MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě - Porubě Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PhDr. Bazalová Barbora, Ph.D.

Bc. Pospíšilová Svatava

Brno 2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

-----------------------------------------------------------2

Touto cestou děkuji vedoucí diplomové práce PhDr. Barboře Bazalové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a materiálové podklady, které mi poskytla v době tvorby mé diplomové práce. 3

Obsah

Úvod

6

1

8

Mentální retardace

1.1 Vymezení pojmu mentální retardace

8

1.2 Příčiny vzniku mentální retardace

9

1.3 Klasifikace mentální retardace

11

1.4 Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace

2

a psychologické zvláštnosti jedinců s mentální retardací

12

Výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením

17

2.1 Speciálně pedagogická centra

18

2.2 Předškolní výchova

19

2.3 Základní škola praktická a speciální

20

2.4 Vzdělávání dospělých osob s mentálním postižením

24

3

26

Profesní orientace a profesní příprava osob s mentálním postižením

3.1 Úloha speciálně pedagogické diagnostiky v profesní orientaci

26

3.2 Prostředky profesní orientace

27

3.3 Profesní příprava

32

3.4 Zácvikové kurzy

34

4

36

Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením

4.1 Legislativa osob s mentálním postižením

36

4.2 Úřad práce

37

4.3 Možnosti pracovního uplatnění osob s mentálním postižením

38

4.4 Rekvalifikace a pracovní rehabilitace

42

4

5

Pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického 45

v Ostravě-Porubě 5.1 Cíl výzkumu, formulace hypotéz, metody a techniky, charakteristika souboru

45

5.2 Charakteristika místa šetření

46

5.3 Vlastní výzkumné šetření

48

5.4 Závěry šetření

69

Závěr

71

Shrnutí

73

Summary

74

Seznam literatury

75

Seznam příloh

77

5

Úvod V dnešní době žijeme ve společnosti, v níž nastává hodně změn, které se sebou přinášejí mnohé problémy. Jedním z těchto problémů je i kvalita života jedinců s mentální retardací. Mentálně postižení lidé tvoří jednu z nejpočetnějších skupin mezi zdravotně postiženými, a přesto zůstávají ve velké většině pro zdravou veřejnost nepoznaní. Mnozí lidé při setkání s nimi nevědí, jak s mentálně handicapovaným jedincem mají jednat, jak se k němu mají chovat, jak s ním mluvit. Někteří se jich bojí, jiní na ně pohlížejí s lítostí, nebo je zesměšňují či urážejí. I přesto, že v dnešní společnosti je snaha o co největší zapojení lidí s mentálním postižením mezi zdravé, ještě nějakou dobu bude trvat, než tak zvaně „zdravá“ populace si uvědomí, že jedinci s postižením mají stejná lidská práva jako ostatní lidé.Stejně tak ještě nějakou dobu potrvá, než se zdraví lidé naučí žít s postiženými, než pochopí, že je k nim nutné přistupovat jako k sobě rovným. Jen tehdy, když budou bráni jako partneři a okolí se je bude snažit pochopit, mohou jim být připraveny takové podmínky, které jim umožní vést důstojný a smysluplný život. Je třeba si uvědomit, že každý člověk je neopakovatelnou jedinečnou bytostí, která má svoji hodnotu, právo na svobodu, důstojné zacházení, právo na vzdělání a uspokojování svých potřeb. Jednou z důležitých potřeb, která uspokojuje člověka, je zapojení do společnosti po stránce pracovní. K tomu, aby mohl být člověk s mentálním postižením zapojen po stránce pracovní do společnosti, předchází zdlouhavá, trpělivá a náročná práce rodičů, učitelů a vychovatelů, kteří se starají o výchovu, vzdělávání, profesní orientaci a pracovní přípravu mentálně postiženého dítěte. Je nutné si uvědomit, že právě výchova, vzdělávání, správná volba profese a kvalitní profesní příprava se podstatným způsobem podílí na socializaci člověka s mentálním postižením. Zapojení lidí s mentálním postižením do pracovního procesu mě zaujalo na tolik, že jsem si jako téma své diplomové práce vybrala pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště. Cílem mé diplomové práce je nastínit problematiku profesní orientace, profesní přípravy a pracovního uplatnění jedinců s lehkým mentálním postižením. Problematikou profesní přípravy a pracovního uplatnění se zabývám již více let, a to nejen v rámci svého zaměstnání, ale také z osobního zájmu. Předkládaná práce obsahuje pět kapitol, které jsou rozděleny na část teoretickou a výzkumnou. Teoretická část je zastoupena prvními čtyřmi kapitolami, část výzkumná kapitolou pátou. V teoretické části se zabývám problematikou mentální retardace, výchovou a vzděláváním jedinců s mentální retardací, problematikou profesní orientace a profesní přípravy osob 6

s mentálním postižením a problematikou jejich pracovního uplatnění. Ve výzkumné části jsem se zaměřila na pracovní uplatnění a pracovní úspěšnost absolventů Střední školy odborné a speciální v Klimkovicích, odloučeného pracoviště Ostrava – Poruba. Zajímalo mě, zda jsou absolventi odborného učiliště s vystudovaným oborem spokojeni, zda by se znovu rozhodli studovat stejný obor a zda se po vyučení začleňují do společnosti po stránce pracovní.

7

1 Mentální retardace 1.1 Vymezení pojmu mentální retardace Vymezení pojmu mentální retardace je velmi složité, protože se jedná o komplikovaný jev, který zasahuje do oblasti biologické, psychické i sociální. Proto se v odborné literatuře můžeme setkat s více vymezeními tohoto pojmu. Americká společnost pro mentální deficienci (AAMD) zavedla termín „mentální retardace“ ve třicátých letech dvacátého století (Kolouchová in Pipeková 2006, s. 55). Matulay (1986, s.5) mentální retardaci nazývá oligofrenií a uvádí, že z právního hlediska je oligofrenikem ten člověk, který si nemůže obstarat své záležitosti sám, nemůže se tomu naučit a potřebuje ke svému vlastnímu dobru a blahu společnosti péči, dozor a kontrolu. Podle Rubinštejnové (1986, s.39) je mentální retardace trvalé poškození poznávací činnosti způsobené organickým poškozením mozku. Vágnerová (1999, s.146) pod pojmem mentální retardace uvádí, že se jedná o souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností. I při dostatečném množství výchovných podnětů není jedinec schopný dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje. Snížená inteligence může souviset se změnou dalších schopností a s odlišnostmi ve struktuře osobnosti. Mezi hlavní znaky mentální retardace Vágnerová řadí: - nízká úroveň rozumových schopností projevující se malým rozvojem myšlení a omezenou schopností učení, z toho vyplývá obtížnější adaptace na běžné životní podmínky; - vrozenost postižení; - trvalost postižení, i když je možné určité zlepšení v závislosti na příčinách (Vágnerová 1999, s.146). Vymezení mentální retardace ve své literatuře Pipeková (1998, s.171) definuje jako: „Stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností, které v sobě zahrnují schopnost myslet, schopnost učit se, schopnost přizpůsobovat se svému okolí. Jde o stav trvalý, vrozený nebo částečně získaný, který je třeba odlišovat od defektů získaných po druhém roce života, označovaných jako demence." Podle Vítkové (1993, s.20) mentálně retardovaný jedinec vzhledem ke svému věku nedosahuje odpovídajícího stupně mentálního vývoje. Vítková uvádí, že příčiny vzniku tohoto postižení jsou různé a mohou souviset jak s vlivem dědičnosti, tak i s vlivem vnějšího prostředí. V prenatální,

8

perinatální nebo částečně i v postnatální době dochází k porušení centrální nervové soustavy, k její změněné struktuře nebo k odchylnému vývoji. Švarcová (2000, s.24) považuje za mentálně retardované děti, mládež a dospělé ty jedince, u kterých zaostává vývoj rozumových schopností, odlišně se vyvíjí některé psychické vlastnosti a dochází k poruchám v adaptačním chování. Definici UNESCA, která vychází v roce 1977, ve své literatuře uvádí Franiok, Kysučan (2002, s.4) ve znění: „Mentální retardace vztahuje k podprůměrnému, obecně intelektuálnímu fungování osoby, které se stává zřejmým v období vývoje a je spojeno s poruchami adaptačního chování. Poruchy adaptace jsou zřejmé: a ) z nízkého tempa dospívání; b) ze snížené schopnosti se učit; c) z nepřiměřeného sociálního přizpůsobení. V defektologickém slovníku (2000, s.302) je termínem mentální retardace označena skupina jedinců, pro které je charakteristický nerovnoměrný duševní vývoj. I přes velkou různorodost vymezování mentální retardace si můžeme všimnout společného znaku, a tím je snížená inteligence. Definování podstaty problému je podle mého názoru velmi důležité, protože to znamená problém pojmenovat, zabývat se jím a hledat co možná nejvhodnější řešení, což u jedinců s mentálním postižením znamená přizpůsobit jejich možnostem a schopnostem výchovu a vzdělávání, aby se v co největší možné míře začlenili do společnosti.

1.2 Příčiny vzniku mentální retardace Celá řada různých příčin může vést k mentální retardaci. Tyto příčiny se vzájemně podmiňují, prolínají a spolupůsobí. Ve výzkumu příčin mentálního postižení vždy vystupovaly dvě základní hlediska, a to: hledisko zdůrazňující dědičnost, které ve větší, či menší míře podceňuje vlivy prostředí a výchovy na vývoj člověka, hledisko zdůrazňující vlivy prostředí na utváření osobnosti člověka, které nebere v úvahu vlivy genetické. „Mentální retardace je jedním z projevů odchylky, respektive poruchy centrální nervové soustavy“ (Vágnerová 1999, s.147). 9

Kysučan, Kuja (1996, s.20) dělí příčiny na: endogenní (tj. vnitřní) – zde se jedná o genové mutace a chromosomové aberace a exogenní příčiny (tj. vnější) – zde jde o pestrou skupinu vlivů, které se dále dělí na vlivy: - anorganické; - biologické; - psychosociální. Anorganické příčiny lze rozdělit na fyzikální (např. vlivy záření) a chemické (např. vlivy léků, jedů). Viry, bakterie a plísně se řadí do příčin biologických a původ psychosociálních příčin je nutné hledat v negativním vlivu výchovy. Také Švarcová (2000, s.51) se zmiňuje o příčinách endogenních a exogenních. Příčiny endogenní jsou genetické a jsou zakódovány v systémech pohlavních buněk. Exogenní faktory se dále dělí podle doby působení na: prenatální – působí od početí do narození, perinatální – působí těsně před, během a těsně po porodu, postnatální – působí po narození. Kysučan, Kuja (1996, s.20) ještě dále prenatální období dělí podle času vzniku na: - blastopatii (tj. poškození zárodku), kterou může způsobit infekční onemocnění, průmyslové škodliviny, nesprávná výživa a záření. Blastopatie vede k vytvoření syndromů; -

embryopatii (poruchy vznikají v průběhu organogeneze), jde o poruchy vývoje zárodku od

15.dne do konce 3. měsíce těhotenství. Následkem jsou vývojové vady; - fetopatii (poruchy vznikají po 3. měsíci těhotenství), zde již nevznikají velké malformace, ale škodlivina může zbrzdit další vývoj orgánu, či jeho diferenciaci. Především se to týká mozku, který se vyvíjí až do porodu. Současná psychiatrie (Zvolský 2005, s.157) člení příčiny mentální retardace následovně: - dědičnost; - sociální faktory; - další enviromentální faktory; - specifické genetické příčiny; - nespecificky podmíněné poruchy. Dědičnost vzniká na základě genetickém. Studie posledních let prokázaly, že mentální postižení vzniká z vrozených a enviromentálních faktorů. Intelektové schopnosti dítěte jsou přibližně výslednicí průměru intelektového nadání rodičů. 10

Sociální faktory – nízké výsledky v testech inteligence souvisí s méně podnětnou výchovou u nižších sociálních vrstev obyvatelstva, s chudobou, s nevhodnými bytovými podmínkami, s nevhodným rodinným zázemím i s odlišným způsobem výchovy u některých minoritních skupin. Rodiče s nízkou inteligencí postihují potomky dvojnásobně. A to dědičností a nepodnětnou výchovou. Další envorimentální faktory – tato skupina zahrnuje velké množství faktorů, které způsobují různý stupeň mentální retardace. Patří zde například některé onemocnění nastávajících matek (zarděnky, syfilis, toxoplazmóza), infekční onemocnění v období novorozeneckém (meningitida, encefalitida, intoxikace nevhodnými léky), znečistěné prostředí, následky rentgenového záření, špatná výživa matky v těhotenství, alkoholismus matky. Specifické genetické příčiny – zde se řadí většina dědičných metabolických onemocnění (fenylketonurie, galaktosemie), chromozomální aberace (nejznámější je downův syndrom), podmíněná porucha sexuálního chromozomu (Turnerův syndrom, Klinefelterův syndrom). Nespecificky podmíněné poruchy – u této mentální retardace nebyla dosud zjištěna příčina. U patnácti až třiceti procent případů zůstává příčina mentálního postižení neobjasněna.

1.3

Klasifikace mentální retardace

Klasifikovat mentální retardaci není jednoduché. Je nutné si uvědomit, že mentální retardace nemá jednotnou příčinu vzniku, a proto ji můžeme klasifikovat z několika hledisek: - z hlediska etiologických faktorů, kde se řadí příčiny endogenní, které mohou být dávné (jde o spontánní mutaci v zárodečných buňkách), nebo čerstvé (jedná se o spontánní mutace), příčiny exogenní, které mohly vzniknout v raném těhotenství (zde došlo k poškození oplozeného vajíčka), v pozdním těhotenství (zde jde o špatnou výživu a inkompabilitu), v období internatálním (jedná se o abnormální porod) a v období postnatálním (příčinou je nemoc či úraz v dětství, nevhodná výchova) (Černá in Pipeková 2004, s.294); - klasifikaci z hlediska vývojového období lze rozdělit na předškolní věk a jeho vývojové zvláštnosti, mladší školní věk, starší školní věk a adolescenci. Abychom mohli popsat zvláštnosti jednotlivých vývojových období u jedinců s mentálním postižením, je třeba znát zákonitosti vývojových období většiny populace (Pipeková 2004, s.296); - podle typu chování můžeme mentálně retardované jedince rozdělit na typ erektický – verzální, neklidný, a typ apatický – torpidní, netečný (Monatová 1994, s.120); 11

- klasifikace z hlediska časového faktoru dělí mentální retardaci na prenatální, perinatální a postnatální, a dále na vrozenou, získanou a sociálně podmíněnou. Při vrozené mentální retardaci dochází k poškození nebo k odchýlení vývoje CNS v rozmezí vývoje plodu až do dvou let života dítěte. U získané mentální retardace (demence) jde o poruchu, nemoc nebo úraz mozku během života, které jsou příčinou zastavení nebo rozpadu mentálního vývoje. Porucha se může nadále zhoršovat, nebo se může zastavit a k dalšímu zhoršení stavu již nedochází. U sociálně podmíněné mentální retardace, neboli pseudooligifrenie, nedochází k poškození CNS, ale retardace vzniká v důsledku působení vnějšího prostředí. U tohoto typu mentálního postižení může dojít ke zlepšení stavu, pokud se zajistí podnětné prostředí a vhodné výchovné působení (Pipeková 2004, s.295); - klasifikace podle stupně dělí mentální retardaci na F 70 – lehkou mentální retardaci, F 71 – středně těžkou mentální retardaci, F 72 – těžkou mentální retardaci, F 73 – hlubokou mentální retardaci, F 78 – jinou mentální retardaci a F 79 – nespecifikovanou mentální retardaci. Toto členění je platné od roku 1992, s platností od 1. 1. 1993, kdy WHO (Světová zdravotnická organizace) v Ženevě změnila dříve užívanou klasifikaci (Švarcová 2000, s.27). K diagnostikování postiženého jedince je nutné znát nejen jednotlivé stupně, ale také jejich charakteristiku.

1.4 Charakteristika jednotlivých stupňů a psychologické zvláštnosti jedinců s mentální retardací Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace Níže uvedená charakteristika se opírá o stupeň dosažené mentální úrovně a o inteligenci jedince. F 70 Lehká mentální retardace Inteligenční kvocient se pohybuje v rozmezí 50 – 69 a odpovídá v dospělosti mentálnímu věku 9 – 12 let. Ve starší literatuře se můžeme setkat s označením debilita, slabomyslnost, lehká mentální subnormita. U lehké mentální retardace již od začátku můžeme pozorovat určité opoždění, ale teprve po vstupu do školy se projeví nedostatky ve vývoji. Děti nedosahují úrovně školní zralosti a deficity jsou zvláště patrné v rozumové oblasti. Je postiženo myšlení, řeč, paměť, pozornost, vnímání. 12

Myšlení je mechanické, chybná je analýza a syntéza i vyvozování logických souvislostí. Pojmy jsou tvořeny těžkopádně a úsudky jsou mnohdy nepřesné. Slovní zásoba je chudší a pro řeč je v mnoha případech charakteristická dyslalie. Vnímání je zpomalené a probíhá s určitými odchylkami. Děti jsou méně chápavé, mají problémy s abstrakcí, hůře se zapojují do her. Těžce se učí, špatně si pamatují, neorientují se ve složitých situacích. Časté je také postižení motoriky. U hrubé motoriky může dojít k narušení přesné koordinace velkých svalových skupin a nedostatky v jemné motorice se projevují při osvojování senzomotorických dovedností. Jejich pracovní tempo je pomalejší a vyžaduje individuální přístup. Dětem s lehkou mozkovou retardací prospívá taková výchova a vzdělávání, která je zaměřena na rozvoj jejich dovedností a kompenzování nedostatků. V osobní péči a praktických dovednostech jsou schopni dosáhnout při dobrém vedení úplné nezávislosti. V kontaktu s jinými lidmi jsou schopni užívat řeč účelně a udržovat konverzaci, ale obtížně se přizpůsobují kulturním tradicím, společenským normám a očekáváním. Většina dětí je schopna zvládnout základní vzdělávání v redukované podobě na základní škole praktické, dříve označované jako zvláštní škola. Jedinci s lehkou mentální retardací jsou schopni se vyučit jednoduchému učebnímu oboru

na odborném učilišti a při vytvoření vhodných

podmínek se zapojit do společenského i pracovního života (Pipeková 2004, s.297). F 71 Středně těžká mentální retardace Inteligenční kvocient se pohybuje mezi 35 – 49 a v dospělosti odpovídá mentálnímu věku 6 – 9 let. Ve starší literatuře se můžeme setkat s označením imbecilita, střední slabomyslnost, střední mentální subnormalita. Již od začátku můžeme pozorovat omezení ve vývoji. Tyto děti začínají později sedět, chodit, je zde nápadná špatná koordinace pohybů, jsou neobratné. Situaci mohou komplikovat přidružená somatická postižení, neurologická a psychiatrická onemocnění, zvláště epilepsie. Řeč se vyvíjí opožděně, slovní zásoba je chudá, myšlení jednoduché. Jedinci se vyjadřují větami holými nebo jednoslovnými, ale někteří z nich se nenaučí mluvit nikdy, i když mohou rozumět jednoduchým instrukcím. Paměť je mechanická, učení je limitované a nácvik u většiny dovedností trvá dlouhou dobu. Mnohé dětí se středně těžkou mentální retardací jsou schopné si osvojit základy čtení, psaní a počítání. Citově jsou nevyrovnaní, labilní, někdy s nepřiměřenými, afektivními výbuchy, které vedou často ke zkratovitému jednání. Jejich výchova je zaměřena především na osvojení si sebeobsluhy, hygienických návyků, na rozvoj jednoduchých pracovních činností, na získání základů společenského chování. Jde tedy 13

především o prakticky zaměřenou výuku. Povinnou školní docházku plní děti se střední mentální retardací na základní škole speciální, dříve označovaná jako pomocná škola. Zde se pracuje s omezeným výběrem základního učiva běžné základní školy. Postižení jsou schopni v dospělosti vykonávat jednoduché manuální práce pod odborným dohledem (Švarcová 2000, s.28). F 72 Těžká mentální retardace Inteligenční kvocient dosahuje hodnot 20 – 34 a v dospělosti tito jedinci dosahují věku 3 – 6 let. Ve starší literatuře se můžeme setkat s označením prostá idiocie, těžká slabomyslnost, těžká mentální subnormalita. U takto postižených jedinců je celkově omezen neuropsychický vývoj a většina z nich také trpí značným stupněm poruchy motoriky. Často jsou také přidruženy i jiné vady. Maximum, kterého jsou schopni dosáhnout, je mechanické plnění základních úkonů a několika příkazů. V řeči dochází jen k minimálnímu rozvoji. Postižení jedinci jsou schopni si osvojit jen několik slov, často špatně artikulovaných, která navíc nepřesně používají. Někdy se nenaučí mluvit vůbec. Člověk s těžkou mentální retardací dovede v nejlepším případě pochopit základní souvislosti a vztahy nejvýše na úrovni batolete. V jejich chování se objevuje agresivita vůči vlastní osobě i okolí, impulsivnost nebo v opačném případě apatie. I když jejich možnosti jsou značně omezené, může včasná a systematická výchova přispět k rozvoji jejich osobnosti. Při dobré péči v oblasti výchovy, vzdělávání a rehabilitace lze dosáhnout u takto postižených jedinců určitých návyků v oblasti sebeobsluhy, určitých komunikačních dovedností a motorických schopností. Povinnou školní docházku tyto děti plní v rehabilitačních třídách, které se zřizují při základní škole speciální, dříve při škole pomocné. O postižené osoby s těžkou mentální retardací je nutné celodenně pečovat (Zvolský 2005, s.156). F 73 Hluboká mentální retardace Inteligenční kvocient je nižší než 20. V dospělosti odpovídá věku méně než 3 roky. V literatuře dřívější doby toto postižení označuje také názvem hluboká idiocie, hluboká slabomyslnost, těžká mentální subnormalita. U osob s touto diagnozou je již těžké onemocnění rozumových a pohybových schopností.. Většina osob je imobilních nebo výrazně omezena v pohybu a často jsou inkontinentní. Je zde kombinace somatických a smyslových vad, přidružují se vrozené metabolické poruchy, pervazivní 14

onemocnění a neurologické příznaky. K rozvoji poznávacích procesů téměř nedochází a postižení jedinci v nejlepším případě dovedou rozlišovat známé a neznámé podněty a reagovat na ně libostí či nelibostí. Řeč zde téměř zcela chybí, je nahrazena neartikulovanými výkřiky a omezeným repertoárem neverbálních znaků. Mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby a vyžadují celodenní péči. Výchova a vzdělávání je možné jen ve velmi omezené míře. Jedinci jsou schopni dosáhnout jednoduchých zrakově prostorových orientačních dovedností a pod vedením se mohou naučit podílet se na sebeobsluze a na domácích a praktických úkonech. Jedinci této skupiny se často stávají klienty ústavů sociální péče, kde se s nimi pracuje metodou bazální stimulace, případně se využívá snoozelen (Pipeková 2004, s.300). F 78 Jiná mentální retardace Tato kategorie se používá tehdy, jestliže stanovit stupeň intelektu pomocí obvyklých metod je nesnadné či nemožné, a to proto, že jsou zde přidružené senzorické nebo somatické vady. Je tomu například u neslyšících, nevidomých, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem nebo u osob těžce tělesně postižených. F 79 Nespecifikovaná mentální retardace Tato kategorie se požívá v případech, kdy je mentální retardace prokázána, ale jedince nemůžeme pro nedostatek informací zařadit do výše uvedených kategorií. Zde řadíme: - mentální retardaci NS; - mentální subnormalitu NS; - oligofrenii NS. Lidé s mentálním postižením tvoří asi 3% celkové populace. Ve starší klasifikaci se ještě setkáváme s kategorií Mírná mentální retardace. Inteligenční kvocient se pohybuje v rozmezí 85 – 69. U těchto jedinců zpravidla nedochází k organickému poškození mozku, ale příčinou jsou jiné faktory (sociální zanedbanost, nepodnětné prostředí), proto se v současné době tato kategorie nezařazuje mezi mentální retardaci (Švarcová 2000, s.30). Psychologické zvláštnosti jedinců s mentální retardací Lidé s mentálním postižením netvoří jednotnou skupinu. Každý jedinec je svébytnou bytostí s charakteristickými osobnostními rysy. Přesto ale u značné části je možné najít určité společné

15

znaky. Mentální retardace se podle Krejčířové (in Renotiérová, Ludíková a kol. 2003, s.167) projevuje: - zvýšenou závislostí na rodičích a druhých lidech; - infantilností osobností; - zvýšenou pohotovostí k úzkosti, k neurotickým dětským reakcím a pasivitě chování; - konformností se skupinou; - sugestibilitou a rigiditou chování; - nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji svého „ já“; - v opožděném psychosexuálním vývoji; - v nerovnováze aspirací a výkonů; - ve zvýšené potřebě uspokojení a jistoty; - poruchami v meziosobních vztazích a komunikaci; - sníženou přizpůsobivostí k sociálním a školním požadavkům; - impulzivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování; - citovou vzrušivostí a labilitou nálad; - poruchami poznávacích procesů, primitivností a konkrétností úsudků, ulpíváním na detailech, sníženou mechanickou a logickou pamětí; - poruchami vizuomotoriky a pohybové koordinace. Výše uvedené příznaky netvoří jeden celek, který se vyskytuje u každého jedince. Řada z nich se nemusí u konkrétního jedince vůbec vyskytovat. Lidé s mentálním postižením mohou mít také celou řadu duševních poruch, které se u nich nacházejí až třikrát častěji než u běžné populace.

Shrnutí Definovat mentální retardaci není jednoduché, a proto se můžeme setkat s mnoha interpretacemi tohoto pojmu. Mentální retardace nemá jednotnou příčinu vzniku, ale do popředí vystupují příčiny endogenní a exogenní. Právě tato variabilita příčin umožňuje klasifikovat mentální retardaci hned z několika hledisek. V současné době se užívá klasifikace WHO, která mentální retardaci klasifikuje podle stupně postižení. Jednotlivé stupně jsou charakterizovány dosaženou inteligencí a mentální úrovní. U osob s mentální retardací můžeme najít určité společné znaky v oblasti psychické.

16

2 Výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením Výchova a vzdělávání jsou jednou z nejdůležitějších činností v životě člověka. V současnosti se prosazuje trend celoživotního vzdělávání tzv. „od kolébky po hrob“, což zvláště platí u osob s mentálním postižením, i když nejdůležitějším obdobím pro utváření vědomostí, dovedností, návyků a postojů je období dětství a dospívání. Švarcová (2000, s.55) o výchově a vzdělávání mentálně postižených píše: „Výchova a vzdělávání lidí s mentálním postižením chápeme jako celoživotní proces. I u nepostižených jedinců se uznává nutnost celoživotního vzdělávání, zvyšování kvalifikace, rekvalifikace, prohlubování jazykových a dalších znalostí a dovedností. U mentálně postižených, u nichž kognitivní procesy probíhají podstatně pomaleji než u ostatní populace, stále výrazněji vystupuje potřeba jejich permanentního rozvíjení, stálého opakování a prohlubování jejich znalostí a dovedností a jejich soustavného vedení ke stále komplexnějšímu poznávání okolní skutečnosti.“ Mimo rodiny, která dítěti poskytuje základní pilíře výchovy, se na výchově a vzdělávání podílí v prvé řadě škola. Úkolem školního vzdělávání je vybavit dítě takovými kompetencemi, které mu umožní aktivně se zapojit do společnosti. Rodinná a školní výchova je dále doplněna o péči občanských sdružení a společenských organizací. Cílem těchto institucí je poskytování péče a služeb mentálně postiženým osobám. Můžeme tedy říci, že snahou všech zúčastněných, kteří se podílejí na výchově a vzdělávání, je co největší možné uplatnění mentálně postiženého člověka ve společnosti po stránce pracovní, osobní i společenské. Po roce 1989 dochází v našem školství k mnoha změnám. Tou nejzásadnější, která se uskutečnila, je integrace, takže vzdělávání dětí, žáků a studentů s postižením přestává být výsadou speciálních škol. Tito žáci mohou být tedy včleňováni do všech typů škol a školských zařízení. Aby integrace byla úspěšná, je nutné zohlednit všechny specifické vzdělávací potřeby každého dítěte, což je zajištěno zákonem a vyhláškou. Od 1. ledna 2005 vešel v platnost nový školský zákon č. 561/2004 Sb. – Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, který zajišťuje rovný přístup ke vzdělávání všem osobám bez rozdílu a bez ohledu na stupeň jejich zdravotního postižení, zdravotního znevýhodnění, či sociálního znevýhodnění. Opatření k integraci jsou podrobně rozpracována ve Vyhlášce MŠMT ČR č. 73/2005 Sb. (o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných). Na základě této legislativy může být jedinec se 17

speciálními vzdělávacími potřebami integrován formou individuální integrace, formou skupinové integrace, kombinací obou forem nebo může být vzděláván ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. U žáků individuálně integrovaných probíhá vzdělávání podle individuálně vzdělávacího plánu. Na základě výše jmenovaného zákona a vyhlášky se výchova a vzdělávání dětí, žáků a studentů s mentální retardací uskutečňuje v běžné škole nebo ve škole, která je určena pro vzdělávání žáků s mentální retardací. Mezi školy samostatně zřízené pro tyto žáky patří: - mateřská škola speciální; - základní škola praktická (dříve zvláštní škola); - základní škola speciální (dříve pomocná škola); - odborné učiliště; - praktická škola. Při výchově a vzdělávání mentálně postiženého dítěte je nutné mít na paměti odlišný přístup. Je třeba respektovat jeho zvláštnosti – tedy to, že je jiné ve svém duševním bohatství, v rozvoji svých schopností, jiné ve svém jednání a reakcích a jiné ve vztahu ke světu.

2.1 Speciálně pedagogická centra Speciálně pedagogická centra jsou školská účelová zařízení, která začala vznikat po roce 1990 jako součást mateřských škol speciálních, základních škol praktických nebo základních škol speciálních. V současnosti jde o speciální školská zařízení, která vznikají na základě vyhlášky č. 72/2005Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. „Speciálně pedagogická centra se zaměřují na poradenskou činnost pro děti a mládež s jedním typem postižení, případně na děti s více vadami, kde dominuje typ postižení, pro které bylo SPC zřízeno“ (Bartoňová, Pipeková 2006, s.53). SPC své služby poskytuje mentálně postiženým dětem, žákům, studentům, jejich rodičům, školám a školským zařízením. Své služby poskytují ambulantně na pracovišti SPC, návštěvou pracovníků centra ve školách, v rodině, nebo v zařízeních pečujících o mentálně postižené děti. Činnost center lze rozdělit na diagnostickou, poradenskou, terapeutickou a metodickou. Přínos těchto zařízení spočívá v depistáži, ve včasné intervenci, v komplexní diagnostice žáka a v tvorbě plánu péče o žáka. Dalším nesporným kladem je systematická práce s dětmi, žáky a studenty (individuální i skupinová), poskytování konzultací, metodická pomoc pro rodiče a pedagogy, poskytování sociálně právního poradenství a krizové intervence. Mezi další aktivity, 18

které nelze opomenout, patří pomoc při integraci žáků s mentální retardací do škol, podílení se na zpracovávání individuálních vzdělávacích plánů a úpravě prostředí. S tím souvisí i další služba SPC, a to je zapůjčování rehabilitačních, kompenzačních a edukačních pomůcek, zapůjčování odborné literatury a tvorba, návrhy i nabídka speciálních pomůcek podle individuálních potřeb žáků. SPC také všestranně podporují optimální psychomotorický a sociální vývoj dítěte s postižením, a to v duchu ucelené rehabilitace (využívají léčebných, pedagogickopsychologických, sociálních a pracovních prostředků). Komplexní péče není poskytována jen samotným dětem s postižením, ale zaměřuje se na celou rodinu. Centra o každém svém klientovi vedou podrobnou dokumentaci, která je podkladem pro zpracování návrhu k zařazení žáků do režimu vzdělávání se speciálními vzdělávacími potřebami. SPC se také podílí na kariérovém poradenství. Zaměstnanci center koordinují svoji činnost se školským výchovným poradcem, s pedagogicko-psychologickou poradnou a střediskem výchovné péče (Jankovský 2001, s.65). Speciálně pedagogická péče je dětem poskytována od předškolního věku do ukončení školní docházky. Nicméně je velmi důležité, aby byla poskytována péče postiženému dítěti i rodině již od narození, nebo od zjištění postižení.

2.2 Předškolní výchova „Včasné poskytnutí speciálně pedagogické péče je jednou z podmínek úspěšné kompenzace defektu u všech kategorií postižených dětí. Vedle rychlejší stimulace psychického vývoje umožňuje odborně vedená výchova i prevenci před negativními vlivy nesprávné výchovy“ (Kysučan 1986, s.62). Předškolní výchova je pro rozvoj dítěte velmi důležitá. Mateřská škola vybaví dítě takovými kompetencemi, které dítě využívá nejen při vstupu do školy, ale čerpá z nich během celého života. Vstupem do mateřské školy vstupuje dítě do společnosti dětí stejného věku a učí se vzájemné spolupráci, toleranci, soucitu, vcítění se a pomoci. To je něco, co se jinde nenaučí. Vytváří se zde přátelství, kamarádství a společné prožitky, čímž dochází k rozvoji sociální integrace. Neméně důležitá je také oblast rozvoje osobnosti a přípravy dítěte na školu. V této oblasti může mateřská škola dohonit to, co rodina zanedbala. V pozdějším věku se tyto nedostatky již hůře odstraňují. Dítě se mezi vrstevníky též naučí kontrolovat své chování, naučí se vystupování , vzájemné komunikaci a spolupráci, což je další důležitý vklad do života. Mateřská škola plní úkoly výchovné, sociální a diagnostické. K předškolnímu vzdělávání jsou děti přijímány od tří do šesti let (při odkladu školní docházky do osmi let) Přednostně jsou však 19

přijímány děti před zahájením povinné školní docházky. Předškolní období je také pro mentálně postižené děti významnou etapou v utváření budoucí osobnosti člověka. Dochází zde k rozvoji jejich psychických i fyzických předpokladů. A právě v tomto období odborná speciálně pedagogická péče může výrazně pozitivně ovlivnit důsledky postižení dítěte. Děti s mentálním postižením mohou navštěvovat mateřskou školu speciální, běžnou mateřskou školu formou individuální integrace nebo běžnou mateřskou školu formou skupinové integrace. O přijetí dítěte se zdravotním postižením rozhoduje ředitel mateřské školy na základě písemného vyjádření školského poradenského zařízení, popřípadě registrujícího lékaře pro děti a dorost. Předškolní vzdělávání se uskutečňuje podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, jehož součástí je i kapitola pro vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Cíle předškolního vzdělávání jsou pro všechny děti předškolního věku společné, ale jejich naplňování musí být přizpůsobeno dětem s mentálním postižením.

Ve

výchovně-vzdělávacím

programu

mateřské

školy

speciální

dochází

k uspokojování potřeb dětí s mentálním postižením a dochází k vytváření optimálních podmínek pro jejich rozvoj. U dětí je rozvíjena hrubá i jemná motorika, myšlení, řeč, samostatnost, odpovědnost a sebeobsluha. Formou her dochází k rozvoji smyslového vnímání, rozumových schopností, ke komunikaci a spolupráci s ostatními dětmi. Rozvíjí se také oblast sociální a citová. Děti se učí správným životním návykům a praktickým dovednostem. Veškeré výchovné působení se děje ve spolupráci s rodinou a při respektování věkových zvláštností a odlišností vyplývajících z mentálního postižení. Příprava mentálně postiženého dítěte pro život ve společnosti a v oblasti respitní péče pro rodiče dětí s těžším mentálním postižením patří mezi úkoly sociální. Diagnostické úkoly se plní při všech vykonávaných činnostech. Učitelka sleduje zapojení dítěte do jednotlivých činností, jeho vztah k ostatním dětem ve skupině a jeho vztah k dospělým. Na základě zjištěných poznatků se doporučuje vhodné školské zařízení (Pipeková 2004, s.311).

2.3 Základní škola praktická a speciální „Vstup dítěte do školy je důležitý životní mezník, jímž nastává pronikavá změna v jeho způsobu života a sociálních vztazích. Škola přináší dítěti nové - učební - činnosti a klade na dítě postupně se zvyšující požadavky“ (Čáp, Mareš 2001, s.228). Vzdělávání žáků s mentální retardací lze uskutečňovat na základě vyhlášky č. 73/2005 Sb., (o 20

vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálně vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných) v základní škole formou individuální integrace nebo formou skupinové integrace, v základní škole praktické, v základní škole speciální, v základní škole určené pro žáky s jiným druhem postižení, a to formou individuální nebo skupinové integrace. Žáci s mentálním postižením se podle svých individuálních možností mohou vzdělávat ve Vzdělávacím programu zvláštní školy, v Alternativním vzdělávacím programu zvláštní školy pro žáky romského etnika, ve Vzdělávacím programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy nebo v Rehabilitačním vzdělávacím programu pomocné školy. Základní škola praktická Základní škola praktická, ve které se vzdělávají děti s lehčím mentálním postižením, případně děti s úrovní rozumových schopností v pásmu podprůměru, byla ještě v nedávných dobách označována školou zvláštní. V základní škole praktické se děti vzdělávají podle Vzdělávacího programu zvláštní škola. Posláním této školy je za pomocí speciálních výchovných a vzdělávacích prostředků a metod a při respektování jejich individuálních zvláštností a možností umožnit mentálně postiženým žákům dosáhnout co nejvyšší úrovně vědomostí, dovedností a osobních kvalit. Konečným cílem výchovně vzdělávacího procesu je příprava žáků na vstup do odborného učiliště nebo praktické školy, kde získají odbornou kvalifikaci pro výkon určitého povolání (Švarcová 2000, s.60). U žáků vycházejících z devátých ročníků se předpokládají základní vědomosti ze všeobecně vzdělávacích předmětů, srozumitelné ústní i písemné vyjadřování, manuální zručnost a fyzická zdatnost. Edukační proces se u těchto žáků přizpůsobuje jejich psychickým i fyzickým zvláštnostem. Vzhledem ke značné variabilitě jejich schopností a dosažené úrovně vědomostí, dovedností a návyků je nutné při jejich vzdělávání uplatňovat individuální přístup, který vychází z vývojových a osobních zvláštností dítěte. Vzdělávání žáků s mentálním postižením vyžaduje speciální učební metody, vhodný výběr učiva a individuální přístup učitele (Pipeková 2004, s.312). Uvedeným cílům odpovídá skladba vyučovaných předmětů i učební plán. Základní školy jsou devítileté a jsou členěny na tři stupně. Nižší stupeň tvoří první až třetí ročník a má funkci adaptační, propedeutickou a diagnostickou. Adaptační fáze je nutnou součástí přechodu dítěte z mateřské školy nebo z rodinného prostředí do školy základní. Propedeutická fáze klade důraz na zvládnutí trivia jako prostředku dalšího vzdělávání. Úkolem diagnostického sledování je zjistit, zda úroveň požadavků školy odpovídá úrovni schopností žáka. 21

Střední stupeň tvoří čtvrtý až šestý ročník.. Zde se již počítá se zvládnutím základů trivia a přibývají nové vzdělávací předměty. Důraz je kladen zvláště na tělesný rozvoj žáků a na jejich kultivaci ve výchovných předmětech, zejména ve výchově hudební a výtvarné. Vyšší stupeň tvoří sedmý až devátý ročník a je zaměřen na přípravu žáků k jejich budoucímu profesnímu uplatnění, na integraci do společnosti, na život v rodině a na výchovu k rodičovství a na roli občanů. Na tomto stupni je výrazné posílení hodin pracovního vyučování a jsou zde zavedeny hodiny občanské výchovy. Pro žáky romského etnika byl v roce 1998 vypracován Alternativní vzdělávací program zvláštní školy pro žáky romského etnika. Program bere v úvahu odlišné návyky, chování a nedostatečné znalosti českého jazyka. Cílem programu je přizpůsobit vzdělávání specifickým potřebám a zájmům romských žáků, zkvalitnit jejich vzdělávání a lépe je připravit na integraci do společnosti (Pipeková 2006, s. 94). Absolventi obou vzdělávacích programů získávají základní vzdělání a mohou se dále vzdělávat v odborném učilišti či praktické škole (viz. kapitola 3). Mohou se také vzdělávat na jakékoliv střední škole nebo středním odborném učilišti, pokud uspějí u přijímacího řízení a vzdělávání jim doporučí lékař. Některé školy organizují kurzy k doplnění základního vzdělání. O zařazení do kurzu může požádat občan s neukončeným vzděláním, který ukončil povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku, nebo neukončil devátý ročník úspěšně (Švarcová2000, s.60). Základní škola speciální Základní škola speciální, dříve nazývaná školou pomocnou, vychovává a vzdělává zpravidla žáky se středním stupněm mentálního postižení. Žáci jsou vzděláváni podle Vzdělávacího programu pomocné školy. Cílem školy je vybavit žáky takovými kompetencemi, které jim umožní zapojení do společenského života. Úkolem školy je dětem vštěpovat základy mravních norem soužití mezi lidmi, učit je vytvářet pozitivní vztah k sobě samému, ke svému okolí i k jiným lidem, učit je hygienickým a sebeobslužným dovednostem. Jedním z důležitých úkolů je naučit žáky základům trivia, tedy čtení, psaní a počítání. Zvládnutí těchto požadavků může být pro některé z nich velmi náročné, ale pro budoucí život velmi důležité. Neméně důležité je vybavit žáky vědomostmi, dovednostmi a návyky z oblasti pracovní výchovy. Všechny naučené pracovní činnosti jim jednak umožní samostatnost a uplatnění v denní praxi, ale také uplatnění v jednoduchých pracovních činnostech. Pro život ve společnosti je potřebné také zvládnout komunikativní schopnosti. Těmto 22

dovednostem se žáci učí nejen v hodinách logopedické péče, ale i v průběhu celého výchovně vzdělávacího procesu. Mimořádný význam má pro žáky tělesná a pohybová výchova. Vede k rozvoji motoriky a překonávání neobratnosti. Pravidelné cvičení rovněž přispívá k duševnímu rozvoji dítěte. Nelze také opomenout rozvoj estetického cítění, vkusu a tvořivých schopností, které mohou být základem aktivního využívání volného času. Základem úspěchu edukačního procesu je navázání dobrých citových vztahů mezi žákem a pedagogem (Kysučan, Franiok 2002, s.36). Vzdělávání v základní škole speciální je desetileté a organizačně je rozděleno do čtyř stupňů. Nižší a střední stupeň je tříletý, stupeň vyšší a pracovní je dvouletý. Absolventi těchto škol získávají základy vzdělání a dále se mohou vzdělávat na jednoleté a dvouleté praktické škole (viz. kapitola 3). Při základní škole speciální může být zřízen přípravný stupeň. Cílem přípravného stupně je umožnit školní vzdělávání těm žákům, kteří vzhledem k těžšímu stupni mentální retardace nejsou schopni prospívat ani na nižším stupni školy, ale jsou u nich určité předpoklady v oblasti rozvoje rozumových schopností, které jim mohou umožnit v budoucnu absolvovat ZŠ speciální nebo alespoň její část. Přípravný stupeň je až tříletý a přijímají se sem žáci ve věku povinné školní docházky. Výchovně vzdělávací činnost je rozdělena do základních tématických celků, které se střídají, prolínají a doplňují. Učební plán a učební osnovy jsou sestaveny tak, aby umožnili žákům soustavnou přípravu na vstup do nižšího stupně základní školy speciální. Učební plán obsahuje předměty smyslové, rozumové, tělesné, pracovní, výtvarné a hudební výchovy. Vzhledem k náročnosti práce je ve třídě přípravného stupně snížen počet žáků maximálně na šest a výchovně vzdělávací činnost je zajištěna souběžně dvěma pedagogickými pracovníky (Švarcová 1997, s.11). Na přípravný stupeň také navazuje vzdělávání v Rehabilitačním vzdělávacím programu pomocné školy. Zde se vzdělávají žáci s tak závažným mentálním postižením, které jim neumožňuje vzdělávat se v základní škole praktické či speciální. Rehabilitační vzdělávací program umožňuje žákům s těžkým mentálním postižením a žákům s více vadami osvojit si pod odborným speciálně pedagogickým vedením některé elementární vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní určitou míru osamostatnění. V Rehabilitačním vzdělávacím programu si žáci plní povinnou školní docházku. Vzdělávání dle tohoto programu je koncipováno jako 23

desetileté a je členěno na dva pětileté stupně. Výchovný obsah je dán učebním plánem, který zahrnuje rozumovou výchovu, smyslovou výchovu, pracovní a výtvarnou výchovu, hudební a pohybovou výchovu a rehabilitační tělesnou výchovu. Těžiště práce spočívá v pokusech o probuzení pozornosti, o probuzení elementární paměti a vůle, v rozvoji komunikačních dovedností, v rozvoji co nejvyšší možné pohybové samostatnosti a v co největší možné soběstačnosti. Výchovně vzdělávací činnost vyžaduje speciální přístup, který je odlišný í od běžné práce v ZŠ speciální. Edukační proces v rehabilitačních třídách zajišťují dva pedagogičtí pracovníci (nejlépe speciální pedagog a vychovatel s klasifikací v rehabilitaci). V jedné třídě se vzdělává maximálně šest žáků ( Švarcová 2000, s.72).

2.4 Vzdělávání dospělých osob s mentálním postižením Vzdělávání osob s mentálním postižením bylo ještě v nedávné době omezeno jejich věkem a někteří z nich byli i osvobozeni od povinné školní docházky. V současná době se ale klade důraz na celoživotní vzdělávání lidí s mentální retardací, protože pokud tito lidé nemohou své pracně nabyté vědomosti, dovednosti a návyky uplatnit, ztrácejí je. V celoživotním vzdělávání jsou u nás aktivní především občanská sdružení, které organizují večerní školy. O zřízení večerní školy se také často zaslouží rodiče nebo zaměstnanci ústavů sociální péče, kteří mají zájem o další vzdělávání svých svěřenců. Pro večerní školy nejsou žádné vzdělávací programy. Náplň večerních škol tvoří opakování nabytých vědomostí, dovedností a návyků, jejich rozšiřování a upevňování, rozvoj sociálních dovedností a kompetencí potřebných pro život. Studenti se zde vzdělávají ve výchově hudební, výtvarné, tělesné, taneční a dramatické. Zájem je i o výuku cizích jazyků a o práci s počítačem. Nezapomíná se také na procvičování čtení, psaní a počítání. „Večerní školy jsou velice důležité pro další rozvoj dospělých jedinců s mentální retardací, přispívají k prohlubování sociálních kontaktů a napomáhají vhodnému trávení volného času těchto osob“ (Bazalová 2006, s.283). Vzdělávání dospělých má dvě roviny. První rovina zahrnuje základní vzdělávání, které jedinci nezískali ve školním věku, a druhá rovina zahrnuje vzdělávání, které navazuje na vzdělání získané v mladším věku. Pro osoby, které nezískaly základní vzdělání, může škola základní a střední (po projednání se zřizovatelem) organizovat v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání kurzy pro získání základního vzdělání. V současnosti je možné podle vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními 24

vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných organizovat kurzy k získání základů vzdělání poskytovaného základní školou speciální. Tyto kurzy jsou určeny pro jedince s těžším mentálním postižením, pro jedince s více vadami a autismem , kteří nebyli vzděláváni, a absolventům základní školy speciální, kteří dokončili povinnou školní docházku v nižším ročníku. Absolventi kurzu získávají základy vzdělání, které poskytuje základní škola speciální. Tyto kurzy organizuje pověřená základní škola speciální. Další vzdělávání dospělých s mentálním postižením je na úrovni všeobecného či odborného vzdělávání, které navazuje na základní vzdělávání. Další odborné vzdělávání je jednou z částí celoživotního vzdělávání. Dosaženo ho může být v pokračovacím vzdělávání, které je zaměřeno na jednotlivé cílové skupiny (např. na pracovníky s nízkou kvalifikací) nebo dalším vzděláváním přímo na pracovišti. Vzdělávání má nejen funkci vzdělávací, ale také socializační a integrační. Obsah vzdělávání dospělých jedinců s mentální retardací je velmi variabilní a závisí na možnostech a podmínkách regionu, na personálním zabezpečení, na zájmech a potřebách účastníků vzdělávání (Pipeková 2006, s. 101).

Shrnutí Výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením začíná již od útlého věku a provází celý jeho život. Na výchově a vzdělávání se podílejí vedle rodičů speciálně pedagogická centra, která se zaměřují na diagnostickou, poradenskou, terapeutickou a metodickou činnost a školy mateřské, základní praktické a speciální, které vzdělávají žáky podle jejich individuálních možností a schopností za použití speciálních pedagogických metod a postupů. Dospělé osoby s mentálním postižením se mohou vzdělávat ve školách večerních nebo prostřednictvím kurzů pro získání základního vzdělání.

25

3 Profesní orientace a profesní příprava osob s mentálním

postižením „Výchova k volbě povolání učí žáky orientovat se v důležitých profesních informacích a na základě dostupných informací se správně rozhodovat o volbě budoucího profesního zaměření a o výběru vhodného povolání. Rozšiřuje poznatky žáků o světě práce, přibližuje jim existující pracovní příležitosti i reálné možnosti uplatnění absolventů škol na trhu práce, koriguje jejich představy a očekávání ve vztahu k vybranému povolání a ukazuje jim vhodné cesty vedoucí k dosažení stanovení profesních cílů. Seznamuje je s významem osobnostních předpokladů pro výkon vybraných povolání a učí je přebírat osobní odpovědnost za vlastní rozhodování o své budoucí vzdělávací a profesní dráze“ (Pipeková a kol. 2004, s. 68). Profesní orientace a volba povolání je proces cílevědomý a dlouhodobý. Podílejí se na něm pedagogové, rodiče, lékaři, poradenská služba úřadu práce a odborníci PPP a SPC. Profesní orientaci tvoří tři úkoly: - poznávání profesního vývoje žáků; - profesní informování žáků; - formování profesních zájmů, potřeb, postojů, přesvědčení, motivů a uvědomělou volbu povolání ( Grecmanová, Holušová, Urbanovská 1999, s.116). Od všeobecné orientace se postupně přechází k individuální, přičemž se bere ohled na žákovy vědomosti a dovednosti, jeho schopnosti a zájmy. Od profesní orientace se tak postupně přechází k volbě povolání. Samotný výběr povolání začíná tím, že žákům jsou poskytovány informace o pracovních oborech a postupně dochází k zaměřování se na ty činnosti, které přicházejí v úvahu pro konkrétního jedince. Než ale dojde ke konkrétnímu výběru povolání, je nutné shromáždit o dítěti co nejvíce informací.

3.1 Úloha speciálně pedagogické diagnostiky v profesní orientaci Znalost dítěte, jeho individuality, je základním předpokladem pro výběr vhodného povolání. Proto jedním z důležitých úkolů v profesní orientaci je dlouhodobé získávání údajů o dítěti. U mentálně postižených dětí se diagnostika především zaměřuje na motoriku dítěte, na dovednosti v jednotlivých pracovních činnostech. První údaje (1. - 5. ročník) nejsou ještě o konkrétní profesi, ale mají všeobecný charakter. Teprve od šesté třídy se zaměřujeme na vývoj 26

profesních zájmů, na jejich trvalost, na psychické předpoklady pro vykonávání zvoleného povolání, na zjišťování úrovně vědomostí, dovedností a návyků, které se zvoleným povoláním souvisejí. Pozornost věnujeme také tělesnému, psychickému a sociálnímu vývoji žáka ( Kysučan 1986, s.50). Ve speciální diagnostice, která je zaměřená na profesní orientaci, využíváme rozhovoru, dlouhodobého pozorování, didaktických testů a dotazníkových metod, získávání poznatků od ostatních vyučujících, rozborů záznamu o žákovi, rozboru výsledků žákových prací, besedy se skupinami žáků a získaných poznatků při kontaktu s rodiči.

3.2 Prostředky profesní orientace Profesní orientace, jak již bylo napsáno výše, se uskutečňuje v rámci edukačního procesu po celou dobu docházky dítěte do školy. Všeobecně vzdělávací obsah jednotlivých předmětů je základem pro působení na žáka z hlediska výchovy k volbě profese. Důležitou úlohu při výběru povolání a začlenění mentálně postiženého jedince do společnosti po stránce pracovní plní pracovní vyučování. Pracovní vyučování je nejdůležitějším prostředkem profesní orientace u žáků základních škol praktických a speciálních. Pracovní vyučování má vliv na formování osobnosti člověka. Jejím cílem je vypěstování kladného vztahu k práci (tzv. pracovní morálky), poskytování a rozvoj přiměřených technických a pracovních vědomostí, dovedností a návyků (tzv. pracovní kvalifikace), utvářet vhodné pracovní činnosti, vést k odpovědnému vykonávání práce a schopnosti organizovat (tzv. pracovní kultura) (Grecmanová, Holušová, Urbanovská 1999, s.115). Pracovní vyučování přispívá k celkovému rozvoji mentálně postiženého dítěte. Prolínají se zde prvky léčebné, sociální, výchovné i vzdělávací. Specifickým úkolem pracovního vyučování u mentálně retardovaných je snížení nedostatků v oblasti poznávací a motorické. Manuální činnost se podílí na zlepšení přesnosti pohybu, zlepšení orientace v prostoru. Rozvíjí představivost, fantazii a myšlení a obohacuje dítě o velké množství smyslových zkušeností. V neposlední řadě práce u dítěte vede ke stimulaci řečového vývoje – slovní zásoba je obohacena o nové termíny, které se především týkají názvů materiálů, nástrojů, pracovních činností a postupů, výrobků. V pracovním vyučování se žáci přímo v praxi seznamují s různými obory lidské činnosti. Při praktické činnosti si osvojí základní prvky některých oborů a vyzkouší si své schopnosti. Současně tak dochází k rozvoji profesních zájmů a postojů. Rovněž se u žáků rozvíjí konstruktivní představivost, dovednost plánovat pracovní postup, sebekontrola a spolupráce. V širším slova smyslu se pracovní výchova podílí na rozvíjení adaptability, a to zvláště 27

adaptability pracovní. Pracovní vyučování také poskytuje mnoho příležitostí pro získávání diagnostických údajů o žákovi, o jeho vývoji. Tyto údaje umožňují stanovit prognózu dalšího pracovního uplatnění (Kysučan 1986, s.29). Školní výchova je doplněna výchovou mimo vyučování a výchovou v rodině. V každé rodině by mělo platit, že její členové se podílejí na chodu domácnosti podle svých možností, sil a schopností. Prvořadou domácí povinností dítěte je příprava do školy, ale mimo to zaměstnáváme děti při různých domácích činnostech. Postupně je vedeme od jednodušších úkolů, jako je úklid hraček, skládání oděvů, prostírání a úklid stolu, utírání nádobí, vynášení koše až po úkoly složitější, jako je pomoc při vaření a praní. Pomocí výše uvedených činností se dítě učí sebeobsluze, úklidovým pracím, pracovním povinnostem, hygieně a estetice prostředí, což vede k rozvoji osobnosti a přispívá k větší samostatnosti. Pracovní činnosti v domácnosti mohou také ovlivnit výběr povolání (Zelina 1985, s.72). Zájmové kroužky jsou také důležitým prvkem při profesní orientaci. U mentálně postižených jedinců jsou většinou zájmy nestálé a málo intenzivní. Ale pokud se dítě opravdu o něco zajímá a navštěvuje zájmový kroužek, získává v něm různé vědomosti, dovednosti a návyky, které může později využít v budoucím povolání. Činnost v zájmovém kroužku může přerůst v profesní zájem (Kysučan 1986, s.35). U všech činností, které žáci vykonávají,je velmi důležitá motivace a možnost zažít úspěch (např. při úspěšném dokončení výrobku). Pochvala a uznání je motivuje k dalším činnostem a vede k větší zodpovědnosti při vykonávané práci. Činitelé profesní orientace Na profesní orientaci se podílejí v různé míře osoby a instituce, které společným názvem označujeme činitelé profesní orientace. Mezi ty nejdůležitější patří škola, výchovný poradce, třídní učitel a rodina. Škola má jako jeden z hlavních cílů výchovně vzdělávacího procesu přípravu žáků k životnímu uplatnění. Škola nezprostředkovává jen vědomosti, ale vytváří i dovednosti, jak tyto vědomosti uplatnit v životě. Svým výchovným působením vede žáky k osvojení si určitých návyků a vlastností, které jsou potřebné pro úspěšnou pracovní činnost (Kysučan 1986, s.49).

V obecné rovině plní škola na úseku profesní orientace tyto úkoly: 1. poskytuje profesní informace rodičům i žákům, 28

2. soustavně sleduje a hodnotí fyzický, psychický a sociální vývoj žáka a postupný rozvoj jeho sebehodnocení, 3. systematicky vytváří podmínky pro rozvíjení vlastností žáků významných pro profesní činnost, 4. dlouhodobě a systematicky poskytuje individuální a poradenské služby při utváření a ujasňování profesních přání a cílů a jejich upřesňování v rámci požadavků společnosti, 5. poskytuje informace o učebních a studijních oborech, o jednotlivých povoláních, o přijímacím řízení, o podmínkách přijetí a o zdravotní způsobilosti pro určité učební obory (Klímová in Kysučan 1986, s.49). Školu tvoří učitelé a jejich úkolem je žáka pochopit, zajímat se o něj, umět se do něj vcítit a přijímat ho takového jaký je. V profesní orientaci se mezi ty nejdůležitější učitele řadí výchovný poradce a třídní učitel. Výchovný poradce „pracuje na všech základních, středních a speciálních školách. Jedná se většinou o učitele, který kromě svého úvazku plní i úkoly pedagogicko – psychologického poradenství v oblasti výchovy, vzdělávání a volby studia či povolání žáka“ (Bartoňová, Pipeková 2006, s.51). Výchovný poradce poskytuje metodické pokyny pro uskutečňování profesní orientace v rámci třídy, podává informace o možnosti výběru profesní, zná možnosti profesní přípravy na OU a možnosti pozdějšího pracovního uplatnění v okolí bydliště. V rámci své funkce zajišťuje exkurze, spolupráci s odbornými učilišti, besedy, přednášky, pohovory s rodiči, pohovory s žáky, případně výstavy a letáky o výběru studijních oborů. Výchovný poradce by se měl vyznačovat důvěryhodností a sympatiemi. Tyto kvality by měly být patrné ve všech rozhovorech, které probíhají mezi dítětem a výchovným poradcem. Pokud poradce pomáhá při výběru povolání, musí si položit dvě důležité otázky. A to: 1. Jaké povolání se bude dítěti zamlouvat? 2. Pro jaké povolání se dítě zjevně nejvíce hodí? V ideálním případě je odpověď na obě otázky shodná. Úkolem poradce je, aby vedl děti k přemýšlení o nejvhodnějším povolání pro ně a pomohl jim při výběru (Fontana 1997, s.326). Výchovný poradce by měl být: - Schopen vzájemného působení mezi žáky a rodiči. Každý žák je jiný, a ne vždy mají rodiče ten správný přístup, což od výchovného poradce vyžaduje pochopení, ohleduplnost, pohotovost, trpělivost a umění přesvědčit. 29

- Schopen řídit celý proces profesní orientace žáků s učitelským sborem, s poradenským střediskem a s úřadem práce. - Schopen dále se vzdělávat v oblasti speciálně pedagogické diagnostiky. Výchovnému poradci nestačí jen pedagogické zkušenosti, ale také má mít vědomosti a dovednosti z oblasti speciální pedagogiky. Informace u dětí s mentálním postižením musí být poskytovány takovou formou, aby je pochopily (Kysučan 1986, s.53). Činnost výchovného poradce upravuje vyhláška č. 72/2005 Sb. (o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních). Činnost výchovného poradce lze rozdělit na poradenské činnosti a činnosti metodické a informační. Mezi poradenské činnosti se řadí individuální poradenství k volbě povolání (ve spolupráci s třídním učitelem), poradenství zákonným zástupcům (ve spolupráci s třídním učitelem), spolupráce se školskými poradenskými zařízeními (poradna, centrum) a středisky výchovné péče, zajišťování skupinových návštěv žáků školy v informačních poradenských střediscích úřadů práce a poskytování informací žákům i rodičům o možnosti individuálního využití informačních služeb těchto středisek. Dále zde patří vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání vyžadují zvláštní pozornost,a příprava návrhů na další péči o tyto žáky, zajištění diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb (vstupní a průběžné), příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto žáků. Mezi metodické a informační činnosti výchovného poradce patří metodická pomoc pedagogům školy v otázkách kariérového rozhodování žáků, v otázkách integrace, individuálních vzdělávacích plánů a v otázkách práce s nadanými žáky, předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, shromažďování odborných zpráv o žácích v poradenské péči a vedení písemných záznamů, které dokládají rozsah a obsah činnosti výchovného poradce a jím navržená a uskutečněná opatření. Na profesní orientaci dítěte se vedle školy podílí také rodina. Rodina je v této oblasti především informátorem o profesích. Aby mohli rodiče pozitivně ovlivnit své dítě, je nutné, aby škola poskytla dostatečné množství informací rodičům. Rodina je také propagátorem profese. Propagace určitého povolání se může projevit například v nastínění životních cílů a plánů dítěte, v ovlivnění dítěte hračkami, ve způsobu života. Pro správný výběr budoucího povolání je důležité, aby rodiče a škola v oblasti profesní orientace spolupracovali již od počátku docházky dítěte do 30

školy (Kysučan 1986, s.55). Intimní rodinné prostředí umožňuje intenzivní vliv rodičů na děti. Rodina je základem socializace, vytváří předpoklady pro začlenění člověka do společnosti, předává svým potomkům systémy hodnot a životní návyky. Děti v rodině získávají postoje a vzorce chování. Třídní učitel sleduje vývoj žáků, jejich vztah k učení, k pracovním činnostem a stupeň odpovědnosti za své výsledky (to je svědomitost, snaživost, povrchnost, nedbalost atd.), jejich ukázněnost a kulturu chování, zájmy a potřeby, sklony k určité činnosti, vztahy k jiným žákům, postavení dítěte mezi spolužáky, životní a rodinné podmínky, způsob trávení volného času. Všechny tyto informace, poznatky a pozorování tvoří obsah deníku třídního učitele, z kterého pak při hodnocení žáka učitel čerpá. Vedení deníku je prací dlouhodobou, založenou především na pozorování a rozhovorech (Opatřil a kol. 1985, s.181). Záznamy umožňují učiteli utvořit si o dítěti co nejpřesnější charakteristiku, která mu později pomáhá orientovat se v oblasti výběru učebního oboru. Mezi úlohu třídního učitele na úseku profesní orientace patří: 1. spolupráce s výchovným poradcem, 2. výchovná práce s žáky, 3. spolupráce třídního učitele s rodiči, 4. spolupráce s lékařem, 5. spolupráce s ostatními vyučujícími učiteli ve třídě, s vychovatelkami školní družiny, internátu, dětského domova a vedoucími zájmových kroužků (Kysučan 1986, s.54). Poradenské služby - v současnosti je kariérové poradenství chápáno jako

komplexní

mezioborová činnost, při které školy a učitelé spolupracují s dalšími institucemi ( PPP, SPC , informačním a poradenským střediskem úřadu práce). Poradenské služby jsou poskytovány týmem odborníků, kteří umožňují žákům lépe se orientovat v prostředí pracovního trhu. Při výběru povolání se jedná o podporu při konkrétním rozhodování o budoucí profesi, o poskytování informací o studijních a učebních oborech, o jejich náročnosti, o jednotlivých povoláních, o přijímacím řízení, podmínkách přijetí, o počtu přijímaných uchazečů, zdravotní způsobilosti pro určité učební obory (Vítková 2004, s.16). Druhy poradenských činností: Poradenství pro volbu povolání – jedná se o poskytování informací o povolání, zjišťování předpokladů a způsobilosti pro výkon povolání, poskytování informací o možnostech studia, přípravy na povolání a poskytování informací o možnostech pracovního uplatnění. 31

Poradenství pro volbu rekvalifikace – toto poradenství se týká získávání nových znalostí a dovedností uchazečů bez kvalifikace nebo změny dosavadní kvalifikace. Poradenství pro volbu přípravy osob se zdravotním postižením – zabývá se řešením specifických potřeb v oblasti zdravotní a sociální a zaměřuje se na odstraňování překážek jejich přístupu na trh práce. Poradenství při výběru vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – poradenství je zaměřeno na usměrňování pracovního uplatnění osob u zaměstnavatele, aby došlo k sladění s požadavky a možnostmi trhu práce. Poradenské služby mají dvě formy a to: Individuální poradenství – se uskutečňuje mezi poradcem, rodičem a žákem nejčastěji formou rozhovoru a konzultace. Řadí se zde posuzování osobnostních předpokladů pracovní a bilanční diagnostiky, poradenské programy se zaměřením na techniky vyhledání zaměstnání a aktivïty, které směřují k pracovnímu uplatnění. Skupinové poradenství – je určeno větší skupině žáků a řadí se zde besedy, přednášky, semináře, skupinové diskuse a kurzy, JOB CLUB, bilanční diagnostika a IAP. JOB CLUB se zabývá vyhledáváním volných míst z dostupných zdrojů, přijímacím pohovorem, jeho formami a nácvikem nejčastějších otázek, strukturovaným životopisem, nácvikem sociálních dovedností a pravidly mezilidské komunikace. Bilanční diagnostika posuzuje osobnostní charakteristiky klientů, jejich schopnosti, dovednosti a kompetence, které směřují k optimálnímu uplatnění na trhu práce. IAP je programem podpory absolventů škol při orientaci na trhu práce a při hledání zaměstnání. Pracovní diagnostika ověřuje předpoklady konkrétního jedince k pracovnímu uplatnění i k dalšímu vzdělávání. Diagnostika bilanční se zaměřuje na celkové posuzování schopností a možností konkrétní osoby v návaznosti na budoucí pracovní uplatnění (Opatřilová, Zámečníková 2005, s. 64). Smyslem kariérového poradenství je, aby si žák vybral vhodný obor a nedocházelo ke zklamání, neúspěchu a odchodu ze zvolené školy.

3.3 Profesní příprava „U absolventů základní školy praktické a základní školy speciální by se měla v jejich dalším vzdělávání zohledňovat potřeba po seberealizaci v pracovních činnostech podle jejich možností, schopností a zájmového zaměření. Měli by získat uspokojení a osobní sebevědomí, pramenící z pocitu užitečnosti pro ostatní lidi. To by mělo usnadnit jejich společenskou integraci do běžného 32

života ve společnosti a pozitivně se promítnout v kvalitě jejich osobního života“ (Švarcová in Pipeková 2004, s. 317). Po ukončení povinné školní docházky se absolventi základní školy praktické mohou vzdělávat na jakékoliv střední škole a středním odborném učilišti, odborném učilišti nebo praktické škole (pokud splnili povinnou školní docházku, studium jim povolil lékař, splnili podmínky přijímacího řízení a byli přijati). Odborná učiliště Absolventi, kteří zvládnou učivo všech devíti tříd základní školy praktické, mohou získat odbornou kvalifikaci na zvoleném odborném učilišti. Protože odborná učiliště navazují na základní školy praktické, mají upravené učební plány tak, aby u žáků prohlubovaly a rozšiřovaly vědomosti získané na základní škole a připravily je na profesní uplatnění, zvláště po stránce manuální. Těžiště vzdělávání je v přípravě studentů na profesní uplatnění. Ukončením zvoleného vzdělávacího programu středního vzdělávání může žák dosáhnout středního vzdělání nebo středního vzdělání s výučním listem. Střední vzdělání získá žák ukončením jednoletého nebo dvouletého vzdělávacího programu závěrečnou zkouškou a vysvědčením o závěrečné zkoušce. Střední vzdělání s výučním listem získá žák ukončením dvouletého nebo tříletého vzdělávacího programu závěrečnou zkouškou, výučním listem a vysvědčením o závěrečné zkoušce (Pipeková 2006, s.96). Lidé s mentálním postižením mohou být ve své pracovní činnosti velmi produktivní a společensky užiteční. Ve své práci mohou získat značnou míru odbornosti a velmi dobře se uplatnit ve vystudovaném oboru. Někteří z nich jsou schopni i samostatně podnikat (pokud se jim podaří překonat administrativní stránku) a bývají mnohdy velmi úspěšní (Švarcová 2000,s.80). Praktické školy Praktické školy navštěvují absolventi základní školy praktické a absolventi základní školy speciální, kteří se vzhledem ke svým rozumovým možnostem nemohou vzdělávat na odborném učilišti nebo v jiné střední škole. Praktické školy umožňují vzdělávání také žákům se středně těžkým mentálním postižením. Praktické školy dělíme na dvouleté a jednoleté. V praktické škole dvouleté se vzdělávají žáci v základních vědomostech, praktických dovednostech a návycích, které jsou nutné pro vykonávání jednoduchých pracovních činností v oblasti praktického života. Příprava žáků je organizovaná jako dvouleté denní studium. Škola je určena žákům se speciálně vzdělávacími potřebami plynoucími ze snížené úrovně rozumových schopností, případně žákům s více vadami, kteří ukončili povinnou školní docházku v základní 33

škole praktické, v základní škole speciální, v nižším než v devátém ročníku základní školy a v odůvodněných případech v devátém ročníku základní školy. Studovat na praktické škole dvouleté mohou chlapci i dívky. Absolventi se v rámci svých možností a individuálních schopností mohou uplatnit při pomocných pracích ve zdravotnictví, v sociální péči a službách, ve výrobních podnicích, v zemědělství, v chráněných pracovištích. Praktická škola jednoletá

je určena žákům se speciálními vzdělávacími potřebami

plynoucími ze snížené úrovně rozumových schopností, případně žákům s více vadami, kteří ukončili povinnou školní docházku v základní škole speciální, případně v základní škole praktické. Praktická škola jednoletá umožňuje žákům doplnění a rozšíření teoretických a praktických vědomostí a připravuje je na vykonávání jednoduchých pracovních činností v konkrétní profesi. Předpokládá se, že absolventi

praktické školy

jednoleté najdou uplatnění v chráněných

pracovištích, kde se uplatní např. při úklidu, roznášení jídla atd. ( Pipeková, 2006,s. 99).

3.4 Zácvikové kurzy Zácvikové kurzy jsou novým způsobem přípravy na povolání. Do těchto kurzů se mohou přihlásit absolventi zvláštních a pomocných škol, studenti, kteří neukončili přípravu na povolání v praktické škole, zdravotně postižení se základním vzděláním, s nedokončenou základní školou praktickou nebo speciální. Náplň zácvikových kurzů lze rozdělit na všeobecně vzdělávací bloky, jejichž úkolem je rozvíjet a posilovat základně právní a sociální povědomí účastníků tak, aby byli schopni získané a osvojené znalosti použít v praktickém životě. Zaměření všeobecně vzdělávacích bloků je součástí teoretické přípravy. Každý pracovní den probíhá šest hodin teoretické nebo praktické přípravy, která je zaměřena na: -

orientaci na trhu práce;

- vyhledávání volných pracovních míst; - psaní životopisu a žádostí o zaměstnání; - způsob jednání se zaměstnavatelem; - práva povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele; - základní orientaci v legislativě; - komunikaci, řešení konfliktních situací na pracovišti; - péči o duševní zdraví; - životosprávu a stravovací návyky; 34

- mzdu a její využití; - základní finanční operace, bankovní operace, spoření; - státní správu – orgány zabezpečující státní sociální podporu; - vztahy nadřízený – podřízený i na další vztahy na pracovišti, odpovědnost apod. Pracovní příprava má za cíl postupné získávání, rozvíjení a prohlubování dovedností a návyků získaných ve všeobecně vzdělávací části. Pracovní vzdělávání není opomenuto ani v Ústavech sociální péče. Pracovní vzdělávání je určeno mládeži ve věku od 15 do 26 let. Smyslem tohoto vzdělávání je zaučení klientů v jednoduchých činnostech. Řemeslným základům se mohou mladí lidé naučit v různých řemeslných dílnách (např. v dílně košíkářské, textilní, keramické, zahradnické). Cílem je naučit klienty dodržovat režim dne, pracovní dobu, vytvářet a upevňovat pracovní návyky a dovednosti (Opatřilová, Zámečníková 2005, s. 116).

Shrnutí Profesní orientace a výběr povolání je proces dlouhodobý a cílevědomý, na kterém se podílí žáci, rodiče, pedagogové, lékaři, PPP, SPC a informační a poradenské středisko úřadu práce. Profesní orientace je završena výběrem povolání, na které se žák připravuje ve zvolené škole. Žáci s mentální retardací se mohou dále vzdělávat na odborném učilišti, praktické škole, případně se připravovat na zvolené povolání formou zácvikových kurzů.

35

4 Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením „Vstup na volný trh práce je jedním z nejdůležitějších projevů společenské emancipace osob s mentálním postižením (a završením či měřítkem úspěchu předchozí výchovně vzdělávací práce) – poskytuje jim totiž zvýšení sebeúcty a sebevědomí, větší kontrolu nad vlastním životem, rozšíření okruhu zájmů a nové sociální kontakty, sociální výhody, zlepšení každodenních dovedností, lepší naplnění představ o vlastním pracovním uplatnění, lepší využití vlastních schopností při výkonu práce, flexibilní podporu, podporu role dospělého člověka, možnost získat společenský respekt, přirozené zapojení do běžné společnosti, větší jistotu práce“ (Johnová in Valenta, Müller 2003, s.264) Důležitost pracovní integrace spočívá také v tom, že práce patří mezi základní potřeby člověka. Pokud tato potřeba není uspokojována, dochází k frustraci nebo ke stresovému stavu.

4.1 Legislativa osob se zdravotním postižením Vytvářením pracovních míst pro osoby s postižením není jednoduchou záležitostí. V České republice je vytváření pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením uplatňováno zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Tento zákon jedince se zdravotním postižením člení do tří skupin, a to na: - osoby s těžším zdravotním postižením (tito lidé byli orgánem sociálního zabezpečení uznáni plně invalidní); - osoby částečně invalidní; - osoby zdravotně znevýhodněné. Občan je uznán za plně invalidního, jestliže v důsledku dlouhodobě nepříznivého stavu poklesla jeho soustavná výdělečná činnost nejméně o 66% nebo je schopen vzhledem k svému zdravotnímu postižení soustavné výdělečné činnosti jen za mimořádných podmínek. Občan je uznán za částečně invalidního, jestliže v důsledku dlouhodobého nepříznivého stavu poklesla jeho soustavná výdělečná činnost nejméně o 33% nebo mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ztěžuje životní podmínky. Občan je uznán za zdravotně znevýhodněného tehdy, jestliže má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, která mu umožňuje vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale má omezeny možnosti pracovního začlenění, vykonávání dosavadního povolání nebo využití dosavadní kvalifikace (Pipeková 2006, s. 107). Zaměstnavatelé jsou povinni: 36

- u míst označených úřadem práce zvýraznit, zda jde o místa pro osoby se

zdravotním

postižením; - informovat úřad práce o vhodných volných pracovních místech pro osoby se zdravotním postižením; - rozšiřovat podle svých podmínek možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobením pracovních míst a podmínek pro tyto osoby; - spolupracovat s úřadem práce při zajišťování pracovní rehabilitace; - vést evidenci o zaměstnávání osob se zdravotním postižením a evidenci pracovních míst, která jsou pro tyto osoby vyhrazena. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu, který činí 4%. Tuto povinnost zaměstnavatelé mohou plnit jednak zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, nebo odebíráním výrobků či služeb od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům. Dále mohou odebírat výrobky chráněných pracovních dílen, nebo jim zadávat zakázky. Jednou z možností je také odebírání výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, případně odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací výše uvedených způsobů (Zaměstnávání osob se zdravotním postižením [online]).

4.2 Úřad práce Úřady práce se

snaží vytvářet takové pracovní podmínky, aby osoby se zdravotním

postižením nalezly vhodné pracovní uplatnění a začlenily se do společnosti, a to v souladu se zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Úřad práce: - „ukládá zaměstnavatelům obsazovat pracovní místa vymezená pro osoby se změněnou pracovní schopností jen těmito občany; - vede evidenci uchazečů se změněnou pracovní schopností; - poskytuje poradenské služby o volbě povolání, zajišťuje pracovní rehabilitaci, přípravu pro pracovní uplatnění a po jejich absolvování vhodné pracovní uplatnění občanům se změněnou pracovní schopností. Ve spolupráci s orgány státní zdravotní správy sleduje, zda příprava na pracovní uplatnění a pracovní podmínky nemají nepříznivý vliv na jejich stav; 37

- vyžaduje od zaměstnavatelů seznamy vhodných pracovních míst pro občany se změněnou pracovní schopností; - zřizuje a spravuje výcvikové středisko pro občany se změněnou pracovní schopností. Úřad práce rozhoduje o: - přijetí občana se změněnou pracovní schopností do přípravy pro pracovní uplatnění; - hmotném zabezpečení občanů se změněnou pracovní schopností po dobu jejich přípravy pro pracovní uplatnění a o jeho zvýšení na rodinné příslušníky; - úhradě nákladů na přípravu na pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností; - příspěvku zaměstnavatelům na zřízení a provoz chráněných dílen a pracovišť a občanům samostatně výdělečně činným se změněnou pracovní schopností na vybavení nezbytnými pracovními prostředky; - udělení předchozího souhlasu zaměstnavateli k rozvázání pracovního poměru výpovědí pracovníků se změněnou pracovní schopností. Úřad práce v případě potřeby vyžaduje, aby vhodná místa pro uchazeče o zaměstnání vyžadující zvýšenou péči zaměstnavatelé vybírali z nahlášených volných míst. Na tato vhodná místa občany zaměstnavateli doporučuje“ (Sborník 2003, s. 55). Úřad práce zajišťuje též rekvalifikace. Rekvalifikací jedinec získává nové znalosti a dovednosti formou teoretické přípravy, která uchazeči umožňuje nalézt uplatnění ve vhodném zaměstnání. Druhy rekvalifikace: - změna dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání; - získání nových znalostí a dovedností uchazeči, kteří žádnou kvalifikaci nemají. Nezbytnost rekvalifikace posuzuje úřad práce na základě současné situace na trhu práce (Zámečníková 2004, s. 211).

4.3 Možnosti pracovního uplatnění osob s mentálním postižením Chráněné dílny společně s chráněným bydlením představují vyvrcholení integrace osob s mentálním postižením do společnosti i pracovního prostředí. V chráněné dílně jsou většinou zaměstnávány osoby s těžším zdravotním postižením, kombinovanými vadami, často v kombinaci s mentálním postižením a osoby s velmi nízkou nebo žádnou kvalifikací. Vznik chráněných dílen podporuje obec nebo region, státní orgán i podnikatelské svazy. Předností chráněných dílen je, že řeší zaměstnanost zdravotně postižených jedinců i problémových skupin obyvatelstva (Opatřilová, Zámečníková 2005, s. 120). 38

Podle definice MPSV ČR , kterou ve své literatuře uvádí Pipeková (2006, s. 103) „jsou chráněné dílny specifická pracoviště pro občany, kteří mají ztíženou možnost, případně se nemohou uplatnit na trhu práce. Poskytují jim pracovní a společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Tito lidé mohou v chráněné dílně získat stabilní zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a zdravotnímu stavu a vytvářet tak hodnoty stejně jako většina lidí běžné populace.“ Cílem dílen je osvojení si základních pracovních návyků a dovedností za postupného zvyšování produktivity. Dílny jsou vedeny odbornými asistenty, kteří se věnují svým klientům v nácviku určité pracovní činnosti. Výkon, který se po zaměstnávaných osobách vyžaduje, je přizpůsoben jejich možnostem, což je motivuje k dalším pracovním činnostem a podporuje jejich dobrý pocit z vykonané práce. Smyslem pracovní rehabilitace není pouze výkon, ale hlavně nácvik základních pracovních návyků a dovedností. Výrobní programy dílen jsou zaměřeny na takové druhy tvůrčí práce, které jsou pro mentálně postiženého člověka dobře zvládnutelné (např. tkaní koberců, pletení košíků, výroba keramiky, výroba svíček). Práce v dílnách má mnoho výhod a funkcí – hlavní z nich je pohybovat se ve společnosti lidí, vytvoření řádu dne, vytváření nových sociálních kontaktů a podpora sebevědomí na základě zvládnutých aktivit. Práce také dodává sebedůvěru, pocit potřebnosti a užitečnosti, což vede k osobnímu uspokojení a seberealizaci. Chráněné pracovní místo je pracovní místo zřízené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno nejméně 2 roky ode dne sjednání. Na toto místo může úřad práce poskytnou zaměstnavateli příspěvek, jehož výše může činit osmi až dvanáctinásobek průměrné mzdy. Úpravy platí při vytvoření míst pro 10 a více osob. Vytváření chráněných míst je sjednáno na základě pracovní dohody, která obsahuje: - identifikační údaje účastníků dohody; - charakteristiku chráněného pracovního místa; - závazek zaměstnavatele, že na vytvořeném pracovním místě zaměstná osobu se zdravotním postižením; - dobu, po kterou bude pracovní místo provozováno; - výše příspěvku, jeho specifikaci a způsob úhrady; - podmínky, za kterých bude příspěvek poskytován; - způsob kontroly plnění sjednaných podmínek; - ujednání o vypovězení dohody. Úřad práce může poskytnout příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa i osobě se 39

zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost (Zaměstnávání osob se zdravotním postižením [online]). Chráněná práce je taková pracovní činnost, která je vykonávaná na vhodně zvoleném nebo upraveném výrobním programu. Důležitým požadavkem

pro realizaci chráněné práce je

individuální přístup k zaměstnancům při instruktáži, znázorňování pracovních postupu, nácvik činností, odborný dohled zdravotních rehabilitačních zaměstnanců (případně dalších odborníků) při překonávání psychických bariér při adaptaci na nové pracovní a společenské podmínky a úprav a pracovního prostředí ve prospěch osoby s postižením. Chráněná pracovní dílna je pracoviště přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je zaměstnáno nejméně 60% těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele vymezené na základě dohody s úřadem práce. Provoz dílny musí být nejméně dvouletý ode dne sjednání dohody. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Cílem chráněných pracovních dílen je zařadit do pracovního procesu ty osoby, které nešlo umístit na trhu práce, tj. osoby s těžším zdravotním postižením. Chráněnou pracovní dílnu je nutné upravit tak, aby byla vhodně umístěna a přístupná invalidnímu vozíku a brala ohled na používání osobních pomůcek. Technické úpravy se také týkají jednotlivých pracovních stanovišť, tj. stolů, manipulačních desek, sedaček, ovladačů a prostředků strojního zařízení, vhodné umístění, vhodné uchopování, eventuálně tvarování nástrojů a nářadí. Pro prosperitu dílny je nutné, aby zde vedle osob se zdravotním postižením pracovaly i osoby zdravé. Mnohdy tyto dílny nebývají ziskové, ale je společensky potřebné, aby byla podporována jejich činnost i při ztrátě, k čemuž slouží příspěvek na provoz (Zaměstnávání osob se zdravotním postižením [online]). Podporované zaměstnání je časově omezený komplex služeb, jehož cílem je podporovat žadatele o práci v tom, aby si našel a udržel místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Podporované zaměstnání je určeno osobám znevýhodněným tak, že pro získání a udržení si místa potřebují dlouhodobou (individuálně přizpůsobenou) podporu přímo na pracovišti.„Smyslem podporovaného zaměstnání je vyrovnání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí, kteří v důsledku zdravotního postižení nebo jiných znevýhodňujících faktorů mají ztížený přístup na otevřený trh práce a v důsledku toho mohou být nebo jsou omezeni ve svém společenském uplatnění. V rámci podporovaného zaměstnání je poskytována podpora rovněž zaměstnavatelům“ (Opatřilová, Zámečníková 2005. s. 124). Znaky podporovaného zaměstnání: 40

- okamžité umístění na pracovní místo; - trénink přímo na pracovišti (pracovní dovednosti se osoba učí přímo na pracovišti); - konkurenceschopná práce (odměna za práci i pracovní doba odpovídají běžným podmínkám); - zaměstnání v běžném pracovním prostředí (postižený pracovník je v kontaktu se zdravými spolupracovníky); - průběžná podpora (uskutečňuje se podle potřeby a má tendenci postupného oslabování); - podpora je šitá na míru (uskutečňuje se podle možností klienta); - aktivní přístup uživatele služeb (ten není jen pasivním příjemcem); - poradenská služba v oblasti sociálního zabezpečení; - v případě souhlasu uživatele spolupráce s rodinou, případně s jinými osobami z jeho sociálního okolí; - v případě potřeby a souhlasu uživatele spolupráce s dalšími odborníky jako je např. lékař, psycholog, terapeut (Johnová in Valenta, Müller 2003, s.265). Průběh podporovaného zaměstnání má několik fází. První fází je kontaktování, jehož výsledkem je dohoda o spolupráci a o cíli, ke kterému chtějí obě strany dospět. Následuje vytvoření dohody, která má písemnou formu, a vytvoření individuálního plánu, který je zároveň záznamem o průběžné práci s účastníkem podporovaného zaměstnávání. V individuálním plánu dochází rovněž k vytváření osobních cílů a je dokladováno jejich plnění. Poté nastává fáze hledání práce, nalezení práce a aktivní podpora účastníka programu podporovaného zaměstnání při integraci do pracovního procesu. S touto fází souvisí podpora z hlediska místa a podpora z hlediska poskytovatele. Podpora z hlediska místa je na pracovišti a mimo pracoviště. Podpora z hlediska poskytovatele se dělí na pracovního asistenta a pracovního konzultanta. Poslední fází je dosažení cíle, což je osamostatnění účastníka programu nebo snížení podpory ze strany poskytovatele služby. Podporované zaměstnání umožňuje dosáhnout osobě s postižením pracovního místa na otevřeném trhu práce. Jde o trvalé pracovní místo, které zohledňuje specifické potřeby zaměstnance a vykonávaná práce odpovídá jeho potřebám, možnostem a dovednostem a kde zároveň dochází k profesnímu růstu a k pracovnímu i sociálnímu učení (Opatřilová, Zámečníková 2005, s. 125). Jedním ze speciálních programů podporovaného zaměstnání je program Tranzit. Je určen žákům posledních ročníků základní školy speciální a praktické. Základem tohoto programu jsou individuální praxe na běžných pracovištích. Praxe probíhají za podpory pracovního asistenta 41

jednou až třikrát týdně. Cílem je získat po ukončení studia odpovídající místo. Součástí programu je samostatné dojíždění na pracoviště, vyřizování si osobních záležitostí, samostatné telefonování, seznamování se s pracovním procesem a získávání pracovních dovedností. Všechny tyto činnosti jsou důležité i u výše zmíněného podporovaného zaměstnání (Valenta, Müller 2003, s.266). Mentálně postižení lidé patří mezi skupinu nejvíce ohroženou sociálním vyloučením. Podporované zaměstnání s tímto vyloučením úspěšně bojuje. Mentálně postižení lidé se mohou pracovně uplatnit, pokud vykonávají práci, která odpovídá úrovni jejich myšlení, koncentraci pozornosti a nevyžaduje rychlé reakce a častou změnu pracovních operací. Je nutné si uvědomit, že mnohým z nich chybí odpovídající manuální zručnost, takže nemohou vykonávat práce náročné na senzomotorickou koordinaci a přesnost. Lidé s mentálním postižením se nejlépe uplatní v klidném prostředí, kde nedochází ke střídání velkého množství neznámých lidí. Pracovní činnost pro mentálně postižené jedince je velmi užitečná – rozvíjí a uchovává jejich kompetence, umožňuje jim kontakty s jinými lidmi a dává jim životní náplň.

4.4 Rekvalifikace a pracovní rehabilitace Rekvalifikace je označení pro získání nové kvalifikace nebo zvýšení, rozšíření či prohloubení kvalifikace současné u těch uchazečů, kteří jsou evidováni na úřadu práce. Pro určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází: - z dosažené současné kvalifikace; - ze zdravotního stavu; - ze schopností a zkušeností jedince. Rekvalifikaci provádí jen akreditované zařízení a vzdělávací, či zdravotní zařízení, které má akreditované vzdělávací programy. Rekvalifikace uchazečů se provádí na základě dohody mezi rekvalifikačním zařízením a úřadem práce, mezi uchazečem o zaměstnání a úřadem práce a mezi zaměstnavatelem a úřadem práce. Dohoda se uzavírá písemně a obsahuje osobní údaje uchazeče o rekvalifikaci, pracovní činnost, na kterou bude zájemce o zaměstnání rekvalifikován, rozsah teoretické a praktické přípravy, místo a způsob provedení rekvalifikace, dohodu zahájení a ukončení rekvalifikace, způsob ověření získaných znalostí a dovedností, náklady rekvalifikace a doba a způsob její úhrady. Rekvalifikace se týká nejen uchazečů a zájemců o zaměstnání, ale také 42

zaměstnanců, kteří se rekvalifikují v zájmu dalšího pracovního uplatnění. Rekvalifikace zaměstnanců spočívá v získání, zvýšení či rozšíření kvalifikace (Zaměstnávání osob se zdravotním postižením [online]). Nutnost rekvalifikace posuzuje úřad práce, přičemž vychází z aktuální situace na trhu práce. Rekvalifikace je pro mnohé uchazeče o zaměstnání jediný způsob, jak získat nové pracovní uplatnění. Osoby se zdravotním postižením mají také právo na pracovní rehabilitaci, kterou zajišťuje úřad práce ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky na základě písemné dohody. Pracovní rehabilitací se rozumí souvislá činnost, která je zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání pro osoby se zdravotním postižením. V pracovní rehabilitaci jde především o poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání či jiné výdělečné činnosti a dále zde jde o teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání. Úřad práce s ohledem na zdravotní

možnosti osoby se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní

rehabilitace. Dohoda o pracovní rehabilitaci se uzavírá písemně mezi úřadem práce a osobou se zdravotním postižením a obsahuje osobní údaje, obsah a délku pracovní rehabilitace, místo a způsob provedení pracovní rehabilitace, způsob ověření získaných znalostí a dovedností, způsob kontroly plnění sjednaných podmínek, způsob, výši a podmínky úhrady nákladů na zajištění pracovní rehabilitace. Teoretická a praktická příprava pro zaměstnání obsahuje přípravu na budoucí povolání, přípravu k práci a specializované rekvalifikační kurzy. Příprava k práci je činností záměrnou a směřuje k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků, které jsou potřebné pro výkon zvoleného zaměstnání. Doba přípravy je nejvýše 24 měsíců a je možné ji provádět na pracovištích zaměstnavatele individuálně i s podporou pracovního asistenta, nebo se může uskutečňovat v chráněných dílnách a na chráněných pracovních místech nebo na vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboženských společností, občanských sdružení a dalších právnických a fyzických osob (Opatřilová, Zámečníková 2005, s. 122). Cílem pracovní rehabilitace je vedle systematické přípravy na povolání také nácvik sociálních dovedností a vytváření nových sociálních kontaktů. Rehabilitaci osob se zdravotním postižením je nutné chápat jako cílevědomé a záměrné působení na jedince takovým způsobem, že nabyl určité dovednosti, které mu umožní v co největší možné míře zapojení do pracovního procesu.

43

Shrnutí Práce dává člověku nezávislost a umožňuje mu zapojení do společnosti. Pro osoby s postižením není jednoduché vstoupit do pracovního života. Vytváření pracovních míst pro osoby s postižením je uplatňováno zákonem a na realizaci se podílí úřad práce a zaměstnavatelé. Pro osoby s mentálním postižením se mohou zřizovat chráněné dílny, chráněné pracovní dílny, chráněné pracovní místa. Lze jim poskytnout časově omezenou službu v podobě podporovaného zaměstnání, které jim pomůže najít a udržet si pracovní místo na otevřeném trhu práce. Úřady práce také zajišťují pro osoby se zdravotním postižením rekvalifikace a pracovní rehabilitace.

44

5 Pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě – Porubě 5.1 Cíl výzkumu, formulace hypotéz, metody a techniky, charakteristika souboru Cíl výzkumu Ve výzkumné části jsem se zaměřila na pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě-Porubě. Odborné učiliště je odloučené pracoviště Střední školy odborné a speciální v Klimkovicích. Cílem mého šetření bylo zjistit, zda absolventi odborného učiliště zahradnického nacházejí práci ve vystudované profesi a zda dokáží vyhovět kladeným požadavkům. Stanovila jsem si tyto úkoly: - vypracovat dotazník; - rozeslat jej absolventům a požádat je o vyplnění; - domluvit si s absolventy termín rozhovoru; -

zjištěné údaje zpracovat.

Formulace hypotéz Na základě prostudované literatury a vlastní zkušenosti jsem stanovila tyto hypotézy: H 1: Absolventi se slabšími studijními výsledky v odborném výcviku v období profesní přípravy jsou častěji nezaměstnaní než absolventi s výsledky vynikajícími. H 2: V zahradnickém oboru sadovnictví je zaměstnáno více chlapců než dívek. H 3: Čím slabší výsledky v matematice, tím menší možnost uplatnění v květinové síni. H 4: Více absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě-Porubě je zaměstnáno v jiném než zahradnickém oboru. Metody a techniky Pro zpracování diplomové práce jsem použila statistickou proceduru – metodu kvantitativního výzkumu, vyčerpávající šetření. Výzkum byl proveden u absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě-Porubě, Karla Pokorného 1714, což je odloučené pracoviště Střední školy odborné a speciální v Klimkovicích. 45

Ve své práci jsem použila tyto výzkumné techniky: - dotazník; - rozhovor; - analýzu pedagogických dokumentů. V měsících duben až prosinec jsem provedla šetření formou dotazníku a rozhovoru. Oslovené absolventy jsem žádala o vyplnění dotazníku a o osobní nebo telefonický rozhovor. Všichni absolventi, kteří dotazník vyplnili, také osobně přijeli nebo zavolali. Rozhovory mi poskytly mnoho cenných informací, které jsem zahrnula do zpracování údajů. Také informace získané z pedagogické dokumentace jsem použila do zpracování údajů. Získané údaje jsem zpracovávala v měsících leden až duben.

Charakteristika zkoumaného souboru Skupinu zkoumaných osob tvoří absolventi Střední školy odborné a speciální v Klimkovicích, odloučeného pracoviště v Ostravě-Porubě, Pokorného 1714, kteří ukončili svá studia na odborném učilišti v některém zahradnickém oboru v letech 1995 – 2005. Počet respondentů v letech 1995 – 2005: n = 94.

5.2 Charakteristika místa šetření Ostrava Ostrava je krajské město s dlouholetou historií. První písemná zmínka o Ostravě pochází z roku 1229. V současnosti se město skládá z 23 městských obvodů, které se rozkládají na území 214 km. V Ostravě žije okolo 320 000 obyvatel. Během rozvoje města je kladen důraz především na budování těžkého průmyslu a na těžbu černého uhlí. Mezi nejznámější podniky regionu před rokem 1998 patřily Vítkovické železárny, Nová huť Klementa Gottwalda a Ostravsko-karvinské doly. Vedle těchto gigantických podniků existují i podstatně menší podniky, mezi které se řadí i podniky zahradnické. V Ostravě i v blízkém okolí se jich nachází dost velké množství. Mezi ty nejznámější patří Technické a zahradnické služby města Ostravy, Školní statek Střední zahradnické školy v Ostravě, Květena Opava, Rekultivace Havířov, Biocel Paskov. Ve všech těchto podnicích, ale i v mnoha dalších nacházeli uplatnění absolventi zahradnických škol. Po roce 1998 dochází k velkým změnám nejen v těžkém průmyslu a v těžbě uhlí, ale také v zahradnictví. Velké podniky se zmenšují, mění své názvy a omezují výrobu, těžba uhlí je na 46

mnoha místech zastavena a doly jsou uzavřeny. Zahradnictví, která byla dříve sloučena ve větší podniky, se navracejí původním majitelům a velké areály skleníků zanikají. Mnohé skleníky jsou natolik zchátralé, že dochází k jejich úplné likvidaci. Najít práci se tedy stává dost obtížným úkolem jak ve vystudovaném oboru, tak i mimo něj i přesto, že vznikají některé nové firmy. V zahradnickém odvětví vznikají především firmy, které se zabývají sadovými úpravami a údržbou zeleně, dovozem květin, květinovou úpravou a prodejem květin.

Odborné učiliště a praktická škola v Ostravě-Porubě Odborné učiliště a praktická škola jsou jedinou vzdělávací institucí tohoto spojení v Ostravě. Odborné učiliště vzniklo v roce 1984 jako Zvláštní odborné učiliště zahradnické a bylo přiřazeno ke Střední zahradnické škole v Ostravě-Mariánských Horách. V roce 1994 se odborné učiliště osamostatnilo. K 1. září roku 2000 došlo ke spojení Odborného učiliště a Praktické školy, která do té doby byla součástí Speciální školy, Kapitána Vajdy 10, v Ostravě-Zábřehu. Ve školním roce 2004/2005 se škola slučuje se Středním odborným učilištěm v Klimkovicích a vzniká tak Střední odborné učiliště, Odborné učiliště a Praktická škola, Komenského 112, Klimkovice. K posledním změnám došlo k 1.1. 2006, kdy se škola přejmenovala na Střední školu odbornou a speciální, Klimkovice, příspěvková organizace. Na odborném učilišti lze v současné době studovat tyto tříleté obory: - Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce. - Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce (obor dobíhající). - Zahradnické práce. - Šití oděvů. Tyto učební obory jsou určeny pro žáky, kteří ukončili povinnou školní docházku v základní škole praktické, případně v základní škole a jejich zdravotní stav jim nebrání vyučit se v některém z výše uvedených oborů. Studium je koncipováno jako denní a je ukončeno závěrečnou učňovskou zkouškou. Úspěšní absolventi školu opouštějí se závěrečným vysvědčením a výučním listem. V současné době má praktická škola dva typy studijních oborů a to: Praktickou školu s dvouletou přípravou, praktickou školu s tříletou přípravou, které dobíhají, a praktickou školu dvouletou, která byla nově otevřena 1. září 2005. Na praktickou školu jsou přijímáni žáci ze základní školy speciální a ze základní školy praktické. Studijní obory mají formu denního studia a jsou ukončeny závěrečnou zkouškou. Úspěšní absolventi získají vysvědčení o závěrečné 47

zkoušce, což je doklad ukončeného středního vzdělání. Škola se svou velikostí řadí mezi menší, což vede k vytváření optimálních podmínek pro vzdělávání žáků. Neexistuje zde anonymita, žáci se mezi sebou znají, potkávají se na chodbě, navštěvují se ve třídách a setkávají se při školních akcích, což vede k vzájemnému obohacení studentů odborného učiliště i praktické školy. Učebny jsou malé, ale i přesto jsou mnohé z nich rozděleny na část pracovní a část odpočinkovou. Pracovní část je vybavena moderním školním nábytkem, počítačem, případně dalšími důležitými pomůckami pro individuální výuku. Základem odpočinkové části je koberec s polštářky. Vedle tradičních tříd se zde také nachází počítačová učebna, kde se žáci vzdělávají v informační a výpočetní technice a během přestávek ji využívají ke svým vlastním počítačovým operacím, knihovna, kde se žáci nejen vzdělávají, ale také relaxují, a kulturní místnost, kde se žáci setkávají při školních besídkách a vystoupeních a při slavnostním ukončení studia. Na vytváření příjemné školní atmosféry se podílí všichni zaměstnanci školy, kteří se k žákům chovají laskavě, ale důsledně – umí poradit, pomoci, pochválit i pokárat. Odměnou, která se jim za jejich práci dostává, je poděkování rodičů a žáků a časté návštěvy školy bývalými absolventy.

5.3 Vlastní výzkumné šetření Vlastní výzkumné šetření probíhalo především formou dotazníku. Dotazník byl anonymní a zjišťoval věk, pohlaví, rok ukončení studia, vystudovaný obor, pracovní uplatnění, pracovní spokojenost a rodinné zázemí. Další cenné informace jsem získala z pedagogické dokumentace, z osobního či telefonického rozhovoru s bývalými absolventy. Získané informace uvádím k doplnění údajů získaných v dotazníku. Oslovila jsem dotazníkem všech 179 bývalých studentů, kteří ukončili svá studia v letech 1996 – 2005. Z celkového počtu bylo osloveno 75 absolventů studijního oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce a 104 absolventů oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce. Z celkového množství 179 absolventů odpovědělo 94 absolventů, 7 dopisů nebylo doručeno (adresát na uvedené adrese již nebydlí) a 78 absolventů neodpovědělo.

48

Tab. č. 1: Počty respondentů

Respondenti celkem

Odpověděli

Vyjádření v % Neodpověděli Vyjádření v %

zahradníci vazači

75 104

31 63

41 61

44 41

59 39

celkem

179

94

53

85

47

Z tabulky vyplývá, že celkem odpovědělo 94 respondentů, což je 53 % všech oslovených absolventů. Více dotazníků přišlo od absolventů oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce (vazači),než od absolventů oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce (zahradníci). Tento stav je dán tím, že obor Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce studovali v letech 1996 - 2005 větší počety absolventů.

Tab. č. 2: Pohlaví respondentů a studijní obor

dívky

chlapci

celkem

zahradníci

5

26

31

vazači

63

0

63

celkem

68

26

94

V oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce (zahradníci) odpovídalo více chlapců, protože tento obor v letech 1996 – 2005 studovalo méně dívek. Obor Květinářské práce květinářské a aranžérské práce v letech 1996 – 2005 nestudoval ani jeden chlapec. V současné době tento obor studují dva chlapci.

49

Graf č. 1: Věk respondentů Věk absolventů

14 13 12

12

10

10

10

počet respondentů

9 8

8 7 6

6 5

5

5

4

2

2

2

0 18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

Nejméně dotazníků přišlo od respondentů ve věku 29 a 30 let. Nejvíce dotazníků přišlo od respondentů ve věku 24 let.

Tab. č. 3: Rok ukončení studia a věk respondentů

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Celkem

Věk respondentů 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 1 3 2 1 1 1 3 3 4 1 1 1 1 3 3 2 2 5 2 1 2 4 3 1 1 2 1 4 2 2 1 1 2 4 4 2 5 10 2 5

12

6

5

7 50

8

13

9

10 10

5

2

2

Celkem 8 7 7 9 10 9 5 10 12 17 94

Z tabulky vyplývá, že nejvíce dotazníků přišlo od respondentů, kteří ukončili svá studia v roce 2005. V tomto roce opustilo školu 20 respondentů a 17 z nich odpovědělo, což je 85 % respondentů končící svá studia v roce 2005. Tito respondenti ještě další školní rok školu navštěvují a přicházejí se nejen podívat, ale také si popovídat o tom co dělají, zda pracují, jak se jim daří, co je trápí a zeptat se na radu nebo poprosit o pomoc. Také někteří starší respondenti se přijdou podívat, ale jejich návštěvy již nejsou tak časté.

Graf č.2: Předmět s největším přínosem pro povolání

Přínos oboru

60

55

počet respondentů

50

40

30

20 10

9

10

8

7 5

0 od bo rn ý

va za čs tv í

vý cv ik

ze lin ář st ví

kv ět in ář st ví

sa do vn ic tv í

ov oc ni ct ví

Větší polovina respondentů (59%) považuje za nejdůležitější předmět pro připravenost na povolání odborný výcvik. Při rozhovoru nejčastěji uváděli, že ve svém pracovním i soukromém životě nejvíce využívají činnosti naučené v odborném výcviku.

Tab. č. 4: Odborná připravenost na povolání

ano ne nevím

počet respondentů

vyjádření v %

87 2 5

93 2 5

51

Přípravu odborného učiliště na povolání hodnotí kladně 87 respondentů (93%). Dva respondenti svoji připravenost hodnotí záporně (2%) a 5 respondentů (5%) se nedokáže vyjádřit, zda je učiliště dostatečně připravilo na povolání zahradníka či vazače. Při rozhovoru respondenti se zápornou odpovědí uváděli jako důvod své odpovědi propuštění z práce.

Tab. č.5: Hodnocení v odborném výcviku

známka

počet respondentů

vyjádření %

1 2 3 4 5

24 39 28 3 0

26 41 30 3 0

V odborném výcviku bylo nejčastěji hodnoceno známkou výborný 24 respondentů (26%), známkou chvalitebný 39 respondentů (41%), známkou dobrý 28 respondentů (30%) a známkou dostatečný 3 respondenti (3%). Známkou nedostatečný nebyl hodnocen žádný respondent (0%). Z vlastní praxe vím, že někteří absolventi, kteří uváděli jako nejčastější známku v odborném výcviku dobrou či chvalitebnou, mohli mít lepší výsledky. Důvodem zhoršených výsledků je jejich přístup k pracovním povinnostem. Samotní respondenti v rozhovoru uváděli, že na odborný výcvik docházeli raději než do školy. Jako důvod uváděli méně učení, více volnosti (nemusím sedět a dávat pozor, mohu více mluvit, méně píši a více se pohybuji). Neradi na odborný výcvik docházeli tehdy, pokud dělali pracovní činnosti, které jim nešly nebo je nebavily. Tab. č. 6: Hodnocení v matematice

známka

počet respondentů

vyjádření v %

1 2 3 4 5

18 27 36 13 0

19 29 38 14 0

52

Matematika je jeden z předmětů, který dělá studentům velké problémy. Známkou výborný bylo hodnoceno 18 respondentů (19%), známkou chvalitebný 27 respondentů (29%), známkou dobrý 36 respondentů (38%) a známkou dostatečný 13 respondentů (14%). Žáden z respondentů nebyl hodnocen známkou nedostatečný. Při rozhovoru většina respondentů uváděla, že se na hodiny matematiky netěšili, protože jim matematika dělala velké problémy a některým matematickým operacím moc nerozuměli.

Tab. č. 7: Ukončení studií s výučním listem

ano ne

počet respondentů

vyjádření v %

94 0

100 0

Svá studia s výučním listem ukončilo všech 94 respondentů (100%). Z pedagogické dokumentace jsem vyčetla, že v letech 1996 – 2005 studia neukončili dva absolventi s výučním listem. Tito absolventi neuspěli u praktických učňovských zkoušek. Oba dva se řadili mezi žáky s těžkou poruchou motoriky a slabých výkonů. Svá studia jeden z nich ukončil v roce 1996 a druhý v roce 1999. Bohužel ani jeden z nich dotazník nevyplnil.

Tab. č. 8: Zájem o vystudovaný obor

ano ne nevím

počet respondentů

vyjádření v %

78 11 5

83 12 5

O studium tohoto oboru projevilo zájem 78 respondentů (83%). 11 respondentů (12%) o tento obor zájem nemá a 5 respondentů (5 %) neví, zda by si tento obor vybralo. Při rozhovoru respondenti se zamítavou odpovědí shodně uváděli, že je obor nebavil. Sedm respondentů uvedlo, že se hlásili na jiný obor, ale nebyli přijati, tři respondenti uvedli, že o studiu zahradnického oboru rozhodli za ně rodiče a jeden zde nastoupil proto, že na škole již studoval 53

jeho kamarád. Žáden z těchto respondentů ve vystudovaném oboru nepracuje a ani nepracoval. Tři respondenti s nerozhodnou odpovědí uvedli, že ve škole se jim líbilo, ale nemohou sehnat práci v oboru a dva respondenti uváděli, že ve škole byli spokojeni, ale v práci již spokojeni nejsou.

Tab. č. 9: Pokračování po ukončení odborného učiliště v jiném studiu

počet respondentů

vyjádření v %

19 75

20 80

ano ne

Po ukončení studií na odborném učilišti nastoupilo na jiné střední školy 19 respondentů (20%). Z těchto 19 respondentů 8 studovalo (případně) studuje na kmenové škole. Jedna respondentka z oboru vazačství studovala obor šití oděvů, tři respondentky z oboru vazačství studovaly obor zahradnictví. V současnosti jeden respondent oboru zahradnictví studuje obor pekař, jeden obor cukrář . Oba studují prvním rokem. Jedna respondentka oboru vazačství studuje třetím rokem obor zahradnictví a jedna respondentka oboru vazačství studuje již třetím rokem střední odborné učiliště zahradnické. V současnosti jedna respondentka studuje prvním rokem střední školu, a to obchodní akademii. Její výsledky v pololetí byly velmi slabé. Nejhorší prospěch měla z jazyka anglického a německého, kde byla hodnocena známkou nedostatečný. Respondentka při rozhovoru uvedla, že na základě výsledků na konci prvního ročníku se rozhodne, zda bude ve studiu nadále pokračovat či nikoli.

54

Graf č. 3: Současný rodinný stav Současný rodinný stav

64

70

60

počet respondentů

50

40 26 30

20 4

10

0 sv ob od

že na tý/ v

ný /s vo bo dn á

ro da ná

zv ed en ý

/ro zv ed en á

Svobodných je v současné době 64 respondentů (68%). Ve stavu manželském žije 26 respondentů (28%) a rozvedeni jsou 4 respondenti (4%).

Graf č. 4: Způsoby bydlení Způsoby bydlení

60 54

počet respondentů

50

40 31 30

20

10

6 3 0

0 by

dle

ch ní

sr

od

iči

rá

ně

po né

by

dle

dn

ní

55

áje

vla m

st n

jin ý íb

yd

le n

í

zp

ůs

ob

by

d le

ní

Nejvíce respondentů bydlí s rodiči. Tuto odpověď uvedlo celkem 54 respondentů (58%). Žádný z respondentů nebydlí v chráněném bydlení (0%).Bydlení v podnájmu uvedlo 6 respondentů (6%). Vlastní byt má celkem 31 respondentů (33%) a jiný způsob bydlení označili celkem 3 respondenti (3%). Od respondentů, kteří uvedli jiný způsob bydlení jsem se dověděla, že 2 bydlí u prarodičů a jeden bydlí se strýcem a tetou. Z 26 respondentů, kteří mají své vlastní rodiny žije 19 respondentů ve vlastním bytě, 6 respondentů má svůj vlastní byt v rodinném domku svých rodičů nebo rodičů partnera a 1 respondent bydlí se svou rodinou v domácnosti své ovdovělé matky.

Graf č. 5: Počty dětí respondentů Počty dětí

58 60

počet respondentů

50

40

28 30

20

10

6 3 0

0 žá dn é

dí tě

je dn o

dv ě dí tě

dě ti

tři

dě ti

čt yř i

a

ví ce

dě tí

Bezdětných je 58 respondentů (62%). Jedno dítě uvedlo 28 respondentů (30%), 6 respondentů (30%) zatrhlo odpověď se dvěmi dětmi. Tři děti mají 2 respondenti (2%) a čtyři a více dětí nemá žáden respondent (0%).

56

Graf č. 6: Zaměstnanost Zaměstnanost 45 45 40

počet respondentů

35 30

27

25 20 13

15 10

5

4 5 0 za m ěs tn an os t

ne za m ěs

m at eř s tn an os

t

in ká

do vo le ná

va lid ní d

st ud ium ůc ho d

Zaměstnáno je 45 respondentů (48%), 13 respondentů je bez zaměstnání (14%) a na mateřské dovolené je 27 respondentů (29%). Invalidní důchod pobírají 4 respondenti (4%) a 5 respondentů (5%) v současné době studuje jinou školu formou denního studia. Z rozhovoru s nezaměstnanými respondenty vyplynulo, že jsou nešťastní z toho, že nemohou najít práci. 6 respondentů uvedlo, že do pracovního procesu nastoupili (někteří i několikrát), ale ještě ve zkušební době byli propuštěni. Všechny nezaměstnané respondenty zaměstnávají rodiče domácími pracemi. Někteří z nezaměstnaných respondentů také pracovně vypomáhají jiným členům rodiny, sousedům, známým, a to nejčastěji sekáním trávy, odplevelováním záhonů, hrabáním listí a příležitostnými vazačskými pracemi. Také většina zaměstnaných respondentů hovoří o tom, že vystřídali více pracovních míst a na některých byli zaměstnáni jen krátkou dobu. Některé respondentky, které měly zájem pracovat v květinové síni uvedly, že zde pracovaly jen pár dní a byly propuštěny. V průměru respondenti uváděli, že vystřídali dvě až tři zaměstnání. Jako důvody propuštění uváděli malý pracovní výkon, pomalost a nesamostatnost. Někteří z nich si také stěžovali na chování spolupracovníků k jejich osobě. Jeden respondent je zaměstnán v centru pracovní činnosti. 57

Tab. č. 9: Porovnání výsledků odborného výcviku se zaměstnáním

známka

počet zaměstnaných respondentů

vyjádření v %

počet nezaměstnaných respondentů

vyjádření v%

1 2 3 4 5

19 17 9 0 0

80 44 32 0 0

5 22 19 3 0

20 56 86 100 0

Z 24 respondentů, kteří byli hodnoceni v odborném výcviku nejčastěji známkou výborný, je zaměstnáno 19 respondentů (80%) a 5 respondentů (20%) v současné době zaměstnáno není. Z těchto 5 respondentů jsou 3 respondentky na mateřské dovolené ( před nástupem na mateřskou dovolenou 2 respondentky uvedly, že chodily do práce) a 2 respondenti v současné době studují. Z 39 respondentů, kteří byli v odborném výcviku hodnoceni nejčastěji známkou chvalitebný, je zaměstnáno 17 respondentů (44%) a 22 respondentů (68%) v současné době do zaměstnání nedochází. Z 22 respondentů je 16 respondentek na mateřské dovolené ( před mateřskou dovolenou 5 respondentek pracovalo), 3 respondenti stále studují a 3 respondenti jsou v současné době bez zaměstnání. Z 28 respondentů, kteří byli v odborném výcviku nejčastěji hodnoceni známkou dobrý, je 9 respondentů zaměstnaných (32%) a 19 respondentů (68%) nepracuje. Z těchto 19 respondentů je 8 respondentek na mateřské dovolené (před mateřskou dovolenou 2 respondentky pracovaly), 1 respondent má invalidní důchod a 10 respondentů je bez práce. Známkou dostatečný byli hodnoceni 3 respondenti. V současné době jsou tito 3 respondenti (100%) v invalidním důchodu. Z výsledků tedy vyplývá, že absolventi, kteří byli v odborném výcviku hodnoceni známkou výborný a chvalitebný, snadněji nacházejí pracovní uplatnění.

58

Tab. č. 10: Zaměstnanost před mateřskou dovolenou

počet respondentů

vyjádření v %

ano ne

9 18

33 67

celkem

27

100

Z celkového počtu 27 respondentek na mateřské dovolené, 9 respondentek (33%) uvedlo, že před nástupem na mateřskou pracovalo. Z toho 3 respondentky pracovaly v oboru - 1 v prodejně zahradnických potřeb a 2 v květinářském úseku. 18 respondentek (67%) bylo před mateřskou dovolenou nezaměstnáno. Jedna z těchto respondentek nastupovala na mateřskou dovolenou krátce po ukončení třetího ročníku a jedna z respondentek dále pokračovala

v mateřské

dovolené po ukončení třetího ročníku. Dítě se respondentce narodilo během studií, takže přerušila studium a po zákonem stanovené lhůtě se opět do školy vrátila. Z vlastní praxe ale mohu říci, že studentky, které nastoupí na mateřskou dovolenou, se ve většině případů již do školy nevrátí. Především se to týká děvčat rómského původu.

Tab. č. 11: Respondenti zaměstnaní ve vystudovaném oboru

ano ne

počet respondentů

vyjádření v %

33 61

35 65

Ve vystudovaném oboru pracuje 33 respondentů (35%). Ze zbývajících 61 respondentů (65%) je v jiných oborech zaměstnáno 12 respondentů, na mateřské dovolené je 27 respondentů, v invalidním důchodě jsou 4 respondenti, studuje 5 respondentů a bez práce je 13 respondentů. Dva respondenti při rozhovoru uvedli, že podnikají. Jeden z nich podniká v zemědělství. Zvláště se zaměřuje na rostlinnou výrobu a jen v omezeném množství se zabývá produkcí živočišnou. Podniká na pozemcích patřící jeho rodičům. Druhý respondent podniká v oblasti služeb. Firma se zaměřuje na výkopové práce, odklízení 59

sněhu před obchodními domy, na parkovištích a na místních komunikacích, na údržbu zeleně podél místních komunikací apod. Firmu vybudoval jeho otec, ale v současné době většinu pracovních činností vede syn, který zároveň vlastní oprávnění pracovat s těžkými stroji. Na základě těchto informaci jsem zjišťovala, kolik respondentů vlastní řidičské průkazy. Řidičské průkazy vlastní celkem 7 respondentů, a to 5 chlapců a 2 dívky. Tři respondenti je využívají ke své práci. Dva z nich jsou již výše zmínění podnikatelé a třetí je řidičem z povolání. Jeden respondent uvedl, že pracuje v centru pracovní činnosti, kde vyrábí proutěné košíky. Ze zbývajících zaměstnaných respondentů jeden pracuje jako pomocný dělník u stavební firny, jeden jako závozník, 2 respondentky jsou zaměstnány jako uklízečky, jedna dodává zboží do regálů v obchodním domě, jedna pracuje v pekárnách, jedna je pomocnou kuchařkou a jedna pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců.

Graf č. 7: Rozmístění respondentů v zahradnických úsecích Zahradnické úseky

15

16 14 14

počet respondentů

12

10

8

6

3

4

1

2 0 0 kv ět in ář stv í

ze lin ář st ví

sa do vn

ict ví

ov oc ni ctv í

va za čs

tv í

V květinářském úseku pracuje 14 respondentů (43%), v úseku zelinářském jsou zaměstnáni 3 respondenti (3%), v sadovnictví pracuje 15 respondentů (45%). V ovocnictví nepracuje žádný 60

respondent (0%) a ve vazárně věnců a kytic je zaměstnán 1 respondent (3%). Z květinářského úseku je 7 respondentů zaměstnáno v květinové výrobě a 7 respondentů pracuje v květinové síni.

Graf. č. 8: Porovnání rozmístění chlapců a dívek v jednotlivých zahradnických úsecích

Porovnání zaměstnanosti chlapců a dívek v zahradnických úsecích

15

14 13

13

počet respondentů

11

9

7

5

3

2

2 1

1

1

0

0

0

0

-1 dí vk y

vk

ch la pc vě tin ář stv í

iv

dí vk y kv ět in ář st ví

vz

ch la pc eli ná řs tv í

iv

dí vk y ze lin

ář st ví

vs

ch la pc ad ov nic tví

iv

dí vk y sa do vn i

ctv

í

ch ch dí vk la la pc pc y vo ve iv iv e vo va ov va cn za oc za ict čs ni čs ct tví ví ví tv

í

Graf znázorňuje umístění respondentů podle pohlaví. V květinářském úseku pracují jen dívky (42%). V úseku zelinářském pracují 2 dívky (6%) a 1 chlapec (3%). V sadovnickém úseku pracuje 13 chlapců (40%) a 2 dívky (6%). V ovocnictví nepracuje žádný respondent (0%). Ve vazárně věnců a kytic pracuje 1 dívka (3%) a z chlapců zde není nikdo zaměstnán (0%).

61

Tab. č. 12: Zaměstnávání respondentů v květinové síni

ano Již ne ne

počet respondentů

vyjádření v %

7 22 65

7 24 69

V současné době v květinové síni pracuje 7 respondentů (7 %). Z různých důvodů z květinové síně odešlo 22 respondentů (24 %) a 65 respondentů (69 %) nikdy v květinové síni nepracovalo. Graf č. 9: Důvody odchodů z květinové síně

Důvody odchodů

20

18

18

počet respondentů

16 14 12 10 8 6 4

2 1

2

1

0 m al

ýp ra co

šp at ná vn í

vý ko n

m

ne sa m an ipu la ce

s

jin é os t

at no s

dů v

od y

t

pe ně zi

Důvodem odchodu z květinové síně v jednom případě byl malý pracovní výkon (5%). 18 respondentů (81%) mělo problémy o v oblasti financí. Jedna respondentka (5%) odešla z důvodu nesamostatnosti a 2 respondentky (9%) z jiných důvodů. 62

Při rozhovoru jsem zjistila,že největším problémem je výdej peněz a zvláště tehdy, když zákazník k bankovce přidá i drobné mince. Z vlastní praxe vím, že je pro ně také velký problém sčítání větších položek a násobení dvojciferným číslem, což je v květinové síni nutné ovládat. Obě respondentky, které uvedly jiné důvody odešly proto, že je tato pracovní činnost neuspokojovala.

Tab. č. 13: Porovnávání výsledků z matematiky s odchodem z květinové síně

známka z matematiky 1 2 3 4 5

celkový počet respondentů v květinové síni 5 12 12 0 0

respondenti pracující v květinové síni

vyjádření v %

5 2 0 0 0

100 17 0 0 0

Respondenti již nepracující v květinové síni 0 10 12 0 0

vyjádření v % 0 83 100 0 0

Z výše uvedené tabulky můžeme vyčíst, že v květinové síni mohou pracovat jen ti žáci, kteří dobře ovládají základní matematické operace.

Tab. č. 14: Výše příjmů

výše výdělku

počet respondentů

vyjádření v %

do 5000 6000 - 7000 8000 - 9000 10000 a více nepobírám

40 26 16 7 5

43 28 17 7 5

Z tabulky vyplývá, že nejvíce je těch respondentů, jejichž příjem je do 5000 Kč (43%). 26 respondentů (28%) pobírá plat v rozmezí 6000 - 7000 Kč. 16 respondentů (17%) uvedlo, že výše jejich příjmu se pohybuje mezi 8000 - 9000 Kč. Příjem 10 000 Kč a více má 7 respondentů (7%). 5 respondentů (5%) odpovědělo, že z důvodu dalšího denního studia nemají žádný příjem.

63

Tab. č. 15 Rekvalifikace

počet respondentů

vyjádření v %

8 86

9 91

ano ne

Jen 8 respondentů (9%) uvedlo, že absolvovali rekvalifikaci. 86 respondentů (91%) žádnou rekvalifikací neprošlo. Z rozhovoru vyplynulo, že 3 respondenti absolvovali počítačový kurz, 2 respondenti kurz motivační. 1 respondent absolvoval rekvalifikaci v oboru cukrářské práce, 1 respondent se rekvalifikoval na pomocného kuchaře a 1 respondent na pomocného číšníka.

Tab. č. 16: Spokojenost se současným životem

ano ne nevím

počet respondentů

vyjádření v %

54 19 21

58 20 22

Se svou současnou životní situací je spokojených 54 respondentů (58%). 19 respondentů (20%) spokojených není a rádi by svou situaci změnili. 21 respondentů (22%) uvedlo, že nejsou nespokojeni, ale nejsou ani spokojeni. Nespokojeni jsou především nezaměstnaní respondenti.

64

Ověřování statistické závislosti výsledků hypotéz

Pro ověření statistické závislosti výsledků hypotézy H 1 jsem zvolila test nezávislosti chíkvadrát pro kontingenční tabulku. Postup:Tabulku jsem sestavila na základě odpovědí na otázky: Jakou známkou jste byl(a) nejčastěji hodnocen(a) v odborném výcviku? Jste zaměstnán(a)? Nejprve jsem si formulovala nulové a alternativní hypotézy. Ho: Mezi četnostmi odpovědí na uvedené otázky není závislost. HA : Mezi četnostmi odpovědí respondentů na uvedené otázky je závislost. Očekávanou četnost pro příslušné pole kontingenční tabulky vypočítáme tak, že vždy násobíme odpovídající marginální četnosti v tabulce a tento součin dělíme celkovou četností. Výpočet očekávané četnosti: O =

P −O . Očekávaná četnost je uvedená v závorce tabulky. O

Testové kritérium χ 2 vypočítáme jako součet vypočítaných hodnot pro všechna pole kontingenční tabulky podle vzorce :

2 ( P − O) χ = 2

O

P = pozorovaná četnost O = očekávaná četnost Vypočítaná hodnota χ 2 je ukazatelem velikosti rozdílu mezi skutečností a vyslovenou nulovou hypotézou. Pro posouzení vypočítání hodnoty χ 2 je nutné určit počet stupňů volnosti vypočítaného testového kritéria a to dle vzorce: f = (r – 1) (s – 1), r = řádek s = sloupek. Podle statistických tabulek zjistíme, zda byla či nebyla prokázaná statisticky významná souvislost. Tabulka

zaměstnaný 19 nezaměstnaný 0 mateřská dovolená 0 invalidní důchod 3 studující 2

1 (11,48) 17 (3,32) 3 (1,02) 0 (6,89) 16 (1,28) 3 24

2 (18,67) (5,39) (1,66) (11,20) (2,07) 39

3 9 (13,40) 10 (3,87) 1 (1,19) 8 (8,04) 0 (1,49) 28

65

0 0 3 0 0

4 (1,43) (0,41) (0,13) (0,86) (0,16) 3

45 13 4 27 5 94

χ 2 = 98,09 f = 12

χ2

0,05 (12)

= 21,026

Z výsledků tedy vyplývá, že mezi četnostmi odpovědí respondentů na dané otázky je závislost.

Pro ověření statistické závislosti výsledků hypotézy H 2 jsem zvolila Fischerův kombinovaný test pro čtyřpolní tabulku s malými četnostmi. Postup: Při sestavení tabulky jsem vycházela z otázky: Pokud pracujete v zahradnickém oboru, na jakém úseku pracujete? I zde jsem si nejprve stanovila hypotézy nulové a alternativní. Ho: Frekvence výběru práce v sadovnictví je u mužů i žen stejně velká –podíl zaměstnaných v sadovnictví je stejný u mužů i žen. HA: Frekvence výběru práce v sadovnictví je u mužů a žen rozdílná – muži jsou v sadovnictví zaměstnáni častěji než ženy. Testování významnosti se provádí na hladině 0,05. Tento test vypočítává pravděpodobnost. Abychom mohli pravděpodobnost vypočítat, musíme mimo základní tabulky sestavit také tabulky pomocné. Postupujeme přitom tak, že nejprve v základní tabulce vyhledáme nejmenší četnost. Pomocné tabulky vytvoříme tak, že tuto nejmenší četnost postupně zmenšujeme o jedničku, až dojdeme k tabulce, kde minimální četnost je nulová. Marginální četnosti u pomocných tabulek jsou nezměněné. Pro všechny vytvořené tabulky vypočítáme pravděpodobnost pi,

se kterou může tato konfigurace výsledků nastat za

předpokladu, že je nulová hypotéza platná. Vzorec: Pi =

(a + b )!(c + d )!(a + c )!(b + d )! a!b! c! d !

n je celková četnost ve čtyřpolní tabulce a hodnoty a,b,c,d jsou četnosti v jednotlivých polích tabulky. Výsledná pravděpodobnost p se potom urči jako součet všech hodnost pi.

Tabulky pracují v nepracují v A sadovnictví sadovnictví chlapci 13 1 dívky 2 17 celkem 15 18

14 19 33

66

pracují v nepracují v sadovnictví sadovnictví B chlapci 14 0 Dívky 1 18 Celkem 15 18

14 19 33

piA = 0,00000230823 piB = 0,000000018319 p = ∑pii = 0,000002326549 Z výsledků vyplývá, že riziko neoprávněného odmítnutí nulové hypotézy je 0,000002326549, což je menší než zvolená hladina významnosti 0,05. Proto můžeme na hladině významnosti 0,05 odmítnout nulovou hypotézu a přijmout hypotézu alternativní – frekvence výběru práce v sadovnictví je u mužů a žen rozdílná, muži jsou v sadovnictví zaměstnáni častěji než ženy.

Pro ověření statistické závislosti výsledků hypotézy H 3 jsem zvolila test nezávislosti chíkvadrát pro kontingenční tabulku. Postup:Tabulku jsem sestavila na základě odpovědí na otázky: Jakou známkou jste byl(a) nejčastěji hodnocen(a) v matematice? Pracujete v květinové síni? Nejprve jsem si formulovala nulovou a alternativní hypotézu. Ho: Mezi četnostmi odpovědí na obě uvedené otázky není závislost. HA : Mezi odpověďmi respondentů na uvedené otázky je závislost. Očekávanou četnost pro příslušné pole kontingenční tabulky vypočítáme tak, že vždy násobíme odpovídající marginální četnosti v tabulce a tento součin dělíme celkovou četností. Výpočet očekávané četnosti: O =

P −O . Očekávaná četnost je uvedená v závorce tabulky. O

Testové kritérium χ 2 vypočítáme jako součet vypočítaných hodnot pro všechna pole kontingenční tabulky podle vzorce : χ 2 =

(P − O )2 O

P = pozorovaná četnost O = očekávaná četnost Vypočítaná hodnota χ 2 je ukazatelem velikosti rozdílu mezi skutečností a vyslovenou nulovou hypotézou. Pro posouzení vypočítání hodnoty χ 2 je nutné určit počet stupňů volnosti vypočítaného testového

67

kritéria a to dle vzorce: f = (r – 1) (s – 1), r = řádek s = sloupek. Podle statistických tabulek zjistíme, zda byla či nebyla prokázaná statisticky významná souvislost. Tabulka 1 2 3 zaměstnaný 5 (1,21) 2 (2,90) 0 (2,90) nezaměstnaný 0 (3,80) 10 (9,10) 12 (9,10 5 12 12

7 22 29

χ 2 = 10,91 f=2

χ2

0,05

(2) = 5,991

Z výsledků tedy vyplývá, že mezi odpověďmi na uvedené otázky je souvislost. To znamená, že skutečnost, zda absolventi jsou zaměstnaní či nejsou zaměstnáni v květinové síni, je ovlivněna jejich známkou z matematiky.

Pro ověření statistické závislosti výsledků hypotézy H4 jsem zvolila test dobré schody chíkvadrát. Postup:tabulku jsem sestavila na základě odpovědí na otázku zda jste nebo nejste zaměstnán(a), a pokud ano, zda pracujete v oboru. Nejprve jsem si formulovala nulovou a alternativní hypotézu. Ho: Četnost absolventů v oboru nebo mimo obor je zhruba stejná. HA: Četnost absolventů pracujících v oboru nebo mimo obor je rozdílná. Vypočetla jsem si testové kritérium dle vzorce: χ 2 =

(P − O )2

O Kde χ je testové kritérium chí-kvadrát, P je pozorovaná četnost a O je očekávaná četnost. 2

Pozorovaná Očekávaná četnost (P) četnost (O) Zaměstnaný v oboru 33 15,66 Zaměstnaný v jiném oboru 12 15,66 nezaměstnaný 13 15,66 mateřská dovolená 27 15,66 invalidní důchod 4 15,66 studující 5 15,66 94 94

68

P–O 17,34 -3,66 -2,66 11,34 -11,66 -10,66

(P - O)2 (P - O)2 300,6756 19,2002 13,3956 0,8554 7,0756 0,4518 128,5956 8,2117 135,9556 8,6817 113,6356 7,2564 44,6572

χ 2 = 44, 6572 χ 2 0,05 (1) = 11,070 Z výpočtů jsme zjistila, že vypočítaná hodnota testového kritéria χ 2 = 44,6572 je větší než kritická hodnota χ 2 0,05 (1) = 11,070

(kterou jsem zjistila v tabulkách), a proto přijímáme alternativní

hypotézu HA - Četnost absolventů pracujících v oboru nebo mimo obor je rozdílná.

5.4 Závěry šetření Cílem mého výzkumného šetření bylo zjistit, zda jsou absolventi Odborného učiliště zahradnického v Ostravě – Porubě schopni se začlenit do pracovního procesu a zda nacházejí práci ve vystudovaném oboru. Výzkumného šetření se zúčastnilo 94 respondentů – absolventů Odborného učiliště zahradnického v Ostravě – Porubě. 31 respondentů studovalo obor Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce a 63 respondentů studovalo obor Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce. Ke zpracování zjištěných údajů jsem si stanovila čtyři hypotézy, jejichž platnost jsem ověřovala dotazníkovým šetřením a rozhovorem. Získané výsledky jsem rozebírala a zpracovávala pomocí statistických metod. Hypotéza H 1:Absolventi se slabšími studijními výsledky v odborném výcviku v období profesní přípravy jsou častěji nezaměstnaní než absolventi s výsledky vynikajícími. Platnost hypotézy H 1 lze považovat v rámci mého výzkumu za potvrzenou. Respondenti, kteří v odborném výcviku patřili mezi slabší, pomalé, nesamostatné a málo zručné studenty, jsou ve většině případů bez práce. Tito absolventi potřebují delší čas k zapracování a k pochopení požadované pracovní činnosti. Také prostředí kde pracují, by mělo být klidné, bez rušivých vlivů. Tyto požadavky ale většinou běžný pracovní provoz nesplňuje. Hypotéza H 2: V sadovnickém úseku je zaměstnáno více chlapců než dívek. Platnost hypotézy H 2 lze považovat v rámci mého výzkumu za potvrzenou.V sadovnickém úseku je opravdu zaměstnáno více chlapců. Tento stav je dán tím, že se jedná většinou o fyzicky náročnou práci v terénu a také tím, že tato práce je pro svoji náročnost lépe placená, než práce v jiných zahradnických úsecích.

69

Hypotéza H 3: Čím slabší výsledky v matematice, tím menší možnost uplatnění v květinové síni. Platnost hypotézy H 3 lze považovat v rámci mého šetření za potvrzenou. Respondenti, kteří měli problémy s matematikou v odborném učilišti, uplatnění v květinové síni nenacházejí. Právě matematické schopnosti, které jsou důležité při výpočtu ceny prodávané kytice a při finančním vyúčtování, hrají nejdůležitější roli v možnosti uplatnění absolventů v květinové síni. Hypotéza H 4: Absolventi odborného učiliště zahradnického častěji pracují v jiném než vystudovaném oboru. Platnost hypotézy H 4 lze považovat v rámci mého šetření za nepotvrzenou. Pokud bych vycházela z celkových výsledků zaměstnanosti a nezaměstnanosti respondentů v oboru, hypotézu by bylo možné považovat za platnou. Ale při hlubším zkoumání jsem zjistila, že mimo obor pracuje 12 respondentů. Zbývající respondenti jsou na mateřské dovolené (27 respondentů), nezaměstnaní (13 respondentů), v invalidním důchodu (4 respondenti) a studující (5 respondentů). Z tohoto pohledu je v oboru zaměstnáno více absolventů, než v oborech jiných. Pro zjištění přesných údajů by musel být výzkum v této oblasti opakován po nástupu respondentek z mateřské dovolené do pracovního procesu.

70

Závěr Dnešní společnost je ovlivněna soutěživým myšlením a konkurencí. V práci se po zaměstnancích vyžaduje rychlost, přesnost, samostatnost a kvalitně odvedená práce. Ale ne všichni jsou schopni těmto požadavkům vyhovět. Mezi tento okruh lidí, kteří mají problémy s přizpůsobováním se, s rychlostí a samostatností, patří také osoby s mentálním postižením. Jejich zaměstnávání by nemělo být posuzováno podle tržního hospodářství, ale měřítkem by mělo být uspokojování jejich potřeb. Každý člověk má právo pracovně se uplatnit podle svých možností a schopností. Aby tomu tak mohlo být, je nutné vytvořit vhodné legislativní podmínky, které budou hájit práva osob s postižením a umožní jim zapojit se do společnosti po stránce pracovní. Stát by měl vytvářet takové podmínky, aby se co největší počet jedinců s postižením mohlo zapojit do běžného pracovního prostředí. Snahou by mělo být vytvářet taková pracovní místa, která se individuálně přizpůsobují konkrétní osobě. Vhodným řešením je také podporované zaměstnání, kde pracovní asistent zaučuje osobu s postižením na konkrétním pracovním místě. Teprve v těch případech, kde plná integrace není možná, volíme jako alternativu pracovního uplatnění chráněné dílny. Mnozí absolventi odborného učiliště zahradnického mají právě z výše uvedených důvodů (rychlost, přesnost, samostatnost) problémy s hledáním práce nebo s udržením pracovního místa. Aby došlo ke zvýšení jejich zaměstnanosti ve vyučeném oboru, je nutné jim poskytnou více péče a času na zapracování se . Na základě zjištěných údajů navrhuji tato doporučení: 1. Přidělení pracovního asistenta při nástupu jedince s mentálním postižením do zaměstnání. Pracovní asistent by pomohl člověku s mentálním postižením se zapracovat a přivyknout si na nové prostředí. 2. Vyhledávat taková pracovní místa, kde nedochází k častým pracovním změnám. 3. U oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce navrhuji věnovat větší pozornost matematickým operacím, které jsou potřebné pro práci v květinové síni, a to nejen v hodinách matematiky. V odborném výcviku doporučuji, aby při vázání kytic a věnců, při vypichování misky nebo vázy studenti vypočítávali jejich ceny a prakticky si vyzkoušeli mezi sebou jejich prodej. 4. U oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce navrhuji navázat spolupráci s některou květinovou síní v Ostravě a zajistit zde studentům odborné praxe pod vedením učitelů.

71

5. Větší osvětu mezi zaměstnavateli - zvláště v oblasti jednání s lidmi s mentálním postižením a v oblasti pochopení jejich potřeb. 6. Větší spolupráci mezi resortem školství a resortem práce a sociálních věcí. 7. Zlepšit propojení odborné přípravy s požadavky trhu práce. Doufám, že má práce alespoň částečně přispěje k zamyšlení se nad problematikou pracovního uplatnění jedinců s mentálním postižením.

72

Shrnutí V diplomové práci na téma Pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě – Porubě jsem se zaměřila na problematiku pracovního uplatnění jedinců s lehkou mentální retardací. V teoretické části jsem věnovala pozornost těm oblastem, které souvisí s mentální retardací, s profesní orientací, přípravou na povolaní a možnostmi pracovního uplatnění. V první kapitola jsem se zabývala vymezením pojmu mentální retardace, jejich příčinami, klasifikací a zvláštnostmi. Ve druhé kapitole jsem se zaměřila na výchovu a vzdělávání osob s mentálním postižením. Třetí kapitolu jsem věnovala profesní orientaci a profesní přípravě osob s mentálním postižením. V kapitole čtvrté jsem se zmínila o pracovním uplatnění jedinců s mentálním postižením. V části výzkumné, což je kapitola pátá, jsem se zaměřila na pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického. V této kapitole jsem se zabývala zpracováním získaných údajů, které mi pomohly potvrdit či vyvrátit stanovené hypotézy. V závěru jsem uvedla doporučení, které mohou, dle mého mínění, přispět k lepšímu zapojení absolventů odborného učiliště do pracovního procesu.

73

Summary In my Diploma Thesis on the topic – “ Work Application of School Leavers of the Special Apprentice Horticulture Centre in Ostrava - Poruba” I focused on the problems of practical application of mentally retarded persons. In the theoretical part I concentrated on the spheres that are connected with mentally retardation, occupational orientation, preparation for occupation and possibility of working application. In the first chapter I deal with the definition of mentally retardation , causes of mentally retardation, its classification and its specialities. The second chapter was focused on upbringing and education of mentally retarded persons . The third chapter was dedicated to professional orientation and professional preparation of mentally retarded persons. In the fourth chapter I refered to work application of mentally retarded persons . The experimental part of the fifth chapter was focused on work application Special Apprentice Horticulture Centre graduates. I elaborated all particulars in this part and this data helped me to confirm or to disprove the determinated hypothesis. At the end of my thesis I presented recommendation , which can help and contribute to bettter work process joining of the school – leavers of the Special Apprentice centre.

74

SEZNAM LITERATURY ČÁP,J., MAREŠ,J. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X. EDELSBERGER, L. Defektologický slovník. 3. vyd. Jinočany: H H, 2000. ISBN 80-86022-76-5. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4. FRANIOK, P., KYSUĆAN, J. Psychopedie. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. ISBN 8085783-20-7. GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. dotisk. Olomouc: Hanex 1999. ISBN 80-85783-20-7. CHRÁSKA., M. Úvod do výzkumu v pedagogice. Základy kvantitativně orientovaného výzkumu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0765-5. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254-192-7. KYSUČAN, J. Psychopedie. Teorie výchovy mentálně retardovaných. 2. vyd. Praha: SPN, 1986. KYSUČAN, J., KUJA, J. Kapitoly z teoretických základů speciální pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996. ISBN 80-7067-677-9. MATULAY, K. Mentálna retardacia. Martin: Osveta,1986. MONATOVÁ, L. Pedagogika speciální. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-2101009-6. OPATŔIL, S. a kol. Pedagogika pro učitelství prvního stupně základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1985. OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3718-0. PIPEKOVÁ, J. Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. 1. vyd. Brno: MSD, 2006. PIPEKOVÁ, J a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6. PIPEKOVÁ, J a kol. Kariérové poradenství pro žáky se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2004. ISBN 80-86856-01-1. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) Zvýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce: sborník. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-048-4. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, M. Speciální pedagogika. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-1073-7. RUBINŚTEJNOVÁ, S., J. Psychologie mentálně zaostalého žáka. 1. vyd. Praha: SPN, 1986.

75

ŠVARCOVÁ, I. Komplexní systém vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s těžším mentálním postižením. 2. vyd. Praha: Septima, 1995. ISBN 80-85801-54-X. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-506-7. ŠVARCOVÁ, I. Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. 2. vyd. Praha: Septima, 1997. ISBN 80-7216-030-3. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, l999. ISBN 807178-214-9. VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Teoretické základy a metodika. 2. vyd. Praha: Parta 2004. ISBN 80-7320-063-5. VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. 2. vyd. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-048-4. VÍTKOVÁ, M. Kapitoly z úvodu do speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0475-4. Vzdělávací program zvláštní školy. 1. vyd. Praha: Septima, 1997. ISBN 80-7216-025-7. ZELINA, L. Výchova dětí I. stupně ZŠ. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1985. ZVOLSKÝ, P. Speciální psychiatrie. Dotisk. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-7184-203-6.

INTERNETOVÉ ADRESY Vyhláška MŠMT ČR č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních [online]. MŠMT, 9. 2. 2005, [cit. 27. února 2006]. Dostupné na World Wide Web: Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných [online]. MŠMT, 9. 2. 2005, [cit. 27. února 2006]. Dostupné na World Wide Web: Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [online]. MŠMT, 9. 2. 2005, [cit. 27. února 2006]. Dostupné na World Wide Web: Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, [cit. 1. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web: Zaměstnávání osob se zdravotním postižením [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, [cit. 1. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web:

76

Seznam příloh 1.

Dotazník

2.

Kazuistika

3.

Přehled učebních oborů odborných učilišť dobíhajících i aktuálních

4.

Učební plán oboru Květinářské práce-květinářské a aranžérské práce

5.

Profil absolventa oboru Květinářské práce-květinářské a aranžérské práce

6.

Učební plán oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce

7.

Profil absolventa Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce

8.

Fotografická dokumentace

77

Příloha č. 1

Dotazník pro absolventy odborného učiliště zahradnického 1. Pohlaví: a) žena b) muž

2. Kolik je vám let? ………………………..

3. Ve kterém roce jste ukončil(a) studia na odborném učilišti? ……………………..

4. Jaký obor jste vystudoval(a)? a) Květinářské práce- květinářské a aranžérské práce b) Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce

5. Který předmět byl na odborném učilišti pro vaše povolání největším přínosem? ………………………………………………………………………………………..

6. Myslíte si, že vás odborné učiliště dostatečně připravilo na zahradnické povolání? a) ano b) ne c) nevím

7. Jakou známkou jste byl(a) nejčastěji hodnocen(a) v odborném výcviku? a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 e) 5

8. Jakou známkou jste byl(a) nejčastěji hodnocen(a) v matematice? a) 1

78

b) 2 c) 3 d) 4 e) 5

9. Ukončil(a) jste studia s výučním listem? a) ano b) ne

10. Vybral(a) by jste si znovu vystudovaný obor? a) ano b) ne c) nevím

11. Pokračoval(a) jste po ukončení odborného učiliště v jiném studiu ? a) ano b) ne

12. Jaký je váš současný rodinný stav ? a) svobodný(a) b) ženatý (vdaná) c) rozvedený(á)

13. Kde bydlíte? a) s rodiči b) v chráněném bydlení c) v podnájmu d) mám vlastní byt e) jiný způsob bydlení

14. Kolik máte dětí? a) 0

79

b) 1 c) 2 d) 3 e) 4 a více

15. Jste zaměstnán(á) a) jsem zaměstnaný(a) b) nejsem zaměstnaný(á) c) jsem na mateřské dovolené d) pobírám invalidní důchod e) studuji

16. Byl(a) jste před mateřskou dovolenou zaměstnán(á)? a) ano b) ne

17. Pracujete v zahradnickém oboru ? a) ano b) ne

18. Pokud pracujete v zahradnickém oboru, v jakém úseku pracujete? a) v květinářství b) v zelinářství c) v sadovnictví d) v ovocnictví e) ve vazárně věnců a kytic

19. Pracujete v květinové síni? a) ano b) pracoval(a) jsem, ale již nepracuji c) ne, nepracuji a nikdy jsem nepracoval(a)

80

20. Pokud jste přestal(a) pracovat v květinové síni, co bylo důvodem vašeho odchodu ? a) malý pracovní výkon b) potíže při práci s penězi c) nesamostatnost při práci d) jiné důvody

21. Jaká je výše vašeho příjmu (platu, důchodu, podpory, mateřské)? a) do 5000 Kč b) 6000 – 7000 Kč c) 8000 – 9000 Kč d) 10 000 Kč a více

22. Prošel(a) jste rekvalifikací? a) ano b) ne

23. Jste se svým současným způsobem života spokojen(á)? a) ano b) ne c) nevím

81

Příloha č. 2 Kazuistika

Rodinná anamnéza: M. K. vyrůstal v úplné rodině se dvěmi mladšími sestrami. Otec pracoval jako revizní technik, matka byla v domácnosti. Chlapec byl hyperaktivní, což maminka těžce zvládala, takže na něj často křičela. Tatínek byl klidné povahy a snažil se M. K. domlouvat a vysvětlovat. Obě mladší sestry měly M. K. v oblibě a on je také.

Osobní anamnéza: M. K. nastoupil na odborné učiliště zahradnické do studijního oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce v roce 1995. Tento obor si přál studovat. Před nástupem na odborné učiliště navštěvoval Zvláštní školu v Ostravě 1, kde prospíval s průměrným prospěchem. Biologicko – fyziologická charakteristika: M.K. byl štíhlé, středně vysoké postavy. Měl oslabený imunitní systém, takže byl často nemocen.Trpěl epilepsií, a jak již bylo uvedeno výše, byl hyperaktivní. Měl poměrně dobrou hrubou motoriku, jemná motorika byla narušena. Intelektuální stránka: Chlapec se obtížně soustředil, jeho pozornost byla rozptýlená a rychle ochabovala. Měl krátkodobou paměť, takže učivo si pamatoval jen s velkými obtížemi. Slovní zásoba byla chudá, formulování myšlenek těžkopádné a hlavně tehdy, když byla na něj soustředěná pozornost nebo mluvil o zážitcích, dojmech či pracovním postupu. V teoretických předmětech vykazoval průměrné výkony. Byl velmi slabý v matematice a jazyku českém. Volní, emocionální a morální profil: M. K. byl veselý, obětavý, živý, všetečný, zvědavý a upovídaný. Spoustu věcí dělal s nadšením, ale bezmyšlenkovitě, z čehož vznikala mnohá nedorozumění. Ve svém počínání a názorech si nestál na svém a lehce se dal přesvědčit názory jiných. Někdy však byl paličatý, tvrdohlavý a umíněný a odmítal ustoupit ze svých požadavků, což bylo základem mnoha problémů. Převažovala u něj veselá a optimistická nálada, ale pokud se mu něco nedařilo, dokázal být podrážděný a zlostný. Patřil mezi ty studenty, kteří se uctivě chovali k nadřízeným a ochotně pomáhali učitelům i spolužákům. Sociabilita: a) Vztah k dospělým: Respektoval autoritu učitele. Učiteli, kterému důvěřoval, se

82

snadno svěřoval se svými problémy, prohřešky i zážitky a úspěchy. Ve většině případech si také nechal poradit. Velmi otevřeně se někdy také choval k cizím lidem. b) Vztah ke spolužákům: Se svými spolužáky se snažil vždy dobře vycházet. Problém byla jeho upovídanost, zvědavost a všetečnost, které mu kolektivem byly vyčítány. Vlastní požadavky prosazoval jen velmi málo. Patřil spíše k těm, kteří se přizpůsobili. Svým spolužákům rád ochotně pomáhal. Vazba na rodinu: Měl velmi rád otce a své dvě sestry. Na mamince mu vadilo, že je příliš přísná, moc křičí a dává zákazy. Tvrdil, že mu nerozumí a nemá ho ráda. Pracovní profil: M. K. patřil v odborném výcviku mezi méně zručné žáky. Nejčastěji byl hodnocen známkou dobrý. Práce, u které byla potřebná jemná motorika, zvládal jen z velkými obtížemi. Jeho pracovní výkony nebyly veliké, což bylo způsobeno pomalým pracovním tempem. Často se stávalo, že se zapovídal,čímž se jeho pracovní výkon ještě více snížil. Hrubé práce odváděl velmi dobře, Rád pracoval na fyzicky náročnějších úkolech. Jemné práce se za něj musely dočišťovat a opravovat, proto mu nevyhovovaly a nerad je dělal. Nebyl ve většině případů schopen samostatné pracovní činnosti, Musel se neustále kontrolovat a pobízet. Zájmy: Chlapec měl rád zvířata a zvláště psy. Doma se staral o andulku a psa Rona. Rád cestoval, chodil se psem do přírody na procházky a rád jezdil na kole.

Katamnéza

Profesní profil: Po vyučení nastoupil M. K. do zahradnictví v Ostravě – Staré Bělé, kde byl zaměstnán jako zahradník. Pracoval zde na méně náročnějších úkolech. Protože většinu dne pracoval sám a nebyl kontrolován, ani nikým pobízen, pracoval v pomalém tempu s častými přestávkami. Výše měsíčního platu se pohybovala v rozmezí 3 – 4 tisíc korun. Pracoval zde šest měsíců a pak byl propuštěn. Důvodem propuštění byl malý pracovní výkon. Po pěti měsících pracovní nečinnosti nastoupil u firmy Hruška, kde pracoval jako provozní dělník v úseku ovoce – zelenina. I zde se jeho výdělek pohyboval v rozmezí 3 – 4 tisíc korun. Za tři měsíce byl propuštěn opět pro malý pracovní výkon. Práce se mu líbila, ale vadilo mu chování některých zaměstnanců k jeho osobě, takže do práce rád nechodil. Čtrnáct měsíců se marně pokoušel najít práci. Poté nastoupil u firmy Eurometa v Hrabyni (jde o chráněné pracoviště pro osoby s postižením). Zde pracoval na výrobě objímek, což byla úkolová práce. Pro svou pomalost si jen vyjímečně vydělal více než 4 tisíce korun. U této firmy pracoval

83

asi pět let. Byl zde spokojen, i když si stěžoval na malý výdělek. Po úraze z Euromety odchází a dostává plný invalidní důchod. V současné době je výše invalidního důchodu 6047 Kč. Ostatní údaje: M. K. po ukončení školy bydlel u rodičů, ale neshody mezi ním a matkou se stále více stupňovaly. Vadilo mu, že maminka po něm požaduje peníze na jídlo, na telefon, že si musí kupovat jízdenky apod. Po čtyřech letech častých hádek z domova odešel a ubytoval se v Hotelovém domě. Za tři měsíce však utratil všechny našetřené peníze a nebyl schopen platit ubytovnu a je nucen odejít. Tři týdny přespává v Armádě spásy v Ostravě – Mariánských Horách. Toto období považuje za nejhorší ve svém životě. Nakonec odchází bydlet k babičce a dědečkovi. V létě roku 2004 měl nehodu na kole, při které si těžce poranil páteř a hrudník. Během roku prodělal dvě náročné operace a byl mu přiznán plný invalidní důchod.

84

Příloha č. 3

Přehled učebních oborů odborných učilišť dobíhajících i aktuálních Informace odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy – 24 o platnosti učebních dokumentů učebních oborů skupiny E – odborná učiliště k 1. září 2004

Č.j. 25 668/2004-24 Kód oboru podle Název učebního KKOV oboru

21-52-E/001 21-54-E/002 23-51-E/004 23-51-E/005 23-54-E/001 23-56-E/004 23-57-E/002

23-64-E/002

Učební dokumenty dobíhající č.j…… ze dne…..

Učební dokumenty aktuální č.j…… ze dne….. Hutnické práce 11 814/99-24 ze dne 8.11.1999 Formířské práce 20 152/95-24 ze dne 7.8.1995 Zámečnické práce 20 154/95-24 a údržba ze dne 9.8.1995 Zámečnické práce 20 357/95-24 ve stavebnictví ze dne 9.8.1995 Výroba kovové 20 174/98-24 bižuterie ze dne 2.6.1998 Obráběcí práce 20 158/95-24 ze dne 4.8.1995 Kovářské práce 20 153/95-24 ze Od 1. 9.2003 dne 7.8.95. počínaje prvním Platnost ukončena ročníkem platí č.j. k 1.9.2003 20 242/2003 – 24 počínaje prvním ze dne 22. 5. ročníkem. 2003. Strojně montážní 25 119/95-24 práce– montérské ze dne práce 18.11.1995

85

Poznámka

1) 1) 1) 1) 1) 1) 2)

1)

23-64-E/003

14 870/97-22 ze dne 3.3.1997

1)

28 846/96-22 ze dne 21.10.1996 12 089/2000-24 ze dne 31.1.2000

1)

24 580/95-24 ze dne 8.11.1995 Keramické práce 24 805/2000-24 ze dne 7.8.2000 Výroba lisovaného 24 414/95-24 ze skla dne 6.11.1995 Výroba dutého 12 997/97-22 ze skla dne 12.2.1997 Zušlechťování 12 998/97-22 ze Od 1.9.2004 skla dne 12.2.1997 počínaje prvním platnost ukončena ročníkem platí č.j. k 1.9.2004 20 981/2004-24 počínaje prvním ze dne 14.6.2004. ročníkem. Práce při výrobě 20 149/95-95-24 bižuterie a ze dne 7.8.1995 ozdobných předmětů – výroba bižuterie Pekařské práce 18 276/95-24 ze Od 1.9.2002 dne 28.6.21995 počínaje prvním platnost ukončena ročníkem platí č.j. k 1.9.2002 17 213/2002-24 počínaje prvním ze dne 8. 4.2002. ročníkem. Pečivářské a 18 275/95-24 ze cukrovinkářské dne 1.8.1995 práce Cukrářské práce 24 017/2001-24 ze dne 30.8.2001

1)

29-55-E/001

Mlékařské práce

19 087/2001-24 ze dne 6.6.2001

1)

29-56-E/002

Řeznické a uzenářské práce Konzervárenské práce

20 979/2001-24 1) ze dne 2. 7. 2001 24 579/95-24 ze 1) dne 8.11.1995

23-71-E/001 26-51-E/001

28-56-E/001 28-57-E/001 28-58-E/001 28-58-E/002 28-58-E/003

28-64-E/001

29-53-E/002

29-54-E/002

29-54-E/003

29-58-E/001

Strojně montážní práceautomontážní práce Nožířské práce Elektrotechnické a strojně montážní práce Papírenské práce

86

1)

1) 1) 1) 2)

1)

1)

1)

1)

31-51-E/001

25 202/95-24 ze dne 17.11.1995 Tkalcovské práce 25 203/95-24 ze Od 1.9.2003 dne 17.11.1995. počínaje prvním Platnost ukončena ročníkem platí č.j. k 1.9.2003 22 426/2003-24 počínaje prvním ze dne 25.6. ročníkem. 2003. Pletařské práce 24 358/95-24 ze dne 3.11.1995 Šití oděvů 17 215/2002-24 ze dne 8. 4. 2002 Šití prádla 17 214/2002-24 ze dne 8.4.2002 Kloboučnické 34 858/97-24 ze práce dne 24.11.1997 Brašnářské a 20 160/95-24 ze sedlářské práce dne 4.8.1995 Obuvnické práce 24 359/95-24 ze dne 3.11.1995 Kartáčnické a 17 410/2000-24 košíkářské práce ze dne 13.4. 2000 Košíkářské práce 24 139/96-24 ze dne 19.7.1996 Truhlářské práce 20 151/95-24 ze dne 7.8.1995

1)

1)

33-57-E/001

Tesařské a truhlářské práce – truhlářské práce ve stavebnictví Dřevařské práce

33-59-E/001

Čalounické práce

34-57-E/001

Knihařské práce

36-51-E/002

Dlaždičské práce

36-54-E/001

Kamenické práce

31-53-E/003

31-54-E/001 31-59-E/001 31-59-E/002 31-62-E/001 32-52-E/001 32-54-E/001 33-52-E/001 33-53-E/001 33-56-E/001

33-56-E/004

Přádelnické práce

87

25 206/95-24 ze dne 17.11.1995

20 148/95-24 ze dne 7.8.1995 20 159/95-24 ze dne 4.8.1995 20 150/95-24 ze Od 1.9.2004 dne 7.8.1995. počínaje prvním Platnost ukončena ročníkem platí č.j. k 1..2004 počínaje 20 980/2004-24 prvním ročníkem. ze dne 14.6.2004. 20 142/95-24 ze Od 1.9.2004 dne 7.8.1995. počínaje prvním Platnost ukončena ročníkem platí č.j. k 1.9.2004 22 427/2003-24 počínaje prvním ze dne 25. 6 ročníkem. 2003. 24 578/95-24 ze dne 8.11.1995

1)

1) 1) 1) 1) 1) 1) 1) 1) 1)

1) 1) 2)

1)

1)

36-55-E/001

36-57-E/005

36-57-E/007

.36-59-E/001

36-62-E/002 36-64-E/002

36-67-E/001

36-67-E/002

36-68-E/001

36-69-E/001

Klempířské práce 20 355/95-24 ze ve stavebnictví dne 9.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2003 počínaje prvním ročníkem. Malířské, lakýrnické natěračské práce –malířské a natěračské práce Malířské, lakýrnické natěračské práce –malířské a natěračské práce Podlahářské 25 204/95-24 ze práce dne 18.11.1995. Platnost ukončena k 1.9.2002 počínaje prvním ročníkem. Sklenářské práce Tesařské a truhlářské práce – tesařské práce Zednické práce 20 140/95-24 ze dne 7.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2003 počínaje prvním ročníkem.. Stavební práce 20 358/95-24 ze dne 9.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. Železobetonářské práce Pokrývačské práce

1 Od 1.9.2003 počínaje prvním ročníkem platí č.j. 22 428/2003-24 ze dne 25.6.2003. 24 357/95-24 ze dne 4.11.1995

1)

18 169/97-22 ze dne 11.4.1997

1)

Od 1.9.2002 1) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 19 590/2002-24 ze dne 17.5.2002 24 416/95-24 ze dne 6.11.1995 20 139/95-24 ze dne 7.8.1995

1) 1)

Od 1.9.2003 1) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 19 589/2002-24 ze dne 17.5.2002 Od 1.9.2004 2) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 30 939/2003-24 ze dne 20.11.2003. 25 205/95-24 ze 1) dne 17.11.1995 19 591/2002-24 1) ze dne 17. 5.2002

88

41-51-E/006

Farmářské práce

41-52-E/004

Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce

41-52-E/005

Sadovnické a květinářské práce

41-52-E/006

Vinohradnické a ovocnářské práce

41-52-E/008

Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce

41-52-E/009

Květinářské práce-květinářské a zelinářské práce

41-52-E/011

Zahradnické práce

20 141/95-24 ze dne 1.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. 20 359/95-24 ze dne 9.8.1996. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. 20 156/95-24 ze dne 4.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. 20 879/95-24 ze dne 25.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. 20 155/95-24 ze dne 7.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. 18 270/95-24 ze dne 7.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem.

Od 1.9.2004 2) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 20 979/2004-24 ze dne 14.6.2004. 3)

Od 1.9. 2004 1) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 26 693/2003-24 ze dne 15.9.2003. 3)

Od 1.9.2004 1) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 19 593/2002-24 ze dne 17. 5. 2002. 3)

Od 1.9.2004 1) počínaje prvním ročníkem platí č.j. 24 489/2003-24 ze dne 5. 9. 2003.

89

3)

41-53-E/003

Včelařské, 34 859/97-24 ze zelinářské a dne 24.11.1997. ovocnářské práce Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem.

41-55-E/002

Opravářské práce

18 274/95-24 ze dne 28.6.1995

1)

41-56-E/002

Pěstební a lesnické práce

14 869/97-22 ze dne 3.3.1997

1)

65-52-E/001

Kuchařské práce

1)

66-51-E/003

Prodavačské práce Práce v autoservisu Práce v čistírnách a prádelnách

24 018/2001-24 ze dne 30.8.2001 17 310/2000-24 ze dne 11.4.2000 30 991/96-22 ze dne 27.11.1996 20 146/95-24 ze dne 7.8.1995 Od 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem platí č.j. 20 984/200424 ze dne 14.6.2004. Od 1.9.2004 počínaje první ročníkem platí č.j. 20 985/200424 ze dne 14.6.2004

2)

69-53-E/001 69-54-E/002 69-55-E/003

Práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních – provozní práce

69-55-E/005

Práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních – pečovatelské práce

20 143/95-24 ze dne 7.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. 20 144/95-24 ze dne 7.8.1995. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem.

1) 1) 1)

2)

1) Učební dokumenty zasílá MŠMT, odbor speciálního vzdělávání a institucionální výchovy na základě telefonických nebo písemných objednávek, nebo objednávek zaslaných el. poštou na adresu [email protected]. 2) Učební dokumenty jsou uveřejněny na webových stránkách MŠMT, v oddíle speciální školství. 3) Učební obory dobíhající

90

Příloha č. 4

Učební plán oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce 41-52-E/008 Květinářské práce - květinářské a aranžérské práce Ročník Předměty

první

druhý

třetí

celkem

Základní předměty Český jazyk a literatura

1

1

1

3

Matematika

1

1

1

3

Občanská výchova

1

1

1

3

Tělesná výchova

2

2

2

6

Ekologie

1

_

_

1

Základy botaniky

2

_

_

2

Základy zahrad. výroby

2

_

_

2

Estetická výchova

1

_

_

1

Kreslení a modelování

_

2

2

4

Vázání a aranž. květin

_

2

2

4

Květinářství

_

3

3

6

Odborný výcvik

18

21

21

60

3

_

_

3

32

33

33

98

Výběrové předměty

Celkem

č.j. 19 593/2002–24 s platností od 1. září 2004

91

Příloha č. 5

Profil absolventa oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce Absolvent je schopen vykonávat jednoduché práce v květinářské výrobě a při vázání a aranžování květin. Typické činnosti, které provádí, jsou odborné práce při zpracování půdy, při ošetřování zahradnických zemin, při výsevech, výsadbách a pěstování květin, jejich sklizni a třídění a jednotlivé vazačské a aranžérské práce. Po ukončení studia v učebním oboru Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce a po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky a získání výučního listu může student v praxi uplatnit níže uvedené znalosti a dovednosti: -

zná materiály používané v zahradnictví a základní pěstitelské technologie;

-

jednoduché práce dle návodů a pod vedením nadřízeného v květinářském provozu –

odborné práce při zpracování půdy, při ošetřování zahradnických zemin, při výsevech, práce navazující na znalost sortimentu květin a dřevin, činnosti při výsadbách a pěstování květin, jejich sklizni a třídění a jednotlivé vazačské a aranžérské práce – výroba věnců, vazba volně vázaných či vypichovaných kytic, aranžování misek, váz, košů, příležitostná vazba apod.; -

dovede obsluhovat zařízení květinářského provozu;

-

volí vhodné nástroje a pomůcky;

-

absolvent je schopen po příslušné praxi vykonávat i náročnější práce v oblasti květinářství a vazačství.

Uplatnění absolventů: Učební obor Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce připravuje žáky na výkon stanoveného okruhu pracovních činností v povolání zahradník. Absolventi se uplatní v zahradnictví – především v oblastech pěstitelských, květinářských, vazačských a aranžérských prací.

92

Příloha č. 6

Učební plán oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce 41-52-E/004 Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce Ročník Předměty

první

druhý

třetí

celkem

Základní předměty Český jazyk a literatura

1

1

1

3

Matematika

1

1

1

3

Občanská výchova

1

1

1

3

Tělesná výchova

2

2

2

6

Stroje a zařízení

1

_

_

1

Základy botaniky

2

_

_

2

Základy zahrad. výroby

2

_

_

2

Ekologie

1

_

_

1

Zelinářství

_

2

2

4

Ovocnictví

_

2

2

4

Květinářství

_

3

3

6

Odborný výcvik

18

21

21

60

3

_

_

3

32

33

33

98

Výběrové předměty

Celkem

č.j. 20 359/95-24 ze dne 9.8.1996. Platnost ukončena k 1.9.2004 počínaje prvním ročníkem. Jde o obor dobíhající.

93

Příloha č. 7

Profil absolventa oboru květinářské, zelinářské a ovocnářské práce Absolvent je schopen vykonávat jednoduché práce v květinářské, zelinářské a ovocnářské výrobě. Typické činnosti, které provádí, jsou odborné práce při zpracování půdy, při ošetřování zahradnických zemin, při výsevech, výsadbách a pěstování květin, ovoce a zeleniny. Mezi další činnosti, ve kterých je schopen se uplatnit, patří rozmnožování rostlin, ošetřování květin, zeleniny a ovocných dřevin, hnojení a přihnojování rostlin, sklizňové práce, třídění, skladování a expedice květin, ovoce a zeleniny. Po ukončení studia v učebním oboru Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce a po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky a získání výučního listu může student v praxi uplatnit níže uvedené znalosti a dovednosti: -

zná materiály používané v zahradnictví a základní pěstitelské technologie;

-

vykonávat jednoduché práce dle návodů a pod vedením nadřízeného v květinářském,

zelinářském nebo ovocnářském provozu – odborné práce při ošetření květin, zeleniny a ovocných dřevin; -

dovede obsluhovat zařízení květinářského, zelinářského a ovocnářského provozu;

-

volí vhodné nástroje a pomůcky;

-

absolvent je schopen po příslušné praxi vykonávat i náročnější práce v oblasti květinářství, zelinářství a ovocnářství.

Uplatnění absolventů: Učební obor Květinářské, zelinářské a ovocnářské práce připravuje žáky na výkon stanoveného okruhu pracovních činností v povolání zahradník. Absolventi se uplatní v zahradnictví – především v oblastech pěstitelských, květinářských, zelinářských a ovocnářských prací.

94

Příloha č. 8 Fotografická dokumentace Odborný výcvik – výroba věnečků

95

96

Odborný výcvik – velikonoční výzdoba sálu

97

Odborný předmět vázání a aranžování květin – květiny jako osobní výzdoba

98

Soutěž odborných učilišť v Soběslavi pod názvem „Soběslavská růže“

99

100

Odborný výcvik – ošetření dřevin

101

Anotace Autor: Bc. Svatava Pospíšilová Vedoucí práce: PhDr. Barbora Bazalová, Ph.D. Titul: Pracovní uplatnění absolventů odborného učiliště zahradnického v Ostravě - Porubě Anotace: Mentální retardace, Výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením, Profesní orientace a profesní příprava osob s mentálním postižením, Pracovní uplatnění osob s mentálním postižerním. Klíčová slova: mentální retardace, výchova a vzdělávání, profesní orientace, profesní příprava, pracovní uplatnění, pracovní rehabilitace a rekvalifikace

Annotation Author: Bc. Svatava Pospíšilová Work leader: PhDr. Barbora Bazalová, Ph.D. Title: Work Application of School Leavers of the Special Apprentice Horticulture Centre in Ostrava – Poruba Annotation: Mentally retardation, Upbringing and education of mentally retarded persons, Professional orientation and professional preparation of mentally retarded persons, Work application of mentally retarded persons Key words: mentally retardation, upbringing and education,professional orientation, professional preparation, work application, work rehabilitation and requalification

102