MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy
Vybrané kulturní akce na Slovácku, se zaměřením na Uherskohradišťsko Bakalářská práce
Brno 2015
Vedoucí práce:
Autor práce:
PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.
Kristýna Kočí
Bibliografický záznam KOČÍ, Kristýna. Vybrané kulturní akce na Slovácku, se zaměřením na Uherskohradišťsko. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy. Vedoucí práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá kulturními akcemi ve Slováckém regionu, především na Uherskohradišťsku. Jedná se o Slavnosti vína a otevřených památek, jízdu králů, hody s právem, dožínky a dětský folklórní festival Kunovské léto. Zkoumá průběh, přípravy a program jednotlivých slavností. Práce je rozdělena na sedm kapitol, přičemž součástí jsou také rozhovory a vyprávění s účastníky akcí.
Annotation This bachelor work deals with cultural events in Slovácký region, especially around Uherské Hradiště. It is focused on Slovácko wine festival and open monuments days, the ride of the kings, the Feast, the Harvest festival and International Children’s Folklore Festival called “Kunovské léto”. It researches progress, preparations and program of each festival. My work is divided into seven chapters and contains interviews and story-telling with participants of events.
Klíčová slova Kulturní akce, folklór, lidové tradice, kroj
Keywords Cultural events, folklore, folk tradition, national costume
PROHLÁŠENÍ „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Horním Němčí dne 27. března 2015
Kristýna Kočí …………………. podpis
PODĚKOVÁNÍ
Chtěla bych poděkovat PhDr. R. Rybářovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce. Za rady, ochotu a čas, který mi po celou dobu věnoval. Děkuji také všem, kteří mi byli ochotni poskytnout rozhovory o dané problematice. A nesmím opomenout ani poděkování celé mé rodině za podporu.
Obsah Úvod............................................................................................................................. 1 1 Charakteristika oblasti................................................................................................ 2 1.1Vymezení Slovácka .............................................................................................. 2 1.1.1Etnografické dělení Slovácka......................................................................... 2 1.1.2 Turistické dělení Slovácka ............................................................................ 3 1.2 Vymezení Uherskohradišťska .............................................................................. 5 2 Kroj a jeho funkce...................................................................................................... 7 2.1 Historický vývoj kroje......................................................................................... 7 2.2 Mužský kroj ........................................................................................................ 8 2.3 Ženský kroj ....................................................................................................... 10 2.4 Rozdělení krojů na Slovácku: ............................................................................ 11 3 Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště.............................. 13 3.1 Sobota – den první ............................................................................................ 13 3.2 Neděle – den druhý ........................................................................................... 15 3.3 Putování Vinohradskou ulicí.............................................................................. 15 4 Kunovské léto .......................................................................................................... 17 5 Hody s právem......................................................................................................... 18 5.1 Přípravy na hody ............................................................................................... 19 5.1.1 Příprava obcí .............................................................................................. 19 5.1.2 Příprava v rodině ........................................................................................ 19 5.1.3 Taneční a hudební příprava ......................................................................... 20 5.2 Máj o hodech .................................................................................................... 20 5.3 Stárek a Stárka .................................................................................................. 20 5.3.1 Práva a povinnosti stárků............................................................................ 21 5.3.2 Hodoví obřadníci........................................................................................ 21 5.4 Hodové právo.................................................................................................... 21 5.5 Hodový průvod ................................................................................................. 22 5.5.1 Hodové říkání............................................................................................. 23 5.6 Hodová zábava.................................................................................................. 24 5.6.1 Vodění pod právo........................................................................................ 24 5.7 Obchůzky na druhý den..................................................................................... 24 5.8 Dozvuky hodů................................................................................................... 25 5.9 Rozhovor se stárkem ......................................................................................... 25 5.10 Rozhovor se stárkou ........................................................................................ 27
6 Jízda králů................................................................................................................ 30 6.1 Historie jízdy králů............................................................................................ 30 6.2 Král a jeho družina ............................................................................................ 32 6.3 Vyvolávky ......................................................................................................... 33 6.4 Jízda králů v Kunovicích ................................................................................... 33 6.4.1 Kunovické vyvolávky – žádání o krále ....................................................... 34 6.4.2 Kunovická královská koruna ...................................................................... 35 6.5 Hlucká jízda králů ............................................................................................. 36 6.5.1 Dolňácké slavnosti písní a tanců ................................................................. 36 6.5.2 Hlucké vyvolávky – žádání o povolení starosty .......................................... 37 6.6 Jízda králů Vlčnov............................................................................................. 37 6.6.1 Vyvolávky z Vlčnova.................................................................................. 39 6.6.2 Uprkova jízda králů .................................................................................... 40 6.6.3 Společnost jízdy králů ................................................................................ 40 6.6.4 Rozhovor s jezdcem jízdy králů ve Vlčnově ............................................... 41 6.7 Společné setkání jízdy králů .............................................................................. 44 6.8 Zápis jízdy králů na seznam UNESCO .............................................................. 45 7 Dožínky ................................................................................................................... 46 7.1 Dožínky v Horním Němčí ................................................................................. 46 7.1.1 Rozhovor s paní Richtrovou ....................................................................... 48 Závěr .......................................................................................................................... 50 Použitá literatura......................................................................................................... 52 Elektronické zdroje ..................................................................................................... 54 Seznam obrázků.......................................................................................................... 56 Seznam respondentů ................................................................................................... 57
Úvod Kulturní akce jsou nedílnou součástí života lidí na Slovácku. Od nepaměti se zdejší obyvatelé snaží o zachování lidových tradic a usilují o jejich předávání z generace na generaci. I přes dnešní moderní dobu se v jejich domácnostech běžně vyskytují kroje, které dotváří jedinečnou atmosféru slovácké kultury. Lidé jsou na všechny tyto zvyky, obyčeje velmi pyšní a hrdě se k nim hlásí. Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila „Vybrané kulturní akce na Slovácku, se zaměřením na Uherskohradišťsko“, a to hned z několika důvodů. Sama jsem se v této oblasti narodila a vyrůstala. Od dětství jsem byla vedená ke slováckému folklóru, a proto je mi tato oblast velmi blízká. Několik let jsem byla členkou folklórního souboru a většiny akcí, na které se ve své práci zaměřím, jsem se přímo účastnila. Je to pro mě srdeční záležitost, a z toho důvodu jsem se rozhodla zabývat se právě touto problematikou. Oblast Slovácka je poměrně rozsáhlá, a proto jsem se zaměřila více na část Uherskohradišťska. Je mi nejbližší a také si myslím, že z hlediska kulturního, nejbohatší. Ve své práci se budu věnovat Slováckým slavnostem vína a otevřených památek v Uherském hradišti, jízdě králů a hodům s právem, které jsou typické právě pro oblast Uherskohradišťska. Zaměřím se také na dětský folklórní festival Kunovské léto a na dožínky, které se tradičně konají v řadě obcí. A protože je kroj nedílnou součástí slovácké kultury, nesmím opomenout ani kapitolu, věnovanou tomuto lidovému oděvu.
Cílem je vytvořit přehled nejzajímavějších akcí konaných na území Uherskohradišťska. Přiblížit jejich přípravu, která je stejně důležitá jako samotný průběh. Zabývat se budu také účastníky, bez kterých by akce nebyly možné. A v neposlední řadě se pokusím zjistit, kam až sahají jejich počátky konání. Součástí práce budou také rozhovory s lidmi, kteří se o slovácký folklór zajímají a byli přímými účastníky jednotlivých akcí. Podělí se o své pocity, myšlenky a slavnosti nám ještě více přiblíží. Předpokládám, že zpracování tohoto tématu mi odkryje spoustu nových a užitečných informací, které budu moci nějak zúročit.
1
1 Charakteristika oblasti 1.1Vymezení Slovácka Není úplně jednoduché vymezit geograficky oblast Slovácka. Přesto se většina odborníků shoduje na tom, že severní a severozápadní hranice se rozprostírá podél pohoří Chřibů a Ždánického lesa. Zbývající hranice tvoří v severovýchodní části Slovácka spojnice mezi Chřiby a Bílými Karpatami a v jihozápadní části spojnice Ždánického lesa a hranice s Rakouskem, případně řekou Dyjí. Přirozenou osu Slovácka tvoří řeka Morava.1 Slovácko přitahuje turisty z celého světa až pozoruhodnou silou. Kromě unikátních památek je to oblast s řadou staveb lidové architektury a archeologických nalezišť. Návštěvníci tak mohou obdivovat noblesní zámky v Buchlovicích, v Miloticích a zároveň mají možnost se seznámit s více jak 60 objekty lidové architektury ve strážnickém skanzenu. Mezi další turisticky zajímavé objekty, především pro historiky, patří hrad Buchlov, památník Velké Moravy, archeoskanzen Modrá apod. Slovácko samozřejmě nabízí i další možnosti jakými je Baťův kanál, po kterém se můžeme projet na člunu, hausbótu nebo na výletní lodi. Na své si přijdou i milovníci přírody.2 Podél česko-slovenské hranice se rozprostírá chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Za zmínku stojí také přírodní park Chřiby, jehož nejvyšším vrcholem je Brdo a turisté se mohou pokochat výhledem na okolí ze stejnojmenné rozhledny. Nesmíme opomenout ani biosférickou rezervaci UNESCO Dolní Morava, kde je řada národních přírodních rezervací, přírodních památek nebo parků.3
1.1.1Etnografické dělení Slovácka Hranice Slovácka vycházejí především z krojových a dialektických hledisek. A právě podle těchto kritérii došlo k rozdělení na několik podoblastí. Na severu a severovýchodě se rozléhá několik obcí, které nesou označení Moravské Kopanice a Horňácko. Protikladem Horňácka je oblast Pomoraví, kde se ujal název Dolňácko. Na jihu Slovácka najdeme Podluží. A oblast od Hustopečí po Ždánice nazýváme Hanácké Slovácko. Etnografické hranice však nemůžeme brát jako zcela přesné, protože
1
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 11 2 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 7 3 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 18-19
2
v průběhu vývoje docházelo ke vzájemnému prolínání krojových a dialektických prvků jednotlivých oblastí. Proto jsou někdy považovány Hanácké Slovácko a také Luhačovické Zálesí za přechodné oblasti. 4
1.1.2 Turistické dělení Slovácka Kromě etnografického dělení Slovácka existuje ještě turistické členění, které je následující:
Uherskohradišťsko Centrem oblasti je město Uherské Hradiště, které bylo založeno Přemyslem Otakarem II. ve 13. století. Ať zavítáte na Uherskohradišťsko v kteroukoli roční dobu, neustále se tam něco děje. V únoru a březnu probíhá fašank – festival masopustních tradic ve Strání, ale i v řadě dalších obcí. V květnu je zase možnost navštívit jízdu králů, v červnu se koná dětský folklórní festival Kunovské léto a Mezinárodní folklorní festival Strážnice. Červenec se nese v duchu Dolňáckých slavností v Hluku, Kopaničářských slavností ve Starém Hrozenkově a Slavností bratrství Čechů a Slováků na Velké Javořině. Největší událostí roku jsou v září Slovácké slavnosti vína a otevřených památek v Uherském Hradišti. 5 Z historických památek je třeba vyzvednout barokní Zámek Buchlovice, hrad Buchlov nebo Velehrad s Bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. A nesmíme opomenout ani Lázně Leopoldov, které vznikly už v polovině 19. století a jsou velkým lákadlem pro turisty. 6
Uherskobrodsko Jak již název napovídá, dominantní je královské město Uherský Brod. Právě v této oblasti se narodil Jan Ámos Komenský, proto můžeme v Uherském Brodě navštívit jeho muzeum. Kromě toho návštěvníky jistě zaujme nejstarší kostel Mistra Jana Husa ze 14. století nebo barokně přestavěná městská radnice. Celkově se Uherskobrodsko může pyšnit krásnou přírodou, kterou představují hlavně Bílé Karpaty. Oblast ale nenabízí jen procházky v přírodě. Stejně jako všechna místa na Slovácku i Uherskobrodsko udržuje folklórní a lidové tradice a zvyky, které každoročně lákají spoustu turistů. Z historických památek stojí určitě za zmínku ještě novogotický zámek 4
JANČÁŘ, Josef. Proměny Slovácka. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. ISBN 987-8087262-48-4. s. 17-18 5 Folklór a lidové tradice. SLOVÁCKO Úplný průvodce regionem [online]. 2008 [cit. 2015-02-25]. Dostupné z: http://www.slovacko.cz/lokalita/6487/cms/12605/ 6 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 20-35
3
Nový Světlov, který pochází z 15. století a najdeme jej ve městě Bojkovice.7
Veselsko a Ostrožsko Jedná se o oblast, kde je doposud stále silná tradice v pěstování vína a rozvíjení lidových řemesel. Velmi významnou roli hraje pro zdejší obyvatele náboženství, což dokazují každoroční poutě na Antonínském kopci, kde stojí kostel sv. Antonínka, a které přilákají až tisícovky poutníků. Ostrožsko se může pochlubit lázeňstvím přímo v Ostrožské Nové Vsi, jehož počátky sahají až do počátku 20. století, kdy byl prokázán léčebný účinek zdejších pramenů. Co se kulturního vyžití týká, tak je návštěvníkům k dispozici Baťův kanál nebo jezera v již zmíněné Ostrožské Nové Vsi.8
Kyjovsko I tady je velice silné pouto mezi vinařstvím a folklórem, což je hlavní dominanta celé oblasti. Kromě vína a tance nabízí Kyjovsko dobré podmínky pro cykloturistiku i pěší turistiku, takže zaujme hlavně milovníky sportu. Přírodní bohatství nabízí především Chřiby nebo Ždánický les. A pokud někoho neláká ani sport, ani folklór a víno nebo příroda, může si zajít na prohlídku zámku Milotice, který se nachází ve stejnojmenné obci. 9
Strážnicko Jedná se o oblast, která zaujme především svým přírodním bohatstvím. Kromě Bílých Karpat můžou návštěvníci zavítat i do Strážnického Pomoraví nebo do přírodní rezervace Čertoryje, kde je k vidění hned několik druhů orchidejí. Strážnicko je proslulé svým Mezinárodním folklórním festivalem, kde je zase samozřejmostí víno, tanec a zpěv.10
Podluží a Hodonín Kromě klasického přírodního bohatství, vína a folklóru je zde i řada historických památek. Pozornost si zaslouží především Národní kulturní památka Slovanské hradiště Mikulčice, což je unikátní archeologické naleziště. K významným městům této oblasti 7
Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 39-42 8 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 45 9 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 52-57 10 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 62-64
4
patří kromě Hodonína i Břeclav, kde se nachází další Slovanské hradisko Pohansko. A milovníky vína určitě zaujme obec Mutěnice, kde se nachází obdivuhodných pět set vinných sklepů. 11
Lednicko-valtická areál a Pálava Jedná se o oblast se dvěma centry – Lednice a Valtice, která je proslulá především svými zámky, zámečky, pavilony i vyhlídkami. Lednicko-valtický areál je pro svou jedinečnost na seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. Naopak Pálava je oblast především vína. Je to nejsušší a nejteplejší místo v České republice, a právě proto se zde vínu tak daří. Mezi nejvýznamnější události roku patří určitě Pálavské vinobraní. 12
Hustopečsko a Kloboucko Ani poslední oblast Slovácka se nijak zásadně neliší od zbývajících. Zase je zde obdivuhodná příroda, velmi dobré víno a silná tradice k folklóru. Mezi vinařské dominanty patří určitě město Velké Pavlovice a Velké Bílovice. Nechybí ani řada vinařských stezek, cyklostezek nebo rozhleden.13
1.2 Vymezení Uherskohradišťska Uherskohradišťsko a přímo jeho metropole Uherské Hradiště je považováno za srdce Moravského Slovácka, kde jsou kulturní tradice asi nejsilnější v celé naší republice. Do oblasti Uherskohradišťska můžeme zařadit hned tři z šesti podoblastí Slovácka, a to Horňácko (kolem Velké nad Veličkou), Dolňácko (v okolí Uherského Hradiště a Uherského Brodu) a Moravské Kopanice (okolí starého Hrozenkova). 14 Zeměpisně leží Uherskohradišťsko při jihovýchodní hranici České republiky se Slovenskem, na jihu Zlínského kraje, do kterého patří spolu s Kroměřížskem, Vsetínskem a Zlínskem. Podle údajů, které máme k dispozici z roku 2008, má rozlohu přibližně 990 km² a žije zde kolem 145 000 obyvatel. Součástí regionu je 78 obcí. 15
11
Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 67-75 12 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 76-80 13 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 84-90 14 DAVID Petr, DOBROVOLNÁ Věra, SOUKUP Vladimír. Slovácko – Uherskohradišťsko. Praha: S a D, 2006. ISBN 80-86899-98-5. s. 8 15 Uherskohradišťsko. Turistický průvodce po ČR – Trasovník [online]. 2000 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://trasovnik.cz/k_zlin/uhhrad/uhhrad.asp
5
Obrázek 1: Mapa Uherskohradišťska [http://www.trasovnik.cz/k_zlin/uhhrad/uhhrad.asp] „Horopisně náleží celé území do soustavy Západní Karpaty. Nejníže položená část při řece Moravě je součástí celku Dolnomoravský úval, podcelku Dyjsko-moravská niva. Nejvyšší oblast při moravsko-slovenské hranici tvoří celek Bílé Karpaty, o nějž se dělíme se Slováky, konkrétně podcelky Javořická a Lopenická hornatina, oddělená Straňanskou kotlinou. Mezi nimi leží plošně nejrozsáhlejší Hlucká pahorkatina, podcelek Vizovické vrchoviny.“16
16
DAVID Petr, DOBROVOLNÁ Věra, SOUKUP Vladimír. Slovácko – Uherskohradišťsko. Praha: S a D, 2006. ISBN 80-86899-98-5. s. 8
6
2 Kroj a jeho funkce Ve 21. století se lidé na Slovácku denně oblékají do šatů, obleků, bot a dalších součástí oděvu, které mají především praktickou a estetickou funkci. Nerozlišujeme oblečení vesnické a městské, všední a sváteční, sportovní a příležitostné jako tomu bylo dříve. Kroj se už v kategorii všedního oblečení nevyskytuje. Denně kroj na Slovácku už obléká jen malé procento žen, více na neděli a svátky, které mají více než sedmdesát pět let. Mladší generace oblékají sváteční kroj spíše ojediněle, hlavně děti k prvnímu svatému přijímání nebo k biřmování, někdy dívky nebo chlapci ke svatbě. V dnešní době má kroj funkci především reprezentativní a estetickou. Praktická funkce (chránit tělo) vymizela z toho důvodu, že přicházely postupně nové materiály – umělé tkaniny a těžké brokáty u ženského kroje. Dřívější přední sukně byly vyráběny ze splývavých vlněných, kašmírových a atlasových látek. Pozdější materiály zapříčinily, že se pod horní sukně začaly přidávat silně naškrobené spodnice, což bylo velmi nepraktické, a také proto nemohly kroje i nadále sloužit k praktickému účelu.17
2.1 Historický vývoj kroje Nedílnou součástí kulturních akcí na Uherskohradišťsku je typický lidový oděv neboli kroj. Zdobení kroje bylo závislé na krajině, ve které lidé žili. Obyvatelé úrodných nížinných oblastí měli většinou bohatší a přepychovější oděv, zatímco v neúrodných horských oblastech byl kroj jednodušší a méně zdobený. Doklady o kroji na tomto území máme od 17. století. Na robotu oblékali všichni obyvatelé stejné oblečení, ale v neděli do kostela, na zábavy a jiné akce si brávali kroje své farnosti, a právě hranice farností jsou shodné s hranicemi krojovými. Oděv v minulosti vznikal především z praktických důvodů a měnil se kvůli životním potřebám, ale také v důsledku módních vlivů a historických slohů, které pronikaly na naše území. Co se týká vývoje samotného kroje na Uherskohradišťsku, tak prošel čtyřmi stádii: 1. Druhá polovina 18. století – vznikají nové farnosti, a tak dochází k větší diferenciaci krojů, každá farnost má vlastní typ kroje. Jednotlivé části kroje jsou pevné a sloužily lidem po celý život. Obuv byla jednoduchá, spíše praktická.
17
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 34-35
7
2. Počátek 19. století – vrcholící rokem 1848, kdy dochází k dalšímu rozlišování krojů v důsledku zrušení poddanství. Lidé se snaží upozornit prostřednictvím krojů na svoji nezávislost. A také už šití kroje není záležitost domácí, ale začínají je zhotovovat krejčí, švadleny, vyšívačky apod. Oděv se rozlišuje na všední, sváteční a obřadní a projevuje se v něm i sociální postavení obyvatel. 3. Přelom 19. a 20. století – zejména po první světové válce dochází k úpadku kroje. Lidé se stěhují ze zemědělských oblastí do měst a přizpůsobují tomu i svůj oděv. 4. Období po druhé světové válce – kroj už není běžným oblečením, využívá se jen při slavnostních příležitostech. Samotný vývoj kroje ustanul, nové kousky jsou pouze replikami starších kousků.18
2.2 Mužský kroj Košile Již od konce 19. století měla sváteční košile, nazývaná také vyšívanica, dudovica, baňatá, dnešní střih. Rukávy má baňaté, řasnaté a v zápěstí zúžené. Nejmladší typ sváteční košile je tzv. sámečková košile, která je plátěná, s úzkými rukávy s manžetou a přeloženým límečkem. Název je odvozen od sámečků, které zdobily přednici. Dále je košile zdobena čtyřdílnou soupravou vyšívání, a to na límci, náramenicích (dva kusy) a přednici, které se na košili přišívalo.19
Kalhoty Nohavice na Uherskohradišťsku jsou šité z tmavomodrého až černého sukna s bohatou šňůrečkovou výzdobou. Mají vpředu úzký, postupně se rozšiřující, punt se spojovacím švem řemenu. Nezbytným doplňkem je řemen, který se protahuje puntem a omotává se dvakrát až třikrát okolo boků. Řemen je dlouhý dva až dva a půl metru a je vybíjený kovovými kroužky. Spona je většinou mosazná, jednoduchá. Do puntu se kromě řemene zastrkuje i zdobený kapesník, na kterém jsou různé ornamenty. Jednoduché kalhoty, šité z bavlněného plátna, se nazývají třaslavice.20
18
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 15-17 19 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 63-65 20 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 67-68
8
Zástěra K již zmíněným třaslavicím se do pasu uvazuje úzká plátěná zástěra tzv. slimákovica, franclovica, která sahá téměř po kotníky. Zástěra je většinou ručně potištěná, a to ve spodní polovině, přičemž natisknuté ornamenty ženy ručně vyšívaly barevnou vlnou. Existují však i zástěry bez potisku, pouze vyšívané. V pase je zřasena do límce, na který je našita stuha – tráčky, kterými se zástěra uvazuje v pase.21
Kordula Kordula neboli vestička patří k nejzdobnějším částem kroje. Je vyrobena z tmavě modrého sukna, stejně jako nohavice. Nejčastěji zdobená šňůrečkováním a řadou malých měděných knoflíčků. Nechybí ani barevné lemování korduly, někdy doplněné střapečky pod límcem. Knoflíčky se vyskytují především na pravé straně, ale málokdy se zapínají, a to z důvodu, aby vyniklo vyšívání na košili. 22
Lajbl Dříve se užíval v chladnějším počasí přes kordulu. Jedná se o krátký kabátek sahající do pasu, zhotovený ze žlutobílého vlněného flanelu nebo sukna. Nosil se většinou pouze k nohavicím, k třaslavicím se neoblékal. Konce rukávů jsou ohrnuty, a to proto, aby jej mohli oblékat i menší muži. 23
Pokrývka hlavy a Boty Nedílnou součástí kroje jsou i klobouky nebo čepice různých tvarů. Nejčastěji zdobené kosírkem a vonicí. Co se týká obuvi, tak dřívější čižmy byly nahrazeny vysokými holínkovými botami na nízkém podpatku.24
21
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 68-69 22 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 71-74 23 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 82-88 24 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 68-69
9
2.3 Ženský kroj Rubáč Základem spodního oděvu byl od pradávna rubáč. Jedná se o košili z jemného bavlněného plátna, zavěšenou na ramínka. Dříve zastával funkci spodního i nočního prádla a běžně si jej ženy oblékaly pod kroj. V současnosti se rubáč už spíše nevyužívá.25
Spodní sukně Spodnice jsou bílé barvy, plátěné a hustě řasené v pase. Bývají ozdobeny sámky a na okraji strojovou bílou krajkou. Uvazují se kolem pasu od nejkratší po nejdelší spodničku.26
Zadní sukně Zadní sukně neboli šorec je vyrobena z jemného černého klotu nebo radiklotu. Uvazuje se přes spodnice zezadu, je velmi hustě vrapená a v horní části zdobená výšivkou. Na bocích je šorec překrýván konci fěrtůšku, takže můžeme vidět jen jeho menší část. Uvazuje se v pase pomocí trháčků z téže černé látky. 27 Přední sukně – fěrtůšek Dříve se nosily fěrtůšky spíše světlejších barev, ale pestrý turecký šátek zapříčinil, že se do popředí dostávají sukně vlněné, kašmírové v tmavších barvách, květované pestrých barev, později atlasové. Na fěrtůšek se uvazují tráčky, hedvábné stuhy nebo kaničky, které dosahují až po dolní okraj fěrtůšku.28
Rukávce Jsou vyrobeny z jemného škrobeného šifonu a skládají se ze stánků a rukávců s kadrlemi (volánky), vyšívanými náramky, náprsenkou a obojkem. Vrapení rukávců se u jednotlivých oblastí značně liší. Někde se rukávce uvazují nad lokty užší brokátovou nebo taftovou stužkou na mašle. Stejné výšivky jsou po dvou kusech na nárameníku, na límci a na dvou přednicích. V některých obcích se však nenosí vyšívání na dvou 25
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 123 26 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 124 27 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 125 28 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 129-135
10
přednicích, ale oboje vyšívání bylo olemováno krajkou a je obyčejně vsouváno do výstřihu kordulky. 29
Kordulka Stejně jako u mužského kroje se jedná o vestičku, která je střižena ze dvou přednic a zádového dílu, který je ukončen varhánkami. Kordulka se zapíná na tři zdobené knoflíčky, přišité těsně za sebou. U krku je otevřená, aby bylo vidět bohaté vyšívání. Přednice jsou po obou stranách zdobeny stuhami a vyšíváním, které se vyskytuje i na straně zadní. 30 Velmi důležitou součástí kroje je i turecký šátek. Jednotlivé krojové oblasti mají svůj specifický způsob vázání. Šátky mají čtvercový tvar, obvykle 150x150 cm a základní barvou je červená, přičemž potisk je různobarevný. 31 Někdy je turecký šátek označován jako turčák. 32
Obuv Na přelomu století 19. a 20. se místo čižem začaly nosit vysoké šněrovací boty, které sahají do půlky lýtek. Celé boty jsou na šněrování na 18 až 20 párů černých háčků, které jsou hustě našity po obou stranách boty. Mezeru vyplňuje dlouhý černý jazyk. Původně se šily tyto boty na jedno kopyto, takže se mohly vzájemně zaměňovat pravá za levou a naopak. Šily se výhradně ručně a v současné době se používají jen na slavnostní příležitosti, jinak jsou nahrazovány polobotkami. 33
2.4 Rozdělení krojů na Slovácku: ·
dolské nebo také dolácké, kde se rozeznává kroj uhersko-hradištský, kunovický, uhersko-ostrožský, veselský, strážnický a rohatecký
·
břeclavsko-hodonínské, neboli podlužácké, můžeme dále dělit na jihokyjovský, mutěnicko-hovoranský, podlužácký či břeclavský
·
uhersko-brodské
(zálešácké),
kde
rozlišujeme
29
kroje
uhersko-brodské,
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 139-140 30 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 143-146 31 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 159-160 32 Slovácké kateřinské hody s právem: Huštěnovice 1923-2003. Velehrad: Ottobre 12, 2003. ISBN 8086528-29-4. s. 11 33 TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9. s. 168-169
11
hradčovské, vlčnovské, nivnické, bánovské, straňanské a březovské ·
horňácké, kam patří typ veleckých krojů
·
kopaničářské, kde je pouze starohrozenkovský kroj
·
podhorácké, mezi něž řadíme kroje kyjovské, vracovské, osvětimanskodomanínské, buchlovské, žeravské a bohuslavické
·
valašsko-slovácké kroje dále dělené na luhačovicko-pozlovský a slavickobojkovský typ
·
hanácko-slovácké, a ty rozdělujeme na severní a jižní
Na Uherskohradišťsku se můžeme setkat především s kroji dolskými, uherskobrodskými, horňáckými a kopaničářskými. 34
34
BARAN, Ludvík, STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové kroje Slovácka. Praha: Pressofoto, 1985. s. 4
12
3 Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště Slovácko je oblastí vína a vinařství. O tom svědčí také fakt, že osm z deseti moravských vinařských oblastí je právě na Slovácku, pouze Znojemská a Brněnská nejsou jeho součástí. Slovácké slavností vína a otevřených památek jsou jednou z nejvýznamnějších akcí v metropoli a srdci Slovácka, v Uherském Hradišti. 35
První slavnosti proběhli v roce 2003 a navázali tím na prvorepublikovou uherskohradišťskou tradici národopisných výstav. Jedná se o přehlídku kulturního dědictví regionu, která je bezesporu jednou z nejvýznamnějších akcí svého druhu. Pod odbornou garancí Klubu kultury Uherské Hradiště ji spolupořádají mikroregiony Staroměstsko, Ostrožsko, Východní Slovácko, Dolní Poolšaví, Za Moravú, Bílé Karpaty a Buchlov. A do programu se zapojuje téměř sto měst a obcí z okolí. Nesmíme opomenout ani další partnerská zahraniční města jako jsou Bridgewater, Skalica či Krosno.36 Organizátorům se podařilo vytvořit nezapomenutelnou atmosféru, ve které vynikají vinařské tradice, pestrost slováckých krojů, šikovnost lidových řemeslníků i velké množství muzikantů, zpěváků a tanečníků. Unikátní na této dvoudenní akci je její ryze nekomerční ráz. Všechny programy mohou lidé navštívit zcela zdarma.37 Jedním z klíčových faktorů úspěšnosti akce je správná volba termínu – druhý víkend v září. Propojení folklórních slavností a Dnů evropského dědictví umožňuje návštěvníkům vnímat krásy historických památek slovácké metropole v obklopení slováckého folklóru, který podtrhuje celkový prožitek.38
3.1 Sobota – den první První den slavností začíná symbolicky ve Vinohradské ulici v Mařaticích, což je centrum místního vinařství a vinařské kultury. Právě tady se od ranních hodin scházejí 35
Mikroregiony. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek [online]. 2013 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://www.slavnostivinauh.cz/mikroregiony 36 O akci. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek [online]. 2013 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://www.slavnostivinauh.cz/o-akci 37 DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-254-7930-8. s. 13 38 DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-254-7930-8. s. 15
13
účastníci velkolepého krojového průvodu. Zajímavostí je, že při prvním ročníku v roce 2003 se zúčastnili průvodu krojovaní zástupci pouze 24 obcí, zatímco poslední roky je jejich počet více než dvojnásobný. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek se dokonce zapsaly do České knihy rekordů. Do slavnostního průvodu se v roce 2008 zapojilo 4153 krojovaných, což jen potvrzuje velkolepost akce. V čele průvodu jedou vždy dva krojovaní na koni s praporem Slováckých slavností vína a otevřených památek a tzv. bakchův vůz, který veze velký hrozen vinné révy jako symbol. Účastníci v kroji se řadí do průvodu podle přesně stanoveného klíče, a to podle příslušnosti ke své obci. Následně se obec řadí do mikroregionu, jehož je součástí. Takže za cedulí jednotlivých mikroregionů jdou krojovaní příslušných obcí. A ještě jednotlivé obce jsou odděleny názvy a obecními prapory, které nese často sám starosta nebo místostarosta. Celkový dojem utváří fakt, že každá obec má odlišný kroj. Průvod končí až na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti a je zakončen po více než třech hodinách symbolickým přípitkem starostů všech obcí, hlavních pořadatelů a podporovatelů slavností. Následně se jednotlivé mikroregiony přemisťují do prostorů historických památek Uherského Hradiště, kde se představují různé folklórní soubory, pěvecké sbory či cimbálové muziky. Nechybí ani tradiční slovácké občerstvení jako je čerstvý chleba, vdolečky, burčák, víno, slivovice nebo škvarky. Celé město je tedy zahaleno jedinečnou atmosférou slovácké lidové kultury. 39 Kromě prezentace samotných mikroregionů mohou návštěvníci od rána zavítat na velkolepý Hradišťský jarmark s bohatou nabídkou tradičních výrobků lidových řemeslníků, který probíhá celý víkend. Také jsou otevřeny všechny historické památky, a to nejen v Uherském Hradišti, ale v širokém okolí. V rámci sobotního dne je třeba připomenout ještě několik pódiových programů, přičemž nejvýznamnější se konají u Slovácké búdy ve Smetanových sadech. Programu se účastní řada folklorních souborů, mužských či ženských sborů, zpěváků a zpěvaček, cimbálových muzik napříč všemi mikroregiony, často doplněné o vzácné hosty a osobnosti z celé Jižní Moravy. Od roku 2006 probíhá i přehlídka dechových kapel s názvem Slovácká křídlovka, která se stala nedílnou součástí slavností. Za zmínku určitě stojí i zpívání mužských pěveckých sborů na Masarykově náměstí nebo degustace slováckých gulášů
39
DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-254-7930-8. s. 21
14
ve Smetanových sadech. Svůj vlastní a velice bohatý program má Vinohradská ulice.40
Mikroregiony: ·
BÍLÉ KARPATY,
·
BUCHLOV,
·
DOLNÍ POOLŠAVÍ,
·
OSTROŽSKO-VESELSKO,
·
STAROMĚSTSKO,
·
UHERSKÝ BROD,
·
UHERSKÉ HRADIŠTĚ,
·
VÝCHODNÍ SLOVÁCKO,
·
ZA MORAVÚ41
3.2 Neděle – den druhý Druhý den slavností je věnován především historickým památkám královského města Uherského Hradiště. Významné stavby jsou otevřeny široké veřejnosti, a jejich význam je podtrhnut kulturním programem, jako je vystoupení Hradišťanu s Jiřím Pavlicou ve františkánském klášteře nebo varhanní koncerty v kostele sv. Františka Xaverského a v kostele Zvěstování Panny Marie. Nejvýznamnější událostí dne je však exkluzivní výstava vína ve zdejší Redutě. V rámci této výstavy zasedá hodnotitelská komise, která v oblasti péče o folklór a vinařskou kulturu vyhlašuje nositele titulu Vinařská obec roku. Nedělní den nabízí ještě odpolední pódiový program na Masarykově náměstí, který je tradičně ve znamení krásy lidových krojů.42
3.3 Putování Vinohradskou ulicí Putování Vinohradskou ulicí mělo premiéru v roce 2008, kdy se stalo součástí Slováckých slavností vína a otevřených památek. Tento program charakterizují starobylé vinné sklepy, na dvě desítky cimbálových muzik, roztančení a stále si zpívající krojovaní, víno, burčák, slivovice, voňavý ovar, tlačenka nebo škvarky. Návštěvníci se setkají také s interaktivními zábavnými soutěžemi, naučnými stezkami nebo 40
DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-254-7930-8. s. 22-23 41 Mikroregiony. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek [online]. 2013 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://www.slavnostivinauh.cz/mikroregiony 42 DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-254-7930-8. s. 24-25
15
s vinařským vláčkem. Na trase naučné stezky je připravena řada soutěží, hlavolamů a her s regionální tématikou. Středověkou historii připomínají kejklíři, žongléři a lidoví řemeslníci, kteří nabízí svoji tvorbu. Lidé tak mohou vidět při práci kováře, tkadleny nebo košíkáře. Druhá část programu je symbolické otevírání brány v pozdějších odpoledních hodinách a je věnována sklepům, vínu a folklóru. Je otevřeno sedm historických sklepů a osm venkovních posezení s nabídkou místních specialit. K tomu celou ulicí hraje až dvacet cimbálových muzik a doprovází je řada místních folklórních souborů.43
43
DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-254-7930-8. s. 28
16
4 Kunovské léto Mezi další významné kulturní akce na Uherskohradišťsku patří bezesporu dětský folklórní festival Kunovské léto. První ročník byl uspořádán v roce 1994 bývalými členy folklórního souboru Kunovjan, kteří chtěli vytvořit novou tradici prezentace dětského folklóru v regionu. Kunovské léto se koná pravidelně 3. týden v červnu. Festival není zaměřen jen na přehlídku dětských folklórních souborů z Moravy, Slezska a Čech, ale od roku 2000 se pyšní titulem mezinárodní festival. Zúčastnila se jej řada dětí z České republiky, ale také ze Slovenska, Polska, Litvy, Lotyšska, Slovinska, Ruska, Maďarska, Makedonie, Srbska, Arménie, Gruzie, Řecka, Chorvatska, Itálie, Bulharska, Rumunska, Mexika, Turecka nebo z Konga. Pořadatelem a garantem festivalu je kromě občanského sdružení Kunovjan i město Kunovice. Spolupořadatelem jsou města Uherské Hradiště a Staré Město, Ministerstvo kultury ČR, Zlínský kraj, Evropské fondy, Program obnovy venkova a Škola vesnice v Modré, Fos ČR, nadace a sponzoři. V rámci doprovodného programu je pro návštěvníky připravena prezentace lidového řemesla a tradiční lidové výroby v podobě sobotního svatojánského jarmarku. Kunovské léto je členem CIOFF - České národní sekce Mezinárodní rady organizátorů folklórních festivalů a lidového umění. 44 Součástí festivalu je od roku 2001 řezbářské sympozium. Úlohou řezbářů je vytvořit za týden plastiku na dané téma, které se každý rok obměňuje. Pracují před zraky veřejnosti a výsledné plastiky se pak stávají součástí přírodního areálu v Kunovicích. Jako na každé folklórní akci, ani tady nechybí slavnostní průvod, který se koná jak v Kunovicích, tak v Uherském Hradišti. Nejedná se pouze o přehlídku krojů, ale i o vystoupení jednotlivých dětských souborů. Každoročně se Kunovského Léta zúčastní 500-700 účinkujících. 45
44
O festivalu. 21. KUNOVSKÉ LÉTO. Dětský folklórní festival [online]. 2013 [cit. 2014-10-22]. Dostupné z: http://www.kunovske-leto.cz/o-festivalu-informace-o-akci 45 XIX. Mezinárodní dětský festival "Kunovské léto": Programový sborník 19.MDFF "Kunovské léto" 2012. Staré Město: Agentura NP, Staré Město, 2012.
17
5 Hody s právem Tuto slavnost můžeme sledovat už od konce 19. století až do současnosti. Hody se konají ve spoustě obcí na Slovácku – nejznámější jsou na Podluží, Kyjovsku nebo hanáckém Slovácku. Ale hody s právem jsou výhradně záležitostí Uherskohradišťska.46 V Čechách se používá pojem posvícení (výročí dne posvěcení chrámu), na Moravě hody a na Valašsku krmáš. Slaví se v neděli po svátku patrona, kterému byl zasvěcen farní kostel nebo kaple. Dříve to byla významná událost nejen pro obec, ale pro celou rodinu i její vzdálené příbuzné. Všichni byli na hody předem pozváni a slavilo se několik dnů, bohatě se jedlo, pilo, tancovalo. Na konci 18. století se císař Josef II. rozhodl přeložit hodové veselí na neděli po svatém Havlu, jehož svátek připadá na 16. říjen. Důvodem bylo, že se v zemích koruny české slavilo jedno posvícení za druhým, lidé se navzájem navštěvovali a zanedbávali zemědělské práce. Proto chtěl určit jednotný termín na dobu, kdy už byla úroda sklizená a obyvatelé neměli tolik práce. Tyto hody byly označovány jako císařské nebo havelské. 47
Lidé si ale nechtěli nechat své původní hody vzít, protože tím by přišli o možnost návštěv a hodování u rodinných příslušníků, proto začali slavit hody dvoje – císařské i patronské (původní). Kromě hodů císařských a patronských se někde slaví hody v den výročí posvěcení farního kostela. Jinde se zase rozhodli slavnost přesunout nejblíže k 28. říjnu – hody republikánské.48 A někdy můžeme narazit i na hody s věncem, které se slaví především na Kyjovsku. Název pochází od rozměrného věnce, v podobě homole, složené z papírových květů a lístků, mezi kterými jsou ještě zapíchnutá jablka se svíčkami. Význam věnce je obdobný jako právo u hodů s právem. 49 V současné době je možné určit, který typ hodů jednotlivé obce slaví. Hody císařské nebo havelské se dodnes konají v obcích Babice, Boršice, Částkov, Jarošov, Mařatice, Nedakonice, Podolí, Tupesy, Zlechov. Většina obcí se vrátila ke slavení patronských hodů – Břestek, Boršice u Blatnice, Kunovice apod. Hody spojené s termínem vysvěcení kostela slaví v Tučapech, Míkovicích nebo v Kostelanech. 46
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 11 47 SKOPOVÁ, Kamila. HODY PŮSTY MASOPUSTY slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-46-0. s. 77 48 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 13 49 Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1. s. 11
18
A poslední hody republikánské se konají dodnes v Kněžpoli, Svárově a Zlámanci. Některé obce však mají termín slavení hodů takový, že není možné zjistit spojitost slavení hodů s datem. Obdivuhodný je počet obcí, které slaví hody s právem – je to čtyřicet jedna obcí z celkového počtu padesát dva. Osvětimany jsou jediná obec, kde jsou hody s věncem. A některé obce v den svátku patrona chrámu neslaví hody, ale pouť – Hluk, Újezdec. 50
5.1 Přípravy na hody 5.1.1 Příprava obcí Hody jsou považovány za nejvýznamnější událost roku, takže je nezbytná řádná příprava. Na počátku 20. století se obce připravovaly na tuto slavnost nejen úklidem a zdobením obce, ale také zajištěním dostatku masa pro všechny. I v současnosti se uklízí kostel, zdobí se boží muka. Některé obce mají už na obecním ukazateli růže, těmi jsou ozdobeny také mosty nebo kříže. Největší úpravy jsou však na budově obecního úřadu, kulturního domu a na domech stárků. Tyto stavby mají vchody vyzdobeny chvojím s papírovými růžičkami nebo dlouhými věnci z krušpánku s bílými růžemi. Někdy se nad dveře nebo vrata stárků a stárek věší panenky v kroji, panáčci v kroji, turecké šátky nebo klobouk či beranice.51 Vchody do domu stárků a stárek se nazývají žudra.52
5.1.2 Příprava v rodině Pokud se blíží hodová slavnost, většina obyvatel se dává do většího úklidu nejen domů, ale uklízí se i před domem, kudy chodí hodový průvod. Nezbytnou součástí příprav je nachystat kroj do perfektního stavu. Mnohé součástky je potřeba vyprat, přežehlit, naškrobit apod. Jako na každé významnější akci nesmí chybět pořádná zásoba jídla v domácnostech, aby měli čím pohostit své příbuzné, kteří byli na hody pozváni. Nejčastěji se připravuje pečená kačena, husa, zelí s knedlíkem nebo řízky s bramborovým salátem. Ze sladkých pokrmů jsou typické domácí koláčky (tzv. vdolečky) a nechybí ani nejrůznější řezy, rolády nebo trubičky. Dobré víno a slivovice jsou také nezbytnou součástí slováckých hodů. Je třeba podotknout, že se jedná o finančně a organizačně poměrně náročnou událost. Rodiny stárků si musí 50
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 15-16 51 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 17 52 Slovácko 2005: Atributy hodových slavností na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2006. ISBN 80-86185-50-8
19
dopředu uvědomit, jestli si mohou tak nákladnou akci dovolit. 53
5.1.3 Taneční a hudební příprava V každé obci se před hody připravuje nějaký taneční program. Většinou se jej ujmou místní folkloristé, ale pokud v místě žádný folklórní soubor není, tak se utváří hodová chasa. Ta se potom pravidelně schází a trénuje základní kroky lidových tanců. Často se právě z hodových chas utváří nové folklórní soubory. Tancuje se před domem stárka, stárky, taky před obecním úřadem a potom hlavně večer v rámci taneční zábavy. Doprovází je dechová nebo cimbálová muzika.54
5.2 Máj o hodech Podle kronik patří stavění máje k nejstarším hodovým znakům. Stavěl se uprostřed obce, před obecním úřadem nebo před domem stárka či stárky. V současnosti se však na Uherskohradišťsku tento zvyk příliš neobjevuje. Dodržuje se spíše v obcích na Ostrožsku, kde jej v pátek před hody přivezou chlapci, dívky jej ozdobí a teprve poté se máj postaví. 55
5.3 Stárek a Stárka Volbu stárků měla dříve na starosti hodová chasa, která se sešla a projednala, kdo by mohl tuto funkci nejlépe vykonávat. Zvolili si stárka, a ten si svoji stárku sám vybral – obvykle se jednalo o jeho partnerku. V současnosti se od tradiční volby stárků upustilo, protože je to funkce spíše symbolická. Sama hodová chasa má většinou problém vybrat někoho ze svého středu, a tak chodí zástupci obce do vytipovaných rodin a žádají rodiče, jestli by jejich dítě funkci stárka či stárky přijalo. Jak již bylo řečeno, jedná se o finančně náročnou záležitost, a proto bývá často problém najít někoho, kdo je ochoten stárka dělat. Nicméně obce i místní spolky se snaží rodinám vypomoct jak s organizací, tak s penězi. 56
53
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 19-20 54 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 20-21 55 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 22-23 56 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 40-43
20
5.3.1 Práva a povinnosti stárků V dřívějších dobách platila stárkovská pravomoc po celý rok a projevovala se na všech kulturních akcích. Stárek se staral o veřejný život mládeže, zodpovídal za pořádek při tanečních zábavách. Před hody zajišťovali hudbu, pití, jídlo, postavení máje. Chodili v čele průvodů. Zabraňovali bitkám a rvačkám a měli nad chasou neomezenou moc. Naopak význam stárky byl spíše symbolický, jejich povinností bylo jen zdobit kostel a věnčit kříže. To se od poloviny 20. let mění, upadá jejich moc a v současnosti plní stárci svoji stárkovskou funkci výhradně o hodech.57
5.3.2 Hodoví obřadníci Každá obec má jiný počet těchto funkcionářů a každý má jiné pojmenování. Nejčastěji jsou v obcích zastoupeni starší stárka, starší stárek a mladší stárka, mladší stárek. Někdy se používá označení stárek a stárková (stárkyně) a mládek a mládková. Můžeme se setkat i s pojmem podstárek a podstárka, což jsou mladší stárci, a jejich hlavním úkolem je pomáhat stárkům s organizací hodů. Některé obce mají kromě čtyř zmíněných hodových obřadníků ještě navíc podstárka, který vede průvod s květináčem rozmarýnu v ruce a udává směr a tempo celé obchůzky. Existuje i varianta šesti stárků, kde mají staršího stárka, starší stárku a potom dva mladší stárky a dvě mladší stárky. Poslední možností je osm funkcionářů, kdy každý starší a mladší stárek a starší a mladší stárka mají své podstárky.58 Často se stává, že se v obcích nepodaří zvolit stárky, přesto chodí hodová chasa s právem, v jehož nesení se chlapci střídají. 59
5.4 Hodové právo Hodové
právo
je hlavním
atributem
hodů
a
znakem
stárků
na
Uherskohradišťsku. Dříve bylo zvykem, že se právo vykupovalo od bývalých stárků zpravidla litrem vína nebo slivovice. Stárkovská práva prošla určitým vývojem, a proto vzniklo několik druhů práv. V současnosti rozlišujeme velké právo a malé právo. Velké právo můžeme dále dělit na dvě skupiny – právo na hůlce a právo na šavli. Vzhledem k rozmanitosti se vyskytují ještě i tyto dvě podskupiny v různých podobách 57
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 43-44 58 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 45 59 Slovácko 2007: Tradiční hodová obchůzka s právem na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-62-0.
21
(v podobě kratší a delší panenky, zakončené trojúhelníkem, tvar lichoběžníku apod.) Malé právo je znakem mladšího stárka, jedná se o tzv. podprávo. Bývá méně zdobné než velké právo a můžeme jej zase podle tvaru dělit na několik druhů, přičemž nejčastěji se vyskytuje v podobě šavle, která je zdobena a vytváří úzký válec se zelení a drobnými kvítky. Hodové právo svoji podobu nijak zásadně nemění. Obce, kde je nově zavedena hodová tradice, si pořizují nová práva nebo jen upravují práva starší. 60
Obrázek 2: Stárci a velké hodové právo v Horním Němčí [foto Monika Kandrnálová]
5.5 Hodový průvod Průvod je dominantou celé hodové slavnosti. Hodová chasa se spolu se všemi účastníky hodů vydává k domům jednotlivých stárků. Pořadí se zase v jednotlivých obcích liší, nejčastěji se chodí nejprve k domu mladšího stárka, v čele průvodu jdou děti a dechová hudba nebo podstárek. Pro mladší stárku kráčí v čele průvodu mladší stárek a následně se pokračuje v pochůzce ke staršímu stárkovi už s malým právem. Od 60
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 53-59
22
staršího stárka se vydávají pro velké právo ke starší stárce a potom už kompletní hodový průvod jde na radnici nebo obecní úřad pro povolení hodů.
Po celou dobu průvodu se zpívá, výská, cifruje. Před domem každého ze stárků se zpívá písnička, kterou si stárek sám vybral a následuje sólo pro stárka a jeho rodiče. Příbuzní a známí od stárka roznáší koláčky, zákusky, víno, slivovici a chasa si doplní svoje zásoby vína, které nesmí v průvodu chybět.61
5.5.1 Hodové říkání U domu mladšího stárka vystoupí podstárek a směrem k chase prohlásí: „Počkaj, chaso, muziko, přestaň hrát a počůvajte všeci, co vám budu povídat: U tohoto domu malovaný gánek, že v něm přebývá náš mladší stárek. Mosíme sa u něho zastavit a jeho rodiče mile poprosit, aby nám syna svého za stárka dali a právo hodové mu nést nechali.“ Následně pokračuje ke dveřím, na které zaklepe, a když se neotevírají, opět se ujímá slova: „Otvírajte sa, dveře dubové, zeleným krušpánkem opentlené, lebo na muziky hodové mladšího stárka zveme.“62
Před domem mladší stárky se ve velké většině obcí zpívá písnička: „Tluču, tluču, otevřete, Nechal jsem klouček u děvčete. Děvče spalo, já také spal, Někdo mně klouček z hlavičky vzal. Nevzal, nevzal můj stárečku, visí tam v komůrce na hřebíčku.“63 61
Slovácké kateřinské hody s právem: Huštěnovice 1923-2003. Velehrad: Ottobre 12, 2003. ISBN 8086528-29-4. s. 15-16 62 Kunovjan. Město Kunovice [online]. 2011 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.mestokunovice.cz/sites/mesto-kunovice.cz/files/Kunovjan_2005_09.pdf 63 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 67
23
5.6 Hodová zábava V dnešní době končí hodová obchůzka buďto v době, až je zcela tma, nebo hodovou mší. Následně se účastníci rozejdou k večeři. Způsob pohoštění je zase v každé obci odlišný. Někdy zve starší stárka všechny stárky a muzikanty, někde je zvykem, že zvou k večeři děvčata své tanečníky. Hodová zábava představuje vyvrcholení prvního hodového dne a obvykle se koná v kulturním domě nebo v podobném obecním zařízení. V průběhu večera se nechávají zahrát sóla jak stárkům, tak jejich rodičům. Právě na hodové zábavě vystupuje hodová chasa s nacvičeným tanečním pásmem, při kterém je doprovází dechová hudba nebo cimbálová muzika.64 V Huštěnovicích je součástí také přípitek stárků na zdvižených židlích. Děvčata tančí karičky a chlapci z chasy předvádějí tradiční verbuňk. Poslední dobou se na mnoha zábavách losuje bohatá tombola a draží se dorty stárek.65
5.6.1 Vodění pod právo Práva obvykle visí nad stolkem, který je umístěn v koutě tanečního sálu. Tady je hlídá jeden ze stárků a na stole je v pohárcích připravené víno. Hodová chasa vodí účastníky zábavy pod právo, aby se na něj mohli podívat. Při tanci jeden z chlapců (z chasy) dá na hlavu tanečníkovi svůj klobouk nebo beranici a vede celý taneční pár k právům, kde je připravené pro oba víno, za které musí zaplatit. Stárka jim připne na oděv zelenou snítku, která je důkazem, že už byli zavedeni pod právo.66 Krojová chasa si musela po celou dobu zábavy právo dobře hlídat před odcizením hlavně přespolními chlapci, což by znamenalo velkou ostudu pro celou chasu. Po skončení zábavy si odnáší stárek právo v doprovodu několika chlapců.67
5.7 Obchůzky na druhý den Druhý hodový den, což je většinou neděle, se slouží mše svatá za mládence, panny a všechny zemřelé občany. Po mši se chasa vydává na další hodovou obchůzku.
64
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 74-75 65 Slovácké kateřinské hody s právem: Huštěnovice 1923-2003. Velehrad: Ottobre 12, 2003. 20. s. ISBN 80-86528-29-4. 66 Slovácko 2005: Atributy hodových slavností na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2006. ISBN 80-86185-50-8. s. 33 67 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 77
24
Vychází se od kostela a podle předem dohodnutého plánu se za doprovodu dechové hudby obchází obec. Stárci ukazují právo a zvou na večerní taneční zábavu. Starým hodovým zvykem je druhý den obchůzka s beranem. Jak název napovídá, hlavním atributem obchůzky je beran, někdy také ovečka. Mládenci nosili berana na nosítkách a vybírali naturálie nebo peníze, ze kterých následně zaplatili hodové výdaje. Nicméně, z celé tradice se zachovalo jen obcházení s beranem na druhý hodový den. Beran je naložen na vozík, který je ozdobený chvojím, papírovými růžičkami a fáborky. V některých obcích se na konci průvodu táhne vozík, který je ozdoben krušpánkem a růžemi a místo původního berana je na něm bečička vína nebo burčáku – kobylák Zvyk vozit berana není typický pro Uherskohradišťsko, ale dodržuje se hlavně v obcích na Uherskobrodsku – Drslavice, Hradčovice, Veletiny. 68
5.8 Dozvuky hodů Dozvuky hodů neboli hodky se konají týden nebo čtrnáct dní po hodech ve formě obchůzky nebo taneční zábavy. Chlapci jsou v ženských krojích, děvčata zase v mužských a celý večer je doplněn řadou žertů.69
5.9 Rozhovor se stárkem Rozhovor ze dne 26. února 2015 s Martinem Stojaspalem, starším stárkem v roce 2012 v Dolním Němčí. Na úvod bych se ráda zeptala, jak jste se ke stárkování vůbec dostal? „Důvodů bylo více. Když půjdu popořadě. V roce 2009 jsem se stal členem Národopisného Krúžku Dolněmčan, hned v roce 2010 byla nouze o chlapy, kteří by byli ochotni být mladším stárkem. Já se této role ujal, protože jsem měl podporu i v rodině. Podle tradice se při dalších hodech s právem mladší stárek stává starším stárkem. A to byl i můj případ.“
68
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 79-83 69 TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9. s. 86-87
25
Taková funkce je finančně a časově poměrně náročná, proto by mě zajímalo, zda jste dostal nějakou finanční pomoc od obce nebo folklórního souboru a co všechno je potřeba jako stárek zorganizovat? „Říká se, že to stojí hodně času i peněz, ale v našem případě to nebylo tak hrozné. S přípravami hodně pomohli členové Krúžku, postarali se o májky a nějaké to zdobení. Obec přispěla vínem a vdolečky, protože průvod, který dorazil, byl samozřejmě žíznivý a hladový. Z toho plyne, že téměř veškeré výdaje, které jsme měli, byly náklady spojené s pohoštěním širší rodiny, kterou jsme na tuto slavnostní událost pozvali.“
V některých obcích mají stárkové povinnosti celoročně. Bylo to tak i u Vás nebo se stárkování týkalo jen hodového víkendu? „V mém případě byly téměř všechny povinnosti splněny po hodovém víkendu. Občas jsem musel být na vystoupení trochu více ozdobený než zbytek chasy, ale to bych nebral jako povinnost.“
Dělal byste po zkušenostech stárka znovu nebo ne a proč? „Popravdě, je to veliká čest být stárkem, já už si zažil pozici mladšího i staršího. A asi bych neviděl problém si to zopakovat, bohužel podle našich tradic starším stárkem můžete být jen jednou.“
Ve Vaší obci probíhají hody s právem již několik let, je o ně u obyvatelstva stále zájem? (co se týká návštěvnosti, ohlasů apod.) „Byly doby, kdy se hody s právem konaly jednou za čtyři roky, tehdy byl možná zájem větší, bylo to vzácnější. Teď se u nás hody s právem konají každé dva roky, proto se snažíme udržet tuto tradici co možná nejzajímavější, a z toho důvodu jsme na hodech v roce 2012 měli hosty ze Srbska, kteří zatancovali jejich tance a postarali se o zpestření hodové zábavy.“ Jak jste již zmínil, jste členem krúžku Dolněmčan, na jakých akcích kromě hodů se Váš soubor podílí? „Z těch nejzajímavějších, kde vystupujeme, bych jmenoval Slavnosti vína v Uherském Hradišti, setkání Čechů a Slováku na Javořině, dožínky. Dále pořádáme pečení chleba v Muzeu v Dolním Němčí, účastníme se vaření trnek. Ale také nás čas od času čeká i zahraniční vystoupení, z posledních let bych jmenoval masopust v Itálii,
26
vystoupení v Srbsku, Rakousku či na Slovensku.“
5.10 Rozhovor se stárkou Rozhovor ze dne 14. března 2015 s Monikou Kandrnálovou, starší stárkou v roce 2011 v Horním Němčí.
Na úvod bych se ráda zeptala, jak jste se ke stárkování vůbec dostala? „Pokud bych to měla vzít od samotného začátku, je potřeba říct, že se všechno odvíjelo od roku 2009, kdy byl v naší obci obnoven folklórní soubor, který začal organizovat a doprovázet větší místní akce svým tanečním a hudebním vystoupením. Mezi nejvýznamnější kulturní akce u nás, jak je tomu i v mnoha jiných obcích nejen na Slovácku, patří hody. Ty v Horním Němčí se však odehrávaly řadu let bez práva a také bez hodového průvodu. V roce 2010, po druhých hodech pořádaných naším folklórním souborem, si vedoucí souboru pohrávali s myšlenkou uspořádat v příštím roce hody i s právem. Vždyť poslední hody s právem se v naší obci konaly před 17 lety, a na ty si mladší generace hopsáku (FS) nedokázala ani vzpomenout. Tak proč si tenhle krásný lidový zvyk opět nepřipomenout? První otázka, která se nabízela – „Kdo bude dělat stárky?“ Vybírat nebylo zapotřebí. Bez váhání se přihlásil jeden z nejzapálenějších členů do folklóru, shodou okolností můj tanečník, Zdeněk Zapletal. Ten mě taky oslovil, zda-li bych nechtěla stárkovat s ním. Po počátečních obavách z nelehkých úkolů, jež bývají zpravidla na stárky a jejich rodiny kladeny, jsem jeho nabídku na starší stárku přijala. Předtím jsem ovšem celou záležitost ještě prodiskutovala s rodiči, kteří, ač jim folklór nic neříká, mě v mém rozhodnutí naštěstí podpořili. Pokud bych se od nich nesetkala s kladným přijetím, sama bych si pravděpodobně netroufla na zajištění všech úkolů, které jsou s přípravami na hody s právem spojené. Pro stárky představuje tato role nejenom výsadu udávat tempo hodů, dá se říct i jistou poctu, ale především stárkování obnáší spoustu povinností, a ty jsou právě náročné na čas, lidi a v neposlední řadě též na finanční prostředky.“ Jak jste sama podotkla, taková funkce je finančně a časově poměrně náročná, proto by mě zajímalo, zda jste dostala nějakou finanční pomoc od obce nebo folklorního souboru a co je všechno potřeba zorganizovat? „Obec rozdělila stejným dílem mezi stárky a stárkyně deset tisíc korun a folklórní soubor nám pak přispěl přídělem vína. Kromě vína jsme museli dopředu
27
zamluvit zákusky a jiné občerstvení pro chasu a diváky. Organizace hodového průvodu, vytvoření programu, propagačních plakátů a sestavení říkání spočívalo na celém souboru. Vzhledem k tomu, že jsem do té doby nevlastnila svůj kroj, ale měla jsem ho pouze vypůjčený od mé sousedky, tety Váňové, rok před hodama s právem jsem se rozhodla, že si pořídím vlastní. Zakoupení krojových součástí a jejich sešití představovalo také největší položku v mém rozpočtu. Nejzajímavější perličkou ovšem bylo, že každá stárkovská rodina se dala i do zvelebování svého příbytku. Během předhodových příprav se v Horním Němčí naskytl pohled na čtyři nově „malované domky“ navíc. Nejdříve se pustila do nahození nové fasády rodina nejstaršího stárka, po pár měsících se také náš domeček vyjímal novým oranžovým nátěrem, poté nás následoval mladší stárek Radim Garaj a týden před hodama fasádu dodělávala i rodina mladší stárky – Báry Čechové. Vzali jsme to prostě zhurta. Ne nadarmo si spoluobčané dělali srandu, že pokud to půjde takovým tempem a i nadále se budou konat hody s právem, bude naše vesnička jako vymalovaná.“
Ve Vaší obci byly obnoveny hody s právem po několika letech. Vytvářeli jste si nové hodové právo nebo jste se snažili navázat na původní podobu hodového práva? „Při výrobě velkého práva jsme samozřejmě museli brát ohled na původní tvar z dochovaných fotografií. Mám to štěstí, že mi při výrobě práva byla velkou rádkyní bývalá stárka, sousedka a teta v jedné osobě – paní Váňová, díky jejímž zkušenostem jsem měla práci ulehčenou. Je nutné rovněž podotknout, že právo není putovní, jak je tomu v některých obcích, tudíž si musí každá stárka právo vyrobit své a to si pak nechává na památku.“
Jak vlastně takové právo vzniká? A kdo všechno se na jeho výrobě podílel? „V dřívějších dobách bylo právo uchyceno na velkém dřevěném meči, ten byl ovšem velkou zátěží pro stárka, obzvlášť když s ním měl pochodovat přes celou vesnici. My jsme tedy zvolili odlehčenou variantu. Na kovovou tyč s rukojetí jsme do vrchní půlky upevnili poloviční kouli z polystyrenu a tu jsme překryli látkou z bílého brokátu, který byl osázený přišitými umělými růžemi a vespod zakončen krajkou. Spodní půlku kovové tyče jsme zahalili krušpánkem a rukojeť obvázali mašlemi pestrých slováckých barev a motivů. Na vršku tyče je vsazené jablko, jež si hoví na krajkách a pod ním je úchytka z gumičky na připevnění schránky s listinou potvrzující povolení hodů od starosty. Na výrobě nese největší podíl má mamka, která si s právem pečlivě vyhrála a již zmiňovaná teta Váňová.“
28
Co se Vám na stárkování líbilo a co naopak ne? „Překvapivě se mi líbila samotná příprava, která tomu předcházela. Od zjišťování informací o průběhu hodů v historii od spoluobčanů – pamětníků, přes shánění starých a nákup nových krojových součástí až po zábavu, kterou jsme si užili na předhodových zkouškách hopsáku. No a třídenní slavnosti v červnu už byly jen pomyslnou třešničkou na dortu. A co se mi nelíbilo? Je snad jen jedna věc a to ta, že jsem se nemohla účastnit hodového průvodu od začátku a musela jsem čekat jako poslední v pořadí, až si průvod v čele se stárkem přijde i pro mne.“
Dělala byste po zkušenostech stárku znova nebo ne a proč? „Určitě ano, ale musela bych mít kolem sebe právě všechny ty lidi, kteří se na akci podíleli a bez kterých by to nemělo tu správnou atmosféru. Pojí se mi s touto akcí mnoho krásných vzpomínek.“
V některých obcích mají stárkové povinnosti celoročně. Bylo to tak i u vás nebo se stárkování týkalo jen hodového víkendu? „Ano, i nás funkce provázela ještě dva roky poté, než byli zvoleni noví stárci, při dalších kulturních akcích např. při Božím tělu, Hopsáckém plese nebo na slavnostech vína v Uherském Hradišti.“
Jaká byla reakce místního obyvatelstva na obnovení tradice hodů s právem? (počet účastníků, ohlasy apod.) „Setkali jsme se s větším ohlasem, než jsme původně předpokládali, což bylo velmi potěšující. Místní občané nám hodně vyjadřovali podporu a také novinářům se jevilo obnovení tradice hodů s právem po 18 letech v naší obci jako atraktivní téma pro jejich články, neboť zpráva o chystaných hodech se objevila hned v několika regionálních denících. Dokonce jsme poskytovali rozhovory do novin a během průvodu jsme byli překvapeni, kolik účastníků z okolních vesnic i ze vzdálených měst se na nás přijelo podívat.“
29
6 Jízda králů Mezi další významné lidové zvyky na Slovácku patří bezesporu jízda králů, odborníky zařazována do letnic (svatodušních svátků), jejichž existenci můžeme historicky doložit po celém evropském kontinentu. Dnes je však konání jízdy králů spíše ojedinělou událostí. Tato tradice se dochovala pouze na několika místech jihovýchodní Moravy. Celá slavnost má daný průběh, aktéry i čas konání, což dříve bylo svatodušní pondělí, v současnosti se jedná o neděli. Pravidelně se jízda králů koná pouze ve městě Hluk (jednou za tři roky), ve Vlčnově (každoročně), v Kunovicích (jednou za dva roky) a v obci Skoronice na Kyjovsku. Jízda má charakter obřadního průvodu. V čele průvodu jedou většinou vyvolávači, za nimi pobočníci, kteří mezi sebou mají krále, a na konci ostatní jezdci. Celá královská družina projíždí na ozdobených koních obcí, zastavují se u domů a provolávají k přihlížejícím vyvolávky nejrůznějšího charakteru, většinou pochvalné nebo žertovné. Za vtip a originalitu musí být po právu odměněni, a to hlavně peněžními příspěvky, které se vkládají jezdcům do vysokých bot nebo přímo do pokladničky. 70
6.1 Historie jízdy králů Jízda králů v sobě ukrývá řadu tajemství. Jedním z nich je její původ. Lidé o zvyku nijak nepřemýšlejí, je to pro ně tradice, kterou uchovávají a předávají dalším generacím. 71 Původ jízdy králů bývá nejčastěji spojován s letnicemi neboli svatodušními svátky, které se slaví 50 dnů po Velikonocích, což je přibližně doba konání jízdy. Židé jej považují za svátek vítání léta, v křesťanství je právě v těchto dnech připomínáno seslání Ducha svatého na apoštoly a na Marii. 72 Už Kosmas nás informoval o slavení staročeských letnic, následně Chelčický zmiňuje nezávazné hodování, zpěv a tanec o letnicích. Tyto údaje nám však ještě nic neříkají o obřadu jízdy králů. Až v 16. století máme doloženy letnicové královské obyčeje, které ale také nemůžeme dávat úplně do souvislosti s jízdou králů. 73 Na přelomu 17. a 18. století nám zanechal zprávu o rusálních králech na 70
Jízda králů. Národní ústav lidové kultury [online]. 2008 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.nulk.cz/Informace.aspx?sid=743&em=11 71 JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. ISBN 80-86720-29-2. s. 30 72 HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 19 73 FROLEC, Václav. Prostá krása: deset kapitol o lidové kultuře v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1984. s. 126
30
Slovensku kronikář Matěj Bél. Popisuje zvyk volit si na letnice krále, kterého chasa poslouchá a který řídí všechny tance a radovánky. 74 Letnicový královský obyčej se na našem území slavil o svatodušním pondělí. Avšak s oslabením jeho postavení ve výročním obyčejovém cyklu došlo ke změně termínu, který teď připadá na svatodušní neděli. Iniciátorem byla svobodná mládež ve věku 13-20 let, od konce 19. století se věková hranice zvyšuje, jen král je vybírán z chlapců ve věku 9-13 let. Rozlišujeme dva druhy letnicových královských obyčejů. První je jízda králů nebo také honění krále, které je založeno na objížďce na koních. Druhou formou je hra na krále, bez jízdy na koních. Chlapci se účastní obřadu, dívky jim zdobí koně a starají se o oblečení. Ojediněle se můžeme setkat s tím, že za krále je zvolena dívka. Letnicových královských obyčejů se účastnili jedinci s přesně vymezenými funkcemi. U jízdy králů je to král s jeho družinou, kterou tvoří pobočníci, praporečníci, vyvolavači, výběrčí a děkovníci. U hry na krále se jedná o krále se svou pěší družinou: princ a princezna, biřic, písař, kat, praporečník, pobočníci, vojíni, rychtář, žebráci, pištci. 75 S poklesem významu obřadních jevů honění krále a hra na krále u dospělých zaniká a z někdejšího obřadu se stává pouhá dětská zábava. Naopak jízdy králů si podržely obřadní charakter velice dlouho a změnily se v novodobé folklórní slavnosti.76 Zájem o tradice lidové kultury po druhé světové válce obnovil řadu slavností, kde se střetávají lidové písně, tance, zvyky a obřady. A to se týká i samotné jízdy králů, která upouští od dřívějších obyčejů a přijímá nové prvky. Obřadní objížďky se mění ve slavnosti jízdy králů, jejichž součástí jsou nově i vystoupení folklórních souborů. Už to nebyla záležitost výhradně vesnice, kde se slavnosti konají, ale naopak se snaží přilákat návštěvníky i ze vzdáleného okolí. Organizaci slavností již neměla na starosti chasa, ale přebírají ji na sebe slovácké krúžky, soubory, společenské organizace, tělovýchovné jednoty apod. V královské družině už nejezdí jen svobodní chlapci, ale mohou to být i starší a ženatí muži. Výjimku tvoří vlčnovská jízda králů, kde se jezdcem můžou stát pouze chlapci před vojenskou službou – rekruti. Do příprav se v té době zapojila téměř celá vesnice. Chlapci trénovali jízdu na koních, dívky vytvářely papírové růže a ozdoby na koně, matky připravovaly kroje pro své syny a mužská část se starala o koně, které potom při průvodu sami vedli. Upravovaly se domy a veřejná prostranství, připravovalo 74
JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. ISBN 80-86720-29-2. s. 37 FROLEC, Václav. Prostá krása: deset kapitol o lidové kultuře v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1984. s. 127 76 FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. s. 62 75
31
se jídlo a pití pro účastníky jízdy a všichni měli zájem o to, aby měla jízda králů co největší úspěch.
6.2 Král a jeho družina Hlavní postavou celé jízdy králů je mladý král, který má možnost vykonávat takovou funkci pouze jednou v životě. Věk krále nebyl nikdy oficiálně stanoven, ale mělo se jednat o chlapce bez sexuální zkušenosti. V první polovině 20. století se volili králové mezi 17. a 18. rokem, zatímco dnes se jedná o chlapce podstatně mladší, mezi devíti až dvanácti lety.77 Další významnou funkci v královské družině tvoří dva pobočníci, v Kunovicích označováni jako pážata, kteří by měli být fyzicky zdatní, protože oni mají na starosti bezpečnost krále. Král a jeho pobočníci se museli odlišovat od ostatních jezdců, a to oděvem. 78 Král usedá na bílého koně v ženském kroji, ale nejedná se o běžný sváteční kroj. Obléká si bílý fěrtoch a bílé naškrobené rukávce, které ženy používají pouze při významných obřadních událostech. Proč se král převléká za ženu, to je jen jedna z dalších nezodpovězených otázek kolem záhadné jízdy králů. Součástí oděvu je i královská koruna, ze které splývají po celém obvodu pentle a zakrývají tak celou chlapcovu tvář. Ještě než král nasedne na koně, jeho otec mu vloží do úst růži. Tu musí mít v ústech po celou dobu objížďky, protože podle tradice musí mlčet. Ta dále stanovuje králi absolvovat celou jízdu na koni s rukama v bok, a proto je propojen jeho kůň s koňmi pobočníků. V současnosti je však pro chlapce takový požadavek nereálný, takže se nedodržuje.79 Ženský kroj a korunu na sobě mají také pobočníci, kteří v rukou drží šavle jako symbol ochrany krále. Neméně důležitou postavou jízdy králů je praporečník, který jede v čele průvodu a celou jízdu vede. Jeho úkolem je odpovědnost za dodržení předem domluveného dějství, dohodnuté trasy a dohled nad všemi funkcionáři družiny. Jeho pomocníky jsou za ním jedoucí dva jezdci tzv. trubači, kteří mu pomáhají se zvládnutím objížďky. V průvodu nechybí ani výběrčí peněz a nepostradatelní vyvolavači, bez kterých by jízda králů nemohla být. Král jezdí tradičně na bílém koni, pod sedlem má bílou plachtu ozdobenou kytičkami, krušpánkem a poupaty. Koně pobočníků nemusejí být bílé, ale barva obou koní by měla být stejná, pod sedlem musí být opět bílá plachta zdobená stejně jako 77
JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. ISBN 80-86720-29-2. s. 38 HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 169-170 79 JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. ISBN 80-86720-29-2. s. 38-39 78
32
králova. V současnosti si musí vesnice půjčovat koně z širokého okolí, protože nedisponují jejich dostatečným počtem, jako tomu bylo dříve. Koně ostatních jezdců jsou taktéž bohatě zdobeny. 80
6.3 Vyvolávky Neodmyslitelnou součástí celé slavnosti jsou vyvolávky, které reprezentují slováckou slovesnou tvořivost. Jsou každoročně obměňovány a jejich autoři jsou v průběhu průvodu finančně odměňováni. Největší úspěch zaznamenávají ti vyvolávači, kteří dokáží na koni pohotově reagovat na okolní situaci a vymýšlet vyvolávky za jízdy. Vyvolávky jsou zahájeny známou frází hylóm, hylóm (= volám), jejímž hlavním záměrem je zklidnit přihlížející a oznámit, že jízda králů začíná. Následuje vyvolávka: Poslúchajte, horní dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídat o svatodušním pondělí. Úvodní formule má ustálenou podobu a vyskytuje se jen s mírnými odchylkami. 81
6.4 Jízda králů v Kunovicích Nejstarší písemná zmínka o kunovické jízdě králů pochází z roku 1892. Nicméně mezi občany Kunovic se traduje o jízdě králů již z roku 1884 nebo 1885, která je připomínána jako kunovská jízda, při které byl ukraden král Staroměšťany. Až do roku 1955 projížděla kunovská jízda i Uherským Hradištěm. Od této doby se na organizaci podílel Slovácký krúžek Kunovjan a jezdila se jen v Kunovicích, výjimkou byl roku 1966, kdy se zajíždělo do Míkovic.82 Po roce 1972 byla tradice přerušena na dlouhých dvacet čtyři let a obnovila se až v roce 1996, kdy byla jízda králů spojena s oslavou 800. výročí první písemné zmínky o Kunovicích. A právě od této doby je slavnost pořádána každé dva roky. 83 Jízda králů v Kunovicích se koná každý druhý rok o květnovém víkendu a v roce 2014 proběhl již jubilejní 10. ročník obnovené jízdy králů po roce 1996. Každoročně slavnost začíná již v pátek odpoledne, kdy místní starostka Ivana Majíčková přijme královskou družinu v sálu Pánského dvoru. Následně se rozjede doprovodný program, který představují nejrůznější výstavy, koncerty, pěvecká 80
HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 170-190 81 HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 209-211 82 HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 49-51 83 Jízda králů. Kunovice [online]. 2005 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.mestokunovice.cz/a/j%C3%ADzda-kr%C3%A1l%C5%AF
33
vystoupení, besedy u cimbálu, košt vína nebo vinný jarmark, soutěže v tanci verbuňku apod. Sobotní odpoledne se nese ve Formanském duchu, kde si přijdou na své hlavně milovníci koní, jelikož se jedná o přehlídku povozů a kočárů tažených koňmi. Po celou dobu mají návštěvníci možnost využít vyhlídkové jízdy po městě. O celou atrakci je čím dál větší zájem a počet vozků neustále narůstá. Neděle je dominantou celé jízdy králů. Už od rána vyhrává Na Rynku dechová hudba a po celých Kunovicích se strojí více než dvacet koní, na kterých bude královská družina jezdit celý den po městě. Nejdříve však družina vyrazí k domu králových rodičů a vyžádá si svého krále. Následně se všichni včetně krále vydají ke kunovické radnici pro povolení k samotné jízdě od starostky města.84 Povolení k jízdě nebylo uděleno v Kunovicích pouze jednou, a to v roce 1970.85 Odsud se průvod rozjíždí do ulic města a až do podvečerních hodin jezdci vyvolávají své často pichlavé, ale hlavně veselé vyvolávky. Navečer vrací družina svého krále rodičům. Koně se odstrojí, ustájí a na Pálenici se chystá závěrečná beseda u cimbálu, která je však pouze pro královskou družinu, královy rodiče a jejich příbuzné.86
6.4.1 Kunovické vyvolávky – žádání o krále Praporečník před domem krále: „Hylóm, hylóm! Horní, dolní, domácí aj přespolní. Počúvajte všeci, co vám budu povídat na svatodušní pondělí. Počúvajte všeci máuo, co sa téjto noci stauo. Okradli nám krála na horách, na dolách, Na uherských pustinách. Marně zme sa namáhali, marně koně šturmovali, Krála zme už nedostali, proto zme sa nemeškali, A k tomuto domu dojeli.“ Z domu vyjde otec krále a ptá se: „Koho hledáte? 84
Císařská jízda králů v Kunovicích. Kunovice [online]. 2014 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.mesto-kunovice.cz/node/2356 85 HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 241 86 Císařská jízda králů v Kunovicích. Kunovice [online]. 2014 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.mesto-kunovice.cz/node/2356
34
Praporečník odpovídá: Z velikéj my cesty jedem, a k tomuto domu poselství vezem. Na nebi vězda znamení dává, Že v tomto domě máme hledat nového krála.“ Otec krále se opět zeptá: „Co žádáte?“ Některý z jezdců reaguje následovně: „Vás, hospodářu, prosíme, Abyste nám syna za krála dali, Oň sa nebáli a nestrachovali. My na něho vyberem mezi ludem, A královský pokuad zbečelujem“ Otec uděluje povolení: „Já vám syna za krála dám, Ale toto si na vás vyjednám. Abyste jemu jak královi poslušní byli, A věrnost mu přísahali.“ Vyjednavač zvolá a celá královská družina opakuje po něm: „Slubujeme!“87
6.4.2 Kunovická královská koruna Korunka krále je součástí ženského pentlení – věnca, který ženy dodnes nosí k obřadním příležitostem – svatba, Boží Tělo, biřmování apod. Část čepení, kterou má nejen král, ale i pážata, umístěnou na hlavě a ramenech, se jmenuje klobúk. Vrchol korunky představuje kruhová plocha, posetá zlatými penízky, na kterých jsou umístěny malé čtyřlístky. Z každého květu vystupují vždy tři stopky, které jsou ukončeny malými roztřepenými bambulkami z červené vlny. Po obvodu kruhu visí na drátcích navlečené skleněné perličky, na jejichž koncích se chvějí zlatožluté penízky. Král má tuto korunku také na obou ramenou, zatímco pážata ji mají pouze na rameni na vnější straně od krále. Páže nalevo od krále má korunku na rameni levém, páže napravo od krále na rameni
87
HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 212
35
pravém. 88
6.5 Hlucká jízda králů První písemný doklad o jízdě králů v Hluku pochází z roku 1865. Slavnost se konala každoročně s výjimkou válečných a krizových období. V roce 1950 byla jízda králů z programu města Hluk vyřazena na dlouhých sedm let a obnovena až roku 1957. Od tohoto roku se jezdilo každoročně, ale v roce 1965 se výbor Dolňáckých slavností lidových písní a tanců dohodl, že se jízda králů bude konat jednou za tři roky, a to jako součást Hluckých národopisných slavností. 89
6.5.1 Dolňácké slavnosti písní a tanců Dolňácké slavnosti písní a tanců se konají v Hluku jednou za tři roky a probíhají současně s každoročním Slováckým festivalem dechových hudeb. 90 Celý program je zahájen už v pátek večer besedou u cimbálu. Sobotní dopoledne se nese v duchu výstav, jarmarků a koštu vína. Dominantou odpoledního programu je Slovácký festival dechových hudeb. Ve večerních hodinách v Hluku probíhá několik lidových zábav za doprovodu cimbálových nebo dechových muzik. Hlavní den slavností je až neděle, kdy se koná samotná jízda králů.91 Jízdy králů se účastní kolem dvaceti pěti chlapců. Král a pobočníci jedou na bílých koních v ženském kroji s pentlením na hlavě a pentle přes obličej má pouze král, nikoli pobočníci. Ostatní jezdci mají v pravé holínce vysokých bot červené nebo oranžové turecké šátky na žerdi. Typickým prvkem výzdoby koní v Hluku je srdce na prsou koně. 92 Jízda začíná seřazením jezdců na předem domluveném místě. Odtud se vydávají k domu rodičů krále pro souhlas, kde už na ně čeká král i s pážaty. Následuje přesun celé družiny k městskému úřadu pro povolení konat jízdu králů od starosty města. A s povolením se za mohutného vyvolávání vydávají do ulic města.93 Po objížďce města se v odpoledních hodinách vytvoří slavnostní krojovaný průvod, ve 88
HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 170 89 FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. s. 95 90 XXII. Dolňácké slavnosti písní a tanců s tradiční Jízdou králů. Město Hluk [online]. 2009 [cit. 2015-0210]. Dostupné z: http://www.mestohluk.cz/doc/1838/ 91 Dolňácké slavnosti v Hluku. Hlucké kroniky [online]. 2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://kronikahluk.cz/index.php?id=dolacke-slavnosti-v-hluku 92 FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. s. 96 93 Hlucká jízda králů. Hlucké kroniky [online]. 2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://kronikahluk.cz/index.php?id=hlucka-jizda-kral
36
kterém je i jízda králů, a přemisťuje se na stadion, kde celý program vrcholí vystoupením nejrůznějších souborů z Dolňácka. Slavnosti jsou tradičně ukončeny večerní taneční zábavou s účastníky jízdy králů.94
6.5.2 Hlucké vyvolávky – žádání o povolení starosty Vedoucí jezdců žádá starostu o povolení: „Starosto našeho města, daleká je naše cesta, na kterů za dnes dáváme, o povolení si žádáme. Chceme na Dolňácké slavnosti ukázat staré zvyklosti, hluckou jízdu králů, celému světu známú.“ Starosta odpovídá: „Já vám to povoluji, jste tu všeci? Kdyby došlo k seči, krále nevydáte.“ Vedoucí jízdy reaguje: „Děkujeme vám velice a zveme vás večer k muzice.“95
6.6 Jízda králů Vlčnov Vlčnovská jízda králů se jezdí od nepaměti. Pro většinu místních obyvatel to byla tak bežná činnost, že se o jejím průběhu poprvé zmiňuje až v roce 1893 pan Josef Klňava. V devadesátých letech se stala velice známou, a to nejen díky Uprkovu obrazu z roku 1897, ale také díky Národopisné výstavě československé v Praze, kde se vlčnovská jízda králů prezentovala. V padesátých letech 20. století došlo k organizační změně. Doposud byli pořadateli jen příslušníci daného ročníku, nyní převzaly organizaci jízdy králů společenské organizace. Od roku 1953 se slavnost přesunula ze svatodušního pondělí na neděli a o jedenáct let později se termín ustálil na poslední
94
FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. s. 96 95 Hlucká jízda králů. Hlucké kroniky [online]. 2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://kronikahluk.cz/index.php?id=hlucka-jizda-kral
37
květnovou neděli. Následně se v roce 1977 stal pořadatelem Klub sportu a kultury.96 Vlčnovská jízda králů je výjimečná tím, že se jako jediná koná každoročně. A proč tomu tak je? Vlčnov se vždy značně odlišoval od okolních vesnic. Převládal zde izolovaný život, protože téměř všichni byli zemědělci a i ti, kteří jezdili za prací do města, měli alespoň malé hospodářství. Všichni žili spjati tradicemi zemědělského cyklu prací, kterým byl rok rozdělen a prokládán řadou svátků jako je masopust, hody, dožínky, Vánoce apod. Slavnostní chvíle, které byly podmíněné svátečním krojem, byly pro lid velice důležité, neboť právě tehdy si vynahrazovali čas se svými blízkými, na které neměli po dobu práce čas. Silná hrdost na kroj a tradice, pýcha na koně a pole byla jejich nejvyšší hodnotou. Jízda králů představovala oslavu vrcholícího jara a právě v této době se k hlavnímu slovu ve Vlčnově dostávají rekruti, odvedenci příslušného ročníku.97 A tomu je tak dodnes. Jízda králů ve Vlčnově se od jiných liší právě tím, že jezdci jsou pouze chlapci odvedeneckého ročníku. Ve Vlčnově se jim říká legrúti a jezdit za krále je pro ně velká čest, které se jim dostane pouze jednou za život. V jiných vesnicích jezdí chlapci bez omezení. 98 Co se programu týče, tak v sobotu večer dochází ke stále oblíbenějšímu Předání vlády králů. Od roku 1994 zde figurují i děvčata stejného ročníku jako legrúti. Poprvé se zde představí hlavní aktéři jízdy králů a král z minulého roku, který předává vládu králi novému. 99 Jedná se o symbolický obřad, kdy odstupující král přednese tuto řeč: „Skončila doba panování mého, bez boje jsem se vzdal, předávám tíhu břemene svého, kéž bys i ty moudře panoval! Nový král dostane na hlavu korunu a skládá tento slib: Já slibuji na korunu svoji, že budu dobře panovat nad písničkami, tanci i lidovými kroji!“100
96
BENEŠ, Josef. Vlčnovská jízda králů. Vlčnov: Klub sportu a kultury, 2007. ISBN 978-80-254-2577-0. s. 24-25 97 FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. s. 126-127 98 JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. ISBN 80-86720-29-2. s. 13 99 Společnost jízdy králů v roce 2012 a její členové. Společnost jízdy králů [online]. 2015 [cit. 2015-0219]. Dostupné z: http://www.spolecnostjizdykralu.cz/inpage/zprava-o-cinnosti-spolecnosti-2012/ 100 BENEŠ, Josef. Vlčnovská jízda králů. Vlčnov: Klub sportu a kultury, 2007. ISBN 978-80-254-2577-0. s. 27
38
Nedělní ráno je zahájeno mší svatou, ze které jde průvod legrútů a družiček od kostela do obřadní síně obecního úřadu, kde žádají starostu obce o povolení konat jízdu králů. Povolení dostanou, pokud slíbí, že ochrání svého krále a podle tradice řádně projedou Vlčnovem. 101 Samotná objížďka začíná od domu králových rodičů, kde se sejdou všichni jezdci. Takže se vyjíždí z toho konce vesnice, kde bydlí král. Dříve se objížděly všechny domy, ale protože se Vlčnov značně rozrostl, jezdí se pouze po hlavních ulicích. Po celou dobu objížďky jezdci provolávají vyvolávky. V předních řadách hlasatelé, jejichž úkolem je pouze starodávné říkání a na konci průvodu vyběrači, kteří vtipnými vyvolávkami pobízejí přihlížející k obdarování jejich krále. Když průvod objede celou vesnici, vydává se ještě na stadion, kde se naposledy představí celá družina. Na závěr se v domě krále koná hostina pro jezdce, kteří jsou oslavovanými hrdiny dne, protože každý Vlčnovjan může tento zážitek prožít jen jednou v životě.
6.6.1 Vyvolávky z Vlčnova Příklady vyvolávek před jednotlivými domy, přičemž většina z nich je o děvčatech, které zde bydlí a mají lichotivý charakter: „Před týmto domem je hruška kaménka, že tady bývá pěkná panenka! Před týmto domem je hruška bělica, že tady bývá šikovná děvčica! Před týmto domem sú kláty, že sú tam děvčice jak karafiáty! Před týmto domem sú stromy zelené, že tato dívka má líčka červené! Před týmto domem je chodníček, že táto Mařenka zpívá jak slavíček! Před týmto domem slunko svítí, že tady majú děvčice jak kvítí!“
Některé vyvolávky jsou směřovány také na návštěvníky: „Pánové zlatí, budete svatí, ráčíte-li našemu králi něco podarovat! Před týmto domem je járek, 101
Společnost jízdy králů v roce 2012 a její členové. Společnost jízdy králů [online]. 2015 [cit. 2015-0219]. Dostupné z: http://www.spolecnostjizdykralu.cz/inpage/zprava-o-cinnosti-spolecnosti-2012/
39
děkujeme vám za váš dárek! Henkaj tá slečna sa na mňa směje, jistě mně do pokladničky dárkem přispěje! Před týmto domem tulipán roste, buďte nám vítáni, vážení hosté!“102
6.6.2 Uprkova jízda králů Umělec Joža Uprka pocházel ze Slovácka a předmětem jeho tvorby se stal právě jeho rodný kraj. Snažil se zachytit každodenní život lidu, jejich slavnosti, obřady a kroje. Malíře Jožu Uprku zaujala především slavnost jízdy králů. Navštívil jízdy králů ve všech vesnicích na Slovácku, ale ta vlčnovská v něm vzbudila největší zájem. Proto se rozhodl ve Vlčnově na čas usadit. Uprka bydlel u rodiny Zemků a maloval ve stodole pana Pavelčíka. Vzniklo zde mnoho děl s vlčnovskou tématikou. V roce 1897 dokončil po čtyřech letech vlčnovskou jízdu králů – dílo, které patří k vrcholu jeho tvorby. A právě díky tomuto významnému umělci je vlčnovská jízda proslulá po celé republice.103
Obrázek 3: Uprkova jízda králů [http://www.grapheion.cz/index.php?akce=vypis&link=2011110018]
6.6.3 Společnost jízdy králů Společnost jízdy králů je občanské sdružení, které bylo založeno v roce 1991 s cílem přispívat svou činností a aktivitami k uchování tradiční jízdy králů ve Vlčnově. 102
BENEŠ, Josef. Vlčnovská jízda králů. Vlčnov: Klub sportu a kultury, 2007. ISBN 978-80-254-2577-0. s. 7-14. 103 FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. s. 82
40
Se svými více než 250 členy se řadí mezi největší spolky ve Vlčnově. Součástí Společnosti je i 26 vlčnovských králů, kteří jsou důležitými osobnostmi každé jízdy králů. Každoročně navštěvují královské rodiny, předávají jim rady i zkušenosti a spolu s obecním úřadem tyto rodiny finančně podporují. Zajímavý je fakt, že téměř polovina členů Společnosti nejsou obyvatelé Vlčnova a má dokonce pár zahraničních členů. 104
6.6.4 Rozhovor s jezdcem jízdy králů ve Vlčnově Rozhovor ze dne 3. března 2015 s Jakubem Šustrem, jezdcem jízdy králů ve Vlčnově 2011. Na jízdě králů ve Vlčnově jste byl součástí královské družiny, jakou funkci přesně jste vykonával a co obnášela? „Já jsem byl běžný jezdec. Družina Jízdy králů ve Vlčnově se skládá ze tří skupin – král, dva pobočníci a řadoví jezdci. Nemáme žádné speciální funkce jak je tomu například v Kunovicích, kde jezdí ministři, vyvolávači, výběrčí.“ Ve Vlčnově je zvykem, že jezdci jsou chlapci ve věku, kdy docházelo k odvodům (rekruti). Zajímalo by mě, zda se účastní opravdu všichni nebo jen ten, kdo má o funkci jezdce zájem. „Samozřejmě se neúčastní úplně všichni. Ve Vlčnově je to jakýsi zvyk, tradice, která však postupem doby slábne. Dříve se podle mne jízdy králů účastnili téměř všichni kluci, bylo to přirozené – vyrůstali spolu, chodili do školy, poté do učení. Ale teď je účast nižší, chlapci se znají méně a méně než v dřívějších dobách a kamarády si hledají i mimo Vlčnov. Svoji roli hraje také povaha – jezdec by měl vyvolávat veršovánky divákům a rodině a to nesvede každý. A nemalou roli hrají také peníze. Když chce osmnáctiletý kluk jezdit v královské družině, obvykle se jedná o významnou událost pro celou rodinu – všichni se sejdou, chystá se pohoštění, něco stojí také pronájem koně, jízdy. Obec se sice snaží tyto náklady kompenzovat, ale jedná se o spíše symbolickou částku“.
Královská družina absolvuje celý průvod na koních, cvičili jste nějak jízdu na koních? „To je individuální. Já osobně jsem absolvoval jen dvě zkušební jízdy. Měl jsem ale štěstí na koně, respektive kobylu, která byla mimořádně klidná a poslušná. O koně se 104
Zpráva o činnosti občanského sdružení Společnost jízdy králů v roce 2011. Společnost jízdy králů [online]. 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.spolecnostjizdykralu.cz/inpage/zprava-ocinnosti-spolecnosti-2011/
41
ve Vlčnově při průvodu stará vodič, jezdci tedy nutně nepotřebují nějaký speciální trénink. V minulosti to bylo ale jinak, koně musel zvládat pouze jezdec, vodiči přibyli až později. Jeden můj známý rád vzpomíná na to, že koně ovládali sami jezdci ještě někdy před třiceti lety. Ale to je taky historicky dané, před třiceti lety bylo na vesnici více koní než dnes a kluci s nimi uměli zacházet, ne jako dnes. Svou roli také sehrála bezpečnost diváků, kterých je rok od roku více a to vyžaduje, aby byli koně co možná nejklidnější, to je hlavní starost vodiče. V Kunovicích ale jezdí bez vodičů.“
Je ve Vlčnově o jízdu králů stále zájem, i když probíhá každoročně, zatímco okolní jízdy králů jsou jednou za dva nebo tři roky? „Myslím si, že zájem je pořád velký, ale spíše od cizích návštěvníků. Jízda králů byla nedávno zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, což samozřejmě do Vlčnova přivádí více diváků než dříve. Na druhou stranu lze podle mne pozorovat také jistou komercionalizaci celé akce – jedná se o různé stánky, obchodníky s čímkoliv. I když obec se snaží preferovat například tradiční výrobky, občerstvení, ve Vlčnově můžeme vidět také kolotoče, stánky s indiánskou hudbou apod. Mnoho Vlčnovjanú si stěžuje, že celá akce je spíše zaměřena na cizí publikum. Podle mě je to ale stále úžasný víkend plný tradic, zpěvu a jakési kolektivní úctě k pradávným tradicím. Na jízdě králů je krásná ta pestrobarevnost – samotné slavné jízdě družiny v neděli předchází množství vystoupení hudebníků, tanečníků, malířů, tradičních řemeslníků. Každý rok do Vlčnova také jezdí zahraniční folklórní soubory. Pro mne je na jízdě králů nejkrásnější náhodná a autentická sobotní noc ve vlčnovských búdách, kde volně a bez jakékoliv organizace hrají folkloristé s kytaristy a já nevím čím vším.“
Jakým způsobem se ve Vlčnově volí král? Vybírá si jej ročník nebo se o tuto funkci může ucházet ten, kdo má zájem? „Král se nevybírá snadno. Jestli je pro jezdce jízda králů náročná po finanční stránce, pro krále to platí dvojnásob. Můj bratranec byl král v roce 2003, z osobní zkušenosti vím, že je to náročné také po organizační stránce. Král totiž s družinou netráví jeden víkend na konci května. Vesnici s družinou obchází už na Velikonoce, má také povinnosti vůči FS Vlčnovjan při nedělním vystoupení. Je nutné si uvědomit, že král je dvanáctiletý chlapec, který musí celý víkend snášet pozornost stovek návštěvníků, mnoha novinářů. A celou objížďku vesnicí absolvuje v parádním ženském kroji s růží v ústech, která mu zabraňuje mluvit. Ročník 1993, tedy můj, obešel asi čtyři rodiny možného krále a uspěli jsme asi až
42
u posledního kandidáta. V minulosti byla role krále také nebezpečná. Bylo běžné, že sousední vesnice si ve vzájemné rivalitě snažily krále ukrást. A jestli to jezdci, ochránci dopustili, byla to pro vesnici velká potupa a král se musel vykoupit bečkou vína.“ Jste členem také poměrně významné cimbálové muziky CM Rozmarýn. Na jakých typech kulturních akcí s cimbálovkou vystupujete? „Nevím, jestli se dá o naší muzice říct, že je významná, ale slova chvály těší. Beze srandy, jsem velmi pokorný a myslím, že věhlasu CM Burčáci nebo CM Jaroslava Čecha asi nedosáhneme, ale to není můj cíl. Vystoupení CM Rozmarýn jsou spojeny se stejnojmenným folklórním souborem z Újezdce u Luhačovic. Ba víc, právě tento soubor dal naší muzice podnět ke vzniku. Pravidelně tedy vystupujeme na fašanku, jízdě králů ve Vlčnově, hodech v Újezdci u Luhačovic a v Drslavicích, účastníme se také Slavností vína v Uherském Hradišti a Růžencové poutě v Uherském Brodě. Dále vystupujeme na Kateřinském jarmarku rovněž v Uherském Brodě. Osobně mám rád Štěpánské koledování, takový umělý svátek, který jsme si v muzice vymysleli. 26.12 objíždíme děvčata ze souboru a také galánky a hrajeme jim koledy. Muzika také vystupuje na plesech. Zmínil bych zejména Hopsácký ples v Horněmčí, kde jsme letos hráli už pošesté, což je k naší šestileté historii úspěch. Dále na svatbách, narozeninách, firemních akcích. Několikrát jsme také vystupovali v zahraničí (Slovinsko, Francie, Slovensko).“ Takže se jedná o časově hodně náročnou záležitost? Je to Vaše hlavní náplň volného času? „Cimbálová muzika je asi mým největším koníčkem a věnuju jí hodně času. Nepůsobím pouze v CM Rozmarýn, v posledním roce jsem také začal hrát s CM Pajtáš z Brna a do třetice rozjíždíme s Tomášem Beníčkem (CM Pajtáš) a Petrem Pijáčkem (CM Kunovjan) novou kapelu s názvem Metošé, která folklór pojímá z trochu jiné perspektivy. Nezřídka hraju dvakrát, třikrát do týdne. K tomu se snažím „vzdělávat“ poslechem písní z jiných oblastí. Ale je nutné si uvědomit, že folklór není pouze o písních. Snažím se hodně mluvit se starými lidmi o tom, jaký byl život na vesnici před padesáti lety.“
43
Je nějaká z kulturních akcí, na kterou se těšíte z celého roku nejvíce? A proč právě na ni? „Jak je asi patrné z předchozích řádek, největším folklórním svátkem je pro mne jízda králů ve Vlčnově. Zejména sobotní noc ve vlčnovských búdách je pro mne jedním z nejkrásnějších dnů v roce. Vždycky, když šlapu ten kopec, který vede k búdám, mám pocit, že to napětí, energii a něco nepopsatelně krásného lze cítit i ve vzduchu.“
Co se Vám na folklóru líbí celkově? „Folklór je pro mne obrovská zásobárna inspirativních lidí. Hlavně moji rodiče. Ti dva se poznali ve FS Vlčnovjan, takže jsem vlastně „dítě“ Vlčnovjanu, nebo produkt lidové kultury. O sedmnáct let později jsem si v tomtéž souboru našel přítelkyni. Má matka mne k folklóru vedla od malička, zpíval jsem, pak jsem začal s houslemi a skončil jsem u violy. Matka dodnes zpívá, otec mezi přáteli platil za výborného zpěváka, tanečníka a vůbec člověka. Od malička jsem se účastnil různých folklórních vystoupení, oslav, kde se hrálo, zpívalo. Teď občas hraju na akcích s lidmi, se kterými před dvaceti lety zpívali mí rodiče. To je nepopsatelný pocit. Folklór je pro mne subkultura. Nevím, co teď poslouchají dvacetiletí lidé, já poslouchám folklór. Většina mých přátel jsou folkloristé. Čas si organizuju podle akcí s muzikou.“
6.7 Společné setkání jízdy králů Rok 2008 se stal významným pro jízdy králů Kunovic, Vlčnova a Hluku. Právě v tomto roce se konaly všechny tři jízdy, k čemuž dochází jen jednou za šest let. Zástupci obcí se několikrát sešli, aby se dohodli na setkání všech tří slováckých králů. K tomu došlo historicky poprvé 8. května 2008 na poutním místě, na Svatém Antonínku v Blatnici. Kyjovský děkan udělil všem přítomným královské požehnání, čímž slavnost získala i duchovní charakter. Mladí králové zde podepsali pamětní listinu jako dokument jejich historického setkání. V rámci Slováckých slavností vína a dnů otevřených památek se dostalo významného ocenění všem třem králům. Kunovický král Miroslav Duda, vlčnovský král Petr Šobáň a hlucký král Lukáš Šimčík získali vyznamenání starosty města Uherské Hradiště za udržování a rozvoj tradiční lidové kultury a za vzornou reprezentaci v duchu nositelů tradic při Jízdě králů. Tímto počinem byly poprvé v historii oceněny královské
44
obce se svými králi. 105
6.8 Zápis jízdy králů na seznam UNESCO V roce 2009 byla zpracována nominační dokumentace slovácké jízdy králů k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky, což představuje jednu z důležitých podmínek k zápisu do Reprezentativního seznamu UNESCO. Dokumentace byla projednána v zastupitelských orgánech, podepsána ministrem kultury a následně předána na sekretariát sekce nemateriálního kulturního dědictví v sídle UNESCO v Paříži dne 21. června 2010. Po odstranění některých nedostatků byla nominace projednána a 27. listopadu 2011 byla jízda králů zapsána do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva.106
105
HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-903743-2-4. s. 164 106 Jízda králů. Národní ústav lidové kultury [online]. 2008 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.nulk.cz/Informace.aspx?sid=743&em=11
45
7 Dožínky Jedná se o oslavu a také slavnost k ukončení žatvy, která je spojena se zemědělci a jejich prací. Kromě názvu dožínky se můžeme setkat také s pojmem věnec, věnce nebo pohoštění. V dřívějších dobách nebyly dožínky pouze oslava, ale také odměna za práci, plat.107 Dožínky zpravidla začínaly společnou cestou z pole. K tomu si ženci a žnečky ozdobili polní nářadí, jako jsou kosy, srpy a hrábě. Věnce z klasů a polního kvítí měly mladé žnečky na hlavách a kytka z klasů zdobila oděv jak dámský, tak pánský. Nejdůležitější z celé slavnosti byl dožínkový věnec z obilí, který se dával do rukou nebo na hlavu nejhezčí a nejvýřečnější dívce. Tento průvod i s ozdobeným vozem směřoval ke statku hospodáře, kde mu vyvolená dívka předala s proslovem věnec. Byl to symbol k ukončení žatvy. Hospodář jej pověsil do hospodářské části domu a nechal jej tam až do jara, do doby setby. Následně zrno z věnce vydrtil a přidal k připravenému zrnu k setí. Tím se zajišťoval koloběh plodnosti. V 19. století měly dožínky charakter venkovské slavnosti, kdy byli zemědělci hospodářem pohoštěni, a na závěr proběhla v místním hostinci taneční zábava. Od 20. století přetrvávají spíše prvky zábavy a celá slavnost se mění ve společenskou akci. 108
7.1 Dožínky v Horním Němčí Dožínky v Horním Němčí podle vyprávění paní J. Richterové byly obnoveny po více než dvaceti letech z iniciativy právě paní Richterové. Přípravy na akci začínají již několik týdnů dopředu. Je potřeba vytvořit mašličky a kytičky z krepového papíru, které jsou součástí výzdoby koní, vozů a také nástrojů. Místní tetičky pečou vdolečky, je potřeba sehnat koně, což není v dnešní době lehká záležitost. Dříve měl koně doma téměř každý, v současnosti je potřeba zajistit koně od lidí z okolí. V případě horněmčanských dožínek jsou půjčovány koně z nedalekého Slavkova, Hluku, ale i od místních obyvatel. Přímo v den konání je potřeba všechno vyzdobit, o to se stará místní klub důchodců, za což jim patří velký dík. Krojovaní se sejdou v sobotu po poledni na smluveném místě, v roce 2012 to bylo u zemědělského družstva. Ale protože dříve se vycházelo tradičně z pole, tak v roce 2014 vycházel průvod od lesů a polí, z druhé strany obce. V čele jde stárek se 107
VEČERKOVÁ, Eva. Dožínky z pohledu socioprofesních a zájmových skupin. In: Zvyky a obyčeje socioprofesních skupin. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2005. ISBN 80-86185-48-6. s. 85-92 108 LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008. ISBN 97880-7229-171-7. s. 80-81
46
stárkou a nesou v ruce dožínkový věnec, který vytvořily místní tetičky a důchodkyně. Průvod netvoří jen krojované páry s ozdobenými kosáky a kosami. Součástí jsou i koně, vozy, traktor nebo kombajn a v neposlední řadě i místní dechová hudba Horněmčanka. Chasa se vydává směrem k hospodáři, za kterého je vybrán ten, kdo má největší hospodářství v obci. V roce 2012 jím byl pan Kadlček, který doposud vlastní pole, louky, dobytek. Když celý průvod dorazí k domku hospodáře, ujímá se slova stárka, která předává věnec hospodáři a říká: „Milý pane hospodáři, my k Vám přicházíme z veselosti a neseme věnec uctivosti. Kolik je v tomto vínku klásků, tolik žádáme piva mlázků, aby bylo veselí a nikdo nebyl nesmělý. Přejeme Vám i vaší paní dar největší stálé zdraví. Cokoliv Vám k blahu slouží, po čem vaše srdce touží, to vše nech Vám pán bůh dá, s ostatníma přeju já.“ Stárek se obrací na hospodářovu manželku se slovy: „Milá naše panímámo, že už máme dovázáno, zato budiž bohu díky vzdány, že nebyly prázdné naše lány.“ Následuje zpívání chasy a přichází pacholek s děvečků, aby předali hospodáři chleba se solí. Po tomto aktu už dochází k pohoštění chasy a přihlížejících v podobě vdolečků, vína a slivovice. Mezitím se prostor před hospodářským domem mění v taneční parket a za doprovodu dechovky se zpívá a tančí. Po určité době se celý průvod v čele s hospodářem a jeho manželkou přesouvá do místního parku, kde je vyhlášeno sólo pro hospodářský pár a také pro starostu s manželkou. Potom jsou všichni srdečně zváni na večerní muziku. Na odpoledne je přichystán ještě folklórní program od místních souborů, které se zde samy představí. Dožínkový víkend pokračuje i v neděli, kdy se opět chasa seřadí do krojového průvodu a jdou i s dožínkovým věncem do místního kostela na mši. Ta se slouží jako
47
poděkování za letošní úrodu. Obětní dary jsou symbolicky v podobě ovoce a zeleniny. Po mši svaté je věnec uložen v místním památkovém domku, kde je možné si jej prohlédnout.
7.1.1 Rozhovor s paní Richtrovou Rozhovor ze dne 6. března 2015 s Jiřinou Richterovou, organizátorkou dožínek v Horním Němčí.
Ve Vaší obci patříte k velice aktivní skupině lidí, kteří se snaží obnovovat již zaniklé tradice, jako jsou například dožínky nebo pochovávání basy. Co Vás k tomu vedlo? „Právě to, že tradice u nás zanikají. Chtěli jsme mladším generacím ukázat, jak to dříve všechno bylo. Aby v tomto odkazu mohli oni potom pokračovat. Je určitě škoda, že se u nás dožínky ani basa nekonaly. Přitom v okolních vesnicích jako například v Dolněmčí jsou dožínky docela pravidelně. A pro nás starší byly dožínky úplnou samozřejmostí, protože jsme všichni měli hospodářství.“ Odkud jste čerpali informace, jak by měly dožínky vypadat? (příprava, průběh apod.) „Já mám velice dobrou kamarádku v Dolním Němčí, kde probíhají dožínky už několik let. Většinu jsem tedy získala od ní, hlavně říkání účastníků u domku. A něco málo jsem si pamatovala já z dětství, takže jsme to dali nějak dohromady, za což jsem velice ráda.“
K akcím podobného typu patří neodmyslitelně kroj. Bylo jednoduché sehnat tolik krojů ve Vaší obci? „Už v roce 2011 byly v Horněmčí obnoveny po několika letech hody s právem. A právě tehdy se dávály dohromady kroje pro hodovou chasu. Nicméně u nás se dochovalo poměrně dost krojů, lidé si to navzájem podarovali nebo za symbolickou cenu odkoupili. Byla samozřejmě potřeba kroje dát do stavu, aby se mohly používat. Takže odpárat všechny krajky, vyšívání, vyprat ve vlažné vodě s modřenkou, která látku krásně vybělí. Naškrobit spodnice, u nás nazývané trčáky. Někdy byla potřeba i sehnat nové výšivky. Takže to bylo docela náročné, ale všechno se to zvládlo a v dnešní době se může Horněmčí pyšnit řadou krojů v opravdu pěkném stavu.“
48
Musí se o kroj nějak speciálně pečovat? „Tak pečovat ani ne, ale důležité je jeho uskladnění. Jednotlivé krojové části by měly být uloženy tak, aby se nepokrčily a aby se na ně neprášilo. Je potřeba být opatrný při jeho nošení, protože se jedná o vzácnou a poměrně drahou záležitost. Pořízení nového kroje se pohybuje v desetitisících a jenom pánské krojové boty stojí pět tisíc.“ Často slyším od starších o chybách při oblékání krojů, je tedy něco, na co byste chtěla upozornit? „Ano, často se setkávám s mladšími dívkami, které mají ke kroji velice výrazné šperky - náušnice, prstýnky, náramky. Myslím, že se to ke kroji vůbec nehodí. Potom svobodné děvčice by měly mít věneček ve vlasech a vdané šátek. Tak to alespoň bývalo dřív. Když už mají spletené vlasy do copů, tak svobodné mají mít bílou mašličku, vdané červenou. U svobodných chlapců je správně klobouk s pérkama a kapesníček v nohavicích. Ženatí by neměli mít pérka na klobouku a kapesníček. A ještě jsem si vzpomněla, že často upozorňuji místní děvčice na kabelky, které si sebou berou do průvodů. Nikdy dříve se to nenosilo a vypadá to ke kroji nepěkně.“
Váš kraj je plný kulturních akcí, kterých se určitě sama účastníte. Mohla byste jmenovat jednu, která je podle Vás nejatraktivnější? „To se asi nedá takto jednoznačně říct, na každé akci je něco jedinečného. Ale asi bych vyzdvihla takové ty místní akce, jako jsou hody nebo dožínky, protože tady jde opravdu o tu tradici. Kdežto například Slavnosti vína jsou plné stánků s oblečením, jídlem, pitím a spoustu lidí láká spíše toto než krása našich krojů a folklóru.“
49
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala řadou kulturních akcí, které se konají na Slovácku, hlavně tedy na Uherskohradišťsku. Podařilo se mi zjistit a popsat poměrně detailně jejich průběh. Díky zpracování jsem se uvědomila, jak náročná je příprava jednotlivých slavností a kolik práce musí nejen organizátoři, ale také účastníci vynaložit. Samotné konání je většinou otázkou jednoho víkendu, ale přípravy zaberou mnohem více času. Další věc, které jsem doposud nevěnovala pozornost, je finanční stránka. Bohužel i k zachování kulturního bohatství je potřeba velký finanční obnos. Právě to je často důvodem k zanikání místních tradic. Na hody je nutné zajistit občerstvení, hudbu. Jízda králů zase vyžaduje koně. A vždy je potřeba kroj, který také není levnou záležitostí. I přesto, že jsem se sama řady akcí zúčastnila, práce mě obohatila o spoustu nových informací a zkušeností. Především jsem věděla velice málo o historii a původu Jízdy králů. Překvapilo mě, že i po tolika letech je o slavnosti zájem a lidé se je snaží uchovat v podobě svých předků. Uherskohradišťsko není zase tak rozsáhlá oblast, a přesto se hodová slavnost značně liší v jednotlivých obcích. Použila jsem knihu, která popisuje hody s právem ve zdejší oblasti, ale je potřeba si uvědomit, že každé hody jsou originální. Každá obec má svoje právo, svůj kroj, svoje stárky. A právě to je na hodech to krásné. Velmi přínosné mi byly rozhovory od účastníků. Jezdec z jízdy králů ve Vlčnově mi objasnil volbu krále, o které jsem nenašla nikde v literatuře informace. Stárci mi zase pomohli uvědomit si přípravu a zodpovědnost u hodů. U paní Richtrové jsem byla velice překvapená, že právě ona se rozhodla obnovit dožínky v její vesnici po tolika letech. I přesto, že je už v důchodovém věku, měla dosti energie, aby něco takového dokázala. Její vyprávění bylo s velkým zájmem a nadšením. Předala mi také cenné rady, jak pečovat o kroj. Folklórní festival Kunovské léto nám ukazuje, že se lidé snaží vztah k tradicím v dětech probouzet už od útlého věku. Také při hodech a Slováckých slavnostech vína dostávají prostor předvést se ti nejmenší folkloristé, což je určitě dobře. Na závěr bych chtěla poznamenat, že jsem velice pyšná na svůj rodný kraj. Kulturní vyžití je zde opravdu velice bohaté. Lidé se snaží tradice obnovovat a udržovat. Oblékají kroje s pocitem hrdosti. Hlásí se k místnímu folklóru a za to jsem
50
velmi ráda.
51
Použitá literatura BARAN, Ludvík, STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové kroje Slovácka. Praha: Pressofoto, 1985.
BENEŠ, Josef. Vlčnovská jízda králů. Vlčnov: Klub sportu a kultury, 2007. ISBN 97880-254-2577-0. DAVID Petr, DOBROVOLNÁ Věra, SOUKUP Vladimír. Slovácko – Uherskohradišťsko. Praha: S a D, 2006. ISBN 80-86899-98-5.
DVOULETÝ, Michal. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Na paletě krojů. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-80-2547930-8.
FROLEC, Václav. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. ISBN 80-7065-009-5. FROLEC, Václav. Prostá krása: deset kapitol o lidové kultuře v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1984. HABARTOVÁ, Romana, ŠTĚRBA, Stanislav. Jízda králů v Kunovicích. Hylóm, hylóm, na krála, matičko, na krála…Kunovice: Město Kunovice, 2008. ISBN 978-80-9037432-4.
JANČÁŘ, Josef. Proměny Slovácka. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. ISBN 987-80-87262-48-4.
JILÍK, Jiří. Nezapomenutá krása: kroje a zvyky Kunovic. 1. Brno: SVAN, 2006. ISBN 80-85956-21-7.
JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. ISBN 80-86720-29-2. LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008. ISBN 978-80-7229-171-7.
52
SKOPOVÁ, Kamila. HODY PŮSTY MASOPUSTY slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-46-0.
Slovácké kateřinské hody s právem: Huštěnovice 1923-2003. Velehrad: Ottobre 12, 2003. ISBN 80-86528-29-4.
Slovácko 2005: Atributy hodových slavností na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2006. ISBN 80-86185-50-8.
Slovácko 2007: Tradiční hodová obchůzka s právem na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-62-0.
TARCALOVÁ, Ludmila. Hody s právem na Uherskohradišťsku. Vyd. 1. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. ISBN 978-80-86185-69-9.
TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub Kultury, 2013. ISBN 978-80-260-4267-9.
Ve víru barev a chutí: turistický průvodce regionem: Slovácko - východní Morava. Zlín: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, 2009. ISBN 978-80-254-6767-1.
XIX. Mezinárodní dětský festival "Kunovské léto": Programový sborník 19.MDFF "Kunovské léto" 2012. Staré Město: Agentura NP, Staré Město, 2012.
Zvyky a obyčeje socioprofesních skupin: [sborník příspěvků z konference karpatologické komise pro lidové obyčeje MKKK konané v Buchlovicích v r. 2005]. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2005. ISBN 80-86185-48-6.
53
Elektronické zdroje Císařská jízda králů v Kunovicích. Kunovice [online]. 2014 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.mesto-kunovice.cz/node/2356
Dolňácké slavnosti v Hluku. Hlucké kroniky [online]. 2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://kronikahluk.cz/index.php?id=dolacke-slavnosti-v-hluku
Folklór a lidové tradice. SLOVÁCKO Úplný průvodce regionem [online]. 2008 [cit. 2015-02-25]. Dostupné z: http://www.slovacko.cz/lokalita/6487/cms/12605/
Hlucká jízda králů. Hlucké kroniky [online]. 2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://kronikahluk.cz/index.php?id=hlucka-jizda-kral
Jízda králů. Kunovice [online]. 2005 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.mestokunovice.cz/a/j%C3%ADzda-kr%C3%A1l%C5%AF
Jízda králů. Národní ústav lidové kultury [online]. 2008 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.nulk.cz/Informace.aspx?sid=743&em=11
Kunovjan. Město Kunovice [online]. 2011 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.mesto-kunovice.cz/sites/mesto-kunovice.cz/files/Kunovjan_2005_09.pdf
Mikroregiony. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek [online]. 2013 [cit. 201409-25]. Dostupné z: http://www.slavnostivinauh.cz/mikroregiony
O akci. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek [online]. 2013 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://www.slavnostivinauh.cz/o-akci
O festivalu. 21. KUNOVSKÉ LÉTO. Dětský folklórní festival [online]. 2013 [cit. 201410-22]. Dostupné z: http://www.kunovske-leto.cz/o-festivalu-informace-o-akci Společnost jízdy králů v roce 2012 a její členové. Společnost jízdy králů [online]. 2015 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.spolecnostjizdykralu.cz/inpage/zprava-ocinnosti-spolecnosti-2012/
54
Uherskohradišťsko. Turistický průvodce po ČR – Trasovník [online]. 2000 [cit. 2014-0925]. Dostupné z: http://trasovnik.cz/k_zlin/uhhrad/uhhrad.asp
XXII. Dolňácké slavnosti písní a tanců s tradiční Jízdou králů. Město Hluk [online]. 2009 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.mestohluk.cz/doc/1838/ Zpráva o činnosti občanského sdružení Společnost jízdy králů v roce 2011. Společnost jízdy králů [online]. 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.spolecnostjizdykralu.cz/inpage/zprava-o-cinnosti-spolecnosti-2011/
55
Seznam obrázků Obrázek 1: Mapa Uherskohradišťska [http://www.trasovnik.cz/k_zlin/uhhrad/uhhrad.asp] ..................................................... 6 Obrázek 2: Stárci a velké hodové právo v Horním Němčí [foto Monika Kandrnálová] 22 Obrázek 3: Uprkova jízda králů [http://www.grapheion.cz/index.php?akce=vypis&link=2011110018] ......................... 40
56
Seznam respondentů KANDRNÁLOVÁ MONIKA, narozena 1987 RICHTROVÁ JIŘINA, narozena 1950 STOJASPAL MARTIN, narozen 1990 ŠUSTR JAKUB, narozen 1993
57
