MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

MOŽNOSTI MTB TURISTIKY V OBLASTI BESKYD Diplomová práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Sylva Hřebíčková

Bc. Petra Poláková 2. ročník, ASEBS Brno, 2010

Prohlańuji, ņe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a veńkerou pouņitou literaturu jsem řádně ocitovala a uvedla v seznamu.

……………………………………… Bc. Petra Poláková

Děkuji Mgr. Sylvě Hřebíčkové, vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi v prŧběhu psaní poskytla.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................. 6 1

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 8

1.1 CYKLOTURISTIKA ................................................................................................. 8 1.1.1 POČÁTKY VÝVOJE JÍZDNÍHO KOLA A HISTORIE MTB ............................................................ 9 1.1.2 SOUČASNÝ VÝVOJ MTB V ČESKÉ REPUBLICE ................................................................... 11 1.1.3 MTB TURISTIKA A JEJÍ FORMY ...................................................................................... 14 1.1.4 KODEX TERÉNNÍHO CYKLISTY ........................................................................................ 16 1.1.5 VÝSTROJ A VYBAVENÍ PRO JÍZDU V TERÉNU ..................................................................... 17 1.1.6 ZÁKLADNÍ POJMY TÝKAJÍCÍ SE CYKLISTICKÉ DOPRAVY ........................................................ 18 1.1.7 PŘEPRAVA KOL .......................................................................................................... 21 1.1.8 CYKLISTÉ VÍTÁNI ........................................................................................................ 22 1.2 VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA OBLASTI BESKYDY ............................................ 23 1.2.1 CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST BESKYDY ......................................................................... 24 1.2.2 VODOPIS .................................................................................................................. 26 1.2.3 PODNEBÍ .................................................................................................................. 27 1.2.4 ROSTLINSTVO............................................................................................................ 29 1.2.5 ŽIVOČIŠSTVO............................................................................................................. 30 1.2.6 HISTORIE A HOSPODÁŘSKÝ VÝVOJ ................................................................................. 33 1.2.7 UMĚLECKOHISTORICKÉ PAMÁTKY, KULTURA ................................................................... 36 1.2.8 LIDOVÁ KULTURA ....................................................................................................... 38 2 2.1 2.2

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ........................................................................................... 41 CÍLE ................................................................................................................... 41 ÚKOLY ............................................................................................................... 41

3

METODIKA PRÁCE ................................................................................................. 42

4

PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 43

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 5

CHARAKTERISTIKA CYKLOTRAS .......................................................................... 43 CYKLOTRASA Č. 1 ............................................................................................... 44 CYKLOTRASA Č. 2 ............................................................................................... 53 CYKLOTRASA Č. 3 ............................................................................................... 63 CYKLOTRASA Č. 4 ............................................................................................... 73 CYKLOTRASA Č. 5 ............................................................................................... 82 CYKLOTRASA Č. 6 ............................................................................................. 101 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 115

SEZNAM POUŅITÉ LITERATURY A ZDROJŦ ........................................................ 116 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 120 RESUMÉ RESUME

ÚVOD Jízdní kolo je neodmyslitelnou součástí ņivota mnohých z nás. Pro někoho je dopravním prostředkem a pro jiného sportovním nástrojem, jehoņ pomocí pečuje o své zdraví a kondici. Stále vńak přibývá těch, pro které se kolo stalo ņivotním stylem, ze sedla poznávají krajinu a utíkají od civilizace a běņných starostí za klidem, relaxací a čerstvým ovzduńím. Kolo je navíc cenově dostupný, zdravý a ekologický dopravní prostředek, který má co nabídnout kaņdému bez rozdílu věku a pohlaví. Jízda na kole je tak ideálním zpŧsobem trávení volného času a návratu k přírodě. Je to sportovní aktivita, kterou mŧņe provozovat společně celá rodina a zaņít tak spoustu příjemných chvil. Na kole jezdí v České republice stále více lidí. Od devadesátých let je cykloturistika jednou z nejvyhledávanějńích sportovních aktivit. Na cyklistický výlet si příleņitostně vyrazí téměř kaņdý, coņ se o mnoha jiných sportech říci nedá. Svŧj vliv na tom má také stále se zvyńující kvalita kol, nabídka rŧzných typŧ kol pro vńechny formy cyklistiky a jejich dostupnost. Kaņdý si tak pro sebe mŧņe vybrat kolo přesně podle toho, co od něj očekává, a kde, a jakým stylem, se na něm bude pohybovat. Cykloturistika se stává významným odvětvím cestovního ruchu a vznikají stále nové projekty na její podporu. Značný podíl na jejím rozvoji má Nadace partnerství, podporující vznik Zelených stezek Greenways a koordinující projekt s názvem Cyklisté vítáni, coņ je certifikace sluņeb pro cykloturisty [6]. Tuzemńtí dopravci stále častěji nabízejí výhodné podmínky pro přepravu kol po území České republiky, ať uņ se jedná o dopravu ņelezniční s nabídkou zjednoduńené přepravy kol, speciální cyklobusy, případně moņnost nechat se vyvést i s kolem lanovkou přímo na horský hřeben. Tyto moņnosti usnadňují plánování výletŧ a podporují nezávislost na vlastním automobilu. Rovněņ v nabídkách cestovních kanceláří se mnoņí zájezdy zaměřené na rŧzné druhy cyklistiky, coņ potvrzuje zvyńující se zájem o tuto aktivitu. Z výńe popsaného vyplývá, ņe cyklistika je v současné době velice aktuální téma. Já jezdím na kole od dětství, přitahuje mě příroda a pohyb v ní, a poté, co jsem odhalila kouzlo horského kola a moņnosti jízdy v horském terénu, stalo se i

6

pro mě postupem času ņivotním stylem. Z těchto dŧvodŧ jsem se rozhodla pro napsání této diplomové práce, která je zaměřena na turistiku na horských kolech (dále jen MTB) v oblasti Beskyd. Cílem práce je představit zájemcŧm o MTB turistiku oblast Beskyd (obr. 1) a navrhnout a zmapovat pomocí GPS přístroje v této oblasti ńest zajímavých tras, určených výhradně pro MTB turistiku, a vedených převáņně mimo síť značených cykloturistických tras.

Obr. 1: Typická krajina v oblasti Beskyd

7

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 CYKLOTURISTIKA Cykloturistika je druhem turistiky, při němņ se k cestování pouņívá jízdní kolo. Je výhodným kompromisem mezi pěńí a mototuristikou, jelikoņ v sobě spojuje jednoduchost pěńí turistiky s moņností navńtívit během stejného časového úseku daleko větńí část krajiny. Jízda na kole má navíc výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka, jelikoņ rozvíjí jeho vytrvalost. Mezi ostatními sportovními disciplínami zaujímá zvláńtní postavení, neboť hmotnost těla je nesena sedlem. Díky tomu člověk necítí svou váhu tak intenzivně a mŧņe být více hodin tělesně aktivní, aniņ by přetěņoval klouby, ńlachy a vazy. Sportovní aktivita na čerstvém vzduchu zároveň přispívá celkové otuņilosti a posiluje imunitní systém. U ńkolních dětí cyklistika podporuje tělesný a duńevní vývoj a navíc pomáhá odbourávat agresi, čímņ se podstatně zlepńuje schopnost koncentrace a psychická zatíņitelnost. Ve větńí míře se pak pravidelně provozovaný vytrvalostní sport příznivě projevuje s přibývajícím věkem. [9] Cykloturistika navíc nenaruńuje ņivotní prostředí a umoņňuje poměrně intenzivní vnímání okolí. Je vńak dŧleņité, aby cykloturisté měli zvládnutou techniku jízdy na kole, ovládali dopravní předpisy, uměli předvídat nebezpečí na silnici, dokázali poskytnout první pomoc a zvládli provést základní opravy jízdního kola. Cykloturistiku mŧņeme rozdělit podle prostředí, ve kterém se provozuje, a s tím souvisejícího typu pouņitého kola: silniční – je provozována na silnicích horská – je určena pro pohyb v terénu trekkingová – je kompromisem mezi oběma předchozími Vzhledem k zaměření této diplomové práce, která předpokládá pro projetí navrņených tras pouņití výhradně horského kola, se budu dále zabývat předevńím touto tématikou.

8

1.1.1

Počátky vývoje jízdního kola a historie MTB Uņ Leonardo da Vinci v 15. století zhotovil první náčrtky bicyklu,

fungující na stejném principu jako kola dneńní. Ovńem teprve roku 1817 byla sestrojena první řiditelná koloběņka. Bicykl s pedály byl vyráběn od roku 1839 a do roku 1885 klikový mechanismus poháněl přední kolo, neņ byl přemístěn na kolo zadní. V roce 1888 byla vynalezena pneumatika s nafukovací duńí [37]. Na přelomu 19. a 20. století bylo jiņ technické uspořádání jízdního kola podobné jako dnes. V roce 1933 byla vynalezena přehazovačka a jízdní kola se nadále zdokonalovala. Opravdová historie horských kol se začíná psát aņ v zimě roku 1973, kdy se vydali dva Kaliforňané, Gary Fisher a Joe Breeze, na svých letitých bicyklech k hoře Tamalpais. Stoupání a zpáteční prudký sjezd neupravenou cestou jim přinesl dosud nepoznané záņitky. S terénními jízdami na kolech se poté rovněņ poprvé setkali v cyklistickém klubu Charles Kelly a později i Tom Ritchey, kde několik mladíkŧ holdovalo nevázaným jízdám v přírodě. Pouņívali k tomu stará kola značky Schwinn Cruiser, které byly vyrobeny ve čtyřicátých letech a měly robustní ocelový rám a balonové pneumatiky. Při těchto jízdách vńak často docházelo k prasknutí rámu, řidítek nebo přední vidlice a náhradní díly na tato kola bylo stále obtíņnějńí sehnat [7]. Od roku 1976 se začaly provozovat první závody v terénu, na asi tři kilometry dlouhém úseku, zvaném Cascada Canyon Fire Road nedaleko Fairfaxu. Pro tyto originální závody se vņilo anglické označení „repack“, coņ znamená „znovu utěsnit“. Při sjezdu totiņ byla protińlapací brzda starých kol natolik přetíņena, ņe v zadním náboji se pálil mazací tuk a po kaņdém sjezdu se náboj musel rozebrat a znovu promazat. Závody byly provozovány kaņdé dva aņ tři týdny a měly podíl na neustálém zdokonalování kol stavěných pro tento účel [7]. Gary Fisher a Joe Breeze, kteří patřili mezi nejrychlejńí "repackzávodníky", přicházeli stále s novými technickými zlepńeními. Praskání trubky řídítek zabránila motocyklová řídítka, málo účinnou protińlapací brzdu zadního kola nahradil Gary Fisher bubnovými brzdami na obou kolech, uplatnily se motocyklové brzdové páky a bowdeny značky Magura. Jednoho dne Gary

9

namontoval na svŧj starý bicykl přehazovačku a pětikolečko, a brzy se toto objevilo na větńině terénních kol. Poté přińel s dalńím zlepńením – namontoval na řídítka palcem ovládané řazení, aby se nemusel při jízdě v terénu jednou rukou pouńtět a nahmatávat páčku přehazovačky na trubce rámu. Tato významná novinka se opět stala typickou pro horská kola [7]. Charles Kelly začal o novém trendu v cyklistice psát články do uznávaných amerických cyklomagazínŧ a tyto se setkaly s velkým ohlasem. Popularita cyklistiky provozované ve volném terénu se začíná rozńiřovat za hranice Kalifornie. V roce 1981 zaloņil Kelly vlastní časopis s titulem "Fat Tire Flyer Magazine", vycházejícím z tehdejńího označování kol do volného terénu "Fat Tire Bike" (kolo s tlustými pneumatikami). Kelly dal také v roce 1977 popud ke stavbě speciálních rámŧ pro tento druh kol na zakázku. Joe Breeze vyrobil prototyp rámu, jehoņ geometrii převzal z modelu Schwinn Excelsior, vyráběného v letech 1933 aņ 1941, a přitom se snaņil zvýńit pevnost i tuhost rámu a sníņit zároveň jeho hmotnost. První zakázkový rám speciálního kola do kaņdého terénu váņil 17 kg a dokonale splnil představu tvŧrcŧ [7]. Gary Fisher nadále zŧstal věrný svému starému kolu Schwinn Excelsior, který vylepńil patnácti převody. Jelikoņ býval silničním závodníkem, měl vynikající fyzickou kondici a i se starým kolem poráņel vńechny soupeře. Teprve o dva roky později také začal navrhovat vlastní rámy, přitom narazil na obratného řemeslníka Toma Ritcheye, který mu zanedlouho po převzetí výkresŧ předal tři hotové rámy. Tyto rámy byly lehčí neņ rámy od Breezeho [7]. Koncem roku 1979 zaloņil Fisher s Kellym vlastní obchodní firmu na prodej kol s rámy od Ritcheye a Gary začal tato kola uvádět na trh pod novým označením "Mountain Bike", zkráceně MTB, které zmezinárodnělo. V roce 1980 se horská kola jiņ začala prosazovat na americkém trhu. Byly to v první řadě "Ritchey Mountain Bike", nabízené firmou Fisher/Kelly, jejichņ podíl na prodeji MTB činil zpočátku plných 90 %. Produkce kol této značky vńak neměla charakter sériové výroby. Prvním skutečně sériovým horským kolem byl aņ model Stumpjumper od firmy Specialized. K jeho inspiraci poslouņila kola Ritchey, zakoupená firmou Specialized jako vývojové vzory [7].

10

Velkou poptávku po horských kolech v Severní Americe zachytili dva největńí japonńtí producenti součástí jízdních kol. V roce 1982 firmy Shimano a Suntour pohotově zahájily výrobu kvalitních komponentŧ MTB. Ńiroká nabídka jakostních dílŧ, navrņených s ohledem na zvýńené zatíņení při jízdách v terénu, byla dŧleņitým mezníkem v rozvoji horské cyklistiky. [7]

1.1.2

Současný vývoj MTB v České republice V současné době je MTB cyklistika sportem rozńířeným po celém světě.

Na horských kolech jezdí a závodí lidé vńech věkových skupin. O vńeobecném rozvoji cyklistiky u nás svědčí podpora ze strany vlády České republiky, která svým usnesením č. 678 ze dne 7. července 2004 přijala Národní strategii rozvoje cyklistické dopravy České republiky. Základním cílem této strategie je podpora výstavby kvalitní a bezpečné cyklistické infrastruktury, čímņ se má dosáhnout zvýńené mobility a bezpečnosti občanŧ, rozvoje cykloturistiky, zlepńení lidského zdraví a ochrany ņivotního prostředí. Hlavním koordinátorem této cyklostrategie je Ministerstvo dopravy České republiky [30]. Uvedená strategie se mimo jiné zabývá i terénní cyklistikou. V loňském roce byly v České republice otevřeny první dvě stezky pro terénní cyklistiku, tak zvané singltreky, coņ jsou jednosměrné stezky v ńíři jediného jezdce, které vedou svahy v mírných sklonech a vlní se mezi stromy. Respektují tak lesní prostředí a dělají vńe pro to, aby si lidé uņili jízdu na kole a pobyt v lese. Konkrétně se jedná o singltreky v lesích na severní straně Jizerských hor a v Rychlebských horách. Rychlebské stezky tvoří 24 kilometrŧ dlouhý okruh, který začíná a končí v Černé Vodě. Cyklistŧm nabízí nevńední záņitek z jízdy často jinak neschŧdným členitým terénem přes ņulové plotny a dřevěné lávky, cestou klikatící se podél potoka a proplétající se mezi obrovskými balvany. Jsou určeny spíńe zkuńeným terénním cyklistŧm. V Jizerských horách pak bylo otevřeno prvních 12 kilometrŧ singltrekŧ dne 2. listopadu 2009 [32]. V České republice rovněņ pŧsobí členská nezisková organizace ČeMBA, o. s., která hájí zájmy českých terénních cyklistŧ. Aktivně se podílí na vytváření lepńích podmínek pro terénní cyklistiku v Česku, a snaņí se tak touto aktivitou 11

přinést prospěch ńiroké veřejnosti. Její činnost je zaloņena na kvalifikovaném a odborném přístupu. Dŧraz klade na odpovědné a ohleduplné chování k přírodě, lidem a majetku. V současné době rozvíjí pro terénní cyklistiku následující programy: Singltrek – program, který do Česka přináńí ustálenou dobrou praxi plánování a realizace přírodě blízkých rekreačních stezek pro terénní cyklistiku a sdílené uņívání, přičemņ klade maximální dŧraz na ochranu přírody a krajiny a uņivatelský záņitek (obr. 2). Zejména v tomto programu ČeMBA o.s. dlouhodobě spolupracuje s britským odborníkem Dafyddem Davisem a americkou organizací IMBA [32]. Lesní stezky – program, který si klade za cíl aktivně vyhledávat, opravovat a udrņovat historické lesní stezky, které desetiletí neudrņované chřadnou a mizí. Tyto lesní chodníky, které byly budovány často před více neņ stoletím, jsou lidmi stále vyhledávány a vysoce ceněny, protoņe jim poskytují skutečný záņitek z blízkosti přírody. Tento projekt se hlásí k obnově tradice českého turistického hnutí, přitom ji uvádí do moderního prostředí 21. století. Přínosem projektu není pouze faktické zlepńení kvality odpočinku v přírodě, ale také záchrana cenného dědictví a posílení odpovědného vztahu lidí k přírodě. Dŧleņitou roli hraje také rozvoj občanské společnosti a dobrovolnictví v Česku, protoņe stěņejní část projektu je prováděna dobrovolníky [32]. Bajková školka – tento program chce dětem ukázat, ņe i v době počítačových her a internetu mŧņe být pobyt v přírodě velkou zábavou. Na společenských i sportovních akcích je dětem nabízen atraktivní program v čele s moņností lákavé projíņďky na horském kole na „přírodním hřińti“ (obr. 3). Dŧleņitou součástí projektu je osvěta vedoucí ke kladnému vztahu k přírodě a ohleduplnosti k ní [32].

12

Obr. 2: Singltrek [32]

Obr. 3: Bajková ńkolka [32]

Velmi populární jsou v České republice také amatérské dálkové závody pro veřejnost (tzv. maratony). Přestoņe existují i akce zaměřené na silniční cyklistiku, největńí počet účastníkŧ přitahují závody terénních kol. Nelze podceňovat pozitivní vliv tohoto fenoménu na popularizaci cyklistiky, podporu turismu i zprostředkovaně na zdraví populace. Je vńak třeba mít na paměti, ņe tyto akce nemají téměř ņádný pozitivní vliv na stav přístupu terénních cyklistŧ do krajiny a stav infrastruktury určené pro terénní cyklistiku. V některých případech jsou trasy maratonŧ trvale vyznačeny, jejich organizátoři vńak nejsou v pozici, kdy by mohli dlouhodobě garantovat stav cest a stezek na trati. Mezi nejoblíbenějńí akce patří například seriál Kolo pro ņivot, Král Ńumavy či Rallye Sudety. V současné době představují tratě maratonŧ v den pořádání závodu nejkvalitnějńí infrastrukturu cest a stezek určených pro terénní cyklistiku. Zástupci závodních terénních cyklistŧ budou podobně jako v jiných zemích vyhledávat udrņitelné přírodě blízké stezky, pokud jim začnou být nabízeny, díky jejich dlouhodobé přístupnosti a garanci kvality uņivatelského záņitku [31].

13

1.1.3

MTB turistika a její formy MTB (mountain-biking) je obecně uznávanou zkratkou pro označení

horské cyklistiky, jakoņ i speciálních kol při ní pouņívaných. Horská cyklistika je odvětvím cyklistiky, od níņ se odlińuje konstrukcí kola jako prostředku a prostředím jejího výkonu. Kola určená pro horskou cyklistiku jsou svou stavbou a výbavou přizpŧsobená jízdě mimo komunikace po neupraveném terénu [8]. Hlavními znaky, kterými se odlińuje horské kolo od kol ostatních, jsou: geometrie rámu, tvar řídítek, velikost kol, ńířka a dezén pláńťŧ, osazení převodŧ a odpruņení [8]. Horská, nebo také terénní, cyklistika je veńkerá cyklistika, která se odehrává mimo silnice a asfaltové povrchy. Terénní cyklistiku je moņné rozdělit dále do těchto segmentŧ: Rodinná/odpočinková mimo-silniční cyklistika je největńí skupina cyklistŧ vńeho věku, fyzické kondice a schopností ovládat kolo, včetně malých dětí a starńích občanŧ, často jako rodinné skupiny. V tomto segmentu se překrývají rekreační cyklisté preferující asfaltové cyklostezky a cyklotrasy a cyklisté preferující nenáročné stezky na přírodě blízkých povrńích [24]. Náročná terénní cyklistika provozují ji zkuńení terénní cyklisté (také bikeři, bajkeři), v současné době je jádrem terénní cyklistiky v České republice. Cyklisté, kteří ji provozují, mají zkuńenosti s pobytem v přírodě a mají znalosti potřebné k jejímu provozování. Často se věnují i jiným aktivitám pobytu v přírodě, jako je lyņování, horolezectví, orientační běh, vodáctví atd. Tito terénní cyklisté v Česku jezdí na vńech typech lesních cest, včetně lesních stezek a lesních chodníkŧ. V návaznosti na globální vývoj terénní cyklistiky v rámci tohoto segmentu stoupá poptávka po úzkých lesních stezkách. Stávající podmínky v České republice spočívají v naprostém nedostatku přístupných podmínek pro terénní cyklistiku [24].

14

Závodní terénní cyklistika jedná se o populaci závodních terénních cyklistŧ zaměřených na soutěņivé a sportovní aspekty. Kromě samotné účasti na organizovaných závodních akcích jeho členové trénují v přírodních podmínkách. Ve své větńině jsou velmi fyzicky zdatní a umějí ovládat kolo. Do tohoto segmentu lze také zařadit jezdce bez licence, kteří se účastní amatérských dálkových závodŧ (tzv. maratónŧ), které jsou v České republice velmi oblíbeny. Lze odhadnout, ņe v plné sezóně se o sobotách účastní takových akcí pořádaných na rŧzných místech nańí republiky aņ osm tisíc závodníkŧ. Zástupci závodních terénních cyklistŧ budou podobně jako v jiných zemích vyhledávat udrņitelné přírodě blízké stezky, pokud jim začnou být nabízeny [24]. Rekreační terénní cyklistika tito cyklisté tvoří skupinu, která se aktivitě věnuje cyklistice v nezávodním pojetí nejčastěji jednou aņ několikrát měsíčně. Nemají nijak zvláńť dobrou tělesnou kondici, ale umějí poměrně dobře ovládat kolo a dokáņou ocenit jednostopé lesní stezky (tzv. singltrek). Vyjíņďka rekreačních cyklistŧ obvykle trvá mezi 1 aņ 4 hodinami a je mezi 10 aņ 30 km dlouhá. Rekreační terénní cyklisté nebývají příliń zruční v orientaci v terénu. Někteří z nich nemají schopnosti plánovat vlastní trasy v neznámých oblastech, a proto s velkou pravděpodobností budou uņívat speciálně vybudovaných sítí lesních stezek. Mezi segmenty terénní cyklistiky mají rekreační terénní cyklisté nejsilnějńí sklony k realizování poměrně častých víkendových návńtěv do destinací, kde existuje nabídka stezek pro terénní cyklistiku [24]. Sjezd na horských kolech sjezdaři na horských kolech jsou jezdci zapojení do závodŧ na specializovaných horských kolech a za pouņití chráničŧ částí těla. Jsou to technicky velmi zdatní jezdci se zájmem o velmi náročné sjezdy. Sjezd na horských kolech spočívá v jízdě dolŧ na čas po předem určené trati, která obsahuje velmi technické a náročné pasáņe včetně sekcí s velkými schody, zlomy, klopenými zatáčkami, a skoky rŧzných typŧ [24].

15

Freeride freeridoví jezdci na horských kolech pouņívají podobné tratě jako tratě pro sjezd. Od sjezdu na horských kolech se ale lińí tím, ņe jsou méně formalizované. Freeride je pak méně organizovaná aktivita neņ sjezd na horských kolech. Freeridoví jezdci jsou zkuńení cyklisté, kteří aktivně vyhledávají velice náročné tratě. Často jezdí na relativně malé plońe a vyuņívají klíčové prvky jako skoky, prudké propady, skalní převisy, klády, atd. Freeridoví jezdci si často upravují existující prvky nebo si budují nové, jako např. skoky. Své oblíbené oblasti či místa pak pravidelně navńtěvují a vyuņívají. Freeride stále zŧstává velice malou částí pole jízdy na horských kolech, protoņe se mu věnuje pouze tvrdé jádro zkuńených a oddaných jezdcŧ. Ve značné míře se jedná o aktivitu provozovanou na okrajích měst [24].

1.1.4

Kodex terénního cyklisty V přírodě nejsme sami. Abychom v přírodě nekazili pěkné záņitky

ostatním a ostatní je nekazili nám, ČeMBA, o.s. propaguje dodrņování Kodexu terénního cyklisty. Podstatou je zodpovědnost a ohleduplnost k přírodě, lidem a majetku [23]. 1. Jezdi pouze po povolených cestách Jestliņe je cesta označena jako zakázaná, nepouņívej ji. 2. Nezanechávej stopy Přizpŧsob styl jízdy povrchu cesty tak, abys jej nepońkozoval. Jezdi jen po existujících cestách, nevytvářej nové. Nejezdi smykem. Nezanechávej po sobě odpadky. 3. Ovládej své kolo Jezdi tak, abys dokázal zastavit na viditelnou vzdálenost. Vńude mŧņeń někoho nebo něco potkat. Nepřeceňuj svou technickou a fyzickou zdatnost.

16

4. Dávej přednost ostatním Upozorni ostatní, ņe kolem nich projíņdíń. Při míjení dostatečně zpomal a je-li to z hlediska bezpečnosti nezbytné, zastav. Buď vstřícný a přátelský. Při míjení koní respektuj pokyny jezdce. 5. Buď ohleduplný ke zvířatům, rostlinám a majetku Neplań zvířata a dávej jim dostatek prostoru k úniku. Nenič rostliny. Nepońkozuj přírodní útvary a soukromý majetek. Zavírej brány ohrad. Nepońkozuj zemědělské kultury, zvláńtě před sklizní. 6. Jednej s rozmyslem Jezdi s takovým vybavením, abys byl soběstačný. Předvídej nebezpečné situace a změny počasí. Pouņívej přilbu. Zpomal, usměj se, pozdrav… jsi vyslancem našeho sportu! [23]

1.1.5

Výstroj a vybavení pro jízdu v terénu Výstroj a vybavení jsou doplňky zajińťující bezpečnost a pohodlí jízdy. Je

to cyklistické oblečení vyrobené z jednostranně propustných materiálŧ, kalhoty s vycpávkou v sedací části, oblečení pro nepříznivé povětrnostní podmínky (vesty a pláńtěnky, funkční prádlo, rukavice a návleky), rukavice, brýle, obuv a přilba [8]. Rukavice jsou nezbytné v létě pro zachování pevného kontaktu ruky s řídítky, brýle chrání zrak před cizími tělesy, sluncem a větrem, obuv by měla být sportovní, přitom pevná a prodyńná s tuhou podráņkou. Nezbytnou je v cyklistice a cykloturistice přilba. Její ņivotnost je osm let, měla by být opatřena mechanismy pro pevné usazení a umístěna na hlavě tak, aby byly ochráněny vńechny její části včetně čela [8]. Pro pravidelné doplňování tekutin je nezbytná láhev, vhodnějńí je vńak pitný vak umístěný v batŧņku na zádech. S sebou by měl vozit cyklista i základní sadu nářadí (nýtovač na řetěz, imbusové klíče), pro případ defektu náhradní duńi, lepení, mont-páky a pumpičku pro přísluńný typ ventilku [8]. 17

Pro jízdu v neznámém terénu je třeba přibalit do batŧņku i vhodnou mapu a buzolu, případně přístroj Global Positioning Systém (dále jen GPS). Pro případ, ņe by se výlet z nějakého dŧvodu prodlouņil do setmění, je vņdy vhodné s sebou vozit čelovou svítilnu. Nikdy bychom neměli zapomenout na lékárničku se základním vybavením pro poskytnutí první pomoci.

1.1.6

Základní pojmy týkající se cyklistické dopravy

V textu této práce jsou často pouņívány pojmy v souvislosti s cyklistickou dopravou, význam některých z nich vńak bývá často zaměňován, z tohoto dŧvodu jsou níņe popsány. Cyklistické trasy dělíme na cyklotrasy, cykloturistické trasy a cyklostezky. Vńechny prvky cyklistického značení mají ņlutou podkladovou barvu. Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. Jejich značení je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla. Pouņívají se tři základní cykloznačky: Návěst před křižovatkou, Směrová tabule a Směrová tabulka (obr. 4). Na vńech najdeme symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalńím cílŧm na trase. Umisťují se stejně jako dopravní značky před kaņdou křiņovatkou nebo odbočkou cyklotrasy [29].

Obr. 4: Ukázka značení cyklotras [29] 18

Cykloturistické trasy jsou ty, které vedou větńinou po horńích polních či lesních cestách nebo terénem. Jsou vyznačeny pásovými značkami o rozměru 14x14 cm, které mají krajní pásy ņluté a prostřední je červený, modrý, zelený nebo bílý. Mohou být také doplněny na ńipku. Jedná se tedy o podobné značení jako u tras pěńích nebo lyņařských, jen základní barva je ņlutá a značky jsou přibliņně jednou tak velké, aby byly pro cyklisty lépe viditelné. Pásové značení je doplněno směrovkami, které oproti těm pěńím mají opět ņlutý podklad, jen dva řádky textu a v záhlaví napsáno "Cyklotrasa KČT č. ..." (obr. 5) [29].

Obr. 5: Ukázka značení cykloturistických tras [29] Cyklostezky jsou samostatným prvkem cyklistické dopravy. Jsou zásadně odděleny od ostatní dopravy, do určité míry včetně pěńí. Cyklostezky jsou vyznačeny ve smyslu vyhláńky č. 99/1989 Sb. dopravními značkami č. C 8a a C 8b (obr. 6). Zpravidla jsou vedeny v souběhu se silniční komunikací zatíņenou nadměrným automobilovým provozem, a proto nevhodnou aņ nebezpečnou pro pouņití ze strany cyklistŧ. Po takto vybudované cyklostezce pak mŧņe být a obvykle je vedena cyklotrasa, značená výńe uvedenými cykloznačkami [25].

Obr. 6: Dopravní značky C 8a, C 8b, kterými jsou vyznačeny cyklostezky [25] 19

Za cyklostezky jsou rovněņ povaņovány společné stezky pro chodce a cyklisty, které jsou vyznačeny ve smyslu vyhláńky č. 99/1989 Sb. dopravními značkami č. C 9a a C 9b (obr. 7) [25].

Obr. 7: Dopravní značky C 9a, C 9b, kterými jsou vyznačeny stezky pro chodce a cyklisty [25]

Dále se mŧņe jednat o společné stezky pro chodce a cyklisty, směrově rozdělené, které jsou vyznačeny ve smyslu vyhláńky č. 99/1989 Sb. dopravními značkami č. C 10a a C 10b (obr. 8) [25].

Obr. 8: Dopravní značky C 10a, C 10b, kterými jsou vyznačeny směrově rozdělené stezky pro chodce a cyklisty [25] Cyklistické trasy nebo cyklistické komunikace jsou obecně chápány jako trasy, po kterých je vedena cyklistická doprava, tedy vńechny výńe uvedené formy vedení cyklistické dopravy. 20

1.1.7

Přeprava kol Vńechny navrņené cykloturistické trasy v této diplomové práci začínají a

končí v místě ņelezničních stanic, aby bylo moņné vyuņít k přepravě vlaku a omezila se tak závislost na osobním automobilu. Z toho dŧvodu je zde zahrnuta také kapitola o moņnostech této přepravy. Kolo jako spoluzavazadlo je nejjednoduńńím a nejoblíbenějńím zpŧsobem přepravy kola vlakem. Touto formou lze přepravovat kola ve vlacích, které jsou v jízdním řádu označeny symbolem jízdního kola a v omezené míře i v dalńích osobních spojích a v rychlících. Cestující si sám kolo naloņí a vyloņí do vozu, který je označen piktogramem jízdního kola. Pokud je v jízdním řádu u vlaku uveden stejný symbol, lze v něm přepravit několik kol. V opačném případě je moņná přeprava kola v označeném voze nebo u prvních a posledních dveří vlaku. V takovém případě je vńak omezena kapacita jen na dvě jízdní kola v jednom nástupním prostoru vozu. Cena za přepravu kola jako spoluzavazadla je 25 Kč za jeden vlak nebo 50 Kč na celý den. Cestujícím, kteří vyuņijí více spojŧ, a budou třeba i jen jednou přestupovat, se vyplatí celodenní doklad. Stejně jako poplatek za přepravu v jednom vlaku ho mohou koupit v pokladně nebo bez přiráņky u prŧvodčího ve vlaku [33]. Kolo v úschově během přepravy je druhou moņností přepravy jízdního kola. V tomto případě cestující předá, a následně si v cílové stanici vyzvedne, jízdní kolo u sluņebního vozu u zaměstnance ČD. Zákazník pak sám cestuje v běņném voze pro cestující a kolo má pod dozorem vlakového doprovodu Českých drah. Za tuto přepravu v jednom vlaku zaplatí cestující 30 Kč, a nebo si mŧņe koupit celodenní doklad za 60 Kč. Pokud zákazník kombinuje při své cestě vlaky se zjednoduńenou přepravou a úschovou, pak platí tento doklad pro obě tyto sluņby [33]. Doklad o zaplacení ceny za jednorázovou přepravu jízdního kola jako spoluzavazadlo nebo v úschově během přepravy pro jeden vlak se zakupuje přímo ve vlaku, pouze v případě současného nákupu rezervace místa pro kolo se

21

zakupuje u pokladní přepáņky. Jednodenní doklad pro obě sluņby lze zakoupit buď ve vlaku, nebo u pokladny [33]. Rezervace pro kolo je v některých vlacích povinná, předevńím z kapacitních dŧvodŧ. Převáņně se jedná o vlaky SuperCity, EuroCity nebo InterCity. Cena za rezervaci místa pro jízdní kolo se odvíjí od druhu pouņitého vlaku a druhu jízdného, které cestující zaplatil, a to v rozmezí 35 – 200 Kč [33].

1.1.8

Cyklisté vítáni V roce 2006 spustila brněnská Nadace Partnerství systém certifikace

ubytovacích a stravovacích zařízení, kempŧ a turistických cílŧ. Během jednoho roku vyhledal tým padesáti akreditovaných hodnotitelŧ z řad cyklistŧ celkem 1011 zařízení, která se rozhodla poskytnout cyklistŧm a cykloturistŧm speciální nabídku sluņeb. Konkrétně bylo certifikováno 546 ubytovacích zařízení (hotely, penziony, chaty), 363 stravovacích zařízení (restaurace, hospody, vinárny), 49 kempŧ (kempy, chatové osady) a 53 turistických cílŧ (hrady, zámky, koupalińtě, informační centra). Certifikované objekty jsou v terénu označeny usmívajícím se zeleným kolem na bílém pozadí (obr. 9). Certifikace byla podpořena z fondŧ Evropské unie [34]. Cílem projektu je vytvoření certifikačního systému Cyklisté vítání, jako národního standardu kvality sluņeb cestovního ruchu pro cyklisty. Certifikát Cyklisté vítáni tak má být známkou kvality upozorňující na restaurace, ubytovací zařízení nebo turistické cíle, které jsou výborně připravené postarat se o své hosty – cyklisty. Ti zde mají k dispozici základní technickou pomoc pro opravu kola, bezpečné místo pro jeho uschování nebo moņnost vyprání a usuńení výstroje. Značka Cyklisté vítáni znamená ale i to, ņe cyklista na jídelním lístku restaurace nalezne lehké zdravé pokrmy, iontové a nealkoholické nápoje [34]. Aktuální přehled ubytovacích a stravovacích zařízení, kempŧ a turistických cílŧ vńech certifikovaných objektŧ nalezneme na webových stránkách www.cyklistevitani.cz, kde mŧņeme tyto objekty vyhledávat podle kraje, regionu nebo turistické oblasti.

22

Pro dalńí rozvoj cykloturistiky v Česku je nezbytné přijmout opatření pro zvýńení kvality sluņeb a dosaņení srovnatelné úrovně se sousedními státy v rámci Evropské unie [34].

Obr. 9: Označení „Cyklisté vítáni“ [34]

1.2 VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA OBLASTI BESKYDY Beskydy na území České republiky leņí ve východním cípu Moravy při hranicích s Polskem a Slovenskem. Zasahují do Moravskoslezského a Zlínského kraje. Patří do sloņité horské soustavy Západních Karpat, kde se střídají pahorkatiny, vrchoviny a hornatiny. Jejich nejsevernějńí část tvoří Slezské Beskydy, oddělené Jablunkovskou brázdou od Moravskoslezských Beskyd (příloha č. 1), dále Vsetínské vrchy, Veřovické vrchy a na jihu moravská část Javorníkŧ. Frenńtátská brázda odděluje Ńtramberskou vrchovinu a Třinecká brázda Těńínskou pahorkatinu [12]. Moravskoslezské Beskydy jsou nejvyńńím a nejrozsáhlejńím pohořím Beskyd. Na severní části se zvedají do největńích výńek, na jiņní straně z vrcholŧ pozvolna klesají na území Slovenska do údolí Kysuce, která je odděluje od Javorníkŧ. Na východě jsou ukončeny prudkým svahem do Jablunkovské brázdy a na jihozápadě klesají do Roņnovské brázdy. Na severovýchodě je lemuje Třinecká brázda a na severozápadě Frenńtátská brázda. Řeka Ostravice je svým údolím rozděluje na dva základní celky – Lysohorskou hornatinu na východě a Radhońťskou hornatinu na západě. Na území se rozkládá Chráněná krajinná oblast Beskydy [12]. Nejvyńńí body popisované oblasti najdeme v Lysohorské hornatině Moravskoslezských Beskyd. Nejvyńńím vrcholem je Lysá hora (1323 m), dalńími 23

výraznými vrcholy tu jsou Malchor (1219 m), Travný (1203 m), Malý Travný (1100 m), Ropice (1083 m), Velký Polom (1067 m), Malý Polom (1060 m), Slavíč (1055 m), Ostrý (1044 m), Javorový (1032 m) a Smrčina (1014 m). Ve směru východ-západ se rozkládá horský hřbet s vrcholy Velký Polom, Muřinkový vrch, Burkov, Malý Polom, Polomka a Sulov, po jehoņ celé délce probíhá hranice se Slovenskem [12]. Nejvyńńím vrcholem Radhońťské hornatiny je Smrk (1276 m). Dalńími významnými vrcholy jsou Kněhyně (1257 m), Čertŧv mlýn (1206 m), Radhońť (1129 m), Tanečnice (1094 m), Magurka (1067 m) a Velká Stolová (1046 m). Slezské Beskydy, které bývají nazývány také Těńínské Beskydy, se rozkládají na pravém břehu řeky Olńe, částečně na území České republiky a jejich převaņující část se nachází na území Polska. Celé pohoří je silně rozčleněno, výrazně se oddělují dva hřbety. Dominantou prvního hřbetu, po jehoņ délce prochází hranice mezi Českou republikou a Polskem, jsou vrcholy Velká Čantoryje (994 m) a Velký Stoņek (978 m). Pro toto pohoří jsou charakteristická hluboká údolí, strmé severní svahy, hřbety s výrazným převýńením mezi některými vrcholy a oblé hřbety i vrcholy [12]. Plońně velmi malou částí zasahují ze Slovenska na Moravu Jablunkovskou vrchovinou Slovenské Beskydy. Jablunkovská vrchovina se rozkládá jiņně od Jablunkova

a

spolu

s Jablunkovskou

brázdou

rozděluje

Slezské

a

Moravskoslezské Beskydy. Z hlediska geologické stavby, podnebí, výskytu rostlin a ņivočichŧ má stejné podmínky jako Moravskoslezské Beskydy, z geomorfologického hlediska je vńak západní odnoņí Slovenských Beskyd. Nejvyńńím vrcholem Slovenských Beskyd na nańem území je Girová (840 m), která z dálky připomíná sopečnou horu. Tento dojem umocňuje nezalesněný vrchol, ze kterého je pěkný kruhový výhled [12].

1.2.1

Chráněná krajinná oblast Beskydy Chráněná krajinná oblast (dále jen CHKO) Beskydy zaujímá téměř celé

území Moravskoslezských Beskyd, podstatnou část Vsetínských vrchŧ a

24

moravskou část Javorníkŧ, tvořících hranici se Slovenskem. Zde na ni bezprostředně navazuje CHKO Kysuce (příloha č. 2) [19]. CHKO Beskydy je se svou rozlohou 1160 km2 největńí chráněnou krajinnou oblastí v České republice, vyhláńena byla dne 5. března 1973 a rozkládá se v Moravskoslezském a Zlínském kraji v nadmořské výńce od 350 m (Zubří) do 1323 m (Lysá hora) [19]. Dŧvodem vyhláńení CHKO Beskydy byly zejména pŧvodní pralesovité lesní porosty s výskytem vzácných karpatských ņivočińných i rostlinných druhŧ, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy, a rovněņ mimořádná estetická hodnota a pestrost ojedinělého typu krajiny, vzniklého historickým souņitím člověka s tímto územím [19]. Význam přírodní hodnoty CHKO Beskydy je podtrņen vyhláńením 53 maloplońných chráněných území, z toho: 7 národních přírodních rezervací, 23 přírodních rezervací a 23 přírodních památek. Správa CHKO Beskydy má dále ve své pŧsobnosti také národní přírodní rezervaci Čantoria a národní přírodní památku Skalická Morávka mimo území CHKO, v nichņ zajińťuje údrņbu v souladu se schválenými plány péče (příloha č. 3). CHKO Beskydy je rovněņ územně překryto s mezinárodně významným ptačím územím (IBA) a s chráněnou oblastí přirozené akumulace vod [19]. Maloplońná chráněná území jsou menńí plochy přírodovědecky nebo esteticky velmi významné nebo jedinečné. Přírodní rezervace (dále jen PR) slouņí k ochraně ekosystémŧ významných v dané oblasti. Přírodní památka (dále jen PP) chrání přírodní útvar regionálního významu (např. geologický útvar, nalezińtě ohroņených druhŧ rostlin nebo ņivočichŧ apod.) Národní přírodní rezervace (dále jen NPR) a národní přírodní památky (dále jen NPP) slouņí k ochraně obdobných přírodních hodnot jako PR a PP, jde zde ale o hodnoty významné v národním nebo mezinárodním rámci [19]. Kdo se chce o CHKO Beskydy dozvědět více, mŧņe navńtívit některou z naučných stezek v této oblasti (příloha č. 5). Území CHKO je rozděleno do čtyř zón podle podmínek ochrany. 1. zóna představuje nejcennějńí, přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné části CHKO a má nejpřísnějńí ochranu. Člověkem silně pozměněné ekosystémy,

25

souvisle zastavěná území, velké celky zemědělských pozemkŧ tvoří 4. zónu, kde hospodaření prakticky není omezeno [19]. Pobyt návńtěvníkŧ v CHKO Beskydy je řízen návńtěvním řádem, v jehoņ první části jsou zahrnuty poņadavky speciální ochrany přírody, a to: zákaz vstupu do chráněného území mimo značených cest, pońkozování značení CHKO i chráněných území, dodrņování vyhláńek o chráněných druzích rostlin a ņivočichŧ. V druhé části zdŧrazňuje běņné podmínky, které by vlastně měl dodrņovat kaņdý sluńný návńtěvník přírody vńude, bez ohledu na to, jde-li o vyhláńené či nevyhláńené chráněné území: zákaz pońkozování přírody trháním a vykopáváním rostlin, ničením a pońkozováním stromŧ, ničením hub, ņivočichŧ a znečińťováním vody zákaz odhazování odpadkŧ zákaz rozdělávání ohňŧ, táboření a parkování mimo vyhrazené prostory zákaz umývání vozidel v přírodě zákaz ruńení klidu zvěře či ostatních návńtěvníkŧ přírody [19]

1.2.2

Vodopis Beskydy jsou bohaté na vodu, která je díky velké lesnatosti a poměrně

řídkému osídlení velmi čistá. Z tohoto dŧvodu mají Beskydy celostátní význam, a proto byly vyhláńeny chráněnou oblastí přirozené akumulace vod. Nachází se zde celkem pět větńích vodních nádrņí. Bystřička a přehrada na Horní Bečvě byly vybudovány pro zadrņování povodní a slouņí také k rekreačním účelŧm. Vodní nádrņ Ńance, která je z nich největńí, Morávka a Stanovnice slouņí pouze jako zdroj pitné vody [47]. Voda z Beskyd je odváděna řekami do Černého a Baltského moře. Nejvýznamnějńími řekami jsou Roņnovská a Vsetínská Bečva. V Beskydech se nevyskytují ņádné větńí rybníky, ale najdeme zde například pozoruhodné jezero v údolí Jezerné ve Velkých Karlovicích. Jeho vznik

26

není zcela jasný, ale předpokládá se, ņe je polopřirozený. Sesuv, který z větńí části zahradil údolí potoka, byl uměle doplněn, a tak vznikla hráz [47]. V Beskydech se také kromě podzemních vod nacházejí vody minerální. Ty jsou nejčastěji sirovodíkové a provází je charakteristický zápach po zkaņených vejcích. Podle toho mají své lidové názvy jako smradlavá voda, vajcŧvka, záprtková voda, prdlavka nebo ńtyngár [47].

1.2.3 Podnebí Celá oblast Beskyd leņí na přechodu mezi podnebím oceánským a vnitrozemským. Oceánské vzduńné masy k nám přináńejí počasí s mírnou zimou, chladnějńím létem, velkou oblačností a mnoņstvím sráņek. Naopak vzduch kontinentálního typu charakterizují značné denní i roční rozdíly teploty, menńí mnoņství sráņek i oblačnosti. Místní klimatické podmínky jsou ovlivňovány směrem terénních tvarŧ, stoupající nadmořská výńka má vliv na úbytek teploty i atmosférického tlaku, na rychlost i směr proudění vzduchu a dalńí klimatické faktory [21]. Teplota - s přibývající nadmořskou výńkou klesá teplota zhruba o 0,5 aņ 1°C na 100 metrŧ. Tento teplotní rozdíl je vńak v zimě menńí neņ v létě. Zpŧsobují to zimní teplotní inverze, při nichņ teplota za určitých klimatických podmínek s výńkou aņ do určité hranice stoupá. Spodní vrstva atmosféry je prochlazená vyzařováním a těņńí studený vzduch stéká do údolí a kotlin. Na jeho vrchní hranici se často tvoří polńtář mlh a oblačnost, takņe hřebeny a horské vrcholy jsou ozářeny sluncem, zatímco v údolích převládá sychravé a nevlídné počasí [21]. Vzhledem k rozdílu nadmořských výńek v popisované oblasti je zřejmé, ņe vrcholové partie hornatin jsou podstatně studenějńí neņ údolní polohy a oblasti pahorkatin v podhŧří. Nejteplejńí části jsou v údolích, zasahující do oblasti od Moravy a Váhu, kde činí prŧměrná roční teplota 8 aņ 9°C, s postupující výńkou teplota klesá, na hřebenech Javorníkŧ, Vsetínskych a Hostýnskych hor činí okolo 5°C a nejchladnějńí jsou Moravskoslezské Beskydy, kde na Lysé hoře prŧměrná

27

roční teplota je 2,5°C. Obdobně jako na větńině území nańeho státu bývá nejteplejńím měsícem červenec, jehoņ měsíční prŧměr dosahuje od 11,8°C na Lysé hoře a do 18°C v údolích. Naopak nejstudenějńí leden má odpovídající hodnoty -8,5°C aņ - 3,0°C [21]. Počet letních dní, kdy teplota přestoupí 25 °C, se pohybuje od 0 na vrcholech do 40 v pahorkatinách. Počet mrazových dní s minimem pod 0 °C činí od 100 v údolích do 170 na vrcholech, počet dní ledových, v nichņ teplota vŧbec nevystoupí nad 0 °C pak od 25 do 60. Srážky - jsou klimatickým faktorem, u něhoņ se potvrzuje pravidlo, ņe v horách jsou větńí neņ v niņńích polohách. Vņdyť Lysá hora s prŧměrem 1 532 mm na metr čtvereční a dalńí lokality, například Morávka - Slavíč s 1 451 mm na metr čtvereční patří mezi sráņkově nejbohatńí místa nańí republiky vŧbec. Směrem do niņńích poloh a k jihu oblasti sráņek ubývá, roční úhrn vńak neklesá nikde pod 750 mm. Absolutní měsíční maximum dosaņené na Lysé hoře činí 559 mm a sráņky zde padají aņ 160 dní v roce [21]. Významnou formou sráņek je sníh. V horských polohách se objevuje jiņ v časném podzimu a padá mnohdy jeńtě dlouho do jara. Souvislá sněhová pokrývka se drņí na hřebenech 150 aņ 180 dní, zatímco v nejniņńích polohách pouze 50 - 60 dní. Prŧměrná výńka sněhové pokrývky se pohybuje mezi 120 a 190 cm s maximem na Lysé hoře 198 cm. Beskydy a okolní pohoří se řadí k oblastem s nejbohatńí sněhovou pokrývkou u nás. Vhodné sněhové podmínky přispívají k zimnímu rekreačnímu a sportovnímu vyuņití území, neboť četné běņecké i sjezdové terény jiņ zhruba od 700 metrŧ výńe mohou být vyuņívány po celou zimu. Nejen na Gruni se sněhové vločky objevují jiņ koncem září, sníh se drņí od začátku prosince a lyņovat se dá minimálně do poloviny dubna. Díky konfiguraci terénu a zalesnění svahŧ nedochází v Beskydech k lavinám [21]. Sluneční svit a oblačnost - příchod sráņek charakterizuje oblačnost, která se vyjadřuje v podílu pokrytí oblohy mraky. Počet dnŧ zamračených, kdy oblačnost pokrývá více neņ 4/5 oblohy, se pohybuje mezi 120 v pahorkatinách a 160 na hřebenech, počet dní jasných, v nichņ oblačnost kryje méně neņ 1/3 oblohy, pak mezi 30 a 50. Prŧměrná roční oblačnost na Lysé hoře činí 69 %. S oblačností přímo souvisí délka slunečního svitu, měřená v hodinách. V oblasti

28

činí prŧměrně 1 500-1 600 hodin za rok [21]. Vítr - je činitelem, přináńejícím změny počasí. Větry západního a severozápadního směru přináńejí vņdy vlhký, v zimě teplý a v létě chladný vzduch. Větry východní a jihovýchodní naopak vzduch suchý, v létě teplý, v zimě aņ mrazivý. Ve výńkách a volné atmosféře převládá v nańí oblasti mírně vítr západní. V přízemních vrstvách je vńak směr větru ovlivňován morfologií terénu. Soustava pohoří pŧsobí nejen jako mohutná překáņka vzduńných profilŧ, ale prŧběh a směr horských pásem významně ovlivňuje lokální proudění. V Moravskoslezských Beskydech se tak zvyńuje podíl větrŧ vanoucích ve směrech sever - jih, naopak v části jiņní, valańské, podíl větrŧ ve směrech západ – východ [21]. Síla větru bývá obvykle větńí v zimě neņ v létě a téņ větńí na horských hřebenech ve srovnání se svahy a nízkými polohami. Poměrně silné větry vanou na severozápadní návětrné straně hor ve Frenńtátské, Třinecké a Jablunkovské brázdě. V zimním období mŧņe turisty na nezalesněných hřebenech Javorníkŧ, Vsetínských vrchŧ, Radhońtě - Pusteven i na dalńích vrcholech překvapit bouřlivý a silný vítr. Zpŧsobuje jednak odvívání sněhu z těchto poloh, jednak je nebezpečím pro návńtěvníky hor, poněvadņ bývá větńinou doprovázen oblačností a sráņkami [21].

1.2.4

Rostlinstvo Beskydy hostí velké mnoņství druhŧ mechorostŧ i bylin vázaných

předevńím na listnaté lesy, louky, pastviny a mokřady. Patří mezi ně také velký počet vzácných a ohroņených druhŧ (obr. 10). Některé z nich mají těņińtě svého výskytu v rámci celé České republiky právě v Beskydech. Zvláńtní postavení mají druhy tzv. karpatské květeny, které se v Beskydech často vyskytují na západní hranici svého areálu [46]. Najdeme zde mnoho vzácných čeledí, z nichņ nejznámějńí je asi čeleď vstavačovitých

rostlin,

tedy

orchideje.

Patří sem jedny

z nejkrásnějńích

beskydských květin. Na loukách a pastvinách mŧņeme najít prstnatec bezový,

29

prstnetec májový, vstavač muņský, vstavač Fuchsŧv, pětiprstku ņeņulník, hlavinku horskou a dalńí [46].

Obr. 10: Vzácné rostliny v oblasti Beskyd [46] Pastviny, ale také světlé lesy, obývají bradáček vejčitý a vemeník dvoulistý, v lesích je relativně hojný kruńtík ńirolistý. K vzácnějńím druhŧm této čeledi patří například okrotice dlouholistá, střevíčník pantoflíček, vstavač osmahlý a vemeníček zelenavý [46]. Dalńí čeledí hostící vzácné druhy jsou hořcovité. Zde patří například vzácný karpatský endemit hořeček ņlutavý, hořec tolitovitý a hořec kříņatý. Z dalńích čeledí mŧņeme jmenovat například liliovité, kam patří například vzácný česnek hadí, kýchavice Lobelova nebo lilie zlatohlavá. Dále čeleď kosatcovité s kosatcem ņlutým, mečíkem střechovitým a ńafránem Heuffelovým. Do čeledi pryskyřníkovité pak patří karpatský endemit- oměj tuhý moravský [46]. Z keřŧ mŧņeme zmínit jalovec obecný, který je fenoménem pastvin moravských Karpat. Jalovcové pasínky, na kterých bývají roztrouńené keře jalovcŧ, patří ke koloritu valańské krajiny. K vzácným dřevinám patří také rybíz skalní a tis. Zajímavostí je bříza tmavá, která má černou kŧru podobnou třeńni [46]. V CHKO Beskydy je rovněņ řada památných stromŧ (příloha č. 4).

1.2.5

Živočišstvo V Beskydech najdeme řadu ņivočichŧ vázaných na specifické podmínky

prostředí. 30

Savci - z hlediska jejich výskytu jsou Beskydy velmi významnou oblastí, zejména kvŧli společnému výskytu tří velkých ńelem - medvěda hnědého, rysa ostrovida a vlka [48]. Velké ńelmy byly odpradávna obyvateli lesŧ a mají v nich své nezastupitelné místo. Hrají dŧleņitou roli při regulaci zvěře. K úbytku a postupnému vymizení velkých ńelem dońlo aņ s osídlováním krajiny člověkem. Ńelmy představovaly pro člověka potravního konkurenta, ale také se stávaly cennou trofejí. Na jejich úbytku se také podílel strach o domácí zvířata, která se stávala jejich kořistí [48]. Medvěd hnědý byl v Beskydech vyhuben koncem 19. století. Znovu se začal objevovat v roce 1973 a od té doby se vyskytuje prakticky kaņdý rok. V posledních letech je v Beskydech asi pět medvědŧ, přičemņ se jedná větńinou o mladé medvědy, kteří jsou zde vytlačeni starńími medvědy ze Slovenska při obhajování teritorií. V rámci České republiky jsou Beskydy jedinou oblastí, kde se medvěd pravidelně vyskytuje. Rys ostrovid se v Beskydech vyskytoval do konce 19. století. Po několik desetiletí se pak vyskytoval nepravidelně a jeho počet klesal v souvislosti s povolováním odstřelŧ. Po zruńení povolení se populace pomalu obnovovala. V současné době ņije v Beskydech kolem 20- ti rysŧ. Vlk byl v Beskydech vyhuben, stejně jako medvěd, koncem 19. století. Pravidelně se opět vyskytuje aņ od 90. let 20. století, coņ souvisí s nárŧstem slovenské populace vlkŧ. V současnosti je početnost beskydské populace odhadována na 5 – 10 vlkŧ. Beskydy jsou jedinou oblastí u nás, kde vlci ņijí [48]. Kromě velkých ńelem zde ņijí i dalńí zajímaví a vzácní ņivočichové, jako jsou vrápenci a netopýři, kteří přebývají buďto v letních koloniích v dutinách stromŧ

či

opuńtěných

budovách

nebo

v zimních

koloniích,

předevńím

v pseudokrasových jeskyních. Z druhŧ jsou nejčastějńí netopýr velký a vrápenec malý. Z dalńích savcŧ mŧņeme zmínit například výskyt rejska horského, myńivky horské a vydry říční [48]. Ptáci - tato třída ņivočichŧ je v Beskydech zastoupena bohatě jak druhově, tak početně. Vyskytuje se zde také řada vzácných a chráněných druhŧ.

31

K nejvýznamnějńím patří puńtík bělavý (obr. 11), který má v Beskydech jediné místo pŧvodního rozńíření, kde ņije i dnes. Velmi vzácný je tetřev hluńec, kterého ņije v Beskydech jen několik kusŧ. Na několika místech hnízdí také čáp černý, horské lesy s bohatým podrostem vyhledává jeřábek lesní. Vzácný je také výskyt dalńích sov, jako je sova pálená, kulíńek nejmenńí nebo výr velký. Mezi vzácnějńími ńplhavci se v Beskydech vyskytují strakapoud malý, ņluna ńedá a datel černý. Pozornost si zaslouņí také výskyt vzácných horských datlŧ - datlíka tříprstého a strakapouda bělohřbetého. Jejich populace zde vytváří severozápadní hranici jejich areálŧ ve střední Evropě [48]. Z vzácnějńích pěvcŧ se vyskytuje například ņluva hajní, bramborníček černohlavý či pěnice vlańská. Předevńím v horských pralesních rezervacích najdeme lejska malého [48].

Obr. 11: Puńtík bělavý [48]

Obr. 12: Jeńtěrka ņivorodá [48]

Obojživelníci - mŧņeme zmínit mloka skvrnitého, čolka horského, který pro rozmnoņování vyhledává čisté tŧňky a stojaté vody a čolka karpatského, který je vázán na pŧvodní karpatské bučiny. Nejběņnějńím obojņivelníkem Beskyd je pak skokan hnědý, hojně se vyskytuje také kuňka ņlutobřichá. Ņijí zde také dva druhy ropuch. Zatímco ropucha obecná osidluje vyńńí polohy (lesy, louky, pole i

32

zahrady), ropucha zelená dává přednost bezlesí v niņńích nadmořských výńkách [48]. Obojņivelníci jsou dnes ohroņeni předevńím zánikem tŧněk, jejich znečińťováním a přímými ztrátami v době migrace na tahových cestách. Plazi - horským podmínkám Beskyd se nejlépe přizpŧsobila jeńtěrka ņivorodá (obr. 12), která vyhledává spíńe vlhčí a chladnějńí stanovińtě, zatímco dalńí druh, jeńtěrka obecná, suché a teplé stráně. Nejběņnějńím z hadŧ je uņovka obojková. Osidluje břehy tekoucích i stojatých vod a její potravu tvoří obojņivelníci i ryby. Dalńí uņovkou ņijící v Beskydech je uņovka hladká, která je často zaměňována za podobnou zmiji. Obývá také výslunná, ale suchá a teplá stanovińtě. Zmije obecná, náń jediný jedovatý had, vyhledává výslunná, ale vlhká stanovińtě v lesnatých oblastech vyńńích poloh. Je plachá a setkání s člověkem se vyhýbá [48]. Bezobratlí - jsou vázáni předevńím na horské lesy, prameny a čisté potoky, jako například modranka karpatská, bleńivec potoční, obývající spolu s kriticky ohroņeným rakem říčním čisté vody, stejně jako ńkeble říční a ohroņený velevrub tupý. Nejen tyto druhy mŧņe váņně ohrozit znečińťování vody. V oblasti Beskyd mŧņeme rovněņ najít početnou skupinu hmyzu. Z vzácnějńích druhŧ je to například střevlík hrbolatý, ņijící v okolí vod. V Beskydech se vyskytuje také jedna z posledních populací jasoně dymnivkového či modráska černoskvrnného v nańí republice [48]. Ryby - horské bystřiny a potoky vytvářejí podmínky pro pstruha potočního, lipana podhorního a ostatní druhy ryb. Vzácně se v Beskydech vyskytuje například mník jednovousý, který vyhledává vody s dostatkem úkrytŧ a vranka pruhoploutvá [48].

1.2.6

Historie a hospodářský vývoj Počátek osídlení oblasti sahá do pravěku. Legendární jeskyně Ńipka o

tom poskytla řadu unikátních dokladŧ. V historické době jsou první zmínky o 33

osadách v níņe poloņených oblastech Novojičínska. Základní podobu získala krajina osídlením během 12. a 13. století. Tehdy vzniká větńina hradŧ, měst a obcí, které známe z mapy dodnes [20]. Kolonizace vrcholného feudalismu přivedla do kraje osadníky jak českého, tak německého pŧvodu, kteří vedle sebe ņili po mnoho staletí bez pocitu rozdílu jazyka, postavení a uplatnění. Jednotlivá období vývoje zanechala na tváři měst, městeček i vesnic své stopy. Doba jejich zaloņení se odrazila v zástavbě - Příbor, Bruńperk i Místek mají náměstí typická pro období kolonizace 12. a 13. století, vesnice mají povětńinou řadovou zástavbu, provázenou pŧvodně lány, náleņejícími k jednotlivým usedlostem [20]. Rozvoj řemesel a obchodu umoņnil některým městŧm vystavět unikátní domy, dodnes dokládající zručnost renesančních a barokních stavitelŧ, zednických mistrŧ, ńtukatérŧ. Dŧraz kladený na víru se odrazil v mnoha slohových a lidových sakrálních stavbách - kostelích, Boņích mukách, hřbitovních kaplích. Rovněņ interiéry kostelŧ svědčí o zručnosti řemeslníkŧ. Zcela mimořádnými ukázkami řemeslné dovednosti jsou ńlechtická sídla, ať jiņ se zachovala ve svém pŧvodním rozsahu, nebo se dochovala jako ruiny - Starý Jičín, Hukvaldy, Ńostýn. Náměstí a vesnice zdobí mnoho barokních soch, svědčících o zboņnosti lidu, i kdyņ podle počtu evangelíkŧ, kteří vyuņili nařízení Tolerančního patentu, bychom mohli v mnoha místech uvaņovat o jakési podzemní síti českých bratří, či luteránŧ [20]. Počátek trvalého osídlení horské části Beskyd spadá do 17. století. V úzkých údolích při pramenech říček a bystřin byly zakládány nové osady a na svazích a hřebenech hor paseky, tj. sezónní nebo i stálá horská hospodářství. V 17. stol. byly zaloņeny téměř vńechny horské obce, jak je známe dnes. Frýdecké panství se rozńířilo o horské obce Staré Hamry, Krásnou, Morávku a Malenovice. Začátkem století vznikly na nejvyńńích místech Beskyd nové pasekářské usedlosti, salańe nebo tzv. letoviska, na kterých se přes léto pásl dobytek. Při divoké Ostravici nańli svŧj domov osadníci nově zaloņených obcí Čeladná, Ostravice a Pstruņí a k nim se o sto let později připojila jeńtě i Bílá. Pod pěti vrcholky Radhońtě se uņ v polovině 18. stol. rozloņily Trojanovice [20]. Podobně tomu bylo na roņnovské a vsetínské straně Beskyd. Podle Valachŧ - kolonistŧ byl pojmenován jeden beskydský region Valańsko. Názvem

34

Valach, Vlach pojmenovali Slované východní Romány, zhruba řečeno dneńní Rumuny. Ti se usidlovali ve vyńńích polohách, v lesích, v javořinách, na volných pastvinách nebo na vykácených horských plochách, a to předevńím proto, aby pěstovali "valańský" dobytek, ovce a kozy. Za to dostávali od feudálních pánŧ četné výsady a výhody, které neměl poddaný zemědělský lid v níņinách, museli vńak odevzdávat vrchnosti daň, větńinou v naturáliích [20]. Měli i jakousi samosprávu a mohli nosit zbraň. Kdyņ vrchnost poznala jejich odvahu, zmuņilost a nebojácnost, pouņívala "věrných Valachŧ" k obraně zemských hranic - sbory portáńŧ. Od lidí z údolí se pastevci - Valańi lińili nejen svým společenským postavením, ale i zpŧsobem ņivota, zvyky, písněmi, obyčeji, kroji, stavbami, zpŧsobem chovu dobytka a zpracováváním mléka. Zvláńtní zpŧsob chovu ovcí a koz, rozńířený v Karpatech a na Balkáně nazýváme salańnictvím. Ovce se vyhánějí přes letní polovinu roku na horskou salań a pasou se na horských pastvinách [20]. Nejprŧkaznějńí svědectví poskytují beskydské salaše. Slovo valach znamenalo zpočátku jen pastevecké karpatské zaměstnání, pastýře ovcí přińlé z Rumunska, později bylo přeneseno na vńechny obyvatele ņijící na moravskoslovenských a slezsko-slovenských hranicích od pomezí těńínského kníņectví aņ po hranice kraje uherskohradińťského. Jako název kraje se Valańsko objevuje u nás aņ v 17. nebo v 18. století. (Rumunské Valańsko vzniklo uņ před rokem 1500). Zakládání nových pastvin - polan - se dělo na úkor lesa [20]. V osmdesátých letech 18. stol. salańnictví i pasekářská kolonizace vrcholily, ale ńkody zpŧsobené spásáním lesních porostŧ byly nedozírné. Lesní hospodářství vzniklo proto, ņe nastala veliká poptávka po dřevě, vyvolaná rozvojem prŧmyslového podnikání a stavebnictví. Hory dostaly svou novou tvář. Dřevo, jako výhradní materiál, bylo vyuņíváno k výrobě vńeho potřebného v domácnosti i v hospodářství. Naopak ņelezné nářadí bylo tak vzácné, ņe se uvádělo v pozŧstalostních spisech [20]. Aņ 18. a zejména 19. století začalo zdŧrazňovat rozdíly mezi těmi, kteří jsou pŧvodu německého, a tudíņ mají výsadu vzdělání, moņnosti přístupu k řemeslu, obchodu, podnikání a pŧvodu českého, který není rozhodně výhodou při

35

vstupu do ņivota. Často neurovnané národnostní poměry vyvrcholily v některých lokalitách zejména ve městské správě před 1. i před 2. světovou válkou. Nacionální německé hnutí, které přivedlo k moci Adolfa Hitlera, přivedlo ke strastiplnému ņivotu nejen okupované etnikum české, ale také "vládnoucí etnikum německé", jeņ neslo následky odsunu aņ do hořkého konce [20]. Tato situace nebyla tak zřejmá v menńích řemeslnických městech s převahou obyvatelstva českého pŧvodu - Kopřivnice, Ńtramberk, Příbor, Bruńperk, Frýdlant, Místek, jako v prŧmyslových centrech - Fulnek, Nový Jičín, Frýdek. Těšínsko a Jablunkovsko bylo v prŧběhu 19.století a v 1. polovině 20. století podrobeno zkouńce etnické snáńenlivosti v jeńtě vyhraněnějńí podobě. Zdejńí české a polské obyvatelstvo trpělo zdŧrazňovaným rozdílným sociálním postavením Čechŧ, Polákŧ a Němcŧ. Období bezprostředně po skončení 2. svět. války se stalo na celém území dobou mnohdy aņ extrémních změn ve sloņení obyvatel měst, z nichņ mnohá byla znovu osídlena. Poválečné trauma provázelo ņivot v Novém Jičíně, Fulneku a Frýdku několik let. Jablunkovsko a Třinecko jsou stále typickými národnostně smíńenými oblastmi, kde vedle sebe ņijí obyvatelé české, polské a slovenské národnosti [20].

1.2.7

Uměleckohistorické památky, kultura Hrady - nejstarńí z hradŧ - Hukvaldy, se poprvé uvádí v roce 1234. Snad

jen o pár let mladńí je Starý Jičín, dnes v ruinách, připomínaný roku 1240. Zkáze neunikl ani Ńostýn u Kopřivnice z roku 1293. Na příkaz císaře Ferdinanda byl v roce 1539 zbořen roņnovský hrad, jehoņ zbytky lze spatřit na Hradisku u Roņnova pod Radhońtěm. Jedna z pěkných hradních památek se dochovala ve Ńtramberku, je to donjon - věņ zvaná Trúba, jako součást někdejńího gotického hradu, pocházejícího snad ze druhé poloviny 13. století, prvně zmiňovaná v roce 1359 [22]. Města a zámky - v beskydské oblasti dochází k zakládání měst poměrně pozdě, aņ koncem 13. a ve 14. století. Sídla dostala podobu měst slezského typu

36

se čtvercovým a obdélníkovým náměstím a ńachovnicovým rozloņením ulic, jak to mŧņeme vidět v Novém Jičíně, v Příboře i Místku a také ve Valańském Meziříčí [22]. První architektonické památky, i kdyņ ve skrovné míře, tu zanechala teprve gotika. Zachovaly se předevńím na církevních stavbách na nejstarńích částech kostelŧ v Místku i Příboře, na spodní části věņe hlavního kostela a na presbytáři kostela N. Trojice v Novém Jičíně, gotické detaily jsou vńak i ve frýdeckém zámku. Výtvarně se gotika projevila v podobě vyřezávaných madon v Rybí a Hodslavicích [22]. Výrazněji se v beskydském regionu uplatnila renesance, ladný a střízlivý sloh, který provázel kamennou výstavbu měst Nového Jičína, Příbora i Místku a obohatil zde mnohé domy vkládanými lunetami v klenbách. Renesance pronikla předevńím do obytné architektury, vedle domŧ v Příboře i Novém Jičíně, uplatnila se na starńích částech zámku ve Frýdku a svoji dneńní podobu vtiskla vstupnímu schodińti ņerotínského zámku v Novém Jičíně. Také Valańské Meziříčí se honosí sličnou renesanční památkou, pŧvabným portálem a charakteristickou věņí, přistavěnými ke kostelu P. Marie r. 1581. Dochovaná podloubí měst beskydské oblasti, nejzachovalejńí a nejhezčí v Novém Jičíně a částečně zachovaná v Příboře, Místku i Valańském Meziříčí nesou zřetelné stopy renesanční výstavby [22]. Vpád baroka do oblasti Beskyd se projevil nejen na církevních stavbách, nýbrņ i na architektuře světské. Kostely ve vńech zdejńích městech i na vesnicích jsou poznamenány tímto slohem. Také vnitřní výzdoba kostelŧ vděčí za svoji existenci baroku, k nejhodnotnějńím z nich počítáme vnitřek kostela Panny Marie v Novém Jičíně. U feudální třídy se barok projevil módou ve výstavbě zámkŧ, která se projevila zvláńtě při přestavbě ńlechtických sídel, jak patrno na zámcích ve Valańském Meziříčí, Vsetíně a ve Frýdku. Nejhonosnějńí zámeckou stavbou zŧstává zde zámek v Kuníně, postavený v letech 1726-1734 vídeňským stavitelem J. I. Hildebrandem [22]. Barokní architekturu ve městech zastupuje také řada domŧ s dochovanými barokními ńtíty. Nejvýraznějńí z nich je pŧvabný dŧm U dvanácti apońtolŧ ve Valańském Meziříčí s plastickými reliéfy z přelomu 17. a 18. století. Baroko

37

ovlivnilo také rozsáhlý objekt někdejńího piaristického kláńtera v Příboře. Toto stavební období vyzdobilo město také řadou barokních soch, např. sochy Platzerovy v Krásně, a morovými sloupy [22]. Z pozdějńích stavebních období moņno připomenout empírový zámek Kinských v Krásně a některé výrazné secesní budovy v Místku, Příboře, Jablunkově, Vsetíně i Novém Jičíně. V oblasti Beskyd jsou dvě městské památkové rezervace. Ve Ńtramberku je to aglomerace lidové architektury, která zvláńtním urbanistickým uspořádáním vytváří jedinečný architektonický celek. Novojičínskou památkovou rezervaci tvoří historické jádro města s pŧvabným náměstím a sítí přilehlých uliček [22]. Jistou urbanistickou uniformitu dodává dnes městŧm v beskydské oblasti výstavba nových sídlińť, která se nejzřetelněji projevuje ve Frýdku-Místku téměř kompletní likvidací staré zástavby s výjimkou historických center obou částí měst. Dále pak ve Valańském Meziříčí, Frenńtátě pod Radhońtěm, Novém Jičíně, ale i v Příboře, Třinci, Roņnově pod Radhońtěm a ve Vsetíně [22].

1.2.8

Lidová kultura Valańsko je známé svými výraznými projevy lidové kultury. Kaņdý si pod

tímto pojmem představí cimbálovou muziku, tanečníky v krojích a to vńe pod ńtíty dřevěných chalup daleko v horách, obklopených čistou přírodou. Něco podobného vńak jiņ dávno neexistuje, valańské vesnice se v posledních 30 letech zcela změnily a změnili se i jejich obyvatelé [18]. Musíme si vńak uvědomit, ņe Valańsko bylo jedním z mála nańich regionŧ, v nichņ se slohová kultura privilegovaných vrstev téměř neprojevovala. V této chudé horské krajině nikdy nebyl dostatek investorŧ, kteří by přilákali odborně ńkolené architekty, stavitele, sochaře nebo malíře, ve městě byl nedostatek mistrŧ i některých řemesel, jinde rozńířených. A tak lidé závislí jen na vlastní tvorbě, pro niņ neměli vzory a předlohy v blízkém okolí, si museli vńe zhotovovat sami. Z tradic bývalé lidové kultury přetrvávají do současnosti jen ty prvky, které mají podmínky k vlastnímu ņivotu a k dalńímu rozvoji i v dneńní společnosti. Na první 38

pohled to jsou staré stavby, slouņící jiņ větńinou pro rekreační bydlení a jevy nářeční, které mŧņete slyńet kdekoliv. Větńí část té staré tradiční lidové kultury zanikla nebo doņívá (obr. 13) [18].

Obr. 13: Dochované stavby tradiční lidové kultury

Při formování kultury lidu měla největńí význam hospodářská tradice východní valańské a domácí pasekářské kolonizace. V ní se uplatnily i kulturní jevy rozńířené mezi nejniņńími společenskými vrstvami v polských a slovenských Karpatech. Proto dnes řadíme lidovou kulturu obyvatel Beskyd a Javorníkŧ do velkého a výrazného celku kultury karpatské [18]. V kaņdé horské oblasti se projevovala nerovnoměrnost společenského vývoje více neņ v rovině. Valańsko bylo jeńtě k tomu oblastí hraniční mezi Královstvím českým (zeměmi Koruny české) a Královstvím uherským (částí obývanou vńak Slováky). Oboustranné prolínání kulturních jevŧ bylo proto časté. Módní novoty, technické a hospodářské pokrokové jevy pronikaly z městských kulturních center do hor jen velmi pomalu, protoņe v minulosti byla doprava a vzájemný styk obyvatel vzhledem k dneńním podmínkám nepatrné. Horské 39

regiony bývaly proto i kulturně izolované a konzervativně se drņely tradic zděděných od předcházejících generací. Tyto tradice se v mnohých kulturních projevech odlińovaly v jednotlivých vesnicích, někde jich uņívali obyvatelé celého údolí řeky nebo i větńího regionu [18]. Proto rozlišujeme lidovou kulturu: Těšínska, kde se výrazně odlińují goralské obce horské od níņinných (přibliņně v údolí Olńe od Jablunkova), Lašska, jehoņ jádrem bylo bývalé hukvaldské panství (přibliņně od údolí Morávky aņ k sedlu Pindula mezi Frenńtátem a Roņnovem) Valašska V posledním ze tří regionŧ se lidová kultura rozvíjela rychleji na Meziříčsku a Roņnovsku (povodí Roņnovské Bečvy, Bystřice a Velké Karlovice kolonizované z Roņnovska) neņ na Vsetínsku (údolí Vsetínské Bečvy od Karolinky s povodím Rokytenky a Ratibořky) s mladńí kolonizací a neņ ve starých obcích bývalého brumovského panství (okolí Valańských Klobouk a povodí Senice), kde se zachovalo mnoho archaických rysŧ [18]. Za Valachy se vńak povaņovali i lidé ņijící v horách na okrajích dalńích údolí, směřujících k Vizovicím a vńude v Hostýnských vrńích (část Holeńovska a Kelečska ). Za největńí kulturní předěl povaņujeme vńak Veřovické vrchy a masív Raďhońtě mezi Roņnovskem a Frenńtátskem. Kulturní rozdíly severu a jihu byly snad větńí neņ mezi východními a západními svahy moravskoslovenských pohraničních hor [18].

40

2 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 2.1 CÍLE 1. Cílem práce je navrhnout a zmapovat pomocí přístroje GPS ńest cykloturistických tras, určených výhradně pro MTB turistiku, a vedených převáņně mimo síť značených cyklotras, v souladu s podmínkou spojení cykloturistiky a kulturně-poznávací činnosti.

2.2 ÚKOLY 1. Prostudovat mapy a dostupnou literaturu vztahující se k oblasti Beskyd. 2. Navrhnout ńest cyklotras pro MTB turistiku. 3. Projet navrņené trasy s přístrojem GPS Garmin 60 CSx a zaznamenat jejich prŧběh a výńkové profily. 4. Seřadit trasy podle náročnosti. 5. Obsahově a metodicky zpracovat jednotlivé trasy.

41

3 METODIKA PRÁCE Sběr podkladŧ a informací pro tuto diplomovou práci jsem uskutečnila několika zpŧsoby. Nejdříve jsem pomocí map a z vlastních znalostí dané lokality navrhla ńest vhodných tras pro MTB a následně tyto trasy projela s přístrojem GPS Garmin 60 CSx, který zaznamenal jejich přesné výńkové profily. Ze zaznamenaných hodnot byly následně vytvořeny mapy a výńkové profily v programu Map Soucre Application, se kterým přístroj GPS Garmin 60 CSx spolupracuje. Vzhledem k rozdílným vzdálenostem a rozloze jednotlivých tras, muselo být upraveno měřítko map tak, aby kaņdá mapa veńla na stranu o formátu A4. To znamená, ņe vńechny mapy nejsou v diplomové práci zobrazeny ve stejném měřítku, měřítko je u kaņdé mapy uvedeno v jejím pravém dolním rohu. Jelikoņ trasy č. 4, 5 a 6 vedly částečně přes území Slovenska a Polska a na výńe uvedeném přístroji GPS byly k dispozici pouze mapy České republiky, byly následně v programu Every Trail, který je volně dostupný na internetu, vypracovány pro lepńí přehlednost navíc terénní mapy vńech ńesti tras, které byly v programu „malování“ sady Microsoft Office doplněny o názvy některých projetých úsekŧ. Podklady k charakteristice oblasti Beskyd a místopisu jednotlivých lokalit jsem získala z knih, internetových zdrojŧ, turistických prŧvodcŧ a broņurek informačních center Kaņdá trasa je v úvodní části blíņe popsaná a je doplněna itinerářem, ve kterém jsou znázorněny vńechny dŧleņité odbočky. Místopis nejzajímavějńích lokalit byl doplněn obrázky. Tato diplomová práce je zaměřena na vypracování cyklotras vhodných výhradně pro horská kola. Trekkingová a silniční kola jsou pro vybrané trasy nevhodná.

42

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 CHARAKTERISTIKA CYKLOTRAS Cyklotrasy v této diplomové práci jsou kvŧli lepńí dostupnosti vedeny vņdy od ņelezniční zastávky v obci Vendryně, Bystřice nebo Bocanovice, kam je rovněņ moņné se dopravit autem nebo případně jiņ přijet na kole. Kaņdá trasa je samostatným okruhem a končí ve výchozím bodě. Trasy jsou uspořádány podle délky a náročnosti, z nichņ první trasa je nejkratńí, měří 40 km. Trasy č. 5 a 6 jsou nejnáročnějńí, kladou na cyklistu vysoké nároky z ohledu fyzické kondice i technické zručnosti při jízdě na horském kole. Vzhledem k délce těchto tras, které měří 92 a 110 km, a jejich značnému převýńení, které činí zhruba 2900 nastoupaných výńkových metrŧ u kaņdé trasy, je vhodné v obou případech tyto rozdělit do dvou po sobě následujících dnŧ a zařídit si nocleh na některé z turistických chat dostupných v prŧběhu trasy. U kaņdé trasy je uvedeno doporučení, jak trasu rozdělit. Trasu č. 5 je rovněņ moņné zkrátit na polovinu, jelikoņ ji protíná ņelezniční zastávka v obci Mosty u Jablunkova a z tohoto místa lze rovněņ trasu začít. Celková délka tras činí 397 km, coņ v případě rozdělení posledních dvou tras na dvě části dělá prŧměrně 49,5 km na trasu. Celkové převýńení činí 10659 metrŧ, coņ odpovídá prŧměrně 1332 nastoupaným výńkovým metrŧm na jednu trasu. V oblasti Beskyd je dostatek turistických chat s moņností občerstvení, případně ubytování (příloha č. 6). Trasy jsou vedeny terénem po značených i neznačených cestách, převáņně lesních, k jejich překonání je nutné pouņití kvalitního horského kola s odpruņenou přední vidlicí, případně pro lepńí komfort kola celoodpruņeného. Některé úseky jsou obtíņně sjízdné, proto je nutné dbát zvýńené opatrnosti při zdolávání těchto kritických oblastí, které je moņno překonat pěńky se současným vedením kola. Kaņdá trasa je v úvodní části blíņe popsána a je doplněna itinerářem, ve kterém jsou vyznačeny vńechny dŧleņité nebo těņce popsatelné odbočky. Obrázky odboček v itineráři jsou koncipovány tak, ņe vņdy přijíņdíme jakoby od dolního okraje obrázku. „Odbočka“ znamená na 43

obrázku rozcestí jiný směr neņ náń (bez ńipky), „odbočit“ znamená náń směr jízdy (se ńipkou). Místopis nejzajímavějńích lokalit byl doplněn obrázky.

4.2 CYKLOTRASA Č. 1 VENDRYNĚ (ČD) – KARPENTNÁ – KOZINEC – OSTRÝ – KALUŅNÝ – ROPICE – ŃINDELNÁ – JAVOROVÝ – TYRA – VENDRYNĚ (ČD) Popis trasy: Délka: 39,7 km Převýńení: 1011 m Nejniņńí místo: Vendryně (ČD) (320 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Javorový – vrchol (1031 m.n.m.) Z obce Vendryně od ņelezniční zastávky jedeme po zelené turistické značce směr Oldřichovice, na konci lesa odbočíme doleva, dále po asfaltu cyklotrasou č. 56 k zemědělskému druņstvu Karpentná. Pokračujeme doprava po zelené turistické značce k chatě Kozinec, poté 1,2 km zpevněnou neznačenou lesní cestou, na rozcestí se dáme doleva nahoru a po 0,8 km na rozcestí doprava po modré turistické značce, prudce stoupáme nezpevněnou lesní cestou, míjíme vrchol Ostrý a sjedeme k turistické chatě Ostrý. Od chaty Ostrý trasa vede 10 km po hřebenech a je místními bikery povaņována za jednu z nejhezčích v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Zprvu tedy jedeme po modré na Kaluņný vrch, odtud po červené na rozcestí Ropice, dále po modré přes Ńindelnou a Javorový – vrchol k turistické chatě Javorový. Od chaty Javorový sjedeme 0,6 km asfaltovou ņlutě značenou cestou, poté odbočíme doprava a jedeme 3,7 km po vrstevnici zimní běņkařskou trasou, z této odbočíme doleva, sjíņdíme do obce Tyra, kterou projedeme a z Oldřichovic po zelené se vracíme zpět do Vendryně (Tab. 1, obr. 16 – 18).

44

Tab. 1: Itinerář cyklotrasy č. 1

45

Místopis: Vendryně – 320 m.n.m. Podhorská obec Vendryně se rozkládá jihovýchodně od města Třince na březích řeky Olńe. Má rozlohu 2094 ha, z nichņ je necelá polovina zalesněna, 365 ha rozlohy obce náleņí do Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Obec patří mezi nejstarńí osady v regionu, vznikla ve 12. nebo 13. století, první zmínka je z roku 1305. Zprvu byla v drņení těńínských vévodŧ, od poloviny 15. století se nacházela v majetku drobné těńínské ńlechty. Od roku 1702 byla opět součástí statkŧ arcivévodské Těńínské komory. Impulsem pro rozvoj bylo zaloņení Třineckých ņelezáren (1839) a zprovoznění Końicko-Bohumínské dráhy (1871). Na území obce se těņila ņelezná ruda a vápenec. Vápno se zde pálilo aņ do roku 1965. V roce 2003 byly pece nově rekonstruovány jako historická technická památka, leņící při zajímavé cyklostezce nazvané „Po stopách hutnictví na Těńínském Slezsku“. Poblíņ se nachází obora s chovem daňkŧ. Jedná se o největńí soukromou oboru v České republice. Historickou památkou je kostel sv. Kateřiny ze 14. století, v jehoņ věņi visí vzácný zvon homolovitého tvaru z první poloviny 15. století od zvonaře Hanuse Freudenthalera. Dneńní Vendryně vznikla spojením několika částí. K jádru obce nad potokem Vendrynkou se připojily staré osady Lidéřov a Rybářovice. V roce 1980 byla obec v rámci integrace přičleněna k městu Třinec. Od 1. 1. 1995 je opět samostatnou obcí. Obec má 4020 obyvatel [13].

46

Karpentná – 415 m.n.m. Karpentná se rozkládá na plońe 515 ha, od řeky Olńe vystupuje aņ na hřebeny Beskyd, do svahŧ masivu Velkého Kozince a Ostrého. Patří mezi mladńí vsi na Těńínsku, vznikající aņ v období pozdní valańské a pasekářské kolonizace. První zmínka o Karpentné pochází aņ z roku 1619, v roce 1621 měla obec pouhých 8 usedlostí. Osídlení se v obtíņných horských podmínkách rozńiřovalo jen pozvolna, obyvatelé se zabývali lesními pracemi a obděláváním chudých horských políček. Aņ rozvoj hutní výroby v Třineckých ņelezárnách poskytl obyvatelŧm Karpentné moņnost si přivydělat prací v prŧmyslu. Od roku 1980 je Karpentná součástí města Třince [10]. Kozinec – 590 m.n.m. Horská chata Kozinec se nachází na svahu hory Malý Kozinec (645 m.n.m.). Byla postavena za první republiky v roce 1933 [12]. Ostrý – 1044 m.n.m. Zalesněná hora, v jejíchņ vrcholových partiích ve výńce 780 – 1044 m.n.m., se nachází přírodní rezervace Čerňavina o rozloze 61 ha (obr. 14). Je porostlá divokým pralesem, zejména starými, bizarně pokroucenými buky. Jako přírodní rezervace byla vyhláńena v roce 1999. Prostorová a věková rŧznorodost stromového patra vytváří vhodné podmínky pro výskyt vzácných a ohroņených druhŧ ņivočichŧ. Na horské louce v jihozápadním svahu v nadmořské výńce 954 m byla v roce 1935 postavena turistická chata Ostrý, ze které lze za dobré viditelnosti spatřit vrcholky Malé Fatry i Vysokých Tater. [16] Kaluņný – 993 m.n.m. Kaluņný vrch je zalesněný vrch mezi Slavíčem a Ropicí, na jehoņ severním úbočí je rozcestí Kaluņný (967 m.n.m.), odkud vedou značené trasy na vrchol Ropice, Ostrý a do Tyry. Na samotný vrchol Kaluņného nevede značená trasa [12].

47

Obr. 14: Bučina v přírodní rezervaci Čerňavina

Ropice – 1082 m.n.m. Nejvyńńí vrchol systému hřbetŧ Ropické rozsochy. Severní svahy prudce spadají do osady Řeka, jedná se o tzv. nivační kotel, obdobu ledovcového karu. Východně od vrcholu při cestě vyvěrá pramen [12]. Ńindelná – 1001 m.n.m. Hřbet jihovýchodně od Řeky. Leņí mezi Ropicí a Javorovým. V sedle k Javorovému je malá louka, jinak zalesněno převáņně smrkem, místy paseky s částečnými výhledy. Javorový – 1031 m.n.m Výrazný vrchol 3,5 km jihovýchodně od Řeky. Leņí na jedné z rozsoch Ropického hřbetu a je ukončen severním zlomovým svahem. Na severovýchodní rozsońe vrchol Malý Javorový (946 m.n.m.), kde jsou lyņařské sjezdové tratě, stanice horské sluņby, televizní retranslační stanice a turistická chata z roku 1895 (obr. 15). Pod vrcholem najdeme horní stanici sedačkové lanové dráhy, pomocí

48

níņ se dá z Oldřichovic přepravit i kolo, tato je v provozu kaņdý den od 8 do 16 hodin. Javorový vrch je oblíbeným místem paraglidistŧ.

Obr. 15: Turistická chata a vysílač na Javorovém

Tyra – (460 m.n.m.) Tyra je vklíněná do zalesněného údolí mezi Ostrým a Javorovým, patří k nejmladńím na Těńínsku. Obec vznikla v rámci valańské a pasekářské kolonizace. První zmínka je z roku 1621, ale teprve letopočet 1644 je povaņován rokem jejího vzniku, neboť se vydělila z Oldřichovic. V roce 1860 byla v Tyře postavena první ńkola, zaloņen hřbitov a postavena dřevěná márnice. Po druhé světové válce vzniklo na katastru Tyry mnoho rekreačních objektŧ. Od roku 1980 je Tyra součástí Třince, odkud je dobře dostupná autobusy MHD. Zajímavostí je chráněná lípa velkolistá s obvodem kmenu 615 cm, která byla roku 1991 vyhláńena jako památný strom, a jejíņ stáří je odhadováno na 300 – 400 let [10].

49

Obr. 16: Mapa cyklotrasy č. 1

50

Obr. (17): Terénní mapa cyklotrasy č. 1

51

Obr. 18: Výńkový profil cyklotrasy č. 1 52

4.3 CYKLOTRASA Č. 2 BOCANOVICE (ČD) – DOLNÍ LOMNÁ – KAMENITÝ – SLAVÍČ – LAČNOV – KYČMOL – KAMENNÁ CHATA – KOSTELKY – SKALKA – BOCANOVICE (ČD) Popis trasy: Délka: 40,3 km Převýńení: 1146 m Nejniņńí místo: Bocanovice (401 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Kostelky (962 m.n.m.) Z obce Bocanovice od ņelezniční zastávky jedeme po silnici do Dolní Lomné, po 5,5 km odbočíme doprava a stoupáme k turistické chatě Kamenitý. Pokračujeme neznačenou lesní cestou, která vede pod úrovní červené turistické značky, aņ se dostaneme k turistické chatě Slavíč, odkud jedeme po červené přes Lačnov, po 7 km se červená začíná stáčet doprava, my vńak pokračujeme prudkým stoupáním asi 100 metrŧ v přímém směru a poté se dáme vlevo nezpevněnou lesní cestou, po které sjedeme k cyklotrase č. 6101, dáme se doprava a sjedeme aņ na silnici na konci Horní Lomné, dále doleva a na prvním rozcestí pokračujeme doprava přes mostek. Stoupáme podél potoka neznačenou zpevněnou lesní cestou aņ k rozcestí, kde se dáme doleva a úpatím hřebene po vrstevnici podjedeme Muřinkový vrch, kopírujeme hranici přírodní rezervace Velký Polom aņ k lovecké chatě (zde se nachází pramen pitné vody). U lovecké chaty odbočíme vpravo na lesní pěńinku a starou loveckou stezkou vystoupáme na hřeben ke Kamenné chatě. Poté pokračujeme po červené značce k turistické chatě Skalka a odtud pěkným sjezdem zpět do Bocanovic (Tab. 2, obr. 22 - 25).

53

Tab. 2: Itinerář cyklotrasy č. 2

54

Místopis: Bocanovice – 420 m.n.m. Malá zemědělská obec o rozloze 377 ha, má 430 obyvatel a nachází se 3 km jihozápadně od města Jablunkova na úpatí Kozubové mezi obcemi Milíkov a Lomná. Povrch obce je poměrně rovný a lehce se zvedá k horám. Nejvyńńím bodem je vrch Kyčera (712 m.n.m.). Rovinatá pole byla pŧvodně dost mokrá a ņilo zde zřejmě hodně ņab, coņ přitahovalo čápy (v místním nářečí „bocani“), kteří dali obci jméno. Čápa má obec i ve svém znaku [13]. První písemné zmínky o obci pochází z roku 1597. Prvními lidmi kteří se zde usazovali byli Valańi, kteří migrovali se svými stády ovcí přes Karpaty z Rumunska. (www.bocanovice.cz) V roce 1960 dońlo ke sloučení Bocanovic s Jablunkovem v jednu katastrální obec, v roce 1990 získaly Bocanovice znovu statut obce. Obec Bocanovice je výchozím bodem pro pěńí túry do Beskyd, rovněņ tudy vede česko-polský cykloturistický okruh Euroregionem Těńínské Slezsko a začínají zde dva regionální cyklookruhy [13]. Dolní Lomná – 455 m.n.m. Horská obec leņící jihozápadně od Jablunkova o rozloze 2703 ha a počtu 873 obyvatel. Takřka celá obec náleņí k území CHKO Beskydy. Pozoruhodností je přírodní rezervace Mionńí, představující na plońe 170 ha dnes největńí karpatský jedlobukový prales na území České republiky. Rezervace byla vyhláńena v roce 1933 a její dominantou jsou jedle, z nichņ některé dosahují stáří více neņ 200 let [10]. Částečně nahlédnout do pralesa umoņňuje v období od 1. 6. do 15. 9. naučná stezka o desíti zastaveních, jejíņ prohlídka trvá cca 3 – 4 hodiny. Osídlování údolí Lomné začalo v 16. století. Do roku 1899 tvořila Dolní Lomná společně s Horní Lomnou jedinou obec, a to Lomnou, poté dońlo k rozdělení na dvě samostatné vesnice. V centru obce je areál Matice slezské. Jeho součástí jsou stylové roubené chalupy a dva přírodní amfiteátry, kde jsou organizovány rŧzné hudební a taneční festivaly, jako například Festival na pomezí či Slezské dny [13].

55

Kamenitý – 810 m.n.m. Horský hřeben táhnoucí se západovýchodním směrem od masívu Babího vrchu a Slavíče ke Kozubové. Na jiņním úbočí k údolí Lomné se nacházejí samoty Pod Kamenitým [12]. Turistická chata Kamenitý (obr. 19) byla přestavěna z pŧvodní polské ńkoly, která zde slouņila do roku 1973 a musela být uzavřena pro malý počet ņákŧ.

Obr. 19: Turistická chata Kamenitý

Slavíč – 1055 m.n.m. Výrazný zalesněný hřeben se stejnojmenným vrcholem na rozsońe Moravskoslezských Beskyd nad přehradou Morávka. Na jihovýchodním svahu uprostřed horských pastvin stojí Kolářova chata Slavíč (905 m.n.m.) z roku 1898 [3].

56

Lačnov – 830 m.n.m. Lačnov je rozcestí červené a ņluté turistické značky asi 2 kilometry západně od obce Horní Lomná a nedaleko severozápadního okraje horské osady Lačnov. Rozcestník je umístěn na stromě u křiņovatky lesních cest a naproti němu je vybudováno zastřeńené odpočinkové místo a to lavičky se stolem (obr. 20). [44].

Obr. 20: Lačnov – rozcestí s odpočinkovým místem Kyčmol – 645 m.n.m. Drobná mokřadní louka s typickou vlhkomilnou květenou a výskytem mimořádně ohroņeného kruńtíku bahenního, která byla v roce 1990 vyhláńena jako přírodní památka. Mírně svaņitá plocha je zamokřena řadou pramenŧ vytékajících na úpatí přilehlého svahu. Nachází se v nadmořské výńce 659 661 m, asi 1,5 km jihozápadně od obce Horní Lomná nad pravým břehem potoka Lomná v nejjiņnějńí části bezlesého území Kyčmol [12].

57

Kamenná chata – 944 m.n.m. Turistická chata, která se nachází na hřebenové stezce východně pod vrcholem hory Velký Polom [16]. Kostelky – 953 m.n.m. Horská osada na hraničním hřebeni mezi Českou a Slovenskou republikou nad obcí Mosty u Jablunkova, odkud se skýtají krásné výhledy (obr. 21). Nachází se zde turistická chata Severka a stanice horské sluņby [16].

Obr. 21: Vyhlídka z hraničního hřebenu Kostelky Skalka – 931 m.n.m. Nejvýchodnějńí vrch Moravskoslezských Beskyd na východní rozsońe Velkého Polomu mezi Kostelkami a Kyčerou, pod nímņ stojí turistická chata Skalka (910 m.n.m.), která v roce 1998 vyhořela a byla postavena znovu i za pomoci rozsáhlé sbírky mezi turisty [16].

58

Obr. 22: Mapa Dolní Lomné a okolí [38]

59

Obr. 23: Mapa cyklotrasy č. 2

60

Obr. 24: Terénní mapa cyklotrasy č. 2

61

Obr. 25: Výńkový profil cyklotrasy č. 2 62

4.4 CYKLOTRASA Č. 3 BYSTŘICE (ČD) – KOŃAŘISKA – KAMENITÝ – BABÍ VRCH – KALUŅNÝ ROPICE – VELKÝ LIPOVÝ – ROPIČKA – KOTAŘ – PRAŃIVÁ – KOMORNÍ LHOTKA – SMILOVICE – GUTY – OLDŘICHOVICE – KARPENTNÁ – BYSTŘICE (ČD) Popis trasy: Délka: 53,4 km Převýńení: 1299 m Nejniņńí místo: Karpentná (313 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Ropice (1064 m.n.m.) Z Bystřice od nádraņí ČD jedeme po silnici cyklotrasou č. 6085 do Końařisk, téměř na konec obce, kde nás ukazatel nasměruje doleva po modrém turistickém značení na chatu Kamenitý, kam dojedeme po zpevněné lesní cestě. Od chaty Kamenitý jedeme dle turistického značení na rozcestí Babí vrch, odtud po hřebeni po červené přes Kaluņný, Ropici, Velký Lipový, Ropičku, kde se nachází stejnojmenná turistická chata, dále kolem turistické chaty Kotař, aņ na turistickou chatu Prańivá. Pokračujeme po ņluté do Komorní Lhotky, a odtud dále po značných cyklostezkách přes obce Smilovice, Guty, Oldřichovice, Karpentnou, kde se u zemědělského druņstva dáme po zelené a dojedeme zpět do Bystřice (Tab. 3, obr. 28 - 30). Tab. 3: Itinerář cyklotrasy č. 3

63

Místopis: Bystřice – 350 m.n.m. Obec Bystřice leņí na hlavních dopravních tepnách ve vzdálenosti 5 km od města Třinec, na soutoku řek Olńe, Hluchové a Kopytné. Zabírá rozlohu 1609 ha, na níņ ņije přes pět tisíc obyvatel. Obec vznikla v druhé polovině 14. století jako kníņecí ves. Vývoj byl ovlivňován předevńím zemědělskou výrobou a pastevectvím, později blízkými Třineckými ņelezárnami. Dominantu obce tvoří dva kostely, které jsou chráněnou kulturní památkou – dřevěný katolický kostel Povýńení svatého Kříņe z 16. století a evangelický kostel z roku 1811 [13]. 64

Końařiska – 445 m.n.m. Podhorská obec, rozkládající se mezi mohutnými zalesněnými svahy severozápadně od Jablunkova, jiņní část katastru sahá aņ pod vrchol Kaluņného (993 m.n.m.) a ke Kozubové (982 m.n.m.). K dominantním vrcholŧm na katastru obce náleņí Velká Kyčera (907 m.n.m.), nejvyńńím bodem je vrch Ostrý (1044 m.n.m.). První historická zmínka o obci pochází z roku 1643. V roce 1980 byla sloučená s obcí Bystřice a v 90. letech se osamostatnila. Z pŧvodních dřevěnic se postupem času staly vesměs rekreační chalupy a v současné době má obec spíńe rekreační charakter [10]. Obec je součástí CHKO Beskydy a nyní také Ptačí oblasti. Dvě třetiny katastru pokrývají lesy, nacházejí se zde rozsáhlé jalovcové porosty. V lesích vyvěrá mnoņství horských pramenŧ, jeņ jsou zdrojem kvalitní pitné vody. Kamenitý – 810 m.n.m. Horský hřeben táhnoucí se západovýchodním směrem od masívu Babího vrchu a Slavíče ke Kozubové. Na jiņním úbočí k údolí Lomné se nacházejí samoty Pod Kamenitým [12]. Turistická chata Kamenitý byla přestavěna z pŧvodní polské ńkoly, která zde slouņila do roku 1973 a musela být uzavřena pro malý počet ņákŧ. Babí vrch – 952 m.n.m. Nevýrazná hora v severovýchodním hřebeni Moravskoslezských Beskyd, severně od turistické chaty Slavíč, mezi údolími potokŧ Slavíč a Lomná. V sedle pod Babím vrchem je křiņovatka turistických cest [12]. Kaluņný – 993 m.n.m. Kaluņný vrch je zalesněný vrch mezi Slavíčem a Ropicí, na jehoņ severním úbočí je rozcestí Kaluņný (967 m.n.m.), odkud vedou značené trasy na vrchol Ropice, Ostrý a do Tyry. Na samotný vrchol Kaluņného nevede značená trasa [12].

65

Ropice – 1082 m.n.m. Nejvyńńí vrchol systému hřbetŧ Ropické rozsochy. Severní svahy prudce spadají do osady Řeka, jedná se o tzv. nivační kotel, obdobu ledovcového karu. Východně od vrcholu při cestě vyvěrá pramen [12]. Velký Lipový – 1003 m.n.m. Vrch na severní rozsońe vycházející z Kaluņného severozápadním směrem k Prańivé. Na úbočí je křiņovatka turistických cest. V jeho údolí se v letech 1979 – 1980 natáčel seriál Přátelé Zeleného údolí [12]. Ropička – 918 m.n.m. Zalesněný vrch v Ropické rozsońe mezi Ropicí a Prańivou, vycházející od Kaluņného, na loučce pod vrcholem ve výńce 895 m.n.m. stojí chata Ropička, pŧvodně Bezručova chata, kterou nechal v roce 1924 postavit Klub českých turistŧ. Pod Ropičkou pramenící potok Ráztoka, protéká Komorní Lhotkou [3].

Obr. 26: Cesta z Ropičky na Kotař 66

Kotař – 889 m.n.m. Od Ropičky po hřebeni (obr. 26) dále k západu směrem na Prańivou je v sedle pod vrcholem Lípí chata Na Kotaři (795 m.n.m.) [12]. Prańivá – 843 m.n.m. Vrch Prańivá se nachází v severovýchodní části Beskyd a je počátkem hřebene, jenņ pokračuje aņ na Bílý Kříņ. Západně od vrcholu je menńí vrńek zvaný Malá Prańivá, který byl po staletí významným poutním místem, o čemņ svědčí dřevěný kostelík sv. Antonína z roku 1640. Od té doby se na Prańivé konaly mńe a poutě. Od roku 1891 se k nim přidala shromáņdění - tzv."Tábory lidu". Poutě a tábory lidu přitahovaly obyvatelstvo z dalekého okolí, historické prameny zmiňují aņ 8000 poutníkŧ na jedné pouti. Od r. 1921 stojí na vrcholu Malé Prańivé ve výńce 706 m.n.m. také architektonicky jedinečná dřevěná turistická chata Na Prańivé s rozhlednou (obr. 27). Na úbočí Prańivé stojí dnes jiņ ojedinělá těńínská dřevěnka chlévního typu z roku 1874 s číslem popisným 179 [27].

Obr. 27: Turistická chata Na Prańivé

67

Komorní Lhotka – 410 m.n.m. Rozkládá se na březích horního toku řeky Stonávky, v severní části Moravskoslezských Beskyd, na úpatí kopcŧ Goduly a Kyčery. Katastrální výměra obce je 1990 ha a ņije zde 1140 obyvatel. Více neņ polovinu rozlohy tvoří lesy, obcí protéká potok Ráztoka [10]. Pŧvodní osada byla zaloņena v 15. století. V 16. století byla sídlem valańských vojvodŧ těńínského kníņectví. V 19. století se zde těņila ņelezná ruda. Věhlas získala po roce 1880, kdy zde byly zaloņeny lázně specializující se na bylinné koupele a pití mléka a syrovátky, v roce 1903 vyhořely. (Beskydy a Podbeskydí). Dnes jsou na jejich místě malé bylinné lázně. V obci se nachází vesnická památková zóna s řadou typických roubených těńínských chalup a usedlostí, byla vyhláńena v roce 1955. Dále zde stojí barokní evangelický kostel se třemi empírovými náhrobky a barokním mobiliářem, fara a evangelická ńkola z konce 18. století a katolický kostel z ńedého godulského pískovce z konce 19. století [13]. Ozdobou obce je několik památkově chráněných stromŧ, zejména 2,5 km dlouhá staletá lipová alej, která lemuje silnici z Hnojníku do Komorní Lhotky. Obec je známá také svou vyhláńenou finskou saunou, jejíņ venkovní bazének je napájen přímo potokem Stonávkou. Smilovice – 390 m.n.m. Podhorská obec jihozápadně od města Třinec, kterou protéká potok Řeka. Jiņní hranice katastru se prudce zvedá do příkrého svahu vrchu Godula (738 m.n.m.). První zmínka o obci je z období kolem poloviny 15. století [10]. Rolnické brány ve znaku obce jsou symbolem toho, ņe se její obyvatelé odjakņiva zabývali zemědělstvím typickým pro tento kraj - obděláváním chudých políček, pastevectvím a salańením v okolních kopcích [10]. Guty – 435 m.n.m. Ves na úpatí Gutského vrńku, patří k nejstarńím vsím na Těńínsku, vznikla patrně koncem 13. století. Obcí protéká potok Bystrý. Katastr o rozloze 946 ha je rozdělen na osídlenou severní podhorskou část s poli a loukami a na jiņní část ryze

68

horského charakteru, jíņ vedle Gutského vrńku (742 m.n.m.) a Podgruně (710 m.n.m.) dominuje vrchol Javorového (1032 m.n.m.) [10]. Na severním okraji obce se nachází nejznámějńí beskydský dřevěný kostelík Boņího těla z roku 1563 se zvonem z roku 1565. Střecha kostela je kryta ńindelem, za unikátní je povaņována oratoř ve tvaru písmene L s renesančními a ornamentálními malbami a řezbami ze 17. století. Zdejńí obraz Večeře páně je připisován Josefu Mánesovi [16]. Oldřichovice – 385 m.n.m. Podhorská obec jiņně od města Třinec, jehoņ je součástí. V jihozápadní části vystupuje aņ pod vrchol Javorového, nachází se zde dolní stanice sedačkové lanové dráhy na vrchol Javorový. Nejvyńńí bod obce dosahuje výńky 948 m.n.m. Náleņí k nejstarńím obcím na Těńínsku. První zmínka o obci je z počátku 14. století [10]. Karpentná – 415 m.n.m. Karpentná se rozkládá na plońe 515 ha, od řeky Olńe vystupuje aņ na hřebeny Beskyd, do svahŧ masivu Velkého Kozince a Ostrého. Patří mezi mladńí vsi na Těńínsku, vznikající aņ v období pozdní valańské a pasekářské kolonizace. První zmínka o Karpentné pochází aņ z roku 1619, v roce 1621 měla obec pouhých 8 usedlostí. Osídlení se v obtíņných horských podmínkách rozńiřovalo jen pozvolna, obyvatelé se zabývali lesními pracemi a obděláváním chudých horských políček. Aņ rozvoj hutní výroby v Třineckých ņelezárnách poskytl obyvatelŧm Karpentné moņnost si přivydělat prací v prŧmyslu. Od roku 1980 je Karpentná součástí města Třince [10].

69

Obr. 28: Mapa cyklotrasy č. 3

70

Obr. 29: Terénní mapa cyklotrasy č. 3

71

Obr. 30: Výńkový profil cyklotrasy č. 3

72

4.5 CYKLOTRASA Č. 4 BOCANOVICE

(ČD)

–

MOSTY

U

JABLUNKOVA

–

MOSTY

U

JABLUNKOVA, ŃANCE – VRCH PREDMIER – BÍLÝ KŘÍŅ – POD MALÝM POLOMEM – DOLNÍ LOMNÁ - BOCANOVICE (ČD) Popis trasy: Délka: 61,6 km Převýńení: 1362 m Nejniņńí místo: Bocanovice (401 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Pod Malým Polomem (1000 m.n.m.) Z obce Bocanovice od ņelezniční zastávky jedeme po cyklotrase č. 6081 z kopce dolŧ směr Horní Lomná, na křiņovatce doleva přes most a za mostem doprava, po 500 metrech odbočíme doleva na neznačenou polní cestu a po dalńích 800 metrech se dáme doprava směrem k ņelezniční trati, 400 metrŧ podél této ņelezniční tratě a doleva do obce Mosty u Jablunkova. Obec projedeme po silnici aņ po rozcestí Mosty u Jablunkova, Ńance, zde se dáme doprava po vedlejńí silnici a jedeme po modré. Na druhém rozcestí opustíme modrou značku, dáme se doleva do kopce lesní asfaltovou cestou, přičemņ míjíme lom. Cesta dále pokračuje jako nezpevněná. Jedeme podél hranice se Slovenskou republikou, kterou tvoří potok v údolí po levé straně, tuto státní hranici posléze přejedeme a dostaneme se aņ k rozcestí, kde se dáme doprava po Kysucké cyklomagistrále č. 2406. Vystoupáme aņ k prvnímu rozcestí, kde se dáme doleva a klesáme k dalńímu rozcestí, kde opouńtíme cyklomagistrálu. Odtud vpravo nahoru 6 km po zpevněné lesní cestě, aņ dojedeme k rozcestí, pokračujeme doprava po nezpevněné lesní cestě, protneme modrou turistickou značku a kopírujeme úpatí vrcholu Uhorská, aņ k osadě Haferovci. Zde protneme zelenou turistickou značku a prudce klesáme aņ do osady Vrchpredmier, kde dojedeme na rozcestí turistických cest a dáme se po ņluté doprava, odkud prudce stoupáme aņ na Bílý Kříņ. Přejedeme přes státní hranici zpět do České republiky, projedeme kolem horských chat a hotelŧ, a pokračujeme po červené turistické značce po hřebeni s krásnými výhledy, který

73

tvoří státní hranici mezi Českou a Slovenskou republikou, směr Malý Polom. Pod Malým Polomem se cesta mění z nezpevněné na zpevněnou lesní, a touto pokračujeme opět po červené směr Slavíč. Dojedeme na rozcestí se závorou, kde červená uhýbá doprava do lesa, my po ní jedeme pouze 100 metrŧ, poté odbočíme doprava na neznačenou nezpevněnou lesní cestu, po které prudce stoupáme asi 100 metrŧ, následně odbočíme vlevo a sjedeme aņ k cyklotrase č. 6101, na této se dáme doleva přes Lačnov, kolem hotelu Excelsior, a dále po silnici přes Dolní Lomnou zpět do Bocanovic (Tab. 4, obr. 33 - 35).

Tab. 4: Itinerář cyklotrasy č. 4

74

Místopis: Bocanovice – 420 m.n.m. Malá zemědělská obec o rozloze 377 ha, má 430 obyvatel a nachází se 3 km jihozápadně od města Jablunkova na úpatí Kozubové mezi obcemi Milíkov a Lomná. Povrch obce je poměrně rovný a lehce se zvedá k horám. Nejvyńńím bodem je vrch Kyčera (712 m.n.m.). Rovinatá pole byla pŧvodně dost mokrá a ņilo zde zřejmě hodně ņab, coņ přitahovalo čápy (v místním nářečí „bocani“), kteří dali obci jméno. Čápa má obec i ve svém znaku. První písemné zmínky o obci pochází z roku 1597. Prvními lidmi, kteří se zde usazovali, byli Valańi, kteří migrovali se svými stády ovcí přes Karpaty z Rumunska. (www.bocanovice.cz) V roce 1960 dońlo ke sloučení Bocanovic s Jablunkovem v jednu katastrální obec, v roce 1990 získaly Bocanovice znovu statut obce. Obec Bocanovice je výchozím bodem pro pěńí túry do Beskyd, rovněņ

75

tudy vede česko-polský cykloturistický okruh Euroregionem Těńínské Slezsko a začínají zde dva regionální cyklookruhy [13]. Mosty u Jablunkova – 490 m.n.m. Leņí v Jablunkovském prŧsmyku mezi horskými masivy Slezských a Moravskoslezských Beskyd. Na východ se táhne hřeben Girové a na západ se rozprostírá pásmo Polomu. Rozlohu 3396 ha ze dvou třetin zaujímají lesy. Celková délka obce je 8 km a sloņena ze 3 částí – Dolní Mosty sousedící s Jablunkovem, Mosty centrum a Mosty Ńance (obr. 31). Obec vznikla na konci 15. století na dŧleņité obchodní cestě, tzv. Měděné stezce, spojující Slezsko s Uhrami.

V Mostech u Jablunkova je kostel sv. Hedviky z roku 1768, v němņ

se kaņdoročně koná tradiční pouť. Na Ńancích v blízkosti bývalého tatarského hřbitova stojí kaplička svatého Petra a Pavla z konce 19. století. Dalńím symbolem obce je tunel vybudovaný v roce 1870, který byl strategickou součástí końickobohumínské ņeleznice [13]. V katastru obce existují tři lokality chráněných území. V přírodní rezervaci pod hájenkou Kyčera se nachází květnaté bučiny. Dalńí vzácné porosty jsou zachovány v přírodních rezervacích Motyčanka a Vřesová stráň [13]. Návńtěvnost obce zvyńuje místní SKI areál, který v zimě nabízí moņnosti sjezdového i běņeckého lyņování a v létě bobovou dráhu, lanové centrum, lezeckou stěnu, bungee trampolíny a dalńí atrakce. Mosty u Jablunkova, Ńance – 590 m.n.m. Jedná se o část obce Mosty u Jablunkova, leņící u hranice se Slovenskem. Roku 1578 zde bylo postaveno opevnění Ńance, které slouņilo jako obrana proti nájezdŧm Tatarŧ a Turkŧ, a jehoņ tehdejńí podoba je na zbylých rozvalinách patrna dodnes [13]. Vrch Predmier – 828 m.n.m. Vrch Predmier je územní částí obce Klokočov, která leņí na Slovensku v Turzovské vrchovině mezi pohořím Moravskoslezských Beskyd a Javorníkŧ.

76

Rozcestí Vrch Predmier, kde se setkává ņlutá a zelená turistická značka, se nachází v nadmořské výńce 600 metrŧ [28].

Obr. 31: Pohled z mostu u Jablunkovského prŧsmyku na Ńance Bílý Kříņ – 898 m.n.m. Známá rekreační oblast Klokočovské hornatiny, lidově zvané Zadní hory a dŧleņité turistické rozcestí na hraničním hřbetu, který se nachází zčásti na slovenském území. Leņí v sedle mezi vrcholy Sulov (943 m.n.m.) a Súľov (903 m.n.m.). Název pochází od bíle natřeného lidového kříņe s letopočtem 1878 stojícího při cestě k Visalajím [2]. Pod Malým Polomem – 1000 m.n.m. Malý Polom je vrchol jihozápadně od Horní Lomné v hraničním hřebeni se Slovenskem v nadmořské výńce 1061 metrŧ (obr. 32). Slovenská úbočí Malého Polomu s jedlobukovými lesy chrání přírodní rezervace. Českou stranu porŧstá převáņně smrčina [39].

77

Obr. 32: Cesta od Bílého Kříņe na Malý Polom Dolní Lomná – 455 m.n.m. Horská obec leņící jihozápadně od Jablunkova o rozloze 2703 ha a počtu 873 obyvatel. Takřka celá obec náleņí k území CHKO Beskydy. Pozoruhodností je přírodní rezervace Mionńí, představující na plońe 170 ha dnes největńí karpatský jedlobukový prales na území České republiky. Rezervace byla vyhláńena v roce 1933 a její dominantou jsou jedle, z nichņ některé dosahují stáří více neņ 200 let [10]. Částečně nahlédnout do pralesa umoņňuje v období od 1. 6. do 15. 9. naučná stezka o desíti zastaveních, jejíņ prohlídka trvá cca 3 – 4 hodiny. Osídlování údolí Lomné začalo v 16. století. Do roku 1899 tvořila Dolní Lomná společně s Horní Lomnou jedinou obec, a to Lomnou, poté dońlo k rozdělení na dvě samostatné vesnice. V centru obce je areál Matice slezské. Jeho součástí jsou stylové roubené chalupy a dva přírodní amfiteátry, kde jsou organizovány rŧzné hudební a taneční festivaly, jako například Festival na pomezí či Slezské dny [13].

78

Obr. 33: Mapa cyklotrasy č. 4

79

Obr. 34: Terénní mapa cyklotrasy č. 4

80

Obr. 35: Výńkový profil cyklotrasy č. 4

81

4.6 CYKLOTRASA Č. 5 VENDRYNĚ (ČD) – KOZINEC – OSTRÝ - KALUŅNÝ – BABÍ VRCH – KAMENITÝ - KOZUBOVÁ – DOLNÍ LOMNÁ – SKALKA – MOSTY U JABLUNKOVA, ŃANCE – STUDENIČNÝ – GIROVÁ – KOMOROVSKÝ GRÚŇ – HRČAVA – TROJMEZÍ – JAWORZYNKA – VELKÝ STOŅEK – MALÝ STOŅEK – VELKÝ SOŃOV – VELKÁ ČANTORYJE - VENDRYNĚ (ČD) Popis trasy: Délka: 91,9 km Převýńení: 2927 m Nejniņńí místo: Vendryně (320 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Velká Čantoryje (995 m.n.m.) Jedná se o časově, fyzicky i technicky náročnou trasu, kterou mŧņeme rozdělit podle níņe uvedeného doporučení do dvou po sobě následujících dnŧ a zajistit si nocleh na turistické chatě Skalka. Druhou variantou je zvolit si pouze jednu z doporučených částí a ukončit ji na nádraņí ČD v Mostech u Jablunkova, respektive ve Vendryni (obr. 45 – 47). ČÁST A: VENDRYNĚ (ČD) – KOZINEC – OSTRÝ - KALUŅNÝ – BABÍ VRCH – KAMENITÝ - KOZUBOVÁ – DOLNÍ LOMNÁ – SKALKA/případně ukončení trasy MOSTY U JABLUNKOVA (ČD) Popis trasy: Délka: 31,3 km Převýńení: 1360 m Nejniņńí místo: Vendryně (320 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Kaluņný (985 m.n.m.)

82

Z obce Vendryně od ņelezniční zastávky jedeme po zelené turistické značce přes most přes řeku Olńi směr Oldřichovice, na konci lesa po 3,5 km odbočíme doleva, jedeme 300 metrŧ po asfaltové cyklotrase č. 56 a dáme se doprava na cyklotrasu č. 6083, po níņ jedeme táhlým stoupáním přes Kozinec aņ na turistickou chatu Ostrý. Odtud pokračujeme po turistickém značení přes Kaluņný vrch, Babí vrch, aņ na chatu Kamenitý, dále směr Kozubová, kde, v místě před prudkým stoupáním, odbočíme vlevo na neznačenou nezpevněnou lesní cestu. Po 1,5 km dojedeme na louku s krásnými výhledy, dáme se ostře doprava, protneme lyņařskou sjezdovku a záhy narazíme na cestu se ņlutým turistickým značením, která nás dovede aņ k chatě Kozubová. Takto jsme objeli vrchol Kozubová a vyhnuli se místŧm s prudkým stoupáním, která se nedají vyjet. Od chaty Kozubová jedeme po turistickém značení, zprvu po zelené, a od Sedla pod Malou Kykulou po modré do údolí Dolní Lomné, abychom mohli opět vystoupat na protějńí horský hřeben. Za mostem se dáme doprava a stoupáme dle ukazatelŧ na Severku, nejdříve jedeme po asfaltové cestě, kterou se dostaneme aņ ke spodní stanici lyņařského vleku. Chvíli jedeme po této cestě v přímém směru souběņně se sjezdovkou, poté se cesta začne stáčet doleva a asi po 1 km prudkého stoupání naváņeme na ņluté turistické značení, které nás zavede aņ na turistickou chatu Skalka (Tab. 5). Tab. 5: Itinerář cyklotrasy č. 5, část A

83

Místopis: Vendryně – 320 m.n.m. Podhorská obec Vendryně se rozkládá jihovýchodně od města Třince na březích řeky Olńe. Má rozlohu 2094 ha, z nichņ je necelá polovina zalesněna, 365 ha rozlohy obce náleņí do Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Obec patří mezi nejstarńí osady v regionu, vznikla ve 12. nebo 13. století, první zmínka je z roku 1305. Zprvu byla v drņení těńínských vévodŧ, od poloviny 15. století se nacházela v majetku drobné těńínské ńlechty. Od roku 1702 byla opět součástí statkŧ

84

arcivévodské Těńínské komory. Impulsem pro rozvoj bylo zaloņení Třineckých ņelezáren (1839) a zprovoznění Końicko-Bohumínské dráhy (1871). Na území obce se těņila ņelezná ruda a vápenec. Vápno se zde pálilo aņ do roku 1965. V roce 2003 byly pece nově rekonstruovány jako historická technická památka, leņící při zajímavé cyklostezce nazvané „Po stopách hutnictví na Těńínském Slezsku“. Poblíņ se nachází obora s chovem daňkŧ. Jedná se o největńí soukromou oboru v České republice. Historickou památkou je kostel sv. Kateřiny ze 14. století, v jehoņ věņi visí vzácný zvon homolovitého tvaru z první poloviny 15. století od zvonaře Hanuse Freudenthalera [13]. Dneńní Vendryně vznikla spojením několika částí. K jádru obce nad potokem Vendrynkou se připojily staré osady Lidéřov a Rybářovice. V roce 1980 byla obec v rámci integrace přičleněna k městu Třinec. Od 1. 1. 1995 je opět samostatnou obcí. Obec má 4020 obyvatel [13]. Kozinec – 590 m.n.m. Horská chata Kozinec se nachází na svahu hory Malý Kozinec (645 m.n.m.). Byla postavena za první republiky v roce 1933 [12]. Ostrý – 1044 m.n.m. Zalesněná hora, v jejíchņ vrcholových partiích ve výńce 780 – 1044 m.n.m., se nachází přírodní rezervace Čerňavina o rozloze 61 ha. Je porostlá divokým pralesem, zejména starými, bizarně pokroucenými buky. Jako přírodní rezervace byla vyhláńena v roce 1999. Prostorová a věková rŧznorodost stromového patra vytváří vhodné podmínky pro výskyt vzácných a ohroņených druhŧ ņivočichŧ. Na horské louce v jihozápadním svahu v nadmořské výńce 954 m byla v roce 1935 postavena turistická chata Ostrý, ze které lze za dobré viditelnosti spatřit vrcholky Malé Fatry i Vysokých Tater [16]. Kaluņný – 993 m.n.m. Kaluņný vrch je zalesněný vrch mezi Slavíčem a Ropicí, na jehoņ severním úbočí je rozcestí Kaluņný (967 m.n.m.), odkud vedou značené trasy na

85

vrchol Ropice, Ostrý a do Tyry. Na samotný vrchol Kaluņného nevede značená trasa [12]. Babí vrch – 952 m.n.m. Nevýrazná hora v severovýchodním hřebeni Moravskoslezských Beskyd, severně od turistické chaty Slavíč, mezi údolími potokŧ Slavíč a Lomná. V sedle pod Babím vrchem je křiņovatka turistických cest [12]. Kamenitý – 810 m.n.m. Horský hřeben táhnoucí se západovýchodním směrem od masívu Babího vrchu a Slavíče ke Kozubové. Na jiņním úbočí k údolí Lomné se nacházejí samoty Pod Kamenitým [12]. Turistická chata Kamenitý byla přestavěna z pŧvodní polské ńkoly, která zde slouņila do roku 1973 a musela být uzavřena pro malý počet ņákŧ. Z paloučku u chaty se nám skýtá nádherný výhled (obr. 36).

Obr. 36: Výhled od turistické chaty Kamenitý

86

Kozubová – 981 m.n.m. Vrchol severně nad Dolní Lomnou, na němņ se nachází kamenná kaple svaté Anny z roku 1936 (obr. 37). V červenci se zde kaņdoročně o svátku sv. Anny koná pouť. Věņ kaple, která je vysoká 18 metrŧ, zároveň slouņí jako rozhledna a je přístupná pouze v době poutě. Ve vzdálenosti 500 metrŧ od kaple pod vrcholem je turistická chata Kozubová, která stojí na místě pŧvodní vyhořelé chaty. Na východním svahu je lyņařský vlek [16].

Obr. 37: Kamenná kaple sv. Anny na vrcholu Kozubové Dolní Lomná – 455 m.n.m. Horská obec leņící jihozápadně od Jablunkova o rozloze 2703 ha a počtu 873 obyvatel. Takřka celá obec náleņí k území CHKO Beskydy. Pozoruhodností je přírodní rezervace Mionńí, představující na plońe 170 ha dnes největńí karpatský jedlobukový prales na území České republiky. Rezervace byla 87

vyhláńena v roce 1933 a její dominantou jsou jedle, z nichņ některé dosahují stáří více neņ 200 let [10]. Částečně nahlédnout do pralesa umoņňuje v období od 1. 6. do 15. 9. naučná stezka o desíti zastaveních, jejíņ prohlídka trvá cca 3 – 4 hodiny. Osídlování údolí Lomné začalo v 16. století. Do roku 1899 tvořila Dolní Lomná společně s Horní Lomnou jedinou obec, a to Lomnou, poté dońlo k rozdělení na dvě samostatné vesnice. V centru obce je areál Matice slezské. Jeho součástí jsou stylové roubené chalupy a dva přírodní amfiteátry, kde jsou organizovány rŧzné hudební a taneční festivaly, jako například Festival na pomezí či Slezské dny [13]. Skalka – 931 m.n.m. Nejvýchodnějńí vrch Moravskoslezských Beskyd na východní rozsońe Velkého Polomu mezi Kostelkami a Kyčerou, pod nímņ stojí turistická chata Skalka (910 m.n.m.) (obr. 38), která v roce 1998 vyhořela a byla postavena znovu i za pomoci rozsáhlé sbírky mezi turisty [16].

Obr. 38: Turistická chata Skalka na stejnojmenném vrcholu 88

ČÁST B: SKALKA/případně začátek trasy MOSTY U JABLUNKOVA (ČD) - MOSTY U JABLUNKOVA, ŃANCE – STUDENIČNÝ – GIROVÁ – KOMOROVSKÝ GRÚŇ – HRČAVA – TROJMEZÍ – JAWORZYNKA – VELKÝ STOŅEK – MALÝ STOŅEK – VELKÝ SOŃOV – VELKÁ ČANTORYJE - VENDRYNĚ (ČD) Popis trasy: Délka: 60,6 km Převýńení: 1567 m Nejniņńí místo: Vendryně (320 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Velká Čantoryje (995 m.n.m.) Od chaty Skalka jedeme po ņluté turistické značce aņ na první rozcestí, kde ņlutou opustíme a dáme se vpravo cyklotrasou č. 6084 po zpevněné cestě, kterou objedeme vrchol Skalka, protneme červenou turistickou značku a přijedeme na asfaltovou cestu, kde odbočíme doleva. Po 1,5 km zahneme doprava na cyklotrasu č. 6081, po této sjedeme aņ k rozcestí a po modré turistické značce pokračujeme přes Mosty u Jablunkova, část Ńance, Jablunkovským prŧsmykem aņ na rozcestí Studeničný. Dále po červené kolem turistických chat Studeničné a Girová, přes Komorovský Grúň, následně po ņluté do obce Hrčava a na Trojmezí. Přejedeme státní hranici do Polska a stoupáme po zelené do obce Jaworzynka, odtud po ņluté nejdříve po silnici, poté nezpevněnou lesní cestou k mezinárodní silnici č. 943, na této doleva a na dalńí odbočce doprava. Stále jedeme po ņluté, projíņdíme obcí Jasnowice a za stálého stoupání jedeme zprvu kousek po asfaltové cestě, a dále jiņ po nezpevněné lesní cestě, která nás dovede aņ na chatu Velký Stoņek. Odtud kopírujeme po hřebeni státní hranici po červeném turistickém značení přes Malý Stoņek, Velký Sońov aņ na Velkou Čantoryji. Od chaty Čantoryje prudce klesáme po modré aņ na rozcestí Pod chatou na Čantoryji a odtud klesáme ńtěrkovou cestou, která nás navede aņ k cyklotrase č. 6086 s názvem „Po stopách hutnictví“. Zde se dáme doprava a severními úpatími hor

89

objedeme obci Nýdek, projedeme kolem vápenných pecí ve Vendryni a po zelené dojedeme aņ k ņelezniční zastávce ve Vendryni (Tab. 6). Tab. 6: Itinerář cyklotrasy č. 5, část B

90

Místopis: Skalka – 931 m.n.m. Popis uveden u části A. Mosty u Jablunkova, Ńance – 590 m.n.m. Jedná se o část obce Mosty u Jablunkova, leņící u hranice se Slovenskem. Roku 1578 zde bylo postaveno opevnění Ńance, které slouņilo jako obrana proti nájezdŧm Tatarŧ a Turkŧ, a jehoņ tehdejńí podoba je na zbylých rozvalinách patrna dodnes [13]. Studeničný – 717 m.n.m. Vrch Studeničný se nachází 2 km východně od centra obce mosty u Jablunkova. Jiņním úpatím vrcholu vede červená turistická značka z Mostŧ u Jablunkova do Bukovce. V nadmořské výńce 700 m.n.m. stojí horská chata Studeničné (obr. 39), která vznikla koncem sedmdesátých let přestavbou hájenky lesního závodu [4]. Girová – 839 m.n.m. Nejvyńńí vrch Slovenských Beskyd na území České republiky, z něhoņ je nádherný výhled na okolní pásma beskydských pohoří a Malou Fatru (obr. 40). Z dálky připomíná svým kuņelovitým tvarem sopku. Na severním úpatí se nachází několik pseudokrasových, pro turisty ńpatně přístupných jeskyní. V blízkosti jeskyní se nachází pískovcový lom Čertŧv mlýn, kde jsou moņnosti horolezectví. Skupina skal s dnes jiņ zasypanou jeskyní údajně slouņila jako úkryt zbojníkŧm. Na jiņním úbočí v nadmořské výńce 760 metrŧ stojí stejnojmenná turistická chata z roku 1932 [1].

91

Obr. 39: Chata Studeničné

Obr. 40: Pohled z vrcholu Girové s panoramatickou mapou

92

Komorovský Grúň – 732 m.n.m. Vrch, který leņí 1,5 km východně od Girové mezi obcemi Bukovec a Hrčava.

Obr. : Komorovský grúň

Hrčava – 610 m.n.m. Nejvýchodnějńí vesnice v České republice, která vznikla zřejmě roku 1645 na místě obranné ńance na slezsko-uherském pomezí a byla součástí blízké polské Jaworzynky. Od roku 1927 má statut samostatné obce, je jednou z nejmenńích obcí ve Slezsku, ņije zde asi 270 obyvatel. Hrčava je jedinou obcí u nás, která sousedí se dvěma státy, ale na nańem území sousedí pouze s jedinou obcí – Bukovcem [1]. K dalńím zajímavostem patří dřevěný kostelík sv. Cyrila a Metoděje s ručními řezbami z roku 1936, kde se kaņdoročně 5. července koná pouť. Je zde zachována roubená lidová architektura (zvonička, hostinec). Nedaleko centra obce

93

je v lese ukrytá tzv. Lurdská jeskyně. U kamenného lesního oltáře s lurdskou madonou vyvěrá pramen léčivé radioaktivní vody, který uzdravuje oči [1]. Trojmezí – 560 m.n.m. Nachází se v obci Hrčava, 2 km od jejího centra, na místě, kde se stýkají hranice tří zemí – Česka, Polska a Slovenska. V roce 1995 zde byly vztyčeny tři trojboké jehlanovité monolity z leńtěné ņuly s vloņenými pamětními dokumenty, kaņdý z nich se nachází na „domovském“ území (obr. 41) [12].

Obr. 41: Trojmezí – místo styku hranic tří státŧ

Jaworzynka – 620 m.n.m. Horská vesnice na území Polska, která je součástí obce Istebna (obr. 42). Vznikla v roce 1621, nachází se na hranici s Českou republikou. Sousedí s obcí Hrčava, která byla aņ do roku 1924 její součástí. Jedná se o ves s dávnou tradicí lidových řemesel jako je řezbářství, kovářství, paličkování, krajkářství a jiné. 94

Mŧņeme navńtívit muzeum v chalupě řezbáře J. Bojky a v domě zvaném „Na Graple“. Ve vesnici se setkáváme se stále ņivým folklórem [16].

Obr. 42: Jaworzynka Velký Stoņek – 978 m.n.m. Dominantní vrch ve tvaru téměř pravidelného kuņelu v hraničním horském hřbetu Slezských Beskyd nad údolími řek Olzy v České republice a Wisły v Polsku. Jeho hřebenem probíhá česko – polská státní hranice. Je součástí pásma Čantoryje, mezi vrcholy Velká Čantoryje, Velký Sońov a Kyčera. Chata na Stoņku z roku 1920 se nachází v Polsku asi 10 metrŧ od česko – polské hranice a je od ní pěkný výhled na polskou část Beskyd. Na rozlehlých pasekách poblíņ chaty jsou dva lyņařské vleky a z údolí Łabajova vede na Stoņek dvousedačková lanovka, která je celoročně v provozu [1]. Malý Stoņek – 825 m.n.m. Menńí nezalesněný vrcholek v hlavním hřebenu pásma Čantoryje – Stoņek mezi horami Velký Stoņek a Cieślar. Po obou stranách se rozkládá stejnojmenná osada Malý Stoņek, ve které řadu let pŧsobila nejvýńe poloņená ńkola ve Slezských Beskydech. Je zde rozcestí modré a zelené turistické značky, v jehoņ blízkosti je vybudováno odpočinkové místo a v jeho okolí je malá chatová osada [1].

95

Velký Sońov – 886 m.n.m. Částečně zalesněný vrch na hřebeni tvořícím česko – polskou hranici mezi vrcholy Velká Čantoryje a Velký Stoņek. Na polaně pod Velkým Sońovem, jen pár metrŧ od státní hranice, stojí v Polsku známá turistická chata Pod Soszowem z roku 1932 [1]. Na polské straně na severovýchodních svazích je rovněņ lyņařský vlek. Velká Čantoryje – 995 m.n.m. Nejvyńńí vrchol Slezských Beskyd v České republice. Celý hřeben tohoto mohutného horského masivu tvoří státní hranici mezi Českou a Polskou republikou a probíhá jím rovněņ rozvodí řek Odry a Wisły. Velká Čantoryje vévodí z české strany obci Nýdek a z polské strany městu Ustroń. Na strmém jihozápadním svahu leņí národní přírodní rezervace Čantoryje s dochovaným jedlobukovým karpatským lesem pralesového charakteru s výskytem tisu. Na vrchol vede z Nýdku také Naučná stezka Rytířská, která pokračuje aņ na polskou stranu [1].

Obr. 43: Rozhledna na Velké Čantoryji Na vrcholu byla v roce 2002 postavena 29 metrŧ vysoká rozhledna se 118 schody, která nabízí výhledy do třech státŧ (obr. 43). Západně pod vrcholem na

96

české straně se nachází turistická chata Čantoryje, postavená v roce 1904 polským turistickým svazem [1]. Vendryně – 320 m.n.m. Popis uveden u části A (obr. 44).

Obr. 44: Vápenné pece ve Vendryni

97

Obr. 45: Mapa cyklotrasy č. 5

98

Obr. 46: Terénní mapa cyklotrasy č. 5

99

Obr. 47: Výńkový profil cyklotrasy č. 5 100

4.7 CYKLOTRASA Č. 6 BOCANOVICE (ČD) – DOLNÍ LOMNÁ – SLAVÍČ – BÍLÝ KŘÍŅ – DOROŤANKA – KONEČNÁ – KMÍNEK - BUMBÁLKA – SNĚŅNÁ MAKOV – NIŅNÝ KELČOV – VYŃNÝ KELČOV – KORŇA – HLINENÉ – MUŘINKOVÝ VRCH – HORNÍ LOMNÁ – DOLNÍ LOMNÁ - BOCANOVICE (ČD) Popis trasy: Délka: 110 km Převýńení: 2914 m Nejniņńí místo: Bocanovice (401 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Muřinkový vrch (946 m.n.m.) Jedná se o časově, fyzicky i technicky náročnou trasu, kterou mŧņeme rozdělit podle níņe uvedeného doporučení do dvou po sobě následujících dnŧ a zajistit si nocleh na horském hotelu Bumbálka, případně na kterékoliv jiné chatě na trase (obr. 52 – 54). ČÁST A: BOCANOVICE (ČD) – DOLNÍ LOMNÁ – SLAVÍČ – BÍLÝ KŘÍŅ – DOROŤANKA – KONEČNÁ – KMÍNEK – BUMBÁLKA Popis trasy: Délka: 48,6 km Převýńení: 1314 m Nejniņńí místo: Bocanovice (401 m.n.m.) Nejvyńńí místo: severní úbočí Polomky (917 m.n.m.) Z obce Bocanovice od ņelezniční zastávky jedeme po silnici přes Dolní Lomnou, po 7,3 km odbočíme před autobusovou zastávkou Horní Lomná, Doubrava doprava a jedeme zpevněnou lesní cestou mírným táhlým stoupáním

101

podle směrových tabulí aņ na chatu Slavíč. Odtud dále nezpevněnou lesní cestou po hřebeni po červené turistické značce, projedeme Lačnov a na rozcestí za ním opustíme červenou hřebenovou trasu, dáme se doprava na neznačenou zpevněnou lesní cestu, kterou budeme podjíņdět hřeben po jeho severním úbočí. Na této neznačené cestě budeme projíņdět celkem 3 rozcestí, na kterých se dáme vņdy doleva. Narazíme aņ na místo, kde tuto cestu protíná zelená turistická značka, my se po ní dáme doleva nahoru a dojedeme aņ na Bílý Kříņ. Z této osady pojedeme po červené po hřebeni, kterým zároveň vede státní hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Budeme míjet turistickou chatu Doroťanka, projedeme rozcestí Konečná, dále kolem chaty Kmínek aņ do turistického střediska Bumbálka (Tab. 7). Tab. 7: Itinerář cyklotrasy č. 6, část A

102

Místopis: Bocanovice – 420 m.n.m. Malá zemědělská obec o rozloze 377 ha, má 430 obyvatel a nachází se 3 km jihozápadně od města Jablunkova na úpatí Kozubové mezi obcemi Milíkov a Lomná. Povrch obce je poměrně rovný a lehce se zvedá k horám. Nejvyńńím bodem je vrch Kyčera (712 m.n.m.). Rovinatá pole byla pŧvodně dost mokrá a ņilo zde zřejmě hodně ņab, coņ přitahovalo čápy (v místním nářečí „bocani“), kteří dali obci jméno. Čápa má obec i ve svém znaku. První písemné zmínky o obci pochází z roku 1597. Prvními lidmi, kteří se zde usazovali, byli Valańi, kteří migrovali se svými stády ovcí přes Karpaty z Rumunska. (www.bocanovice.cz) V roce 1960 dońlo ke sloučení Bocanovic s Jablunkovem v jednu katastrální obec, v roce 1990 získaly Bocanovice znovu statut obce. Obec Bocanovice je výchozím bodem pro pěńí túry do Beskyd, rovněņ tudy vede česko-polský cykloturistický okruh Euroregionem Těńínské Slezsko a začínají zde dva regionální cyklookruhy [13]. Dolní Lomná – 455 m.n.m. Horská obec leņící jihozápadně od Jablunkova o rozloze 2703 ha a počtu 873 obyvatel (obr. 48).

Takřka celá obec náleņí k území CHKO Beskydy.

Pozoruhodností je přírodní rezervace Mionńí, představující na plońe 170 ha dnes největńí karpatský jedlobukový prales na území České republiky. Rezervace byla vyhláńena v roce 1933 a její dominantou jsou jedle, z nichņ některé dosahují stáří více neņ 200 let [10]. Částečně nahlédnout do pralesa umoņňuje v období od 1. 6. do 15. 9. naučná stezka o desíti zastaveních, jejíņ prohlídka trvá cca 3 – 4 hodiny.

103

Osídlování údolí Lomné začalo v 16. století. Do roku 1899 tvořila Dolní Lomná společně s Horní Lomnou jedinou obec, a to Lomnou, poté dońlo k rozdělení na dvě samostatné vesnice. V centru obce je areál Matice slezské. Jeho součástí jsou stylové roubené chalupy a dva přírodní amfiteátry, kde jsou organizovány rŧzné hudební a taneční festivaly, jako například Festival na pomezí či Slezské dny [13].

Obr. 48: Obec Dolní Lomná Slavíč – 1055 m.n.m. Výrazný zalesněný hřeben se stejnojmenným vrcholem na rozsońe Moravskoslezských Beskyd nad přehradou Morávka. Na jihovýchodním svahu uprostřed horských pastvin stojí Kolářova chata Slavíč (905 m.n.m.) z roku 1898 [3]. Bílý Kříņ – 898 m.n.m. Známá rekreační oblast Klokočovské hornatiny, lidově zvané Zadní hory a dŧleņité turistické rozcestí na hraničním hřbetu, který se nachází zčásti na slovenském území. Leņí v sedle mezi vrcholy Sulov (943 m.n.m.) a Súľov (903

104

m.n.m.). Název pochází od bíle natřeného lidového kříņe s letopočtem 1878 stojícího při cestě k Visalajím (obr. 49) [2].

Obr. 49: Bílý kříņ dal jméno oblíbenému rekreačnímu středisku Doroťanka – 690 m.n.m. Horská chata Doroťanka se nachází v překrásném horském prostředí Moravskoslezských Beskyd v obci Bílá, přímo při státní hranici se Slovenskou republikou. Byla postavena za druhé světové války jako celnice, která slouņila německým vojákŧm na hranicích s luďáckým Slovenským ńtátom. Kolem chaty prochází turistické, cykloturistické i běņkařské trasy [26].

105

Konečná – 740 m.n.m. Orientační místo a rozcestí v blízkosti stejnojmenné turistické chaty Pod Konečnou. Jiņním směrem nad rozcestím se zvedá vrchol Konečná (865 m.n.m.) a přes vrchol tohoto kopce vede hraniční čára se Slovenskem. V blízkosti rozcestníku je hraniční přechod Bílá – Klokočov [43]. Kmínek – 850 m.n.m. Horská chata Kmínek se nachází přímo na hřebeni Moravskoslezských Beskyd na hranici České republiky a Slovenska v katastru obce Makov, kousek pod vrcholem Korytovo (881 m.n.m.) [40]. Sněņná – 881 m.n.m. Horská chata Sněņná se nachází na hlavním hřebeni Moravskoslezských Beskyd, na pomezí Beskyd, Vsetínských vrchŧ a Javorníkŧ, kousek od horské chaty Kmínek, těsně u státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskem. Na rozdíl od chaty Kmínek vńak stojí na českém území v katastru obce Staré Hamry. Vznikla v roce 1999 rekonstrukcí bývalého podnikového rekreačního zařízení. [41]. Bumbálka – 860 m.n.m. Horské

sedlo

a

osada

Bumbálka

leņí

v hlavním

hřebeni

Moravskoslezských Beskyd mezi vrchy Beskyd a Trojačka, na hranici mezi Českou republikou a Slovenskem. Je významným turistickým a lyņařským centrem a jedním z výchozích bodŧ pro přechod Javorníkŧ. Prochází zde naučná stezka Javornický hřeben. Nachází se zde horský hotel Bumbálka a stanice horské sluņby [2]. Severovýchodně od sedla Bumbálka se rozkládá národní přírodní rezervace Salajka, která patří k nejzachovalejńím ukázkám beskydského bukojedlového pralesa [2].

106

ČÁST B: BUMBÁLKA – SNĚŅNÁ - MAKOV – NIŅNÝ KELČOV – VYŃNÝ KELČOV – KORŇA – HLINENÉ – MUŘINKOVÝ VRCH – HORNÍ LOMNÁ – DOLNÍ LOMNÁ - BOCANOVICE (ČD) Popis trasy: Délka: 61,4 km Převýńení: 1600 m Nejniņńí místo: Bocanovice (401 m.n.m.) Nejvyńńí místo: Muřinkový vrch (946 m.n.m.) Z turistického střediska Bumbálka jedeme po červené turistické značce zpět na rozcestí Smutníky, dáme se doprava po modré aņ k dalńímu rozcestí a odtud dále po červené klesáme po nezpevněné lesní cestě do Makova. Dojedeme na silnici, po které jedeme aņ do obce Niņný Kelčov, kde se u ņelezniční zastávky dáme doleva. Stoupáme po značené cyklotrase č. 005 do obce Vyńný Kelčov, dále přes obec Zátoka do obce Korňa. Dojedeme aņ na křiņovatku, kde opustíme cyklotrasu a dáme se doleva na konec obce Vyńná Korňa, po zpevněné cestě osadou Sobčákovci a dále po nezpevněné lesní cestě. Narazíme na zelenou turistickou značku, na které se dáme doprava a z rozcestí Nad Ďurčákovcami jedeme doleva po červené turistické značce aņ na hlavní silnici. Dáme se doprava a na rozcestí Riečky doleva, odkud stoupáme nejdřív asfaltovou, poté nezpevněnou, cestou aņ do osady Hlinené, dále po modré na rozcestí Hlinené a doprava po červené krátce po hřebeni. Na rozcestí, kde červená uhýbá doleva, pokračujeme rovně po neznačené lesní cestě a sjíņdíme do obce Jelitov. Ze silnice v Jelitově odbočíme doprava na červenou turistickou značku, před osadou Ńkolníkovci opustíme červenou a zahneme doleva do lesa. Po chvíli narazíme na zpevněnou cyklotrasu č. 2406, odbočíme doprava a vystoupáme aņ na Muřinkový vrch, kde překročíme státní hranici zpět do České republiky. Po ņluté turistické značce sjíņdíme do Horní Lomné a dále po cyklotrasách č. 6101 a 6082 přes Dolní Lomnou aņ do výchozího bodu na ņelezniční zastávku v Bocanovicích (Tab. 8).

107

Tab. 8: Itinerář cyklotrasy č. 6, část B

108

Místopis: Bumbálka – 860 m.n.m. Popis uveden u části A. Sněņná – 881 m.n.m. Popis uveden u části A. Makov – 586 m.n.m. Ves na rozhraní Javorníkŧ, Moravskoslezských Beskyd a Turzovské vrchoviny, poprvé datovaná v roce 1720. Obyvatelé se ņivili salańnictvím, chovem dobytka, dřevorubectvím, drátenictvím a podomním obchodováním. V obci a okolních osadách je dobře zachována lidová architektura, mezi zajímavosti rovněņ patří kostel svatého Petra a Pavla z roku 1803. Makov je turistické a lyņařské středisko s četnými moņnostmi ubytování [16]. Kelčov – 558 m.n.m. Rozptýlená horská osada na Slovensku v oblasti CHKO Kysuce, která je součástí Vysoké nad Kysucou, je rozdělená na dvě části, Vyńný a Niņný Kelčov. Nachází se v malebné krajině s mnoņstvím samot, pasek a luk, s mírně oblými kopečky. V minulosti byl Kelčov známý drátenictvím, o čemņ se mŧņeme více dozvědět v muzeu drátenictví, které je umístěno v osadě. Mezi zajímavosti patří kostel z 18. století, který stojí na místě starńí svatyně a dochovaná lidová roubená architektura. Východně od ņelezniční stanice Niņný kelče se nachází chráněné nalezińtě rŧzných druhŧ orchidejí, nazývané Kelčovské Lúky [16].

109

Korňa – 546 m.n.m. Kopaničářská ves na Slovensku v oblasti CHKO Kysuce, která vznikla v roce 1954 oddělením od Turzovky. Místní raritou je chráněný přírodní výtvor Korňanský ropný pramen, který je jediným svého druhu ve střední Evropě. Nachází se na východním okraji obce. Ropa zde samovolně vyvěrá na povrch a odtéká, pramen je moņné nalézt i po čichu. V minulosti se v okolí nacházelo jeńtě několik podobných pramenŧ, které vńak jiņ zanikly [16]. Hlinené – 874 m.n.m. Nejvyńńí vrchol Turzovské vrchoviny ze vńech stran turisticky přístupný. Muřinkový vrch – 976 m.n.m. Zalesněný vrchol na hraničním hřebeni Moravskoslezských Beskyd na západ od Velkého Polomu. V sedle pod vrcholem u křiņovatky turistických značených cest se na louce na slovenské straně stojí čtyřboká pseudorománská kaplička Panny Marie s typickými valańskými prvky z roku 1910 (obr. 50), u kaple je upravená studánka [16].

Obr. 50: Kaplička v sedle Muřinkového vrchu

110

Horní Lomná – 585 m.n.m. Horská rekreační obec Horní Lomná, která se rozkládá na horním toku říčky Lomné a náleņí do CHKO Beskydy, vznikla v roce 1900 rozdělením pŧvodně jednotné obce Lomná na dvě části. Nachází se v kopcovitém terénu pod Slavíčem, Malým a Velkým Polomem (obr. 51). Celých 86 % její rozlohy tvoří lesy a pouze necelé 4 % zaujímá zástavba, kde ņije 386 obyvatel [10]. První zmínka o Lomné pochází z roku 1596, největńí rozkvět vesnice nastal s vývojem karpatského pastýřství v polovině 18. století. V polovině 19. století se větńina obyvatel Lomné ņivila zemědělstvím a námezdní prací v lese. V centru obce, takzvané Salajce, byl zpracováván z méně hodnotného dřeva potań, který byl dříve uņíván ve sklářském, chemickém a mydlářském prŧmyslu [13]. Mezi zajímavosti obce patří novogotický poutní kostel sv. Kříņe, postavený v letech 1894 – 1896 na místě kříņe z roku 1823 spolu s menńím kláńterem, ve svahu nad svatyní je kamenná kříņová cesta z let 1993 – 1995 a socha zmrtvýchvstání Krista z roku 1994. Pod kostelem se nachází studánka se s věčnou a léčivou vodou, která nikdy nevysychá a nezamrzá, u pramene je umělá jeskyně s kopií sochy Panny Marie Lurdské z let 1968 – 1970. V Horní Lomné se nacházejí dvě významné přírodní lokality – národní přírodní rezervace Mionńí a přírodní památka Kyčmol, kterou tvoří drobná mokřadní louka v údolí řeky Lomné [16].

Obr. 51: Obec Horní Lomná 111

Obr. 52: Mapa cyklotrasy č. 6

112

Obr. 53: Terénní mapa cyklotrasy č. 6

113

Obr. 54: Výńkový profil cyklotrasy č. 6

114

5 ZÁVĚR Tato práce by měla slouņit vńem zájemcŧm o MTB turistiku v oblasti Beskyd a jejím blízkém okolí, přiblíņit charakter oblasti a moņnosti této turistiky. Teoretická část je věnována cykloturistice, která se vzhledem k zaměření této diplomové práce zabývá převáņně problematikou terénní cyklistiky. Rovněņ se zaobírá charakteristikou oblasti Beskyd, přírodními a kulturními zajímavostmi. Praktická část se nejprve zabývá charakteristikou cyklotras. Uvedené trasy jsou vedeny převáņně terénem, z čehoņ vyplývá, ņe k jejich zdolání je nutné kvalitní horské kolo s odpruņenou přední vidlicí, výhodou vńak je kolo celoodpruņené. Kaņdá prezentace trasy obsahuje její popis, itinerář, místopis s významnými body kulturně-poznávací činnosti a grafickou část, v níņ je zaznamenán výńkový profil trasy. Vńe dokreslují mapy s linií trasy. Vybrané trasy jsou určeny cykloturistŧm, kteří jiņ mají s jízdou v terénu určité zkuńenosti, obtíņnost tras od nich rovněņ vyņaduje vyńńí fyzickou přípravu a technickou zručnost. Pro oblast Beskydy je specifický drsný terén, ve kterém budeme zdolávat překáņky v podobě kořenŧ a balvanŧ, budeme se pohybovat po rŧznorodých lesních pěńinkách a kamenitých cestách s prudkými výjezdy i sjezdy, coņ ocení předevńím bikeři. Výhodou je, ņe na projíņďkách zde nepotkáme tolik cyklistŧ jako v cyklisticky vyhláńených oblastech České republiky a ve vńedních dnech se často stává, ņe zde nenarazíme na nikoho. Na slovenské straně Beskyd toto platí dvojnásob, jelikoņ zde zdaleka nevede tolik značených tras jako na straně české. S tím vńak souvisí i fakt, ņe zde není tolik moņností občerstvení a ubytování, coņ mŧņe být v určitých situacích problém. O tom jsem se přesvědčila při projíņdění cyklotrasy č. 6, poté, co mi na Slovensku dońly baterie v přístroji GPS, a nové tuņkové baterky nebylo moņno koupit. Pokud s tím vńak člověk počítá, mŧņe podobným nepříjemnostem jednoduńe předejít a zároveň si uņít romantickou projíņďku, aniņ by se musel vyhýbat davu turistŧ a cykloturistŧ. Z vlastních zkuńeností mohu oblast Beskyd pro MTB turistiku vřele doporučit.

115

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Knihy: 1.

Cichá, I. Beskydské gruně. 1. vyd. Český Těńín: Regio, 2007. 249 s. ISBN 978-80-254-0261-0.

2.

Čihař, M. Naše hory. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. 279 s. ISBN 80-7181-760-0.

3.

David, P., Soukup, V. Beskydy a Ostravsko. 1. vyd. Praha: Soukup & David, 2002. 208 s. ISSN 1213-3264.

4.

David, P., Soukup, V. a kol. Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku: Beskydy – východ. 1. vyd. Praha: Soukup & David, 1999. 120 s. ISBN 80-86050-47-5.

5.

Feřtek, T. Křížem krážem po českých horách pěšky i na kole. 1. vyd. Havlíčkŧv Brod: Fragment, 2007. 150 s. ISBN 978-80-253-0375-7.

6.

Halada, A. a kol. Na kole křížem krážem po Moravě a Slezsku. 1. vyd. Havlíčkŧv Brod: Fragment, 2007. 126 s. ISBN 978-80-253-0331-3.

7.

Hrubíńek, I. Horské kolo od A do Z. 4.vyd. Praha: Sobotáles, 1999. 296s.

8.

Hřebíčková, S. Možnosti cykloturistiky v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy - diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2003

9.

Konopka, P. Cyklistika. 9. vyd. Jablonec nad Nisou: Jana Hájková, 2007. 198 s. ISBN 978-80-254-0258-0.

10. Korbelářová, I. a kol. Beskydy a podbeskydí. 1. vyd. Třinec: Wart – Henryk Wawreczka, 2001. 182 s. ISBN 80-238-7589-2. 11. Leschinger, M. Cyklovýlety po Česku: Na kole za poznáním Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Ústí nad Orlicí, 2009. 296 s. ISBN 978-80-903652-7-8. 12. Ludvík, M. a kol. Beskydy. 2. vyd. Praha: Olympia, 1987. 366 s. ISBN 27031-87. 13. Póč, D. a kol. Moravskoslezský kraj: města a obce moravskoslezského kraje. 1. vyd. Roņnov pod Radhońtěm: Proxima Bohemia. 325 s. 14. Poláńková, J., Poláńek, J. Historie Beskydské turistiky. 1. vyd. Ostrava: ŃmíraPrint, 2009. 254 s. ISBN 978-80-904336-8-7.

116

15. Sidwells, Ch. Velká kniha o cyklistice. 1. vyd. Praha: Slovart, 2004. 240 s. ISBN 80-7209-585-4. 16. Soukup & David Turistický lexikon Česko. 1. vyd. Vizovice: Shocart, 2005. ISBN 80-7224-499-X. 17. Vurm, B. Krásy a tajemství České republiky: Moravskoslezský kraj. 1. vyd. Praha: Praga Mystica, 2003. 152 s., ISBN 80-902363-7-5. Internetové zdroje: 18. Beskydy.cz [online]. 16.9.2008 [cit. 2010-04-04]. Beskydy - lidová kultura. Dostupné

z

WWW:


informacni-texty-beskydy-lidova-kultura.aspx>. 19. Beskydy.cz [online]. 1998, 4.5.2009 [cit. 2010-03-16]. CHKO Beskydy. Dostupné

z

WWW:


zajimavosti-chranena-uzemi-chko-beskydy.aspx>. 20. Beskydy.cz [online]. 31.8.2006 [cit. 2010-04-03]. Beskydy - historie. Dostupné

z

WWW:


informacni-texty-beskydy-historie.aspx>. 21. Beskydy.cz [online]. 31.8.2006 [cit. 2010-04-03]. Beskydy - podnebí. Dostupné

z

WWW:


informacni-texty-beskydy-podnebi.aspx>. 22. Beskydy.cz

[online].

uměleckohistorické

31.8.2006

[cit.

památky.

2010-04-04].

Dostupné

Beskydy z

-

WWW:

. 23. ČeMBA česká mountainbiková asociace [online]. 20.1.2010 [cit. 2010-0410].

Kodex

terénního

cyklisty.

Dostupné

z

WWW:

. 24. DAVIS, Dafydd; KVASNIČKA, Tomáń; HERMOVÁ, Hana. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy [online]. 2009 [cit. 2010-04-03]. Terénní cyklistika. Dostupné z WWW: .

117

25. Dopravní značení BS Morava, s.r.o. [online]. 2009 [cit. 2010-04-09]. Příkazové dopravní značky. Dostupné z WWW: . 26. Doroťanka [online]. c2010 [cit. 2010-04-08]. Úvodní stránka. Dostupné z WWW: . 27. Chata Na Prašivé [online]. 11.3.2009 [cit. 2010-04-08]. Historie chaty. Dostupné

z

WWW:


prasiva.html>. 28. Klokočov [online]. c2005 [cit. 2010-04-08]. Obec Klokočov. Dostupné z WWW:http://www.klokocov.sk/index.php?option=com_content&task=view &id=143&Itemid=50>. 29. Klub českých turistů [online]. 2005 [cit. 2010-04-03]. Cykloznačení. Dostupné z WWW: . 30. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy [online]. 2009 [cit. 2010-0403].

Národní

cyklostrategie.

Dostupné

z

WWW:

. 31. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy [online]. 2009 [cit. 2010-0403].

Příklady

cyklistických

produktŧ.

Dostupné

z

WWW:

. 32. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy [online]. 2009 [cit. 2010-0410].

Terénní

cyklistika.

Dostupné

z

WWW:

. 33. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy [online]. 2009 [cit. 2010-0403].

Veřejná

doprava

a

cyklistika.

Dostupné

z

WWW:

. 34. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy [online]. 2009 [cit. 2010-0403].

Cyklisté

vítáni.

Dostupné

z

WWW:

. 35. Obec Bocanovice [online]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Historie a současnost. Dostupné z WWW: <www.bocanovice.cz>.

118

36. Resort životního prostředí - CHKO Beskydy [online]. 2009 [cit. 2010-04-10]. Ochrana

přírody.

Dostupné

z

WWW:

. 37. Sportovní.net [online]. 2004 [cit. 2010-04-03]. Cyklistika, MTB - historie. Dostupné z WWW: . 38. Těšínské Beskydy [online]. 2009 [cit. 2010-04-10]. Těńínské Beskydy. Dostupné z WWW: . 39. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska [online]. c2002 [cit. 2010-04-08]. Malý Polom. Dostupné z WWW: . 40. Treking.cz [online]. 8.4.2009 [cit. 2010-04-08]. Horská chata Kmínek, ubytování

-

Beskydy.

Dostupné

z

WWW:

. 41. Treking.cz [online]. 8.4.2009 [cit. 2010-04-08]. Horská chata Sněņná, Beskydy. Dostupné z WWW: . 42. Treking.cz [online]. 8.4.2009 [cit. 2010-04-10]. Horské chaty a útulny v Beskydech.

Dostupné

z

WWW:

. 43. Turistika.cz [online]. c2007 [cit. 2010-04-08]. Konečná - tur. chata. Dostupné z WWW: . 44. Turistika.cz [online]. c2007 [cit. 2010-04-08]. Lačnov. Dostupné z WWW: . 45. Valašská krajina [online]. 2004 [cit. 2010-03-16]. Naučné stezky v CHKO Beskydy a okolí. Dostupné z WWW: . 46. Valašská krajina [online]. 2004 [cit. 2010-04-03]. Rostliny. Dostupné z WWW: . 47. Valašská krajina [online]. 2004 [cit. 2010-04-03]. Voda. Dostupné z WWW: . 48. Valašská krajina [online]. 2004 [cit. 2010-04-03]. Ņivočichové. Dostupné z WWW: .

119

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Terénní mapa Beskyd Příloha č. 2 – Orientační mapa a geomorfologie CHKO Beskydy Příloha č. 3 – Maloplońná zvláńtě chráněná území Příloha č. 4 – Seznam vyhláńených památných stromŧ v CHKO Beskydy Příloha č. 5 - Naučné stezky v CHKO Beskydy a okolí Příloha č. 6 – Přehled turistických chat v oblasti Beskyd

120

Příloha č. 1 – Terénní mapa Beskyd [38]

Příloha č. 2 – Orientační mapa a geomorfologie CHKO Beskydy [36]

Orientační mapa CHKO Beskydy

Geomorfologie CHKO Beskydy

Příloha č. 3 – Maloplońná zvláńtě chráněná území [36]

Na území CHKO bylo vyhláńeno 53 maloplońných zvláńtě chráněných území. Z toho je 7 národních přírodních rezervací (NPR), 23 přírodních rezervací (PR) a 23 přírodních památek (PP). Přehled je uveden v následující tabulce. název

kategorie vyhlášení rozloha stručná charakteristika (ha)

Brodská

PP

1999

Bučací potok

PR

2004

Byčinec

PP

1990

0,86 vlhké a rańelinné louky, podhorské pastviny

Čerňavina

PR

1999

61,32 přírodní bukový a smrkobukový les

Draplavý

PR

2004

20,91 jedlobukový les

Galovské lúky

PR

1952

21,55 podhorské orchidejové louky

Gutské peklo

PR

2008

37,46 bukové lesy, vodopády

3,91 přírodní jedlobukový les 35,08 staré bukové porosty s klenem, kaskáda vodopádŧ a peřejí

Huńtýn

PR

1999

11,91 bučiny a suťové lesy se skalami

Kladnatá Grapy

PP

1999

62,82 skalní výchozy, suť

Klíny

PR

1977

58,11 přírodní jedlobukový les

Kněhyně Čertŧv Mlýn

NPR

1989

195,02 horské bučiny, buko-smrčiny a smrčiny, subalpínská vysokobylinná vegetace

Kněhyňská jeskyně

PP

1990

1,00 veřejnosti nepřístupná jeskyně

Kudlačena

PP

1988

5,48 slatinné louky

Kutaný

PR

1969

Kyčmol

PP

1990

0,08 slatinná louka s mnoņstvím kruńtíku bahenního

Lińková

PP

1973

2,48 bukový les s výskytem řeřińnice trojlisté

Makyta

PR

2008

186,92

Malenovický kotel

PR

2004

155,99 mozaika přirozených lesŧ, pramenińť, skalních výchozŧ a suti

Malý Smrk

PR

2004

106,40 přirozené horské bučiny s klenem

Mazácký Grúnik PR

1955

95,65 přirozený horský jedlobukový les

Mazák

NPR

1933

92,91 horský jedlobukový les

Mionńí

NPR

1954

169,70 jedlobukový porost pralesovitého charakteru

Motyčanka

PP

1990

Noříčí

PR

1955

Obidová

PP

1990

7,28 slatinné a rańelinné louky

Ondráńovy díry PP

1990

4,50 veřejnosti nepřístupné pískovcové jeskyně

Pod Juráńkou

PP

1952

1,00 slatinné louky

Pod Lukńincem PP

1975

1,09 květnatá horská louka

Podgrúň

PP

1990

2,07 slatinná louka

Poledňana

PR

1955

Poskla

PP

1988

14,93 přírodní jedlobukový les

horské bukové lesy s přechody k suťovým lesŧm

0,23 slatinné louky 37,90 přirozený bukový les

15,94 přírodní horská klenová bučina 2,45 vlhká louka, rańelinińtě a pastviny

Pulčín Hradisko

NPR

1989

72,73 význačné skalní útvary a přirozené lesní porosty

Radhońť

NPR

1989

144,93 přirozené horské bučiny

Rákosina ve Stříteņi nad Bečvou

PP

1994

Razula

NPR

1949

23,52 jedlobukový porost pralesovitého charakteru

Salajka

NPR

1956

21,86 jedlobukový porost pralesovitého charakteru

Skálí

PP

1999

19,87 přirozený bukový les s výchozy skal

Smradlavá

PP

1999

9,28 přirozený bukový les

Smrk

PR

1996

Stříbrník

PP

1988

14,50 přirozený bukový les, pramenińtě a louky

Studenčany

PR

2004

53,36 přirozené horské bučiny s klenem

Travný

PR

2000

154,85 horské bučiny

Travný potok

PR

1955

18,68 horské bučiny

Trojačka

PR

1969

9,86 suťové lesy a bučiny

Uherská

PP

2003

3,26 pastvina s výskytem jalovce obecného

Uplaz

PR

2008

V Podolánkách

PR

1955

Vachalka

PP

1999

8,30 přirozený jedlo bukový les s výchozy skal

Velký Kámen

PP

1999

3,65 skalní výchoz, suť

Velký Polom

PR

1999

Vodopády Satiny

PP

2006

Zimný potok

PR

2004

3,33 jedlobukový porost pralesovitého charakteru, vodopády

Zubří

PP

1948

0,14 louka s bohatým výskytem ńafránu karpatského

1,76 rákosina eutrofních stojatých vod

161,25 horské bučiny a buko-smrčiny

173,27 32,06 podmáčené smrčiny

73,67 horské bučiny a smrčiny 8,83 vodopády

Správa CHKO Beskydy má dále ve své pŧsobnosti také NPR Čantoria a národní přírodní památku (NPP) Skalická Morávka mimo území CHKO, v nichņ zajińťuje údrņbu v souladu se schválenými plány péče.

Příloha č. 4 – Seznam vyhláńených památných stromŧ v CHKO Beskydy [36] Obvod kmene

Výška stromu

Lípa malolistá Tilia cordata

470 cm (23.1.02)

21 m 270 (23.1.02)

Lípa U obrázku

1980 Trojanovice Lípa malolistá Tilia cordata

540 cm (23.1.02)

29 m 320 (23.1.02)

Lípa v Karlovicích

2000 Trojanovice Lípa malolistá Tilia cordata

390 cm (23.1.02)

29 m 200 (23.1.02)

Kobzova lípa

1972 Francova Lhota

Lípa 630 cm velkolistá Tilia platyphyllos

Tis v Zubří

1972 Zubří

Tis červený - Taxus baccata, samčí ex.

Zděchovské lípy

1995 Zděchov

2 ks lípy 480 cm, velkolisté Tilia 540 cm platyphyllos

24 m

Název

Vyhl. Obec

Lípa U Lipky 1980 Frenńtát p. Radhońtěm

Dřevina

24 m

u paty 11 m kmene 295 cm, (25.6.2002)

Stáří (let)

400-500

380

300 350

26 m

Dub na Jehličné

1972 Valańské Meziříčí

Dub letní - 512 cm Quercus robur

18 m

690

Lípa u Solaneckého fojtství

2001 Solanec p. Soláněm

Lípa 560 cm velkolistá Tilia platyphyllos

21 m

270 300

Tis na Medvědí

1972 Staré Hamry Tis červený 218 cm - Taxus (2002) baccata, samice

9m

200 300

Tis Na Klubové

(r. 2002)

1973 Staré Hamry Tis červený 268 cm 8m - Taxus (2002) baccata, (v r. 2000) samec

200 300

Jedle v Řečici 1974 Staré Hamry Jedle bělokorá Abies alba

360 cm

37 m

150 200

Borovice na Horní Morávce

170 cm

15 m

130

160

1975 Morávka

Borovice lesní Pinus sylvestris

Tisy na Horní 1976 Morávka Morávce (Hrozky)

2 ks tisu 132 cm červeného Taxus 334 cm baccata, samice (r.2002)

8m

Tis na Byčinci 1991 Morávka

Tis červený 162 cm - Taxus baccata, (r. 2002) samec

7,75 m

9,5 m (r. 2002) 200 300

(r. 2002)

Oldřichovický 1995 Oldřichovice Dub letní - 514 cm dub Quercus robur

28 m

cca 250

Lípa v Řece

1999 Řeka

Lípa 410 cm velkolistá Tilia platyphyllos

26 m

cca 200

Lípa na Ujmisku

1991 Ostravice

Lípa malolistá Tilia cordata

29 m

cca 200

Lípa v Tyře

1991 Tyra

Lípa 615 cm velkolistá Tilia (r. 1994) platyphyllos

25 m

300 400

Javor na Pasíčkách

565 cm

2003 Krásná pod Javo mleč - 432 cm Lysou horou Acer platanoides

Jasan v 2003 Oldřichovice Jasan Oldřichovicích u Třince ztepilý Fraxinus excelsior

443 cm

(r. 1994) 25 m

17,5 m

Příloha č. 5 - Naučné stezky v CHKO Beskydy a okolí [45] Foto

Název

Délka

Počet zastávek

Téma

Zřizovatel Správa CHKO Beskydy

NS Lysá hora

16,5 km

15

příroda, krajina, historie, zajímavosti

NS Mionší

7,0 km

10

prales, příroda, historie

Správa CHKO Beskydy

NS Radegast

5,0 km

9

historie, jeskyně, příroda, Radhošť

Správa CHKO Beskydy

NS Čertův mlýn

8,0 km

9

příroda, pověst, partyzáni

Správa CHKO Beskydy

NS Hradisko

5,0 km

11

historie, zřícenina, lesy

Správa CHKO Beskydy

NS Javornický hřeben

49,0 km

18

krajina, salašnictví, historie, příroda

ACTAEAspolečnost pro přírodu a krajinu

NS Veřovické vrchy

20,0 km

13

Historie, zemědělství, příroda

ČSOP Valašské Meziříčí Obec Morávka a další

NS Prameny Morávky

14,0 km

9

řeka Morávka, historie, CHKO

NS GruňBílý kříž

10,0 km

14

příroda, historie

JZD Staré Hamry

NS Kamenec

2,0 km

7

příroda, historie

ČSOP Salamandr

Foto

Název

Délka

Včelí procházka

0,6 km

Počet zastávek

Téma

Zřizovatel

6

včelaření, med, příroda

Rodinné včelařství Urban

Příloha č. 6 – Přehled turistických chat v oblasti Beskyd [42]

CHATA BARBORKA

HORSKÁ CHATA BÍLÁ

Chata Barborka 756 57 Horní Bečva 495

Horská chata Bílá 739 15 Bílá 140

Cena od 170 Kč

Cena od 280 Kč

BAČOVSKÁ CHYŽA, turistická chata

ČESKÉ SRDCE, turistická chata

Staré Hamry 67 739 15 Staré Hamry

Morávka 230 739 15 Morávka

Cena 180 Kč

Cena 100 Kč

DOROŤANKA, horská chata

DŮM SVATÉHO JOSEFA, horská chata

Bílá 03 739 15 Osada Vjadačka

Gruň 60 739 15 Staré Hamry

Cena od 200 Kč

Cena od 180 Kč

GÍROVÁ, turistická chata

CHARBULÁK, turistická chata

Chata Gírová 739 98 Mosty u Jablunkova

Gruň 55 739 15 Staré Hamry Cena od 140 Kč

Cena od 190 Kč

JAVOROVÝ, TURISTICKÁ CHATA

KOLÁŘOVA CHATA SLAVÍČ

Oldřichovice 58 Třinec

Horní Lomná 72 739 05 Morávka

Cena 250 Kč

Cena od 200 Kč

KAMENNÝ DŮM, turistická ubytovna

KMÍNEK, horská chata

Lysá hora 282 739 04 Krásná pod

Horská chata Kmínek 023 56 Makov 70

Lysou horou Cena 285 Kč

Cena od 190 Sk

NA KOTAŘI, turistická chata

KOZINEC, horská chata

Morávka 373 739 05 Morávka

Oldřichovice 137 739 61 Třinec

Cena 150 Kč

Cena od 250 Kč

BARON KYSUCA, horský hotel

HORSKÁ CHATA NA PRAŠIVÉ

Bílý Kříž 739 15 Staré Hamry

Vyšní Lhoty 200 739 06 Vyšní Lhoty

Cena 300 Kč

Cena od 200 Kč

MARTIŇÁK, horský hotel

HÁJENKA MUCHOVICE

Horní Bečva 400 756 57 Horní Bečva

Muchovice Ostravice

Cena od 150 Kč

Cena 150 Kč

SRUBY PEŘEJE, Ostravice

ONDŘEJNÍK, TURISTICKÁ CHATA

Ostravice Ostravice

Ondřejnická 352 Frýdlant nad Ostravicí

Cena od 200 Kč

Cena 200 Kč

RADEGAST, horský hotel

SKALKA, horská chata

Dolní Bečva 756 57 Dolní Bečva

Mosty u Jablunkova 368 739 98 Mosty u Jablunkova

Cena od 350 Kč se snídaní

Cena od 295 Kč se snídaní

SNĚŽNÁ, horská chata

SVINEC, turistická a lyžařská chata

Bílá č. 28 739 15 Staré Hamry

Kojetín 56 741 01 Nový Jičín

Cena od 160 Kč

Cena od 260 Kč

CHATA OSTRÁ, Ostravice

SCHRONISKO NA STOŻKU

Chata Ostrá 739 14 Ostravice - Ostrá

Schronisko PTTK Stożek 43 - 460 Wisła

Cena od 220 Kč

Cena od 30 zl

CHATA DUKLA, Horní Čeladná

CHATA KAMENITÝ

Chata Dukla 739 12 Čeladná 472

Chata Kamenitý Dolní Lomná 161

Cena 200 Kč

Cena 220 Kč

CHATA KOZUBOVÁ

HORSKÝ HOTEL HIT

Chata Kozubová 739 81 Milíkov 28

Horský hotel Hit 756 57 Horní Bečva 261

Cena 243 Kč

Cena od 300 Kč

HORSKÝ HOTEL SULOV

TURISTICKÁ CHATA ŠVARNÁ HANKA

Horský hotel Sulov 739 15 Staré Hamry 82

Švarná Hanka 739 15 Staré Hamry 69

Cena od 300 Kč

Cena od 300 Kč

HORSKÝ HOTEL ČELADENKA

OSTRÝ, TURISTICKÁ CHATA

Horský hotel Čeladenka 739 12 Čeladná 809

Chata Ostrý Dolní Lomná 161

Cena 280 Kč

Cena 220 Kč

KAMENNÁ CHATA, horský penzion

HOTEL MAMĚNKA A RESTAURACE LIBUŠÍN

Kamenná chata Velký Polom

Pustevny Horní Bečva

Cena 290 Kč

Cena od 599 Kč

HOTEL TANEČNICA

CHATA ŠUMNÁ

Pustevny Horní Bečva

Pustevny Horní Bečva

Cena od 375 Kč

Cena 250 Kč

PENZION A HOSPŮDKA SAUNA

HOTEL BUMBÁLKA NA BÍLÉ

Ostravice Moravskoslezské Beskydy

Trojačka 92 Makov

Cena od 200 Kč

Cena od 250 Kč

Bliņńí informace k jednotlivým chatám nalezneme na webových stránkách www.treking.cz/regiony/beskydy.htm#beskydy.

RESUMÉ Cílem této diplomové práce je přiblíņit a navrhnout zájemcŧm o MTB moņnosti MTB turistiky v oblasti Beskyd a jejím blízkém okolí. V teoretické části je popsána obecně cykloturistika se zaměřením na cykloturistiku horskou, rovněņ je zde popsána oblast Beskyd. Praktická část je věnována moņnostem MTB turistiky v oblasti Beskyd a je zde prezentováno ńest cyklistických tras, určených výhradně pro horská kola.

RESUME The aim of this diploma thesis is to present and propose to candidates for MTB the possibilities of MTB tourism in area of Beskydy and its surroundings. The theoretical part describes the general cycling with a focus on mountain biking and also describes the area of Beskydy. The practical part is devoted to MTB tourism in the area of Beskydy and there is presented six biking trails here, designed exclusively for mountain bikes.

Souhlasím s tím, ņe má absolventská práce smí být pouņita k vnitřním potřebám ńkoly a ke studijním účelŧm.