Masarykova univerzita v Brně Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Komparace metodiky výuky snowboardingu vybraných států Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Eduard Hrazdíra
Vypracoval: Bc. Jan Dufek
BRNO 2015
[Sem zadejte text.]
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům. ……………………….. Podpis
[Sem zadejte text.]
Poděkování: Rád bych poděkoval Mgr. Eduardu Hrazdírovi, vedoucímu mé diplomové práce, za odborné vedení, trpělivost, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní diplomové práce poskytl.
[Sem zadejte text.]
Obsah Úvod ........................................................................................................................ 7 Historie snowboardingu .................................................................................. 9 Mezinárodní historie................................................................................. 9 Národní historie ...................................................................................... 10 Snowboardové organizace ............................................................................ 12 Organizace snowboardingu ve světě ...................................................... 12 Organizace snowboardingu v České republice....................................... 12 Vzdělání, školení – kurzy snowboardingu .................................................... 14 Snowboarding v České republice ........................................................... 14 3.1.1
Kurz profesionálních instruktorů snowboardingu ........................... 14
3.1.2
Kurz pro instruktory snowboardingu .............................................. 15
3.1.3
Instrukčně metodický seminář ........................................................ 15
3.1.4
Další možnosti................................................................................. 16
Didaktika snowboardingu ............................................................................. 17 Snowboardový výcvik ............................................................................ 17 Instruktor snowboardingu....................................................................... 17 Činnost klienta ........................................................................................ 18 Podmínky pro výuku .............................................................................. 19 Vyučovací metody .................................................................................. 19 Bezpečnost při snowboardingu .............................................................. 20 4.6.1
Obecné aspekty bezpečnosti ........................................................... 20
4.6.2
Pravidla bezpečného chování na sjezdovce .................................... 22
Vysvětlení metodických prvků výuky s obrázky ................................... 22 Metodika výuky snowboardingu dle různých autorů .................................... 32 Christof Weiss – Snowboarding, 1993 ................................................... 33 Oto Louka – Metodika snowboardingu, 1998 ........................................ 34 Jiří Luža a Petra Nosková – Základy snowboardingu, 1998 .................. 35 Lukáš Binter a kolektiv – Snowboarding, 2002 ..................................... 36 Oto Louka – Snowboarding, 2002 ......................................................... 37 Erich Frischenschlager – Snowboarding za 3 dny, 2004 ....................... 37 Lukáš Binter – Jak dokonale zvládnout Snowboarding, 2006 ............... 38 Radek Vobr – Snowboarding; průvodce sportem, 2006 ........................ 39
[Sem zadejte text.]
Oto Louka, Večerka – Snowboarding, 2007 .......................................... 40 ČT4 – Škola snowboardingu, 2008..................................................... 41 Táňa Straková a kolektiv – Základy snowboardingu, 2011................ 43 Lukáš Binter a kolektiv – Snowboarding, 2012 ................................. 43 Martin Pach – Snowboarding, 2012 ................................................... 45 Mgr. Eduard Hrazdíra – Snowboarding, 2013 .................................... 46 Dalibor Dvořák a kolektiv – Metodika výuky, 2014 .......................... 48 Snowboard Addiction Inc. – Learn to snowboard, 2015 .................... 49 Metodika výuky dle různých států ................................................................ 51 Metodika výuky – Česká republika ........................................................ 51 6.1.1
Základní výcvik – „C“ .................................................................... 51
6.1.2
Zdokonalovací výcvik – „B“........................................................... 53
Metodika výuky – Německo .................................................................. 54 Metodika výuky – USA .......................................................................... 55 Metodika výuky – Rakousko .................................................................. 57 Metodika výuky – Kanada...................................................................... 59 Metodika výuky - Slovensko .................................................................. 61 Porovnání metodických řad v České republice dle autorů ............................ 64 Zahájení hodiny ...................................................................................... 64 Kontrola vybavení .................................................................................. 64 Rozcvičení .............................................................................................. 65 Základní terminologie ............................................................................ 67 Přivyknutí na snowboard ........................................................................ 67 Jízda po spádnici .................................................................................... 70 Sesouvání po spádnici ............................................................................ 71 Jízda na vleku ......................................................................................... 72 „Padající list“ .......................................................................................... 74 Sesouvání šikmo svahem .................................................................... 74 Základní smýkaný oblouk ................................................................... 75 Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru ............................................... 76 Jízda šikmo svahem ............................................................................ 77 Základní řezaný oblouk ...................................................................... 77 Zdokonalovací cvičení ........................................................................ 78 Řezaný oblouk s odlehčením vzhůru .................................................. 78 [Sem zadejte text.]
Řezaný oblouk s odlehčením dolů ...................................................... 79 Freestyle .............................................................................................. 79 Celkové zhodnocení ............................................................................ 80 Srovnání multimediální výuky snowboardingu ............................................ 82 Srovnání metodických řad dle států .............................................................. 84 Zahájení hodiny ...................................................................................... 84 Kontrola vybavení .................................................................................. 85 Rozcvičení .............................................................................................. 86 Základní terminologie ............................................................................ 87 Přivyknutí na snowboard ........................................................................ 87 Jízda po spádnici – přední noha upnutá do vázání ................................. 89 Sesouvání po spádnici ............................................................................ 89 Jízda na vleku ......................................................................................... 89 „Padající list“ .......................................................................................... 90 Sesouvání šikmo svahem .................................................................... 90 Základní smýkaný oblouk ................................................................... 91 Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru ............................................... 91 Jízda šikmo svahem ............................................................................ 92 Základní řezaný oblouk ...................................................................... 92 Freestyle .............................................................................................. 92 Diskuze....................................................................................................... 94 Slovníček .................................................................................................... 95 Závěr .......................................................................................................... 97 Seznam použitých zdrojů ........................................................................... 99 Resume ..................................................................................................... 101
[Sem zadejte text.]
Úvod Snowboarding se postupem času stal jedním z nejvíce rozšířených zimních sportů. Na přelomu tisíciletí patřil mezi nejrychleji se rozvíjející sportovní odvětví na světě. Je obdivuhodné, v co se dokázal proměnit a jakým způsobem vyvinout. Pro mnohé se stal snowboarding stylem života, chcete-li „drogou“, kterou alespoň jednou ročně každý vášnivý snowboardista prostě musí mít. Tento sport je jedinečný v jeho kráse spojené s velkou mírou rizika. Pojítko těchto dvou vlastností mě přivedlo ke zvolení si tématu této diplomové práce. Správnou výuku považuji za hlavní faktor osvojení si tohoto sportu. Když jsem se snowboardingem začínal v mých 14 letech, netušil jsem, že mi ve 23 letech zásadně změní život. Zranění zápěstí při jízdě a dlouhé vleklé léčení mi kompletně změnilo přístup k životním prioritám. Touto prací bych rád předal získané vědomosti ohledně metodických řad pro výuku. V České republice i ve světě je, vinou obrovského byznysu lyžařských škol, plná škála různých metodik. Avšak o kvalitě těchto výukových materiálů už se dá jenom polemizovat. Cíl práce Hlavním cílem práce je seznámit čtenáře s výukovými postupy snowboardingu vybraných států a dále také s metodickými řadami v České republice dle různých autorů. Navazující druhý hlavní cíl je porovnání všech zmíněných metodik a tím nalezení možných nedostatků. Mezi dílčí cíle je zařazena inspirace pro vytvoření souhrnného metodického materiálu, který by jednotně sloužil instruktorům snowboardingu po celém světě. V první kapitole se práce věnuje historii snowboardingu jak v České republice, tak i ve světě. Následují dvě kapitoly, které se zabývají organizacemi a vzděláváním instruktorů. Čtvrtá kapitola s názvem „Didaktika snowboardingu“ je nedílnou součástí výukové řady a zahrnuje veškeré vnější a vnitřní podmínky výuky. Tato kapitola obsahuje obrazovou část, která slouží jako zpětná vazba pro metodické řady. Pátá kapitola je přehledem metodických řad dle různých autorů a následující
7
šestá kapitola obsahuje metodiku výuky dle vybraných států. Sedmá, osmá a devátá kapitola srovnává všechny doposud uvedené metodické řady.
8
Historie snowboardingu Mezinárodní historie Snowboarding můžeme zařadit mezi jeden z nejrychleji se rozvíjejících sportů na světě. Toto tvrzení můžeme podložit velice jednoduchým důkazem. Stačí si všimnout toho, že v současnosti na horách jezdí prakticky stejný počet snowboardistů a lyžařů. V průběhu několika let rapidně vzrostl zájem o snowboarding, především u mladších vyznavačů zimních sportů. Historie tohoto sportu sahá až do roku 1914 do USA. K tomuto datu se váže první pra jízda na „Monogliteru“, kterou absolvoval Rakušan Toni Lenhardt. Následoval Američan M.J. Burchett, který z dřevěné desky vyřízl širokou lyži a nohy si k ní přivázal řemeny z opratí. Vůbec první snowboard nese název „Snurfer“ a vyrobil ho ze dvou spojených lyží S. Poppen. Snurfer byl řízen šňůrou upevněnou na špičce desky. Od roku 1968 Poppen organizoval snurferské závody, na kterých se objevoval i Jake Burton Carpenter, surfař a rekreační lyžař, který od roku 1972 jezdil na snurferu s vázáním z gumových pásků. Roku 1969 se experimentátor Dimitrij Milovich setkal se surfařem Waynem Stovekinem, který mu předvedl první nákresy snowboardu s konstrukčními prvky vycházejícími z výroby surfů a lyží. Milovich si nechal v roce 1973 konstrukci patentovat jako základ snowboardu. Po založení firmy Winterstick začal vyrábět dva základní modely snowboardu – snowboard s kulatým a vlaštovčím „ocasem“. Zcela průlomový rok pro snowboarding byl rok 1977. Jake Burton vyhrál snurferské závody na vlastním prkně, vyrobeném z laminátového dřeva, s vázáním z gumy. Firmy Burton, Sims a Winterstick zavedly do výroby snowboardů lyžařskou technologii p-Tex. Na alpský styl se orientovala firma Burton. Freestyle snowboardingu dával přednost Sims. Winterstick měl nejblíže k freeride snowboardingu a jeho prkna byla ideální k jízdě v hlubokém prašanu. V roce 1983 bylo navrženo první pevné vázání pro freeride podle skeletu lyžařských bot. Chuck Barfoot začal vyrábět roku 1987 double – kick snowboard se stejným tvarem špičky a paty.
9
V Evropě můžeme za počátky snowboardingu považovat německý vynález „Swingbo“, který roku 1981 sestrojili bratři Strunkové. Jednalo se o zimní verzi skateboardu, přičemž horní deska byla spojena s lyžemi pomocí kloubů a ty pak pomocí náklonu desky sloužily jako řídící mechanismus. O masivní šíření se v Evropě postaral švýcarský skateboardista José Fernandez. Mediální vlna proběhla v roce 1986 – 1987, kdy se v Alpách konala různá soustředění a především 1. mistrovství světa. Na rozdíl od USA, kde většina jezdců pocházela z řad surferů a skateboardistů, se v Evropě tvoří úplně nová skupina, která provozuje takzvaný eurocarving. „Evropští výrobci lyží však během 80. let zjistili obrovské možnosti tohoto sportovního odvětví, a tak začali s vývojem a výrobou snowboardů, do kterých přenesli know-how z dlouholeté výroby sjezdových lyží. Tím došlo k rychlému vývoji snowboardového vybavení a v celosvětovém měřítku vzniklo několik velkých výrobců snowboardů, kteří ovládají většinu snowboardového trhu. K nejznámějším firmám patří kromě již výše zmíněných firem Burton a Sims, také Rossignol, Atomic, Oxygen, Flow, Ride a další. Samozřejmě kromě těchto velkých výrobců existuje velký počet menších firem, které si buď vyrábí snowboardy samy, nebo si pouze navrhnou tvar a design a nechají si sérii vyrobit pod svojí značkou od jiného renomovaného výrobce.“ (Vobr, 2006, s 9 – 11; WeiB, 1993, s 11 – 14) (Asociace Českého Snowboardingu, 2012)
Národní historie Snowboarding se na našem území objevil krátce po příchodu snowboardingu do Evropy. V roce 1981 uvedl Luděk Váša snowboarding do Československa, mezi další průkopníky patřili V. Rys, bratři Včelákové a I. Pelikán. U prvních snowboardů byla základem betonářská překližka, která se ve vrstvách laminátu lepila v primitivních formách. Většinou se s rozměry a materiály improvizovalo. První modely snowboardu, včetně loga, byly okopírované Burtony, s výřezem do vlaštovky na patě. Vázání se vyrábělo z kůže nebo gumy. Jezdilo se většinou
10
v prašanu, protože na tvrdém sněhu se prkno nedalo ovládat. Po stranách na patě a uprostřed za vlaštovkou trčely ze skluznice tři nože, které držely stopu. V letech 1986 – 1987 se v časopisech objevovaly články o sněžných prknech, stylu jízdy, výsledcích závodů, ale i návody na výrobu snowboardů. Právě takto vznikly první snowboardy vyrobené svépomocí. V roce 1984 se uskutečnil první závod v historii českého snowboardingu, a to v Krušných horách ve středisku Pernik. Nejstarší firmou vyrábějící snowboardy byla pražská firma VASA, kterou vlastnil dle názvu Luděk Váša. Další firma ROOC vznikla roku 1985, její majitelé byli bratři Kytkové. „Roku 1986 založil Tomáš Ronovský a Lukáš Schröder další pražskou snowboardovou firmu – LTB, která se specializovala na výrobu snowboardů pro freestyle a halfpipe. V dalších letech vznikla v Jablonci nad Nisou firma BIG FOP a v Hradci Králové firma FROPLE. (Weiß, 1993, s. 119 - 120)
K rozsáhlé vlně medializace snowboardingu došlo v roce 1989. Nejvyšší horu Kavkazu – Elbrus (5642 m n. m.) tehdy sjela první česká expedice. Ve stejném roce se, za účasti našich závodníků, konalo mistrovství Evropy ve Schladmingu. Po změně režimu roku 1990 nabral snowboarding vyšší obrátky. Firmy už podnikaly oficiálně, i mimo snowboardovou scénu se na trhu objevovalo dost potřebných věcí. V letech 1990 – 1991 uspořádala firma VASA expedici do Mexika na Popokatepetl (5452 m n. m.) a tým firmy ROOC vyrazil do Nepálu, do Himalájí na prvosjezd Mera Peak (6421 m n. m.). Snowboarding zaznamenal, jako jeden z mála sportů, během poměrně krátké doby obrovský posun. Avšak i přes komerční úspěch, je snowboarding pořád brán a vnímán jako na počátku jeho objevení. Jeho hlavní výsadou je radost a krása z ježdění. (Asociace Českého Snowboardingu, 2012)
11
Snowboardové organizace Organizace snowboardingu ve světě První snowboardová asociace vznikla v Japonsku roku 1982 se jménem JSBA. Důležitým mezníkem v organizační sféře je rok 1987, kdy byla založena jak NASA – North American Snowboard Associtation, tak SEA – Snowboard Europen Association. Úkolem obou organizací bylo koordinovat snowboardové závody a rozvoj snowboardingu v Severní Americe a v Evropě. Na přelomu roku 1989 a 1990 vznikla Mezinárodní snowboardová asociace – ISA a Mezinárodní profesionální asociace – PSA. O rok později vznikla Mezinárodní snowboardová federace – ISF, která až do konce sezóny 2001/2002 spravovala světový snowboarding. Nástupcem byla WSF – World Snowboard Federation, která vznikla 10. srpna roku 2002. WSF neměla zdaleka takové pravomoci jako její předchůdce. V první polovině 90. let se začala ve snowboardingu angažovat FIS – Mezinárodní lyžařská federace. S ohlasem a úspěchem pokračuje ve své činnosti dodnes, pořádá závody na všech úrovních: Pohár FIS, národní soutěže, Světový pohár, Kontinentální pohár, snowb oardcross. FIS dokázala snowboarding povznést mezi olympijské sporty. Jedinou výjimkou jsou freestylové závody, kterých se pod hlavičkou FIS účastní pouze část světové špičky, zbylá část jezdců závodí na soutěžích WSF a dalších organizací.
Organizace snowboardingu v České republice Založení první organizace se datuje do roku 1990, kdy v únoru tohoto roku vznikla AČS - Asociace československého snowboardingu. V sezóně 1992/93 se AČS rozdvojila na dvě samostatné národní asociace, které se staly partnery ISF: AČS - Asociace českého snowboardingu a SAS – Slovenská asociace snowboardingu.
12
„Dnes se o snowboarding v České republice starají tři organizace: AČS – Asociace českého snowboardingu, SLČR – Úsek snowboardingu Svazu lyžařů České republiky a Snowboardová asociace.“ (Lukáš Binter a kolektiv 2012, s. 15) 16.9. 2014 byla činnost AČS pozastavena.
13
Vzdělání, školení – kurzy snowboardingu Snowboarding v České republice
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v pokynech pro školní rok 1995/96 zakázalo zařadit snowboarding do výuky při výcvikových lyžařských zájezdech. Školství v té době nemělo kvalifikované instruktory pro výuku snowboardingu. Snowboarding nebyl ani ve výukových plánech pro učitele Tělesné výchovy na vysokých školách. Komise snowboardingu na základě velkého zájmu především u mládeže vytvořila podmínky pro vyučování snowboardingu na školách. Došlo ke zpracování podmínek pro získání kvalifikace „instruktor školního snowboardingu“ a začalo se školit prostřednictvím akreditovaných center. Dalším krokem bylo vytvoření podmínek pro vyškolení lektorů MŠMT a pořádání kurzů pro získání kvalifikace – Instruktor školního snowboardingu. Pokyny pro školní rok 1996/97 umožňují výuku snowboardingu při zimních výcvikových kurzech za předpokladu, že příslušný učitel získal tuto kvalifikaci. (Binter L., 1999, s 11 - 13)
3.1.1
Kurz profesionálních instruktorů snowboardingu Kurz profesionálních instruktorů snowboardingu je určen pro všechny, kteří
se chtějí naučit něčemu novému a získat více informací o snowboardingu jako takovém. Kurz je pořádaný AČS a je akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Po úspěšném absolvování kurzu je vydávána licence „Cvičitel snowboardingu B a C“. Licence má mezinárodní platnost s výjimkou několika zemí. (Asociace českého snowboardingu, 2013)
14
3.1.2
Kurz pro instruktory snowboardingu Kurzů pro instruktory snowboardingu je nepřeberné množství. Každá větší
lyžařská škola tyto kurzy organizuje. Splnění kurzu je podmínkou pro získání oprávnění vyučovat v konkrétní škole. Tento systém je bohužel čistým byznysem. Licenční a instruktorské kurzy by měly být sjednocené, stejně tak jako vydávání oprávnění pro instruktory snowboardingu. Asociace profesionálních učitelů lyžování nabízí celou řadu kurzů a licencí. Pro moji práci vybírám ty dva nejdůležitější a to je: Snowboardový kurz C a Snowboardový kurz licence B.
3.1.2.1 Snowboardový kurz C „Základní kurz je v rozsahu 9 dnů (90 hodin). Získaná
kvalifikace
„instruktor snowboardingu APUL C“ je určena pro výuku začátečníků ve snowboardových školách. Součástí kurzu je osvojení slovní zásoby v jednom světovém jazyce – Aj nebo Nj, zkoušky je možno složit v cizím jazyce nebo i v češtině. Jazyková zkouška je ale třeba pro vstup do kurzu vyšší licence B. Do kurzu se může přihlásit kdokoli starší 17 let.“ (Asociace profesionálních učitelů lyžování ČR, 2013) 3.1.2.2 Snowboardový kurz licence B „Je organizován v rozsahu 9 dnů (90hodin) v ČR. Obsahuje již prvky metodiky pokročilých snowboardistů a základní celky z freestylu. Součástí kurzu je osvojení slovní zásoby v jednom světovém jazyce – Aj nebo Nj. V tomto jazyce probíhají také zkoušky. Do kurzu se může přihlásit jen člen APUL, který je držitelem licence C v cizím jazyce a má min. praxi 50 hodin.“ (Asociace profesionálních učitelů lyžování ČR, 2013)
3.1.3
Instrukčně metodický seminář Zvláštním typem zimních kurzů je „Instrukčně metodický seminář lyžování
a snowboardingu“ a „Školení pro vedoucí lyžařských výchovně výcvikových zájezdů a učitelů tělesné výchovy v nových aktivitách a v osnovách LVVZ“. Na těchto kurzech nelze získat samostatně licenci instruktora snowboardingu či 15
lyžování. Výstupem je jen osvědčení o absolvování. Pouze aprobovaní učitelé tělesné výchovy zde získají po absolvování průkaz „Instruktora lyžování“. Tyto kurzy jsou vhodné pro získání aktuálních poznatků ze snowboardingu a lyžování.
(Sport BP, 2011)
3.1.4
Další možnosti Dalšími možnostmi pro získání oprávnění učit snowboarding jsou samotná
lyžařská střediska, či lyžařské školy. Často mají oprávnění právě od jedné z
organizací,
nebo
si
striktně
vyžadují
pro
výuku
v
jejich
lyžařských/snowboardových školách projít jejich strukturovaným metodickým plánem. Za zmínku určitě stojí APUL – Asociace profesionálních učitelů lyžování České republiky, jehož hlavním posláním je organizovat vzdělávání učitelů lyžování, snowboardingu, telemarku a dalších disciplín na sněhu. „APUL sdružuje jak učitele lyžování, tak lyžařské školy a snaží se jim nabídkou doprovodných akcí, výhodného nákupu materiálu a dalších činností usnadnit a zpříjemnit jejich práci. APUL je zástupcem České republiky v mezinárodní organizaci ISIA – International Ski Instructors Association.
16
Didaktika snowboardingu Snowboardový výcvik
„Snowboarding je specifická pohybová činnost s poměrně složitou pohybovou strukturou prováděnou v proměnlivých přírodních podmínkách“ (Dvořák D., 2014, str. 16). Pro kvalitní vyučování snowboardingu je potřeba zvládnout několik základních faktorů, specifické podmínky pro výcvik a přizpůsobení se daným změnám v aktuální situaci, pohybové úrovně žáků a pochopitelně
znalost
kvalitních
didaktických
metod.
Cílem
každého
snowboardového výcviku je zvládnutí pohybových dovedností, zdokonalování snowboardové techniky za ideální podmínek a i v rozdílných terénních a sněhových podmínkách. „Výukový plán by měl být rozdělen do ucelených částí nácviku, které by měly být uzpůsobeny a uspořádány tak, aby měl každý žák možnost podle svých schopností a zkušeností na předchozí navázat. Také by mělo být možné výcvik po absolvování jednoho nebo více úkolů ukončit. To znamená, že je třeba předem znát východiska pro nácvik a cíle jednotlivých etap.“ (Dvořák D., 2014, str. 16)
Instruktor snowboardingu Jelikož instruktor předává nejenom teoretické znalosti, rozvíjí pohybové schopnosti a napomáhá při osvojování motorických dovedností, ale je i důležitým vzorem ve výchovném působení na žáka, měl by splňovat požadavky kladené na osobnost pedagoga. Požadavky na instruktora: a) Zvládnutí techniky jízdy na snowboardu – názorná ukázka b) Teoretické a metodické vědomosti – vhodná volba metodických řad, terminologie, analýza chyb v nacvičované technice, postupy pro zlepšení či odstranění chyb c) Odpovídající způsoby chování a jednání – vzor a přirozená autorita pro žáky 17
„Instruktor by se měl vyjadřovat čelem k žákům, terminologicky správně a stručně, měl by především dodržovat zásady bezpečnosti při shromažďování družstva i při výběru vhodného terénu. Výuka by měla být pestrá a konstruktivní“ (Dvořák D., 2014, str. 17).
Činnost klienta Je zřejmé, že i maximální připravenost instruktora, nemusí vždy znamenat jeho úspěšnost ve výcviku. Rozhodující složkou v tomto učebním procesu je samozřejmě klient, žák. Mezi důležité úkoly řadíme analýzu osobnosti žáka, připravenosti, pohybových a koordinačních schopností. (Dle Dvořáka D., 2014) Při charakterizování žáků/klientů je vhodné přihlížet k následujícím hlediskům: a) Věková skupina – značně ovlivňuje cíl, zaměření, metody i prostředky výcviku. b) Úroveň fyzické připravenosti – podle fyzické úrovně lze volit obtížnost nacvičovaných dovedností i výběr odpovídajícího terénu. c) Úroveň lyžařských dovedností – obsah a metody výuky budou odlišné u začátečníků, pokročilých a vyspělých klientů/žáků. Jednotlivé etapy výcviku na sebe navazují. d) Motorické nadání – hraje důležitou roli při stanovování postupných cílů výcviku a ovlivňuje rychlost a kvalitu vytváření pohybových návyků. e) Zájmy a motivy – pokud instruktor pozná zájmy a motivy svých žáků, může s nimi lépe pracovat a ovlivňovat je. U nedostatečně motivovaných
žáků
jsou
naopak
snowboardového výcviku omezené.
18
možnosti
progresivity
Podmínky pro výuku Pro osvojení základů snowboardingu se využívají metodické postupy složené ze základních prvků a průprav. K základním úkonům jízdy na snowboardu se dá dopracovat již po třech dnech výuky. Tento údaj, uváděný většinou autorů a především instruktorů je ovlivňován pochopitelně mnoha faktory, mezi které patří fyzické dispozice jedince, zájem o výuku, sklon svahu, kvalita sněhu, možnosti vybavení, počet účastníků a dalšími instruktorem neovlivnitelnými okolnostmi.
Vyučovací metody Při postupném vývoji teorie vyučování došlo k velkému množství vyučovacích metod. Jsou to všeobecně známé postupy a je žádoucí je znát a používat i při výuce snowboardingu.
Metoda slovní instrukce – se používá majoritně v úvodní části výcviku. Dochází k seznámení se s problematikou. Slovní instrukce musí být srozumitelné a stručné. Jedná se o verbální rozbor nacvičovaného prvku, zdůraznění důležitých bodů nácviku a následného popsání chyb.
Metoda zrakové instrukce – jedná se o konkrétní předvedení daného pohybu, či cvičení instruktorem nebo vybraným žákem. Velmi důležité především u výuky dětí z důvodu, pro ně snadnějšího, napodobování pohybu.
Metoda cvičení – spočívá v opakovaném procvičování vyučované dovednosti a pohybového celku. Často jde o to touto metodou naučit využití získaného pohybu v proměnlivých podmínkách, ve kterých se snowboardista může ocitnout.
Metoda kontroly a opravy chyb – zjišťování chyb a nedostatků s důrazem na jejich odstranění.
Metoda úkolová – žák plní zadaný úkol pomocí úspěšného zvládnutí procvičovaného pohybového prvku. Ve výuce je vhodné zvýšit účinnost tak, že necháme na žácích, aby si zvolili postup při řešení
19
úkolu. Vhodnost použití této metody je u všeobecné a specializované průpravy.
Metoda problémová – vyplývá z rozhodnutí žáka, které řešení pohybového úkolu zvolí. Využívá se po zvládnutí dílčích pohybových úkolů častým opakováním činnosti.
Metoda herní – využívá se jako fantazijní a dobrodružná možnost výcviku, většinou pro nejmenší věkovou kategorii. Žák se při hraní hry soustředí na motivaci ke hře, ale skutečný záměr instruktora nepozoruje, a tak je schopný plnit jeho pohybové úkoly.
Metoda soutěžní – nebo také metoda porovnávací, kdy žáci jsou v takovém věku a s takovými naučenými schopnostmi, kdy jim jde o co nejlepší výkon a zákonitě tedy i o porovnání se s ostatními studenty. Kladný dopad pro výkonnostně slabší žáky.
(Dvořák D., 2014, s 19 - 20)
Bezpečnost při snowboardingu Bezpečnostní stránka patří neodmyslitelně ke snowboardingu. Je to často diskutovaná problematika především ze dvou důvodů. Bezpečnost jezdce jako samotného, z důvodů svázání obou nohou na jedné desce. A také bezpečnost vůči dalším účastníkům sjezdovky. Dále můžeme dle Strakové rozdělit bezpečnost v horském terénu na dva druhy. „Jednak je to tzv. objektivní nebezpečí, tedy nebezpečí nezávislé na osobě a vůli snowboardisty, jako jsou povětrnostní vlivy, množství sněhu, teplota, charakter terénu a podobně. Jednak tzv. subjektivní nebezpečí, tedy to, které závisí na osobě a vůli jezdce, jako je například fyzická kondice, vybavení, technická i duševní vyspělost, soustředění a předvídavost.„ (Straková T., 2011, s 59)
4.6.1
Obecné aspekty bezpečnosti
V literatuře se tato část v podstatě shoduje, jelikož se jedná o velice důležité a podrobně rozebrané téma. Mezi obecné aspekty bezpečnosti patří:
20
Trénink – zde patří několik důležitých a některých nezbytných věcí pro správné a bezpečné provádění sportu. Suchý trénink (skateboard, surf), fyzická kondice, sportovní odvětví podporující koordinaci. Prevenci úrazovosti pak může značně snížit rozcvičení organismu na začátku výuky, intenzita zatížení s vhodně zařazovanými přestávkami.
Vědomosti – znalost terénu, sněhových podmínek, obtížných úseků, reálný odhad možností, předvídání chování ostatních uživatelů sjezdovky. Dalšími neodmyslitelnými vědomostmi jsou pravidla chování na sjezdovce, odhad počasí a základy první pomoci.
Dovednosti – trénink bezpečnosti lze pojmout ve výuce snowboardingu například těmito technickými dovednostmi: o pozorování situace na sjezdovce, o vyhýbání se překážkám, o simulace obtížné situace, o řešení vzniklých situací.
„Dobrý snowboardista se nevyznačuje pouze rychlostí, ale tím, že zvládá jízdu v každém terénu sportovním a zároveň bezpečným způsobem.“ (Louka O. a Večerka M., 2007, s 125)
Vybavení – Pro jak zvládnutí bezpečného pohybu, tak pro předpoklad bezpečného chování na sjezdovce je důležité vhodné vybavení, snowboard, vázání, boty, rukavice, brýle atd., vybavení umožňující jednoduché opravy (šroubovák, lepící páska, kleště, nůž, šňůra apod.), lékárnička a podle prostoru, ve kterém se pohybujeme i tzv. nouzové vybavení.
Vědomí bezpečnosti – je to několik působících faktorů, které patří k provozu sjezdovek. Personál vleku, služby na sjezdovce, pozitivní vztah k dalším účastníkům svahu. Tak jako u lyžařů na sjezdovce je ideálním případem nekonfliktní člověk, ochotný a zodpovědný k ostatním lidem a přírodě.
21
První pomoc – Každý účastník horského provozu musí ovládat základy první pomoci v nouzových situacích a je povinen poskytnout základní první pomoc.
(Louka O. a Večerka M., 2007, s 124 - 125)
4.6.2
Pravidla bezpečného chování na sjezdovce
Jedná se o soubor pravidel vypracovaných na základě pokynu FIS pro bezpečný pohyb na sjezdovce, který je nutným, závazným a určujícím pro každého snowboardistu, jež se vyskytuje na sjezdovce:
ohled na ostatní,
ovládání rychlosti a způsobu jízdy,
volba stopy,
předjíždění,
rozjezd a pokračování v jízdě,
zastavení,
nastoupení a vystoupení,
respektování značek,
chování při nehodách,
udání totožnosti,
bezpečnost vázání a jízdy na vleku,
odstup od rolby.
(Straková T., 2011, s 60 - 61)
Vysvětlení metodických prvků výuky s obrázky V této podkapitole vytvářím ucelený orientační celek pro veškerou následující metodiku. Jedná se o grafické znázornění daných metodických částí. Slouží jako orientace v textu v kapitolách 6 a 7.
22
Obr. 1 základní snowboardový postoj (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 51)
Obr. 2 přenášení snowboardu (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 37)
Obr. 3 stoupání a klesání ve svahu (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 50)
23
Obr. 4 koloběžka (zdroj: Hospodářské Noviny, Jak se krotí prkno, 2015)
Obr. 5 zastavování („plynový pedál“) (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 53)
Obr. 6 Padání frontside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 44 - 45)
24
Obr. 7 Vstávání frontside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 40 - 41)
Obr. 8 Padání backside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 46 - 47)
Obr. 9 vstávání backside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 42 - 43)
Obr. 10 Jízda na vleku (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 56 - 57)
25
Obr. 11 sesouvání po spádnici (zdroj: Dvořák D., Snowboarding, 2014, s 38)
Obr. 12 sesouvání šikmo svahem (zdroj: Dvořák D., Snowboarding, 2014, s 43)
Obr. 13 jízda šikmo svahem (zdroj: Dvořák D., Snowboarding, 2014, s 43)
Obr. 14 girlandy (zdroj: Louka O.; Večerka M., Snowboarding, 2007, s 49)
26
Obr. 15 „padající list“, „kyvadlo“ (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 55)
Obr. 16 ukázka „Partnerského systému“ (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 57)
Obr. 17 Základní smýkaný oblouk – provedení frontside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Snowboarding, 2002, s 54)
27
Obr. 18 Základní smýkaný oblouk – provedení backside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Snowboarding, 2002, s 54)
Obr. 19 Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru – frontside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Snowboarding, 2002, s 55)
Obr. 20 Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru – backside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Snowboarding, 2002, s 55)
28
Obr. 21 Smýkaný oblouk s odlehčením dolů – frontside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Snowboarding, 2002, s 56)
Obr. 22 Smýkaný oblouk s odlehčením dolů – backside (zdroj: Binter L. a kolektiv, Snowboarding, 2002, s 56)
Obr. 23 kontrola rychlosti (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 61)
29
Obr. 24 základní řezaný oblouk (nakleknutí, nasednutí) (zdroj: Louka O.; Večerka M., Snowboarding, 2007, s 56)
Obr. 25 řezaný oblouk s odlehčením vzhůru (zdroj: Dvořák D., Snowboarding, 2014, s 60)
Obr. 26 řezaný oblouk s odlehčením dolů (zdroj: Dvořák D., Snowboarding, 2014, s 63)
30
Obr. 27 carvingový oblouk (zdroj: CASI, Reference Guide, 2012, s 68)
Obr. 28 Vitelli turn (zdroj: Binter L. a kolektiv, Jak dokonale zvládnout snowboarding, 2006, s 86 - 87)
Obr. 29 snowboardové chyty (zdroj: Snowboard Addiction, Snowboard types of grabs, 2015)
31
Metodika výuky snowboardingu dle různých autorů V České republice i zahraničí se můžeme setkat s několika přístupy metodických řad pro výuku snowboardingu dle různých autorů. Níže mnou vybraní autoři v žádném případě nejsou veškerým dostupným materiálem, ale poslouží k porovnání s oficiální metodickou řadou v České republice, vytvořenou za spolupráce některých autorů s AČS. Co se týká zahraničních autorů, i zde bude jistá návaznost na oficiální metodiku daného státu. Jak ve světě, tak v České republice, se na základě modernizace doby a pochopitelného technologického pokroku rozšiřují také další způsoby šíření metodických materiálů na rozdíl od těch bibliografických. Na internetu je dostupná celá řada multimediálních výukových videí. Pro dnešní dobu zábavnější forma výuky pro mnoho mladých lidí. Jedním z velmi dobře zpracovaných je projekt IMPACT, sloužící jako inovace a modernizace učebních materiálů Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně (viz podkapitola 5.14). Jako další jsem vybral dvanáctidílný materiál, který byl vysílán v roce 2008 na ČT4 sport, s názvem „Škola snowboardingu“. Sponzory tohoto výukového materiálu byli Freeride.cz, Burton a Marburger a pro tento rok se stal pořad velmi oblíbeným. (viz podkapitola 5.10) V Kanadě (CASI), USA (AASI), Austrálii (APSI), Anglii (BASI) samozřejmě nechybí celá řada multimediálních filmů pro výuku. Jako zdroj pro srovnání jsem vybral velice zdařilý celek seskupený na webových stránkách „snowboardaddistion.com“, tento portál spadá pod „Snowboard Addiction“, unikátní kanadskou společnost, která začala v roce 2007 online školícím materiálem. Je považována za jednu z nejlepších online snowboardových výukových portálů. Celý výukový materiál začíná hodinu a půl dlouhým filmem, průřezem všeho, co od začátku snowboard byl, jakým vývojem si prošel. Film je koncipován přímo, skutečnými záběry a fotkami. Všechny pokroky, počátky soutěží doprovázeny rozhovory a motivační hudbou. Vhodný jako úvodní
32
motivační ukázka pro jakýkoliv kurz. Jak bonusový materiál jsou dispozici rozhovory s největšími legendami a průkopníky snowboardingu, kterými jsou Sherman Poppen, Dimitrij Milovich, Jake Burton Carpenter, Tom Sims, Chuck Barfoot. (viz podkapitola 5.16)
Dle Pacha pro metodiku obecně platí, že posloupnost jednotlivých kroků se řadí dle úrovně „začátečník“ až po úroveň „expert“, na základě reálných možností žáků. Jednotlivé kroky v průběhu výuky představují pro žáka relativně jednoduchou úlohu. Zvládnutí jednoho kroku pomáhá žákovi zvládnout další, náročnější krok. Pří sestavování metodiky autoři respektují tyto zásady výběru cvičení: o od lehkého k těžšímu, o od známého k neznámému, o od jednoduchého ke složitému. (Dle Pacha M., 2012, s 57)
Christof Weiss – Snowboarding, 1993
Rozcvičení
Kontrola materiálu
Nástup do deskového vázání
Nástup do botičkového vázání
Základní pojmy o Postavení chodidel o Směr jízdy o Označení hran o Základní postavení (viz obr. 1)
Cviky na udržení rovnováhy
Pády
Pád vpřed (viz obr. 6)
Pád vzad (viz obr. 8)
33
Vstávání (viz obr. 7,9)
Technika koloběžky (viz obr. 4)
Jízda po spádnici
Sesouvání stranou (viz obr. 11)
Sesouvání šikmo (viz obr. 12)
Jízda po vrstevnici (viz obr. 13)
Jízda na vleku (viz obr. 10)
Driftový oblouk čelem ke svahu (viz obr. 17)
Základní driftový oblouk (viz obr. 17,18)
Základní oblouk s odlehčením vzhůru (viz obr. 19,20)
Základní oblouk s odlehčením dolů (viz obr. 21,22)
Krátký driftový oblouk
Krátký řezaný oblouk
Vitelli turn (viz obr. 28)
Technika jízdy v boulích
Technika jízdy v hlubokém předklonu
Jump turn
Řezaný oblouk směrem ke svahu
Základní řezaný oblouk (viz obr. 24)
Řezaný oblouk s odlehčením vzhůru (viz obr. 25)
Řezaný oblouk s odlehčením dolů (viz obr. 26)
Technika jízdy v prohlubních
Technika jízdy v hlubokém sněhu
( Weiss CH., 1993, s 28 – 55)
Oto Louka – Metodika snowboardingu, 1998 Celou metodiku tohoto autora podrobně rozepsanou do jednotlivých metodických kroků uvádím v jednom z následujících zdrojů, který je nejaktuálnějším. Autora uvádím celkem třikrát a to z důvodu, že významně přispěl pro vytvoření metodického materiálu AČS. Konkrétně tato publikace vycházela
34
z metodiky AČS, avšak Louka rozdílně uspořádal jednotlivé metodické kroky, respektive rozdělil postupy a metodickou řadu do vícero kroků. Konkrétně v této publikaci předělal rozdělení jednotlivých etap. Oproti AČS, kde je jízda na vleku samostatnou etapou, Louka ji zařadil do celku základní školy 2. Navazuje dle jeho metodiky „základní teorie oblouků“, kde dochází k seznámení rozdílů výrazů frontside a backside, rozfázování oblouku a vysvětluje vertikální pohyb v oblouku. Dalšími změnami je uskupení metodických kroků a rozdělení do metodického postupu. Louka uvádí jako první krok „zastavení“. V celkovém metodickém postupu je u něj tento krok v „základní škole 2“. Vysvětluje dohromady zastavení jednonož i s oběma nohama ve vázání. Další změny poznamenaly kroky – základní postavení, jízda po spádnici, sesouvání šikmo svahem. Poslední jmenovaný krok je zvlášť zajímavý, protože se poprvé můžeme setkat s průpravným cvičením známým jako „padající list“, což znamená plynulé sesouvání a přenášení hmotnosti z jedné nohy na druhou.
Jiří Luža a Petra Nosková – Základy snowboardingu, 1998
Určení postoje regular nebo goofy
Příprava skluznice a mazání
Prevence zranění – rozcvičení
Kontrola vybavení
Pády
Vstávání
Základní postavení
Základní postavení v jízdě
Prvky rovnováhy za jízdy
Sesouvání
Jízda šikmo svahem
Girlandy
Oblouk ke svahu
35
Jízda na vleku
Jízda na lanovce
Smykové oblouky (přes spádnici)
Řezané oblouky
Jízda v boulích
Skoky
Jízda v hlubokém sněhu
(Luža J. a Nosková P., 1998, s 31 - 36)
Lukáš Binter a kolektiv – Snowboarding, 2002 Tato publikace je již přepracovanou z původní verze, která vyšla roku 1998. Zaznamenala jednu hlavní změnu a to uvedení „partnerského systému“, na motiv rakouské školy. Jinak stejně jako u verze 1998 trochu chybí popis chyb a jejich odstranění. Dominující a obohacující je Binter v jeho názorných obrázcích a orientací několika kapitol na pokročilé jezdce, především z hlediska nácviku freestylových dovedností. Konečná verze metodických kroků vypadá takto:
Nošení a nastupování
Základní postoj
Padání a vstávání
Rovnováha
Koloběžka
Jízda po spádnici
Sesouvání po spádnici
Sesouvání šikmo svahem
Jízda šikmo svahem
Jízda na vleku
Partnerský systém
Škola oblouků
36
Aplikace v praxi
Smykové oblouky o Základní smykový oblouk o Smykový oblouk s odlehčením vzhůru o Smykový oblouk s odlehčením dolů
Vykrojené oblouky – carving o Základní vykrojený oblouk o Vykrojený oblouk s odlehčením vzhůru o Vykrojený oblouk s odlehčením dolů
Terénní nerovnosti – skoky
Vitelli turn
Jízda v boulích
Jízda na zledovatělém sněhu
Jízda v mokrém (těžkém) sněhu
Freestyle
Jízda v hlubokém sněhu
Extrémně prudké svahy
(Binter a kolektiv, 2002, s 37 - 99)
Oto Louka – Snowboarding, 2002 Louka v tomto roce vydal publikaci pod vedením AČS a stala se z ní jedna z finálních verzí vývoje české metodiky. Dokumentace této metodiky se liší zejména přidáním několika nových kroků - oblouk s přední nohou ve vázání, zastavení, vstávání na svahu, vlnovka po spádnici. V publikaci se taktéž vyskytuje Freestyle a Freeriding. Postupy se nadále vyvíjejí, inovují a přebírají zkušenosti z ostatních zemí. Vždy je hlavním úkolem co nejefektivnější metoda výuky.
Erich Frischenschlager – Snowboarding za 3 dny, 2004
Nošení snowboardu
Zahřátí 37
Cvičení na rovině o Vstávání na rovině o Základní postoj o Postoj pokročilých o Jízdní postoj o Pád na frontside (dopředu) o Pád na backside (dozadu)
Partnerský systém
Připínání snowboardu (nástup do vázání) o Připnutí přední nohy o Připnutí zadní nohy o Vstávání
Smýkání (sesouvání) po spádnici
Smýkání (sesouvání) šikmo svahem
Základní smýkaný oblouk
Jízda na lyžařském vleku
Pokračovací trénink oblouků
Řezaný oblouk
Freeride – jízda ve hlubokém sněhu o Zmrzlý sníh o Mokrý sníh
Freestyle
(Frischenschlager E., 2004, s 37 - 88)
Lukáš Binter a kolektiv – Jak dokonale zvládnout Snowboarding, 2006
Partnerský systém
Přenášení snowboardu
Rozcvičení
Upínání snowboardu
38
Základní postoj
Vstávání
Padání
Nácvik rovnováhy
Koloběžka
Jízda po spádnici
Sesouvání po spádnici
Sesouvání šikmo svahem
Jízda šikmo svahem
Jízda na vleku
Průprava pro smykový oblouk
Základní smykový oblouk
Smykový oblouk s odlehčením dolů
Smykový oblouk s odlehčením vzhůru
Carvingový oblouk ke svahu
Základní carvingový oblouk
Carvingový oblouk s odlehčením vzhůru
Carvingový oblouk s odlehčením dolů
Vitelli turn
Freestylový skok
Alpine – skok
Jízda v hlubokém sněhu
(Binter L. a kolektiv, 2006, s 37 - 94)
Radek Vobr – Snowboarding; průvodce sportem, 2006
Nošení
Nazouvání
Chůze a obraty
Seznámení se snowboardem
Pádová technika
39
Koloběžka
Sjezdový postoj
Výstupy
Sjezd z mírného svahu do protisvahu, roviny
Smýkaný oblouk do roviny
Oblouk ke svahu
Jízda na vleku
Jízda na lanovce
Sesouvání
Padající list
Nácvik navazovaných oblouků
Dlouhé smýkané oblouky
Střední smýkané oblouky
Krátké smýkané oblouky
Oblouky v hlubokém sněhu
Oblouky v boulích
Nácvik jednotlivých řezaných oblouků ke svahu
Vlnovka
Dlouhý řezaný oblouk
Střední řezaný oblouk
Krátký řezaný oblouk
Řezané oblouky – dynamické provedení
Řezané oblouky s odlehčením dolů
Freestyle
( Vobr R., 2006, s 38 - 92)
Oto Louka, Večerka – Snowboarding, 2007
Rozcvička o Zahřátí o Protažení
40
Manipulace se snowboardem, nošení, pokládání atd.
Nastupování a vystupování
Vstávání a padání
Základní postavení
Rozvoj rovnováhy
Chůze a klouzání (koloběžka)
Jízda po spádnici s přední nohou ve vázání a zastavení
Oblouky s přední nohou ve vázání a zastavení
Vstávání na svahu
Sesouvání po spádnici – frontside, backside
Sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin o Padající list
Sesouvání šikmo svahem
Jízda šikmo svahem
Vlnovka šikmo svahem – girlandy
Jízda na vleku a na lanovce
Oblouky:
Základní smykový (smýkaný, driftový oblouk)
Střední smykový (smýkaný, driftový oblouk)
Krátký smykový (smýkaný, driftový oblouk)
Základní řezaný (carvingový) oblouk
Střední řezaný (carvingový) oblouk
Krátký řezaný (carvingový) oblouk
Skoky
(Louka O., Večerka, 2007, s.35)
ČT4 – Škola snowboardingu, 2008 (multimediální)
Základní postoj o Na rovině – 50/50
41
o Pro jízdu – 60/40
Postavení nohou na snowboardu
Nácvik pádů
Vstávání
Rovnovážná cvičení na rovině
Koloběžka
Jízda po spádnici s přední nohou ve vázání
Sesouvání po spádnici
Sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin – „padající list“
Girlandy
Backsidový oblouk do zastavení
Frontsidový oblouk do zastavení
Chyby – protirotace, hrbení,
Základní smýkaný oblouk
Jízda na lanovce
Smýkaný oblouk navazovaný
Oprava chyb
Bezpečnost backsidového oblouku – „mrtvý bod“
Výběr terénu
Oblouky dle délky o Střední oblouky – kolem 6 m poloměr o Krátké oblouky – kolem 4 m poloměr o Dlouhé oblouky – kolem 10 m poloměru
Nácvik hranění
Bezpečnost zastavování na sjezdovce
Nazouvání snowboardu v kopci
Řezaný oblouk o Střední o Dlouhý o Krátky
42
Switch turn
Pokládání snowboardu na sjezdovce
Freestyle o Skoky o Jibbing o U rampa
(ČT 4 sport – videoarchiv, 2008)
Táňa Straková a kolektiv – Základy snowboardingu, 2011
Nošení, odkládání a připínání
Vstávání a otáčení
Pády
Základní postoj
Cvičení na rovině
Sesouvání po spádnici
Sesouvání šikmo svahem
Jízda šikmo svahem
Jízda na vleku
Girlandy
Oblouk ke svahu
Základní smýkaný oblouk
Modifikovaný smýkaný oblouk
Alpská jízda
Freestyle
Freeride
(Straková T. a kolektiv, 2011, s 33)
Lukáš Binter a kolektiv – Snowboarding, 2012
Partnerský systém
43
Nošení a nastupování
Základní postoj
Vstávání a padání
Rovnováha
Koloběžka
Jízda po spádnici
Sesouvání po spádnici
Sesouvání šikmo svahem
Jízda šikmo svahem
Jízda na vleku
Alpská jízda o Smykové oblouky (smýkané, driftové)
Smyk na místě
Smykový oblou ke svahu
Základní smykový oblouk s rotací trupu
Smykový oblouk bez rotace
Smykový oblouk s odlehčením dolů
Smykový oblouk s odlehčením vzhůru
Partnerský systém při smykových obloucích
o Carvingové oblouky (vykrojené, řezané)
Carvingový oblouk ke svahu
Technika carvingového oblouku
Carvingový oblouk s odlehčením vzhůru
Carvingový oblouk s odlehčením dolů
Vitelli turn
Terénní nerovnosti a skoky o Freestyle skok o Alpine skok
Jízda v boulích o Jízda přes vrcholky boulí o Jízda v prohlubních
Jízda na zledovatělém sněhu 44
Jízda v mokrém sněhu
Freeriding o Jízda v hlubokém sněhu o Extrémně prudké svahy
Freestyle o Základní freestylový postoj o Základní freestylové dovednosti o Rovný skok o U-rampa (halfpipe) o Jízda po zábradlí (jibbing, grinding, sliding)
(Binter L. a koletiv, 2012, s 55 - 132)
Martin Pach – Snowboarding, 2012
Seznámení se s žáky,
rozcvičení,
bezpečnost na sjezdovce,
kontrola výstroje,
cvičení na místě o položení, o nošení, o zapínání snowboardu, o pády, o vstávání, o obraty,
základní postoj,
cvičení rovnováhy na místě,
cvičení v pohybu, o koloběžka – nácvik skluzu, o jízda po spádnici, o brždění, o jízda na vleku, 45
o sesouvání,
sesouvání po spádnici, padající list,
sesouvání šikmo svahem,
o sesouvané oblouky,
sesouvaný oblouk ke svahu,
opakované sesouvané oblouky ke svahu,
sesouvaný oblouk přechodem přes spádnici,
sesouvané oblouky vycházející ze zvýšení těžiště,
sesouvané oblouky vycházející ze snížení těžiště,
o řezané oblouky,
jízda šikmo svahem,
řezaný oblouk ke svahu,
řezaný oblouk přechodem přes spádnici,
řezané oblouky vycházející ze zvýšení těžiště,
řezané oblouky vycházející ze snížení těžiště,
jízda v neupraveném terénu,
freestyle, o nose press, tail press, o ollie, nollie, o nose roll, tail roll, o Bs, fs 180, o switch – jízda dozadu,
(Pach M., 2012, s 82 - 150)
Mgr. Eduard Hrazdíra – Snowboarding, IMPACT – multimediální materiál (kurzová výuka), 2013
Cvičení na rovině o Manipulace a odkládání snowboardu o Rozcvička o Nastoupení a vystoupení z vázání o Pády a vstávání
46
Pád a vstávání frontside
Pád a vstávání backside
Pády – nácvik ve skupině
Vstávání a otočka
Pády – chyby
o Základní postavení – správně, chyby o Cvičení rovnováhy o Koloběžka
Cvičení v jízdě o Stoupání do kopce o Jízda po spádnici s přední nohou ve vázání o Nácvik zatočení
Nácvik frontside a backside zatočení – správně, chyby
o Vstávání na mírném svahu – správně, chyby o Sesouvání po spádnici – správně, chyby o Jízda na vleku o Padající list o Sesouvání šikmo svahem o Jízda šikmo svahem o Smýkaný oblouk ke svahu z jízdy šikmo o Smýkaný oblouk ke svahu z jízdy po spádnici – správně, chyby o Girlandy
Jízda v obloucích o Základní smýkaný oblouk s fází jízdy šikmo svahem o Smýkaný oblouk navazovaný – správně, chyby o Smýkané oblouky modifikované o Řezaný oblouk ke svahu (carvingový) – správně, chyby o Řezaný oblouk navazovaný – správně, chyby
Skoky o Skoky provedení o Skoky nácvik o Freestyle skok
47
o Alpine skok o Ollie (Hrazdíra E., 2013, http://www.fsps.muni.cz/impact/snowboarding/uvod/)
Dalibor Dvořák a kolektiv – Snowboarding: metodika výuky, 2014 Tato metodika je rozdělena do tří hlavních částí: Záhájení výuky
I. II.
Metodika výuky začátečníků – úroveň C
III.
Metodika výuky pokročilých – úroveň B
Zahájení výuky
Představení
Rozcvičení
Metodika výuky začátečníků
Základní terminologie a kontrola vybavení o Snowboard o Vázání o Obuv o Oblečení
Přivyknutí na snowboard o Manipulace se snowboardem – nošení a pokládání snowboardu o Upínání nohou do vázání o Rovnovážná cvičení na místě (přední noha upnutá do vázání)
Padání a vstávání
Základní snowboardový postoj
Základní snowboardový postoj pro jízdu
Rovnovážná cvičení na místě (obě nohy upnuté do vázání)
Cvičení v pohybu
Jízda po spádnici s přední nohou upnutou ve vázání (straight run)
Jízda na vleku
48
Sesouvání po spádnici
Sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin – „padající list“
Sesouvání a jízda šikmo svahem
Základní smýkaný oblouk o Základní smýkaný oblouk ke svahu o Girlanda
Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru (oblouk zvýšením)
Základní řezaný oblouk
Metodika výuky pokročilých
Řezaný oblouk s odlehčením vzhůru (oblouk zvýšením)
Řezaný oblouk s odlehčením dolů (oblouk snížením)
Úvod do freestylu
Základy freestylu
Freestyle ve snowparku – skoky
Freestyle ve snowparku – jibbing
(Dvořák D. a kolektiv, 2014, s 27 - 82)
Snowboard Addiction Inc. – Learn to snowboard, 2015 (multimediální) Výuka snowboardingu je rozdělena do sedmi sekcí.
Úvod do snowboardingu
Před jízdou o Vybavení o Sjezdový postoj – regular nebo goofy
Příprava mimo sníh (snowboardová cvičení se snowboardem v „obýváku“) o Balanční cvičení o Cvičení se snowboardem na nohách
Příprava na sněhu
49
o Koloběžka o Jízda na lanovce o Kyvadlo („padající list“) o Vstávání a padání
Sjezdová cvičení o Hledání spádnice (joystick technika) o Hledání hrany (zdvih pat a prstů)
Jízda svahem o Experimentování s hranami a základy traverzování o Jak zpomalit a zastavit o Jízda ve svahu s regulací rychlosti a poloměru otáček
Oblouky o Použití pat a prstů nohy při zatáčení o Navazované oblouky, plynulé o Carving
Jízda na switch
Zvyšování náročnosti jízdy
Nastavení snowboardu
Pokročilá cvičení
Skoky a chyty teorie
Freestyle
Freeride
All mountain
(Snowboard Addiction, Learn to snowboard, 2015)
50
Metodika výuky dle různých států
V této kapitole jsou vypsány oficiální základní i rozšířené metodické materiály různých států. Pro svoji práci jsem si vybral Českou republiku, Německo, USA, Rakousko, Kanadu, Slovensko. Důležitým faktorem pro mě je vypsat oficiální metodické řady vybraných států, určit zdroje, ze kterých vznikly a v neposlední řadě je v praktické části diplomové práce porovnat. V některých případech je materiál dostupný pouze v cizím jazyce. Pro použití v této diplomové práci jsem zvolil vlastní jazykové zkušenosti a texty přeložil.
Metodika výuky – Česká republika 6.1.1
Základní výcvik – „C“
Následující metodická řada je určena pro instruktory jako podrobný návod k výuce snowboardingu pro začátečníky a mírně pokročilé. Materiál vznikl při spolupráci lektorů APUL, inspirovaných rakouskou metodikou tyrolského lyžařského svazu, metodikou kanadské asociace snowboardových instruktorů a českými autory metodik výuky snowboardingu.
Zahájení hodiny o Představení: učitel, žák (jméno, zkušenosti se snowboardingem) o Informace ohledně průběhu kurzu o Denní náplň a náplň kurzu o Dotazy
Kontrola vybavení o Snowboard (délka, šířka, tvrdost, vykrojení, vepředu i vzadu se zdviženou špicí) o Vázání
Goofy (přední noha pravá) nebo regular (přední noha levá)
Úhel vázání
Úhel patky vázání
51
Vzdálenost mezi předním a zadním vázáním
Bezpečnostní řemínek
o Obuv
Měkké boty
Tvrdé boty
o Oblečení
Rozcvičení o Rozehřátí o Procvičení jednotlivých částí těla o Protažení
Základní terminologie
Přivyknutí na snowboard o Terén o Organizace o Bezpečnost o Manipulace se snowboardem o Upínání nohou do vázání o Pády
Pád na frontside
Pád na backside
o Základní postavení o Základní postavení pro jízdu o Cvičení:
Rovnovážná cvičení na místě – bez snowboardu
Rovnovážná cvičení na místě – přední noha upnutá do vázání
Rovnovážná cvičení na místě – obě nohy upnuty do vázání
Cvičení v pohybu – přední noha upnutá do vázání
Doplňující cvičení
Jízda po spádnici – přední noha upnutá do vázání
Sesouvání po spádnici o Backside o Frontside
52
Jízda na vleku
Sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin (padající list) o Backside o Frontside
Sesouvání šikmo svahem
Základní smýkaný oblouk
Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru
Jízda šikmo svahem
Základní řezaný oblouk
Zdokonalovací cvičení (technický program)
Základy Freestyle na sjezdovce
6.1.2
Zdokonalovací výcvik – „B“ Navazující materiál po zvládnutí základního výcviku „C“. Zde jsou popsány
složitější oblouky a základy freestylu. Metodika je určena pro mírně pokročilé a pro pokročilé jezdce. Opět můžeme hledat inspiraci z poznatků lektorů APUL, získaných z rakouské metodiky tyrolského lyžařského svazu, kanadské asociace snowboardových instruktorů a taktéž z českých metodik. Dále můžeme považovat za veliké plus zkušenosti instruktorů získané při práci ve snowboardových a lyžařských, jak českých tak zahraničních školách.
Řezané oblouky o Základní řezaný oblouk o Řezaný oblouk s odlehčením vzhůru (oblouk zvýšením) o Řezaný oblouk s odlehčením dolů (oblouk snížením)
Freestyle o Úvod do freestylu o Základní pravidla bezpečnosti o Základní pojmy o Backside (BS), frontside (FS) o Základy freestylu o Freestyle ve snowparku 53
(Lektorský sbor APUL, 2008, s 81 - 110)
Metodika výuky – Německo
Seznámení se s prostředím výuky
Bezpečnost při výuce
Rozcvička bez snowboardu
Rozcvička se snowboardem
Nácvik pádů a vstávání bez snowboardu + obraty
Manipulace se snowboardem
Správné uchycení nohou ve vázání o V sedě a ve stoje o Upevnění přední nohy
Nácvik pádů a vstávání se snowboardem + obraty o Na rovině o V mírném kopci
Rovnováha na snowboardu o Jednotlivci o Ve dvojicích
Základní postoj o Jednotlivci o Ve dvojicích
Koloběžka
Jízda po spádnici
Sesouvání svahem
Jízda šikmo svahem – „padající list“ o Partnerský systém
Girlandy
Jízda na vleku
Nácvik oblouků o Frontside o Backside 54
Brždění o Při sesouvání svahem o Zastavení před překážkou
Oblouk se skrčením nohou
Různé techniky vyjetí oblouků
Freeride
Skoky
(Grandherre Marcel, 1998, s 27)
Metodika výuky – USA USA je považováno za průkopnickou zemi v oblasti snowboardingu a je tedy jasné, že tvoří nejnovější trendy v této oblasti i vzhledem k inovacím didaktických postupů. Americký výukový systém se především orientuje na spojení mezi chováním a vystupováním instruktora a charakteru žáků. Na základě těchto získaných „údajů“ dostaneme typologii studenta a dle ní volíme příslušný výukový program. Amerika je jedním ze států, kde hlavním cílem není masové rozšíření snowboardingu jako takového. Do popředí se dostává byznys. Reklamou budiž pro USA skvělé výkony sportovců v zimních sportech na všech úrovních. Snowboarding zde musí být celoživotním cílem a posláním. Materiály nejsou volně přístupné a je velmi těžké je dohledat jiným způsobem. Webový portál je totiž nastaven dle firemní logiky. Přístupové jméno a heslo se zobrazí kdykoliv, když se opustí hlavní nabídka, či nadpis. Veškerý výukový program patří mezi nejpropracovanější na celím světě a USA si toho právem cení. V průběhu let došlo ke spoustě aktualizací daného výukového systému a každý rok přibývají nové zkušenosti a zlepšení dle nových poznatků světových instruktorů zimního lyžování a snowboardingu. V závislosti na složitosti přístupu je mnou uvedená metodiky již trochu zastaralejší. Vznikla jako součást amerického výukového systému (ATS – American Teaching System). Na vytváření spolupracovali PSIA (Proffesional Ski Instructors of Amerika) a její snowboardové
55
oddělení, který využila jako inspiraci výukové programy Burton Corporation, K2 Corporation a Sims Snowboard Company.
Dělení metodické řady na fáze:
-
Seznámení se snowboardem
-
Snowboarding pro začátečníky
-
Snowboarding pro mírně pokročilé
-
Snowboarding pro pokročilé
-
Profesionální snowboarding
Seznámení se snowboardem (1. stupeň – „padající list“) o Vybavení, nastupování do vázání, pokládání snowboardu o Bezpečnost při snowboardingu o Rozcvička o Nácvik základního postoje a rovnováhy o Chůze, stoupání, otáčení, koloběžka o Padání a vstávání o Jízda s jednou nohou ve vázání po spádnici rovně, přes spádnici smykem na obě strany o Sesouvání po spádnici, šikmo svahem o Padající list o Zastavení zahraněním
Snowboarding pro začátečníky o 2. stupeň – smýkání šikmo svahem a padající list na obě strany o 3. stupeň – smýkání šikmo svahem, girlandy a základní smýkaný oblouk na obě strany
Snowboarding pro mírně pokročilé o 4. stupeň – smýkaný oblouk, smýkaný oblouk s vertikálním pohybem těžiště o 5. stupeň – navazované smýkané oblouky, oblouky o různém rádiu
Snowboarding pro pokročilé
56
o 6. stupeň – (středně těžký terén) smýkané oblouky o různých poloměrech, počátek řezaných oblouků o 7. stupeň – (těžký terén) řezané oblouky, různé druhy sněhu, boule
Profesionální snowboarding o 8. stupeň – (veškeré druhy sněhu) řezané oblouky o 9. stupeň – bezproblémové zdolání každého svahu, začátky zkušeností s extrémními terény
(AAS Instructors, Snowboard Manual, 1998, s 79 - 93)
Metodika výuky – Rakousko Rakousko je jedním z nejdůležitějších států z pohledu snowboardingu v Evropě. Může za to jeho strategická poloha, jednak ve středu Evropy, jednak na velké části Rakouska se rozkládají Alpy. Z Rakouské metodiky vychází, či spolupracuje spousta dalších Evropských států. Struktura metodických částí rakouské školy: -
Název metodického kroku
-
Cíl (zvládnutí dané pohybové úlohy s plynulým provedením pohybů)
-
Terén (optimální terén a druh sněhu pro provedení cvičení)
-
Bezpečnost (upozornění na možnosti zranění, zásady bezpečnosti)
-
Technika (přesné provedení a návaznost pohybů při cvičení a sjíždění)
-
Cvičení (cvičení speciálních technik pro dosažení vytyčeného cíle)
-
Partnerský systém (speciální techniky pro jištění a pomoc žákovi, resp. partnerovi)
-
Typické chyby (rozpoznání chyb, stanovení příčin a náprava chyb)
-
Doplňující cvičení (doplňující cvičení pro zafixování naučených dovedností)
Dle Frischenschlagera můžeme tento metodický postup rozdělit na dvě základní části: -
Základní trénink
57
-
Profesionální trénink
Základní trénink: 1. DEN:
Nošení snowboardu
Zahřátí
Cvičení na rovině o Vstávání na rovině o Základní postoj o Jízdní postoj o Cvičení rovnováhy o Pád na frontside (dopředu) o Pád na backside (dozadu)
Připínání snowboardu (nástup do vázání) o Připnutí přední nohy o Připnutí zadní nohy o Vstávání
Smýkání (sesouvání) po spádnici o Smýkání na frontside o Smýkání na backside o Zastavení
Smýkání (sesouvání) šikmo svahem o Smýkání šikmo svahem na frontside o Smýkání šikmo svahem na backside 2. DEN:
základní smýkaný oblouk o Girlandy o Oblouk ke svahu
Jízda na lyžařském vleku o Koloběžka 3. DEN:
58
Pokračovací trénink oblouků
Smýkaný oblouk o Smýkání šikmo svahem o Oblouky ke svahu se smýkáním přes spádnici o Navazující oblouky s různou rychlostí a poloměrem o Vlnovky
Profesionální trénink:
Řezaný oblouk o Jízda šikmo svahem (smýkání x jízda po hraně) o Jízda šikmo svahem o Oblouky ke svahu
Freeride – jízda ve hlubokém sněhu o Zmrzlý sníh o Mokrý sníh
Freestyle
(Frischenschlager E., 2004, s 37 - 93)
Metodika výuky – Kanada Pro naprostého amatéra snowboardisty je tento výukový materiál jednoznačně nejlepší, se kterým jsem se setkal. Kanada společně s USA patří mezi kolébky snowboardingu a tomu také odpovídá zpracování veškerého dostupného výukového portálu. Je k dispozici na webových stránkách volně ke stažení celá publikace a taktéž multimediální nosič, v podobě úvodního filmu, dále už jen pro instruktory, či předplatitele celý video portál se všemi postupy a kroky metodické řady výuky snowboardingu. Metodika se dělí do čtyř hlavních sekcí: -
Základy
-
Rozvoj dovedností
-
Rozvoj pokročilých dovedností
59
-
Rozvoj profesionální dovedností
Základy o Instrukce
Popis instruktora
Představení studentů
Cíle hodiny
Průběh hodiny
Vybavení a bezpečnost (popis vybavení a seznámení se základními pojmy)
o Uchycení přední nohy o Znalost vybavení a koordinace o Koloběžka o Stoupání a klesání (pohyb na rovině a ve svahu s jednou nohou upnutou ve vázání) o Cvičení rovnováhy o Přímý přesun (přední noha upnutá ve vázání – koloběžka s nástupem druhé nohy na snowboard) o Ukázka zastavení (tzv. plynový pedál) o Boční skluz o Kyvadlo („padající list“) o Kyvadlo silově do zastavení o Základní zatočení o Ukázka zatočení (další doporučené postupy) o Základní oblouk o Kontrola rychlosti
Rozvoj dovedností o Smykané oblouky o Ukázka carvingu o Nácvik a zdokonalení carvingu o Zvládnutí různého terénu o Freestyle
60
Ukázka jízdy na switch
Nácvik a zdokonalení jízdy na switch
Základní triky na rovině
Ukázka skoků
Zvládnutí přímých skoků
Rozvoj pokročilých dovedností o Zvládnutí různého poloměru zatáček a různé rychlosti při smýkaném oblouku o Zvládnutí různého poloměru zatáček a různé rychlosti při carvingovém oblouku o Zvládnutí extrémních terénů – freeride, boule … atd. o Zvládnutí základů freestylu ve snowparku
Jízda na zábradlí a bednách
o Zvládnutí obtížnějších triků na rovině o Ukázka skoků s rotací
Rozvoj profesionální dovedností o Profesionální carvingový oblouk o Freeride – jakýkoliv svah o Vlastní obměna a variace při freestylu
Volný překlad: (Canadian Association of Snowboard Instructors – Reference Guide, 2012, s 47 86)
Metodika výuky - Slovensko Oficiální Slovenská metodika vychází z metodické řady Mgr. Lukáše Bintera, který je držitelem kvalifikace „Ústřední lektor snowboardingu“. Celá metodika vychází z jeho tvorby, po několika aktualizacích Binter vydal dílo „Jak dokonale zvládnout snowboarding“ (viz podkapitola 5.7). Na Slovensku je metodika obohacena o zkušenosti instruktorů ze snowboardových škol, vlastního servisu, ze školních kurzů a ze závodního snowboardingu. Možnost výuky i v cizím jazyce. Vedoucím celého týmu pro instruktorské kurzy je Mgr. Arnošt Binter, který působí 61
jako předseda komise snowboardingu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho zásluhou je snowboarding součástí výuky na školách ve Slovensku. Výuka je složena ze dvou metodických materiálů, prvním je už zmiňovaná publikace od Lukáše Bintera a kolektivu a druhým je multimediální materiál s názvem „Snowboarding“, jehož autorem scénáře je Binter A. Film je zaměřen na základní učební postupy, které by měly být obsahem výuky snowboardingu na školách. Mimo jiné je video prvním výukovým programem zaměřeným na snowboarding v česku. Neobsahuje techniku závodního snowboardingu ani freestylové triky, ale je navíc rozšířena o kapitolu týkající se bezpečnosti. Koncept celého materiálu je: provedení jednotlivých prvků snowboardingu > popis pohybu > nejčastější chyby. Prvky jsou řazeny od nejjednodušších po složitější. Vytvoření tohoto materiálu je pochopitelnou reakcí na modernizaci doby, hlavním cílem je zaujmout mladé lidi a pomoct jim k osvojení základů jízdy na snowboardu.
Partnerský systém
Základní prvky
Přenášení snowboardu
Rozcvičení
Upínání snowboardu
Základní postoj
Vstávání
Padání
Nácvik rovnováhy
Koloběžka
Jízda po spádnici
Sesouvání po spádnici
Sesouvání šikmo svahem
Jízda šikmo svahem
Jízda na vleku
62
Průprava pro smykový oblouk
Základní smykový oblouk
Smykový oblouk s odlehčením dolů
Smykový oblouk s odlehčením vzhůru
Carvingový oblouk ke svahu
Základní carvingový oblouk
Carvingový oblouk s odlehčením vzhůru
Carvingový oblouk s odlehčením dolů
Vitelli turn
Freestylový skok
Alpine – skok
Jízda v hlubokém sněhu
(Binter L. a kolektiv, 2006, s 37 - 94)
63
Porovnání metodických řad v České republice dle autorů
Jedním z dílčích cílů bylo v teoretické části (viz kapitola č. 5) shromáždit mimo jiné české autory zabývající se problematikou výuky snowboardingu. Rád bych podotknul, že nebyli zdaleka zveřejněni všichni. Řídil jsem se těmi nejhlavnějšími a také autory, kteří nějakou větší měrou přispěli k vývoji snowboardingu, či výuky snowboardingu v České republice. Hlavním cílem této kapitoly je metodiky autorů stručně ohodnotit, porovnat, poukázat na chyby a zjistit, zda APUL (autor oficiální metodické řady výuky snowboardingu v České republice) je skutečně tou nejlepší cestou pro didaktiku tohoto sportu. Pro porovnávání jsem zvolil celou metodickou řadu APUL, která by měla být nejdůležitější a měla by vycházet ze všech poznatků ostatních autorů a ze zkušeností lektorů. Do metodické řady pak budu zasahovat komentáři ohledně zvoleného typu a metody řešení daného metodického kroku dle mnou zvolených autorů.
Zahájení hodiny Přímým popisem této části výuky se nezabývají všichni autoři, ačkoliv by bez pochyb měla patřit mezi jeden z hlavních prvků metodiky výuky. Jedná se o úvodní seznámení, vztah učitele a žáka, průběh kurzu, průběh dne, dotazy. Weiss, Luža a Nosková, Binter, Louka, Vobr, Straková tuto problematiku ve své publikaci neuvádějí. Z výše zmiňovaných autorů (kapitola č. 6) tuto část výuky uvádějí pouze dva autoři, Pach a Dvořák. U obou autorů je správně řazena na začátek výuky a obsahuje všechny náležitosti, jaké by měl úvod, neboli zahájení hodiny, mít.
Kontrola vybavení Kontrolou vybavení rozumíme správnou volbu žáka, klienta ohledně snowboardu, vázání, obuvi a oblečení. Důležitá je funkčnost všech zmíněných věcí, ale také jejich bezpečnost. U snowboardu kontrolujeme délku, šířku, tvrdost,
64
vykrojení, vepředu i vzadu se zdviženou špicí. U vázání to je pak seřízení dle postavení, goofy či regular, úhel vázání, úhel patky vázání, vzdálenost mezí přední a zadním vázáním, bezpečnostní řemínek. Obuv dle zvoleného stylu jízdy, většinou měkké boty. Oblečení dle počasí, především důležitá kontrola u dětí. Tato důležitá část celého cyklu ve vyučování je řazena na druhé místo, logicky je to z důvodu, kdyby nebylo vše v pořádku, je možné včas zasáhnout. Například zapůjčením vhodnějšího materiálu. Někteří autoři, konkrétně Weiss, Pach, Dvořák řadí kontrolu materiálu až za rozcvičení. Nepovažuje se za vhodné z důvodu pozdního zjištění nevhodnosti výbavy. Mělo by dojít k nápravě a v ten okamžik dochází ke zdržení celé skupiny. Taktéž výuka, či jízda s nevhodným materiálem zvyšuje riziko poranění, v lepším případě pak znechucení pro tento sport. Dle Luži a Noskové je kontrola vybavení řazena taktéž až za rozcvičení. Tato publikace však uvádí zajímavý postup pro začátek výuky. Jako první volí určení postoje, poté přípravu skluznice a mazání, následuje zmiňované rozcvičení a kontrola vybavení. Dle těchto poznatků jsem toho názoru, že metodika výuky by měla zahrnovat i péči o svůj snowboard a svoje vybavení. Na první dojem se mně myšlenka péče o snowboard zamlouvá, protože v tomto sportu se řadí bezpečnost na přední pozice a důležitá je pochopitelně i prevence. Související kontrola materiálu pak zcela jasně jde ruku v ruce právě přípravě materiálu pro jízdu. Další zdroje, Binter, Vobr, Louka, Straková se problematikou kontroly vybavení nezaobírají, což vidím jako potencionální problém právě pro zodpovědnost instruktora při výcviku, či už zmiňovanou bezpečnost pohybu na sjezdovce.
Rozcvičení Rozcvičení je nedílnou součástí jakéhokoliv sportovního výkonu. Slouží jako prevence před zraněním a snižuje rizika se zraněním spojená. Dle APUL by správná rozcvička před výukou snowboardingu měla obsahovat rozehřátí, procvičení
65
jednotlivých částí těla a protažení. Rozcvičení se řadí jako první pohybová aktivita před zahájením metodiky výuky snowboardingu. Weiss řadí rozcvičku na první místo, ačkoliv je v publikaci správně popsaná společně s dalším podrobnějším odkazem na knihu o strečinku od Knížetové V. a Kose B., je tato volba dle APUL nevhodná (viz podkapitola 7.2 – 2. odst.). Chybí závěrečné protažení. Dle Luži a Noskové dochází k podobnému zaměnění jednotlivých částí metodických řad jako u Weisse. Rozcvičení předchází kontrole vybavení (viz podkapitola 7.2 – 3. odst.). Binter, 2006 ve svém rozdělení uvádí rozcvičení až za přenášením snowboardu. Což APUL uvádí v sekci přivyknutí na snowboard až v následujících bodech. Zde však vzniká otázka, kde k danému rozcvičení dochází a zda je za potřebí přesunu se snowboardem k místu rozcvičky. Vobr, Straková, Binter (2012) ve své publikaci sekci rozcvičení neuvádí. Louka, 2007 při absenci některých kroků (viz podkapitola 7.1, 7.2), řadí rozcvičení na první místo. Když opomineme chybějící úvodní kroky metodiky, posloupnost odpovídá APULU. Autor uvádí rozcvičení pouze v základním modulu metodické řady, podrobněji se mu potom už nevěnuje. Dle Pacha dochází opět k záměně posloupnosti jednotlivých kroků (viz podkapitola 7.2 – 2. odst.). Co se týká obsahu popisu rozcvičení, věnuje Pach tomuto kroku největší pozornost z uvedených autorů. Autor uvádí jako složení rozcvičení zahřátí a statický strečink. Nelze považovat za špatně zvolené, avšak strečink je v posledních letech odbornou literaturou často diskutován a můžeme tedy tvrdit „ (např. dle Gelena, 2010; Needhama, Morse, 2009; Pearce, 2008), že pozitivní vliv pro většinu sportovních výkonů má spíše dynamický strečink než strečink statický.“ (Cacek J., 2011, Aplikace dynamického a statického strečinku) Dvořák taktéž zaměňuje pořadí rozcvičení a kontroly vybavení (viz podkapitola 7.2 – 2. odst.).
66
Základní terminologie Jedná se o popis a předvedení jednotlivých částí snowboardu. Stručný popis vázání (uchycení, základová deska, patka, přezky). Základní termíny ( přední strana – front, zadní strana – back, toe side, heel side). Dle APUL tento krok řadíme před začátkem výcviku jednotlivých kroků metodiky se snowboardem. Usnadňuje další komunikaci s klienty/žáky. Většina publikací se tomuto tématu věnuje v popisu materiálu, mimo metodickou řadu. Z tohoto důvodu pak není pravděpodobně součástí jednotlivých metodik výuky. Weiss základní terminologii popisuje v kroku základní pojmy (viz podkapitola 5.1). Na rozdíl od APUL tento krok následuje až po nástupu do vázání, což působí kontraproduktivně. Logickým uspořádáním je nejprve vysvětlit k čemu a jak se používá daný materiál a s návazností pokračovat dalšími kroky. Luža a Nosková, Binter, 2002, 2006, 2012 Vobr, Louka, Straková, Pach nevěnují tomuto kroku speciální pozornost. Dvořák (viz podkapitola 5.15) se nejvíce přibližuje k metodice APUL. Spojuje dohromady základní terminologii a kontrolu vybavení. Obsahově vše velice pěkně popisuje. Zajímavé je spojení právě terminologie a vybavení, jelikož v podstatě mluvíme o podobných věcech.
Přivyknutí na snowboard V této části nácviku se učí manipulace se snowboardem, upínání nohou do vázání, pády a základní postavení. Je důležité naučit klienta/žáka, že snowboard je jeho součástí a je tím pádem za něj zodpovědný. Pro nošení se uvádí dle APUL jako nejvhodnější úchop v jedné ruce, u boku a skluznicí k tělu. Pro zdolání delších vzdáleností pak obouruč, za zády a se skluznicí k tělu. Pokud se dostaneme do situace, kdy není dostatek místa, pak se volí rovnoběžný úchop snowboardu s tělem. Při zapínání nohou do vázání APUL uvádí dva způsoby, prvním je ve stoje na rovině, druhým v sedě ve svahu. V jakékoliv situaci se řídíme dle dvou základních
67
pravidel. Jako první upínáme vždy přední nohu (stabilita) a zapíná se vždy vrchní přezka vázání (usazení boty do vázání). Dalším krokem je nácvik pádů, který nejprve provádíme bez snowboardu, posléze se snowboardem na frontside a backside. Základní postavení a základní postavení pro jízdu je návod pro postoj na snowboardu, ve kterém se má jezdec nacházet v daných situacích. Měl by obsahovat popis celého postoje od hlavy až k nohám, včetně rozložení váhy. Pro natrénování je pak důležitý chronologický postup cvičení od nejjednoduššího po složitější. Rovnovážná cvičení na místě bez snowboardu až cvičení v pohybu s přední nohou upnutou ve vázání. Na základě ostatních materiálů, autorů můžeme dopředu zjistit, že metodice APUL schází nácvik vstávání po pádech. Weiss manipulaci se snowboardem neuvádí, upínání nohou do vázání rozebírá ještě před základní terminologií (viz podkapitola 7.4 – 3. odst.). Tento krok trochu postrádá smysl. Pokud máme učit klienta/žáka nástup do vázání, musí o vázání napřed něco vědět, přední a zadní vázání, označení přezek atd. Ohledně dalších dvou kroků, pádů a základního postavení, Weiss uvádí rozdílný sled metodických kroků. Na rozdíl od APUL nejprve uvádí základní postavení a až po té pády, což si odporuje vzhledem k bezpečnosti. Weiss navíc přidává nácvik vstávání po pádech. Cvičení pro rozvoj rovnováhy, které dle APUL uzavírá kapitolu přivyknutí na snowboard, rozděluje Weiss na cvičení před Pády a na techniku koloběžky, zařazenou po pádech a vstávání. Luža a Nosková neuvádí problematiku manipulace se snowboardem ani upínání nohou do vázání. Dle metodické řady pak publikace uvádí správnou návaznost dle APUL, tedy nejprve nácvik pádů, po té základní postavení a základní postavení v jízdě. Opět po pádech autoři zařazují nácvik vstávání. Následujícím krokem je pak cvičení pro rozvoj rovnováhy. Ačkoliv chronologicky správně seřazeno dle APUL, Luža a Nosková vše popisují velice okrajově a nezachází do podrobných rozdělení a detailů.
68
Binter, 2002 volí naprosto jinou posloupnost daných kroků. Když opomineme již absentující části, metodika začíná až tímto metodickým krokem. Jako první uvádí nošení snowboardu, následuje nastupování do vázání. Další dva kroky jsou opět prohozeny oproti APUL metodice. Padání, doplněno i o nácvik vstávání, předchází nácvik základního postoje. Rovnovážná cvičení publikace rozděluje do sekcí rovnováha a koloběžka. Dle Bintera, 2006 můžeme vidět, jak se vše v rozmezí několika málo let změnilo. Mezi manipulaci se snowboardem a upínání do vázání Binter uvádí rozcvičení (viz podkapitola 7.3 – 4. odst.). A následuje znovu na rozdíl od APUL základní postoj před padáním a vstáváním. Zajímavostí je, že v této metodice je uvedeno oproti ostatním napřed vstávání a pak až padání. Po prostudování je to jeden z dalších kroků, který se zdá být logickým, jelikož po metodickém kroku, upínání nohou do vázání, se potřebuje jezdec nějakým způsobem dostat na nohy. Dalšími částmi metodiky jsou nácvik rovnováhy a koloběžka, což odpovídá posloupnosti výuky dle APUL. Vobr svoji techniku vyučování začíná manipulací se snowboardem a navazuje nazouvání do vázání. Před pádovou technikou zařazuje ještě další dva kroky. Chůze a obraty a seznámení se snowboardem, což ve Vobrově podání jsou rovnovážná cvičení na zvyknutí si sepnutých dvou nohou na jedné desce. Dalším je cvičení rovnováhy za pomoci koloběžky a až následně základní postavení pro jízdu. Obohacena je metodika o výuku výstupů. Chybí oproti ostatním autorům nácvik vstávání. Tato část metodického postupu je v porovnání s metodikou APUL velice chaoticky uspořádána. Dle Louky, 2007 posloupnost všech těchto kroků odpovídá metodice APUL. Přivyknutí na snowboard začíná manipulací se snowboardem, následuje nástup a výstup do/z vázání, vstávání a padání, základní postoj a rovnovážná cvičení se dělí na rozvoj rovnováhy a koloběžku. V porovnání tedy Louka navíc uvádí nácvik vstávání, nutno podotknout, že opět už před pády. V čem naopak APUL dominuje je podrobnější zaměření na rovnovážná cvičení. Straková už opět odpovídá v podstatě totožně metodice APUL. Tedy manipulace se snowboardem společně s upínáním nohou do vázání, navíc je 69
zařazen nácvik vstávání a otáčení, opět zařazen před pády, základní postoj a cvičení na rovině. Velký zásobník cviků pro rovnovážná cvičení. Binter, 2012 svoji metodiku začíná manipulací se snowboardem a nastupováním do vázání. Následuje jako u převahy autorů prohození kroků základní postoj a vstávání a padání. Navíc oproti APUL doplněno o metodiku vstávání, opět zařazenou před nácvik pádů. Autor pokračuje rovnovážnými cvičeními. Pach více méně odpovídá metodice APUL. Manipulace se snowboardem, navazuje zapínání do snowboardu, pády, vstávání, obraty, základní postoj, rovnováha na místě a rovnováha v pohybu. Opět jako bonus lze považovat vstávání na snowboardu, tentokrát řazeno až za nácvik pádů. Navíc jsou i podrobně rozebrány obraty, které prozatím u předchozích autorů postrádáme, jakožto u APUL metodiky. Rovnováha na snowboardu je pak trénována cvičeními na místě, v návaznosti se cvičeními v pohybu. Metodika dle Dvořáka naprosto odpovídá APUL metodice jak po obsahové stránce, tak v chronologickém seřazení daných kroků. Dvořák přidává už zmiňované chybějící vstávání na snowboardu.
Jízda po spádnici Weiss, Binter 2002, 2006, 2012, Louka, Dvořák uvádí stejně jako APUL jako další krok jízdu po spádnici. Luža a Nosková, Straková určují následující výukovou část jako sesouvání. Jízda po spádnici v metodice úplně schází. Dle Vobra je následujícím metodickým krokem sjezd z mírného svahu do protisvahu (roviny). Vyložení tohoto postupu v podstatě odpovídá jízdě po spádnici. Pach v metodice uvádí tzv. cvičení v pohybu, mezi něž mimo jiné patří i jízda po spádnici. Následuje hned po rovnovážných cvičeních, takže odpovídá APUL.
70
Sesouvání po spádnici Dle APUL rozumíme sesouvání po spádnici jako kolmé postavení snowboardu ke spádnici, přičemž v základním postavení tlačíme a zatěžujeme jednu z hran (backside/frontside). Sesouvá se při rovnovážném postavení obou nohou a pohled směřuje dopředu. Nesleduje se snowboard! Weiss uvádí sesouvání stranou. Z výkladu v jeho publikaci je zřejmé, že se jedná o sesouvání po spádnici, jen jinak pojmenováno. Luža s Noskovou opět určují stejně jako APUL dalším krokem sesouvání. Jako jsem už dříve narazil, autor řeší pouze metodickou řadu společně s velmi jednoduchým vysvětlením. Chybí jakékoliv rozdělení a podrobnější popis pohybů. Binter 2002, 2006, 2012 se ztotožňuje s metodikou APUL. Další metodicky prvek je sesouvání po spádnici doprovázen zdařilou obrazovou přílohou. V této části výuky se značně rozchází názor Vobra, který jako další krok uvádí smýkaný oblouk do roviny a sesouvání je v postupu až o několik kroků dále. Zvolený postup APUL v tomto případě shledávám jako vhodný, jelikož dochází k přivyknutí na hrany snowboardu a na přenášení váhy pata špička, které je velmi důležité právě pro smýkané oblouky. Louka taktéž dost vybočuje z metodiky uváděné lektorským sborem APUL. Po jízdě po spádnici s přední nohou ve vázání následuje nácvik oblouků s přední nohou ve vázání. To je v závislosti využití situace, že jezdec má upnutou pouze jednu nohu poměrně zajímavé a nutno říct, že při přesunu, či vystupování z lanovky, často i potřebné. Dále však Louka uvádí vstávání na svahu, dle mého názoru trochu nesmyslně. Pokud je potřeba vstávání na snowboardu rozdělit na normální vstávání a vstávání na svahu, tak by bylo vhodně jej zařadit před jakoukoliv jízdu směřující ze svahu dolů. Takže ještě před jízdu po spádnici. Potom teprve navazuje metodika sesouváním po spádnici. Straková (viz podkapitola 7.6 – 2. odst.). Dle Pacha je sesouvání po spádnici součástí celku „cvičení v pohybu“ (viz podkapitola 5.13). Metodickému kroku sesouvání předchází jízda na vleku, která naopak dle APUL následuje až po sesouvání. 71
Dvořák v metodice zaměňuje kroky sesouvání po spádnici a jízdu na vleku stejným způsobem. Jelikož je to z novodobějších autorů, dle roku vydání, již druhý případ, vzniká další otázka, jak posloupnost správně zvolit. Záměnu těchto dvou kroků přikládám volbě terénu. Pro sesouvání po spádnici se již volí středně strmý svah, takže je na uvážení instruktora, zda nechá žáka/klienta šlapat do kopce, nebo jej vyveze nahoru. Instruktor v této fázi volí také dle náročnosti celého svahu.
Jízda na vleku Zlomovým okamžikem ve výuce snowboardingu je jízda na vleku. Při správné technice a zvládnutí umožní vlek pošetřit fyzické síly jezdci. Dnes se už především v zahraničí setkáváme spíš s formou lanovek, ale i kotvy, či pomy se ještě pořád objevují a především v České republice. Pro snowboardistu je pak jízda v jakékoliv vlečné formě mnohem náročnější než pro lyžaře. Na vleku jedeme s přední nohou upnutou do vázání a se zadní nohou volně položenou na snowboardu mezí vázáním na protiskluzové gumě. Během jízdy je váha rovnoměrně rozložena na obě nohy. Na talířku od pomy nebo kotvě se nesedí, jsou pouze zasunuty mezi nohy. Přední rukou se přidržujeme kotvy. APUL tento metodický krok uvádí před „padajícím listem“. Předchází mu dvě metodické části v mírném a středním svahu, při kterých žák/klient šlape určitý úsek svahu po svých. Dle Weisse tomuto kroku předchází další dvě nácvikové části. Sesouvání šikmo, neboli padající list a jízda po vrstevnici. Otázka pořád zůstává stejná. Zdá se být logickým vyústěním, že pokud jezdec neumí základy oblouku, je nebezpečné ho vyvézt vlekem. To však APUL vyvrací hned dalším metodickým krokem a tím je „padající list“, který může také sloužit pro zdolání obtížných částí sjezdovky. Vždy záleží na uvážení instruktora a odhadu fyzické vybavenosti klientů/žáků. Luža a Nosková se v názoru následující metodických kroků velkou částí zcela odlišují. Po nácviku sesouvání uvádějí jízdu šikmo svahem, girlandy a oblouk ke svahu. Až posléze nácvik jízdy na vleku. V porovnání s APUL jsou tyto kroky zařazeny později a má to svoje opodstatnění. Nicméně zde můžeme opět
72
polemizovat ohledně již zmíněné myšlenky výjezdu na vleku, až po základním nácviku ovládání snowboardu a tedy i základního oblouku. Binter 2002 uvádí před jízdou na vleku opět dva další kroky. Sesouvání šikmo svahem a jízdu šikmo svahem. Odůvodnění je totožné jako v předchozím odstavci. Jako předešlí autoři je Binter toho názoru, že na celou sjezdovku je jezdec připraven až po daných nácvikových krocích, díky kterým dostane snowboard základním způsobem pod kontrolu. Binter 2006 ve své další publikaci zařazuje před nácvik jízdy na vleku už jenom jeden krok, a to jízdu šikmo svahem. Dle metodiky APUL je jízda šikmo svahem zařazena až před nácvik základního řezaného oblouku, jelikož jak uvádí Binter „Při správném provedení by na sněhu měla zůstat úzká a výrazná stopa snowboardu“, což je podstatou řezaných oblouků. Tento krok tedy je trochu nepochopitelný a nedokážu ho nějak rozumně odůvodnit. Vobr rozděluje výuku jízdy na vleku a výuku jízdy na lanovce. To je ale asi jediné plus jeho publikace v tomto okamžiku. Dle jeho posloupnosti až do výuky jízdy na vleku, by měl žák nejprve zvládnout smýkaný oblouk a oblouk ke svahu. Ohledně této posloupnosti už byla zmínka v předchozím textu, co je ale zarážející, Vobr po následném nácviku výuky jízdy na vleku teprve zařazuje nácvik sesouvání a následně „padající list“. Opět nedokážu odůvodnit, pokud uvažujeme, že sesouvání by mělo dopomoci pro seznámení s hranami snowboardu. V tom případě nemůže nikdy předcházet smýkaný oblouk. Louka je jeden z autorů, který 100% podporuje moji myšlenku zvládnutí základního ovládání snowboardu před nácvikem výuky jízdy na vleku a lanovce. Po jízdě po spádnici s přední nohou ve vázání navazuje oblouky s přední nohou ve vázání, sesouváním po spádnici, „padajícím listem“, sesouváním šikmo svahem, jízdou šikmo svahem a girlandami. Až teprve po zvládnutí těchto kroků se věnuje nácviku jízdy na vleku. První odkaz přikládám na 7. odstavec této podkapitoly, kde řeším zařazení jízdy šikmo svahem. Další odkaz na 5. odstavec této podkapitoly je ohledně zvládnutí všech kroků nácviku základního ovládání snowboardu.
73
Straková, Binter 2012 před jízdou na vleku uvádí sesouvání šikmo svahem a jízdu šikmo svahem. Logistika, či chybnost těchto záměn už byla zmíněna. Pach, Dvořák na rozdíl od většiny zmíněných autorů vyučují jízdu na vleku ještě před sesouváním.
„Padající list“ – sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin Toto cvičení by se dalo přirovnat padajícímu listu ze stromu, proto se mu tak říká. Při správném zvládnutí nácviku tohoto prvku, je možné pomocí něj zdolat v podstatě jakýkoliv svah. Proto jej APUL řadí jako první metodický krok po výjezdu vlekem. Weiss, Luža a Nosková přímo tuto část metodické řady neuvádí. Binter 2002, 2006 označuje tento krok jako sesouvání šikmo svahem a chronologicky jej řadí už před jízdu na vleku. „Padající list“ dle Vobra, Pacha i Dvořáka je stejně jako v metodice APUL zařazen za nácvik jízdy na vleku a lanovce. Louka (viz podkapitola 7.8 - 9. odst.) volí speciální posloupnost metodické řady, kde sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin vyučuje ještě před nácvikem jízdy na vleku a lanovce. Straková, Binter 2012 techniku „padajícího listu“ zahrnuje v části sesouvání šikmo svahem již před jízdou na vleku.
Sesouvání šikmo svahem Dle APUL k sesouvání šikmo svahem dochází již při padajícím listu. U samotného sesouvání šikmo svahem sesouváme rychleji a na delší vzdálenosti než u padajícího listu. Sesouvání potom probíhá už v jednom ze základních postavení. Weiss, Binter 2002, 2006, 2012 Straková zařazuje ještě před nácvik jízdy na vleku.
74
Luže a Nosková, Vobr, problematiku sesouvání šikmo svahem nezařazují do své metodiky. Louka (viz podkapitola 7.8 - 9. odst.) sesouvání šikmo svahem řadí mezi základní nácvik ovládání snowboardu před nácvikem jízdy na vleku a lanovce. Pach zařazuje po jízdě na vleku krok sesouvání, který dělí na dva dílčí kroky, „padající list“ a právě sesouvání šikmo svahem. Dvořák uvádí jako další postup učení sesouvání a jízda šikmo svahem. Mimo tedy jízdu šikmo svahem (viz podkapitola 7.8 – 7. odst.) daný krok odpovídá metodice APUL.
Základní smýkaný oblouk Zde Weiss zpátky navazuje na metodiku APUL. Místo smýkaný oblouk používá driftový oblouk, což je významově stejné. Luža a Nosková po výjezdu lanovkou řadí jako další krok smykové oblouky. V této části publikace poněkud ztrácí podrobněji rozepsané dané kroky. Binter 2002 volí trochu rozdílný způsob, po nácviku jízdy na vleku, dochází k osvojování partnerského systému a tím odbourání strachu z jízdy. Dalším krokem je obecné vysvětlení všech oblouků a aplikace v praxi. Následuje podrobněji základní smykový oblouk. Binter 2006, 2012 nácvik smykového oblouku volí jako první cvičení po vystoupání na svah pomocí vleku. Rozděluje metodické kroky na průprava pro smykový oblouk a základní smykový oblouk. Vobr smýkané oblouky a jejich nácvik uvádí už před jízdou na vleku v bodu smýkaný oblouk do roviny. Následně pokračuje až po „padajícím listu“ nácvikem navazovaných oblouků. Smýkané oblouky a jejich výuku pak rozděluje do třech kategorií, dlouhé, střední a krátké. Louka po nácviku základních dovedností se snowboardem a přivyknutí se na něj, přechází v nácvik oblouků. Takže chronologické zařazení je opět po nácviku
75
jízdy na vleku a lanovce. Výuku oblouků má velmi hezky jak teoreticky, tak obrazově popsanou. Jako první logicky učí základní smykový (smýkaný) oblouk, ten pak rozděluje jako Vobr na ještě na střední smykový a krátký smykový. Straková v porovnáním s APUL metodikou nejprve uvádí problematiku girlandů, pak nácvik oblouku ke svahu a jako další je základní smýkaný oblouk. Pach se ztotožňuje s postupem APUL. Používá označení sesouvané oblouky místo smýkané. Základní smýkaný oblouk dle Dvořáka zařazujeme srovnatelně stejně jako u metodiky APUL. Jeho nácvik v publikaci autor rozděluje na základní smýkaný oblouk ke svahu a girlandy.
Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru Dle APUL odlehčení snowboardu napomáhá k jeho jednoduššímu přehranění, což můžeme využít pro rytmickou a dynamičtější jízdu. Weiss, Binter 2002, Pach uvádí jako další krok taktéž smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru. Na něho pak navazuje oblouk s odlehčením dolů. Luža a Nosková, Vobr, Louka podrobnějšímu nácviku smýkaného oblouku s odlehčením nevěnují pozornost. Binter 2006, 2012 oproti ostatním autorům pouze prohazuje smykový oblouk s odlehčením vzhůru a dolů. Nepovažuji za nějaký dramatický zásah do metodiky. Straková tuto problematiku rozebírá po nácviku základního smýkaného oblouku stejně jako APUL. Metodický krok ve své publikaci nazývá jako modifikovaný smýkaný oblouk. Dle Dvořáka metodika přesně odpovídá metodice APUL. Po nácviku základního smýkaného oblouku následuje smýkaný oblouk zvýšením nebo také odlehčením vzhůru.
76
Jízda šikmo svahem Dle APUL při jízdě šikmo svahem zatěžujeme přilehlou hranu více, snowboard je postaven více na hranu a stopou zanechanou snowboardem je úzká linie. Jak bylo v diplomové práci už několikrát zmiňováno jízdu šikmo svahem APUL na rozdíl od většiny autorů zařazuje až před nácvik řezaného oblouku. Důvodem je návaznost daných metodických kroků. Většina autorů jízdu šikmo svahem uvádí ještě před nácvikem jízdy na vleku a lanovce, což už jsem zmiňoval v práci dříve. Jediným z mnou vybraných autorů, který odpovídá metodice APUL je Pach, který taktéž zařazuje těsně před nácvikem řezaných oblouků jízdu šikmo svahem. Dvořák tento metodický krok spojil v jeden, sesouvání a jízda šikmo svahem a zařadil ho již před nácvik smýkaných oblouků. Pro ukázku v pořádku, ale než dojde k úplnému zvládnutí smýkaných oblouků, což je předpoklad pro pokračování dál v metodice, jezdec jízdu šikmo svahem zapomene a stejně ji budeme muset předvádět a zařadit znovu.
Základní řezaný oblouk Weiss trochu nesmyslně v tomto bodě popřehazoval dané kroky. Jako další uvádí krátký řezaný oblouk, vitelli turn, techniku jízdy v boulích, techniku jízdy v hlubokém předklonu, jump turn, řezaný oblouk směrem ke svahu a až zde jako následující figuruje základní řezaný oblouk. Luža a Nosková pokračují v jednoduchosti metodické řady bez rozvinutých dalších korků. Po smýkaných obloucích následují řezané oblouky. Binter 2002, 2006 zde navazuje na APUL metodiku a pokračuje krokem základní řezaný oblouk (jinak také vykrojený nebo carvingový). Vobr na smýkané oblouky navazuje oblouky v hlubokém sněhu, oblouky v boulích a až teprve potom nácvikem řezaných oblouků. Stejně jako smýkané oblouky pak autor dělí i řezané, tedy na dlouhý, střední a krátký řezaný oblouk.
77
Louka zde taktéž navazuje na APUL a pokračuje výukou řezaných (carvingových) oblouků, které dělí na základní, střední a krátké. Straková už problematiku řezaných oblouků dále nepublikuje, pouze uvádí jako další Alpskou jízdu. Binter 2012 se velmi podrobně věnuje tomuto metodickému kroku. Po vynechání jízdy šikmo svahem, která je zařazeno dříve, navazuje opět na metodiku APUL. Pach, Dvořák pokračují dalším stupněm jako výukou řezaných oblouků, v porovnání totožně s APUL metodikou.
Zdokonalovací cvičení Tato část je zaměřena na dopilování drobných nedostatků a obměnu různých cvičení pro dosáhnutí absolutního zvládnutí dosud vyučovaných metodických kroků. Tato část u zvolených autorů je obsažena více či méně přímo v daných metodických krocích, nebo na ni není brán ohled. Je poměrně důležitým milníkem, jelikož uzavírá základní výcvik dle APUL.
Řezaný oblouk s odlehčením vzhůru Dle APUL se tento oblouk používá hlavně na prudších sjezdovkách a na tvrdém sněhu. Weiss, Binter 2002, 2006, 2012, Pach v tomto metodickém kroku odpovídá postupu APUL. Luža a Nosková, Louka, Straková neuvádí danou problematiku. Vobr tento metodický krok popisuje jako dynamické provedení řezaných oblouků. Navazuje chronologicky stejně po nácviku základního řezaného oblouku jako u APUL.
78
Řezaný oblouk s odlehčením dolů Dle APUL se tento oblouk využívá převážně ve ztížených sněhových podmínkách (boule) nebo například, když potřebujeme rychle změnit směr jízdy (jízda v branách, freeride). Weiss, Binter 2002, 2006, 2012, Pach, Dvořák v tomto metodickém kroku odpovídá postupu APUL. Luža a Nosková, Louka, Straková neuvádí danou problematiku. Vobr se v tomto kroku shoduje s metodikou APUL.
Freestyle V začátcích snowboardingu se jezdilo především na volných loukách a svazích. Postupně se začalo dění přesouvat na sjezdovky a tím i započal vývoj freestylu („volného stylu“). Proces učení novým dovednostem není jednoduchý a nedá se naučit za jedno odpoledne. Je vyžadováno hodně času a pokusů pro bezpečné zvládnutí. APUL uvádí rozsáhlou část věnovanou freestylu. První fáze je věnována přesnému popisu různých triků se cvičeními. Posloupnost je seřazena od jednoduchého ke složitému a není doporučováno pokračovat v dalším triku bez zvládnutí předchozího. Nechybí bezpečnost, pravidla chování a základní pojmy. Celá kapitola je zakončena freestylem ve snowparku. Weiss se nevěnuje nácviku freestylu. Luža a Nosková rozdělují poslední tři kroky metodické řady na tři části. Nejprve jízda v boulích, pak skoky a poslední jízda v hlubokém sněhu. Tyto části patří k nejtěžším pro nácvik a zařazují se už do pokročilejší úrovně. Binter 2002 v závěru své metodiky má podrobnější rozdělení a rozfázování jednotlivých kroků. Po řezaném oblouku za zabývá zdoláváním terénních nerovností, jízdě v boulích, jízdě na zledovatělém a mokrém sněhu. Potom následuje Freestyle. Toto rozdělení společně s přidáním dalších prvků se mi zamlouvá o něco víc. Dochází totiž k nácviku sjezdu svahu při jakýchkoli 79
podmínkách, což na horách považuji za důležitou součást. Počasí je nevyzpytatelné a správně naučený trik jezdci přece jenom nepomůže pro zdolání obtížnější situace. Binter 2006 se věnuje výuce alpinové jízdy na snowboardingu, tudíž se ohledně části freestylu nedá zcela porovnávat. Nicméně i on ve své publikaci popisuje nácvik zdolání terénních nerovností a v neposlední řadě jízdu v hlubokém sněhu. Vobr, Louka zařazují stejně jako APUL Freestyle jako poslední a nejnáročnější metodický krok. Také stejně schází nácvik zdolávání ostatních terénů, se kterými se můžeme setkat na horách. Straková nijak podrobně tuto problematiku nepopisuje, avšak uvádí rozdělení posloupnosti učení na feestyle a poslední freeride. O freeridu hovoříme jako o legální jízdě mimo vyznačené sjezdovky. Na základě tohoto tvrzení tedy souhlasím se zvolením návaznosti bodů dle dané obtížnosti. Freestyle můžeme považovat za složitější, avšak pořád patří na sjezdovku a i přes velké riziko poranění je na rozdíl od freeridu možnost okamžité dopomoci. Binter 2012 navazuje na svoji publikaci z 2002 (viz podkapitola 7.18 - 5. odst.), přidává prvek před freestylem a tím je freeriding. Binter však freeriding označuje především jako jízdu v hlubokém sněhu nebo schopnost zdolání extrémně prudkých svahů. Z tohoto důvodu se mi naopak líbí jeho zvolená posloupnost daných kroků. Dle Pacha je vhodné nejprve zvládnutí jízdy v neupraveném terénu. Navazuje dalším krokem a tím je Freestyle. Dvořákova metodika vychází ze stejného modelu jako metodika APUL. Tedy úvod a základy freestylu a v závěru skoky a jibbing. Taktéž tedy schází nácvik v ostatních terénech svahu, nebo freeride.
Celkové zhodnocení Úvodem je potřeba říci, že APUL určitě odpovídá všem náležitostem pro výuku snowboardingu. Jako každá metodika může skrývat řadu nedořešených, či naopak podrobně rozebraných témat. Moje postřehy vycházejí z uvedených publikací a jsou
80
ovlivněny mým názorem a nastudovanými zkušenostmi ohledně výuky snowboardingu. Chronologicky uvádím, co bych na metodické řadě pozměnil. APUL postrádá nácvik vstávání, který by dle mého názoru měl být každopádně součástí, protože pádů nejenom na začátku je na snowboardingu skutečně mnoho. Nácvik vstávání bych zařadil ještě před padání, napřed bez snowboardu pak se snowboardem. Potom při nácviku pádů, že využíváme nacvičené vstávání a tím se v něm i zdokonalujeme. Hned za pády bych logicky přidal další metodický krok, který u APUL postrádám, a tím jsou obraty. V nejlepším případě bych volil nácvik pádu na frontside – nácvik obratu na backside – nácvik pádu na backside – nácvik obratu na frontside. Vše by tímto postupem do sebe zapadlo a okamžitě při vysvětlování si klient vše vyzkouší a učí se. V porovnání s ostatními autory také vznikla otázka pořadí metodických kroků: pády a základní postoj. Zde se přikláním k metodice APUL, tedy prvně pády (bezpečnost), potom základní postavení. U některých autorů jsem také řešil okolnosti okolo jízdy po spádnici s přední nohou upnutou do vázání. Na tento krok bych navázal na mírném svahu jednoduchým obloukem (zatočením) s jednou nohou ve vázání, jak někteří autoři uvádějí. Dále bych normálně pokračoval sesouváním po spádnici. Velmi rozdílnou části se pak stala jízda na vleku. Zde zastávám obě stanoviska, které jsem v průběhu srovnávání řešil. Po sesouvání, jak uvádí APUL, lze pokračovat nácvikem jízdy na vleku. Stejně tak je dle mého názoru možné další dva metodické kroky, „padající list“ a sesouvání šikmo svahem trénovat ještě před nácvikem jízdy na vleku. Záleží na instruktorovi a spoustě okolních faktorů, fyzická vybavenost skupiny, volba terénu, šikovnost skupiny aj. Poslední věc, kterou bych přidal je freeride a nácvik zdolávání různých druhů sněhu a sjezdovek. Je to věc, která láká čím dál více lidí, kteří ke snowboardingu přecházejí.
81
Srovnání multimediální výuky snowboardingu
Pro srovnání moderního pojetí výuky snowboardingu, tedy přes video ukázky, jsem vybral tři metodiky výuky.
Škola snowboardingu – Česká televize, 2008
Snowboarding IMPACT – Mgr. Eduard Hrazdíra, 2013
Learn to snowboard – Snowboard Addiction Inc., 2015
První je z roku 2008 a je natočena Českou televizí v podobě pořadu s názvem Škola snowboardingu. V každém díle se rozebírá podrobně několik metodických kroků (viz podkapitola 5.10) a vždy v úvodu je natočen výukový materiál týkající se péče o snowboard, vybavení aj. Metodická řada je poněkud rozdílně volena, občas trochu nelogicky. V celém multimediálním materiálu vystupují profesionální jezdci/instruktoři, kteří podávají zpětnou vazbu a sdělují své zkušenosti. Ukázka je vždy natočena jak ji dělá jezdec a pak jezdkyně. Vtipnou formou je vše zpracováno tak, že film rozhodně nenudí. Jsou natočeny přímo názorné chyby, jejich popis a opravení. Opravení dané chyby ukazuje přímo názorně instruktor na daném jezdci. Vždy také předvede možnosti cviků, či pohybů, které dopomáhají pro opravu chyby. Všechny ukázky jsou jednak perfektně předvedeny a také je vždy rozebrána celá biomechanika pohybu, tak aby vše pochopil i úplný laik. Posledních pár dílů je věnováno freestylu, který je taktéž natočen s profesionální skupinou jezdců. Obsahuje nácvik všech skoků, velmi podrobně popsaný a seřazený od nejlehčího triku až po nejsložitější a nejnáročnější. Celý pořad je přístupný ve video archivu ČT4, nebo na portálu youtube. Hrazdíra v roce 2013 na základě modernizace výukových materiálů pod názvem IMPACT vytvořil soubor krátkých filmů a informací ohledně výuky snowboardingu. Multimediální materiál má tři nesporné výhody. První je logicky uspořádaná metodická řada, ve které vše navazuje tak jak má, tedy vždy následující krok vychází z předcházejícího. Na videu se střídá v ukázkách několik jezdců. Další nespornou výhodou jsou perfektní ukázky, které působí sice profesionálně, ale tím jak jsou natočeny a předvedeny zanechávají dojem, že předvedený cvik se dá
82
zvládnout každým začátečníkem. Za třetí jsou to ukázky chyb a opravení. Navíc portál IMPACT obsahuje i textovou formu všeho, co se na videu dá vidět, doplněnou o další informace o snowboardingu. Posledním multimediálním materiálem je Learn to snowboard od Snowboard Addiction Inc. (viz kapitola 5.16).
83
Srovnání metodických řad dle států
Hlavním cílem této diplomové práce je porovnání metodických řad výuky snowboardingu různých států. Jako výstupní materiál jsem použil dostupné oficiální webové stránky snowboardových asociací daných států. Dle dohledaných informací komparuji metodiky České republiky, Německa, USA, Rakouska, Kanady a Slovenska. Na základě získaných informací kromě porovnání metodik také srovnávám dostupnost učebních materiálů, grafické a obsahové zpracování webového zdroje, způsoby prezentace metodických řad, či výukových materiálů. Na rozdíl od srovnávání v předchozí kapitole, zde nelze podloženě tvrdit, která metodika by měla být tou nejlepší, nebo ze které by se mělo vycházet. V této práci to výsledně nevyhodnotím, ale celkovým rozebráním všech metodických řad států navrhuji průnik všemi metodickými řadami. Pro šablonu srovnání si zvolím českou metodickou řadu, což koneckonců může pomoct pro snadnější zjištění nedostatků oproti ostatním státům nebo případně plusů.
Zahájení hodiny Většina států uvádí jako první metodický krok, jakýsi úvod a seznámení s prostředím výuky. Tato část je nedílnou součástí a slouží pro vytvoření prvních dojmů a příjemné atmosféry ve vztahu instruktor – žák/klient. Dává také informace ohledně náplně kurzu, průběhu hodiny a stanovuje dílčí cíle každého dne. Česká republika v tomto ohledu nezaostává a dá se říct, že na úvod doporučuje udělat takovou oboustrannou krátkou SWOT analýzu. Na základě ní se pak může volit úroveň cvičení, zatížení a náročnost skupiny. Instruktor dle APUL zároveň seznamuje klienty/žáky se vším potřebným ohledně kurzu a tím dává jim zpětnou vazbu právě v podobě SWOT. Německo se tomuto tématu věnuje v části seznámení se s prostředím výuky, která figuruje na prvním místě v německé metodické řadě. Obsahově naplňuje všechny náležitosti. V Německu vzhledem k obrovské konkurenci je velmi důležitý první dojem. Důležitý je například také vzhled instruktorů. 84
V USA metodická řada od AAS instructors neobsahuje konkrétně tuto problematiku. „Snowboard manual“, což je právě vytvořená příručka, však v úvodních částech hodně rozebírá roli instruktora, jeho chování a didaktické postupy, ovšem v metodické řadě to uvedeno není. Dle Rakouska jde v podstatě o obdobný případ jako u USA. Tento krok není nějak zveřejněn v bodech metodiky, ale dle Frischenschlagera je mu věnována podstatně rozsáhlá část publikace. Kanada velmi detailně dbá na všechny náležitosti tohoto kroku. Věnuje se úvodní části velice profesionálně, tak jako působí celý výukový systém Kanadského snowboardingu. Mezi základní instrukce patří seznámení s instruktorem společně s jeho základním intro představením, včetně zkušeností. Následuje představení studentů/klientů, cíle daných úseků, zvolené principy pro dosažení cílů a jako poslední v této části CASI uvádí popis vybavení společně se seznámením se základními pojmy snowboardingu. Vše je logicky uspořádáno a klade se veliký důraz na profesionalitu přístupu.
Kontrola vybavení (viz podkapitola 7.2 – 1. odst.) V Česku znovu velmi dobře rozpracovaná část, kdy dochází jak k seznámení, tak ke kontrole vybavení. Důležitý je snowboard, vázání, obuv a oblečení. Při kontrole vázání se v Česku zjišťuje i správnost zvoleného postavení, goofy nebo regular. Německo kontrolu jako takovou dle Grandherre nedělá. V metodické řadě místo toho uvádí krok, bezpečnost při výuce, což je téma, kterého jak při výuce, tak ve snowboardingu není nikdy dost. Německo tímto krokem předpokládá, že klient, který se u nich chce učit, záležitosti ohledně vybavení řeší už dříve, na jejich prodejně například. USA dochází k totožnému řešení a zařazení tohoto kroku jako v Česku. Nástavbou v tomto kroku je už přímo nastupování do vázání a pokládání snowboardu. Ohledně nastupování do vázání si nejsem jistý logičností zařazení, 85
pakliže dochází poté k rozcvičce bez snowboardu. Co se týče pokládání snowboardu myšlenka se mně líbí, jelikož hned od začátku máme snowboard u sebe a stačí jenom malý svah k tomu, aby se rozjel. V jednoduchosti vysvětlení může tato informace zabrat asi tak dvě minuty a zabráníme tím zbytečné ztrátě nebo poškození snowboardu. Rakousko vychází ze stejné myšlenkové posloupnosti jako Německo. Kanada tento krok provádí už v sekci instrukce, zmiňované v předchozí podkapitole. Nicméně chronologicky odpovídá návaznost České republice.
Rozcvičení (viz podkapitola 7.3 – 1. odst.) Rozcvičení je následujícím krokem české metodiky výuky. Zahrnuje rozehřátí a procvičení jednotlivých částí těla. Dle Německé metodiky dochází k rozdělení rozcvičky na, bez snowboardu a se snowboardem. Vzhledem k prvním dotykům se snowboardem je dle mého názoru přínosné na závěr rozcvičky, či v druhé fázi zapojit snowboard. Dojde nevědomky k seznámení s tím, co dokáže, co umí a jak reaguje například na prohnutí. USA uvádí rozcvičku v podstatě ve stejném rozsahu jako Česká republika. Před rozcvičkou však uvádí stejně jako Německo metodický krok bezpečnost při snowboardingu. Dle Frischenschlagera tedy Rakouské metodiky je jako první krok uváděno nošení snowboardu. Rozcvička následuje hned potom. Opět můžeme polemizovat o zařazení tohoto kroku v České metodice dříve, jako je tomu u Rakouska. K přesunům se snowboardem ze začátku dochází nejčastěji, tudíž je vhodné hned správné držení a manipulaci osvětlit klientům. Vše se dá řešit dle dané situace a instruktor musí odhadnout, zda je zařazení tohoto korku zapotřebí už dříve. Například při přesunu na rozcvičku na nějaké vzdálenější místo.
86
Kanada zde má své první okénko. Rozcvičení v metodické řadě vůbec neuvádí. Pro Kanadu je dalším krokem uchycení přední nohy a po té znalost koordinace, ve které můžeme uvažovat, že dochází k jakémusi protažení. Zahřátí organismu úplně chybí.
Základní terminologie (viz podkapitola 7.4 – 1., 2. odst.) Německo, USA ani Rakousko se této problematice vůbec nevěnuje. Ponechává teoretickou část na průběhu hodiny. Tedy instruktor danou problematiku vysvětlí, když ji potřebuje použít pro vysvětlení. Vzhledem k tomu, že se výcvik odehrává venku, jsou jakékoliv prostoje nepříjemné. Přikláním se tedy v tomto případě těmto metodikám s tím, že dochází k postupnému doplňování terminologie, vždy však tak, aby na daný prvek, či nácvik, byl klient připraven. Kanada se terminologii věnuje v kroku znalost vybavení a koordinace. Okrajově dochází k vysvětlení všech důležitých pojmů, aby případné dotazy nezdržovaly výuku.
Přivyknutí na snowboard (viz podkapitola 7.5 – 1. - 6. odst.) V České metodice obsahuje tato část terén, organizaci, bezpečnost, manipulaci se snowboardem, upínání nohou do vázání, pády, základní postavení, základní postavení pro jízdu a cvičení na rozvoj rovnováhy. V Německu po rozcvičce následuje nácvik pádů a vstávání bez snowboardu + nácvik obratů. Pokud tento krok uděláme bez snowboardu, pak ho vidím jako dokonale zvolený přesně po rozcvičce, kdy je tělo v největší mobilizaci. Terén, organizaci a bezpečnost již Německo uvádí v dřívějších krocích, ještě před rozcvičením. Po pádové technice bez snowboardu následuje manipulace se snowboardem a správné uchycení nohou ve vázání, které je ještě rozděleno na upínání v sedě, ve stoje a upevnění přední nohy. Další postup je totožný s APUL,
87
tedy nácvik pádů a vstávání se snowboardem. Krok je rozšířen o nácvik obratů. A pády se rozdělují dle Grandherra na pády na rovině a v mírném kopci. Další dva metodické kroky jsou pak oproti České republice prohozeny, prvně se trénuje rovnováha na snowboardu a až po té základní postoj. Oba kroky doprovází zapojení partnerského systému. Dle mého názoru je prohození těchto dvou kroků nelogické, protože při rovnovážných cvičeních vycházíme většinou ze základního postavení a přenášením váhy a těžiště trénujeme zatížení snowboardu. USA volí naprosto jinou posloupnost. Upínání do vázání, manipulace se snowboardem a bezpečnost uvádí již před rozcvičkou. Především tedy upínání považuji za kontraproduktivní zařadit takto brzo. V podstatě to znamená, že po několika dalších krocích, budeme znovu vysvětlovat co, jak a kde upnout, protože to klient zapomene. Po rozcvičce následuje nácvik základního postoje a rovnováhy, ve kterém dle mého názoru s velkou pravděpodobností už dochází k prvním pádům, ale ty, na rozdíl od České republiky, USA nacvičuje až později. Zvyšuje se tím riziko poranění. Následuje metodický krok, který v Česku chybí a to je chůze, stoupání a otáčení. Až zde USA volí nácvik pádů a vstávání. Rakouská metodika je také jinak složena. Manipulace se snowboardem už se objevuje před rozcvičkou. Po rozcvičce je v tomto pořadí zařazeno vstávání na rovině, základní postoj, jízdní postoj, cvičení rovnováhy, pády a nástup do vázání. Znovu se neubráním hodnocení kroku připínání snowboardu, které je až po základním postoje (nohy už jsou přece upnuté), jízdním postoji (stejný případ), cvičení rovnováhy a pádech. Až zde bychom zjistili, že klient má špatně upnutou nohu ve vázání. Taktéž bych volil pády už před cvičením rovnováhy, při kterém je velká pravděpodobnost poranění. Kanada bezpečnost řeší už v předchozích krocích. Manipulace se snowboardem chybí. Následuje uchycení přední nohy, stejně jako u metodiky APUL. Základní postavení a pády zcela chybí v metodice Kanady. Naopak přidává Kanada nácvik stoupání a klesání ve svahu. Stejně jako u české metodiky pak pokračuje cvičením na rovnováhu.
88
Jízda po spádnici – přední noha upnutá do vázání Německo, USA jako další krok také uvádí jízdu po spádnici. Rakousko jízdu po spádnici úplně vynechává. Dalším krokem dle Frischenschlagera je smýkání po spádnici, které u české metodiky navazuje až po jízdě po spádnici. Kanada taktéž volí stejný postup, akorát s jiným názvem. Jedná se o přímý přesun s přední upnutou nohou ve vázání.
Sesouvání po spádnici (viz podkapitola 7.7 – 1. odst.) Německo, USA uvádí jako další krok také sesouvání svahem. Rakousko po absenci předchozího kroku, jízdy po spádnici, pokračuje stejně jako Česko smýkáním po spádnici a přidává k tomuto nácviku zastavení, které je přímo vycházející ze sesouvání. V metodice APUL se zastavování a jeho nácviku pozornost nevěnuje. Kanada nejprve vyučuje zastavení, tzv. plynovým pedálem a jako další boční skluz, jinak sesouvání.
Jízda na vleku (viz podkapitola 7.8 – 1. - 3. odst.) Německá metodika uvádí jízdu na vleku až před nácvikem oblouků. Tuto problematiku jsem diskutoval už v (podkapitole 8.9 – 5. odst.). Po sesouvání svahem tedy následuje „padající list“ a girlandy až potom jízda na vleku. V metodice USA a Kanady prvek jízda na vleku schází. Rakousko zařazuje, dle rozdělení Frischenschlagera, jízdu na lyžařském vleku až do druhého dne výcviku a až po metodických krocích girlandy a smýkaný oblouk ke svahu. První den ještě zakončuje metodika smýkáním šikmo svahem.
89
Sesouvání svahem se střídavým zatěžováním dolních končetin – „padající list“ (viz podkapitola 7.9 – 1. odst.) V Německu se objevuje „padající list“ jak už jsem zmiňoval před výukou jízdy na vleku. Německá metodika je stavěna na zvládnutí základního pohybu na snowboardu bez nutnosti vyjet lanovkou na vrchol sjezdovky. Když opomeneme absenci jízdy na vleku, USA dalším krokem pokračuje stejně jako Česká republika, tedy za sesouvání po spádnici řadí právě „padající list“. Rakousko řadí sesouvání svahem na závěr prvního dne (viz podkapitola 9.8 – 3. odst.). Kanada tomuto kroku říká „kyvadlo“. Je zařazen po sesouvání po spádnici. A využívá tohoto cviku ještě při dalším kroku, kyvadlo do silového zastavení.
Sesouvání šikmo svahem (viz podkapitola 7.10 – 1. odst.) V německé a USA metodice je tento krok součástí už sesouvání svahem po spádnici. Je zařazen ještě před „padající list“. Jelikož sesouvání šikmo svahem a „padající list“ jsou v podstatě dost obdobným metodickým krokem, je trochu složité určit, který by se měl vyučovat dříve. Dle mého uvážení je jednoduší kratší varianta sesouvání, tedy „padající list“ a stejně jako APUL bych tedy volil jako první jej. V Rakousku se jedná stále o stejný metodický prvek na konci prvního dne, smýkání (sesouvání) šikmo svahem. Kanada tento metodický prvek neuvádí dle CASI.
90
Základní smýkaný oblouk Dostáváme se k obloukům. Německo je řadí přímo za nácvik jízdy na vleku. V metodické řadě je přímo napsáno pouze nácvik oblouků, bez podrobnějšího rozepsání. USA tento prvek řadí do dalšího bloku s názvem Snowboarding pro začátečníky. Navazuje na něj také v dalším stupni pro mírně pokročilé. Rakousko, až na prohození již výše zmiňovaných metodických kroků, pokračuje stejně jako metodika APUL. Do základních smýkaných oblouků zařazuje girlandy a oblouk ke svahu. Dále pokračuje třetím dnem, kdy navazuje trénink oblouků právě smýkaným obloukem. Kanada zde uvádí několik dalších metodických kroků, se kterými jsme se u předchozích metodik nesetkali. Základní zatočení, základní oblouk a kontrola rychlosti. Na základě těchto prvků dle CASI se docílí základní dovednosti ovládání snowboardu. Dále pak pokračuje metodika rozvojem těchto dovedností, konkrétně v tomto případě smýkaných oblouků.
Smýkaný oblouk s odlehčením vzhůru Dle Německé metodiky je tento krok uváděn jako oblouk se skrčením nohou. Tomuto kroku předchází nácvik brždění, který v české metodice schází. V USA uvádí AASI v sekci snowboarding pro mírně pokročilé, smýkaný oblouk s vertikálním pohybem těžiště, čemuž odpovídá tento metodický prvek. USA má celkově tuto část velmi dobře rozfázovanou a zvládnutou. Následuje navazování smýkaných oblouků a oblouky o různém rádiu. Rakousko se přímo tímto krokem nezabývá, avšak nutno říct, že má taktéž velmi hezky zpracovanou metodiku smýkaného oblouku. Postupně vyučuje smýkání šikmo svahem, oblouky ke svahu se smýkáním přes spádnici, navazující oblouky s různou rychlostí a poloměrem a posledním krokem jsou vlnovky. Kanada neuvádí tento prvek ve své metodické řadě.
91
Jízda šikmo svahem (viz podkapitola 7.13 – 1. odst.) V této části metodiky Německo už nepokračuje. Uvádí krok s názvem, Různé techniky vyjetí oblouků. Pokud je v této části výuka řezaného oblouku, což jsem nezjistil, pak pravděpodobně obsahuje i průpravnou část jízdu šikmo svahem. USA jízdu šikmo svahem neuvádí. Pokračuje až řezanými oblouky. Rakouská metodiky se tímto krokem přehoupla do další fáze s názvem profesionální trénink. Jízda šikmo svahem je první částí nácviku řezaného oblouku, Frischenschlager zde poukazuje především na rozdíl mezi smýkáním a jízdou po hraně. Kanada pokračuje ukázkou carvingu (řezaného oblouku), nácvikem a zdokonalením. Jízdu šikmo svahem rozebírá nácvik řezaného oblouku, CASI ji neuvádí jako samostatný metodický krok.
Základní řezaný oblouk Německo uvádí metodický krok, Různé techniky vyjetí oblouků. USA začíná výukou řezaných oblouků v sekci snowboardingu pro pokročilé. V metodice není podrobně rozebrán krok po kroku. V této části USA vyučuje také zdolávání různých druhů sněhu. V Rakousku výuka pokračuje třetím dnem, kde postupně dochází k přesunu k řezaným obloukům. Dle úrovně už se jedná o profesionální trénink. Kanada už předpokládá zvládnutí různého terénu a pokračuje rozvojem pokročilých a profesionálních dovedností (viz podkapitola 6.5).
Freestyle (viz podkapitola 7.18 – 1., 2. odst.)
92
Německo se nejprve zaměřuje na seznámení s freeridem a v posledním kroku metodiky následuje nácvik skoků. USA dle AASI vůbec neuvádí problematiku freestylu ani freeridu. Je to oddělená část od této metodiky výuky. Rakousko v sekci profesionální trénink nejprve učí zdolávání různých druhů sjezdovek a sněhu v metodickém kroku freeride. Jako poslední krok následuje právě Freestyle. Freestyle dle kanadské metodiky je zmiňován již při rozvoji dovedností a to těmito kroky: ukázka jízdy na switch, nácvik a zdokonalení jízdy na switch, základní triky na rovině, ukázka skoků. V rozvoji pokročilých dovedností pak uvádí zvládnutí extrémních terénů, základy freestylu ve snowparku, zvládnutí obtížnějších triků na rovině a ukázka skoků s rotací. Na závěr v rozvoji profesionálních dovedností je to už freeride (jakýkoliv svah) a vlastní obměna, či variace při freestylu.
93
Diskuze
Během zpracovávání diplomové práce jsem narazil hned na několik problémů. V prvé řadě bylo velmi komplikované získat metodické řady některých států, které jsem chtěl zpracovávat. O českou literaturu nebylo nouze, avšak vyhledat přístupnou literaturu vydanou asociací vybraného státu bylo mnohdy takřka nemožné. Systém přístupnosti lektorských materiálů je velice jednoduchý. Pokud chcete číst manuál, musíte být instruktor a většinou instruktor u dané asociace. V opačném případě se většinou webové stránky přesměrují na přihlášení uživatele. Naštěstí nejsem první, kdo se touto problematikou zabývá. Rozsah je taktéž jednou z věcí, která mi nedovolila porovnávat vše, co jsem měl prvotně v plánu. Práce je zaměřená teoreticky, takže jde především o shromažďování a uspořádávání informací z literatury. Spousta zdrojů je pochopitelně k dispozici pouze v cizím jazyce, takže některé metodiky jsem si musel svépomocí překládat a většinu webových stránek hledat hlavně v angličtině, abych jim porozuměl. Diplomovou práci hodnotím jako velmi přínosnou. Myslím si, že se mi podařilo nashromáždit výstupní informace pro porovnání a nakonec přehledně porovnat tak, aby pro Českou republiku byly přínosem. Bylo obtížné porovnávat metodické řady, jelikož jak autor, tak státy se často lišily pouze v přehození daných kroků. Z toho důvodu jsem hledal vždy logickou návaznost, která je charakteristická pro jakékoliv učení. Postup od nejjednoduššího ke složitějšímu. Netvrdím, že volba byla vždy správná a ne všechny rozhodnutí jsou podložené literaturou. Používal jsem často selského rozumu a vlastních bohatých zkušeností se snowboardingem. Se spoustou věcí jsem v různých metodických řadách nesouhlasil a je na dalším rozebrání, možná na další práci, čím se autoři při sestavování metodických řad inspirovali.
94
Slovníček Air − skok Backside (bs) − zadní strana Base − skluznice snowboardu Baseless binding − měkké vázání bez spodní části; boty jsou v přímém kontaktu se snowboardem Carving − zatáčení a jízda po hranách Contest − závod ve freestyle, na U-rampě, na skocích, na zábradlí apod. Double grab − během jednoho skoku hned za sebou následující dvě různá uchopení snowboardu Freecarve − freeriding s obtížností řezaných oblouků Freeride − lyžování ve volném terénu Freestyle − lyžování na U-rampě a snowparku Frontside (fs) − přední strana Frontside turn − oblouk po hraně, kde jsou špičky; trik, při kterém jsou záda střed otáčení; na U-rampě je jezdec obličejem ke stěně Goofy − postoj pravou nohou vpředu Grab − chycení prkna Halfpipe − (HP; 1/2 pipe), U-rampa; v současnosti olympijská disciplína Hardboots − tvrdé snowboardové boty Jib − název pro freestyle s technickými triky a s menší rychlostí Nosebone − chycení snowboardu přední rukou na backside hraně Nosegrab − chycení snowboardu za „nose“ − špičku, nutný je pořádný průtah
95
Nose − špička snowboardu Nose-grab − dotknutí se snowboardu během skoku Ramp − přírodní nebo umělé možnosti pro skákání Regular − postoj levou nohou vpředu Sliden − sesouvání, klouzání Slope style − závod ve freestylu; více triků např. 2 skoky, zábradlí a 1/4 pipe; libovolné kombinace freestylových překážek, nejméně bývají 3 Spin − otočení Switch − jízda na opačnou stranu (např. jezdec regular jede pravou nohou vpředu) Tail − zadní část snowboardu; patka Tailgrab − chycení snowboardu za „tail“ – patku Tail-turn − otočení přes patku Turn − oblouk Twist − otočka přes osu těla
96
Závěr Snowboarding je bezesporu fenoménem dnešního sportovního světa. Zájem o tento sport je lineárně narůstající, a proto je zapotřebí se velice důkladně věnovat způsobům a metodám, jakým se tento úžasný sport vyučuje. Kupředu se posouvají nároky klientů, materiál, vybavení i horské podmínky. Z tohoto důvodu je velmi důležité stále udržovat krok a renovovat zastaralé postupy a metody výuky. Posouvání snowboardingu, za ještě před pár lety nemyslitelné hranice, bude pokračovat a je na každém státu a asociaci, jak se s tímto trendem vyrovnají. Hlavním měřítkem by měla být vždy bezpečnost, která by se měla řadit na první místo. Prevence bezpečnosti se dá maximalizovat, mimo jiné, správným postupem metodiky výuky. Záměrem diplomové práce bylo porovnat metodické řady zvolených států a autorů. Rozdílů bylo poměrně dost, a to jen svědčí o faktu modernizace výuky. Práce by na toto zjištění neměla pouze upozornit, ale měla by být vhodným seskupením dosavadních zdrojů, pro utvoření, či zlepšení dalších metodických řad. Při zpracovávání diplomové práce jsem se zamyslel, kterou cestou postupů bych se vydal, a moje cesta by vedla vybíráním toho nejpřínosnějšího z každé z metodik. Rozdílné řazení jednotlivých kroků je rozebíráno již v hodnocení a porovnávání metodických řad. V tomto závěru bych pouze rád zdůraznil několik kroků, které často chyběly a přitom by měly být nedílnou součástí každého výukového postupu. Jedná se především o vstávání na snowboardu, obraty na snowboardu, pokládání snowboardu, rozcvička bez a se snowboardem, základní terminologie, brzdění. Nejdůležitějším zjištěním je zařazení nácviku jízdy na vleku, kde se značně rozcházejí názory v logistice. Každopádně lze tento krok zařadit, jak někteří autoři a státy uvádějí, až za nácvik základních dovedností na snowboardu, kdy následují už přímo oblouky. Druhým nejzajímavějším názorem je zařazení jízdy šikmo svahem, jako metodický krok někde mezi jízdou po spádnici a sesouváním šikmo svahem. Přitom literatura uvádí, že význam jízdy šikmo svahem, spočívá v zanechání co nejmenší stopy snowboardu, což je podstatou řezaných oblouků.
97
Myslím si, že moje práce by mohla posloužit jako prvotní signál a materiál pro zpracování jednotných výukových materiálů snowboardingu.
98
Seznam použitých zdrojů
APUL, L. s. (2008). Snowsports manual. Hostinné: Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol, o.s. Asociace Českého Snowboardingu. (2012). Historie. Načteno z snowboarding.cz: http://www.snowboarding.cz/index.php?sekce=historie Asociace českého snowboardingu. (2013). Asociace Českého Snowboardingu. Načteno z snowboarding.cz: http://www.snowboarding.cz/index.php Asociace profesionálních učitelů lyžování ČR. (2013). Asociace profesionálních učitelů lyžování České republiky. Načteno z apul.cz: http://www.apul.cz/cz/html/category/home/ Binter, L. (2011). kurz-instruktor. Načteno z BP sport: http://www.kurzinstruktor.sk/ Binter, L., & kolektiv. (2002). Snowboarding. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o. Binter, L., & kolektiv. (2006). Snowboarding. Praha: Grada Publishing, a.s. Binter, L., & kolektiv. (2012). Snowboarding - čtvrté, upravené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. Canadian Association of Snowboard Instructors. (2012). Reference Guide. Cambridge, Canada: Jeff Chandler. Canadian snowboard federation. (2015). Canada - snowboard. Načteno z canadasnowboard.ca: http://www.canadasnowboard.ca/en/ CASI. (2015). Canadian Association of Snowboard Instructors. Načteno z casiacms.com: https://www.casi-acms.com/index.php/en/ ČT 4 sport (Režisér). (2008). Škola snowboardingu [Film]. Dvořák, D., & kolektiv. (2014). Snowboarding - Metodika výuky. Praha: Grada Publishing, a.s. Federation, W. S. (2015). WSF. Načteno z worldsnowboardfederation.org: http://www.worldsnowboardfederation.org/ Frischenschlager, E. (2004). Snowboarding za 3 dny. České Budějovice: Koop nakladatelství. Gibbins, J. (1997). Snowboarding: vše co potřebujete vědět o tomto vzrušujícím sportu. Chomutov: Milenium. Grandherre, M. (1998). Ausbildung Snowboard. Mnichov: Deutscher Skilehrerverband. 99
Historie Snowboardingu. (2015). Načteno z snbcz.com: http://www.snbcz.com/historie-snowboardingu.html Hrazdíra, E. (2013). Snowboarding . Načteno z fsps.muni.cz: http://www.fsps.muni.cz/impact/snowboarding/uvod/ Instructors, A. A. (1998). Snowboard Manual. Seattle: PSIAASI. Konopík, P. (2012). Metodický postup nácviku freestylu ve snowboardingu. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. Louka, O. (1998). Metodika snowboardingu. Ústí na Labem: UJEP. Louka, O. (2002). Snowboarding. Ústí na Labem: AČS a UJEP. Louka, O., & Večerka, M. (2007). Snowboarding. Praha: Grada Publishing, a.s. Luža, J., & Nosková , P. (1998). Základy snowboardingu. Brno: Masarykova univerzita. Mazáčová, L. (2007). Videoprogram základní výuky snowboardingu. Liberec: Technická univerzita v Liberci. Pach, M. (2012). Snowboarding. Bratislava: ICM AGENCY. Slovenská asociace učitelů lyžování a snowboardingu. (2007). sapul. Načteno z SAPUL: http://www.sapul.sk/old/index.php Snowboard Addiction (Režisér). (2015). Learn to snowboard [Film]. Sport BP. (2011). Sportovní kurzy. Načteno z sportbp.cz: http://www.sportbp.cz/sportovnikurzy/ Straková, T., Kostrbík, M., Ondrák, A., & Strachová, M. (2011). Základy snowboardingu. Brno: Masarykova univerzita. USASA. (2013). USASA - United States od America Snowboard and Freeski Association. Načteno z usasa.org: https://www.usasa.org/ Vobr, R. (2006). Snowboarding. České Budějovice: KOPP nakladatelství. Weiss, C. (1993). Snowboarding od A do Z. Praha: Český spisovatel.
100
Resume Tématem této diplomové práce je „Komparace metodiky výuky snowboardingu vybraných států“. Cílem práce je seskupit literaturu daného tématu a porovnat ji. V prvních kapitolách se práce věnuje problematice snowboardingu zaměřenému na výuku. Druhá část uvádí metodické kroky výuky snowboardingu dle autorů a vybraných států. Poslední část porovnává tyto metodiky. Přínosem práce je shromáždění daných výukových postupů v jednom dokumentu a jejich porovnání. Práce poukazuje na nedostatky, plusy a logistiku daných kroků příslušných metodických postupů. V porovnání se pak především věnuje logickému uspořádání učebních kroků. Práce tedy může sloužit jako prvotní materiál pro uspořádání jednotné metodiky států. Taktéž pro vylepšení a srovnání s ostatními zeměmi.
The theme of this master thesis is "The comparison of teaching methodology of snowboarding in selected states." The aim is to group the literature of the topic and to compare it. The first chapters are devoted to explain snowboarding methods of teaching. The second part presents methodical series of snowboard instruction according to the authors, and selected states. The last part compares these methodologies. Benefit of the work group is being given teaching practice in one document and compare them. The study points to shortcomings, advantages and logistics of the steps for appropriate methodologies. The comparison is then mainly dedicated to logical arrangement of teaching steps. Work may serve as source material for arranging the unified methodology states; as well as for improvements and comparisons with other countries.
101
