MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Motivační aspekty dětí a mladistvých navštěvujících volnočasové programy při Salesiánských střediscích mládeže v Brně-Líšni a v Plzni Diplomová práce

BRNO 2007

Vedoucí:

Zpracovala:

Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.

Bc. Markéta Pohorská

Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby tato práce byla uložena na Masarykově Univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně 19.7. 2007

__________________________

Touto cestou chci poděkovat především Mgr. Tomášovi Dvořáčkovi, DiS. za trpělivé vedení, obětavou pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracovávání této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala řediteli Salesiánského střediska v Brně-Líšni Ing. Mgr. Pavlovi Ženíškovi, SDB za vstřícnou pomoc při výzkumu a poskytnutí potřebných podkladů a také řediteli Salesiánského střediska mládeže v Plzni Mgr. Markovi Sklenářovi, SDB za pomoc při zajišťování výzkumu.

Motto:

(…) „Chcete-li, aby vás naši žáci vnímali jako přátele skutečného dobra, a chcete-li je vést k plnění povinností, nesmíte nikdy zapomenout, že představujete rodiče této drahé mládeže. Ta byla vždy něžným předmětem mého konání, mých studií, mé kněžské služby, a stejně tak i naší salesiánské kongregace. (…)“ Sv. Don Bosko, in: Bosco, T., Dej mi duše, 2006, s.178

OBSAH ÚVOD ...............................................................................................................................7 I. TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................9 1. Život dona Boska ......................................................................................................9 2. Salesiáni u nás .........................................................................................................12 2.1. Z historie ..........................................................................................................12 2.2. Současnost........................................................................................................13 3. Preventivní systém ..................................................................................................16 3.1. V čem spočívá preventivní systém a proč je třeba mu dávat přednost ............16 3.2. Použití preventivního systému .........................................................................17 3.3. Výhody preventivního systému .......................................................................19 3.4. Slovo o trestech................................................................................................19 4. Preventivní systém v praxi ......................................................................................21 4.1. Don Bosko a výchova ......................................................................................21 4.1.1. Základní dimenze výchovného systému ...................................................22 4.1.2. Vychovatelské umění Dona Boska ...........................................................22 4.1.3. Integrální výchova.....................................................................................23 4.1.4. Výchova pro společnost a apoštolát..........................................................24 4.1.5. Laskavost – nejvyšší princip metody ........................................................25 4.1.6. Pedagogika rozumu a srdce.......................................................................26 4.1.7. Výchovná opatření ....................................................................................27 4.1.8. Výchovné prostředí – rodina a veselost ....................................................28 4.1.9. Zprostředkovatelé radosti..........................................................................29 4.1.10. Životní program a zodpovědnost ............................................................31 4.1.11. Asistenti a ředitel – strážci rodinného prostředí......................................32 4.1.12. Otec výchovného společenství – představený ........................................33 4.1.13. Slůvko na dobrou noc .............................................................................34 4.2. Don Bosko a současnost ..................................................................................36 4.2.1. Aktuálnost preventivního systému............................................................36 4.2.2. Učinit z výchovy smysl života a životní rozhodnutí.................................36 4.2.3. Vnímání současné situace mládeže „výchovným způsobem“ ..................37 4.2.4. Osobní předpoklady k tomu, jak „být“ v dnešní době s mladými ............38 4.2.5. Výchova přizpůsobená konkrétnímu mladému člověku ...........................39

II. PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................40 1. Salesiánské středisko mládeže ................................................................................40 1.1. Programová náplň středisek .............................................................................41 1.2. Právní normy....................................................................................................41 1.2.1. Definice školských zařízení a místo středisek pro volný čas v tomto systému................................................................................................................42 1.2.2. Povinná dokumentace středisek ................................................................43 1.2.3. Práva a povinnosti ministerstva školství mládeže a tělovýchovy vůči střediskům ...........................................................................................................44 1.2.4. Povinnosti školských úřadů vůči střediskům ............................................45 1.2.5. Vztah obce vůči středisku .........................................................................45 1.2.6. Oprávnění a požadavky České školní inspekce vůči střediskům..............45 1.2.7. Hospodářská činnost .................................................................................46 2. Salesiánské středisko mládeže (SaSM) BRNO -LÍŠEŇ .........................................48 2.1. Charakteristika místa........................................................................................48 2.2. Charakteristika SaSM Brno-Líšeň ...................................................................49 2.2.1. Historie......................................................................................................49 2.2.2. Právní statut...............................................................................................50 2.2.3. Prostory .....................................................................................................50 2.3. Programová činnost SaSM...............................................................................52 2.3.1. Oratoř ........................................................................................................52 2.3.2. Klub VeSPOD...........................................................................................54 2.3.3. Zájmové kroužky ......................................................................................56 2.3.4. Klub maminek – mateřské centrum ..........................................................57 2.3.5. Jednorázové akce ......................................................................................58 2.4. Finance a Public Relations ...............................................................................59 2.4.1. Finanční zajištění ......................................................................................59 2.4.2. Public Relations ........................................................................................59 2.5. Nadace pro radost.............................................................................................60 3. SALESIÁNSKÉ STŘEDISKO MLÁDEŽE (SaSM) PLZEŇ................................62 3.1. Charakteristika místa........................................................................................62 3.2. Charakteristika SaSM – dům dětí a mládeže Plzeň .........................................63 3.2.1. Historie......................................................................................................63 3.2.2. Právní status ..............................................................................................64

3.2.3. Personální zajištění ...................................................................................64 3.3. Programová činnost SaSM...............................................................................65 3.3.1. BALÓN .....................................................................................................66 3.3.2. VZDUCH – LOĎ......................................................................................67 3.3.3. Zájmové kroužky ......................................................................................69 3.3.4. STŘECHA – centrum pomoci dětem, mládeži a rodině ...........................69 4. VÝZKUM ...............................................................................................................73 4.1. Cíl.....................................................................................................................74 4.2. Výzkumný problém..........................................................................................74 4.3. Popis vzorku.....................................................................................................75 4.4. Metody .............................................................................................................76 4.5. Kódování ..........................................................................................................77 4.5.1. Otevřené kódování ....................................................................................79 4.5.2. Axiální kódování.......................................................................................80 4.5.3. Selektivní kódování...................................................................................81 4.6. Výsledky a interpretace....................................................................................82 ZÁVĚR ...........................................................................................................................98 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................100 RESUMÉ ......................................................................................................................102 RESUME ......................................................................................................................103 SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................104

ÚVOD Ve své bakalářské práci jsem se zabývala tématem „Aplikace Preventivního systému Dona Boska na výchovu dětí v rodinách“, na které bych chtěla ve své diplomové práci z části navázat. Avšak oproti bakalářské práci, kde jsem se podrobně zabývala výchovou dětí v rodině právě podle preventivního systému, bych se zde chtěla zaměřit spíše na oblast volnočasovou. Přesněji řečeno bych se chtěla zabývat „motivačními aspekty dětí a mladistvých navštěvujících volnočasové programy při Salesiánských střediscích v Brně-Líšni a v Plzni“. Pro děti, které se nachází v bouřlivém období puberty a dospívání je vhodné trávení volného času velmi důležité. Každý rodič je jistě rád, když ví, kde, s kým a jakým způsobem jeho dítě tráví svůj volný čas. Ne všechny rodiny však mohou k tomuto ideálu dospět. Finanční situace, vysoké pracovní vytížení a distanční umístění různých center a středisek volného času napomáhá ke vzniku situace, kdy rodiče neví, kde se nachází jejich potomek po skončení výuky. Málo dětí má ještě chuť se po vyučování zdržovat ve škole, takže ve školních družinách nebo klubech najdeme spíše děti menší nebo děti, jejichž nechuť ke školní budově zatím nepřerostla ve vyložený odpor. Ale kde jsou děti a mladí, kteří školu nemají příliš v lásce a nebo mají třeba i nějaké problémy v chování? Některé z takovýchto dětí můžeme najít v Salesiánských střediscích mládeže, ale bohužel ve větší míře potulující se bezprizorně po ulicích. Na otázky, proč některé děti jdou raději do střediska k salesiánům, co tam dělají, co se jim tam líbí a co je nejvíc baví, a nejen na ně, bych chtěla v této diplomové práci odpovědět a to hlavně pomocí výzkumu. Diplomová práce je rozčleněna na dvě hlavní části – teoretickou a praktickou část, přičemž každá z nich obsahuje další podkapitoly. První, praktická část se zabývá výše zmiňovaným Preventivním systémem. Začínám stručnou biografií zakladatele kongregace salesiánů a tvůrce Preventivního systému Dona Boska a přiblížím činnost salesiánů v České republice od samého počátku až po současnost. Dále přesně popisuji Preventivní systém v jeho plném znění, na který navazuje široká kapitola, kde je samotný systém podrobně vysvětlen a rozpracován do jednotlivých podkapitol. Druhá, praktická část obsahuje čtyři kapitoly. V první se věnuji obecnému popisu a vysvětlení pojmu Salesiánské středisko mládeže a dalších dvou navazujících kapitolách se zabývám charakteristikou konkrétních středisek a to v Brně-Líšni a 7

v Plzni. Závěrečná kapitola praktické části zahrnuje výzkum, jeho cíle, popis výzkumného vzorku, metodologii výzkumu, kódování, zpracování dat a jejich interpretaci. Ve výzkumu, realizovaném pomocí kvalitativní metody polostrukturovaných rozhovorů, se zaměřuji na zjišťování motivačních aspektů dětí a mladistvých k návštěvě Salesiánských středisek mládeže v Brně-Líšni a v Plzni a tím se pokusím vymezit klientelu těchto středisek a určit důvody zvyšujícího se zájmu o ně. Při vyhledávání a studiu literatury jsem měla jisté problémy, protože literatury, zabývající se samotným Preventivním systémem není mnoho, proto jsem se obrátila přímo na kongregaci salesiánů, kde mi byly poskytnuty materiály a publikace, týkající se zvoleného tématu. Pro zpracování teoretické části jsem čerpala ze samizdatového sborníku sepsaného řádem salesiánů Výchovná metoda Jana Boska, ze Stanov Společnosti svatého Františka Saleského, z aktuální publikace Bosca a Nanniho Dej mi duše - Salesiánská tradice a z životopisných publikací o Donu Boskovi, které uvádím v seznamu použité literatury. K vypracování části praktické jsem využila informací a materiálů dostupných internetových portálů jak samotné kongregace salesiánů, tak i konkrétních středisek. Velmi nápomocné mi byly interní materiály popisovaných středisek, jako výroční zprávy, výchovně pastorační projekty apod., které mi ochotně poskytli ředitelé středisek v Brně-Líšni a v Plzni. Cenné poznatky a podněty jsem také získala z publikací odborníků zabývajících se volným časem a prací s rizikovou mládeží jako je Matoušek a Pávková. Teoretické podklady a rady k výzkumu a jeho následnému zpracování jsem nalezla v publikacích Gavory, Chrástky a také Strausse a Corbinové. Cílem mé diplomové práce je hlouběji proniknout do jedné z možností, jak smysluplně trávit volný čas. Touto možností je právě docházka do Salesiánských středisek mládeže. Budu hledat odpovědi na otázky proč děti a mladí chodí do středisek, co se jim tam líbí, s čím naopak nejsou spokojeni, zda je středisko jediným místem, kde tráví svůj volný čas, nebo zda chodí ještě do jiných organizací a jak se dívají na okolnost, že jsou střediska vlastně náboženskými organizacemi. Těmito, ale i dalšími otázkami se pokusím zjistit a pojmenovat ústřední smysl této práce, a to motivaci dětí a mladých pro návštěvu Salesiánských středisek mládeže.

8

I. TEORETICKÁ ČÁST

1. ŽIVOT DONA BOSKA V paletě pedagogických koncepcí 19.století zaujímá zcela vyhraněné místo dílo italského katolického světce Dona Boska (viz Příloha I., obr. 1), který proslul jako bezmezně obětavý vychovatel opuštěné proletářské mládeže z periférií překotně rostoucího piemontského průmyslového města Turína, a zakladatel kongregace salesiánů, jež se z původně nevelké společnosti Boscových přátel spolupracovníků a žáků rozrostla v početnou společnost kněží i laiku, šířící katolickou vírů a výchovný styl svého zakladatele v mnoha zemích světa, nevyjímaje ani Čechy s Moravou a Slovensko. Jan (Giovanni) Melichar Bosko se narodil se 16. srpna 1815 v osadě Becchi v obci Castelnuovo. Rodiče byli chudými rolníky a hospodařili na malé usedlosti s pár kusy dobytka. Ve dvou letech Janovi zemřel otec na zápal plic, měl teprve třiatřicet let. Takto svou první vzpomínku z dětství vypráví sám osmapadesátiletý Don Bosko, když sepisoval své vzpomínky: „Neměl jsem ještě ani dva roky, když mi zemřel otec. Nevzpomínám si na jeho podobu. Pamatuji si pouze slova matky. ‚Jeníku, už nemáš tatínka.‘ Všichni odcházeli ze světnice, ale já tam chtěl zůstat…“ 1 Bylo třeba žít a přežít. Jeho matka Markéta na sebe tuto úlohu vzala a starala se o své tři syny sama. (viz Příloha I., obr. 2) Sklony k pečování o ostatní se u Jana projevily už v pěti letech, když velel skupině chlapců z osady. V devíti letech měl sen, který změnil celý jeho život. Ve snu se mu zjevili Ježíš a Maria a radili mu, jak má správně vychovávat a získávat přátele –„ne pěstmi a bitím, ale vlídností a láskou.“ 2 Naučil se sám číst, pořádal představení a artistické kousky pro děti z okolí. Ve dvanácti letech se vydal do služby, aby se uživil a v patnácti konečně nastoupil na střední školu, kde velmi dobře prospíval pro svoji výbornou paměť a neobyčejnou píli. Během studií vystřídal mnoho zaměstnání jako například číšník, švec, knihař nebo krejčí. Už v té době založil pro své spolužáky „Veselou společnost“. Po ukončení gymnázia Don Bosko vstupuje do kněžského semináře, kde se mu splnil jeho životní 1 2

BOSCO, T. Don Bosco, 2004, s. 19 BOSCO, T. Don Bosco, 2004, s. 16

9

sen být knězem. Ze semináře odchází do ústavu pro doškolování farářů, přestože má spoustu zajímavých a lákavých nabídek od bohatých továrníků a farností. Během studia vykonává praxi v dětských domovech, ústavech, ale také ve vězení pro mladistvé. Tam se také zrodila prvotní myšlenka jeho výchovného působení a to zabránit tomu, aby se do vězení dostávali chlapci již ve dvanácti letech, jen proto, že jsou opuštění a nemají práci. Pocházel z velmi chudé rodiny a mezi těmi nejnuznějšími chlapci také vědomě a dobrovolně zůstal. Ti přicházeli do Turína za prací z celého Piemontu ještě jako děti. Byli ubytováváni ve velmi špatných podkrovních či sklepních podnájmech, zaměstnáváni v podmínkách, které umožňovaly jejich vykořisťování bez možnosti jakéhokoli zastání. O zařízeních pro volný čas se v té době také ještě nedalo hovořit, a proto není divu, že mnozí chlapci bez rodinného zázemí končili za mřížemi vězení. Don Bosko říkával: „Mladík, který se zkazí ve vašich ulicích, začne tím, že vás požádá o almužnu, potom ji bude vyžadovat a nakonec si ji vezme s revolverem v ruce.“

3

Don Bosko otevřel pět let po svém vysvěcení první dům. Nazval jej oratoř. (viz Příloha I., obr. 3) Sem přicházela především o nedělích opuštěná mládež, převážně učni a řemeslníci. Pokud neměli kde bydlet, nabídl jim ubytování. Večer se učili číst a psát. Vytvářel s nimi spolu s se svou matkou společenství podobající se rodině. Každý den večer po práci si s nimi zpíval a hrál. Společenství rychle rostlo, r.1846 měla jeho oratoř 400 chlapců a o dva roky později již 800 chlapců. (Přadka, M., 2002) Každý rokem přibyla, vedle učňů a dělníků, studentská mládež. Na večerní kurzy docházelo po otevření oratoře asi 300 učňů. Na rozrůstající se oratoř Don Bosko nestačil sám, a proto se obklopil stejně smýšlejícími kněžími a laiky a později ze svých chudých chlapců vytvořil Společnost svatého Františka Saleského (inspirován švýcarským světcem "lidové zbožnosti" z přelomu 16. a 17. stol.), která je dnes nazývána Kongregací Salesiánů Dona Boska. Odtud také pochází zjednodušený název členů této kongregace - salesiáni. Společně s Marií Dominikou Mazzarellovou (1837 - 1881) založil Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice jakožto ženskou kongregaci s obdobným výchovným posláním pro dívky. (Členky této kongregace bývají běžně, byť nepřesně, označovány jako salesiánky, FMA). Další spolupracovníky, přátele a dobrodince díla shromáždil do Sdružení salesiánských spolupracovníků (ACS). 3

SCHIÉLÉ, R. Don Bosco, 1999, s. 89

10

Za svůj život napsal také několik pedagogických děl. Zmíním např. Církevní dějiny pro školy, Biblické dějiny, Desetinná soustava a níže uvedený Preventivní systém při výchově mládeže. Hluboká víra a důvěra v Boha byly neodmyslitelnou součástí jeho života a základním hnacím motorem pro jeho poslání. Na náboženství, rozumu a laskavosti také postavil svou pedagogickou metodu, kterou sám nazval preventivním systémem a která se vyznačovala stálou přítomností vychovatele mezi chlapci a rodinnou atmosférou. Don Bosko umírá 31. ledna 1888. I ve svých posledních slovech myslel na své svěřence: „Vyřiďte mým chlapcům, že je všechny očekávám v nebi.“

4

v Ač byl

považován za snílka do konce svého života stačil ještě postavit několik středisek a kostelů. I když to byl velice chudý kněz, vždy dokázal zařídit prostředky pro jeho stavby. Pro tento svět se stal jasným důkazem metody, která spočívala v absolutním přijetí a lásce. (viz Příloha I., obr. 4) Don Boskova iniciativa byla proto ojedinělou charismatickou odpovědí na tento ožehavý problém doby. Dostála svého uznání nejen na poli církve, která Jana Boska v r. 1934 prohlásila za svatého a v r. 1988 za Otce a Učitele mládeže, ale nakonec i na poli tehdejší vládnoucí třídy, která jinak nebyla církvi přátelsky nakloněna.

4

BOSCO, T. Don Bosco, 2004, s. 432

11

2. SALESIÁNI U NÁS

2.1. Z historie V českých zemích zahájili salesiáni činnost v roce 1927. První český salesián P. Ignác Stuchlý (1869 - 1953) (viz Příloha I., obr. 5) přišel do naší vlasti až ve svých 58 letech, ale měl za sebou bohatou zkušenost z Itálie a Jugoslávie. Mateřským domovem se stal chlapecký ústav ve Fryštáku u Holešova. Postupně se však zakládaly nové domy v Ostravě (viz Příloha I., obr. 6) , Praze-Kobylisích, Brně-Žabovřeskách, Pardubicích, Ořechově u Polešovic, Dvorku u Přibyslavi, Hodoňovicích, Mníšku pod Brdy, Přestavlkách u Přerova, Oseku Duchcova, Ústí nad Labem-Trmicích, Vidnavě a ve Vinoři u Prahy. Vytvářely se chlapecké ústavy, které bychom dnes zařadili do kategorie domovů mládeže, dále formační domy pro přípravu budoucích salesiánů, ale i první oratoře inspirované valdockou oratoří. Ve všech těchto domech se salesiáni snažili pokračovat v díle a v duchu svého zakladatele. Řada salesiánů se také angažovala ve skautingu, v tzv. Katolické akci, která organizovala apoštolát laiků, a v prázdninových koloniích. Období 2. světové války s sebou přineslo pro salesiánské dílo řadu přesunů a změn. Útvary SS byl zabrán ústav ve Fryštáku. Štěpán Trochta (1905 - 1974), druhá nejvýznamnější osobnost českých salesiánských dějin a pozdější kardinál, byl odvlečen do koncentračního tábora a někteří další salesiáni uvězněni. Přes všechny těžkosti však salesiánské dílo pokračovalo dál. Nástupem komunistického režimu v r. 1948 byly nejdříve postiženy církevní školy. Tím ztratilo svou legální základnu nižší salesiánské gymnázium. Daleko tvrdším zásahem však byla československá "bartolomějská noc" ze 13. na 14. dubna 1950, kdy ozbrojené síly obklíčily všechny řeholní domy hlavních mužských řádů a kongregací na celém území Československé republiky, řeholníci byli internování do několika "koncentračních" táborů a řada vedoucích osobností byla uvězněna. Někteří na tento tvrdý zásah doplatili smrtí či těžkou újmou na zdraví. V období od roku 1948 do roku 1989 bylo odsouzeno a uvězněno 47 salesiánů. Podle vynesených rozsudků byli odsouzeni celkem na 244 let. Ve vězení strávili celkem 170 let.

12

Činnost řeholí byla postavena mimo zákon. Salesiáni, kteří byli propuštěni z vězení, se nemohli oficiálně věnovat svému poslání. Mnozí také nemohli veřejně vykonávat duchovní službu a museli se zapojit do výrobního procesu "budování komunismu". Přesto se ani v těchto podmínkách nezahálelo. Forma činnosti se však přesunula do soukromých bytů, horských chat či do přírody, kde probíhala formace dalších salesiánů, studium filozofie a teologie, ale i množství prázdninových akcí pro menší skupiny, kterým se říkalo "chaloupky". Někteří salesiáni přijímali tajně kněžská a jáhenská svěcení v NDR či Polsku, někteří působili ve farnostech jako diecézní kněží, odkázaní na milost či nemilost státních tajemníků vykonávajících církevní dozor.

2.2. Současnost Změna politického režimu v roce 1989 postavila před salesiány nové možnosti, ale i nové úkoly. Postupně se vracejí zabavené domy a nastává náročné období jejich oprav a přebudovávání. Řeholníci vystoupili z ilegality, stáhli se z diecézních farností a začali žít v komunitách. Nastává čas hledání, jak by měla vypadat salesiánská činnost v nově vznikající společnosti. Dnes pracuje ve světě více než 18 000 salesiánů na všech pěti kontinentech. (viz Příloha I., obr. 7) Na území České republiky 192. (www.sdbplzen.cz) Oblasti, ve kterých salesiáni působí, jsou sociální, náboženská, kulturní, pedagogická a materiální pomoc mládeži - střediska pro volný čas, školy, odborná učiliště, internáty, domovy pro mladé lidi v těžkostech, farnosti, misie, práce pro mládež na okraji společnosti, sdělovací prostředky, vydavatelská střediska, vysílací a nahrávací studia, účast v oblasti tisku, filmu, rozhlasu a televize. (viz Příloha I., obr. 8) Po vzoru svého zakladatele používají při výchově mládeže preventivní systém, který vychází ze sepjetí křesťanských etických hodnot s integrálním pojetím pedagogiky. Tento systém se opírá o rozum, křesťanské hodnoty a laskavost; nepoužívá donucovacích prostředků, nýbrž se dovolává rozumových schopností, srdce a touhy po dobru, kterou má každý člověk hluboko v sobě. Programy salesiánů slouží především těm mladým lidem, kteří pro svou chudobu hmotnou, sociální a kulturní, mnohdy krajní, nemají možnost se uplatnit,a také těm, jejichž hudba se projevuje nízkou úrovní

13

citovou, mravní a duchovní, a proto jsou vystaveni lhostejnosti, zločinnosti nebo žijí na okraji občanské společnosti i církve. Trvalým kritériem pro činnost je první oratoř Dona Boska (nízkoprahový program pro děti a mládež). Každý program proto obsahuje 4 základní prvky: “domov” (sociální, duchovní a psychické zázemí), “farnost” (pomoc při orientaci a hledání svého místa v životě, prostředkování křesťanských hodnot), “škola” (naučit se praktickým věcem užitečným pro každodenní život, příprava na dospělost) a “hřiště” (prostředí komunikace, tolerance, socializace, interakce a odreagování se od tenzí, místo, kde mohou najít přátele). Svou činností v salesiánských domech nabízejí salesiáni a dobrovolníci mládeži pestrobarevnou paletu možností jak využít volný čas. Hraje se fotbal, florbal, volejbal, ping pong a spousta dalších sportů. Také lezení se stalo velmi žádanou činností. Nabízejí se různé kroužky od počítačů, přes učení se na nějaký hudební nástroj (kytara, bicí, klavír, housle,…), až po kutilství a truhlářství, hrají se divadla a pořádají turnaje, ale je tu místo i pro duchovní stránku –přednášky na různá témata, studentské a dětské mše, dále pak výlety, tábory, diskotéky, koncerty….. Každý má možnost najít si, co ho baví a zajímá, nikdo není přemlouván nebo snad nucen, aby se modlil a chodil do kostela, je mu to však nabídnuto, ať se rozhodne sám. Celý princip je založen na dobrovolnosti, veselosti, radosti a lásce. (viz Příloha I., obr. 9) Kromě salesiánů vznikla celá řada podobných společenství, která se inspirovala ideály Dona Boska. Stejně jako salesiáni pracují po celém světě. Jsou to zejména Dcery Panny Marie Pomocnice křesťanů (FMA), Salesiánští spolupracovníci (ACS soustřeďuje ty křesťany - laiky, kteří chtějí v salesiánském duchu společně pracovat pro druhé, zejména pro mládež a obyčejné lidi), Sdružení bývalých žáků Dona Boska, Volontarie Dona Boska (VDB) a mnoho jiných. Uvedená společenství jsou spolu volně spojena a tvoří salesiánskou rodinu. Velmi aktivní je v ČR sdružení „Staré páky“. Salesiánským duchem se inspirovala i řada občanských sdružení, která jsou zaregistrována v ČR. Je to například Salesiánské hnutí mládeže (SHM) nebo Salesiánské kluby mládeže (SKM). Zprávy o dění v salesiánské rodině vydává časopis Il Bollettino Salesiano, popř. jeho český protějšek Salesiánský magazín (dříve Salesiánská rodina). Známé je také české salesiánské nakladatelství PORTÁL. 14

SDB počet komunit SDB FMA počet komunit FMA Evropa 8327 740 8477 685 Amerika 4476 617 5190 615 Asie 3267 300 1986 224 Oceánie 164 18 31 7 Afrika 1097 134 420 72 Svět 17331 1809 16104 1603

tabulka 1 - Přehled SDB, FMA a jejich komunit ve světě

15

3. PREVENTIVNÍ SYSTÉM

3.1. V čem spočívá preventivní systém a proč je třeba mu dávat přednost Při výchově mládeže se uplatňovaly vždy dva systémy: preventivní a represivní. Represivní spočívá v tom, že podřízené seznámíme se zákonem a pak dohlížíme, abychom zjistili, kdo jej přestupuje a udělili, když je třeba, zasloužený trest. Podle tohoto systému mají být slova a tvář představeného vždy přísné, spíš hrozivé a představený sám se má vyhýbat jakékoli důvěrnosti s podřízenými. Aby ředitel dodal váhu své autoritě, má se objevovat mezi svými podřízenými pouze zřídka; většinou jen tehdy, když je třeba trestat nebo hrozit. Tento systém je snadný, méně namáhavý a dá se úspěšně používat zvláště u vojska a všeobecně u dospělých a rozumných osob, které jsou už samy schopny si zapamatovat, co požadují zákony a předpisy. Odlišný a opačný je systém preventivní. Spočívá v tom, že se vysvětlí předpisy a pravidla ústavu a pak se dohlíží takovým způsobem, aby žáci byli stále pod dohledem ředitele nebo asistentů, kteří s nimi mluví jako milující otcové, žáci se mohou podle nich řídit za všech okolností, oni jim radí a láskyplně je opravují. Jinými slovy to znamená: Učiní žákům mravně nemožným dopouštět se provinění. Celý tento systém se opírá o rozum, náboženství a laskavost. Proto zcela vylučuje násilné tresty a snaží se vyhnout i trestům lehkým. Zdá se, že je třeba dát tomuto systému přednost z těchto důvodů: 1) Když je žák preventivně upozorněn, necítí se tím ponížen, jak tomu bývá, když je představenému hlášeno, že něco provedl. Ani se nerozhněvá, když jej představený opraví nebo mu pohrozí trestem nebo jej i potrestá, protože je v tom zároveň i přátelské a preventivní upozornění, které trest odůvodňuje a navíc se mu daří získat i srdce, takže žák uznává nutnost potrestání a téměř si ho přeje.

2) Nejrozhodnějším důvodem je mladická nestálost, která velice rychle zapomíná na kázeňský řád i na tresty, kterými hrozí. Proto se chlapec často proviní a 16

zaslouží si trest, na který ani nepomyslil a na který si při svém provinění vůbec nevzpomněl. Jistě by se ho uvaroval, kdyby jej byl někdo přátelsky upozornil.

3) Represivní systém může zabránit nepořádku, ale stěží polepší provinilce. Zjistilo se, že hoši nezapomínají na podstoupené tresty a navíc v sobě živí hořkost a touhu setřást kázeňské jho, ano i pomstít se za ně. Někdy se zdá, že si z toho nic nedělají, ale kdo sleduje jejich další život pozná, že jejich vzpomínky na mládí bývají hrozné. Na tresty od rodičů zapomenou snadno, ale na tresty od vychovatelů velmi těžko. Vyskytly se případy, že se někteří k stáru surově pomstili za určité tresty, jimiž byly nespravedlivě potrestáni v době výchovy. Preventivní systém vychovává naopak z žáka přítele, který vidí ve svém asistentovi dobrodince jenž ho upozorňuje jen proto, že chce vychovat dobrého člověka a uchránit ho před nepříjemnostmi, tresty a ostudou.

4) V preventivním systému se napomíná tak, že se nenarušuje srdečný vztah mezi vychovatelem a chlapcem ani v době výchovy, ani později. Když si vychovatel získal srdce svého chráněnce, bude mít na něho velký vliv a bude ho moci upozorňovat, radit mu i kárat jej dokonce tehdy, až bude v občanském zaměstnání, v úřadě nebo v obchodě. Pro tyto a mnohé jiné důvody se zdá, že preventivnímu systému je třeba dávat přednost před represivním.

3.2. Použití preventivního systému V praxi se používá tohoto systému důsledně podle slov svatého Pavla – Charita benigna est, omnia sustinet. – Láska je dobrosrdečná, všechno snáší, nikdy nad nikým nezoufá, všecko vydrží. Proto může uplatňovat preventivní systém s úspěchem pouze křesťan. Chce-li vychovatel, aby ho žáci poslouchali a aby dosáhl svého cíle, musí stále používat rozumu a náboženství jako svých nástrojů. Musí jim učit a sám se jimi řídit. 1) Ředitel se tedy musí úplně věnovat těm, které vychovává a nesmí přijímat závazky, které by ho odváděly od této povinnosti. Kdykoli nejsou žáci zaměstnáni povinnou prací, má být stále mezi nimi mimo případ, že jim náležitě asistují druzí. 17

2) Učitelé, mistři a asistenti musí být mravně spolehliví. Ať se chrání každé citové náklonnosti nebo zvláštního přátelství k žákům. Ať pamatují, že pád jednoho jediného může zostudit celý výchovný ústav. Ať se asistence zorganizuje tak, aby žáci nebyli nikdy sami. Pokud je to možné, ať jsou asistenti vždy dříve tam, kam se mají hoši dostavit, a ať jsou s nimi tak dlouho, dokud je někdo nevystřídá. Ať nikdy nenechají hochy nezaměstnané. 3) Chlapcům je třeba dát širokou volnost skákat, běhat a po libosti se vydovádět. Tělocvik, hudba, recitace, divadlo, vycházky jsou velice účinné prostředky, jimiž se dosahuje kázně a podporuje se mravnost a zdraví. Jen je třeba dát pozor, aby obsah zábavy – zúčastněné osoby a řeči, které se při tom vedou, byly bezúhonné. Dělejte co chcete, říkával velký ctitel mládeže, svatý Filip Neri, mně stačí, když nehřešíte. 4) Častá svátost smíření, časté přijímání Nejsvětější svátosti a každodenní mše svatá jsou sloupy, na kterých musí spočívat budova takové výchovy, ze které chceme vyloučit hrozby a rákosku. Ale k častému přijímání svátosti nesmíme chlapce nikdy nutit. Pouze je k tomu povzbuzujeme a poskytujeme jim snadnou příležitost. … 5) Je třeba dát velký pozor, aby se nedostaly do ústavu knihy, kamarádi nebo osoby, které vedou špatné řeči. Dobrý vrátný je poklad výchovného domu. 6) Každý večer po obvyklé modlitbě a než jdou žáci spát, ředitel nebo někdo jiný místo něho poví všem společně několik laskavých slov. Může to být upozornění nebo rada, co mají dělat nebo čeho se vyvarovat. Ať se snaží vyvodit poučení z denních událostí ústavního i mimoústavního života. Ale ať nemluví déle než dvě nebo tři minuty. To je klič k mravnosti, k pořádku a k dobrým výsledkům ve výchově. …

18

3.3. Výhody preventivního systému Někdo namítne, že tento systém je v praxi nesnadný. Ze strany žáků je však mnohem snadnější, uspokojivější a prospěšnější. Ze strany vychovatelů jsou zde určité obtíže, ale ty se zmenší, pustí-li se vychovatel do díla horlivě. Vychovatel je člověk, který se zasvětil dobru svých žáků. Proto má být připraven podstoupit každou nepříjemnost a námahu, jen aby dosáhl svého cíle, totiž občanské, mravní a odborné výchovy svých žáků. Mimo výše uvedené výhody uveďme ještě tyto: 1) Žák si zachová trvalou úctu k vychovateli a vždy bude s radosti vzpomínat na jeho vedení. Na své učitele a jiné představené bude stále vzpomínat jako na otce a bratry. Ať se tito žáci dostanou kamkoli, většinou budou radostí své rodiny, užitečnými občany a dobrými křesťany. 2) Ať už má žák při svém přijetí jakýkoli charakter, povahu a mravní úroveň, rodiče mohou být klidní, jejich syn nebude horší a může se považovat za jisté, že se vždy alespoň částečně polepší. Někteří hoši, kteří byli dlouhou dobu postrachem svých rodičů a dokonce byli vyloučeni z nápravných zařízení, výchovou podle těchto zásad změnili svou povahu i charakter a začali žít spořádaným životem. Nyní zastávají čestné úřady ve společnosti, stali se oporou rodiny a ozdobou kraje, ve kterém bydlí. 3) Když se náhodou dostanou do ústavu hoši se zlými návyky, nemohou ohrozit své kamarády. Ani dobří hoši se nemohou stát obětí jejich zlého vlivu, protože k tomu nenajdou čas, místo, ani příležitost, neboť asistent, jehož přítomnost předpokládáme, by tomu hned zabránil.

3.4. Slovo o trestech Podle jakých zásad se má trestat? Kde je to možné, ať se netrestá vůbec. A kde je to nutné, ať se postupuje takto: 1) Chce-li vychovatel, aby se ho žáci báli neuposlechnout, ať se snaží, aby si získal jejich lásku. Pak bude trestem i to, když hochovi odepře projev přízně. A bude to trest, který probouzí snahu vyniknout, dodává odvahu a nikdy neponižuje.

19

2) Chlapci považují za trest to, co se za trest používá. Zjistilo se, že nepřívětivý pohled má na některé větší vliv než facka. Pochvala za dobře provedený úkol a pokárání za lajdáctví bývá dostatečnou odměnou nebo trestem. 3) Mimo velmi vzácné případy ať se nikde nekárá a netrestá veřejně, nýbrž soukromě, stranou kamarádů a s největší rozvážností a trpělivostí, aby žák na základě rozumových a náboženských důvodů uznal, že si počínal špatně. 4) Jakékoli bití, klečení v bolestné poloze, tahání za uši a jiné podobné tresty jsou naprosto nepřípustné, protože je zakazuje občanský zákon; silně popuzují chlapce a jsou nedůstojné vychovatele. 5) Ředitel ať se postará, aby hoši dobře znali pravidla, odměny i tresty stanovené kázeňským řádem, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že nevěděl, že je to předepsáno nebo zakázáno. „Jestliže budeme v našich domech uplatňovat tento systém, jsem přesvědčen, že dosáhneme velkých úspěchů, aniž bychom museli sahat po rákosce nebo jiných násilných trestech. Zabývám se mládeží dobrých 40 let a nepamatuji si, že bych byl užíval takových trestů. A přece jsem s Boží pomocí dosáhl nejen toho, co bylo nutné, nýbrž i toho, co jsem si pouze přál. A dosáhl jsem toho i u chlapců, kteří zdánlivě nedávali žádnou naději na polepšení.“ 5

5

Stanovy Společnosti svatého Františka Saleského, s. 236

20

4. PREVENTIVNÍ SYSTÉM V PRAXI „Výchova je záležitostí srdce a všechna práce vychází odtud. Když tu není srdce, práce je nesnadná a výsledek málo pravděpodobný.“ Don Bosko

4.1. Don Bosko a výchova I když se Don Bosko věnovat celý život výchově, přesto se nikdy nepřel o teoretické principy, týkající se výchovy a školy. Nezanechal po sobě žádné dílo o výchově, když pomineme krátké pojednání o pravidlech preventivního systému uvedené ve Stanovách Společnosti svatého Františka Saleského. Pohnutkou pro činnost byl mladý člověk, jemuž je zapotřebí pomoci. Domníval se, že každého chlapce mu posílá do cesty Bůh a on mu jej má zvěstovat svým jednáním. Jeho výchovný systém byl zcela osobní, nazýval jej „pedagogií lásky“. Spočíval v tom, že se snažil uspokojit potřeby těla i duše. Jeho žák, později universitní profesor Bartoloměj Facie, o něm říká: „Don Bosko není autorem žádné originální teorie ani systematické pedagogie. Don Bosko se stal velkým pro své organizační schopnosti a vrozené vychovatelské ctnosti. V dějinách výchovy mu rozhodně patří jedno z nejpřednějších míst v řadě vychovatelů minulého století. Ale mezi pedagogy teoretiky budeme marně hledat jeho jméno. Nepřišel z žádnou původní originální myšlenkou.“ 6 Nebyl pedagogem teoretikem ani kritikem ani historikem. Byl praktik. Každé jeho slovo nebo gesto sleduje výchovu, pomoc bližnímu. Nebyl pedagogem za katedrou, nýbrž pedagogem v terénu. Z jeho spisů, zkušeností, rozhovorů by se dalo pořídit velké dílo teoreticko-praktické pedagogiky. Byl průkopníkem aktivní školy, dětských domovů, vesniček mládeže, dělnických sdružení, boje proti analfabetismu. Řešil problémy volného času, problémy pauperismu7, řešil bytové problémy pracující mládeže. Turín byl tehdy ve velké přeměně. Roku 1848 měl 137 000 obyvatel a roku 1864 již 218 000 obyvatel. 6 7

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 2 pauperizace - snižování hosp. úrovně, chudnutí, proletarizace (zbídačení)

21

Don Bosko se inspiroval preventivním systémem, ale tento systém neobjevil, pouze jej aplikoval novými, ojedinělými formami. Od chlapeckých let měl mimořádné vychovatelské schopnosti. První představu o preventivním systému si začínal utvářet už v devíti letech, kdy se mu zdál podivný sen, v němž mu tajemná bytost ukazuje zástupy zhrublé mládeže, posílá ho mezi ni a dává mu radu: „ Ne bitím, ale mírností a láskou si všechny získáš.“ Program tohoto živého snu naplnil jeho celý život. Od dětství měl dar apoštolátu, jako Mozart dar hudby. Vztahu k mladým není snadné se naučit. základní ladění musí již být v povaze. Kdo má mládež rád a dovede se pro ni obětovat, má dar. Naučí se ji i vést, inspirovat, být jí otcem, přítelem i rádcem.

4.1.1. Základní dimenze výchovného systému Smyslem jeho aktivity je víra v Boha. Don Bosko byl především velice dobrý a ušlechtilý člověk, který považoval svůj život za dar od Boha, své poslaní viděl ve službě bližním. Jeho výchovný systém je dobrota, lépe řečeno dobrota povýšená na systém. Tento systém má tři základní dimenze: 1) Všechno staví na živém vztahu k Bohu. Umět věřit, umět dle náboženského přesvědčení žít, umět druhé učit věřit v Boha. 2) Zárukou srdečných vztahů a spokojenosti je rodinné klima a veselost. Vychovatel vytváří společenství, tj. srdečný a otcovský vztah vychovatele k mladým, důvěřuje, zodpovědně vede ke smyslu pro povinnost, k autodisciplíně. Vyžaduje čestnost a upřímnost. Kriteriem zdravého společenství je veselost a radost. Radost je duší výchovného systému. 3) Každý je apoštolem, tj. pomáhá bližnímu a buduje společenství. Vychovatel má vliv tím, čím je, ne tím, co říká.

4.1.2. Vychovatelské umění Dona Boska U Dona Boska nehovoříme o vědeckém systému, ale o vychovatelském umění. Na otázku, v čem spočívá jeho preventivní systém odpovídá: „Je velice jednoduchý. Nechávám svým mladým naprostou svobodu, dělají, co je jim nejpřiměřenější…

22

Poněvadž každý se zálibou dělá to co umí, pracují u mě chlapci nejen pilně, ale s láskou.. Řídím se touto zásadou.“ 8 V dopise z 10. srpna 1885 říká: „Nikdy nenapomínat trestáním, nikdy pokořující slova, nikdy ostré výčitky v přítomnosti druhých. Ve třídách ať zní jen slova vlídná, laskavá a trpělivá. Nikdy slova smrtící, nikdy ani velký, ano, ani lehký pohlavek… Pokud můžeš, každému čiň dobře. Špatně nikomu.“ 9 Jeho vychovatelské povolání bylo spjato s kněžským posláním. Současně s pomocí hmotnou pomáhá i duchovně. Když jako začínající kněz provázel Dona Cafassa po turínských věznicích, přesvědčoval se, že by zde nemusel být žádný mladý trestanec, kdyby včas našel dobrého přítele, který by mu pomohl poznat Boha a žít s ním v přátelství.

4.1.3. Integrální výchova Don Bosko nepřestával mladým lidem opakovat, že život je velký dar, ale i velká odpovědnost. Nemůžeme si s ním dělat, co chceme. Bůh potřebuje ryzí křesťany a společnost dobré občany. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Vychovatele definuje jako člověka, zasvěceného blahu mládeže. Dle něho je vychovatel člověk ochotný podstoupit jakékoliv nepohodlí, námahu, jen aby dosáhl svého cíle a tím je občanská, mravní a intelektuální výchova jeho žáků. Na vše se dívá střízlivě, konkrétně a integrálně. Opuštěným nabízí nejen jídlo, ošacení, přístřeší a zaměstnání, ale zároveň je připravuje na život, aby mohl z každého být spokojený občan a dobrý křesťan. Mladým nejčastěji tlumočil životní program do velice srozumitelného hesla: „Jestliže chceš být dobrý, sleduj pouze záležitosti a vše bude dobré. Které? Tyto: Buď veselý, uč se a buď zbožný! Je to náročný program, ale když jej uskutečníš, budeš žít šťastně a prospěješ tím své duši.“ 10 Jeho vychovatelé hovořívali o tzv. spiritualitě tří S, tj. Sanita, Sapienza, Sanita – úsilí o zdraví, moudrost a svatost. Svatost v jeho slovníku znamená plnit povinnosti vůči Bohu, vůči sobě a bližním.

8

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 5 MARTINI, C. Don Bosco nám píše, 1993 10 IHNÁT, J. Myšlenky sv. Jana Boska na každý den v roce, 1998 9

23

4.1.4. Výchova pro společnost a apoštolát U Dona Boska mělo zelenou vše, co mohlo podpořit růst ušlechtilého lidství. Ze svých svěřenců chtěl mít lidi radostně angažované do všeho dobrého a krásného, co může nabídnout individuální společenský život. Nepřehlíží žádnou lidskou a pozemskou hodnotu. Jednou se ho tázal jeho student, co má dělat, aby si zachoval dobré zdraví. Don Bosko mu dal tyto rady: 1. Čisté svědomí, tj. večer klidně uléhat s vědomím, že mezi mnou a Bohem je přátelský vztah. 2. Nikdy se nepřejídat. 3. Činný život. 4. Pouze dobré společenství. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Bosko doporučoval lidské ctnosti, ušlechtilost a slušnost. V domácím řádu svých domovů kodifikoval týdenní lekci společenského chování. Nesnášel špínu, nepořádek, hrubiánství a neomalenost. Jednou, když slyšel učně hrubě se oslovovat, napomenul je: „Chcete mít úroveň a zajímáte se o náročné věci? Neměli byste užívat vulgárních slov a hrubých způsobů. Naopak, musíte ukázat, že jste vychovaní.“ 11 Často připomínal, aby si každý pořádně česal vlasy a nechodil ve špinavých šatech. Toto pravidlo také zakotvil v domácím řádu, kde připomíná ředitelům, aby dbali na čistotu chlapců. Při jednom slůvku na dobrou noc se Don Bosko obrací na své chlapce: „Rád bych vás požádal, abyste se měli vzájemně rádi a nikoho nepodceňovali. Berte mezi sebe každého bez výjimky. Všechny rádi přibírejte do hry… Každého uvítat a být ke každému zdvořilý, je povinností dobře vychovaných lidí, což teprve křesťanů.“ 12 Od vlastního společenství očekává víc než jen to, že se budou mít rádi a že se vynasnaží být dobří. Přeje si, aby mu všichni pomáhali apoštolovat, tj. hlásat víru a náboženství. Mládež, kterou Don Bosko vychoval, se stávala nejen dobrou, ale zároveň svatě průbojnou, byli také misionáři ve svém prostředí.

11 12

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 10 Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 10

24

Apoštolát patří do jeho „pedagogiky spásy duší“. Nabádá k němu chlapce jako k něčemu docela běžnému.

4.1.5. Laskavost – nejvyšší princip metody Don Bosko ve svých pamětech vzpomíná, jak v mládí marně hledal přátelskou duši. Říká, že pocity osamocenosti, přehlíženosti, zbytečnosti a opuštěnosti byly tak mučivé, že někdy až plakal. Očekával alespoň minimum zájmu u kněží, kterým často i ministroval, nebo v semináři kde studoval, ale byli stejně lhostejní k osudům lidí jako ostatní. Tenkrát si říkal, že kdyby on byl knězem, počínal by si jinak. Zašel by za chlapci, srdečně by si s nimi popovídal, poradil jim. Byli to samí dobří lidé, měli svou úroveň, ale chyběla jim laskavost a srdečnost. Laskavost mění výchovný vztah ve vztah synovský a bratrský a výchovné prostředí v rodinu, je to láska projevovaná slovy, skutky, dokonce i výrazem tváře a očí. V tomto smyslu je laskavost duší preventivního systému. Don Bosko dovedl obestřít laskavostí i nejméně populární případy ve výchově, jako například vyloučení. Příznačná je v tomto směru kapitola o trestech v Domácím řádu. Čekali bychom články, jak trestat, ale místo nich tam najdeme směrnice co dělat, aby se trestat nemuselo. Říká zde například: ... ► Jestliže chce mít vychovatel u žáků respekt, ať si získá jejich lásku. Pak je trestem již pouhé vynechání obvyklých projevů přízně. A je to trest, který podněcuje k ušlechtilému závodění, dodává odvahy a nikoho neponižuje. ► Hoši považují za trest to, čeho se používá jako trestu. Je prokázáno, že pro někoho má větší účinek nevšímavý pohled než facka. (Stanovy Společnosti svatého Františka Saleského) Skoro vždy se s úspěchem pokoušel vytvořit kolem svěřenců klima rodiny. Všechno jeho úsilí směřovalo k tomu, aby ve svých výchovných ústavech docílil tak srdečné souhry a vztahů, aby si jeho vychovatelé a svěřenci dobře rozuměli. Don Bosko chtěl, aby z jeho vychovatelů vyzařovala srdečnost a zájem o bližního. Nepřestával jim opakovat: „Hoši musí cítit, že je máte rádi!“ 13

13

MARTINI, C. Don Bosco nám píše, 1993

25

4.1.6. Pedagogika rozumu a srdce Osobností se nestane žádný mladý člověk přec noc, spontánně. Působí zde mnoho výchovných činitelů, zejména rodina, škola, pracovní prostředí. Rozum nemá sloužit jen k osvojení nových poznatků a rozšiřování obzorů. Má nám pomáhat obohatit se vnitřními hodnotami a ušlechtilým charakterem. Cílem rozumové výchovy není živý naučný slovník, ani člověk topící se ve ctnostech, bez smyslu pro život ve společnosti. Moudrá rozumová úloha je největší lidská síla při vedení lidí. I když Bosko je toho názoru, že mládež musí cítit, že ji má vychovatel rád, přesto je mu cizí sentimentalismus, změkčilost, mazlení a podobné projevy. Moudrý vychovatel nesahá nikdy k trikům, nepočítá s afekty a extravagancemi. Cílem jeho výchovného působení je lidská normalita, tj. za všech okolností si počínat přirozeně, rozumně, normálně. Jeho metoda je metoda „normálnosti“. Nedovoluje ani v duchovní sféře nerozumná gesta. Po vzoru sv. Františka Saleského má být vše nenásilné, přirozené a střízlivé. Jeho laskavost nemá nic společného s náladovostí, nasládlostí. Svým vychovatelům radí: „Vždy se dávejte vést rozumem, nikdy vášní.“ 14 Rozum a duchovní život uchrání lidskou lásku před výkyvy, před nízkostí a pudovostí. Don Boskovu otcovskou lásku a srdečnost nesmíme zaměnit za laciné „tátovství“ bez duchovní náboženské úrovně. Vždy být laskavý, ale nikdy nepřehánět. Laskavost a vlídnost nesmí nikdy lásku znehodnocovat. Po svých vychovatelích požaduje, aby nikdy nepsali chlapcům sentimentální dopisy, nikdy je neobjímali, nelíbali, nevodili se s nimi za ruce. Výchovu řídí rozumem. Nečeká, až svěřenec udělá chybu, ale předem neustále a vytrvale upozorňuje. Rozumnost výchovy nespočívá jen v tom, že vychovatel dává správné pokyny a směrnice. Ještě důležitější je, aby tyto pokyny uznali za rozumné a přijali je i svěřenci. V této souvislosti se hovoří o výchově k osobní zodpovědnosti. jeho vychovatel má své svěřence rád upřímně, prostě, čistě, nadpřirozeně, jemně a bezprostředně.

14

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 14

26

4.1.7. Výchovná opatření Láska klade požadavky: kázeň, napomínání, tresty, odměny. Výchovné prostředí se nestane nikdy rodinou, jestliže se laskavost promění ve slabost, změkčilost v nepořádek a jestliže se vytratí prestiž bratrské a otcovské autority představených. Jestliže si může mladý člověk všechno dovolit, je jako bez opory. Mládež bychom měli vychovávat tak, že by nakonec byla hrdá na to, co si může a nemůže dovolit. Řád a pořádek vyžaduje disciplínu. Vychovatel nesmí připustit, aby kdokoli narušoval v rodinném společenství kázeň. I Don Boskův výchovný systém počítá s káráním a napomínáním. Kdyby mladí lidé nikdy nechybovali, nebyli by normální, nepotřebovali by výchovu. Napomíná vždy mezi čtyřma očima. Ve vhodnou chvíli napomenutí často jen pošeptá, co je třeba opravit. V Domácím řádu výslovně žádá: „Napomenutí a tresty – na nepatrné výjimky – neudělujte veřejně, nýbrž stranou, bez účasti ostatních. A vynaložte všechnu svou sebekontrolu a trpělivost, aby dotyčný poznal svou vinu svým rozumem i svým svědomím.“

15

Tresty Tresty a trestání nezapadají do jeho systému, který říká, že pokud to není nezbytně nutné trestů se nemá používat. (Stanovy Společnosti svatého Františka Saleského) Don Boskovi se trestání a dávání pokynů s výstrahou protivilo. Je přesvědčen, že moudré působení vychovatele na nábožensky orientovanou mládež nepotřebuje žádné donucovací prostředky. Stačí cesta příkladu a lásky. Trestání Bosko doporučoval jedině tehdy, když se vyčerpaly všechny ostatní prostředky, a to ještě jen v tom případě, je-li tu naděje, že po potrestání přijde náprava. Zároveň doporučuje dbát na to, aby se vystihl ten správný okamžik, aby trest zapůsobil opravdu léčebně. Radikálně zakazuje drastické tělesné tresty, například jakýkoli způsob bití, fackování, tahání za uši, klečení před druhými, zkrátka vše, co provokuje mládež a ponižuje vychovatele. V této oblasti je velice moderní. Zná pouze tresty pedagogického rázu. Netrestá hrozbami a strašením, protože strach deformuje lidské charaktery. Trestá tím, že odebere svěřenci radost.

15

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 16

27

Toho, kdo pohoršuje, nechce zachovávat denní řád a plnit své povinnosti, trestá nejvyšším trestem – vyloučením ze společenství a pokud je v jeho domě, propouští jej. Ohleduplnost není přivírání očí nad chybami. Napomínat je povinnost. Jednou z hlavních zásad Dona Boska bylo napomenout a zapomenout. Kárat hned po přestupku je nebezpečné. Dotyčný je rozpálený, napomenutí si vysvětlí špatně a bude se zdát, že i my káráme se zlostí. Jakmile se napomíná v klidu a laskavě, viník vinu uzná a pokárání si vezme k srdci. Zároveň je ale třeba dbát na to, aby napomenutí nebylo uděleno po příliš dlouhé časové prodlevě, protože děti mají často sklony na své prohřešky zapomínat.

4.1.8. Výchovné prostředí – rodina a veselost Don Bosko se při neustálém styku s mládeží přesvědčoval, že ji kazí špatné prostředí. Uvědomuje si, že činně se může mládeži pomoci jedině tehdy, když pro ni vytvoří vhodné klima. Dobrý příklad ostatních je silnou oporou osobního úsilí. Dochází k závěru, že pro výchovu je nezbytné rodinné prostředí. Rodina, rodinné ovzduší a veselost, jsou požadavky laskavosti. Není výchovy bez lásky a není lásky bez rodinného ovzduší. Neustále připomíná, že ústavy, které otevírá, mají být domovy s rodinným prostředím. Nad celým domem se má vznášet shovívavost, láska prvního zodpovědného za výchovné společenství, tj. ředitele. Jeho poslání je nejaktuálnější při vzniklých napětích. Přeje si, aby ředitel „nekázal“, ale aby jako otec rozmlouval se svými syny od srdce k srdci. Poznávacím znamením Don Boskovi rodiny byla veselost, píle, zbožnost. Veselost považuje za metodologickou pomůcku prvního stupně. Ví, že mládí se chce bavit, hrát, zpívat, radovat se. Mládí hledá veselé společenství a veselost je jeho přirozeným projevem. Radost považuje za nezbytnou životní potřebu, za zákon mládí. Veselým, radostným, třeba i rošťáckým a příliš živým povahám on věřil. V hodinách volna se museli všichni rekreovat na hřišti. Netrpělo se, aby někdo stál stranou. Na hřišti Don Bosko nedovoloval budovat lavičky, tam musí život kypět. Vyžadoval, aby jeho vychovatelé byli inspirátory veselé pohody, duší všech zábav a her. Tvrdil, že radost má ve výchově závažnou funkci. Po svých vychovatelích požadoval veselost a dobrou náladu ještě více než po svěřencích. Veselost je v jeho 28

systému stejně nezbytná jako píle, zbožnost a povinnost. Nedovedl si představit den bez veselého rozptýlení. Do studovny za hochy nechodil, ale na hřiště o přestávkách nechyběl nikdy. Veselost a dobrou náladu má v domě podpořit zpěv, hudba, divadlo a hry, to jsou zprostředkovatelé radosti.

4.1.9. Zprostředkovatelé radosti Divadlo Zdá se, že dramatické umění si dovede podmanit člověka ze všech umění nejsilněji a nejrychleji. Zbavuje únavy, osvobozuje smíchem, vyvolává živý dialog. Don Bosko si přál, aby malé divadlo (italsky teatrino) bylo v každém jeho domě, protože učí, vychovává a pomáhá vytvářet veselé prostředí. V Domácím řádu píše o divadle jako o místě, které slouží pro obveselení a učení mládeže. Zároveň zdůrazňuje, aby byl repertoár zábavný, schopný doopravdy pobavit a rozveselit, ale také musí být vždy poučný, slušný a krátký. Nepřál si, aby divadla konkurovala divadlům městským, kde hrají herci z povolání. Ve výchovném domě by se mělo hrát, protože se tím dává mládeži příležitost naučit se přednášet, vystupovat a s citem číst. Zdá se, že i dnešní mládež dává přednost malým divadelním formám, alternativním představením, kde se často i improvizuje, kde jsou krátké pořady a opravdová zábava.

Zpěv a hudba I když často slýcháme řeči na téma veselé a bezstarostné mládí, přesto moc dobře víme, že život dnešní mládeže nejsou jen radostné melodie a poezie slunečných dní. Mládež je také unuděná, skleslá, bez radosti, utápěná v problémech. Otravuje ji stále táž cesta do školy nebo do práce, neúspěchy, nezájem, rodinné a osobní krize, špatné vyhlídky, konflikty a podobně. Účinně zapomínat na životní problémy pomáhá poslech oblíbené hudby. Člověk přijde na jiné myšlenky. Je třeba mít pochopení pro skutečnost, že mládež má raději aktuální moderní hudbu různých stylů, že má své oblíbené zpěváky a interprety.

29

Don Bosko prosazoval aktivní hudební činnost. Každý jeho dům měl svou dechovku, svůj orchestr a pěvecký sbor. Sám učil zpívat a hrát a než našel vhodné nástupce, sám doprovázel na harmoniku. Don Bosko říkával, že oratoř bez hudby je jako tělo bez duše. (viz Příloha I., obr. 10) Hudba a zpěv si podmaňují srdce a fantazii mládeže, dovede dobře vyplnit volný čas, budovat veselé klima. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Don Boskův vychovatel byl vždy průkopníkem aktivní hudby a aktivního zpěvu. Zpěvem a hudbou se v jeho domech oslavovaly všechny liturgické svátky (Velikonoce, Vánoce, atd.) i jmeniny a narozeniny členů společenství.

Četba Don Bosko ještě nechodil do školy a už uměl číst. Četba mu dovolovala zapomínat na tvrdé situace, v nichž se nacházel a dovedl pak upoutat mládež vyprávěním. Četba probouzí touhu ztotožňovat se s velkými charaktery, pomáhá tříbit názory, zušlechťuje a probouzí zodpovědnost za ostatní. Dovede být zprostředkovatelem mezi dospělými a dospívajícími, pomáhá vyřešit situace v nichž jsme se ocitli, učí rozeznávat dobro od zla, ukazuje ryzost a charakter. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Vychovatel by měl hodně číst a měl by mít přehled o literatuře, aby se nemohlo stát, že by doporučil literaturu nevhodnou například pro určitý věk.

Sport – vycházky – příroda Ve Valdocké oratoři byly od počátku velmi oblíbené výlety a poutě. Nejčastěji se podnikaly o prázdninách. Z Turína pořádal výlety do svého rodiště Becchi, což je zhruba 30 km. Don Bosko chtěl podobnými podniky všude hlásat, že je možno sloužit Bohu a zároveň překypovat radostí. Sport a gymnastika vychovává k vytrvalosti, odvaze, družnosti a čestnosti. Není vždy snadné dodržet pravidla hry, být v dobré náladě i po porážce, zůstat skromný při vítězství. Je to výborná škola vůle a sebekontroly. Dobrý sportovec a gymnasta je pro

30

mládež ideálním příkladem. Není ovšem v pořádku, když se ve výchově preferuje jen tento směr. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Zábava, kultura, hry, hudba, sport a příroda nejsou ztrácením času. Mají obohacovat a vzdělávat. Záleží na vychovateli, jak naučí mládež využívat volný čas, aby nesloužil jen zábavě a odpočinku, ale zároveň všestranně rozvíjel a obohacoval člověka.

4.1.10. Životní program a zodpovědnost Don Bosko říkával, že život je veliký dar, Boží dar. Podle něj je třeba život chápat jako program, jako poslání a je třeba žít jej zodpovědně. Jeho pedagogika proto neustále připomíná, aby jeho svěřenci plnili povinnosti nejen vůči Bohu, ale i vůči sobě a bližním. Život se nesmí promarnit, ani improvizovat, ale musí sledovat pevný program. Don Bosko proto vychovával každého ke smyslu pro odpovědnost a to především mravní. „Není jedno, jestli budu dobrý nebo špatný. Když budu dobrý, bude i lidská společnost lepší.“ 16 Dělá vše pro to, aby mladého člověka upevnil v dobru, neustále připomíná a aktualizuje základní skutečnosti, jímž jsou Bůh, duše, smysl života, osobní povolání a povinnost. Nechce mít z mladých lidí „tuctové“ křesťany, ale elitu, která chápe svatost jako povinnost. Neustále proto připomíná důležitost správné volby povolání. Don Bosko nesleduje životní program pouze ve všeobecných dimenzích. Staví před mladého člověka vlastnosti jako skromnost, pokora, poslušnost, láska. Nejčastěji doporučuje lásku. Chápe ji jako aktivní a hlavní činnost pro lidi kolem nás. Don Bosko bral výchovu nesmírně vážně, jeho pedagogický slovník je bohatý na emocionální slova jako rodina, srdce, otec, syn, laskavost a podobně. Někoho by to mohlo svádět k domnění, že jeho výchova byla měkká, romantická a sentimentální. To by byl ovšem velký omyl a historická nepřesnost. Když Don Bosko říká láska, myslí tím aktivní činnost pro všechny stejně. Když říká zbožnost, pak tím rozumí hluboký a živý vztah k Bohu, spočívající na rozumu a srdci, bez jakýchkoli sentimentalit.

16

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 30

31

Když říká otec nebo rodina, znamená to vážné vztahy, spočívající především na poslušnosti, úctě, důvěře, zodpovědnosti a podřízenosti. Když hovoří o otcovství, je daleko od všelijakých představ „tátovství“, ale rád by tím vztahem tlumočil a odrazil něco z dobroty Boha, který je láska. Láska je prvním a posledním slovem pedagogiky Dona Boska. Je jejím základem a její korunou.

4.1.11. Asistenti a ředitel – strážci rodinného prostředí V posledních letech proběhlo ve světě několik anket na téma jak by mělo vypadat ideální společenství. Nejčastěji se objevovalo slovo dialog. Dialog je společné a upřímné hledání pravdy. Dnešní mládež nechce šéfy ani profesory, chce přátele. Když se Dona Boska tázal někdo na jméno, představoval se: „Jsem tvůj přítel…Jsem ten, kdo by chtěl být tvým přítelem…Jsem přítel tvé duše…Ucházím se o tvé přátelství…“ Bosko nechápe výchovné společenství jako anonymní prostředí, řízené mechanickou živelností. Ve své rodině každého oslovuje vlastním jménem, sleduje a hodnotí činnosti každého jednotlivce. Je průkopníkem křesťanské pohody, pracovitého a veselého křesťanského života ve společenství. Aby výchovné společenství bylo plné života, srdečných vztahů a úrovně, potřebuje strážce a nositele těchto hodnot. Jsou to vychovatelé, Don Bosko je nazývá asistenty. Asistence znamená neustálou výchovnou přítomnost všech vychovatelů, včetně výchovné přítomnosti asistenta všech asistentů, jímž je ředitel. Asistence je činnost pozitivní. Don Bosko ji nechápe jako činnost ochranářskou, která všude zabraňuje zlu, ale jako činnost spočívající v účinném a kladném vedení a usměrňování, v nepřetržitém a vytrvalém vyzařování vlivu. Výchovná přítomnost nemá nic společného s „dozorcováním“. Asistent jednoduše stále žije s výchovným společenstvím (i s ním spí). U Dona Boska nežili samí ideální hoši. Mnozí měli za sebou spousty špatných zkušeností a činností. Často se u něj v domě objevovali chlapci, které vzal na žádost veřejných správních úřadů. Je sice nenapravitelným optimistou, pokud jde o jejich nápravu, ale zdaleka není optimistou, pokud jde o mravní hodnocení úrovně předcházejících. Asistence má předejít problémům a nepořádku. 32

Všudypřítomnost vychovatele je jeho základní povinností. Asistent nekontroluje, nedohlíží, ani pasivně nečeká, ale neustále žije se svěřenci jejich život, zajímá se o jejich problémy, vede s nimi rozhovory, je duší her a zábav, ale přitom přivádí na správnou cestu jejich chování a názory. Především dává pozor, aby se nikdo nenudil, protože mládí má mnoho energie a musí být neustále v činnosti. Výchova je program dlouhodobý, nestačí poradit, dát recept. Bývá zapotřebí mnohaleté trpělivosti, stálosti, vytrvalosti a námahy.

4.1.12. Otec výchovného společenství – představený Každá rodina nebo společenství se musí řídit nějakým řádem. Špatně by chápal laskavost ten, kdo by nerespektoval bratrskou a otcovskou autoritu představených. Bez srdečnosti a laskavosti nejde vytvořit klima rodiny. Ale laskavost není slabošství. Vyžaduje poslušnost a úctu. V žádné rodině se neosvědčil parlamentní systém. Co je autorita? Prožívaný vztah převahy jedné osobnosti nad druhou a zároveň prožívaný vztah opory jednoho v druhém. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Mít autoritu neznamená nutit druhé, poroučet jim. Znamená to vést, být oporou, pomáhat druhým. Nejde ani tolik o podřizování jako spíše o následování. I podřízení, tj. ti, co autoritu přijímají, do určité míry rozhodují, protože jsou také spoluzodpovědni za úroveň rodiny. Přijmout autoritu znamená zbavit se nejistoty, nalézt bezpečí. Život s autoritou znamená, že mám v představeném vzor, že je mou oporou, o niž se mohu kdykoli opřít. Nedostatek autority nejčastěji znamená, že druhý nenašel oporu u nadřízeného. Ztratit autoritu znamená ztratit jistotu. Být pro mladé autoritou znamená neustále u sebe odhalovat rozpor mezi slovy a činy, zbavovat se své povrchnosti, frázovitosti, neupřímnosti, pohodlnosti, sobectví, vlažnosti, být ochotný ke kompromisům. Právě v těchto oblastech vznikají potíže tzv. generačního problému, právě pro tyto nedostatky vznikají krize autority. V Domácím řádu Don Bosko ustanovuje:

33

„Ředitel má druhé předcházet zbožností, láskou a trpělivostí, všem má stále ukazovat, že je jim přítelem, kamarádem, bratrem: tedy vždy každého povzbuzovat k plnění povinností na způsob prosby a nikdy na způsob přísného rozkazu.“

17

Představený – ředitel – je první zodpovědný za rodinné společenství. Je první zodpovědný za jednotu, shodu a činnost. Ředitel by měl mít tři vlastnosti: musí ochotně odpouštět, nespěchat s trestáním a pohotově zapomínat. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) A proč dává otci své rodiny chladný název ředitel? Byl nucen tak učinit kvůli styku s veřejnými institucemi. Don Bosko vychází ze zásady, že důvěra se nenařizuje, ale získává. Jestliže chce být představený milován, musí být nejdříve sám laskavým otcem. Jemu nesmí být nikdo ze svěřených lhostejný, protivný, nesympatický apod. „Ředitelé ať netrestají, nevyčítají, nehrozí, ale ať mají všechny rádi.“

18

Kritérium, nakolik je představený otcem, je jeho zasvěcení potřebám společenství. Otcovství nespočívá v neomezených ústupcích, ani v sentimentální laskavosti, ale v neustálém nabízení svých kvalit a své služby druhým. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Představený ve výchovném společenství Dona Boska sleduje zároveň výchovu celého společenství i každého jednotlivce. Don Bosko shrnuje hlavní momenty výchovného působení ředitele do této rady: „Pokud můžeš, buď s hochy stále a snaž se je povzbudit nějakým srdečným slovem. Sám musíš poznat jakým. To je velké tajemství, pomůže ti získat si jejich srdce.“

19

4.1.13. Slůvko na dobrou noc Don Bosko svou dobrotou, která si všechny podmaňovala a zbožností zračící se v každém jeho gestu, řídil společenství a udržoval je v přátelské a rodinné kázni. Zároveň vedl každého jednotlivce zvlášť tím, že jej vychovával a usměrňoval podle jeho povahy. S úspěchem k tomu používal tzv. „slůvek na dobrou noc“. V kratičkém projevu vždy naznačil, na co mají myslet a co mají všichni dělat. To byla kolektivní výchova, kterou vytvářel ovzduší v oratoři.

17

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 25 Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 26 19 Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 27 18

34

Při jednom zasedání hlavního vedení kongregace Don Bosko prohlásil: „Večerní slůvko je nejdůležitější klíč našeho domu. Závisí na něm velice mnoho, možná všechno.“ 20

Podle prvního histografa Dona Boska byla mravní úroveň oratoře pevná a skvělá. Hlavní její oporou byl každovečerní minirozhovor. Trval jen několik minut a pár slovy se měla vyjádřit nějaká vážnější myšlenka, která by zapůsobila tak, aby chlapci šli spát zaujati touto myšlenkou. Jak takové slůvko probíhalo? Don Bosko si stoupl na podium k lavici, někdy na židli a nejdříve vyvolával věci, které se našly během dne, např. tužky, kapesní nůž, hračky nebo zatoulané čepice. Dále naznačil program příštího dne. Pak dal radu nebo výstrahu, nejčastěji vyplývající z příhody nebo neštěstí, o nichž se dočetl v novinách. Jindy to byl příběh světce nebo význačné osobnosti. Do projevu dal vždy všechnu upřímnost a mnoho srdečnosti. Když dohovořil, sestoupil z podia a chlapci mu jednotlivě podávali ruce a zdravili ho. Přitom, jak se k němu tlačili, stačil ještě jednotlivě pošeptat něco soukromého, dalšímu zase stisknout ruku, jinému naznačit něco významným pohledem. Vždy šlo o povzbuzení nebo laskavé napomenutí. (Výchovná metoda Jana Boska, samizdat) Don Bosko nebyl jen šprýmař, provazolezec, samá legrace, dobrák od kosti. Byl především hluboký, rozhodný a náročný vychovatel. Výchovné poslání bere zodpovědně jako úkol. Dokud se nepronikne hluboko do svědomí, až do samého nitra člověka, je všechno hraní, sportování a nejrůznější zábavné a kulturní akce pouze planým rozruchem. Především usiloval o to, aby poznal každého chlapce jménem. Pozdrav spojený se oslovením jménem je projevem lásky. Jméno je pro každého jednotlivce nejdůležitějším a nejcennějším slovem z celého slovníku. Jméno vyžaduje stejný respekt jako celá osoba. Když mladý člověk zjistí, že vychovatel nebo učitel nezná jeho jméno, je velmi zklamaný. A je velmi zraňující, když jeho jméno zkomolí, zvláště, když se to opakuje častěji.

20

Výchovná metoda Jana Boska, samizdat, s. 27

35

4.2. Don Bosko a současnost

4.2.1. Aktuálnost preventivního systému Preventivní systém byl vytvořen a realizován jako odpověď na formační požadavky spojené s daným kulturním kontextem, s požadavky Itálie 19. století začínající se utvářet jako jednotný národ. Celá salesiánská rodina v dnešní době a všichni, kdo jako salesiáni a se salesiány pracují, si "nárokují", že preventivní systém má i dnes co říci vychovatelům a vychovatelkám, stejně jako mladým lidem, kteří si kladou otázky ohledně vlastní formace a budoucnosti. To však podle mého názoru předem vyžaduje: 1) podle vzoru Dona Boska učinit z výchovy své životní rozhodnutí; 2) z hlediska výchovy se zamyslet nad podmínkami života mladých lidí a jejich sociálně-kulturním životním prostředím; 3) "preventivním" způsobem znovu promyslet způsoby a oblasti výchovného působení.

4.2.2. Učinit z výchovy smysl života a životní rozhodnutí Preventivní systém nevyžaduje servilní opakování toho, co dělal Don Bosko. Je spíš zapotřebí mít odvahu a ve změněných, aktuálních historických podmínkách uskutečňovat to, co ve své době uskutečnil on. Don Bosko není "Marťan", který se najednou zjevil ve své době. Jeho pedagogicko - pastorační činnost navazuje na nevyčerpatelnou křesťanskou výchovnou a pedagogickou tradici činnosti ve prospěch mládeže, zejména té nejchudobnější. Postupně vyzrával ve svém povolání k výchově a specifickému pojetí života jako občana, křesťana a kněze. Je jisté, že po prvních pastoračních zkušenostech se definitivním způsobem rozhodl soustředit svou mysl, srdce, síly a veškerou činnost ve prospěch výchovy chudé, opuštěné a ohrožené mládeže. Jako včera tak i dnes má preventivní systém zapotřebí osob, které z výchovy učiní svou životní volbu, a výchova se stane sjednocujícím středem jejich osobního života, inspiračním a dynamickým ohniskem jejich činnosti, funkcí i osobních rolí. Není nutně zapotřebí být knězem, ale učinit z výchovy jeden z důvodů, proč žít a vydávat 36

vlastní energii. Učitelé a vychovatelé nemusí být celibátníky, ale výchova nemůže být v žádném případě redukována na pouhé „řemeslo“ a společenskou roli, kterou člověk prožívá bez účasti a přímého zájmu. Řečeno snad přesněji, výchova mládeže - jak se vyjádřil papež Jan Pavel II. v listě u příležitosti 100. výročí smrti Dona Boska v roce 1988 Iuvenum Patris - má zapotřebí komunit, které učiní z integrální výchovy mládeže vrcholné dílo sjednocující síly a energie, svolávající a shromažďující spolupracovníky a sdružení, hledající podporu a pomoc, povzbuzující k tvořivosti a stálému hledání, zkoušení a obnově, kdykoli to bude třeba, a to na základě silného, jasného, otevřeného a flexibilního projektu.

4.2.3. Vnímání současné situace mládeže „výchovným způsobem“ Druhou z podmínek pro aktualizaci preventivního systému je vnímání současné situace mládeže a prostředí, v němž žije, výchovným způsobem. Náš svět zná a často i těžko snáší jevy, které by Dona Boska ani ve snu nemohly napadnout: vpád masových sdělovacích prostředků, počítačů a mobilních telefonů do života každého člověka; závratné zrychlení změn a inovací na všech úrovních osobního i veřejného života; pluralismus; krizi systémů potřebných pro život člověka a krizi společenského soužití; krizi hodnot a tradičních morálních jistot; stoupající složitost individuálního i společenského života; tendenční homogenizaci kultury, vedenou mezinárodním obchodem a požadavky konzumu; odosobnění a extrémní subjektivizaci způsobů chování jednotlivců i společnosti; omezení myšlenek a perspektiv na pouhou přítomnost, s následnými obtížemi pro dobrou historickou paměť na jedné a dlouhodobé projekty do budoucnosti na druhé straně; sekularizaci rodinného a společenského života atd. Je tedy nutno tváří v tvář této situaci fatalisticky konstatovat, že se těmto „perverzním tendencím“ nedá nijak postavit? Je třeba se nečinně smířit s událostmi a pasivně se jimi nechat vléci? Omezit se naopak na „pedagogiku mlčení“? A dále - skutečně situace zahrnuje celou realitu života mládeže? Domnívám se, že nikoli. Musíme být více pozitivní a lépe studovat skutečnost jak co do jejího celku, tak zejména co do výchovy;

37

Vyžaduje to schopnost vnímat v prožívaných skutečnostech možnosti, v přítomnosti perspektivu budoucnosti, v procesech tendenční linii. Konkrétně to znamená například vidět v momentálně prožívané dějinné situaci to, co je nové, nové problémy, nové požadavky a potřeby, které apelují na svědomí občanů a víru věřících. Chápat to, co naše doba vyžaduje, její nároky, touhy a zklamaná očekávání, která je zapotřebí naplnit a nikoli nadále umrtvovat, a to jak ve společnosti všeobecně, tak v situaci mládeže zvlášť. Výchova je svou podstatou činností ve prospěch budoucnosti. Další aspekt výchovného vnímání je dán „promoční“ povahou výchovné činnosti. O to, co je nové, usilujeme nikoli proto, že je to nové, ale protože nové je prostorem pro hodnotnou realizaci. I samotné potřeby mládeže považujeme za ukazatele - třebaže zárodečné nebo nejasné - toho, že každý člověk „chce být něčím víc“, „mít více života“, „být více člověkem“, „mít větší kvalitu života“. Dobrý a plný život je v podstatě posledním cílem výchovy. Prakticky to značí klást větší důraz na kvalitu než na kvantitu, hledat zlomky hodnot rozptýlených a rozesetých v nejednoznačném, homogenizovaném a převážně negativním tíživém prostředí kolem nás, které jako by mělo všude větší slovo a sílu. Své konkrétní a skutečné výchovné působení budeme muset studovat na základě těchto „záchytných bodů“, které působí jako růže mezi trním.

4.2.4. Osobní předpoklady k tomu, jak „být“ v dnešní době s mladými Je jasné, že již na úrovni vnímání skutečnosti je nutná určitá intelektuální askeze, spočívající v učenlivosti a flexibilitě vzhledem k tomu, co se konkrétně děje, stejně jako „pružný“ postoj k věcem a událostem jako celku, aniž bychom se přitom nechali zaslepit obtížností faktů ani touhou po rychlých řešeních. Na hlubší úrovni to znamená odvahu k životu uprostřed mladých lidí, bez křehkých a falešných obranných mechanismů, jak nám je diktuje strach z toho, že ztratíme vlastní tvář a důstojnost. Je třeba se rovněž vrátit k výchovným tradicím dialogu a naslouchání hlasům přicházejícím z dnešního světa mladých, jenž má v dobrém i zlém své vlastní charakteristiky. Musíme vnímat touhy a problémy, které dnešní mladí lidé vyjadřují a předkládají, důkladně a se zápalem je studovat a spolu s nimi pak hledat způsoby, jak myšlenky uskutečňovat v praxi.

38

V mnohých případech je nutné nejprve uspokojit čistě lidské potřeby. Podobně jako u Dona Boska je často třeba mladého člověka nasytit a ubytovat, dát mu vzdělání či najít práci; ve většině případů je však zapotřebí spíše znovu zbudovat jeho narušenou osobnost, existenci nebo vztahy. Pastorační práce bude mnohdy spočívat ve snaze o to, aby se mladý člověk otevřel a vymanil z vězení vlastního nitra, a překonal tak pojetí života, spočívajícího v konzumu předmětů, osob a emocí v krátké době jednoho dne. Za pomocí problematiky a otázek týkajících se smyslu života bude často potřeba stimulovat a rozšiřovat jeho schopnost kritického rozlišování, ukazovat, že život má opravdu reálné a smysluplné možnosti, že je v něm prostor, kde lze uskutečnit své touhy, že lze unést rozpor mezi ideálem a realitou a postupně se k němu přibližovat.

4.2.5. Výchova přizpůsobená konkrétnímu mladému člověku Dnes je mnohem více než v minulosti důležité přijímat mladého člověka takového, jaký je a čím se může stát, navyknout si artikulovat a vážit nabídky a výchovného působení odpovídající jeho současnému stavu a okolnostem. Je třeba hledat onu jemnou rovnováhu mezi radikálními smysluplnými nabídkami (které mohou dokonce překračovat příliš lidské hranice subjektivní a společensko - kulturní zkušenosti) a respektem k osobní i společenské dynamice, kterou každý k jejich uskutečnění potřebuje. Budeme se tak pohybovat v intencích evangelia a výchovné praxe Dona Boska, jenž s mladými lidmi jednal diferencovaně podle jejich vlastních potřeb a kteří se jím zároveň cítili milováni každý zvláštním a osobním způsobem. 21 V tomto směru je zapotřebí být flexibilními vůči projektům a výchovným i pastoračním strategiím; směřovat spíše k dočasným než „nejlepším“ řešením, neboť „nejlepší může být nepřítelem dobrého“; povzbuzovat, důvěřovat, stát nablízku a podněcovat: ke sdílení; mladé lidi „neválcovat“ a psychicky i morálně nezatěžovat zbytečnými a nesnesitelnými břemeny, která nejsme schopni unést ani my dospělí.

21

BOSCO, T.,NANNI,C. Dej mi duše. Salesiánská tradice. 2006

39

II. PRAKTICKÁ ČÁST 1. SALESIÁNSKÉ STŘEDISKO MLÁDEŽE Salesiánská střediska mládeže jsou zařízení pro děti a mládež církevní kongregace Salesiánů dona Boska. (viz Příloha I., obr. 11) Pokud jsou přijaty do sítě školských zařízení, jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy. Jejich činnost je v souladu s vyhláškou MŠMT ČR 432/1992 Sb. a její předmět činnosti se v podstatných rysech kryje s předmětem činnosti ostatních středisek pro volný čas dětí a mládeže, která je blíže specifikována v metodickém pokynu MŠMT ČR čj. 28 089/98-51. Předmětem činnosti salesiánských středisek mládeže je výchova dětí a mládeže v rámci volnočasových aktivit. 22 (viz Příloha II.) Zřizovatelem je Salesiánská provincie Praha. Statutárním zástupcem každého jednotlivého střediska je ředitel, který je jmenován provinciálem. Financování je u středisek zařazených do sítě škol analogické jako u církevních škol (mzdy a neinvestiční výdaje jsou hrazeny z rozpočtu MŠMT), ostatní střediska jsou financována jako jiná účelová zařízení církve (z darů a příležitostných dotací). V naší republice je 9 salesiánských středisek mládeže, která mají charakter samostatného díla.23 Jsou to střediska v Brně-Žabovřeskách, v Brně- Líšni, v Českých Budějovicích, v Ostravě, v Pardubicích, v Praze, v Plzni, v Teplicích a ve Zlíně. Z těchto devíti je 6 středisek zařazeno do sítě školských zařízení, tj. Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže v Brně-Žabovřeskách a v Brně-Líšni, v Českých Budějovicích, v Ostravě, v Plzni a v Teplicích . Personální obsazení středisek je různé. Zpravidla ve středisku mládeže pracují minimálně dva salesiáni a větší množství dobrovolníků z řad mládeže nebo rodičů. Některá střediska zaměstnávají také „nesalesiány“, buď jako vychovatele nebo jako administrativní a technické pracovníky. Mimoto všechna střediska využívají možnosti zaměstnávat mladé muže v rámci civilní služby.

22

Stanovy Společnosti svatého Františka Saleského (salesiánů), čl. 42: „Své poslání uskutečňujeme především prostřednictvím činností a zařízení, které nám umožňují vychovávat mladé k lidské a křesťanské zralosti: jako oratoř a středisko mládeže, škola a odborná učiliště, internáty a domovy pro mladé v těžkostech.“ 23 Provincie sice během uplynulých deseti let zřídila přes 20 salesiánských středisek mládeže, ale některé z nich jsou v praxi jenom rozšířenou formou běžné práce s mládeží v rámci římskokatolické farnosti a nevystupují prakticky samostatně.

40

1.1. Programová náplň středisek Programová náplň je tvořena převážně následující činností: a)

tzv. oratoř: pravidelný prostor pro sportovní a zábavnou činnost pro děti (většinou do 15 let) za aktivní spoluúčasti vychovatelů;

b)

zájmové kroužky, převážně rovněž pro děti do 15 let;

c)

katechetické, formační a spirituálně zaměřené skupiny - jedná se o skupiny různého věku a zaměření, převážně mládež do 20 let, pro tyto skupiny je společné jejich vědomé náboženské zaměření, ať už se jedná o přípravy ke svátostem (katecheze), modlitební skupiny, skupiny zaměřené na duchovní růst, nebo spontánně vzniklé skupiny mladých; kluby – forma práce, která chce poskytnou také dospívající mládeži prostor k vzájemnému setkávání a zábavě a případně nabídnout alternativu ke komerčně laděným nabídkám diskoték a rockových klubů a jiných zábavných podniků;

d)

jednorázové akce otevřené i pro širší veřejnost, jako např. divadelní představení, sportovní a jiné soutěže, přednášky, diskotéky, filmové produkce, koncerty apod.;

e)

prázdninové a víkendové akce jak pro výsš uvedené skupiny, tak i pro další zájemce

Každé z uvedených středisek má pravidelný kontakt s několika sty mladých lidí. Vedením střediska je pověřen ředitel. Jeho přímým nadřízeným je zástupce provinciála pro střediska mládeže. Po stránce metodické je za střediska zodpovědný delegát pro pastoraci mládeže.

1.2. Právní normy Obsah nejdůležitějších právních norem vztahujících se na salesiánská střediska mládeže Právní normou, na jejímž základě je možná existence salesiánských středisek jakožto školských zařízení, je zákon o školských zařízeních č. 76/1978 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), který je konkretizován vyhláškou MŠMT č. 432/1992 Sb., o střediscích pro volný čas dětí a mládeže.

41

Tento zákon obsahuje následující pro nás důležité normy:

1.2.1. Definice školských zařízení a místo středisek pro volný čas v tomto systému • § 1: Školská zařízení zařazená do sítě škol jsou součástí školské výchovně vzdělávací soustavy (srov. změna 138/95). Školská zařízení zabezpečují „výchovu mimo vyučování, systém dalšího vzdělávání učitelů a ostatních školských pracovníků a odborné služby školám, předškolním zařízením a školským výchovným zařízením“.

Doslovný text klíčových §17 a §19: • § 17 - Školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování (1) Výchova mimo vyučování je součástí péče o výchovu a vzdělání; organizují ji školy a školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování. (2) Školskými výchovnými zařízeními pro výchovu mimo vyučování jsou střediska pro volný čas dětí a mládeže, školní družina, školní klub, školní knihovna a domov mládeže. • § 19 - Střediska pro volný čas dětí a mládeže (1) Střediska pro volný čas dětí a mládeže plní funkci výchovně vzdělávací a rekreační. (2) Střediska pro volný čas dětí a mládeže jsou domy dětí a mládeže se širokou zájmovou působností a stanice zájmových činností specializované na konkrétní zájmové oblasti. (3) Středisko pro volný čas dětí a mládeže může poskytovat své služby za úplatu.

§19 dále rozvíjí vyhláška MŠMT č. 432/1992 Sb., o střediscích pro volný čas dětí a mládeže, která definuje střediska jako „příspěvkové organizace“ (§ 1), které uskutečňují „výchovně vzdělávací, případně rekreační činnost pro děti, mládež, případně jejich rodiče a další dospělé zájemce... v jejich volném čase pravidelnou zájmovou činností, příležitostnou zájmovou činností, individuální prací, soutěžemi a přehlídkami a nabídkou spontánních aktivit, a to během celého roku (§ 2, odst. 1, tyto činnosti jsou dále specifikovány v odst. 2-6 a v metodickém pokynu MŠMT ČR čj. 28 089/98-51, písm. A.). Vyhláška stanoví také formu názvu a označení středisek: název střediska se skládá ze slov „dům dětí a mládeže“, případně jednoslovného či

42

dvouslovného populárního názvu, a dále úředního názvu sídla v prvním pádě a z názvu okresu v prvním pádě, jestliže sídlem střediska není okresní město.

1.2.2. Povinná dokumentace středisek Školská zařízení jsou povinna vést tuto dokumentaci (§ 45 b): a) evidence dětí, která obsahuje „zejména jejich osobní údaje, údaje o přijetí, o průběhu studia nebo o pobytu v zařízení, ukončení studia nebo pobytu v zařízení“ b) hospodářskou dokumentaci a účetní evidenci a evidenci majetku (podle zák. č. 563/91 Sb. o účetnictví a předpisů na něj navazujících) c) personální dokumentaci, d) jinou dokumentaci stanovenou právními předpisy, pokud není vedena zřizovatelem Uvedené údaje musí školská zařízení předávat ministerstvu „ve formě, termínech a na předepsaném nosiči dat, které stanoví ministerstvo“. O církvi jako zřizovateli střediska mluví § 1 vyhlášky č. 452/1991 o zřizování a činnosti církevních škol a škol náboženských společenství. Zřizovatelem školského zařízení může být jen státem uznaná církev nebo náb. společenství na základě zák. č. 308/91 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Druhou základní právní normou je zákon č. 564/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o státní správě a samosprávě ve školství, který stanoví pravomoc a povinnosti ředitele a vztahy orgánů státní správy, obcí a České školní inspekce vůči středisku. V této právní normě, resp. ve změně č. 139/95, jsou stanoveny požadavky a postup při zařazení do sítě škol. Pro střediska jsou zajímavé následující normy: Práva a povinnosti ředitele (§ 3) Ředitel školského zařízení (tedy i střediska mládeže) •

řídí školské zařízení a plní povinnosti vedoucího organizace

•

jmenuje svého zástupce

•

odpovídá za plnění učebních plánů a osnov a za odbornou a pedagogickou úroveň

•

za efektivní využívání svěřených prostředků

•

odpovídá za vytvoření podmínek pro výkon školní inspekce a kontroluje práci pedagogických pracovníků a ostatních pracovníků 43

•

může podle místních potřeb a podmínek na základě požadavků orgánů, které zřídily školské zařízení, popř. jiného subjektu upravit výchovně vzdělávací proces v rozsahu stanoveném učebními plány

Výčet povinností ředitele je doplněn vyhl. č. 432/1992 Sb., o střediscích pro volný čas dětí a mládeže. Ředitel střediska pro volný čas dětí a mládeže •

„po projednání s pracovníky střediska vydává vnitřní rád, který obsahuje pravidla vnitřního režimu, hygienické pokyny a pokyny pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci“ (§ 3 odst. 1).

•

„zřizuje pedagogickou radu jako svůj poradní orgán“. Členové ped. rady jsou všichni interní pedagogičtí pracovníci. Další členy jmenuje ředitel z řad externích pedagogických pracovníků, dobrovolných pedag. spolupracovníků a zástupců rodičů (ods.2).

•

na začátku každého školního roku stanoví po dohodě se zřizovatelem úkoly a rámcový plán na školní rok (ods.3).

•

po dohodě se zřizovatelem stanoví ředitel výši příspěvku na úhradu nákladů, od tohoto příspěvku může po dohodě se zřizovatelem účastníka zčásti nebo zcela osvobodit (§ 4 odst. 2).

•

Může stanovit maximální výši účastníků akcí (§ 5).

1.2.3. Práva a povinnosti ministerstva školství mládeže a tělovýchovy vůči střediskům • „Ministerstvo řídí předškolní zařízení, školy a školská zařízení ve věcech výchovy a vzdělávání.“ (§ 12, odst. 2), dále „stanovuje normativy jako roční objem neinvestičních výdajů a mzdových prostředků připadajících na dítě nebo žáka v předškolním zařízení, škole nebo školském zařízení“ a finanční prostředky rozděluje školským úřadům podle počtu dětí; dále pak stanovuje „formu, termíny a nosiče dat o údajích z dokumentace a evidence škol“ • Ministerstvo vykonává svou pravomoc vůči církevním školám ve věcech všeobecně pedagogických. (srov. školský zák. č. 29/1984 Sb., § 57b, odst. 2)

44

1.2.4. Povinnosti školských úřadů vůči střediskům Od 1.1. 2001 přešla střediska pod správu odboru církevních škol MŠMT. • „Školský úřad ekonomicky zabezpečuje předškolní zařízení, školy a školská zařízení zřizované církvemi nebo náboženskými společenstvími a zařazené do sítě škol a školských zařízení; kontroluje efektivní hospodaření s prostředky a provádí s nimi finanční vypořádání.“ (§ 10, odst. 1)

1.2.5. Vztah obce vůči středisku • „Obec uplatňuje své zájmy, zájmy rodičů nebo jiných zákonných zástupců dětí a žáků (dále jen „zákonných zástupců“) a pedagogických pracovníků na rozvoji výchovy a vzdělávání vůči předškolním zařízením, školám a školským zařízením v obci.“ (§ 15 odst. 1) • Obec projednává s ředitelem školského zařízení v obci koncepci rozvoje, rozpočet a materiální podmínky pro činnost, personální a sociální podmínky pracovníků, požadavky obce na zkvalitnění péče poskytované školským zařízením a způsob úhrady nákladů zvýšených z tohoto důvodu a zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti školských zařízení. (§ 15 odst. 2.3) • Předškolní zařízení, školy a školská zařízení jsou zastoupeny v komisi pro výchovu a vzdělávání (je-li zřízena) dvěma pětinami zástupců z řad pedagogických pracovníků. (§ 15 odst. 4)

1.2.6. Oprávnění a požadavky České školní inspekce vůči střediskům • Česká školní inspekce kontroluje ve školských zařízeních personální a materiálně technické podmínky vzdělávací činnosti, efektivnost využívání hospodářských prostředků přidělených ze státního rozpočtu a dodržování obecně závazných předpisů. (§ 18) • ČŠI předkládá návrh na vyřazení školského zařízení ze sítě (tamtéž) • Inspektoři ČŠI „jsou oprávněni vstupovat do zařízení orgánů a organizací, obcí, církví a občanů, v nichž se zabezpečuje výchova a vzdělávání.... a do školských zařízení“. (§ 19 odst. 1).

45

• „Pokud školní inspektor zjistí, že nebyly odstraněny nedostatky zjištěné školní inspekcí nebo nebyly vytvořeny podmínky pro výkon inspekční činnosti, může uložit odpovědnému pracovníkovi pořádkovou pokutu až do výše 1 000 Kč, a to i opětovně.“ (odst. 4, dle novely) • Výsledky zjištění a hodnocení školních inspektorů jsou zaznamenány formou inspekčních zpráv.

1.2.7. Hospodářská činnost Školská zařízení mohou vykonávat hospodářskou činnost, pokud není vykonávána na úkor jejich poslání a úkolů. MŠMT ve spolupráci s ministerstvem financí stanoví vyhláškou podmínky vykonávání hospodářské činnosti a užití výnosu z této činnosti. (§ 21) Některá obecná pravidla, která se týkají jak škol, tak i školských zařízení jsou obsažena ve školském zákoně č.29/84 ve znění zákona 258/1996 Sb. Z toho se nás týkají následující normy: Obecně závazné povinnosti škol a jiných výchovně vzdělávacích institucí § 49 •

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech, které přímo souvisejí s výchovou a vzděláváním a vytváření podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků, včetně kontroly jejich dodržování,

•

zabezpečení ochrany „před riziky poruch zdravého vývoje, pokud mohou být způsobeny nebo zvětšeny výchovnou a vzdělávací činností“,

•

dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví a ekologických opatření obcí.

Definice pedagogických pracovníků a požadavky na ně: § 50: Pedagogickými pracovníky jsou ředitelé, zástupci ředitele a vychovatelé § 51 - Způsobilost a povinnosti pedagogických pracovníků Odst. 1: „Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo má odbornou a pedagogickou způsobilost, je občansky bezúhonný a morálně vyspělý.“

46

Upřesněno vyhláškou MŠMT č. 139/1997 o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců •

minimální vzdělání pedagogického pracovníka je střední škola pedagogického oboru, příp. doplňující pedagogické studium podle vyhl. č. 60/1985 Sb.; u ředitele se požaduje také pedagogická praxe nebo praxe přímo související s řídící nebo pedagogickou, popřípadě výzkumnou činností zaměřenou na školství, do minima patří „vědomosti a dovednosti z oblasti psychologie a pedagogiky, včetně didaktiky výuky“ (§ 2)

•

příloha 1 vyhlášky určuje pro vychovatele školského zařízení následující možné kombinace požadovaného vzdělání:

a) vysokoškolské vzdělání zaměřené na přípravu vychovatelů b) vysokoškolské vzdělání učitelské c) vysokoškolské vzdělání neučitelské doplněné pedagogickým studiem (u oborů, které zahrnují zkoušky z pedagogiky a psychologie, se toto studium nevyžaduje) d) bakalářské studium zaměřené na vychovatelství e) bakalářské studium neučitelské doplněné pedagogickým studiem f) vyšší odborné vzdělání s absolutoriem se zaměřením na vychovatelství g) úplné střední odborné vzdělání se zaměřením na vychovatelství h) úplné střední a úplné střední odborné vzdělání doplněné pedagogickým studiem pro výkon funkce ředitele školského zařízení se vyžaduje délka praxe 4 roky

47

2. SALESIÁNSKÉ STŘEDISKO MLÁDEŽE (SASM) BRNO -LÍŠEŇ

2.1. Charakteristika místa SaSM se nachází uprostřed sídliště Nová Líšeň, které vznikalo na začátku 80. let minulého století. Dnes v něm žije přibližně 25 000 obyvatel, z toho značný počet dětí a mladých lidí. (viz Příloha I., obr. 12) Značná část pracovní síly této městské části byla až do konce 90. let zaměstnána v akciové společnosti Zetor, která se v současnosti nachází v existenčních problémech, což se odrazilo ve výrazném propouštění v posledních 10 letech. Rodiče dětí jsou dnes tedy v drtivé většině nuceni cestovat za prací mimo městskou část. Důsledkem toho je fakt, že jim nezbývá příliš volného času pro výchovu svých dětí. Je zřejmé, že středisko nemůže suplovat funkci rodiny, ale přinejmenším díky principům, na kterých funguje (prevence kriminality, osobní přístup ke klientovi, nediskriminační přístup,...), může do budoucna eliminovat nárůst případů nebezpečného patologického chování dětí a mládeže v Brně-Líšni a okolních lokalitách. V městské části Brno-Líšeň jsou nyní provozovány 4 základní školy a 4 školy střední. Pokud jde o jiná volnočasová zařízení v Líšni, kromě našeho střediska zde působí pouze Kulturní Centrum Kotlanka nacházející se pouhých 50 m od SaSM. Toto centrum se zaměřuje především na kurzy, kroužky a školení, minimálně sportovní činnosti. Vzájemně si SaSM a Kotlanka nekonkurují, spolupráce je zatím minimální. Díky této skutečnosti – pouze 2 střediska volného času pro celé sídliště – není třeba se obávat poklesu zájmu o nabídku střediska ze strany veřejnosti. Úřad městské části Brno-Líšeň (ÚMČ), který se nachází nedaleko střediska o činnosti SaSM ví, pravidelně je finančně podporuje a v určitých ohledech vychází vstříc, a to především díky dlouhodobě vytvářeným vztahům mezi salesiány a konkrétními lidmi z ÚMČ. S Magistrátem města Brna (MMB) a s Jihomoravským krajem (JMK) je spolupráce menší, spočívající především na pravidelném získávání dotací. V sídlišti je SaSM veřejností známo, ohlasy na ně jsou salesiány vnímány většinou pozitivně. 48

Koncepce ÚMČ v oblasti práce s mládeží neexistuje nebo je minimální, v tomto ohledu je aktivnější MMB, např. Koordinační centrum prevence kriminality. Pokud jde o Územní rozvojový plán ÚMČ, středisko využilo možnosti pronajmutí pozemků města přímo za naším střediskem, které jsou plánovány pro výstavbu sportovišť.

2.2. Charakteristika SaSM Brno-Líšeň 2.2.1. Historie Dějiny SaSM započaly oficiálně 1. září 1995, kdy mu bylo statistickým úřadem přiděleno IČO. Významnější činnost s mládeží se zde však na platformě farní pastorace odehrávala už od roku 1991, pod vedením P. Petra Pilera, aspiranta Jaroslava Trávníčka a „civiláka“ Václava Urbana. Tato činnost se odehrávala v prostorách líšeňské fary, návštěvníky byli věřící mladí lidé. Tito pak postupně rozšiřovali svou činnost a oratoř, i když byla v této době chápána jako farní. Činnost se postupně začala otevírat i pro děti a mládež, kteří ve farních strukturách zařazeni nebyli. Po rozhodnutí o započetí stavby nového střediska na sídlišti vzniká subjekt Nadace pro radost, která na svá bedra bere financování SaSM, shánění peněz a organizaci stavby. První etapa (1995) představovala zakoupení a úpravu Tesko objektu, tzv. Likusák, ve kterém SaSM začínalo svou činnost. Rovněž v tomto objektu od začátku bydlela část salesiánů, určených pro práci v tomto středisku. Okolní pozemky byly upraveny na dvě hřiště, přístavek za Likusákem, bývalá garáž, sloužila jako herna. Majitelem objektu je Nadace pro radost, majitelem hřiště je ÚMČ Brno-Líšeň. I přes určité otevření širší veřejnosti, docházela do střediska vesměs věřící mládež, pro niž byla také nabídka programů přizpůsobena (náboženství, katecheze…). Jiná činnost měla spíše charakter nepravidelných akcí. Pravidelná a systematická pedagogická práce s mládeží, přesahující rámec farnosti se rozvíjela spíše na bázi oratoře, tedy v programech pro děti mladší 15 let. Činnost oratoře se takto zpravidelnila po příchodu asistenta Antonína Pražana (v Líšni pracoval v letech 1997-99), ačkoliv činnost oratoř začala již za předchozích asistentů Jaroslava Trávníčka a Pavla Kosmáka.

49

Pro práci ve středisku byl v této době určen P. Jiří Veselý jako ředitel SaSM a jeden salesiánský asistent. V roce 1998 přišel ještě novokněz Václav Čunek, který měl vedle pastorace nepříliš vzdálené obce Ochoz na starost i činnost klubu, tedy programy pro starší 15 let. I klub byl navštěvován především „katolickou mládeží“, zde v tuto dobu hojně zastoupenou, např. i proto, že klub začínal mší svatou pro mládež. Tato situace se od září 2002 začala měnit. V říjnu 1999 byla otevřena první část první etapy nového střediska – tělocvična, nazývaná nepřesně též hala nebo univerzální sál. Atraktivně vybavená tělocvična s horolezeckou stěnou přilákala o několik set lidí víc, než byly dosavadní stavy. SaSM se stává známým a respektovaným i na brněnských úřadech. V říjnu přichází do SaSM také další salesián, určený přímo pro práci ve středisku, koadjutor Vladimír Kaška. Ten se v roce 2001 stává po Jiřím Veselém dalším ředitelem SaSM. Jeho funkční období trvalo do září 2005, kdy jej nahradil salesián kněz Pavel Ženíšek, který je ředitelem doposud. (viz. Příloha III.)

2.2.2. Právní statut Oficiální název: Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Brno-Líšeň Sídlo: Kotlanova 13, 628 00 Brno-Líšeň; IČ 65348699 Zřizovací listina: SaSM bylo zřízeno dne 1. září 1995 Salesiánskou provincií Praha se sídlem Kobyliské nám. 1000/1, 182 00 Praha 8 jako církevní právnická osoba. Statut: Středisko uskutečňuje výchovně vzdělávací a rekreační činnost, která odpovídá činnosti středisek pro volný čas dětí a mládeže podle vyhlášky MŠMT. SaSM je od 1.6. 2007 registrováno v síti školských zařízení (resp. rejstříku škol) MŠMT. Cíl: Přispívat k výchově mladých lidí vytvořením prostředí, které napomáhá jejich osobnímu růstu. Cílová skupina: Celá mladá generace a všechny sociální vrstvy se zaměřením na rizikové skupiny mládeže

2.2.3. Prostory SaSM měla do roku 1999 k dispozici pouze Likusák, garáž a dvě hřiště, od té doby také tělocvičnu. Tělocvična je majetkem Salesiánské provincie Praha, hřiště jsou majetkem městské části Brno-Líšeň, Likusák je nadačním jměním Nadace pro radost. 50

V září 2004 byla otevřena další část SaSM (dle projektu etapa 1/II). V třípodlažní budově získalo středisko prostor pro volnou oratoř, kroužky, klub mládeže, nazývaný klub VeSPOD a pro kanceláře. Na pohled hezká budova se však vyznačuje podstatnými problémy z hlediska funkčního a prostorového. Nové prostory jen s problémy mohou pojmout současný počet návštěvníků střediska. Z cca 70 pravidelných účastníků v roce 1999 se počet zvýšil na 400 v roce 2002, dnes je to přes 700. Kulaté venkovní stěny jsou od října 2004 díky složitému provádění izolace předmětem neustálých reklamací. I přes několik pokusů o opravu do stavby stále zatéká. Dalším problémem je nemožnost akustického oddělení jednotlivých pater díky vybudování světlíku v centrální části stavby. Tak je z provozu po dobu oratoře vyřazena např. hudebna, která je na stejném patře jako oratoř a kanceláře, kde není možné během oratoře v klidu pracovat. S obtížemi ohledně hluku se setkávají vedoucí a členové tvořivých kroužků a ti, kteří mají mít v době oratoře program v klubovně. Většina místností je atypického tvaru, což mnohdy omezuje činnost, která k nabídce SaSM patří (stolní tenis v kruhovém prostoru se sloupy uprostřed). Problémem je také to, že pro jednotlivé místnosti musely být vyrobeny atypické kusy nábytku, které se často nedají použít jinde, když je zapotřebí změnit zaměření místnosti. Největším problémem se však stal prostor šaten, který je pro provoz tělocvičny příliš malý a minimálně ve dvou šatnách nesplňuje hygienické normy. Také umístění šaten o patro níž, než je tělocvična, znamená pro návštěvníky překonání několika desítek metrů vzdálenosti a několik pater výškového rozdílu, než se převlečení dostanou od vstupu do tělocvičny. Velmi efektně vypadají terasy novostavby, jejichž celková plocha je větší, než užitný prostor uvnitř budovy. Bohužel na terasy v nejvyšším patře se vchází přes jednotlivé klubovny, což zamezuje využít terasy jinak, než pro zájmové kroužky. Většina z teras se nepoužívá vůbec. Pokud bude ke stávající etapě dostavena další část podle původního projektu, bude zničena i největší terasa v patře kluboven, protože se z ní stane těžko využitelná proluka mezi dvěma domy. Přes

zmiňované

problémy

současné

vykonávání následující činnosti.

51

prostory

střediska

umožňují

2.3. Programová činnost SaSM Druh a náplň činnosti SaSM jsou dány v základních dokumentech střediska, zvl. ve Zřizovací listině a Statutu. SaSM je středisko volného času, které vyvíjí svoji činnost v duchu salesiánských výchovných metod a je otevřeno všem, zvláště pak dětem a mladým lidem z Líšně a okolí. Činnost SaSM v Líšni doznala od svého vzniku určitých změn. Salesiánský styl práce – nabídka školy, hřiště, domova a farnosti – zůstává, nicméně je potřeba jednotlivé prvky moudře akcentovat, a to podle návštěvníků střediska. Počet návštěvníků SaSM od počátku jeho vzniku stále stoupá. V roce 2004/2005 bylo ve středisku zaregistrováno 362 dětí a mladých lidí, loňském roce (2005/2006) téměř 400. Nízkoprahovým klubem VeSPOD, kde není registrace nutná, a různými akcemi, které během roku středisko pořádá, projde kolem 1000 dětí a mladých lidí ve věku 1–26 let. Charakteristika účastníků: jedná se o naprostý průměr „sídlištní populace“. Počty dětí z „věřících rodin“ nejsou nijak záměrně zjišťovány, ale podle odhadu jde asi o 20% z celkového počtu. Rovněž také není nijak významný počet dětí s patologickými rysy v chování, snad až na občasné projevy šikany. Stále významnější je ale počet dyslektiků a dětí s nevalným školním prospěchem, což může ukazovat na to, že se ve středisku cítí dobře i ti, kteří jsou jinde považováni za outsidery, případně že jde o děti, jimž se jejich rodiče moc nevěnují. Na tento problém středisko reagovalo nabídkou doučování. Mezi dětmi jsou zastoupeni i příslušníci menšin, žijící na území ČR, zvláště děti rodičů vietnamského, ruského a slovenského původu.

2.3.1. Oratoř Aktivita nazvaná Oratoř představuje nízkoprahový program pro děti ve věku 615 let. Skupinu tvoří převážně děti a mládež vyrůstající na líšeňském sídlišti a děti z blízkých základních škol. Hlavním cílem Oratoře je poskytnout alternativní možnosti trávení volného času dětem a mládeži. Nízkoprahový charakter tohoto programu spočívá jednak v možnosti nepravidelných návštěv programu, ale také ve skutečnosti, že dětem není program diktován, ale samy si jej zvolí. Role vychovatele spočívá především v pomoci při realizaci tohoto programu a v dohledu nad dodržováním pravidel chování a bezpečnosti. 52

Program Oratoře je stěžejní činností střediska v rovině systému prevence kriminality dětí a mládeže. Oratoř nabízí prostor pro trávení volného času v přátelském prostředí, kde se pro svoji činnost mohou děti sami rozhodnout a aktivně se podílejí na její struktuře a formě. K dispozici je tělocvična s lezeckou stěnou a nově otevřená bouldrovka (viz Příloha I., obr. 13), která nabízí možnosti pro lezecké výkony, ale stala se také příjemným místem k povídání. Prostředí herny nabízí jak možnosti aktivní hry ping-pongu a stolních fotbalů, tak i klidnější místa se stoly a lavicemi pro spektrum stolních her nebo místo s křesly pro pohodlné posezení. (viz Příloha I., obr. 14) Jeden prostor se stává nabídkou různých činností a přispívá k výraznější komunikaci mezi skupinami nebo ke společným aktivitám. Pro hry v užším kolektivu je k dispozici klubovna s kobercem, kde se hrávají stolní hry a je klidným místem jinak rušné herny. V letních měsících využíváme travnatý prostor za střediskem, kde se stal nejoblíbenějším sportem softbal. Program oratoře funguje pětkrát týdně (úterý - pátek a neděle) vždy od 15 do 18 hodin. Pravidelně se tu vystřídá kolem 30-70 klientů denně. Středisko se snaží svou nabídkou v rámci svých možností pružně reagovat jak na rostoucí počet návštěvníků, tak na neustálou atraktivitu programu. Současně jednotlivé prvky a formy aplikuje na preventivně výchovný systém. Významným prvkem je vytváření osobního vztahu ke každému klientovi. Zároveň motivuje k vytváření pozitivních vztahů mezi skupinami a v nich. Výraznou skupinu tvoří děti pátých a šestých tříd a mladí lidé ve věku 13, 14 let. Během programu vytvářejí samostatné skupiny, ale také jsou otevřené společným činnostem a komunikaci bez větších konfliktů. Výchovné působení pracovníků střediska směřuje k ohleduplnosti a respektování druhého člověka, jeho individuality, názoru a osobního vyjádření. Mladí lidé představují rizikovou skupinu, proto jim byl nabídnut i program klubu VeSPOD. Propojením obou programů se zvyšuje efektivita preventivního působení. K nabízeným aktivitám zapůjčujeme potřebné vybavení, to vše v ceně členské průkazky, jejíž pořízení v současnosti vyjde na 100 Kč za rok (září - červen). Bezpečnost a kvalitu nabízených aktivit zajišťují přítomní animátoři. Tým animátorů pro určitý den provozu oratoře tvoří minimálně čtyři dobrovolníci či zaměstnanci. Do roku 2005 tvořilo tým animátorů oratoře každý rok cca 20 animátorů a pomocníků. Vedoucím oratoře byl v letech 2001-05 ředitel SaSM, což se ukázalo jako neúnosné. Proto byl od 1. 12. 2005 přijat nový pracovník na poloviční úvazek jako 53

vedoucí oratoře. Jeho hlavním úkolem je aktivní přítomnosti během oratoře, řešení problémů návštěvníků oratoře, vedení porad a konzultace s animátory oratoře. Pro práci vedoucí oratoře je nejvhodnější člověk s VŠ vzděláním pedagogického směru (např. vychovatel, speciální pedagog). Hlavní nákladovou položku činnosti oratoře tvoří energetické náklady, náklady na sportovní pomůcky a hry. Do budoucna se počítá s vybudováním venkovního sportovního areálu (spolupráce s ÚMČ Brno-Líšeň a Nadace pro radost).

2.3.2. Klub VeSPOD Klub VeSPOD je program s nízkoprahovými prvky a je určen mládeži ve věku 14-26 let. Jeho záběr je široký ve vymezení věku cílové skupiny (na jedné straně někteří návštěvníci „volného klubu“ chodí i do oratoře, na druhé straně jiných programů se mohou zúčastnit i dospělí) a široký je i v nabídce programů. Přehled programů klubu VeSPOD uvedených v období září 2005 – leden 2006: Program ZAHRAJ: Nabídka prostředí herny vychází z koncepce Oratoře. Využívá se výbava pro stolní tenis (3 stoly, pálky ad.), stolní fotbal (2 stoly), šipky (2 elektronické terče), stolní a deskové hry (více titulů, např.: „Bang“, „Osadníci“, „Carcassonne“ ad.). (viz Příloha I., obr. 15) Otevřeno: Pátek 18:00 – 22:30; Neděle 18:00 – 22:00 Program ZABARUJ: ZABARUJ je stěžejním zázemím klubu VeSPOD. Jedná se „kulečníkový bar“ v suterénu střediska. V těsné blízkosti baru s nealkoholickým občerstvením stojí dva kulečníkové stoly, za nimi lze využít posezení v malé galerii. Otevřeno: Pátek 18:00 – 22:30; Neděle 18:00 – 22:30 Program PODSED: Jako místnost pro posezení skupinek návštěvníků, slouží sálek klubu VeSPOD (výbava: stoly, židle, hudební aparatura, hry). Návštěvníci mají stálý kontakt se sousedícím kulečníkovým barem a zároveň i klidné prostředí ke hře (další deskové hry) a rozhovorům. Otevřeno: Pátek 20:00 – 22:30 Program PLUS: Tento program rozšiřuje záběr klubu VeSPOD mimo rámec nízkoprahového zařízení a přináší nabídku zábavně – vzdělávacích projektů. Jedná se o multimediální projekce, 54

diskuse, cestopisy ad. Odehrává se v sálku klubu a k službám mu je ozvučení místnosti, datový projektor a projekční plátno, sklad se židlemi a další výbava. Otevřeno: Nepravidelně v neděli 19:00 – 21:00 Program POKŘIK: Odpovědí na zálibu mladých lidí v hudbě je tento program. Nabízí prostor pro hudební vyjádření jak zkušenějších, tak i zcela začínajícím interpretům, DJ’s a kapelám napříč žánry. Pro všechny je pak místem k setkání a tanci. K výbavě patří výkonná hudební aparatura, bicí souprava ad.. Otevřeno: Nepravidelně v sobotu 20:00 – 22:30 Program POLET: Vychází ze zkušeností z Oratoře a nabízí možnost sportovat starším dětem a mladým. Nabídka programu POLET odpovídá nabídce oratoře. POLET se liší v tom, že se sport domlouvá dopředu. Vychází z iniciativy návštěvníků nízkoprahového klubu a plánuje se vždy jeden sport na blok trvající hodinu a půl. Mezi nejoblíbenější sporty patří fotbal, florbal, basketbal, volejbal a badminton. Otevřeno: Jednou za čtrnáct dní neděle 19:00 – 22:00 Program POVIS: Sportovní vyžití na umělé horolezecké stěně a bouldrovací stěně nabízí POVIS. K dispozici je základní výstroj a vedoucí schopný poradit a pomoci. Otevřeno: úterý, středa, čtvrtek, neděle ve večerních hodinách Program LEGÁL: (viz Příloha I., obr. 16) Pravidla pro užívání: Legální plochou se myslí část zdi Salesiánského střediska mládeže od schodů k brance, která je ohraničena rýhami ve zdi a jinačí barvou fasády. Mimo tuto plochu je to zakázáno. Místo je otevřeno pro všechny, kdo se chtějí výtvarně realizovat. Zakázány jsou motivy propagující rasismus, násilí, vulgarismy, sex a drogy. Každá věc má právo vydržet na zdi 14 dní, proto je potřeba k ní vždy napsat datum vzniku. Ve středisku je možnost půjčení žebříků.

Klub VeSPOD se snaží nabídnout prostředí podporující aktivní trávení volného času. Prostředí pro mladé lidi přirozené, zároveň ale i obohacující, prostředí přátelské, zároveň ale i vyžadující vzájemné dodržování pravidel. Prvek vytváření osobního vztahu ke každému klientovi činí práci v klubu VeSPOD efektivní a autentickou. Návštěvníky klubu VeSPOD jsou vedeni k samostatnosti při výběru svých 55

volnočasových aktivit a k činorodosti v jejich rozvíjení. Nástrojem je nabídka programů VeSPOD, oboustranná komunikace s klienty a podpora jejich podnětů a spontánních aktivit. Širším cílem je pozitivní rozvoj osobnosti klientů a schopnost tvořivě naplňovat čas. (viz. Příloha IV.) Provozu klubu VeSPOD má na starosti vedoucí klubu, který tuto práci vykonává na plný úvazek a je placen ze zdrojů SaSM. Tato osoba je podřízena řediteli SaSM. Ke své práci má k dispozici tým animátorů, kteří mu s vedením jednotlivých programů pomáhají. Pracovní náplň vedoucí klubu je velmi podobná náplni vedoucí oratoře. I v tomto případě je potřeba, aby tento pracovník absolvoval VŠ pedagogické vzdělání (např. v pedagog volného času, sociální pedagog, apod.). Celková členská základna animátorů klubu by měla být minimálně 10 osob, nepočítaje vedoucího klubu. Hlavní část nákladů v současné době plyne na mzdu sociálně-pedagogického pracovníka klubu. Mezi další významné položky patří energetické náklady, údržba a obnova hmotného inventáře klubu VeSPOD. Finanční zajištění programů klubu se děje z prostředků, které středisko získává vedlejší podnikatelskou činností, jde vesměs o hrazení nákladů na energie, pojištění apod. Pořizování nákladnějšího vybavení se děje přes projekty, na jejichž sestavování se podílí vedoucí klubu se svým týmem.

2.3.3. Zájmové kroužky Program zájmových kroužků je určen zájemcům z řad dětí i mládeže od 6 do 18 let. Ve školním roce 2005/06 bylo otevřeno 18 zájmových kroužků od tvořivěestetických (dramatický, výtvarný, hudební, atd.) až po sportovní (viz Příloha I., obr. 17) (florbal, fotbal, basketbal, aikibudo,...). Mezi kroužkovou činnost svým způsobem patří také nabídka doučování. (viz. Příloha V.) Vedoucím kroužku je vždy odborník na určitou činnost, klademe však důraz i na jeho pedagogické schopnosti. Pravidla činnosti kroužků se odvíjejí od obecných pravidel SaSM, co se týká metodiky, má vedoucí volnou ruku. Vedoucí jednotlivých kroužků vykonávají tuto svou činnost jako dobrovolní animátoři. Pro jejich komunikaci s vedením SaSM je vyčleněn jeden pracovník střediska jako koordinátor vedoucích kroužků. Tato osoba se podílí na koordinaci požadavků jednotlivých vedoucích kroužků, sestavuje manuály pro provoz kroužků a časový harmonogram. Pro činnost koordinátora se vyžaduje alespoň úplné 56

středoškolské

vzdělání

pedagogického

směru

nebo

SŠ

vzdělání

doplněné

„pedagogickým minimem“ v oboru vychovatel. Hlavní část nákladů tvoří náklady na pomůcky a potřeby, dále potom energetické náklady. Kroužky jsou financovány z rozpočtu SaSM, pro účast v nich postačuje mít zaplacené členství. Tímto se středisko snaží vyjít vstříc rodinám s více dětmi a s menšími finančními možnostmi. Člen kroužku, který se již věkem nevejde do zvýhodňované věkové kategorie, se na výši finančního příspěvku domluví s vedoucím kroužku.

2.3.4. Klub maminek – mateřské centrum Klub maminek je program určený pro rodiče a děti předškolního věku. Program probíhá v tělocvičně (viz Příloha I., obr. 18) a v prostorách oratoře formou her a aktivit rodičů s dětmi pod dohledem odborných instruktorů. Rodiče zde mají navíc příležitost dozvědět se o nových možnostech aktivit s dětmi (za využití moderních herních pomůcek), stejně jako o zajímavých přednáškách a aktivitách spojených s výchovou dětí předškolního věku. Otevírá se zde také prostor pro komunikaci mezi rodiči (významná sociální dimenze programu). Sice nejde přímo o věkovou kategorii, která by byla primární cílovou skupinou SaSM, nicméně do budoucna se tak vytváří kontakty mezi střediskem a rodiči a mezi střediskem a jeho potencionálními budoucími klienty. V současné době probíhá klub maminek v těchto dnech: Pondělí – cvičení pro maminky (bodystyling), zajišťujeme hlídání dětí Úterý – cvičení pro maminky s dětmi do 1,5 roku Středa – cvičení pro maminky s dětmi od 1,5 roku do 4 let

Vedle této pravidelné dopolední činnosti nabízí klub maminek i další příležitostná setkávání pro maminky na mateřské dovolené, např. předvánoční setkání maminek, pečení perníků, večer s vizážistkou, atd. Během prázdnin se maminky s malými dětmi pravidelně účastní letních táborů pořádaných pod hlavičkou líšeňské farnosti. Pozitivním faktem je rostoucí zájem o tyto akce. Vedoucím klubu maminek jedna z pastoračních asistentek, ale vzhledem k plánovanému rozšíření činnosti klubu maminek je zřejmé, že jeho vedení bude 57

vyžadovat kvalifikovanou pracovní sílu. Pro potřeby této činnost se jeví jako nutné minimálně SŠ vzdělání, nejlépe specializace učitelka v mateřské škole. Vedle vedoucí vyžaduje provoz klubu maminek ještě nejméně jeden post asistentky (nabízí se možnost oslovit některou z maminek, praktikantky z pedagogické školy nebo zájemkyně z řad animátorů…). Značná část nákladů je tvořena energetickými náklady, na jejichž částečné hrazení maminky přispívají částkou 30 Kč za dopoledne. Do budoucna bude užitečné nazývat klub maminek spíše jako Mateřské centrum a nalézt pro něj vhodný zajímavý název.

2.3.5. Jednorázové akce V průběhu školního roku a o prázdninách probíhají ve středisku také aktivity, které nelze zařadit do skupiny předchozích aktivit. Jde o pravidelné i nepravidelné činnosti jednorázového charakteru, většinou jednodenní nebo víkendové akce a sportovní turnaje,. Mezi pravidelné akce patří například horolezecké závody „Líšeňský diktát“, Dětské odpoledne (již 13. ročník), sjezd řek Jihlava a Svratka, florbalový maratón Apetito challenge, turnaj v sálové kopané, turnaj v malé kopané, výlety pro mladší, speleo a horolezecké akce pro starší,… SaSM se též aktivně účastní akcí, pořádaných jinými organizacemi, např. Líšeňské Vánoce, Ultramarathon, Běh dvou starostů, atd. O loňských prázdninách (3. – 7. 7. 2006) poprvé pořádalo SaSM Příměstský tábor pro děti z oratoře a v letošním roce zdárně proběhl další ročník. Část dětí a mladých lidí navštěvujících středisko se pravidelně i nepravidelně účastní letních prázdninových táborů. Ty organizuje farnost Brno-Líšeň, poněvadž většina účastníků nejsou návštěvníci SaSM. Tato činnost sama o sobě nevyžaduje placeného zaměstnance. V případě všech těchto programů se počítá i nadále s fungováním především na principu dobrovolné spolupráce.

58

2.4. Finance a Public Relations 2.4.1. Finanční zajištění Všechny aktivity SaSM jsou momentálně financovány ze společných zdrojů, proto není třeba uvádět je detailně u jednotlivých programů. Finanční zajištění stojí na čtyřech pilířích: 1. Nadace pro radost – hlavní donátor SaSM 2. Veřejný sektor – ÚMČ Brno-Líšeň, Magistrát města Brna, Jihomoravský kraj 3. Soukromý sektor – sponzoři a dárci, firemní nadace 4. Vlastní činnost – pronájmy, účastnické poplatky 5. Dotace MŠMT Za rok 2005 činily náklady SaSM necelých 1 170 000,-. Za rok 2006 to bylo asi 1 600 000,-.

2.4.2. Public Relations Public Relations (PR) je chápána jako spolupráce s veřejností a informovanost a prezentace SaSM. V této oblasti udělalo SaSM za poslední roky obrovskou práci. Stále je však co vylepšovat. Informovanost návštěvníků SaSM je velmi dobrá. Návštěvníci SaSM čím dál více využívají webových stránek SaSM. Dále jsou v areálu SaSM umístěny nástěnky se všemi podstatnými informacemi. Osobní komunikace s návštěvníky je také uspokojivá. Avšak obecně se dá říct, že se o SaSM na veřejnosti málo mluví a že mnoho lidí nemá jasnou představu o tom, jaké aktivity SaSM nabízí a jak zde činnost probíhá. SaSM stojí před problémem, jak odstranit předsudky o církevním zařízení (věty typu „To se tam budu muset modlit?“) v lidech, kteří SaSM vůbec nenavštěvují. Jedním z plánovaných kroků je uspořádat den otevřených dveří u příležitosti oslav 700 let od založení Líšně. Je potřeba více se zviditelnit na úřadech, častěji zvát politiky a úředníky na nejrůznější speciální akce pořádané SaSM. Spolupráce s podnikatelskou sférou je prakticky nulová. Zde bude důležité udělat mnoho práce. SaSM plánuje zvyšovat příjmy ze soukromého sektoru a k tomu 59

bude potřeba oslovovat místní podnikatelské subjekty s nabídkou sponzoringu za využívání prostor SaSM.

2.5. Nadace pro radost

Od roku 1992 působí v Líšni Nadace pro radost – nadace pro výstavbu Salesiánského střediska v Brně-Líšni (viz www.nadaceproradost.org), která byla zřízena Římskokatolickou farností u kostela sv. Jiljí Brno Líšeň. (viz Příloha I., obr. 19) Cílem nadace je majetková podpora a vytváření podmínek pro výstavbu, vybavení a provoz salesiánského střediska mládeže s kostelem v Brně-Líšni a podpora neziskových organizací zabývajících se volnočasovými aktivitami dětí a mládeže v České republice. Ze statutu nadace i z provinciálních vizitací tedy vyplývá, že jejím prvním úkolem je pomoc při finančním zajišťování činnosti a provozu střediska a financování nových částí stavby (příp. oddlužení části stávající). V současné době je dokončena I. etapa stavby (1. část = tělocvična a 2. část = budova „oratoře“ s prostory pro klubovou a zájmovou činnost dětí a mládeže a pro zázemí personálu). Obě tyto části již slouží svému účelu. Struktura: Nadace má správní a dozorčí radu a 2 zaměstnankyně, které pracují v kancelářích ve stejné budově jako Místní komunita salesiánů – v „Likusáku“ na ulici Horníkova 34a. Její činnost řídí zejména předseda správní rady nadace a ředitel nadace.Vše podstatné o činnosti a struktuře nadace je zveřejněno ve výročních zprávách za příslušné roky. Nadace obhospodařuje přes 30 mil. Kč nadačního jmění z Nadačního investičního fondu II. (NIF II). Tyto prostředky obdržela od Českého státu do správy a výnosy z tohoto majetku nadace každoročně rozděluje v otevřeném grantovém programu nadace „Volný čas dětí a mládeže“ na smysluplné využití volného času a prevenci kriminality mladistvých. V rámci vnitřní činnosti nadace se pravidelně scházejí členové správní rady. Získat podporu u místních obyvatel se podařilo díky činnosti SaSM. Podpora je ze strany úřadů i finanční – ÚMČ, JMK, MMB - prevence kriminality, avšak finanční podpora od místních obyvatel je velmi slabá (vyjma věřících). Spolupráci nadace a farní

60

rady v rámci farnosti zajišťuje salesián – představitel nadace a členové správní rady a zároveň členové farní rady. Nadace pořádá ve spolupráci se SaSM různé akce, např. každoroční koncerty pro dárce a dobrodince salesiánského díla v Líšni, pomáhá při zajišťování Dětských odpolední, atd. Nadace ve spolupráci s farností dále pořádá prázdninové tábory, které jsou od roku 2003 dotovány z rozpočtu Jihomoravského kraje. Díky této podpoře se mohly táborů účastnit i děti ze sociálně slabých, neúplných či početných rodin.

Personální obsazení nadace

Předseda

Správní rada

Dozorčí rada

Zaměstnanci

Pro dobrý rozvoj fungování střediska i nadace je potřeba úzké, ale specifikované vzájemné spolupráce.

61

3. SALESIÁNSKÉ STŘEDISKO MLÁDEŽE (SASM) PLZEŇ

3.1. Charakteristika místa V Plzni žije přibližně 18 000 dětí ve věku 6-15 let a asi 10 000 mladých ve věku 15-20 let, z toho na území obvodu Plzeň 4 něco přes 2000 dětí (6-15) a necelých 1400 mladých (15-20). Podrobnější statistické údaje z tohoto regionu vypovídají o hlavních problémech, jako nezaměstnanost mladých lidí, psychické problémy u mladých lidí a vysoká kriminalita dětí a mladistvých. To všechno jsou faktory, se kterými se počítá při tvorbě programů střediska. Jedním z rozšířených způsobů trávení volného času plzeňské mládeže je návštěva klubů, převážně rockových (alespoň co se dá vypozorovat u mladých, kteří přicházejí do střediska). Velkou podporu vyžaduje rodina, protože statisticky vykazuje velkou rozvodovost a v posledních letech je velký nárůst mladých lidí, kteří spolu žijí aniž by uzavřeli manželství. Představitelé města i městské části Plzeň 4 od počátku středisko významně podporují a očekávají jeho angažovanost ve volnočasových aktivitách zaměřených především na sociálně handicapované jedince. V programech střediska vidí alternativní přístup vzhledem k programům Střediska volného času v Plzni, které sídlí v ulici Pallova č. 19. Očekávají také významnou pomoc v oblasti prevence kriminality a různých druhů závislostí. Velké očekávání ze strany městských úřadů je kladena na činnost Střechy (viz kapitola 3.3.4), která v Plzni pomáhá doplnit dosud nedostačující nabídku pro děti nepřizpůsobivé, problematické a asociální. Veřejnost pozitivně vnímá činnost střediska především pro jeho zaměření a finanční dostupnost programů. Zájem projevuje také o kulturní a společenské akce. Prostor pro působení salesiánů se nabízí při spolupráci s mladými lidmi na cestě ke zralé dospělosti především při volnočasových aktivitách, osobním doprovázení a spirituální nabídce ve spolupráci s farností. Zvláštní důraz je třeba klást na sociálně handicapované jednotlivce a skupiny a pomoc při řešení jejich problémů.

62

3.2. Charakteristika SaSM – dům dětí a mládeže Plzeň SaSM je účelové zařízení katolické církve zřízené Salesiánskou provincií Praha. Ve své činnosti se snaží uplatňovat zásady „otevřené práce s mládeží“ (důraz na individuální přístup k jedinci, prevenci negativních forem jednání, konkrétní programy pomoci atd.). SaSM přispívá k celostnímu rozvoji dětí, mládeže a rodin, zvláště těch, kteří jsou především z výchovných, sociálních a finančních důvodů znevýhodněni. Přitom uplatňuje v mimoškolních pedagogických, sociálních a terapeutických aktivitách výchovný systém Dona Boska. Z větší části ho navštěvují děti a mládež bez vyznání. Středisko se nachází v městském obvodě Plzeň 4, ve kterém žije bezmála 25 000 obyvatel. Působnost se ale vztahuje na celé území města.

3.2.1. Historie Salesiáni rozvíjí svoji činnost v Plzni od roku 1990, kdy provincie získala k 1.7. do svého vlastnictví objekt Revoluční 98. (viz Příloha I., obr. 20) Řeholní dům sv. Martina byl kanonicky zřízen v roce 1992. V prvních letech se salesiáni angažovali v mnoha oblastech pastorace mládeže (např. skauting, koordinace katechetů, diecézní mládež, Církevní gymnázium), uvažovalo se také o zřízení chlapeckého internátu. Nakonec se stěžejním projektem salesiánů v Plzni stalo středisko volného času s názvem Salesiánské středisko mládeže. Hned od roku 1990 byla otevřena nedělní oratoř, která se časem stala každodenní. V roce 1991 se uskutečnil na základních školách projekt Základy křesťanství, díky čemuž začalo na středisko chodit více dětí. Od léta 1992 se začaly pořádat letní tábory a od září 1992 zájmová činnost. K 1.1. 1993 byla tehdy ještě Arcibiskupstvím pražským zřízena farnost, která byla svěřena do péče salesiánům, později tento vztah nabyl i právního rámce. Nabídkou pro dospívající mládež se stal od roku 1995 večerní klub Past pro mladé. Středisko bylo od 1.9. 1996 zařazeno do sítě škol a školských zařízení MŠMT ČR. Od roku 1996 se jevilo potřebné reagovat na problémy dětí a mladých, odtud vyrostl projekt Střecha – centrum pomoci dětem a rodině v krizi, který byl otevřen 1.1.2002. V září 2001 získalo středisko na MPSV Pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Po první rekonstrukci domu bylo vybudováno v letech 1993-1994 hřiště, vzhledem ke stoupajícímu zájmu ze strany dětí a mládeže pak v letech 1994-1995 farní 63

přístavba a rozšířeny klubovny pro oratoř, byl opraven interiér kostela sv. Jiří a exteriér a interiér kostela sv. Martina. Kapacita střediska pro stávající činnost i pro projekt Střechy byla ale stále nedostačující, proto se přistoupilo k rozsáhlé přístavbě, která byla ukončena v listopadu 2001. Od té doby středisko funguje ve vyhovujících prostorách.

3.2.2. Právní status Oficiální název: Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Plzeň Sídlo: Revoluční 151/98, 312 00 Plzeň; IČ 00519740 Zřizovací listina: SaSM bylo zřízeno dne 1. září 1995 Salesiánskou provincií Praha se sídlem Kobyliské nám. 1000/1, 182 00 Praha 8 jako církevní právnická osoba. Salesiánská provincie Praha je církevní organizace, která sdružuje a reprezentuje členy řeholní společnosti Salesiánů dona Boska na území České republiky a je ode dne 1.1.1994 zaevidována v Rejstříku právnických osob MK ČR pod č. 8/2-29/1994. Jejím statutárním orgánem je provinciál. Status: Středisko uskutečňuje výchovně vzdělávací a rekreační činnost, která odpovídá činnosti středisek pro volný čas dětí a mládeže podle vyhlášky MŠMT. SaSM je od 10.srpna 2006 registrováno v Rejstříku školských právnických osob.

3.2.3. Personální zajištění Personál Střediska tvoří pedagogičtí, sociální, administrativní a techničtí zaměstnanci spolu s externími a dobrovolnými spolupracovníky a praktikanty. Středisko vytváří předpoklady k tomu, aby přiměřeným způsobem na plnění poslání participovali také děti, mladí, jejich rodiče a další osoby. Jako pedagogický pracovník může být zaměstnán ten, kdo má pedagogickou způsobilost podle zákona č. 563/2004 Sb. v platném znění, je občansky bezúhonný, morálně vyspělý a má v úctě křesťanské hodnotové dědictví. Rovněž externí a dobrovolní spolupracovníci musí respektovat křesťanské morální principy.

64

3.3. Programová činnost SaSM Středisko vykonává druh činnosti školského zařízení: školská zařízení pro zájmové vzdělávání, typ: středisko volného času - dům dětí a mládeže. Jedná se zejména o následující činnosti: ♦ příležitostná výchovná, vzdělávací, zájmová a tématická rekreační činnost ♦ pravidelná výchovná, vzdělávací a zájmová činnost ♦ klubová činnost pro děti a mládež ♦ táborová činnost a další činnost spojená s pobytem zejména mimo sídlo organizace ♦ osvětová činnost a vedení k prevenci sociálně patologických jevů ♦ individuální práce - vytváření podmínek pro rozvoj nadání dětí a mládeže na jakékoli úrovni ♦ spontánní činnost ♦ vzdělávání především dobrovolných spolupracovníků Střediska z řad mládeže i dospělých ♦ náboženské vzdělávání a rozvoj osobnosti na základě křesťanské víry, které se rozvíjejí pod metodickým vedením salesiánů ♦ pomoc dětem, mládeži a rodině při výchovných, sociálních a finančních obtížích a v konfliktech včetně poskytování terapeutické pomoci a krizové intervence

Středisko je oprávněno rozvíjet i další činnosti, které je v souladu s jeho posláním. Při této činnosti se Středisko zaměřuje především na preventivní a výchovné programy pro těžko socializovatelné děti a mládež ve shodě s výchovně pastoračním projektem místní salesiánské komunity a školským vzdělávacím programem. (viz. Příloha VI.) Kromě aktivit, které jsou určeny mládeži, pořádá Středisko také setkání pro rodiče dětí a mládeže a pro ostatní veřejnost, a to jak kulturního a náboženského, tak i sportovního a rekreačního zaměřeni (např. přednášky, duchovní obnovy, bohoslužby, rekreační pobyty pro rodiny).

65

3.3.1. BALÓN Klub Balón je jedním ze základních programů Salesiánského střediska mládeže v Plzni (SaSM); tak jako ostatní programy se řídí křesťanskými zásadami a principy salesiánské pedagogiky. Jedná se o volnočasový klub na pomezí mezi otevřeným a nízkoprahovým, který zaměřuje svoji nabídku na děti ve věku od 9 do 15 let, jež nemají svůj volný čas organizovaný částečně nebo vůbec. Mezi základní charakteristiku klubové práce patří individuální přístup a snaha o dlouhodobost vytvářených vazeb.

Cíle klubu Základním obecným cílem Balónu je doprovázet mladého člověka v jeho integrálním rozvoji, aby se stal samostatnou a zodpovědnou osobností. Tento celkový rozvoj lze podpořit ve čtyřech základních oblastech, které by se měly rozvíjet u každého návštěvníka: •

smysluplné využití volného času

•

učení se a prohlubování vztahů s vrstevníky a dospělými, objevování vlastní identity

•

získávání nových vědomostí a dovedností

•

reflexe nad smyslem života, zaměřením životní dráhy a nad duchovními hodnotami a podpora morálního rozvoje autonomním přijetím etických hodnot a norem Vzhledem k tomu, že přicházející jsou na různé úrovni ve svém dozrávání, je

nutností konkretizovat obecný cíl podle možností jednotlivého mladého člověka tak, aby mohlo docházet k jeho postupnému rozvoji.

Aktivity v klubu •

Sporty - fotbal, basketbal, kondiční běh, frisbee

•

Kreativní a výtvarné dílny

•

Dívčí klub

•

Oslavy narozenin

•

Společné výlety

•

Sportovní turnaje (florbal, fotbal, kalčo, stolní tenis)

•

Letní tábory

66

Styl práce Principy salesiánské pedagogické práce vycházejí z preventivního systému výchovy, tak jak ho začal používat Don Bosko, zakladatel salesiánů. Mezi charakteristické rysy patří: •

laskavost a dobrota – za základní prvek jednání s mladými lidmi se považuje laskavý přístup

•

víra v dobré jádro v každém mladém člověku – snaha objevit v každém mladém člověku to dobré, co lze rozvíjet

•

integrální péče o mladého člověka – zájem o mladého člověka ve všech rovinách jeho zrání

•

vstřícná atmosféra - dát zažít mladým lidem ovzduší přijetí i s jejich nedostatky

•

radost, slavení, hra a srdečnost – vytváření a podpora přitažlivé atmosféry

•

osobní vztah – každý návštěvník je přijímán jako osoba se svými individuálními potřebami

•

dlouhodobost – dospívání člověka vyžaduje dlouhodobé doprovázení

•

život a víra - společný etický základ…

Pravidelné časy, kdy je otevřeno: Pondělí, středa a čtvrtek 14:30 – 17:30

3.3.2. VZDUCH – LOĎ Klub Vzduch-loď je jedním ze základních programů Salesiánského střediska mládeže v Plzni (SaSM); tak jako ostatní programy se řídí křesťanskými zásadami a principy salesiánské pedagogiky. Jedná se o volnočasový klub na pomezí mezi otevřeným a nízkoprahovým, se zvláštní nabídkou pro mladé od 15 let, které nemají svůj volný čas organizovaný částečně nebo vůbec. Mezi základní charakteristiku klubové práce patří individuální přístup k mladým a snaha o dlouhodobost vytvářených vazeb.

67

Cíle klubu •

smysluplné naplnění volného času mladých

•

výchova zralých, přiměřeně sebevědomých, odpovědných, pozitivně laděných lidí

•

pomoc při hledání vlastní identity

•

rozvíjení osobních vztahů a schopnosti komunikace

•

přejímání pozitivních modelů chování

•

primární prevence

•

pomoci realizovat mladým jejich zájmy a nápady

Aktivity v klubu •

neformální setkávání

•

dialogy, diskuse, besedy

•

společné akce – sportovní turnaje, výlety, diskotéky, video, hudba, oslavy

•

klubovna – kulečník, šipky, stolní tenis, stolní fotbal, hry

•

tělocvična - breakdance

•

hudebna

•

reprodukovaná hudba

•

posilovna

•

nealko - bar

Styl práce (viz BALÓN)

Pravidelné časy, kdy je otevřeno: Pondělí, středa 18:00 – 21:00 Pátek 15:00 – 18:00

68

3.3.3. Zájmové kroužky Snahou všech vedoucích kroužků je naučit děti dovednostem v zájmové činnosti a zároveň je doprovázet v jejich celkovém růstu. Děti zde prohlubují svůj zájem v dané oblasti a zároveň se i rozvíjejí v praktických dovednostech. To jsou například schopnosti se učit a žít v kolektivu, dobře zvládat vztahy mezi vrstevníky, postoj k autoritě zde zastoupené vedoucím, výchova dětí k zodpovědnosti. Zájmová činnost, kterou středisko nabízí, je otevřena všem dětem, které mají o kroužek zájem, bez ohledu na jejich zázemí a míru talentu. Cílem je naučit každé dítě základním dovednostem v některém z oborů a smysluplně prožívat volný čas. Děti musí na kroužek pravidelně docházet a na konci školního roku „skládat“ v některých kroužcích zkoušky a dokázat, že se něco naučili. V salesiánském středisku mládeže v Plzni pracovalo od začátku roku 2006 do letních prázdnin celkem 35 zájmových útvarů pro začátečníky i pokročilé (angličtina astronomie, filatelie, fantasy games, francouzština, filatelistický, flétna, horolezení, keramika, kouzelnický, kytara, němčina, počítače, kutilský, stolní tenis, stiga hokej, rybářský, výtvarný, vaření a základy křesťanství a Klub pro maminky s dětmi Brouček), které navštěvovalo 294 dětí. Po prázdninách do konce roku 2006 pak 250 dětí ve 39 útvarech. Aktuální nabídka zájmových kroužků pro školní rok 2007/2008 viz. Příloha VII.

3.3.4. STŘECHA – centrum pomoci dětem, mládeži a rodině Centrum pomoci dětem, mládeži a rodině Střecha je specializovaný sociálně výchovný a terapeutický program, který nabízí širokou škálu prostředků pomoci v situacích, které překračují běžný rámec výchovných činností střediska mládeže. Pro tuto činnost bylo tomuto zařízení uděleno pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí podle § 48 zákona č. 359/199 Sb. Toto pověření bylo v roce 2006 rozšířeno na činnost vyhledávání a přípravy potenciálních pěstounů a osvojitelů dětí v náhradní rodinné péči.

69

Hlavní cíle Centra pomoci: -

nabízet komplexní pomoc dětem, dospívajícím od 8 do 16 let a jejich rodinám potýkajícím se s vážnými výchovnými problémy.

-

předcházet vzniku sociálně patologických jevů a sociálního vyloučení u ohrožené skupiny populace

-

nabízet kvalifikovanou pomoc i klientům s méně závažnými nebo přechodnými vývojovými a výchovnými problémy

-

zajišťovat vzdělávání a doprovázení adoptivním rodičům a pěstounům dětí v náhradní rodinné péči

-

přispívat k profesionálnímu růstu výchovných a sociálních pracovníků a dobrovolníků

Klienti centra pomoci: V roce 2006 pracovali v centru s 67 dětmi a 66 dospělými. Z tohoto počtu bylo: -

9 dětí v sociálně výchovném programu Lano

-

21 nových dětí v roce 2006

-

27 dospělých žadatelů o přijetí dětí do náhradní rodinné péče

Hlavní skupiny klientů v roce 2006 (včetně rodinám těchto dětí): -

děti se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou

-

děti s poruchami chování (se špatně kontrolovanou agresivitou)

-

děti týrané a zneužívané

-

děti s následky rané deprivace

-

děti ze sociálně, ekonomicky a kulturně slabého a nepodnětného prostředí

-

děti z etnických menšin

-

dospívající s počínajícími deviantními formami chování: krádeže, záškoláctví, útěky, experimentování s drogami

Personální zajištění: -

psycholog výchovy

-

etoped, výchovný poradce a terapeut

-

sociální pracovnice a rodinná terapeutka

-

sociálně pedagogická pracovnice

-

sociální pracovnice 70

Na práci centra se také výrazně podílí studenti „praxisté“ z oboru sociální práce na PF ZČU v Plzni a z VOŠ dr. Mauritzové a dobrovolníci. Studentům jsou poskytnuta školení, supervize a konsultace.

Programy centra pomoci: Centrum nabízí širokou škálu specializovaných programů a zároveň úzce spolupracuje s ostatními programy Salesiánského střediska mládeže s cílem začlenit dítě do pozitivního prostředí vrstevníků během trávení volného času. V roce 2006 byly nabízeny tyto programy: ♦ základní sociálně výchovný program Lano (individuální asistent dítěte po dobu 6 měsíců, koordinace intervence různých výchovných subjektů, podpora a rozvoj výchovných zdrojů rodiny) ♦ oblast poradensko terapeutická: o výchovné poradenství o sociální poradenství o duchovně-pastorační poradenství o krizové intervence o rodinná terapie o mediace partnerských vztahů o arteterapie o aktivní sociální učení o dramatická výchova ♦ oblast rozvíjení myšlení a školních dovedností: o instrumentální

obohacování

kognitivních

funkcí

Feuersteina o dynamické vyšetřování potenciálu učení o doučování ve skupině o příměstský tábor „Start do školy“ o program zlepšování pozornosti KUPOZ o oblast tělesného rozvoje a zvládání neklidu o cvičení na zvládání neklidu v bazénu o program rozvoje hrubé motoriky a orientace v prostoru

71

prof.

Reuvena

♦ oblast podpory rodiny: o víkendy pro rodiče s dětmi o rodičovská podpůrná skupina o kurs přípravy žadatelů o přijetí dětí do náhradní rodinné péče ♦ ostatní aktivity: o letní příměstský 10 denní tábor o pravidelné měsíční výlety o tvořivé sobotní aktivity

V roce 2006 Centrum pomoci vykonalo 540 intervencí, 1390 kontaktů a 1225 h přímé pedagogické práce v pravidelných programech a akcích. Studenti uskutečnili v rámci programu Lano 930 h individuální asistence dětí.

72

4. VÝZKUM Okruhy výzkumných otázek

Pro výzkum jsem zvolila tato hlavní výzkumná témata: A) osobní otázky, týkající se respondenta (vytvoření raportu):

1. Jaké je tvoje křestní jméno? 2. Kolik je ti let? 3. Žiješ s oběma rodiči? 4. Kolik máš sourozenců? Kolik je jim let? 5. Kam chodíš do školy? Baví tě to? Co tě baví? Co tě nebaví?

B) otázky, týkající se docházky do volnočasového střediska:

6.

Jak dlouho chodíš do střediska?

7.

Jak často sem chodíš? Pravidelně?

8.

Co se ti tady líbí? Co tě nejvíc baví?

9.

Co se ti tady nelíbí? Co bys změnil?

10. Chodíš ve svém volném čase i někam jinam? Na jiné kroužky nebo volnočasové programy jiných organizací? (ZUŠ, DDM,…) 11. Proč sem chodíš? Proč nechodíš někam jinam? 12. Jak jsi se dozvěděl o tomhle místě? Jak se stalo, že jsi sem začal chodit? 13. Máš tu kamarády? Poznal jsi je až tady, nebo se znáte odjinud?

73

14. Doporučil bys toto místo i jiným kamarádům? 15. Víš to, že organizace, která vede toto středisko je náboženská a že tu pracují věřící lidé? 16. Jsi také věřící? Jsou věřící tvoji rodiče, prarodiče nebo kamarádi? 17. Vadí ti to? (viz. otázka č. 15) 18. Myslíš, že to, že je to náboženská organizace a pracují tu věřící lidé má nějaké výhody?/nevýhody?

4.1. Cíl Cílem mé diplomové práce je zjistit a pojmenovat důvody, které přivádějí děti, respektive mládež do Salesiánských středisek mládeže v Brně a v Plzni. Nejprve se osobními otázkami snažím navodit klidnou atmosféru, zajímá mě jejich jméno, věk, základní informace o rodině (zda žijí s oběma rodiči a kolik mají sourozenců), kam chodí do školy a zda je to baví. Ve druhé části výzkumu se zabývám již důvody docházky do středisek. Zde je mým cílem zjistit jak dlouho chodí respondenti do střediska, co se jim tam líbí nebo naopak nelíbí, proč tam chodí a zda chodí i do jiných středisek nebo center. Zajímá mě jak se o středisku dozvěděli, jestli mají ve středisku kamaráda a zda-li by ho doporučili i ostatním kamarádům. V závěrečné části se zabývám otázkami, které se týkají náboženství a víry. Zjišťuji od respondentů, zda ví, že organizace provozující toto středisko je náboženská a zda jim to vadí, jsou-li sami věřící a jestli si myslí, že by okolnost náboženské organizace měla nějaké výhody, či nevýhody. Hlavním smyslem je tedy rozpoznat motivační aspekty návštěvníků středisek, jak jsou spokojeni s jeho fungováním, co je láká k účasti na programech a akcích střediska, popřípadě jak je pro ně tato účast prospěšná nebo výhodná.

4.2. Výzkumný problém Ve své diplomové práci bych chtěla nastínit činnosti a funkci dvou středisek, patřících pod patronát Salesiánů Dona Boska, očima dětí a mladých, kteří do těchto středisek v Brně-Líšni a v Plzni docházejí a účastní se jejich volnočasových programů. 74

Pro děti, které se nachází v bouřlivém období puberty a dospívání je vhodné trávení volného času velmi důležité. Každý rodič je jistě rád, když ví, kde, s kým a jakým způsobem jeho dítě tráví svůj volný čas. Ne všechny rodiny však mohou k tomuto ideálu dospět. Finanční situace, vysoké pracovní vytížení a distanční umístění různých center a středisek volného času napomáhá ke vzniku situace, kdy rodiče neví, kde se nachází jejich potomek po skončení výuky. Málo dětí má ještě chuť se po vyučování zdržovat ve škole, takže ve školních družinách nebo klubech najdeme spíše děti menší nebo děti, jejichž nechuť ke školní budově zatím nepřerostla ve vyložený odpor. Ale kde jsou děti a mladí, kteří právě školu příliš nezbožňují a nebo mají třeba i nějaké problémy v chování? Některé z takovýchto dětí můžeme najít v Salesiánských střediscích mládeže, ale bohužel ve větší míře potulující se bezprizorně po ulicích. Proč některé děti jdou raději do střediska k salesiánům, co tam dělají, co se jim tam líbí a co je nejvíc baví, bych chtěla vysvětlit v mém výzkumu a podložit přímou výpovědí respondentů.

4.3. Popis vzorku Výběr respondentů Výzkumný vzorek tvoří dohromady 8 dětí ve věku od 11 do 15 let. S dětmi jsem se potkala a poprosila je o rozhovor v Salesiánských střediscích mládeže v Brně – Líšni (3 respondenti) a v Plzni – Lobzích (5 respondentů). Respondenti byli vybráni náhodně ze skupiny dětí, které se toho času zdržovali ve středisku. Rozhovory byly prováděny během volnočasových programů, konkrétně při oratoři24 (ve středisku v Brně) a v průběhu otevřeného volnočasovém klubu Balón25. Všichni respondenti byli seznámeni s cílem výzkumu a souhlasili s nahráváním rozhovoru a s použitím jejich výpovědí při zpracovávání získaných údajů. Výzkumný vzorek není reprezentativní pro danou populaci, závěry výzkumu tedy není možné zobecnit mimo zkoumaný vzorek.

24 25

Viz Praktická část, kapitola 2.3.1 Oratoř Viz praktická část, kapitola 3.3.1 BALÓN

75

Charakteristika výzkumného vzorku Výzkumu se tedy zúčastnilo 8 dětí, kteří pravidelně chodí do Salesiánských středisek mládeže v Brně – Líšni a v Plzni, 3 děvčata a 5 chlapců, jejichž průměrný věk je 13 let, nejmladšímu respondentovi bylo 11 let a nejstaršímu 15 let. Dva z respondentů nežijí s oběma rodiči a oba žijí pouze s matkou. Dva respondenti nemají žádného sourozence, pět dětí má jednoho sourozence, většinou staršího a jeden respondent má více než jednoho sourozence. Všichni dotazovaní chodí na běžnou základní školu a to na 2. stupeň. Všichni respondenti bydlí ve stejné městské části, jako je vybudováno Salesiánské středisko mládeže.

4.4. Metody Použité metody a realizace výzkumu: Jedná se o výzkum kvalitativní, který A. Strauss (1999) definuje jako „výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace“. Kvalitativní výzkum používá metody pozorování a rozhovoru, ale je možné použít i dokumenty, knihy, videokazety apod. Tyto kvalitativní metody se užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů. Mohou být také použity k získání nových neotřelých názorů na tyto jevy. V neposlední řadě mohou kvalitativní metody pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují. Samotný výzkum byl proveden formou polostrukturovaných rozhovorů s dětmi docházejícími do střediska. „Interview je výzkumnou metodou, která umožňuje zachytit nejen fakta, ale i hlouběji proniknout do motivů a postojů respondentů. U interview můžeme sledovat i některé vnější reakce respondenta a podle nich potom pohotově usměrňovat další průběh kladení otázek.“ (Skalková, J. In Gavora, 2000). Obsahem interview jsou otázky a odpovědi. V interview se používají otázky uzavřené, polouzavřené a otevřené. Avšak vzhledem k tomu, že interview umožňuje volnost a pružnost, dává se v něm přednost otevřeným otázkám před uzavřenými. V průběhu interview může výzkumník otázku přeformulovat. Když se mu zdá, že respondent nedostatečně odpověděl, může požádat o vysvětlení odpovědi, může klást dodatečné otázky apod.

76

Gavora

interview

definuje

následovně:

„Interview

je

velmi

dobrým

explorativním nástrojem – nástrojem k zmapování problematiky, se kterou výzkumník dosud neměl zkušenosti anebo která není zpracována ani v literatuře.“
Strukturovaný rozhovor znamená, že otázky a alternativy odpovědí jsou pevně dány. Takový rozhovor je vlastně ústním dotazníkem. Z časového hlediska je méně náročný.
Nestrukturovaný rozhovor umožňuje úplnou volnost odpovědí. Tento typ rozhovoru přináší nové, často nepředpokládané informace. Na druhé straně se však tyto údaje obtížně vyhodnocují.
Kompromisem mezi těmito dvěma možnostmi je polostrukturovaný rozhovor, u kterého se respondentovi nabídnou alternativy odpovědí, ale potom se ještě od respondenta žádá objasnění anebo vysvětlení. K rozhovorům jsem měla připravené podotázky, které byly pro všechny respondenty stejné. Podle situace jsem však znění i pořadí otázek obměňovala a v některých případech ani nezařazovala, když respondentova odpověď na hlavní otázku obsahovala širší výpověď zahrnující i odpovědi na podotázky. Někdy jsem zařadila doplňující otázky, a to v případech, kdy se naskýtala možnost nenásilně zjistit více informací jak o respondentovi, tak i o jeho pohledu na provoz střediska.

4.5. Kódování

K vyhodnocení údajů mi pomůže otevřené, axiální a selektivní kódování:
Otevřené

kódování

je

„proces

rozebírání,

prozkoumávání,

porovnávání,

konceptualizace a kategorizace údajů“ (Strauss, 1999). Během otevřeného kódování údaje rozeberu na samostatné části, pečlivě je prostuduji a porovnáváním zjistím podobnosti a rozdíly. Poté, co v mých údajích identifikuji určité jevy, které reprezentují zkoumaný jev, mohu další pojmy seskupovat kolem nich, čímž mi vzniknou kategorie jevů. Tyto kategorie pojmenuji a následně budu rozpoznávat a systematicky rozvíjet jejich vlastnosti a dimenze, které jsou základem pro vytváření vztahů mezi kategoriemi, subkategoriemi a hlavními kategoriemi.
V axiálním kódování se budu soustředit na bližší určení kategorie pomocí podmínek, které jej zapříčiňují, kontextu, v němž je zasazen, strategií jednání a interakce, pomocí kterých je zvládán, ovládán či vykonáván, a následků těchto 77

kategorií. Tyto blíže určující charakteristiky kategorie upřesňují, proto je nazýváme subkategorie.
Selektivní kódování je proces, ve kterém vyberu jednu centrální kategorii, kterou pak budu systematicky uvádět do vztahů k ostatním kategoriím.

Na základě otevřeného kódování jsem stanovila hlavní výzkumné otázky, na které jsem se ve výzkumu zaměřila a na které během výzkumu odpovím.

Jak dlouho chodí do střediska? Chodí pravidelně? Co se mu ve středisku líbí nebo nelíbí? Jak se dozvěděl o středisku a proč tam chodí? Dochází ještě do jiných center nebo středisek? Chodí někam na kroužky? Má ve středisku kamarády? Doporučil by středisko ostatním kamarádům? Ví, že je to náboženská organizace? Vadí mu to? Domnívá se, že skutečnost, že středisko provozuje náboženská organizace má nějaké výhody nebo nevýhody?

78

4.5.1. Otevřené kódování Jak dlouho Jak často Volnočasové středisko Nejvíc baví

Líbí

Změnit

Nelíbí

Informace

Důvod návštěv

Motivace

Kamarádi

Jiná střediska

Informovanost

Náboženská

Výhody

organizace

Víra Nevýhody Postoje

79

4.5.2. Axiální kódování

• • • • •

• •

Příčinné podmínky

JEV

Nehodnotné trávení volného času Pozvání kamaráda Nová nabídka Zvědavost Dostupnost (umístění v místě bydliště)

Motivační aspekty jedince pro návštěvu klubu

Intervenující podmínky • • •

Finanční situace Přístup zaměstnanců střediska • Vliv kamarádů

• •

Kontext Náboženství Problémy v chování Pestrá nabídka činností

• • • • •

Následky Smysluplné trávení volného času Zlepšení chování

80

Strategie jednání Doporučení ostatním Poznávání nových lidí Rozšíření zájmů Seznámení s činnostmi Obohacování sociálních dovedností

4.5.3. Selektivní kódování

Náboženství

Jedinec

otázka č. 15, 16, 17, 18

otázka č. 1, 2, 3, 4, 5, 10, 13, 16

Volnočasové středisko otázka č. 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 18

Motivace otázka č. 8, 9, 11, 12, 13, 14

81

4.6. Výsledky a interpretace V této části své diplomové práce interpretuji výsledky dosažené v rozhovorech s respondenty. V úvodu uvádím základní údaje o respondentech, a to pohlaví respondentů (je zde zřejmá převaha chlapců) a jejich věk, rodinné zázemí a jejich školní docházku. Tento úvod beru jako nezbytný podklad pro další uveřejněné výsledky. Po tématických částech výsledky pro lepší přehlednost a ucelenost krátce shrnuji.

Úvodní otázky (otázky č.1 – 5) ♣ Pohlaví respondentů a věk V mém výzkumu figurují 3 dívky a 5 chlapců, kteří navštěvují Salesiánské středisko v Brně - Líšni a v Plzni ve věku od 11 do 15 let. ♣ Školní docházka Všichni dotazovaní navštěvují 2. stupeň běžných základních škol v místě bydliště. ♣ Rodinné zázemí Šest dětí z celkového počtu žije v domácnosti s oběma rodiči a dvě děti žijí pouze s matkou. Všechny děti žijí v poměrně málo početných rodinách. Tyto rodiny by se daly označit za „klasickou českou rodinu“. Jak naznačuje graf, většina dětí má jen jednoho sourozence, dvě děti nemají žádného sourozence a pouze jeden respondent má více než jednoho sourozence, tj. dva.

Rodiče

Sourozenci

13%

25%

75%

25%

62%

žije s oběma rodiči

nemá sourozence

žije s jedním rodičem (s matkou)

má 2 sourozence

82

má 1 sourozence

A) Volnočasové středisko

6.

Jak dlouho chodíš do střediska?

Průměrná doba docházky do středisek je 3,3 roku. Nejdelší doba, kterou respondent navštěvuje středisko je 6 let a nejkratší dobou je 1,5 roku. Doba docházky se samozřejmě odráží od věku respondentů a dá se předpokládat, že mladší respondenti budou v budoucnu dál navštěvovat středisko a tím se s věkem i úměrně zvýší průměr doby docházky.

7.

Jak často chodíš do střediska?

Všechny děti chodí do střediska pravidelně. Nejvyšší hodnotou je celá polovina výzkumného vzorku a tvoří ji respondenti, kteří středisko navštěvují dvakrát týdně. Další dvě hodnoty jsou shodné, obě skupiny dětí, kteří přichází do střediska jednou a třikrát týdně jsou ve 25% zastoupení.

Docházka 50%

25%

25%

chodí 2x týdně chodí 1x týdně chodí 3x týdně

83

8.

Co se ti tady líbí?

Pět respondentů na tuto otázku odpovědělo, že se jim líbí všechno. Proto jsem použila doplňující otázky, kde mě zajímalo, co konkrétně se jim nejvíce líbí a co je nejvíce baví. Nejvíce děti ve středisku baví hry, které mohou hrát ve volném čase v oratoři nebo v klubu, dále pak kroužky, na které jsou přihlášeny a konkrétní sportovní hry jako fotbal, stolní fotbal (tzv. „Kalčo“) a stolní tenis. Několikrát zaznělo, že se jim líbí to, že se mohou ve středisko spřátelit s novými lidmi a setkávat se se svými kamarády. Tři děti na otázku odpověděly konkrétně, ve středisku se jim líbí hry, vedoucí a vybavení střediska. „Líbí se mi tady vlastně ten kolektiv, vedoucí a to, že si tady můžu zahrát různý hry a poznat nový lidi.“ „Hodně věcí se mi tady líbí, že se tady můžu spřátelit s každým, to se mi tady líbí.“ „Tak asi lidi, jako vedení.“ „Je tu hřiště, skoro jediný, kde se dá hrát, je to tady celkem dobrý.“

9.

Co se ti tady nelíbí?

75% respondentů se domnívá, že není nic, co by se jim nelíbilo. „Nelíbí?... Všechno se mi tady líbí“. 25% dotazovaných označilo za prvek, který se jim nelíbí některé děti, které spolu s nimi navštěvují středisko. „Jako podle mě jsou tady některý děcka, který to tady fakt jako vyloženě kazí.“

V doplňující otázce mě zajímalo, co by změnili. 87,5% dětí by neměnilo nic a vše se jim zdá v pořádku „Asi nic, bych asi nic neměnil.“ „Asi nic, řekla bych, že nic.“ Jeden respondent (tj. 12,5% z celkového počtu) by přivítal jako užitečnou změnu hřiště s umělou trávou. „Tak kdyby to hřiště mělo umělou trávu, tak by to bylo nejlepší.“

84

Shrnutí Tyto čtyři otázky jsem shrnula pod tématické označení „volnočasové středisko“. Je zřejmé, že děti, které do těchto zařízení docházejí, jsou s jejich provozem, nabídkou a zázemím spokojeny. Tomu napovídá i skutečnost, že se tam stále vracejí a hlavně by v převážné většině nic na chodu neměnily. Zvláště lichotivě může, zvláště provozovatelům a zaměstnancům středisek, znít odpověď několika dětí, které si nejvíce pochvalují vedoucí. Je jistě dobře, že se dětem ve společnosti pracovníků středisek líbí a že je mají rády, protože o to jde v salesiánské pedagogice především. Již Don Bosko chtěl po svých asistentech a vychovatelích, aby byli pro všechny svěřence otci a největšími přáteli. V dnešních střediscích se spíše usiluje o kvalitní kamarádský vztah mezi vedoucími a dětmi a mladými, kteří docházejí do středisek, založený na vzájemné důvěře, toleranci a radosti při různých aktivitách. To, že se ne vždy všechny děti spolu navzájem snesou je jev, který pozorujeme snad ve všech dětských kolektivech a není dnes ničím výjimečným. V těchto případech je důležité zabránit možným hádkám a potyčkám, které by mohli vést až k vážnějším konfliktům. Žádný z respondentů, který označil za jev, jež se mu ve středisku nelíbí, však nenaznačil, že by docházelo k nějakým vyhrocenějším konfliktům, i když jsou mi známy i případy pouličních bitek různých skupin, jejichž členové tu a tam navštěvují salesiánská střediska. Tyto střety ale nemají žádnou přímou souvislost s činností těchto středisek. Ty spíše stojí na okraji a snaží se těmto akcím předcházet a zabránit. Ráda bych toto shrnutí zakončila něčím optimističtějším, proto přikládám ještě část jedné autentické odpovědi respondenta na otázku spokojenosti se střediskem: … „jinak myslim, že je to tady úplně jako aj mírumilovný, bych řekl.“

85

B) Motivace

10.

Chodíš ve svém volném čase i někam jinam?

Ve svém volném čase chodí přesně polovina dotazovaných (tj. 50%) ještě do jiných kroužků a zájmových aktivit mimo Salesiánská střediska mládeže, většinou pořádaných základní školou, kam děti docházejí nebo jiným centrem volného času (DDM). „Do keramiky.“ … „To mám při škole.“ „Hraju florbal jinak a chodim na sokolovnu – to je vlastně jako hřiště tady.“ Stejný počet pak nechodí do jiných zařízeních ve svém volném čase. Uvádějí pouze, že chodí ven, kde různě sportují (jezdí na kole, hrají fotbal,..) a setkávají se s kamarády, ale nijak nemají svůj volný čas organizovaný a nejsou pod dohledem dospělých. „Jako třeba ven, ale do jiného střediska nechodim.“ „Ven a jinak nenavštěvuju jiné volnočasové zařízení.“

11.

Proč sem chodíš?

Někteří respondenti uváděli více odpovědí, které se shodovaly, proto konečný součet není 100%. 62,5% dotazovaných uvádí ve své výpovědi, že chodí do střediska hlavně za zábavou, protože je to tam baví a je tam legrace. „Protože mě to tu baví a mám tu kamarády.“

Polovina označuje za hlavní důvod to, že ve středisku mohou navázat nová přátelství a seznámit se s novými lidmi. „Chodim sem, abych tady poznal co nejvíc lidí, protože je to dobrý mít co nejvíc známejch.“ „No, za zábavou, abych tu mohla poznat víc přátel, víc se spřátelit a přáteli, který už znám a takový.“

Dva respondenti, tj. 25% považuje za největší výhodu to, že je to blízko – středisko je situováno v lokalitě jejich bydliště. „Protože je to blízko. Protože sem chodí hodně děcek z naší třídy.“ 86

12,5% pak míní, že je to kvůli finanční situaci a prostředí, zázemí střediska. „Nic jiného se nenašlo, my jsme nejdřív zkoušeli ve škole chvilu, ale pak jsme se dostali semka a nic lepšího jsme nenašli.“… „A finančně taky, platíme nějakou symbolickou částku.“

Na doplňující otázku proč nechodí jinam, děti převážně odpovídaly, že ostatní střediska nejsou tak dostupná nebo je neznají, mají zde kamarády a je tu zábava. „Protože o nějakejch jinejch zařízeních vim, ale nejsou tak dostupný.“ „Protože jiný střediska neznám.“ „Protože tady je to asi nejblíž.“

62,5%

Důvody 50%

25% 12,5%

zábava

nová přátelství je to blízko

87

finance, prostředí

12.

Jak jsi se dozvěděl o tomhle místě?

50% dotazovaných se o střediscích dozvědělo od svých kamarádů, kteří již do střediska chodí. 25% dětí získalo o středisku informace ve své rodině, od rodičů nebo sourozenců. Z letáčku v autobusu se o středisku dozvěděl jeden z dotazovaných, tj. 12,5% a stejný počet procent má i odpověď respondenta, který uvádí že se o salesiánském středisku dozvěděl od svojí sociální pracovnice.

Podnět

12,5% 12,5%

62,5% 25%

od kamarádů

z rodiny

letáček v autobusu

sociální pracovnice

Podotázkou k této otázce jsem si chtěla ujasnit, jak se vlastně stalo, že dotazovaní začali do střediska docházet pravidelně. Polovina respondentů označila za hlavní důvod kroužky, na které se ve středisku přihlásili. „Prostě mě to tu začalo bavit, dřív jsem sem chodila na to vaření, takže to byla zábava.“ „Tak kytaru jsem navštěvoval a pinec jsem hrál, to bylo minulej rok.“

37,5% dětí začalo docházet kvůli nabídce nových aktivit (hry, vybavení). „Protože jsem chtěl vyzkoušet různé aktivity, abych se to naučil, tak proto jsem přišel.“

88

Kvůli kamarádům se v prostorách střediska začalo pravidelně pohybovat 12,5% dotazovaných. „Protože jsem jezdil každej den okolo, vlastně do školy, tak jsem si řek, že se sem podívám a poznal jsem tady pár lidí a pak jsem sem vzal i svoji sestru potom.“

Impuls k docházce

37,5% 50% 12,5%

kvůli kroužkům

kamarádi

nové aktivity

Shrnutí Tuto skupinu otázek jsem označila termínem „motivace“ a to proto, že komplexně zjišťuje motivaci dětí k návštěvě Salesiánských středisek mládeže, což je ústřední záměr celého výzkumu, proto i výsledky jsou pro konečnou interpretaci velmi důležité, dalo by se říci stěžejní. Nejvýznamnějšími důvody respondentů pro návštěvu středisek se ukázala tato hlediska: z větší části je to zábava, pak také významnou roli hrají kamarádi, se kterými se ve středisku respondenti setkávají a nemůžeme opomenout ani dostupnost, co se týče vzdálenosti od bydliště respondentů, a také výhodnou finanční stránku společně s příjemným a dobře vybaveným prostředím. Proto, aby děti mohli začít chodit do středisek bylo zapotřebí se o něm nějak dozvědět. Nejčastějšími „informátory“ se stali jejich kamarádi. I ve svých rodinách naši dotazovaní získali informace a oznámení o činnosti střediska si někdo dokonce přečetl na vývěsce v autobusu MHD. Je však ještě více možností, jak se o Salesiánských střediscích mládeže dozvědět, za všechny uvedu, v dnešní době již nepostradatelné, internetové stránky, jejichž odkazy lze nalézt v použité literatuře.

89

13.

Máš tu kamarády?

Plných 100% respondentů odpovědělo, že má ve středisku kamarády, proto jsem se dále zajímala, zda je poznali ve středisku nebo se spolu znali již z dřívějška. 75% dotazovaných odpovědělo, že poznali kamarády ve středisku i mimo něj. „Tady i mimo středisko jsem poznala.“

Většinu svých kamarádů poznalo 25% respondentů ve středisku. „Většinu jsem poznal tady nebo na akcích střediska.“

Kamarádi 75%

25%

většina ze střediska

14.

ve středisku i mimo

Doporučil bys toto místo i jiným kamarádům?

Jednoznačně všichni dotazovaní odpověděli, že by středisko doporučili. „Doporučil, protože vlastně všichni moji kamarádi mají podobný zájmy jako já, sport a tak.“ „Určitě jo, dělám to pravidelně, furt.“ Dále mě zajímalo proč by svým kamarádům středisko doporučili a co by jim řekli. Většina respondentů by kamarády pozvala na hry a sporty, které si mohou společně zahrát a na to, že je tam, zábava a baví je to tam. „Tak, že tady má spoustu možností kam zajít, může zajít do oratoře, jít si zahrát pingpong, fotbal, cokoli nebo tady má spoustu těch kroužků tady. Může se jít poptat.“ „Protože je tady hodně zábavy a vlastně se můžeme spřátelit víc.“

90

Náboženská organizace

15.

Víš to, že organizace, která vede toto středisko je náboženská a že tu pracují věřící lidé?

Drtivá většina, tj. 87,5% respondentů o této skutečnosti ví. Našel se pouze jediný dotazovaný, který o tom nevěděl. Při podrobnějším dotazování, např. zda ví jaká je to církev a jaké má prvky, děti více méně odpovídaly neutrálně a spíše nic konkrétního nevěděly. V některých případech zazněla slova jako desatero, modlení nebo Bůh.

16.

Jsi také věřící?

Tato otázka by se dala přiřadit i mezi osobní otázky, které se týkají osoby respondenta, větší význam však má právě mezi těmito otázkami. 87,5% dotazovaných není věřící, ale u dvou z nich jsou nebo byli věřící prarodiče, většina pak má několik věřících kamarádů nebo spolužáků. Jeden respondent, tj. 12,5% uvedl, že je věřící a hlásí se ke katolickému vyznání.

Víra

12,5%

87,5%

nevěřící

91

věřící

17.

Vadí ti to?

Tato otázka navazuje na otázku č. 15. 100% respondentů uvádí, že jim skutečnost, že střediska pořádá náboženská organizace a že zde pracují věřící lidé nevadí. Dvě konkrétní a širší výpovědi si dovolím uvést. „Ne, všichni jsou v pohodě, jsou úplně stejní jako ostatní.“ „Ne, to mi právě dá se říct nevadí, spíš mě to baví, protože mi vlastně dokážou říct, co cítí a tak, že mě to docela dost zajímá.“

18.

Myslíš, že to, že je to náboženská organizace a pracují tu věřící lidé má nějaké výhody?/nevýhody?

Výhody v náboženské organizaci spatřuje 37,5% respondentů. Domnívají se, že pracovníci v těchto střediscích jsou hodnější, klidnější, více jim důvěřují a také děti více mohou důvěřovat jim. Vedoucí, či zaměstnanci středisek jim také ochotně pomáhají v různých situacích. Někdo také jako výhodu označil víru jako takovou (viz citace). „Zdá se mi, že věřící jsou takový klidnější lidi, než ty nevěřící, protože ty bejvaj většinou ty morousové, zvlášť ty starší lidi, potom vlastně nemají nic, jsou všichni nevrlí.“ „Jo, že jako, když věří v Boha, tak ví různě proč bych měl něco dělat.“ „Ano, má to výhody. Že můžeš taky začít věřit.“

37,5% dotazovaných si není jistých tím, že by to mohlo mít nějaké výhody, ale zcela tu skutečnost, že by zde mohli být nějaké výhody nezavrhují.

25% respondentů se domnívá, že náboženská organizace nemá žádné konkrétní výhody. Myslí si, že je to běžné a i chování vedoucích jak k věřícím, tak i nevěřícím dětem považují za nestranné a spravedlivé.

92

„Já bych řekl, že ne, že oni se k těm věřícím i nevěřícím chovají naprosto stejně a mají je stejně rádi, nikomu nenadržují. „Myslím, že to nemá žádnou výhodu ani nevýhodu, že je to tak jako normální.“ Výhody 37,50%

37,50%

25%

ano

možná/neví

ne

K otázce možných nevýhod se záporně přihlásilo 87,5% respondentů a není si jistých 12,5%. V jednom případě se dotazovaná zmiňuje, že by nechtěla, aby ji do víry někdo nutil, s tím se ale ve středisku nesetkala. „Ne, ale nechtěla bych, aby mě k tomu nutili.“ „Ne. Spousta jakýchkoli nevěřících děcek já tady vidím z naší třídy, aj i gangsteři téměř, tak takoví sem chodí taky normálně.“

Nevýhody 87,50%

12,50%

ne

neví

93

Shrnutí Pod pojem „náboženská organizace“ jsem zahrnula otázky týkající se informovanosti respondentů o středicích jako náboženských institucí a jejich postoje k tomuto faktu, dále pak jejich vlastní vyznání a domněnky o výhodách či nevýhodách skutečnosti, že Salesiánská střediska mládeže jsou náboženským zařízením. Našel se pouze jeden respondent, který nevěděl, že středisko je náboženské a že tam pracují věřící lidé. Nikomu z dotazovaných tato okolnost nevadí. Téměř všichni, celých 87,5% respondentů, není věřících (nemá žádné vyznaní) a pouze jeden je vyznání římskokatolického. Je tedy zřejmé, že salesiánská střediska jsou otevřená všem dětem a mladým lidem, nejen věřícím a je běžné, že právě počet nevěřících návštěvníků je vyšší. Když jsem se pouštěla do výzkumu domnívala jsem se, že se mezi dětmi jistě najde někdo, komu bude náboženské založení středisek vadit, ale bylo tomu právě naopak. Příjemně mě překvapil i fakt, že odmítavé postoje nemají ani kamarádi, případně rodiče dotazovaných dětí. Dívání se skrz prsty se tedy už asi moc nenosí, což je jistě dobrá zpráva pro všechna střediska, ale hlavně pro jejich návštěvníky, těžko by děti pravidelně chodily do střediska, kdyby se jim kvůli tomu někdo vysmíval, na to jsou děti velmi citlivé. Výhody náboženství ve střediscích respondenti spatřují spíše v tom, jak se k nim vedoucí a pracovníci chovají, než v tom, že by konkrétně víra měla nějaké přednosti. Osobnost věřícího člověka se totiž lépe pozná z jeho chování, jak jedná s lidmi – s dětmi obzvlášť a není až tak rozhodující kolik hodin denně strávil v modlitbách. V tom tví i náplň řádu salesiánů. Brány svých domů („klášterů“) jsou otevřeny veřejnosti a mladým především, jejich práce by se dala nazvat „terénní“, je praktická, konkrétní, pro život. Otázka nevýhod byla jednoznačná. Nikdo z dotazovaných se nedomnívá, že by otázka víry měla nějaké nevýhody, jeden si není jistý. Je logické, že ten, komu víra nevadí, v ní ani nebude vidět nějaký problém či nevýhodu a že je ta skutečnost ani nebude nijak omezovat nebo odrazovat od docházky do takových zařízení.

94

Závěr výzkumu

Ačkoli jsem svůj výzkum místy komentovala, dovolím si udělat ještě celkový závěr výzkumu. Výzkumu se tedy zúčastnilo 8 dětí, které docházejí do Salesiánských středisek mládeže v Brně – Líšni a v Plzni. Cílem výzkumu bylo zjistit motivační aspekty dětí a mládeže pro návštěvu volnočasových středisek a jejich spokojenost s jejich provozem. V teoretické části jsem se nejprve snažila nastínit vznik a činnost Salesiánů Dona Boska a také podrobněji popsat Preventivní systém, jehož tvůrcem je právě zakladatel salesiánů Don Bosko, a který je v salesiánské pedagogice ústředním motivem. V další části se věnuji popisu Salesiánských středisek mládeže v Brně – Líšni a v Plzni, kde probíhal můj výzkum. Obě tyto části jsem chtěla podpořit a obohatit konkrétními údaji získanými během výzkumu. Zajímala jsem se tedy hlavně o to, jak dlouho a jak často respondenti dochází do střediska, co se jim tam líbí nebo naopak nelíbí a jestli v jejich volném čase figurují i jiné aktivity, popřípadě jiná volnočasová centra, kromě salesiánských středisek. Ústřední informace mého výzkumu jsem získala z otázek, které se týkaly motivace pro docházku do střediska. Neopomenula jsem ani poměrně podstatný fakt víry a náboženství, který k činnosti Salesiánských středisek mládeže neodmyslitelně patří. Jak výzkum ukázal, spolupráce a navázání kontaktu pracovníků s dětmi, je ve většině případů již několikaleté a je pravidelné. Lze z toho usuzovat nejen to, že střediska dobře fungují, ale i to, že se tam dětem líbí a jsou tam spokojené. To také dokazují odpovědi na otázku, co se jim ve středisku líbí, kdy nejčastěji zaznělo: „Všechno!“. Změny čehokoli ve střediscích děti nevyžadují, pouze v jedné čtvrtině upozorňují na chování některých dětí, které jim vadí. Výstavba středisek v sídlištních částech měst, kde je nižší dostupnost volnočasových nabídek pro děti a mládež, se ukázala být velmi dobrou volbou. Z výzkumu totiž vyplývá, že pro většinu respondentů je docházka do střediska za různými aktivitami a na různé programy jedinou náplní jejich volného času. Právě smysluplné, aktivní a vhodné trávení času našich dětí a dospívajících je častým tématem pro pedagogiky, vychovatele, psychology, sociální pracovníky, ale v první řadě pro rodiče, kteří nejlíp vědí, jak je dnes těžké ochránit děti před nástrahami nudy a ulic. 95

Necítí se rodiče lépe, když ví, že je jejich dítě na místě, kde je pod nenásilným dohledem kvalifikovaných pracovníků, kteří k němu citlivě a laskavě přistupují, kde se může něčemu novému naučit a kde má možnost se slušně bavit? Netvrdím, že tento „ideál“ bezezbytku splňují výhradně Salesiánská střediska mládeže, ale hodně se k tomu blíží a hlavně je to jejich smyslem a cílem. Hlavní důvody, proč děti chodí do středisek, by se daly shrnout pod slova zábava, kamarádi a dostupnost. Co děti začne bavit a vzbudí to u nich zájem, k tomu se rády a často vracejí. Kde je nuda, tam nikdo dlouho nevydrží. Dětem se ve střediscích líbí, tvrdí, že je tam zábava, plno pěkných her, široká nabídka činností, dobří vedoucí, mají tam své kamarády a mohou tam navázat nová přátelství. O spokojenosti vypovídá i fakt, že doporučují středisko svým kamarádům, kteří o něm ještě neví. Většina dotazovaných se také tímto způsobem o existenci střediska ve svém rodném městě dozvěděla. Dalšími způsoby jsou informace od rodinných příslušníků a prostřednictvím sociální pracovnice nebo letáčku v MHD. Dostupnost jak finanční, tak i vzdálenostní je také nezanedbatelným aspektem. Víra a náboženství může být pro některé děti tabu, ne však pro naše respondenty, kteří chodí do středisek k salesiánům. Nejen že ví o skutečnosti, že středisko spravuje náboženská organizace (dalo by i říci církevní řád), ale také to nikomu nevadí a nevidí v tom problém, i když jsou v drtivé většině bez vyznání. Původní domněnka, že do střediska dochází zpravidla děti věřící, je naprosto mylná a je dobře se mi výzkumem tento prvotní úsudek podařilo vyvrátit. Děti nejsou v žádném směru k přijetí víry nebo k jejímu praktikování nuceni, což by jistě vyvolalo nejen jejich nelibost, ale dozajista i nesouhlas rodičů. Záleží na nich, zda se o to budou zajímat a pokud mají dotazy, pracovníci střediska je rádi zodpoví. Zhruba jedna třetina respondentů považuje za výhodu této skutečnosti to, že se jim vedoucí zdají milejší, hodnější, klidnější a že jim pomáhají v různých záležitostech.V jednom případě se objevil i názor, že výhodou může být ta skutečnost, že by někdo mohl sám přijmout víru. Myslím, že nebudu šířit nějaké mylné informace, když doplním, že se to během činnosti salesiánů u nás nejednou stalo. Stejný počet si pak není odpovědí jistý a přiklání se k jisté možnosti. Čtvrtina se domnívá, že víra v činnosti střediska nemá žádné výhody a považuje to za běžné. Nevýhody v tom nespatřuje nikdo a ani se nenašel nikdo, kdo by o někom takovém věděl.

96

Do výzkumu jsem vstupovala s určitými představami o možných výsledcích. Mohu říci, že se nikterak zásadně od skutečně získaných informací neliší. Přesto však mě mile překvapila odezva dětí na práci vedoucích ve střediscích a také poměrně dlouhodobá docházka respondentů do středisek, možná jsem měla při náhodném výběru štěstí na pravidelné a věrné návštěvníky, ale myslím, že několikaletá docházka nebude výjimkou ani u ostatních dětí. Ve svém výzkumu jsem se zabývala otázkou motivace pro návštěvu Salesiánských středisek mládeže v Brně a v Plzni, ale zjistila jsem mnohem více. Děti jsou ve střediscích spokojené, líbí se jim tam a jeho návštěvu téměř denně zařazují do svého volnočasového programu. I já jsem se v obou střediscích cítila velmi dobře, proto bych se určitě nebála pustit tam v budoucnu svoje děti, věděla bych totiž, že jsou tam v bezpečí a je o ně dobře postaráno.

97

ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem se zabývala „motivačními aspekty dětí a mladistvých navštěvujících volnočasové programy při Salesiánských střediscích mládeže v Brně-Líšni a v Plzni“. Práce byla řazena do kapitol tak, aby postupně vysvětlila vznik, smysl a působení Salesiánských středisek mládeže. První část se tedy věnovala charakteristice salesiánského díla jako takového, tzn. vzniku salesiánské kongregace prostřednictvím stručného životopisu jejího zakladatele Dona Boska a působení salesiánů u nás. Dále pak obšírně uvádí a vysvětluje Preventivní systém jako hlavní výchovný princip a metodu užívanou při práci s mládeží nejen ve střediscích, ale také v dalších institucích, jako jsou školy, domovy mládeže apod. Právě dobrá znalost Preventivního systému a ztotožnění se s ním umožňuje účinně ho užívat v praxi při práci s dětmi a mládeží, a sklízet tak kvalitní „plody“ své snahy. Sám Don Bosko k tomu říká: „Jestliže budeme v našich domech uplatňovat tento systém, jsem přesvědčen, že dosáhneme velkých úspěchů, aniž bychom museli sahat po rákosce nebo jiných násilných trestech.“26 Abychom dobře porozuměli Preventivnímu systému, jeho smyslu a významu a zároveň blíže poznali činnost salesiánů, je nejlepší si vše ukázat v praxi. Tomu se věnuje druhá část práce, kde je popsána činnost Salesiánských středisek mládeže, konkrétně v Brně-Líšni a v Plzni. Hlavním posláním středisek salesiánů je navázat na odkaz jejich zakladatele Dona Boska a to starat se o opuštěnou a bezprizorní mládež. Dnes již u nás na opuštěnou mládež v pravém slova smyslu narazíme jen velmi zřídka, na rozdíl od technicko-revoluční doby 19. století, kdy žil Don Bosko. Opuštěnou mládeží jsou dnes spíše myšleny děti, na které nemá nikdo čas, a které svůj volný čas tráví bezcílným poflakováním se po ulicích. Právě pro takovéto děti, ale nejen pro ně se počátkem 90. let minulého století začaly u nás otevírat salesiánská střediska s různými nízkoprahovými programy. Historii i současnost salesiánských středisek v Brně-Líšni a v Plzni, nabídku a další informace, najdeme v dalších kapitolách i v přílohách. Ve výzkumné části jsem se snažila zjistit důvody, proč děti a mládež dochází ve svém volném čase do výše uvedených středisek., jak se jim tam líbí a jak jsou s jejich nabídkou a činností spokojeny. Jisté je, že děti do středisek chodí rády, pravidelně a že nabídka programů středisek uspokojuje jejich poptávku. Děti se tam cítí dobře, 26

Stanovy Společnosti svatého Františka Saleského, s. 236

98

vyhovuje jim volnější režim, který funguje i přes stálý dohled dospělého (většinou pracovníka střediska) a právě tyto osoby, jež děti převážně označují za vedoucí, mají rády a chválí si je. Za hlavní důvody proč děti a mladí do středisek chodí se dá označit to, že je láká zábava, pestrá nabídka činností, moderní, kvalitní a rozmanité vybavení a také sociální a prostorové zázemí. Nemenším důvodem je také dostupnost jak finanční, tak vzdálenostní, protože většina návštěvníků těchto středisek bydlí ve stejné městské části jako je situována budova střediska. Zajímavou se také ukázala otázka víry a náboženství, protože toto nelze od salesiánských středisek oddělit. Většina návštěvníků je nevěřících, přesto se domnívají, že tato okolnost může mít spíše výhody a nevidí v tom žádnou nevýhodu. Myslím si, že toto zjištění je pozitivní hlavně v tom směru, že se mezi dětmi neobjevují zbytečné předsudky a odmítavé postoje k náboženským organizacím.

Závěrem mohu říci, že činnost Salesiánských středisek mládeže nemůžeme jednoznačně označit za nepostradatelnou, ale jistě vhodně a adekvátně doplňuje mezery, které se, i přes širokou nabídku různých center a středisek, na volnočasovém poli objevují. Jejich kvalitní, profesionální a pestrou nabídku oceňují nejen děti, ale i širší veřejnost. Nejlépe o tom vypovídají úsměvy a spokojené tváře návštěvníků středisek v Brně-Líšni a v Plzni, jak jsem mohla osobně pozorovat. Velké uznání a dík patří nejen zaměstnancům a dobrovolníkům těchto středisek, ale všem lidem, kteří se nezištně a rádi věnují dětem a mládeži.

99

SEZNAM LITERATURY BOSCO, T. Don Bosco. Praha: Portál, s.r.o., 2004. ISBN 80-7178-967-4 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-8593179-6. GODDETOVÁ, E. Umění jednat s dospívajícími. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178492-3. CHRÁSTKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0765-5 JAN PAVEL II. Iuvenum Patris. Dopis Svatého Otce u příležitosti stého výročí úmrtí sv. Jana Boska z 31. 1. 1988. Samizdatové české vydání. JEDLIČKA, R.a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038 JŮVA, VL. et al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-85931-95-8 KAPLÁNEK, M. Pastorace mládeže. Studijní text pro pracovníky s mládeží. Praha: Salesiánská provincie Praha ve spolupráci se Salesiánským střediskem mládeže v Praze – Kobylisích, 1999. KŘÍŽKOVÁ, M., R. Kniha víry, naděje a lásky. 70 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 1996. ISBN 80-7178-122-3. MARTINI, C. Don Bosco nám píše. Praha: Portál, s.r.o., 1993. ISBN 80-85282-58-5 MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, s.r.o., 2003. ISBN 80- 7178-548-2. MATOUŠEK, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, s.r.o., 1996. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. ISBN 80901424-7-8. MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P.(eds.) Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, s.r.o., 2005. ISBN 807367-002-X MATOUŠEK, O.a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 807178-473-7 MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80210-2511-5

100

PÁVKOVÁ, J., (ed.). Pedagogika volného času. Teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. Praha: Portál 1999 PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů, Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-569-8 PŘADKA, M. Kapitoly z dějin pedagogiky volného času, Brno: MU v Brně, 2002. ISBN 80-210-2033-4 PŘECECHTĚLOVÁ, J. Odkaz Dona Bosca. Možnosti uplatnění preventivního výchovného stylu. Brno, 2006 SCHIÉLÉ, R. Don Bosco, Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-196-7 Stanovy Společnosti svatého Františka Saleského STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Nakladatelství Albert Boskovice, 1999. ISBN 80-85834-60-X. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-678-0 Výchovná metoda Jana Boska, samizdatový sborník sepsaný řádem Salesiánů

Provinciální rada, Výchovně pastorační projekt 2001. /cit. dne 27.6. 2007/, Dostupné z http://www.sdb.cz/ke-stazeni/salesiani-v-praxi/

Salesiánská

provincie

Praha,

Práce

v salesiánském

duchu.

Příručka

pro

spolupracovníky v salesiánských dílech v České republice. /cit. dne 20.6. 2007/, Dostupné z http://www.sdb.cz/ke-stazeni/salesianska-spiritualita/

Internetové odkazy: www.sdb.cz www.sdb.org www.lisen.sdb.cz www.sdbplzen.cz www.acsczech.cz

101

RESUMÉ V této diplomové práci jsem se rozhodla zaměřit se na užívání Preventivního systému ve volnočasové sféře, konkrétně jsem sledovala práci s dětmi a mládeží v Salesiánských střediscích mládeže, zejména mě zajímaly důvody dětí a mladistvích, proč tato střediska navštěvují. Většina rodičů se zajímá o to, čemu se jejich děti věnují ve svém volném čase. V ideálním světě by to byli přímo rodiče, kteří by tento čas se svými dětmi trávili. Žijeme ale v téměř „workoholické době“, která vyžaduje maximální pracovní nasazení, přizpůsobení se novým technologiím a zpracováváním nejrozmanitějších informací. Bohužel se také najdou i rodiče, kteří by čas na své děti měli, ale pro své vlastní zájmy a potřeby se sobecky o náplň volného času svých dětí nezajímají. Naštěstí jsou tu různé organizace, sdružení a instituce, které se snaží tento „rodinný nedostatek“, když ne nahradit, tak alespoň částečně kompenzovat. Takovým typem zařízení jsou, mimo mnoho jiných, i volnočasová centra a kluby spadající pod katolickou kongregaci Salesiánů Dona Boska. Hlavním cílem mé diplomové práce bylo nejen popsat výchovnou práci a volnočasové aktivity v Salesiánských střediscích mládeže v Brně a v Plzni, ale především rozpoznat důvody, které přivádějí děti a mládež na půdu těchto institucí. V jejich programech můžeme najít alternativní přístup vzhledem k programům jiných středisek volného času. O oblíbenosti středisek vypovídají nejen vysoké počty návštěvníků, ale i pochvalné výpovědi respondentů, kteří se zúčastnili výzkumu.

102

RESUME I have decided to aim to usage of the Preventive system in the field of leisure time in this thesis. I have observed the work with children and adolescents in the Salesian youth centres and I have been interested especially in the children’s and adolescents’ reason for visiting these centres. Most of the parents are interested in what their children do in their leisure time. In an ideal world it would be just the parents who would spend this time with their children. But we live in a nearly “workholic time” that requires the maximal assignment, adaptation to new technologies and working with various pieces of information. Unfortunately there are also parents who may have free time for their children but because of their own hobbies and needs they are selfishly not interested in the content of their children’s leisure time. Fortunately, there are various organizations, associations and institutions that at least try to compensate for this “lack of a family” when not to replace with it. The leisure time centres and clubs, which come under the Catholic congregation of the Salesians of Don Bosco, are the typical types of these organizations. The main aim of my Diploma thesis is not only to describe the educational work and the activities in the leisure time in the Salesian centres in Brno and Plzeň but in particular to recognize the reasons for that children and adolescents come to these institutions. In their programme we can find the alternative approach in regard of the other centres’ programme. We can see that the centres are popular not only because of the high number of visitors but also from the commendatory statements of the respondents who take part in the research.

103

SEZNAM PŘÍLOH Příloha I.: Obrazové přílohy k textu Příloha II.: Poslání SaSM Příloha III.: Personální struktura SaSM Brno-Líšeň Příloha IV.: Přehled nabídky kroužků SaSM Brno-Líšeň pro školní rok 2007/2008 Příloha V.: Pravidla pro návštěvníky SaSM v Plzni Příloha VI.: Přehled nabídky kroužků SaSM Plzeň pro školní rok 2007/2008 Příloha VII.: Pravidla pro návštěvníky SaSM v Plzni Příloha VIII.: Okruhy otázek pro výzkum Příloha IX.: Přepisy rozhovorů 1, 2

104

PŘÍLOHY PŘÍLOHA I. – Obrazové přílohy k textu

Obrázek 1 – sv. Don Bosko

Obrázek 2 – Chudý domek, ve kterém po smrti otce prožil Jan Bosko své dětství.

105

Obrázek 3 – Ve čtvrti Valdocco v Turíně našla oratoř trvalé místo

Obrázek 4 - Poslední fotografie Dona Boska za jeho života (1887)

106

Obrázek 5 - P. Ignác Stuchlý, zakladatel českého salesiánského díla

Obrázek 6 – Ostravští oratoriáni na hříšti

107

Obrázek 7 – Salesiáni v Evropě

Obrázek 8 – Znak, který používají Salesiáni Dona Boska

108

Obrázek 9 - Místa v ČR, kde působí Salesiáni

Obrázek 10 – Don Bosko s kapelou (1870): „Oratoř bez muziky je jako tělo bez duše.“

109

Obrázek 11 – Logo Salesiánských středisek mládeže

Obrázek 12 – Salesiánské středisko mládeže Brno-Líšeň

110

Obrázek 13 - Bouldrovka

Obrázek 14 – Vstupní hala střediska s ping-pongem

111

Obrázek 15 – Oblíbený fotbálek

Obrázek 16 – „Legál“

112

Obrázek 17 – Florbalový kroužek

Obrázek 18 – Klub maminek

113

Obrázek 19 – Logo Nadace pro radost

Obrázek 20 – Objekt SaSM a DDM v Plzni

114

PŘÍLOHA II. – Poslání SaSM 5 ASPEKTŮ NAPLŇOVÁNÍ POSLÁNÍ SaSM 1) Výchova  nechceme suplovat, ale doplňovat výchovu rodičů  prezentovat, předávat hodnoty svým vystupováním, vyžadováním dodržování pravidel, atd.  mít na zřeteli dva pohledy v otázce výchovy: jak může přispívat k hodnotám středisko jako celek (viz hodnoty), a jak každý jednotlivec  důležitost osobního příkladu vychovatele 2) Vzdělání  nechceme suplovat, ale doplňovat školní vzdělávání  chceme učit „klienty“ dovednostem  možnost vyzkoušet si různé způsoby smysluplného trávení volného času  přednostní důraz a dostupná nabídka pro klienty s horším prospěchem a specifickými poruchami učení  zábavně-vzdělávací programy  spolupráce se školami, zvl. v nejbližším okolí  určitá forma poradenství 3) Informování  nabízíme dostupný a kvalitní informační servis  nabízíme přístup k návazným službám a návaznost na jiné organizace, osoby a instituce  informujeme o kulturním a volno-časovém dění v lokalitě 4) Sociální práce  jsme otevření všem bez rozdílů sociálního postavení, podpora sociálně znevýhodněných  podporujeme prevenci sociálně patologických jevů  umožňujeme aktivního začlenění do „zdravé“ vrstevnické skupiny  umožňujeme získávání sociálních dovedností (komunikace, dodržování pravidel, schopnost spolupráce, atd.)  podporujeme či nabízíme krizovou intervence – pomoc při problémech, které souvisí se vztahy v rodině, ve škole, ve skupině  nabízíme „bezbariérovost“ – možnost přístupu fyzicky handicapovaným 5) Evangelizace  stavíme na myšlenkách evangelia (láska k druhým a k Bohu)  spolupracujeme s jinými (farnost, biskupství), jejichž posláním je evangelizace  vytváříme prostředí, které umožňuje prožívání křesťanských hodnot a vzorců chování  chceme přispívat k bourání předsudků v souvislosti s vírou, křesťanstvím, církví, atd. a chceme nabízet pohled na křesťanství v širším rozměru

115

PŘÍLOHA III. – Personální struktura SaSM Brno-Líšeň Vedení SaSM PROGRAMY (PROJEKTY)

Vo l no č a s o vé:

Předpokládaná personální struktura SaSM Ke dni 1. 9. 2007

Ředitel střediska Zástupce ředitele

SEKCE: Technická sekce

Informační sekce

Administrativní sekce

Pedagogická sekce

Ekonomická sekce

Vedoucí sekce

Vedoucí sekce

Vedoucí sekce

Vedoucí sekce

Správce a údržbář Uklízečka Elektrotechnik Sklady, │ aparatura, kapely Technik Vrátný BOZP a PO

PR pracovník Správce počítačové sítě Správce webových stránek Fotograf Grafik

Koordinátor dobrovolníků Psycholog

Personalista Koordinátor pronájmů

Fundraiser Ekonom, rozpočtář Účetní, mzdový účetní Pokladník

PROGRAMY (PROJEKTY) SaVIO

Koordinátor projektu

vzdělávací kurz pro dobrovolníky

Vedoucí programu

Praxe

Doučování Vedoucí programu

PROGRAMY (PROJEKTY) Oratoř Vedoucí programu Pracovník Oratoře

VeSPOD Vedoucí programu Pracovník VeSPOD: Program PLUS Program Legál

V z d ě l á v a c í:

SVAŘáK

přednášky, kurzy, besedy

Kroužky Vedoucí programu

116

Vedoucí sekce

Salíček Vedoucí programu

Knihovna Koordinátor projektu

pedagogické praxe pro studenty

Koordinátor projektu

Pro školy

týmové programy pro třídy a skupiny

Koordinátor projektu

Vo l no č a s o vé: Horostěna Vedoucí programu

Tábory

Akce

Koordinátor projektu

Koordinátor projektu Organizace turnajů

PŘÍLOHA IV. - PRAVIDLA KLUBU VeSPOD

Nabídka:

Prostor pro: ♣ všechny mladé lidi od 14 let ♣ spoustu zajímavých her a aktivit Můžeš: ♣ si zahrát ping pong, fotbálek, kulečník, šipky nebo deskové hry ♣ poslechnout si svoji hudbu ♣ popovídat si s ostatními Několik pravidel: ♠ zásada tolerance: Otevřeno je pro každého. Respektuj názory ostatních, ale nezapomeň, že můžeš říct i názor svůj. ♠ princip bezpečí: Na území klubu VeSPOD nepoužívej fyzické ani slovní násilí. Do klubu nepatří nic, co může Tebe nebo ostatní ohrozit. VeSPOD je bezdrogová zóna.V areálu střediska platí: Žádný alkohol, drogy ani vstup pod jejich vlivem. Kouření je ve vnitřních i vnějších prostorách zakázáno. Vnějším prostorem se myslí území kolem budovy ohraničené plotem nebo pokryté zámkovou dlažbou. ♠ schopnost spolupráce: Dodržuj prosím pravidla. Poslední slovo ve věci výkladu nebo změn pravidel má vedoucí klubu. ♠ péče o vybavení: Nezapomeň, že zodpovídáš za vypůjčený materiál. Poničený materiál je potřeba nahlásit hned při zjištění závady. V případě úmyslného poškození nebo poškození z nedbalosti tě čeká oprava nebo zaplacení.

Pracovník VeSPOD Ti může udělit sankce za porušování pravidel: ♦ slovní upozornění ♦ zákaz půjčování materiálu (Např. dokud není zaplacená pokuta) ♦ zákaz vstupu krátkodobý (Např. za vážné porušení pravidel – drogy, šikana, ....) ♦ zákaz vstupu dlouhodobý (Ve velmi závažných případech ve věci porušování pravidel. Trvá až do odvolání.)

117

Tvoje práva: Přijít a odejít můžeš kdykoli v otevíracích dobách klubu VeSPOD. Pokud máš nějaký nápad, který chceš uskutečnit, my ti s ním podle našich možností a v souladu s pravidly pomůžeme. Pokud tě něco štve anebo se ti něco líbí, řekni nám to osobně, napiš na e-mail: [email protected], hoď vzkaz do schránky u kulečníku. Zvol si, jak nám to řekneš, ale neboj se nám to říct.

10 ZÁKLADNÍCH HODNOT SaSM:

-

všestranný rozvoj osobnosti

-

podpora zdraví a zdravého vývoje člověka

-

křesťanský pohled na člověka a na svět

-

schopnost spolupráce a komunikace

-

pocit bezpečí

-

činorodost, tvořivost, fantazie, flexibilita

-

tolerance, respekt k názorům ostatních

-

dobré mezilidské vztahy, salesiánská laskavost

-

profesionalita a zodpovědnost za sebe a za druhé

-

úsilí o trvalý rozvoj organizace

118

PŘÍLOHA V. – Přehled nabídky kroužků SaSM Brno-Líšeň pro školní rok 2007/2008 KROUŽEK

JMÉNA VEDOUCÍCH

VĚK

Termín první schůzky

TERMÍN

Termín kdy na zápis přijde vedoucí

Aikibudo

Bouda Richard

15+

Badmintonový

Škarková Lenka, Štirbová Petra

11-15

Pospíšil Pavel

K15+

Andrle Pavel, Kolářová Tereza

14+

Basketbal mladší Cyklistický Florbal mladší Florbal střední

Jirovský Jirka, Hejmal Zdeňek, Papež Radek

Fotbal

Ženíšek Pavel, Babyrád Karel, Preis Jiří

Hip hop

Mojžíšová Alena

10-14 15-18 K1215

Út 1800 2000 Čt 1800 - 2000 Pá 1600 1800 Út 1700 1800 Pa 1800 1930 St 1630- 1830

Út 11.9. 17-19

Út 18.9.

Čt 13.9. 15-19

Pá 14.9.

Pá 14.9. 16-18

St 19.9.

Celou dobu

00

00

Út 18.9.

00

00

St 19 - 20

St 19.9.

St 13.9. 15-19 St 13.9. 15-19

Čt 1700- 1800

Čt 13.9.

Út 11.9. 15-17

Út 16 - 17

Bude upřesněno září 30

Historický šerm

Cejpek Jaromír Medvěd

16+

Horolezecký

Sekanina Ivor, Reich Tomáš, Štirba Jiří

10-15

Lukostřelecký

Boro Marek

12+

Pingpongový

Andrle Pavel, Štirbová Petra

10-12

Andrle Pavel

Út 11.9.

119

SPORTOVNÍ

12+

30

Po 16 - 18

Po 10.9.

Po 10.9. 15-16

Út 18.9.

Po 10.9. 16-17 17

Pá 1730- 1900

Pá 14.9.

Pá 14.9. 17

Čt 1400- 1500

Čt 20.9.

Čt 13.9. 15-19

00

Čt 20.9.

Celou dobu

Pá 1700- 1900 Út 1630- 1800 00

Čt 17 - 18

Čt 15 - 16

00

00

Čt 13.9. 16-

Volejbal

Maliňák Petr

12-16

Čt 1600- 1700

Sobotka Jakub

15-18

Čt 2000- 2130

Čt 20.9.

Čt 13.9. 15-17 Bude upesněno v září

Dramatický

Jašková Kristýna

8-11

St 1600- 1730

St 19.9.

St 12.9. 17-19

Klavír

Čechová Anna

11-14

Čt 1700- 1800

Čt 13.9.

Čt 13.9. 15-17

Út 1500- 1700

Út 18.9.

Celou dobu

St 1700- 1800

Út 11.9.

Út 11.9. 17-19

Andrle Pavel 11+

Kytara Marie Plevová Kytara pokročilí

Jakub Sobotka

13+

Út 1700- 1800

Út 18.9.

Út 11.9. 17-19

Kytara pokročilí

Vojta Nečas

13+

Po 1800- 1900

Po 17.9.

Po 10.9. 17-19

Kytara elekrická

Jakub Sobotka

13+

Út 1800- 1900

Út 18.9.

Út 11.9. 17-19

Modelář

Špatný František

12+

St 1600- 1800

St 12.9.

St 12.9. 15-18

Paličkování

Gaďorková Marie

12+

Po 1600- 1800

Út 18.9.

Po 10.9. 16-18

Počitačový

Šabatka Ondřej, Novotňák Jiří

13-17

Pá 1500- 1630

Pá 21.9.

Pá 14.9. 15-18

Šachový

Herz Luboš

6-18

Čt 1600- 1800

Čt 20.9.

Čt 13.9. 17-19

Šití

Slavíčková Hana

12+

Po 1600- 1730

Po 1.10.

Po 10.9. 15-19

Výtvarka mladší

Hošková Kristýna

6-11

Výtvarka starší

Španihel Jiří

13-16

Bude upřesněno v září Út 1800- 1930

Út 18.9.

Út 11.9. 15-19

120

OSTATNÍ

Žonglování

Rozprým Vladimír

Bude upřesněno v září

PŘÍLOHA VI. - Pravidla pro návštěvníky SaSM v Plzni •

•

•

Pro všechny návštěvníky: o V budově SaSM i jeho okolí se všichni chovají k ostatním kamarádsky, snaží se vyvarovat sprostých a vulgárních výrazů. o Dbají na to, aby neničili zařízení a majetek SaSM ani ostatních návštěvníků. o V celé budově i areálu je zákaz kouření. o V budově střediska se pohybují jen v prostorách přístupných pro návštěvníky - vstupovat do ostatních míst (sklady, prostor za barovým pultem apod.) není povoleno; během svého pobytu mimo konkrétní programy odpovídají sami za svoji bezpečnost. o Při opakovaném nebo hrubém nerespektování pravidel nebo zásad slušného chování (především např. hrubé a násilné jednání vůči druhým, krádeže, kouření, nošení nebo zneužívání návykových látek apod.) může dojít k dočasnému nebo i trvalému vyloučení. o Případné úrazy se hlásí u vedoucích programů, příp. na vrátnici. Na vrátnici, u baru, v kuchyni, v dílně je k dispozici lékárnička. o V případě nespokojenosti mohou návštěvníci problém řešit s vedoucím konkrétního programu, příp. s ředitelem střediska. o Pro hřiště a některé další prostory (kuchyně apod.) platí další konkrétní pravidla, která jsou zveřejněná na daném místě. o Osobní věci nikde neodkládejte bez dozoru. Věšáky slouží k odložení věcí, na které si dohlíží sám jejich vlastník. Potřebujete-li si věci uschovat, je možné si půjčit klíček od šatní skříňky na vrátnici, cenné drobné věci uschovávejte výhradně na vrátnici, příp. u služby v baru. o Rodiče zvláště mladších dětí upozorňujeme, že pedagogický dozor je ve vstupních prostorách zajištěn jen v rámci klubu Balón a Vzduch/loď, a tedy v době jejich otevření. Zájmové kroužky: o Přicházející děti čekají na vedoucího kroužku ve vstupní hale SaSM, pokud s ním nejsou domluveni jinak. o Členové kroužků přicházejí pravidelně a včas, bez svolení vedoucího se nemohou vzdálit z kroužku; případnou neúčast na kroužku oznámí předem, při třetím neomluvení vedoucí upozorňuje rodiče. o S majetkem a pomůckami SaSM zachází šetrně, bez souhlasu vedoucího majetek a pomůcky nepoužívají; po ukončení činnosti pomáhají s úklidem. o Pro rodiče, které čekají na své děti, je vyhrazen prostor v přízemí za hlavním schodištěm, kam je možné si odnést i občerstvení. Prosíme rodiče, aby v době, kdy probíhá program některého z klubu, neseděli v prostorách kolem baru ani u stolků v okolí a to ani v případě, kdy se zdá, že je tento prostor neobsazen. Klub Balón a Vzduch/loď o Zájemci mohou přicházet i odcházet kdykoli během doby otevření, aniž by se evidovali, za vstup se nic neplatí. Mohou využívat nabídku podle svého vlastního výběru, mohou, ale nemusí využívat konkrétně nabízené činnosti. Vždy, ale zvláště v okamžicích, kdy využívají čas podle svého uvážení, dbají na svoji bezpečnost.

121

Během doby otevření je ve vyhrazených prostorech zajištěna přítomnost pedagogických pracovníků. o Pro činnost klubu jsou vyhrazeny tyto prostory: vstupní hala, hala v 1. patře, sál (tělocvična), venkovní hřiště. Do jiných prostor nemají návštěvníci klubu vstup dovolen s výjimkou, kdy probíhá v jiných místnostech konkrétní program určený pro ně. o Během programu je možné si zapůjčit některé pomůcky. Vydávají se u barového pultu, k vypůjčení se vyžaduje jméno. o Další práva a povinnosti návštěvníků vyplývají z pravidel, která jsou vyvěšena v prostorech klubu, a z dalších pokynů (např. užití hřiště, horolezecké stěny apod.) Střecha o Střecha má vypracována konkrétní pravidla, s kterými jsou všichni na začátku služby seznámeni. Ostatní o Pro účast na akcích SaSM mimo budovu střediska platí pravidla obdobným způsobem, případně jsou s nimi účastníci, příp. rodiče seznámeni podle charakteru akce na jejím začátku nebo před jejím začátkem. o Majetek SaSM se využívá přednostně pro programy a akce střediska. Lze ho také půjčit účastníkům akcí SaSM a zaměstnancům, příp. těm, kteří se jako dobrovolní spolupracovníci podílejí na aktivitách SaSM. o

•

•

Tento vnitřní řád platí ode dne vyhlášení. 8. září 2006 Marek Sklenář ředitel SaSM

122

PŘÍLOHA VII. – Nabídka kroužků pro školní rok 2007/2008 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

kroužek šachu přírodovědný kroužek literárně – novinářský kroužek kouzelnický kroužek keramika izraelské tance hry - stolní, deskové a logické fotokroužek filmařský kroužek fantasy games divadelní kroužek astronomie angličtina - konverzace výtvarný kroužek vaření stolní tenis stiga hokej rybářský pro kutily počítače – práce s internetem počítače – základy němčina – pokročilí němčina – začátečníci kytara - pokročilí kytara – začátečníci (od 9 let) Lezení na umělé stěně francouzština Barevné sluníčko – výtvarný kroužek (od 4 let] angličtina – pokročilí angličtina – začátečníci základy křesťanství fletna Klub mladých filatelistů 53-14

123

PŘÍLOHA VIII. – Okruhy otázek pro výzkum

Osobní otázky, týkající se přímo respondenta: 1. Jaké je tvoje křestní jméno? 2. Kolik je ti let? 3. Žiješ s oběma rodiči? 4. Kolik máš sourozenců? Kolik je jim let? 5. Kam chodíš do školy? (popř. baví tě to? Co ano, co ne?) Otázky, týkající se docházky do volnočasového střediska: 6. Jak dlouho chodíš (od kolika let) chodíš do klubu? 7. Jak často chodíš do střediska? Pravidelně? (míněno kolikrát v týdnu, pravidelně – vždy, kdy je klub otevřen) 8. Co se ti tady líbí, co tě nejvíc baví? 9. Co se ti tady nelíbí? Co by změnil? 10. Chodíš ve svém volném čase i někam jinam? Na jiné kroužky nebo volnočasové programy jiných organizací? (ZUŠ, DDM,…) 11. Proč sem chodíš? Proč nechodíš někam jinam? (je to blízko, peníze, volnější režim apod.) 12. Jak jsi se dozvěděl o tomhle místě? Jak se stalo, že jsi sem začal chodit? 13. Máš tu kamarády? Poznal jsi je až tady, nebo se znáte odjinud? 14. Doporučil bys toto místo i jiným kamarádům? 15. Víš to, že organizace, která vede toto středisko je náboženská a že tu pracují věřící lidé? 16. Jsi také věřící? (nebo rodiče, či prarodiče?, kamarádi?) 17. Vadí ti to? (viz. otázka č. 15) 18. Myslíš, že to, že je to náboženská organizace a pracují tu věřící lidé má nějaké výhody?/nevýhody?

124

PŘÍLOHA IX. – Přepis rozhovoru 1

Jirka 13 let (SaSM Brno-Líšeň) D: Jak se jmenuješ? J: Jirka D: Kolik je ti let, Jirko? J: 13 D: 13, takže chodíš do 7. třídy? J: Jo, do sedmý. D: Hm, máš oba rodiče? Žiješ s oběma rodiči? J: Ne. D: S kým? J: S mamkou D: Aha, máš nějaké sourozence? J: Sestru. D: Starší, mladší? J: Starší D: Starší, a kolik je jí let? J: 15 D: Kam chodíš do školy? J: Na Horníkovu D: Tady v Líšni? J: Hm. D: Baví tě to ve škole? J: Tak, jak kdy. D: Co tě třeba baví, nějaký předmět konkrétní? J: Tělocvik. D: Tělocvik a ještě něco jinýho? Třeba něco u čeho musíš sedět v lavici? J: Přestávky. D: No to přece nesedíš v lavici. J: No, to ne. D: Žádnej jinej předmět? J: Možná matika. D: Hm, dobrý, výborně. Jak dlouho chodíš sem do střediska? Zkus si vzpomenout. J: 4 roky asi. D: Jak často? J: Když můžu. D: A kdybys měl říct kolikrát týdně? J: Většinou tak jednou, dvakrát. D: A na co konkrétně? J: Do oratoře, tady do tělocvičny. D: Máš ještě nějaký jiný činnosti, který navštěvuješ? Třeba kroužky? J: Plavání, keramiku, sportovky, lyžařskej kroužek… D: Hm, vidíš to, máš hodně zálib. Co se ti tady líbí? J: Tady? Všechno. D: A konkrétně? 125

J: Vedoucí jsou tady dobří. D: Hm, vedoucí a ještě něco? J: Tak, děcek je tady plno, dá se tady hrát plno her. D: A co tě nejvíc baví? Máš hodně aktivit.. J: Florbal D: Takže hrát nějaký sportovní hry? J: Hm. D: Dobrý, co se ti tady nelíbí? J: Nelíbí? D: Hm, co bys změnil, aby se ti to tady líbilo víc? J: Asi nic, bych asi nic neměnil. D: Tak to je paráda. A chodíš ve svém volném čase někam jinam? Do nějakých jiných kroužků mimo tuhle budovu? J: No, právě na to plavání. D: To máš mimo? J: To mám mimo, něco mám ve škole, něco mám na Holzové. D: Takže v nějakých jiných střediscích? J: No. D: Konkrétně jenom sem chodíš na co? J: Za děckama, na nějaký hry a takový. D: Takže sem do nějakého kroužku nechodíš? J: Ne, to ne. D: Proč sem chodíš? Proč nechodíš někam jinam? J: Protože je to blízko. D: Dobře, proč ještě? J: Protože sem chodí hodně děcek z naší třídy. D: Máš tady kamarády? J: Hm. D: Dobře, jak jsi se dozvěděl o tomhle místě? J: Přes kamaráda. D: Hm, ve škole máte třeba nějaký plakátek nebo..? J: Ne, jen od kamaráda. D: Dobře, říkal jsi, že tu máš kamarády, poznal jsi je až tady, nebo jsi je už znal? J: Většinu jsem znal. D: Hm, doporučil bys tohle místo i ostatním kamarádům? J: No. D: A co bys jim řekl? J: Že se tady dá hrát spoustu her, že sem chodí ostatní děcka, že je to tady dobrý. D: Hm, dobře. Asi víš, že tato organizace je náboženská a že tu pracují věřící lidé? J: Hm. D: Taky jsi věřící? J: Ne ne. D: Nechodíš do kostela? J: Ne. D: A vadí ti to? Že jsou tady věřící vedoucí? J: Ne. D: A mamince, nebo někomu, víš o někom, komu by to vadilo? J: Ne.

126

D: Ne, nezaznamenal jsi to? A myslíš, že to má nějaký výhody nebo nevýhody to, že tady pracují věřící lidi? J: Myslím, že to nemá žádnou výhodu ani nevýhodu, že je to tak jako normální. D: Dobře, to je všechno, já ti moc děkuju. J: Není zač.

127

Přepis rozhovoru 2

Petra 15 let (SaSM Plzeň) D: Jaké je tvoje křestní jméno? P: Petra. D: Kolik je ti let? P: Bude mi 15. D: Žiješ s oběma rodiči? P: Ano. D: Kolik máš sourozenců? P: Mám jednoho. D: Kolik je mu let? P: 18. D: Kam chodíš do školy? P: Na 12. základku, Na Slovanech. D: Baví tě to ve škole? P: Ne, vůbec. D: A proč tě to tam nebaví? P: Protože jsou tam děsný učitelé a když si konečně ňákýho oblíbim, tak utíká pryč, odchází. D: Hm a je něco, co by tě tam mohlo aspoň trochu bavit? P: No, je tam spoustu věcí, co by mě mohlo bavit, třeba dějepis a tělocvik, no. D: Hm. Jak dlouho chodíš sem do střediska? P: Asi rok a půl. D: Jak často sem chodíš? P: Každou středu. D: Takže pravidelně jednou týdně. Co se ti tady líbí? P: Hodně věcí se mi tady líbí, že se tady můžu spřátelit s každým, to se mi tady líbí. D: Hm a co tě tady nejvíc baví? P: Hry. D: Jaký třeba? P: Tak teď třeba hrajem ten junglespeed, tak ten mě baví, pak mě baví stolní tenis a šipky. D: Hm, co se ti tady nelíbí? P: Otravný lidi. D: Jo? P: Zrovna támhle ten. (ukazuje na chlapce, který trochu vyrušuje) D: Dobře, co bys tady změnila? P: Asi nic, řekla bych, že nic. D: Chodíš ve svém volném čase i někam jinam? P: Popravdě řečeno, já moc času nemám a když mám, tak jdu do knihovny. D: Hm a chodíš třeba na někam na kroužky? Chodíš tady na kroužky? P: Ne, nedá se říct, že sem. D: Takže jsi chodila do nějaké jiné organizace? Tady v Plzni? P: Tady ne, ale to je moje tajemství. D: To se nesmí řikat. P: Ani rodiče o tom neví, takže.. 128

D: A můžeš mi aspoň říct, čeho seto týkalo? P: No, týkalo se to vlastně lidí, co bys na nich změnil a jak bys je zabavil a takových podobných věcí. D: Aha. Proč sem chodíš? P: No, za zábavou, abych tu mohla poznat víc přátel, víc se spřátelit a přáteli, který už znám a takový. D: Hm, proč nechodíš někam jinam? P: No, když jsem sem poprvé přišla, tak jsem si řekla, že tady je to dobrý, že tady znám už pár lidí a že jsou tady i přátelský. D: A co je pro tebe nejvýhodnější? P: Že se nemusím pořád zdržovat doma, že prostě můžu jít ven a pobavit se s přáteli. D: Hm, jak jsi se dozvěděla o tomhle místě? P: Díky kamarádce a taky díky vývěsce v autobusu. D: Dobrý a jak se stalo, že jsi sem začala chodit? P: Prostě mě to tu začalo bavit, dřív jsem sem chodila na to vaření, takže to byla zábava. D: Na kroužek vaření? P: Jo. D: A pak jsi přišla do klubu? P: (přikyvuje) D: Máš tu kamarády Petro? P: No, mám. D: A poznala jsi je až tady nebo jsi je už znala dřív? P: Tady i mimo středisko jsem poznala. D: A přivedla jsi sem třeba nějaký svý kamarády? P: Jo, dva. D: Dobrý, doporučila bys tohle místo i jiným kamarádům? P: Jo, určitě. D: Jo? A proč? P: Protože je tady hodně zábavy a vlastně se můžeme spřátelit víc. D: Hm, víš, že tahle organizace je náboženská a že lidi, kteří tu pracují jsou věřící? P: No, vim, ale nemyslela jsem si, že všechno. D: Tohle všechno spadá pod Salesiány, takže je to celé náboženské. Jsi také věřící? P: Nedá se říct. D: Hm, nebo tvoji rodiče? P: Ne, ale babička byla. D: Takže prarodiče byli věřící a máš nějaké věřící kamarády? P: Ano, mám, jedna sem chodí každý týden do kostela. D: A vadí ti to, že tady pracují věřící lidi? P: Ne, to mi právě dá se říct nevadí, spíš mě to baví, protože mi vlastně dokážou říct, co cítí a tak, že mě to docela dost zajímá. D: Hm, myslíš, že to, že je to náboženská organizace a pracují tu věřící lidi, má nějaké výhody nebo nevýhody? P:Ano, má to výhody. D: Jaké? P: Že můžeš taky začít věřit D: A myslíš, že to jde jen tak? P: To ne, ale časem.se můžeš začít zlepšovat, můžou tě popohnat k tomu, abys nezlobila, abys nedělala blbosti a tak. D: A Jak to můžou udělat? 129

P: Prostě ti pomáhají věřit, že se polepšíš a tak. D: A má to nějaký nevýhody? P: Ne, ale nechtěla bych, aby mě k tomu nutili. D: Hm a nutí tě tady někdo? P: Ne, to mě na tom právě baví. D: Hm, já ti moc děkuju za rozhovor.

130