MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Využití dechových cvičení v logopedii Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí práce: PhDr. Ilona Bytešníková
Vypracovala: Kateřina Svobodová
Prohlašuji, že jsem obsah své bakalářské práce na téma „Využití dechových cvičení v logopedii“, vypracovala samostatně za použití uvedené literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a byla zpřístupněna ke studijním účelům.
……………………
Děkuji touto cestou PhDr. Iloně Bytešníkové za cennou pomoc a odborné vedení při vypracovávání bakalářské práce.
Úvod ……………………………………………………. 5 1 Dechové ústrojí a jeho funkce při tvorbě řeči ……… 6 1.1 Dechové ústrojí ……………………………………………………….. 6 1.2 Anatomie a fyziologie dechového ústrojí …………………………….. 7 1.3 Dýchací funkce ………………………………………………………..
1.4 Druhy dýchání …………………………………………………………
9
10
2 Dechová cvičení ……………………………………... 13 2.1 Nutnost dechových cvičení …………………………………………….. 13 2.2 Zásady dechových cvičení ……………………………………………... 14 2.3 Nácvik dýchání ………………………………………………………… 14
2.4 Doporučení pro nácvik dýchání ………………………………………… 16
3 Vliv dechových cvičení v logopedii ………………… 20 3.1 Cíl práce, použité metody a techniky …………………………………. 20 3.2 Charakteristika zařízení, v němž probíhalo výzkumné šetření ……….. 3.3 Charakteristika výzkumného vzorku ………………………………….
3.4 Soubor námětů na hry a dechová cvičení v praxi ……………………..
20
21
22
Závěr …………………………………………………… 33
Shrnutí ………………………………………………….. 34 Seznam použitých zdrojů
Úvod Téma využití dechových cvičení a jejich vlivu v logopedii mě velmi upoutalo. Zaujala
mě možnost sledovat možnosti vlivu na rozvoj dýchání u dětí, možnost dokázat důležitost provádění dechových cvičení. Dechová cvičení mají svou podstatu hlavně jako prevence. Předcházení špatných dýchacích nácviků a zároveň předcházení onemocnění horních cest dýchacích.
Cílem mé bakalářské práce je shromáždit poznatky z oblasti respirace, respiračního
ústrojí, nácviku správného dýchání. Práce je doplněna o soubor námětů na hry a pomůcky, které by mohly být nápomocné pro nácvik správného dýchání pro děti ať už ve školních zařízeních s pedagogy, či doma s rodiči.
Bakalářská práce je rozčleněna do tří kapitol. První kapitola popisuje dýchací proces, anatomii a fyziologii respiračního ústrojí. Kapitola druhá se zabývá již konkrétním
nácvikem správného dýchání. Popisuje proces dýchání a zahrnuje také základní doporučení pro správný nácvik dýchání. Kapitola třetí „Vliv dechových cvičení v logopedii“, objasňuje důležitost nepodceňovat nácvik správného dýchání a jeho hygienu ve školních zařízeních, a to jak v rámci prevence, tak v rámci intervence.
Součástí bakalářské práce je výuková videokazeta, která názorně ukazuje možnosti dechových cvičení v praxi. Kazeta byla natočena s vědomím a souhlasem rodičů.
5
1 Dechové ústrojí a jeho funkce při tvorbě řeči „Ústrojí dechové (respirační) slouží primárně k základní životní funkci -
fyziologickému dýchání. Při řeči se fyziologické dýchání mění. Zatímco poměr vdechu
a výdechu je při běžném dýchání asi 2 : 3 (16x - 20x za minutu; naráz se v klidu
vdechne a vydechne jen asi 1/2 l vzduchu), při řeči se nápadně zkracuje vdech a výdech se prodlužuje (1 : 7 až 1 : 12 - ev. i více, zdroje se v údajích různí) a zvětšuje se objem vdechnutého vzduchu (asi na 1,5 l). „
„Množství nadechnutého vzduchu i rytmus dýchání se při řeči řídí zčásti i vědomě, zatímco fyziologické dýchání je reflexivní (nevědomé), i když je dovedeme ovládat. Při fyziologickém dýchání se doporučuje nadechovat nosem, při řeči se vdech provádí nosem i ústy, protože je nutno v malém čase nabrat do plic maximum vzduchu. Zkušený mluvčí zvládá dýchání bez nežádoucích zvukových efektů.“
„Mluvní projev se realizuje při výdechu (expiraci), který lze díky zásobnímu vzduchu v plicích podle potřeby prodloužit a který zajišťuje trvalý tlak v hrtanu, což je důležité pro vznik hlasu.“ (Dostupné z: www.phil.muni.cz)
1.1 Dechové ústrojí Výkonnými orgány mluvené řeči jsou vlastní mluvní orgány – mluvidla. Dle specifické funkce dělíme mluvidla na:
1)
ústrojí dýchací – respirační
3)
ústrojí hláskotvorné - artikulační
2)
6
ústrojí hláskové – fonační
Obr. 1 (Lejska, 2003, s. 116)
1.2 Anatomie a fyziologie dechového ústrojí Ústrojí respirační je tvořeno:
dýchacími cestami a plícemi (průdušnicí, hrtanem,
dutinou nosní a dutinou ústní). Dýchací cesty se dělí na horní a dolní. Horní cesty dýchací tvoří dutina nosní a hltan (v něm se kříží cesty dýchací a zažívací), dolní cesty zahrnují hrtan, průdušnici a průdušky.
„Vzduch do organismu vstupuje při zavřených ústech dutinou nosní (cavum nasi). Ta je
nosní přepážkou rozdělena na pravý a levý průduch nosní. Na bočních stěnách průduchů jsou uloženy horní, střední a dolní skořepa (concha) nosní. Jsou to lišty tvořené tenkou,
stočenou kostí, pokryté podslizničním vazivem a sliznicí. Kochy dělí každou polovinu
dutiny nosní na tři průduchy: horní, střední a dolní. Při klidovém dýchání většina vdechovaného vzduchu prochází středním a dolním průduchem nosním. Nosní sliznice je v těchto místech kryta řasinkovým epitelem. Na povrchu tohoto epitelu jsou vlásky
zvané řasinky, které jsou nadány pohybem. Řasinky svým pohybem posunují neustále hlen, který je vždy na povrchu sliznice nosní v malém množství přítomen. To má velký
význam pro odstraňování prachových částeček, baktérií apod., které při dýchání nosem
v hlenu zachytí. Dýchání nosem je zdravé rovněž proto, že vdechovaný vzduch se v dutině nosní předehřívá a nasycuje vodními parami. Zvláštní charakter má sliznice v horní třetině dutiny nosní. Na pohled je bledší a podstatně sušší. Obsahuje smyslový
čichový epitel. Z těchto míst začínají vlákna čichového nervu. Tato část dutiny nosní je sídlem čichu.„ (Trojan, 1997, s.69)
Hrtan
„Z dutiny nosní prochází vzduch do hltanu (pharynx) a dále do hrtanu (larynx). Hrtan je
tvořen souborem chrupavek z nichž největší je chrupavka štítná (cartilago tyreoidea). U muže se zřetelně rýsuje nakroj jako tzv. ohryzek. Vzduch v hrtanu prochází štěrbinou mezi vazy hlasovými, jejichž rozechvěním při výdechu vzniká hlas. U muže jsou vazy hlasové delší, a proto je i mužský hlas hlubší.“ (Trojan, 1997, s.69)
7
Průdušnice
Vzduch se nasává do průdušnice (trachea) z hrtanu. Stěnu trachey tvoří šestnáct až
dvacet podkovitých chrupavek a její sliznice je vystlána víceřadým řasinkovým epitelem. Ten kmitá směrem k laryngu, také tento pohyb slouží k odstraňování škodlivin z dýchacích cest. (Trojan, 1997)
Průdušky, průdušinky
Průdušnice se dělí na dvě průdušky (bronchi). Stěny průdušek jsou vyztuženy
podkovitými chrupavkami podobně jako průdušnice. Sliznice bronchů je kryta víceřadým řasinkovým epitelem. Průdušky (bronchi) se v plicích větví na průdušinky (bronchioli). (Trojan, 1997)
Plíce
„Plíce (pulmones) jsou houbovitý párový orgán, který zaujímá většinu prostoru v dutině
hrudní. Na povrchu plic je jemná vazivová blána – poplicnice (pleura pulmonalis). Obdobná vazivová blána vystýlá celou dutinu hrudní (pohrudnice – pleura parietalis).
Mezi oběma plesurami je dutina pohrudniční, ve které je malé množství čiré vazké tekutiny. K vlastní výměně plynů v plicích dochází v alveolech. Jejich počet v plicích
přesahuje půl miliardy. Stěna alveolu je tvořena velmi jemnou jednobuněčnou výstelkou, která pronikání plynů velmi usnadňuje.“ (Trojan, 1997, s.69)
„Dýchací cesty jsou místem vzniku několika obranných reflexů, zajišťujících jejich
průchodnost a očistu. Patří k nim kýchání, tj. prudká exspirace drážděním čichového
a trojklanného nervu, čistící horní cesty dýchací a kašel, tj. prudká exspirace drážděním
bloudivého nervu, čistící dolní cesty dýchací. Existuje také tzv. reflexní zástava dechu (Kratschmerův apnoický reflex) drážděním čichového nervu při nadechnutí vysoce
dráždivé látky např. čpavku. Velmi významným reflexem je uzávěr záklopky hrtanu
(epiglotis) při polykání. Tím se zabrání vdechnutí sousta. Dýchací cesty představují také
tzv. mrtvý prostor. Jeho objem je cca 150 ml a je to ta část vdechnutého vzduchu, která se neúčastní výměny plynů v alveolech, ale má zcela zásadní a jedinečnou roli právě pro adekvátní (fyziologickou) výměnu dýchacích plynů v plicích.“ (Mourek, 2005, s. 48) 8
1.3 Dýchací funkce Prostřednictvím dýchání dochází k výměně plynu, kdy získáváme kyslík a vydechujeme CO2.
Základní dýchací funkce:
„Vdech (inspirium) - zvětšují se rozměry hrudníku a do plic se nasává vzduch. Je to
aktivní děj zcela závislý na činnosti inspiračních svalů. Inspirium provádějí - bránice, zevní mezižeberní svaly, prsní, některé sv. krku a zad.“
„Výdech (expirium) - je pasivním dějem, při kterém se uplatňuje především pružnost plíce, hrudní stěny a hmotnost hrudníku. Výdechové svaly - břišní, vnitřní mezižeberní.“ (Dostupné z: www.sweb.cz)
„Dýchací svaly lze ovládat vůlí, což nám umožňuje řídit rychlost a objem vyměňovaného vzduchu.“ (Lejska, 2003, s. 115)
„Při prohloubeném dýchání se zapojují ještě další svalové skupiny a to především
zádové, krční a svaly pažního pletence tzv. pomocné dýchací svaly. Dechový objem při
klidném dýchání je asi 500 - 600 ml u muže a ženy 400 - 500 ml. Při námaze se zvyšuje až na 1 - 2 litry.“ (Dostupné z: www.sweb.cz)
„Vdech a výdech s e pravidelně opakuje 10 – 16x za minutu.“ (Lejska, 2003, s. 115)
Takzvaná minutová plicní ventilace, představovaná množstvím vzduchu vdechnutého, popř. vydechnutého v klidových podmínkách za jednu minutu, se u dospělé osoby rovná 5 až 9 litrům. Maximální minutová ventilace plic je však mnohem větší, dosahuje až 150 litrů. Za jeden den se v plicích vymění při normální činnosti 10 000 až 12 000 litrů vzduchu. Po vdechnutí normálního vdechového objemu (tj. 0,5 litru) je možno
s vynaložením úsilí nadechnout další 2 až 3 litry vzduchu (vdechový rezervní objem u muže činí až 3,3 litru, u ženy 1,9 litru). Po normálním výdechu je možno usilovným výdechem odstranit z plic ještě asi litr vzduchu (výdechový rezervní objem u muže až 1 litr, u ženy 0,7 litru).
9
„Maximální množství vzduchu v plicích, které lze využít se nazývá vitální kapacita a je u mužů 3,5 až 4,5 litrů a u žen 3,0 až 4,0 litrů.“ (Lejska, 2003, s. 115).
Čím větší má člověk vitální kapacitu, tím více může prohlubovat své dýchání, je-li vystaven větší tělesné zátěži. Největší vitální kapacitu plic mají trénovaní sportovci,
trubači, zpěváci, foukači skla apod. Vitální kapacita plic se zmenšuje ve stáří nebo vlivem plicních nemocí. Na dechu se hodnotí:
- rychlost, pravidelnost:
a) eupnoe - normální dýchání
b) dyspnoe - dušnost, namáhavé, obtížné dýchání u dětí provázena zatahováním měkkých částí hrudníku
c) Cheynovo - stokesovo - nepravidelné dýchání charakteristické postupným prohlubováním několika po sobě jdoucích vdechů s následným úbytkem hloubky až do krátké pauzy po které se opakuje. (u onemocnění CNS, oběhového systému) d) Biotovo - několik různě hlubokých dechů se střídá s pauzou.
e) Kussmaulovo - velmi hluboké a víceméně pravidelné dýchání provázené chrčením. - kvalita dechu:
hypoventilace: povrchní dýchání, hyperventilace: hluboké dýchání. (Dostupné z: www.sweb.cz)
1.4 Druhy dýchání a) hrudní - costální - při rozpínání má převahu pohyb žeber. b) břišní - abdominální - vyklenutí a klesání břišní dutiny.
c) smíšené - abdominocostální typ se může měnit v závislosti na příznacích (bolest, zánět ..). (Dostupné z: www.sweb.cz)
10
„Vlastní dýchání je kombinací aktivní
svalové činnosti svalů dýchacích a pasivní
funkcí elasticity plic a hrudníku. Nádech se aktivně tím, že se napínají svaly
mezižeberní a jednotlivá žebra se od sebe vzdalují. Objem hrudníku se zvětšuje. Zvětšení objemu podporuje pohyb bránice, která se vyklenuje z hrudního koše vně proti dutině břišní. Zvětšující se objem dutiny hrudníku kopírují na základě elasticity plíce. V nich vzniká vnitřní podtlak, který nasává automaticky do plic vzduch. Po uvolnění
dýchacích svalů mezižeberních i bránice se hrudník opět zmenšuje. Děje se tak hlavně
pasivně, pod vlivem pružnosti a hmoty hrudníku. Plíce jsou stlačovány a vzduch v nich obsažený je tlačen opačným směrem, z plic ven.“ (Lejska, 2003, s. 115)
„Správné dýchání začíná uvolněním břicha, pokračuje rozpínáním hrudníku od spodních žeber až po oblast klíčních kostí. Výdech začíná uvolněním vdechových svalů,
pokračuje stahem břicha a zmenšením objemu hrudníku od spodních žeber vzhůru.
Končí poklesem hrudníku v oblasti klíčních kostí. Doporučuje se ještě nakonec stáhnout svaly břišní. Výdech a vdech by na sebe měly navazovat zcela nenásilně. Vznikne tak plynulá vlna dýchacích pohybů, za níž následuje další.“
Obr.2 (Dostupné z: www.svobodapronosy.cz)
„U žen převládá dýchání tzv. žeberní, u mužů
dýchání břišní. Normální dýchání je však smíšené. Člověk na rozdíl od všech živočichů
je schopen vědomě ovlivnit způsob svého dýchání (hrudní, břišní) a jeho intenzitu.“ (Wolf a kol., 1977, s. 113)
Podklíčkové dýchání „Podklíčkovým dýcháním, dochází k výměně vzduchu v horní části plic – v plicních
hrotech. Z hlediska zapojení svalů a mechaniky pohybu se tento typ neliší podstatně od dechu hrudního. Dýchání se děje činností mezižeberních svalů. Podílejí se tu ale i šikmé svaly krku.
11
Tyto svaly umí dechově netrénovaný člověk zapojit nejspíše jen v případě akutní dechové tísně (astmatický záchvat, dušení). Od hrudního dechu tento typ odlišujeme taky proto, že tato část dechu vyžaduje i vyšší úsilí, než jaké si žádá hrudní dech, protože zapojená žebra jsou nejkratší a tím i relativně obtížněji pohyblivá. Účinky:
podklíčkové dýchání provzdušňuje plicní hroty, které většina lidí vůbec nepoužívá. Dostatečné dýchání do plicních hrotů tedy působí proti zánětů v této oblasti a je prevencí proti astmatu. Reflexním působením zase dýchání do plicních hrotů ovlivňuje
zejména dostatečné prokrvení hlavy a celkovou svěžest, kterou v této oblasti pociťujeme. Takto brání také zánětům čelních dutin. Potřeba omezovat podklíčkové dýchání by mohla připadat v úvahu snad jen při závažnějších úrazech v této oblasti.“ (Dostupné z: www.cvicime.cz)
Dýchání je automatická činnost organismu. zajišťuje výměnu plynů pro všechny buňky
těla. Dýchání má dvě fáze. Fázi inspirační, nádechovou a expirační, neboli výdechovou, fáze se pravidelně střídají a představují tak minutovou plicní ventilaci.Kromě minutové
plicní ventilace rozeznáváme ještě vitální kapacitu plic, což je maximální množství vzduchu, které můžeme využít. Dýchání je jedním z nejdůležitějších procesů odehrávajících se v našem těle.
12
2 Dechová cvičení Dechová cvičení patří do široké skupiny s názvem přípravná cvičení. Do skupiny patří
mimo dechová cvičení také ještě rozvoj motoriky, a to jemné, hrubé i oromotoriky,
rozvoj fonematického sluchu, dále se věnuje zrakovému vnímání a hlavně výchovou správné výslovnosti.
Cílem dechových cvičení je prohloubení dýchání a zvládnutí fyziologicky správného
vdechu či výdechu při mluvení. Výdechový proud je nezbytný pro tvorbu hlasité řeči.
Provádění dechových cvičení není vhodné pouze pro děti s narušenou komunikační
schopností, ale je dobré ho provádět i s dětmi intaktními, či dětmi se zdravotním oslabením. Cvičení jsou vhodná nejen z hlediska prevence proti onemocnění horních cest dýchacích, ale provádějí se také jako léčebná terapie po odstranění adenoidní
vegetace. Dále se za vhodnou terapii považuje zpěv a hra na foukací hudební nástroje, a to zejména na zobcovou flétnu.
Dechová cvičení se mohou provádět skupinově i individuálně. Skupinově například
v rámci hry „Na vláček“ – Jede, jede vlak, jede jako drak. Vyfukuje černý mrak, dělejme to taky tak – húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú…….. Děti říkají básničku, před
houknutím se nadechnou nosem a vypustí „černý mrak“. Individuálně například foukáním do větrníku s barevnými vrtulemi, dítě si vezme větrník, posadí se před zrcadlo a má za úkol fouknout do červené vrtule například. V zrcadle vidí, zda úkol splnil správně.
2.1 Nutnost dechových cvičení Pod dechovým cvičením rozumíme systém cviků, zaměřených na dýchání, hlavně na mechaniku dýchání,
porušenou nebo poškozenou patologickým či fyziologickým
procesem (například těhotenstvím). Dechová cvičení se používají i v běžné tělesné
výchově, řadí se také do tréninkových programů profesionálních i rekreačních sportovců. (Palát, 1968)
13
Cílem dechových cvičení je správně fyziologicky postupovat při nádechu i výdechu při
mluvení. Dechová cvičení provádíme většinou formou hry a v kombinaci s cvičením fonačním (hlasovým).
Dechová cvičení se provádějí také jako součást logopedických cvičení například po odstranění nosní mandle, také jsou součástí terapie koktavosti, breptavosti.
2.2 Zásady dechových cvičení Zásady jsou nutné zejména z hlediska hygieny. Hygiena prostředí ve kterém nácvik
provádíme se velmi odráží na úspěšnosti nácviku. Pokud budeme nacvičovat v nevyvětrané místnosti kde je navíc zvýšená hladina prachu, nácvik hlubokého nádechu nosem bude prakticky neproveditelný. -
-
-
-
dítě musí mít čistý nos
dechová cvičení provádíme v dobře vyvětrané, bezprašné místnosti
dobré je mít k dispozici podložku na nácvik dýchání vleže a vsedě
mějte po ruce různé motivační pomůcky jako obrázky, papírové míčky a dostatečnou zásobu her a hraček
(Pávková, 2004)
Velmi dobré pro motivaci pro nácvik správného dýchání jsou také menší gumové míčky
a také šátky ze vzdušné, lehké látky. Šátky můžeme využít výborně při hře „Kdo dofoukne dál“. Děti se postaví vedle sebe, s nádechem předpaží, v rukách drží šátek před ústy a energicky a intenzivně vydechnou. Potom můžeme porovnat komu šátek doletěl nejdál.
2.3 Nácvik dýchání Prvotním úkolem při cvičení dechové techniky je naučit děti, jak a kam se nadechovat. Nejmohutnější nádech je v dolní části hrudníku, kde se roztáhnou volná žebra a mezižeberní svaly udrží takové množství vzduchu, které je potřebné k výrazné řeči
a zpěvu. Jako příklad nácviku dechové opory uvádím metodický postup podle Valenty a Krejčířové (1992). Tito autoři doporučují provádět cvičení nejprve vsedě. 14
Dýchání vsedě
„Dítě se posadí na židli a lehce se opře o opěradlo, nohy jsou na zemi, kolena u sebe.
Dítě si položí ruku na žaludek, zde je místo dechové opory. Dítě se nadýchne tak, aby cítilo, že ho tiskne do sedadla židle. Přitom pozorně sledujeme, kam se nadechne.
Nadechuje se nosem a chvíli po nádechu zůstane v klidu, než volně vydechne. Při opakovaném cvičení lehce bzučíme „bzzz“. Tvořený zvuk musí znít plynule, bez chvění.“
Dýchání vleže
Další nácvik provádíme vleže. Důležitou součástí je větraná, bezprašná místnost. „Dítě
si lehne na podložku, natáhne nohy a uvolní se. Nádech kontroluje volně položenou rukou v místech, kde je bránice, dítě hledá místo, které se mu při nádechu nafoukne
(například při zívání). Vhodné je třeba menším dětem na místo zvedání bránice při nádechu položit nějakou hračku (například plyšové zvířátko), aby mělo i vizuální
oporu.“ Motivační hrou může být hra „na andílka“. Dítě se položí uvolněně na podložku
a představí si jak v zimě ve sněhu tvoří „andělíčky“. „Při nádechu zvolna vzpaží a při
výdechu upaží k tělu. Opakujeme několikrát v rytmu klidného dýchání. Během cvičení
dbáme na to, aby se neprohýbalo v bederní oblasti a nezvedalo při nádechu ramena k uším.“
Obr. 3 (Dostupné z: www.svobodapronosy.cz)
Dýchání vestoje
„Při dýchání vestoje dáváme pozor na správný nádech nosem, také na nesprávné pohyby ramen při nádechu.“ Jako motivaci můžeme použít i hru „zdravíme sluníčko“ kdy dítě při nádechu nosem vzpaží ruce nad hlavu a dívá se směrem vzhůru, jako by zdravilo slunce.
15
2.4 Doporučení pro nácvik dýchání Metodické zvládnutí jednotlivých cvičení je důležité pro jejich účinek, tak stejně jako
volba cvičebních prvků a jejich uspořádání do sestavy. Je nutné shrnout hlavní zásady, podle kterých je třeba sestavit cvičení tak, abychom příznivě ovlivnili reedukaci dýchání. (Palát, 1968) -
-
-
-
jednotlivé prvky cvičení mají být jednoduché
sestavení cvičebních prvků má být plynulé a nenásilné
cviky mají být koordinované s jednotlivými fázemi respiračního cyklu
cvičení nesmí vyvolat únavu
-
mezi jednotlivé prvky cvičení vkládáme přestávky
-
na dítě při cvičení nenaléháme
-
-
-
-
-
nevyvíjíme tlak ani přemíru snahy
nekritizujeme, vyvarujeme se výsměchu nebo přílišného opravování chyb
povzbuzujeme dítě a radujeme se s ním z jeho úspěchů
nespěcháme, ale jsem důslední, často se vracíme k opakování již naučeného
nezapomínáme na vhodnou motivaci (hračky, hry, povídání)
Náměty pro skupinová cvičení Motivace, na co si můžeme hrát: -
-
-
-
-
-
-
-
-
na nafukovací balónek
na hada, pneumatiku
- sssssssssssssssssssssssssssssss
- sssssssssssssssssssssssssssssss
na mouchu, včelku, vosu
- zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz
na vítr
- fífífífífífífífíf, fůfůfůfůfůfůfůů
na lokomotivu
- ššššššššššššššššššššššššššššššš
na vlak před tunelem
- húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú
na auto, autobus
- túúúúútúúúúútúúúútúúúúútúú
na sirénu
na sovu
- uííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí
- húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú 16
- na řetěz – říct několik slov na jeden výdech - Alena, Helen
- Máma táta bába - Víno meloun
- Kocour kočka kotě - To je vůně
- To je krása - Velký pes
- Velký černý pes
- Velký černý chlupatý pes - jednoduché říkanky
- Jede, jede vlak, vyletěl z něj mrak….
- Máme doma malé kotě, a to kotě spinká botě….
- Koulelo se koulelo, červené klubíčko, komu ty z něj upleteš ponožky Haničko?
Náměty pro nácvik dýchání v tělocvičně Nejčastější chybou v dýchání u dětí je lapání po dechu na poslední chvíli, kdy
nádechovým svalům pomáhají ramena, která zůstávají zvednutá i po dokončení nádechu. Při lapání po dechu se dech hromadí ve vrchní části plic, místo, aby směřoval
přímo do bránice. Nedá se usměrňovat a větší část ho unikne s nasazením prvního tónu. Krátký dech pak nutí dítě znovu se nadechnout i uprostřed slova. Napětí v ramenou se
umocňuje, dítě má stále větší pocit nedostatku vzduchu, ale ve skutečnosti je však vzduchem přeplněno. Při dýchání „nepoužívá“ spodní část plic, protože mu ji blokuje
nespotřebovaný „strnulý“ vzduch. Dech také velmi úzce souvisí s psychikou, emočním
naladěním dítěte. Zvýšený výskyt lapání po dechu se dá vypozorovat u úzkostných a neurotických dětí, a také při vzrušení, přílišném úsilí, tedy při porušení vnitřního klidu, vnitřní harmonie. Cílem dechových cvičení dle Tiché je vést děti k přiměřenému, klidnému, prohloubenému dechu za pomocí bránice a bez účasti ramen.
17
Všechny náměty na cvičení dle Aleny Tiché.
- Cvičení pro navození přiměřeného, klidného a prohloubeného nádechu:
„Zahřívání prochladlého ptáčka“ – Děti se pohybují volně po prostoru. Nesou před sebou v dlani „zimou ztuhlého ptáčka“. Děti se prochází a přitom lehce dýchají na malého, zimou ztuhlého ptáčka fu fu fu. Jakmile jim dojde dech, zastaví se a sledují zda
je ptáčkovi lépe. Nespěchají, znovu lehounce dýchají na peří ptáčka a chodí přitom. Při
pozorování ptáčka dojde k uklidnění a následnému bezděčnému hlubokému nádechu na bránici. Vzduch do těla vstoupí sám bez zásahu vůle. Každé dítě si samo určí vlastní dechový rytmus. Chůze pomůže k volnému plynutí dechu. - Cvičení na pružnost a posilování dechových svalů:
„Parní mašina“ – Děti se postaví proti sobě a s výdechem š předsunují levou a pak
pravou ruku. Pohyb zrychlují až do chvíle, kdy ještě mohou zkoordinovat hlásku š a pohyby rukou. Hlásku š můžeme změnit na rytmizované cs, š, ph a zvukem vyjádřit, jak vlak přejíždí přes pražce.
- Cvičení na posilování nádechového svalstva:
„Pátráme čichem“ – Představa čichání provokuje hluboký energický nádech, při němž
se aktivně zapojuje bránice a mezižeberní nádechové svalstvo. Mírně rozšířené nosní dírky a přikrčený nos bezděčně vyvolávají savé pohyby bránice, které se vně projeví
viditelnými pohyby v břišní krajině a v dolní partii zad. Hlava se volně otáčí a pátrá po zdroji. Otázky: „Co to tady krásně voní?“, „Necítíte tady něco?“. - Cvičení na posílení aktivit bránice:
„Foukáme na spálený prst“ – Dítě si představí, že má zraněný prst a moc ho bolí. Jemně si ho pofouká. Dítě má mít našpulené rty a cítit svůj dech až na kůži prstíku. - Prodýchnutí na bránici:
„Obláček v misce“ – Děti sedí s rozkročenýma nohama, ruce spustí dolů, spojí prsty
a z dlaní vytvoří misku. Vydechnou na fúúúú a pak nechají volně přijít dech jako obláček až dolů do misky. Dojde k hlubokému bráničnímu dýchání (břicho a krajina žaludku jsou uvlněné). Vše se umocní při relaxační hudbě. Cvičení vyžaduje úplný klid a soustředění. Je vhodné, když děti zavřou oči. 18
- Posilování pružnosti a výkonnosti břišního svalstva:
„Zastavujeme koně prrr“ – Cvičení se provádí vsedě. Děti mají kolena od sebe, ohnuté nohy směřují mírně dopředu (úhel o něco větší než devadesát stupňů), chodidla jsou
opřena o zem. Děti rukama drží opratě a zastavují koně na třikrát: nádech nosem – výdech – prrr – prrr – prrr. Hrudník zůstane vzpřímený a ve spodní části mírně
rozšířený. Volnost spodních žeber zajistí mírně zvednuté paže, které „tahají za opratě“. Lokty jsou od těla. S každým „prrr“ se podvědomě zpevní břišní stěna, kterou je však nutné ihned uvolnit.
- Nácvik prohloubeného nádechu a pružného, měkkého výdechu:
„Vůně květiny“ – Děti si představují, že drží květinu a lehounce k ní přivoní.
Vychutnávají si její vůni, a pak ji vrátí s výdechem na fúúúú květině nazpět. Potom třeba mohou sfouknout jeden okvětní lístek po druhém nebo prudce sfouknout bílé chmýří odkvetlé pampelišky.
- Procvičení pružného bráničního dechu:
„Dýcháme na zamrzlé okno“ – Děti mají kousek před ústy otevřenou dlaň, která představuje zamrzlé okno. „Rozehřej kolečko, jímž se podíváš ven. Druhou rukou se kontroluj pohyb pružného bříška.“ Při této hře se tvar úst automaticky nastaví, jako
bychom vyslovovali O: jazyk leží v ústech, širokou špičkou opřen za spodními řezáky,
rty jsou mírně předsunuté. Toto cvičení navozuje velmi důležitý návyk pro zpěv, a to,
propojuje správné nastavení artikulačního aparátu s pružnou a vyváženou dechovou aktivitou. (Tichá, 2005)
Dýchání je jev přirozený a nemusí se učit, oproti dýchání správnému. Naučit se správně
dýchat je velmi nutnou součástí života každého člověka. Je to zejména prevence proti zánětům horních cest dýchacích, nebo jako terapie po odstranění nosní mandle. Je tedy
vhodné držet se zásad při nácviku. Nejdůležitější zásadou je zásada hygieny v místnosti, cvičit dýchání v bezprašné a dobře větrané místnosti.
19
3 Vliv dechových cvičení v logopedii 3.1 Cíl práce, použité metody a techniky
Cílem mé práce bylo prozkoumat jaký vliv mají dechová cvičení při nápravě komunikačních obtíží u dětí předškolního věku.
Vypracovala jsem soubor cvičení a námětů na pomůcky pro dechová cvičení
ve
školních i předškolních zařízeních. Náměty jsou určeny nejen logopedům či
pedagogickým pracovníkům, ale také rodičům. Hry a pomůcky jsem vyzkoušela při průběžné a následně při souvislé praxi v mateřské škole.
Při zpracovávání souboru námětů jsem využila praktických znalostí pedagogických pracovníků v předškolních zařízeních, analýzy odborné literatury a pozorování praxe.
Ke zpracování bakalářské práce a výzkumného šetření jsem použila výzkumné metody:
rozhovor s pedagogickými pracovníky mateřských a základních škol, pozorování
prostředí, v němž jsem natočila videokazetu a analýzu odborné literatury díky které jsem shromáždila odborné poznatky z oblasti respirace a respiračního ústrojí.
3.2 Charakteristika zařízení, v němž probíhalo výzkumné šetření Mateřská škola Bří Pelíšků 7 v Brně – Líšni, je trojtřídní mateřská škola, jejímž
zřizovatelem je Jihomoravský kraj. Sídlí v patrové adaptované vilce situované v okrajové sídliště mimo hlavní komunikaci. K mateřské škole patří zahrada s dřevěným dětským hřištěm, kde děti rozvíjejí své pohybové a motorické schopnosti.
V mateřské škole fungují tři třídy pro děti od tří do šesti až sedmi let. Dvě třídy pro děti
s narušenou komunikační schopností, jedna pro děti se zdravotním oslabením. Do třídy
s vadami řeči jsou přijímány děti s takovou poruchou komunikačních schopností, která se nedá odstranit ambulantní péčí. Děti jsou do této třídy přijímány na doporučení SPC Veslařská.
20
Kontrolní vyšetření jsou prováděna v MŠ každého půl roku, výsledky jsou využívány při tvorbě individuálních plánů.
Třídy jsou naplněny do kapacity maximálně deset dětí. S dětmi pracují dvě učitelky,
jedna se ve třídě věnuje kolektivní práci a druhá – logopeda v rozsahu tří hodin denně
provádí v samostatném logopedickém kabinetu individuální logopedickou intervenci. Logopedické třídy jsou vybaveny soustavou logopedických zrcadel před kterými se
provádějí dechová a artikulační cvičení. V zadní části třídy jsou stolky u kterých děti
kreslí a provádějí grafomotorická cvičení. Větší část třídy slouží jako hrací prostor vybavený spoustou hraček.
Veškerá spontánní i řízená péče je zaměřená na
logopedickou prevenci a rozvoj řeči. Součástí třídního programu ve třídě pro děti
s poruchami komunikačních schopností jsou: dechová cvičení, hra na zobcovou flétnu, gymnastika
mluvidel,
psychomotorická
cvičení,
grafomotorika,
logopedická
zaměstnání. Další spontánní a řízené činnosti vedou ke splnění cílů předškolního vzdělávání.
3.3 Charakteristika výzkumného vzorku Videokazetu jsem natáčela v logopedické třídě při běžné mateřské škole. Dětí je pět, dvě děvčata a tři chlapci ve věku od čtyř do sedmi let. Chlapec O. (6 let, 10 měsíců) –
vícečetná dyslalie, balbuties, chlapec A. (4 roky, 2 měsíců) – dyslalie gravis, chlapec Z.
(6 let, 10 měsíců) – OVŘ, vývojová dysfázie, chlapec L. (4 roky, 4 měsíce) – dyslalie, dívka V. (6 let, 4 měsíce) – vícečetná dyslalie, dívka P. (7 let, 4 měsíce) – dyslalie gravis, dysfatické rysy.
21
3.4 Soubor námětů na hry a pomůcky pro dechová cvičení v praxi
Při realizaci námětů jsem postupovala tak, aby výroba pomůcek byla co nejjednodušší a nebylo nutné zvláštních potřeb. Pomůcky si mohou děti vytvořit spolu s rodiči nebo
s pedagogy. Cvičení rozvíjí nejen regulaci dechového proudu, rozvíjí také slovní zásobu, pozornost, motivují ke komunikaci .
Náměty jsou určeny především pro děti v předškolním a mladším školním věku. Mohou se využívat jak při skupinovém cvičení, tak individuálně.
Součástí bakalářské práce je také výuková videokazeta.Videokazeta obsahuje názorné ukázky práce s pomůckami v praxi. Videokazetu jsem natočila za souhlasu a podpory
paní ředitelky Mgr. Niny Menčíkové a paní učitelky Lenky Suché. Kazeta byla natočena za vědomí a souhlasu rodičů dětí, které se účastnili natáčení.
22
1. Veselá zvířátka Cíl: Nádech nosem, schopnost regulace výdechového proudu. Pomůcky: • • •
tvrdý papír, nůžky pastelky, fixy špejle, nit
Postup výroby: Nakreslíme zvířátka, vystřihneme je, vymalujeme společně s dítětem, nůžkami uděláme na hřbetech zvířátek dírky a provlečeme jimi nit. Konce nití
navážeme ve zvolených intervalech vedle sebe. Tak vytvoříme řadu visících veselých zvířátek.
Dětem budeme přednášet básničku nebo pohádku ve které vyskytují ta zvířátka, která
jsme vyrobili. Dítě má za úkol do každého lehce fouknout. Motivační básnička:
Tahle holčička je Katka, čeká tady na zvířátka, kdo k ní přijde dnes? Pejsek, pejsek, pes. Potom Katka chvilku počká, hned za pejskem je tu kočka. Mňau, mňau, mňau. Vstala Katka? Ano, ano! Kohout křičí dobré ráno! Kykyrykyký.
Katka zkusí hlídat husy, na ty husy volat musí gaga gaga ga ga ga.
Kdopak veze vozík s trávou? Kráva kouká kývá hlavou, bú, bú, bú, bú, bú. Hop! Hodný kůň sveze Katku a budem číst od začátku iha, iha, iha, ha!
23
2. Trefa ! Cíl: Nádech nosem, správné hospodaření s vdechnutým vzduchem, zrychlení, zpomalení výdechu, regulace směru výdechového proudu. Pomůcky: • • • • •
tvrdý papír
pastelky, fixy nůžky
smotek vaty
pingpongový míček
Postup výroby: Pro menší děti jsem vybrala motiv medvídka, pro větší květinku.
Vybraný motiv nakreslíme na tvrdý papír, vymalujeme, vystříháme. U květiny vystřihneme střed a u medvídka vystřihneme oblouk v oblasti bříška.
Postavíme medvídka (květinku) naproti dítěti, to má za úkol profouknout střed či bříško medvídka pingpongovým míčkem nebo vatou.
24
3. Barevná trička Cíl: Intenzivní nádech nosem, ovlivnění síly, směru výdechu. Pomůcky: • • • • •
tričko, nejlépe jednobarevné, aby motiv vynikl nůžky
tvrdý papír
foukací fixy
kousek tvrdého kartonu nebo krabice
Postup výroby: Nejprve si vymyslíme s dítětem motiv, obrázek, který by dítě chtělo mít
na tričku. Nakreslíme ho na papír a buď jej vystřihneme plný nebo jej vystřihneme zevnitř. Jakmile máme motiv zhotovený a vystřihnutý, zvolíme si místo na tričku na
které budeme motiv aplikovat, to podložíme kartonem a můžeme začít vyfoukávat obrázek. Můžeme ho vyfoukat jednobarevně nebo různým mixem barev.
25
4. Regata Cíl: Správný nádech nosem, ovlivnění směru výdechu, regulace intenzity. Pomůcky: • • • • • •
půlky skořápek vlašských ořechů, nebo polystyren tvrdý papír
nůžky, lepidlo, lepící páska
lepidlo, lepící páska, dřevěné špejle dřevěné špejle
pastelky, svíčka, sirky
Postup výroby: Na tvrdý papír nakreslím obrysy plachet, ty vystřihneme a pomalujeme
pastelkami. Na zadní strany plachet přilepíme lepidlem, nebo lepící páskou asi 3-4 cm
dlouhé kousky špejlí (stožáry). Vezmeme půlky skořápek a svíčku, zapálíme ji
a nakapeme horký vosk dovnitř skořápek, potom vezmeme „stožáry“ a zapíchneme je do horkého vosku a necháme zatuhnout. Nebo z polystyrenu vyřežeme kosočtvercové tvary a stožáry s vlajkami tam zapíchneme. Touto cestou vyrobíme několik „závodních plachetnic“.
Motivací pro děti budou jistě organizované závody. Napustíme větší nádobu vodou, postavíme plachetničky na start a dětem dáme za úkol dopravit co nejrychleji svou loďku do cíle.
Dbáme na nádech nosem, dodržování intervalů nádech – výdech
26
5. Fotbalové hřiště Cíl: Automatizace nádechu nosem, regulace výdechového proudu. Pomůcky: • • • • • • •
1 větší víko krabice od bot tvrdý papír nůžky
pastelky, fixy
barevné papíry A4 lepidlo
pingpongový míček, nebo nějaká jiná kulička
Postup výroby: Krabici od bot, podélně odstřihneme cca 1 cm vysoký kousek okraje (mantinel). Dovnitř nalepíme zelený papír a na něj namalujeme fixem čáry jako na
opravdovém hřišti. Na tvrdý papír si namalujeme branky, vymalujeme jako síť
a vystřihneme. Branky nalepíme doprostřed kratších stran krabice.
Děti budou mít za úkol zahrát si opravdový fotbalový zápas. Motivací pro ně může být například malá odměna pro vítěze a možnost odvety pro poraženého.
Důležité je kontrolovat správný nádech nosem a regulovat sílu výdechu.
27
6. Pexeso pro nosíky Cíl: Schopnost rozlišit čichové vjemy, trénink „čichové paměti“. Pomůcky: • •
sudý počet krabiček od filmů (dle věkové úrovně dětí) vata, pytlíkový čaj ovocný, černý
•
lehkou květinovou voňavku, slupky od pomeranče, mandarinky, skořici celou,
•
látku, obyčejné gumičky
mateřídoušku
Postup výroby: Do každých 2 krabiček dáme čaje, bylinky, vatičku lehce postříkanou voňavkou až vyčerpáme všechny možnosti. Potom vystříháme čtverečky z látky, těmi překryjeme krabičky, zavážeme gumičkou.
Princip hry je totožný jako u klasického „vizuálního“ pexesa. Primárně mohou děti poznávat 2 stejné vůně, starší by mohli poznávat i původce vůní.
28
7. Kouzelné vodovky Cíl: Ovlivnění směru a intenzity výdechového proudu. Pomůcky: • • • •
obyčejné vodové barvy štětec
velký papír
kelímek s vodou
Postup výroby: Namočíme si štětec, vybereme si barvu kterou chceme rozfoukávat, kápneme trošku na papír a rozfoukáváme na všechny strany. Je možné do sebe zamíchat více barev a skvrnu udělat mnohobarevnou.
Motivací pro dítě bude, že žádná skvrna nikdy nebude stejná, můžeme se na ně dívat a povídat si o nich, co nám připomínají atd.
V rámci výtvarné výchovy se může rozfoukávání realizovat i skupinově.
29
8. Panáčci Cíl: Nádech nosem, regulace směru výdechu. Pomůcky: • • • •
tvrdý papír velikosti A0 tvrdé papíry A4
pastelky, fixy, nůžky, nit
suchý zip, dřevěné špejle, lepidlo
Postup výroby: Zvolíme si cca 6 motivů, ty nakreslíme na papír a podle fantazie vybarvíme. Vystřihneme a na vrchních dílech obrázků uděláme dírky, těmi posléze
provlečeme nitě, každý obrázek bude jinak dlouhý. Potom na tvrdý papír nakreslíme
kruhy jako terč, do každé kružnice napíšeme bodové hodnocení a necháme zalaminovat
do folie, aby se papír neohýbal a nezničil. Necháme do folie zatavit také obrázky. Po zalaminování nalepíme do každé kružnice na terči zadní část suchého zipu ve tvaru
čtverečků. Přední část nalepíme zezadu na obrázky. Konce nití přivážeme na dřevené špejle. Terč je hotový.
Umístění terče může být různé, můžeme jej připevnit mne zadní stranu dveří v pracovně
či ve třídě nebo dát na magnetickou tabuli. Panáčky na špejli můžeme připevnit k terči nebo přidržovat.
Můžeme hru obměnit a dětem například zavázat oči, počítat body a udělat z dechových cvičení „ostrostřelecké klání“. Můžeme si s dětmi povídat o obrázcích, které jsme společně udělali, jakou mají barvu a co o nich ví. Můžeme tak s dětmi rozvíjet například aktivní slovní zásobu, porozumění řeči nebo souvislé vyjadřování.
30
9. Indiánská peříčka Cíl: Nádech nosem, výdech ústy. Pomůcky: • • • • • •
barevná peříčka (lze sehnat v galanterii, bižuterii) tvrdé papíry A4 nůžky
pastelky, fixy nit, silon
dřevěné špejle, dřevěná tenká tyč
Postup výroby: Vystříháme z papíru proužky asi 5x20 cm, vystříháme si jich kolik jen
budeme chtít. Na proužky papíru namalujeme sady obrázků. Jedna část bude barevná
a druhá budou jen černobílé obrysy. Může to být například oddíl zelenina, ovoce, hračky, zvířata, tvary atd. Na pírka navážeme nit nebo silon a přivážeme na tyč. Klademe před děti papírové proužky a děti mají za úkol poznat o jakou barvu jde tím, že
lehce fouknou do stejně barevného peříčka, můžeme si povídat co je to za zeleninu či zvíře a tím rozvíjet slovní zásobu a vlastní spontánní projev dítěte, dále rozvíjíme
poznávání barev a tvarů. Pokud jde o černobílé obrázky, děti musí lehkým fouknutím do odpovídajícího peříčka poznat jakou barvu ten který předmět ve skutečnosti má..
31
10. Překážková dráha Cíl: Nácvik správného nádechu, změna směru výdechového proudu. Pomůcky: • • • • • •
jakákoliv tvrdá větší plocha (dětský stolek, čistá podlaha, dřevená překližka atd.) několik stránek čistého papíru A4 pastelky nůžky
lepící páska
pingpongový míček
Postup výroby: Z papírů nastříháme stejně široké proužky asi 2 cm. Na ně napíšeme
číslo a šipku z jaké strany do té branky má být míček profouknut (těžší verze pro předškoláky). Na proužky můžeme namalovat také barevné symboly, jako lehčí verze pro menší děti, které se učí poznávat tvary a barvy. Proužky přilepíme na tvrdou plochu lepící páskou na každém konci. Tím nám vzniknou tunely pro pingpongový míček.
32
Závěr Bakalářská práce má název „Vliv dechových cvičení v logopedii“. Je tvořena částí teoretickou a praktickou. Část teoretická popisuje dýchací orgány z hlediska medicínského, a to zejména funkci hlavního dýchacího orgánu – plic. Dále se zabývá především nácvikem a popisem správného dýchání, metodami a hlavními zásadami při
nácviku dýchání. V rámci praktické části jsem vyrobila deset praktických pomůcek a her, které pomáhají při nácviku a fixaci správného dýchání nosem u dětí předškolního
věku. Pomůcky mohou být využitelné nejen pro pedagogické pracovníky v mateřských školách, ale vzhledem k jednoduchosti výroby mohou být nápomocny i rodičům dětí s narušenou komunikační schopností. Pro názornost jsem natočila výukovou
videokazetu. Ta je zaměřena na praktické ukázky pomůcek a her v logopedické třídě běžné mateřské školy. Videokazeta obsahuje i klasický nácvik dechových cvičení ve skupině.
Cílem mé práce bylo zjistit, zda mají dechová cvičení vliv v logopedické intervenci. Pro zjištění cíle jsem docházela do logopedické třídy při běžné mateřské škole. Přínosné mi byly nejen rozhovory s pedagogickými pracovníky mateřské školy, ale také pozorování
praxe, rozhovory s dětmi a především aktivní zapojení do každodenní realizace
přípravných cvičení. Během mé přítomnosti v mateřské škole jsem si ověřila nutnost provádění dechových cvičení, a to jak individuálně, tak skupinově. Dechová cvičení
jsou důležitá nejen jako prevence z hlediska snížení množství onemocnění horních cest dýchacích, ale i v rámci hospodaření s dechem a ovládání výdechového proudu. Dle mých poznatků byl cíl splněn.
Odnesla jsem si nejen mnoho zážitků z aktivní práce s dětmi, ale zejména potřebné poznatky pro svou budoucí praxi.
33
Shrnutí Bakalářská práce se člení na tři hlavní kapitoly. Dvě kapitoly se zabývají teoretickým popisem problematiky respirace, respiračního ústrojí, jeho funkcí a funkcemi
jednotlivých orgánů účastnících se dýchacího procesu. Dále v teoretické části charakterizuji nácvik správného dýchání, metody a zásady při nácviku. Zabývám se
zejména důležitostí dodržování hygieny prostředí a zásadami při nácviku správného dýchání u dětí předškolního věku. V rámci praktické části jsem zpracovala náměty na pomůcky a hry, které jsou nápomocny při nácviku správného dýchání s dětmi
předškolního věku. Součásti praktické části je také výuková videokazeta, která obsahuje ukázky použití pomůcek v praxi.
Summary Bachelor´s works is split into three main chapters. Two of them are talking about the problematics of respiration, respiration travte, thein functions and function others organs dealing with the breathing. Into the theoretical part I am talking about the
training of the breathing, methods and the principles. I am mostly talking about the importante hygiene and the principles of training breathing the persóna bellow the school age.
In the practicle section i was talking about my ideas for suetible toys and plays, which
are helping for the small person. The section of the practicle part is also the education video, which is showing various methods of breathing kontrol.
34
Seznam použitých zdrojů DVOŘÁK, Josef: Logopedický slovník: Žďár nad Sázavou: Logopaedia Clinica, 1998. DYLEVSKÝ, Ivan: Somatologie: Olomouc: Epava, 2000. ISBN 80-86297-05-5.
KLENKOVÁ, Jiřina: Kapitoly z logopedie I.: Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-88-5.
KLENKOVÁ, Jiřina: Kapitoly z logopedie II. a III.: Brno: Paido, 1998. ISBN 80-
85931-62-1.
KLENKOVÁ, Jiřina, KOLBÁBKOVÁ, Hana: Diagnostika předškoláka: Brno: MC, 2002.
KUTÁLKOVÁ, Dana: Logopedická prevence: Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-0569.
LECHTA, Viktor a kol.: Logopedické repetitorium: Bratislava: SPN, 1990. ISBN 8008-00447-9.
LEJSKA, Mojmír: Poruchy verbální komunikace a foniatrie: Brno: Paido, 2003. ISBN
80-7315-038-7.
MOUREK, Jindřich: Fyziologie: Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1190-7. PALÁT, Miroslav: Dýchacia gymnastika: Bratislava: Obzor, 1968.
PÁVKOVÁ, Bohdana: Hrajeme si s řečí: Brno: Computer press, 2004. ISBN 80-2510322-6.
SOVÁK, Miloš: Logopedie: Praha: SPN, 1974.
SOVÁK, Miloš: Uvedení do logopedie: Praha: Statní pedagogické nakladatelství, 1981.
ŠKODOVÁ, Eva, JEDLIČKA, Ivo a kol.: Klinická logopedie: Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6.
TICHÁ, Alena: Učíme děti zpívat: Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-916-X. TROJAN, Stanislav: Tělověda: Praha: Grada, 1997. ISBN 80-7169-543-2.
VÍTKOVÁ, Marie (ed.): Integrativní speciální pedagogika: Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9
WOLF, Josef: ABC člověka: Praha: Orbis, 1977.
Internetové zdroje www.phil.muni.cz www.sweb.cz
www.svobodapronosy.cz www.cvicime.cz
Anotace Svobodová Kateřina: Vliv dechových cvičení v logopedii, bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 34.
Bakalářská práce je členěna do tří hlavních kapitol. Pojednává o vlivu dechových cvičení v logopedii. Teoretická část se zabývá anatomií a fyziologií respiračního ústrojí,
typy dýchání a pojmem vitální kapacita plic. Dále se zabývá nácvikem správného dýchání a zásadami při nácviku. V praktické části jsem zpracovala náměty pro praktické využití.
Klíčová slova: respirace, respirační ústrojí, zásady správného dýchání, anatomie a fyziologie dýchací soustavy.
Bachelor´s works is split into three main chapters. It is discussing the efects of the various breathing excercises in logopedy. The theoretical part concerns the anatomy and fyziology of respiration trackt, types of breathig and the vitatal kapacity of the lungs.
This also deals with the area of how to train the person requring corrected breathing kontrol. For the practical part i work out an sutable treatment.
Key words: respiration, respiration tract, types of well breathing, anatomy and fyziology respiration tract.
