MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

DIDATICKÁ TRANSFORMACE TÉMATU BYLINKY neboli ZELENÉ KOŘENÍ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2015

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Mgr. Iva Frýzová

Bc. Katrin Svobodová

Bibliografický záznam SVOBODOVÁ, Katrin. Didaktická transformace tématu Bylinky neboli zelené koření: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra biologie, 2015. 75 l., 37 l. příloh. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Iva Frýzová.

Anotace Diplomová práce s názvem Didaktická transformace tématu Bylinky neboli zelené koření představuje převedení základních informací o vybraných bylinkách (zeleném koření), které jsou vhodné i pro děti, do jazyka a učiva žáků primárního vzdělávání. Práce pojednává o možnosti zařazení tématu „bylinky (zelené koření)“ mezi učivo uvedené v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Žáci se běžně setkávají s pojmem bylinky i s jejich konkrétními představiteli, a přesto tento pojem v učivu základních škol dosud nenašel své místo. Jako důkaz tohoto tvrzení poslouží analýza platných školních dokumentů a učebnic. Proto je obsahem práce také navržení definice pojmu bylinka (zelené koření) sestavené tak, aby bylo vhodné pro žáky 1. stupně, a charakteristika vybraných druhů bylinek. Práce je současně případovou studií, která představuje konkrétní metodický postup a scénář tematické výuky na téma bylinky (zelené koření) vhodné pro žáky 1. stupně základních škol, který byl realizován v září 2015. Reflexe této výuky je součástí diplomové práce.

Annotation Diploma thesis titled Didactic transformation of the theme Herbs or green spices represents the transfer of basic information about the selected herbs (green spices), which are suitable for children, in the language and the subject matter of the pupils of primary education. The work discusses the possibility of the inclusion of the topic "herbs (green spices)" between the subject matter referred to in the framework education programme for primary education. Pupils normally meet with the notion of herbs with their specific officials, and this concept in the curriculum of primary schools has not found their place yet. As evidence of this claim will provide analysis of the applicable school documents and textbooks. Therefore, the content of the work is also

proposing a definition of herb (green spices) constructed so that it is suitable for pupils of primary school, and the characteristics of the selected species of herbs. The work is a case study that represents the specific methodology and thematic teaching on the topic of scenario herbs (green spices) suitable for pupils of 1. grades of primary schools, which was implemented in September 2015. The reflection of this teaching is part of the thesis.

Klíčová slova RVP ZV, Člověk a jeho svět, Člověk a svět práce, kořeninové rostliny, bylinky, zelené koření, terénní výuka, školní zahrada, případová studie

Keywords Framework education programme for elementary education, Man and his world, Man and the world of work, culinary herbs, herbs, green spices, outdoor teaching, a school garden, a case study

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne 29. listopadu 2015

Bc. Katrin Svobodová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Heleně Jedličkové Ph.D., která se mnou diplomovou práci započala a děkuji Mgr. Ivě Frýzové, vedoucí diplomové práce, za poskytnuté rady, připomínky, ochotu a za čas, který mi v souvislosti s diplomovou prací věnovala. Velké poděkování patří rovněž celé mé rodině, která mě při studiu a vypracovávání diplomové práce podporovala.

OBSAH ÚVOD ………………………………………………………………………………... 7 TEORETICKÁ ČÁST ………….……………………………………………..…. 9 1

ZAVEDENÍ POJMU BYLINKA NEBOLI ZELENÉ KOŘENÍ ……….…………. 9 1.1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ………….….………………………….…. 9 1.2 O BYLINKÁCH ……………………………………………………………...... 14 1.2.1

FORMY VYUŽITÍ BYLINEK …………………………………………...... 14

1.2.2

UŽÍVANÉ ČÁSTI BYLINEK

1.2.3

ZÁKLADY PĚSTOVÁNÍ BYLINEK ………………………………………. 18

1.2.4

SBĚR A ZPRACOVÁNÍ BYLINEK ……………..……………………..…... 19

……………………………………………... 18

1.3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH BYLINEK …………….…………..….... 20

2

TÉMA BYLINKY VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ …………………….……..... 34 2.1 TEORETICKÝ PODKLAD PRO VÝUKU O BYLINKÁCH NA 1. STUPNI ZŠ ...... 35 2.2 NÁVRH ZAŘAZENÍ TÉMATU BYLINKY DO UČIVA 1. STUPNĚ ZŠ …............ 36 2.3 BYLINKY V SOUČASNÝCH UČEBNICÍCH ……..…....….…….……………... 37 2.4 TERENNÍ VÝUKA ……….………….………...….………………………….... 41

3

CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE A HYPOTÉZA ………………..………………..…. 43

PRAKTICKÁ ČÁST ………………………………………………………....… 44 4

METODIKA ………………………………………………………………….….. 45 4.1 MODELOVÁ PŘÍPRAVA PRO TEMATICKOU VÝUKU „BYLINKY“ ….…....... 45 4.2 OPERAČNÍ ANALÝZA - OSNOVA TEMATICKÉ VÝUKY „BYLINKY“ …..….. 47 4.3 SCÉNÁŘ TEMATICKÉ VÝUKY A POPIS JEDNOTLIVÝCH AKTIVIT .…..…… 49 4.4 METODICKÉ LISTY K BYLINKÁM …………………….….…………….…… 56

5

VÝSLEDKY ……………………………………………………………………… 57

6

DISKUZE ………………………………………………………………………… 61

ZÁVĚR …………………………………………………………………………….…. 63 RESUMÉ …………………………………………………………………………...… 64 SUMMARY……………………………………….…………………….…………….. 64 SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ ……………….…………………….………... 65 SEZNAM PŘÍLOH ……………….………………………………………………..… 75

ÚVOD

Bylinky neboli zelené koření jsou v současné době opět hojně používány. Bylinky zdobí zahrádky, terasy nebo i okna, v restauraci nám nabízejí pokrmy s čerstvými bylinkami, dokonce kolem nich projdeme v supermarketu, kde jsou již běžným sortimentem zboží. Přesto není pojem bylinka v naší společnosti ještě zcela ustálen a je mnohdy zaměňován za jiné termíny jako „léčivá rostlina“, „léčivá bylina“ nebo „koření“. Informace o pěstování a využití bylinek v kuchyni jsou dobře dostupné. Ovšem sama přístupnost informací nikdy nenahradí vlastní zkušenost. Právě škola může být místem, kde žáci mohou získat zkušenosti s pěstováním a využitím bylinek. Bylinky rostou poměrně rychle. Lze je jednoduše pěstovat i v květináči za oknem. Současně mají na naše zdraví prokázané ozdravné účinky. Užívání bylinek se v posledních letech opět obnovuje. Proč je tomu právě nyní, když mezi námi rostou již od nepaměti? Ve starověku a středověku lidé hojně používali bylinky, které byly součástí jejich jídelníčku, přestože se jednalo o druhy jiné než dnes. Pak nastalo období, kdy se zdálo, že vše vyřeší chemie – vznikaly různé materiály, barviva, dochucovadla, konzervanty apod. V reakci na přílišné využívání aditiv v potravinách s prokazatelnými nežádoucími zdravotními účinky nastává v současnosti renesance využívání přírodních produktů pěstovaných pokud možno bez použití umělých hnojiv a postřiků s dohledatelným místem původu. Sama osobně ve svém životě preferuji využívání přírodních produktů, a proto považuji za vhodné zvyšovat povědomí o rostlinách prospívajících životu a zdraví člověka. Protože pojem bylinky a povědomí o jejich využití je v současné populaci na různé úrovni, přičemž učebnice 1. stupně s tímto termínem vůbec nepracují, rozhodla jsem

se po konzultaci

s vedoucí

práce

problematiky.

7

právě

k didaktické

transformaci

této

Cílem této práce je: 

Navrhnout definici pojmu bylinka neboli zelené koření pro žáky 1. stupně ZŠ



Charakterizovat vybrané druhy bylinek, využitelných na 1. stupni ZŠ



Analyzovat platné školní dokumenty a učebnice s cílem zařazení či využití pojmů bylinka nebo zelené koření



Navrhnout zařazení problematiky pěstování a využívání bylinek do učiva 1. stupně ZŠ



Sestavit metodický postup pro výuku tématu o bylinkách (zeleném koření) pro žáky 1. stupně ZŠ



Realizovat a reflektovat tematickou výuku na téma Bylinky neboli zelené koření

8

TEORETICKÁ ČÁST 1 ZAVEDENÍ

POJMU BYLINKA

NEBOLI

ZELENÉ

KOŘENÍ 1.4 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Pojetí pojmu bylinka (zelené koření), jak již bylo zmiňováno, se mezi širokou veřejností vzhledem k relativně krátké době jeho používání velmi liší. Pojem bylinka patří mezi tzv. pojmy uživatelské. Specifikem uživatelských pojmů je, že neexistuje jejich přesný výčet a konkrétní druh organismu může současně náležet hned do několika různých uživatelských kategorií. Např. pažitku lze označit jako bylinku, ale současně také jako zeleninu, případně specifické odrůdy s výrazným květem jako rostlinu okrasnou. Jak uvádí Frýzová: „Využívání přírodnin, neboli všeho, co se v přírodě vyskytuje, se proměňovalo v závislosti na čase i na místě – myšleno v různých částech naší planety. Z praktického hlediska bylo potřeba používané přírodniny kategorizovat, aby bylo možné jediným označením vymezit skupinu přírodnin využívaných jedním konkrétním způsobem. Při tomto UŽIVATELSKÉM TŘÍDĚNÍ nijak nezávisí na taxonomickém třídění (které se objevilo až o stovky let později). Na prvním místě stojí vždy účel a definice jednotlivých uživatelských pojmů se mohou proměňovat v závislosti na kultuře, která toto třídění používá.“ (Frýzová. Dostupné z www: https://is.muni.cz/auth/elearning/) Najít věrohodnou definici pojmu bylinka je dosti obtížné. Jako důkaz lze předložit fakt, že pro termín neexistuje jednoznačná definice ani na internetových stránkách, kde ji není možné dohledat. Mnohdy vysvětlení tohoto pojmu sklouzne k definování jiného pojmu jako např. léčivá rostlina, léčivá bylina nebo koření. V této podkapitole se budeme zabývat vymezením jednotlivých pojmů a jejich odlišení.

9

BYLINA Bylina je: „přítel lékařů a chvála kuchařů“, tak odpověděl Karel Veliký svému rádci a učenci, slavnému Alkuinovi na jeho dotaz, co je to bylina. (Kybal, 1988, str. 5) Bylina je vůči pojmům léčivá rostlina, léčivá bylina a bylinka pojem nadřazený. Dle Vodičkové je bylina definována jako: „herba, bylinná rostlina (planta herbacea), rostlina, jejíž nadzemní části nedřevnatí a obvykle na konci každého vegetačního období odumírají“. (Vodičková. In Zahradnický slovník naučný 1 A-C, 1994, str. 256) Podobně definuje bylinu i internetový portál BioLib.cz, který uvádí, že bylina je: „rostlina s nedřevnatějící osou, jejíž nadzemní části každoročně uhynou“. (Zicha. Dostupné z www: http://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id1632/)

LÉČIVÁ ROSTLINA S pojmem léčivá rostlina se setkáváme již častěji, mnohdy právě v souvislosti s bylinkami. Jednou z možných definic léčivých rostlin lze uvést definici Vodákové: „Léčivé rostliny jsou rostliny plané, rostoucí ve volné přírodě, nebo z nich vyšlechtěné a pěstované kultivary, jež obsahují terapeuticky účinné látky a používají se k léčení. Sušená část rostliny obsahující účinné látky se nazývá droga.“ (Vodáková, 1990, st. 69) Jedličková ve své prezentaci na internetových stránkách Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity uvádí, že léčivá rostlina je: - „bylina, která buď přímo nebo po určité úpravě, a to celá nebo její části jsou užívány jako droga s biologicky aktivními účinky na náš organismus“ - „rostlina rostoucí volně v přírodě nebo z ní vyšlechtěný kultivar, jež obsahuje terapeutické látky používané k léčení“ (Jedličková. Dostupné na www: https://is.muni.cz/auth/el/1441/) Jedličková navíc uvádí, že: „léčivá rostlina je léčivá pouze tehdy užíváme-li ji v době kdy jsme nemocní! Při nesprávném použití některé léčivé rostliny se může nejenom zhoršit zdravotní stav, může dojít i k vážnému poškození organismu, otravě, či úmrtí.“ (Jedličková. Dostupné na www: https://is.muni.cz/auth/el/1441/)

10

KOŘENÍ Pojem bylinka je často zaměňován i za pojem koření. Růžičková a Kocourková uvádějí na stránkách Agronomické fakulty následující definici koření autorů Petera a Valíčka: „Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) se sídlem v Ženevě definuje koření a kořenící látky jako rostlinné produkty nebo jejich směsi, prosté cizorodých látek, používané pro aromatizaci, kořenění a propůjčování aroma pokrmů. (PETER 2001, VALÍČEK 2002)“ (Peter (2001), Valíček (2002) in Růžičková, Kocourková. Dostupné na www: http://www.pssp.cz/multi_dvd/charakteristika-korenia-komodity-koreninove-rostliny.html) Podle zákona č. 316/2004 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích se kořením rozumí části rostlin jako kořeny, oddenky, kůra, listy, nať, květy, plody, semena nebo jejich části, v nezbytné míře technologicky zpracované a užívané k ovlivňování chutě a vůně potravin, popřípadě léků. U mletých koření se připouští přídavek protispékavých látek nejvýše do 1% hmotnosti.“ (Růžičková, Kocourková. Dostupné na www: http://www.pssp.cz/multi_dvd/charakteristika-koreni-a-komodity-koreninoverostliny.html) Růžičková a Kocourková ve svých online učebních textech na stránkách agronomické fakulty rovněž uvádí definici ROSENGARTENA uvedenou v publikaci PETERA (2001), který definuje koření jako: „produkty, které obohacují pokrmy a upravují jejich kvalitu. Dávají jídlu říz, ostrost, pikantnost nebo aroma. Také to mohou být omáčky. Termín "koření" tedy zahrnuje koření v užším slova smyslu, byliny a rostlinné aromatické produkty.“ (Rosengarten in Peter (2001), Peter in Růžičková, Kocourková. Dostupné na www: http://www.pssp.cz/multi_dvd/charakteristika-koreni-a-komodity-koreninoverostliny.html) Korbelář a Endris popisují definici koření takto: „Kořením označujeme každou rostlinnou přísadu k pokrmům nebo i nápojům, jež jim dodává kořennou, třeba i ostrou chuť a aromatickou vůni.“ (Korbelář, Endris, 1981, str. 44) Autoři tvrdí, že díky koření je strava chutnější, ale také stravitelnější, protože koření usnadňuje trávení. Musí být však užíváno s mírou. (dle Korbelářa a Endrise, 1981) Na závěr uvedeme definici Kybala, který ve své publikaci píše, že: „Kořením rozumíme čerstvé, sušené či jinak upravené části některých rostlinných druhů,

11

vyznačující se charakteristickou chutí a vůní, a sloužící proto jako přísada do lidské potravy.“ (Kybal, 1988, str. 5)

KOŘENINOVÉ ROSTLINY Růžičková, Kocourková na internetových stránkách Agronomické fakulty uvádí: „Kořeninové rostliny řadíme do skupiny tzv. minoritních (maloobjemových) plodin. Jedná se o druhy, které se buď pěstují v České republice, nebo se dováží. Mají mnohostranné využití a kromě toho i zvláštní nároky na pěstování. Ve srovnání s jinými plodinami se pěstují na malých plochách (KOCOURKOVÁ 2002). Pěstují se pro obsah specificky působících látek, jak na lidský, tak na zvířecí organismus. Původně se tyto druhy

pěstovaly

zejména

v subtropických

a tropických

oblastech.

Konzumují

se v malých množstvích (HABÁN et al. 2001).“ (Kocourková (2002), Habán (2001) in Růžičková, Kocourková. Dostupné z: http://www.pssp.cz/multi_dvd/charakteristikakoreni-a-komodity-koreninove-rostliny.html)

BYLINKA neboli ZELENÉ KOŘENÍ Jak již bylo psáno, najít odpovídající definici bylinky je velmi obtížné. Toto konstatování potvrzuje i citace autorů Clevelyho a Richmondové, kteří říkají: „Existuje mnoho definic bylinek, avšak žádná není plně uspokojivá. Podle botaniků je to rostlina, která na konci vegetativního období odumírá, z medicínského hlediska je to kterákoliv rostlina, jež může pomáhat při prevenci nebo léčbě nemoci, zatímco v kuchyni se takto označuje ta část rostliny, která se používá k přípravě jídla.“ (Clevely a Richmondová, 1998, str. 12) Bylinky neboli zelené koření podle článku Aleny Staré na internetové stránce Jídelny.cz: „Jsou to rostliny, které používáme především v čerstvém stavu k vylepšení chuti a vůně připravovaných pokrmů v teplé i studené kuchyni. Zelené koření se používá také mražené a sušené. Dělí se na pěstované (jednoleté a vytrvalé) a plané druhy.“ (Stará. Dostupné z: http://www.jidelny.cz/show.aspx?id=1396) Růžičková, Kocourková uvádí definici LÁNSKÉ (1999), která definuje "zelené koření" „jako rostliny pěstované nebo sbírané v přírodě, jimiž je možno mimo jiné 12

ochucovat a vylepšovat pokrmy. Některé druhy můžeme také využívat k léčebným účelům, jiné řadíme mezi kořeninové zeleniny. Někdy se velmi obecně nazývají "bylinky". Jsou to listy, poupata, pupeny, květy, výhonky a natě používané nejlépe v čerstvém stavu, ale také často sušené, mražené či jinak konzervované.“ (Lánská

(1999)

in:

Růžičková,

Kocourková.

Dostupné

na www:

http://www.pssp.cz/multi_dvd/charakteristika-koreni-a-komodity-koreninoverostliny.html)

NÁVRH DEFINICE POJMU BYLINKY neboli ZELENÉHO KOŘENÍ PRO ŽÁKY 1. STUPNĚ ZŠ

Jedním z cílů této diplomové práce je navrhnout nejvhodnější definici, která by spojovala výše uvedené definice v jednu jasně a stručně formulovanou. Navrhovaná definice je upravena tak, aby byla srozumitelná žákům 1. stupně základních škol, ale zároveň i všem ostatním lidem, kteří se s bylinkami setkávají. Definice bylinky neboli zeleného koření: BYLINKA (ZELENÉ KOŘENÍ) JE ROSTLINA, KTERÁ JE PĚSTOVÁNA PRO JEJÍ VŮNI A CHUŤ A JEJÍŽ LISTY NEBO KVĚTY SLOUŽÍ K OCHUCENÍ POKRMŮ NEBO K PŘÍPRAVĚ NÁPOJŮ.

13

1.2 O BYLINKÁCH V této kapitole jsou popisovány obecné informace vztahující se k bylinkám. Nejdříve je vyjmenováno, kde všude se bylinky dají používat. Dále je osvětleno, jaké části bylinek se nejčastěji užívají a jak je správně pěstovat, sbírat a zpracovávat.

1.2.1 FORMY VYUŽITÍ BYLINEK Dle Gata (2013) se formy využití bylinek dají rozdělit do následujících oblastí : 1) Bylinky v kuchyni 2) Bylinky v léčitelství 3) Bylinky v kosmetice

Ad 1) Bylinky v kuchyni To, co sníme, ovlivňuje naše zdraví a tím i kvalitu našeho života. Obecně platí, že pestrá a vyvážená strava je nejlepší. Je to taková strava, která dodává lidskému tělu vše, co potřebuje. Jak uvádí Růžičková a Kocourková, právě koření může zvyšovat výživovou hodnotu pokrmu a zlepšovat chuť připravovaných jídel. Právě bylinky lze k tomuto účelu bohatě využívat. Mohou se přidávat do salátů, omáček, polévek či pomazánek, dochucují se jimi masa a ryby, slouží k dodání vůně či barvy pokrmům. Lánská (1990) uvádí, že v čerstvých rostlinách se navíc vyskytují vitamíny, především vitamíny C a A, vitamíny skupiny B a další. Růžičková a Kocourková říkají, že: „Koření má v potravinových produktech mnoho různých funkcí: 1. primární funkce – ochucování pokrmů (vůně, struktura a barva) 2. sekundární funkce – konzervační, výživová a zdravotní“ (Růžičková,

Kocourková.

Dostupné

z:

http://www.pssp.cz/multi_dvd/funkce-

koreni.html) Bylinky a koření jsou ingrediencemi, které jsou schopné pokrmy nejen ochutit, ale také ozvláštnit a jistým způsobem odlišit. Jako typický příklad nám může sloužit různorodost užití bylinek a koření po celém světě. Jinak chutnají jídla typická 14

pro českou kuchyni, jinak pro italskou, francouzskou, indickou nebo čínskou kuchyni. (dle Lánské, 1990)

Ad 2) Bylinky v léčitelství Bylinky obsahují spoustu látek prospěšných pro lidský organizmus. Látky obsažené v kořeninových rostlinách jsou především různé silice, hořčiny, glykosidy a třísloviny. Tyto látky jim dodávají jejich charakteristickou vůni a chuť, ale i důležité farmakologické účinky. Proto bývají mnohé bylinky současně i léčivými rostlinami. (dle Kybala, 1988) Způsobů, jak je využít jako léčivých nebo preventivních prostředků je celá řada, např.:  Čaj – „Čaj je vodní výluh drogy připravený za tepla.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 70)  Nálev – „Nálev obyčejně zhotovujeme tak, že potřebné množství drogy lehce navlhčíme a pak přelijeme vroucí vodou. Necháme 15 minut ustát a pak přelijeme vodou.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 70)  Odvar – „Potřebné množství drogy přelijeme studenou vodou a vodu přivedeme k varu. Vaříme pak 3 až 10 minut (pokud není uvedeno jinak), 10 až 15 minut necháme ustát a scedíme.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 70)  Studený výluh (macarát) – „Potřebné množství přelijeme studenou, pokud možno převařenou vodou, a při pokojové teplotě necháme předepsanou dobu vylouhovat. Není-li uvedeno jinak, macerujeme 8 až 10 hodin.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 71)  Bylinářský čaj – Bylinářský čaj je speciální čaj vznikající rukou zkušených bylinářů, kteří podle svých zkušeností kombinují jednotlivé drogy. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Spojený čaj – „Takový čaj vzniká spojením (slitím) různě připravených čajů, například nálevu a odvaru.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 71-2)  Speciální homeopatický čaj - Tento čaj je speciální v používání velmi malých množství drogy a v pracné a zcela odlišné přípravě. Jeho účinky jsou velice mírné, a proto je určen pro vysoce citlivé jedince. (dle Janči, Zentricha, 1994)

15

 Lihovodné roztoky – Některé bylinné drogy nejsou rozpustné ve vodě, ale pouze v lihu. Lihovodné roztoky se užívají především při léčbě nosohltanu jako kloktadla, dále jako čaje při zánětech močového ústrojí. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Lihové výtažky (tinktury) – Tinktura je vyrobena tak, že se bylinka při pokojové teplotě vyluhuje v čistém 60 až 70 % lihu. Tento proces trvá 7 – 14 dnů, poslední den směs přefiltrujeme a takto získanou tinkturu přelijeme do láhve a hermeneuticky uzavřeme. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Speciální tinktura (demacerace) – Tinktura získaná zvláštním způsobem, tzv. demacerací, kdy nejprve drogu přelijeme lihem a po 2 dnech tekutinu přefiltrujeme a odložíme. Drogu znovu přelijeme čistým lihem a necháme za občasného protřepání macerovat dalších 7 dní. Tato tinktura může dosahovat rychlejšího a razantnějšího výsledku. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Léčivá vína – Léčivá vína se vyrábí louhováním drogy ve víně a to za studena po dobu v průměru 8 dní. Láhev se směsí se uzavře a nechá stát v temnu, po maceraci se směs přefiltruje a uchovává v chladu. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Bylinné octy – Bylinné octy se připravují tak, že příslušnou drogu macerujeme ve víně a ke směsi přidáme obyčejný ocet. Takovéto připravené octy se používají jen zevně. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Bylinné balzámy – „Bylinné balzámy, nebo také lektvary (electuaria), jsou vlastně směsi bylin s ředěným lihem a medem.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 77-8)  Bylinné masti – „Masti připravujeme zpravidla vmícháním velmi jemně namletých bylinných drog do masťového základu. Konzistenci masti můžeme podle potřeby upravovat přidáním včelího vosku nebo roztavené pryskyřice, která je sama o sobě silně léčivá.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 79)  Bylinné šťávy – „Bylinné šťávy získáme buď odšťavněním nebo pomletím surového rostlinného materiálu a jeho vylisováním.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 78-9)  Bylinné masky – Bylinné masky se využívají v kosmetice, kdy se na pleť přikládají různé typy obkladů, tampónů namočených v nálevu nebo syrová léčivka. (dle Gata, 2013)  Bylinné obklady a náplasti – „Obklady a náplasti se obvykle připravují namočením obkládacího materiálu v čaji z předepsaných drog. Jinou formou je 16

pak přímé přikládání omytých nebo i naklepaných listů. Pojmem náplast rozumíme ve fototerapii hlavně kašovité bylinné obklady, zahušťované různými zahušťovadly – moukou, škrobem apod.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 79 – 80)  Bylinné koupele – „Koupele využívají jednak působení vlastních bylinných výluhů a jednak i působení vody jako takové.“ (Janča, Zentrich, 1994, str. 80-1)  Mazání a potírání – Bylinné mazání je produkt, který se nanáší na pokožku a ovlivňuje orgány pod ní. Potírání se neprovádí pouze na postižených částech těla, ale i na akupresurních bodech apod. Vyrábí se vyluhováním bylin v lihu s přídavky olejů. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Léčivé oleje – Léčivé oleje se připravují vyluhováním čerstvých bylin v oleji. Existují tzv. éterické oleje a to jsou vlastně velmi silné silice přímo z bylin. (dle Janči, Zentricha, 1994) Při léčbě éterickými oleji se řídíme radami výrobce, jelikož musíme mít na paměti, že někdy může být i malé množství zdraví škodlivé. (dle Gata, 2013)  Bylinné sirupy – Bylinný sirup je výluh z bylin, který je zakonzervován cukrem nebo medem. (dle Gata, 2013)  Bylinná klyzmata (výplach) – Výplachy se provádí za účelem vyprázdnění střev. Nejprve se provádí klyzma očistné pouhou převařenou 38 °C teplou vodou a poté klyzma léčivé léčivým čajem. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Bylinné inhalace – „Inhalují se buď éterické oleje, většinou přímo vyrobené pro aromaterapii, nebo páry z bylinkařících se ve vodě.“ (Gato, 2013, str. 20)  Detoxikační oleje – Detoxikace pomocí rostlinných olejů slouží především k preventivnímu očišťování organizmu. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Bylinné prášky – Prášky se připravují rozetřením, rozemletím nebo rozdrcením dokonale suchých drog. (dle Janči, Zentricha, 1994)  Další bylinné přípravky

Ad 3) Bylinky v kosmetice Bylinky byly v kosmetice používány již velmi dávno. Řada bylinek má hojivé a regenerační účinky, jiné bylinky čistí pleť, další jsou účinné proti lupům a vyživují vlasovou pokožku atd. S pomocí bylinek se dá řešit celá řada kosmetických problémů. 17

Dnešní společnost má rozvinutý a prosperující kosmetický průmysl, který oslavuje především krásu a mládí člověka. Bylinky jsou hojně používány do různých kosmetických krémů, pleťových masek, mastí, vlasových vod nebo masážních olejů. Jelikož mají prokázané účinky, snaží se na nich kosmetické firmy vydělávat. Reklamy útočí, že omládnete, zkrásníte apod. po použití přípravku s výtažky z nějaké rostliny. Přitom obsah rostlinného extraktu v avizovaném přípravku je mnohdy víc než zanedbatelný. Aby byl kosmetický přípravek opravdu kvalitní, musel by si ho člověk vyrobit sám. (dle Gata, 2013)

1.2.2 UŽÍVANÉ ČÁSTI BYLINEK

Jak uvádí Kybal (1988), kořeninové a vonné látky nebývají obsaženy v celé rostlině, ale jen v některých jejích částech. Autorky Růžičková a Kocourková uvádějí ve své výše zmiňované definici koření i části rostlin, které mohou být jako koření využívány a to: „kořeny, oddenky, kůra, listy, nať, květy, plody, semena nebo jejich části“. (Růžičková, Kocourková. Dostupné z: http://www.pssp.cz/multi_dvd/charakteristikakoreni-a-komodity-koreninove-rostliny.html) Přesnější

vymezení

užívaných

částí

bylinek

(zeleného

koření)

se nachází

v charakteristikách jednotlivých bylinek.

1.2.3 ZÁKLADY PĚSTOVÁNÍ BYLINEK

Každá rostlina má trochu jiné a specifické nároky na pěstování, proto není možné poskytnout jednotný předpis na jejich pěstování. Obecně platné je, že hlavními faktory podmiňujícími růst a vývoj jakékoliv rostliny je kvalita půdy, množství vody, světla a tepla. (dle Kybala, 1988)

18

Vše výše zmiňované platí i pro bylinky. Některým bylinkám se daří nejlépe na zahrádce, jiné lze pěstovat na skalce jako např. levanduli nebo rozmarýn. Bylinky lze jednoduše pěstovat i na balkóně, v truhlících nebo květináčích za oknem. Mezi takové patří např. petržel, pažitka, majoránka, meduňka, saturejka, bazalka, tymián, rozmarýn, šalvěj a další. V květináčích se dají bylinky pěstovat po celý rok. Většina bylinek potřebuje dostatek světla, jsou ale i takové, které snesou polostín jako např. libeček, pažitka nebo máta. (dle Lánské, 1990) Většina kořeninových rostlin se pěstuje ze semen, jež jsou pohlavními rozmnožovacími orgány. (dle Kybala, 1988). Bylinky je možné vypěstovat také vegetativně, oddenkovými výhonky, řízky nebo dělením. (dle Saneckiové, 1998). Je také možné koupit již předpěstovanou rostlinu.

1.2.4 SBĚR A ZPRACOVÁNÍ BYLINEK

V kuchyni používáme buď rostliny čerstvé, zmražené nebo sušené. Čerstvé bylinky sbíráme jen v takovém množství a takovým způsobem, abychom nepoškodili celou rostlinu a mohli ji využívat i v budoucnu. Před použitím je třeba rostliny přebrat a opláchnout. Při krájení používáme nejlépe nože z nerezavějící oceli nebo z umělé hmoty. Čerstvé rostliny se nedají dlouho skladovat, proto existuje i možnost konzervace bylinek zmražením nebo sušením. Suší se nejlépe na suchých, dobře větraných místech, ideálně v tenkých vrstvách na sítech. (dle Kybala, 1988) Bylinky uchované jako zmražené je nejvhodnější pokrájet a napěchovat do formiček jednotlivě nebo v požadovaných směsích a poté zalít trochou vody. (dle Blahušové. In: Bylinky revue 5 /2014, str. 73)

19

1.3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH BYLINEK

V této kapitole se zaměříme na výčet a charakteristiku bylinek, jež byly vybrány na základě dobré dostupnosti a častého používání v našich zeměpisných šířkách. U každé vybrané bylinky se nachází popis, výčet užívaných částí, její využití v kuchyni a nakonec i její farmakologické účinky.

BAZALKA Bazalka pravá Foto č.1 – Bazalka (www.sezonka.cz)

Popis: Až 40 cm vysoká zelená bylina s čtyřhrannou lodyhou a s vstřícnými krátce řapíkatými listy vejčitého až podlouhlého tvaru v dolní části a s menšími listy přecházejícími v listeny v horní části. Kvete v letních měsících bělavými kvítky. (dle Korbeláře, Endrise, 1981) Užívaná část: nať s listy Použití v kuchyni: Bazalka se přidává těsně před dokončením pokrmů. Užívá se hlavně ve středomořské kuchyni. Kombinuje se hlavně s rajčaty, česnekem, olivovým olejem, olivami, zázvorem, kapary nebo se sýry. Její listy se trhají na kusy. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Bazalka působí proti křečím a bolestem ze špatného trávení a nadýmání. Používá se i jako kloktadlo při kašli. (dle Korbeláře, Endrise, 1981)

20

BEZ Bez černý

Foto č. 2 – Bez (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Bez černý je vytrvalý keř nebo stromek, který roste v křovinách, na okrajích cest, polí a luk. Na jaře kvete bílým květenstvím s typickou vůní a na podzim tvoří drobné černofialové plody – bezinky. (dle Gata, 2013) Užívané části: květ, plod i list Použití v kuchyni: Květy bezu aromatizují kompoty a džemy, plody bezu slouží k obarvování vín, mohou se přidávat do kompotů. (dle Kybala, 1988). Gato (2013) uvádí, že z květu bezu se vyrábí bezová šťáva a z plodů bezové víno. Farmakologické účinky: Květ bezu obsahuje hodně vitamínů, používá se při horečkách a nachlazeních. Působí potopudně a močopudně. Bezinky se nesmějí konzumovat syrové, pouze sušené nebo tepelně upravené. Mají mírné protizánětlivé účinky a zmírňují nejrůznější bolesti kloubů, mají též mírný projímavý účinek a snižují krevní tlak. List se používá k zábalům a obkladům bolestivých kloubů. (dle Janči a Zentricha, 1994)

DOBROMYSL - OREGANO Dobromysl obecná

Foto č. 3 – Dobromysl (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Dobromysl je trvalka s ochlupeným stonkem, drobnými oválnými až vejčitými listy a drobnými růžovofialovými květy, které příjemně voní. (dle Janči a Zentricha, 1994) Užívané části: kvetoucí nať

21

Použití v kuchyni: Dobromysl se používá na ryby, maso, zeleninu, pizzu nebo na kuře. Používá se do omáček, těstovin, omelet, polévek nebo do fazolí. Vhodná je jeho kombinace s česnekem, olivami, koriandrem, citronem, chilli, rajčaty, lilkem, octem, sýry. (dle Růžičkové a Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Dobromysl je univerzální bylinkou. Působí protikřečově, je proslulá jako antidepresivum, zlepšuje náladu. Používá se i při nemocech dýchacích orgánů a dlouhodobém kašli. Podporuje činnost srdce, slinivky a trávení. (dle Janči a Zentricha, 1994)

KOPR Kopr vonný Foto č. 4 - Kopr (www.wikipedie.cz)

Popis: Kopr je jednoletá až 1 metr vysoká rostlina. Má dutou lodyhu a drobounké úzké listy. Kvete v červenci až v září malými žlutými podlouhlými kvítky složenými do větších okolíků, ve kterých pak dozrávají semena. Celá rostlina se vyznačuje typickou aromatickou vůní. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: listy, semena nebo celé okolíky (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Použití v kuchyni: Kopr se používá hlavně k nakládání zeleniny, především okurek, dále do zelí. Přidává se také do bramborových salátů, octa, oleje, do mas, uzenin, dresinků, omáček, ryb a jehněčího. Kombinuje se také s čočkou nebo fazolemi. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Kopr se používá hlavně při zažívacích obtížích a plynatosti, tiší křeče, podporuje chuť k jídlu. Je vhodný pro kojící matky, protože podporuje tvorbu mateřského mléka. Dále se kopr využívá ke snižování krevního tlaku, pomáhá při bolestech hlavy a nevolnostech z cestování. Z kopru se připravuje taktéž čaj proti nadýmání. (dle Janči a Zentricha, 1995)

22

KORIANDR Koriandr setý

Foto č. 5 – Koriandr (www.vaporizerclub.cz)

Popis: Koriandr je jednoletá bylina vysoká až půl metru. Lodyhu má přímou, rýhovanou, olistěnou pouze v horní části. Listy jsou jednoduché, nedělené. Kvete bíle v plochých složených okolících. Plodem jsou světle hnědé dvounažky, které příjemně voní. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: semena, listy, lodyha a kořen (dle Bremnessové, 2003) Použití v kuchyni: Listy se přidávají k masu, do salátů a omáček. Semena se dávají do zeleninových jídel, polévek a omáček. Lodyha se vaří s luštěninami a kořen lze vařit jako zelenina. (dle Bremnessové, 2003) Farmakologické účinky: Koriandr se působí při zažívacích potížích, při nadýmání, povzbuzuje nervovou činnost a ovlivňuje činnost slinivky. (dle Janči a Zentricha, 1995)

LEVANDULE Levandule lékařská

Foto č.6 – Levandule (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: : Levandule je vytrvalý polokeř, vysoký asi půl metru. Má husté a rovné větve, které jsou ve spodní části dřevnaté. Na větvičkách rostou neopadavé čárkovitě kopinaté listy, které jsou přisedlé a mají v mládí šedou později zelenou barvu. Na vrcholu lodyhy kvetou fialově modré květy, které jsou uspořádány do konečného klasu. Celá rostlina velmi příjemně voní. Plodem levandule jsou čtyři drobné oříšky. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: květ, nať s květem, listy Použití v kuchyni: Květy levandule se mohou dávat do džemů a lze z nich vyrábět také levandulový ocet. Pro zvláštní vůni se přidávají též do dušených pokrmů. 23

(dle Bremnessové, 2003) Jelikož jsou květy levandule vysoce aromatické, mohou se užívat samostatné listy. Jejich vůně není tak silná, chutnají spíše hořce a užívají se hlavně ve středomořské kuchyni. Hodí se i k dušenému masu, skopovému, k rybám, salátům a zelenině. (dle Kybala, 1988) Farmakologické účinky: Levandule je známá především svými uklidňujícími vlastnostmi. Používá se při bolestech hlavy, nervovém vyčerpání, uvolňuje křeče hladkého svalstva trávicího traktu. Působí při léčbě depresí a na zklidnění nervů. Má taktéž účinky protikřečové, žlučopudné a močopudné. (dle Janči a Zentricha, 1995)

LIBEČEK Libeček lékařský

Foto č. 7 – Libeček (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Libeček je vysoká rostlina s dužnatým oddenkem. Má jasně zelené, velké a rozvětvené listy. Listy mají výraznou vůni, někomu může připomínat polévkové koření Maggi. Kvete v červenci a srpnu drobnými, bledě žlutými hustými okolíky květů. (dle Gata, 2013) Užívané části: nať s listy, oddenek s kořeny Použití v kuchyni: Libeček se používá hlavně do polévek nebo omáček. Dále se může dávat do octů, dušených pokrmů a salátů. Lze ho kombinovat s oreganem a česnekem do rajčatových omáček. Semena libečku se hodí na saláty, brambory nebo do chleba. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Z oddenku libečku se zhotovuje nálev, který podporuje vylučování, používá se hlavně při zánětech močových cest. (dle Korbeláře, Endrise, 1981)

24

LICHOŘEŘIŠNICE Lichořeřišnice větší

Foto č. 8 - Lichořeřišnice (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Lichořeřišnice je letnička, jejíž lodyha polehává, plazí se či pne. Lodyha je dužnatá, dlouhá asi 30 cm. Má kruhovité zelené nebo žlutě žíhané listy, které jsou dlouze řapíkaté. Květy rostou v hroznu na dlouhé stopce. Barva květů je od žluté přes oranžovou až ohnivě červenou. Rostlina kvete od konce května do září. Plodem jsou pětidílné asi 1cm dlouhé tobolky. Celá rostlina má charakteristickou štiplavou chuť, která připomíná chuť řeřichy. (dle Gata, 2013) Užívané části: listy a květy se konzumují syrové, semena se suší zvlášť (dle Gata, 2013) Použit v kuchyni: Lichořeřišnice se dá konzumovat po celou dobu vegetace. Dělá se z ní salát, šťáva, květy lze servírovat jako oblohu a mladá poupata se nakládají jako kapary. (dle Gata, 2013) Farmakologické účinky: Lichořeřišnice se používá při pálení během močení nebo při častém močení, při zánětu ledvin, bílém výtoku nebo podobných ženských problémech. (dle Gata, 2013) Lichořeřišnice má silné antibiotické působení, účinkuje na stafylokoky, streptokoky, salmonely a další druhy bakterií. (dle Korbeláře, Endrise, 1981)

MAJORÁNKA Majoránka zahradní

Foto č. 9 – Majoránka (www.bylinkyprovsechny.cz)

Popis: Majoránka je jednoletá aromatická bylina, která může dorůstat až půl metru. Lodyha je většinou chlupatá, nahoře hustě větvená. Listy majoránky jsou vstřícné, oválné a celokrajné, v horní části přisedlé. Kvete během letních měsíců a její květy jsou drobné, bílé, růžové až fialové. (dle Janči a Zentricha, 1995) 25

Užívané části: nať těsně před rozkvětem Použití v kuchyni: Majoránka se používá do uzenin, do „zabijačkových jídel”, gulášů a omáček. Je vhodná k lilku, rajčatům, fazolím, kapustě, na jehněčí nebo vepřové maso. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Majoránka podporuje trávení, tlumí nadýmání a křeče v trávicím traktu. Působí protizánětlivě, antisepticky, dezinfekčně a močopudně. Má lehké sedativní účinky, tlumí průjem a menstruační bolesti. Užívá se jako kloktadlo, ale i jako přísada pleťových masek, protože má schopnost hojit kožní záněty a ekzémy. (dle Janči a Zentricha, 1995)

MÁTA Máta peprná

Foto č. 10 – Máta (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Máta je odolná vytrvalá bylina vysoká až 3/4 metru. Má čtyřhrannou lodyhu, která je nahoře větvená. Listy jsou zelené, dlouze řapíkaté, kopinaté, ostře pilovité, na konci špičaté. Bledě růžové, fialové až purpurové květy jsou uskupené do kuželovitých tvarů. Celá rostlina se vyznačuje vůní mentolu. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: listy (kvetoucí nať) Použití v kuchyni: V horkých letních měsících osvěží studený mátový nápoj, kdy se máta vyluhuje za studena. (dle Gata, 2013) Dává se do moučníků, čokolád, cukrovinek, likérů, na pečené jehněčí, skopové, do omáček, marinád, čajů, pečiva, octů, dresinků, salátů a zeleninových jídel. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Máta obsahuje mentol, který se využívá k inhalacím, při rýmě, bolestech v ústech a krku, dává se též do žvýkaček, zubních past a jiných kosmetických výrobků. Máta se používá také v kuchyni. Dělá se z ní čaj, který příznivě působí na žaludek a trávení, tlumí křeče a nadýmání. (dle Janči a Zentricha, 1995)

26

MATEŘÍDOUŠKA Mateřídouška obecná

Foto č. 11 - Mateřídouška (www.botanika.borec.cz)

Popis: Mateřídouška je vytrvalý polokeř. Roste v trsech do výšky maximálně 25 cm. Její větvičky jsou v dolní části dřevnaté. Lodyhy jsou na hranách porostlé chloupky. Krátké řapíkaté listy mají vejčitý tvar. Kvete růžovofialově od června do srpna a kvítky jsou uspořádány do kulovitých tvarů. Celá rostlina příjemně voní. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: kvetoucí nať Použití v kuchyni: Listy mateřídoušky se hodí k přípravě masa, do masových vývarů, polévek, k rybám, do omáček a nádivek. Přidává se vždy jen v malém množství, protože je silně aromatická. (dle Bremnessové, 2003) Farmakologické účinky: Mateřídouška má dezinfekční a antiseptické účinky. Používá se např. jako sirup nebo čaj při kašli a zánětech horních cest dýchacích. Podporuje vykašlávání hlenu. Má poměrně univerzální použití. Užívá se při zažívacích problémech, průjmech a tlumí křeče v zažívacím ústrojí. Léčí též záněty močových cest. Mateřídoušku lze používat i zevně jako kloktadlo při bolestech v krku, či jako masážní olej při revmatických problémech a namožených svalech. (dle Janči a Zentricha, 1995)

MEDUŇKA Meduňka lékařská

Foto č. 12 – Meduňka (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Meduňka je vytrvalá bylina, která může dorůst až půl metru. Její listy vyrůstají vždy dva naproti sobě, na řapících. Jsou světle zelené, tenké, oválného tvaru. Její okraje

27

jsou zubaté, na konci do špičky. Kvete na začátku léta růžovými až jemně modrými květy. Celá rostlina voní po citrónech. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: listy (nať) Použití v kuchyni: Nakrájené listy meduňky se hodí do salátů, omáček, k rybám nebo i vepřovému masu. (dle Bremnessové, 2003) Z čerstvých meduňkových listů se dělá osvěžující studený nápoj nebo čaj. (dle Gata, 2013) Farmakologické účinky: Meduňka má uklidňující účinek, zlepšuje deprese, odstraňuje napětí a úzkost. Působí při poruchách trávení a proti nadýmání. Mírně rozšiřuje cévy. (dle Janči a Zentricha, 1995)

MĚSÍČEK Měsíček lékařský

Foto č. 13 – Měsíček (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Měsíček je jednoletá bylina dorůstající až půl metru. Vyznačuje se přímou čtyřhrannou a bohatě větvenou lodyhou, na jejímž konci rostlou od června do září zářivě žluté nebo oranžové květy. Listy má střídavé. Plodem jsou malé nažky srpkovitého tvaru. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: květ s kalichem Použití v kuchyni: V kuchyni se dá měsíček používat jako náhražka šafránu. (dle Gata, 2013) Lze jím také výborně obarvit polévky, omáčky atd. (dle Kybala, 1988) Farmakologické účinky: Měsíček je jednou z hlavních rostlin gynekologie. Upravuje menstruaci, tlumí gynekologické záněty a mírní klimakterické potíže. Dále léčí jaterní a žlučníkové potíže, pomáhá

při zánětu

jícnu, střev, dvanácterníku, žaludku

i při žaludečních vředech. Takto se používá hlavně ve formě čaje. Zevně léčí rozpraskanou kůži, popáleniny, omrzliny, křečové žíly a hemeroidy, proto se z něho dělají i kosmetické přípravky a masti (dle Janči a Zentricha, 1995)

28

PAŽITKA Pažitka setá Pažitka čínská

Foto č. 14 – Pažitka setá (Katrin Svobodová, 2015)

Foto č. 15 – Pažitka čínská (www.Semena-osiva.sk)

Popis pažitky seté: Pažitka setá roste v hustých, dutých a štíhlých válcovitých trsech lístků, které vyrůstají z drobných cibulek. Přibližně uprostřed léta tvoří kulovitá nafialovělá květenství. Celá rostlina má cibulovou chuť. (dle Bremnessové, 2003) Popis pažitky čínské: Pažitka čínská (česneková) má na rozdíl od pažitky seté ploché listy, které mají mírné česnekové aroma. Od pažitky seté si liší i květem. Pažitka čínská kvete bílými hvězdicovitě uspořádanými květy, které sladce voní. (dle Bremnessové, 2003) Užívané části: list, květy (dle Bremnessové, 2003) Použití v kuchyni: Pažitka se používá čerstvá, mražená nebo i sušená. Je součástí mnoha sušených směsí, dává se na brambory, do dresinků a salátů. Přidává se do omáček a polévek, na nudle, opékanou rýži nebo na ryby. Hodí se do různých směsí s citronem, estragonem, petrželí, sezamovým olejem, octem, česnekem, sojovou omáčkou atd. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Pažitka slouží pro povzbuzení chuti k jídlu a podpoře trávení. Je dokázáno, že snižuje krevní tlak. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012)

29

PETRŽEL Petržel hladkolistá Petržel kadeřavá

Foto č. 16 – Petržel hladkolistá

Foto č. 17 – Petržel kadeřavá

(Katrin Svobodová, 2015)

(www.zahradaapriroda.cz)

Popis: Petržel kadeřavá i petržel hladkolistá patří mezi dvouleté zahradní bylinky. Pěstují se pro svoji nať. V prvním roce tvoří zelenou hustě olistěnou růžici listů, které jsou složené a dlouze řapíkaté. Petržel kadeřavá má okraje listů kadeřavé, petržel hladkolistá je má hladké. V druhém roce vykvétá drobnými žlutozelenými lístky. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: nať s listy Použití v kuchyni: Čerstvá petrželová nať se používá jako ozdoba na brambory, saláty nebo do obloh. Celá nebo sekaná nať se dává do polévek. Kořen petržele se používá do polévek a omáček. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Petržel obsahuje velké množství vitamínu C, dále obsahuje kyselinu listovou, vitamíny ze skupiny B a vitamín E. Je bohatá na vápník a hořčík. (zpracováno dle http://www.zahradaapriroda.cz/petrzel-kaderava/ [cit. 2015-08-01)])

ROZMARÝN Rozmarýn lékařský

Foto č. 18 – Rozmarýn lékařský (www.bylinkovazahrada.cz)

Popis: Rozmarýn je stále zelený keř dorůstající až 1,5 m. Stonek dřevnatí, větve jsou prutovité. Na nich vyrůstají přisedlé vstřícné listy, které jsou na lícní straně zelené a na rubu bělavé a chlupaté. Dorůstají délky 1 až 3 cm. V úžlabí listů rostou fialové až bleděmodré pyskaté květy. Celá rostlina je silně aromatická. (dle Janči a Zentricha, 1995) 30

Užívané části: list Použití v kuchyni: Rozmarýn se používá na pečené kuře, jehněčí, brambory, do marinád, octa, polévek nebo na pečeného králíka. Je vhodný také k olivovému oleji, paprikám, citrónu, skořici, hřebíčku a česneku. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Rozmarýn povzbuzuje organismus, pomáhá při nemocech z prochlazení a při revmatizmu. Posiluje krevní oběh a zvyšuje krevní tlak. Povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje trávení a vylučování žluči. Takto se užívá ve formě tinktury nebo nálevu. Zevně má rozmarýn mírné dezinfekční vlastnosti. Využívá se v kosmetice k výplachům pochvy, k zábalům na revmatické klouby, jako přísada do mýdel, vlasové a masážní kosmetiky. (dle Janči a Zentricha, 1995)

SATUREJKA Saturejka zahradní

Foto č. 19 – Saturejka (www.bylinkovazahrada.cz)

Popis: Saturejka je jednoletá bylina vysoká asi 30 cm, která je silně aromatická. Její lodyha je přímá, bohatě větvená, na níž vyrůstají vstřícné, kopinaté, asi 3,5 cm dlouhé lístečky. Kvete bíle až fialově od července do září. Plodem saturejky jsou tvrdky. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: kvetoucí nať Použití v kuchyni: Saturejka je vhodná především do zeleninových jídel, do fazolí, kapusty, brambor, hub nebo čočky. Přidává se do omáček, na masa a ryby. Saturejku je třeba přidávat až ke konci vaření. Využívá se také jako aromatická rostlina do likérů a vermutů. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Saturejka podporuje chuť k jídlu a trávení. Čaj ze saturejky se užívá také proti nadýmání a průjmu. Přidává se do luštěnin, kapusty a zelí, protože zlepšuje jejich stravitelnost. Má též dezinfekční účinky, používá se proto k dezinfekci dýchacích cest a při léčení kašle. (dle Janči a Zentricha, 1995)

31

ŠALVĚJ Šalvěj lékařská

Foto č. 20 – Šalvěj (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Šalvěj je až 1 metr vysoký polokeř, ve spodní části lodyhy dřevnatí. Listy jsou řapíkaté, podlouhlé a vejčité, dorůstají délky 5 až 10 cm. Mají plstnatý povrch a zelenošedou barvu. Květy mají fialovou barvu, dva pysky a jsou uspořádány v lichopřeslenech. Kvete počátkem léta a příjemně voní. Plodem šalvěje jsou tvrdky. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: list Použití v kuchyni: Šalvěj se používá v malých množstvích nebo ve směsích, protože její aroma je dominantní. Kombinuje se především s cibulí, rajčaty, máslem, česnekem, tučnými rybami, vepřovým, drůbežím, krůtím masem nebo se přidává do uzenin. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Šalvěj má silné antibiotické a dezinfekční účinky. Uplatňuje se při zánětech močových cest, zánětech horních cest dýchacích, gynekologických zánětech, zánětech v krku atd. Snižuje pocení a využívá se i ke zmírnění obtíží v klimakteriu. Hojně se využívá k léčení ženských potíží s menstruací. Ze šalvěje se dělá tinktura nebo se přidává do čajových směsí. Zevně se podává ve formě nálevu nebo odvaru a využívá se především jako kloktadlo při zánětech v ústech. V kosmetice se šalvěj přidává do ústních vod, šampónů, deodorantů, mýdel, koupelových směsí a voňavek. (dle Janči a Zentricha, 1995)

32

TYMIÁN Tymián obecný

Foto č. 21 – Tymián (Katrin Svobodová, 2015)

Popis: Tymián je až 40 cm vysoký polokeř, který má stonek ve spodní části dřevnatý a čtyřhranný. Listy jsou vstřícné, krátké a řapíkaté. Mají eliptický až vejčitý tvar. Květy tymiánu kvetou nachovou barvou a rostou ve svazečcích. Kvete od května do července a celá rostlina velmi aromaticky voní. (dle Janči a Zentricha, 1995) Užívané části: kvetoucí nať Použití v kuchyni: Tymián se používá zejména do nádivek a zeleninových polévek. Přidává se k jehněčímu, skopovému, vepřovému masu nebo ke kachně. Používá se též do rajčatové omáčky, na ryby a do vína. Tymián je součástí provensálského koření. (dle Růžičkové, Kocourkové, 2012) Farmakologické účinky: Tymián se používá především při kašli, uvolňuje hleny, usnadňuje vykašlávání a působí antisepticky a dezinfekčně. Lze ho použít při zažívacích potížích, při nadýmání, průjmech a i zánětech močových cest. Takto je užíván ve formě čaje, tinktury či sirupu proti kašli. Zevně slouží jako kloktadlo při bolestech v krku nebo ve formě koupele tlumí revmatické bolesti. (dle Janči a Zentricha, 1995)

33

2

TÉMA BYLINKY VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ

Informace o pěstování a využívání bylinek v kuchyni i v léčitelství jsou poměrně dobře dostupné, nacházejí se v knihách, článcích v časopisech nebo na nejrůznějších internetových stránkách. V současnosti vznikají i internetové blogy fanoušků bylinek. V mnoha případech se také stává, že jsou rozšiřovány nepravdivé informace, které mohou člověku uškodit. Nejvýznamnější místo, kde se člověku dostávají pravdivé a vědecky podložené informace, je škola. A právě škola může být místem, kde žáci mohou získat vlastní zkušenosti s pěstováním a využitím bylinek. Každý by měl mít o bylinkách alespoň základní vědomosti, např. jak konkrétní bylinka vypadá, co si z ní může utrhnout, jak ji použít a jak její užití zapůsobí na lidské tělo. Vlastní zkušenost nic nenahradí. Na základní škole je prostor pro seznámení se s bylinkami. Bylinky rostou poměrně rychle a lze je snadno pěstovat v květináči za oknem nebo na záhoně. V rámci pěstitelských prací by si žáci mohli vypěstovat vlastní bylinkový záhonek nebo bylinkové květináče, o něž by se starali a pozorovali každou změnu. Vypěstované bylinky by pak mohli využívat i v rámci jiných předmětů (např.: pro záměrné pozorování v učivu o rostlinách, k přípravě pokrmů atd.). Současně by se dozvídali i další potřebné informace. Například, že bylinky mají kromě schopnosti ochutit pokrmy také prokázané ozdravné účinky na naše zdraví.

34

2.1 TEORETICKÝ PODKLAD PRO VÝUKU O BYLINKÁCH NA 1. STUPNI ZŠ

Světová zdravotnická organizace (dále jen WHO) schválila program Zdraví pro všechny v 21. století. Jedná se o komplexní dokument, díky němuž by mělo být dosaženo podstatného zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva Evropy. Česká republika, jako členský stát WHO, schválila Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století (program Zdraví 21). Program Zdraví 21 je směřovaný ke všem generacím. Do výuky na základních školách jsou takové prvky výuky zařazovány prostřednictvím RVP ZV. Tyto prvky působí na výchovu dětí, podněcují je ke zdravějšímu životnímu stylu. (dle Mužíkové. Dostupné z www: https://is.muni.cz/auth/el/1441/)

„Rámcové vzdělávací programy: 

vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost

se vzdělávacím

obsahem

a uplatnění

získaných

vědomostí

a dovedností v praktickém životě; 

vycházejí z koncepce celoživotního učení;



formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání;



podporují

pedagogickou

autonomii

škol

a profesní

odpovědnost

učitelů

za výsledky vzdělávání.“ (RVP ZV, 2013, str.6)

Obsah

vzdělávání

je

v Rámcovém

vzdělávacím

programu

rozdělen

do vzdělávacích oblastí. Každá vzdělávací oblast je tvořena jedním nebo více vzdělávacími obory a jednotlivé vzdělávací obory jsou dále členěny do vzdělávacích okruhů, u nichž je rámcově vymezeno i učivo. (dle RVP ZV, 2013)

35

2.2 NÁVRH ZAŘAZENÍ TÉMATU BYLINKY DO UČIVA 1. STUPNĚ ZŠ

Z obsahové analýzy RVP ZV vyplývá, že učivo o rostlinách a tedy i o rostlinách využívaných člověkem může být řazeno do vzdělávacích oblastí: -

Člověk a jeho svět

-

Člověk a svět práce

V rámci jednotlivých vzdělávacích oblastí může téma bylinek a rostlin ovlivňujících zdraví člověka patřit do těchto tematických okruhů: -

ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět: Rozmanitost přírody Člověk a jeho zdraví

-

ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce: Příprava pokrmů Práce s drobným materiálem Pěstitelské práce

Zpracováno dle RVP ZV (2013).

36

2.3 BYLINKY V SOUČASNÝCH UČEBNICÍCH V rámci diplomové práce byla provedena analýza učebnic pro 1. stupeň ZŠ. Analyzovali jsme, zda, popřípadě v jakém množství, se v učebnicích pro 1. stupeň základní školy nachází nějaká zmínka o bylinkách a léčivých rostlinách. Seznam použitých učebnic se nachází v zadní části diplomové práce mezi ostatními seznamy. Výsledek byl následující:

Učebnice pro 1. ročník V rámci učebnic prvního ročníku nebyly nalezeny žádné zmínky o bylinkách nebo zeleném koření. V učebnicích se nacházely pouze obrázky různých rostlin, mimo jiné i bylinek nebo léčivých rostlin. V učebnici pro 1. ročník nakladatelství DIDAKTIS se vyskytují obrázky nepojmenovaných rostlin, mezi nimiž jsou obrázky kopřivy, heřmánku, hluchavky a ostružiníku, které slouží jen jako ukázka zástupců rostlinné říše. Žáci si mají obrázky prohlédnout a poté vepsat jejich názvy do křížovky. V učebnici od nakladatelství FORTUNA se nachází obrázky mateřídoušky a pampelišky s jejich názvy.

Učebnice pro 2. ročník V učebnicích pro 2. ročník bylo hledání informací nebo obrázků úspěšnější, avšak k učivu přímo o bylinkách nebylo nalezeno nic. Nalezené informace se vztahovaly k léčivým rostlinám. Tak je tomu například v učebnici nakladatelství ALTER, kde se nachází téma „Na louce“ a u něho otázky, jestli žák na vycházce viděl nějaké rostliny a zda některé z nich byly léčivé. (dle Rezutkové, 2010) V učebnici nakladatelství NOVÁ ŠKOLA z roku 2001 se v rámci tématu „Na louce“ vyskytují obrázky rostlin, konkrétně je zde vyobrazena kopřiva, heřmánek, hluchavka, divizna, podběl, smetánka, sedmikráska. Další učebnice NOVÉ ŠKOLY z roku 2011 obsahují pouze obrázky bylinek a léčivek, konkrétně jitrocel, sedmikráska, pampeliška, černý bez. Nakladatelství SPN ve své učebnici vytisklo obrázek podbělu s tím, že je to známá léčivá rostlina, která se přidává do čajových směsí proti kašli. Nachází se zde 37

i fotografie černého bezu a bezinek s informacemi, že roste na okraji lesa a že jeho černé plody - bezinky - jsou léčivé. Léčivé jsou i jeho květy a listy. Autor učebnice přikládá i rčení, že před heřmánkem má člověk smeknout, před bezem kleknout. (dle Mladá, Podroužek, 1998) V učebnici od DIDAKTISU stojí zmínka, že na zahradě a na poli člověk pěstuje okrasné rostliny a užitkové plodiny. Další rostliny rostou volně v lese či na louce. Některé jsou léčivé, jiné mohou být jedovaté. Nachází se zde obrázky rostlin a mezi nimi i jitrocel, heřmánek a rulík. Poté následuje otázka, zda žáci poznají, na kterém obrázku jsou léčivé rostliny, jedovaté rostliny a zemědělské plodiny. (Kol. autorů, 2007)

Učebnice pro 3. ročník Poprvé

a naposled

se s bylinkami

v učebnicích

3.

ročníku

setkáváme

v podobě obrázků bylinek máty a kopru. Společně s jejich názvy se obrázky nachází v malbě zahrady v učebnici nakladatelství NOVÉ ŠKOLY, mezi učivem pro zvídavé žáky. V této učebnici se již více zmínek o bylinkách nenachází, objevuje se zde téma s názvem „Léčivé, jedovaté a zákonem chráněné rostliny“. Jsou zde obrázky lípy, bezu a šípkové růže a u nich informace, že některé části rostlin jsou léčivé a vyrábějí se z nich léky nebo léčivé čaje. U obrázků náprstníku, rulíku, pryskyřníku je napsán text, že některé rostliny a jejich části jsou jedovaté a těch se nesmíme dotýkat! Autoři učebnice se ptají, co to jsou léčivé rostliny, jedovaté rostliny a zákonem chráněné rostliny. Celé téma je uzavřeno souhrnnými informacemi, že části některých rostlin mají léčivé účinky, ty rostliny nazýváme léčivé. Jiné rostliny jsou jedovaté, pro člověka dokonce nebezpečné. (dle Štikové, 2008) I v další učebnici, tentokrát od nakladatelství FORTUNY se objevují zmínky pouze o léčivých rostlinách. Jsou zde vytištěny obrázky heřmánku, sedmikrásky a pampelišky a u nich otázky, zda žáci něco o rostlinách na obrázku vědí a čím jsou tyto rostliny pro člověka prospěšné. Žáci mají popřemýšlet, zda může člověk pampelišky nějak využívat. Mají uvést i další rostliny, které rostou v přírodě bez vlivu člověka a člověk je využívá. Dále mají vyjmenovat některé léčivé rostliny. (dle Kvasničkové, Danielovské, 2002) V učebnicích od ALTERU a PORTÁLU se nacházejí pouze obrázky některých léčivých rostlin. 38

Učebnice pro 4. ročník Mezi učebnicemi pro 4. ročník byl nalezen největší počet publikací, které se nějakým způsobem zmiňují o bylinkách, léčivých rostlinách a jejich účincích. Nakladatelství SPN vydalo v roce 2010 učebnici, kde se nachází téma: „K čemu nám jsou rostliny dobré“. Autoři učebnice podávají informace, že kořen některých rostlin se používá jako potravina. Některé mohou obsahovat léčivé látky. Pro naše účely je důležitá zmínka, že listy některých rostlin, například majoránky nebo tymiánu, se dají používat v kuchyni jako koření. Další informace se vztahují ke květům. Květy rostlin se používají jako potravina jen výjimečně, nejčastěji se květy využívají pro svůj léčebný účinek, dají se sušit a připravují se z nich čaje, které pomáhají při léčbě nemocí. Z rostlin se mohou využívat i některé plody, které se také suší a ze kterých vaříme léčivé čaje. (dle Čechurové, Havlíčkové, Podroužka, 2010) V nově vydané učebnici NOVÉ ŠKOLY z roku 2015 se nachází pojmy léčivé rostliny, koření, máta, majoránka a meduňka. Žáci mají za úkol rozeznat, které rostliny jsou kořením. (dle Klinkovské, Novákové, 2015) Další učebnice se již zabývají použitím rostlin v léčitelství, nikoli v kuchyni. V učebnici nakladatelství PRODOS stojí, že existují mnohé rostliny, které jsou nám velmi prospěšné svými léčivými účinky, připravujeme z nich "domácí léky", hlavně čaje. Informuje, že slouží také jako surovina pro výrobu řady léků, které nám při onemocnění předepisuje lékař. Nachází se zde pojmy ostružiník, maliník, černý bez. (dle Jurčáka, 1996) V učebnici od nakladatelství ALTER se vyskytuje výklad o konkrétních léčivých rostlinách a jejich využití. Mezi vybrané rostliny patří černý bez a pampeliška. V textu je napsáno již výše zmiňované přísloví o bezu. Jsou zde připojeny informace o bezinkách, marmeládách a o tom, že se pomocí bezinek dají barvit kompoty. Nachází se zde i informace, že se z květů pampelišky vyrábí pampeliškový med. (dle Kholové, Híska, 2010) Ve starší učebnici nakladatelství Scientia z roku 1996 se nachází téma: „Sbíráme léčivé rostliny“. Učebnice obsahuje úkoly, v nichž mají žáci vybrat, které rostliny jsou léčivé a vyhledat informace, jak léčivé rostliny pěstovat. Mají uspořádat nástěnku nebo výstavku z obrázků, rostlin, čajových krabiček apod., které se týkají léčivých rostlin. Učebnice vyjmenovává některé druhy léčivých rostlin (jitrocel, máta, měsíček, podběl, divizna, atd.). Dále obsahuje pojmy jako léčivé rostliny, léčivý čaj, součást léků,

39

jitrocelový, mateřídouškový sirup na kašel, zásady sběru a sušení. (dle Komanové, Zieglera, 1996)

Učebnice pro 5. ročník V rámci 5. ročníku se nenachází žádná informace o bylinkách. Pouze se zde vyskytuje jedna zmínka o léčivých rostlinách a to v učebnici od nakladatelství FORTUNA, kde se žáci dozvědí, že některé rostliny navíc mnohdy obsahují důležité léčivé, vonné a jiné látky.

40

2.4 TERENNÍ VÝUKA

Jak uvádí Hofmann v článku na stránkách Metodický portál RVP: „K výuce většiny přírodovědných předmětů neodmyslitelně patří práce v terénu, která je založena na činnostech v konkrétních podmínkách.“ (Hofmann, 2005, dostupné na www: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/263/TERENNI-VYUCOVANI.html/) Výuka v terénu může být realizována v zařízeních zřízených přímo školou, tím je myšleno školní přírodovědný pozemek, který je vázán na bezprostřední okolí školy nebo na terénních pracovištích, která mohou být v jiné oblasti než je okolí školy. (dle Hofmanna, 2005) Terénní vyučování Hofmann (2005) uvádí, že: „Terénní vyučování je komplexní vyučovací forma, která v sobě zahrnuje progresivní vyučovací metody (pokus, laboratorní činnosti, krátkodobé a dlouhodobé pozorování, projektová metoda, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky…) a různé organizační formy vyučování (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tématické školní výlety - expedice...). Těžiště této vyučovací formy spočívá v práci v terénu - především mimo školu.“ (Hofmann, 2005, dostupné na www: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/263/TERENNI-VYUCOVANI.html/) Práce

na školním

pozemku,

ve skleníku

apod.

pomáhá

při osvojování

potřebných dovedností. Mezi pozitiva terénní výuky patří mimo jiné i výchova k péči o životní prostředí, kdy musíme zdůraznit výchovné působení na citovou složku žáka, na harmonický rozvoj jeho osobnosti a v neposlední řadě formování blízkého a pozitivního vztahu k přírodě (dle Vodákové, 1990). Další přínos spočívá v podpoře spolupráce mezi jednotlivými předměty. (dle Hofmanna, 2005) Cíle terénního vyučování dle Hofmanna (2005): „Cíle terénního vyučování vycházejí z pokrokových myšlenek reformní pedagogiky, které se do našeho vzdělávacího systému dostávaly zejména v období první republiky v tzv. "činné škole". Konkrétní podobu si terénní vyučování na integrovaném terénním pracovišti postupně vytváří od roku 1995 a sleduje tyto cíle: 1. strategii učení a motivaci pro celoživotní učení,

41

2. základy tvořivého myšlení, logického uvažování a řešení problémů, 3. základy všestranné komunikace, 4. spolupráci a respektování práce a úspěchu, 5. utváření a vhodné projevy svobodné a zodpovědné osobnosti, 6. rozvoj a projevování pozitivních citů v jednání a prožívání, vnímavost, 7. pozitivní vztah ke zdraví, 8. schopnost žít s ostatními, 9. poznání a uplatňování reálných možností.“ (Hofmann,

2005,

dostupné

z:

http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/263/TERENNI-

VYUCOVANI.html/)

42

3 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE A HYPOTÉZA Cíle diplomové práce jsou uvedeny v jejím úvodu. Jedním z dílčích cílů bylo vytvořit praktické úlohy zaměřené na prohloubení znalostí a nácvik základních dovedností souvisejících s problematikou tématu Bylinky neboli zelené koření. Dalším cílem bylo tematickou výuku zrealizovat a reflektovat. Vytvořené didaktické prostředky by mohly potencionálně sloužit jako doplnění chybějících informací v současných učebnicích. Veškeré didaktické prostředky jsou uvedeny v příloze diplomové práce. Skládají se z jednotlivých karet, na nichž jsou podrobnější informace o rostlinách určených pro učitele, dále z karet rostlin, kde jsou informace o rostlinách podány pro děti přijatelnější a jednodušší formou, a nedílnou součástí jsou praktické úkoly, díky nimž si žáci vyzkouší použití bylinek v praxi. V rámci tematické výuky budou žáci rozvíjet své kompetence. Samostatně získají informace z připravených studijních materiálů, budou je kriticky posuzovat a vyvozovat z nich závěry pro využití v budoucnosti. Ve spolupráci se svými spolužáky splní zadané praktické úkoly. Dlouhodobým cílem, který plyne z této práce, je změnit postoje vůči přírodě a bylinkám tak, aby se jejich používání stalo rozšířenější a běžnější. Tento dlouhodobý cíl by se však dal ověřovat pouze pomocí dlouhodobého pozorování.

43

PRAKTICKÁ ČÁST

Diplomová práce je případovou studií, která se snaží ukázat možnosti zařazení tématu Bylinky aneb zelené koření do výuky na 1. stupni základní školy a snaží se poukázat na možnosti propojení vzdělávacích oblastí Člověk a jeho svět a Člověk a svět práce. Současně je výuka situována do školní zahrady (v tomto případě do modelové školní zahrady Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity). Součástí diplomové práce je návrh scénáře terénní výuky v zahradě za použití živých rostlin a originálních didaktických prostředků, jako jsou karty jednotlivých bylin, pracovní listy apod. Navržený scénář výuky včetně didaktických prostředků byl odzkoušen 14. 9. 2015 v době od 9,00 do 12,30 na modelové skupině žáků, konkrétně se jednalo o 21 žáků čtvrté třídy ZŠ Arménské v Brně. Žáci byli doprovázeni jejich vyučující, která se po celou dobu účastnila terénní výuky jako pozorovatel a na závěr poskytla reflexi k použitým učebním úlohám, vyučujícím podílejícím se na terénní výuce i k práci žáků své třídy. V rámci vedení tematické výuky Bylinky neboli zelené koření se střídaly organizační formy výuky skupinová a hromadná (dle sociálního hlediska), přičemž v první části terénní výuky žáci pracovali v 5 skupinách po 4 až 5 žácích a ve druhé části byli rozděleni na 2 skupiny po 10 a 11 žácích. Pro ověření změn ve znalostech žáků k tématu Bylinky neboli zelené koření byla použita metoda pojmového mapování ve skupinách. Žáci v úvodu tematické výuky vyplňovali částečně strukturované pojmové mapy (viz příloha č. 2), které byly v závěru výuky žáky opraveny a doplněny. Součástí reflexe výuky byla také diskuse v závěru, kdy žáci mohli vyjádřit své názory k jednotlivým učebním úlohám, bylinkám i práci jednotlivých skupin.

44

4 METODIKA

4.1 MODELOVÁ PŘÍPRAVA PRO TEMATICKOU VÝUKU „BYLINKY neboli ZELENÉ KOŘENÍ“ Téma: Bylinky neboli zelené koření Ročník: 4. Výukové cíle:  cíl kognitivní: -

Žák svými slovy definuje pojem bylinka.

-

Žák uvádí příklady vybraných bylinek a jejich využití.

-

Žák vyjmenuje výhody (případně nevýhody) používání bylinek v kuchyni.

 cíl psychomotorický: -

Žák připraví nápoj, pokrm nebo výrobek, jehož součástí je zkoumaná bylinka.

 cíl afektivní: -

Žák vyjádří svůj postoj vůči bylinám.

Rozvíjené kompetence: -

Kompetence k učení - žák pracuje s informacemi z připraveného studijního materiálu, kriticky informace posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti, poznává smysl a cíl učení, operuje s obecně platnými pojmy, termíny a znaky, uvádí věci do souvislostí a má pozitivní vztah k učení.

-

Kompetence k řešení problému - žák se přizpůsobí různým výukovým aktivitám, úkoly provádí dle instrukcí.

-

Kompetence komunikativní - žák sděluje výsledky svých pozorování ostatním.

-

Kompetence sociální a personální - žák účinně spolupracuje se spolužáky, podílí se na utváření příjemné atmosféry a přispívá k diskuzi. 45

Podle RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU:

- Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět, Člověk a svět práce - Tematický okruhy: - ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět: Rozmanitost přírody Člověk a jeho zdraví - ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce: Příprava pokrmů Práce s drobným materiálem Pěstitelské práce - Průřezová témata: Environmentální výchova Osobnostní a sociální výchova - Integrace mezi vzdělávacími obory: Český jazyk

Pomůcky: Informační karty o bylinkách, záznamové karty, předtištěné papíry s praktickými úkoly, psací potřeby, živé bylinky, sušené bylinky, kelímky, plastový talíř, tácy, džbány, konvice, materiál pro výrobu vonných sáčků, ingredience pro výrobu pažitkové pomazánky, mátový a meduňkový sypaný čaj, kelímky, kusy látek a gumičky pro vytvoření čichového pexesa a potřeby pro vrškovou hru, částečně strukturovaná pojmová mapa Místo realizace: Interiér a exteriér pracoviště Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity na Kejbalech Časová dotace: 4 – 5 vyučovacích hodin Pojmová analýza: Rostliny, byliny, léčivé rostliny, bylinky, záhon, máta, libeček, meduňka, levandule, pažitka, libeček

46

4.2

OPERAČNÍ ANALÝZA - OSNOVA TEMATICKÉ VÝUKY „BYLINKY neboli ZELENÉ KOŘENÍ“

Fáze Výuky Úvod

Hlavní část

Úkoly

Forma

Metoda

Čas /min

Pomůcky

Opakování pojmů - dopisování pojmů do obrázku

skupinová

práce s pracovním listem

5

obrázky rostliny rajčete

Motivace - sezení v kruhu kolem rostlin, jejich pozorování a vymezení základních pojmů

hromadná

rozhovor pozorování

15

čerstvé bylinky

Rozdělení žáků do pracovních skupin - dělení pomocí bylinek

hromadná

instruktáž

5

čerstvé bylinky

Zjišťování znalostí žáků k pojmu bylinka - tvorba myšlenkové mapy

skupinová

pojmová mapa

15

částečně strukturovaná pojmová mapa

Instrukce - Učitel vysvětluje, co bude následovat. Každá skupina plní téměř totožné aktivity, vyjma jedné praktické. - Rozdělení rolí

hromadná

instruktáž

5

skupinová

pozorování

5

Práce ve skupinách a) Vyhledání rostliny - vyhledání rostliny v zahradě b) Pozorování rostliny - pozorování a vyplňování „Záznamové karty“ c) Práce s textem - vybrání vhodných slov z textu a jejich doplňování do „Záznamové karty“

skupinová

skupinová 47

řízené objevování na základě pozorování

15

práce s textem

15

bylinky rostliny, karty na záznam pozorování, psací potřeby psací potřeby, karty byliny, záznamové karty

d) Praktické úkoly - provádění praktické činnosti dle specifických instrukcí - tvorba plakátu

skupinová

produkční činnosti, práce s obrazy, manipulace

Svačina - po splnění úkolů se žáci sejdou u velkého stolu a posvačí, během svačiny mají možnost zkontrolovat „kartu byliny“

Instrukce - rozdělení dětí do 2 částí, do každé skupiny odchází vždy 2-3 děti z původních skupin

Závěr

25

potřeby a pomůcky níže specifikované ve scénáři výuky, fotografie bylinek, záznamové karty, karty byliny, lepidla

20

karty byliny – autorské řešení

hromadná

instruktáž

5

Prezentace - žáci prezentují poznatky o své rostlině ostatním spolužákům - během prezentace provádí praktické úkoly se svými spolužáky

skupinová

výklad didaktická hra, produkční činnost

60

rostliny, plakáty, pomůcky a výtvory z praktické části

Pohybová hra – „Vršková hra“ - Otáčení víček s názvy rostlin a jejich správné přiřazení k obrázku a k otázce

hromadná

didaktická hra

15

hrací karty, popsaná víčka

Zjišťování změn ve znalostech žáků k pojmu bylinka - Doplnění myšlenkové mapy

skupinová

pojmová mapa

10

částečně strukturovaná pojmová mapa

Zhodnocení výukového programu - společná diskuze k výukovému dni

hromadná

diskuze

10

48

4.3 SCÉNÁŘ TÉMATICKÉ VÝUKY A POPIS JEDNOTLIVÝCH AKTIVIT

Úvod Opakování (5 min max.) Metoda: práce s pracovním listem Forma: skupinová Pomůcky: psací potřeby, obrázky rostliny rajčete Popis: Žáci dostanou do dvojic obrázek rostliny rajčete, do kterého mají společně dopsat části rostliny. Po napsání jednoho pojmu se střídají. Pro kontrolu se doplněné pojmy společně překontrolují. Metodická poznámka: Obrázky rostlin je potřeba dát každému dítěti nebo dvojicím, aby se nestalo, že obrázky popisuje pouze jeden žák a ostatní jsou pasivní.

Motivace (10 min max.) Metoda: rozhovor Forma: hromadná Pomůcky: natrhané čerstvé bylinky – máta, meduňka, libeček, levandule a pažitka (vždy 4 až 5 od každého druhu dle počtu dětí) Popis: Žáci se posadí do kruhu okolo velkého stolu. Na stole jsou rozmístěny čerstvě natrhané různé rostliny. Rostliny si prohlédnou a potom si každý vybere jednu z nich. Metodická poznámka: Vhodné je upozornit žáky na pravidla slušného chování (např.: během kladení otázek nebudou neukáznění, nebudou se překřikovat či řešit jiné věci). Učitel pokládá dětem otázky: „Jaké máme smysly, kterými můžeme poznávat svět? (hmat, čich, zrak, chuť, sluch) Teď si vaše smysly vyzkoušíme. Začneme zrakem.

49

Před chviličkou jsme si zopakovali části rostlin. Jistě mi tedy všichni můžete po předchozím zopakování s jistotou říct, jak se jmenuje část rostliny, kterou máte v ruce (list, nať, květ, stonek s listy, …)? Jakou barvu má vaše rostlina? Je celá zelená nebo není? Teď si rostlinu vezměte všichni do ruky. Jaký má povrch? Je hladká nebo drsná? Jaké má okraje lístků? Přivoňte si k vaší rostlině. Voní? Zkuste rozemnout kousek vaší rostliny mezi prsty, voní teď více nebo méně? Myslíte, že byste vaši rostlinu mohli ochutnat? Není vaše rostlina jedovatá? K čemu by vaše rostlina mohla sloužit? Viděli jste již někdy někde tyto rostliny? Kde? Kdybyste rostlinu hledali v obchodě, ve které části by to bylo? Víte, jak by se mohlo říkat všem těmto rostlinám? Jakým společným pojmem by mohly být označeny?“ Společně bychom vyvodili, že jsou to všechno rostliny, které označujeme jako BYLINKY. Rozdělení žáků do pracovních skupin (5 min max.) Metoda: instruktáž Forma: hromadná Pomůcky: natrhané čerstvé bylinky – máta, meduňka, libeček, levandule a pažitka (vždy 4 až 5 od každého druhu dle počtu dětí ve skupině) Popis: Žáci vytvoří pracovní skupiny tak, že se spojí do skupin ty děti, které v ruce drží stejnou rostlinu. Metodické poznámky: Toto dělení se velmi osvědčilo. Zjišťování znalostí žáků k pojmu bylinka (10 min max.) Metoda: pojmová mapa Forma: skupinová Pomůcky: částečně strukturovaná pojmová mapa Popis: Každá skupina žáků dostane částečně připravenou pojmovou mapu, na které je navržena její struktura. Vezmou si fix jedné barvy a dopisují pojmy,

50

které je v souvislosti s tématem bylinky napadají. Podepsanou pojmovou mapu si uloží u vyučujícího. Metodická poznámka: Žákům je vhodné ohlásit časový limit pro plnění úkolu.

Hlavní část Instrukce (5 min max.) Metoda: monolog Forma: hromadná Pomůcky: --Popis: Učitel sdělí žákům instrukce k následujícím aktivitám: „Utvořili jste pět skupin podle rostlin, které jste si vybrali: LEVANDULE, LIBEČEK, MÁTA, MEDUŇKA nebo PAŽITKA. Každá skupina plní téměř totožné aktivity, jeden z praktických úkolů je ale u každého jiný. Na plnění úkolů budete mít 45 minut – která skupina bude mít svůj úkol splněn, může se přemístit do učebny. Prvním úkolem je vyhledat vaši rostlinu na této zahradě. U ní zůstanete a budete plnit další úkoly. Instrukce k úkolům naleznete na papírech přímo na stanovišti. Metodické poznámky: Je vhodné rozdělení rolí ve skupině, aby se nestalo, že některý žák bude pasivní. Role by si měli žáci rozdělit sami podle svých možností. Role např.: - Vedoucí (rozděluje práci a řídí činnost skupiny) - Redaktor (čte zadání úkolů ostatním) - Zapisovatel (doplňuje pracovní listy) - Technik (je zodpovědný za praktický úkol) Práce ve skupinách Každá skupina má dle počátečního rozdělení určené stanoviště, ke kterému se přemístí a kde pracují samostatně. Plně využívají připravené a přiložené pomůcky. a) Vyhledání rostliny (5 min max.) Metoda: pozorování Forma: skupinová Pomůcky: bylinky Popis: Každá skupina vyhledá svojí rostlinu v zahradě. 51

Metodické poznámky: Žáky je lepší nasměrovat, kam mají jít, aby zbytečně dlouho neprocházeli celou zahradou. Na každém stanovišti se nachází pracovní stoly, na kterých žáci mohou psát a pracovat. Stanoviště by měly být blízko u sebe. b) Pozorování rostliny (10 min max.) Metoda: řízené objevování na základě pozorování Forma: skupinová Pomůcky: rostliny, „Záznamové karty“, psací potřeby Popis: Žáci pozorují rostlinu a vyplňují „Záznamové karty“. c) Práce s textem (10 min max.) Metoda: práce s textem Forma: skupinová Pomůcky: psací potřeby, „Záznamové karty rostliny“, „Karty byliny“ Popis: Žáci si pročtou přiloženou „Kartu byliny“, poté z textu vybírají vhodná slova a doplňují je do „Záznamové karty“. d) Praktické úkoly (20 min max.) Metoda: produkční činnosti Forma: skupinová Pomůcky: dle jednotlivých skupin Popis: Žáci provádějí praktické činnosti dle specifických instrukcí u jednotlivých skupin (viz karty s praktickými úkoly v příloze diplomové práce). Žáci: 1) Vytvoří nějaký výrobek či produkt – viz přílohy 2) Ze získaných materiálů a přiložených fotografií sestaví plakát Metodické poznámky: Během výuky se ukázala potřeba provést několik změn. Tyto změny byly již zapracovány do karet metodických listů.

Svačina (10 min max.) Jelikož všechny skupiny neskončí ve stejnou chvíli, poslouží doba svačiny na časové srovnání všech skupin. Po splnění úkolů se žáci sejdou u velkého stolu 52

a společně posvačí, mohou si zkontrolovat správnost svých výsledků s autorským řešením.

Instrukce (5 min max.) Metoda: monolog Forma: hromadná Pomůcky: --Popis: Dva vyučující se postaví na dvě různá místa. Z každé skupiny si každý vybere dvě maximálně tři děti. Metodické poznámky: Takto se děti nově rozdělí na dvě skupiny. V každé skupině se tak rovnoměrně nachází zástupci všech původních skupin.

Prezentace (60 min max.) Metoda: výklad, didaktická hra, produkční činnost Forma: hromadná Pomůcky: živá rostlina, natrhané části rostliny, obrázky, fotografie, plakát, pomůcky a výtvory z praktické části Popis: Obě skupiny se svými vyučujícími odděleně procházejí všechna stanoviště. Pohybují po stanovištích současně, ale každá ze skupin je v určitý čas na jiném místě. Vždy ti, kteří patří k navštívenému stanovišti, spolužáky seznámí s pozorovanou rostlinou a společně si vyzkouší připravenou aktivitu ochutnávku, pexeso nebo výrobek. Metodické poznámky: Vyučující za žáky neprezentuje, maximálně je navádí pokládáním otázek či doplní nějaké zajímavosti. Rozdělení skupin a činností: 1. PAŽITKA -

prezentace přímo u rostliny, na závěr společná ochutnávka

pažitkové pomazánky namazané na pečivu. 2. MÁTA – prezentace probíhá přímo u rostliny – žáci popisují ostatním svoji rostlinu, představují druhy mátových nápojů, které ostatní ochutnají. 3. MEDUŇKA – prezentace probíhá přímo u rostliny – žáci popisují ostatním svoji rostlinu, představují druhy meduňkových nápojů, které ostatní ochutnají.

53

4. LEVANDULE – prezentace probíhá přímo u rostliny – žáci popisují rostlinu, předvedou vyrobený vonný sáček a vysvětlí ostatním způsob jeho výroby. Pytlíček si všichni vyrobí. 5. LIBEČEK – prezentace probíhá přímo u rostliny - žáci popisují ostatním rostlinu, předvedou vyrobené čichací pexeso a vysvětlí způsob a pravidla hry.

Pohybová hra – „Vršková hra“ Metoda: didaktická hra Forma: skupinová Pomůcky: hrací karty, popsaná víčka Popis: Každá skupina dostane hrací kartu s vyobrazenými probíranými rostlinami. Běhají a otáčejí víčka, na kterých jsou napsány názvy vyobrazených rostlin. Musí je ale hledat ve stanoveném pořadí. Víčka si ponechají a dostanou od vyučujícího dodatečné otázky. Tentokrát vybírají víčka s názvy rostlin, které jsou správnou odpovědí na otázky.

Závěr

Zjišťování změn ve znalostech k pojmu bylinka Metoda: pojmová mapa Forma: skupinová Pomůcky: částečně strukturovaná pojmová mapa Popis: Každá skupina žáků dostane zpátky částečně vyplněnou pojmovou mapu. Vezmou si fix jiné barvy, než jakou používali na začátku a dopisují další pojmy, které je v souvislosti s tématem „Bylinky“ napadají. Můžou tak porovnat své vědomosti před tematickou výukou a po jejím absolvování. Metodické pokyny: Žákům je vhodné dát časový limit. Po dopsání by bylo dobré shrnout, zda se na mapách ukázalo, že se ve výuce dozvěděli něco nového.

54

Zhodnocení výukového programu Metoda: diskuze Forma: hromadná Pomůcky: --Popis: Žáci hodnotí prožitou tematickou výuku, co by změnili apod. Sdělují, co se dozvěděli nového, zhodnotí prospěšnost vybraných rostlin pro člověka a uvedou výhody nebo nevýhody jejich používání, vyjádří svůj postoj vůči bylinám. Metodické

poznámky:

Metoda

diskuze

se příliš

neosvědčila.

Žákům

se nechtělo moc mluvit a nakonec opakovali pořád to stejné. Hodnotnější pro zpětnou vazbu by bylo, kdyby každý žák dostal kousek papíru a na něj zapsal plusy a mínusy výukového programu, případně to, co se mu líbilo a co se dozvěděl nového.

55

4.4 METODICKÉ LISTY K BYLINKÁM

Metodické listy a další didaktické prostředky se nacházejí v příloze diplomové práce. Seznam metodických listů: 1. Karty bylinky - Karty bylinky obsahují základní informace o bylince podané jednoduchou formou vhodnou pro žáky 4. a 5. ročníků. V kartě je bylinka popsána, jsou zde vyjmenovány její užívané části a také využití. 2. Informační karty pro učitele – Informační karty pro učitele obsahují větší množství informací o vybraných bylinkách, které jsou psány odborněji. V těchto kartách se nachází popis rostliny a výpis jejich používaných částí. Dále karty obsahují informace o obvyklém použití a prokázaných účincích bylinek. V kartách jsou i důležitá upozornění pro uživatele bylinek. 3. Záznamové karty - Záznamové karty jsou složeny ze dvou částí. Do první části žáci zaznamenávají informace zjištěné ze samostatného pozorování rostliny ve skupině. V druhé části písemně odpovídají na pár zadaných otázek. Odpovědi na tyto otázky naleznou v autorském řešení záznamové karty. 4. Záznamové karty – autorské řešení - Tyto karty se správným řešením záznamových karet slouží pro žákovu kontrolu a zpětnou vazbu. 5. Praktické úkoly - List s praktickými úkoly tvoří více částí. Většina úkolů je pro všechny skupiny společná, liší se jedním, který je pro každou skupinu specifický. 6. Pojmová mapa - Nástrojem pro ověřování účinnosti výukových materiálů diplomové práce je pojmová mapa. Pojmová mapa je částečně strukturovaná. Je jí zjišťován rozsah znalostí žáků o bylinkách před tematickou výukou a po jejím absolvování. Díky doplňování pojmové mapy dvěma barvami (jednou na začátku a jinou na konci) můžeme pozorovat posun ve vědomostech. 7. Vršková hra – Vršková hra je název pro hru s využitím popsaných vršků. Na vršcích jsou názvy bylinek. Ke hře je zapotřebí arch se šesti obrázky bylinek s očíslovaným

pořadím.

Žáci

vyhledávají

vršky

ve správném

pořadí

a přirovnávají je na obrázky. Poté dostávají dodatečné otázky k bylinkám. 8. Obrázek rostliny rajčete – Obrázek slouží k zopakování základních částí rostliny. Žáci vepisují pojmy jako kořen, stonek, list atd. 56

5 VÝSLEDKY



Výsledky žáků – posun v jednotlivých pojmových mapách Z diskuze na konci tematické výuky vyplynulo, že se čas strávený s bylinkami

žákům líbil. Každý žák informoval o tom, co si z výuky zapamatoval zajímavého. Zjišťování změn ve znalostech k pojmu bylinka bylo provedeno pomocí pojmové mapy. Žáci na počátku tematické výuky vyplňovali částečně strukturovanou pojmovou mapu jednou barvou. Po absolvování tematické výuky dostali svoji pojmovou mapu zpět a k ní fix jiné barvy. Měli za úkol svoji pojmovou mapu doplnit nebo upravit. Pojmová mapa obsahovala následující části na doplnění: -

Bylinky jsou rostliny např.: …

-

Bylinky mají vlastnosti…

-

Bylinky se pěstují …

-

Bylinky se používají … U každé z pěti skupin došlo ke změnám uvnitř každé části, je tedy patrný posun

ve vědomostech a znalostech u každé skupiny žáků. Kurzívou jsou uvedeny změny, které v pojmových mapách nastaly a podtržená jsou ta slova, která žáci v druhé části vyplňování vyškrtli.

1. skupina: -

Bylinky jsou rostliny např.: máta, levandule, meduňka, kopřiva, kopretina, divizna, šalvěj, libeček, pažitka

-

Bylinky mají vlastnosti: léčí, chrání proti nemocem, dávají se do kosmetiky, do čaje, do jídla

-

Bylinky se pěstují: na zahradě, balkóně, v květináči, ve skleníku, v domě

-

Bylinky se používají: jako obklady, suší se, dávají se do čaje, dávají se do žvýkaček

57

2. skupina -

Bylinky jsou rostliny např.: máta, pažitka, petržel, meduňka, medvědí česnek, levandule, libeček

-

Bylinky mají vlastnosti: léčí, koření, voní, uklidňuje

-

Bylinky se pěstují: zahrada, skleník, květináč, akvária, volná příroda

-

Bylinky se používají: potravina, do čaje, do polévky, do salátu, na ozdobu, do pomazánky, do nápojů

3. skupina -

Bylinky jsou rostliny např.: pažitka, petržel, máta, meduňka, libeček, medvědí česnek, šípky, kopřiva, levandule, mateřídouška

-

Bylinky mají vlastnosti: voní, rostou, jsou zdravé, nejsou nebezpečné, jsou jedlé

-

Bylinky se pěstují: na zahradě, v květináči, na záhonku, doma, na louce, na poli, ve skleníku, u vody

-

Bylinky se používají: na čaj, do polévky, na brambory, na vajíčka, do pomazánky, do limonády, do kosmetiky

4. skupina -

Bylinky jsou rostliny např.: máta, meduňka, aloe vera, pažitka, kopretina, pampeliška, libeček, kopr, cibulové listy, petržel, šalvěj

-

Bylinky mají vlastnosti: pěkně voní, léčí, zbavují nás škodlivých látek

-

Bylinky se pěstují: na poušti, na zahradě, v přírodě, ve skleníku, v květináči

-

Bylinky se používají: k vaření, do čajů, k dochucování, ke zdobení, k léčení, do zubních past

5. skupina -

Bylinky jsou rostliny např.: meduňka, máta, pažitka, petržel, levandule, tymián, konvalinka, libeček, šalvěj, pažitka

-

Bylinky mají vlastnosti: vůně, chuť, roste, barvy

-

Bylinky se pěstují: na zahradě, v květináči, na balkóně, ve skleníku

-

Bylinky se používají: do polévky, do čaje, do voňavek, do vody, do mýdla, do olejů, do pomazánek

58

 Komentář tematické výuky od paní učitelky Vyučující, která žáky na tematickou výuku doprovázela, celou výuku pozorovala a zapisovala si během ní své poznámky a připomínky. Na konci výuky provedla reflexi. Celkově se jí tematická výuka s názvem „Bylinky neboli zelené koření“ velmi líbila. Výuku považovala za smysluplnou a projevila zájem o zapůjčení didaktických prostředků, aby mohla podobná výuka proběhnout i na jejich škole. Plánovala, že by žáci, kteří se výuky zúčastnili, osvětlili tuto tematiku formou vrstevnického vyučování ostatním. K jednotlivým fázím výuky měla následující připomínky: Ve fázi opakování částí rostlin jsme měli připravených pouze několik kopií pracovních listů na doplnění. Paní učitelka upozornila na to, že by bylo lepší, aby měl každý žák jednu kopii. Při pozorování rostlin v rámci motivace by více zdůraznila zapojení smyslů, které při jejich pozorování využíváme. Velice se jí líbilo rozdělení do skupin podle druhu rostliny, kterou si žáci k pozorování vybrali. K vyplňování pojmových map měla připomínku, že by bylo lepší žáky omezit nějakým časovým limitem, který na práci s pojmovou mapou mají. Na konci by udělala zvukový signál. Jinak práci s dvoubarevnými pojmovými mapami hodnotila velice kladně, protože z použití dvou barev byl jasně vidět posun žáků v poznatcích o bylinkách. U plnění úkolů se jí stanovený čas 45 min zdál krátký. Podotkla též, že při vaření nápojů i přípravě pokrmů je nutný dozor, který byl zajištěn. Pro práci ve skupinách navrhla rozdělení rolí a to tak, aby každý žák za něco zodpovídal (např. vedoucí – rozděluje práci, redaktor – čte zadání úkolů ostatním atd.). Rozdělení dětí do dvou skupin pro část prezentace hodnotila jako „skvělé“. Líbila se jí myšlenka vrstevnické výuky, kdy u každého stanoviště někdo ze skupiny náležící dané bylince prezentoval svoji bylinku ostatním spolužákům. Upozornila jen na tendenci vyučujících za žáky mluvit. Paní učitelka byla nadšená také praktickými úkoly, především výrobou čichového pexesa a vonných levandulových sáčků, dále se jí velmi líbila i vršková hra na konci výuky. Poznámky a připomínky jsou zahrnuty do scénáře tematické výuky.

59

 Vlastní komentář tematické výuky Provedenou tematickou výuku s názvem „Bylinky neboli zelené koření“ považuji za zdařilou. Jsem potěšena, že téma bylinek neboli zeleného koření žáky zaujalo a že jej ohodnotila velice kladně i jejich vyučující. Jako důkaz může posloužit fakt, že požádala o vypůjčení vytvořených didaktických prostředků, aby mohli podobnou výuku a aktivity dále realizovat. Mojí největší připomínkou k dané tematické výuce je volba rozmístění stanovišť. Pozemek zahrady Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně na Kejbalech je velice rozsáhlý a jednotlivé stanoviště byly umístěny daleko od sebe. Bylo poměrně fyzicky náročné obstarat najednou všechna stanoviště. Výuku se mnou realizovala vedoucí této diplomové práce a během výuky asistovala také studentka z prezenčního studia. Jejich pomoc byla nezbytná, protože v jedné osobě by takovou rozsáhlou tematickou výuku nebylo možné uskutečnit. Po absolvování tematické výuky mi jsou jasné změny, které bych příště provedla a které většinou korespondují s poznámkami paní učitelky. Pracovní list na doplňování částí rostlin by měl dostat každý žák nebo alespoň dvojice. Důvodem je potřeba aktivity každého žáka, protože při menším počtu pracovních listů se stalo, že někteří žáci nepracovali a pouze sledovali dění. Rozdělování žáků do skupin podle druhu rostlin i jejich následné přerozdělení do dvou částí se velmi dobře osvědčilo. Zpětně musím mít výhrady k diskuzi v závěru hodiny. Myslím si, že reflexe tematické výuky měla být od žáků požadována jinou formou, například doplňováním obrázků nebo pojmů a informací ke každému stanovišti do připraveného plánku.

60

6 DISKUZE

V rámci diplomové práce byla provedena analýza učebnic jako prostředků realizace kurikula. Byl analyzován výskyt informací o bylinkách neboli zeleném koření a o léčivých rostlinách v učebnicích pro první stupeň základní školy. Z analýzy jasně vyplývá nedostatečné zastoupení tohoto tématu. V současných učebnicích pro 1. ani 2. třídu se nenachází jediná zmínka o bylinkách neboli zeleném koření. V učebnicích pro 3. ročník základní školy se objevují pojmy máta a kopr a to pouze v jedné malbě zahrady v rámci učiva pro zvídavé žáky. Ani v učebnicích pro 5. ročníky nebyla nalezena jediná zpráva o existenci bylinek. Šetření bylo úspěšné pouze v učebnicích pro 4. ročníky základních škol. Pojem koření ve spojitosti s rostlinami se nachází pouze ve dvou z nich, dále se jedna učebnice zabývá použitím některých rostlin v kuchyni. Větší pozornost než využití rostlin v kuchyni věnují autoři učebnic použití rostlin v léčitelství pro jejich léčivé a ozdravné účinky. Informace o léčivých rostlinách byly nalezeny v deseti analyzovaných učebnicích. V šesti ze zkoumaných učebnic se nacházely alespoň obrázky rostlin, mezi kterými byly i rostliny léčivé. Největší převahu mají však učebnice, kde se k tématu o rostlinách pro život a zdraví nenacházelo vůbec nic. Vzhledem k současnému rozšíření termínu bylinky neboli zeleného koření a stále častějšímu užívání těchto rostlin, jsou výsledky analýzy učebnic absolutně nedostačující. Pojmy jako bylinka nebo zelené koření by se měly v současných učebnicích pro žáky prvního stupně nacházet. Jak bylo uvedeno v teoretické části diplomové práce, v rámci primárního vzdělávání je pro výuku tohoto tématu prostor. Výuka tématu „Bylinky neboli zelené koření“ je v souladu s cílovým zaměřením vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět z RVP ZV (2013) a to především tím, že směřuje žáka k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tak, že ho vede k: -

„utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti“

-

„utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání možností aktivního uplatnění při jejich ochraně“

-

„chování a jednání na základě respektu a společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinností a společných úkolů“

(RVP ZV, 2013, str. 39) 61

Z obsahové analýzy

RVP pro ZV vyplývá, že učivo o rostlinách, tedy

i o rostlinách využívaných člověkem, může být řazeno do vzdělávacích oblastí Člověk a jeho svět a Člověk a svět práce. V rámci jednotlivých vzdělávacích oblastí může téma bylinek a rostlin ovlivňujících zdraví člověka patřit do těchto tematických okruhů: Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví (vzdělávací oblast Člověk a jeho svět) a Příprava pokrmů, Práce s drobným materiálem, Pěstitelské práce (vzdělávací oblast Člověk a svět práce). Téma bylinek neboli zeleného koření by se dalo lehce zapojit do některých z výše uvedených okruhů učiva a zároveň by se výuka mohla vyučovat v rámci mezipředmětových vztahů. Navržená tematická výuka by se dala provádět v pozdních jarních nebo časných podzimních měsících. Pro realizaci tematické výuky této diplomové práce bylo vybráno podzimní období a to z důvodu dostatečného množství vzorků vybraných druhů bylinek, u nichž bylo zapotřebí i plného rozpuku květů. Jako vhodná se ukázala realizace tematické výuky ve formě terénní výuky na školní zahradě, v podobě celodenní výuky v rozsahu 4-5 vyučovacích hodin. Výuka v zahradě byla zvolena za účelem přímého kontaktu žáků s přírodou. Uskutečnění terénní výuky se opírá i o teoretické poznatky Vodákové (1990), která uvádí, že práce na školním pozemku, ve skleníku apod. pomáhá při osvojování si potřebných dovedností. Mezi pozitiva terénní výuky patří mimo jiné i výchova k péči o životní prostředí, kdy musíme zdůraznit výchovné působení na citovou složku žáka, na harmonický rozvoj jeho osobnosti a v neposlední řadě formování blízkého a pozitivního vztahu k přírodě. (dle Vodákové, 1990) Výuku je nutné provádět při větším počtu vyučujících, protože v určitou dobu byl potřeba dozor současně nad několika skupinami. Typ organizace čili rozdělení žáků do skupin byl určen druhem prováděné výukové činnosti a vyučovací metodou. Jednou z možností jak diagnostikovat kvalitu a kvantitu získaných informací žáků z tematické výuky navrhujeme provést myšlenkové mapování, během kterého by žáci do předem nakresleného plánu zakreslovali obrázky nebo vepisovali pojmy, které jim z výuky utkvěly v paměti. Změny postojů žáků k bylinkám a k přírodě nelze vydedukovat pouze prostřednictvím pocitů z absolvované tematické výuky. Aby byla taková změna v postojích žáků prokazatelná, navrhovali bychom dlouhodobé pozorování.

62

ZÁVĚR

Diplomová práce s názvem Didaktická transformace tématu Bylinky neboli zelené koření měla stanoveno několik cílů, jež byly plněny v rámci teoretické i praktické části práce. V návaznosti na pojmovou analýzu termínů bylina, léčivá rostlina, kořeninové rostliny, koření a bylinka byla navrhnuta definice pojmu bylinka neboli zelené koření pro žáky 1. stupně ZŠ. Dále byly charakterizovány vybrané druhy bylinek, využitelných na 1. stupni ZŠ. Během analýzy zařazení či využití pojmů bylinka nebo zelené koření v platných školních dokumentech a učebnicích pro 1. stupeň nebyl zjištěn téměř žádný výskyt tohoto tématu. Přitom právě na základní škole je prostor pro seznámení se s bylinkami. Bylinky rostou poměrně rychle a lze je snadno pěstovat v květináči za oknem nebo na záhoně. V rámci pěstitelských prací by si žáci mohli vypěstovat vlastní bylinkový záhonek nebo bylinkové květináče, o něž by se starali a pozorovali by změny. Vypěstované bylinky by pak mohli využívat i v rámci jiných předmětů, například pro záměrné pozorování v učivu o rostlinách, k přípravě pokrmů atd. Současně by se dozvídali i další potřebné informace o bylinkách jako např., že bylinky mají kromě schopnosti ochutit pokrmy rovněž prokázané ozdravné účinky na naše zdraví. Proto je v práci navrženo možné zařazení problematiky pěstování a využívání bylinek do učiva 1. stupně ZŠ. Informace o využití bylinek (zeleného koření) je vhodné žákům předat formou tematické výuky, jejíž návrh a realizace byla dalším cílem práce. Tato tematická výuka by mohla pomocí vybraných aktivizujících metod a forem výuky přispět primárně k osvojení nových vědomostí. Sekundárně může pomoci ke zlepšení přístupu dětí k přírodě a zvýšení povědomí o využívání bylinek ve společnosti. Žáci se během tematické výuky učili díky vlastním zážitkům a zkušenostem, čímž byl splněn jeden ze základních pedagogických principů, princip názornosti. Výuka v zahradě, učení se vlastní zkušeností a přímým kontaktem s bylinkami by se mohla označit jako tzv. škola hrou, jak propagoval již Jan Ámos Komenský.

63

RESUMÉ Diplomová práce s názvem Didaktická transformace tématu Bylinky neboli zelené koření pojednává o uvedení bylinek či zeleného koření mezi učivo žáků 1. stupně základních škol a návrh jeho zakomponování do osnov Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. V teoretické části práce byly vymezeny pojmy, které se mohou s termínem bylinka (zelené koření) zaměňovat a následně byla vytvořena definice tohoto pojmu, která je vhodná pro žáky 1. stupně základních škol. V rámci představení vybraných bylinek žákům byla vytvořena tematická výuka s názvem „Bylinky neboli zelené koření“, jejíž scénář a metodika je součástí praktické části diplomové práce. V tematické výuce realizované formou terénního vyučování jsou použity různé aktivizující vyučovací metody a formy výuky, jež jsou zaměřené na rozvoj klíčových kompetencí pro základní vzdělávání. Během absolvování tematické výuky se u žáků rozvíjí nejen množství vědomosti o bylinkách a jejich využití, ale také dovednosti spojené s prací s drobným materiálem a také prací na zahradě.

SUMMARY Thesis titled Didactic transformation of the topic Herbs or green spices is about putting herbs or green spices among pupils in the primary schools and a proposal for its incorporation into the curriculum of Framework educational program for elementary education. The theoretical part of the study focuses on terms that they can with the term herb (green spice) interchangeable and subsequently created the definition of this term, which is suitable for pupils of primary school. Within the presentation of selected herbs to pupils was created thematic instruction called "herbs or green spices", whose scenario and methodology is part of the practical part. In the thematic teaching realized through the field work uses a variety of activating teaching methods and forms, which are focused on development of key competencies for basic education. During the graduation thematic lessons, pupils develop not only the amount of knowledge about herbs and their uses, but also the skills associated with working with small material and work in the garden.

64

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BREMNESSOVÁ L. Bylinář. Zdraví, krása, radost. 6. vydání. Praha: Fortuna Print, 2003. 286 s. ISBN 80-7321-091-6. CLEVELY, A., RICHMONDOVÁ, K. Velká kniha bylinek. 1. české vydání. Praha: Svojtka & Co, 2002. 255 s. ISBN 80-7237-132-0. GATO, M. Léčivé rostliny v praktickém bylinářství, kosmetice a kuchyni. 1. vydání. Olomouc: Rubico, 2013. 264 s. ISBN 978-80-7346-156-0. JANČA, J., ZENTRICH J. A. Herbář léčivých rostlin (1) A-D. 1. vydání. Praha: Eminent, 1994. 287 s. ISBN 80-85876-02-7. JANČA, J., ZENTRICH J. A. Herbář léčivých rostlin (2) E-K. 1. vydání. Praha: Eminent, 1995. 287 s. ISBN 80-85876-04-3. JANČA, J., ZENTRICH J. A. Herbář léčivých rostlin (3) L-P. 1. vydání. Praha: Eminent, 1995. 287 s. ISBN 80-85876-14-0. KOL. (hlavní koordinátor a vědecký redaktor F. MAREČEK). Zahradnický slovník naučný 1 A-C. 1. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 440 s. ISBN 80-85120-51-8. KOL. (hlavní koordinátor a vědecký redaktor F. MAREČEK). Zahradnický slovník naučný 3 Ch-M. 1. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. 556 s. ISBN 80-85120-62-3. KORBELÁŘ, J., ENDRIS, Z. Naše rostliny v lékařství. 7. vydání. Praha: Avicenum – zdravotnické nakladatelství, 1981. 501s. ISBN 80-201-009-1.

65

KYBAL, Jan. Naše a cizí koření. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. 225 s. ISBN nedohledáno. LÁNSKÁ, Dagmar a kolektiv. Koření pro každé vaření. 3. doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Práce, 1990. 304 s. ISBN 80-208-0010-7. SANECKIOVÁ, Kay N. Bylinky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co, 1998. 124 s. ISBN 80-7237-078-2. Přeloženo z anglického vydání The book of herbs. STAŇKOVÁ-KRONEROVÁ M. Bylinky pro děti a maminky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. 264 s. ISBN 978-80-247-2312-9.

VODÁKOVÁ, J. a kol. Pěstitelské práce. 1. vydání. Praha: SPN, 1990. 238 s. ISBN 8004-23976-5.

66

SEZNAM UČEBNIC 1. STUPNĚ ZŠ POUŽITÝCH PRO ŠETŘENÍ

1. ročník ČECHUROVÁ, M. a kolektiv, Prvouka pro 1. ročník základní školy, 2. díl, 1. vydání. Praha: SPN, 2010. 60 s. ISBN 978-80-7235-458-0. ČECHUROVÁ, M. a kolektiv, Prvouka pro 1. ročník základní školy, 1. díl, Pracovní učebnice. 1. vydání. Praha: SPN, 2010. 59 s. ISBN 978-80-7235-457-3. Kol. autorů. Člověk a jeho svět pro 1. ročník základní školy. 1. vydání. Brno: Didaktis, 2005. 67 s. ISBN 978-80-7358-032-2. KROJZLOVÁ, H. Prvouka pro 1. ročník základní školy. 1. vydání. Praha: Fortuna, 1993. 48s. ISBN 80-7168-071-0. VALENTA, M. Prvouka pro 1. ročník. 1. vydání. Praha: SPL Práce ve spolupráci s nakladatelstvím Albra, 2000. 72 s. ISBN 80-86287-29-7. DVOŘÁKOVÁ, M., STARÁ, J. Prvouka, učebnice pro 1. ročník základní školy. Dobrodružství poznávání. 1. vydání. Plzeň: Fraus, 2007. 83 s. ISBN 978-80-7238-645-1.

2. ročník MULHAUSEROVÁ, H., SVOBODOVÁ, J. Prvouka 2, učebnice pro 2. ročník základní školy, Vydání neuvedeno. Brno: Nová škola, 2001. 63 s. ISBN 80-7289-034-4. ŠTIKOVÁ, V. Já a můj svět, prvouka pro 2. ročník. 3. vydání. Brno: Nová škola, 2011. 63 s. ISBN 978-80-7289-302-7. REZUTKOVÁ, H. Svět okolo nás, Prvouka pro 2. ročník ZŠ. 2. vydání. Praha: Alter, 2010. 42 s. ISBN 978-80-7245-231-6. DVOŘÁKOVÁ, M., STARÁ, J. Prvouka, učebnice pro 2. ročník základní školy. 1. vydání. Plzeň: Fraus, 2008. 68 s. ISBN 978-80-7238-765-6. MLADÁ, J., PODROUŽEK, L. Prvouka pro 2. ročník základní školy. 1. vydání.

67

Praha: SPN, 1998. 79s. ISBN 80-7235-013-7. DANIHELKOVÁ, H. Člověk a jeho svět 2. Vydání neuvedeno. Olomouc: Prodos, 2007. 63s. ISBN 978-80-7230-188-1. Kol. autorů. Člověk a jeho svět, učebnice pro 2. ročník základní školy. 1. vydání. Brno: Didaktis, 2007. 63 s. ISBN 978-80-7358-078-0.

3. ročník ŠTIKOVÁ, V. Já a můj svět, prvouka pro 3. ročník. Brno: Nová škola, 2008. 83 s. ISBN 80-7289-097-2. KVASNIČKOVÁ, D., DANIELOVSKÁ, V. Prvouka pro 3. ročník základní školy. 1. vydání. Praha: Fortuna, 2002. 80 s. ISBN 80-7168-823-1. BRADÁČOVÁ, L., KHOLOVÁ, H. Prvouka pro 3. ročník. 1. vydání. Praha: Alter, 1998. 60s. ISBN 80-85775-73-5. STARÁ, J., FRÝZOVÁ, I., DVOŘÁKOVÁ, M. Prvouka pro 3. ročník základních škol. 1. vydání. Plzeň: Fraus, 2009. 77 s. ISBN 978-80-7238-870-7. DANIHELKOVÁ, H., MALÝ, R. Člověk a jeho svět 3. Vydání neuvedeno. Olomouc: Prodos, 2007. 63 s. ISBN 978-80-7230-189-8. AUGUSTA, P. Prvouka pro 3. ročník. 1. vydání. Praha: Albra – redakce SPL Práce, 2004. 56 s. ISBN 80-86490-96-3. KOL. autorů. Prvouka pro 3. ročník základní i obecné školy. 1. vydání. Praha: Potrál, 1995. 93 s. ISBN 80-7178-059-6.

4. ročník KOMANOVÁ, E., ZIEGLER, V. Přírodověda 4. 1. vydání. Praha: Scientia, 1996. 125 s. ISBN 80-7183-052-6. KLINKOVSKÁ, L., NOVÁKOVÁ, Z. Přírodověda 4, učebnice pro 4. ročník základní školy. Porozumění v souvislosti. 1. vydání. Brno: Nová škola, 2015. 88 s. ISBN 978-7289-692-9. JURČÁK, J. Přírodověda, 4. ročník. Zlín: Prodos, 1996. 71s. ISBN 80-85806-32-0. KVASNIČKOVÁ, D., FRONĚK, J. Přírodověda pro 4. ročník základní školy. 68

Rok v přírodě. 2. vydání. Praha: Fortuna, 1997. 94s. ISBN 80-7168-439-2. KHOLOVÁ, H., HÍSEK, K., KNOTKOVI L. a J. Rozmanitost přírody pro 4. ročník. 1. díl. 2. vydání. Praha: Alter, 2010. 59 s. ISBN 978-80-7245-200-2. FRÝZOVÁ, I., DVOŘÁK, L, JŮZLOVÁ, P. Příroda, Člověk a jeho svět pro 4. ročník základní školy. 1. vydání. Plzeň: Fraus, 2010. 80 s. ISBN 978-80-7238-932-2. ŠTIKOVÁ, V. Člověk a jeho svět, přírodověda pro 4. ročník. 3. vydání. Brno: Nová škola, 2012. 56 s. ISBN 978-80-7289-446-8. ČECHUROVÁ M., HAVLÍČKOVÁ J., PODROUŽEK, L. Přírodověda pro 4. ročník základní školy. 1. vydání. Praha: SPN, 2010. 111s. ISBN 978-80-7235-466-5.

5. ročník DANČÁK, M. Rozmanitost přírody – učebnice pro 4., 5. ročník. Vydání neuvedeno. Olomouc: Prodos, 2008. 79 s. ISBN 978-80-7230-227-7. FRÝZOVÁ, I., DVOŘÁK, L., JŮZLOVÁ, P. Příroda, Člověk a jeho svět – učebnice pro 5. ročník. 1. vydání. Plzeň: Fraus, 2011. 84 s. ISBN 978-80-7238-970-4. KHOLOVÁ, H. Přírodověda 5 – Život na zemi. 2 vydání. Praha: Alter, 2011. 53 s. ISBN 978-80-7245-162-3. KOL. autorů. Člověk a jeho svět – učebnice pro 5. ročník. 1. vydání. Brno: Didaktis, 2011. 86s. ISBN 978-80-7358-169-5. KOL. autorů. Přírodopis pro 5. ročník ZŠ. 1. vydání. Praha: Fortuna, 1993. 139 s. ISBN 80-7168-088-5. MATYÁŠEK, J., ŠTIKOVÁ, V., TRNA, J. Přírodověda 5, učebnice pro 5. ročník základní školy. Člověk a jeho svět. Vydání neuvedeno. Brno: Nová škola, 2004. 91 s. ISBN 80-7289-063-8. ČECHUROVÁ, M., HAVLÍČKOVÁ, J., PODROUŽEK, L. Přírodověda 5, pro 5. ročník základní školy. 1. vydání. Praha: SPN. 112 s. ISBN 978-80-7235-468-9. KOMANOVÁ, E., ZIEGLER, V. Přírodověda 5. 1. vydání. Praha: Scientia, 1997. 125 s. ISBN 80-7183-106-9.

69

SEZNAM INTERNETOVÝCH A DALŠÍCH ZDROJŮ

BLAHUŠOVÁ, A. Vypěstujte si jedlé pochoutky. Bylinky Revue. 5/2014. 96 s. ISSN 1804-3135. FRÝZOVÁ, Iva. Využívání přírodnin člověkem. In: Informační systém Masarykovy univerzity [online]. ©2014 [cit. 2015-08-17]. Dostupné na www: . HOFMANN, Eduard. Terénní vyučování. In: Metodický portál RVP [online]. ©2005 [cit. 2015-10-29]. Dostupné na www: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/263/TERENNIVYUCOVANI.html/>. JEDLIČKOVÁ, Helena. Léčivé rostliny a bylinky. In: Informační systém Masarykovy univerzity [online]. ©2010 [cit. 2015-08-19]. Dostupné na www: . KOL. Petržel kadeřavá. In: Zahrada a příroda.cz [online]. ©2011 - 2014 [cit. 2015-0801)] Dostupné na www: . KOL. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha: VUP, ©2007,

poslední revize 1.9.2013, [cit. 2015-04-06].

Dostupné na www: . KOL. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha: MŠMT, ©2013,

poslední revize 1.9.2013, [cit. 2015-11-23].

Dostupné na www: .

70

KOL. Zdraví pro všechny v 21. století. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, ©2002, poslední revize 20.1.2008 [cit. 2014-04-20]. Dostupné

na www:


stoleti_2461_1101_5.html>. KOL. Zdraví 21: Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie. [online] Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ©2003 [cit. 2015-03-18]. Dostupné na www: MUŽÍKOVÁ, Leona. Zdravi_21.doc. In: Informační systém Masarykovy univerzity [online]. ©2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupná na www: . RŮŽIČKOVÁ, G., KOCOURKOVÁ, B. Charakteristika koření a komodity kořeninové rostliny. In: Partnerská síť v oblasti speciálních potravin [online]. [cit. 2015-08-17]. Dostupné na www: . RŮŽIČKOVÁ, G., KOCOURKOVÁ, B. Zelené koření. In: Partnerská síť v oblasti speciálních potravin [online]. [cit. 2015-08-17]. Dostupné na www: . RŮŽIČKOVÁ, G., KOCOURKOVÁ, B. Funkce koření. In: Partnerská síť v oblasti speciálních potravin [online]. [cit. 2015-08-18]. Dostupné na www: . STARÁ, Alena. Nebojme se experimentovat se zeleným kořením. In: Jídelny.cz Informační portál hromadného stravování [online]. ©2002-2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné na www: . ZICHA, Ondřej. Termín Bylina. In: BioLib.cz [online]. ©1999-2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné na www: .

71

PŘEHLED FOTODOKUMENTACE A JEJÍCH ZDROJŮ Přehled fotografií z teoretické části diplomové práce Foto č. 1 – Bazalka (Bazalka. In: Sezonka.cz [online]. [2015-7-26]. Dostupné z www: http://sezonka.cz/?s=bazalka) Foto č. 2 – Bez černý (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 3 – Dobromysl obecná (Katrin Svodovová, 2015) Foto č. 4 – Kopr (Kopr. In: Wikipedie.cz [online]. [2015-07-26]. Dostupné z www: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kopr_vonn%C3%BD) Foto č. 5 – Koriandr (Koriandr setý. In: Vaporizer club.cz [online]. [2015-07-30]. Dostupné z www: http://vaporizer-club.cz/profily-bylinek.html) Foto č. 6 – Levandule (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 7 – Libeček (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 8 – Lichořeřišnice (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 9 – Majoránka (Majoránka. In: Bylinky pro všechny.cz [online].[2015-07-31]. Dostupné z www: http://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/113majoranka-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani) Foto č. 10 – Máta peprná (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 11 – Mateřídouška (Mateřídouška obecná. In: Botanik – teorie a praxe.cz [online]. [2015-07-31]. Dostupné z www: http://botanika.borec.cz/materidouska_obecna.php) Foto č. 12 – Meduňka (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 13 – Měsíček (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 14 – Pažitka setá (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 15 – Pažitka česneková (Pažitka česneková. In: Rostliny pro zdraví.cz [online]. [2015-09-16]. Dostupné z www: http://www.rostliny-prozdravi.cz/Cesnekova-pazitka50semen-d16.htm) Foto č. 16 – Petržel hladkolistá (Katrin Svodovová, 2015) Foto č. 17 – Petržel kadeřavá (Petržel kadeřavá. In: Zahrada a příroda.cz [online]. [2015-08-01)]. Dostupné z www: http://www.zahradaapriroda.cz/petrzel-kaderava/) Foto č. 18 – Rozmarýn (Rozmarýn lékařský. In: Bylinková zahrada.cz [online]. [201507-31]. Dostupné z www: http://bylinkovazahradka.cz/index.php?route=product/category&path=33) Foto č. 19 – Saturejka (Saturejka zahradní. In: Bylinková zahrada.cz [online]. [2015-0731]. Dostupné z www: http://bylinkovazahradka.cz/index.php?route=product/category&path=33) Foto č. 20 – Šalvěj (Katrin Svodovová, 2015) Foto č. 21 – Tymián obecný (Katrin Svodovová, 2015) 72

Přehled fotografií z praktické části diplomové práce Ukázky vyplněného obrázku pro zopakování částí rostliny (Příloha č. 10) Ukázky vyplněných pojmových map (Příloha č. 11) Ukázky vyplněných záznamových karet (Příloha č. 12) Ukázky plakátů (Příloha č. 13) Fotografie dětí na stanovištích (Příloha č. 14) Fotografie z výuky (Příloha č. 15) Fotografie vrškové hry (Příloha č. 16) (Autorkou výše uvedených fotografíí je Katrin Svobodová. Fotografie byly provedeny mobilním telefonem značky Huawei.)

Fotografie určené pro tisk: Foto č. 1– Máta peprná (autor: Michael Kesl. In: www.BioLib.cz [online]. [2015-0929]. Dostupné z www: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id75892/?taxonid=41145) Foto č. 2 – Meduňka lékařská (autor: Vojtěch Herman. In: www.BioLib.cz [online].[2015-09-29]. Dostupné z www: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id18269/?taxonid=41093) Foto č. 3 – Pažitka česneková (Pažitka česneková. In: Rostliny pro zdravi.cz [online].[2015-09-29]. Dostupné z www: http://www.rostliny-prozdravi.cz/Cesnekovapazitka-50semen-d16.htm) Foto č. 4 – Pažitka pobřežní (Pažitka pobřežní. In: Rostliny-semena.cz [online].[201509-29]. Dostupné z www: http://www.rostliny-semena.cz/cz/clanky-semena-osivatropicke-a-subtropicke-rostliny/Pazitka-do-kazde-kuchyne/) Foto č. 5 – Meduňka lékařská (Meduňka lékařská. In: Bylinky.info.cz [online].[201509-29]. Dostupné z www: http://www.bylinky.info/medunka-lekarska) Foto č. 6 – Pažitka česneková (Pažitka česneková. In: Semena-osiva.sk [online]. [201509-29]. Dostupné z www: http://www.semena-osiva.sk/osivo-osiva-zeleniny/4194cesnek-neko-semena-cesneku.html) Foto č. 7 – Máta peprná (autorka: Hana Vymazalová. In: www.Garden.cz [online].[2015-09-29]. Dostupné z www: http://www.garten.cz/a/cz/4367-menthapiperita-mata-peprna/) Foto č. 8 – Libeček (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 9 – Levandule (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 10 – Pažitka pobřežní (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 11 – Meduňka lékařská (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 12 – Máta peprná (Katrin Svobodová, 2015) 73

Foto č. 13 – Levandule (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 14 – Meduňka lékařská (Katrin Svobodová, 2015) Foto č. 15 – Libeček lékařský (autor: Jaroslav Racek. In: e-Herbář.net [online].[201509-29]. Dostupné na http://eherbar.net/main.php?g2_return=%2Fmain.php%3Fg2_itemid%3D15279%26g2_imagev iewsindex%3D1&g2_formUrl=%2Fmain.php%3Fg2_itemid%3D15279%26g2_imagevi ewsindex%3D1&g2_authToken=a1ff2cecb823&g2_view=search.SearchScan&g2_form %5BformName%5D=search_SearchBlock&g2_form%5BsearchCriteria%5D=libe%C4 %8Dek&g2_form%5BuseDefaultSettings%5D=1) Foto č. 16 – Libeček (Katrin Svobodová, 2015)

74

SEZNAM PŘÍLOH Didaktické prostředky Příloha č. 1 – OBRÁZEK ROSTLINY RAJČETE PRO DOPLNĚNÍ ČÁSTÍ Příloha č. 2 – POJMOVÁ MAPA Příloha č. 3 – KARTY BYLINEK Příloha č. 4 – INFORMAČNÍ KARTY PRO UČITELE Příloha č. 5 – ZÁZNAMOVÉ KARTY Příloha č. 6 – ZÁZNAMOVÉ KARTY – AUTORSKÉ ŘEŠENÍ Příloha č. 7 – PRAKTICKÉ ÚKOLY Příloha č. 8 – VRŠKOVÁ HRA Příloha č. 9 – FOTOGRAFIE K VYTISKNUTÍ PRO TVORBU PLAKÁTŮ

Ukázky doplněných didaktických prostředků Příloha č. 10 – UKÁZKA DOPLNĚNÉHO OBRÁZKU ROSTLINY RAJČETE Příloha č. 11 – UKÁZKA VYPLNĚNÝCH POJMOVÝCH MAP Příloha č. 12 – UKÁZKA VYUPLNĚNÝCH ZÁZMAMOVÝCH KARET Příloha č. 13 – UKÁZKA PLAKÁTŮ

Fotografie Příloha č. 14 – FOTOGRAFIE DĚTÍ NA STANOVIŠTÍCH Příloha č. 15 – FOTOGRAFIE Z VÝUKY Příloha č. 16 – FOTOGRAFIEVRŠKOVÉ HRY

75

Příloha č. 1 – OBRÁZEK ROSTLINY RAJČETE PRO DOPLNĚNÍ ČÁSTÍ

Příloha č. 2 – POJMOVÁ MAPA

JSOU ROSTLINY NAPŘ.:…

MAJÍ VLASTNOSTI …

BYLINKY PĚSTUJÍ SE …

Příloha č. 2 - PRACOVNÍ LIST

POUŽÍVAJÍ SE ….

Příloha č. 3 – KARTY BYLINEK

MEDUŇKA - KARTA BYLINY Meduňka lékařská

Popis: Meduňka je vytrvalá bylina, která může vyrůst až 1/2 metru. Její listy vyrůstají vždy dva naproti sobě a to na řapících. Jsou světle zelené, tenké, oválného tvaru. Její okraje

jsou

zubaté,

na konci

do špičky. Kvete na začátku léta. Květy jsou bílé, růžové nebo jemně modré barvy. Celá rostlina voní po citrónech.

Užívané části: Sbírají se hlavně listy, případně i nať.

Využití:

Meduňka

je

oblíbená

pro svoji

výraznou

vůni

po citrusových plodech. V kuchyni se přidává do pokrmů nebo do nápojů. Je také součástí některých kosmetických výrobků, např. koupelí nebo krémů. Meduňka patří mezi léčivé rostliny, připravují se z ní čaje, které mají uklidňující účinek.

MÁTA - KARTA BYLINY Máta peprná

Popis: Máta je odolná rostlina, která může vyrůst do výšky až 3/4 metru. Její listy vyrůstají na řapíku a mají tmavě zelenou až světle zelenou barvu. Okraje listů jsou zubaté, na koncích zašpičatělé. Máta kvete světle růžově až fialově. Celá rostlina voní jako mentolové žvýkačky nebo mentolové bonbony.

Užívané části: Sbírají se hlavně listy, může se trhat také kvetoucí nať. Využití: Máta obsahuje látku mentol, který se dává do žvýkaček, zubních past a jiných kosmetických výrobků. Máta se používá také v kuchyni. Může se přidávat do různých pokrmů. V horkých letních měsících osvěží i studený mátový nápoj, kdy se máta vylouhuje za studena. Máta je také léčivá rostlina, protože mentol z máty se využívá se k inhalacím, při rýmě, bolestech v ústech a krku. Dělá se z ní čaj, který příznivě působí na žaludek a trávení.

LEVANDULE - KARTA BYLINY Levandule pravá Popis: Levandule je polokeř, vysoký asi 1/2 metru. Má husté a rovné větvičky, které

jsou

vespodu

dřevnaté

a nahoře dužnaté. Listy levandule jsou

přisedlé

na větvičku,

úzké

a drobné. Mají v mládí šedou, později zelenou barvu. Na zimu neopadávají. Na koncích kvete fialově modrými květy, které dohromady tvoří klas. Celá rostlina velmi příjemně voní.

Užívané části: Většinou se sbírá květ a to před jeho úplným rozvitím, tedy zhruba v měsíci červnu. Může se trhat i celá nať v době květu rostliny (červen až srpen).

Využití: Levandule se využívá především pro své vonné látky. Nejčastěji se používá v kosmetice, vyrábí se z ní například masážní oleje, mýdla, pleťové vody či oleje do koupele. Levandule je také léčivá rostlina, známá především svými uklidňujícími účinky. Pro tento účel se z ní připravuje čaj.

LIBEČEK - KARTA BYLINY Libeček lékařský

Popis: Libeček je vysoká rostlina s dužnatým oddenkem. Má jasně zelené, velké a rozvětvené výraznou

listy,

vůni.

které

Někomu

mají může

připomínat polévkové koření Maggi. Kvete v červenci a srpnu, má drobné, bledě žluté a husté okolíky květů.

Užívané části: Používá se především nať s listy nebo jeho oddenek s kořeny.

Využití: Listy libečku dodávají jídlům pikantní chuť, proto se užívá v kuchyni jako ochucovadlo (syrový či sušený). Libeček je také léčivou rostlinou. Z oddenku libečku se zhotovuje nálev, který pomáhá odstraňovat z těla odpadní a škodlivé látky.

PAŽITKA - KARTA BYLINY Pažitka setá Popis: Pažitka je vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky 15 – 25 cm. Tvoří husté trsy štíhlých válcovitých lístků, které jsou uvnitř duté. Listy vyrůstají z drobných cibulek. Kvete v letních

měsících.

Květy

tvoří

kulovitá květenství fialové barvy. Celá rostlina má cibulovou chuť. Pažitka čínská Popis: Podobně jako pažitka setá i pažitka čínská (neboli česneková)

roste

v trsech.

Na rozdíl od běžné pažitky seté má pažitka čínská ploché listy a kvete bíle. Má však výraznější česnekovou chuť.

Užívané části: list, květ Využití: Pažitka se používá v kuchyni. Lze ji pro ochucení přidávat do salátů, pomazánek, omáček nebo do polévek. Obsahují vitamíny a železo. Květy pažitky jsou jedlé a pokrmy jimi můžeme přizdobit.

Příloha č. 4 – INFORMAČNÍ KARTY PRO UČITELE

MEDUŇKA - INFORMAČNÍ KARTA PRO UČITELE MEDUŇKA Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Čeleď hluchavkovitých

Popis: Meduňka je vytrvalá bylina, která je okolo 1/2 metru vysoká. Má bohatě větvenou a hustě olistěnou lodyhu. Její listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté a tenké. Mají elipsovitý tvar s vroubkovitě pilovitými okraji. Květy jsou bledé se starorůžovým až namodralým nádechem. Kvete na začátku léta. Celá rostlina voní po citrónech. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Užívané části: Sbírají se listy, případně i nať. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Prokázané účinky: Meduňka má zejména sedativní účinek, používá se při léčbě nervových poruch, nespavosti, srdeční arytmii. Meduňka působí protikřečově, při poruchách trávení. (dle Gata, 2013)

Obvyklé použití: Meduňka se užívá formou nálevu a čajů, lze vyrábět i tinkturu. V kosmetice se užívá poměrně často a to do pleťových masek, vlasových vod, koupelí apod. V kuchyni se přidává do salátů a omáček nebo jako ochucovadlo nápojů. (dle Gata, 2013)

Upozornění pro uživatele: Meduňka nemá prokázány žádné škodlivé účinky ani kontraindikace. (dle Gata, 2013)

MÁTA - INFORMAČNÍ KARTA PRO UČITELE MÁTA Máta peprná (Metha piperita)

Čeleď hluchavkovitých

Popis: Máta je odolná vytrvalá bylina vysoká až 3/4 metru. Má čtyřhrannou lodyhu, která je nahoře větvená. Listy jsou zelené, dlouze řapíkaté, kopinaté, ostře pilovité, na konci špičaté. Bledě růžové, fialové až purpurové květy jsou uskupené do kuželovitých lichopřeslenů. Celá rostlina se vyznačuje vůní mentolu. (dle Gata, 2013 a dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995) Užívané části: Sbírají se listy, případně kvetoucí nať. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Prokázané účinky: Máta obsahuje mentol, který má silné antiseptické účinky, využívá se k inhalacím, při rýmě, zánětech v dutině ústní a krku. Máta se používá při léčbě zažívacího ústrojí, při žaludečních potížích, zlepšuje trávení, tlumí křeče a nadýmání. Má příznivý vliv na žlučník a zlepšuje látkovou výměnu. Máta peprná je vhodným prostředkem pro léčbu nervových problémů. Mátu lze používat i při kožních zánětech a podrážděních. Máta také zvyšuje tvorbu mateřského mléka. (dle Gata, 2013)

Obvyklé použití: Z máty lze vyrábět tinkturu. Používá se v kuchyni. Čaj se dělá formou nálevu a ten se užívá nejen pro podporu zažívání, ale i při bolestech hlavy či na uklidnění. V horkých letních měsících osvěží mátový nápoj – výluh za studena. Mentol z máty peprné nalezneme v kosmetických výrobcích, v aromaterapii, v zubních pastách, vlasových vodách, ve žvýkačkách. (dle Gata, 2013)

Upozornění pro uživatele: Máta by se neměla užívat ve velkých dávkách a ani dlouhodobě. (dle Gata, 2013)

LIBEČEK - INFORMAČNÍ KARTA PRO UČITELE

LIBEČEK Libeček lékařský (Levisticum officinale)

Čeleď miříkovitých

Popis: Libeček je statná až 200 cm vysoká rostlina s dužnatým oddenkem a bohatě rozvětvenými kořeny. Z oddenku vyrůstají jasně zelené, velké, aromatické listy, které jsou hluboce 2 až 3krát zpeřené. Kvete v červenci a srpnu drobnými, bledě žlutými, hustými okolíky květů. Plodem jsou maličké dvounažky. Celá rostlina je typicky aromatická, připomíná polévkové koření Maggi. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Užívané části: Používá se především oddenek s kořeny a nať s listy. (dle Gata, 2013)

Prokázané účinky: Libeček pomáhá odstraňovat odpadní a škodlivé látky z těla ven. Léčí záněty močových cest a příznivě působí při léčbě močových kamenů. Používá se i k protirevmatickým koupelím. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995) Podporuje látkovou výměnu a je celkovým tonikem zažívací soustavy s hřejivým účinkem. (dle Gata, 2013)

Obvyklé použití: Listy libečku dodávají jídlům pikantní chuť, proto se užívá v kuchyni a to syrový či sušený. Z libečku se zhotovuje nálev či tinktury a dělají se z něho koupele. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Upozornění pro uživatele: Libeček by se neměl užívat po dlouhou dobu, není vhodný ani pro těhotné a kojící ženy. Ve velkém množství dráždí ledviny. (dle Gata, 2013)

LEVANDULE - INFORMAČNÍ KARTA PRO UČITELE

LEVANDULE Levandule pravá (Levandula vera)

Čeleď hluchavkovitých

Popis: Levandule je vytrvalý polokeř, vysoký asi 1/2 metru. Má husté a rovné větve, které jsou ve spodní části dřevnaté. Drobné neopadavé čárkovitě kopinaté listy jsou přisedlé a mají v mládí šedou, později zelenou barvu. (dle Gata, 2013) Na vrcholu lodyhy kvetou modrofialové květy, které jsou uspořádány do konečného klasu. Celá rostlina velmi příjemně voní. Plodem levandule jsou čtyři drobné oříšky. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Užívané části: Drogou je květ, který se sbírá před úplným rozvitím, nebo celá nať v době květu rostliny. (dle Janči, Zentricha, 3. díl, 1995)

Prokázané účinky: Levandule je známá především svými uklidňujícími vlastnostmi. Používá se při bolestech hlavy, nervovém vyčerpání, uvolňuje křeče hladkého svalstva trávicího traktu. Působí při léčbě depresí a na zklidnění nervů. Má taktéž účinky protikřečové, žlučopudné a močopudné. (dle Gata, 2013)

Obvyklé použití: Levandule se používá v kosmetice a v aromaterapii. Z levandule se vyrábí masážní oleje, mýdla, pleťové vody či oleje do koupele. Květ levandule ve skříni odpuzuje moly. Využívá se i k inhalování při senné rýmě. Připravuje se z ní nálev, tinktura nebo čaj. (dle Gata, 2013)

Upozornění pro uživatele: Levandule není vhodná pro těhotné a kojící ženy, nehodí se ani k dlouhodobému užívání. (dle Gata, 2013)

PAŽITKA - INFORMAČNÍ KARTA PRO UČITELE PAŽITKA Čeleď liliovitých

Pažitka setá (Allium schoenoprasum) Popis: Pažitka je vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky 15 – 25 cm. Tvoří husté trsy dutých štíhlých válcovitých lístků, které vyrůstají z drobných cibulek. Přibližně uprostřed léta tvoří kulovitá nafialovělá květenství. Celá rostlina má cibulovou chuť. (dle Bremmesové, 2003)

Pažitka česneková (Allium tuberosum) Popis: Pažitka čínská neboli česneková má na rozdíl od pažitky seté ploché listy, které mají mírné česnekové aroma. Od pažitky seté si liší i květem.

Pažitka

čínská

kvete

bílými

hvězdicovitě uspořádanými květy, které sladce voní. (dle Bremmesové, 2003)

Užívané části: list, květ

Prokázané účinky: Pažitka je zdrojem vitamínů a železa. Slouží pro povzbuzení chuti k jídlu a podpoře trávení. (dle Bremmesové, 2003)

Obvyklé použití: Pažitka se používá v kuchyni, lze ji přidávat do salátů, pomazánek nebo polévek. Listy se dají ořezávat kdykoliv. Je potřeba ponechat alespoň 5 cm pro další růst rostliny. (dle Bremmesové, 2003)

Upozornění pro uživatele: Pažitka nemá známé žádné kontraindikace.

Příloha č. 5 - ZÁZNAMOVÉ KARTY

MEDUŇKA - ZÁZNAMOVÁ KARTA Pozorujte rostlinu MEDUŇKY a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

POLOKEŘ

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ a roste PŘISEDLE x NA ŘAPÍKU. Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ. Okraje listů jsou PILOVITÉ x HLADKÉ. Barva listů je TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ. Kvete FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE x MODROFIALOVĚ. Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část meduňky se hlavně sbírá? Jak meduňka voní? Kde se dá meduňka používat? Co se dá z meduňky uvařit? Jaké má meduňka účinky?

MÁTA - ZÁZNAMOVÁ KARTA Pozorujte rostlinu MÁTY a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

POLOKEŘ

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ a roste PŘISEDLE x NA ŘAPÍKU. Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ. Okraje listů jsou PILOVITÉ x HLADKÉ. Barva listů je TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ. Kvete FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE x MODROFIALOVĚ. Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky.

Která část máty se hlavně sbírá? Jakou látku máta obsahuje? Do čeho se tato látka z máty přidává? Máta je také léčivá rostlina. K léčení čeho se využívá? K čemu se máta využívá v kuchyni?

LIBEČEK - ZÁZNAMOVÁ KARTA Pozorujte rostlinu LIBEČKU a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

List

POLOKEŘ

je jednoduchý. je složený

Jednotlivé části listu vyrůstají z jednoho místa. Jednotlivé části listu vyrůstají proti sobě.

Listy jsou TMAVĚ ZELENÉ x SVĚTLE ZELENÉ barvy. Okraje listů jsou PILOVITÉ x HLADKÉ a na konci KULATÉ x ŠPIČATÉ. Listy VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky.

Kde se libeček hlavně používá? Proč se libeček sbírá? Které části libečku se sbírají? Používá se libeček jen syrový? Libeček lze užívat jako léčivou rostlinu. Jak působí jako léčivá rostlina?

LEVANDULE - ZÁZNAMOVÁ KARTA Pozorujte rostlinu LEVANDULE a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá Od země rostlou

POLOKEŘ

LISTY VĚTVE

celé zelené a dužnaté ve spodní části dřevnaté

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ a roste PŘISEDLE x NA ŘAPÍKU. Listy jsou ÚZKÉ x ŠIROKÉ a jejich okraje jsou PILOVITÉ x HLADKÉ. Barva listů je TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ. .Kvete FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE x MODROFIALOVĚ. Květy

jsou samostatné. tvoří klas.

Rostlina VONÍ x NEVONÍ. Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část rostliny levandule se sbírá? Kdy levandule kvete? Kde se levandule hlavně používá? Co se z levandule vyrábí? Levandule je také léčivá rostlina. Jaké má účinky?

PAŽITKA - ZÁZNAMOVÁ KARTA Pozorujte rostlinu PAŽITKY a podtrhněte správná slova z nabídky: Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

POLOKEŘ

PAŽITKA SETÁ

PAŽITKA ČESNEKOVÁ

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ.

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ.

List je …

List je …

PLOCHÝ x VÁLCOVITÝ a DLOUHÝ x

PLOCHÝ x VÁLCOVITÝ a DLOUHÝ x

KRÁTKÝ.

KRÁTKÝ.

Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ.

Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ.

Barva listů je …

Barva listů je …

TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ.

TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ.

Kvete …

Kvete …

FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE

FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE

x MODROFIALOVĚ.

x MODROFIALOVĚ.

Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část pažitky se hlavně sbírá? Jak pažitka voní a chutná? K čemu se dá pažitka používat? Jaký je rozdíl mezi pažitkou setou a pažitkou česnekovou?

Příloha č. 6 – ZÁZNAMOVÉ KARTY – AUTORSKÉ ŘEŠENÍ

MEDUŇKA - ZÁZNAMOVÁ KARTA – autorské řešení Pozorujte rostlinu MEDUŇKY a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

POLOKEŘ

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ a roste PŘISEDLE x NA ŘAPÍKU. Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ. Okraje listů jsou PILOVITÉ x HLADKÉ. Barva listů je TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ. Kvete FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE x MODROFIALOVĚ. Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část meduňky se hlavně sbírá? LIST, PŘÍPADNĚ NAŤ S LISTY Jak meduňka voní? JAKO CITRÓN Kde se dá meduňka používat? V KOSMETICE A V KUCHYNI Co se dá z meduňky něco uvařit? ČAJ Jaké má meduňka účinky jako léčivá rostlina? UKLIDŇUJÍCÍ ÚČINKY

MÁTA - ZÁZNAMOVÁ KARTA – autorské řešení Pozorujte rostlinu MÁTY a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

POLOKEŘ

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ a roste PŘISEDLE x NA ŘAPÍKU. Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ. Okraje listů jsou PILOVITÉ x HLADKÉ. Barva listů je TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ. Kvete FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE x MODROFIALOVĚ. Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část máty se hlavně sbírá? LISTY Jakou látku máta obsahuje? MENTOL Do čeho se tato látka z máty přidává? DO ŽVÝKAČEK, ZUBNÍCH PAST,... Máta je také léčivá rostlina. K léčení čeho se využívá? při RÝMĚ a bolestech v ÚSTECH a KRKU K čemu se máta využívá v kuchyni? NA ČAJ A NEBO STUDENÝ NÁPOJ

LIBEČEK - ZÁZNAMOVÁ KARTA – autorské řešení Pozorujte rostlinu LIBEČKU a podtrhněte správná slova z nabídky:

Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

List

POLOKEŘ

je jednoduchý. je složený

Jednotlivé části listu vyrůstají z jednoho místa. Jednotlivé části listu vyrůstají proti sobě.

Listy jsou TMAVĚ ZELENÉ x SVĚTLE ZELENÉ barvy. Okraje listů jsou PILOVITÉ x HLADKÉ a na konci KULATÉ x ŠPIČATÉ. Listy VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky.

Kde se libeček hlavně používá? V KUCHYNI Proč se libeček sbírá? JAKO OCHUCOVADLO DO JÍDEL Které části libečku se sbírají? NAŤ LISTY, ODDENEK S KOŘENY Používá se libeček jen syrový? SYROVÝ I SUŠENÝ Libeček lze užívat jako léčivou rostlinu. Jak jako léčivá rostlina působí? ODSTRAŇUJE ODPADNÍ A ŠKODLIVÉ LÁTKY Z TĚLA VEN

LEVANDULE - ZÁZNAMOVÁ KARTA – autorské řešení Pozorujte rostlinu LEVANDULE a podtrhněte správná slova z nabídky: Nadzemní část

nedřevnatá

BYLINA

dřevnatá – typ stonku

kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá Od země rostlou

POLOKEŘ

LISTY VĚTVE

celé zelené a dužnaté ve spodní části dřevnaté

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ a roste PŘISEDLE x NA ŘAPÍKU. Listy jsou ÚZKÉ x ŠIROKÉ a jejich okraje jsou PILOVITÉ x HLADKÉ. Barva listů je TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ. Kvete FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE x MODROFIALOVĚ. Květy

jsou samostatné. tvoří klas.

Rostlina VONÍ x NEVONÍ. Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část rostliny levandule se sbírá? KVĚT, NAŤ S KVĚTEM Kdy levandule kvete? V ČERVNU AŽ SRPNU Kde se levandule hlavně používá? V KOSMETICE Co se z levandule vyrábí? OLEJE, MÝDLA, PLEŤOVÉ VODY,… Levandule je také léčivá rostlina. Jaké má účinky? UKLIDŇUJÍCÍ

PAŽITKA - ZÁZNAMOVÁ KARTA – autorské řešení Pozorujte rostlinu PAŽITKY a podtrhněte správná slova z nabídky: Nadzemní část

nedřevnatá dřevnatá – typ stonku

BYLINA kmen + větve

STROM

větve

KEŘ

polodřevnatá

POLOKEŘ

PAŽITKA SETÁ

PAŽITKA ČESNEKOVÁ

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ.

List je JEDNODUCHÝ x SLOŽENÝ.

List je …

List je …

PLOCHÝ x VÁLCOVITÝ a DLOUHÝ x

PLOCHÝ x VÁLCOVITÝ a DLOUHÝ x

KRÁTKÝ.

KRÁTKÝ.

Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ.

Listy jsou na koncích KULATÉ x ŠPIČATÉ.

Barva listů je …

Barva listů je …

TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ.

TMAVĚ ZELENÁ x SVĚTLE ZELENÁ x ŠEDÁ.

Kvete …

Kvete …

FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE

FIALOVĚ x RŮŽOVĚ x MODŘE

x MODROFIALOVĚ x BÍLE.

x MODROFIALOVĚ x BÍLE.

Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Rostlina VONÍ x NEVONÍ.

Pozorně si přečtěte informace o bylince a odpovězte na otázky. Která část pažitky se hlavně sbírá? LIST Jak pažitka voní a chutná? JAKO CIBULE K čemu se dá pažitka používat? DO POLÉVEK, POMAZÁNEK,… Jaký je rozdíl mezi pažitkou setou a pažitkou česnekovou? VE TVARU LISTU A BARVĚ A TVARU KVĚTU

Příloha č. 7 – KARTY S ÚKOLY

PAŽITKA - PRAKTICKÉ ÚKOLY Úkol č. 1 Natrhejte větší množství pažitky a připravte z ní a z dalších dodaných ingrediencí jednoduchou pomazánku s pažitkou. Recept: Tvarohová pomazánka s pažitkou - Ingredience: 1 vanička měkkého tvarohu, 1 velký bílý jogurt, 1 lžička soli, 1 lžíce olivového oleje, hrst nasekané pažitky - Postup: 1) Do nádoby vyklopíme tvaroh, jogurt, malou lžičku soli a lžíci olivového oleje, vše promícháme. 2) Nadrobno pokrájíme omytou pažitku, přidáme ji k ostatním surovinám a opět promícháme. 3) Pomazánku namažte na nakrájená kolečka rohlíku a naaranžujte na talíř. Můžete dozdobit květy pažitky. (Do pomazánky se kromě pažitky dají přidávat i jiné bylinky, např. česnek medvědí, mladé pampeliškové listy atd.)

Úkol č. 2 - Plakát Vytvořte plakát, který bude obsahovat: velký nadpis, záznamovou kartu bylinky, její fotografie, živou bylinku a důležité informace. Tento plakát později ukážete ostatním spolužákům.

LEVANDULE - PRAKTICKÉ ÚKOLY Úkol č. 1 Natrhejte větší množství levandule. V případě, že jí je na záhonku málo, máte k dispozici i levanduli sušenou.

Úkol č. 2 - Vonný pytlíček Připravte několik modelových vonných pytlíčků z levandule. Pomůcky: látka, nůžky, provázek, levandule, lžíce, plastový talířek, fixy Popis: 1) Na látku položte plastový talířek a obkreslete jej. 2) Obkreslená kolečka vystříhejte. 3) Do středu nastříhaných látkových koleček vložte buď 5 celých květů levandule, které jste natrhali nebo tam nasypte 2 vrchovaté polévkové lžíce sušené levandule. 4) Látku stáhněte nahoru. 5) Takto vytvořený pytlíček nahoře zavažte provázkem. 6) Pytlíček můžete umístit do skříně s oblečením. Vaše oblečení bude krásně provoněné. Úkol č. 3 Nachystejte pomůcky pro stejnou činnost i pro ostatní žáky, kterou jim později popíšete. Nastříhejte si dopředu látková kolečka a provázky.

Úkol č. 4 - Plakát Vytvořte plakát, který bude obsahovat minimálně: velký nadpis, záznamovou kartu bylinky, její fotografie, živou bylinku a důležité informace. Tento plakát později ukážete ostatním spolužákům.

LIBEČEK - PRAKTICKÉ ÚKOLY Úkol č. 1 Natrhejte po čtyřech kusech rostlin, které znáte z jídel a poznáte jejich vůně (libeček, bazalka, majoránka, pažitka, česnek, kopr, petržel, ...).

Úkol č. 2 Připravte pro ostatní čichové pexeso. Hra spočívá v tom, že děti nádobky očichávají a vytváří dvojice.

Postup přípravy čichového pexesa: a) Do několika nádobek vložte výrazně vonné části rostlin – libeček, česnek, petržel, majoránku, kopr – vždy do dvou nádob. Od každé rostliny utvořte vždy jednu dvojici nádob, aby vzniklo pexeso. Nádobku vždy naplňte až po okraj a listy mírně rozemněte, aby více voněly. b) Nádobky překryjte kouskem látky, látku připevněte gumičkou. c) Na spodní stranu nádobky napište pomocí fixy správný název.

Úkol č. 3 – Zkouška pexesa Vyzkoušejte si, že vaše čichové pexeso funguje a že jste nepopletli obsah nádob.

Úkol č. 4 - Plakát Vytvořte plakát, který bude obsahovat minimálně: velký nadpis, záznamovou kartu bylinky, její fotografie, živou bylinku a důležité informace. Tento plakát později ukážete ostatním spolužákům.

MÁTA - PRAKTICKÉ ÚKOLY Úkol č. 1 Natrhejte 20 stonků máty, umyjte je a připravte pro ostatní kamarády 3 druhy mátových nápojů dle následujících postupů: 1) Studený výluh – osvěžující letní pití - 10 stonků máty zalijte studenou (převařenou vodou) a při pokojové teplotě nechte vylouhovat. Můžete přidat i plátky omytého a očištěného bio citronu. 2) Čaj z čerstvé máty - 10 stonků máty přelijte 1 litrem horké převařené vody. Mátu nechte několik minut vylouhovat a potom stonky odstraňte. 3) Čaj z pytlíku - Vezměte 2 pytlíky mátového čaje a přelijte je 1 litrem horké převařené vody. Čaj nechte vylouhovat dle návodu na krabičce. Úkol č. 2 - Plakát Vytvořte plakát, který bude obsahovat minimálně: velký nadpis, záznamovou kartu bylinky, její fotografie, živou bylinku a důležité informace. Tento plakát později ukážete ostatním spolužákům. Úkol č. 3 - Ochutnávka Ochutnejte jednotlivé nápoje a porovnejte je mezi s sebou. Který vám chutnal nejvíce? Úkol č. 4 - Připravte ochutnávku nápojů pro vaše spolužáky – připravte dostatečné množství nápojů a kelímků, do kterých budete nápoje přímo nalévat.

MEDUŇKA - PRAKTICKÉ ÚKOLY Úkol č. 1 Natrhejte 20 stonků meduňky a připravte pro ostatní kamarády 3 druhy meduňkových nápojů dle následujících postupů: 1) Studený výluh – osvěžující letní pití -

10 stonků meduňky zalijte studenou (převařenou vodou) a při pokojové teplotě nechte vylouhovat, můžete přidat i plátky omytého a očištěného bio citronu.

2) Čaj z čerstvé máty - 10 stonků meduňky přelijte 1 litrem horké převařené vody. Meduňku nechte několik minut vylouhovat a potom stonky odstraňte. 3) Čaj z pytlíku - Vezměte 2 pytlíky meduňkového čaje a přelijte je 1 litrem horké převařené vody. Čaj nechte vylouhovat dle návodu na krabičce. Úkol č. 2 - Plakát Vytvořte plakát, který bude obsahovat: velký nadpis, záznamovou kartu bylinky, její fotografie, živou bylinku a důležité informace. Tento plakát později ukážete ostatním spolužákům. Úkol č. 3 – Ochutnávka - Ochutnejte jednotlivé nápoje a porovnejte je mezi s sebou. Který vám chutnal nejvíce?

Úkol č. 4 - Připravte ochutnávku nápojů pro vaše spolužáky – připravte dostatečné množství nápojů a kelímků, do kterých budete nápoje přímo nalévat.

Příloha č. 8 - VRŠKOVÁ HRA

1.

4.

2.

5.

5.

6.

Příloha č. 9 – FOTOGRAFIE K VYTISKNUTÍ PRO TVORBU PLAKÁTŮ

Foto č. 1- Máta peprná (www.BioLib.cz)

Foto č. 2 – Meduňka lékařská (www.BioLib.cz)

Foto č.3- Pažitka česneková (www.rostliny-prozdravi.cz)

Foto č.4- Pažitka pobřežní (www.rostliny-semena.cz)

Foto č. 5 – Meduňka lékařská (www.bylinky.info.cz)

Foto č.6 –Pažitka česneková (www.Semena-osiva.sk)

Foto č. 7 – Máta peprná (www.Garden.cz)

Foto č.8 – Libeček (Katrin Svobodová)

Foto č.11 – Meduňka (Katrin Svobodová)

Foto č.14 – Meduňka (Katrin Svobodová)

Foto č.9- Levandule (Katrin Svobodová)

Foto č.12 – Máta (Katrin Svobodová)

Foto č.10 – Pažitka (Katrin Svobodová)

Foto č.13 – Levandule (Katrin Svobodová)

Foto č.15 – Libeček (www.e-Herbář.net) Foto č. 16 – Libeček (Katrin Svobodová)

Příloha č. 10 – UKÁZKA DOPLNĚNÉHO OBRÁZKU ROSTLINY RAJČETE

Příloha č. 11 – UKÁZKA VYPLNĚNÉ POJOVÉ MAPY

Příloha č. 12 - UKÁZKY VYUPLNĚNÝCH ZÁZMAMOVÝCH KARET

Příloha č. 13 – UKÁZKA PLAKÁTŮ

Příloha č. 14 – FOTOGRAFIE DĚTÍ NA STANOVIŠTÍCH

Stanoviště pažitky

Stanoviště levandule

Stanoviště máty

Příloha č. 15 – FOTOGRAFIE Z VÝUKY

Čichové pexeso

Výr oba levandulových pytlíčků

Ochutnávka pažitkové pomazánky

Prezentace meduňky

Ochutnávka mátových nápojů

Příloha č. 16 – FOTOGRAFIE VRŠKOVÉ HRY

Vyhledávání názvů bylinek

Kontrola výsledků hry

Diskuze nad odpovědí na otázku

Odpovídání na otázky