MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE
Didaktická transformace tématu Bionomie vybraných druhů obratlovců regionu Uherský Ostroh Diplomová práce
Brno 2014
Vypracovala: Bc. Hana Maxerová Vedoucí práce: Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenŧ, dalších informací a zdrojŧ v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisŧ. Souhlasím, aby diplomová práce byla uloţena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelŧm.
V Brně dne 20. dubna 2014
------------------------------podpis
Poděkování Touto cestou velmi děkuji vedoucímu mé diplomové práce Doc. RNDr. Borisovi Rychnovskému, CSc. za jeho podporu, trpělivost i odborné rady. Ráda bych poděkovala také mé rodině, která mi studium umoţnila a podpořila mě morálně i finančně. Dále bych chtěla poděkovat základní škole v Uherském Ostrohu, která mi umoţnila realizovat terénní cvičení.
Bibliografický záznam MAXEROVÁ, Hana. Didaktická transformace tématu Bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ regionu Uherský Ostroh: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie, 2014. 94 l., 52 l. příl. Vedoucí diplomové práce Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. Anotace Hlavním cílem diplomové práce je vytvořit návrh na didaktické zpracování tématu Bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ vyskytujících se na biotopech v okolí města Uherský Ostroh do podoby terénního cvičení. Didaktická transformace zahrnuje realizovaný a upravený návrh terénního cvičení určeného pro ţáky druhého stupně základní školy, návrh pracovního sešitu k terénnímu cvičení, dvou verzí výukových prezentací a určovacího klíče. Návrh terénního cvičení byl vytvořen na základě pozorování obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ na vybraných biotopech v okolí Uherského Ostrohu. Vytvořené návrhy materiálŧ k terénní výuce mohou vyuţít učitelé přírodopisu základní školy v Uherském Ostrohu nebo jiných škol a vedoucí zájmových krouţkŧ jako metodický návod pro jejich plánovanou činnost s dětmi v přírodě. Klíčová slova: obratlovci, pozorování, bionomie, didaktická transformace, terénní cvičení, pracovní sešit, výuková prezentace, určovací klíč, Česká republika, Uherský Ostroh Annotation Main aim of the diploma thesis is to transform the theme of Bionomics of selected vertebrate species in the environs of Uherský Ostroh into proposal of field exercise. Didactic transformation includes proposals of field exercise, exercise book, two versions of educational PowerPoint presentation and identification key. Field exercise was applied on upper primary school pupils and modified according to findings obtained in practice. Proposal of field exercise is based on observation of vertebrates in biotopes in Uherský Ostroh. Proposal of field exercise can be used by teachers of biology on primary school in Uherský Ostroh or in other schools or by tutors of recreational courses for their activities with children in nature. Key words: vertebrates, observation, bionomics, didactic transformation, field exercise, exercise book, educational presentation, identification key, Czech republic, Uherský Ostroh
Obsah: 1. 2. 3.
Úvod.......................................................................................................................... 7 Vymezení základních pojmŧ .................................................................................... 9 Charakteristika přírodních poměrŧ města Uherský Ostroh .................................... 10 3.1. Geografické poměry ....................................................................................... 10 3.2. Geologické poměry ......................................................................................... 11 3.3. Geologický vývoj ............................................................................................ 11 3.4. Mineralogické poměry .................................................................................... 13 3.5. Klimatická charakteristika oblasti .................................................................. 13 3.6. Vodní poměry ................................................................................................. 14 3.7. Pŧdní poměry .................................................................................................. 15 3.8. Vegetační poměry ........................................................................................... 15 3.9. Bezobratlí ţivočichové ................................................................................... 17 3.10. Přehled obratlovcŧ z dostupné literatury a výzkumŧ...................................... 18 4. Terénní cvičení ....................................................................................................... 28 4.1. Vymezení pojmu terénní cvičení .................................................................... 28 4.2. Zařazení terénního cvičení do výuky .............................................................. 28 4.3. Typy terénního cvičení ................................................................................... 28 4.4. Cíle terénního cvičení ..................................................................................... 29 4.5. Fáze terénního cvičení .................................................................................... 29 4.6. Význam terénního cvičení .............................................................................. 31 5. Metoda pozorování ................................................................................................. 32 5.1. Vymezení pojmu pozorování .......................................................................... 32 5.2. Zařazení metody pozorování do výuky .......................................................... 32 5.3. Charakteristika metody pozorování ................................................................ 33 5.4. Typy pozorování ............................................................................................. 34 5.5. Stupně pozorování .......................................................................................... 36 5.6. Význam pozorování ........................................................................................ 37 5.7. Faktory ovlivňující pozorování ....................................................................... 38 6. Pozorování a ekosystémy v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání ....................................................................................................................... 39 6.1. Vzdělávací oblasti ........................................................................................... 39 6.2. Tématické celky vzdělávací oblasti Člověk a příroda .................................... 41 6.3. Prŧřezová témata............................................................................................. 42 6.4. Klíčové kompetence ....................................................................................... 43 7. Metodika práce ....................................................................................................... 44 7.1. Determinační literatura a pomŧcky................................................................. 45 7.2. Určení vlastností jednotlivých zoocenóz ........................................................ 45 7.3. Zpŧsob zjišťování jednotlivých tříd obratlovcŧ .............................................. 46 7.4. Popis jednotlivých zkoumaných biotopŧ ........................................................ 47 7.5. Vlastní metodika výzkumu ............................................................................. 54 7.6. Metodika didaktické části práce ..................................................................... 56 8. Výsledky ................................................................................................................. 57 8.1. Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na zkoumaných biotopech .........................................................................................................................57 8.2. Zvláště chráněné druhy obratlovcŧ zjištěné na vybraných biotopech ............ 64 8.3. Vyhodnocení biotopŧ pro terénní cvičení ....................................................... 66 8.4. Návrh terénního cvičení .................................................................................. 68 8.4.1. Náměty a připomínky k terénnímu cvičení............................................. 68 8.4.2. Strukturace přípravy realizovaného terénního cvičení ........................... 70
9. 10. 11. 12. 13.
8.4.3. Návrh pracovního sešitu pro terénní cvičení k tématu obratlovci .......... 76 8.4.4. Návrh výukové prezentace...................................................................... 78 8.4.5. Návrh určovacího klíče ........................................................................... 79 8.4.6. Teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci ............. 79 Diskuze ............................................................................................................... 81 Závěr ................................................................................................................... 85 Resumé................................................................................................................ 87 Pouţité zdroje ..................................................................................................... 88 Seznam příloh ..................................................................................................... 94
1. Úvod Výuka přírodopisu v současné době probíhá především v učebně. Ţáci tráví v přírodě stále méně času, takţe naučené vědomosti nepropojují s vnímáním světa kolem nich a nejsou schopní pojmenovat např. běţné druhy obratlovcŧ v nejbliţším okolí školy nebo bydliště. Hlavními dŧvody absence terénních cvičení na základních školách je, ţe výuka v terénu je pro pedagoga náročná jak na organizaci, tak i na přípravu, učitelé nemají moţnost vzít ţáky do přírody kvŧli časové náročnosti terénního cvičení a rozvrţení výuky. Nejen z těchto dŧvodŧ jsou terénní cvičení ve školách značně opomíjena. Proto jsem se rozhodla vytvořit některé z moţných návrhŧ na zpracování tématu Bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ regionu Uherský Ostroh do podoby terénního cvičení. Terénní cvičení jsou vhodná pro podpoření zájmu ţákŧ k vycházkám do přírody ve volném čase, budou si více všímat přírody, naučí se postupně dovednosti pozorování v přírodě, budou umět určovat pozorované obratlovce a všímat si detailŧ, budou chápat vyuţitelnost poznatkŧ ze školy v běţném ţivotě, naučí se poznávat přírodní prostředí v okolí jejich školy a bydliště, zjistí, kteří obratlovci ţijí v jejich nejbliţším okolí a budou si váţit okolní přírody a mohou se v budoucnu i podílet na její ochraně. Neboť „jevy a děje v přírodě si nejlépe zapamatujeme jejich opakovaným pozorováním,
ze
kterého
se
časem
nepozorovaně
stane
bohatá
sbírka
zkušeností“ (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Hlavním cílem diplomové práce je vytvořit návrh na didaktické zpracování tématu Bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ vyskytujících se na biotopech města Uherský Ostroh do podoby terénního cvičení. Dílčí cíle diplomové práce jsou: 1. Zjistit výskyt jednotlivých druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na vybraných biotopech v Uherském Ostrohu. 2. Na základě zjištěných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ navrhnout a realizovat terénní cvičení zaměřené na pozorování a určování obratlovcŧ. 3. Vytvořit návrh výukové prezentace a pracovního sešitu jako materiály pro pedagogy, kteří je mohou vyuţít pro realizaci vlastního terénního cvičení.
7
Vytvořené návrhy budou slouţit jako podklad pro terénní cvičení ţákŧ druhého stupně základní školy v Uherském Ostrohu nebo v jiném městě, mohou ji vyuţít také vedoucí zájmových krouţkŧ jako metodický materiál pro plánovanou činnost s dětmi v přírodě. Učitelé mohou vyuţít předkládané návrhy materiálŧ pro terénní cvičení a jakkoli si je upravit pro své potřeby nebo vyuţít pouze některé části nebo se mohou alespoň inspirovat k vytvoření vlastního návrhu terénního cvičení. Město Uherský Ostroh leţí na řece Moravě, která utváří charakter zdejšího prostředí, na území města se nachází také velké mnoţství vodních nádrţí a tokŧ. Pro výzkum obratlovcŧ ţijících na území města Uherský Ostroh byly vybrány biotopy vodní, které jsou pro toto území typické, a také biotopy suchozemské. Diplomová práce zahrnuje charakteristiku přírodních poměrŧ města Uherský Ostroh, kde probíhal výzkum, součástí charakteristiky přírodních poměrŧ je také přehled obratlovcŧ ţijících na zkoumaném území zjištěný z odborné literatury a z výzkumŧ, dále metodiku práce zahrnující determinační literaturu a pomŧcky, popis zpŧsobu zjišťování jednotlivých tříd obratlovcŧ, charakteristiku vybraných biotopŧ a vlastní metodiku výzkumu na kaţdém z biotopŧ a metodiku didaktické části práce. Dále práce obsahuje teoretické zpracování terénního cvičení a metody pozorování a význam metody pozorování a ekosystémŧ v RVP ZV. Kapitola Výsledky obsahuje přehled zjištěných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ na vybraných biotopech, zhodnocení míry ohroţení a ochrany zjištěných druhŧ obratlovcŧ na základě Červených seznamŧ jednotlivých tříd obratlovcŧ a vyhlášky č. 395/1992 Sb., vyhodnocení biotopŧ pro terénní cvičení a návrh terénního cvičení, který zahrnuje strukturaci přípravy realizovaného terénního cvičení, návrh pracovního sešitu pro terénní cvičení, návrh výukové prezentace a určovacího klíče a teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci. Kapitoly Diskuze a Závěr obsahují zhodnocení výsledkŧ diplomové práce, její přínos a vyuţití.
8
2. Vymezení základních pojmů Je potřeba vysvětlit některé pojmy, které jsou pro diplomovou práci směrodatné, a to zejména didaktická transformace, bionomie a biotop. Didaktická transformace je „didaktické zprostředkování učiva (resp. jeho ztvárnění a zpřístupnění) ţákŧm“ (KNECHT, 2007). „Učivo vzniká zpracováním obsahŧ představujících rŧzné oblasti kultury (vědy a techniky, umění, činností a hodnot) do školního vzdělávání, tj. do učebních plánŧ, osnov, učebnic, do vyučovacího procesu. V tomto smyslu se hovoří o didaktické transformaci. Tato didaktická transformace se týká všech prvkŧ vzdělání, tedy jak sloţky poznatkové a dovednostní, tak oblasti hodnotových vztahŧ, myšlenkových operací i vlastností člověka. Didaktická transformace znamená, ţe se tyto obsahy dostávají do vztahŧ pedagogického pole a přetvářejí se v těchto vztazích. Nepřenášejí se tudíţ prostě např. z vědy, umění nebo praktických činností do školního vyučování. Při tomto zpracování se především uplatňuje kategorizace cílŧ, k nimţ je daný obsah zaměřen. Dále je velmi významným činitelem hledisko subjektu, ţáka. Uvaţuje se nejenom o věkových zvláštnostech, ale také o smyslu učiva pro ţáka, o roli látky v realitě jeho přítomného i budoucího ţivota. Dŧleţitá je i role učitele. Především jde o to, aby sám hluboce chápal podstatu učiva a uměl je zprostředkovat ţákŧm ve vlastním procesu vyučování“ (SKALKOVÁ, 2007). Bionomie je „nauka o zpŧsobu ţivota určitého druhu organismu. Zahrnuje jeho ţivotní cyklus, výţivu, rozmnoţování, vývoj atd. Zahrnuje ekologii a etologii druhŧ a
někdy
bývá
zaměňována
s biologií
určitého
druhu
(širší
pojem)“
(NOVOTNÁ a kol., 2001). Biotop je „stanoviště, sídliště, místo, v němţ ţije společenstvo organismŧ, biocenóza (tedy i její populace a jedinci). Biotop je charakterizován podmínkami podnebí (klimatopem), podmínkami pŧdního podkladu (edafotopem), radiačním pozadím i vlivy okolních organismŧ, tj. abiotickými i biotickými vlastnostmi prostředí. Biotop je tedy takové místní prostředí, které splňuje nároky, charakteristické pro určité druhy rostlin a ţivočichŧ. Rozlišujeme biotopy terestrické, vodní, luční, lesní, polní, jezerní, mořské apod. Pojem bývá pouţíván téţ pro neţivou sloţku ekosystému, která zahrnuje fyzikální a chemické vlivy prostředí“ (NOVOTNÁ a kol., 2001).
9
3. Charakteristika přírodních poměrů města Uherský Ostroh Pro zjišťování výskytu obratlovcŧ bylo vybráno sedm biotopŧ na území Uherského Ostrohu. Biotop je utvářen abiotickými i biotickými vlastnostmi prostředí, proto je nezbytné charakterizovat přírodní poměry zkoumaného území, tedy prostředí Uherského Ostrohu.
Obr. 1: Mapa polohy města Uherský Ostroh (Mapy.cz/a; Mapy.cz/b) 3.1. Geografické poměry Území města Uherský Ostroh se nachází na 48°59´ severní šířky a 17°23´ východní délky v okresu Uherské Hradiště, který je součástí Zlínského kraje. Nadmořská výška území se pohybuje okolo 171–186 metrŧ nad mořem (Mapy.crr.cz). Podle geomorfologického členění ČR zasahují do katastru tyto geomorfologické jednotky, viz tabulka 1 (NEKUDA, 1992). Tab. 1: Geomorfologické členění ČR (NEKUDA, 1992) SYSTÉM:
Alpsko-himalájský
SUBSYSTÉM:
Karpaty
Panonská pánev
PROVINCIE:
Západní Karpaty
Západopanonská pánev
SUBPROVINCIE:
Vnější Západní Karpaty
Vídeňská pánev
OBLAST:
Středomoravské Karpaty
Jihomoravská pánev
CELEK:
Vizovická vrchovina
Dolnomoravský úval
PODCELEK:
Hlucká pahorkatina
Dyjsko-moravská niva
10
3.2. Geologické poměry Východní část katastru města Uherský Ostroh, tedy přibliţně od ţelezniční trati směrem k Ostroţské Lhotě, patří k Hlucké pahorkatině, která leţí ve Vizovické vrchovině (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Východní část území města je součástí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Západní část katastru náleţí k Hradišťskému příkopu, který je součástí Vídeňské pánve. Toto území leţí v Panonské pánvi. Výplň Hradišťského příkopu, tvořeného údolím s řekou Moravou, tvoří sedimenty vzniklé v neogénu a kvartéru (NEKUDA, 1992). 3.3. Geologický vývoj Na území katastru města Uherský Ostroh se před asi 300 miliony lety nacházela pánev velkých rozměrŧ, tzv. moře Tethys, na jejímţ dně se několik desítek milionŧ let ukládaly zbytky rostlin a ţivočichŧ. V období křídy ve druhohorách bylo ukládání těchto sedimentŧ přerušeno horotvornými procesy, které dno moře Tethys vyzvedly. Poté došlo k opětovnému sníţení vzniklých pohoří a na dno pŧvodního moře začala voda splavovat a usazovat vápence, vyvřeliny a krystalické břidlice z okolních pohoří Karpat a Českého masivu. Materiál se uloţil nejprve na pobřeţí tehdejšího moře, poté sjíţděl kalovými proudy na dno. Tím byl vytvořen komplex střídajících se vrstev jílovitých břidlic a pískovcŧ, takto vznikla flyšová souvrství (z německého slova fließen – téct, proudit). V období třetihor dochází vlivem alpinského vrásnění k vyzvednutí dna moře, usazeniny se nasouvají na sebe a na jádrovou část Karpat, čímţ došlo k vytvoření flyšového pásma na vnějším okraji Centrálních Karpat. V okolí Uherského Hradiště tvoří flyšové pásmo Chřiby, Vizovické vrchy a Bílé Karpaty. Později byla vytvořena vnitřní sníţenina na tektonických poklesech, součástí vzniklé pánve je i Dolnomoravský úval. Dochází ke splavování a sedimentaci zvětraných pískovcŧ, štěrkŧ, písčitých jílŧ a méně i vápencŧ. Horotvorné procesy končí v miocénu, konkrétně v tortonu, kdy dochází k odtrţení flyšového pásma a jeho přesunutí o několik desítek kilometrŧ na severozápad, tedy asi do polohy, v jaké se nachází dnes. Zároveň s přesunem poklesla jeho jihozápadní část ve stupňovitou příkopovou propadlinu, která se stává součástí moře a voda opakovaně zaplavuje Podunajskou níţinu a Dolnomoravský úval. Na konci miocénu v období sarmatu došlo k vyzvednutí takzvaného Vídeňského prahu, vytvořila se Vídeňská pánev, jejíţ součástí je i Dolnomoravský úval. Díky přítokŧm povrchové vody do Vídeňské pánve (tzv. sarmatské laguny) se voda v pánvi postupně mění na
11
brakickou. V pliocénu třetihor byl vytvořen Hradišťský příkop, a to tím zpŧsobem, ţe poklesla příkopová propadlina a sarmatská laguna se posunula a prodlouţila severním směrem aţ k městu Napajedla. Voda ve Vídeňské pánvi se v té době jiţ přeměnila z brakické na sladkou a vzniklé jezero postupně zarostlo vegetací. V místech překrytí vegetace pískem a jílem vzniká druh hnědého uhlí – lignit (např. lignitové doly Hodonín). Po vytvoření tzv. Napajedelské prŧrvy došlo ke změně směru toku řeky Moravy do Dolnomoravského úvalu. Asi před 2 miliony let se postupně přesunovaly a usazovaly 100–150 m mocné vrstvy štěrkŧ a pískŧ, čímţ došlo k vytvoření říční sítě řeky Moravy a tato oblast nabyla dnešní podoby. Vrstvy štěrkŧ a pískŧ se nejvíce vyvinuly v místech měst Uherské Hradiště a Polešovice (KOCMAN, 1982). Na konci čtvrtohor zvětrávala pohoří a vzniklé zvětraliny se usazovaly ve sníţeninách. Tímto zpŧsobem byly vytvořeny vrstvy pískŧ a štěrkŧ při tocích velkých řek, tedy i štěrkopísky v okolí Uherského Ostrohu a Ostroţské Nové Vsi. Během glaciálŧ docházelo k vyvívání jemných částic sedimentŧ, které se ukládaly na závětrných stranách pohoří, těmito procesy vznikly i tzv. Váté písky u Bzence (moravská Sahara). Posledních několik tisíc let se vytvářela pŧda, která se postupně zpevňovala rostoucími rostlinami, poslední století se pak projevuje vliv zemědělství, těţby surovin, meliorace apod. (tedy vlivy antropogenní) na svrchní vrstvu zemské kŧry (KOCMAN, 1982).
Obr. 2: Zidealizovaný řez tektonickou stavbou (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000)
12
3.4. Mineralogické poměry Území města je typické především usazeninami říčních teras a údolními nivami a sedimenty náplavových kuţelŧ. Podél řeky Moravy je široká niva. Severozápadní svah údolí řeky Moravy je v příčném profilu mírný, překrytý zejména usazeninami a sedimenty náplavových kuţelŧ, jihovýchodní svah je příkřejší s málo mocnými vrstvami spraší (NEKUDA, 1992). Štěrkopísky usazenin řeky Moravy obsahují málo jílu a tvoří je minerály, které byly naplaveny z povodí řeky Moravy. Podle minerálŧ vyskytujících se na území Moravy se dá přibliţně určit pŧvod nerostŧ. Předpokládá se, ţe minerály pocházejí z Nízkého Jeseníku, Drahanské Vrchoviny, Chřibŧ, Moravskoslezských Beskyd a Bílých Karpat. Z Hrubého Jeseníku byl naplaven zřejmě „andaluzit, epidot, staurolit, titanit, turmalín a další minerály, z Nízkého Jeseníku ţelezitý křemen (jaspilit), z Chřibŧ a povodí Bečvy menilitové břidlice, z Moravskoslezských Beskyd a Bílých Karpat glaukonit, pelosiderit, z povodí Olšavy valouny andezitu s amfibolem atd.” (NEKUDA, 1992). NEKUDA (1992) uvádí ve štěrkopísku štěrkových jezer na území Ostroţské Nové Vsi 37 minerálŧ, a to: „aktinolit, albit, almandin-spessartin, amfibol, anatas, andalusit, apatit, epidot, glaukonit, granát, ilmenit, křemen, jaspilit (ţelezitý křemen), křišťál, kyanit, limonit, magnetit, mikroklin, monazit, muskovit, ortoklas, pelosiderit, pyrit, rohovec, rutil, spinel, staurolit, titanit, turmalin, vivianit, xenotim, xylolit, zirkón záhněda, cinnabarit, menilit a drobné plíšky zlata”. Z nich anatas, monazit, spinel, xenotim, zirkón a zlato patří mezi vzácnější (NEKUDA, 1992). Na území Uherského Ostrohu byly zjištěny „ambit, epidot, granát, chalcedon, chlorit, kalcit, křemen, křišťál, limonit, manganomelan, menilit, muskovit, ortoklas, rohovec, turmalín, xylolit (zkřemenělé dřevo) a záhněda” (NEKUDA, 1992). 3.5. Klimatická charakteristika oblasti Území města Uherský Ostroh spadá do dvou klimatických jednotek termofytika T2 a T4. Jednotka T2 je oblast teplá, mírně vlhká, s mírnou zimou, T4 je oblast teplá, mírně suchá, s mírnou zimou. Na území spadne od října do března prŧměrně 217–404 mm sráţek, od dubna do září pak 380–522 mm sráţek. Prŧměrné teploty v roce jsou od 8,7 do 9,4 °C. Zima s teplotami pod 0 °C začíná prŧměrně asi 17. prosince, končí 17. února. Mrznout začíná kolem 10. září, přestává okolo 10. května. 13
Nejchladnější měsíc v roce je leden, prŧměrná teplota v tomto měsíci je od –1,9 do –2,9 °C. Velké vegetační období začíná okolo 18. března, končí mezi 28. říjnem a 10. listopadem. Malé vegetační období s teplotami nad 10 °C, tedy plné jaro začíná cca 18. dubna, končí kolem 20. října, trvá přibliţně šest měsícŧ. Léto trvá prŧměrně čtyři měsíce, prŧměrné denní teploty v tomto ročním období se pohybují od 15 °C, léto začíná 15. května, končí 15. září. Za rok je prŧměrně 10–16 dnŧ s teplotami nad 30 °C, nejvíce je jich v červenci (NEKUDA, 1992). 3.6. Vodní poměry Západní částí města Uherský Ostroh protéká ze severu na jih řeka Morava. Tato nejdelší moravská řeka náleţí do dílčího povodí řeky Moravy, vodu odvádí do Dunaje, patří do úmoří Černého moře. Prameniště řeky se nachází pod Kralickým Sněţníkem (1423 m. n. m.) ve výšce asi 1370 m. n. m. Hlavní pramennou oblastí jsou hory v severovýchodní části povodí, tedy Jeseníky, Beskydy a Bílé Karpaty. Z prameniště řeka protéká Mohelnickou brázdou, Hornomoravským a Dolnomoravským úvalem (Povodí Moravy, 2013). Od vlastního toku řeky Moravy se na území Uherského Ostrohu odděluje uměle vytvořené odlehčovací rameno Nová Morava, které se znovu napojuje na vlastní tok řeky ve městě Vnorovy (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Odlehčovací kanál byl vybudován před druhou světovou válkou jako součást husté sítě příkopŧ a kanálŧ, které slouţí ve zdejší záplavové oblasti k rychlejšímu odvedení záplavových vod (KOLEKTIV AUTORŦ, 1992). Při regulaci řeky Moravy vznikla také odstavená ramena Černovo, Jámy, Müllerovo a Pinkovo, které zaniklo zasypáním. Pravostranným přítokem řeky Moravy je na území města Dlouhá řeka, levostrannými přítoky pak potoky
Petříkovec
a
Okluky
a
na
hranici
katastru
potok
Svodnice
(KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Těţbou štěrkopísku, která začala v 60. letech, došlo k obnaţení podzemní vody, která je shromáţděna v několika samostatných vodních plochách – Kunovské tabuli, Vodárenském jezeře, přírodním koupališti v blízkosti Ostroţské Nové Vsi a v Chylické tabuli, ve které stále probíhá těţba (ŢÁDNÍKOVÁ, 1998). Jezera zasahují i na katastrální území Uherského Ostrohu. Štěrkopísková jezera a zvodnělé kvartérní vrstvy štěrkopískŧ v nivě řeky Moravy jsou zahrnuty do Chráněné oblasti přirozené akumulace
14
vod (CHOPAV) Kvartér řeky Moravy. Tyto zdroje vody jsou vyuţívány pro výrobu pitné vody (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). 3.7. Půdní poměry Na území města Uherský Ostroh se nachází v nejvyšší míře pŧdní typy fluvizemě (nivní pŧdy), hnědozemě na sprašových hlínách, černice a černozemě. Fluvizemě jsou vývojově mladé pŧdy, které vznikají z povodňových sedimentŧ v nivách větších řek. Jsou hlinitopísčité aţ jílovitohlinité, mají příznivou zásobu ţivin (NOVÁK, HUDEC a kol., 1997). Hnědozemě se nachází na poříčních terasách k Ostroţské Lhotě a Ostroţské Nové Vsi (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Tento typ pŧdy vznikl na sprašových hlínách. Ve svrchní části pŧdního profilu není jíl, hromadí se v podorničním profilu, vrstva humusu je menší. Hnědozemě jsou kvalitní zemědělské pŧdy. Černice patří mezi vysoce kvalitní zemědělské pŧdy, nachází se v širším okolí řek na výše poloţených, pŧvodně nivních uloţeninách (NOVÁK, HUDEC a kol., 1997). Na území města se černice vyskytuje na svazích směrem k městu Blatnice a v oblasti mezi potokem Okluky a Ostroţskou Novou Vsí pod Ostroţskou Lhotou (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Tento typ pŧdy obsahuje dostatek humusu. Černozemě se řadí mezi zemědělsky nejcennější typy pŧd. Obsahují kvalitní humus a sorpčně nasycený pŧdní komplex. Jsou to pŧdy neutrální, případně slabě zásadité (NOVÁK, HUDEC a kol., 1997). Nachází se na středně těţkých sprašových pokryvech směrem na východ a jihovýchod od Uherského Ostrohu (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). 3.8. Vegetační poměry Podle regionálního fytogeografického členění České republiky autora Dostála z roku 1989 patří území Uherského Ostrohu do dvou jednotek fytogeografického obvodu panonského termofytika. Západní část katastrálního území, kudy protéká řeka Morava, spadá pod jednotku Jihomoravský úval a její podjednotku Dolnomoravský úval. Do východní části katastru zasahuje jednotka Bílé Karpaty stepní.
Podle mapy
potenciální přirozené vegetace České republiky Neuhäuslové Novotné a kol. z roku 1998 se na území města dříve vyskytovaly luţní lesy a dubohabřiny (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Luţní lesy náleţí k jilmové jasenině, jsou pro ně typické druhy jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), dub letní (Quercus robur), jilm habrolistý (Ulmus minor), jilm vaz (Ulmus laevis), v příměsi s topolem černým (Populus nigra), topolem bílým 15
(Populus alba) a lípou malolistou (Tilia cordata). V sušším prostředí s habrem obecným (Carpinus betulus) a javorem babykou (Acer campestre), ve vlhčím prostředí s olší lepkavou (Alnus glutinosa). Pro keřové patro luţního lesa jsou charakteristické druhy bez černý (Sambucus nigra) a svída krvavá (Cornus sanguinea), v bylinném patře rostou na jaře druhy dymnivka dutá (Corydalis cava), orsej jarní hlíznatý (Ficaria verna) a česnek medvědí (Alium ursinum), v létě pak zejména popenec obecný (Glechoma hederacea), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), ostruţiník jeţiník (Rubus caesius). Pro luţní les jsou dále charakteristické druhy čarovník paříţský (Circaea (Geum
lutetiana), urbanum),
(Brachypodium
srha
laločnatá
violka
lesní
sylvaticum),
(Dactylis (Viola
vrbina
glomerata),
kuklík
reichenbachiana),
penízková
městský
válečka
(Lysimachia
lesní
nummularia),
bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), ostřice ostrá (Carex acutiformis), ostřice lesní (Carex sylvatica), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), kostřava obrovská (Festuca gigantea), kosatec ţlutý (Iris
pseudacorus),
šťovík
krvavý
(Rumex
sanguineus),
podraţec
křovištní
(Aristolochia clematitis), ocún jesenní (Colchicum autumnale), svízel přítula (Galium aparine), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), kapustka obecná (Lapsana communis), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens). Často se zde vyskytuje také chmel otáčivý (Humulus lupulus). Z mechŧ zde rostou převáţně měříky a trněnky (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Na území města se vyskytovaly také dubohabřiny, konkrétně prvosenková dubohabřina, pro kterou jsou charakteristické habr obecný (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea). Keřové patro zastupují zejména druhy javor babyka (Acer campestre), dřín jarní (Cornus mas), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). Z bylin hojně rostou ostřice Micheliova (Carex michelii), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), plicník měkký (Pulmonaria mollis), violka divotvárná (Viola mirabilis), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), zvonek
broskvolistý
(Campanula
persicifolia),
zvonek
řepkovitý
(Campanula rapunculoides), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník obecný (Fragaria vesca), svízel vonný (Galium odoratum), svízel lesní (Galium sylvaticum), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa) a další (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000).
16
Kácením lesŧ vznikaly louky, pastviny a později i pole. Kolem řeky Moravy se nacházely vlhké podmáčené ostřicové louky. Podle Podpěry se tyto louky na území vyskytovaly
ještě
v roce
1941.
Jednalo
se
o
louky
s pryšcem
bahenním
(Euphorbia palustris), kostřavou rákosovitou (Festuca arundinacea), violkou nízkou (Viola pumila), řezanem pilolistým (Stratiotes aloides), zblochanem vodním (Glyceria maxima) a pryskyřníkem velkým (Ranunculus lingua). Kolem některých silnic v Uherském Ostrohu vedoucích nivními loukami se nacházely stepní druhy rostlin, které sem byly druhotně zaneseny při tehdejším převáţení sena z Bílých Karpat. Tyto druhy rostlin však vymizely při výstavbě nové silnice a orbou nivních luk (KOLEKTIV AUTORŦ, 2000). Kolem řeky Moravy se nachází odstavená ramena, která vznikla při regulaci řeky napřímením koryta. V odstavených ramenech roste stulík ţlutý (Nuphar lutea), ţebratka bahenní (Hottonia palustris), rdesno obojţivelné (Persicaria amphibia), orobinec šípatka
širokolistý (Typha střelolistá
latifolia),
rákos
(Sagittaria
obecný
sagittifolia),
(Phragmites ţabník
australis), jitrocelový
(Alisma plantago-aquatica), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) a další. Dříve zde rostla i vzácná kotvice plovoucí (Trapa natans), která byla naposled zaznamenána v roce 1979 v odstaveném rameni Okasovo (HRABEC, 1998). 3.9. Bezobratlí ţivočichové Na území katastru města Uherský Ostroh ţili v minulosti zástupci kmene houbovci, a to houba říční (Ephydatia fluviatilis), která se vyskytovala v řece Moravě, a houba rybniční (Spongilla lacustris), nalézaná v neprŧtočných ramenech řeky. Tyto druhy ţivočichŧ ovšem vyhynuly pravděpodobně kvŧli znečištění řeky Moravy. Z měkkýšŧ je zde moţné vidět zástupce mlţŧ a plţŧ. Z mlţŧ se na území města vyskytuje
například
škeble
rybniční
(Anodonta
cygnea),
velevrub
nadmutý
(Unio tumidus) nebo slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), která je velmi hojná ve štěrkových jezerech, z plţŧ pak bahenka ţivorodá (Viviparus contectus), plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), okruţák ploský (Planorbarius corneus) nebo jantarka obecná (Succinea putris). Z pijavic je moţné pozorovat pijavku koňskou (Haemopis sanguisuga), chobotnatku plochou (Glossiphonia complanata) nebo chobotnatku štítkatou (Helobdella stagnalis). Korýše zde zastupuje rak říční (Astacus astacus) a rak bahenní (Astacus leptodactylus). V minulosti se zde
17
pravděpodobně nacházel také listonoh jarní (Lepidurus apus). Je moţné vidět také rŧzné zástupce hmyzu. Z broukŧ stojí za zmínění roháč obecný (Lucanus cervus), který je vázaný na staré duby (NEKUDA, 1992). Motýli jsou zastoupeni denními i nočními druhy. Z denních motýlŧ je moţné spatřit mimo jiné např. otakárka fenyklového (Papilio machaon) a otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), z nočních druhŧ je zajímavý výskyt martináče hrušňového (Saturnia pyri), stuţkonosky modré (Catocala fraxini) a stuţkonosky dubové (Catocala sponsa). Dříve zde ţil i jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) (KRÁLÍČEK, GOTTWALD, 1984, 1985, 1987). 3.10. Přehled obratlovců z dostupné literatury a výzkumů Podkapitola obsahuje přehled druhŧ obratlovcŧ, které se podle informačních zdrojŧ vyskytují na území Uherského Ostrohu. Informační zdroje jsou řazeny podle roku vydání od nejpozději vydaného zdroje po nejdříve vydaný zdroj. Podle map výskytu obojţivelníkŧ a plazŧ v ČR (ZWACH, 2013) se přibliţně v oblasti města Uherského Ostrohu vyskytuje 13 druhŧ obojţivelníkŧ a 4 druhŧ plazŧ (viz
tabulka
2,
sloupec
A).
Výskyt
blatnice
skvrnité
(Pelobates
fuscus)
a rosničky zelené (Hyla arborea) je podle mapek sporný, u uţovky podplamaté (Natrix tessellata) nebyl výskyt podle zdroje prokázán, proto nejsou tyto tři druhy uvedeny ve sloupci A tab. 2. Na zkoumaném území se podle ZWACHA (2013) vyskytuje skokan ostronosý Wolterstorffŧv (Rana arvalis wolterstorfii), v tabulce 2 je uveden jako skokan ostronosý (Rana arvalis), protoţe v ostatních výzkumech a publikacích autoři neuvádí u tohoto druhu poddruh. V roce 2012 byl proveden ornitologický prŧzkum v katastrálním území Ostroţské Předměstí za účelem rekonstrukce obsluţné komunikace. Ornitologický klub ČR monitoroval výskyt jednotlivých druhŧ ptákŧ vyskytujících se v okolí obsluţné komunikace od 20. června do 4. srpna 2012. Při výzkumu byly pouţity metody mapování hnízdních okrskŧ, orientační kontrola a akustický noční monitoring (ŠIMČÍK, 2012a). Zjištěných 53 druhŧ ptákŧ je uvedeno v tabulce 2, ve sloupci B. V rámci diplomové práce „Revitalizace těţebního jezera v katastrálním území Chylice,
její
vliv
na
vznik
a
vývoj
hnízdní
populace
rybáka
obecného
(Sterna hirundo)“ (ŠIMČÍK, 2012b) byl proveden monitoring hnízdní populace rybáka obecného a dalších druhŧ ptákŧ na ostrovech v těţebním jezeře v katastrálním
18
území Chylice. Mapování jednotlivých druhŧ ptákŧ bylo prováděno metodou přímého zjišťování hnízd. Za sledované období od roku 2003 do roku 2011 bylo na ostrovech zjištěno celkem 26 hnízdících druhŧ ptákŧ. V diplomové práci ŠIMČÍKA (2012b) je z celkového počtu hnízdících ptákŧ uvedeno 10 druhŧ, které jsou zaznačeny v tab. 2, ve sloupci C. Podle mapování savcŧ (ANDĚRA, GAISLER, 2012) se na území Uherského Ostrohu, tedy v mapovacím čtverci 7070 (Mapy.cz/e), vyskytují zástupci hmyzoţravcŧ, letounŧ, hlodavcŧ, zajícŧ, šelem a sudokopytníkŧ. Celkový počet zjištěných druhŧ savcŧ v mapovacím čtverci 7070 je 49. Savci nutrie (Myocastor coypus) a jelen lesní (Cervus elaphus) se na území přechodně vyskytují po roce 1950 (viz tab. 2, sloupec D). V příslušném sloupci tabulky 2 není uveden tchoř stepní (Mustela eversmanii), který se na území vyskytoval od roku 1951 do roku 2000. Kvŧli posouzení vlivu těţby štěrkopísku v katastrálním území Uherského Ostrohu byl proveden odborný výzkum obojţivelníkŧ, plazŧ, ptákŧ a savcŧ. Odborníci zkoumali nejen území budoucího jezera a štěrkovny, ale i pravý břeh odvodňovacího kanálu Nová Morava, meliorační kanál a Černé jezero. Herpetologický a batrachologický prŧzkum byl proveden v dubnu a květnu 2006, byli sledováni dospělí jedinci, semiadulti i larvy. Přímo na území předpokládané štěrkovny byly zjištěny 2 druhy obojţivelníkŧ, v nejbliţším okolí 3 druhy obojţivelníkŧ a 1 druh plaza. Z výzkumu dále vyplývá, ţe lze ve sledovaném území předpokládat také výskyt čolka velkého (Triturus cristatus), čolka
obecného
(Lissotriton
vulgaris),
blatnice
skvrnité
(Pelobates
fuscus),
ropuchy obecné (Bufo bufo), rosničky zelené (Hyla arborea), skokana ostronosého (Rana arvalis), skokana štíhlého (Rana dalmatina) a z plazŧ uţovky obojkové (Natrix natrix), přičemţ tyto druhy nejsou uvedeny v tabulce 2, protoţe při výzkumu v roce 2006 nebyly nalezeny. Ornitologický prŧzkum proběhl v časných ranních hodinách ve dnech 22. 4. 2006 a 1. 5. 2006, ptáci byli zjišťováni vizuálně i akusticky. Na zkoumané lokalitě bylo pozorováno 7 druhŧ ptákŧ, z nichţ ţádný na území nehnízdil. Ze savcŧ byly pozorovány 2 druhy (ŢÍDKOVÁ, 2010). Zjištěné druhy obojţivelníkŧ, plazŧ, ptákŧ a savcŧ jsou zaznačeny v tab. 2, ve sloupci E. Podle mapování hnízdního rozšíření ptákŧ v České republice (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC, 2009) bylo na území v letech 2001–2003 pomocí mapovacích metod zjištěno 199 druhŧ ptákŧ. Druhy ptákŧ, které hnízdí v oblasti zkoumaného území, tedy druhy uvedené v mapovacím čtverci 7070 (Mapy.cz/e), jsou vyznačené ve sloupci 19
F. Těchto druhŧ je celkem 132, z toho u 7 druhŧ je hnízdění označeno za moţné (viz tabulka 2). V roce 2004 byl proveden zoologický prŧzkum v Přírodní rezervaci Kolébky, která se nachází v okrese Uherské Hradiště v katastrálním území Nedakonice, Polešovice a Uherský Ostroh. Celková výměra rezervace je 958 600 hektarŧ. Přírodní rezervace má charakter jilmového luhu s převahou jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), olše lepkavé (Alnus glutinosa), topolu černého (Populus nigra) a topolu bílého (Populus alba) a s bylinným patrem, ve kterém je typickou bylinou česnek medvědí (Alium ursinum). Toto prostředí poskytuje podmínky pro ţivot mezinárodně i národně chráněných a lokálně vzácných druhŧ rostlin i ţivočichŧ (SCHNEIDER, 2006). Na
území
přírodní
rezervace
Kolébky
ţije
podle
zoologického
prŧzkumu
(ŠÁLEK, 2004) 9 druhŧ obojţivelníkŧ, přičemţ čolek velký (Triturus cristatus) nebyl v roce 2004 nalezen a není tedy uveden v tabulce 2, byly pozorovány také 3 druhy plazŧ. Podle ornitologického prŧzkumu v roce 2004 bylo zjištěno 7 druhŧ ptákŧ (ŠÁLEK, 2004). Nalezené druhy obojţivelníkŧ, plazŧ a ptákŧ jsou v tab. 2 vyznačeny ve sloupci G. Ve dvou
částech
publikace
Hnízdní
rozšíření
ptákŧ
(Pěvci,
Nepěvci)
v jihomoravském regionu (MARTIŠKO, 1994, 1997) je na zkoumaném území uvedeno 90 druhŧ hnízdících ptákŧ, viz tab. 2, sloupec H. Podle CULKA (1996) ţijí v Hluckém bioregionu (východní část území města Uherský Ostroh) významné druhy obojţivelníkŧ (2 druhy), ptákŧ (2 druhy), je zde uveden také 1 druh savce. V dyjsko-moravském bioregionu, který zasahuje na západní část katastru města Uherský Ostroh, autor uvádí 9 druhŧ ryb, 1 druh obojţivelníka, 1 druh plaza a 18 druhŧ ptákŧ (CULEK a kol., 1996). Všechny druhy obratlovcŧ jsou zaznačeny v tabulce 2, sloupec I. Výzkum
„Generel
místního
územního
systému
ekologické
stability:
Pomoraví“ objednal Okresní úřad Uherské Hradiště na území měst Babice, Huštěnovice, Kněţpole, Moravský Písek, Nedakonice, Ostroţská Nová Ves, Polešovice, Staré Město, Topolná, Uherské Hradiště a Uherský Ostroh. Území leţí v široké nivě řeky Moravy, přibliţně na střední aţ dolní části toku, je charakteristické plochým reliéfem se zbytky starých říčních ramen a s mnoha odvodňovacími kanály, které provázejí regulovaný tok řeky Moravy. Území má značný význam v rámci regionálního systému ekologické
20
stability krajiny, protoţe jím prochází biokoridor luţní a vodní bioty nadregionálního významu vedoucí podél toku Moravy. V úseku mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem jsou dochovány plochy přírodě blízkých formací luţního lesa a slepých říčních ramen, které ovšem mění svŧj charakter vlivem rozsáhlých zásahŧ do vodního reţimu území (KOLEKTIV AUTORŦ, 1992). Na území středního Pomoraví byli v roce 1992 zjištěni zástupci ryb, obojţivelníkŧ, plazŧ, ptákŧ a savcŧ. Ve výzkumu je uvedeno 15 druhŧ ryb, 9 druhŧ obojţivelníkŧ, 3 druhy plazŧ, 54 druhŧ ptákŧ a 6 druhŧ savcŧ, viz tab. 2, sloupec J. Typickými druhy pro oblast ekosystémŧ luţních lesŧ, vodních a mokřadních ekosystémŧ jsou podle autorŧ kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), vodouš rudonohý (Tringa totanus), ledňáček říční (Alcedo atthis) a sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Ve studii nejsou uvedeny běţné druhy ptákŧ a lesní zvěře (KOLEKTIV AUTORŦ, 1992). NEKUDA (1992) uvádí celkem 23 druhŧ ryb, z toho čtyři druhy ryb byly
uměle
vysazeny,
(Ctenopharyngodon
a
idella),
to
úhoř
říční
tolstolobik
bílý
(Anguilla
anguilla),
(Hypophthalmichthys
sumeček americký (Ameiurus nebulosus) (viz tab. 2, sloupec K).
21
amur
bílý
molitrix),
Tab. 2: Přehled druhŧ obratlovcŧ na území Uh. Ostrohu podle informačních zdrojŧ druh – český název paprskoploutvé ryby jeseter malý úhoř říční cejn siný cejnek malý cejn velký cejn perleťový ouklej obecná bolen dravý parma obecná karas stříbřitý karas obecný amur bílý kapr obecný hrouzek obecný tolstolobik bílý slunka obecná jelec tloušť jelec jesen jelec proudník ostrucha křivočará hořavka duhová plotice lesklá plotice obecná perlín ostrobřichý lín obecný podoustev říční sumeček americký sumec velký štika obecná mník jednovousý jeţdík ţlutý okoun říční candát obecný candát východní drsek menší drsek větší obojţivelníci mlok skvrnitý čolek velký čolek dunajský čolek obecný kuňka obecná kuňka ţlutobřichá blatnice skvrnitá ropucha obecná ropucha krátkonohá ropucha zelená rosnička zelená skokan hnědý skokan ostronosý
odborný název Actinopterygii Acipenser ruthenus Anguilla anguilla Ballerus ballerus Abramis bjoerkna Abramis brama Abramis sapa Alburnus alburnus Aspius aspius Barbus barbus Carassius auratus Carassius carassius Ctenopharyngodon idella Cyprinus carpio Gobio gobio Hypophthalmichthys molitrix Leucaspius delineatus Leuciscus cephalus Leuciscus idus Leuciscus leuciscus Pelecus cultratus Rhodeus sericeus Rutilus pigus Rutilus rutilus Scardinius erythrophthalmus Tinca tinca Vimba vimba Ameiurus nebulosus Silurus glanis Esox lucius Lota lota Gymnocephalus schraetser Perca fluviatilis Stizostedion lucioperca Stizostedion volgensis Zingel streber Zingel zingel Amphibia Salamandra salamandra Triturus cristatus Triturus dobrogicus Lissotriton vulgaris Bombina bombina Bombina variegata Pelobates fuscus Bufo bufo Epidalea calamita Pseudepidalea viridis Hyla arborea Rana temporaria Rana arvalis
22
informační zdroje A B C D E F G H I J K + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
+
+
+
+ +
+
+
+
+ +
+
+ + +
+ + + + + + + + +
Tab. 2: Pokračování druh – český název skokan štíhlý skokan zelený skokan skřehotavý plazi ţelva bahenní ještěrka zelená ještěrka obecná slepýš křehký uţovka obojková uţovka podplamatá ptáci potápka malá potápka roháč potápka černokrká – mh kormorán velký bukač velký bukáček malý kvakoš noční volavka popelavá volavka červená volavka bílá čáp černý čáp bílý kolpík bílý – mh labuť velká labuť zpěvná husa velká husa polní kopřivka obecná čírka obecná kachna divoká lţičák pestrý zrzohlávka rudozobá polák velký polák chocholačka včelojed lesní luňák hnědý luňák červený moták pochop orel mořský moták luţní – mh jestřáb lesní krahujec obecný káně lesní orel královský – mh orel křiklavý orel skalní orlovec říční poštolka obecná ostříţ lesní raroh velký koroptev polní
odborný název Rana dalmatina Pelophylax esculentus Pelophylax ridibundus Reptilia Emys orbicularis Lacerta viridis Lacerta agilis Anguis fragilis Natrix natrix Natrix tessellata Aves Tachybaptus ruficollis Podiceps cristatus Podiceps nigricollis Phalacrocorax carbo Botaurus stellaris Ixobrychus minutus Nycticorax nycticorax Ardea cinerea Ardea purpurea Egretta elba Ciconia nigra Ciconia ciconia Platalea leucorodia Cygnus olor Cygnus cygnus Anser anser Anser fabalis Anas strepera Anas crecca Anas platyrhynchos Anas clypeata Netta rufina Aythya ferina Aythya fuligula Pernis apivorus Milvus migrans Milvus milvus Circus aeruginosus Haliaeetus albicilla Circus pygargus Accipiter gentilis Accipiter nisus Buteo buteo Aquila heliaca Aquila pomarina Aquila chrysaetos Pandion haliaetus Falco tinnunculus Falco subbuteo Falco cherrug Perdix perdix
23
A B C D E F G H I J K + + + + + + + + + +
+
+ + +
+
+ +
+ + +
+ + + +
+ +
+ +
+ + +
+ + + +
+ + + + + + + + +
+ +
+
+ +
+
+ +
+
+ +
+ + + + +
+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
Tab. 2: Pokračování druh – český název křepelka polní baţant obecný chřástal vodní chřástal kropenatý – mh chřástal malý chřástal polní slípka zelenonohá lyska černá kulík říční čejka chocholatá bekasina otavní břehouš černoocasý koliha velká vodouš rudonohý vodouš kropenatý pisík obecný racek černohlavý racek chechtavý racek bouřní rybák obecný holub domácí holub doupňák holub hřivnáč hrdlička zahradní hrdlička divoká kukačka obecná sova pálená sýček obecný puštík obecný kalous ušatý lelek lesní – mh rorýs obecný ledňáček říční dudek chocholatý – mh mandelík hajní krutihlav obecný ţluna šedá ţluna zelená datel černý strakapoud velký strakapoud jiţní strakapoud prostřední strakapoud malý chocholouš obecný skřivan polní břehule říční vlaštovka obecná jiřička obecná linduška lesní konipas luční konipas horský konipas bílý
odborný název Coturnix coturnix Phasianus colchicus Rallus aquaticus Porzana porzana Porzana parva Crex crex Gallinula chloropus Fulica atra Charadrius dubius Vanellus vanellus Gallinago gallinago Limosa limosa Numenius arquata Tringa totanus Tringa ochropus Actitis hypoleucos Ichthyaetus melanocephalus Larus ridibundus Larus canus Sterna hirundo Columba livia f. domestica Columba oenas Columba palumbus Streptopelia decaocto Streptopelia turtur Cuculus canorus Tyto alba Athene noctua Strix aluco Asio otus Caprimulgus europaeus Apus apus Alcedo atthis Upupa epops Coracias garrulus Jynx torquilla Picus canus Picus viridis Dryocopus martius Dendrocopos major Dendrocopos syriacus Dendrocopos medius Dendrocopos minor Galerida cristata Alauda arvensis Riparia riparia Hirundo rustica Delichron urbica Anthus trivialis Motacilla flava Motacilla cinerea Motacilla alba
24
A B C D E F G H I J K + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
Tab. 2: Pokračování druh – český název skorec vodní střízlík obecný pěvuška modrá červenka obecná slavík obecný slavík modráček tundrový rehek domácí rehek zahradní bramborníček hnědý bramborníček černohlavý bělořit šedý kos černý drozd kvíčala drozd zpěvný drozd brávník cvrčilka zelená cvrčilka říční cvrčilka slavíková rákosník prouţkovaný rákosník zpěvný rákosník obecný rákosník velký sedmihlásek hajní pěnice vlašská pěnice pokřovní pěnice hnědokřídlá pěnice slavíková pěnice černohlavá budníček lesní budníček menší budníček větší lejsek šedý lejsek bělokrký lejsek černohlavý sýkořice vousatá mlynařík dlouhoocasý sýkora babka sýkora luţní sýkora modřinka sýkora koňadra brhlík lesní šoupálek dlouhoprstý šoupálek krátkoprstý moudivláček luţní ţluva hajní ťuhýk obecný ťuhýk šedý ťuhýk menší sojka obecná straka obecná kavka obecná havran polní
odborný název Cinclus cinclus Troglodytes troglodytes Prunella modularis Erithatus rubecula Luscinia megarhynchos Luscinia svecica svecica Phoenicurus ochruros Phoenicurus phoenicurus Saxicola rubetra Saxicola torquata Oenanthe oenanthe Turdus merula Turdus pilaris Turdus philomelos Turdus viscivorus Locustella naevia Locustella fluviatilis Locustella luscinioides Acrocephalus schoenobaenus Acrocephalus palustris Acrocephalus scirpaceus Acrocephalus arundinaceus Hippolais icterina Sylvia nisoria Sylvia currura Sylvia communis Sylvia borin Sylvia atricapilla Phylloscopus sibilatrix Phylloscopus collybita Phylloscopus trochilus Muscicapa striata Ficedula albicollis Ficedula hypoleuca Panurus biarmicus Aegithalos caudatus Parus palustris Parus montanus Parus caeruleus Parus major Sitta europaea Certhia familiaris Certhia brachydactyla Remiz pendulinus Oriolus oriolus Lanius collurio Lanius excubitor Lanius minor Garrulus glandarius Pica pica Corvus monedula Corvus frugilegus
25
A B C D E F G H I J K + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
Tab. 2: Pokračování druh – český název vrána obecná šedá krkavec velký špaček obecný vrabec domácí vrabec polní pěnkava obecná zvonohlík zahradní zvonek zelený stehlík obecný konopka obecná dlask tlustozobý strnad obecný strnad rákosní strnad luční brkoslav severní savci rejsek obecný rejsek malý rejsec vodní bělozubka šedá bělozubka bělobřichá krtek obecný jeţek východní netopýr velký netopýr brvitý netopýr pobřeţní netopýr vodní netopýr večerní netopýr hvízdavý netopýr nejmenší netopýr parkový netopýr rezavý netopýr stromový netopýr dlouhouchý bobr evropský veverka obecná plch velký plch lesní plšík lískový křeček polní ondatra piţmová norník rudý hraboš polní hrabošík podzemní myška drobná myšice křovinná myšice lesní myšice temnopásá potkan myš domácí nutrie – p zajíc polní
odborný název Corvus corone cornix Corvus corax Sturnus vulgaris Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Serinus serinus Carduelis chloris Carduelis carduelis Carduelis cannabina Coccothraustes coccothraustes Emberiza citrinella Emberiza schoeniclus Miliaria calandra Bombycilla garrulus Mammalia Sorex araneus Sorex minutus Neomys fodiens Crocidura suaveolens Crocidura leucodon Talpa europaea Erinaceus roumanicus Myotis myotis Myotis emarginatus Myotis dasycneme Myotis daubentonii Eptesicus serotinus Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus Pipistrellus nathusii Nyctalus noctula Nyctalus leisleri Plecotus austriacus Castor fiber Sciurus vulgaris Glis glis Dryomys nitedula Muscardinus avellanarius Cricetus cricetus Ondatra zibethicus Clethrionomys glareolus Microtus arvalis Microtus subterraneus Micromys minutus Apodemus sylvaticus Apodemus flavicollis Apodemus agrarius Rattus norvegicus Mus musculus Myocastor coypus Lepus europaeus
26
A B C D E F G H I J K + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
+ +
+ + +
Tab. 2: Pokračování druh – český název králík divoký hranostaj kolčava tchoř tmavý tchoř stepní kuna lesní kuna skalní jezevec lesní liška obecná psík mývalovitý mýval severní prase divoké srnec obecný jelen lesní – p daněk evropský muflon
odborný název Oryctolagus cuniculus Mustela erminea Mustela nivalis Mustela putorius Mustela eversmannii Martes martes Martes foina Meles meles Vulpes vulpes Nyctereutes procyonoides Procyon lotor Sus scrofa Capreolus capreolus Cervus elaphus Dama dama Ovis aries musimon
A B C D E F G H I J K + + + + + + + + + + + + + + + + + +
Vysvětlivky k tabulce 2: „+“ – druh je v publikaci uveden „– mh“ (u některých druhŧ ptákŧ) – moţné hnízdění „– p“ (u některých druhŧ savcŧ) – přechodný výskyt po roce 1950 Informační zdroje A – Obojţivelníci a plazi České republiky (ZWACH, 2013) B – Ornitologický prŧzkum Ostroţské předměstí (ŠIMČÍK, 2012a) C – Revitalizace těţebního jezera Chylice (ŠIMČÍK, 2012b) D – Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana (ANDĚRA, GAISLER, 2012) E – Těţba a úprava štěrkopísku v Uherském Ostrohu (ŢÍDKOVÁ, 2010) F – Atlas hnízdního rozšíření ptákŧ v ČR (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC, 2009) G – Základní inventarizační zoologický prŧzkum PR Kolébky v k. ú. Nedakonice, Polešovice (ŠÁLEK, 2004) H – Hnízdní rozšíření ptákŧ v jihomoravském regionu (MARTIŠKO, 1994, 1997) I – Biogeografické členění České republiky (CULEK a kol., 1996) J – Generel místního územního systému ekologické stability: Pomoraví (KOLEKTIV AUTORŦ, 1992) K – Uherskohradišťsko (NEKUDA, 1992)
27
4. Terénní cvičení Kapitola popisuje terénní cvičení podle odborných zdrojŧ, tyto informace je vhodné prostudovat před samotnou přípravou terénního cvičení, protoţe poskytují obecné zásady pro přípravu a realizaci terénního cvičení, dŧleţité jsou zejména cíle, fáze a význam terénního cvičení. Zdroje uvádí rŧzná označení pro terénní cvičení, například „exkurzní typ demonstrace“
(MOJŢÍŠEK,
1972),
„vycházka“
(HORÁK,
1985),
„cvičení
v přírodě“ (DVOŘÁK, 1981) apod. Pro zachování přesného významu citovaných zdrojŧ je v celé kapitole pouţíváno pŧvodní označení uvedené v pouţitých zdrojích. Všechna označení ale svým významem odpovídají termínu terénní cvičení, které je pouţíváno v ostatních kapitolách diplomové práce. 4.1. Vymezení pojmu terénní cvičení Podle MOJŢÍŠKA (1972) je exkurze „typ vyučovací hodiny uskutečněný mimo rámec prostředí školy a třídy“, umoţňuje ţákŧm vnímat jevy ve skutečném prostředí. HORÁK (1985) uvádí, ţe se vycházka nebo exkurze odehrává ve společenském nebo výrobním prostředí nebo také v přírodě. 4.2. Zařazení terénního cvičení do výuky Většina autorŧ zařazuje terénní cvičení mezi formy vyučování (DVOŘÁK, 1981; HORÁK, 1985; SKALKOVÁ, 2007; ŘEHÁK, 1965). Při terénním cvičení je moţné pouţívat rŧzné vyučovací metody, tou hlavní je pozorování, které lze kombinovat s dalšími metodami (HORÁK, 1985), jako je například vysvětlování, práce s pracovním listem, práce s klíčem apod. MOJŢÍŠEK (1972) uţívá pojem “exkurzní typ demonstrace“, při které ţáci pozorují „objekty ze ţivota, z praxe, přírodní jevy nebo společenské jevy demonstrované na exkurzi“, zařazuje exkurzi mezi vyučovací metody. 4.3. Typy terénního cvičení DVOŘÁK (1981) rozděluje cvičení v přírodě do třech typŧ, kterými jsou pozorování v přírodě, určování přírodnin v přírodě a ekologické cvičení v přírodě. MOJŢÍŠEK (1972) dělí exkurze na jednooborové (v rámci jednoho oboru, např. přírodopisu), komplexní víceoborové (např. v rámci všech přírodovědných oborŧ)
28
a exkurze spojené s výrobní praxí ţáků (např. v zemědělství). Nejen z dŧvodu rozvrţení výuky ve školách je vhodné pro ţáky připravit exkurzi komplexní (MOJŢÍŠEK, 1972). Také HORÁK (1985) uvádí rŧzná dělení vycházek a exkurzí. Rozlišuje vycházky a exkurze úvodní a závěrečné, podle zařazení ve vyučování. Podle obsahu je moţné vycházky nebo exkurze rozdělit na tématické, zabývající se jednou problematikou, komplexní jednopředmětové, zahrnující více oborŧ v rámci jednoho předmětu (např. botanika, zoologie, geologie – v rámci biologie) a komplexní vícepředmětové, propojující několik předmětŧ. HORÁK (1985) rozděluje exkurze a vycházky podle prostředí na ty, které jsou realizovány v následujících typech prostředí: a) obvyklé přírodní, společenské, kulturní a výrobní (s běţně pouţívanou technikou) b) s náročnějším strojovým a výrobním vybavením c) administrativa a výzkumné práce d) výstavy, muzea 4.4. Cíle terénního cvičení Hlavní cíle cvičení v přírodě jsou (DVOŘÁK, 1981): -
seznámit ţáky s jevy a vztahy, které by ve školní třídě nemohli pozorovat
-
naučit je vhodnému chování v přírodě
-
vést je ke správné manipulaci s přírodninami
-
ukázat komplexnost vztahŧ v přírodě
-
seznámit je s přírodními poměry v okolí školy
4.5. Fáze terénního cvičení Terénní cvičení by mělo probíhat v několika fázích. Všechny tyto fáze jsou dŧleţité, je také nezbytné dodrţet jejich pořadí. HORÁK (1985), podobně jako MOJŢÍŠEK (1972), rozlišuje fáze přípravy učitele, přípravy ţáků, vlastní provedení, zhodnocení a vyuţití výsledků. -
příprava učitele MOJŢÍŠEK (1972) i ALTMANN (1975) upozorňují na nutnost dŧkladné přípravy
exkurze. Pedagog v této fázi vycházky nebo exkurze stanoví její cíl, určí místo a objekty pozorování, zajistí a připraví pomŧcky, sestaví podrobný plán a vyřídí
29
nezbytné administrativní záleţitosti (HORÁK, 1985). V přípravné fázi exkurze musí pedagog promyslet obsah exkurze, prostudovat problematiku a podrobně a dŧsledně naplánovat prŧběh a předpokládané výsledky exkurze. Pro exkurzi je vhodné volit blízká místa a zajistit, aby hlavní část exkurze netrvala déle neţ dvě hodiny, protoţe schopnost ţákŧ udrţet pozornost není neomezená (MOJŢÍŠEK, 1972). -
příprava ţáků Učitel ţáky obeznámí s cíli exkurze/vycházky, přidělí jim potřebné pomŧcky
a zadá učební úlohy. V této fázi je také potřeba zopakovat s ţáky teorii dané problematiky (HORÁK, 1985). Podobně i MOJŢÍŠEK (1972) uvádí, ţe v přípravné fázi exkurze je kromě přípravy pedagoga nutná také příprava ţákŧ. Ti by měli být seznámeni s obsahem exkurze, měli by znát dŧleţitá fakta a měli by ovládat činnosti potřebné pro vykonávaní samotného pozorování na exkurzi. -
vlastní provedení Bez ohledu na demonstrovaný objekt je nezbytné dodrţovat při realizaci exkurze
určitá pravidla (MOJŢÍŠEK, 1972). Tato etapa představuje vlastní realizaci exkurze nebo vycházky podle předem sestaveného plánu, kdy ţáci plní učební úlohy, které učitel na konci zkontroluje a zhodnotí prŧběh a výsledky celé exkurze či vycházky (HORÁK, 1985). Při vlastní exkurzi je potřeba zajistit vhodné podmínky pro vnímání ţákŧ a zorganizovat a usměrňovat samotné pozorování, dohlédnout na to, aby ţáci vnímali podstatné znaky. Velmi vhodná je dokumentace prŧběhu a výsledkŧ exkurze např. pomocí fotoaparátu. Nasbíraný materiál a fotografie lze dále zpracovat a vyuţít ve škole ve fázi zhodnocení a vyuţití exkurze (MOJŢÍŠEK, 1972). -
zhodnocení a vyuţití výsledků Tato fáze zahrnuje zpracování získaných výsledkŧ a materiálŧ během exkurze
(HORÁK, 1985). Materiál a fotografie je moţné pouţít k vytvoření výstavky ve třídě nebo k vyzdobení třídy (MOJŢÍŠEK, 1972), výsledky si ţáci napíší do sešitu (HORÁK, 1985). Poslední etapa představuje závěr celé exkurze/vycházky a je nutné ji nezanedbat, aby došlo k prohloubení a upevnění získaných poznatkŧ a byly splněny stanovené cíle (HORÁK, 1985).
30
4.6. Význam terénního cvičení Pedagog má moţnost pomocí terénního cvičení prohloubit a rozšířit znalosti ţákŧ v přírodovědných i jiných předmětech, podpořit názornost učiva ve vyučování, seznámit ţáky s jevy, procesy, získat materiály do výuky, demonstrovat spojitost školy a ţivota mimo ni, směrovat ţáky na budoucí povolání (MOJŢÍŠEK, 1972). Při vycházkách do přírody mohou ţáci pozorovat přírodniny v jejich přirozeném prostředí (MOJŢÍŠEK, 1972 i ALTMANN, 1975), naučit se poznávat přírodní poměry okolí jejich školy (DVOŘÁK, 1981). Terénní cvičení by mělo ţáky vést k vhodnému chování v přírodě a správnému zacházení s přírodninami, ukázat ţákŧm propojenost ţivé a neţivé sloţky přírody (DVOŘÁK, 1981). Vycházky do přírody slouţí také ke zlepšování vztahŧ a spolupráce mezi ţáky (HORÁK, 1985). Pozorování při exkurzi v přírodě podporuje rozvoj poznávání pomocí smyslŧ, a to nejen pomocí zraku, ale také sluchu, čichu, hmatu a chuti (ALTMANN, 1975), neboť se jím ţáci učí vnímat tvary, barvy, pohyby, zvuky, vŧně (ŘEHÁK, 1965). Nevýhodami exkurze do přírody je časové omezení doby trvání exkurze a nemoţnost ji kdykoli zopakovat. V přírodě také nejsou dostupné běţné didaktické prostředky a pomŧcky. Někteří učitelé se výuce v terénu vyhýbají, protoţe její příprava je náročná například na stanovení místa konání exkurze, cílŧ a úkolŧ, na organizaci ţákŧ, úpravu obsahu apod. (MOJŢÍŠEK, 1972). Podobného názoru je i DVOŘÁK (1981), podle kterého je „cvičení v přírodě jednou z nejnáročnějších organizačních forem vyučování, která vyţaduje jak zkušeného pedagoga, tak i dobrého biologa, který zná především floristické a faunistické poměry regionu školy“. Dŧleţitá je i organizační příprava terénního cvičení, tj. zda pedagog vymezil cíle exkurze, stanovil přiměřené učební úlohy, vybral vhodná místa a objekty, zajistil přírodniny a pomŧcky atd. (ALTMANN, 1975). Také DVOŘÁK (1981) zastává názor, ţe základem dobrého cvičení v přírodě je jeho dŧkladná příprava.
31
5. Metoda pozorování Pozorování je jednou z nejdŧleţitějších metod pouţívaných při terénním cvičení. Pro správné pouţití této metody je nezbytné, aby pedagogové věděli, čím je pozorování charakteristické, v jakých stupních probíhá apod. Doporučuji tedy stejně jako v předchozí kapitole prostudovat kapitolu „Metoda pozorování“ před samotnou přípravou terénního cvičení pro ţáky. 5.1. Vymezení pojmu pozorování MAŇÁK a ŠVEC (2003) rozlišují metodu předvádění a pozorování, kdy „metoda předvádění zprostředkovává ţáku prostřednictvím smyslových receptorŧ vjemy a proţitky, které se stávají stavebním materiálem pro následné psychické úkony a procesy“, pozorování je nedílnou součástí předvádění, mŧţe však být uplatňováno i samostatně. MOJŢÍŠEK (1972) pouţívá pojem demonstrace, vysvětluje jej jako předvádění objektu ţákŧm, kteří objekt pozorují. Podle demonstrovaného obsahu rozlišuje demonstraci skutečných předmětŧ a demonstraci objektŧ upravených pro didaktické účely. Demonstrace skutečných předmětŧ zahrnuje pozorování reálných jevŧ a přírodnin, při demonstraci objektŧ upravených pro didaktické účely se pouţívají nejrŧznější druhy pomŧcek, například obrazy, fotografie, filmové záznamy, grafy, schémata atd. Pozorování je záměrné, zacílené a soustavné vnímání, kterému se ţáci musí naučit (MAŇÁK, ŠVEC, 2003). ALTMANN (1975) definuje pozorování jako „vyučovací metodu, při níţ ţáci samostatně nebo pod učitelovým vedením uvědomělým, plánovitým a metodickým vnímáním studují jevy a změny, ke kterým v těchto jevech dochází, aniţ by zasahovali do jejich prŧběhu“. 5.2. Zařazení metody pozorování do výuky Metoda pozorování bývá často pouţívána v rámci rŧzných organizačních forem vyučování, nejčastěji při vycházkách, exkurzích, cvičeních v přírodě apod., tedy při terénním cvičení (HORÁK, 1985; MOJŢÍŠEK, 1972). Většina autorŧ zařazuje pozorování do vyučovacích metod (např. ALTMANN, 1975; HORÁK, 1985; ŘEHÁK, 1965). ŘEHÁK (1965) povaţuje pozorování za jednu ze základních výzkumných a vyučovacích metod přírodních věd, pomocí které lze přímo zkoumat
32
přírodu. MOJŢÍŠEK (1972) zařazuje pozorování mezi metody demonstrační, v rámci metod expozičních. 5.3. Charakteristika metody pozorování Při pozorování nijak nezasahujeme do pozorovaných jevŧ. Při jakémkoliv zásahu do pozorované situace by se jiţ jednalo nikoli o pozorování, ale o pokus (ŘEHÁK, 1965). Podle ALTMANNA (1975) je potřeba vymezit záměrné pozorování od neúmyslného (bezděčného). Při záměrném pozorování pedagog stanoví cíle pozorování a učební úlohy, ţák pozoruje podle plánu pomocí smyslŧ řízených první signální soustavou, která neustále spolupracuje s druhou signální soustavou, kdyţ ţák slovně
přemýšlí
nad
výsledky
pozorování,
formuluje
je
slovně
do
vět
(ALTMANN, 1975). Pokud by ţák nad pozorováním nepřemýšlel, tedy nezapojoval druhou signální soustavu, získal by samotné vjemy pomocí smyslŧ, které by nevytvořily ţádné konkrétní představy a pojmy o zkoumaných jevech (ŘEHÁK, 1965). U bezděčného pozorování není stanoven ţádný cíl ani učební úlohy. Neúmyslná pozorování jsou zpŧsobená např. pouhou přítomností určitého jevu a vytváří u ţákŧ pouze povrchové poznání tohoto jevu nebo přírodniny. Bezděčné pozorování mŧţe být zapříčiněno blízkým, nápadným nebo silným podnětem nebo momentálním zájmem ţáka o tento podnět (ALTMANN, 1975), např. bouchnutí dveří, zakřičení letící káně lesní apod. Pomocí pozorování ţáci získají fakta, která jsou základem vědomostí. Tato získaná fakta je však potřeba uvést do souvislostí, zhodnotit je, vyvodit z nich závěr (ŘEHÁK, 1965). Také podle MOJŢÍŠKA (1972) je při pozorování nutná spolupráce první a druhé signální soustavy, tedy propojení vnímání objektŧ pomocí smyslŧ s přemýšlením, jedině tak bude mít činnost ţákŧ efekt na jejich rozvíjení a vzdělávání. Proto je dŧleţité ţáky vést ke správnému způsobu pozorování, měli by umět pozorovat soustavně, v logickém pořadí, postupovat od celku k detailŧm, všímat si charakteristických vlastností pozorovaného jevu nebo objektu a hlavně přemýšlet nad tím, co zkoumají. Aby ţáci byli schopní pozorovat, musí je tedy pedagog k této dovednosti systematicky vychovávat (ŘEHÁK, 1965). Také MOJŢÍŠEK (1972) hovoří o nutnosti učit se metodě pozorování, podle něj se ţáci musí postupně naučit samostatně pozorovat. 33
Výsledky pozorování je potřeba umět vhodně a výstiţně slovně vyjádřit. Popis nebo charakteristika pozorovaných jevŧ má totiţ pro ţáka význam pro správné pochopení těchto jevŧ a pedagog mŧţe podle ţákova popisu ověřit správnost prŧběhu a výsledkŧ jeho pozorování. Prŧběh i výsledky pozorování je nakonec nezbytné zhodnotit, vyvodit z pozorování závěr, jen tak mohou ţáci pozorováním zobecnit představy na pojmy a získat kýţené vědomosti. Vnímání pomocí smyslŧ propojujeme s myšlením a zapamatováním (ŘEHÁK, 1965). Pozorování mŧţe probíhat ve vyučovací hodině ve škole nebo v přírodě. Ţáci mohou pozorovat v učebně, v laboratorních cvičeních, při práci v koutku přírody, na školním pozemku nebo v přírodě pomocí exkurze (ŘEHÁK, 1965; ALTMANN, 1975). Pozorování lze ţákŧm zadat také jako domácí úkol nebo samostatnou práci. Mezi základní prostředky při pozorování v biologii patří lupa, preparační lupa, mikroskop a dalekohled. Dŧleţité je však práci s pomŧckami dŧkladně a vhodně vysvětlit, např. ţe při pozorování pomocí dalekohledu mají ţáci s dalekohledem zacházet opatrně, zaostřovat jemným pohybem šroubem na pozorované objekty apod. (ALTMANN, 1975). MOJŢÍŠEK (1972) doporučuje vyuţívat také fotoaparát. 5.4. Typy pozorování Pozorování je moţné rozdělovat dle rŧzných hledisek. ALTMANN (1975) rozlišuje pozorování bezprostřední, tzn. ţe pozorujeme přírodniny nebo jejich části ţivé, preparované nebo konzervované. U pozorování zprostředkovaného pouţíváme např. fotografie, obrázky, nákresy apod., tedy nejrŧznější pomŧcky. Pokud je to moţné, pouţíváme pro pozorování raději přírodniny ţivé, preparované nebo konzervované, pokud takové přírodniny dostupné nejsou, je nezbytné dbát na kvalitu pouţívaných pomŧcek. Pozorování lze také rozdělit na vlastní, předběţná a dodatečná. Vlastní pozorování má v podstatě funkci výkladu, předběţné pozorování je realizováno před výkladem nového učiva, jako motivace a uvedení do nové problematiky. Dodatečné pozorování je zařazeno aţ po probrání dané problematiky (ALTMANN, 1975). ŘEHÁK (1965), podobně jako ALTMANN (1975), dělí pozorování podle postavení v procesu vyučování do třech druhů. Pozorování mŧţeme zařadit před výklad nového učiva, do výkladu nebo po něm. Pozorováním na začátku vyučovacího procesu vzbudíme v ţákovi motivaci a získáme základní fakta, na kterých bude moci ţák
34
posléze stavět. Pozorováním v prŧběhu nebo po skončení výkladu probírané látky si ţák např. potvrdí získané poznatky (ŘEHÁK, 1965). Podle cíle (ALTMANN, 1975) a náročnosti na činnost ţáka lze pozorování rozlišovat na nejsnadnější zjišťující pozorování, náročnější popisná a nejnáročnější objevná pozorování (ŘEHÁK, 1965). Nejméně náročná pro ţáky jsou pozorování zjišťující, při kterých pedagog sděluje ţákŧm určitá fakta (ŘEHÁK, 1965), upozorňuje je na některé ze znakŧ (ALTMANN, 1975) a ţáci pozorováním tato zjištění pouze potvrzují (ŘEHÁK, 1965). Ţák nepracuje samostatně a nedochází tedy k rozvíjení jeho myšlení (ALTMANN, 1975). Příkladem tohoto typu pozorování je např. určování přírodnin podle klíče nebo atlasu apod. (ŘEHÁK, 1965). Pokud pedagog poţaduje od ţákŧ slovní popis pozorované přírodniny, jedná se o pozorování popisné (ŘEHÁK, 1965). Popisná pozorování jsou jiţ pro ţáky náročnější (ALTMANN, 1975). Ţáci pozorují přírodninu nebo jev samostatně a snaţí se výstiţně a systematicky popsat její charakteristické znaky. Podle ţákova popisu mŧţe pedagog pozorování usměrnit a ověřit, zda ţák postupoval při pozorování správně (ŘEHÁK, 1965). U popisného pozorování je třeba dbát na to, aby ţáci pouţívali správné odborné termíny a aby pedagog zkontroloval a upřesnil výsledky pozorování (ALTMANN, 1975). Popisná pozorování ţáci provádějí např. u pokusŧ, kdy současně popisují jejich prŧběh (ŘEHÁK, 1965). Jestliţe mají ţáci při pozorování za úkol uvést např. typické znaky pro určitou skupinu ţivočichŧ či rostlin nebo srovnat dva druhy určité skupiny, prováděli by pozorování objevné (ŘEHÁK, 1965). Tento typ pozorování je pro ţáky nejnáročnější a nejvhodnější, pedagog pouze určí cíl pozorování, poskytne ţákŧm pomŧcky a literární zdroje a ţáci poté pracují samostatně. Úkolem ţákŧ je všimnout si nejdŧleţitějších určovacích znakŧ přírodnin, např. srovnávání dvou druhŧ skokanŧ (ALTMANN, 1975). Další
z mnoha
moţných
dělení
rozlišuje
pozorování
na
příleţitostná
a plánovaná; plánovaná pak dále na krátkodobá a dlouhodobá (ŘEHÁK, 1965). Krátkodobá pozorování je moţné realizovat za jednu nebo dvě vyučovací hodiny (např. dýchání ryby), dlouhodobá pozorování trvají déle (např. pozorování určitého biotopu v rŧzných ročních obdobích) (ALTMANN, 1975).
35
Pozorování rozdělujeme také na statická, při kterých ţáci pozorují relativně neměnný jev nebo objekt (např. pitva), a dynamická, kdy se pozorovaný jev nebo objekt v prŧběhu pozorování mění (ALTMANN, 1975), ţáci pozorují změny ve vývoji určité přírodniny (ŘEHÁK, 1965), např. pohyb ţivočichŧ (ALTMANN, 1975). Podle ŘEHÁKA (1965) lze pozorování členit také na pozorování společná, pokud pozoruje celá třída stejnou přírodninu nebo pokus, a individuální, kdy kaţdý ţák ve třídě pracuje s přírodninou vlastní (multiplikáty) nebo provádí pokus sám. ALTMANN (1975) rozlišuje pozorování na rozčleňování, srovnávací pozorování, pozorování pohybu organismŧ, pozorování prŧběhu individuálního vývoje organismŧ, pozorování chování a fenologická pozorování. Pomocí rozčleňování ţáci zkoumají vnější stavbu, rozčleňují ji na jednotlivé části a srovnávají stejné části těla rŧzných druhŧ organismŧ. Rozčleňovat lze třeba končetiny pavouka, květ krytosemenných rostlin apod. Vnitřní stavbu těla ţivočichŧ lze pozorovat pomocí pitvy, kterou ale na základní škole neprovádíme. Srovnávací pozorování slouţí ke zkoumání stejných nebo rozdílných znakŧ ve vnitřní nebo vnější stavbě těla organismŧ, kdy ţáci na základě zjištěných vlastností provádějí jejich zařazení do systému (např. hrách setý, fazol obecný a hrachor jarní – podle znakŧ zařadí do čeledi vikvovité). Jedním z dlouhodobých pozorování je pozorování průběhu individuálního vývoje organismů, kdy ţáci pozorují ţivý organismus v rŧzných fázích jeho vývoje (např. vývojové fáze švába nebo kobylky). Pozorování pohybu lze provádět na rostlinách i ţivočiších (např. pohyb ţíţaly obecné nebo pohyb rostliny ke slunečnímu záření). Chování lze pozorovat u ţivočichŧ v přírodě, ale i v koutku ţivé přírody ve škole nebo na školním pozemku. Příkladem pozorování chování mŧţe být např. stavba sítě křiţáka obecného. Při fenologickém pozorování ţáci pozorují změny projevŧ ţivota rostlin a ţivočichŧ v závislosti na počasí v jednotlivých ročních obdobích roku. Tento druh pozorování lze provádět na rostlinách i ţivočiších, patří mezi pozorování s dlouhodobým
charakterem.
Zoofenologická
pozorování
zahrnují
například
pozorování ptákŧ, hromadný přílet, houfování a odlet stěhovavých ptákŧ, první zpěv, hnízdění, výlet mladých jedincŧ z hnízd apod. (ALTMANN, 1975). 5.5. Stupně pozorování ALTMANN
(1975)
nabízí
členění
průběhu
pozorování,
uvádí
čtyři
psychologické stupně pozorování převzaté od Pietsche (1961) a ke kaţdému
36
psychologickému stupni doplnil odpovídající didaktický stupeň pozorování ve vyučování. Prvním psychologickým stupněm je výběr jevu, na který by se ţáci měli při pozorování zaměřit. Z didaktického hlediska pedagog stanoví cíle pozorování a určí ţákŧm učební úlohy k řešení, vysvětlí prŧběh pozorování a stanoví hypotézu. Tento stupeň pozorování je velmi dŧleţitý, pokud by jej pedagog vynechal, ţáci by pouze povrchně pozorovali vše kolem nich a pozorování by tak nevedlo ke splnění cílŧ a ţáci by nezískali potřebné výsledky pozorování (ALTMANN, 1975). V druhém psychologickém stupni dochází k pŧsobení vjemu získaného záměrným vnímáním jevu pomocí smyslŧ. V odpovídajícím didaktickém stupni pozorování probíhá samotná realizace pozorování, tedy zkoumání vybraných jevŧ pomocí smyslŧ. Pro tuto fázi pozorování je nutná příprava pomŧcek potřebných pro pozorování a vysvětlení práce s nimi (např. práce s dalekohledem) (ALTMANN, 1975). Třetí psychologický stupeň pozorování zahrnuje aktivní zpracování smyslových vjemŧ pomocí myšlenkových operací do podoby představ, pojmŧ, úsudkŧ a zákonŧ. Odpovídající třetí didaktický stupeň představuje interpretaci jevŧ a dějŧ pomocí myšlení za účelem formulace pojmu, systému pojmŧ, definic, pravidel a zákonŧ (ALTMANN, 1975). Čtvrtým psychologickým stupněm je motorická neboli pohybová reakce. Z didaktického hlediska zahrnuje tento stupeň vyuţití výsledkŧ pozorování v praktickém ţivotě a jejich potvrzení při opakovaném pozorování. V tomto stupni je dŧleţité slovní zhodnocení výsledkŧ pozorování písemnou formou, např. v podobě tabulky, pracovního listu apod. (ALTMANN, 1975). Aby mělo pozorování smysl, je nutné dŧsledně dodrţet všechny psychologické a didaktické stupně, a to ve správném pořadí (ALTMANN, 1975). 5.6. Význam pozorování Pozorování má velký význam v přírodovědných předmětech, neboť velkou měrou napomáhá k naplňování výchovně vzdělávacích cílů, pomocí pozorování si ţáci mohou vytvořit představy a pochopit pojmy týkající se přírody (ALTMANN, 1975). Je totiţ nezbytně nutné, aby ţáci pozorovali přírodniny a děje v přírodě, přemýšleli o objektech pozorování, všímali si charakteristických znakŧ, dokázali popsat nebo charakterizovat pozorovaný jev a sami uměli vytvořit závěr pozorování (ŘEHÁK, 1965). Pozorování má význam při výchově i vzdělávání ţákŧ (ALTMANN, 1975; HORÁK, 37
1985). Zařazovat pozorování do výuky je z výchovného hlediska velmi vhodné, protoţe tím dochází k posilování pozitivního postoje ţákŧ k přírodě, rozvíjí se jejich schopnosti pozorování a práce s přírodninami (ALTMANN, 1975). Ze vzdělávacího hlediska ţák rozvíjí schopnost systematicky pozorovat a schopnosti kognitivní. Význam pozorování spočívá také v tom, ţe ţáci získají konkrétní představy o přírodních jevech a procesech, všímají si dŧleţitých znakŧ přírodnin, získaná fakta hodnotí a systematizují, vystihnou jejich vzájemný vztah a souvislosti (ALTMANN, 1975). Ţák se učí samostatně přemýšlet nad pozorovanými jevy, ověřovat získané poznatky a také stanovit vhodný závěr z pozorování. Dŧleţité je zmínit také význam pozorování na zlepšování motoriky ţákŧ při práci s přírodninami (ALTMANN, 1975). Vyjádřením prŧběhu a výsledkŧ pozorování pomocí slov rozvíjí pedagog u ţákŧ jejich vyjadřovací schopnosti, které ţáci vyuţijí ve škole i v ţivotě (ŘEHÁK, 1965). Slovním vyjádřením ţák trénuje myšlenkové operace (např. srovnávání, analýzu, syntézu, dedukci nebo generalizaci), učí se novým pojmŧm (ALTMANN, 1975), rozvíjí mezipředmětové vztahy (český jazyk) (ŘEHÁK, 1965). 5.7. Faktory ovlivňující pozorování Kvalita prŧběhu a výsledkŧ pozorování je ovlivněna mnoha faktory. Podle ALTMANNA (1975) mají na pozorování vliv vnější podmínky, zdraví smyslových orgánŧ, kvalita a stav pouţité techniky a pomŧcek, dovednosti ţákŧ s nimi manipulovat, předchozí znalosti, dovednosti a pracovní návyky ţákŧ. Vliv má také to, zda ţáci chápou význam pozorování, uvědomují si zodpovědnost za získané výsledky a jestli si všímají charakteristických vlastností pozorovaných jevŧ a objektŧ. Dŧleţitým faktorem kvality pozorování je příprava pedagoga, tzn. jestli byly stanoveny cíle pozorování, vhodné učební úlohy, přírodniny a připraveny pomŧcky atd. (ALTMANN, 1975). Pro plynulý prŧběh bez rušivých faktorŧ musí učitel promyslet, kdy ţákŧm vysvětlit práci s pomŧckami, pracovním listem nebo přírodninami a kdy je rozdat a posbírat. Dŧleţitá je dovednost ţákŧ graficky znázornit výsledky pozorování (graf, nákres atd.). Pro splnění cílŧ pozorování je nezbytné respektovat všechny čtyři výše uvedené psychologické a didaktické stupně a individuální rozdíly ţákŧ, vyplývající z rozdílných zkušeností, vědomostí, praktických dovedností a pracovních návykŧ a vztahu k přírodě (ALTMANN, 1975).
38
6. Pozorování a ekosystémy v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání Pouţítím metody pozorování rozvíjíme u ţákŧ klíčové kompetence a tedy přispíváme ke splnění cílŧ základního vzdělávání. Proto je dŧleţité zařazovat pozorování do výuky. Pedagog by měl u ţákŧ rozvíjet dovednost samostatného pozorování, porovnání a zhodnocení výsledkŧ pozorování a jejich další vyuţití v ţivotě (RVP ZV, 2007). Metoda pozorování je v Rámcovém vzdělávácím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) zmíněna v Klíčových kompetencích, konkrétně v kompetenci k učení. Problematika metody pozorování a ekosystémŧ je řešena ve dvou vzdělávacích oblastech Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, a to Člověk a jeho svět a Člověk a příroda, přičemţ člověk a jeho svět upravuje obsah vzdělávání pouze pro první stupeň základního vzdělávání (RVP ZV, 2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je „kurikulární dokument státní úrovně, který normativně stanovuje obecný rámec pro základní vzdělávání a je závazný pro tvorbu školního vzdělávacího programu“, který je kaţdá základní škola povinna vytvořit (RVP ZV, 2007). 6.1. Vzdělávací oblasti „Vzdělávací oblasti jsou orientačně vymezené celky vzdělávacího obsahu základního vzdělávání. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání obsahuje devět vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory“ (RVP ZV, 2007).
39
Vzdělávací oblasti RVP ZV: Jazyk a jazyková komunikace Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět – pouze pro 1. stupeň základní školy Člověk a společnost Člověk a příroda Umění a kultura Člověk a zdraví Člověk a svět práce Vzdělávací oblast Člověk a příroda navazuje na oblast člověk a jeho svět a upravuje obsah vzdělávání pro druhý stupeň základní školy a zahrnuje vzdělávací obory Přírodopis, Zeměpis, Fyzika a Chemie. Pro potřeby této práce je dŧleţité zaměřit se zejména na tématické celky vzdělávacího oboru přírodopis, zejména pak na ty, kde je zmíněna problematika metody pozorování a ekosystémy. Pozornost bude věnována také prŧřezovému tématu Environmentální výchova, kde je obsaţeno téma ekosystémy (RVP ZV, 2007). Vzdělávací obor Přírodopis obsahuje tématické celky obecná biologie a genetika, biologie hub, biologie rostlin, biologie ţivočichŧ, biologie člověka, neţivá příroda, základy ekologie a praktické poznávání přírody. Zmínku o metodě pozorování a ekosystémech pak obsahují tématické celky Biologie ţivočichŧ, Základy ekologie a Praktické poznávání přírody, které jsou blíţe popsány v dalším textu (RVP ZV, 2007). Charakteristika a cíle vzdělávací oblasti Člověk a příroda Vzdělávací obory oblasti člověk a příroda přispívají k rozvíjení klíčových kompetencí ţákŧ. Napomáhají jim pochopit základní fakta o přírodě a jejich vzájemné vztahy, učit se o přírodě jako o systému, brát zřetel na uţitečnost a vyuţitelnost znalostí o přírodě v praktickém ţivotě a také přemýšlet otevřeně, logicky a kriticky (RVP ZV, 2007). Poznáváním přírody se ţáci učí rŧzným dovednostem, jednou z nejdŧleţitějších je dovednost pozorovat, experimentovat a měřit, a to soustavně, objektivně a spolehlivě. Neméně dŧleţité je umět stanovit a ověřit hypotézy o vlastnostech pozorovaných jevŧ, zpracovat výsledky pozorování, experimentování či měření, interpretovat pozorované
40
jevy a vyvodit z výsledkŧ vhodný závěr. Ţáci tak rozvíjí dovednosti hledat příčiny přírodních procesŧ, přemýšlet nad nimi a hledat mezi nimi vztahy a souvislosti, vyznat se v běţných situacích v ţivotě, umět najít a vyřešit rŧzné praktické problémy (RVP ZV, 2007). Ţáci by si měli uvědomovat, jaký má člověk vliv na přírodu, vnímat změny, které v přírodě zpŧsobuje, hledat příčiny a následky vlivu člověka na ekosystémy a pouţívat znalosti přírody k ochraně ţivotního prostředí. Učit se ţít v souladu s principy udrţitelného rozvoje (RVP ZV, 2007). V neposlední řadě je také potřeba, aby ţáci pochopili, ţe příroda má kladný vliv na jejich emoce a také proto je nezbytné ji chránit (RVP ZV, 2007). 6.2. Tématické celky vzdělávací oblasti Člověk a příroda Tématický celek Biologie ţivočichŧ učí ţáky „porovnávat základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichŧ a vysvětlovat funkci jednotlivých orgánŧ, rozlišovat a porovnávat jednotlivé skupiny ţivočichŧ, určovat vybrané ţivočichy, zařazovat je do hlavních taxonomických skupin, odvodit na základě pozorování základní projevy chování ţivočichŧ v přírodě, na příkladech objasnit jejich zpŧsob ţivota a přizpŧsobení danému prostředí, zhodnotit význam ţivočichŧ v přírodě i pro člověka, uplatňovat zásady bezpečného chování ve styku s ţivočichy“. V rámci učiva biologie ţivočichŧ probírají ţáci na druhém stupni „stavbu těla ţivočichŧ, stavbu a funkci jednotlivých částí těla, vývoj, vývin a systém ţivočichŧ (významné zástupce jednotlivých skupin ţivočichŧ – strunatci: paryby, ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci), rozšíření, význam a ochranu ţivočichŧ (ţivočišná společenstva) a projevy chování ţivočichŧ“ (RVP ZV, 2007). V rámci tématického celku Základy ekologie ţáci rozvíjí schopnost popsat vzájemné vztahy mezi organismy a jejich prostředím, uvést příklady organismŧ ţijících v určitém prostředí, vysvětlit pojmy populace, společenstva a ekosystémy a sdělit k nim konkrétní příklad, podle příkladu objasnit základní princip existence ţivých a neţivých sloţek v ekosystému, popsat princip jednoduchých potravních řetězcŧ v rŧzných ekosystémech a zhodnotit jejich význam, říct příklady pozitivních a negativních vlivŧ lidské společnosti na ţivotní prostředí a uvést příklady narušení rovnováhy ekosystému. Učivo základŧ ekologie rozšiřuje znalosti o ochraně přírody a ţivotního prostředí (globální problémy a jejich řešení, chráněná území) a organismech a prostředí, které jim
41
poskytuje podmínky pro ţivot (vzájemné vztahy mezi organismy, mezi organismy a jejich prostředím, populace, společenstva, přirozené a umělé ekosystémy, potravní řetězce, rovnováha v ekosystému) (RVP ZV, 2007). Tématický celek Praktické poznávání přírody rozvíjí schopnosti ţákŧ pouţívat v ţivotě praktické metody poznávání přírody a dodrţovat základní pravidla bezpečnosti práce a chování při zkoumání přírody. Ţáci se učí pozorovat pomocí lupy, mikroskopu a dalekohledu, pouţívat zjednodušené určovací klíče a atlasy, vytvářet herbáře a sbírky, odlovovat některé ţivočichy, zjednodušeně rozčleňovat organismy v přírodě. Učivo zahrnuje také informace o významných vědcích oboru biologie a jejich objevech (RVP ZV, 2007). 6.3. Průřezová témata Prŧřezová témata odráţejí aktuální problémy ve světě, svým obsahem rozvíjí osobnost ţákŧ, jejich postoje a hodnoty a je tedy dŧleţité je zahrnout do základního vzdělávání. Na základě RVP ZV je kaţdá základní škola povinna v prŧběhu studia ţákŧ na 1. a 2. stupni zahrnout do vzdělávání všechna prŧřezová témata, a to v rámci některého z vyučovacích předmětŧ nebo jako samostatný předmět, kurz apod. Dŧleţité je prŧřezová témata propojit s obsahy vyučovacích předmětŧ a činností ţákŧ ve škole a mimo školu. V rámci základního vzdělávání je nutné zařadit tato prŧřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova, Mediální výchova. Prŧřezové téma Environmentální výchova zahrnuje tématický okruh ekosystémy, je proto na místě věnovat tomuto prŧřezovému tématu v této práci prostor (RVP ZV, 2007). Průřezové téma Environmentální výchova Environmentální
výchova
podporuje
ţáky
v porozumění
komplexnosti
a komplikovanosti vztahŧ člověka a ţivotního prostředí, tedy aby ţáci pochopili, ţe je nevyhnutelné a nezbytné postupně přejít k udrţitelnému rozvoji lidské společnosti a uvědomili si odpovědnost za jednání všech lidí, a aktivně se podíleli na utváření a ochraně ţivotního prostředí. Environmentální výchova má také vliv na styl ţivota a hodnoty ţákŧ tak, aby se civilizace lidí mohla dále rozvíjet. Ţáci mohou pomocí tohoto prŧřezového tématu pozorovat a vnímat, jak se vyvíjí vztahy mezi lidmi a ţivotním prostředím podle rŧzných aktuálních hledisek. Umoţňuje ţákŧm také
42
poznávat rŧzné zpŧsoby řešení současných environmentálních problémŧ ve světě (RVP ZV, 2007). „Na realizaci prŧřezového tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí. Ve vzdělávací oblasti člověk a příroda zdŧrazňuje prŧřezové téma pochopení objektivní platnosti základních přírodních zákonitostí, dynamických souvislostí od nejméně sloţitých ekosystémŧ aţ po biosféru jako celek, postavení člověka v přírodě a komplexní funkce ekosystémŧ ve vztahu k lidské společnosti, tj. pro zachování podmínek ţivota, pro získávání obnovitelných zdrojŧ surovin a energie i pro mimoprodukční hodnoty (inspiraci, odpočinek). Klade základy systémového přístupu zvýrazňujícího vazby mezi prvky systémŧ, jejich hierarchické uspořádání a vztahy k okolí“ (RVP ZV, 2007). Prŧřezové téma Environmentální výchova má pozitivní vliv na rozvoj osobnosti ţákŧ jak v oblasti vědomostí, dovedností a schopností, tak v oblasti postojŧ a hodnot (RVP ZV, 2007). Tématické okruhy Environmentální výchovy Prŧřezové
téma
Environmentální
výchova
zahrnuje
tématické
okruhy:
Ekosystémy, Základní podmínky ţivota, Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí a Vztah člověka k prostředí. Jednotlivé tématické okruhy pak zahrnují konkrétnější problematiku Environmentální výchovy (RVP ZV, 2007). 6.4. Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojŧ a hodnot dŧleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. V RVP ZV jsou za klíčové povaţovány: kompetence k učení, kompetence k řešení problémŧ, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní“ (RVP ZV, 2007). O metodě pozorování se pojednává v textu o klíčové kompetenci k učení. V rámci rozvíjení kompetence k učení by měl pedagog vést ţáky k samostatnému pozorování a experimentování, k porovnání a zhodnocení zjištěných výsledkŧ a jejich vyuţití v budoucnosti (RVP ZV, 2007).
43
7. Metodika práce Cílem diplomové práce bylo zjistit druhy obratlovcŧ, které se vyskytují v okolí Uherského Ostrohu a na základě těchto zjištění navrhnout a ověřit terénní cvičení pro ţáky druhého stupně základní školy a podle zkušeností získaných realizací terénního cvičení vytvořit návrh výukové prezentace a pracovního sešitu jako materiál pro pedagogy, kteří chtějí s ţáky realizovat terénní cvičení. Jako hlavní metodu zjišťování druhŧ obratlovcŧ vyskytujících se na vybraných biotopech jsem zvolila metodu kvantitativního pozorování. Pro tuto metodu je potřeba vybrat biotopy určitým zpŧsobem srovnatelné (z hlediska délky pozorování, délky zvoleného úseku, plochy), zvolit konkrétní zpŧsob pozorování na těchto biotopech a tento postup dodrţovat po celou dobu výzkumu. V předem zvolených termínech a po dopředu stanovenou dobu pozorovat zástupce obratlovcŧ na vybraných biotopech, determinovat jednotlivé druhy obratlovcŧ a zaznamenávat jejich počet. Pro srovnatelnost je dostačující pozorovat obratlovce na všech biotopech jednu hodinu. Pro oblast města Uherský Ostroh a jeho okolí je charakteristické velké mnoţství vodních biotopŧ, proto jsem vybrala mimo jiné několik z nich, neboť vodní biotopy jsou vhodné pro celoroční aktivity s ţáky (ústní sdělení doc. RNDr. Borise Rychnovského, CSc.) a jejich zkoumání by mohlo poskytnout přehled druhŧ obratlovcŧ vyskytujících se na tomto území. Celkem bylo stanoveno sedm biotopŧ, z nichţ čtyři patří mezi „vodní“. Obratlovci byli zjišťováni na biotopech: odstavená ramena řeky Moravy Černovo a Vlčinec, štěrkové jezero, část toku řeky Moravy, les, pole a ulice Zemědělská jako urbánní biotop. V kaţdém biotopu jsem stanovila úsek, na kterém jsem pozorovala zde se vyskytující obratlovce. Výzkum probíhal podle plánu jeden rok, a to od března 2013 do března 2014, obvykle kaţdý druhý víkend v měsíci (včetně pátku). Pozorování byla rozdělena do tří dnŧ, v pátek byly zkoumány biotopy štěrkové jezero a urbanocenóza, v sobotu odstavená ramena řeky Moravy Černovo a Vlčinec, pole a v neděli biotopy řeka Morava a les. Pozorování probíhala od 7 hodin ráno, v létě od 6 hodin. Obratlovci byli na kaţdém z biotopŧ pozorováni jednu hodinu. Pořadí zkoumaných
biotopŧ bylo
během roku
v rámci
jednotlivých dnŧ střídáno.
Z plánovaných 27 pozorování se 3 neuskutečnila, a to v termínech 24. – 26. 5. 2013, 2. – 4. 8. 2013 a 3. – 5. 1. 2014. Přesné termíny pozorování a pozorované druhy obratlovcŧ jsou uvedeny v podkapitole
8. 1. (Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich
pobytové znaky na zkoumaných biotopech), tabulky jsou uvedeny v příloze 1. 44
Podrobný popis metodiky pozorování na kaţdém ze zkoumaných biotopŧ je popsán v podkapitole 7.5. Vlastní metodika výzkumu. 7.1. Determinační literatura a pomůcky Při pozorování jsem pouţívala dalekohled značky Auriol s přiblíţením 10x a s velikostí objektivŧ 50 mm, později dalekohled Nikon se stejnými základními parametry a fotoaparát Nikon, typ D3100, některé fotografie byly pořízeny také fotoaparáty Nikon D5100 a Canon (kompaktní typ). Obratlovce jsem determinovala pomocí odborné literatury. Jednotlivé druhy ptákŧ byly určovány na základě knih: Zpěv ptákŧ a jejich hlasy (JÄNNES, ROBERTS, 2012); Ottŧv prŧvodce přírodou: ptáci (SINGER, 2009) a Atlas hnízdního rozšíření ptákŧ v ČR (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC, 2009). Ryby jsem určovala podle Atlasu ryb, obojţivelníkŧ a plazŧ České a Slovenské republiky (DUNGEL, ŘEHÁK, 2011) a Velké knihy ţivočichŧ (KREJČA, KORBEL, 2009), obojţivelníky a plazy pomocí knihy Obojţivelníci a plazi (ZWACH, 2013) a savce podle knihy Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Vzhled jednotlivých biotopŧ byl v prŧběhu roku fotografován. Pobytové znaky obratlovcŧ byly fotografovány a určeny (BOUCHNER, 1986; DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009; KLAUS, 2009). Zástupci ryb jsou v celé práci řazeni podle Atlasu ryb, obojţivelníkŧ a plazŧ České a Slovenské republiky (DUNGEL, ŘEHÁK, 2011), obojţivelníci a plazi jsou řazeni podle knihy Obojţivelníci a plazi (ZWACH, 2013), systém ptákŧ je převzat z Atlasu hnízdního rozšíření ptákŧ v ČR (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC, 2009), zástupci savcŧ jsou řazeni podle knihy Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Za účelem charakteristiky jednotlivých biotopŧ jsem určovala zástupce vyšších rostlin, a to pomocí knih DEYL, HÍSEK, 2003 a SCHAUER, CASPARI, 2013 (viz 7.4. Popis jednotlivých biotopŧ). 7.2. Určení vlastností jednotlivých zoocenóz Pro zhodnocení zoocenóz jednotlivých biotopŧ byly vypočítány některé z jejich vlastností, u kaţdého druhu obratlovce byla určena dominance a frekvence. Zjištěné hodnoty těchto vlastností jsou uvedeny v tabulkách v příloze 1 (komentáře k tabulkám viz 8.1. Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na zkoumaných biotopech).
45
Protoţe je diplomová práce cílena k didaktickému vyuţití, pro didaktické zpracování se vycházelo především z vysokých hodnot frekvence jednotlivých druhŧ obratlovcŧ, tedy těch druhŧ, které byly na zkoumaných biotopech nejčastěji pozorovány. Dominance náleţí mezi kvantitativní vlastnosti zoocenózy a vyjadřuje “procentuální zastoupení jednotlivých druhových populací na kvantitativní struktuře celého společenstva”. Dominance se vypočítá podle vzorce D = n*100/s (%), kde n je počet jedincŧ daného druhu a s je celkový počet jedincŧ zoocenózy. Výsledná hodnota dominance závisí na počtu druhŧ, které jsou její součástí, přičemţ platí nepřímá úměra, tedy se zvyšujícím se počtem druhŧ v zoocenóze se hodnota dominance sniţuje. Pro vyjádření dominance se pouţívá klasifikace obsahující 5 tříd podle procentuálního rozsahu (LOSOS a kol., 1984): eudominantní druh: více neţ 10 % dominantní druh: 5–10 % subdominantní druh: 2–5 % recedentní druh: 1–2 % subrecedentní druh: méně neţ 1 % Ze znakŧ strukturálních byla vypočítána frekvence výskytu jednotlivých druhŧ. Hodnota frekvence (neboli četnosti) udává, jak často se jednotlivé druhy vyskytují v sérii vzorkŧ odebraných z jedné zoocenózy. Hodnotu frekvence v procentech lze vypočítat podle vzorce F = ni/s *100 (%), kde ni je počet vzorkŧ, v nichţ se hodnocený druh vyskytuje, a s je počet všech odebraných vzorkŧ. Zjištěné hodnoty lze vyjádřit tabulkou nebo grafem v 5–10 frekvenčních třídách po 10–20 % (LOSOS a kol., 1984). 7.3. Způsob zjišťování jednotlivých tříd obratlovců Ryby Protoţe je voda ve všech vodních biotopech poměrně zakalená, bylo moţné pozorovat zástupce kostnatých ryb pouze na některých místech u břehu. Obojţivelníci Zástupce třídy obojţivelníci bylo moţné pozorovat hlavně v jarním a v letním období, mnohem méně pak v září a v říjnu. Jednotliví zástupci byli pozorováni při březích vodních biotopŧ a ve vodě nebo také v lese a v urbanocenóze. V období
46
rozmnoţování jsem determinovala zástupce skokanŧ podle rezonátorŧ, méně pak podle zbarvení a mimo dobu rozmnoţování pak podle tvaru očních zřítelnic (ZWACH, 2013). Plazi Plazi byli určováni podle charakteristických znakŧ hlavně na jaře, v létě a částečně na podzim (ţelva nádherná). Ptáci Zástupci třídy ptáci byli zjišťováni vizuálně i akusticky a podle pobytových znakŧ. Savci Někteří zástupci byli pozorováni přímo, někteří byli zjišťováni spíše podle pobytových znakŧ, především soumračné a noční druhy savcŧ. 7.4. Popis jednotlivých zkoumaných biotopů V této kapitole jsou popsány jednotlivé biotopy, na kterých probíhala pozorování, u kaţdého z vybraných biotopŧ je pak podrobněji rozepsán charakteristický vzhled biotopu včetně flóry. Zpŧsob pozorování na zkoumaných biotopech je podrobně popsán v kapitole 7.5. Vlastní metodika výzkumu.
Obr. 3: Mapa polohy jednotlivých biotopŧ (Mapy.cz/c) Vysvětlivky k obrázku 3: 1: Odstavené rameno řeky Moravy Černovo; 2: Odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec; 3: Štěrkové jezero; 4: Úsek řeky Moravy; 5: Les; 6: Pole; 7: Urbanocenóza 47
Obr. 4: Letecká mapa polohy jednotlivých biotopŧ (Mapy.cz/d) Odstavené rameno řeky Moravy Černovo Tento biotop se nachází na katastrálním území města Uherský Ostroh. Odstavené rameno vzniklo oddělením od pŧvodního toku řeky Moravy při regulaci řeky Moravy po povodních v roce 1997. Odstavené rameno je rozděleno na dvě části. Celková plocha obou částí odstaveného ramene je 2 ha (MRS Uherský Ostroh). Pozorování proběhlo na druhé části odstaveného ramene, která je větší neţ první část, má plochu přibliţně 1,6 ha (Mapy.cz/b). V první části jsou vysekány všechny keře podél břehŧ, ze stromŧ zde roste pouze vrba křehká. Všechny břehy druhé části ramene jsou zarostlé vegetací. Druhou část lze téměř celou obejít po cestě. Během léta zde byly keře a stromy prořezány. Téměř celá vodní plocha je porostlá stulíky ţlutými a méně pak i lekníny bílými. Okolo rostou byliny, keře i stromy. V bylinném patře zde roste převáţně orobinec širokolistý, rákos obecný, kopřiva dvoudomá, kerblík lesní, pěťour srstnatý, pampeliška lékařská, kosatec ţlutý a hluchavka bílá. V keřovém patře roste hojně rŧţe šípková, svída krvavá, trnovník akát a vrba křehká. Ve stromovém patře roste vrba křehká, jasan ztepilý, dub letní, topol černý, topol bílý, habr obecný, jilm vaz, olše lepkavá a ořešák vlašský. U břehu ve vodě leţí několik spadlých stromŧ, zarostlých rostlinami, některé z nich vyuţívají například ţelvy nádherné či skokani zelení a skřehotaví ke slunění.
48
Obr. 5: Odstavené rameno řeky Moravy Černovo, 7. 6. 2013 (orig.) Odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec Odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec jiţ spadá do katastru sousedního města Veselí nad Moravou. Jeho rozloha je asi 0,8 ha (Moravský rybářský svaz místní organizace Veselí nad Moravou). Toto rameno je na rozdíl od Černova méně navštěvované, bez zdánlivých zásahŧ člověka. Přestoţe zde bylo pozorováno během celého roku mnohem méně rybářŧ neţ u odstaveného ramene Černovo, na jejich „oblíbených místech“ se nacházelo aţ nadměrné mnoţství nejrŧznějších odpadkŧ, vlascŧ apod. Mnoho „zatrhlých“ vlascŧ se nacházelo také na stromech při břehu Vlčince. V bylinném patře rostou kopřiva dvoudomá, kostival lékařský, rákos obecný, orobinec širokolistý, břečťan popínavý. Keřové patro je tvořeno především těmito druhy: bez černý, svída krvavá, hloh obecný, brslen evropský, rŧţe šípková. Ze stromŧ zde roste vrba křehká, topol bílý, dub letní, jasan ztepilý, olše lepkavá, habr obecný, jilm vaz.
49
Obr. 6: Odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec, 3. 5. 2013 (orig.) Štěrkové jezero Štěrková jezera jsou uměle vytvořené vodní plochy vzniklé těţbou štěrkopísku, která začala v 60. letech. Díky těţbě vzniklo několik morfologicky samostatných vodních ploch, a to Vodárenské jezero, Kunovská tabule a Těţební jezero (ŢÁDNÍKOVÁ, 1998). Tento biotop se nachází v blízkosti potoku Petříkovce. Jezero lemuje polní cesta a v těsné blízkosti se nachází polní remíz. V jednom ze štěrkových jezer se dosud těţí štěrkopísek, další slouţí k rekreaci nebo jako zdroj pitné vody. V části jezera, kterou jsem pro pozorování vybrala, byla těţba štěrkopísku jiţ před několika lety ukončena. Nachází se na hranici katastrálního území Uherského Ostrohu a Ostroţské Nové Vsi. V minulosti bylo součástí velkého těţebního jezera, před několika lety bylo naváţkou přehrazeno a tvoří tedy v současné době samostatné jezero. Provozovat vodní sporty je zde sice zakázáno, protoţe oblast vlastní soukromý podnikatel, ale lidé se zde i přes zákaz koupou. V prŧběhu října 2013 zde byly nově instalovány výstraţné tabule Slováckých vodáren a kanalizací a. s., které zakazují vstup nepovolaným a označují jezero za vodní zdroj Ostroţská Nová Ves, spadající do ochranného pásma 2. stupně. Břeh jezera byl hustě zarostlý bylinami, keři a stromy. Na konci srpna 2013 byla většina břehŧ zkoumaného jezera regulována pomocí těţké techniky, a tím se značně změnila vegetace velké části okolí jezera. Porost orobince a rákosu byl značně zdevastován, takţe převáţnou část břehŧ i jejich okolí pokrývala holá pŧda bez vegetace 50
a zdejším ţivočichŧm tak ubylo moţností úkrytŧ. Některé z břehŧ pak postupně zarŧstaly převáţně blatouchem bahenním. Ve vodě roste rdest vzplývavý. Bylinné patro tvoří především rákos obecný, orobinec širokolistý, blatouch bahenní, jetel luční, šťovík kyselý, pelyněk černobýl, řebříček obecný, vratič obecný, přeslička rolní, kostival lékařský, podběl lékařský a pcháč oset. Keřové patro tvoří hlavně rŧţe šípková a vrba křehká. Stromové patro tvoří vrba křehká, topol bílý, trnovník akát a bříza bělokorá.
Obr. 7: Štěrkové jezero, 31. 10. 2013 (orig.) Úsek toku řeky Moravy Biotop leţí v katastrálním území Uherského Ostrohu. Vybraný úsek řeky Moravy je součástí vodní cesty Baťova kanálu, v létě je vyuţíván lodní dopravou, a to zejména motorovými čluny rŧzných velikostí, které vydávají poměrně značný hluk a vytváří často velké vlny při březích řeky. Byliny
jsou
při
břehu
řeky
zastoupeny
převáţně
rákosem
obecným,
orobincem širokolistým a kopřivou dvoudomou. Z keřŧ zde rostou rŧţe šípková a vrba křehká. Stromové patro při břehu řeky tvoří vrba křehká, na hrázi pak lípa srdčitá, slivoň trnka, topol bílý.
51
Obr. 8: Úsek toku řeky Moravy, 31. 8. 2013 (orig.) Les Biotop les se nachází na území Uherského Ostrohu, při toku odlehčovacího kanálu řeky Moravy u odstaveného ramene Jámy. Jedná se o les smíšený. Byl vybrán z dŧvodu zjištění vyskytujících se druhŧ obratlovcŧ a jejich počtu v lese spravovaném lesníky. Bylinné patro biotopu tvoří převáţně kopřiva dvoudomá, zběhovec plazivý, svízel vonný, popenec obecný, česnek medvědí, pitulník ţlutý, vlaštovičník větší, plicník lékařský, pomněnka lesní, křivatec ţlutý, šalvěj luční, keřové patro je zastoupeno druhy ostruţiník jeţiník, hloh obecný, svída krvavá, bez černý. Stromové patro tvoří jasan ztepilý, jilm vaz, topol osika, topol černý, bříza bělokorá, dub letní, lípa srdčitá, dub cer, buk lesní a ořešák černý.
Obr. 9: Les, 4. 5. 2013 (orig.) 52
Pole Tento biotop se nachází v blízkosti odstaveného ramene řeky Moravy Vlčince. Pole z jedné strany lemuje vyschlý odlehčovací kanál (meliorační kanál) s keři a stromy, za kterým se nachází mokřad (pozŧstatek odstaveného ramene), z další strany je vybraný úsek pole kryt větrolamem z keřŧ a stromŧ, poslední stranu tvoří hráz odlehčovacího kanálu řeky Moravy. Pozorovaný úsek zahrnoval okrajové části s keři a stromy. Bylinné patro je tvořeno hlavně kopřivou dvoudomou. Z keřŧ roste na okrajích pole především rŧţe šípková a brslen evropský. Stromové patro tvoří jasan ztepilý, dub letní. Na obdělávané části pole rostla pšenice obecná. Na podzim byla pŧda na biotopu pole poorána.
Obr. 10: Pole, 13. 4. 2013 (orig.) Urbanocenóza – ulice Zemědělská Jako urbánní biotop, tedy biotop obývaný a ovlivňovaný člověkem, byl vybrán úsek ulice Zemědělská, která vede územím města Uherský Ostroh. V této ulici jsou postaveny rodinné domy se zahradami, nachází se zde dva „parky“, tedy menší travnaté plochy se stromy, které jsou v prŧběhu roku pravidelně sečeny, na části jednoho z nich se nachází dětské hřiště. Ulice Zemědělská se nachází v části města, kterou protéká potok Okluky, nedaleko štěrkových jezer. Pozorovaný biotop zahrnuje také část ulice při potoku. Břehy potoka byly po povodních v roce 1997 regulovány, aby nedocházelo k zaplavování obydlených oblastí při zvýšených stavech hladiny vody. Ulici tvoří asfaltová silnice, kterou vyuţívají také cyklisté jako součást Vinařských cyklostezek. 53
V letním období touto ulicí projede nepočitatelné mnoţství cyklistŧ. Okolo silnice a v parcích rostou rakytník řešetlákový, lípa srdčitá, trnovník akát, jabloň domácí, líska obecná, javor babyka, smrk ztepilý, borovice lesní, moruše bílá, slivoň trnka.
Obr. 11: Urbanocenóza – ulice Zemědělská, 12. 8. 2013 (orig.) 7.5. Vlastní metodika výzkumu Obratlovci byli na kaţdém z biotopŧ pozorováni jednu hodinu přímo nebo za pomocí dalekohledu, určováni pomocí determinační literatury (viz 7.1. Determinační literatura a pomŧcky) a byly zaznamenávány jejich počty. Vybrané úseky jednotlivých biotopŧ byly pomalým tempem procházeny stejným zpŧsobem po celou dobu výzkumu. Podrobný popis zpŧsobu pozorování na biotopech je uveden v následujícím textu. Odstavené rameno řeky Moravy Černovo Obratlovci byli pozorováni na druhé části odstaveného ramene, obcházela jsem dostupnou část ramene, tedy cca 733 metrŧ (Mapy.cz/d). Jednotlivé druhy obratlovcŧ byly pozorovány u břehu a do cca 40 metrŧ (Mapy.cz/d) vodní hladiny (celá šířka ramene). Odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec Biotop jsem obcházela po dostupnější straně ramene. Zkoumaný úsek byl dlouhý asi 645 metrŧ (Mapy.cz/d), obratlovci byli pozorováni při břehu a v celé šířce odstaveného ramene, která se pohybovala od asi 24 do 50 metrŧ (Mapy.cz/d).
54
Štěrkové jezero Pro pozorování byl vybrán úsek dlouhý 758 metrŧ (Mapy.cz/d) při břehu jezera, od rozcestí podél potoku Petříkovec aţ po polní remíz, obratlovci byli pozorováni v nejbliţším okolí břehu a na vodní ploše do cca 250 metrŧ (Mapy.cz/d). Do vzdálenosti 250 metrŧ na vodní ploše byly pozorovány pouze velké druhy ptákŧ. Ostatní druhy obratlovcŧ byly zjišťovány u břehu. Úsek toku řeky Moravy Pro pozorování byla vybrána část toku řeky od obloukového mostu přes řeku Moravu po místo rozdělení odlehčovacího kanálu Nová Morava a vlastního toku řeky Moravy, tedy úsek dlouhý cca 670 metrŧ (Mapy.cz/d). Obratlovci byli pozorováni při pravém břehu řeky v celé šířce toku, tedy asi 50 metrŧ (Mapy.cz/d). Les Pozorovaná část lesa měla rozměry zhruba 166 x 112 metrŧ (Mapy.cz/d), zkoumané území ohraničovala cesta a potok tekoucí skrz les. Obcházela jsem vybraný úsek lesa o celkové délce asi 550 metrŧ (Mapy.cz/d). Pole Pro pozorování jsem vybrala úsek s obdělávanou pŧdou o rozměrech asi 400 x 260 metrŧ (Mapy.cz/d). Tento úsek zahrnoval i okrajové části s keři a stromy. Obratlovce jsem na vybraném úseku pole pozorovala tím zpŧsobem, ţe jsem kolem úseku pole procházela při dvou stranách jeho obvodu (celkem 660 metrŧ) (Mapy.cz/d), tedy při pásu keřŧ a stromŧ podél vyschlého melioračního kanálu. Urbanocenóza Vybranou část biotopu představuje úsek ulice Zemědělská o délce přibliţně 750 metrŧ a šířce přibliţně 5 metrŧ (Mapy.cz/d), kterou jsem procházela od mostu přes potok Okluky pro pěší a cyklisty po rozcestí k hlavní silnici, vedoucí přes město do okolních měst. Zahrnuje tedy ulici s domy, dvě malé travnaté plochy se stromy a část ulice při potoku Okluky.
55
7.6. Metodika didaktické části práce Podle zkušeností z výzkumu zjišťování obratlovcŧ byly jednotlivé biotopy zhodnoceny z hlediska vhodnosti pro terénní cvičení s ţáky. Na základě pozorování obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ jsem navrhla terénní cvičení pro ţáky druhého stupně základní školy. Terénní cvičení bylo zaměřeno na pozorování a určování obratlovcŧ a bylo vyzkoušeno s ţáky 7. třídy základní školy v Uherském Ostrohu v září 2013 na biotopu odstavené rameno řeky Moravy Černovo. Postup práce Před přípravou terénního cvičení jsem prostudovala teorii terénního cvičení a metody pozorování (kapitoly 4. Terénní cvičení a 5. Metoda pozorování). V přípravné fázi terénního cvičení jsem promyslela jeho konkrétní cíle, zajistila pomŧcky, na základě vyhodnocení biotopŧ pro terénní cvičení určila konkrétní biotop, na kterém mělo být cvičení s ţáky provedeno. Dále jsem v přípravné fázi terénního cvičení prostudovala příslušnou problematiku, vytvořila záznamový arch a pomŧcku k zařazování obratlovcŧ do tříd. Při realizaci ţáci pozorovali obratlovce, jejich chování, zaznamenávali je do záznamového archu, kde popisovali také typický vzhled a chování obratlovcŧ a zařazovali je pomocí pomŧcky do systému. Podrobný popis organizace a prŧběhu terénního cvičení je uveden v kapitole 8.4.2. (Strukturace přípravy realizovaného terénního cvičení). Poznatky a zkušenosti získané realizací terénního cvičení byly vyuţity k vytvoření návrhu pracovního sešitu k terénnímu cvičení, dvou verzí výukových powerpointových prezentací a určovacího klíče. Veškeré navrţené materiály jsou popsány v kapitole 8. Výsledky. Obě verze výukové prezentace jsou uloţeny na kompaktním disku, který je vloţen v kapse na tvrdých deskách diplomové práce.
56
8. Výsledky Kapitola Výsledky obsahuje přehled zjištěných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ na jednotlivých biotopech, zhodnocení ochrany a ohroţení zjištěných druhŧ obratlovcŧ, vyhodnocení biotopŧ pro terénní cvičení s ţáky, realizovaný a upravený návrh terénního cvičení a návrh pracovního sešitu pro terénní cvičení s ţáky druhého stupně základní školy. Byl vytvořen také návrh dvou výukových powerpointových prezentací, které lze pouţít pro vytvoření určovacího klíče. Prezentace jsou uloţeny na kompaktním disku. 8.1. Zjištěné druhy obratlovců a jejich pobytové znaky na zkoumaných biotopech Přehled zjištěných druhŧ obratlovcŧ vznikl na základě pravidelného pozorování na sedmi vybraných biotopech v okolí Uherského Ostrohu (blíţe viz kapitola 7. „Metodika práce“). Přehled byl zpracován do podoby tabulek, které se nacházejí v příloze 1. Odstavené rameno Černovo (viz přílohy: tabulka 1) Nejvíce obratlovcŧ bylo na odstaveném rameni Černovo pozorováno 22. 6. 2013 (77 obratlovcŧ), nejméně 1. 2. 2014 (2 obratlovci). Nejvíce druhŧ obratlovcŧ jsem pozorovala 22. 6. 2013 a 20. 7. 2014 (16 druhŧ obratlovcŧ), nejméně druhŧ 1. 2. 2014, kdy byl pozorován 1 druh obratlovce. Nejvyšší hodnota dominance byla zjištěna u skokana skřehotavého, tedy 14 %. Nejvyšší hodnoty frekvence dosáhl kos černý (F = 88 %). Z pobytových znakŧ byly pozorovány mrtvé ryby u hladiny (amur bílý, kapr obecný), vajíčka vodních skokanŧ, vejce ţelvy nádherné, stopy po získávání potravy strakapouda velkého (dutiny ve stromech), okusy topolŧ bílých a vrb křehkých bobra evropského, poţerky veverky obecné. Odstavené rameno Vlčinec (viz přílohy: tabulka 2) Na odstaveném rameni řeky Moravy Vlčinec bylo zjištěno nejvíce obratlovcŧ při pozorování dne 14. 9. 2013 (57 obratlovcŧ), nejméně 31. 8. 2013 a 15. 2. 2014 (1 obratlovec). Největší počet druhŧ obratlovcŧ byl pozorován 14. 9. 2013 a 12. 10. 2013 (12 druhŧ), nejméně druhŧ 31. 8. 2013 a 15. 2. 2014 (1 druh). Nejvyšší hodnoty dominance dosáhla sýkora koňadra (D = 9,2 %). Kos černý se na biotopu vyskytoval ze všech druhŧ nejčastěji, hodnota frekvence tohoto druhu je 38 %. Pobytové znaky: mrtvé ryby (kapr obecný), mrtvá kachna divoká na keři, stopy po získávání potravy strakapouda velkého (dutiny ve stromech, stopy tesání v pařezech), hnízda pěvcŧ 57
(straka obecná, pěnkava obecná), krtince krtka obecného, okusy topolŧ bílých a vrb křehkých, cesty a skluzy do vody bobra evropského, loţe zajíce polního, lebka zajíce polního, mrtvé mládě srnce obecného. Štěrkové jezero (viz přílohy: tabulka 3) Největší počet obratlovcŧ jsem na biotopu štěrkové jezero pozorovala 3. 2. 2014, a to 363 jedincŧ obratlovcŧ, toto velké mnoţství bylo zpŧsobeno výskytem velkého hejna kachen divokých. Nejméně obratlovcŧ jsem zjistila 19. 7. 2013 a 30. 12. 2013. V tyto dny byl pozorován pouze 1 obratlovec. Nejvyšší hodnota dominance byla zjištěna u kachny divoké (45 %), tento druh se na biotopu vyskytoval poměrně často (F = 50 %), nejvyšší hodnoty frekvence dosáhla straka obecná (F = 54 %). Z pobytových stop byly zjištěny tyto: mrtvé ryby (amur bílý), trus a stopy volavky bílé a popelavé, trus a peří husy velké, peří káně lesní, hnízdo straky obecné, mrtvý špaček obecný, krtince krtka obecného, okusy topolŧ bílých a vrb křehkých, stavby a otisky končetin bobra evropského, hlava křečka polního. Část toku řeky Moravy (viz přílohy: tabulka 4) Při pozorování dne 27. 10. 2013 bylo na biotopu úsek řeky Moravy spatřeno nejvíce
obratlovcŧ
(209),
vysoké
číslo
bylo
zapříčiněno
výskytem
hejna
kachen divokých a přelétajících hejn špačkŧ obecných a havranŧ polních. Nejméně obratlovcŧ bylo pozorováno 21. 7. 2013 (5 obratlovcŧ). Nejvíce druhŧ jsem zaznamenala 27. 10. 2013 (18), nejméně pak 1. 9. 2013 (2 druhy). Největší dominance byla zjištěna u kachny divoké (D = 34 %), tento druh se vyskytoval na zkoumané části toku řeky Moravy nejčastěji (F = 92 %). Byly pozorovány také pobytové stopy obratlovcŧ, a to hnízdo straky obecné, mrtvý havran polní, krtince krtka obecného, mrtvý jeţek východní, okusy topolŧ bílých a vrb křehkých, stavby, cesty a skluzy do vody a otisky končetin bobra evropského, výhrabky hryzce vodního, stopy a trus srnce obecného. Les (viz přílohy: tabulka 5) Největší mnoţství obratlovcŧ bylo v biotopu les zjištěno 2. 2. 2014 (40 jedincŧ), nejmenší 12. 5. 2013 (2 obratlovci). Druhově nejbohatší bylo pozorování dne 28. 4. 2013 (10 druhŧ), naopak druhově nejchudší byla poslední dvě pozorování ve dnech 16. 2. a 1. 3. 2014, kdy byl viděn pouze 1 druh obratlovce. Byly zde pozorovány dvě barevné formy veverky obecné, a to hnědá a rezavá. Nejvyšší hodnota dominance
58
byla zaznamenána u brhlíka lesního (D = 14 %), nejčastěji pozorovaným druhem byla káně lesní (F = 63 %). Obratlovci byli zjišťováni také podle pobytových stop, které zanechali. V biotopu les jsem viděla hnízdo káně lesní, mrtvého strakapouda velkého visícího na stromě, hnízdní dutiny strakapouda velkého a datla černého, stopy po získávání potravy strakapouda velkého (dutiny ve stromech), okusy topolŧ bílých bobra evropského (nedaleko potoka tekoucího skrz les), poţerky veverky obecné, stopy a trus srnce obecného. Pole (viz přílohy: tabulka 6) Při posledním pozorování (1. 3. 2014) bylo na vybraném biotopu pole zjištěno celkem 94 obratlovcŧ, coţ je nejvyšší počet obratlovcŧ na tomto biotopu za celou dobu výzkumu. Nejméně obratlovcŧ jsem viděla 6. 7. 2013 (2). Nejvíce druhŧ (9) zahrnovala pozorování ve dnech 23. 11. 2013 a 1. 3. 2014. Pouze 1 druh obratlovce byl pozorován dne 28. 12. 2013, a to srnec obecný. Ze všech pozorovaných druhŧ na biotopu pole bylo pozorováno nejvíce jedincŧ srnce obecného (D = 44 %). Nejvyšší hodnotu frekvence jsem zjistila u káně lesní (F = 71 %). Z pobytových stop byly zaznamenány: vývrţky a část končetiny zajíce polního pod posedem káně lesní, trus káně lesní, krtince krtka obecného, mrtvý křeček polní, mrtvá kuna lesní, stopy a trus zajíce polního, hlava prasete divokého, lebka prasete divokého, stopy a trus a ochozy srnce obecného. Urbanocenóza (viz přílohy: tabulka 7) Nejvyšší počet obratlovcŧ v urbanocenóze byl zjištěn při předposledním pozorování 14. 2. 2014 (125), nejniţší 7. 6. 2013 (1 obratlovec), tedy pouze 1 druh, coţ je nejmenší počet pozorovaných druhŧ na tomto biotopu za celý prŧběh pozorování. Nejpočetnější druhové zastoupení jsem zaznamenala 5. 7. 2013. Stejně jako v biotopu les i zde byly zjištěny dvě barevné formy veverky obecné (hnědá a rezavá). Nejvíce pozorovaných jedincŧ za dobu výzkumu jsem zjistila u vrabce polního (D = 24 %). Nejvyšší hodnota frekvence byla zaznamenána u dvou druhŧ ptákŧ, hrdličky zahradní a vrabce polního (F = 83 %). Také v urbanocenóze jsem zaznamenala pobytové znaky obratlovcŧ, a to: mrtvá ropucha zelená, mrtvá ještěrka obecná, hnízdní a potravní dutiny strakapouda velkého, trus a peří hrdličky zahradní, krtince krtka obecného, ohlodané smrkové šišky a skořápky vlašských ořechŧ od veverky obecné.
59
Tab. 3: Přehled všech druhŧ obratlovcŧ zjištěných na jednotlivých biotopech a kategorie ochrany a ohroţení zjištěných druhŧ obratlovcŧ V – – – – – – –
SO – SO KO
– SO O
O – SO – SO O – – – – – KO KO SO – – SO – – – – SO – SO – – – – SO
ČS český název vědecký název ryby kostnaté Osteichthyes Ctenopharyngodon idella – amur bílý Cyprinus carpio – kapr obecný Leuciscus cephalus – jelec tloušť Rutilus rutilus – plotice obecná Silurus glanis – sumec velký Esox lucius – štika obecná Perca fluviatilis – okoun říční celkem druhů ryb na biotopu obojţivelníci Amphibia NT ropucha zelená Pseudepidalea viridis NT skokan hnědý Rana temporaria NT skokan zelený Pelophylax esculentus NT skokan skřehotavý Pelophylax ridibundus celkem druhů obojţivelníků na biotopu plazi Reptilia – ţelva nádherná Trachemys scripta NT ještěrka obecná Lacerta agilis LC uţovka obojková Natrix natrix celkem druhů plazů na biotopu ptáci Aves VU potápka roháč Podiceps cristatus VU kormorán velký Phalacrocorax carbo EN kvakoš noční Nycticorax nycticorax NT volavka popelavá Ardea cinerea – volavka bílá Egretta alba NT čáp bílý Ciconia ciconia VU labuť velká Cygnus olor EN husa velká Anser Anser – morčák velký Mergus merganser – kachna divoká Anas platyrhynchos – polák velký Aythya ferina CR polák chocholačka Aythya fuligula CR orel mořský Haliaeetus albicilla CR moták pilich Circus cyaneus – káně lesní Buteo buteo – poštolka obecná Falco tinnunculus NT křepelka polní Coturnix coturnix – baţant obecný Phasianus colchicus NT slípka zelenonohá Gallinula chloropus – lyska černá Fulica atra VU čejka chocholatá Vanellus vanellus EN pisík obecný Actitis hypoleucos VU racek chechtavý Larus ridibundus EN rybák obecný Sterna hirundo – holub domácí Columba livia f. domestica – holub hřivnáč Columba palumbus – hrdlička zahradní Streptopelia decaocto – kukačka obecná Cuculus canorus VU ledňáček říční Alcedo atthis
60
biotopy 1. 2. 3. 4. 5. + + + + + + + + + + + + 5 6 1 1. 2. 3. 4. 5. + + + + + + + + 2 3 2 1 1. 2. 3. 4. 5. + + + + + + + 3 1 1 1 1 1. 2. 3. 4. 5. + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
+ +
+ +
+ +
+
+ + + +
+
+
+
+ + +
+ + + + + +
6. 7.
7 6. 7. +
1 6. 7. + + 2 6. 7.
+ +
+ + +
+ +
+ + + + +
+ +
+
+ + +
+
+ + + + +
+ +
+ + +
+
+
+
+
+
+
+
4
3
Tab. 3: Pokračování V SO – – – O O – – – – – – – – – – – – – – – SO O – – – – – – – – – –
ČS EN LC LC – NT LC NT – LC – – – – – – – – – – – – LC NT – VU – LC LC – – – –
– – SO O SO – – – – – – –
LC LC VU NE LC LC LC NT LC LC – –
český název vědecký název dudek chocholatý Upupa epops ţluna zelená Picus viridis datel černý Dryocopus martius strakapoud velký Dendrocopos major břehule říční Riparia riparia vlaštovka obecná Hirundo rustica jiřička obecná Delichon urbica konipas bílý Motacilla alba skorec vodní Cinclus cinclus střízlík obecný Troglodytes troglodytes červenka obecná Erithacus rubecula rehek domácí Phoenicurus ochruros kos černý Turdus merula drozd zpěvný Turdus philomelos rákosník obecný Acrocephalus scirpaceus pěnice černohlavá Sylvia atricapilla mlynařík dlouhoocasý Aegithalos caudatus sýkora uhelníček Parus ater sýkora modřinka Parus caeruleus sýkora koňadra Parus major brhlík lesní Sitta europaea ţluva hajní Oriolus oriolus ťuhýk obecný Lanius collurio sojka obecná Garrulus glandarius straka obecná Pica pica havran polní Corvus frugilegus špaček obecný Sturnus vulgaris vrabec domácí Passer domesticus vrabec polní Passer montanus pěnkava obecná Fringilla coelebs zvonek zelený Carduelis chloris stehlík obecný Carduelis carduelis strnad obecný Emberiza citrinella celkem druhů ptáků na biotopu Mammalia savci krtek obecný – PZ Talpa europaea jeţek východní – PZ Erinaceus roumanicus bobr evropský – PZ Castor fiber veverka obecná Sciurus vulgaris křeček polní – PZ Cricetus cricetus ondatra piţmová Ondatra zibethicus hryzec vodní – PZ Arvicola terestris zajíc polní Lepus europaeus lasice kolčava Mustela nivalis kuna lesní – PZ Martes martes srnec obecný Capreolus capreolus prase divoké – PZ Sus scrofa celkem druhů savců na biotopu celkem druhů obratlovců na biotopu
61
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 32 35 47 36 21 24 31 62 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 2 3 5 8 4 6 3 12 43 42 61 46 27 30 37 88
Vysvětlivky k tabulce 3: „V“ – vyhláška č. 395/1992 Sb. (viz podkapitola 8.2.) „ČS“ – Červený seznam (viz podkapitola 8.2.) „–“ není uveden v Červeném seznamu nebo ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. „+“ druh byl v biotopu zjištěn „– PZ“ (u některých druhŧ savcŧ – druh zjištěn podle pobytových znakŧ) Biotopy 1. – odstavené rameno řeky Moravy Černovo 2. – odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec 3. – štěrkové jezero 4. – úsek toku řeky Moravy 5. – les 6. – pole 7. – urbanocenóza Celkem bylo na všech vybraných biotopech v Uherském Ostrohu zjištěno 88 druhŧ obratlovcŧ, z toho 7 druhŧ ryb, 4 druhy obojţivelníkŧ, 3 druhy plazŧ, 62 druhŧ ptákŧ a 12 druhŧ savcŧ (viz tabulka 3). Ze třídy ptáci tedy bylo pozorováno nejvíce druhŧ (62), neboť ptáci jsou ţivočichové s převáţně denní aktivitou a je tedy poměrně dobrá moţnost je pozorovat. Vysoký počet pozorovaných druhŧ ptákŧ je nepochybně zapříčiněn také velkým mnoţstvím vodních ploch na území města, u kterých je moţné vidět mnoho na vodu vázaných druhŧ ptákŧ. Zástupci třídy ptáci byli druhově nejbohatší na všech pozorovaných biotopech (Černovo: 32; Vlčinec: 35; štěrkové jezero: 47, řeka Morava: 36, les: 21; pole: 24; urbanocenóza: 31). Nejméně druhŧ bylo zjištěno ze třídy plazŧ, a to celkem 3 druhy, z čehoţ jeden druh (ţelva nádherná) je nepŧvodním druhem vypuštěným chovateli. Ze třídy obojţivelníkŧ byly zaznamenáni pouze zástupci ţab (4 druhy), nebyl pozorován ţádný ocasatý obojţivelník. Třída ryb byla při výzkumu zastoupena 7 druhy, malý počet druhŧ ryb je zpŧsoben poměrně špatnou viditelností ve vodě, voda ve všech biotopech je zakalená, ţivočichy nacházející se pod vodou tedy bylo nesnadné pozorovat a určit. Za dobu výzkumu bylo pozorováno celkem 12 druhŧ savcŧ, z toho 5 druhŧ přímo a 7 druhŧ podle pobytových stop a mrtvých jedincŧ. Zjištěný počet druhŧ savcŧ určitě neodpovídá počtu druhŧ zde ve skutečnosti ţijících, protoţe většina druhŧ savcŧ je aktivní převáţně za soumraku či
62
v noci a lze je tedy pozorovat buď podle pobytových znakŧ, při vyplašení z úkrytu nebo při odpočinku. Nejvíce druhŧ obratlovcŧ se vyskytovalo na biotopu štěrkové jezero, a to 61 druhŧ. Jak uţ bylo řečeno výše, vodní biotopy poskytují ţivotní prostředí mnoha druhŧm obratlovcŧ, rozsáhlé vodní plochy štěrkových jezer s mnoţstvím porostu rákosu při březích, rŧzným sklonem břehŧ a rŧznou hloubkou vody mohou vyuţít nejrŧznější druhy obratlovcŧ. Na vybraném úseku toku řeky Moravy bylo pozorováno 46 druhŧ obratlovcŧ. Řeka Morava je v celém úseku protékajícím Uherským Ostrohem regulovaná a je hojně vyuţívaná lodní dopravou jako součást vodní cesty Baťova kanálu. Ţivočichové jsou zde rušeni hlukem a vlnami z motorových lodí a regulovaný tok řeky jistě neposkytuje tak vhodné podmínky pro ţivot jako neregulovaná řeka. Na odstavených ramenech řeky Moravy Černovo a Vlčinec jsem celkem pozorovala téměř stejný počet druhŧ obratlovcŧ (Černovo: 43, Vlčinec: 42), přestoţe jsou tyto biotopy poměrně rozdílné a dalo by se očekávat vyšší počet druhŧ obratlovcŧ na lidmi méně navštěvovaném a téměř neregulovaném Vlčinci neţ na frekventovaném a upravovaném Černovu. Biotop pole je všeobecně na druhy velmi chudý, protoţe je ovlivňovaný člověkem. Ani zkoumaný biotop pole není v tomto případě výjimkou, bylo zde pozorováno pouze 30 druhŧ obratlovcŧ. Poměrně málo druhŧ obratlovcŧ se vyskytovalo také v urbanocenóze (37), tedy v ulici Zemědělské, přestoţe to není příliš rušná ulice a je zde dostatek ploch zarostlých vegetací. Nejméně druhŧ (27) bylo pozorováno na biotopu les. Mŧţe to být zpŧsobeno tím, ţe se tento biotop nachází u polní cesty a je upravovaný lesníky. Lidé a projíţdějící osobní a nákladní automobily obratlovce ruší a ti se zřejmě uchylují do klidnějších částí lesa. Nejvíce druhŧ ryb bylo pozorováno na biotopu štěrkové jezero (6), nejvíce druhŧ obojţivelníkŧ jsem zjistila na odstaveném rameni Vlčinec (3), nejvyšší počet druhŧ plazŧ byl zjištěn na odstaveném rameni Černovo (3 druhy), nejvyšší počet druhŧ ptákŧ jsem pozorovala na štěrkovém jezeře (47), savci byli druhově nejbohatší u toku řeky Moravy (8 druhŧ). Pozorovaní jedinci se ale mohli často opakovat, takţe jsou zjištěné počty zjištěných obratlovcŧ pouze orientační. Větší přesnosti bychom dosáhli odchytem jedincŧ a jejich značkováním, coţ nebylo s ohledem na cíle diplomové práce potřebné.
63
8.2. Zvláště chráněné druhy obratlovců zjištěné na vybraných biotopech Podkapitola zahrnuje zařazení všech druhŧ obratlovcŧ do kategorie ochrany podle Červených seznamŧ jednotlivých skupin obratlovcŧ a podle vyhlášky Ministerstva ţivotního prostředí č. 395/1992 Sb., pro přehlednost jsou tyto informace uvedeny v tabulce (viz tabulka 3). Podle vyhlášky Ministerstva ţivotního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je základem ochrany ţivočichŧ komplexní ochrana jejich stanovišť. Seznam zvláště chráněných druhŧ v České republice je rozdělen do tří kategorií podle stupně ohroţení, a to kategorií: KO – kriticky ohroţený druh SO – silně ohroţený druh O – ohroţený druh Podle kritérií Světového svazu ochrany přírody pro červené seznamy ohroţených druhů jsou ohroţené druhy obratlovcŧ zařazeny do těchto kategorií (PLESNÍK, CEPÁKOVÁ, 2003): EX – vyhynulý/vyhubený EW – vyhynulý/vyhubený ve volné přírodě CR – kriticky ohroţený EN – ohroţený VU – zranitelný NT – téměř ohroţený LC – málo dotčený DD – taxon, o němţ jsou nedostatečné údaje NE – nevyhodnocený Podle Červeného seznamu mihulí a ryb České republiky z roku 2010 (LUSK a kol., 2011) jsou všechny pozorované druhy ryb hodnoceny v kategorii neohroţené z dŧvodu jejich početnosti a rozšířenosti ve vodách na území České republiky a na základě vyhlášky č. 395/1992 Sb. nejsou v České republice předmětem zvláštní zákonné ochrany. Mimo ţelvu nádhernou, která není pŧvodním druhem na území České republiky jsou všechny zjištěné druhy obojţivelníkŧ a plazŧ hodnoceny rŧzným stupněm ohroţení 64
v Červeném seznamu obojţivelníků a plazů České republiky (ZAVADIL, MORAVEC, 2003). Jako téměř ohroţené jsou uvedeny druhy ropucha zelená (Pseudepidalea viridis), skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), skokan hnědý (Rana temporaria) a z plazŧ ještěrka obecná (Lacerta agilis). Uţovka obojková (Natrix natrix) náleţí mezi druhy málo dotčené. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. jsou kromě skokana hnědého (Rana temporaria) všechny druhy obojţivelníkŧ a plazŧ ţijících na území České republiky zákonem chráněné. Do kategorie kriticky ohroţený druh spadá z pozorovaných obojţivelníkŧ skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), do kategorie silně ohroţený druh patří ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) a skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus), z plazŧ ještěrka obecná (Lacerta agilis), do kategorie ohroţený druh náleţí ze zjištěných plazŧ uţovka obojková (Natrix natrix). Ţelva nádherná, jakoţto druh nepŧvodní, není ve vyhlášce uvedena. V Červeném seznamu ptáků České republiky (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) jsou z pozorovaných druhŧ ptákŧ zařazeny 3 druhy do kategorie kriticky ohroţený, a to morčák velký, orel mořský a moták pilich. Do kategorie ohroţený náleţí 5 druhŧ pozorovaných ptákŧ, a to kvakoš noční, husa velká, pisík obecný, rybák obecný a dudek chocholatý. Jako druhy zranitelné je hodnoceno 6 druhŧ ptákŧ, jako téměř ohroţené 7 druhŧ, jako málo dotčené 7 druhŧ ptákŧ. Ostatní druhy pozorovaných ptákŧ nejsou uvedeny v Červeném seznamu. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. byly pozorovány 2 kriticky ohroţené druhy ptákŧ, ze silně ohroţených ptákŧ bylo viděno 9 druhŧ a 5 druhŧ ptákŧ z kategorie ohroţený. Pozorovaný kormorán velký od roku 2013 nepatří mezi druhy ohroţené (Změna vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Zbylé druhy pozorovaných ptákŧ nejsou ve vyhlášce uvedeny v ţádné z kategorií, nejsou tedy předmětem zvláštní zákonné ochrany v České republice. Podle Červeného seznamu savců České republiky (ANDĚRA, ČERVENÝ, 2003) náleţí pouze bobr evropský (Castor fiber) do kategorie VU, tedy druh zranitelný, zajíc polní (Lepus europaeus) do kategorie NT, coţ je druh téměř ohroţený a veverka obecná (Sciurus vulgaris) je zaznamenána jako druh nevyhodnocený (kategorie NE). Ostatní pozorované druhy savcŧ nejsou v Červeném seznamu savcŧ České republiky uvedeny. Pouze tři pozorované druhy savcŧ jsou předmětem zvláštní zákonné ochrany v České republice podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., a to hlodavci
65
bobr evropský (Castor fiber) a křeček polní (Cricetus cricetus) v kategorii silně ohroţený druh a veverka obecná (Sciurus vulgaris) v kategorii ohroţený druh. 8.3. Vyhodnocení biotopů pro terénní cvičení Na základě zkušeností z výzkumu obratlovcŧ byly jednotlivé biotopy zhodnoceny z hlediska vhodnosti pro terénní cvičení s ţáky základní školy, u kaţdého z biotopu je popsána jeho vzdálenost od základní školy, přístupnost terénu, moţná rizika pro ţáky a příklady druhŧ obratlovcŧ, které lze na biotopech s ţáky pozorovat. Odstavené rameno řeky Moravy Černovo Tento biotop je velmi dobře dostupný, vzdálenost biotopu od základní školy v Uherském Ostrohu je asi 1,5 kilometru (Mapy.cz/e), cesta trvá sviţnou chŧzí asi 15–20 minut. Odstavené rameno lze téměř celé obejít po cestě přímo u břehu. Nevyskytují se zde ţádná neprostupná ani nebezpečná místa. Není obtíţné najít vhodná pozorovací stanoviště pro jakýkoli počet skupin ţákŧ. Je zde moţné s ţáky pozorovat vodní skokany, ţelvu nádhernou, ještěrku obecnou, uţovku obojkovou, mnoho druhŧ ptákŧ a ze savcŧ veverku obecnou (viz přílohy: tabulka 1). Odstavené rameno řeky Moravy Vlčinec Biotop odstavené rameno Vlčinec se nachází zhruba 2,6 kilometru od ZŠ (Mapy.cz/e), cesta na biotop od základní školy tedy zabere více času neţ na Černovo. Vlčinec je také hŧře přístupný neţ Černovo. Cesta okolo ramene vede pouze po jedné straně a od ramene ji odděluje pás vegetace (stromy, keře), kterým lze snadno projít v zimě, ale od jara začne být porost mnohem více nepřístupný, v létě pak některá místa nelze projít vŧbec. Stejně jako na Černově je zde dostatek pozorovacích míst pro ţáky a nejsou zde ţádné nebezpečné úseky. Je moţné zde pozorovat vodní skokany, uţovku obojkovou, z ptákŧ velmi často ledňáčka říčního a mnoho dalších druhŧ ptákŧ, ze savcŧ zajíce polního (viz přílohy: tabulka 2). Štěrkové jezero Štěrkové jezero je od základní školy v Uh. Ostrohu vzdáleno 1,5 kilometru (Mapy.cz/e), cesta zabere asi 15–20 minut rychlou chŧzí. Vybraný úsek štěrkového jezera lze celý obejít přímo podél břehu po polní cestě, kterou od jezera odděluje pouze bylinná vegetace, která sice v létě naroste do větší výšky, lze jí ale bez velkých obtíţí projít. Na biotopu se nachází nespočet vhodných pozorovacích míst, u břehŧ je v celém
66
vybraném úseku malá hloubka vody, takţe biotop je pro terénní cvičení vhodný. Biotop lze vyuţít pro pozorování zástupcŧ vodních skokanŧ, uţovky obojkové a v zimním období velkého mnoţství na vodu vázaných druhŧ ptákŧ (viz přílohy: tabulka 3). Úsek toku řeky Moravy Vybraná část toku řeky Moravy se nachází velmi blízko základní školy, ve vzdálenosti asi 600 metrŧ (Mapy.cz/e), kterou lze ujít za několik minut chŧze. Biotop je dobře přístupný po obou březích řeky, úsek lze projít po cestě po hrázi řeky, ţáci mohou pozorovat v podstatě na kterémkoli místě na břehu řeky. Je nezbytné, aby ţáci dŧsledně dodrţovali pravidla bezpečnosti, pád do řeky by mohl být kvŧli silným proudŧm vody velmi nebezpečný. Na biotopu je téměř po celý rok moţné vidět kachnu divokou, v zimním období pak labutě velké i jiné druhy vodních druhŧ ptákŧ, ze savcŧ srnce obecného, který se chodí k řece napít, či další druhy obratlovcŧ, které je zde moţné pozorovat viz přílohy: tabulka 4. Les Biotop les se nachází zhruba 1,5 kilometru od základní školy (Mapy.cz/e), tedy 15–20 minut rychlé chŧze. V zimě je celý prostupný, od jara postupně zarŧstá vegetací. Protoţe lesem vede potok, s rostoucími teplotami během roku roste také mnoţství komárŧ, v létě je pak lepší se lesu vyhnout. Na zkoumané části lesa byl zjištěn poměrně malý počet druhŧ obratlovcŧ (viz přílohy: tabulka 5), coţ mŧţe být zpŧsobeno projíţdějícími automobily kolem lesa, obratlovci jsou zde pravděpodobně rušeni hlukem a uchylují se do vzdálenějších částí lesa. Vybraná část lesa je nejblíţe k základní škole, pokud má pedagog na terénní cvičení dostatečnou časovou dotaci, mŧţe jej realizovat i v jiných úsecích lesa. Pole Vybraný biotop pole se nachází u odstaveného ramene Vlčinec, coţ jsou téměř 3 kilometry od základní školy (Mapy.cz/e). Nedaleko školy se nachází mnoho jiných polních biotopŧ, na ţádném z nich jsem ovšem neviděla tak početná stáda srnce obecného. Dále je zde moţné pozorovat mimo jiné volavku bílou a popelavou, labuť velkou, káni lesní, ze savcŧ kromě srnce obecného také zajíce polního (viz přílohy: tabulka 6). Biotop je dobře přístupný, není pro ţáky nijak nevhodný či nebezpečný.
67
Urbanocenóza Vybraný úsek ulice Zemědělské jako urbánního biotopu se nachází zhruba 900 metrŧ od základní školy (Mapy.cz/e), pro terénní cvičení s ţáky je však moţné vyuţít jakoukoli jinou ulici ve městě, případně park nedaleko školy. Při terénním cvičení je nezbytné dodrţovat pravidla bezpečnosti při pohybu na silnicích, jinak biotop není pro ţáky nebezpečný nebo nevhodný. Na zkoumaném úseku ulice Zemědělské je moţné pozorovat přímo nebo při přeletu i některé druhy ptákŧ, které jsou vázané na vodu, například ledňáčka říčního, skorce vodního, neboť ulice vede zčásti při potoku Okluky. Při výzkumu zde byl pozorován i dudek chocholatý, přelétající ke štěrkovým jezerŧm. Ze savcŧ se zde vyskytují veverka obecná nebo zajíc polní, další druhy obratlovcŧ viz přílohy: tabulka 7. Na základě výzkumu výskytu obratlovcŧ v regionu Uherský Ostroh bylo zjištěno, ţe na území města se nachází řada biotopŧ vhodných pro výuku v terénu s ţáky. 8.4. Návrh terénního cvičení Jedním z cílŧ diplomové práce bylo vytvořit na základě výzkumu obratlovcŧ návrh terénního cvičení, který byl realizován v září 2013 s ţáky 7. třídy základní školy v Uherském Ostrohu. Pro terénní cvičení byl vybrán biotop odstavené rameno řeky Moravy Černovo. Na základě zkušeností získaných ověřením terénního cvičení jsem vytvořila návrh pracovního sešitu pro terénní cvičení s ţáky, dvou verzí výukových prezentací aplikace Microsoft PowerPoint, klíče pro určování vybraných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ. Tyto materiály mohou vyuţít pedagogové při přípravě vlastního terénního cvičení. Jednotlivé návrhy jsou blíţe popsány v následujích kapitolách. 8.4.1. Náměty a připomínky k terénnímu cvičení Pro terénní cvičení je vhodné vymyslet originální a pro děti přitaţlivý název, který by měl spojovat všechny činnosti. Je moţné také terénní cvičení nazvat podle nějaké zajímavé knihy pro mládeţ, některé děti to mŧţe motivovat také k přečtení této knihy. Vhodné je, aby se děti mohly podílet na přípravě nebo výběru místa, kde se terénní cvičení bude konat. Pokud ţáci nejsou zvyklí na pobyt v přírodě, je nutné je postupně naučit základním pravidlŧm. Měli by v přírodě mluvit polohlasem, mít vhodnou obuv
68
a oblečení, nezahazovat odpadky apod. Je tedy nezbytné, aby bylo dětem vysvětleno, ţe v přírodě je potřeba být potichu, protoţe hluk ţivočichy ruší, vyplaší je a děti tak nic neuvidí. Je také potřeba po sobě nezanechat ţádné stopy, člověk je v přírodě hostem a měl by se podle toho chovat. Někteří ţivočichové jsou aktivní spíše za soumraku nebo v noci, takţe si musíme všímat i pobytových znakŧ. Nejlépe základní pravidla vyjadřuje První bod indiánského zákoníku: „Nauč se vidět, slyšet a cítit. Hleď, abys nebyl spatřen, slyšen a cítěn“. Pedagog by měl jít dětem ve všech základních pravidlech příkladem. Jako motivaci a podporu vhodného chování v přírodě mŧţe pedagog stanovit bobříka mlčení nebo terénní cvičení připravit jako hru, kdy si děti např. hrají na indiány a skrývají se před nepřítelem, nesmí být nikým spatřeni a musí si všímat kaţdé stopy v přírodě. Je moţné také předem stanovit body za kaţdého pozorovaného obratlovce a v závěru terénního cvičení vyhlásit vítěze, tedy nejlepšího pozorovatele. Terénní cvičení je moţné pojmout také např. jako úkolovou hru, kaţdý ţák by měl na biotopu najít nějaké přírodniny či informace na informačních tabulích (ZAPLETAL, 2003). Literaturu k určování obratlovcŧ a pomŧcky lze rozdělit při přechodu na biotop mezi ţáky, aby vše nemusel nést učitel. Cestu na vybraný biotop a zpět je moţné vyuţít pro rŧzné hry, např. hru všímavosti – kaţdý ţák si zaznamenává otázky, které ověřují všímavost spoluţákŧ, např. „Kde bylo při cestě čapí hnízdo?“ nebo „Jaké stromy rostou na náměstí?“ apod. Nebo je také moţné cestu na biotop vyuţít k pozorování, kdy učitel nebo vedoucí uvidí přírodninu, řekne její název a přidá nějakou informaci. To zabere nejvýše 2–3 minuty a přitom to zaujme i děti, které nemají zájem o přírodu. Pokud se ţáci při přechodu na biotop nebo z biotopu „loudají“, je moţné je popohnat hrou „kohoutek kokrhá“, kdy pedagog rozpaţí, řekne: „kohoutek kokrhá“ a jde rychle dopředu a přitom přechází ze strany na stranu a ţáci jej musí předběhnout tak, aby se jich nedotkl. Aţ jej všichni ţáci předběhnou, předběhne je a hra se opakuje (ZAPLETAL, 2003). Pokud je moţnost vzít na terénní cvičení fotoaparát, pak fotografie, stejně jako obrázky obratlovcŧ nakreslené při terénním cvičení lze vyuţít k vyzdobení třídy nebo chodby v závěrečné fázi terénního cvičení. Pokud si ze cvičení donesou domŧ např. indiánskou čelenku z peří nebo listů, odlitek stopy, kresby obratlovců apod., budou si cvičení lépe pamatovat. Ve škole nebo při dalším setkání zájmového krouţku pak lze shrnout poznatky z terénního cvičení hrou na paměť, kdy si děti sednou do krouţku
69
a zopakují si, co zajímavého viděly. První začne: „Na terénním cvičení jsem viděl/a uţovku obojkovou“, druhý pokračuje: „Na terénním cvičení jsem viděl uţovku obojkovou a ledňáčka říčního“ atd. (ZAPLETAL, 2003). Dále lze s dětmi vyzkoušet kreslení podle slovního popisu. Pedagog vybere jednoho z pozorovaných ţivočichŧ, připraví si jeho slovní popis v bodech a ţáci podle popisu kreslí. Ze cvičení také mohou ţáci napsat referát, který přednesou ostatním dětem. Inspiraci pro činnost s dětmi v přírodě je moţné najít v knize Vycházky a výlety s dětmi do přírody (ZAPLETAL, 2003). 8.4.2. Strukturace přípravy realizovaného terénního cvičení Pro realizaci terénního cvičení jsem vybrala ţáky 7. ročníku ZŠ Uherský Ostroh, které jsem učila v rámci pedagogické praxe v září 2013. V rámci učiva probrali strunatce, úvod k obratlovcŧm a rozdělení obratlovcŧ a kruhoústé. Terénní cvičení tedy mělo slouţit k podpoření zájmu ţákŧ k vycházkám do přírody a rozvoji dovednosti pozorování obratlovcŧ. Aby si ţáci uvědomili, ţe znalosti získané v hodinách přírodopisu mohou vyuţít v ţivotě, při pobytu v přírodě. Konkrétní kompetence rozvíjené při terénním cvičení Kompetence: Komunikativní: Ţák formuluje své myšlenky a zapisuje je do záznamového archu či pracovního sešitu. K řešení problémů: Ţák vyplňuje učební úlohy v pracovním sešitu. Ţák určuje pozorované obratlovce a jejich pobytové znaky za pomoci pomŧcky k zařazování obratlovcŧ do tříd, určovacího klíče a knihy. Ţák hledá informace v rŧzných zdrojích. K učení: Ţák pozoruje obratlovce, jejich chování a pobytové znaky. Ţák poznává vyuţitelnost poznatkŧ získaných ve škole. Sociální a personální: Ţák spolupracuje se spoluţákem ve dvojici při určování obratlovcŧ a jejich pobytových stop. Ţák poţádá o pomoc spoluţáka, pokud má problém při určování obratlovcŧ a naopak poskytne pomoc spoluţákovi. Občanské: Ţák chápe vliv člověka na ţivotní prostředí. Ţák při terénním cvičení nezahazuje odpadky (např. obal od svačiny). Ţák v rámci úkolŧ na terénním cvičení sbírá odpadky. Pracovní: Ţák dodrţuje pravidla určená pro terénní cvičení. Ţák pouţívá pomŧcky při určování obratlovcŧ (dalekohled, určovací klíč, knihy atd.).
70
Strukturace přípravy terénního cvičení Terénní cvičení: odstavené rameno řeky Moravy Černovo Téma hodiny: terénní cvičení – pozorování a určování obratlovcŧ Pro třídu: 7. A, B – dívky Počet ţáků: 11 Počet vyučujících: 2 Místo realizace: odstavené rameno řeky Moravy Černovo Časová dotace: 100 minut Doprava: přechod na stanoviště pěšky od ZŠ Uherský Ostroh Prostředky výuky: pracovní list, Velká kniha ţivočichŧ (KREJČA, KORBEL, 2009) 2x, dalekohled, podloţky na psaní, psací potřeby, papírky k rozdělení do dvojic Vybavení ţáka: obuv s pevným kotníkem (tenisky), tuţka, podloţka na psaní Forma výuky: normativní hledisko: terénní cvičení jednooborové tematické (pozorování v přírodě) sociální hledisko: skupinová výuka Zařazení do výuky dle RVP 1. Vzdělávací oblast – člověk a příroda 2. Vzdělávací obor – přírodopis 3. Tématický celek – biologie ţivočichŧ, praktické poznávání přírody 4. Průřezové téma – environmentální výchova A) VVC:
Ţák vysvětlí pojem obratlovci (skupina ţivočichŧ, jejíţ zástupci mají páteř sloţenou z obratlŧ). Ţák vlastními slovy vysvětlí pojem odstavené rameno (bývalé koryto řeky, nyní od řeky oddělené a zarŧstající vegetací). Ţák vyjmenuje skupiny obratlovcŧ, jejichţ zástupci ţijí v odstaveném rameni řeky Moravy Černovo (ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci). Ţák určí pozorované obratlovce a zařadí je do odpovídající taxonomické jednotky (veverka obecná – savci). Ţák popíše charakteristický vzhled a chování pozorovaného obratlovce (např. veverka obecná – černá s bílým břichem, štětičky na uších, skákala po stromě).
71
B) ANALÝZA UČIVA 1. Pojmy: nové – odstavené rameno řeky, ţelva nádherná, ledňáček říční, skokan, vlaštovka obecná, strakapoud velký opěrné – řeka, voda, Morava, obratlovci, ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci rozšiřující – meandry 2. Dovednosti Senzomotorické: Ţák pozoruje obratlovce, jejich význačné znaky a chování. Pozorované obratlovce zapisuje do pracovního listu. Ţák pracuje s dalekohledem. Intelektuální: Ţák správně vyplní pracovní list. Ţák určí obratlovce pozorované na biotopu pomocí knihy a zařadí je do skupin podle systému podle pomŧcky k určování. 3. Návyky: Ţáci se chovají při pozorování ukázněně, tiše. Ţáci spolupracují ve dvojicích při určování obratlovcŧ. Ţáci v přírodě nezahazují odpadky. 4. Myšlenkové operace: Ţák podle nápovědy v úvodu pracovního listu vydedukuje třídu, do které pozorovaný obratlovec z hlediska systematického zařazení náleţí. 5. Mezipředmětové vztahy vertikální: přírodověda–přírodopis horizontální: přírodopis–zeměpis (odstavené rameno) 6. Praktický dopad: Terénní cvičení podpoří u ţákŧ zájem k vycházkám do přírody ve svém volném čase. Ţák bude umět určit obratlovce při vycházkách do přírody ve svém volném čase. Ţák bude chápat vyuţitelnost poznatkŧ v praktickém ţivotě. Ţák se seznámí s druhy obratlovcŧ ţijícími v okolí jeho školy a bydliště, mŧţe se v budoucnu podílet na ochraně obratlovcŧ a jejich ţivotního prostředí. C. SCÉNÁŘ VÝUKY: ÚVOD – 3 min PŘECHOD NA STANOVIŠTĚ – 15–20 min OPAKOVÁNÍ – 10 min MOTIVACE – 1 min POZOROVÁNÍ – 30 min FIXACE – 10 min ZÁVĚR – 2 min PŘECHOD DO ŠKOLY – 15–20 min 72
Tab. 4: Podrobný popis prŧběhu terénního cvičení Fáze
Podrobný popis aktivit (činností)
Metoda
Úvod
před školou seznámení ţákŧ s prŧběhem terénního cvičení, školení BOZP, přechod na stanoviště asi 15 minut sviţnou chŧzí, pozorování obratlovcŧ kolem odstaveného ramene řeky Moravy Černova
výklad instruktáţ
Hlavní část:
přechod na stanoviště
Forma Čas Organizace (min) výuky hromadná 3 frontální
Poznámky pomůcky –
–
hromadná
15– 20
– –
motivace
Pokud se budete chovat tiše, je moţné, ţe uvidíte ţelvy nádherné slunící se na kmeni ve vodě.
výklad
hromadná
1
opakování
opakování – otázky a vysvělení pojmu odstavené rameno (viz příloha 2)
rozhovor upevňovací rozhovor vyvozovací
hromadná
10
rozdání pracovních listŧ, vysvětlení práce s pracovním listem rozdělení do dvojic pomocí papírkŧ (vţdy dva papírky stejné barvy, ţáci si vylosují kaţdý jeden papírek, podle barvy papírku vzniknou dvojice, při lichém počtu ţákŧ se „přebývající“ ţák přidá k jedné ze dvojic), kaţdá skupinka si vymyslí „krycí název“, kterým se podepíší na pracovní list (anonymita dotazníku) přechod na jednotlivá pozorovací stanoviště přímo ke slepému rameni, kaţdá dvojice si vybere vhodné stanoviště s dobrým výhledem na biotop (počet stanovišť = počet dvojic)
vysvětlování
pozorování
dvojice jsou na svých stanovištích, pozorují obratlovce a zařazují do sytému podle pomocného materiálu k zařazování obratlovcŧ do tříd (viz příloha 3), pokud si neví rady s určením obratlovce nebo se zařazením do skupiny, mohou se přijít poradit nebo podívat do Velké knihy ţivočichŧ (KREJČA, KORBEL, 2009) vyplňují pracovní list – pozorované obratlovce určují a zařazují do systému
pozorování práce s pracovním listem
skupinová
30
pracovní list (viz příloha 5) Velká kniha ţivočichŧ
fixace
závěr terénního cvičení vyplnění druhé strany pracovního listu – dotazník (viz příloha 6)
rozhovor upevňovací
hromadná
10
pracovní list
–
hromadná
výklad
hromadná
15– 20 2
přechod do školy Závěr
ukončení hodiny, rozloučení s ţáky
73
pracovní list (viz příloha 5)
–
Vlastní závěrečné zhodnocení terénního cvičení Terénního cvičení se zúčastnilo 11 dívek sedmého ročníku. Chlapci se z dŧvodu rozvrţení výuky neúčastnili, protoţe měli v době terénního cvičení jiný předmět (pŧlené hodiny na dívky a chlapce). Dívky byly o terénním cvičení předem informovány, takţe byly vhodně oblečené a měly vyhovující obuv do terénu. Ţádná z dívek nehlásila zdravotní potíţe (alergie apod.), které by bránily účasti na terénním cvičení. Ţákyně měly připravenou podloţku na psaní i psací potřeby. Byly seznámeny s pravidly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na terénním cvičení: chodí se pouze po cestách kolem vody, na ţádné ţivočichy ani rostliny nesaháme, ve dvojicích hlídáme svého „spolupozorovatele“. Dozor nad bezpečností prováděla i jejich učitelka přírodopisu. Ţákyně byly před školou seznámeny s plánem terénního cvičení, následoval přechod k biotopu, který trval přibliţně 15–20 minut sviţnou chŧzí. Nedaleko biotopu byly ţákyně pomocí barevných papírkŧ rozděleny do dvojic (stejná barva papírku: dvojice). Byly seznámeny s nadcházející činností. Kaţdá ţačka dostala jeden pracovní list (záznamový arch), do kterého zapisovala pozorované ţivočichy. V hlavičce pracovního listu byla i pomŧcka k zařazení obratlovcŧ do systému (viz příloha 3). Pomocný materiál k zařazování obratlovcŧ do tříd byl vytvořen na základě zjištěných druhŧ obratlovcŧ na tomto biotopu od března 2013 do září 2014 (viz příloha 4). Na druhé straně pracovního listu byl dotazník k terénnímu cvičení obsahující 5 otázek. Tyto otázky byly zaměřeny mimo jiné na rozdíly v počtech pozorovaných druhŧ obratlovcŧ ve vodě a na břehu a na hodnocení terénního cvičení. Dotazník dívky vyplňovaly aţ na závěr terénního cvičení. Ţákyně byly předem seznámeny i s některými druhy obratlovcŧ, které zde mohou vidět, např. kapr obecný, plotice obecná, skokan zelený, skokan skřehotavý, ţelva nádherná, ještěrka obecná, uţovka obojková, kachna divoká, ledňáček říční, strakapoud velký, sýkora koňadra. Také byly upozorněny, ţe se mají dívat do vody, kolem vody, ale i nad vodu. Kaţdá dvojice měla za úkol si najít kolem odstaveného ramene svoje pozorovací místo a zapisovala do záznamového archu pozorované obratlovce. Po uplynutí třiceti minut se měly ţačky vrátit na předem určené místo. Pokud nějakého obratlovce nemohly určit nebo zařadit do systému, mohly se podívat do Velké knihy ţivočichŧ (KREJČA, KORBEL, 2009) nebo se zeptat mě nebo jedné z přítomných učitelek přírodopisu. Místo Velké knihy ţivočichŧ by bylo vhodnější pouţít klíč k určování obratlovcŧ, ten však na základní
74
škole nebyl k dispozici. Všechny dívky měly moţnost se podívat na slunící se ţelvy nádherné pomocí dalekohledu nebo z blízké vzdálenosti ze břehu. Terénní cvičení proběhlo podle plánu a zhruba i podle časového rozvrţení. Dívky byly pozorováním obratlovcŧ zaujaté. Z výsledkŧ pracovních listŧ (viz příloha 5) vyplývá, ţe dívky viděly tyto druhy obratlovcŧ: kapr obecný 1x, plotice obecná 1x, skokan 4x, ţelva nádherná 2x, ještěrka obecná 1x, ledňáček říční 1x, ţluna zelená 1x, strakapoud velký 1x, kos černý 1x, vlaštovka obecná 2 x, jiřička obecná 2 x, sýkora koňadra 2 x. Podle dotazníkŧ (viz příloha 6) dívky nejvíce zaujal skokan, ledňáček říční a ţelva nádherná. Skokan nejvíce zaujal 3 dívky, protoţe seděl na listu ve vodě a vŧbec se nehýbal. Ledňáček říční zaujal celkem 4 dívky, a to kvŧli jeho výrazné barvě, vydávání pisklavého zvuku, kvŧli jeho vzácnosti apod. Celkem 4 dívky nejvíce zaujala ţelva nádherná, protoţe není obvyklá/je krásná/není to její přirozené prostředí. Většina dívek viděla více druhŧ ţivočichŧ okolo vody (6 dívek), 3 dívky viděly více druhŧ ţivočichŧ ve vodě, dvě dívky se k této otázce nevyjádřily. Na otázku „Ze které skupiny obratlovcŧ jsi viděla nejvíce druhŧ?“ odpověděly téměř všechny dívky v rozporu s jejich výsledky v tabulce záznamového archu. Většina z nich totiţ zařadila ţelvu mezi obojţivelníky (6 dívek), dvě nezařadily ţelvu do ţádné skupiny a dvě dívky dokonce zařadily ţelvu nádhernou mezi savce. Dvě otázky dotazníku byly zaměřeny na hodnocení terénního cvičení. Na otázku „Co se ti líbilo na pozorování?“ odpovídaly např.: zvířata a příroda, pozorování ţivočichŧ, ţe jsem viděla více ţivočichŧ neţ při běţné procházce, jak se ţivočichové chovají v přirozeném prostředí, klid apod. Většina dívek
byla
s pozorováním
spokojená,
na
otázku
„Co
bys
na
pozorování
změnila?“ odpovědělo 6 dívek „nic“, dvě dívky by chtěly vidět více druhŧ ţivočichŧ, dvě dívky by si přály více času na pozorování a jedna dívka by chtěla více členŧ ve skupinkách. Na terénní cvičení jsem dostala časovou dotaci zhruba 2 hodiny i s cestou na biotop od základní školy. Tento čas rozhodně na terénní cvičení nebyl dostatečný, nebylo moţné s ţáky plnit ţádné učební úlohy, doporučuji tedy vyhradit si více času. Jako pomŧcku k určování obratlovcŧ je moţné pouţít určovací klíč nebo knihu. Určování pomocí klíče je pro ţáky jednodušší neţ určování pomocí knihy. Je ovšem
75
potřeba, aby se ţáci naučili pracovat se všemi moţnými zdroji informací, tedy s určovacími klíči i knihami. 8.4.3. Návrh pracovního sešitu pro terénní cvičení k tématu obratlovci Pracovní sešit byl navrţen na základě realizovaného terénního cvičení. Obsahuje 50 učebních úloh zaměřených na pozorování, popisování a kreslení obratlovcŧ, částí jejich těla, chování a pobytových stop, které zanechali, a dalších 7 námětŧ pro další činnost s ţáky. Teoretický podklad k těmto učebním úlohám i námětŧm se nachází v příloze 10, fotografie k učebním úlohám ve výukových prezentacích na kompaktním disku v kapse na tvrdých deskách diplomové práce. Diplomová práce obsahuje vyplněnou (viz příloha 7) i nevyplněnou (viz příloha 8) verzi pracovního sešitu. Návod na pouţití pracovního sešitu Pracovní sešit je metodická pomŧcka, která ţáky vede k pozorování. Mohou jej vyuţít učitelé přírodopisu a biologie či vedoucí zájmových krouţkŧ pro pozorování obratlovcŧ s dětmi v přírodě. Je univerzální pro rŧzné biotopy (vodní i suchozemské), a to v jakémkoli ročním období. Lze jej vyuţít pro libovolný počet terénních cvičení v prŧběhu roku. Záleţí jen na pedagogovi, které úkoly pro ţáky vybere a jakým zpŧsobem bude s ţáky pracovat, měl by však jasně určit, které úkoly mají ţáci vyplnit a usměrňovat je při pozorování. Při vyplňování úkolŧ učitel dětem pomáhá, doplňuje pozorování výkladem a zajímavostmi, usměrňuje pozorování na dŧleţité znaky. Pracovní sešit je k dispozici na CD v podobě dokumentu aplikace Microsoft word. Pedagog mŧţe zkopírováním do nového dokumentu vybrat pouze některé učební úlohy v závislosti na vybraném biotopu, ročním období, nebo jej celý vytisknout a postupně s ţáky jednotlivé učební úlohy vyplňovat v prŧběhu roku. I kdyţ je pedagog dŧkladně připraven, musí se přizpŧsobit daným podmínkám na biotopu v době terénního cvičení a pozorovat s ţáky ty druhy obratlovcŧ a jejich pobytové stopy, které se na biotopu budou v době terénního cvičení vyskytovat, a vyplňovat příslušné učební úlohy v pracovním sešitu. Pracovní sešit má vést ţáky k pozorování celkŧ i detailŧ. Kreslení nutí ţáky všímat si detailŧ a uvědomovat si je. Nejde o vytvoření dokonalého obrazu pozorovaného ţivočicha nebo části jeho těla, ale o samotný proces vytváření biologické kresby na základě pozorování. Jde především o to pozorovat, všímat si, uvědomovat,
76
kreslit, popisovat a na základě těchto zkušeností zapamatovat. Velkou výhodou pracovního sešitu je, ţe pedagogovi poskytuje moţnost kontroly prŧběhu a výsledkŧ pozorování ţákŧ. Základní informace k pracovnímu sešitu Vhodné pro: 2. stupeň základní školy Počet ţáků: 20 Počet vyučujících: 2 Místo realizace: vodní i suchozemské biotopy v Uherském Ostrohu (i v jiných městech) Časová dotace: 3–4 hodiny Prostředky výuky: pracovní sešit, Velká kniha ţivočichŧ 2 x, dalekohled, podloţky na psaní, psací potřeby Vybavení ţáka: obuv s pevným kotníkem (tenisky), tuţka, podloţka na psaní Forma výuky: normativní hledisko: terénní cvičení jednooborové tematické (pozorování v přírodě) sociální hledisko: skupinová výuka Zařazení do výuky dle RVP 5. Vzdělávací oblast – člověk a příroda 6. Vzdělávací obor – přírodopis 7. Tématický celek – biologie ţivočichŧ, praktické poznávání přírody 8. Průřezové téma – environmentální výchova A) VVC:
Ţák pozoruje, zakresluje a vlastními slovy popisuje charakteristické znaky obratlovcŧ, části jejich těla, chování a pobytové stopy. B) ANALÝZA UČIVA 1. Pojmy: nové – (pedagog doplní dle biotopu a učebních úloh) opěrné – obratlovci, ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci rozšiřující – (pedagog doplní dle biotopu a učebních úloh)
77
2. Dovednosti Senzomotorické: Ţák pozoruje obratlovce. Pozorované obratlovce, části jejich těla, chování nebo pobytové znaky zakresluje nebo popisuje v učebních úlohách pracovního sešitu. Ţák pracuje s dalekohledem při pozorování obratlovcŧ. Intelektuální: Ţák popisuje charakteristické znaky pozorovaných ţivočichŧ, částí jejich těla, chování a pobytových znakŧ. Ţák určuje obratlovce za pomoci klíče či knihy. Ţák samostatně získává poznatky pozorováním obratlovcŧ v přírodě. Ţák formuluje a slovně vyjadřuje odpovědi do pracovního sešitu. 3. Návyky: Ţák se chová při pozorování obratlovcŧ ukázněně, tiše. Ţák při terénním cvičení neodhazuje odpadky. Ţák samostatně vyplňuje učební úlohy v pracovním sešitě. 4. Myšlenkové operace: Ţák na základě pozorování vydedukuje charakteristické znaky pozorovaných obratlovcŧ. Ţák na základě pozorování srovná charakteristické znaky skupin obratlovcŧ (např. srovná znaky vodních a suchozemských skokanŧ). Ţák na základě pozorování vystihne společné a rozdílné znaky skupin obratlovcŧ (např. pozoruje a popíše hlavní rozdíly mezi obojţivelníky a plazy). 5. Mezipředmětové vztahy vertikální: přírodověda–přírodopis horizontální: přírodopis–výtvarná výchova (kreslení) 6. Praktický dopad: Ţák si při pozorování a kreslení obratlovcŧ a částí jejich těla všímá detailŧ. Terénní cvičení podpoří u ţákŧ zájem k vycházkám do přírody ve svém volném čase. Ţák bude umět určit obratlovce při vycházkách do přírody ve svém volném čase. Ţák bude chápat vyuţitelnost poznatkŧ v praktickém ţivotě. Ţák se seznámí s druhy obratlovcŧ ţijícími v okolí jeho školy a bydliště, mŧţe se v budoucnu podílet na ochraně obratlovcŧ a jejich ţivotního prostředí. 8.4.4. Návrh výukové prezentace Byly vytvořeny dvě verze výukové prezentace, které je vhodné pouţít v přípravné fázi a ve fázi zhodnocení a vyuţití výsledkŧ terénního cvičení a jako podklad pro pracovní sešit. Jedna prezentace je určená pro ţáky a obsahuje fotografie vybraných druhŧ obratlovcŧ, částí jejich těla a pobytových znakŧ. Druhá je vytvořena pro pedagogy, zahrnuje kromě fotografií s popisky také poznatky z bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ a informace k učebním úlohám v pracovním sešitu. Fotografie byly pořízeny během výzkumu na vybraných biotopech v Uherském Ostrohu. Všechny 78
fotografie mají jednotný formát (3 x 4), takţe je moţné je jakkoli kombinovat nebo upravit, případně mŧţe pedagog vyuţít vlastní fotografie, má-li je k dispozici. Z výukových prezentací mŧţe pedagog vybrat pro ţáky pouze ty snímky nebo fotografie obratlovcŧ a jejich pobytových stop, které chce s ţáky na vybraném biotopu najít a pozorovat. Vybrané snímky a fotografie zkopíruje do dalšího dokumentu Microsoft PowerPoint a prezentuje v učebně při přípravě ţákŧ. Stejným zpŧsobem mŧţe prezentaci pouţít ke zhodnocení prŧběhu a výsledkŧ terénního cvičení. Prezentaci pro ţáky je moţné vyuţít i jako pomŧcku k určování obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ, tedy určovací klíč (viz 8.4.5. Návrh určovacího klíče). 8.4.5. Návrh určovacího klíče Ze snímkŧ a z fotografií výukové prezentace pro ţáky lze jednoduchým zpŧsobem vytvořit klíč k určování vybraných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ. Lze jej vytvořit zkopírováním vybraných snímkŧ nebo jednotlivých fotografií do aplikace Microsoft Word a vytištěním vytvořeného dokumentu. Vytištěné určovací klíče je moţné zalaminovat pro jejich další pouţití. Určovací klíč budou mít ţáci k dispozici přímo při vlastní realizaci terénního cvičení, mŧţe slouţit i jako pomŧcka při vyplňování učebních úloh v pracovním sešitu. Ukázka určovacího klíče viz příloha 9. Práci s určovacím klíčem je vhodné kombinovat také s prací s knihou, aby se ţáci naučili hledat informace v rŧzných zdrojích. 8.4.6. Teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci Teoretický podklad zahrnuje poznatky z bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ, tedy jejich zpŧsobu ţivota, dále obsahuje význačné znaky některých obratlovcŧ, jejich adaptace a teoretické informace k učebním úlohám v pracovním sešitu a k výukové prezentaci. Slouţí jako teoretický podklad pro pedagogy, kteří se rozhodli vyuţít vytvořené materiály této diplomové práce, tedy pracovní sešit nebo výukovou prezentaci.
Informace
o
vybraných
druzích
obratlovcŧ
pochopitelně
nejsou
vyčerpávající, podle uvedených citací je moţné dohledat další podrobnosti. Vlastní teoretický podklad se nachází v příloze 10.
79
Shrnutí postupu práce s vytvořenými materiály Před realizací terénního cvičení je nezbytná dŧkladná příprava, zejména příprava pedagoga, který by měl vybraný biotop předem prozkoumat a zjistit, zda je biotop pro terénní cvičení vhodný a jaké druhy obratlovcŧ a jejich pobytové stopy zde lze s ţáky pozorovat. Neměla by chybět teoretická příprava pedagoga i ţákŧ. Dále by měl pedagog stanovit cíle terénního cvičení, připravit pomŧcky a potřebné materiály. Náměty a nápady k terénnímu cvičení lze najít v podkapitole 8.4.1. Pro teoretickou přípravu pedagoga lze vyuţít kapitoly 4. Terénní cvičení a 5. Metoda pozorování, dále výukovou prezentaci (verze pro pedagogy) a teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci. Pro přípravu ţáků je moţné pouţít výukovou prezentaci pro ţáky, ze které pedagog vybere ty snímky a fotografie obratlovcŧ a jejich pobytových stop, které chce s ţáky na vybraném biotopu najít a pozorovat. Pro přípravu terénního cvičení doporučuji vyuţít Strukturaci přípravy realizovaného terénního cvičení (viz podkapitola 8.4.2.). Ve fázi realizace terénního cvičení je moţné pouţít záznamový arch (viz příloha 5), do kterého ţáci při terénním cvičení zaznamenávají pozorované obratlovce, jejich chování a charakteristické znaky, a pracovní sešit, ve kterém budou při vhodné příleţitosti plnit učební úlohy (viz příloha 8). U ţivočichŧ lze ale jen stěţí s jistotou předpokládat jejich přítomnost na konkrétním biotopu, je nutné se tomu přizpŧsobit a pozorovat ty obratlovce nebo pobytové znaky, které se při terénním cvičení na biotopu objeví, je tedy potřeba umět improvizovat. Jako pomŧcku pro určování obratlovcŧ a jejich pobytových stop lze vyuţít snímky prezentace jako určovací klíč (Ukázka určovacího klíče viz příloha 9). Výukovou prezentaci lze vyuţít také v závěrečné fázi terénního cvičení ke shrnutí prŧběhu a výsledkŧ terénního cvičení.
80
9. Diskuze Na všech zkoumaných biotopech jsem pozorovala celkem 88 druhŧ obratlovcŧ, z toho 7 druhŧ ryb, 4 druhy obojţivelníkŧ, 3 druhy plazŧ, 62 druhŧ ptákŧ a 12 druhŧ savcŧ. Nejvíce druhŧ obratlovcŧ bylo zaznamenáno na biotopu štěrkové jezero (61), u vodních biotopŧ se zdrţuje větší mnoţství ţivočichŧ. Nejméně druhŧ obratlovcŧ bylo zjištěno na biotopu les (27), který je výrazně upravovaný člověkem, ţivočichové jsou zde rušeni a hledají zřejmě útočiště v klidnějších částech lesa. Na zkoumaném úseku toku řeky Moravy jsem pozorovala 46 druhŧ obratlovcŧ, na odstavených ramenech řeky Moravy Černovo 43 druhŧ obratlovcŧ a Vlčinec 42 druhŧ obratlovcŧ, na poli bylo zjištěno 30 druhŧ obratlovcŧ a v urbanocenóze 37 druhŧ obratlovcŧ. Podle výsledkŧ pozorování byla na všech vybraných biotopech druhově nejbohatší třída ptáci. Je ale moţné, ţe pozorovaní jedinci se mohli opakovat, takţe tato čísla jsou pouze orientační. Větší přesnosti bychom dosáhli odchytem jedincŧ a jejich značkováním. Pro účely této diplomové práce ovšem inventarizace odchytem a značkováním jedincŧ nebyla potřebná. Pozorováním ryb ve vodě se špatnou viditelností pod hladinou jsem na biotopech zjistila pouze 7 druhŧ ryb ze 36 druhŧ uvedených v odborných zdrojích (CULEK, 1996, KOLEKTIV AUTORŦ, 1992 a NEKUDA, 1992). Pro dŧkladnější výzkum počtŧ a druhŧ ryb na zkoumaných biotopech by bylo nezbytné provést inventarizaci pomocí výlovu, coţ nebylo s ohledem na cíl diplomové práce potřebné. Zdroje uvádí celkem 16 druhŧ obojţivelníkŧ a 6 druhŧ plazŧ. Všechny druhy pozorovaných obojţivelníkŧ (4) a dva ze třech pozorovaných druhŧ plazŧ uvádí také odborné zdroje (ZWACH, 2013; ŢÍDKOVÁ, 2010; ŠÁLEK, 2004; CULEK, 1996; KOLEKTIV AUTORŦ, 1992), výjimkou je ţelva nádherná, která je nepŧvodním druhem vypuštěným do přírody chovateli. Z 62 pozorovaných druhŧ ptákŧ je 61 uvedeno ve zdrojích (ŠIMČÍK, 2012a; ŠIMČÍK, 2012b; ŢÍDKOVÁ, 2010; ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC, 2009; ŠÁLEK, 2004; MARTIŠKO, 1994, 1997; CULEK, 1996; KOLEKTIV AUTORŦ, 1992). Moták pilich není jmenován v ţádném z uvedených zdrojŧ. Celkem zdroje uvádí 160 druhŧ ptákŧ. Z 5 přímo pozorovaných druhŧ savcŧ jsou všechny uvedeny ve zdrojích (ANDĚRA, GAISLER, 2012; ŢÍDKOVÁ, 2012; CULEK, 1996; KOLEKTIV
81
AUTORŦ, 1992). Podle pobytových stop bylo zjištěno 7 druhŧ savcŧ, a to krtek obecný, jeţek východní, bobr evropský, křeček polní, hryzec vodní, kuna lesní a prase divoké. Podle ANDĚRY a GAISLERA (2012) se kromě hryzce vodního všechny tyto druhy savcŧ vyskytují na zkoumaném území. Autoři na odpovídajícím mapovacím čtverci (7070) uvádí celkem 49 druhŧ savcŧ, ve výzkumu „Generel místního územního systému ekologické stability: Pomoraví“ jsou jmenovány další 3 druhy, a to plch velký, plšík lískový a tchoř stepní (KOLEKTIV AUTORŦ, 1992). Mnou získané výsledky počtŧ a druhŧ obratlovcŧ na jednotlivých biotopech zcela jistě neodpovídají a ani nemohou odpovídat počtŧm jedincŧ a druhŧ obratlovcŧ, kteří na zkoumaných biotopech skutečně ţijí. Neboť ne všechny druhy obratlovcŧ, uvedené v dostupných zdrojích, jsem měla při výzkumu moţnost pozorovat, zejména soumračné a noční druhy, např. zástupce řádu sov nebo mnoho druhŧ savcŧ, protoţe pozorování probíhala v ranních hodinách. Některé obratlovce lze ale na biotopu zjistit podle jejich pobytových znakŧ, které lze ţákŧm ukázat. Některé druhy obratlovcŧ jsem měla moţnost pozorovat i mimo dobu pozorování a na jiných neţ zkoumaných biotopech, např. kvakoše nočního lovícího v potoku Petříkovec, volavky bílé a popelavé při přeletech přes město Uherský Ostroh, hejna hus velkých přelétajících na pastvu přes území Uherského Ostrohu, přelétající hejna morčákŧ velkých, kalouse ušatého na zkoumaném urbánním biotopu v ulici Zemědělské, ale i na jiných místech v Uherském Ostrohu, ledňáčka říčního u potoka Okluky a Petříkovec a mnoho dalších druhŧ obratlovcŧ. Podle Vyhlášky Ministerstva ţivotního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je z celkového počtu 88 pozorovaných druhŧ obratlovcŧ 24 druhŧ zařazeno do některého ze tří stupňŧ ohroţení (kriticky ohroţený: 3 druhy, silně ohroţený: 14 druhŧ, ohroţený: 7 druhŧ). Ostatní druhy (64) nejsou ve vyhlášce uvedeny, nejsou tedy předmětem zvláštní zákonné ochrany. Červené seznamy řadí ohroţené druhy obratlovcŧ do 9 kategorií. Pozorovala jsem 3 kriticky ohroţené druhy, 5 ohroţených druhŧ, 8 zranitelných druhŧ, 13 téměř ohroţených druhŧ, 15 málo dotčených druhŧ a pouze 1 druh z kategorie nevyhodnocený. Z kategorií vyhynulý/vyhubený, vyhynulý/vyhubený ve volné přírodě a taxon, o němţ nejsou dostatečné údaje nebyly pozorovány ţádné druhy obratlovcŧ.
82
Zjištění výskytu několika druhŧ ptákŧ na území Uherského Ostrohu povaţuji za významné. A to zejména druhŧ: kvakoš noční (SO, EN), husa velká (EN), morčák velký (KO, CR), orel mořský (KO, CR), moták pilich (SO, CR) a dudek chocholatý (SO, EN). U kvakoše nočního je na základě mého pozorování zvaţováno jeho případné hnízdění, coţ by byla skutečnost velmi významná, neboť jde o druh v České republice vzácný. Dvě pozorování dudka chocholatého nelze povaţovat za prŧkazný dŧkaz moţného hnízdění, neboť jsem ho pozorovala v době, kdy mohl být na tahu a nacházel na některých z biotopŧ potravní nabídku (ústní sdělení Ing. Petra ŠIMČÍKA). I to je ale velmi dŧleţité, neboť je tento pták rovněţ zákonem zvláště chráněný a je uveden také v Červeném seznamu ptákŧ v České republice. Za významné povaţuji rovněţ pozorování lovu dospělého samce motáka pilicha na biotopu pole, tento druh patří mezi druhy silně ohroţené, a také pozorování morčáka velkého na štěrkovém jezeře, ale i v řece Moravě a při přeletech nad jinými biotopy. Na biotopu štěrkové jezero byl na konci února pozorován velký počet jedincŧ hus velkých, je moţné jejich zahnízdění na území Uherského Ostrohu nebo v jeho okolí. Při přeletu na místo pastvy bylo napočítáno (mimo dobu pozorování) ve třech velkých hejnech přes 400 jedincŧ hus. Podle ústního sdělení Ing. Petra ŠIMČÍKA se v okolí štěrkového jezera vyskytují: husa velká, husa polní a husa běločelá, z těchto druhŧ jsem na zkoumaném štěrkovém jezeře zjistila pouze jeden druh, a to husu velkou. Při jednom z pozorování na štěrkovém jezeře jsem viděla pár orla mořského, jak loví husy velké. Podle Ing. Petra ŠIMČÍKA se jedná o mladý pár orlŧ, kteří zde pravděpodobně nezahnízdí, mohou se ale pokoušet o hnízdo pokusné. Dŧleţitý je ovšem fakt, ţe zde nachází potravu a je tedy moţné jeho zahnízdění v budoucnosti. Z výzkumu na vybraných biotopech se ukázalo, ţe na území Uherského Ostrohu jsou vhodná místa pro realizaci terénního cvičení s ţáky, na kterých je moţné s ţáky uskutečnit terénní cvičení a pozorovat bezpočet druhŧ obratlovcŧ, jejich zpŧsob ţivota a pobytové znaky. Metoda pozorování je jednou z nejdŧleţitějších metod pouţívaných při terénním cvičení. Při této metodě pedagog stanoví cíle pozorování a učební úlohy, ţáci pozorují jevy v přírodě pomocí smyslŧ. Výsledky pozorování zformulují do vět například do pracovního listu, pomocí kterého mŧţe pedagog zkontrolovat prŧběh a výsledky pozorování
ţákŧ
(ALTMANN,
1975).
83
Pouţíváním
metody
pozorování
dochází k rozvíjení klíčových kompetencí ţákŧ, a tím k plnění cílŧ základního vzdělávání (RVP ZV, 2007). Hlavní cíle terénního cvičení v přírodě jsou umoţnit ţákŧm pozorování jevŧ v přírodě, vést je ke vhodnému chování a zacházení s přírodninami v přírodě, seznámit je s komplexností vztahŧ v přírodě a s přírodními poměry okolí školy (DVOŘÁK, 1981). Teréní cvičení by mělo zahrnovat fáze přípravy učitele a ţáka, vlastní realizaci a zhodnocení a vyuţití výsledkŧ terénního cvičení (MOJŢÍŠEK, 1972; HORÁK, 1985), přičemţ není moţné ţádnou z fází vynechat nebo přehodit jejich pořadí. Dŧkladná příprava pedagoga se skládá z dŧkladné přípravy organizace terénního cvičení (HORÁK, 1985), prozkoumání biotopu a prostudování odpovídající problematiky (MOJŢÍŠEK, 1972). Pro tuto fázi byl vytvořen návrh výukové prezentace pro pedagogy obsahující fotografie, popisky a stručné informace a teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci. Přípravná fáze ţákŧ zahrnuje seznámení s organizací terénního cvičení, vybavení ţákŧ potřebnými pomŧckami, znalostmi (HORÁK, 1985) a dovednostmi (MOJŢÍŠEK, 1972). Pro přípravŧ ţákŧ je moţné vyuţít výukovou prezentaci určenou ţákŧm, obsahující fotografie s popisky. Vlastní realizace terénního cvičení probíhá podle plánu, ţáci vypracovávají učební úlohy, které pedagog v závěru cvičení zkontroluje a zhodnotí (MOJŢÍŠEK, 1972). Pro fázi realizace terénního cvičení byl vytvořen návrh pracivního listu – záznamového archu, pracovního sešitu a určovacího klíče. Fáze zhodnocení a vyuţití výsledků exkurze zahrnuje zpracování výsledkŧ a materiálŧ terénního cvičení, v této fázi lze vyuţít výukovou prezentaci pro ţáky a shrnout tak prŧběh a výsledky terénního cvičení. Terénní cvičení je jedna z nejnáročnějších forem vyučování, která vyţaduje, aby pedagog dobře znal přírodní poměry okolí školy (DVOŘÁK, 1981). Pedagogové by měli terénní cvičení zařazovat do výuky, protoţe má pro ţáky nespočet výhod, např. poznají přírodní poměry okolí školy (DVOŘÁK, 1981), prohloubí znalosti přírodovědných, ale i jiných předmětŧ (MOJŢÍŠEK, 1972) atd.
84
10. Závěr Byl proveden výzkum zaměřený na zjištění výskytu druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových stop vyskytujících se na sedmi vybraných biotopech v Uherském Ostrohu. Výzkum probíhal od března 2013 do března 2014, obratlovci byli zjišťováni pomocí metody pozorování. Na základě zjištěných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ byl vybrán vhodný biotop a vytvořen návrh terénního cvičení pro ţáky druhého stupně základní školy. Terénní cvičení bylo realizováno s ţáky 7. ročníku základní školy v Uherském Ostrohu na biotopu odstavené rameno řeky Moravy Černovo v září 2013. Na základě zkušeností, získaných praktickým vyzkoušením terénního cvičení, byl vypracován pracovní sešit k terénnímu cvičení jako součást návrhu terénního cvičení. Pracovní sešit obsahuje 50 úkolŧ zaměřených na pozorování, kreslení a popisování pozorovaných obratlovcŧ, částí jejich těla, jejich chování a pobytových znakŧ a také 7 námětŧ pro další činnosti ţákŧ (např. vyuţití stromu pro krmení zvěře apod.). Pracovní sešit mohou pedagogové vyuţít libovolně, mohou vybrat pouze některé úkoly nebo je jakkoli upravit podle věku ţákŧ, se kterými chtějí terénní cvičení realizovat, přizpŧsobit je roční době konání cvičení a biotopu, který hodlají pro výuku v terénu vyuţít. Byly vytvořeny dvě verze výukové powerpointové prezentace, vhodné do přípravné fáze a do fáze zhodnocení a vyuţití terénního cvičení, přičemţ jedna je určena spíše pro ţáky a obsahuje pouze fotografie s popisky a druhá je určena pro pedagogy a vedoucí zájmových krouţkŧ a zahrnuje kromě fotografií s popisky také stručné poznatky z bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ a informace k učebním úlohám v pracovním sešitu. Snímky výukové prezentace lze vyuţít k vytvoření pomŧcky, určovacího klíče pro ţáky, vyuţitelného při realizaci terénního cvičení k určování obratlovcŧ, jejich pobytových stop a při vyplňování úkolŧ v pracovním sešitě. Vytvořené terénní cvičení a návrhy materiálŧ k terénnímu cvičení mohou vyuţít učitelé biologie na základní škole v Uherském Ostrohu i jiných školách a vedoucí zájmových krouţkŧ. Materiály je moţné jakkoli upravit a přizpŧsobit připravovanému terénnímu cvičení. Coţ mŧţe pedagogŧm výrazně usnadnit přípravu terénního cvičení. Mohou slouţit i jako inspirace pro vytvoření vlastních materiálŧ a pomŧcek.
85
Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvořit návrh na didaktické zpracování tématu Bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ vyskytujících se na biotopech města Uherský Ostroh do podoby terénního cvičení. Dílčími cíli diplomové práce bylo zjistit výskyt jednotlivých druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na vybraných biotopech v Uherském Ostrohu, na základě zjištěných druhŧ obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ navrhnout a realizovat terénní cvičení zaměřené na pozorování a určování obratlovcŧ a vytvořit návrhy výukové prezentace a pracovního sešitu jako materiály pro pedagogy, kteří je mohou vyuţít pro realizaci vlastního terénního cvičení. Cíle diplomové práce byly splněny.
86
11. Resumé Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvořit návrh na didaktické zpracování tématu Bionomie vybraných druhŧ obratlovcŧ vyskytujících se na biotopech města Uherský Ostroh do podoby terénního cvičení. Didaktická transformace zahrnuje realizovaný a upravený návrh terénního cvičení určeného pro ţáky druhého stupně základní školy, návrh pracovního sešitu k terénnímu cvičení, dvou verzí výukových prezentací a určovacího klíče. Návrh terénního cvičení byl vytvořen na základě pozorování obratlovcŧ a jejich pobytových znakŧ na vybraných biotopech v okolí Uherského Ostrohu. Vytvořené návrhy materiálŧ k terénní výuce mohou vyuţít učitelé přírodopisu základní školy v Uherském Ostrohu nebo jiných škol a vedoucí zájmových krouţkŧ jako metodický návod pro jejich plánovanou činnost s dětmi v přírodě. Summary Main aim of the diploma thesis was to transform the theme of Bionomics of selected vertebrate species in the environs of Uherský Ostroh into proposal of field exercise. Didactic transformation includes proposals of field exercise, exercise book, two versions of educational PowerPoint presentation and identification key. Field exercise was applied on upper primary school pupils and modified according to findings obtained in practice. Proposal of field exercise is based on observation of vertebrates in biotopes in Uherský Ostroh. Proposal of field exercise can be used by teachers of biology on primary school in Uherský Ostroh or in other schools or tutors of recreational courses for their activities with children in nature.
87
12. Pouţité zdroje ALTMANN, A. (1975): Metody a zásady ve výuce biologii. 1. vyd., Praha: SPN, 286 s. ANDĚRA, M.; GAISLER, J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Praha: Academia, 285 s. ISBN: 978–80–200–2185–4. DAVID, A.; BRANDT, K.; BEHNKE, H. (2009): Stopařství. 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 120 s. ISBN: 978–80–247–2686–1. BOUCHNER, M. (1986): Poznáme je podle stop. Praha: Artia, 263 s. CULEK, M. (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 347 s. ISBN: 80–85368–80–3. ČABRADOVÁ, V.; HASCH, F.; SEJPKA, J.; VANĚČKOVÁ, I. (2005): Přírodopis 7: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 128 s. ISBN 80– 7238–424–4. DEYL, M.; HÍSEK, K. (2003): Naše květiny. 3. upravené vyd., Praha: Academia, 713 s. ISBN: 80–200–0940–X. DOBRORUKA L. J.; CÍLEK V.; HASCH F.; STORCHOVÁ Z. (2003): Přírodopis: pro 7. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: Scientia, 151 s. ISBN 80–7183–302–9. DUNGEL, J.; ŘEHÁK, Z. (2011): Atlas ryb, obojţivelníkŧ a plazŧ České a Slovenské republiky. 2. vyd., Praha: Academia, 184 s. ISBN: 978–80–200–1979–0. DVOŘÁK, F. a kol. (1981): Základy didaktiky biologie. 1. vyd., Brno: rektorát UJEP Brno, 194 s. GAISLER, J.; ZIMA, Jan (2007): Zoologie obratlovcŧ. 2. přepracované vyd., Praha: Academia, 692 s. ISBN: 978–80–200–1484–9. HORÁK, F. a kol. (1985): Didaktika základní a střední školy. 1. vyd., Praha: SPN, 257 s. HRABEC, J. (1998): Příspěvek k výskytu kotvice plovoucí (Trapa natans) v Hradišťském příkopu, Uherské Hradiště: Sborník přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 3, s. 4–7. JÄNNES, H.; ROBERTS, O. (2012): Zpěv ptákŧ a jejich hlasy. 1. vyd., Frýdek–Místek: Alpress, 64 s. ISBN: 978–80–7362–913–7.
88
KLAUS, R. (2009): Atlas stop zvířat – Jak je poznávat a určovat. 2. vyd., Praha: Academia, 189 s. ISBN: 978–80–200–1784–0. KNECHT, P. (2007): Didaktická transformace aneb od „didaktického zjednodušení“ k „didaktické transformaci“. ORBIS SCHOLAE, 2, č. 1, s. 67–81. KOCMAN, L. (1982): Geologické poměry okresu Uherské Hradiště. 1. vyd., Uherské Hradiště: Okresní výbor Českého svazu ochráncŧ přírody v Uherském Hradišti, 59 s. KOLEKTIV AUTORŦ (1992): Generel místního územního systému ekologické stability: Pomoraví. Brno: LÖV a spol., 82 s. KOLEKTIV AUTORŦ (2000): Město Uherský Ostroh. Zlín: GRASPO, 383 s. ISBN: 80–238–5714–2. KRÁLÍČEK, M.; GOTTWALD, A. (1984): Motýli jihovýchodní Moravy I. Uherský Brod: Museum J. A. Komenského, 112 s. KRÁLÍČEK, M.; GOTTWALD, A. (1985): Motýli jihovýchodní Moravy II. Uherské Hradiště: Okresní kulturní středisko, 141 s. KRÁLÍČEK, M.; GOTTWALD, A. (1987): Motýli jihovýchodní Moravy III. Uherské Hradiště: Okresní kulturní středisko, 256 s. KREJČA, J.; KORBEL, L. (2009): Velká kniha ţivočichŧ – hmyz, ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci. 4. upravené vyd., Bratislava: Príroda, 344 s. ISBN: 978–80–07– 01333–9. LOSOS, B.; GULIČKA, J.; LELLÁK, J.; PELIKÁN, J. (1984): Ekologie ţivočichŧ. 1. vyd., Praha: SPN, 320 s. MALENINSKÝ, M.; NOVÁK, J.; ŠVECOVÁ, M.; TOBĚRNÁ, V. (2006): Přírodopis pro 7. ročník: učebnice pro základní školy a niţší stupeň víceletých gymnázií: obratlovci, vyšší rostliny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 128 s. ISBN: 80–8603–466–6. MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. (2003): Výukové metody. Brno: Paido, 219s., ISBN 80–7315– 039–5. MARTIŠKO, J. (1994): Hnízdní rozšíření ptákŧ: jihomoravský region, část 1. – Nepěvci. Brno: Moravské zemské muzeum, 237 s. ISBN: 80–7028–056–5.
89
MARTIŠKO, J. (1997): Hnízdní rozšíření ptákŧ: jihomoravský region, část 2. – Pěvci, Brno: Moravské zemské muzeum, 201 s. ISBN: 80–7028–079–4. MOJŢÍŠEK, L. (1972): Vyučovací metody. 1. vyd., Praha: SPN, 172 s. NEKUDA, V. (1992): Uherskohradišťsko. 2. upr. vyd., Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 855 s. ISBN: 80–85048–39–6. NOVÁK, V.; HUDEC, K. (1997): Ţivá příroda. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 335 s. ISBN: 80–85048–69–8. NOVOTNÁ, D. a kol. (2001): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 399 s. ISBN: 80–7212–192–8. ŘEHÁK, B. (1965): Vyučování biologii. 2. doplněné vyd., Praha: SPN, 296 s. SCHAUER, T.; CASPARI, C. (2013): Svět rostlin. 4. vyd., Praha: Soliter: polygrafická společnost, 496 s. ISBN: 978–80–255–0715–5. SCHNEIDER, J. (2006): Plán péče pro přírodní rezervaci Kolébky na období 2006-2015. Brno: S-atelier, 25 s. SINGER, D. (2009): Ottŧv prŧvodce přírodou – Ptáci. Praha: Ottovo nakladatelství, 432 s. ISBN: 978–80–7360–186–7. SKALKOVÁ, J. (2007): Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vyd., Praha: Grada Publishing, 328 s. ISBN: 978–80–247–1821–7. ŠÁLEK, P. (2004): Základní inventarizační zoologický prŧzkum PR Kolébky v k. ú. Nedakonice, Polešovice. Hulín. ŠIMČÍK, P. (2012a): Ornitologický prŧzkum k. ú. Ostroţské Předměstí. Biskupice: Ornitologický klub ČR, 19 s. ŠIMČÍK, P. (2012b): Revitalizace těţebního jezera v katastrálním území Chylice, její vliv na vznik a vývoj hnízdní populace rybáka obecného (Sterna hirundo): diplomová práce. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta ţivotního prostředí, 93 s. Vedoucí práce: prof. RNDr. Karel Šťastný, CSc. 93 s. ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V.; HUDEC, K. (2009): Atlas hnízdního rozšíření ptákŧ v České republice 2001–2003. 1. vyd., Praha: Aventium, 643 s. ISBN: 978–80– 86858–88–3.
90
ZAPLETAL, M. (2003): Vycházky a výlety s dětmi: záţitky, objevy, hry, zábava, poznání. 1. vyd., Praha: Portál, 176 s. ISBN: 80–7178–750–7. ZWACH, I. (2013): Obojţivelníci a plazi České republiky. 2. vyd., Praha: Grada Publishing, 496 s. ISBN: 978–80–247–2509–3. ŢÍDKOVÁ, P. (2010): Těţba a úprava štěrkopísku v Uherském Ostrohu. Opava: EIA, poradenství v ekologii, 146 s. Internetové zdroje ANDĚRA, M.; ČERVENÝ, J. (2003): Červený seznam savcŧ České republiky. In: PLESNÍK, J; HANZAL, J; BREJŠKOVÁ, L. (eds.): Červený seznam obratlovcŧ České republiky [online]. poslední revize neuvedena [cit. 18. února 2014]. In: Příroda
22,
Praha:
121–129.
Dostupný
z
WWW:
. Biolib.cz: Funkce pro výběr souřadnic [online]. poslední revize neuvedena [cit. 29. ledna
2014].
Dostupný
z
WWW:
. LUSK, S.; LUSKOVÁ, V.; HANEL, L.; LOJKÁSEK, B.; HARTWICH, P. (2011): Červený seznam mihulí a ryb v České republice – verze 2010 [online]. poslední revize neuvedena [cit. 17. února 2014]. In: Biodiverzita ichtyofauny ČR (VIII), 68–78.
Dostupný
z
WWW:
. Mapy.crr.cz: Mapový server [online]. poslední revize neuvedena [cit. 30. ledna 2014]. Dostupný
z
WWW:
. Mapy.cz/a: Mapa polohy města Uherský Ostroh [online]. poslední revize neuvedena [cit.
29.
ledna
2014].
Dostupný
.
91
z
WWW:
Mapy.cz/b: Mapa polohy města Uherský Ostroh v ČR [online]. poslední revize neuvedena
[cit.
18.
března
2014].
Dostupný
z
WWW:
. Mapy.cz/c: Mapa polohy jednotlivých biotopŧ [online]. poslední revize neuvedena [cit.
29.
ledna
2014].
Dostupný
z
WWW:
. Mapy.cz/d: Letecká mapa polohy jednotlivých biotopŧ [online]. poslední revize neuvedena
[cit.
29.
ledna
2014].
Dostupný
z
WWW:
. Mapy.cz/e: Plánování a měření – funkce ruční měření [online]. poslední revize neuvedena
[cit.
29.
ledna
2014].
Dostupný
z
WWW:
. Moravský rybářský svaz místní organizace Veselí nad Moravou: Rybářské revíry [online]. poslední revize 26. 7. 2003 [cit. 18. listopadu 2013]. Dostupný z WWW: . MRS Uherský Ostroh: Revíry MO Uherský Ostroh [online]. poslední revize 28.
10.
2013
[cit.
29.
ledna
2014].
Dostupný
z
WWW:
. Nachytáno.cz: vše o lovu ryb [online]. poslední revize 22. 3. 2010 [cit. 29. ledna 2014]. Dostupný z WWW: . PLESNÍK, J.; CEPÁKOVÁ, E. (2003): Kategorie a kritéria IUCN – Světového svazu ochrany přírody pro červené seznamy ohroţených druhŧ. In: PLESNÍK, J; HANZAL, J; BREJŠKOVÁ, L. (eds.): Červený seznam obratlovcŧ České republiky [online]. poslední revize neuvedena [cit. 18. února 2014]. In: Příroda 22, Praha:
33–60.
Dostupný
z
WWW:
. Povodí Moravy: Přípravné práce plánu dílčího povodí Moravy a přítokŧ Váhu [online]. 2003, poslední revize neuvedena [cit. 21. ledna 2014]. Dostupný z WWW: .
92
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007, 126 s. [cit. 2013. listopadu 2002]. Dostupný z WWW:
07.pdf>. Recyveci: Indiánske čelenky [online]. poslední revize 7. 11. 2012 [cit. 29. ledna 2014]. Dostupný z WWW: . ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V. (2003): Červený seznam ptákŧ v České republice. In: PLESNÍK, J; HANZAL, J; BREJŠKOVÁ, L. (eds.): Červený seznam obratlovcŧ České republiky [online]. poslední revize neuvedena [cit. 18. ledna 2014]. In: Příroda
22,
Praha:
95–129.
Dostupný
z
WWW:
. Vyhláška MŢP č.395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny [online]. poslední revize neuvedena
[cit.
17.
ledna
2014].
Dostupný
z
WWW:
. ZAVADIL, V.; MORAVEC, J. (2003): Červený seznam obojţivelníkŧ a plazŧ České republiky In: PLESNÍK, J; HANZAL, J; BREJŠKOVÁ, L. (eds.): Červený seznam obratlovcŧ České republiky [online]. poslední revize neuvedena [cit. 18. února 2014]. In: Příroda 22, Praha: 83–93. Dostupný z WWW: . Změna vyhlášky č. 395/1992 Sb.: Vyhláška ze dne 6. listopadu 2012, kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisŧ [online]. poslední revize neuvedena [cit. 11. března 2014]. Dostupný z WWW: . ŢÁDNÍKOVÁ, D. (1998): Vyuţití podkladŧ dokumentací EIA při integrované ochraně vodních zdrojŧ, sloţek ŢP a krajin v oblasti Pomoraví [online]. Zpravodaj EIA 4/98. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí. [cit. 20. ledna 2014]. Dostupný z WWW:.
93
13. Seznam příloh Příloha 1: Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na jednotlivých biotopech Příloha 2: Teoretická příprava terénního cvičení Příloha 3: Pomocný materiál k zařazování obratlovcŧ do tříd Příloha 4: Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na biotopu odstavené rameno řeky Moravy Černovo od března 2013 do září 2013 Příloha 5: Pracovní list k terénnímu cvičení – záznamový arch Příloha 6: Dotazník pro ţáky k terénnímu cvičení Příloha 7: Návrh pracovního sešitu – vyplněná verze Příloha 8: Návrh pracovního sešitu – nevyplněná verze Příloha 9: Návrh určovacího klíče – ukázka Příloha 10: Teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci
94
Příloha 1: Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na jednotlivých biotopech Tab. 1: Přehled pozorovaných obratlovcŧ na odstaveném rameni Černovo obratlovci/datum kostnaté ryby amur bílý kapr obecný plotice obecná sumec velký celkem ryb celkem druhů ryb obojţivelníci skokan zelený skokan skřehotavý celkem obojţivelníků celkem druhů ob. plazi ţelva nádherná ještěrka obecná uţovka obojková celkem plazů celkem druhů plazů ptáci kvakoš noční morčák velký kachna divoká káně lesní poštolka obecná slípka zelenonohá racek chechtavý holub domácí hrdlička zahradní ledňáček říční ţluna zelená strakapoud velký vlaštovka obecná
2/3
16/3
30/3
13/4
27/4
11/5
8/6
22/6
6/7
20/7
17/8
31/8
14/9
28/9
12/10
26/10
9/11
23/11
7/12
28/12
18/1
1/2
15/2
1/3
6 2
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
2 1
40 1 47 3
2 24 26 2
2 19 21 2
10 25 35 2
3 3 1
2 4 6 2
2 4 6 2
6
0 0
3 4 7 2
1 2 4 7 3
1 1 2 4 3
1 1 1 3 3
1 1
1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
2 3 2
6 0 0
6 1
0 0
0 0
0 0
0 0
2 12 14 2
4 4 1
5 5 1
1
2
1 1
2 1
2 3
3
2
4 2
6 1
2 2
2 7 2 11 3
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
3 1
0 0
0 0
0 0
4
2
6
2
1 4
1
6
4
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1
1 2
0 0
1 1
1 3 1
2 1
13 1 1
8
6
2
4 5
5 1 1 2 14
0 0
2
9
2
1
6
5
1 1 2
0 0
1
1
1
0 0
3
1
3 3
0 0
1
1
1 1
2
26 4
0 0
∑
D
F
6 2 46 1 55
0,8 0,3 6,3 0,1
4,2 4,2 8,3 4,2
32 104 136
4,4 14
38 42
11 12 11 34
1,5 1,6 1,5
38 21 21
3 26 51 1 1 1 7 29 17 4 5 15 37
0,4 3,6 7 0,1 0,1 0,1 1 4 2,3 0,5 0,7 2,1 5,1
8,3 4,2 42 4,2 4,2 4,2 8,3 42 25 17 13 42 33
Tab. 1: Pokračování obratlovci/datum jiřička obecná konipas bílý střízlík obecný rehek domácí kos černý drozd zpěvný mlynařík dlouhoocasý sýkora uhelníček sýkora modřinka sýkora koňadra brhlík lesní sojka obecná straka obecná špaček obecný vrabec polní pěnkava obecná zvonek zelený stehlík obecný strnad obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků savci veverka obecná celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obr.
2/3
16/3
30/3
13/4
27/4
11/5
8/6
22/6
3
2 1
6/7
20/7
17/8
7
31/8
14/9
9
3
28/9
12/10
26/10
9/11
23/11
7/12
28/12
6 2
2 4 3
3 1
1 1
1 2
3
2 2
2 2
3 1
4
4 3
18/1
1/2
15/2
1/3
1 2
6
3
6
12
6
2 5
2 3
8
1
7
2
3
2
4
3
2 1 1 6
4
1 1 5 1
1
2
2
2
1
2
1 3
1
1
1 10
2
4 2
2 2
6
4
26
1
1
1 6
4 5 10
53 9
2 24 5
24 8
41 9
27 5
8 3
12 5
2 1
44 5
5 2
0 0 53 9
0 0 28 7
0 0 24 8
0 0 41 9
0 0 27 5
0 0 8 3
0 0 12 5
0 0 2 1
0 0 44 5
0 0 5 2
15 16 7
20 7
29 9
2 2
13 6
17 8
16 5
1 20 9
0 0 16 7
0 0 20 7
0 0 29 9
0 0 9 4
0 0 39 8
0 0 38 10
0 0 56 10
0 0 77 16
10 6
24 9
22 5
43 10
14 5
17 6
0 0 20 11
1 1 1 40 16
0 0 30 8
0 0 68 15
0 0 19 7
0 0 24 8
1 7
∑
D
F
24 1 7 7 71 12 2 2 7 51 4 3 3 46 7 13 5 38 3 503
3,3 0,1 1 1 9,7 1,6 0,3 0,3 1 7 0,5 0,4 0,4 6,3 1 1,8 0,7 5,2 0,4
21 4,2 8,3 13 88 25 4,2 8,3 21 54 13 4,2 13 17 13 29 4,2 17 8,3
1 1 729
0,1 4,2
Tab. 2: Přehled pozorovaných obratlovcŧ na odstaveném rameni Vlčinec obratlovci/datum obojţivelníci ropucha zelená skokan zelený skokan skřehotavý celkem ob. celkem druhů ob. plazi uţovka obojková celkem plazů celkem druhů plazů ptáci kormorán velký kvakoš noční volavka bílá labuť velká kachna divoká káně lesní poštolka obecná baţant obecný racek chechtavý rybák obecný holub domácí kukačka obecná ledňáček říční ţluna zelená datel černý strakapoud velký vlaštovka obecná konipas bílý střízlík obecný rehek domácí kos černý rákosník obecný
2/3
16/3
30/3
13/4
27/4
11/5
8/6
22/6
0 0
0 0
1 1 1
0 0
6/7
20/7
17/8
31/8
14/9
28/9
12/10
0 0
0 0
2 3 5 2
0 0
3 3 1
0 0
2 2 1
1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
3
26/10
9/11
23/11
7/12
28/12
18/1
1/2
15/2
1/3
1
0 0
0 0
0 0
3 1
2 2 1
2 8 10 2
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1 1
0 0
1
4
1 1 2 2
2
4
1
2 3 1
1 1
1 1
3
2 1
1 1
1
4 9 1
2
3 3 4
1
1 1 5
1 3
2 6 1 2
1
1 1 2
1 2
2
5
2 2
1
2 2 1 1
1
4
2
2
3 1 1 2
2
1
1
2
2
1 1
5
1
5 1
3
2
∑
4 4 18 26
D
F
1,4 8,3 1,4 8,3 6,1 21
3 3
1
13
5 1 5 11 26 7 3 7 6 1 12 6 13 8 1 5 4 4 1 2 19 8
1,7 0,3 1,7 3,7 8,8 2,4 1 2,4 2 0,3 4,1 2 4,4 2,7 0,3 1,7 1,4 1,4 0,3 0,7 6,5 2,7
8,3 4,2 13 17 33 21 13 21 8,3 4,2 17 4,2 29 17 4,2 17 8,3 13 4,2 4,2 38 17
Tab. 2: Pokračování obratlovci/datum mlynařík dlouhoocasý sýkora uhelníček sýkora modřinka sýkora koňadra brhlík lesní ţluva hajní ťuhýk obecný sojka obecná špaček obecný pěnkava obecná stehlík obecný strnad obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků savci zajíc polní srnec obecný celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obr.
2/3
16/3
30/3
13/4
27/4
11/5
8/6
22/6
6/7
20/7
17/8
31/8
14/9
28/9
12/10
26/10
9/11
23/11
7/12
28/12
18/1
1/2
15/2
1/3
6 2 2 1
6
2 1
8
2
3 6
2
2 1 2 16
2 2
8
4
33 10
12 4
1
4 4 3 2
3 2
1
1
1 1 4 3
1 1 4 3
3 3
8 3
2 2
19 8
1 1
3 2
8 4
0 0 3 2
1 2 3 2 11 6
1 0 0 3 3
1 1 12 5
0 0 5 4
0 0 29 10
0 0 2 2
5 3
14 8
1 1
12 54 11
4 3
20 11
9 4
9 2
8 2
1 0 0 5 3
0 0 20 11
0 0 1 1
0 0 57 12
0 0 4 3
0 0 22 12
0 0 34 11
1 1 13 5
0 0 9 4
0 0 9 2
0 0 8 2
18 7
12 3
1
1
1 1 19 8
1 1 13 4
1 1
4 2 2
0 0 1 1
2 1 6 3
∑
D
F
6 2 5 27 1 2 3 17 16 4 4 12 254
2 0,7 1,7 9,2 0,3 0,7 1 5,8 5,4 1,4 1,4 4,1
4,2 4,2 8,3 29 4,2 4,2 8,3 21 4,2 4,2 4,2 4,2
9 2 11
3,1 33 0,7 4,2
294
Tab. 3: Přehled pozorovaných obratlovcŧ u štěrkového jezera obratlovci/datum kostnaté ryby kapr obecný jelec tloušť plotice obecná štika obecná okoun říční celkem ryb celkem druhů ryb obojţivelníci skokan zelený skokan skřehotavý celkem obojţivelníků celkem druhů ob. plazi uţovka obojková celkem plazů celkem druhů plazů ptáci potápka roháč kormorán velký kvakoš noční volavka popelavá volavka bílá čáp bílý labuť velká husa velká morčák velký kachna divoká polák velký polák chocholačka orel mořský káně lesní poštolka obecná
1/3
15/3
29/3
12/4
26/4
10/5
7/6
21/6
2
5/7
19/7
16/8
30/8
13/9
27/9
11/10
25/10
8/11
22/11
6/12
30/12
17/1
31/1
14/2
28/2
6 6 2
0 0
0 0
0 0
0 0
2 1
0 0
2 2 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
3 3 6 2
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
4
4
6
0 0
0 0
0 0
1 5 12 3
0 0
0 0
2 3 5 2
0 0
0 0
6 6 1
8 2
0 0
0 0
2 2 1
2 2 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
4 4 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
5 1
2
1
1 2
8 24
10
3 1
1 1
1
4
1 1
1
3 8
1
6 2
4
6
3
1
5 6 70
2 4 26
1
2
3
7
14
100
3
200
22
34
8 3 1
1 1
1
0 0
1
1 4
1 4
3 5
1 2
150
1 34 6 300
9 80 7 150
7
12
33 2
∑
D
F
8 6 2 1 9 26
0,4 0,3 0,1 0 0,4
8,3 4,2 4,2 4,2 13
9 8 17
0,4 0,4
13 13
6 6
0,3 4,2
33 38 1 10 12 6 53 114 13 966 10 156 2 10 19
1,5 1,8 0 0,5 0,6 0,3 2,5 5,3 0,6 45 0,5 7,3 0,1 0,5 0,9
33 21 4,2 21 21 4,2 42 8,3 8,3 50 8,3 25 4,2 25 33
Tab. 3: Pokračování obratlovci/datum křepelka polní baţant obecný lyska černá čejka chocholatá pisík obecný racek chechtavý rybák obecný holub domácí hrdlička zahradní kukačka obecná dudek chocholatý ţluna zelená datel černý strakapoud velký vlaštovka obecná jiřička obecná konipas bílý střízlík obecný rehek domácí kos černý rákosník obecný sýkora uhelníček sýkora koňadra ţluva hajní straka obecná havran polní špaček obecný vrabec domácí vrabec polní zvonek zelený stehlík obecný
1/3
15/3
29/3
12/4
26/4
3 1 2 4
10/5
7/6
21/6
2 1 2 1 14 2
5/7
19/7
16/8
30/8
13/9
27/9
11/10
25/10
8/11
22/11
6/12
30/12
17/1
31/1
14/2
28/2
2 4
2 6
1 3 6
2 1
2 2
2
2
2 6
2 2 2 2 2
3 6
6
2
1 1
2
2
6 8
9 5
1 1
2 1 1
3 2
20
6 3 2
2
14 19
4 2 3
1
3
9 3 6
6 4
2
2 5
2
2
2
1 11
1
15 14 18 6
8
3
4
3
4 30 13 16
11
1 28
3 24
24 6 2
15 23
3
30
1
26 16
∑
D
F
7 8 8 4 2 47 18 29 2 5 2 8 1 1 43 22 6 5 14 6 14 4 2 1 49 52 45 92 124 2 6
0,3 0,4 0,4 0,2 0,1 2,2 0,8 1,4 0,1 0,2 0,1 0,4 0 0 2 1 0,3 0,2 0,7 0,3 0,7 0,2 0,1 0 2,3 2,4 2,1 4,3 5,8 0,1 0,3
13 17 8,3 13 4,2 42 21 25 4,2 13 8,3 21 4,2 4,2 17 8,3 13 8,3 13 8,3 13 4,2 4,2 4,2 54 8,3 8,3 21 38 4,2 4,2
Tab. 3: Pokračování obratlovci/datum strnad obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků savci zajíc polní srnec obecný celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obr.
1/3
8 2
0 0 8 2
15/3
7 2
0 0 7 2
29/3
12/4
140 16
78 11
6
1
6 1 146 17
1 1 85 14
26/4
34 11
0 0 38 13
10/5
7/6
43 13
8 1
1
1
1 1 44 14
1 1 9 2
21/6
2 1
5/7
23 10
19/7
1 1
16/8
40 12
30/8
58 9
13/9
27/9
3 1
1 91 12 1
0 0 2 1
0 0 31 12
0 0 1 1
0 0 63 18
0 0 62 10
0 0 3 1
1 1 94 14
11/10
25/10
56 14
3 178 11
1 1 2 2 60 17
8/11
287 12
22/11
49 8
6/12
66 6
30/12
1 1
17/1
31/1
204 5
1 363 7
14/2
325 11
28/2
12 2
2 0 0 178 11
0 0 287 12
2 1 51 9
0 0 66 6
0 0 1 1
0 0 204 5
0 0 363 7
0 0 325 11
0 0 12 2
∑
D
5 0,2 2077
13 1 14 2140
F
13
0,6 29 0 4,2
Tab. 4: Přehled pozorovaných obratlovcŧ u části toku řeky Moravy obratlovci/datum kostnaté ryby jelec tloušť celkem ryb celkem druhů ryb obojţivelníci ropucha zelená celkem obojţivelníků celkem druhů ob. plazi uţovka obojková celkem plazů celkem druhů plazů ptáci potápka roháč kormorán velký kvakoš noční volavka popelavá labuť velká morčák velký kachna divoká polák chocholačka káně lesní poštolka obecná baţant obecný lyska černá pisík obecný racek chechtavý rybák obecný holub hřivnáč ledňáček říční ţluna zelená
3/3
17/3
31/3
14/4
28/4
12/5
9/6
23/6
7/7
21/7
18/8
1/9
15/9
29/9
13/10
27/10
10/11
24/11
8/12
29/12
19/1
2/2
16/2
2/3
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
11 11 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
2 2 1
2 2 1
0 0
6 6 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
7
2 14
2
2
1 1 2 14
3
2 10
10
14
2
1
3
4
2 3 3
1 1
3
15
9
6
1 1
1
1
1
4
2
5
2 3
1
1
1
5 2
5 8 1 4 1
1 7 1
33 10 2
20 4 1 1
1 1
1
5
6
1
1
4
4
37
33
12 37 1
1 8
29
61 9 4
3
2 11
15 2
3
1
2 3
2 1
∑
D
F
11 11
1
4,2
1 1
0,1 4,2
10 10
0,9
13
2 25 1 1 24 2 372 33 10 7 10 20 5 32 3 9 6 6
0,2 2,3 0,1 0,1 2,2 0,2 34 3,1 0,9 0,6 0,9 1,9 0,5 3 0,3 0,8 0,6 0,6
4,2 17 4,2 4,2 21 4,2 92 21 25 25 21 38 4,2 38 4,2 8,3 21 17
Tab. 4: Pokračování obratlovci/datum strakapoud velký břehule říční vlaštovka obecná jiřička obecná konipas bílý střízlík obecný rehek domácí kos černý drozd zpěvný rákosník obecný sýkora modřinka sýkora koňadra sojka obecná straka obecná havran polní špaček obecný vrabec polní strnad obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků savci ondatra piţmová zajíc polní lasice kolčava srnec obecný celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obr.
3/3
17/3
31/3
14/4
28/4
12/5
9/6
23/6
7/7
2 21 3
21/7
18/8
20
2
10
6
1
2
1 15 8 1
9 13
15/9
29/9
1
6
1
13/10
27/10
2
2
10/11
24/11
8/12
6
2
29/12
19/1
2/2
2
1
16/2
2/3
7 3 2 1
3 4
1/9
1
4 2
3
2 5
3 3
6
1
2 6 3
2
1
1
8 3 42 10
2 3
3 1
1
1 9 4
1 13 5
23 7
1 49 11
1
41 6
26 6
2
1
1 1 1 1 43 11
1
0 0 13 5
0 0 23 7
2 2 52 14
12 6
2 3 1 3
6 4
38 8
5 3
46 6
6 2
39 9
8 3
38 12
1 2 4 60 60 16 3 209 18
1 4
3 1 1
2 1
1 10 1 1
6
11 15
44 4
138 11
12
39 9
60 7
58 9
51 6
3 17 4
2 30 9
3
2 1 43 7
1 2 2 28 8
3 1 15 7
0 0 8 5
0 0 40 9
0 0 5 3
1 1 1 64 9
0 0 6 2
0 0 39 9
0 0 8 3
0 0 38 12
0 0 209 18
0 0 39 9
3 3 1 63 8
0 0 58 9
2 2 1 53 7
4 4 1 48 5
0 0 138 11
0 0 17 4
0 0 30 9
∑
D
F
18 1 88 24 11 1 12 32 2 6 15 44 12 22 72 69 29 12 1038
1,7 0,1 8,1 2,2 1 0,1 1,1 3 0,2 0,6 1,4 4,1 1,1 2 6,7 6,4 2,7 1,1
33 4,2 29 13 25 4,2 17 42 4,2 4,2 17 33 33 50 8,3 8,3 17 21
4 4 1 11 20 1080
0,4 13 0,4 8,3 0,1 4,2 1 21
Tab. 5: Přehled pozorovaných obratlovcŧ v lese obratlovci/datum obojţivelníci skokan hnědý celkem obojţivelníků celkem druhů ob. plazi ještěrka obecná celkem plazů celkem druhů plazů ptáci volavka popelavá káně lesní poštolka obecná baţant obecný holub hřivnáč ledňáček říční ţluna zelená datel černý strakapoud velký rehek domácí kos černý drozd zpěvný pěnice černohlavá mlynařík dlouhoocasý sýkora modřinka sýkora koňadra brhlík lesní sojka obecná pěnkava obecná stehlík obecný strnad obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků
3/3
17/3
31/3
14/4
28/4
12/5
9/6
23/6
7/7
21/7
18/8
1/9
15/9
29/9
13/10
27/10
10/11
24/11
8/12
29/12
19/1
2/2
16/2
2/3
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
2 2 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
2 1
1
2
1
3
1
1
1 3
1 1
1
3
3
3
2
2 6
3 1
3 1
1
3
6
1 5
1
3
4
2 1
1
1
1
1 1 2
1
1 2
1
1
1
2
2
3
2
2 8
2 2
1
6
1
2
2
4
4
2 6
1 1 10
6 3
4 8 1
3 2
10 1
1
1
1
2
1
1
2 8
2
1 1
4
18
2
1
1 12 6
8 9
2 6
14 4
18 5
32 5
1 10 7
23 8
2 2
4 3
4 4
6 3
4 3
8 2
5 3
3 2
4 3
24 7
6 3
5 5
11 3
5 3
8 4
29 5
40 7
∑
D
F
2 2
0,7 4,2
1 1
0,4 4,2
10 26 1 5 5 1 8 4 40 1 21 9 1 10 5 47 41 9 20 6 1 271
3,5 9,2 0,4 1,8 1,8 0,4 2,8 1,4 14 0,4 7,4 3,2 0,4 3,5 1,8 17 14 3,2 7,1 2,1 0,4
17 63 4,2 13 4,2 4,2 25 8,3 71 4,2 25 8,3 4,2 4,2 8,3 25 75 8,3 8,3 4,2 4,2
Tab. 5: Pokračování obratlovci/datum savci veverka obecná zajíc polní srnec obecný celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obr.
3/3
17/3
31/3
14/4
28/4
12/5
9/6
23/6
7/7
21/7
18/8
1/9
15/9
29/9
13/10
27/10
10/11
24/11
8/12
1
1
29/12
19/1
2/2
16/2
2/3
1
1 0 0 14 4
0 0 18 5
1 1 33 6
1 1 1 11 8
2 2 1 26 10
0 0 2 2
0 0 4 3
0 0 4 4
0 0 6 3
0 0 4 3
0 0 10 3
0 0 5 3
0 0 3 2
0 0 4 3
0 0 24 7
2 2 1 8 4
0 0 5 5
1 1 12 4
1 1 6 4
0 0 8 4
1 1 30 6
0 0 40 7
0 0 3 1
0 0 3 1
22/6
6/7
20/7
17/8
31/8
14/9
28/9
12/10
26/10
9/11
23/11
7/12
28/12
18/1
1/2
15/2
1/3
1
2 2
2 3
3 3 12
4 15 21
1 7 23
2
1 3
1
∑
3 1 5 9
D
F
1,1 13 0,4 4,2 1,8 13
283
Tab. 6: Přehled pozorovaných obratlovcŧ na poli obratlovci/datum ptáci volavka popelavá volavka bílá labuť velká husa velká moták pilich káně lesní poštolka obecná křepelka polní baţant obecný čejka chocholatá holub domácí hrdlička zahradní ţluna zelená strakapoud velký vlaštovka obecná rehek domácí kos černý ťuhýk obecný sojka obecná straka obecná
2/3
16/3
30/3
13/4
27/4
11/5
8/6
1
1
2 2 1
2
2
1
1 1
2 3 2 2
2 1
1 1
2 1
4
4 2
1
2 1
1
2
2
3 1
8 40 2
2 1
1
2
1
3
2 24 11 1 1
12
3
1
11
18 1 1 1
2 2
1
1
2
1 2
∑
D
F
14 30 64 40 1 35 9 5 19 5 24 11 1 1 15 30 1 2 3 8
1,8 3,9 8,3 5,2 0,1 4,5 1,2 0,6 2,5 0,6 3,1 1,4 0,1 0,1 1,9 3,9 0,1 0,3 0,4 1
29 21 17 4,2 4,2 71 29 8,3 50 13 4,2 4,2 4,2 4,2 8,3 13 4,2 8,3 8,3 21
Tab. 6: Pokračování obratlovci/datum havran polní špaček obecný stehlík obecný strnad obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků savci zajíc polní srnec obecný celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obr.
2/3
16/3
30/3
13/4
27/4
11/5
8/6
22/6
6/7
20/7
17/8
31/8
14/9
28/9
12/10
26/10
9/11
23/11
7/12
28/12
18/1
1/2
15/2
1/3
1 80 3 1 1
5 3
2 1
4 3
2 2
21 5
6 4
1 22 23 2 28 5
2 30 32 2 34 3
4 45 49 2 53 5
20 20 1 22 3
2 1 3 2 24 7
1
24 24 1 25 2
1 1 7 5
3 3
0 0 3 3
0 0
3 2
2
2
2 1 2 1
2 1 5 3
87 5
3 2
7 3
13 2
26 5
1 12 7
5 3
20 7
33 5
0 0
20 4
44 5
32 4
3 57 7
0 0 26 5
6 6 1 18 8
28 28 1 33 4
1 30 31 2 51 9
7 7 1 40 6
28 28 1 28 1
2 43 45 2 65 6
20 20 1 64 6
6 6 1 38 5
4 33 37 2 94 9
1 0 0 87 5
0 0 3 2
1 1 8 4
0 0 13 2
∑
D
F
1 0,1 4,2 80 10 4,2 3 0,4 4,2 4 0,5 8,3 406
22 2,9 343 44 365 771
46 63
Tab. 7: Přehled pozorovaných obratlovcŧ v urbanocenóze obratlovci/datum obojţivelníci ropucha zelená celkem obojţivelníků celkem druhů obojţivelníků plazi ještěrka obecná uţovka obojková celkem plazů celkem druhů plazů ptáci volavka popelavá volavka bílá čáp bílý káně lesní poštolka obecná holub domácí hrdlička zahradní ledňáček říční dudek chocholatý ţluna zelená strakapoud velký vlaštovka obecná jiřička obecná konipas bílý skorec vodní střízlík obecný červenka obecná rehek domácí kos černý drozd zpěvný pěnice černohlavá
1/3
15/3
29/3
12/4
26/4
10/5
7/6
21/6
5/7
19/7
16/8
30/8
13/9
0 0
0 0
0 0
1 1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1
27/9 11/10 25/10 8/11 22/11 6/12 30/12 17/1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
31/1
14/2
28/2
0 0
0 0
0 0
1 0 0
1 1
1 1 1
0 0
0 0
0 0
0 0
1
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
1 1
1 1 1 13 3
22 8
6
6
2
6
4
7
1
1 2
1 19
2
1 6
11 4
1
1 2
1
3 2
34 2
8
4
9
9
20
23 16
1 1 1 1
7
2 11 4
12
6 4 1 1
1 8
1 10 13
1 1
1
1
1 1 2 1
2
4 1
2 3
3
10 6 4 2
3 3
2
1
3
6
∑
D
F
1 1
0,1
4,2
2 1 3
0,1 0,1
8,3 4,2
2 1 1 1 5 124 131 3 1 4 10 55 21 1 1 1 1 19 26 5 2
0,1 0,1 0,1 0,1 0,4 9,2 9,7 0,2 0,1 0,3 0,7 4,1 1,6 0,1 0,1 0,1 0,1 1,4 1,9 0,4 0,1
8,3 4,2 4,2 4,2 21 29 83 8,3 4,2 17 33 29 13 4,2 4,2 4,2 4,2 17 42 8,3 4,2
Tab. 7: Pokračování obratlovci/datum sýkora modřinka sýkora koňadra havran polní špaček obecný vrabec domácí vrabec polní pěnkava obecná zvonek zelený stehlík obecný celkem ptáků celkem druhů ptáků savci veverka obecná zajíc polní celkem savců celkem druhů savců celkem obratlovců celkem druhů obratlovců
1/3
15/3
29/3
6 5
3 9
1 4
3 13
18 17
12/4
3
26/4
10/5
7/6
21/6
6
12
7 6
20 5
1 2 39 8
1 23 6
0 0 20 5
2 1 3 2 43 11
5/7
6
1 55 12
19/7
6 7 3
16/8
15 8 4
30/8
6
13/9
27/9 11/10 25/10 8/11 22/11 6/12 30/12 17/1
31/1
14/2
28/2
1 3
5 13 35
2 8 12
8 27
5 14
6 15
6 24
16 13
13 24 15
9 3
14 18
13 34
23 21
14 37
11 36
18 16
12 35
16 23
13 18
90 7
125 8
35 8 13
2
43 6
77 6
17 7
12 4 1
0 0 43 6
0 0 77 6
0 0 17 7
1 1 14 6
7 1 1
30 8
37 6
34 7
57 5
39 7
1 0 0 1 1
0 0 24 7
0 0 56 13
0 0 30 8
0 0 37 6
0 0 34 7
1 1 58 6
8 59 11
116 104 10 9
2 95 6
73 7
67 6
89 7
1 0 0 39 7
1 1 60 12
0 0 0 0 116 104 10 9
0 0 95 6
0 0 73 7
0 0 67 6
0 0 89 7
0 0 90 7
0 0 125 8
∑
81 162 62 62 16 201 4 325 2 18 4 38 1340 5 5 1 6
0 0 38 1350 5
D
F
6 12 4,6 4,6 15 24 0,1 1,3 0,3
54 54 13 17 67 83 4,2 17 13
0,4 0,1
17 4,2
Příloha 2: Teoretická příprava terénního cvičení Opakování Které třídy patří do obratlovcŧ? (kruhoústí, ryby, paryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci) Které skupiny obratlovcŧ zde určitě neţijí? (kruhoústí, paryby) Proč zde zástupci kruhoústých a paryb neţijí? (z kruhoústých ţijí v České republice pouze dva druhy, a to mihule potoční a mihule ukrajinská, oba druhy jsou u nás vzácné, mihule potoční ţije ve pstruhovém pásmu potokŧ a řek, mihule ukrajinská v horním toku řeky Moravy) Které skupiny obratlovcŧ zde pravděpodobně ţijí? (ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci) Které zástupce ryb bychom zde mohli vidět? (kapr, cejn, plotice, sumec, štika atd.) Které zástupce obojţivelníkŧ bychom zde mohli vidět? (skokan, ropucha) Které zástupce plazŧ bychom zde mohli vidět? (ţelva, uţovka, ještěrka) Které zástupce ptákŧ bychom zde mohli vidět? (kvakoš, ledňáček, strakapoud, ţluna, kachna, sýkora, kos, vlaštovka, jiřička, káně, poštolka a další) Které zástupce savcŧ bychom zde mohli vidět? (bobr – okusy, veverka, zajíc, srnec) Charakteristika biotopu odstavené rameno řeky Moravy Černovo Odstavené rameno vzniklo oddělením od pŧvodního toku řeky Moravy. Nazývá se Černovo a je rozděleno na dvě části. Obě části odstaveného ramene jsou vyuţívány pro chov ryb. V první části jsou vysekané všechny keře podél všech břehŧ, ze stromŧ zde roste pouze vrba křehká. Všechny břehy druhé části ramene jsou zarostlé vegetací. Terénní cvičení proběhlo na druhé části odstaveného ramene. Druhou část ramene lze téměř celou obejít po cestě při břehu ramene. V létě zde byly keře a stromy prořezány. Téměř celá vodní plocha je porostlá stulíky ţlutými a lekníny bílými. Okolo rostou byliny, keře i stromy. V bylinném patře zde roste orobinec širokolistý, rákos obecný, kopřiva dvoudomá, kerblík lesní, pěťour srstnatý a hluchavka bílá. V keřovém patře roste hojně rŧţe šípková, svída krvavá, trnovník akát a vrba křehká. Ve stromovém patře roste vrba křehká, jasan ztepilý, dub letní, topol černý, topol bílý, habr obecný, jilm vaz, olše lepkavá a ořešák vlašský. U břehu ve vodě leţí několik spadlých stromŧ zarostlých rostlinami, některé z nich vyuţívají vodní skokani a ţelvy nádherné ke slunění.
Příloha 3: Pomocný materiál k zařazování obratlovcŧ do tříd Hlavní poznávací znaky jednotlivých skupin obratlovců ryby – ploutve, šupiny (voda) obojţivelníci – 4 končetiny, vlhké tělo (voda, souš) plazi – hadi: šupiny, bez končetin (voda, souš); ještěři : šupiny, 4 končetiny (voda, souš); želvy: 4 nohy, krunýř ptáci – 4 končetiny (2 přeměněny v křídla), peří (voda, vzduch, souš) savci – srst, 4 končetiny (voda, souš)
Příloha 4: Tabulka 8: Zjištěné druhy obratlovcŧ a jejich pobytové znaky na biotopu odstavené rameno řeky Moravy Černovo od března 2013 do září 2013 český název
odborný název
ryby kostnaté amur bílý kapr obecný jelec tloušť plotice obecná sumec velký obojţivelníci skokan zelený skokan skřehotavý plazi ţelva nádherná ještěrka obecná uţovka obojková ptáci kvakoš noční kachna divoká baţant obecný racek chechtavý holub domácí holub hřivnáč hrdlička zahradní ledňáček říční ţluna zelená strakapoud velký vlaštovka obecná jiřička obecná konipas bílý skorec vodní střízlík obecný rehek domácí kos černý drozd zpěvný mlynařík dlouhoocasý sýkora uhelníček sýkora modřinka sýkora koňadra brhlík lesní straka obecná havran polní špaček obecný vrabec domácí vrabec polní pěnkava obecná stehlík obecný strnad obecný savci veverka obecná
Osteichthyes Ctenopharyngodon idella Cyprinus carpio Leuciscus cephalus Rutilus rutilus Silurus glanis Amphibia Pelophylax esculentus Pelophylax ridibundus Reptilia Trachemys scripta Lacerta agilis Natrix natrix Aves Nycticorax nycticorax Anas platyrhynchos Phasianus colchicus Larus ridibundus Columba livia f. domestica Columba palumbus Streptopelia decaocto Alcedo atthis Picus viridis Dendrocopos major Hirundo rustica Delichon urbica Motacilla alba Cinclus cinclus Troglodytes troglodytes Phoenicurus ochruros Turdus merula Turdus philomelos Aegithalos caudatus Parus ater Parus caeruleus Parus major Sitta europaea Pica pica Corvus frugilegus Sturnus vulgaris Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Carduelis carduelis Emberiza citrinella Mammalia Sciurus vulgaris
pobytové znaky: mrtvé ryby: amur bílý (Ctenopharyngodon idella), kapr obecný (Cyprinus carpio), vejce ţelvy nádherné (Trachemys scripta), okusy bobra evropského (Castor fiber), vytesané otvory ve stromech strakapouda velkého (Dendrocopos major), hnízdo pěvce – pěnkavy obecné (Fringilla coelebs)
Příloha 5: Pracovní list k terénnímu cvičení – záznamový arch krycí jméno:
třída:
datum:
Hlavní poznávací znaky jednotlivých skupin obratlovců ryby – ploutve, šupiny (voda) obojţivelníci – 4 končetiny, vlhké tělo (voda, souš) plazi – hadi: šupiny, bez končetin (voda, souš); ještěři : šupiny, 4 končetiny (voda, souš); želvy: 4 nohy, krunýř ptáci – 4 končetiny (2 přeměněny v křídla), peří (voda, vzduch, souš) savci – srst, 4 končetiny (voda, souš) pozorovaný obratlovec příklad: veverka obecná
kam patří
kde jsem ho viděl/a
vzhled
savec
na stromě
černá, bílé břicho
co mě zaujalo jak rychle běhala po stromě
Příloha 6: Dotazník pro ţáky k terénnímu cvičení Milí ţáci, prosím vás o zodpovězení 5 otázek k terénnímu cvičení. Vaše odpovědi jsou dŧleţité pro mou diplomovou práci, zodpovězte proto, prosím, otázky pravdivě. Děkuji. Otázky 1. Který ţivočich tě nejvíce zaujal?..................................................................................... Proč? ................................................................................................................................. 2. Ze které skupiny obratlovcŧ jsi viděl/a nejvíce druhŧ? (ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci, savci)
...................................................................
3. Viděl/a jsi více druhŧ obratlovcŧ ve vodě nebo okolo vody? ........................................ 4. Co se ti na terénním cvičení líbilo? ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. 5. Co bys na terénním cvičení změnil/a? ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. .............................................................................................................................................
Příloha 7: Pracovní sešit – vyplněný
Indiánská stezka První bod indiánského zákoníku: Nauč se vidět, slyšet a cítit. Hleď, abys nebyl spatřen, slyšen a cítěn.
POZORUJ, NAKRESLI A POPIŠ RYBY Úkol č. 1: Najdi při břehu vodní plochy uhynulou rybu, pozoruj její šupinu a nakresli ji, pokus se podle šupiny určit věk ryby (sečtením tmavých kruhŧ na šupině).
OBOJŢIVELNÍCI Úkol č. 2: Najdi a nakresli vajíčka skokana.
Úkol č. 3: Najdi a nakresli vajíčka ropuchy.
Úkol č. 4: Najdi, pozoruj a nakresli vodního skokana.
Úkol č. 5: Najdi vodního skokana, pozoruj a nakresli jeho rezonanční měchýřky.
Úkol č. 6: Pozoruj a popiš rozdíly v rezonátorech vodních skokanŧ. Skokan zelený má rezonátory světlé, skokan skřehotavý šedé. Úkol č. 7: Pozoruj a popiš skokana a jeho pokoţku Skokan má 4 končetiny, nemá ocas. Přední končetiny jsou kratší, mají 4 prsty, zadní končetiny jsou delší, uzpŧsobené ke skákání, mají 5 prstŧ. Tělo tvoří hlava, krk a trup, pokoţka je vlhká, lesklá, slizká, bez šupin – holá. Úkol č. 8: Pozoruj a popiš rozdíl mezi suchozemským a vodním skokanem Suchozemský skokan se zdrţuje spíše na souši, oči má spíše po stranách hlavy, má hrdelní rezonanční měchýřky. Vodní skokan se zdrţuje spíše ve vodě, oči má na vrcholu hlavy, rezonanční měchýřky v koutcích úst.
PLAZI Úkol č. 9: Pozoruj a popiš pokoţku plaza (ţelvy nádherné, ještěrky obecné, uţovky obojkové) Pokoţka plazŧ je suchá, rohovatí – obsahuje útvary jako šupiny, štítky, kostěné útvary. Úkol č. 10: Pozoruj a popiš tělo ţelvy nádherné Ţelva má kostěný krunýř sloţený z hrudní části karapaxu a břišní části plastronu, hlavu, 4 končetiny s 5 prsty s drápy, mezi prsty plovací blány. Úkol č. 11: Najdi, pozoruj ţelvu nádhernou při slunění a pokus se nakreslit její krunýř.
Úkol č. 12: Najdi, pozoruj ţelvu nádhernou při slunění a pokus se nakreslit její končetinu.
Úkol č. 13: Najdi, pozoruj a nakresli ještěrku obecnou.
Úkol č. 14: Pozoruj a popiš tělo ještěrky obecné. Tělo ještěrky obecné tvoří hlava, trup a ocas, má 4 končetiny zakončené 5 prsty s drápy, ocas delší neţ trup s hlavou. Úkol č. 15: Najdi, pozoruj a nakresli uţovku obojkovou.
Úkol č. 16: Pozoruj a popiš tělo a dŧleţité poznávací znaky uţovky obojkové. Uţovka obojková má hadovitě protaţené štíhlé tělo bez končetin, za očima má bílé (ţluté) pŧlměsičité skvrny. Úkol č. 17: Pozoruj a popiš lov potravy uţovky obojkové. Vyčkává, pokud uvidí kořist, pomalu se k ní blíţí, a kdyţ je kořist na dosah, rychlým výpadem ji tlamou chytí a pomocí roztaţitelných čelistí ji souká do jícnu, rybu hlavou napřed, aby se neporanila o šupiny, obojţivelníky také hlavou napřed, aby je udusila. Úkol č. 18: Pozoruj a popiš hlavní rozdíly mezi obojţivelníky a plazy. Obojţivelníci mají pokoţku vlhkou, slizkou, nerohovatí – nemá šupiny, štítky atd., jejich přední končetiny mají 4 prsty a zadní 5 prstŧ, ţádný z prstŧ není zakončen drápky. Plazi mají suchou pokoţku, která rohovatí, obsahuje šupiny, štítky, kostěné útvary, končetiny mají 5 prstŧ zakončených drápky.
PTÁCI Úkol č. 19: Najdi labuť velkou, pozoruj a nakresli její plovavou nohu.
Úkol č. 20: Najdi kachnu divokou, pozoruj a nakresli její plovavou nohu.
Úkol č. 21: Najdi volavku, pozoruj a nakresli její zobák.
Úkol č. 22: Pozoruj letícího čápa a volavku a najdi mezi nimi rozdíly. Čáp letí s krkem nataţeným, volavka má při letu krk esovitě stočený na záda. Úkol č. 23: Najdi labuť velkou, pozoruj a nakresli její zobák.
Úkol č. 24: Najdi kachnu divokou, pozoruj a nakresli její zobák.
Úkol č. 25: Pozoruj získávání potravy kachny divoké a poláka chocholačky, popiš rozdíly. polák chocholačka – potápivá kachna – při hledání potravy se ponoří celá do vody kachna divoká – plovavá kachna – při hledání potravy ponoří pouze přední polovinu těla do vody) Úkol č. 26: Najdi sýkoru koňadru, pozoruj a nakresli její zobák, pokus se podle zobáku odvodit, čím se převáţně ţiví.
Úkol č. 27: Najdi stehlíka obecného, pozoruj a nakresli jeho zobák a pokus se podle zobáku odvodit, čím se převáţně ţiví.
Úkol č. 28: Najdi a nakresli stopu volavky.
Úkol č. 29: Najdi a nakresli stopu kachny divoké.
Úkol č. 30: Najdi a nakresli vývrţek káně lesní.
Úkol č. 31: Rozeber vývrţek káně lesní, napiš, co obsahoval. Vývrţek obsahoval chlupy, kousky kostí, bodliny jeţka. Úkol č. 32: Najdi a nakresli trus masoţravého ptáka (např. volavky, káně lesní, ledňáčka říčního).
Úkol č. 33: Najdi a nakresli trus býloţravého ptáka (např. husy velké).
Úkol č. 34: Najdi a nakresli hnízdo pěvce (např. pěnkavy obecné).
Úkol č. 35: Pokus se najít a nakreslit hnízdní dutiny ve stromech vytvořené strakapoudem velkým.
Úkol č. 36: Pokus se najít a nakreslit hnízdní dutiny ve stromech vytvořené datlem černým.
Úkol č. 37: Najdi ptačí pero a nakresli jej.
Úkol č. 38: Pozoruj a popiš lov potravy ledňáčka říčního. Vrhá se opakovaně do vody, rybu si musí natočit tak, aby ji polykal hlavou napřed, aby se neporanil o šupiny. Kaţdý asi desátý lov je úspěšný. Úkol č. 39: Pozoruj a popiš lov kvakoše nočního. Vyčkává na větvi u vody, kdyţ pod ním plave ryba, zobákem ji rychlým výpadem chytí, polyká ji hlavou dopředu, aby se neporanil o šupiny ryby, v době hnízdění loví i přes den, mimo dobu hnízdění především v noci. Úkol č. 40: Pozoruj a popiš lov potravy poštolky obecné. Létá nad polem a vyhledává ostrým zrakem kořist, pokud kořist zahlédne, drţí se nad ní ve vzduchu na místě a ve vhodnou chvíli se na kořist vrhá dolŧ.
SAVCI Úkol č. 41: Najdi a nakresli stopu bobra evropského (v přední stopě se otiskují 4 prsty, palec se otiskuje málokdy, drápy se otiskují pouze v přední stopě, na obrázku pravá přední a zadní).
Úkol č. 42: Najdi a nakresli stopu zajíce (v přední se neotiskuje palec – vnitřní prst).
Úkol č. 43: Najdi a nakresli stopu psa domácího.
Úkol č. 44: Najdi a nakresli stopu kočky domácí.
Úkol č. 45: Najdi a nakresli stopu srnce obecného.
Úkol č. 46: Najdi a nakresli znaky přítomnosti bobra evropského.
Úkol č. 47: Najdi, pozoruj a nakresli rozdíly chodeb a nor krtka obecného a hryzce vodního.
Úkol č. 48: Pozoruj a popiš rozdíly mezi krtinami krtka obecného a hryzce vodního. krtek – vyšší kopce hlíny bez částí rostlin hryzec – podlouhlé linie nízkých kopečkŧ hlíny s částmi rostlin Úkol č. 49: Najdi trus zajíce polního a pokus se jej nakreslit.
Úkol č. 50: Najdi trus srnce obecného a pokus se jej nakreslit.
Náměty pro další práci ţáků: Úkol č. 51: Najdi ptačí pero, listy, vyrob indiánskou čelenku. Úkol č. 52: Vytvoř sochu ze sněhu ve tvaru jakéhokoli obratlovce. Úkol č. 53: Vyrob sádrový odlitek stopy, např. psa domácího, srnce obecného. Úkol č. 54: Vyrob ze sádla, semen a šišek borovice krmení pro ptáky, ozdob jím strom. Úkol č. 55: Nasbírej rŧzné přírodniny (šišky, listy, větvičky...) a na příhodném místě z nich vytvoř obraz obratlovce. Úkol č. 56: Co nepatří do přírody: Najdi a posbírej do sáčku co nejvíce odpadkŧ. Úkol č. 57: Vytvoř sbírku ptačího peří.
Příloha 8: Návrh pracovního sešitu – nevyplněná verze
Indiánská stezka První bod indiánského zákoníku: Nauč se vidět, slyšet a cítit. Hleď, abys nebyl spatřen, slyšen a cítěn.
POZORUJ, NAKRESLI A POPIŠ RYBY Úkol č. 1: Najdi při břehu vodní plochy uhynulou rybu, pozoruj její šupinu a nakresli ji, pokus se podle šupiny určit věk ryby.
OBOJŢIVELNÍCI Úkol č. 2: Najdi a nakresli vajíčka skokana.
Úkol č. 3: Najdi a nakresli vajíčka ropuchy.
Úkol č. 4: Najdi, pozoruj a nakresli vodního skokana.
Úkol č. 5: Najdi vodního skokana, pozoruj a nakresli jeho rezonanční měchýřky.
Úkol č. 6: Pozoruj a popiš rozdíly v rezonátorech vodních skokanŧ. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 7: Pozoruj a popiš skokana a jeho pokoţku. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 8: Pozoruj a popiš rozdíl mezi suchozemským a vodním skokanem. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. .............................................................................................................................................
PLAZI Úkol č. 9: Pozoruj a popiš pokoţku plaza (ţelvy nádherné, ještěrky obecné, uţovky obojkové). ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 10: Pozoruj a popiš tělo ţelvy nádherné. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 11: Najdi, pozoruj ţelvu nádhernou při slunění a pokus se nakreslit její krunýř.
Úkol č. 12: Najdi, pozoruj ţelvu nádhernou při slunění a pokus se nakreslit její končetinu.
Úkol č. 13: Najdi, pozoruj a nakresli ještěrku obecnou.
Úkol č. 14: Pozoruj a popiš tělo ještěrky obecné. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 15: Najdi, pozoruj a nakresli uţovku obojkovou.
Úkol č. 16: Pozoruj a popiš tělo a dŧleţité poznávací znaky uţovky obojkové. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 17: Pozoruj a popiš lov potravy uţovky obojkové. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 18: Pozoruj a popiš hlavní rozdíly mezi obojţivelníky a plazy. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. .............................................................................................................................................
PTÁCI Úkol č. 19: Najdi labuť velkou, pozoruj a nakresli její plovavou nohu.
Úkol č. 20: Najdi kachnu divokou, pozoruj a nakresli její plovavou nohu.
Úkol č. 21: Najdi volavku, pozoruj a nakresli její zobák.
Úkol č. 22: Pozoruj letícího čápa a volavku a najdi mezi nimi rozdíly. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 23: Najdi labuť velkou, pozoruj a nakresli její zobák.
Úkol č. 24: Najdi kachnu divokou, pozoruj a nakresli její zobák.
Úkol č. 25: Pozoruj získávání potravy kachny divoké a poláka chocholačky, popiš rozdíly. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. .............................................................................................................................................
Úkol č. 26: Najdi sýkoru koňadru, pozoruj a nakresli její zobák, pokus se podle zobáku odvodit, čím se převáţně ţiví.
Úkol č. 27: Najdi stehlíka obecného, pozoruj a nakresli jeho zobák a pokus se podle zobáku odvodit, čím se převáţně ţiví.
Úkol č. 28: Najdi a nakresli stopu volavky.
Úkol č. 29: Najdi a nakresli stopu kachny divoké.
Úkol č. 30: Najdi a nakresli vývrţek káně lesní.
Úkol č. 31: Rozeber vývrţek káně lesní, napiš, jaké části obsahoval. ............................................................................................................................................. .............................................................................................................................................
Úkol č. 32: Najdi a nakresli trus masoţravého ptáka (např. volavky, káně lesní, ledňáčka říčního).
Úkol č. 33: Najdi a nakresli trus býloţravého ptáka (např. husy velké).
Úkol č. 34: Najdi a nakresli hnízdo pěvce (např. pěnkavy obecné).
Úkol č. 35: Pokus se najít a nakreslit hnízdní dutiny ve stromech vytvořené strakapoudem velkým.
Úkol č. 36: Pokus se najít a nakreslit hnízdní dutiny ve stromech vytvořené datlem černým.
Úkol č. 37: Najdi ptačí pero a nakresli jej.
Úkol č. 38: Pozoruj a popiš lov potravy ledňáčka říčního. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 39: Pozoruj a popiš lov kvakoše nočního. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 40: Pozoruj a popiš lov potravy poštolky obecné. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. .............................................................................................................................................
SAVCI Úkol č. 41: Najdi a nakresli stopu bobra evropského.
Úkol č. 42: Najdi a nakresli stopu zajíce.
Úkol č. 43: Najdi a nakresli stopu psa domácího.
Úkol č. 44: Najdi a nakresli stopu kočky domácí.
Úkol č. 45: Najdi a nakresli stopu srnce obecného.
Úkol č. 46: Najdi a nakresli znaky přítomnosti bobra evropského.
Úkol č. 47: Najdi, pozoruj a nakresli rozdíly chodeb a nor krtka obecného a hryzce vodního.
Úkol č. 48: Pozoruj a popiš rozdíly mezi krtinami krtka obecného a hryzce vodního. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. Úkol č. 49: Najdi trus zajíce polního a pokus se jej nakreslit.
Úkol č. 50: Najdi trus srnce obecného a pokus se jej nakreslit.
Příloha 9: Návrh určovacího klíče – ukázka Želvy želva nádherná
Ješ Ještěři ěři ještěrka obecná
samice
samec
Obr. 1: ţelva nádherná a ještěrka obecná Zbytky po konzumaci potravy veverky obecné obecné
Obr. 2: veverka obecná a její pobytové znaky
Příloha 10: Teoretický podklad k pracovnímu sešitu a výukové prezentaci RYBY Ve vodách ČR ţijí chrupavčité ryby (jeseteři) a kostnaté ryby, kam patří ostatní druhy ryb, ţijící v ČR. Tělo ryby má nepohyblivou hlavu, trup, který přechází v ocas a ploutve. Ryby se ve vodě pohybují hlavně pomocí ocasní ploutve, tělo mají pokryté šupinami. Jeseteři mají jen kostěné štítky, coţ jsou pozŧstatky ganoidních šupin (DUNGEL, ŘEHÁK, 2011), většina ryb má šupiny elastické neboli leptoidní, ty se podle tvaru dělí na cykloidní (kaprovité ryby) nebo ktenoidní (okounovití). Cykloidní šupiny jsou okrouhlé, zaoblené, celokrajné, ktenoidní šupiny jsou drsné a mají na vnitřní straně jemné zoubky. Některé druhy ryb nemají šupiny vŧbec, například sumec velký nebo vyšlechtěná forma kapra obecného (Nachytáno.cz). Určování věku ryby podle šupiny Ryby s přibývajícím věkem rostou, zvětšují se jejich rozměry a hmotnost. Rŧst jejich těla probíhá po celý ţivot (na rozdíl od ostatních obratlovcŧ), neprobíhá plynule, ale v periodách podle ročních období. Na jaře, v létě a na podzim roste ryba rychleji, v zimě naopak pomaleji. Hlavní příčinou je především nabídka potravy, coţ souvisí i s teplotou vody. Periodicita rŧstu se projevuje v celém organizmu ryby, odborníci zjišťují změny v rŧstu hlavně podle kostí, otolitů (sluchových útvarŧ) a šupin. Šupiny jsou pro zjišťování věku nejvhodnější, protoţe se dají z ryby snadno odebrat, ryba se nemusí usmrcovat a mohou se pouţít i šupiny z mrtvých nebo i rozloţených ryb (na rozdíl od kostí a otolitŧ). Na šupinách se změny projevují vznikem světlých a tmavých kruhů, přičemţ světlé kruhy vznikají v době rychlého rŧstu a tmavé v době pomalého rŧstu. Sečtením tmavých kruhŧ pak získáme počet let, kterých se ryba doţila. Podle hustoty kruhŧ lze odhadnout podmínky, v jakých ţivot ryby probíhal, v nepříznivých podmínkách (sucho, zima, málo potravy) jsou kruhy velmi blízko sebe, v příznivých podmínkách jsou naopak od sebe více vzdáleny (Nachytáno.cz). OBOJŢIVELNÍCI V České republice ţijí zástupci dvou řádŧ obojţivelníkŧ, a to ocasatí a ţáby. Obojţivelníci mají nestálou – proměnlivou teplotu těla, která je závislá na teplotě okolního prostředí, tedy i intenzitě slunečního záření (GAISLER, ZIMA, 2007). Teplotu těla ovlivňují částečně odparem vody, který je ale vzhledem k velikosti jejich těla minimální, a změnou barvy, ale zejména pak svým chováním, tedy ţe se buďto sluní
nebo schovávají do stínu. Změna barvy kŧţe závisí na teplotě prostředí. Pokud je teplota vysoká, kŧţe je velmi světlá a ţivočichové se ukrývají do stínu. Při chladném počasí právě naopak. Změna barvy neboli barvoměna kŧţe probíhá přesunováním barviva (ZWACH, 2013). Pokoţka obojţivelníků je díky ţlázkám vlhká aţ slizká, prostupuje jí hustá síť vlásečnic, zpravidla obsahuje pouze velmi tenkou rohovatějící vrstvičku. Výjimkami jsou kuňky a ropuchy, které mají na vrcholcích bradavičnatých útvarŧ malé zrohovatělé hroty a výstupky. Obojţivelníci dýchají z velké části pomocí kŧţe. Jejich kŧţe obsahuje velké mnoţství chemoreceptorŧ, pomocí kterých neustále vyhodnocují svoje prostředí. Kŧţe obsahuje také jedové ţlázy, které chrání obojţivelníky před bakteriemi, predátory a parazity. Obojţivelníci mají také Jacobsonŧv orgán, který funguje jako chemoreceptor, nachází se v horní čelisti těchto ţivočichŧ a pomáhá jim při hledání potravy, úniku před predátorem apod. Obojţivelníci se pro svoje čichové a chuťové vlastnosti dají vyuţívat jako spolehlivý bioindikátor, tedy pro zjišťování stavu přírody (ZWACH, 2013). Ţáby mají 4 končetiny. Přední končetiny mají vţdy 4 prsty, zadní končetiny 5 prstŧ. Dospělé ţáby nemají ocas, jejich tělo je rozčleněno na hlavu, krk a trup. Zadní končetiny jsou delší, přizpŧsobeny ke skákání. Skokani mají viditelný ušní bubínek. Ţáby loví buď vychlípitelným jazykem nebo skokem s otevřenou tlamkou. Dospělci jsou masoţraví, ţiví se bezobratlými ţivočichy, např. červy, plţi, pavouky, hmyzem. Pulci jsou převáţně býloţraví. Vajíčka ukládají vţdy do vody, jsou kulovitá, buď ve shlucích (skokani) nebo v provazcích (ropuchy). Všechny druhy ţab se rozmnoţují ve vodě, kde probíhá oplození a vývoj jedince. Samice vytlačuje vajíčka, samec na ně vypouští sperma, oplození je tedy vnější. O vajíčka obojţivelníci nijak nepečují. Vajíčka jsou obalena rosolovitou hmotou, která ve vodě bobtná. Vajíčka jsou ze spodní strany světlá a vrchní strana je tmavá, aby vajíčka nebyla poškozena slunečním zářením (ZWACH, 2013). Existují rozdíly mezi suchozemskými a vodními skokany. Suchozemští skokani se mimo dobu rozmnoţování pohybují spíše mimo vodu, mají rezonanční mechýřky na hrdle, jejich oči přesahují obrys hlavy – jsou víceméně po stranách hlavy, zornice oka spíše oválné. Vodní skokani se vyskytují převáţně ve vodním prostředí, mají rezonátory v koutcích, jejich oči se nedotýkají obrysu hlavy – jsou uloţeny na vrcholu hlavy – potřebují mít oči nad vodní hladinou, zornice oka jsou spíše kapkovité (ZWACH, 2013).
PLAZI Z plazŧ ţije v ČR řád ţelvy pouze s jedním zástupcem, ţelvou bahenní, a řád šupinatí, který se dělí na hady a ještěry. Plazi mají stejně jako obojţivelníci nestálou – proměnlivou teplotu těla, která je závislá na teplotě okolního prostředí, tedy i intenzitě slunečního záření (GAISLER, ZIMA, 2007). Teplotu těla ovlivňují částečně odparem vody, který je ale vzhledem k velikosti jejich těla minimální, a změnou barvy, ale zejména pak svým chováním, tedy ţe se buďto sluní nebo schovávají do stínu. Změna barvy kŧţe závisí na teplotě prostředí, pokud je teplota vysoká, kŧţe je velmi světlá a ţivočichové se ukrývají do stínu. Při chladném počasí právě naopak. Změna barvy neboli barvoměna kŧţe probíhá přesunováním barviva. Oproti obojţivelníkŧm je u plazŧ rohovatění pokoţky běţné, kŧţe obsahuje šupiny, štítky a pancíře. Rohovatějící vrstva pokoţky chrání „ţivou“ část pokoţky před vlivy prostředí. Pokud se opotřebuje, ţivočich ji svléká po částech nebo celou a často ji pozře, zřejmě aby doplnil minerální látky, které svlékáním ztratí (ZWACH, 2013). Plazi mají velmi dobře vyvinutou schopnost hmatu jazykem, kdy ohmatávají kořist a zjišťují její teplotu, přičemţ hledají hlavu kořisti, aby se jim lépe polykala. Plazi mají také Jacobsonŧv orgán, který funguje jako chemoreceptor, nachází se v horní čelisti těchto ţivočichŧ a pomáhá jim při hledání potravy, úniku před predátorem apod. Pokoţka
plazŧm
rohovatí,
povrch
kŧţe
je
suchý,
krytý
pancířem
a pokoţkou (ţelvy) nebo pokoţkou se šupinami a štítky (šupinatí, hadi). Plazi také dýchají pokoţkou, ale méně neţ obojţivelníci. Nemají hlasivky, jen syčí (ZWACH, 2013). Ţelvy mají kostěný krunýř sloţený z hrudní části karapaxu a břišní části plastronu. Tělo tvoří hlava, 4 končetiny s 5 prsty s drápy, mezi prsty mají plovací blány (ZWACH, 2013). Šupinatí mají na povrchu těla šupiny a štítky. Samce od samice lze rozeznat podle ocasu. Ocas samcŧ se nejdříve rozšiřuje, poté zuţuje, samicím se ocas od kloaky postupně zuţuje. Samci mají stehenní póry, ze kterých vylučují jantarový sekret, který ulpívá na povrchu při pohybu jedince. (ZWACH, 2013). Ještěři mají schopnost autotomie, tj. samovolné odvrţení ocasu, kdy ocas doroste, pokud se odlomí v místě lomové destičky, pokud se odlomí špatně – v místě spojení obratlŧ, naroste víc ocasŧ, nový ocásek nazýváme regenerát, má jinou stavbu neţ
pŧvodní ocas, protoţe jeho kostra je nahrazena strunou hřbetní, je chrupavčitá, šupiny jsou menší, mají jiný tvar a zbarvení, tento jev se nazývá atavismus (návrat k vlastnostem a znakŧm předkŧ) (ZWACH, 2013). PTÁCI KONČETINY A STOPY PTÁKŮ Kachna divoká a labuť velká patří mezi vrubozobé ptáky, kteří mají plovavé končetiny, přizpŧsobené pohybu ve vodě (GAISLER, ZIMA, 2007). Labutě velké najdeme u vodních nádrţí a řek (BOUCHNER, 1986), kde ţijí s staví hnízda (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Labutě si zvykly na přítomnost člověka a je moţné je v zimě často vidět i u řek a nádrţí ve městech, kde je lidé krmí. Končetiny labutě jsou značně velké a trojúhelníkovité, mají 4 prsty. Tři prsty směřující dopředu jsou spojeny plovací blánou, která je kvŧli poměrně velké váze labutě zřetelná i ve stopě, stejně jako drápy, které jsou na všech prstech jejích končetin. Stopa je dlouhá 17–20 cm, zadní prst je krátký, měří 2–2,5 cm. Labuť klade nohy při chŧzi po souši směrem dovnitř k ose stopní dráhy, pohyb labutí po souši je těţší neţ u husy (BOUCHNER, 1986), pohybují se kymácivým pohybem (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Nohy kachny divoké vypadají jako nohy labutě nebo husy, jsou však podstatně menší, všechny čtyři prsty jsou štíhlejší a drápy jsou delší a výrazněji se otiskují ve stopě, při chŧzi kachna klade nohy směrem k ose stopní dráhy. Podle stopy lze těţko rozeznat druh kachny, který otisk zanechal, na vhodném podkladu lze ale ze stop poznat, zda je zanechala kachna potápivá nebo plovavá (BOUCHNER, 2009). Plovavé kachny, např. kachna divoká, mají tenké prsty, tři dopředu směřující prsty jsou spojeny plovací blánou, prostřední prst je nejdelší (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009), zadní prst krátký, otiskuje se jako dŧlek (BOUCHNER, 1986). Potápivé kachny mají vnější prst stejně dlouhý nebo někdy i delší, zadní prst má na rozdíl od plovavých kachen koţovitý lem, který se ve stopě v měkkém podkladu otiskuje, po souši se ale potápivé kachny pohybují jen zřídka (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009), mimo vodu se pohybují pomalu, kolébavě (BOUCHNER, 1986). Volavky je moţné najít při břehu vodních biotopŧ nebo na poli, kde loví potravu. Ţiví se převáţně rybami, loví hlavně nemocné a leklé ryby, ale i zdravé. Při lovu kráčí pomalu v pobřeţním bahně a vystřeluje zobák do vody (BOUCHNER, 1986). Volavka
popelavá hnízdí v koloniích na stromech. Její stopa je 14–17 cm dlouhá a 11–12 cm široká, nohy mají 4 prsty, 3 z nich směřují dopředu, jeden dozadu, u volavky je zadní prst zřetelně otištěný, 5–6 cm dlouhý (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Prsty mají drápy, které se ve stopě otiskují, stopy směřují k ose stopní dráhy. Mimo otiskŧ je moţné najít na březích také trus volavky, který vypadá jako velké bílé tekuté stříkance, které neobsahují zbytky potravy – ty jsou vyvrhovány (BOUCHNER, 1986). Při nočním letu se projevuje hlasitým, skřehotavým, krátkým voláním (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Volavky létají s krkem esovitě stočeným, na rozdíl od čápŧ, kteří létají s krkem nataţeným (GAISLER, ZIMA, 2007). ZOBÁKY PTÁKŮ Zobáky ptáků mohou mít rŧznou podobu, jsou přizpŧsobeny převaţujícímu druhu potravy, kterou přijímají. Zobák kachny divoké a labutě velké je plochý, na špičce má nehet a na okrajích lamely (vroubky) k cezení vody. Přecezováním vody získávají tito ptáci rostlinnou potravu (GAISLER, ZIMA, 2007). Volavka popelavá má zobák dlouhý, ostrý, pouţívá jej k harpunování ryb ve vodě (DOBRORUKA a kol., 2003). Také pěvci mají zobák přizpŧsoben převaţujícímu druhu přijímané potravy. Podle toho je dělíme na semenoţravé, hmyzoţravé a všeţravé. Semenoţraví pěvci (např. stehlík obecný) mají zobák krátký, mohutný, kuţelovitý, pouţívají ho k drcení semen. Hmyzoţraví pěvci (např. sýkora koňadra) tenký, protáhlý, pouţívají ho k sezobnutí hmyzu (jako pinzetu) a k vytahování hmyzu ze škvír. Všeţraví pěvci mají zobák velký, ţiví se rostlinnou i ţivočišnou potravou (Maleninský a kol., 2006). Havran polní se ţiví larvami hmyzu, plţi, drobnými hlodavci a naklíčeným obilím (ČABRADOVÁ a kol., 2005). POTRAVA PTÁKŮ Masoţraví ptáci mají výţivnější stravu, nemusí ji přijímat tak často v takovém mnoţství jako býloţraví ptáci (BOUCHNER, 1986). Poštolka obecná dokáţe vnímat díky zvláštním buňkám sítnice vlnové délky ultrafialového světla a sleduje tak při lovu moč a trus hrabošŧ a jiných ţivočichŧ. Třepotavým letem nad polem zjišťuje pomocí této schopnosti výskyt potravy (KLAUS, 2009).
Datlovití ptáci vytvářejí v kmenech stromŧ rŧzné otvory, jestliţe jsou to stopy po sběru potravy, jsou otvory rŧzně velké, vytvořené v rŧzné výšce i u země. Z jejich okrajŧ trčí třísky, jsou hluboké jen pár centimentrŧ a třísky leţí i pod stromem. Tyto otvory tesají datlovití ptáci pomocí zobáku. Poklepáváním zobákem na strom hledají dutiny, ve kterých leţí larvy dřevokazného hmyzu. Larvy vytahují buď zobákem nebo speciálním lepkavým jazykem s háčky, který je rŧzně dlouhý, např. ţluna zelená ho vysune aţ 10 cm před zobák (BOUCHNER, 1986). Datel černý tesá ve ztrouchnivělých kmenech stromŧ dutiny aţ 1 m dlouhé, u paty stromu lze najít velké mnoţství třísek (KLAUS, 2009). Vchod do hnízdní dutiny datlovitých ptákŧ je na rozdíl od potravní dutiny kulovitý nebo oválný, má ohlazené okraje a je vytvořen vysoko na stromě. Datlovití ptáci se ţiví kromě larev dřevokazného hmyzu také semeny jehličnatých stromŧ, které vysekávají z šišek. Šiška smrku, kterou vyzobal strakapoud velký má rŧzně vyvrácené, rozlámané šupiny, šiška borovice je jakoby rozštípaná. Nalezené šišky zpracovává strakapoud ve škvírách v kŧře, které buď najde nebo vytesá, šišku zasune špičkou ven a vyzobává z ní semena. Takovým škvírám se říká kovárna. Stejným zpŧsobem vyuţívají škvíry v kŧře i jiné druhy ptákŧ např. brhlík lesní. V jehličnatém lese nebo v parku lze najít šišky zaklesnuté v kŧře, vyzobané šišky a ořechy na zemi pod stromy (BOUCHNER, 1986). VÝVRŢKY PTÁKŮ Vývrţky vytváří masoţraví ptáci, obsahují nestravitelné sloţky jejich potravy, tedy chlupy, peří, kosti nebo chitinové části těla bezobratlých ţivočichŧ. V ţaludku se vývrţky formují do tvaru válečkŧ, které ptáci vyvrhují na svém oblíbeném posedu. Vývrţky tvoří např. dravci, sovy (BOUCHNER, 1986), volavky, kormoráni, čápi, racci, vrány, ťuhýci, ledňáčci a další. Rozborem vývrţkŧ lze zjistit sloţení potravy ptákŧ (KLAUS, 2009), podle tvaru a sloţení mŧţeme určit, jaký druh ptáka vývrţek vyvrhl (BOUCHNER, 1986). Vývrţky sov obsahují více kostí neţ vývrţky dravcŧ, protoţe mají v ţaludku méně kyseliny solné (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009), mohou obsahovat i celé lebky (KLAUS, 2009). Vývrţky káně lesní jsou 6–7 cm dlouhé, 2,5–3 cm široké, obsahují velké mnoţství pevně slisovaných chlupŧ, malé mnoţství částí kostí a někdy i peří. Vývrţky káně lesní se vyskytují pod jejím oblíbeným posedem – pod stromy nebo sloupy (KLAUS, 2009).
Ledňáček říční je ryboţravý pták, který nestravitelné rybí kosti vyvrhuje ve formě vývrţkŧ. Ryby, které chce ledňáček sám zkonzumovat, nechá sklouznout hlavou dopředu do zobáku, pokud chce nakrmit mláďata, bere rybu na opačném konci těla (KLAUS, 2009). TRUS PTÁKŮ Ptáci nemají odděleny vývody moči a trusu, oba výměšky odkládají zároveň kloakou, která navazuje na tlusté střevo a ústí do ní močovody a pohlavní orgány (KLAUS, 2009). Býloţraví ptáci (např. husa velká) mají trus tuţší, má podobu válečkŧ nebo hromádek. Býloţraví ptáci produkují více trusu, protoţe musí zkonzumovat větší mnoţství potravy (BOUCHNER, 1986). Na trusu moč ulpívá na jednom konci jako bílá čepička nebo je jí potaţen celý povrch trusu. Trus hmyzoţravých ptáků mŧţe být řídký, odkládán v podobě bílých stříkancŧ v případě, ţe vytváří vývrţky (KLAUS, 2009). Trus masoţravých ptáků (např. volavky, husy, káně) je řídký, bělavý, v podobě stříkancŧ, neobsahuje zbytky potravy, ty vyvrhují (kormoráni, volavky, čápi, dravci, racci, rybáci, sovy). Je moţné jej vidět pod odpočívadly, na stromech nebo na zemi. Husa velká je býloţravec, musí tedy přijímat velké mnoţství potravy a vytváří i hodně trusu. Husy se drţí v hejnech, rostlinnou stravu hledají na zemi při chŧzi. Pokud husy nejsou na pastvě, najdeme je u vodních nádrţí nebo vodních tokŧ, kde také hnízdní. Trus husy velké je válečkovitý, tuhý, válečky jsou 5–9 cm dlouhé, v prŧměru 1,2 cm silné. Barva trusu je tmavě zelená, na jednom konci se nachází bílý povlak moči (KLAUS, 2009). Trus volavky popelavé má podobu velkých, bělavých, tekutých stříkancŧ, které neobsahují nestravitelné části potravy, ty volavka vyvrhuje. Trus zabraňuje rŧstu rostlin. Volavky se ţiví hraboši, rybami, obojţivelníky i bezobratlými ţivočichy, mŧţeme je vidět při lovu potravy stát v mělčině u vody, na poli nebo na louce (KLAUS, 2009). Trus káně lesní je tekutá bělavá hmota, nastříkaná v dlouhém pruhu na oblíbených posedech a pod nimi, vyměšuje trus stejně jako ostatní dravci – zvedne ocas a vystříkne trus dozadu. Trus káně lesní neobsahuje zbytky ţivočišné potravy, ty vyvrhuje v podobě vývrţkŧ (KLAUS, 2009). ROZDÍL MEZI PLOVAVOU A POTÁPIVOU KACHNOU (BOUCHNER, 1986) Kachny se mohou rozdělovat na plovavé a potápivé, plovavé hledají potravu většinou na vodní hladině nebo na souši, potápějí se málokdy aţ na dno, spíše se ponoří
jen horní polovinou těla. Potápivé kachny hledají potravu pod vodou, potápějí se rŧzně hluboko celým tělem, zobákem prohledávají dno, pod vodou vydrţí i několik desítek vteřin, vynoří se dál od místa ponoru. Také podle postoje kachny na souši a polohy jejího těla ve vodě lze poznat, jestli patří do skupiny plovavých nebo potápivých. Potápivé kachny mají končetiny posunuté aţ v zadní části těla, trup nesou téměř vzpřímeně, plovavé kachny mají končetiny uprostřed těla, trup nesou šikmo vzpřímený nebo vodorovně. Plovavé kachny mají trup z jedné třetiny pod vodou, ocas je nad vodou, hruď se zanořuje do vody pod mírným úhlem, potápivé kachny mají tělo hluboko ponořeno do vody zhruba jednou polovinou těla, ocas na vodní hladině. Plovavé kachny dokáţí vzlétnout z vodní hladiny bez rozběhu. Pokud musí potápivé kachny vzlétnout z vodní hladiny, potřebují k tomu rozběh po vodní hladině. U plovavé kachny je ve stopě nejdelší střední prst, zadní prst je otištěn méně výrazně, potápivé kachny mají v otisku vnější prst delší neţ střední prst a jsou více do oblouku. HNÍZDA A HNÍZDNÍ DUTINY PTÁKŮ Některé druhy ptákŧ hnízdí v dutinách stromŧ, aby zvýšily ochranu snŧšky vajec a mláďat. Někteří ptáci umí dutiny vytvářet sami, např. datel černý, strakapoud velký nebo ţluna zelená, jiní vyuţívají jiţ vytvořených dutin (BOUCHNER, 1986). Hnízdní dutina datla černého má oválný vchod o velikosti 8,5 x 10–11 cm ve kmeni s hladkou kŧrou a bez větví, který má v oblasti dutiny obvod nejméně 35 cm. Dutina je široká 20–23 cm a asi 50 cm hluboká, na jejím dně se nachází nanejvýš několik třísek. Datel hnízdí často v bucích, ale i v jedlích a borovicích, stavby se účastní samec i samice, dutiny vyuţívá mimo hnízdění také k přespávání, v dubnu aţ květnu se datel 12–14 dní stará o snŧšku 4–6, někdy aţ 9 vajec (KLAUS, 2009). Strakapoud velký tesá dutinu aţ 14 dní (BOUCHNER, 1986), dutina se nachází v kmenech a velkých větvích trouchnivějících listnatých i jehličnatých stromŧ, ve výšce okolo 2,5–3,8 metrŧ (KLAUS, 2009). Vletový otvor je dokonale ohlazen a je velký jen tak, aby dospělý pták mohl pohodlně proletět (BOUCHNER, 1986). Mŧţe být elipsovitý (4,5–5,7 cm dlouhý) nebo kruhový o prŧměru asi 5 cm (KLAUS, 2009), dutina je 20–50 cm hluboká, má hruškovitý tvar, nahoře je úzká, směrem dolŧ se
rozšiřuje na 12–15 cm, část třísek je vyuţita jako podklad hnízda, hnízdo lze odhalit i podle třísek pod stromem. Dutinu vysekává samec i samice (BOUCHNER, 1986), oba sedí i na 4–7 (někdy i 3 nebo 8) vejcích, mláďata se líhnou za 10–12 dní po snesení, zŧstávají v hnízdě 20–23 dní, po 18 dnech se ukazují ve vletovém otvoru dutiny, rodiče je krmí i po opuštění hnízdní dutiny (KLAUS, 2009). Čáp bílý vyuţívá pro stavbu hnízda komíny a stoţáry postavené člověkem, protoţe hnízdo je velké a těţké a jen málokterý strom by jej unesl. Nové hnízdo čápŧ je 30 cm vysoké a jeho prŧměr je asi 80 cm, čápi často pouţívají stejné hnízdo, které brání před ostatními páry. Vţdy hnízdo před hnízděním opravují, takţe po několika letech hnízdění mŧţe narŧst velkých rozměrŧ (BOUCHNER, 1986). Pěnkava obecná staví hnízdo ve vidlici větví nebo někdy i na vodorovné větvi , je široké 8–10 cm a 6–8 cm vysoké, je propleteno mechem, trávou, lišejníky, někdy i kousky kŧry, takţe hnízdo vypadá jako část větve stromu, vnitřek je vyplněn peřím, srstí a částmi rostlin (BOUCHNER, 1986). SAVCI STOPY SAVCŮ Stopy bobra evropského je moţné najít v blízkosti stojaté i tekoucí vody, kde ţije (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Přední tlapy jsou malé, mají 5 prstŧ, nemají plovací blány, slouţí k přenášení větví a k hrabání nor. Ve stopě přední končetiny se otiskují většinou jen 4 prsty s drápy, palce jsou malé, otiskují se jen výjimečně (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Stopa přední končetiny je asi 5 cm dlouhá a 4 cm široká (BOUCHNER, 1986). Zadní tlapka je 11–15 cm dlouhá a asi 10 cm široká, drápy jsou kratší a tupější (BOUCHNER, 1986). Všech 5 prstŧ je spojeno plovací blánou, která se v měkkém podkladu také otiskuje. Někdy jde ve stopní dráze vidět i shora zploštělý ocas, který mŧţe stopy smazat (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Stopy zajíce polního je od jara do podzimu moţné najít v hlíně v místech bez vegetace, v zimním období pak ve sněhu. Zajíc se pohybuje pouze skokem, pomalejším nebo rychlejším (BOUCHNER, 1986). Otisk přední a zadní tlapy je rozdílný. Stopy zadních končetin jsou delší, měří 7–12 cm na délku a 3,5 cm na šířku, mají 4 prsty, otiskují se v rovině před stopami předních končetin. Přední končetiny jsou okrouhlé, mají 5 prstŧ. Zajíc polní se pohybuje pomocí poskokŧ a hopkání, v otiscích všech končetin jsou zřetelné drápy, prstové mozoly scházejí, ale spodina tlapky je pokryta
chomáči srsti, které připomínají prstové mozoly (KLAUS, 2009). Díky srsti zajíc při pohybu neuklouzne. Zajíc při pohybu předhazuje zadní nohy před přední, takţe otisky zadních končetin jsou ve stopě před otisky předních končetin, zadní končetiny se otiskují vedle sebe nebo téměř vedle sebe, přední končetiny pak za sebou. Otisky všech čtyř končetin, tedy čtyřstopa je od následující čtyřstopy vzdálena podle rychlosti pohybu jedince. Pokud se pohybuje pomalu, jsou čtyřstopy velmi blízko u sebe, čím rychlejší je pohyb zajíce, tím větší vzdálenost je mezi jednotlivými čtyřstopami, od 1 metru aţ po 3,5 metru (BOUCHNER, 1986). Zajíc nedošlapuje na celé zadní chodidlo, takţe otisk je kratší neţ samotná končetina (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Kočka domácí má na přední tlapce 5 prstŧ, na zadní 4 prsty, ale na otisku přední tlapky nikdy není zřetelný vnitřní palec, protoţe je posunutý vysoko. Drápy se ve stopě otiskují pouze pokud kočka skáče na kořist a vystrčí drápy z ochranných pouzder. Prstové mozoly má kočka seřazeny v pŧlobloučku, dlaňový mozol je trojlaločný, stopa kočky je okrouhlá, přibliţně stejně široká i dlouhá, od 2,5 cm do 3 cm. Kočka se pohybuje plíţením, kdy se tlapky otiskují za sebe, nebo chŧzí, kdy se zadní tlapky otiskují na otisky prstŧ předních tlapek, nebo klusem. Pokud se zadní tlapky otiskují do stop předních tlapek, takţe se překrývají, říká se, ţe kočka čáruje. Otisky předních končetin jsou mírně větší neţ otisky zadních končetin. Při skoku se zadní končetiny otiskují před přední, čtyřstopy tvoří nepravidelné čtyřúhelníky (BOUCHNER, 1986). Stopa psa domácího má velikost podle rasy psa, který ji zanechal (KLAUS, 2009). Jejich délka se pohybuje od 2,5 do 10–13 cm. Ve stopě se vţdy zřetelně otiskují drápy, na rozdíl od otiskŧ kočkovitých šelem, které drápy zatahují do ochranných pouzder. Přední tlapa psa domácího má 5 prstŧ, vnitřní palec je ale zakrnělý a posazený vysoko, takţe se ve stopě neotiskuje. Otisk přední tlapy je větší a širší neţ stopa zadní končetiny, zadní tlapa má pouze 4 prsty. Třetí a čtvrtý prst končetin psa jsou posazeny blízko středu u dlaňového mozolu, uprostřed mezi mozoly nevzniká volné místo, stopa je jakoby zaplněná, mezi mozoly jsou tlapy psa osrstěny (BOUCHNER, 1986). Srnec obecný nemá tlapky, ale kopýtka, kterým se říká spárky, a proto se ţivočichŧm s kopýtky říká zvěř spárkatá. Otisk přední končetiny je štíhlý, oválný, 3,5–4,5 cm dlouhý a asi 3 cm široký. Spárky jsou mírně rozevřené, v měkčím podkladu více rozevřené. Otisk zadní končetiny je nepatrně menší, špičky spárkŧ jsou uzavřenější neţ špičky předních spárkŧ. V měkkém podkladu a ve sněhu se u končetin někdy otiskují i paspárky, zakrnělé prsty končetiny. Srnec se pohybuje chŧzí, klusem, během
a skokem, kdy předhazuje zadní nohy před přední, takţe jsou pak stopy předních končetin za otisky zadních končetin (BOUCHNER, 1986). POBYTOVÉ ZNAKY SAVCŮ Bobr evropský je největším evropským hlodavcem, je přizpŧsobený ţivotu u vody. Vyhovují mu hlavně pomalé toky a stojaté vody s porostem vegetace, ţije nočním a soumračným ţivotem. Vyuţívá břeh asi do 20 metrŧ od vody. Bobr je výlučným býloţravcem, ţiví se rákosem, trávou, kulturními plodinami (kukuřice, řepka), v zimě se ţiví větvemi, listím a kŧrou dřevin (vrby, topoly, olše, jasany), preferuje mladší stromy, ale porazí i starší strom s větším prŧměrem kmenu (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Stromy jsou okousané buď do tvaru přesýpacích hodin nebo z jedné strany. Pod stromem se nachází velké mnoţství odštěpkŧ asi 4 cm širokých a 10 cm dlouhých (KLAUS, 2009). Kmeny stromŧ okousává pomocí velkých hlodákŧ, rýhy po zubech jsou aţ 8 mm široké. V některých terénech si hrabe nory, které začínají pod vodou a vedou šikmo vzhŧru do břehu, kde končí komŧrkou. Pokud jsou břehy nízké a nelze noru vyhrabat, staví si bobr obytné hrady, velké stavby z větví zpevněné bahnem, které mohou být aţ 1,5 m vysoké se základnou v prŧměru aţ 2 metry, jejichţ východy ústí pod vodu, vytváří si i zásobárny potravy (BOUCHNER, 1986). Bobři staví také hráze a přehradní díla slouţící k regulaci vody, aby měl vstupy do svého obydlí pod vodou a dobře plavil stromy a větve (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009). Veverka obecná je stromový hlodavec s dlouhým huňatým ocasem. Na prstech má drápy, na uších štětičky prodlouţených chlupŧ, které jsou patrné hlavně v zimní srsti. Zbarvení veverek je proměnlivé, spodní strana bílá, zbytek těla rezavý, šedohnědý, tmavohnědý aţ černý. V níţinách převládá spíše rezavá forma, v horách spíše tmavé formy. Vyskytuje se v lesích i urbanocenózách, staví si hnízda z větviček, vystlaná lýkem stromŧ, mechem, trávou a listím. Od podzimu do jara se ţiví semeny šišek, houbami, plody a kŧrou stromŧ, v předjaří pupeny smrkŧ, na jaro pupeny a výhonky stromŧ. Na podzim si dělá zásoby ořechŧ, bukvic, ţaludŧ a semen, které ukládá do dutin nebo zahrabává do hlíny (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Veverka obecná konzumuje jádra ořechŧ tím zpŧsobem, ţe ořech drţí v předních tlapkách, na špičce vyhlodá rýhu a ořech rozlouskne na dvě poloviny. Mladé veverky se musí této schopnosti postupně naučit. Ze začátku hlodají do ořechu z více stran, aţ prorazí ve skořápce díru, zkušené veverky rozlousknou ořech snadno a zanechají na špičce skořápky jen pár rýh. Veverky se ţiví také semeny borovic a smrkŧ, která získávají odtrháváním šupin z šištic. Šupiny
odtrhávají od stopky šištice a na její špičce zpravidla několik šupin nechají, šištice i šupiny zahazují veverky na zem (BOUCHNER, 1986). Krtek obecný se vyskytuje na celém území ČR. Je přizpŧsoben ţivotu pod zemí, ţiví se ţíţalami (v zimě), v létě hlavně hmyzem (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Jeho srst nemá ţádný sklon, takţe se mŧţe pod zemí pohybovat stejně rychle dopředu i dozadu. Přední končetiny jsou lopatovité (KLAUS, 2009), mají dlouhé drápy, pomocí kterých hrabe nory. Jsou obráceny dlaněmi dozadu (BOUCHNER, 1986). S pomocí končetin hrabe sloţité systémy nor a zeminu vytlačuje na povrch v podobě krtin (ANDĚRA, GAISLER, 2012), které na rozdíl od hryzce neobsahují části rostlin (KLAUS, 2009). Malé krtiny o prŧměru 10–20 cm jsou vytlačovány z potravních nor, které krtek kontroluje, zda do nich nespadla potrava. Pod krtinou s prŧměrem 40–60 cm se nachází vlastní obytná nora krtka, kterou vystýlá suchou trávou, listy rostlin nebo mechem (BOUCHNER, 1986), funguje jako letní hnízdo, v němţ samice rodí mláďata (KLAUS, 2009). Největší krtiny vznikají na podzim, jsou aţ 1 m široké a 50 cm vysoké, nachází se pod nimi tzv. zimní doupě krtka, ve kterém přečkává zimu. Je uloţeno v hloubce 30– 60 cm pod povrchem, obklopeno okruţními chodbami a spojeno s potravními chodbami. Pod hlavní krtinou krtek vyhrabává zásobárnu potravy, ukládá tam ţíţaly, které ochromí kousnutím do nervových uzlin (BOUCHNER, 1986). V zimě mohou pod sněhem vznikat tzv. cylindry, sloupky hlíny, které vznikly, pokud hlína nemohla padat stranou (KLAUS, 2009). Krtek loví i těsně pod povrchem země, nevytváří tím krtiny ale 4–5 cm vysoký val hlíny (BOUCHNER, 1986). Pohybuje se také nad zemí, a to hlavně v noci (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Hryzec vodní je hlodavec, který si pod zemí vyhrabává systém chodeb (BOUCHNER, 1986) obsahující hnízdní komoru (KLAUS, 2009). Ţije blízko vodních nádrţí a tokŧ, ale i dál od vody na polích, na loukách a v zahradách nebo lesích, kde najdeme výhrabky (BOUCHNER, 1986). Výhrabky jsou nízké podlouhlé hromádky hlíny, které obsahují části rostlin. Ţiví se rostlinnou stravou, např. rákosem a plodinami na poli, kořeny a hlízami (KLAUS, 2009), překousává části rostlin i kořeny stromŧ, v zimě se ţiví z předem vytvořené zásoby částí rostlin (BOUCHNER, 1986). Zajíc polní je noční savec, který se přes den schovává v úkrytu, tzv. zaječím loţi, v noci si hledá rostlinnou potravu. V době rozmnoţování je aktivní i přes den. Zaječí loţe je asi 12 cm hluboká jamka, kterou si zajíc vyhrabe v zemi nebo ve sněhu předními končetinami (BOUCHNER, 1986), mohou v ní být i chlupy nebo otisky drápŧ a stop.
Zajíc se vtiskne do jamky a pokud má pocit, ţe byl objeven, rychlým útěkem unikne nepříteli (KLAUS, 2009). Jeho úkryt mŧţeme najít např. v polním lesíku, zčásti krytý větvemi nebo kmenem stromu (BOUCHNER, 1986). Srnec obecný a zajíc polní ve svém teritoriu pouţívají tzv. ochozy, tj. cestičky, po kterých se přesunují ze svého úkrytu za potravou, ochozy pouţívá více zajícŧ a srncŧ a i jiné druhy savcŧ. Jsou zřetelné ve sněhu i ve vegetaci. Mimo stop lze v okolí ochozŧ najít také trus. Srnec vychází po ochozech na pastvu v pravidelnou dobu. Ţije v lese, ale i na poli, kde má dobrý výhled do okolí. Na polích se sdruţuje do stád, kde se pase a odpočívá. Spárkatá zvěř v zimě olupuje kŧru stromŧ (BOUCHNER, 1986). TRUS SAVCŮ Podle trusu lze poznat sloţení potravy savcŧ, tedy jestli je daný druh savce býloţravý nebo masoţravý. Kaţdý druh má typický trus, podle tvaru, barvy a sloţení lze poznat, od kterého druhu ţivočicha trus pochází. Pevný trus obsahuje nestravitelné části potravy jako celulózu, peří, chlupy, drápy, kosti a chitinové části hmyzu, obsahuje také hlen, vodu a bakterie přítomné ve střevech ţivočichŧ (KLAUS, 2009). Masoţravci mají výţivnější stravu, nemusí ji přijímat tak často a takové mnoţství jako býloţravci (BOUCHNER, 1986). Trus masoţravcŧ obsahuje nestravitelné části ţivočišné potravy a výrazně zapáchá, je vyuţíván také např. ke značení revíru ţivočicha, bývá odkládán na vyvýšené místo. Někteří ţivočichové mají tzv. záchod, místo, kam chodí pravidelně delší dobu kálet (např. jezevec lesní). Trus všeţravcŧ obsahuje kromě zbytkŧ těl ţivočichŧ také rostlinné zbytky (KLAUS, 2009). Býloţravci musí spořádat velké mnoţství potravy, kterou přeţvykují. Mají sloţený ţaludek, v němţ mají prvoky (nálevníky), pomocí nichţ tráví celulózu rostlinné potravy (BOUCHNER, 1986). Jejich trus je pevný, tvořený zbytky rostlin (KLAUS, 2009). Zajíc polní se ţiví zelenými částmi bylin, kulturních plodin, v zimě ohryzává kŧru listnatých dřevin, někdy jí i duţnaté plody a semena. U zajícŧ je známa schopnost cekotrofie, coţ je forma přeţvykování, kdy první kašovité výkaly zajíci poţírají a poté teprve tvoří bobkovitý trus (ANDĚRA, GAISLER, 2012). Trus zajíce polního má podobu kulovitých suchých bobkŧ o prŧměru do 15 mm, jsou v něm znatelné hrubé části rostlin, barva trusu se mění podle sloţení potravy (KLAUS, 2009). Trus zajíce lze najít v místech, kde se zajíc pohybuje, tedy i na jeho ochozech. Zajíc jej upouští jednotlivě nebo vedle sebe v malém počtu (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009).
Podoba trusu srnce obecného se mění podle roční doby, sloţení potravy a zdravotního stavu jedince. Mŧţe mít podobu černohnědých lesklých válečkŧ o velikosti 10–14 mm na délku a 7–10 mm v prŧměru. V zimě je trus suchý a rozpadá se na jednotlivé válečky, na jednom konci zaoblené a na druhém zašpičatělé, pokud poţívají šťavnatější potravu, má jejich trus podobu zbrázděných hrudek. Najdeme jej na pravidelných stezkách (ochozech) a na pastvě, kde je tito ţivočichové při chŧzi trousí. Srnec obecný je přeţvýkavec, vyhledává vhodnou lehkou potravu (KLAUS, 2009). Náměty pro další činnost ţáků Výroba indiánské čelenky (Námět: Recyveci) Ustřihneme pruh tvrdého papíru nebo lepenky, sešijeme sešívačkou nebo slepíme izolační páskou konce pruhu papíru, připevníme ptačí peří nebo peří vyrobené z papíru. Zhotovení sádrových odlitků (DAVID, BRANDT, BEHNKE, 2009) Odlitím otisku končetiny obratlovce ze sádry lze získat trojrozměrnou kopii stopy ţivočicha. K výrobě potřebujeme: rámečky (nejlépe rozkládací) z kovu, plastu, tvrdého kartonu nebo ze dřeva, plastový kelímek, vodu, sádru nebo jinou modelářskou hmotu. – Pokud chceme vytvořit i pozitivní odlitek stopy, potřebujeme také vazelínu nebo tuk. – Rámečkŧ bychom měli připravit víc, podle velikosti stop o rozměrech 6x8, 8x10, 10x15 a 15x20 cm, měly by být dostatečně široké, alespoň 5 cm (aby se dal rámeček zatlačit do země a aby do něj bylo moţné nalít sádru do výšky alespoň 2–4 cm). Návod na zhotovení negativního odlitku: předem připravený rámeček zatlačíme kolem stopy, hlínou utěsníme netěsnosti (aby sádra nevytekla), v plastovém kelímku rozmícháme sádru s vodou, nalijeme asi 2 cm na stopu a necháme 20–30 minut ztvrdnout, poté opatrně odstraníme rámečky, odlitek očistíme od hrubých nečistot. Pro zhotovení pozitivního odlitku je potřeba nechat negativní odlitek pořádně proschnout, poté ho očistit, namazat vazelínou nebo tukem, znovu vloţit do rámečku a otvory utěsnit plastelínou. Potom se znovu zalije sádrou do výšky asi 4 cm a nechá uschnout do druhého dne. Suchý negativní a pozitivní odlitek se opatrně oddělí pomocí špičky noţe a očistí.
Hotové odlitky je potřeba na zadní straně popsat (datum, druh ţivočicha, místo, druh podkladu), je moţné je nastříkat lakem nebo nabarvit. Vyuţití stromu pro krmení zvěře (Námět: ZAPLETAL, 2003) Stromy lze vyuţít pro přikrmování zvířat v zimě. Je potřeba předem připravit krmení, např. jablka, lojové koule, semena apod. Místo krmítek mŧţeme vyuţít šišky borovice, které přiváţeme na provázek, namaţeme sádlem a obalíme ve směsi semen pro krmení ptákŧ. Obdobným zpŧsobem se dají vyuţít například i suché listy, které namaţeme sádlem, obalíme semeny a napíchneme na větve stromu. Jablka buď přiváţeme nití za stopku a pověsíme na strom, nebo napíchneme na suché větve stromu. Je moţné je také nechat na zemi. Lojové koule lze na strom připevnit drátem nebo přivázat na provázek.
