Masarykova univerzita. Historie atletiky na Hodonínsku

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Historie atletiky na Hodonínsku Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

PaedDr. Josef Michálek, CSc.

Richard Pavka

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Čejkovicích dne 10. 12. 2013

………………………….. podpis

Děkuji svému vedoucímu práce PaedDr. Josefu Michálkovi CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování této bakalářské práce. Děkuji také všem respondentům za získané informace týkající se mého tématu.

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 5 1.

Počátky atletiky v Čechách a na Moravě ......................................................... 7

2.

Atletika na Hodonínsku ................................................................................... 9

3.

4.

2.1.

AK Hodonín ............................................................................................. 9

2.2.

Běžecký klub Hodonín ........................................................................... 12

2.3.

AK Kyjov ............................................................................................... 12

2.4.

ŠSK Klokan Moravská Nová Ves .......................................................... 13

2.5.

AK Mikulčice ......................................................................................... 14

Historie atletiky v Čejkovicích ...................................................................... 16 3.1.

Obec Čejkovice ...................................................................................... 16

3.2.

AC Čejkovice ......................................................................................... 17

3.2.1.

Počátky atletiky v Čejkovicích........................................................ 17

3.2.2.

Vývoj klubu a růst oddílové základny ............................................ 17

3.2.3.

Atlet roku v Čejkovicích ................................................................. 22

3.2.4.

Postup do národní ligy .................................................................... 25

3.2.5.

Objev talentu Lucie Škrobákové ..................................................... 26

3.2.6.

Čejkovická tyčka na vysoké úrovni ................................................ 27

3.3.

Vybudování atletického stadionu ........................................................... 30

3.4.

Významná jména čejkovické atletiky..................................................... 31

3.5.

Závody pořádané klubem ....................................................................... 35

Závěr .............................................................................................................. 42

Resumé .................................................................................................................. 43 Seznam použité literatury ...................................................................................... 44

Úvod Pojem atletika pochází z řeckého slova áthlon, jehož významem je cena, o níž se závodí. Slovo atlet vychází z řeckého výrazu athletes, pocházející z helénského období řecké civilizace a označovalo závodníka z povolání. Vyvinula se ze základních lokomočních nebo existenčních pohybů člověka. Zpočátku se dělila na lehkou atletiku, zahrnující běhy, skoky hody a vrhy, a na těžkou, do které patřily box, vzpírání a zápas (Šimon, 1998, str. 5). Počátky má už v období pravěku, kdy člověk musel lovit kořist, aby se uživil, a to především za pomoci běhu a oštěpu. Byla nejdůležitější součástí starověkých olympijských her. Vůbec prvním vítězem v řecké Olympii byl v roce 776 př. n. l. Arkáďan Koroibos právě v krátkém běhu zvaném dromos (Musil, Pavlík, Sobotka, 1997, str. 10). Atletika je nazývána královnou sportu a toto vznešené sousloví jí bezesporu patří. Je všeobecně považována za základní sportovní odvětví zahrnující základní přirozené pohyby člověka, jako jsou chůze, běh, skok nebo hod. V dnešní době je brána jako sport, ve kterém je testována výkonnost sportovce v rychlosti, síle, vytrvalosti a koordinaci těla. Významným způsobem se podílí na zvyšování tělesné zdatnosti a upevňuje zdraví. Je prováděna převážně na sportovištích pod širým nebem nebo ve volné přírodě, tedy na čerstvém vzduchu. Sportování v přírodě má také kladný vliv na psychiku člověka (Jirka, Popper, 1990, str. 20). Důvodem, proč jsem si vybral právě region Hodonínska, byla spojitost mé osoby s atletikou v Čejkovicích. Již od svých šesti let jsem byl členem AC Čejkovice a závodníkem klubu. Svou aktivní kariéru jsem ukončil na podzim roku 2004 z důvodu změny studia a pracovních povinností. Při studiu na Masarykově univerzitě jsem se k atletice zpět vrátil, ale už jako pomocný trenér žáků. K výběru mé bakalářské práce mě také motivoval slavnostní večer k 50. výročí čejkovické atletiky, kde jsem byl překvapen, čeho všeho bylo dosaženo za těch pár desetiletí existence klubu. Cílem mé práce bylo zejména uspořádání důležitých historických mezníků klubu a seznámení čtenářů s vývojem klubu, ve kterém jsem vyrůstal. Proto jsem se o ostatních klubech v okresu Hodonín zmínil jen zřídka. 5

Tato práce vznikla především přispěním trenéra Petra Damborského a novinových článků, vystřižených z tisku od roku 1971. Na menší části se podílely i ostatní osoby zmíněné v mé práci, které buď potvrdily mé domněnky o dané problematice, nebo upravily jednotlivé informace k co nejvyšší dokonalosti a úplnosti. V první kapitole jsem se snažil vymezit hlavní mezníky od vzniku atletiky na našem území, v další jsem se snažil ve stručnosti čtenářům přiblížit atletické kluby okresu Hodonín. Většina mé bakalářské práce je však věnována právě klubu AC Čejkovice.

6

1. Počátky atletiky v Čechách a na Moravě Nejstarší písemná zmínka o atletice sahá až do doby korunovace Václava II., tedy do doby více jak před 700 lety. Slavnosti se zúčastnilo 38 knížat se svými družinami, jež přišly oslavit korunovaci. Při této příležitosti teklo víno podzemním potrubím a dalo se nabírat z pramenů jako z řeky. Součástí slavností byly také hry, při kterých mnozí běželi nazí, jen aby ukázali, jak jsou zdatní. Celou tuto událost popisuje Zbraslavská kronika. Tyto hry můžeme považovat za počátky atletiky u nás. Slavnost se konala 2. června roku 1297. O sto let později se lidé například bavili například házením touše neboli disku o peníze, což můžeme považovat za počátky vrhů u nás. Později nebyla atletika pouze projevem dobré nálady a pobavení, ale byla doporučována zejména ze zdravotních důvodů. Například v knize Regiment zdraví z 16. století, kterou napsal lékař Ferdinanda I. popisuje, jak jsou cvičení, jako „skákati, choditi či běhati“ po schodech nahoru dolů, zdravá. Lékař Rudolfa I. zase ve svém spise uvádí, že „běh je zdravý, rozhřeje břicho a vypustí všechny větry v něm uzavřené“ a Jan Amos Komenský v 17. století píše v Bráně jazyků, že „běhoun z ohrady k cíli během chvátajícím, první výhru odnáší“. Závodníci běželi po běžecké dráze ohraničené plotem k cíli a první z nich vždy získal odměnu. Zahájení závodu nastalo švihnutím biče, cíl byl označen provazem. Kdo by se domníval, že se atletika prováděla v dávných dobách pouze amatérsky, mýlil by se. V 18. století už bylo běhání pro některé bráno jako zaměstnání. Šlechta zaměstnávala tzv. „laufry“ neboli „běhouny“, kteří běželi před kočárem panstva a upozorňovali lidi kolem, že jede někdo vznešený. Večer běhali s pochodní a byli využíváni pro doručování písemných zpráv. Roku 1862 byla v Čechách založena organizace Sokol, která měla významný vliv na rozvoj atletiky. Svá cvičení prováděli členové nejdříve v tělocvičnách, a proto se nejprve jednalo o závody ve skocích do dálky a do výšky, o něco později i o běhy. Po pěti letech existence Sokola jsou pořádány 17. ledna roku 1867 první závody. Závodilo se ve skoku do dálky, vyhrál Jan

7

Kahovec výkonem 553 cm a stal se tak prvním zdokumentovaným českým vítězem v atletice. Od té doby atletických závodů valem přibývalo. Koncem 19. století vznikají nové kluby, závody a také Česká amatérská atletická unie. Zakládají se nové kluby jako ČAC Roudnice nad Labem, AC Praha, AC Sparta, AC Plzeň. Dne 8. 5. 1897 vzniká jednotné ústředí ČAAU.1

1

Informace této kapitole jsem čerpal z: http://www.atletika.cz/o-nas/historie/pocatky-ceske-atletiky/ [cit. 2013-29-10] http://www.atletika.cz/o-nas/historie/2-polovina-19-stoleti/ [cit. 2013-29-10] http://www.atletika.cz/o-nas/historie/vznik-narodniho-svazu/ [cit. 2013-29-10]

8

2. Atletika na Hodonínsku Hodonínsko je regionem nejen vinařství a folkloru, ale samozřejmě i sportu. V této kapitole jsem se snažil pojednat o atletických klubech, které v regionu působí, a seznámit čtenáře s jejich prací a výsledky.

2.1.

AK Hodonín

Nejstarší dochované písemné památky o atletice v Hodoníně začínají po osamostatnění Československa v roce 1918. Ale samostatný atletický klub, AK Hodonín, byl založen až v roce 1922. Od tohoto data ještě mnohokrát měnil svůj název a v dnešní době je to opět AK Hodonín. Až do 30. let nebyla atletika samostatnou disciplínou, ale součástí sportovní činnosti všech oddílů a tělovýchovných jednot. V zimě se cvičilo v tělocvičnách na nářadí a v létě se k tomu přidala atletika v přírodě. Dne 23. 4. 1922 klub uspořádal Sportovní den a 2. června klubové závody. O 4 roky později se konalo první mistrovství okresu Hodonín. Avšak hlavním mezníkem hodonínské atletiky, podle ústřední organizace v Praze, byla v roce 1933 registrace klubu za samostatný atletický oddíl v Hodoníně. Tento rok je považován za začátek organizované hodonínské atletiky. Avšak mnoho záznamů z těchto let není dostupných. Víme pouze, že klub pořádal již tradiční sportovní dny a klubové závody. V roce 1950 dochází k rekonstrukci stadionu v Rybářích pro provozování lehké atletiky. V této době nastupuje generace, která položila základy k trvalému rozvoji atletiky v Hodoníně – Pelikán, Kopeček, Korbel, Herzán, Chromý a další. Bezesporu nejvýznamnější postavou této doby byl Jaroslav Pelikán, který v 60. letech celý svůj život doslova atletice obětoval. Byl zaměstnán v mnoha funkcích klubu, stal se hospodářem, trenérem, rozhodčím i organizátorem soutěží. Dělal vše pro to, aby hodonínská atletika měla dobré výsledky. Rok 1961 byl úspěšný pro atletiku na Hodonínsku zejména přírůstkem nových atletických klubů, a to v Kyjově a Čejkovicích, díky manželům Zátopkovým také ve Vracově. Tento oddíl však po jejich odchodu zanikl a již se neobnovil. 9

V roce 1965 je dokončen stadion v Rybářích a oddíl se vrací do Hodonína. Dlouhých 15 let byl stadion rekonstruován, a tak byl atletický klub nucen pořádat závody na nejbližších stadionech ve Veselí nad Moravou, Vracově nebo Břeclavi. Toto období je poznamenáno sjednocenou tělovýchovou a oddíl je začleněn do TJ Slovan Hodonín. Ke konci šedesátých let se začíná budovat sportovní stadion U Červených domků, který je dodnes útočištěm pro hodonínské atlety. Kritickým byl pro TJ Slovan rok 1973. Stadion v Rybářích byl předán VTJ Dukla Hodonín. Součástí předání byla dohoda, že stadion musí být schopen provozu atletiky až do doby, než bude dobudován stadion U Červených domků. V krátké době se ze stadionu v Rybářích stalo popeliště a oddíl byl před zánikem. Proto se stěhoval k Červeným domkům, i když nebyl stadion ještě zkolaudován. V roce 1976 zemřel Jaroslav Pelikán, tvůrce hodonínské atletiky, funkcionář oddílu i celého okresu. Rok poté se na jeho počest začal pořádat Memoriál Jardy Pelikána ve sprinterském trojboji. V roce 1983 se slavilo 50 let organizované atletiky v Hodoníně. Oslava byla rozložena do celého roku. Oddíl uspořádal celkem 23 sportovních akcí, kterých se zúčastnilo 2 220 závodníků. Zdařilou akcí, propagačně velmi úspěšnou, byla beseda s mistryní světa Helenou Fibingerovou a jejím trenérem a partnerem Jaroslavem Šmídem, bronzovým diskařem z MS Gejzou Valentem a koulařkou Alenou Vitoulovou. Základní škola U Červených domků otevřela v roce 1986 první sportovní třídu ve spolupráci s atletickým oddílem a rok poté už zde pracovalo 11 atletických kroužků, ve kterých působilo na 260 žáků a žaček. Rok 1990 byl prozatím nejúspěšnějším rokem oddílu. V Národní lize byla 3 družstva z Hodonína. Na přeboru České republiky získal klub 7 medailí – z toho 1 zlatou, na přeboru ČSSR 7 medailí – z toho 3 zlaté. O atletické třídy na ZŠ Červené domky byl stále větší zájem a zapojilo se zde do tréninku již 55 žáků a 36 žaček. Klub měl 260 členů, z toho 165 registrovaných. Na jaře roku 1998 se díky velké aktivitě předsedy klubu Petra Šímy a trenéra Zdeňka Lípy podařilo zajistit položení nových umělohmotných povrchů na technické sektory a vybudovat ochranou klec pro hod kladivem. Předseda klubu se stal zaměstnancem stadionu, 10

což zlepšilo vzájemnou spolupráci mezi atletikou a fotbalem. Na přeboru okresů získal klub 67 % medailí. Na mistrovství Moravy a Slezska vybojovali závodníci 13 zlatých, 5 stříbrných a 3 bronzové medaile. Mistrovství České republiky bylo také velmi úspěšné, klub získal 5 zlatých, 3 stříbrné a 4 bronzové medaile. Na jejich zisku se podílel například i Vítězslav Veselý, v dnešní době nejúspěšnější oštěpař České republiky - dvojnásobný mistr světa a vítěz Diamantové ligy pro rok 2013. Tolik medailí na republikovém šampionátu klub ještě nikdy nezískal. Velkou zásluhu na těchto výsledcích mají trenéři Lípa, Slezák, Bíla a Škrobák. Na přelomu 2. tisíciletí došlo k rekonstrukci stadionu a výstavbě nové běžecké dráhy. V roce 2004 se Hodonín stal útočištěm pro konání Mistrovství České republiky mužů a žen do 22 let v atletice. Klub se tohoto břemene ujal a z hlediska organizační stránky byl velice úspěšný. Závodu se zúčastnilo 650 atletů a atletek z celé republiky. K nedávno zrekonstruované dráze bylo pořízeno doskočiště na skok vysoký, klec pro hod kladivem a Českým atletickým svazem bylo přiděleno nové doskočiště pro skok o tyči. Po těchto úpravách je stadion schopen k pořádání takto významných atletických akcí. Tato akce byla,mimo jiné, vyhlášena nejlepší atletickou akcí roku 2004. V roce

2005

bylo

hodonínskému

klubu

přiděleno

pořadatelství

mezistátního utkání Česká republika – Slovensko starších žáků a žákyň. Zde se ukázala dobrá spolupráce klubu a specializovaných sportovních tříd ze ZŠ Červené domky vedenými PaedDr. Antonínem Slezákem, vedoucím trenérem sportovních tříd, a trenérem Zdeňkem Lípou. Ti se společně se svými žáky z velké části podíleli na organizaci a zdárném průběhu celé akce. Rok 2010 se stává nejúspěšnějším rokem v dosavadní historii klubu. Celkem klub získal 25 vzácných kovů na Mistrovství České republiky – 7 zlatých, 11 stříbrných a 7 bronzových, 46 medailí na Mistrovství Moravy a Slezska – 24 zlatých, 10 stříbrných, 12 bronzových a 28 medailí přidali žáci a žákyně na Mistrovství Jihomoravského kraje. V posledních letech si AK Hodonín drží stále místo na vysoké úrovni.2

2

Informace k této kapitole jsem čerpal z: http://www.akhodonin.com/historie/ [cit. 2013-10-31]

11

2.2.

Běžecký klub Hodonín

Hlavním iniciátorem vzniku Běžeckého klubu v Hodoníně bylo pořádání soutěží vytrvalců na okrese Hodonín. První myšlenka o založení klubu padla v roce 1979 během konání Výroční schůze Atletického oddílu v Čejkovicích. Tuhle ideu poprvé vyslovil delegát VAS OV ČSTV, pan Jan Bělohoubek, tehdejší předseda komise Masového rozvoje atletiky, řídil i soutěž o nejlepšího atleta na Hodonínsku. Soutěž byla bodovací, závodníci se účastnili pěti přespolních běhů, na kterých sbírali body za své dosažené výsledky. Tato metoda také z určité části přispěla k popularizaci vytrvalostních běhů. První závod se konal v Čejkovicích, kde byla silná běžecká skupina. Jan Bělohoubek se stal prvním řídícím soutěže. Ta se tedy skládala z následujících běhů – Velká Morava v Mikulčicích, Běh kolem zámku v Čejkovicích, Běh osvobození a Okresní přebory v přespolním běhu ve Vacenovicích a Štěpánský běh v Kyjově. O 8 let později bylo do soutěže zařazeno 17 závodů. O vítězi rozhodoval součet ze všech z nich. Vyhrál samozřejmě ten, kdo měl bodů nejvíce. Jan Bělohoubek končí ve své funkci ředitele závodů a po něm nastupuje Pavel Bíla. Vznik Běžeckého klubu Hodonín se datuje k roku 1996. Založen byl za účelem řízení a financování celé soutěže Grand Prix. Od založení klubu se mnohokrát měnila pravidla soutěže a přibývaly nové kategorie.3

2.3.

AK Kyjov

Atletický klub v Kyjově byl založen roku 1958 jako Jiskra Kyjov. Svou působnost dělil na oddíly atletiky, fotbalu, košíkové apod. Jeho prvním předsedou byl Rudolf Strýček, MUDr. Během svého růstu dosáhl klub mnoha sportovních úspěchů. V oddíle atletiky svěřenci trenérů MUDr. Rudolfa Strýčka a Aloise Vrbovského dosáhli svými výkony na nejcennější kovy, stali se např. přeborníky Moravy a České republiky. Klub spojuje sportovce všech věkových kategorií, ale ty největší 3

Informace k této kapitole jsem čerpal z: http://bkhod.webnode.cz/o-nas/ cit. 2013-11-4

12

výsledky jsou připisovány právě práci s mládeží. Prostředky pro svou činnost získává klub od sponzorů formou reklamy nebo přímé podpory konkrétních sportovců. Současným předsedou Atletického klubu Kyjov je Ing. Jiří Vrbovský. 4

Obr. č. 1: Hojná účast na 50. ročníku Štěpánského běhu 20125

2.4.

ŠSK Klokan Moravská Nová Ves

Školní sportovní klub Klokan Moravská Nová Ves má velmi krátkou působnost, byl založen v roce 2000, registrovaný v Českém atletickém svazu je od roku 2001. Dvěma pilíři klubu jsou oddíl atletiky a oddíl sportovní gymnastiky. Po založení měl klub pouhých 12 členů, jejichž útočištěm není atletický stadion, ale trénují tzv. na „zelené louce“. Vzhledem ke zvyšujícímu se zájmu dochází k rekonstrukci tělocvičny a začíná stavba atletického stadionu.

4

Informace k této kapitole jsem čerpal z: http://www.akkyjov.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=12&Ite mid=9 cit. 2013-11-4 5 Dostupné z: http://www.akkyjov.cz/index.php?option=com_phocagallery&view=category&id=55:tpansky-bh2012-50-ronik&Itemid=6 cit. 2013-11-4

13

Žákovská družstva se zúčastňují atletických soutěží. Roku 2002 je dokončena atletická dráha s antukovým povrchem. Přichází první účast na větších soutěžích, jako je Mistrovství České republiky. V kategorii vesnických škol získává Klokan vítězství v Poháru rozhlasu. Rok poté je položen umělý povrch ve výškařském sektoru, dokončena posilovna i sektor pro vrh koulí. Klubovou základnu tvoří nyní více než 50 členů. Na Mistrovství České republiky klub získal první medaili, dva členové byli nominování do výběru reprezentace České republiky pro mezistátní utkání a opět klub zvítězil v Poháru rozhlasu ve své kategorii. V roce 2004 vzniklo nové doskočiště na výšku, byl dokončen umělý povrch v tělocvičně a poprvé i startovalo i družstvo dorostenců. Starší žáci potřetí v řadě obhájili vítězství v Poháru rozhlasu vesnických škol. Začíná se realizovat dokončení sportovního areálu školy, který by měl obsahovat umělohmotnou atletickou dráhu s prodlouženou 130 m rovinkou, sektory pro skok vysoký, skok daleký, skok o tyči, vrh koulí a víceúčelové hřiště. Jeho realizace byla dokončena v roce 2006. Od roku 2002 jsou zavedeny na základní škole třídy s větším počtem hodin TV se zaměřením na atletiku. 6

2.5.

AK Mikulčice

Počátky klubu se datují ke dni 22. září 1974. Jako Atletický oddíl Sokol Mikulčice byl založen Janem Běhoubkem, který se stal ikonou mikulčické atletiky. Klub byl založen jako odměna za práci s dětmi, které se již 2 roky před založením klubu pravidelně zúčastňovaly tréninků, atletických závodů a pomáhaly s organizací závodů na okrese. Ještě před vytvořením klubu dobrovolníci z Mikulčic uspořádali I. ročník silničního běhu Velká Morava, který se uskutečnil 27. března 1974. O 2 roky později byl na výborové schůzi poprvé přednesen návrh na vybudování atletické dráhy v prostoru písníků v Břízkách. To se ovšem

6

Informace k této kapitole jsem čerpal z: http://www.podluzi.cz/firmy/spolky/item/root/ssk-klokan-moravska-nova-ves cit. 2013-11-5

14

neuskutečnilo a klub se potýká s problémy uvnitř klubu a začíná první krize, která trvá 5 let. V roce 1983 dochází k výstavbě nových šaten a začátkům budování atletické dráhy. Po pěti letech získal trenér Jaroslav Koneček od JZD Prušánky a ONV Hodonín peněžité prostředky na dostavbu běžecké dráhy. Ještě v témže roce se konají první atletické závody na nové dráze. Atletické hřiště bylo plně dokončeno až v roce 1989 o parametrech: 

80 m rovinka s antukovým povrchem a šesti drahami



200 m ovál s antukovým povrchem a čtyřmi drahami



sektor pro skok daleký



sektor pro hod oštěpem a hod míčkem



kruh pro vrh koulí

Dne 1. května 1990 byla dráha oficiálně otevřena Atletickým mítinkem rekordů za účasti 96 žáků a žákyň ze 7 okresních oddílů. Dochází k úplnému dokončení areálu – vybudování sektoru pro skok vysoký a nákup pevných žákovských překážek, což umožnilo pořádat závody ve všech disciplínách atletiky pro mladší žactvo a starší žákyně. V pátek 7. a sobotu 8. června 1991 byl uspořádán I. ročník Memoriálu Petra Bělohoubka ve vícebojích mladšího žactva. Jednalo se o šestiboj složený z 80 m př., skoku vysokého, hodu míčkem, 60m, skoku dalekého a 800m. Závodilo se ve dvou dnech. Začátkem nového tisíciletí, 18. března 2000, byl oddíl jmenován pořadatelem Mistrovství Moravy a Slezska. Hodnocení ze strany kraje bylo kladné. 1. července 2004 se klub odloučil od TJ Baník Mikulčice a vytvořil nové občanské sdružení, Atletický klub Mikulčice (AK Mikulčice). 7

7

Dostupné z: http://akmikulcice.wbs.cz/Historie-AK-Mikulcice.html [cit. 2013-11-5]

15

3. Historie atletiky v Čejkovicích Čejkovická atletika nemá příliš dlouhou historii, ale během pár desítek let své existence zaujala pevné místo v historii české atletiky. Narodilo se tu mnoho kvalitních atletů, kteří dodnes reprezentují svou obec, region i celou republiku.

3.1.

Obec Čejkovice Vinařská obec Čejkovice se nachází na jižní Moravě v okrese Hodonín,

leží přibližně 40 km jihovýchodně od města Brna. Katastr obce má rozlohu 2 506 ha, jehož 80 % zabírá zemědělská půda. Průměrná nadmořská výška je 208 m. n. m. a průměrná roční teplota dosahuje 9, 2 °C, což staví obec mezi nejteplejší místa v České republice. Osou území celé obce je potok Prušánka, který protéká obcí od severu k jihu (Jan, Štěpánek, 1998, str. 5). Zpočátku byly Čejkovice obklopeny lesy, ale s příchodem člověka a zemědělství lesy téměř zanikly. Zůstal jen les „V ochozech“, který svou výměrou 125 ha zabírá pouhých 5 % rozlohy. Jednou z lokalit, do kterých nezasáhla lidská ruka nebo zemědělské stroje, jsou Čejkovické Špidláky. Jedná se o chráněnou krajinnou oblast severovýchodně od obce, která se svým množstvím rostlinných společenstev a druhového bohatství může rovnat Pouzdřanské stepi nebo Pálavě. První písemná zmínka o Čejkovicích je spojována s příchodem templářských rytířů z roku 1248. Řád Templářů začal budovat gotickou tvrz a rozsáhlá sklepení, která měla vést až do slovenské Skalice. Zřídili i kostel, který dobudovali jezuité a společně s tvrzí tvoří dvojici dominant obce.8 Název obce lze odvozovat od několika významů. Tím prvním, i když málo věrohodným, je pověst, která vypráví o knížeti, který při lovu zastřelil čejku a nad ní pronesl: „Už nepoletíš čejko-více“. V naší vlasti je však více obcí s tímto názvem, a tak je daleko pravděpodobnější hledat význam slova v místních jménech jako: Čejka, Čajka, Čak a v řadě jiných obměn. Ta mohla patřit vlastníkům půdy, tvrzí, vojenským osobám apod. Všechna tato jména vysvětlují 8

Dostupné z: http://www.cejkovice.cz/obec-7/historie/ [cit. 2013-11-12]

16

historikové od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, což znamená být na stráži (Cvan, 1997, str. 5).

3.2.

AC Čejkovice

3.2.1. Počátky atletiky v Čejkovicích Atletika v Čejkovicích byla organizovaně prováděna od jara roku 1951. Oddíl byl založen bývalými závodnicemi Ladislavou Zdražilovou a Zdenou Konvičkovou, které zde působily jako učitelky, a Zdeňkem Damborským, který pracoval v místním JZD jako traktorista. Hned za starou školou se rozkládala atletická dráha, která měřila 144 m a dříve ještě o 20 metrů méně. „Abychom vůbec mohli mít nějaké výsledky, museli jsme se nejdřív pustit do úpravy hřiště a budování dráhy. Bourali jsme chlívky a zídku, z JZD nám vypomohli buldozerem při planýrce, nejdřív jsme obkládali dvouproudovou dráhu jen drny, pak jsme ji stále vylepšovali a prodlužovali. Vybetonovali jsme si vrhačský kruh, za peníze z brigád jsme nakoupili i nejpotřebnější nářadí“(Lacina, 1970).

3.2.2. Vývoj klubu a růst oddílové základny Od roku 1961 se oddíl neustále rozrůstá. V roce 1964 však není po odchodu několika závodníků schopen postavit družstvo dospělých ani dorostu, a proto se účastní pouze soutěží žactva. Žáci vyhráli skupinu a postoupili do finále okresního přeboru, které se však bohužel, z určitých organizačních důvodů nekonalo. Po dvou letech má opět oddíl i mladší dorostence a starší žáky. V dalším roce získali mladší dorostenci titul přeborníků okresu a postoupili do kvalifikace o účast v krajských soutěžích. V roce 1968 klubu opět schází závodníci a do soutěže bylo přihlášeno pouze družstvo žaček. V roce 1969 vstoupil klub TJ Sokol Čejkovice do atletického svazu a byl řádně zaregistrován. Toto období se nese ve znamení vzestupu ženské atletiky. Tři domácí závodnice byly nominovány na mezinárodní utkání Hodonín – Povážská Bystrica. Roku 1970 přibylo mnoho adeptů, zejména v kategorii žactva, a tak bylo zapotřebí pomocného trenéra. Stal se jím Václav Otáhal, který se stal trenérem žáků. Družstvo žaček skončilo v krajském přeboru na třetím místě. Rok 1971 se zdá pro 17

oddíl po dobu své existence nejúspěšnějším, pod vedením trenérů Zdeňka Damborského, který trénoval od počátku družstvo žen a dívek, a nového trenéra chlapců Františka Bařiny. V krajských soutěžích měl oddíl družstva žáků i žákyň a ženy skončily v krajském přeboru na třetím místě (Damborský, 1980). V roce 1972 byla zahájena výstavba nového atletického hřiště. Dne 27. 2. byl uspořádán I. ročník Čejkovické laťky. Rok 1974 byl ve znamení nástupu mužské atletiky v Čejkovicích, okresní přebor přinesl 16 titulů a v krajském přeboru získal Petr Damborský 2. místo v trojskoku, Marie Bártečková 3. místo v hodu diskem a Anežka Hnidáková 3. místo v hodu oštěpem. V celostátním finále zemědělské olympiády získal Petr Damborský 1. místo ve skoku dalekém (saltem), stejného umístění dosáhly i ženy ve štafetě na 4x100 m (Damborský 1980). Tehdy třiadvacetiletý Petr Damborský se postaral o premiéru provedení skoku dalekého saltem. První dva pokusy skočil skrčmo, ale na první místo to nestačilo. Na domácím hřišti však trénoval skok do dálky saltem a skočil za hranicí sedmi metrů. „Řekl jsem si, že to risknu, že nemám co ztratit“, řekl mi průkopník nového stylu skoku dalekého a dopadl do písku v délce 659 cm, což mu zajistilo zlatou medaili. S údivem se Petra Damborského všichni ptali, jak na tento nápad přišel, a tak jsem se zeptal i já. Jeho odpověď zní: „Nebyl to úplně můj nápad, viděl jsem to na kinogramu v časopisu Stadión. A tak jsem to zkusil, i když si o mně v oddíle mysleli, že jsem úplný blázen. Vem si, že když Fosbury skákal poprvé flopem, taky si o něm taky všichni mysleli, že je blázen. V dnešní době už neskočí nikdo jinak“. Anežka Hnidáková skončila druhá ve skoku dalekém a třetí v běhu na 100 m. V přeboru ČSR získala Marie Bártečková v hodu diskem místo třetí. V průběhu roku byla dokončena výstavba hřiště (Damborský, 1980).

18

Obr. č. 2: Petr Damborský - skok daleký saltem9 Nadcházející rok, rok 1976, byl zahájen zimní přípravou jak v tělocvičně a posilovně, tak v lese. Tréninky jsou oproti minulým letům výrazně kvalitnější, právě díky dostatečné době na trénink v tělocvičně, probíhají pravidelně 3x týdně v tělocvičně a 1x týdně v lese. Oddíl má 4 družstva – družstvo žáků, žaček, družstvo mužů a žen. O ty se starala pětice trenérů v sestavě: Hnidáková Anežka, Rajchmanová Jana, Damborský Zdeněk, Hřiba František, Damborský Petr. Prvním závodem roku byla již tradiční Čejkovická laťka – závod ve skoku vysokém. Konal se již 8. ročník. Závod proběhl dne 1. 2. 1976 a zúčastnilo se jej celkem 39 závodníků. Ještě v únoru se konal okresní přebor ve Vracově a březnu okresní přebory v přespolním běhu v Kyjově, odkud závodníci klubu přivezli nemalé úspěchy. Oddíl se zúčastnil dne 15. května krajského přeboru mužů a žen, odkud si přivezl kov nejcennější Petr Damborský, když dosáhl v trojskoku délky 14, 26 m a stal se tak historicky prvním krajským přeborníkem klubu. V témže roce muži vybojovali v krajské soutěži 1. místo celkově a ženy zaujaly příčku třetí (Damborský, 1980).

9

Horvátová, 1974, str. 5 19

Rok 1977 lze řadit prozatím k těm nejúspěšnějším. Oddíl TJ Sokol Čejkovice působil již šestnáctým rokem. Největším úspěchem byl bezesporu postup družstva mužů do krajského přeboru II. třídy. Po loňské kvalifikaci, kdy těsným poměrem podlehli družstvu ze Žďáru nad Sázavou, si tuto šanci nenechali uniknout a v obou kvalifikačních kolech porazili přesvědčivě družstva Kordárny Velká, Metry Blansko a Moravská Slavie Brno. Družstvo žen skončilo v krajském přeboru na třetím místě v konkurenci, jakou byly oddíly z Jihlavy, Prostějova nebo například z Břeclavi. Získalo se 15 titulů přeborníka okresu, což uvádí, že rok 1977 byl úspěšný nejen pro družstva, ale i pro jednotlivce. Oddíl je nositelem titulu „Vzorný oddíl III. stupně“. V této době má 70 aktivních členů, z toho 25 žáků a 45 závodníků ostatních kategorií (Damborský, 1980). V dalším roce se dosáhlo i úspěchů celostátních. Na přeborech ČSR získal Pavel Hnidák 2. místo v trojskoku, Jaroslav Veverka 5. místo v běhu na 3 000 m a Milada Vydařelá 8. v hodu diskem. Na přeboru ČSSR se Pavel Hnidák umístil na místě čtvrtém a Milada Vydařelá opět na místě osmém. V neoficiálním hodnocení oddílů byl oddíl vyhodnocen jako 20. oddíl v ČSR a 22. oddíl v ČSSR. Svěřenci vytvořili 19 nových oddílových rekordů a získali 37 výkonnostních tříd. Za oddíl startovalo 64 závodníků, 16 dospělých, 22 dorostenců a 26 žáků. Vedení klubu se zaměřovalo zejména na plnění tréninkových oddílů, reprezentaci oddílu a brigádnickou činnost. Trenérskou práci zajišťovali 2 trenéři II. třídy, 4 trenéři III. třídy a 7 trenérů IV. třídy. Byl uspořádán I. ročník přespolního běhu pod názvem Běh kolem zámku, kterého se zúčastnilo 68 závodníků (Damborský, 1980). Po roce se základna klubu opět rozrůstá a má již 74 členů, z toho 71 závodníků. V okresních přeborech získal oddíl 14 titulů přeborníka kraje, na přeborech ČSR dvě druhá místa – Pavel Hnidák v trojskoku s výkonem 13, 00 m a Jaroslav Veverka v běhu na 3 000 m s časem 16:04, 0 min., dvě místa 3. a jedno místo 6. Oddíl obsadil díky těmto výkonům krásné 11. místo v ČSR. Na přeborech ČSSR se nejlépe umístil opět Jaroslav Veverka v běhu na 5 000 m s oddílovým rekordem 15:48, 2 min. Oddíl uspořádal XI. ročník halových závodů „Čejkovická laťka“, II. ročník „Běhu kolem zámku“, dvě atletické středy a přebor okresu ve vícebojích. Kvalitu závodníků zajišťovali 2 trenéři II. třídy, 3 trenéři III.

20

třídy a 8 trenérů IV. třídy. Oddíl se zapojil také do spolupráce s místní ZDŠ, ze které se do atletiky zapojilo 37 dětí (Damborský, 1980). Na činnosti oddílu v roce 1980 se podílelo 73 členů, ze kterých aktivně závodilo 72. Soutěží se zúčastnilo všech 5 družstev, která měla velké úspěchy:  Muži obsadili 5. místo v krajském přeboru II. třídy  Ženy obsadily taktéž 5. místo v krajském přeboru II. třídy  Starší dorostenci po umístění na 1. místě krajského přeboru II. třídy postupují do I. třídy krajského přeboru  Žáci obsadili 1. místo v okresním přeboru  Žákyně 3. místo v okresním přeboru V okresním přeboru získali sportovci z Čejkovic neuvěřitelných 20 umístění na místě prvním, 16 na místě druhém a 11 na místě třetím. V krajských přeborech to bylo jedno 1. místo, jedno 2. místo a šest 3. míst. Na přeborech ČSR z oddílu startovalo 8 závodníků, z nichž se na stupně vítězů dostali pouze dva z nich. Byli to Pavel Hnidák a Jaroslav Veverka, oba se umístili na místě třetím. Na přeborech ČSSR oddíl reprezentovalo 5 závodníků, ale medaili nedosáhl ani jeden z nich (Damborský, 1980). Poprvé v historii získal atlet Jiskry Čejkovice titul přeborníka ČSR. Stal se jím roku 1982 Zdeněk Jeřábek. Tohoto významného úspěchu dosáhl na přeboru ČSR starších žáků v Ostravě v šestiboji a již podruhé v jednom roce překonal limit I. výkonnostní třídy. Úspěchů se klub dočkal i od dalších třech zúčastněných. Jiří Hanusa dosáhl na přeboru patnáctiletých v běhu na 1 500 m překážek třetí příčky, Milan Novotný byl v hodu diskem a v hodu kladivem 2x čtvrtý. Petr Veverka skončil na přeboru ČSR ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově, druhý v běhu na 5 000 m. V posledním kole překvapil Pavel Plundrák z Jiskry Čejkovice, když po 33 letech překonal okresní rekord ve skoku o tyči a skončil na výšce 390 cm (Slovácko, 1982). Ve středu 10. listopadu se v prostorách tělocvičny ZDŠ Čejkovice konala mimořádná událost. Uskutečnilo se zde setkání s bývalými československými reprezentanty, olympijskými vítězi a mistry Evropy, spojené s předáváním cen Poháru rozhlasu, ve kterém se starší žáci umístili na prvním místě. Nejvzácnějšími hosty byli například manželé Dana a

21

Emil Zátopkovi, Ludvík Daněk, Milena Hübnerová-Rezková, Jiří Kynos a Ludvík Bohman (Grünwald, 1982). V roce 1983 získali čejkovičtí atleti prostor pro pro výstavbu nového atletického oválu o délce 300 m. Stále zde chybělo regulérní hřiště pro výstavbu stadionu, ale po pěti letech nefungování fotbalového klubu se možnost naskytla – udělat z fotbalového stadionu atletický. Sami členové klubu se tady po sobotách a nedělích zapojili do výstavby oválu s 300 m dlouhou dráhou, potřebnými doskočišti a dalšími zařízeními.

3.2.3. Atlet roku v Čejkovicích Nejvíce pozornosti získal oddíl a obec Čejkovice v roce 1984 při pořádání ankety „Nejlepší atlet ČSSR“, který se konal v nově vybudovaném kulturním domě Jednotného zemědělského družstva. Bylo několik důvodů, proč právě Čejkovice. Prostředí malé vesničky obklopené vinnými sklípky znamenaly klid pro sportovce, kteří alespoň na chvíli zapomenou na své starosti, tréninky a ladění formy. Dalším důvodem byl například to, že atletika tu má opravdu své místo. Z celých 2 500 obyvatel vesnice čítá atletický oddíl Jiskra 100 členů, což dělá 4% obyvatel obce (Vildt, 1984). Při vyhlášení atletů doslova praskal kulturní dům ve švech. Anketu ovládli v obou kategoriích diskaři. V kategorii žen zvítězila Zdeňka Šilhavá a v kategorii mužů Imrich Bugár. Během vyhlašování nejlepších sportovců probíhala také soutěž o to, kdo koštýřem10 o objemu 2, 5 l natáhne z kbelíku nejvíce vína. Imrich Bugár natáhl vodu zhruba do poloviny a bylo téměř jasno o vítězi. Pak ale přišel na řadu Ludvík Daněk, který natáhl přes 1, 5 l vína a bylo jasno o vítězi. K tomu se o dobrou náladu starala místní cimbálová muzika Zavádka (Ritterová, 1987).

10

Koštýř – skleněná nádoba pro natahování vína ze sudu

22

Obr. č. 3: Zdeňka Šilhavá „tahá koštýřem“ pod dozorem domácího Pavla Hnidáka Výsledky ankety: 1. Bugár – disk

1. Šilhavá – disk

2. Adamec – oštěp

2. Kocembová – sprint

3. Machura R. – koule

3. Kratochvílová – sprint

4. Szikora – chůze

4. Fibingerová – koule

5. Valent – disk

5. Murková – dálka

6. Leitner – dálka

6. Moravčíková – běh

7. Mařinec – trojskok

7. Burgárová – oštěp

8. Tesáček – běh

8. Matějkovičová – běh

9. Břečka F. – sprint

9. Kleinová – běh

10. Pribilinec – chůze

10. Melicherová – běh

23

Obr. č. 4: Omluvný dopis od Jarmily Kratochvílové na vyhlášení Nejlepšího atleta ČSSR v roce 1984, který pořadatele mrzel ze všech nejvíce11

Obr. č. 5: Děkovný dopis z ČSTV za organizaci vyhlášení Nejlepšího atleta ČSSR roku 1984 v Čejkovicích12

11 12

Dostupné z oddílového alba fotografíí Tamtéž

24

3.2.4. Postup do národní ligy Roku 1987 získal Petr Damborský v kategorii lehká atletika titul Nejlepšího trenéra okresu. Oddíl se dostal na druhé místo celkových tabulek krajského přeboru I. třídy před takové kluby, jakými byly Sigma Hodonín, Lokomotiva Břeclav, Zbrojovka Brno, aj. V roce 1989 dosáhli postupu oddílu mužů do II. české národní ligy. Postupovala tři první místa, oddíl z Čejkovic byl druhý, mezi Lokomotivou Břeclav a TJ Sigmou Hodonín. Pro oddíl byla II. česká národní liga pořád málo a snažila se svými výsledky dostat ještě víc. Několik let se držela na středních příčkách, ale v roce 1994 se stala suverénem soutěže a ke konci závodního období jí patřila před JE Dukovany první příčka. To neznamenalo nic jiného, než postup do I. české národní ligy, kde vystřídali TJ Sigmu Olomouc. Nejvíce bodů pro družstvo získali tyčkaři a kladiváři. Největší zásluhu má tomto úspěchu bezesporu trenér Petr Damborský, který věnuje čejkovické atletice všechno a umí udělat z „vesnických chlapců“ družstvo celorepublikově konkurence schopné. Postupu se závodníci AC Rentea Čejkovice nezalekli a vyhráli úvodní závod I. atletické ligy mužů v Třinci, zvítězili v devíti disciplínách. Zásluhu na tom měly i nové posily, které přišly do klubu – Miroslav Minařík, Svatoslav Ton nebo Gejza Valent. Kvalitní zimní příprava se projevila i v sektoru tyčkařů, kteří vybojovali 2. a 3. místo. Druhé a třetí kolo soutěže Rentea opět vyhrála a bylo jasné, že se bude prát v kvalifikaci do mužské extraligy. V sobotu 10. června se ve Vítkovicích konalo mistrovství Moravy a Slezska, kde atleti získali celkem 8 medailí (Slovácko, 1995). Oddíl Rentea Čejkovice se zúčastnil v roce 1996 další ankety. Už ale ne jako pořadatel, ale soutěžící. Díky skvělým výsledkům a postupu do I. národní ligy se oddíl nominoval do ankety Sportovec roku v kategorii družstev. Bohužel se neumístil, ale v konkurenci populárních sportů na Hodonínsku, jako jsou hokej, házená nebo např. stolní tenis, byla úspěchem už sama nominace. To, že Čejkovice patří k tyčkařské špičce, začíná dokazovat mladá Zuzana Hlinecká, která se ve čtrnácti letech stala halovou mistryní Moravy a Slezska s výkonem 290 cm a navýšila tím dosavadní rekord o 10 cm. V únoru se navíc zúčastnila Mistrovství České republiky v dorostu a obsadila druhé místo 25

výkonem

„pouhých“ 270 cm. O čtrnáct dnů později se zúčastnila také Mistrovství České republiky dospělých, kde s výkonem 290 cm obsadila mezi ženami čtvrtou příčku. Dalším úspěšným tyčkařem byl Libor Opluštil, který v tomto roce překonal dosavadní rekord o 20 cm a překonal laťku ve výši 470 cm. Rok 1997 byl významným zejména pro chodce Františka Kmentu, který se zúčastnil v Poděbradech Světového poháru v chůzi družstev. Na trati 50 km obsadil v konkurenci 108 závodníků ze 48 zemí světa skvělé 57. místo, čímž ve svých sedmatřiceti letech zlepšil svůj osobní rekord o neuvěřitelných 25 minut na čas 4:10:45 hod, což jej řadilo mezi 60 nejlepších chodců světa. Navíc byl svým výkonem nejlepším z celého družstva a pomohl obsadit 12. místo. V dalším roce si na stejné trati v Poděbradech na Mistrovství České republiky odnesl stříbrnou medaili.

3.2.5. Objev talentu Lucie Škrobákové Dorostenka Rentey Čejkovice Lucie Škrobáková podala mimořádný výkon na dorosteneckém Mistrovství České republiky 1999 a zajistila si tím nominaci na mistrovství světa v polské Bydhošti. Zvítězila ve dvou disciplínách – 100 m překážek a 300 m překážek. V druhé disciplíně časem 42, 46 s zlepšila národní rekord dorostenek. Navíc si ještě doběhla na trati 200 m pro 2. místo. „Považujeme to za mimořádný úspěch nejen jí samotné, ale vlastně celé čejkovické atletiky. Je to samozřejmě obrovská satisfakce pro trenéra Petra Damborského, který se Lucii věnuje už od mladšího žactva,“ řekl do novin manažer klubu AC Čejkovice Jaroslav Pavka (Region, 1999). Významným úspěchem roku byl i titul mistra světa pro Gejzu Valenta na Mistrovství světa veteránů v anglickém Gatesheadu. Ve svých pětačtyřiceti letech poslal disk do vzdálenosti 53, 18 m a vytvořil tak i nový okresní rekord. Na počátku roku 2001 o sobě opět dali vědět tyčkaři z AC Čejkovice, když přivezli tři medaile z halového Mistrovství Moravy a Slezska v Bratislavě. Roman Damborský startoval v hlavní soutěži mužů a zvítězil s výkonem 420 cm, ve stejné kategorii získal bronzovou medaili Libor Opluštil s výkonem 400 cm. O

26

třetí medaili se postarala Monika Chlebíková v závodě starších žaček a svým výkonem 245 cm získala kov stříbrný. O rok později dominovaly čejkovické žačky ve vrhačském sektoru. Svěřenkyně AC Čejkovice obsadily na žákovském mistrovství České republiky první dvě příčky v hodu kladivem. O zlatou medaili se postarala Hana Majzlíková, která výkonem 44, 09 m získala titul a zlepšila tak rekord šampionátu. Hana Korábová, která o 3 měsíce zpět získala titul Talent roku 2002, získala osobním rekordem 40 m stříbrnou medaili.

3.2.6. Čejkovická tyčka na vysoké úrovni O další tyčkařskou senzaci se postarala juniorka Zdenka Bezůšková. Na Mistrovství České republiky juniorů v Kladně získala s výkonem 340 cm zlatou medaili a stala se mistryní republiky. Nebyla to ale jediná zlatá medaile v tomto roce. O další se zasloužila Monika Chlebíková ve stejné disciplíně, když zvítězila na žákovském mistrovství republiky. O třetí zlato se postarala Hanka Majzlíková v hodu kladivem, za níž zaostala o necelé 2 m Hana Korábová, která svým výkonem přidala medaili stříbrnou. V dalším roce závodila Monika Chlebíková již v soutěži dorostenek. Na halovém MČR dorostu a juniorů v Praze zvítězila s výkonem 360 cm a stala se dorosteneckou mistryní ČR. Její bratr Jaroslav přivezl domů z halového mistrovství žactva kov stříbrný s výkonem 330 cm. V roce 2006 se poprvé na vyšší soutěži ukázala i třetí ze sourozenců Chlebíkových, nejmladší Jana. Na halovém mistrovství ČR žactva v Bratislavě získala v kategorii žákyň zlatou medaili, ke které přidala její sestra Monika další zlato v kategorii juniorek. Jaroslav závod nedokončil kvůli zranění kotníku. Náladu si ovšem spravil až na halovém mistrovství žactva v Praze, kde dosáhl výšky 367 cm a stal se žákovským mistrem republiky. Vláda v tyčkařském sektoru panovala i v dalším roce. Na halovém mistrovství republiky získala v kategorii juniorů Monika Chlebíková své další zlato a Jaroslav v kategorii dorostu obsadil místo druhé. Stejné příčky obsadili sourozenci i v příštím roce na halovém mistrovství ČR. „Úspěch obou atletů je velmi cenný, neboť doma 27

v Čejkovicích mohou v malé tělocvičně skákat pouze z osmi rozběhových kroků, navíc na krátkých a měkkých cvičných tyčích. Jediným tréninkem dlouhého rozběhu jsou pouze závody, a to je vždy sázka do loterie“. Na stupních vítězů mistrovství ČR se nic nezměnilo. Pod širým nebem oba svěřenci trenéra Petra Damborského potvrdili svou formu a do Čejkovic přivezli stejnou sbírku medailí jako z haly. Dosažené výkony navíc přinesly Jaroslavu Chlebíkovi titul Talent roku 2007 v okrese Hodonín. Čejkovická tyčka měla ještě jeden talent, žačku Lucii Drábkovou. Prvním velkým krůčkem bylo umístění na druhém místě v republikovém mistrovství žactva. V hale obsadila příčku třetí. V další sezoně potvrdila Lucie formu a na dalším republikovém šampionátu získala již v kategorii dorostenek bronzovou medaili, ke které přidal Jaroslav Chlebík ve stejné kategorii stříbro. O rok později se stejná dvojice tyčkařů postarala o další senzaci na republikovém mistrovství, odkud přivezli bronzovou medaili v kategorii dorostenek a stříbrnou v kategorii dorostenců. V roce 2009 se Jaroslav Chlebík dočkal nejcennějšího kovu a stal se juniorským mistrem České republiky ve skoku o tyči, když překonal laťku ve výšce 465 cm. Svou formu potvrdil i na mistrovství ČR pod otevřeným nebem, vyhrál výkonem 460 cm. Tyto dva tituly vyhrály Jarkovi ještě jeden titul, a to Sportovec roku okresu Hodonín. Své zlato obhájil v dalším roce a stal se znovu juniorským mistrem. Z mistrovství ČR dorostu a juniorů ovšem nebyl jediný, který bodoval. Jeho sestra Jana se stala mistryní v kategorii a dorostenek a Lucie Drábková v kategorii juniorek. Dá se říci, že rok 2010 ovládli právě čejkovičtí tyčkaři. K již zmiňovaným třem zlatým přidala ještě kladivářka Hana Korábová medaili bronzovou v kategorii dorostenek. Díky různým zraněním a nemocem se v roce 2011 nejvíce prosadila pouze Lucie Drábková. Největšího úspěchu získala na juniorském mistrovství Moravy a Slezska, kde se stala trojnásobnou mistryní. První medaili získala v běhu na 60 m, pro další prvenství si dolétla ve skoku dalekém a třetího zlata dosáhla ve své hlavní disciplíně, skoku o tyči. Byl to velký úspěch. Lucka mě potěšila ze všech nejvíc. Vyhrála i v disciplínách, se kterými se vůbec nepočítalo. Trénovala střídavě v Čejkovicích a v Praze, ve škole měla individuální plán. Podmínky pro 28

trénink měla o něco lepší, což se ukázalo i na jejích výsledcích,“ povzpomínal na tento úspěch trenér Petr Damborský. Doposud posledním nejlepším výsledkem je zlatá medaile z mistrovství České republiky ve skoku o tyči z roku 2012, o kterou se postarala nejstarší ze sourozenců Chlebíkových, Monika. „Samozřejmě nejvíce mi pomohlo to, že část závodnic skončila na své první výšce. Největší osobnost závodu Jiřina Ptáčníková také neskočila svou nasazenou výšku a já jsem se mohla radovat z medaile. I když jsem se svým výkonem taky nebyla vůbec spokojená“. Tabulka č. 1: Oddílové rekordy AC Čejkovice13 Disciplína

Jméno

Nar.

Výkon

Rok

Místo

100 m

Hojač Michal

1980

11, 0

2001

Brno

200 m

Hojač Michal

1980

23, 1

2001

Brno

400 m

Klimek Roman

1969

51, 2

1995

Třinec

800 m

Minařík Miroslav

1971

1:57, 5

1995

Zlín

1 500 m

Minařík Miroslav

1971

3:57, 6

1995

Ostrava

1 míle

Veverka Petr

1964

4:32, 2

1983

Hodonín

5 000 m

Veverka Jaroslav

1962

15:04, 2

1985

Blansko

10 000 m

Veverka Jaroslav

1962

31:47, 2

1986

Praha

Maraton

Kadlec Petr

1965

2:24:43

1997

Lausanne

110 m př.

Damborský Roman

1959

15, 62

1982

Uh. Hradiště

400 m př.

Klimek Roman

1969

53, 4

1995

Ostrava

3 000 m př.

Veverka Jaroslav

1962

9:42, 2

1981

Zlín

20 km chůze

Kmenta František

1958

1:24:06

1997

Rumburk

Skok vysoký

Marada Vít

1970

208

1996

Třinec

Skok o tyči

Jaroslav Chlebík

1991

500

2011

Břeclav

Skok daleký

Mokruša Ladislav

1964

702

1988

Znojmo

Trojskok

Martinec Miloš

1972

14, 64

1998

Praha

Vrh koulí

Holák Libor

1967

13, 48

1998

Brno

Hod diskem

Valent Gejza

1953

53, 23

2000

Čejkovice

13

Dostupné z: http://www.accejkovice.cz/oddilove-rekordy

29

Hod oštěpem

Hudeček Ondřej

1981

65, 58

2001

Olomouc

Hod kladivem

Jelínek Martin

1975

57, 09

1999

Třebíč

4x100 m

Damborský,

45, 8

2002

Hodonín

Merta,

Hlinecký, Hojač

3.3.

Vybudování atletického stadionu Zhruba po padesáti letech své existence se atletický klub dočkal nového

atletického stadionu. Nebyl to tedy úplně nový stadion, jako spíše rekonstrukce toho starého. Ovál o délce 300 m zůstal stejný, ale změnil svůj povrch. Místo dosavadní škváry byl položen tartan. Bylo zbudováno nové doskočiště na skok vysoký, skok daleký, skok o tyči a také byla postavena nová klec pro hody a vrhy. Slavnostní otevření areálu probíhalo 5. června 2011 za přítomnosti zástupců obce, předsedy okresního sdružení ČSTV Miroslava Běťáka a hlavně čejkovické rodačky Lucie Škrobákové, která se se stříbrnou medailí z halového ME na krku postarala o přestřihnutí červené stuhy. Součástí byly také atletické závody pro děti a doprovodný program, kterého se zúčastnilo přes 500 návštěvníků, zejména místních občanů.

Obr. č. 6: Nová dráha na stadionu 30

3.4.

Významná jména čejkovické atletiky Během poměrně krátkého působení klubu je lidí, kteří se postarali o

vznik, chod nebo reprezentaci klubu opravdu hodně. Proto jsem vybral jen ty, bez kterých by klub vůbec neexistoval, nebo ty, kteří reprezentovali klub AC Čejkovice na nejvyšších soutěžích republiky, někteří i výše. Zdeněk Damborský Narodil se v Čejkovicích, kde v roce 1961 založil atletický oddíl, který se později prosadil jak v regionální, tak i republikové úrovni. Na základní škole působil několik let jako učitel, ale později se věnoval díky své lásce k atletice funkcionářským pracím v Československém svazu tělesné výchovy. V 80. letech byl vedoucím tajemníkem okresního výboru ČSTV v Hodoníně. Svá poslední léta trávil v Moravském Písku, kde se opět věnoval trenérské praxi a pomáhal s vybudováním zdejšího sportoviště. Zemřel v 63 letech po těžké nemoci. Petr Damborský Atlet, trenér a funkcionář klubu AC Čejkovice. Všechny tyto funkce zastupuje nebo zastupoval. Byl skvělým skokanem do dálky a do výšky. Jako první se pokusil v tehdejším Československu skočit do dálky saltem, což mu přineslo titul okresního přeborníka. Po vojně se začal věnovat trojskoku a koncem osmdesátých let skoku o tyči. Když jsem mu řekl, aby mi v krátkosti shrnul jeho trenérskou kariéru, odpověděl mi takto: „Dělat atletiku na vesnici nebylo zpočátku vůbec snadné. Téměř každý tu vlastnil záhumenek, pole či vinohrad – je pak velmi těžké vysvětlovat rodičům, že systematická tréninková příprava a práce na poli není totéž. I přesto jsme však dokázali sami vybudovat ten první atletický stadion, a to většinou po nedělích. Hlavní síla čejkovické atletiky byla vždy v dobrém kolektivu. Pokud nastanou nějaké problémy, řešíme je. Hledáme příčiny našich neúspěchů a snažíme se je řešit. Upevňujeme především osobní vztahy a kamarádství v kolektivu.“ Téměř pravidelně postával na pódiu při vyhlášení Sportovců roku v okrese Hodonín jako jeden z nejlepších trenérů okresu a pod jeho vedením 31

čejkovický oddíl dvakrát bojoval o místo v české atletické extralize, což bohužel ani jednou nevyšlo. Svou závodní kariéru ukončil ve svých čtyřiceti letech. František Kmenta Představitel atletické chůze a historicky první medailista z Mistrovství České republiky v barvách Čejkovic. V roce 2001 získal ve svých 41 letech svou první zlatou medaili z republikového šampionátu v Poděbradech. Dále se může pyšnit stálým držením okresního rekordu v chůzi na 50 km, titulem mistra Moravy a Slezska na 20 a 50 km chůze a mistra České republiky na 50 km z roku 2001. Nejvíce si bezesporu váží titulu mistra Evropy z roku 2003 v kategorii nad 40 let v chůzi na 50 km.

Gejza Valent Jeden z nejlepších diskařů v historii českých zemí. Stal se trojnásobným mistrem Česka (Československa) v letech 1981, 1987 a 1991. Největším úspěchem je bronzová medaile z Mistrovství světa v Helsinkách z roku 1983. Jeho osobní rekord je 69, 70 m. Stále reprezentuje republiku již jako veterán. Třikrát získal titul veteránského mistra Evropy a jedenkrát veteránský titul mistra světa.14 Po skončení své vrcholové atletické kariéry přestoupil do klubu AC Čejkovice, kde ještě 12 let závodil. Když jsem poprvé přišel na tento stadion, který je obklopen vinohrady a vinnými sklepy, tak jsem si ho zamiloval, proto Čejkovice,“15 odpověděl reportérovi České televize Gejza Valent na otázku, pro či vybral reprezentovat právě Čejkovice. Závodil zde v těch nejúspěšnějších letech klubu a svými výkony pomohl k bodovým ziskům v jednotlivých soutěžích. V současné době působí jako funkcionář při organizaci závodů a hledání sponzorů.

14

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Gejza_Valent [cit. 2013-12-3 ] 15 Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/312297370070013/video/ [cit. 2013-12-3 ]

32

Lucie Škrobáková Nejlepší překážkářka v historii České republiky a největší objev trenéra Petra Damborského. I přes ne příliš vyhovující tréninkové podmínky, ve kterých začínala v Čejkovicích, se propracovala velmi daleko. Protože mimo letní dny nebylo vhodné místo pro kvalitní trénink, trénovala v chodbě spojující školní atrium a jídelnu, kde byla nejdelší krytá rovinka v obci. Ještě jako reprezentantka domácího klubu dosáhla těchto výsledků: 

Mistryně v běhu na 100 m př. na MČR dorostu v roce 1999 v novém rekordu šampionátu 14, 41 s



Mistryně v běhu na 300 m př. na MČR dorostu v roce 1999 v novém národním rekordu 1:42, 42 m



Účast na Zlaté tretře, jako jediná zástupkyně okresní atletiky



Účast na MS juniorů v Chile v roce 2000



Vícemistryně v běhu na 100 m př. na MČR v kategorii žen v novém juniorském rekordu okresu



Mistryně v běhu na 60 m př. na MČR juniorů v roce 2000 v novém národním rekordu



Halová mistryně v běhu na 60 m př. na MČR juniorů v roce 2001



Bronzová medaile na halovém ME v Itálii v roce 2001 v běhu na 100 m př.

Další výsledky sbírala už za klub USK Praha, kam přešla především kvůli lepším tréninkovým podmínkám a reprezentaci. Největší radost měla Lucii ze stříbrné medaile z halového Mistrovství Evropy v Turíně v roce 2009, kde vybojovala stříbrnou medaili. Nebylo to pro ni vůbec jednoduché, protože ve finálovém rozběhu startovala z krajní osmé dráhy. Je mnohonásobnou mistryní České republiky v běhu na 100 m př. Od roku 2001 prakticky nepustila jinou soupeřku na nejvyšší stupeň vítězů. Výjimkami jsou pouze roky 2002, 2006 a 2007, na kterých vůbec nestartovala z důvodu zranění. V roce 2009 navíc ke zlatu ze „stovky překážek“ přidala na mistrovství ČR i zlato z „hladké dvoustovky“. V tradiční anketě Atlet roku získala v hlavní kategorii v roce 2009 skvělé čtvrté místo. Při děkovném projevu nezapomněla ani na Petra Damborského, který měl na jejím titulu taky velkou zásluhu. 33

Monika Chlebíková Atletice se začala věnovat ve svých 11 letech. Od prvotních úspěchů v přespolních bězích vyzkoušela mnoho disciplín. V mládežnických kategoriích zkoušela závodit v sedmiboji, kde dosahovala průměrných výsledků. Svou náročností a zajímavostí jí nejvíce přirostl k srdci skok o tyči. Vystudovala nejdříve průmyslovou školu v Hodoníně, poté Stavební fakultu na Vysokém učení technickém v Brně. V současné době musela z pracovních důvodů přerušit svou aktivní atletickou kariéru. „Technika skoku o tyči není pevně daná, každý trenér má svou teorii a způsob jakým trénuje. Mně se tahle disciplína líbila, protože byla natolik specifická a zajímavá, o to víc jsem se ji chtěla naučit, přestože jsem nebyla gymnastkou. Dostala jsem se k ní díky Petrovi Damborskému, který se do trénování nadchl a vymýšlel nejrůznější vylepšováky na natrénování jednotlivých fází skoku. Studoval videa skoků světových tyčkařů, zpomaloval videa a probíhaly teoretické hodiny, kdy jsme se snažili dojít na to, jak co během skoku správně udělat, aby naše výkony byly co nejlepší. Díky tomu byly tréninky pestré, ale taky náročné, což mě motivovalo a hnalo dál do tréninků.“

Tréninky absolvovala pravidelně 6x týdně po 2 – 3 hodinách denně, kdy sedmý den probíhala regenerace ve formě plavání nebo sportovní masáže. Prvního úspěchu v této disciplíně dosáhla ve svých dvanácti letech, kdy vytvořila nový český rekord ve výšce 220 cm ve své kategorii. V kategorii žákyň, dorostenek, i juniorek stála na stupních vítězů jak v hale, tak na dráze, většinou na prvních dvou příčkách. V kategorii žen získala v roce 2012 titul mistryně republiky. Její největší zkušeností byla podle jejích slov účast na Olympijském festivalu v Itálii v roce 2005, kde se mohla utkat s tyčkařkami celé Evropy. Ve vysoké konkurenci končila na pěkném 10. místě. Osobním rekordem je 380 cm, který skočila v roce 2007. Jaroslav Chlebík K atletice jej přivedla starší sestra Monika, která již chodila do atletického kroužku a měla dobré výsledky, což jej inspirovalo. Navíc má atletiku v krvi, jeho matka byla také atletkou v Čejkovicích. Na otázku, proč zrovna skok o tyči, mi odpověděl takto: „Navázal jsem na rodinnou tradici, kterou sestra 34

započala, a navíc to byla tradiční čejkovická disciplína, takže to bylo spíš z donucení. Navíc k ostatním disciplínám jsem neměl tak dobré předpoklady, jako právě k tyčce“. Stejně jako jeho sestra je mistrem České republiky v každé věkové kategorii mimo mužské, buď v hale, nebo na dráze. V mužské kategorii do 22 let má tři stříbrné medaile, ale zlatou ani jednu. Žádný titul pro něj nemá větší hodnotu než ten druhý. Každý mu umožnil reprezentovat Českou republiku, byť jen na mezistátních utkáních mládeže, a to je pro něj velká čest. Za svůj největší úspěch ovšem považuje překonání pětimetrové hranice, což se mu podařilo v roce 2011 v Břeclavi. V současné době jako student Fakulty sportovních studií na Masarykově univerzitě a držitel licence trenéra III. třídy přebírá po Petru Damborském žákovskou kategorii. Reprezentuje brněnský klub VSK Univerzita Brno.

3.5.

Závody pořádané klubem Za dobu své působnosti klub pořádal několik významných, i méně

významných závodů. Pojďme si přiblížit alespoň ty nejdůležitější. Čejkovická laťka Čejkovická laťka je nejstarším halovým závodem v České republice, který se koná již od roku 1968. Nejdříve to byl „Pohár Sokola Čejkovice“, až v roce 1976 získal svůj název. Zpočátku byl pořádán pro měření sil mezi místními sokoly, popřípadě atlety z okolních vesnic. Popularizaci této akce napomohl v roce 1982 František Langer, který na Čejkovickou laťku přivedl tehdejší nejlepší výškaře Československa – Josefa Hrabala, Jindřicha Vondru, Jitku Krátkou, Zdenku Boukalovou a další. Od roku 1979 je závod doprovázen živou hudbou, což má kladný vliv na většinu závodníků. Některé hudba uklidňuje, druhé naopak umí vybouřit k lepším výkonům. Tato myšlenka nevypadla úplně z místních, ale přišli na ni už pořadatelé Novinářské laťky z pražské Sparty v roce 1969. Nejprve hrála v Čejkovicích bigbeatová skupina Galaxie 78 (nynější

35

ARGEMA), ale později se vsadilo na hudbu tradiční a lidovou, kterou zastupovala místní cimbálová muzika Iskérka. Jelikož měl halový mítink obrovský úspěch, co se týče jak závodníků, tak diváků, musel se přestěhovat z rozměrově nevyhovující sokolovny do kulturního domu JZD. Navázala se spolupráce s kluby TJ Sparta Praha a TŽ Třinec, které každoročně zapůjčovaly tartanové pásy pro rozběh závodníků. Nové prostředí znamenalo i novou hudbu. Místní Iskérku vystřídala cimbálová muzika Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště. V roce 1990 vyhořela hala pražské Sparty a společně s ní i tartanové pásy. Pořadatelé nesehnali jiné, a tak se závod pět let nekonal. Po pětileté pauze se podařilo závod znovu uspořádat. Velkou zásluhu na tom měl sponzor Fruiko Prušánky, který zaplatil nové tartanové pásy a Čejkovická laťka znovu ožila. Od roku 2001 je program doprovázen opět místní cimbálovou muzikou, už ne Iskérkou, ale Moravou. Vystřídala se zde řada vynikajících výškařů jak z České republiky, tak z ostatních koutů Evropy. Velká řada sportovců se do Čejkovic ráda vrací. Po vyhlášení výsledků se všichni sportovci se svými trenéry přestěhují do vinného sklípku, kde „pokoštují“ vína od místních vinařů a zhodnotí, jaký byl ten další ročník. Tabulka č. 2: Nejlepší výsledky z Čejkovické laťky16

Muži

Ženy

Pořadí

Jméno

Národnost Rok

Výkon

1.

Ján Zvara

CZE

1987

233

2.

Robert Ruffíni

SVK

1988

230

3.

Svatoslav Ton

CZE

2002

230

4.

Tomáš Janků

CZE

1998

225

5.

Jaroslav Bába

CZE

2011

224

1.

Ivana Straková

CZE

2008

198

2.

Zuzana Kováčiková

CZE

1999

195

3.

Romana Dubnová

CZE

2007

193

4.

Barbora Laláková

CZE

2006

191

5.

Oldřiška Marešová

CZE

2012

191

16

Dostupné z: http://www.accejkovice.cz/clanek/dlouhodobe-tabulky-13 [cit. 2013-12-4 ]

36

Soutěž bývá tradičně zahajována kolem poloviny března, a to v pátek v 17 hodin proslovem starosty a pak pořadatele Petra Damborského. Neoficiálně závod začíná v 9 hodin ráno soutěží mladších žáků a poté následují kategorie starších žáků, dorostenců a juniorů. Oficiálně je závod odstartován kategorií žen, jak jinak, než za doprovodu cimbálové muziky. Po skončení následuje vyhlášení výsledků a „kulturní vložka“, o kterou se poslední roky starají nejmladší reprezentanti klubu. Tou poslední bylo gymnastické vystoupení s trampolínou. Dále následuje ta hlavní část, kvůli které většina návštěvníků přišla, a při naplněném sále je zahájen závod mužů. Již tradicí se stává, že vítěz mužské kategorie přeskakuje všechny členy cimbálové muziky zastoupené před doskočištěm pod laťkou. Tuto zvláštnost si vymysleli právě hudebníci z CM Morava. Další tradicí Čejkovické laťky je cena pro vítěze. V obou dospělých kategoriích si vítěz mimo jiné každý rok odnese část kroje, která se pokaždé rok co rok mění. Takže s rezervou můžu říci, že pokud vyhrajete 2 roky po sobě, vyhrajete pravý i levý střevíc a budete mít pár. V dalších letech to můžou být krojové kalhoty, košile, kordula17 a stárkovský klobouk. U žen jsou to zase ženské kroje. Od roku 2007 je navíc závodníkům nabízena láhev vína za každý centimetr nového rekordu Čejkovické laťky.

Obr. č. 7: Tomáš Janků při „Skoku přes cimbálku“ 17

Kordula – vesta místního kroje

37

Čejkovická laťka slavila 8. 3. tohoto roku své 40. jubileum. Zúčastnilo se 105 závodníků z 20 oddílů a šesti zemí Evropy. V hlavním závodě zvítězila Romana Dubnová výkonem 181 cm před Běloruskou Alesií Herasimavovou a Ukrajinkou Valentinou Ljašenkovou. V závodě mužů zvítězil také reprezentant České republiky, momentálně nejlepší výškař Jaroslav Bába s výkonem 224 cm. Na stupních vítězů za ním zůstali Slovák Matůš Bubeník a Ukrajinec Viktor Šapoval. V Čejkovicích

se

dokonce

přepisovaly

tabulky

s rekordy

Československa. Postarala se o to v roce 1989 Šárka Kašpárková, která svým výkonem 190 cm vytvořila nový dorostenecký rekord ve skoku do výšky (Ritterová, 1992). O tom, že Čejkovická laťka má „laťku“ postavenou opravdu vysoko, svědčí i úroveň účasti na jejích ročnících. Zúčastnilo se jí mnoho známých výškařů jako: Josef Hrabal – CZE Dariusz Biczysko – POL Ján Zvara – SVK Robert Ruffíni – SVK Tomáš Dvořák – CZE Svatoslav Ton – CZE Tomáš Janků – CZE Jan Janků – CZE Jaroslav Bába - CZE Šárka Kašpárková – CZE Inge Janků – CZE Ivana Straková – CZE Barbora Laláková – CZE Po deseti letech přijal pozvání také držitel rekordu Čejkovické Laťky bronzový medailista ze světového šampionátu Ján Zvara. Mítink každoročně

38

uzavírá škálu halových závodů ve výšce, po níž začíná příprava na sezonu na dráze. Bohužel během posledních let je organizace čím dál nákladnější a sponzorů ochotných přispět na sportovní akci je méně a méně. Běh kolem zámku Historie závodu v přespolním běhu sahá do roku 1978, kdy byl uspořádán první ročník. Startovalo se na atletickém oválu, poblíž gotického zámku v Čejkovicích. Běželo se na trati 5 000 m, jedno kolo kolem zámku měřilo 600 m, se startovní a cílovou dráhou k hřišti 700 m. Konalo se pouze deset ročníků, oddíl se stěhoval do nového areálu a uspořádal nový závod – Běh čejkovickými vinohrady. Běh čejkovickými vinohrady Závod byl součástí krajských přeborů dospělých závodníků v přespolním běhu. Na startu se scházelo tradičně několik desítek, v silných ročnících i necelá stovka závodníků, kteří bojovali v měsíci únoru často na zmrzlé, místy i zledovatělé trati. Běželo se po vinařských stezkách poblíž atletického stadionu, kde zúčastnění startovali a dobíhali cílovou rovinku. Muži běželi v kategorii mužů – mílařů na trati 4 500 m a vytrvalců na trati 9 000 m. Ženy běžely na trati o délce 1 700 m. Memoriál Milana Novotného a Miroslava Malíka Soutěž v hodu kladivem se konala od roku 1991 na počest nadějného čejkovického kladiváře Milana Novotného, který v roce 1982 ve svých šestnácti letech tragicky zahynul při tréninku, když jej nešťastnou náhodou zasáhlo kladivo jednoho z tréninkových partnerů. V prvním ročníku se závod jmenoval Memoriál Milana Novotného. K názvu druhého ročníku se přidalo i jméno dalšího domácího kladiváře, Miroslava Malíka, který předčasně zemřel při nezdařené operaci mandlí. Závod byl po krádeži sítí v sektoru pro hod kladivem v roce 2004 zrušen. Nyní , po rekonstrukci areálu , se uvažuje o jeho oživení. 39

Rentea mítink Byl to atletický mítink, který se konal společně s Memoriálem Milana Novotného a Miroslava Malíka. V mužské kategorii se skládal z hodu diskem, hodu oštěpem, vrhu koulí, skoku o tyči a běhu na 3 000 m. U žen to byl skok o tyči, hod kladivem a běh na 1 500 m. Nejvýznamnější se konal v roce 1995, za účasti dlouholetého reprezentanta Československa a mistra světa v hodu diskem Imricha Bugára. V Čejkovicích absolvoval svůj předposledním závod kariéry. Očekávaný byl souboj právě mezi Bugárem a Gejzou Valentem, který se však, bohužel, kvůli zdravotním problémům nezúčastnil. Zvítězil Imrich Bugár s výkonem 56, 60 m. Zúčastnily se i další osobnosti české atletiky, kladiváři Pavel Sedláček a Vladimír Maška, koulaři Miroslav Menc a Remigius Machura, diskař Libor Malina nebo při svých začátcích i tyčkař Adam Ptáček. Mistrovství České republiky v netradičních disciplínách V roce 1998 se konal první ročník tohoto netradičního závodu. Útočištěm pro závodníky byl zvolen právě atletický areál v Čejkovicích. Soutěžilo se ve třech disciplínách – hod břemenem o hmotnosti 25, 4 kg, hod kamenem o váze 50 kg a hod antickým diskem o hmotnosti 5 kg. Pro další ročník vybralo České sdružení netradičních vrhačských disciplín opět areál klubu AC Čejkovice. Závod byl pojat jako Memoriál Ludvíka Daňka, který Čejkovice pravidelně navštěvoval a po roce 1985 pomáhal Čejkovické laťce dostat se zpět mezi elitní mítinky. Zde vytvořil s výkonem 15, 68 m Vladimír Maška nový světový rekord v hodu břemenem, čímž odsunul Rusa Vasilije Sidorenka na druhou příčku světových tabulek. V dalším ročníku padl v Čejkovicích další světový rekord. Postaral se o něj Pavel Sedláček z Dukly Praha v hodu břemenem, které dopadlo v délce 16, 59 m, což odsunulo dalšího Rusa Konovalova na druhé místo tabulek. Čejkovice byly tedy zapsány do světových tabulek, čímž se nemůže pochlubit jen tak každý vesnický oddíl.

40

Čejkovice – Kolín – Kotlářka Od začátku 80. let se konalo každoroční dvojutkání Čejkovice – Kolín. Soutěžilo se pouze v žákovských kategoriích a jeho disciplínách. Důvodem uspořádání tohoto utkání bylo zejména porovnání sil dvou oddílů a navázání nových kontaktů. Žáci se na toto utkání vždy těšili, protože navíc poznali i nová, zajímavá místa naší republiky. Roku 1999 se přidal ještě pražský klub SK Kotlářka, který trojici soutěžících oddílů doplnil. Závod se konal každoročně na jaře a na podzim a hostující obce se pokaždé střídaly. Mezistátní utkání veteránů V neděli dne 9. září 2012 proběhlo v Čejkovicích v novém areálu utkání veteránů ve vrhačském pětiboji, vrhu balvanem a skokanských disciplínách. Zúčastnily se mužské i ženské týmy z České republiky, Rakouska a Slovinska. V pětiboji soutěžilo 17 mužů a 17 žen ve vrhu koulí, hodu diskem, hodu kladivem, hodu oštěpem a hodu břemenem. Soutěž byla zahájena několika slovy předsedy Českého atletického svazu Libora Varhaníka. Organizace se ujal Gejza Valent společně s kolektivem klubu a za pomoci Českého atletického svazu. Břemeno umí ve svých jednaosmdesáti letech nejlépe na světě roztočit Zdeněk Benek, světový rekordman v této disciplíně a český Veterán roku 2011. V kategorii žen byla z českých řad nejúspěšnější Jarmila Klimešová v hodu oštěpem, ve svých 64 letech výkonem 33, 64 m nenašla přemožitelku a ke stříbrné medaili z mistrovství Evropy přidala ještě zlatou z republikového šampionátu. Jeden z nejhodnotnějších výsledků předvedla rakouská závodnice Monika Gellnerová, která ve výškařském sektoru překonala laťku ve výšce 189 cm.

41

4. Závěr Ve své bakalářské práci se snažím zachytit historii a vývoj jednotlivých atletických oddílů v okresu Hodonín. U většiny klubů bylo velmi obtížné získat informační zdroje. Hlavní část mé práce je věnována atletice v Čejkovicích, která sice nemá příliš dlouhou tradici, ale určitě dosáhla pozoruhodných výsledků. Začátky byly pro oddíl velmi těžké a se všemi problémy, například i s výstavbou nových hřišť, si musel vystačit sám. Veškeré informace jsem čerpal z dostupných zdrojů a věrohodných rozhovorů, čímž se mi podařilo poměrně podrobně shrnout krátkou historii oddílu až po současnost, ve které byla nebo jsou jména zdejších atletů brána s velkým nadhledem. Oddíl se může také chlubit realizací nejstaršího halového atletického mítinku, kterým je Čejkovická laťka. Ta během posledních pár let zápasí se svou existencí, protože je mítink stále náročnější a jeho realizace je poměrně nákladná. Doufám, že bude má práce přínosem její čtenáře, a že informace, které zde bude hledat, pro ně budou dostačující.

42

Resumé Mou bakalářskou prací se snažím menší částí věnovat historii atletiky v okresu Hodonín, převážnou část pak věnovat klubu AC Čejkovice, jeho historii, vývoji a vůbec celé práci a organizaci klubu. Atletika má zde své výhradní postavení a co se týče počtu sportovců, je nejpopulárnějším sportem v obci. Tvůrčí částí této práce jsou rozhovory s místními atlety, ale převážnou část informací jsem čerpal z novinových článků, které jsem získal již od roku 1970.

Summary For my thesis I am primarily focusing on the AC Cejkovice club, their history, growth and the organization as a whole. Secondarily, my discussion will cover the history of athletics in the County of Hodonin. The AC Cejkovice club is the most accomplished because of the sheer number of athletes located in the village. My research came from athlete interviews I conducted in the field and also from published news stories from the 1970s era.

43

Seznam použité literatury 

CVAN, B. Čejkovice v historii dávné i nedávné (1. vyd.). Brno: Břetislav Cvan, 1997. 143 s.



DAMBORSKÝ, Z. a kol. Kronika TJ Sokol Čejkovice – oddíl lehké atletiky. 1980



GRÜNWALD, J. Setkání s bývalými reprezentanty. Slovácko 75. 23. ročník. Číslo 47. 1982.



HORVÁTOVÁ, K. K 25. výročiu socializácie nášho poľnohospodárstva. Štart. 19. ročník. 1974.



JAN, L. & ŠTĚPÁNEK, V. Čejkovice 1248 – 1998 (1. vyd.). Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998. 463 s. ISBN 80-238-2766-9



Jeřábek přeborníkem ČSR. Slovácko75. 23. ročník. Číslo 29. 1982.



JIRKA, J., POPPERA J. a kol. Malá encyklopedie atletiky (1. vyd.). Praha: Olympia, 1990. 609 s.



LACINA, J. Stadión. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství v Praze, 1970.



MUSIL, J., PAVLÍK J. & SOBOTKA V. Systematický přehled a stručný nástin historie sportovních odvětví (1. vyd.). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997. 90 s. ISBN 80-210-1717-1



RITTEROVÁ, M. a kol. Čejkovický zpravodaj 1980 – 86 (1. vyd.). Čejkovice: Kulturní klub JZD Jiskra a MNV v Čejkovicích, 1987.



RITTEROVÁ, M a kol. Čejkovický zpravodaj 1987 – 91 (1. vyd.). Čejkovice: Obecní úřad v Čejkovicích



Suverénní vítězství Čejkovic. Slovácko – regionální týdeník. Číslo 23. 1995



ŠIMON, J. a kol. Atletika – historie, organizace, pravidla atletiky, soutěže, závody (1. vyd.). Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 108 s. ISBN 80-7184-431-4



Škrobáková pojede na MS. Region plus. Číslo 17. 1999.

44



VILDT, F. Čejkovický primát. Práce – deník revolučního odborového hnutí. 40. ročník. Číslo 281. 1984.

Internetové zdroje 

Atletický klub AC Čejkovice. Články [online], dostupné z: http://www.accejkovice.cz/clanek/dlouhodobe-tabulky-13



Atletický klub AC Čejkovice. Oddílové rekordy [online], dostupné z: http://www.accejkovice.cz/oddilove-rekordy



Atletický klub Hodonín. Historie o atletice v Hodoníně [online], dostupné z: http://www.akhodonin.com/historie/



Atletický klub Kyjov. Historie klubu [online], dostupné z: http://www.akkyjov.cz/index.php?option=com_content&view=category&l ayout=blog&id=12&Itemid=9



Atletický klub Kyjov. Fotogalerie – Štěpánský běh 2012 – 50. ročník [online], dostupné z: http://www.akkyjov.cz/index.php?option=com_phocagallery&view=categ ory&id=55:tpansky-bh-2012-50-ronik&Itemid=6



Atletický klub Mikulčice. Historie AK Mikulčice [online], dostupné z: http://www.akmikulcice.wbs.cz/Historie-AK-Mikulcice.html



Běžecký klub Hodonínn. Historie soutěže vytrvalců okresu hodonín, Vznik běžeckého klubu Hodonín [online], dostupné z: http://bkhod.webnode.cz/o-nas/



Česká televize. Sport v regionech [online], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-vregionech/312297370070013/video



Český atletický svaz. Počátky české atletiky sahají 700 let zpět [online], dostupné z: http://www.atletika.cz/o-nas/historie/pocatky-ceske-atletiky/

45



Český atletický svaz. Průkopníky dnešní atletiky byli zejména sokoli [online],

dostupné

z:

http://www.atletika.cz/o-nas/historie/vznik-

narodniho-svazu/ 

Český atletický svaz. Vývoj završen vznikem národního svazu [online], dostupné z: http://www.atletika.cz/o-nas/historie/vznik-narodniho-svazu/



Obec Čejkovice. Z historie obce Čejkovice [online], dostupné z: http://www.cejkovice.cz/obec-7/historie/



Podluží. ŠSK Klokan Moravská Nová ves [online], dostupné z: http://www.podluzi.cz/firmy/spolky/item/root/ssk-klokan-moravska-novaves

Informátoři 

Petr Damborský, nar. 1951



Jaroslav Chlebík, nar. 1991



Ing. Monika Chlebíková, nar. 1988



František Kmenta, nar. 1958

46