MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Drogy a jiné závislosti u dětí umístěných ve výchovném ústavu v Moravském Krumlově Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
doc. MUDr. Petr Kachlík, Ph.D.
Brno 2013
Bc. Iveta Solaříková
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci, vypracovala samostatně, s využitím pouze
citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově universitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne …………………………
Bc. Iveta Solaříková
Děkuji doc. MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za velmi uţitečné a cenné rady, připomínky, metodickou pomoc a velmi pozitivní a trpělivý přístup, při vedení mé diplomové práce. Mé poděkovaní rovněţ patří Mgr. Janu Košíčkovi za umoţnění výzkumu ve Výchovném ústavu v Moravském Krumlově.
OBSAH Úvod .......................................................................................................... 6 1 Obecná problematika závislostí ......................................................... 8 1.1 Základní terminologie ............................................................................................ 8 1.2 Faktory rozvoje vzniku závislosti ....................................................................... 12 1.3 Příznaky, které naznačují uţívání drog ................................................................ 14 1.4 Vznik drogové závislosti ...................................................................................... 17 1.5 Koncepce drogové politiky .................................................................................. 18
2 Rozdělení návykových látek a jejich klasifikace.................................. 20 2.1 Drogy nealkoholového typu ................................................................................. 20 2.2 Alkohol a tabák ................................................................................................... 28 2.3 Další moţné formy závislostí .............................................................................. 32 2.4 Legislativa se vztahem ke zneuţívání návykových látek ..................................... 33
3 Péče o děti se sociálně patologickými jevy .............................................. 36 3.1 Prevence před zneuţíváním návykových látek ................................................... 36 3.2 Preventivně výchovná péče ................................................................................. 42 3.3 Výkon ústavní a ochranné výchovy .................................................................... 43 3.4 Minimální preventivní program…………………………………………………47
4 Drogové a jiné závislosti u dětí umístěných ve VÚ .............................. 49 4.1 Metodologie výzkumného šetření ........................................................................ 49 4.2 Charakteristika sledovaného zařízení ................................................................... 50 4.3 Prezentace případových studií………….……………………………………………… 53 4.4 Shrnutí a vyhodnocení tezí……..………………………………………………. 81
5 Diskuse ................................................................................................. 86 Závěr ..................................................................................................... 87 Resumé ................................................................................................. 88
Seznam použité literatury .................................................................. 89 Internetové zdroje ............................................................................... 92 Seznam tabulek ................................................................................... 96
Úvod „Jak častokrát musí člověk padnout až na zem, aby viděl, kam podruhé položit nohu a jak jít rovně.“
(Mateo Alemán)
Problematika uţívání drog se stala celosvětovou záleţitostí. V současné době je v naší republice moţné sehnat jakoukoliv drogu a problémy s kouřením a pitím alkoholu se řeší jiţ na základních školách. V dávné minulosti byly drogy uţívány pouze k náboţenským účelům a ke spojení s nadpřirozenými silami. Dnes jsou drogy konzumovány ve velkém mnoţství. Legální a volně prodejné drogy, jako nikotin, káva či alkohol, uţívají mnozí z nás. Bohuţel stále více lidí v naší společnosti se uchyluje i ke konzumaci drog nelegálních. Lidé často uţívají návykové látky, aby unikli nudě nebo utekli před problémy. Jsem přesvědčena, ţe jednou z hlavních příčin uţívání drog je nesprávné vyuţívání volného času. Počet lidí závislých na drogách neustále vzrůstá a věk, kdy děti přicházejí do kontaktu s drogami, se stále sniţuje. Velmi rizikové je věkové rozmezí mezi 12 aţ 18 lety a pravděpodobnost navázání kontaktu s drogou je v tomto věku poměrně vysoká. Důleţité je zamyslet se, co vlastně vede takto mladé lidi k uţívání návykových látek. Nemalou roli zde sehrává i lehkomyslnost a podcenění nebezpečí, která drogy přinášejí. Jestliţe začnou děti a mladiství uţívat návykové látky v tomto věku, je riziko vytvoření závislosti, která můţe nepříznivě ovlivnit jejich ţivot, mnohem větší. Jsme-li jim v tomto časném věku schopni poskytnout preventivní vzdělání a poradenské či intervenční sluţby, můţeme sníţit potenciál problémů s drogou souvisejících. Skutečným řešením by bylo zjistit si fakta a s drogami vůbec nezačínat. Důleţité je také samozřejmě působení rodiny, školy, vrstevníků a uvaţování zdraví jako hodnoty. Bohuţel braní drog a vše, co s tím souvisí, je jedním z mnoha ţivotních stylů dnešní mládeţe. Existuje řada způsobů, jak si svůj ţivot uţít a proţít. Záleţí na kaţdém z nás, jaký způsob si vybere. U někoho můţe být taková volba méně svobodná, protoţe má svůj osud uţ tak trochu daný, např. v důsledku genetických dispozic, nelehkého dětství nebo různých těţkých ţivotních událostí, kterými si prošel. A právě řadu nelehkých ţivotních situací mají často za sebou děti, které přicházejí do výchovných ústavů, jsou mnohem více ohroţeny sociálně patologickými jevy, a právě proto jsou zde speciální pedagogové, vychovatelé, učitelé, kteří by se měli pokusit -6-
zmírnit jejich problémy dětí a snaţit se jim ukázat správný směr na jejich další dlouhé cestě ţivotem. Cílem této diplomové práce je informovat čtenáře o drogové problematice u dětí, které jsou ve výchovném zařízení. Jde především o závislost na nelegálních drogách. Je zde popsána závislost na drogách, její vznik a faktory na jejím rozvoji. V praktické (tedy výzkumné) části je prezentováno šest kazuistik dívek, které se potýkají s drogami a zhodnocení jejich problematiky. Jde o formu kvalitativního výzkumu. Autorka si ji zvolila vzhledem k tomu, ţe pracuje ve výchovném ústavu s dívkami, které mají poruchy chování a čím dál častěji zkušenosti s návykovými látkami, a bohuţel, některé z nich jiţ bojují se závislostí na těchto látkách. Chce rozebrat jejich ţivotní cesty, co je vede k tomu, ţe sáhly po drogách a porovnat jejich příběhy a poukázat na to, co všechno společné, ačkoli kaţdá z nich pochází z jiného prostředí. Výzkum můţe napovědět, jak se takoví jedinci emočně projevují, jak je drogy ovlivnily a také co všechno způsobily. U některých dívek je pomoc úspěšná, bohuţel, některé o ni nemají zájem, protoţe droga je u nich únikem od reality, a to jim často, vzhledem k okolnostem, vyhovuje. Výzkum byl prováděn ve Výchovném ústavu a dětském domově se školou v Moravském Krumlově.
-7-
1 Obecná problematika závislostí Problém drog je starý jako lidstvo samo. Odkazy na drogy nacházíme jiţ ve starém zákoně a starých náboţenských textech. Drogy, ať uţ legální či nelegální od počátku věků způsobují lidstvu nemalé problémy. Svět drog představuje kulturu. Dokonce různé drogy mají různé kultury. Přijetím takové jiné (a obvykle nové) kultury, se člověk k něčemu přidá. A je jedno, zda-li je to špatné nebo dobré. V dospívání člověk hodně bojuje s přáním být originální a nezávislý a spotřebou někam patřit a záviset na něčem. A zároveň i záţitek sounáleţitosti s ostatními podobnými. Svět lidí kolem drog je druhá rodina. (Hajný, M., a kol. 1998) Uţívání zdraví a ţivotu nebezpečných látek je v současné době povaţováno za celosvětový problém, který je velkým rizikem při vývoji společnosti a dotýká se kaţdého z nás. Denně se setkáváme s kuřáky tabáku, konzumenty alkoholu a čím dál častěji i s uţivateli nelegálních návykových látek. Je třeba se zamyslet, proč se neustále zvyšuje počet stále dalších konzumentů a jaký je dopad této skutečnosti na společnost. Téměř denně se v médiích setkáváme se zprávami z celého světa, kde figurují drogy. Jedná se o tragická úmrtí, odhalení zásilek, zatčení překupníků a odhalování gangů. (Jozsa, Z. [on-line], 2012) Drogově závislí jsou velkou zátěţí pro celou společnost a to z hlediska nejen zdravotního, ale i sociálního a pracovního zařazení. Drogová závislost ovlivňuje i stále zvyšující se kriminalitu mládeţe. Proto je třeba tyto látky více poznat, pochopit rizika a nebezpečí jejich uţívání. (Jozsa, Z. [on-line], 2012)
1.1 Základní terminologie Droga Drogou rozumíme kaţdou látku s potenciálními účinky na psychiku, která můţe vyvolat závislost a být škodlivá pro jedince i společnost. Podle jiné definice lze za drogu povaţovat jakoukoli látku schopnou měnit jednu či více funkcí organismu s víceméně silným potenciálem závislosti. (Kachlík, P. [on-line], 2003) Světová zdravotnická organizace – WHO – označila za drogu „jakoukoliv látku, která, je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí.“
-8-
Akutní intoxikace Je to přechodný stav po aplikaci alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky, který vede k poruchám na úrovni vědomí, poznání, vnímání, emotivity nebo chování, nebo jiných tělesných a duševních funkcí a reakcí. U dětí a dospívajících jsou akutní intoxikace bohuţel poměrně časté, dochází k nim i po poměrně malých dávkách alkoholu a jiných návykových látek. (Nešpor, K., a kol. 2003) Syndrom závislosti Definice závislosti: Podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, jedná se o skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichţ uţívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliţe během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: silná touha nebo pocit puzení užívat látku; potíže v sebeovládání při užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení, nebo množství látky; tělesný odvykací stav: Látka je užívána s úmyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím užíváním této látky, případně dochází k odvykacímu stavu, který je typický pro tu kterou látku. K mírnění odvykacího stavu se také někdy používá příbuzná látka s podobnými účinky; průkaz tolerance k účinku látky jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolaného nižšími dávkami (jasné příklady lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, které by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance); postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku; pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení.“ (Nešpor, K., 2011 s. 10)
-9-
Toxikoman, toxikománie Je to jeden z nejstarších a zpravidla uţívaných termínů k popisu a vysvětlení skutečnosti dlouhodobého zneuţívání drog. „Je definován jako opakované užívání psychoaktivní látky nebo látek v míře, kdy je uživatel (toxikoman) periodicky nebo chronicky intoxikovaný, má nutkání k užití dané psychoaktivní látky, činí mu velké problémy úmyslně zastavit nebo změnit její užívání a má tendenci získat danou psychoaktivní látku téměř každým způsobem.“ (Mravčík, V. a kol. [on-line], 2011) Abstinenční příznaky Objevují se při náhlém vynechání drogy, jestliţe byla vytvořena somatická závislost. Můţou se vyskytovat u drog charakteru substancí, ale téţ u návykového chování (např. virtuálních drog) i alkoholu nebo u tabáku. Obvykle lze jejich projevy rozdělit na somatické a psychické. Po vynechání drogy se příznaky objevují buď velmi rychle, nebo naopak pozvolna. Jejich průběh můţe být velmi bouřlivý, pestrý a měnivý, jindy postupující pozvolna s potíţemi určitého typu. (Janík, A., Dušek, K.,1988) Flashback - „zpětný náraz, zpravidla se jím rozumí: 1. stav příbuzný požití drogy, aniž byla droga aplikována (může nastat až po několika dnech, týdnech dokonce i rocích po poslední dávce marihuany, pervitinu i LSD); 2. vracející se vzpomínka na traumatický zážitek, typické pro posttraumatickou stresovou poruchu“. (Etopedický slovník, [online], 2010) Tolerance Nešpor a Provazníková (1999) vymezují toleranci jako pokles účinku některých návykových látek po delším uţívání a nutnost zvyšování jejich dávek. Toleranci můţeme zaznamenat i na alkohol nebo většinu léků s tlumivým účinkem, vzniká i u některých látek
v průběhu jejich uţívání. Původně nenavyklý organismus mění svůj metabolismus a vlastnosti nervového systému tak, ţe časem vyţaduje vyšší přísun drogy, aby bylo dosaţeno podobného účinku, jako na počátku. (Kachlík, P. [on-line], 2003)
- 10 -
Úzus Příleţitostné a společností akceptované poţívání látek, které nepoškozují zdraví člověka a nemají neţádoucí dopady na mezilidské vztahy. Například pití kávy nebo alkoholických nápojů v rámci společenské zábavy. (Záškodná, H., 2004) Abúzus Zneuţívání návykových látek, starší označení pro škodlivé zneuţívání. (Nešpor, K., Provazníková, H., 1999) Rozeznáváme abúzus s návykem – droga je pro jedince nutností a nemá-li ji, citelně ji postrádá. Abúzus bez návyku- člověk k droze netíhne a můţe se svobodně rozhodnout, jestli ji poţije či nikoliv. Abúzus můţeme dělit také na jednorázový, opakovaný, příleţitostný, pravidelný a periodický. (Chmelík, J., 1999)
- 11 -
1.2 Faktory rozvoje vzniku závislosti RIZIKOVÉ FAKTORY Kulturní a společenské -
zákony podporující uţívání sociální standardy podporující uţívání dostupnost neobvykle špatné ekonomické podmínky
Mezilidské - uţívání drog rodiči nebo v rodině - kladný postoj k uţívání v nejuţší rodině nebo celé rodině - špatné nebo narušené rodinné prostředí - hádky v rodině a rozvod - zamítnutí kamarády - styky s přáteli, kteří uţívají drogy Psychosociální - rané a přetrvávající problémové chování - nezdary ve škole a další vzdělávání - na štíru se školou - odbojnost - kladný postoj k uţívání drog - začátek uţívání v nízkém věku Biogenetické - na náchylnost k drogám mají vliv genetické faktory - psychofyziologická náchylnost na účinky drog Tab. 1: Obecné rizikové faktory (Newcomb, M., 1994)
Bio-psycho-sociální model vzniku závislosti počítá se 4 faktory: (Kachlík, P. [on-line], 2003) spouštěč (událost pozitivního či negativního ladění, která vyprovokuje drogovou zkušenost); droga (mimo lidskou společnost anonymní chemická látka, ani dobrá, ani špatná);
- 12 -
osobnost (zřejmě neexistuje vyhraněný osobnostní typ s predispozicí k drogové závislosti, je však moţné vystopovat rizikové faktory osobnost oslabující či protektivní, které ji posilují, chrání vůči drogovému riziku); prostředí (rodina, škola, vrstevníci) Příčiny vzniku závislostního chování jsou multifaktoriální. Ke vzniku a rozvoji závislosti mohou vést různé biologické a sociální faktory. (Fišer, S., Škoda, J., 2009) Genetické predispozice Dosud není jednoznačně jasné, zda existují genetické informace, které vedou ke vzniku závislostního chování. Porucha se navíc nevyvíjí na základě genetického podkladu, ale je vţdy výsledkem vznikajícím na základě interakce genetického vybavení a prostředím. Nejvíce je tato problematika zkoumána ve spojitosti s alkoholem. (Fišer, S., Škoda, J., 2009) Psychické faktory Uţívání psychoaktivních látek zvyšuje tendence k : určitému způsobu prožíván, pro něž je charakteristické emocionální ladění spojené se zvýšenou úrovní aktivace, dráždivostí a labilitou, dále pak se stavy deprese a anxiozity; určitému způsobu uvažování a hodnocení různých situací, kdy někteří jedinci nejsou schopni posoudit sebe ani okolí odpovídajícím způsobem, mají sklony k sebepodceňování, či naopak sebe nebo okolí vnímají a hodnotí nepřiměřeně, mají sklon k přeceňování; určitému způsobu chování, kdy někteří jedinci mají nižší míru sebekontroly a volních vlastností, mají nižší míru flexibility, nedovedou se učit ze zkušenosti. Vysoké riziko vzniku závislosti na psychoaktivních látkách mají osoby depresivní, s vysokou mírou neuroticizmu a sociální nonkonformity. (Fišer, S., Škoda, J., 2009, s. 97) Sociální faktory Mezi významné sociální faktory zvyšující pravděpodobnost rozvoje závislosti patří: (Fišer, S., Škoda, J., 2009) vliv rodiny (dysfunkční rodina, anomalita rodičů, syndrom CAN apod.); - 13 -
vliv sociální skupiny (party); vliv ţivotního prostředí (prostředí měst, chybějící kořeny, vztahy apod.); sociální konformita (tvorba a uchování sociálních kontaktů).
1.3 Příznaky, které naznačují užívání drog To, ţe dítě bere drogy, nemusí být v počátku vůbec nijak nápadné. Přesto existuje mnoho varovných signálů, které nám napovídají, ţe něco nemusí být v pořádku. Problémy ve škole. Nemusí se objevit hned na začátku, ale braní drog dříve nebo později vede k potížím ve škole. (Například výskyt absence, zhoršující se prospěch ve škole). Ztráta původních zájmů. Jde především o časově i fyzicky náročné koníčky, například sport. Setkáváme se s odmítáním dříve oblíbené činnosti. Změna přátel a party. Jde o způsob trávení volného času. Pravidelné a velmi časté je navštěvování diskoték a hudebních klubů, které se začíná stávat jedinou zábavou, kde se výrazně zvyšuje riziko drogových experimentů. Změna chování. Nápadné ničím neodůvodněné stavy neobvyklé veselosti či aktivity. Náhle vzniklá noční nespavost, spojená s různým často nesmyslným konáním. Nápadné stavy skleslosti, únavy a opakující se depresivní stavy. Slabost, spaní přes den. Klesající výkonnost, zhoršená koncentrace a hlavně náhlé spaní přes den. Nápadné jsou tyto příznaky v kombinaci s celkovou změnou životního stylu, která nastala v poslední době. Ztráta chuti k jídlu, hubnutí. Nápadný příznak užívání tzv. stimulačních drog. Tyto látky mají jako jeden z vedlejších účinků potlačení chuti k jídlu – hubnutí je přirozeným důsledkem. Hubnutí je však charakteristické pouze pro stimulanty. Kožní defekty. Další z příznaků již vznikající drogové závislosti. Jde o stopy po škrábnutích či jiných sebepoškozeních, zejména v obličeji a hřbetech rukou. Mizení peněz. Zpočátku přehlížené mizení malých finančních částek v rodině se postupně mění ve stále zoufalejší snahu obstarat dostatek peněz na drogy a následují již odhalené krádeže peněz či jiných cenností. Často tomu předchází prodej všeho cenného, co bylo vlastnictvím dítěte. Většinou je to příznak charakteristický pro prohlubující se závislost na heroinu.
- 14 -
Nález stříkaček, jehel a drog. Zde je již situace naprosto jasná. Přesto však rodiče často uvěří vysvětlení, že je to „někoho“ jiného, jen v úschově a podobně. Stopy po injekčním vpichu na končetinách. Zde již není o čem pochybovat. (Presl, J., 2007, s. 16) Příčiny užívání drog mládeží Rodina je povaţována za nejdůleţitější sociální skupinu, ve které člověk ţije. Zde dochází k uspokojování jeho psychických, fyzických a sociálních potřeb. „Rodina poskytující potřebné zázemí ke společenské seberealizaci, je zdrojem zkušeností a vzorců chování, které nemůžeme získat v jiném prostředí. Rodina formuje jedince v průběhu jeho vývoje, je významným nositelem jeho budoucích společenských rolí a identity obecně.“ (Fišer, S., Škoda, J., 2009, s. 140) Pozornost je třeba věnovat aspektům demografickým, sociálnímu postavení rodiny, povahovým vlastnostem rodičů, funkci rodiny jako celku, úrovni a druhu výchovných přístupů rodičů, vztahu a přístupu k dítěti a k adolescentovi a opačně. „Dysfunkční rodina je vedle patologické komunikace a hledání sociální identity jedna z nejdůležitějších příčin vzniku abúzu drog.“ ( Műhlpachr, P., 2001, s. 18) Pokud je rodina zdrojem vzniku různých psychických problémů a následných sociálně patologických jevů, můţe se stát sama o sobě zátěţí. ( Műhlpachr, P., 2001) K nejzávaţnějším problémům v rodině patří: (Fišer, S., Škoda, J., 2009, s. 140) Problém dysfunkce až afunkce rodiny, zejména pokud je spojen s psychickou deprivací, respektive subdeprivací. Problém anomálních osobností rodičů, kdy rodiče nemohou, neumějí či nechtějí z různých důvodů správně pečovat o děti, kdy se rodiče sami dopouštějí asociálního a antisociálního chování. Problém úplnosti rodiny, náhradních rodičů, náhradní výchovy až výchovy ústavní. Problematika týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN). Tým odborníků z Washingtonské university prokázal, ţe rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou jejich děti kouřit nebo zneuţívat jiné návykové látky. Jako důleţité se ukázaly následující činitele: (Nešpor, K., Csémy, L., 2003) Vazba dítěte rodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem. - 15 -
Jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla Schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy. Zkušenost s nelegálními drogami byla častější v rodinách, kde se důsledně neprosazovala pravidla (15 % oproti 6 %). U dospívajících ve věku 15 let, s nimiţ rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami 3x častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat konflikty, se u dětí častěji vyskytovala i zkušenost s nelegálními drogami (15 % oproti 6 %).(Nešpor, K.,Csémy, L., 2003) „V zájmu objektivity je třeba dodat, že na dítě působí i další faktory. K nim patří to, s kým se dítě stýká, dostupnost tabáku, alkoholu a drog a jejich aktivní nabízení, efektivní nebo formální prevence ve školním prostředí atd. Tyto faktory mohou rodiče ovlivňovat jen nepřímo svým vlivem na školu, další organizace a instituce, politickou reprezentaci apod.“ (Nešpor, K.,Csémy, L., 2003, s.12) Pokud jde o důvody pro uţívání drog, dospívající se od dospělých zase tolik neliší. Drogy poskytují dočasnou úlevu od emocionálních strastí a nudy. Pod vlivem drogy se také člověk můţe cítit jinak, coţ je pro některé lidi v určitých situacích atraktivní. Tyto krátkodobé psychické a sociální účinky mohou mladé lidi lákat k tomu, aby drogy vyzkoušeli. (Doleţalová, L.[on-line], 2008) Drogy berou děti z různých sociálních skupin. Moţná jen důvody, pro které se rozhodnou drogy uţívat, jsou rozdílné.
Děti ze sociálně slabších rodin a děti z
neúplných rodin sahají většinou po droze ze zoufalství a ze ztráty perspektivy. Nevidí důvod, proč by se měly snaţit a nabývají dojmu, ţe nic nemá cenu. Výjimkou nejsou ani mladí lidé z tzv. lepších rodin a rodin, kde je pevný řád a pravidla. Zde můţe být důvodem nuda nebo touha po ještě „lepším" ţivotě. Pokud je dospívající vychováván přísnými rodiči, můţe mít touhu se vymanit z jejich vlivu za kaţdou cenu a hledá svoji svobodu v droze. (Doleţalová, L.[on-line], 2008)
1.4 Vznik drogové závislosti „Od dávných časů lidé používali drogy k tomu, aby změnili stav svého vědomí, aby se stimulovali nebo uvolnili, usnuli nebo spánku zabránili, aby zlepšili schopnost svého vnímání, nebo aby si vyvolali halucinace.“ (Műhlpachr, P., 2009, s. 79)
- 16 -
Drogová závislost vzniká postupně, ale mnohem kratší dobu neţ závislost na alkoholu. Jednotlivé druhy drog mají různé účinky a lidský organismus si na ně můţe nebo nemusí vypěstovat fyzickou či psychickou závislost. (Vágnerová, M., 2008) Proces vzniku závislosti lze rozdělit do 4 etap: Fáze experimentování – prvotní impuls k experimentování s drogou můţe vycházet z nudy, zvědavosti, touhy po něčem neobyčejném, vzrušujícím. Příčinou můţe být i potřeba uniknout od problémů, s nimiţ si neví rady. Během stádia experimentů je proţitek při intoxikaci vnímán především jako relaxace ve volných chvílích. Omamná látka není pouţívána k úniku před zátěţovou situací. (Hajný, M., a kol., 2009) Fáze příležitostného užívání – člověk se naučil, ţe mu droga můţe pomoci v situaci nouze nebo nudy. Návyk zatím nemá, a tak drogu neuţívá pravidelně. Uţivatel vnímá častou intoxikaci drogou především jako únik od nepříjemných záţitků denní reality. Konzumace drogy nemá za následek poškození psychického ani fyzického zdraví uţivatele. (Hajný, M., a kol., 2009) Fáze pravidelného užívání – člověk uţívá drogu čím dál častěji, ale stále popírá riziko takového jednání. Zvyšuje lhostejnost ke všemu, co se netýká drogy. Nechce si připustit jeho závaţnost, snaţí se okolí přesvědčit, ţe „nedělá nic špatného“. (Nešpor, K., Csémy, L., 1996) Fáze návykového užívání – ţivotnímu stylu člověka zneuţívajícího drogy vládne konzumace drog. Člověk je na ní závislý, uţ se bez ní neobejde. Udrţuje kontakt jen s takovými lidmi, kteří rovněţ uţívají drogy. Ztráta jistot a sociálního zázemí. V této fázi se není jedinec schopen zbavit návyku bez odborné pomoci. (Nešpor, K., Csémy, L., 1996) Rozeznáváme závislost psychickou a fyzickou. fyzická (somatická) závislost – „stav adaptace biologických funkcí organismu na příslušnou psychoaktivní látku, někdy doprovázený zvyšující se tolerancí, který se při vysazení této látky projevuje abstinenčním syndromem s různými příznaky (např. neklid, napětí, pocení, třes, bolest kloubů nebo křeče)“.(Vágnerová, M., 2008, s. 549) psychická závislost – „obtížně přemožitelná touha užít drogu, na které je osoba závislá, potřeba ji užívat opakovaně, a dále přesvědčení, že bez této další dávky - 17 -
drogy se bude cítit špatně. Osoba takto závislá se naučila takto reagovat, zafixovala si, že jí tato droga něco přináší a pouhá představa, že by tuto svou dávku neměla, v ní vyvolává úzkost a podráždění.“ (Vágnerová, M., 2008, s. 549) Ještě můţeme uvést sociální závislost, kterou Hajný charakterizuje jako závislost na skupině lidí, ve které se droga distribuuje a uţívá a s ní spjatou izolací od jiných, kteří by mohli dotyčnému pomoci. (Hajný, M., 2001)
1.5 Koncept drogové politiky Drogovou
politiku
lze
definovat
jako
komplexní
soubor
preventivních,
vzdělávacích, léčebných, sociálních, kontrolních, represivních a dalších opatření uskutečňovaných na strukturální (makro), komunitní (mezzo) a individuální (mikro) úrovni, jejichţ konečným cílem je sníţit uţívání drog anebo škody, které jednotlivcům a společnosti mohou v důsledku uţívání drog nastat. (Radimecký, J. [on-line], 2006) Příklady některých typů drogových politik. (Radimecký, J. [on-line], 2006) Politika založená na léčbě. Zaměřuje se na individuální chování a předpokládá osobnostní deficit – proto usiluje o reintegraci lidí, kteří se chovají nonkonformně (tj. užívají drogy) a o jejich návrat ke konvenčnímu chování. Politika postavená na povinné léčbě. Vychází z předpokladu, že trestná činnost je důsledkem závislosti na drogách, a proto usiluje o povinnou léčbu uživatelů, aby tak snížila kriminalitu. Moralisticky založená politika. Vychází z toho, že odsuzuje chování uživatelů drog, protože se jí nelíbí, co dělají (překračují zákon, který užívání drog zakazuje) a proto dává přednost potrestání před jinými progresivními přístupy (např. minimalizace rizik či léčba uživatelů drog). Sociálně založená politika. Vychází z předpokladu, že lidé užívají drogy v důsledku strukturálních nerovností (např. užívání alkoholu a drog chudými lidmi bez perspektivy), proto usiluje o to, aby skupiny znevýhodněných obyvatel přijaly hodnoty většinové společnosti a více se zapojovaly do jejich aktivit.
- 18 -
Tab. 2: Koncept protidrogové politiky ČR a národní strategie (Mravčík, V., a kol.,[on-line], 2011)
- 19 -
2 Rozdělení návykových látek a jejich klasifikace Drogy můţeme dělit několika různými způsoby, z nichţ některé jsou více a jiné naopak
méně
uţívané.
Z těch
častěji
uţívaných
způsobů
je
dělení
drog:
(Nešpor, K., 2011) a) Dle postoje společnosti Drogy legální, společností tolerované. Drogy ilegální, společností netolerované. b) Dle razantnosti působení a s tím spojenou mírou rizika Drogy měkké, lehké, s akceptovatelnou mírou rizika. Drogy tvrdé, těţké, s neakceptovatelnou mírou rizika. c) Rozdělení dle více hledisek (účinek, surovina, fyzikální vlastnosti) Konopí a jeho produkty, opioidy, stimulační drogy, halucinogenní drogy, těkavé látky – organická rozpouštědla, hypnotika a barbituráty, taneční drogy, tabák… Tyto látky se mezi sebou liší vzhledem, účinky, průběhem závislosti, ale i mírou rizika pro uţivatele. Autorka se v této práci zaměřila na rozdělení drog podle jejich účinku na lidský organismus. Postupně v následujících podkapitolách jsou uvedeny konopné látky, stimulační látky, halucinogenní látky, opiáty, tlumivé látky, těkavé látky, alkohol, tabák a kofein. Dále jsou uvedeny i další moţné závislosti.
2.1 Drogy nealkoholového typu Konopné látky „Konopné drogy představují v České republice – stejně jako v ostatních zemích tzv. „ euroamerické civilizace“ – třetí nejrozšířenější drogu po alkoholu a tabákových výrobcích.“ (Zábranský, T., 2003, s. 64) Konopné produkty slouţí při výrobě papíru, provazů, textilu, oleje, semena lze pojídat nebo vyuţívat jako ptačí zob. V medicíně se čisté účinné látky z konopí začaly uplatňovat při tlumení vedlejších účinků (nevolnost, zvracení) u chemoterapie nádorových onemocnění, léčbě některých onemocnění centrálního nervového systému a zeleného očního zákalu. (Kachlík, P. [on-line], 2003)
Zneuţívá se sušená drť konopí - marihuana, jeho pryskyřice – hašiš, nebo koncentrovaný výluh – hašišový olej. (Kachlík, P.[on-line], 2003)
- 20 -
Marihuana Marihuana je u nás nejzneuţívanější ilegální drogou. Nejvíce THC je obsaţeno v palicích květů s okvětními listy, které se drtí a zbavují semínek. Spodní listy a stvoly obsahují jen velmi málo THC, proto se zpravidla nezpracovávají. Nadrcené palice zelené barvy smíšené s rozmělněnými listy se balí do cigaretových papírků buď čisté anebo častěji míchané s tabákem - tzv. joint. (Matuška, J. [on-line], 2008) Hlavní účinnou látkou v konopí je delta-9-tetrahydrocannabinol. Konopí obsahuje asi 60 látek ze skupiny tzv. cannabinolů. Marihuanu lze i jíst. THC je rozpustné v alkoholu a tucích a aby nastal ţádoucí účinek drogy, před vstupem do organismu musí projít tepelnou úpravou, takţe se marihuana různě vaří. Základem většiny receptů je máslo, se kterým pak lze například péct. (Matuška, J. [on-line], 2008) Mezi projevy intoxikace patří rozšířené zornice, zarudlé oči, hlasitý slovní projev, zrychlený tep, kašel, pach potu po spálené trávě, zhoršení paměti na nedávné události, únava, nezájem. Po dlouhodobějším braní se objevuje ztráta zájmů, váhový úbytek nebo naopak přibývání na váze. Účinky THC na lidskou psychiku se mohou značně lišit i při různých příleţitostech u jednoho určitého uţivatele. Záleţí totiţ na aktuálním stavu konzumenta a okolí, které ho v danou chvíli obklopuje. (Matuška, J. [on-line], 2008) Tato droga se v současné době stala velmi diskutovanou a to z důvodu jejího velkého počtu uţivatelů a také v souvislosti se snahou o její legalizaci nebo liberalizaci a jejím vyuţitím pro léčebné účely. (Matuška, J. [on-line], 2008) Hašiš Hašiš je čistá pryskyřice s největším mnoţstvím účinných látek slouţící hlavně ke kouření. Pryskyřice je nepříjemně páchnoucí ţlutá aţ hnědá hmota, která se získává různými technologickými postupy. Nejčastější způsob uţívání je kouřením v dýmkách nebo s tabákem, ale lze ho i polykat či pít v nápojích. Obsah THC v hašiši je několikanásobně vyšší, neţ je tomu u marihuany, dosahuje téměř 60%. (Borník, M., 2001) Čas a vztah k okolí je chápán zkresleně, objevuje se depersonalizace, narušení myšlení. Změny zrakového vnímání přecházejí v iluze a pseudohalucinace. Smyslové vnímání má zvýšenou intenzitu, člověk vidí to, na co myslí. Záleţí na výchozí náladě, dávce a okolí. (Matuška, J. [on-line], 2008)
- 21 -
Hašišový olej Je hustá lepkavá hmota tmavohnědé aţ černé barvy. Vyrábí se destilací z marihuanových listů, tmavé zabarvení ukazuje na méně kvalitní výrobu. Způsob jeho uţití je buď kouřením – ve skleněné dýmce anebo se kousek kostky rozpustí a nakape na cigaretový papírek, ze kterého se ubalí joint. „Pro dosažení psychoaktivního efektu stačí 1-2 kapky hašišového oleje, smíšené s cigaretovým tabákem anebo nakapané na cigaretový filtr.“ (Noţina, M., 1997, s. 35)
Stimulační látky Stimulační látky, rovněţ jinak stimulancia, jsou takové látky, jejichţ společnou vlastností je stimulační efekt. Stimulační drogy lze rozdělit na dvě základní skupiny, a to na přírodní stimulační drogy a na syntetické stimulační drogy. Jejich uţivatelné je uţívají především pro odstranění únavy, navození stavu euforie a všeobecného povzbuzení, po jejich uţití obecně ustupuje potřeba spánku a chuť k jídlu. Mezi nejznámější a zároveň nejrozšířenější drogy se stimulačním účinkem patří amfetaminy, metamfetamin, kokain, crack nebo extáze. Všechny tyto látky patří do skupiny drog, které jsou ilegálních. V naší společnosti jsou však i látky se stimulačními účinky společností tolerované, například kofein nebo nikotin. (Řekni ne drogám, řekni ano ţivotu, o.s. [online], 2009) Amfetamin „Amfetamin
je
látka
z
velké
skupiny
drog
se
silným
stimulačním
(sympatomimetickým) účinkem na centrální nervový systém. Tato skupina obsahuje mnoho látek prodávaných výlučně v nezákonném obchodě a také velký počet látek užívaných v lékařství.“ (Kalina, K. a kol., 2001, s.15) „Amfetaminy jsou nejčastěji užívány orálně, šňupáním, kouřením nebo injekčně. Popularita intravenózního užívání celosvětově roste.“ (Kalina, K. a kol., 2001, s.79) Po uţití této drogy je vyvolán stav euforie, pocit spokojenosti a zvýšeného sebevědomí. Uţivatel má pocit niţšího strachu, přílivu fyzické i psychické energie, má sníţenou chuť k jídlu a nepociťuje potřebu spánku. (Chmelík, J., 1999)
- 22 -
Metamfetamin Jedním z derivátů amfetaminu je metamfetamin neboli pervitin, který je povaţován za tradiční českou drogu. Tato droga byla poprvé syntetizována v Japonsku před koncem devatenáctého století. Za druhé světové války ji pouţívali japonští piloti kamikadze a němečtí parašutisté. Čeští uţivatelé drog přizpůsobili jeho výrobu na podmínky domácích laboratoří. Po marihuaně jde o druhou nejčastěji uţívanou drogu u nás. (Sananim, o.s. [online],2009) Pervitin,
chemicky
pravotočivý
fenylmethylaminopropan
je
účinnější
neţ
amfetamin. Čistý má formu mikrokrystalického bílého prášku bez zápachu, hořké chuti. Na černém trhu je často zabarven do ţluta či do fialova, protoţe obsahuje zbytky látek pouţívaných při domácí výrobě. Výchozí látkou je efedrin, k výrobě se pouţívá louh a červený fosfor. Výrobce – tzv. „vařič“ musí mít znalosti na úrovni chemické průmyslovky, protoţe nedokonalým „varem" můţe syntéza skončit ve fázi meziproduktu, coţ je rizikem pro uţivatele. Na pervitinu rychle vzniká psychický návyk, rychlý vzestup tolerance aţ k psychotickým dávkám. (Sananim,o.s. [online], 2009) „Pervitin v CNS zvyšuje koncetraci mediátorů (látky, které přenášejí elektrické vzruchy mezi neurony)- monoaminů (dopaminu, noradrenalinu a serotoninu) v synapsích (spojení nervových buněk). Po odeznění efektu dochází k vyčerpání mediátorů, což je příčinou nepříjemného stavu - "dojezd". Pervitin je psychomotorické stimulans (psychostimulans) - zřetelně ovlivňuje motoriku, ale i psychické funkce. Užití vede k euforii, snižuje únavu, navozuje stereotypní chování a působí nechutenství (anorexii).“ (Sananim, o.s. [online],2009) Extáze Extáze (MDMA) je syntetický derivát amfetaminu, je nejtypičtějším zástupcem skupiny tzv. tanečních drog. Chemickou látku MDMA poprvé vyvinuli chemici v německé farmakologické společnosti v roce 1912. Patentována byla jako prostředek k hubnutí na základě potlačení chuti k jídlu. Tento lék se však nikdy nezačal vyrábět. V roce 1953 testovala MDMA americká vláda jako moţnou bojovou látku a tzv. sérum pravdy. Testy byly neúspěšné. V roce 1965 MDMA znovu vyrobil americký vědec, zkoumající skupinu fenetylaminů, Alexander Shulgin. Ten ji nejdříve zkoušel - 23 -
v okruhu svých známých. Poté se droga začala v malých dávkách pouţívat v psychoterapii pro větší otevřenost pacientů. Do roku 1985 byla extáze ještě legální a běţně k sehnání v klubech a barech. V roce 1985 byla tato látka zakázána a stala se ilegální drogou. Stimulační látka má euforické a empatické účinky. Na nelegálním trhu se objevuje nejčastěji v podobě tablet s vylisovaným obrázkem, méně často pak jako jemný bílý prášek či v gelových kapslích, případně ve formě roztoku. Uţívá se obvykle orálně a působí zhruba po třiceti minutách. (Netík, V. [online], 2009) Extáze je velmi oblíbená mezi návštěvníky tanečních párty, neboť má co do činění s chemickými pochody v mozku. „Závratně zvyšuje hladinu dvou chemických látek. Jedna z nich je serotonin, chemická látka způsobující změny nálady a navozující pocit vnitřní pohody. Druhou je dopamin, který také ovlivňuje náladu, a navíc ještě kontrolu svalů.“ (Goodyer, P., 2001, s. 88) Kokain „Kokain je alkaloid získaný z kokových listů nebo jinak syntetizováný z chemické směsi (ecgonin) nebo jeho derivátů. Kokain hydrochlorid byl obvykle používán jako lokální anestetikum v zubním lékařství, očním a ušním lékařství, v nosní a krční chirurgii, protože jeho působením dochází k zužování cév, a tak pomáhá omezovat místní krvácení. Kokain je silný stimulant centrálního nervového systému a mimo lékařství užívaný kvůli vytváření euforie či pocitům bdělosti. Opakované užívání vytváří závislost. Kokain nebo “koks“ je často prodáván jako bílé, průhledné krystalické vločky nebo prášek. Je bez zápachu, hořké chuti. Prášek je “šňupán“. Kokain může být užíván orálně, velmi často společně s alkoholem.“ (Kalina, K. a kol., 2001, s. 53) Na kokain můţe vzniknout silný psychický návyk s velice silnou touhou po další dávce. Abstinence vyvolává stavy deprese, úzkosti, únavy a neklidu, které mohou trvat i několik měsíců. Kokainová závislost bývá povaţována za jednu z nejtěţších. (Netík, V. [online], 2009) Dlouhodobé uţívání psychostimulancií můţe vést k toxické psychóze, kterou však můţe vyvolat i vyšší jednorázová dávka. Psychóza se rozvíjí pozvolna, začíná senzitivní vztahovačností, zpočátku je přítomný náhled, který později mizí. Hlavními rysy rozvinuté psychózy jsou: zřetelné paranoidní domněnky, ţe klientovi chce někdo ublíţit
- 24 -
zřetelné postiţení nálady zrakové, sluchové a taktilní halucinace Rozvinutá toxická psychóza je indikací k hospitalizaci. (Minařík, J., 2002)
Halucinogenní látky Halucinogenní drogy patří k látkám, které jsou nejvíce vědecky zkoumány. Pozornost přitahují nejen jejich neobvyklé vlastnosti a účinky na psychiku člověka, ale především jejich nevyzpytatelnost, tajemnost aţ mystičnost spojovaná s těmito účinky a vyuţívaná lidskou kulturou od nepaměti. (Miovský, M., 2000) Do skupiny halucinogenních drog patří několik stovek různých látek. Obecně je lze rozdělit do tří základních skupin: přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub (mezkalin, durman, psilocybin atd.); přírodní halucinogenní drogy ţivočišného původu (bufetenin, kůţe ropuchy); semisyntetiské a syntetické, tj. poloumělé a umělé halucinogenní drogy (LSD, PCP – „andělský prach“). (Miovský,M., 1996) „Po aplikaci halucinogenů pozorujeme rozšířené zornice, zrudnutí v obličeji, zrychlený tep, zvýšené pocení, třes, závratě, sucho v ústech, nevolnost, výrazné poruchy vnímání, euforii, někdy i úzkost a depresi, přeceňování vlastních schopností, poruchy soudnosti, bludy, pocity „roztříštěné osobnosti“.“ (Kachlík, P.,[on-line], 2003) Halucinogeny se uţívají především perorálně (ústy) jako tablety, tobolky, tripy, čaje, odvary, pokrmy. Vzácněji se tablety nebo čípky zavedou do konečníku, nebo se tablety rozpustí a aplikují se nitroţilní injekcí. Některé halucinogeny je moţno téţ kouřit, čichat, šňupat. (Kachlík, P.[on-line], 2003) Mezi nejčastěji uţívané halucinogeny patří LSD. LSD je jednou z nejúčinnějších chemických látek měnících stav vědomí. Je vyráběno z kyseliny lysergové, která je obsaţená v námelu (načernalý útvar), který roste na ţitě a dalších obilovinách. LSD je vyráběno v krystalické formě v tajných laboratořích, většinou ve Spojených státech. Tyto krystaly jsou pro účely distribuce změněny do kapalné formy. Jedná se o kapalinu bez barvy a zápachu, s mírně hořkou chutí. Na současném černém trhu se objevují ve formě tzv. tripů či krystalů. (o.s., Řekni ne drogám, řekni ano ţivotu, [online], 2009) Mezi další velmi známý (přírodní) halucinogen patří psilocybin. Psilocybin je psychicky velmi aktivní látka obsaţená v houbách lysohlávkách. V České republice - 25 -
patří k nejrozšířenějším halucinogenním látkám. Dostupnost této houby je poměrně snadná díky jednoduchému sběru a sušení. Mnoţství aktivní látky v této houbě lze velmi těţko odhadnout, coţ přináší velká rizika spojená s kontrolou intoxikace. (Miovský, M., 1996)
Opioidy a opiáty Opiáty patří k nejrozšířenějším drogám na světě. Základní surovinou je opium, které se získává ze šťávy nezralých makovic. Opium je cenná surovina pro výrobu léků. Čistícími operacemi se získává morfin, který se v lékařství vyuţívá pro tlumení bolestí i k výrobě dalších léků. (http://walda.starhill.org/drogy-opiaty.html) Známými představiteli opioidů jsou heroin, opium, morfin, kodein a metadon. Opiáty lze uţívat injekcí do ţíly, do svalu, pod kůţi, kouřením, šňupáním nebo inhalací. (Kachlík,[on-line] 2012)
Opiody a opiáty, zejména heroin, mají vysoký potenciál pro vznik závislosti somatického typu. Je povaţována za nejhorší a společensky nejškodlivější. „Narkomany jsou opiáty vyhledávány pro navození klidu, slastného období „nirvány“, blaženosti, útlumu.“ (Kachlík, P. [on-line] 2012) Heroin Je nejčastěji uţívaným opioidem. Je to polysyntetický opioid, derivát alkaloidu morfinu, z něhoţ se heroin připravuje acetylací. Hnědý heroin (brown sugar) se před nitroţilním uţíváním musí ještě upravit přidáním kyseliny, lépe se ale kouří a ţhaví. Bílý heroin (white powder) se podobá mouce, dá se po rozpuštění přímo vstřikovat do tělního oběhu, kouřit se ale nedá. Heroin je silně návykový. Jeho pravidelné uţívání způsobuje poměrně velkou toleranci v porovnání s jinými látkami. (Matuška, J. [on-line], 2008) Opium Opium je jedna z nejstarších drog, která byla ve velké míře uţívána jiţ v dávné minulosti. Zdrojem opia jsou zelené makovice. Tradičním uţíváním opia je kouření nebo vaření odvarů. V dnešní době se opium aplikuje také injekčně přímo do ţil. Účinky opia se liší podle formy, v jaké se opium uţívá. Nejčastějšími příznaky jsou však tlumení mozkové činnosti, tlumení bolesti, navozování pocitu euforie a klidu. - 26 -
Mezi nebezpečné účinky patři neschopnost soustředění, nezájem o okolí, sníţení ostrosti vidění, nevolnosti a zvracení, sucho v ústech, očích a nose, zácpa. Někdy se mohou objevit i křeče, halucinace a pocity úzkosti. (Sananim, o.s. [online], 2009) Morfin Morfin se vyrábí z opia a v lékařství se pouţívá k tišení bolesti. Morfin má po heroinu druhou nejvyšší návykovost mezi pouţívanými narkotickými analgetiky. Díky snadné dostupnosti v medicínském prostředí je známo mnoho případů zneuţívání lidmi z medicínského oboru. Jako pouliční droga není morfin příliš rozšířen. Velmi rychle na něm vzniká psychická a fyzická závislost. Účinky jsou stejné jako u opia. (Netík, V. [online], 2009) Kodein Je opiát pouţívaný pro analgetické, antitusivní a protiprůjmové účinky. Je nejvíce rozšířeným opiátem a má široké spektrum pouţití. Kodein má podobu bílých tablet, kromě podkoţní a orální aplikace je moţná i intramuskulární aplikace. Kodein způsobuje euforii, v některých případech velmi intenzivní, pocit tepla a spokojenosti. (Matuška, J. [on-line], 2008) Metadon Je syntetický opioid, při jehoţ výrobě se nevychází z opiátů přírodních. Vyuţívá se v substituční léčbě. (Matuška, J. [on-line], 2008)
Tlumivé látky Sedativa (léky na uklidnění), hypnotika (léky na spaní), analgetika (léky proti bolesti), anxiolytika (léky proti úzkostem). Mohou být zneuţívány pro vyvolání pocitů euforické nálady, povzbuzení, příjemného vzrušení, bdělosti, čilosti. Obvykle je lze zneuţívat jako tablety, polykají se ústy. Rovněţ se mohou uţívat jako kapky, injekce nebo čípky. (Kachlík [on-line], 2003)
- 27 -
ANALGETIKA
Codein,Tramal, Dolsin, Dinyl,Morfin, Fortral, Fentanil
SEDATIVA
Bellaspon
HYPNOTIKA
Rohypnol, Hypnogen, Stilnox, Nitrazepam
ANXIOLYTIKA
Lexaurin, Oxazepam, Diazepam, Meprobamat, Neurol, Xanax
Tab. 3: Léky s moţným vznikem závislosti (Bayer, D. [on-line], 2012)
Těkavé látky Inhalanty neboli těkavé látky jsou chemické látky, které uţivatelé čichají, aby docílili rychlého opojení. Většinou se uţívají ředidla na barvy, lepidla, toluen, plyn do zapalovačů, benzín, rajský plyn, čisticí prostředky, prostředky proti zápachu a různá rozpouštědla. ( Řekni ne drogám, řekni ano ţivotu, o.s., [online], 2009) Organická rozpouštědla jsou z hlediska užívání, resp. zneužívání velmi nebezpečné látky. Jejich nebezpečí spočívá v tom, že při intoxikaci těmito látkami je poměrně těžké odhadnout dávku, hlavně vzhledem ke způsobu užívání (inhalace z napuštěného hadru, nebo igelitového sáčku). Také poškození vnitřních orgánů je značné, nejvážnější je ale poškození mozku. Velice často dochází k nevratným změnám, vážnému poškození neuronů a úbytku intelektu. (Sananim, o.s. [online], 2009) Mezi nejčastěji zneuţívané těkavé látky u nás patří: (Mravčík, V., a kol. [online], 2003) Toluen - methylbenzen, je nejrozšířenějším zástupcem skupiny inhalačních drog u nás. Jde o rozpouštědlo a ředidlo, zejména laků. Vyvolává silnou psychickou závislost, někteří uţivatelé inhalují toluen téměř denně. V důsledku pak nejsou schopni výkonu ţádného zaměstnání a postupně dochází k degradaci osobnosti. Aceton – dimethylketon, mnohostranné rozpouštědlo, které je méně uţívané, zejména lidmi, kteří s ním pracují. Benzin – směs vyšších uhlovodíků – ropný produkt uţívaný jako pohonná hmota. Rajský plyn – oxid dusný, smíšen s kyslíkem vyvolává krátce po vdechnutí opojný bezbolestný stav. Inhaluje se z tlakových lahviček pro výrobu šlehačky nebo z nafukovacích balónků, ze kterých je vdechován. Účinek se rychle vytrácí. Zneuţívání těkavých látek je velmi nebezpečné a podceňované. Je jim potřeba věnovat stejnou pozornost jako ostatním drogám.
- 28 -
2.2 Alkohol a tabák Mnoho lidí si myslí, ţe v ţivotě ţádnou drogu nezkusilo. Ale spousta z nás si nedovede představit ráno bez kávy (kofein), den bez cigarety (nikotin) či večer bez skleničky piva, vína či destilátu (alkohol). Závislými na alkoholu jsou v České republice desítky tisíc lidí, problém s alkoholem má podle statistik 25% muţů a 10% ţen. Nové statistiky vedené PhDr. Csémym uvádí, ţe v ČR je přibliţně 600 tisíc lidí závislých na alkoholu. Velmi alarmujícím je rozšířené pití u dětí do 18 let. Alkohol je silně návykovou látkou, obzvláště v psychicky náročných obdobích, kdy se stává berličkou. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, ţe je všude dostupný a patří k různým rituálům (např. oslavy). Nastala podivná doba, kdy není outsiderem ten, kdo pije alkohol, ale ten kdo abstinuje. A to platí především u mládeţe. (Mlčochová, E. [online], 2012) V České republice pravidelně kouří přibliţně čtvrt milionu mladých lidí do osmnácti let. Průměrný věk, kdy děti vykouří první cigaretu, se pohybuje okolo deseti let a devatenáct procent kuřáků se stává závislými před dosaţením plnoletosti. Alkohol společně s cigaretami je propagován prostřednictvím masivních reklamních kampaní, zaměřených především na mladé lidi. Nadměrné uţívání alkoholu ničí zdraví jednotlivců, má negativní dopad na rodinu i celou společnost. (Fišer, S., Škoda, J., 2009)
Alkohol Jednoduchá molekula alkoholu (C2H5OH) vzniká při kvašení cukru působením kvasinek.
Při
koncentraci
alkoholu
14-16
%
kvasinky
v roztoku
hynou.
Koncentrovanější alkoholické produkty získáváme destilací. Slovo alkohol pochází z arabského al-kahal, coţ znamená jemnou substanci. Společensky je riziko zneuţívání alkoholu v České republice velmi podceňováno a pití alkoholických nápojů do značné míry přijímáno a tolerováno. Jejich nákup a konzumace je naším právním řádem povolena od 18 let, ukazuje se však, ţe tato věková hranice často není respektována. Za alkoholické nápoje jsou povaţovány pivo, víno, lihoviny a ostatní nápoje obsahující více neţ 0,75 objemových procent alkoholu (Kachlík, P. [on-line], 2003)
- 29 -
„Alkohol se pije pro hledání euforie, uklidnění, odstranění úzkosti, frustrace nebo mimořádných psychických stavů vůbec. Většinou také na žízeň a pro chuť, jako společenská záležitost, někoho láká dobrodružství - kde se ráno probudí.“ (Matuška, J. [on-line], 2008) Má anxiolytický účinek, uvolňuje psychické napětí, zlepšuje náladu, zvyšuje pocit sebejistoty. (Fišer, S., Škoda, J., 2009) Účinky alkoholu na lidský organismus: (Kachlík, P. [on-line], 2003) Podle stupně porušení motorických, senzorických a psychických funkcí rozeznáváme některá základní stadia intoxikace alkoholem: podnapilost - nejmírnější stupeň, nemusí být okolí patrný, je zjistitelný podrobnějším vyšetřením (dochází např. k prodloužení reakční doby); lehký stupeň opilosti - nápadná změna chování, zvýšená psychomotorika, mnohomluvnost, protispolečenské projevy a činy, pohybová nejistota, vrávoravost, porucha senzomotorických funkcí (nejvíce zrak, později sluch); střední stupeň opilosti - výrazný útlum, zpomalení psychomotoriky, málo srozumitelná a blábolivá řeč, snížení pozornosti, pády; těžký stupeň opilosti - tupost, ztráta orientace, neschopnost samostatné chůze bez opory; následujícím stupněm je již těžká otrava alkoholem s poruchami základních životních funkcí. Uţívání alkoholu s sebou nese četná rizika: (Matuška, J. [on-line], 2008) riziko poškození plodu u těhotných ţen; zvýšené riziko nádorů hltanu, jícnu, ţaludku, jater; oslabení imunitního systému; trestná činnost, slovní nebo fyzická agrese; nebezpečné jednání pod vlivem alkoholu (dopravní nehody, úrazy); u dětí můţe i po malých dávkách nastat otrava; u dospívajících hrozí rychlejší rozvoj závislosti na alkoholu neţ v pozdějším věku;
- 30 -
onemocnění trávicího systému, jaterní onemocnění; duševní nemoci, např. deprese, později alkoholické psychózy.
Tabák Domácím kontinentem tabáku je Amerika. S uţíváním tabáku se jako první seznámil Kolumbus, který v roce 1492 přistál na břehu Kuby. Námořníci ho informovali o zvyku místního obyvatelstva, kde muţi i ţeny vdechovali kouř z hořících sušených listů neznámé rostliny, smotaných do "tabaca", tj. doutníků. Zásluhy o seznámení Evropanů s tabákem jsou však připisovány Jeanovi Nicotovi, který jeho semena v roce 1560 dovezl na francouzský královský dvůr, kde se kouření rozšířilo nejdříve. Tabák byl povaţován za lék na mnohé neduhy. (Matuška, J. [on-line], 2008) Za vznik farmakologické závislosti na tabáku odpovídá alkaloid nikotin. Nikotin je psychoaktivní drogou – vyvolává širokou škálu stimulujících a tlumících účinků v centrálním i periferním nervovém systému. Příjemné stavy navozené po konzumaci nikotinu zvyšují u kouřící osoby pravděpodobnost opakování kouření. Čím dříve se pozitivní účinky dostavují po uţití látky, tím častěji se jejích uţívání opakuje. (Kachlík, P.[on-line], 2003) Zvláštní formou kouření je tzv. pasivní nebo téţ nedobrovolné kouření. Kuřák (a to i nedobrovolný) vdechuje cigaretový kouř z hořící cigarety. Zdravotní poškození v důsledku nedobrovolného kouření je obecně uznáváno, postihuje nejvíce děti kouřících rodičů a to v době i před jejich narozením (pokud ţena kouří v době těhotenství). Nejrizikovějším obdobím pro vznik kuřáckého návyku je věk mezi desátým a patnáctým rokem. Hlavním motivem kouření bývá často touha být svobodnější, dospělejší nebo napodobovat své vrstevníky. Dítě je také často ovlivňováno přáteli, spoluţáky a také reklamou.(Kachlík, P. [on-line], 2003)
- 31 -
Typologie kuřáků Schmidt (1982)dělí kuřáky na následující typy: (Műhlpachr, P., 2009, s. 88) Příležitostný kuřák.
Kouří občas, na základě kuřáckých zvyklostí, které
stimulují. Necítí potřebu, pokud se objeví, uspokojí ji, pokud ne, nezpůsobí žádné komplikace. Návykový kuřák. Kouří ze zvyku ve vleku kuřáckých zvyklostí a napodobení. Psychodynamické procesy nejsou tak fixovány, aby se mohla vyvinout psychická závislost. Kouření může ukončit bez větší námahy. Kuřák s psychickou závislostí. Do této skupiny patří kuřák z požitku, u něhož stojí v popředí vůně, chuť a kuřácký ceremoniál. Lze sem zařadit i ty, kteří jsou motivováni prožívaným uvolněním, uklidněním, odstraněním dysforie a pocitu prázdnoty. Kuřák
s
psychickou
a
fyzickou
závislostí.
Do
popředí
vystupují
farmakodynamické účinky nikotinu, které kuřák vyhledává pro emočně vegetativní prožitky. Na tělesnou závislost upozorňuje bušení srdce, návaly pocení, třes a neklid po absenci kouření.
2.3 Další možné formy závislostí Gambling (patologické hráčství) Jedná se o patologickou psychickou závislost na lákavé představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Pravidla her jsou nastavena z dlouhodobého hlediska pro hráče nevýhodně. Mnozí hráči získávají závislost na hře, rostoucí finanční problémy se snaţí vyřešit další účastí ve hře a vytvářejí tak bludný kruh. Jde o zúţení zájmu a činnosti na hazardní hru, při kterém je poškozován samotný jedinec i další lidé, nejčastěji jeho blízcí. Jedinec není schopen odolat myšlenkám a touze hrát. Prochází periodami výher, proher a zoufalství. Pokud je mu hraní znemoţněno, je neklidným podráţdění aţ agresivní a často se dopouští lhaní, podvodů, krádeţí aţ kriminálního chování, čehoţ ve chvílích náhledu lituje. Tzv. gambleři (závislé osoby) dokáţou prohrávat veliké částky. Svým chováním ohroţují ztrátu přátel, rodiny, vzdělání či práce. (Nešpor, K.,Csémy, L., 2003)
- 32 -
Český zákon nedovoluje hru hazardních her osobám mladším osmnácti let a do heren s automaty jim pak úplně zakazuje vstup. Netomanie – závislost na internetu Závislost na Internetu je závislostí primárně psychickou, nikoli fyzickou. Týká se nejčastěji věkové kategorie lidí mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Jejich stav je přirovnáván nejznámější nedrogové závislosti – patologickému hráčství. Rozdíl mezi gamblery a netomany je relativně malý. U obou je přítomna ztráta sebeovládání, touha po chování, které směřuje k takovému proţívání, které dotyčný člověk vnímá jako příjemné. Tato charakteristika je průvodním znakem všech nedrogových závislostí. Potíţe lze rozdělit na psychické, fyzické a sociální. Mezi fyzické potíţe lze zařadit průběţné poškozování krční páteře, vady drţení páteře a v jejich důsledku pak špatné drţení těla. V oblasti sociální dochází k tomu, ţe počítač se stává pro mnoho lidí náhraţkou vzájemné interakce a komunikace. Velmi nebezpečné je to hlavně u dětí, které se musí v určitém věku naučit komunikovat s vnějším světem. Počítač dětem neumoţňuje získat odpovídající sociální dovednosti. (Műhlpachr, P., 2009) Závislost na práci (workoholismus) Závislost na práci se řadí rovněž mezi tzv. nepravé závislosti. Lidé, kteří patří do skupiny tzv. workholiků, tvoří nesourodou skupinu. Jejich závislost se negativně dotýká především jejich partnerů a rodiny. Tito lidé svůj přístup k práci považují za svou osobní přednost. Jejich nezdravý postoj k práci jim dává pocit nadřazenosti nad ostatními. (Műhlpachr,P., 2009, s. 99) Podle Vágnerové (2008) patří workoholismus mezi závislosti, které mají různé psychické a sociální důsledky a řadí ho mezi tzv. jiné varianty návykového a impulzivního chování. (Vágnerová, M., 2008) Patologické nakupování (oniománie) Pro patologické nakupování je charakteristické nutkání a silná touha nakupovat a tzv. tahy. U tohoto typu závislosti převaţují ţeny nad muţi, přičemţ tendence chorobně nakupovat roste ve stresových situacích. Uspokojení patologické potřeby nakupovat způsobuje uklidnění a následně pokles úzkosti. Později se začínají projevovat pocity
- 33 -
viny, smutku, hněvu nebo apatie. Nakoupené zboţí nepotřebuje a není schopen si ho ani uţít. (Műhlpachr,P., 2009)
2.4 Legislativa se vztahem ke zneužívání návykových látek Nejdůleţitější legislativní předpisy, týkající se návykových látek související s dětmi a mládeţí. Zákon ze dne 24. července 2009, kterým se mění zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů - omezuje dostupnost alkoholických nápojů a tabákových výrobků pro osoby mladší 18 let. (Zákon č. 379/2005 Sb. [on-line], 2012) Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních Č. j. 20 006/2007-51 a) vymezuje terminologii a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu; b) popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka; c) definuje Minimální preventivní program d) doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeţe. (Metodický pokyn č. 20 006/2007-51- [on-line], 2012) Zákon ze dne 29. července 1999, kterým se mění zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů zakazuje prodávat nebo podávat alkoholické nápoje, anebo jinak umoţňovat jejich poţívání osobám mladším 18 let. „Každý, kdo prodává nebo podává alkoholické nápoje, jiné návykové látky a výrobky je obsahující nebo tabákové výrobky, na něž se vztahují zákazy obsažené v § 4 odst. 1 písm. a) č. 1, písm. e) a v § 4 odst. 3 písm. c), je povinen odepřít jejich podání nebo prodej osobě, o níž lze mít pochybnost, že splňuje podmínku věku, pokud ji neprokáže úředním dokladem.“ (Zákon č. 37/1989 Sb. [online], 2012)
- 34 -
Trestní zákon 140/1961 Sb., § 218 Podávání alkoholických nápojů mládeži „Kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ Zákon rovněţ specifikuje tresty pro osoby, které se dopouštějí ohroţování pod vlivem návykové látky.(Zákon č. 140/1961 Sb. [on-line], 2012) Zákon o přestupcích zákon č. 200/1999 Sb. „Přestupku se dopouští ten, kdo „neoprávněně přechovává v malém množství pro svoji potřebu omamnou látku nebo psychotropní látku“. - Přechovává takové látky v množství větším než malém, je již kvalifikováno jako trestný čin dle ustanovení § 284 trestního zákona (z.č.40/2009 Sb.). Dle ustanovení § 30, ods.1,písm.k) zákona o přestupcích se přestupku dopouští také ten, kdo „neoprávněně pěstuje pro vlastní potřebu v malém množství rostlinu nebo houbu obsahující omamnou nebo psychotropní látku“. Pěstování takových rostlin nebo hub v množství větším než malém bude kvalifikováno jako výše popsaný trestný čin dle ustanovení §285 trestního zákona.“ Za oba uvedené přestupky hrozí pachateli přestupku pokuta aţ do 15 000 Kč, lze mu však uloţit i sankci napomenutí a propadnutí věci. Drogu můţe zabavit a přímo na místě zničit Policie České republiky, a to podle novelizace zákona o policii, přijaté s účinností od 22. června 2011, i v případě, ţe přestupek řeší v blokovém řízení. (Zákon č. 200/1999 Sb. [on-line], 2012)
- 35 -
3 Péče o děti ohrožené sociálně patologickými jevy „Pojem sociální patologie je souhrnným označením nezdravých, abnormálních a obecně nežádoucích společenských jevů“.(Fišer, Škoda, 2009, s. 18) Někdy se pojem sociální patologie ztotoţňuje s pojmem sociální deviace. Jevy, které jsou označovány za deviantní, však nemusí být vţdy patologické. Sociálně patologické jevy jsou pro společnost či jednotlivce negativní, coţ v případě deviantních jevů nemusí platit. Proto je vhodné tyto dva pojmy rozdělovat (Fischer, S., Škoda, J., 2009). Sociální deviace je definována jako způsob jednání, která neodpovídá společenské normě, jeţ je akceptována společností. Deviace je definována jako odchylka od normální funkce či struktury. (Fischer, S., Škoda, J., 2009, s. 14). Příčiny vzniku sociálně patologických jsou podmíněny různými biopsychosociálními faktory. K velmi častým a velmi zásadním příčinám však patří negativní působení rodiny na jedince. Sociálně patologické jevy se nejčastěji objevují v rodinách, ve kterých se vyskytují nějaké problémy či poruchy. (Večerka, K., a spol., 2000)
3.1 Prevence před zneužíváním návykových látek Prevence je soustava opatření, mající předcházet či zamezit drogovým závislostem. Lze ji rozdělit do několika úrovní a hledisek. Dělí se na primární, sekundární a terciární. Drogová prevence by se měla řídit těmito zásadami: (Nešpor K., a kol. 1998) porozumění; rozhodnost; podpora; sebekritika. Podle WHO rozlišujeme: primární prevenci, tj. předcházení uţití u osob, kteří dosud s drogou nejsou v kontaktu; obvykle ztotoţňovaná s prevencí bez dalšího přívlastku; sekundární prevenci, tj. předcházení vzniku a rozvoje závislosti u osob, které jiţ drogu uţívají; obvykle pouţívána jako synonymum pro poradenství a léčení; terciární prevenci, tj. předcházení váţnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z uţívání drog.
- 36 -
Prevence tvoří jeden ze tří pilířů protidrogové politiky státu a spolu s léčbou a nízkoprahovými sluţbami tvoří soubor opatření směřujících k omezování poptávky (demand reduction). (Mravčík, V., a kol. [on-line], 2006) Významnou součást protidrogové prevence, představuje škola, spočívá v celkovém zaměření ţivotních postojů ţáka a vytváří jejich hodnotový ţebříček a cíleně vychovává proti zneuţívání návykových látek. (Kachlík, P. [on-line], 2003) Protidrogová výchova musí být komplexní, systematická a s dlouhodobou koncepcí. Na základních i středních školách bývají zřízena místa tzv. metodiků protidrogové prevence. (Kachlík, P. [on-line], 2003) Náplň činnosti metodika prevence SPJ: (Teplá, R. [on-line], 2012) koordinuje tvorbu minimálního preventivního programu, kontroluje jeho realizaci koordinuje aktivity prevence záškoláctví, závislostí, násilí, dalších SPJ pomáhá vyhledávat problémové projevy chování koordinuje spolupráci školy a orgánů s kompetencí řešit sociálně patologické jevy kontaktuje odborná pracoviště v případě výskytu sociálně patologického jevu vede písemné záznamy dokládající rozsah a obsah činnosti vyhledávání a orientační šetření ţáků s rizikem či projevy sociálně patologického
Primární prevence „Cílovou skupinou (primární) prevence
je
dosud nezasažená populace.“
(Zábranský,T., 2003, s. 55) Základním principem primární prevence rizikového chování u ţáků je výchova k předcházení a minimalizaci rizikových projevů chování, ke zdravému ţivotnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěţových situací osobnosti. (Zábranský, T., 2003) Preventivní aktivity se však mohou zaměřovat na celou populaci, jako je například vyuţití masových médií ve vzdělávání široké veřejnosti a iniciativy nebo programy ve školách zaměřené na většinu studentů a mladých lidí. Primární prevence se můţe zaměřovat také na ohroţenou populaci např. „děti ulice", záškoláci, mladiství vyloučení ze školy, mladiství delikventi nebo děti uţivatelů drog. (Sananim, o.s. [online], 2009)
- 37 -
Specifická primární prevence je systém aktivit a sluţeb, které se zaměřují na práci s populací, u níţ lze v případě jejich absence předpokládat další negativní vývoj a který se snaţí předcházet nebo omezovat nárůst jeho výskytu. Součástí systému jsou Standardy primární prevence, od jejichţ naplňování při preventivních aktivitách se očekává dodrţení potřebné úrovně a kvality daných aktivit. Specifické primárněpreventivní programy v oblasti prevence jsou tedy programy, které se explicitně zaměřují na určité cílové skupiny a snaţí se hledat způsoby, jak předcházet vzniku a rozvoji sociálně patologických jevů. (Metodický pokyn MŠMT ČR č.j.: 20 006/2007-51 [online], 2012) Nespecifickou primární prevencí se rozumí aktivity, které tvoří nedílnou součást primární prevence a jejímţ obsahem jsou všechny metody a přístupy umoţňující rozvoj harmonické osobnosti, včetně moţnosti rozvíjení nadání, zájmů a pohybových a sportovních aktivit. Tento typ prevence je významný v kontextu aplikace různých efektivních a vyhodnotitelných specifických programů. (Metodický pokyn MŠMT ČR č.j.: 20 006/2007-51 [online], 2012) Efektivní primární prevence Kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy v menších skupinách, vytváření dobrého klimatu ve třídě a skupině, především programy pomáhající odolávat ţákům sociálnímu tlaku zaměřené na zkvalitnění komunikace, osvojování a rozvoj sociálně emočních dovedností a kompetencí, konstruktivní zvládání konfliktů a zátěţových situací, odmítání legálních a nelegálních návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí a sebehodnocení, posilování odvahy, stanovování realistických cílů, zvládání úzkosti a stresu apod. Principy efektivní a vyhodnotitelné primární prevence jsou zaloţeny na soustavnosti a dlouhodobosti, aktivnosti, přiměřenosti, názornosti, uvědomělosti. (Metodický pokyn MŠMT ČR č.j.: 20 006/2007-51 [online], 2012) Selektivní prevence Programy selektivní prevence jsou zaměřeny na ohroţené skupiny populace, u nichţ je vyšší riziko uţívání návykových látek. Z dlouhodobého hlediska k závaţným a nedostatečně řešeným problémům patří uţívání návykových látek mezi dětmi a
- 38 -
adolescenty z etnických minorit. V oblasti selektivní prevence určené dětem a mládeţi ohroţeným rizikových chováním a sociálním vyloučením působí nízkoprahová zařízení (kluby) pro děti a mládeţ (NZDM). NZDM poskytují ambulantní sluţby především neorganizovaným dětem s rizikovým ţivotním stylem. Základním prostředkem pro navázání kontaktu s cílovou skupinou je nabídka volnočasových aktivit. Cílem je zlepšit kvalitu ţivota cílové skupiny předcházením, sníţením sociálních a zdravotních rizik souvisejících s jejich způsobem ţivota, umoţnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. (Mravčík, V., a kol. [on-line], 2010) Indikovaná prevence Indikovaná primární prevence pracuje individuálně s ohroţeným jedincem, jeho rodinou a nejbliţším okolím. U těchto jednotlivců jsou přítomny první známky uţívání návykových látek, nejsou však naplněna kritéria pro problémové uţívání a závislost. Indikovaná prevence je v ČR realizována institucemi zřizovanými státem, kraji nebo obcemi (např. pedagogicko-psychologické poradny, poradny pro dítě a rodinu, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, střediska výchovné péče) i nestátními organizacemi. (Mravčík, V., a kol. [on-line], 2010) Sekundární prevence Sekundární prevence je vyhledání problému, který jiţ vznikl, a jeho léčba. Je to pomoc těm, kteří jiţ pravidelně drogy berou, najít cestu zpět do ţivota bez drog. Jak to udělat, aby člověk drogu uţívající ji opět přestal vyhledávat a konzumovat a aby byl zdravotními důsledky (otrava, různé infekce) této konzumace co nejméně poškozen. Pro uţivatele drog je utvářen určitý systém odborné pomoci, kde jednotlivé sloţky nabízejí odlišné sluţby podle určitých indikátorů - např. fáze závislosti, hloubky motivace změnit se, ochoty spolupracovat, sociální situace jedince, psychického poškození atd. Musíme mít na paměti, ţe léčba drogové závislosti je nutně velkou psychickou i somatickou zátěţí pro pacienta, která je vědomě organizovaná a systematická. Problém obvykle nevznikal v krátkém časovém období (od prvního uţití drogy), ale dozrával dávno předtím, takţe i léčení si často vyţádá víc času neţ bychom si přáli. (Nešpor, K., a kol., 1998)
- 39 -
Pro uţivatele drog je utvářen určitý systém odborné pomoci, kde jeho sloţky nabízení odlišné sluţby. Zařízení pro pomoc uţivatelům drog: (Nešpor, K., a kol, 1998) linky telefonické pomoci, slouţí především pro první kontakt, radu, pomoc v krizi a podle druhu problému odkazují na sluţby specializovaných pracovišť; poradny, pedagogicko - psychologické poradny pro děti a mládeţ, ne všechny z těchto poraden se zabývají drogovou problematikou. Dále alkoholicko – toxické poradny, tento typ poraden bývá součástí psychiatrických oddělení, zabývají se převáţně psychickými poruchami v souvislosti s uţíváním alkoholu, někdy tlumivých látek a postupně se orientují i na jiné nealkoholové drogy; detoxifikační jednotky, detoxifikace je speciální krátkodobá (několik dnů) aţ střednědobá (několik týdnů) většinou medicínská a psychologická pomoc při vysazování drog. Jejím smyslem je zbavit organismus návykové látky, pomoci jedinci překonat moţné odvykací příznaky a připravit jej na další léčbu; denní stacionáře, jde o denní psychiatricko-psychologickou a psychosociální péči o pacienty, pro které v danou chvíli není moţný pobyt v lůţkovém zařízení a běţná ambulantní nebo poradenská péče je pro ně málo intenzivní. Jsou to většinou jedinci, kteří ukončili pobyt v psychiatrické léčebně, nebo se připravují na dlouhodobý léčebně-rehabilitační pobyt a potřebují ještě určitou dobu denní kontakt; ústavní léčba prováděná ve zdravotnických zařízeních, léčebné programy vyuţívají především různých forem psychoterapie, pracovní a sociální rehabilitace, popř. v omezené míře i podpůrné farmakoterapie; terapeutické
komunity,
ve
kterých
probíhá
dlouhodobý
léčebný
a
resocializační program; doléčovací a resocializační centra, řadíme k nim ambulantní resocializační střediska, socioterapeutické kluby, chráněné dílny a chráněná bydlení; zařízení azylového typu, sem přicházejí jedinci, kteří chtějí brát drogy, ztratili domov a nejsou schopni změny současného ţivotního stylu. Je jim poskytnuto jídlo, oblečení, základní hygienický servis; anonymní narkomané, jedná se o mezinárodní organizaci obdobnou anonymním alkoholikům.
- 40 -
Terciární prevence Terciární prevence se zabývá resocializací osob či sociální rehabilitací klientů po abstinenční léčbě, či abstinujících od nelegálních drog pomocí substituční léčby. V programu zvaném harm reduction se počítá s tím, ţe tu jsou lidé, kteří své braní drog dosud nevidí anebo nechtějí vidět jako problém, a tudíţ ani necítí potřebu se léčit. V rámci tohoto programu se např. provádí výměna pouţitých jehel a stříkaček za nové. Není to podporou braní drog, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve větších městech existují týmy pracovníků (tzv. streetworkers), kteří chodí na místa, kde se narkomané scházejí a kromě výměny jehel a stříkaček, vysvětlování a rozdávání tištěných letáčků s jednoduchými informacemi navazují kontakt a zvou do středisek. Občas jsou to první kroky narkomana k jeho léčbě. (Nešpor, K., a kol, 1998) Do terciární prevence se také patří substituční program, jehoţ základem je náhrada ilegální nečisté drogy za drogu chemicky čistou, legálně podanou v určeném zařízení. Substituci vyuţíváme pouze u závislostí na opiátech. Za nejznámější se povaţuje syntetický opiát metadon.(Nešpor, K., a kol, 1998) Drogovou problematikou se v naší republice také zabývá mnoho organizací. Nejznámější je nadace DROP IN, o.p.s. Zabývá se adiktologickou problematikou jiţ od roku 1991. Jejími zakladateli jsou MUDr. Jiří Presl a PhDr. Ivan Douda. Cílem vzniku této organizace bylo nabídnout profesionální sluţby v oblasti léčby závislostí s preferencí na nealkoholové drogy. Organizace DROP IN poskytuje své sluţby na základě tzv. racionálního přístupu k drogové problematice. V současné době organizace provozuje pět jednotlivých projektů: Nízkoprahové středisko Drop In, Terénní program TPSA, Centrum metadonové substituce I. a Centrum metadonové substituce II., Centrum pro rodinu, Centrum následné péče. (Drop In, o.p.s. [online], 2012) Velmi známou organizací je občanské sdruţení SANANIM. Je to nestátní nezisková organizace, která od svého zaloţení v r. 1990 působí v oblasti drogových závislostí. Lidem ohroţeným drogami a jejich blízkým poskytuje pomoc v síti programů a sluţeb, které tvoří komplexní systém prevence, péče, léčby a resocializace. (Sananim, o.s. [online], 2009) Další organizací je občanské sdruţení Prev-Centrum, zaloţeno v roce 1997. Základním posláním sdruţení je prevence rizikového chování u dětí a poskytování
- 41 -
psychosociální pomoci osobám ohroţeným závislostmi a dalšími formami rizikového chování. Občanské
sdruţení
Prev-Centrum
je
profesionální
organizace
poskytující
certifikované a registrované adiktologické a sociální sluţby, které jsou vzájemně propojené. Sluţby mají vlastnosti a charakter systému, který zajišťuje programy primární prevence rizikového chování, ambulantní léčbu a nízkoprahové sluţby pro děti a mládeţ v hlavním městě Praze. (Prev-Centrum [online], 2012) Na závěr uvádíme občanské sdruţení PODANÉ RUCE, které provozuje pět kontaktních center (v Brně, v Olomouci, ve Znojmě, v Prostějově a Uherském Hradišti). Kromě těchto center má sdruţení i své terénní programy, které slouţí k aktivnímu vyhledání uţivatelů drog v přirozeném prostředí. Na místě jim poskytují základní poradenství a pomoc, zprostředkují kontakt s dalšími sluţbami. Veškeré sluţby jsou nabízeny bezplatně. (Podané ruce [on-line], 2012)
3.2 Preventivně výchovná péče Preventivně výchovná péče je, dle zákona 109/2002 Sb., poskytování speciálně pedagogických a psychologických sluţeb dětem s rizikem poruch chování či s jiţ rozvinutými projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji, u nichţ není nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova, případně zletilým osobám do ukončení středního vzdělávání (dále jen "klient"), osobám odpovědným za výchovu a pedagogickým pracovníkům a dětem, u nichţ soud rozhodl o zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče podle zvláštního právního předpisu. (Sbírka zákonů č. 109/2002) Preventivně výchovná péče je poskytována střediskem nebo diagnostickým ústavem, a to formou: (Sbírka zákonů č. 109/2002) a) ambulantních sluţeb na základě ţádosti osob odpovědných za výchovu nebo klientů starších 15 let, nebo; b) celodenních sluţeb na základě ţádosti zákonných zástupců klienta nebo zletilého klienta, nebo; c) internátních sluţeb na základě ţádosti zákonných zástupců klienta nebo zletilého klienta; internátní pobyt trvá zpravidla 8 týdnů.
- 42 -
Středisko
výchovné
péče
poskytuje
všestrannou
preventivní
speciálně
pedagogickou péči a psychologickou pomoc dětem s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji (problémy ve škole či doma, špatný prospěch, záškoláctví, nerespektování autority, krádeţe, toulání) a dětem propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti. Tato péče je zaměřena na odstranění či zmírnění jiţ vzniklých poruch chování a na prevenci vzniku dalších váţnějších výchovných poruch a negativních jevů v sociálním vývoji dětí, pokud u nich nenastal důvod k nařízení ústavní výchovy nebo uloţení ochranné výchovy. Středisko poskytuje konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání dětí s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti. (Sbírka zákonů č. 109/2002)
3.3 Výkon ústavní a ochranné výchovy Speciální výchovná zařízení navazují na dlouhodobou tradici péče o jedince s poruchami chování u nás a prakticky aţ do roku 1991 byla ústavní péče oficiálně jedinou moţnou formou etopedické práce s těmito jedinci. I v současnosti tvoří základ převýchovného procesu a je zařazována do tzv. sekundární prevence poruch chování. (Procházková, M., 2004) Ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy vykonává stát náhradní rodinnou péči institucionální formou. Instituce zajišťuje výchovu i vzdělávání dítěte a to interní nebo externí formou. Poskytuje dětem sociální zázemí a péči. (Vojtová, V., 2006) Ústavní výchova Je výchovné opatření, které soud nařídí, jestliţe je výchova dítěte váţně ohroţena nebo váţně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliţe z jiných závaţných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. (Sbírka zákonů č. 109/2002)
- 43 -
Ústavní výchova nemá charakter trestní, ale výchovně preventivní. Trvá do doby, dokud to vyţaduje její účel, nejdéle však do 18. roku věku, tj. do dosaţení zletilosti. (Sbírka zákonů č. 109/2002) Ochranná výchova Dle zákona č. 218/2003 Sb. je ochranná výchova jednou z forem ochranného opatření. Dítětem se dle tohoto zákona rozumí ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku, mladistvým se rozumí ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku a mládeţí se rozumí děti mladší patnácti let a mladiství. (Zákon č. 218/2003 Sb. [on-line], 2012) Podle ust. § 22 v zákoně č. 218/2003 Sb. můţe soud pro mládeţ mladistvému uloţit ochrannou výchovu, pokud a) o výchovu mladistvého není náleţitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níţ ţije, b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo c) prostředí, v němţ mladistvý ţije, neposkytuje záruku jeho náleţité výchovy, a nepostačuje uloţení ústavní výchovy podle zákona o rodině. Ochranná výchova trvá po dobu, dokud to vyţaduje její účel, nejdéle však do dosaţení věku 18 let, vyţaduje-li to zájem mladistvého, můţe soud pro mládeţ ochrannou výchovu prodlouţit do dovršení jeho devatenáctého roku. Soud pro mládeţ můţe rovněţ přeměnit ochrannou výchovu na ústavní výchovu nebo můţe rozhodnout o podmíněném umístění mladistvého mimo takové výchovné zařízení. (Zákon č. 218/2003 Sb.) Výkon ochranné výchovy je upraven v zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. (Sbírka zákonů č. 109/2002) Zákon č.109/2002 Sb. rovněţ rozděluje zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, kterými jsou: Diagnostický ústav Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně
- 44 -
dalších zákonů definuje diagnostický ústav jako zařízení, které po přijetí dětí provádí komplexní vyšetření dětí, a na základě výsledků tohoto vyšetření umisťuje děti podle volné kapacity jednotlivých zařízení do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Je to takzvané přechodné zařízení, do kterého jsou děti přijímané většinou na dobu 8 týdnů, která je nezbytně dlouhá k provedení veškerých vyšetření a získání komplexní diagnostiky dětí, na jejímţ základě se rozhoduje o umístění do konkrétního typu zařízení. (Zákon č. 109/2002 Sb.) Ve vztahu k edukaci dítěte plní diagnostický ústav úkoly: (Zákon č. 109/2002 Sb.) Diagnostické, spočívající ve vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností. Vzdělávací, v jejichţ rámci se zjišťuje úroveň dosaţených vědomostí, znalostí, dovedností, stanovují a realizují se specifické vzdělávací potřeby v zájmu rozvoje osobnosti dítěte přiměřeně jeho věku, individuálním předpokladům a moţnostem. Terapeutické, které prostřednictvím pedagogických a psychologických činností směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte. Výchovné a sociální, vztahující se k osobnosti dítěte, k jeho rodinné situaci a nezbytné sociálně-právní ochraně, podle potřeby zprostředkovává zdravotní vyšetření dítěte. Organizační, související s umisťováním dětí do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu vymezeném ministerstvem, popřípadě i mimo územní obvod, spolupracuje s orgánem sociálně-právní ochrany při přípravě jeho návrhu na nařízení předběţného opatření, které bude vykonáváno v diagnostickém ústavu nebo i na návrh diagnostického ústavu v jiném zařízení. Koordinační, směřující k prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu, k ověřování jejich účelnosti a ke sjednocení součinnosti s orgány státní správy a dalšími osobami zabývající se péčí o děti. Dětský domov V dětském domově jsou umístěny děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závaţné poruchy chování, s ohledem na jejich individuální potřeby. Jsou zde děti od 3
- 45 -
do nejvýše 18 let, které jsou zde umístěny ze sociálních důvodů. Jejich rodiče se o ně neumí nebo nemohou postarat. Dětské domovy plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. (Vojtová, V., 2008) Výchovné a vzdělávací působení v dětských domovech se odehrává v prostředí rodinných skupin, coţ je základní organizační jednotka tohoto typu zařízení (§4 zákona 109/2002). V rodinné skupině můţe být nejméně 6 a nejvíce 8 dětí, a to různého věku a pohlaví. Sourozenci jsou umisťováni do jedné rodinné skupiny, pouze z výchovných nebo vzdělávacích důvodů mohou být rozděleni. Těchto rodinných skupin můţe dětský domov zřídit nejvýše šest a nejméně dvě. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy však můţe z tohoto počtu udělit výjimku, pouze ale na ţádost ředitele a v odůvodněných případech. (Zákon č. 109/2002 Sb.). Dětský domov se školou V dětských domovech se školou probíhá edukace dětí s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závaţné poruchy chování nebo pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyţadují výchovně-léčebnou péči. (Vojtová, V., 2008) Péče o děti s ústavní či ochrannou výchovou s výraznějšími poruchami chování zpravidla ve věku základní školní docházky Oddělené ústavy či skupiny pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy Umoţňuje umístění nezletilých matek s dětmi Vzdělávání ve škole, která je součástí domova Děti věku od 6 let do ukončení povinné školní docházky Při pokračování výchovných problémů bývá přemístěno do výchovného ústavu Výchovný ústav Činnost výchovného ústavu se řídí zákonem č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. (Zákon č. 109/2002 Sb.)
- 46 -
Výchovný ústav plní zejména výchovné, vzdělávací a sociální úkoly vůči dětem, které jsou zde umístěny na základě soudem nařízené ústavní výchovy nebo soudem vydaného předběţného opatření, případně na základě smlouvy o dobrovolném pobytu (mezi ředitelem zařízení a zletilou nezaopatřenou osobou). Cílem výchovné práce ve školském zařízení je vytvoření trvalého prostředí, které dítěti umoţňuje uspokojování základních materiálních, citových i speciálních potřeb a zajišťuje vhodné rozvíjení vědomostí, dovedností a návyků s přihlédnutím k zájmům a zvláštnostem kaţdého dítěte. Veškeré výchovné činnosti směřují k vytváření klíčových kompetencí, které představují soubor znalostí, dovedností, návyků a postojů vyuţitelných v praktických ţivotních situacích. Jsou pro dítě základem přípravy na ţivot ve společnosti, vstup do pracovního procesu a celoţivotního vzdělávání. (Výchovný ústav Moravský Krumlov [on-line], 2011)
3.4 Minimální preventivní program Minimální preventivní program je konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu ţáků ke zdravému ţivotnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je zaloţen na podpoře vlastní aktivity ţáků, pestrosti forem preventivní práce s ţáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci ţáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok, školním metodikem prevence. Podléhá kontrole České školní inspekce, je průběţně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy. (Metodický pokyn MŠMT ČR č.j.: 20 006/2007-51) Primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků v působnosti MŠMT je zaměřena na: (Metodický pokyn MŠMT ČR č.j.: 20 006/2007-51) a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: -
záškoláctví;
-
šikana, kyberšikana, rasismus, xenofobie, vandalismus;
-
kriminalita, delikvence;
-
uţívání návykových látek (tabák, alkohol, další omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s uţíváním návykových látek;
- 47 -
-
závislost na politickém a náboţenském extremismu;
-
netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling).
b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: - domácího násilí; - týrání a zneuţívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneuţívání; - ohroţování mravní výchovy mládeţe; - poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie). Cíl minimálního preventivního programu
omezení rizikových faktorů, které narušují harmonický rozvoj osobnosti; posilování sebedůvěry a odolnosti vůči stresu; vedení ke zdravému způsobu ţivota; formování a upevňování morálních hodnot; vedení k sebeovládání; učení schopnosti sebekontroly a sebereflexe. Základním cílem primární prevence je zvýšení odolnosti dětí a mládeže vůči sociálně patologickým jevům. (Metodický pokyn MŠMT ČR č.j.: 20 006/2007-51)
- 48 -
4 Drogové a jiné závislosti u dětí umístěných ve výchovném ústavu v Moravském Krumlově 4.1 Metodologie výzkumného šetření Cíl výzkumné části Vzhledem k tomu, ţe výzkumné šetření má kvalitativní charakter, autorka sestavila
výzkumné teze. Ty v rámci výzkumného šetření ověřovala a rozhodovala o jejich platnosti či neplatnosti. Cílem výzkumné části práce je sestavení kazuistik dívek, které uţívaly v různé míře návykové látky a ověření stanovených tezí. V kaţdé z kazuistik jsou vloţeny dvě sumarizační tabulky sledovaných znaků, k zpřehlednění popisovaného případu. V první tabulce je sledován výskyt patologických jevů v rodině a spolupráce rodiny s výchovným ústavem. Ve druhé tabulce je sledováno uţívání návykových látek a úspěšnost (neúspěšnost) řešení drogové problematiky dívky. Výsledky kazuistik jsou pak shrnuty a vyhodnoceny v závěrečných tabulkách.
Výzkumné teze T 1: Nefunkční rodina můţe tvořit rizikové prostředí pro vývoj jedince a pro rozvoj sociálně patologických jevů. T 2: Dívky uţívají drogy, aby utekly před problémy či unikly nudě. T 3: Cílená intervence ve výchovném ústavu můţe zastavit uţívání návykových látek nebo vést ke sníţení počtu problémových uţivatelů. T 4: Výchovný ústav přispěl ke zdárnému řešení problematiky návykových látek u dívek. T 5: Rodina má zájem, aby dívka drogy přestala uţívat, a spolupracuje s výchovným ústavem. Metody zpracování dat Autorka uvádí kazuistiky vybraných dívek, u kterých je závaţná problematika návykových látek. Při výzkumu byla pouţita kvalitativní metoda nepřímého pozorování a tyto výzkumné techniky. analýzu osobní a rodinné anamnézy, analýzu lékařské dokumentace, - 49 -
analýzu pedagogické dokumentace, hodnocení pedagogických pracovníků. Byla pouţita metoda kazuistiky. Metoda kazuistiky patří k neexperimentálním metodám kvalitativního výzkumu. Spočívá ve studiu všech dostupných materiálů, zhodnocení a formulování závěrů. Získané informace se posuzují z hlediska, vývoje, podnětnosti prostředí, psycho-sociálního narušení, traumat, dědičných faktorů a jiných determinant vývoje. (Přinosilová, D., 2007). Údaje pro vytvoření kazuistik byly získány z osobních spisů dívek, diagnostických a výchovných zpráv a ostatních doplňujících informací z Dětského diagnostického ústavu Brno – Veslařská a výchovné zprávy Výchovného ústavu v Moravském Krumlově.
4.2 Charakteristika sledovaného zařízení
Obr. 1: Ryšavý,S., Výchovný ústav [on-line], 2011
Činnost Výchovného ústavu, dětského domova se školou, střední školy, základní školy a školní jídelny Moravský Krumlov (dále jen VÚDDŠ) je vymezena Zákonem o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů č. 109 z roku 2002 ve znění zákona č. 383 z roku 2005 Sb., Vyhláškou č. 438 z roku 2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských - 50 -
zařízeních. VÚDDŠ je zařízením zajišťujícím nezletilým osobám, a to zpravidla ve věku od 0 do 18 let, případně zletilým osobám do 19 let, na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběţném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jejich zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. (Výchovný ústav [online], 2011) V současné době je školské zařízení koedukované, s kapacitou 60 dětí a má celkem 8 výchovných skupin (4 skupiny dívek, 2 skupiny chlapců a 2 skupiny nezletilých těhotných dívek a matek s dětmi). Skupiny pro nezletilé těhotné dívky a matky s dětmi byly otevřeny od 1. října 2007. V těchto skupinách můţe být umístněno nejvýše 12 maminek s dětmi. Výchovně vzdělávací práce výchovného ústavu a dětského domova se školou je zaměřena na rozvíjení osobnosti dítěte, na poskytování vědomostí, dovedností a návyků, potřebných k uplatnění dětí v praktickém ţivotě v rámci profesní přípravy. O dítě je zde pečováno tak, aby byl naplňován princip nejlepšího zájmu dítěte prostřednictvím účinné spolupráce všech sloţek systému péče o rodinu a dítě, zejména preventivní péčí, vytvářením podmínek pro znovusjednocení rodiny a návrat dítěte do svého přirozeného prostředí nebo jeho umístěním do náhradní rodinné péče. Dětem je věnována komplexní a maximální péče. S dětmi pracuje speciální pedagog, psycholog, sociální pracovnice a vychovatel. Všichni pedagogičtí pracovníci dbají na řádnou přípravu do školy a na kvalitní náplň volného času dětí. Jsou nápomocni dětem při volbě budoucího povolání, později při hledání zaměstnání, zajištění ubytování po opuštění domova, popř. pomáhají získat svůj byt. Základní škola v zařízení poskytuje dětem moţnost dokončit povinnou školní docházku či získat úplné základní vzdělání. Do základní školy jsou zařazovány i těhotné dívky a matky s dětmi, které nemají ukončenou povinnou školní docházku, či dokončené základní vzdělání. Prvořadou snahou je proměnit školu v prostředí, kde se dětem s velmi různorodými vzdělávacími potřebami dostává nejen kvalitní a kvalifikované vzdělávací péče, ale kde se současně cítí bezpečně a spokojeně. V rámci střední školy jsou ţáci vzděláváni v tříletém učebním oboru Kuchař – číšník se zaměřením kuchař. Klienti jsou připraveni pro výkon povolání kuchař v pozici zaměstnance v malých, středně velkých i velkých provozech, ve všech druzích a typech podnikatelských subjektů v oblasti stravovacích sluţeb. Absolventi jsou rovněţ
- 51 -
připraveni prohlubovat si specifické znalosti v oboru různými školeními a kurzy. (Výchovný ústav [online], 2011)
Popis vzorku Bylo zpracováno šest kazuistik dívek, které byly cíleně vybrány a sledovány od nástupu do Výchovného ústavu v Moravském Krumlově aţ do dovršení zletilosti nebo jejich případného odchodu ze zařízení. Se všemi dívkami se autorka osobně setkala, neboť byla jejich skupinovou vychovatelkou a téměř denně s nimi pracovala. V kazuistikách byla dodrţena zákonná norma (Zákon 101/2000 Sb. O ochraně osobních dat), jména dívek jsou z tohoto důvodu záměrně změněna.
- 52 -
4.3 Prezentace případových studií Kazuistika Jenifer Uvedení do problematiky Jedná se o sedmnáctiletou dívku rómského etnika - Jenifer. Důvodem pro umístění do výchovného ústavu bylo rozsáhlé záškoláctví, trestná činnost majetkového charakteru, nerespektování autorit, drogová problematika – heroin, pervitin. Ústavní výchovu měla nařízenou jiţ v září 2006, ale faktické umístění se nedařilo, neboť byla neustále na útěku, vyhýbala se ústavní výchově a páchala trestnou činnost. Jenifer nastoupila do Dětského diagnostického ústavu v Brně v situaci, kdy byla zadrţena při krádeţi v únoru 2007. Rozhodnutí o přemístění do výchovného ústavu v Moravském Krumlově vydal Dětský diagnostický ústav Brno v květnu 2007.
Rodinná anamnéza Jenifer je narozena z dlouhodobého druţského poměru, matka je invalidní důchodkyně, opakovaně hospitalizovaná v psychiatrické léčebně, v současné době je ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Otec je ve věznici v Hradci Králové. Oba si odpykávají trest pro ohroţování mravní výchovy dětí. Dále se z tohoto vztahu narodila ještě sestra Jenifer - Pamela. Jenifer je na ni zvyklá (jde o jakousi formu symbiózy), Pamela byla rovněţ umístěna ve výchovném ústavu v Moravském Krumlově, ale vzhledem ke zletilosti jiţ ze zařízení odešla. Vzhledem k tomu, ţe oba rodiče jsou ve výkonu trestu, byla obě děvčata svěřena do péče babičky, která ji naprosto nezvládala. Rodina neměla vlastní byt, bydlela neoprávněně v bytě, kde nehradila nájem, byla vystěhována a v současné době bydlí na ubytovně v Brně.
Osobní anamnéza K rané anamnéze Jenifer nemáme ţádné dostupné informace. Ze sociálního spisu vyplývá, ţe dívka pochází ze slabého sociálního zázemí, které je výrazně výchovně insuficientní, zjevně jí chybějí pozitivní vzory.
- 53 -
Většinu ţivota proţila v široké rodině olašských Rómů, kde se však o ni ani o její sestru nikdo dostatečně nestaral. Do školy začala chodit aţ od sedmi let, přímo do základní školy praktické. Jiţ od první třídy se hromadily neomluvené hodiny, nikdy ale nepropadla. Jenifer má zdravotní potíţe, je diagnostikovaná akutní hepatitida C, nařízena jaterní dieta, kterou však nedodrţuje. Je silná kuřačka a uţívá drogy – heroin a občas i pervitinintravenózně. Vzhledem k rozsáhlé trestné činnosti byla Jenifer v srpnu 2007 uloţena ochranná výchova a dohled probačního úředníka.
Psychologické vyšetření – diagnostický ústav Osobnostně jde o simplexní, psychosociálně výrazně nezralou dívku, avšak bez patologických projevů ve struktuře osobnosti – dominuje těţká a všestranná zanedbanost a hereditálně sníţené mentální schopnosti. Emočně je sice oploštělá, ale stabilní, bez patologických afektů. Projevuje však tendenci k impulzivní reaktivitě, odklad uspokojení potřeby či splnění svého přání nese nelibě. Má značné problémy s pravdomluvností – k zakrytí skutečnosti si dokáţe docela obratně vymýšlet. Její sdělení (pokud nejsou zcela indiferentní) nebývají věrohodná a je vhodné si vše ověřit. Samotné usvědčení ze lţi nese velmi nelibě. Přiznává pouze záškoláctví a poţívání drog, je silná kuřačka. Svoji budoucnost vidí ve „svobodném“ ţivotě v rómské komunitě. V situaci, kdy je frustrována nějaká její potřeba, dokáţe reagovat silně emotivně aţ explozivně. Vše se odehrává na verbální úrovni, v kontaktu s jedinci romského etnika se cítí posilována a její projevy jsou prudší a dlouhodobější. K brachiální agresi nedošlo. Je výchovně značně zanedbaná, zcela nerozvinutá je zejména oblast mravní výchovy. Svoji jednoznačně prokázanou trestnou činnost neguje, promptně vymyslí nějakou výmluvu (průhlednou). Její projev je submisivní, je snadno ovlivnitelná oběma směry. Má tendenci manipulovat prostředím. Dívka je výrazně zanedbaná i v oblasti školské, kde velmi těţko zvládá základy trivia. Důvody plynou částečně se sociokulturní situace rodiny, částečně jsou podmíněny mentální úrovní děvčete. Problémem je bilingvní prostředí (porozumění češtině je omezené, doma je uţívaná výhradně rómština) a velké školní absence. Intelektové schopnosti dosahují aktuálně pouze pásma lehké mentální retardace. Při
- 54 -
pravidelném reţimu je moţné ji ke školní práci motivovat, dokáţe přiměřeně koncentrovat pozornost, snaţí se, vytrvalost je ale slabá. Citově je vázána na sestru Pamelu, o matce hovoří pěkně. Vztah k babičce je nevyhraněný. Někdy ho hodnotí kladně, jindy negativně. Stejně jako její sestra Pamela vidí u ní hlavně materiální výhody. V dubnu 2007 byly provedeny odběry krve k vyšetření na hepatitidu – vzhledem k diagnostikovanému nálezu typu C u její sestry, nález u Jenifer je rovněţ pozitivní.
Výchovný ústav Vstup do nového zařízení byl pro Jenifer obtíţný. Měla potíţe sţít se s kolektivem a dodrţovat určitá pravidla stanovená ve vnitřním řádu výchovného zařízení. Často se u ní projevovaly negativní reakce na poţadavky, které byly na ni kladeny výchovnými pracovníky. Docházelo u ní k silným emočním projevům, které jsou hlučné a často doprovázené jejím zhodnocením, zda je nutné splnit příslušný poţadavek. Jestliţe šlo o úkol, který jí po splnění přinesl okamţitou výhodu, byla ochotna spolupracovat. Jenifer si přinesla ze svého dosavadního ţivota pasivitu při trávení volného času. Neprojevovala ţádný vyhraněný zájem o nějakou konkrétní činnost, nejvíce času trávila poslechem rómské hudby. Podobně jako její sestra neměla ráda delší vycházky, odmítala chodit pěšky, jít na procházku pro ni znamenalo jet autem. Jenifer je chronickou lhářkou. Veškeré její sdělení je nutné prověřit, je neskutečně vynalézavá v omlouvání různých prohřešků. Často lţe i v případech, kdy to není vůbec třeba. Jenifer dbá na svůj zevnějšek, má ráda pěkné oblečení, líčí se a nosí prsteny a řetízky. Udrţuje relativně dobrý pořádek ve svých věcech. Hygienické návyky odpovídají věku a nezanedbává je, aţ na problémy s čistěním chrupu. Stejně jako sestra, má Jenifer akutní hepatitidu C, a tím také nařízenou jaterní dietu, kterou však v okamţiku, kdy je mimo ústav, nedodrţuje. Velmi negativně na její zdraví působí uţívání drog, především heroinu, coţ opakovaně potvrzují prováděné testy na návykové látky. V březnu 2008 se Jenifer účastnila ţhářství na pokojích ústavu, kde společně s dívkami zapalovaly v různých místnostech záclony, bylo šetřeno PČR. V únoru 2010 bylo u ní potvrzeno těhotenství, i v tomto období heroin pravidelně uţívala a v srpnu se jí narodila dcera Vendula. Jenifer byla po narození dcery a jejím propuštění z novorozeneckého oddělení nemocnice v Brně umístěna na oddělení pro nezletilé těhotné a matky s dětmi v rámci zařízení výchovného ústavu v Moravském - 55 -
Krumlově. Zpočátku byla povinnostmi, spojenými s péčí o dcerku, zaskočena, ale snaţila se jí věnovat potřebnou péči a pozornost. Otevřeně přiznávala, ţe péče o dítě je pro ni příliš velkou zátěţí, hovořila i moţnosti svěření dcery do péče své tety. S rodinou byla v pravidelném kontaktu – telefonáty, návštěvy, dovolenky. Z dovolenek se vracela opoţděně. S odstupem času vyšlo najevo, ţe se během jedné z dovolenek vyskytovala v nočních hodinách venku. Dovolenky jsou pro ni velmi důleţité, kdyţ jí byl odloţen odjezd z důvodu onemocnění dcery, nesla to se značnou nelibostí, osočovala okolí z nečinnosti, vlastní pochybení si nepřipouštěla, předávala rodině neúplné i nepravdivé informace. Pobyt v ústavu nesla těţko a touţila po ţivotě na svobodě. Nechtěla pochopit, ţe určitá pravidla je nutno dodrţovat vţdy a všude. Začala mít čím dál větší potíţe s návraty do ústavu. Termíny návratu z dovolenek dodrţovala pouze zřídka a z letních, podzimních a vánočních prázdnin v roce 2011 se jiţ nevrátila. Jednou ji do ústavu dovezli známí, v dalších případech byla zadrţena PČR. Útěky byly vţdy spojeny s uţíváním návykových látek, a bylo zřejmé, ţe péče o dceru, alespoň v oblasti osobní hygieny a čistoty oblečení, nebyla v tu dobu dostatečná. Jako naprosto nezodpovědná se projevila i v případě, kdy se opakovaně v době dovolenky nedostavila s dcerou na předem objednané lékařské vyšetření (podezření na moţné onemocnění ţloutenkou typu C). Péče o dceru jí dělala problémy i v ústavu. Nejraději by ji svěřila do péče výchovných pracovníků nebo spolubydlících, jen aby se o ni nemusela dlouho starat a věnovat se jí. Chybí jí totiţ trpělivost a jen těţko upřednostňuje potřeby dítěte před svými zájmy.
Zpráva etopeda – aktuální problematika Jenifer se nevrátila z vánoční dovolenky v řádném termínu, telefonicky se snaţila vymluvit na onemocnění dcery, byla odkázána na orgán sociálně právní ochrany dětí (moţnost poţádat o prodlouţení dovolenky) a na nutnost prokázání onemocnění dcery, jeţ by vylučovalo pobyt v (našem) zařízení. Jenifer však zůstala nečinná, byla tedy nahlášena na útěk. V lednu 2012 byla i dcerou zadrţena PČR v Brně. Téhoţ dne byla převezena zpět do výchovného ústavu. Jiţ na PČR byla v bojovné náladě, osočovala své okolí z neschopnosti, sváděla vinu na jiné. Dítě měla u sebe, malá Vendula byla vizuálně ve špatném stavu – pokálená (i přes oblečení), oblečená ve špinavém, zašlém a ztuchlém oblečení, Jenifer jí nezajistila krmení ani hygienické potřeby. Před odvozem jsme ţádali o prohlídku osobních věcí – v kabelce Jenifer byly - 56 -
zajištěny léky Tramabene (2 krabičky, plné), dále 2 injekční stříkačky (nové) a další „nádobíčko“ uţivatele drog. Jenifer na PČR uţívání návykových látek negovala, při pohovorech v ústavu jiţ uţívání drog přiznávala, dobrovolně si nechala udělat testy na návykové látky, byly pozitivní na heroin i na pervitin. Vzhledem k tomu, ţe byla ovlivněna omamnými látkami, začaly se u ní projevovat bolesti, nebyla schopna postarat se adekvátně o dítě. Péči tedy byla zajištěna zdravotní sestrou, v noci byla Jenifer s dítětem jiţ pod dohledem asistentky vychovatele. Byla jí opakovaně nabídnuta moţnost léčby závislosti na návykové látky, coţ rezolutně odmítala. Začátkem února 2012 Jenifer opět utekla ze zařízení výchovného ústavu i s dcerou, nevrátila se z volné vycházky. Během týdne však byla zadrţena PČR, dcera Vendula byla převezena a umístěna do kojeneckého ústavu ve Znojmě. Jenifer byla opět pod vlivem heroinu, který si aplikovala na útěku. Vzhledem ke stavu, v jakém se nacházela, souhlasila s léčbou a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Brně - Černovicích na detox, kam byla následujícího dne převezena. Po deseti dnech byla přivezena zpět do výchovného ústavu. Jenifer měla moţnost jezdit za dcerou pravidelně do kojeneckého ústavu. V dětském centru ve Znojmě uskutečnila pouze pět návštěv a koncem března 2012 utekla z výchovného ústavu. Od té doby byla opakovaně zadrţena PČR a přivezena do zařízení, byla opět viditelně pod vlivem (návykové látky) heroinu, coţ prokázal i orientační test na návykové látky. O dítě příliš zájem nejevila, mluvila o tom, ţe dá dceru do pěstounské péče tetě. Při útěcích vyhledává útočiště u rómské komunity, kde se cítí svobodná a kde ve velké míře uţívá heroin i pervitin. V srpnu 2012 byla Jenifer zadrţena PČR a přemístěna do VÚ Jindřichův Hradec. (Výchovný ústav, střední škola a školní jídelna v Jindřichově Hradci má celorepublikovou působnost a jako jediné zařízení v rámci ČR pečuje o dívky ve věku 15 – 18 (19) let, které pro své zdravotní, tělesné a psychické onemocnění nemohou být umístěny v běţném výchovném ústavu.) Důvodem pro přemístění byly stále se stupňující verbální a brachiální agrese směřované proti spolubydlícím, zdravotním sestrám a pedagogickým pracovníkům.
Shrnutí a prognóza případu Prognóza Jenifer není příliš příznivá. Z jejího pohledu je otázka léčení drogové závislosti nepřijatelná, poněvadţ v uţívání návykových látek nevidí problém a je to v podstatě její ţivotní styl. K informacím ohledně závislosti a škodlivosti drog se staví - 57 -
netečně, odmítá je přijmout. Ve výchovném ústavu se projevovala asociálním chováním, které se vymyká společenským, ale mnohdy i právním normám (podněcování ostatních k porušování řádu a pravidel, drobné krádeţe, poţívání návykových látek, časté lhaní). Pravděpodobně bude i nadále pokračovat ve stejném způsobu ţivota, nemá vůli přestat s uţíváním drog, vyhovuje jí volný způsob ţivota, bez jakýchkoli pravidel a hranic. Co se týká vztahu k její dceři, která je umístěna v kojeneckém ústavu, nejeví i ni vůbec zájem.
Znak/výskyt Úplná rodina Funkční rodinné prostředí Uţívání návykových látek v rodině Kriminalita v rodině Vhodné vyuţití volného času u dívky Agresivita u dívky Spolupráce rodiny s výchovným ústavem
ano x
ne x
x x x x x
Tab. 4: Zhodnocení dívky č. 1
Znak/intenzita Závaţnost uţívání návykových látek Úspěšnost intervence u dívky Úspěšnost (případné) léčby na závislosti Úspěšnost vyřešení drogové problematiky Výše zájmu rodiny o dívku Zájem dívky o změnu (ţivot bez drog) Tab. 5: Zhodnocení dívky č. 1
- 58 -
nízká x x x x x
střední
vysoká x
Kazuistika Nely Uvedení do problematiky Dominantní problematikou osmnáctileté dívky Nely je nerespektování matky, neúplná rodina, záškoláctví, krádeţe a experiment s drogami. Z těchto důvodů jí byla nařízena ústavní výchova a na základě rozhodnutí diagnostického ústavu byla umístěna do výchovného ústavu v Moravském Krumlově.
Osobní anamnéza K ranému psychomotorickému vývoji nemáme podrobné informace. Trpí psoriázou (lupénka) od dětství, postiţení kůţe mívá rozsáhlý charakter, kvůli kterému se musí jednou za čas podrobit přeléčovací hospitalizaci v nemocnici.
Rodinná anamnéza Nela se narodila (1994) za trvání nemanţelského souţití matky s druhem, který se však dlouho na péči a výchově dcery nepodílel. Matka Nely se provdala za pana Nováka, ten si Nelu v roce 2000 nezrušitelně osvojil. Z manţelství matky se narodili dva mladší sourozenci Nely, kteří jsou stále v péči matky. V roce 2004 bylo manţelství rozvedeno a nezletilé děti byly svěřeny do péče matky s povinností otce platit výţivné. Tento svoji povinnost neplnil a mimo jiné byl za trestný čin zanedbání povinné výţivy odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, v současné době je ve výkonu trestu ve věznici v Kuřimi. Matka je nezaměstnaná, ţije společně s dětmi v bytě své matky, paní Ludmily.
Aktuální problematika První výchovné problémy s Nelou byly zaznamenány od června 2007, byla vyslýchána PČR jako oběť údajného pohlavního zneuţívání. V souvislosti s tím vyšlo najevo, ţe se Nela ráda pohybuje v restauračních zařízeních, a to i ve večerních hodinách a přes nízký věk ţije sexuálním ţivotem, má problémy ve škole. S rodinou byla navázána spolupráce ze strany OSPOD (orgán sociálně - právní ochrany dětí), která však vázla ze strany matky. Matka nespolupracovala ani se školou. Přes opakované pohovory měla Nela velké absence ve škole. Byla zařazena do probačního
- 59 -
programu, kam nedocházela, proto byla zprostředkována návštěva ambulantního zařízení ve Středisku výchovné péče Bruntál, kde absolvovala několik návštěv. Byl jí navrţen dvouměsíční pobyt ve Středisku výchovné péče v Ostravě - Koblov, ke kterému nedošlo vzhledem k léčbě lupénky, kdy se Nela musela podrobit opakovaně hospitalizací v nemocnici. Za školní absenci Nely byla matka uznána vinnou z trestné činnosti ohroţování mravní výchovy mládeţe. Okresní soud v Šumperku stanovil v dubnu 2009 dohled nad Nelou. Na situaci však nemělo tato opatření vliv, Nela se dopouštěla krádeţí v obchodech a prodávala nakradené zboţí, pohybovala se po restauračních zařízeních, začala ţít sexuálním ţivotem, toulala se a začala experimentovat s drogami, zpočátku s THC a následně s pervitinem. Byla upozorněna na moţnost nařízení ústavní výchovy, přislíbila nápravu, ke které nedošlo. K 1. 9. 2010 byla přijata na střední školu v Zábřehu, první měsíc zvládla, ale poté se opět rychle zvyšovala absence, v listopadu se dopustila krádeţe v rámci školy, na základě které si pedagogický sbor nepřál, aby Nela pokračovala ve studiu v jejich vzdělávacím programu, po dohodě bylo studium ukončeno. Nela byla na základě předběţného opatření umístěna do Diagnostického ústavu pro mládeţ v Brně.
Psychologické vyšetření – diagnostický ústav Intelektové předpoklady se pohybují v pásmu podprůměru. Osobnostní struktura je spíš jednodušší, s tendencemi k nekomplikovanému rozhodování. Hůře zvládá stres, má limitovaný potenciál (intelekt, kreativita) pro řešení problematických situací, celkově má nedostatky pro zvládání nároků kaţdodenního ţivota. Na situace má tendence reagovat nejjednoduššími moţnými způsoby, v případě Nely jde o rysy psychosociální zanedbanosti, nezralosti, infantilizmu a naivity. Navíc běţné události okolo sebe není schopna vnímat stejně nebo alespoň podobně jako většina lidí. Je-li pro ni situace nebo událost právě probíhající příliš sloţitá, raději se jim vyhne. Uhýbání před zátěţí je jejím typickým obranným manévrem. I kdyţ v rozhodovacích procesech méně přemýšlí, více se řídí svými pocity a intuicí, neznamená to, ţe je impulzivní nebo vzdorovitá. I kdyţ se řídí svým proţitkem, projev svých emocí má pod kontrolou. Na silnější emoční podněty reaguje emocionálně adekvátně. Není nastavena na výkon, je-li po ní poţadován, nestaví se primárně do odporu, ale začne dělat chyby. Není výkonová pod tlakem.
- 60 -
Plnění úkolů má spojeno s proţitkem úzkosti, pravděpodobně na podkladě přetěţování, vysokých nároků na ni, které nemohla splnit. Hlavním problémem Nely je vztahová, interpersonální oblast. Její menší sociální zralost se nepříznivě odráţí ve schopnosti navazovat a udrţet si vztahy. Psychologické vyšetření ještě vypovídá o nedostatečně ukončeném procesu individualizace, proto má tendenci navazovat pasivně závislé vztahy.
Výchovný ústav Nela přišla do zařízení v Moravském Krumlově v prosinci roku 2010. Velice rychle se zadaptovala, pochopila vnitřní řád i systém hodnocení. Celkové chování se odvíjelo od momentálních nálad. Ve vztahu k ostatním dívkám se chovala náladově, často poukazovala na druhé, ale sama na sobě chyby vidět nechtěla. Velmi nerada přijímá zpětné vazby ke svému chování. Dokázala být pracovitá, vstřícná, ale také odmítavá, s výskytem vulgárních projevů a lhaní, kterým se snaţila za kaţdou cenu získat určité výhody, i kdyţ věděla, ţe na ně nemá nárok. Celkově byla poměrně pasivní, těţce se jí vyhledávají činnosti, které by ji více zaujaly. Více se věnovala sportovním aktivitám, jízdě na kole, atletice, míčovým hrám. Inklinovala k problémovějším dětem, které mají tendence pravidla spíše obcházet neţ je dodrţovat, a Nela se je v tom snaţila napodobovat či podporovat. O letních prázdninách, v srpnu 2011, se opila na vycházce, vrátila se sice do ústavu, ale následně utekla. Během útěku se vloupala do objektu výchovného ústavu v Rakšicích, kde společně se dvěma dívkami z výchovného zařízení odcizily léky, pokladnu s finanční hotovostí, alkotester, a poškodily dveře. Vše bylo řešeno Policií ČR. Při pohovorech s pedagogickými pracovníky výchovného ústavu se k danému činu doznávala, slíbila škodu uhradit, coţ nedodrţela. Bez pocitu viny mluvila o svých zkušenostech s drogami a drobnou trestnou činností Má opakované problémy s kouřením marihuany a s aplikací pervitinu – intravenózně, na dovolenkách. Z dovolenek od matky se téměř vţdy vracela pozdě a pod vlivem těchto návykových látek, coţ dokazovaly i orientační testy na drogy. O léčbě na drogy nechtěla nikdy ani slyšet, poněvadţ ze svého pohledu má vše pod kontrolou a ţádný problém nevidí.
- 61 -
Vzhledem k tomu, ţe v březnu 2012 dosáhla zletilosti, rozhodla se, ţe ve výchovném ústavu podepíše dohodu o dobrovolném pobytu a dokončí zde střední školu, učební obor Kuchař – číšník se zaměřením kuchař. První dny probíhaly bez větších problémů, avšak Nela se začala čím dál později vracet z dovolenek od matky, neustále se vymlouvala na nemoc, odmítala chodit na odbornou praxi a byla drzá na vychovatele. Nejzávaţnějším přestupkem bylo, ţe se vracela z vycházek pod viditelným vlivem THC i pervitinu, zapírala uţívání těchto látek, přiznávala se aţ po provedení orientačního testu na drogy a nešetřila vulgárními výrazy na účet výchovných pracovníků, kteří tento test prováděli. Navíc byly při namátkové kontrole tyto drogy nalezeny i v jejích osobních věcech, byla přivolána asistence PČR a Nela byla ze zařízení z dobrovolného pobytu vyloučena. Důvodem bylo závaţné porušení vnitřního řádu zařízení, a podmínek dobrovolného pobytu.
Shrnutí a prognóza případu Prognóza u Nely je velmi špatná, neboť v uţívání návykových látek nevidí ţádný problém, skončí s ním, podle svých slov, kdy bude ona chtít. Navíc si našla přítele, který má stejné problémy s drogami jako ona a navzájem se v tomto podporují. Oporu v rodině nemá ţádnou, neboť její matka se od problémů Nely distancuje, našla si nového přítele, s nímţ v současné době čeká dítě a chce mít svůj vlastní ţivot. Znak/výskyt Úplná rodina Funkční rodinné prostředí Uţívání návykových látek v rodině Kriminalita v rodině Vhodné vyuţití volného času u dívky Agresivita u dívky Spolupráce rodiny s výchovným ústavem
ano
ne x x
x x x x x
Tab. 6: Zhodnocení dívky č. 2
- 62 -
Znak/intenzita Závaţnost uţívání návykových látek Úspěšnost intervence u dívky Úspěšnost (případné) léčby na závislosti Úspěšné vyřešení drogové problematiky Výše zájmu rodiny o dívku Zájem dívky o změnu (ţivot bez drog)
nízká
střední x
vysoká
x x x x x
Tab. 7: Zhodnocení dívky č. 2
Kazuistika Denisy Uvedení do problematiky V této kazuistice se věnujeme šestnáctileté dívce Denise, která byla umístěna do výchovného ústavu pro záškoláctví, drobné krádeţe, potulky s partou kamarádů, experiment s drogami a nerespektování autorit. Pochází z úplné rodiny, která však selhává ve svých výchovných funkcích. Denisa si vůbec nerozumí s matkou, nedokáţou spolu komunikovat, dívka ji přehlíţí, naprosto ignoruje. Problémy trvají několik let – rámcově se dá říci, ţe začaly s nástupem puberty (a to předčasné) a stále se zhoršují. Denisa komunikuje pouze s otcem, který je ale výchovně nenáročný, nemá v podstatě ţádné poţadavky a tak si dívka prakticky dělá, co sama uzná za vhodné. Potuluje se po kamarádech, po příbuzenstvu, často nespí doma. Rozhodnutí o přemístění do výchovného ústavu v Moravském Krumlově vydal na konci listopadu 2010 Dětský diagnostický ústav Brno - Hlinky.
Rodinná anamnéza Denisa se narodila z manţelského svazku matky a otce. Matka pracuje jako uklízečka v hypermarketu Albert, otec jako zahradník v Klášterci. Dívka vyrůstá společně s rodiči a starší sestrou Michaelou, ta v současné době navštěvuje střední odborné učiliště – učí se kuchařkou. Jedná se o úplnou rodinu, která však velmi váţně selhává ve výchovných funkcích. Denisa si nerozumí s matkou, která je ve výchově důslednější a přísnější. Komunikuje spíše s otcem, který je více tolerantní, čehoţ Denisa vyuţívá. Poslední dobou ţila převáţně u babičky a dědečka (rodiče otce), kteří Denise vše dovolili, problémy řešili pouze domluvou a byli výchovně slabí.
- 63 -
Osobní anamnéza Denisa se narodila z 2. nekomplikovaného těhotenství, porod proběhl v termínu, záhlavím, kříšena nebyla. V dětství prodělala běţné dětské nemoci, alergiemi netrpí, léky trvale neuţívá. Povinnou školní docházku měla Denisa na doporučení PPP o jeden rok odloţenou. V roce 2004 nastoupila na základní školu Slovan v Kroměříţi, kde opakovala 6. třídu. Denise se do školy nechtělo chodit, vymýšlela si nemoci, utíkala k babičce, navštěvovala bezdůvodně lékaře. Rodiče si s dcerou nevěděli rady, nebyli schopni ji přinutit, aby chodila do školy. Denisa si dělala, co chtěla, domů se vracela i přes zákazy rodičů aţ ráno, často opilá a později i pod vlivem drog- experimentovala s THC, pervitinem i heroinem. Během letních prázdnin 2010, vyřídil otec přestup na základní školu Oskol v Kroměříţi, kam však jiţ nenastoupila. V evidenci OSPOD je od ledna roku 2010, kdy bylo oddělení upozorněno základní školou Slovan na neomluvenou absenci. V období únor - duben 2010 byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Kroměříţi pro poruchy chování. Zde bylo konstatováno obtíţné respektování autorit, sklon k podvodům, posléze pak účelové chování s cílem dosáhnout propuštění. Po návratu domů nastal rychlý návrat k dřívějšímu typu chování. Vzhledem k tomu, ţe situace byla váţná, podal městský úřad návrh na nařízení předběţného opatření, které bylo vydáno Okresním soudem v Kroměříţi v září 2010. Následně pak byla umístěna do Dětského diagnostického ústavu v Brně, vzhledem k tomu, ţe odsud utíkala (čas na útěku trávila v místě bydliště u svých problematických přátel a nadále vyhroţovala útěky), byla v říjnu přemístěna do Dětského diagnostického ústavu Homole (České Budějovice). Začátkem listopadu 2010 byla nařízena ústavní výchova, všichni se vzdali práva odvolání.
Reakcí Denisy bylo arogantní a vulgární jednání vůči soudkyni i všem
přítomným, kdy byl vyţádán zásah justiční stráţe, která byla nucena pro nespolupráci a útěkové tendence Denisu doprovodit ze soudní síně do přistaveného vozu, odkud byla převezena etopedkou zpět do DDÚ Homole.
- 64 -
Psychologické vyšetření – diagnostický ústav Denisa je pubertální dívka s poruchami chování závaţnějšího charakteru (asociální s rysy antisociality multifaktoriálně podmíněné). Při nástupu byla silně negativistická, názorově ostrá, nazlobená na celý svět – střídaly se pocity křivdy, vzteku a smutku. Odpovědi Denisy byly úsečné, útočné, pohrdající, bagatelizující a opoziční. Během pobytu byly zaznamenány mírné snahy o přizpůsobení – spíše proto, ţe jí nic jiného nezbývalo. Navazování kontaktů je hostilní, odtaţité i opovrhující. Není ochotna měnit svoje postoje, ubezpečuje sebe i druhé o správnosti svého chování, neakceptuje podíl viny, mravní náhled je zcela ochuzen o sociálně očekávané normativy, o vztah k povinnostem, o akceptaci hodnotového systému. Ke vzdělání je demotivovaná, pozičně v ambivalenci – více jde o negativní pózy neţ o skutečné proţívání. Logické myšlení je průměrné. Dívka postrádá kladné vlastnosti a empatii k okolí, má negativní a lhostejný vztah k práci, neváhá lhát a přenést své pochybení na kamarádku. Následně nepociťuje stud ani vinu. Sama sebe vnímá neobjektivně, nemá náhled na své chování, není připravena na sobě něco měnit směrem k lepšímu. Volní sloţka je oslabena, dívka nemá chuť překonávat ţádné překáţky, klást si nějaké cíle. Á priori se dívka nestaví proti autoritě, dokáţe plnit zadané pokyny, je-li si vědoma důsledné kontroly. Ochota plnění povinnosti se odvíjí obvykle od její momentální nálady. Je sobecky nastavená k uspokojování svých potřeb, silně frustrovaná a citově plochá s tendencemi zakotvení v partě v kontextu rizikového chování. V emocích je nejistá, snadno vyprovokovatelná s horší sebekontrolou, malou vůlí, skrytá - nepoddajná s obrannou nedůvěrou a neochotou svěřovat se a přijmout nabízenou pomoc. Jsou uváděny apatie, nezájem, svéhlavost, lhostejnost k odezvě, niţší citlivost ke zpětné vazbě. Silně riziková vzhledem k sociálně patologickým jevům – je silná kuřačka, zkušenosti s alkoholem, s THC – téměř denně, zkušenost s pervitinem a heroinem.
Výchovný ústav Denisa přišla do výchovného zařízení v Moravském Krumlově na konci listopadu 2010. První dny byla apatická, neochotná k jakékoli komunikaci, postupně přechod ke vzdoru, odmítání a nespolupráci. Stále vyhroţovala, ţe uteče – nebude nikde zavřená. Nepomáhaly motivační pobídky (výhody, moţné odjezdy k otci). Drţela se stranou, nedůvěřivá k dospělým, opatrná i k dětem, vyčkávala. Byla v častém telefonickém - 65 -
kontaktu s otcem- „úkolovala“ ho četnými ţádostmi.
Ze současného stavu viní
kurátorku, částečně otce. Po prvním týdnu pobytu byla jiţ adaptovanější, zadané pokyny a činnosti (turistická, pracovní zadání…) - uvidí-li to u ostatních- plnila bez odporu a v klidu. Začínala se přátelit s dívkami na skupině. S vnitřním řádem problémy neměla, k vychovatelům se chovala slušně. Velkým problémem je nezájem o vzdělávání, dětinský náhled na situaci a vzdor- „otec si mě vezme domů, nebudu chodit do školy a on se o mě bude starat“- na argumenty proti reaguje podráţděně. Po ukončení adaptační fáze jezdila pravidelně na dovolenky k rodině. S rodiči jedná manipulativně, při dovolenkách od nich vyţaduje nadále krytí, nepomáhají ani telefonické intervence vychovatelů u rodičů, došlo i k přehodnocení pobytu doma na útěk
- neustálé výmluvy na nemoc, nebylo potvrzeno lékařem.
Z dovolenek se vracela pod vlivem návykových látek, byly prováděny pravidelné orientační testy na návykové látky, které byly vţdy pozitivní na THC a poslední dobu i na pervitin. Při namátkové kontrole osobních věcí u ní byly nalezeny injekční jehly a prázdná „ psaníčka“ od pervitinu. Situace je komplikovaná tím, ţe Denisa není ochotná o problémech komunikovat („To je moje věc!“), nebo mlčí. V srpnu 2011 se nevrátila z letních prázdnin, byla hlášena na útěku do konce října 2011, kdy byla zadrţena PČR v Kroměříţi pod vlivem návykové látky – pervitinu. Po návratu do ústavu byla zařazená na výchovnou skupinu. Při individuálních pohovorech byla negativistická a zároveň lítostivá, reţimové vedení vnímá jako omezující, nemá náhled na své jednání a chování, není připravená na sobě cokoli měnit směrem k lepšímu. Začátkem listopadu 2011 utekla ze školy, během 14 dní opět zadrţena PČR v Kroměříţi, převezena zpět do ústavu. Byla pod silným vlivem návykových látek (pervitin, THC), únava, nezájem. Postupně se zadaptovala. V pohovorech slibovala, ţe neuteče, ţe by chtěla získat dlouhodobě dobré hodnocení chování a s tím i příslušné výhody. Taktéţ uváděla, ţe musí konečně něco udělat s uţíváním návykových látek. S dívkami na skupině si moc nerozuměla, je citlivá na kritiku ze strany vrstevníků, své názory proti ostatním dokáţe hlasitě obhájit. Měla snahu telefonicky komunikovat s otcem (opět manipulace a vydírání). I přes své sliby, snahy plnit si zadané úkoly a nemít další problémy, opět za tři dny utekla ze školy. Zadrţena PČR v Kroměříţi v dubnu 2012, byla pod silným vlivem návykové látky – pervitinu, musela být přizvána
- 66 -
kurátorka k identifikaci Denisy. Okamţitě byla hospitalizována na detoxifikačním oddělení v psychiatrické léčebně v Kroměříţi, kde strávila týden. Byla doporučena dlouhodobá léčba, kterou však Denisa odmítla. Po příjezdu z léčebny byla silně negativistická, velmi těţko se motivovala. Preferuje zahálčivý způsob ţivota. K dlouhodobější léčbě se ji nedaří motivovat, klade si své nereálné podmínky. Nebezpečnost návykových látek si nepřipouští. Je ochotna se podvolit vnitřnímu řádu a pokynům vychovatele, ale jen proto, aby získala jisté výhody (volné vycházky bez dozoru pedagogů apod.). Upřednostňuje volný ţivotní styl bez dodrţování společenských pravidel. V polovině května 2012 se nevrátila z volné vycházky a byla opět nahlášena na útěk, který dosud trvá.
Shrnutí a prognóza případu Prognóza Denisy je velmi nejistá, je patrný spíše směr k antisociálním projevům. Kromě jasných pravidel reţimového zařízení potřebuje důsledné týmové výchovné styly s pozitivní motivací a stimulací, tvorbu náhledu na své chování s akceptací normativ, posílení kvalitních sociálních interakcí s akcentem na citové vazby, empatii, úctu - s odklonem od rizikového chování, cílený tlak na zájmové smysluplné aktivity a podpora kontaktů s rodinou jsou samozřejmé. Vzhledem k tomu, ţe se Denisa nachází většinou na útěku a v ústavu se téměř nevyskytuje, je těţké na ni výchovně působit, či ji pozitivně motivovat a stimulovat. Vzhledem k tomu, ţe ve výchovném zařízení ukončila povinnou základní školní docházku, je v rámci dislokace, od září 2012, přemístěna do Výchovného ústavu v Olešnici, kde bude studovat dvouletý učební obor – Provozní sluţby. O přemístění do tohoto zařízení měla Denisa zájem. Znak/výskyt Úplná rodina Funkční rodinné prostředí Uţívání návykových látek v rodině Kriminalita v rodině Vhodné vyuţití volného času u dívky Agresivita u dívky Spolupráce rodiny s výchovným ústavem
ano x
ne x x x x x
x
Tab. 8: Zhodnocení dívky č. 3
- 67 -
Znak/intenzita Závaţnost uţívání návykových látek Úspěšnost intervence u dívky Úspěšnost (případné) léčby na závislosti Úspěšnost vyřešení drogové problematiky Výše zájmu rodiny o dívku Zájem dívky o změnu (ţivot bez drog)
nízká
střední x x x x
vysoká
x x
Tab. 9: Zhodnocení dívky č. 3
Kazuistika Kristýny Uvedení do problematiky V této kazuistice se věnujeme sedmnáctileté dívce Kristýně a s její osobou spojeným sociálním patologiím - krádeţím, uţívání alkoholu, nerespektování autorit, zkušenostem s návykovými látkami a potulku. Přichází z neúplné rodiny, rodiče Kristýny spolu nikdy neţili. Odmítá respektovat jakoukoli autoritu, s matkou téměř nekomunikuje. Problémy jsou dlouhodobějšího charakteru (trvají asi tři roky). Z těchto důvodů jí byla nařízena ústavní výchova a na základě rozhodnutí diagnostického ústavu pro mládeţ byla umístěna v březnu 2011 do Výchovného ústavu v Moravském Krumlově.
Rodinná anamnéza Kristýna se narodila mimo manţelství, otec s rodinou nikdy neţil. Otec stanovené výţivné neplatí, s dcerou se nikdy nestýkal. V raném batolecím věku ji navíc opustila i matka – starala se o ni babička v Mikulově. V roce 1999 byla svěřena do péče matky. Matka má další nemanţelskou dceru (nyní osmiletou). V roce 2008 se provdala, s manţelem a dětmi bydlela krátce v Brně, střídali pobyty, Kristýna byla svědkem hádek i násilí na matce. Nakonec se vrátila do Mikulova k babičce a postupně si začala dělat, co chtěla. Matka se brzy rozvedla a vrátila se také do Mikulova, Kristýna ji však nerespektovala. Naopak, začala jezdit do Brna za matčiným bývalým manţelem, který jí dával naprostou volnost (návštěvy diskoték, kontakty s problematickou mládeţí, kouření marihuany, poţívání alkoholu), následně získávala nevhodné zkušenosti.
- 68 -
Osobní anamnéza V evidenci OSPOD je vedena od října 2010, pro četné problémy byl navrhován pobyt ve středisku výchovné péče (SVP), ale ten Kristýna odmítla. Poslední rok povinné školní docházky byl problematický, velmi si zhoršila prospěch, měla vysokou absenci, kterou jí matka nakonec omluvila, na konci devátého ročníku ZŠ měla dvojku z chování. Od dvanácti let je silná kuřačka cigaret a pravidelně uţívá alkohol, následovalo kouření marihuany a v patnácti letech začala experimentovat s pervitinem.
Psychologické vyšetření – diagnostický ústav U Kristýny jde o disharmonický vývoj osobnosti kombinované etiologie. Základem jsou genetické faktory, výraznou měrou se ale podílejí vlivy exogenní - a to nestabilní disharmonické a málo podnětné prostředí v rodině, sníţené kompetence matky, absence sociálních vzorů. Významný vliv má také raná emoční deprivace. V souběhu s pubertálními vlivy postupně vznikaly a prohlubovaly se poruchy chování. U dívky je váţně narušená důvěra na svět dospělých, spoléhá sama na sebe a oporu a podporu hledá ve skupinách mladých – většinou problematických osob. Nemá vypěstovaný cit pro povinnost a pravidla, zato ji láká dobrodruţství - proto ji pobyt v partě uspokojuje, zde proţívá pocit přijetí a sebeuplatnění. Kristýna je dívka extrovertně laděná s vysokou potřebou sebeuplatnění a s relativně dobrou úrovní sebevědomí. Na druhé straně ji charakterizuje velmi labilní emotivitavýrazná náladovost a vysoká afektivní dráţdivost. Její jednání je často vedeno impulzivitou, podlehnutím dojmům. Sebeovládací mechanismy jsou velmi slabé, projev většinou nebrzděný s cílem okamţitého dosaţení přání. Vyznávané hodnoty jsou především hedonistické a materiální povahy. Není to ale dívka bez citu - strach před zraňujícími záţitky skrývá pod maskou světačky a tvrdé osobnosti (navenek se projevující vzpurností, vulgaritou a hranou lhostejností). Intelektové schopnosti jsou při dně středního pásma průměru, Kristýna podává školsky podvýkon, chybí jí motivace. Rozumově není vybavena zle, aktuálně řeší jiné věci, neţ je rozvoj tohoto potenciálu. Dívka se realizuje v sociálně patologickém prostředí, vyhledává kontakt s muţi.
- 69 -
Hodnocení etopeda – diagnostický ústav Ve vztahu k dospělým není důvěřivá, stojí hodně trpělivosti získat ji pro své záměry a výchovné vedení. Má zájem o tvorbu vlastních pravidel, a ne vţdy se ochotně podřizuje. Umí se však i v prostředí dospělých velmi dobře orientovat, má dobré manipulační schopnosti a umí v pravou chvíli ovlivňovat správného člověka k prosazení svých potřeb. Prochází nelehkým obdobím dospívání a opozičního vzdoru, který je akcentován disharmonickým vývojem a vztahem k matce. S tím jsou spojeny projevy sebestřednosti, zaměření na uspokojování potřeb, a není vţdy snadné odklánět pohotovost ke stavům negativismu, vulgarit a konfliktnosti. Zvláště pouţívání vulgárních výrazů je na dívku tohoto věku nepřiměřeně výrazné, a to speciálně v zátěţových situacích. Dále hledá pocit ukotvení, sebevědomí, pozitivní ţenské vzory v situacích, kdy výchovně málo kompetentní matka selhává. Kontakty s matkou jsou sporadické,
a
to
jen
přispívá
k dívčině
napětí
a
demotivaci.
Docházelo
k sebepoškozování – škrábání a řezání do kůţe. V podmínkách diagnostického ústavu měla velký vliv na dění v dětském kolektivu. V podstatě řídila ostatní dívky a strhávala je k negativním projevům. Ke konci pobytu odmítala v podstatě jakoukoli řízenou aktivitu, zajímala se pouze o sezení u PC a iniciovala útěky. V průběhu pobytu utekla čtyřikrát. Čas na útěcích trávila v restauracích, kde poţívala alkohol, kouřila cigarety a marihuanu. Návraty z útěků probíhaly vţdy bez asistence PČR, bez sebekritiky a téměř vţdy byla pod vlivem návykových látek – alkoholu a marihuany.
Výchovný ústav Po příchodu do výchovného ústavu, v březnu 2011, se vyskytly zpočátku odmítavé tendence, protesty, to jí v jisté míře vydrţelo po celé období do konce dubna. Následky svého emotivního a nevybíravého chování si příliš neuvědomuje a nedokáţe se ovládat. Veškeré její prohřešky byly vţdy řešeny domluvami, pohovory, rozbory situací a případně i odebráním různých výhod v rámci vnitřního řádu. Vnitřní řád dodrţuje v jistých mezích, kdyţ je po ní vyţadováno plnění povinností či nějaká činnost, projevuje se podráţděně a vulgárně. Opakovaně utíká z výchovného ústavu a zdrţuje se ve společnosti muţe, se kterým rovněţ uţívá návykové látky (marihuanu a pervitin intravenózně).
- 70 -
Při pohovorech po útěcích uvádí, ţe ji to z výchovného ústavu táhne pryč, nemůţe si prý pomoci, touţí po volnosti, bez pravidel a jakýchkoli hranic. Je velmi náladová, pokud je v pohodě, relativně ochotně si plní své povinnosti, pokud má špatnou náladu, je velice vulgární, vyhroţuje opětovnými útěky, odkládá nebo odmítá plnění svých povinností. Snahou vychovatelů je korigovat její pohodlnost a aktivně ji zapojovat do skupinových i individuálních činností s vychovateli. V dubnu 2012 se u Kristýny projevily příznaky toxické psychózy způsobené experimentováním s drogami, tyto své stavy konzultovala s psycholoţkou, etopedem a vychovateli, avšak vědoma si svého stavu a nutnosti přestat s experimentováním s drogami udělala pravý opak a během pobytu v zařízení si na volné vycházce aplikovala pervitin, prý s nadějí, ţe tyto stavy alespoň na chvíli odezní. V této době se také Kristýna pracovníkům výchovného ústavu více otevřela, byla ochotná více komunikovat a ventilovat své pocity a stavy, coţ však netrvalo dlouho a došlo ke zcela opačnému extrému, který nadále přetrvává - Kristýna se uzavřela ještě více do sebe, má téměř permanentně špatnou náladu, ke konfliktům kvůli jejím náladám dochází i mezi ní a ostatními dívkami na skupině, vyhýbá se plnění svých povinností, pokud nemusí, nekomunikuje s vychovateli (mívá období, kdy dobře vychází s vychovatelkou a s vychovatelem ne, a později zase naopak). S Kristýnou je třeba neustále pracovat na určování ţebříčku hodnot, vytváření náhledu na své chování, na reálném sebehodnocení, pěstování pevné vůle a přípravě na budoucí povolání.
Shrnutí a prognóza případu Prognóza je negativní, mravní vědomí je narušeno, dívka potřebuje opakovanou motivaci, trpělivou podporu a citlivý přístup od lidí za její výchovu zodpovědných. Je nutno nenechat se odradit jejími odmítavými reakcemi, přijímat ji s individuálními specifiky. Rovněţ je třeba pracovat na obnovení vztahu s matkou.
- 71 -
Znak/výskyt Úplná rodina Funkční rodinné prostředí Uţívání návykových látek v rodině Kriminalita v rodině Vhodné vyuţití volného času u dívky Agresivita u dívky Spolupráce rodiny s výchovným ústavem
ano
ne x x
x x x x x
Tab. 10: Zhodnocení dívky č. 4
Znak/intenzita Závaţnost uţívání návykových látek Úspěšnost intervence u dívky Úspěšnost (případné) léčby na závislosti Úspěšnost vyřešení drogové problematiky Výše zájmu rodiny o dívku Zájem dívky o změnu (ţivot bez drog)
nízká
střední x x x x
vysoká
x x
Tab. 11: Zhodnocení dívky č. 4
Kazuistika Diany Uvedení do problematiky Jedná se o šestnáctiletou dívku rómského etnika, která má diagnostikovány poruchy chování asociálního charakteru s rysy antisociality. Důvodem pro nařízení ústavní výchovy byly útěky z domova, toulky, zkušenosti s prostitucí, zneuţívání návykových látek. Rodina ţije na velmi nízké sociokulturní úrovni, velkou roli hrají negativní vzory v rodině, absence důsledných a morálku posilujících výchovných stylů bez jasných a pevných morálních hodnot. Na základě rozhodnutí Dětského diagnostického ústavu v Brně byla umístěna v červnu 2010 do Výchovného ústavu v Moravském Krumlově.
Rodinná anamnéza Diana se narodila z nesezdaného souţití matky Květoslavy a otce Ivana. Z druţského svazku rodičů se narodilo celkem devět dětí. Nejstarší Ivan má nařízenou ochrannou výchovu a v současné době je umístěn v VÚ Střílky. V Moravském Krumlově je umístěna i sestra Květoslava. Ostatní sourozenci jsou vychováváni u rodičů. Po problémech s bydlením byl rodině přidělen dvoupokojový byt, který ale není udrţován, hygienické podmínky na niţší úrovni. V současnosti hrozí rodině
- 72 -
vystěhování. Matka je na mateřské dovolené, otec ve výkonu trestu odnětí svobody, neznámo však, za jakou trestnou činnost.
Osobní anamnéza Diana se narodila během spontánního, fyziologického porodu, ve 40. týdnu 3. těhotenství. Problémy začaly v šesté třídě ZŠ praktické, chování měla sice bezproblémové, ve třídě patřila k lepším ţákům, úkoly zpočátku plnila zodpovědně, po manuální stránce je zručná, ve škole ji to však nebavilo, touţila po volnosti. Za jejím zhoršeným prospěchem stála vysoká absence a záškoláctví. Za druhé pololetí školního roku 2009/2010 zameškala 220 hodin, z toho 172 neomluvených. Rodiče se školou nespolupracovali, nedocházeli na třídní schůzky a aţ po písemné výzvě se do školy někdy dostavili. Od února 2010 začala Diana utíkat z domova a místo výuky pobývala často u dospělého chlapce v Brně, údajně i u kamarádek v Jihlavě. Přestala respektovat rodiče, přiznala se k experimentování s drogami (heroin, pervitin), doma se jí přestalo líbit. Sama Diana ţádala o své umístění do dětského domova, toto si však nepřáli rodiče. Rozsudkem městského soudu v Brně z února 2010 byl u nezletilé Diany stanoven dohled nad výchovou. Ten však neměl ţádný účinek, Diana byla opakovaně pod vlivem drog, na které si vydělávala prostitucí a krádeţemi. Vzhledem k tomu, ţe si drogy aplikovala injekčně a měla pouţité jehly od kamarádek, byla u ní následně diagnostikována hepatitida typu C. Vzhledem k těmto okolnostem byla na základě předběţného opatření z března 2010 umístěna do Dětského diagnostického ústavu v Brně, odkud opakovaně utíkala domů. Proto byla přemístěna do Dětského diagnostického ústavu Homole. Odsud utekla dvakrát z volné vycházky a následně v květnu 2010 byla na ţádost rodičů opět umístěna do DDÚ v Brně.
Psychologické vyšetření – diagnostický ústav K vyšetření přistupuje s vlaţným projevem, jakoby apatická. Odpovídá klidně, pomalu, kuse, spontánně se neprojevuje, mimo dotazů, zda se dostane domů. Na otázky odpovídá, velmi pěkně hovoří o sourozencích. Z rodičů má radši otce, i kdyţ ji častěji trestal, většinou zákazy.
- 73 -
Dle WISC (test inteligence) se intelekt jeví zanedbaný, disperzní, toho času v pásmu lehké mentální retardace, lepší výkon verbální neţ názorový. V lepší normě je bezprostřední paměť, mírně podprůměrné je zevšeobecňování, schopnost učit se novým asociacím, v hlubším podprůměru schopnost plošné analýzy a syntézy, kde spíše nezvládá provedení v časovém limitu, hůře je na tom se školními vědomosti, porozuměním a počty. Má nízkou obrazotvornost, sklon k stereotypnímu vnímání a produkci odráţejí i projektivní testy. Patrná pudovost, poţitkářství, simplicita, touha po přijetí, získání ocenění, obdivu. V citových vztazích je velmi povrchní, málo zakotvená, k rodičům má vztahy kladné. Vyšší city jsou méně diferencované, nerozvinuté, rovněţ volní sloţka osobnosti. V afektivitě převládá simplicita, sklon k primitivně hypochondrickým steskům, impulzivitě.
Hodnocení etopeda – diagnostický ústav Adaptace v diagnostickém ústavu byla poměrně sloţitá. Diana se nedokázala ztotoţnit s umístěním do ústavního reţimového zařízení a hledala formy úniku ve smyslu útěků. Během útěků se toulala s kamarády a uţívala návykové látky, zejména heroin. Pozvolna začalo docházet ke změnám projevů, Diana začala být více vstřícná, začala vyhledávat individuální kontakty, měla zájem o informace ohledně své situace, začala spolupracovat do té míry, ţe v druhé polovině pobytu patřila k nejlépe spolupracujícím a kladně hodnoceným dětem. Kdyţ se dozvěděla, ţe bude přemístěna do Výchovného ústavu v Moravském Krumlově, kde se nachází i její sestra Květoslava, očividně uvolnila zbylé tenze a dávala najevo, ţe se těší a byla nadmíru spokojená. Diana je ve volnosti riziková k sociálně patologickým jevům (SPJ) a je snadno ovlivnitelná rizikovými jedinci. V sociálních interakcích je osobitá, s vyhraněným názorem, někdy aţ ostrými s rysy hrubosti, je nebojácná, postaví se i vzrostlejším vrstevníkům, chlapce nevyjímaje, v konfliktních situacích je vulgární, nelze vyloučit fyzický atak z pocitu ohroţení. K dospělým se snaţila být zdvořilá a slušná, při zvyšování pedagogického tlaku však reagovala podráţděně i slovně agresivně vůči pedagogům, kontraproduktivní jsou přísné restrikce.
- 74 -
Výchovný ústav Adaptace na pobyt v zařízení v Moravském Krumlově byla stejně problematická jako v diagnostickém ústavu, Diana se rovněţ nedokázala ztotoţnit s umístěním do ústavního reţimového zařízení a hledala formy úniku ve smyslu četných krátkodobých útěků, které se neobešly bez asistence PČR. Postupně začalo docházet ke změnám projevů a Diana se začala zapojovat se do činnosti na skupině. Poměrně často se u ní střídají nálady. Bývá plačtivá, protivná a odmítá komunikovat. Pokud je v nepohodě, začne vyhroţovat útěkem a sebepoškozováním. Je potřeba, nenechávat ji samotnou, věnovat jí co největší pozornost, aby se uklidnila. Nejúčinnější je obracet pozornost na aktivity, které ji baví. Autority respektuje. K pedagogickým pracovníkům se chová slušně. Zadané úkoly plní celkem dobře, je však potřeba důsledná kontrola. Diana se snaţí o pořádek ve svých osobních věcech, hygienické návyky má relativně dobré. O svůj zevnějšek dbá. Je pohybově nadaná, poměrně ráda sportuje. Nemá ţádný vyhraněný zájem nebo zálibu, v podstatě se věnuje všemu, co je jí nabídnuto. Ve svém osobním volnu je nejraději ve společnosti ostatních děvčat. Vzhledem k hepatitidě C má nařízenou jaterní dietu, kterou však nedodrţuje, z těchto důvodů byla i hospitalizovaná v nemocnici. Občas přiznává bolest v oblasti jater. Má váţné potíţe s uţívání drog (heroin, pervitin, THC). O tom, ţe by měla něco s tímto faktem dělat, nechce ani slyšet, neboť v uţívání drog nevidí absolutně ţádný problém. S rodinou je Diana v kontaktu, na dovolenky k ní jezdí, ale má problémy s návraty, většinou se nevrátí vůbec, anebo se vymlouvá na nemoc. Po návratu z dovolenek pokaţdé přiznává uţívání drog – coţ dokazují i orientační testy na návykové látky. Většinou si intravenózně aplikuje heroin, a pokud ho neseţene, tak uţije pervitin, anebo uvádí, ţe aplikuje obojí nejednou.
Shrnutí a prognóza případu Pubertální dívka s romskými rysy s poruchami chování, která zásadním způsobem selhávala v rodinném prostředí, které je výchovně insuficientní a kriminogenní. Potvrdilo se, ţe bez kontroly aktivit inklinuje k rizikovým jedincům s projevy společenské nebezpečnosti. Předpokládá se, ţe pod důsledným týmovým vedením bude solidně prosperovat, přesto je nutné eliminovat neţádoucí projevy odpovídající - 75 -
opatřením v podobě ústavního systému. Potřebuje pravidelný reţim a řád, jasnou strukturu organizace dne. Vzhledem k častým útěkům ze zařízení a ke způsobu ţivota, který na útěcích vede, se jeví její prognóza značně nejistě. Znak/výskyt Úplná rodina Funkční rodinné prostředí Uţívání návykových látek v rodině Kriminalita v rodině Vhodné vyuţití volného času u dívky Agresivita u dívky Spolupráce rodiny s výchovným ústavem
ano
ne x x
x x x x x
Tab. 12: Zhodnocení dívky č. 5
Znak/intenzita Závaţnost uţívání návykových látek Úspěšnost intervence u dívky Úspěšnost (případné) léčby na závislosti Úspěšnost vyřešení drogové problematiky Výše zájmu rodiny o dívku Zájem dívky o změnu (ţivot bez drog)
nízká
střední
vysoká x
x x x x x
Tab. 13: Zhodnocení dívky č. 5
Kazuistika Karolíny Uvedení do problematiky V této kazuistice se věnujeme sedmnáctileté dívce Karolíně, která pochází z rozvedené rodiny, otec je ve vězení a matka její výchovu nezvládla. Dominantními problémy Karolíny jsou nerespektování autorit, útěky z domova, toulky, zneuţívání návykových látek, vysoká neomluvená absence ve škole. Z těchto důvodů podala matka návrh na umístění dcery do ústavního zařízení na základě předběţného opatření, současně podala i návrh na nařízení ústavní výchovy. Na základě rozhodnutí Diagnostického ústavu pro mládeţ v Brně byla v červnu 2011 umístěna do Výchovného ústavu v Moravském Krumlově.
Rodinná anamnéza Rodiče dívky byli rozvedeni v r. 2009, svěřena do výchovy matky, otci stanoveno výţivné. Ze strany otce má Karolína třicetiletého bratra, se kterým se nestýká. - 76 -
Otec byl nezaměstnaný, uţivatel pervitinu, vedený na úřadu práce a výţivné na dceru neplatil. V současné době je ve výkonu trestu odnětí svobody za krádeţe a vaření drog. Karolína byla svěřena pro dobu před i po rozvodu do péče matky. Jiţ v této době se toulala, od dubna 2010 bydlela výlučně u matky. Matka se v září 2010 znovu provdala, s manţelem matky Karolína příliš nevycházela. V této době utekla k otci, u kterého krátkou dobu bydlela.
Osobní anamnéza Karolína byla velký sportovec (plavání, gymnastika) a do třinácti let s ní nebyly větší problémy. Asi ve čtrnácti letech Karolína začala experimentovat s pervitinem, nejdříve nazálně, později nitroţilně, zprostředkovávali jí ho její kamarádi a také kamarádi jejího otce. Povinnou školní docházku ukončila v deváté třídě. Od září 2009 studovala Střední školu gastronomie a obchodu v Koryčanech, přes týden byla na internátě, na víkendy jezdila k matce domů, na základě dvou povolených opravných zkoušek dokončila první ročník. Z chování hodnocena druhým stupněm za neomluvené absence. Ve škole byla často ospalá, unavená, měla problémy s hygienou. Od září 2010 nepokračovala ve studiu v Koryčanech, v říjnu nastoupila na Střední odborné učiliště automobilní v Kyjově, kde vydrţela pouze měsíc, do školy téměř nedocházela. Veškerý čas trávila se svými kamarády, jednalo se o společnost osob, které vedou zahálčivý způsob ţivota, experimentují s návykovými látkami, včetně přítele (rovněţ dlouhodobý uţivatel drog), se kterým přespávala v bytě jeho bratra, kdyţ o byt přišli, přespávali v autě. Matku navštěvovala, pouze kdyţ něco potřebovala, doma se občas vyspala a odešla, nerespektuje ji. Do evidence OSPOD se dostala v roce 2009 na základě oznámení PČR, kdy se při řešení přestupku pohybovala ve společnosti o hodně starších muţů nevalné pověsti. Na základě předběţného opatření, které vydal Okresní soud v Hodoníně, byla umístěna v Diagnostickém ústavu pro mládeţ v Brně. Tam se adaptovala bez obtíţí, od začátku přijala pravidla i podmínky zařízení.
Psychologické vyšetření – diagnostický ústav Obecný inteligenční potenciál Karolíny se aktuálně pohybuje ve středním pásmu průměru. Mnoho věcí u Karolíny je spojeno s emocemi. Ty jsou spíše nekonzistentní z hlediska jejich vlivu na myšlení, rozhodování, řešení problémů, coţ můţe směřovat aţ - 77 -
k impulzivnímu jednání. Ač se snaţí své emoce modulovat, často ji zaplavuje tíseň a mnoţství emocionálního stresu. Afekty velmi často internalizuje, své pocity zadrţuje uvnitř, coţ zvyšuje její napětí. Dobrou cestou, jak odreagovat její pocity, je pro Karolínu sport, v posledních letech neměla tolik příleţitostí. V jejím ţivotě je velkou měrou zastoupeno zklamání, chaos, nespokojenost, bezmocnost. Se svým ţivotem je nespokojená, cítí zmatek. Lépe zvládá strukturované situace, neumí se přizpůsobit náhlým změnám. Karolína je velmi citlivá dívka, ač se tuto citlivost snaţí často skrývat, aby nepůsobila zranitelně. Má pozitivní vztah k muţskému pohlaví. Chybí jí otcovská postava, k otci má spíše kamarádský vztah, zazlívá mu, ţe se o ni nedokázal postarat, a proto ho vědomě hodnotí negativně. K matce projevuje nevědomě ambivalentní vztah, s převahou pozitivních postojů k ní a s náhledem na něj. V kontaktu s matkou vychází dobře, spíše kamarádský přístup. Stále u ní cítí zázemí a oporu, které jsou však narušené příchodem nového partnera matky, ke kterému má negativní vztah. Karolína má neuspokojenou vztahovou potřebu, a tak je pravděpodobné, ţe nenaplněnou vztahovou potřebu se naučila sytit drogou. K tomu přispívá fakt, ţe má ráda adrenalin, svým způsobem strach, napětí a vyhledává zábavu a dobrodruţství. Je potřeba pro ni najít cestu, jak by si tuto potřebu plnila, například adrenalinové sporty. Karolína je od přirozenosti zvídavá, má tendence k nekonvenčnosti, jisté nespoutanosti, coţ opět mohlo podporovat vztah ke drogám. Karolína je pracovitá, pečlivá, dokáţe dobře pracovat na úkolu, pokud je motivována a oceňována dospělou autoritou. Její pracovní angaţovanost je poměrně vysoká. Není konfliktní typ člověka, vykazuje sociálně kooperativní postoje, ovšem při její občasné impulzivitě se nechá tu a tam vyprovokovat.
Výchovný ústav Po nástupu do výchovného ústavu se Karolína rychle adaptovala a zapojila do veškerých aktivit a činností. Od září 2011 začala v zařízení výchovného ústavu studovat střední školu, učební obor Kuchař-číšník se zaměřením kuchař. Její chování je slušné aţ zdvořilé, k pokynům a úkolům přistupuje většinou klidně a zodpovědně. Umí se však i patřičně ozvat, domnívá-li se, ţe je jí ukřivděno a je v právu. Neadekvátní reakce jsou s ní probírány a je usměrňována. Její pracovitost se projevuje i - 78 -
v profesní přípravě. Na pracovištích odborného výcviku je velice pracovitá, přičinlivá a samostatná. Zadanou práci vykonává velice dobře, sama si ji dokáţe najít a bez řečí provést. První polovinu období (září, říjen) jezdila na víkendy téměř pravidelně domů, v dalších měsících z různých důvodů moţnosti „víkendovek“ příliš nevyuţívala. Důleţitou okolností v ţivotě Karolíny je vztah k návykovým látkám (drogám). Z dovolenek se pravidelně vracela s přiznáním, ţe uţívala THC. V jejím případě se však jedná o pokrok, protoţe tvrdším návykovým látkám se vyhýbá- testy na pervitin byly opakovaně negativní. Uţití THC bylo zjištěno i na ústavu, během návratu z volné vycházky. Přiměřená opatření za tyto přestupky přijímá s klidem a ochotně se baví o dalších moţnostech či nebezpečích. Dalo by se říci, ţe i během druhého pololetí pozitivní projevy chování Karolíny jasně převaţují nad negativními, dlouhodobě době patří mezi nejlépe hodnocené děti na ústavu, a to jak ve škole, tak mimo ni. Záleţí jí na tom, aby zvládla kvalitně školní teorii i praxi, coţ se jí daří, a aby se o ní i mimo vyučování mluvilo v dobrém. Kolektivem dětí i dospělých je vnímána jako oblíbená, pracovitá a vstřícná. Stále ji však provázejí následky protizákonného jednání ještě z období před umístěním do výchovného zařízení. Milníkem se zatím jeví soudní rozhodnutí z února 2012 o podmínečném trestu, a s tím související nutnost dodrţovat abstinenci od návykových látek. Karolína se snaţí těmto látkám vyhýbat, občasné uţití THC se nedá s naprostou jistotou vyloučit, ale přinejmenším je silně eliminováno. Dobrovolně se podrobuje namátkovým testům na přítomnost omamných látek. Je schopna a ochotna toto i ostatní témata v klidu a s náhledem probírat, včetně přijetí výchovných opatření. Hlavní alternativou (mimo spolupráce se speciálními pedagogy, psychologem apod.) nadále zůstávají volnočasové aktivity, jejichţ nabídka je velká a Karolína se jich aktivně a hojně účastní (vaření, otuţování, sport – odbíjená, lyţování apod.). Umoţňují jí proţití úspěchu a sebepotvrzení. Jejím charakteristickým rysem je zvýšená hlučnost – neškodné vybití emocí bývá vychovateli podporováno, u závaţnějších případů je korigována (ty jsou málo četné). Vztah k rodinnému zázemí je velmi dobrý, včetně respektování současného partnera matky. Na matce jí velmi záleţí, jezdí k ní na dovolenky, typický je také jejich kaţdodenní telefonický kontakt.
- 79 -
Shrnutí a prognóza případu Prognóza vypadá pozitivně avšak otevřeně, neboť droga hraje v ţivotě Karolíny velkou roli a bude jí trvat, neţ se jí bude chtít vzdát. Karolína potřebuje trénovat schopnosti řešení problémů a reakce na situace. Měla by se naučit vyjadřovat své pocity. Potřebuje laskavý přístup, stále mateřskou postavu. Velmi si váţí pochvaly, péče a pozitivního přístupu, kterého se jí v dětství zřejmě nedostávalo. Karolína zvaţuje moţnost dobrovolného pobytu ve výchovném zařízení (po dovršení plnoletosti) za účelem dokončení vzdělání. Znak/výskyt Úplná rodina Funkční rodinné prostředí Uţívání návykových látek v rodině Kriminalita v rodině Vhodné vyuţití volného času u dívky Agresivita u dívky Spolupráce rodiny s výchovným ústavem
ano
ne x x
x x x x x
Tab. 14: Zhodnocení dívky č. 6
Znak/intenzita Závaţnost uţívání návykových látek Úspěšnost intervence u dívky Úspěšnost (případné) léčby na závislosti Úspěšnost vyřešení drogové problematiky Výše zájmu rodiny o dívku Zájem dívky o změnu (ţivot bez drog) Tab. 15: Zhodnocení dívky č. 6
- 80 -
nízká
střední x
vysoká x x x x x
4.4 Shrnutí a vyhodnocení tezí Z výše uvedených kazuistik vyplynuly tyto výsledky: T 1: Nefunkční rodina může tvořit rizikové prostředí pro vývoj jedince a pro rozvoj sociálně patologických jevů. Teze 1
potvrzena
Kazuistika 1
ano
Kazuistika 2
ano
Kazuistika 3
ano
Kazuistika 4
ano
Kazuistika 5
ano
Kazuistika 6
ano
Celkem
6
zčásti potvrzena
nepotvrzena
0
0
Tab. 16: Vyhodnocení teze 1
Při analýze výsledků šetření se první teze potvrdila u všech popsaných dívek. Všechny dívky vyrůstaly v nefunkčních rodinách. V kazuistice 1 se jednalo o dívku rómského etnika, matka byla opakovaně hospitalizovaná v psychiatrické léčebně, v současné době je ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Otec je ve věznici v Hradci Králové. V kazuistice 2 je matka rozvedená, nezaměstnaná a otec si odpykává trest ve vězení. V kazuistice 3 pochází dívka sice z úplné rodiny, ale rodiče jsou ve výchově rozdílní a nedůslední a dívka matku téměř nerespektuje. V kazuistice 4 se dívka narodila mimo manţelství, otec s rodinou nikdy neţil. Matka se znovu vdala a dívka byla svědkem hádek a násilí na matce. V kazuistice 5 rodina dívky ţije na velmi nízké sociokulturní úrovni, velkou roli hrají negativní vzory v rodině, absence důsledných a morálku posilujících výchovných stylů bez jasných a pevných morálních hodnot. V kazuistice 6 dívka pochází z rozvedené rodiny, otec je ve vězení a matka její výchovu nezvládla. Dítě od rodičů přejímá návyky a postoje, napodobuje jejich chování v interakcích s vrstevníky i dospělými. Tyto dívky se s pozitivními vzorci chování nemohly ztotoţnit, neboť se s nimi v rodině mnohdy ani nesetkaly. Měly většinou negativní zkušenosti. Z toho vyplývá, ţe nefunkční rodinné prostředí je velmi rizikové pro rozvoj sociálně patologických jevů.
- 81 -
T 2: Dívky užívají drogy, aby utekly před problémy či unikly nudě. Teze 1
potvrzena
Kazuistika 1
ano
Kazuistika 2
ano
Kazuistika 3
ano
Kazuistika 4
ano
Kazuistika 5
ano
Kazuistika 6
ano
Celkem
zčásti potvrzena
nepotvrzena
0
0
6
Tab. 17: Vyhodnocení teze 2
Druhá teze se při analýze výsledků šetření potvrdila ve všech kazuistikách. Tyto dívky díky tomu, ţe vyrůstaly v nefunkčním a nepodnětném rodinném prostředí, začaly vyhledávat drogu za účelem úniku před problémy. T 3: Cílená intervence ve výchovném ústavu může zastavit užívání návykových látek nebo vést ke snížení počtu problémových uživatelů. Teze 1
potvrzena
zčásti potvrzena
nepotvrzena
Kazuistika 1
ne
Kazuistika 2
ne
Kazuistika 3
ne
Kazuistika 4
ano
Kazuistika 5
ano
Kazuistika 6 Celkem
ano 1
2
3
Tab. 18: Vyhodnocení teze 3
Třetí teze se při analýze výsledků šetření potvrdila pouze u kazuistiky 6. Vztah k návykovým látkám (drogám) se u dívky postupně změnil. Důleţitou se jeví motivace pravidelných a častých dovolenek k matce a náprava vztahu s matkou. V kazuistice 4 se
- 82 -
při analýze výsledků šetření teze zčásti potvrdila. Mravní vědomí dívky je narušeno, potřebuje opakovanou motivaci, trpělivou podporu a citlivý přístup od lidí za její výchovu zodpovědných. Je nutno nenechat se odradit jejími odmítavými reakcemi, přijímat ji s individuálními specifiky. V kazuistice 5 se teze při analýze výsledků šetření také zčásti potvrdila. Bez kontroly aktivit dívka inklinuje k rizikovým jedincům s projevy společenské nebezpečnosti. Pod důsledným týmovým vedením ve výchovném ústavu je schopna solidně prosperovat. Potřebuje pravidelný reţim a řád, jasnou strukturu organizace dne. Vzhledem k častým útěkům ze zařízení a ke způsobu ţivota, který na útěcích vede, je to však dosti problematické. V případě kazuistiky 1 se při analýze výsledků šetření teze nepotvrdila. Ve výchovném ústavu se tato dívka projevovala asociálním chováním, které se vymyká společenským, ale mnohdy i právním normám. V kazuistice 2 se teze při analýze výsledků šetření nepotvrdila, dívka nemá podporu rodiny, motivace je proto velmi sloţitá. V kazuistice 3 se při analýze výsledků šetření teze rovněţ nepotvrdila. Vzhledem k tomu, ţe se dívka nachází většinou na útěku a v ústavu se téměř nevyskytuje, je těţké na ni výchovně působit či ji pozitivně motivovat a stimulovat.
T 4: Výchovný ústav přispěl k zdárnému řešení problematiky návykových látek u dívek. Teze 1
potvrzena
zčásti potvrzena
nepotvrzena
Kazuistika 1
ne
Kazuistika 2
ne
Kazuistika 3
ne
Kazuistika 4
ne
Kazuistika 5
ne
Kazuistika 6 Celkem
ano 1
0
5
Tab. 19: Vyhodnocení teze 4
Čtvrtá teze se při analýze výsledků šetření potvrdila pouze u kazuistiky 6. Dívka pravidelně přiznává uţívání THC během dovolenek u matky. V jejím případě se však jedná o pokrok, protoţe tvrdším návykovým látkám (pervitinu) se vyhýbá- testy na - 83 -
pervitin jsou opakovaně negativní. V případě kazuistiky 1 se při analýze výsledků šetření teze nepotvrdila. Dívka v uţívání návykových látek nevidí problém a je to v podstatě její ţivotní styl. K informacím ohledně závislosti a škodlivosti drog se staví netečně, odmítá je přijmout. V kazuistice 2 se při analýze výsledků šetření teze nepotvrdila, neboť dívka v uţívání návykových látek nevidí ţádný problém, skončí s ním, kdy bude ona chtít. Navíc si našla přítele, který má stejné problémy s drogami jako ona a navzájem se v tomto podporují. V kazuistice 3 se při analýze výsledků šetření teze nepotvrdila. Dívka si nebezpečnost návykových látek nepřipouští. Při provádění pravidelných orientačních testů na návykové látky byla téměř vţdy pozitivní na THC a na pervitin. V kazuistice 4 se teze při analýze výsledků šetření rovněţ nepotvrdila. U dívky se projevily příznaky toxické psychózy, způsobené experimentováním s drogami. I kdyţ si byla vědoma svého stavu a nutnosti přestat s experimentováním s drogami, udělala pravý opak a během pobytu v zařízení si na volné vycházce aplikovala pervitin s nadějí, ţe tyto nepříjemné pocity alespoň na chvíli odezní. V kazuistice 5 se při analýze výsledků šetření teze nepotvrdila. Dívka často utíká z výchovného ústavu. Bez kontroly inklinuje k rizikovým jedincům s projevy společenské nebezpečnosti a uţívá pervitin a heroin. T 5: Rodina má zájem, aby dívka drogy přestala užívat, a spolupracuje s výchovným ústavem. Teze 1
potvrzena
zčásti potvrzena
nepotvrzena
Kazuistika 1
ne
Kazuistika 2
ne
Kazuistika 3
ano
Kazuistika 4
ano
Kazuistika 5 Kazuistika 6 Celkem
ne ano 2
1
3
Tab. 20: Vyhodnocení teze 5
Pátá teze se při analýze výsledků šetření potvrdila v kazuistice 3. Rodiče dívky spolupracují s výchovným ústavem a mají zájem na tom, aby jejich dcera drogy
- 84 -
neuţívala. Bohuţel vztah matka - dcera je velmi narušený a prozatím se ho nedaří sanovat. Rovněţ v kazuistice 6 se teze potvrdila, matka má velký zájem o to, aby dívka drogy neuţívala, velmi intenzivně spolupracuje s výchovným ústavem. V tomto případě došlo k nápravě vztahu s matkou, coţ přispělo k tomu, ţe dívka přestala uţívat pervitin. V kazuistice 4 se při analýze šetření teze zčásti potvrdila. Matka s výchovným ústavem občas spolupracuje, vadí jí, ţe dívka uţívá drogy. Bohuţel, při kaţdém dalším nezdaru dívky se její zájem postupně vytrácí. V kazuistice 1 se při analýze šetření teze nepotvrdila, rodiče s ústavem nikdy nespolupracovali, oba byli ve výkonu trestu odnětí svobody. Dívka byla svěřena do péče babičky, která se o vnučku v ústavu příliš nezajímala. V kazuistice 2 se při analýze dat teze nepotvrdila. Matka o dívku nejevila příliš zájem, a s ústavem nespolupracovala. V podstatě ani pořádně nevěděla, jaké drogy dívka uţívá. V kazuistice 3 se při analýze dat teze také nepotvrdila. Rodina s ústavem komunikovala, pouze pokud byla informována o útěcích dívky. Drogovou problematiku své dcery zná, ale nemá zájem na nápravě.
- 85 -
5 Diskuse Ať si to chceme připustit, nebo ne, drogy patří k dnešní době a setkáváme se s nimi přímo či nepřímo téměř kaţdý den. Tento stav je velice alarmující, je třeba se na něj podívat z více pohledů a snaţit se eliminovat faktory, které zapříčinily, ţe drogová problematika došla tak daleko. Do Výchovného ústavu v Moravském Krumlově přichází čím dál více dětí, které mají zkušenosti s nějakou legální či nelegální návykovou látkou, a to podotýkám, ţe nejmenším zlem je návykové kouření (cigarety a marihuana). U dívek, u nichţ bylo prováděno výzkumné šetření, je problematika drog, v porovnání s ostatními dětmi z výchovného ústavu, nejsloţitější. Nejvíce nás trápí fakt, ţe u většiny dívek rodina tento boj s návykovými látkami postupně vzdává. Trápí je to, ale sami se nesnaţí v tomto směru nic podnikat a při sebevětším problému dávají vinu pouze svým dětem a později i výchovnému ústavu. Matka dá často přednost partnerovi před dítětem, a předpokládá, ţe se ústav „musí postarat“. To, ţe oni mají svůj podstatný podíl viny na tomto problému, si většina z nich vůbec nepřipouští. Rodiče selhali a na nás je, abychom vše napravili. Problémem však zůstává, ţe bez podpory rodiny a bez její spolupráce je efektivita edukace, prevence i intervence u dětí, které uţívají návykové látky, velice nejistá. Pedagog by měl s rodiči spolupracovat a hledat společnou cestu podpory dítěte a respektovat jejich názory. Pokud se týká problematiky uţívání návykových látek, snaţíme se dětem pomáhat mnoha způsoby. Důleţité je získat u nich důvěru, naslouchat jim a otevřeně s nimi o jejich problému komunikovat. Posilujeme jejich sebevědomí a prosazujeme zdravá pravidla, to znamená ţivot bez drog. Často organizujeme přednášky s odborníky na téma drogy a kriminalita mládeţe. Rodiče jsou pravidelně informováni o situaci a problémech dětí (písemná hodnocení, kontakt s kurátorem a sociálním pracovníkem). Spolupráce s nimi je však různá. Bohuţel, stále se zcela nedaří toto v našem zařízení plnit tak, jak bychom si to představovali a přáli. Důvody jsou rozličné, například větší vzdálenost našeho ústavu od místa trvalého bydliště dětí a jejich rodin, poměrně častý je laxní přístup k výchově dětí, neochota rodičů spolupracovat. Přestoţe je práce s klienty s drogovou závislostí velmi náročná a někdy i vyčerpávající, nevzdáváme ji. Jde o neustálou, trpělivou a obětavou práci pedagogů, kteří se snaţí všemoţnými dostupnými prostředky pomoci. - 86 -
Závěr Problematika
drog
je
celospolečenským
problémem.
Toxikomanie
svými
škodlivými účinky negativně ovlivňuje duševní i tělesný vývoj mládeţe a ohroţuje i morální výchovu a vztahy v rodině. První zkušenosti se zneuţíváním návykových látek se posouvají do stále niţších věkových kategorií. Zneuţívání drog způsobuje fyzickou i psychickou závislost a můţe vést aţ k úplnému rozpadu osobnosti, předávkování můţe způsobit i smrt. Tématem diplomové práce je problematika drogově závislých dívek z výchovného ústavu. Dívky většinou pocházejí z dysfunkčního rodinného prostředí. Práce s dívkami, které jsou závislé na návykových látkách, je poměrně sloţitá a náročná. Je však nutná důsledná týmová spolupráce vychovatelů a učitelů z výchovného ústavu, lékařů, psychologů, sociálních kurátorů, policistů. Cílem diplomové práce bylo informovat čtenáře o drogové problematice u dětí, které jsou ve výchovném zařízení. Je zde popsána závislost na drogách, její vznik a faktory vedoucí k jejímu rozvoji. Jsou zde charakterizovány návykové látky, které jsou nejčastěji zneuţívané, a jejich moţné zdravotní následky. Autorka popisuje péči o děti se sociálně patologickými jevy, problematiku drogově závislých dívek a jejich edukaci v prostředí výchovného ústavu v Moravském Krumlově. Ve výzkumné části bylo prezentováno šest kazuistik dívek, které se potýkají s drogovou problematikou, a rozebírány jejich ţivotní cesty. Z uvedených kazuistik vyplývá, ţe nefunkční rodina tvoří rizikové prostředí pro vývoj jedince a pro rozvoj sociálně patologických jevů. Dívky začaly vyhledávat drogu za účelem úniku před problémy. Cílená intervence ve výchovném ústavu můţe zastavit uţívání návykových látek nebo vést ke sníţení počtu problémových uţivatelů, záleţí však na zájmu dívek a také na podpoře rodiny. Rodiče některých dívek mají zájem, aby jejich děti přestaly uţívat návykové látky, a s výchovným ústavem spolupracují. Bohuţel, někteří rodiče se k této problematice staví velmi laxně. Výchovný ústav můţe přispět ke zdárnému řešení problematiky návykových látek u dívek, ale pokud chybí podpora rodiny a pevná vůle a motivace klienta, jde to velmi obtíţně.
- 87 -
Resumé Autorka se v diplomové práci zabývá drogovou problematikou ve výchovném ústavu v Moravském Krumlově. Cílem je informovat čtenáře o drogové problematice u dětí, které jsou ve výchovném zařízení. Jde především o závislost na nelegálních drogách. V teoretické části je popsán vznik a faktory rozvoje závislosti, jsou charakterizovány jednotlivé návykové látky. Dále se autorka zabývá prevencí, jejím rozdělením a minimálním preventivním programem ve výchovném zařízení. V praktické části je prezentováno šest kazuistik dívek, které se potýkají s drogami a zhodnocení jejich problematiky. Jsou rozebrány jejich ţivotní cesty, důvody, které vedou k uţívání drog a porovnány jejich příběhy. Je posuzováno, zda má rodina zájem, aby jejich dítě přestalo uţívat drogy, a do jaké míry je výchovný ústav schopen přispět ke zdárnému řešení drogové problematiky
Summary The author of the diploma thesis deals with the issue of Institutional Treatment Institute in Moravský Krumlov. The aim of this thesis is to inform readers about the drug problems among a sample of children in this institution. The attention is mainly focused on illegal drugs. The theoretical part describes the origin and factors of the development of the addiction. There are different addictive substances characterized too. The author also deals with the prevention, its dividing and minimal preventative program in the Institutional Treatment Institute. In the practical part, there is a presentation of six case studies of girls who use drugs and the evaluation of their problems. This thesis analyses their way of life and reasons leading to using drugs and it compares their real-life stories. It is considered if the family is interested in stopping its child from taking drugs. The thesis is aslo focused on the question how Institutional Treatment Institute can contribute to a successful solution of drug problems.
- 88 -
Seznam použité literatury 1. BORNÍK, M., Drogy - co bychom o nich měli vědět. 1. vyd. Praha: Themis, 2001, 32 s. ISBN 80-85821-98-2. 2. FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3. 3. GOODYER, P., Drogy a teenageři. Praha: nakladatelství Slovanský dům, 2001. 162 s. ISBN 80-86421-44-9. 4. HAJNÝ, M., KLOUČEK, E., STUCHLÍK, R. Akta Y. Praha: Vydává městská část Praha 1 ve spolupráci s propagační agenturou BRIKCIUS-PROPAG, 1998, 88 s. ISBN neuvedeno 5. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. 1. vyd. Praha, Grada 2001, 134 s. ISBN 80-247-0135-9. 6. CHMELÍK, J. Symbolika v extremistických hnutích. Brno: Print-Typia, 2005, 100 s. ISBN neuvedeno 7. CHMELÍK, J. Drogová kriminalita. 1. vyd. Praha: Úřad vyšetřování pro ČR, Ministerstvo vnitra ČR, 1999, 96 s. ISBN neuvedeno 8. JANÍK, A., DUŠEK, K. Drogové závislosti. 1. vyd. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1988, 49 s. ISBN neuvedeno 9. MŰHLPACHR, P. Sociální patologie. 1. vyd. Brno: MU, 2001, 104 s. ISBN 80-210-2511-5. 10. MŰHLPACHR, P. Sociální patologie. 1. dotisk 1. vyd. Brno: MU, 2009. 195 s. ISBN 978-80-210-4550-7.
- 89 -
11. NEŠPOR, K. Středoškoláci o drogách, alkoholu, kouření a lepších věcech. 1. vyd. Praha: Portál, 1995, 128 s. ISBN 80-7178-086-3 12. NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 160 s. ISBN 80-7178-515-6 13. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. 4. vyd. Praha: Portál, 2011. 176 s. ISBN 978-80-7367-908-8 75 14. NEŠPOR, K.,CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H. Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách. 1. vyd. Praha: Sportpropag, 1996. 156 s. ISBN neuvedeno 15. NEŠPOR, K., PROVAZNÍKOVÁ, H. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami pro rodiče a pedagogy. 3. vyd. Praha: Fortuna, 1999, 49 s. ISBN 80-7071-123-X. 16. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Léčba a prevence závislostí. Příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. 203 s. ISBN 80-85121-52-2. 17. NOŢINA, M. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP nakladatelství, 1997, 348 s. ISBN 80-85917-36-X 18. POLANECKÝ, V. Drogy, poznej svého nepřítele. Všeobecná zdravotní pojišťovna: Medea kultur, 2002, ISBN neuvedeno 19. PRESL, J. Drogová závislost: může být ohroženo i Vaše dítě?. 2. vyd. Praha: Maxdorf, 1995, 88 s. ISBN 80-85800-25-X. 20. PŘINOSILOVÁ, D. Diagnostika ve speciální pedagogice. 2. vyd. Brno: Paido, 2007, 178 s. ISBN 978-80-7315-157-7
- 90 -
21. VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie I.: Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 94 s. ISBN 80-2103532-3. 22. VOJTOVÁ, V. Úvod do etopedie: Texty k distančnímu vzdělávání. 1. vyd. Brno: Paido, 2008, 127 s. ISBN 978-80-7315-166-9. 23. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008, 872 s. ISBN 978-80-7367-414-4. 24. VEČERKA, K., HOLAS, J., ŠTĚCHOVÁ, M., DIBLÍKOVÁ, M. Sociálně patologické jevy u dětí, závěrečná zpráva z výzkumu. Praha: Institut pro kriminologii a sociální intervenci. 2000, 210 s. 25. ZÁBRANSKÝ, T. Drogová epidemiologie. 1. vyd. Olomouc:UP v Olomouci, 2003, 95 s. ISBN 80-244-0709-4 26. URBÁNEK, T., MIOVSKÝ M. NEAD 98 - nealkoholové drogy, Boskovice: nakladatelství Albert, 1998, 176 s. ISBN 80-85834731
- 91 -
Internetové zdroje 1. KACHLÍK, P. Návykové látky, rizika jejich zneužívání a možná prevence. [on-line], cit. dne 12. 10. 2012. Dostupné z www:
. 2. Prevence sociálně patologických jevů [on-line], cit. dne 30. 9. 2012. Dostupné z www: http://www.soupolicka.cz/prevence-spj-265-290809 - 24.11.2011 3. DVOŘÁK, J. Systém náhradní výchovy, [on-line], cit. dne 15.11.2012. Dostupné z www: < http://www.anv.cz/Systém náhradní výchovy.pdf> 4. JOZSA,Z. Drogy [on-line], cit. dne 2.10.2012. Dostupné z www: 5. Rozdělení a účinky drog [on-line], cit. dne 5.10.2012. Dostupné z www: 6. Stránky Občanského sdružení Sananim [on-line] – cit. dne 28.9.2012 Dostupné z www: < http://sananim.cz/kontaktni-centrum-(kc).html> 7. Jak odhalit braní drog [on-line], cit. dne 12.9.2012. Dostupné z www: 8. Sociální práce – drogy [on-line], cit. dne 12.9.2012. Dostupné z www: 9. Akční plán realizace -Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 až 2012 [on-line], cit. dne 13.9.2012. Dostupné z www:
- 92 -
10. RADIMECKÝ, J. Drogová politika [on-line], cit. dne 13.9.2012. Dostupné z www: 11. MATUŠKA, J. Waldova homepage-drogy [online], cit.dne 13.9.2012 Dostupné na www: http://walda.starhill.org/drogy-tercialni-prevence.html 12. OBČANSKÉ SDRUŢENÍ: Řekni ne drogám – řekni ano životu [on-line], cit.dne 20.9.2012. Dostupné na www: 13. GREY, N. Halucinogenní látky [on-line], cit. dne 20.9.2012. Dostupné z www: 14. Skutečný příběh alkoholika [on-line], cit. dne 24.9.2012. Dostupné z www: 15. Odvykání kouření [on-line], cit. dne 24.9.2012. Dostupné z www: 16. Systém školských zařízení pro výkon ústavní výchovy [on-line], cit. dne 24.9.2012. Dostupné z www: 17. Terciární drogová prevence [on-line], cit. dne 30.9.2012 Dostupné na www:
- 93 -
18. ZÁKONY ČR. Zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, [on-line], cit. dne 28.9.2012 . Dostupné na www: 19. Zákony pro lidi [on-line], cit. dne 30.9.2012 . Dostupné na www: < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109#f2299301> 20. OBČANSKÉ SDRUŢENÍ: Prev – centrum [on-line], cit. dne 5.10.2012 . Dostupné na www: < http://www.prevcentrum.cz/Ambulantni-lecba> 21. Pravda o drogách [on-line], cit. dne 30.9.2012 . Dostupné na www: 24. DROP IN o.p.s., [on-line], cit. dne 3.10.2012 . Dostupné na www: < http://www.firmy.cz/detail/404150-stredisko-prevence-a-lecby-drogovychzavislosti-drop-in-praha-stare-mesto.html?source=fhint> 25. SDRUŢENÍ PODANÉ RUCE o.s.,[on-line], cit. dne 9.9.2012 . Dostupné na www:
- 94 -
26. ZÁKONY ČR. Zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů ze dne 29. července 1999, kterým se mění zákon č. 37/1989 Sb.,[on-line], cit. dne 29.11.2012 . Dostupné na www: 27. ZÁKONY ČR. Předpis č. 218/2003 Sb. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže),[on-line], cit. dne 29.10.2012 . Dostupné na www: < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-218#cast1> 28. ZÁKONY ČR. Zákon ze dne 24. července 2009, kterým se mění zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,[on-line], cit. dne 29.11.2012 . Dostupné na www: 29. Zákon o přestupcích zákon č. 200/1999 Sb.,[on-line], cit. dne 9.10.2012. Dostupné na www: 30. Etopedický slovník.,[on-line], cit. dne 9.9.2012. Dostupné na www: < http://www.vuddmoravskykrumlov.cz/> 31. VÝCHOVNÝ ÚSTAV. Výchovný ústav, dětský domov se školou, střední škola, základní škola a školní jídelna Moravský Krumlov [on-line], cit. dne 20.10.2012. Dostupné na www:
- 95 -
Seznam tabulek Tab. 1: Obecné rizikové faktory Tab. 2: Koncept protidrogové politiky ČR a národní strategie Tab. 3: Léky s moţným vznikem závislosti Tab. 4: Zhodnocení dívky č. 1 Tab. 5: Zhodnocení dívky č. 1 Tab. 6: Zhodnocení dívky č. 2 Tab. 7: Zhodnocení dívky č. 2 Tab. 8: Zhodnocení dívky č. 3 Tab. 9: Zhodnocení dívky č. 3 Tab. 10: Zhodnocení dívky č. 4 Tab. 11: Zhodnocení dívky č. 4 Tab. 12: Zhodnocení dívky č. 5 Tab. 13: Zhodnocení dívky č. 5 Tab. 14: Zhodnocení dívky č. 6 Tab. 15: Zhodnocení dívky č. 6 Tab. 16: Vyhodnocení teze 1 Tab. 17: Vyhodnocení teze 2 Tab. 18: Vyhodnocení teze 3 Tab. 19 Vyhodnocení teze: 4 Tab. 20: Vyhodnocení teze 5
- 96 -
- 97 -
