MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Problematika vybraných sociálních patologií ve Fidžijské republice Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce: MUDr. Petr Kachlík, Ph.D.

Vypracovala: Lucie Bezděková

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně 11. května 2007

......................................... Lucie Bezděková

3

Děkuji MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za odborné vedení práce a poskytnutí cenných rad.

4

Obsah Úvod…..…………………………………………………………………….….. 5

1. Základní fakta o Fidži.…………………………………………………... 7 1.1 Geografie............................................................................................. 7 1.2 Obyvatelstvo……................................................................................. 8 1.3 Historie ……………………………………………………………............. 8 1.4 Politická a ekonomická situace........................................................... 12 1.5 Kultura………………........................................................................... 13 1.6 Školství.................………………......................................................... 14 1.7 Životní styl.......................................................................................... 17 2. Návykové látky na Fidži.................................................................... 24 2.1 Kava................................................................................................... 24 2.2 Alkohol................................................................................................ 33 2.3 Tabák.................................................................................................. 39 2.4 Betel................................................................................................... 41 2.5 Marihuana.......................................................................................... 44 2.6 Ostatní................................................................................................ 46 2.7 Faktory ovlivňující zneužívání návykových látek na Fidži.................. 48 3. Výzkumná část.................................................................................. 56 3.1 Cíl výzkumu........................................................................................ 56 3.2 Metodologie........................................................................................ 56 4. Výsledky výzkumu............................................................................ 58 4.1 Výsledky dotazování........................................................................... 58 4.2 Možnosti prevence zneužívání návykových látek na Fidži................. 63 5. Diskuse.............................................................................................. 72

Závěr........................................................................................................ 75 Resumé.................................................................................................... 77 Seznam literatury........ ........................................................................... 78 Seznam příloh......................................................................................... 83

5

Úvod Problematika sociálních patologií se nevyhýbá snad žádné zemi na světě, ať už jde o země ekonomicky více či méně vyspělé. Jednou z forem nežádoucích společenských jevů je i zneužívání návykových látek.

Téma pro svou diplomovou práci jsem si zvolila během půlročního pobytu ve Fidžijské republice, od října 2005 do dubna 2006. Na cestách po této zemi se mi skýtaly možnosti žít mezi domorodými obyvateli, jak ve vesnicích, tak ve městech. Pozorovala jsem jejich zvyky, kulturu a všímala si jejich tradic a přístupu k životu. Při návštěvách vesnic mě, mimo krásné přírody a neobyčejné přátelskosti a dobrosrdečnosti obyvatel, zaujal také místní obyčej – obřadní pití kavy k přivítání návštěvníků. Tento nápoj byl ale rovněž součástí každodenního života mnoha Fidžijců. Závěry večírků s kavou často provázela konzumace alkoholu, určeného ke „smytí“ účinků kavy, zejména mezi mladými lidmi. Někteří lidé, ve vesnicích i ve městech, měli spoustu volného času, který si krátili různými způsoby, mimo jiné i pitím alkoholu. Překvapoval mě způsob jejich pití, který často vedl k vysoké míře intoxikace. Rozhodla jsem se proto věnovat více tématu zneužívání návykových látek na Fidži a popsat ho ve své diplomové práci.

V lednu 2006 jsem odcestovala do hlavního města Fidžijské republiky Suvy, abych se věnovala sběru dat, jako podkladů pro svou práci. Díky tomu, že šlo spíše o sondu do prostředí, jsem zvolila kvalitativní přístup, který umožňuje lépe porozumět zkoumanému jevu. Oslovila jsem některé pracovníky státních a neziskových organizací, u nichž bylo možné předpokládat určitý vhled do problematiky. Jejich názory jsou shrnuty ve výzkumné části.

Cílem této diplomové je informovat o problematice návykových látek na Fidži, popsat druhy vybraných zneužívaných látek a způsoby užívání. Dále uvést některé z faktorů, které ovlivňují výskyt zneužívání návykových látek a nastínit preventivní snahy, které se v zemi uplnatňují.

6

První kapitola je zaměřena na základní fakta o Fidžijské republice zahrnující geografii, obyvatelstvo, historii, politickou a ekonomickou situaci, kulturu, školství a životní styl. Druhá kapitola se zabývá popisem jednotlivých, na Fidži nejvíce rozšířených návykových látek, k nimž patří kava, alkohol, tabák, marihuana, betel a ostatní. Tato kapitola zahrnuje také vybrané vnější faktory ovlivňující zneužívání návykových látek, mezi které byly zařazeny ekonomická a politická nestabilita, chudoba, nezaměstnanost, demografické změny, vliv rodiny a školy, krimintalita a další. Třetí kapitola je věnována výzkumu. Obsahuje výsledky dotazování a nastiňuje současné možnosti prevence zneužívání návykových látek na Fidži.

Tato práce může jen ztěží obsáhnout tak rozsáhlou problematiku jako zneužívání návykových látek na Fidži a možnosti řešení, zejména jedná-li se o nejrůznější souvislosti. Při výběru jednotlivých kapitol jsem se proto zaměřila na podání základních informací a souvislostí, abych českému čtenáři alespoň zčásti umožnila náhled do problematiky zneužívání návykových látek v krajině geograficky, kulturně i historicky velmi odlišné od krajiny naší.

7

1 Základní fakta o Fidži 1.1 Geografie Fidži, oficiálním názvem the Republic of the Fiji Islands, je souostrovím jihozápadního Tichomoří, o rozloze 18 272 km2, tvořící hranici mezi Melanésií a Polynésií. Leží v tropickém pásmu mezi rovníkem a obratníkem Kozoroha, severovýchodně od Austrálie a severně od Nového Zélandu. Nejbližšími sousedními státy jsou na východě Tonga (ve vzdálenosti 770 km) a na západě Vanuatu (dříve Nové Hebridy, 1100 km) (Jones a kol., 2003).

Z celkového počtu 332 ostrovů, je 106 obydleno. Většina ostrovů je hornatá, sopečného původu, obklopena korálovými útesy. Více než polovinu území pokrývá tropický deštný prales (Jones a kol., 2003). Největší ostrov se jmenuje Viti Levu (v překladu Velké Fidži) a je domovem 75 % veškerého obyvatelstva. Leží na hlavní trati plavebních a leteckých linek, procházejících jižním Pacifikem. Ostrov dal název celému souostroví. Jméno Fidži totiž vzniklo nesprávným přepisem názvu Viti. Druhým největším ostrovem se 17% obyvateli je Vanua Levu. Třetím největším ostrovem Taveuni prochází 180. poledník, tedy mezinárodní datová linie. Čas je však stanoven na všech ostrovech stejný, aby se zabránilo zbytečným komplikacím (Stanley, 2004).

Hlavní město Suva, lokalizováno na jihovýchodním pobřeží ostrova Viti Levu, je současně největším městem celého souostroví, s počtem obyvatel přes 170 tisíc (Stanley, 2004).

Ostrovy se těší tropickému klimatu, bez větších výkyvů teplot v průběhu roku. Období dešťů, od listopadu do dubna, bývá provázeno cyklóny, z nichž dva až tři každých deset let mívají velmi ničivé následky (Fiji Government [online]). V současnosti se na Fidži nevyskytuje žádná činná sopka, lze však pozorovat silnou geotermální aktivitu, především na ostrově Vanua Levu.

8

1.2 Obyvatelstvo Podle odhadu z prosince roku 2004, žije na Fidži přes 840 tisíc obyvatel. 51 % tvoří domorodí Fidžijci (Melanésané a Polynésané), 44 % Indofidžijci, tedy menšina Indů, která se na ostrovech usadila před více než sto lety. Zbylých 5 % se dělí mezi Evropany, Číňany, Rotumany a ostatní.

Fidžijská populace je mladá. 20,2 % tvoří mládež (vymezení kategorie mládeže na Fidži se opírá o definici OSN a Světové zdravotnické organizace. Jedná se o osoby ve věku 15 – 24 let). 53 % obyvatelstva tvoří osoby mladší 25 let, osoby nad 60 let pouze 6 % celkového obyvatelstva. Průměrná délka života na Fidži je 66 let u mužů a 70 roků u žen (Fiji Government [on-line]).

Fidži se vyznačuje vysokou mírou urbanizace. V roce 1996 žilo ve městech 46 % veškerého obyvatelstva. Růst městské populace dosahuje 2,6 % ročně a přináší s sebou problémy zahrnující nezaměstnanost, prohlubující se chudobu, nedostatečný rozvoj infrastruktury a služeb, sociální problémy (Reddy, Naidu, Mohanty, 2003).

1.3 Historie Fidži bylo osídleno před více než 3500 lety dvěma odlišnými rasami. Polynésany, označovanými jako Lapitové a Melanésany. Společnost byla založena na hierarchickém kmenovém uspořádání, s důrazem na mužský princip (Jones a kol., 2003).

9

Prvními Evropany, kteří navštívili oblast ostrovů, byli holandský cestovatel Abel Tasman v roce 1643 a anglický navigátor James Cook v 70. letech 18. století. Za objevitele Fidži je považován kapitán William Bligh, který se plavil vodami jižního Pacifiku po vzpouře na lodi Bounty, koncem 18. století. Krutá kanibalská pověst a nebezpečné korálové útesy odháněly od břehů Fidži mořeplavce a výzkumníky po dlouhou dobu. K častějším kontaktům s cizinci dochází až v 19. století. Na ostrovy přichází jako první námořníci a uprchlí trestanci z Austrálie, dále obchodníci, velrybáři a křesťanští misionáři. Z období před prvním kontaktem s Evropany neexistují žádné písemné záznamy. K rozvoji psaného písma dochází až s příchodem prvních evropských křesťanských misionářů v devatenáctém století (Stanley, 2004).

19. století se vyznačovalo celou řadou změn a převratů, početnými válkami a nepokoji. Příklady evropských monarchií a zejména zbraně přispěly k neustálému rozšiřování moci některých místních náčelnických rodin, jejichž vůdcové se tak stávali vládci celých ostrovů a souostroví. Nejvlivnější náčelník té doby Cakobau se prohlásil v polovině 19. století za krále Fidži. V roce 1854 přistoupil na křesťanskou víru a přiměl tak řadu ostrovanů, aby ho následovali. V roce 1871 ustanovil vládu ve stylu západních zemí, která však po dvou letech zkolabovala. Na žádost náčelníka se Fidži stalo 10. října 1874 královskou britskou kolonií (Stanley, 2004).

Ve snaze udržet dobré vztahy s místními obyvateli, zakázala britská koloniální vláda domorodcům práci na plantážích s cukrovou třtinou a přivezla dělníky z Indie. Většina z nich se na Fidži trvale usadila. Dnes tvoří Indové druhou nejpočetnější etnickou skupinu v zemi, s kulturou a náboženstvím odlišným od domorodých Fidžijců. Rozdíly mezi oběma etniky a boj o postavení vedly v minulosti k rasovým sporům (Jones a kol., 2003)

Po prohlášení nezávislosti Fidži v roce 1970, drželi veškerou moc v zemi domorodí Fidžijci. Teprve v roce 1987 poprvé zvítězila v demokratických volbách politická strana vedená Indofidžijci. Ačkoliv nový ministerský předseda a větší část kabinetu zastupovali etnické Fidžijce, na novou vládu pohlížela většina Fidžijců jako na vládu Indů. Probíhala řada demonstrací. Extrémistické

10

hnutí Taukei se aktivně podílelo na destabilizaci vlády. Došlo k násilným útokům na indickou komunitu, včetně bombových útoků na indické obchody a společnosti vlastněné Indofidžijci. Vláda byla svržena armádním převratem a nahrazena vládou Fidžijců. Tisíce Indofidžijců, farmářů i odborných pracovníků emigrovaly do zahraničí. Austrálie a Nový Zéland dočasně pozastavili poskytování finanční podpory v zemědělsvtí, došlo k výraznému poklesu turismu. Fidži bylo dočasně vyloučeno ze společenství Commonwealth (Oleynik a kol., 2002).

V roce 1990 byla přijata nová ústava, zajišťující zesílení politické moci etnickým Fidžijcům a posílení vlivu křesťanství. Hlavní zástupci indofidžijské komunity na to reagovali protestem a prohlášením ústavy za nedemokratickou a rasistickou. Nelehkou situaci v zemi zhoršil v roce 1993 hurikán Kina, který způsobil značné škody na majteku i na životech (Oleynik a kol., 2002)

Prohlubující se politická a ekonomická krize vedla k vytvoření komise pro projednání ústavy (Constitutional Review Commission). V roce 1997 byla zrušena ústava z roku 1990 a přijata nová, která zajišťuje rovnoprávnost mezi oběma nejpočetnějšími etniky v zemi, staví mimo zákon projevy rasové diskriminace a zahrnuje Listinu základních práv a svobod. Po deseti letech tak bylo Fidži znovu přijato do společenství Commonwealth (Jones a kol., 2003).

Rok 1998 je považován za rok nejhorší ekonomické krize v historii Fidži, ovlivněn ekonomickou krizí v Asii, provázený novou vlnou emigrantů. Po předčasných volbách v roce 1999 se stal poprvé předsedou vlády Indofidžijec Mahendra Chaudhry, prosazující změnu mnoha zákonů. Někteří Fidžijci, přesvědčeni, že jsou ohrožena jejich vlastnická práva na půdu, proti změnám protestovali.

V květnu

2000

vtrhly

fidžijské

nacionalistou Georgem Speightem, do

armádní

složky,

vedené

budovy parlamentu a zatkli třicet

rukojmích, včetně ministerského předsedy. Vláda byla svržena a snaha o demokratické vedení v zemi znovu ohrožena. Nacionalistům se však nepodařilo převzít moc do svých rukou, mimo jiné i díky silnému mezinárodnímu tlaku, poukazujícímu na porušování základních lidských práv a svobod na Fidži.

11

V roce 2001 byly vyhlášeny nové demokratické volby. Do parlamentu se dostaly obě nejsilnější strany na Fidži, fidžijská SDL (Soqosoqo ni Duavata ni Lewenivanua) i indofidžijská FLP (Fijian Labour Party). Hlavní organizátoři armádního převratu byli pozatýkáni a uvězněni. Sestavená vláda vydržela poprvé od roku 1987 celé volební období (Jones a kol., 2003).

V květnu 2006 proběhly nové volby. Dvě nejsilnější strany, SDL a FLP vytvořily velkou multirasovou koalici ve snaze řešit situaci v zemi společně. Jejich snaha však byla zmařena 5. prosince 2006, kdy došlo k dalšímu vojenskému převratu, při němž armáda pod vedením Franka Bainimaramy svrhla údajně slabou zkorumpovanou vládu Laisenia Qaraseho. Frank Bainimarama dočasně převzal veškeré prezidentské pravomoci a slíbil brzké uspořádání demokratických voleb, ale jejich termín neupřesnil. 4. ledna 2007 předal presidentský úřad zpět Ratu Josefa Iloilovi a následující den byl ustanoven dočasným předsedou vlády. Okolní státy i mezinárodní organizace považují puč za nezákonný a země byla kvůli němu vyloučena z Commonwealthu (Wikipedia [on-line]).

Politické krize posledních dvou desetiletí za sebou zanechávají déletrvající následky. Přispívají ke značným ekonomickým i sociálním problémům – odliv investorů ze země, výrazné snížení hrubého domácího produktu,

devaluaci

měny,

inflaci,

rostoucí

ceny

a

snižování

mezd,

nezaměstnanost, prohlubování chudoby, dále růst kriminality, domácího násilí, sebevražednosti. Sociální integrita v zemi je značně ohrožena (Jones a kol., 2003; Carling, 2004).

12

1.4 Ekonomická situace Fidži patří ke středně vyspělým rozvojovým zemím. Je jednou z nejvyspělejších zemí v pacifickém regionu, s ročním hrubým domácím produktem

1900 amerických dolarů na osobu (Evropská rozvojová komise,

2005).

Hospodářský rozvoj závisí především na produkci cukrové třtiny a cestovním ruchu, jako hlavních zdrojích zahraničního kapitálu. Dále se vyváží zázvor, tabák, kakao, kaučuk a kava, kokosový olej a kopra. Z průmyslových odvětví jsou nejrozvinutější potravinářský a oděvní průmysl. Na Fidži se nachází naleziště zlata, stříbra a měděné rudy (Stanley, 2004).

Ekonomická stabilita na Fidži opakovaným

přírodním

katastrofám,

je velmi zranitelná a kolísavá díky politickým

nepokojům

a

částečné

izolovanosti od zahraničních trhů. Politické události nedávné historie způsobily značný odliv zahraničních investorů a celkový pokles hospodářského růstu. K prohlubování ekonomických nesnází dochází i díky výraznému snižování odběratelské ceny za cukrovou třtinu (Evropská rozvojová komise [on-line]).

Dalším problémem je nezaměstnanost, především mezi mladými lidmi, 75 % nezaměstnaných jsou osoby mladší 25 let. Mnoho tichomořských zemích neposkytuje dostatek pracovních příležitostí pro vycházející studenty. Mladí mají jen malou naději na získání práce. Předpokládá se, že na Fidži jen 1 500 z 10 000 vycházejících žáků ročně najde placené místo (McMurray, 2005).

Přestože Fidži nevykazuje žádná data o absolutní chudobě, 35 – 50 % obyvatel je považováno za chudé, tedy žijí za méně než jeden americký dolar na den. Značnou podporu potřebují veřejné služby, zdravotnictví a školství, a to především ve venkovských (zemědělských) oblastech (Evropská rozvojová komise [on-line]).

13

1.5 Kultura Fidži je bohatou mozaikou fidžijských, indických a evropských tradic. Fidži je rozděleno do 4 samosprávných obvodů, ty jsou dále rozděleny do 14 provincií, které se dále člení na menší jednotky. Základní jednotkou je vesnice. Fidžijská společnost klade velký důraz na komunitní život, na rodinu a vesnici. V čele vesnice, rodů a kmenů stojí náčelník. Pozice náčelníka se dědí. Náčelníci jednotlivých oblastí mívají pravidelná setkání, kde projednávají aktuální otázky života svých komunit. Velká rada náčelníků (Great Council of Chiefs) se podílí na rozhodování vlády a volí prezidenta republiky (Wikipedia [on-line]).

Ústavou jsou na Fidži stanoveny tři úřední řeči: angličtina, jež byla zavedena zákony britké kolonie, fidžijština, jazyk etnických Fidžijců a hindština, hlavní jazyk Indofidžijců. Obyvatelé Fidži mají ústavní právo komunikovat s vládními úřady v jakémkoliv z úředních jazyků, s překladatelem poskytnutým na vyžádání. Angličtina je hlavním dorozumívacím prostředkem mezi oběma etniky Fidžijců a Indofidžijců, stejně jako komunikačním nástrojem obyvatel Fidži se zbytkem světa. Je hlavním jazykem ve vzdělávání a obchodě (Jones a kol., 2003).

Fidžijština patří do austronéské rodiny jazyků. Je úzce spjata s polynéskými jazyky, např. tonžštinou. Má mnoho dialektů, oficiální verzí je Bau-fidžijština. Vedle tří oficiálních jazyků je používáno i několik dalších, rotumanština, gudžarátština, některé fidžijské dialeky (zvláště na západě země).

Starší Indofidžijci stále hovoří telugštinou, tamilštinou, bihárštinou a

bengálštinou.

Nejrozšířenějšími náboženstvími jsou Křesťanství (52%), Hinduismus (38%) a Islám (8%). Nejvýznamnějším křesťanským vyznáním jsou metodisté. S 36,2 procenty obyvatel Fidži mají největší podíl v populaci ze všech národů. Apoštolská církev (4%) a Církev adventistů sedmého dne (2,9%) jsou rovněž významné. Tyto i ostatní vyznání mají malý počet indofidžijských členů, křesťanství všech druhů zahrnuje 6,1% z indofidžijské populace.

14

Hinduisté se většinou hlásí k santanské sekci (74,3% hinduistů), nebo jsou nespecifikovaní (22%). Malá skupina Arya Samaj zahrnuje 3,7% fidžijských hinduistů. Muslimové jsou většinou sunité (59,7%), nebo nespecifikovaní (36,7%) a dále menšinoví ahmadiné (3,6%) jež jsou považováni za kacířské většinou ortodoxních muslimů. Sikhská víra zahrnuje 0,9% indofidžijské populace. Jejich předci přišli z indického Pandžábu (Wikipedia [on-line]).

1.6 Školství Vzdělání je základním předpokladem rozvoje jedince i komunit. Za poskytování služeb v oblasti školství je zodpovědné Ministerstvo školství. V roce 2001 se Fidži připojilo k programu OSN nazvaného Vzdělání pro všechny, jehož cílem je zajistit úplné základní vzdělání pro všechny obyvatele země. Vzdělávání není na Fidži povinné, ale téměř všechny děti (99%) jsou zapsány do prvního ročníku primární školy. Vláda poskytuje vzdělávání zdarma po dobu maximálně osmi let. Školné se platí od devátého ročníku, ale finanční pomoc od vlády je možná. Asi 93 % populace starší 15 let, umí číst a psát. Věk pro vstup do vzdělávacího systému je 6 let (Ministry of Education, 2004; Fiji Government [on-line]).

Studentky ze Suvy (z archivu autorky)

15

Primární vzdělávání

Primary school – maximální délka programu 8 let, od 6 – 14 roků věku. Na konci 6. ročníku žáci vykonávají postupovou zkoušku do dalších ročníků (Intermediate examination), na konci 8. ročníku zkoušku další (Eight year examination), jejíž úspěšné splnění je podmínkou pro vstup do vyšších stupňů vzdělávání.

Sekundární vzdělávání Sekundární forma vzdělávání trvá max. 7 let. Junior secondary school – délka programu 2 – 4 roky, od 12 – 16 let, výstupní zkouška - Junior certificate examination Senior secondary school – délka programu 2 roky, od 16 – 18 let, výstupní zkouška - School leaving certificate Seventh form – délka programu 1 rok, od 18 – 19 let, výstupní zkouška Seventh form examination.

Žáci vstupují do sekundární školy po 6 nebo 8 letech primarní školy, zakončené úspěšným vykonáním zkoušky. Čtyřletý či dvouletý program Junior secondary school je zakončený zkouškou – Junior certificate examination. Poté následují dva roky programu Senior secondary school, zakončeného další zkouškou – School leaving certificate. Studenti, kteří chtějí studovat na vysoké škole mohou postoupit do jednoletého programu Seventh form, zakončeného zkouškou - Seventh form examination ve 4 či 5 předmětech. Jinou formou zakončení sekudnárního vzdělávání je jednoletý program Foundation course při vysokých školách. Na jeho konci studenti skládají zkoušku, jejíž úspěšné vykonání je podmínkou v přijetí na vysokou školu.

Terciární vzdělávání Vysoká škola univerzitního typu University of the South Pacific (dále USP). Jedná se o jedinou uviverzitu v oblastí jižního tichomoří, na které studují studenti z dalších 11 zemí Pacifiku. Je rozdělena do čtyřech fakult, které nabízí množství studijních programů. Na

16

financování chodu university se podílí vlády jednotlivých zemí, zahraniční organizace především z Austrálie, Nového Zélandu, Kanady, Velké Británie a Evropské unie a samotní studenti, kteří musí hradit školné. Univerzita nabízí prezenční, kombinovanou i distanční formu vzdělávání a kurzy celoživotního vzdělávání.

Vysoké školy neuniverzitního typu Kromě USP existují na Fidži další 3 vysoké školy. Fiji Institute of Technology, kde lze studovat inženýrství, grafický design, turismus, oceánologii, College of Agriculture, Fiji school of Medicine.

Historie formálního vzdělávání na Fidži sahá ke konci 19. století, kdy evropští misionáři (London Missionary society a Wesleyan methodists) poslali své zástupce, aby bojovali proti kanibalismu na Fidži, učili místní obyvatele jazyku, čtení a psaní. Začali vzdělávat domorodce na pobřeží a menších ostrovech. Zavedli znaky pro zvuky hlásek ve fidžijštině. Zdůrazňovali potřebu být vzděláván a civilizován. Pro misionáře bylo těžké přesvědčit fidžijce k praktikování křesťanství a zanechání své víry v duchy předků, přesto se jim to díky některým náčelníkům podařilo. Mnoho Fidžijců přijali nový způsob víry nebo spojili křesťanství s vírou svou. (Jones a kol., 2003). Systém vzdělávání na Fidži byl vybudován podle britském modelu.

V současnosti se vedou se diskuze o otázkách vzdělávání. Jedním z hlavních témat je otázka: Je lepší být formálně vzděláván, či prakticky? Je lepší následovat model úspěsné západní země nebo následovat přímou stezku – svou cestu? Co dělá osobu úspěšnou? Fidžijci pociťují rozpor v oblasti vzdělávání. Jinak je učí škola, jinak rodiče. Ve školách jsou jim předkládány modely úspěšnosti podobně jako v západních zemích. Tradiční hodnoty a postoje se však mnohdy liší od moderního západního ideálu úspěšnosti.

Vláda zdůrazňuje význam tradičního způsobu života obzvláště na vesnicích. Pro osoby žijící ve městech zdůrazňuje význam vzdělávání, hledání kvalitní práce a pomoci zemi se vyvíjet. Vláda se rovněž snaží chápat rozdíly mezi přístupy Fidžijců a Indofidžijců. Ministerstvo školství se začíná zaměřovat

17

na návrat k tradičnímu způsobu života, což lze spíše uplatňovat u Fidžijců. Plánem je učit děti jak využívat země a jejich zdrojů, přírodní i osobní, být zdravý a šťastný. Pro Indofidžijce je praktické vzdělávání problematické. Indofidžijci nemají právo na vlastnění země. Věšinou se půdu k farmaření pronajímají od Fidžijců. Není pak jisté, zda jim nájmy budou prodlouženy, což vede to k nejisté budoucnosti ve farmaření. Otázkou Indofidžijců zůstává, zda je pro ně lepší formální či praktické vzdělávání. Existují potom dva rozdílné modely úspěšného vzdělávání, nichž se odrážejí tradice, rodinný život a etnické rozdíly dvou nejpočetnějších skupin v zemi (Carling, 2004).

Velkým

problémem

v budování

kvalitního

školského

systému

je

nedostatek finančních prostředků, kvalitních učitelů, školních pomůcek, komplikovaný přístup ke vzdělávání, zejména v odlehlých venkovských oblastech. Lidé, kteří nemají dostatek peněz často posílají děti spíše do práce než do škol. Výdaje spojené se vzděláváním jsou pro ně příliš vysoké. Fidži rovněž nemá potřebné finance na kvalitní vzdělávání odborníků. Investoři v zemi často narážejí, mimo jiné i na nedostatek kvalifikované pracovní síly, a raději stěhují své podnikání do zahraničí. Únik investic zatěžuje rozpočet země, na vzdělávání zůstává opět o něco méně financí (McMurray, 2005, Fiji Times [on-line]).

1.7 Životní styl Způsob života ve Fidžijské republice je velmi odlišný od způsobu, který známe z naší krajiny. Fidžijci jinak myslí, mají rozdílný žebříček hodnot, jiné zvyky a tradice. Rozdíly se objevují i mezi dvěma nejpočetnějšími etniky v zemi, mezi Fidžijci a Indofidžijci. Obě skupiny se vyznačují značnými kulturně historickými rozdíly, odrážející se v životních postojích, hodnotách a normách, vyznávaném náboženství. Zatímco většina Fidžijců je vyznání křesťanského, převážná část Indofidžijců vyznává hinduismus nebo islám. Tato dvě etnika se mezi sebou obvykle nemísí. Žijí vedle sebe, každý svým způsobem života. Indofidžijci stojí za většinou obchodních aktivit v zemi, Fidžijci mají většinový podíl ve vládě. Mnoho Indofidžijců popisuje Fidži jako zemi s projevy rasové

18

nesnášenlivosti. Přestože žijí na Fidži již více než 100 let, stále jim nejsou přiznána některá práva. Jedním z nejdiskutovanějších je vlastnické právo na půdu. Indofidžijští farmáři ve vesnických oblastech si musí půdu pronajímat od Fidžijců a nemají jistotu, že jim v následném období budou nájmy prodlouženy. Snaha Indofidžijců o vliv ve vládě skončila v posledních dvaceti letech čtyřmi armádními převraty, po kterých byla vždy nastolena vláda Fidžijců. K otevřeným střetům na ulici však mezi oběma etniky z rasových důvodů příliš často nedochází. Níže jsou popsány způsoby života etnických Fidžijců, neboť mají v zemi početní převahu (Stanley, 2004).

Uskupení fidžijské společnosti

Tradiční uskupení fidžijské společnosti je založeno na rodovém a kmenovém uspořádání s určitou hierarchií. Důraz je kladen na mužský princip, tedy rodová linie je primárně určena mužskými potomky. Dítě je obvykle po narození přijato jako člen otcova rodu (mataqali). Není-li otec znám, náleží dítě do rodu matky, respektive do rodu děda z matčiné strany. Hlavou rodu nebo kmenu je vždy náčelník, muž. Jeho pozice se dědí v rodové linii. Dívky, které se vdají, automaticky náleží do rodu svého muže. Narodí-li se dítě, jsou obecně upřednostňováni chlapci. Narození dcery je přijímáno s určitými rozpaky. Hodnota ženy matky je podpořena, je-li schopna rodit mužské potomky. Takové ženě

je

umožněno

jisté

pohodlí

a

bezpečnost,

je

považována

za

plnohodnotnou. Na druhé straně žena, která dává rodu dívky, nebo ještě hůře, nemůže mít děti vůbec, se obvykle cítí zahanbena a trpí pocity nejistoty a nedostačivosti z nenaplnění své role. Taková žena nestrádá, je-li její vztah s manželovým rodem v pořádku, nicméně není pro rod hodnotná. Tento tradiční přístup se v současnosti mění, mužům není přisuzován takový význam. Dívky se stávají postupně stejně důležitými jako chlapci, či jsou dokonce zvýhodňovány, neboť jsou to právě ony, které se jednoho dne postarají o své i manželovy rodiče (Ravuvu, 2005).

19

Rozšířené rodiny Obecně platí na Fidži princip rozšířené rodiny. Děti otcova bratra (bratranci/sestřenice) jsou považovány za bratry a sestry. Otcové považují syny a dcery svých bratrů za vlastní a chovají se k nim jako v vlastním. Celá skupina je těsně svázaná a členové by se měli chovat v souladu se strukturou a tradicemi. Stejně jako otcové považují děti bratrů za vlastní, děti berou strýce (z otcové strany) jako své vlastní otce. Pokud je strýc starší než otec – říkají mu „velký otec a vlastnímu otci „malý otec“. Velký otec má větší autoritu. Stejně jsou brány i sestry matky. Jsou považovány za matky a jejich děti za sestry a bratry. Příbuzenský systém se tak stává velmi rozsáhlým. Není neobvyklé se setkat s tím, že fidžijci používají stejná jména pro rodinu na vzdálených místech jako pro svůj bezprostřední rodinný kruh. Příbuzenské vztahy jsou extenzivní a pevné. V ideálním případě by si všichni měli pomáhat. Sourozenci se musí podílet na chodu rodiny, zejména péčí o mladší a starší členy rodiny. I když se vdají nebo ožení, stále nesou zodpovědnost za svůj rod. Děti otcova bratra jsou obvykle členy stejné rodové linie. Mladší sourozenci by měli respektovat a poslouchat starší a ti je zase milovat a kontrolovat. Jakmile dospějí, jejich volný a snadný vztah se stane strnulejším. Sourozenci spolu v dospělosti hovoří s velkým respektem, opatrně se vyhýbají jakémukoli žertování, flirtování. Nahodilá konverzace je minimalizována. Pokud okolnosti dovolí, diskuse jsou formální. Spolupráce mezi sourozenci je rysem sociálně ekonomické a politické soudržnosti (Howe, 2000).

Význam věku

Důležitým aspektem kmenového uspořádání je nejen pohlaví, ale i věk. Určuje sociální chování a ekonomické aktivity jednotlivých členů rodiny, od jídla, zaujímání místa u stolu, místa ke spaní po vykonávané práce. Obecně platí, že mladší musí poslouchat staršího. Mladší by neměli starším odporovat a neměli by brojit proti jejich autoritě, ať jsou požadavky starších jakéholi. Starší sourozenci by se měli chovat zodpovědně, aby se mohli podílet na organizaci sociálních a ekonomických aktivit a aby se mohli účastnit vedení rodinné skupiny. Jsou zodpovědní za chování a pohodlí mladších sourozenců. Mladší

20

členové rodiny by měli pomáhat pracovat a sloužit hlavě rodiny a rodině jako celku. Při jídle sedí starší členové rodiny v přední části domu a dostávají jídlo jako první. Ženy sedí odděleně od mužů. Starší členové rodiny vykonávají formální obřady, mladší jim pomáhají.

Malé děti mohou být hlučné, hravé a jednat nekonvenčne. Větší děti by se měly podílet na jednoduchých ekonomických aktivitách, asistovat matce v kuchyni a obecně se podílet na chodu rodiny. Děti, které odejdou z domu bez svolení rodičů musí mít dobrý důvod k omluvě. Rodiče je učí vrátit se domů s něcím užitečným pro rodinu a většinou ocení, když děti něco přinesou (dřevo, zeleninu, kokosy, ovoce). Chlapci mají úkoly fyzicky náročnější. Lovení ryb v hlubokém moři, lovení zvěře, dřevorubectví, štípání dřeva čištění lesa, stavění domu, tahání stavebních materiálů z lesa. Pokud se připravuje sváteční hostina, mladí muži pomáhají v přípravě jídla. Nosí kořeny zeleniny, strouhají kokos, připravují kořeny yagony ke kavovým obřadům, starají se o hudební doprovod. Dívky udržují dům v čistotě, podílejí se na přípravě jídel a starají se o mladší sourozence. Stařešinové organizují sociální a ekonomické aktivity, často v kruhu s kavou. Staré ženy vyrábí rohože a starají se o děti, pracují na zahradě, sbírají mušle a dřevo nebo zůstávají doma, aby hlídaly dům (Roth, 1953).

Sexuální rozdíly a dělba práce

Rozdíl v chápání mužské a ženské role může být patrný z rozdělení práce v rámci rodinného uspořádání. Žena by obvykle měla poslouchat muže. Muž činí konečná rozhodnutí ohledně chodu rodiny, přestože jeho rozhodnutí může být ovlivněno ženou. Tradičně muži jí před ženami, zejmnéna pak při setkávání širšího příbuzenstva a mimo rodinný kruh. V rámci rodiny je však v současnosti obvyklé, že ženy a muži jí společně. Nicméně ženy jsou stále ještě chápany jako podřízené mužům.

Některé úkoly v rámci rodinného chodu jsou určeny pouze mužům, některé ženám. Ženské práce jsou vaření, hlídání dětí, udržování domácnosti, úklid, praní, rybaření se sítěmi, sběr mušlí, v některých oblastech patří mezi

21

ženské činnosti pletí zahrady, přinášení jídla do domu a starost o dřevo k topení. Muži připravují zemi pro pěstování plodin, staví domy, starají se o okolí domu, náleží jim lov – zejména ryb a divokých prasat, vykonávají práce fyzicky náročné (Ravuvu, 2005).

Vzájemnost Základním předpokladem dobrého chodu rodiny je vzájemnost a spolupráce. Sociální kontakt mezi Fidžijci je velmi důležitý. Svou vzájemnost dokazují dáváním darů. Obvyklá návštěva mezi přáteli může být provázena darováním kavy, tabáku a jídla, které patří k nejčastějším darům a jsou výrazem pohostinnosti, úcty a přijetí. Pokud jde o formálnější návštěvy a příležitosti, host se snaží dávat vždy to nejlepší, co má. Materiální ztráta je vykoupena společenským přijetím. Fidžijci rádi vítají návštěvy. Cítí pak za návštěvníky zodpovědnost a chtějí je co nejlépe pohostit, snaží se, aby se u nich návštěvníci cítili jako doma.

Fidžijci by měli sdílet zodpovědnosti a závazky kmenu. Cokoliv individuum udělá, ať dobré nebo zlé, dělá vždy jménem celé skupiny, ke které patří. Člověk pak sdílí čest i ostudu svého kmene. Tento přístup je typický v kolektivistických společnostech. Může klást větší tlak na jedince, nedovoluje příliš vybočovat ze společnosti. Individuální potřeby bývají potlačovány (Ravuvu, 2005; Matsumoto, Juang, 2004).

Životní styl fidžijců je velmi odlišný ve městech a na vesnicích. Zatímco na vesnicích se dodržují tradiční přístupy a kmenová hierarchie, ve městech toto postrádá na významu. Ve městech bývají rozšířené rodiny méně pospolu a méně plní svou tradiční úlohu, tedy úlohu, kde se všichni vzájemně starají o všechny a vzájemně si pomáhají (McMurray, 2005).

Uchovávání jídla Fidžijci neuchovávají žádné jídlo po delší čas. Je nesmyslné skladovat jídlo více než den či dva, má se zkonzumovat co nejdříve, než se zkazí. Normální je připravovat větší množství jídla a dělit se o něj s ostatními. V případě, že

22

prochází kolem domu cizí osoba v době jídla, měli by ji Fidžijci pozvat ke stolu. Pokud Fidžijec vyhodí nějaké jídlo, aniž by se podělil s ostatními, je považován za lakomého. Zbytky indikují prosperitu a měly by být vždy nabízeny jiným domácnostem, jako projev dobré vůle. Jídlo bývá občas konzervováno uzením či balením do banánových listů (Roth, 1953).

Osobnost a hodnoty Fidžijců Na Fidži se užívá více konceptů k pospání osobnosti. Ravuvu (2005) používá obecně užívaný termín pro popsání ideálního chování tzv. vakaturaga, tedy

kvality

náčelníka,

zahrnující

respekt,

úctu,

pozornost,

laskavost,

přizpůsobivost a pokoru. Osoba hodná náčelnictví by měla vykazovat takovéto kvality ve vztahu k druhým lidem. Musí respektovat autoritu a důležitost druhých, jakoby oni sami byli náčelníky. Dále by měly být její aktivity zaměřeny na službu ostatním. Přijetí a uznání ve skupině dosahuje člověk právě proto, že je zdvořilý, laskavý, pozorný a ochotný. Měl by ukazovat lásku, vlídnost a dobrosrdečnost ostatním, bez ohledu na jejich sociální postavení a příslušnost. Vyhýbá se vtažení do zbytečných konfliktů, nenechává se zmítat hašteřením a pomluvami. Obecně by měl být tichý, hovořit jen tehdy, je-li to nezbytné či vhodné. Má být připraven odpustit každému, kdo napadne jeho autoritu, chránit ostatní, a schopný přijímat návštěvníky.

Zítřek se o sebe postará sám

Obecný přístup k životu na Fidži lze označit slovy carpe diem, tedy žít a užívat si života právě teď, dnes. Nejdříve mají být uspokojeny momentální potřeby. Nemá smysl dělat si zbytečné starosti, ty se řeší, až se objeví. Není důvod ke znepokojení, nedějí-li se věci způsobem, jakým by člověk chtěl. Vše se nějak vyřeší samovolně. Co je opravdu důležité je být šťastný a spokojený ve stávájící chvíli. Jedním z fidžijských rčení je: „Maroroya me qai kena na qele“ volně přeloženo: „Udržuj to k nakrmení červů“, v němž se promítá přístup k materiálním hodnotám. Schraňování věcí je zbytečné, protože člověk nikdy neví, co se může stát následující den. Člověk nežije natolik dlouho, aby si mohl v klidu užít všeho, co nastřádá. Materiálních statků si člověk musí užívat a sdílet

23

je s ostatními, dokud je to možné. Jakým potěšením by bylo hromadění pro sebe? Pokud zemřeme, necháme veškeré majetky za sebou, pokud jsou s námi pohřbeny, červi je sežerou stejně jako nás. Další postoj, který minimalizuje frustraci v mnoha směrech a zjednodušuje situace, ve kterých by mohly vznikat rušivé emoce, jako například hněv lze vyjádřit následující větou: Příliš horlivé snažení bez přestávky k potěšení se z úspěchů s ostatními je nejen zdraví škodlivé, ale i morálně nepřijatelné. Pokud člověk není příliš ambiciózní a nebaží po výkonech a výsledcích, neočekává příliš, je méně frustrován, pokud jeho případné plány nevycházejí. Mnoho Fidžijců stále věří, že mají dostatek všeho, co potřebují. Nejlepší cestou jak být v klidu a pohodě je zbytečně se nestarat o budoucnost a o problémy, které ještě nenastaly (Ravuvu, 2005).

Společenská změna Dnes jsou výše uvedené hodnoty a ideály často odmítány. Narůstající kontakt s ostatními kulturami nabízí alternativy, poskytuje lidem možnosti výběru hodnot, které byly dříve kontrolovány tradičním uskupením. Nové ideály a filozofie života zdůrazňují práva a svobody individuí, a potlačují požadavky plynoucí z tradic. Tradiční myšlenky a praktiky jsou označovány některými ekonomy a politiky za kámen úrazu v rychlém sociálním a ekonomickém rozvoji Fidžijců. Ideální osobnost a praktikování takového ideálu je považováno za samolibost a bráno jako překážka v osobním rozvoji jedince. Nicméně dlouho budované postoje se mění pomalu, přijmout nové vyžaduje neustále snahy a stimuly. I v této proměně přetrvávají stále zbytky starých hodnot, přesvědčení a názorů, které jsou základem mezilidských vztahů na Fidži (Ravuvu, 2005).

24

2. Návykové látky na Fidži Návykové látky se na Fidži stávají stále častěji diskutovaným tématem. Ať už jde o jejich zneužívání, produkci či obchodování s nimi. Přestože existuje velmi málo oficiálních zdrojů informací, z těch co jsou dostupné, lze soudit, že užívání návykových látek na Fidži má rostoucí tendenci, obzvláště mezi mladými lidmi. K nejvíce užíváným látkám patří místní specifikum kava, alkohol, tabák a marihuana. Na Fidži se vyskytuje také betel, ale jeho užívání není narozdíl od jiných pacifických zemí jako například: Šalamounovy ostrovy, Papua Nová Guinea, příliš rozšířeno. Rozšíření ostatních návykových látek není známé, objevuje se však nelegální obchodování s drogami na mezinárodní úrovni.

2.1 Kava Kava je hořký nápoj s psychoaktivními účinky, vyráběný z kořene keře Pepřovníku opojného (Piper methysticum), v pacifických zemích užívána po staletí. Je nedílnou součástí fidžijské kultury. V minulosti byla konzumována pouze v rituálním a náboženském kontextu, výhradně muži (Gamella, 2002). V posledních desetiletích se mění způsob užívání kavy, její konzumace se stává každodenní součástí života mnoha fidžijců a není omezena pohlavím. S užíváním kavy se lze setkat i u dětí (Moulds, Malani, 2003; McMurray, 2005). Na Fidži je kava známá také pod názvem yangona či grog. Jménem kava či yangona bývá označován jak nápoj, tak rostlina pepřovník.

Původ a historie kavy Rozšíření, způsob a význam užívání kavy, s vlivem na jednotlivé kultury v Oceánii,

jsou

předmětem

zájmu

antropologů

od

počátků

objevení

tichomořských zemí (Brunton, 1988). Teorie o výskytu a rozšíření kavy v Pacifiku se liší, přesný původ není znám (Naisilisili, 1998).

25

Jeden z raných badatelů, lékař a antropolog Rivers (1914) předpokládá, že kava se do Pacifiku dostala v době migrace obyvatelstva z jihovýchodní Asie (In Brunton, 1989).

Brunton (1989) považuje za první místo výskytu kavy dnešní Bismarkovy ostrovy. Věří, že Lapitové, kteří se na ostrovech usadili přibližně před 3000 lety, byli prvními lidmi, kteří rostlinu Piper methysticum začali využívat k přípravě nápoje. Později, v době migrace, se rostliny pepřovníku dostaly na Fidži a do Polynésie. Brunton dokazuje vztah mezi uživateli kavy pomocí historické trasy migrace obyvatel a lingvistické příbuznosti variací slova kava, užívaných na různých ostrovech Oceánie. Například: Samoa – ava, Havaj – awa, Tonga – kava, Vanuatu – ni kava nebo kava kava.

Lebot a kol. (1997) zakládá svou teorii o původu kavy na botanické příbuznosti rostlin Piper methysticum – užívané k přípravě nápoje a Piper wichmanni – divoce roustoucí formě pepřovníku. Podle něj kava pochází z Vanuatu, kde bylo nalezeno značné množství Pepřovníku wichmanni.

Fidžijská legenda vypráví o objevení svaté rostliny v dobách, kdy zemřel mladý a krásný náčelník Rangona. Na místě, kde byl pochován, vyrazil krátce po jeho pohřbu zelený výhonek neznámé byliny. Rostlinu lidé pojmenovali Yangona, aby uctili památku svého náčelníka (Stingl, 1970).

Přes všechny nejasnosti o původu, kava hrála významnou roli v kulturním, náboženském a společenském životě v raných dobách osidlování pacifických ostrovů, dávno před kontaktem s Evropany (Naisilisili, 1998). Zprávy evropských mořeplavců a výzkumníků potvrzují, že užívání kavy bylo součástí obřadů domorodých kultur v různých místech Tichomoří.

První zmínka o výskytu kavy pochází od holandských mořeplavců Le Maire a Williama Schoutena, kteří proplouvali tichomořskými vodami v roce 1616 (Lebot a kol., 1997). Další záznamy o přípravě a účincích kavy se dochovaly z dob objevitelských výprav kapitána Jamese Cooka z druhé poloviny 18. století. Jméno Piper methysticum propůjčil rostlině pepřovníku

26

anglický botanik George Foster, který Jamese Cooka doprovázel na jeho druhé výpravě do Tichomoří v 70. letech 18. století (Singh, 1992). V Evropě se kava poprvé objevila koncem 19. století v Německu, ve formě tablet doporučovaných k léčbě úzkosti a nespavosti. V roce 1914 byla zapsána do seznamu britských farmaceutik jako „kava rhizome“ a v roce 1950 se dostala na seznam léčiv v USA jako prostředek k léčbě zánětu vaječníků a dysfunkcí nervového systému (Malani, 2002).

V minulosti byla yangona na Fidži považována za posvátnou rostlinu, užívanou jen při zvláštních příležitostech, určenou pouze mužům seniorům s titulem či iniciací, náčelníkům rodů a kmenů. Kava byla součástí důležitých rozhodování, volby nových náčelníků, iniciací mladých mužů, uzavírání příměří mezi znepřátelenými kmeny (Roth, 1953).

Svou úlohu hrála i v lidovém

léčitelství. Byla uznávána jako diuretikum, laxativum, jako uspávací prostředek. Používala se k léčbě nachlazení, pohlavních chorob, k hojení ran a ke zotavení po dlouhodobé nemoci (Naisilisili, 1998). Podáváním kavy projevovali Fidžijci úctu příchozím návštěvníkům. Užívání yangony provázel vždy obřad s přesně vymezenými a dodržovanými pravidly. Kava byla součástí duchovního bohatství každého kmene, symbolem míru a přátelství (Kay, 2006).

Domorodci přistupovali k rostlině pepřovníku, nápoji i obřadu s velkou úctou. Obětovávali část úrody a rituálně připravené kavy bohům či zemřelým předkům. Věřili, že yangona jim dodává zvláštní sílu a inspiraci. Její pomocí přivolávali duchy předků a naslouchali bohům (Roth, 1953). Byli přesvědčeni, že odevzdáváním kavy mohou být vyslyšena a splněna jejich přání (Naisilisili, 1998).

Dřív, jak se zdá, byla yangonová políčka v některých oblastech rozdělena na tři části. Výnos z prvního dílu náležel bohům-ochráncům kouzelníků a léčitelů, výnos z druhého bohům-patronům spánku, a teprve výnos z poslední třetiny směl použít ten, kdo pole obdělal (Stingl, 1970, s. 23).

27

Piper methysticum – Pepřovník opojný Piper methysticum – Pepřovník opojný, je vytrvalý keř z čeledi pepřovníkovitých (Piperaceae), 2 – 3 m vysoký se vzpřímenými, dužnatými výhonky, vyrůstajícími ze silných kořenů. Žluté až žlutobílé kořeny jedné rostliny mohou vážit 1 – 8 kg, při sušení ztrácejí více než polovinu původní váhy. Tmavě zelené nebo načervenalé listy jsou nepravidelně srdčité, tupě špičaté, až 25 cm dlouhé a 10 cm široké, na rubu plstnaté. Květenství je klas 5-7 cm dlouhý, plod přisedlá bobule. Nejvhodnější ke sklizni jsou rostliny ve věku 3 – 5 let (Roth, 1953; Encyklopedie psychotropních rostlin [on-line]). Pěstování pepřovníku je náročné, rostlina vyžaduje trvalou péči (Stingl, 1970).

Pepřovník opojný (www.biotox.cz/drogy)

Čerstvý kořen Piper methysticum obsahuje asi 80% vody. Sušený kořen obsahuje 43% škrobu, 20% vlákniny, 12% vody, 3,2% cukru, 3,6% proteinů, 3,2% minerálů (Lebot a kol., 1997). Účinnou složkou jsou kava-laktony obsažené v pryskyřici pepřovníku, jejichž poměr může kolísat mezi 3 – 20%. U kavy

upravené

pro

farmaceutické

účely

stoupá

jejich

obsah

až

k 70%.Výraznější psychoaktivní účinky byly objeveny u šesti z patnácti izolovaných kava-laktonů, rozpustných v tucích. Jedná se o kawain, methisticin, demethoxy-yangonin, dihydrokawain, dihydromethisin a yangonin. Sedativní účinky kavy jsou připisovány alfa-pyronům (Malani, 2002).

28

V současnosti existuje více než 120 kultivarů Pepřovníku opojného (Malani, 2002), keré se vyskytují v různých oblastech Melanésie, včetně Nové Guineje, Šalamounových ostrovů, Fidži a Vanuatu, dále po celé Polynésii, s výjimkou Velikonočních ostrovů a Rapy, velmi vzácně v Mikronésii v Ponape (Encyklopedie psychotropních rostlin [on-line]; Gamella 2002).

V některých zemích se nápoj připravuje i z divoké formy pepřovníku – Piper wichmani, ta se však na Fidži nevyskytuje (Malani, 2002; Stingl, 1970).

Příprava a obřad

Způsob přípravy a konzumace kavy se na různých místech Oceánie liší. V některých oblastech (např. na ostrově Papua Nová Guinea a Vanuatu) kořeny před přípravou nápoje nedrtí, ale žvýkají (Brunton, 1989). Tento zvyk se objevoval i v některých částech Fidži. Oloupaný a nakrájený kořen žvýkali mladí muži - náčelničtí adepti a mladé dívky, jakmile dosáhli puberty. Předžvýkané kořeny vyplivovali do dřevěné mísy nebo díry v zemi, vyložené banánovými listy. Poté směs smíchali se studenou vodou a výsledný nápoj byl připraven. Díky enzymům, obsažených ve slinách, byly účinky rychlejší a silnější, než u nápoje získaného z

kořene drceného (Lebot a kol. 1997; Roth, 1953;

Wikipedia, 2006). S vlivem kolonistů a misionářů žvýkání yangony z Fidži zcela vymizelo. Bylo zakázáno a postaveno mimo zákon (Brunton, 1988).

Dnes se na Fidži kava získává macerací drcených, sušených či čerstvých, kořenů Pepřovníku opojného ve studené vodě. Oloupaný kořen se drtí ve hmoždíři, získaný prášek zabalí do kokosových vláken nebo kousku plátna. Hnětením ve studené vodě se získá výsledný nápoj mléčně šedohnědé barvy a hořké chuti. K přípravě kavy bývá obvykle používána velká dřevěná mísa na čtyřech nohách, o průměru kolem 70 cm, nazývaná tanoa.

Kavové obřady se většinou odehrávjí v tradičních domech o jedné místnosti, tzv. bure nebo v jiných společenských místnostech. Důležitým aspektem obřadu je společenská účast. Všichni zúčastnění sedí se skříženýma nohama na pandanových rohožích v kruhu kolem dřevěné mísy a dodržují

29

jasně vymezený zasedací pořádek. Náčelníci a významné osobnosti sedí vždy v přední části bure. Přímo naproti nejvyšším představitelům je tanoa a za ní osoba, obvykle z náčelnické rodiny, která připravuje nápoj. Vedle sebe má další 3 pomocníky. Jeden se stará o vodu, druhý o přípravu plátna nebo kokosových vláken s drcenými kořeny, třetí roznáší kavu účastníkům sezení v malé misce, tzv. bilo, vyrobené z poloviny kokosového ořechu. Všichni přítomní sdílí stejnou misku, která koluje. Akt sdílení vytváří neviditelné pouto mezi zúčastněnými. Kava se vždy podává nejdříve náčelníkovi, poté hostům, významným osobám a ostatním. Při přijímání šálku kavy konzument jedenkrát tleskne, řekne „bula“ , což v překladu znamená „na zdraví“, šálek vypije, odevzdá roznašeči, všichni účastníci společně třikrát zatleskají a kava může být podána dalšímu v kruhu. Samotný obřad je prováděn v naprosté tichosti. Po jeho skončení účastníci často zůstávají sedět v kruhu s kavou, povídají si, nebo hrají na kytaru a zpívají (Alufurai a kol., 1987; Roth, 1953; Kay, 2006).

Rituální příprava kavy (archiv autorky)

30

Způsob užívání, přípravy a použité materiály se různí v souvislosti s účelem konzumace. Při formálních obřadech bývají dodržována výše uvedená pravidla přípravy i rituálu, podobně jako tomu bylo v minulosti. Při každodenním, neformálním užívání kavy se pravidlům nepřikládá takový význam (Naisilisili, 1998).

Účinky kavy Užití kavy ovlivňuje nervový systém, zpomaluje srdeční rytmus. Zpočátku stimuluje, později zpomaluje dýchání (Lebot a kol., 1997). Kava působí sedativně, navozuje stav klidu a míru, pocit vnitřní vyrovnanosti. Zvyšuje vnímavost smyslů. V nízkých dávkách působí proti únavě, uvolňuje svaly a lehce stimuluje duševní činnost, redukuje úzkost. Vedle sedativních účinků byly objeveny také analgetické a spasmolytické účinky. Kava je i účinné lokální anestetikum, které se projevuje strnulostí jazyka a hltanu již po požití menšího množství (Malani, 2002).

Při vyšších dávkách má kava opojné až euforické účinky, ovlivňuje motorickou stabilitu, mění vnímání hloubky a vzdálenosti, snižuje chuť k jídlu, vyvolává spavost, může způsobovat nevolnost, omezení reakce na světlo až světloplachost, dvojité vidění či přecitlivělost na zvuky (Brunton, 1989; Lebot a kol., 1997).

U dlouhodobých uživatelů je typická kožní alergická reakce, projevující se šupinatou kůží. Objevují se zažloutlé oči, žaludeční potíže, v některých případech i podvyživenost (Naisilisili, 1998). U těžkých pijáků kavy se mohou vyskytnout jaterní problémy (Malani, 2002).

Efekt lze pozorovat po dvaceti až třiceti minutách od požití nápoje. Délka trvání účinku závisí na zkonzumovaném množství a síle roztoku, obvykle se pohybuje v rozmezí od dvou do osmi hodin. Vypije-li konzument větší dávku, může pocítit slabý nervový třes a silnou potřebu spánku. Jeví se, jakoby byl opilý. Během spánku dochází k obnovení rovnováhy nervového systému, bez následné kocoviny druhý den (Lebot a kol., 1997).

31

K faktorům ovlivňujícím sílu účinku kavy patří také druh a věk použité rostliny, dále podmínky, ve kterých byla pěstována a délka skladování sušených kořenů. Záleží rovněž na množství jídla zkonzumovaného před a po vypití kavy (Brunton, 1988).

Silnější účinky jsou popisovány u kavy získané z kořenů čerstvých než z kořenů sušených. Miloslav Stingl (1970, s. 22) popisuje zkušenost s kavou, vyrobenou z čerstvých kořenů takto: „Vlastně jsem vůbec nebyl opilý. Právě naopak, zdálo se mi, že mi mozek pracuje jasněji než po použití fenmetrazinu. Teprve později mě rozbolela hlava a začal jsem pociťovat slabou žaludeční nevolnost. Zato končetiny, hlavně nohy mi doslova ztvrdly. Nebyl jsem schopen pohybu, ale jinak mi bylo vlastně velmi dobře.“

Zdravotní důsledky nadměrného užívání kavy

V souvislosti s negativními vlivy užívání kavy na zdraví jedince bylo doposud provedeno velmi málo výzkumů. Nevyskytovala se téměř žádná šetření v této oblasti až do roku 1988, kdy byla publikována zpráva o výzkumu mezi 98 těžkými pijáky kavy v aboridžinských komunitách v australském Darwinu. Uživatelé kavy měli větší sklon k nemocnosti, trpěli podvýživou, objevovalo se u nich zkracování dechu, jaterní problémy, biochemické změny červených a bílých krvinek a krevních destiček, poruchy zažívacího traktu, kožní vyrážky. Výsledky výzkumu publikované v roce 2002 v Německu a Švýcarsku poukazuje na možnost vzniku poruch zažívacího ústrojí a poškození jater, které může vést až k jejich selhání. Osoby, u nichž se objevily jaterní problémy užívaly kavové extrakty ve formě tablet, které obsahovaly několikanásobně vyšší podíl aktivních látek, než kava vyrobená z kořene pepřovníku v přírodní formě. Na Fidži a v ostatních tichomořských zemích, kde je užívání kavy rozšířeno, nebyly zatím učiněny žádné oficiální studie, které by potvrzovaly

nebo

vyvracely

možnost

onemocnění

jater

v souvislosti

s konzumací kavy, nicméně tyto země vykazují vysokou míru výskytu chronických onemocnění jater (Malani, 2002).

32

Kava v dnešní společnosti S rozšířením západních a křesťanských hodnot na Fidži, ztratily tradiční zvyky a rituály spojené s užíváním kavy některé své rysy (Lebot a kol. 1997; Singh, 1992), nicméně kava má v pacifických společnostech stále svůj nezastupitelný

význam

(Brunton,

1989).

Kava

je

součástí

důležitých

společenských událostí – svateb, křtů, pohřbů, pokládání základů domů, jmenování nových náčelníků či nových členů vlády. Objevuje se při důležitých jednáních, rozhodování a uzavírání dohod (Kay, 2006). Tradičním zvykem zůstává podávání kavy k přivítání návštěvníků, který byl popsán ve více částech Oceánie, zejména na ostrovech Fidži, Samoa, Vanuatu a Tonga (Naisilisili, 1998). Yangona je často prezentována při tzv. sevusevu – obřadu darování kořene pepřovníku návštěvníkem hostiteli. Je nejvhodnějším a nejužívanějším darem při návštěvě vesnic (Kay, 2006; Stingl, 1970).

Význam kavy v současnosti podporuje i její ekonomická hodnota. Kava se stala důležitým obchodním artiklem na domácím i zahraničním trhu. Pěstování a zpracování kavy nabízí možnost zaměstnání mnoha Fidžijců, přestože zahraniční obchod zaznamenal v posledních letech velký propad. Některé odběratelské země zamezili nákupu kavy a jejich extraktů v souvislosti s nedávnými výzkumy v oblasti negativního vlivu užívání kavy na onemocnění jater (Mielke, 1995; Moulds, Malani, 2003).

V posledních čtyřech desetiletích se mění způsoby užívání kavy, roste její spotřeba. Konzumace kavy není omezena pouze na vyjímečné příležitosti, stává se součástí každodenního života mnoha Fidžijců, bývá užívána na veřejných místech a úřadech (Mielke, 1995; Gamella, 2002). Sušené a drcené kořeny pepřovníku jsou běžně k dostání na tržištích a u podomních prodejců. Jejich cena je poměrně vysoká, nicméně nebrání obyvatelům v nákupu. V roce 2000 patřila kava na třetí místo veškerých výdajů domácností, za jídlem a jízdným. Fidžijci utratili za kavu 9,22 procent svých příjmů (Reddy, Naidu, Mohanty, 2006).

33

Zatímco dříve byla kava určena pouze mužům seniorům, v současnosti je konzumována také ženami. Svou popularitu si získává i u dětí a mládeže (Naisilisili, 1998). V některých zemích jako na Fidži a Vanuatu pije mládež kavu ve velkém množství, způsobem velmi odlišným od tradičního způsobu konzumace, často ve spojení s dalšími návykovými látkami, především alkoholem a tabákem (McMurray, 2005).

Z výzkumu „Fiji Global Youth Tabacco Survey 1999“ vyplývá, že 51 % dotazovaných studentů ve věku 13 – 15 let mělo zkušenost s kavou. 21 % studentů bylo definováno jako pravidelní uživatelé, tedy ti, kteří pili kavu nejméně jedenkrát za posledních 30 dní před prováděním výzkumu. Z hlediska pohlaví, chapci užívali kavu více než dívky, s ohledem na etnickou skupinu, užívání kavy bylo více rozšířeno mezi domorodými Fidžijci než Indo-fidžijci, více na vesnicích než ve městech. 36 % dotázaných zkoušelo kavu poprvé před desátým rokem života.

Názory na užívání kavy na Fidži nejsou jednotné. Zatímco na jedné straně se vedou diskuse o možných zdravotních a socio-ekonomických důsledcích nadměrného užívání (Mielke, 1995; Gamella, 2002; Malani, 2002; Kay, 2006; Mc Murray, 2005), na straně druhé je kava propagována jako kulturní dědictví a bohatství národa (Fiji Government [on-line]), bývá zdůrazňována její ekonomická hodnota, nadměrná konzumace kavy se považuje za běžnou a není hodnocena jako zneužívání (McMurray, 2005).

2.2 Alkohol Alkohol patří k jedněm z nejvíce užívaných návykových látek na světě. Konzumace alkoholu se stala celospolečenským problémem naší civilizace. Produkce a spotřeba alkoholických nápojů roste a to i v zemích, kde alkohol nemá příliš dlouhodobou tradici.

34

Historie alkoholu na Fidži

Před příchodem Evropanů, lidé žijící na Fidži alkohol neznali. Jeho výskyt a užívání sahá k počátkům předminulého století, kdy byl alkohol domorodcům představen prostřednictvím obchodníků, lovců velryb a námořníků ze západu. Evropští návštěvníci nabízeli místním lidem víno a likéry jako projev dobré vůle. Ostrovanům zpočátku alkohol nechutnal. Později však, se zintenzivněním kontaktů s Evropany, začali pozorovat zvláštní změny v náladě a chování po požití alkoholického nápoje. Alkohol se stával oblíbeným (Hezel, 2006). Obchodníci směňovali alkohol s náčelníky vesnic například za santalové dřevo (Gonzáles, 2004) nebo za půdu k pěstování bavlny (Wikipedia [on-line]). Evropané domorodce také naučili způsobu výroby alkoholu (Mielke, 1995).

V první polovině 20. století byl přístup k alkoholu omezen díky restrikcím britské koloniální vlády. Byla zavedena prohibice, jejímž důsledkem bylo nelegální obchodování alkoholem a rozšíření nezákonné produkce domácky vyráběného alkoholu. Právo na výrobu a prodej alkoholu se stalo důležitým prvkem politické nezávislosti pro mnoho tichomořských zemí v 60. letech minulého století. Tlak veřejnosti vedl k liberalizaci zákonů, do tohoto období spadají i počátky komerční výroby alkoholu na Fidži (Mielke, 1995).

V roce 1975 byl přijat „Liquor Act“, zákon, který platí dodnes. Reguluje produkci, prodej a spotřebu alkoholu. Byly zavedeny licence pro výrobce a prodejce a omezeny prodejní hodiny. Zákon ukládá zákaz prodeje alkoholu v obchodech po šesté hodině večer a v neděli. Upravuje provozní hodiny klubů a nočních podniků, a to v rozmezí od 19.00 do 1.00 hodin. Dále stanovuje zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18ti let. Nelegální je také konzumace alkoholických nápojů na veřejných místech (Secretariat of the Pacific Community, dále jen SPC [on-line]). Reklama na alkohol je volná. Objevuje se v televizi, rádiu, na plakátech, při sportovních událostech. Bývá spojována s mužností, podobně jako je tomu v jiných zemích světa.

35

V praxi bývá tento zákon často překračován. Alkohol je poměrně snadno dostupný i mimo prodejní hodiny a osobám mladším 18ti let. Mnoho prodejců nevlastní licence. Častá je také konzumace alkoholu na veřejných místech. Zvláště o víkendech se lze setkat s hloučky mladých lidí popíjejících alkohol v parcích, na hřištích či u moře, (Adinkrah, 1995). V souvislosti s těmito skutečnostmi se začalo jednat o změně současného, zastaralého zákona. V roce 2005 byl předložen návrh nového zákona (č. 19/2005), který upravuje systém kontrol, udělování, obnovování či odebírání licencí. Navrhuje změnu prodejních hodin, prodloužení provozních hodin nočních podniků a posunutí věkové hranice povoleného nákupu a konzumace alkoholu na 21 let. Zákon dále navrhuje zákaz reklamy na alkoholické nápoje v televizi, rádiu a tisku (Fiji Law Reform Commission [on-line]). Tento návrh zákona má své zastánce i odpůrce. Diskutuje se především o zákazu prodeje alkoholu osobám mladším 21 let a o omezení reklamy.

Rozšíření alkoholu na Fidži Přestože podle tabulek Světové zdravotnické organizace (WHO) je míra konzumace alkoholu na Fidži ve srovnání s mnoha jinými zeměmi nízká, alkohol je všeobecně rozšířen a jeho spotřeba stále stoupá (SPC [on-line]).

Secretariat of the Pacific community ve svých zprávách uvádí, že míra spotřeby čistého alkoholu na osobu v roce 2000 na Fidži dosáhla 2,02 litrů, zatímco v Austrálii to bylo 10,29 litrů a na Novém Zélandě 9,8 litrů.

Údaje Světové zdravotnické organizace o spotřebě alkoholu na Fidži za rok 2000 uvádí 1,72 litrů čistého alkoholu na osobu a liší se tak od údajů výše uvedených.

36

Secretariat of the Pacific Community dále uvádí, že některé země západního tichomoří vykazují velmi omezená data o spotřebě alkoholu, způsobech užívání a problémech spojených s jeho konzumací. Spolehlivost číselných údajů pak může být sporná. Záznamy o nízké spotřebě alkoholu v mnoha rozvojových zemích mohou krýt fakt, že ty osoby, které alkohol konzumují, často činí hazardním způsobem (Mielke, 1995).

V údajích o spotřebě alkoholu na Fidži není zahrnuta konzumace oblíbeného, domácky vyráběného nápoje, tzv. „homebrew“. Neexistuje téměř žádná evidence o spotřebě tohoto alkoholu v zemi. Předpoklady Světové zdravotnické organizace WHO stanovují přibližně 1 litr čistého alkoholu na osobu starší 15ti let ročně, v letech následujících po roce 1995. Podle Adinkraha (1995) je obtížné stanovit odhad numericky, nicméně uvádí, že „homebrew“ s e vysoce podílí na množství zkonzumovaného alkoholu na Fidži.

Ranní pití homebrew z kokosové šťávy (archiv autorky)

37

„Homebrew“ se vyrábí kvašením ovoce či štávy z kokosových ořechů. Obsahuje asi tři až čtyřikrát vyšší koncentraci alkoholu než komerčně produkované pivo. Postup výroby je velmi snadný a místním lidem dobře známý. Různé druhy ovoce a kokosy dozrávají na Fidži po celý rok, není tedy problém, kdykoliv si alkohol obstarat. Další výhodou je nízká cena. Výroba je velmi levná, či zcela zadarmo. Tím se tento druh alkoholu stává lehce dostupným všem vrstvám obyvatelstva. Zvláštní popularitu si získává u mladých a nezaměstnaných a to spíše na vesnicích než ve městech. Produkce „homebrew“ je zákonem povolena, ale prodej zakázán (Adinkrah, 1995).

Do statistik o spotřebě alkoholu se rovněž nezahrnuje, zdraví velmi nebezpečný, metylalkohol, určený pro technické a průmyslové účely. S jeho konzumací se lze na Fidži také setkat, přestože ji zákon zakazuje (Mielke, 1995).

V současnosti na Fidži stále chybí dostatečné záznamy a statistiky o počtu uživatelů či osob závislých na alkoholu. Alkohol je však oblíbený a jeho spotřeba roste. Z údajů Statistického úřadu Fidži o finančních výdajích domácností z roku 2000 vyplývá, že alkohol patřil na čtvrté místo veškerých výdajů, za výdaji na jídlo, jízdné a kavu. V roce 2000 utratili obyvatelé Fidži za alkohol 8,72 % svých příjmů (Reddy, Naidu, Mohanty, 2006), zatímco v roce 1991 to bylo 6,1 % (Adinkrah, 1995).

Užívání alkoholu na Fidži je rozšířeno bez ohledu na pohlaví, sociální vrstvu, věk či rasu. Nicméně platí, že více pijí muži než ženy (Mielke, 1995). Adinkrah (1995) popisuje rozdílný způsob konzumace alkoholu u mužů a žen. Muži většinou konzumují alkohol ve skupině dalších mužů, obvykle během večírků, zatímco ženy pijí alkohol na společenských akcích a ve večerních klubech, ve společnosti mužů i žen. Ženy se účastní večírků přiležitostně, ty jsou výhradou mužů. Na rozdíl od žen, muži mají sklon pít velká množství alkoholu.

38

Zvlášť rostoucí tendenci konzumace alkoholu lze pozorovat u mládeže. Typickým způsobem užívání alkoholu je pak epizodické, nárazové pití (McMurray, 2005). Množství alkoholu i způsob pití často vedou k vysoké míře intoxikace a ohrožují tak zdraví jedince. Hlavním rysem užívání alkoholu mezi mladými je pití pro zábavu a z nudy. Obvyklé tahy lidem vyplňují volný čas. Alkohol je výrazem družení se mezi mladými lidmi. Většinou se pije ve skupinkách, venku. Přítomný alkohol, přinesený jedním či více jedinci, je sdílen celou skupinou. Způsob pití je potom velmi podobný konzumaci kavy, která je nedílnou součástí fidžijské kultury. Účastníci večírku či tahu sedí v kruhu a sdílí jednu sklenici, která koluje. Jakmile jedinec drží v ruce plnou sklenici, je povzbuzován ostatními, rychle ji vypít. Během krátké doby se zkonzumuje velké množství alkoholu a dostavuje se očekávaný efekt, neboť intoxikace je záměrem. Cílem je také vypít veškerý alkohol, který je k dispozici (Adinkrah, 1995). Alkoholové večírky, které začínají v duchu přátelství a sdílení, často končí fyzickým násilím proti někomu ve skupině. Pokud je namířeno vůči cizí osobě, jedná se většinou o loupežná přepadení, často spáchaná za účelem obstarání si peněz na koupi dalšího alkoholu.

V současnosti je na Fidži široký výběr alkoholových nápojů, domácích i zahraničních. Místní pivovar Carlton Brewery patří ke dvěma největším v jižním Pacifiku. Na Fidži je také několik lihovarů, z nichž jeden produkuje známý Bounty rum.

Cena alkoholických nápojů je pro obyvatele Fidži vysoká. Například za 750 ml piva zaplatí Fidžijci v obchodě 3,70 fidžijského dolaru, přičemž průměrný denní výdělek se pohybuje mezi 14 – 17ti fižijskými dolary (Fiji bureau of statistics [on-line]). Stejné množství rumu stojí přibližně 45 fidžijských dolarů.

Alkohol na Fidži je nedílnou součástí mnoha společenských událostí. Alkoholické nápoje jsou běžně podávány při svatbách, narozeninách, pohřbech, večírcích, obchodních jednáních, k oslavám ukončení školy, promocím a dalších. Pro pracující veřejnost, především ve městech, se nabízí množství barů a klubů (Adinkrah, 1995).

39

Podle odhadů Policie Fidži (2004) je přibližně 80 % trestných činů spácháno pod vlivem alkoholu. Obvinění se u soudu často obhajují právě tím, že trestný čin spáchali pod vlivem alkoholu (Adinkrah, 1995).

V souvislosti s užíváním alkoholu na Fidži bývají zmiňována především zdravotní rizika a sociální důsledky užívání alkoholu. S alkoholem bývá spojována rostoucí kriminalita, juvenilní delikvence, domácí násilí, rozpady rodin, rizikové sexuální chování, nechtěná těhotenství (Mielke, 1995, Mc Murray, 2005; SPC [on-line]).

2.3 Tabák Tabák, získaný původně od amerických indiánů, přivezli do Polynésie portugalští mořeplavci na počátku 19. století. V průběhu dvacátého století tabák v Tichomoří postupně zdomácněl. Kouření se stalo běžnou součástí života domorodců v takové míře, že mnohé tichomořské země začlenili tabák a jeho užívání do svých přivítacích a rozhodovacích rituálů. Tabák slouží často jako dar při návštěvách vesnic a komunit, obdobně jako kava (Stanton, 2001).

Důsledky kouření v pacifických zemích s sebou přináší nemalé zdravotní, sociální a ekonomické problémy. Světová zdravotnická organizace (WHO) identifikovala kouření jako jedno ze tří nejzávažnějších rizik ohrožení zdraví v daném regionu. Kouření lze považovat za velmi rizikový faktor vzniku cerebrovaskulárních onemocnění, infekcí dýchacích cest, chronických plicních onemocnění, ischemické choroby srdeční a tuberkulózy, tedy pěti z deseti nejčastěji se vyskytujících onemocnění v oblasti Pacifiku (SPC [on-line]).

V tichomořských zemích kouří 60 procent mužů a 4 procenta žen. Kouření je více rozšířeno mezi muži s nízkými příjmy než u mužů s příjmy vyššími. Nízká míra kouření u žen je spíše odrazem kulturních postojů než výše příjmu. V souvislosti se společenskými změnami se však kouření stává rozšířenější i mezi ženami, zvláště mladými (Stanton, 2001). Alarmující zůstává vysoké procento kuřáků mezi dětmi. V některých pacifických zemích není neobvyklé vidět osmi, devítileté děti kouřit (např. výzkumy na Palau ukazují, že

40

30% dětí kouřilo první cigaretu ve věku mladším než 10 let). U takto malých dětí je zvlášť vysoké riziko onemocnění chorobami spojených s užíváním tabáku v pozdějším věku (SPC [on-line]).

Rozšíření tabáku na Fidži

Užívání a prodej tabáku na Fidži je legální. V některých oblastech země se pěstuje, průmyslově zpracovává a odtud pak vyváží do zahraničí (Mielke, 1995).

Studie Ministerstva zdravotnictví z roku 1997 ukazuje, že 30 procent dospělých ve městech a 46 procent na vesnicích patří k pravidelným kuřákům, přičemž muži kouří více než ženy. Údaje z výzkumu Fiji Global Youth Tabacco Survey z roku 1999 uvádí, že 33% všech dotázaných studentů ve věku 13 – 15 let zkoušelo někdy kouřit cigarety. Více kouřili chlapci než dívky. Z pohledu etnických skupin, Fidžijci kouřili více než Indofidžijci. 14 procent chlapců a 7 procent dívek ve věku 13 až 15 let klasifikovali sami sebe jako kuřáky. Z výzkumu dále vyplývá, že jeden z pěti dotazovaných studentů vykouřil celou cigaretu ve věku méně než 10 let, bez ohledu na pohlaví. Polovina studentů se setkala s kouřením doma.

Náklady spojené s léčbou onemocnění spojených s užíváním tabáku se odhadují na více než 5 milionů Fidžijských dolarů ročně. Omezené finanční zdroje ve zdravotnictví, které by mohly být použity k jiným účelům, jsou často použity na diagnostiku a léčbu pacientů s onemocněním způsobených kouřením. Nejméně 300 osob na Fidži umírá předčasně na následky kouření ročně(Ministry of Health [on-line]).

Nejrozšířenější formou tabákových výrobků na Fidži jsou balené cigarety a cigaretový tabák. Fidžijci vykouří ročně přes 600 milionů cigaret. Nejoblíbenější značkou cigaret je Benson & Hedges, Consulate a Rothmans. Cigarety jsou pro místní obyvatele velmi drahé. Jedna krabička dvaceti cigaret stojí v průměru 3,5 fidžijského dolaru, pro srovnání – průměrný denní výdělek

41

se pohybuje mezi 14 – 17 fidžijskými dolary. (Ministry of Health [on-line]; Fiji School of Medicine, 1999).

Lidé na vesnicích si často pěstují tabák pro vlastní potřebu sami. Nasušený tabák pak balí kuriozním způsobem. Tabák, nastříhaný do tenkých pásků rolují do proužku novinového papíru. Výsledek, nazývaný suki, je velmi tenká, dlouhá a silná cigareta.

Legislativa V roce 1998 byl prosazen zákon „Tabacco Control Act“ zaměřený na omezení reklamy a prodeje tabákových výrobků. V roce 2000 vydalo Ministerstvo zdravotnictví čtyřletý Národní strategický plán, jehož hlavními body jsou kontrola užívání tabáku a redukce kouření. Díky tlaku ministerstva byly schváleny a uzákoněny dodatky k zákonu z roku 1998, které stanovují zákaz reklamy na tabák, prodej tabáku osobám mladším 18 let, distribuce reklamních vzorků a sponzorství tabákových firem. Není dovoleno kouřit ve zdravotnických zařízeních, v autobusech, vlacích, lodích a letadlech. Kouření v restauracích je omezeno. Na každé krabičce cigaret musí být uvedeno varování Ministerstva zdravotnictví a informace o obsahu škodlivých látek v jedné cigaretě (Fiji Government [on-line]).

Vlády jednotlivých tichomořských zemí přijaly a rámcové ujednání o kontrole užívání tabáku a podepsaly dohody, ve kterých se zavazují chránit současné a budoucí generace před negativními důsledky kouření. Jádrem těchto dohod je redukovat spotřebu tabáku a omezit škodlivé vlivy způsobené jeho konzumací (SPC [on-line]).

2.4 Betel Jako betel bývá označován směs komponentů určených ke žvýkání, z nichž největší část tvoří ořech Palmy arekové. Látky, uvolňující se žvýkáním, stimulují centrální nervový systém. Při nadměrném užívání této drogy může

42

vzniknout závislost. Žvýkání betelu v Oceánii je významným aspektem sociálního kontaktu.

Betel je v oblastech výskytu známý více než 2000 let. Objevuje po celé tropické Asii, hlavně v Indii, Barmě, Malajsii, Thajsku, Vietnamu a na Srí Lance, ale také ve východní Africe a západní Oceánii (Encyklopedie psychotropních rostlin [on-line]). Předpokládá se, že více než desetina obyvatelstva planety užívá betel. Ten se tak řadí za tabákem, alkoholem a kávou na 4. místo nejužívanějších návykových látek na světě. Do Melanésie se betel dostal z jihovýchodní Asie. Na Fidži se s ním lze také setkat, přestože zde nepatří k nejužívanějším látkám. V Melanésii se daleko větší oblibě těší na Šalamounových ostrovech či na ostrově Papua Nová Guinea (Gamella, 2002).

Betelové sousto se získává ze semene Palmy arekové (Areca catechu), sklízeným těsně před dozrátím. K nakrájenému plátku semene se přidávají další látky zvyšující psychoaktivní účinek betelu, které se v různých zemích výskytu liší, v Melanésii se jedná nejčastěji o vápno a list Pepřovníku betelového (Piper betle). Na list Pepřovníku betelového se položí asi půl gramu vápna a plátek semene Palmy arekové, případně kousek kořene gambirovníku. Připravené komponenty se těsně zavinou, vloží do úst a žvýkají. (Encyklopedie psychotropních rostlin [on-line]; Wikipedia [on-line]).

Semena arekové palmy obsahují kromě lipidů, sacharidů a tříslovin také směs pyridinových a piperidinových alkaloidů. Psychoaktivní efekt způsobují alkaloidy arekolin, arekaidin, guvacin a isoguvacin. V droze je nejvíce obsažen arekolin, jehož obsah kolísá v rozmezí 0,1-0,35 %. Arekaidin a guvacin jsou přítomny v množstvích podstatně menších, ostatní alkaloidy se vyskytují pouze ve stopových množstvích. Na projeveném účinku se však podílejí i listy pepřovníku a vápno, které jsou kombinovány se semenem palmy (Gamella, 2002; Staples, Bevacqua, 2006).

Účinek se dostavuje po dvaceti až třiceti minutách, projevuje se zvýšenou tvorbou červených slin. Zpočátku lze pocítit velmi nepříjemnou, ostrou až palčivou chuť. Může docházet ke stahování hrdla. Později se dostavuje

43

v ústech pocit velmi příjemné chuti a svěžího dechu, které jsou považovány za jeden z nejlepších požitků žvýkání. Užívání betelu navozuje pocit pohody, bdělosti, smyslu pro humor, potlačuje hlad a únavu, zvyšuje kapacitu k výkonu. Jako nežádoucí účinky jsou popisovány závrať, nausea, studený pot, bolavý jazyk a stažené hrdlo. V užití menšího množství jsou tyto symptomy tolerovatelné. Betel obecně nezpůsobuje větší emocionální změny. Je-li však užito větší množství, jedinec se může stát podrážděný, strnulý, bez zábran, někdy až hrubý a bojovný. Tento stav obvykle trvá po celý den. Následující den je uživatel apatický, otupělý, má zpomalené reakce a motoriku, mohou se vyskytnout bolesti hlavy. Je pravděpodobné, že efekt se zvyšuje, trpí-li jedinec podvýživou či nějakým onemocněním (Staples, Bevacqua, 2006).

První záznamy o efektech způsobených žvýkáním betelu pochází z roku 1904, popsané představitelem transkulturní psychiatrie Emilem Kraepelinem. V roce 1966 popsal psychiatr Burton – Bradley tři syndromy spojené s užíváním betelu: návyk, závislost a toxickou psychózu. Vznik závislosti vyžaduje dlouhodobé a časté užívání betelu. Akutní toxická psychóza se vyskytuje velmi zřídka, projevuje se zvukovými halucinacemi, desiluzí a stihomamem (Gamella, 2002).

V literatuře však neexistuje jednotý názor na účinky žvýkání betelu. Zřejmě je to dáno tím, že se v různých oblastech připravuje betel odlišně. Posuzování efektu by mělo zahrnovat farmakologické účinky listů, keré jsou kombinované s ořechem Palmy arekové, stejně jako vliv vápna. Existuje rovněž několik variací druhu Palmy arekové, které mají různý podíl obsažených aktivních látek (Staples, Bevacqua, 2006).

Jednotlivé komponenty betelového sousta mají svůj význam i v tradičním léčitelství. Semena Palmy arekové se v Asii doporučovala pro zlepšení chuti k jídlu, při bronchitidě, jako projímadlo, proti cizopasníkům či jako posilující prostředek pro mozek, srdce a játra. V Asii také panuje názor, že po žvýkání betelu sládne dech, mizí hnilobný zápach z úst, zvyšuje se slinění a zlepšuje se kvalita hlasu. O kořeni pepřovníku betelového se v některých oblastech Indie

44

tvrdilo, že působí proti početí, listy této rostliny jsou považovány za afrodiziakum (Encyklopedie psychotropních rostlin [on-line]).

Nedávným fenoménem v Pacifiku je komercionalizace betelu. Rozšířila se urbanizace a ti, kdo žijí ve městech mají omezený přístup k půdě na pěstování palmy a pepřovníku, nezbývá jim tedy, než si betel kupovat (Mielke, 1995). Někteří politici tento obchod odsuzují. Podle nich žvýkání betelu vede k podvýživě, neboť obyvatelé utrácí své omezené prostředky ze betel raději než za jídlo, či se raději oddávají žvýkání betelu, než aby pracovali (Gamella, 2002).

Dlouhodobé užívání betelu s sebou přináší zdravotní rizika, z nichž nejvážnější je rakovina dutiny ústní. V zemích, kde je rozšířeno užívání betelu, se vyskytuje onemocnění rakovinou ústní dutiny častěji, než v jiných zemích. Užívání betelu může dále způsobovat poškození ústní sliznice spojené s nadměrnou tvorbou zubního kamene, černání a trvalé poškození chrupu, astma, hypotenzi, rakovinu žaludku, jícnu, jater, prostaty, plic. Zda je to způsobeno žvýkáním ořechu palmy arekové, vápna či ostatních komponentů užívaných současně, zůstává otázkou (Cooke, 2003; Wikipedia [on-line]).

2.5 Marihuana Marihuana patří na Fidži k nejvíce užívaným nelegálním návykovým látkám. Je velmi snadno dostupná a poměrně levná nebo zcela zadarmo. Jedna cigareta (joint) přijde přibližně na padesát centů až jeden fidžijský dolar. V posledních letech si získává značnou popularitu především mezi mladými lidmi, její spotřeba stoupá (Adinkrah, 1995; McMurray, 2005; United Nations Office on Drugs and Crime, dále jen UNODC [on-line]).

Na Fidži je rozšířené pěstování marihuany. Slouží pravděpodobně k uspokojení poptávky především na domácím trhu, neboť se dosud neobjevily žádné záznamy o vývozu do jiných zemí (UNODC [on-line]). Marihuana pěstovaná na vesnicích je přivážena výrobci či překupníky do měst, kde lépe nachází své odběratele. V tisku se často objevují zprávy o zadržení osob v souvislosti s produkcí, užíváním nebo prodejem marihuany, dále o nárůstu

45

produkce a zneužívání. Nárůst produkce marihuany bývá spojován se zhoršující se ekonomickou situací. Možnosti výdělku, jinak v zemědělství omezené, a vhodné podmínky pro pěstování marihuany, podporují farmáře na vesnicích k jejímu nelegálnímu pěstování (Fiji Times [on-line]).

Rozšíření marihuany Je obtížné stanovit, nakolik je užívání a pěstování marihuany rozšířené, neboť doposud nebyl na Fidži proveden žádný kvalitní prevalenční odhad počtu uživatelů marihuany (UNODC [on-line]) a policejní statistiky jsou velmi nespolehlivé (Adinkrah, 1995). Podle Ministerstva zdravotnictví se zneužívání marihuany zdvojnásobilo za posledních pět let. Tato informace je však podložena jen zprávou z psychiatrické léčebny St. Giles Hospital v Suvě, kde v letech následujících po roce 2000 zaznamenali nárůst onemocnění schizofrenií u mladých mužů, kteří přiznali kouření marihuany (Fiji Times [online]). Nelze s určitostí říci, do jaké míry se zvýšil počet uživatelů konopí, protože chybí spolehlivé statistické údaje, na základě kterých by bylo možné srovnávat (McMurray, 2005). Nicméně nárůst problému s užíváním marihuany je na Fidži patrný.

Výzkum Fiji Global Youth Tabacco Survey 1999, na 51 základních školách, zahrnující vedle užívání tabáku i užívání alkoholu, kavy a marihuany, ukazuje, že 13 % z dotazovaných žáků ve věku 13 – 15 let zkusilo alespoň jedenkrát kouřit marihuanu, 7 % bylo definováno jako pravidelní uživatelé – kouřili marihuanu alespoň jedenkrát za 30 dní předcházejících výzkumu. Marihuanu užívali více chlapci, než dívky, více domorodí Fidžijci než Indofidžijci a více žáci na vesnicích, než ve městech. 1 ze 7 žáků zkusil marihuanu ve věku mladším deseti let. V letech 1999 – 2003 se na všech základních školách na Fidži řešilo 181 případů souvisejících s držením a kouřením marihuany. Ve většině případů byli žáci vyloučeni ze školy (National Substance Abuse Advisory Council Fiji, dále jen NSAAC, 2004).

46

Legislativa Pěstování, obchodování, držení a užívání marihuany na Fidži je podle zákona Illicit Drugs Control Act z roku 2004 zakázané. Zákon nerozlišuje mezi lehkými a tvrdými drogami, všechny na seznamu uvedené, jsou souhrnně označovány jako „zakázané drogy“. Staví marihuanu na stejnou pozici jako ostatní nelegální drogy. Nejnižší trestní sazba za zneužívání a držení drog je 3 měsíce odnětí svobody, bez ohledu na věk a okolnosti. Hranice trestní zodpovědnosti na Fidži je 10 let, jako trestně odpovědné jsou však posuzovány osoby od 12 let, mladší jen ve výjimečných případech. Do vězení se tak mohou dostat mladí lidé v období dospívání i za držení malého množství marihuany. Na Fidži neexistují věznice pro mladistvé, mladí jsou ve věznicích společně s dospělými (McMurray, 2005). Taková zkušenost znamená značnou zátěž pro jedince a odraží se negativně ve formování osobnosti, v utváření postojů k sobě samému i okolnímu světu, v přijímání hodnot a norem společnosti.

Názory na protidrogový zákon se různí. Někteří považují marihuanu za velmi nebezpečnou vstupní drogu k užívání tvrdších návykových látek a požadují zpřísnění trestů ve spojení s jejím užíváním, pětováním a prodáváním. Jiní jsou zastánci názoru, že současný protidrogový zákon je příliš trvdý, špatně nastavený a nevyhovující, že jednostranná represivní opatření nemohou vyřešit problém nárůstu užívání a pěstování marihuany na Fidži (SPC [on-line]; Fiji Council of Social Services, 2006).

2.6 Ostatní Pacifické země vykazují velmi omezená data o výskytu a užívání ostatních nelegálních návykových látek. Na Fidži se objevuje čichačství benzínu, organických rozpouštěde a lepidel. Míra výskytu však není známá (Adinkrah, 1995). NSAAC (2004) uvádí, že na některých školách v letech 1999 – 2003 řešili případy čichačství beznínu (sniffing), neuvádí však přesný počet případů. Podle neoficiálních zpráv Policie se na Fidži objevuje extáze, kokain, heroin a amfetaminy zvláště v turistických a městských oblastech.

47

Užívání ostatních nelegálních návykových látek není rozšířené jako užívání marihuany. Důvodem může být vysoká cena a slabá kupní síla místního obyvatelstva. Objevuje se však obchodování s nelegálními drogami, především heroinem,

kokainem,

extází

a

amfetaminy,

na

úrovni

mezinárodního

organizovaného zločinu. Tichomořské ostrovy jsou stále více využívány jako strategická místa pro přepravu a pašování drog. Fidži i ostatní tichomořské státy mají výhodnou geografickou polohu mezi Asií, Amerikou a Austrálií, tedy mezi významnými výrobci drog a největšími odběrateli. Ostrovy jsou izolované, s nedostatečně kontrolovaným členitým pobřežím s několika stovkami malých ostrovů a ostrůvků. Nedostatečná či zastaralá legislativa a nedostatek soudní pravomoci nedovoluje úředníkům zapojit se do vyššího stupně vyšetřování potřebného pro potírání nelegálního obchodování s drogami. Pacifické ostrovy se

tak

stávají

slabým

článkem

na

poli

boje

proti

mezinárodnímu

organizovanému zločinu. Klíčovými problémy jsou nedostatek finančních prostředků a zdrojů, chybějící technologie a centrálně koordinovaný systém ke kontrole a potírání nelegálních aktivit (UNOCD [on-line]).

Jedna z prvních oficiálních zpráv o výskytu nelegálních drog se objevila v roce 2000, kdy bylo na Fidži ve spolupráci s Australskou federální policií zadrženo 357 kg heroinu, určeného pro australský trh Až do roku 2004 neexistovaly žádné zprávy o výrobě jiných nelegálních drog než marihuany. V témže roce byla ve spolupráci s australskou a novozélandskou policií zajištěna

laboratoř

s materiálem

k výrobě

asi

1000

kg

krystalového

metamfetaminu tzv. „ice“, v pouliční hodnotě kolem jedné miliardy dolarů. Podle slov fidžijské Policie se jedná o největší, do té doby zajištěnou laboratoř na výrobu metamfetaminu na jižní polokouli (Fiji Times, 2004).

Podle neoficiálních zpráv Policie je v obchodování s drogami zahrnuto stále více Fidžijců, kteří v něm spatřují vidinu rychlého zbohatnutí. Policie předpokládá, že může docházet k nárůstu nejen obchodování s drogami, ale i zneužívání drog v následujících letech.

48

2.7 Faktory ovlivňující zneužívání návykových látek na Fidži Faktorů, které mohou ovlivňovat zneužívání návykových látek, existuje celá řada a lze na ně pohlížet z různých úhlů pohledů. Tyto faktory na sebe vzájemně působí. Obecně platí, že čím je jich více, tím se zvyšuje riziko zneužívání návykových látek. Následující podkapitola je zaměřena jen na některé z nich.

Užívání některých návykových látek je tradiční. Látky ovlivňující vnímání byly součástí kultury po staletí, byly užívány při obřadních příležitostech mezi nejvýše postavenými představiteli rodů. Na Fidži k těmto látkám bezesporu patří kava. Přestože její spotřeba vzrostla a mění se způsoby tradičního užívání, její rozšíření mezi běžnou populaci je považováno za běžné a nadměrné užívání není hodnoceno jako zneužívání (McMurray, 2005).

Politická a ekonomická nestabilita. Fidži patří ke středně vyspělým rozvojovým zemím. Během posledních dvaceti let se zde vystřídalo čtrnáct vlád. Rasové spory mezi dvěma nejpočetnějšími etniky v zemi – Fidžijci a Indofidžijci vyústily ke 4 armádním převratům od roku 1987, poslední se odehrál v prosinci 2006. Na Fidži byly uvaleny mezinárodní sankce a dočasně zmražena zahraniční finanční pomoc. Takové krizové události ohrožují vnitřní bezpečnost a integritu v zemi, negativně ovlivňují ekonomickou situaci. Kolísá růst hrubého domácího produktu a míra inflace, snižuje se hodnota měny, klesá reálná hodnota mzdy. Nestabilní politické a ekonomické prostředí odlákává stávající i případné investory, což prohlubuje ekonomickou krizi. Fidži čelí ze strany obchodních partnerů mnoha překážkám, které brání v jeho rozvoji, například v obchodování s cukrovou třtinou, která je jedním z hlavních zdrojů příjmů do státního rozpočtu. Ekonomickou situaci ohrožují také pravidelné klimatické výkyvy jako extrémní sucha, povodně a cyklóny. Vláda, podléhající častým změnám neplní, či plní omezeně svou roli při rozvoji - vytváření příznivého prostředí pro investice, budování infrastruktury, zajišťování dostupných sociálních služeb, udržování vnitřní stability a bezpečnosti. Důsledkem politické a ekonomické krize je mimo jiné prohlubování chudoby a růst nezaměstnanosti,

49

růst kriminality, zvýšení výskytu sociálně patologických jevů, mezi které patří i zneužívání návykových látek (Carling, 2004).

Chudoba je úzce spjata s politickou a ekonomickou situací. Pojetí a definice chudoby se může v jednotlivých splečnostech lišit. Nejrozšířenějším způsobem měření chudoby je hranice chudoby, vyjadřující minimální výši příjmu, která je zapotřebí k uspokojení základních životních potřeb, tedy k zajištění potravy a obydlí. Za celosvětovou hranici extrémní chudoby označila Světová banka v roce 1990 příjem dosahující pouze jednoho amerického dolaru na osobu na den. Hranice chudoby na Fidži byla v roce 1997 stanovena 83 fidžijských dolarů pro pětičlennou domácnost na týden na vesnicích, 100 dolarů ve městech. Podle Fiji Poverty Report žilo v roce 1997 pod hranicí chudoby 25 % obyvatel. Hassan Khan, ředitel neziskové organizace Fiji Council of Social Services (2005) uvádí, že až 55 % obyvatel žije v relativní chudobě. Pohybují se pod hranicí i těsně nad hranicí chudoby. Nejde jen o farmáře z vesnických oblastí či nezaměstnané. Mezi občany ohroženými chodobou jsou i zaměstnaní ve městech, neboť výše jejich mzdy nereflektuje naplnění základních životních potřeb. Mnoho pracujících je nuceno akceptovat nízké mzdy, neboť nemají jinou možnost. Fidži je v Poverty report 1997 popisováno jako krajina s hlubokou nerovností mezi bohatými a chudými. Zatímco horních 10 % domácností obdrželo 35 % všech příjmů, spodních 10 % jen 1,8 % celkových příjmů. Hlavními příčinami chudoby jsou nezaměstnanost a nízké příjmy. Mnoho

lidí

nemůže

plnohodnotně

žít

kvůli

nedostatku

ekonomických

prostředků, mají omezený přístup ke zdravotnictví, školství a dalším službám. Život v sociálně nepříznivých podmínkách je výraznou deprivační zkušeností s nepříznivým dopadem na psychické i fyzické zdraví člověka, ovlivňuje rodinu i celou společnost. Trvalé neuspokojování základních životních potřeb a pocit frustrace mohou vést k náhradnímu uspokojení potřeb například v podobě zneužívání návykových látek. Chudoba bývá spojována s rostoucí kriminalitou. Nelze říci, že všichni chudí jsou zahrnuti v kriminálních aktivitách, nicméně chudoba poskytuje živnou půdu pro rozvoj kriminality. Jednou z forem může být obchodování s nelegálními drogami. Farmáři na vesnicích pěstují marihuanu, aby uživili sebe i rodiny. Z neoficiálních zdrojů Policie Fidži vyplývá, že stále

50

více lidí se podílí na nelegálním obchodování s drogami na úrovni mezinárodního obchodu (Fiji Government [on-line]; Exnerová, Volfová, 2007).

Urbanizace. Asi 40 % obyvatel na Fidži žije ve městech. Městská populace neustále roste od roku 1966. Do roku 1996 se zvýšila asi o 30%, zatímco venkovská klesla asi o 5%. Růst městské populace je způsoben rostoucí migrací obyvatel z venkova do měst, rozšířením městských hranic a růstem městské populace jako takové. Vysoká míra urbanizace bez kvalitního rozvoje infrastruktury vede ke značným problémům, zahrnujícím chudobu, nezaměstnanost, problémy s životním prostředím, neadekvátní hygienické podmínky k životu, rostoucí kriminalitu a další (Reddy, Naidu, Mohanty, 2003).

Škola. Naplňování programu Vzdělání pro všechny naráží na Fidži na řadu překážek. Jednou z nich je nedostatek finančních prostředků na budování kvalitního školského systému odrážejícího potřeby obyvatelstva. Školský systém na Fidži byl vybudován podle britského modelu misonáři a kolonisty ve druhé polovině 19. století, bez zvážení lokálních potřeb. Vzdělávání je výkonově orientováno, neposkytuje dostatek možností pro všechny vrstvy obyvatelstva. Existuje velmi málo technických a odborných škol, které by poskytovali vzdělání i jedincům, kteří nejsou akademicky orientováni. Kvalita vzdělávání je ovlivněna také nedostatečným vzděláním učitelů. Na fidžijských školách jsou povoleny fyzické tresty ze stran učitelů, přestože bývají stále častěji kritizovány.

Existují značné rozdíly v kvalitě a přístupu ke vzdělávání na vesnicích a ve městech. Na vesnicích a odlehlých ostrovech mají lidé velmi omezený přístup ke vzdělávání díky nerozvinuté infrastruktuře a omezeným možnostem vzdělávacích programů. Z tohoto důvodu posílají někteří rodiče děti za vzděláním do měst, často po splnění šestého roku školní docházky, tedy ve 12 letech. Ty děti, které nemají možnost žít u svých rozšířených rodin ve městech, bývají posílány na internátní školy s možností omezeného styku s rodinou díky geografickým podmínkám. Školy jsou často na jiných ostrovech, než ze kterých děti pochází. Na internátních školách jsou děti ponechány bez patřičného dozoru. Velmi brzy si tvoří vlastní „subkulturu“, která má své vlastní zvyklosti a

51

rituály. Vznikají různé podskupiny, které monou být zárodkem asociálních part. Právě na internátních školách se řeší nejvíce případů zneužívání návykových látek (McMurray, 2005; Carling, 2004).

Velkým problémem za Fidži je záškoláctví. Děti, které nechodí do školy často přicházejí do sporu se zákonem. Policejní záznamy ukazují, že značná část takových dětí pochází z rozpadlých rodin. Mnozí z nich opouští školy před jejich dokončením. Přestože 99 % dětí je zapsáno do prvních tříd, jen 60 % dále pokračuje do sekudnárních typů škol. Buď nesplnili náročné zkoušky na konci posledního ročníku primární školy, nebo pocházejí z chudých rodin, které si nemohou další vzdělávání dítěte dovolit, či sami rodiče nepovažují vzdělání za důležité. Vzdělávání je drahou záležitostí. Rodiče sice nemusí platit prvních osm let docházky poplatky za školné, ale často nemají na zaplacení jízdného, sešitů a učebnic, školních uniforem a dalších výdajů spojených se vzděláváním. Mnoho studentů nedokončí ani sekundární a terciární vzdělávání. Nejčastějším důvodem bývá opět ekonomická situace rodiny, dále útěk od konfliktu a disciplíny ve škole, u dívek raná těhotenství. Nedokončené vzdělání pak snižuje možnost jedinců uplatnit se na trhu práce. Převážná většina nezaměstnaných jsou právě osoby s dosaženým nižším vzděláním. Problém uplatnit své vzdělání mají i jedinci, kteří školy úspěšně dokončili. Pouze jeden z osmi vycházejících studentů sekundárních škol najde placené zaměstnání. Tato skutečnost snižuje motivaci ostatních ke vzdělávání. Nedostatek vzdělaných lidí pak omezuje možnost ekonomického i společenského rozvoje. (Adinkrah, 1995; MonsellDavis, 2000).

Nedokončené vzdělání a omezená možnost profesního uplatnění ponechává mladé bez příznivé vize do budoucnosti, zvyšuje frustraci, negativně ovlivňuje sebevědomí, narušuje vztah jedince ke společnosti i ke vnímání vlastní hodnoty. Zneužívání návykových látek může být výrazem náhradního uspokojení potřeb nebo únikem z nepříznivé situace.

Demografické změny v oblasti pacifických ostrovů mají rozsáhlý vliv. Týkají se především vztahů mezi pohlavími a mezi generacemi. V tradičním chápání melanéských kultur jsou věk a pohlaví kategoriemi sociální struktury a

52

organizace. V současnosti se však hovoří o rozpadu soudržnosti mezi generacemi, dochází ke strukturálním změnám. Mění se význam pohlavní diferenciace. Kdysi byla identifikace se stejným pohlavím jedním z hlavních znaků v hierarchii společnosti, dnes rozdělení mezi pohlavím a věkem změnilo své parametry. Lze se běžněji setkat s vrstevníky stejné věkové skupiny a rozdílných pohlaví, než s osobami různých věkových skupin a stejného pohlaví. Pacifické země jsou demograficky i historicky mladé. Na Fidži žije přes 53 % obyvatel pod hranicí 25 let věku. 20,2 % obyvatel spadá do kategorie mládeže, vymezené jako skupina osob ve věku 15 – 24 let. Takovéto věkové složení má specifické dopady ekonomické, sociální, politické i demografické. Vysoký

podíl

ekonomiku

mladé,

státu

neproduktivní

a vyvolává

složky

potřebu

zatěžuje

vyšších

nepříliš

nákladů

na

výkonnou fungování

vzdělávacích systémů. Vysoká nezaměstnanost mezi mladými může vést k jejich radikalizaci, která je potenciálním zdrojem ozbrojených konfliktů. Mladí lidé zároveň vytvářejí předpoklad pro další populační růst (Carling, 2004).

Dospívání je rovněž složitým obdobím přechodu od dětství do dospělosti, kdy člověk hledá vlastní identitu, rozvíjí svou představu o tom, kým by chtěl být, buduje své sebepojetí, potřebuje získat sebeúctu, potvrdit si kompetence. Podle Monsell-Davise (2000) se fidžijská mládež vyznačuje nízkým sebehodnocením a pocity frustrace, které zvyšují riziko zneužívání návykových látek.

Rodina je primárním prostředím, kde člověk získává první zkušenosti, osvojuje si základní životní role, vytváří si žebříček hodnot, formuje své postoje. Pro zdravý vývoj potřebuje každé dítě dostatek lásky, stimulaci, pocit bezpečí a jistoty. Žije-li v rodině, která nemá z nejrůznějších důvodů podmínky pro zdravý vývoj a nejsou uspokojovány jeho základní fyzické i psychické potřeby, vyrůstá z něj nevyrovnaný jedinec.

Celospolečenské změny v zemi se týkají také změn v rodinném životě. Zvyky a tradice částečně ztrácejí na významu. Na jedné straně jsou Fidžijci ukazováni jako pečující a sdílející, jako společnost, kde nikdo netrpí hlady a má

53

naplněny všechny potřeby. Na straně druhé však roste kriminalita, počet dětí na ulici, rozpady rodin a absence jednoho z rodičů při výchově. V posledních letech narůstá rozvodovost, přibývá dysfunkčních rodin, zejména ve městech. Děti jsou častěji vychovávány jedním rodičem, zejména matkou. Matky samoživitelky jsou postaveny před svízelnou situaci. Nemožnost zaměstnání či málo placené zaměstnání neposkytuje samoživitelkám dostatek finančních příjmů na zajištění základních potřeb rodiny. Děti z rozpadlých chudých rodin často kradou, aby si zajistili uspokojení základních životních potřeb. Chybějící mužský vzor chování negativně ovlivňuje proces socializace obzvláště u chlapců (Monsell-Davis, 2000).

Někteří rodiče zanedbávají své děti. Tráví většinu času v kostele. Členové církve musí pravidelně navštěvovat kostelní služby, zpívání chórů, studovat bibli a aktivně se účastnit církevních událostí. Ve většině komunit docházejí rodiče nejméně pětkrát týdně do kostela. Kritizovány bývají i večerní seance otců v kruhu s kavou. Muži stráví velmi mnoho času s přáteli u kavy a nemají na vlastní děti čas (McMurray, 2005).

Vesnické rodinné klany, které zajišťují širokou ekonomickou a sociální podporu pro své členy, se ve městech téměř nevyskytují. Objevují se sice rozšířené rodinné skupiny, nejsou však schopny zajišťovat svým členům potřebný stupeň podpory (Carling, 2004). Synovci a neteře často posílané za vzděláním do měst jsou často nechtěnou zátěží pro své příbuzné. Podle tradic by se o ně příbuzní měli postarat. Rodiny ve městech se však samy často potýkají s nemalými, zejména finančními problémy, proto nejsou schopny dát širší rodině potřebnou podporu.

Absence rodičů při výchově nebo život u svých příbuzných ponechává děti bez dozoru. Vrstevnická skupina se stává náhradní rodinou, která jim poskytuje pozornost, kterou doma nenacházejí. Taková skupina nemusí nutně korelovat se společenskými normami a pravidly (Monsell-Davis, 2000).

V souvislosti s rodinnými poměry se v poslední době často hovoří o domácím násilí a sexuálním zneužívání dětí, přestože jsou tato témata málo

54

zdokumentovaná. Častými pachateli domácího násilí jsou muži – hlavy rodiny. V patriarchální společnosti se obvykle akceptuje mužská autorita a to i v případech násilí a sexuálního zneužívání. Fiji Women Crisic Centre zaznamenává nárůst reportovaných případů domácího násilí a zneužívání. Mnoho případů se však nedostane před soud, neboť sami oběti často nestojí o formální řešení a odsouzení členů svých rodin.

Ve fidžijské společnosti jsou starší autoritou, mladí je musí poslouchat a akceptovat. Mladí se nesmí ptát, musí nařízení starších respektovat. Zdůrazňována bývá disciplína. Způsob komunikace starších s mladšími je omezován na příkazy a zákazy. Porušení pravidel se trestá pokáráním, zesměšněním či fyzickým trestem. Děti by se měli chovat tiše ve společnosti dospělých, pouze pokud se jedná o malé děti, je jim jejich hravost tolerována. Bití je pojímáno jako projev lásky k dítěti. Láska a disciplína k sobě nerozlučně patří. Opravdová láska je tam, kde rodiče občas bijí své děti. Bít dítě znamená učit ho respektu, pokoře, naslouchání a poslušnosti. Zdá se, že fyzická bolest je důležitou součástí výchovného procesu. V dřívějších dobách se museli chlapci podrobovat fyzické bolesti, naučit se ji snášet a kontrolovat, aby se z nich mohli stát dobrými bojovníky. Monsell-Davis (2000) tvrdí, že v dnešní době tento způsob socializace není zcela vhodný. Není přiměřený okolnostem a změnám v současné společnosti. Není to styl, který by učil mladé myslet. Učí pouze poslušnosti. Monsell-Davis (2000) dále tvrdí, že děti, které jsou takto vychovávány nejsou schopny dělat později v životě uvážená rozhodnutí a myslet na následky svého jednání. Děti, které pocházejí z velmi přísného prostředí a přicházejí studovat kolem do měst, se velmi často dostávají do problémů jako je záškoláctví nebo páchání trestné činnosti.

Mladí jsou sociální skupinou bez hlasu. Děti bývají vyloučeny z podílení se na rozhodování v rodině, jsou omezovaní dělat rozhodnutí o vlastních životech. Ve většině domácností je nemyslitelné, aby se dospělí ptali svých dětí na jejich názor. Dítě nemá rušit dospělé, neptát se. Pokud se dospělí baví, dítě je vykázáno do jiných prostor nebo ven. Děti jsou tak podporovány hledat si společnost mezi vrstevníky někde jinde. Ve školách jsou děti vyloučeny na spolupodílení se na chodu školy (Adinkrah, 1995).

55

Nezaměstnanost. Podobně jako v jiných rozvojových zemích, čelí Fidži těžkostem ve schopnosti poskytovat dostatek zaměstnání pro své obyvatele. Mladým lidem se nedaří naplnit svá očekávání a uplatnit dosažené vzdělání, inklinují potom častěji ke kriminálním aktivitám, aby naplnili své materiální potřeby a touhy. Nejvíce trestné činnosti páchají právě mladí nezaměstnaní. Mladí nezaměstnaní také tráví mnoho času konzumací alkoholu, na večírcích, v barech a nočních klubech, užíváním jiných návykových látek (Carling, 2004).

Kriminalita na Fidži je problémem převážně mládeže. Nejčastěji podezřelými z trestných činů jsou osoby ve věku 17 – 25 let, tedy osoby ve věku, kdy by měli dokončovat střední a vysoké školy. Tato skupina se vyznačuje vysokým procentem nezaměstnanosti, která vede k zahálce, nudě a frustraci. Nejčastěji páchanými trestnými činy jsou majetková tresná činnost, krádeže, loupeže, přepadení, znásilnění a obchodování s nelegálními drogami.

Pokud poruší zákon mladistvý, tedy osoba mladší 17ti let, je souzena podle Juvenilního zákona, jehož 56. kapitola se zabývá juvenilní delikvencí. Podle tohoto zákona je za mladistvého považována osoba ve věku 14 – 17 let. Trestní odpovědnost je 10 let. Dítě mezi 10 – 12 rokem může být uznáno vinným, pouze pokud prokáže, že v době spáchání trestného činu bylo bdělá a plně si vědomo svého jednání. V praxi se děti mladší 12 let většinou nepovažují za trestně odpovědné.

Mladistvý může být odsouzen, pokud spáchá trestný čin, za jaký by byl souzen dospělý. Porušování zákona mladistvými je, ve srovnání s kriminalitou dospělých nižší. Nejčastějšími formami porušení zákona jsou krádeže, loupeže, vloupání do domu, zneužívání návykových látek, prostituce, vandalismus. Trestná činnost je páchána většinou ve skupině, či ve dvojicích, často pod tlakem ostatních vrstevníků. Oficiální statistiky juvenilní delikvence jsou však nespolehlivé. Na Fidži neexistují věznice pro mladistvé, odsouzení se dostávají do věznic s dospělými (Adinkrah, 1995).

56

3. Výzkumná část Problematika sociálních patologií na Fidži nabývá v současnosti na významu. Výskyt sociálně patologických jevů, mezi než patří i zneužívání návykových látek, má rostoucí tendenci. Existuje mnoho na sebe vzájemně působících faktorů, které tuto skutečnost ovlivňují. V současnosti chybí na Fidži dostatečné záznamy a statistiky o počtu uživatelů návykových látek, objevuje se neinformovanost veřejnosti o této problematice. Dílčí snahy státních i neziskových organizací na poli prevence zneužívání návykových látek jsou nejednotné a chybí jejich provázanost

3.1 Cíl výzkumu Cílem práce je informovat o problematice návykových látek na Fidži, popsat druhy vybraných zneužívaných látek, způsoby užívání. Dále uvést některé z faktorů, které ovlivňují výskyt zneužívání návykových látek, nastínit preventivní snahy, které se v zemi uplnatňují.

3.2 Medotologie výzkumu V práce byl zvolen kvalitativní přístup, který umožňuje lépe porozumět podstatě jevů. Při kvalitativním výzkumu dochází ke sblížení se zkoumanými osobami, získáváme informace o jejich názorech, postojích, přáních, obavách. Kvalitativní šetření nabízí lepší pochopení konkrétní situaci, proto je pro tuto práci vhodnější.

Ke splnění cílů této práce byly použity následující metody a techniky výzkumného šetření: studium literatury, analýza písemných dokumentů, polostrutkurovaný rozhovor, zúčastněné pozorování, analýza výzkumných dat.

Výzkum byl prováděn v období od listopadu 2005 do dubna 2006. Miovský (2006) rozlišuje několik typů kvalitativního přístupu. Případovou studii, analýzu dokumentů, terénní výzkum, kvalitativní experiment a kvalitativní

57

evaluaci. V první fázi výzkumu byl použitý terénní výzkum. Při terénním výzkumu poznává výzkumník strukturu prostředí, v němž se zkoumaný jev nachází. Svojí účastí a pobytem v terénu se výzkumník snaží překonávat prostorové, kulturní či sociální bariéry, které by v případě uplatnění jiného výzkumného plánu bránily vhledu a poznání různých kontextů. Výzkumník se zabývá zkoumáním prostředí, v němž se zkoumaný jev vyskytuje, aktivně vstupuje do života účastníků výzkumu, poznává jejich zvyky, jazyk, kulturní odlišnosti, postoje, prožívání a způsob života.

Od ledna do dubna 2006 byly prováděny polostrukturované rozhovory a sběr dat, jako podklad k analýze dokumetů. Výzkumným vzorkem byli pracovníci státní správy a neziskových organizací, u kterých bylo možné předpokládat určité povědomí o problematice zneužívání návykových látek na Fidži. Pro výsledky výzkumu bylo použito 30 rozhovorů.

Z technických důvodů nebylo možné provádět audiozáznamy rozhovorů, proto byly pořizovány záznamy písemné. V rozhovorech byly použity následující otázky:

1. Které návykové látky patří na Fidži k nejvíce užívaným? 2. Domníváte se, že lidé na Fidži užívají nadměrně kavu? 3. V čem spatřujete riziko nadměrného užívání kavy? 4. Které jiné návykové látky se na Fidži vyskytují? 5. Má zneužívání návykových látek na Fidži rostoucí tendenci? 6. Považujete současné preventivní snahy na Fidži za efektivní? 7. V čem spatřujete největší překážky v budování efektivní prevence? 8. Jak by měla správná prevence fungovat? 9. Souvisí zneužívání návykových látek na Fidži s kriminalitou?

58

4. Výsledky výzkumu Výsledky dotazování jsou prezentovány pomocí univariační analýzy (grafu) a doplněny komentářem. Vzhledem k tomu, že při empirickém výzkumu šlo spíše o sondu do prostředí, nebyly zvoleny hypotézy. Řada odpovědí na otázky měla spíš kvalitativní ráz. Ve druhé části jsou nastíněny možnosti prevence zneužívání návykových látek na Fidži a jakým způsobem prevence v současné době funguje.

4.1 Výsledky dotazování Otázka 1: Které návykové látky patří na Fidži k nejvíce užívaným? 0%

17%

37%

Kava Alkohol Tabák Marihuana Ostatní 0%

46%

Graf 1: Které návykové látky patří na Fidži k nejvíce užívaným?

Na otázku, které návykové látky patří na Fidži k nejvíce užívaným, odpovědělo 5 dotazovaných (17%) kava, 14 dotazovaných (46%) alkohol a 11 dotazovaných z dotazovaných.

(37%)

marihuana.

Tabák

a

ostatní

neuvedl

žádný

59

Otázka 2: Domníváte se, že lidé na Fidži užívají nadměrně kavu? 3% 23% Ano

30%

Spíše ano Nevím Spíše ne 17%

Ne

27% Graf 2: Domníváte se, že lidé na Fidži užívají nadměrně kavu?

7 dotázaných (23%) se domnívá, že lidé na Fidži užívájí kavu nadměrně. 5 osob (17%) odpovědělo na otázku spíše ano, 8 dotázaných (27%) nedokázalo s určitostí říct, zda je kava nadměrně užívaná, odpovědělo tedy nevím. 9 osob (30%) se přiklání spíše k názoru, že kava není na Fidži nadměrně užívaná a 1 z dotázaných (3%) odpověděl na otázku ne.

Otázka 3: V čem spatřujete riziko nadměrného užívání kavy? Negativní vliv na zdraví

8%

17% Utrácení peněz Trávení příliš mnoho volného času pitím

33%

17% kavy 25%

Zanedbávání rodinných a pracovních povinností Jiné

Graf 3: V čem spatřujete riziko nadměrného užívání kavy?

Na otázku odpovídalo 12 osob, které v předešlé otázce odpověděly ano a spíše ano. Jejich odpovědi byly shrnuty do 5 základních oblastí. 2 dotazovaní (17%) považují za největší riziko nadměrného užívání kavy negativní vliv na zdraví, 2 dotazovaní (17%) utrácení peněz. 3 osoby (25%) odpověděly, že lidé na Fidži tráví příliš mnoho volného času pitím kavy, 4 osoby (33%) se přiklání k názoru, že lidé užívající nadměrně kavu zanedbávají rodinné a pracovní povinnosti, 1 dotazovaný (8%) odpověděl jinak.

60

Otázka 4: Které jiné návykové látky se na Fidži vyskytují?

40%

heroin

90%

amfetamin 50%

extáze 20%

metylalkohol

30%

organická rozpouštědla

73%

benzin

100%

betel

Graf 4: Které jiné návykové látky se na Fidži vyskytují?

V této otázce nešlo o kvantitativní vyjádření. Jedná se o výpověď jednotlivých dotazovaných a jejich osobního názoru a vhledu. Všech 30 dotazovaných (100%) uvedlo, že na Fidži se vyskytuje betel, 22 dotazovaných (73%) vědělo o výskytu benzinu, 9 (30%) znalo organická rozpouštědla, 6 (20%) metylalkohol, 15 lidí (50%) uvedlo, že je možnost výskytu extáze na Fidži, výskyt amfetaminů přiznalo 27 osob (90%) a 12 lidí (40%) vědělo o výskytu heroinu na Fidži. Otázka 5: Má zneužívání návykových látek na Fidži rostoucí tendenci? 3% 0% 30%

27%

Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 40%

Graf 5: Má zneužívání návykových látek na Fidži rostoucí tendenci?

61

Na otázku odpovědělo 9 osob (30%) ano, 12 dotazovaných (40%) si myslí, že zneužívání návykových látek na Fidži má spíše rostoucí tendenci, 8 osob (27%) nedokázalo s určitostí odpovědět, 1 osoba odpověděla spíše ne. Ne neodpověděl žádný z dotazovaných.

Otázka 6: Považujete současné preventivní snahy na Fidži za efektivní? 0%

10%

40%

23%

Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne

27%

Graf 6: Považujete současné preventivní snahy na Fidži za efektivní?

Ze všech dotázaných neodpověděl nikdo na otázku ano, spíše ano odpověděli 3 dotázaní (10%). 7 dotázaných (23%) nedokázalo říct, zda jsou preventivní snahy efektivní. Spíše ne odpovědělo 8 osob (27%). Za neefektivní považuje současné preventivní snahy na Fidži 12 osob (40%). Otázka 7: V čem spatřujete největší překážky v budování efektivní prevence? 7%

7% Nedostatek financí

10%

40%

Nedostatečná legislativa Nedostatek kvalifikovaných pracovníků Neucelenost prevence

13%

Chybění preventivních programů 23%

Jiné

Graf 7: V čem spatřujete největší překážky v budování efektivní prevence?

Na tuto otázku odpovídali všichni dotazovaní, výsledky jejich odpovědí byly shrnuty do 6 kategorií. 12 dotazovaných (40%) považuje za největší překážku budování efektivní prevence na Fidži nedostatek financí, 7 osob

62

(23%) uvedlo, že největší překážkou je nedostatečná legislativa, 4 dotázaní (13%) uvedlo nedostatek kvalifikovaných pracovníků na poli prevence zneužívání návykových látek, 3 osoby (10%) odpověděly, že největším úskalím prevence na Fidži je neucelenost a neprovázanost jednotlivých preventivních snah, 2 dotázaní (7%) postrádali existenci účinných preventivních programů, 2 osoby (7%) uvedly jiné překážky.

Otázka 8: Jak by měla správná prevence fungovat?

Tato otázka zkoumá názor jednotlivých dotazovaných na účinnost a fungování prevence zneužívání návykových látek. Z jejich odpovědí vyplynulo, že k fungování prevence je zapotřebí provázanost jednotlivých preventivních snah v zemi. Prevence by měla být cetrálně řízena, zahrnuta v kurikulu školy. Měla by obsahovat kvalitní programy. Dotazovaní se dále vyjadřovali o potřebě kvalifikovaných pracovníků. Podle některých z nich by prevence měla být orientovaná na komunity a mířená jak na děti, tak rodiče. Měla by začínat v co nejmladším věku. Za jednu z důležitých složek prevence považovali dotázaní kvalitní trávení volného času. Otázka 9: Souvisí zneužívání návykových látek na Fidži s kriminalitou? 17%

0% Ano Spíše ano Nevím Spíše ne

23%

60%

Ne

Graf 8: Souvisí zneužívání návykových látek na Fidži s kriminalitou?

Na otázku, zda zneužívání návykových látek na Fidži souvisí s kriminalitou odpověděla většina, tedy 18 dotazovaných (60%) ano, spíše ano odpovědělo 7 osob (23%). K otázce se nedokázalo vyjádřit 5 osob (17%), spíše ne a ne neuvedl žádný z dotázaných.

63

4.2 Možnosti prevence zneužívání návykových látek na Fidži

Účinná prevence by měla vycházet z dokonalého poznání prostředí, kde se má provádět, měla by být ucelená a centrálně koordinovaná. Systém prevence zneužívání návykových látek na Fidži se teprve tvoří. V současnosti stále chybí dostatek záznamů a výzkumů jako výchozích dat pro tvorbu prevence. Objevují se dílčí snahy neziskových a vládních organizací, nejsou však jednotné a systémově provázané. Není zatím žádný program, který by dílčí snahy ujednotil. Republika Fidži musí čelit mnoha závažným sociálně ekonomickým problémům, které s účinností prevence přímo i nepřímo souvisí. Tyto problémy se odráží v nedostatku finančních prostředků, zkušeností a odborných pracovníků v oblasti prevence zneužívání návykových látek.

Pokud bychom vzali jako model členění prevence sociálně patologických jevů na prevenci specifickou a nespecifickou, lze říci, že se na Fidži v určité míře vyskytují obě formy prevence. Pokud však máme na mysli členění na primární, sekundární a terciární, existují na Fidži aktivity týkající se prevence především primární.

Oblast primární prevence zahrnuje veškeré aktivity směřující k tomu, aby problém zneužívání návykových látek vůbec nenastal. Lze ji pak členit na primární specifickou a primární nespecifickou prevenci. Cílem takové prevence je dostatečná informovanost a vedení ke způsobu života bez návykových látek. Působí na celou populaci. Zahrnuje informace pro rodiče, neboť rodina je základním článkem v této oblasti, nabízí takové programy, které přinášejí dostatečné uspokojení v životě, včetně programů volnočasových aktivit.

Sekundární prevence je zaměřena na osoby, u kterých již nějaký problém s návykovými látkami nastal. Na Fidži v současnosti existuje pouze jedno místo, kam se mohou lidé s problémem zneužívání návykových látek obracet. Jedná se o psychiatrickou léčebnu St. Giles Hospital v hlavním městě Suva. Z rozhovoru s lékařkou z této nemocnice však vyplynulo, že pacienti

64

nebývají primárně přijímáni kvůli problému s návykovými látkami. Přichází z důvodu onemocnění, sami, nebo mají léčbu nařízenou soudem. Mnozí pacienti prý přiznávají užívání alkoholu nebo kouření marihuany. Léčba se orientuje především na potíže, se kterými bývají pacienti přijímáni, probíhá vesměs medikamentózně.

Co se týče terciární prevence, tedy takové, která spočívá ve snižování negativních důsledků zneužívání návykových látek, lze říci, že na Fidži v současnosti neexistuje.

V oblasti specifické primární prevence působí na Fidži především školská organizace NSAAC – National Substance Abuse Advisory Council, nezisková organizace FCOSS – Fiji Council of Social Services, které jsou uvedené na seznamu organizací zabývajících se prevencí zneužívání návykových látek UNOCD – United Nations Office on Crime and Drugs. Dalšími organizacemi působícími v oblasti prevence jsou Ministerstvo zdravotnictví a Policie Fidži.

V oblasti nespecifické primární prevence jsou to především neziskové a komunitní organizace, které nabízí dětem a mládeži volnočasové aktivity, především sportovního charakteru, dále Ministerstvo sociálních věcí a Ministerstvo mládeže a tělovýchovy, které nabízí komunitám programy, k nimž se mohou připojit. Neziskové organizace se na Fidži dále dělí na náboženské a nenáboženské.

Specifická primární prevence

National Substance Abuse Advisory Council – NSAAC

Organizace NSAAC byla zřízen Ministerstvem školství v roce 1999 jako odpověď na rostoucí zneužívání návykových látek na Fidži. Tato organizace je zodpovědná za rozvoj uceleného systému prevence na školách, školení učitelů v oblasti prevence a provádění výzkumu v oblasti zneužívání návykových látek na školách. Měla by poskytovat techniky a metody práce s dětmi, vedoucí ke

65

informovanosti žáků v oblasti zneužívání návykových látek, ke zdravému životnímu stylu a k vytváření postojů odmítajících zneužívání návykových látek.

Prevence zneužívání návykových látek není zahrnuta v kurikulu. V sekundárních školách existuje nepovinný předmět Family life, který zahrnuje i prevenci zneužívání návykových látek. Pro primární školy není zatím žádný, byť nepovinný předmět, v primárních školách se prevence takřka nevyskytuje.

V letech 1999 – 2003 a v roce 2004 provedli členové organizace výzkumy na všech 159 sekundárních školách na Fidži. Z nich vyplynulo, že 69 % všech dotázaných zkusilo někdy kavu, 51 % alkohol, 43 % tabák a 13 % marihuanu. Přibližně jedna pětina uživatelů kavy, alkoholu a tabáku byla shledána jako riziková skupina (zkusili látku minimálně 3 krát), u marihuany to bylo 36 %. K výzkumu bylo použito dotazníkového šetření, otázky byly stejné jako u výzkumu prováděného organizací UNICEF a a Fiji School of Medicine nazvaným Fiji Global Youth Tabacco Survey.

Na základě zjištěných skutečností byl vypracován projekt prevence zneužívání návykových látek na školách, jehož hlavní součástí bylo školení pedagogů v oblasti prevence. Na tento projekt získala organizace NSAAC finanční prostředky 40 tisíc fidžijských dolarů v březnu roku 2006 v rámci projektu PRIDE University of the South Pacific. Poskytovatelem financí byla Evropská unie a organizace NZAID (New Zealand Agency for International Development).

Při návštěvě organizace NSAAC bylo zjištěno, že zaměstnává pouze 5 pracovníků. Ředitel a další dva pracovníci zabývající se výzkumem a budováním prevence na celém Fidži, jedna sekretářka a jeden údržbář. Ředitel ve své kanceláři neměl vlastní počítač, veškeré zpracování výzkumu prováděl manuálně, sekretářka poté zpracované výsledky převáděla do počítačové formy.

Fiji Council of Social Services – FCOSS

66

FCOSS

je

nezisková

organizace

činná

v prevenci

zneužívání

návykových látek na Fidži. V roce 1990 uspořádala vůbec první konferenci o otázkách zneužívání návykových látek na Fidži, aby poukázala na potřebu účinné prevence a na negativní sociálně ekonomické vlivy zneužívání návykových látek. Tato organizace nabízí programy prevence školám a komunitám, založených na informovanosti o návykových látkách a rizicích užívání, dále na dovednostech odmítnout drogy, na budování pozitivního přístupu k životu, umění se rozhodovat, zvládání stresu a relaxaci. Organizace spolupracuje s dalšími v oblasti prevence (NSAAC, Red Cross, UNICEF, Ministerstvem mládeže a sportu), snaží se propojit preventivní aktivity jednotlivých vládních i nevládních organizací, pořádá setkání s učiteli a komunitami. Vydává měsíčník Drugnet pojednávající o otázkách a potřebách prevence a informující veřejnost o jednotlivých typech drog a rizicích jejich užívání. V budování prevence úzce spolupracuje s australskou univerzitou (University of Western Sydney). Ve spolupráci s univerzitou vydala organizace FCOSS v roce 2004 manuál prevence zneužívání návykových látek. FCOSS dále pořádá různé aktivity pro děti, soutěže výtvarné a sportovní, které mají přispívat k budování účinného systému prevence. Školská organizace NSAAC vznikla právě na popud organizace FCOSS, uvědomující si potřebu prevence na školách.

Kromě prevence zneužívání návykových látek se FCOSS zabývá prevencí dalších sociálně patologických jevů, jako je domácí násilí, sexuální zneužívání žen a dětí, záškoláctví, útěky, děti žijícími na ulici, kriminalita. V těchto oblastech spolupracují s dalšími organizacemi, zejména Fiji Human Rights, Fiji Women Crisis Centre, UNICEF, Save the Children.

Spolu s dalšími organizacemi se FCOSS snaží působit na vládu ve smyslu změny současné legislativy, změnu zákonů, především juvenilního, protidrogového, zákona o rodině. Finanční prostředky získává především ze zahraničí od organizací NZAID a AUSAID (Australian Agency for International Development), nebo od největších investorů v zemi (např. Telecom Fiji).

Ministerstvo zdravotnictví

67

Ministerstvo zdravotnictví má za úkol informovat veřejnost o reálných rizicích užívání alkoholu, tabáku, marihuany a kavy, provádět osvětovou činnost. Pracovníci ministerstva navštěvují komunity i na odlehlejších ostrovech, aby s lidmi hovořili o zneužívání návykových látek. Nakolik jsou tyto aktivity efektivní nelze s určitostí říci, neboť neexistuje žádná zpětná vazba. Z materiálů získaných na Ministerstvu zdravotnictví lze nabýt dojmu, že sami pracovníci nejsou o reálných rizicích zneužívání návykových látek příliš informováni. Výmluvné může být i varování Ministerstva zdravotnictví, které se objevuje v televizi, na fidžijském kanále Fiji One, napsané červeně velkými písmeny během programu ve spodní části obrazovky a zní: „Marihuana kills“.

Policie Fidži Zřizovatelem Policie na Fidži je Ministerstvo vnitra. V rámci policie působí drogová složka Police Drug Unit, která vznikla v roce 1976. Jejím úkolem je nejen potírání kriminálních aktivit spojených s drogami, ale i osvětová činnost o návykových látkách mezi místními obyvateli na komunitní úrovni. Komunity zahrnují školy, kostely, usedlosti, vesnice a sousedství. Policie dochází do komunit hovořit o problematice zneužívání návykových látek. Policie je zastáncem přístupu trestat jakékoliv zneužívání návykových látek, především těch nelegálních. Marihuanu tak staví na stejnou úroveň jako ostatní drogy. Používají spíše metody zastrašující, hrozby trestů za zneužívání návykových látek či obchodování s nimi. Jedním z programů Policie je „Neighbour watch programme“. Policisté nabádají obyvatele, aby jakýkoliv výskyt drog, jejich užívání či prodej bezprostředně hlásili na Policii. Pokud se vyskytne nějaký hlášený případ, přistupuje policie k represivnímu řešení situace. Prevence založená na hrozbách a zastrašování není efektivním způsobem prevence.

V oblasti specifické primární prevence se snaží působit i některé církevní organizace. Jejich působení však stojí často v rozporu s působením jiných organizací. Zatímco například FCOSS se snaží učit dětem zodpovědnému životu, kde mohou samy činit vlastní rozhodnutí, učí je o reálných rizicích vlastního neuváženého jednání, Metodistická církev (Methodist Church)

68

používá metody spíše zastrašování a zákazu. Za zmínku stojí brožura vydávanou metodistickou církví a rozesílanou do škol s názvem „Say no drugs and premarital sex“ – řekni ne drogám a předmanželskému sexu. V ní nejsou uvedena žádná reálná rizika užívání návykových látek, jen poznámka, že užívání návykových látek je špatné a nevhodné. Takový způsob prevence je patrně bez jakéhokoliv pozitivního efektu. Stejný postoj zaujímá církev k předmanželskému sexu.

Nespecifická primární prevence

Na poli nespecifické primární prevence působí především Ministerstvo mládeže a tělovýchovy. Dále celá řada mezinárodních i místních neziskových organizací, z nichž uvedu pro přehled jen některé.

Ministerstvo mládeže a tělovýchovy Ministerstvo mládeže a tělovýchovy zaštiťuje aktivity mládežnických organizací, na vesnicích jich v celé zemi funguje podle vyjádření úřednice ministerstva kolem osmi set, ve městech jejich počet sahá k tisíci. Mezi tyto skupiny patří náboženská sdružení, sportovní a umělecké skupiny. Zejména na vesnicích je pak kladen důraz na komunitní práci, jsou zdůrazňovány tradiční hodnoty, vzájemná pomoc a sdílení. Jednotlivé skupiny mohou předkládat ministerstvu projekty a mohou žádat o finanční podporu. Pokud se jim nějaké finanční podpory dostane, jedná se většinou o zahraniční pomoc v rámci jiných projektů.

Ministerstvo mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s organizací UNICEF, Ministerstvem sociálních věcí a Ministerstvem zdraví rozvíjí od roku 2005 program na podporu učení sociálním dovednostem.

V roce 2002 – 2004 byl ustanoven parlament mládeže, který měl 74 členů z řad mladých. Tento parlament má projednávat otázky a potřeby mládeže. Každoročně někteří zástupci jezdí na sektání s mladými lidmi z ostatních pacifických zemí, z Austrálie, Nového Zélandu a Japonska, aby si

69

vzájemně předávali zkušenosti. Od roku 2004 vzrostl počet mladých v tomto programu na 222 osob.

Ministerstvo mládeže a tělovýchovy dále nabízí podpůrné programy pro rozvoj zaměstnanosti v městských a odlehlých vesnických oblastech, kde je jinak přístup k zaměstnání velmi omezený. Podporuje mladé, aby si hledali práci sami, často v rámci svých komunit. Jako vhodná příležitost pro mladé na vesnicích se jeví výroba uměleckých předmětů, které pak mohou prodat na trhu turistům, jejichž počet se každoročně zvyšuje.

Ministerstvo sociálních věcí Jedním z důležitých počinů v oblasti nespecifické prevence, které vznikly za přispění Ministerstva sociálních věcí je program k podpoře výchovy k rodičovství.

Ministerstvo

spolu

s dalšími

organizacemi

(Ministerstvem

zdravotnictví, Ministerstvem žen, zdravotnické školy, Pacific Children´s program, a jinými) je zodpovědné za osvětovou činnost a vydávání brožur, ve kterých informují a poučují rodiče o výchově dětí. Nabádají k vyloučení násilí z výchovy, popisují jednotlivá věková období dětí a jejich specifika, potřeby dětí v jednotlivých obdobích. Výchova dětí v raném období je velmi důležitá pro rozvoj osobnosti dítěte. Ministerstvo se dále zaměřuje na ochranu dětí před domácím násilím, zneužíváním a dětskou prací.

Dalšími vládními organizacemi, které se zabývají výchovou a ochranou dětí, potlačováním projevů domácího násilí, zneužíváním dětí jsou Ministerstvo žen (Ministry of Women), a Komise pro lidská práva pod Ministerstvem sociálních věcí.

Neziskové organizace

Neziskových organizací na Fidži existuje celá řada. Jejich počet přesahuje stovku. Jedná se o organizace mezinárodní i místní, náboženského i nenáboženského charakteru, působících v oblasti práv dítěte či v oblasti naplňování volného času dětí.

70

Z mezinárodních organizací působí na Fidži zejména UNICEF, Save the Children, UNESCO, Červený kříž, ECREA, AUSAID, NZAID, Secretariat of the Pacific Community. Z místních pak to jsou zmíněný FCOSS, Fiji Women´s Crisis centre. Všechny zmíněné se mimo jiné zabývají ochranou dětí a dodržování dětských práv, která vycházejí z mezinárodního ujednání o právech dítěte. V roce 2005 se podařilo za přispění tlaku těchto organizací prosadit nový rodinný zákon, který obsahuje ujednání o právech dítěte. Červený kříž se na Fidži zabývá prevencí Aids.

Secretariat of the Pacific Community (SPC) Je mezinárodní organizací, sdružující 14 pacifických zemí. Jednou z oblastí působení SPC je mládež a vzdělávání. SPC úzce spolupracuje s Ministerstvem školství a Ministerstvem mládeže a tělovýchovy. V roce 2006 vydalo SPC ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy strategický plán rozvoje mládeže (Pacific Youth Strategy 2010), v němž se zaměřuje na pět základních aspektů rozvoje mládeže. Jedná se o rozvoj sociálních dovedností, mentální, fyzický, ekonomický a duchovní rozvoj. Cílem plánu je vést a učit mladé lidi v pacifickém regionu, aby byli schopni převzít zodpovědnost za vlastní rozvoj a život, poskytovat jim potřebné stupně formy vzdělávání, akademické i odborné. Vzdělávat mladé lidi v duchu jejich kulturního dědictví, rozvíjet jejich kulturní identitu a hledat spojnici mezi tradičním a moderním způsobem života. Dále vytvářet příznivé ekonomicé prostředí k uplatnění svých znalostí a dovedností, podporovat mládež v podílení se na snižování výskytu chudoby, budování infrastruktury a podpůrných systémů, které zajišťují dostatečný přístup ke vzdělávání lidí z vesnických oblastí, rozvíjet síť mládežnických dobrovolnických organizací na místní, národní i mezinárodní úrovni. Podporovat mladé lidi ve zdravém životním stylu, zahrnujícím péči o znevýhodněné jedince, prevenci nechtěných těhotenství, zneužívání návykových látek, sexuálně přenosných chorob. Nabízet dostatek volnočasových aktivit, zejména sportovních a rekreačních. Chránit ženy před všemi formami zneužívání a týrání.

71

Výše zmíněná strategie zahrnuje velkou část oblastí, v nichž je zapotřebí změny. Velmi obtížné bude zřejmě naplňovat jednotlivé cíle. Fidži se dostalo po armádním převratu v prosinci 2006 do kritické situace. Bude nějakou dobu trvat než odezní negativní následky této události.

Mezi ostatní neziskové organizace působící na poli prevence patří především sportovní a mládežnické kluby a církevní organizace, které nabízejí mladým lidem aktivní naplnění volného času. Jako dobrý způsob nespecifické prevence by mohly být sportovní aktivity. Fidžijci rádi sportují, nejoblíbenějším sportem je u mužů ragby, u žen volejbal. Po celém Fidži existuje mnoho ragby týmů a klubů. Fidži má jedny z nejlepších hráčů ragby na světě. Dalšími oblíbenými sporty jsou kriket, bowling, potápění.

5. Diskuse Zneužívání návykových látek je v současnosti problémem, kterému čelí snad všechny země od těch nejvyspělejších až po ty méně vyspělé. Každá země přitom volí svou vlastní cestu boje proti tomuto fenoménu. Některé se orientují spíše na represivní opatření, jiné na preventivní působení a předcházení vzniku a šíření tohoto jevu.

Na Fidži a v ostatních pacifických zemích má zneužívání návykových látek rostoucí tendenci, obzvláště mezi mladými lidmi. K nejrozšířenějším látkám patří alkohol, doma pěstovaný nebo komerčně vyráběný tabák, nelegální marihuana a kava. Užívání kavy je často akceptováno jako místní obyčej a není považováno za zneužívání. Někteří mladí pijí kavu ve velkém množství, často ve spojení s jinými návykovými látkami, zejména alkoholem a tabákem nebo marihuanou. Mezi mladými lidmi je známá praktika „wash down“, tedy „spláchnutí“ kavy alkoholem. Typickým způsobem užívání alkoholu mezi mladými lidmi na Fidži je rychlé, nárazové pití (tzv. binge drinking). Návykové látky na Fidži jsou nedílnou součástí společenských večírků. Mladí lidé pijí alkohol často z nudy. Mnoho z nich je nezaměstnaných, mají dostatek volného

72

času, který si krátí pitím alkoholu nebo kavy. V posledních letech přibývá na Fidži i ostatních návykových látek, objevuje se čichačství benzinu a organických rozpouštědel, v turistických a městských oblastech se lze setkat i s extází.

V souvislosti s návykovými látkami se hovoří i o nárůstu produkce a obchodování s nimi, ať na domácím trhu nebo v rámci mezinárodního organizovaného zločinu. Fidži svou geografickou polohou se stává velmi výhodnou zemí pro tranzit nelegálních drog mezi Asií, Amerikou a Austrálií. Nedokonalé monitorování pobřeží a nedostatečná legislativa k takovému obchodování přímo vybízejí. Obchoduje se především s amfetaminy, heroinem a kokainem. Na domácím trhu jde pak především o produkci a obchodování marihuanou. Návykové látky tak přispívají k růstu kriminality v zemi. Rovněž velká část trestných činů bývá spáchána pod vlivem návykových látek, zejména pod vlivem alkoholu, nebo za účelem si je obstarat.

Současný stav na Fidži ukazuje, že dochází k nárůstu výskytu sociálně patologických jevů obecně. Alramující je jejich vzestupná tendence zejména u dětí a mládeže. Jedinci i skupiny se často ocitají v problémech, které ještě nejsou schopni řešit díky své sociální nezralosti. Vedle zneužívání návykových látek se na Fidži hovoří o rostoucím násilí, kriminalitě, o záškoláctví a dalších.

Každá společnost na světě prochází kontinuálními změnami, které se projevují jak v čase, tak v prostoru. Za posledních sto let došlo na Fidži k řadě změn, které ovlivnily životy obyvatel těchto ostrovů. Pokud se hovoří o společenských změnách na Fidži, stojí zde v kontrastu tradiční kolektivistický přístup k životu, kde si všichni pomáhají a žijí v duchu sdílení, a moderní individualistický

styl

života,

který

upřednostňuje

uspokojování

potřeb

jednotlivých jedinců. Nabízené hodnoty obou přístupů mohou stát v přímém rozporu. Zatímco na vesnicích a odlehlejších ostrovech je stále patrný přístup první, ve městech se uplatňuje spíše přístup druhý. Podle vyjádření poradkyně pro vzdělávání při USP (University of the South Pacific) dochází ke změnám příliš rychle. Pro značnou část obyvatel je obtížné se se změnami přijatelně vyrovnávat, mohou pak sahat k zástupným řešením, mezi které patří i

73

zneužívání návykových látek. V obtížné situaci se mohou nacházet vesničtí obyvatelé přicházející do měst za prací nebo vzděláním.

Společenská změna s sebou nese i změny v tradičním rodinném uskupení. Dochází k nárůstu rozpadů rodin, kdy děti jsou vychovávány pouze jedním z rodičů, nebo žijí u svých příbuzných. Rodiny se stávají méně soudržnými, nevládne v nich tolik respektu.

Růst výskytu sociálně patologických jevů souvisí i s ekonomickou a politickou situací v zemi. Více než polovina obyvatel Fidžijské republiky žije pod hranicí, nebo těsně nad hranicí chudoby. Velká část je nezaměstnaných. Nicméně chudí jsou také někteří zaměstnaní. Výše jejich výdělku nestačí k uspokojování základních životních potřeb. Obchodování s návykovými látkami se pak nabízí jako dobrá možnost výdělku. Podle slov úřednice z Ministerstva školství – oddělení pro tvorbu kurikula posílají někteří rodiče vlastní děti vydělávat peníze prodejem drog nebo prostitucí. Představitelé státních i neziskových organizací si uvědomují nutnost prevence sociálně patologických jevů, která by měla být cílená na všechny vrstvy obyvatelstva, zejména mladé. V současnosti se systém ucelených preventivních opatření na Fidži teprve buduje. Neexistuje zákon, nařízení vlády ani metodický pokyn k prevenci na školách. Prevence není zahrnuta v kurikulu školy, ale o jejím začlenění se diskutuje. Na sekundárních školách mají studenti možnost volby nepovinného předmětu „Family life“ – rodinný život, v rámci kterého je prevenci zneužívání návykových látek věnován prostor. V primárních školách tento předmět není. Podle slov úřednice Ministerstva školství – oddělení pro tvorbu kurikula je pozdě začínat s prevencí v sekundárních školách. Prevence by měla probíhat od raného věku. Vytváření efektivních preventivních

strategií

negativně

ovlivňuje

ekonomická

situace

země.

V současnosti je na Fidži prevence zaměřená spíše represivně. Mladí lidé, kteří jsou za přestupky související s užíváním nebo prodejem návykových látek, často vyloučeni ze škol, v mnohých případech nedokončí vzdělání. Snižuje se jejich možnost uplatnění na trhu práce a zvyšuje riziko vzniku některých z projevů nežádoucího chování. Na školách chybí výchovní poradci, kteří by pomáhali dětem obtížné situace řešit. Neexistují ani žádná rehabilitační centra

74

pro osoby závislé na návykových látkách, vyjma psychiatrické léčebny St. Giles Hospital v Suvě, která se zaměřuje především na medikamentózní léčbu.

Některé neziskové i státní organizace se snaží vytvářet strategické plány prevence sociálně patologických jevů na Fidži. Podle vyjádření některých představitelů těchto organizací zůstává pouze u slov a tištěné formy. Tyto strategie, jakkoliv dobře vyznívají, je obtížné naplňovat. Nicméně jsou výrazem účasti a snahy o změnu a zmírnění problémů fidžijské společnosti.

Závěr Cílem této diplomové práce bylo informovat o problematice návykových látek ve Fidžijské republice, popsat druhy vybraných zneužívaných látek, způsoby jejich užívání. Dále uvést některé z faktorů, které ovlivňují výskyt zneužívání návykových látek, nastínit preventivní snahy, které se v zemi uplnatňují.

Zneužívání návykových látek ve Fidžijské republice má rostoucí tendenci. K nejvíce užíváným látkám patří alkohol, tabák, marihuana a místní specifikum kava. Nadměrné pití kavy není však mnohými považováno za zneužívání, neboť kava je nedílnou součástí fidžijské kultury. Na Fidži se objevuje i čichačství benzinu a organických rozpouštědel, extaze, betel. Rozsah jejich užívání nelze přesně určit, neboť nebyly doposud provedeny žádné kvalitní výzkumy v této oblasti.

Návykové látky na Fidži se podílí na růstu kriminality. Fidži je významnou tranzitní zemí mezi Asií, Austrálií a Amerikou pro nelegální obchodování s drogami na úrovni mezinárodního obchodu. Značná část trestných činů na

75

Fidži je spáchána pod vlivem návykových látek, především alkoholu, či za účelem jejich obstarání.

Faktorů ovlivňujících zneužívání návykových látek na Fidži existuje celá řada. Ve své práci jsem se zabývala pouze některými vnějšími faktory, k nimž patří ekonomická a politická nestabilita, růst nezaměstnanosti, chudoby, urbanizace a demografické a sociální změny. Celková společenská proměna, která s sebou přináší odklon od tradičních hodnot kolektivistického přístupu k hodnotám moderním individualistickým, se promítá do všech složek života Fidžijců, ovlivňuje a mění sociální uspořádání tradičně založené na rozšířených rodinných klanech.

Fidžijci si uvědomují potřebu prevence sociálně patologických jevů. Objevují se určité preventivní snahy některých státních a neziskových organizací, nejsou však centrálně řízené, ucelené a jednotné. Existují určité strategické plány zaměřené na prevenci sociálně patologických jevů, nicméně zatím zůstává jen u plánů. Největšími překážkami v budování efektivní prevence na Fidži jsou zřejmě nedostatek financí, s ohledem na ekonomickou situaci v zemi, nedostatečná legislativa, chybění kvalitních preventivních programů a kvalifikovaných pracovníků.

Fidžijská republika se potýká s velmi vážnými ekonomickými a politickými a sociálními problémy, které s sebou přinášejí širokou škálu potíží, mezi něž patří nárůst výskytu sociálně patologických jevů, tedy i zneužívání návykových látek. Není snadné takovým potížím čelit, nelze nalézt jednoduchá řešení. Účinná prevence by měla být komplexní, zaměřená na odstraňování příčin nárůstu sociálně patologických jevů. Měla by mimo jiné zahrnovat boj proti chudobě, nezaměstnanosti a poskytovat kvalitní vzdělávání určené potřebám obyvatelstva. Toho však nelze dosáhnout v krátkodobém horizontu. Kéž se Fidžijcům daří naplňovat vytvářené strategické cíle a plány rozvoje.

76

Resumé Tato diplomová práce pojednává o problematice zneužívání návykových látek ve Fidžijské republice. Popisuje nejužívanější návykové látky v zemi, k nimž patří alkohol, kava, tabák, marihuana a ostatní. Zabývá se některými vnějšími faktory, které mohou k nárůstu problému zneužívání návykových látek přispívat. Řadí se k nim politická a ekonomická nestabilita, růst chudoby a nezaměstnanosti, demografické změny, rychlý růst urbanizace, dále rodina a školní prostředí. Ve výzkumné části jsou shrnuty názory některých představitelů státních i neziskových organizací ve Fidžijské republice na problematiku zneužívání návykových látek a nabízených preventivních opatření. V závěru práce jsou nastíněny současné možnosti prevence v zemi.

Summary

77

This diploma thesis deals with dilemma concerning addictive drugs abuse in the Republic of Fiji. It represents the most addictive drugs such as alcohol, kava, tobacco, marihuana and others in the country and considers some outside factors that may contribute to addictive drugs abuse. Political and economical instability, growth of poverty and unemployment belongs to the outside factors. Some totalled opinions about dilemma addictive drug abuse and offered preventative measures of some representatives of non-profit and nongovernmental organisations in the Republic of Fiji are gathered in the empirical part. In the end of the thesis are outlined present prevention possibilities and approaches in the country.

Seznam literatury 1. ADINKRAH, M. Crime, Deviance, Delinquency in Fiji. 1. vyd. Suva: Fiji Council of Social Services, 1995. 268 s. ISBN 982-01-0262-6. 2. RAVUVU, A. Vaka i Taukei: The fijian way of life. 3. vyd. Suva: Institute of Pacific Studies of the University of the South Pacific, 2005. 130 s. 3. MIELKE, J. Youth, Alcohol and Drugs in the Pacific: a situation overview. 1. vyd. Suva: UNICEF Pacific Social Mobilization Unit, 1995. 95 s. 4. CARLING, M. Assessment of Protective Enviroments For Children: Fiji, Kiribati, Solomon Islands, Vanuatu. 1. vyd. Suva: UNICEF, 2004. 107 s. 5. McMURRAY, C. The State of Pacific Youth 2005. 1. vyd. Noumea: UNICEF Pacific, 2005. 84 s. 6. OLEYNIK, I. S. a kol. Fiji country study guide. Washington: International Business Publications, 2002. 342 s. ISBN 0 7397-4316-3. 7. JONES, R. a kol. Fiji. 6. vyd. Victoria, Australia: Lonely Planet Publications, 2003. 255 s. ISBN 1-74059-134-8. 8. KHAN, H. Report on the first national conference on the prevention of drug and substance abuse. Suva: Fiji Council of Social Services, 1990. 67 s.

78

9. STANLEY, D. Moon Handbooks Fiji. 7. vyd. Emeryville: Avalon Travel Publishing, 2004. 356 s. ISBN 1-56691-497-3. 10. BRUNTON, R. The abandoned narcotic: Kava and cultural instability in Melanesia. 1. vyd. Cambridge: Cambridge univerzity press, 1989. 219 s. ISBN 0-521-37375-1. 11. BRUNTON, R. A harmless substance?: Anthropological aspects of kava in the South Pacific. In PRESCOTT, J., McCALL, G. Kava: use and abuse in Australia and the South Pacific – Proceedings from the symposium on kava 11th November 1988.. Sydney: University of New South Wales, 1988, s. 1328. ISBN 0947-229-04-3 12. NAISILISILI, S. V. The effect of yagona drinking on nutritional status in Fiji. 1. vyd. Suva: University of the South Pacific, 1998. 96 s. 13. LEBOT, V. a kol. Kava the pacific elixir: the definitive guide to its ethnobotany, history and chemistry. Rochester-Vermont: Healing Arts Press, 1997. 255 s. ISBN 0-89281-726-7. 14. STINGL, M. Ostrovy lidojedů. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1970. 229 s. ISBN 25-092-70. 15. SINGH, Y. N. Kava: an overview. Journal of ethnopharmacology, 1992, roč. 37, s. 13-45. 16. MOULDS, R.; MALANI, J. Kava and liver toxicity. What is the fuss about?. Domodomo: a scholarly journal of the Fiji museum, 2003, roč. 15, s. 7-11. 17. REDDY, M.; NAIDU, V.; MOHANTY, M. The urban informal sector in Fiji: Results from a Survey. Fijian studies: a journal of contemporary Fiji, 2003, roč. 1, č. 1, s. 127-154. 18. ROTH, G. K. Fijian way of life. 1. vyd. London: Oxford University Press, 1953. 176 s. 19. ALUFURAI, A. a kol. Pacific Rituals: Living or Dying. 2. vyd. Suva: Institute of Pacific Studies of the University of the South Pacific, 1987. 202 s. 20. GAMELLA, J. F. Drugs and Alcohol in the Pacific: New consumption trends and theis consequences. In The Pacific World: Lands, Peoples and History of the Pacific, 1500-1900, roč. 14., Hampshire: Ashgate Publishing. 2002. 388 s. ISBN 0-7546-0153-6. 21. HOWE, K. R. Nature, Culture, and History: The „knowing“ of Oceania. Honolulu: University of Hawai´i Press. 2000. 120 s. ISBN 0-8248-2286-2.

79

22. LINDSTROM, L.; WHITE, G. M. Culture, Kastom, Tradition: Developing cultural policy in Melanesia. 1. vyd. Suva, Fiji: Institute of Pacific Studies, The University of the South Pacific, 1994. 297 s. ISBN 982-02-0102-0. 23. MONSELL-DAVIS, M. Social change, contradictions, youth and violence in Fiji. In DINNEN, S.; LEY, A. Reflections on Violence in Melanesia. Canberra: Australian National University, 2000. s. 209-223. ISBN 1 876067-13-6. 24. KNAUF, B. M. From Prmitive to Postcolonial in Melanesia and Anthropology. 1. vyd. Michigan: The University of Michigan Press, 1999. 320 s. ISBN 0 472-09687-7. 25. MATSUMOTO, D.; JUANG, L. Culture and psychology. 3. vyd. Belmont: Thomson-Wadsworth, 2004. 550 s. ISBN 0-534-53591-7. 26. Pacific Youth Strategy 2010. Secretariat of the Pacific Community, Youth development Bureau. 2006. Noumea: SPC. ISBN 982-00-0151-X. 27. HERD, G.; LEAVITT, S. C. Adolescence in Pacific Island Societies. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 1998, 239 s. ISBN 0822956721. 28. STANTON, H. The social and economic impacts of tobacco in Asia and the Pacific. Tabacco and Development Bulletin of Australian National University, 2001, č. 54, s. 55-58. 29. Illicit Drugs Control Act 2004 No. 9 of 2004. Suva: Government printer, 2004. 30. MINISTRY OF YOUTH, EMPLOYMENT, OPPORTUNITIES AND SPORTS. Annual Report for the Year 2003. Parliament of Fiji, Parliamentary Paper No. 4 of 2004. Suva: Government printer, 2004. 31. MINISTRY OF YOUTH, EMPLOYMENT, OPPORTUNITIES AND SPORTS. Annual Report for the Year 2004. Parliament of Fiji, Parliamentary Paper No. 52 of 2005. Suva: Government printer, 2005. 32. FIJI POLICE. Fiji Crime Statistics: Annual Report 2004. Suva: Government printer, 2005. 33. FIJI PRISON SERVICE. Annual Report for the Years 2002 and 2003. Parliament of Fiji, Parliamentary Paper No. 20 of 2004. Suva: Government printer, 2004. 34. MINISTRY OF EDUCATION. Annual Report 2004. Parliament of Fiji, Parliamentary Paper No. 95 of 2005. Suva: Government printer, 2005. 35. FIJI COUNCIL OF SOCIAL SERVICES. Annual Report 2004. Suva, 2005.

80

36. Substance Use Among Adolescents in Fiji: a Surveillance Report from the Fiji Global Youth Tabacco Survey 1999. Suva: Fiji School of Medicine, UNICEF, National Substance Advisory Council, 2000. 29 s. 37. HEZEL, F. X. Youth drinking in Micronesia [on-line], Pohnpei, The Federate states

of

Micronesia,

Micronesian

Seminar,

1981,

[cit. 15. června 2006]. Dostupné z WWW: 38. Review of the Liquor Act [on-line], Suva, Fiji Law Reform Commission, 2005, [cit. 15. června, 2006] Dostupné z WWW: 39. GONZALES, A. I. Oceania project Fiji [on-line]. Eire language and information services, 2004, [cit. 13. června, 2006]. Dostupné z WWW: 40. KAY, R. Fiji guide [on-line]. 2006 [cit. 7. února, 2007]. Dostupné z WWW: <www.fijiguide.com> 41. STAPLES, G. W.; BEVACQUA, R. F. Areca catechu (betel nut palm). In Species profiles for Pacific Island Agroforestry [on-line]. Holualoa, Havaii: Permanent agriculture resources, 2006 [cit. 12. dubna, 2007]. Dostupné z WWW: 42. COOKE,

J.

Betel

chewing

causes

cancer

[on-line].

Science

and

Development Network, 2003 [cit. 17.ledna 2007]. Dostupné z WWW: 43. Fiji Law Reform Commission [on-line]. 2007 [cit. 5. dubna, 2007]. Dostupné z WWW: 44. Fiji Government [on-line]. 2007 [cit. 6. dubna, 2007]. Dostupné z WWW: 45. Fiji Islands Bureau of Statistics [on-line]. 2007 [cit. 31. března, 2007]. Dostupné z WWW: 46. Fiji Ministry of Health [on-line]. 2007 [cit. 13. února, 2007]. Dostupné z WWW: http://www.health.gov.fj 47. Secretariat of the Pacific Community [on-line]. 2007 [cit. 20. dubna, 2007]. Dostupné z WWW:

81

48. United Nations Office on Drugs and Crime [on-line]. 2007 [cit. 28. ledna, 2007]. Dostupné z WWW: 49. European Development Commission [on-line]. 2007 [cit. 13. srpna, 2006]. Dostupné z WWW: 50. Regional Profile on Drugs and Crime in the Pacific Islands [on-line]. Bangkok: United Nations Office on Drugs and Crime, 2003 [cit. 28. ledna, 2007]. Dostupné z WWW: <www.unodc.un.or.th/material/document/20043.pdf> 51. Wikipedia: The free encyclopedia [on-line]. 2007- [cit. 9. dubna, 2007]. Dostupné z WWW: 52. Fiji

Times

[on-line].

2006-

[cit.

srpen,

2006].

Dostupné

z WWW:

53. BARR, K. J. Wages Councils and Just Wages in Fijian Studies. In A Journal of Contemporary Fiji, vol. 1, no. 1, 2003 [on-line]. Lautoka: Fiji Institute of Applied

Studies,

2006

[cit.

30.

srpna,

2006].

Dostupné

z WWW:

54. CHATTIER, P. D. Understanding Poverty from a Gender Perspective. In A Journal of Contemporary Fiji, vol. 3, no. 2, 2004 [on-line]. Lautoka: Fiji Institute of Applied Studies, 2006 [cit. 29. srpna, 2006]. Dostupné z WWW: 55. EXNEROVÁ, V.; VOLFOVÁ, A. Chudoba [on-line]. 2007 [cit. 13. dubna, 2007]. Dostupné z WWW: 56. CHAND, G. Overview of current economic conditions in Fiji [on-line]. 2004 [cit. 16. srpna, 2006]. Lautoka: Fiji Trades Union Congress, Global Policy Network, 2006. Dostupné z WWW: 57. MALANI, J. Evaluation of the effects of Kava on the Liver [on-line]. Suva: Fiji School of Medicine, 2002 [cit. 18. srpna, 2006]. Dostupné z WWW: 58. Encyklopedie psychotropních rostlin [on-line]. 2007 [cit. 12. srpna, 2006]. Dostupné z WWW:

82

Seznam příloh Příloha 1 Obrázek 1 – Mapa Oceánie, Obrázek 2 – Mapa Fidžijské republiky Příloha 2 Obrázek 3 – Fidžijská vlajka Obrázek 4 – Záliv, ostrov Vanua Levu Příloha 3 Obrázek 5 – Pastva Obrázek 6 – Primary school v Labase Příloha 4 Obrázek 7 – Ragby tým z vesnice Waivunia, oslava k ukončení sezony Obrázek 8 – Večírek v rodinném kruhu s kavou Příloha 5 Obrázek 9 – Nedělní oběd, ženy sedící v levé části „stolu“ Obrázek 10 – Nedělní oběd, muži sedící v pravé části „stolu“ Příloha 6 Obrázek 11 – Vesnice Waivunia se dvěma kostely

83

Obrázek 12 – Město Savusavu, pohled do centra Příloha 7 Obrázek 13 – Výroba košťat z listů kokosové palmy Obrázek 14 – Suva, přístav nákladních lodí Příloha 8 Obrázek 15 – Pepřovník opojný (Piper methysticum) Příloha 9 Obrázek 16 – Zasedací pořádek při kavovém rituálu

Příloha 1

Obr. 1 Mapa Oceánie (www.maps-pacific.com)

84

Obr. 2 Mapa Fidžijské republiky (http://go.hrw.com/atlas/norm_htm/fiji.htm)

Příloha 2

Obr. 3 Fidžijská vlajka (http://worldatlas.com/webimage/flags/countrys/pacific/fiji.htm)

85

Obr. 4 Záliv, ostrov Vanua Levu (archiv autorky)

Příloha 3

Obr. 5 Pastva (archiv autorky)

86

Obr. 6 Primary school v Labase

Příloha 4

Obr. 7 Ragby tým z vesnice Waivunia, oslava k ukončení sezony (archiv autorky)

87

Obr. 8 Večírek v rodinném kruhu s kavou (archiv autorky)

Příloha 5

Obr. 9 Nedělní oběd, ženy sedící v levé části „stolu“ (archiv autorky)

88

Obr. 10 Nedělní oběd, muži sedící v pravé části „stolu“ (archiv autorky)

Příloha 6

Obr. 11 Vesnice Waivunia se dvěma kostely (archiv autorky)

89

Obr. 12 Město Savusavu, pohled do centra (archiv autorky)

Příloha 7

Obr. 13 Výroba košťat z listů kokosové palmy (archiv autorky)

90

Obr. 14 Suva, přístav nákladních lodí (archiv autorky)