţivotní standard, jaký mají jeho vrstevníci, můţe se uchylovat ke krádeţím. Pokud dítě ţije ve stísněných bytových podmínkách, kde nemá svůj vlastní prostor, můţe tuto situaci řešit únikem z domova, a to nejčastěji do party vrstevníků. Ovšem nelze říci, ţe k delikventnímu chování dochází pouze v rodinách s nízkým společenskoekonomickým statutem. Také v rodinách na druhé straně pomyslného ţebříčku můţe vyrůst delikvent. V takových případech můţe být příčinou ţivotní postoj takového jedince, který se nudí, hledá rozptýlení a můţe mít falešný pocit nedotknutelnosti (Novotný, O., Zapletal, J., 2004). 3.5 Škola Dalším socializačním činitelem je bezesporu škola. Dítě zde tráví značnou část dne, učí se, jak se chovat ve formálních i neformálních skupinách, utváří si zde názor na ostatní lidi i společnost jako celek, a v důsledku toho se od některých rolí odvrací nebo se naopak s určitými vzory chování ztotoţňuje (Kvapilová, S., 2000). Dítě, které přichází do školy nepřipravené, mnohdy jako důsledek nevhodné výchovy v rodině, se můţe od ostatních dětí lišit, např. nedostatečnými hygienickými návyky, netolerantním přístupem k ostatním dětem či všeobecnou sociální nezralostí a nekázní. V takové situaci můţe dojít k tomu, ţe učitelé místo pokusu o nápravu cestou vhodných pedagogických nástrojů takové chování trestají, dítě vytěsňují na okraj třídy a přispívají tak k prohlubování asociálního postoje dítěte. Vzniklá bariéra mezi učitelem a 19

ţákem můţe vyústit aţ v záškoláctví a začátek delikventní kariéry (Novotný, O., Zapletal, J., 2008). Existují určité charakteristické vlastnosti typické pro delikventní jedince, které se školou a systémem vzdělávání úzce souvisejí. Patří mezi ně „snížená mentální úroveň, snížená schopnost adaptace k požadavkům školy (zvýšená neukázněnost), snížený smysl pro odpovědnost a zvýšená pohotovost k tvorbě asociálních návyků (např. záškoláctví.“ (Švancar, Z., Osmančík, O., 1968, s. 102). 3.6 Skupina vrstevníků Vrstevnická skupina je v období dospívání pro teenagery mnohdy důleţitější neţ rodina, a to především pro ty, kteří nemají oporu v rodině. Skupina je sice přijímá, ale na oplátku od nich vyţaduje určitou konformitu, která můţe mít různou podobu: úprava zevnějšku, specifický jazyk, uctívání určitých symbolů, postoj ke společnosti, přijetí určitého způsobu chování, které můţe být i delikventní. Statistiky potvrzují, ţe většina deliktů mládeţe je páchána ve skupině. Členové party se cítí být mezi vrstevníky silnější, někdy je delikventní chování motivováno potřebou uznání od ostatních, výjimkou není ani spáchání deliktu jako podmínky pro přijetí do party. Příčinou páchání trestné činnosti můţe být i trávení volného času v zařízeních typu herny, hospody a diskotéky. Tento způsob ţivota je finančně náročný a brzy si členové party začnou prostředky obstarávat drobnými krádeţemi, které často přerůstají v organizované a plánované akce. Některé party k delikventnímu jednání přivádí nuda jako důsledek špatně organizovaného volného času (Matoušek, O., Kroftová, A., 2003). 3.7 Média a moderní technologie I kdyţ si to nechceme mnohdy přiznat, je vliv médií na sociální vývoj dnešních dětí a mladistvých zásadní. Téměř kaţdá domácnost má dnes televizi a počítač s připojením na internet. Počítačové hry, které jsou nejoblíbenějším fenoménem, jsou plné násilí a není výjimkou zaslechnout i vulgární výrazy. Také sledování pořadů se zvýšeným výskytem agresivních projevů je povaţováno za jednoznačně nepříznivé. V těchto pořadech je často násilí samoúčelné a vytrţené z kontextu. Stírá se tak rozdíl mezi dobrem a zlem, potlačuje se skutečnost. Mladí a nevyzrálí jedinci získávají zkreslený obraz o realitě, často se s tím, co vidí, ztotoţňují a mohou nabýt dojmu, ţe jde o zcela normální a vhodné chování (Vágnerová, M., 2004). 20

4. Typické znaky mladistvých delikventů Podle Novotného P. (2006, s. 40) existují určité typické anamnestické charakteristiky, které mají rozhodující vliv pro nastartování delikventní činnosti. Své závěry opírá o výzkum, který probíhal po dobu patnácti let v konkrétním výchovném ústavu pro děti a mládeţ v Severočeském kraji. „Delikvent bývá nechtěným anebo od počátku nemilovaným, zanedbávaným či citově deprimovaným dítětem (53%), •

pochází z rozvrácené nebo jinak sociálně nefunkční rodiny (57%),

•

po narození byl umístěn do kojeneckého ústavu nebo se v raném dětství ocitl v dětském domově (11%),

•

od raného věku býval nadměrně, nespravedlivě nebo naopak nedostatečně trestán (57%),

•

byl vystaven tlaku nadměrné či naopak nedostatečné výchovy (65%),

•

vykazuje nadprůměrně agresivní tendence, a to nejen vůči vnějšku, ale někdy i vůči sobě – tendence k sebepoškozování i k sebevraždě (55%),

•

je průměrně inteligentní (35%),

•

je nadprůměrně inteligentní (6%),

•

je podprůměrně inteligentní (59%),

•

získal předčasné sexuální zkušenosti (40%),

•

v dětství byl pohlavně zneužit (47%),

•

není schopen účinné sebekontroly, zpětná vazby (svědomí), mravní brzdy a korektivní rozhodovací procesy spolehlivě nefungují, delikvent si jich nebývá vědom (52%),

•

v rodinné anamnéze byl konstatován alkoholismus aspoň jednoho z rodičů, případně pokus o sebevraždu některého z nich, psychiatrické problémy otce nebo matky, aspoň jeden z rodičů byl přinejmenším jedenkrát ve výkonu trestu (63%),

•

obtížně uzavírá trvalejší emoční vztahy, vykazuje poruchy komunikace a kooperace (60%),

•

je disharmonickou osobností, projevuje znaky lehké mozkové dysfunkce, nadprůměrně vysoký neuroticismus zejména v dimenzi silné extraverze, užíval psychiatrické léky (73%),

21

•

neprožívá pocity viny po provinění, neprojevuje soucit, trest, jenž mu byl uložen, chápe nikoli jako podnět k sebekorekci, ale spíše jako pomstu či odvetu (61%),

•

touží po bezpracném životě, po dobrodružství, po přímočarém uspokojení všech svých přání a potřeb (82%),

•

je většinou mužského pohlaví (87%),

•

pokračuje v delikventním jednání nejpozději do tří let po propuštění z převýchovného zařízení v 15 nebo 18 letech (61%).“

5. Nejčastější typy deliktů páchaných mladistvými Pro účely této bakalářské práce nám poslouţí rozdělení trestné činnosti do čtyř hlavních kategorií: • majetkové delikty, • násilné delikty, • mravnostní delikty a • ostatní delikty (tj. zejména hospodářskou kriminalitu a zbývající delikty). Trestná činnost, které se dopouštějí děti a mladiství, se liší od kriminality páchané dospělými osobami. Tato skutečnost se odvíjí od stupně psychického a somatického vývoje pachatele (větší obratnost, vyšší rychlost, niţší váha, menší postava), dále od osobních vlastností a zkušeností jedince a jeho motivů k páchání trestné činnosti. Typickými rysy trestné činnosti mládeţe je, ţe k ní dochází častěji ve skupině, je páchána ţivelně pod vlivem momentální situace, impulsem bývá alkohol či jiná návyková látka, charakteristická je absence plánování, nedostatečná příprava nástrojů k realizaci činu, které následně úměrně odpovídá ničení předmětů a zařízení (Mühlpachr, P., 2001). Při výběru objektu trestné činnosti se zrcadlí odlišný systém hodnot mladistvých. Ti často odcizují věci, které v danou chvíli potřebují nebo chtějí (např. motorová vozidla, elektroniku, alkohol a cigarety, oblečení atd.). Kořist bývá rozdělována ve skupině, peníze utráceny společně, nicméně velikost podílu je určována hierarchií a podílem na spáchané trestné činnosti (http://www.nicm.cz/kriminalita-a-delikvencecharakteristika). Jak uţ bylo řečeno, věk je významný činitel při páchání trestné činnosti. V následující tabulce (Večerka, K., 2000) jsou uvedeny typy deliktů mladistvých vůči celkovému počtu pachatelů. 22

Mladiství (v %) 73,5

Pachatelé celkem (v %) 42,2

Násilné delikty

11,4

14,4

Mravnostní delikty

1,6

1,2

Ostatní delikty

13,5

42,2

Typ deliktu Majetkové delikty

Tabulka 1: Typy deliktů mladistvých v porovnání s celkovým počtem stíhaných osob (údaje z r. 1998)

5.1 Majetková trestná činnost Z výše uvedené tabulky vyplývá, ţe majetková trestná činnost je jednoznačně nejčastější formou kriminálního chování mladistvých. Dominují krádeţe motorových vozidel a krádeţe vloupáním do ostatních objektů (tj. sklepů, půd, garáţí). Následují krádeţe věcí z motorových vozidel, krádeţe v jiných objektech (zejména v obchodech), krádeţe vloupáním do obchodů, restaurací a kiosků, krádeţe vloupáním do bytů a krádeţe vloupáním do chat a krádeţe jízdních kol. 5.2 Násilná trestná činnost Skutkem, kterého se mladiství v rámci násilné trestné činnosti dopouštějí nejčastěji, je loupeţ a úmyslné ublíţení na zdraví, následuje vydírání, přičemţ se pod tímto pojmem nejčastěji skrývá šikana. 5.3 Mravnostní trestná činnost Nejčastější mravnostní trestnou činností bývá pohlavní zneuţívání, na druhém místě je znásilnění. 5.4 Ostatní trestná činnost V této oblasti se mladiství nejčastěji dopouštějí skutků spojených s drogovou problematikou, tj. neoprávněná výroba a drţení psychotropních látek a šíření toxikomanie.

6. Regionální rozdělení kriminality Jak jsem jiţ uvedl v předchozí kapitole, nejčastějším deliktem mladistvých je majetková trestná činnost. Není obtíţné vysledovat, ţe regiony s vyšší nezaměstnaností a vyšším zastoupením romské komunity jsou také oblastmi s vyšší kriminalitou. 23

Nejzatíţenějšími regiony jsou dlouhodobě kraj severočeský, západočeský a následuje kraj severomoravský (Večerka, K., 2000).

Obrázek 1: Mapa regionů s nejvyšší kriminalitou mladistvých (údaje z r. 1998)

7. Trendy ve vývoji kriminality Všichni se jistě shodneme, ţe zásadním mezníkem ve vývoji trestné činnosti byl rok 1989. Miňhová J. (2006) vývojové trendy shrnuje do několika bodů: • sniţuje se průměrný věk mladistvých delikventů, • četnost delikventního chování mladistvých stoupá, • delikvence mladistvých migruje ze sociálně slabých rodin do rodin se společensky vyšším statutem a rodin ekonomicky dobře prosperujících, • delikvence mladistvých koresponduje s rozvodovostí a ztrátou funkčnosti rodiny, • delikventní jednání mladistvých je stále agresivnější a brutálnější. Matoušek O. a Kroftová A. (2003) tyto trendy dále doplňují o skutečnosti, ţe: • roste počet dívek páchajících trestné činy, • trestná činnost je častěji páchána organizovaně, jsou vytvářeny delikventní party, gangy a extremistické skupiny.

8. Prevence delikvence Prevence znamená ochranu, předcházení nebo eliminaci různých forem delikventního jednání dětí a mladistvých. 24

Při působení na děti a mladistvé je třeba brát ohled na jejich věk a aktuální proţívání světa, a preventivní opatření by měla být zaměřena především na rizikové faktory, které se podílejí na vzniku sociálně patologických jevů (např. závislostí). Zoubková I. a Moulisová M. (2004) rozdělují prevenci dle obsahového členění na sociální, situační a prevenci viktimnosti (prevence toho, jak se nestát obětí trestného činu) a dle cílového objektu na primární, sekundární a terciární. 8.1 Sociální prevence Sociální prevence je součástí sociální politiky. Usiluje o modifikaci chování (potenciálního) delikventa (výchovu a vzdělání, sociální zabezpečení, osvětu atd.). Představuje aktivity ovlivňující ty oblasti společenského ţivota, ve kterých probíhají procesy socializace a sociální integrace jedince od nejútlejšího věku aţ po dospělost (na úrovni rodiny, školy, profesní přípravy, volného času apod.), a aktivity zaměřené na zlepšení nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou obecně povaţovány za základní příčiny páchání trestné činnosti. Úspěšnost sociální prevence je obtíţně statisticky či ekonomicky měřitelná, její efektivnost lze jen odhadnout s ohledem na sociální perspektivy jednotlivých osob, tj. objektů preventivního působení. 8.2 Situační prevence Situační prevence se zaměřuje na minimalizování příleţitostí k páchání trestné činnosti. Aktivity v rámci situační prevence mají povahu technických, organizačních a administrativních opatření (např. lepší viditelnost na některých místech, dokonalejší hlídkové a pořádkové sluţby, různé propagační kampaně apod.). Nejlepší výsledky jsou zaznamenány v oblasti omezování majetkové trestné činnosti. Těţiště odpovědnosti za opatření v oblasti situační prevence nesou zejména občané, jednotlivé obce a Policie ČR. 8.3 Prevence viktimnosti Cílem je, aby se jedinec nestal obětí trestného činu. V praxi jde o zdravotní, psychologické, právní a technické poradenství, přednášky o sebeobraně a informování o technických moţnostech ochrany před trestnou činností. U dětí v rovině „nesmíš si brát bonbóny od cizích lidí“, u mladých dívek „ne, abys jela stopem“.

25

8.4 Primární prevence Primární prevence se týká zejména činnosti výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské, přičemţ cílem je pozitivní působení na děti a mládeţ, která není zasaţena negativními jevy (smysluplné volnočasové aktivity, moţnosti sportovního vyţití). Těţiště primární prevence spočívá v rodinách, ve školách a v místních komunitách. 8.5 Sekundární prevence Sekundární prevence se zaměřuje: •

na rizikové jedince a skupiny, u nichţ je vyšší pravděpodobnost, ţe se stanou delikventy,

•

na sociálně patologické jevy, jako např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, interetnické konflikty či patologické hráčství a

•

na příčiny kriminogenních situací - sociální prostředí, příčiny a podmínky kriminality. Patří sem zejména členové rodin s nízkou sociokulturní úrovní, mládeţ, která

tráví svůj čas bez dozoru bezcílným poflakováním po ulici, členové skupin zastávající negativistický aţ agresivní postoj vůči okolí, jedinci experimentující s drogami a další. 8.6 Terciární prevence Terciární prevence usiluje o opětovné začlenění jedinců s kriminální historií do společnosti. Je to prevence následná, zaměřená na ty děti a mladistvé, kteří se jiţ delikventního jednání dopustili. Zvláštní důraz se klade především na předcházení recidivy trestné činnosti (Večerka, K., 1997). 8.7 Kvartérní prevence Prevence kvartérní souvisí s osobami, které se jiţ delikventy staly a musí nést následky svého dřívějšího jednání. Cílem je tyto důsledky identifikovat, účelně jim předcházet a eliminovat, popř. minimalizovat komplikace, které kriminální historie jedinci přináší, aby mohl vést, pokud moţno, normální styl ţivota. Důraz je kladen na aspekty etické, psychické a sociální. Obecně lze říci, ţe hlavní význam prevence delikvence spočívá v tom, ţe jsou důsledně odstraňovány negativní výchovné faktory a vytvářeny optimální podmínky pro 26

zdravý psychický a morální vývoj dětí a mladistvých. Stěţejní roli hraje rodina, přičemţ je ţádoucí spolupráce se školou.

9. Tresty I kdyţ je vhodnější kriminalitě spíše předcházet neţ nadměrně uţívat represivních opatření, v některých případech se uţití trestu stává nevyhnutelným. Matoušek O. a Kroftová A. (2003) na tresty nahlíţejí ze tří rovin: • jaký je smysl trestu, • jaký je ţádoucí efekt trestu a • jak je předmětný trest pro společnost nákladný. I kdyţ soud při rozhodování o trestu na tyto faktory jistě bere zřetel, „je překročení zákona tradičně spojeno jen s představou trestu a trest bývá spojen jen s představou uvěznění. Vězení je v nové době prohlašováno nejen za trest, ale i za prostředek odstrašování pachatelů od dalších zločinů, ba dokonce za místo, kde se dá výchovně působit na odsouzené“ (Matoušek, O., Kroftová, A., 2003, s. 171). Takovýto postoj, který je vedle České republiky typický také pro Rakousko, Itálii nebo Německo, označuje Zoubková I. a Moulisová M. (2004) za justiční model. Tento model nahlíţí na trestnou činnost mladistvého jako na akt jeho individuální volby, za kterou musí nést odpovědnost. Tudíţ jeho jednání má být řešeno formální cestou, tj. vyšetřováno a projednáváno v trestním řízení, v rámci kterého mu bude prokazována vina. Vedle justičního modelu popisuje Zoubková I. a Moulisová M. (2004) sociálněopatrovnický model, jehoţ zastáncem je např. Švýcarsko. Vychází z přesvědčení, ţe trestná činnost mladistvých souvisí s jejich sociálními, ekonomickými a psychickými problémy, které jednostranný zásah státu nevyřeší. Stát dává přednost neformálnímu způsobu řešení a sociálním pracovníkům ponechává velký prostor pro rozhodování o způsobu výchovného působení. Bez ohledu na odlišnosti právních řádů jednotlivých zemí vţdy je pro delikty mladistvých pouţíváno jiné měřítko neţ pro dospělé. U osoby, která spáchala trestný čin a jejíţ vývoj ještě nebyl ukončen, je relativně vysoká šance, ţe dojde alespoň k částečné převýchově, pokud se dostane do správného výchovného systému a za vzor přijme řádné společenské normy. Čím mladší je člověk, tím je snadněji formovatelný a je pravděpodobnější, ţe práce s ním přinese pozitivní výsledky. 27

Shledá-li soud mladistvého vinným, neukládá mu trest, ale tzv. opatření, jehoţ „účelem vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění“ (zákon č. 218/2003 Sb., § 9, odst. (1)). Podle téhoţ zákona lze uloţit tři druhy opatření: • výchovná opatření, • ochranná opatření a • trestní opatření. Soud rovněţ můţe od uloţení opatření upustit (případně podmíněně upustit). 9.1 Výchovná opatření Výchovná opatření usměrňují způsob ţivota mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. Řadíme mezi ně dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. Dohledem probačního úředníka se rozumí pozitivní vedení k ţivotu v souladu se zákonem, pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj. Probačním programem se rozumí zejména program sociálního výcviku, psychologické poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého. Jednotlivé úkony probíhají s různým reţimem omezení v běţném způsobu ţivota, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v rozporu se zákonem. Mezi výchovné povinnosti patří například povinnost bydlet s rodičem, náhrada škody, vyrovnání se s poškozeným, bezplatné vykonání společensky prospěšných činností ve volném čase, podrobení se léčení závislosti na návykových látkách či jinému vhodnému programu sociálního výcviku apod. Mezi výchovná omezením se řadí např. zákaz poţívání návykových látek, zákaz hraní automatů, zákaz stýkání se s určitými lidmi, zákaz navštěvování určitých míst, akcí a zařízení apod. Při napomenutí s výstrahou je mladistvý důrazně upozorněn na závaţnost činu a konkrétní důsledky, jeţ mu hrozí, pokud by v budoucnu páchal další trestnou činnost. 28

9.2 Ochranná opatření Účelem ochranných opatření je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před dalším pácháním trestné činnosti. Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení (psychiatrické, protialkoholní apod.), zabezpečovací detence (ochranné léčení v zařízení spravovaném vězeňskou sluţbou), zabrání věci (věci získané trestným činem nebo věci ohroţující bezpečnost) a ochranná výchova (ta je soudem ukládána v případě, ţe dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána a jeho rodina nebo prostředí, ve kterém ţije, neposkytuje záruku další správné výchovy). 9.3 Trestní opatření Trestní opatření zahrnují obecně prospěšné práce, peněţité opatření, propadnutí věci, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení a trest odnětí svobody, přičemţ trestní sazba je u mladistvého pachatele zkracována na polovinu. Doţivotní trest je u mladistvého delikventa zcela vyloučen. Při výběru trestu je třeba myslet na to, co je účelem trestu mladistvého pachatele, tj. především snaha vychovat z něho řádného občana, přičemţ je brán zřetel na jeho osobní vlastnosti, rodinnou výchovu a prostředí, z něhoţ pochází. V poslední době je hodně diskutována otázka moţnosti uţívání alternativních trestů, které by nahrazovaly trest odnětí svobody. Z praxe vím, ţe u některých jedinců byl pobyt v nápravném zařízení spíše na škodu a po výkonu trestu byli v „oboru“ zkušenější neţ před jeho nástupem. Domnívám se, ţe alternativní tresty by měly být uţívány ve větší míře a zvláště u mladistvých delikventů, kde je ještě moţnost určité nápravy.

29

III. PRAKTICKÁ ČÁST 1. Charakteristika výzkumného šetření 1.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je zmapovat pohled dnešní mládeţe na delikventní chování v pozadí jejich rodinného zázemí. Výsledky výzkumu by mohly pomoci pedagogickým pracovníkům identifikovat a monitorovat signály budoucího delikventního chování a následně vhodně působit na rizikové jedince. 1.2 Zkoumané hypotézy Hypotéza 1: Studenti gymnázia pocházejí z úplných, méněčlenných, lépe situovaných rodin a jejich rodiče mají většinou vysokoškolské vzdělání. Hypotéza 2: Studenti gymnázia zastávají názor, ţe je lépe vést řádný ţivot, kdeţto svěřenky výchovného ústavu jsou k páchání trestné činnosti benevolentnější. Hypotéza 3: Respondenti, kteří si myslí, ţe je lepší vést řádný ţivot, povaţují tresty za příliš mírné. 1.3 Sběr dat Jako průzkumná metoda byl pouţit dotazník, coţ je obecně nejčastěji pouţívaný způsob sběru dat. Dotazník obsahoval 27 výzkumných otázek pomyslně rozdělených do pěti oblastí. První část byla zaměřena na zjištění, z jakých poměrů respondent pochází s ohledem na majetkovou a sociální rovinu. Druhá část byla orientována na zjištění, jak se dnešní mládeţ staví k páchání trestné činnosti. Třetí část se týkala otázek z oblasti trestů, zejména subjektivního hodnocení striktnosti trestů. Předposlední část byla věnována osobním zkušenostem respondentů a v poslední části odpovídali na otázky ohledně jejich představy o vlastní budoucnosti. Otázky byly konstruovány tak, aby byly srozumitelné pro vybrané věkové kategorie a odpovídaly jejich zkušenostem s delikventním chováním. Do dotazníku byla 30

zařazena otázka, jejíţ cílem bylo ověřit spolehlivost vyplňování, a to otázka 21 dotazující se na zkušenosti s alkoholem. Podle mého názoru všichni ţáci ve věku respondentů tohoto dotazníku někdy poţili alkohol, i kdyby to měl být jen přípitek na Silvestra. Pokud by odpověď zněla „nikdy“, mohli bychom se dohadovat o pravdivosti ostatních odpovědí. V dotazníku byly pouţity především otázky uzavřené, tj. otázky nabízející volbu mezi více odpověďmi; dále otázky škálové, které umoţňují určitou míru objektivnosti a zároveň kvantitativní zachycení jevu. Byly zařazeny také otázky otevřené „(resp. s otevřeným zakončením), které dávají odpovědím tázaného širší vztahový rámec. Kladou málo omezení na odpovědi, mohou ukázat na důležité vztahy a souvislosti.“ (Kohoutek, R., 2001, s. 76). Do výzkumu byly zapojeny tři vzdělávací instituce ve městě Velké Meziříčí: Střední škola řemesel a sluţeb, Gymnázium a Výchovný ústav. Dotazník v písemné formě byl předloţen k vyplnění celkem 75 osobám. Jednalo se o 5 tříd, vţdy po 15 ţácích. Na Střední škole řemesel a sluţeb se jednalo o dvě třídy v oboru s výučním listem, konkrétně první a třetí ročník. Na Gymnáziu byla vybrána také třída z prvního a třetího ročníku. Výchovný ústav poskytuje péči dívkám ve věku 15 aţ 18, resp. 19 let, u nichţ byla nařízena ústavní výchova, uloţena ochranná výchova nebo vydáno předběţné opatření. Jedná se o jedince se závaţnými poruchami chování a emocí. Dotazník byl vyplněn pouze 15 svěřenkami. Nebylo moţné vybrat respondenty v prvním a třetím ročníku stejně jako u dvou ostatních škol, protoţe se jedná o dvouleté studium, ve třídách jsou dívky různých věkových kategorií a vţdy je určitý počet nepřítomen, většinou jsou na útěku. Navíc některé dívky sice mají nařízenu ústavní výchovu, ale navštěvují místní školy. Vyplňování dotazníku bylo anonymní. Při zpracování získaných dat byla pouţita kvantitativní metoda s vyuţitím statistické interpretace. Výsledky byly zaokrouhleny na jedno desetinné místo. 1.4 Interpretace získaných dat První tři otázky byly zaměřeny na zjištění tzv. tvrdých faktů (tj. škola, kterou navštěvují, pohlaví a věk). 31

Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

chlapci

40%

23,3%

0%

dívky

60%

76,7%

100%

Tabulka 2: Pohlaví respondentů

Z výsledků vyplývá, ţe výzkumu se zúčastnilo 25% chlapců a 75% dívek. Otázka č. 3 se dotazovala na věkové rozloţení respondentů. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

15 – 16 let

50%

40%

53,3%

17 – 18 let

43%

36,7%

46,7%

nad 18 let

7%

23,3%

0%

Tabulka 3: Věkové rozloţení respondentů

Další skupina otázek zjišťovala jak tvrdá fakta, tak fakta měkká (např. názory, zkušenosti, hodnotový systém). Cílem následujících sedmi otázek byla snaha o zmapování prostředí, ze kterého respondenti pocházejí. Rozvrácená nebo neúplná rodina, niţší vzdělání rodičů, vícečlenné rodiny, špatná finanční situace rodiny, povaha rodinných vztahů - to vše jsou prediktory delikventního chování. Otázka č. 4: Jsou Vaši rodiče rozvedení? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

ano

16,7%

43,4%

33,3%

ne

80%

50%

33,3%

nikdy se nevzali

3,3%

3,3%

26,7%

0%

3,3%

6,7%

jiné Tabulka 4: Status rodičů

32

Otázka č. 5: Nejvyšší dosaţené vzdělání rodičů Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

otec

matka

otec

matka

otec

matka

0%

0%

7,1%

7,7%

27,3%

28,6%

SOU

26,7%

13,3%

25%

30,8%

18,2%

42,9%

SŠ

43,3%

36,7%

60,8%

61,5%

18,2%

7,1%

VŠ

30%

50%

7,1%

0%

36,3%

21,4%

ZŠ

Tabulka 5: Nejvyšší dosaţené vzdělání rodičů

Na SOU 2 ţáci a na výchovném ústavu 1 svěřenka uvedli pouze jednoho rodiče. Překvapující pro mě bylo, ţe na výchovném ústavu 4 dívky uvedly vysokoškolsky vzdělaného otce a 3 dívky vysokoškolsky vzdělanou matku. Dalším zajímavým faktem bylo, ţe na gymnáziu v prvním ročníku měla v 27% případů matka alespoň o jeden stupeň vyšší vzdělání neţ otec. Otázka č. 6: Počet sourozenců Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

0

6,7%

6,7%

6,7%

1

40%

40%

6,7%

2

33,3%

16,7%

6,7%

3 a více

20%

36,6%

80%

Tabulka 6: Počet sourozenců

Otázka č. 7 zjišťovala majetkové poměry rodičů, konkrétně bytové poměry. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

70%

43,3%

40%

vlastní byt

23,3%

20%

13,3%

pronajatý byt

6,7%

36,7%

40%

0%

0%

6,7%

rodinný dům

jiné Tabulka 7: Bytové poměry rodiny

U odpovědi jiné, bylo dotazníkem poţadováno bliţší vysvětlení. Svěřenka výchovného ústavu, která tuto variantu zvolila, uvedla garáţ. 33

Otázka č. 8 byla zaměřena také na materiální stránku rodiny. Respondenti měli zodpovědět, jak často jezdí s rodiči na dovolenou. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

nikdy

23,3%

20%

46,7%

občas

10%

46,7%

26,7%

50%

26,7%

13,3%

16,7%

6,6%

13,3%

(asi tak 1x za 3 roky)

kaţdý rok několikrát za rok Tabulka 8: Frekvence dovolených

Otázky 7 a 8 popisují skutečná fakta, částečně mohou vypovídat o rozdělení peněz mezi obligatorní výdaje na zajištění chodu domácnosti a mezi zábavu. Vypovídací schopnost je samozřejmě omezena. Rodiny mohou mít jiné preference neţ utratit volné finanční prostředky na dovolenou. V otázce č. 9 měli respondenti hodnotit finanční situaci rodiny. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

26,7%

3,4%

26,7%

dobrá

50%

63,3%

46,6%

špatná

20%

23,3%

26,7%

velmi špatná

3,3%

10%

0%

velmi dobrá

Tabulka 9: Finanční situace rodiny

Hodnocení je samozřejmě subjektivní. V jednom případě byla finanční situace povaţována za špatnou, přesto ţe rodina jezdí na dovolenou několikrát za rok a bydlí v rodinném domě. Snahou otázky č. 10 bylo hlouběji proniknout do rodinných vztahů. Kdyţ máme nějaké starosti, obracíme se o pomoc či o radu k osobě, která nám je nejbliţší. Tato otázka zjišťovala, kdo touto osobou pro respondenty je.

34

Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

matka

40%

36,7%

26,7%

otec

6,7%

0%

6,7%

16,7%

26,7%

13,3%

33,3%

33,3%

33,3%

0%

0%

20%

jiný rodinný příslušník kamarádi učitel nebo jiný výchovný poradce

Tabulka 10: Kontaktní osoba v případě osobních problémů

Jeden student III. ročníku gymnázia připsal variantu „za nikým“, jeden ţák I. ročníku SOU „ke svému druhému já“. Povaţuji za poměrně vysoké procento dotazovaných, kteří hledají pomoc u svých kamarádů namísto u své rodiny. Následující tři otázky monitorují volnočasové aktivity. Smysluplné trávení volného času sniţuje tendenci páchat trestnou činnost. V otázce č. 11 měli respondenti doplnit, kolik hodin týdně tráví běţnými činnostmi. Hodnoty v tabulce jsou v hodinách a jsou zprůměrovány. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

na PC

18

12

8

u TV

8

7

6

5

2

1

5

4

1

16

12

43

7

4

5

ve sportovních a zájmových krouţcích přípravou do školy s kamarády pracemi v domácnosti Tabulka 11: Způsob trávení času

35

11,9% na PC

30,5%

u TV ve sportovních a zájmových kroužcích přípravou do školy

27,1%

s kamarády 8,5%

pracemi v domácnosti

13,5%

8,5%

Graf 1: Struktura volnočasových aktivit na gymnáziu

9,7% 29,3%

na PC u TV

29,3%

ve sportovních a zájmových kroužcích přípravou do školy s kamarády 9,7%

pracemi v domácnosti

17,1%

4,9%

Graf 2: Struktura volnočasových aktivit na SOU

7,8%

12,5% 9,3%

na PC

1,6%

u TV

1,6%

ve sportovních a zájmových kroužcích přípravou do školy s kamarády pracemi v domácnosti

67,2%

Graf 3: Struktura volnočasových aktivit na výchovném ústavu

36

Otázka č. 12: Kolik večerů v měsíci strávíte mimo domov, popř. internát? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

26,7%

20%

33,3%

1–2

40%

33,3%

26,7%

3–4

20%

13,4%

0%

13,3%

33,3%

40%

0

5 a více

Tabulka 12: Počet večerů v měsíci strávených mimo domov

V odpovědích u prvních a třetích ročníků nebyl vůbec ţádný rozdíl. Otázka č. 13: Kdyţ jdete ven, do kolika hodin musíte být doma? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

do 20.00 hod.

13,3%

16,7%

26,7%

do 22.00 hod.

23,3%

23,3%

26,7%

do 24.00 hod.

6,7%

10%

13,3%

neomezeně

56,7%

50%

3,3%

Tabulka 13: Čas návratu domů

Předpokládal bych, ţe ţáci prvních ročníků budou muset být doma dříve neţ starší spoluţáci. Ovšem opět nebyl vůbec ţádný rozdíl u odpovědí patnáctiletých a osmnáctiletých respondentů. Další skupina otázek byla zaměřena na osobní postoj respondentů k delikvenci. Měli vyjádřit svůj pohled na dnešní společnost z hlediska páchání kriminality a svůj názor na příčiny delikventního chování. V otázce č. 14 měli za úkol seřadit dle závaţnosti delikty typické pro mládeţ. Jednalo se o: • krádeţ, • sprejerství, • vandalismus, • šikanu, • kouření a alkoholismus, • drogy, • záškoláctví. 37

záškoláctví

kouření a sprejerství alkoholismus

vandalismus

krádeţ

šikana

drogy

Graf 4: Závaţnost deliktů podle ţáků gymnázia

záškoláctví kouření a alkoholismus

sprejerství

vandalismus

šikana

krádeţ

drogy

Graf 5: Závaţnost deliktů podle ţáků SOU

sprejerství

vandalismus

záškoláctví

krádeţ

Graf 6: Závaţnost deliktů podle svěřenek výchovného ústavu

38

šikana

kouření a alkoholismus

drogy

Otázka č. 15: Myslíte si, ţe lidé kradou, protoţe nemají peníze, aby si to mohli koupit? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

ano

0%

30%

60%

ne

20%

3,3%

13,3%

většinou ano

80%

66,7%

46,7%

Tabulka 14: Nedostatek peněz jako příčina krádeţí

V otázce č. 16 měli dotazovaní vybrat, jaké jsou podle nich příčiny páchání kriminality. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

špatný vzor v rodině špatné rodinné zázemí nedostatek pozornosti rodičů

17,7%

17,2%

17,1%

13,7%

15,1%

14,6%

11,3%

6,4%

14,6%

nedostatek peněz

16,1%

15,1%

12,2%

nuda a špatné vyuţití volného času

9,7%

10,8%

9,8%

špatní kamarádi

14,5%

24,7%

19,5%

nálepka darebáka

2,4%

1,1%

0%

snaha odlišovat se

8,9%

3,2%

9,8%

příleţitost

5,7%

6,4%

2,4%

Tabulka 15: Příčiny páchání kriminality

39

25,0%

Gymnázium SOU

20,0%

Výchovný ústav

15,0% 10,0% 5,0% 0,0% ka bá re da su ka ča o lep éh ná ost se oln t v at ţi ov íl e i tí i čů liš yuţ př d od ro a év ti tn ah os sn špa rn a zo po emí da k nu áz te éz sta nn do di ne ro di né ará at šp kam ěz en ě ní p at in šp ek t od sta v r do r ne vzo ný

at šp

Graf 7: Příčiny páchání kriminality

V otázce č. 17 měli respondenti zvolit variantu, která vystihuje jejich pohled na společnost. Varianty byly čtyři: a) lidé, kteří vedou řádný ţivot, jsou hloupí, protoţe v dnešní době neplatí „S poctivostí nejdál dojdeš“., b) lidé, kteří vedou řádný ţivot, se mají hůře neţ lidé, kteří porušují zákony, c) kaţdý nějak porušuje zákony nebo obecně přijatelná pravidla, d) je lepší vést řádný ţivot, protoţe viník je většinou potrestán. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

varianta a)

11,5%

13,5%

10,5%

varianta b)

23,3%

18,9%

10,5%

varianta c)

41,9%

35,1%

47,4%

varianta d)

23,3%

32,5%

31,6%

Tabulka 16: Pohled na společnost - řádný ţivot versus porušování zákonů

40

Další skupina otázek se věnuje trestům. Otázka č. 18: Znáte někoho, kdo něco provedl (krádeţ, vandalismus, sprejerství atd.) a nebyl za to potrestán? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

ano

33,3%

56,7%

86,6%

ne

26,7%

33,3%

6,7%

40%

10%

6,7%

nebylo to nic závaţného

Tabulka 17: Osobní zkušenosti s nepotrestanými delikty

Otázka č. 19: Myslíte, ţe tresty jsou obecně příliš mírné? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

ano

43,3%

50%

40%

ne

20%

13,3%

20%

36,7%

36,7%

40%

nedokáţu posoudit

Tabulka 18: Subjektivní hodnocení výše trestů

V otázce č. 20 měli respondenti vytvořit hodnotící stupnici; měli seřadit, který trest je pro ně nejhorší. Výběr byl dán ze sedmi variant: • zákaz sledování TV, • zákaz PC, • odebrání mobilu, • domácí vězení, • fyzický trest, • odebrání kapesného, • muset něco udělat (např. pomáhat v domácnosti).

41

muset něco udělat

zákaz sledování TV

odebrání kapesného

odebrání mobilu

zákaz PC

domácí vězení

fyzický trest

Graf 8: Subjektivní hodnocení trestů podle ţáků gymnázia

zákaz sledování TV

muset něco udělat

zákaz PC

odebrání kapesného

domácí vězení

odebrání mobilu

fyzický trest

Graf 9: Subjektivní hodnocení trestů podle ţáků SOU

zákaz sledování TV

zákaz PC

fyzický trest

odebrání mobilu

domácí vězení

Graf 10: Subjektivní hodnocení trestů podle svěřenek výchovného ústavu

42

odebrání kapesného

muset něco udělat

Následující otázky zjišťují osobní zkušenosti s delikty. Otázka č. 21: Kdy jste poprvé pil alkohol?

nikdy před dovršením 15 let po dovršení 15 let

Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

10%

0%

0%

76,7%

80%

93,3%

13,3%

20%

6,7%

Tabulka 19: Věková hranice spojená s prvním poţitím alkoholu

Odpověď nikdy zvolili tři studenti gymnázia, z čehoţ dva ze třetího ročníku. Otázka č. 22: Kdy jste poprvé kouřil cigarety?

nikdy před dovršením 15 let po dovršení 15 let

Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

33,3%

13,3%

0%

46,7%

80%

100%

20%

6,7%

0%

Tabulka 20: Věková hranice spojená s první vykouřenou cigaretou

Jedna chovanka výchovného ústavu doplnila svoji odpověď o věk, ve kterém poprvé kouřila cigarety, a to 9 let. Otázka č. 23: Máte moţnost dostat se k drogám? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

ano

40%

43,3%

80%

ne

26,7%

46,7%

0%

nevím

33,3%

10%

20%

Tabulka 21: Přístup k drogám

Předpokládám, ţe pokud někdo zvolil odpověď nevím, nikdy se o obstarání drog nezajímal.

43

Otázka č. 24 se snaţí zjistit, zda ţáci vědí, na koho se obrátit v případě, ţe by jim někdo ubliţoval a nemuselo by jít pouze o fyzické útoky. Psychické terorizování je pro vývoj jedince stejně nebezpečné. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

ano

93,3%

100%

100%

ne

6,7%

0%

0%

Tabulka 22: Kontaktní osoba v případě týrání

Otázka č. 25 je otázkou otevřenou. Ţáci měli napsat vlastní hodnocení, jak se řeší prohřešky v chování na jejich škole. Mohli uvést také své vlastní návrhy, jakou by podle nich mělo mít řešení podobu, jak by stávající situaci změnili či zlepšili. Reakce by se daly shrnout do několika skupin: a) ţádná odpověď, b) nevím, nedokáţu posoudit, nezajímám se, na škole prohřešky nejsou, c) řešení je dobré, přiměřené, dostatečné, spravedlivé, standardní, d) jiné odpovědi. Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

varianta a)

13,3%

23,3%

13,3%

varianta b)

46,7%

30%

46,7%

varianta c)

26,7%

13,3%

0%

varianta d)

13,3%

30%

40%

Tabulka 23: Způsob řešení prohřešků na konkrétní vzdělávací intituci

Jiné odpovědi: • na gymnáziu: „mírné tresty, důtka podle mě viníka nenapraví“, „věšet za palce u nohou ve sklepení“, „některé tresty by se měly zmírnit, některé zase zvýšit“, „tvrdé fyzické tresty, např. zákaz nošení alkoholu do šaten a ze šaten“ (tuto odpověď napsal student III. ročníku, který uvedl, ţe nikdy v ţivotě nepil alkohol). • na SOU: „aby to zůstalo, tak jak to je“, „nic neřeší, stejnak se nikdy nic nevyřeší“, „mohlo by se to víc řešit“, „řešit podle závažnosti a nejhorší žáky vyloučit, když se neumí chovat“, „podle mě je nejlepší dát tomu dotyčnému po tlamě než mu dát nějakej blbej cár papíru s důtkou!!!!!“, „všechny vyházet 44

a bude klid“, „když se nějaký prohřešek objeví záleží, kdo ho provede, někdo za úplnou hovadinu dostane trojku a za závažnější prohřešek jenom napomenutí“, „celý dnešní prohnilý a zkorumpovaný svět je na ho... Prohřešky se moc neřeší pro ty, co s tím mají něco dělat, je to moc těžké. Teď je to každý sám za sebe s výjimkami.“ (tuto odpověď napsal ţák I. ročníku, který uvedl, ţe se svými starostmi „chodí ke svému druhému já“ a za smysl ţivota napsal „vyšší cíl“). • na výchovném ústavu: „ten, kdo fyzicky napadá nebo týrá dítě, tak natvrdo aspoň dobrých 20 let jít sedět. Nezavírat vařiče, stejně se k drogám dostanem.“,“tresty byly nefér“, „tresty nejsou důležité“, „větší a horší tresty“, „spravedlnost“. Otázka č. 26: Co povaţujete za smysl ţivota? Gymnázium

SOU

Výchovný ústav

učit se

4,3%

7,5%

9,4%

pracovat

8,7%

15,1%

28,1%

19,6%

20,8%

15,6%

bavit se

15,2%

20,8%

18,8%

mít rodinu

34,8%

34%

25%

jiné

17,4%

1,8%

3,1%

vydělat hodně peněz

Tabulka 24: Smysl ţivota

Je úsměvné, ţe největší procento svěřenek výchovného ústavu zvolilo jako smysl ţivota pracovat, i kdyţ za největší trest bylo na této škole povaţováno muset něco udělat. V odpovědi jiné byl dán prostor na doplnění varianty, která nebyla v nabídce. Zaujala mě odpověď jedné studentky prvního ročníku, která uvedla: „dokázat něco důležitého, kvůli čemu budu podstatná (já, nebo moje myšlenky, objevy) pro lidstvo i za řadu let.“ Další odpovědi ţáků: • „neuvažovala jsem nad tím“ (I. ročník gymnázium), • „víra, láska, najít účel, pro který jsem byla stvořena“ (I. ročník gymnázium), 45

• „být šťastný“ (III. ročník gymnázium), • „mít zdravou rodinu“ (III. ročník gymnázium), • „mít rozum na správném místě, nepovyšovat se nad slabšími“ (III. ročník gymnázium), • „vyšší cíl“ (I. ročník SOU), • „mít kamarády“ (výchovný ústav).

35,0%

Gymnázium SOU Výchovný ústav

30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% jiné

mít rodinu

bavit se

vydělat hodně peněz

pracovat

učit se

0,0%

Graf 11: Smysl ţivota

Poslední otázka se týká vize vlastní budoucnosti. Jedná se o otázku s otevřeným koncem. Respondenti měli napsat, kde vidí sami sebe za 20 let. Naprostá většina dotazovaných bez ohledu na instituci, kterou navštěvují, uvedla mít rodinu. Někteří uvedli i více podrobností jako „hodného manžela“, „šťastnou velkou rodinu“, „dvě děti a mít čas se jim věnovat“, „hodné a zdravé děti“. Ruku v ruce s přáním mít rodinu, jich většina uvedla materiální poměry: „dobré zázemí“, „dostatek peněz“, „hezká domácnost“, „luxusní byt“, „dům s bazénem“. Na třetím místě v četnosti odpovědí byla dobrá práce, někdy s dalšími adjektivy, jako např. „práce, která mě bude bavit“, „dobrá práce v kanceláři“, „stálá práce“, „práce na významné pozici“. Někteří mají i jasné představy: „úspěšná, bohatá soudní patoložka“, „dětská lékařka“, „psycholožka“, „veterinář“, „barmanka ve Francii“, 46

„šéfkuchař ve vlastní hospodě“. Řekl bych, ţe většina si uvědomuje, ţe bez práce nebudou mít peníze, protoţe často odpovídali „vydělat hodně peněz“. Další malou skupinkou odpovědí bylo mít hodně přátel a cestovat, především cestovat v rámci zaměstnání. Ostatní odpovědi: „žít spokojeně“, „buď už budu hnít v hrobě anebo budu bojovat v armádě“ (odpověď chlapce, který vidí dnešní svět jako prohnilý a zkorumpovaný, viz výše), „život v zahraničí“, „být zdravý“, „být členem nějakého menšího sportovního klubu“. 26,7% dotazovaných, a to bez ohledu na věk a školu, nemá ţádnou představu a 13,3% se, podle mého názoru, pokusilo o vtip (jejich odpovědi byly „úspěšný kriminálník“, „prezident“, „šejk“ atd.). 1.5 Vyhodnocení hypotéz Hypotéza 1: Studenti gymnázia pocházejí z úplných, méněčlenných, lépe situovaných rodin a jejich rodiče mají většinou vysokoškolské vzdělání. Při tvorbě první hypotézy jsem vycházel ze skutečnosti, ţe neúplné nebo rozpadlé rodiny, vícečlenné rodiny, niţší nebo ţádné vzdělání rodičů a horší materiální situace rodiny jsou prediktory delikventního chování a takové děti budou spíše na výchovném ústavu. Z odpovědí na otázku č. 4 vyplývá, ţe 80% studentů gymnázia pochází z úplné rodiny, kdeţto na SOU se jedná o 50% ţáků a na výchovném ústavu pouze o 33,3% svěřenek. Pátá otázka zaměřená na vzdělání rodičů ukazuje, ţe nejvíce vysokoškolsky vzdělaných rodičů mají studenti gymnázia. Podle odpovědí na šestou otázku 40% respondentů z gymnázia a SOU má jednoho sourozence, kdeţto 80% svěřenek výchovného ústavu pochází z rodin se čtyřmi a více dětmi. Na materiální stránku rodiny byly zaměřeny otázky č. 7 aţ 9. Z odpovědí vyplývá, ţe studenti gymnázia pocházejí z lépe situovaných rodin. Ovšem podle subjektivního hodnocení je finanční situace respondentů z gymnázia a výchovného ústavu velmi podobná. Celkově lze říci, ţe se hypotéza č. 1 potvrdila. 47

Hypotéza 2: Studenti gymnázia zastávají názor, ţe je lépe vést řádný ţivot, kdeţto svěřenky výchovného ústavu jsou k páchání trestné činnosti benevolentnější. Pokud je mladistvému nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova, předpokládá se, ţe se jedná o důsledek delikventního chování, tudíţ ţe bude postoj svěřenek výchovného ústavu k deliktům liberálnější. Z odpovědí k otázce č. 17 vyplývá, ţe o 8,3% více svěřenek výchovného ústavu neţ studentů gymnázia si myslí, ţe je lepší vést řádný ţivot. Hypotéza č. 2 se tedy nepotvrdila. Hypotéza 3: Respondenti, kteří si myslí, ţe je lepší vést řádný ţivot, povaţují tresty za příliš mírné. Pokud si někdo myslí, ţe je lepší vést řádný ţivot neţ porušovat zákony, se musí cítit podveden, kdyţ se kaţdou chvíli dozvídá z večerních zpráv, ţe byl spáchán nějaký zločin a pachatel nebyl nikdy dopaden nebo byl pro nedostatek důkazů propuštěn či dostal nízký trest. Otázka č. 18 dokazuje, ţe dochází k poměrně velkému počtu deliktů, za které nebyl pachatel nikdy potrestán. Pokud vyberu pouze respondenty, kteří zvolili v otázce č. 17 variantu d): „Je lepší vést řádný ţivot, protoţe viník je většinou potrestán“, a vyhodnotím jejich odpověď na otázku č. 19 zaměřenou na jejich názor na stupeň mírnosti trestů, získám tyto výsledky. Myslíte si, ţe tresty jsou obecně příliš mírné? ano

48,3%

ne

17,2%

nedokáţu posoudit

34,5%

Tabulka 25: Stanovisko respondentů, kteří preferují řádný ţivot, na striktnost trestů

Hypotézu č. 3 povaţuji za potvrzenou.

48

2. Doporučení pro pedagogickou teorii a praxi Kriminalita mladistvých nebo také juvenilní delikvence je celosvětový problém, který je pokládán za jeden z nejzávaţnějších sociálně patologických jevů ve společnosti. Protoţe se týká věkové kategorie 15 aţ 18 let, jedná se o problém, jehoţ důsledky pocítíme zejména v budoucnosti. Není tajemstvím, ţe s trendem stoupající agresivity ve společnosti se sniţuje věk, kdy delikventi s trestnou činností začínají. Logicky se společnost následně brání a razantněji proti takovému chování vystupuje. Nic ovšem nelze zobecňovat, ke kaţdému případu by mělo být přistupováno individuálně. Reakcí některých jedinců můţe být určitá forma vzdoru, zatvrzelosti či protestu vůči stanoveným pravidlům. Někdo se jen chce odlišovat nebo zaujmout své vrstevníky, provede něco, co neodpovídá společenským měřítkům a uţ má nálepku kriminálníka, která mu zůstane celý ţivot. A pak se můţeme ptát, kdo udělal chybu. Rodiče, kteří selhali ve výchově; onoho delikventa, který špatně odhadl situaci; společnost, která nedokázala zabránit či dokonce umoţnila páchání kriminality nebo svoji vinu nese škola, která dostatečně výchovně nepůsobila? Podle mého názoru, je ţádoucí, aby všechny úrovně spolu komunikovaly a spolupracovaly, ve větší míře si předávaly svoje zkušenosti a zásadně u kaţdého jednotlivce aplikovaly jedinečný přístup. Protoţe kaţdý jedinec se vyznačuje specifickými osobnostními dimenzemi, které jsou odbornou veřejností povaţovány za prediktory poruch chování. Z tohoto poznatku, by měla vycházet následná diferenciace a volba postupů, které povedou ke korekci neţádoucích vzorců chování. Takových vzorců chování, které jsou z hlediska sociokulturní normy nepřijatelné a sankciované. To, ţe jsem dotazníky nechal vyplnit svěřenkám na výchovném ústavu, byl záměr. V současné době pracuji jako policista, ovšem v budoucnu bych chtěl přejít právě na tento výchovný ústav jako vychovatel. Velmi často se potkávám s dívkami, které zde skončily, protoţe jim byla nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova, ovšem to ještě neznamená, ţe to všechno jsou zlodějky, feťačky a prostitutky, coţ je velmi rozšířený názor. Jsou mezi nimi i dívky, které jsou podle běţných společenských měřítek povaţovány za normální holky. Je jim sice nařízena ústavní výchova, ale výchovný ústav je pro ně něco jako internát. Navštěvují místní střední odborné školy, mají vycházky a rozhodně nepocházejí ze sociálně slabších rodin. Jsou zde případy, kdy dokonce oba rodiče mají 49

vysokou školu, celá rodina jezdí několikrát za rok na dovolenou a samy dívky finanční situaci rodiny povaţují za velmi dobrou. Jistě, musí existovat důvod, proč zde jsou. A právě proto by si měli pedagogové uvědomit, ţe kaţdá osobnost je jedinečná, a tak k nim také přistupovat. Aby se nestalo, ţe místo resocializace dojde k prohlubování propasti mezi delikventem a společností. Například v jednom případě mi bylo zjevné, ţe příčinou přítomnosti na výchovném ústavu byla zpočátku nuda a zatvrzelost, nepochopení vlastní společenské seberealizace a následné experimentování s drogami a nutnost obstarání prostředků na tento nákladný styl ţivota za kaţdou cenu. Jednalo se o inteligentní dívku a moţná by stačilo, kdyby byla její pozornost obrácena správným směrem. Kdyby jen vyuţila své schopnosti jiným a hodnotnějším způsobem, např. ve sportu, a to v takové intenzitě a zatvrzelosti, s kterou dokázala páchat trestnou činnost. Bohuţel nebyl nikdo, kdo by ji nasměroval. Ani rodiče, moţná kvůli nedostatku času, ani učitelé pravděpodobně z nedostatku zájmu. Z mého výzkumu vyplývá, ţe kaţdý třetí respondent, a to bez ohledu na školu, kterou navštěvuje, se nesvěřuje se svými problémy rodičům, ale kamarádům. Pokud správně nefungují rodinné vztahy, měl by tu být pedagog, který by tuto pozici suploval. Měl by si se svými svěřenci vybudovat takový vztah zaloţený na důvěře, aby se na něj mohli kdykoli obrátit a aby také on věděl, jak jim pomoci. Za pozitivní fakt povaţuji, ţe téměř všichni dotazovaní věděli, na koho se obrátit v případě, kdyby jim někdo ubliţoval. Za alarmující bych označil způsob vyuţití času mimo výuku. Zcela nepochopitelným se mi jeví počet hodin, které studenti gymnázia tráví přípravou do školy, tj. v průměru 5 hodin týdně, coţ je ovšem nejvíce oproti 4 hodinám na SOU a zcela skandální 1 hodině na výchovném ústavu. Nedokáţu posoudit, zda dnešní mládeţ je nadprůměrně inteligentní nebo dnešní osnovy nejsou tak obsahově náročné. Z vlastní zkušenosti z hlediska vyuţitelnosti pro ţivot bych do výuky místo biflování definic zařadil více vlastní tvůrčí práce studentů, samostatné projekty, jejichţ výstupem by byl hmatatelný output korespondující s realitou a podněcující zájem o propojení teorie a praxe. Pro eliminaci příleţitostí k delikventní činnosti by bylo vhodné zapojit mládeţ v daleko větší míře do organizovaných mimoškolních aktivit, orientovat jejich energii

50

jiným směrem. Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe mládeţ tráví ve sportovních a zájmových krouţcích v průměru necelé 3 hodiny týdně. Moţnosti dnešní teenagerů jsou zcela jiné, neţ tomu bylo před r. 1989. Dnešní mladá generace nezná nic jiného, moţná pouze z nudného vyprávění rodičů, proto vše, co se jim nabízí, poţadují za samozřejmost. Svůj podíl viny nesou zcela určitě americké seriály, kde všichni jsou krásní a bohatí, a přitom svůj čas tráví pouze zábavou, nakupováním a odpočíváním u bazénu. Takto pokřivená realita můţe mít za následek trpké probuzení do skutečného světa. Mládeţ by měla vědět, jak to skutečně chodí, ţe bez práce prostě nejsou koláče. A aby dostali dobrou práci, musí se toho hodně naučit. Roste konkurence na trhu práce i ze strany cizinců, přicházejících zejména z východu. Z odpovědí na dotazník vyplynulo, ţe mnoho studentů si svoji budoucnost idealizuje. Předpokládají, ţe za 20 let budou mít „luxusní byt“ nebo „dům s bazénem“. Můţe se stát, ţe si budou chtít své sny splnit, ale nebudou schopni vydělat dost peněz, a tak budou mít tendenci obstarat si finanční prostředky za kaţdou cenu, třeba i nelegální cestou. Pouze v jednom případě odpověď zněla velmi realisticky, moţná aţ příliš na 18ti letou dívku: „Vidím se, že budu na plný úvazek někde v továrně a možná budu bydlet někde s přítelem nebo sama někde v podnájmu, žít od výplaty k výplatě.“ Podle mého názoru způsob, jakým lze proti delikvenci bojovat, je maximálně moţně se mládeţi věnovat. Často upřednostňujeme materiální stránku ţivota. Pro nedostatek času odkládáme děti před televizi a počítač a své jednání si omlouváme tím, ţe to děláme přece pro dobro rodiny. Pokud mladý člověk nemá své rodiče nablízku, kdyţ je potřebuje, měl by tuto roli převzít jeho učitel.

51

IV. SHRNUTÍ Moje bakalářská práce na téma: ,,Delikvence mladistvých se zaměřením na prevenci“ je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsem vymezil klíčové pojmy stěţejní pro tuto problematiku, jako např. disociální chování, asociální chování a antisociální chování. Definován je také pojem „mladiství“. Za pomoci odborné literatury jsem popsal, jaké jsou příčiny delikventního chování, zejména na úrovni rodiny. Dále jsem zaměřil na to, jaké jsou nejčastější typy deliktů páchaných mladistvými. Samostatné kapitoly jsou věnovány jednotlivým oblastem prevence a systému trestů. Praktická část se zabývá výzkumem, který byl proveden na třech vzdělávacích institucích ve Velkém Meziříčí. Konkrétně se jednalo o Gymnázium, Střední školu řemesel a sluţeb (zvolil jsem učební obor) a Výchovný ústav. Výzkum byl zpracován na základě dotazníku, který byl zaměřen na pravděpodobné ukazatele (tj. prediktory) budoucího delikventního chování. Výchozí teorií empirické části bylo, zda studenti gymnázia pochází z lépe materiálně i sociálně zajištěných rodin, a tudíţ je jejich pohled na páchání kriminality striktnější neţ u svěřenek výchovného ústavu, kde se předpokládá, ţe budou mít s delikventním chováním osobní zkušenosti a budou tedy k páchání kriminality benevolentnější. Z výsledků výzkumu vyplynulo, ţe studenti gymnázia opravdu pocházejí převáţně z úplných, méněčlenných rodin, vzdělanějších rodičů a jejich finanční situace je spíše dobrá aţ velmi dobrá. Ovšem výzkum nepotvrdil, ţe materiální stránka souvisí s pohledem na delikvenci. Naopak svěřenky výchovného ústavu ve větší míře neţ gymnazisti zastávaly názor, ţe je lepší vést řádný ţivot. Potvrdila se domněnka, ţe respondenti, kteří si myslí, ţe je lepší vést řádný ţivot, by uvítali, kdyby tresty byly tvrdší. Mimo jiné výsledky dotazníků dokazují bohatší zkušenosti svěřenek výchovného ústavu s delikventním chováním, zejména s drogami. Z odpovědí také vyplynulo, ţe na výchovném ústavu téměř všechny dívky vědí o nějakém deliktu, který nebyl potrestán. To je samozřejmě můţe vést k názoru, ţe nepotrestaných přestupků je více neţ těch, za které musí pachatel zaplatit.

52

Závěrem bych se chtěl zmínit o tom, co pro mě vypracování této práce znamenalo. Ve své práci se setkávám s pachateli trestných činů různých věkových kategorií. To samozřejmě ovlivňuje můj pohled na celou veřejnost. Někdy si myslím, ţe dnešní mládeţ se zajímá pouze o nejmodernější typy mobilů a nejnovější hry na počítači, o to, jak se mít dobře, ale nic pro to neudělat. Proto jsem byl příjemně překvapen odpověďmi na poslední dvě otázky, kde měli dotazovaní napsat, co povaţují za smysl ţivota a kde vidí sami sebe za 20 let. V naprosté většině zněla odpověď mít rodinu a dobrou práci, a to bez ohledu na školu, kterou respondenti navštěvují. Tak si říkám, kdyţ většina dnešní mládeţe vidí svoji budoucnost v rodině a práci, není to s námi ještě tak špatné.

53

V. SUMMARY The title of my bachelor thesis is 'Juvenile delinquency aimed at prevention'. It is divided into two parts – a theoretical part and an empirical part. In the theoretical part key terms, such as juvenile, antisocial behaviour, dissocial behaviour, are defined. Based on professional literature, I described causes of delinquent behaviour, mainly at a family level. Then I concentrated on the most typical crimes committed by teenagers. Separated chapters are dedicated to particular fields of the prevention and the system of punishments. The empirical part describes in details a survey which was carried out at three educative facilities in Velké Meziříčí. Namely at Grammar School, Secondary School of Crafts and Services and Educational Institution. The survey was processed on the basis of questionnaire aimed at possible indicators of future delinquent behaviour. The initial hypothesis of the empirical part was a statement that grammar school students come from families with better material and social background and consequently their attitude to criminality will be less indulgent than attitude of wards at Educational Institution who have personal experience with criminality. This basic hypothesis was not proved.

54

VI. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Kniţní zdroje KVAPILOVÁ, Světla. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc : Univerzita Palackého, 2000. 63 s. ISBN 80-7067-669-8. KOHOUTEK, Rudolf. Základy užité psychologie. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3. KOHOUTEK, Rudolf. Poznávání a utváření osobnosti. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2001. 275 s. ISBN 80-7204-200-9. KOHOUTEK, Rudolf. a kol. Základy pedagogické psychologie. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 1996. 184 s. ISBN 80-85867-94-X. KOUDELKOVÁ, Anna. Psychologické otázky delikvence. Praha : Victoria Publishing, 1995. 114 s. ISBN 80-7187-022-6. MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha : Portál, 2003. 344 s. ISBN 80-7178-771-X. MIŇHOVÁ, Jana. Psychopatologie pro právníky. 3. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. 134 s. ISBN 80-86898-70-9. MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 104 s. ISBN 80-210-2511-5. NOVOTNÝ, Petr. Epidemie delikvence. Liberec : Dialog, 2006. 62 s. ISBN 80-8676145-2. NOVOTNÝ, Otto, ZAPLETAL, Josef a kol. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2004. 451 s. ISBN 80-7357-026-2. NOVOTNÝ Otto, ZAPLETAL Josef a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha : ASPI – Wolters Kluwer, 2008. 528 s. ISBN 978-80-7357-377-5. ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže : komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007. 1132 s. ISBN 978-80-7179-375-5. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. VITÁSKOVÁ, Kateřina. Etopedie. Vybrané okruhy etopedické problematiky. Ostrava : Ostravská univerzita, 2005. 68 s. ISBN 80-7368-123-4. 55

ŠVANCAR, Zdeněk, OSMANČÍK, Otakar. Kriminalita mládeže. Praha : Státní tiskárna, 1968. 211 s. ZOUBKOVÁ, Ivana. Kontrola kriminality mládeže. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002. 231 s. ISBN 80-86473-08-2. ZOUBKOVÁ, Ivana, MOULISOVÁ, Marcela. Kriminologie a prevence kriminality. Praha : Armex Publishing, 2004. 146 s. ISBN 80-86795-05-5.

56

Internetové zdroje KOHOUTEK, Rudolf. Dotazník jako výzkumná metoda. [online]. 2010. [cit. 2012-0512]. Dostupné na World Wide Web: . Národní informační centrum pro mládeţ Národního institutu dětí a mládeţe MŠMT. Kriminalita a delikvence – Charakteristika. [online]. 2011. [cit. 2012-05-18]. Dostupné na World Wide Web: . NETÍK, Karel, BLATNÍKOVÁ, Šárka. Predikce vývoje pachatele. [online]. 2008. [cit. 2012-06-21]. Dostupné na World Wide Web: . ISBN 978-80-7338-075-5. ŠPAČKOVÁ, Hana. Snížení trestní odpovědnosti na 14 let. [online]. 2012. [cit. 201207-15]. Dostupné na World Wide Web: . VEČERKA, Kazimír a kol. Sociálně patologické jevy u dětí. [online]. 2000. [cit. 201207-28]. Dostupné na World Wide Web: . ISBN 80-86008-74-6. VEČERKA, Kazimír a kol. Prevence kriminality v teorii a praxi. [online]. 1997. [cit. 2012-08-11]. Dostupné na World Wide Web: <www.tesin.cz/wpcontent/uploads/2011/11/Teorie-prevence-kriminality.doc>. Prevence kriminality. [online]. 2008. [cit. 2012-07-21]. Dostupné na World Wide Web: .

Zákony Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

57

VII. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 - Dotazník DOTAZNÍK Váţený studente, tímto bych Vás rád poţádal o vyplnění formuláře, který bude slouţit pouze pro účely výzkumu. Dotazník je anonymní, takţe při jeho vyplňování nemusíte mít vůbec ţádné obavy. Zakrouţkujte vţdy, prosím, jen jednu odpověď, pokud ovšem není u dané otázky uvedeno jinak. 1. Typ školy, kterou navštěvujete: a) SOU b) SŠ c) jiné 2. Pohlaví: a) muţ b) ţena 3. Věk: a) 15 – 16 let b) 17 – 18 let c) nad 18 let 4. Jsou Vaši rodiče rozvedení: a) ano b) ne c) nikdy se nevzali d) jiné 5. Nejvyšší dosaţené vzdělání rodičů: otec: matka: a) b) c) d)

ZŠ SOU SŠ VŠ

a) ZŠ b) SOU c) SŠ d) VŠ 58

6. Počet sourozenců: a) 0 b) 1 c) 2 d) 3 a více 7. Bydlí rodiče: a) v rodinném domku b) ve vlastním bytě c) v pronajatém bytě d) jiné, uveďte ...................... 8. Jak často jezdíte s rodiči na dovolenou: a) nikdy b) občas (asi tak 1x za 3 roky) c) kaţdý rok d) několikrát za rok 9. Povaţujete finanční situaci Vaší rodiny za: a) b) c) d)

velmi dobrou dobrou špatnou velmi špatnou

10. Kdyţ máte nějaké starosti, za kým chodíte pro pomoc: a) b) c) d) e)

za matkou za otcem za jiným rodinným příslušníkem za kamarády za učitelem nebo jiným výchovným poradcem

11. Doplňte, kolik hodin týdně strávíte: a) na PC ................ b) u TV ................ c) ve sportovních a zájmových krouţcích ................ 59

d) přípravou do školy ................ e) s kamarády ................ f) pracemi v domácnosti ................ 12. Kolik večerů v měsíci strávíte mimo domov, popř. internát: a) 0 b) 1 - 2 c) 3 – 4 d) 5 a více 13. Kdyţ jdete ven, do kolika hodin musíte být doma: a) do 20.00 hod. b) do 22.00 hod. c) do 24.00 hod. d) neomezeně 14. Seřaďte tyto prohřešky dle závaţnosti (použijte stupnici od 1 po 7, kde 1 je nejmenší závažnost a 7 nejvyšší závažnost): a) krádeţ ................ b) sprejerství ................ c) vandalismus ................ d) šikana ................ e) kouření a alkoholismus ................ f) drogy ................ g) záškoláctví ................ 15. Myslíte, ţe lidé kradou, protoţe nemají peníze, aby si to mohli koupit: a) ano b) ne c) většinou ano 16. Co povaţujete za příčiny páchání kriminality (můžete vybrat více odpovědí): a) špatný vzor v rodině 60

b) špatné rodinné zázemí c) nedostatek pozornosti rodičů d) nedostatek peněz e) nuda a špatné vyuţití volného času f) špatní kamarádi g) nálepka darebáka h) snaha odlišovat se i) příleţitost 17. Vyberte variantu, která nejlépe vystihuje Váš pohled na společnost (můžete vybrat více odpovědí): a) lidé, kteří vedou řádný ţivot, jsou hloupí, protoţe v dnešní době neplatí „S poctivostí nejdál dojdeš“ b) lidé, kteří vedou řádný ţivot, se mají hůře neţ lidé, kteří porušují zákony c) kaţdý nějak porušuje zákony nebo obecně přijatelná pravidla d) je lepší vést řádný ţivot, protoţe viník je většinou potrestán 18. Znáte někoho, kdo něco provedl (krádeţ, vandalismus, sprejerství atd.) a nebyl za to potrestán: a) ano b) ne c) nebylo to nic závaţného 19. Myslíte, ţe tresty jsou obecně příliš mírné: a) ano b) ne c) nedokáţu posoudit 20. Který trest by byl pro Vás nejhorší (použijte stupnici od 1 po 7, kde 1 je nejmenší trest a 7 nejhorší trest): a) zákaz sledování TV ................ b) zákaz PC ................ c) odebrání mobilu ................ 61

d) domácí vězení ................ e) fyzický trest ................ f) odebrání kapesného ................ g) muset něco udělat (např. pomáhat v domácnosti) ................ 21. Kdy jste poprvé pil alkohol: a) nikdy b) před dovršením 15 let c) po dovršení 15 let 22. Kdy jste poprvé kouřil cigarety: a) nikdy b) před dovršením 15 let c) po dovršení 15 let 23. Máte moţnost dostat se k drogám: a) ano b) ne c) nevím 24. Víte, na koho se obrátit v případě, ţe Vám bude někdo ubliţovat (ať uţ fyzicky nebo psychicky): a) ano b) ne 25. Jaký je Váš osobní názor na to, jak se ve Vaší škole řeší prohřešky v chování a co byste navrhoval sám: ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... .......................................................................................................................... 62

26. Co povaţujete za smysl ţivota: a) učit se b) pracovat c) vydělat hodně peněz d) bavit se e) mít rodinu f) jiné, uveďte ................... 27. Kde vidíte sám sebe za 20 let (napište několik slov o tom, jak si představujete svoji budoucnost): ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ..................................................

Děkuji za Váš čas a vyplnění tohoto dotazníku Radek Kašpar

63

VIII. SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Mapa regionů s nejvyšší kriminalitou mladistvých (údaje z r. 1998) .......... 24

64

IX. SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Struktura volnočasových aktivit na gymnáziu .................................................... 36 Graf 2: Struktura volnočasových aktivit na SOU ........................................................... 36 Graf 3: Struktura volnočasových aktivit na výchovném ústavu ..................................... 36 Graf 4: Závaţnost deliktů podle ţáků gymnázia ............................................................. 38 Graf 5: Závaţnost deliktů podle ţáků SOU .................................................................... 38 Graf 6: Závaţnost deliktů podle svěřenek výchovného ústavu....................................... 38 Graf 7: Příčiny páchání kriminality ................................................................................ 40 Graf 8: Subjektivní hodnocení trestů podle ţáků gymnázia ........................................... 42 Graf 9: Subjektivní hodnocení trestů podle ţáků SOU ................................................... 42 Graf 10: Subjektivní hodnocení trestů podle svěřenek výchovného ústavu ................... 42 Graf 11: Smysl ţivota ..................................................................................................... 46

65

X. SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Typy deliktů mladistvých v porovnání s celkovým počtem stíhaných osob (údaje z r. 1998) .............................................................................................................. 23 Tabulka 2: Pohlaví respondentů ...................................................................................... 32 Tabulka 3: Věkové rozloţení respondentů ...................................................................... 32 Tabulka 4: Status rodičů ................................................................................................. 32 Tabulka 5: Nejvyšší dosaţené vzdělání rodičů ............................................................... 33 Tabulka 6: Počet sourozenců .......................................................................................... 33 Tabulka 7: Bytové poměry rodiny .................................................................................. 33 Tabulka 8: Frekvence dovolených .................................................................................. 34 Tabulka 9: Finanční situace rodiny ................................................................................. 34 Tabulka 10: Kontaktní osoba v případě osobních problémů .......................................... 35 Tabulka 11: Způsob trávení času .................................................................................... 35 Tabulka 12: Počet večerů v měsíci strávených mimo domov ......................................... 37 Tabulka 13: Čas návratu domů ....................................................................................... 37 Tabulka 14: Nedostatek peněz jako příčina krádeţí ....................................................... 39 Tabulka 15: Příčiny páchání kriminality ......................................................................... 39 Tabulka 16: Pohled na společnost - řádný ţivot versus porušování zákonů ................... 40 Tabulka 17: Osobní zkušenosti s nepotrestanými delikty ............................................... 41 Tabulka 18: Subjektivní hodnocení výše trestů .............................................................. 41 Tabulka 19: Věková hranice spojená s prvním poţitím alkoholu ................................... 43 Tabulka 20: Věková hranice spojená s první vykouřenou cigaretou .............................. 43 Tabulka 21: Přístup k drogám ......................................................................................... 43 Tabulka 22: Kontaktní osoba v případě týrání ................................................................ 44 Tabulka 23: Způsob řešení prohřešků na konkrétní vzdělávací intituci ......................... 44 Tabulka 24: Smysl ţivota ................................................................................................ 45 Tabulka 25: Stanovisko respondentů, kteří preferují řádný ţivot, na striktnost trestů ... 48

66